Kvasnice číslo 34, vyšlo v lednu Ze školních lavic

34 2014

Kvasnice číslo 34, vyšlo v lednu 2014

Ze školních lavic Tradiční anglosaský svátek Halloween jsme si připomněli na naší škole v menším projektu na konci října. Zaměřili jsme se především na výtvarné zpracování tohoto tématu. V hodinách výtvarné výchovy jsme kreslili různými technikami dýně, při praktických činnnostech jsme dýně vydlabávali a vytvářeli různé strašáky. Tento svátek samozřejmě nechyběl v hodinách anglického jazyka, při kterých se třeťáci a čtvťáci naučili krátké říkanky, namalovili tradiční nadpřirozené bytosti a svoje práce i s říkankou prezentovali. Na závěr jsme si všichni zahráli oblíbenou hru Netopýři. Ve středu 6. listopadu jsme se všemi žáky školy přijali pozvání na patnáctý ročník festivalu Tradice Evropy. Koncert pro školy se uskutečnil v chrudimském muzeu. V komponovaném pořadu zahraničních souborů ze zemí Evropy i domácího souboru Kuřátka a Zrníčka z Chrudimi jsme poznávali lidové tradice, kroje, zvyky i obyčeje Chrudimska i různých koutů evropských zemí. Všechna vystoupení byla přitažlivá a zajímavá pro všechny diváky. Kromě domácích Kuřátek a Zrníček se představily dva folklórní soubory ze Slovenska, jeden z Rumunska a jako třešnička na dortu bylo výborné vystoupení hostů - etnografického souboru z Indie. Ve čtvrtek 21. listopadu jsme se v osm hodin sešli ve třetí třídě, abychom předvedli svým rodičům, prarodičům, spolužákům a dalším zájemcům umění krásného přednesu. Přednášené básně jsme si sami vybrali a jejich přednes nacvičili. Prvňáčci se naučili kratší básně, druháci a páťáci sáhli po básničkách ze svých čítanek, třeťáci a čtvrťáci si většinou vybrali básně našich současných autorů. Každý z přednášejících sklidil zasloužený potlesk publika. A jak dopadlo hodnocení přednášejících z jednotlivých ročníků? V prvním ročníku byli porotou oceněni Tereza Hospodková, Roman Stehno a Adam Zíta. Ve druhém ročníku stanovila porota toto pořadí: Ondřej Souček, 2


Veronika Marečková a Sára Lédlová. Ve třetím ročníku se v čele přednášejících umístili Tomáš Vašák, Matyáš Těšík a Michala Tvrzická. Ze čtvrťáků byla nejúspěšnější Veronika Makešová. Ze žáků pátého ročníku jsme ocenili přednes Ivy Jeřábkové, Jiřího Tatíčka a Milana Mirgy. V úterý 26. listopadu jsme zhlédli divadelní představení v chrudimském divadle Karla Pippicha. Pražské Divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila zde uvedlo pohádku Šípková Růženka. Autorem scénáře a textů k písničkám je známý televizní dramaturg a autor pohádek Jiří Chalupa. Součástí divadelního představení byla krátká lekce ze správné mluvy od Jana Přeučila. Všichni diváci si spolu s herci zatančili na plese, dvě děvčata si zahrála na sudičky, všichni jsme pomohli hodnému zahradníkovi, aby přemohl stoletý spánek i nebezpečné trní. Kouzelné loutky vytvořila Šárka Váchová, autorka Večerníčků a dětského televizního pořadu Kostičky. Šípková Růženka byla plná krásných písniček hudebního skladatele Jaromíra Klempíře. Ve čtvrtek 5. prosince navštívili žáky naší školy Mikuláš s čerty a anděly. Společně obešli všechny třídy, žáky pochválili, zlobivcům trochu zahrozili. Každému žáku poté dali mikulášský balíček. Mikulášskou nadílku v rámci osobnostní výchovy pro ostatní spolužáky připravili páťáci. V úterý 17. prosince odpoledne pozvali do školy své rodiče, prarodiče a další příbuzné druháci, třeťáci a páťáci. Žáci ve II. a III. třídě společně nacvičovali písně, básně a koledy. Vystoupení doplnili také tanečkem.

3


Hosté zhlédli v první části pásmo koled a básní proložených vánočními písněmi. Na některé lidové písně jsme si i zatancovali. Ve druhé části vystoupili někteří mladí muzikanti - zahráli pro přítomné na hudební nástroje. Ve středu 18. prosince se konala malá vánoční slavnost také v I. třídě. Vystupovali žáci 1. a 4. ročníku. Děti vystoupily s básněmi o zimě, Vánocích, sněhu. Zazpívaly písně o Vánocích a koledy. Na závěr si děti společně s rodiči zazpívaly Štědrej večer. V pátek 20. prosince ráno jsme se společně se všemi žáky školy sešli ve III. třídě. Čekala nás projektová dílna nazvaná Vánoční tvoření. Na poslední školní den v roce 2013 si připravili páťáci pro své mladší spolužáky vánoční dílnu. Pozvali jsme mezi nás také paní Ilonu Kůpovou z Inspirace Chrudim. Ta se všemi dětmi vyrobila vánoční svícen se živými květinami. Kromě květinové vazby si na jednotlivých stanovištích ve II. a III. třídě žáci mohli vyrobit drobné předměty k vánoční dekoraci, přáníčka a jmenovky k dárkům. Po skončení vánoční dílny jsme se sešli ke společnému zpívání koled a vánočních písní. Poté jsme se podívali pod stromeček, jestli nám Ježíšek nadělil nějaké vánoční dárky.

Ze školní družiny Pošta - historie pošty v českých zemích sahá až do šestnáctého století. Posílání zásilek probíhalo prostřednictvím stanic. Tady si v pravidelných intervalech vyměňovali koně i zásilky poštovní kurýři. Doručení však trvalo poměrně dlouhou dobu. Změna nastala zavedením spěšných jízd poštovních rychlíků. Byly to vozy tažené dvojspřežími koní. Dnes poštu 4


rozvážejí auta, vlaky i letadla. První poštovní známka byla vytvořena ve Velké Británii. U jejího vzniku byl nápad, aby za doručení dopisu platil odesílatel a ne příjemce. Stávalo se, že adresát odmítl dopis převzít a zaplatit. 1. května 1840 byla dána do prodeje první poštovní známka, na které byla podobizna královny Viktorie. První československá známka byla vydána 18. prosince 1918. Podle obrázku se jí říkalo Hradčany. Autorem kresby byl malíř Alfons Mucha a měla hodnotu pět haléřů. Naše výroba poštovních známek patří k jedněm z nejlepších na světě. Do družiny jsme si přinesly alba se známkami a zjišťovali, co všechno může být na známce vyobrazeno. Pak jsme si navrhli a nakreslili poštovní známku pro naše městečko. Pohlednice - posíláme je o Vánocích, Velikonocích, svým blízkým při příležitosti svátků, narozenin, životních výročích, ale také z výletu nebo tábora. Vyrobit a nakreslit svoji pohlednici byl další úkol, který nás čekal. Obálku na dopis můžeme koupit, ale vyrobit a složit vlastní obálku byl docela zábavný úkol. A poslední úkol, balení balíčku, byl nejtěžší, ale i s ním jsme si poradili. V době, kdy ještě pošta nebyla, posílali si lidé pozdravy a zprávy prostřednictvím vandrovníků a pocestných. Byly to jen ústní zprávy, a tak záleželo na tom, kdo měl zprávu nebo pozdrav vyřídit, jestli se vůbec dostane k tomu, komu byla určena a jestli bude přesná. V družině jsme si zahráli hru Tichá pošta, která připomíná ústní předávání zpráv.

Obchod - ve středověkém městě se obchodovalo, prodávalo a nakupovalo, ale úplně jinak než dnes. Řemeslníci, řezníci, pekaři a mnoho dalších měli zájem svoje výrobky nebo služby prodat. Domy řemeslníků byly výrobnou i prodejnou zároveň. Ve městech se konaly trhy. Podle nabízeného zboží dostávaly i svoje jména: obilní, ovocné, senné, dobytčí, koňské, drůbeží, uhelné… Na tržišti prodávali svoje zboží i kupci, nabízeli sukno, hedvábí, koření, ryby, sůl. Výroční trhy trvaly týden i déle. Prodej na trhu byl zahájen vyvěšením praporu na věži radnice, o pořádek a poctivost prodeje se starali biřici. Dnes už všechny potraviny pohodlně nakoupíme na 5


jednom místě v supermarketech, kde se kromě potravin nabízí i další zboží: noviny, časopisy, knihy, školní potřeby, drogerie, pomůcky pro kuchyň a domáctnost, obuv, textil. U pokladny platíme penězi, zaplatit jde i bankovní kartou. Většina výrobků je předem zabalena. Obal už dávno není nejem kusem papíru. Výrobci i prodejci mají zájem na tom, aby obaly dobře vypadaly, aby se líbily. Obaly navrhují výtvarníci, kteří připraví několik návrhů, z nich se vybírá ten nejpovedenější, nejlepší. V družině jsme si udělali výstavku obalů a vybírali nejhezčí. Zjistili jsme, že nejpestřejší a nejzajímavější obaly mají sladkosti: čokolády, bonbony, sušenky. ale také čaje a sýry. Také se z nás stali návrháři, zkoušeli jsme navrhnout svůj obal. Obaly se nemusí stát jen odpadem, ale i výtvarným materiálem. My jsme si z nich vyrobili krásné šašky, kteří nám vyzdobili školní chodbu. Ve středověkém městečku užexistovaly restaurace, tehdy se jim říkalo krčmy, kde se vařilo, opékalo na roštu a udilo. Jedlo se dřevěnou lžící, maso jen rukama. A co se jedlo? Maso, kaše, polévky, chléb, ovoce a zelenina. Jídla se dochucovala kořením: kmínem, rozmarýnem, mátou, majoránkou, koprem, bazalkou a libečkem. V družině jsme si záhráli na restauraci.

Uspávanka pro kukačku Byla jednou jedna kukačka, které se nechtělo spát, a chtěla se bavit. Rodina, která vlastnila kukačkové hodiny, byla velice překvapená, a tak vymyslela soutěž o nejlepší uspávanku pro kukačku. A víte, kdo vyhrál? Babička. Ta si pamatovala nejvíce ukolébavek. A kdo je zvědavý na tu uspávanku, tady je: Kde jsi byla kukulenko? Natloukla jsem si kolínko. Větřík ti to pofouká. Tak už spinkej, malinká! Toto je úryvek článku z čítanky pro druháky, kteří měli za úkol pokračovat v soutěži. A jaké pokračování vymysleli? Kukačko, kukačko, spi, zavři očka svý. Až se vzbudíš ráno, budeš krásná, vráno, budeš pěkná panenka, budeš kukat zlehýnka. Kukačko, budeš krásná dáma, jako naše máma. Markéta Těšíková a Amálie Truncová 6


Kukačko, kukačko, zavři svoje očička, zítra k tobě přilétne tvá hodná matička. Kukačka, kukačka zavřela očička, nekuká, nedutá, už chce jít spát. Sebastian Zíta, Matyáš Těšík a Michala Tvrzická

Posloucháme, čteme a poté sami tvoříme Strašidelný dům Jednoho tmavého večerního dne se spustila nekonečná bouřka. Do země kolem nás bil blesk za bleskem. Až po pěti hodinách trochu přestalo pršet. Rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Zalehla jsem, ale nemohla jsem usnout. Odbila půlnoc. Vtom jsem slyšela někoho zazvonit. Opatrně a potichu jsem vstala a šla se podívat dolů. Pomalu jsem otevřela dveře. Za nimi někdo stojí. Hu, ona je to babička. Šla se na mě podívat, jestli spím. Šla jsem si zase lehnout. Tentokrát už jsem usnula. Vtom jsem slyšela někoho zaťukat. Leknutím jsem vyskočila a schovala se vedle okna. Opatrně jsem vyhlédla. Vidím stín, jako by tam byla dýka. Klepu se strachy. Opatrně otevírám. Smrtka! Vylekala jsem se zbytečně, protože to byla babička, která mně zapomněla dát oblek na Halloween. Iva Jeřábková

Starý hrobník Jednoho bouřkového dne jsme šli s rodinou na hřbitov, který je už pět set let starý. Byla zima. Stmívalo se. Než jsme došli k hrobu naší prababičky, už byla tma. Na hrob jsme položili svíčky a květinu. Babičku jsme měli moc rádi. Šli jsme zpět. Sestra se moc bála. "Pozor!" řekl jsem. Železná branka se zavřela. Z hřbitova nebylo úniku. Zdi byly totiž minimálně dva metry vysoké a zděné. "Pomoc!" Rychle běžím za mamkou. Mamka leží u jednoho velkého hrobu. Na břiše má hodně bolavou ránu. Volám na taťku. Konečně 7


přibíhá. Mamce pomohl. Já jsem se vypravil za stínem ve svitu měsíce. Nějaká postava se rýsuje mezi hroby. Mizí přímo přede mnou! Nakonec jsem ho dostihl. Byl to velmi starý člověk se starými vousy. Měl v ruce krumpáč. "Běžte pryč ze hřbitova!" "Proč?" "Nerušte zesnulé." "My je nerušíme, my je uctíváme. Stejně už jsme chtěli odjet." "Tak ale rychle." Nasedli jsme do auta a odjeli. Ale mamce začalo téct hodně krve. Zavolali jsme sanitku. Nakonec všechno dobře dopadlo. Doteď tam má ale jizvu. Jiří Tatíček

O Taricovi Prvním Na hradě na Žumberku žil kdysi loupeživý baron Taric se svou ženou Markétou. Jednou si Taric řekl, že když bude útočit na menší barony a brát si jejich bohatství, nebude jenom bohatý, ale bude mít i velkou armádu a tím i velkou moc. Ale jeho žena mu v tom odporovala, tak ji dal zavřít. Jakmile Taricova armáda narůstala, tím víc si toho víc všímal král Karel IV. Taricovi nejlepší špehové zjistili, že Karel IV. na ně chce zaútočit. Taric svolal celou svoji armádu i některé bytosti a žoldáky z blízkého lesa. Měl tak ve své armádě žoldáky, harpie, trojhlavé psy, démony i troly. Karel IV. měl ve své armádě nejlepší šermíře, lukostřelce i jezdce na koních. Po dvou dnech dorazil k hradu se svými nejlepšími muži. Věděl, že musí vyhrát. Oproti Taricově armádě jich byla jenom hrstka, ale ve vesnici se ukrývali další Karlovi bojovníci. Začala krutá bitva. Když Karel viděl, že prohrává, zatroubil na velký roh, který měl připnutý u zbroje. Z vesnice rychle dorazily další posily. Karel vyhrál, Tarica nechal pověsit a jeho Markétu si vzal za ženu. Hrad nechal zbourat, takže od té doby je tu jen zřícenina. Ondřej Dejdar 8


Zlatá země Tato země je něco jako zlatý ráj. Lidé tu mají šperky ze zlata, zlaté jsou i domy. Příroda je čistá a bez odpadků, říká se jí zlatá příroda. Zlato na sobě mají i zvířata, například jelen má zlaté parohy a zlatá kopýtka. Prostě nádhera. Lidé vyrůstají jako rostliny dva metry v průměru. Rostliny mají zlaté květy. Stoprocentně by se nám tu žilo dobře. Všichni jsou bohatí a chytří, takže tu nejsou školy, vše je za jeden tisíc korun. Když jsem vstal a šel do školy, myslel jsem na zemi blahobytu. Řekl jsem si. "Škoda že to není pravda, ach jo." Patrik Bakeš

Z mého deníku V pondělí hned brzy ráno jsem vstal a začal se na něco těšit. Dole v kuchyni jsem si přečetl rozvrh hodin a dokáplo mi to. Měli jsme vlastivědu! V ní začínáme probírat první světovou válku. Po škole jsme jeli k babičce. V autě jsme spolu se Zuzkou hráli hru auta. Pokaždé jsem vyhrál, takže to nebyla moc velká zábava. Maminka nám nabídla žvýkačku. O žvýkačku se ale hned strhla bitka. Lítaly pohlavky, facky a nadávky. Nakonec nám snědl žvýkačku taťka a uklidnil nás pohlavkem. U babičky nás přivítali bratranec a sestřenice. Dali jsme si pohár a odjeli zpátky domů. Jiří Tatíček Čtvrtek: Můj milý deníčku, dnes jsme ve škole psali diktát. No, moc dobře to nedopadlo. Měla jsem z něho za tři. Taťkovi to sice moc nevadí, ale říkal, že by to příště mohlo být lepší. Jela jsem na kole ke kamarádce a s ní jsme šli do lesa. Najednou jsme viděli divočáka. Rychle jsme utíkali pryč. Naštěstí nás nechal být. Pak jsem jela zpátky domů. Jenže když jsem jela, zatroubilo na mě auto a já spadla. Pátek: Probudím se a nevím, kde to jsem. A teď mi to došlo, ležím v nemocnici se zlomenou nohou. Píšu si tento deníček. Je toho dost na dva dny. Teď mě nejvíc ze všeho zajímá, co mě čeká následující dny. Doktorka mi řekla, že mě za dva týdny pustí. Markéta Dibelková 9


Přítel Mým nejlepším přítelem je náš pes Feebee (fíbí). Vždycky si se mnou hraje, a když se rvu se ségrou, tak mě brání a kouše ji. Jednou jsem byl já s naším psem doma a ten den byla bouřka. Mamka přijde domů, ale přesto, že má Feebee ráda mamku, začala mě bránit. Druhý den bylo hrozné parno a já s Feebee jsem se šel koupat k nám do rybníka. Když jsem vlezl do vody, zakopl jsem o kámen. Spadl jsem do hloubky, ale chytla mě křeč. Začal jsem se topit. Pes mě chytl za ruku a táhl na břeh. I proto, ale nejen proto je můj nejlepší přítel náš pes Feebee. Ondřej Dejdar

Zimní radovánky Už je tady Mikuláš, toho ty už dobře znáš. Čerti jsou tu s ním, nadílku jim sním.

První vločka, druhá, třetí už k nám na zem z dáli letí, zanedlouho z vloček bílých bude bílá peřina.

Vánoce jsou za dveřmi, mamka zpívá koledy. Dostala jsem krásné dárky, mezi nimi byly sáňky.

Hvězdy září, sníh se třpytí a děti se radují, že hned ráno po snídani, sněhuláka postaví. Iva Jeřábková

Konečně už padá sníh, všichni jezdí na saních. A už jedem na hory, a pak zpátky do školy.

Sladký čajíček V úterý mi bylo špatně, byla jsem u doktorky. Do krku mi koukla zdatně, měla jsem tam breberky.

Markéta Dibelková

Doma jsem s maminkou, vařila mně čajíček. Směs jahody s vanilkou, na bolavý krčíček.

Zimní den Na svatého Martina opět zima začíná. První vločky padaj k zemi, všechny děti, pojďte ven, máme tady zimní den.

Všechno se mi to dobře léčí, když jsem pod svou peřinkou. S maminčinou velkou péčí, jejím pohlazením a pusinkou. Sára Pokrývková 10


Co čteme? Klub tygrů Kniha vypráví o kamarádech Biggi, Lukovi a Patrikovi. Ti pomáhají při vyklízení domu zemřelého podivína Artura Paparizziho. Tím si chtěli vydělat nějaké peníze na nový počítač. Celý dům byl strašidelný a tajemný. Hospodyně Mančí jim dala deník, ve kterém se skrývá odkaz vedoucí k nalezení pokladu. Po dvou dnech prohlížení deníku přišli na jedno z hesel. Patrik s Biggi odjeli na pouť se pobavit, ale nevšimli si, že už je pronásledujou zločinci, kteří chtěli poklad pro sebe. Luk stále zkoumal deník a na druhé heslo přišel také. Vydal se s Mančí za nimi na pouť, ale to už Patrika i Biggi zločinci zajali a vydírali. Luk řekl Manči, aby zůstala sedět v autě a vydal se kamarády hledat. Najednou ho popadla nějaká paní a odvlekla ho do stanu, kde zločinci drželi v zajetí Patrika i Biggi. Měli u sebe truhličku s písmeny a tam se měla zadat hesla. Mančí si všimla, že se něco děje a zavolala policii. Ta všechny zatkla za vydírání a krádeže. Jen té ženě, co jim pomáhala, se podařilo utéct. Proto celý park obklíčili policisté i Klub tygrů a pátrali po ní. Nakonec ji odhalili, i když se maskovala jinou parukou, ale Biggi si dobře pamatovala, jaké měla boty, a tak ji usvědčila. Majetek zločinců, který získali vydíráním, byl zabaven a věci nakradené se vrátily majitelům. Díky heslu se dostali do skříňky s pokladem. Za nalezení pokladu jim byla vyplacena odměna, která byla vypsána už před mnoha lety. Všichni se rozhodli věnovat peníze zvířecímu útulku. Ondřej Dejdar

Výprava za tajemným rytířem Jednoho dne za svítání se Anička a Kuba rozhodli, že se opět půjdou podívat do jejich magického domečku. Začali si prohlížet knížky, Anička sáhla po knize s rytíři a přála si, aby byli v té době. Když se v ní ocitli, uviděli rytíře na koni. Kuba se hned chtěl vrátit domů, ale Anička ho přesvědčila, aby zůstali. Začali sledovat rytíře, který je dovedl k hradu. Když dorazili k příkopu s padacím mostem, tak Kuba viděl, jak se ve vodě pohybují krokodýli. Kuba si to hned poznamenal do svého bločku, který nosil v batohu. Anička najednou uslyšela, jak bubnují bubny a troubí trumpety. Hned je napadlo, že to jde z hradu a tak šli dovnitř. Ocitli se v hodovní síni, kde probíhala velkolepá hostina. Najednou je oslovil nějaký sloužící a oni se lekli 11


a utekli chodbou. Doběhli do tmavé a chladné místnosti, kde rozsvítila Anička baterku a uviděla jen rytířské brnění. Kubovi se moc líbily helmy rytířů a tak si jednu vyzkoušel. Byla moc těžká. Kuba se neudržel, protože helma byla moc těžká a vrazil hlavou do brnění. Brnění se sesypalo všechna na zem a pak uslyšeli hluboké hlasy. Někdo Kubu popadl za ruku a pak ucítil, že mu někdo strhl přilbu z hlavy. Kuba uviděl nad sebou tři muže, kteří je zvedali ze země. Vedli je do hladomorny. Anička najednou rozsvítila baterku a ti muži se divili, co to je za podivný vynález. Anička si honem vymyslela, že to je kouzelná hůlka. A zavelela, aby si lehli na zem, že jinak je v něco promění. Oni tomu uvěřili a lehli si na zem. Mezitím Anička s Kubou rychle utekli. Vrátili se k domečku a přesunuli se zpátky domů. A pak si řekli, že jim tohle stejně nikdo neuvěří. Markéta Dibelková

Výprava do země samurajů Kniha Výprava do země samurajů je volné pokračování knih Výprava za dinosaury, Výprava za tajemným rytířem, Výprava za tajemstvím pyramidy a Výprava na pustý ostrov. Tentokrát se Anička s Kubou vydají do dávného Japonska, země samurajů, aby zachránili kouzelnici Morganu. Když je tam kouzelný domeček přenesl, našli je nindžové a odvedli je do jeskyně. Zde se setkali s mistrem nindžů. Ten jim poradil tři zásady, jak se ukrýt v přírodě a zmizel, protože slyšel blížící se samuraje. Kuba s Aničkou se s pomocí jeho rad bezpečně dostali do kouzelného domečku na stromě. Kde na ně už čekal mistr nindžů, aby jim předal měsíční kámen, který jim pomůže najít Morganu. Pak je domeček přenesl zpátky domů. Morganu nenašli, tak snad se jim to podaří v příštím díle s názvem Výprava do deštného pralesa. Martin Vašák

Vánoce pro kočku Andělíček jménem Cvalík, chtěl před prvními Vánocemi něčím přispět k přípravám na slavnostní večer, a protože rád jedl, napadlo ho, že by v nebi mohli upéct cukroví. S ostatními andělíčky se také hned pustili do práce, udělali těsto, připravili plechy a začali z těsta tvarovat hvězdičky, srdíčka a kolečka. Ale když chtěli cukroví upéct, došlo jim, že v nebi nemají žádnou 12


horkou pec. Byli zoufalí, nevěděli, kde cukroví upéct. Jeden z andělíčků jménem Fricek, který se kamarádil s čerty, se nabídl, že by jim čerti cukroví mohli upéct v pekle. A také se tak stalo. Čerti skutečně cukroví upekli. Andělíčkové upečené cukroví poctivě dali do spíže, ale před tím si Cvalík stačil pár kousků strčit do kapsy. Když je ale chtěl tajně ochutnat, málem si o cukroví zlomil zub, bylo tvrdé a taky hořké a na jazyku pálilo jako oheň. Co také mohli čekat od čertů? Čerti přece vždy všechno pokazí. A jak to dopadlo s cukrovím? Andělíčkové udělali nové a poprosili Pána Boha, aby mohli v nebi roztopit pece. Když Pán Bůh viděl, že andělíčci chtějí mít první Vánoce co nejkrásnější, dovolil andělíčkům, aby jednou do roka v nebi roztopili pece a cukroví upekli. Proto každý rok před Vánocemi nebe navečer bývá růžové. To andělíčkové pečou cukroví. Iva Jeřábková

Drbníček Ke konci minulého roku se Rosťa zamiloval do Laury. Už dvakrát jí dal pusu. Veronika pomrkává po Ondrovi. Myslíme si, že mu to, Verčo, klidně můžeš říct, že se ti líbí. V první třídě jsou spolu často viděni Šimon a Pavlína. Občas se vodí za ruce. Ovšem do Šimona se zakoukala taky Terezka. Tak to vypadá, že se holky budou prát, ale třeba se usmíří. Hodně hezky na sebe hledí při společných hodinách vlastivědy a přírodovědy Dominik se Sárou. Malý Dominik se nejspíš zamiloval do Kláry – dali si pusu, ale velikou. Tomáš si dal pusu s Amálkou – viděli jsme ho na hřišti. Prostě velká láska. Drbání tentokrát prováděli třeťáci.

Lukavická Příšerka – román na pokračování Naši přátelé se znenadání ocitli na Islandu. Jejich letadlo mělo nehodu a nedoletělo až do Kanady. Naštěstí je objevili na příkrém břehu místní obyvatelé. Poté co nechtěně dorazili na ostrov Island, vydali se okamžitě podívat do 13


nějakého přístavu. Ptali se místních, až se jim nakonec podařilo sehnat parník, který za pár minut odplouval k pobřeží Kanady. Nastoupili. Parník zatroubil a pomalu se rozjížděl směrem na širé moře. Příšerka byla štěstím bez sebe, že konečně bude mít leknín, ale nebylo to tak jednoduché. Pluli přes rozbouřené moře, všem bylo špatně. Nemohli nic jíst, přesto zvraceli. I ta strastiplná cesta přece jen jednou končí. Po čtrnácti dnech přistáli v Kanadě. Borek začal líbat zem, protože byl rád, že jsou na pevnině. Netrvalo dlouho a Příšerka běžela hledat lekníny. Chodili po krásných plážích, kolem malinkých jezer. Hledali, pátrali, ale nedařilo se. Večer se sesedli k poradě. "Budeme se muset vypravit za místními indiány. Jenom ti nám mohou poradit, kde ty kouzelné lekníny nalézt." K Vojtíškovi se přidala Příšerka i Borek. "Ano, čeká nás asi ještě dlouhé pátrání." Doufáme, že se štěstí přikloní na stranu našich přátel. Sepsali a ilustrovali Pavel Rohlík a Marek Pytlík

Co všechno jsme našli pod stromečkem? Ano, všechno jsme to hezky spočítali. Takže Ježíšek nám přinesl jeden notebook, tři školní aktovky, pět plyšových mazlíčků, osm oblečení, dvě stavebnice lega, jedny klávesy, dvě stolní hry, jedny foukací fizy, sedmnáct knih, dva televizory, dva tablety, dvoje kolečkové brusle, devět autíček, sedm šampónů, sedm voňavek, jednoho robota, tři playstationy, dva stolní fotbaly, dvě povlečení, dvě zimní bundy,čtvere kopačky, dva mobily, jedny chrániče, čtyři settopboxy, jednoho křečka, jedno jízdní kolo, jeden dres, dvoje trenky, dvě helikoptéry, sedm náušnic, jednu discokouli, jednoho kopíka, jednu velkou stolní hru a jedno akvárium. No, vypadá to, že se Ježíšek pěkně pronesl. Ostatních spolužáků se vyptala a vše poctivě zapsala Veronika Stehnová. 14


Pět bludišť pro volnou chvíli Pro své spolužáky je připravili na počítači Markéta Dibelková, Jiří Tatíček, Patrik Bakeš, Ondřej Dejdar a Martin Vašák.

15


Autoři ilustrací: Patrik Bakeš – strana 9 Markéta Dibelková – strana 2 Veronika Makešová – strana 4, 13 Veronika Marečková – strana 3 Adéla Pokrývková – strana 6 Veronika Stehnová – strana 2 Jiří Tatíček – strana 8 Zuzana Tatíčková – strana 4 Marie Urválková – strana 10, 12, 13 Martin Vašák – strana 7, 8 Andrea Zdražilová – strana 5 Sebastián Zíta – strana 3

Vydává Základní škola a mateřská škola Lukavice, okres Chrudim Tisk: Základní škola a mateřská škola Lukavice, okres Chrudim Rok vydání: 2014

REDAKCE: Sára Pokrývková Jiří Tatíček Lucie Tvrzická Martin Vašák 16

Kvasnice číslo 34, vyšlo v lednu Ze školních lavic

Recommend Documents