Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie. Vendula Šaléová. Lucky na Horňácku

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie

Vendula Šaléová

Lucky na Horňácku Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Marie Novotná Brno 2015

Čestné prohlášení Čestně prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracovala samostatně, pod odborným vedením Mgr. et Mgr. Marie Novotné s uvedením literatury a pramenů, které cituji v seznamu. V Brně 2015

Vendula Šaléová

Poděkování Děkuji Mgr. et Mgr. Marii Novotné za vedení práce, všem respondentům za poskytnutí potřebných informací, paní Renatě Galečkové, paní Anně Jagošové, JUDr. Stanislavu Práškovi, paní Anně Šajdlerové, paní Evě Škodákové a zejména Ing. Pavlu Gráfovi za poskytnutí materiálu k tématu a poskytnutí některých fotografií.

OBSAH

1 ÚVOD........................................................................................................................................................ 5 1.1 VYMEZENÍ TÉMATU PRÁCE A CÍL VÝZKUMU ............................................................................. 5 1.2 PRAMENY A METODY VÝZKUMU .................................................................................................................... 6 1.3 PŘEHLED DOSAVADNÍHO BÁDÁNÍ O LUCKÁCH V ČESKÝCH ZEMÍCH............................................................... 7 1.4 VYMEZENÍ ZKOUMANÝCH OBCÍ ..................................................................................................................... 9 2 SVATÁ LUCIE ....................................................................................................................................... 11 2.1 LEGENDA O SVATÉ LUCII ............................................................................................................................. 11 2.2 POSTAVA LUCIE A ZVYKY S NÍ SPOJENÉ ....................................................................................................... 11 2.3 PRANOSTIKY ................................................................................................................................................ 12 3 OBCHŮZKY LUCEK ............................................................................................................................. 14 3.1 ODĚV LUCEK ............................................................................................................................................... 15 4 OBCHŮZKY LUCEK V MALÉ VRBCE, HRUBÉ VRBCE, VELKÉ NAD VELIČKOU A LIPOVĚ ... 16 4.1 PRŮBĚH OBCHŮZEK PO ROCE 1945 DO ROKU 1980....................................................................................... 16 4.1.1 Oděv Lucie ve zkoumaných lokalitách................................................................................................. 18 4.1.2 Symbolika průběhu obchůzky v letech 1945–1980 .............................................................................. 19 4.2 STAV OBCHŮZEK PO ROCE 1980................................................................................................................... 20 4.3 OBCHŮZKY V SOUČASNOSTI ........................................................................................................................ 21 4.3.1 Proměna a význam obchůzky v současnosti ........................................................................................ 22 4.3.2 Oděv Lucek v současnosti .................................................................................................................... 23 5 OBCHŮZKA V HRUBÉ VRBCE ........................................................................................................... 24 5.1 PŘÍPRAVA A PRŮBĚH OBCHŮZKY V HRUBÉ VRBCE ...................................................................................... 24 5.2 ODĚV V HRUBÉ VRBCE................................................................................................................................ 25 6 ZÁVĚR.................................................................................................................................................... 27 7 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY, PRAMENŮ, INTERNETOVÝCH ZDROJŮ A RESPONDENTŮ ................................................................................................................................................................... 29 7.1 LITERATURA ................................................................................................................................................ 29 7.2 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ............................................................................................................................... 30 7.3 SEZNAM RESPONDENTŮ ............................................................................................................................... 30 8 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 32

1 ÚVOD 1.1 Vymezení tématu práce a cíl výzkumu

Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila Lucky na Horňácku. Bakalářská práce se zaměřuje na slavení svátku svaté Lucie, jeho historii, tradiční lidové pojetí tohoto svátku a zejména na průběh a strukturu obchůzky v současné době a v průběhu druhé poloviny dvacátého století. Pocházím z města, kde tento zvyk není příliš znám a mě samotnou začalo toto téma blíţe zajímat při jedné předvánoční návštěvě v Muzeu jihovýchodní vesnice ve Stráţnici, kde v rámci programu chodily bíle oděné dívky a kolemjdoucím v naprosté tichosti mazaly mouku na tváře. Podíváme-li se na bohatství lidového umění, ať pěvecké, taneční či zvykoslovné, nemůţeme si nevšimnout jeho bohatosti a různorodosti v jednotlivých oblastech naší celé republiky. Zvláštní a zcela ojedinělý je však fenomén jiţní Moravy. Zajímala mě tématika adventních a vánočních zvyků1, a proto jsem se začala tímto tématem hlouběji zabývat. Vánoční svátky jsou na jiţní Moravě bohaté na zvyky a tradice, ale mě nejvíce zaujaly postavy Lucek, kterým se na Horňácku říká Uce. V předvánočním a vánočním období jsou tradicí obchůzky, mezi které patří obchůzka na svátek svaté Barbory, svátek svatého Mikuláše, svátek svaté Lucie. Obchůzky se konaly z různých důvodů. Šlo o obchůzky, které vycházely z křesťanského náboţenství a také z lidových tradic. Po poslední kateřinské zábavě nastávala dobu klidu. Podle křesťanského náboţenství nazýváme čtyřtýdenní předvánoční období advent2. První obchůzkou v některých regionech v předvánoční době byla obchůzka na den sv. Barbory. Barborky chodívaly ve dvojících nebo ve trojicích a byly bíle oděny. S sebou měly košík s dárky pro hodné děti a pro zlobivé děti drţely v rukách metlu. Kromě obchůzky je tento svátek spojený se zvykem, řezání barborek (většinou třešňové větvičky). Děvčata si větvičky dávaly do vázy, a pokud větvička do Štědrého dne rozkvetla, do roka se dívka vdá. Na svátek svatého Mikuláše se konala druhá obchůzka. Postava tohoto světce je opředena řadou legend mimo jiné také o jeho štědrosti a velkorysosti. Při obchůzce je Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Obchůzka na svátek svatého Mikuláše je v současné době

1

Zvyk je místně sdílená a ustálené forma chování a jednání, osvojená pravidelným opakováním. In: vědecká redakce Josef Jančář a kol.: Malý etnologický slovník. Stráţnice: NÚLK, 2011, s. 103. 2 Advent dělíme na čtyři neděle a první je nejblíţe svátku sv. Ondřeje (30. listopadu).

5

nejznámější a nejpopulárnější, také vlivem médií a propagací obchodních řetězců. Obliba tohoto svátku je zejména u dětí. Další obchůzkou v adventním čase je obchůzka na svátek svaté Lucie, která vyháněla z domu vše špatné a zlé, byla připomenutím pořádku a povinností. Zvyky spojené se svátkem svaté Lucie mají dlouholetou tradici. V minulých stoletích byl tento svátek vnímán jako nedílná součást předvánočního období. Ze zdrojů, ze kterých jsem čerpala je známo, ţe v devatenáctém století byla obchůzka častějším jevem. V průběhu 20. století se začal tento zvyk proměňovat a v současnosti se udrţuje jen na málo místech naší republiky, proto je práce zaměřená na vybrané obce v regionu Horňácka. Konkrétně se jedná o Velkou nad Veličkou, Hrubou Vrbku, Malou Vrbku a Lipov, kde byl tento zvyk obnoven a je s přestávkami dodrţován. V práci jsem si stanovila několik cílů. Prvním cílem je popsat průběh obchůzky od roku 1945 po současnost v obcích Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka a Lipov. Dalším cílem práce bylo přiblíţit obchůzku Lucek v současnosti ve výše zmíněných obcích a úţeji jsem se zaměřila na obchůzku Lucek v obci Hrubá Vrbka. U obchůzky v obci Hrubá Vrbka jsem se zaměřila na motivaci lidí, která je vede k obnově obchůzek v dnešní době. Mezi další cíle práce patří popsat oděv Lucek a jeho obměnu od minulosti do současnosti.

1.2 Prameny a metody výzkumu Pro svou práci jsem zvolila kvalitativní výzkum s vyuţitím metod zúčastněného pozorování a polostrukturovaných rozhovorů3 s deseti informátory v obcích Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Malá Vrbka a Lipov. Zúčastněného pozorování jsem se zúčastnila dne 13. 12. 2013 v obci Hrubá Vrbka, kde jsem zopakovala výzkum v roce 2014. Po domluvě s panem Pavlem Gráfem4 jsem byla přítomna obchůzce Lucek. Obchůzku připravila skupina mladších děvčat, po dobu obchůzky jsem se dotazovala nejen účastníků obchůzky, ale také lidí, které děvčata navštěvovala, a kteří nebyli přímými aktéry obchůzky.

3

Polostrukturovaný rozhovor je rozhovor, kdy má badatel připravenou sérii otázek na určité specifické téma, které chce informátorovi klást, ale pokládá tyto otázky v libovolných sekvencích podle přirozeného průběhu rozhovoru. In: Doušek, Roman a kol: Úvod do etnologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 81–82. 4 Ing. Pavel Gráf, vedoucí souboru Krahulíček. Je iniciátorem znovuobnovení obchůzky Lucek v Hrubé Vrbce.

6

Polostrukturované rozhovory jsem vedla s informátory, které jsem si předem domluvila na doporučení pana Gráfa. Další informátory jsem získala při osobních setkáních na kulturních akcích ve Velké nad Veličkou, Hrubé Vrbce, Malá Vrbce a Lipově. Informátory jsem se snaţila oslovit v co největším věkovém rozpětí a snaţila jsem se zjistit, jak tento svátek vnímali v době svého dětství a jak v dnešní době. Veškeré rozhovory s respondenty byly uskutečněny během obchůzky a následně v jejich domácnostech. Pro rozhovory jsem měla předem připravené otázky a pouţívala jsem diktafon. Svým respondentům jsem dala k podpisu informovaný souhlas se zveřejněním jejich rozhovoru. V teoretické části práce jsem čerpala z odborné literatury a jiných regionálních pramenů, do těchto pramenů patřila i kronika obce Hrubé Vrbky, ale zde jsem výraznější zmínku o zvyku nenašla. Dalším zdrojem byly fotografie, které jsem pořídila během terénního výzkumu, nebo které mi věnovali informátoři. Jednalo se o fotografie ze současnosti, ale nepodařilo se mi sehnat fotografie z minulosti. Většinou se respondenti shodli na tom, ţe kdyţ chodily Uce v dřívější době, tak tento zvyk byl automatický, jako ostatní celoroční zvyky, tak účastníky nenapadlo tento zvyk dokumentovat. Navíc, při tomto zvyku hrál důleţitou roli moment překvapení. Domy byly otevřené a Uce přicházely nečekaně a náhle a i kdyţ se na jejich příchod čekalo, nikdo rychle nezareagoval, a proto chybí jakákoli fotografická dokumentace.

1.3 Přehled dosavadního bádání o Luckách v českých zemích Literatura, věnující se tématu, která se vztahuje k Vánocům, vánočním zvykům a tradicím nejen na Moravě, je dobře zpracovaná a dostupná v mnoha publikacích. V etnologii se tímto tématem v současnosti zabývá Eva Večerková, která v díle Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury5 popisuje svátek svaté Lucie a obřadní obchůzky v různých částech Evropy a velká část je věnována svátku ve Švédsku, kde tento svátek patří k nejţivějším tradicím a proměnil se ve státní svátek. Dále Eva Večerková shrnuje tento svátek v knize Od Barborky ke Třem králům6. V této publikaci je vysvětlena symbolika svátku svaté Lucie a také popsány obchůzky. Tato publikace byla vydána k výstavě v Moravském zemském muzeu v roce 2003 a jsou zde uvedeny lidové zvyky od adventu do konce vánočního období. Další publikace, která byla vydána v rámci výstavy v Moravském zemském v roce 2010, je Rok v lidových 5 6

Večerková, Eva: Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010, 516 s. Večerková, Eva: Od Barborky ke Třem králům. Brno: Moravské zemské muzeum, 2003, s. 9–11.

7

obyčejích a slavnostech7 autorky Evy Večerkové. Kniha, která také obsahuje zmínky o svátku svaté Lucie, byla vydána pod titulem Lidové zvyky: výroční obyčeje z Čech a Moravy8 autorky Jiřiny Langhammerové. V roce 1988 vyšel sborník na počest Bohuslava Beneše Obřadní obchůzky, ve sborníku najdeme studie o obchůzkách v různých regionech a také příspěvek Heleny Bočkové, věnující se zimní obchůzce maskovaných ţen9. Autorka zde popisuje obchůzky nejen na svátek svaté Lucie, ale i obchůzky Barborek. V tomto příspěvku je uvedena tradice obchůzek v jednotlivých regionech a s tím spojené zvyky a oděv. V knize Václava Frolce Vánoce v české kultuře10 najdeme v první části s názvem Vánoce v tradici českého lidu velkou část adventních zvyků a s nimi spojených obchůzek z různých regionů v České republice. Tématu Lucek se věnují i studie v jednotlivých regionech. Například studie Josefa Tomeše, který se zabýval Vánočními obyčeji na Valašsku11 nebo studie Marty Ulrychové, která prováděla terénní výzkum, týkající se obchůzky Lucek v Pošumaví, můţeme nalézt v Národopisných aktualitách12. V této bakalářské práci byla vyuţita publikace Horňácko, Ţivot a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat13 editorů Dušana Holého, Václava Frolce a kolektivu. K dalším zdrojů patřily publikace Čtení o Horňácku od Jiřího Pajera14 a publikace Muzeum vesnice Jihovýchodní Moravy15. V další literatuře, která se zabývá adventem a adventními zvyky, jsou Lucky zmíněny pouze dílčím způsobem, nebo nejsou uvedeny vůbec16.

7

Večerková, Eva: Rok v lidových obyčejích a slavnostech. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009, s. 6–7. Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky: Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2005, 341 s. 9 Bočková, Helena: Zimní obchůzky maskovaných žen, In: Frolec, Václav (ed.): Obřadní obchůzky. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1988, s. 37–59. 10 Frolec, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1989, 343 s. 11 Tomeš, Josef: Vánoční obyčeje na Valašsku. Národopisná revue, 1968, č. 3–4 z 30. 12., s. 165–196. 12 Ulrychová, Marta; Ladýřová, Šárka: Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví. Národopisná revue, 2011, č. 4 z 30. 12., s. 256–270. 13 Frolec, Václav; Holý, Dušan a kol.: Horňácko: Život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok, 1966, 615 s. 14 Pajer, Jiří: Čtení o Horňácku. Stráţnice: Nakladatelství Etnos, 2013, 256 s. 15 Šimša, Martin; Kalábová, Petra a kol.: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2006, s. 273–274. 16 Štruncová, Olga: Radujme se, veselme se. Praha: Albatros, 1992, 94 s.; Koura, Petr: České Vánoce: od vzniku republiky do sametové revoluce. Praha: Máj, 2010, 356 s. 8

8

1.4 Vymezení zkoumaných obcí Pro svoji práci jsem si vybrala čtyři obce: Velká nad Veličkou, Malá Vrbka, Hrubá Vrbka a Lipov z regionu Horňácko. Tento region se nachází při severozápadním úpatí jiţní části Bílých Karpat při hranicích se Slovenskem. Horňácký region je pro svou kulturní tradici a zvyky velmi významný pro výzkum lidové kultury. Do regionu patří obce Velká nad Veličkou, Javorník, Lipov, Louka, Malá a Hrubá Vrbka, Kuţelov, Mlýny, Nová Lhota a Vápenky.17 Velká nad Veličkou patří mezi největší obec Horňácka a je také jeho střediskem. V nejstarší písemné zmínce o Velké nad Veličkou z roku 1228 je tato obec uváděna jako městys. V dalších stoletích byla obec Velká nad Veličkou majetkem šlechticů pánů z Rýznburku a z Kravař a roku 1492 se stala součástí stráţnického panství. Po bitvě na Bílé hoře se stal drţitelem panství František Magnis. V bouřlivých letech následujících století byla obec několikrát vypálena Tatary, zničena za Bočkajova povstání a také při nájezdech kuruců. V době vlády Marie Terezie a Josefa II. a v dalších letech nastala pro obec klidnější doba, po stránce správní i náboţenské.

Mezi nejzachovalejší památky v obci lze počítat kostel svaté

Maří Magdaleny s hradebními zdmi, které chránily obec ve zlých časech. Hlavní obţivou lidí v obci bylo zemědělství a chov dobytka, počátkem 19. století to byla práce v cihelně, na pile a v lihovaru. V současné době je největším zaměstnavatelem obyvatel Velké nad Veličkou a okolních obcí podnik Kordárna. Od roku 1957 se zde konají kaţdý rok proslulé Horňácké slavnosti, které jsou přehlídkou osobitého místního folkloru.18 Malá Vrbka patří mezi nejmenší obce Horňácka a nachází se zde několik objektů lidové architektury z poloviny 19. století.19 Nejstarší písemná zmínka o obci Hrubá Vrbka pochází z roku 1360. Dochovaly se zde památky lidových hospodářských staveb z 18. a 19. století a návesní komory, stodoly z kamene a nepálených cihel. Hrubá Vrbka byla známá Kubíkovou a Ňorkovou muzikou. Pocházel odtud i biskup pravoslavné církve Gorazd, vlastním jménem Matěj Pavlík. K uctění jeho památky byl počátkem 90. let 20. století postaven ve Vrbce malý klášter – monastýr.20

17

Horňácko. O regionu. Dostupné z: http://www.hornacko.net/oregionu.php, (cit. 2. 1. 2013). Dosoudil, Martin: Velká nad Veličkou. Obec Velká nad Veličkou, 2006, s. 5–54. 19 Malá Vrbka. Dostupné z: http://www.malavrbka.cz, (cit. 28. 10. 2014). 20 Hrubá Vrbka. Obec Hrubá Vrbka. Dostupné z: http://www.hrubavrbka.cz, (cit. 28. 10. 2014). 18

9

První zmínka o obci Lipov pochází z roku 1358. Obec je známá především vinohradnictvím, které se zde rozvíjelo od 14. století a v roce 1880 zde byl postaven kostel Všech svatých, který je dominantou obce.21

21

Obec Lipov. O obci. Dostupné z: http://www.obeclipov.cz, (cit. 28. 10. 2014).

10

2 Svatá Lucie Svatá Lucie je oslavována asi od pátého století a je uctívaná církví katolickou, pravoslavnou, anglikánskou, luteránskou a římskokatolickou.

2.1 Legenda o svaté Lucii Lucie se narodila roku 286 n. l. v Syrakusách na Sicílii do bohaté rodiny zámoţných křesťanů. Existuje více legend o smrti svaté Lucie. Podle jedné legendy ji chtěli provdat za mladíka, který byl pohanem.22 Lucie se odmítla provdat za pohana a byla rozhodnuta rozdat veškerý svůj majetek chudým. Kdyţ se mladík dozvěděl o jejím úmyslu, chtěl se pomstít, a proto udal Lucii z vyznávání křesťanství23. Soudce vynesl rozsudek, ve kterém nařídil Lucii obětovat pohanským bohům. Podle další legendy soud rozhodl odvézt Lucii do nevěstince. Kdyţ se biřic pokusil Lucii naloţit na vůz a odvézt ji, Lucie zůstala stát jako přikovaná a nebylo moţné ji naloţit, přítomný kat se rozzlobil a vrazil Lucii dýku do hrdla.24 Podle jiné legendy si Lucie vydloubla oči a poslala je mladíkovi, který o ni usiloval. Mladík Lucii sám podřezal hrdlo, proto bývá vyobrazena s dýkou v hrdle a miskou, ve které jsou lidské oči. Lucie zemřela 13. prosince roku 304 a v tento den si křesťané připomínají její památku.

2.2 Postava Lucie a zvyky s ní spojené Lucie je patronkou velkého mnoţství řemesel a profesí, patří mezi ně sedláci, skláři, sedláři, krejčí, švadleny, tkalci, noţíři, kočí, písaři, notáři, ale i kající se nevěstky.25 Lucie je také ochránkyní zraku a pomocnicí proti očním nemocem, a to díky legendě, podle které si sama vydloubla oči. Památka svaté Lucie je slavena v celé Evropě, nejvíce v Itálii a ve skandinávských zemích. Postava Lucie patří mezi ţenské postavy, které jsou zlé i dobré. Zcela výjimečnou 22

Křesťané tak označovali lidi, pro ně bez víry. Pohanství je náboţenství vyznávající různé kulty, bohy, nadpřirozené bytosti, atd. 23 Křesťanství jako náboţenství bylo uznané v roce 313. Křesťané byli předtím pronásledováni. 24 Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991, s. 80. 25 Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991, s. 80.

11

roli má Lucie ve Skandinávii. Ve Švédsku tato postava nesouvisí s italskou mučednicí, ale stala se hodnou pohádkovou postavou, která přináší o Vánocích světlo.26 V Čechách ji lidé v minulosti povaţovali hlavně za ochránkyni před čarodějnicemi.27 Na severovýchodní Moravě věřili, ţe právě na svátek svaté Lucie se shromaţďují na Radhošti čarodějnice a konají své rejdy. Hospodyně dávaly ode dne svátku svaté Lucie aţ do Boţího hodu dobytku kousek zaříkaného těsta s kořením28 pro ochranu před zlými silami. Ve Slezsku na den svaté Lucie odkládali hospodyně vţdy stranou jedno poleno, protoţe věřili, ţe oheň, který bude rozdělán z tohoto dřeva, je ochrání po celý další rok.29 Na Valašsku hospodář, který vyrobil na den svaté Lucie stoličku z desky s pěkným sukem, mohl rozpoznat při ranní mši o Boţím hodu, která ze sousedek je čarodějnice. Poznat to mohl podle toho, ţe se schoval za hlavní oltář a při ranní mši vyrazil suk a otvorem ve stoličce mohl uvidět čarodějnice.30 Na Moravě platil na svátek svaté Lucie přísný zákaz příst. Na Podluţí, lidé věřili, ţe pokud by přadlena neuposlechla zákaz předení, naplnila by svatá Lucie komínem světnici prázdnými vřeteny a smůla by postihla ţenu, která by nedokázala vřetena obratem napříst. Na Valašsku vynášely ţeny v tento den dokonce kolovraty ze světnice na půdu.31 Podle jednoho příběhu ţeny na svátek svaté Lucie předly, a kdyţ vešla Lucie do místnosti, hodila po ţeně ţhavé uhlí.32 Lucie byla však také symbolem čistoty, proto je den Lucie jako dělaný pro vánoční úklid. Také proto Lucky „chodí na kontrolu“, mají-li hospodyně jiţ uklizeno na svátky.

2.3 Pranostiky Na den svaté Lucie býval téţ zahajován dvanáctidenní cyklus předpovědi počasí na příští rok, uvádělo se, ţe jaké jsou dni od svaté Lucie do Boţího narození (24.12), tak takové budou měsíce příštího roku. Dvanácti dnům od svátku Lucie do Štědrého dne se připisoval velký věštecký význam. Dvanáct dní představovalo dvanáct měsíců, a tak z průběhu těchto dní se 26

Večerková, Eva: Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010, s. 34–35. Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991, s. 80. 28 Zaříkané těsto: těsto se speciálním kouzelným kořením. 29 Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991, s. 80. 30 Tamtéž, s. 80. 31 Tamtéž, s. 80. 32 Boháč, A. a kol.: Národopis lidu českoslovanského. Díl II., Moravské Slovensko. Praha: Národopisné museum českoslovanské, 1922. Reprint. Boskovice: Nakladatelství Albert, 2014, s. 785. 27

12

věštil charakter počasí v odpovídajících měsících příštího roku. Na dveře se namalovalo křídou dvanáct kruhů, které byly rozděleny na čtvrtiny a představovaly jednotlivé týdny. Poté se kaţdý den sledovalo ráno, v poledne, večer a v noci počasí. Toto pozorování se zapsalo do příslušné čtvrtiny kruhu, které předpovědělo počasí v patřičném týdnu nového roku.33 Další pranostika uvádí: „Svatá Lucie, noci upije, ale dne nepřidá“. Znamenalo to, ţe se má zimní den prodluţovat a noc zkracovat, ale den se prodluţuje a noc zkracuje aţ od zimního slunovratu 21. prosince. Pořekadlo vzniklo v době, kdy existoval juliánský kalendář a svátek svaté Lucie připadal na zimní slunovrat, kdy je noc ze všech nejdelší. Po změně kalendáře na gregoriánský v roce 1582 se posunul čas, ale pranostika se uchovala.34 Další pranostiky na den sv. Lucie: „Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí i len.“ „Svatá Lucie ukazuje svou moc, neb nám dává nejdelší noc.“ „Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.“ „Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý den přepírat.“ Pořekadla a pranostiky byly poměrně velice přesné, protoţe vycházely z dlouholetého pozorování přírody, např. hospodáři pozorovali přírodní jevy, a podle nich odhadli budoucí úrodu.35

33

Šimša, Martin; Kalábová, Petra a kol.: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2006, s. 273–274. 34 Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991, s. 80. 35 Boháč, A. a kol.: Národopis lidu českoslovanského. Díl II., Moravské Slovensko. Praha: Národopisné museum českoslovanské, 1922. Reprint. Boskovice: Nakladatelství Albert, 2014, s. 785.

13

3 Obchůzky Lucek Večer před dnem svaté Lucie chodívaly a dodnes chodí ţeny36, které jsou většinou bíle oděné po domech. Chodí zpravidla samy nebo ve skupině. Tyto obchůzky se liší geograficky a kaţdá oblast má svá specifika. Lucky, Uce, vyhledávaly zejména domy, kde se předlo a dralo peří. Lucie vystupuje jako tajemná mlčenlivá bytost bíle zahalená, maskovaná v tváři, v jejím chování je tajemnost.37 Na Moravě má Lucka peroutku a nádobu se sazemi. Ometá stěny a začerňuje dospělé i děti. V některých obcích na Slovácku nese Lucka košík s přízí a má v ruce vřeteno. Strach budily Lucky se srpem a talířem, na němţ hořel oheň.38 Lucie chodily po jedné, nebo ve skupinách, většinou nemluvily, nebo vydávaly strašidelné zvuky. Obchůzka Lucek je výhradně ţenským obyčejem. Stává se protipólem mikulášských obchůzek nebo odplatou za ně.39 Zimní obchůzky maskovaných ţen mají mnoho společných rysů, jsou na rozdíl od ostatních obřadních obchůzek prováděné ve tmě. U Lucek nacházíme v podstatě shodné maskování, jsou bílé, zcela zahalené, mají rozpuštěné vlasy nebo jsou zakryté v plachtách a musí zůstat zahaleny. Pro tyto obchůzky je příznačná relativní obsahová jednotnost a zároveň velká formální rozmanitost, a to v rámci jednotlivých regionů. Regionální odlišnosti lze spatřovat např. v jiţních Čechách, kde byl tradiční počet šesti Lucek. Pět postav Lucek bylo bíle oděno a poslední postava Lucky měla oděv kněze. Kaţdá z postav nesla různé nářadí. První Lucka měla panenku, druhá Lucka měla hadr a "rejţák", třetí Lucka drţela metlu, čtvrtá Lucie měla košík s pamlsky, pátá Lucka drţela malířskou štětku a šestá Lucka představovala kněze. Po vstupu do obydlí Lucky pozdravily a první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej. Druhá Lucka předváděla mytí podlahy, třetí Lucka popoháněla metlou děti, aby se modlily. Čtvrtá Lucka obdarovávala děti pamlsky a pátá Lucka předváděla malování. Šestá Lucka, která měla oděv kněze, za neustálého modlení vykropila obydlí.40 Oproti tomu na Vsetínsku se role Lucky pozměnila. Lucky přepadaly

36

Podle rozhovorů s informátory se v některých obcích pochůzek účastnili i muţi. Frolec, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1989, s. 35. 38 Frolec, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1989, s. 29. 39 Bočková, Helena: Zimní obchůzky maskovaných žen, In: Frolec, Václav (ed.): Obřadní obchůzky. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1988, s. 37–59. 40 Tamtéž, s. 37–59. 37

14

muţe přímo v hospodě, kde je natíraly hořčicí, kolomazí a posypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami.41 Na Moravě, na Horňácku, v obci Hrubá Vrbka v předvečer svátku sv. Lucie chodila děvčata do 50. let 20. století oblečená do obřadního kroje po domech, kde peroutkami ometala lidem tváře, nábytek a všechny předměty na nábytku. Na závěr své návštěvy Lucka vtlačila roţky do ustlaných peřin na pohrádce42 a tiše odešla. V tento den se nesmělo příst, neboť předoucí ţenu by Lucie potrestala bitím po hánkoch.43 Obchůzky Lucek byly v českých zemích jiţ před 1. světovou válkou na ústupu. Podle dotazníkové akce konané na konci 70. let 20. století byly obchůzky Lucek častější na Moravě neţ v Čechách.44 Snaţila jsem se najít informace, které se týkají obchůzek Lucek nejen na Moravě, ale také v Čechách v současné době. Podle dostupných zdrojů dochází k obnově obchůzek Lucek jak na Moravě, tak i v Čechách.

3.1 Oděv Lucek Oděv Lucek má podobný charakter a liší se detaily, které mají svá specifika v jednotlivých regionech. Na počátku 20. století byly Lucky zahaleny do bílé plachty, povětšinou hlavu ještě ovinutou plátnem a obličej byl potřený sádlem a na něm nasypaná mouka. U oděvu Lucek se pouţívaly v různých obměnách krojové součástky bílá košile nebo bílá sukně. Pokrývkou hlavy byla bílá plachetka, čepec, věnec, ale i plechová nádoba na mléko. V Čechách, např. na Domaţlicku byla Lucie bez pokrývky hlavy, rozcuchaná, prostovlasá a zabalená v hrachovině. Na Českobudějovicku Lucie připomínala čápa, byla to bílá postava s velikým zobákem. Na Benešovsku se úbor Lucie skládal z koňské hlavy, k jejíţ hlavě bylo přišito prostěradlo. Na Slovácku byla Lucie celá v bílém, na tváři se škraboškou nebo velikými řepovými zuby, hlavu měla pokrytu plachtou.45

41

Bočková, Helena: Zimní obchůzky maskovaných žen, In: Frolec, Václav (ed.): Obřadní obchůzky. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1988, s. 37–59. 42 Pohrádka – v nářečí postel. 43 Hánky – v nářečí prsty; Pavlík, Jarko: Hrubá Vrbka. Boskovice: Nakladatelství Albert, 2011, s. 197. 44 Frolec, Václav: Výroční obyčeje a jejich životnost v českých zemích, In: Frolec, Václav (ed.): Výroční obyčeje: současný stav a proměny. Brno: Nakladatelství Blok, 1982, s. 23. 45 Frolec, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1998, s. 29.

15

4 Obchůzky Lucek v Malé Vrbce, Hrubé Vrbce, Velké nad Veličkou a Lipově

Obchůzka Lucek, jak jiţ bylo zmíněno, je zvyk doby předvánoční. Z výzkumu vyplynulo, ţe obchůzky po roce 1945 zůstávaly na Horňácku součástí vánočních zvyků. V publikacích o Horňácku se můţeme dočíst, ţe obchůzky Lucek byly v takové podobě, jaké vypověděli informanti.46 Oslovení informanti, kteří byli zahrnuti do výzkumu, jsou různých věkových kategorií. Někteří z nich jsou vedoucí nebo členové folklorních souborů: dospělých folklorních souborů, ale také dětských. Další informanti se folkloru přímo nevěnují, ale mají jej rádi a patří ke skupině lidí, kteří folklorní dění v obcích podporují. Na Horňácku byl vánoční čas vnímán v křesťanském duchu. Přináší klid, zastavení, vzpomínání. Je to období věnované rodině a rodinnému ţivotu. Patřily k němu mnohé zvyky a tradice. Příprava na Vánoce začínala adventem, coţ znamená očekávání. Tato doba je zasvěcena rozjímání a společenskému uklidnění. Na Horňácku byl advent dodrţován po generace a byl spojen s křesťanskými tradicemi. Hlavním adventním prvkem je tady myšlenka společného ţivota všech členů rodiny. Právě hluboký význam tohoto období a jeho pevná zakotvenost v ţivotě lidí na Horňácku je zřejmý i ve zvycích a tradicích. Proto je zmínka o celém adventním období důleţitá. Je zde vnímán i svátek svaté Lucie, ať jiţ je či není spojen s obchůzkou.

4.1 Průběh obchůzek po roce 1945 do roku 1980 Z rozhovorů vyplynulo, ţe v letech poválečných a ještě v letech padesátých a šedesátých ale i sedmdesátých, lidé na Horňácku chápali chození Uce jako zvyk, který nesmí v předvánočním čase chybět, ba naopak, pokud Uce nedošly, bylo to jako by v tomto domě či stavení něco chybělo či špatné znamení. Kaţdá hospodyně se chtěla pochlubit, jak má naklizeno, co je u nich nového. A bylo to samozřejmě i potěšení pro děti, které se trochu bály, trochu to braly jako obveselení, zkrátka, patřilo to k ročnímu koloběhu ţivota na vesnici. Mluvíme stále o vesnickém prostředí, ale i ve větších obcích Lucky ojediněle chodily. Na 46

Frolec, Václav; Holý, Dušan a kol.: Horňácko: Život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok, 1966.; Jiří Pajer: Čtení o Horňácku. Stráţnice: Nakladatelství Etnos, 2013.; Šimša, Martin; Kalábová, Petra a kol.: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. Regionálních časopisy: Malovaný kraj, Krajem svatého Antonínka. Zpravodaje obcí Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka.

16

obchůzky Lucek chodívaly mladé dívky a ţeny. V tomto období se dralo peří, lidé se setkávali na besedách a chození Lucek byla hlavně záleţitost ţen, ale někdy se obchůzek výjimečně účastnili i muţi, ale také děti. „Tak to sa drápalo perí a tož ty Lucky došly, tak ze dve ze tri děvčata chodily, tož tak vždycky chodily, kde sa dralo to perí, sa to poscházalo, to sa vždycky scházávalo, když nektera drápávala, tak sa babky všecky pocházaly u jednej, a pak podrápalo u druhej. Tož vždycky došly, jenom poumetávaly, my jako děcka jsme sa válaly zamotany do dek, výskaly a schovávaly sa. Došly, poumetaly, trochu do toho péra, ty ženské poumetaly ty drapačky47, děcka pouťukaly po rukách, no a šly pryč a zas šly jinam. Došly potichu, potichu dvéra otvíraly a zavíraly“.48 Chodily tam, kde věděly, že sa ľudia scházavajú, tož kde ta rodina drápávala“. 49 Chození dětí zaznamenáváme aţ trochu později, podle vyprávění informantů počátkem padesátých let dvacátého století. „Chodilo se, chodilo, v podstatě všechna děcka – holky nebo kluci, v době draní peří. Peří se drávalo doma a vzpomínám si třeba, když Uce nedošly (v tom roce děvčata třeba nechodila, to bylo jak který rok), my kluci dali jsme si plachty a šli jsme po známých, po barákoch, víceméně po rodině a dobrých sousedech. Těšili jsme na to a patřilo to k předvánoční době. Postupně se na tento zvyk zapomínalo“.50 Děti, které chodily jako Lucky v letech padesátých aţ sedmdesátých dodrţovaly obvyklé zvyklosti, které se k tomuto zvyku stahovaly, děti chodily po dědině, ometaly v domácnostech lidi a věci. Chodily tiše a tak, aby se o nich dopředu nevědělo. Zachovávaly ono tajemno. „Probíhalo to asi tak, že se holky přeslékají do bílých plachet, zamoučí si tváře a berou si péra z kačeny. Chodily po barákoch. Došly potichu, nemluvily, vyprášily rožky, vyprášily duchny, poometaly a zase v klidu odešly. Beze slov, došly, poometaly bez toho, aby řekly jedno slovo a odešly pryč“.51 Nejdůleţitější byl příchod Ucí. Šlo o jejich příchod v naprosté tichosti a nejdůleţitější byl moment překvapení. Jak jsem se zmínila, nezamykalo se a počítalo se s tím, ţe Uce dojdou, jen se nevědělo kdy. Pamatuje si, ţe je děti vyhlíţely s velkým očekáváním. Těšily se na neobvyklý záţitek a zároveň se bály, protoţe pohybování se Ucí po domě, ometání nábytku, lidí a případné trestání těch zlobivých bylo neobvyklé. Od poslední návštěvy Ucí uběhl celý rok a mnozí uţ zapomněli, jak Uce vykonávají svou činnost. 47

Drapačky – ţeny, které draly peří. Informátor č. 9, 70 let, ţena. 49 Informátor č. 10, 60 let, muţ. 50 Informátor č. 2, 61 let, muţ. 51 Informátor č. 1, 70 let, ţena. 48

17

4.1.1 Oděv Lucie ve zkoumaných lokalitách Na Horňácku mají lidé nejen na svátek svaté Lucie, ale i v mnoha dalších významných a posvátných dnech velmi intenzivní osobní vztah ke kroji. Z tohoto důvodu chodila dříve děvčata i dospělé ţeny ve svátečním kroji, který pak postupně doplňovaly podle moţností buď bílou plachtou, škraboškou, závojíčkem, maskou, případně pokrývkou hlavy, ale hlavně musely splnit nejdůleţitější moment u ţen oblečených za Uce, musely být dobře zamaskovány, aby je nikdo nepoznal. Samy informátoři zdůrazňovali, ţe oblečení Lucek, kde byl základem kroj, měl svůj důvod. Sváteční varianta horňáckého kroje měla bílý fěrtoch, bílé rukávce, bílé šatky s konci dolů, kde vynikaly výšivky. To dokazuje, ţe ţeny a dívky povaţovaly a ctily svátek svaté Lucie jako velmi důleţitý. Další doplňky, jako bílá plachta, škraboška, zamoučení tváře či jinak zabílený obličej, to uţ byly atributy onoho zdůrazňovaného tajemna a hlavně osoby svaté Lucie v našem pojetí jako patronky hospodyněk, uklízení, čistoty a nositelky světla. Její návštěva v domácnostech potvrdila, ţe vše je takové, jak má být. Rodiny si návštěvy Lucek váţily a čekaly na ně. U oblečení byla důleţitou součástí pokrývka hlavy. Z výzkumu vyplynulo, ţe kdyţ byl oblékán obřadní kroj, měly na hlavě bílé šatky, v ostatních případech to byla bílá plachta nebo maska, která pokrývala celou hlavu. Postupem doby se začaly pouţívat další pokrývky hlavy jako šátek a maska, záclonka či závojíček přes obličej. Ale velká bílá plachta byla základem a nejoblíbenější. „My jsme jich nikdy nepoznaly, tož byla zamotaná plachty z tohoto, jak bývaly postelové plachty, tož byly zamotané, jsme věděly, že dondú. Plachtu měly, byly zamotané, některé měly zašmolené bílé obličeje, nechaly si otvory, potichúčku došly, ženské seděly do kola, chlapi u kamen, byla to společenská událost, ludé se scházaly, súsedé dokola, bývalo to pěkné.“52 „Měly bílé oblečení, bílé šatky dolů konce, bílé rukávce, bílé fěrtochy. Chodily a ometaly všechny hosty, kteří tam byli, a to ometání mělo určitý symbol. Ometání mělo zajistit, že lidé neonemocní. Když já jsem byla ještě svobodná, tak si pamatuji, že jsme také tak chodily s děvčaty, ale po rodinách, po lidech, nejen při příležitosti nějaké akce. Neměly jsme bílou šatku, když jsme chodily po těch známých, daly jsme si bílou plachtu a foukly jsme do mouky a obličeje jsme měly bílé. V ruce jsme měly husí peroutku a oprašovaly jsme hlavně ženy - hospodyně, ale v domácnostech pak všechny, koho jsme potkaly“.53 Existují i podobná svědectví další informátorky. „Děti a hlavně dospělé ženy se oblékly do krojů, či jejich 52 53

Informátor č. 9, 70 let, ţena. Informátor č. 1, 70 let, ţena.

18

součástí a hlavně si zakryly tvář. Ať bílou plachtou či škraboškou nebo měly zabílený obličej, zamoučený nebo natřený barvou“. 54

4.1.2 Symbolika průběhu obchůzky v letech 1945–1980 Lucie byla symbolem ţeny, která kromě kontroly pořádku v domech, staveních a celých hospodářstvích a nošení světla rodinám má také na starosti věci týkající se hospodářství a rodiny. Na bedrech ţeny leţelo celé domácí hospodářství, starost o děti, vedení domácnosti, péče o dobytek, předení, a tkaní. Na den svaté Lucie byl na Horňácku, tak jako jinde, zákaz předení. „Že by ženy měly zašmodrchanou koudel, a že by se jim všechna ta příze zašpinila a že by ji měly potrhanou. A někdy to bylo také tak, že rodina potřebovala vědět, jak je rodina nastávající nevěsty pořádná, jak sa u nich uklízí. A Uce byly velmi vhodná příležitost, jak to zjistit“.55 Dále měla na starosti celý chod hospodářství. Proto také ţena převlečená za Lucku zdůrazňovala nadvládu ţen v oblasti domácích prací. Další prvkem byla obřadnost a nevyřčená tajemnost bílé osoby chodící po setmění vesnicí. „No, většinou došly do chalupy, a když nebylo v barákoch ustlané, hledali hospodyni, pak šly a poometaly na stěnách, v kútku, a když tam stál hospodář tak ometly také jeho. Nebo poometly všechny v domě. Prostě ometly, očistily všechno a všechny. Byl to takový zvyk, takový očistný“.56 „Úplně potichu, celé to začíná obřadní úklonú, potom by skutečně měly vejít do obydlí jakoby nečekaně, mají zkontrolovat obydlí a omést lidi. Někdy ometaly, prý také uši, což je velice nepříjemné, prý to tak opravdu dělaly, nezdržovaly se a odešly“.57 Jinak také přijímali návštěvy Ucí děti a dospělí. Dospělí to brali jako společenskou záleţitost, šlo o předvánoční setkávání při práci (drápání peří, sousedské besedy). Děti v tom viděly záţitek a něco nového a neobvyklého.

54

Informátor č. 10, 75 let, ţena. Informátor č. 4, 43 let, muţ. 56 Informátor č. 5, 62 let, muţ. 57 Informátor č. 4, 43 let, muţ. 55

19

4.2 Stav obchůzek po roce 1980 Obchůzky jsem rozdělila na období po roce 1945 a po roce 1980. K proměně došlo právě v 80. letech, kdy začal být tento zvyk opomíjen v ţivotě obce. Výzkumem se zcela nepodařilo zjistit, kdy se začal zvyk vytrácet. Častý odchod mladé generace do měst, změna bydliště kvůli zaměstnání vedlo k tomu, ţe tato generace se přestala o obchůzky Lucek zajímat (znali je z vyprávění), starší generaci tento zvyk sice oslovoval, ale sami jej uţ neudrţovali. Souvisí to také s celkovou náladou ve společnosti a jistý vliv měla i média. V osmdesátých letech nastala doba, kdy byly propagovány ani ne zvyky, ale více méně zvyklosti typu chození Mikulášů, čertů a andělů, a to vše na komerční bázi. Stejně tak i veřejné propagování Vánoc, která se poslední dobou orientuje spíše na komerci bez ohledu na původní význam těchto církevních svátků. Tyto vlivy se projevily i v obcích na Horňácku. V rozhovorech se informátoři zmiňují, ţe sami chodili jako Uce v dětském věku. Informátoři vzpomínali na dětská léta, které se datují do šedesátých let a také, ţe byli na tuto tradici zvyklí a snaţili se jej kaţdoročně dodrţovat. V osmdesátých letech zvyk postupně vymizel z povědomí lidí a chození Lucek zmizelo z obcí. Postupně se k němu začali lidé vracet a to je dáno zase několika aspekty, které jsme jiţ zmínili. Byla to činnost v krouţcích, souborech a sborech, sami měli snahu vrátit tento zvyk do obce, anebo se s ním potkali někde jinde a chtěli jej vrátit do obce, kde ţijí. „V době pozdější už to bylo jenom na Mikulášských besedách a v současné době už vůbec ne, což je veliká škoda.

Určitě to bylo oživení

programu a zase něco nového pro děti a mládež“.58 V osmdesátých letech došlo k obnově pořádání mikulášských besídek, kde v rámci programu těchto besed, byly v programu zahrnuty i Lucky a vystupovaly společně s postavami, patřícími do adventního období. „ Horňácká tradice to je, spíš vždycky, když byla mikulášská beseda, objevovali se i tam brusiči nožů a podkúvalo sa“.59

Lucky jsou mlčící

postavy, a tak Lucie spíše chodily mezi hosty těchto besed a pomazávaly hosty mouku a brkem jim ometly ramena.

58 59

Informátor č. 1, 70 let, ţena. Informátor č. 1, 70 let, ţena.

20

4.3 Obchůzky v současnosti Obnova tradice započala od roku 2000, kdy se ke zvyku obchůzky Lucek lidé vraceli nejen díky jedincům, ale i souborům. „Snažíme se vést nejmladší generaci k folkloru a tradicím tohoto kraje, to je smysl první, druhý smysl je setkávání lidí i v této podobě. Zejména pro starší lidi, protože ti byli z toho opravdu nadšení. Máme zájem navštěvovat hodně lidí, ale ono by se to nedalo všechno stihnout, a kdybychom chtěli jít na vícero míst, to by bylo asi nezvládatelné. A smysl toho samostatného poselství, nejsem si jistý, zda si všichni nebo alespoň někdo uvědomuje, co všechno to znamená“.60 Přístup lidí k obnovení zvyku chození Lucek byl v kaţdé obci, kterou jsem navštívila, jiný. Nejprve začali vedoucí souborů, kteří pracují s dětmi zařazovat tento zvyk do programů mikulášských besídek, folklorních programů a snaţili se chození Lucek zviditelnit a hlavně vysvětlit, o co šlo, proč se tento zvyk dodrţoval. Nešlo jen o ztvárnění tohoto zvyku na jevišti, ale také přijatelnou formou ukázat, jaký byl význam a smysl, proč se obchůzka konala. Většina lidí věděla, proč se slaví svátek svaté Lucie a proč chodí Uce po dědině, vznik a historii tohoto zvyku znal a zná asi málokdo. Lidé, kteří se zabývají folklorem a snaţí se o nové formy projevu anebo o návrat ke zvykům starším a zapomenutým, došli k tomu, ţe by bylo dobré obnovit chození Lucek. Vysvětlili hlavně dětem, o jaký jde zvyk a proč se snaţí, aby začali chodit po dědině a chození Lucek obnovili. „V současné době vedoucí souboru Krahulíček obnovili řadu zvyků, mezi jinými také chození Lucek, které připravují se členkami souboru. Další, kdo se věnuje obchůzkám Lucek, je ženský sbor z Hrubé Vrbky. Asi před dvěma lety se domluvily ženské z ženského sboru z Hrubé Vrbky a začaly také chodit za Uce. Nastrojily se, daly si škrabošky, nebo se zbílily a jezdily po známých a rodinách nejen v Hrubé Vrbce, ale také v Javorníku, ve Velké, no po celém Horňácku. Takže ten zvyk se jim podařilo víceméně v posledních letech obnovit“.61 Ţeny ze sborečku z Lipova, jehoţ členky jsou skoro ze všech horňáckých obcí (Lipova, Velké nad Veličkou, Javorníka a navíc z Kozojídek) se rozhodly tomuto zvyku věnovat a více neţ 11 let kaţdoročně obléknou kroje (dodrţují tradice i v původním oblečení), nasadí si velmi umně zhotovené masky, zahalí se do bílých plachet a objíţdějí všechny horňácké obce. Scházejí pravidelně kaţdý rok a dokazují, ţe tento zvyk je uţ součástí předvánočních zvyků v Lipově. Také samozřejmě vyhledávají své známé a přátele, ale zajdou i na neutrální půdu, 60 61

Informátor č. 4, 43 let, muţ. Informátor č. 4, 43 let, muţ.

21

coţ jsou hospůdky, sportovní zařízení nebo případně i obecní úřad. „Zhruba před 11 lety jsme se domluvily, že obnovíme chození jako Uce, a to ve všech obcích, ve kterých členky sborečku bydlí. Začaly jsme v Lipově, pak jsme jeli do Velké a nakonec do Kozojídek“.62 Chodí sice také hlavně po známých a přátelích, ale zajdou i k lidem, které moc neznají. Chtějí se vrátit k tomu, co Lucky hlavně dělaly – chodily po domech, ometaly nábytek, kontrolovaly pořádek a působily trochu strašidelně a tajemně. Některé z ţen, se kterými jsem hovořila, si zakládají právě na tom, ţe: „Lidé se ihned orientovali a byli rádi, že chodíme. Dali jsme si velkou práci s přípravou masek a chtěli jsme, aby nás opravdu nikdo nepoznal a věřte, že dodnes mnozí netuší, kdo v maskách chodí“.63

4.3.1 Proměna a význam obchůzky v současnosti

V současnosti se situace liší v několika aspektech. Lidé na tyto zvyklosti nazírají různě. Tedy odpadá chození po kaţdém stavení a především se chodí ke známým, přátelům, lidem, kteří mají vztah k lidovým tradicím. Někdy se uţ mění i základní poslání. Lucky nemohou přijít nečekaně, musí zazvonit a tím svůj příchod avizují a také většinou Lucie čekají na pozvání do domu. Dnes se symbolika vytrácí, lidé nevědí, proč Lucie chodí, nespojí si tento zvyk s čistotou. Často se stává, ţe lidé, které dětské Lucky navštívily, jim za odměnu dávají čokolády, koláče, někdy i peníze. A tím dostává tato obchůzka trochu jinou dimenzi, bývá zaměňována s nadílkou a případně se zvyklostmi podobné chození Mikuláše, čerta a anděla. „Teď jsou zvonky, tak je to jiné, ale v podstatě by měly vejít dál, omést a ne jak dnes, poďte dál a taky si myslím, že není správné, když jim říkají, tady nám to ještě omeťte, správně by měly jenom zkontrolovat obydlí a omést lidi. Dneska je to tím, že tam chodím s těma mladšíma děvčatama, že jim chce někdo něco dát, tak už sebou beru košík, teď už je to samozřejmě jiné“.64 V další části rozhovoru vedoucí souboru také mimo jiné vysvětluje, proč s mladými děvčaty chodí jako doprovod, kdyţ by celá akce měly být spontánní, přirozená a hlavně jako překvapení pro navštěvované lidi. „Děvčata se hanbjá, ty starší jsou už takové odrzlé, vlezlé, všade idú, nikoho sa neptají. Prece enom ty mladé, jedna měla 13 let a ty dvě necelých 15 let. Když prijdú pred barák, kde 62

Informátor č. 8, 38 let, ţena. Informátor č. 8, 38 let, ţena. 64 Informátor č. 4, 43 let, muţ. 63

22

nikdy nebyly, a je tam někdo starší, tak automaticky zostanú stát venku a čakajú až zavolají, nezavolají, či jak to bude. Takže to nebylo úplně ono, my jim to musíme vštípit do hlavy, proto jsme začali chodit s nima. A jinak si myslím, že princip je stejný, samozřejmě už to postrádá ten smysl, jak to bylo původně, že to fungovalo jako kontrola, jestli je všechno hotovo nebo nehotovo. Ono to v podstatě, jak to mám nastudované, protože mě to zajímalo, narušila to změna kalendáře. Prvotní smysl, už může těžko někdo chápat, proč bych měl mít úklid 13. prosince, když vánoce jsou 24. prosince“.65

4.3.2 Oděv Lucek v současnosti Děvčata dneska oblékají běţné konfekční oblečení a i kvůli praktičnosti neoblékají kroj, který by se mohl poničit. Navíc dnes je kroj záleţitost i dost finančně náročná. Dívky a mladé ţeny, které chodí dnes jako Lucky, volí pohodlné oblečení, ale takové které odpovídá této zvyklosti. Ţeny dnes také oblékají kroj, i kdyţ ne všechny a na obličej si dávají buď masku, nebo závoj a snaţí se, aby je nikdo nepoznal. „Včera, jak jsme potkali ženské ze sboru, tak jsem poznal jen jednu, měly škrabošku a záclonku, ale když jsem je viděl poprvé, měly masku a vypadalo to hrůzostrašně“.66 V současnosti je k obutí vyuţívána běţně dostupná obuv, vysoké boty (tzv. kozačky) nebo nízké boty, ale hlavně jsou vybírány tak, aby nebyly rušivým momentem k oblečení Lucek. Oděv Lucek v současnosti je více přiblíţen v kapitole o obchůzce v Hrubé Vrbce.

65 66

Informátor č. 4, 43 let, muţ. Informátor č. 2, 61 let, muţ.

23

5 Obchůzka v Hrubé Vrbce 5.1 Příprava a průběh obchůzky v Hrubé Vrbce Popis přípravy a průběhu obchůzky chci přiblíţit na příkladu obce Hrubá Vrbka, kde jsem v roce 2013 a 2014 prováděla výzkum. V této obci byl organizátorem obchůzky Lucek pan ing. Pavel Gráf, který je jedním z vedoucích dětského souboru Krahulíček. Na obchůzku Lucek se připravovala v roce 2013 tři děvčata ve věku dvanáct, třináct a patnáct let. V roce 2014 děvčata ze sedmé třídy základní školy a také členky souboru Krahulíček. Děvčata vzhledem k jejich věku doprovázel dospělý doprovod. Děvčata se v kaţdém roce sešla v domě pana Gráfa, kde uţ bylo vše připraveno. Byly nachystané bílé plachty a dívky podstoupily líčení obličejů. Zkoušeli si několikrát, jak mají postupovat, kdyţ přijdou k domu. Hlavně jim dospělí zdůrazňovali, ţe musí mlčet, uklonit se při příchodu i odchodu. Znova jim vysvětlili, proč Uce chodí po vsi a proč tento zvyk existuje a co znamená. Pro děvčata, účastnící se obchůzky Lucek v roce 2013, byla tato obchůzka premiérou, a proto se zpočátku velmi ostýchala a byl pro ně i trochu problém vejít do domu a ometat nábytek případně i obyvatele domu. V roce 2014 uţ byla děvčata jistější a zkušenější a s chutí plnila úkol Lucek. Průběh zvyku obchůzek Lucek v obou letech zůstal stejný. Děvčata navštívila v obou letech asi 30 domů. Děvčata zazvonila (oproti tradici, kdy bylo zvykem, ţe Uce chodily tiše, nemluvily a svým příchodem překvapily). Dříve lidé nechávaly běţně otevřené stavení, coţ je v současné době nemyslitelné, dívky se uklonily a lidé je pouštěli do domů, kde ometaly nábytek, vymetly rohy a poometly i domácí, někde více někde méně, opět se uklonily a odešly, vše v naprostém tichu. Někteří lidé dokonce sami dívkám radili, co všechno mají omést a vodili je po bytě. Některým navštíveným jejich mlčenlivost dělala viditelně potíţe, protoţe by si s nimi rádi popovídali. Během obchůzky se trochu projevil onen posun ve vnímání svátku svaté Lucie, obcházení Uce. Všichni lidé, u kterých se Lucky zastavily, byli rádi a vítali Uce, a povaţovali za svou povinnost jim nějak poděkovat. V roce 2013 jim dávali čokolády, sladkosti, ovoce a někdy i peníze. V roce 2014 byli lidé na příchod Lucek ještě lépe připraveni a dávaly děvčatům více darů, patřily mezi ně většinou peníze, oplatky, čokolády a také perníčky. Většina lidí vnímala Lucie jako koledníky.

24

S obchůzkami byla spokojena děvčata i ti, kteří jim pomáhali obchůzky připravovat. Účastnice obchůzky uţ těšily na příští rok, vymýšlely, co připraví, vylepší a doplní. Děvčata navštívila řadu lidí a líbilo se jim, ţe byla středem pozornosti a také, ţe se jim povedly obchůzky, na kterou se dlouho připravovala. V roce 2013 jsme večer potkali v Hrubé Vrbce i druhou skupinu, tentokrát dospělých ţen. Také jejich trasa byla jiná. Chodily také po známých a přátelích, ale vydaly se i do hospody a do hasičské zbrojnice a na další veřejná místa. Došly bez předchozího avíza a měly úspěch. Pohybovaly se razantněji, s velkou jistotou a důrazně. Ale i ţeny vystupovaly stejně obřadně jako děvčata, protoţe obřadnost a tajuplné vystupování je hlavní vlastností Lucek. Ţeny se uklonily, ometaly a na konec se opět uklonily. Ale šly tak, aby překvapily a povedlo se jim to. Podle reakce několika lidí, lze usuzovat, ţe se ţenám podařilo tyto lidi pořádně vylekat. Navštívení lidé ale poznali, ţe šlo o dospělé ţeny a v těchto případech jim ţádné pozornosti nedávali. Také jejich trasa byla jiná. Kdyţ ţeny (Uce) obešly v Hrubé Vrbce všechny známé a všechny místa, která zamýšlely, tak nasedly do připraveného auta a odjíţděly do Velké nad Veličkou a do Javorníku, kde pokračovaly v obchůzkách. Podle jejich sdělení, také v těchto obcích kromě známých a přátel navštívily i několik veřejných míst a samotná obchůzka probíhala stejně jak v Hrubé Vrbce. V roce 2014 se obchůzky zúčastnila jen skupina děvčat se souboru Krahulíček. Z rozhovorů se staršími ţenami z pěveckého sboru vyplynulo, ţe ţeny pomalu přenechávají obchůzku mladým děvčatům (coţ je koneckonců v souladu s tradicí, kdy obcházela neprovdaná děvčata). Ale moţná nás zas příští rok překvapí. Kdyţ porovnáme tyto dva konkrétní příklady obchůzky Lucek v Hrubé Vrbce, obchůzky Lucek (děvčat) a Lucek (dospělých ţen), vidíme jejich specifika a hlavně přijímání obchůzek navštívenými lidmi. A také v tom můţeme spatřovat rozdílnost pojetí, potaţmo přijetí zvyku chození Lucek u děvčat či dívek a dospělých ţen.

5.2 Oděv v Hrubé Vrbce V obou dvou letech si kroj děvčata neoblékala, a to jednak z praktických důvodů tuto variantu vyloučila a také proto, ţe by dnes nikdo asi nedovolil děvčatům, aby si pro tuto příleţitost kroj oblékla. Děvčata si na obchůzku oblékla tmavé kalhoty a svetr (všechny tmavé

25

barvy) tento tmavý oděv dívky přikryly dlouhou bílou plachtou. Na nohou měly dívky vysoké boty. V roce 2013 velmi dlouho trvalo jejich nalíčení. Vedoucí souboru Krahulíček zjišťoval u pamětníků způsob barvení tváří Lucek, pročítal knihy a snaţil se, aby se namaskování co nejvíce podobaly těm v dřívějších dobách. Nejprve zkoušeli sádlo, které natřeli dívkám na obličej a posypaly ho moukou, to děvčata odmítla, bylo to prý velmi nepříjemné. Dalším pokusem bylo tzv. foukání do mouky. Ale ani tento pokus nebyl přijat s pochopením. Masku se závojíčkem či záclonkou také děvčata nechtěla, necítila se dobře a jejich mimika byla omezená. Děvčata nakonec zvolila smývatelné barvy, kterými dospělí zabílili děvčatům tváře, tím pádem nebyla omezena jejich mimika. Trvalo hodně dlouho, neţ byla s výsledkem spokojena jak děvčata, tak jejich dospělý doprovod. Tato varianta se děvčatům líbila a odpovídala pojetí podoby Uce. Navíc byla praktická a děvčata se mohla pohybovat bez problémů. V roce 2014 se uţ oděv zvláště nelišil, jen v několika detailech. Vedoucí souboru si pohlídal, aby děvčata měla tmavé kalhoty, světlou čepici, a to z toho důvodu, aby čepice neprosvítala a světlé rukavice. Trochu lépe se podařilo vyřešit "zamoučení obličeje", zvolily se prstové barvy, ne tak silnou vrstvu, a děvčata byla zamalována aţ pod čepici. Další změna detailu byla v úvazu prostěradla, aby tolik nepadalo a neodchlipovalo se na hlavě. V principu ale vše zůstalo tak jako v minulých letech, šlo spíš jen o drobná technická vylepšení na základě zkušeností z minulých let. Starší ţeny z Hrubé Vrbky, které chodily jako Uce měly oděv přizpůsobený jejich věku. Ţeny měly na sobě kalhoty (jedna bílé, druhé dvě tmavé) a bílé haleny, zabalené byly v bílých plachtách. Na nohou měly vysoké boty. Na obličeji škrabošku a závoj. Opravdu chtěly, aby je nikdo nepoznal a působily oproti děvčatům strašidelně, záhadně a tajuplně.

26

6 Závěr V předloţené práci, která se týká jednoho z vánočních zvyků, chození Lucek, jsem se snaţila zjistit, jak je v současné době tento zvyk přijímán a také jaké je zaujetí lidí, potaţmo ţen se tomuto zvyku věnovat. V práci jsem čerpala z literatury, ale zejména rozhovory s lidmi mě přiblíţily nejvíce k podstatě tohoto dávného a dnes obnovovaného zvyku. Bylo velmi zajímavé a přínosné potkávat se s lidmi a poslouchat jejich vyprávění o Luckách, ale i o zvycích předvánoční doby. Zejména starší pamětníci dokázali s velkým nadšením podat, co proţívali v mládí, jak probíhal ţivot na vesnici a co je dnes trápí a s čím jsou spokojeni. Na Horňácku dochází v posledních letech k velké renesanci obchůzky Lucek (Uce), ve kterých se angaţují děti i dospělí. V obcích, které jsem zkoumala, mají lidé zvyky rádi. V práci jsem se zaměřila na období od roku 1945 do roku 1980, potom na období od roku 1980 do roku 2000, kdy došlo útlumu obchůzek Lucek a na období od roku 2000, kdy dochází k obnově obchůzek Lucek. Velkou zásluhu na obnově obchůzek Lucek mají lidé, kteří vedou folklorní krouţky dětí. Po roce 2000 byly obchůzky součástí folklorních pořadů a besídek a následně se obchůzky přesunuly do terénu. Iniciátoři obchůzek Lucek přistupují k uskutečňování tohoto zvyku velmi odpovědně, čerpají informace z knih, zajímají se o vyprávění starších spoluobčanů, zkrátka chtějí, aby bylo vše co nejautentičtější. Sledovala jsem obchůzky Lucek ve čtyřech obcích. Největší pozornost jsem věnovala obchůzce v Hrubé Vrbce. V Hrubé Vrbce působí několik folklorních souborů, jejichţ činnost navazuje na dlouholeté tradice a díky těmto lidem zde dochází k obnově celoročních zvyků. Obchůzka Lucek se stala součástí předvánočních zvyků a ţeny z pěveckého sboru z Hrubé Vrbky dnes chození jako Uce povaţují za společenskou událost nejen v Hrubé Vrbce, ale i v dalších obcích. Ve Velké nad Veličkou, V Javorníku a v Malé Vrbce. Svou návštěvou ukazují, ţe tradice dodrţují se se vším, co k tomuto zvyku patří. Dívky ze souboru Krahulíček zase potěší svou návštěvou řadu lidí a domácností v Hrubé Vrbce, kde uţ na ně lidé čekají. Obchůzka Lucek v Hrubé Vrbce, které jsem se zúčastnila, se konala 13. 12. 2013. Obchůzka trvala tři hodiny a ve svém výzkumu jsem pokračovala další dny, kdy jsem navštívila informátory. O rok později byla situace obdobná, obchůzka trvala ještě o něco déle, protoţe děvčata chtěla zajít do více domácností. V Hrubé Vrbce plánují aktérky této akce pokračovat v obchůzkách i dalších letech.

27

Ţeny ze sborečku z Lipova se scházejí pravidelně kaţdý rok a dokazují, ţe tento zvyk je uţ součástí předvánočních zvyků nejen v Lipově. Ţeny navštěvují při obchůzkách nejen své známé a přátele, ale zajdou i do hospůdky nebo i na obecní úřad. Na obchůzkách ve Velké nad Veličkou a Malé Vrbce se nepodílí ţádná skupina ţen ani dívek z těchto obcí. Obchůzky Lucek ve Velké nad Veličkou a Malé Vrbce dělají jiţ zmíněné ţeny z pěveckého sboru z Hrubé Vrbky a ţeny ze sborečku z Lipova. Členky tohoto sborečku jsou také z těchto obcí, tedy z Velké nad Veličkou, Lipova a Malé a Hrubé Vrbky. Zvyk, který mě tak zaujal, se potkává s takovým dobrým přijetím v dnešním hektickém ţivotě a získává stále více příznivců nejen u účastníků a organizátorů obchůzek, ale také lidí, kteří jsou navštěvováni, mají zájem tento zvyk poznat blíţe. Na Horňácku je a snad i zůstane chození Lucek stálým předvánočním zvykem, který bude zase neodmyslitelně patřit jako v minulém století k vánočním zvykům a obyčejům. Je zde vidět, ţe si v tomto kraji umí váţit starých zvyků a tradic a není to jen póza či něco, aby upoutali návštěvníky jiţ zmíněných obcí. Účastnící obchůzek umí tyto zvyky proţít a plně se jim věnovat a chtějí, aby tento zvyk zase patřil mezi ty tradiční.

28

7 Seznam pouţité literatury, pramenů, internetových zdrojů a respondentů 7.1 Literatura Bočková, Helena: Zimní obchůzky maskovaných žen, In: Frolec, Václav (ed.): Obřadní obchůzky. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1988. Boháč, A. a kol.: Národopis lidu českoslovanského. Díl II., Moravské Slovensko. Praha: Národopisné museum českoslovanské, 1922. Reprint. Boskovice: Nakladatelství Albert, 2014. Dosoudil, Martin: Velká nad Veličkou. Obec Velká nad Veličkou, 2006. Doušek, Roman a kol: Úvod do etnologického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Frolec, Václav a kol.: Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, 1989. Frolec, Václav: Výroční obyčeje a jejich životnost v českých zemích, In: Frolec, Václav (ed.): Výroční obyčeje: současný stav a proměny. Brno: Nakladatelství Blok, 1982. Frolec, Václav; Holý, Dušan a kol.: Horňácko: Život a kultura lidu na moravsko-slovenském pomezí v oblasti Bílých Karpat. Brno: Blok, 1966. Jančář, Josef a kol.: Malý etnologický slovník. Stráţnice: NÚLK, 2011. Koura, Petr: České Vánoce: od vzniku republiky do sametové revoluce. Praha: Máj, 2010. Langhammerová, Jiřina: Lidové zvyky: Výroční obyčeje z Čech a Moravy. Praha: Lidové noviny, 2005. Pajer, Jiří: Čtení o Horňácku. Stráţnice: Nakladatelství Etnos, 2013. Šalé, František; Šaléová Václava: Teče voda, teče. Boskovice: Nakladatelství Albert, 2013. Šimša, Martin; Kalábová, Petra a kol.: Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2006. Štruncová, Olga: Radujme se, veselme se. Praha: Albatros, 1992. Tomeš, Josef: Vánoční obyčeje na Valašsku. Národopisná revue, 1968, č. 3–4. Ulrychová, Marta; Ladýřová, Šárka: Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví. Národopisná revue, 2011, č. 4. Večerková, Eva: Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Praha: Vyšehrad, 2010. Večerková, Eva: Od Barborky ke Třem králům. Brno: Moravské zemské muzeum, 2003. Večerková, Eva: Rok v lidových obyčejích a slavnostech. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. Vondruška, Vlastimil: Církevní rok a lidové obyčeje. České Budějovice: Dona, 1991.

29

Časopisy: Malovaný kraj, Krajem svatého Antonínka. Zpravodaje obcí Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka.

7.2 Elektronické zdroje 1) Horňácko. O regionu. Dostupné z: http://www.hornacko.net/oregionu.php, (cit. 2. 1. 2013). 2) Malá Vrbka. Dostupné z: http://www.malavrbka.cz, (cit. 28. 10. 2014). 3) Hrubá Vrbka. Obec Hrubá Vrbka. Dostupné z: http://www.hrubavrbka.cz, (cit. 28. 10. 2014). 4) Obec Lipov. O obci. Dostupné z: http://www.obeclipov.cz, (cit. 28. 10. 2014).

7.3 Seznam respondentů Respondent 1: Anna Šajdlerová, 70 let, bydlí ve Velké nad Veličkou. Celý ţivot pracovala ve školství jako učitelka a její zájem o folklor se objevil také ve školní výuce a v jejím volném čase. Vedla folklorní krouţek, připravovala s dětmi programy na nejrůznější vystoupení, zejména na festival Mladé Horňácko. V současné době vede ţenský pěvecký sbor a připravuje programy na festivaly a přehlídky, hlavně na Horňácké slavnosti a Ozvěny horňáckých slavností. O svátku svaté Lucie a zvyku vyprávěla s velkou ochotou. Respondent 2: MVDr. Jiří Miškeřík, 61 let, bydlí v Hrubé Vrbce, pracuje jako veterinární lékař. Věnuje se celý ţivot hudbě a hlavně folkloru, se vším, co k tomu patří. Vede muţský pěvecký sbor v Hrubé Vrbce, připravuje scénáře k programům na Horňácké slavnosti, sám vystupuje jako zpěvák a herec v jedné osobě. Respondent 3: Paní Irena Kocáková, 39 let, ţije v Malé Vrbce. Pracuje jako laborantka. Folklor má velmi ráda, hlavně podporuje syna v jeho zálibě, zpěvu a tanci a hlavně verbování.

30

Respondent 4: ing. Pavel Gráf, Hrubá, Hrubá Vrbka, 43 let, pracuje jako soukromý podnikatel. Vede dětský soubor Krahulíček v Hrubé Vrbce. Respondent 5: Jarek Slovák, 62 let, Velká nad Veličkou, velký příznivec folkloru, celý ţivot buď tančil v souboru Velička anebo zpíval v Horňáckém muţském sboru. Pracoval jako zedník. Respondent 6: Mgr. Karel Fajmon, 33 let, Velká nad Veličkou, pracuje jako botanik v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, zpívá v Horňáckém muţském sboru ve Velké nad Veličkou. Respondent 7: ing. Marek Zajíček, 42 let, Velká nad Veličkou, pracovník výpočetní techniky, zpívá v Horňáckém muţském sboru ve Velké nad Veličkou, tančí v souboru Velička. Respondent 8: Renata Galečková, 38 let, Lipov. Pracuje ve školství, zpívá ve Sborečku ţen, vede soubor malých dětí. Respondent 9: Anna Jagošová, 70 let, Velká nad Veličkou. Důchodkyně, která velmi podporuje folklorní dění v obci i ve vlastní rodině a se zájmem sleduje veškeré folklorní akce. Respondent 10: JUDr. Stanislav Prášek, 60 let, Hrubá Vrbka. Starosta obce, který podporuje folklorní dění v obci a věnuje hodně času pořádání akcí v obci, nejen folklorních, ale všech, které obec zviditelňují.

31

8 Přílohy

Soupis obrazových příloh Fotografie č. 1: situační mapa – obcí Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Lipov, Javorník. Fotografie č. 2: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Příprava na obchůzku. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 3: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Příprava na obchůzku. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 4: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 5: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 6: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 7: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 8: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 9: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 10: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 11: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 12: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 13: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 14: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 15: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 16: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 17: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 18: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 19: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 20: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. 32

Fotografie č. 21: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 22: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 23: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 24: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 25: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 26: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 27: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 28: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. Fotografie č. 29: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 30: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 31: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 32: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 33: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 34: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 35: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 36: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 37: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 38: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 39: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. Fotografie č. 40: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf. Fotografie č. 41: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf. Fotografie č. 42: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf. Fotografie č. 43: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf. Fotografie č. 44: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf.

33

Fotografie č. 1: situační mapa – obcí Velká nad Veličkou, Hrubá Vrbka, Lipov, Javorník. Převzato z: http://www.mapy.cz/zakladni?x=17.5294860&y=48.8910765&z=10&source=muni&id=5680&q= Velk%C3%A1%20nad%20Veli%C4%8Dkou, cit. 30. 6. 2014.

Fotografie č. 2: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Příprava na obchůzku. Autorka: V. Šaléová.

34

Fotografie č. 3: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová.

35


36


37


Fotografie č. 7: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová. 38



Fotografie č. 10: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Druhá skupina. Starší ţeny. Autorka: V. Šaléová.

41








48


49


50


51

Fotografie č. 21: Hrubá Vrbka. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: V. Šaléová. 52


53


54


55


56


57



Fotografie č. 29: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková.

Fotografie č. 30: Lipov. 13. 12. 2013. Obchůzka Lucek. Autorka: R. Galečková. 60






63





65

Fotografie č. 40: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf.

66


Fotografie č. 42: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf. 67


Fotografie č. 44: Hrubá vrbka 13. 12. 2014. Obchůzka Lucek. Autor: P. Gráf. 68

Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie. Vendula Šaléová. Lucky na Horňácku

Recommend Documents