Malé jubileum. Ze školních lavic

11 2007

Kvasnice číslo 11, ročník 2007

Malé jubileum Pozorný čtenář se jistě diví. Jaképak jubileum, jestliže tento časopis má na obálce číslo jedenáct. Přiznávám, že je to hodně netradiční. Ale právě koncem června tohoto roku přechází z naší školy do školy ve Slatiňanech Jitka Stehnová, která v lednu a únoru roku 2005 stála u zrodu prvního čísla časopisu Kvasnice a jako jediná z původní redakce spoluvytvářela dalších deset čísel. A to už je výkon hodný zaznamenání. Martin Šustr ji vyzpovídal a její odpovědi poctivě zaznamenal. Který článek si myslíš, že se ti nejvíce vydařil? Martinovy brýle v osmém čísle Kvasnice. Který obrázek se podle tvého názoru nejvíce povedl? Určitě Jan Hus v desátém čísle. Který článek tě nejvíce bavil psát? Rozhovor s mým taťkou v tomto čísle. A ty lehy-sedy za jednu minutu jsem mu i spočítala. Který obrázek tě nejvíce bavil kreslit? K rozhovoru s taťkou jsem nakreslila i jeho portrét, tak ten. Jak se ti líbilo strávit tři roky tímto psaním a kreslením? Líbilo se mi všecko. A je škoda, že už nemůžu pokračovat s dalšími čísly. Které číslo Kvasnic si myslíš, že bylo nejhezčí? První číslo, protože bylo úplně první. Takže Jitko, děkujeme za zajímavé články do našeho časopisu. Ať se ti stejně dobře daří i ve Slatiňanech a třeba si brzy zase něco od tebe přečteme.

Ze školních lavic V polovině dubna jsme se společně vydali do sokolovny ve Slatiňanech na vystoupení tanečních oborů ZUŠ Slatiňany. Devět scénických tanečních vystoupení od nejmladších žáků po nejstarší žákyně se nám velmi líbilo. Nejvíce potlesku sklidily tance Piráti z Karibiku a Lekníny. Další kolektivní sporty, kterým jsme se společně věnovali, byly miniházená, vybíjená a kopaná. K miniházené jsme se scházeli v sokolovně od února do červen 2007


poloviny dubna. Celkem osm tříčlenných družstev a několik náhradníků soupeřilo o prvenství. Po skončení turnaje jsme každý čtvrtek odcházeli na hřiště za obecní úřad, kde jsme se věnovali vybíjené a kopané. V každém sportu se utkala čtyři sedmičlenná družstva, takže i tyto sporty byly našimi žáky masově navštěvované. Odměnou všem družstvům byly sáčky sladkostí, členové nejlepších týmů k nim obdrželi diplomy. V souvislosti s připomínkou Dne Země čtvrťáci a páťáci vyjeli na kolech do Výsonína. Zde jsme se zaměřili na průzkum životního prostředí. Zjišťovali jsme například, jak místní obyvatelé třídí odpad, čím vytápějí své domy, kde berou pitnou vodu, jak mají upravené okolí svých domů i společná prostranství. V závěru jsme zhodnotili klady i zápory života v této místní části obce Lukavice. Na den svatého Jiří prvňáčci prokázali své znalosti čtení a bystrého rozumu. Na malé slavnosti v Městské knihovně Chrudim byli slavnostně pasováni na rytíře Čtenáře. Každý z prvňáčků obdržel při té příležitosti diplom. Soutěž ve znalostech anglického jazyka s názvem „Anglická olympiáda“ organizovala pro málotřídní školy Chrudimska Základní škola Vejvanovice. Naši školu reprezentovala dvě družstva – jedno ve velké olympiádě a druhé v miniolympiádě. Na úvod jsme předvedli volnou disciplínu. Každý přednesl básničku, zahráli jsme scénku a zazpívali písničku. Součástí byl i rozhovor obou týmů. Tým starších žáků (Patrik Zástěra, David Remeš, Jan Horský a Marek Suda) luštil křížovku, kterou měl úplně správně. Psali jsme diktát, ve kterém získal David nejvíc bodů. Skládali jsme věty ze slov. Přiřazovali jsme hlavní města ke státům, ve kterých se nacházejí a určovali jsme národnosti. Byla to velká zábava a moc se nám to líbilo. Celkově jsme se umístili na 5. místě. Tým mladších žáků (Zuzana Součková, Denisa Sedláková a Veronika Dibelková) skončil v miniolympiádě na 4. místě. Zde jsme například vybarvovali obrázky, spojovali je s jejich anglickými názvy, snažili se tvořit anglické věty. Všichni jsme získali diplomy, pastelky, tužky a jiné drobné dárky. Na konci dubna se všichni žáci pátého ročníku zúčastnili dvoudenního testování znalostí, které prostřednictvím CERMATu organizovalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Testovány byly naše znalosti českého jazyka, matematických dovedností a obecných dovedností. Součástí testování byl také žákovský dotazník, ve kterém jsme odpovídali na dotazy týkající se našich zájmů, zálib a spokojenosti s prací ve škole. Výsledky našich žáků v tomto testování jsou na velmi dobré úrovni. červen 2007


V pátek 27. dubna se do naší družiny slétly čarodějnice, mladé i staré, hezké i ošklivé. Navštívili nás i přátelé čarodějové. V tanečním reji byli vyhodnoceni nejlepší tanečníci a tanečnice, odměněny nejlepší masky. Svoje síly změřily čarodějnice s ostatními smrtelníky v různých soutěžích. Soutěžili jsme v přenášení vody na lžíci, skákání v pytli, přetahování lanem, probíhání překážkové dráhy. Všichni vítězové byli odměněni sladkými odměnami. Dobře jsme se všichni bavili a ani se nám nechtělo domů. Už se těšíme na příští rej. Od května do konce června jezdili čtvrťáci a páťáci do Chrudimě na plavecký výcvik. V krytém bazénu jsme se zdokonalovali v různých plaveckých stylech, učili se skákat do vody či zachraňovat tonoucího. Užili jsme si také spousty zábavy a legrace. V hlasování všech žáků školy, které připravili páťáci, zvítězila jako cíl letošního výletu Jihlava. Společně jsme si prohlédli centrum města včetně zbytků středověkých hradeb. Poté jsme navštívili jihlavské podzemí a zavítali do kostela svatého Jakuba. I když měla být přístupna vyhlídka ve věži, nepodařilo se nám sehnat nikoho, kdo by nám otevřel zamčené dveře. To byla jediná vada na kráse jinak velmi dobře připraveného výletu. Poté už od půl dvanácté až do druhé hodiny po poledni jsme se seznamovali se zvířaty v místní zoologické zahradě. Počasí nám přálo, takže výlet neměl chybu. Poslední květnový den vyjeli všichni školáci na oslavu Dne dětí na zámek Nové Hrady. Zde nás čekala prohlídka zámeckých zahrad a některých zámeckých prostor. Zapnuli jsme také své mozkové závity a vydali se na stezku znalostí. Pan učitel nejlepším řešitelům koupil zmrzlinu. O desáté hodině nás v zámku přivítala sama Marie Terezie se svým synem Josefem II. a dalšími členy svého doprovodu. Nakonec jsme až do dvanácti slavili svátek v zámecké cukrárně. V polovině června jsme se vydali do ekocentra Pasíčka v Boru u Skutče. V expozici s trvale postiženými živočichy jsme se seznámili s problematikou a ohrožením volně žijících živočichů, s činností národní sítě záchranných stanic. U každé voliéry jsme se dozvěděli informace nejen o životním stylu daného zvířete, ale i jeho životní příběh. Zhlédli jsme mnoho druhů dravců, sov a větších pěvců, jako je například krkavec či straka. Ze savců jsme viděli jezevce, lišku, psíka, kunu, veverku, rysa, divoké prase a ovce. Poté jsme šli pěšky na návštěvu za panem Vavřincem Toulovcem, rytířem okrádajícím pocestné, do jeho skrýše – Toulovcových Maštalí. Pokusili jsme se objevit poklad, který tu údajně před svou popravou zakopal. Bohužel jsme ale nebyli úspěšní. Tak snad příště... červen 2007


Páťáci vyjeli ke konci školního roku s panem učitelem do slatiňanské školy, aby se seznámili se svými budoucími vyučujícími a prohlédli si učebny, ve kterých si budou od příštího školního roku rozšiřovat své vědomosti. Vyučující z druhého stupně spolu s panem ředitelem zodpověděli našim žákům všechny jejich otázky. Starší školáci si před prázdninami zopakovali pravidla silničního provozu v rámci Týdne dopravní výchovy. Probrali jsme společně dopravní značky, pravidla chování na vozovce, řešení jednoduchých i složitých křižovatek. Osvojili jsme si bezpečnou jízdu na kole. Poté se vydali na cyklistický výlet směr Tři Bubny a Kočí.

Reportáž z miniházené Do turnaje v miniházené se přihlásilo osm družstev. Družstva jsme pojmenovali Šelmy (Standa, Pavel a Honza), Cobra 11 (Patrik, David a Lukáš), Kids from Lukavice (Pavlína, Marek a Zdenda), Simpsonovi (Denisa, Sára a Dominika), Žraloci (Lukáš, Michal a Marián), Smajlíci (Veronika, Gábin a Daniela), Spidermani (Mariánka, Tereza a Vendulka), Dinosauři (Dominik, Tomáš, Veronika, Eliška a Nikola). Na prvním místě skončila Cobra 11 se skóre 143:12, druzí byli Smajlíci se skóre 82:22, třetí Šelmy se skóre 46:27, čtvrtí Kids from Lukavice (51:47), pátí Žraloci (35:44), šestí Spidermani (21:66), sedmí Simpsonovi (12:78) a konečně osmí Dinosauři (8:102). Pro Cobru 11 nebyl žádný zápas těžký, protože všechny týmy rozdrtili. Smajlíků jsme se zeptali: Které družstvo bylo pro vás nejtěžší? – Cobra 11. Hrálo se vám dobře? – Ano. Mysleli jste si ze začátku, že budete první? – Ano. Které družstvo bylo pro vás nejlehčí? – Dinosauři. David Remeš

Co jsme vypátrali v Poličce Ve středu 11. dubna jsme se vydali do Poličky. Cesta autobusem nám trvala asi padesát minut. Nejprve jsme se šli podívat do kostelní věže, kde se narodil a žil Bohuslav Martinů. Cestu do bytu lemovalo 198 schodů. Všimli jsme si pěti velkých zvonů – jeden byl původní a čtyři novější. O Bohuslavu Martinů jsme se z povídání naší průvodkyně dozvěděli hodně červen 2007


zajímavého. Malý Bohuslav měl otce ševce a ve věži pracoval jako ohlašovatel případných požárů. Jejich světnička měla jako vybavení také hlásnou troubu. Neuvěřitelné bylo, kolik lidí se do tak malého bytu vešlo a že na schodišti chovali kozu. Poté jsme navštívili výstavu „Husitské války a středověk“. Mohli jsme si vyzkoušet různá brnění a dívčí oblečení. Taky jsme si mohli obtisknout pečeť, zahrát si některé středověké hry. Viděli jsme záznam husitské bitvy u Sudoměře. Středověk jsme si osahali přímo ve městě. Navštívili jsme radnici, kde jsme se podívali na model středověké Poličky a poté jsme vystoupali dovnitř hradeb a zkusili si, jak bychom se cítili jako obránci města. Chvilka času nám zbyla také na nákup zmrzliny. Vyučování se nám líbilo. Tereza Milčinská a Iveta Mrowietzová

Jak se žije ve Výsoníně aneb naše názory Ve Výsoníně jsou rodinné domky a nad Výsonínem rekreační chaty. Když jsme jeli po silnici, všiml jsem si, že ve zdejších silnicích je hodně děr a hrbolů. Viděl jsem, že okolí domů je někde moc pěkné, ale někde jsou rozházené věci. Od místních obyvatel jsme se dozvěděli, že plast třídí, papír pálí, bílé sklo třídí a barevné sklo dávají do popelnic. Když chtějí jít z vesnice do přírody, stačí ujít pár kroků. Ve vesnici se nachází malé hřiště, hasičská zbrojnice, obchod a těsně vedle vesnice je restaurace s hospodou. V domech obyvatelé vytápějí uhlím, plynem a někteří i elektřinou. Vodu berou ze studní a z vodovodu. Ve Výsoníně bych zvětšil obchod, opravil silnice a umístil sem kontejner na papír. Ale bydlet bych zde nechtěl. Janek Špás Většina silnic je ve Výsoníně z asfaltu. Domy jsou pěkné, ale některé mají opadanou omítku. V okolí domů se nacházejí sady, květinové i zeleninové zahrady. Obyvatelé dávají odpady do popelnic a třídí plasty a sklo. Vandalismus zde není, alespoň jsme po něm nenašli žádné stopy. K občanské vybavenosti patří obchod, restaurace a hřiště. Většina lidí vytápí domy dřívím a uhlím. červen 2007


Kvalita životního prostředí je zde dobrá, protože tu je čerstvý a čistý vzduch. Ve Výsoníně bych ale nechtěl bydlet, protože to je docela daleko od školy. Zlepšil bych hřiště – to bych zvětšil, upravil bych okolí některých domů, mnohde by stačilo pořádně uklidit. Lukáš Pavlas Okolí domů mají někteří Výsoňané nádherné, protože se starají o pěkné zahrádky s kytkami a sady, v jedné zahradě jsme objevili krásně umístěný vlastní rybník. Někde jsme naopak objevili rozházené věci kolem domu a neupravené zahrádky. Patrik Zástěra

Lukavický desetiboj, aneb jak jsme zdatní? Také v letošním školním roce jsme se společně pokoušeli zvítězit sami nad sebou v deseti disciplínách. Letošní ročník přinesl zajímavou situaci – na prvním místě se ocitli dva závodníci, oba se shodným počtem bodů a oba překročili loňský školní rekord Ondry Drápalíka o osm bodů. V přeskocích švihadla byl nejlepší Patrik Zástěra – za minutu ho dokázal přeskočit 128krát. Ve šplhu exceloval Lukáš Hoch – šplhadlo u školy zdolal za 5,24 sekund. V košíkové všechny předběhl Lukáš Bouška – po driblingu vstřelil koš za 4,01 sekundy. V házené se nejrychleji třikrát trefil do branky David Remeš – za 12,76 sekund. Lukáš Pavlas dokázal udělat 55 lehů–sedů za minutu. V hodu medicinbalem byl nejsilnější David Remeš – dokázal ho odhodit do vzdálenosti 490 cm. V běhu na 12 minut dokázal porazit starší žáky prvňák – Marian Jeníček uběhl 2015 metrů. Podobně v běhu na 50 metrů zvítězil druhák – Gábin Nekut zdolal tuto vzdálenost za 9,06 sekund. Hod kriketovým míčkem šel nejlépe Lukáši Pavlasovi – míček hodil do vzdálenosti 31 metrů. A ve skoku dalekém z místa byla nejlepší Veronika Horáčková – skočila 186 cm. Před uzávěrkou jsme zkusili tipovat letošního vítěze a pořadí na prvních pěti místech. Na prvním místě všichni tipující uvedli Patrika Zástěru. Na dalších místech Honzu Horského, Lukáše Pavlase, Janka Špáse. Na jednom tipu se objevila také Veronika Horáčková. Mezi první pětku se ale tipujícím zatoulali Marek Suda (devátý) a David Remeš (třináctý). A letošní výsledky? První místo obsadili Patrik Zástěra a Lukáš Pavlas v novém školním rekordu – 374 bodů. Na druhém místě skončil Janek Špás, na třetím Honzík Horský a konečně bramborovou medaili obdržela dívka, Veronika Horáčková. David Remeš připravil do časopisu rozhovor s oběma vítězi. První odpovídal Lukáš Pavlas, po něm Patrik Zástěra. červen 2007


Která disciplína byla pro tebe nejlehčí? Hod kriketovým míčkem. Švihadlo a střelba na koš. Co bylo naopak nejtěžší? Oba se shodli na stejné odpovědi: Střelba na branku. Jaký byl tvůj nejtěžší soupeř? Patrik Zástěra. Lukáš Pavlas. Trénoval jsi na desetiboj doma? Opět se oba shodli na stejné odpovědi: Ne. Líbí se ti soutěžit v desetiboji? A opět stejná odpověď: Ano. Koho jsi tipoval jako vítěze desetiboje? Myslel jsi, že to budeš ty? Raději jsem netipoval. Sebe jsem jako vítěze netipoval, ale myslel jsem, že budu v první trojce. Bavilo tě víc plnit disciplíny na hřišti, nebo v tělocvičně? Oba závodníci shodně odpovídají: Venku na hřišti. Myslíš, že ti šly všechny disciplíny dobře? Jak které. Něco mi nesedlo. Většina mi šla, nedařilo se mi jen ve střelbě na branku. Myslíš, že skóre 374 bodů je hodně dobré? Oba si shodně myslí: Ano. Lukášovi přejeme, aby se mu ve sportu dařilo také ve škole ve Slatiňanech. A Patrikovi budeme držet pěsti, aby v příštím školním roce svůj rekord ještě překonal.

Moje postřehy z výletu Ve středu 23. května jsme navštívili město Jihlava. Jihlavou procházela starobylá hranice mezi Čechami a Moravou. Jihlavské náměstí je největší z celé České republiky. Uprostřed stojí Prior a jak pan učitel řekl: „Prior celé náměstí zkazil.“ Vedle Prioru stojí dvě kašny, jedna Neptunova a druhá Panny Marie. V jedné z bočních ulic jsme navštívili kostel svatého Jakuba, který je v barokním slohu. V tomto kostele jsme chtěli vystoupat do vyhlídkové věže, ale to se nám nevydařilo, protože měli zavřeno. Na náměstí jsme si dále prohlédli kostel svatého Ignáce. Pod ním jsme navštívili katakomby, které červen 2007


původně sloužily jako sklepy a skladiště zboží. Byly vytesány ve skále pod všemi měšťanskými domy. Dokonce jsme spatřili tunel, ve kterém žijí duchové. Zřejmě to způsobuje nerost, kterému se říká baryt. Před obědem jsme došli do zoologické zahrady. V Jihlavě se nám moc líbilo. Jitka Stehnová Na výletě v Jihlavě se mi líbilo náměstí, v jihlavském podzemí se mi hrozně líbila chodba, o níž jsem se dozvěděl, že tu bydlí duch. Viděl ho jeden reportér z Novy, který zde dvě noci přespal. Taky se mi líbilo, že v té jeskyni svítila nějaká hmota. V zoologické zahradě se mi nejvíc líbili tuleni, opice, kočkovité šelmy – z těch nejvíc tygr a hrozně se mi líbil pták, něco jako čáp, kterého jsme provokovali jídlem a on kloval do skla. Taky se mi líbili papoušci, hrošík, draví ptáci, orli, rehci a poštolka. A pochopitelně dětský koutek a tobogán do písku. Patrik Zástěra V Jihlavě jsme se nejdříve koukli na kašnu s Neptunem – vládcem moří. Pak jsme šli do katakomb (podzemí). Dozvěděli jsme se, že je tu na jednom místě baryt a ten způsobuje podivné záření, jako kdyby ze stěny vystupoval duch. Pak jsme šli do zoo. Rozdělili jsme se a šli jsme, kdo s kým chtěl. Prohlédli jsme si různá zvířata. Poté jsme hledali stánek s občerstvením, co jsme dostali zadarmo. Potkali jsme klokana, který rozdával zadarmo bonbony. Pak jsme si šli namalovat obličej, jako různá zvířata – třeba na tygra. V zoo jsme si ještě s Terčou koupili kaktus. Výlet se mi líbil. Daniela Málková

Ze školních sešitů Leknutí

Každý den chodím okolo velkého plotu, kde je všude cedule s nápisem Zlý pes, Pozor zlý pes, Tady hlídám já, Jsem u branky za tři vteřiny a jiné nápisy. Jednou jsem šla kolem a hrom do police! Najednou se otevírá branka a co nevidím, z branky vykoukl velikánský pes. V duchu si říkám: „Co mám dělat? Mám mu dát kuře, co jsem koupila, nebo mám utéct?“ Najednou se pes usměje a naznačuje, abych si s ním šla hrát. Dnes už vím, že pes je hodný a jmenuje se Robi. Někdy, když jdu okolo, tak si s ním zase hraju. Iveta Mrowietzová červen 2007


Zlý i hodný pes

Jednou jsem šel jako každý den kolem vysokého plotu s cedulkou, na které bylo napsáno „POZOR VELKÝ ZLÝ PES“. Když jsem si cedulku zrovna četl, dírou v plotě se něco chlupatého dostávalo pro kost. Tak jsem zadupal. Vtom se ozvalo strašné vrčení a kňourání. Pozdě jsem pochopil, že je to pes. Rychle jsem vzal kost a začal utíkat. Ovšem v plotě je branka a já jedním okem zjišťuju, že je otevřená. A v ní stojí obrovský pes s míčem. Štěká a já si přemýšlím, kam mě hryzne. Ale pes si asi myslel, že na něj předtím u plotu něco spadlo, tak mě nechal být. A když viděl, že mám kost, chtěl ji dostat. Bez rozmýšlení jsem mu ji dal. Ale on mě jen tak nechtěl pustit domů. Chtěl si asi házet s míčkem. Přestal jsem spěchat. Spolu se psem jsme běhali a házeli si míček. Stali se z nás dobří kamarádi. Na tu historku s tlapou jsme zapomněli. Patrik Zástěra

Příběh toulavého psa

Žil jsem v útulku a jednoho dne si mě vyzvedl jeden pán, který se o mě hezky staral. Ovšem jednou mě vyhodil z domu a já jsem utekl do lesa. Tam jsem potkal jiného psa. Skamarádili jsme se spolu. Až po dlouhé chvíli jsme zjistili, že máme velký hlad. Vydali jsme se proto do vesnice pro něco k snědku. A tam jsme spatřili malou holčičku, která nesla v košíčku hodně voňavé dobrůtky. Uviděla nás a vzala si nás k sobě domů. Tam nám dala najíst a rozhodla se, že si nás nechá. A my jsme byli šťastní. Veronika Horáčková

Kino

Tatínek nám koupil lístky do kina. V sobotu jsme se tam tedy vypravili. Můj bráška měl motýlka, táta kravatu a oblek a já s mamkou večerní šaty. Film se nám líbil, ale stalo se něco podivného. Bráška najednou zvolal: „To je krása!“ Ovšem hned k nám přišla paní uvaděčka, která to v kinosále hlídá a řekla nám: „Že vás odtud vyhodím!“ Teprve pak vydržel bráška stále potichu. Jitka Stehnová

Můj speciální vynález

Já si myslím, že by se měl vynalézt dalekochod. Vypadal by přesně jako dalekohled, akorát by měl místo toho zaostřovacího kolečka jeden čudlík. Fungoval by tak, že by ses kouknul třeba na nějaký kopec, tam bys měl takové zaostřovátko (v tom dalekochodu), stisknul bys čudlík a najednou bys byl na tom kopci. Janek Špás červen 2007


Na světě chybí stroj času, který by nás vrátil do minulosti. Sestrojil bych ho ze železa, dřeva, kliček, kol, kůže, sedadel, motorů a výfuku. Používal by se tak, že by se nastartoval a sedli bychom si na sedadlo. Potom bychom určili dobu a do té doby bychom se v mžiku přenesli. David Remeš

Co jsme se dozvěděli o Marii Terezii a Josefu II. V Nových Hradech jsem se dozvěděl, že měla Marie Terezie 16 dětí. Také jsem předtím nevěděl, že usedla na trůn, když jí bylo 23 let a že byla arcivévodkyně. Neznal jsem pověst o Třech Bubnech a nevěděl jsem, že je z těch let, kdy panovala Marie Terezie. Zjistil jsem, že Josef II. byl římský císař a že v Čechách, na Moravě a ve zbytku Slezska zrušil nevolnictví. Jeho první manželka byla Isabela Parmská a druhá Marie Josefa Bavorská. Také jsme tam luštili tajenku a pak dostali od pana učitele zmrzlinu zadarmo a ještě jsme se podívali na zámek. Janek Špás

V Nových Hradech jsem se nově dozvěděl, že Marie Terezie měla tyto děti: Marie Alžběta, Marie Anna, Marie Karolina, Josef II., Marie Kristina, Marie Alžběta, Marie Amálie, Leopold II., Marie Karolina, Ferdinand, Marie Antoinetta, Maxmilián František. A také je pro mě nová osoba – první manželka Josefa II. Marie Josefa Bavorská. Na zámku to bylo docela dobré, ale až na to, že jsem se nemohl zúčastnit postřehovky. Ale jsem rád, že jsem si zahrál Josefa II. Martin Šustr Dozvěděl jsem se, že Marie Terezie měla 16 dětí. A taky jsem se dozvěděl, že se narodila 13. 5. 1717 a zemřela 29. 11. 1780. V roce 1743 byla Marie korunována v Praze na českou královnu ve svých 26 letech. Byla to arcivévodkyně. Její manžel byl František I. Štěpán Lotrinský. Její nejstarší syn se jmenoval Josef II., červen 2007


který po její smrti usedl na trůn. Byl korunován v roce 1764 na římského krále. Zrušil nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jeho první manželka byla Isabela Parmská a druhá byla Marie Josefa Bavorská. Líbila se mi stezka s úkoly a taky divadlo s Marií Terezií, jejím manželem a dětmi a taky zmrzlina, kterou jsme měli od pana učitele zadarmo. Patrik Zástěra

Lukavická Příšerka – 3. díl románu na pokračování V devátém čísle časopisu Kvasnice jsme naši Lukavickou Příšerku opustili nedaleko Britských ostrovů. Nyní se můžete začíst do dalších dobrodružství tak, jak je pro naše čtenáře postupně vymýšlíme. I když se Vojtíškovi, Borkovi i Příšerce na Britských ostrovech velmi líbilo, lidé se jich velmi vážili, byli pohostinní, přece jen nastal čas rozloučení. Naši přátelé začali připravovat člun na další plavbu, doplnili zásoby pitné vody a jídla. Domorodci jim na mapě ukázali, kudy mají dál cestovat. Zjistili, že je čeká daleká cesta přes oceán. Při rozloučení se s nimi sešli snad všichni obyvatelé ostrova. Mávali jim ještě dlouho poté, co odrazili na širé moře. Po delší plavbě se chtěl Borek vykoupat v moři. Když ale skočil do vody, rychle se vyškrábal zpět do lodi a celý se třásl. Příšerka sáhla do vody a zjistila proč: „Fujtajbl, to je ale ledová voda.“ „Tak to už budem asi někde tady,“ prohlásil Vojtíšek a ukázal na mapě místo vedle velkého ostrova. „Grónsko,“ přečetli malý nápis na ostrově. Pluli dál, ale najednou uviděli na obzoru velké bílé tečky. Když se přiblížili, zjistili, že to jsou obrovské ledovce. Blížili se k nim velkou rychlostí a nikoho nenapadlo, že by měli zpomalit. Vtom události nabraly rychlý spád. Bum, bum, bum. Tři rány, jako když padá dům. A do člunu se valí voda. Vojtíšek zakřičel: „Havarovali jsme! Vyskočte na led!“ Člun se začal velkou rychlostí potápět. Ani se nenadáli a přišli o všechno. Hlavně, že všichni stačili vyskočit. Rozhlédli se kolem sebe. Sedí na malém ledovci, který v moři pomalu odtává. Drkotají zuby. Jak dlouho vydrží bez jídla? Tak takhle vypadá konec? Vtom zdálky jakoby poznávali melodii nějaké písně. „Výprava velrybářská ke břehům Grónska nezdařila se, protože nejeli jsme na velryby, ale na mrože.“ To jsou asi červen 2007


halucinace. Kdo by tady zpíval česky? „...na pobřeží místo ženskejch mávaj tučňáci, v tomhle kraji beztak nemáš žádnou legraci,“ zní melodie, jakoby se blížila. A vtom... Velrybářská loď. Rychle. Jde o každou minutu. Jako o překot poskakují po ledu, mávají a volají o pomoc. Loď zpomaluje. Sláva, jsme zachráněni! Celé posádce moc poděkovali za záchranu života. Zjistili, že na lodi jsou téměř samí čeští námořníci a že plujou na Island. Lov velryb nestál za nic. Jen snědli a vypili všechny zásoby. Majitel lodi je nejspíš všechny vyhodí, tak se budou snažit nalodit na jinou loď. Vojtíšek s Borkem a Příšerkou jim moc poděkovali a na Islandu se s nimi rozloučili. Island se Příšerce příliš nelíbil. Samé teplé prameny tryskají ze země, samé kameny, žádné stromy. Až jí z toho pohledu rozbolel zub. Když společně doputovali do Reykjavíku, vedla jejich první cesta do obchodu. Tam si nakoupili potraviny a zeptali se, zač by jim prodali člun. Vylíčili Příšerku jako velkou čarodějku, která má kouzelnou moc. A zvlášť jeden její zub. Lidé v obchodě ztichli a nabídli jim, že jim dají člun za Příšerčin zub. Naši přátelé souhlasili. Tak Příšerka přišla o svůj bolavý zub a vyměnila ho za zánovní kocábku. Borek s Vojtíškem a Příšerkou rychle naložili do člunu zásoby a ujížděli pryč. Dobře věděli, že se na ně Islanďané naštvou, až zjistí, že Příšerčin zub nemá žádnou kouzelnou moc. Najednou se zablesklo. Borek leknutím upustil kormidlo a loď se zakymácela. V tříšti vln spatřili naši přátelé loď s pirátskou vlajkou. Rychle se blížila. Pirátská loď byla o třídu rychlejší, takže vzdorovat nemělo smysl. Piráti ocenili hladký průběh zajetí, jen se jim nelíbilo, že kořist byla hodně hubená. Naše přátele piráti odvezli na své lodi k jednomu z Faerských ostrovů a zde je přivázali ke stromu. Vojtíškovi se naštěstí podařilo skrýt v rukávu malý nůž. Tím rozřezal svá pouta, osvobodil Příšerku i Borka. Společně utíkali k přístavu. Piráti tu noc oslavovali své vítězství a vypitého rumu bylo přece jen příliš. Vojtíškovi a Borkovi se podařilo dostat na jednu z pirátských lodí. Vykasali plachty a kormidlo natočili na volné moře. Vtom zadul mocný vítr, že se Příšerce taktak podařilo naskočit. Dostali se na volné moře a zde osamoceni pluli několik dní. Museli neustále hlídkovat, aby nenajeli na ledovec. A že jich kolem plavalo! Jednou večer spatřil Vojtíšek v dálce pobřeží. Opatrně přistáli, aby nabrali nové zásoby. Pevnina byla pokrytá ledem. Nemuseli dlouho odhadovat, kam se dostali. „To je určitě Grónsko,“ vydechla Příšerka. Tak daleko od domova ještě žádný z nich nebyl. Janek Špás, Patrik Zástěra a David Remeš

Předprázdninový rozhovor O rozhovor do časopisu Kvasnice jsme tentokrát požádali pana Miloslava Stehna, který na naší škole vede Klub rodičů. Za odpovědi na naše otázky mu děkujeme. Co vlastně Klub rodičů dělá? Při svých schůzkách, které jsou dvakrát ročně, se vyjadřuje k jednotlivým akcím červen 2007


v daném školním roce. Dále řeší případné připomínky rodičů vůči škole. Z příspěvků rodičů pomáhá financovat některé pomůcky a akce školy. Jak se Vám líbí naše škola? Lukavická základní škola doznala za posledních pět let značných změn. Namátkou bych vyjmenoval alespoň některé z těch, které se mi líbí: přístavba školy pro prvňáky, rozšíření družiny a vytvoření multimediální knihovny. Jaké to tu bylo, když jste sem chodil Vy? Do první třídy jsem nastoupil v roce 1978. Ve třídách byly lavice spojené v řadách, které pamatují naše babičky a dědové. Postupně docházelo k výměně za klasické školní židle a stoly, budovala se školní jídelna a družina. Pro cvičení venku bylo vybudováno malé hřiště u školy. Za našich školních let se zde pro žáky nenabízely žádné zájmové kroužky jako v současnosti. V čem se od té doby naše škola zlepšila a v čem zhoršila? Myslím si, že v současnosti jsou žáci vůči svým učitelům otevřenější a dokážou jednotlivé problémy řešit týmovou spoluprací. Žáci mají možnost využívat moderní technologie k výuce. Na druhou stranu se klade malý důraz na grafickou úpravu ručně psaného textu. Co Vy sám byste v naší škole ještě změnil? Je potřeba přebudovat hřiště vedle školy a rozšířit stávající šatny uvnitř budovy, ale vše je závislé na přidělených financích. Vzpomínáte si, s kým jste ve škole nejvíc kamarádil? Na naše školní léta, která se odvíjela čtyři roky zde na škole v Lukavici a další čtyři roky ve Slatiňanech, si rádi zavzpomínáme na našich školních srazech. Který předmět Vás ve škole nejvíc bavil a který jste se naopak učil nerad? Nejvíc mě bavila matematika, kterou potřebuji dodnes ve své profesi geodeta. A který předmět mě bavil nejméně? Nejspíš cizí jazyk. Učili jsme se rusky. Letos jsme pozorovali některé lukavické stromy. Jedním z nich byla lípa u školy. Jakou největší událost z našich dějin mohla podle Vás zažít? Z novodobých dějin určitě události druhé světové války. Jakým cizím jazykem se domluvíte? A kdy jste ho naposled použil při rozhovoru? Učil jsem se ruský a německý jazyk. Při návštěvě bývalé Německé demokratické republiky jsem potřeboval k domluvě němčinu. Ve škole soutěžíme v deseti disciplínách Lukavického desetiboje. Kolik červen 2007


byste Vy dokázal udělat lehů–sedů za jednu minutu? Myslím si, že leckterý žák ze zdejší školy by mě v této disciplíně porazil. Já bych dokázal za minutu zvládnout asi čtyřicet lehů–sedů. Připravila Jitka Stehnová

Čím bychom chtěli být Já bych chtěl být fotbalistou nebo prodavačem. Fotbalistou proto, že mě fotbal baví hrát, a trochu se tam sportuje. Prodavačem proto, že když jdu do krámu, moc se mi tam líbí a vždy si se sestrou na to hraju. Já jsem prodavač, ona se různě převlíká jako jiný a jiný zákazník. A potom se vyměníme, ale mě víc baví být prodavačem. Asi to je dědičné, protože taťka s dědou si také přáli být prodavačem. I druhý děda se strejdou si přáli být prodavačem. Bratránek se mi směje, ale já mu řekl, že si u mě určitě něco koupí. Sice se zase zasmál, ale když jsem prodával ve Výsoníně před Pohádkovým lesem, koupil si u mě nanuk. A já jsem řekl: „Když jsem říkal, že chci být prodavačem, tak ses mi smál, že si u mě nic nekoupíš a najednou vidíš, že je to pro mě dobré zaměstnání.“ A on mi odpověděl: „Asi máš pravdu.“ A prodával se mnou. Najednou jela kolem na kole jedna paní a taky si koupila nanuk na posilnění a nevěděla, kudy má jet do Výsonína. Tak jsme ji nasměrovali nazpátek. Potom se mi bratránek přiznal, že chce být také prodavačem jako já. Pavel Šlitr Já bych chtěl být hasičem, protože jím je i tatínek. Na tomto povolání se mi líbí, že hasí oheň a pomáhají ostatním. A já mám taky rád vodu. Anebo bych chtěl být policistou, protože střílí z pistole a hledá lupiče, děti a další osoby. Policisté taky dávají pokuty a hlídají, aby byl pořádek na silnici. Honza Horský Chtěla bych být lékařkou. Nevím, proč se mi to líbí, ale bylo by dobré, kdyby někdo z rodiny onemocněl, nemuseli by jezdit k doktorce. Měli by ji totiž doma. A kdybych byla nemocná já, vyléčila bych se sama. Pavlína Drápalíková Chtěl bych být zemědělcem. Baví mě opravovat traktory, vyvážet hnůj, sekat, vozit obilí, sít, orat, stříkat, sekat trávu, balíkovat, vozit balíky, jezdit do lomu, vybírat hnůj, vozit dřevo, chodit pouštět dobytek, vyvážet železo. Chci spravovat kombajny, vozit obilí do sila, sekat kukuřici. Tomáš Kloboučník červen 2007


Chtěl bych být traktoristou. Líbí se mi, že sedím za volantem, mohu vozit všelijaké konstrukce, i písek, kamení, prostě se mi líbí traktor. A ještě chci být automechanikem. Tam mohu být špinavý, odtáhnout auto do opravny a tady ho dát do úplného pořádku. Marek Suda Já bych chtěla být květinářkou jako mamka, protože se mi to povolání líbí. Ráda dělám doma kytky. A někdy chodím pomáhat mamce do práce – připravím manžetu, věnečky a kytky. Hana Kropáčková

O Slavickém pokladě Ve Slavické oboře se skrýval skřítek Bonifác. Jednou za rok se vydal na svět, aby se přesvědčil, jestli je všechno tak, jak má být. Jednou se snažil vyjít na svět a když se skoro vynořil z jámy, vystrčil hlavu a někdo ho praštil lopatou, protože si myslel, že je to krtek nebo něco jiného. A tak zaspal dalších padesát let. Jednoho dne se dostal na svět a nepřestal se divit. Všude byla auta a moderní věci. Lidé tu chodili na houby, když si ho právě všiml malý David a chtěl si ho vzít do akvárka. Skřítek se polekal a malému Davidovi řekl o pokladu. David se tedy vydal do skal s krumpáčem a lopatou pro poklad. Ovšem cestou musel splnit tři úkoly. Jenže dnešní lidé, hlavně ti mladí, jsou pohodlní, a tak z toho skřítek lehce vyvázl. A poklad čeká na někoho z vás. Jitka Stehnová

Květnové čtení V květnu všechno kvete. Maminka v květované sukni jde s tatínkem do kvetoucího sadu, tatínek natrhá kvítka a dá je mamince. Jejich syn je zatím v kvítkové zahrádce a čte si vtipy o květech a dcera encyklopedii o zahradních květech. V ten den měla maminka narozeniny a přišla teta s plnou náručí kvítí a strejda jí dal kvítkovaný ubrus, na který si teta položila květované nádobí, které červen 2007


dostala od bratra. Na něm byl uvařený květák. Babička s dědou, taťka a děti dali mamince velký dárek, vysadili jí tu největší zahrádku samými květy a všichni jí dali květnovou pusu. Byl krásný den měsíce května. Patrik Zástěra V květnu všechno kvete. Na prvního máje táta vzal do ruky kvítky a šli si dát s mámou pusu pod strom plný květů. Babička si doma četla časopis Květy, sestřenka pracuje v květinářství. Teta Květa je doma a vaří. Za naší babičkou vždycky na prvního máje přijde děda a mluví velice květnatě. Babička a maminka mají na zahradě hodně květin a květů. Na okně mají květináče s květinami. Na záclonách a ubrusech mají vyšívané květy. David Remeš

Dopis Jeníčkovi a Mařence Jeníček a Mařenka Chaloupka 78 839 76 Perníkov

V Lukavici 3.5.2007

Ahoj Jeníčku a Mařenko. Chtěla bych Vám něco poradit: až budete muset jít s tatínkem do lesa, držte se ho a nikdy ho nespusťte z očí. A kdyby se to stalo a tatínek by Vám zmizel, vylezte na strom a koukněte se, jestli nevidíte baráček nebo světýlko. Kdybyste ho viděli, běžte opatrně, protože s velikou pravděpodobností je to baba Jaga nebo ježibaba, která bydlí v perníkové chaloupce a chce si Vás vykrmit a sníst. A když Vás chytí, poslechněte ji. Ale kdybyste si měli sednout na lopatu, řekněte, že to neumíte a ježibaba si na ni sedne a vy ji hodíte do pece. A potom si utrhněte pár perníčků, abyste si něco vzali na památku a hned utíkejte. Třeba trefíte domů. Což je taky malá pravděpodobnost. Zdraví a radí Jitka Stehnová PS: Pak mi odepište, jak to dopadlo.

Veselý kviz V rubrice „Kdo jsem?“ jste na obrázku či podle vyprávění měli poznat Annu Jagellonskou. Správná řešení jsme do uzávěrky 20. května obdrželi od Patrika Zástěry, Jitky Stehnové, Lukáše Pavlase a Zdendy Zástěry. A jak to vypadá s „Veselým historickým kvizem“? Fořta bychom našli v lese, v šolcovně sídlil rychtář, držgrešle je chamtivec a lakomec, portál objevíme při vstupu do budovy, červen 2007


řezanka je nařezaná sláma a ve špýcharu se skladovalo obilí. Správné řešení 1b), 2a), 3c), 4c), 5b), 6a) nám do 20. května zaslali Zdenda a Patrik Zástěrovi. O prázdninách se můžete pokusit zakroužkovat správné odpovědi v následujících otázkách: 1. Kterou rostlinu můžeme spatřit kvést v okolí Lukavice? a) kapraď samec b) hluchavku bílou c) protěž alpskou

3. Jaký způsob likvidace odpadu je ekologický? a) recyklace b) odvoz do ciziny c) spalování na skládce

2. Který hrad si nechal vybudovat Václav IV. jako své reprezentační sídlo? a) Křivoklát b) Točník c) Karlštejn

4. Janě je 10 let. Před kolika lety dosáhla polovičního věku? a) před pěti lety b) před šesti lety c) před sedmi lety

Další podobné otázky najdete na internetu na našem webu http://kviz.aspweb.cz. Po ukončení testování si sami zkontrolujete správnost svého řešení.

Lukavické stromy V osmém čísle časopisu Kvasnice jste se mohli dozvědět o tom, že v letošním školním roce jsme věnovali svou pozornost některým stromům v naší obci. V květnu jsme celý projekt ukončili a výsledky projektu jsme zveřejnili na internetu na adrese http://strom.yc.cz, kde se s nimi můžete seznámit. Do našeho časopisu jsme vybrali alespoň některá historická pátrání Daniely Málkové, Martina Šustra a Davida Remeše.

Kaštan jedlý

Tento strom pamatuje nejstarší chemickou továrnu, která byla postavena v naší obci roku 1839. Byla nejstarší chemickou továrnou v Čechách, vyráběla kyselinu sírovou z kyzů, které se těžily pod Lukavicí. Důlní šachta se tu budovala již v 16. století. Poslední objekty k výrobě kyseliny sírové byly v roce 1905 zlikvidovány a přemístěny do Slatiňan. V roce 1891 byla rozdělena zemská jednota hasičská na českou a německou. Od té doby se datuje obrození našeho českého hasičstva. červen 2007


Buk lesní

V mládí náš strom zažil budování kanalizace v obci. V roce 1968 bylo položeno prvních sto metrů kanalizace. V roce 1969 oslavila tělovýchovná jednota Sokol Lukavice své padesátileté trvání. Poté přišlo na řadu budování mateřské školy. V bývalém sadě byly položeny základy pro její stavbu. Agitační dvojice složené z poslanců Místního národního výboru (což je dnešní Obecní úřad) a z výboru Národní fronty (ten tvořili vybraní občané, které vedli komunisté) navštěvovaly jednotlivé rodiny v obci, aby získaly jejich závazky hlavně na výstavbu mateřské školy, ale i na jiné plánované akce. Na stavbě mateřské školy lidé z Lukavice odpracovali zdarma celkem 6 380 hodin. Říkalo se tomu Akce Z. Dnes se nám to zdá divné, ale dřív stavební firmy pracovaly pouze na velkých stavbách. Slavnostní otevření mateřské školy se uskutečnilo 30. srpna 1980, těsně před začátkem školního roku. Učitelky mateřské školy poté pořádaly pravidelné průvody dětí nazvané „Z pohádky do pohádky“. Děti se svými rodiči vycházely od budovy mateřské školy a pokračovaly až do lesa za Výsonínem, kde jim lidé hráli různé pohádky.

Expedice Šumava 2007 Expedici pro členy školního ekotýmu do Národního parku Šumava připravila na první červnový týden paní ředitelka s paní vychovatelkou. Autentické zápisky z výpravy poskytla ostatním čtenářům Jitka Stehnová. V neděli 3. června jsme vyjížděli od školy v sedm hodin. První zastávka byla na hradě Zvíkov. Na hradě jsme viděli moderní umění, které se nám moc nelíbilo. Taky tam byl erbový sál, rytířský sál, přípravna jídel, jídelna, taneční sál a věž Markomanka. Hrad je chráněn ze tří stran řekami Vltavou a Otavou. Na zámek Blatná nás nepustili, protože jsme nebyli objednaní. Tak jsme si prohlédli alespoň park. Zde byli pávi, daňci a kvetly tu lekníny a stulíky. Další zastávkou byl hrad Rabí. Na nádvoří jsme objevili dřevěného koně na houpání. Všechny děti se na něm zhouply i paní ředitelka. Jen paní Čtveráková s paní vychovatelkou se zhoupnout nechtěly. Pak se dostavil pan průvodce. Nebyl moc hezký, ale tuto prohlídku podal tak srandovně, že jsme byli všichni zticha. Taky nám dával hádanky, jednu pro dospělé a jednu pro děti. Zjistili jsme, že se ve středověku říkalo záchodům prevét. A že na hradě Rabí byl nejstarší český septik. Po prohlídce jsme pokračovali na Zlatou Studnu, cíl našeho nedělního putování. Po příjezdu jsme zaraženi zjistili, že v chatě neteče voda, není tu červen 2007


zavedena elektřina a ani naše mobily nemají signál. No nic, noc jsme přespali ve spacákách. Ráno po snídani, kterou jsme přivezli z domova, jsme vyrazili pěšky po modré značce do penzionu „U Horejšů“, kde jsme se ubytovali a šli jsme na oběd. K obědu jsme měli uzené, knedlík a zelí. Poté jsme měli polední klid. Odpoledne jsme vyrazili na naučnou stezku. Jenomže někdo otočil značku na druhou stranu, takže jsme šli obráceně. Na stezce jsme poznávali živočichy a rostliny. Po návratu jsme se vysprchovali a šli na večeři. Jedli jsme šunkofleky s kukuřicí. V úterý ráno jsme vstali v sedm a v osm jsme měli snídani. Přijela k nám návštěva z Prahy, a tak jsme šli pracovat ven. Každý si vybral jeden strom a pak vyplňoval dva pracovní listy. Po obědě jsme jeli minibusem do muzea v Kašperských Horách a pak na hrad Kašperk. Ve středu jsme se po snídani vydali lesem ke stadionu a cestou jsme měli zapisovat živočichy, které slyšíme a vidíme. Když jsme došli pod stadion, rozdělili jsme se na kluky a holky. Holky měly živočichů zapsaných nejvíc. Poté si každý vymyslel zvíře, které žije ve volné přírodě. Když jsme měli rozmyšleno, vyplnili jsme jeden pracovní list. Po obědě jsme se rozloučili s návštěvou z Prahy a měli polední klid. Po poledním klidu k nám přišla Katka a Miki, které pracovaly v CHKO Šumava. S nimi jsme šli do lesa, kde jsme vyplňovali dvojlist o stromu, který jsme si vybrali, poznávali jsme rostliny, hledali živočichy a rostliny pomocí lupy, hráli hry se zavázanýma očima a se zrcátkem. Potom jsme šli pod lanovku jménem ,,Kobyla". Tam jsme si to prohlédli a šli zpět. Ve čtvrtek jsme po snídani šli do lesa, kde jsme vyplňovali šest listů o stromech a keřích. Po obědě jsme šli na Zlatou Studnu sázet stromky. Když jsme stromy zasadili, šli jsme je zalít. Za odměnu jsme hráli fotbal nebo jiné míčové hry. Každý si vytvořil svůj erb ze dřeva. Pak jsme si opekli vuřty a vypravili jsme se za králem Šumavy. Ještě jsme se vyfotografovali u Zlaté Studny a vydali se zpátky do penzionu. Po večeři jsme si zabalili věci a šli spát. V pátek ráno jsme dobalili věci a šli na snídani. Po snídani jsme naložili věci do vozu a odjeli jsme. Při cestě jsme se stavili v Sudoměři, aby jsme se koukli na místo, kde bojoval Jan Žižka. Prohlédli jsme si jeho sochu. Potom jsme se zastavili na zámku Orlík a pak už jsme pokračovali domů. Za šest dní jsme ušli 34 kilometrů.

Pasíčka a Toulovcovy maštale 11. června jsme jeli do Pasíček, kde jsme navštívili stanici pro hendikepovaná zvířata. Tam jsme se dozvěděli, že na mláďata ptáků můžeme sahat a na mláďata savců ne, jen kdyby byla třeba zraněná, protože ptáci nemají čich, ale savci ano. Hned na začátku jsme viděli páva, který měl roztáhlé peří na ocase. Viděli jsme červen 2007


také spoustu jiných zvířat, třeba straku, fretku, páva, psíka mývalovitého, který je už dnes volně žijící a hodně rozšířený, protože nemá přirozeného nepřítele. Dále jsme viděli lišku stříbrnou, bažanta, výra, krkavce, který je náš nejinteligentnější pták a patří mezi pěvce. Viděli jsme také jestřába, veverku, vránu a sovu, která zrovna spala. Dále jsme viděli včelojeda lesního, v dnešní době hodně vzácného, kalouse, puštíka, káně, krahujce, poštolku, jezevce, rysa i prase divoké. Jak jsme spočítali, bylo tu deset druhů dravců, dvě šelmy, šest všežravců a jeden býložravec. Po prohlídce jsme společně autobusem odjeli do Boru u Skutče. Zde jsme se nasvačili a chvilku si hráli na dětském hřišti. Poté jsme se vydali za Toulovcem hledat poklad. Několikrát jsme museli scházet strmé kopce, překonávat potok, ale také jsme museli kopce vycházet. Šli jsme do Toulovcovy skrýše, která vypadala jako malé městečko. A tam jsme hledali poklad. Lezli jsme různými cestičkami, v některých místech jsme se museli i skrčit. Standa viděl truhlici, ale nemohl ji vzít, protože byla ve výklenku skály. Tady v těchto skalách se kdysi ukrýval loupeživý rytíř Toulovec z Budislavi se svou družinou. Královská armáda se ho snažila zatknout, ale dlouho se jim to nedařilo, až jim pomohla zrada jednoho z jeho kumpánů. Na zpáteční cestě jsme se ještě stavili v Proseči na zmrzlině. Výprava se nám moc líbila. Martin Šustr, Iveta Mrowietzová a Janek Špás

Slovo na závěr k páťákům V letošním školním roce jste skončili společné setkávání v lukavické škole. Protože jste už, jak říkával můj děda, příliš odrostlí, začaly vám být naše třídy malé a toužíte po velkém světě. V něm se vám otevřou mnohem širší obzory při poznávání a objevování všeho kolem sebe. Na druhém stupni vás čekají nové předměty, v nichž si budete obrušovat a trénovat svůj mozek. I této škole v průběhu dalších let odrostete a zamíříte na střední, poté možná i na vysoké školy. Já si myslím, že i po čase si vzpomenete na naši malou školičku s úsměvem. Zavzpomínáte na pohodu a legraci, která nás provázela. Stali se z vás dobří přátelé, naučili jste se vzájemně si pomáhat s řešením svých problémů. Nezapomeňte, že to je to nejdůležitější, co jsem se vám snažil předat. Budu rád, pokud se občas stavíte či dáte vědět, co nového. Ať se vám daří. Lubomír Šára červen 2007


Autoři ilustrací: Veronika Horáčková: strana 18 David Remeš: strana 3, 5, 6, 10, 11, 12, 15, 17 Jitka Stehnová: strana 14 Janek Špás: strana 19, 20 Martin Šustr: strana 2 Patrik Zástěra: strana 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9, 12, 15, 16

REDAKCE: Jitka Stehnová Janek Špás Patrik Zástěra Veronika Horáčková

červen 2007

Malé jubileum. Ze školních lavic

Recommend Documents