Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Studijní obor: Hospodáská politika
PENÍZE A SMNA Money and exchange
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: Ing. Michal KVASNIýKA, Ph.D.
Autor: Alexandra EPOVÁ
Brno, duben 2006 Digitally signed by SVI(Jiri Polacek) Date: 2006.12.15 14:41:03 +01'00'
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Katedra ekonomie Akademický rok 2005/2006
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Pro:
Alexandru epovou
Obor:
Národní hospodáství
Název tématu:
Peníze a sm na
Název tématu v angliþtin :
Money and Exchange
Zásady pro vypracování:
1. Sm na a její problémy 2. ešení problém$ sm ny pen zi 3. Analýza alternativního platebního systému 4. Analýza alternativního platebního systému
Jméno a píjmení autora:
Alexandra epová
Název diplomové práce:
Peníze a sm na
Název v angliþtin :
Money and exchange
Katedra:
Ekonomie
Vedoucí diplomové práce:
Ing. Michal Kvasniþka, Ph.D.
Rok obhajoby:
2006
Anotace v þeštin : Tato práce se zabývá sm nou a jejími problémy, pedevším pak možnými ešeními t chto problém$. Obecn se pedpokládá, že peníze eší problémy sm ny nejlépe, nebo" nejvíce snižují transakþní náklady sm ny. Cílem práce bylo nalézt taková spoleþenství, které peníze ve sm n nepoužívají, pesto zde sm na funguje. Existence kuly a potlachu dokazuje, že sm na m$že efektivn fungovat i bez pen z. Oba systémy spoléhají na p$sobení neformálních institucí a na písné hierarchické uspoádání spoleþnosti, což snižuje transakþní náklady více než pen žní sm na. Neformální instituce však p$sobí dostateþn siln jen v malých komunitách s t snými sociálními vazbami. Proto existuje maximální velikost, pi které je systém ješt stabilní. Tyto systémy si tedy nemohou klást za cíl obecné rozšíení a nahrazení pen z pi ešení problém$ sm ny. Anotace v angliþtin : The thesis deals with the exchange and its problems, mainly with a possible solution of the problems. Generally, money is supposed to solve the exchange’s problems the best, because money lowers the transaction costs of the exchange. The goal of the thesis has been to find such a society that does not use the money in the exchange, but still its exchange works. The existence of kula and potlach societies proves the possibility of moneyless exchange functionality. Both societies rely on informal institutions and strict hierarchical order, which lower their transaction costs more than the money exchange. Informal institutions are sufficiently powerful only in small, tightly bounded communities. Thus, an upper limit of the community size for a stable system exists. As a consequence, those systems can not achieve a worldwide expansion and do not replace money as an exchange’s problems solution.
Klíþová slova v þeštin :
sm na, problémy sm ny, transakþní náklady, peníze, instituce, alternativní platební systémy
Klíþová slova v angliþtin :
exchange, problems of exchange, transaction costs, money, institutions, alternative payment systems
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn pod vedením ing. Michala Kvasniþky, Ph.D. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. Dále souhlasím, aby práce nebo jakákoli její þást byla šíena bez pedchozího souhlasu autora, za podmínky, že bude ádn citována a nebude použita ke komerþním úþel$m.
V Brn dne 30. 4. 2006 vlastnoruþní podpis autora
Na tomto míst bych ráda pod kovala Ing. Michalu Kvasniþkovi, Ph.D. za cenné pipomínky a odborné rady, kterými pisp l k vypracování této diplomové práce. A dále pracovník$m katedry antropologie Masarykovy univerzity, kteí mi byli velmi nápomocní pi hledání antropologických podklad$ pro moji práci.
Obsah Úvod.......................................................................................................................................8 1 Sm na a její problémy ......................................................................................................10 1.1 Obecn o sm n .........................................................................................................10 1.2 Problémy sm ny ........................................................................................................13 1.3 Shrnutí problematiky sm ny......................................................................................20 2 ešení problém$ sm ny pen zi ........................................................................................21 2.1 Peníze a jejich význam ..............................................................................................21 2.2 Peníze jako ešení problém$ sm ny v ekonomických teoriích..................................24 2.3 Problémy pen z a jejich ešení ..................................................................................35 2.4 Zhodnocení role pen z ve sm n ...............................................................................38 3 Kula jako platební systém.................................................................................................40 3.1 Vymezení kuly...........................................................................................................40 3.2 Ekonomické aspekty kuly..........................................................................................45 3.3 Problémy sm ny a kula..............................................................................................47 3.4 Alternativy ke kule.....................................................................................................54 3.5 Je kula úsp šná pi ešení problém$ sm ny? .............................................................55 4 Potlach jako platební systém.............................................................................................57 4.1 Vymezení potlachu ....................................................................................................57 4.2 Ekonomické aspekty potlachu ...................................................................................61 3.3 Problémy sm ny a potlach.........................................................................................63 4.4 Alternativy k potlachu ...............................................................................................68 4.5 Je potlach úsp šný pi ešení problém$ sm ny?........................................................70 Záv r ....................................................................................................................................71 Použitá literatura ..................................................................................................................74
Úvod Lidé sm ují již od nepam ti, nebo" sm na zvyšuje jejich bohatství. Ovšem se sm nou jsou spojené i urþité problémy, které zvyšují náklady na její provád ní a snižují užitek lidí z ní. Vývoj sm ny se tedy ubíral sm rem k ešení t chto problém$ a snížení náklad$, což vyústilo ve vznik jediného prostedku sm ny, pen z. Za ešení problém$ sm ny považují peníze napíklad Karl Menger, Josef Alois Schumpeter, Armen Alchian a další. Položme si však otázku: „Lze problémy sm ny ešit i jinak než zavedením pen z?“ Intuitivn cítíme, že odpov na tuto otázku zní ano. V práci se však pokusíme tuto odpov podložit empirickými skuteþnostmi. Budeme se snažit vyhledat informace o takových spoleþenstvech, která problémy sm ny eší jiným zp$sobem, než pomocí pen z. Tato problematika nebývá centrem ekonomického zájmu, pitom však m$že výrazn pisp t k širšímu pochopení ekonomických souvislostí sm ny a pen z. Motivem pro vznik práce byla práv ona intuitivní podstata odpov di na otázku, snaha o její empirické zd$vodn ní a skuteþnost, že peníze jsou každodenní souþásti moderní spoleþnosti. Mohou však k nim existovat i alternativy? Tyto motivy se budou prolínat celou prací. Nejprve se soustedíme na samotné problémy sm ny. Struþn zformulujeme jednotlivé problémy tak, jak jsou popsány ve st žejních teoriích výše uvedených autor$. Zárove nastíníme zp$sob, jakým dané teorie vysv tlují ešení problém$ sm ny pen zi. Poté se pokusíme nalézt informace o takových spoleþenstvech, která sm ují a nevyužívají k tomu peníze. Pitom se nebudeme omezovat jen na existující spoleþenstva, ale budeme hledat i v minulosti. U nalezených spoleþenstev zjistíme, zda se v jimi provád né sm n vyskytují zkoumané problémy a popípad , proþ se zde n které problémy nevyskytují. Vyjdeme z pedpokladu, že pokud sm na úsp šn funguje, musí být schopna problémy sm ny ešit. Protože nalezená spoleþenstva existovala po delší dobu, je zejmé, že jimi provád ná sm na byla funkþní a to bez použití pen z. Zp$soby, jakými daná spoleþenství eší nebo ešila problémy sm ování, nám umožní podložit odpov na naši otázku empirickými skuteþnostmi. Metodologie je tedy založená na analýze a dedukci. S ohledem na uvedené skuteþnosti bude práce rozd lena do þty kapitol. V první kapitole budou pedstaveny jednotlivé problémy sm ny a též obvyklé píþiny jejich vzniku. 8
Ve druhé kapitole uvedeme n kolik teorií, které za ešení problém$ sm ny považují peníze. Pi hledání píþin problém$ má však každá teorie jiná východiska. Ve tetí kapitole se budeme zabývat kulou - alternativním platebním systémem, který funguje na území Melanésie, ve þtvrté kapitole pak dalším alternativním platebním systémem – potlachem, který ke sm n využívali severoameriþtí indiáni. Nejprve se s ob ma systémy seznámíme, posléze prozkoumáme jejich ekonomické aspekty. Zam íme se pedevším na zp$soby ešení problém$ sm ny v t chto systémech. V záv ru struþn shrneme zjišt né poznatky a na jejich základ odpovíme na naši otázku.
9
1 Sm na a její problémy V této kapitole se bude zabývat tím, co je to sm na, jak se vyvíjela a jaké problémy musela pi svém vývoji pekonávat.
1.1 Obecn o sm n Úþel sm ny Ekonomie n kdy bývá oznaþována jako v da o bohatství, tj. íká, co bychom m li ud lat, abychom zv tšili naše bohatství - jak co nejefektivn ji použít vzácné zdroje (tj. práci, p$du a kapitál) k výrob užiteþných komodit. Nicmén bohatství lze zv tšit i bez zv tšení výroby – pouhou sm nou. Bohatství není m eno množstvím statk$, nýbrž uspokojením z nich. A práv sm na m$že zvýšit uspokojení, aniž by zv tšila množství, piþemž þím více se lidé odlišují svými preferencemi ve spoteb , tím je význam sm ny pi zvyšování bohatství v tší. Je rovn ž d$ležité zmínit, že dobrovolná sm na obohacuje oba sm ující, oba jsou na tom po sm n lépe než ped ní (Holman, 2005). Sm na nejenže dokáže zv tšit bohatství bez zvýšení výroby, ale díky tomu, že umožuje d lbu práce a specializaci výrobc$, vede i ke zvýšení výroby. D lba práce znamená specializaci jednotlivých výrobc$ pouze na urþité druhy pracovních þinností þi na jednotlivé pracovní operace. Je to soustavný, neustále se prohlubující proces, v jehož pr$b hu se p$vodn jednotný proces výroby statk$ d lí na jednotlivé þásti, které se osamostatují. D lba práce poukazuje na spoleþenský charakter výroby. Jedinec vynakládá práci proto, aby získal statky potebné k uspokojení svých poteb. A i když pracuje izolovan , vynakládá práci v rámci spoleþnosti a jí daných hospodáských vztah$ (Fuchs, 2001). ýlov k jako výrobce se stává stále specializovan jším výrobcem, piþemž tím, že vyrábí, vytváí pedpoklady pro uspokojování poteb. Tentýž þlov k jako spotebitel je charakterizován neustále se zv tšujícím množstvím požadavk$ na spotebu. Tento rozpor mezi zv tšujícími se potebami jednotlivc$ ve spoleþnosti a omezenými zdroji je nejlépe ešitelný sm nou. Díky d lb práce si jednotlivec už nemusí vyráb t sám všechny statky, které potebuje, ale m$že se specializovat na provád ní takové þinnosti, kterou je schopen vykonávat nejefektivn ji a vyrobit tak více statk$, které m$že sm nit. To mu umožní i více
10
spotebovávat, protože k uspokojení svých poteb m$že nyní využít nejen statk$ vyrobených jím samotným, ale také statk$ vyrobených jinými þleny spoleþnosti, tj. díky sm n a d lb práce se zvýší užitek každého jednotlivce ve spoleþnosti (Fuchs, 2001). Vývoj sm ny Sm na prošla historickým vývojem v závislosti na spoleþenských pom rech a zejména na vlastnických formách. Po celou dobu svého vývoje se sm na musela potýkat s problémy, které zvyšovaly „transakþní náklady“, tedy náklady na provád ní sm ny, viz dále v textu. ešení problém$ urþité formy sm ny spoþívalo v jejím nahrazení jinou formou sm ování, s nižšími transakþními náklady v daném ohledu, piþemž se ale mohly vyskytnout jiné problémy sm ny, zvyšující jinou þást náklad$ na provád ní sm ny. Snahou bylo dosáhnout takové formy sm ny, která bude mít nejnižší transakþní náklady. Pedtím, než se rozvinula sm na, existoval píkazový systém, v jehož rámci docházelo k pímému rozd lování, tj. to, co bylo vytvoeno bylo pímo pid leno jednotlivým subjekt$m tak, aby mohli uspokojit své poteby. Historicky je základem sm ny existence d lby práce a soukromého vlastnictví (Fuchs, 2001). Výchozím typem sm ny byl barter, neboli pímá sm na. Pímá sm na je nejjednodušší formou sm ny, kdy dochází ke sm n dvou statk$, neboli jak uvádí Meir Kohn „ke sm n hodnoty za hodnotu“ (Meir Kohn, 2004, str. 11). Tento typ sm ny s sebou ovšem pináší závažný problém, oznaþovaný jako „problém dvojnásobné shody poteb“ (ten lze snadno vysv tlit na píkladu: peka upeþe chléb a je ochoten ho sm nit za mýdlo, tzn., že musí najít takového þlov ka, který nejen, že vyrábí mýdlo, ale je ochoten ho sm nit práv za chléb). Naturální sm na, neboli barter, vyvolává píliš vysoké náklady sm ny – náklady na hledání, smlouvání a uzavírání obchod$. Je totiž velmi nepravd podobné, že by se sešli dva lidé s oboustrannou shodou poteb. Kv$li tomu se „barter stal brzdou specializace a d lby práce“ (Holman, 2005, str. 462). Pro pekonání tohoto problému se vyvinula tzv. centralizovaná sm na. Její podstatou se stala snaha o vytvoení organizovaného trhu, kde by bylo možné sm nit výrobek za jakýkoliv jiný. To vytvoilo pedpoklad, že by n kteí jedinci nashromáždili dostateþné zásoby všech statk$ existujících ve spoleþnosti a byli by ochotní sm nit kterýkoliv z t chto nashromážd ných statk$ za statek pinesený jiným jedincem. Tím by došlo k odstran ní problému dvojnásobné shody poteb a výraznému snížení transakþních
11
náklad$. Ovšem i zde by došlo k urþitým náklad$m zavedení daného systému, nebo" jedinci v nující se zprostedkovávání sm ny by se již nemohli podílet na výrob statk$, z ekonomického hlediska by nebyli produktivní, docházelo by tak k plýtvání se vzácným zdrojem, prací (Harasimoviþ, 2003). Pímá sm na m$že rovn ž pejít ve sm nu nepímou. Její podstata spoþívá v tom, že jedinec nevym ní sv$j statek za takový statek, který pímo chce a potebuje, ale za statek, který nechce spotebovat, nýbrž dále sm nit. Vybírá si pitom takový zprostedkovatelský statek, o kterém pedpokládá, že ho lidé budou ve sm n ochotn ji pijímat než jím p$vodn nabízený statek. Rozhodující místo v tomto procesu zaujaly kovy pro svou trvanlivost, tvárnost a d litelnost (White, 1999). Pedností kovu byla všeobecná použitelnost, uchovatelnost a nem nnost. Reprezentovaly v malém objemu velkou hodnotu, snadno se pepravovaly a skladovaly (Menger, 1892). Nicmén tento typ sm ny je nároþný pedevším na „investice do informací“ o obchodních partnerech, piþemž hledání informací vyžaduje þas, který mohl být využit k výrob . Obchodník tak musí volit kompromis mezi informacemi a þasem, tj. mezi náklady na informace a transakþními náklady sm ny. Náklady na informace se dají snížit zavedením cen vyjadujících kvantitativní pom ry sm ovaných statk$. Ovšem náklady na zjišt ní všech relevantních cen jsou op t znaþné, jedinec tak musí volit mezi rizikem provedení neoptimální sm ny a vynaložením dodateþných náklad$ na získání informací o cenách. Bude-li však zavedena spoleþná úþetní jednotka, v níž se budou vyjadovat ceny všech sm ovaných statk$, náklady se sníží, ale úpln nezmizí (Brunner a Meltzer, 1971). Když bude stále více jednotlivc$ ve spoleþnosti upednostovat urþitý druh statku, vyústí nepímá sm na ve sm nu pen žní, která je jejím krajním pípadem. Všichni jedinci pi ní používají jednotný prostedek sm ny – peníze, obecn uznávaný prostedek sm ny – tj. takovou komoditu, kterou jsou všichni ochotni ve sm n pijímat jako platbu pi vyrovnání transakce (Menger, 1892). Toto bude dále rozvinuto v þásti práce v nované Mengerov teorii vzniku pen z. Pen žní sm na eší pedchozí problémy, je v souþasné dob nejvyšším dosaženým stupn m sm ny, nicmén i tato sm na s sebou pináší urþité problémy, jako je „þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou“ þi asymetrie informací mezi kupujícím a prodávajícím. Kdy þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou znamená fakt, že jedinec m$že vlastnit statek, není ovšem motivován k okamžité sm n , protože zatím nechce spotebovávat.
12
Krom obchodování se statky a službami se rozvíjí také jiné formy obchodování, jako je napíklad p$jþování þi obchod rizika. Je zejmé, že oba typy obchodování jsou pínosné pro ty, kteí je provád jí. P$jþování eší to, že ve spoleþnosti existují na jedné stran jedinci, kteí mají v souþasné dob nadm rnou a pebyteþnou kupní sílu a rádi by ji sm nili za kupní sílu v budoucnu, a na druhé stran jsou zde podnikatelé a domácnosti, kteí potebují kupní sílu nyní, aby mohli financovat své investice. Dá se tak íci, že p$jþování v urþitém smyslu eší þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou u t ch jedinc$, kteí mají statky (peníze) nyní, ale cht li by je spotebovávat až v budoucnosti. Hlavní složky obchodu za rizika pedstavují pojišt ní a forwardové obchody. Ziskem u pojišt ní je to, že snižuje možné ztráty, piþemž to, co je možné získat má mnohem vyšší hodnotu, než je cena pojišt ní. Forwardové obchody pak snižují riziko možné ztráty dané poklesem cen urþité komodity. Nicmén všechny tyto druhy obchodování s sebou pináší zvýšení transakþních náklad$, protože jsou závislé na dodržení slib$ a tudíž na d$v e, dále se u nich objevují problémy s pobídkami a u p$jþování také problémy s likviditou (Kohn, 2004). N které z problém$ jsou pak ešeny pomocí institucí, jak bude ozejm no dále v textu. Vývoj sm ny se tedy ubíral od pímé barterové sm ny dvou statk$ ke sm n nepímé, a to pedevším k její krajní form - pen žní sm n , využívající jediný sm nný prostedek, peníze. S každou formou sm ny jsou spojeny urþité problémy, piþemž každý následující typ sm ny eší problémy pedchozí formy sm ny, m$že ovšem implikovat vznik dalších problém$. V souþasné dob fungující pen žní sm na je tak sm nou, která by m la ešit všechny problémy pedchozích typ$ sm n. Jak peníze tyto problémy eší, bude blíže rozvedeno ve 2. kapitole, zde se pouze blíže seznámíme s již zmín nými problémy, které musela sm na pi svém vývoji pekonat.
1.2 Problémy sm ny Mezi problémy sm ny patí: dvojnásobná shoda poteb, þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou, náklady na informace, dopravní náklady, problém d$v ry, likvidity a problém s pobídkami. V této þásti práce se s nimi blíže seznámíme. Všechny tyto problémy s sebou pinášejí r$st transakþních náklad$, proto je d$ležité se nejprve v novat práv jim.
13
Transakþní náklady Jednotná definice transakþních náklad$ neexistuje, nejþast ji však jako transakþní náklady bývají oznaþovány náklady vzniklé pi provád ní sm ny, tj. pi obchodování se statky a službami. Douglass C. North napíklad uvádí, že transakþní náklady „sestávají z náklad$ na zjišt ní podstatných vlastností pedm tu sm ny a z náklad$ na ochranu práv a kontrolování a vynucování dohod“ (North, 1990, str. 27). Furubotn a Richter (2000) rozlišují mezi tržními, manažerskými a politickými transakþními náklady. Manažerské transakþní náklady jsou spojeny s transakcemi provád nými uvnit firmy, ale mohou se vyskytnout napíklad i u píkazového systému (systém rozd lování statk$ pedcházející barterové sm n ), kdy hierarchické uspoádání spoleþnosti výrazn pispívá jejich snižování. Politické transakþní náklady souvisí s provozováním a pizp$sobováním institucionálního rámce státu, ale vzhledem k charakteru práce se jimi dále nebudeme zabývat. Tržní transakþní náklady pro n pedstavují „náklady na používání trhu“ a úzce souvisí se sm ováním. 1 Tržní transakþní náklady sestávají z: x náklad$ na pípravu kontraktu, tj. z náklad$ na vyhledávání obchodního partnera a zjiš"ování informací o n m x náklad$ uzavení smlouvy, tj. náklad$ na vyjednávání a náklad$ spojených s rozhodnutím o uzavení kontraktu x náklad$ monitorování a náklad$ vynucování smluvních závazk$. Vyhledávací a informaþní náklady vznikají pi vyhledávání vhodného partnera, kdy hledání je nákladné a m$že být i zdlouhavé, piþemž þím déle trvá, tím je nákladn jší. K nim je nutné „pipoþíst“ náklady komunikace mezi potenciálními partnery. Dále je nutné získávání informací o cenových požadavcích možných dodavatel$, piþemž vznikají náklady na testování kvality jejich výrobk$. Náklady na vyjednávání zahrnují v novaný þas, náklady na právní pomoc a podobn . Existuje zde informaþní asymetrie (vyjednávající strany mají privátní informace, které nemusejí chtít sd lit). Za takových okolností muže být výsledek neefektivní. Náklady na rozhodování zahrnují placení poradc$, náklady na dosažení shody v týmu apod. Náklady dohledu a vynucování vznikají kv$li nutnosti 1
viz Furubotn, Richter, str. 44
14
sledovat, zda je kontrakt pln n dle dohodnutých podmínek – zda jsou dodávky v termínu, zda odpovídá kvalita atd. Pokud podmínky kontraktu pln ny nejsou, je nutné zajistit svá práva a vynucovat je. Nicmén vynucování kontraktu je nákladné, proto je urþité nedodržení podmínek neodvratné. A práv tyto tržní transakþní náklady, tj. reálné náklady, které musí agenti vynaložit na provedení sm ny, hrají pi rozhodování o uplatn ném zp$sobu sm ny nejv tší roli, nebo" s každou formou sm ny jsou spojeny jiné problémy, které zvyšují r$zné þásti transakþních náklad$. Navíc zdroje vynaložené tímto neproduktivním zp$sobem (tj. ne na výrobu) nemohou být využity ke spoteb . Transakþní náklady proto pedstavují náklady ve form ušlého užitku. Jelikož transakþní náklady jsou reálné zdroje, které musí agent vynaložit, pokud chce sm ovat, snaha o maximalizaci užitku ho pim je k hledání zp$sobu, jak tyto náklady snížit. Dvojnásobná shoda poteb Tento problém vzniká u pímé sm ny, tedy u barteru. Aby pímá sm na mohla prob hnout, je nutné, aby vlastník a dodavatel zboží A cht l zboží B a ve stejném okamžiku dodavatel zboží B cht l zboží A. Pedpokládejme, že jeden agent nabízí vajíþka a chce za n ve sm n získat pár bot. Pokud ovšem druhý agent nabízí boty, ale nechce za n vajíþka, neexistuje pro tyto dva pi barteru východisko, jak sm nit. Pro kohokoliv, kdo chce prodat by" i tu nejzákladn jší komoditu, platí, že musí nejen najít n koho, kdo je ochoten danou komoditu koupit, ale takového þlov ka, který je ochoten za ni ve sm n nabídnout práv tu komoditu, kterou ten první potebuje, tzn. agent musí najít nejen n koho, kdo je ochoten koupit vajíþka, ale n koho, kdo koupí vajíþka a nabídne mu za n boty. Hledání vhodného partnera pro sm nu m$že trvat dlouho, piþemž þím déle hledání trvá, tím jsou vyšší transakþní náklady na vyhledávání partnera a zjiš"ování informací o n m (Holman, 2005). Trh pro jakoukoliv komoditu je tak striktn omezen a je navíc velmi malý, piþemž prostor pro d lbu práce je v takovém prostedí zanedbatelný. Nejv tší problémy nastávají t m, kteí vlastní obtížn d litelnou komoditu, nap. pluh. Pokud n kdo vlastní pluh a potebuje ve sm n získat více komodit, nap. vajíþka, chléb, máslo a boty, je evidentní, že nem$že rozd lit pluh na více þástí a za n pak poídit komodity, které potebuje. Agent nebude tudíž schopen pluh kdykoliv prodat, což implikuje nejen hrozbu,
15
že se vlivem existence problému dvojnásobné shody poteb pímá sm na neuskuteþní, ale bude to znamenat i výrazné omezení produkce urþitých statk$ vlivem nemožnosti jejich uplatn ní ve sm n , tj. dané statky se budou vyráb t jen „na objednávku.“ ýasový nesoulad mezi výrobou a spotebou Je dalším problémem spojeným se sm nou a vzniká tehdy, chce-li jedinec statek získaný ve sm n spotebovat až pozd ji, popípad nechce-li zatím do sm nných transakcí vstupovat v$bec a sv$j statek bude chtít sm nit až ve chvíli, kdy bude chtít spotebovávat. 2 Jenže s odložením spoteby mohou být spojeny dodateþné náklady, nap. pokud jedinec vyrábí statky, které rychle ztrácí hodnotu (nap. vajíþka uvedená u barteru), protože þím pozd ji daný statek sm ní, tím nižší bude protihodnota, kterou za n j ve sm n získá a bude tak schopen mén uspokojit své poteby. Navíc mu vzniknou náklady na skladování svého statku po dobu, než se rozhodne sm nu uskuteþnit. Pokud jedinec provede sm nu okamžit , získá za své zboží ve sm n více, ovšem bude se muset rozhodnout, za jaké zboží sv$j statek sm ní. Zda za zboží, které pozd ji spotebuje, þi za zboží, které potom bude dále sm ovat. V druhém pípad mu vzniknou dodateþné náklady na op tovnou sm nu pechodn drženého statku (zvýší se dopravní náklady a transakþní náklady). Nicmén v obou pípadech se agent bude potýkat se skladovacími náklady – pokud zboží nebude chtít spotebovávat okamžit . Proto bude usilovat o to, aby ve sm n získal statek s nejnižšími náklady na skladování a navíc takový statek, jehož hodnota se v þase píliš nem ní. Náklady na skladování lze odstranit tím, že se agent dohodne se svým obchodním partnerem, že mu sv$j statek poskytne okamžit , ale proti pln ní od n j obdrží až v okamžiku, kdy bude chtít spotebovávat. Díky tomu se bude agent potýkat pouze s náklady na uzavení transakce, které ovšem mohou být n kdy mnohem vyšší než náklady na skladování pechodn drženého statku. Je tomu tak proto, že dojde-li k okamžitému vyrovnání transakce, jedinec drží statek, který ve sm n získal a tento má urþitou hodnotu. Pokud ovšem dojde k vyrovnání transakce až v budoucnu, vznikají agentovi dodateþné transakþní náklady, nebo" v daném okamžiku drží pouze pohledávku, jejíž hodnotu nem$že ovlivnit. Záleží na obchodním partnerovi, zda dodrží podmínky obchodu – mezi partnery musí nutn panovat vzájemná d$v ra. Tento problém je více rozvinut v oddíle 2
Celý oddíl vychází z Harasimoviþ (2003)
16
D$v ra þi spoléhání na sliby. Agent v pípad nedodržení nese riziko, že hodnota jeho pohledávky bude nižší nebo dokonce nulová. Toto riziko lze snížit investováním do informací o obchodním partnerovi, zvyšují se tak ale transakþní náklady. Pokud není dohoda spln na, op t rostou transakþní náklady agenta, nebo" musí spln ní kontraktu vymáhat. D$vodem r$stu transakþních náklad$ je asymetrie informací mezi prodávajícím a kupujícím. Daná problematika je detailn ji rozvinuta v oddíle Náklady na informace. Pokud by m l prodávající plné informace o schopnosti kupujícího dostát svým závazk$m, jeho schopnosti vyrovnat transakci apod., nesl by pouze riziko neoþekávaných událostí, jako jsou nap. pírodní katastrofy, které je stejné pro oba obchodní partnery. Asymetrie informací však zvyšuje transakþní náklady i kupujícímu, ten musí poskytovat prodávajícímu dodateþné informace a záruky. Vývoj sm ny se ubíral sm rem snížení t chto náklad$ pro ob strany. Náklady na informace Jsou souþástí transakþních náklad$, ale jejich role je velmi významná, þasto je nedostatek informací jednou z hlavních píþin, proþ ke sm n nedojde. Tento problém vzniká napíklad u nepímé sm ny, kdy aby byl n jaký statek ochotn pijímán ve sm n jako platba za služby, musí mít všichni ti, kteí jej takto používají informace o tom, že jejich obchodní partner daný statek pijme také tak. Pi nedostatku t chto informací ke sm n nedojde. Dalším typem informaþních náklad$ jsou náklady na pípravu kontraktu. Ped uskuteþn ním sm ny si agent musí stanovit, jaký by m l být vhodný obchodní partner, a pak se jej snaží hledat, piþemž musí zjiš"ovat všechny relevantní informace, aby se mohl rozhodnout, zda daný partner vhodný je þi není (jaký statek nabízí, co za n j požaduje, jak je schopen plnit své závazky, atd.). Najde-li vhodného partnera, musí ho informovat o možnosti sm ny a za jakých podmínek. To vše si žádá náklady ve form þasu a energie, kdy þas strávený tímto zp$sobem nem$že být efektivn využit k výrob . Na druhou stranu znalost t chto relevantních informací sníží agentovi náklady na provedení sm ny. Je proto nutné nalézt kompromis mezi informacemi a þasem tak, aby se optimáln snížily transakþní náklady (Brunner a Meltzer, 1971).
17
Každý agent si musí rovn ž ov it vlastnosti statk$, které získá ve sm n . Znalost t chto informací o statku je ovšem nákladná, nicmén snižují riziko uzavení nevýhodné transakce. A protože jedinec nezjiš"uje jen kvalitativní vlastnosti statku, ale i širší souvislosti, které mají vliv na kvalitu spoteby daného statku, riziko se tím zmenšuje na minimum. N kdy ovšem mohou být náklady na tyto informace tak vysoké, že ke sm n v$bec nemusí dojít (Alchian, 1997). Dopravní náklady Jsou náklady spojené s dopravením statku na místo, kde dojde ke sm n . Tyto náklady se pímo nezahrnují do transakþních náklad$, i když ve svém d$sledku je ovlivují, nebo" m ní celkové náklady agenta na provedení sm ny, m$žeme íci, že užitek plynoucí agentovi ze sm ny musí pevýšit transakþní a dopravní náklady. Dopravní náklady jsou rovn ž pítomny u problému dvojnásobné shody poteb, kdy po úsp šném nalezení obchodního partnera (pokud je nalezen), musí agent hradit ješt dodateþné náklady na dopravení statku jeho novému majiteli. I u problému þasového nesouladu mezi výrobou a spotebou vznikají pi držení statku po pechodnou dobu dodateþné dopravní náklady, nebo" agent musí tento statek dopravit do svého domova, a po uplynutí urþité doby jej znovu dopravit na místo uskuteþn ní další sm ny. Tyto náklady hrály významnou roli pevážn v minulosti, kdy byla doprava na velké vzdálenosti problémem, v dnešní dob jejich d$ležitost klesá, nebo" roste objem pepravy a náklady na pepravenou jednotku zboží klesají. Problémem už není ani doba trvání pepravy díky využívání moderních dopravních prostedk$. I když ješt dnes mohou existovat území, kam m$že být dopravení n jakého statku nákladné. D$v ra þi spoléhání na sliby Problém s d$v rou a spoléháním na sliby je implicitn zahrnut v oddíle ýasový nesoulad mezi výrobou a spotebou, nicmén je d$ležité jej vyzdvihnout vzhledem k roli, jakou d$v ra hraje v námi zkoumaných alternativních platebních systémech – kule a potlachu. Všechny typy obchodu 3 krom hotovostního obchodování se statky a službami, kam dle Meir Kohna patí barter a pen žní sm na, zahrnují sliby. Sliby jsou problémem, 3
to znamená obchodování se statky a službami, p$jþování a obchod rizika
18
protože nemusí být spln ny. Tudíž pedtím, než je sepsán kontrakt závislý na dodržení slib$, je nutné shromáždit informace o tom, jak je kupující schopen plnit své závazky. Smlouva pak musí být sepsána tak, aby pesn specifikovala podstatu slibu (Kohn, 2004). D$v ra není problémem v malých spoleþenstvích, kde si dodržování slib$ vynucují neformální instituce a nepln ní je vždy potrestáno, ovšem pi r$stu velikosti spoleþnosti už na vynucování pln ní kontrakt$ neformální instituce nestaþí a vymáhání smluv musí být zajiš"ováno formálními institucemi, napíklad zákonem. 4 Likvidita Likviditu lze definovat jako „snadnost (rychlost a nízké náklady), s jakou lze aktivum pem nit v prostedek sm ny – v peníze“ (Holman, 2005, str. 688). Tento problém je spojen pedevším se p$jþováním a obchodem rizika, tedy se sm nou s odloženými platbami, kdy „dochází ke sm n hodnoty za slib“ (Kohn, 2004, str. 11). Kv$li delšímu trvání kontraktu v þase m$že dojít u jedné þi obou sm ujících stran ke zm n preferencí þi podmínek, za kterých byl kontrakt uzaven. Mohou požadovat své peníze zp t okamžit . Výše transakþních náklad$ spojená s nedodržením kontraktu pak závisí práv na likvidit . ýím je aktivum mén likvidní, tím vyšší jsou náklady nedodržení kontraktu. S potebou likvidity se lze setkat i u barteru, probíhá-li formou odložených plateb, m$žeme jí pak rozum t nutnost pem ny slibu ve statek, který plní funkci sm nného prostedku. V moderní spoleþnosti bývá likvidita zajiš"ována dv ma zp$soby: v kontraktu je zahrnuto, že ke splacení musí dojít na požádání, tzv. call-loans þi existencí sekundárního trhu, kde lze pohledávku prodat tetí stran . Problém s pobídkami Podmínky kontraktu mohou vytvoit nežádoucí pobídky, které zm ní chování jedné strany v neprosp ch strany druhé. To platí zejména u p$jþování a u pojišt ní (typ obchodu rizika). ešení tohoto problému vyžaduje zabudování speciálních záruk do kontraktu, navíc je nutné monitorování, aby bylo zajišt no, že smlouva je dodržována (Kohn, 2004).
4
o formálních a neformálních institucích bude eþ dále v textu
19
1.3 Shrnutí problematiky sm ny Cílem naší práce je odpov d t na otázku, zda lze problémy sm ny ešit i jinak, než zavedením pen z. Proto bylo nutné se nejprve seznámit s tím, jaký je úþel sm ny, jak se vyvíjela a pedevším s jakými problémy se pitom musela potýkat. Jako nejvýznamn jší problémy sm ny zvyšující transakþní náklady byly stanoveny: dvojnásobná shoda poteb, þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou, náklady na informace, dopravní náklady, problémy s d$v rou, s likviditou a s pobídkami. V následující kapitole se zam íme na prozkoumání toho, jak tyto problémy eší peníze, jakožto zatím nejvyšší dosažená forma sm ny, abychom to pak porovnali s alternativními platebními systémy, které peníze nepoužívají a pesto v nich sm na funguje.
20
2 ešení problém$ sm ny pen zi V pedchozí kapitole bylo eþeno, že se vývoj sm ny ubíral od pímé barterové sm ny pes sm nu nepímou ke sm n pen žní, jakožto krajnímu pípadu nepímé sm ny. Piþemž hlavním problémem sm ny jsou vysoké transakþní náklady, které þasto brání jejímu uskuteþn ní. Každý další stupe sm ny pitom eší problémy pedchozích forem sm ny, tudíž snižuje urþitou þást transakþních náklad$, ovšem za rizika možnosti r$stu jiné þásti transakþních náklad$. Z toho plyne, že pen žní sm na, jakožto zatím nejvyšší dosažený stupe sm ny, by m la ešit problémy všech pedchozích forem sm ny, tudíž by m la minimalizovat transakþní náklady. V této kapitole se budeme snažit dokázat, že tomu tak je. Nejprve se ovšem podrobn ji seznámíme s pen zi a jejich významem – formami, vlastnostmi a funkcemi.
2.1 Peníze a jejich význam Obecn se jako peníze oznaþuje jakékoliv aktivum všeobecn pijímané ve sm n když ne každým, tak v tšinou lidí; popípad se na peníze nahlíží jako na nejlikvidn jší aktivum. D.H. Robertson napíklad peníze definuje jako: „cokoliv, co je široce akceptováno v platbách za zboží nebo pi pln ní jiných typ$ závazk$“ (2000, str. 2). Glyn Davies pak uvádí: „Peníze jsou cokoliv, co je široce používáno pro provád ní plateb a úþtování dluh$ a úv r$“ (2002, str. 29). Peníze se vyvinuly jako produkt rozvoje sm ny, piþemž pen žní sm na se stala faktorem stimulujícím rozvoj výroby a d lby práce. Historicky prošly peníze r$znými formami 5 – formu pen z je možné zm nit, pokud se objeví aktivum, které má lepší vlastnosti než to pedešlé, nicmén pechod na novou formu pen z se n komu musí hned na zaþátku vyplatit nebo musí být pechod vynucen n jakou autoritou, nap. státem. Funkci pen z nejprve plnily statky, které byly všeobecn žádané, jako jsou napíklad kožešiny, koení, s$l, plátno, mušle, atd. Rozvoj sm ny však stále zeteln ji krystalizoval v požadavky, které by m l splovat prostedek sm ny, a to jsou: x d litelnost – tuto vlastnost m l napíklad þaj, s$l, ale už ne dobytek, který mohl vystupovat jen v kusech
5
O formách pen z blíže napíklad Menšík (2005).
21
x trvanlivost – stálost proti pírodním vliv$m (nap. dobytek mohl pojít) x stejnorodost – tato vlastnost dopluje d litelnost, þást celku musí ve sm n pestavovat pim enou þást p$vodní hodnoty x velkou hodnotu (kupní sílu) – ta umožuje, že ve sm n m$že vystupovat pom rn malé množství dané komodity, piþemž ideáln by tato hodnota m la být stabilní.. x snadná transportovatelnost – vhodný pom r váhy þi objemu v$þi kupní síle Dané vlastnosti splovaly mezi sm ovanými druhy statk$ nejlépe drahé kovy, pedevším zlato a stíbro, ty se staly dalším stupínkem vývoje pen z. Kvalitu drahých kov$ bylo ovšem obtížné kontrolovat, proto vznikl požadavek na snadnou rozeznatelnost platidel, þímž by se znaþn snížily transakþní náklady. Drahé kovy tak zaþaly obíhat ve form plnohodnotných mincí. Další formou, ve které peníze obíhaly, byly poukázky na kov (lidé uložili zlato u zlatníka a ten jim za to vydal poukázku, ta obíhala jako peníze, systém byl ovšem snadno zneužitelný), následované bankovkami a bankovními vklady. Do té doby však byly peníze vždy spjaty s n jakou komoditou, k tzv. demonetizaci pen z došlo v sedmdesátých letech 20. století. Od té doby nejsou peníze spjaty s žádnou komoditou. Peníze plní ve spoleþnosti urþité funkce. Historicky se zformulovaly mikroekonomické funkce pen z jako obecného prostedku sm ny (transakþního prostedku), uchovatele bohatství a úþetní jednotky. Na rozdíl od funkce prostedku sm ny však mohou druhé dv funkce plnit i jiná aktiva. x prostedek sm ny (transakþní prostedek) – základní funkce založená na schopnosti pen z zprostedkovat sm nné transakce. x uchovatel
bohatství
–
tato
funkce
pedstavuje
propojení
souþasnosti
hospodáského života s jeho budoucím vývojem. Funkci uchovatele hodnot peníze plní, nejsou-li vynakládány, þímž se vytváí pedpoklad pro jejich možné využití v budoucnu. Pedpokladem je, že si do budoucna uchovají svoji kupní sílu. Tuto vlastnost mají i jiné statky, nap. nemovitosti, um lecké pedm ty, starožitnosti, atd.
22
x úþetní jednotka – díky této funkci slouží peníze k oceování statk$ a služeb, dávají jim cenu. Cena je pen žním vyjádením statku þi služby. Tím, že peníze slouží k pom ování statk$, slouží i k jejich vzájemnému srovnávání. Peníze ovšem ve spoleþnosti plní i funkce makroekonomické, tj. zjednodušují systém cen, piþemž ceny pak penášejí informace, dále peníze umožují kalkulaci zisku, tj. tržní hospodáství a navíc tvoí spoleþenský úþetní mechanismus. (nap. Davies, 2002). Robertson zmiuje ti výhody, které vznik pen z pináší: 1. „Prvním velkým pínosem pen z je to, že umožují þlov ku jako spotebiteli zobecnit jeho kupní sílu, a zárove formulovat jeho požadavky na spoleþnost tak, jak mu to nejlépe vyhovuje“ (Robertson, 2000, str.4). M$že tak pesn vymezit kolik které komodity požaduje. 2. „Druhým velkým pínosem pen z je to, že umožuje þlov ku jako výrobci soustedit se na svou vlastní práci, a nejefektivn ji tak napomoci obecnému toku statk$ a služeb, který tvoí reálný píjem spoleþnosti“ (Robertson, 2000, str.6). M$žeme tedy íci, že peníze pispívají ke specializaci a sofistikovan jší d lb práce, na jednotlivé výrobní operace. 3. „Tetí velký pínos pen z je úzce spjat s druhým pínosem. A spoþívá v tom, že peníze usnadují p$jþování a jakékoliv formy odložených plateb. ...Ale tento tetí pínos je zárove jednou z nevýhod pen z. ... N kdy monetární systém pracuje tak, že ochota lidí spoit a p$jþovat je velmi nízká: tak se m$že stát, že n kteí lidé z$stanou bez práce i pesto, že existují tisíce lidí ochotných spoit, aby tito první mohli pracovat. ... Další nevýhodou pen z je pak jejich nestabilita“ (Robertson, 2000, str.9). Nyní jsme se blíže seznámili s pen zi, jejich vlastnostmi, formami a funkcemi. To nám pozd ji usnadní ekonomickou analýzu alternativních platebních systém$, pedevším budeme schopni s jistotou íci, zda tyto systémy používají urþitou formu pen z þi nikoliv. D$ležité je ovšem také zjistit, jak peníze eší problémy sm ny, abychom to pak mohli porovnat s ešeními alternativních systém$ – kuly a potlachu.
23
2.2 Peníze jako ešení problém$ sm ny v ekonomických teoriích Hlavní úlohou pen z je snižování transakþních náklad$ sm ny, piþemž za hlavní píþiny transakþních náklad$ jsou r$znými autory považovány jiné problémy. Nap. Karl Menger za n považuje existenci dvojnásobné shody poteb, Josef Alois Schumpeter d$v ru v úv ru, Armen Alchian nutnost oceování zprostedkujících aktiv, Brunner a Meltzer pak nutnost znalosti sm nného et zce. Což se v podstat shoduje s problémy sm ny, které byly nastín ny v 1. kapitole. Všichni tito autoi se domnívají, že práv peníze eší tyto problémy nejlépe, tzn. peníze nejvíce snižují transakþní náklady. Zde je nutné se blíže seznámit s teoriemi, kterými autoi své tvrzení obhajují. Mengerova teorie Pen žní teorie Karla Mengera vychází z autorova pesv dþení, že peníze vznikly proto, aby pekonaly problém dvojnásobné shody poteb u barteru a snížily tak transakþní náklady sm ny. 6 V jednoduché barterové ekonomice se každý obchodník potýká s problémem nalezení takového obchodního partnera, jehož preference a vybavení by byly reciproþní k jeho vlastním – jde o problém dvojnásobné shody poteb zmín ný již v pedcházející kapitole. Hledání vhodného partnera sm ny tak m$že trvat velice dlouho, piþemž þím déle trvá, tím vyšší vyhledávací náklady s sebou pináší. Ty mohou být n kdy tak vysoké, že se sm na nemusí uskuteþnit v$bec. Navíc mohou zp$sobit, že n které statky, které nejsou prodávány pravideln , nebude výhodné vyráb t. Tyto statky mají totiž, jak uvádí Menger, nižší stupe prodejnosti. Oproti tomu statky s vyšším stupn m prodejnosti je snazší (mén nákladné) prodat za dobrou cenu. Piþemž dobrou cenou je mín na taková cena, která je blízko nejlepší dosažitelné cen , za kterou by se na trhu prodávalo, kdyby m ly ob sm ující strany úplné informace - Menger oznaþuje tuto nejlepší cenu jako ekonomickou cenu. Stupe prodejnosti zboží závisí na takových podmínkách, jako: poþet osob, kteí poptávají dané zboží a intenzita jejich poptávky, jejich kupní síla, dostupné množství zboží, r$znorodost zboží, stupe rozvoje trh$, spekulace a také poþet limitací uvalených politicky a sociáln na sm nu a spotebu daného zboží.
6
Celá podkapitola 2.1. je založena na Menger (1892) a White (1999), další odkazy na n budou pouze v pímých citacích.
24
Menger pedpokládal, že ke sm ování docházelo na velkém trhu (piþemž historicky nic takového jako velký trh pi barteru neexistovalo, nebo" obchodování bylo složité a nákladné a neumožovalo tak specializaci – pro jedince bylo þasto jednodušší vyráb t si vše sám, než usilovat o sm nu). Pi sm ování na trhu se snahou vnímav jších obchodník$ stala maximalizace oþekávaných zisk$ ze sm ny, které samozejm závisely na tržních cenách. Zaþali proto usilovat o snížení svých náklad$ na sm ování, tj. náklad$ na vyhledávání partnera, dopravních náklad$, náklad$ na uzavení kontraktu apod. Toho bylo dosaženo rozd lením sm ny na dv jednodušší transakce. Nejprve statek, který vlastnili, sm nili za zprostedkující statek - ten byl þasto obchodován, m l tudíž vyšší stupe prodejnosti než jejich vlastní statek a díky tomu bylo snazší najít partnera ke sm n . Následn pak tento zprostedkující statek sm nili za statek, který opravdu cht li spotebovávat. Pímá sm na byla nahrazena sm nou nepímou. Nepímá sm na je výhodn jší ve dvou ohledech: „zaprvé, statek, který je použit jako zprostedkující, je ve v tší míe spotebováván a obchodován, než statek, který jedinec vlastní p$vodn a chce jej nabídnout ve sm n , tudíž je snazší najít obchodního partnera, který tento zprostedkující statek nabízí za dobrou cenu (cena blížící se ekonomické cen ). Zadruhé, náklady na nákup, držení a op tovný prodej (náklady na uzavení smlouvy, na dopravu, atd.) zprostedkujícího statku jsou relativn malé“ (White, 1999, str. 5). Piþemž jako zprostedkující statek je volena nejvíce obchodovaná komodita na trhu. Nepímá sm na snižuje náklady na provád ní sm ny, proto se jednotlivci vyplatí akumulovat zásobu nejvíce prodejného statku, aby ho ve sm n uplatoval jako zprostedkující – používá ho ve funkci prostedku sm ny. Díky tomu, že ve sm n nabízí tento nejvíce prodejný statek, získává statky, které chce opravdu spotebovávat za ceny blízké ekonomické cen . Sm nu provádí efektivn ji než jiní a díky tomu bohatne. Proto ho ostatní úþastníci na trhu zaþnou napodobovat, piþemž jako zprostedkující komoditu použijí ten stejný statek. Mnoho jedinc$ te poptává stejný statek a to nejen kv$li jeho vlastní spoteb , ale také proto, aby ho mohli použít jako prostedek sm ny. To vede k dalšímu zvyšování prodejnosti a užiteþnosti tohoto statku pro provád ní sm ny. Díky této pozitivní zp tné vazb je nepímá sm na stále více výhodná. Pokud každý obchodník zaþne dávat pednost obchodovateln jšímu prostedku sm ny ped mén prodejným, nakonec se pouze jediný statek stane obecn pijímaným prostedkem sm ny. Stane se pen zi.
25
Tyto nejvíce prodejné statky, které se staly pen zi, byly specifické svojí snadnou pepravou, trvanlivostí, d litelností, stejnorodostí a tím, že v malém objemu pedstavovaly velkou hodnotu – to znamená, že pesn splovaly požadavky na vlastnosti, které by obecný prostedek sm ny m l mít. Piþemž mezi sm ovanými statky je nejlépe splovaly kovy – bronz, železo a pozd ji i zlato a stíbro, tedy drahé kovy. Ani v poþátcích civilizace neexistovala spoleþnost, která by netoužila po drahých kovech, nejprve kv$li jejich užiteþnosti a kráse – sloužily pedevším k architektonické dekoraci. Navíc pes sv$j nedostatek, jsou drahé kovy dobe geograficky rozmíst ny a zárove je snadné je, ve srovnání s jinými kovy, dolovat a zpracovávat. Jak uvádí Menger: „Pom r dostupného množství drahých kov$ k celkovému požadovanému množství je tak malý, že poþet t ch, jejichž poptávka po drahých kovech je neuspokojena nebo nedostateþn uspokojena, spolu s rozm rem neuspokojených poteb, je vždy relativn velký – v tší více þi mén než v pípad jiných d$ležit jších komodit, které jsou nicmén snáze dosažitelné“ (Menger, 1892, str. 253). Obecnému pijetí drahých kov$ jako prostedku sm ny (pen z) rovn ž napomohl sm nný pom r mezi drahými kovy a jinými komoditami, který byl vcelku stabilní, s malými fluktuacemi ve srovnání se sm nnými pom ry panujícími mezi r$znými druhy statk$. Pozitivní vliv na akceptaci drahých kov$ jako pen z m la i homogenita drahých kov$ a s tím spojená snadnost, se kterou mohou tyto sloužit v závazkových vztazích. K jejich snadnému pijetí a rozšíení posloužil i fakt, že byly distribuovány ve form mincí, jejichž barva, kruhový tvar a tíha jsou snadno rozpoznatelné a kontrolovatelné co do kvality a váhy. Podle Mengera tedy peníze vznikají spontánn , nikdo je nevymyslel. Ve svém p$vodu jsou, jak uvádí ve své teorii sociální a ne státní institucí, nicmén je pravdou, že uznání a regulace pen z státem, zlepšily fungování této sociální instituce a pizp$sobily ji r$znorodosti poteb rozvíjejícího se obchodu. Shrme, že Mengerova teorie vzniku pen z vychází z pedpokladu snížení transakþních náklad$ spojených s problémem dvojnásobné shody poteb. Tato teorie je ahistorická, neodpovídá pln historické realit , protože pen žní sm na nevznikla v rámci malých skupin, tedy tím, že jeden jedinec ve skupin zaþal obchodovat nepímo a ostatní jej napodobovali, ale práv sm nou mezi t mito malými skupinami. Nicmén velkým
26
pínosem této teorie je vysv tlení spontánního vzniku pen z a existence pozitivní zp tné vazby. Pravdou je rovn ž fakt, že snaha pekonat problém dvojnásobné shody poteb vedla ke vzniku nepímé sm ny, jež nakonec vyústila ve sm nu pen žní. Schumpeterova teorie J.A. Schumpeter ve své pen žní teorii poukazuje na fakt, že peníze eší problém d$v ry v úv ru. 7 Schumpeter vychází z faktu, že barterová platba nemusí mít vždy podobu okamžité vým ny dvou komodit, ale m$že docházet a þasto dochází k odloženým platbám - napíklad sm ním chléb upeþený dnes za švestky, které však dozrají až za p$l roku. Taková forma sm ny ale vyžaduje oboustrannou d$v ru v to, že smlouva bude dodržena, že zájmem obou stran bude dostát svým závazk$m. To s sebou ovšem pináší vysoké transakþní náklady, pedevším na zjiš"ování informací o obchodním partnerovi a dále na jeho monitorování. Dle Schumpetera práv peníze problém d$v ry eší – rozd lí transakci na dva r$zné sm nné akty, které obvykle nejsou þasov shodné (tj. dochází k pechodu od pímé sm ny ke sm n nepímé a její krajní verzi sm n pen žní), kde už d$v ra mezi sm ujícími není nutná. V našem píklad za chléb dostanu zaplaceno pen zi a za p$l roku za švestky zaplatím op t pen zi, ale pitom si je m$žu koupit i od n koho jiného, kdo nabízí švestky. Lze tedy shrnout, že Schumpeter považuje za hlavní d$vod vzniku pen z snížení transakþních náklad$, které vidí v nutnosti d$v ry u odložených plateb. Piþemž d$v ra s sebou pináší nutné náklady na monitorování partnera ve sm n . Alchianova teorie Za hlavní problém sm ny, který zvyšuje transakþní náklady, považuje Armen Alchian náklady na zjiš"ování informací o kvalitách statku. 8 Jak autor uvádí: „neznalost dostupnosti r$zných druh$ statk$ a jejich sm nných relací vyvolalo úsilí o snížení této nev domosti ve snaze dosáhnout v tších objem$ obchod$“ (Alchian,1997, str. 133). Vyvinuly se tak urþité instituce k snížení náklad$ redukce této neznalosti, jako napíklad peníze, speciální zprostedkovatelé, specializované 7 8
Celá podkapitola 2.2. je založena na Schumpeter (1991) Celá podkapitola 2.3. vychází z Alchian (1997), dále bude uvád no pouze u pímých citací
27
trhy, þi dokonce nezam stnanost. Neznalost tak vedla ke vzniku pen z, piþemž pen zi je Alchianem myšlena komodita používaná ve všech nebo alespo ve v tšin sm nných transakcí. Pokud si pedstavíme spoleþnost složenou z jedinc$, kteí vlastní r$zné statky, ale bez perfektní a bezplatné znalosti jejich charakteristik a vlastností, pak jakákoliv sm na dvou statk$ mezi dv ma stranami bude tím dražší, þím mén úplná je informovanost t chto dvou stran o charakteristikách nabízeného zboží. Pedpokládá se, že každý þlov k má jiné pov domí o r$zných statcích, což vyplývá z
náhodných podmínek nebo ze
zám rného rozvoje takové znalosti. Statky se liší ve svých nákladech na urþení þi vyjádení jejich kvalit a vlastností. Lidé se také liší ve své renomovanosti jako zdroje spolehlivých informací o statcích a jejich hodnocení se r$zní u r$zných statk$. Každý þlov k má jiné náklady analýzy statk$, odlišn také vyhledává ty, od kterých je ochoten potenciáln zboží nakoupit. Tyto rozdíly mohou být op t dílem náhody þi se mohou vyvinout v odpov di na ekonomické motivy. Z pedchozího podle autora vyplývá: x lidé se budou specializovat na urþité druhy statk$, o kterých budou poskytovat informace a hledat kupce tohoto zboží x speciální kupci zboží budou uznávanými zdroji odhadu kvality toho, co je kupováno od nebo prodáváno tomuto specialistovi. x lidé, kteí mají nižší náklady identifikace vlastností zboží se specializují na prodej, nákup, vymýšlení a informování o tomto zboží. x obchod mezi specialistou a laikem bude mít nižší transakþní náklady než obchod mezi dv ma laiky. x pokud bude n jaké zboží dostateþn a levn identifikovatelné tak, že každý bude expert na jeho rozpoznávání, pak náklady na sm ování tohoto statku za jiné zboží budou nižší než kdyby se sm ovaly dva statky, které je nákladné identifikovat, a toto zboží se stane pen zi, zprostedkovatelským zbožím. 9 Náklady na identifikaci tohoto zprostedkovatelského zboží jsou nižší než snížené náklady pi použití specialisty, který zajiš"uje informace o základních statcích. Tento dvojitý fakt, tedy nízké náklady identifikace zprostedkovatelského statku pro všechny a specializovaní experti, kteí zajiš"ují informace a jistotu kvality zboží levn ji než by si to 9
viz Alchian, 1997, str. 134
28
laik zajistil sám, vysv tlují používání komodity s nízkými náklady na identifikaci – pen z – jako obecného zprostedkovatelského prostedku sm ny. Možnost získání informací z nízko nákladových zdroj$ pedstavuje takové snížení náklad$, které více než kompenzuje zvýšené náklady používání zprostedkovatelského statku v nepímé sm n . Jak uvádí Alchian: „Je to tedy spíše problém (tj. neexistence) dvojnásobné shody informací než problém dvojnásobné shody poteb u obou sm ujících stran, který by mohl zabránit užití pen z“ (1997, str. 137). Jako alternativní d$vod používání obecného prostedku sm ny je uvád na jeho schopnost minimalizovat nutnost dvojnásobné shody poteb k uskuteþn ní sm ny. Ale jakákoliv komodita použitá jako zprostedkovatelská zajistí spln ní této podmínky. Kdyby statky byly perfektn identifikovatelné pi nulových nákladech, práva ke statk$m by byla snadno pevoditelná a jakékoliv zboží by pak mohlo sloužit jako m ítko výše dluhu. Díky tomu budou n které statky pravd podobn stabiln jší ve své hodnot než jiné statky, což bude mít za následek to, že sm nná hodnota jednotek t chto statk$ bude preferována. Tím ale dochází k možnosti zám ny mezi funkcí pen z jako uchovatele hodnoty a jako prostedku sm ny, piþemž ob nemusí být zajiš"ovány stejným statkem. Dalším d$vodem pro zavedení pen z jsou dle Alchiana náklady na hledání potenciálních kupujících statku v populaci. Pokud je n jaký statek používán všemi þleny spoleþnosti, je pravd podobné, že se tento stane prostedkem sm ny, nicmén v naší spoleþnosti každý používá mléko a chléb a obecným prostedkem sm ny se tyto statky nikdy nestaly. Univerzalita statku pomáhá v jeho ustanovení obecným prostedkem sm ny, ale není ani dostateþnou ani nutnou podmínkou. Obecnost je zde výsledkem toho, že lidé statek používají jako prostedek sm ny, ne píþinnou toho, že se statek stal tímto prostedkem sm ny. Lze to snadno ukázat na píkladu pováleþného N mecka, kde se kv$li hyperinflaci m ny staly obecn uznávanými prostedky sm ny þokoláda a silonky, tyto statky byly snadno identifikovatelné pro mnoho lidí, to ale neznamenalo, že je všichni nutn spotebovávali. Náklady na identifikaci kvalit zboží jsou tedy tím, co hraje roli. Pokud jsou tyto náklady u n jakého zboží nízké a obecn nízké mezi všemi þleny spoleþnosti, pak se toto zboží stane prostedkem, díky kterému m$že dojít ke snížení informaþních náklad$ a sm na se tak stane více ekonomickou.
29
Alchian uvádí: „Není to dvojitá shoda poteb, ani náklady na hledání trhu potenciálních kupc$ a prodejc$ r$zných druh$ zboží, ani náklady na evidenci, ale nákladnost zjiš"ování informací o vlastnostech zboží vhodného pro sm nu, která vyvolává nutnost použití pen ž ve sm nné ekonomice – pokud n jaké zboží má nízké náklady na rozpoznání pro široký segment populace, zatímco jiné statky je nemají, pak výsledkem je nejen používání pen z, ale také expert$ s vysokou reputací, kteí se specializují na zboží, v n mž jsou specialisté. M$žeme tedy shrnout, že snaha o snížení informaþních náklad$, tj. náklad$ na zjišt ní vlastností zboží, dala vzniknout používání zprostedkovatelského prostedku sm ny, pen z$m, nebo" tyto jsou snadno a levn identifikovatelné pro všechny þi v tšinu þlen$ spoleþnosti“ (1997, str. 139). Je tedy možné íci, že za pínos pen ž a d$vod jejich vzniku považuje Armen Alchian snížení transakþních náklad$, jejichž hlavní složkou jsou náklady na zjiš"ování vlastností zprostedkujících aktiv – peníze umí všichni snadno oceovat. Brunner - Meltzerova teorie Všichni monetaristé a mezi nimi pedevším K. Brunner a A. H. Meltzer zd$razují vliv náklad$ na zjiš"ování informací o sm nném et zci na r$st transakþních náklad$, které brání provád ní sm ny a dochází k tomu, že práv peníze tyto náklady úþinn snižují. Brunner a Meltzer se pokusili zjistit, proþ v každé spoleþnosti dojde ke zrodu jediného univerzálního prostedku sm ny, proþ nakonec práv
jeden statek má toto
výsadní postavení. ýím jsou peníze tak výsadní, že se jednotlivci i celé spoleþnosti vzdávají spoteby jen kv$li tomu, aby mohli držet tato aktiva, která nepidávají nic k užitku þi bohatství jedinci ani spoleþnosti. Jejich analýza je založena na dvou postulátech, které nejsou souþástí b žné teorie sm ny: 1. Mezní náklady na získávání informací, m ené v jednotkách ob tované spoteby, závisí u každého úþastníka sm ny na vybraných statcích a službách. 2. Mezní náklady na získávání informací o vlastnostech statku se nem ní náhodn uvnit sociální skupiny a snižují se s tím, jak se zvyšuje frekvence používání tohoto aktiva þleny spoleþnosti.
30
Tyto dva postuláty jsou potebnou a postaþující podmínkou pro použití obecného prostedku sm ny. Vyzdvihují totiž fakt, že je to nestejná distribuce informací, a ne existence nerozlišitelné nejistoty, která vede jednotlivce k tomu, aby hledali, a sociální skupiny k tomu, aby akceptovaly, alternativy k barteru. Spoleþenský výb r aktiva používaného jako peníze je odlišná, i když ne úpln nezávislá, od rozhodnutí jednotlivc$ držet peníze. D$ležité je tedy zjistit, jaké jsou d$vody jednotlivce k držb pen z a odlišit je od d$vod$, které k používání pen z vedou spoleþnost, jaké služby peníze plní pro jednotlivce a pro spoleþnost. Služby, které poskytují peníze jednotlivc$m: Jednou z nejd$ležit jších aktivit domácnosti ve vyvinutých tržních ekonomikách je nákup zboží a služeb, které tato domácnost spotebovává. Tato aktivita s sebou pináší nejen nutnost prodeje píjem zajiš"ujících produktivních služeb, ale také použití þásti takto dosažených zdroj$ na získávání informací, zajišt ní plateb a naplánování koup . Použití prostedku sm ny umožuje domácnosti ušetit þást zdroj$ absorbovaných
t mito
aktivitami a dává jí tak možnost t šit se z v tšího a diverzifikovan jšího koše statk$ a v tšího množství volného þasu. Potenciální úþastníci transakce poskytují velmi nekompletní informaci o umíst ní a identit ostatních úþastník$ transakcí, o kvalit zboží nabízeného a poptávaného nebo o rozsahu cen, pi kterých je možné sm nu realizovat. Nejistota o kvalitativních vlastnostech je hlavním d$vodem pro rozptyl cen každého statku, a nestejné distribuce informací o kvalitách statk$ zvyšují rozptyl cen uvnit komunity i rozdíl v cenách nákup prodej. Úþastníci transakce mohou požadovat informace snadn ji a s nižšími náklady u t ch komodit, které jsou ve spoleþnosti široce používané a nejlépe známé, takže ceny t chto komodit podléhají nejmenšímu rozptylu. Pokud jsou vlastnosti zboží mén jisté, získávání informací si vynucuje použití v tšího množství hodnotných zdroj$, tedy nap. þásti prostedk$ domácnosti, a rozptyl roste. Pokud je vysoká averze k riziku, nejistota ohledn vlastností statku ješt snižuje pr$m rnou poptávkovou cenu aktiva. Použití pen z dle Brunnera a Meltzera snižuje nejistotu a rozšiuje obchod v mnoha ohledech. Jedním z nich je fakt, že peníze jsou standardní zúþtovací jednotkou, ve které jsou vyjádeny ceny statk$. Pokud se v barterové ekonomice nachází n komodit a zúþtovací jednotka je náhodn vybrána, kdokoliv, kdo si peje pravideln se úþastnit na 31
trhu, musí znát každý z n*(n-1)/2 nezávislých, sm nných pom r$ v sm nné matici barterové ekonomiky. Spoleþenský výb r zúþtovací jednotky eliminuje tuto matici na vektor n*1 sm nných pom r$ vyjádených ve zúþtovací jednotce. Tím se snižují náklady na získávání, zpracování a skladování informací. Prosp ch z použití zúþtovací jednotky je analogický k prosp chu ze zavedení jednotných soustav vah, m r a teplot. Tento prosp ch z použití zúþtovací jednotky je ovšem limitován velikostí trhu, nicmén velikost trhu se po zavedení spoleþné zúþtovací jednotky zv tšuje, protože zdroje sm ované na trh mají díky jednotnému prostedku zúþtování vyšší þisté výnosy. S tím, jak se informace o jednotce rozšiují a trh se zv tšuje, plynou ze vzniku tržního systému dodateþné soukromé a spoleþenské pínosy. Dodateþné sm nné pom ry jsou vyjádené v dané jednotce, proto zaþíná být efektivní používat tuto jednotku tam, kde díve byly používány jiné jednotky. Analogicky je možné z daného vyvozovat, že tam, kde je obchod mezi zem mi malý a nepravidelný, není ziskové ob tovat zdroje za ustanovení zúþtovací jednotky þi prostedku sm ny a barterová ekonomika pevládne. Druhým zp$sobem, jak peníze snižují nejistotu a pispívají k expanzi trhu je to, že slouží jako prostedek sm ny. Frekvence, s jakou slouží ta stejná jednotka jako prostedek sm ny i jako zúþtovací jednotka sv dþí o tom, že je efektivní, když jedna jednotka plní ob funkce, nicmén tyto funkce jsou odlišné a vyžadují odd lenou analýzu. Pi analýze funkce statku jako prostedku sm ny, se autoi teorie soustedili na úþastníka transakce, který má poþáteþní vybavení zdroji vþetn vlastního þasu na práci a urþitými informacemi o sm nných relacích a vlastnostech komodit. Má n kolik možností, jak pem nit toto své poþáteþní vybavení ve statky, které preferuje. Podle standardní sm nné teorie, m$že toto své poþáteþní vybavení použít k produkci, spoteb þi sm n . Navíc, má podle Brunnera a Meltzera další dv možnosti, které standardní cenová teorie opomíjí. A to: 1. M$že tyto zdroje použít ke získání informací o kvalitách zboží a možnostech sm ny. Pokud úþastník transakce používá zdroje tímto zp$sobem, lze íci, že investuje do informací. 2. M$že se zapojit do nepímých þi oklikových metod sm ny, kdy bude ve sm n pijímat zboží s nízkými mezními náklady na získávání informací, zpracování a skladování, a toto zboží pak bude sm ovat za jiná, až obdrží zboží, které je jim 32
preferováno. Zdroje alokované tímto zp$sobem se oznaþují jako (skuteþné) transakþní náklady þi jako náklady sm ny. Tyto zdroje se samozejm liší od t ch „ob tovaných“ ve sm n . 10 V podmínkách nejistoty o kvalit zboží nabízeného ve sm n a o panujících tržních píležitostech, nejsou náklady na získávání informací a sm ovaní nulové a liší se pro r$zná zboží a služby. První postulát, vyslovený díve, íká, že mezní náklady zdroj$, které úþastník transakce používá ke získávání informací nebo k provedení transakce, se rovnají množství jím ob tované spoteby þi jeho poþáteþního vybavení zdroji. Tento mezní náklad závisí na zboží a službách, které si vybere (tj. t ch, o kterých chce získat informace) a znaþn se liší pro r$zné druhy statk$ a služeb. Volbou sledu transakcí – tzv. et z transakcí- zahrnujícího aktiva s nízkými mezními náklady na informaci, m$že úþastník transakce snížit mezní náklady sm ování, protože využívá existujících informací o kvalitách jednotlivých komodit, místo toho, aby investoval zdroje do získání informací o dalších statcích. Nicmén náklady rostou s délkou et zce a nutí tak racionálního þlov ka srovnávat mezní náklady na získávání informací a mezní náklady na pizp$sobování transakþního et zce s výnosy získanými z t chto a alternativních zp$sob$ použití zdroj$. Jde tedy o maximalizaci užitku jedince pi daných rozpoþtových omezeních v podmínkách nejistoty o píležitostech na trhu a kvalitách statk$. Jedinec se snaží obdržet optimální kombinaci statk$ a služeb investováním do informací a zapojením se do sm ny, kdy musí nalézt optimální posloupnost transakcí a optimální investici do informací. Jeho vedlejším cílem je pak redukce náklad$. Ta probíhá dv ma zp$soby: 1) Detailní informace o tržních podmínkách jako je umíst ní a identifikace úþastník$ transakcí, kvalita a typ zboží, kterou nabízí þi poptávají a sm nné pom ry za které obchodují pravd podobn vyprchají díve než znalost o optimálním transakþním et zci. 2) Jak se frekvence používání urþitého aktiva ve sm n zvyšuje, úþastník transakce se dozvídá více o vlastnostech tohoto aktiva. Se zvyšujícím se používáním urþitých transakþních et zc$ a zlepšením znalostí o vlastnostech sm ovaného aktiva, se nejistota v transakcích snižuje.
10
viz Brunner a Meltzer, 1971, str. 786
33
Druhý postulát udává, že opakované používání relativn malého poþtu transakþních et z$ þleny spoleþnosti ješt více snižují mezní náklady každého úþastníka transakcí na získávání informací o nejþast ji používaném aktivu. Tyto nižší náklady vedou ke konvergenci individuálních transakþních et zc$ sm rem k obecnému vzoru. Existuje mnoho stádií vývoje mezi na dvojnásobné shod založenou barterovou ekonomikou a pen žní ekonomikou. V urþitém stádiu, pouze n kolik aktiv je dominantn a pravideln používáno ve sm n . Tehdy, peníze jako prostedek sm ny, jako transakþn dominantní aktivum vyplývají z píležitostí nabídnutých distribucí neúplných informací a snahou úþastník$ transakcí o nalezení takových transakþních et zc$, které spoí zdroje, tudíž mají nižší náklady vyjádené v ob tované spoteb þi zdrojích. Služby, které poskytují peníze spoleþnosti: Pro jednotlivce nahrazují peníze investice do informací o zboží a statcích. Použitím pen z jednotlivci snižují množství informací, které musí získávat, zpracovávat a uchovávat a snižují poþet transakcí potebných ke sm n jejich prvotního vybavení za optimální koš statk$. Použití pen z zvyšuje bohatství každého jednotlivce tím, že snižuje nejistotu, délku transakþních et zc$ a rozptyl cenových pom r$ a množství volného þasu jednotlivce. Pro jednotlivce je výhodné alokovat þást jejich bohatství v pen zích. Co platí pro jednotlivce, platí i pro celou spoleþnost. Sbližování požadavk$ na optimální transakþní smlouvu vytváí agregovanou poptávku po aktivech používaných jako prostedek sm ny. Zvýšená poptávka po držení t chto aktiv (pen z) je nezávislá na pedchozím použití t chto aktiv a zvyšuje relativní ceny aktiv. Pr$m rné množství aktiv držených v zásobách záleží na cenách t chto držených aktiv, na cenách alternativních aktiv a tudíž na vztahu þistou mezní produktivitou a mezními náklady. Jakmile jsou drženy zásoby pen z, nejsou již píjmy a výdaje synchronizovány. Nedostatek synchronizace nicmén nevysv tluje držení pen z, ale držení pen z vysv tluje nedostatek synchronizace. Obojí je výsledkem vyšší produktivity nepímých metod sm ny, nižších náklad$, vyjádených ve zdrojích, na získávaní informací a na provád ní transakcí v pen žní ekonomice. Použití pen z podporuje vývoj tržního systému tím, že snižuje náklady na získávání informací a provád ní transakcí. Dále též ovlivuje alokaci zdroj$ v þase. Odložení platby, p$jþování, úv ry a platební systémy se rozšiují s dostupností 34
standardizovaných aktiv s dobe známými vlastnostmi. Je to zp$sobeno tím, že úþastníci transakce jsou pak ochotn jší vstupovat do transakcí vyžadujících odložené platby. Záv rem lze shrnout, že Brunner a Meltzer vidí hlavní pínos pen z v tom, že odstraují náklady na zjiš"ování transakþního et zce. K uskuteþn ní sm ny je nutné v d t pouze to, že druhá strana jako platbu za statky a služby pijímá peníze. Z výše uvedených teorií vyplývá, že peníze minimalizují transakþní náklady, protože eší problém dvojnásobné shody poteb i problém s d$v rou - tak, že jednu v þase rozloženou transakci rozd lí na dv „okamžité“ hrazené pen zi. Dále peníze snižují náklady na informace o vlastnostech zprostedkujícího statku, nebo" je umí každý oceovat a rovn ž eliminují náklady na zjiš"ování transakþního et zce, protože podstata pen z tkví v tom, jak uvádí Holman, že „každý je pijímá, protože ví, že je každý pijímá“ (2005, str. 463).
2.3 Problémy pen z a jejich ešení Peníze tedy stojí na pomyslném vrcholu vývoje sm ny, nebo" nejvíce snižují transakþní náklady. Navíc umožují rozvoj dalších forem sm ny, jako je úv r þi obchod rizika. Nicmén práv s t mito formami obchodu jsou spojeny další problémy, které peníze samy o sob nejsou schopné ešit. Je to pedevším problém s d$v rou a spoléháním na sliby ve sm n s odloženou platbou, kterou nelze rozd lit na dv „okamžité transakce“; dále problém s pobídkami, kdy nedostateþná kontrola kontrakt$ m$že vést ke sníženému úsilí jedné z obchodujících stran, popípad k nadm rnému riskování, morálnímu hazardu apod. U t chto forem obchodování se navíc objevuje i problém s likviditou. S t mito problémy spojený r$st transakþních náklad$ je podle Douglasse C. Northe píþinou vzniku institucí: „Nákladnost informací je píþinou vzniku transakþních náklad$, které se skládají z náklad$ na m ení hodnotných vlastností toho, co je sm ováno a náklad$ na ochranu práv a kontrolu a vynucování dohod. Tyto náklady m ení a vynucování jsou píþinou vzniku sociálních, politických a ekonomických institucí“ (1990, str. 27).
35
Instituce jako alternativa pen z Otázkou je, co to vlastn instituce jsou. 11 North definuje instituce jako: „pravidla hry ve spoleþnosti, formáln ji jako lidsky navržená omezení, která formují vzájemné p$sobení lidí mezi sebou“ (1990, str. 3). Instituce m ní strukturu pobídek chování jednotlivc$ ve spoleþnosti, nebo" pozm ují náklady a výnosy jednotlivých akcí. Robert Holman vidí v institucích: „spoleþenské uspoádání þi pravidlo regulující vzájemné vztahy mezi jednotlivci i mezi spoleþenskými skupinami.“ Jsou to podle n j „uznávané normy chování jako tradice, zvyky a právní normy“ (Holman, 1999, str. 323). Instituce jsou tedy pravidla jednání. Lze je rozd lit na formální a neformální instituce. Formální instituce jsou um le vytvoená pravidla vymáhaná státem. Musí zde existovat moc donucení dosp lých jedinc$ teba i hrozbou násilí. Píkladem m$že být nap. zákon. Neformální instituce jsou nepsaná pravidla, která se ve spoleþnosti postupn vyvinula, jejich dodržování není vymáháno státem, nýbrž je sankcionováno neformáln privátním donucením, morálním odsudkem, exkomunikací apod. Píkladem neformálních institucí jsou nap. zvyky, obvyklé zp$soby jednání, morálka atd. Hlavním úkolem institucí ve spoleþnosti je snižování nejistoty ustanovením stabilní struktury mezilidských interakcí. Piþemž formální instituce se mohou zm nit pes noc jako d$sledek politického þi soudního rozhodnutí, neformální instituce zahrnující zvyky, tradice a zásady chování jsou mnohem odoln jší v$þi t mto zám rným zm nám. Všechny statky, služby a i chování agent$ mají mnoho vlastností, které se u r$zných druh$ statk$ þi agent$ liší. I kdyby všichni sm ující jedinci m li stejný cíl (nap. maximalizaci užitku), vždy zde budou hrát významnou roli transakþní náklady zahrnuté ve získávání potebných informací o vlastnostech sm ovaných statk$, o umíst ní kupc$ (þi prodejc$) atd., navíc mezi jednotlivými úþastníky sm nných transakcí panuje asymetrie informací o kvalitách sm ovaných komodit. Zjiš"ování t chto vlastností je velmi nákladné, proto nikdy nem$že být úplné, je tedy nutné volit kompromis mezi náklady na zjiš"ování t chto informací a rizikem provedení nevýhodného obchodu. Práv instituce by m ly zajistit minimalizaci rizika uzavení nevýhodné smlouvy tím, že omezí možnosti
11
Celý oddíl je založen na North (1990) a Harasimoviþ (2003). Další odkazy jen v pímých citacích.
36
agent$ chovat se nežádoucím zp$sobem, pro agenty už díky existenci institucí takové chování nebude výhodné. Vynucování není problémem, pokud je v zájmu obou smluvních stran kontrakt dodržet. Nicmén bez institucionálního omezení by vzrostla nejistota obou stran v tom, že by nev d ly, zda je pro protistranu výhodné smlouvu dodržet. Reflexí této nejistoty je existence tzv. rizikové prémie obsažené v transakþních nákladech, piþemž výše této prémie závisí na náchylnosti k porušení smlouvy jednou stranou a náklady tohoto porušení pro druhou stranu. V pr$b hu historie tato prémie znaþn omezovala možnosti sm ny a tím limitovala i možnosti ekonomického r$stu. Významn se na vzniku institucí podílí i vlastnická práva, jak zmiuje North: „Vlastnická práva jsou práva, kterými si jednotlivci pivlastují svoji vlastní práci, statky þi služby, které vlastní. Pivlastování je funkcí právních norem, organizaþních forem, vynucování a norem chování –tedy institucionálního uspoádání. Protože s existencí jakékoliv vlastnické struktury jsou spjaty kladné transakþní náklady, nemohou být tato práva nikdy perfektn specifikována a vynucována“ (1990, str. 33). Tím, že instituce omezují množinu možného chování, snižují transakþní náklady na informace ostatním þlen$m spoleþnosti, protože každý te bude v d t, jak se ostatní zachovají v urþitých situacích. D$vody pro dodržování t chto pravidel vychází z pedpokladu, že se každý þlen spoleþnosti snaží maximalizovat sv$j užitek, to jak jedná tedy záleží na pom ení užitku a náklad$ plynoucích z jeho chování, pravidla tudíž budou dodržována pouze tehdy, bude-li to pro agenty výhodné. Zde jsou úþinn jší neformální instituce, piþemž pro spoleþnost založenou pouze na neformálních institucích je charakteristická velká d$v ra mezi þleny. Práv díky d$v e jsou zde eliminovány transakþní náklady, protože ve vztazích založených na d$v e prakticky neexistuje prostor pro jednání, které by poškozovalo jakéhokoliv þlena spoleþnosti. To je výhodné pro všechny. U neformálních institucí nefunguje nástroj donucení, hrozbou zde je pouze ztráta výhod, které spoleþenství založené na d$v e poskytuje. Piþemž þím v tší výhody, tím v tší možnost ztráty pi porušení pravidel a tím menší pravd podobnost porušení. K t mto ideálním podmínkám ovšem dochází ve spoleþnosti zídka, vyskytují se pouze v malých spoleþenstvích jako jsou rodina, blízcí pátelé þi sousedské vztahy. Dobe 37
fungují i v primitivních kmenech. 12 Ve v tších spoleþenstvích však vzájemná d$v ra þlen$ slábne, ztrácí se osobní vazby, neformální instituce pestávají být dostaþující pi kontrole dodržováni pravidel a je nutné vytvoit um la pravidla chování a autority, která se bude dodržování pravidel v novat. Fungování formálních institucí je ovšem mnohem nákladn jší než fungování institucí neformálních a zárove je mén efektivní, ovšem i tyto mohou snižovat transakþní náklady a to pedevším vynucováním vlastnických práv a tlakem na snižování asymetrie informací. Náklady pen z Jak bylo eþeno výše, peníze samy o sob minimalizují transakþní náklady sm ny, nebo" jsou nejlikvidn jší aktivum. Pi rozhodování o tom, jak likvidní aktivum lidé budou držet, porovnávají dva druhy náklad$: ob tovaný úrokový výnos spojený s držbou likvidn jšího aktiva (pi nákupu statk$ se zvyšuje užitek ze spoteby, pokud bychom nakoupili r$zná aktiva, získali bychom z jejich držby úrok; peníze úroþeny nejsou, popípad mén než jiná aktiva; nákladem držby pen z je pak onen ztracený úrok) a transakþní náklady spojené s držbou mén likvidního aktiva (náklady na pem nu mén likvidního aktiva v likvidn jší aktivum). Pokud je ob tovaný úrokový výnos nižší než transakþní náklady, lidé dají pednost likvidn jšímu aktivu, tj. pen z$m. Pokud však ob tovaný úrok pevýší transakþní náklady, lidé upednostní jiné druhy aktiv (Holman, 2005).
2.4 Zhodnocení role pen z ve sm n Peníze jsou považovány za ešení problém$ sm ny – odstraují problém dvojnásobné shody poteb, eší problém d$v ry (pokud lze transakci rozd lit na dva v þase nezávislé sm nné akty) a snižují informaþní náklady na zjiš"ování vlastností prostedku sm ny a sm nného et zce. Tím minimalizují transakþní náklady. Díky pen z$m se rozvinuly termínované smlouvy (úv r, forwardové obchody, atd.), se kterými jsou spojeny problémy s pobídkami, likviditou a d$v rou, nebo" se jedná o smlouvy s odloženými platbami. Problémy jsou ešeny vznikem institucí. Kdyby byly náklady držby pen z nulové, bylo by vždy výhodn jší držet peníze než jakékoliv jiné aktivum, nicmén s pen zi jsou spojené urþité náklady jejich držby, tzv. 12
to je d$ležité z hlediska naší analýzy kuly a potlachu, což jsou dv primitivní spoleþenstva.
38
ušlý úrokový výnos, což m$že zp$sobit, že v n kterých okamžicích bude výhodn jší držet jiná aktiva než peníze. Nyní jsme se seznámili s tím, jak peníze eší problémy sm ny, což nám umožní provést následné srovnání s ešením problém$ sm ny v systémech, kde peníze ke sm n používány dlouhou dobu nebyly, tedy s kulou a potlachem.
39
3 Kula jako platební systém V pedchozí kapitole jsme se zabývali tím, jak peníze eší problémy sm ny, a došli jsme k záv ru, že peníze spolu s existencí formálních institucí eší všechny problémy pedchozích typ$ sm n, a co je nejd$ležit jší, nejvíce snižují transakþní náklady. Pesto ale existují þi existovala spoleþenství, která v dob , kdy již všude jinde sm na probíhala pomocí pen z, stále používala jiné metody sm ny a peníze neznala. Pedpokladem pro to, že sm na bez pen z zde funguje tak dlouho, je minimalizace transakþních náklad$ a ešení problém$ sm ny nastín ných v 1. kapitole. Zejm tyto problémy eší lépe než peníze, které by zde jinak nejspíše vznikly. A práv na to, jak probíhá sm na v jednom z takovýchto spoleþenství, se zam íme v této kapitole.
3.1 Vymezení kuly Nejprve je ale nutné se seznámit s tím, jak dané spoleþenství funguje. Obyvatelé Trobriandských ostrov$ (nachází se u jižního cípu Nové Guineje) patí mezi nejcivilizovan jší národy Melanésie, jsou to dobí obchodníci a sm lí moeplavci, a snad práv proto se zde rozvinul systém mezikmenového a vnitrokmenového obchodu, který se nazývá kula. Jejím studiem a popisem se zabýval pedevším polský antropolog Bronislaw Malinowski. 13
Území
kuly
zahrnuje
všechny
Trobriandské
ostrovy,
þást
d‘Entrecasteauxových ostrov$ a ostrov$ Amphlett. Na všech t chto územích nepímo zasahuje všechny kmeny a pímo n kolik velkých kmen$: kmeny Dobu na Amphlettech, Kiriwina, Sinaketa a Kitava na Trobriandech, Vakuty na ostrov Woodlark. Kula v pekladu znamená kruh - zdá se totiž, jako by všechny tyto kmeny, jejich výpravy na moe, jejich cennosti i pedm ty b žné spoteby, strava i slavnosti, obady všeho druhu, kultovní i sexuální, muži i ženy byli chyceni do n jakého kruhu a vykonávali kolem n j v þase i prostoru pravidelný pohyb. Nejd$ležit jším aktem kuly je rituální sm na urþitých dar$ mezi lidmi z r$zných ostrov$. Jako souþást t chto reciproþních obchodních vým n podnikají ostrované nebezpeþné cesty na kánoích pes otevené moe mezi ostrovy, aby sm nili dary – vždy jde o náhrdelníky a náramky z mušlí – tento obchod se uskuteþoval stále znovu a znovu, pedm ty nekoneþn cirkulovaly mezi ostrovními obchodníky, piþemž každý z t chto pedm t$ pi cest daným sm rem zaveným kruhem potkává druhý druh pedm t$ a je za 13
Celá tato podkapitola je založena na Malinowski (1984) a Mauss (1999), další odkazy jen v pímých citacích
40
n j neustále sm ován. Po sm ru hodinových ruþiþek obíhají dlouhé náhrdelníky vyrobené z þervených mušlí, nazývané soulava. Nosí je pi slavnostních píležitostech ženy, výjimeþn je navlékají i muži, napíklad pi pohebních obadech. V opaþném sm ru pak kolují vyezávané a hlazené náramky (nošené na paži) z bílých mušlí oznaþované jako mwali, které nosí pi slavnostních píležitostech jejich majitelé þi píbuzní. Podle Bronislava Malinowského, který se studiem kuly zabýval, se vysv tlení obchodu kula nenacházelo v niþem pímo pozorovatelném, ale spíše v n þem, co nebylo ani konkrétní ani zejmé: v sociálních a psychologických potebách ostrovan$, napíklad jejich touha po prestiži. Pokud vezmeme pohled jiného antropologa, R.F. Fortune 14, který kulu zkoumal pozd ji než Malinowski a zam il se pedevším na jeho materiální stránku, získáváme zcela odlišná zjišt ní. Fortune poukázal na to, že krom své duchovní stránky, mají výpravy kula také sv$j ekonomický d$vod: potraviny, nástroje a další v ci denní poteby byly díky kule distribuovány mezi ostrovany. Tato praktická sm na, nazývaná gimwali, byla velmi d$ležitá, protože píroda rozd lila zdroje velmi nerovnom rn mezi ostrovy a proto se na n kterých ostrovech p stovaly sladké brambory, na jiných se t žil kámen, ze kterého se vyráb ly sekery, na jiných vyráb li keramiku. A bylo poteba, aby tyto pedm ty byly distribuovány mezi ostrovy n jakou formou sm ny. Kula zajiš"ovala kontext, ve kterém se þist ekonomická sm na d$ležitých pedm t$ každodenní poteby mohla odehrávat pátelským zp$sobem mezi ostrovany, jenž nem li stejný pístup ke všemu, co potebovali. Zbavovala jeden kmen strachu z kmene jiného. Je nutné odlišit dva druhy kuly, kulu mezikmenovou a kulu vnitrozemskou, i když jako pravá kula je vnímána pouze kula mezikmenová, jež je vyhrazena pevážn náþelník$m, kteí jsou zárove veliteli lodí a þlun$, obchodníky a též píjemci dar$ od svých vazal$, svých d tí a švagr$, kteí jsou také jejich poddanými a souþasn náþelníky r$zných podízených vesnic. Probíhá vznešeným zp$sobem, zdánliv zcela nezištným a prostým. Domorodci jej peþliv odlišují od pouhé ekonomické sm ny potebného zboží, gimwali. Ta probíhá vedle kuly pi velkých primitivních trzích, jimiž jsou mezikmenová shromážd ní kula, þi pi malých trzích vnitního obchodu kula; vyznaþuje se urputným smlouváním z obou stran, což je postup kuly nehodný. Kula alespo zdánliv – podobn
14
zmín no v Hicks a Gwynne (1996)
41
jako severoamerický potlach (bude o n m eþ dále v textu) - spoþívá v tom, že jedna strana dává a druhá dostává, piþemž ti, kdo dnes dávají, jsou budoucími obdarovanými. Na každém ostrov a v každé vesnici se více mén omezený poþet muž$ (pedevším ti t šící se úct ) smí úþastnit obchodu kula - to znamená pijímat zboží, držet ho po pechodnou dobu a pak jej pedat n komu jinému. Každý muž, který se úþastní kuly obdrží jednou za þas jedno þi n kolik t chto vaygu’a (pedm ty mající hodnotu), tj. bu mwali (náramk$ na paži z mušlí) nebo soulava (náhrdelník z þervených mušlí), které musí odevzdat jednomu ze svých obchodních partner$, od kterého za to obdrží druhé zboží ve sm n ; tj. dá-li mwali obdrží soulava a opaþn . Žádný z muž$ nemá pedm ty ve svém dlouhodobém vlastnictví, protože jedna transakce neznamená ukonþení vztahu kula partnerství mezi dv ma muži je trvalou a do konce života trvající záležitostí. Slavnostní sm na t chto dvou pedm t$ je hlavním a základním aspektem kuly. Ale je možné nalézt adu druhotných aktivit a znak$ spojených s kulou a provád ných pod záštitou kuly - jako je napíklad stavba kánoí, píprava rituálních obad$, zajišt ní expedice, smluvení pevných termín$ obchodu a celková sociální organizace kuly. Navíc, spolu s rituálním sm ováním náhrdelník$ a náramk$, ostrované provozují také b žný obchod, prostednictvím barteru sm ují mezi ostrovy pedm ty b žné poteby. Existuje však i n co, co by se dalo oznaþit jako kula vnitrokmenová, jež vyvádí celý kmen z úzkého okruhu jeho hranic, ba i jeho zájm$ a práv; uvnit n j jsou však rody a vesnice b žn spjaty pouty téhož druhu. Tentokrát jsou to jenom místní a domácí skupiny se svými náþelníky, kdo vycházejí ven, navšt vují se, obchodují spolu a uzavírají vzájemné satky. Proto Malinowski v protikladu k „pímoské kule“ mluví právem o „kule vnitrozemské“ a o „spoleþenstvích kuly“, která vybavují náþelníka sm nnými pedm ty. Kdy a kde je kula provedena je striktn vymezeno a omezeno. Obchody kula se mohou odehrávat pouze mezi partnery. Partnerství je zahájeno daným zp$sobem po spln ní urþitých formalit a je chápáno jako doživotní vztah. Poþet partner$ pipadajících na jednoho muže se liší dle jeho postavení ve spoleþnosti a d$ležitosti. Prostý Trobrainan bude mít jen n kolik málo partner$, zatímco náþelník jich bude mít stovky. Jak uvádí Malinowski: „náramky a náhrdelníky vždy cestují ve svých vymezených sm rech po kruhu a za žádných podmínek nejsou obchodovány zp t ve špatném sm ru. A také se ve svém kolování nikdy nezastaví“ (1984, str. 93).Vlastnictví je tudíž v oblasti, kde 42
dochází ke kule, zvláštním ekonomickým vztahem, protože nikdo nevlastní žádný z pedm t$ déle než rok þi dva. Ob h t chto znak$ bohatství je v zásad nepetržitý a neodvratný. ýlov k je nesmí držet píliš dlouho, nesmí postupovat píliš pomalu ani píliš vehementn , když se jich zbavuje, ani jimi poctít n koho jiného než pedem urþené partnery v urþitém sm ru, ve sm ru náramku þi ve sm ru náhrdelníku. Musí a smí si je ponechat od jednoho obadu kula k druhému a celé spoleþenství se pyšní pedm ty vaygu’a, které obdržel jeden z jeho náþelník$. Existuje tedy vlastnické právo, které má þlov k na pijatý dar. Je to však právo urþitého typu. Dalo by se íci, že je souþástí právních zásad, jež jsme my, lidé moderní doby peþliv izolovali. Je to vlastnictví i držba, zástava i pronajatá v c, v c prodaná i koupená a souþasn uložená, poukázaná a odkázaná tetí osob , nebo" vám ji dají pouze za podmínky, že ji využijete pro druhého nebo pedáte tetí osob , „vzdálenému partnerovi“. Tento rys je na kule asi nejzvláštn jší, protože dává vzniknout novému druhu vlastnictví a dva druhy sm ovaných pedm t$ staví do zcela zvláštní pozice. Kmeny úþastnící se kuly považují bohatství za d$ležité, nebo" ovlivuje jejich spoleþenské postavení, ale narozdíl od nás mají u nich stejný význam i dary. Od muže, který má n jaké vlastnictví, se oþekává, že ho rozd lí. Piþemž þím vyšší je jeho spoleþenské postavení, tím závažn jší je tato povinnost. U náþelníka se tak bude pedpokládat, že se rozd lí s jakýmkoli cizincem þi návšt vníkem, který pijde do vesnice. U muž$ se tedy hodnotí nejen jejich bohatství, ale také št drost. Právní ád, kterým se tyto transakce ídí není dostateþn známý, máme k dispozici pouze jednotlivosti. První dar vaygu’a, kterým se transakce zahajuje se nazývá vaga (vstupní dar), jehož se „žadatelé“ mermomocí domáhají; kv$li tomuto prvnímu daru se snaží získat píze budoucího, dosud nezávislého partnera, kterého uplácejí první adou dárk$. Vaga nezvratn zavazuje píjemce k tomu, aby poskytl n jaký dar na oplátku, tzv. yotile (Malinowským oznaþený za dar stvrzující transakci). Je jisté, že pokud bude dán první dar, zvaný vaga , bude tento op tován, vrácen ve form daru oznaþovaného jako yotile, není však jisté, zda vaga bude v$bec dána a zda „žadatelé“ budou pijati. Yotile je povinný, oþekávaný a musí být rovnocenný daru prvnímu. Za jistých okolností je možno si jej vzít silou anebo využít moment pekvapení; v pípad neodpovídajícího yotile se lze mstít pomocí magie, urážkou þi nevraživostí. Pokud obdarovaný nemá možnost dar op tovat, m$že v nejhorším pípad poskytnout jisté basi, pípravný dar, který nezavršuje
43
obchod. Jde o úrok z prodlení, který na dobu urþitou ruší dané závazky: uklidní v itele, minulého dárce, budoucího dárce, ale povinností nezbavuje, pi dalším obchod kula již musí být yotile pedán. Jde o zvláštní postup, jehož výsledek je pak zarážející, ale trestní postih pi nespln ní není znám. Sám akt darování má velice slavnostní podobu; pijatou v cí se pohrdá, lidé se ped ní mají na pozoru, berou ji do ruky jen na okamžik a vzáp tí ji odhazují na zem. Dárce zase pedstírá pehnanou skromnost: když slavnostn a za troubení na lasturu dar pinese, omlouvá se, že nabízí jen zbytky, a hodí k nohám soupee a partnera darovanou v c. Nicmén troubení lastury a obadník ohlašují všem slavnostní pedání. Tím vším se má prokázat št drost, svoboda, nezávislost a zárove d$stojnost. A pesto to jsou ve své podstat závazné mechanismy, kdy se þlov k zavazuje v cn . Darem bývá zpravidla n jaká cenná v c, nap. velká sekera z hlazeného kamene þi lžíce z velrybí kosti. Kdo jej pijme, zavazuje se, že poskytne vaga, první požadovaný dar. Prozatím je však pouze poloviþním partnerem. Teprve tradice slavnostního pedání ho zavazuje definitivn . D$ležitost a povaha t chto dar$ vyplývá z nebývalé sout živosti, k níž dochází mezi možnými partnery z pijížd jících výprav. ti vyhledávají nejlepšího partnera z protivníkova kmene. V c je vážná, nebo" spoleþenství, které tu postupn vzniká, vytváí mezi partnery n co na zp$sob klanu. Pi výb ru vhodného partnera je tedy nutno svád t, oslovat. Žadatel sice musí brát zetel ke spoleþenskému postavení (velitelé výpravy a velitelé lodí mají pednost), ale snaží se dosp t k cíli ped ostatními, usp t lépe než oni a zahájit tak hojn jší sm nu dražších pedm t$, jež jsou pirozen majetkem nejbohatších lidi. Pohnutkami, z nichž veškeré toto poþínání pramení, jsou sout živost, evnivost, touha pedvád t se, snaha být slavný a d$ležitý. Po celou dobu, co transakce probíhají, se návšt vník$m poskytuje pohostinství, jídlo a n kde i ženy. Krom toho po celou dobu dochází k pedávání dalších dodateþných dar$, nap. kamenných seker a zahnutých praseþích kl$, jež jsou pravideln op továny. Dv ma hlavními rysy kuly tedy jsou: zaprvé, kula neznamená barter, ale spíše stav, kdy dar je po urþitém þase splacen protidarem; zadruhé, ekvivalent vždy písluší dárci, ale nem$že být vynucen, ani nem$že dojít ke smlouvání þi k navrácení daru.
44
Na druhé stran vaygu’a a všechny ostatní pedm ty nezískávají, nevyráb jí a nesm ují vždy sami náþelníci a dá se íci, že je náþelníci ani nevyráb jí, ani nesm ují pro sebe. V tšinou je získají jako dary od píbuzných v nižším spoleþenském postavení, zvlášt od švagr$, kteí jsou zárove jejich vazaly, nebo od syn$, kteí jsou obdaeni každý zvláštním lénem. Když se výprava vrátí, bývají vaygu’a slavnostn pedána náþelník$m vesnic, staešin$m rodu, ba i rozd lena mezi obyþejné lidi ze sdružených rod$; zkrátka všem, kdo se pímo þi nepímo a þasto velice nepímo, na výprav podíleli. Všichni jsou takto odm n ni. U Trobrianan$ dodržují z historie vycházející tradici, že náþelník, tedy náþelník se t ší nejv tším projev$m úcty, v tšinou v podob potravin (hlavn sladkých brambor), od vesniþan$, kteí žijí v oblasti, kde si tento náþelník vydobyl úctu. Navíc náþelník je teoretickým vlastníkem všech kokosovník$ a prasat v jím spravované oblasti, což znamená, že m$že požadovat porci kokos$ z každého stromu a zárove porci masa z každého zabitého prasete. Náþelník tak hromadí pebytky sladkých brambor, kokos$ a masa, mnohem v tší množství, než m$že on sám a jeho nejbližší rodina spotebovat. Nicmén náþelník tyto pebytky nem$že skladovat þi je prodat a mít z toho zisk, ale je povinen dle zvyku rozd lit své naakumulované bohatství. Nakonec, velká þást bohatství náþelníka je redistribuována zp t k vesniþan$m ve form plateb za množství veejných služeb. Náþelník Trobrianan$ m$že pikázat stavbu kánoí, dom$ þi sklad$ pro uchovávání sladkých brambor; pikázat vedení války, vyezání dev ných soch; provedení kula expedice; m$že pikázat kmenovým kouzelník$m, aby pedvedli své um ní. Ale za všechny tyto služby musí zaplatit. Tudíž vesniþané spotebovávají produkty své vlastní práce, ale jejich bohatství musí nejprve projít rukama náþelníka, jehož autorita tak je znovu uznána a posílena. Malinowski si povšimnul, že to byl tento proces koncentrace a redistribuce bohatství, který uþinil z majetku náþelníka nástroj politické moci uvnit trobriandské spoleþnosti. Nyní se zam íme na ekonomické aspekty fungování kuly, a na to, jak snižuje transakþní náklady sm ny.
3.2 Ekonomické aspekty kuly Kulu budeme chápat jako extrémn velkou a komplexní instituci, která stmeluje dohromady znaþné množství kmen$, zahrnuje široký komplex mezi sebou provázaných 45
aktivit, takže vytváí jeden organický celek. Piþemž tato neformální instituce (zvyky, pravidla chování, tradice a obyþeje) disponuje mocí donutit dosp lé jedince, aby se chovali urþitým žádoucím zp$sobem. Hrozbou pi nespln ní je nemožnost dále obchodovat a tudíž i ztráta spoleþenské prestiže, která se nabývá práv obchodem. Jak již bylo zmín no, pírodní zdroje jsou mezi ostrovy rozd leny nerovnom rn , na jednom ostrov p stují bataty (sladké brambory), na jiném t ží kámen, na tetím vyrábí keramiku. Nicmén každý ostrov poskytuje dostatek možností získání potravy (rybolov, divoká prasata, kokosovníky) k pežití kmene, který ostrov obýval, i bez sm ny. Ostrované ovšem museli žít v neustálém strachu ze svých soused$ a možného napadení. D$vodem vzniku kuly byla práv snaha o odstran ní strachu jednoho kmene z kmene jiného. M la zajistit kontext, ve kterém by se þist ekonomická sm na d$ležitých pedm t$ každodenní poteby (gimwali) mohla odehrávat pátelským zp$sobem. Krom odstran ní strachu tak kula vedla i ke zvýšení užitku jednotlivc$, nebo" sm na zvýšila rozmanitost dostupných spotebních statk$. K vlastnímu sm ování dochází pouze n kolikrát roþn (þasto pouze jednou za rok). Výpravy na kánoích na sousední ostrov pes otevené moe jsou totiž velmi nebezpeþné, pedevším kv$li možnosti nepíznivých klimatických podmínek, þasté jsou nap. boue, které pro tak vratká plavidla, jakými jsou kánoe, mohou znamenat jejich potopení vþetn peváženého nákladu. Proto je nutné pesn naplánovat, kdy a jak se plavba uskuteþní a dochází k nim opravdu jen omezen . Kv$li tomu zde vzniká þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou – podrobn ji v oddíle ýasový nesoulad mezi výrobou a spotebou – lidé vyrobí, ale sm ní jen n kolikrát roþn , do té doby hromadí zásoby. Vzhledem k tomu, že komunikace mezi ostrovy není možná, hlavn v d$sledku nízkého stupn kulturního rozvoje daného spoleþenství (nemají ani písmo), je nutné urþitým zp$sobem zajistit d$v ru mezi obchodními partnery, ti musí spoléhat na slib druhé strany, že za rok op t dorazí a ke sm n dojde. Funkci záruky zde plní mušle a náramky, jejich sm nou se náþelníci vzájemn utvrdí v tom, že se sm na bude opakovat i v budoucnu. Nicmén hlavním d$vodem pedávání t chto dar$ bylo alespo zpoþátku zajišt ní míru mezi kmeny, upevn ní pátelství mezi náþelníky. Umožn ní barterové sm ny tak nebylo prvotním impulsem pro vznik kuly, ale jakýmsi píznivým vedlejším efektem.
46
3.3 Problémy sm ny a kula Nyní se podíváme, se kterými z problém$ sm ny nastín ných v 1. kapitole se musí potýkat kula a jak vysoké jsou zde transakþní náklady, bereme-li je jako m ítko úsp šnosti ešení problém$ sm ny (nap. u pen z bylo eþeno, že minimalizují transakþní náklady). Transakþní náklady Díky tomu, že sm ování založené na kule probíhá po kruhu, tj. vždy stejným sm rem, ví každý úþastník kuly, kdo pesn je jeho partner (m$že jich mít i více, piþemž vždy jde o píslušníky jiného kmene). Obchodního partnera si þlov k m$že zvolit libovoln , musí však pitom dbát svého spoleþenského postavení, tzn. že povinností prostého Trobrianana je mít mén partner$ a nižšího postavení než náþelník, náþelník má vždy pednost. Ale i tak panuje velká rivalita v hledání partnera pro obchod, každý se snaží oslnit. Díky tomu jsou náklady na vyhledání partnera þasto velmi vysoké; nicmén tím, že se partnei navzájem oslují svým bohatstvím, se na druhou stranu snižují náklady na zjiš"ování informací o partnerovi, nebo" ti okázalostí vysílají informaci o tom, že jsou schopni dostát svým závazk$m. Partnerství je zde totiž celoživotní záležitostí, nezaniká po jenom pedání dar$, ke gimwali (barteru) dochází pouze mezi partnery. To, že jedinec obchoduje se stále stejným partnerem znamená ohromné snížení náklad$ na vyhledávání obchodního partnera a zjiš"ování informací o n m, prakticky se jedná o jednorázovou investici. Pokud nejde o snahu získat dalšího partnera. Ke snížení náklad$ na uzavení kontraktu zde bohužel nedochází, spíše naopak. Uzavení obchodu je honosnou záležitostí (úþastní se kouzelníci, souþástí je hostina, atd.), koná se veejn , zúþastnit se m$že kdokoliv, nebo" neexistuje písmo a jen díky pítomnosti mnoha þlen$ obou obchodujících kmen$ je zajišt no, že ke kontraktu došlo a dlužník se nem$že svého závazku snadno zbavit. Existují pesná pravidla, jak pedání dar$ probíhá. Pi této sm n dar$ probíhá také barter zvaný gimwali, kdy ob strany sm ní ty ekonomické pedm ty, které potebují, pedání dar$ pouze zajiš"uje, stvrzuje obchodní vztah. Co se týþe náklad$ na kontrolu a vymáhání kontraktu, je zde pesn daný právní ád který to zajiš"uje, není možné se ze závazku vyvázat, je možné, pokud úþastník sv$j dluh uzná, ale není jej schopen splatit, poskytnout dar menší hodnoty, který nutnost spln ní 47
závazku oddálí, ale nezruší. Jde o n co, co bychom mohli nazvat úrokem z prodlení. Když se dlužník zdráhá splnit sv$j závazek, þi jej nesplní v oþekávané výši, lze se mstít, jak uvádí Mauss: „pomocí magie nebo alespo urážkou þi nevraživostí“ (1999, str. 50). Ovšem hlavním trestem je ztráta d$v ry obchodních partner$ a celospoleþenská ztráta prestiže. Dvojnásobná shoda poteb Dvojnásobná shoda poteb pedstavuje hlavní problém barteru, který natolik zvyšoval transakþní náklady (pedevším náklady na vyhledávání partnera), že mnohdy k obchodu v$bec nedošlo. A proto byla pímá sm na nahrazena sm nou nepímou, v koneþném d$sledku pen žní. Ovšem u spoleþenství kuly je už tato výchozí situace jiná, a lze se domnívat, že zde problém dvojnásobné shody poteb prakticky nevzniká, pop. není tak výrazný, aby zabránil provedení pímé sm ny. Existují zde dva d$vody, proþ tomu tak je. Za prvé, kula jako neformální instituce pesn urþuje, kdo s kým obchoduje, jde o kruhový obchod, obchodníci z jednoho ostrova se vždy plaví na jiný ostrov, po sm ru þi proti sm ru hodinových ruþiþek. Dá se tedy íci, že obchodují pouze se dv ma sousedními ostrovy, jedním ležícím po pravé a druhým ležícím po levé stran daného ostrova, s obchodníky z jiných ostrov$ neobchodují. Tím je poþet možných obchodních partner$ omezen, navíc to, s kým m$že obchodník sm ovat, rovn ž závisí na jeho spoleþenském postavení. Tyto kmeny jsou písn hierarchicky uspoádané, každý ví, kdo je komu nadazen þi podazen a nikdo si nedovolí toto uspoádání porušit, nebo" ztráta v podob nemožnosti dalšího obchodování by byla píliš bolestivá. Druhý d$vod, již zmiovaný, je þist geografický - jde o nerovnom rné rozmíst ní pírodních zdroj$. Pokud se na daném ostrov nedá získat urþitý druh statku (nap. kámen), bude po n m zde vždy velká poptávka, všichni jej budou chtít získat ve sm n . Obchodují spolu pouze partnei. Pokud partner odmítne pijmout pi gimwali urþitý statek, což se stává zídka práv kv$li tomu, že se daný statek na ostrov nedá získat a navíc by tím urazil svého obchodního partnera, m$že obchodník z jiného ostrova zboží nabídnout n komu dalšímu, kdo jej bude chtít. Pedtím, než sm ní se ale musí stát partnery ve sm n . Díky tomu kula jako instituce zajiš"uje, že se všechny tyto r$zné pedm ty ekonomické poteby dostanou na všechny ostrovy.
48
Neexistence dvojnásobné shody poteb tak umožnila pežití barteru, který bylo pouze nutné zaštítit n jakým typem neformální instituce, aby byla zajišt na d$v ra mezi sm ujícími kmeny. To ovšem peníze nejsou schopné zajistit. Neexistenci pen z je také možné vysv tlit tvrzením Brunnera a Meltzera, kteí íkají: „kde je obchod mezi dv ma zem mi malý a nedochází k n mu þasto, nevyplatí se ob tovat zdroje na vytvoení zúþtovací jednotky þi prostedku sm ny a barterové obchodování pevládne“ (1971, str. 787 v poznámce). ýasový nesoulad mezi výrobou a spotebou Práv þasový nesoulad mezi spotebou a výrobou se zdá být hlavním problémem sm ny u spoleþenství kuly, který podstatn zvyšuje transakþní náklady. U barteru, kdy dochází k pímé sm n statku za statek není d$v ra až tak d$ležitá, ale v tomto pípad dochází k odložení spoteby (ostrované dané statky nespotebují, ale skladují je, aby m li co nabídnout ve sm n , až dorazí výprava z jiného ostrova) a je nutné, aby obchodníci v d li, že ke sm n pozd ji dojde a že tudíž tyto statky nehromadí zbyteþn . Musí si být jistí tím, že nedochází ke snížení celospoleþenského užitku, když se dané statky nespotebují ihned, ale naopak, že se díky sm n t chto statk$, i když uskuteþn né pozd ji, užitek všech ješt zvýší. Tuto d$v ru zabezpeþuje práv pedání dar$ ve form náramk$ a náhrdelník$, v tom je obsažena záruka další sm ny t chto pedm t$ – to, že za rok op t výprava dorazí a sm na statk$ b žné poteby se uskuteþní. Tím kula, ve form zvyku pedávat dary, snižuje transakþní náklady, funguje jako jakési zajišt ní píštích transakcí a jejich dodržení, tvoí d$v ru. Zavedení pen z by daný problém nevyešilo, pouze by znamenalo nahrazení barteru pen žní sm nou, ale nevznikla by zde jistota toho, že se obchodníci op t vrátí k dalšímu obchodování – nutná existence neformální instituce, která to zabezpeþí, tj. kula. S þasovým nesouladem je spojen ješt jeden problém a tím jsou skladovací náklady. Pokud obchodníci rok þekají na provedení transakce, musí statky, které cht jí sm ovat, n kde skladovat. Aby to pro n bylo výhodné, musí užitek ze sm ny notn pevýšit skladovací náklady a také n které další náklady spojené s odložení spoteby, jak bylo uvedeno v 1. kapitole, nap. jedná-li se o statky, které rychle podléhají zkáze. Skladování potravin je zde otázkou celého kmene, každý þlov k drží jen takové zásoby, které nutn potebuje ke svému pežití. Všechny zdroje na ostrov patí
49
náþelníkovi, ten má nárok na þást každého prasete þi kokosovníku v oblasti, proto pouze náþelník hromadí zásoby, které potom rozd luje jako odm ny za provedené práce, což by se dalo nazvat systémem sociálního perozd lení. Samozejm zde tudíž existují zásoby statk$, které rychle ztrácejí hodnotu, ale tyto jsou perozd lováním neustále obnovovány, problém je tak minimalizován. Jiné pedm ty než potraviny mohou vlastnit i jednotlivci, i když nejvíce jich má samozejm náþelník, který je od píslušník$ kmene dostává darem, popípad jako projev vazalství, atd. Zde náklady na skladování vznikají, ale logicky musí být pevýšeny ziskem z obchodu, statek, který za n j ve sm n získají pro n musí mít vyšší hodnotu než p$vodní statek spolu s náklady na jeho skladování. Tím je ovlivn n i poþet statk$, který se vyplatí skladovat (jeden velký statek lze skladovat ve vlastní chýši, je-li jich tisíc, musí se postavit speciální sklad). Z toho lze vyvozovat, že by zde teoreticky mohly existovat termínované smlouvy, ale prakticky k tomu práv kv$li náklad$m na skladování píliš þasto nedochází, pouze je-li to oboustrann výhodné. Náklady na informace Jak již bylo eþeno díve, kula jako instituce snižuje transakþní náklady, pedevším náklady na hledání obchodního partnera a zjiš"ování informací o n m. Pedání dar$ (náramk$ a náhrdelník$) utvrzuje doživotní vztah mezi obchodními partnery, tudíž jsou tyto náklady jednorázovou investicí. Navíc hledání partner$ se uskuteþuje pouze pi obadech kula, kdy se všichni obchodníci (domácí i ti, co pijeli z jiného ostrova) soustedí na jednom míst a snaží se vzájemn oslnit svým bohatstvím, stav jí jej na odiv (musí svoji zámožnost dokázat, þímž poskytují informaci o tom, že jsou schopni dostát svým závazk$m) a lákají tak obchodní partnery. Díky tomu jsou informaþní náklady minimalizovány. Alchain zd$razuje informaþní náklady nutné k oceování sm ovaných statk$. Hovoí o nutnosti dvojnásobné shody informací, aby se sm na mohla uskuteþnit, tudíž že oba partnei musí um t statek ocenit, aby jej mohli sm nit. Tím také vysv tluje vznik pen z. Ve spoleþenství kuly je tomu však jinak. Funkci, o které Alchain hovoí, zde neplní peníze, ale sm ované mušlové náramky a náhrdelníky. Jsou to statky, které všichni umí nejlépe ocenit, protože mušle se vyskytují na všech ostrovech kuly, všichni tak mají na jejich oceování nejnižší náklady. Podle Alchianovy teorie by tak m ly tyto mušlové
50
pedm ty plnit funkci obecného prostedku sm ny, pen z. Tak tomu ale není, náramky a náhrdelníky pedstavují pouze dary, není možné za n ve sm n obdržet to, co chceme. Náhrdelník se dá sm nit pouze za náramek, pop. opaþn a ne jinak. Nicmén tyto statky zajiš"ují prostedí d$v ry. Pokud si dva lidé sm ní tyto dary, sm na ostatních pedm t$ už pak žádné ov ování nepotebuje, je zajišt na jejich dobrá kvalita, obchodní partnei jsou v pátelském vztahu a mezi páteli se pedm ty se špatnou kvalitou nesm ují. Navíc ekonomicky prosp šných pedm t$ nabízených ve sm n je málo (pedm ty z kamene, bataty, keramika) a všichni je znají, tudíž dokáží odhadnout jejich kvalitu. 15 Brunner a Meltzer zase hovoí o nutnosti získání informací o celém transakþním et zci, které peníze snižují tím, že všichni mohou pedpokládat obecnou ochotu pijmout je jako platbu za statek þi službu, ale nap. u knihy tuto jistotu nemají a museli by tak v d t, že jejich obchodní partnei budou ochotni knihu ve sm n pijmout. Což by vyžadovalo informace o celém transakþním et zci, které jsou obtížn zjistitelné. U Trobrianan$ je všeobecná ochota pijímat spíše statky sm ované pi gimwali, ty každý umí ocenit a ochotn je pijímá. Mušlové náhrdelníky a náramky jsou pouhé dary, projev úcty navozující d$v ru, nelze je ale sm nit za nic jiného, funkci pen z tak neplní. Dopravní náklady Dopravní náklady jsou na území, kde dochází ke sm ováni v rámci spoleþenství kuly, vysoké, což je dáno geograficky, zboží je nutné pepravovat mezi ostrovy po moi. K peprav jsou používány kánoe, které jsou vratké a snadno se mohou pevrátit a náklad se tak m$že vysypat do moe, navíc jsou i malé a tudíž objemy pepravovaného zboží také, není možné realizovat úspory z rozsahu. Ostrované rovn ž nejsou schopni (díky stupni své vysp losti) vytvoit n jaké jiné dopravní prostedky, které by byly stabiln jší a v tší, je ovšem také možné, že tato plavidla by s kliþkováním mezi ostrovy m la ješt vetší problémy než kánoe. Kv$li t mto vysokým náklad$m není píliš výhodné, aby sm na gimwali byla založena na úv ru. Pokud by tomu tak bylo, pepravila by se pouze polovina zboží oproti klasické barterové sm n . Návšt va je vždy reciproþní, celkem se tedy uskuteþní þtyi plavby po moi mezi dv ma ostrovy. Pi úv ru by lo jela dvakrát naprázdno, což
15
Jako bychom si my dnes šli do obchodu koupit chléb, mléko þi máslo.
51
neúm rn a zbyteþn zvyšuje transakþní náklady a snižuje užitek, nebo" se pepraví mnohem mén zboží. Problémy vysokých dopravních náklad$ zavedení pen z neeší, naopak v pípad , že na ostrov n kdo pijede pouze s pen zi, že za n nakoupí zboží a odveze jej zp t, se náklady zvyšují, protože jednou jede lo naprázdno a na ostrov nepiveze žádné zboží, je to analogické úv ru. Ostrované peníze nevymysleli, nebo" pro n neexistovala spoleþenská poptávka a poteba, ale po jejich proniknutí na ostrovy v 17. století je dobrovoln pijali, bylo pro n výhodné zaþít obchodovat s Evropou, na ostrovy se tak dostaly statky, které zde oni sami nebyli schopni vyráb t. Problém dopravních náklad$ pro ostrovany ale nikdy uspokojiv vyešen nebyl, ani kulou ani zavleþením pen z. D$v ra þi spoléhání na sliby Problém d$v ry je se sm nou v rámci kuly také pevn spjat. Barter, který probíhá obvyklým zp$sobem, tedy okamžitá vým na jedné komodity za druhou, s sebou tento problém nepináší, ovšem barter ve form odložení spoteby už problém d$v ry implikuje. Pi odložené spoteb musí partnei v d t, že ke sm n dojde, zvlášt když u kuly dochází ke sm n jen jednou roþn a komunikace mezi obchodními partnery je tak omezená. Pak je nutné, aby existoval nástroj, který jim pom$že v it, že se protistrana op t za rok vrátí k dalšímu obchodování a že tudíž neskladují své zboží zbyteþn . Práv pedání náramk$ a náhrdelník$ je slibem, že za rok op t výprava z jiného ostrova dorazí, aby sm nila. A na tento slib je možné se spolehnout. Je to dáno tím, jak je kula postavená, když n kdo dá slib, bude se co nejvíce usilovat o to, aby ho i splnil, jinak mu hrozí ztráta prestiže, n þeho, o co celý život usiloval. Peníze tento problém nejsou schopny vyešit, je to analogické jako u barteru: pen žní sm na nemá problém s d$v rou, pokud dochází k okamžité sm n zboží za peníze, ovšem u odložených plateb tento problém vzniká a je ešen vznikem formálních institucí (pokud už je velikost území, na kterém k pen žní sm n dochází, natolik velké, že pouhé p$sobení neformálních institucí je nedostaþující). U Trobrianan$ nicmén k zajišt ní d$v ry staþí neformální instituce – kula.
52
Likvidita Zdá se, že problém s likviditou zde ešen není, nebo" po dobu, co statky skladují, aby je mohli sm nit pi obchodu kula, je nemohou spotebovávat, nemohou s nimi voln disponovat. Navíc od kontraktu (tj. po pedání mušlových dar$) nelze odstoupit, je možné pouze jeho pln ní oddálit. Pokud jedna strana nabídne obchodní vztah, nemusí do n j druhá strana nutn vstoupit. Se zm nou podmínek, které mohou ovlivnit schopnost dostát závazk$m, však zejm nikdo nepoþítá. Proþ je tomu tak, je možné si jen domýšlet, právní ád (alespo to, co je z n j známo) nicmén takovou možnost nepipouští. Kdyby však problém s likviditou považovali za d$ležitý, jist by jej právní ád n jakým zp$sobem upravoval. M$že to vycházet také ze systému „sociálního perozd lení“, kdy nikdo v oblasti nesmí trp t hlady, jinak je mu perozd lena þást zásob náþelníka, není zde proto asi d$vod se domnívat, že by n kdo mohl „zbankrotovat“ a nemít prostedky na spln ní svých závazk$. Problém s pobídkami Problém s pobídkami zde nevzniká ve velké míe, resp. právní ád je nastaven tak, aby k tomu nedocházelo. Spoleþenství kuly je založeno na cti a nikdo si nedovolí podmínky smlouvy nedodržet, s výjimkou situací, kdy opravdu své závazky není schopen splnit kv$li neoþekávané okolnosti. Proþ tato možnost nedodržení smlouvy není právním ádem ešena, není známo. Náklady kuly Pokud ke sm ování dochází podle pravidel kuly, zvyšují se tím pedevším náklady na vyhledávání partnera a kv$li odložené spoteb i skladovací náklady. Jsou zde vysoké rovn ž dopravní náklady, ovšem ty jsou dány specifiþností území, na kterém kula funguje a nelze je pi dané kulturní vysp losti kmen$ uspokojiv ešit. Hlavní náklad kuly ovšem spoþívá v odložení spoteby, místo toho, aby ostrované to, co vyrobili a vyp stovali zkonzumovali a zvýšili si tím sv$j užitek plynoucí ze spoteby, oni rad ji statky skladují, aby je sm nili až pozd ji. Zdá se to být analogií k náklad$m pen z, jsou-li drženy peníze, nelze spotebovávat a nezvyšuje se užitek jednotlivce ze spoteby. Tady jsou ovšem drženy statky – ty jsou skladovány a proto je není možné spotebovat.
53
3.4 Alternativy ke kule Kula a peníze Z pedchozích podkapitol jasn plyne, proþ peníze problémy sm ny na t chto ostrovech neeší. Pedevším zde nevzniká problém dvojnásobné shody poteb a nutnost pejít k nepímé sm n a sm n pen žní. Navíc je zde kladen d$raz na d$v ru, kterou peníze bez zavedení formálních institucí ešit neum jí, nebo" pi pímých platbách pen zi není d$v ra potebná. Ovšem sm na na tomto území probíhá formou odložení spoteby a zde je d$v ra nutná. Nicmén od 17. století, kdy sem poprvé pijeli Holanané, se ostrované postupn s pen zi seznámili a dnes jsou ochotni za n své zboží prodat, avšak k zániku kuly jako neformální instituce nedošlo, dále jsou provozovány i plavby mezi ostrovy, jen barter byl nahrazen sm nou pen žní. Jiné alternativy ke kule Pokud pomineme peníze zmín né výše, mohly se na ostrovech úþastnících se obchodování rozvinout také jiné formy obchodu než kula. Vezmeme-li v úvahu charakter kuly, mohly zde vzniknout napíklad písemné smlouvy, které by mohly být vymáhány. Problémem ostrovan$ je ovšem fakt, že písmo nemají, práv proto zde transakce probíhají veejn , aby každý, kdo se slavnostního pedání zúþastní, mohl v pípad , že se protistrana snaží ze svého závazku vyvázat, dosv dþit, že kontrakt byl proveden a tudíž existuje povinnost protistrany své dluhy splatit. Další možnou alternativou je vznik právního ádu „evropského“ typu, nebo" právní ád na ostrovech existující vychází z práva zvykového. Zde vznikají problémy hned dva. Jedním z nich je fakt, že vlivem zákon$ by došlo ke kontrole a centralizaci obchodu, zanikla by tak dobrovolnost pi ešení problému s d$v rou. Navíc existence jedné centrální instituce hájící právo, by" by m la poboþky na všech ostrovech je obtížná rovn ž z d$vodu problém$ s komunikací. K pedávání informací mezi ostrovy dochází pouze pi obadech kula, tedy jednou za rok, jak by daná instituce bez existence moderních komunikaþních prostedk$ provád la kontrolu dodržování smluv. Zavedení úv ru by zase neúm rn zvyšovalo již tak vysoké dopravní náklady. Zdá se, že kula je opravdu nejlepším ešením t ch problém$, se kterými se sm na na tomto území potýká.
54
3.5 Je kula úsp šná pi ešení problém$ sm ny? Na základ výše uvedených skuteþností, se o kule dá íci, že eší všechny problémy sm ny krom dopravních náklad$, které ovšem vzhledem ke geografické specifiþnosti území ešit zejm nelze, a problému likvidity, který si ostrované nejspíše neuv domují þi jej nepovažují za d$ležitý, protože v daných podmínkách by byl snadno ešitelný úpravou existujícího právního ádu. Pro vznik pen z se zde nenaskytly d$vody, neobjevil se tu problém dvojnásobné sm ny poteb a tudíž ani nutnost hledat univerzální sm nný prostedek, ostatní problémy lze úþinn ešit pomocí neformální instituce, kterou kula bezesporu je. Ani peníze samy o sob by problém d$v ry a likvidity pi þasovém nesouladu mezi výrobou a spotebou ešit nedokázaly, bylo by poteba zavést formální instituce þi využít stávající neformální instituce. Neformální instituce, tedy kula, je ve snižování transakþních náklad$ úþinn jší než peníze, navíc zde je její úþinek ješt posílen písným hierarchickým uspoádáním spoleþnosti. Peníze tedy nemohou kulu nahradit, mohou s ní však spolup$sobit, k þemuž zde opravdu došlo. Poté, co se zdejší obyvatelé seznámili s pen zi, byli ochotni je ve sm n pijímat. Barter byl dobrovoln nahrazen pen žní sm nou, ovšem kula nezanikla, dál eší problémy se sm nou spojené. Porovnáme-li kulu s pen zi z hlediska náklad$, je situace obdobná – kv$li odložené spoteb pi sm n v rámci kuly se nezvyšuje užitek lidí ze spoteby stejn jako pi držb pen z, jde o tzv. ušlý úrok zmiovaný v podkapitole 2.3. Peníze a jejich problémy. Náklady jsou tedy stejné, ovšem k tomu, aby byly na ostrovech zavedeny peníze, bylo nutné, aby se pechod od barteru k pen z$m n komu vyplatil. Pro Holanany, kteí do oblasti Melanésie peníze pinesli, muselo být tudíž zavedení pen z na tomto území výhodné. To, že kula dlouhou dobu fungovala bez pen z a i po jejich zavedení nezanikla, je jasným d$kazem toho, že je pi ešení problém$ sm ny úsp šná, dokonce je v daných specifických podmínkách (tj. geografická specifiþnost území a vysp lost kultury) k ešení na tomto území vzniklých problém$ sm ny vhodn jší než peníze. Nicmén globáln peníze nahradit nem$že a to nejen kv$li tomu, že se vyvinula speciáln k ešení problém$ primitivních kmen$ rozptýlených po ostrovech, ale i proto, že se jedná o neformální instituci založenou na t sných sociálních vazbách a její úþinnost je tak omezena velikostí území, na n mž k ní dochází. Se zv tšováním území ztrácí systém stabilitu, neformální 55
instituce musí být dopln ny o formální, aby dále mohly zajiš"ovat funkþnost systému a d$v ru mezi þleny spoleþnosti.
56
4 Potlach jako platební systém Nyní se seznámíme s dalším spoleþenstvím, které sice v souþasné dob již neexistuje, nicmén po dlouhou dobu fungovalo a to i když v n m sm na probíhala bez použití pen z. I zde vycházíme z pedpokladu toho, že dlouhodobá funkþnost systému a bezproblémové sm ování statk$ je d$sledkem úsp šného ešení problém$ sm ny a minimalizace transakþních náklad$. Nevyhneme se ani porovnání ešení problém$ sm ny v tomto spoleþenství s ešením prostednictvím zavedení pen z tak, jako v minulé kapitole.
4.1 Vymezení potlachu Jak uvádí Glyn Davies: „Jednou u nejzajímav jších forem raného barteru je sm ování dar$. Pedávání dar$ sout živého typu pravd podobn dosáhlo své nejagresivn jší podoby v ritualizovaných barterových ceremoniích, které se odehrávaly u severoamerických indián$. Tyto ceremonie bývají oznaþovány jako potlachy, slovo vychází z jazyka jednoho z indiánských kmen$, Chiok$“ (2002, str. 11). Potlach$ se úþastnily pedevším indiánské kmeny žijící na severozápadním pobeží Ameriky, na Aljašce (Tlingitové a Haidové) a v Britské Kolumbii (hlavn Haidové, Cimšjanové a Kwakiutlové) 16. Tyto kmeny žily pedevším z íþního þi moského rybolovu a z lovu kožešinové zv e, nebyli však tak skv lými moeplavci jako Trobrianané, na otevené moe se nepoušt li. Narozdíl od Trobrianan$ však nem li rozvinuté zem d lství, byli to tzv. sb raþi. Nedokáží si nic vyp stovat sami, jsou pln závislí na pírod . Oproti tomu jejich hmotná kultura byla na velmi vysoké úrovni. Ješt než se k nim v 18. století dostalo železo, um li získávat, tavit, odlévat a kovat m , která se nalézala v pírodním stavu na území Cimšjan$ a Tlingit$. Vyráb li z ní m d né pedm ty, které byly používány ve sm n , nikdy však neplnily funkci pen z, vždy šlo o dary. Jiným pedm tem používaným ke sm ování byly tzv. chilkatské, nádhern zdobené pikrývky, jež dosud slouží na okrasu, piþemž n které z nich mají znaþnou hodnotu. Veškerá tato kultura byla na pom rn širokém prostoru pozoruhodn jednotná. Zmín ná spoleþenství se ovšem už od pradávna vzájemn prolínala, aþkoliv jazykov náležela k nejmén tem rozdílným etnickým skupinám. Život indián$ byl pln závislý na pírod : od sklonku jara byli rozptýleni na lovu, na sb ru koen$ a š"avnatých bobulí 16
Celá tato podkapitola vychází z Mauss (1999) a Hunter a Whitten (1976), další odkazy pouze v pímých citacích.
57
v horách, na rybolovu losos$ u eky a s píchodem zimy se op t sousteovali v osadách, nebo" zimy byly velmi kruté. Protože neum li potraviny dlouho skladovat, bylo nutné, aby lovili i v zim , tehdy to ale bylo práv kv$li krutým mraz$m velmi vyþerpávající. To bylo d$vodem pro vznik velkých hostin a oslav oznaþovaných jako potlachy. Kmeny se na n vzájemn zvaly, jeden kmen nalovil a uspoádal potlach, pak se nechal pozvat jinými. A tehdy se žilo þilým spoleþenským životem, kdy se neustále vzájemn navšt vovaly celé kmeny, rody a rodiny. Bylo to období opakovaných, na sebe navazujících oslav, z nichž každá trvala þasto velice dlouho. U píležitosti satk$, r$zných obad$, spoleþenského povýšení se spotebuje vše, co se nashromáždilo za celé léto a podzim i zv nalovená v zim . Poádají se potlachy všemi možnými sm ry, které jsou odpov dí na jiné potlachy z r$zných stran. Potlach není nic jiného než systém vym ování dar$. Liší se jenom prudkostí, pehán ním, nevraživostí, jež vyvolává na jedné i druhé stran , urþitým nedostatkem právních pojm$, jednodušší, primitivn jší strukturou než u Trobrianan$, zvlášt u obou severních národ$, Tlingit$ a Haid$, nebo" kolektivní povaha smlouvy je zde zjevn jší. Postatou je poádání hostin, vždy náþelník jednoho kmene zve jiný kmen. Hosté na potlach nic nepinášejí, jen zde hodují a jsou obdarováváni. Za þas pak náþelník jejich kmene poádá potlach a dochází ke splácení dluh$ (obdarovávání má spíše formu p$jþky), poádá se hostina pro druhý kmen. D$ležitou úlohu v transakcích mezi indiány hraje pojem cti. Nikde jinde není osobní prestiž náþelníka tak spjata s utrácením a s d$sledností, s jakou musí i s úrokem vracet pijaté dary, se zp$sobem, jak pem nit v dlužníky ty, kteí jsou mu zavázáni. Spoteba a niþení zde neznají mezí. Pi n kterých potlachách musí þlov k vydat všechno, co má, a nic si nenechat. Vít zí ten, kdo je nejbohatší a kdo také nejbezuzdn ji plýtvá. Vše se zakládá na principu nevraživosti a soupeivosti. Jde tedy o právní a ekonomický systém, ve kterém se ustaviþn vydává a pevádí znaþné bohatství. Tyto pevody lze nazvat sm nou þi dokonce obchodem, prodejem; ale je to obchod vznešený, prodchnutý velkorysostí, a probíhá-li v jiném duchu, s výhledem okamžitého zisku, stává se pedm tem znaþného opovržení. Spoteba pro dosažení prestiže byla centrální hodnotou pro indiány amerického Severozápadu, kteí ji rozvinuli k dokonalosti. Náþelník poádal obrovskou hostinu pro jiného náþelníka z jiné vesnice, se kterým m l n jaké politické spory. Obyvatelé obou 58
vesnic byli na hostinu pozváni. Tento potlach, jak byly tyto hostiny nazvány, reprezentuje zp$sob, jakým si m$že hostící náþelník získat politickou podporu obyvatel obou vesnic. Hostina požaduje m síce píprav, následovaných dny hodování, dávání dar$, tance a vypráv ní píb h$. Zám rem poadatele potlachu je zvýšit si svoji vlastní prestiž v porovnání s rivalem. Za tímto úþelem se bude snažit uspoádat nejv tší možný potlach, který jej n kdy až pivede k bankrotu, jen aby demonstroval, že jeho bohatství a št drost je v tší než rivalovo. Zahrne své hosty jídlem a dary – um leckými díly, pikrývkami, rybím tukem a potebami pro domácnost jako jsou vyezávané dev né truhly þi lžíce. Aþkoliv se zvyky spojené s potlachem mírn liší u r$zných kmen$ severoamerických indián$, v tšina náþelník$ se spokojí s prostou exhibicí svého majetku a št drosti. Pouze u Kwakiutl$, Cimšaj$ a Haid$, jejichž studiem se zabýval antropolog F. Boas, dochází k tzv. destruktivnímu potlachu, kdy hostitelé niþí nejcenn jší þásti svého majetku ped oþima host$, pálí nábytek a rybí tuk, podpalují domy a kánoe a dokonce zabíjejí otroky. A to vše jen proto, aby dokázali svým rival$m, že jsou tak bohatí, že si mohou dovolit plýtvat svým majetkem. Hosté potlachu si budou st žovat na hostitelovu lakotu, pedstírat, že jídla nebyl dostatek a popírat, že by byli ohromeni ukázkou bohatství. Celou tu dobu však budou opatrn odhadovat hodnotu statk$, které byly zniþeny a srovnávat št drost hostitele se št drostí jeho rival$. Díve þi pozd ji, aby þelil hostitelov snaze o získání prestiže, musí náþelník, pro kterého byl potlach uspoádán, také uspoádat potlach, který se svojí hodnotou vyrovná, þi lépe svojí hodnotou pedþí, potlach uspoádaný rivalem. Na proti-potlachu budou hosté požadovat, aby hodnota vystavených a zniþených v cí pevýšila hodnotu v cí zniþených pi prvním potlachu. Tato sout živost bude pokraþovat do té doby, kdy jeden z náþelník$ bude píliš ožebraþen na to, aby pokraþoval. Druhý pak bude prohlášen za vít ze a je všemi ct n, což se projevuje tím, že jsou mu prokazovány zvláštní služby, nabízeny potraviny, k jeho oslav se konají nejr$zn jší rituály, pednostn získává dary apod. Základem potlachu je trojí povinnost: dávat, pijímat a oplácet. Náþelník musí uspoádat potlach za sebe, svého syna, zet þi dceru a za své mrtvé. Autoritu v$þi svému kmenu a vesnici, potažmo v$þi vlastní rodin si zachová a své postavení mezi náþelníky si
59
udrží jen tehdy, dokáže-li, že je v kontaktu s duchy, kteí jsou mu pízniv naklon ni, díky þemuž se ho majetek drží a on se drží jeho. Velikost majetku m$že dokázat jen tím, že jej prohýí, rozd lí a poníží tím druhé, nebo" je zastíní svým jménem. Ve všech t chto spoleþenstvích se pedhán jí v darech. Neexistuje okamžik vymykající se b žnému životu, ani pi slavnostech a zimních shromážd ních, aby þlov k nebyl povinen zvát pátele, d lit se s nimi o výt žek z lovu þi ze sb ru plod$, pocházející od boh$ a totem$; aby nebyl povinen dále rozd lit vše, co mu pipadlo z potlachu, jehož byl podílníkem; aby nebyl nucen projevit darem uznání za jakoukoliv službu ze strany náþelník$, vazal$ þi píbuzných; to vše s vidinou trestu, alespo pokud jde o lidi urozené, kteí když poruší pravidla spoleþenského chování, ztratí své postavení. Povinnost zvát je naprosto zjevná, jde-li o vzájemné pozvání mezi rody nebo kmeny. Pozvání má dokonce smysl pouze tehdy, je-li urþeno lidem mimo vlastní rodinu, rod þi frátrii. Náleží se pozvat každého, kdo se m$že a chce zúþastnit slavnosti, potlachu. Opomenutí má neblahé d$sledky. Stejn zavazující je povinnost pijímat. Náþelník nemá právo dar nebo potlach odmítnout. Uþinit tak znamená projevit obavu, že bude muset oplácet, že bude „umlþen“, dokud vše nevrátí. „Umlþen“ je vlastn už te. Znamená to, že jeho jméno ztratilo váhu, že pedem piznává porážku nebo se naopak v n kterých pípadech prohlašuje za vít ze a neporazitelného. Tím, že dar þi pozvání pijme, se zavazuje – nepijal totiž pouze n jakou v c þi úþast na slavnosti, pijal i výzvu, a to si mohl dovolit jen proto, že si je jist, že se bude moci odvd þit, dokázat, že si s dárcem v niþem nezadá. Dary mají vlastn charakter p$jþky, nebo" se vždy pedpokládá, že dar bude za jistou dobu oplacen proti-darem vyšší hodnoty, je to obdobné jako je-li poskytnuta p$jþka a za jistou dobu je splacena i s úrokem. Pi takovýchto stetech se náþelníci dostávají do komických situací, které jsou i jako takové poci"ovány. Nedát þi nepijmout znamená zadat si – podobn jako neoplácet. Povinnost oplácet prostupuje celý potlach, pokud ovšem nespoþívá v pouhém niþení. Takovéto niþení, které má þasto úlohu ob tování duch$m, zejm nemusí být bezpodmíneþn opláceno, zvlášt pak je-li dílem nejvyššího náþelníka klanu, který je uznán za nadazený. B žn však má být potlach oplácen i s úroky a totéž platí o každém daru. Úrok se vesm s pohybuje od ticeti do sta procent roþn . I když píslušník kmene dostane od svého náþelníka za prokázanou službu pikrývku, u píležitosti svatby v náþelníkov rodin , synova nástupnictví atd., musí mu za ni vrátit dv . Je ovšem pravda, 60
že náþelník se s ním zase pod lí o všechny dary, které získá pi píštích potlachách, kde mu budou soupeící klany oplácet prokázané dobrodiní. Povinnost oplácet je bezpodmíneþná. ýlov k ztratí nav ky „tvá“, neoplácí-li þi neniþí-li odpovídající hodnoty. Trestem za porušení povinnosti oplácet je otroctví kv$li dluh$m. Uplatuje se alespo u Kwakiutl$, Haid$ a Cimšaj$. Je to instituce, jež je svou povahou i funkcí srovnatelná s ímským právem - jednotlivec, který nemohl vrátit p$jþku, ztratil své spoleþenské postavení i status svobodného þlov ka. Když si u Kwakiutl$ ned$v ryhodný jedinec vyp$jþí, íká se, „prodává se jako otrok“.
4.2 Ekonomické aspekty potlachu I když se na první pohled m$že zdát, že potlach je více sociální než ekonomickou vým nou, pravdou je, že má i svoji ekonomickou podstatu. Jako píþina vzniku potlachu se jeví nutnost pežití, nebo" zimy jsou na severozápad Ameriky opravdu kruté a indiáni nemají zem d lství, žijí pouze z lovu a sb ru, jsou pln závislí na pírod a navíc to, co nashromáždí nemohou a neumí dlouho skladovat. Proto se vyvinul potlach, který spoþíval v tom, že jeden z pibližn tinácti kmen$ nalovil zv a nasbíral plodiny a pozval jiný kmen na hostinu. Uspoádat potlach mohli pouze náþelníci, kteí se stali zárove hostiteli. Hostina musela být okázala, jídlo bylo poskytnuto všem píslušník$m kmene poádajícího i pozvaného náþelníka, piþemž pozvanému náþelníkovi a jeho kmeni byly dány také dary v podob m d ných pedm t$ þi pikrývek. Prvotním impulsem pro pedávání dar$ bylo zajistit pežití, systém fungoval jako vzájemné pojišt ní. To vycházelo z toho, že množství jídla, které bude k dispozici, bylo vždy nejisté. Kmen mohl mít jeden den pebytky jídla, piþemž další den mohl nap. kv$li povodni pijít o všechno – proto pebytky daroval n komu, kdo m l v daný okamžik jídla nedostatek, aby si tím zajistil, že až bude v nouzi, jiní mu op t pomohou (Kohn, 2004). Teprve pozd ji se vyvinul i aspekt úv ru a jeho splácení - dary byly vnímány jako p$jþka, na dalším potlachu, který poádal na oplátku druhý náþelník, musely být dluhy splaceny i s úrokem. Ten þinil 30 až 100 procent (Mauss, 1999). Jak tedy potlach oznaþit, jde v podstat o barter s odloženou platbou – jeden kmen poskytne statky hned (pedevším potravu), druhý oplácí až poádáním dalšího potlachu. Jak poukazuje F. Boas, který se studiem t chto indián$ zabýval: „Ekonomický systém indián$ z britské kolonie se pln zakládá na úv ru, jako je tomu u civilizovaných národ$. 61
Ve všem, co indián podniká, se spoléhá na pomoc pátel. Slibuje, že jim tuto pomoc pozd ji splatí. Jde-li o v cnou pomoc, jejíž hodnotu pom ují indiáni pikrývkami, jako my ji prov ujeme pen zi, slibuje, že jim vrátí hodnotu p$jþky i s úrokem. Indiáni nemají písmo, proto transakce probíhají veejn , aby jim bylo dodáno záruky. Nad lat si dluhy na jedné stran , zaplatit dluhy na stran druhé – to je potlach. Tento ekonomický systém se natolik rozvinul, že kapitál, který vlastní všichni jedinci sdružení v kmeni, výrazn pesahuje množství existujících hodnot, které jsou k dispozici; jinak eþeno, podmínky jsou zcela analogické t m, jež pevládají v naší spoleþnosti: kdybychom si páli, aby nám splatili všechny naše pohledávky, zjistili bychom, že vlastn není dostatek pen z. Výsledkem pokusu všech v itel$ získat zp t veškeré p$jþky by byla strašná panika, ze které by se spoleþnost ješt dlouho vzpamatovávala.“ A dále uvádí: „Je teba chápat, že indián, který pozve všechny své pátele a sousedy na velký potlach, kde zdánliv promrhá veškeré plody své mnohaleté práce, sleduje dv v ci, jimž nelze upít, že jsou moudré a chvályhodné. Jeho prvním cílem je splatit dluhy. D je se tak veejn , s velkou dávkou obadnosti a jako pi notáském ov ování. Druhým cílem je umístit plody své práce tak, aby z nich vyt žil co nejv tší zisk pro sebe i pro své d ti. Ti, kdo o této slavnosti dostanou dary, je berou jako p$jþku, jež použijí ve svém souþasném podnikání, ale po n kolika letech ji musí i s úrokem vrátit dárci þi jeho d dicovi. Tak je potlach nakonec indiány považován za prostedek, jak zajistit blahobyt svým d tem, osií-li, když jsou ješt malé...“ 17 Z tohoto vyplývá, že není pravdou, že v primitivních spoleþnostech znají jen barter a až v pokroþilejších se praktikuje prodej za hotové, piþemž prodej na úv r je charakteristický jen pro nejvyšší stupe civilizace. Marcel Mauss vyslovuje názor, že „vývoj nepivodil pechod práva ekonomiky naturální sm ny k prodeji a pechod prodeje za hotové k prodeji na úv r. Východiskem vzniku úv ru je samotný dar. Ze systému v novaných a k jistému termínu vrácených dar$ vznikla na jedné stran – zjednodušením, piblížením díve odd lených þasových úsek$ – naturální sm na, na stran druhé koup a prodej na úv r nebo za hotové, a také p$jþka“ (Mauss, 1999, str. 66). Boas hovoí o úv ru, piþemž svým charakterem má tento nejblíže asi k úv ru spotebnímu. 18 Je poskytován formou p$jþky jednoho kmene druhému, kdy pedm tem jsou potraviny a jiné statky. Zdroje ke splacení pak indiáni získávají v pírod þi z jiných 17
citováno v Mauss, str. 66 Spotební úv r je úv r urþený k financování spotebních výdaj$, jde o p$jþku poskytovanou fyzickým osobám. Podstatou je, že pedm t úv ru neprodukuje finanþní zdroje, primárním zdrojem splácení úv ru je b žný píjem subjektu (nap. Ševþík, 2002). 18
62
potlach$. Budeme tedy potlach považovat za barterovou sm nu vycházející z principu vzájemného pojišt ní vnímaného jako spotební úv r, který musí být splacen i s úrokem.
3.3 Problémy sm ny a potlach Nyní se zam íme na problémy sm ny, které se u potlachu vyskytují, a na výši transakþních náklad$, jejichž minimalizace je pedpokladem úsp šného ešení problém$ sm ny. Transakþní náklady Potlach je barterovou sm nou s odloženou platbou, kdy s odloženými platbami jsou tradiþn spjaty problémy s pobídkami, likviditou a spoléháním na sliby, což zvyšuje transakþní náklady. Na druhou stranu je však potlach založený na spolupráci písn hierarchicky uspoádaných kmen$, tj. každý ví, komu je podazen i nadazen a je také i neformální institucí (stejn jako kula, ovšem celkov je potlach na nižším vývojovém stupni než kula), díky þemuž úþinn snižuje transakþní náklady. Sm na probíhá na úrovni kmen$, právo poádat potlach má pouze náþelník, díky tomu se snižují náklady na vyhledávání partnera a i zjiš"ování informací o n m, nebo" kmen$ je v dané oblasti jen tináct. Jediné opravdu vysoké jsou tak náklady na uzavení kontraktu, to však vyplývá ze samotné podstaty potlachu probíhajícího ve form okázalých hostin. Díky fungování neformálních institucí a hierarchickému uspoádáni spoleþenství se
výrazn snižují náklady na monitorování a vymáhání kontraktu, zaniká problém
s d$v rou i pobídkami. Trestem za nedodržení závazku je veejný odsudek, popípad i vylouþení z kmene, které se v zim stává odsouzením k smrti. Trest se m$že vztahovat i na celý kmen, pokud svým závazk$m nedostojí náþelník. Ostatní kmeny potom nepozvou náþelníka a s ním ani jeho kmen na další potlachy. Dvojnásobná shoda poteb Zde je situace podobná jako u kuly. Vzhledem k tomu, že indiáni se živí pouze lovem a sb rem – jsou tedy pln závislí na pírod a na klimatických podmínkách - mají všechny kmeny k dispozici stejné plodiny. Lze tedy íci, že problém dvojnásobné shody
63
poteb zde prakticky zaniká, všichni jsou ochotni ve sm n pijímat potraviny, aby v$bec pežili. Území, které indiáni obývali, bylo rovn ž chudé na zlato, stíbro þi železo, byla zde pouze malá nalezišt m di – tu se indiáni nauþili zpracovávat. V úplných zaþátcích jejich civilizace se hovoí o obrovských m d ných pedm tech, které byly vyrobeny, byly však píliš velké a bylo jich píliš málo, než aby se používaly ke sm n (pravd podobn u nich vznikl problém s d litelností). Nicmén drobné m d né pedm ty se zde b žn používaly, ovšem ne jako platidlo, ale ve form dar$. Jako dary se používaly i nádherné pikrývky, které postupn m d né pedm ty nahrazovaly. Tyto pikrývky se ovšem nepoužívaly, sloužily pouze na okrasu, k pedvedení bohatství. Sm na se zde narozdíl od Trobrianan$ nerozvinula ve snaze zvýšit si užitek plynoucí ze spoteby možností spotebovávat statky, které na území kmene nejsou k dispozici, ale spíše kv$li problém$m se skladováním potravin. Indiáni potravu neum li produkovat, žili jen z toho, co v pírod našli þi ulovili, ani skladovat. Proto se rozvinul potlach, jinak by m ly indiánské kmeny velké problémy pežít kruté zimy – potlach tedy spíše než problém dvojnásobné shody poteb eší problém skladování, tj. potrava je zkonzumována ihned poté, co je nashromážd na v dostateþném množství. ýasový nesoulad mezi výrobou a spotebou Tento problém zde díky potlachu prakticky nevzniká, nebo" zásoby každého kmene jsou zkonzumovány ihned poté, co jsou nashromážd ny v dostateþném množství k uspoádání potlachu. Indiáni zimní m síce netráví jinak než na potlachách. Jeden kmen uspoádá potlach, kde hostí po n kolik dn$ až týdn$ jiný kmen, konzumují se zásoby poádajícího kmene, piþemž je zde urþitá snaha o pedvád ní se, náþelník obdarovává, aby tak ukázal své bohatství, snaží se zastrašit rivala. Naþež pak uspoádá druhý kmen další potlach, kam pozve své p$vodní hostitele, op t se konzumují nashromážd né statky kmene, potlach by m l být honosn jší, než pedchozí. Díky na úv ru založené sm n tak prakticky žádný kmen neskladuje dlouhodob své zásoby. Indiáni sbírají plodiny pedevším v lét a na jae, nicmén kv$li neschopnosti potraviny úþinn skladovat, jsou nuceni vyrážet na lovy i v zim , ale kv$li krutým mraz$m je to pro n více vyþerpávající než v jiných roþních obdobích. Proto je nutná spolupráce mezi kmeny, v zim loví vždy jen jeden. Nedochází zde tudíž k odložení spoteby, ale spíše k odložení platby – jeden kmen poskytne potraviny okamžit , ale je mu za n
64
zaplaceno (potravinami) až pozd ji. Díky tomu kmeny nemusí potraviny dlouhodob skladovat a pitom mají zajišt ný dostatek potravin, i když neloví. Je ovšem teba podotknout, že krom ekonomických d$vod$ má potlach d$vody rovn ž sociální a politické - kdy snahy o zastrašení rivala a pedvedení svého bohatství nejsou niþím jiným, než bojem o spoleþenské postavení a d$ležitost v hierarchickém uspoádání kmene, pop. o politickou spolupráci, hrozí-li mezi dv ma kmeny válka, je lepší uspoádat potlach, kde náþelníci obou kmen$ pedvedou své bohatství, vyhraje bohatší. Náklady na informace Zde je situace zcela analogická kule. Náklady na hledání partnera ve sm n jsou díky potlachu zcela minimalizovány. Vzhledem k písnému hierarchickému uspoádání kmen$ sm ují pouze náþelníci, piþemž kmen$ je málo, není proto obtížné nalézt partnera. Obchodují všichni náþelníci s náþelníky všech ostatních kmen$, piþemž zde není problém dvojnásobné shody poteb. Vzhledem k tomu, že se sm uje formou úv ru, je zde velký d$raz kladen na d$v ru. D$v ra vychází z podstaty potlachu jako neformální instituce, tj. všichni náþelníci se mezi sebou dobe znají a navíc je zajiš"ována pedáváním dar$ ve form cenných pedm t$. Vlastnictví cenností je symbolem moci a bohatství, piþemž tyto pedm ty tvoí rovn ž postatu úv ru, jsou pedm tem p$jþky. Pokud není dluh i s úrokem vþas splacen, vyvíjí neformální instituce tlak na dlužníka, aby tak uþinil co nejdíve, jinak na n j bude nahlíženo s pohrdáním, bude kmenem zapuzen. Co se týþe Alchianovy teorie, op t je zde stejný problém jako u kuly, všechny sm ované pedm ty umí všichni stejn dobe oceovat, ale peníze se zde nevyvinuly, zejm hlavn proto, že zde prioritním problémem, k jehož ešení potlach vznikl, byl hlad a získání potravin se tak stalo hlavní prioritou. Indiáni peníze nepotebovali. Co se týþe teorie Brunnera a Meltzera o nutnosti informací o celém transakþním et zci, které jsou nákladné a jejichž nákladnost eší peníze, dá se usuzovat, že za tyto informace indiáni draze zaplatili. Indiánské kmeny zaþaly picházet na dané území všechny pibližn ve stejnou dobu, kdy mezi nimi panovala spíše rivalita než spolupráce. Nicmén pokud velká þást píslušník$ kmene nepežila krutou zimu kv$li neschopnosti nashromáždit a uchovat dostateþné zásoby, vznikl jasný d$vod pro spolupráci v oblasti obstarávání potravy, d$vod pro vznik potlachu. Tím byla všem kmen$m dána informace o 65
tom, že všichni budou ochotni pijmout jídlo ve sm n . Peníze se zde ovšem, možná i kv$li neexistenci problému dvojnásobné shody poteb a úv rové sm n , nevyvinuly. Dopravní náklady Dopravní náklady u potlachu ešeny nejsou, nebo" indiáni nevynalezli zp$sob, jak je snížit. Mnohdy bývá na primitivnost jejich kultury poukazováno práv proto, že nebyli schopni vynalézt ani kolo. Statky získávali indiáni sbíráním plodin a lovem zv e, ty pak dopravili p šky do osady, kde pobýval jejich kmen. Piþemž práv tam se rovn ž uskuteþovala hostina, pi které byly potraviny rozd leny a zkonzumovány. Výroba m d ných pedm t$ a pikrývek se také odehrávala v této osad , tudíž náklady na dopravu t chto statk$ na místo sm ny prakticky nevznikaly, sm na se uskuteþnila pímo v osad , pozvaný kmen si pak získané pedm ty dopravil op t p šky dom$. Dopravní náklady v tom smyslu, ve kterém by je peníze mohly ešit, tj. pi pímé sm n je nutné dopravit oba statky na stejné místo, kde dojde ke sm n , u pen z jen jeden; zde nejsou díky principu úv ru a d$v e: nejprve pijde jeden kmen na hostinu a obdrží statky, pak je druhý kmen pozván na reciproþní potlach a rovn ž dostane statky. Možnost ešit ostatní dopravní náklady je snížená nízkou vysp lostí kultury indián$ D$v ra þi spoléhání na sliby D$v ra je u potlachu, jak již bylo zmín no díve, velmi d$ležitá, už jen proto, že se zde sm na provádí formou úv ru, mezi jehož hlavní omezení patí nutnost spoléhání na sliby. Díky písn hierarchickému uspoádání kmen$, je za chování každého píslušníka kmene zodpov dný náþelník. Pi pípadném nedodržení smlouvy píslušníkem jiného kmene bude každý náþelník požadovat sjednání nápravy po náþelníkovi kmene, jehož píslušník nedodržel sv$j slib. Díky fungování neformálních institucí zde k nedodržení slibu (indiáni nemají písmo, tudíž nesepisují smlouvy, ale pouze veejn slíbí, že poskytnutý statek vrátí spolu s úrokem) dochází pouze zídka, výhody, které poskytuje píslušnost ke kmeni jsou píliš cenné, než aby se jich þlov k jen tak vzdal. D$v ra vychází rovn ž z hierarchického uspoádání celé spoleþnosti, což šetí transakþní náklady, smlouvy mají kolektivní charakter: jeden náþelník kmene pozve n kolik jiných náþelník$ a jejich kmeny na potlach – hostí je, tj. poskytne jim statky. Na 66
oplátku jej pak všichni tito náþelníci spolu s celým kmenem také pozvou na hostinu. Je tedy jasné, že zde úv rové transakce nejsou provád ny stylem jeden poskytne jednomu, ale hromadn , což s sebou pináší jisté úspory z rozsahu – je mén nákladné uspoádat jednu hostinu než p t. Tento zp$sob dále vede i ke snížení náklad$ na informace – místo velkého poþtu párových závazk$ mezi dvojicemi náþelník$ se jedná o menší poþet závazk$, které lze oznaþit jako skupinové. Navíc se všichni pozvaní snaží uspoádat proti-potlach co nejdíve, nebo" pak zaplatí nižší úrok ze zap$jþených pedm t$. D$v ru mezi náþelníky rovn ž navozují pedané dary, ale ne tak siln jako u kuly, kde to byl jediný možný prostedek, jak ji zajistit. Zde hrají hlavní roli neformální instituce, dary jsou dávány spíše jako pedvedení bohatství, pop. jako jakési pojišt ní proti pírodním pohromám. 19 Navíc potlach byl jediným prostedkem, jak zajistit pežití kmene, náþelníci tak vlastn byli nuceni se jich úþastnit – motivace k pežití kmene byla proto dostateþnou zárukou d$v ry. Likvidita Problém s likviditou u potlachu nevzniká, což je zvláštní, nebo" jde vlastn o úv r, který má v sob tento problém zahrnutý. Nicmén díky spolupráci všech kmen$ mají všichni po celou zimu co jíst. Netrpí tedy nedostatkem likvidity (zde ve form potravin), i když svoji vlastní zásobu vyþerpají pi jediném potlachu. Tím, že je jiné kmeny zvou na oplátku na jimi poádané potlachy, mají všechny kmeny poád dostatek potravy. Systém vychází z vzájemného pojišt ní, tj. pokud n jaký kmen postihne napíklad pírodní katastrofa, ostatní jej pozvou na potlach, nebo" si tím zajistí jejich pomoc kdyby byli píšt postiženi oni. Jiné to je, pokud se kmen ocitne bez prostedk$ pouze proto, že jeho píslušníci nenasbírali a nenalovili potravu v dom . Problém s pobídkami Tento problém spolehliv eší fakt, že v každém kmeni fungují neformální instituce. Všichni píslušníci kmene se navzájem znají, panuje mezi nimi d$v ra. Porušení slibu by znamenalo exkomunikaci, veejné opovržení a ztrátu výhod píslušnosti ke kmeni. Tím je efektivn zajišt no minimální porušování slib$.
19
Dá se jimi vyjádit: já ti dám dar a ty m pozveš na potlach, kdyby na mém lovišti byla povode apod.
67
Náklady potlachu Díky tomu, že je potlach založen na úv ru, ale pitom jde o neformální instituci podpoenou hierarchickým uspoádáním spoleþnosti, jsou zde ešeny prakticky všechny problémy se sm nou spojené, krom dopravních náklad$, které op t stejn jako v kule vzhledem k vysp losti dané kultury ešit nešlo. Peníze zde nevznikly, protože je indiáni nepotebovali, nevznikal zde ani problém dvojnásobné shody poteb. Více o výnosech a nákladech zavedení pen z u indián$ v následující podkapitole Alternativy k potlachu. Nicmén i tak má potlach urþité náklady. Zcela evidentní je to u tzv. destruktivního potlachu, kde musí náþelníci, aby pedvedli své bohatství a moc, zniþit þást svého majetku, tím se neúm rn zvyšují transakþní náklady. Ale i u klasických potlach$ vznikají velmi vysoké náklady na uzavení smlouvy, což je dáno tím, že indiáni nem li písmo a obadné hostiny sloužily k veejnému uzavírání smluv ped sv dky. Tyto náklady se u pen z nevyskytují, nebo" kultury, které je používají uzavírají písemné smlouvy, pokud jsou v$bec smlouvy poteba. Na druhou stranu úv rové financování pináší vyšší úrok než držba pen z (ta není úroþena v$bec þi nižším úrokem).
4.4 Alternativy k potlachu Potlach a peníze Problémy sm ny, které na území obývaném indiány vznikly, nejsou ve své form nelépe ešitelné pomocí pen z. V první ad zde nevzniká problém dvojnásobné shody poteb, což je mocný stimul vzniku pen z. Problém þasového nesouladu je zde ešen pomocí úv ru, což by bylo optimálním ešení i pi použití pen z – problémy, které vznikají u úv ru (likvidita, pobídky, d$v ra), peníze samy o sob ešit neumí, k tomu je poteba institucí, piþemž v malých spoleþenstvech jsou dostaþující neformální instituce, ale ve velkých už k zajišt ní stability nestaþí a musí být dopln ny o instituce formální, tj. zákony. Navíc vzhledem k pírodním podmínkám a rozvinutosti kultury, jsou zde potraviny nejvíce preferenþním statkem, který cht jí všichni pijímat ve sm n , po zavedení pen z tu tudíž ani nevznikla poptávka. Pokud by zde existovaly peníze, dala by se jedna v þase rozložená transakce rozd lit na dv okamžité hrazené pen zi, þímž by byl podle Schumpetera ešen problém d$v ry. U indián$ by však vznikl problém nový, peníze by v tomto systému nebyly
68
schopné plnit funkci uchovatele hodnoty. Vzhledem k tomu, že jsou indiáni pln závislí na pírodních podmínkách, mohlo by se stát, že jeden rok bude k dispozici velké množství potravin a jiný ne. Urþitý kmen by jeden rok usilovn shán l potravu a lovil, díky tomu by pak získal velké množství pen z. Tolik, že by se rozhodl, že v píštím roce nemusí lovit v$bec a statky nakoupí od jiných kmen$. Pokud by ale v dalším roce bylo málo potravy, kupní síla pen z by velmi klesla a kmen by jich nemusel mít dost, aby si nakoupil tolik statk$, kolik potebuje. Potlach ve svém principu neformální instituce nutí všechny kmeny lovit a sbírat, kdo nesbírá není zván na potlachy a je tak prakticky odsouzen k záhub , nebo" žádný kmen není schopen lovit celou zimu. Kmeny jsou na sob závislé. Jak uvádí Davies: „Úmyslné niþení, které bylo rovn ž souþástí n kterých potlach$, nakonec pim lo kanadskou federální vládu, aby tento zvyk úedn zakázala. Ud lala to roku 1876 vydáním tzv. Zákona o indiánech, ale neefektivnost tohoto zákona vedla k jeho dalším úpravám, které vyústily do pijetí nového zákona tém o padesát let pozd ji“ (2002, str. 12). Zákon pijatý roku 1927 obsahoval ustanovení, že každý indián þi jiná osoba, která se zúþastní potlachu, spáchala trestný þin a bude odsouzena k trestu odn tí svobody v rozsahu od dvou do šesti m síc$. Tento zákon znamenal postupný zánik potlach$, i když po urþitou dobu byly ješt provád ny tzv. „papírové potlachy“, kdy každý náþelník m l na papíe zaznamenané své pohledávky a závazky, tím ovšem potlach ztratil svoji honosnost a navíc takto bylo velmi snadné podvád t, pipsat si v tší jm ní, když nikdo nemusel pedvést své bohatství. Navíc v té dob už potlachy rozhodn nebyly poádány z d$vodu zajišt ní potravy, nebo" se vznikem zlaté horeþky na Klondiku byli indiáni zásobovaþi zlatokop$ a ti jim za potraviny a pikrývky platili tím jediným, co m li, zlatem. Za které si indiáni mohli koupit potraviny od b loch$ i v pr$b hu zimy a odpadl tak primární d$vod potlachu. Kanadská vláda rovn ž naídila, aby indiáni pijali kanadský dolar jako své platidlo. Zavedení pen z bylo tedy zp$sobeno zm nou situace - píchodem západní civilizace a direktivním naízením kanadské vlády. Nevzešlo z poteby samotných indián$. Jiné alternativy k potlachu Krom pen z by možnou alternativou mohly být písemné smlouvy, ale u indián$ stejn jako u kuly neexistovalo písmo, proto veejné poádání hostin vedlo ke kontrole dodržování slib$. Písemné formy potlachu byly nakonec rozvinuty ve 20. letech 20. století, ale práv nemožnost kontroly vedla k snadnému falšování a nakonec zániku potlachu. 69
4.5 Je potlach úsp šný pi ešení problém$ sm ny? Potlach je barterová sm na založená na úv ru, která eší všechny významné problémy sm ny, jenž na území, kde indiáni žili, tedy na americkém severozápad , vznikly, a minimalizuje tak transakþní náklady. Dokázal vyešit problém se skladováním, a to, dá se íci, lépe, než by to v daných podmínkách d lal úv r založený na pen zích, nebo" by zde docházelo ke kolísání kupní síly pen z. Problémy, které s sebou pináší vlastní úv r, tedy problém s d$v rou, likviditou a pobídkami, jsou zde ešeny úþinn fungujícími neformálními institucemi a hierarchickému uspoádání spoleþnosti, tyto snižují i náklady na informace. Dopravní náklady by zde z d$vod$ uvedených díve peníze nevyešily, piþemž na vznik sofistikovan jších dopravních prostedk$ byli indiáni na píliš nízkém stupni kulturního rozvoje. Navíc zde nevzniká problém dvojnásobné shody poteb, dle Mengera hlavní d$vod vzniku pen z Snahou není upít pen z$m jejich výsadní postavení prostedku, který nejúþinn ji eší problémy sm ny, jen snaha poukázat na to, jak moc je vývoj sm ny ovlivn n kulturními aspekty spoleþnosti, ve které vzniká a dále pírodními podmínkami, které m ní pobídky subjekt$ k sm n a tak i problémy, se kterými se sm na musí potýkat pedevším. Proto bylo možné, aby indiáni sm ovali formou potlachu, vycházelo to z jejich kulturní vysp losti, z geografických podmínek na daném území a rovn ž z toho, jaké problémy je ped zahájením sm ování a pi sm ování nejvíce trápili, ze všech t chto podmínek pro n jako nejlepší ešení vyšel práv potlach. Vzhledem k tomu, že je potlach založen na fungování neformálních institucí, nem$že se stejn jako kula nikdy stát globálním platidlem. Se zv tšující se velikostí systému by se snižovala jeho stabilita, slábla by d$v ra mezi þleny spoleþenství, objevily by se pobídky k nedodržování slib$, musely by vzniknout formální instituce. Navíc nejsiln jší d$vod proti zavedení pen z, tedy kolísání jejich kupní hodnoty v závislosti na pírodních podmínkách, byl odstran n v okamžiku, kdy se indiáni setkali s b lochy, kteí um li potravu sami produkovat. Tyto d$vody se v moderní spoleþnosti nevyskytují. Potlach, který dnes již neexistuje, tedy nikdy nemohl peníze v globálním m ítku nahradit, šlo o lokální optimum.
70
Záv r Cílem práce byla odpov na otázku: „Lze problémy sm ny ešit i jinak než zavedením pen z?“ Postupn jsme se proto seznámili s problémy sm ny, které vedou ke zvyšování transakþních náklad$ na její provád ní. Mezi problémy sm ny jsme zaadili dvojnásobnou shodu poteb, þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou, náklady na informace, dopravní náklady, problém d$v ry, likvidity a problém s pobídkami. U každého problému jsme též zd$raznili obvyklé píþiny jeho vzniku. Díky tomu jsme pozd ji mohli podrobn prozkoumat sm nu v alternativních platebních systémech – kule a potlachu. Tradiþn je za d$vod vzniku pen ž oznaþováno práv ešení problém$ sm ny. Zmínili jsme þtyi r$zné teorie – Mengerovu, Schumpeterovu, Alchianovu a teorii Brunnera a Meltzera. Všechny tyto teorie považují za hlavní d$vod vzniku pen z snížení transakþních náklad$, piþemž každý z autor$ vidí píþinu transakþních náklad$ v n þem jiném. Menger ji spatuje ve dvojnásobné shod poteb, Schumpeter v d$v e v úv ru, Alchian v nákladech na zjiš"ování vlastností zprostedkujících aktiv a koneþn Brunner a Meltzer v nákladech na znalost sm nného et zce. Seznámení se se zp$soby ešení problém$ sm ny pomocí pen z nám pozd ji umožnilo porovnat je s tím, jak problémy sm ny eší alternativní platební systémy. Naším hlavním cílem však bylo hledání takového zp$sobu sm ny, který m$že fungovat i bez použití pen z. Prozkoumali jsme antropologická data dvou spoleþenstev – Trobrianan$ používající kulu a severoamerických indián$ používajících potlach. Nejprve jsme se obeznámili s kulou i potlachem. Jejich zp$sobem sm ování a též prostedím, ve kterém sm na probíhá. Práv geografická specifika výrazným zp$sobem ovlivují provád ní sm ny. V krátkosti shrme hlavní pínosy kuly a potlachu pi ešení problém$ sm ny. Mezi jinými eší kula pedevším problém d$v ry. Na rozsáhlém území, které je tvoeno množstvím ostrov$ a potenciáln v n m m$že vystupovat velké množství úþastník$ sm ny, je práv problematika d$v ry a spoléhání na sliby nejpalþiv jší, protože se jedná o sm nu, jejímž hlavním problémem je þasový nesoulad mezi výrobou a spotebou. Problém d$v ry kula eší striktním vymezením možných partner$ ve sm n , je tedy možné ji považovat za neformální instituci snižující transakþní náklady na udržování obchodních partner$. Peníze samy o sob daný problém ešit nedokáží. Práv proto se zde 71
pirozenou cestou peníze nevyvinuly, respektive kula petrvala i po zavedení pen z evropskými obchodníky. Kulu tedy m$žeme oznaþit za alternativní platební systém, který eší problémy sm ny bez použití pen z. Naproti tomu potlach je systém fungující na odložených platbách, musí tedy ešit problém s likviditou a pobídkami a rovn ž s d$v rou. Potlach se vyvinul jako bezprostední nutnost pro pežití indián$ v období krutých severoamerických zim. Je možné ho oznaþit za úv r. V kontrastu s kulou sloužil potlach pouze k uspokojení základních poteb (pedevším obstarání potravy). Neprovád ní kuly by nevedlo k existenþním problém$m Trobrianan$, což se však o potlachu a severoamerických indiánech prohlásit nedá. Peníze zde samovoln nevznikly, protože by jejich hodnota podléhala velkým fluktuacím v þase v závislosti na pírodních podmínkách ovlivujících dostupné množství potravy. I potlach tedy m$žeme oznaþit za alternativní platební systém, který eší problémy sm ny bez použití pen z. Ani v jednom ze zkoumaných systému se neobjevil problém dvojnásobné shody poteb, dle Mengera hlavní d$vod vzniku pen z. U kuly dochází k odložení spoteby, u potlachu k odložené platb , v obou pípadech však vzniká problém s d$v rou, pobídkami a likviditou. Ve spoleþenstvích používajících peníze jsou dané problémy ešeny vznikem formálních institucí, v námi zkoumaných systémech to není nutné, nebo" v obou panuje písn hierarchické uspoádání spoleþnosti a fungují zde neformální instituce, ke vzniku pen z není d$vod. Náklady na zavedení pen z byly pro kmeny v obou spoleþenstvích píliš vysoké, proto k jejich zavedení došlo až s píchodem jiných kultur. Ob spoleþenství jsou navíc v urþitých ohledech specifická, u kuly jde pedevším o to, že vzájemná sm na probíhá mezi ostrovy, u indián$ hraje velkou roli neexistence zem d lství a totální závislost na pírodních podmínkách. Obojí ovlivnilo zp$sob, jakým se sm na vyvinula. Nejvýznamn jším problémem se stala d$v ra, a proto se hledal takový zp$sob sm ování, který by ji zajistil. V obou systémech k tomu došlo díky pedávání dar$, ty zajiš"ovaly vzájemnou d$v ru i u transakcí s odloženou spotebou a platbou. Peníze samy o sob nejsou schopné d$v ru pi t chto transakcích zajistit jinak, než rozd lením transakce v þase na dv okamžité hrazené pen zi, což bylo v daných podmínkách neproveditelné, proto zde k jejich vzniku nedošlo.
72
Na základ seznámení se s t mito alternativními platebními systémy m$žeme na naši otázku odpov d t kladn . Piþemž je možno naši odpov podpoit zjišt nými fakty o t chto systémech. Zárove je však nutné zd$raznit, že oba systémy vznikly a byly používány pouze v geograficky specifických podmínkách. Navíc ovlivn ných vysp lostí jednotlivých kultur. Za daných podmínek mohly ešit problémy sm ny lepším zp$sobem než peníze, ale z obecného hlediska je jejich použití v celosv tovém m ítku nemyslitelné. A to pedevším proto, že oba systémy jsou pevn spjaté s neformálními institucemi, které pi urþité velikosti spoleþenství snižují transakþní náklady úþinn ji než peníze, ovšem s r$stem velikosti spoleþenství se jeho stabilita snižuje, neformální instituce už nedokáží zajistit dostateþnou d$v ru mezi þleny spoleþenství a musí vzniknout instituce formální, které však již nejsou tak úþinné. Proto tyto systémy nemohou peníze globáln nahradit. V práci jsme ukázali, že existovaly a mohou existovat alternativní platební systémy ešící problémy sm ny bez použití pen z. Vždy jde však pouze o lokální optima. Jsou schopny ešit specifické místní problémy sm ny lépe, než peníze. A proto má jejich existence smysl. Jsou však založeny na neformálních institucích, proto je globální úloha pen z je nezpochybnitelná.
73
Použitá literatura ALCHIAN, A. A. Why Money? Journal of Money, Credit and Banking, 1997, Vol. 9, Issue 1, Part 2, p.p. 133-140 BRUNNER, K., MELTZER, A. H. The Uses of Money: Money in the Theory of an Exchange Economy. The American Economic Review, Vol. 61, Issue 5, December 1971, p.p. 784-805 DAVIES, G. A History of Money: From Ancient Times to the Present Day. 1st ed. Cardiff: University of Wales Press, 2002. 720 s. EGGERTSSON, T. Economic Behavior and Institutions. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. 385 s. FUCHS, K. Mikroekonomie. 1. vyd. Brno: Vydavatelství Masarykovy univerzity, 2001. 177 s. FURUBOTN, E. G., RICHTER, R. Institutions and Economic Theory: The Contribution of the New Institutional Economics. 1st ed. Michigan: The University of Michigan Press, 2000. 556 s. FRIEDMAN, M., FRIEDMANOVÁ R. Svoboda volby. Pel. Pavel a Vladimír Vrecionovi. 1. vyd. Jinoþany: Nakladatelství H&H, 1992. 318 s. FRIEDMAN, M. Za vším hledej peníze. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Grada, 1997. 263 s. HARASIMOVIý,
P.
Analýza
alternativního
platebního
systému:
Let
Systém.
Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2003. 71 s. Diplomová práce. HAYEK, F.A. Soukromé peníze: potebujeme centrální banku? 1. vyd. Praha: Liberální Institut, 1999. 164 s. HICKS, D., GWYNNE, M. A. Cultural Antropology. 2nd ed. New York: HarperCollins College Publishers, Inc., 1996. 454 s. HOLMAN, R. a kol. D jiny ekonomického myšlení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. 541 s. HOLMAN, R. Ekonomie. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005. 709 s. HOWARD, M.C. Contemporary Cultural Antropology. 5th ed. New York: HarperCollins College Publishers, Inc., 1996. 475 s. 74
HUNTER, D.E., WHITTEN, P. The Study of Cultural Antropology. 1st ed. New York: Harper & Row Publishers, Inc., 1976. 478 s. JEVONS, W.S. Money and the Mechanism of Exchange. 1st ed. Honolulu: University Press of the Pacific, 2002. 162 s. KOHN, M.G. Financial Institutions and Markets. 2nd ed. New York: Oxford University Press, 2004. 674 s. MALINOWSKI, B. Argonauts of the Western Pacific. 3rd ed. Illionois: Waveland Press, Inc., 1984. 527 s. MAUSS, M. Esej o daru, podob a d$vodech sm ny v archaických spoleþnostech. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 201 s. MENGER, C. On the Origin of Money. The Economic Journal, Vol. 2, Issue 6, 1892. p.p. 239-255 MENŠÍK, J. Peníze a pen žní politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomickosprávní fakulta, 2005. 131 s. NORTH, D. C. Institutions, Institutional Change and Economic Performance. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. 152 s. ROBERTSON, D. H. Money. Reprint of the 1928 edition. London: Routledge Publising, 2000. 179 s. SCHUMPETER, J. A. Money and Currency. Social Research, Vol. 58, Issue 3, 1991. SELGIN, G. Theory of free banking: money supply under competitive note issue. 2nd ed. Boston: Cato Institute, 1988. 218 s. ŠEVýÍK, A. Bankovnictví I. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2002. 158 s. WHITE, L. H. The Theory of Monetary Institutions. 1st ed. Oxford: Blackwell Publishers, 1999. 269 s. WICKSELL, K.Interest and prices: a study of the causes regulating the value of money. 3rd ed. New York: Augustus M. Kelley Publishing, 1965. 239 s.
75