Kvasnice číslo 28, vyšlo v březnu Ze školních lavic

28 2012

Kvasnice číslo 28, vyšlo v březnu 2012

Ze školních lavic Ve čtvrtek 24. listopadu 2011 jsme v naší škole přivítali Kateřinu Cvrčkovou, zástupkyni firmy EKO-KOM. Zabývali jsme se odpadem, jeho množstvím, likvidací a recyklací. Ideální je, pokud nevzniká naší činností vůbec žádný odpad. V naší historii byla období, kdy prakticky žádný odpad nevznikal. Babičky i maminky si jistě ještě pamatují skleněné láhve a papírové obaly. Problém ale nastává s dnešními odpady. Ukázali jsme si, že například Kostík má čtyři obaly. Umíme už třídit odpad? Může totiž sloužit jako výchozí surovina pro další výrobu. V pátek 25. listopadu nás uvítalo chrudimské divadlo Karla Pippicha. Divadlo Mrak z Havlíčkova Brodu pro své diváky nastudovalo představení Pekelná pohádka, aneb Kam čert nemůže. V pohádce jsme se přenesli do pekařského prostředí. Připomněli jsme si zároveň několik lidových zvyků a obyčejů. Pekař Vojta Rohlíček je hotové dobrotisko. Ve dne spí a v noci peče, aby měli lidé ráno čerstvé rohlíky. Jeden večer se ovšem místo pečení vypravil k muzice, aby si tady našel nevěstu. Lidé se mu ovšem vysmáli, protože neuměl tancovat. Vojta proto začal proklínat své řemeslo. Jak ale víme, všechny kletby se v pekle střádají. Občas je ovšem peklo nedočkavé. A tak i v naší pohádce se malí čertíci unáhlili a přišli si pro Vojtu. V pekárně se ovšem prozradili zrovna ve chvíli, kdy Vojtovi chyběla poslední kletbička k odnesení do pekla. Pomohl křížek na mazanci, který čerty vyhnal. Rozzuřený Lucifer vyslal do pekárny čertici Luciendu, aby pekaře nabádala k hříchům. Jenže lidské pohlazení, které ji mezi lidmi přivítá, ji zamotá hlavu. Páťáci připravili pro své mladší spolužáky a pro děti z mateřské školy v pondělí 5. prosince mikulášskou nadílku. Mikuláš s anděly a čerty zavítali postupně do všech školních tříd. Žáci si pro ně připravili přednes básní a za to obdrželi mikulášské překvapení. Poté se čerti rozběhli do mateřské školy. Mikuláš s anděly jim málem nestačili. V pátek 9. prosince jsme v chrudimském divadle Karla Pippicha zhlédli další divadelní představení. Uvedlo ho Divadlo Špilberg s názvem Jozífek 2


a Maruška mají děťátko. Divadelní inscenace na motivy známého biblického příběhu z Nového zákona vhodným způsobem uvedla letošní Vánoce. Poučnou i poutavou formou jsme se dozvěděli o tom, co předcházelo narození Ježíše Krista, jak se narodil i co prožil v dětství. Inscenace nám představila všechny hlavní postavy Ježíšova okolí. Zazněly zde také nejznámější anglické vánoční melodie. Ve čtvrtek 15. prosince odpoledne pozvali do školy své rodiče, prarodiče a další příbuzné druháci, třeťáci a čtvrťáci. V pátek 16. prosince odpoledne se konala vánoční besídka prvňáčků. Žáci společně nacvičovali písně, básně a koledy. Hosté zhlédli v první části pásmo koled a básní proložených vánočními písněmi. Ve druhé části vystoupili někteří mladí muzikanti - zahráli pro přítomné na hudební nástroje. Druháci si kromě hry na hudební nástroje připravili společný zpěv koled, taneček a dramatizaci pohádky. Besídka byla zakončena tanečním vystoupením. Prvňáčci si připravili pro přítomné hosty taneček se zpěvem, básně či dramatizaci pohádky. I zde se předvedli se svým uměním začínající muzikanti. V úterý 20. prosince jsme se společně se všemi žáky sešli ve III. třídě, abychom si navzájem předvedli to, co jsme nacvičili pro své rodiče a prarodiče. Pozvali jsme všechny zájemce, kteří nestihli nebo nemohli přijít do školy odpoledne, nebo chtěli se podívat na vystoupení všech tříd. Na poslední školní den v roce 2011 si připravili páťáci pro své mladší spolužáky vánoční dílnu. Pozvali jsme mezi nás také paní Ilonu Kůpovou z Inspirace Chrudim. Ta se všemi dětmi připravila vánoční svícen se živými květinami. Kromě 3


květinové vazby si na jednotlivých stanovištích žáci mohli vyrobit drobné předměty k vánoční dekoraci, přáníčka a jmenovky k dárkům. Po skončení vánoční dílny jsme se sešli ke společnému zpívání koled a vánočních písní. Poté jsme se podívali pod stromeček, jestli nám Ježíšek nadělil nějaké vánoční dárky. Našli jsme jich tam pěknou hromadu, takže rozdělení podle jmen nám zabralo dost času. Trochu času jsme však vyšetřili pro pochlubení se ostatním a potěšení se vlastními dárky i radostí obdarovaných. 6. ledna školu tradičně navštívili tři králové. Právě tento den totiž končí vánoční čas a tři králové nám dávají vědět, že se s Vánoci pro tentokrát loučíme. Na koledu přišly děti ze staršího oddělení mateřské školy pod vedením Jany Louvarové. Jejich píseň jsme odměnili drobnou koledou. Ve středu 11. ledna jsme do školy pozvali všechny děti ze staršího oddělení mateřské školy. Spolu s prvňáčky prožili jeden školní den. Jejich starší kamarádi je nejprve provedli školou, poté jim předvedli, co se za půl roku naučili. Spolu s prvňáčky prožily všechny děti z mateřské školy hodinu českého jazyka, poslechly si, jak už školáci umí číst, podívaly se do jejich sešitů. Ve středu 18. ledna se redaktoři časopisu Kvasnice zúčastnili workshopu v pardubické krajské knihovně. Setkání redakčních rad časopisů základních škol okresu Chrudim na téma Čtenářská gramotnost a mediální výchova pořádalo občanské sdružení Abeceda. Spolu s námi se workshopu zúčastnila redakční rada ze Základní školy Chrast a Základní školy Skuteč. Jednotlivé redakční týmy prezentovaly školní časopisy, besedovali jsme se šéfredaktorem Pardubických novin. Poté jsme v týmech srovnávali náš školní časopis s profesionálním časopisem, zamýšleli jsme se nad kvalitou našeho časopisu, srovnávali jsme ho s Desaterem pro kvalitní školní časopis. Prezentovali jsme výsledky své práce a snažili se odpovědět na otázku „Co bychom v našem časopise mohli vylepšit?“ V závěru jsme zhlédli výstavu oceněných školních časopisů.

4


Ve čtvrtek 19. ledna jsme pozvali do školy všechny budoucí prvňáčky k zápisu do první třídy. Ve škole na ně čekaly pohádkové postavy, aby je provedly stanovišti s rozličnými úkoly. Všichni budoucí prvňáčci si se zadanými úkoly poradili. Princezny, čarodějové, rytíř s tanečnicemi v podání žáků 4. a 5. ročníku je provedli po škole a vyfotografovali se s nimi v pohádkovém hradě. Každé z dětí si odneslo drobné upomínkové předměty, které jim vyrobili starší školáci. U zápisu jsme v průběhu odpoledne přivítali patnáct dětí. První pololetí školního roku je za námi. Vyučující na naší škole zajímalo, jak žáci hodnotili společně prožitý čas ve třídách, či co by si ve škole přáli zlepšit. Proto jsme se společně v mini projektu zamýšleli nad prožitými školními dny prvního pololetí a vyjadřovali se k nim. Na počátku jsme si společně připomněli všechny společně prožité akce, hodnotili jsme využití různých pomůcek ve vyučovacích předmětech, přístup vyučujících, nabídku mimoškolních aktivit, školní stravování či naše dlouhodobé projekty a internetovou nabídku učebnic a pomůcek. Poté žáci v týmech diskutovali a graficky zpracovávali svá hodnocení. Ta se stala součástí výzdoby našich tříd. V úterý 14. února se žáci čtvrtého a pátého ročníku vydali do Chrudimě. Domluvili jsme si exkurzi ve státním okresním archivu. Nejprve jsme se dozvěděli, k čemu archiv slouží, co v něm jeho pracovníci shromažďují a jakým způsobem se o archiválie poté starají. Společně jsme si prošli celou budovu archivu – badatelnu, knihovnu, i místnosti, kam se běžní návštěvníci nedostanou. Nahlédli jsme do restaurátorské dílny, ve které se provádí chemické čištění a údržba archiválií. Seznámili jsme se se zpracováním a způsobem uložení archiválií. V badatelně jsme si prohlédli některé kroniky města Chrudimě našli jsme zde například podpisy mnohých významných osobností, které Chrudim navštívily - císaře, prezidentů i umělců. Nakonec jsme bádali ve starých školních dokumentech lukavické školy. Mnozí žáci zde našli školní prospěch svých předků. Prohlédli jsme si také stará lukavická fotoalba. 5


Ve čtvrtek 16. února proběhlo ve škole karnevalové odpoledne s tancem a soutěžemi. Karneval uspořádala pro zájemce ze školní družiny paní vychovatelka. Na karneval si přišli zatančit a zasoutěžit ženich, který měl hned dvě nevěsty, zahradník a zahradnice, půvabné princezny, roztomilá kočka a sladká beruška, klaun s kouzelníkem, hrozivý mozkomor, kostra, rychlý spiderman a krásná břišní tanečnice. Porota vybrala pět nejlepších masek. Další odměny se rozdávaly v soutěžích. Soutěžili jsme v pojídání čokolády, stavění komínu z kostek, přecházení po papíru, přenášení míčku na lžíci, střihání bonbonů a tanečních soutěžích s míčky. Za své taneční umění byli odměněni všichni tanečníci a tanečnice. V úterý 21. února jsme pozvali všechny rodiče, prarodiče, přátele naší školy a všechny občany, kteří o návštěvu školy projevili zájem. Společně s námi se mohli zúčastnit školního vyučování, prohlédnout si všechny prostory naší školy, obdivovat interaktivní tabule při výuce, prolistovat si staré školní kroniky a fotografie.

Návštěva u prvňáčků Koncem listopadu skončilo přípravné období s Živou abecedou a prvňáčci nedočkavě otevřeli své Slabikáře a pustili se do poznávání dalších písmen, skládání a čtení slabik, slov a krátkých příběhů. Místo dosavadních cviků také začali psát skutečná písmenka do malé písanky, samozřejmě hodně počítali, vyprávěli, kreslili, cvičili i zpívali – všechno s velikou chutí. Po návštěvě Mikuláše s andělem a čerty jsme už pilně nacvičovali naši malou pohádku O Jankovi a básničky, koledy a tanečky na vánoční vystoupení. Po volných dnech vánočních prázdnin se v lednu všichni s chutí vrhli do další práce, protože první vysvědčení se přiblížilo. Poznávali jsme další písmenka, četli a vyprávěli jsme už delší texty, říkali básničky a říkadla, počítali do devíti a zvládli už i diktát známých písmen a slov. Vysvědčení s jedničkami bylo tou největší 6


odměnou. Ve druhém pololetí čteme další písmena a těžší slova, zvládáme i přepis a učíme se pracovat s textem a vyhledávat (ti, kteří již dobře čtou, mají práce víc), učíme se hodiny a chystáme se počítat do dvaceti. Začátkem února jsme si také konečně užili zimních radovánek, společně jsme bruslili a bobovali. Také jsme trénovali svoji výslovnost na jazykolamech a ve 22. února jsme uspořádali třídní soutěž. Všichni se velmi snažili, ale ve dvojici mohl zvítězit jen jeden. Pět našich žáčků řeklo jazykolam dokonce dvacetkrát, nejrychlejší byl Sebastian Zíta.

Co jsme viděli v archivu? Okresní archiv působí pro celou republiku. Nejdřív jsme obešli s panem učitele krásy Chrudimě a dozvěděli se trochu z historie Chrudimi. Například pan Mydlář, smrt Boleslava a o Kateřinském kostelu. Mně se nejvíc líbila knihovna archivu. Pan Jiří Boček - průvodce, nás již očekával a nejdříve jsme šli do badatelny a vysvětlil nám, jak to tu chodí a co to je archiv. Řekl nám, kdy se začal archiv stavět (roku 1999) a pověděl nám o nejstarší listině ze 14. století. Vysvětlil nám taky, co je to pergamen. A pak jsme vyrazili pátrat po historii. Ukázal nám depoty, pečetě, listiny, pergameny a knihovnu, která je plná knížek. Provedl nás takzvanou "kuchyní" kde se pomocí chemie napravují staré zašlé listiny. Další místností byla badatelna, kde jsme prožili více času. Ukázal nám kroniky města a podpisy různých osobností: Bedřich Smetana, Tomáš G. Masaryk, Alois Jirásek, František Josef I. Pak nám ukázal vysvědčení různých žáků z Lukavice. Dokonce i měli známky 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7! Pan Boček nám ještě ukázal diplom a taky depoty, které bychom nemohli ani vidět. Mně se nejvíce líbila knihovna. Moc jsem si tento výlet užila. Martina Janečková Šli jsme na náměstí. Mezitím nám pan učitel vyprávěl něco z historie. Na náměstí jsme vyšli Široké schody. Ušli jsme pár kroků a stáli jsme před Státním archivem v Chrudimi. Pracovník archivu nás mile uvítal a šli jsme si sednout do badatelny, kde jsme si povídali, co je to archiv. Kdy a jak vznikl archiv? Co se v něm dělá? Pak jsme šli po schodech. Dívali jsme se do různých místností. Samozřejmě jsme se dozvěděli spoustu nových věcí. Když jsme si vše prošli, šli jsme zpět do 7


badatelny. Pracovník archivu si pro nás připravil kroniky a jiné věci. V kronikách jsme luštili, co je to za slova. Mohli jsme si prohlédnout staré fotografie a hodně stará vysvědčení. Na fotografiích jsme mohli vidět třeba Pohádkový les. Ty fotografie totiž byly z obce Lukavice. Uteklo to jako voda a museli jsme jít zpět na autobus. Byl to výborný den. Alena Vtípilová Cestou do archivu jsme prošli Kateřinské předměstí. Do města jsme vstoupili bývalou druhou branou, po které zbyly jen nezřetelné otisky. Cestou po Resslově náměstí jsme viděli domy postavené ve všech stavebních slozích: gotika, renesance a baroko. Když jsme vešli do archivu, přivítal nás tam pan Jiří Boček. Uvedl nás do badatelny a řekl nám, kde co je a co uvidíme. Šli jsme o patro výš, prošli kolem kanceláří a dál do restaurátorské dílny. Dozvěděli jsme se, že paní restaurátorka se zabývá opravou a údržbou listin a knih. Patrik Šustr

Příběhy s vyjmenovanými slovy Mladý sysel si namluvil mladou syslici. Našli si bydlení na poli blízko Litomyšle. Najednou se začalo blýskat a také se z oblohy sypaly kroupy. Proto si museli nacpat polštáře a deky chmýřím a také rozdmýchat oheň v kamnech. Bystrá kobyla bydlela v bytě v Přibyslavi. Byl to pěkný příbytek. Do bytu si koupila nábytek. Kamarád býk přišel kobylu do bytu navštívit. Býk byl neobyčejný dobytek. Přinesl kobyle bylinu býlí. Bylina byla léčivá. S mým bráškou pozorujeme z okna, co se děje na naší zahradě. Ke krmítku přilétla sýkorka. Sedla si na bidýlko a zobala zrní. Venku začalo sněžit, padaly bílé třpytící se vločky. U nás na zahradě bydlí krtek s myškou. Krtek bydlí v krtině. Myška bydlí v díře v zemi. V létě můžeme vidět včelky, které opylují stromy. Už jsem také na zahradě viděla hlemýždě a slepýše. Naší zahradu mám moc ráda. Máme doma býka Honzu a kobylu Zuzku. Bydlí ve chlévě, jehož další obyvatelé jsou slepice. Každý den vybíhají na pastvu, kde spásají trávu a bylinky, které spokojené polykají, ale zlatobýl jim nechutná. Kobyla je 8


moc bystrá, nic jí neuteče. Když začíná bouřka a blýská se, plynule se přesouvají do příbytků pod střechou. Chodíme na procházky kolem mlýna, kde slyšíme klapot mlýnského kola a plynulý tok potoka. Večer vždycky zaháníme kobylku a býka zase do jejich obydlí. Byl jednou jeden sysel a jmenoval se Přemysl. Jednoho dne k němu přiletěl na návštěvu netopýr Zbyněk. Ihned se zeptal Přemysla, jestli by u něho mohl přespat. Sysel ho pozval dál a řekl mu o sýčkovi, který u něj vždy houká a straší celou noc. Vystrašil i jeho kobylku. Netopýr se nepolekal a vydal se do lesa pro svého kamaráda medvěda. Když už všichni spali, ozvalo se strašidelné zahoukání. Netopýr si ihned pomyslel na svého kamaráda medvěda, vzbudil ho, medvěd zařval a vyplašil tak sýčka. Sýček se začepýřil a byl pryč. Nezbylo po něm ani chmýří. Sysel, netopýr i medvěd byli pyšní, že mají zase klidný příbytek. Byl jednou jeden sysel Zbyněk, který bydlel v přepychovém bytě blízko Přibyslavi. Byl velmi pyšný na svůj nový byt a nábytek z plyše. Na návštěvu se k němu připlížil slepýš Přemysl. Brzy po něm přiletěl sýček Dobromysl a sýkorka Libuše, kteří bydlí v Bydžově. Z vedlejšího obydlí přišla i myška Míša. Společně vymýšleli samé nesmysly. Dělali mýdlové bubliny, skákali v papírových pytlích, pořádali sýrovou bitvu. Večer si všichni vypili bylinkový čaj, a protože se začalo blýskat, rozešli se do svých obydlí. Patrik, Sára, Iva, Lucka, Jirka

Svět je báječné místo k narození Mně se na světě opravdu líbí. I když si někdy myslím, že jsem k ničemu. Každý je rád, že je na světě. Jsem ráda, že i moji rodiče, kteří nám dělají pomyšlení, jsou úžasní. A abych nezapomněla: také příroda je krásná. Mně se osobně líbí lidé kolem nás - jak se o nás starají rodiče i přátelé, kteří se mnou kamarádí. Chtěla bych dosáhnout toho, abych měla děti, manžela, slušný byt, zahrádku, abych dokončila školu a měla práci a slušné vychování. V naší obci se mi žije dobře, protože je tu klid a mír. Mám zde spousty kámošů a bydlí tu naši příbuzní. V mojí rodině se mi strašně dobře žije a mám je všechny nadevše ráda. Jsem ráda na světě, protože jsou tu nádherné stavby a moře na koupání, je mi tu fajn. Vzkazuji nově narozeným dětem: Žijte v klidu, nikdy zbytečně nebourejte věci, nebuďte zlí, važte si rodičů a přírody i sebe. Martinka Janečková 9


Jsem ráda, že jsem na světě, protože mám ráda svoji rodinu a docela i školu a navíc je mi tu moc hezky. Líbí se mi zvířata a příroda. Chtěla bych jednou dosáhnout toho, abych měla aspoň jednou pěkné známky na vysvědčení. V Lukavici se mi moc líbí, možná že i víc, než tam, kde jsem bydlela, ale nemám tady žádné kamarády, abych s nimi jezdila třeba na kole, ale jinak se mi tu moc líbí. V mé rodině se mi moc líbí, mám svou rodinu, moc ráda vycházím s celou rodinou dobře. Nově narozeným dětem bych poslala vzkaz, aby měli hodně kamarádů a aby jim šla dobře škola. Monika Švadlenková Mně osobně se líbí na světě to, že ještě pořád existuje volná příroda. Předem lituji ty, kteří se narodí do příliš přetechnizované země, pokud by člověk zničení krajiny přežil. Velmi se mi líbí škola. Pan učitel nás učí názorně a snaží se, aby nás to bavilo. Jednou bych se chtěl naučit žít ve volné přírodě a nežít ve městě. V naší obci je to pěkné, ale je škoda, že už to není jako dřív. Dřív bylo totiž i na vesnici dost práce a vesnice byla více nezávislá na městě, kdežto teď musí lidé z vesnice dojíždět do města za prací a vzděláním na vyšších stupních. Všem nově narozeným dětem bych chtěl vzkázat, aby si přírodu chránili, protože ona jim poskytuje vše, co potřebují k přežití. David Hájek

Ze školní družiny Člověk se přesunuje především pěšky. Spěchá-li, přidá do kroku nebo běží. Každý si někdy ještě "poskočí". Třeba když chce na chodníku překonat malou kaluž. Z obrubníku je také možné seskočit, nejen sejít. Skoky, poskoky, skákání jsou také součástí mnoha sportů a dětských her. Skákanda - hřišťátko měsíce listopadu, maskotem byl zajíc ROBIN. Zajíc má dlouhé a silné zadní nohy, díky tomu velice dobře běhá a skáče. Kdyby závodil ve skoku, určitě by získal medaili. Skokan je to opravdu dobrý. Potřebuje být rychlý, aby unikl svým pronásledovatelům. Ve skocích a ve skákání je zajíc mistr, proto je právem maskotem Skákandy. 10


Skoky do dálky, skoky do výšky, skoky o tyči jsou atletickými soutěžemi. Umět skočit musí i hráč košíkové, aby míč skončil v koši. Brankař ve fotbalové brance také musí umět skočit po míči, rychle a pružně, aby zabránil gólu. Astronauti se díky stavu beztíže pohybovali po měsíčním povrchu spíše drobnými poskoky než chůzí. Všichni si někdy poskočíme třeba radostí. Skákání panáka - je výborným tréninkem skákání. Kdysi to byla jedna z nejrozšířenějších dětských her. Skákání "panáka" je nejen pěkná zábava, ale také skvělé cvičení obratnosti, síly a vytrvalosti. Živá překážka, Koník - přeskakování překážek a výborný trénink skoku do dálky i do výšky. Přeskakování švihadla a lana - cvičení se švihadlem, schopnost přeskakovat krátké nebo dlouhé švihadlo je jednou ze základních dovedností, kdy trénujeme nejen skákání, ale také posilujeme nohy. Hodiny - přeskoky dlouhého švihadla, nejen trénink skákání, ale také především pozornost, při chybě se ze hry vypadává. Žáby a čápi, Kohoutí zápasy - hry se skákáním a především na udržení rovnováhy. Šlapák speciální hra na závěr Skákandy. To co je jindy nedovolené nebo neslušné je v této hře nutné, v nestřeženém okamžiku šlápnout jinému hráči na nohu. Nezdá se to, ale tanec a taneční hry je také pohyb. Ve srovnání s jinými pohybovými aktivitami a sporty není o nic méně náročnější. Tanečníci, taneční páry nebo taneční skupiny předvádějí svoje umění s neuvěřitelnou lehkostí a jistotou. Tančírna - prosincové hřišťátko. Maskotem je tučňák SVEN. Proč právě tučňák je maskotem TANČÍRNY? Vždyť je takový neohrabaný. Při chůzi se kolébá ze strany na stranu, je to vlastně pták, ale létat nemůže, je těžký a má zakrnělá křídla. Ale v tom jeho kolébání je vlastně pravidelnost, rytmický taneční krok. A navíc, tučňák je vzorně oblečený, má černý frak a bílou košili. K dokonalosti mu chybí už jen motýlek na krk. Tanec - na první pohled se může zdát, že nejde o nic těžkého, ale tanec vyžaduje poctivý trénink. Tancování je pohyb velice zdravý, školáci se často sami a s radostí vyjadřují pohybem na slyšenou hudbu. Mlýnský kolo - hra se zpěvem a tancem. Návrat do časů, kdy si děti krátily čas při pastvě hus zpěvem 11


a tancem. Tyto hry mají kořeny v tom, co kdysi dávno bylo přirozenou zábavou venkovských dětí. Taneční hra - reakce všemi smysly na rytmickou hudbu. Mazurka - při tomto známém tanci děti vyjadřovaly prožitek mimikou a gesty. Country tanec - pohyb, hudba a zpěv vycházející z prožitku, děti při tomto tanci spontánně vyjadřovaly radost z tanečního pohybu. Koštětový tanec - legrační tanec na závěr na uvolnění napětí a odbourání stresu. Posilování - kdo z nás by nechtěl mít pořádné svaly. V posilovně nejde jen o zvedání činky, ale o rozvoj našich silových schopností. V žádném případě se z nás za jeden měsíc nestanou siláci, ani jsme celý měsíc jen neposilovali. Pomocí silových her jsme se naučili rozvíjet své silové schopnosti přiměřené naší zdatnosti a věku. Páté hřišťátko POSILOVNA. Maskotem je silné zvíře - medvěd BRUNO. Medvěd - na první pohled vypadá těžký, neohrabaný a pomalý. Je to jen zdání. Pokud je třeba, dokáže rychle běhat. Je to velký silák, má takovou sílu, že hravě rozhoupe vysoký strom, když si drbe kožich o jeho kmen. Bez problému odvalí těžký balvan a dokonce vyrve strom z kořenů. Právem je maskotem POSILOVNY. Našim cílem je rozvíjet sílu pomocí silových her, nechceme a ani nemůžeme dosahovat špičkových výkonů. Přetahování pomocí lana: Lov lana, Stuha ukáže, Obměny - soutěže družstev v přetahování lana, hráči se učí spolupracovat ve družstvech. Silové hry dvojic: Za čáru, Přetlačování nohama, Přešlap, Zvedák - svoje síly zde změřily dvojice silově a hmotnostně rovnocenní. Silové hry pro skupiny: Zápasnické třídy, Skřipec, Přetahovaná - důležitá je bezpečnost, nesmíme připustit žádné hrubé užívání síly, údery, necitlivé zákroky. Medvědář - závěrečná silová hra pro všechny hráče.

Jarní rozhovor Pavel Rohlík se zeptal za všechny žáky školy naší školnice, paní Heleny Dubské, na to, co nás zajímá. Jaká barva se vám líbí? Zelená a hnědá. 12


Kolik je vám let? Čtyřicet šest let. Vaše nejlepší jídlo? Všechny polévky. Kolik máte dětí? Jednu dceru. Pracovala jste někde mimo naši školu? Ano, v papírnách a v mlékárně. Těšila jste se do naší školy? Ano, těšila. Zlobí vás nějací žáci? No ani ne, ale někdy mě pořádně namíchnete. Jakého žáka máte nejradši? Ivana, když není ve škole. Máte nějakého domácího mazlíčka? Psa Bena, kocoura Láďu a kočku Káťu.

Blesk by se rád vrátil do svého mraku, ale nemůže najít cestu. Pomůžeš mu?

Posloucháme, čteme a poté sami tvoříme Adršpašské skály V severních výběžcích České republiky se můžeme kochat krásou pískovcových skal, které kdysi před dávnými lety vytvořilo moře. Nedaleko skal se nachází malá vesnička nazvaná Adršpach. 13


V této malé vesnici žil se svou babičkou ještě nedospělý chlapec. Už takto v mládí byl moc zlý a lakomý. Jednou se ho jeho babička zeptala, jestli by jí mohl pomoci s otýpkou dříví. Přece jen jsou zde kruté zimy a oni musí přes léto nanosit dostatečnou zásobu dřeva na topení. Ale chlapec babičce jen odseknul, že nepůjde, a dál se bavil se svými kamarády. Společně procházeli mezi skalami. Chlapci se zdálo, že ho ty skály sledují velmi zlým pohledem. První, druhá, třetí. Když došli k sedmé, chlapec se polekal a vzal nohy na ramena. Za dva dny se do skal vrátil. A opět nebyl sám. Aby se mu něco nestalo, vzal zase s sebou své kamarády. Prošli skály, až se dostali k té největší. Vtom slyší malý a slabý kamínek: „Pomoz mi. Vyndej mě z těch kořenových pout. Prosím.“ Ale oni jen do toho kamene kopli a šli dál. Vtom se zastavili. Divili se, co se s nimi stalo. Rozhlíželi se kolem sebe, co se to děje. Kolem samé skály a uprostřed nich nové obří kameny. Za několik let šel tamtudy jeden vesničan. „Kde se tu vzali tihle obři? Když jsem tudy šel naposledy, nic tu nebylo.“ Lidé z vesnice tomu místu začali říkat U tří skal. Eliška Horáková

Poklad na Hašovce ve Svídnici Kdysi dávno žily ve Svídnici dvě rodiny znepřátelených sedláků. Sedláci Tluchoř a Máselník. Sedlák Máselník záviděl Tluchořovi větší majetek a více peněz. Vyhrožoval mu: "Jen se neboj, až odejdeš do války, všechny tvoje peníze budou moje!" Řekl to s takovou nenávistí, že se Tluchoř rozhodl někde peníze ukrýt. Když se setmělo, vzal truhlu s penězi a vyrazil na kopec zvaný "Hašovka". Vybral si místo pod dubem a truhlu zakopal. Náhle uslyšel chrastění. Sedlák se polekal. Z křoví vyběhl velký černý kocour. „Ty kocoure, tys mi dal,“ řekl sedlák, „schoval jsem zde truhlu.“ 14


Sedlák měl radost, že ji dobře zakopal. Myslel si, že ji nikdo nenajde a až se vrátí z války, tak si ji vyzvedne. Vesnicí se ovšem začalo šířit, že se na "Hašovce" objevuje zlatá zář. Sedlák Máselník, v touze po penězích, vyrazil na kopec. Najednou se před ním objevil velký černý kocour. Skočil na něj a podrápal ho v obličeji. Krátce nato závistivec zešílel a umřel. Po návratu z války si sedlák Tluchoř vyrazil pro svoji truhlu. Vtom se objevil onen známý kocour. Skočil na něj a podrápal ho. Krátce nato zemřel i on. Od té doby kocoura nikdo neviděl. Ale traduje se, že poklad je tady stále. Můžete se tam vydat klidně i vy. Pavlína Frošová

O hradu Kost Nedaleko Českého ráje téměř ve středu východních Čech stojí kopec. Kdysi ve středověku na tomto kopci lidé vystavěli pevný hrad. V tehdejších dobách byl naprosto nedobytný. Jednoho dne putoval kolem hradu starší žebrák. Náhle z některého okna vypadla stará kost. Žebrák ji uchopil do rukou a hodil ji zpátky přes hradby hradním psům. Snažil se totiž o to, aby ho na tomhle bohatém hradu zaměstnali. Vzal by zavděk jakoukoliv prací. Vždyť na takovém hradu by mohl dostat až pět zlatých za necelý týden. Ale nemyslete si, že zlaťáky by dostával zadarmo. Musel by si je poctivě odpracovat. Když žebrák házel kost přes hradby, uviděla ho hradní stráž a hned ho okřikla: „Proč nám tady děláš nepořádek, cizinče! Koukej popadnout koště a za trest budeš dva týdny zametat nádvoří.“ Žebrák nebyl proti. Chopil se koštěte a okamžitě se pustil do uklízení. A za pár minut bylo hradní nádvoří čisté jako klícka. Jakmile vyšel hradní pán ze dveří ven, hned ho ta neobvyklá čistota upoutala. Rozhlédl se kolem a opravdu! Hned hlasitě zvolal: „To je čisté nádvoří! Okamžitě zaměstnejte toho, kdo to tu uklidil.“ Tím se žebrákovi splnil jeho sen. Když se ho ostatní lidé ptali, kde získal práci, odpověděl: „Tam, kde jsem zahodil kost.“ Od té doby se tomuto hradu říká Kost. Bára Mašková

Co je pro mě kamarádství Přeji si mít kamaráda, který mi rozumí, chápe mé city, je aktivní, má plno zájmů, nezradí mě a hlavní nakonec: který nelže. Kamarádství pro mne 15


znamená svěřování tajemství, být dobří přátelé (a možná něco víc). Kdo by si pomyslil, že kamarádství je jen seznámení. Nene, jsou to hlavně jiné věci. Je to důkaz opravdového pouta a svěřování citů, které kamarádi navzájem pochopí. A kamarádi si pomáhají. Správný kamarád nelže, neposmívá se ti, pomáhá, chápe mě, svěřuje se, radí, rozumí mým problémům. Právo kamarádství se zakládá na seznámení se. Začneme tedy tím, že se představíme, řekneme si, kde bydlíme a zda chceme být kamarády. Pak se kamarádství rozvijí dál a dál. Mezi těmito pouty se navazují další kamarádství. Když vás kamarád zklame, tak to je obvykle konec přátelství! Rozumní lidé si však navzájem promluví, omluví se a je všechno okay. A teď, jak by si měli kamarádi pomáhat? No, měli by se navzájem podporovat, když se bojíte. Když se stydíte, nebo když se ztrapníte. Nebo taky vás omluví, že jste nemocný. Martina Janečková

Příběh pravěkého lovce Vělikoš se posadil a protřel si oči. Hodně ho pálily. Přece jen dým nejde z jeskyně úplně. Část ho zůstane a to se pak dá jen stěží dýchat. Ale je zde teplo. Zvláště v té nynější třeskuté zimě. Vělikoš je lovcem. V Jestřábím kmeni má na starost ostatní členy rodu. Je to však stále těžší. Zvíře, které by mohl ulovit, už neviděl několik dní. Sužuje je všechny hlad. Pokud se jim nepodaří dobrý lov, tuhle zimu nepřežije vůbec nikdo. Vělikoš vzpomíná. Bývali velká tlupa. Mnoho lovců však přišlo o život. Mamut je silné zvíře. Stačí chvíle nepozornosti a rozšlápne tě jako mouchu. Teď už je v tlupě jediný muž. Ostatní jsou na lov ještě příliš malí. A ženy pomohou jen svým křikem. Možná se vydá k sousedům. Nedávno našel mamutí stopy ve sněhu. Někde ten mamut být musí. Mohli by ho společně vystopovat, ulovit a o kořist se rozdělit. Jakmile se slunce vyhouplo na obzor, vydal se Vělikoš k sousednímu kmeni. Posunky začal vysvětlovat a prosit. Zahnali ho. Už není šance. Potácivě se vydal ke své jeskyni. Ten mráz! Zalézá všude. A síly ubývají. Nohy se boří do sněhu. Jsou těžší a těžší. Najednou slyší velký hluk. Troubení. To musí být mamut! 16


Těžce se brodí sněhem. Slézá dolů na stezku. Právě po ní chodí mamuti. Před dlouhou dobou na ní s celým kmenem vyhloubili past. Obrovská práce. Zpočátku se sem pravidelně chodili dívat. Nic. Že by dnes? Je tam! Zbloudilé mamutí mládě. Vělikoš prudce svírá oštěp. Bodá a bodá. Ticho. Konečně! Hltavě pije prýštící krev. Cítí, jak se mu vrací síla. Rychle pro ostatní. Doba hojnosti nastává. Tuhle zimu přežijí. Pavla Tvrzická

Ve středověku Jmenuji se Ferdinand. Jsem rolník u pana Gedofreje de Momiraj. Před nedávnem se mi zdál podivný sen. Ocitl jsem se v prázdném prostoru oděn v bílé zbroji. Kráčel jsem po nějaké kulaté šedivé věci. Viděl jsem v dálce něco podobného, ale většího a barevnějšího. V tu chvíli jsem se vzbudil. Ještě pořád byla noc. Vzhlédl jsem k nebi a vykulil jsem oči překvapením. „To není možné, to je ta kulatá šedivá podivná věc. Himlhergot, co to je?“ Odešel jsem vzbudit ženu. Vše jí povídám. Kouká na mě jako vyoraná myš. Začínáme se hádat. Znám se. Ona mě opravdu dokáže vytočit. Za chvíli nože létají vzduchem. „Ferdinande, cožpak chceš, aby tě upálili za kacířství?“ „Ale já ti říkám, že jsem to viděl.“ „A já si jsem naprosto jistá, že si to nevymýšlíš, ale teď jdi spát. Ráno to dořešíme.“ Tu noc, když šel Ferdinand zase spát, jeho žena zašla za panem Gedofrejem a pověděla mu, že její manžel mluví jako kacíř. Ráno Ferdinanda odvedly stráže před soud do Chrudimi. Byl svázán provazem, zneuctíván nadávkami. Dovedli ho na radnici. „Tak to je ten kacíř?“ zeptal se soudce stráží. „Ano to je ten, co hlásá, že naše zem je kulatá.“ „Svažte ho a hoďte z mostu do řeky Chrudimky. Jestli mluví pravdu, neutopí se.“ Ferdinand ale nevyplaval. Jeho manželka se mohla znovu provdat. A po čtyřech stech letech se objevil Galileo Galilei, matematik, astronom a fyzik. Co myslíte, na co přišel svým zkoumáním? Patrik Tůma 17


Co čteme? Terčina bláznivá dobrodružství - Pravěká legenda Terka přijela ke strýčku Maxovi, aby prožila dobrodružství s kočičími kamarády. Dostala se do pravěku - doby kamenné mezi prakočky (předchůdce našich koček). Když se tam ocitli, Čert si hrál s mláďaty šavlozubé tygřice. Terka se bála o Čerta. Co když tygřice někde číhá? Anděla kočičí slečna - zatím vyprávěla o době kamenné. Když přišla tygřice, vůbec jí to nevadilo, A proto ji schovali před lovci. Lovci si mysleli, že jsou naši kamarádi nepřátelé. Naštěstí Anděla mu to rozmluvila, a proto Terku pustili. A lovci vzali Terku a kočičí kamarády s sebou do osady. Seznámili se s Ouškem a Zoubkem, koťaty, kteří se narodili ve stejný den a stejnou hodinu. Jednou celá osada zjistila, že se jim ztrácí maso. Kradla ho hyena, kterou vyloučili ze smečky. Zkušení lovci se jí chtěli zbavit, ale těm se to nepovedlo. Až jednou Ouško hyenu ulovil. Velký Tesák - tatínek Ouška - se velice zlobil. Ale pak mu odpustil, protože měli hodně masa na zimu, a tak oslavovali. Ale Pratesák byl nespokojený a nic ho nezajímalo. Jenom Anděla pootočila hlavu, uviděla Pratesáka, jak něco dělá. Stále se dívala na pratesáka. Terka se podívala na Andělu. Terka ji vyrušila. Pratesák totiž obcházel strom, který nekvetl a ostatní kolem ano. Byl to strom Života. Když nevykvete, bude tuhá zima. Byl už večer. Všichni šli už spát. Jenom pár lovců zůstalo na stráži. Zatím se Anděla probudila a šla s Pratesákem dát malou debatu. Terka odposlouchávala. Až se prozradila. Potom Terce vyprávěl Pratesák příběh O Rohatém. Ten byl totiž dříve náčelníkem kmene prakoček. Ale pak prakočky podvedl a přidal se ke kmenu vlků. Zaklel vesnici prakoček. Za tisíc let bude ukrutná zima a prakočky vymřou. Ale Terka to nedovolí a vydá se na cestu. Jejím úkolem je najít kruh Vida a tím spojí tři kmeny prakoček a přežijí zimu. Terka se vydala na cestu s Čertem, potkala šavlozubé tygry, mamuty, nosorožce (trošičku přerostlí) a medvědy. Zatoulal se jí Čert. Terka vylezla na strom a uviděla jeskyni Smrti. Mezitím ji Anděla pozorovala v kouzelném jezírku. Zachránila pralva z pasti a ten ji vybojoval první část kruhu Vida - Zrození. Pak došla na kopec a tam se s pralvem rozloučila, protože našla další kmen prakoček. Prvně se jí bály, ale pak jí prozradily, kde je druhý díl kruhu Vida. Daly jí jídlo a vydala se na cestu s Čertem najít druhý díl do jeskyně Plodnosti. Jak šli, narazili na skalní město. Tam 18


Terka nevěděla, kam má jít, ale Čert věděl kudy. Terka se ztratila. Strhla se bouře. Schovala se do jeskyně, kde byl šavlozubý tygr. Terka se bála, ale pak poznala, že tygr je zcela neškodný. Dala mu jméno Brutus. Ještě než odešli, našla Terka druhý díl kruhu Vida - Život. Pak se rozloučili s Brutem a šli najít třetí kmen Prakoček. Mysleli si, že jsou to nepřátelé, ale pak jí prozradili, kde se skrývá třetí díl kruhu Vida – Smrt. Bylo to velice nebezpečné, ale Terka a Čert to dokázali. Kniha je zajímavá tím, že je tam něco o době kamenné a zvířatech. Doporučila bych ji ostatním, protože by je bavila a prožili by spoustu dobrodružství. Velice se mi líbila, vybrala jsem si ji proto, že jsem chtěla poznat pravěkou legendu. Alena Vtípilová

Heidi a strašidelný zámek Knížka má 68 stran a obsahuje čtyři dobrodružné příběhy: Heidi se vrací do Vysoké, Heidi a tajemný zámek, Heidi a Nora, Heidi a její loď. Nejvíce mne zaujal příběh Heidi a tajemný zámek. Hlavními postavami jsou: Heidi, je to nebojácná, odvážná, kamarádská dívka. Klára, šikovná kamarádka Heidi. Heidi přijela do Frankfurtu navštívit svoji kamarádku Kláru. Během projížďky se před nimi objeví pohádkový zámek Rotenberg. Holky se rozhodnou ho navštívit, když už jsou téměř nahoře, z hustého křoví vyběhne dívka a varuje je, aby do zámku nechodili, že se tam dějí divné věci. Jak rychle se objevila, tak vzápětí stejně rychle zmizela. Holky se vrací zpátky do kočáru. Po příjezdu domů, vše vypravují babičce Kláry – paní Semanové. Babička jim říká, že Rotenbergové byli jejich vzdálení příbuzní a rozhodne se, že zítra spolu s holkami záhadný zámek opět navštíví. Holky mají trochu strach, přesto se na dobrodružnou výpravu moc těší. Po příchodu na zámek, v zámeckých komnatách vidí krásné staré obrazy, které jsou popraskané, všechno je pokryto prachem a všude se táhnou pavučiny, je vidět, že se o zámek nikdo nestará. Babička se rozhodne spolu s děvčaty na zámku přenocovat. Lehnou si do velké postele, snaží se usnout, v tom se objevuje bílá postava, která jim říká, aby rychle odešli, nebo je potká velké neštěstí. Tajemné zjevení se rychle 19


vzdaluje a Heidi se rozhodne utíkat za přízrakem. Heidi už ho skoro dohání, vtom šlápne na řetěz, řetěz se napne a záhadný přízrak uklouzne a spadne na podlahu. Z přízraku se vyklubala dívka jménem Denisa. Ta se na zámku schovávala před zlým poručíkem, který chtěl zámek prodat. Zanedlouho Denisa nachází nový domov u své tety, přesto má strach, co bude se zámkem. Za pár dní ji teta ukazuje nákresy a sděluje ji, že zámek se nechá opravit a upravit. Bude z něj penzionát, kde budou bydlet a učit se děvčata. Knížku jsem si vybrala sama ve své knihovničce, četla jsem ji dva dny. Líbilo se mi, že se každý příběh odehrává v jiném prostředí. Pavlína Frošová

Lukavická Příšerka – román na pokračování Vojtíšek se spolu s Borkem opatrně sune podpalubím pirátské lodě. Díky svázaným končetinám to jde velmi těžce. Hmatají kolem sebe. Řemeny se jim zařezávají do kůže. Nic. Sucho. Příšerka se snaží převalit na pravobok. Ani tady však nic nenachází. Ani kapička vody. To je k vzteku. Musí se dostat z lodě pryč! Za každou cenu. Ale jak? Vojtíšek se spolu s Borkem opatrně sune podpalubím pirátské lodě. Díky svázaným končetinám to jde velmi těžce. Hmatají kolem sebe. Řemeny se jim zařezávají do kůže. Nic. Sucho. Příšerka se snaží převalit na pravobok. Ani tady však nic nenachází. Ani kapička vody. To je k vzteku. Musí se dostat z lodě pryč! Za každou cenu. Ale jak? V podpalubí je temno. To místo jim připadá strašidelné. Trochu světla sem přeci jen přichází malým okénkem. V rohu se nachází ještě jedna dvířka! Vojtíšek se sem sune. Tlačí na ně nohama. Marné. Borek čichá u skulinky. Teď vyskakuje ke klíčové dírce. „Další zajatci! A nejsou svázaní.“ „Nejspíš nás piráti nerozvázali, abychom jim neutekli,“ myslí si Borek. Vtom do podpalubí přichází pirátova dcera. No není jeho. Spíš se jen pirátovi líbí. Má na sobě šaty, které pro ni pirát ukradl. Jmenuje se Lusy. Nebylo s ní něco v pořádku. Borek to poznal hned. Nemohla mluvit. Byla němá. Uměla však číst a psát. Nyní se šibalsky usmívá. „Přišla jsem vás mučit,“ napsala na zaprášenou podlahu. Nejdřív popadla Příšerku. Jenomže ta Lusy kousla do ruky. To byl jekot. Hned přibíhají piráti. Jeden z nich si nechal přinést meč. Rozpřáhl se a bodl Příšerku do břicha. Vojtíšek se rozplakal. „Co když Příšerka vykrvácí a umře, co pak 20


budeme dělat?“ vzlyká. I Borek se dal do vytí. Přežije Příšerka? Dojedou včas na trh nebo vykrvácí? Michaela Šlitrová

Drbníček Veronika s Dominikem se mají rádi. Ještě že spolu chodí do stejné třídy. Lukáš chodí často za Martinou, tak nevíme, co se z toho vyklube. Marek a Patrik mají oba rádi Markétu. Takže záleží jen na ní. Bára občas lehce kopne pod lavicí Pavla, my si myslíme, že ho miluje. Pavlína se zakoukává do Milana. Dominik se u Martiny převlékal za holku. Naštěstí byl právě karneval. David je pořád větší a větší prďák. Bára asi žárlí na Markétu, protože obě zajímá Pavel, a on si všímá víc Markéty. Martina pořád miluje Davida? Ondra píše při písemce ano i ne. Ale odpověď může být Ondro jen jedna. Michal si holí hlavu kostkama ze stavebnice. Nejsou lepší nůžky? Patrik se musel přestěhovat k Alence, protože teď budou spolupracovat.

21


Autoři ilustrací: Pavlína Frošová – strana 14 David Hájek – strana 13 Eliška Horáková – strana 3, 14 Bára Mašková – strana 2, 15 Ivan Pytlík – strana 6 Michaela Šlitrová – strana 13 Dorota Špásová – strana 4, 19 Matyáš Těšík – strana 6 Patrik Tůma – strana 3, 5, 7, 17 Lucie Tvrzická – strana 8 Pavla Tvrzická – strana 4, 16 Alena Vtípilová – strana 9, 10, 11, 12, 18

REDAKCE: Pavla Tvrzická Dorota Špásová Pavel Rohlík David Hájek Michaela Šlitrová

22

Kvasnice číslo 28, vyšlo v březnu Ze školních lavic

Recommend Documents