Kvasnice číslo 6, ročník Ze školních lavic

6 2006

Kvasnice číslo 6, ročník 2006

Ze školních lavic V lednu se společně sešli žáci 2. a 3. ročníku s dětmi z mateřské školy. Připravili si pro ně zamyšlení o odpadech a jejich třídění pod názvem „Bude jednou Země jedno velikánské smetiště?“ Do školy jsme pozvali děti ze staršího oddělení mateřské školy ještě jednou. Spolu s prvňáky prožili jeden školní den v první třídě. V tradičních historických kostýmech vítali starší školáci budoucí prvňáky při příležitosti zápisu do první třídy. Na konci ledna jsme se ve škole sešli s třinácti budoucími školáky, kteří za pomoci starších kamarádů prokázali výborné znalosti a nadšení pro školu. Nad tím, co jsme prožili v 1. pololetí tohoto školního roku, jsme se společně zamysleli při projektovém dni. Žáci vyjádřili pomocí jednoduchého grafu, jak se jim dařilo v jednotlivých předmětech, sestavili TOP TEN oblíbených činností a písní, které jsme zpívali. Společně jsme si prohlédli všechny fotografie z prvního pololetí. Projektový den jsme ukončili fiktivním dopisem svému kamarádovi. A pochopitelně jsme si rozdali vysvědčení. V lednu a v únoru jsme se každý čtvrtek odpoledne scházeli v sokolovně při turnaji v sálové minikopané. Tříčlenná družstva s jedním náhradníkem bojovala urputně bojovala o prvenství. V zimních měsících jsme si také zlepšovali svou zdatnost v disciplínách Lukavického desetiboje. Utkali jsme se v přeskocích přes švihadlo, lehách-sedech, střelbě na koš, střelbě na branku, hodu medicinbalem a skoku dalekém. V druhém únorovém týdnu jsme v chrudimském divadle Karla Pippicha zhlédli představení Naše písnička. Komponovaný pořad byl věnován rozšíření znalostí v hudební výchově. Děti se hravou a vtipnou formou seznámily se základy hudební nauky – notovou osnovou, houslovým klíčem, notami, melodií a rytmem. Představení mělo spád, děti se do něj aktivně zapojily, zazpívaly si společně lidové i nové autorské písně. Ke konci února jsme společně vyjeli do Pardubic. V místním muzeu jsme navštívili výukový pořad Bylo nebylo zaměřený na starší a novější hračky a jejich vývoj. Dále jsme pracovali v expozici Příroda východního Polabí. duben 2006


Karnevalové masky, hudba, soutěže, tanec a spousta odměn čekaly na všechny děti, které přišly v 24. února do školní družiny. Zdařilé odpoledne s promenádou a vyhodnocením nejlepších masek, humornými soutěžemi a veselím bylo završeno tancem. Na počátku března jsme se čtvrťáky a páťáky zahájili výuku plavání v bazénu Sportoviště v Chrudimi. Výuka plavání letos probíhá v březnu a v dubnu. Celý únor a březen jsme ve škole vytvářeli výtvarné práce věnované české historii. Vzniklé výkresy jsme skenovali a na internetu z nich vytvořili stránky, které využijeme při výuce vlastivědy. Jmenují se Historie České republiky a najdeme je na adrese http://cr.ic.cz. Z výkresů jsme ve škole instalovali výstavu s názvem Historie českých zemí očima našich žáků. 28. března jsme uskutečnili slavnostní vernisáž výstavy, na kterou jsme pozvali všechny rodiče, prarodiče i další zájemce. Na vernisáži vystoupili žáci 4. a 5. ročníku s písněmi ze Sušilovy sbírky Legenda o svaté Dorotě a Rozbroj v kuchyni. Dále zde přednesli úryvky z Dalimilovy kroniky. Výstava je volně přístupná v budově školy do konce kalendářního roku.

Divadelní představení Ve čtvrtek 9. února jsme se vypravili do chrudimského divadla. Zde jsme se naučili rozpoznávat noty – celé, půlové, čtvrťové i osminové. Trochu jsme si i zacvičili. Zazpíval nám pěvecký chlapecký sbor z Hradce Králové. Vybírali jsme z různých klíčů ten pravý HOUSLOVÝ. Zpívali jsme společně písničky, a které jsme neznaly, ty jsme se v tu ránu naučili. Už se blížil konec a paní, která nás provázela celým divadlem, nám dala úkol. Zazpívali jsme si písničku o maxipsu Fíkovi, ve které jsme se dozvěděli, že šla holčička v sobotu z kina a potkala psa, který hrál na trumpetu. A ten úkol zněl: ,,Nakresli obrázek, který bude navazovat k této písničce.“ Druhý den nato jsme v družině kreslili obrázek, který jsme dostali za úkol v divadle. Obrázky se nám zdařily. Divadelní představení se nám líbilo, naučili jsme se mnoho zajímavých věcí i písniček. Štěpánka Boušková duben 2006


Dopis kamarádce Monice V Lukavici 31. ledna 2006 Ahojky Mončo, píšeme ti dopis plný zážitků z 1. pololetí. Na začátku roku jsme se vydali na dopravní hřiště v Chrudimi, ze kterého jsme si odvezli pár hezkých vzpomínek a modřin. Líbilo se nám bramborování, kdy jsme se naučili pár dobrot z brambor. Vydali jsme se na výlet do Kutné Hory, kde jsme poznali život horníků. Paní vychovatelka se rozhodla, že podnikneme spaní ve škole. Zde se nám zvláště líbilo, že jsme si zahráli hrůzostrašné hry. Jako každý rok, i letos, jsme se rozhodli, že se vypravíme do Prahy. Zde jsme navštívili muzeum voskových figurín. Vytvořili jsme hliníkožrouty, do kterých sbíráme hliník. Konec roku 2005 jsme zakončili vánoční besídkou. Na začátku roku 2006 na nás čekali budoucí prvňáčci u zápisu. Již zazvonil zvonec, už je všeho konec. Čekají na nás príma věci, které za to stojí přeci. Pozdrav zasílají Jitka, Nela, Veronika a Štěpánka.

Zimní část Lukavického desetiboje Zimní část desetiboje byla zahájena 9. ledna. Všechny disciplíny budeme mít ukončeny na začátku června. Soutěžíme v těchto disciplinách: střelba na koš, přeskok přes švihadlo, běh na 50 metrů, běh na 12 minut, hod kriketovým míčkem, skok daleký, šplh, střelba na branku, lehy-sedy, hod medicinbalem. Jako první na nás čekala střelba na koš. Většině žáků se podařilo tuto disciplínu splnit do 20 sekund. Našli se i výborní střelci, kteří po driblinku trefili koš napoprvé. Nejlepší čas měl Martin Kolář. Svůj loňský výkon si o více než jednu sekundu vylepšil a postupuje tak i v pořadí nejlepších střelců v historii naší školy. V další disciplíně nás čekal přeskok přes švihadlo. Našim úkolem bylo v limitu jedné minuty udělat co nejvíce přeskoků. I v této disciplině jsme byli úspěšní. Dokonce se nám podařilo překonat školní rekord, který dosud byl 112 přeskoků. Třetí disciplínou byly sedy-lehy. Všem účastníkům se opět celkem dařilo, nejlépe Lukáši Pavlasovi. Vylepšil si loňský výkon a tím si upevnil druhou příčku školních rekordmanů. duben 2006


Čtvrtá disciplina, střelba na branku, probíhá takto: hráč musí v co nejkratším čase postupně vstřelit ze vzdálenosti sedmi metrů do prázdné branky tři góly. Výsledky hráčů se od sebe lišily jen setinami sekundy. Nejrychlejší byl Patrik Rulík. Nikomu se však nepodařilo dostat do tabulky nejlepších střelců. A jako poslední na nás čekal hod plným míčem. Měl tato pravidla: bez přešlapu čáry hodit co nejdále plným míčem (medicinbalem). V této disciplině se nedařilo úplně všem. Výsledky se pohybovaly od tří metrů dále. Zde exceloval Jiří Kouba s výsledkem 577 centimetrů a vytvořil tak nový školní rekord. Ondřej Drápalík

Co ještě nevíme o panu učiteli? Reportérka Štěpánka Boušková připravila pro toto číslo časopisu rozhovor s Lubomírem Šárou. Položila mu otázky i za další čtenáře časopisu. Máte nějaké vysněné přání? Jaké? Procestovat pobaltské státy: Litvu, Estonsko a Lotyšsko. Zvláště do Litvy bych se podíval velmi rád. Kvůli krásné přírodě. Jaký sen se vám vyplnil? V klidné části centra Chrudimě se nám podařilo spolu s dalšími borci postavit dva domy. V jednom z nich máme pěkný byt. Protože se mi v Chrudimi líbí, jsem rád, že tu mohu žít. Které jídlo máte nejraději? Tak to jsou jednoznačně španělské ptáčky. Děláme je na smetaně. Jím je výhradně s knedlíky. Takové vařila moje babička i maminka. Umíte vařit? Vaříte rád? Jednoduchá jídla svedu i bez pomoci moudrých kuchařských knih. Manželka ovšem vidí nerada, když se jí pletu v kuchyni, protože při tom nadělám spoustu nádobí. Tak sem tam umíchám alespoň nějakou speciální pomazánku. Na jaké škole jste dřív učil? Na jakém stupni? Pořád učím na 1. stupni, to se mi líbí nejvíc. Na 2. stupni jsem učil jen tělocvik. Hodně dlouho jsem učil na škole ve Vejvanovicích a v Kočí. Proč jste se rozhodl učit na naší základní škole? Když pan starosta zavíral školu v Kočí, uvažoval jsem, že půjdu pracovat mimo školství, abych si už konečně vydělal trochu víc peněz. Paní ředitelka duben 2006


Tenkrátová mi ale nabídla, že mohu zkusit vybudovat v Lukavici školu podle svých představ. A to mě zlákalo. Jezdíte raději na kole nebo autem? Odmalička jezdím raději na kole. Na dovolenou jezdíte do zahraničí, nebo do České republiky? V posledních letech jezdí mnoho Čechů k moři. Já zůstávám raději v České republice a objevuji krásná a tichá místa, kde si opravdu odpočinu. Třeba Jizerky, Hostýnské vrchy nebo jižní Morava. Občas s manželkou zajedeme na Slovensko, nebo do Rakouska. Umíte hrát ještě na jiný hudební nástroj než na kytaru? Jako malý špunt jsem chodil do houslí, jako student hrál na klavír. Kytara je však snadno přenosná a svého času měly dívky v oblibě kytaristy. Tak jsem se na ní naučil pár akordů. A zůstalo mi to. Kdo jsou vaši nejlepší přátelé? S mým nejlepším přítelem se známe už z porodnice. Tady jsme pár dnů leželi v postýlkách vedle sebe a od té doby se přátelíme. Dosud nám to vydrželo. Kdo pro vás udělal nejlepší či největší skutek? Když nad tím tak přemýšlím, byl to nejspíš bývalý pan inspektor Lesný z Bítovan, otec mého dalšího dobrého kamaráda. Zastal se mě v době, kdy jsem to nejvíc potřeboval. Líbí se vám na naší škole? Co nejvíce? V lukavické škole se mi líbí moc. Nějak nemůžu říct, co nejvíc. Vždycky totiž na všem hledám to dobré a tím to horší ztratí svou důležitost. Nejspíš to jste vy, žáci. Společně se nejen učíme a pracujeme, ale často se taky smějeme. Pak máme všichni dobrou náladu a já chodím do školy rád.

Vlastivědné zamyšlení Dozvěděl jsem se plno nových věcí o různých panovnících. Velice mne zajímala první a druhá světová válka. Když budu chtít vědět něco navíc, zeptám se pana učitele, nebo budu pátrat v knihách. Dál budu přemýšlet nad dobou vlády prezidentů. Nejvíc mě překvapila nutnost odvádět dávky panstvu a nevolnictví. Zaujala mě doba Marie Terezie, kdy byly zavedeny důležité reformy, z nichž některé duben 2006


platí dodnes – například čísla na domech nebo povinná školní docházka.. Dál mě zajímá František Josef I., který vládl nepřetržitě 68 let. Historie mě hodně bavila. Ondřej Drápalík Spoustu nových věcí jsem se dozvěděla, ale teď nevím, čím bych začít měla. Snad o panovnici Marii Terezii, vím o ní, že měla šestnáct dětí. Také vím, že nechala zavést povinnou školní docházku, také nechala zavést nové věci na poštu. Hospodářství vidíme ještě teď, stále je v něm co rozvíjet. Zaujaly mě války, trvalo to roky. Václav Havel se ujal vlády, začal měnit celou zemi. Už se blížím ke konci, beru si do ruky zvonečky. Jedním zazvoním a řeknu „Dost!“ Doufám, že vám moje vyprávění přineslo radost. Zazvoním druhým a řeknu „Konec!“ Teď už zazvonil konečný zvonec. Štěpánka Boušková

Dopis Jiřímu z Poděbrad Dobrý den Jiří, až Vám bude 38 let, stanete se králem a ze svého hradu v Poděbradech přesídlíte na Pražský hrad. Budete se snažit dát naše království do pořádku po husitských válkách. Dám Vám radu: povolte obě náboženství a dejte si pozor na svého švagra Matyáše. On s Vámi bude bojovat, ale Vy ho porazíte. Poté ho dáte do vězení, ale raději ho nepropouštějte, on Vám slíbí, že proti Vám nebude válčit, ale hned to poruší a celý život s Vámi bude bojovat. Ještě než zemřete, předejte vládu polským Jagelloncům, aby naše země byla silná. Zdraví Vás Jitka Stehnová z 21. století. duben 2006


Co mohlo být jinak, aneb dopis prezidentu Benešovi Vážený pane prezidente, chtěl bych Vám napsat svůj názor na Československo po válce. Po válce jsou všechny továrny zničené, měl byste sehnat peníze na jejich opravu, v nich se potom zaměstná hodně lidí. Také si myslím, že by nebylo dobré vystěhovat z pohraničí Němce a Maďary, kteří tam žijí a žili dlouhé roky. Češi se tam nebudou chtít nastěhovat, vesnice u hranic Československa zůstanou prázdné a domy budou vykrádat zloději. Dále si myslím, že by bylo dobré investovat do obnovy historických památek, které jsou po válce zničené, měly by se zachovat pro budoucí generace. Měl by se sjednat mír se sousedními státy, ale i s ostatními v Evropě i v Americe. Bohatší země by se staly našimi spojenci, mohly by nám i jiným chudším zemím pomoci a na světě by se přestalo válčit. Přeji Vám hodně sil i zdraví a úspěch v politice. Jsem vlastenec a Váš obdivovatel. Ondřej Drápalík z Lukavice u Chrudimi září 1945

Život v klášteře Již v osmi letech mě bavilo pomáhat lidem, kteří si sami nemohou pomoci. V osmnácti jsem tedy vstoupila do kláštera. Ne že bych se před něčím schovávala, ale chtěla jsem. Jmenuji se Anežka, ale všichni mi říkají matka představená. Náš každodenní řád: V pět hodin vstáváme, do sedmi se modlíme. V sedm jdeme s matkou Efrozínkou do ulic pomáhat těm, na které se štěstí neusmálo. Ve dvanáct máme oběd, ale předtím se opět dvě hodiny modlíme. Takže jíme až ve dvě. Smlsneme si na výborné hrachové kaši. Ve tři jdeme předčítat bibli. V pět máme koncert pro věřící a už v sedm jdeme do svých komůrek spát. Před spaním ještě zbyde čas na rozjímání o životě. A tento život mě skutečně baví. Nela Seidenglancová duben 2006


V klášteře je honička. Každý den se musí uklízet, vařit, učit se a pracovat pro církev. Jednoho dne jsme se s kamarádkou Štěpkou domluvili, že zkusíme žít jinde. Do rance jsme si dali nejdůležitější věci a hodně jídla, abychom neměli hlad. Štěpka ukryla jídlo a já naše věci. Pokud by objevili, že chceme utéct, velice by nás potrestali. Vypracovali jsme si plán a u matky představené jsme si vyprosili den volna k modlení. Večer jsme se vydali na cestu. Úzkým okénkem jsme z naší cely sešplhali na klášterní políčko, přelezli zeď a rychle jsme pospíchali k řece. Zde jsme měli u břehu ukrytou loďku. Nastoupili jsme a veslovali celou noc, až jsme dopluli k malému domečku poblíž lesa. Loďku jsme vytáhli na břeh a přenesli do kůlny. Přes den jsme si odpočinuli a večer jsme se po řece vydali dál a dál. Takto jsme pluli tři noci, až jsme se dostali do Německa. Zde jsme se usídlili a žili šťastně až do své smrti. Jitka Stehnová

Pověsti z míst kolem nás Už to bude skoro osm set let, co Lukavicí jel princ Drahomír. Viděl všude jen trávu a jeden velmi starý dům. Z toho domu vyšla velmi stará paní, skoro stařenka. Viděla na princi, že je velmi unaven. Pozvala ho k sobě na čaj a začala mu vyprávět, co zjistila z karet. „Jednou tudy pojede mládenec a bude se mu to tu zdát velmi pusté, a tak tu zasadí dub. A až se bude za deset let vracet se svou nastávající, ožení se právě u tohoto dubu!“ Když to Drahomír od stařenky uslyšel, řekl si, že nenechá nic na náhodě. Zasadil zde dub, ale poté musel hned odjet. Přesně, jak stařenka řekla, za deset let se tudy vracel s princeznou ze sousedního království. Vzpomněl si na slova stařenky. Napadlo ho, že by si tu princeznu mohl vzít právě teď a právě tady. Na svou svatbu chtěl pozvat i stařenku, ale ta už bohužel zemřela. Princi a jeho půvabné Elišce nic nebránilo, aby se vzali. Král, královna i celé vojsko si tu svatbu také nenechali ujít. Zanedlouho spolu Drahomír a Eliška měli tři děti a po celý život se měli rádi. Takže: „Když se u lukavického dubu zastaví dva zamilovaní, mají zaručený společný šťastný život a hromadu dětí! Nela Seidenglancová duben 2006


V sedmnáctém století, když krajem táhla pruská vojska, usadili se vojáci také nedaleko vesnice Kočí. Rakouští vojáci se usadili nedaleko od nich na malém návrší. Večer se tři bubeníci domluvili, že i přes přísný zákaz půjdou do hospody. Tam se až do noci veselili, takže když z hospody odcházeli, byli pořádně napití a rozveselení. I rozhodli se, že se půjdou ještě projít. A aby jim bylo veseleji, začali si pro radost bubnovat. Bubnování stále zesilovali, až bylo bubny slyšet do široka daleka. Pruští strážní to zaslechli, zburcovali velitele, až zanedlouho bylo celé pruské vojsko na nohou. A protože byla černá tma, nikdo netušil, co se děje a odkud se blíží nepřítel. Prušáci začali zmatkovat, zahazovat zbraně a prchat směrem ke Chrudimi. Mysleli si totiž, že na ně zaútočilo rakouské vojsko. Všechnu výzbroj tu nechali, v ležení zůstala dokonce generálova zlatá přilba. Naši tři bubeníci zatím došli až do svého tábora, natáhli se do stanu a spokojeně usnuli. Jaké to bylo ráno překvapení pro Rakouské: pruské ležení je prázdné. Hned se rozneslo, že pruské vojsko uteklo kvůli bubeníkům, kteří se vraceli opilí z hospody. Zavolal si je hned rakouský generál, aby zjistil podrobnosti. Naši braši z mokré čtvrti ani nezapírali, dostali hned vyhubováno, ale zároveň dostali pochvalu i medaili za statečnost. Na počest této události zakopali vojáci tři slavné bubny, které zahnaly početnou pruskou armádu, do země a na tom místě vysadili tři duby. Martin Kolář

Co nás zajímá? Knihy o Harry Potterovi hýbou světem. Brýlatý chlapec s jizvou na čele připomínající blesk – to je Harry Potter. Jedenáctiletého učedníka čarodějných umění stvořila nadaná mladá spisovatelka J. K. Rowlingová. A ze své ostrovní britské vlasti jej vyslala pro potěchu všem duším okouzleným fantazií. I v naší škole vítáme jeho příznivce.

Harry Potter a kámen mudrců

V prvním díle se Harry potká s Ronem Wisleim, který se v pozdější době stane jeho kamarádem. Seznámí se i s nadanou čarodějkou Hermionou Grenzrovou, se kterou též prožije nezapomenutelné dobrodružství. V prvním díle se vydají za Harryho rodiči, které zabil krutý lord Voldemort a Harry vyvázne s jedinou duben 2006


jizvou na čele. Voldemort je i v kouzelné škole v Bradavicích, aby sehnal kámen mudrců a mohl znovu žít naplno a páchat zlo. To mu ale Harry a jeho přátelé nesmí dovolit.

Harry Potter a tajemná komnata V druhém díle se nerozlučná trojka žene do tajemné komnaty. Což znamená, že se dědic tajemné komnaty vrátil zpět do školy. Ale kdo má schopnost otevřít tajemnou komnatu, kdo umí mluvit s hady? A stihne zachránit Džiny, aby jí Lord Voldemort nic neudělal? Bude to Harry, kdo zachrání Džiny a přemůže Bazilíška (hada), který zabíjí pohledem, anebo vše nabere prudký obrat?

Harry Potter a vězeň z Azkabanu Harry se po prázdninách vrací do Bradavic. Sírius Black už tam na něj čeká. Spíš utíká před Moskomorama a vždy při úsvitu se stává zvěromákem. Stejně jako Harryho nový učitel, ale ten je vlkodlak. Největší problém je ten, že si všichni myslí, že Sírius Black zradil a prodal rodiče Harryho Lordovi Voldemortovi a zároveň byl jeho nejlepší kamarád a šel za to do Askabanu (vězení). Jenže nikdo neví, že to byla Rona krysa Prašivka, jinak řečeno Peter Perigeu. Stejně jako jeho bývalí kamarádi se i on může přeměnit. Sírius je kmotr Harryho a teď ho chce zabít. Ale Harry přežil Lorda voldemorta, tak proč by ho tohle mělo zabít?

Harry Potter a ohnivý pohár Do Bradavic se sjely dvě další kouzelné školy Krásnohůlky a Kruval, aby zahájily turnaj tří kouzelnických škol o pohár. Z každé školy vyberou jednoho. Pohár rozhodne o tom, kdo bude reprezentovat svou školu. Za Bradavice vybrali Cedryka. Ale již po rozhodnutí vybere pohár ještě jedno jméno - Harry Potter. V prvním kole musí porazit draka, ve druhém vysvobodit své přátele z jezera. A ve třetím najít cestu k ohnivému poháru a ten je zavede k Lordu Voldemortovi. Tam Cedryk zemře a Harry vyhraje!

A co dál? Vyšly ještě knížky Harry Potter a Fénixův řád a Harry Potter a princ dvojí krve. Ale to ještě není zfilmováno, tak zase příště. Připravila Nela Seidenglancová

Jaro na počítači V minulém čísle Kvasnice jsme vyhlásili výtvarnou soutěž o nejkrásnější obrázek na počítači na téma JARO. Sešlo se nám několik prací, z nich jsme do tohoto čísla vybrali čtyři nejlepší – Štěpky, Ondry, Martina a Jitky. Do poloviny května nám můžete posílat své hlasy na absolutního vítěze soutěže. duben 2006


Z našich sešitů Výprava na tajemnou zříceninu hradu Žumberk Spolu s kamarády jsme se rozhodli, že se vydáme na zříceninu hradu v Žumberku. Začali jsme si připravovat věci do batůžku. Připravili jsme si – baterku, nějaké jídlo a pití, zápalky na táborák a hlavně spacák, protože Martin řekl: ,,Dostal jsem nápad, budeme spát pod širákem!“ Holky tím zrovna nebyly nadšeny, ale kluci je přemlouvali, až je přemluvili. Po chvíli jsme dorazili k hradu. Vystoupali jsme nahoru. ,,Pomóóóc!“ slyšeli jsme ze shora. Petrovi se smekla noha. Patrik mu pomohl vstát. Došli jsme nahoru. Kluci rozdělali táborák. Holky připravili párky na opékání. Najednou se holky hrozně lekly. ,,Něco šustlo v houští.“ Nebojácní kluci se tam šli podívat. Nic neviděli. Připravili jsme se ke spánku. Už jsme usínali, ale mezi stromy jsme viděli projít něco bílého. Přibližovalo se to. Pořád se to přibližovalo. Najednou to zmizelo. Nela se otočila a vtom to stálo za ní. Nebojácní kluci z toho strašidla stáhli prostěradlo. Byl to převlečený pan učitel! Přespal na hradě s námi. Ráno jsme se vydali zpět domů. „Ze začátku jsme se vás polekali pane učiteli,“ vyprávěli jsme. Toto dobrodružství jsme dlouho neprožili, ale bylo to hezké. Štěpánka Boušková duben 2006


O třech sestrách Byly jednou dvě sestry, Veronika a Jitka, a ty byly strašně moc chudé. V chalupě měly pouze děravou pec. Jednoho dne se vydaly do lesa. Ale zde je po chvíli přepadli loupežníci. Svázali je a odnesli do své jeskyně, ve které se skrývali. Sester se zeptali, jestli neznají nějaké bohaté království. Ty jim odpověděly: „Ano, známe, a vám to řekneme, vy jste totiž ti praví, kteří ještě tomu království chybí.“ Tak se loupežníci vydali na cestu. Sestry se ale potřebovaly dostat pryč z jeskyně, a tak začaly křičet. A náhodou jeli okolo jeskyně dva princové a slyšeli, jak sestry křičí. Zastavili se a doběhli k jeskyni, kde je objevili a rozvázali. Když jim sestry vyprávěly, co se jim přihodilo, zmínily se o tom. Že poslaly loupežníky do zámku. Princové hned sedli na koně. Vilém vzal na svého koně Veroniku a Mojmír zase Jitku. Rychle se rozjeli do svého království, aby zachránili králův poklad. Po dlouhé a únavné cestě byli v cíli. Králi vylíčili celé dobrodružství. Král se rozzuřil, ale po chvíli se zamyslel a řekl sestrám: „Když jste udělaly to, co jste nechtěly, mám pro vás řešení. Musíte ty hrozné lupiče pokladů zastavit.“ Co jiného jim zbývalo. Tak čekaly tři dny a tři noci. Po dlouhém čekání se konečně loupežníci ukázali. Dívky vystoupily pár metrů od nich z křoví. Když je loupežníci spatřili, zastavili se a upřenýma očima se na ně koukali. To byla vhodná příležitost pro Viléma a Mojmíra, kteří se k nim připlížili zezadu. Chytili je a přivázali ke stromu. Společně s dívkami přišli ke králi s tím, že loupežníci jsou uvázáni ke stromu v lese a aby si pro ně zbrojnoši přišli a dali je do vězení. Král udiven řekl: „Jak já se vám jen odvděčím, chcete peníze, drahé kamení, zlato, stříbro nebo perly?“ „Pane králi, my bychom chtěli jen jedno, jestli bychom se nemohli vzít a na svatbu pozvat všechny své příbuzné. Chtěli bychom taky pozvat naši milou sestru Štěpánku, která pracuje v království lásky a míru.“ „Tak dobrá, jestli je to vaše jediné přání, splním vám ho.“ A tak začaly radovánky, vše se připravovalo na ten krásný den. Svatebčanům se šily krásné, hedvábné šaty ze zlata, stříbra a drahého kamení. Od pana krále sestry dostaly k svatbě krásné perly. Na svatbu se přišli podívat rodiče princů i sestřina sestra Štěpánka. Když začala ona hodina, tak všichni byli potichu, pan král je oddal a poté se začalo hodovat. Všechny sestry měly šťastné manželství a každá měla nejméně tři děti. Jitka Stehnová a Veronika Horáčková duben 2006


Sytý hladovému nevěří Jednoho krásného letního dne jsme se rozhodli s tatínkem a maminkou, že si uděláme výlet. Rozhodnutí padlo na ZOO ve Dvoře Králové. Moc jsem se těšil. Všichni jsme se měli ráno nasnídat, abychom neměli hned hlad. Já jsem ale neposlechl. Tatínek povídá: „Až pojedeme zpět domů, stavíme se někde na oběd.“ Jenomže prohlídka v ZOO se trochu protáhla a já už měl hrozný hlad. Ale rodiče mi stále říkali, abych neotravoval, že za chvíli pojedeme. Oni byli najedeni, ale já… Kdybych býval poslechl, neměl bych hlad. Ale nakonec jsem se přece jen najedl dosyta. Patrik Rulík

Nekupuj zajíce v pytli Jednou jsem byl s tetou nakupovat v supermarketu. Vybírala si novou sprchu do koupelny. Měli tam hodně krásných sprch, ale byly dost drahé. Zavolal jsem na tetu: „Pojď se podívat, co jich tu mají.“ A teta odpovídá: „Ondro, jsou krásné, ale moc drahé.“ A tak jsme se s nepořízenou vraceli domů. Vtom teta uviděla veliký reklamní leták na prodej doplňků do koupelny a povídá: „Opiš to telefonní číslo, já tam zavolám a uvidíme.“ Když k nám příští neděli teta přijela, vypravovala nám: „Tak si představte, jak jsem dopadla. Zaplatila jsem za poštovné 100 Kč a za sprchu sice jen 50 Kč, ale mohu ji vyhodit. Za dva dny se rozlepila a nejde to opravit.“ Tak jsme s tetou koupili zajíce v pytli. SUPER LEVNÉ DOPLŇKY DO KOUPELEN Ondřej Drápalík

Kdo jsem? Kdo uhodl hádanku z 5. čísla? Na obrázku se skrývala zřícenina hradu Trosky. Její jméno odhalili a zaslali nám je do stanoveného termínu: Jitka Stehnová, Daniela Málková a Petr Sýkora. Jitka také vymyslela pověst, která by se k tomuto hradu mohla vázat. Najdete ji na stránkách http://povesti.unas.cz. Proto obdrží hlavní cenu a necháme na ní, jestli se rozdělí s Danielou a Petrem. duben 2006


Dnes se vydáme do západních Čech. Navštívíme velmi známý hrad, který se tyčí nad řekou Ohře mezi městy Sokolov a Karlovy Vary. Dokážeš určit jméno hradu a sestavit k němu pověst?

Turnaj v kopané Hned po návratu z vánočních prázdnin jsme začali organizovat zimní turnaj v minikopané. Zúčastnila se ho trojčlenná družstva mladých fotbalistů s jedním náhradníkem. Hned v úterý, 3. ledna, jsme si dali dohromady jednotlivé týmy. Bílí tygři: Petr Sýkora, Pavel Šlitr, Michal Makeš, Jan Bakeš Čarodějky: Štěpánka Boušková, Veronika Horáčková, Jitka Stehnová, Pavlína Drápalíková Černí Panteři: Patrik Rulík, Ondřej Drápalík, Martin Kolář Sněhuláci: Míla Dolan, Lukáš Pavlas, Marek Suda Drtiči: Patrik Zástěra, Janek Špás, David Remeš Dinosauři: Gabriel Nekut, Martin Šustr, Stanislav Zach První tři turnajové zápasy se uskutečnily ve čtvrtek 5. ledna. V prvním zápase se utkalo družstvo Bílých tygrů s družstvem Čarodějek, které překvapivě zvítězily 3:0. V bráně Bílých tygrů byl Jan Bakeš a za Čarodějky výborně chytala Jitka Stehnová. Druhý zápas sehráli Černí Panteři se Sněhuláky. Za Černé Pantery chytal Ondřej Drápalík, za Sněhuláky Miloslav Dolan. Černí Panteři zvítězili 4:0, střelci vítězných gólů byli Patrik Rulík a Martin Kolář. Ve třetím zápase soupeřili Drtiči s Dinosaury. V bráně Drtičů byl David Remeš, který pustil jeden gól, jeho střelcem byl Gábin Nekut. V brance Dinosaurů chytal Stanislav Zach, který pustil za svá záda čtyři góly. Výsledek zápasu byl tedy 4:1 pro Drtiče. Střelci vítězných gólů byli Janek Špás a Patrik Zástěra. Další tři zápasy jsme sehráli ve čtvrtek 12. ledna. Nejprve se utkali Čarodějky s Drtiči. Čarodějky vyhrály 3:0. Góly vsítila útočnice Nela, v brance výborně zachytala Jitka, v obraně hrála Verča. Drtiči hráli sice výborně, ale bohužel nebyli schopni vsítit gól. Ve druhém utkání se sešli Bílí tygři se Sněhuláky. Bílí tygři vsadili na útok, takže nikoho nepostavili do obrany. V utkání nepadl žádný gól, takže celkový výsledek je 0:0. V posledním utkání se proti sobě postavili Černí panteři a Dinosauři. Favorizované Pantery celý první poločas rozkládal svou osobní obranou Gábin, teprve ve druhém duben 2006


poločase nevydržel velké tempo a teprve tehdy začaly padat za záda brankáře Standy góly. Černí panteři nakonec vyhráli 5:0. Ve čtvrtek 16. února se k prvnímu zápasu sešli Bílí tygři s Dinosaury. Celý zápas hrály oba týmy dobře, ale nakonec vyhráli Bílí Tygři 5:1. Dinosauři se snažili, ale nevyšlo jim to. Druhý zápas sehráli Černí Panteři s Čarodějkami. Černí Panteři dokázali dostat do branky Čarodějek pět gólů. Čarodějky nedaly ani jeden gól. Zápas tedy dopadl 5:0 pro Pantery. A nakonec uzavírali utkání Sněhuláci s Drtiči. Drtiči i Sněhuláci se snažili vsítit gól, ale ani jeden tým ho nedal. Oba týmy měly spoustu šancí, ale neproměnily je. Zápas tedy dopadl 0:0. A jak nakonec celý turnaj po zápasech každý s každým dopadl? Na prvním místě se umístili Černí panteři na druhém Čarodějky, bronzoví byli Sněhuláci, čtvrtí Bílí tygři, pátí Drtiči a poslední Dinosauři. Hráči z prvních třech týmů obdrželi diplomy a všichni hráči si zasloužili čokoládu a lízátko. Ondřej Drápalík, Patrik Rulík

Kukátko do 1. třídy Snad všichni dospělí by se chtěli alespoň na chvíli vrátit do první třídy. Paní učitelky byly hodné a usmívaly se na nás. Ale mají to prvňáčci opravdu tak snadné, jak se na první pohled může zdát. Jitka Stehnová se za nimi vypravila do hodiny matematiky a českého jazyka. Do první třídy chodí čtrnáct žáků. Mají svoji vlastní třídu jen sami pro sebe. Na dveřích je vždy uvedena barva na týden. Takové by všichni měli mít oblečení – alespoň kousek z něj. První třída je téměř nová. Co je v první třídě nové letos? Stoly, židle, záclony, čísla a písmena z keramiky na zdech, tabule, na kterou se píše fixem, skříň a nástěnka, která vypadá jako chaloupka. Dnes si děti si do školy přinesly kelímky, do kterých se učí sázet rostliny – borovici lesní, javor klen a smrk ztepilý. Většina z nich umí číst slova, pěkně píší téměř všechna písmenka, počítají do dvaceti. Navzájem si pomáhají, ale někdy se taky navzájem zlobí. Pěkně vyzdobenou mají šatnu před svojí třídou. Zaujaly mě jejich práce, kterými se tu chlubí svým maminkám a tatínkům. Jitka Stehnová duben 2006


Naše anketa – co očekáváš ve škole v přírodě Na květen nám paní vychovatelka připravila týdenní pobyt v Pomezních Boudách v Krkonoších. Jak se na školu v přírodě těšíme a co bychom zde chtěli prožít, zjišťoval Martin Šustr. Deniska Sedláková – Hrát venkovní hry. Martin Kolář – Chodit na tůry. Patrik Rulík – Chodit spát v 22:00. Pavlínka Drápalíková – Hrát karty. Tereza Milčinská – Chci diskotéku. Lukáš Hoch – Hrát fotbal. Štěpka Boušková – Nechci chodit na tak velké tůry, protože by mě bolely nohy. Janek Špás – Hrát bojovky. Tomáš Kloboučník – Střílet prasata. Lukáš Pavlas – Vstávat asi v 10:00, abych se vyspal. Na vyjádření k anketě jsme se zeptali paní vychovatelky: Velice pečlivě jsem si přečetla vaše odpovědi na anketu. Mohu slíbit, že velká část vašich přání bude splněna. Na školu v přírodě jedeme do penzionu Hořec na Pomezních boudách. Tento penzion se nachází v krásné a zdravé části Krkonoš, v těsné blízkosti Polska. Byla by určitě škoda, abychom vstávali až v 10 hodin, to bychom z Krkonoš moc neviděli. Abychom toho viděli co nejvíce, budeme určitě chodit na výlety. Čeká nás výlet na nejvyšší horu Česka – Sněžku, dále bychom si neměli nechat ujít návštěvu do Polska – kdo může říci, že byl pěšky za hranicemi. Deniska a Janek si přejí hry, to mohu slíbit. Jen musíme doufat, že bude pěkné počasí a venku se pořádně vyřádíme. Chlapci si přejí fotbal, určitě bude a ještě další sporty a sportovní soutěže. Určitě nesmíme zapomenout všechno to, co jsme se naučili ve škole, budeme to potřebovat ve vědomostních soutěžích. Diskotéka – určitě bude, ale to záleží na vás, zda si ji připravíte. Myslím, že toho je hodně, co nás čeká a když budeme chodit spát ve 22 hodin, jak chce Patrik, tak budeme nevyspalí, unavení a nebudeme mít sílu na další aktivity. Tomáš Kloboučník chce střílet prasata – no nevím, ale to by nás asi vyhnali ochranáři, vždyť budeme v chráněné oblasti Krkonoš. Mohu slíbit za sebe i za mé kolegy a doufám, že i za vás žáky, že se budeme všichni snažit, abychom pobyt na škole v přírodě prožili co nejpříjemněji, abychom nemuseli řešit nějaké problémy nebo úrazy a všichni si po návratu mohli říci „Bylo to prima“. Děkujeme za odpovědi. Další číslo Kvasnice budeme převážně věnovat právě pobytu ve škole v přírodě. Doufáme, že z našich zážitků vznikne pěkné čtení pro všechny naše čtenáře. duben 2006


REDAKCE: Štěpánka Boušková Jitka Stehnová Ondřej Drápalík Martin Šustr

duben 2006

Kvasnice číslo 6, ročník Ze školních lavic

Recommend Documents