Kvasnice číslo 23, vyšlo v říjnu Ze školních lavic

23 2010

Kvasnice číslo 23, vyšlo v říjnu 2010

Ze školních lavic Ve středu 1. září jsme slavnostně zahájili nový školní rok. Při této příležitosti jsme ve škole poprvé přivítali čtyři nové prvňáčky. Přesně v osm hodin jsme se sešli ve třetí třídě se všemi čtyřiceti čtyřmi žáky. Děti i dospělé přivítala paní ředitelka, milá slova jsme vyslechli z úst starosty obce, pana Josefa Doležala. Hlavně prvňáčky přišly do školy uvítat členky SPOZ, paní Halámková a Makešová. Prvňáčkům přinesly v upomínku na tento slavnostní den drobné dárky. Škola zůstala otevřená všem zájemcům, aby si mohli prohlédnout všechny prostory, kde se děti společně setkávají. Po hlavních prázdninách jsme si s prvňáčky, druháky a třeťáky zopakovali pravidla, kterými se musíme řídit jako chodci a začínající cyklisté. Postupně jsme se po jednotlivých třídách vydali na dopravní hřiště v Chrudimi. V úterý 7. září probíhala na dopravním hřišti výuka pro první a třetí ročník. Ve středu 8. září se sem vydali žáci druhého ročníku. Na dopravním hřišti jsme si se žáky vysvětlili význam dopravních značek, snažili se správně vyřešit jednodušší křižovatky, vyzkoušeli jsme si jízdu zručnosti. Povídali jsme si, jak se zachovat jako správní chodci i cyklisté tak, abychom nepřišli k úrazu. V úterý 14. září se do Chrudimi na dětské dopravní hřiště vypravili čtvrťáci a páťáci. Zopakovali si základní pravidla silničního provozu. Největší čas jsme věnovali jízdě na kole zkoušeli jsme, jak jsme zruční a jak dokážeme kolo ovládnout, abychom například nespadli pod kola náklaďáku. Dále jsme si vyzkoušeli jízdu na silnici a hlavně jsme procvičovali řešení různých křižovatek - správné řazení do jízdních pruhů, odbočování, přednost v jízdě na hlavní silnici. V praxi jsme si vyzkoušeli, co znamenají různé značky a jak se jimi máme řídit. V pondělí 13. září jsme první částí začali týdenní projekt nazvaný Živá -2-


historie. Věnovali jsme se v něm našim prababičkám a jejich království - kuchyním. Projekt byl celoškolní, účastnily se ho žákovské týmy napříč školou. Jeho hlavním cílem bylo nastavit užší spolupráci žáků, naučit je vzájemně komunikovat a pomáhat si. V první části měli členové jednotlivých týmů vyzpovídat své babičky a prababičky a získat od nich jejich oblíbený recept. Poté si od nich půjčili jejich zástěry, kuchařské čepce či čelenky. Mnozí členové týmů přinesli také roztodivná kuchyňská náčiní vařečky, rendlíky, mašlovačky, mlýnky či šťouchadla. V deset hodin jsme se sešli na předváděcím koberci na módní přehlídce všech kuchtíků a kuchtiček. Poté jsme ostatní seznámili s recepty našich předků. Prvním výstupem našeho projektu byla celoškolní kuchařka. Ve čtvrtek 16. září jsme se opět sešli, abychom zhodnotili splnění dalších dílčích úkolů. Členové jednotlivých týmů mezitím spolupracovali na výtvarné a jazykové části. A kdo chtěl získat prémiové body, pilně se svými rodiči vařil podle školní kuchařky. Nejprve jsme představili výtvarnou část projektu - obrázek kuchyně našich prarodičů a jednoho kuchyňského pomocníka (mlýnku). Poté jsme ostatním předvedli své znalosti anglického jazyka - znázornění a popis anglické kuchyně. Všichni členové týmů včetně prvňáků se společně naučili anglickou rýmovánku a třeťáci přidali anglické bramborové rozpočitadlo. V pátek 17. září čekaly na jednotlivé týmy dva poslední úkoly našeho projektu. Každý žák měl přinést do školy bramboru a jeden člen týmu navíc vajíčko. Všechny týmy čekalo společné vaření. Na jídelníčku byla cmunda – tedy bramborák. Členové jednotlivých týmů se postupně pustili do okrajování, strouhání, míchání, smažení a nakonec také do ochutnávání. Poté se ještě pekelně soustředili u kvizu, který osvědčil jejich znalosti významu slov. V pondělí 20. září jsme náš celotýdenní projekt vyhodnotili. Pracovali na něm všichni žáci ve čtyřčlenných týmech. Splnili celkem šest úkolů, které byly bodovány. Prémiové body mohl pro svůj tým získat každý člen, který nám zaslal fotografie ze svého vaření do naší školní kuchařky. V úterý 21. září jsme se na závěr projektu Živá historie vypravili na exkurzi do Hlinska. V památkové rezervaci Betlém jsme si prohlédli -3-


výstavu nazvanou Pomocníci v kuchyni. S pracovníky Souboru lidových staveb Vysočina jsme absolvovali program věnovaný kuchyni našich předků. Povídali jsme si o proměnách ve skladbě jídelníčku, o úpravách pokrmů, jejich skladování a dostupnosti na vesnici v době 19. století. Dozvěděli jsme se, jaké místo v jídelníčku patřilo chlebu, či na jakých pamlscích si pochutnávaly v minulosti děti. Vyzkoušeli jsme si, jak v tehdejší době lidé stolovali. Ve výtvarné dílně jsme tvarovali kynuté těsto, občas jsme i něco ochutnali. Ve čtvrtek 7. října jsme se vydali ze školy do výsonínského lesa na podzimní výpravu. Jednotlivé pracovní týmy si vytvořili a vedli páťáci. Bylo jich celkem deset, devět čtyřčlenných a jeden dvojčlenný. Výprava byla převážně zaměřena na objevování a zkoumání hub. V lese jsme počítali a určovali objevené houby, zjišťovali, který druh se vyskytuje nejčastěji. Porovnávali jsme různé houby jednoho druhu, zakreslovali jsme jejich odchylky, měřili největší plodnici, zkoumali prostředí, ve kterém houby rostou. Snažili jsme se objevit hadovku smrdutou a choroše. Ve Výsoníně jsme pátrali po kvetoucích rostlinách a popisovali jejich barevnost. Výpravu jsme doplnili několika pohybovými hrami. Po návratu do školy jsme si z přinesených přírodnin vyrobili podzimní stromečky. V úterý 12. října jsme navštívili divadelní představení O zakleté princezně loutkoherců z loutkové společnosti Malochyně. Konalo se v divadle Karla Pippicha v Chrudimi. Pohádka pojednávala o tom, jak chytrý Matěj nalézá zakletou princeznu. Tu osvobodí a chce si ji vzít. Jenomže zlý černokněžník ji znovu unese a Matěj ji musí najít v Africe. Matějovi se nakonec podaří princeznu najít a osvobodit podruhé. Konečně je svatba. Na divadelním představení bylo -4-


zajímavé, že zkombinovalo živé herce a loutky. Celé představení se nám velice líbilo, snad nejvíc zpěv a hra na kytaru. Také nás zaujaly rekvizity a důmyslnost jejich využití. Překvapilo nás, že ve hře hráli spolu s herci i diváci. Největším zážitkem byl boj černokněžníka a Matěje.

Projektový týden Celý týden jsme pracovali na projektu Živá historie. Co nás bavilo? Nejvíc nás bavilo kreslení staré kuchyně, pečení bramboráků, dělání jidášů v Betlémě, přehlídka starých zástěrek, a malinko také test na počítači. Co nám nejvíc šlo? Nejvíc nám v týmu šlo pečení bramboráků a dělání jidášů a vánoček. Taky nám docela šlo kreslení mlýnků, staré kuchyně a výslovnost angličtiny. První byla přehlídka zástěrek, to jsme měli všichni a docela nám slušely. Pak jsme měli číst recepty, všichni si ale recepty nepřinesli. Docela se nám podařilo recepty vyhledat i hezky zapsat. Pak jsme ještě odpoledne kreslili kuchyni, to nás bavilo a docela se nám to podařilo. V pátek jsme pekli bramboráky a dělali test na počítači. Pečení bramboráků se nám povedlo, i když byly tlustší, ale v testu jsme moc neuspěli. V pondělí pak bylo vyhodnocení. Na prvním místě se umístilo družstvo Honzy Žampacha. Na druhém místě družstvo Moniky Kolářové, na třetím místě družstvo Tomáše Tvrzického, na čtvrtém Elišky, na pátém Zdeňka, Veroniky, Marči, na šestém Petry, na sedmém Dominika, na osmém Nikoly a na devátém Martina. Navíc jsme jeli autobusem do Betléma. Tady to bylo úplně super. Hodně nás to tam bavilo. Celý projekt nás bavil a myslíme si, že to byl jeden z nejlepších projektů, co jsme dosud ve škole zažili. Zdeněk Zástěra, Marie Špásová, Dominik Fuxa

Podzimní výprava Vyrazili jsme s deskami a papíry od školy, zanedlouho nás potkal první úkol. Museli jsme od čáry doskákat co nejdál. Potom jsme plnili část zvanou podzimní barvy, ve které jsme zapisovali barvy, které kolem sebe vidíme i nevidíme. Poté jsme hráli hru sudá - lichá. Také jsme dělali houbařskou část, kde nikdo nebyl schopen najít hadovku smrdutou. Na zpáteční cestě jsme měli -5-


zkoušku obratnosti - driblovat s tenisákem. Ve škole jsme ze suché větvičky a barevného listí vyrobili stromeček. Vše se nám moc líbilo. Dominik, David, Patrik a Markéta

O zakleté princezně Zážitky - Hlavní zážitek byl, jak černokněžník vyvolal paní vychovatelku na podium, aby spadl do měkkého. A jak se černokněžník pral s Kubou. Líbilo se nám moc toto divadlo a hlavně, jak tu pohádku měli vymyšlenou. A ještě nás zaujalo, jak to bylo pěkně zahráno. A měli ho hezky postavené. A ještě srandovní. Nečekané - Nečekali jsme, že to budou hrát loutky. A že černokněžník bude chodit na chůdách. Líbilo se nám, že herci krásně zpívali, ukazovali svaly. A hrála tam vrba a skorem vše bylo humorné. Také se nám líbilo, jak děti a učitelky chodily na podium. Patrik, Martina, Eliška, Zdeněk, Martin

Podzimní rozhovor Na počátku září nastoupila na naši školu nová paní učitelka angličtiny Věra Pavlová. Dojíždí k nám z Chrudimě. Její zásluhou vznikla v multimediální knihovně nová učebna angličtiny. Eliška s Marjánkou jí položili několik otázek pro náš časopis. Učíte ráda angličtinu? Sama jste se učila ráda angličtinu? Záliba se mi stala prací, a proto je práce pro mne zálibou. Pokud si vzpomínám, učila jsem se angličtinu ráda, protože jsem moc chtěla umět alespoň trochu anglicky. Učí se Vám na naší škole dobře? Ano. Škola je velmi dobře vybavená a děti v ní jsou skvělé. Také se těším, co mi každé pondělí, středu a čtvrtek připravíte za překvapení – tedy mimo nevypracovaných domácích úkolů. Učila jste se sama nebo Vy své žáky nějaký neobvyklý předmět? -6-


Před vysokou školou jsem studovala pedagogickou školu, obor učitelka mateřské školy. Tam byl předmět loutkoherectví. Bylo to fajn, protože jsme si vyráběli svoje loutky, nacvičili jsme pohádku a pak jsme chodili do školky a hráli ji dětem. Máte nějaké koníčky? Ano, svou zahradu. Při práci na ní si nejvíc odpočinu. Jakou knihu, která se Vám hodně líbila, jste četla naposledy? Can you keep a secret? Byla to kniha v angličtině a moc jsem se u ní nasmála. (Dokážete udržet tajemství? – překlad redakce) V jakém znamení jste narozena? Ve znamení Blíženci. Sledujete někdy filmy v angličtině? Ano. Je to výborná věc pro studium angličtiny. Doporučuji všem školákům. Chováte doma nějakého živočicha? Zlatý retrívr Max je dalším členem naší rodiny. Máte nějaké oblíbené jídlo? Všechna jídla, která pro mne někdo jiný připraví. Zpíváte si ráda? A které písně máte nejraději? Ano, občas si zazpívám. Mám ráda písně od Beatles a Abby. Které cizí země jste navštívila? Kde se Vám nejvíce líbilo? Navštívila jsem několik zemí. Nejvíce se mi líbilo ve Velké Británii a ve Švédsku. Jaké roční období máte nejraději? Jaro, kdy v přírodě všechno rozkvétá, probouzí se a ožívá. Mluvíte ještě jiným cizím jazykem než anglicky? Ve škole jsem se učila ruský jazyk a němčinu. Mluvit těmito jazyky bych už nejspíš nezvládla.

-7-


Posloucháme, čteme a poté sami tvoříme Dopoledne s koťaty Je pěkný zářijový den, sluníčko svítí a hřeje jako v létě. Na školní zahradě se vyhřívají koťátka s kočkou a některé děti na nich mohou nechat oči. To nejhezčí je celé mouraté a chlupaté, jako malé klubíčko vlny. Většinu času tráví lumpačením s ostatními koťátky. Je přestávka a kluci jsou zas u okna a pozorují ty malé drobečky. Přemýšlejí, co by se těm malým chlupatým uzlíčkům mohlo líbit. Honza vytáhne z boty tkaničku, z papíru udělá harmoniku a první hračka je na světě. Martin se nechce nechat zahanbit, chce být chytřejší než opice i než Honza. A už to má, musí sníst kinder vajíčko a obětovat jednu skleněnku. A druhá hračka je na světě. Koťátka jsou z hraček nadšená, honí je po dvoře a svět pro ně přestává úplně existovat. Ani nevnímají, že je kromě Honzy a Martina sledují děti z celé školy. Ty si představení na dvorečku nemohly nechat ujít. Pokřikují na ně z oken a nejeden kluk a holka by to malé chlupaté klubíčko chtěli mít doma. To by se ale nelíbilo mamince kočce, která na ně přísně mňouká a dohlíží. A na děti už v téhle chvíli přísně kouká pan učitel, protože je nejvyšší čas se zase věnovat učení. Eliška Řezáčová

Svídnice Já jsem Dominik, bydlím ve Svídnici. Dnes do naší obce přijeli mí známí z Itálie. Když mi bylo devět let, byl jsem v Itálii a ti chlapi z Itálie mluvili italsky. Já italsky neumím, proto jsem na ně mluvil anglicky. Dneska jsem turisty provedl po naší vesnici. Nejprve začneme u řeky Chrudimky, která protéká naší obcí. Na této řece byla budována v letech 1972 - 1973 vlastivědná stezka. Leží v úseku mezi Křižanovickou přehradou a vyrovnávací přehradou Práčov. A dále se s turisty přesuneme pod Práčovskou přehradu, kde je bývalý mlýn, v kterém byla kdysi papírna.

-8-


Vedle se nachází budova bývalé školy, v které se už několik let neučí a využívá se pro společenské akce. Poté půjdeme k fotbalovému hřišti. Před čtrnácti dny zde vedle fotbalového hřiště otevřeli také hřiště dětské. Já už si ho asi moc neužiji, ale mám mladšího brášku, který se sem chodí vyřádit až dost. Naši prohlídku ukončíme v Dolní Svídnici, kde se nachází zvonička. Jedná se o původní lidovou památku. Kousek od zvoničky můžeme navštívit keramickou dílnu a dřevovýrobu. Teď už ale rychle půjdeme ke staré škole, kde se ubytujete a já vám dám ještě malý bonus - mapu Svídnice s okolím. Zítra podle ní můžete pokračovat v poznávání naší krásné obce a jejího okolí sami. Dominik Fuxa

O Lukavici Přijely k nám na návštěvu děti ze Skoronic. Nejprve se ubytovaly a pak jsme jim řekli, že bychom se mohli projít po Lukavici. Skoronické děti Ada a Pavel souhlasily. Prvně jsme je zavedli k dubu, tam se jim moc líbilo. Hned jsme zkoušeli obejmout tenhle náš prastarý dub. Podařilo se. Malinko jsme jim o něm vyprávěli a pak jsme jim šli ukázat naši školu. Zvenku přímo svítí, protože je hezky žlutá. Docela nám i záviděli, že máme u školy hřiště. Pak jsme je vzali ještě na velké hřiště v zámecké zahradě. Tady jsme si hráli na třetího a ukázali jsme jim i naši tělocvičnu, kterou nechal vystavět obecní úřad. Líbily se jim i naše nové branky. Nakonec jsme jim ještě ukázali zámek a našeho pana starostu. Cestou jsme jim říkali, že dřív tato vesnice byla rozdělena na Lukavici a Lukavičku. V Lukavici byl nejstarší zámek, který má jedničku. A my máme taky jedničku, protože náš dům byl první postaven v Lukavičce. Cestou jsme sbírali houby pod břízami. V březovém háji jich nakonec byl plný košík. Marie Špásová

Průvodce Trpišovem Kdybych byl průvodcem Trpišova, provedl bych návštěvníky v okruhu asi dvou kilometrů. Turistický okruh bych začal u kapličky, na které jsou

-9-


napsána jména občanů, kteří padli ve světových válkách. Kolem autobusové zastávky dojdeme k obchodu, tam by si mohli koupit svačinu, kterou by snědli na břehu rybníčka s krásnými lekníny. Po snědení svačiny se vydáme ulicí k Práčovu, kde obdivujeme upravené zahrady s domy místních obyvatel. Na rozcestí se vydáme cestou k lesu Schořelci. Najdeme pár hub a dojdeme k hájence, kde si mohou pohladit ochočenou srnu. Cestou z kopce dojdeme k hostinci Obora, kde se výborně naobědváme. Po obědě půjdeme kolem hasičárny na severní stranu kopce, na kterém se rozkládá Trpišov. Zde se nám naskytne nádherný výhled do kraje. Je vidět na Tři Bubny nebo Kunětickou horu. Martin Vach

Naše obec Lukavice Obec Lukavice je moc pěkná vesnice. Leží nedaleko Slatiňan v podhůří Železných hor. Kolem se nacházejí lesy, louky a rybníky. Je zde klid. Často z okolních lesů můžeme zaslechnout kukačku, datla, bažanta, ale i sovu. Uprostřed vesnice je zámek, který vlastnili Auerspergové. Říká se o něm, že prý tam strašilo modré světýlko zvířecí postavy, přesněji kance. Nikdo se tam neodvážil chodit. V podzámčí, neboli v Hrádku, vyrostl dub, jehož stáří se odhaduje na šest set let. Mají na něm hnízdo ptáci, veverky, ale třeba i sršni. Často se na něm při svém letu zastaví datel, aby ho svým zobákem vyčistil od všelijakých červů a havěti. Také se zde nacházely doly. Vstup do nich můžeme dodnes najít v blízkosti dnešního obecního úřadu. Těžil se zde pyrit. Díky němu se ovšem znečistila řeka Chrudimka natolik, že v ní nežily žádné ryby. U bývalého zámku se nachází patník s hornickým znakem. V tehdejší době zde bylo zaměstnáno až tři sta lidí. Naše obec se mi líbí a neměnila bych ji za žádnou jinou. Určitě ji navštivte, je tady plno zajímavostí k prohlédnutí. Monika Kolářová

Kamínky pro žumbereckou princeznu Žil byl jeden hoch. Jmenoval se Honza. Bydlel se svou matkou v malé roubené chaloupce nedaleko hradu Žumberk. Honza byl statný mládenec, práce mu šla od ruky, ale měl jednu jedinou chybu. Když začal nějakou práci, nevěděl kdy přestat. A tak třeba pořád jenom ryl a kopal, až už nebylo - 10 -


kolem chaloupky ani kousek zeleně. Jeho matka, ač byla hodná, tak toto Honzovo „řádění“ nemohla přenést přes srdce. Proto poslala Honzu kopat jinam. Honzík se vydal na cestu, ale nešel daleko. Za malou chvilinku došel k hradu. Tady se dozvěděl, že princeznička Leontýnka zrovna v téhle chvíli poztrácela své korále. Honza se hned přihlásil u krále o práci. A hned dostal za prvořadý úkol korále najít. Tím ale měl důvod zase začít rýt a kopat, což obzvláště rád dělal. A tak se hned vrhl do své oblíbené činnosti – kopal a kopal. Vtom něco zazvonilo pod jeho krumpáčem. Sklonil se do jámy a ejhle. Našel obrovský krásně třpytivý kámen. Vyndal ho a hned se rozběhl k místnímu zlatníkovi. U něho nechal z kamene vyrobit krásné korálky pro princeznu. Kamínky se všem tak líbily, že je Honza začal kopat ve velkém. Každá bohatá paní chtěla mít korále jako princezna. Kámen se tady těží dodnes. Ale hrad díky tomu vzal za své a navštívit můžeme už jenom jeho rozvaliny. Eliška Řezáčová

Uspávalník Byla jedna paní, když zavřela očka propadla se spaní. Vrněla jak kočka. Spala v noci, spala ve dne od pondělí do pátku. Dopoledne odpoledne, od nesvátku do svátku. A kde byla chyba celá? Že si paní nařídila uspávalník. Marie Špásová

Dobrodružství myšáka Zoubka Byla jednou jedna bouda s malými dvířky a v té boudě bydlely myšky. Měly i myší úřad a jejich starostou byl ten nejstarší myšák. Jednoho dne se tu narodil malý myšák. Dali mu jméno Zoubek, protože měl hodně zoubků. O jeho narození věděl celý myší domov, a tak se všichni sešli před andělskomyší branou, aby mu požehnali. Každému, kdo by mu řekl špatné slovo, by bývali usekli ocásek. Nakonec k malému

- 11 -


myšákovi přišla myška kořenářka a řekla, že prožije spoustu dobrodružství. Pak se všichni pomodlili a šli domů do svých komůrek. Když myšákovi bylo našich deset let, pokusil se vylézt z boudy a poznat svět. Podařilo se. Nejprve potkal zajíčka, ten ho očuchal a nechal být. Po chvíli potkal žabku, pozdravili se. Myšák tedy šel dál a říkal si, že na tom světě je docela dobře. Vtom ale potkal kocoura. Ten, když ho uviděl, olízl se a vyběhl za ním. Myšák se nedal, pelášil, až zapadl do malé dírky. Tady zůstal, dokud kocour neodběhl. Zoubek se vydal dál. Tu ho kdosi popadl za kožich a zvedl mezi oblaka. Strašně se vylekal. Jedním očkem spatřil velikého dravce. Okamžitě sebou začal mrskat ze strany na stranu. To ale, jak víme, nezabírá. Vycenil proto zuby a dravce prudce kousl do lýtka. Au, to zabolelo. Pták se vylekal a Zoubka pustil. Zoubek plachtil vzduchem, až dopadl prudce na zem. Naštěstí se trefil zrovna do velikého stohu slámy. Celý otřesený zjistil, že je skoro doma. Okamžitě pelášil za maminkou. Teď už ví, že doma mu žádné nebezpečí nehrozí. Michaela Šlitrová

Co čteme? Výprava za dinosaury Jednou se Kuba s Aničkou vydali na procházku do lesa. Objevili tam domeček. Vlezli tam, i když věděli, že se to nesmí. Objevili spoustu knih, které byly kouzelné. Do jedné z nich se začetli. Byla o pravěku. Oba toužili po tom, aby se do doby před 65 miliony let podívali. Najednou začal foukat vítr, chaloupka se začala točit. Děti zavřely oči, a když je otevřely, ocitli se v pravěku. Potkaly různé druhy ještěrů. Někteří se jim líbili, ale některých se i báli, i když věděli, - 12 -


že žerou jenom trávu nebo listí. Nejvíce strachu zažili, když potkali tyranosaura rexe. Ten jediný je pronásledoval a děti před ním rychle utekly zpátky do domečku. Chtěli se vrátit domů, ale Kuba si zapomněl knížku, kterou k tomu potřebovali. Zapomněl ji i s batohem na kopci, kde se setkali se zlým tyransaurem rexem. Vrátil se k domečku znovu. Nevěděl, co má dělat. Najednou se objevil létající ještěr, vzal Kubu na hřbet a přeletěl s ním celé údolí a přistál za domkem. Kuba šel do domečku, vzal knihu a přál si, aby se vrátili v pořádku domů. Rozfoukal se vítr, chatka se zatočila, a když otevřeli oči, byli zase oba doma. Jan Žampach

Dobrodružství skřítka Valentýna Před mnoha lety žil v zemi skřítků Valentýn. Oči a srdce měl jen pro sousedovic Celestýnku. Ale ta se líbila všem skřítkům a také zlému čarodějovi. Ten čaroděj ji očaroval, tak se Valentýn vydal za skřítkem Dobrákem, aby mu poradil, co má dělat. Dobrák mu ukázal cestu do smaragdové země, kde musí získat ptáka šťastlivku, aby ho mohl dát své milé Celestýnce. Když ho našel, vydal se lodí zpátky. Ale netušil, že na něj černokněžník chystá past. Když vypluli, zlý čaroděj se proměnil v obrovského draka a chtěl potopit loď. To se mu taky povedlo. Navíc ukradl klec s ptákem pro Celestýnku. Náš Valentýn neuměl moc plavat, po chvíli se začal potápět do moře. Uviděli ho mořští skřítkové a dovedli ho ke králi podmořských skřítků, aby ho zachránil. Král ho zachránil a ještě mu dal na cestu kouzelnou mušli. „Kdybys byl v moři, tak do ní zafoukej a přítel ti přijde na pomoc.“ Valentýn poděkoval a vydal se na cestu. Došel k cirkusu, kde ho pozvali na polévku a Valentýn jim všechno vyprávěl a oni mu řekli, že mu pomůžou. Ale nikdo netušil, že čaroděj ví, že je u cirkusáků a připravil na Valentýna další past. Malá holčička viděla, že uspali Valentýna a svázali ho. Chtěli ho později unést. Ona běžela za principálem a ten ho zachránil. Valentýn byl smutný a říkal, že musí domů zachránit modrého ptáka. V tu chvíli si vzpomněl, že dostal mořskou mušli od krále mořských skřítků. Tak do ní zafoukal. Přiletěly labutě. Všechny i s cirkusáky je odnesly k Valentýnovi domů. Celestýnka byla šťastná, že vidí Valentýna a zjistila, že ho má

- 13 -


ráda. Ale byla smutná, protože si ji chtěl vzít za ženu zlý čaroděj a řekl jí, že si ji zítra odvede na hrad k svatbě. Druhý den Valentýn přišel pozdě, čaroděj si již odváděl Celestýnku. Valentýna napadlo, že bude předvádět kejklíře. Tak se dostal do hradu. Čaroděj si užíval svatby a Valentýn nezahálel a osvobodil čarodějovy vězně. Pak se všichni hnali zabít čaroděje, jenže ten se proměnil v draka. Valentýn to měl vymyšlené. Šel k zábradlí. Když po něm drak skočil, spadl dolů z hradu a byl mrtev. Poté se všichni vrátili domů a konala se svatba Valentýna s Celestýnkou. Patrik Šustr

Harry Potter Harry Potter, který vypadá jako obyčejný chlapec, je ve skutečnosti čaroděj. Ale on to neví, protože mu to teta Petunie a strýc Vernon zatajili. Díky Hagridovi, který mu doručí zvací dopis, se dostane do kouzelnické školy v Bradavicích, kde má údajně nejlepšího ředitele Albuse Brumbála. Zjistí, že jeho rodiče byli kouzelníci, kteří zahynuli při souboji s černokněžníkem Voldemortem. Ve spěšném vlaku do Bradavic potká Rona Weasleyho a Herminonu Grangerovou, kteří se stanou jeho nejlepšími kamarády. Hned první den jsou přiřazeni do kolejí, které se jmenují Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmiozel. Všichni tři se dostanou do Nebelvíru. Bohužel si Harry navzájem nepadne do oka s profesorem Severusem Snapem, který je ředitelem zmijozelské koleje. K Vánocům Harrymu někdo poslal neviditelný plášť. Díky němu mohou Harry, Ron a Hermiona beztrestně navštěvovat svého přítele Hagrida, s kterým se seznámili první den, co přijeli do Bradavic. Když vystupovali na nádraží v Bradavicích, Hagrid svolával všechny prvňáky. Vůbec nebylo těžké ho najít, protože je to poloviční obr, který je velice laskavý. Jednou Hagridovi uklouzlo, že je na hradě ukrytá tajná věc, do které prý nemá co mluvit nikdo kromě profesora Brumbála a Nikolase Flamela. Harry se svými kamarády se dozví, že Nikolas Flamel je jediný, kdo vyrobil kámen mudrců. Také se dozvěděli, že kámen mudrců dokáže zajistit nesmrtelnost. Poté, co se Harryho v zapovězeném lese pokusí Voldemort znovu zabít, zjistili, že lstí vyzvěděl, kde kámen je a jak se k němu dostat. Harry se svými kamarády se rozhodne, že Voldemortovi zabrání v jeho získání. Za pomoci Rona a Hermiony se mu to nakonec podaří. David Hájek - 14 -


Černý krasavec Tato kniha vypráví o nádherném koni, který se jmenoval Černý Krasavec. Tento příběh vypráví on sám. Je to krásný kůň z dobrého chovu a svůj příběh začíná vyprávět od prvních dnů malého hříběte, které prožil se svou maminkou klisnou Kněžnou a chovatelem Danielem. Když Krasavci byly čtyři roky, vyrostl z něho krásný kůň s bílou hvězdou na čele, bílou ponožkou na zadní noze a malým bílým znaménkem na hřbetě. Nastal čas učení, to znamenalo naučit se chodit pod sedlem, nosit udidlo a uzdu. Když to všechno zvládl, vybral si ho statkář Gordon a odvedl ho do Birtwicku. Tady byl moc šťastný a poznal nové přátele. Třeba šedou klisničku poníka Hopsalku, krásnou kobylku Ryzku anebo hnědého hřebce Sira Olivera. Potom hodného podkoního Johna, který se o ně dobře staral a malého Jamese, kterému bylo čtrnáct let, a všechno se teprve učil. Jednoho večera museli pro lékaře, protože paní byla moc nemocná. I když jsme paní zachránili život, ten můj visel na vlásku, dostal jsem totiž zápal. Když jsem se z toho dostal, nastal čas loučení, protože paní se přitížilo a musela někam do teplejšího podnebí. Můj pán mne prodal svému příteli z Westerleighu. Náš nový podkoní York byl hodný. Jednoho dne musel odjet a dostal nás na starosti pan Smith. Byl dobrý, ale než se napil alkoholu. Jednou jsme vezli kočár do opravy a na zpáteční cestě se zastavil v hostinci u Bílého lva a opilý se mnou vyrazil k domovu. Cestou jsem ztratil podkovu a on nic netušíc hnal mne dál kamenitou cestou, až jsem si rozštípl kopyto a bolestí jsem padl k zemi. Smith po pádu zemřel, mne sice zachránili, ale poslali mne do nájemné stáje, kde nás šidili na ovsu a senu. Zbědovaného mne prodali na koňském trhu drožkáři Barkerovi, který si mne odvezl do Londýna. U něho jsem prožil hezké drožkářské období, potom těžce onemocněl a museli mne prodat. Koupil si mne obchodník s obilím a pekař, který svými náklady drožku přetěžoval, až jsem jednoho dne padl vyčerpáním. Když jsem opět nabral trochu síly, skončil jsem na koňském trhu. Tam mne koupil farmář Thoroughood pro svého vnuka a odvedl mne na svoji farmu. Potom přišel podkoní, který mne pečlivě vyhřebelcoval a upravil. Pořád si mne prohlížel a říkal, že mu připomínám Černého krasavce a povzdechl si, kde prý asi skončil. Poté si všiml malé bílé skvrnky na mém hřbetě. Té, které říkávali Krasavcovo znaménko krásy. „Ano jsi to opravdu ty,“ vykřikl radostí. „Já jsem ten malý chlapec Joe, který se o tebe s Johnem staral.“ Byl jsem strašně - 15 -


šťastný, že jsme se po letech opět sešli. Joe to všechno pověděl pánovi a paní a oni slíbili, že už mne nikdy neprodají. Takže jsem nakonec nalezl šťastný, klidný domov a víru v to, že všichni lidé nejsou bezcitní a krutí. Zdeněk Zástěra

Dušičky - Halloween První dva listopadové dny vzpomínáme na své blízké zesnulé. 1. listopadu se slaví Svátek všech svatých, 2. listopad se v kalendáři uvádí jako Památka zesnulých. Lidé tento den znají jako Dušičky. Podle historických pramenů je tento svátek uváděn od roku 998. Slavil se již o mnoho let dříve – Dušičky údajně pocházejí z keltské tradice - svátku Samhain, kterým Keltové začínali nový rok. Slavil se v podvečer 1. listopadu a Keltové věřili, že se tuto noc prolíná náš svět se světem mrtvých. Zapalovali ohně, aby se duše mrtvých mohly přijít ohřát a strávit noc se svými pozůstalými. Z toho vyplývá i tradice zapalování svíček, kterou dodržujeme dodnes. Dříve se také na Památku zesnulých peklo zvláštní pečivo, kterým lidé obdarovávali pocestné a žebráky. Pečivu se říkalo dušičky. V USA se slaví svátek mrtvých jako Halloween. Mnozí z nás v tyto dny navštěvují hřbitovy, vzpomínají na své blízké, kteří již nejsou mezi námi, a zapalují svíčky. Pranostiky na tyto dva dny: Den Všech svatých je poslední, který léto zahání. Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje. K Halloweenu neodmyslitelně patří takzvané Jackovy lucerny. Je to obyčejná vydlabaná dýně a v ní svíčka. Podle legendy byl Jack velmi zlý Ir. Bůh ho proto nechtěl pustit do nebe a ani Lucifer do pekla, protože podvedl i jeho! Jeho špatná duše se tedy usadila v dýni a teď bloudí světem. Právě v halloweenskou noc provádí Jack své nejlepší kousky a zjevuje se obyvatelům malých městeček. A jak si takovou svítilnu udělat? Jednoduše: 1) Vydlabeme jakoukoliv dýni nebo tykev. 2)Vyřežeme do obalu nějaký obrázek, většinou je to nějaký obličejíček. 3) Vložíme svíčku a rozsvítíme. 4) Nedoporučujeme mít doma takovýto výtvor déle než dva týdny, protože zplesniví a nevábně voní. - 16 -


Poznáváme česká přísloví Čtvrťáci si pro čtenáře Kvasnic připravili obrázky s českými příslovími. Pokuste se určit, která známá přísloví se skrývají na obrázcích. Na vaše odpovědi čekáme do 21. listopadu 2010. Připraven je sáček bonbónů.

Nápověda: Pýcha předchází pád. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. V nouzi poznáš přítele. Trychtýřem se nedá rozum do hlavy nalít. Co nechceš sobě samému, nečiň druhému. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Všude dobře, doma nejlépe. Ve dvou se to lépe táhne. Chytřejší ustoupí, hloupý se pere. Vodu v pěsti neudržíš. Voda teče, oči koukají, řeč se mluví. Žádný učený z nebe nespadl.

- 17 -


Autoři ilustrací: Markéta Dibelková – strana 4 Veronika Dibelková – strana 4, 16 David Hájek – strana 5, 17 Martina Janečková – strana 14, 17 Natálie Lupoměská – strana 4 Michaela Šlitrová – strana 5, 12 Marie Špásová – strana 9, 11 Petra Šteflová – strana 8, 10 Patrik Šustr – strana 13, 17 Patrik Tůma – strana 17 Pavlína Tvrzická – strana 3 Tomáš Tvrzický – strana 2 Karolína Vanclová – strana 7 Zdeněk Zástěra – strana 6, 15 Jan Žampach – strana 12

REDAKCE: Eliška Řezáčová Marie Špásová David Hájek Zdeněk Zástěra Veronika Dibelková Michaela Šlitrová

- 18 -

Kvasnice číslo 23, vyšlo v říjnu Ze školních lavic

Recommend Documents