Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav evropské etnologie

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Etnologie

Monika Votoupalová

Národopisné slavnosti a folklorní festivaly na území Těšínska od konce 19. století do současnosti Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Martina Pavlicová, CSc. 2010

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím pouze uvedených pramenů a literatury.

.........................................

2

Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří se zaslouţili o vznik této práce – na prvním místě vedoucí práce PhDr. Martině Pavlicové, CSc., dále pracovníkům Státního okresního archivu Frýdek-Místek za vstřícný přístup a spolupráci a Dagmar Valové a Růţeně Kopčákové za poskytnutí informací a materiálů. 3

Obsah Úvod………………………….....……………………………………………………….......…5 1. Význam svátků a slavností v ţivotě člověka. Folklorismus jako jev spjatý se svátky a slavnostmi od 18. století…………….……….…………………………………………..…6 - 8 2. Počátky národopisného a folklorního hnutí na Těšínsku v první polovině 20. století 2. 1 Slezské národopisné sdruţení Sedlišťanů…………………………………….9 - 14 2. 2 Sdruţení venkovského dorostu pro české Těšínsko…………………………15 - 19 2. 3 Slezský rok a další slavnosti pořádané na území Těšínska v daném období…………………………………….……………………………………...20 - 24 3. Folklorní festivaly po 2. světové válce 3. 1 Slezské dny………………………………………………………………….25 - 38 3. 2 Gorolski Şwięto…………………………………………………………..…39 - 41 3. 3 Ondrášovské slavnosti v Janovicích………………………………………...42 - 46 4. Folklorní festivaly po roce 1989 4. 1 Sochovy národopisné slavnosti……………………………………………...47 - 48 4. 2 Mezinárodní folklorní festival Frýdek-Místek…………………………....…49 - 51 4. 3 Folklor bez hranic…………………………………………………………...51 - 52 4. 4 Mezinárodní festival Souznění……………………………………………...52 - 53 4. 5 Třebovický koláč…………………………………………………………………53 4. 6 Festival Poodří Františka Lýska…………………………………………….……54 4. 7 Orlovské léto……………………………………………………………...…54 - 55 5. Funkce a význam národopisných slavností a folklorních festivalů v ţivotě společnosti……………………………………………………………………..…56 - 49 Závěr…………………………………………………………………………………..…60 - 61 Seznam pouţité literatury a pramenů………………………………………………….…62 - 64 Seznam příloh a význam zkratek………………………………………………………..……65 Přílohy…………………………………………………………………………………... 66 - 71

4

Úvod Zaměřit se na problematiku folklorních slavností a festivalů na Těšínsku mi doporučila etnomuzikoloţka českotěšínského muzea Eva Hovorková. Dané téma dosud nebylo souhrnně spracováno a poskytovalo také dostatečné mnoţství materiálu ke studiu. Stěţejním úkolem při shromaţďování pramenů se stala práce v archivu. Ta byla často velmi náročná, neboť bylo zapotřebí pracovat s dosud nezpracovaným materiálem. Například k festivalu Slezské dny bylo nutné projít deset kartonů tohoto materiálu. Důleţitou součástí byla také práce s obecními kronikami, které problematiku slavností a festivalů popisovaly opět z jiného pohledu. Informace v literatuře byly často jen kusé a při vyhledávání regionální literatury bylo potřeba pracovat s místními regionálními knihovnami. Kvalitní regionální fond pro studium vlastní studijní knihovna frýdecko-místeckého muzea Beskyd. Další kniţní fondy můţeme nalézt také ve Státním okresním archivu Frýdek-Místek a v Moravskoslezské vědecké knihovně v Ostravě. Při zpracování festivalů vzniklých po roce 1989 byl hlavním zdrojem informací internet a novinové články. Protoţe se jedná o mladé festivaly, k jejich vývoji dosud nebyly zpracovány ţádné sborníky ani rozsáhlejší články překračující rozsah recenze jednoho ročníku festivalu. V případě některých festivalů bylo nutné osobní setkání s organizátory, protoţe tyto malé festivaly nemají dosud ani své webové stránky. Termíny národopisná slavnost a folklorní festival jsou v práci chápány historicky – termín národopisná slavnost je uţívaný zejména v 19. a v první polovině 20. století. Motivem k jejich konání byly národní a vlastenecké pohnutky. Termín folklorní festival svým obsahem znamená spíše společenskou akci, kde hlavní roli hraje potěšení z lidových tradic, jejich předávání a v neposlední řadě smysluplné naplnění volného času. V obecném chápání se však uvedené termíny často překrývají a jejich pouţívání je různorodé. Ani v této práci nejsou pojmenování folklorních festivit vţdy zcela důsledná a vycházejí často ze zauţívaných označení. Při přepisech archivního materiálu se jedná o přesný přepis včetně chyb, texty nebyly měněny.

5

Význam svátků a slavností v ţivotě člověka. Folklorismus jako jev spjatý se svátky a slavnostmi od 18. století Svátky a slavnosti jsou důleţitou součástí lidského ţivota, provázejí jej od počátku vzniku kultury a civilizace. Jejich existence je doloţena u všech známých etnik a národů. Svátky a slavnosti totiţ nejsou jen kulturním prvkem společnosti, ale jejich funkce je dána téţ biologickou nutností – je to doba fyzického odpočinku po pracovní námaze. Tato doba „pracovního volna“, svátku, můţe být, a často je, vyplněna mimopracovní aktivitou – slavností. Úzká spojitost termínů svátek a slavnost je patrná především v německém a francouzském jazykovém prostředí, kde pojmy svátek a slavnost terminologicky splývají, přičemţ pojem slavnosti – fête – má ve významovém poli značnou převahu.1Autoři studie Svátky a slavnosti v dějinách kultury se zabývají téţ vývojem těchto pojmů v našem prostředí: „Frekvence českého slova ,slavnost´ se začíná nápadně zvyšovat od 17. století a souvisí zřejmě s protireformační snahou o obrození a posílení postavení římskokatolické církve v ţivotě české společnosti po poráţce stavovského povstání v roce 1620.“ Slovo slavnost však známe z pramenů jiţ mnohem dříve, jak dokládá jeho výklad v Klaretově slovníku z 14. století. Autor zde uvádí také zaniklé slovo „poslavnost“ a termín, který se v mluvené řeči neujal – „oslavna“. Nejvíce pouţívané však bylo adjektivum pojmu slavnost: „slavný“ (famosus).2 Danými termíny se zabývala řada dalších autorů. Slavnost definuje v 18. století ve svém obrozeneckém díle J. Jungmann, dále francouzský filozof a romantický spisovatel J. J. Rousseau, který viděl ve svátku novou realitu, která překrývá všednost a privátnost. Na přelomu 19. a 20. století se definice slavnosti dále vyvíjela. Sociolog É. Durkheim povaţoval slavnosti za produkt společenského vědomí, za vyšší stupeň solidarity. Slavnostem se věnovali téţ antropologové, jmenujme alespoň F. Boase, zakladatele moderní antropologie a francouzského badatele M. Mausse. Pro ně jsou slavnosti materializací svatého deliria, teatralizací substance.3 Přesto, ţe jednotlivé definice se od sebe liší, většina badatelů chápe pojmy slavnosti a svátků jako jedny ze základních kategorií kultury. Od 18. století začaly být při slavnostech vyuţívány prvky lidové kultury, a to k nejrůznějším účelům. Častými podněty byla reprezentace šlechty či panovníka. Autoři publikace

1 Válka, J. - Štědroň, M.: Svátky a slavnosti v dějinách kultury. Opus musicum 10, 1985, s. 289. 2 Tamtéţ, s. 289. 3 Tamtéţ, s. 290.

6

Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice4 uvádějí jako nejstarší dohledaný pramen událost pořádanou Ladislavem Velenem ze Ţerotína roku 1620. Tento zemský hejtman připravil při příleţitosti návštěvy Fridricha Falckého vystoupení svých severomoravských poddaných v krojích a s lidovou muzikou. K projevům folklorismu 17. století patřilo téţ zkomponování hanáckých tanců „Hanacken Ehrentanz“, jejichţ autorem byl vídeňský dvorní varhaník A. Poglietti. Hanácký tanec „cófavá“ se tak stal vzorem pro uměleckou skladbu sloţenou na počest třetí manţelky císaře Leopolda I. Při jiţ takto starých dokladech folklorismu je zřejmé, ţe nebude snadné přesně vymezit a definovat tento pojem. Mezi první, kteří tento termín zavedli a od 60. let 20. století rozproudili na toto téma vědecké diskuze, řadíme německé badatele Waltera Wioru a Hermanna Bausingera. Muzikolog W. Wiora označil za folkloristické jevy ty, které na rozdíl od tradičních „neţijí“, ale „existují“.5 Na tuto myšlenku navázal H. Bausinger a stal se zakladatelem tzv. teorie o druhé existenci folkloru. Jeho studie Folklorismus jako mezinárodní jev6 je v etnologické literatuře citován velmi často. Přesto, ţe je v dnešní době jiţ v mnoha ohledech překonán, a to zejména jeho dosti kritický pohled (dnes chápeme pojem folklorismus jako jev neutrální), má pro další směřování folkloristiky zásadní význam. H. Bausinger v něm vyjmenovává řadu zásadních jevů, spadajících pod tento termín. Věnuje se problematice folklorních souborů, jejich cestování po světě a s tím spojenou komercializací folkloru, přenášení tradičních jevů masovými prostředky (rozhlas, televize), problematice turismu a řadě dalších. Autor zaujímá k folklorismu dvojí vztah – na jedné straně jej chápe jako nutný a nevyhnutelný vývoj, na druhé jej však jiţ předem zabarvuje negativně. Folklorismus chápe jako jev mezinárodní, vyskytující se ve všech průmyslových zemích, kde jiţ proběhla industrializace. Po tomto základním naznačení obsahu termínu folklorismus přichází ke slovu řada dalších autorů a problematiku dále rozvíjí. U nás jej přehledně a stručně charakterizuje B. Beneš ve svých skriptech Úvod do folkloristiky7: „Folklorismus je označení souboru historicky vyvinutých slovesných, hudebních, vokálních, tanečních, divadelních jevů a komunikačních

4 Jančář, J. - Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2007, s. 19. 5 Pavlicová, M. – Uhlíková, L. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 6. 6 Bausinger, H.: „Folklorismus“ jako mezinárodní jev. Národopisné aktuality 7, 1970, s. 217- 222. 7 Beneš, B.: Úvod do folkloristiky. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1979, s. 92.

7

procesů, které spolu s jevy materiální kultury tvoří časově a módně determinovanou sloţku národní kultury, v níţ vznikly.“ Vyjmenovává také další znaky: „...jedná se o individuální skladby, které napodobují, parafrázují nebo přetvářejí projevy kolektivní tradice lidového umění v nepůvodním prostředí a vytvářejí si vlastní vývojové řady. Folkloristické jevy nejsou neseny pamětí, vznikají, šíří se, udrţují a zanikají řízeným nebo ţivelným procesem. Jsou v úzké součinnosti s hromadnými sdělovacími prostředky. Zpětná vazba recipientů, pokud je vůbec vyvolána, neovlivňuje kvalitu, ani způsob šíření projevů folklorismu.“ Ještě hlouběji se tématem zabývá O. Sirovátka ve své knize Folklor a folkloristika8 a v řadě dalších časopiseckých článků. Téma není cizí ani jiným oborům. Z trochu jiného pohledu se na problematiku dívá muzikolog J. Fukač, který chápe hudební folklorismus jako součást nemasového, nekomerčního proudu hudební kultury, který láká mládeţ jako alternativa k současné nepříliš kvalitní populární hudbě.9 Přiřazuje ho tak na stejnou úroveň k jiným alternativním proudům či libovolné vlastní tvorbě mladých autorů, a zcela tak opomíjí jeho specifické postavení díky jeho návaznosti a spojitosti s tradicí lidové kultury. Často se mluví také o jisté „bezbřehosti“ folklorismu10 a s tím spojenými problémy při definici tohoto pojmu. J. Krist právě upozorňuje na mnoţství jevů, které sem spadají – od folklorních souborů městského typu, souborů lidových písní a tanců, přes vesnické spolky a sdruţení, které bývají vícegenerační a zajišťují tak plynulý přechod předávání tradice, aţ po nejrůznější spolky, vyuţívající prvků lidové kultury k jiné tvořivé činnosti, jako Klub přátel lidového umění, baráčnické obce a nejrůznější besedy.

8 Leščák, M. – Sirovátka, O.: Folklór a folkloristika. O ľudovej slovesnosti. Bratislava: Smena, 1982, 263 s. 9 Fukač, J.: Kulturní zprostředkovanost folkloru. Národopisná revue 2, 1992, s 51-52. 10 Krist, J.: K diferenciaci folkloristických souborů a skupin. Národopisné aktuality 22, 1985, s. 159-168. 11 Laudová, H.: Národně významné festivity 19. století a jejich folkloristická dramaturgie. In. Divadlo v české kultuře 19. století. Praha: Národní galerie, 1985, s. 155. 12 Tamtéţ, s. 156.

8

Slezské národopisné sdruţení Sedlišťanů

Kořeny spolkového ţivota v obci a vznik Sedlišťanů Spolková činnost a kulturní ţivot v Sedlištích má hluboké kořeny. Podle obecní kroniky13 byla prvním doloţeným spolkem Rolnicko-občanská beseda, zaloţená roku 1870. Ta měla široké pole působnosti. Mimo otázek hospodářských se zabývala také problematikou kulturního a společenského vyţití v obci. Od těchto témat však v době poválečné upustila a věnovala se spíše ekonomickému rozvoji obce. V Sedlištích vznikaly další spolky. V době před první světovou válkou to byly např. Sbor dobrovolných hasičů, tělocvičné jednoty Sokol a Orel a Odbor slezské matice osvěty lidové, zabývající se národnostními otázkami v kulturně a jazykově smíšeném Slezsku. Impulsem ke vzniku Slezského národopisného sdruţení Sedlišťanů (nebo jen Národopisného sdruţení Sedlišťanů; v pramenech nacházíme oba názvy) byla oslava 60. výročí zrušení roboty, pořádaná dne 16. 8. 1908.14 Této oslavy se zúčastnili pamětníci roboty frýdeckého a šenovského panství, kteří ţádali, aby byly zachovány starobylé „zvyky, tance a zpěvy“ pro příští oslavu, která se měla konat v roce 1918. Byl ustanoven výbor pro sběr a uchování těchto památek. V jeho čele stanul mladý, šestnáctiletý Joţa Vochala.15 Úkolem nově vzniklého sdruţení bylo shromáţdit a zaznamenat památky na soudobou lidovou kulturu. Mládeţ v obci pod vedením J. Vochaly začala se sběrem, chyběly zde však zkušené osobnosti, které by jí pomohly zorientovat se v terénu. Důleţitým bodem se stalo setkání J. Vochaly s historikem Vincencem Praskem v Dobré roku 1910.16 Bylo dohodnuto činnost mladých lidí lépe zorganizovat a vzniklo Sdruţení venkovského dorostu pro české Těšínsko (dále jen Sdruţení venkovského dorostu).

13 Státní okresní archiv Frýdek-Místek. Fond: Archiv obce Sedliště 1714-1945 (1953). Kronika obce Sedliště, 1. díl, 1923-1948, inv.č. 31, karton -, s. 34. 14 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích. Sedliště: Obecní úřad Sedliště, 2005, s. 209. 15 Joža Vochala (1892-1965), organizátor, sběratel, národopisný pracovník a novinář. V letech 1910-1912 navštěvoval Zemskou hospodářskou školu v Místku a Táboře, po návratu domů vyzýval těšínskou mládeţ k národopisným aktivitám. V roce 1919 zaloţil ve Frýdku týdeník Republikánské strany Svoboda venkova. V r. 1924 stál u zrodu muzea ve Frýdku, v letech 1949-1957 v něm zastával funkci ředitele. Působil také v Bohumíně a Ostravě, za druhé světové války byl vězněn. Přes výtky, jeţ se na jeho odbornou a muzejní činnost snášejí, je povaţován za důleţitou regionální osobnost první poloviny 20. století. Citováno z: Vlk, V.: Slezský chlop Joţa Vochala. Frýdek-Místek: vlastním nákladem, 1993, s. 5. 16 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích, c.d., s. 209.

9

Činnost tohoto sdruţení mělo pro národopisné aktivity v kraji dosud nedoceněný vliv. V obcích na Těšínsku zakládalo tzv. Besídky venkovského dorostu – spolky mládeţe, které se věnovaly národopisné činnosti.17 Kvůli rozsáhlosti Sdruţení venkovského dorostu, se jím budeme zabývat v samostatné kapitole. Národopisná činnost v Sedlištích – sběry, pořádání slavností. Od roku 1910, kdy se stal J. Vochala předsedou Sdruţení venkovského dorostu, do roku 1912 bylo nasbíráno značné mnoţství národopisného materiálu. Jeho sběr a dokumentace neprobíhaly jen v Sedlištích, ale také v ostatních obcích na Těšínsku. Besídka venkovského dorostu v Sedlištích vznikla v létě roku 1910 v rámci Rolnicko-občanské besedy. O rok později vznikl při besídce samostatný národopisný odbor, jehoţ součástí byl dále muzejní odbor. Tomu se podařilo nasbíraný materiál ze Sedlišť uloţit na několika gruntech ve třech jizbách – v selské, chalupnické a tkalcovské.18 V rámci své činnosti vydaly oba odbory také cenné publikace. Ty se týkaly zvyků a tradic v Sedlištích. Jsou to – Slezská svatba,19 Slezské májové slavnosti20 a Slezské královničky.21 Jednalo se vlastně o jakýsi návod pro spolky, jak tyto zvyky prezentovat při vystoupeních či obnovovat ve své obci. Jiţ roku 1913 se J. Vochala pokusil z nasbíraných písní a tanců vytvořit dosud chybějící Slezskou besedu.22 I přes počáteční problémy, které doprovázely její vznik, se nakonec stala rovnocenou k České i Moravské besedě. První verzi Slezské besedy nacvičoval J. Vochala se členy kulturního spolku v Kateřinkách u Opavy, kde byla také 13. 7. 1913 poprvé předvedena.23 Byla zde přijata kladně, přesto dále vznikaly nové verze a beseda byla měněna. V září téhoţ roku byla předvedena v Sedlištích. Zde však zcela propadla. Místní kritizovali nové „vyumělkované texty“ i nezvyklé harmonie a úpravy písní. Eduard Bartoníček, autor klavírního partu, byl touto kritikou dotčen a uraţen odešel. Kdyţ byla beseda znovu

17 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Sdruţení venkovského dorostu pro Těšínsko Frýdek (1910-1938). Nezpracováno, nestr. 18 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích. Sedliště: Obecní úřad Sedliště, 2005, s. 209. 19 Vochala, J.: Slezská svatba. Ostrava: Zemské sdruţení agrárního dorostu čes. venkova, 1914, 50 s. 20 Vochala, J. Slezské májové slavnosti. Frýdek: vlastním nákladem, 1914, 32 s. 21 Vochala, J. Slezské královničky. Frýdek: Vlastivěda Těšínska, 1924, 8 s. 22 Slezská beseda byla tančena při slavnostních příleţitostech v celém Slezsku a byla dlouhodobě předváděna místním národopisným souborem v Sedlištích. Má 4 oddíly – I. Čtyři koně, Těšiňok, Maryna, Zólity, Kačok, Ţiduvka. II. Nevěř, Švec, Levá noţka, Kyjok, Sviňok, Zeman, Vrobel. III. Hodiňař, Zahradník, Pilky, Kovalíček, Kača. IV. Kozák, Trojan, Stojí hruška, Koţuch, Cigon, Hrobař, Trampl. 23 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích, c. d., s. 210.

10

předváděna na pobavě24 o rok později, nevole místních byla tak velká, ţe hostinský zakázal další tancováním s odůvodněním, ţe staré tance a zpěvy jsou porušovány (místo tradičního textu Ty sviňoku, sviňsky byl zpíván Bartoníčkův text Synečku těšínský). Se zápisem písní do not pomáhali J. Vochalovi místní muzikant Josef Mokroš a kapelník Karel Škopa.25 Válečné události činnost Sedlišťanů přerušily. V období 1919-1920 byl Joţa Vochala členem plebiscitní komise při dělení Těšínska.26 Ve dvacátých letech po obnovení činnosti se sdruţení zaměřilo na výzkum obce Hrčava. V této obci na pomezí Česka, Slovenska a Polska se zachovala řada archaických zvyků, písní a tanců. Sedlišťané zde zaznamenali starobylý slezský tanec ověnţok, který se v době výzkumu nacházel jiţ jen v této obci. Jedním z hlavních úkolů J. Vochaly byla organizace slavností a národopisných akcí. První velké společné vystoupení odboček Sdruţení venkovského dorostu se mělo konat roku 1914 v Klimkovicích na Slezském roku. K jeho realizaci však nedošlo v důsledku vypuknutí první světové války.27 Konal se aţ o devět let později v Jablunkově. Protoţe besídky venkovského dorostu jiţ nezvládaly organizovat všechny konané akce, vzniklo 18. října 1923 samostatné Slezské národopisné sdruţení Sedlišťané pro Těšínsko a Slezsko.28 Téhoţ roku byly přestěhovány sbírky ze Sedlišť do muzea na frýdeckém zámku, kde ji pod názvem Sedlišťani prezentoval J. Vochala.29 Působení Sedlišťanů nebylo omezeno pouze na Sedliště, ale vztahovalo se i ke svému širšímu okolí. Vymezení jejich působnosti vykládá J. Vochala v článku Lidové slavnosti Slezského národopisného sdruţení Sedlišťané30: „Jeţto šlo o to, aby byla náleţitě vyzvednuta a její význam zdůrazněn, soustředili Sedlišťané tuto práci do zvláštního slezského národopisného sdruţení, zaloţeného roku 1923 na organisačním podkladě. Obvod působnosti měl se původně vztahovati pouze na Sedliště a nejbliţší okolí: Brusovice, Kaňovice a Leskovec. Ale pro zájem, s jakým se akce ,Sedlišťanů´ setkaly, bylo nutno, aby ,Sedlišťané´ činnosti svou rozšířili na celé Těšínsko. A tak se stalo ze Sedlišť středisko ,Slezského národopisného sdruţení pro čsl. Těšínsko´, jemuţ tradiční název ,Sedlišťané´ ponechán a jeţ činnost svoji rozvine v největších rozměrech. Úkoly, jeţ ho čekají, jsou veliké.“ 24 Slezské pobavy byly vesnické taneční zábavy na kterých byly předváděny slezské lidové zvyky, tance, zpěvy, vyprávěly se pověsti a pohádky. J. Vochala chtěl jimi zaujmout především mladé lidi. Tradice pořádání pobav byla přerušena vypuknutím první světové války. 25 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích, c. d., s. 210. 26 Vlk, V.: Slezský chlop Joţa Vochala. Frýdek: vlastním nákladem, 1993, 24 s. 27 Uhlíková, L. - Pavlicová M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 226. 28 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích, c. d., s. 212. 29 Uhlíková, L. - Pavlicová M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, c. d., s. 226. 30 Vochala, J.: Lidové slavnosti slezského národopisného sdruţení Sedlišťané. Sedliště: Slezské národopisné sdruţení Sedlišťané, 1924, 15 s.

11

Zájezd do Prahy a Hradce Králové V roce 1924 byly zorganizovány zájezdy do Prahy a Hradce Králové. Na tehdejší dobu se jednalo se o významný zájezd. Krojovaní tanečníci předvedli na praţském strahovském stadionu a na Slovanském ostrově dvě čísla – Slezskou pobavu a Rok na slezské dědině. V obou městech proběhl slavnostní průvod, kterého se zúčastnilo na 200 účinkujích. Ohlas jejich vystoupení byl mimořádný, obdrţeli dokonce pozvání do zahraničí, kam však nevycestovali.31 Vřelé přivítání Sedlišťanů v Praze zachytil Čeněk Zíbrt ve svém článku Sedlišťané v Hradci Králové a v Praze.32 Píše v něm: „Praha chce nyní, co je velkoměstem, stále a stále něco nového. A z lhostejnosti k vlastním československým zjevům, shání se po cizích výplodech, kolikrát i bezcenných, nebohých. Nyní přišli od Těšína ,Sedlišťané´ s pěknými, původními tanci, zpěvy, hrami, odění v půvabný kroj tamější ,Sedlišťané´. Byla to sláva, jásot neutuchající, všude, kde se objevili na ulicích, na Slovanském ostrově, na výstavišti.“ Dále se z článku dovídáme, ţe sdruţení se díky zájezdu zadluţilo částkou 77 000 Kčs. Jednalo se o peněţní dar J. Vochaly a jeho ţeny Maryčky. Dluhy měly být splaceny z výnosu národopisné slavnosti v Sedlištích konané toho roku. Č. Zíbrt také uvádí přesný program Slezského roku.33 Mnoho informací o zájezdu nám poskytne zápis ze sedlišťské kroniky;34 je psán zúčastněným pohledem, proto si dovolím ocitovat delší část. Autor v něm popisuje také následnou „návštěvu pánů z Králového Hradce“: „...tak milý Vochala sbiral material a tančil jak tanečni mistr aţ konečně zaloţil tak zv. „Národopisné sdruţení Sedlišťanů“ byli v něm jinoši a děvušky nejen ze Sedlišť, ale téměř z celého Těšínska. Pořidili si i starodávne slezské kroje a tak p. Vochala učil tu sebranku; tančil staré tance, zpěv a všechny ty vyš jmenovane zvyky, hry a t.d. Došlo to tak daleko, ţe začaly si je i ty nejširši kruhy všimať. Konec konců, byli pozvani do Králové hradce, městským zastupitelstvem a aţ do Prahy! Všeobecný rozruch. Nevídáno! Výprava se vypravovala. Okolo 200 účastníků téměř v krojích, 20 ti členná hudba lazecká (Lazy), která se předem cvičila těm starým tancům a her, totéţ v doprovodu. Léta páně 1924/5. slavně vyjeli a dojeli. A ještě slavněji byli přijati. Město bylo celé okrášlené, celé

31 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích, c. d., s. 212. 32 Zíbrt, Č.: Sedlišťané v Hradci Králové a v Praze. Český lid 25, 1925, s. 43. 33 Slezský rok předvedený v Hradci Králové a v Praze - 1. Slezská svatba a čepení nevěsty z Těšínska 2. Jarní zvyky (honění krále) z Hlučínska 3. Jarní stavění a kácení máje z Těšínska 4. Slezské doţínky 5. Právo slezských děvuch 6. Slezské zálety 7. Ondráš a Juráš v Praze 8. Ze ţivota slezských pastevců na Bezkydech. 34 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Archiv obce Sedliště 1714-1945 (1953). Kronika obce Sedliště, 1. díl, 19231948. inv.č. 31, karton - . s. 35.

12

městské zastupitelstvo v čele p. starostu Dr. Ulrichem a ostatním měšťanstvem, vitalo „Slezáky“ kterým se mnohým nesnilo o něčem podobným ze zapomenuto kraje. Skracuji. Byli obdivováni hře vůbec, uctěni královsky a tušim 10. 000 Kč dostali na ruku. Odtuď na 3ti den jeli do Prahy, i tam na vystavišti a hlavně večer na Ţofině. Praţáci byli uneseni výkony našich. Praţané i Kralohradčané slíbili, ţe nám návštěvu do Slezska a Sedlišt vráti. Vrátili týţ rok, 5. července 1924 přijelo jich celkem 150 pánů, paní a slečen. Stavili se do Kunčic = Ratimova, kde byl oběd, o jedné ho. jeli ratimovskými a kunčickými povozy a 8 auty, neboť ti páni, co mají své auta, jeli přímo z domu a ostatní vlakem o 2 hod. byli v Hajku. Byla ve Frýdku velká pouť. Páni to chtěli vidět. Konečně to všechno přijelo do Sedlišť!!! Za hluku střelby a hudby krátce byli přivítáni s předloţením chleba a soli. Po delší krásné řeči p. Dr. Ulricha, poslance ing. Černého šel celý průvod na hrob dr. Petra, kde poloţeny věnce od Kralhr. paní a besedy naší, přičmţ p. Vochala měl pietní spomínkovou řeč. Po obřadě hosté si prohlédli Kostelíček a výstavku ručních prací škol. dítek, které se obdivovali a škola se jim nelíbila. Po malém odpočinku vše se hrlo na Černu zem, kde bylo „Honění krále“ a královny, pěkné ale krkolomné, zvláště děvčata na koních v nějvětším trysku. Při tmě zapalen byl oheň Husův a řeč p. ing. Černého o významu slavnosti a hasičského plesu, který býval aţ dosud četně navštiven, tak to šlo volným krokem kupředu“. Po této zřejmě nejvýznamnější akci se Sedlišťané zúčastnili dalších vystoupení. Roku 1925 prezentovali svůj program na Národopisných svátcích Moravy v Brně, kde za něj získali 2. cenu. Roku 1928 vystoupili s více neţ 250 účinkujícími na národopisných slavnostech v Praze a Brně, pořádaných na počest 10. výročí vzniku Československé republiky.35 Podle knihy Čtení o Sedlištích bylo v meziválečném období pořádáno asi 110 akcí. Činnost sdruţení po roce 1945 Po osvobození jiţ nedošlo k obnovení činnosti v původním rozsahu. Jedinou akceschopnou besídkou sdruţení zůstala besídka v Sedlištích. Ostatní jiţ své aktivity neobnovily. Roku 1945 byly pořádány Mírové doţínky na Černé zemi v Sedlištích. Doţínek se zúčastnilo několik tisíc diváků. Ve stejném roce se stal J. Vochala správcem muzea ve Frýdku a rozvíjel své aktivity opět na poli sběratelském a muzejním. Úspěšným rokem byl rok 1947, kdy se Sedlišťané jako jediný soubor ze Slezska zúčastnil Světového festivalu mládeţe a studentstva 35 Uhlíková, L. - Pavlicová M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, c. d., s. 226.

13

v Praze. Roku 1948 bylo sdruţení přejmenováno na Lašský národopisný soubor Sedlišťané.36 Jako ostatní soubory se i Sedlišťané v poválečném období zúčastňovali řady festivalů. Roku 1949 byl uspořádán zájezd do Jáchymova a Mostů na Hornické dny. Na podzim byla organizována slavnost v Sedlištích za účasti národopisných souborů z Hrčavy a okolních vesnic. Sedlišťané se zúčastnili II. ročníku Janáčkova hudebního Lašska na Hukvaldech. Pravidelnou akcí Sedlišťanů se stalo jejich vystupování na Slovanském plese ve Frýdku. Po dalším oslabení činnosti v důsledku generačních rozepří došlo k opětovnému oţivení díky oslavám 50. výročí zaloţení Sedlišťanů. Organizací oslav a vedení souboru se ujala Štěpánka Kulhánková. Díky jejímu vlivu se soubor v dalších letech zúčastňoval slavností nejen v obci, ale i národopisných soutěţí pořádaných v rámci okresu i kraje. V 50. a 60. letech byla obnovena muzejní činnost sdruţení – Joţa Vochala shromáţdil místní vlastivědné pracovníky a začala se psát kronika Sedlišť. 26. dubna 1965 J. Vochala zemřel. Jeho smrtí skončila i činnost Sedlišťanů. Za velké účasti občanů a národopisných pracovníků byl pohřben na místním hřbitově. Roku 1967 soubor ještě vystoupil na slavnosti v Brně. Další činnost v důsledku generačních obměn a změn ţivotního stylu zanikla. Poslední pokus o oţivení inicioval koncem 70. let učitel Albín Holenka se svými ţáky. Pro malý zájem však činnost ani nezačala.37 Archiv Sedlišťanů Za dobu působení sdruţení byla sesbírána řada dokladů lidové kultury hmotné i duchovní. Tyto sběry - archiv Sedlišťanů byl zachráněn díky místnímu badateli Antonínu Ferdinandu Stříţovi, který jej uchoval ve svém domě. Počátkem 80. let byly uvolněny prostory v 1. patře budovy staré školy, z nichţ část získala knihovna a část archiv Sedlišťanů, o který se staral A. Holenka. Později zde vzniklo muzeum Lašská jizba. V roce 2009 v rámci oslav 700. výročí zaloţení obce byla obnovena národopisná a historická expozice, doplněna o nové předměty a rozšířena. Muzeum bylo zahrnuto do Asociace muzeí a galerií České republiky. Dodnes jsou v něm pořádány příleţitostné výstavy, zejména k oslavám Petra Bezruče a Joţi Vochaly.38 Slezské národopisné sdruţení Sedlišťanů bylo jedno z prvních, které se zaslouţilo o uchování našeho kulturního dědictví na území českého Těšínska.

36 Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích, c. d., s. 214. 37 Tamtéţ, s. 215. 38 Dostupné z: http://www.sedliste.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=15, citováno 13. 1. 2010.

14

Sdruţení venkovského dorostu pro české Těšínsko Sdruţení venkovského dorostu pro české Těšínsko bylo zaloţeno na podzim roku 1910. Tento národopisný spolek se stal záštitným orgánem pro jednotlivé besídky venkovského dorostu v obcích na Těšínsku. Jeho zakladatelem a iniciátorem byl Joţa Vochala. V literatuře o něm mnoho informací nenalezneme, pokud jsou o něm zmínky, tak snad jen to, ţe existoval. Při psaní této studie se tak stal základním pramenem archivní materiál uloţený v Okresním archivu Frýdek-Místek. Jedná se o účetní knihu (1924 – 1938), zápisy ze schůzí a hromad (1910 - 1913) a staré účty a letáky.39 Sdruţení se vyvinulo z původní malé besedy, jak byly nazývány besídky.40 Jednalo se o malou besedu v obci Sedliště, která zde působila od roku 1908 v rámci Rolnicko-občanské besedy. Jak jsme jiţ zmiňovali v kapitole o Národopisném sdruţení Sedlišťanů, J. Vochala povaţoval vznik tohoto sdruţení za nezbytný, protoţe dosavadní stav organizace národopisné práce v kraji byl podle něj nedostatečný. 25. září 1910 v 10 hodin dopoledne se ve Frýdku v Římských lázních konala první ustanovující valná hromada a sdruţení zde získalo nové sídlo. Schůze byla svolána pomocí regionálního tisku – Novinami těšínskými, Slezským věstníkem, Věštníkem dorostu venkova a dalšími. Valné hromady se účastnila řada významných osobností tehdejšího společenského ţivota, jako Ing. František Botur, Bohumír Kryštof nebo Václav Volný. Zakladatelé se chtěli věnovat především výchově slezské mládeţe a jejich motivaci k národopisné práci. Na toto téma přednesli referáty. Některé z přednášek měly politický podtext, převládala propagace agrární strany. Bylo dohodnuto, ţe členové sdruţení budou platit členské příspěvky. Vstupní zápisné bylo stanoveno na 60,- Kčs a členský příspěvek na 1,- Kčs. Byli zvoleni členové výboru, místopředsedkyní se stala Otuše Solfranková, ředitelka hospodyňského kurzu ve Frýdku.41 Besídky venkovského dorostu se měly zajímat o sběr národopisného materiálu, o kterém jiţ v té době panovalo přesvědčení, ţe z terénu nenávratně mizí. Velký zájem projevovali členové o lidový oděv, a to zejména v Sedlištích. Besídky se měly věnovat také prezentaci lidové kultury a pořádání národopisných slavností.

39 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Sdruţení venkovského dorostu pro české Těšínsko, nezpracováno, nestr. 40 Besídkami se nazývala malá společenská sdruţení zabývající se národopisnou problematikou na amatérské úrovni. Jejich hlavním úkolem byl sběr duchovní i materiální kultury a péče o ni, dále prezentace lidové kultury a pořádání kulturních akcí. Jejich členy byla zejména mládeţ. 41 Tamtéţ, nestr.

15

Úspěšným rokem byl rok 1913. Výčet pořádaných aktivit nám dokládá zpráva z valné hromady, konané 12. ledna ve Frýdku: k činnosti ve sdruţení se přihlásilo osm besídek, a to v těchto obcích - Sedlištích, Řepištích, Bruzovicích, Dobré, Nošovicích, Lubně - Prţnu, Dobraticích, Nové Vsi a Václavovicích. Dohromady měly 362 členů. Toho roku bylo přijato 633 a odesláno 1021 dopisů. Sdruţení uspořádalo 10 veřejných schůzí s přednáškami učitelů, lékařů, zvěrolékařů a starosty, 8 výborových schůzí vedení a 4 výborové schůze besídek. Členských schůzí besídek proběhlo šestatřicet. Byly pořádány 3 kurzy a vlastivědné vycházky do okolí. 14. července 1913 sdruţení uspořádalo velkou národní slavnost v Dobré. Ta se podle zápisu „pěkně vydařila“, více se o ní zpráva nezmiňuje. Jednotlivé besídky toho roku pořádaly i další zábavy – v Dobré proběhl taneční věneček, v Nošovicích dva taneční vínky, v Sedlištích taneční věneček a 2 divadelní představení, v Bruzovicích doţínková zábava, v Řepištích taneční věneček a 3 divadelní představení. Besídky v Dobré a v Prţně cvičily pod vedením místních učitelů slezské národní písně. Schůze hlavního výboru se konaly také v Lubně a v Sedlištích. Vedení se rozhodlo 29. června 1911 hromadně navštívit krajinnou výstavu v Příboře. Návštěva byla určena na den sjezdu Agrárního dorostu severovýchodní Moravy. Zájezd se měl konat 8. září. Zda k němu došlo, se ze zápisů nedočteme. V srpnu roku 1911 byla konána v Dobré doţínková slavnost a sjezd dorostu. Kniha zápisů valných hromad eviduje činnost do ledna roku 1913. Do tohoto data známe počet konaných schůzí. Pro bliţší představu si uveďme seznamy za roky 1910 a 1911.42

42 Schůze konané roku 1910: Ustanovující hromada – 25. září, místo konání: Frýdek. První výborová schůze – 2.října, Frýdek. Veřejná schůze dorostu – 9. října, Lubno. Byl přednesen referát J. Vochaly: O důleţitosti stavu rolnického a jeho ţivotě duchovním. Veřejná schůze – 16. října, Řepiště. Veřejná schůze - 23. října, Sedliště. Ustanovující členská schůze - 30. října, Lubno. Druhá výborová schůze - 6. listopadu, Frýdek. Výborová schůze - 3. listopadu, Frýdek. Veřejná schůze dorostu - 4. prosince, Řepiště. Veřejná schůze dorostu – 11. prosince, Prţno. Výborová schůze spojená s konferencí důvěrníků – 18. prosince, Frýdek. Veřejná schůze dorostu – 18. prosince, Dobrá, v hostinci u p. Matery. Schůze konané roku 1911: Výborová schůze – 6. ledna, Frýdek. Výborová schůze - 2. února, Frýdek. Veřejná schůze – 29. ledna, Nová ves. „Výchovová“ schůze – 9. března, Frýdek. Sjezd dorostu - 25. března, Dobrá. Výborová schůze – 29. června, Frýdek. Výborová schůze – 23. července, Frýdek. Sjezd a národní slavnost – 27. srpna, Sedliště. Výborová schůze – 10. prosince, Frýdek.

16

Kniha účtů se v období let 1924 – 1938 zmiňuje o besídkách v těchto obcích: Bartovice, Baška, Bruzovice, Horní Datyně, Janovice, Kaňovice, Kunčice pod Ondřejníkem, Lískovec, Nová Ves - Malenovice, Lubno-Prţno, Nošovice, Nové Dvory, Pazderna, Řepiště, Sedliště, Skalice, Staré Město, Šenov, Volovec–Zavodice43, Vojkovice, Vratimov, Vyšní Lhoty a Ţermanice. Tyto besídky byly v jednotlivých obdobích různě aktivní. Jediným dokladem jejich činnosti je pro nás kniha účtů. Z výše výdajů za jednotlivé roky můţeme usuzovat i na výši jejich aktivit (čím vyšší výdaje, tím větší aktivita). Nejlépe si tyto data můţeme ukázat v tabulce. Ve výdajích besídek jsou zahrnuty – registrační příspěvky, členské příspěvky, zisky ze slavností a zábav, tisky a broţury, odznaky pro členy, razítka, kurzy a poplatky za půjčení krojů. Besídka v Sedlištích investovala finance na publikace. Nejvyšší výdaje za roky 1924 1938 měly Bruzovice (4 920 Kč) a Sedliště (4 428 Kč). Tab. č. 1. Výdaje besídek za jednotlivé roky v korunách.

Rok Besídka Baška Bartovice Bruzovice Frýdek Horní Datyně Janovice Kaňovice Kunčice pod Ondřejníkem Lískovec Lubno – Prţno Nošovice Nová Ves – Malenovice Nové Dvory Pazderna Řepiště Sedliště Skalice Staré Město Šenov Vojkovice Volovec – Zavadice Vratimov Vyšní Lhoty Ţermanice

1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931

1932

----212 172 ----118 ----178 --------176 ----69 64 74 95 50 --------115 ----102 459 ---------

--------276 ------------206 --------163 237 88 ----87 169 217 --------45 --------169 105 98

----370 470 ----83 ----145 --------157 168 91 86 228 207 242 --------157 --------270 ---------

----195 610 ------------255 ----62 235 100 50 150 95 390 1127 10 ----100 --------285 ---------

17

5 240 605 ----39 ----100 --------134 58 ----75 290 270 160 --------120 10 ----410 ----43

--------459 ------------130 ----------------42 220 224 ----601 ------------------------15 60

5 ----725 ------------134 --------10 ----58 25 151 156 206 --------93 --------135 ---------

----10 516 ------------124 --------225 16 92 88 154 174 355 --------123 --------92 ----89

----124 333 ------------124 --------161 ----88 --------173 203 --------220 --------190 100 88

Rok Besídka Baška Bartovice Bruzovice Frýdek Horní Datyně Janovice Kaňovice Kunčice pod Ondřejníkem Lískovec Lubno – Prţno Nošovice Nová Ves – Malenovice Nové Dvory Pazderna Řepiště Sedliště Skalice Staré Město Šenov Vojkovice Volovec – Zavodice Vratimov Vyšní Lhoty Ţermanice

1933 1934 1935 1936 1937 1938 --------208 ------------72 ------------64 50 248 78 150 190 ----197 210 --------30 ---------

--------226 ------------67 --------72 113 62 104 88 ----207 ----274 219 --------78 ---------

----------------------------------------185 125 --------110 190 ----160 ------------4 20 4

----95 130 60 ----120 145 --------280 ----117 42 ----115 265 --------170 --------180 90 15

----91 190 22 ----102 68 100 ----322 109 95 208 91 32 245 112 238 196 --------110 106 63

17 35 ------------85 520 105 --------98 301 115 60 15 170 90 ----175 --------20 105 -----

Celkem 27 1 372 4 920 88 240 307 2 268 205 62 1 935 1 148 1 328 1 425 1 620 2 056 4 428 212 869 1 943 10 102 2 432 441 460

Pouze za rok 1938 je uveden přesný počet členů v jednotlivých besídkách.44 Podle článku J. Vochaly uspořádalo za rok 1923 sdruţení ve spolupráci s 12 odbočkami 110 národopisných akcí.45

43 Obec Volovec – Zavodice je zapsána v dostupném pramenu, dnes se však na Těšínsku obec s podobným názvem nevyskytuje, není tedy jasné, která je tímto myšlena. 44 Počet členů za rok 1938 v jednotlivých besídkách: Bartovice (7), Bruzovice (46), Dobrá (13), Frýdek (13), Janovice (17), Kaňovice (14), Kunčice (21), Lubno – Prţno (57), Nová Ves (17), Nošovice (19), Nové Dvory (23), Pazderna (12), Řepiště (18), Skalice (18), Sedliště (22), Staré Město (28), Šenov (35), Vyšní Lhoty (28), Vratimov (16), Ţermanice (19). Celkem bylo za rok 1938 ve sdruţení zapsáno 464 členů. 45 Vochala, J.: Padesát let „Sedlišťanů“. Těšínsko 2, 1959, s. 29.

18

Besídka Sedliště Více konkrétních informací se můţeme dozvědět o besídce v Sedlištích. Spolek sdruţoval především mládeţ a začátek jeho činnosti je podle kroniky obce datován do roku 1920.46 Jeho úkolem bylo: „zachovat lidový svéráz řeči, krojů a zvyků před pronikajícím městským modernismem. Kulturní výchova venkova by měla být usměrněna a sjednocena. Spolek byl určen především pro mládeţ, která podle kroniky: „po školní docházce bývala ponechávána sama sobě neb společnosti všelijaké, jeţ miluje místnosti naplněné dýmem tabáku, vůní piva a šustotem karet a jiných zábav.“ Besídka chtěla udrţet lidovou kulturu mnoha způsoby – předměty se měly uchovávat v selských truhlách a muzeích, měly se pořádat společenské večery, lidové zábavy a také vést zvláštní knihovna. Důleţitou součástí bylo udrţování styků s dalšími spolky v kraji. Jejími členy byla i mládeţ z přilehlých obcí.47 Zpráva o činnosti besídky za rok 1935 Koncem roku čítá besídka 40 členů, z toho 14 drůţek a 26 přátel. Schůzí konáno: 8 členských, 2 výborové, 1 valná hromada a 3 přednáškové večery. Majetek besídky jsou 3 skříně, obě zapůjčené Sokolu. 16 krojů, z toho 8 muţských, 8 ţenských. Besídkou pořádané podniky: 3. února Přátelský večírek, 22. dubna Pomlázková zábava, 18. srpna Doţinková zábava. Na 8. prosince se nacvičuje divadlo a mikulašska scena. Teţ byly uspořadany přednaškove večery, na nichţ přednašeli členove besidky a sice: Přítel Adolf Krpel na théma „Antoninu Švehlovi“ a druhou „Republikanskemu dorostu do noveho roku“, Druţka Milada Řehanková „Několik slov k srdci českých ţen“, Boţa Švandová „Alkohol a jeho shoubný účinek“, Aloisie Šodková „Úkol mládeţe a poslani organisace venkovského dorostu“, Františka Janošková Literarni přednášku a Oldřich Mojţíšek hospodářskou. Členstvo se zúčastnilo téţ podniku pořádaných O. L. R. D. jako okresního plesu v Mistku, ţupního sjezdu ve Frýdku, Přátelského večírku, kde M. B. předvedla „Slezskou besedu v krojích“. Krajínské výstavy a Ovocnářské výstavy ve Frýdku. Zájezd uspořádán na Lubno, Prţno na oslavu 25 lete trváni tamější Besidky, zajezd do Bludovic na odhaleni pomniku Antonina Švehly. Účast na schůzich dobrá. Členové besídky jsou činni v Sokolu v odboru M. O. L., v mistním sboru dobrovolných hasičů a zúčastňují se také jejich podniků.48

46 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Archiv obce Sedliště 1714-1945 (1953). Kronika obce Sedliště, 1. díl, 19231948, inv.č. 31, karton -, str. 34. 47 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Besídka venkovského dorostu Sedliště (1935 – 1939), inv. č. 1, karton 1, nestr. 48 Tamtéţ, nestr.

19

Slezský rok a další slavnosti na území Těšínska v období první republiky Národopisná slavnost Slezský rok byla organizována v rámci stejnojmenných akcí konaných v druhé polovině 20. století na Moravě. Tyto tzv. „roky“ znázorňovaly v uceleném kruhu výroční obyčeje, zvyky, hry, tance a výjevy z tradičního lidového ţivota.49 Mezi první patřil Slovácký rok v Kyjově roku 1922.50 První Slezský rok se měl konat u příleţitosti hospodářské výstavy v létě roku 1914 v Klimkovicích. Jeho iniciátorem byl Joţa Vochala ve spolupráci s Národopisným sdruţením Sedlišťanů a Besídkami venkovského dorostu. Z důvodu vypuknutí první světové války se však slavnost neuskutečnila. Přípravy na ni ale proběhly – intenzivně se nacvičovalo v patnácti obcích, na Opavsku a Těšínsku proběhlo více jak 100 zkoušek s 300 účinkujícími. Mělo být nacvičeno 12 zvyků slezského roku.51 Ohledně datace prvního Slezského roku jsou vedeny spory. Většinou je připisován slavnosti konané roku 1923 v Jablunkově. Někteří badatelé s tím však nesouhlasí a za první Slezský rok povaţují aţ slavnost organizovanou roku 1926 v Jablunkově. Tyto nejasnosti zřejmě vznikly v důsledku nepřesných údajů v dobovém tisku a literatuře.52 Většina badatelů však zastává první uvedené stanovisko. Hlavními organizátory této slavnosti byli Jaroslav Zahradník53 a Joţa Vochala spolu se spolky jablunkovský Sokol, místními odbočkami Matice osvěty lidové a Besídkami venkovského dorostu. Přípravná schůze byla do Jablunkova svolána 29. července. Datum slavnosti bylo stanoveno na 26. srpna. Bylo vyzváno k ustavení místních výborů v obcích a ke sbírání a opatřování nových krojů na slavnost.54 První Slezský rok byl chápán jako do té doby největší národopisná akce tohoto typu. Redaktor a spisovatel František Sokol – Tůma tehdy napsal: „Rok v Jablunkově zrodily Sedliště a roj vzácných duší rázu probuzeneckého. Pastýři vytáhli dlouhé fujary, jiní pastýři píšťaly zase a veškerý slezský svéráz se tu představil v kráse dosud nevídané. Zpívaly se písně, o nichţ jsme mysleli, ţe jsou 49 Zíbrt, Č.: Slovácký, hanácký, slezský, moravský „rok“. Český lid 24, 1924, s 40. 50 Dále proběhly Hanácký rok v Přerově roku 1923 a Valašský rok v Roţnově pod Radhoštěm roku 1925. 51 Kalusová, J. – Ţáček, R.: Národopisné sdruţení Sedlišťané. In: Studie o Těšínsku, sv. 8. Český Těšín, 1980, s. 193 – 194. 52 Uhlíková, L. - Pavlicová M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 211. 53 Jaroslav Zahradník (1890 – 1977), sběratel, národopisný pracovník, ředitel Městského muzea v Ostravě, novinář, učitel. Absolvoval učitelský ústav v Jičíně. Po r. 1920 řídil českou školu v Jičíně, kde prováděl sběr národopisného materiálu. Od r. 1929 pracoval jako šéfredaktor Moravskoslezského deníku a později týdeníku Obrana Slezska. Organizoval krajinskou výstavu v Orlové a r. 1937 tamtéţ národopisnou slavnost. Byl významným organizátorem osvětové a kulturní činnosti v regionu. Citováno z: Lomňanská setkání – jubilejní 20. ročník národopisných slavností Dolní Lomná 1989. Okresní kulturní středisko ve Frýdku-Místku a Osvětová beseda v Dolní Lomné, 1989, nestr. 54 Kalusová, J. – Ţáček, R.: Národopisné sdruţení Sedlišťané, c. d., s. 195.

20

dávno zaniklé. Objevily se tu neznámé tance, Sedlišťané s Hrčavjany předvedli ověnţoky – tance praslovanské, starobylé... Také staré zvykosloví neznámé se tu předvedlo. První Slezský rok v Jablunkově byl nejvýznačnější národopisnou událostí ve Slezsku vůbec.“55 V pořadu vystupovalo Národopisné sdruţení Sedlišťanů a skupiny z Mostů u Jablunkova a z Hrčavy. Předvedli lidové obyčeje, písně a tance. Přesný program nám dokládá broţura J. Vochaly Lidový svéráz na slezské národopisné slavnosti v Jablunkově 26. srpna 1923.56 V pořadu bylo předvedeno 13 čísel.57 Slavnosti se zúčastnila řada významných osobností – slezský zemský prezident a zástupci polského i německého obyvatelstva na Těšínsku. J. Vochala kladně vyzdvihuje práci mládeţe: „Jsou to přehlídky radostné. Početnost a krása všech těch starých odkazů jsou velmi značné a venkovský dorost koná nejen zásluţnou, ale i vděčnou práci, jestliţe konání národopisných slavností do svého kulturního programu zařadil.“ Důleţitou roli podle něj slavnosti hrají v boji proti germanizaci a polonizaci Těšínska. Podle článku byli odměněni nejlépe krojovaní účastníci: „Účastnice a účastníci v nejlepších krojích odměňováni budou dary, ponejvíce kniţními.... kdyţ ne národní vědomí, toţ láska ke kroji a starým zvykům spojí lid na Těšínsku do jednoho šiku.“ Při slavnosti byl také navrhnut a zveřejněn plán práce na příští rok: „Během roku projdeme ještě celé Těšínsko, vyhledáme všechny staré lidové kroje a jejich součástky, abychom ukázali na všechny slezské kroje (i staroměšťanský frýdecký, fryštátský, atd.), zachytíme ostatní staré „moravské“ pěsničky, popěvky, tance, zvyky i obyčeje tak, abychom na „Slezském roku“ předvedli Slezsko, jaké kdysi bývalo. Z těchto důvodů ţádáme veškeré sokolské jednoty, odbory Matice osvěty lidové, besídky venkovského dorostu i ostatní spolky, aby příští slezskou národopisnou slavnost s námi pomohlo vybudovat a tak zachování lidového svérázu československého Slezska pomohly tak udrţet.“ 58 K organizaci druhého Slezského roku v ještě větších rozměrech, jak plánoval J. Vochala po úspěších roku prvního, nakonec z nám jiţ neznámých důvodů nedošlo.59 Jako druhý Slezský

55 Vochala, J.: První Slezský rok. Dostupné z http://www.nalucine.cz/nlcn/a-te/o-litobr.htm, citováno 20. 10. 2009. 56 Vochala, J.: Lidový svéráz na slezské národopisné slavnosti v Jablunkově 26. srpna 1923. Jablunkov: Výbor pro pořádání, 1923, 16 s. 57 Na slavnosti byla předvedena tato čísla – Slezská svatba (byla provedena dvojmo, a to účastníky z Jablunkova, Návsí, Mostů, Lomné a Oldřichovic jako svatba jablunkovská, a účastníky z Heřmanic a Rychvaldu – svatba podle obyčejů frýdeckých), Staré právo slezských děvuch, Co se občas přihodilo na zolitách v cizí dědině, V Mostech u muziky (scéna rvačky jablunkovských chlapců u muziky), Slezská májová slavnost, Kácení máje, Ondráš a Juráš, Slezské národní tance, Hrčavané, Slezské písničky z Jablunkovska, Na salaši, Ze starých „moravských“ kancionálů Třanovského, Jak na Jablunkovsku sází hranečníky. 58 Vochala, J.: Lidový svéráz na slezské národopisné slavnosti v Jablunkově 26. srpna 1923, c. d., s 11. 59 Kalusová, J. – Ţáček, R.: Národopisné sdruţení Sedlišťané, c. d., s. 195.

21

rok je označována slavnost konaná roku 1924 při příleţitosti 100. výročí narození buditele Augustina Petra.60 Oslava se konala ve Frýdku. Městem prošel krojovaný průvod a bylo slavnostně otevřeno Lašské národopisné muzeum na frýdeckém zámku. V odborné národopisné literatuře z let 1966, 1969 a 1970 můţeme najít chybnou informaci, ţe „Slezané“ uspořádali druhý Slezský rok v Jablunkově. Tuto nesprávnou informaci uvedl podle B. Havlíčka folklorista Jaroslav Tomeš, kdyţ nepřesně interpretoval článek Č. Zíbrta v Českém lidu.61 O třetím a čtvrtém Slezském roku se ještě zmiňuje J. Vochala. V článku Padesát let Sedlišťanů uvádí jako třetí Slezský rok slavnost konanou v Českém Těšíně a jako čtvrtý slavnost roku 1928 ve Vendryni. Bliţští informace však k těmto akcím nemáme, nezmiňuje se o nich dokonce ani B. Havlíček ve své obsáhlé studii Tradice národopisného výzkumu a národopisných slavností na Jablunkovsku a v údolí říčky Lomné. Jako další slavnost, stejně jako i jiní badatelé, uvádí Goralskou svatbu, konanou 14. července 1935. Tu uspořádala Slezská muzejní společnost v Orlové, která se zaslouţila také o zaloţení muzea v Jablunkově. Goralská svatba se konala v Dolní Lomné v osadě Kamenitý. Program nacvičil učitel české školy na Kamenitém Jiří Roţenek. Čistý výtěţek z této první dolnolomňanské akce byl věnován právě této české škole. Učitel J. Roţenek nacvičil s místními občany také program na další slavnost – Slezské doţínky, tentokrát konané v Horní Lomné. Program byl předveden o hlavních letních prázdninách v roce 1937 na louce poblíţ hájenky Tatinky. Hlavním organizátorem a zaštiťovatelem akce byl J. Zahradník.62 V rámci oslav 25. výročí svého zaloţení zorganizovala Slezská muzejní společnost 30. května 1937 Národopisnou slavnost Těšínska. Slavnost se konala v Orlové. Byla to významná akce, které se zúčastnily všechny známé folklorní skupiny. Vystoupila zde skupina J. Roţenka s doţínkami, dále jeho školáci, kteří předváděli pastušky63 a jejich táhlé melodie, dívky z Karpentné, které zatančily mojičky64 a skupina z Hrčavy s nejmenovaným dudákem a houslistou. Slavnosti se zúčastnili také Sedlišťané, kteří předvedli Slezskou besedu a scénky Právo slezský děvuch, Slezské zálety, Ondráš a Juráš v Praze a Ze ţivota slezských pastevců na Beskydech.65 60 MUDr. Augustin Petr (1824 – 1894), slezský buditel a frýdecký lékař. Jeho pověst přetrvala několik desetiletí, byl znám svou nezištností a pochopením pro tíseň bliţních. Při slavnosti byla ve Frýdku odhalena jeho pamětní deska. Citováno z: Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Optys, 1995, s. 86. 61 Havlíček, B.: Tradice národopisného výzkumu a národopisných slavností na Jablunkovsku a v údolí říčky Lomné. In: Studie o Těšínsku sv. 14. Český Těšín, 1980, s. 211. 62 Tamtéţ, s. 212. 63 Pastušek – nářečně pastýř. 64 Mojičky – nářečně májíčky - malé, pentlemi ozdobené stromky uţívané při lidových obyčejích. 65 Tamtéţ, s.212.

22

Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině byla uspořádána politickými stranami ve Frýdku k posílení národního vědomí v etnicky smíšené oblasti Těšínska se silným vlivem polské a německé menšiny. Slavnosti se zúčastnily i národopisné skupiny z okolí – Besídky venkovského dorostu a Národopisné sdruţení Sedlišťané. Proto se budeme touto akcí zabývat, přestoţe se nejednalo o čistě národopisnou slavnost. Akce se konala 24. srpna 1924. Údaje k ní nalezneme v Okresním archivu Frýdek-Místek.66 Jejím hlavním cílem byla propagace politických stran a urovnání národnostních a politických poměrů po státním převratu 28. října 1918. České správní i veřejné vedení si dostatečně neuvědomovalo význam státního převratu a přechod k jazykovým reformám ve státní správě. Významným dokladem toho byla skutečnost, ţe ještě půl roku po převratu nebyly ve Frýdku české veřejné školy.67 Podobná situace se projevovala i v ostatním společenském a veřejném dění. Němci v kraji se snaţili za kaţdou cenu udrţet pozice, které získali v době monarchie a za správy magistrátu. Myšlenka uspořádat slavnost vznikla teprve na jaře toho roku. Dne 23. července 1924 se konala první schůze přípravného výboru. Zúčastnili se jí pouze tři členové z pozvaných šesti. Bylo dohodnuto zajistit program z řad místních spolků a skupin. Vybrány byly: Sokol, DTJ, Orel, Skaut, Legionáři, Učitelská jednota, Špok, Závodní výbor v Lipině, Klub českých turistů, Starostenský sbor. Z národopisných skupin byly pozvány Besídky venkovského dorostu (ze zápisu není jasné, které přesně to byly) a Národopisné sdruţení Sedlišťanů. Kromě těchto zájmových sdruţení byly objednány dvě hudební tělesa – hudba Pohludkova z Bahna a Lazecká filharmonie. Na schůzi 28. července 1924 byly vytvořeny odbory – reklamní odbor (5 muţů), zábavní (5 muţů), finanční (6 muţů), technický (6 muţů) a hospodářský (10 muţů). Jeho členy se staly tehdy známé osobnosti - Vladimír Škuta, Jan Muroň nebo Josef Tyleček. Schůze se zúčastnil i Joţa Vochala.

66 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině 1924, inv.č. 1, karton 1, nestr. 67 Tamtéţ, nestr.

23

V archivních materiálech je dochován dopis J. Vochaly nejmenovanému členu slavnostního výboru, kde se z důvodu nemoci omlouvá z účasti na schůzích výboru. Dopis nám dokládá pozvání Sedlišťanů na slavnost a také tehdejší zvyk půjčování krojů mezi jednotlivými besídkami. Není datován. Pane učiteli, jsem churav, proto léčím se v Tatrách. To Vám hlásím proto, ţe je nutno, abych byl omluven na schůzích slavnostního výboru. Ale přijedu na nedělní slavnost. Záleţí mě na tom, aby slavnost byla i venkovem hodně obeslána. Poraďte se o p. tajemníkem Slívou, o tom. Také já píši Rezecnému, místopř. Sedlišťanů, aby třetinu členstva do Frýdku přivedl. Lituji, ţe jsem nemohl prosaditi, aby v Heřmanovicích „Sokol“ svou slavnost odloţil. Dle smlouvy musíme jim půjčiti přes polovici krojů, jeţto na ně půjčili 6 000 Kč. Tyto kroje ovšem jiţ do Frýdku vezmu. Přijedu ale do Frýdku dříve, abych zařídil, co se zařídit dá. Omluvte uţ proto, ţe pro churavost právě nyní nemohu býti ve Frýdku. S pozdravem Váš Joţa Vochala

Podle dostupných pramenů se slavnost vydařila. Čistý zisk tvořil sumu 6 493,- Kč. Tento výdělek byl věnován organizaci České srdce, která peníze pouţila na vánoční nadílku lipinským dětem, zbytek pak dětem ve Frýdku.68

68 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině 1924, c. d., nestr.

24

Slezské dny Myšlenka uspořádat národopisné slavnosti slezské lidové kultury se zrodila na podzim roku 1968. Bedřich Havlíček, středoškolský pedagog, vlastivědný pracovník, organizátor kulturního ţivota a člen Kruhu přátel vlastivědy a lidového umění při Okresním vlastivědném muzeu v Českém Těšíně, byl tamějšími kulturními pracovníky poţádán, aby přednesl vlastivědnou přednášku s diapozitivy na téma Těšínsko od pravěku k dnešku a druhou přednášku o těšínské lidové kultuře. Obě přednášky se konaly v kulturní místnosti Osvětové besedy v Dolní Lomné. Dané téma posluchače velmi zaujalo a po přednášce se rozproudila diskuse. Bylo dohodnuto uspořádat národopisné slavnosti, které by ukázaly a povznesly slezskou lidovou kulturu.69 První Slezské dny proběhly roku 1969 a konají se dodnes. Jedná se o regionální folklorní slavnosti, jeţ se staly reprezentativním festivalem lidové kultury oblasti Slezska. Díky jejich specifické poloze blízko hranic s Polskem a Slovenskem se do koncepce promítl také aspekt mezinárodních vztahů. Festival se koná vţdy druhý zářijový víkend v přírodním areálu vybudovaném speciálně k tomuto účelu.70 Mezi iniciátory počátečních ročníků patřili občané Dolní Lomné. Významnou postavou byl Antonín Škandera, ředitel české školy, dále Zdeněk Sobotka, bývalý správce místní pošty, Alois Pěcháček, Josef Maršálek a pozdější správce Osvětové besedy v Dolní Lomné Adolf Zdejší. Hlavním organizačním pracovníkem byl Hubert Laštůvka71 z Českého Těšína. Na jeho zásluhy vzpomíná ve sborníku Lomňanská setkání spoluzakladatel A. Hambálek: „To, ţe Hubert Laštůvka na sebe vzal osobní odpovědnost za peněţní dopad slavností, bylo aktem občanské statečnosti, ale také hluboké víry ve schopnosti vlastní a schopnosti kolektivu, který vedl. Neměli jsme ţádný nadřízený orgán nebo jinou záštitu, která by nás mohla v kritickém okamţiku finančně podepřít. Do desetitisícových nákladů se šlo s pokladnou, kde bylo pár stovek z příspěvků členů. Tomu, kdo s tím byl obeznámen, nebylo do smíchu ... Skoro čtyřicet pět tisích prodaných vstupenek v předprodeji, to bylo mistrovské číslo našeho Huberta. To

69 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989. Okresní kulturní středisko ve Frýdku-Místku a Osvětová beseda v Dolní Lomné, 1989, nestr. 70 Uhlíková, L. - Pavlicová M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 211. 71 Hubert Laštůvka (1906 – 1975), významný českotěšínský kulturní pracovník a organizátor, administrátor a spoluzakladatel vlastivědného zpravodaje Těšínsko. V roce 1945 stál u zaloţení Těšínského divadla. Byl hlavním organizátorem Výstavy Těšínska v roce 1955, Těšínského jara roku 1965 a Výstavy města Karviné v roce 1968.

25

byla jistota, ţe budou slavnosti druhé a další. Bylo to dílo osobnosti zakladatelské.“72 K dalším spolupracovníkům patřili Josef Kozák, člen oblastního výboru Matice slezské, JUDr. Karel Adamík, Ing. Miloš Boháč, učitelka Květa Rusková-Klimšová, Vladimír Znamenák, Alois Hambálek, profesoři Pavel Rusek, Václav Ochman a Václav Stuchlý, odbornice na lidový oděv Jiřina Králová a učitelé manţelé Irena a Miroslav Pallovi. Velkou část práce vykonali místní občané, kteří se podíleli zejména na výstavbě areálu. Jejich práci kladně zhodnotil kronikář a ředitel místní polské školy Jan Korzenny. Jména dalších dobrovolníků uvádí sborník Lomňanská setkání.73 O průběhu prvního ročníku slavností referoval V. Stuchlý v časopise Těšínsko: „K četným našim folkloristickým slavnostem a festivalům se v roce 1969 připojilo i Slezsko. Zásluhou mimořádné obětavosti svých členů uspořádala Matice slezská, oblastní výbor v Českém Těšíně, ve dnech 27. a 28. září v Dolní Lomné u Jablunkova první Slezské dny. Nejen událost sama, ale i krásné prostředí jablunkovských Beskyd a slunné podzimní počasí přilákaly nečekané mnoţství návštěvníků (na 18 000) po oba dny, které vybudovaná hlediště nestačila ani pojmout.“74 Slezské dny byly střídavě konány dvěmi institucemi – Slezskou maticí osvěty lidové a Osvětovou besedou v Dolní Lomné. Slezská matice osvěty lidové má v kraji dlouholetou tradici. Byla zaloţena roku 1898 pod názvem Matice osvěty lidové pro Těšínsko. Patřila k základním organizátorům akce a navázala tak na své dřívější snahy o prezentaci lidové kultury. Pod její záštitou se konaly první tři ročníky festivalu. Roku 1972 byla v důsledku společenských změn rozpuštěna a nahradila ji Osvětová beseda v Dolní Lomné. Rok 1972 byl jediným, kdy se slavnosti nesměly konat. Od roku 1973 musely být Slezské dny přejmenovány na Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Správa festivalu přešla pod státní orgány a instituce – odbor Severomoravského krajského národního výboru v Ostravě, odbor Kultury okresního národního výboru ve Frýdku-Místku, Krajské kulturní středisko v Ostravě, Okresní kulturní středisko v Karviné a Okresní kulturní středisko ve Frýdku-Místku. S organizací pomáhaly také muzea a vlastivědné ústavy – Okresní vlastivědné muzeum v Českém Těšíně a Okresní

72 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr. 73 S přípravou slavností pomáhali občané Českého Těšína – JUDr. Vladimír Marek, František Vyskočil, Gustav Křemen, Stanislav Hruda se synem, Karel Nogol, učitel Bohuslav Červenka, František Klimánek, JUDr. Bohuslav Muroň, ing. Jiří Polák, František Novák; Frýdku-Místku – MUDr. Arnošt Stuchlík; Třince – Jan Bartulec, Lubomír Doleţel a Jablunkova – učitel Antonín Gemrot, Ladislav Káňa, František Labaj, Antonín Opěla, učitel Josef Kříţek s dcerou, manţelé Olga a Jaromír Ţiţkovi. 74 Stuchlý, V.: Slezské dny 1969. Těšínsko 1, 1970, s. 25 - 26.

26

vlastivědné muzeum ve Frýdku-Místku.75 Dnes se na organizaci slavností podílejí dobrovolní pracovníci, kteří působí v sedmi místních odborech Matice slezské – v Dolní Lomné, Mostech u Jablunkova, Jablunkově, Jablunkově-Návsí, Jasení, Třanovicích a Českém Těšíně. Kaţdý odbor má v areálu slavností jednu „boudu“, objekt lidové roubené architektury uţívaný pro chod slavností.76 Po roce 1989 se slavnosti vrátily k původnímu názvu Slezské dny. Slavnosti se během let staly neodmyslitelnou součástí kulturního dění. V národnostně smíšené oblasti Těšínska má slavnost zvláštní význam. Jejím úkolem je seznámit širší veřejnost s tradiční lidovou kulturou a dává jednotlivým etnikům moţnost projevit svou národní identitu. Specifické postavení má polská menšina, která byla v provozování kulturních aktivit a vlastní prezentace vţdy velmi aktivní. Jejich činnost byla napojena na PZKO.77 Pod záštitou této instituce zaloţil její člen, učitel Karol Piegza,78 roku 1948 festival Gorolski świeto v Jablunkově.79 Název Slezské dny byl pořadateli zvolen jakoby náhodně a jeho „autorem“ byl H. Laštůvka: „Pro finanční starosti jsme proţívali řadu velmi napjatých situací. Při jednom jednání, někdy na jaře 1969, nás chtěl profesor V. Ochman povzbudit a začal nám číst dopis PhDr. J. Tomeše ze Stráţnice, který vítal naši iniciativu a upozorňoval nás na skutečnost, ţe navazujeme na národopisnou akci v Jablunkově, která se konala v r. 1923 pod názvem Slezský rok. Hubert, zaujat zcela ,svými problémy´, zabručel: ´...vţdyť my se nezmůţeme ani na jeden slezský den!´“ A. Hambálek k tomuto dále píše: „...situace se zlepšovala, program se rozrostl na dva dny a začalo se říkat ,naše Slezské dny v Lomné´. Slyšel jsem i jiné verze, ale u této jsem byl. Skutečností zůstává, ţe název našich slavností se zrodil ze spontánní myšlenkové asociace kolektivu. Zcela samozřejmě. Nikde o tom nebylo hlasováno, jiná alternativa nebyla.“80

75 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr. 76 Hovorková, E.: Třicet let tradice Slezských dnů – národopisných slavností v Dolní Lomné. Národopisné aktuality 5, 1999. 77 PZKO (Polski Związek Kulturalno–Oświatowy) je kulturně osvětová organizace polských občanů ţijících na území českého Těšínska. Organizuje kulturní a národopisné akce na Těšínsku. 78 Karol Piegza (1899 – 1985), učitel a národpisný pracovník. Člen folkloristické sekce při PZKO. 79 Havlíček, B.: Tradice národopisného výzkumu a národopisných slavností na Jablunkovsku a v údolí říčky Lomné. In: Studie o Těšínsku sv. 14. Český Těšín: Vlastivědný ústav okresu Karviná, 1980, s. 212. 80 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr.

27

Znakem Slezských dnů je tříbarevný geometrický obrazec znázorňující květ a list lípy. Jeho autorem je výtvarník a spolupořadatel slavností Alois Hambálek. Znak slavností měl vycházet z lidového ornamentu typického pro Těšínsko a zároveň vyjádřit ideové záměry slavností. Bylo důleţité, aby byl jednoduchý, lehce zapamatovatelný a snadno reprodukovatelný různými výtvarnými technikami v jedno i vícebarevném provedení. Měl být dobře uplatnitelný na drobných tiskovinách a plakátech.81 Obr. 1 Znak Slezských dnů

Autor znaku se ke své práci vyjadřuje ve vzpomínách: „Lípa – strom domova. Pokusit se symbolem lípy vyzvednout NS DL jako lidovou oslavu našeho domova. Souvislosti se nabízely samy. Lípa se hojně vysazovala u beskydských chalup, zejména v údolích, jako charakteristický strom rodiny a rodu. Symbolizovala zakořeněnost obyvatel navazujících generací ke svému místu a kraji. Svou dominující košatostí dodávala jistotu, pohodu, vyváţenost... Tyto obecné souvislosti byly přijímány bez výhrad. Otázkou bylo, jak lípu výtvarně představit a ztvárnit. Kreslit celý strom, zdůraznit kořeny, větev, snítku?“82 Výtvarník nakonec vybral květ – znak zdravého stromu a list, jeţ zdůrazňuje významnost a sváteční náladu. Odpovědná byla i volba barev. Byla zvolena trojbarevná varianta obsahující naše státní barvy – červenou, bílou a modrou.

81 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr. 82 Tamtéţ, nestr.

28

Znělkou Slezských dnů se stala melodie vycházející z těšínské lidové písně O povaţi, povaţi. Poprvé jsme ji mohli slyšet na pátých Národopisných slavnostech Dolní Lomná roku 1974. Píseň je pro účastníky festivalu známá především z podání zpěvaček Sester Ţabkových. Její teskný, těţký nápěv se stal symbolem festivalu. Historií písně a jejími zápisy se podrobně zabývá J. Gelnar.83 Píseň byla vhodná i díky svému baladickému tématu, který přibliţuje sloţitý historický vývoj na Těšínsku.84

Obr. 2 Lidová píseň O povaţi, povaţi.

1. O povaţi, povaţi, to francuzki povaţi, /: a nějeden syneček, nějeden tam leţi, nějeden tam leţi. :/ 2. Jeden je porubany, drugi ma hlavu ščatu, /: a ten třeči tam leţi, kuně po nim šlapju, kuně po nim šlapju. :/ 3. A něrubej, něšekaj, kamaradţe, brače muj, /: bo něni moje čelo javorove dřevo, javorove dřevo. :/

83 Podle gajdoše J. Wolného ji zapsal roku 1950 prof. Václav Stuchlý a zařadil ji do sbírky Wolného písní. O její oţivení se zaslouţily zpěvačky Sestry Ţabkovy, kdyţ píseň zařadily do svého repertoáru a natočily ji v ostravském rozhlase, kde je uloţena ve fonotéce ve dvou verzích. 84 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr.

29

Podle článku Evy Hovorkové85 z českotěšínského muzea, mají Slezské dny tři charakteristické rysy – jiţ od prvního ročníku spolupracují se Slezskou maticí osvěty lidové, součástí kaţdých slavností jsou výstavy pořádané v místní škole zobrazující dané národopisné téma a krojové přehlídky, na jejichţ realizaci se kaţdoročně podílela národopisná pracovnice Jiřina Králová.86 Výstavy se jako specifická součást Slezských dnů konaly uţ od prvního ročníku festivalu. V několika prvních ročnících se konaly souběţně dvě výstavy – první z historie regionu nebo tematicky k jednotlivým politickým výročím, druhá se věnovala tématům z oblasti hmotné a duchovní kultury na Těšínsku. Výstavy byly vţdy shlédnuty mnoha návštěvníky. Hlavním organizátorem a předsedou výstavní komise při organizačním výboru byl Ladislav Báča.87 Na svou práci na výstavách vzpomíná: „... v té době mi byla svěřena péče o výstavy. V prvé řadě jsme přistoupili k opravě staré dřevěné pily, která jako ideální výstavní prostor slouţí podnes. Tyto práce, jakoţ i stavby pódií, hledišť atd. vykonávali místní občané s chutí a po celou dobu konání slavností. Koncepci výstavní činnosti jsme zaměřili na lidovou tvorbu, například kroje, dřevořezbu, kresby lidových staveb těšínského typu atd. Byla to správná volba a přinesla mnoho radosti pořadatelům, autorům a především divákům. Později se podařilo výstavní prostor zdokonalit, ozvučit, takţe záţitky z exponátů jsou umocňovány lidovou hudbou. Významná politickospolečenská jubilea připomínaly výstavy v budově polské školy.“88 První výstava roku 1969 se konala v budově české základní školy. Pod vedením L. Báči byla předvedena goralská lidová kultura. Z dalších výstav si uveďme alespoň některé - roku 1970 se uskutečnila výstava Josef Mánes a národopis našeho lidu ke 150. výročí umělcových narozenin. Četné výstavy byly věnovány politickým tématům – roku 1973 panelová výstava 25 let Vítězného únoru, v budově české školy výstava výtvarných prací Výtvarníci svému kraji, v roce 1985 na pile v areálu výstava dětské výtvarné tvorby na náměty lidových písní a poezie z Čech, Moravy a Slovenska, v budově polské školy proběhla panelová výstavka s fotodokumentací a texty s názvem Beskydy a voda o vodním hospodářství v Beskydech a Pobeskydí a péči socialistického státu.

86 Hovorková, E.: Třicet let tradice Slezských dnů – národopisných slavností v Dolní Lomné, c. d., s. 35. 87 Jiřina Králová, spolupořadatelka Slezských dnů a národopisná pracovnice. Věnovala se problematice lidového oděvu, souborům na Těšínsku pomáhala s rekonstrucí krojů. 88 Ladislav Báča, výtvarník a vlastivědný pracovník. Autor studií původní lidové roubené architektury z Beskyd. 89 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr.

30

K dalším specifikům Slezských dnů patří krojové přehlídky. Na jejich přípravě se od roku 1969 aţ do roku 1992 podílela národopisná pracovnice a členka programové komise Jiřina Králová. Jako autorka krojových klenotnicových pořadů spolupracovala se členy souborů Javorový a Slezan. E. Hovorková ve své studii k třicetiletému výročí Slezských dnů vyjmenovává nejúspěšnější kletnicové pořady.90 (Roku 1981 byla J. Králová oceněna Národopisnou společností československou při ČSAV v Praze za přínos pro český národopis. Bylo jí uděleno čestné členství.) Úspěšným programem byla klenotnice inspirovaná kresbami Josefa Mánesa z Těšínska. Byla součástí programu Po Mánesových stezkách. Uskutečnila se v roce 1976 ke 130. výročí jeho cesty na Těšínsko. Na pódiu, rozděleném vyšívanými těšínskými plenami na dvě části, oţívaly autorovy kresby. Nejprve byly promítnuty na bílou plachtu v pozadí. Kdyţ se dívky, které pleny drţely, rozestoupily, byla kresba prezentována členy souboru na pódiu (sedící Johanka Dvořáková, pár v jackovském kroji, dvě dívky v plachetkách a další).91 Zajímavou součástí festivalu jsou turistické pochody. Svým názvem Pochod Mánesovou stezkou se organizátoři snaţí uchovat památku na slavného malíře.92 Nultý ročník proběhl roku 1979 pod záštitou Oddílu turistiky tělovýchovné jednoty Třineckých ţelezáren. Pochody jsou vedeny přes beskydské vrcholy do areálu slavností v Dolní Lomné. Účastníci si mohou vybrat ze dvou variant – kratší z Jablunkova a delší ze Stříteţe. V obou obcích J. Mánes ţil a tvořil. Název pochodu byl převzat ze Stříteţské Mánesovy vycházkové trasy, která byla takto pojmenována zakladateli Klubu československých turistů v Třinci. „Pochod má svou osobitou turistickou motivaci mánesovsky pozorného, šetrného, vnímavého způsobu putování přírodou, soustředěného na její krásy a zušlechťující prostředí, inspirujícího k zamyšlení nad ţivotním stylem součastnosti.“93 Od roku 1979 jsou slavnosti kaţdoročně zahajovány poloţením kytic k pomníku Josefa Mánesa ve Stříteţi. Pochod je pořádán za kaţdého počasí. Z původních 78 km vedou dnešní trasy dohromady 187 km horským terénem.94 V průběhu pochodu jsou účastníci různými způsoby seznamováni s Mánesovým ţivotem a tvorbou. Na zrod pochodů vzpomíná A. Hambálek: „Beskydský horal musel být fyzicky zdatný, bystrý a zručný. Člověk

90 1969 – „Krása slezských krojů – Od Opavy k Jablunkovu“, 1970 - „Slezské kroje“ – v hlavním programu, 1976 - součást pořadu „Mánesovými stezkami po Těšínsku“, 1978 - součást programu „Stříbrné orpanty“, 1979 součást hlavního programu „Píseň ţivota“, 1980 - „Putování za krásou“ – druhá část hlavního pořadu, 1982 „Přehlídka tiché krásy“. 91 Hovorková, E.: Třicet let tradice Slezských dnů – národopisných slavností v Dolní Lomné, c. d., s. 35. 92 Josef Mánes (1820 - 1871), český malíř a ilustrátor, profesor krajinomalby na praţské malířské Akademii, představitel romantismu. Jeho tvorba byla úzce spjata s Těšínskem, v jeho díle se nachází řada krojových studií. 93 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr.

31

srostlý s přírodou. Vnímavý na její řád, úkazy a potřeby. To jsou vlastnosti, na které jsme chtěli upozornit v našich sportovně zábavných a turisticko-vlastivědných akcích, jeţ zprvu NS DL předcházely, později s nimi srostly do jednoho programového celku.“94 Součástí pochodu byly i různé orientační soutěţe, např. roku 1977 proběhla soutěţ O zbojnickou valašku.95 Uskutečňovaly se také vlastivědné soutěţe. Témata byla volena různě, často v souvislosti s daným politickým výročím (výročí osvobození republiky, Slovenské národní povstání a další).96 Součástí festivalu je tzv. slezský krmáš, na kterém jsou v restauruaci U Targalíka nabízeny speciality slezské kuchyně. Všechny tyto doprovodné akce tvoří důleţitou součást Slezských dnů: „vlastivědná soutěţ, turistické dálkové pochody ... to vše v souhrnu tvoří nesmírná pozitiva, která činí z lomňanských slavností politicko a kulturně výchovnou akci mimořádného významu.“97 Areál slavností Folklorní festival Slezské dny se koná ve venkovním areálu v centru obce u soutoku Křínovského potoka a říčky Lomňanky. Areál byl vybudován speciálně k provozu festivalu a na jeho výstavě se podíleli občané Dolní Lomné v čele s Antonínem Škanderou. První pódium se začalo stavět roku 1969 na Křínově. Práce na prvních úpravách areálu trvaly asi dva měsíce. Pracovalo se od rána do večera. Mimořádným problémem se ukázalo zajištění dostatečného příkonu elektrické energie a v této souvislosti i kvalitního ozvučení. Objekty byly pořízeny v letech 1969 – 1973 za 1 500 000 Kč.98 V areálu se v době staveb nacházela dvě pódia – Křínov a Lomňanka. Pódium Lomňanka je větší a probíhá na něm hlavní program. Roku 1982 a 1983 bylo rekonstruováno, amfiteátr byl dokončen roku 1970. Pódium Křínov vzniklo roku 1988, do hlediště se vejde 528 osob. Jeho atmosféra je uzavřenější a vystupující tu mají bliţší kontakt s publikem. Při tvorbě programu je potřeba, aby na tyto rozdíly brala programová komise zřetel, na coţ upozorňoval J. Gelnar v jedné ze svých recenzí: „...základním východiskem pro celkovou koncepci programu byla skutečnost, ţe v Lomné jsou vybudovaná a ozvučená dvě pódia s hledišti: křínovské je sevřenější, kontakt publika s účinkujícími je bezprostřednější, zatímco pódium u řeky

94 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr. 95 Soutěţ řídil Josef Telecký spolu s oddílem orientačního běhu TJ TŽ Třinec. Měla dvě kategorie, běţeckou a turistickou. Cenami pro výherce byly ručně vyřezávané valašky. 96 Tamtéţ, nestr. 97 Souček, J.: XI. národopisné slavnosti Dolní Lomná 1980. Hodnocení a připomínky. Těšínsko 2, 1981, s. 15. 98 Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989, c. d., nestr.

32

Lomňanky je na rovinatém břehu, s řadami lavic daleko rozběhnutými do podlouhlého hlediště. Bylo by ţádoucí, aby uţ tento odlišný charakter pódií vedl napříště pořadatele k odlišné koncepci programových typů v obou prostorech.“99 V areálu se nachází ještě řada dalších budov, určených k administrativě, zázemí folklorních souborů a stánky určené k prodeji občerstvení.100 Celý areál je oplocen, roku 1988 byl plot rekonstruován.

99 Gelnar, J.: K národopisným slavnostem Dolní Lomná 1973. Poznámky hudebního folkloristy. Těšínsko 2, 1974, s. 5. 100 Další objekty v areálu slavností – klubovna Mánes, původně z roku 1969, roku 1975 zvýšena o jedno poschodí. Slouţila ke schůzím členů klubu Mánes; dřevěná budova č. 1, sídlo OB Dolní Lomná, organizačního výboru a sekretariátu; budova č. 2, sociální zařízení; budova pily, výstavní objekt, původně soukromý majetek místního občana p. Matuszka. Vroce 1980 byla odkoupena do majetku OB a rekonstruována; chaty a stánky, určené k prodeji občerstvení a suvenýrů.

33

V Okresním archivu Frýdek-Místek je uloţeno velké mnoţství materiálu, týkajícího se slavností. Jedná se o korespondenci, letáky, zvací dopisy pro soubory, nejrůznější objednávky, účty, doklady o konání přípravných schůzí, omluvy z účasti na schůzích atd. Materiálu je 7 kartonů a 4 balíky písemností. Materiál není zpracován a tedy ani snadno dostupný. Pro zajímavost uvádíme podrobný program z prvního a druhého ročníku, které se uskutečnily roku 1969 a 1970. První ročník slavností se uskutečnil 6. a 7. září pod názvem Národopisné slavnosti Slezska. Slavnost navštívilo asi 15 000 návštěvníků. Jednalo se o první národopisné slavnosti v takovém rozsahu na území Těšínska. Pro ukázku si uveďme kompletní program prvního ročníku slavností. V sobotu ve 13 hodin proběhlo zahájení, na kterém vystoupil pěvecký souboru LUT Slezan. Poté následoval program Od Opavy k Jablunkovu – přehlídka lidového odívání s písní, tancem a cimbálovou muzikou. V 15 hodin 30 minut proběhl koncert hornické dechové hudby, v 17 hodin nokturno Zbojnický večer – pásmo zpěvu, tance, lidové muziky. Vystoupily soubory Doubravan a Doubravánek, soubor Kysučan. Večer v 19 hodin se konala lidová veselice u cimbálové muziky. V neděli v 7 hodin si návštěvníci mohli vychutnat varhanní koncert v Horní Lomné prof. Vladimíra Svatoše z konzervatoře v Ostravě. V 9 hodin se konala vycházka do pralesu Mionší, s odborným výkladem pracovníků státních lesů. Dopoledne patřilo dětem, od 9 hodin 30 minut probíhalo pásmo Děti, naše děti – vystoupily dětské soubory Doubravánek a Doubravěnka z Orlové, Slezánek z Českého Těšína a Opavička z Ostravy. V 10 hodin 30 minut proběhla tzv. Klenotnice – vystoupení lidových tanečníků, zpěváků a muzikantů, sólisté z Dolní a Horní Lomné, Bukovce, Janovic a IstebnéKoniakowa; v 11 hodin 30 minut hrála hornická dechová hudba. Ve 13 hodin 30 minut se konal průvod krojovaných skupin – souborů i jednotlivců; ve 14 hodin proběhl hlavní pořad – pásmo U nás ve Slezsku – účinkovaly soubory Slezan, Doubrava, Opavice a Hlubina, slovenský soubor Kysučan z Čadce a polský soubor; v 17 hodin se konal koncert hornické dechové hudby. Druhý ročník slavností se jiţ konal pod názvem Slezské dny. V pořadech vystoupili lidoví zpěváci, tanečníci a muzikanti z Dolní a Horní Lomné, Milíkova, Bukovce a Hrčavy, dále folklorní skupina Suchá Hora z Oravy na Slovensku a sólisté a cimbálová muzika souboru LUT Slezan s primášem profesorem Václavem Stuchlým, dále nejmenovaní sólisté Československého rozhlasu z Ostravy. Festivalu se zúčastnil finský národopisný soubor z Helsinek Tanhuryhma suomen nuorison liitto. Ve večerním programu dále vystoupily soubory Kriváň z Východné na Slovensku, soubor Slezan, Dombrovan, Ostravica a lidová 34

muzika z Terchové na Slovensku. V přestávkách mezi jednotlivými pořady hrála dechová hudba Dolu 1. máj z Karviné. Po skončení večerních pořadů se konala lidová veselice u pěti cimbálových muzik. V neděli byl pořádán výlet do pralesa Mionší, sraz zájemců byl u hotelu Pod akáty v Dolní Lomné. K dispozici bylo i druhé malé pódium. Ve dvě hodiny odpoledne začínal hlavní pořad Okolo Těšína, je tam cestečka – pořad ze Slezska s ukázkami lidových krojů ze všech slezských oblastí. Autory pořadu byly Věra Šejvlová a Jiřina Králová. Vystoupily soubory PZKO z Českého Těšína-Svibice, Slezan, Dombrovan, Opavica, Hlubina a Ostravica. Ve čtyři hodiny proběhlo závěrečné vystoupení hostů – Olšavy a finského souboru. Večer se konala lidová veselice při dechovce a cimbálových muzikách. V sedm večer proběhlo slavnostní ukončení.101 Tento sled pořadů byl v dalších letech velmi podobný. Dramaturgicky byly řešeny různé otázky, například problematika zařazení dechové hudby, která nemá ve Slezsku tak velkou tradici jako např. na jihomoravském Slovácku. Přesto byla vlivem masových komunikačních prostředků u veřejnosti velmi oblíbena. To, ţe zaujímá příliš velký prostor na slavnosti, kritizoval roku 1980 Andrej Sulitka: „Špecifický problém predstavujú v Dolnej Lomnej vystúpenia dychovej hudby. Je síce všeobecne známe, ţe slovácke dychové hudby sú v súčasnosti v širokej poslucháčskej verejnosti v našich krajinách - pravda, zásluhou masovokomunikačných prostriedkov – osobitně módne. No musí sa to mechanicky premietať aj v programovej štruktúre slávností? Veď Ţadovjáci tu mali štyri samostatné koncertné vystúpenia a k tomu vyhrávali na počúvanie a do tanca pri sobotnej večernej zábave.“102 Diskutabilní byly také večery s moderní hudbou, které měly přilákat mládeţ: „Dolní Lomná je festivalem národopisným, a to festivalem s jiţ vţitou tradicí, velmi solidní úrovní... a proto by měla být národopisnou se vším všudy a nezhlíţet se v neujasněných a také nepotvrzených názorech, ţe přítomnost jiných hudebních ţánrů ve večerní zábavě zvyšuje počet návštěvníků, a to především z řad mládeţe.“103 V průběhu času se měnil i pohled na programovou strukturu slavností. Zatímco první ročníky byly tvořeny bez jasnější struktury, od dvacátého ročníku začali pořadatelé usilovat o propracovanější dramaturgickou koncepci.104 V 80. letech strukturu ovlivňovaly poţadavky Odboru kultury okresního národního výboru Frýdek-Místek, který ţádal respektování ideje

101 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno, nestr. 102 Sulitka, A.: Jubilejní Dolní Lomná 1979. Těšínsko 2, 1980, s. 15. 103 Souček, J.: Úspěšné „národopisné slavnosti Dolní Lomná 1978“. Těšínsko 1, 1979, s. 10. 104 Hovorková, E.: Třicet let tradice Slezských dnů – národopisných slavností v Dolní Lomné, c. d., s. 30.

35

česko-polské vzájemnosti, realizaci přehlídky souborů zdejšího a sousedních okresů, připomenutí významných kulturních a politických výročí a mnoho dalších poţadavků. Je jasné, ţe všem těmto podmínkám nebylo moţné dostát.105 K otázce dramaturgie Slezských dnů se vyjádřili J. Gelnar a A. Sulitka v Národopisné revue.106 Jejich poţadavky se však dnes dodrţují pouze částečně. Hlavní slovo v otázce dramaturgie Slezských dnů má folkloristka Anna Buroňová.107 Zajímavým dokumentem obsaţeném ve fondu Národopisné slavnosti Dolní Lomná je Hrst národopisných vzpomínek na Lomnou autora Jaroslava Zahradníka.108 Popisuje národopisnou činnost na Těšínsku před vznikem slavností v Dolní Lomné: „K Lomné mne poutají četné vzpomínky na výlety, které jsem tam jiţ za Rakouska konal z Orlové, pak na své prázdninové pobyty nejprve ve vilce Míra v Dolní Lomné a pak v lovecké chatě hájenky v Burkově v Horní Lomné a v hostinci Pyškově, rovněţ v Horní Lomné, a od roku 1933 v mé roubené chatě na Kamenitém v Dolní Lomné.“ Na jeho chatě jej navštívila řada osobností - Drahomíra Stránská, Drahomír Šajtar nebo univerzitní profesor Karel Chotek. „... o prázdninách roku 1935 jsme s prof. Šoupalem sebrali v Horní Lomné 14 lidových písní, které nám zazpívala Marie Pyšková. Šoupal zapsal melodii a já text. V témţ roce o prázdninách jsme na Kamenitém v Dolní Lomné uspořádali goralsku svatbu, kterou s lomňanskou mládeţí nacvičil učitel Jiří Roţenek, rodák z Dolní Lomné. V chatě na Kamenitém se po válce čas od času objevil sběratel lidových písní dr. Gelnar z brněnského ústavu pro lidovou píseň, ostravský rodák. O prázdninách r. 1937 jsme nacvičili slezské doţinky, které jsme provedli na gruníčku poblíţ hájenky ,Tatínky´ v Horní Lomné (na gruníčku je nyní rekreační středisko Dolu Doubrava). O národopisných slavnostech těšínského kraje v Orlové r. 1937 předvedli dolnolomňané za vedení učitele Roţenka doţínky a roztomilá skupinka Roţenkových školáků z Kamenitého zanotila táhlou melodii ,pastušků´. Vzpomínám také, jak jednou za mnou do redakce v Ostravě přišel univ. profesor dr. Chotek, aby se se mnou radil o své studijní cestě do Horní Lomné. Výsledkem této cesty byly jeho odborné články o tzv. kurlocích, tj. dýmných chalupách bez komínů. 105 Hovorková, E.: Třicet let tradice Slezských dnů – národopisných slavností v Dolní Lomné, c. d., s. 30. 106 Gelnar, J. – Sulitka, A.: Jak dál s festivalem slezského folklóru v Dolní Lomné? Národopisná revue, 1990, s. 9 – 12. 107 Anna Buroňová (nar. 1940), předsedkyně Folklorního sdruţení Těšínského Slezska, ředitelka Moravskoslezské kanceláře Folklorního sdruţení České republiky a členka programové rady Slezských dnů. Je dcerou lidového zpěváka Oty Ţabky z Jablunkova, od dětství zpívala se svými třemi sestrami. Je zakladatelkou a vedoucí souboru Odra a Porubka. Citováno z: Uhlíková, L. – Pavlicová, M (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 135. 108 Jaroslav Zahradník (1890 - 1977), učitel a národopisec. Od roku 1920 řídil školu v Jablunkově, kde sbíral památky lidové kultury, od roku 1929 působil jako šéfredaktor Moravskoslezského deníku, roku 1926 organizoval krajinskou výstavu v Orlové a tamtéţ roku 1937 národopisné slavnosti. Publikoval ve Slezském sborníku, Radostné zemi a v Těšínsku.

36

Po druhé světové válce, za níţ veškerá česká kulturní činnost ustala, opět Lomná, a to hlavně Horní, se hlásí k národopisné činnosti. Vytvořil se tu lidový zpěvní a taneční krojovaný soubor, který s úspěchem vystoupil r. 1950 u příleţitosti oslav 50. výročí osamostatnění Horní Lomné. V české škole se konala výstava památek minulostí obce a na podiu v přírodě předvedl lidový soubor lomňanské písně a tance. V předvečer oslavy na jevišti v Pyškově hostinci předvedli hornolomňanští ochotníci mou divadelní hru ,Na salaši´. Tento program souboru i ochotníků byl opakován i v Ostravě. V r. 1957 byla v české škole v Horní Lomné uspořádána výstava ,Národopisná tvář lomňanské doliny´ s ukázkami různých národopisně zajímavých předmětů a s obrazy s etnografickými motivy... to, co zde bylo uvedeno, předcházelo nynějším národopisným slavnostem v Dolní Lomné, pořádaném ve velkém, dříve nebývalém měřítku.“ Dále J. Zahradník ještě podává výčet článků časopisu Radostná země, které se věnují obci Dolní Lomná. Dnes na Slezských dnech kaţdoročně vystoupí na 20 souborů.109 Program se skládá z koncipovaných pořadů, které probíhají na třech pódiích. Sobotní pořady začínají odpoledne v 15 hodin vystoupením folklorních souborů. Po něm začíná lidová zábava. Na pódiu Křínov hraje vybraná dechová hudba ze Slovácka, na Lomňance country kapela a na pódiu Mira cimbálová muzika. V neděli dopoledne přicházejí ke slovu dětské soubory. Před polednem se koná setkání u Stromu vzájemnosti. Odpoledne v jednu hodinu prochází obcí krojovaný průvod souborů. Od dvou hodin začíná hlavní program, od pěti v podvečer se představí hostující soubory. Stálou součástí je pochod Mánesovou stezkou, rozšířený o novou trasu ze Slovenska. V areálu po celou dobu probíhá předvádění tradičních řemesel nejen od nás, ale také z Polska a Slovenska. Stálou atrakcí je také výstava na staré pile. Členové Matice Slezské ve stáncích připravují místní speciality, jiţ zmiňovaný Slezský krmáš. Slezské dny jsou členem mezinárodní organizace CIOFF. 40. Slezské dny v roce 2009 navštívilo 5 000 návštěvníků, dálkového pochodu se zúčastnilo 1 300 turistů. Během obou dnů proběhlo dvacet pořadů, na kterých se vystřídalo devatenáct souborů, z toho šest dětských, tři zahraniční a devět dospělých. Slavností se jako kaţdoročně zúčastnily především místní soubory, jmenujme alespoň Mionší, Malý Mionší, Gorole, Jackové, Olšinka, Odra, Slezan a Slezánek. Ze zahraničí nás navštívily soubory Pulanie z Polska, Kopaničiar ze Slovenska a lotyšský soubor Spriditis. Při těchto jubilejních 109 Dostupné z: http://www.folklornisdruzeni.cz/struktura-festivalu-a-program17, citováno 19. 2. 2010.

37

slavnostech byli oceněni za dlouholetou spolupráci někteří sponzoři a představitelé Moravskoslezského kraje, Ministerstva kultury ČR a Folklorního sdruţení ČR. Bylo vydáno DVD110 ke 40. výročí Slezských dnů.111

110 DVD 40 let Slezských dnů (1969 – 2009). Dolní Lomná: Matice slezská, 2009. 111 Kantorková, J.: 40. Slezské dny. Dostupné z: http://www.fos.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=130903, citováno 19. 2. 2010.

38

Gorolski Şwięto Věhlas mezinárodního folklorního festivalu Gorolski Şwięto přesahuje hranice Jablunkova a celého těšínského regionu. Jedná se o akci pořádanou polskými institucemi na území českého Těšínska. Svou specifickou atmosférou a programem se stal festival známý nejenom v České republice, ale i v Polsku. Festival se koná první srpnový víkend v přírodním amfiteátru v Městském lese v Jablunkově. Hlavním záměrem festivalu je „zachování svébytných historických a novodobých tradic a kultury tohoto regionu a prohloubení přeshraniční spolupráce osob zabývajících se lidovou kulturou a folklorem.“112 Je nejstarším festivalem na území českého Těšínska, v roce 2007 pořadatelé oslavili 60. výročí zaloţení. Festival je třídenní. V pátek se tradičně koná zahajovací program Nie jyny z naszi dzichty – vystoupení souborů z Jablunkova a okolí prezentující původní hudbu Beskyd v podání tradičních lidových kapel a hudebníků hrajících na archaické a unikátní hudební nástroje. Sobotní program je věnován dětským a mládeţnickým kolektivům.113 Nedělní program je rozdělen do tří částí – v první vystupují soubory z Jablunkovska, v další části soubory těšínské a třetí část je věnována zahraničním souborům.114 Myšlenka uspořádát folklorní festival vznikla při slavnostech v Jablunkově roku 1947. Organizátory akce byla místní skupina PZKO115 a od roku 1952 také soubor Gorol. První ročník slavností se konal ve znamení soutěţí – soutěţilo se o nejkrásnější slezský kroj a proběhla přehlídka pěveckých souborů. Akce se konala 12. 9. 1948 a zúčastnily se jí soubory z Istebne, Jaworzynki, Koniakowa a Wisly.116 Původním záměrem festivalu byla prezentace folklorních souborů z okolí Jablunkova. Od poloviny padesátých let byly postupně zvány také soubory PZKO z celé slezské oblasti a od poloviny šedesátých let soubory z Čech, Moravy, Slovenska a Polska.117

112 Dostupné z: http://www.gorolskiswieto.cz/ofestivalu_cz.html, citováno 1. 4. 2010. 113 Tamtéţ. 114 Uhlíková, L. – Pavlicová, M.: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s. 198. 115 PZKO (Polski Związek Kulturalno–Oświatowy) je kulturně osvětová organizace polských občanů ţijících na území českého Těšínska. Organizuje kulturní a národopisné akce na Těšínsku. 116 Przeczek, W.: Gorol slavil 50 let. Těšínsko 4, 1998, s. 24. 117 Dostupné z: http://www.gorolskiswieto.cz/ofestivalu_cz.html, citováno 1. 4. 2010.

39

Na organizaci festivalu se podílejí stovky obětavých místních pracovníků. V minulosti to byl především Karol Piegza.118 Důleţitou osobností byl také Wladyslaw Niedoba, známý jako Jura spod Grónia. Tato postava charismatického gorola je se slavnostmi spojena uţ od prvního ročníku. V. Niedoba spolu s Ludwikem Ciencalou, zvaným Maciejem, vytvořili v letech 1954 – 1984 populární a neopakovatelnou dvojici známou svými komickosatirickými dialogy. V letech 1985 – 1997 pokračovali v této tradici Wladyslaw Mlynek – Hadam z drugij jizby a Tadeusz Filipczyk – Filip.119 S festivalem spolupracovali také folkloristé Jaromír Gelnar a Daniel Kadłubiec. Roku 1952 organizátoři objednali zvláštní vlak na trase Bohumín – Jablunkov. Slavnosti tehdy

zaznamenaly

šestnáctitisícovou

účast.

Počet

diváků

se

neustále

zvyšoval.

Nejúspěšnějším rokem byl rok 1966. Slavnosti shlédlo 27 tisíc lidí. Hlavním účinkujícím byl Soubor písní a tanců Şlask z Polska. Od roku 1969 se zavedl společný zpěv na pódiu při zahájení festivalu.120 Velmi zdařilým ročníkem byl také rok 1997 připomínající padesáté výročí konání festivalu. Jeho další činnost v druhém půlstoletí byla zabezpečena nově obsazeným vedením a plánovanou dostavbou areálu. Gorolskimu świętu se podařilo zachovat tradice polské etnické menšiny ţijící na našem území: „Jablunkovské Gorolski święto můţeme po právu povaţovat za symbol bratrství a soudruţnosti, synonymum vytrvalosti, síly a obětavosti. Na počátku této tradiční akce byly v letech 1947 a 1948 první poválečné polské slavnosti a veselice, jejichţ současný název vytvořil známý učitel, zaslouţilý kulturní a veřejný pracovník Karol Piegza.“121 Festival tak tradičně slouţí k upevnění vztahů mezi národnostmi v etnicky různorodé oblasti Slezska. Od roku 1951 pravidelně vychází z nádraţí v Návsí průvod krojovaných skupin a alegorických vozů, typických pro goralskou kulturu. Součástí festivalu jsou také doprovodné akce, např. „Kavárnička U Pegasa“, která byla při příleţitosti padesátého výročí roku 1997 věnována polské literatuře, vznikající v České republice. Konala se zde i konference literárních vědců a literárních kritiků.122 118 Karol Piegza (1899 – 1985), učitel a národopisný pracovník. Člen folkloristické sekce při PZKO. 119 Dostupné z: http://www.gorolskiswieto.cz/ofestivalu_cz.html, citováno 1. 4. 2010. 120 Przeczek, W.: Gorol slavil 50 let. Těšínsko 4, 1988, s 24. 121 Dostupné z: http://www.gorolskiswieto.cz/ofestivalu_cz.html, citováno 1. 4. 2010. 122 Literární vědci a kritici, kteří přednesli své příspěvky na Kavárničce U Pegasa roku 1997: dr. Kazimierz Kaszper (Ostravská univerzita), doc. dr. Jiří Urbanec, CSc. (prorektor Slezské univerzity v Opavě), doc. Alfred Wolny (Slezská univerzita v Opole), prof. Edmund Rosner (Slezská univerzita v Cieszyne), dr. Oldřich Šuleř (předseda Obce Moravskoslezských spisovatelů v Ostravě), Tadeusz Kijonka (předseda Górnosląskiego Towaryszystwa Literackiego v Katowicich), Harry Duda (předseda Svazu polských spisovatelů v Opole), p. Veigel (předseda Obce překladatelů v Praze). Příspěvky doc. Františka Všetičky (Univerzita Palackého v Olomouci) a Mgr. Libora Martinka (Slezská univerzita v Opavě) přednesl herec těšínského divadla Jaroslav Kohout.

40

Další doprovodnou akcí je turistický pochod nazvaný O kyrpce Macieja (O krpce Matěje). Turistické trasy vedou přes hřebeny Beskyd do společného cíle, kterým je Městský les v Jablunkově. Délka tras je od 10 do 20 km. Pořádán je také běh O gliniany dzbanek mleka (O hliněný dţbánek mléka) – běh pořádaný pro všechny věkové kategorie. Oblíbená je ukázka řemeslné zručnosti nazvaná Szikowne gorolski rynce (Šikovné gorolské ruce). Kaţdoročně se zde setkávají nejrůznější řemeslníci – kováři, zvonkaři, hrnčíři, drátenící, bača při výrobě sýru. Jsou předváděny ukázky zpracování vlny a lnu, řemeslníci před účastníky zhotovují těšínské lidové kroje a jejich doplňky. Festival se koná v přírodním areálu v městském lese v Jablunkově. V roce 1951 zde byly instalovány dřevěné stánky, stylizované jako kopie tradiční těšínské architektury, ve kterých jsou prodávány speciality těšínské kuchyně. V roce 1989 bylo zastřešeno jeviště.123 V roce 1990 byl festival včleněn do Týdne beskydské kultury (Tydzien Kultury Beskidzkiej) ve Wisle, významné folklorní akce na polské straně Beskyd, patřící pod mezinárodní organizaci CIOFF. Její počátky sahají do roku 1964 a díky spolupráci s ní se jiţ dříve mohly festivalu v Jablunkově zúčastnit zahraniční soubory z Francie, Bulharska, Ukrajiny, Rumunska, Jugoslávie, Mexika, Číny a další.124 Na závěr kapitoly ocitujme zamyšlení polského básníka Henryka Jasiczka,125 uveřejněné v časopise Zwrot (1966): „Kdokoliv vyrostl na Těšínské zemi, nemůţe lhostejně poslouchat písně Slezska, i kdyby se bránil před dojetím... Něco tak blízkého a svébytného jako vůně chleba, lesů, polního kvítí, beskydského sněhu nebo velikonoční bábovky... Folklór obohacuje kulturu celonárodní a dokonce světovou o lokální barevnost a obsah o podstatu vězící hluboko u kořenů lidové kultury, tedy nejvíce autentické, prověřené zkušenostmi a instinktem krásy mnohých pokolení.“126

123 Dostupné z: http://www.gorolskiswieto.cz/ofestivalu_cz.html, citováno 21. 3. 2010. 124 Vybrané soubory, které se zúčastnily festivalu Gorolski swieto – Jasénka (Vsetín), Kysučan, Hradišťan, Zášová (Valašské Meziříčí), Javorina (Roţnov), Ostravica (Frýdek-Místek), Górole (Mosty u Jablunkova), Arce Dance (Francie), Del Baix Camp (Španělsko), Olza (Český Těšín), Magistral (Mexiko), Drevár (Krásná nad Kysucou), Javorový (Třinec) a další. 125 Henryk Jasiczek (1919 – 1976), polský novinář, spisovatel a básník. Pocházel z Oldřichovic u Třince. 126 Przeczek, W.: Gorol slavil 50 let. Těšínsko 4, 1998, s. 25.

41

Ondrášovské slavnosti v Janovicích Ondrášovské slavnosti v Janovicích se poprvé konaly roku 1965 na výročí 250 let od úmrtí zbojníka Ondráše v přírodním amfiteátru Hradisko. Hlavním cílem slavností bylo pravidelně připomínat známého zbojníka Ondráše, rodáka z Janovic. Vrcholem slavností byl sobotní večerní program o zbojnících, při němţ byly hrány divadelní hry s ondrášovskou tematikou, příběhy a písně. Byla zapalována zbojnická vatra. Slavnosti se konaly vţdy v sobotu a neděli, a to nepravidelně podle počasí od června do srpna. Tradici Ondrášovských slavností předcházelo několik menších kulturních akcí. Jejich výčet podává ve své studii B. Havlíček:127 podle olomouckého časopisu Pozor z roku 1937 se na neděli 22. srpna toho roku připravoval Ondráškův den a měl být ustanoven Spolek pro postavení Ondrášova pomníku. Dopoledne měla být uspořádána v místní škole výstavka ondrášovských památek pod vedením Jaroslava Ludvíka Mikoláše,128 odpoledne mělo být sehráno místními ochotníky divadlo v přírodě a večer se měly konat dvě zábavy – jedna oficiální s představením místních lidových tanců a druhá v hospodě U Nezhodů byla určena pro mládeţ s jazzovou hudbou. Podle článku nelze z dochovaných místních pramenů bezpečně zjistit, zda slavnost v celém rozsahu proběhla. Spolek pro postavení Ondrášova pomníku ustanoven byl, k postavení pamětní desky však nedošlo.129 Ve dnech 11. – 12. července 1937 byla v místě zvaném Za pahorkem sehrána hra o Ondrášovi. Hru reţíroval mladý janovský učitel Alois Bílský, v roli Ondráše se představil místní ochotník Adolf Volný. Juráše sehrál Jan Šebesta. Další Ondrášovské slavnosti se uskutečnily v září roku 1948 při příleţitosti oslav k 100. výročí zrušení roboty. Slavnost začala sjezdem rodáků, akce se zúčastnil i známý národopisec Joţa Vochala.130 Téhoţ roku byla ještě sehrána hra o Ondrášovi autora Františka Horečky.131 Podívejme se, jak postavu známého zbojníka Ondráše132 popisuje místní kronikář:

127 Havlíček, B.: Ondrášovské tradice v Janovicích pod Lysou horou. Těšínsko 2, 1981, s. 26 128 Jaroslav Ludvík Mikoláš (1889 – 1979), lidový písmák, sběratel a vlastivědný pracovník. 129 Havlíček, B.: Ondrášovské tradice v Janovicích pod Lysou horou, c. d., s. 26. 130 Tamtéţ, s. 26. 131 Tamtéţ, s. 26. 132 Ondráš (1680 – 1715), moravský zbojník. Jeho zbojnická druţina byla známá v širokém okolí - od Kroměříţe přes Uherskohradišťsko, k Ţdánickému lesu a Chřibům, aţ k slovenskému Trenčínu a na polské straně k Wroclawi. Byl synem janovického fojta Ondřeje Fucimana a jeho ţeny Doroty. Zahynul rukou svého druha Juráše při zábavě v hostinci ve Sviadnově. Motivem k zavraţdění Ondráše byla zřejmě touha zbojníků z Ondrášovy druţiny vyuţít slíbené odměny a beztrestnosti a vrátit se k pokojnému ţivotu. Citováno z: Vlk, V.: Legendární Ondráš. Frýdek-Místek: vlastním nákladem, 1994, 36 s.

42

Pán Lysé hory. Památky na Ondráše v Janovicích. „Okolo roku 1700 ţila v Bezkydách celá řada loupeţivých tlup, které přepadávaly kupce a bohaté usedlosti. Nejznámější byla tlupa Ondráše z Janovic, který dovedl soustřediti kolem sebe silnou tlupu, která dlouho odolávala pronásledování vojska a portášů. Osoba Ondrášova jiţ za dob jeho ţivota opředena byla lidem spoustou pověstí, které během následujících dvou století po jeho smrti nabyly ještě určitějších forem. Ondráš stal se v očích lidu hrdinou, který olupoval bohaté a dával chudým. Ještě dnes obyvatelé zdejší obce a v širém kraji, kde se Ondráš zdrţoval, vzpomínají s hrdostí na Ondráše, který měl přízví z Lysé, neboť se na Lysé hoře velmi často zdrţoval. Je proto nazýván pánem Lysé hory.“133 První ročník Ondrášových slavností se konal 17. – 18. června 1965 pod názvem Jubilejní Ondrášovy slavnosti. Byl ustanoven Výbor pro řízení Ondrášových oslav. Jeho předsedou se stal Karel Kozel,134 osobitá postava janovického kulturního dění. Známé jsou i jeho sestry, zpěvačky Anna Dřevjaná a Boţena Peterková. Na schůzi byli zvoleni i další členové výboru.135 Počasí akci příliš nepřálo. Více se o akci dozvíme z kroniky obce: „Sobota 17. července v 18. hodin proběhlo slavnostní zahájení oslav v pohostinství ,Ondráš´ (u Muţíka – bývalý obecní hostinec – fojtství), kde bylo rovněţ uvítání rodáků a přátel obce. Ve 20. hod. Zbojnický večer na Hradisku za účasti národopisných souborů z Janovic, ze Lhotky, ze závodního klubu Slezan z Frýdku a soubor z Roţnova. V noci však přišel déšť a pršelo celou příští neděli.“ Další část oslav tedy proběhla aţ za týden, v neděli 25. července. „V ranních hodinách vyhrávala budíček po dědině cimbálová muzika janovského souboru pod vedením primáše Golucha Pavla z Frýdlantu n/O. Muzikanti jezdili na dvou selských kočárech (zapůjčených u Lubna) taţených koňmi a hráli po cestě za jízdy, nebo zastavovali u jednotlivých stavení. Ve 13. hod. odpoledne byl koncert dechové hudby na prostranství před školou ... Ve 14. hod. se odebral slavnostní průvod s hudbou od školy k Ondrášově rodišti bývalému obecnímu hostinci č. p. 8, kde byla odhalena pamětní deska Ondrášovi ...136 133 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1933 – 1956), první díl, s. 9. 134 Karel Kozel (1907 – 1978), lidový zpěvák, skladatel písní, kronikář obce a vedoucí souboru LUT Ondráš. Autor tzv. Ondrášovských figlí – humorných příběhů o dobrodruţstvích, které zaţíval Ondráš a jeho druţina. Psal také kratší divadelní scénky s ondrášovskou tematikou. Citováno z: Kronika obce Janovice (1933 – 1956), první díl, s. 10. 135 Dalšími členy výboru byli zvoleni: Karel Holman, Emil Nytra, Zdeněk Vojkovský, Josef Nezhoda, Antonín Dřevjaný, Hynek Petroš, Jindřcih Lička, Viktor Chovanec, Oldřich Karásek, Josef Petroš, ředitel školy Jan Mokroš, ing. Karel Němec, Luboš Ţídek a Ludvík Magdoň. 136 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1957 – 1970), druhý díl, s. 229.

43

asi v 16:30 h byla v lomě sehrána divadelní hra Fr. Horečky Ondráš z Janovic (v dodatku poznámka o divadle). Před divadlem promluvila ještě pracovnice z okresního domu osvěty s přáním, aby Ondrašovké slavnosti v Janovicích se pořadaly kaţdoročně a staly se tak jakousi slezskou Stráţnicí. Divadelní hra se zdařila a byl jí přítomen i autor. Po divadle byla lidová veselice.“137 Pamětní deska Ondráše se nachází na budově bývalého fojtství č. 8, místa, kde se údajně Ondráš narodil. Dnes zde stojí restaurace Ondráš. Slavnosti se zúčastnilo celkem 1 769 návštěvníků. Cena vstupenky byla v sobotu 7 Kčs, v neděli 8 Kčs a pro děti poloviční. U příleţitosti oslav byly vydány pohlednice s ondrašovskými motivy. Jejich autorem byl Jan Knebl. Měla být vydána broţura obsahující historii slavností a obce, jejíţ autorem měl být J. L. Mikoláš z Raškovic. Nakonec k tomu nedošlo. Její vydání bylo naplánováno na příští jubilejní rok 1985. Broţura vyšla roku 1986 pod názvem Ondrášovské slavnosti v Janovicích.138 Organizátoři akce byli odměněni bronzovou upomínkovou plaketkou s nápisem Zbojník Ondráš z Janovic a letopočtem 1715 – 1965. Po oslavách byla zakoupena malá soška Ondráše od Frenštáckého sochaře a malíře Jana Knebla.139 Během slavnosti si mohli návštěvníci prohlédnout výstavu památek na Ondráše, písemnosti a výtvarné práce janovických lidových výtvarníků. Výstava se konala ve škole. O výstavě se můţeme dočíst více v kronice obce.140 Zázemím pro slavnosti bylo tzv. Hradisko, přírodní amfiteátr umístěný v lesnatém svahu části obce Hůrsko, který vznikl vylámáním kamene. Kapacita hlediště byla kolem 700 míst. Součástí amfiteátru bylo pódium, svah s lavicemi pro obecenstvo a obecní chata Burmerka s moţností krátkodobého ubytování a dvě malé provozní budovy.141 Podle informací obecního úřadu Janovice se dnes jiţ amfiteátr nevyuţívá.

137 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1957 – 1970), c. d., s. 9. 138 Lenka Vlkojanová a kol.: Ondrášovské slavnosti v Janovicích. Frýdek-Místek: Okresní kulturní středisko, 1986, nestr. 139 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1957 – 1970), c. d., s. 230. 140 Tamtéţ, s. 233. 141Dostupné z: http://www.obecjanovice.cz/cz/menu/65/zajimavosti/pozoruhodnosti/hradisko-prirodniamfiteatr/, citováno 25. 2. 2010.

44

Slavnosti proběhly i roku 1966, a to v termínu 30. a 31. července. V sobotu se konal tradiční zbojnický večer s tanci, vyprávěním a ohněm. Odpoledne byly poloţeny kytice k pamětní desce Ondráše. Vystoupení v Hradisku se zúčastnil národopisný soubor Slezan z Frýdku142 a soubor Ondráš z Janovic. Bylo uvedeno pásmo Slezská svatba autora Vincence Sochy,143 který se slavností také zúčastnil. Na slavnosti účinkovalo 56 tanečníků, zpěváků a vypravěčů, slavnosti navštívilo po oba dny 750 lidí.144 Divadelní scénky s ondrášovskou tematikou byly důleţitou a specifickou součástí slavností. Autorem první zbojnické hry byl Antonín Horečka. Hra se hrála poprvé roku 1937 v přírodě v místě, kterému se říkalo „mezi pahorky“(dnešní Hradisko). Podruhé byla hrána roku 1948. Hra byla později přepracována, takţe k jejímu provedení stačí méně osob, a to čtyřiadvacet. Pro potřeby slavností hru nastudoval a vedl ing. Karel Němec. Hra byla tradičně hrána členy ochotnického spolku v Janovicích.145 Při třetím ročníku slavností bylo postaveno členy ochotnického krouţku a místními lidmi pódium: „Místo bylo koncem minulého a počátkem letošního roku upraveno tak vhodně a účelně, ţe je radost na ně pohledět. Zmizely nerovnosti a různé balvany v prostoru hlediště, a kde má býti jeviště, tam je pěkné vyvýšené podium z kamenů a zeminy. Vše bylo upraveno bagrem a dohotoveno ručně ochotnými lidmi, jak z řad ochotníků, tak i některých občanů. Vše bylo pak z jara oseto trávou a tak bylo celé výletiště připraveno slouţiti svému účelu po mnoho let.“146 Při tomto ročníku také navštívil slavnosti první zahraniční host – soubor Dendermonde z Belgie. Roku 1968 se slavnosti nekonaly, coţ potvrzuje zápis z roku 1969. Roku 1969 byly sehrány čtyři divadelní scénky K. Kozla – Jak Ondráš ďáblu duši upsal, U čarodějnice Hany na Lysé, Mnich u Bílého kříţe a Zbojnická přísaha. Důvod se však nedozvíme. V těchto dvou letech byla k pódiu přistavěna dřevěná koliba, postavená podle vzoru tradičních dřevěnic, dále zvonička a dva kovové stoţáry s osvětlovacími tělesy.147 V pořadí páté slavnosti se konaly roku 1970, v amfiteátru přibylo betonové podium. Pravidelnými hosty slavností se stali lidoví vypravěči: „V sobotu byla přehlídka lidových

142 Jedná se o frýdecko-místecký soubor, nazvaný podle tamějšího textilního závodu Slezan, nikoli o soubor Slezan z Českého Těšína. 143 Vincenc Socha (1903 – 1970), pedagog, sběratel a národopisný pracovník. Věnoval se zápisům lidových písní a tanců, v Měrkovicích a ve Lhotce zaloţil národopisné skupiny, kde s dětmi nacvičoval program dle vlastních zápisů. Autor národopisných scének, programů a divadelních her. Citováno z: Kolektiv autorů: Vincenc Socha. Lhotka: Obecní úřad, 1995, 56 s. 144 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1957 – 1970), c. d., s. 259. 145 Tamtéţ, s. 235. 246 Tamtéţ, s. 291. 147 Tamtéţ, s. 353.

45

vypravěčů ... z vypravěčů se účastnili 1 Rucký z Javořinky, stryk Matěj z Jablunkova, stryk Antoš z Jablůňky u Vsetína (ktery zde byl jiţ 2 X) a Karel Kozel z Janovic. Sobotní program byl pěkný a soubor Javořinka se líbil. Jeho řeč nebyla ţádná spisovna polština, ale nářečí, jakým se u nás mluví na Jablunkovsku.“148 Tento ročník se jiţ trochu lišil od prvních, kronikář si stěţuje na změněný ráz slavností: „Na závěr nutno poznamenati, ţe vlastní charakter slavnosti se poněkud změnil. Staly se místem srazu národopisných souborů širokého okolí, čímţ osobnost zbojníka Ondráše ustoupila poněkud do pozadí. Tato přeměna byla nutná v zájmu udrţení navštěvnosti a také proto, ţe nebylo moţno zaplniti z vlastních zdrojů po oba dny kaţdý rok novým programem.“149 Roku 1971 byla součástí slavností krajská soutěţ souborů písní a tanců severomoravského kraje. Zúčastnilo se jí sedmnáct souborů. Kvůli deště byl program přesunut do hangáru u školy a uţ nebyl rušen, jak bylo do té doby zvykem. Slavností se zúčastnily soubory Roţnov, Ostravica, Jasénka, Svibica, v neděli Opavice, Doubravan, soubor Slovenského národního povstání Olomouc, Zašová, Lipta, Postřelmov, Olza, soubor Ládi Ševčíka, Slatinice, Slezan, Javořina a Vsacan. Jako nejlepší soubor porota vyhodnotila Jasénku, která pak reprezentovala kraj v celostátní přehlídce. Slavnosti se konaly i roku 1972 a 1973. Roku 1974 se přípravy programu ujal etnomuzikolog Jaromír Gelnar. Vzniklo pásmo Dech slovenských hor a dolin. Další ročníky proběhly všechny od roku 1975 aţ po jubilejní dvacátý ročník roku 1985. Dále se slavnosti konaly od roku 1986 do roku 1990. Podle zápisů v kronice se v roce 1991 neuskutečnily. Další ročníky proběhly roku 1992 a 1995. Vzhledem k loňskému uzavření amfiteátru se zřejmě další ročník v blízké době konat nebude. Byla snaha uspořádat slavnosti 26. 9. 1999 ale „neuskutečnily se pro údajné zablokování bank, účtů sponzorů, jeţ byly vedeny u zkrachovalé banky Moravia.“ 150

148 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1957 – 1970), c. d., s. 375. 149 Tamtéţ, s. 376. 150 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1971 – 2000), třetí díl, s. 469.

46

Festivaly vzniklé na území Těšínska po roce 1989 Sochovy národopisné slavnosti Obec Lhotka pod Ondřejníkem se vyznačuje silnou folklorní tradici. Od roku 1936 zde působila národopisná skupina, později známá pod názvem Pilky. Jejím zakladatelem a vedoucím byl národopisec a sběratel Vincenc Socha,151 jehoţ jméno je spjato i s prvním ročníkem festivalu. Slavnosti se konají pravidelně na konci srpna a jejich hlavní náplní propagovanou organizátory je setkání lašských souborů z okolí. Národopisná skupina Pilky se věnovala prezentaci lidové kultury: „V neděli 16. července 1961 oslavila národopisná skupina ve Lhotce 25 let své práce. Za tuto dobu měl soubor jiţ hodně něco přes 100 vystoupení, nejen v místě, ale po celé republice. Programy svých vystoupení sestavují ,Pilkaři´ výhradně z písní, tanců a zvyků blízkého kraje. Po této stránce je všude činnost lhotecké skupiny hodnocena jako velmi dobrá reprezentace Janáčkova Lašska.“152 Kromě tohoto zápisu v kronice se souboru Pilky věnuje také kapitola v broţuře Vincenc Socha – Ţivot a dílo.153 První národopisné slavnosti se ve Lhotce konaly roku 1961 a 1964 za účasti několika souborů. Na tuto tradici Lhotka navázala aţ v roce 1995, kdy na podnět starosty Josefa Krpce byla uspořádána folklorní slavnost k připomenutí 25. výročí úmrtí V. Sochy. Podle slov Růţeny Kopčákové, starostky obce a ředitelky festivalu, byla plánována pouze tato slavnost a o dalších ročnících organizátoři neuvaţovali. Akce však měla velmi příznivý ohlas a tak se začala konat kaţdoročně. Hlavním organizátorem Sochových slavností je Klub ţen ve Lhotce a tamější obecní úřad. Ředitelem prvních slavností byl Luděk Ţidek, druhých Josef Krpec. Od třetího ročníku je ředitelkou Růţena Kopčáková. Reţie programů zajišťují osobnosti známé v regionu, a to sběratelka Věra Šejvlová, nedávno zesnulá choreografka a vedoucí souboru Ostravica Věra Šimková, reţisér ostravského rozhlasu Zdeněk Tofel, dále Lenka Elášová, Ludmila Fizková, Vít Konopáč nebo Yvona Voráčková. Festival je zapsán mezi akce Folklorního sdruţení České republiky. Od třetího ročníku roku 1997 mají slavnosti nové logo, jehoţ autorem je 151 Vincenc Socha (1903 – 1970), pedagog, sběratel a národopisný pracovník. Věnoval se zápisům lidových písní a tanců, v Měrkovicích a ve Lhotce zaloţil národopisné skupiny, kde s dětmi nacvičoval program dle vlastních zápisů. Autor národopisných scének, programů a divadelních her. Citováno z: Kolektiv autorů: Vincenc Socha. Lhotka: Obecní úřad, 1995, 56 s. 152 SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Lhotka (1927 – 1976), první díl, s. 171 - 172. 153 Vincenc Socha – Ţivot a dílo. Sborník věnovaný ţivotu a dílu učitele, folkloristy, sběratele a dobrého člověka. Lhotka: Obecní úřad ve Lhotce, 1995. Sestavily R. Kopčáková a A. Koţuchová.

47

akademický malíř Dezider Toth, znělku a novou vlajku, kterou vyšila Marie Valášková. Křest vlajky provedli synové V. Sochy.154 Festival se koná díky finanční podpoře Krajského úřadu moravskoslezského kraje, firmy Mittal Ostrava, FoS ČR a Ministerstva kultury české republiky. První ročník slavností obsahoval pouze jeden pořad, program se však postupně rozšiřoval. Dnes mohou návštěvníci shlédnout aţ pět pořadů během festivalového dne.155 V sobotu v poledne probíhá pohoštění a přijetí souborů a sponzorů. Poté se koná shromáţdění u pamětní desky V. Sochy a krojovaný průvod se odebírá k areálu slavností. Odpoledne probíhá slavnostní zahájení a pořad dětských souborů. Dětské programy jsou stálou součástí festivalu, programy nesou nejrůznější názvy spojené s tématy – Jak jo vyndu na polečko (1999), Aj my malí (2001), Od děvušky po děvuchu, od synečka po synka (2005), Malí velcí tanečníci a zpěváčci (rok 2006), Od jara do podzimu (2007). Po dětském pořadu vţdy následují programy dospělých lašských souborů z okolí. Večer se představují hosté, soubory z jiných regionů Česka nebo soubory polské či slovenské. Jednotlivé pořady jsou často komponovány jako samostatná vystoupení či medailony k nejrůznějším výročím (třicet let souboru Ondřejnica roku 2007 v pořadu Ať se tu tancuje, ať se furt zpivo, roku 2006 pořad Pilky sedmdesátileté – medailon u příleţitosti výročí zaloţení souboru).156 V neděli ráno je slouţena mše za V. Sochu, které se účastní členové souborů v krojích. Poté se podle slov pracovnice úřadu uţ jen „dojídá co zbylo, jídlo a pití. No a to se většinou protáhne aţ do večera, a tak se povídá, co se za ty dva dny událo.“ Velkou část práce při organizování festivalu zastupuje místní obecní úřad, který se také zaslouţil o vydání části sběrů V. Sochy. Jedná se o lidové písně zpěváků Marie Tobolové, manţelů Kalusových a Aneţky Šenkové.157 V případě deště je program slavností přesouván do restaurace Pod Ořechem. Dvanáctých slavností se zúčastnil VUS Ondráš z Brna. Při loňských slavnostech roku 2009 poprvé promluvil „lašský král“ Zdeňa Viluš I.158

154 Dostupné z: http://www.folklornisdruzeni.cz/historie-festivalu47, citováno dne 1. 3. 2010. 155 Dostupné z: http://www.fos.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?d=22041, citováno 1. 3. 2010. 156 Informace z plakátů a letáků k festivalu zapůjčila M. Veselá ze Lhotky, spolupořadatelka festivalu. 157 V. Socha: Lidové písně ze Lhotky pod Ondřejníkem od Marie Tobolové. Lhotka pod Ondřejníkem: Obec Lhotka pod Ondřejníkem, 1996; V. Socha: Lidové písně zpod Ondřejníka od manţelů Kalusových. Lhotka pod Ondřejníkem: Obec Lhotka pod Ondřejníkem, 1998; V. Socha: Lidové písně zpod hukvald od Aneţky Šenkové. Lhotka pod Ondřejníkem: Obec Lhotka pod Ondřejníkem, 2000. 158 Dostupné z: http://www.beskydy-valassko.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=130839&menu, citováno 1. 3. 2010.

48

Mezinárodní folklorní festival Frýdek-Místek Dalším festivalem je Mezinárodní folklorní festival Frýdek-Místek, který vznikl v roce 1995. Pořadatelé festivalu kladou důraz na účast zahraničních souborů. Kaţdoročně se na něm představí několik hostujících skupin, a to nejen z Evropy. Festivalu se jiţ zúčastnily např. soubory z Ekvádoru (2002), Brazílie (2004), Koreje 2005, Venezuely (2006), Indonésie (2007), nebo Uzbekistánu (2009).159 Festival je od roku 2005 členem mezinárodní organizace CIOFF a trvá pět dní, od středy do neděle. V sobotu a neděli přijíţdí tuzemské soubory. Na festivalu vystoupily - kromě domácí Ostravičky a Ostravice - také Soubor Heleny Salichové, Rokytka, Štěpnička, Dolina, Lipta, Nisanka a další. Hlavním pořadatelem festivalu je dětský folklorní soubor Ostravička a Město Frýdek-Místek. O vzniku festivalu se vyjádřila jeho prezidentka Eva Geryková: „No zase, hnacím motorem byla Maruška.160 My jsme se zrovna vrátili z festivalu ve Francii a Maruška povídá: ,No proč by něco takového nemohlo být u nás?´ A tak jsme se rozhodli uspořádat první ročník festivalu. Finančně nás podpořilo město. První ročník měl velký úspěch a tak jsme přirozeně pokračovali i v dalších letech.“161 Festivalový týden začíná ve středu večer přátelským setkáním hostujících souborů na nádvoří 7. Základní školy v Místku. Ve čtvrtek dopoledne se konají koncerty pro školy, odpoledne odborný seminář pro vedoucí a večer je kaţdoročně vyhrazen koncertu muzik na nádvoří frýdeckého zámku. V pátek dopoledne je pro soubory pořádán výjezd do okolních obcí. Večer začínají první vystoupení na místeckém náměstí, tradičně nazývané Roztančené náměstí. Programy na náměstí probíhají po celý víkend aţ do pozdních večerních hodin (22 hodin). V neděli ráno vychází od místeckého obchodního střediska Jadran průvod směrem na místecké náměstí Svobody, kde dále pokračují vystoupení souborů. Večer se koná galakoncert v kině Petra Bezruče a slavnostní ukončení v Národním domě v Místku. O účast na festivale ročně ţádá několik desítek aţ stovek souborů, např. roku 2008 to byly dvě stovky ţádostí. Pořadatelé si zakládají na vysoké umělecké úrovni zúčastněných skupin. Festival má svá daná kritéria, kterými se vyznačuje: 1) věk účastníků od 7 let tak, aby byly zastoupeny soubory dětské, mládeţnické, senioři i smíšené; 2) bohatý repertoár interpretující pěvecká, taneční a hudební čísla typická pro vlastní region a zemi, kterou prezentují;

159 Dostupné z: http://www.ostravicka.cz/cesky/festivaly/16mff/index.php, citováno 20. 3. 2010. 160 Marie Nováková (nar. 1944), spolu a manţelem Stanislavem Novákem zakladatelka, vedoucí a choreografka dětského folklorního souboru Ostravička. 161 Informace jsou z rozhovoru s Evou Gerykovou.

49

3) úspěšná prezentace doma i v zahraničí; 4) účast jiných souborů, z jiných regionů či zemí neţ v předchozích ročnících.162

Tab. 2 Seznam států, ze kterých přijely hostující soubory na festival v letech 1995 – 2009.

Evropské

Počet zúčastnění Mimoevropské Počet zúčastnění

Bělorusko

2x

Brazílie

1x

Bulharsko

2x

Egypt

1x

Dánsko

1x

Gruzie

3x

Finsko

1x

Indie

2x

Francie

2x

Indonésie

1x

Holandsko

2x

Izrael

1x

Chorvatsko

3x

Jordánsko

1x

Itálie

5x

Korea

2x

Jugoslávie

2x

Mexiko

1x

Kypr

1x

Portoriko

1x

Litva

1x

Quito

1x

Maďarsko

2x

Turecko

2x

Makedonie

1x

USA

1x

Moldávie

1x

Uzbekistán

1x

Německo

1x

Venezuela

1x

Polsko

9x

-

-

Portugalsko 1 x

-

-

Rumunsko

1x

-

-

Rusko

5x

-

-

Řecko

2x

-

-

Slovensko

11 x

-

-

Slovinsko

2x

-

-

Srbsko

2x

-

-

Španělsko

4x

-

-

Ukrajina

2x

-

-

50

Festivalu se nejčastěji zúčastnily soubory ze Slovenska (11 krát). Z mimoevropských států bylo nejvíce pozvaných souborů z Asie (13) a z jiţní Ameriky (3). O jednotlivých ročnících kaţdoročně informuje místní tisk, v minulosti to bylo FrýdeckoMístecko, dnes je to především Zpravodaj Frýdecko-Místecka. Od šestého ročníku je zveřejňováno na webových stránkách souboru Ostravička kaţdoroční zhodnocení festivalu z pera jeho prezidentky E. Gerykové.163 Folklor bez hranic Akce Folklor bez hranic je festival městských folklorních souborů s mezinárodní účastí. Koná se v létě v druhém nebo třetím srpnovém týdnu. Nultý ročník festivalu se uskutečnil v roce 1997 a měl příznivý ohlas. Oficiální první ročník byl jiţ součástí festivalů Folklorního sdruţení České republiky. Festival se stal přidruţeným členem České sekce organizace CIOFF. Pořadatelé sestavují program z pěti zahraničních souborů, jednoho z Čech, z jiţní Moravy a prezentují se také ostravské soubory. Celkem se festivalu účastní v průměru 12 folklorních kolektivů. Akce trvá čtyři aţ pět dnů. Jedná se o festival, který vybočuje z tradiční podoby festivalu: „Festival Folklor bez hranic Ostrava chce bořit hranice mezi ţánry, mezi etniky i mezi státy. Šťastným startem na této cestě zdá se být i to, ţe nenutí diváky, aby někam přišli za jeho programy. Chce je naopak přinést za nimi tam, kde bydlí a pracují, tak aby se při cestě ze zaměstnání, za nákupy nebo při procházce letní Ostravou mohli potkat s tradicemi a krásou.“164 Organizují se čtyři hlavní odpolední koncerty na území města Ostravy, a to v městských obvodech Moravská Ostrava a Přívoz, Ostrava-Mariánské Hory, Ostrava Jih a Ostrava Poruba. Tyto koncerty probíhají na mobilních pódiích v husté sídlištní zástavbě, případně v blízkosti nákupních zón a sítě obchodů se začátkem vţdy v 16:30 hodin. Před zahájením koncertů jsou organizovány průvody, které slouţí jako pozvánky na koncert. Doprovodným programem je tzv. Roztančené město – vystoupení souborů v dopoledních hodinách v různých zařízeních města Ostravy – např. v Domovech pro seniory a na veřejných prostranstvích. Zahajovací festivalový koncert se obvykle koná v sále Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě, závěrečný koncert pak na Slezskoostravském hradě. Festivalové dění doplňuje dílna s výukou tanců.165 162 Dostupné z: http://www.ostravicka.cz/cesky/festivaly/7mff/hodnoceni.php, citováno 21. 3. 2010. 163 Dostupné z: http://www.ostravicka.cz/cesky/festivaly/6mff/hodnoceni.php, citováno 21. 3. 2010. 164 Dostupné z: http://www.folklorbezhranic.cz/o-festivalu, citováno 21. 3. 2010. 165 Tamtéţ, citováno 21. 3. 2010.

51

Na Nové radnici je pořádána kaţdoročně výstava fotografií z minulých ročníků festivalu. Při jubilejním 10. ročníku v roce 2007 proběhl výroční koncert na Slezskoostravském hradě, rozšířený o prezentaci tradičních řemesel. Postupem času přibývají doprovodné programy: „Kaţdým rokem přibývá doprovodných programů pro zúčastněné soubory, jako např. exkurze do některého z pivovarů, Hornického muzea, vystoupení v Lázních Klimkovice.“ Pořadateli jsou Soubor lidových písní a tanců Hlubina a Společnost pro kulturu a umění v Ostravě.166 Ředitelkou festivalu je Kateřina Macečková.167 O festivalových akcích kaţdoročně informuje ostravský tisk, zejména Moravskoostravký deník a deník Mladá Fronta Dnes.168 Mezinárodní festival souznění Dalším významným festivalem vzniklým v porevolučním období je festival Souznění. Jedná se o mezinárodní festival adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel. Koná se od roku 1999, vţdy poslední adventní víkend. Festival trvá čtyři dny, od čtvrtku do neděle. Probíhá ve městě Ostravě a v obci Kozlovice. Koncerty a představení se konají v zajímavých prostorách, a to v hudebním klubu Templ na pověstné ulici Stodolní v Ostravě, v koncertních sálech a kostelích. Součástí jsou doprovodné akce – výstavy, ukázka uměleckých řemesel, filmová představení a slavnostní mše svatá. Oblíbený je Vánoční jarmark spojený se zvykoslovným programem konající se v Kozlovicích.169 Ve čtvrtek probíhají obchůzky s koledou a koncert v hudebním klubu. V pátek, poprvé v roce 2009, se v kostele sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu konal koncert adventní hudby a duchovních zpěvů se špičkovými umělci z České republiky (praţský orchestr Collegium 1704 se sólovými zpěváky Barborou Sojkovou a Jaromírem Noskem). V sobotu se festival vţdy přesouvá do Beskyd. Pořadatelský soubor Valašský Vojvoda z Kozlovic zde organizuje Vánoční jarmak – představují se lidoví řemeslníci se svými produkty i s ukázkami výroby, probíhá vystoupení souborů a skupin různých ţánrů v areálu Fojtství, dále se konají zvykoslovné obchůzky a koncert duchovní hudby v kostele sv. Michaela a sv. Barbory. Galakoncert se koná v sále Obecního úřadu, kde účinkují kromě hostů festivalu ze zahraničí domácí soubory z Kozlovic a blízkého okolí. Je promítána filmová projekce z historie festivalu. V neděli se koná

166 Dostupné z: http://www.folklorbezhranic.cz/o-festivalu, citováno 21. 3. 2010. 167 Kateřina Macečková, folkloristka, organizátorka folklorních akcí, vedoucí souborů Hlubina a Hlubinka a dcera sběratelky Zdeny Kyselé. 168 Folklor bez hranic roztančí srdce města. In Mladá Fronta Dnes (7. 8. 2008), s. B4. 169 Dostupné z: http://www.souzneni-festival.cz/souzneni.php, citováno 21. 3. 2010.

52

slavnostní mše svatá v kostele Panny Marie Královny v Ostravě – Mariánských Horách. V roce 2009 byla pořádána Mezinárodní výstava betlémů a vánočních pohlednic dětských tvůrců. V této započaté tradici chtějí pořadatelé pokračovat i v dalších letech. Festival, který je ojedinělou mezinárodní přehlídkou tohoto typu, vrcholí nedělním galakoncertem v Domě kultury města Ostrava, spojeným se Setkáváním s lidovými tvůrci a řemesly.170 Motivem k zaloţení festivalu byl zájezd kozlovického souboru do Vatikánu v prosinci roku 1999. Soubor byl vybrán pro reprezentaci České republiky: „V únoru r. 1999 probleskla v novinách zpráva, ţe biskup F. Lobkowicz hledá pro tuto akci mezinárodního dosahu vhodnou reprezentaci. Od této chvíle se vyvíjely aktivity souboru Valašský vojvoda. Z bohaté nabídky, která se na biskupství shromáţdila, byl vybrán náš soubor a jak se později ukázalo nejen k reprezentaci našeho kraje, ale celé České republiky ... připravovali jsme několik variant vánočního programu s koledami z Kozlovic, Lhotky, Měrkovic, Myslíku a také pastýřskou hru z Trojanovic.“171 V poslední době se festival rozrůstá a jeho nedílnou součástí se kromě adventních a vánočních zvyků a koledování stávají koncerty duchovní hudby. Třebovický koláč Pořadatelem víceţánrového festivalu Třebovický koláč je Soubor písní a tanců Heleny Salichové. Akce se koná kaţdý třetí víkend v září v příjemném prostředí areálu Třebovického parku v městském obvodě Ostrava-Třebovice. Třebovický festival chce divákům nabídnout pestrý hudební a taneční program, byly hrány nejrůznější ţánry – folk, country, bluegrass a folklor. „Salichovci“, jak si členové souboru říkají, jezdili na zájezdy do zahraničí a rozhodli se uspořádat festival i ve svém městě. Rozhodli se pro netradiční podobu festivalu: „Proč být jednostranně zaměřeni na folklor, kdyţ i nálady a chutě jsou různorodé a mnohdy mají stejný základ – bezva partu. Kdyţ se do této myšlenkové alchymie přidal kus kaţdého Salicha, nezbylo manţelům Šárce a Tomáši neţ zorganizovat podzimní slavnost Třebovický koláč.“172 Festival je poměrně mladý, první ročník se konal roku 2004. Za jeho krátké působení se ho jiţ zúčastnila celá řada známých osobností naší hudební scény, jmenujme alespoň některé – byl to Jaroslav Samson Lenk (2005), skupina Fleret s Jarmilou Šulákovou (2006), Hradišťan (2007), Kamelot (2008), kapela Ţalman a spol. (2009), Cimbal Classic (2009), Nezmaři 170 Dostupné z: http://www.souzneni-festival.cz/souzneni.php, citováno 21. 3. 2010. 171 Dostupné z: http://www.souzneni-festival.cz/historie.php, citováno 21. 3. 2010. 172 Dostupné z: http://www.trebovickykolac.com, citováno 21. 3. 2010.

53

(2009), Spirituál Kvintet (2009) a další. Od roku 2008 jsou k dispozici dvě hudební scény.173 Součástí festivalu jsou doprovodné akce, např. Ekostan ekologického Hnutí Brontosaurus. Festival Poodří Františka Lýska Nejmladší slavností na Těšínsku je festival nazvaný Poodří Františka Lýska zaloţený roku 2004. Koná se v různých termínech na třech místech – ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, kde působí pořadatelský soubor Ondřejnica, v Jistebníku, místa zaloţení Jistebnických zpěváčků174 a v Ostravě-Proskovicích, rodné obci F. Lýska. Motivem k zaloţení festivalu bylo sté výročí narození prof. PhDr. Františka Lýska175 – hudebního pedagoga, zakladatele a sbormistra mnoha dětských sborů a sběratele lidových písní na Lašsku. Svým zaměřením chce festival naplňovat jeho hudebně-pěvecký a folklorní odkaz: „Uspořádáním festivalu chceme přispět k rozvoji kultury, k obohacení kladných ţivotních postojů občanů, probudit zejména u dětí a mladých lidí zájem o vlastní přístup k hudbě, ke zpěvu, k folklorním tradicím.“176 Tyto myšlenky jsou příznačné pro dnešní dobu, kdy se lidová tvořivost vyuţívá zejména k vyplnění volného času, a tedy tím můţe slouţit i sborový zpěv. Festivalu se tedy zúčastňují nejen folklorní soubory, ale také pěvecké sbory. Organizaci festivalu zajišťuje festivalová rada a realizační týmy v jednotlivých obcích. Součástí festivalu jsou semináře pro učitele hudební výchovy, sbormistry a zájemce s tematikou současnosti i historie pěveckých sborů a folklorních souborů. Koná se v druhé polovině dubna, dále v květnu a v červnu, dle jednotlivých míst. Orlovské léto Festival Orlovské léto není klasickým folklorním festivalem, ale účastní se ho kapely a skupiny nejrůznějších ţánrů. Je součástí tzv. Orlovského jarmarku, který navazuje na tradici orlovských jarmarků konajících se v Orlové v 19. století. Festival se koná vţdy o víkendu v druhé polovině června. Prezidentkou festivalu je Dagmar Valová, zakladatelka souboru Olšina z Orlové. Festival navazuje na tradici festivalu Hornické léto, který se konal v Orlové

173 Dostupné z: http://www.trebovickykolac.com, citováno 21. 3. 2010. 174 Jistebničtí zpěváčci byl úspěšný dětský sbor dirigenta Františka Lýska, který byl zaloţen v Jistebníku. 175 František Lýsek (1904 - 1977), profesor, český sbormistr, hudební pedagog a sběratel lidových písní na Lašsku. Zakládal dětské pěvecké sbory, za svůj ţivot pracoval s více jak 10 tisíci dětmi. Zapsal kolem 1 400 lašských a slezských lidových písní. Ke světovému věhlasu dovedl Brněnský dětský sbor (1945 – 1977). 176 Dostupné z: http://www.festival-poodri.cz, citováno 21. 3. 2010.

54

v 60. a 70. letech 20. století. První ročník festivalu se konal roku 1991 ve spolupráci s Domem kultury v Orlové. V městě sloţeném z větší části z přistěhovalců z celé republiky, kteří sem přišli za prací, však příliš velký úspěch neměl. Další ročníky tedy převzalo vedení Domu kultury, ani tehdy se festival nesetkal s větší odezvou a konal se v různých termínech. V další fázi se tedy konaly menší vystoupení folklorních souborů v rámci Dnů města Orlové, ale také bez ohlasů. V roce 2003 kdy byla obnovena tradice konání Orlovského jarmarku, byla vystoupení folklorních souborů přesunuta sem. Dnes se festival koná na náměstí ve Staré Orlové. Festivalu se kaţdoročně účastní čtyři soubory – soubor Olšina, Olšinka a jejich dva hosté. V sobotu dopoledne se konají propagační vystoupení na Novém městě a odpoledne probíhají vystoupení v rámci Jarmarku. V neděli soubory odjíţdějí domů. I přes počáteční neúspěchy se folklorní soubor Olšina snaţí o obnovu tradic lidové kultury ve svém městě.177

177 Informace k Orlovskému létu poskytla Dagmar Valová, prezidentka festivalu a zakladatelka souboru Olšina.

55

Funkce a význam národopisných slavností a folklorních festivalů v ţivotě společnosti. Významnou roli sehrály prvky lidové kultury při vytváření novodobého českého národa v době po první světové válce. Uplatnily se především při upevňování národního sebevědomí u lidových vrstev. Kromě pořádaných slavností a výstav hrál důleţitou roli také lidový oděv: „Sešlo-li se občanské shromáţdění ve svátečních lidových krojích, bylo povaţováno za demonstraci příslušnosti k určité nejen skupině, ale i ideji a to uţ nejen občanské, ale i národní, a tudíţ stále zřetelněji i politické. Psychologická řada působení se v této záleţitosti táhne i dál. Samo vystoupení v lidovém či národním kroji nabývalo posléze roli argumentu a v početné skupině stalo se nejen dokladem, nýbrţ, kdyţ ne přímo silou, tak jistě její důleţitou sloţkou.“178 Zatímco ţeny oblékaly lidové kroje (často ve velmi rozličných kombinacích), muţi uţívali jako znak své národní hrdosti sokolský či jiný stejnokroj. Účast ţen a dívek v národních krojích v Praze roku 1918 znamenala v dané situaci demonstraci s politickým podtextem.179 V oblasti Těšínska si toto období spojujeme především s působením Národopisného sdruţení Sedlišťanů a jeho vedoucího J. Vochaly, který svou činnost na národopisném poli nerozlučně spojoval s vlasteneckými idejemi a podporou národního hnutí. Prvky lidové kultury však pomáhaly jen k udrţení ideje národa a povzbuzení národního sebevědomí. Ke vzniku samostatného státu přispěla především revoluční situace v Evropě vyvolaná důsledky první světové války. K dalšímu vývoji českého státu přispěly především Masarykovy snahy a jeho působení ve Spojených státech amerických. V období první republiky pak hrály důleţitou roli nejrůznější národopisné slavnosti, zejména tzv. „roky“ pořádané na nejrůznějších místech Moravy a Slezska – Hanácký rok v Přerově roku 1923, Valašský rok v Roţnově pod Radhoštěm roku 1925 a další. První Slezský rok se konal v Jablunkově roku 1923.180 Pro období po druhé světové válce je typické zejména vyuţívání lidové kultury k propagaci jediné politické strany. Ve slezské oblasti převzaly hlavní roli Slezské dny, podporované a směrované vládnoucí stranou. V tomto období byly jednotlivé ročníky pořádány k významným výročím, jako třeba Slovenského národního povstání, výročí zaloţení komunistické strany atd. 178 Čerešňák, B. – Jančář, J. (eds.): Lidová kultura v kulturním vývoji České republiky. Úvahy o jejím studiu a vyuţívání. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 2002, s. 11. 179 Tamtéţ, s. 16. 180 Uhlíková, L. – Pavlicová, M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997, s 7.

56

Výrazným obdobím pro rozvoj folklorního hnutí a folklorismu byla zejména padesátá léta. Řada prvků lidové kultury byla vytrţena ze svého původního prostředí, ztratila své původní funkce a v totalitním reţimu jí byly přisuzovány funkce nové. Z lidové tradice byly vytrhány jen některé jednotlivosti, které nerespektovaly jejich vztah k okolí. Bylo vytvářeno „nové lidové umění“, které mělo často politicky podbarvený a agitační podtext. Důleţitou roli hrálo také zakládání souborů lidových písní a tanců: „Některé soubory se tedy snaţily přetvořit dosavadní charakter práce v meziválečném folklorním hnutí, jiné vznikaly nově pod společenským tlakem doby.“181 Všechny tyto problémy jsou označeny termínem „tíha folkloru“, který do literatury přinesl Vladimír Mináč.182 Vyrovnávání se s tíhou folkloru, jeţ zasáhla celé kulturně společenské dění, je příznačné pro další následující léta.183 Zajímavý je vývoj národopisných slavností a folklorních festivalů po roce 1989. Typická je snaha po obnovení tradic, lidé si začínají chránit vlastní kulturní dědictví před globalizovaným a více centralizovaným světem. Folklorní festivaly a slavnosti na Těšínsku vznikají a udrţující se ve dvou proudech – jedním je obnova tradičních slavností, které se v obci či městě konaly dříve a po roce 1989 mohlo dojít k jejich renesanci. U obcí bez této tradice vznikají nové festivaly, většinou zakládané místním folklorním souborem. Jediným zaniklým festivalem jsou Ondrášovské slavnosti v Janovicích, jejichţ obnova se v dohledné době nechystá. Nejtradičnější podobu se snaţí uchovat Sochovy národopisné slavnosti ve Lhotce pod Ondřejníkem, které navázaly na tradici zdejších slavností z let 1961 a 1964. Přáním organizátorů je, aby se akce účastnily hlavně místní lašské soubory. Netradiční téma má festival Souznění konaný v Ostravě a v Kozlovicích, věnující se adventním a vánočním zvykům a písním. V roce 1995 a 1997 vznikly v kraji dva mezinárodní folklorní festivaly – ve Frýdku-Místku a v Ostravě. Oba festivaly jsou spíše novějšího typu, chtějí divákům předvést především zahraniční soubory a do města přinést exotickou atmosféru. Pořadatelé ostravského festivalu mají specifickou ideu: chtějí dostat atmosféru vystoupení přímo k divákům – akce se konají v obchodních centrech, na náměstích, v domovech důchodců... Na tradici hornických slavností navazuje festival Orlovské léto v Orlové. V tomto městě s dříve bohatou folklorní tradicí, dnes však sloţeného hlavně z přistěhovalců za prací do průmyslové oblasti, se nepodařilo pořadatelům zorganizovat čistě folklorní festival. Jeho první ročník zcela propadl a

181 Uhlíková, L. – Pavlicová, M.: Folklorismus v historických souvislostech let 1945 – 1989 (na příkladu folklorního hnutí v České republice). Národopisná revue 4, 2008, s. 190. 182 Mináč, V.: Tíha folkloru. Literární noviny (22. 3. 1958), s. 1. 183 Uhlíková, L. – Pavlicová, M.: Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku, c. d., s. 7.

57

organizátoři museli na festival přizvat i moderní skupiny, aby se zvýšila jeho návštěvnost. Akce se kaţdoročně účastní skupiny jako Těţkej Pokondr, Banjo Band Ivana Mládka a další. Nejnovějšími festivaly jsou Třebovický koláč a Poodří Františka Lýska zaloţené roku 2004. Oba festivaly také překračují hranice tradičního folklorního festivalu. Akce v Třebovicích se kaţdoročně účastní skupiny nejrůznějších ţánrů (folk, country, bluegrass, folkor), festival Poodří F. Lýska se mimo folklorních souborů věnuje také pěveckým sborům. Nejstarším festivalem na Těšínsku je Gorolski şwięto, které je organizováno polskými institucemi a tvoří jakousi protiváhu Slezských dnů. Z následujícího výčtu je zřejmé, ţe podoba festivalů, jejich funkce a význam se ve společnosti mění. Pořadatelé nových festivalů uţ nekladou důraz na funkce národní či vlastenecké, jejich hlavním cílem je vytvořit v obci jakoukoli kulturní aktivitu, která by vedla k povznesení úrovně jejich města i obyvatel. Jejich cílem je smysluplně zaplnit volný čas nejen divákům, ale i sobě a dalším lidem v jejich okolí, kteří se podílejí na organizaci akce. Folklorní festivaly dnes suplují místa, kde se lidé setkávají, povídají, jejich kaţdoroční existence se stává tradicí. Nové funkce nejen festivalů, ale celého folklorního hnutí, shrnuje a vyzvedává ve svém článku F. Piperek. Podle něj u současného člověka nastává krize identity, spojená se ztrátou kolektivních ujišťovacích procesů (tradičních rolí a hodnot). Folklorismus jej seznamuje s dědictvím a normami předchozích generací a to mu dodává ztracenou jistotu: „Folklorismus je jedním ze zdrojů tradice, přispívá nemalou měrou k socializaci jednotlivce a k jeho následné integraci (tím, ţe člověka uvádí do kultury minulých generací).“184 Důleţitými nositeli lidové kultury předváděné na festivalech jsou členové folklorních souborů. Jejich motivací k souborové činnosti se zabýval článek Folklorní soubory jako výrazný činitel etnokulturních procesů: úcta k tradici i naplňování sociálních a osobních potřeb.185 Členství ve folklorním souboru dnes často naplňuje především potřeby komunikační a socializační. Představuje pro mladé lidi prostor, kde se mohou projevovat jako rozvíjející se osobnosti, mohou rozvíjet svá nadání, ať uţ taneční, hudební či pěvecké. Nemalou roli hraje také jejich začlenění do kolektivu a uplatnění v něm. Podle studie nejčastější odpovědí na otázku „Proč do souboru chodíte? Co vám tato práce přináší?“ většina respondentů vyjádřila jako zásadní vztah ke kolektivu (příslušenství ke kolektivu stejného, smysluplného zájmu, setkávání s přáteli, lidé kolem, radost z dobrých vztahů atd.). K dalším motivům patří také zájezdy a cesty do zahraničí. Psychologické aspekty a potřeby tak hrají při navštěvování souboru důleţitou roli. Úcta k tradici a poznávání lidových písní a tanců tak vzniká spíše sekundárně. Další rolí, která je

58

dnes připisována folklorismu, je smysluplné naplňování volného času. Zdůrazňuje svátečnost chvíle, a tím přímo vede k zduchovnění člověka. Nezbývá neţ podporovat jakékoliv formy folklorismu, poněvadţ jeho vnitřní podstata a poselství zůstávají stejná. Na závěr si ještě ocitujme F. Piperka: „Folklorismus, respektive sekundární uţívání zdrojů lidové kultury, vede k rozvoji lidské identity a k celosti lidské osobnosti, a to nikoliv přes jakési hledání etnické identity, jeţ je vlastně přechodnou, relativní identifikací s určitou skupinou, ale přímo prostřednictvím vlastních socializačních, komunikativních a duchovních funkcí.“186

184 Piperek, L. F.: Folklorismus – hledání identity. Národopisná revue 3, 2000, s. 32. 185 Uhlíková, L. – Pavlicová, M.: Folklorní soubory jako výrazný činitel etnokulturních procesů: úcta k tradici i naplňování sociálních a osobních potřeb. In: Vývojové proměny etnokulturní tradice. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2008, s. 27. 186 Piperek, L. F.: Folklorismus – hledání identity, c. d.

59

Závěr Hlavní otázkou předloţené diplomové práce bylo zachycení vývoje národopisných slavností a festivalů na Těšínsku. Dané téma nebylo dosud v této oblasti souhrnně zpracováno a je moţno říci, ţe studium přineslo řadu nových poznatků. Především je to poznání dosud nedoceněného vlivu Národopisného sdruţení Sedlišťanů a jejich zakladatele Joţi Vochaly na folklorní prezentaci v regionu i mimo něj – v roce 1924 jako první národopisná skupina vycestovali na zájezd do Prahy a zaslouţili se o organizaci a pořádání slavností na Těšínsku, zejména Slezského roku v Jablunkově. Mnoţství pramenů a literatury k jejich působení přesahovalo rámec této práce a mohlo by být dále zpracováno jako samostatné téma. Působení Sedlišťanů se prolínalo celým obdobím první republiky a vytvořilo základnu pro organizování nově vznikajících slavností po roce 1945. V poválečné době vznikl také dnešní nejvýznamnější festival v regionu .- Slezské dny, jehoţ organizátoři si kladou za cíl setkávání souborů z celého Slezska. Jeho orientace na podporu polské menšiny a udrţování dobrých vztahů v hraniční oblasti Slovenska, Polska a Česka je pro národnostně smíšenou oblast se sloţitým historickým vývojem Těšínska velmi důleţitá a tato dramaturgická spojnice se přímo nabízí. Obdobným festivalem je Gorolski Şwięto pořádané v Jablunkově, které je však organizováno polskými institucemi. Národnostní problémy byly s Těšínskem vţdy těsně spjaty a jejich vliv byl patrný jiţ v minulosti při aktivitách Národopisného sdruţení Sedlišťanů. O oblibě folklorních festivalů svědčí i jejich vzrůstající počet po roce 1989. Z výsledků výzkumu vyplývá, ţe o jejich zaloţení se většinou zaslouţily výjimečné osobnosti z řad folklorního hnutí. Při pohledu na výčet těchto festivalů se rýsuje rozdělení do tří linií. Jednu z nich tvoří folklorní festivaly zakládané v malých obcích, které se snaţí především o udrţování místní lidové kultury a o podporu kulturního dění ve své lokalitě. Jako hosty festivalů zvou folklorní soubory z blízkých obcí a do organizace zapojují především vlastní obyvatele (Kozlovice, Lhotka). Druhým typem jsou folklorní festivaly vznikající ve velkých městech (Ostrava, Frýdek-Místek), které se více snaţí o předvedení cizích kultur. Vedle funkcí poznávacích mají výrazné i funkce zábavní. Nejmladší festivaly (Orlová, Třebovice) se vydaly cestou meziţánrových festivalů, které kromě lidové kultury nabízejí divákům řadu dalších hudebních ţánrů a stylů, díky kterým se jim daří lépe získat pozornost a přízeň publika. Je otázkou, jak se tento druh festivalu ujme mezi diváky a zda budou vznikat další obdobného charakteru. Na závěr bych chtěla vyzvednout, ţe pro příznivce folkloru a členy folklorního hnutí ve Slezsku jsou folklorní festivaly jednou z mála příleţitostí, kde mohou uplatnit své dovednosti 60

a zapojit se do tohoto dění. Je rozdíl ve srovnání s jinými národopisnými oblastmi, kde se daří udrţovat i projevy lidové tradice v terénu (hody, jízda králů).

61

Seznam pouţité literatury a pramenů Prameny ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Archiv obce Sedliště 1714 – 1945 (1953). Kronika obce Sedliště, 1. díl, 1923 – 1948, inv. č. 31, karton - . ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Besídka venkovského dorostu Sedliště (1935 – 1939), inv. č. 1, karton 1. ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1933 – 1956), první díl. ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1957 – 1970), druhý díl. ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Kronika obce Janovice (1971 – 2000), třetí díl. ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Sdruţení venkovského dorostu pro Těšínsko Frýdek (1910 – 1938). Nezpracováno. ○ SOkA Frýdek-Místek. Fond: Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině 1924, inv. č. 1, karton 1. Literatura ○ Bausinger, H.: „Folklorismus“ jako mezinárodní jev. Národopisné aktuality 7, 1970, s. 217 – 222. ○ Beneš, B.: Úvod do folkloristiky. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1979. ○ Cichoň, V. – Kubalová, B.: Čtení o Sedlištích. Sedliště: Obecní úřad Sedliště, 2005. ○ Čerešňák, B. – Jančář, J. (eds.): Lidová kultura v kulturním vývoji České republiky. Úvahy o jejím studiu a vyuţívání. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 2002. ○ Fukač, J.: Kulturní zprostředkovanost folkloru. Národopisná revue 2, 1992, s. 51 – 52. ○ Gelnar, J.: K národopisným slavnostem Dolní Lomná 1973. Poznámky hudebního folkloristy. Těšínsko 2, 1974, s. 5. ○ Gelnar, J. – Sulitka, A.: Jak dál s festivalem slezského folkloru v Dolní Lomné? Národopisná revue, 1990, s. 9. – 12. ○ Havlíček, B.: Tradice národopisného výzkumu a národopisných slavností na Jablunkovsku a v údolí říčky Lomné. In: Studie o Těšínsku sv. 14. Český Těšín: Okresní vlastivědné muzeum, 1980, s. 205 - 214. ○ Havlíček, B.: Ondrášovské tradice v Janovicích pod Lysou horou. Těšínsko 2, 1981, s. 25 – 28.

62

○ Ho! Ho! Ho! Na Gorola wio! Almanach na jubileuszowe 60. Gorolski święto 1948 – 2007. Jablunkov: místní spolek PZKO, 2007. ○ Hovorková, E.: Třicet let tradice Slezských dnů – národopisných slavností v Dolní Lomné. Národopisná revue 2, 1998, s. 25. ○ Jančář, J. – Krist, J.: Národopisné slavnosti a folklorní festivaly v České republice. Stráţnice: Národní ústav lidové kultury, 2007. ○ Kalusová, J. – Ţáček, R.: Národopisné sdruţení Sedlišťané. In: Studie o Těšínsku, sv. 8. Český Těšín 1980, s. 192 – 203. ○ Krist, J.: K diferenciaci folkloristických souborů a skupin. Národopisné aktuality 22, 1985, s. 159 – 168. ○ Laudová, H.: Národně významné festivity 19. století a jejich folkloristická dramaturgie. In: Divadlo v české kultuře 19. století. Praha: Národní galerie, 1985, s. 154 - 159. ○ Leščák, M – Sirovátka, O.: Folklór a folkloristika. O ľudovej slovesnosti. Bratislava: Smena, 1982. ○ Lomňanská setkání – jubilejní sborník 20. národopisných slavností Dolní Lomná 1989. Okresní kulturní středisko ve Frýdku-Místku a Osvětová beseda v Dolní Lomné, 1989. ○ Mionší. Programový sborník Národopisných slavností Dolní Lomná 1974. Jablunkov: Osvětová beseda v Jablunkově – Dolní Lomné, 2, 1974. ○ Piperek, L. F.: Folklorismus – hledání identity. Národopisná revue 3, 2000, s. 32 – 35. ○ Przeczek, W.: Gorol slavil 50 let. Těšínsko 4, 1998, s. 23 - 25. ○ Souček, J.: XI. národopisné slavnosti Dolní Lomná 1980. Hodnocení a připomínky. Těšínsko 2, 1981, s. 15. ○ Souček, J.: Úspěšné „národopisné slavnosti Dolní Lomná 1978“. Těšínsko 1, 1979, s. 10. ○ Stuchlý, V.: Slezské dny 1969. Těšínsko 1, 1970, s. 25. ○ Stuchlý, V.: Dolní Lomná 1982. Zamyšlení nad XII. ročníkem národopisných slavností. Těšínsko 4, 1982, s. 15. ○ Sulitka, A.: Jubilejní Dolní Lomná 1979. Těšínsko 2, 1980, s. 15. ○ 30 świat gorolskich w Jablunkowie. Jablunkov: místní spolek PZKO, 1977. ○ Uhlíková, L. – Pavlicová, M.: Folklorismus v historických souvislostech let 1945 – 1989 (na příkladu folklorního hnutí v České republice). Národopisná revue 4, 2008, s. 187 – 196. ○ Uhlíková, L. – Pavlicová, M.: Folklorní soubory jako výrazný činitel etnokulturních procesů: úcta k tradici i naplňování sociálních a osobních potřeb. In: Vývojové proměny etnokulturní tradice. Brno: Etnologický ústav AV ČR, 2008, s. 25 – 36.

63

○ Uhlíková, L. – Pavlicová, M. (eds.): Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1997. ○ Válka, J. – Štědroň, M.: Svátky a slavnosti v dějinách kultury. Opus musicum 10, 1985, s. 289 – 298. ○ Vincenc Socha. Ţivot a dílo. Sborník věnovaný ţivotu a dílu učitele, folkloristy, sběratele a dobrého člověka. Lhotka: Obecní úřad ve Lhotce, 1995. Sestavily R. Kopčáková a A. Koţuchová. ○ Vlk, V.: Slezský chlop Joţa Vochala. Frýdek-Místek: vlastním nákladem, 1993. ○ Vlkojanová L. a kol.: Ondrášovské slavnosti v Janovicích. Frýdek-Místek: Okresní kulturní středisko, 1986. ○ Vochala, J.: Lidový svéráz na slezské národopisné slavnosti v Jablunkově 26. srpna 1923. Jablunkov: Výbor pro pořádání, 1923. ○ Vochala, J.: Lidové slavnosti slezského národopisného sdruţení Sedlišťanů. Sedliště: Slezské národopisné sdruţení Sedlišťané, 1924. ○ Vochala, J.: Padesát let „Sedlišťanů“. Těšínsko 2, 1959, s. 29. ○ Vochala, J.: Slezské královničky. Frýdek: vlastním nákladem, 1914. ○ Vochala, J.: Slezské májové slavnosti. Frýdek: vlastním nákladem, 1914. ○ Vochala, J.: Slezská svatba. Ostrava: Zemské sdruţení agrárního dorostu, 1914. ○ Zíbrt, Č.: Sedlišťané v Hradci Králové a v Praze. Český lid 25, 1925, s. 42 – 43. ○ Zíbrt, Č.: Slovácký, hanácký, slezský, moravský „rok“. Český lid 24, 1924, s. 39 – 40.

Internetové zdroje ○ http://www.nalucine.cz ○ http://www.sedliste.cz ○ http://www.folklornisdruzeni.cz ○ http://www.obecjanovice.cz ○ htttp://www.beskydy-valassko.cz ○ http://www.ostravicka.cz ○ http://www.souzneni-festival.cz ○ http://www.festivalpoodri.cz ○ htttp://www.folklorbezhranic.cz ○ http://www.trebovickykolac.com 64

Seznam příloh Obr. 1 Joţa Vochala (1892 – 1965). Převzato z: Vlk, V.: Slezský chlop Joţa Vochala. FrýdekMístek: vlastním nákladem, 1993. Obr. 2 Plakát Všenárodní slavnosti konané ve Frýdku Lipině v roce 1924. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině 1924, inv. č. 1, karton 1. Obr. 3 Jiný typ plakátu Všenárodní slavnosti ve Frýdku Lipině v roce 1924. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Všenárodní slavnost ve Frýdku – Lipině 1924, inv. č. 1, karton 1. Obr. 4 Plakát k prvním Slezským dnům v Dolní Lomné z roku 1969. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. Obr. 5 Reklamní plakát nabízející slovatelné vstupenky z roku 1970. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. Obr. 6 Prodej vstupenek ke Slezským dnům z roku 1971. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. Obr. 7 Soutěţ O zbojnickou valašku. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. Obr. 8 Plakát k Národopisným slavnostem Dolní Lomná z roku 1985. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. Obr. 9 Pozvánka na Ondrášovské slavnosti z roku 1975. Převzato z: SOkA Frýdek-Místek. Fond: Národopisné slavnosti Dolní Lomná. Nezpracováno. Obr. 10 Turecký soubor Hacetepe ve festivalovém průvodu ve Frýdku-Místku v roce 2007. Převzato z: http://www.ostravicka.cz/cesky/festivaly/7mff/hodnoceni.php, citováno 21. 3. 2010. Obr. 11 Praţský orchestr Collegium 1704 na svém vystoupení v rámci mezinárodního festivalu Souznění v kostele sv. Ducha v Ostravě Zábřehu. Převzato z: http://www.souznenifestival.cz/souzneni.php, citováno 21. 3. 2010.

Význam zkratek SOkA Frýdek-Místek

Státní okresní archiv Frýdek-Místek

65

Přílohy

Obr. 1 Joţa Vochala (1892 – 1965)

66

Obr. 2 Plakát Všenárodní slavnosti konané ve Frýdku Lipině v roce 1924

Obr. 3 Jiný typ plakátu Všenárodní slavnosti ve Frýdku Lipině v roce 1924

Obr. 4 Plakát k prvním Slezským dnům v Dolní Lomné z roku 1969

67

Obr. 5 Reklamní plakát nabízející slosovatelné vstupenky z roku 1970

Obr. 6 Prodej vstupenek ke Slezským dnům z roku 1971

68

Obr. 7 Soutěţ O zbojnickou valašku

Obr. 8 Plakát k Národopisným slavnostem Dolní Lomná z roku 1985 69

Obr. 9 Pozvánka na Ondrášovské slavnosti z roku 1975

Obr. 10 Turecký soubor Hacetepe ve festivalovém průvodu ve Frýdku-Místku v roce 2007

70

Obr. 11 Praţský orchestr Collegium 1704 na svém vystoupení v rámci mezinárodního festivalu Souznění v kostele sv. Ducha v Ostravě Zábřehu

71