Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Studijní obor: Hospodá ská politika
PENÍZE A SM NA Money and exchange
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Ing. Michal KVASNIýKA, Ph.D.
Autor: Alexandra EPOVÁ
Brno, duben 2006 Digitally signed by SVI(Jiri Polacek) Date: 2006.12.15 14:41:03 +01'00'
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Katedra ekonomie Akademický rok 2005/2006
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Pro:
Alexandru epovou
Obor:
Národní hospodá ství
Název tématu:
Peníze a sm na
Název tématu v angliþtin :
Money and Exchange
Zásady pro vypracování:
1. Sm na a její problémy 2. ešení problém$ sm ny pen zi 3. Analýza alternativního platebního systému 4. Analýza alternativního platebního systému
Jméno a p íjmení autora:
Alexandra epová
Název diplomové práce:
Peníze a sm na
Název v angliþtin :
Money and exchange
Katedra:
Ekonomie
Vedoucí diplomové práce:
Ing. Michal Kvasniþka, Ph.D.
Rok obhajoby:
2006
Anotace v þeštin : Tato práce se zabývá sm nou a jejími problémy, p edevším pak možnými ešeními t chto problém$. Obecn se p edpokládá, že peníze eší problémy sm ny nejlépe, nebo" nejvíce snižují transakþní náklady sm ny. Cílem práce bylo nalézt taková spoleþenství, které peníze ve sm n nepoužívají, p esto zde sm na funguje. Existence kuly a potlachu dokazuje, že sm na m$že efektivn fungovat i bez pen z. Oba systémy spoléhají na p$sobení neformálních institucí a na p ísné hierarchické uspo ádání spoleþnosti, což snižuje transakþní náklady více než pen žní sm na. Neformální instituce však p$sobí dostateþn siln jen v malých komunitách s t snými sociálními vazbami. Proto existuje maximální velikost, p i které je systém ješt stabilní. Tyto systémy si tedy nemohou klást za cíl obecné rozší ení a nahrazení pen z p i ešení problém$ sm ny. Anotace v angliþtin : The thesis deals with the exchange and its problems, mainly with a possible solution of the problems. Generally, money is supposed to solve the exchange’s problems the best, because money lowers the transaction costs of the exchange. The goal of the thesis has been to find such a society that does not use the money in the exchange, but still its exchange works. The existence of kula and potlach societies proves the possibility of moneyless exchange functionality. Both societies rely on informal institutions and strict hierarchical order, which lower their transaction costs more than the money exchange. Informal institutions are sufficiently powerful only in small, tightly bounded communities. Thus, an upper limit of the community size for a stable system exists. As a consequence, those systems can not achieve a worldwide expansion and do not replace money as an exchange’s problems solution.
Klíþová slova v þeštin :
sm na, problémy sm ny, transakþní náklady, peníze, instituce, alternativní platební systémy
Klíþová slova v angliþtin :
exchange, problems of exchange, transaction costs, money, institutions, alternative payment systems
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn pod vedením ing. Michala Kvasniþky, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Dále souhlasím, aby práce nebo jakákoli její þást byla ší ena bez p edchozího souhlasu autora, za podmínky, že bude ádn citována a nebude použita ke komerþním úþel$m.
V Brn dne 30. 4. 2006 vlastnoruþní podpis autora
Na tomto míst bych ráda pod kovala Ing. Michalu Kvasniþkovi, Ph.D. za cenné p ipomínky a odborné rady, kterými p isp l k vypracování této diplomové práce. A dále pracovník$m katedry antropologie Masarykovy univerzity, kte í mi byli velmi nápomocní p i hledání antropologických podklad$ pro moji práci.
Obsah Úvod.......................................................................................................................................8 1 Sm na a její problémy ......................................................................................................10 1.1 Obecn o sm n .........................................................................................................10 1.2 Problémy sm ny ........................................................................................................13 1.3 Shrnutí problematiky sm ny......................................................................................20 2 ešení problém$ sm ny pen zi ........................................................................................21 2.1 Peníze a jejich význam ..............................................................................................21 2.2 Peníze jako ešení problém$ sm ny v ekonomických teoriích..................................24 2.3 Problémy pen z a jejich ešení ..................................................................................35 2.4 Zhodnocení role pen z ve sm n ...............................................................................38 3 Kula jako platební systém.................................................................................................40 3.1 Vymezení kuly...........................................................................................................40 3.2 Ekonomické aspekty kuly..........................................................................................45 3.3 Problémy sm ny a kula..............................................................................................47 3.4 Alternativy ke kule.....................................................................................................54 3.5 Je kula úsp šná p i ešení problém$ sm ny? .............................................................55 4 Potlach jako platební systém.............................................................................................57 4.1 Vymezení potlachu ....................................................................................................57 4.2 Ekonomické aspekty potlachu ...................................................................................61 3.3 Problémy sm ny a potlach.........................................................................................63 4.4 Alternativy k potlachu ...............................................................................................68 4.5 Je potlach úsp šný p i ešení problém$ sm ny?........................................................70 Záv r ....................................................................................................................................71 Použitá literatura ..................................................................................................................74
Úvod Lidé sm ují již od nepam ti, nebo" sm na zvyšuje jejich bohatství. Ovšem se sm nou jsou spojené i urþité problémy, které zvyšují náklady na její provád ní a snižují užitek lidí z ní. Vývoj sm ny se tedy ubíral sm rem k ešení t chto problém$ a snížení náklad$, což vyústilo ve vznik jediného prost edku sm ny, pen z. Za ešení problém$ sm ny považují peníze nap íklad Karl Menger, Josef Alois Schumpeter, Armen Alchian a další. Položme si však otázku: „Lze problémy sm ny ešit i jinak než zavedením pen z?“ Intuitivn cítíme, že odpov na tuto otázku zní ano. V práci se však pokusíme tuto odpov podložit empirickými skuteþnostmi. Budeme se snažit vyhledat informace o takových spoleþenstvech, která problémy sm ny eší jiným zp$sobem, než pomocí pen z. Tato problematika nebývá centrem ekonomického zájmu, p itom však m$že výrazn p isp t k širšímu pochopení ekonomických souvislostí sm ny a pen z. Motivem pro vznik práce byla práv ona intuitivní podstata odpov di na otázku, snaha o její empirické zd$vodn ní a skuteþnost, že peníze jsou každodenní souþásti moderní spoleþnosti. Mohou však k nim existovat i alternativy? Tyto motivy se budou prolínat celou prací. Nejprve se soust edíme na samotné problémy sm ny. Struþn zformulujeme jednotlivé problémy tak, jak jsou popsány ve st žejních teoriích výše uvedených autor$. Zárove nastíníme zp$sob, jakým dané teorie vysv tlují ešení problém$ sm ny pen zi. Poté se pokusíme nalézt informace o takových spoleþenstvech, která sm ují a nevyužívají k tomu peníze. P itom se nebudeme omezovat jen na existující spoleþenstva, ale budeme hledat i v minulosti. U nalezených spoleþenstev zjistíme, zda se v jimi provád né sm n vyskytují zkoumané problémy a pop ípad , proþ se zde n které problémy nevyskytují. Vyjdeme z p edpokladu, že pokud sm na úsp šn funguje, musí být schopna problémy sm ny ešit. Protože nalezená spoleþenstva existovala po delší dobu, je z ejmé, že jimi provád ná sm na byla funkþní a to bez použití pen z. Zp$soby, jakými daná spoleþenství eší nebo ešila problémy sm ování, nám umožní podložit odpov na naši otázku empirickými skuteþnostmi. Metodologie je tedy založená na analýze a dedukci. S ohledem na uvedené skuteþnosti bude práce rozd lena do þty kapitol. V první kapitole budou p edstaveny jednotlivé problémy sm ny a též obvyklé p íþiny jejich vzniku. 8
Ve druhé kapitole uvedeme n kolik teorií, které za ešení problém$ sm ny považují peníze. P i hledání p íþin problém$ má však každá teorie jiná východiska. Ve t etí kapitole se budeme zabývat kulou - alternativním platebním systémem, který funguje na území Melanésie, ve þtvrté kapitole pak dalším alternativním platebním systémem – potlachem, který ke sm n využívali severoameriþtí indiáni. Nejprve se s ob ma systémy seznámíme, posléze prozkoumáme jejich ekonomické aspekty. Zam íme se p edevším na zp$soby ešení problém$ sm ny v t chto systémech. V záv ru struþn shrneme zjišt né poznatky a na jejich základ odpovíme na naši otázku.
9
1 Sm na a její problémy V této kapitole se bude zabývat tím, co je to sm na, jak se vyvíjela a jaké problémy musela p i svém vývoji p ekonávat.
1.1 Obecn o sm n Úþel sm ny Ekonomie n kdy bývá oznaþována jako v da o bohatství, tj. íká, co bychom m li ud lat, abychom zv tšili naše bohatství - jak co nejefektivn ji použít vzácné zdroje (tj. práci, p$du a kapitál) k výrob užiteþných komodit. Nicmén bohatství lze zv tšit i bez zv tšení výroby – pouhou sm nou. Bohatství není m eno množstvím statk$, nýbrž uspokojením z nich. A práv sm na m$že zvýšit uspokojení, aniž by zv tšila množství, p iþemž þím více se lidé odlišují svými preferencemi ve spot eb , tím je význam sm ny p i zvyšování bohatství v tší. Je rovn ž d$ležité zmínit, že dobrovolná sm na obohacuje oba sm ující, oba jsou na tom po sm n lépe než p ed ní (Holman, 2005). Sm na nejenže dokáže zv tšit bohatství bez zvýšení výroby, ale díky tomu, že umožuje d lbu práce a specializaci výrobc$, vede i ke zvýšení výroby. D lba práce znamená specializaci jednotlivých výrobc$ pouze na urþité druhy pracovních þinností þi na jednotlivé pracovní operace. Je to soustavný, neustále se prohlubující proces, v jehož pr$b hu se p$vodn jednotný proces výroby statk$ d lí na jednotlivé þásti, které se osamostatují. D lba práce poukazuje na spoleþenský charakter výroby. Jedinec vynakládá práci proto, aby získal statky pot ebné k uspokojení svých pot eb. A i když pracuje izolovan , vynakládá práci v rámci spoleþnosti a jí daných hospodá ských vztah$ (Fuchs, 2001). ýlov k jako výrobce se stává stále specializovan jším výrobcem, p iþemž tím, že vyrábí, vytvá í p edpoklady pro uspokojování pot eb. Tentýž þlov k jako spot ebitel je charakterizován neustále se zv tšujícím množstvím požadavk$ na spot ebu. Tento rozpor mezi zv tšujícími se pot ebami jednotlivc$ ve spoleþnosti a omezenými zdroji je nejlépe ešitelný sm nou. Díky d lb práce si jednotlivec už nemusí vyráb t sám všechny statky, které pot ebuje, ale m$že se specializovat na provád ní takové þinnosti, kterou je schopen vykonávat nejefektivn ji a vyrobit tak více statk$, které m$že sm nit. To mu umožní i více
10
spot ebovávat, protože k uspokojení svých pot eb m$že nyní využít nejen statk$ vyrobených jím samotným, ale také statk$ vyrobených jinými þleny spoleþnosti, tj. díky sm n a d lb práce se zvýší užitek každého jednotlivce ve spoleþnosti (Fuchs, 2001). Vývoj sm ny Sm na prošla historickým vývojem v závislosti na spoleþenských pom rech a zejména na vlastnických formách. Po celou dobu svého vývoje se sm na musela potýkat s problémy, které zvyšovaly „transakþní náklady“, tedy náklady na provád ní sm ny, viz dále v textu. ešení problém$ urþité formy sm ny spoþívalo v jejím nahrazení jinou formou sm ování, s nižšími transakþními náklady v daném ohledu, p iþemž se ale mohly vyskytnout jiné problémy sm ny, zvyšující jinou þást náklad$ na provád ní sm ny. Snahou bylo dosáhnout takové formy sm ny, která bude mít nejnižší transakþní náklady. P edtím, než se rozvinula sm na, existoval p íkazový systém, v jehož rámci docházelo k p ímému rozd lování, tj. to, co bylo vytvo eno bylo p ímo p id leno jednotlivým subjekt$m tak, aby mohli uspokojit své pot eby. Historicky je základem sm ny existence d lby práce a soukromého vlastnictví (Fuchs, 2001). Výchozím typem sm ny byl barter, neboli p ímá sm na. P ímá sm na je nejjednodušší formou sm ny, kdy dochází ke sm n dvou statk$, neboli jak uvádí Meir Kohn „ke sm n hodnoty za hodnotu“ (Meir Kohn, 2004, str. 11). Tento typ sm ny s sebou ovšem p ináší závažný problém, oznaþovaný jako „problém dvojnásobné shody pot eb“ (ten lze snadno vysv tlit na p íkladu: peka upeþe chléb a je ochoten ho sm nit za mýdlo, tzn., že musí najít takového þlov ka, který nejen, že vyrábí mýdlo, ale je ochoten ho sm nit práv za chléb). Naturální sm na, neboli barter, vyvolává p íliš vysoké náklady sm ny – náklady na hledání, smlouvání a uzavírání obchod$. Je totiž velmi nepravd podobné, že by se sešli dva lidé s oboustrannou shodou pot eb. Kv$li tomu se „barter stal brzdou specializace a d lby práce“ (Holman, 2005, str. 462). Pro p ekonání tohoto problému se vyvinula tzv. centralizovaná sm na. Její podstatou se stala snaha o vytvo ení organizovaného trhu, kde by bylo možné sm nit výrobek za jakýkoliv jiný. To vytvo ilo p edpoklad, že by n kte í jedinci nashromáždili dostateþné zásoby všech statk$ existujících ve spoleþnosti a byli by ochotní sm nit kterýkoliv z t chto nashromážd ných statk$ za statek p inesený jiným jedincem. Tím by došlo k odstran ní problému dvojnásobné shody pot eb a výraznému snížení transakþních
11
náklad$. Ovšem i zde by došlo k urþitým náklad$m zavedení daného systému, nebo" jedinci v nující se zprost edkovávání sm ny by se již nemohli podílet na výrob statk$, z ekonomického hlediska by nebyli produktivní, docházelo by tak k plýtvání se vzácným zdrojem, prací (Harasimoviþ, 2003). P ímá sm na m$že rovn ž p ejít ve sm nu nep ímou. Její podstata spoþívá v tom, že jedinec nevym ní sv$j statek za takový statek, který p ímo chce a pot ebuje, ale za statek, který nechce spot ebovat, nýbrž dále sm nit. Vybírá si p itom takový zprost edkovatelský statek, o kterém p edpokládá, že ho lidé budou ve sm n ochotn ji p ijímat než jím p$vodn nabízený statek. Rozhodující místo v tomto procesu zaujaly kovy pro svou trvanlivost, tvárnost a d litelnost (White, 1999). P edností kovu byla všeobecná použitelnost, uchovatelnost a nem nnost. Reprezentovaly v malém objemu velkou hodnotu, snadno se p epravovaly a skladovaly (Menger, 1892). Nicmén tento typ sm ny je nároþný p edevším na „investice do informací“ o obchodních partnerech, p iþemž hledání informací vyžaduje þas, který mohl být využit k výrob . Obchodník tak musí volit kompromis mezi informacemi a þasem, tj. mezi náklady na informace a transakþními náklady sm ny. Náklady na informace se dají snížit zavedením cen vyjad ujících kvantitativní pom ry sm ovaných statk$. Ovšem náklady na zjišt ní všech relevantních cen jsou op t znaþné, jedinec tak musí volit mezi rizikem provedení neoptimální sm ny a vynaložením dodateþných náklad$ na získání informací o cenách. Bude-li však zavedena spoleþná úþetní jednotka, v níž se budou vyjad ovat ceny všech sm ovaných statk$, náklady se sníží, ale úpln nezmizí (Brunner a Meltzer, 1971). Když bude stále více jednotlivc$ ve spoleþnosti up ednostovat urþitý druh statku, vyústí nep ímá sm na ve sm nu pen žní, která je jejím krajním p ípadem. Všichni jedinci p i ní používají jednotný prost edek sm ny – peníze, obecn uznávaný prost edek sm ny – tj. takovou komoditu, kterou jsou všichni ochotni ve sm n p ijímat jako platbu p i vyrovnání transakce (Menger, 1892). Toto bude dále rozvinuto v þásti práce v nované Mengerov teorii vzniku pen z. Pen žní sm na eší p edchozí problémy, je v souþasné dob nejvyšším dosaženým stupn m sm ny, nicmén i tato sm na s sebou p ináší urþité problémy, jako je „þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou“ þi asymetrie informací mezi kupujícím a prodávajícím. Kdy þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou znamená fakt, že jedinec m$že vlastnit statek, není ovšem motivován k okamžité sm n , protože zatím nechce spot ebovávat.
12
Krom obchodování se statky a službami se rozvíjí také jiné formy obchodování, jako je nap íklad p$jþování þi obchod rizika. Je z ejmé, že oba typy obchodování jsou p ínosné pro ty, kte í je provád jí. P$jþování eší to, že ve spoleþnosti existují na jedné stran jedinci, kte í mají v souþasné dob nadm rnou a p ebyteþnou kupní sílu a rádi by ji sm nili za kupní sílu v budoucnu, a na druhé stran jsou zde podnikatelé a domácnosti, kte í pot ebují kupní sílu nyní, aby mohli financovat své investice. Dá se tak íci, že p$jþování v urþitém smyslu eší þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou u t ch jedinc$, kte í mají statky (peníze) nyní, ale cht li by je spot ebovávat až v budoucnosti. Hlavní složky obchodu za rizika p edstavují pojišt ní a forwardové obchody. Ziskem u pojišt ní je to, že snižuje možné ztráty, p iþemž to, co je možné získat má mnohem vyšší hodnotu, než je cena pojišt ní. Forwardové obchody pak snižují riziko možné ztráty dané poklesem cen urþité komodity. Nicmén všechny tyto druhy obchodování s sebou p ináší zvýšení transakþních náklad$, protože jsou závislé na dodržení slib$ a tudíž na d$v e, dále se u nich objevují problémy s pobídkami a u p$jþování také problémy s likviditou (Kohn, 2004). N které z problém$ jsou pak ešeny pomocí institucí, jak bude oz ejm no dále v textu. Vývoj sm ny se tedy ubíral od p ímé barterové sm ny dvou statk$ ke sm n nep ímé, a to p edevším k její krajní form - pen žní sm n , využívající jediný sm nný prost edek, peníze. S každou formou sm ny jsou spojeny urþité problémy, p iþemž každý následující typ sm ny eší problémy p edchozí formy sm ny, m$že ovšem implikovat vznik dalších problém$. V souþasné dob fungující pen žní sm na je tak sm nou, která by m la ešit všechny problémy p edchozích typ$ sm n. Jak peníze tyto problémy eší, bude blíže rozvedeno ve 2. kapitole, zde se pouze blíže seznámíme s již zmín nými problémy, které musela sm na p i svém vývoji p ekonat.
1.2 Problémy sm ny Mezi problémy sm ny pat í: dvojnásobná shoda pot eb, þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou, náklady na informace, dopravní náklady, problém d$v ry, likvidity a problém s pobídkami. V této þásti práce se s nimi blíže seznámíme. Všechny tyto problémy s sebou p inášejí r$st transakþních náklad$, proto je d$ležité se nejprve v novat práv jim.
13
Transakþní náklady Jednotná definice transakþních náklad$ neexistuje, nejþast ji však jako transakþní náklady bývají oznaþovány náklady vzniklé p i provád ní sm ny, tj. p i obchodování se statky a službami. Douglass C. North nap íklad uvádí, že transakþní náklady „sestávají z náklad$ na zjišt ní podstatných vlastností p edm tu sm ny a z náklad$ na ochranu práv a kontrolování a vynucování dohod“ (North, 1990, str. 27). Furubotn a Richter (2000) rozlišují mezi tržními, manažerskými a politickými transakþními náklady. Manažerské transakþní náklady jsou spojeny s transakcemi provád nými uvnit firmy, ale mohou se vyskytnout nap íklad i u p íkazového systému (systém rozd lování statk$ p edcházející barterové sm n ), kdy hierarchické uspo ádání spoleþnosti výrazn p ispívá jejich snižování. Politické transakþní náklady souvisí s provozováním a p izp$sobováním institucionálního rámce státu, ale vzhledem k charakteru práce se jimi dále nebudeme zabývat. Tržní transakþní náklady pro n p edstavují „náklady na používání trhu“ a úzce souvisí se sm ováním. 1 Tržní transakþní náklady sestávají z: x náklad$ na p ípravu kontraktu, tj. z náklad$ na vyhledávání obchodního partnera a zjiš"ování informací o n m x náklad$ uzav ení smlouvy, tj. náklad$ na vyjednávání a náklad$ spojených s rozhodnutím o uzav ení kontraktu x náklad$ monitorování a náklad$ vynucování smluvních závazk$. Vyhledávací a informaþní náklady vznikají p i vyhledávání vhodného partnera, kdy hledání je nákladné a m$že být i zdlouhavé, p iþemž þím déle trvá, tím je nákladn jší. K nim je nutné „p ipoþíst“ náklady komunikace mezi potenciálními partnery. Dále je nutné získávání informací o cenových požadavcích možných dodavatel$, p iþemž vznikají náklady na testování kvality jejich výrobk$. Náklady na vyjednávání zahrnují v novaný þas, náklady na právní pomoc a podobn . Existuje zde informaþní asymetrie (vyjednávající strany mají privátní informace, které nemusejí chtít sd lit). Za takových okolností muže být výsledek neefektivní. Náklady na rozhodování zahrnují placení poradc$, náklady na dosažení shody v týmu apod. Náklady dohledu a vynucování vznikají kv$li nutnosti 1
viz Furubotn, Richter, str. 44
14
sledovat, zda je kontrakt pln n dle dohodnutých podmínek – zda jsou dodávky v termínu, zda odpovídá kvalita atd. Pokud podmínky kontraktu pln ny nejsou, je nutné zajistit svá práva a vynucovat je. Nicmén vynucování kontraktu je nákladné, proto je urþité nedodržení podmínek neodvratné. A práv tyto tržní transakþní náklady, tj. reálné náklady, které musí agenti vynaložit na provedení sm ny, hrají p i rozhodování o uplatn ném zp$sobu sm ny nejv tší roli, nebo" s každou formou sm ny jsou spojeny jiné problémy, které zvyšují r$zné þásti transakþních náklad$. Navíc zdroje vynaložené tímto neproduktivním zp$sobem (tj. ne na výrobu) nemohou být využity ke spot eb . Transakþní náklady proto p edstavují náklady ve form ušlého užitku. Jelikož transakþní náklady jsou reálné zdroje, které musí agent vynaložit, pokud chce sm ovat, snaha o maximalizaci užitku ho p im je k hledání zp$sobu, jak tyto náklady snížit. Dvojnásobná shoda pot eb Tento problém vzniká u p ímé sm ny, tedy u barteru. Aby p ímá sm na mohla prob hnout, je nutné, aby vlastník a dodavatel zboží A cht l zboží B a ve stejném okamžiku dodavatel zboží B cht l zboží A. P edpokládejme, že jeden agent nabízí vajíþka a chce za n ve sm n získat pár bot. Pokud ovšem druhý agent nabízí boty, ale nechce za n vajíþka, neexistuje pro tyto dva p i barteru východisko, jak sm nit. Pro kohokoliv, kdo chce prodat by" i tu nejzákladn jší komoditu, platí, že musí nejen najít n koho, kdo je ochoten danou komoditu koupit, ale takového þlov ka, který je ochoten za ni ve sm n nabídnout práv tu komoditu, kterou ten první pot ebuje, tzn. agent musí najít nejen n koho, kdo je ochoten koupit vajíþka, ale n koho, kdo koupí vajíþka a nabídne mu za n boty. Hledání vhodného partnera pro sm nu m$že trvat dlouho, p iþemž þím déle hledání trvá, tím jsou vyšší transakþní náklady na vyhledávání partnera a zjiš"ování informací o n m (Holman, 2005). Trh pro jakoukoliv komoditu je tak striktn omezen a je navíc velmi malý, p iþemž prostor pro d lbu práce je v takovém prost edí zanedbatelný. Nejv tší problémy nastávají t m, kte í vlastní obtížn d litelnou komoditu, nap . pluh. Pokud n kdo vlastní pluh a pot ebuje ve sm n získat více komodit, nap . vajíþka, chléb, máslo a boty, je evidentní, že nem$že rozd lit pluh na více þástí a za n pak po ídit komodity, které pot ebuje. Agent nebude tudíž schopen pluh kdykoliv prodat, což implikuje nejen hrozbu,
15
že se vlivem existence problému dvojnásobné shody pot eb p ímá sm na neuskuteþní, ale bude to znamenat i výrazné omezení produkce urþitých statk$ vlivem nemožnosti jejich uplatn ní ve sm n , tj. dané statky se budou vyráb t jen „na objednávku.“ ýasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou Je dalším problémem spojeným se sm nou a vzniká tehdy, chce-li jedinec statek získaný ve sm n spot ebovat až pozd ji, pop ípad nechce-li zatím do sm nných transakcí vstupovat v$bec a sv$j statek bude chtít sm nit až ve chvíli, kdy bude chtít spot ebovávat. 2 Jenže s odložením spot eby mohou být spojeny dodateþné náklady, nap . pokud jedinec vyrábí statky, které rychle ztrácí hodnotu (nap . vajíþka uvedená u barteru), protože þím pozd ji daný statek sm ní, tím nižší bude protihodnota, kterou za n j ve sm n získá a bude tak schopen mén uspokojit své pot eby. Navíc mu vzniknou náklady na skladování svého statku po dobu, než se rozhodne sm nu uskuteþnit. Pokud jedinec provede sm nu okamžit , získá za své zboží ve sm n více, ovšem bude se muset rozhodnout, za jaké zboží sv$j statek sm ní. Zda za zboží, které pozd ji spot ebuje, þi za zboží, které potom bude dále sm ovat. V druhém p ípad mu vzniknou dodateþné náklady na op tovnou sm nu p echodn drženého statku (zvýší se dopravní náklady a transakþní náklady). Nicmén v obou p ípadech se agent bude potýkat se skladovacími náklady – pokud zboží nebude chtít spot ebovávat okamžit . Proto bude usilovat o to, aby ve sm n získal statek s nejnižšími náklady na skladování a navíc takový statek, jehož hodnota se v þase p íliš nem ní. Náklady na skladování lze odstranit tím, že se agent dohodne se svým obchodním partnerem, že mu sv$j statek poskytne okamžit , ale proti pln ní od n j obdrží až v okamžiku, kdy bude chtít spot ebovávat. Díky tomu se bude agent potýkat pouze s náklady na uzav ení transakce, které ovšem mohou být n kdy mnohem vyšší než náklady na skladování p echodn drženého statku. Je tomu tak proto, že dojde-li k okamžitému vyrovnání transakce, jedinec drží statek, který ve sm n získal a tento má urþitou hodnotu. Pokud ovšem dojde k vyrovnání transakce až v budoucnu, vznikají agentovi dodateþné transakþní náklady, nebo" v daném okamžiku drží pouze pohledávku, jejíž hodnotu nem$že ovlivnit. Záleží na obchodním partnerovi, zda dodrží podmínky obchodu – mezi partnery musí nutn panovat vzájemná d$v ra. Tento problém je více rozvinut v oddíle 2
Celý oddíl vychází z Harasimoviþ (2003)
16
D$v ra þi spoléhání na sliby. Agent v p ípad nedodržení nese riziko, že hodnota jeho pohledávky bude nižší nebo dokonce nulová. Toto riziko lze snížit investováním do informací o obchodním partnerovi, zvyšují se tak ale transakþní náklady. Pokud není dohoda spln na, op t rostou transakþní náklady agenta, nebo" musí spln ní kontraktu vymáhat. D$vodem r$stu transakþních náklad$ je asymetrie informací mezi prodávajícím a kupujícím. Daná problematika je detailn ji rozvinuta v oddíle Náklady na informace. Pokud by m l prodávající plné informace o schopnosti kupujícího dostát svým závazk$m, jeho schopnosti vyrovnat transakci apod., nesl by pouze riziko neoþekávaných událostí, jako jsou nap . p írodní katastrofy, které je stejné pro oba obchodní partnery. Asymetrie informací však zvyšuje transakþní náklady i kupujícímu, ten musí poskytovat prodávajícímu dodateþné informace a záruky. Vývoj sm ny se ubíral sm rem snížení t chto náklad$ pro ob strany. Náklady na informace Jsou souþástí transakþních náklad$, ale jejich role je velmi významná, þasto je nedostatek informací jednou z hlavních p íþin, proþ ke sm n nedojde. Tento problém vzniká nap íklad u nep ímé sm ny, kdy aby byl n jaký statek ochotn p ijímán ve sm n jako platba za služby, musí mít všichni ti, kte í jej takto používají informace o tom, že jejich obchodní partner daný statek p ijme také tak. P i nedostatku t chto informací ke sm n nedojde. Dalším typem informaþních náklad$ jsou náklady na p ípravu kontraktu. P ed uskuteþn ním sm ny si agent musí stanovit, jaký by m l být vhodný obchodní partner, a pak se jej snaží hledat, p iþemž musí zjiš"ovat všechny relevantní informace, aby se mohl rozhodnout, zda daný partner vhodný je þi není (jaký statek nabízí, co za n j požaduje, jak je schopen plnit své závazky, atd.). Najde-li vhodného partnera, musí ho informovat o možnosti sm ny a za jakých podmínek. To vše si žádá náklady ve form þasu a energie, kdy þas strávený tímto zp$sobem nem$že být efektivn využit k výrob . Na druhou stranu znalost t chto relevantních informací sníží agentovi náklady na provedení sm ny. Je proto nutné nalézt kompromis mezi informacemi a þasem tak, aby se optimáln snížily transakþní náklady (Brunner a Meltzer, 1971).
17
Každý agent si musí rovn ž ov it vlastnosti statk$, které získá ve sm n . Znalost t chto informací o statku je ovšem nákladná, nicmén snižují riziko uzav ení nevýhodné transakce. A protože jedinec nezjiš"uje jen kvalitativní vlastnosti statku, ale i širší souvislosti, které mají vliv na kvalitu spot eby daného statku, riziko se tím zmenšuje na minimum. N kdy ovšem mohou být náklady na tyto informace tak vysoké, že ke sm n v$bec nemusí dojít (Alchian, 1997). Dopravní náklady Jsou náklady spojené s dopravením statku na místo, kde dojde ke sm n . Tyto náklady se p ímo nezahrnují do transakþních náklad$, i když ve svém d$sledku je ovlivují, nebo" m ní celkové náklady agenta na provedení sm ny, m$žeme íci, že užitek plynoucí agentovi ze sm ny musí p evýšit transakþní a dopravní náklady. Dopravní náklady jsou rovn ž p ítomny u problému dvojnásobné shody pot eb, kdy po úsp šném nalezení obchodního partnera (pokud je nalezen), musí agent hradit ješt dodateþné náklady na dopravení statku jeho novému majiteli. I u problému þasového nesouladu mezi výrobou a spot ebou vznikají p i držení statku po p echodnou dobu dodateþné dopravní náklady, nebo" agent musí tento statek dopravit do svého domova, a po uplynutí urþité doby jej znovu dopravit na místo uskuteþn ní další sm ny. Tyto náklady hrály významnou roli p evážn v minulosti, kdy byla doprava na velké vzdálenosti problémem, v dnešní dob jejich d$ležitost klesá, nebo" roste objem p epravy a náklady na p epravenou jednotku zboží klesají. Problémem už není ani doba trvání p epravy díky využívání moderních dopravních prost edk$. I když ješt dnes mohou existovat území, kam m$že být dopravení n jakého statku nákladné. D$v ra þi spoléhání na sliby Problém s d$v rou a spoléháním na sliby je implicitn zahrnut v oddíle ýasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou, nicmén je d$ležité jej vyzdvihnout vzhledem k roli, jakou d$v ra hraje v námi zkoumaných alternativních platebních systémech – kule a potlachu. Všechny typy obchodu 3 krom hotovostního obchodování se statky a službami, kam dle Meir Kohna pat í barter a pen žní sm na, zahrnují sliby. Sliby jsou problémem, 3
to znamená obchodování se statky a službami, p$jþování a obchod rizika
18
protože nemusí být spln ny. Tudíž p edtím, než je sepsán kontrakt závislý na dodržení slib$, je nutné shromáždit informace o tom, jak je kupující schopen plnit své závazky. Smlouva pak musí být sepsána tak, aby p esn specifikovala podstatu slibu (Kohn, 2004). D$v ra není problémem v malých spoleþenstvích, kde si dodržování slib$ vynucují neformální instituce a nepln ní je vždy potrestáno, ovšem p i r$stu velikosti spoleþnosti už na vynucování pln ní kontrakt$ neformální instituce nestaþí a vymáhání smluv musí být zajiš"ováno formálními institucemi, nap íklad zákonem. 4 Likvidita Likviditu lze definovat jako „snadnost (rychlost a nízké náklady), s jakou lze aktivum p em nit v prost edek sm ny – v peníze“ (Holman, 2005, str. 688). Tento problém je spojen p edevším se p$jþováním a obchodem rizika, tedy se sm nou s odloženými platbami, kdy „dochází ke sm n hodnoty za slib“ (Kohn, 2004, str. 11). Kv$li delšímu trvání kontraktu v þase m$že dojít u jedné þi obou sm ujících stran ke zm n preferencí þi podmínek, za kterých byl kontrakt uzav en. Mohou požadovat své peníze zp t okamžit . Výše transakþních náklad$ spojená s nedodržením kontraktu pak závisí práv na likvidit . ýím je aktivum mén likvidní, tím vyšší jsou náklady nedodržení kontraktu. S pot ebou likvidity se lze setkat i u barteru, probíhá-li formou odložených plateb, m$žeme jí pak rozum t nutnost p em ny slibu ve statek, který plní funkci sm nného prost edku. V moderní spoleþnosti bývá likvidita zajiš"ována dv ma zp$soby: v kontraktu je zahrnuto, že ke splacení musí dojít na požádání, tzv. call-loans þi existencí sekundárního trhu, kde lze pohledávku prodat t etí stran . Problém s pobídkami Podmínky kontraktu mohou vytvo it nežádoucí pobídky, které zm ní chování jedné strany v neprosp ch strany druhé. To platí zejména u p$jþování a u pojišt ní (typ obchodu rizika). ešení tohoto problému vyžaduje zabudování speciálních záruk do kontraktu, navíc je nutné monitorování, aby bylo zajišt no, že smlouva je dodržována (Kohn, 2004).
4
o formálních a neformálních institucích bude eþ dále v textu
19
1.3 Shrnutí problematiky sm ny Cílem naší práce je odpov d t na otázku, zda lze problémy sm ny ešit i jinak, než zavedením pen z. Proto bylo nutné se nejprve seznámit s tím, jaký je úþel sm ny, jak se vyvíjela a p edevším s jakými problémy se p itom musela potýkat. Jako nejvýznamn jší problémy sm ny zvyšující transakþní náklady byly stanoveny: dvojnásobná shoda pot eb, þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou, náklady na informace, dopravní náklady, problémy s d$v rou, s likviditou a s pobídkami. V následující kapitole se zam íme na prozkoumání toho, jak tyto problémy eší peníze, jakožto zatím nejvyšší dosažená forma sm ny, abychom to pak porovnali s alternativními platebními systémy, které peníze nepoužívají a p esto v nich sm na funguje.
20
2 ešení problém$ sm ny pen zi V p edchozí kapitole bylo eþeno, že se vývoj sm ny ubíral od p ímé barterové sm ny p es sm nu nep ímou ke sm n pen žní, jakožto krajnímu p ípadu nep ímé sm ny. P iþemž hlavním problémem sm ny jsou vysoké transakþní náklady, které þasto brání jejímu uskuteþn ní. Každý další stupe sm ny p itom eší problémy p edchozích forem sm ny, tudíž snižuje urþitou þást transakþních náklad$, ovšem za rizika možnosti r$stu jiné þásti transakþních náklad$. Z toho plyne, že pen žní sm na, jakožto zatím nejvyšší dosažený stupe sm ny, by m la ešit problémy všech p edchozích forem sm ny, tudíž by m la minimalizovat transakþní náklady. V této kapitole se budeme snažit dokázat, že tomu tak je. Nejprve se ovšem podrobn ji seznámíme s pen zi a jejich významem – formami, vlastnostmi a funkcemi.
2.1 Peníze a jejich význam Obecn se jako peníze oznaþuje jakékoliv aktivum všeobecn p ijímané ve sm n když ne každým, tak v tšinou lidí; pop ípad se na peníze nahlíží jako na nejlikvidn jší aktivum. D.H. Robertson nap íklad peníze definuje jako: „cokoliv, co je široce akceptováno v platbách za zboží nebo p i pln ní jiných typ$ závazk$“ (2000, str. 2). Glyn Davies pak uvádí: „Peníze jsou cokoliv, co je široce používáno pro provád ní plateb a úþtování dluh$ a úv r$“ (2002, str. 29). Peníze se vyvinuly jako produkt rozvoje sm ny, p iþemž pen žní sm na se stala faktorem stimulujícím rozvoj výroby a d lby práce. Historicky prošly peníze r$znými formami 5 – formu pen z je možné zm nit, pokud se objeví aktivum, které má lepší vlastnosti než to p edešlé, nicmén p echod na novou formu pen z se n komu musí hned na zaþátku vyplatit nebo musí být p echod vynucen n jakou autoritou, nap . státem. Funkci pen z nejprve plnily statky, které byly všeobecn žádané, jako jsou nap íklad kožešiny, ko ení, s$l, plátno, mušle, atd. Rozvoj sm ny však stále z eteln ji krystalizoval v požadavky, které by m l splovat prost edek sm ny, a to jsou: x d litelnost – tuto vlastnost m l nap íklad þaj, s$l, ale už ne dobytek, který mohl vystupovat jen v kusech
5
O formách pen z blíže nap íklad Menšík (2005).
21
x trvanlivost – stálost proti p írodním vliv$m (nap . dobytek mohl pojít) x stejnorodost – tato vlastnost dopluje d litelnost, þást celku musí ve sm n p estavovat p im enou þást p$vodní hodnoty x velkou hodnotu (kupní sílu) – ta umožuje, že ve sm n m$že vystupovat pom rn malé množství dané komodity, p iþemž ideáln by tato hodnota m la být stabilní.. x snadná transportovatelnost – vhodný pom r váhy þi objemu v$þi kupní síle Dané vlastnosti splovaly mezi sm ovanými druhy statk$ nejlépe drahé kovy, p edevším zlato a st íbro, ty se staly dalším stupínkem vývoje pen z. Kvalitu drahých kov$ bylo ovšem obtížné kontrolovat, proto vznikl požadavek na snadnou rozeznatelnost platidel, þímž by se znaþn snížily transakþní náklady. Drahé kovy tak zaþaly obíhat ve form plnohodnotných mincí. Další formou, ve které peníze obíhaly, byly poukázky na kov (lidé uložili zlato u zlatníka a ten jim za to vydal poukázku, ta obíhala jako peníze, systém byl ovšem snadno zneužitelný), následované bankovkami a bankovními vklady. Do té doby však byly peníze vždy spjaty s n jakou komoditou, k tzv. demonetizaci pen z došlo v sedmdesátých letech 20. století. Od té doby nejsou peníze spjaty s žádnou komoditou. Peníze plní ve spoleþnosti urþité funkce. Historicky se zformulovaly mikroekonomické funkce pen z jako obecného prost edku sm ny (transakþního prost edku), uchovatele bohatství a úþetní jednotky. Na rozdíl od funkce prost edku sm ny však mohou druhé dv funkce plnit i jiná aktiva. x prost edek sm ny (transakþní prost edek) – základní funkce založená na schopnosti pen z zprost edkovat sm nné transakce. x uchovatel
bohatství
–
tato
funkce
p edstavuje
propojení
souþasnosti
hospodá ského života s jeho budoucím vývojem. Funkci uchovatele hodnot peníze plní, nejsou-li vynakládány, þímž se vytvá í p edpoklad pro jejich možné využití v budoucnu. P edpokladem je, že si do budoucna uchovají svoji kupní sílu. Tuto vlastnost mají i jiné statky, nap . nemovitosti, um lecké p edm ty, starožitnosti, atd.
22
x úþetní jednotka – díky této funkci slouží peníze k oceování statk$ a služeb, dávají jim cenu. Cena je pen žním vyjád ením statku þi služby. Tím, že peníze slouží k pom ování statk$, slouží i k jejich vzájemnému srovnávání. Peníze ovšem ve spoleþnosti plní i funkce makroekonomické, tj. zjednodušují systém cen, p iþemž ceny pak p enášejí informace, dále peníze umožují kalkulaci zisku, tj. tržní hospodá ství a navíc tvo í spoleþenský úþetní mechanismus. (nap . Davies, 2002). Robertson zmiuje t i výhody, které vznik pen z p ináší: 1. „Prvním velkým p ínosem pen z je to, že umožují þlov ku jako spot ebiteli zobecnit jeho kupní sílu, a zárove formulovat jeho požadavky na spoleþnost tak, jak mu to nejlépe vyhovuje“ (Robertson, 2000, str.4). M$že tak p esn vymezit kolik které komodity požaduje. 2. „Druhým velkým p ínosem pen z je to, že umožuje þlov ku jako výrobci soust edit se na svou vlastní práci, a nejefektivn ji tak napomoci obecnému toku statk$ a služeb, který tvo í reálný p íjem spoleþnosti“ (Robertson, 2000, str.6). M$žeme tedy íci, že peníze p ispívají ke specializaci a sofistikovan jší d lb práce, na jednotlivé výrobní operace. 3. „T etí velký p ínos pen z je úzce spjat s druhým p ínosem. A spoþívá v tom, že peníze usnadují p$jþování a jakékoliv formy odložených plateb. ...Ale tento t etí p ínos je zárove jednou z nevýhod pen z. ... N kdy monetární systém pracuje tak, že ochota lidí spo it a p$jþovat je velmi nízká: tak se m$že stát, že n kte í lidé z$stanou bez práce i p esto, že existují tisíce lidí ochotných spo it, aby tito první mohli pracovat. ... Další nevýhodou pen z je pak jejich nestabilita“ (Robertson, 2000, str.9). Nyní jsme se blíže seznámili s pen zi, jejich vlastnostmi, formami a funkcemi. To nám pozd ji usnadní ekonomickou analýzu alternativních platebních systém$, p edevším budeme schopni s jistotou íci, zda tyto systémy používají urþitou formu pen z þi nikoliv. D$ležité je ovšem také zjistit, jak peníze eší problémy sm ny, abychom to pak mohli porovnat s ešeními alternativních systém$ – kuly a potlachu.
23
2.2 Peníze jako ešení problém$ sm ny v ekonomických teoriích Hlavní úlohou pen z je snižování transakþních náklad$ sm ny, p iþemž za hlavní p íþiny transakþních náklad$ jsou r$znými autory považovány jiné problémy. Nap . Karl Menger za n považuje existenci dvojnásobné shody pot eb, Josef Alois Schumpeter d$v ru v úv ru, Armen Alchian nutnost oceování zprost edkujících aktiv, Brunner a Meltzer pak nutnost znalosti sm nného et zce. Což se v podstat shoduje s problémy sm ny, které byly nastín ny v 1. kapitole. Všichni tito auto i se domnívají, že práv peníze eší tyto problémy nejlépe, tzn. peníze nejvíce snižují transakþní náklady. Zde je nutné se blíže seznámit s teoriemi, kterými auto i své tvrzení obhajují. Mengerova teorie Pen žní teorie Karla Mengera vychází z autorova p esv dþení, že peníze vznikly proto, aby p ekonaly problém dvojnásobné shody pot eb u barteru a snížily tak transakþní náklady sm ny. 6 V jednoduché barterové ekonomice se každý obchodník potýká s problémem nalezení takového obchodního partnera, jehož preference a vybavení by byly reciproþní k jeho vlastním – jde o problém dvojnásobné shody pot eb zmín ný již v p edcházející kapitole. Hledání vhodného partnera sm ny tak m$že trvat velice dlouho, p iþemž þím déle trvá, tím vyšší vyhledávací náklady s sebou p ináší. Ty mohou být n kdy tak vysoké, že se sm na nemusí uskuteþnit v$bec. Navíc mohou zp$sobit, že n které statky, které nejsou prodávány pravideln , nebude výhodné vyráb t. Tyto statky mají totiž, jak uvádí Menger, nižší stupe prodejnosti. Oproti tomu statky s vyšším stupn m prodejnosti je snazší (mén nákladné) prodat za dobrou cenu. P iþemž dobrou cenou je mín na taková cena, která je blízko nejlepší dosažitelné cen , za kterou by se na trhu prodávalo, kdyby m ly ob sm ující strany úplné informace - Menger oznaþuje tuto nejlepší cenu jako ekonomickou cenu. Stupe prodejnosti zboží závisí na takových podmínkách, jako: poþet osob, kte í poptávají dané zboží a intenzita jejich poptávky, jejich kupní síla, dostupné množství zboží, r$znorodost zboží, stupe rozvoje trh$, spekulace a také poþet limitací uvalených politicky a sociáln na sm nu a spot ebu daného zboží.
6
Celá podkapitola 2.1. je založena na Menger (1892) a White (1999), další odkazy na n budou pouze v p ímých citacích.
24
Menger p edpokládal, že ke sm ování docházelo na velkém trhu (p iþemž historicky nic takového jako velký trh p i barteru neexistovalo, nebo" obchodování bylo složité a nákladné a neumožovalo tak specializaci – pro jedince bylo þasto jednodušší vyráb t si vše sám, než usilovat o sm nu). P i sm ování na trhu se snahou vnímav jších obchodník$ stala maximalizace oþekávaných zisk$ ze sm ny, které samoz ejm závisely na tržních cenách. Zaþali proto usilovat o snížení svých náklad$ na sm ování, tj. náklad$ na vyhledávání partnera, dopravních náklad$, náklad$ na uzav ení kontraktu apod. Toho bylo dosaženo rozd lením sm ny na dv jednodušší transakce. Nejprve statek, který vlastnili, sm nili za zprost edkující statek - ten byl þasto obchodován, m l tudíž vyšší stupe prodejnosti než jejich vlastní statek a díky tomu bylo snazší najít partnera ke sm n . Následn pak tento zprost edkující statek sm nili za statek, který opravdu cht li spot ebovávat. P ímá sm na byla nahrazena sm nou nep ímou. Nep ímá sm na je výhodn jší ve dvou ohledech: „zaprvé, statek, který je použit jako zprost edkující, je ve v tší mí e spot ebováván a obchodován, než statek, který jedinec vlastní p$vodn a chce jej nabídnout ve sm n , tudíž je snazší najít obchodního partnera, který tento zprost edkující statek nabízí za dobrou cenu (cena blížící se ekonomické cen ). Zadruhé, náklady na nákup, držení a op tovný prodej (náklady na uzav ení smlouvy, na dopravu, atd.) zprost edkujícího statku jsou relativn malé“ (White, 1999, str. 5). P iþemž jako zprost edkující statek je volena nejvíce obchodovaná komodita na trhu. Nep ímá sm na snižuje náklady na provád ní sm ny, proto se jednotlivci vyplatí akumulovat zásobu nejvíce prodejného statku, aby ho ve sm n uplatoval jako zprost edkující – používá ho ve funkci prost edku sm ny. Díky tomu, že ve sm n nabízí tento nejvíce prodejný statek, získává statky, které chce opravdu spot ebovávat za ceny blízké ekonomické cen . Sm nu provádí efektivn ji než jiní a díky tomu bohatne. Proto ho ostatní úþastníci na trhu zaþnou napodobovat, p iþemž jako zprost edkující komoditu použijí ten stejný statek. Mnoho jedinc$ te poptává stejný statek a to nejen kv$li jeho vlastní spot eb , ale také proto, aby ho mohli použít jako prost edek sm ny. To vede k dalšímu zvyšování prodejnosti a užiteþnosti tohoto statku pro provád ní sm ny. Díky této pozitivní zp tné vazb je nep ímá sm na stále více výhodná. Pokud každý obchodník zaþne dávat p ednost obchodovateln jšímu prost edku sm ny p ed mén prodejným, nakonec se pouze jediný statek stane obecn p ijímaným prost edkem sm ny. Stane se pen zi.
25
Tyto nejvíce prodejné statky, které se staly pen zi, byly specifické svojí snadnou p epravou, trvanlivostí, d litelností, stejnorodostí a tím, že v malém objemu p edstavovaly velkou hodnotu – to znamená, že p esn splovaly požadavky na vlastnosti, které by obecný prost edek sm ny m l mít. P iþemž mezi sm ovanými statky je nejlépe splovaly kovy – bronz, železo a pozd ji i zlato a st íbro, tedy drahé kovy. Ani v poþátcích civilizace neexistovala spoleþnost, která by netoužila po drahých kovech, nejprve kv$li jejich užiteþnosti a kráse – sloužily p edevším k architektonické dekoraci. Navíc p es sv$j nedostatek, jsou drahé kovy dob e geograficky rozmíst ny a zárove je snadné je, ve srovnání s jinými kovy, dolovat a zpracovávat. Jak uvádí Menger: „Pom r dostupného množství drahých kov$ k celkovému požadovanému množství je tak malý, že poþet t ch, jejichž poptávka po drahých kovech je neuspokojena nebo nedostateþn uspokojena, spolu s rozm rem neuspokojených pot eb, je vždy relativn velký – v tší více þi mén než v p ípad jiných d$ležit jších komodit, které jsou nicmén snáze dosažitelné“ (Menger, 1892, str. 253). Obecnému p ijetí drahých kov$ jako prost edku sm ny (pen z) rovn ž napomohl sm nný pom r mezi drahými kovy a jinými komoditami, který byl vcelku stabilní, s malými fluktuacemi ve srovnání se sm nnými pom ry panujícími mezi r$znými druhy statk$. Pozitivní vliv na akceptaci drahých kov$ jako pen z m la i homogenita drahých kov$ a s tím spojená snadnost, se kterou mohou tyto sloužit v závazkových vztazích. K jejich snadnému p ijetí a rozší ení posloužil i fakt, že byly distribuovány ve form mincí, jejichž barva, kruhový tvar a tíha jsou snadno rozpoznatelné a kontrolovatelné co do kvality a váhy. Podle Mengera tedy peníze vznikají spontánn , nikdo je nevymyslel. Ve svém p$vodu jsou, jak uvádí ve své teorii sociální a ne státní institucí, nicmén je pravdou, že uznání a regulace pen z státem, zlepšily fungování této sociální instituce a p izp$sobily ji r$znorodosti pot eb rozvíjejícího se obchodu. Shrme, že Mengerova teorie vzniku pen z vychází z p edpokladu snížení transakþních náklad$ spojených s problémem dvojnásobné shody pot eb. Tato teorie je ahistorická, neodpovídá pln historické realit , protože pen žní sm na nevznikla v rámci malých skupin, tedy tím, že jeden jedinec ve skupin zaþal obchodovat nep ímo a ostatní jej napodobovali, ale práv sm nou mezi t mito malými skupinami. Nicmén velkým
26
p ínosem této teorie je vysv tlení spontánního vzniku pen z a existence pozitivní zp tné vazby. Pravdou je rovn ž fakt, že snaha p ekonat problém dvojnásobné shody pot eb vedla ke vzniku nep ímé sm ny, jež nakonec vyústila ve sm nu pen žní. Schumpeterova teorie J.A. Schumpeter ve své pen žní teorii poukazuje na fakt, že peníze eší problém d$v ry v úv ru. 7 Schumpeter vychází z faktu, že barterová platba nemusí mít vždy podobu okamžité vým ny dvou komodit, ale m$že docházet a þasto dochází k odloženým platbám - nap íklad sm ním chléb upeþený dnes za švestky, které však dozrají až za p$l roku. Taková forma sm ny ale vyžaduje oboustrannou d$v ru v to, že smlouva bude dodržena, že zájmem obou stran bude dostát svým závazk$m. To s sebou ovšem p ináší vysoké transakþní náklady, p edevším na zjiš"ování informací o obchodním partnerovi a dále na jeho monitorování. Dle Schumpetera práv peníze problém d$v ry eší – rozd lí transakci na dva r$zné sm nné akty, které obvykle nejsou þasov shodné (tj. dochází k p echodu od p ímé sm ny ke sm n nep ímé a její krajní verzi sm n pen žní), kde už d$v ra mezi sm ujícími není nutná. V našem p íklad za chléb dostanu zaplaceno pen zi a za p$l roku za švestky zaplatím op t pen zi, ale p itom si je m$žu koupit i od n koho jiného, kdo nabízí švestky. Lze tedy shrnout, že Schumpeter považuje za hlavní d$vod vzniku pen z snížení transakþních náklad$, které vidí v nutnosti d$v ry u odložených plateb. P iþemž d$v ra s sebou p ináší nutné náklady na monitorování partnera ve sm n . Alchianova teorie Za hlavní problém sm ny, který zvyšuje transakþní náklady, považuje Armen Alchian náklady na zjiš"ování informací o kvalitách statku. 8 Jak autor uvádí: „neznalost dostupnosti r$zných druh$ statk$ a jejich sm nných relací vyvolalo úsilí o snížení této nev domosti ve snaze dosáhnout v tších objem$ obchod$“ (Alchian,1997, str. 133). Vyvinuly se tak urþité instituce k snížení náklad$ redukce této neznalosti, jako nap íklad peníze, speciální zprost edkovatelé, specializované 7 8
Celá podkapitola 2.2. je založena na Schumpeter (1991) Celá podkapitola 2.3. vychází z Alchian (1997), dále bude uvád no pouze u p ímých citací
27
trhy, þi dokonce nezam stnanost. Neznalost tak vedla ke vzniku pen z, p iþemž pen zi je Alchianem myšlena komodita používaná ve všech nebo alespo ve v tšin sm nných transakcí. Pokud si p edstavíme spoleþnost složenou z jedinc$, kte í vlastní r$zné statky, ale bez perfektní a bezplatné znalosti jejich charakteristik a vlastností, pak jakákoliv sm na dvou statk$ mezi dv ma stranami bude tím dražší, þím mén úplná je informovanost t chto dvou stran o charakteristikách nabízeného zboží. P edpokládá se, že každý þlov k má jiné pov domí o r$zných statcích, což vyplývá z
náhodných podmínek nebo ze
zám rného rozvoje takové znalosti. Statky se liší ve svých nákladech na urþení þi vyjád ení jejich kvalit a vlastností. Lidé se také liší ve své renomovanosti jako zdroje spolehlivých informací o statcích a jejich hodnocení se r$zní u r$zných statk$. Každý þlov k má jiné náklady analýzy statk$, odlišn také vyhledává ty, od kterých je ochoten potenciáln zboží nakoupit. Tyto rozdíly mohou být op t dílem náhody þi se mohou vyvinout v odpov di na ekonomické motivy. Z p edchozího podle autora vyplývá: x lidé se budou specializovat na urþité druhy statk$, o kterých budou poskytovat informace a hledat kupce tohoto zboží x speciální kupci zboží budou uznávanými zdroji odhadu kvality toho, co je kupováno od nebo prodáváno tomuto specialistovi. x lidé, kte í mají nižší náklady identifikace vlastností zboží se specializují na prodej, nákup, vymýšlení a informování o tomto zboží. x obchod mezi specialistou a laikem bude mít nižší transakþní náklady než obchod mezi dv ma laiky. x pokud bude n jaké zboží dostateþn a levn identifikovatelné tak, že každý bude expert na jeho rozpoznávání, pak náklady na sm ování tohoto statku za jiné zboží budou nižší než kdyby se sm ovaly dva statky, které je nákladné identifikovat, a toto zboží se stane pen zi, zprost edkovatelským zbožím. 9 Náklady na identifikaci tohoto zprost edkovatelského zboží jsou nižší než snížené náklady p i použití specialisty, který zajiš"uje informace o základních statcích. Tento dvojitý fakt, tedy nízké náklady identifikace zprost edkovatelského statku pro všechny a specializovaní experti, kte í zajiš"ují informace a jistotu kvality zboží levn ji než by si to 9
viz Alchian, 1997, str. 134
28
laik zajistil sám, vysv tlují používání komodity s nízkými náklady na identifikaci – pen z – jako obecného zprost edkovatelského prost edku sm ny. Možnost získání informací z nízko nákladových zdroj$ p edstavuje takové snížení náklad$, které více než kompenzuje zvýšené náklady používání zprost edkovatelského statku v nep ímé sm n . Jak uvádí Alchian: „Je to tedy spíše problém (tj. neexistence) dvojnásobné shody informací než problém dvojnásobné shody pot eb u obou sm ujících stran, který by mohl zabránit užití pen z“ (1997, str. 137). Jako alternativní d$vod používání obecného prost edku sm ny je uvád na jeho schopnost minimalizovat nutnost dvojnásobné shody pot eb k uskuteþn ní sm ny. Ale jakákoliv komodita použitá jako zprost edkovatelská zajistí spln ní této podmínky. Kdyby statky byly perfektn identifikovatelné p i nulových nákladech, práva ke statk$m by byla snadno p evoditelná a jakékoliv zboží by pak mohlo sloužit jako m ítko výše dluhu. Díky tomu budou n které statky pravd podobn stabiln jší ve své hodnot než jiné statky, což bude mít za následek to, že sm nná hodnota jednotek t chto statk$ bude preferována. Tím ale dochází k možnosti zám ny mezi funkcí pen z jako uchovatele hodnoty a jako prost edku sm ny, p iþemž ob nemusí být zajiš"ovány stejným statkem. Dalším d$vodem pro zavedení pen z jsou dle Alchiana náklady na hledání potenciálních kupujících statku v populaci. Pokud je n jaký statek používán všemi þleny spoleþnosti, je pravd podobné, že se tento stane prost edkem sm ny, nicmén v naší spoleþnosti každý používá mléko a chléb a obecným prost edkem sm ny se tyto statky nikdy nestaly. Univerzalita statku pomáhá v jeho ustanovení obecným prost edkem sm ny, ale není ani dostateþnou ani nutnou podmínkou. Obecnost je zde výsledkem toho, že lidé statek používají jako prost edek sm ny, ne p íþinnou toho, že se statek stal tímto prost edkem sm ny. Lze to snadno ukázat na p íkladu pováleþného N mecka, kde se kv$li hyperinflaci m ny staly obecn uznávanými prost edky sm ny þokoláda a silonky, tyto statky byly snadno identifikovatelné pro mnoho lidí, to ale neznamenalo, že je všichni nutn spot ebovávali. Náklady na identifikaci kvalit zboží jsou tedy tím, co hraje roli. Pokud jsou tyto náklady u n jakého zboží nízké a obecn nízké mezi všemi þleny spoleþnosti, pak se toto zboží stane prost edkem, díky kterému m$že dojít ke snížení informaþních náklad$ a sm na se tak stane více ekonomickou.
29
Alchian uvádí: „Není to dvojitá shoda pot eb, ani náklady na hledání trhu potenciálních kupc$ a prodejc$ r$zných druh$ zboží, ani náklady na evidenci, ale nákladnost zjiš"ování informací o vlastnostech zboží vhodného pro sm nu, která vyvolává nutnost použití pen ž ve sm nné ekonomice – pokud n jaké zboží má nízké náklady na rozpoznání pro široký segment populace, zatímco jiné statky je nemají, pak výsledkem je nejen používání pen z, ale také expert$ s vysokou reputací, kte í se specializují na zboží, v n mž jsou specialisté. M$žeme tedy shrnout, že snaha o snížení informaþních náklad$, tj. náklad$ na zjišt ní vlastností zboží, dala vzniknout používání zprost edkovatelského prost edku sm ny, pen z$m, nebo" tyto jsou snadno a levn identifikovatelné pro všechny þi v tšinu þlen$ spoleþnosti“ (1997, str. 139). Je tedy možné íci, že za p ínos pen ž a d$vod jejich vzniku považuje Armen Alchian snížení transakþních náklad$, jejichž hlavní složkou jsou náklady na zjiš"ování vlastností zprost edkujících aktiv – peníze umí všichni snadno oceovat. Brunner - Meltzerova teorie Všichni monetaristé a mezi nimi p edevším K. Brunner a A. H. Meltzer zd$razují vliv náklad$ na zjiš"ování informací o sm nném et zci na r$st transakþních náklad$, které brání provád ní sm ny a dochází k tomu, že práv peníze tyto náklady úþinn snižují. Brunner a Meltzer se pokusili zjistit, proþ v každé spoleþnosti dojde ke zrodu jediného univerzálního prost edku sm ny, proþ nakonec práv
jeden statek má toto
výsadní postavení. ýím jsou peníze tak výsadní, že se jednotlivci i celé spoleþnosti vzdávají spot eby jen kv$li tomu, aby mohli držet tato aktiva, která nep idávají nic k užitku þi bohatství jedinci ani spoleþnosti. Jejich analýza je založena na dvou postulátech, které nejsou souþástí b žné teorie sm ny: 1. Mezní náklady na získávání informací, m ené v jednotkách ob tované spot eby, závisí u každého úþastníka sm ny na vybraných statcích a službách. 2. Mezní náklady na získávání informací o vlastnostech statku se nem ní náhodn uvnit sociální skupiny a snižují se s tím, jak se zvyšuje frekvence používání tohoto aktiva þleny spoleþnosti.
30
Tyto dva postuláty jsou pot ebnou a postaþující podmínkou pro použití obecného prost edku sm ny. Vyzdvihují totiž fakt, že je to nestejná distribuce informací, a ne existence nerozlišitelné nejistoty, která vede jednotlivce k tomu, aby hledali, a sociální skupiny k tomu, aby akceptovaly, alternativy k barteru. Spoleþenský výb r aktiva používaného jako peníze je odlišná, i když ne úpln nezávislá, od rozhodnutí jednotlivc$ držet peníze. D$ležité je tedy zjistit, jaké jsou d$vody jednotlivce k držb pen z a odlišit je od d$vod$, které k používání pen z vedou spoleþnost, jaké služby peníze plní pro jednotlivce a pro spoleþnost. Služby, které poskytují peníze jednotlivc$m: Jednou z nejd$ležit jších aktivit domácnosti ve vyvinutých tržních ekonomikách je nákup zboží a služeb, které tato domácnost spot ebovává. Tato aktivita s sebou p ináší nejen nutnost prodeje p íjem zajiš"ujících produktivních služeb, ale také použití þásti takto dosažených zdroj$ na získávání informací, zajišt ní plateb a naplánování koup . Použití prost edku sm ny umožuje domácnosti ušet it þást zdroj$ absorbovaných
t mito
aktivitami a dává jí tak možnost t šit se z v tšího a diverzifikovan jšího koše statk$ a v tšího množství volného þasu. Potenciální úþastníci transakce poskytují velmi nekompletní informaci o umíst ní a identit ostatních úþastník$ transakcí, o kvalit zboží nabízeného a poptávaného nebo o rozsahu cen, p i kterých je možné sm nu realizovat. Nejistota o kvalitativních vlastnostech je hlavním d$vodem pro rozptyl cen každého statku, a nestejné distribuce informací o kvalitách statk$ zvyšují rozptyl cen uvnit komunity i rozdíl v cenách nákup prodej. Úþastníci transakce mohou požadovat informace snadn ji a s nižšími náklady u t ch komodit, které jsou ve spoleþnosti široce používané a nejlépe známé, takže ceny t chto komodit podléhají nejmenšímu rozptylu. Pokud jsou vlastnosti zboží mén jisté, získávání informací si vynucuje použití v tšího množství hodnotných zdroj$, tedy nap . þásti prost edk$ domácnosti, a rozptyl roste. Pokud je vysoká averze k riziku, nejistota ohledn vlastností statku ješt snižuje pr$m rnou poptávkovou cenu aktiva. Použití pen z dle Brunnera a Meltzera snižuje nejistotu a rozši uje obchod v mnoha ohledech. Jedním z nich je fakt, že peníze jsou standardní zúþtovací jednotkou, ve které jsou vyjád eny ceny statk$. Pokud se v barterové ekonomice nachází n komodit a zúþtovací jednotka je náhodn vybrána, kdokoliv, kdo si p eje pravideln se úþastnit na 31
trhu, musí znát každý z n*(n-1)/2 nezávislých, sm nných pom r$ v sm nné matici barterové ekonomiky. Spoleþenský výb r zúþtovací jednotky eliminuje tuto matici na vektor n*1 sm nných pom r$ vyjád ených ve zúþtovací jednotce. Tím se snižují náklady na získávání, zpracování a skladování informací. Prosp ch z použití zúþtovací jednotky je analogický k prosp chu ze zavedení jednotných soustav vah, m r a teplot. Tento prosp ch z použití zúþtovací jednotky je ovšem limitován velikostí trhu, nicmén velikost trhu se po zavedení spoleþné zúþtovací jednotky zv tšuje, protože zdroje sm ované na trh mají díky jednotnému prost edku zúþtování vyšší þisté výnosy. S tím, jak se informace o jednotce rozši ují a trh se zv tšuje, plynou ze vzniku tržního systému dodateþné soukromé a spoleþenské p ínosy. Dodateþné sm nné pom ry jsou vyjád ené v dané jednotce, proto zaþíná být efektivní používat tuto jednotku tam, kde d íve byly používány jiné jednotky. Analogicky je možné z daného vyvozovat, že tam, kde je obchod mezi zem mi malý a nepravidelný, není ziskové ob tovat zdroje za ustanovení zúþtovací jednotky þi prost edku sm ny a barterová ekonomika p evládne. Druhým zp$sobem, jak peníze snižují nejistotu a p ispívají k expanzi trhu je to, že slouží jako prost edek sm ny. Frekvence, s jakou slouží ta stejná jednotka jako prost edek sm ny i jako zúþtovací jednotka sv dþí o tom, že je efektivní, když jedna jednotka plní ob funkce, nicmén tyto funkce jsou odlišné a vyžadují odd lenou analýzu. P i analýze funkce statku jako prost edku sm ny, se auto i teorie soust edili na úþastníka transakce, který má poþáteþní vybavení zdroji vþetn vlastního þasu na práci a urþitými informacemi o sm nných relacích a vlastnostech komodit. Má n kolik možností, jak p em nit toto své poþáteþní vybavení ve statky, které preferuje. Podle standardní sm nné teorie, m$že toto své poþáteþní vybavení použít k produkci, spot eb þi sm n . Navíc, má podle Brunnera a Meltzera další dv možnosti, které standardní cenová teorie opomíjí. A to: 1. M$že tyto zdroje použít ke získání informací o kvalitách zboží a možnostech sm ny. Pokud úþastník transakce používá zdroje tímto zp$sobem, lze íci, že investuje do informací. 2. M$že se zapojit do nep ímých þi oklikových metod sm ny, kdy bude ve sm n p ijímat zboží s nízkými mezními náklady na získávání informací, zpracování a skladování, a toto zboží pak bude sm ovat za jiná, až obdrží zboží, které je jim 32
preferováno. Zdroje alokované tímto zp$sobem se oznaþují jako (skuteþné) transakþní náklady þi jako náklady sm ny. Tyto zdroje se samoz ejm liší od t ch „ob tovaných“ ve sm n . 10 V podmínkách nejistoty o kvalit zboží nabízeného ve sm n a o panujících tržních p íležitostech, nejsou náklady na získávání informací a sm ovaní nulové a liší se pro r$zná zboží a služby. První postulát, vyslovený d íve, íká, že mezní náklady zdroj$, které úþastník transakce používá ke získávání informací nebo k provedení transakce, se rovnají množství jím ob tované spot eby þi jeho poþáteþního vybavení zdroji. Tento mezní náklad závisí na zboží a službách, které si vybere (tj. t ch, o kterých chce získat informace) a znaþn se liší pro r$zné druhy statk$ a služeb. Volbou sledu transakcí – tzv. et z transakcí- zahrnujícího aktiva s nízkými mezními náklady na informaci, m$že úþastník transakce snížit mezní náklady sm ování, protože využívá existujících informací o kvalitách jednotlivých komodit, místo toho, aby investoval zdroje do získání informací o dalších statcích. Nicmén náklady rostou s délkou et zce a nutí tak racionálního þlov ka srovnávat mezní náklady na získávání informací a mezní náklady na p izp$sobování transakþního et zce s výnosy získanými z t chto a alternativních zp$sob$ použití zdroj$. Jde tedy o maximalizaci užitku jedince p i daných rozpoþtových omezeních v podmínkách nejistoty o p íležitostech na trhu a kvalitách statk$. Jedinec se snaží obdržet optimální kombinaci statk$ a služeb investováním do informací a zapojením se do sm ny, kdy musí nalézt optimální posloupnost transakcí a optimální investici do informací. Jeho vedlejším cílem je pak redukce náklad$. Ta probíhá dv ma zp$soby: 1) Detailní informace o tržních podmínkách jako je umíst ní a identifikace úþastník$ transakcí, kvalita a typ zboží, kterou nabízí þi poptávají a sm nné pom ry za které obchodují pravd podobn vyprchají d íve než znalost o optimálním transakþním et zci. 2) Jak se frekvence používání urþitého aktiva ve sm n zvyšuje, úþastník transakce se dozvídá více o vlastnostech tohoto aktiva. Se zvyšujícím se používáním urþitých transakþních et zc$ a zlepšením znalostí o vlastnostech sm ovaného aktiva, se nejistota v transakcích snižuje.
10
viz Brunner a Meltzer, 1971, str. 786
33
Druhý postulát udává, že opakované používání relativn malého poþtu transakþních et z$ þleny spoleþnosti ješt více snižují mezní náklady každého úþastníka transakcí na získávání informací o nejþast ji používaném aktivu. Tyto nižší náklady vedou ke konvergenci individuálních transakþních et zc$ sm rem k obecnému vzoru. Existuje mnoho stádií vývoje mezi na dvojnásobné shod založenou barterovou ekonomikou a pen žní ekonomikou. V urþitém stádiu, pouze n kolik aktiv je dominantn a pravideln používáno ve sm n . Tehdy, peníze jako prost edek sm ny, jako transakþn dominantní aktivum vyplývají z p íležitostí nabídnutých distribucí neúplných informací a snahou úþastník$ transakcí o nalezení takových transakþních et zc$, které spo í zdroje, tudíž mají nižší náklady vyjád ené v ob tované spot eb þi zdrojích. Služby, které poskytují peníze spoleþnosti: Pro jednotlivce nahrazují peníze investice do informací o zboží a statcích. Použitím pen z jednotlivci snižují množství informací, které musí získávat, zpracovávat a uchovávat a snižují poþet transakcí pot ebných ke sm n jejich prvotního vybavení za optimální koš statk$. Použití pen z zvyšuje bohatství každého jednotlivce tím, že snižuje nejistotu, délku transakþních et zc$ a rozptyl cenových pom r$ a množství volného þasu jednotlivce. Pro jednotlivce je výhodné alokovat þást jejich bohatství v pen zích. Co platí pro jednotlivce, platí i pro celou spoleþnost. Sbližování požadavk$ na optimální transakþní smlouvu vytvá í agregovanou poptávku po aktivech používaných jako prost edek sm ny. Zvýšená poptávka po držení t chto aktiv (pen z) je nezávislá na p edchozím použití t chto aktiv a zvyšuje relativní ceny aktiv. Pr$m rné množství aktiv držených v zásobách záleží na cenách t chto držených aktiv, na cenách alternativních aktiv a tudíž na vztahu þistou mezní produktivitou a mezními náklady. Jakmile jsou drženy zásoby pen z, nejsou již p íjmy a výdaje synchronizovány. Nedostatek synchronizace nicmén nevysv tluje držení pen z, ale držení pen z vysv tluje nedostatek synchronizace. Obojí je výsledkem vyšší produktivity nep ímých metod sm ny, nižších náklad$, vyjád ených ve zdrojích, na získávaní informací a na provád ní transakcí v pen žní ekonomice. Použití pen z podporuje vývoj tržního systému tím, že snižuje náklady na získávání informací a provád ní transakcí. Dále též ovlivuje alokaci zdroj$ v þase. Odložení platby, p$jþování, úv ry a platební systémy se rozši ují s dostupností 34
standardizovaných aktiv s dob e známými vlastnostmi. Je to zp$sobeno tím, že úþastníci transakce jsou pak ochotn jší vstupovat do transakcí vyžadujících odložené platby. Záv rem lze shrnout, že Brunner a Meltzer vidí hlavní p ínos pen z v tom, že odstraují náklady na zjiš"ování transakþního et zce. K uskuteþn ní sm ny je nutné v d t pouze to, že druhá strana jako platbu za statky a služby p ijímá peníze. Z výše uvedených teorií vyplývá, že peníze minimalizují transakþní náklady, protože eší problém dvojnásobné shody pot eb i problém s d$v rou - tak, že jednu v þase rozloženou transakci rozd lí na dv „okamžité“ hrazené pen zi. Dále peníze snižují náklady na informace o vlastnostech zprost edkujícího statku, nebo" je umí každý oceovat a rovn ž eliminují náklady na zjiš"ování transakþního et zce, protože podstata pen z tkví v tom, jak uvádí Holman, že „každý je p ijímá, protože ví, že je každý p ijímá“ (2005, str. 463).
2.3 Problémy pen z a jejich ešení Peníze tedy stojí na pomyslném vrcholu vývoje sm ny, nebo" nejvíce snižují transakþní náklady. Navíc umožují rozvoj dalších forem sm ny, jako je úv r þi obchod rizika. Nicmén práv s t mito formami obchodu jsou spojeny další problémy, které peníze samy o sob nejsou schopné ešit. Je to p edevším problém s d$v rou a spoléháním na sliby ve sm n s odloženou platbou, kterou nelze rozd lit na dv „okamžité transakce“; dále problém s pobídkami, kdy nedostateþná kontrola kontrakt$ m$že vést ke sníženému úsilí jedné z obchodujících stran, pop ípad k nadm rnému riskování, morálnímu hazardu apod. U t chto forem obchodování se navíc objevuje i problém s likviditou. S t mito problémy spojený r$st transakþních náklad$ je podle Douglasse C. Northe p íþinou vzniku institucí: „Nákladnost informací je p íþinou vzniku transakþních náklad$, které se skládají z náklad$ na m ení hodnotných vlastností toho, co je sm ováno a náklad$ na ochranu práv a kontrolu a vynucování dohod. Tyto náklady m ení a vynucování jsou p íþinou vzniku sociálních, politických a ekonomických institucí“ (1990, str. 27).
35
Instituce jako alternativa pen z Otázkou je, co to vlastn instituce jsou. 11 North definuje instituce jako: „pravidla hry ve spoleþnosti, formáln ji jako lidsky navržená omezení, která formují vzájemné p$sobení lidí mezi sebou“ (1990, str. 3). Instituce m ní strukturu pobídek chování jednotlivc$ ve spoleþnosti, nebo" pozm ují náklady a výnosy jednotlivých akcí. Robert Holman vidí v institucích: „spoleþenské uspo ádání þi pravidlo regulující vzájemné vztahy mezi jednotlivci i mezi spoleþenskými skupinami.“ Jsou to podle n j „uznávané normy chování jako tradice, zvyky a právní normy“ (Holman, 1999, str. 323). Instituce jsou tedy pravidla jednání. Lze je rozd lit na formální a neformální instituce. Formální instituce jsou um le vytvo ená pravidla vymáhaná státem. Musí zde existovat moc donucení dosp lých jedinc$ t eba i hrozbou násilí. P íkladem m$že být nap . zákon. Neformální instituce jsou nepsaná pravidla, která se ve spoleþnosti postupn vyvinula, jejich dodržování není vymáháno státem, nýbrž je sankcionováno neformáln privátním donucením, morálním odsudkem, exkomunikací apod. P íkladem neformálních institucí jsou nap . zvyky, obvyklé zp$soby jednání, morálka atd. Hlavním úkolem institucí ve spoleþnosti je snižování nejistoty ustanovením stabilní struktury mezilidských interakcí. P iþemž formální instituce se mohou zm nit p es noc jako d$sledek politického þi soudního rozhodnutí, neformální instituce zahrnující zvyky, tradice a zásady chování jsou mnohem odoln jší v$þi t mto zám rným zm nám. Všechny statky, služby a i chování agent$ mají mnoho vlastností, které se u r$zných druh$ statk$ þi agent$ liší. I kdyby všichni sm ující jedinci m li stejný cíl (nap . maximalizaci užitku), vždy zde budou hrát významnou roli transakþní náklady zahrnuté ve získávání pot ebných informací o vlastnostech sm ovaných statk$, o umíst ní kupc$ (þi prodejc$) atd., navíc mezi jednotlivými úþastníky sm nných transakcí panuje asymetrie informací o kvalitách sm ovaných komodit. Zjiš"ování t chto vlastností je velmi nákladné, proto nikdy nem$že být úplné, je tedy nutné volit kompromis mezi náklady na zjiš"ování t chto informací a rizikem provedení nevýhodného obchodu. Práv instituce by m ly zajistit minimalizaci rizika uzav ení nevýhodné smlouvy tím, že omezí možnosti
11
Celý oddíl je založen na North (1990) a Harasimoviþ (2003). Další odkazy jen v p ímých citacích.
36
agent$ chovat se nežádoucím zp$sobem, pro agenty už díky existenci institucí takové chování nebude výhodné. Vynucování není problémem, pokud je v zájmu obou smluvních stran kontrakt dodržet. Nicmén bez institucionálního omezení by vzrostla nejistota obou stran v tom, že by nev d ly, zda je pro protistranu výhodné smlouvu dodržet. Reflexí této nejistoty je existence tzv. rizikové prémie obsažené v transakþních nákladech, p iþemž výše této prémie závisí na náchylnosti k porušení smlouvy jednou stranou a náklady tohoto porušení pro druhou stranu. V pr$b hu historie tato prémie znaþn omezovala možnosti sm ny a tím limitovala i možnosti ekonomického r$stu. Významn se na vzniku institucí podílí i vlastnická práva, jak zmiuje North: „Vlastnická práva jsou práva, kterými si jednotlivci p ivlastují svoji vlastní práci, statky þi služby, které vlastní. P ivlastování je funkcí právních norem, organizaþních forem, vynucování a norem chování –tedy institucionálního uspo ádání. Protože s existencí jakékoliv vlastnické struktury jsou spjaty kladné transakþní náklady, nemohou být tato práva nikdy perfektn specifikována a vynucována“ (1990, str. 33). Tím, že instituce omezují množinu možného chování, snižují transakþní náklady na informace ostatním þlen$m spoleþnosti, protože každý te bude v d t, jak se ostatní zachovají v urþitých situacích. D$vody pro dodržování t chto pravidel vychází z p edpokladu, že se každý þlen spoleþnosti snaží maximalizovat sv$j užitek, to jak jedná tedy záleží na pom ení užitku a náklad$ plynoucích z jeho chování, pravidla tudíž budou dodržována pouze tehdy, bude-li to pro agenty výhodné. Zde jsou úþinn jší neformální instituce, p iþemž pro spoleþnost založenou pouze na neformálních institucích je charakteristická velká d$v ra mezi þleny. Práv díky d$v e jsou zde eliminovány transakþní náklady, protože ve vztazích založených na d$v e prakticky neexistuje prostor pro jednání, které by poškozovalo jakéhokoliv þlena spoleþnosti. To je výhodné pro všechny. U neformálních institucí nefunguje nástroj donucení, hrozbou zde je pouze ztráta výhod, které spoleþenství založené na d$v e poskytuje. P iþemž þím v tší výhody, tím v tší možnost ztráty p i porušení pravidel a tím menší pravd podobnost porušení. K t mto ideálním podmínkám ovšem dochází ve spoleþnosti z ídka, vyskytují se pouze v malých spoleþenstvích jako jsou rodina, blízcí p átelé þi sousedské vztahy. Dob e 37
fungují i v primitivních kmenech. 12 Ve v tších spoleþenstvích však vzájemná d$v ra þlen$ slábne, ztrácí se osobní vazby, neformální instituce p estávají být dostaþující p i kontrole dodržováni pravidel a je nutné vytvo it um la pravidla chování a autority, která se bude dodržování pravidel v novat. Fungování formálních institucí je ovšem mnohem nákladn jší než fungování institucí neformálních a zárove je mén efektivní, ovšem i tyto mohou snižovat transakþní náklady a to p edevším vynucováním vlastnických práv a tlakem na snižování asymetrie informací. Náklady pen z Jak bylo eþeno výše, peníze samy o sob minimalizují transakþní náklady sm ny, nebo" jsou nejlikvidn jší aktivum. P i rozhodování o tom, jak likvidní aktivum lidé budou držet, porovnávají dva druhy náklad$: ob tovaný úrokový výnos spojený s držbou likvidn jšího aktiva (p i nákupu statk$ se zvyšuje užitek ze spot eby, pokud bychom nakoupili r$zná aktiva, získali bychom z jejich držby úrok; peníze úroþeny nejsou, pop ípad mén než jiná aktiva; nákladem držby pen z je pak onen ztracený úrok) a transakþní náklady spojené s držbou mén likvidního aktiva (náklady na p em nu mén likvidního aktiva v likvidn jší aktivum). Pokud je ob tovaný úrokový výnos nižší než transakþní náklady, lidé dají p ednost likvidn jšímu aktivu, tj. pen z$m. Pokud však ob tovaný úrok p evýší transakþní náklady, lidé up ednostní jiné druhy aktiv (Holman, 2005).
2.4 Zhodnocení role pen z ve sm n Peníze jsou považovány za ešení problém$ sm ny – odstraují problém dvojnásobné shody pot eb, eší problém d$v ry (pokud lze transakci rozd lit na dva v þase nezávislé sm nné akty) a snižují informaþní náklady na zjiš"ování vlastností prost edku sm ny a sm nného et zce. Tím minimalizují transakþní náklady. Díky pen z$m se rozvinuly termínované smlouvy (úv r, forwardové obchody, atd.), se kterými jsou spojeny problémy s pobídkami, likviditou a d$v rou, nebo" se jedná o smlouvy s odloženými platbami. Problémy jsou ešeny vznikem institucí. Kdyby byly náklady držby pen z nulové, bylo by vždy výhodn jší držet peníze než jakékoliv jiné aktivum, nicmén s pen zi jsou spojené urþité náklady jejich držby, tzv. 12
to je d$ležité z hlediska naší analýzy kuly a potlachu, což jsou dv primitivní spoleþenstva.
38
ušlý úrokový výnos, což m$že zp$sobit, že v n kterých okamžicích bude výhodn jší držet jiná aktiva než peníze. Nyní jsme se seznámili s tím, jak peníze eší problémy sm ny, což nám umožní provést následné srovnání s ešením problém$ sm ny v systémech, kde peníze ke sm n používány dlouhou dobu nebyly, tedy s kulou a potlachem.
39
3 Kula jako platební systém V p edchozí kapitole jsme se zabývali tím, jak peníze eší problémy sm ny, a došli jsme k záv ru, že peníze spolu s existencí formálních institucí eší všechny problémy p edchozích typ$ sm n, a co je nejd$ležit jší, nejvíce snižují transakþní náklady. P esto ale existují þi existovala spoleþenství, která v dob , kdy již všude jinde sm na probíhala pomocí pen z, stále používala jiné metody sm ny a peníze neznala. P edpokladem pro to, že sm na bez pen z zde funguje tak dlouho, je minimalizace transakþních náklad$ a ešení problém$ sm ny nastín ných v 1. kapitole. Z ejm tyto problémy eší lépe než peníze, které by zde jinak nejspíše vznikly. A práv na to, jak probíhá sm na v jednom z takovýchto spoleþenství, se zam íme v této kapitole.
3.1 Vymezení kuly Nejprve je ale nutné se seznámit s tím, jak dané spoleþenství funguje. Obyvatelé Trobriandských ostrov$ (nachází se u jižního cípu Nové Guineje) pat í mezi nejcivilizovan jší národy Melanésie, jsou to dob í obchodníci a sm lí mo eplavci, a snad práv proto se zde rozvinul systém mezikmenového a vnitrokmenového obchodu, který se nazývá kula. Jejím studiem a popisem se zabýval p edevším polský antropolog Bronislaw Malinowski. 13
Území
kuly
zahrnuje
všechny
Trobriandské
ostrovy,
þást
d‘Entrecasteauxových ostrov$ a ostrov$ Amphlett. Na všech t chto územích nep ímo zasahuje všechny kmeny a p ímo n kolik velkých kmen$: kmeny Dobu na Amphlettech, Kiriwina, Sinaketa a Kitava na Trobriandech, Vakuty na ostrov Woodlark. Kula v p ekladu znamená kruh - zdá se totiž, jako by všechny tyto kmeny, jejich výpravy na mo e, jejich cennosti i p edm ty b žné spot eby, strava i slavnosti, ob ady všeho druhu, kultovní i sexuální, muži i ženy byli chyceni do n jakého kruhu a vykonávali kolem n j v þase i prostoru pravidelný pohyb. Nejd$ležit jším aktem kuly je rituální sm na urþitých dar$ mezi lidmi z r$zných ostrov$. Jako souþást t chto reciproþních obchodních vým n podnikají ostrované nebezpeþné cesty na kánoích p es otev ené mo e mezi ostrovy, aby sm nili dary – vždy jde o náhrdelníky a náramky z mušlí – tento obchod se uskuteþoval stále znovu a znovu, p edm ty nekoneþn cirkulovaly mezi ostrovními obchodníky, p iþemž každý z t chto p edm t$ p i cest daným sm rem zav eným kruhem potkává druhý druh p edm t$ a je za 13
Celá tato podkapitola je založena na Malinowski (1984) a Mauss (1999), další odkazy jen v p ímých citacích
40
n j neustále sm ován. Po sm ru hodinových ruþiþek obíhají dlouhé náhrdelníky vyrobené z þervených mušlí, nazývané soulava. Nosí je p i slavnostních p íležitostech ženy, výjimeþn je navlékají i muži, nap íklad p i poh ebních ob adech. V opaþném sm ru pak kolují vy ezávané a hlazené náramky (nošené na paži) z bílých mušlí oznaþované jako mwali, které nosí p i slavnostních p íležitostech jejich majitelé þi p íbuzní. Podle Bronislava Malinowského, který se studiem kuly zabýval, se vysv tlení obchodu kula nenacházelo v niþem p ímo pozorovatelném, ale spíše v n þem, co nebylo ani konkrétní ani z ejmé: v sociálních a psychologických pot ebách ostrovan$, nap íklad jejich touha po prestiži. Pokud vezmeme pohled jiného antropologa, R.F. Fortune 14, který kulu zkoumal pozd ji než Malinowski a zam il se p edevším na jeho materiální stránku, získáváme zcela odlišná zjišt ní. Fortune poukázal na to, že krom své duchovní stránky, mají výpravy kula také sv$j ekonomický d$vod: potraviny, nástroje a další v ci denní pot eby byly díky kule distribuovány mezi ostrovany. Tato praktická sm na, nazývaná gimwali, byla velmi d$ležitá, protože p íroda rozd lila zdroje velmi nerovnom rn mezi ostrovy a proto se na n kterých ostrovech p stovaly sladké brambory, na jiných se t žil kámen, ze kterého se vyráb ly sekery, na jiných vyráb li keramiku. A bylo pot eba, aby tyto p edm ty byly distribuovány mezi ostrovy n jakou formou sm ny. Kula zajiš"ovala kontext, ve kterém se þist ekonomická sm na d$ležitých p edm t$ každodenní pot eby mohla odehrávat p átelským zp$sobem mezi ostrovany, jenž nem li stejný p ístup ke všemu, co pot ebovali. Zbavovala jeden kmen strachu z kmene jiného. Je nutné odlišit dva druhy kuly, kulu mezikmenovou a kulu vnitrozemskou, i když jako pravá kula je vnímána pouze kula mezikmenová, jež je vyhrazena p evážn náþelník$m, kte í jsou zárove veliteli lodí a þlun$, obchodníky a též p íjemci dar$ od svých vazal$, svých d tí a švagr$, kte í jsou také jejich poddanými a souþasn náþelníky r$zných pod ízených vesnic. Probíhá vznešeným zp$sobem, zdánliv zcela nezištným a prostým. Domorodci jej peþliv odlišují od pouhé ekonomické sm ny pot ebného zboží, gimwali. Ta probíhá vedle kuly p i velkých primitivních trzích, jimiž jsou mezikmenová shromážd ní kula, þi p i malých trzích vnit ního obchodu kula; vyznaþuje se urputným smlouváním z obou stran, což je postup kuly nehodný. Kula alespo zdánliv – podobn
14
zmín no v Hicks a Gwynne (1996)
41
jako severoamerický potlach (bude o n m eþ dále v textu) - spoþívá v tom, že jedna strana dává a druhá dostává, p iþemž ti, kdo dnes dávají, jsou budoucími obdarovanými. Na každém ostrov a v každé vesnici se více mén omezený poþet muž$ (p edevším ti t šící se úct ) smí úþastnit obchodu kula - to znamená p ijímat zboží, držet ho po p echodnou dobu a pak jej p edat n komu jinému. Každý muž, který se úþastní kuly obdrží jednou za þas jedno þi n kolik t chto vaygu’a (p edm ty mající hodnotu), tj. bu mwali (náramk$ na paži z mušlí) nebo soulava (náhrdelník z þervených mušlí), které musí odevzdat jednomu ze svých obchodních partner$, od kterého za to obdrží druhé zboží ve sm n ; tj. dá-li mwali obdrží soulava a opaþn . Žádný z muž$ nemá p edm ty ve svém dlouhodobém vlastnictví, protože jedna transakce neznamená ukonþení vztahu kula partnerství mezi dv ma muži je trvalou a do konce života trvající záležitostí. Slavnostní sm na t chto dvou p edm t$ je hlavním a základním aspektem kuly. Ale je možné nalézt adu druhotných aktivit a znak$ spojených s kulou a provád ných pod záštitou kuly - jako je nap íklad stavba kánoí, p íprava rituálních ob ad$, zajišt ní expedice, smluvení pevných termín$ obchodu a celková sociální organizace kuly. Navíc, spolu s rituálním sm ováním náhrdelník$ a náramk$, ostrované provozují také b žný obchod, prost ednictvím barteru sm ují mezi ostrovy p edm ty b žné pot eby. Existuje však i n co, co by se dalo oznaþit jako kula vnitrokmenová, jež vyvádí celý kmen z úzkého okruhu jeho hranic, ba i jeho zájm$ a práv; uvnit n j jsou však rody a vesnice b žn spjaty pouty téhož druhu. Tentokrát jsou to jenom místní a domácí skupiny se svými náþelníky, kdo vycházejí ven, navšt vují se, obchodují spolu a uzavírají vzájemné satky. Proto Malinowski v protikladu k „p ímo ské kule“ mluví právem o „kule vnitrozemské“ a o „spoleþenstvích kuly“, která vybavují náþelníka sm nnými p edm ty. Kdy a kde je kula provedena je striktn vymezeno a omezeno. Obchody kula se mohou odehrávat pouze mezi partnery. Partnerství je zahájeno daným zp$sobem po spln ní urþitých formalit a je chápáno jako doživotní vztah. Poþet partner$ p ipadajících na jednoho muže se liší dle jeho postavení ve spoleþnosti a d$ležitosti. Prostý Trobrainan bude mít jen n kolik málo partner$, zatímco náþelník jich bude mít stovky. Jak uvádí Malinowski: „náramky a náhrdelníky vždy cestují ve svých vymezených sm rech po kruhu a za žádných podmínek nejsou obchodovány zp t ve špatném sm ru. A také se ve svém kolování nikdy nezastaví“ (1984, str. 93).Vlastnictví je tudíž v oblasti, kde 42
dochází ke kule, zvláštním ekonomickým vztahem, protože nikdo nevlastní žádný z p edm t$ déle než rok þi dva. Ob h t chto znak$ bohatství je v zásad nep etržitý a neodvratný. ýlov k je nesmí držet p íliš dlouho, nesmí postupovat p íliš pomalu ani p íliš vehementn , když se jich zbavuje, ani jimi poctít n koho jiného než p edem urþené partnery v urþitém sm ru, ve sm ru náramku þi ve sm ru náhrdelníku. Musí a smí si je ponechat od jednoho ob adu kula k druhému a celé spoleþenství se pyšní p edm ty vaygu’a, které obdržel jeden z jeho náþelník$. Existuje tedy vlastnické právo, které má þlov k na p ijatý dar. Je to však právo urþitého typu. Dalo by se íci, že je souþástí právních zásad, jež jsme my, lidé moderní doby peþliv izolovali. Je to vlastnictví i držba, zástava i pronajatá v c, v c prodaná i koupená a souþasn uložená, poukázaná a odkázaná t etí osob , nebo" vám ji dají pouze za podmínky, že ji využijete pro druhého nebo p edáte t etí osob , „vzdálenému partnerovi“. Tento rys je na kule asi nejzvláštn jší, protože dává vzniknout novému druhu vlastnictví a dva druhy sm ovaných p edm t$ staví do zcela zvláštní pozice. Kmeny úþastnící se kuly považují bohatství za d$ležité, nebo" ovlivuje jejich spoleþenské postavení, ale narozdíl od nás mají u nich stejný význam i dary. Od muže, který má n jaké vlastnictví, se oþekává, že ho rozd lí. P iþemž þím vyšší je jeho spoleþenské postavení, tím závažn jší je tato povinnost. U náþelníka se tak bude p edpokládat, že se rozd lí s jakýmkoli cizincem þi návšt vníkem, který p ijde do vesnice. U muž$ se tedy hodnotí nejen jejich bohatství, ale také št drost. Právní ád, kterým se tyto transakce ídí není dostateþn známý, máme k dispozici pouze jednotlivosti. První dar vaygu’a, kterým se transakce zahajuje se nazývá vaga (vstupní dar), jehož se „žadatelé“ mermomocí domáhají; kv$li tomuto prvnímu daru se snaží získat p íze budoucího, dosud nezávislého partnera, kterého uplácejí první adou dárk$. Vaga nezvratn zavazuje p íjemce k tomu, aby poskytl n jaký dar na oplátku, tzv. yotile (Malinowským oznaþený za dar stvrzující transakci). Je jisté, že pokud bude dán první dar, zvaný vaga , bude tento op tován, vrácen ve form daru oznaþovaného jako yotile, není však jisté, zda vaga bude v$bec dána a zda „žadatelé“ budou p ijati. Yotile je povinný, oþekávaný a musí být rovnocenný daru prvnímu. Za jistých okolností je možno si jej vzít silou anebo využít moment p ekvapení; v p ípad neodpovídajícího yotile se lze mstít pomocí magie, urážkou þi nevraživostí. Pokud obdarovaný nemá možnost dar op tovat, m$že v nejhorším p ípad poskytnout jisté basi, p ípravný dar, který nezavršuje
43
obchod. Jde o úrok z prodlení, který na dobu urþitou ruší dané závazky: uklidní v itele, minulého dárce, budoucího dárce, ale povinností nezbavuje, p i dalším obchod kula již musí být yotile p edán. Jde o zvláštní postup, jehož výsledek je pak zarážející, ale trestní postih p i nespln ní není znám. Sám akt darování má velice slavnostní podobu; p ijatou v cí se pohrdá, lidé se p ed ní mají na pozoru, berou ji do ruky jen na okamžik a vzáp tí ji odhazují na zem. Dárce zase p edstírá p ehnanou skromnost: když slavnostn a za troubení na lasturu dar p inese, omlouvá se, že nabízí jen zbytky, a hodí k nohám soupe e a partnera darovanou v c. Nicmén troubení lastury a ob adník ohlašují všem slavnostní p edání. Tím vším se má prokázat št drost, svoboda, nezávislost a zárove d$stojnost. A p esto to jsou ve své podstat závazné mechanismy, kdy se þlov k zavazuje v cn . Darem bývá zpravidla n jaká cenná v c, nap . velká sekera z hlazeného kamene þi lžíce z velrybí kosti. Kdo jej p ijme, zavazuje se, že poskytne vaga, první požadovaný dar. Prozatím je však pouze poloviþním partnerem. Teprve tradice slavnostního p edání ho zavazuje definitivn . D$ležitost a povaha t chto dar$ vyplývá z nebývalé sout živosti, k níž dochází mezi možnými partnery z p ijížd jících výprav. ti vyhledávají nejlepšího partnera z protivníkova kmene. V c je vážná, nebo" spoleþenství, které tu postupn vzniká, vytvá í mezi partnery n co na zp$sob klanu. P i výb ru vhodného partnera je tedy nutno svád t, oslovat. Žadatel sice musí brát z etel ke spoleþenskému postavení (velitelé výpravy a velitelé lodí mají p ednost), ale snaží se dosp t k cíli p ed ostatními, usp t lépe než oni a zahájit tak hojn jší sm nu dražších p edm t$, jež jsou p irozen majetkem nejbohatších lidi. Pohnutkami, z nichž veškeré toto poþínání pramení, jsou sout živost, evnivost, touha p edvád t se, snaha být slavný a d$ležitý. Po celou dobu, co transakce probíhají, se návšt vník$m poskytuje pohostinství, jídlo a n kde i ženy. Krom toho po celou dobu dochází k p edávání dalších dodateþných dar$, nap . kamenných seker a zahnutých praseþích kl$, jež jsou pravideln op továny. Dv ma hlavními rysy kuly tedy jsou: zaprvé, kula neznamená barter, ale spíše stav, kdy dar je po urþitém þase splacen protidarem; zadruhé, ekvivalent vždy p ísluší dárci, ale nem$že být vynucen, ani nem$že dojít ke smlouvání þi k navrácení daru.
44
Na druhé stran vaygu’a a všechny ostatní p edm ty nezískávají, nevyráb jí a nesm ují vždy sami náþelníci a dá se íci, že je náþelníci ani nevyráb jí, ani nesm ují pro sebe. V tšinou je získají jako dary od p íbuzných v nižším spoleþenském postavení, zvlášt od švagr$, kte í jsou zárove jejich vazaly, nebo od syn$, kte í jsou obda eni každý zvláštním lénem. Když se výprava vrátí, bývají vaygu’a slavnostn p edána náþelník$m vesnic, sta ešin$m rodu, ba i rozd lena mezi obyþejné lidi ze sdružených rod$; zkrátka všem, kdo se p ímo þi nep ímo a þasto velice nep ímo, na výprav podíleli. Všichni jsou takto odm n ni. U Trobrianan$ dodržují z historie vycházející tradici, že náþelník, tedy náþelník se t ší nejv tším projev$m úcty, v tšinou v podob potravin (hlavn sladkých brambor), od vesniþan$, kte í žijí v oblasti, kde si tento náþelník vydobyl úctu. Navíc náþelník je teoretickým vlastníkem všech kokosovník$ a prasat v jím spravované oblasti, což znamená, že m$že požadovat porci kokos$ z každého stromu a zárove porci masa z každého zabitého prasete. Náþelník tak hromadí p ebytky sladkých brambor, kokos$ a masa, mnohem v tší množství, než m$že on sám a jeho nejbližší rodina spot ebovat. Nicmén náþelník tyto p ebytky nem$že skladovat þi je prodat a mít z toho zisk, ale je povinen dle zvyku rozd lit své naakumulované bohatství. Nakonec, velká þást bohatství náþelníka je redistribuována zp t k vesniþan$m ve form plateb za množství ve ejných služeb. Náþelník Trobrianan$ m$že p ikázat stavbu kánoí, dom$ þi sklad$ pro uchovávání sladkých brambor; p ikázat vedení války, vy ezání d ev ných soch; provedení kula expedice; m$že p ikázat kmenovým kouzelník$m, aby p edvedli své um ní. Ale za všechny tyto služby musí zaplatit. Tudíž vesniþané spot ebovávají produkty své vlastní práce, ale jejich bohatství musí nejprve projít rukama náþelníka, jehož autorita tak je znovu uznána a posílena. Malinowski si povšimnul, že to byl tento proces koncentrace a redistribuce bohatství, který uþinil z majetku náþelníka nástroj politické moci uvnit trobriandské spoleþnosti. Nyní se zam íme na ekonomické aspekty fungování kuly, a na to, jak snižuje transakþní náklady sm ny.
3.2 Ekonomické aspekty kuly Kulu budeme chápat jako extrémn velkou a komplexní instituci, která stmeluje dohromady znaþné množství kmen$, zahrnuje široký komplex mezi sebou provázaných 45
aktivit, takže vytvá í jeden organický celek. P iþemž tato neformální instituce (zvyky, pravidla chování, tradice a obyþeje) disponuje mocí donutit dosp lé jedince, aby se chovali urþitým žádoucím zp$sobem. Hrozbou p i nespln ní je nemožnost dále obchodovat a tudíž i ztráta spoleþenské prestiže, která se nabývá práv obchodem. Jak již bylo zmín no, p írodní zdroje jsou mezi ostrovy rozd leny nerovnom rn , na jednom ostrov p stují bataty (sladké brambory), na jiném t ží kámen, na t etím vyrábí keramiku. Nicmén každý ostrov poskytuje dostatek možností získání potravy (rybolov, divoká prasata, kokosovníky) k p ežití kmene, který ostrov obýval, i bez sm ny. Ostrované ovšem museli žít v neustálém strachu ze svých soused$ a možného napadení. D$vodem vzniku kuly byla práv snaha o odstran ní strachu jednoho kmene z kmene jiného. M la zajistit kontext, ve kterém by se þist ekonomická sm na d$ležitých p edm t$ každodenní pot eby (gimwali) mohla odehrávat p átelským zp$sobem. Krom odstran ní strachu tak kula vedla i ke zvýšení užitku jednotlivc$, nebo" sm na zvýšila rozmanitost dostupných spot ebních statk$. K vlastnímu sm ování dochází pouze n kolikrát roþn (þasto pouze jednou za rok). Výpravy na kánoích na sousední ostrov p es otev ené mo e jsou totiž velmi nebezpeþné, p edevším kv$li možnosti nep íznivých klimatických podmínek, þasté jsou nap . bou e, které pro tak vratká plavidla, jakými jsou kánoe, mohou znamenat jejich potopení vþetn p eváženého nákladu. Proto je nutné p esn naplánovat, kdy a jak se plavba uskuteþní a dochází k nim opravdu jen omezen . Kv$li tomu zde vzniká þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou – podrobn ji v oddíle ýasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou – lidé vyrobí, ale sm ní jen n kolikrát roþn , do té doby hromadí zásoby. Vzhledem k tomu, že komunikace mezi ostrovy není možná, hlavn v d$sledku nízkého stupn kulturního rozvoje daného spoleþenství (nemají ani písmo), je nutné urþitým zp$sobem zajistit d$v ru mezi obchodními partnery, ti musí spoléhat na slib druhé strany, že za rok op t dorazí a ke sm n dojde. Funkci záruky zde plní mušle a náramky, jejich sm nou se náþelníci vzájemn utvrdí v tom, že se sm na bude opakovat i v budoucnu. Nicmén hlavním d$vodem p edávání t chto dar$ bylo alespo zpoþátku zajišt ní míru mezi kmeny, upevn ní p átelství mezi náþelníky. Umožn ní barterové sm ny tak nebylo prvotním impulsem pro vznik kuly, ale jakýmsi p íznivým vedlejším efektem.
46
3.3 Problémy sm ny a kula Nyní se podíváme, se kterými z problém$ sm ny nastín ných v 1. kapitole se musí potýkat kula a jak vysoké jsou zde transakþní náklady, bereme-li je jako m ítko úsp šnosti ešení problém$ sm ny (nap . u pen z bylo eþeno, že minimalizují transakþní náklady). Transakþní náklady Díky tomu, že sm ování založené na kule probíhá po kruhu, tj. vždy stejným sm rem, ví každý úþastník kuly, kdo p esn je jeho partner (m$že jich mít i více, p iþemž vždy jde o p íslušníky jiného kmene). Obchodního partnera si þlov k m$že zvolit libovoln , musí však p itom dbát svého spoleþenského postavení, tzn. že povinností prostého Trobrianana je mít mén partner$ a nižšího postavení než náþelník, náþelník má vždy p ednost. Ale i tak panuje velká rivalita v hledání partnera pro obchod, každý se snaží oslnit. Díky tomu jsou náklady na vyhledání partnera þasto velmi vysoké; nicmén tím, že se partne i navzájem oslují svým bohatstvím, se na druhou stranu snižují náklady na zjiš"ování informací o partnerovi, nebo" ti okázalostí vysílají informaci o tom, že jsou schopni dostát svým závazk$m. Partnerství je zde totiž celoživotní záležitostí, nezaniká po jenom p edání dar$, ke gimwali (barteru) dochází pouze mezi partnery. To, že jedinec obchoduje se stále stejným partnerem znamená ohromné snížení náklad$ na vyhledávání obchodního partnera a zjiš"ování informací o n m, prakticky se jedná o jednorázovou investici. Pokud nejde o snahu získat dalšího partnera. Ke snížení náklad$ na uzav ení kontraktu zde bohužel nedochází, spíše naopak. Uzav ení obchodu je honosnou záležitostí (úþastní se kouzelníci, souþástí je hostina, atd.), koná se ve ejn , zúþastnit se m$že kdokoliv, nebo" neexistuje písmo a jen díky p ítomnosti mnoha þlen$ obou obchodujících kmen$ je zajišt no, že ke kontraktu došlo a dlužník se nem$že svého závazku snadno zbavit. Existují p esná pravidla, jak p edání dar$ probíhá. P i této sm n dar$ probíhá také barter zvaný gimwali, kdy ob strany sm ní ty ekonomické p edm ty, které pot ebují, p edání dar$ pouze zajiš"uje, stvrzuje obchodní vztah. Co se týþe náklad$ na kontrolu a vymáhání kontraktu, je zde p esn daný právní ád který to zajiš"uje, není možné se ze závazku vyvázat, je možné, pokud úþastník sv$j dluh uzná, ale není jej schopen splatit, poskytnout dar menší hodnoty, který nutnost spln ní 47
závazku oddálí, ale nezruší. Jde o n co, co bychom mohli nazvat úrokem z prodlení. Když se dlužník zdráhá splnit sv$j závazek, þi jej nesplní v oþekávané výši, lze se mstít, jak uvádí Mauss: „pomocí magie nebo alespo urážkou þi nevraživostí“ (1999, str. 50). Ovšem hlavním trestem je ztráta d$v ry obchodních partner$ a celospoleþenská ztráta prestiže. Dvojnásobná shoda pot eb Dvojnásobná shoda pot eb p edstavuje hlavní problém barteru, který natolik zvyšoval transakþní náklady (p edevším náklady na vyhledávání partnera), že mnohdy k obchodu v$bec nedošlo. A proto byla p ímá sm na nahrazena sm nou nep ímou, v koneþném d$sledku pen žní. Ovšem u spoleþenství kuly je už tato výchozí situace jiná, a lze se domnívat, že zde problém dvojnásobné shody pot eb prakticky nevzniká, pop . není tak výrazný, aby zabránil provedení p ímé sm ny. Existují zde dva d$vody, proþ tomu tak je. Za prvé, kula jako neformální instituce p esn urþuje, kdo s kým obchoduje, jde o kruhový obchod, obchodníci z jednoho ostrova se vždy plaví na jiný ostrov, po sm ru þi proti sm ru hodinových ruþiþek. Dá se tedy íci, že obchodují pouze se dv ma sousedními ostrovy, jedním ležícím po pravé a druhým ležícím po levé stran daného ostrova, s obchodníky z jiných ostrov$ neobchodují. Tím je poþet možných obchodních partner$ omezen, navíc to, s kým m$že obchodník sm ovat, rovn ž závisí na jeho spoleþenském postavení. Tyto kmeny jsou p ísn hierarchicky uspo ádané, každý ví, kdo je komu nad azen þi pod azen a nikdo si nedovolí toto uspo ádání porušit, nebo" ztráta v podob nemožnosti dalšího obchodování by byla p íliš bolestivá. Druhý d$vod, již zmiovaný, je þist geografický - jde o nerovnom rné rozmíst ní p írodních zdroj$. Pokud se na daném ostrov nedá získat urþitý druh statku (nap . kámen), bude po n m zde vždy velká poptávka, všichni jej budou chtít získat ve sm n . Obchodují spolu pouze partne i. Pokud partner odmítne p ijmout p i gimwali urþitý statek, což se stává z ídka práv kv$li tomu, že se daný statek na ostrov nedá získat a navíc by tím urazil svého obchodního partnera, m$že obchodník z jiného ostrova zboží nabídnout n komu dalšímu, kdo jej bude chtít. P edtím, než sm ní se ale musí stát partnery ve sm n . Díky tomu kula jako instituce zajiš"uje, že se všechny tyto r$zné p edm ty ekonomické pot eby dostanou na všechny ostrovy.
48
Neexistence dvojnásobné shody pot eb tak umožnila p ežití barteru, který bylo pouze nutné zaštítit n jakým typem neformální instituce, aby byla zajišt na d$v ra mezi sm ujícími kmeny. To ovšem peníze nejsou schopné zajistit. Neexistenci pen z je také možné vysv tlit tvrzením Brunnera a Meltzera, kte í íkají: „kde je obchod mezi dv ma zem mi malý a nedochází k n mu þasto, nevyplatí se ob tovat zdroje na vytvo ení zúþtovací jednotky þi prost edku sm ny a barterové obchodování p evládne“ (1971, str. 787 v poznámce). ýasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou Práv þasový nesoulad mezi spot ebou a výrobou se zdá být hlavním problémem sm ny u spoleþenství kuly, který podstatn zvyšuje transakþní náklady. U barteru, kdy dochází k p ímé sm n statku za statek není d$v ra až tak d$ležitá, ale v tomto p ípad dochází k odložení spot eby (ostrované dané statky nespot ebují, ale skladují je, aby m li co nabídnout ve sm n , až dorazí výprava z jiného ostrova) a je nutné, aby obchodníci v d li, že ke sm n pozd ji dojde a že tudíž tyto statky nehromadí zbyteþn . Musí si být jistí tím, že nedochází ke snížení celospoleþenského užitku, když se dané statky nespot ebují ihned, ale naopak, že se díky sm n t chto statk$, i když uskuteþn né pozd ji, užitek všech ješt zvýší. Tuto d$v ru zabezpeþuje práv p edání dar$ ve form náramk$ a náhrdelník$, v tom je obsažena záruka další sm ny t chto p edm t$ – to, že za rok op t výprava dorazí a sm na statk$ b žné pot eby se uskuteþní. Tím kula, ve form zvyku p edávat dary, snižuje transakþní náklady, funguje jako jakési zajišt ní p íštích transakcí a jejich dodržení, tvo í d$v ru. Zavedení pen z by daný problém nevy ešilo, pouze by znamenalo nahrazení barteru pen žní sm nou, ale nevznikla by zde jistota toho, že se obchodníci op t vrátí k dalšímu obchodování – nutná existence neformální instituce, která to zabezpeþí, tj. kula. S þasovým nesouladem je spojen ješt jeden problém a tím jsou skladovací náklady. Pokud obchodníci rok þekají na provedení transakce, musí statky, které cht jí sm ovat, n kde skladovat. Aby to pro n bylo výhodné, musí užitek ze sm ny notn p evýšit skladovací náklady a také n které další náklady spojené s odložení spot eby, jak bylo uvedeno v 1. kapitole, nap . jedná-li se o statky, které rychle podléhají zkáze. Skladování potravin je zde otázkou celého kmene, každý þlov k drží jen takové zásoby, které nutn pot ebuje ke svému p ežití. Všechny zdroje na ostrov pat í
49
náþelníkovi, ten má nárok na þást každého prasete þi kokosovníku v oblasti, proto pouze náþelník hromadí zásoby, které potom rozd luje jako odm ny za provedené práce, což by se dalo nazvat systémem sociálního p erozd lení. Samoz ejm zde tudíž existují zásoby statk$, které rychle ztrácejí hodnotu, ale tyto jsou p erozd lováním neustále obnovovány, problém je tak minimalizován. Jiné p edm ty než potraviny mohou vlastnit i jednotlivci, i když nejvíce jich má samoz ejm náþelník, který je od p íslušník$ kmene dostává darem, pop ípad jako projev vazalství, atd. Zde náklady na skladování vznikají, ale logicky musí být p evýšeny ziskem z obchodu, statek, který za n j ve sm n získají pro n musí mít vyšší hodnotu než p$vodní statek spolu s náklady na jeho skladování. Tím je ovlivn n i poþet statk$, který se vyplatí skladovat (jeden velký statek lze skladovat ve vlastní chýši, je-li jich tisíc, musí se postavit speciální sklad). Z toho lze vyvozovat, že by zde teoreticky mohly existovat termínované smlouvy, ale prakticky k tomu práv kv$li náklad$m na skladování p íliš þasto nedochází, pouze je-li to oboustrann výhodné. Náklady na informace Jak již bylo eþeno d íve, kula jako instituce snižuje transakþní náklady, p edevším náklady na hledání obchodního partnera a zjiš"ování informací o n m. P edání dar$ (náramk$ a náhrdelník$) utvrzuje doživotní vztah mezi obchodními partnery, tudíž jsou tyto náklady jednorázovou investicí. Navíc hledání partner$ se uskuteþuje pouze p i ob adech kula, kdy se všichni obchodníci (domácí i ti, co p ijeli z jiného ostrova) soust edí na jednom míst a snaží se vzájemn oslnit svým bohatstvím, stav jí jej na odiv (musí svoji zámožnost dokázat, þímž poskytují informaci o tom, že jsou schopni dostát svým závazk$m) a lákají tak obchodní partnery. Díky tomu jsou informaþní náklady minimalizovány. Alchain zd$razuje informaþní náklady nutné k oceování sm ovaných statk$. Hovo í o nutnosti dvojnásobné shody informací, aby se sm na mohla uskuteþnit, tudíž že oba partne i musí um t statek ocenit, aby jej mohli sm nit. Tím také vysv tluje vznik pen z. Ve spoleþenství kuly je tomu však jinak. Funkci, o které Alchain hovo í, zde neplní peníze, ale sm ované mušlové náramky a náhrdelníky. Jsou to statky, které všichni umí nejlépe ocenit, protože mušle se vyskytují na všech ostrovech kuly, všichni tak mají na jejich oceování nejnižší náklady. Podle Alchianovy teorie by tak m ly tyto mušlové
50
p edm ty plnit funkci obecného prost edku sm ny, pen z. Tak tomu ale není, náramky a náhrdelníky p edstavují pouze dary, není možné za n ve sm n obdržet to, co chceme. Náhrdelník se dá sm nit pouze za náramek, pop . opaþn a ne jinak. Nicmén tyto statky zajiš"ují prost edí d$v ry. Pokud si dva lidé sm ní tyto dary, sm na ostatních p edm t$ už pak žádné ov ování nepot ebuje, je zajišt na jejich dobrá kvalita, obchodní partne i jsou v p átelském vztahu a mezi p áteli se p edm ty se špatnou kvalitou nesm ují. Navíc ekonomicky prosp šných p edm t$ nabízených ve sm n je málo (p edm ty z kamene, bataty, keramika) a všichni je znají, tudíž dokáží odhadnout jejich kvalitu. 15 Brunner a Meltzer zase hovo í o nutnosti získání informací o celém transakþním et zci, které peníze snižují tím, že všichni mohou p edpokládat obecnou ochotu p ijmout je jako platbu za statek þi službu, ale nap . u knihy tuto jistotu nemají a museli by tak v d t, že jejich obchodní partne i budou ochotni knihu ve sm n p ijmout. Což by vyžadovalo informace o celém transakþním et zci, které jsou obtížn zjistitelné. U Trobrianan$ je všeobecná ochota p ijímat spíše statky sm ované p i gimwali, ty každý umí ocenit a ochotn je p ijímá. Mušlové náhrdelníky a náramky jsou pouhé dary, projev úcty navozující d$v ru, nelze je ale sm nit za nic jiného, funkci pen z tak neplní. Dopravní náklady Dopravní náklady jsou na území, kde dochází ke sm ováni v rámci spoleþenství kuly, vysoké, což je dáno geograficky, zboží je nutné p epravovat mezi ostrovy po mo i. K p eprav jsou používány kánoe, které jsou vratké a snadno se mohou p evrátit a náklad se tak m$že vysypat do mo e, navíc jsou i malé a tudíž objemy p epravovaného zboží také, není možné realizovat úspory z rozsahu. Ostrované rovn ž nejsou schopni (díky stupni své vysp losti) vytvo it n jaké jiné dopravní prost edky, které by byly stabiln jší a v tší, je ovšem také možné, že tato plavidla by s kliþkováním mezi ostrovy m la ješt vetší problémy než kánoe. Kv$li t mto vysokým náklad$m není p íliš výhodné, aby sm na gimwali byla založena na úv ru. Pokud by tomu tak bylo, p epravila by se pouze polovina zboží oproti klasické barterové sm n . Návšt va je vždy reciproþní, celkem se tedy uskuteþní þty i plavby po mo i mezi dv ma ostrovy. P i úv ru by lo jela dvakrát naprázdno, což
15
Jako bychom si my dnes šli do obchodu koupit chléb, mléko þi máslo.
51
neúm rn a zbyteþn zvyšuje transakþní náklady a snižuje užitek, nebo" se p epraví mnohem mén zboží. Problémy vysokých dopravních náklad$ zavedení pen z ne eší, naopak v p ípad , že na ostrov n kdo p ijede pouze s pen zi, že za n nakoupí zboží a odveze jej zp t, se náklady zvyšují, protože jednou jede lo naprázdno a na ostrov nep iveze žádné zboží, je to analogické úv ru. Ostrované peníze nevymysleli, nebo" pro n neexistovala spoleþenská poptávka a pot eba, ale po jejich proniknutí na ostrovy v 17. století je dobrovoln p ijali, bylo pro n výhodné zaþít obchodovat s Evropou, na ostrovy se tak dostaly statky, které zde oni sami nebyli schopni vyráb t. Problém dopravních náklad$ pro ostrovany ale nikdy uspokojiv vy ešen nebyl, ani kulou ani zavleþením pen z. D$v ra þi spoléhání na sliby Problém d$v ry je se sm nou v rámci kuly také pevn spjat. Barter, který probíhá obvyklým zp$sobem, tedy okamžitá vým na jedné komodity za druhou, s sebou tento problém nep ináší, ovšem barter ve form odložení spot eby už problém d$v ry implikuje. P i odložené spot eb musí partne i v d t, že ke sm n dojde, zvlášt když u kuly dochází ke sm n jen jednou roþn a komunikace mezi obchodními partnery je tak omezená. Pak je nutné, aby existoval nástroj, který jim pom$že v it, že se protistrana op t za rok vrátí k dalšímu obchodování a že tudíž neskladují své zboží zbyteþn . Práv p edání náramk$ a náhrdelník$ je slibem, že za rok op t výprava z jiného ostrova dorazí, aby sm nila. A na tento slib je možné se spolehnout. Je to dáno tím, jak je kula postavená, když n kdo dá slib, bude se co nejvíce usilovat o to, aby ho i splnil, jinak mu hrozí ztráta prestiže, n þeho, o co celý život usiloval. Peníze tento problém nejsou schopny vy ešit, je to analogické jako u barteru: pen žní sm na nemá problém s d$v rou, pokud dochází k okamžité sm n zboží za peníze, ovšem u odložených plateb tento problém vzniká a je ešen vznikem formálních institucí (pokud už je velikost území, na kterém k pen žní sm n dochází, natolik velké, že pouhé p$sobení neformálních institucí je nedostaþující). U Trobrianan$ nicmén k zajišt ní d$v ry staþí neformální instituce – kula.
52
Likvidita Zdá se, že problém s likviditou zde ešen není, nebo" po dobu, co statky skladují, aby je mohli sm nit p i obchodu kula, je nemohou spot ebovávat, nemohou s nimi voln disponovat. Navíc od kontraktu (tj. po p edání mušlových dar$) nelze odstoupit, je možné pouze jeho pln ní oddálit. Pokud jedna strana nabídne obchodní vztah, nemusí do n j druhá strana nutn vstoupit. Se zm nou podmínek, které mohou ovlivnit schopnost dostát závazk$m, však z ejm nikdo nepoþítá. Proþ je tomu tak, je možné si jen domýšlet, právní ád (alespo to, co je z n j známo) nicmén takovou možnost nep ipouští. Kdyby však problém s likviditou považovali za d$ležitý, jist by jej právní ád n jakým zp$sobem upravoval. M$že to vycházet také ze systému „sociálního p erozd lení“, kdy nikdo v oblasti nesmí trp t hlady, jinak je mu p erozd lena þást zásob náþelníka, není zde proto asi d$vod se domnívat, že by n kdo mohl „zbankrotovat“ a nemít prost edky na spln ní svých závazk$. Problém s pobídkami Problém s pobídkami zde nevzniká ve velké mí e, resp. právní ád je nastaven tak, aby k tomu nedocházelo. Spoleþenství kuly je založeno na cti a nikdo si nedovolí podmínky smlouvy nedodržet, s výjimkou situací, kdy opravdu své závazky není schopen splnit kv$li neoþekávané okolnosti. Proþ tato možnost nedodržení smlouvy není právním ádem ešena, není známo. Náklady kuly Pokud ke sm ování dochází podle pravidel kuly, zvyšují se tím p edevším náklady na vyhledávání partnera a kv$li odložené spot eb i skladovací náklady. Jsou zde vysoké rovn ž dopravní náklady, ovšem ty jsou dány specifiþností území, na kterém kula funguje a nelze je p i dané kulturní vysp losti kmen$ uspokojiv ešit. Hlavní náklad kuly ovšem spoþívá v odložení spot eby, místo toho, aby ostrované to, co vyrobili a vyp stovali zkonzumovali a zvýšili si tím sv$j užitek plynoucí ze spot eby, oni rad ji statky skladují, aby je sm nili až pozd ji. Zdá se to být analogií k náklad$m pen z, jsou-li drženy peníze, nelze spot ebovávat a nezvyšuje se užitek jednotlivce ze spot eby. Tady jsou ovšem drženy statky – ty jsou skladovány a proto je není možné spot ebovat.
53
3.4 Alternativy ke kule Kula a peníze Z p edchozích podkapitol jasn plyne, proþ peníze problémy sm ny na t chto ostrovech ne eší. P edevším zde nevzniká problém dvojnásobné shody pot eb a nutnost p ejít k nep ímé sm n a sm n pen žní. Navíc je zde kladen d$raz na d$v ru, kterou peníze bez zavedení formálních institucí ešit neum jí, nebo" p i p ímých platbách pen zi není d$v ra pot ebná. Ovšem sm na na tomto území probíhá formou odložení spot eby a zde je d$v ra nutná. Nicmén od 17. století, kdy sem poprvé p ijeli Holanané, se ostrované postupn s pen zi seznámili a dnes jsou ochotni za n své zboží prodat, avšak k zániku kuly jako neformální instituce nedošlo, dále jsou provozovány i plavby mezi ostrovy, jen barter byl nahrazen sm nou pen žní. Jiné alternativy ke kule Pokud pomineme peníze zmín né výše, mohly se na ostrovech úþastnících se obchodování rozvinout také jiné formy obchodu než kula. Vezmeme-li v úvahu charakter kuly, mohly zde vzniknout nap íklad písemné smlouvy, které by mohly být vymáhány. Problémem ostrovan$ je ovšem fakt, že písmo nemají, práv proto zde transakce probíhají ve ejn , aby každý, kdo se slavnostního p edání zúþastní, mohl v p ípad , že se protistrana snaží ze svého závazku vyvázat, dosv dþit, že kontrakt byl proveden a tudíž existuje povinnost protistrany své dluhy splatit. Další možnou alternativou je vznik právního ádu „evropského“ typu, nebo" právní ád na ostrovech existující vychází z práva zvykového. Zde vznikají problémy hned dva. Jedním z nich je fakt, že vlivem zákon$ by došlo ke kontrole a centralizaci obchodu, zanikla by tak dobrovolnost p i ešení problému s d$v rou. Navíc existence jedné centrální instituce hájící právo, by" by m la poboþky na všech ostrovech je obtížná rovn ž z d$vodu problém$ s komunikací. K p edávání informací mezi ostrovy dochází pouze p i ob adech kula, tedy jednou za rok, jak by daná instituce bez existence moderních komunikaþních prost edk$ provád la kontrolu dodržování smluv. Zavedení úv ru by zase neúm rn zvyšovalo již tak vysoké dopravní náklady. Zdá se, že kula je opravdu nejlepším ešením t ch problém$, se kterými se sm na na tomto území potýká.
54
3.5 Je kula úsp šná p i ešení problém$ sm ny? Na základ výše uvedených skuteþností, se o kule dá íci, že eší všechny problémy sm ny krom dopravních náklad$, které ovšem vzhledem ke geografické specifiþnosti území ešit z ejm nelze, a problému likvidity, který si ostrované nejspíše neuv domují þi jej nepovažují za d$ležitý, protože v daných podmínkách by byl snadno ešitelný úpravou existujícího právního ádu. Pro vznik pen z se zde nenaskytly d$vody, neobjevil se tu problém dvojnásobné sm ny pot eb a tudíž ani nutnost hledat univerzální sm nný prost edek, ostatní problémy lze úþinn ešit pomocí neformální instituce, kterou kula bezesporu je. Ani peníze samy o sob by problém d$v ry a likvidity p i þasovém nesouladu mezi výrobou a spot ebou ešit nedokázaly, bylo by pot eba zavést formální instituce þi využít stávající neformální instituce. Neformální instituce, tedy kula, je ve snižování transakþních náklad$ úþinn jší než peníze, navíc zde je její úþinek ješt posílen p ísným hierarchickým uspo ádáním spoleþnosti. Peníze tedy nemohou kulu nahradit, mohou s ní však spolup$sobit, k þemuž zde opravdu došlo. Poté, co se zdejší obyvatelé seznámili s pen zi, byli ochotni je ve sm n p ijímat. Barter byl dobrovoln nahrazen pen žní sm nou, ovšem kula nezanikla, dál eší problémy se sm nou spojené. Porovnáme-li kulu s pen zi z hlediska náklad$, je situace obdobná – kv$li odložené spot eb p i sm n v rámci kuly se nezvyšuje užitek lidí ze spot eby stejn jako p i držb pen z, jde o tzv. ušlý úrok zmiovaný v podkapitole 2.3. Peníze a jejich problémy. Náklady jsou tedy stejné, ovšem k tomu, aby byly na ostrovech zavedeny peníze, bylo nutné, aby se p echod od barteru k pen z$m n komu vyplatil. Pro Holanany, kte í do oblasti Melanésie peníze p inesli, muselo být tudíž zavedení pen z na tomto území výhodné. To, že kula dlouhou dobu fungovala bez pen z a i po jejich zavedení nezanikla, je jasným d$kazem toho, že je p i ešení problém$ sm ny úsp šná, dokonce je v daných specifických podmínkách (tj. geografická specifiþnost území a vysp lost kultury) k ešení na tomto území vzniklých problém$ sm ny vhodn jší než peníze. Nicmén globáln peníze nahradit nem$že a to nejen kv$li tomu, že se vyvinula speciáln k ešení problém$ primitivních kmen$ rozptýlených po ostrovech, ale i proto, že se jedná o neformální instituci založenou na t sných sociálních vazbách a její úþinnost je tak omezena velikostí území, na n mž k ní dochází. Se zv tšováním území ztrácí systém stabilitu, neformální 55
instituce musí být dopln ny o formální, aby dále mohly zajiš"ovat funkþnost systému a d$v ru mezi þleny spoleþnosti.
56
4 Potlach jako platební systém Nyní se seznámíme s dalším spoleþenstvím, které sice v souþasné dob již neexistuje, nicmén po dlouhou dobu fungovalo a to i když v n m sm na probíhala bez použití pen z. I zde vycházíme z p edpokladu toho, že dlouhodobá funkþnost systému a bezproblémové sm ování statk$ je d$sledkem úsp šného ešení problém$ sm ny a minimalizace transakþních náklad$. Nevyhneme se ani porovnání ešení problém$ sm ny v tomto spoleþenství s ešením prost ednictvím zavedení pen z tak, jako v minulé kapitole.
4.1 Vymezení potlachu Jak uvádí Glyn Davies: „Jednou u nejzajímav jších forem raného barteru je sm ování dar$. P edávání dar$ sout živého typu pravd podobn dosáhlo své nejagresivn jší podoby v ritualizovaných barterových ceremoniích, které se odehrávaly u severoamerických indián$. Tyto ceremonie bývají oznaþovány jako potlachy, slovo vychází z jazyka jednoho z indiánských kmen$, Chiok$“ (2002, str. 11). Potlach$ se úþastnily p edevším indiánské kmeny žijící na severozápadním pob eží Ameriky, na Aljašce (Tlingitové a Haidové) a v Britské Kolumbii (hlavn Haidové, Cimšjanové a Kwakiutlové) 16. Tyto kmeny žily p edevším z íþního þi mo ského rybolovu a z lovu kožešinové zv e, nebyli však tak skv lými mo eplavci jako Trobrianané, na otev ené mo e se nepoušt li. Narozdíl od Trobrianan$ však nem li rozvinuté zem d lství, byli to tzv. sb raþi. Nedokáží si nic vyp stovat sami, jsou pln závislí na p írod . Oproti tomu jejich hmotná kultura byla na velmi vysoké úrovni. Ješt než se k nim v 18. století dostalo železo, um li získávat, tavit, odlévat a kovat m , která se nalézala v p írodním stavu na území Cimšjan$ a Tlingit$. Vyráb li z ní m d né p edm ty, které byly používány ve sm n , nikdy však neplnily funkci pen z, vždy šlo o dary. Jiným p edm tem používaným ke sm ování byly tzv. chilkatské, nádhern zdobené p ikrývky, jež dosud slouží na okrasu, p iþemž n které z nich mají znaþnou hodnotu. Veškerá tato kultura byla na pom rn širokém prostoru pozoruhodn jednotná. Zmín ná spoleþenství se ovšem už od pradávna vzájemn prolínala, aþkoliv jazykov náležela k nejmén t em rozdílným etnickým skupinám. Život indián$ byl pln závislý na p írod : od sklonku jara byli rozptýleni na lovu, na sb ru ko en$ a š"avnatých bobulí 16
Celá tato podkapitola vychází z Mauss (1999) a Hunter a Whitten (1976), další odkazy pouze v p ímých citacích.
57
v horách, na rybolovu losos$ u eky a s p íchodem zimy se op t soust eovali v osadách, nebo" zimy byly velmi kruté. Protože neum li potraviny dlouho skladovat, bylo nutné, aby lovili i v zim , tehdy to ale bylo práv kv$li krutým mraz$m velmi vyþerpávající. To bylo d$vodem pro vznik velkých hostin a oslav oznaþovaných jako potlachy. Kmeny se na n vzájemn zvaly, jeden kmen nalovil a uspo ádal potlach, pak se nechal pozvat jinými. A tehdy se žilo þilým spoleþenským životem, kdy se neustále vzájemn navšt vovaly celé kmeny, rody a rodiny. Bylo to období opakovaných, na sebe navazujících oslav, z nichž každá trvala þasto velice dlouho. U p íležitosti satk$, r$zných ob ad$, spoleþenského povýšení se spot ebuje vše, co se nashromáždilo za celé léto a podzim i zv nalovená v zim . Po ádají se potlachy všemi možnými sm ry, které jsou odpov dí na jiné potlachy z r$zných stran. Potlach není nic jiného než systém vym ování dar$. Liší se jenom prudkostí, p ehán ním, nevraživostí, jež vyvolává na jedné i druhé stran , urþitým nedostatkem právních pojm$, jednodušší, primitivn jší strukturou než u Trobrianan$, zvlášt u obou severních národ$, Tlingit$ a Haid$, nebo" kolektivní povaha smlouvy je zde zjevn jší. Postatou je po ádání hostin, vždy náþelník jednoho kmene zve jiný kmen. Hosté na potlach nic nep inášejí, jen zde hodují a jsou obdarováváni. Za þas pak náþelník jejich kmene po ádá potlach a dochází ke splácení dluh$ (obdarovávání má spíše formu p$jþky), po ádá se hostina pro druhý kmen. D$ležitou úlohu v transakcích mezi indiány hraje pojem cti. Nikde jinde není osobní prestiž náþelníka tak spjata s utrácením a s d$sledností, s jakou musí i s úrokem vracet p ijaté dary, se zp$sobem, jak p em nit v dlužníky ty, kte í jsou mu zavázáni. Spot eba a niþení zde neznají mezí. P i n kterých potlachách musí þlov k vydat všechno, co má, a nic si nenechat. Vít zí ten, kdo je nejbohatší a kdo také nejbezuzdn ji plýtvá. Vše se zakládá na principu nevraživosti a soupe ivosti. Jde tedy o právní a ekonomický systém, ve kterém se ustaviþn vydává a p evádí znaþné bohatství. Tyto p evody lze nazvat sm nou þi dokonce obchodem, prodejem; ale je to obchod vznešený, prodchnutý velkorysostí, a probíhá-li v jiném duchu, s výhledem okamžitého zisku, stává se p edm tem znaþného opovržení. Spot eba pro dosažení prestiže byla centrální hodnotou pro indiány amerického Severozápadu, kte í ji rozvinuli k dokonalosti. Náþelník po ádal obrovskou hostinu pro jiného náþelníka z jiné vesnice, se kterým m l n jaké politické spory. Obyvatelé obou 58
vesnic byli na hostinu pozváni. Tento potlach, jak byly tyto hostiny nazvány, reprezentuje zp$sob, jakým si m$že hostící náþelník získat politickou podporu obyvatel obou vesnic. Hostina požaduje m síce p íprav, následovaných dny hodování, dávání dar$, tance a vypráv ní p íb h$. Zám rem po adatele potlachu je zvýšit si svoji vlastní prestiž v porovnání s rivalem. Za tímto úþelem se bude snažit uspo ádat nejv tší možný potlach, který jej n kdy až p ivede k bankrotu, jen aby demonstroval, že jeho bohatství a št drost je v tší než rivalovo. Zahrne své hosty jídlem a dary – um leckými díly, p ikrývkami, rybím tukem a pot ebami pro domácnost jako jsou vy ezávané d ev né truhly þi lžíce. Aþkoliv se zvyky spojené s potlachem mírn liší u r$zných kmen$ severoamerických indián$, v tšina náþelník$ se spokojí s prostou exhibicí svého majetku a št drosti. Pouze u Kwakiutl$, Cimšaj$ a Haid$, jejichž studiem se zabýval antropolog F. Boas, dochází k tzv. destruktivnímu potlachu, kdy hostitelé niþí nejcenn jší þásti svého majetku p ed oþima host$, pálí nábytek a rybí tuk, podpalují domy a kánoe a dokonce zabíjejí otroky. A to vše jen proto, aby dokázali svým rival$m, že jsou tak bohatí, že si mohou dovolit plýtvat svým majetkem. Hosté potlachu si budou st žovat na hostitelovu lakotu, p edstírat, že jídla nebyl dostatek a popírat, že by byli ohromeni ukázkou bohatství. Celou tu dobu však budou opatrn odhadovat hodnotu statk$, které byly zniþeny a srovnávat št drost hostitele se št drostí jeho rival$. D íve þi pozd ji, aby þelil hostitelov snaze o získání prestiže, musí náþelník, pro kterého byl potlach uspo ádán, také uspo ádat potlach, který se svojí hodnotou vyrovná, þi lépe svojí hodnotou p edþí, potlach uspo ádaný rivalem. Na proti-potlachu budou hosté požadovat, aby hodnota vystavených a zniþených v cí p evýšila hodnotu v cí zniþených p i prvním potlachu. Tato sout živost bude pokraþovat do té doby, kdy jeden z náþelník$ bude p íliš ožebraþen na to, aby pokraþoval. Druhý pak bude prohlášen za vít ze a je všemi ct n, což se projevuje tím, že jsou mu prokazovány zvláštní služby, nabízeny potraviny, k jeho oslav se konají nejr$zn jší rituály, p ednostn získává dary apod. Základem potlachu je trojí povinnost: dávat, p ijímat a oplácet. Náþelník musí uspo ádat potlach za sebe, svého syna, zet þi dceru a za své mrtvé. Autoritu v$þi svému kmenu a vesnici, potažmo v$þi vlastní rodin si zachová a své postavení mezi náþelníky si
59
udrží jen tehdy, dokáže-li, že je v kontaktu s duchy, kte í jsou mu p ízniv naklon ni, díky þemuž se ho majetek drží a on se drží jeho. Velikost majetku m$že dokázat jen tím, že jej prohý í, rozd lí a poníží tím druhé, nebo" je zastíní svým jménem. Ve všech t chto spoleþenstvích se p edhán jí v darech. Neexistuje okamžik vymykající se b žnému životu, ani p i slavnostech a zimních shromážd ních, aby þlov k nebyl povinen zvát p átele, d lit se s nimi o výt žek z lovu þi ze sb ru plod$, pocházející od boh$ a totem$; aby nebyl povinen dále rozd lit vše, co mu p ipadlo z potlachu, jehož byl podílníkem; aby nebyl nucen projevit darem uznání za jakoukoliv službu ze strany náþelník$, vazal$ þi p íbuzných; to vše s vidinou trestu, alespo pokud jde o lidi urozené, kte í když poruší pravidla spoleþenského chování, ztratí své postavení. Povinnost zvát je naprosto zjevná, jde-li o vzájemné pozvání mezi rody nebo kmeny. Pozvání má dokonce smysl pouze tehdy, je-li urþeno lidem mimo vlastní rodinu, rod þi frátrii. Náleží se pozvat každého, kdo se m$že a chce zúþastnit slavnosti, potlachu. Opomenutí má neblahé d$sledky. Stejn zavazující je povinnost p ijímat. Náþelník nemá právo dar nebo potlach odmítnout. Uþinit tak znamená projevit obavu, že bude muset oplácet, že bude „umlþen“, dokud vše nevrátí. „Umlþen“ je vlastn už te. Znamená to, že jeho jméno ztratilo váhu, že p edem p iznává porážku nebo se naopak v n kterých p ípadech prohlašuje za vít ze a neporazitelného. Tím, že dar þi pozvání p ijme, se zavazuje – nep ijal totiž pouze n jakou v c þi úþast na slavnosti, p ijal i výzvu, a to si mohl dovolit jen proto, že si je jist, že se bude moci odvd þit, dokázat, že si s dárcem v niþem nezadá. Dary mají vlastn charakter p$jþky, nebo" se vždy p edpokládá, že dar bude za jistou dobu oplacen proti-darem vyšší hodnoty, je to obdobné jako je-li poskytnuta p$jþka a za jistou dobu je splacena i s úrokem. P i takovýchto st etech se náþelníci dostávají do komických situací, které jsou i jako takové poci"ovány. Nedát þi nep ijmout znamená zadat si – podobn jako neoplácet. Povinnost oplácet prostupuje celý potlach, pokud ovšem nespoþívá v pouhém niþení. Takovéto niþení, které má þasto úlohu ob tování duch$m, z ejm nemusí být bezpodmíneþn opláceno, zvlášt pak je-li dílem nejvyššího náþelníka klanu, který je uznán za nad azený. B žn však má být potlach oplácen i s úroky a totéž platí o každém daru. Úrok se vesm s pohybuje od t iceti do sta procent roþn . I když p íslušník kmene dostane od svého náþelníka za prokázanou službu p ikrývku, u p íležitosti svatby v náþelníkov rodin , synova nástupnictví atd., musí mu za ni vrátit dv . Je ovšem pravda, 60
že náþelník se s ním zase pod lí o všechny dary, které získá p i p íštích potlachách, kde mu budou soupe ící klany oplácet prokázané dobrodiní. Povinnost oplácet je bezpodmíneþná. ýlov k ztratí nav ky „tvá “, neoplácí-li þi neniþí-li odpovídající hodnoty. Trestem za porušení povinnosti oplácet je otroctví kv$li dluh$m. Uplatuje se alespo u Kwakiutl$, Haid$ a Cimšaj$. Je to instituce, jež je svou povahou i funkcí srovnatelná s ímským právem - jednotlivec, který nemohl vrátit p$jþku, ztratil své spoleþenské postavení i status svobodného þlov ka. Když si u Kwakiutl$ ned$v ryhodný jedinec vyp$jþí, íká se, „prodává se jako otrok“.
4.2 Ekonomické aspekty potlachu I když se na první pohled m$že zdát, že potlach je více sociální než ekonomickou vým nou, pravdou je, že má i svoji ekonomickou podstatu. Jako p íþina vzniku potlachu se jeví nutnost p ežití, nebo" zimy jsou na severozápad Ameriky opravdu kruté a indiáni nemají zem d lství, žijí pouze z lovu a sb ru, jsou pln závislí na p írod a navíc to, co nashromáždí nemohou a neumí dlouho skladovat. Proto se vyvinul potlach, který spoþíval v tom, že jeden z p ibližn t inácti kmen$ nalovil zv a nasbíral plodiny a pozval jiný kmen na hostinu. Uspo ádat potlach mohli pouze náþelníci, kte í se stali zárove hostiteli. Hostina musela být okázala, jídlo bylo poskytnuto všem p íslušník$m kmene po ádajícího i pozvaného náþelníka, p iþemž pozvanému náþelníkovi a jeho kmeni byly dány také dary v podob m d ných p edm t$ þi p ikrývek. Prvotním impulsem pro p edávání dar$ bylo zajistit p ežití, systém fungoval jako vzájemné pojišt ní. To vycházelo z toho, že množství jídla, které bude k dispozici, bylo vždy nejisté. Kmen mohl mít jeden den p ebytky jídla, p iþemž další den mohl nap . kv$li povodni p ijít o všechno – proto p ebytky daroval n komu, kdo m l v daný okamžik jídla nedostatek, aby si tím zajistil, že až bude v nouzi, jiní mu op t pomohou (Kohn, 2004). Teprve pozd ji se vyvinul i aspekt úv ru a jeho splácení - dary byly vnímány jako p$jþka, na dalším potlachu, který po ádal na oplátku druhý náþelník, musely být dluhy splaceny i s úrokem. Ten þinil 30 až 100 procent (Mauss, 1999). Jak tedy potlach oznaþit, jde v podstat o barter s odloženou platbou – jeden kmen poskytne statky hned (p edevším potravu), druhý oplácí až po ádáním dalšího potlachu. Jak poukazuje F. Boas, který se studiem t chto indián$ zabýval: „Ekonomický systém indián$ z britské kolonie se pln zakládá na úv ru, jako je tomu u civilizovaných národ$. 61
Ve všem, co indián podniká, se spoléhá na pomoc p átel. Slibuje, že jim tuto pomoc pozd ji splatí. Jde-li o v cnou pomoc, jejíž hodnotu pom ují indiáni p ikrývkami, jako my ji prov ujeme pen zi, slibuje, že jim vrátí hodnotu p$jþky i s úrokem. Indiáni nemají písmo, proto transakce probíhají ve ejn , aby jim bylo dodáno záruky. Nad lat si dluhy na jedné stran , zaplatit dluhy na stran druhé – to je potlach. Tento ekonomický systém se natolik rozvinul, že kapitál, který vlastní všichni jedinci sdružení v kmeni, výrazn p esahuje množství existujících hodnot, které jsou k dispozici; jinak eþeno, podmínky jsou zcela analogické t m, jež p evládají v naší spoleþnosti: kdybychom si p áli, aby nám splatili všechny naše pohledávky, zjistili bychom, že vlastn není dostatek pen z. Výsledkem pokusu všech v itel$ získat zp t veškeré p$jþky by byla strašná panika, ze které by se spoleþnost ješt dlouho vzpamatovávala.“ A dále uvádí: „Je t eba chápat, že indián, který pozve všechny své p átele a sousedy na velký potlach, kde zdánliv promrhá veškeré plody své mnohaleté práce, sleduje dv v ci, jimž nelze up ít, že jsou moudré a chvályhodné. Jeho prvním cílem je splatit dluhy. D je se tak ve ejn , s velkou dávkou ob adnosti a jako p i notá ském ov ování. Druhým cílem je umístit plody své práce tak, aby z nich vyt žil co nejv tší zisk pro sebe i pro své d ti. Ti, kdo o této slavnosti dostanou dary, je berou jako p$jþku, jež použijí ve svém souþasném podnikání, ale po n kolika letech ji musí i s úrokem vrátit dárci þi jeho d dicovi. Tak je potlach nakonec indiány považován za prost edek, jak zajistit blahobyt svým d tem, osi í-li, když jsou ješt malé...“ 17 Z tohoto vyplývá, že není pravdou, že v primitivních spoleþnostech znají jen barter a až v pokroþilejších se praktikuje prodej za hotové, p iþemž prodej na úv r je charakteristický jen pro nejvyšší stupe civilizace. Marcel Mauss vyslovuje názor, že „vývoj nep ivodil p echod práva ekonomiky naturální sm ny k prodeji a p echod prodeje za hotové k prodeji na úv r. Východiskem vzniku úv ru je samotný dar. Ze systému v novaných a k jistému termínu vrácených dar$ vznikla na jedné stran – zjednodušením, p iblížením d íve odd lených þasových úsek$ – naturální sm na, na stran druhé koup a prodej na úv r nebo za hotové, a také p$jþka“ (Mauss, 1999, str. 66). Boas hovo í o úv ru, p iþemž svým charakterem má tento nejblíže asi k úv ru spot ebnímu. 18 Je poskytován formou p$jþky jednoho kmene druhému, kdy p edm tem jsou potraviny a jiné statky. Zdroje ke splacení pak indiáni získávají v p írod þi z jiných 17
citováno v Mauss, str. 66 Spot ební úv r je úv r urþený k financování spot ebních výdaj$, jde o p$jþku poskytovanou fyzickým osobám. Podstatou je, že p edm t úv ru neprodukuje finanþní zdroje, primárním zdrojem splácení úv ru je b žný p íjem subjektu (nap . Ševþík, 2002). 18
62
potlach$. Budeme tedy potlach považovat za barterovou sm nu vycházející z principu vzájemného pojišt ní vnímaného jako spot ební úv r, který musí být splacen i s úrokem.
3.3 Problémy sm ny a potlach Nyní se zam íme na problémy sm ny, které se u potlachu vyskytují, a na výši transakþních náklad$, jejichž minimalizace je p edpokladem úsp šného ešení problém$ sm ny. Transakþní náklady Potlach je barterovou sm nou s odloženou platbou, kdy s odloženými platbami jsou tradiþn spjaty problémy s pobídkami, likviditou a spoléháním na sliby, což zvyšuje transakþní náklady. Na druhou stranu je však potlach založený na spolupráci p ísn hierarchicky uspo ádaných kmen$, tj. každý ví, komu je pod azen i nad azen a je také i neformální institucí (stejn jako kula, ovšem celkov je potlach na nižším vývojovém stupni než kula), díky þemuž úþinn snižuje transakþní náklady. Sm na probíhá na úrovni kmen$, právo po ádat potlach má pouze náþelník, díky tomu se snižují náklady na vyhledávání partnera a i zjiš"ování informací o n m, nebo" kmen$ je v dané oblasti jen t ináct. Jediné opravdu vysoké jsou tak náklady na uzav ení kontraktu, to však vyplývá ze samotné podstaty potlachu probíhajícího ve form okázalých hostin. Díky fungování neformálních institucí a hierarchickému uspo ádáni spoleþenství se
výrazn snižují náklady na monitorování a vymáhání kontraktu, zaniká problém
s d$v rou i pobídkami. Trestem za nedodržení závazku je ve ejný odsudek, pop ípad i vylouþení z kmene, které se v zim stává odsouzením k smrti. Trest se m$že vztahovat i na celý kmen, pokud svým závazk$m nedostojí náþelník. Ostatní kmeny potom nepozvou náþelníka a s ním ani jeho kmen na další potlachy. Dvojnásobná shoda pot eb Zde je situace podobná jako u kuly. Vzhledem k tomu, že indiáni se živí pouze lovem a sb rem – jsou tedy pln závislí na p írod a na klimatických podmínkách - mají všechny kmeny k dispozici stejné plodiny. Lze tedy íci, že problém dvojnásobné shody
63
pot eb zde prakticky zaniká, všichni jsou ochotni ve sm n p ijímat potraviny, aby v$bec p ežili. Území, které indiáni obývali, bylo rovn ž chudé na zlato, st íbro þi železo, byla zde pouze malá nalezišt m di – tu se indiáni nauþili zpracovávat. V úplných zaþátcích jejich civilizace se hovo í o obrovských m d ných p edm tech, které byly vyrobeny, byly však p íliš velké a bylo jich p íliš málo, než aby se používaly ke sm n (pravd podobn u nich vznikl problém s d litelností). Nicmén drobné m d né p edm ty se zde b žn používaly, ovšem ne jako platidlo, ale ve form dar$. Jako dary se používaly i nádherné p ikrývky, které postupn m d né p edm ty nahrazovaly. Tyto p ikrývky se ovšem nepoužívaly, sloužily pouze na okrasu, k p edvedení bohatství. Sm na se zde narozdíl od Trobrianan$ nerozvinula ve snaze zvýšit si užitek plynoucí ze spot eby možností spot ebovávat statky, které na území kmene nejsou k dispozici, ale spíše kv$li problém$m se skladováním potravin. Indiáni potravu neum li produkovat, žili jen z toho, co v p írod našli þi ulovili, ani skladovat. Proto se rozvinul potlach, jinak by m ly indiánské kmeny velké problémy p ežít kruté zimy – potlach tedy spíše než problém dvojnásobné shody pot eb eší problém skladování, tj. potrava je zkonzumována ihned poté, co je nashromážd na v dostateþném množství. ýasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou Tento problém zde díky potlachu prakticky nevzniká, nebo" zásoby každého kmene jsou zkonzumovány ihned poté, co jsou nashromážd ny v dostateþném množství k uspo ádání potlachu. Indiáni zimní m síce netráví jinak než na potlachách. Jeden kmen uspo ádá potlach, kde hostí po n kolik dn$ až týdn$ jiný kmen, konzumují se zásoby po ádajícího kmene, p iþemž je zde urþitá snaha o p edvád ní se, náþelník obdarovává, aby tak ukázal své bohatství, snaží se zastrašit rivala. Naþež pak uspo ádá druhý kmen další potlach, kam pozve své p$vodní hostitele, op t se konzumují nashromážd né statky kmene, potlach by m l být honosn jší, než p edchozí. Díky na úv ru založené sm n tak prakticky žádný kmen neskladuje dlouhodob své zásoby. Indiáni sbírají plodiny p edevším v lét a na ja e, nicmén kv$li neschopnosti potraviny úþinn skladovat, jsou nuceni vyrážet na lovy i v zim , ale kv$li krutým mraz$m je to pro n více vyþerpávající než v jiných roþních obdobích. Proto je nutná spolupráce mezi kmeny, v zim loví vždy jen jeden. Nedochází zde tudíž k odložení spot eby, ale spíše k odložení platby – jeden kmen poskytne potraviny okamžit , ale je mu za n
64
zaplaceno (potravinami) až pozd ji. Díky tomu kmeny nemusí potraviny dlouhodob skladovat a p itom mají zajišt ný dostatek potravin, i když neloví. Je ovšem t eba podotknout, že krom ekonomických d$vod$ má potlach d$vody rovn ž sociální a politické - kdy snahy o zastrašení rivala a p edvedení svého bohatství nejsou niþím jiným, než bojem o spoleþenské postavení a d$ležitost v hierarchickém uspo ádání kmene, pop . o politickou spolupráci, hrozí-li mezi dv ma kmeny válka, je lepší uspo ádat potlach, kde náþelníci obou kmen$ p edvedou své bohatství, vyhraje bohatší. Náklady na informace Zde je situace zcela analogická kule. Náklady na hledání partnera ve sm n jsou díky potlachu zcela minimalizovány. Vzhledem k p ísnému hierarchickému uspo ádání kmen$ sm ují pouze náþelníci, p iþemž kmen$ je málo, není proto obtížné nalézt partnera. Obchodují všichni náþelníci s náþelníky všech ostatních kmen$, p iþemž zde není problém dvojnásobné shody pot eb. Vzhledem k tomu, že se sm uje formou úv ru, je zde velký d$raz kladen na d$v ru. D$v ra vychází z podstaty potlachu jako neformální instituce, tj. všichni náþelníci se mezi sebou dob e znají a navíc je zajiš"ována p edáváním dar$ ve form cenných p edm t$. Vlastnictví cenností je symbolem moci a bohatství, p iþemž tyto p edm ty tvo í rovn ž postatu úv ru, jsou p edm tem p$jþky. Pokud není dluh i s úrokem vþas splacen, vyvíjí neformální instituce tlak na dlužníka, aby tak uþinil co nejd íve, jinak na n j bude nahlíženo s pohrdáním, bude kmenem zapuzen. Co se týþe Alchianovy teorie, op t je zde stejný problém jako u kuly, všechny sm ované p edm ty umí všichni stejn dob e oceovat, ale peníze se zde nevyvinuly, z ejm hlavn proto, že zde prioritním problémem, k jehož ešení potlach vznikl, byl hlad a získání potravin se tak stalo hlavní prioritou. Indiáni peníze nepot ebovali. Co se týþe teorie Brunnera a Meltzera o nutnosti informací o celém transakþním et zci, které jsou nákladné a jejichž nákladnost eší peníze, dá se usuzovat, že za tyto informace indiáni draze zaplatili. Indiánské kmeny zaþaly p icházet na dané území všechny p ibližn ve stejnou dobu, kdy mezi nimi panovala spíše rivalita než spolupráce. Nicmén pokud velká þást p íslušník$ kmene nep ežila krutou zimu kv$li neschopnosti nashromáždit a uchovat dostateþné zásoby, vznikl jasný d$vod pro spolupráci v oblasti obstarávání potravy, d$vod pro vznik potlachu. Tím byla všem kmen$m dána informace o 65
tom, že všichni budou ochotni p ijmout jídlo ve sm n . Peníze se zde ovšem, možná i kv$li neexistenci problému dvojnásobné shody pot eb a úv rové sm n , nevyvinuly. Dopravní náklady Dopravní náklady u potlachu ešeny nejsou, nebo" indiáni nevynalezli zp$sob, jak je snížit. Mnohdy bývá na primitivnost jejich kultury poukazováno práv proto, že nebyli schopni vynalézt ani kolo. Statky získávali indiáni sbíráním plodin a lovem zv e, ty pak dopravili p šky do osady, kde pobýval jejich kmen. P iþemž práv tam se rovn ž uskuteþovala hostina, p i které byly potraviny rozd leny a zkonzumovány. Výroba m d ných p edm t$ a p ikrývek se také odehrávala v této osad , tudíž náklady na dopravu t chto statk$ na místo sm ny prakticky nevznikaly, sm na se uskuteþnila p ímo v osad , pozvaný kmen si pak získané p edm ty dopravil op t p šky dom$. Dopravní náklady v tom smyslu, ve kterém by je peníze mohly ešit, tj. p i p ímé sm n je nutné dopravit oba statky na stejné místo, kde dojde ke sm n , u pen z jen jeden; zde nejsou díky principu úv ru a d$v e: nejprve p ijde jeden kmen na hostinu a obdrží statky, pak je druhý kmen pozván na reciproþní potlach a rovn ž dostane statky. Možnost ešit ostatní dopravní náklady je snížená nízkou vysp lostí kultury indián$ D$v ra þi spoléhání na sliby D$v ra je u potlachu, jak již bylo zmín no d íve, velmi d$ležitá, už jen proto, že se zde sm na provádí formou úv ru, mezi jehož hlavní omezení pat í nutnost spoléhání na sliby. Díky p ísn hierarchickému uspo ádání kmen$, je za chování každého p íslušníka kmene zodpov dný náþelník. P i p ípadném nedodržení smlouvy p íslušníkem jiného kmene bude každý náþelník požadovat sjednání nápravy po náþelníkovi kmene, jehož p íslušník nedodržel sv$j slib. Díky fungování neformálních institucí zde k nedodržení slibu (indiáni nemají písmo, tudíž nesepisují smlouvy, ale pouze ve ejn slíbí, že poskytnutý statek vrátí spolu s úrokem) dochází pouze z ídka, výhody, které poskytuje p íslušnost ke kmeni jsou p íliš cenné, než aby se jich þlov k jen tak vzdal. D$v ra vychází rovn ž z hierarchického uspo ádání celé spoleþnosti, což šet í transakþní náklady, smlouvy mají kolektivní charakter: jeden náþelník kmene pozve n kolik jiných náþelník$ a jejich kmeny na potlach – hostí je, tj. poskytne jim statky. Na 66
oplátku jej pak všichni tito náþelníci spolu s celým kmenem také pozvou na hostinu. Je tedy jasné, že zde úv rové transakce nejsou provád ny stylem jeden poskytne jednomu, ale hromadn , což s sebou p ináší jisté úspory z rozsahu – je mén nákladné uspo ádat jednu hostinu než p t. Tento zp$sob dále vede i ke snížení náklad$ na informace – místo velkého poþtu párových závazk$ mezi dvojicemi náþelník$ se jedná o menší poþet závazk$, které lze oznaþit jako skupinové. Navíc se všichni pozvaní snaží uspo ádat proti-potlach co nejd íve, nebo" pak zaplatí nižší úrok ze zap$jþených p edm t$. D$v ru mezi náþelníky rovn ž navozují p edané dary, ale ne tak siln jako u kuly, kde to byl jediný možný prost edek, jak ji zajistit. Zde hrají hlavní roli neformální instituce, dary jsou dávány spíše jako p edvedení bohatství, pop . jako jakési pojišt ní proti p írodním pohromám. 19 Navíc potlach byl jediným prost edkem, jak zajistit p ežití kmene, náþelníci tak vlastn byli nuceni se jich úþastnit – motivace k p ežití kmene byla proto dostateþnou zárukou d$v ry. Likvidita Problém s likviditou u potlachu nevzniká, což je zvláštní, nebo" jde vlastn o úv r, který má v sob tento problém zahrnutý. Nicmén díky spolupráci všech kmen$ mají všichni po celou zimu co jíst. Netrpí tedy nedostatkem likvidity (zde ve form potravin), i když svoji vlastní zásobu vyþerpají p i jediném potlachu. Tím, že je jiné kmeny zvou na oplátku na jimi po ádané potlachy, mají všechny kmeny po ád dostatek potravy. Systém vychází z vzájemného pojišt ní, tj. pokud n jaký kmen postihne nap íklad p írodní katastrofa, ostatní jej pozvou na potlach, nebo" si tím zajistí jejich pomoc kdyby byli p íšt postiženi oni. Jiné to je, pokud se kmen ocitne bez prost edk$ pouze proto, že jeho p íslušníci nenasbírali a nenalovili potravu v dom . Problém s pobídkami Tento problém spolehliv eší fakt, že v každém kmeni fungují neformální instituce. Všichni p íslušníci kmene se navzájem znají, panuje mezi nimi d$v ra. Porušení slibu by znamenalo exkomunikaci, ve ejné opovržení a ztrátu výhod p íslušnosti ke kmeni. Tím je efektivn zajišt no minimální porušování slib$.
19
Dá se jimi vyjád it: já ti dám dar a ty m pozveš na potlach, kdyby na mém lovišti byla povode apod.
67
Náklady potlachu Díky tomu, že je potlach založen na úv ru, ale p itom jde o neformální instituci podpo enou hierarchickým uspo ádáním spoleþnosti, jsou zde ešeny prakticky všechny problémy se sm nou spojené, krom dopravních náklad$, které op t stejn jako v kule vzhledem k vysp losti dané kultury ešit nešlo. Peníze zde nevznikly, protože je indiáni nepot ebovali, nevznikal zde ani problém dvojnásobné shody pot eb. Více o výnosech a nákladech zavedení pen z u indián$ v následující podkapitole Alternativy k potlachu. Nicmén i tak má potlach urþité náklady. Zcela evidentní je to u tzv. destruktivního potlachu, kde musí náþelníci, aby p edvedli své bohatství a moc, zniþit þást svého majetku, tím se neúm rn zvyšují transakþní náklady. Ale i u klasických potlach$ vznikají velmi vysoké náklady na uzav ení smlouvy, což je dáno tím, že indiáni nem li písmo a ob adné hostiny sloužily k ve ejnému uzavírání smluv p ed sv dky. Tyto náklady se u pen z nevyskytují, nebo" kultury, které je používají uzavírají písemné smlouvy, pokud jsou v$bec smlouvy pot eba. Na druhou stranu úv rové financování p ináší vyšší úrok než držba pen z (ta není úroþena v$bec þi nižším úrokem).
4.4 Alternativy k potlachu Potlach a peníze Problémy sm ny, které na území obývaném indiány vznikly, nejsou ve své form nelépe ešitelné pomocí pen z. V první ad zde nevzniká problém dvojnásobné shody pot eb, což je mocný stimul vzniku pen z. Problém þasového nesouladu je zde ešen pomocí úv ru, což by bylo optimálním ešení i p i použití pen z – problémy, které vznikají u úv ru (likvidita, pobídky, d$v ra), peníze samy o sob ešit neumí, k tomu je pot eba institucí, p iþemž v malých spoleþenstvech jsou dostaþující neformální instituce, ale ve velkých už k zajišt ní stability nestaþí a musí být dopln ny o instituce formální, tj. zákony. Navíc vzhledem k p írodním podmínkám a rozvinutosti kultury, jsou zde potraviny nejvíce preferenþním statkem, který cht jí všichni p ijímat ve sm n , po zavedení pen z tu tudíž ani nevznikla poptávka. Pokud by zde existovaly peníze, dala by se jedna v þase rozložená transakce rozd lit na dv okamžité hrazené pen zi, þímž by byl podle Schumpetera ešen problém d$v ry. U indián$ by však vznikl problém nový, peníze by v tomto systému nebyly
68
schopné plnit funkci uchovatele hodnoty. Vzhledem k tomu, že jsou indiáni pln závislí na p írodních podmínkách, mohlo by se stát, že jeden rok bude k dispozici velké množství potravin a jiný ne. Urþitý kmen by jeden rok usilovn shán l potravu a lovil, díky tomu by pak získal velké množství pen z. Tolik, že by se rozhodl, že v p íštím roce nemusí lovit v$bec a statky nakoupí od jiných kmen$. Pokud by ale v dalším roce bylo málo potravy, kupní síla pen z by velmi klesla a kmen by jich nemusel mít dost, aby si nakoupil tolik statk$, kolik pot ebuje. Potlach ve svém principu neformální instituce nutí všechny kmeny lovit a sbírat, kdo nesbírá není zván na potlachy a je tak prakticky odsouzen k záhub , nebo" žádný kmen není schopen lovit celou zimu. Kmeny jsou na sob závislé. Jak uvádí Davies: „Úmyslné niþení, které bylo rovn ž souþástí n kterých potlach$, nakonec p im lo kanadskou federální vládu, aby tento zvyk ú edn zakázala. Ud lala to roku 1876 vydáním tzv. Zákona o indiánech, ale neefektivnost tohoto zákona vedla k jeho dalším úpravám, které vyústily do p ijetí nového zákona tém o padesát let pozd ji“ (2002, str. 12). Zákon p ijatý roku 1927 obsahoval ustanovení, že každý indián þi jiná osoba, která se zúþastní potlachu, spáchala trestný þin a bude odsouzena k trestu odn tí svobody v rozsahu od dvou do šesti m síc$. Tento zákon znamenal postupný zánik potlach$, i když po urþitou dobu byly ješt provád ny tzv. „papírové potlachy“, kdy každý náþelník m l na papí e zaznamenané své pohledávky a závazky, tím ovšem potlach ztratil svoji honosnost a navíc takto bylo velmi snadné podvád t, p ipsat si v tší jm ní, když nikdo nemusel p edvést své bohatství. Navíc v té dob už potlachy rozhodn nebyly po ádány z d$vodu zajišt ní potravy, nebo" se vznikem zlaté horeþky na Klondiku byli indiáni zásobovaþi zlatokop$ a ti jim za potraviny a p ikrývky platili tím jediným, co m li, zlatem. Za které si indiáni mohli koupit potraviny od b loch$ i v pr$b hu zimy a odpadl tak primární d$vod potlachu. Kanadská vláda rovn ž na ídila, aby indiáni p ijali kanadský dolar jako své platidlo. Zavedení pen z bylo tedy zp$sobeno zm nou situace - p íchodem západní civilizace a direktivním na ízením kanadské vlády. Nevzešlo z pot eby samotných indián$. Jiné alternativy k potlachu Krom pen z by možnou alternativou mohly být písemné smlouvy, ale u indián$ stejn jako u kuly neexistovalo písmo, proto ve ejné po ádání hostin vedlo ke kontrole dodržování slib$. Písemné formy potlachu byly nakonec rozvinuty ve 20. letech 20. století, ale práv nemožnost kontroly vedla k snadnému falšování a nakonec zániku potlachu. 69
4.5 Je potlach úsp šný p i ešení problém$ sm ny? Potlach je barterová sm na založená na úv ru, která eší všechny významné problémy sm ny, jenž na území, kde indiáni žili, tedy na americkém severozápad , vznikly, a minimalizuje tak transakþní náklady. Dokázal vy ešit problém se skladováním, a to, dá se íci, lépe, než by to v daných podmínkách d lal úv r založený na pen zích, nebo" by zde docházelo ke kolísání kupní síly pen z. Problémy, které s sebou p ináší vlastní úv r, tedy problém s d$v rou, likviditou a pobídkami, jsou zde ešeny úþinn fungujícími neformálními institucemi a hierarchickému uspo ádání spoleþnosti, tyto snižují i náklady na informace. Dopravní náklady by zde z d$vod$ uvedených d íve peníze nevy ešily, p iþemž na vznik sofistikovan jších dopravních prost edk$ byli indiáni na p íliš nízkém stupni kulturního rozvoje. Navíc zde nevzniká problém dvojnásobné shody pot eb, dle Mengera hlavní d$vod vzniku pen z Snahou není up ít pen z$m jejich výsadní postavení prost edku, který nejúþinn ji eší problémy sm ny, jen snaha poukázat na to, jak moc je vývoj sm ny ovlivn n kulturními aspekty spoleþnosti, ve které vzniká a dále p írodními podmínkami, které m ní pobídky subjekt$ k sm n a tak i problémy, se kterými se sm na musí potýkat p edevším. Proto bylo možné, aby indiáni sm ovali formou potlachu, vycházelo to z jejich kulturní vysp losti, z geografických podmínek na daném území a rovn ž z toho, jaké problémy je p ed zahájením sm ování a p i sm ování nejvíce trápili, ze všech t chto podmínek pro n jako nejlepší ešení vyšel práv potlach. Vzhledem k tomu, že je potlach založen na fungování neformálních institucí, nem$že se stejn jako kula nikdy stát globálním platidlem. Se zv tšující se velikostí systému by se snižovala jeho stabilita, slábla by d$v ra mezi þleny spoleþenství, objevily by se pobídky k nedodržování slib$, musely by vzniknout formální instituce. Navíc nejsiln jší d$vod proti zavedení pen z, tedy kolísání jejich kupní hodnoty v závislosti na p írodních podmínkách, byl odstran n v okamžiku, kdy se indiáni setkali s b lochy, kte í um li potravu sami produkovat. Tyto d$vody se v moderní spoleþnosti nevyskytují. Potlach, který dnes již neexistuje, tedy nikdy nemohl peníze v globálním m ítku nahradit, šlo o lokální optimum.
70
Záv r Cílem práce byla odpov na otázku: „Lze problémy sm ny ešit i jinak než zavedením pen z?“ Postupn jsme se proto seznámili s problémy sm ny, které vedou ke zvyšování transakþních náklad$ na její provád ní. Mezi problémy sm ny jsme za adili dvojnásobnou shodu pot eb, þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou, náklady na informace, dopravní náklady, problém d$v ry, likvidity a problém s pobídkami. U každého problému jsme též zd$raznili obvyklé p íþiny jeho vzniku. Díky tomu jsme pozd ji mohli podrobn prozkoumat sm nu v alternativních platebních systémech – kule a potlachu. Tradiþn je za d$vod vzniku pen ž oznaþováno práv ešení problém$ sm ny. Zmínili jsme þty i r$zné teorie – Mengerovu, Schumpeterovu, Alchianovu a teorii Brunnera a Meltzera. Všechny tyto teorie považují za hlavní d$vod vzniku pen z snížení transakþních náklad$, p iþemž každý z autor$ vidí p íþinu transakþních náklad$ v n þem jiném. Menger ji spat uje ve dvojnásobné shod pot eb, Schumpeter v d$v e v úv ru, Alchian v nákladech na zjiš"ování vlastností zprost edkujících aktiv a koneþn Brunner a Meltzer v nákladech na znalost sm nného et zce. Seznámení se se zp$soby ešení problém$ sm ny pomocí pen z nám pozd ji umožnilo porovnat je s tím, jak problémy sm ny eší alternativní platební systémy. Naším hlavním cílem však bylo hledání takového zp$sobu sm ny, který m$že fungovat i bez použití pen z. Prozkoumali jsme antropologická data dvou spoleþenstev – Trobrianan$ používající kulu a severoamerických indián$ používajících potlach. Nejprve jsme se obeznámili s kulou i potlachem. Jejich zp$sobem sm ování a též prost edím, ve kterém sm na probíhá. Práv geografická specifika výrazným zp$sobem ovlivují provád ní sm ny. V krátkosti shrme hlavní p ínosy kuly a potlachu p i ešení problém$ sm ny. Mezi jinými eší kula p edevším problém d$v ry. Na rozsáhlém území, které je tvo eno množstvím ostrov$ a potenciáln v n m m$že vystupovat velké množství úþastník$ sm ny, je práv problematika d$v ry a spoléhání na sliby nejpalþiv jší, protože se jedná o sm nu, jejímž hlavním problémem je þasový nesoulad mezi výrobou a spot ebou. Problém d$v ry kula eší striktním vymezením možných partner$ ve sm n , je tedy možné ji považovat za neformální instituci snižující transakþní náklady na udržování obchodních partner$. Peníze samy o sob daný problém ešit nedokáží. Práv proto se zde 71
p irozenou cestou peníze nevyvinuly, respektive kula p etrvala i po zavedení pen z evropskými obchodníky. Kulu tedy m$žeme oznaþit za alternativní platební systém, který eší problémy sm ny bez použití pen z. Naproti tomu potlach je systém fungující na odložených platbách, musí tedy ešit problém s likviditou a pobídkami a rovn ž s d$v rou. Potlach se vyvinul jako bezprost ední nutnost pro p ežití indián$ v období krutých severoamerických zim. Je možné ho oznaþit za úv r. V kontrastu s kulou sloužil potlach pouze k uspokojení základních pot eb (p edevším obstarání potravy). Neprovád ní kuly by nevedlo k existenþním problém$m Trobrianan$, což se však o potlachu a severoamerických indiánech prohlásit nedá. Peníze zde samovoln nevznikly, protože by jejich hodnota podléhala velkým fluktuacím v þase v závislosti na p írodních podmínkách ovlivujících dostupné množství potravy. I potlach tedy m$žeme oznaþit za alternativní platební systém, který eší problémy sm ny bez použití pen z. Ani v jednom ze zkoumaných systému se neobjevil problém dvojnásobné shody pot eb, dle Mengera hlavní d$vod vzniku pen z. U kuly dochází k odložení spot eby, u potlachu k odložené platb , v obou p ípadech však vzniká problém s d$v rou, pobídkami a likviditou. Ve spoleþenstvích používajících peníze jsou dané problémy ešeny vznikem formálních institucí, v námi zkoumaných systémech to není nutné, nebo" v obou panuje p ísn hierarchické uspo ádání spoleþnosti a fungují zde neformální instituce, ke vzniku pen z není d$vod. Náklady na zavedení pen z byly pro kmeny v obou spoleþenstvích p íliš vysoké, proto k jejich zavedení došlo až s p íchodem jiných kultur. Ob spoleþenství jsou navíc v urþitých ohledech specifická, u kuly jde p edevším o to, že vzájemná sm na probíhá mezi ostrovy, u indián$ hraje velkou roli neexistence zem d lství a totální závislost na p írodních podmínkách. Obojí ovlivnilo zp$sob, jakým se sm na vyvinula. Nejvýznamn jším problémem se stala d$v ra, a proto se hledal takový zp$sob sm ování, který by ji zajistil. V obou systémech k tomu došlo díky p edávání dar$, ty zajiš"ovaly vzájemnou d$v ru i u transakcí s odloženou spot ebou a platbou. Peníze samy o sob nejsou schopné d$v ru p i t chto transakcích zajistit jinak, než rozd lením transakce v þase na dv okamžité hrazené pen zi, což bylo v daných podmínkách neproveditelné, proto zde k jejich vzniku nedošlo.
72
Na základ seznámení se s t mito alternativními platebními systémy m$žeme na naši otázku odpov d t kladn . P iþemž je možno naši odpov podpo it zjišt nými fakty o t chto systémech. Zárove je však nutné zd$raznit, že oba systémy vznikly a byly používány pouze v geograficky specifických podmínkách. Navíc ovlivn ných vysp lostí jednotlivých kultur. Za daných podmínek mohly ešit problémy sm ny lepším zp$sobem než peníze, ale z obecného hlediska je jejich použití v celosv tovém m ítku nemyslitelné. A to p edevším proto, že oba systémy jsou pevn spjaté s neformálními institucemi, které p i urþité velikosti spoleþenství snižují transakþní náklady úþinn ji než peníze, ovšem s r$stem velikosti spoleþenství se jeho stabilita snižuje, neformální instituce už nedokáží zajistit dostateþnou d$v ru mezi þleny spoleþenství a musí vzniknout instituce formální, které však již nejsou tak úþinné. Proto tyto systémy nemohou peníze globáln nahradit. V práci jsme ukázali, že existovaly a mohou existovat alternativní platební systémy ešící problémy sm ny bez použití pen z. Vždy jde však pouze o lokální optima. Jsou schopny ešit specifické místní problémy sm ny lépe, než peníze. A proto má jejich existence smysl. Jsou však založeny na neformálních institucích, proto je globální úloha pen z je nezpochybnitelná.
73
Použitá literatura ALCHIAN, A. A. Why Money? Journal of Money, Credit and Banking, 1997, Vol. 9, Issue 1, Part 2, p.p. 133-140 BRUNNER, K., MELTZER, A. H. The Uses of Money: Money in the Theory of an Exchange Economy. The American Economic Review, Vol. 61, Issue 5, December 1971, p.p. 784-805 DAVIES, G. A History of Money: From Ancient Times to the Present Day. 1st ed. Cardiff: University of Wales Press, 2002. 720 s. EGGERTSSON, T. Economic Behavior and Institutions. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. 385 s. FUCHS, K. Mikroekonomie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 2001. 177 s. FURUBOTN, E. G., RICHTER, R. Institutions and Economic Theory: The Contribution of the New Institutional Economics. 1st ed. Michigan: The University of Michigan Press, 2000. 556 s. FRIEDMAN, M., FRIEDMANOVÁ R. Svoboda volby. P el. Pavel a Vladimír Vrecionovi. 1. vyd. Jinoþany: Nakladatelství H&H, 1992. 318 s. FRIEDMAN, M. Za vším hledej peníze. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Grada, 1997. 263 s. HARASIMOVIý,
P.
Analýza
alternativního
platebního
systému:
Let
Systém.
Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2003. 71 s. Diplomová práce. HAYEK, F.A. Soukromé peníze: pot ebujeme centrální banku? 1. vyd. Praha: Liberální Institut, 1999. 164 s. HICKS, D., GWYNNE, M. A. Cultural Antropology. 2nd ed. New York: HarperCollins College Publishers, Inc., 1996. 454 s. HOLMAN, R. a kol. D jiny ekonomického myšlení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. 541 s. HOLMAN, R. Ekonomie. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 709 s. HOWARD, M.C. Contemporary Cultural Antropology. 5th ed. New York: HarperCollins College Publishers, Inc., 1996. 475 s. 74
HUNTER, D.E., WHITTEN, P. The Study of Cultural Antropology. 1st ed. New York: Harper & Row Publishers, Inc., 1976. 478 s. JEVONS, W.S. Money and the Mechanism of Exchange. 1st ed. Honolulu: University Press of the Pacific, 2002. 162 s. KOHN, M.G. Financial Institutions and Markets. 2nd ed. New York: Oxford University Press, 2004. 674 s. MALINOWSKI, B. Argonauts of the Western Pacific. 3rd ed. Illionois: Waveland Press, Inc., 1984. 527 s. MAUSS, M. Esej o daru, podob a d$vodech sm ny v archaických spoleþnostech. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 201 s. MENGER, C. On the Origin of Money. The Economic Journal, Vol. 2, Issue 6, 1892. p.p. 239-255 MENŠÍK, J. Peníze a pen žní politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomickosprávní fakulta, 2005. 131 s. NORTH, D. C. Institutions, Institutional Change and Economic Performance. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. 152 s. ROBERTSON, D. H. Money. Reprint of the 1928 edition. London: Routledge Publising, 2000. 179 s. SCHUMPETER, J. A. Money and Currency. Social Research, Vol. 58, Issue 3, 1991. SELGIN, G. Theory of free banking: money supply under competitive note issue. 2nd ed. Boston: Cato Institute, 1988. 218 s. ŠEVýÍK, A. Bankovnictví I. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2002. 158 s. WHITE, L. H. The Theory of Monetary Institutions. 1st ed. Oxford: Blackwell Publishers, 1999. 269 s. WICKSELL, K.Interest and prices: a study of the causes regulating the value of money. 3rd ed. New York: Augustus M. Kelley Publishing, 1965. 239 s.
75
