Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Katedra divadelních studií Teorie a dějiny divadla
Markéta Číţková
Zdravotní klaun Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Eva Stehlíková
2013
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………………..
2
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své práce prof. PhDr. Evě Stehlíkové za cenné rady a inspiraci, a dále Adéle Kratochvílové, Lucii Bulisové – Dlabolové, MUDr. Karlu Vondrákovi a především Lukáši Houdkovi za poskytnuté informace a trpělivost.
3
OBSAH ÚVOD ……………………………………………………………………………
6
1. KLAUN X ZDRAVOTNÍ KLAUN
8
1.1.
Klaun …………………………………………………………………… 8
1.2.
Historie klaunů ………………………………………………………….. 10
1.3.
Kdo je to zdravotní klaun ……………………………………………….. 13
1.3.1.
Jaký musí správný zdravotní klaun být ………………………………15
1.3.2.
Oficiální kodex zdravotních klaunů ……………………………….... 16
1.3.3.
Kostým zdravotního klauna ………………………………………… 17
1.4.
Historie zdravotních klaunů ……………………………………………...18
2. ZDRAVOTNÍ KLAUNI V ČESKÉ REPUBLICE
22
2.1.
Gary Edwards ……………………………………………………………22
2.2.
Karel Prais ………………………………………………………………..23
2.3.
Občanské sdruţení Zdravotní klaun ……………………………………...24
2.3.1.
Struktura financování projektu v roce 2012 ………………………….25
2.3.2.
Struktura nákladů související s projektem a provozem sdruţení v roce 2012 …………………………………………………………..26
2.3.3.
Občanské sdruţení Zdravotní klaun v číslech ………………………..26
2.3.4.
Programy občanského sdruţení Zdravotní klaun …………………….27
2.3.5.
Doktor Klaun …………………………………………………………32
3. JAK SE STÁT ZDRAVOTNÍM KLAUNEM
33
3.1.
Konkurz …………………………………………………………………. 33
3.2.
Školení ……………………………………………………………………36
3.3.
Workshopy pro jiţ stávající klauny ………………………………………36
4. LÉČIVÁ MOC SMÍCHU
37
4.1.
Smích ……………………………………………………………………. 37
4.2.
Kde a jak smích léčí ……………………………………………………... 38
4.3.
Zdravotní klauni – terapie smíchem …………………………………….. 40
ZÁVĚR ……………………………………………………………………………..43 POUŽITÉ ZDROJE ………………………………………………………………45 SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………………...48 Příloha 1: Rozhovor s Adélou Kratochvílovou ……………………………….....49 4
Příloha 2: Rozhovor s Lukášem Houdkem ……………………………………. 57 Příloha 3: Odpovědi Lucie Bulisové – Dlabolové …………………………….. 67 Příloha 4: Seznam nemocnic, které navštěvuje o.s. Zdravotní klaun …………. 70 Příloha 5: Jiné organizace zdravotních klaunů ………………………………... 73 Příloha 6: Obrázková příloha ………………………………………………….. 78
5
ÚVOD Teatrologie neboli divadelní věda je uměnověda zabývající se sférou divadla. Předmětem jsou nejen divadelní díla (inscenace a představení), ale celá oblast divadelní kultury v umění i mimo ně. Výzkum se můţe specializovat lokálně (evropské nebo orientální divadlo), národnostně, resp. etnicky (české divadlo), časově (antické divadlo), modálněgeneticky (amatérské divadlo), estetickosměrově či slohově (surrealistické divadlo), druhově (hudební divadlo), ţánrově (komediální divadlo) i funkčně (divadlo pro děti). Jak z výše uvedeného výčtu vyplývá, je teatrologie úzce spjata hned s několika obory, jako je např. historie, filosofie, sociologie, antropologie, psychologie, religionistika, a přesto ţe se to nezdá příliš pravděpodobné, souvisí svým způsobem také s medicínou. Uţ Aristoteles poznamenal, ţe má divadlo jakési „léčivé účinky“: „Tragédie je předvedení děje váţného a úplného, který má určitý rozsah, a to řečí zkrášlenou v kaţdém úseku příslušným prostředkem zvlášť, uţívá jednajících postav, nikoli vyprávění, a působí skrze soucit a strach očištění takových citů.“ (Aristotelés 1962: 41)
Člověk tedy můţe skrze strach a soucit dosáhnout duševní očisty – katarze. Léčebné vlastnosti umění byly pozorovány uţ na počátku lidské kultury, avšak léčebné funkce umění začaly být prakticky studovány poprvé aţ během světových válek. Následky 2. světové války přinesly prvé tendence k aktivní účasti psychologů a radikálně změnily náhled na pojetí hry, tvořivosti a tzv. umělecké výchovy. Vedle válečných veteránů se dostávají do okruhu zájmu také děti, staří lidé, asociální jedinci a postupně i lidé se zdravotním postiţením. Tak vznikla teatroterapie - zvláštní případ léčby uměním. Pojem označuje podpůrný terapeutický proces, při kterém pacienti tvořivě pouţívají divadelní prostředky (aktivní léčba) nebo naopak cíleně vnímají divadelní artefakt (pasivní léčba). Za jistou formu pasivní teatroterapie můţeme povaţovat občanské sdruţení Zdravotní klaun. Celkem 81 klaunů navštěvuje pravidelně 65 nemocnic a 7 domovů pro seniory po celé České republice. Jejich hlavním posláním je pomocí vtipných improvizovaných výstupů podporovat psychickou pohodu hospitalizovaných dětí, geriatrických pacientů a seniorů a tím pomáhat ke zlepšení jejich celkového
6
psychického a zdravotního stavu. Nadměrný a dlouhotrvající stres totiţ oslabuje imunitu a můţe také působit jako komplikující činitel u mnoha nemocí. „Příchod dobrého klauna prospěje zdraví vesnice více než dvacet oslů naložených léky.“ (středověky lékař T. Sydenham; Nešpor 2010: 53) Přesto, ţe občanské sdruţení oficiálně vzniklo před více jak deseti lety, jen málokdo o jeho existenci ví, a proto jsem se rozhodla věnovat svou bakalářskou práci právě zdravotním klaunům. Nejprve bych ráda objasnila, kdo to vůbec je klaun a pokusila se zmapovat jeho historický vývoj. Dále se budu snaţit zachytit vše co se zdravotními klauny a jejich činností souvisí a zodpovědět tak tři nejzákladnější otázky: Kdo je to zdravotní klaun? Jak pracuje zdravotní klaun? Čím je práce zdravotního klauna prospěšná? Mým cílem je, aby čtenář získal veškeré informace o existenci, historii, činnosti a výsledcích zdravotních klaunů v České republice i zahraničí.
7
1. KLAUN X ZDRAVOTNÍ KLAUN 1.1. KLAUN „Klaun (angl. clown, a fool; franc. bouffon; něm. der Narr, August) je jedno z nejjednodušších mimetických zobrazení člověka. Je to groteskní varianta komické figury lidového původu i světonázoru.“ (Pavlovský 2004: 146) Je ztělesněním orgiastického, překypujícího principu ţivota, neumlčitelného gejzíru slov a triumfu těla nad duchem. Představuje symbol vitality a tělesnosti par excellence. Je neúnavný a nesmrtelný. „Má také své vnitřní určení – je to konstruktivní anarchista samorostlého aţ excentrického chování, a to i tehdy, jedná-li se o intelektuálně náročný typ klauna – filozofa.“ (Pavlovský 2004: 146) Jako komická postava se vyskytuje v cirkusových, varietních, divadelních i filmových představeních. „Synonymem pojmu klaun je i indický „vidúšaka“, čínský typ „čchou“, evropské typy „šašků“, „bláznů“, „zanniú“, „kašparů“, atd.“ (Pavlovský 2004: 146) Pro okolí jsou specifičtí svým výrazným líčením, umělým nosem a směšným kostýmem. Klaun je autorský herec a jako postava je většinou abstraktní - stojí mimo čas a prostor. Je-li však součástí dramatu (v díle Williama Shakespeara se jich vyskytuje nejméně 13), stává se postavou konkrétní. Klauni se dělí na několik hlavních typů: 1. Klaun s bílou tváří. 2. Klaun nalíčený černě (obvykle hraje roli vševěda a je komicky pánovitý). 3. August (jeho líčení zdůrazňuje především oči a ústa, jestliţe vystupuje dohromady s bíle nalíčeným klaunem, obvykle je mu podřízen, povahou je to vtipálek, anarchista a blázen). 4. Charakterní klaun (např. klaun policista, číšník, domovnice). 5.
Klaun – filozof. („Dlouhodobý proces zcivilnění klauna v českém činoherním divadle, zahájený Jiřím Frejkou v prvním Osvobozeném divadle (1926), v divadle Dada (1927-28) a na scéně Osvobozeného divadla V+W (1929), probíhal se stoupajícím nárokem na intelektuální náboj postavy. Toto spojení prvků klauniády a verbálních kvalit dvorského blázna nebo šaška vydalo specificky domácí autorský typ 8
filozofujícího klauna, jehoţ vrcholným představitelem byl aţ do své smrti Jan Werich.“) (Pavlovský 2004: 147) 6. Klauniáda se dále profilovala do různých kategorií, které zahrnovaly klauna akrobata, ekvilibristu, hudebního klauna, klauna-herce či klauna s rekvizitou. Řada národů má svého legendárního klauna či šaška. Tím českým je bratr Paleček (jeho zvykem bylo kaţdého včetně krále oslovovat „bratře“, proto bratr Paleček). Historky o jeho ţivotě se začaly objevovat uţ v 15. století. Vypráví se, ţe zaslechl volání nespravedlivě odsouzeného a králi tehdy řekl: „Jsi-li lepší než Kristus a ten člověk je horší než ďábel, nemluv s ním. Podle Písma Kristus hovořil i s ďáblem.“ (Nešpor 2010: 116) Král poučil Palečka, ţe nikdo není lepší neţ Kristus a horší neţ ďábel (Paleček takovouto reakci očekával), odsouzeného vyslechl a zjednal nápravu. Ve světě dvorských intrik, politických zmatků a válek byla duševně hygienická úloha šaška zvláště velká. Zajímavostí můţe být, ţe i klauni mají své pověry. Údajně se vyhýbají modré barvě, protoţe přináší smůlu. Také se říká, ţe kdyţ někdo klaunovi nadává, přináší mu to štěstí a naopak neštěstí nadávajícímu. V České republice máme dvě instituce zabývající se mimickým divadlem. Jednou z nich je Katedra nonverbálního a komediálního divadla na pražské HAMU. Pantomima byla původně jednou ze specializací na katedře tance, od 80. let jako samostatný studijní obor – choreografie pantomimy a jejím zakladatelem a vedoucím pedagogem byl Ladislav Fialka. V roce 1992 ji převzal Ctibor Turba a zasadil se o vznik samostatné katedry. Kolem roku 1999 ho ve vedení střídá Boris Hybner. V roce 2010 se vedoucím katedry stal Adam Halaš, který přichází s novou koncepcí výuky. Kromě základních ţánrů se zaměřuje také na další současné ţánry mimického divadla, a to fyzické divadlo a nový cirkus. Druhým učilištěm tohoto typu je Ateliér klaunské scénické a filmové tvorby na brněnské Divadelní fakultě JAMU, který v roce 2004 zaloţil Ctibor Turba a sám jej aţ do roku 2008 vedl. Od září 2008 je vedoucím ateliéru Pierre Nadaud.
9
1.2. HISTORIE KLAUNŮ „Klaun je jako relativně stálý typ rozšířen pod různými názvy ve všech světových kulturách, od Evropy po Čínu.“ (Pavlovský 2004: 146) „Podle historiků působili šašci uţ 2500 let před Kristem na dvorech faraonů ve starém Egyptě. O nějakých 700 let později je doloţeno působení šašků ve staré Číně.“ (Nešpor 2010: 115) Také v pozdním antickém Římě se objevuje kasta bavičů - fatua, coprea, scurrae, cinaedi, moriones. Tito šašci, klauni a tanečníci se postupně stávali součástí domů bohatých a mocných občanů. „Jejich funkce a také svoboda dělat si blázny ještě asi nedosahovala toho, co známe ze středověku, ale pohybovali se na císařském dvoře jiţ v této době - v Tiberiově domě se pohybuje trpaslík mezi šašky, (…).“ (Stehlíková 2005b: 106) Za jisté archetypy klauna můţeme povaţovat také Aristofanovy groteskní figury sluhů a řemeslníků, později i groteskní figury římské atellany. V roce 46 př. n. l. byla atellana, která fungovala jako dohra k tragediím, vytlačena mimem (jediný ţánr v němţ hrály ţeny). „Jednoduchý ansámbl mimu tvořil archimimus nebo archimima (byla-li to ţena), jimţ přihrával actor secundarum partium – herec druhých rolí, často nazývaný Stupidus, tedy jakýsi klaun. To byl nejmenší moţný počet herců, připomínající nám spíše neţ divadlo známou dvojici cirkusových klauniád, v nichţ vystupuje Ředitel a jeho Klaun.“ (Stehlíková 2005a: 166) Ve středověkých mysteriích se objevuje komická postava zvaná barbatus čili hlasatel. Barbatus volně procházel celým dějem. Komentoval ho veselými poznámkami, různými místními naráţkami i drobnými hereckými etudami. Asi od konce 13. století ho střídal stultus – blázen, který byl neustále na jevišti a zdánlivě kdykoli se mu zachtělo, vpadl do hry vlastní interpretací. Lidové divadlo, které ve středověku existovalo souběţně s divadlem náboţenským, navazovalo na tradici antických mimů a pantomimů. Herci tohoto období jsou známi jako jokulátoři (z lat. iocus = hra), histrióni nebo žakéři. Jejich divadelní produkci lze nejlépe charakterizovat jako činnost univerzálních bavičů. Byli to artisté, tanečníci, mimové, kouzelníci, kejklíři, břichomluvci, jasnovidci i mistři karet a hazardu. Také s sebou mívali drobná zvířata a předváděli jejich drezuru. Plnili i funkci
10
dnešních médií, informovali své diváky o novinkách ze světa. Někteří z nich dokonce i léčili. Herci tohoto divadla se vysmívali všemu, co se tvářilo váţně a strnule. Pro smíchovou kulturu středověku jsou příznační blázni a hlupáci. Nejednalo se ale o herce vystupující na jevišti v roli blázna a hlupáka. Tito lidé byli za blázny a hlupáky vţdy a všude. „Pohybují se na hranici ţivota a umění, jakoby v zvláštní mezisféře; nejsou to prostě ani potrhlí podivíni nebo hloupí lidé v běţném smyslu, ale ani komičtí herci.“ (Bachtin 2007: 10) Vymkli se tak danému uspořádání světa a nabízeli pohled z jiné perspektivy. Známe i dvorního blázna - šaška – jokulátor, kterého si pro zábavu vydrţoval vládce. K jejich privilegiu patřilo to, ţe jako jediní mohli panovníkovi říkat pravdu, čímţ dozajista zabránili nejednomu chybnému rozhodnutí. Do přísné a hierarchicky uspořádané středověké společnosti vnášeli svěţí vítr komiky, improvizace a smíchu. Dvořané a panovník se smáli šaškovi, ale tak trochu se vlastně smáli sami sobě. Tito herci, nadaní úţasnými hereckými i pohybovými dovednostmi, nosili zvláštní kostým – různobarevné nohavice, pestrou kazajku a na hlavě kuklu s oslíma ušima a rolničkami. Přibliţně v polovině 16. století vznikla v Itálii commedia dell’arte. Divadlo převáţně komediální, provozované profesionálními herci. Hlavními postavami byli sluhové (většina libret vyţadovala nejméně dva, počet ale můţe kolísat od jednoho ke čtyřem). Společnými silami udrţovali plynulý chod děje. Svým pánům buďto pomáhali nebo naopak jejich snahu mařili. První z nich, aktivnější, strojil zápletku a kladnými vlastnostmi zrovna neoplýval, druhý byl ťulpas, většinou vykonával rozkazy druhého (zde můţeme vidět jistou podobnost ve vztahu klauna Augusta s bíle nalíčeným klaunem - vystupuje-li dohromady s bíle nalíčeným klaunem, je mu obvykle podřízen). Sluhové se obecně nazývali zanni. „Existuje několik hypotéz o původu tohoto rodového jména. Jedna je odvozuje od latinského sanniones, coţ bylo v latinské komedii označení sluhů. Původ je však pravděpodobně prostší, spočívající v transformaci jména Giovanni v severoitalském nářečí.“ (Kratochvíl 1973: 86) V severním páru se lety prosadili Brighella a Harlekýn, v jiţním Covielo a Pulcinella. Zvláštní postavou byl Flautino (jedna z variant sluhy Brighella), který ovládal hru na několik hudebních nástrojů a ústy dovedl imitovat skoro vše. Commedia dell’arte byla zaloţena na improvizaci (neměla k dispozici pevný text, jen jednoduchou zápletku, kterou herci na jevišti rozehrávali). Popularita tohoto divadla se odvozovala od komediálních schopností herců, znázorňujících situace kolem nedorozumění, honiček a výprasků. Jak je patrno i commedia dell’arte měla svůj vliv na další vývoj klaunské postavy dnešního typu. 11
Koncem 17. století se hlavním programem večera stala hauptakce (Haupt-undStaats-aktion), kterou provozovaly německé kočovné soubory (nejstarší z těchto trup byly původně anglické). „Mnohé z nich byly slátaniny váţných a komických scén, bombastu a násilí, zlotřilých intrik a šťastných úniků. Ať uţ byla hra jakkoli váţná, její nejvýraznější postavou byl vţdycky klaun.“ (Brockett 1999: 370) Kolem roku 1705 splynuli všichni dosavadní klauni (Harlekýn, středověký blázen, různé šaškovské postavy přinesené anglickými herci) v postavě Hanswursta. V době počátku průmyslové revoluce začíná ovládat lidovou zábavu pantomima. Představení jsou přeplněna Harlekýny ve všech moţných situacích i zaměstnáních (Harlekýn v hrobce, Harlekýn mrtvý a živý, Harlekýn pohlcený velrybou). V Anglii se z Harlekýna vyvinul nový typ herce, kterého si Angličané nazvali clown. Důleţitými osobnostmi tohoto období jsou Giuseppe a Joe Grimaldiové. Starší Giuseppe přinesl dvě novinky. Propojil pantomimu s akrobacií a při svých výstupech pouţíval tzv. strojovou jevištní techniku (propadliště, padací dveře), kterou Anglie dosud neznala. Joe navázal na jeho výsledky a rozvíjel anglickou národní tradici jarmarečních šašků – postava sloţená z chytrého a přemýšlivého filozofa, ale zčásti také z cynika se smyslem pro absurdní, černý i pravdivý humor. Jeho masku tvořila výrazná bílá tvář, velká rudá ústa a rudé půlměsíčky na tvářích. Nosil široké, pytlovité kalhoty, připevněné ke kazajce a kolem krku měl školácký kanýrek. Jeho jméno bylo vyslovováno s velkou úctou. Zaslouţil se o slávu anglických klaunů a ustanovil Klauna jako divadelní postavu, která je natolik pruţná, přizpůsobivá a variabilní, ţe z jeviště a jiných podívaných nezmizela dodnes. „S úpadkem pantomimy a rozvojem novodobého cirkusu přešli klauni pod šapitó, kde vytvořili specifickou, silně teatrální formu klauniády.“ (Pavlovský 2004: 147) První stálý evropský cirkus byl zřízen v roce 1773 v Londýně a během první poloviny 19. století se rozšířil po celé Evropě. V českých zemích se za první národní cirkus povaţuje cirkus Beránek, většího úspěchu ale dosáhly cirkusy Kludský a Humberto. Jako první manéţový klaun je historicky doloţen Billy Saunders. „Ve druhé polovině 19. století nastal úpadek klaunské produkce, související patrně s proměnou názorů na divadlo, jak jej ohlašovaly realistické a naturalistické tendence v umění. Prvky a postupy klaunské hry se však v divadle (…) udrţely v lidových šantánech a v herectví velkých komiků, (…). Českým příkladem můţe být umění Vlasty Buriana, (…).“ (Pavlovský 2004: 147).
12
Znovu o klauny projevila zájem avantgarda, která povaţovala klaunství v odporu k pokleslému naturalistickému a psychologickému herectví za jeden ze zdrojů ryzí teatrality. Klaunsky laděné interpretační herectví se prosadilo také v absurdním divadle, kterému vyhovovala jak groteskní stylizace, tak latentně existenciální charakter klauna bez individualizace, minulosti či budoucnosti. Zcela specifickou formu klaunského herectví – pantomimickou klauniádu – vytvořila v Československé republice trojice: Boris Hybner, Ctibor Turba a Boleslav Polívka. V klaunské historii nelze opomenout ani filmové grotesky, které své náměty a inspiraci čerpaly z různých klaunských gagů a jejich cílem bylo jediné – vyvolat bouři smíchu.
1.3. KDO JE TO ZDRAVOTNÍ KLAUN Zdravotní klaun je speciálně vyškolený profesionální umělec pracující v nemocničních či sociálních institucích za účelem „léčby humorem“, čímţ přispívá ke zlepšení psychického a tím i celkového zdravotního stavu pacienta. Jakékoli váţné onemocnění vţdy postihuje člověka komplexně, je jím zasaţena nejen „biologická“ část osobnosti, ale postihuje pacienta i na úrovni psychické a psychosociální. U dětí platí toto tvrzení dvojnásob. „Nemocné děti, zejména chronicky nemocné, mají poněkud změněný (pokřivený je příliš silné slovo) pohled na svět ovlivněný chorobou, pobyty v nemocnici a handicapem v běţném ţivotě (často jsou mimo dětský kolektiv i v době, kdy jsou mimo nemocnici a často ani doma nemají příliš rozptýlení, protoţe jsou chráněny proti okolí, které by jim mohlo ublíţit – třeba nakazit je infekcí).“ (Vondrák 2013) Donedávna závisela péče o psychický stav dlouhodobě léčených pacientů pouze na psychologovi, případně pedagogických pracovnících. Vzhledem k počtu léčených dětí však nemohly být potřeby kontaktu, aktivity a stimulace dostatečně naplněny. Pro minimalizování psychických následků, spojených s pobytem v léčebném zařízení, je naprosto nezbytné zajištění pestrého repertoáru aktivit a podpora zájmů dítěte. Zdravotní klauni tak významnou měrou k naplnění těchto potřeb přispívají. 13
Jejich návštěva významně urychluje adaptaci na nemocniční prostředí, sniţuje úzkost, zlepšuje náladu a usnadňuje spolupráci malých pacientů s doktory a sestrami. „Z pohledu lékaře našeho oddělení, kde se léčí děti s chorobami ledvin jde o velice záslužnou věc. Dítě potřebuje vedle léčby nemocného orgánu i léčbu celého organizmu. Tam patří i duše. Klauni pomáhají dítě rozptýlit, nemocniční oddělení zlidšťují, pomáhají v rovině psychiky. Pokud je nějaký problém s léčebnou metodou u menších dětí, využíváme klauny k „parafrázování“ našeho výkonu (injekce, sondy apod.) s tím, že klaun dítěti vysvětluje, ukazuje, co udělá pan doktor nebo sestřička a my se zase odvoláme na klauna, že: „ on to taky dělal a nic to nebylo.“ (Vondrák 2013). Klaun není jen obyčejná kratochvíle, pro děti je to vlastně takový romantický hrdina. Je vţdy takový, jak vidí sám sebe v očích diváků/pacientů. V některých zemích jsou klauni-doktoři dokonce pevnou součástí nemocničního personálu. Van Blerkom přišel s myšlenkou, ţe je opravdu velmi tenká hranice mezi moderními klauny-doktory, šamanismem a doplňkovou medicínou. Domnívá se, ţe humor ve zdravotnictví má své kořeny právě u šamanů (analogické klaunské postavy s „léčivou funkcí“ můţeme nalézt například mezi Yaquiskými či Mayskými indiány). Podobnost shledává především ve stejných postupech a technikách (práce s hudbou, kouzla). „Both clowns and shamans mediate between order and chaos, sacred and profane, real and supernatural, culture and anticulture or nature.“ (Klauni i šamani jednají mezi řádem a chaosem, skutečným a nadpřirozeným, kulturním a nekulturním nebo přírodním) (Peacock 2009: 128, citováno dle Blerkom 1995: 463) Z jeho teorie tedy vyplývá, ţe koncept léčby humorem existuje jiţ několik staletí. V podstatě podobného názoru je i Lukáš Houdek, který říká: „Myšlenka, aby byl člověk v pohodě a nerezignoval, je tak stará jako lidstvo samo.“ (Houdek 2013)
14
1.3.1. Jaký musí správný zdravotní klaun být Kaţdý, kdo se chce stát zdravotním klaunem, musí mít přirozený klaunský talent, schopnost improvizace, hudební nadání a kladný vztah k dětem. Omezení určitě nevyplývají z pohlaví, věku nebo vzhledu. Kromě hereckého nadání musí mít také schopnost dělat si legraci sám ze sebe. Podle Lukáše Houdka si jejich klauni prochází doslova očistcem. Hledají na nich především to špatné – to, čím jsou vtipní. „Snažíme se najít takové vlastnosti, kterým by se ostatní mohli zasmát, což pro některé lidi vůbec není. Naši klauni musí umět přijmout sebe sama takoví, jací jsou. Což znamená, že jsou mnohem schopnější a ochotnější to samé udělat i u ostatních, a to z nich činí mnohem lepší spolupracovníky. Tím odpadá spousta zbytečných konfliktů.“ (Houdek 2013a) Dalším důleţitým aspektem je empatie – ne soucit. Klaun musí být schopný dobře přečíst a vyhodnotit situaci, coţ není vţdy jednoduché. Spoustu věcí se od nemocničního personálu nedozví. Neví, jak se pacient zrovna v danou chvíli cítí, co mu kdo řekl nebo jaké jsou sociální vazby mezi lidmi v místnosti. „Snažíte se vstřebat co nejvíce informací a nějaké to intuitivní středisko vám dá pokyn, jak zhruba postupovat.“ (Houdek 2013a) Emocionální stabilita a odolnost jsou vlastnosti pro zdravotní klauny, kteří den co den vídají váţně nemocné pacienty, nezbytné. Musí od sebe umět oddělit dva rozdílné pojmy, a to schopnost „vcítit se“ (poznat, co pacient potřebuje, a přizpůsobit se tomu) a „soucítit“. Je důleţité, aby zdravotní klaun nesklouzl k lítosti. „Lítost je podle Garyho Edwardse kontraproduktivní. „Ta jen posiluje strach a smutek, a to samozřejmě nechceme. Naše hlavní zásada je: nikdy se vážně nebavit o nemoci, kterou dítě trpí. Vlastně vůbec neupíráme pozornost na dítě, protože toho si od lékařů i ustaraných příbuzných užije dost. Spíš svou i jeho pozornost odvádíme jinam,“ doplňuje klaun.“ (Fialová 2013)
15
Nemocnice je ţivé prostředí, stále někdo přichází nebo odchází. Klaun proto musí být nepřetrţitě ve střehu, aby se v případě potřeby adaptoval na novou situaci. „Nemůžete říct: teď všichni na chvíli zastavit, my vám předvedeme něco šílené vtipného. Naopak musíte být stále připraveni s tokem plynout a čerpat z něj.“ (Houdek 2013b)
1.3.2. Oficiální etický kodex zdravotních klaunů o.s. Zdravotní klaun 1. Zdravotní klauni spolupracující s občanským sdruţením jsou vyškolení umělci, kteří jsou k profesionálnímu plnění svých úkolu vybaveni potřebným školením, zkušenostmi a dovednostmi. 2. Zdravotní klauni v nemocnicích a zařízeních pro seniory (dále jen zařízení) běţně pracují ve dvoučlenných týmech.V případě nemoci či jiné indispozice svého kolegy muţe klaun/ka výjimečně vykonat návštěvu sám/a. 3. Zdravotní klauni vykonávají svou práci podle svých nejlepších schopností a moţností a pruţně ji přizpůsobují léčebnému reţimu hospitalizovaných dětí či seniorů a provoznímu řádu zařízení. 4. Zdravotní klauni se řídí hygienickými a bezpečnostními předpisy zařízení. 5. Klaun nesmí provádět návštěvy, je-li nemocný/-á, byť by se jednalo o lehké nachlazení. 6. Před a po návštěvě kaţdého oddělení je nutná důkladná hygiena rukou. V případě potřeby je nutno ruce a rekvizity dezinfikovat. 7. Po vstupu na oddělení je nedílnou součástí návštěvy konzultace o aktuálním počtu a zdravotním stavu pacientů na oddělení s jednou či více sestrami či sociálními pracovníky. Klauni by měli respektovat všechny pokyny personálu a informace získané dotazem by měly přispět k lepšímu splnění účelu návštěvy zdravotních klaunů. 8. Před vstupem do pokoje si musí klaun vyţádat pacientovo svolení a respektovat jeho přání. Důleţitou součástí návštěvy je improvizace, v rámci které mohou být do vystoupení zapojeni i rodinní příslušníci, další návštěvníci a nemocniční personál. 9. Klauni jsou v průběhu návštěvy povinni dbát na bezpečnost pacienta či klienta
16
a nesmějí svou činností, rekvizitami či pohybem nikoho ohrozit. 10. Zdravotní klauni nesmějí v zařízeních vykonávat ţádné úkoly či zastávat pozice, které by byly nad rámec jejich umělecké činnosti a za své chování v rámci návštěvy nesou osobní zodpovědnost. 11. Během návštěvy se klaun chová profesionálně a bez předsudků v otázkách pohlaví, etnické příslušnosti, náboţenství, tradic, sexuální orientace, společenského postavení, úrovně vzdělání a nemoci. 12. Zdravotní klauni respektují soukromé a osobní záleţitosti pacientů, klientů a jejich rodin a o zdraví navštívených neposkytují ani nezprostředkovávají ţádné informace. Veškeré informace o pacientech či klientech získané v průběhu návštěvy či rámci konzultace s personálem jsou pokládány za přísně důvěrné. 13. Od zdravotních klaunů se očekává průběţné rozvíjení a zdokonalování klaunských dovedností tak, aby byl průběţně udrţován vysoký standard vystoupení. (K tomuto účelu organizuje občanské sdruţení specializované umělecké workshopy). 14. Zdravotní klauni by měli rozšiřovat své znalosti z oblasti psychologie hospitalizovaných pacientů a seniorů a získávat v potřebné míře základní informace o nemocech, se kterými se při své práci mohou setkat. (Odborné semináře zajišťuje pro zdravotní klauny občanské sdružení)
1.3.3 Kostým zdravotního klauna Kdyţ se řekne klaun, pravděpodobně kaţdému z nás se vybaví podivně oblečený pán s pestře pomalovanou tváří a červeným nosem, co má velké boty a hrůzostrašný účes. Tento typ klauna však můţe vyvolávat pocit děsu, o čemţ také svědčí i jistá „coulrofobie“, tedy fobie z klanů. Moţná právě proto se zdravotní klauni v České republice snaţí o podobu moderního klauna a moderní klaun je vlastně podivně vypadající civil. „Nehrajeme si na umělého klauna, ale jsme reálné sestry a doktoři a něco je na nás divného. Jsme něčím zvláštní.“ (Kratochvílová 2012)
17
Základ kostýmu tvoří bílý doktorský plášť a nepostradatelný červený nos, který je patrně nejdůleţitější součástí kostýmu. Pro klauna je to mocná ochrana. Jak říká Petra Bučková, jedná se o nejmenší masku na světě. Nos je jakási bariéra, díky které není pro klauna nic tabu. Jakmile má klaun nasazený nos, nepřipouští si svou práci „k tělu“, vše je podstatně snazší. Proto je také moţné si všimnout, ţe jakmile chce klaun mluvit váţně (např. v rámci televizní reportáţe), svůj nos si sundá. Pak uţ je na kaţdém z klaunů, čím svůj kostým obohatí. Můţou to být krásné obleky, plesové šaty nebo noční košile. Nepostradatelnou součástí jsou doplňky - brýle, klobouky, korále, mašle, balónky či směšné kravaty a samozřejmě jednoduchý hudební nástroj – nejčastěji to bývá ukulele. Kostým zdravotního klauna vzniká v průběhu několikaměsíčního školení, které následuje po úspěšném absolvování konkurzu a musí být, stejně tak i jakákoli jeho změna, schválen vedením
1.4. HISTORIE ZDRAVOTNÍCH KLAUNŮ Léčbu humorem zavedl student medicíny Patch Adams. Během své praxe v nemocnici George Washingtona ve státu Washington D. C. v Americe se seznámil se soudobým systémem amerického zdravotnictví a odmítl se něčeho podobného účastnit. Jeho univerzitní lektoři se mu zdáli arogantní a chladní a jejich postoj k pacientům příliš zjednodušený. „People were called by the names of their diseases, as if the disease were more important than the human who sufferd from it.“ (Lidé byli nazýváni podle jejich diagnóz, jako by nemoc byla přednější neţ ten, kdo jí trpí) (Peacock 2009: 128, citováno dle Adams 1998a: 10) A tak, nepochybně ovlivněn hnutím Hippies a dalšími komunitami, které vznikaly během 70. let po celé Americe, začal přemýšlet o jiných alternativních moţnostech pro praktikování medicíny. V roce 1983 zaloţil „The Gesundheit Institute“. Zde se snaţil všechny své pacienty motivovat k zapojení do všech oblastí běţného ţivota. Zanedlouho, roku 1984, začal pořádat workshopy pro doktory a studenty medicíny, které učil „how to be a nutty professor“ (jak se stát bláznivým profesorem). Při těchto příleţitostech si oblékal různé trikoty, andělská křídla, umělý nos a snaţil se jim přiblíţit klaunské umění. První takovýto workshop se konal na Harvard Medical School.
18
Roku 1986, tedy přibliţně ve stejné době, kdy vznikl Adamsův Gesundheit Institut, zaloţil Michael Christiansen ve Spojených státech organizaci „The Big Apple Clown Care“, vůbec první organizaci, která vyslala klauny do nemocnice. Spoluzakladatel proslulého „Big Apple Circus“ chodil pravidelně navštěvovat svého nemocného bratra. Na ţádost lékařů hrál během dne otevřených dveří i pro ostatní malé děti, čímţ sklízel velký úspěch. A právě to byl počátek organizovaných klaunských návštěv v nemocnicích. Od té doby se koncept klaunů-doktorů rozšířil po celém světě. V roce 1993 vznikla mezinárodní organizace „la Fondation Théodora“ (angl. The Theodora Foundation), kterou zaloţili sourozenci Jan a André Poulie na památku své matky. Kdyţ byla André malé dítě, stala se účastníkem velmi váţné dopravní nehody a několik měsíců musela strávit v nemocnici. Jejich matka, Théodora, jí chodila kaţdý den navštěvovat a právě její optimismus a smysl pro humor, je to, co si z té doby pamatuje nejvíce – ne strach a bolest. Jan a André tak chtěli dopřát stejný pocit štěstí také ostatním dětem v nemocnicích. „Who could have foreseen that one day in September 1975 a very serious accident would change my life forever". (Kdo mohl předvídat, ţe jeden zářijový den roku 1975 a velmi váţná nehoda navţdy změní můj ţivot). (http://www.theodora.org.uk/fromthebeginning) Organizace dnes působí celkem v osmi zemích - ve Švýcarsku, Španělsku, Francii, Anglii (zde pod názvem Theodora Children’s Trust), Itálii, Turecku, Bělorusku a Číně. Francie za svou organizaci „Le Rire Médecin“, zaloţenou roku 1991, vděčí Caroline Simonds, která tři roky pracovala jalo klaun-doktor v Big Apple Circus Clown Care, a Anne Vissuzaine. Další evropskou organizací jsou „Cliniclowns“. První odnoţ tohoto programu byla zaloţena pod záštitou bývalého starosty Helmuta Zilka v roce 1991 ve Vídni jako vůbec první organizace zdravotních klaunů v Evropě, následně vznikla roku 1992 v Nizozemí a v roce 1994 expandovala také do Belgie. Podle webových stránek http://www.cliniclowns.at/ueber/die-idee/ přenesla myšlenku „smích jako terapie“ z Ameriky do Evropy princezna
Stéphanie zu Windisch – Graetz. Od 90. let se
podobná organizace – Klinikclowns - vyskytuje také na území Německa (např. od roku 1995 v Kolíně nad Rýnem). V Rakousku byla roku 1994 zaloţena ještě jedna organizace tohoto typu, a to „ROTE NASEN Clowndoctors Österreich“. Jejími patrony jsou univerzitní profesor Dr. Max H. Friedrich, Monica Culen (generální ředitelka) a Giora Seeliger (umělecký 19
ředitel). Postupem času vypracovali pravidelné programy v nejvyšší kvalitě jak pro děti, geriatrické pacienty, tak i lidi navrácené zpět do běţného ţivota. S narůstajícími nároky se musela organizace rozšířit, a tak v roce 1996 vznikl v Maďarsku první partnerský projekt „Piros Orr“. Následně v březnu 2003 zaloţila organizace ROTE NASEN Clowndoctors Österreich mezinárodní organizaci „RED NOSES Clowndoctors International“. Ještě v tomtéţ roce se jejími partnery staly Německo, Česká republika a Slovinsko. V dnešní době tvoří RNI 10 zemí - Německo, Česká republika, Slovinsko, Rakousko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Chorvatsko, Nový Zéland a v roce 2011 se projekt rozšířil také do Palestiny. Téměř tři stovky klaunů RNI za rok vykonají neuvěřitelných 545 168 návštěv ve 371 nemocničních a sociálních zařízeních. Nelze opomenout ani „Soccorso Clown“ - projekt, který v Itálii roku 1996 zaloţil, spolu se svým bratrem Yurym a Caterinou Turi Bicocchi, Vladimir Olshansky, klaun s mezinárodním renomé. Další program léčby humorem „The Hearts and Minds“ byl zaloţen v roce 1999 ve Skotsku. Jeho odnoţ „Elderflowers“ se zaměřuje speciálně na práci se staršími lidmi. „The Humour Foundation“ v Austrálii byla vize dvou muţů – Jeana Paula Bella a doktora Petera Spitzera. Tito dva se inspirovali Adamsem a organizacemi Big Apple Circus Clown Care a Theodora Foundation. The Sydney Children’s Hospital byla první nemocnice v Austrálii, která od roku 1997 pravidelně hostila klauny-doktory. V roce 1997 vzniklo také „PayaSospital“ ve Španělsku, které inicioval Sergio Claramunt společně s multidisciplinárním týmem psychologů, lékařů a umělců. „Fools for Health“ je kanadská organizace, kterou v roce 2001 zaloţil Bernie Warren. Jedním z programů, který Fools for Health nabízí, je „Jr Clown-Doctor Programme“, který se snaţí o zlepšení dětské sebeúcty a učí je, jak můţe smích pomáhat i v těch nejtěţších situacích. V tomtéţ roce vzniklo ještě jedno sdruţení, a to „Sykehusklovnene“ v Norsku. Zdejším průkopníkem klaunů-doktorů je Tove Karoliussen. Instituce „Clown Doctors UK“ (Newcastle) poprvé začala své zdravotní klauny školit v létě 2006. Uchazeči museli mít minimálně pětiletou praxi jako profesionální umělci, zkušenosti s dětmi a museli prokázat schopnost spontánní spolupráce s ostatními klauny. V současné době je jejich pozornost zaměřena jen na práci s dětmi. Další projekty můţeme najít také např. v San Franciscu – „Medical Clown Project“, v Quebecku – „Jovia“ nebo v Izraeli – „Dream Doctors“. 20
Osm organizací nemocničních klaunů (Cliniclowns België, Zdravotní Klaun, Sykehusklovnene, CliniClowns Nederland, Hearts & Minds, KlinikClowns Bayern, PayaSospital, Le Rire Médecin, Rote Nasen Clowndoctors, Soccorso Clown Societa, Fondation Théodora) se v roce 2011 rozhodlo spojit své síly a vzájemně si předávat své znalosti a dovednosti a vytvořilo evropskou federaci - „European Federation of Hospital Clown Organizations“ (EFHCO).
21
2. ZDRAVOTNÍ KLAUNI V ČESKÉ REPUBLICE
2.1. GARY EDWARDS Byl to právě Gary Edwards, kdo vynaloţil tolik úsilí, aby přesvědčil české lékaře a sestry, ţe to není ticho, nýbrţ smích, co léčí. Narodil se roku 1951 v americkém Ohiu. Kdysi sám studoval medicínu, ale z lékařské fakulty brzy zběhl ke studiu hudby. Poté získal stipendium na Dell Arte School of Physical Theater, první akreditované klaunské škole v kalifornském Blue Lake. V roli klauna poprvé navštívil nemocnici v roce 1976. Jedná se tak zřejmě o úplně prvního klauna, který kdy vkročil do nemocnice.1 Také experimentoval s návštěvami ve vězeních a jiných sociálních zařízeních. Během následujících dvaceti let procestoval svět s tříčlennou klaunskou skupinou. Navštívil například Holandsko, Rakousko či Německo. Na konci 90. let zaznamenal absenci nemocničních klaunů v České republice a v roce 2001 zde zaloţil „občanské sdružení Zdravotní klaun“, kde působí jako umělecký a výkonný ředitel. Začátky přitom nebyly vůbec jednoduché. První tři roky financoval projekt sám z vlastních úspor. Doktoři i zdravotní sestry se k celému tomuto konceptu „léčby humorem“ stavěli skepticky. Spojení klauna a nemocnice jim přišlo nevhodné. „Důvěru nemocničního personálu si musel doslova vydupat ze země. Nejdříve objíţděl zdravotnické konference a upozorňoval na stěţejní význam humoru v léčbě. Ukazoval, jak vypadá práce zdravotního klauna. Vlakem nebo autobusem, jen s klaunským nosem a ukulele, potom několik let objíţděl republiku.“ (Fialová 2013) Dnes je, především díky Garyho energii, situace opačná a nemocnice samy vyhledávají přítomnost zdravotních klaunů.
1
Michael Christiansen zaloţil „The Big Apple Clown Care“, vůbec první organizaci, která vyslala klauny do nemocnice, aţ v roce 1986.
22
Kromě České republiky pomohl vybudovat podobné organizace také například na Slovensku2, v Polsku, na Novém Zélandu nebo v Palestině. Celkem se jiţ podílel na rozvoji projektů zajišťujících přítomnost klaunů v nemocnicích na čtyřech světadílech a zdá se, ţe letos přibude pátý (Afrika). Dále pořádá ve spolupráci s Asociací poskytovatelů hospicové paliativní péče České republiky specializované přednášky pro lékaře, sestry, mediky a pečovatele v hospicích po celé zemi. Na téma „Humor ve zdravotnictví“ rovněţ přednášel na konferencích a zahájil proces akreditace pro klauny pracující pro o.s. Zdravotní klaun. „Domluví se osmi světovými jazyky a ovládá minimálně stejné mnoţství hudebních nástrojů. Ve volném čase skládá hudbu, jeho písničky hraje první dáma českého jazzu Elena Suchánková nebo třeba americká nezávislá kapela The Wheelers.“ (Fialová 2013) Dne 4. října 2012 mu byla při příleţitosti X. českého pediatrického kongresu v Liberci na návrh České pediatrické společnosti udělena medaile České lékařské společnosti. Prof. MUDr. Jan Janda, předseda České pediatrické společnosti, okomentoval vyznamenání těmito slovy: „ Gary je velkou osobností, a to, co udělal pro děti hospitalizované na dětských lůžkových odděleních v České republice, zasluhuje velké poděkování spojené s obdivem. Přejeme Garymu a celému sdružení Zdravotní klaun hodně úspěchů v jejich užitečné činnosti, ať je provází zasloužená radost z jejich práce. Odměnou všem je zlepšení nálady a pohody nejen malých pacientů, ale často i jejich rodinných příslušníků.“ (Závěrečná zpráva o.s. Zdravotní klaun za rok 2012: 3)
2.2. KAREL PRAIS Gary Edwards je pravděpodobně první klaun, který kdy vkročil do nemocnice. Není však prvním klaunem, který navštívil nemocnici v České republice. Jistý bývalý instalatér, Karel Prais, se nechal inspirovat Amerikou, kde byla léčba humorem jiţ v plném proudu a rozhodl se sám realizovat něco podobného i u nás. Poprvé se tak stalo v roce 1994. Jako bývalý absolvent průmyslovky si musel osvojit všechny klaunské techniky úplně sám.
2
Na Slovensku zaloţil Gary v roce 2004 občianske združenie Červený Nos Clowndoctors.
23
Mimo ostravských nemocnic navštěvoval také ústavy, kde hrál mentálně postiţeným lidem. Pro mnohé to tak byla jediná moţnost vidět nějaké divadelní představení. Ve svém dalším projektu „Dopoledne s klaunem“ pamatoval i na zdravé děti ve školách a školkách. Na rozvrhu tak měli ţáci místo vyučování hodinu s klaunem. Kaţdá návštěva byla vţdy tematicky zaměřená na určitou oblast – dopravní výchova, společenské chování, roční období, atd. Jedno ze svých klaunských představení předvedl také na festivalu biblických a duchovních her. „Reakce byla skvělá. Po představení přišli dokonce řádové sestřičky s prosbou, zda by mohly některé pasáţe ze hry pouţít i na svých akcích. Líbila s jim etuda, kdy klaun obchází hlediště a sbírá balónky představující auto, dům, televizi…Obtěţkán, dostane se aţ k bráně do nebe, která je ale moc úzká a on nemůţe projít. Nezbude mu nic jiného, neţ zbavit se balónku jednoho po druhém, aby mohl, oproštěn od „přítěţí“ pozemského světa, vejít do nebeského království.“ (Holčáková 1997) Od té doby hrál běţně i v kostelích. Část projektů byla financována městem a část pokryl výdělek ze vstupného. Karel Prais je zakladatelem klaunského divadla MIMO a dnes také členem občanského sdruţení Zdravotní klaun.
2.3. OBČANSKÉ SDRUŢENÍ ZDRAVOTNÍ KLAUN Občanské sdruţení Zdravotní klaun je nezisková, nezávislá a nepolitická organizace s celostátní působností, která přináší humor a radost hospitalizovaným dětem, geriatrickým pacientům a dalším potřebným v oblasti zdravotnictví. V současné době navštěvuje celkem 81 zdravotních klaunů 65 nemocnic, 1 hospic a 7 zařízení pro seniory. Jak jiţ bylo zmíněno, sdruţení bylo zaloţeno v roce 2001 z iniciativy Garyho Edwardse a je partnerem RED NOSES International a European Federation of Hospital Clowning Organizations. Občanské sdruţení Zdravotní klaun je dokonce prvním projektem na světě, kde všichni klauni získali mezinárodně uznávanou certifikaci, potvrzující profesní připravenost a kvalifikovanost. Za své hlavní cíle povaţuje: zajišťování návštěv zdravotních klaunů převáţně v nemocnicích, hospicích, léčebnách, rehabilitačních centrech, domácnostech, aj. 24
v souladu s posláním sdruţení; udrţování vysokého standardu a profesionalizace vystoupení zdravotních klaunů tak, aby jejich návštěvy vhodně doplňovaly léčebné procedury; vzdělávání v oblasti inovativních metod a přístupů; šíření a medializace myšlenky zdravotních klaunů jako psychosociálního programu, který je důleţitou součástí komplexní léčebné péče. Členem sdruţení se můţe stát jakákoli fyzická osoba, která souhlasí s jeho stanovami a cíli a podílí se aktivně na jeho činnosti, případně ji podporuje. Orgány sdruţení jsou: členské shromáţdění, výbor sdruţení a poradní sbor. Členské shromáţdění je nejvyšším orgánem sdruţení a tvoří jej všichni členové sdruţení. Zasedání členského sdruţení je svoláváno dle potřeby, minimálně však jednou ročně. Zejména projednává a schvaluje plán hospodaření, schvaluje roční účetní závěrku či rozhoduje o změnách stanov. Je usnášeníschopné, je-li přítomna více neţ nadpoloviční většina členů. Výbor sdruţení je statutárním orgánem sdruţení a za svou činnost odpovídá členskému shromáţdění. Je zodpovědný za řádné vedení účetnictví a plynulý chod sdruţení. Navenek zastupuje sdruţení ve vztahu k soukromým osobám, komerčním, nekomerčním i státním subjektů. Členové poradního sboru nejsou členy sdruţení. Jsou zváni na zasedání členského shromáţdění a během těchto zasedání i v období mezi členskými shromáţděními mají poradenskou funkci. Sdruţení je registrováno v souladu se zákonem č. 83/1990 Sb. u Ministerstva vnitra ČR.
2.3.1. Struktura financování projektu v roce 2012 Individuální dárci
92,53 %
Firemní dárci
2,88 %
Sluţby získané darem
1,99 %
Veřejná sbírka
1,86 %
Vlastní činnost
0,74 %
25
2.3.2. Struktura nákladů související s projektem a provozem sdruţení v roce 2012 Náklady přímo související s projektem (dárky
pro
zdravotním
děti,
rekvizity,
klaunům,
odměny
cestovné
do
78,97 %
nemocnic, umělecký a odborný trénink, atd.) Nákup sluţeb (nájemné kanceláře, účetnictví, telefony, bankovní poplatky, energie, poradenství
11,45 %
právní a daňové, audit, atd.) Mzdové náklady, včetně pojištění
8,45 %
Nákup materiálu (kancelářské potřeby a zařízení, potřeby
1,13 %
pro úklid, atd.)
2.3.3. Občanské sdruţení Zdravotní klaun v číslech V roce 2012 se uskutečnilo: celkem 3559 klauniád, z nichţ 280 bylo pro seniory 8 týdenních Cirkusů Paciento pro nemocné děti a 5 týdenních Cirkusů Paciento pro dospělé pacienty v psychiatrických léčebnách ve spolupráci s o.s. Ledovec. 174 virtuálních skype klauniád 4 kurzy Malého záchranáře bylo rozdáno 820 košů plných humoru přibylo 6 nově navštěvovaných nemocnic (v Domaţlicích, Rokycanech, Lounech, Čerčanech, Hodoníně a v Hradci Králové)
26
2.3.4. Programy občanského sdruţení Zdravotní klaun Klauniáda pro děti Zdravotní klauniády pro děti jsou hlavním programem občanského sdruţení Zdravotní klaun. V současné době probíhá přibliţně 300 klauniád měsíčně. Kaţdý klaun tak má v průměru 8 aţ 10 klauniád za měsíc. Návštěvy probíhají přímo u dětí na pokojích. Z léčebného hlediska přicházejí klauni vhodně v odpoledních hodinách a po „poledním klidu“, kdy uţ většina vyšetření a léčebných procedur proběhla. Délka jednotlivých klauniád je různá. Stává se, ţe pacient nechce klauny jen tak pustit, a tak s ním stráví i dvacet minut, jindy zase jen pozdraví a někdy se dokonce vrací. Kaţdá klauniáda začíná dezinfekcí rukou a rekvizit a konzultací se zdravotním personálem. Klauni neznají diagnózy do úplných detailů, podstatné je především to, kam aţ mohou zajít a co je pro koho vhodné. Například někoho je lepší nebudit, kdyţ spí a někoho je naopak vhodné vzbudit, protoţe spí uţ dlouho. Někdy je dobré pacienta nerozesmát moc, protoţe má stehy na břiše a někdy je dobré dotyčného rozesmát moc, protoţe je mu smutno. Klauni nemohou navštívit úplně všechny děti. Nechodí k těm těsně po operacích, po proběhlé anestezii či náročných vyšetřeních, kdy děti potřebují klidový reţim – dospávají, jsou vyčerpané nebo by mohli klauni „přenášet“ infekci z pokoje infekčního pacienta na jiný pokoj či oddělení plné dětí s oslabenou imunitou. Kaţdý pacient má právo přítomnost klaunů odmítnout. I v takovém případě však mají pozitivní vliv. V nemocnici lidé ztrácí své soukromí, svou hrdost. Na dveře od jejich pokoje nikdo neklepe, kaţdý hned vletí dovnitř. Skrze klauny se tak nemocným vrací jejich moc - moc rozhodovat o tom, co se kolem nich děje. Občas se podaří nesouhlas rozvinout do hry na „nejití dovnitř“ – pacient je spokojen, ţe klauny nepustil do pokoje a zároveň se i pobaví. Průběh klauniády se odvíjí především od věku pacientů. Malé děti uspokojí často lyričtější hra se zvířátky, bublinkami, hudbou, puberťáci snesou něco „ostřejšího“. Klaun musí být schopný tzv. „zmapovat“ situaci, do které právě vstoupil, vcítit se do dané osoby, poznat co potřebuje a přizpůsobit se tomu.
27
„Našim úkolem je zjistit, jestli se máme spíše zklidnit nebo od nás pacient naopak čeká něco bláznivého. Jestli s ním můžeme jít do kontaktu nebo raději udržovat odstup a dělat humor jen mezi sebou.“ (Kratochvílová 2012) Na vstřebání všech těchto informací má klaun jen pár vteřin během vstupu do místnosti plus čerpá z údajů, které mu poskytl nemocniční personál. Klauniáda probíhá ve dvojicích. Snaha je, aby se vţdy sešla smíšená dvojice. Dvou muţů by se mohly děti bát, ale zase naopak jejich společnost je vítána zdravotními sestřičkami nebo dámami na geriatrických odděleních. Na začátku kaţdé klauniády si dvojice určí hlavní cíl, z větší části se však jedná o improvizaci. Klauni se mezi sebou dělí na tzv. „jedničky“ a „dvojky“. „Jednička je často ten chytřejší, kdo ví, proč je v pokoji, dvojka mívá větší problém daný úkol pochopit a splnit, ačkoliv bývá bytostně přesvědčen, ţe je pro jedničku nepostradatelný.“ (Bulisová-Dlabolová 2013) Toto dělení vychází z předpokladu, ţe nejvíce vtipných situací často vyplývá právě z kontrastu nebo jsou zaloţeny na hierarchii. Jedná se vlastně o starý klaunský trik (například dialog klauna s ředitelem cirkusu). Jednička tedy převáţně vede akci. Zadává cíl, co se přišlo udělat a dvojka jí s tím podle svých nejlepších moţností a schopností pomáhá. Cíl je vţdy stejný, a to za všech okolností uspět, coţ se jim většinou nedaří. A kdyţ se jim to podaří, tak často uspějí v něčem úplně jiném, neţ původně chtěli. Nemělo by se stát, ţe dojde k výměně rolí – jedničkadvojka - na pokoji. Můţe k tomu ale dojít například uprostřed klauniády, čímţ se klauni „občerství“. Je opravdu důleţité, aby v nemocnici panovala dobrá atmosféra. Proto se klauni snaţí pracovat i hodně se sestrami a doktory, pokud mají čas a jsou ochotní. Také rodič, který tráví s dítětem v nemocnici celý den, není v nejlepším rozpoloţení. A pokud je on smutný a zasmušilý, bude nešťastné i dítě. Klauni tak zapojují do hry kaţdého, kdo je ochotný si hrát.
Klauniáda pro seniory Klauniáda pro seniory probíhá na podobné bázi. Od té dětské se ale liší v tempu, intenzitě a volbě tématu. „Senioři méně respektují hru na něco nepravděpodobného, spíše se u nich ujme komická stránka uvěřitelné situace a hodně hudba, písničky z mládí 28
apod..“ (Bulisová-Dlabolová 2013) Klaun musí nejprve zjistit, co ten člověk vnímá, jak vnímá a na co reaguje. V jistém smyslu je to mnohem preciznější práce neţ v nemocnicích. Zde hraje empatie ještě větší roli. Je to opravdu nesmírně náročné. Jsou tu lidé s pokročilou demencí a naopak tací, kteří na první pohled netrpí vůbec ničím. Stává se, ţe se tyto dva případy sejdou na jednom pokoji a klauni musí umět vyjít vstříc oběma. „Je strašně krásné, když se podaří vytrhnout někoho z té fáze demence, kdy nevnímá okolní reálný svět, a když začneme zpívat, tak jako by se na chvíli vrátil a přidá se k nám. Člověk jim připomene něco, co vlastně dobře znají. To jsou dojemné chvíle, když je na okamžik vytrhneme z toho odcházení.“ (Kratochvílová 2012) Na geriatrických odděleních nevystupují klauni jako doktoři a zdravotní sestry, zde se ujímají role určitých světáků. Odkládají tak svůj bílý plášť a jejich kostýmy vycházejí z let 30. či 40., tedy z let, které má tato generace v sobě obtisknuté nejsilněji. Červený nos však zůstává. S odlišným prostředím a kostýmem se také mění klaunská postava. Například charakter Adély Kratochvílové jakoţto sestry Bystré spočívá v tom, ţe je úplně pomalá a z toho dokáţe být najednou strašně rychlá, jak v pohybech, myšlenkách, tak v řeči. Na geriatrických odděleních se z ní ale stává slušně vychovaná, srdečná, upřímná a hrozně naivní slečna Lída. Geriatrie se nenavštěvuje ve všech městech. Chodí se jen v Praze, Brně, Ostravě a v Hradci Králové, a to jednou týdně. Klauniád pro seniory se neúčastní všichni klauni, jen ti, kteří jsou speciálně vyškoleni.
Cirkus Paciento Cirkus Paciento je týdenní program určený především pro dlouhodobě hospitalizované děti. Klauni je navštěvují v průběhu celého týdne a během těchto návštěv se s nimi podělí o dovednosti z oblasti kouzlení, ţonglování a dalších cirkusových kousků. Klauni jsou protentokrát v civilu a bez červeného nosu. Jsou tu za kamarády, spolupracovníky. Vyvrcholením je slavnostní cirkusové vystoupení, na kterém mají děti moţnost předvést rodičům, nemocničnímu personálu i dalším 29
pacientům své nově nabyté dovednosti. Pro tuto příleţitost je postaven speciální stan, děti jsou nalíčené a o hudební doprovod se stará klaunská kapela. Hlavní poslání Cirkusu Paciento spočívá v tom, ţe u malých pacientů vzbuzuje a podporuje aktivní zájem o ţivot a uzdravení. Program je určen nejen pro nemocnice, ale i pro dětské léčebny.
Skype klauniáda V roce 2012 se úspěšně rozběhl projekt zvaný Zdravotní klaun na skypu – virtuální vizita. Klauni během svých návštěv v nemocnicích rozdávají letáčky s podrobnými informacemi a skypovou adresou. Děti se tak mohou kaţdé všední odpoledne (mimo pátku) přihlásit a uţít si vlastní virtuální vizitu.
Koš plný humoru Léčba humorem je důleţitá nejen pro děti a seniory, ale i pro dospělé lidi. Zdravotní klauni, opět v civilu, navštěvují vybraná oddělení (převáţně onkologická) pro dospělé pacienty a spolu s úsměvem jim předají „Koš plný humoru“. V něm pacienti naleznou humorné knihy od českých i zahraničních spisovatelů, různá humorná CD a DVD, kříţovky a klaunský lék Humorin.
Přezůvky máme Tento projekt vznikl začátkem roku 2012 a je určen dětským pacientům zařazeným do paliativní péče (poslední stadium ţivota). Zdravotní klauni navštěvují nemocné děti přímo u nich doma, přinesou drobný dárek a pohoštění a stráví s nimi i s jejich rodinou několik hodin. Informace o těchto případech získává občanské sdruţení buďto přímo od nemocnice nebo od Mobilního hospice Ondrášek o.p.s., který zase naopak informuje rodiny o sluţbách zdravotních klaunů.
30
Projektu se účastní jen vybraní klauni, kteří jsou speciálně vyškoleni, byť rozdíl oproti tomu, co dělají obvykle, není velký. Ale přeci jen se ocitají v odlišném prostředí s dětmi, které jsou ve velmi váţném zdravotním stavu. V tuto chvíli má občanské sdruţení dvě dvojice, které se na domácí klauniády specializují. Jedná se o Petru Bučkovou a Ondřeje Klíče v Brně a o Davida Ševčíka a Terezu Vilišovou v Ostravě.3
Kurz malého záchranáře Projekt je určen ţákům 4.-7.tříd základních škol. Zdravotní klauni spolu se záchranáři a zdravotními sestřičkami zábavnou formou učí, jak poskytnout nezbytnou první pomoc. Klauni svým směšným přístupem a neznalostí upozorní děti na to, co nemají dělat. Profesionálové jim poté ukáţou, jak to má být správně. Děti si například prakticky vyzkouší masáţ srdce nebo jak se o zraněného postarat, neţ dorazí záchranná sluţba.
Kutálka Holandští zdravotní klauni vytvořili představení kombinující jednoduchý příběh s hudbou a několika málo rekvizitami, které sklidilo u hendikepovaných dětí i jejich pedagogů velký úspěch. Prostřednictvím hudby a smyslových vjemů se snaţí zaujmout pozornost dětí a navázat s nimi kontakt. Autoři dali toto představení k dispozici mezinárodní klaunské organizaci RNI (Red Noses International), jejímţ členem je i občanské sdruţení Zdravotní klaun, které je po rakouských Rote Nasen teprve druhým sdruţením, jeţ projekt úspěšně uvedlo.
Některé projekty občanského sdruţení Zdravotní klaun jsou přejaty od zahraničních kolegů, „otcem“ většiny z nich je ale sám Gary Edwards.
3
Praha má také jednu dvojici, ta však v době rozhovoru s Lukášem Houdkem ještě neměla přímou zkušenost.
31
2.3.5. Doktor klaun V České republice existuje ještě jedna organizace, která vysílá své klauny do nemocnic, a tou je „Chance 4 Children“. Toto občanské sdruţení, které zaměřuje svoji pozornost na pomoc především, ale nikoli pouze, dětem ţijícím v ústavní péči a dalších dětských zařízeních, má tři hlavní programy – Robin Hood, Springboard to Life a právě Dr. Klauna. Program Dr. Klaun vznikl na jaře roku 1999 a jeho tým se skládá výhradně „z dobrovolníků a pomocníků, oddaných pomoci dětem v jejich boji proti nemocem a chorobám.“ (http://www.c4c.cz/cz/programs.php?id=38) Gary Edwards se k tomuto programu vyjadřuje takto: „(…) Osobně si myslím, že klaunství je neuvěřitelně náročná forma umění. To si dovoluji tvrdit na základě svých zkušeností a dokladů (mým druhým studiem byla hudba a třetím klaunství na světově proslulé škole). Proč si tedy tolik lidí myslí, že mohou být klaunem i bez tréninku? V České republice dokonce existuje velmi malá místní organizace, která se snaží kopírovat Zdravotního klauna, bez jakýchkoliv zkušeností nebo uměleckého povědomí v tom, co dělají. Kopírují nás pouze z vnějšku. Nemají oficiálně vystudované, kvalifikované umělecké vedení. Vlastně, oni zaměstnali lidi, které jsem odmítl, protože v sobě neměli základní vlohy, ze kterých by se dala následně vytvořit solidní umělecká základna. (…)“ Klauni programu Dr. Klaun působí na stejných místech jako zdravotní klauni o.s. Zdravotní klaun. To můţe být pro veřejnost matoucí. Lukáš Houdek proto doufá, ţe tato koexistence bude do budoucna férovější.
32
3. JAK SE STÁT ZDRAVOTNÍM KLAUNEM
3.1. KONKURZ Kaţdý, kdo se chce stát zdravotním klaunem, musí nejprve projít náročným konkurzem. Ty se konají přibliţně od roku 2005, tedy aţ po čtyřech letech od oficiálního vzniku občanského sdruţení Zdravotní klaun. Konkurzy se totiţ odvíjí od počtu nových uchazečů. Pro jejich uskutečnění je nejdůleţitější dostatečně velká a kompaktní skupina, která dává adekvátní odezvu. Klaun není izolovaná postava, a tak je nutné prověřit, jak na něj a na co lidé reagují. V případě, ţe se sejdou jen tři uchazeči, není moţné vytvořit dostačující prostředí. Proto se v rané fázi noví zájemci přibírali rovnou k dílnám, kde pracovali dohromady s jiţ vyškolenými klauny. Aţ od určité doby, kdy vzrostl počet uchazečů, začalo být moţné pracovat čistě jen s nimi na samostatných konkurzech. Zatím poslední z nich4 se konal 4. a 5. února roku 2012 v Praze – přesněji v budově Raiffeisen bank na adrese Koněvova 99. Konkurzy nejsou pořádány pravidelně. Záleţí na momentální potřebě. Například tento byl vyhlášen uţ po roce a pro celou Českou republiku. Jindy probíhají i jednou za tři roky a jsou určeny jen pro některé oblasti. Samotné pořadatele zarazila velká účast. Podle jejich slov se přihlásilo neuvěřitelných osmdesát lidí. Konkurz tak musel být rozdělen do dvou dnů a čtyř pracovních skupin, z nichţ kaţdá měla vyhrazený čas tří hodin. Jindy se konkurz koná celý den, to však z hlediska mnoţství přihlášených uchazečů nebylo uskutečnitelné. Skupina, kterou jsem měla moţnost navštívit, se skládala z různých věkových kategorií a různých pracovních profesí, od herce účinkujícího v divadle Polárka, přes zaměstnance jedné telefonní společnosti, aţ po studentku divadelní vědy v Olomouci. Průměrný věk byl zhruba třicet let. Z hlediska pohlaví převládala účast ţen (jedenáct ţen na sedm muţů). Celý konkurz řídila trojice: Lukáš Houdek, umělecký ředitel občanského sdruţení Zdravotní klaun, Petr Jarčevský a Jana Kučerová. Obvykle se také účastní
4
Je moţné, ţe od doby, kdy jsem tuto kapitolu psala, proběhl další konkurz.
33
zakladatel zdravotních klaunů v České republice Gary Edwards, pro pracovní vytíţenost se však nemohl dostavit. Atmosféra byla hned od počátku příjemná a velmi přátelská. Uchazeči museli spolu se svým ţivotopisem poslat také fotografie. Bylo tak znát, ţe si vedení opravdu pečlivě prostudovalo všechny zájemce, protoţe prakticky kaţdého, kdo vstoupil do dveří, oslovili jménem. Já jsem se celé akce účastnila jen jako pozorovatel. A protoţe se lidé na konkurzu klaunsky otevírají a k tomu je lepší mít „bezpečné“ prostředí, tedy prostředí bez diváků, kteří nejsou vystaveni stejnému riziku trapnosti, musela být má přítomnost nejprve odhlasována. Nikdo ze zúčastněných s tím však neměl problém. Na úvod jsme se všichni posadili do kruhu a pár větami se představili. Podstatné informace byly: odkud uchazeč pochází (protoţe například v Praze a Brně je zdravotních klaunů dostatek, a tak i přesto, ţe by měl uchazeč pro zdravotního klauna předpoklady, nemusel by být z důvodu bydliště právě v těchto místech přijat), jeho časová flexibilita (průměrně je 8 aţ 10 klauniád za měsíc) a zda vlastní mobilní auto. Poté následovaly čtyři sloţité úkoly, které bych přirovnala k alternativnímu divadlu. Prvním z nich bylo dostat se na druhou stranu místnosti tak, aby je nikdo z trojice, řídící konkurz, neviděl, přestoţe stáli přímo naproti nim. Někteří se snaţili posunout se o pár kroků dopředu, kdyţ zrovna napomínali někoho jiného, aby se vrátil zpět na své místo. Jiní si zase pomáhali ve dvojicích, kdy se jeden schoval za druhého. Další si dokonce přes sebe přehodil kabát tak, aby nikdo nemohl poznat, o koho se jedná a místnost suverénně přeběhl. Druhým úkolem byl aţ na jednu nepatrnou drobnost obyčejný rozhovor. Ve chvíli, kdy Petr Jarčevský tleskl, musel kaţdý z nich splnit určitý úkol (poslat pusu, vypláznout jazyk, říct ne, zaklonit tikem hlavu, podrbat se v podpaţí, říct Karel, udělat krok do strany, rychle otevřít pusu, zaštěkat, plácnout se do zad, znehybnět, vytáhnout si tričko, pohladit se po vlasech, popotahovat si spodní prádlo, řehtat jako kůň, 2x mlasknout), nerozesmát se u toho, zůstat absolutně klidným a pokračovat dále v rozhovoru. Docházelo k opravdu vtipným situacím. Například po slečně, která se měla při tlesknutí plácnout do zad, chtěli, aby si sundala botu. Ve chvíli, kdy si rozepínala zip, Petr Jarčevský tleskl a ona se se slovy: „Pojď, to dáš!“ poplácala. Pro klauna je nejdůleţitější, aby měl problém, aby z něj měl radost a aby ho dokázal sám rozvinout a ještě více prohloubit. A to se jí právě povedlo. Přes všechny nepříjemnosti, které jí připravili, se nenechala vyvést z míry a ze vzniklého problému měla svým způsobem 34
radost - vytvořila situaci, kdy sama sebe povzbuzuje, protoţe, kdyţ to podle jejích slov neudělá nikdo jiný, musí si vystačit sama. Další slečna zase tázajícím odpověděla: „Promiňte, já jsem nerozuměla vaší otázce, právě jsem totiž štěkala.“ Pro třetí úkol bylo nutné rozdělení do dvojic. Bez předešlé domluvy museli vymyslet báseň s tím, ţe se střídali po verších. Poslední úkol měl dvě rozdílná zadání. První polovina účastníků musela být přichycena tzv. inflagranti, tedy konat naprosto nemístnou činnost a ve chvíli největší trapnosti zjistit, ţe nejsou sami. Pro většinu z nich to nebylo vůbec jednoduché. Bylo jim vyčítáno, ţe sklouzávají k činohernímu herectví. V profesi klauna jsou totiţ důleţití lidé a spolupráce s nimi, ne herecký výkon, kde si dotyčný vytváří svět sám pro sebe. Druhá polovina musela odejít pryč z vyhrazeného prostoru, a kdyţ se vrátila, leţel na zemi určitý předmět (plácačka na mouchy, ramínko, paprika, igelitový pytlík, helma, sluchátko nebo vůbec nic). Jejich úkolem bylo pořádně předmět prozkoumat a objevit ho úplně novým způsobem, tak jak se obvykle nepouţívá. Zde si opět s nepříjemností výborně poradil jeden ze zástupců muţského pohlaví. Na zemi našel leţet utrţené sluchátko od telefonu. Sundal si tričko, zvedl ho a do mikrofonu zahlásil: „ 220 prosím,“ a začal ţehlit. Poté se mu podařilo nějakým nevysvětlitelným způsobem sluchátko rozbít tak, ţe část mikrofonu zůstala viset na drátkách a rázem se z obyčejného sluchátka stala hra „kloboučku hop“. Tím přesně vystihl podmínku s problémem => měl utrţené sluchátko a musel objevit jeho novou funkci = problém, ze sluchátka vytvořil ţehličku = měl z problému radost a takto se s ním vypořádal (o tom, ţe měl z problému radost, svědčí uţ jen fakt, ţe se snaţil o objevení nového vyuţití sluchátka, také mohl úkol předem vzdát) a nakonec sluchátko rozbil a vytvořil z něj hru „kloboučku hop“ = rozvinutí a prohloubení problému. Jak říká Adéla Kratochvílová: „V těchto zadáních nejde o to je správně splnit, ale jde o to si to co nejvíce užít. A to když člověk pochopí, tak pak je ten klaunský svět úplně nádherný.“ (Kratochvílová 2012) Konkurz je opravdu velmi náročnou záleţitostí. Jedná se však jen o pouhé první síto, po kterém následuje intenzivní práce s předvybranými adepty.5
5
Z osmdesáti přihlášených bylo pozváno dál jednadvacet. Konečné číslo přijatých bude moţná ještě o polovinu menší.
35
3.2. ŠKOLENÍ Uchazeč, který úspěšně projde konkurzem, tedy ještě nemá vyhráno. Následují 3 aţ 4 měsíce, během kterých se v rámci tzv. dílen učí klaunskému řemeslu, hygienickým pravidlům, dozvídá se základy o nemocech a dětské vývojové psychologii, ale především pracuje na své klaunské postavě – novém alter egu. Musí o ní zjistit co nejvíce. Jak se chová, jestli je spíše nadřazená nebo podřazená, jestli má nějakou řečovou nebo tělesnou vadu, jaká je její specializace, jestli raději hraje hudbu, kouzlí a nebo tancuje. Poté, aby prokázal, ţe je schopný fungovat v rámci celého nemocničního konceptu, se stále jen potenciální zdravotní klaun musí zúčastnit několika klauniád. Nejprve jen v civilu (náhledy), následně je aktivně zapojen jako třetí klaun. V jakékoli fázi tohoto dlouhodobého procesu, kdy jsou uchazeči neustále testováni, se s nimi můţe občanské sdruţení kdykoli rozloučit.
3.3. WORKSHOPY PRO JIŢ STÁVAJÍCÍ KLAUNY Povinností zdravotního klauna je stálé sebezdokonalování. Kaţdý se musí zúčastnit velké národní dílny, která se koná jednou za rok plus minimálně jedné z pěti menších, zaměřených na několik klíčových témat, které s prací zdravotního klauna souvisejí. Tu si vybírá kaţdý podle svého uváţení. Záleţí na tom, zda chce například více pracovat na charakteru, hudbě nebo magii či se zaměřit na práci ve dvojici nebo jak vypointovat gag. Kromě domácích dílen mají klauni také moţnost zúčastnit se mezinárodních zdravotně-klaunských workshopů v Rakousku a Maďarsku, které probíhají pod záštitou mezinárodní sítě partnerských klaunských organizací Red Noses International, nebo absolvovat výměnnou cestu do zemí partnerských projektů, kde se na pár dní aktivně zapojí do práce místních klaunských sdruţení. Dále by měl mít kaţdý klaun minimálně jednou za rok tzv. coaching, tedy náhled na práci přímo v nemocničním prostředí, během kterého mohou zkušení klauni a klaunští učitelé poskytnout bezprostřední a konkrétní vazbu.
36
4. LÉČIVÁ MOC SMÍCHU 4.1. SMÍCH „Slovo smích se dostalo do češtiny aţ ze staroindického jazyka sanskrtu. V něm slovo „smayati“ znamená nejen smát se, ale také kvést.“ (Nešpor 2010: 34) Smích nám podstatně zvyšuje kvalitu ţivota. Působí na celé tělo i duši a mírní stres. Nepřímo léčí tím, ţe posiluje přirozenou obranyschopnost organismu. Je také jistou formou odpočinku. A odpočinutý a uvolněný člověk se dokáţe lépe ovládat, neţ ten, kdo ţije v neustálém napětí. Mimo to sniţuje riziko agresivního jednání. Podaří-li se vám tedy někoho rozesmát, je tu menší nebezpečí, ţe vás dotyčný fyzicky napadne. Léčba smíchem dostala dokonce své učené jméno a nazývá se gelototerapie. Zejména ve Spojených státech se na tento způsob léčby specializují někteří psychologové i celé instituce. Smysl pro humor pouţívají i mnozí manţelští poradci. „Např. jeden finský psychoterapeut nechával rozhádané manţele rituálně zápasit za pomocí „holí“ z papíru (…). Většina takových „soubojů“ pochopitelně končila řehotem.“ (Nešpor 2010: 88) Smích je velmi prospěšný i na pracovišti. Napomáhá týmové práci, zlepšuje komunikaci, zvyšuje pocit spokojenosti s prací, napomáhá tvořivému přístupu, zvyšuje odolnost a pomáhá lépe zvládat zátěţ a stres, coţ sniţuje riziko chybných výkonů a úrazů. Dále vede k přílivu energie, čímţ zvyšuje produktivitu práce. Také usnadňuje učení. Oslabuje u dětí trému, dokáţe odstranit bloky, které stojí v cestě nadání a tvořivosti, zvyšuje motivaci, usnadňuje zapamatování si konkrétní informace, napomáhá dobrému vztahu ţáků a učitele a celkové soudrţnosti skupiny. I při práci s motivací se dá pouţít humor - např.: Varování: Pití alkoholu vede k iluzi, ţe je člověk neviditelný. Tento materiál je uţitečný tím, ţe vtipným způsobem pomáhá závislému si uvědomit rizika jeho chování. Výzkumy prováděné R. R. Provinem naznačují, ţe ţeny se smějí o něco více neţ muţi. Dále analyzoval 3745 inzerátů tykajících se seznámení. Ukázalo se, ţe ţeny zmiňovaly smích o 62 % častěji. Muţi se při zadávání inzerátů zaměřují více na fyzické charakteristiky, zatímco ţeny pak více na ty psychologické. Ţeny častěji chtějí od muţů, aby je rozesmávali. Další výzkum prováděný v Německu ukázal, ţe u mladých 37
dospělých, kteří se setkali poprvé, mnoţství smíchu na straně ţeny bylo úměrné jejímu přání setkat se s tímto muţem znovu. Smích ze strany muţe neznamenal ještě přání setkat se znovu s určitou ţenou, ale její srdečný smích v něm chuť na další schůzku zvyšoval. Společný smích muţe a ţeny často znamenal oboustranný zájem. Děti nás mohou, co se smíchu týče, mnohé naučit. Zjistilo se, ţe se smějí mnohem častěji neţ dospělí. Zdravé batole se zasměje v průměru 400 x za den, kdeţto dospělý jen asi 15 x denně. Člověk se nejčastěji směje společně s druhými lidmi. Spojit se tak za účelem kolektivního smíchu je dobrý a logický nápad. V roce 1995 se indický lékař Dr. Kataria rozhodl na základě poznatků týkajících se příznivého působení smíchu zaloţit tzv. Kluby smíchu. V současnosti působí v samotné Indii asi 150 takových klubů a šíří se i v jiných zemích. „Zmíněný Dr. Madan Kataria zavedl v roce 1998 Světový den smíchu. Slaví se kaţdou první neděli v květnu.“ (Nešpor 2010: 112) Úsměv si v dnešní době pomocí tzv. smajlíků posíláme dokonce i v elektronické podobě - např. .
4.2. KDE A JAK SMÍCH LÉČÍ Imunita: Smích posiluje imunitu, coţ zvyšuje odolnost vůči infekcím a nádorům. Uvádí se, ţe dochází k vzestupu imunoglobulinu A, imunoglobulinu G, gamma interferonu, zvyšuje se počet NK buněk (NK znamená „natural killer“ (přirozený zabíječ), tyto buňky ničí nádorové nebo infekcí napadené buňky), T-lymfocytů (napadají infekční agens) i B-lymfocytů (souvisejí s vytvářením protilátek). Svaly: Během smíchu se uvolňují svaly, které se na smíchu nepodílejí a po jeho skončení i ty, které byly při smíchu aktivovány. Relaxační cvičení se při pokusu dařilo lépe, jestliţe si předním pokusné osoby prohlíţely kreslené vtipy. Díky smíchu se svaly mohou uvolnit ještě více neţ za pomoci masáţe. Vydatný smích také procvičuje bránici, dýchací systém, srdce i další části těla.
38
Dýchání: Při smíchu se zbavují plíce podstatně většího objemu vzduchu neţ za normálních okolností, coţ můţe být zvláště prospěšné pro ty, kteří trpí onemocněním dýchacího systému. Srdce: Podle jednoho výzkumu, prováděného na vzorku asi 300 osob, chrání smích do jisté míry i před srdečními nemocemi a povzbuzuje krevní oběh. Zuby a dutina ústní: Smích vede k většímu slinění, coţ poměrům v dutině ústní značně prospívá. Pleť: Obličejové svaly jsou při vydatném smíchu pořádně namáhány. Tím se celá tato oblast lépe prokrví, coţ prospívá pleti a působí proti tvorbě vrásek. Navíc usměvavý člověk bývá přitaţlivější. Spánek: Strach i stres působí nepříznivě na paměť a spánek, lze tedy brát váţně tvrzení, ţe smích naopak obojí zlepšuje. Bolest: Vliv smíchu na vnímání bolesti byl experimentálně zkoumán a ukázalo se, ţe smích skutečně mírní bolest. Díky němu se tak můţe u chronicky nemocných sníţit spotřeba léků proti bolesti. Uvolňující a protistresový účinek smíchu přetrvává ještě dlouho po tom, co jsme se přestali smát. Jako příklad ukázka osobní zkušenosti člověka, který svou bolest mírnil promítáním grotesek a jiným podobně humorným materiálem: „Udělal jsem dva zajímavé objevy. Tím prvním bylo, že deset minut silného vytrvalého smíchu mělo protibolestný účinek a poskytlo mi dvě hodiny spánku bez bolesti. Tak jsem se vyhnul aspirinu, kodeinu, lékům na spaní…Druhým objevem bylo, že smích měl příznivý účinek na sedimentaci krve, jejíž pomocí se měří aktivita zánětu či
39
infekce v krevním řečišti.“ (Nešpor 2010: 56, citováno dle Cousines, N.: Anatomie nemoci) Psychika: Smích mírní hněv, úzkost i depresi. Zvyšuje naši sebedůvěru, odolnost a schopnost řešit problémy. Často působí jako katarze a uvolňuje nahromaděné napětí a potlačené vnitřní emoce. V prosinci roku 2004 definuje Joe Hoare psychoneuroimunologii jako disciplínu zabývající se vztahem mezi psychickými stavy a imunologickou odezvou. Odhalil, ţe smích je sloţitý zdraví-vyvolávající jev. Upozorňuje na blízkou spojitost mezi fyzickým zdravím a psychickou pohodou. Smích má v naší psychice tak hluboké kořeny, ţe to automaticky vede i k určitým změnám. Usmíváním se, skutečně můţeme ovlivnit to, co se děje v naší mysli i v těle. Wendy Lawson zastává názor, ţe smích redukuje míru stresových hormonů jako je kortizol a adrenalin a stimuluje produkci endorfinů. Naše mozky jsou totiţ nastaveny tak, ţe nemohou produkovat stresové hormony a endorfiny zároveň. „Během smíchu se také podstatně mění elektrická aktivita mozku. Studie, které se prováděly v tomto směru, zjistily, ţe při smíchu se propojují a aktivují různé části mozku. Nejedná se tedy o izolovanou aktivitu malé části centrálního nervového systému. Novější práce vyuţívající magnetickou nukleární rezonanci ukazují také na aktivaci podkorového centra nazývaného nucleus accumbens, které je spojeno s pozitivními emocemi.“ (Nešpor 2010: 27) Mahonyho výzkum z roku 2001 se zaměřuje na souvislost mezi očekáváním a skutečností ve vztahu k smíchu a humoru. Podle něj uţ očekáváme předem, ţe se budeme cítit lépe, kdyţ jsme vystaveni něčemu obzvláště vtipnému. Některé z pozitivních účinků smíchu, tak mohou vzniknout právě proto, ţe očekáváme, ţe nastanou. Tento „jev“ lze přirovnat k placebo efektu.
4.3. ZDRAVOTNÍ KLAUNI – TERAPIE SMÍCHEM Zdravotní klauni s sebou do nemocnice přináší novou energii a zmatek (v dobrém slova smyslu). Často překračují společenské normy, které jsou pro tak váţné
40
prostředí obvyklé. Dělají velký hluk, přestavují nábytek a někdy se dokonce polévají vodou. Svou návštěvou narušují monotónní stereotyp. Pro děti, ale i jejich rodiče a nemocniční personál, jsou jistou formou rozptýlení. Strategie odvedení pozornosti od negativních emocí (zejména úzkosti) a bolesti napomáhá „přeladit“ pacienty k optimističtějšímu proţívání a naději. Analýza práce organizace „Le Rire Médecin“ prokázala, ţe opakované návštěvy zdravotních klaunů mohou u nemocných dětí zvýšit smyl pro humor, díky čemuţ tak na klauny a jejich „terapii smíchem“ lépe reagují, a proto má na ně kaţdá další klaunská návštěva ještě větší a pozitivnější vliv. Některé děti rády zdravotním klaunům při vizitách asistují. Jejich status se tak z pacienta mění na účinkujícího. Tím, ţe se staly součástí klaunského „vystoupení“, dávají naději a chuť k uzdravení ostatním dětem, které se s nimi v této nové roli setkávají. Klauni-doktoři mají funkci jakéhosi „přechodného objektu“. V rámci tzv. „osobní hry“ se děti stávají objekty, pouţívající celé své tělo k tomu, aby byly něčím jiným. Většina nemocných dětí je ale v tak váţném zdravotním stavu, ţe není moţné, aby si touto cestou hrála, a proto se objekty stávají namísto nich samotní klauni. Děti si hrají skrze ně. Určují tempo a charakter hry. Mají kontrolu nad svými „klaunskými hračkami“. Díky tomu také mohou nejen rodiče, ale i nemocniční personál, poznat dítě z jiné perspektivy a zjistit tak, jak nejlépe s dotyčným jednat. Sutton-Smith ve své studii „Rétorika dětské hry“ poukazuje na další důleţitou funkci hry. Skrze hru dítě poznává a snaţí se pochopit svět. Tím, ţe klauni aktivně zapojují malé pacienty do svých her, samozřejmě jen do té míry, do jaké jim to jejich nemoc povolí, v nich tento proces poznání rozvíjí. Hra je tak nejlepší způsob, jakým mohou lidé s dětmi na jejich léčebném procesu spolupracovat. Klauni také pomáhají dětem ventilovat jejich vztek. Například sedmiletý Louie vymyslel hru zaloţenou na videohře Lara Croft, ve které určoval, zda jsou klauni mrtví či ţiví. Násilí v rámci této hry dovolilo Louiemu vyjádřit svůj hněv. Při jiné příleţitosti zase nechal klauny, aby se „rozbíjeli“ o zeď. Opět jsou v jeho hře kombinovány prvky řízení a agrese. Protoţe byl Loui sám obětí své nemoci, potřeboval v podobné situaci vidět také někoho jiného plus si uţíval pocit, ţe mohl aspoň pro tuto chvíli o něčem rozhodovat. Dalším příkladem můţe být Rosa, která dala prostřednictvím „hraného násilí“ volný průchod zadrţovanému strachu, vzteku, smutku, nudě a frustraci. Rosino mučení jedné ze svých hraček vyústilo v opakovaný scénář, kdy jeden z klaunů pro 41
Rosino potěšení mlátil toho druhého. Červený nos a klaunský kostým dávají dítěti najevo, ţe vše, co se odehrává, není skutečné. Nemusí se proto trápit tím, ţe by byl někdo doopravdy zraněn a hru si tak bez výčitek uţít. Kromě ventilace vzteku se snaţí i o to, aby děti vyjádřily svou přirozenou zlobivost, která je u zdravých dětí znatelná, u těch nemocných však můţe být potlačena. Tím klauni podporují normální vývoj dítěte. Díky zdravotním klauniádám dochází ke zlepšení komunikace a zvyšuje se aktivita dítěte. Děti si o návštěvě klaunů ještě dlouho po jejich odchodu vypráví, případně si na ně samy hrají. Irena Vlčková v závěru své studie „Projekt Léčba Humorem – Závěrečná zpráva“ konstatuje, ţe převáţná většina (90% - 100%) tázaných respondentů (pacienti, rodinní příslušníci) se zcela jednoznačně shodla v tom, ţe jim zdravotní klauni dokáţí zlepšit náladu a jejich vliv na celkový stav pacientů je významný.
42
ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem se věnovala ne příliš proslulému tématu, o čemţ také svědčí dostupnost pramenů a fakt, ţe neexistuje ţádná oficiální literatura v českém jazyce, snad aţ na výzkum Ireny Vlčkové „Projekt Léčba Humorem – Závěrečná zpráva“, která by se myšlenkou zdravotních klaunů zabývala. Důleţitým zdrojem se tak pro mě stala studie Louise Peacocka „Serious Play – Modern Clown Performance“, ve které věnuje celou poslední kapitolu právě klaunům-doktorům. Při zkoumání pozitivního účinku smíchu a činnosti zdravotních klaunů jsem se pak opírala především o knihu Karla Nešpora „Léčivá moc smíchu“. Dále jsem pracovala s materiály např. ve francouzštině, holandštině, norštině, španělštině a němčině. Je tak velmi pravděpodobné, ţe mohlo z mé strany dojít k nedorozumění a určitou informaci jsem si mohla špatně vyloţit. Je také důleţité brát spíše jen orientačně informace týkající se např. počtu klaunů v dalších organizacích. Klauni stále přibývají a ne všechny internetové stránky jsou pravidelně aktualizovány. Co se týká zdravotních klaunů v České republice, osobně jsem měla moţnost zúčastnit se pouze prvního kola konkurzu. Na workshopech bych byla příliš velký rušivý element a v nemocnicích nevidí cizí návštěvníky na odděleních rádi, a to hned z několika důvodů, pro ilustraci jsem vybrala dva nejdůleţitější: Mohla bych se dozvědět příliš důvěrné informace o pacientech. Klauni navštěvují děti, jejichţ imunitní systém je ovlivněn léky (např. po transplantacích ledviny) a dále děti, které v rámci tohoto ovlivnění prodělávají různé a různě závaţné komplikace – včetně těch infekčních i ţivot ohroţujících. A proto by mohlo i jen mírné nachlazení zdravotnímu stavu dětí přitíţit. Byla jsem tak odkázána především na novinové články, videa, rozhovory v rádiích a na informace, které mi poskytnou samotní zdravotní klauni. Na základě velmi zajímavých rozhovorů s Adélou Kratochvílovou a Lukášem Houdkem, písemné korespondence s Lucií Bulisovou-Dlabolovou a vyjádření lékaře motolské nemocnice Karla Vondráka jsem se tak pokusila o základní charakteristiku zdravotního klauna, tedy jaký musí správný zdravotní klaun být, jak pracuje, jak vypadá, čím prospívá. 43
Snad se mi tak podařilo obstojně splnit svůj vytyčený cíl, aby čtenář získal všechny podstatné informace o existenci, historii, činnosti a výsledcích zdravotních klaunů v České republice i mimo ni. Na závěr bych snad jen dodala: „Směj se, máš-li rozum.“ (Martialis; Nešpor 2010: 61)
44
POUŢITÉ ZDROJE: ARISTOTELÉS. Poetika. 5. vyd., (v Orbisu 1. vyd.). Praha: Orbis, 1962, 96 s. ISBN 11-009-62. BACHTIN, Michail Michailovič. François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. 2. vyd, (v Argo 1. vyd.). Praha: Argo, 2007, 489 s. ISBN 978-80-7203776-6. BROCKETT, Oscar Gross. Dějiny divadla. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999, 948. ISBN 80-7106-364-9. EDWARDS, Gary Alven. Malé zázraky: příběhy zdravotních klaunů. 1. vyd. Praha: Jalna, 2011, 87 s. ISBN 978-80-86396-62-0. EDWARDS, Gary Alven. Recept pro Honzíka. 1. vyd. Praha : Zdravotní klaun, 2007, 91 s. ISBN 978-80-254-0854-4. KRATOCHVÍL, Karel. Komedie dell'arte doma i za hranicemi: fakta, poznámky, podněty. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1973, 398 s. ISBN 59-097-70. NEŠPOR, Karel. Léčivá moc smíchu : smích a zdraví, smích a vztahy, smích a práce, smích a výchova. 4., rozšířené vyd. Praha: Vyšehrad, spol. s r.o., 2010, 174 s. ISBN 978-80-7429-054-1. PAVIS, Patrice. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493. ISBN 80-7008-157-0. PAVLOVSKÝ, Petr., ved. aut. kol. Základní pojmy divadla: teatrologický slovník. 1. vyd. Praha: Libri; Národní divadlo v Praze, 2004, 348 s. ISBN 80-7277-194-9; 807258-171-6. PEACOCK, Louise. Serious Play. Modern Clown Performance. 1. vyd. Bristol: Intellect Books, 2009. ISBN 978-1-84150-241-0. STEHLÍKOVÁ, Eva. 2005a. Antické divadlo. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, 383 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-1105-8. STEHLÍKOVÁ, Eva. 2005b. Divadlo za časů Nerona a Seneky. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 2005, 187 s., [9] s. obr. příl. ISBN 80-7008-185-6. VEBER, V. Příběh pantomimy. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, Hudební fakulta, katedra nonverbálního a komediálního divadla, 2006, 421 s. ISBN 80-7331054-6. VLČKOVÁ, Irena. Projekt Léčba Humorem – Závěrečná zpráva. 45
o.s. ZDRAVOTNÍ KLAUN. Závěrečná zpráva občanského sdružení zdravotní klaun za rok 2012. Novinové články: DĚDEK, Honza. Z pravidla jsem ta hloupější. Magazín Pátek LN. 27. 1. 2012, č. 4. str. 6-11. HOLČÁKOVÁ, Renáta. Očistná hodina s klaunem. Katolický týdeník. 9. 3. 1997, roč. 8, č. 10. Internetové zdroje: FIALOVÁ, Lucie. Gary Edwards: Smích léčí. Galerie – NE. 10. 4. 2013, dostupné na http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/64/gary-edwards-smich-leci (23. 4. 2013). Webové stránky: http://www.zdravotniklaun.cz/ http://cervenynos.sk/ http://www.cliniclowns.be http://www.sykehusklovnene.no http://www.cliniclowns.nl/ http://heartsminds.org.uk/ http://www.klinikclowns.de/ http://www.payasospital.org/ http://www.leriremedecin.asso.fr/ http://www.soccorsoclown.it/ http://www.theodora.org/ http://bigapplecircus.org/clown-care http://www.cliniclowns.at http://www. humourfoundation.com.au/home.html http:// web2.uwindsor.ca/fools_for_health/index.html http://www.rednoses.eu/index.php http://www.clowndoctors.co.uk/?page=60 http://www.medicalclownproject.org/ http://www.dreamdoctors.org.il/eng/ http://edwards.blog.idnes.cz/ 46
http://www.c4c.cz/cz/programs.php?id=38 http://www.hamu.cz/katedry/katedra-pantomimy/knd http://www.physicaltheatreschool-jamu.com/
Videa: PEČENKA, Š. Z očí do očí se zdravotním klaunem Petrem Jarčevským. Z očí do očí. Vysíláno 1. 2. 2013, dostupné na http://www.r1jih.cz/index.php?s=50 (23. 6. 2013). PEČENKA, Š. Z očí do očí se zdravotním klaunem, 2. díl. Z očí do očí. Vysíláno 5. 2. 2013, dostupné na http://www.r1jih.cz/index.php?s=49 (23. 6. 2013). PEKÁREK, M., NIKEL, T., KOUDELKA, A. Červený nos – Gary Edwards. Babylon. Vysíláno 13. 5. 2011, dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572 babylon/411236100152018/ (23. 6. 2013). POLÁČKOVÁ, V., CHYLÍK, M. Zdravotní klauni (Pera Bučková a Petr Jarčevský). Vlna z Brna. Vysíláno 30. 10. 2012, dostupné na http://www.b-tv.cz/vlna brna.html?ep=2569 (23. 6. 2013). Rozhovory v rádiu: HOUDEK, Lukáš. 2013b. Večerní Host Radiožurnálu, moderátor – Burešová, Z. Vysíláno 16. 4. 2013, dostupné na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2868967%20 (23. 6. 2013). PREIS, Karel. Radost je nejlepší medicína. Křesťan a svět, moderátor – Kratka, J. Vysíláno 22. 3. 2009, dostupné na http://www.proglas.cz/detail-poradu/2009-03-22-17-00.html%20 (23. 6. 2013). Vlastní rozhovory: HOUDEK, Lukáš. Únor 2013a. KRATOCHVÍLOVÁ, Adéla. Listopad 2012. Osobní korespondence: BULISOVÁ – DLABOLOVÁ, Lucie. Emailová korespondence. 2013. HOUDEK, Lukáš. Emailová korespondence. 2012/13. VONDRÁK, Karel. Emailová korespondence. 2013.
47
SEZNAM PŘÍLOH: Příloha 1: Rozhovor s Adélou Kratochvílovou Příloha 2: Rozhovor s Lukášem Houdkem Příloha 3: Odpovědi Lucie Bulisové – Dlabolové Příloha 4: Seznam jmen zdravotních klaunů o.s. Zdravotní klaun Příloha 5: Seznam nemocnic, které navštěvuje o.s. Zdravotní klaun Příloha 6: Jiné organizace zdravotních klaunů Příloha 7: Obrázková příloha
48
Příloha 1: Rozhovor s Adélou Kratochvílovou 1) Co Vás vedlo k tomu, stát se zdravotním klaunem? Tak ze začátku jsem měla sociální potřebu nějak pomáhat, ale samozřejmě ţe to je také obor, který souvisí s tím, co jsem dělala, coţ je dramatická výchova a divadlo. Takţe ono se to všechno propojuje. 2) Jak jste se dozvěděla o zdravotních klaunech? Před deseti lety jsem se dostala na onkologii, protoţe moji přátelé měli nemocnou holčičku. A tak jsem vlastně začala přemýšlet, co by se dalo dělat a zjistila jsem, ţe tu funguje právě zdravotní klaun. Gary tu s tím svým projektem zrovna začínal a přes organizaci Krtek, která se stará o onkologicky postiţené děti, jsem na něj dostala kontakt. 3) Vzpomínáte si na svůj konkurz? Ţádný nebyl. Ono se to tak hezky potkalo, ţe Gary zrovna potřeboval pro Brno dva nebo tři klauny a tím, ţe jsem se mu sama ozvala, ţádný konkurz neproběhl. Ještě mě oslovil, jestli bych nevěděla o někom dalším, kdo by měl zájem, tak jsem kontaktovala své dva spoluţáky. Samozřejmě si nás vyzkoušel, jestli na to máme. Takţe svým způsobem šlo o takový interní konkurz. Ale prošli jsme tak nějak snadno, dá se říct. Nevybíral nás z více lidí. 4) Gary si Vás tedy vyzkoušel a předpokládám, ţe potom následovala nějaká školení nebo jste šla rovnou do praxe? Nejdříve se chodíme do nemocnic dívat. Teď uţ se chodí dívat na jakékoli klauny, dříve se chodilo jen na Garyho. Poté jsme klaunovali spolu s Garym ve trojici. Tam nám ukazoval, co můţeme a nemůţeme. Pak na nás jen v civilu dohlíţel a nakonec nás uţ úplně vypustil. 5) Jak dlouho trvá, neţ se klaun vyškolí a můţe začít sám „vystupovat“? Dnes to trvá zhruba tak tři měsíce. A pak je ještě přibliţně prvních deset klauniád zkušebních.
49
6) Co se probírá na školeních, která následují po konkurzu? Jedná se vlastně o takovou formu workshopů a asi hlavním úkolem ze začátku je vytvořit klaunskou postavu. Dozvědět se o ní co nejvíce. Jak se chová, jestli je spíše nadřazená nebo podřazená, jestli má nějakou řečovou nebo tělesnou vadu, jaká je její specializace, jestli raději hraje hudbu, kouzlí a nebo tancuje. A skrze tuhle práci se vlastně ukazuje, jestli člověk můţe dělat zdravotního klauna. Také se stává, ţe člověk projde celým tímto kolosem školení a workshopů a pak přijde do nemocnice a zjistí, ţe na to třeba nemá. Takţe příprava je opravdu velmi důleţitá. 7) Jak probíhají workshopy pro jiţ vyškolené klauny? Ty uţ jsou různě zaměřené, takţe si můţeme vybírat. Momentálně je takový systém, ţe máme jeden povinný workshop tady u nás. Také můţeme jezdit na workshopy do Vídně, kde se nachází Škola pro humor, coţ je škola pro zdravotní klauny spřátelených organizací z celé Evropy. Vybíráme si podle toho, na co se chce člověk více zaměřit. Jestli chce třeba pracovat na charakteru, hudbě nebo magii. Pak jsou specializované workshopy např. na práci ve dvojici nebo jak vypointovat gag. 8) Dozvídáte se v rámci těchto workshopů také něco o nemocích, které potkáváte? Také. Určitě jsme informováni o hygienických pravidlech. Velké školení probíhá, kdyţ chodíme na geriatrii, abychom věděli, jak k těm lidem přistupovat. U dětí máme přednášky zaměřené na různé kategorie onkologických onemocnění nebo na stavy před operací a po operaci. Ale mnohem důleţitější je třeba znalost dětské vývojové psychologie. Tedy jak se má klaun chovat k menším dětem a jak k puberťákům. Nám na té nemoci zas aţ tak moc nezáleţí. Samozřejmě se přizpůsobíme, kdyţ vidíme, ţe má dotyčný bolesti nebo ţe se mu špatně sedí, ale podstatné je v něm to zdraví podporovat. 9) Jak se vytváří dvojice pro klauniádu? Dvojice se netvoří. My bychom měli být tak profesionální, ţe bychom měli být schopni klaunovat úplně s kaţdým. Takţe nemáme stálé dvojice. Organizačně to ani není moc uskutečnitelné. I kdyţ v jednu chvíli o to ten pokus byl, ale stejně se to neosvědčilo. Člověk se v té dvojici jakoby vyčerpá. Také si vţdycky dvojice nemusí úplně sednout, takţe je lepší se střídat. Kaţdý klaun tak přináší něco jiného a o to je to zajímavější.
50
10) Je pravda, ţe jeden z té dvojici je vţdy hloupější a druhý ten chytřejší? Ano, většinou to tak funguje. 11) Máte jako klaun určitou roli nebo se s kaţdou klauniádu měníte podle toho, jak je potřeba? Například kdyţ se ve dvojici sejdete s kolegou, který dělá pana primáře, tak se musíte situaci podřídit, přestoţe v jiné dvojici byste byla Vy „ta první“? My máme vybudovaný určitý charakter, který by měl být tak nějak náš. Je to naše klaunská postava a máme svoje jméno. Ale ten status, jestli jsem ten, kdo to vede nebo ten druhý, se mění podle toho, jak se sejdeme a jak nám to s kým vyhovuje. 12) Jak se jmenuje Váš klaun? Já se jmenuji sestra Bystrá a jsem raději jako „ta druhá“ – ta blbější. Ale i jako jednička docela funguju. Mým handicapem je, ţe tak trochu huhňám. A můj charakter spočívá v tom, ţe jsem úplně pomalá a z toho dokáţu být najednou strašně rychlá, jak v pohybech, myšlenkách, tak v řeči. A z toho vyplývá ta moje komika. 13) A jako jednička jste také sestra Bystrá? Ano, také. 14) Jak vypadá takový zdravotní klaun? Máte bílé pláště, červené nosy a co ještě? My se snaţíme o podobu moderního klauna a moderní klaun je vlastně podivně vypadající civil. Nehrajeme si na umělého klauna, ale jsme vlastně reálné sestry a doktoři a něco je na nás divného. Jsme něčím zvláštní. Např. kluci mají krásný oblek – kravatu, sako, klobouk, ale ta kravata je třeba s pejskem. Nemůţeme si ale vzít, co bychom chtěli. Kostýmy musí být schváleny vedením. 15) Máte pořád stejný kostým? Kdyţ má člověk potřebu něco změnit, koupit si nový doplněk, tak samozřejmě můţe. Ale pokud se dělají nějaké zásadní změny, tak si to opět musíme nechat schválit.
51
16) Jaký je průběh klauniády? Před ní se potkáme, společně se převlékáme a mezitím si ujasňujeme právě ten status a co bychom mohli dělat. S někým se více drţíme toho, na čem se domluvíme a s někým je to zase více o improvizaci. 17) Lukáš Houdek mi řekl, ţe pro zdravotního klauna je důleţité mít problém, mít z něj radost a dokázat ho ještě více prohloubit. Na této bázi je klauniáda zaloţena? Mít problém je východisko pro komickou situaci. Pokud někdo nemá problém, tak je v pohodě. A buďto si člověk vytváří problémy sám nebo od toho tu je ten druhý klaun, který dělá problémy jedničce. Takţe např. já kdyţ vidím toho svého pana doktora, jak je úţasný, tak se snaţím, aby byl ještě víc úţasný. A tím mu vytvářím problémy. Kdyţ si upraví kravatu, tak já mu ji upravím taky. Kdyţ si prohrábne vlasy, tak já mu je hned učešu. Pak jsou pohybové klauniády, kdy člověk o něco zakopne nebo do něčeho narazí. Můţeme mít také verbální problém, kdy si pořád pleteme jména. U menších dětí hrajeme problém spíše na maminku, aby se také zasmála a přeci jenom to malé dítě tomu ještě pořádně nerozumí. 18) Takţe klauni jedničky se vlastně snaţí léčit a dvojky jim to kazí? Ano, oni se snaţí tak moc pomáhat, aţ to vlastně kazí. Ale to je jen jeden model. V podstatě můţe být i ta jednička blbější neţ dvojka. Záleţí na konkrétních klaunech. Ale dá se říct, ţe ukázkový vztah je ten, kdy doktor je jednička, sestra je dvojka. Doktor je dokonalý, sestra je úplně blbá, hrozně ho miluje, pořád mu pomáhá a on o to zas tak moc nestojí. 19) Zapojují se aktivně také starší děti nebo se více stydí? To je různé. 20) Stává se, ţe někdo nechce vůbec spolupracovat? Stává se to. My se vţdycky ptáme, kdyţ vcházíme do pokoje, jestli můţeme dál. A samozřejmě někdo na to třeba nemá náladu, je mu špatně nebo má návštěvu a nechce se zdrţovat s klauny, tak můţe říct ne děkuji a my jdeme pryč.
52
21) Jak dlouho trvá klauniáda na jednom pokoji? To je také různé. Třeba pět minut. Přibliţně navštěvujeme dvě oddělení a máme na ně tři hodiny. Např. dnes jsme byli na pediatrii, kde jsou úplně maličké děti. Tak tam je to většinou kratší, protoţe po obědě hodně spí, takţe jsme to zvládli o něco rychleji. Snaţíme se ještě nastavit čas tím, ţe klaunujeme po chodbách, aby byla nálada v celé nemocnic lepší. Někdy zase máme onkologie, kde jsou čtyři oddělení (stacionář, standardní oddělení, JIP a transplantační oddělení). Tam se člověk snaţí věnovat i sestrám, které uţ jsou na nás zvyklé a chtějí ten kontakt, takţe tady se klauniády natahují třeba na čtyři hodiny. Někdy ten pacient vyloţeně chce a nenechá nás odejít, tak s ním strávíme i dvacet minut a někdy zase jen pozdravíme a pokračujeme dál. 22) Já jsem na www.youtube.com viděla video, jak dva klauni doprovází malého chlapečka z jedné nemocnice do druhé a klaunují s ním prakticky aţ na operační sál. To je běţná praxe? Tak to je úplný ideál. Takhle by to mělo být. Jinde ve světě jsou klauni součástí nemocničního personálu. Kdyţ se odebírá krev, tak jsou u toho přítomni. Sestra ví, co od toho má čekat. U nás ještě ten personál moc neví a kdyţ nás neznají, tak mají pocit, ţe u těch zákroků nemáme být, ţe to není vhodné. Podle nich zdrţujeme a narušujeme. Zase naopak tam kde nás znají, ctí naší práci a kdyţ vidí, ţe jsou klauni na pokoji, tak chvíli počkají a nebo kdyţ vědí, ţe budou dělat pro dítě bolestivý zákrok, tak si nás vyhlídnou a jdou tam s námi. 23) Četla jsem příběh, kdy do nemocnice přišla maminka s malou holčičkou, která měla ošklivě natlučený nos. Maminka byla evidentně v šoku, a tak se svolením sester začali klauni ošetřovat holčičku i maminku. Tím se jim podařilo je obě uklidnit a odvést tak jejich pozornost od prodělaného šoku směrem k smíchu. Je strašně důleţité, aby byla v nemocnici pohoda. Proto se snaţíme i hodně pracovat se sestrami a doktory, pokud tedy mají čas a jsou ochotní. Tam, kde nás znají, uţ čekají, kdy přijdeme. Také rodič, který tráví s dítětem v nemocnici celý den, není v nejlepší náladě. A pokud bude zasmušilý a smutný, tak ani dítě nebude veselé. A to je vlastně ještě důleţitější neţ ten samotný malý pacient. Tím samozřejmě nechci říct, ţe pacient je aţ na posledním místě, ale ta atmosféra je hodně podstatná. Proto se snaţíme působit tak nějak na všechny. Začínáme si hrát uţ ve foyer a kdyţ nás ty paní vidí, tak hned oţívají, protoţe celý den tam jen přijímají formuláře. A kdyţ se potom dokáţou na lidi, 53
co přijdou s nějakým úrazem, usmát, tak uţ vytváří lepší a klidnější prostředí. To samé platí i o vrátných. 24) Ţonglujete také v nemocnici? Ano, také. Nádherná improvizace je, kdyţ vidím např. grep, pomeranč nebo nějaký větší míček. 25) Četla jsem, ţe jedno z kritérií pro přijetí zdravotního klauna je nějaká dovednost. Ať uţ hra na hudební nástroj, zpěv nebo právě tyto pohybové dovednosti. Já si myslím, ţe úplně nejlepší ze všeho je ta hudba. My se vlastně skoro všichni učíme na ukulele a zpíváme, protoţe hudba je univerzální. Hodí se pro malé i velké děti, rodiče i seniory. Je to takový základ. Jsou mezi námi výborní muzikanti. Zaloţili jsme klaunskou kapelu. 26) Jak často v měsíci klaunujete? Tak 8x aţ 10x do měsíce. 27) Liší se Váš charakter, kdyţ klaunujete pro děti a kdyţ pro seniory? Ano, u mě je to jiná postava. To jsem slečna Lída, coţ je taková stará pana. Ne tedy úplně stará, mohla by se klidně ještě vdát. Je slušně vychovaná, srdečná, upřímná a hrozně naivní. To mají babičky moc rády. Většina mých kolegů představuje světáky a já si strašně ráda hraju na jejich sestřenici a snaţím se je pořád vychovávat. 28) Takţe v seniorských domech nejste doktoři a sestry? Ne, máme na sobě nosy, ale kostým by měl být víc jako pro starší lidi. Takţe vycházíme např. z 40. let. Nosíme korále, kloboučky a jsme velmi elegantní. Snaţíme se, aby je to zaujalo a bylo jim to blízké. 29) Hrají si s Vámi stejně jako děti? Ano, moc rádi zpívají. Je strašně krásné, kdyţ se podaří vytrhnout někoho z té fáze demence, kdy nevnímá okolní reálný svět, a kdyţ začneme zpívat, tak jako by se na chvíli vrátil a přidá se k nám. Člověk jim připomene něco, co vlastně dobře znají. To jsou dojemné chvíle, kdyţ je na chvíli vytrhneme z toho odcházení. 54
30) Také chodíte po dvojicích? Ano. 31) V jakém poměru je mnoţství klauniád v nemocnicích a v domovech pro seniory? Častěji navštěvujeme nemocnice. Klauniáda pro děti je více podporována sponzory. 32) Jsou mezi klauny lidé bez hereckého vzdělání? Určitě jsou. V našem týmu je např. dramaturg. Herecké vzdělání můţe být jistá pomoc, ale není to důleţité. 33) V tomto povolání je asi nejdůleţitější umět improvizovat? Asi, ano. Podstatné je umět se vcítit do té osoby a poznat, co potřebuje. Jestli se máte spíš zklidnit a nebo naopak chce něco bláznivého. Jestli s ním máme jít do kontaktu nebo dělat humor jen mezi sebou. Určitě je skvělé, kdyţ se člověk nesvazuje jen čísly, co se předem připraví, a dokáţe vycházet i z věcí, které se mu naskytnou. 34) Je více zdravotních klaunů ţen nebo muţů? Právě ţe snaha je, aby to bylo půl na půl. V Brně tedy máme o něco více kluků, ale nejlepší jsou smíšené páry. Protoţe třeba malé děti by mohly být ze dvou chlapů vystrašené. Přeci jen s nimi ţena komunikuje snadněji, tedy pro ně. A zase sestřičky, maminky a staré babičky chtějí raději toho chlapa. 35) Je pravda, ţe také probíhají různá školení pro zdravotní personál? Ano, Gary dělal takové kurzy pro sestřičky. 36) Jen pro zdravotní sestry? Myslím, ţe to bylo určeno jen jim. 37) Jak organizačně probíhá program Přezůvky máme? To Vám sami rodiče volají nebo to zařizuje nemocnice? Podle mého názoru to koordinuje jakýsi mobilní hospic, který má na starost lékaře, kteří navštěvují domácnosti a ten má pod svou záštitou i nás. Vytypovávají rodiny, kde by 55
mohla být návštěva vhodná, nabídnou to a pokud s tím rodina souhlasí, tak se jen domluví termín a klauni vyrazí. 38) Jak probíhá Cirkus paciento? Klauni jsou s dětmi v civilu čtyři nebo pět dní na oddělení a snaţí se je cokoli naučit (ţonglování, kouzla). A poslední den se koná vystoupení. Je pro to postaven speciální stan, děti jsou nalíčené, klauni k tomu vytvoří cirkusovou kapelu. Takţe dokonalé představení pro rodiče, personál i ostatní pacienty. 39) Měla jste někdy v nemocnici při pohledu na nemocné děti „slabou chvilku“? Samozřejmě, čím častěji třeba navštěvujeme onkologii, nechodíme tam nějak pravidelně, ale můţe se stát, ţe se tam člověk ocitne 4x nebo 5x do měsíce a uţ vidí jakoby kontinuálně nešťastný případ. Tak potom je to určitě náročnější. Kolegové například říkají, ţe pro ně bývá obtíţný Cirkus paciento, kde je po pár měsících vidět, jak je na tom to dítě hůř, přitom ještě před nějakým časem hezky pracovalo a bavilo se. Někdy se také stane, ţe si chce třeba nějaká maminka popovídat. Můţeme to samozřejmě odmítnout, ale většinou na to přistoupíme. Sundáme si nos a v tu chvíli tam jsme sami za sebe. Tak to jsou situace, kdy je ta práce náročnější. Ale kdyţ jsme klauni, tak není čas ani prostor nad tím přemýšlet a ani to tam prostě nepatří. 40) Je rozdíl v tom, kdyţ jste dělala klauna předtím neţ jste měla vlastní dítě a teď? Kdyţ byla Jozefínka úplně maličká, tak to byl rozdíl. Vţdycky jsem za těmi dětmi viděla to svoje. Teď uţ si to tak nespojuji. Není to tak silné, jako kdyţ byla miminko. 41) Napadlo Vás někdy skončit s profesí zdravotního klauna? Někdy to asi člověku probleskne hlavou. Občas je to opravdu vyčerpávající. Prošla jsem si fází, kdy jsem myslela, ţe potřebuji změnu. Ale člověk si od toho odpočine. V tom jsou právě výborné ty workshopy, kde nasbíráme novou energii. Je to stejné asi jako všude jinde. Chvilku dole, chvilku nahoře. 42) Měla jsem moţnost navštívit konkurz, ale naštěstí jen jako pozorovatel. Měla jste se také zúčastnit. To bych asi ztroskotala hned u prvního úkolu. 56
Právě je krásné, ţe nikdy v těchto zadáních nejde o to je správně splnit, ale jde o to, si to co nejvíce uţít. A to kdyţ člověk pochopí, tak pak je ten klaunský svět úplně nádherný. Nejde o splnění cíle, ale o tu cestu, která můţe být velmi zábavná.
Příloha 2: Rozhovor s Lukášem Houdkem 1) Jak jste se o zdravotních klaunech dozvěděl? To bylo hned na začátku. Asi rok 2001, tedy rok, kdy se zakládalo sdruţení a klaunů bylo ještě maličko. Myslím, ţe kromě Garyho byli jen asi další čtyři klauni. A já jsem se o nich dozvěděl v televizi, kde byla reportáţ o Garym, jak navštěvuje nemocnice. A na základě této reportáţe jsem si na něj vyţádal kontakt. 2) Měl jste konkurz? Neměl, to je dobrá otázka. Tenkrát nás bylo tak málo, ţe ani vlastně ţádný regulérní konkurz nešel udělat. Ta úplně základní skupina, byli lidé, kteří uţ měli s tímto povoláním určité zkušenosti, a Gary na ně dostal kontakt od někoho z divadelní branţe (ta klaunská u nás není tolik rozšířená). Takţe měl vlastně skupinu lidí, kteří měli určitou zkušenost, ale hodně odlišného druhu a já si myslím, ţe jsem byl vlastně úplně první, kdo se k tomu namanul úplně z čista jasna. V té době tedy ještě nebyl ţádny vyvinutý systém a konkurzy se nekonaly. Ale dělaly se společné dílny a na základě zkušeností z těch dílen plus potom, kdyţ mě Gary vzal s sebou do nemocnice, jsem se stal zdravotním klaunem a to byl vlastně takový můj konkurz. Postupem času se to hodně vyvinulo, zejména konkurzy. Poţadavky se do určité míry stupňovaly a proces přijímaní nových zájemců se prodluţoval a komplikoval. Takţe teď, kdyţ uţ jsme ve fázi, kdy si můţeme vybírat, se snaţíme, abychom si vybrali opravdu dobře. 3) Kdy se tedy poprvé konal konkurz dnešního typu? Myslím, ţe tak ten rok 2005. Konkurzy se totiţ odvíjí od počtu nových uchazečů. Pro uskutečnění konkurzu je nejdůleţitější dostatečně velká a kompaktní skupina, která dává adekvátní odezvu. Klaun není izolovaná postava, a tak je nutné, abychom my i sám klaun viděli, jak na něj a na co lidé reagují. V případě, ţe se sejdou jen tři zájemci, není moţné vytvořit dostačující prostředí. Pokud se tedy dobře pamatuji, tak v té rané fázi se noví zájemci přibírali rovnou k našim dílnám a pracovali s námi, protoţe těch
57
lidí pořád nebylo tolik, aby se s nimi dalo pracovat ve skupině. A od určité doby, kdy vzrostl počet zájemců, začalo být moţné pracovat čistě jen s nimi. Tato skupina, která se kolo od kola zuţuje se občas „zahustí“ lidmi, kteří uţ tu práci dělají a je to prospěšné pro obě dvě strany, protoţe práce na základech je vţdy cenná. 4) Takhle velký konkurz, který jsem měla moţnost navštívit, tedy není běţný? Není. To byl první takhle velký. Konal se v podstatě pro celou republiku a těch 80 lidí byl opravdu extrém. Pro Prahu, Brno a řekl bych i Ostravu není problém sehnat dostatečný počet lidí, abychom s nimi mohli minimálně udělat první kolo konkurzu. Ale my také působíme i v menších regionech, kde se nám pořád nedaří nikoho najít. A proto jsme se rozhodli pro takhle velkou věc a doufali jsme, ţe nám tu třeba„uvíznou“ i lidé z těch menších měst, coţ se vlastně do značné míry nepodařilo, protoţe jako uţ tradičně byla většina lidí z Prahy a Brna. A v těchto místech uţ poptávka převyšuje nabídku, takţe přesto ţe jsou ti lidé šikovní, nemáme pro ně práci. 5) Jak se v dnešní době můţe obyčejný člověk dozvědět o konkurzu? Dnes to probíhá tak, ţe se na nás většinou lidé obracejí sami. My si od nich necháme poslat ţivotopis a uloţíme si je a ve chvíli, kdy cítíme akutní potřebu, tak všechny tyto lidi, pokud se to týká právě jejich regionů, pozveme na konkurz. Plus ještě probíhá propagace místním, ale to jen v rámci sítě kontaktů, které máme, tedy právě těch co potřebujeme (v divadlech). Nesnaţíme se to propagovat ţádnými inzeráty a tak podobně. Také to máme vyvěšené na stránkách. 6) Jaké lidi vlastně pro práci zdravotních klaunů hledáte? Kdyţ se podíváte na fotky klaunů, co tu máme, tak můţete vidět, ţe to je velice široká škála – od fousatých pánů od rodin aţ po ty křehké mladé holky. Všechny tyto lidi spojují určité osobnostní rysy. Omezení určitě nevyplývají z pohlaví, věku nebo vzhledu. Základem je herecký talent, to je samozřejmost, ale zároveň se u těchto lidí projevuje absence něčeho, co často herci mívají (nebo si aspoň myslíme, ţe to mívají). A to je určitá sebestřednost nebo touha se prosadit na úkor druhých a to tito lidé nemají. Mají nadání a potřebu se o něj s někým na tom správném místě a do správné míry dělit. Takţe byste mezi nimi nenašla nikoho, kdo by měl nějaké hvězdné manýry, byť to častou jsou lidé, kteří ve svém oboru dosáhli velkého úspěchu. Kromě hereckého nadání musí mít také schopnost dělat si legraci sami ze sebe. Naši klauni si doslova prochází 58
očistcem, protoţe na nich hledáme to špatné – to, čím jsou vtipní. Snaţíme se na nich najít vlastnosti, kterým by se ostatní mohli zasmát, coţ pro některé lidi vůbec není. A to se ukazuje právě i na těch konkurzech. Někteří jednoduše nejsou ochotni přistoupit na tento směr uvaţování, přijde jim to poniţující. Tito lidé musí přijmout sebe sama takoví, jací jsou. Coţ znamená, ţe jsou mnohem schopnější a ochotnější to samé udělat i u ostatních a to z nich činí mnohem lepší spolupracovníky. Tím odpadá spousta zbytečných konfliktů. Teď jsem překvapil sám sebe, protoţe jsem o tomhle nikdy do takové šíře nepřemýšlel, ale jak se dívám na ty fotografie za vámi, tak mi dochází, ţe toto opravdu všichni mají. Dalším důleţitým aspektem je ne soucit, ale empatie. Musíte umět dobře přečíst situaci, coţ není vţdy jednoduché. Samozřejmě dostáváme informace od sestřiček, ale spoustu věcí nevíte. Nevíte, jak se pacient zrovna v danou chvíli cítí, nebo co mu kdo řekl, a vy se musíte snaţit zmapovat situaci. To je ta empatická část. Také můţe být v místnosti více lidí, takţe vstupujete i do sociálních vazeb. A vy nevíte, do jaké situace vstupujete, jaké jsou vztahy mezi lidmi v místnosti a o čem se zrovna mluvilo. Takţe se snaţíte vstřebat co nejvíce informací a nějaké to intuitivní středisko vám dá výstup jak zhruba postupovat. Soucit je v tomto případě nebezpečný. My zásadně nelitujeme, ale snaţíme se v mezích našich moţností, tedy radostí a humorem, pomáhat. A kdybychom začali litovat, tak bychom nebyli schopni tohle dělat. A navíc si myslím, ţe soucit stejně nepomáhá ani v ţádném jiném kontextu. Takţe je to opravdu těţké. Je to soucit, ale zároveň schopnost ho ohraničit, protoţe od určité úrovně by to začalo znemoţňovat vaši práci. 7) Na konkurzech musí zájemci plnit několik úkolů. Jsou vţdy stejné? Většinou vymýšlíme nové a často to jsou věci, které děláme na dílnách pro naše stávající klauny. Snaţíme se, aby to pokaţdé bylo v něčem jiné a v něčem stejné, protoţe přeci jen se od těch lidí potřebujeme dozvědět to samé. 8) Snaţíme se – můţete říct kdo všechno? V tuhle chvíli máme umělecké vedení, jak jsme si to sami pojmenovali, a to jsme tři zkušenější klauni – já, Petr Jarčevský a Jana Kučerová, která je momentálně na mateřské, takţe jsme na to jen dva.
59
9) Vytvoření klaunské postavy probíhá na školeních následujících po konkurzu? Je to tak. Ta práce na charakteru začíná uţ na konkurzu a v podstatě nekončí nikdy. Kromě toho, ţe se lidé učí další zásady klaunského řemesla, tak se pořád učí pozorovat sami sebe a zkoumat, co by mohli ještě té postavě dát. Jedná se o řeč, o způsob drţení těla, o způsob pohybu aţ po systém uvaţování. Petr má právě v tomto směru velice dobře vyvinutý „čich“, a tak lidem pomáhá najít to, čím jsou vtipní. Do určité míry se to podobá práci karikaturisty, který je schopný rychle vybrat vaše charakteristické rysy a zveličit je. A vy potom dostanete obrázek, který je vám hodně podobný, kaţdý vás pozná, ale vlastně na něm není nic správně. Nicméně to funguje a je to vtipné. Tak to jen pro přirovnání. 10) Četla jsem, ţe je dobré, pokud má klaun nějakou dovednost (zpívá, hraje na hudební nástroj, ţongluje). Pokud si ale dobře vzpomínám na konkurzu nebyl ţádný úkol zaměřený tímto směrem? My máme většinou tyto informace v ţivotopise. V té první fázi jsou pro nás důleţitější jiné věci. Ale ta hudba, k té se to pak vrací. Klauni opravu hodně pouţívají hudbu a ty, kteří to nedělají nebo mají pocit, ţe to neumí, se k tomu snaţíme přinutit. Další dovednosti jako je například ţonglování nebo kouzlení jsou věci, které můţete pouţít v rámci klaunského hraní, ale nedělají z vás klauna. Jsou to určitě plusy, ale zároveň jsou to věci, na kterých to nestojí a které si můţete eventuálně osvojit i později. 11) Vyţadujete od uchazečů ještě něco jiného neţ ţivotopis - např. nějaké potvrzení od doktora o zdravotní způsobilosti? Ne, nic takového po nich nechceme. Způsobilost se prokáţe časem během těch našich dílen. Nejsme sice ţádní doktoři ani psychologové, ale dokáţeme odhadnout, jestli je člověk dostatečně odpovědný a empatický, aby fungoval nejen jako klaun, ale i v rámci nemocničního prostředí. To si všechno testujeme během toho dlouhého období, kdy s novými uchazeči intenzivně pracujeme, neţ je do nemocnice vůbec pustíme. 12) A to je jak dlouho? Většinou to není kratší doba neţ čtyři měsíce, kdy se s těmi lidmi opakovaně vídáme. Dá se říct, ţe na těch dílnách s nimi prakticky ţijeme. Jíte s nimi, bavíte se spolu, takţe získáte docela dobrý přehled o tom, co je to za člověka. Navíc to není konec procesu. Ti lidé ještě musí navštěvovat nemocnice nejprve v civilu a poté jako tzv. třetí klaun, takţe 60
vidíme i to, jak se chovají v celém tom nemocničním konceptu. A v jakékoli fázi tohoto procesu se s nimi můţeme rozloučit. 13) Co obnáší funkce uměleckého vedení? Umělecké vedení by mělo mít celkový přehled o klaunech a jejich práci. Coţ znamená, ţe ke kaţdému klaunovi bych měl být schopný říct vše podstatné včetně jeho uměleckého vývoje a svého názoru na to, v čem je dokonalý a v čem by se měl ještě zlepšit. Dalším úkolem jsou coachingy, kdy jezdíte pozorovat klauny do terénu. A pak vedeme celoroční dílny a samozřejmě máme spoustu administrativní práce. 14) Vy komunikujete s nemocnicemi? Ne. Kaţdý tým má svého koordinátora, který zajišťuje hladký chod týmu. Takţe zařizuje návštěvy a komunikuje s nemocnicí ohledně organizační stránky. A teď vznikla nová pozice, ţe ještě někdo další z toho týmu zastává post specialisty, coţ je člověk speciálně vyčleněný pro jednu nemocnici nebo oddělení, který řeší s určitým člověkem z té nemocnice, vše potřebné. 15) Oslovujete Vy nemocnice nebo nemocnice Vás? Myslím, ţe v té prvotní fázi to bylo tak, ţe my jsme oslovovali nemocnice, ale nemůţu to úplně zaručit, protoţe v té době jsem se ještě v organizaci těchto věcí nijak neangaţoval. Ale řekl bych, ţe kontakt byl z naší strany, protoţe se všem muselo nejprve vysvětlit, o co se jedná. Dnes se to moţná nezdá, ale v roce 2001 většina lidí o ničem podobném nikdy neslyšela a myslela si, ţe to není vhodné nebo uskutečnitelné. Takţe na začátku tomu musel Gary věnovat opravdu spoustu energie. A od určité chvíle si myslím, ţe se to obrátilo. Našim cílem bylo uţ od začátku navštěvovat všechny velké nemocnice, kam si myslíme, ţe zdravotní klauni patří, a kde má naše práce největší dopad, a to se nám více méně podařilo splnit. 16) Jak organizačně probíhají ostatní projekty (Přezůvky máme, Malý záchranář,…) Tyto speciální projekty má na starost jedna naše kolegyně. Přezůvky máme se rozjelo loni. Je to poměrně nový projekt. O těchto dětech se ví buďto v nemocnici, protoţe za nimi dojíţdějí doktoři nebo o nich ví tzv. mobilní hospic, takţe ta informace přichází od
61
nich. A oni zase naopak informují rodiny o sluţbách zdravotních klaunů. Pak uţ vše záleţí jen na vůli rodiny. 17) Pracují na tomto projektu všichni klauni? Ne, nedělají to všichni. Jsou na to vybraní klauni. A jsou na to i specielně školení, byť ten rozdíl oproti tomu, co děláme obvykle, není velký. Ale přeci jen jste v jiném prostředí a u těch dětí se předpokládá mnohem horší zdravotní stav. A velmi často se stává, ţe kdyţ se rodiče rozhodnou pozvat zdravotní klauny, tak spolu s nimi pozvou třeba ještě kamarády dítěte nebo tam jsou přítomni sourozenci. V tuto chvíli máme dvě dvojice, které se na to specializují. Je to Petra Bučková a Ondřej Klíč v Brně a potom v Ostravě máme Davida Ševčíka a Terezu Vilišovou. V Praze máme taky jednu dvojici, ale ta, myslím, ještě nemá přímou zkušenost. 18) A Malý záchranář? Jedná se vlastně o představení pro školy, kde klauni ve spolupráci se skutečnými záchranáři popisují první pomoc v praxi. Tento projekt byl motivován snahou vyjít vstříc institucím, které nás oslovují, mají zájem se na nás „napojit“, ale nespadají do pole naší působnosti. 19) Jste nezisková organizace? Ano, jsme. 20) Takţe jste závislí na sponzorech? Nás princip je, ţe si nenecháváme platit od nemocnic ani jiných institucí, které navštěvujeme. Veškeré sluţby si financujeme sami prostřednictvím našich dárců. V tom je naše omezení, ale vlastně i určitá svoboda. Jsme skutečně závislí na tom, co dostaneme od dárců, ať uţ individuálních nebo těch firemních. A ten poměr se mění ve prospěch těch individuálních dárců. Čím dál víc to stojí na jednotlivcích, kteří se rozhodnou náš projekt podporovat.
62
21) A dárce si můţe vybrat, na co přispívá? Protoţe od Adély jsem pochopila, ţe převaţuje počet klauniád pro děti nad těmi pro seniory, protoţe je to podle ní více podporováno sponzory. Já bych to tak asi neřekl. Tímto si nejsem úplně jistý, protoţe do tohoto procesu nejsem zapojený. Ale myslím si, ţe je moţné, ţe se v danou chvíli určí, na jakou konkrétní věc se zrovna přispívá. Ale spíš bych řekl, ţe lidé podporují naše sdruţení jako celek, jehoţ hlavním cílem je navštěvovat právě dětské pacienty. 22) Zdravotní klauni jsou placeni? Ano, jsou to profesionálové. 23) Jaké máte zkušenosti s nemocničním personálem? Celou škálu. Ale převaţují ty dobré. Máme sestřičky a doktory, kteří nás mají rádi a my máme rádi je. Tedy my máme rádi všechny stejně, ale některé je snazší mít rád. (smích) Samozřejmě jsou i ojedinělé případy, o kterých všichni víme, které zdravotní klauny nemají příliš v lásce a tvrdí, ţe je to blbost. Tak je dobré tyto jedince příliš nedráţdit. Jinak k nim přistupujeme jako ke komukoli jinému. 24) Já jsem našla, ţe klauni ve světě vznikli v roce 1986, ale ţe Gary poprvé navštívil nemocnici uţ v roce 1976. Takţe se tím zabýval sám nezávisle na ostatních? Ano, sám. Tohle je takový zvláštní souboj o prvenství mezi těma organizacemi a vlastně zbytečný. Protoţe já si myslím, ţe tento koncept je starý třeba uţ několik set let. Takţe si myslím, ţe není tak důleţité, jestli to byl rok 86 nebo 76 nebo 1420, ale ţe tomu lidé vţdycky rozuměli. Myšlenka, aby byl člověk v pohodě a nerezignoval, je tak stará jako lidstvo samo. Gary navštěvoval nemocnice sám aţ vlastně do toho roku 2001, kdy se rozhodl, ţe u nás zaloţí toto sdruţení. 25) Dostal se mi do rukou letáček s „upoutávkou“ na Doktora Klauna. O co se jedná? To je trochu citlivé téma. Je to druhá organizace, která se věnuje něčemu podobnému. A to je tak asi všechno, co bych k tomu mohl říct. Je trochu nešťastné, ţe to propagují tam, kde působíme my, protoţe to vytváří mezi lidmi zmatek. Mohou si myslet, ţe oni jsme my a naopak. Tak doufejme do budoucna, ţe ta koexistence bude férovější. 63
26) Takţe oni fungují na stejné bázi jako Vy? Asi ano. Těţko říct. Oni mají několik projektů, které s tímto nijak nesouvisí a potom mají klauny. Ale jestli svou práci dělají na podobné úrovni jako my, nejsem schopen posoudit, protoţe jsem je v akci nikdy neviděl. 27) Od Adély jsem se dozvěděla, ţe pro klauniádu nejsou určeny stálé dvojice. A na klauniádě se dělíte na jedničky a dvojky. Pokoušeli jsme se o pevné dvojice, ale ukázalo se, ţe to není moţné termínově sladit. To, ţe klaun musí být schopen spolupracovat s jakýmkoli jiným klaunem, povaţujeme za samozřejmost. Není to tak, ţe bychom je nutili klaunovat s co nejvíce lidmi, naopak jsme rádi, kdyţ si mezi sebou vytváří hlubší profesní vztahy a lépe na sebe slyší. Ale nedá se to vţdycky takhle zařídit. Kdyţ je to moţné, tak se snaţíme, aby se sešla smíšená dvojice a ne třeba dva muţi. No a dělení na jedničky a dvojky vychází z toho, ţe nejvíce vtipných věcí často vyplývá z kontrastu nebo jsou zaloţeny na hierarchii a nemocnice je hierarchicky jasně dané prostředí. Dodnes, kdyţ se řekne primář, se všem na chvíli zastaví srdce. Náš princip, vycházející právě z této hierarchie, je vlastně starý klaunský trik. Ale i kdyţ se podíváte kolem sebe, zjistíte, ţe takhle lidé fungují. Ţe jsou vtipné právě ty vztahy, kdy jeden druhému šéfuje. Často je to tak, ţe jednička je jakoby chytřejší a dvojka ta hloupější. Nicméně se ale můţe stát, ţe dvojka v té své hlouposti vymyslí něco tak geniálního, co jedničku v té chytrosti úplně zlikviduje. Jednička tedy většinou vede akci. Zadává cíl, co se přišlo udělat a dvojka jim s tím podle svých nejlepších moţností pomáhá. Cíl je stejný. Dvojka se tedy nesnaţí jedničce nějak podkopávat kotníky. Klauni mají vţdy společný cíl, a to za všech okolností uspět. Coţ se jim většinou nedaří, a kdyţ se jim to podaří, tak často uspějí v něčem úplně jiném, neţ chtěli. 28) Domlouváte se předem? Ano, domlouváme. Určitě by se nemělo stát, ţe dojde k výměně rolí – jednička-dvojka na pokoji. Můţe k tomu ale dojít například uprostřed klauniády, čímţ se ti klauni „občerství“. 29) Takţe se k sobě snaţíte dávat klauny tak, aby se sešla jednička a dvojka. Ano, snaţíme. 64
30) Ale můţe se stát, ţe se sejdou jednička s jedničkou a naopak dvojka s dvojkou? Můţe. To pak většinou jedna jednička dělá dvojku. Horší je, tedy aspoň z mé zkušenosti, kdyţ se sejdou dvě dobré dvojky, které moc neumějí dělat jedničku, protoţe jednička vlastně dává celé té situaci rámec. 31) Vy jste doktor Motyka. Jste jednička nebo dvojka? Já jsem většinou jednička. 32) Kostým vzniká na dílnách? Ano, kostým vzniká na dílnách spolu s charakterem klauna. 33) Vytvoření kostýmu je tedy kolektivní práce? Je to mezi klaunem a uměleckým vedením. Snaţíme se o to, aby si všechny kostýmy byly tak nějak podobné. Aby nikdo nevyčníval. A o to se vlastně snaţíme i v klaunování. 34) Má práce zdravotního klauna nějaký negativní vliv? Z mého pohledu to musí být opravdu sloţité povolání. Lidé nás často litují a mají pocit, ţe na sebe bereme nějaké obrovské břímě. Ale kdyţ jsme s dětmi v nemocnici, tak jsou většinou veselé. A to je náš úkol. My jim neděláme ţádné bolestivé zákroky, nijak je neomezujeme. Naopak se v nich snaţíme rozproudit to zdravé. Takţe si myslím, ţe jsme litováni neprávem. My vidíme děti se smát, coţ je pro rodiče nebo personál často nepředstavitelné. Vidíme tu lepší stránku věci. Také máme psychologické supervize, s kterými to můţeme řešit. A nenapadá mě, jak jinak by to mohlo negativně působit. Ještě jsem neslyšel, ţe by z toho někdo byl vyloţeně nešťastný a měl pocit, ţe ho ta práce ubíjí. 35) Takţe jste neměl v nemocnici slabší chvilku? V nemocnici určitě ne. Ale někdy to na člověka dolehne, kdyţ odchází nebo kdyţ je doma. Ale nikdy to nebylo tak silné, ţe by to mohlo zvrátit moji chuť tu práci dělat.
65
36) Klauniády pro seniory jsou na podobném principu jako pro děti? Jsou na velice podobném principu. Je to ale jiné v tom, ţe někteří pacienti/klienti nejsou plně při smyslech a všemu nerozumí. Jsou tu lidé třeba s pokročilou demencí. V těchto případech pro ně nevytváříte komické situace zaloţené na hierarchii, ale snaţíte se s nimi komunikovat hodně odlišným způsobem. Je zde širší rozpětí handicapů. 37) Jste tu také za doktory? Nejsme doktoři, ale snaţíme se být také poměrně čitelné postavy. Kostýmy vycházejí například z 30. let, které má tato generace v sobě obtisknuté nejsilněji. Takţe se jim snaţíme evokovat právě tuto dobu – dobu jejich mládí. 38) A jak se jmenuje Vaše postava? Já se jmenuji Antonín. Většinou to jsou taková ta stará hezká jména. 39) V jakém poměru navštěvujete nemocnice a domy pro seniory? Na geriatrie se nechodí ve všech městech. Chodí se jen v Praze, Brně, Ostravě a v Hradci Králové, a to jednou týdně. Takţe uţ tohle o něčem svědčí. Ten poměr přesně neřeknu, ale pro seniory je to určitě méně. 40) Dělají to všichni klauni? Nedělají to všichni. Také jsou na to speciálně školeni, protoţe je to zase něco jiného a chceme, aby to klauni dělali dobře. 41) Máte školení ohledně nemocí? Jednou ročně, kdyţ máme velkou schůzi, kde jsme všichni, absolvujeme přednášku lékaře či zdravotní sestry. 42) Máte určený povinný počet dílen za rok? (kdyţ uţ je klaun plnohodnotným klaunem) Máme. Kaţdý se musí zúčastnit velké národní dílny, která se koná jednou za rok a pak se ještě musí zúčastnit jedné z pěti menších vypsaných dílen (vymezeny tematicky nebo regionálně). Dále by měl mít kaţdý klaun aspoň jednou za rok coaching. A kromě toho je nabídka ještě mezinárodních dílen, které nejsou povinné, ale většina klaunů se jich účastní. 66
43) Dají se dílny přirovnat k soustředění? Ano, dají. Jsou to víkendové dílny, kde spolu intenzivně pracujeme. Takţe soustředění je moţná dobré slovo.
Příloha 3: Odpovědi Lucie Bulisové – Dlabolové 1) Co Vás vedlo k tomu stát se zdravotním klaunem? Přání věnovat se klaunskému a improvizovanému divadlu, zájem o dramaterapii i sociální práci. Návrat po mateřské dovolené, který přirozeně směřoval k práci s dětmi. (předtím divadelní dramaturgyně) 2) Jak jste se dozvěděla o zdravotních klaunech? Od kamaráda, bývalého kolegy z Klicperova divadla, kterého jsem poţádala o informace o moţnostech stát se klaunem a který mi dal informace o konání konkurzu. 3) Vzpomínáte si na svůj konkurz (úkoly, dojmy)? Vzpomínám si na první úkol udělat nějakou hloupost, jaké jsme dělali v dětství a při jejím provádění se představit, to jsem pískala písničku na jazyk a na zuby. Další úkol byl ve dvojici, s klaunským nosem, seriózně improvizovat báseň. Dále nějakým způsobem reagovat na předmět, naaranţovaný do místnosti během čekání za dveřmi. (to jsou všechno úkoly z prvního kola, kde bylo přibliţně třicet uchazečů. Do dalších kol nás postoupilo asi sedm, ty konkurzy probíhaly jako seminář – klaunský trénink, během dvou intenzivních víkendů jsme postoupili čtyři, kteří se dosud věnujeme klaunování v nemocnicích. 4) Co čeká ty, kteří projdou konkurzem? Nejdřív náhled (účast na klauniádě v pokojích) v civilu, potom třikrát jako třetí klaun v kostýmu a potom uţ rovnou klauniády ve dvojici.
67
5) Co se odehrává na workshopech pro jiţ vyškolené klauny? Upevňování klaunských dovedností, často jsou workshopy tématicky zaměřené (status, klaunská postava, hudební dílny, případně se rozvíjí umění existence v přítomnosti, hravost, improvizační dovednosti. 6) Co všechno musí klaun znát, aby mohl správně fungovat v nemocničním prostředí (máte přednášky zaměřené na nemoci, hygienu, atd.)? Prošli jsme úvodním školením zejména ohledně hygieny a komunikace se zdravotním personálem. 7) Co si myslíte, ţe je pro toto povolání nejdůleţitější a jaké by měl mít člověk vlastnosti či dovednosti, aby mohl vykonávat práci zdravotního klauna? Těţká otázka… asi je potřeba mít vnímavost a empatii a zároveň i dost drzosti, hravosti i exhibicionismu, aby klaun překonal bariéry související s nemocničním prostředím. 8) Jak se jmenuje Vaše klaunská postava a jaké jsou její charakteristické rysy? Bláţa Kotrlá – potrhlá, zbrklá, rychleji jedná neţ stihne přemýšlet… 9) Z čeho se skládá Váš kostým (kromě bílého pláště a červeného nosu) a proč je právě takový (např. souvisí nějak s Vaším charakterem klaunské postavy? Jedná se o modrý kostýmek s bílými puntíky, klobouk, punčocháče a přes ně velké bombarďáky, které při divočejších pohybech vykouknou zpod sukně. 10) Co vše obnáší klauniáda? Začíná se zaklepáním a dotazem, jestli můţeme dál, pak se exponuje a rozvíjí z velké části improvizovaná hra, kdy jeden z klaunů přináší své téma, důvod, proč jsme přišli, druhý klaun zase vnáší svoje trable, zdrţování a odvádění pozornosti – coţ je princip role jedničky a dvojky – jednička jako ten chytřejší, kdo ví, proč je v pokoji, dvojka mívá větší problém daný úkol pochopit a splnit, ačkoliv je často bytostně přesvědčený, ţe je pro jedničku nepostradatelný.
68
11) V čem se liší klauniáda pro malé děti, děti ve školním věku, „puberťáky“ a pro seniory? Liší se hlavně v tempu, intenzitě a volbě tématu. Malé děti uspokojí často lyričtější hra se zvířátky, bublinkami, hudbou, puberťáci snesou něco „ostřejšího“, senioři naopak méně respektují hru na něco nepravděpodobného, spíš se u nich ujme komická stránka uvěřitelné situace a hodně hudba, písničky z mládí apod.. 12) Stává se, ţe někdo nechce vůbec spolupracovat a jaká je v takovém případě Vaše reakce? Pokud nechce spolupracovat – odmítne náš vstup na pokoj, tak to plně respektujeme, často je to pacientova jediná moţnost svobodné volby. Občas se podaří nesouhlas rozvinout do hry na „nejití dovnitř“ – pacient je spokojen, ţe klauny nepustil do pokoje a zároveň se pobaví hrou, uţije si klauniádu, i kdyţ měl v plánu odmítnout. 13) Jak dlouho trvá klauniáda na jednom pokoji? Pět aţ dvacet minut, někdy se vracíme. 14) Jak často v měsíci klaunujete? Osm aţ desetkrát. 15) V jakém poměru je mnoţství klauniád v nemocnicích a v domovech pro seniory? V Královéhradeckém týmu se odehrává jenom jedna geriatrická klauniáda měsíčně, zbytek jsou pro děti v nemocnicích. 16) Účastníte se některého ze speciálních projektů? Zatím ne. 17) Měla jste někdy v nemocnici při pohledu na nemocné děti „slabou chvilku“? Ano, víckrát. 18) Napadlo Vás někdy skončit s profesí zdravotního klauna? Úplně ne, spíš omezit nebo si dát přestávku.
69
Příloha 4: Seznam nemocnic, které o.s. Zdravotní klaun navštěvuje FN Motol, Praha VFN, Praha FTN Krč, Praha FN, Bulovka, Praha Oblastní nemocnice Příbram Oblastní nemocnice Kolín Klaudiánova nemocnice Mladá Boleslav Krajská nemocnice Liberec Nemocnice Jablonec nad Nisou Masarykova nemocnice Ústí nad Labem FN Plzeň Nemocnice České Budějovice Nemocnice Jihlava Uherskohradišťská nemocnice Uherské Hradiště FN Brno Nemocnice Břeclav FN Olomouc FN Ostrava Nemocnice Frýdek Místek Slezská nemocnice Opava Nemocnice Karviná FN Hradec Králové Krajská nemocnice Pardubice Nemocnice Náchod Nemocnice Valašské Meziříčí Nemocnice Vsetín Nemocnice Třinec Nemocnice Havířov Nemocnice Třebíč 70
Baťova krajská nemocnice Zlín Nemocnice T.G.M. Hodonín Nemocnice Kroměříţ Nemocnice Šternberk Nemocnice Přerov Nemocnice Prostějov Nemocnice Karlovy Vary Nemocnice Sokolov Klatovská nemocnice Klatovy Nemocnice Tábor Státní oblastní nemocnice Trutnov Nemocnice Havlíčkův Brod Nemocnice Litomyšl Nemocnice Cheb Nemocnice Chomutov Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa FN sv. Anny FN Bohunice Brno Nemocnice Kyjov Orlicko-ústecká nemocnice Ústí nad Orlicí Vítkovická nemocnice Městská nemocnice Fifejdy, Ostrava Nemocnice Šumperk Nemocnice Pelhřimov Nemocnice Most Nemocnice Děčín Nemocnice Svitavy Jedličkův ústav Liberec DPL Opařany Dětský domov Karlovy Vary Dětský domov Mladá Boleslav Oblastní nemocnice Jičín
71
DDRS Hradec Králové Rokycanská nemocnice, a.s. Domaţlická nemocnice, a.s. Dětská psychiatrická léčebna Louny
Domovy seniorů a LDN LDN Motol Praha Domov seniorů Praha Řepy Domov pokojného stáří Kamenná, Brno Domov pro seniory Mikulášovo nám. Brno Domov seniorů Ostrava Heřmanice Domov seniorů Sloupnice DPS Kamenec
Návštěvy v rámci Cirkusu Paciento Praha Motol – neurologie Praha Bulovka – ortopedie Dětská psychiatrická léčebna Louny FN Brno – stan Olivova dětská léčebna Říčany Hamzova léčebna Luţe Košumberk Dětská ozdravovna tetín Brno DFN – onkologie
72
Příloha 5: Jiné organizace zdravotních klaunů Cliniclowns België
BELGIE http://www.cliniclowns.be 19 klaunů Ředitel: Valerie van Gastel & Jacques Peustjens Umělecký ředitel: Geert Pardon
Sykehusklovnene
NORSKO http://www.sykehusklovnene.no 15 klaunů Ředitel: Kristin Zachariassen Umělecký ředitel: Tove Karoliussen
CliniClowns Nederland
NIZOZEMSKO http://www.cliniclowns.nl/ 69 klaunů Ředitel: Hans Geels Umělecký ředitel: Jacqueline Kaptein & Ward Latiem
73
Hearts & Minds
SKOTKSO http://heartsminds.org.uk/ 16 klaunů Ředitel: Magdalena Schamberger Umělecký ředitel: Magdalena Schamberger
KlinikClowns Bayern
NĚMECKO http://www.klinikclowns.de/ 49 klaunů Ředitel: Elisabeth Makepeace Umělecký ředitel: Peter Spiel
PayaSospital
ŠPANĚLSKO http://www.payasospital.org/ 20 klaunů Ředitel: Chema Latorre Umělecký ředitel: Sergio Claramunt
74
Le Rire Médecin
FRANCIE http://www.leriremedecin.asso.fr/ 99 klaunů Ředitel: Caroline Simonds & Marc Pelot Umělecký ředitel: Caroline Simonds
Soccorso Clown Societa
ITÁLIE http://www.soccorsoclown.it/ 38 klaunů Ředitel: Yuri Olshansky Umělecký ředitel: Vladimir Olshansky
Fondation Théodora
ŠVÝCARSKO, ŠPANĚLSKO, FRANCIE, ANGLIE, ITÁLIE, TURECKO, BĚLORUSKO, ČÍNA (HONG KONG) http://www.theodora.org/ Ředitel: Andre Poulie & Jan Poulie
75
Big Apple Clown Care
USA http://bigapplecircus.org/clown-care 80 klaunů Ředitel: Lynn M. Stirrup Umělecký ředitel: Guillaume Dufresnoy Tvůrčí ředitel: Michael Christiensen
CliniClowns Austria
RAKOUSKO http://www.cliniclowns.at/ 65 klaunů Ředitel: Friedrich Jonak
The Humour Foundation
AUSTRÁLIE http://www. humourfoundation.com.au/home.html 53 klaunů Ředitel: Mark G. Smith Lékařský ředitel: Dr. Peter Spitzer
76
Fools for Health
KANADA http:// web2.uwindsor.ca/fools_for_health/index.html 49 klaunů Ředitel: Andre Poulie & Jan Poulie Umělecký ředitel: Thierry Jacquier
RED NOSES Clowndoctors International
NĚMECKO, POLSKO, ČESKÁ REPUBLIKA, RAKOUSKO, SLOVENSKO, SLOVINSKO, MAĎARSKO, CHORVATSKO, NOVÝ ZÉLAND http://www.rednoses.eu/index.php Celkem 281 klaunů Ředitel: Monica Culen Umělecký ředitel: Giora Veliger
Clown Doctors UK ANGLIE http://www.clowndoctors.co.uk/?page=60 10 klaunů
77
Příloha 6: Obrázková příloha
Gary Edwards (zdroj: https://www.facebook.com/zdravotniklaun?fref=ts)
(zdroj: https://www.facebook.com/zdravotniklaun?fref=ts)
78
Kurz mladého záchranáře (zdroj:https://www.facebook.com/zdravotniklaun?fref=ts)
Cirkus Paciento (zdroj: https://www.facebook.com/zdravotniklaun?fref=ts)
79
(zdroj: http://zdravotni-klaun.blog.cz/1002)
80
