Kvasnice číslo 17, březen 2009

17 2009

Kvasnice číslo 17, březen 2009

Ze školních lavic V úterý 11. listopadu jsme se v rámci výuky prvouky a přírodovědy vypravili do Hvězdárny a planetária v Hradci Králové za planetami a hvězdami. Nejprve jsem si prošli část naučné Planetární stezky, která je modelem naší sluneční soustavy v měřítku 1 ku 1 miliardě. Tomuto měřítku odpovídají zároveň rozměry těles (modelů Slunce a planet) i vzdálenosti, které se mezi nimi musí ujít. Na každé naší zastávce jsme našli malou kuličku znázorňující planetu a příslušnou informační tabuli, na níž jsou uvedeny základní údaje a zajímavosti o dané planetě. Poté jsme se přesunuli do hlavní budovy. Menší děti zhlédly „astronomickou pohádku“ o dívce jménem Jitřenka a lovci, který se jmenoval Orion a poté si v astronomické herně mohly z velkých kostek sestavit souhvězdí viditelná v jednotlivých ročních obdobích. Pro žáky čtvrté a páté třídy byl připraven film Sluneční soustava. Pracovníci planetária nás seznámili s příčinami střídání dne a noci, ročních období a fází Měsíce s využitím teluria. Protože nám přálo počasí, podívali jsme se v kopuli dalekohledem na Slunce a našli na něm tři sluneční skvrny. Během naší návštěvy jsme se pokusem s Foucaultovým kyvadlem přesvědčili o otáčení Země. Program se nám velice líbil, dozvěděli jsme se opět něco nového a zároveň jsme si zpestřili naši školní výuku. Ve středu 19. listopadu jsme se sešli ve třetí třídě, abychom předvedli svým rodičům a prarodičům umění krásného přednesu v dalším ročníku Lukavické básničky. Přednášené básně jsme si sami vybrali a jejich přednes společně nacvičili. Prvňáčci se naučili kratší básně, dva žáci vyzkoušeli přednes básně Kuřátko a obilí. Druháci a třeťáci sáhli po básničkách moderních autorů, nejčastěji Jiřího Žáčka. Čtvrťáci a páťáci se tentokrát naučili básně svých pradědečků a prababiček, doplnili je lidovými písněmi. Každý z přednášejících sklidil potlesk publika. A jak dopadlo hodnocení přednášejících z jednotlivých ročníků? V prvním ročníku byli porotou oceněni Pavlína Tvrzická, Dorota Špásová a Marek Pytlík, z druhého ročníku se v čele umístili David Hájek, Martina Janečková -2-


a Pavlína Dušková. Ze třeťáků byli nejúspěšnější Veronika Dibelková, Monika Kolářová a Marie Špásová, ze žáků čtvrtého ročníku jsme ocenili přednes Denisy Sedlákové, Terezy Holečkové a Zuzany Součkové. Z páťáků dopadli nejlépe Pavlína Drápalíková, Marek Suda a Vendula Nekutová. Ve středu 26. listopadu 2008 navštívil naši školu pan Eduard Školoud s ukázkou výcviku dravců a sov. Na zasněžené zahradě mateřské školy jsme s velkým zaujetím sledovali sovu pálenou, výra virginského, poštolku vrabčí, raroha velkého, káně Harrisovo a orla mořského. Dravce a sovy jsme si mohli zblízka prohlédnout, vzít na ruku, sáhnout si na ně. Obdivovali jsme jejich nádherně zbarvené peří, ostré drápy a zobák. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí ze života dravců a sov. Po téměř měsíci a půl jsme závěrečnými zápasy ukončili každotýdenní zápolení sedmi družstev ve florbalu. Turnaj jsme pořádali každý čtvrtek odpoledne v tělocvičně. Hraní s plným nasazením se pravidelně účastnila třicítka žáků školy. Zápasy soudcovali Dagmar Čapková a Lubomír Šára. Ve čtvrtek 4. prosince jsme se sešli ve III. třídě, abychom celý turnaj ukončili vyhlášením celkového pořadí. Hráči tří nejlepších týmů tradičně obdrželi sladkosti. Speciálně byl odměněn Gábin Nekut, který byl v tomto turnaji náhradníkem a sehrál ze všech hráčů nejvíc zápasů. Zaskakoval totiž za nemocné hráče postupně ve čtyřech družstvech. Podobně jako v předešlých letech připravili společně páťáci na pátek 5. prosince pro děti z mateřské školy a pro své mladší spolužáky mikulášskou nadílku. Balíčky pro děti zakoupila paní Součková z prostředků Klubu rodičů. V letošním roce byly převleky Mikuláše, andělů i čertů opravdu perfektní. Za pomoc s realizací celé akce jmenovitě děkujeme Nadě Sudové a Renatě Sedlákové. Mikuláš s anděly a čerty postupně zavítali do všech tříd ve škole i do obou oddělení mateřské školy. Každý ze žáků obdržel mikulášský balíček. V pondělí 8. prosince jsme navštívili výstavu betlémů, adventní výzdoby a vánočních ozdob ve výstavních

-3-


prostorách Obecního úřadu Lukavice. Výstavu pořádal Sbor pro občanské záležitosti v Lukavici za aktivní účasti některých lidových tvůrců. Všem žákům se výstava velmi líbila, někteří si zakoupili drobné dárky pro své blízké. V úterý 9. prosince jsme navštívili divadelní představení v Chrudimi. Divadelní společnost Duha Polná uvedla pohádku Čert a Káča. Divadelní ztvárnění klasické lidové pohádky o Káče, která se chtěla vdávat, a to třeba i za čerta, na motivy Boženy Němcové přineslo pro naše žáky plno písniček a překvapivých scének s netradičním koncem. Ve středu a ve čtvrtek 10. a 11. prosince pro žáky uspořádala paní Hana Kropáčková adventní dílnu. Spolu se žáky vytvářela výrobky k vánoční výzdobě pokoje. Ve středu se do tvoření pustili společně žáci 2. a 3. ročníku, po přestávce ještě prvňáčci, kterým musela paní Kropáčková pochopitelně hodně pomáhat. Ve čtvrtek vytvořili zimní svícen do keramického květináče nejstarší žáci, čtvrťáci a páťáci. Každý ze školáků domů přinesl výsledek svého snažení. Na pondělí 15. prosince odpoledne pozvali čtvrťáci a páťáci do školy své rodiče, prarodiče a další příbuzné. Celý měsíc společně nacvičovali na vánoční besídku písně, básně a koledy. Pod vedením Jany Louvarové nacvičili jako zpestření dva tance - mazurku a country tanec. Školní besídku navštívilo asi 65 hostů. Zhlédli v první části pásmo koled a básní proložených vánočními písněmi. Ve druhé části vystoupili mladí muzikanti, Denisa Sedláková na piano, Jan Horský na kytaru a Pavlína Drápalíková na flétnu. Jako bonus secvičili společnou koledu Denisa Sedláková a Pavlína Drápalíková - zazpívala ji Zuzana Součková. Ve třetí části žáci zatančili mazurku a country tanec. Nakonec jsme společně zazpívali vánoční píseň Adama Václava Michny z Otradovic Chtíc, aby spal. Za přítomné hosty poděkovala žákům za příjemně strávený podvečer paní Makešová. Všechny žáky podarovala vánočním balíčkem, který jim věnoval z prostředků Obce Lukavice Sbor pro občanské záležitosti. V úterý 16. prosince proběhla ve II. třídě dlouho očekávaná a čtyři týdny nacvičovaná vánoční besídka. Několik dní před vystoupením předali

-4-


všichni žáci svým blízkým vlastnoručně vyrobené pozvánky a těšili se, kdo se na naše vystoupení přijde podívat. Celým programem nás provázeli naši spolužáci Karolína Vanclová a David Hájek. Protože se všem honilo hlavou, jak ten rok opět rychle utekl, tak jsme si jej připomenuli v básničkách našich třeťáků, kteří si připravili pásmo dvanácti měsíců a v hodinách výtvarné výchovy nakreslili jednotlivé měsíce. K Vánocům patří neodmyslitelně pohádky, a proto jsme nacvičili pásmo krátkých veršovaných pohádek například O Palečkovi, Perníková chaloupka či Červená karkulka. Známé vánoční koledy zahrály na flétnu Míša Šlitrová, Veronika Dibelková a Eliška Řezáčová. Naši druháci se naučili krátké zimní říkanky z knihy Básničky od srdíčka. Od začátku školního roku se v hodinách českého jazyka zabýváme abecedou, a tak jsme ji s paní učitelkou Janou Louvarovou předvedli trochu jinak, tedy mazurkou. Za doprovodu kytary jsme si společně zazpívali písničky Čert a Káča, Na nebesích nad Betlémem a jiné známé vánoční písně. Naši besídku jsme ukončili společným vystoupením celé třídy, ve kterém se každý z nás představil podle svého znamení zvěrokruhu a na rozloučenou všechny hosty pozdravil. Ve středu 17. prosince jsme se společně se všemi žáky sešli ve III. třídě, abychom si navzájem předvedli to, co jsme nacvičili pro své rodiče a prarodiče. Pozvali jsme všechny zájemce, kteří nestihli nebo nemohli přijít do školy odpoledne, nebo chtěli zhlédnout vystoupení všech tříd. Nejprve přišli na pódium prvňáčci, pro něž to bylo první vystoupení pro veřejnost v tomto školním roce. Přednesli vánoční básničky, zahráli také divadlo. Po prvňáčcích následovali druháci s třeťáky a nakonec naši nejstarší školáci. Na vystoupení se přišli podívat děti z velkého oddělení mateřské školy. Rádi jsme také přivítali paní učitelku Marii Pavlištovou s malým Jakubem. Na poslední školní den v roce 2008 si připravili páťáci pro své mladší spolužáky vánoční dílnu. Na jednotlivých stanovištích si děti mohly vyrobit drobné předměty k vánoční dekoraci, přáníčka a jmenovky k dárkům. Dále -5-


si žáci vyzkoušeli staré vánoční zvyky, které už dnes asi v rodinách nejsou dodržovány. Po skončení vánoční dílny jsme se sešli ke společnému zpívání koled a vánočních písní. Poté jsme se podívali pod stromeček, jestli nám Ježíšek nenadělil nějaké vánoční dárky. Našli jsme jich tam pěknou hromadu, takže rozdělení podle jmen nám zabralo dost dlouhou dobu. Trochu času jsme však vyšetřili pro pochlubení se ostatním a potěšení se vlastními dárky i radostí obdarovaných. V úterý 6. ledna jsme od rána očekávali příchod tří králů. Právě tento den totiž končí vánoční čas a tři králové nám dávají vědět, že se s Vánoci pro tentokrát loučíme. Podobně jako v předešlých letech nás mile překvapily děti ze staršího oddělení mateřské školy vedené Janou Louvarovou. Jejich píseň a přání jsme alespoň odměnili alespoň drobnou sladkostí. Ve středu 7. ledna jsme do školy pozvali všechny děti ze staršího oddělení mateřské školy. Spolu s prvňáčky prožili jeden školní den. Jejich starší kamarádi je nejprve provedli celou školou, poté jim předvedli, co se za půl roku ve škole naučili. Spolu s prvňáčky prožily všechny děti z mateřské školy hodinu českého jazyka, poslechly si, jak už školáci umí číst, podívaly se do jejich sešitů. Na oplátku se samy pochlubily, že už umí některá písmenka, umí vyprávět o sobě a o svých rodičích, znají svou adresu. Pod vedením prvňáčků si všichni zkusili první začátky v opravdové škole. A také prozradili, že se do první třídy velmi těší. V týdnu 12. - 16. ledna 2009 jsme otevřeli školní dveře pro všechny zájemce. Návštěvníci se mohli zúčastnit vyučování spolu s našimi žáky, prohlédnout si všechny prostory školy, prolistovat školními kronikami, seznámit se se školním vzdělávacím programem, prohlédnout si fotografie. Mnozí čtvrťáci a páťáci se ujali role průvodců, provedli hosty všemi třídami, školní družinou i multimediální knihovnou, předvedli využití výpočetní techniky při vyučování, nabídli malé občerstvení. Někteří rodiče využili této možnosti k posezení přímo ve třídách, kde se seznámili se způsobem výuky, pomohli nám s počítáním, zkusili si, jak by uspěli v českém jazyce, ve vlastivědě či v prvouce. Malí průvodci -6-


zájemcům promítli fotografie z našich školních akcí, zodpověděli jejich dotazy. V úterý 20. ledna byl velký den pro všechny předškoláky. Zatím společně s rodiči přišli do školy k zápisu do první třídy ve školním roce 2009/2010. Ve škole na ně čekaly pohádkové postavy, aby je provedly stanovišti s rozličnými úkoly. Cílem bylo vysvobodit princeznu z moci zlého černokněžníka. Všichni budoucí prvňáčci si se zadanými úkoly poradili. Princezny, čarodějové, sultán i s tanečnicemi v podání žáků 3. - 5. ročníku je provedli po škole, vyfotografovali se s nimi v pohádkovém hradě. Každé z dětí si odneslo drobné upomínkové předměty, které jim vyrobili starší školáci. Poděkování patří tradičním účastnicím, členkám Sboru pro občanské záležitosti, paní Pytlíkové a Makešové, které nám s organizací zápisu pomohly, a dětem také předali menší upomínku. U zápisu jsme v průběhu odpoledne přivítali dvanáct dětí. Zápis přijeli zdokumentovat také novináři z deníku Mladá fronta Dnes. První pololetí školního roku je za námi. A vyučující na naší škole zajímá, jak žáci hodnotí společně prožitý čas ve třídách či co by si ve škole přáli zlepšit. Proto jsme se společně v miniprojektu zamýšleli nad prožitými dny a vyjadřovali se k nim. Na počátku jsme společně sepsali všechny společně prožité akce, hodnotili jsme využití různých pomůcek ve vyučovacích předmětech, přístup vyučujících, nabídku mimoškolních aktivit, školní stravování či naše dlouhodobé projekty a internetovou nabídku učebnic a pomůcek. Diskutovali jsme o webových stránkách školy, o tom co případně zlepšit. Poté žáci ve dvoučlenných týmech diskutovali a graficky zpracovávali svá hodnocení. Ta se stala součástí výzdoby našich tříd. V závěru vyučování všichni žáci obdrželi vysvědčení za první pololetí.

-7-


V dalším díle pořadu Lavice pro hosty jsme ve středu 4. února přivítali studenta Gymnázia Josefa Ressela v Chrudimi, Lukáše Šáru. Kromě studia v sextě hraje aktivně na klarinet a saxofon v různých chrudimských souborech (KYX, ZUŠ Chrudim, Big Band, Filharmonie), věnuje se kopané ve Spartaku Slatiňany, futsalu v SPS Futsal Chrudim, fandí Slavii Praha. Všem žákům naší školy vyprávěl o tom, jak začal hrát v mateřské škole na zobcovou flétnu a postupně se věnoval hře na klarinet a saxofon v Základní umělecké škole Chrudim. Své nástroje přivezl s sebou, takže nám mohl předvést, jak vypadají a hlavně nám na ně zahrál. Ptali jsme se ho, jak se mu hraje v kapelách a kde všude vystupuje, jakou hudbu společně hrají. Kromě toho se také dlouhodobě věnuje kopané ve Spartaku Slatiňany, fandí Slávii a často jezdí fandit do Prahy. Kromě rozličných otázek a odpovědí nám přichystal menší vystoupení s podehrávkou „celé kapely“ a pro zájemce připravil písničkovou soutěž o Šárovy bonbóny. Na závěr jsme se podívali na záznam vystoupení tria harmonikáře Martina Sourady se saxofonisty Lukášem Šárou a Zdeňkem Tománkem v holandském Ede. Celý pořad se nám velmi líbil. Lukášovi přejeme mnoho úspěchů ve studiu, hudbě i sportu.

V hvězdárně a planetáriu Před hvězdárnou v Hradci Králové jsme prošli stezku sluneční soustavy a galaktickou stezku. V nich jsme se dozvěděli informace o Venuši, Jupiteru, Merkuru, Měsíci a Zemi. Vyzkoušeli jsme si sluneční hodiny, prohlédli z kamene vytesaný budík a osahali si kamennou kouli, která představuje Slunce. Ve hvězdárně jsme se zvážili na speciální váze. Ta ukazovala, že na Zemi vážím 28 kilogramů, na Měsíci 5,3krát méně, na Slunci 33krát více, na Jupiteru 2,96krát více a ve stavu beztíže 0 kilogramů. Dozvěděla jsem se, že nejbližší hvězda k planetě Zemi je Slunce, že Země se vejde do Slunce 1 300 000krát a že Slunce je tedy 108krát větší než Země. Kosmická loď obletí planetu Zemi za jeden a půl hodiny a ze Slunce letí světlo na Zemi osm minut.

-8-


V teluriu nás zaujal model Slunce, Země a Měsíce. Největší bylo Slunce, pak Země a Měsíc, který byl velký jako skleněná kulička na cvrnkání. Země oběhne okolo své osy za 24 hodin, roční období se střídají díky naklonění planety Země, Země oběhne kolem Slunce za rok a působení Měsíce na Zemi způsobuje příliv a odliv. V místnosti jsme si prohlíželi velké kartónové panely a obrovskou nástěnku, na níž byly připevněny obrázky a fotky kosmických lodí, kosmonautů, planet a souhvězdí, například kosmické lodě Apollo a Columbia. Na jedné z fotek byla první kosmonautka Valentina Těreškovová a na druhé první kosmonaut světa Jurij Alexejevič Gagarin. Byl tam také vyobrazen pes, který letěl do vesmíru – Lajka. Potom jsme se dozvěděli o tom, kdo byl první na Měsíci. V planetáriu jsme si ukazovali hvězdy, které byly jako opravdové, a také jarní, letní, podzimní a zimní oblohu. Nakoupili jsme si například sluneční brýle nebo pohledy. Všichni jsme si z návštěvy hvězdárny domů odnesli nádherné zážitky a suvenýry. Byl to pěkný den. Sára Čtveráková

Čert a Káča Divadelní představení s čertem a Káčou bylo spíš pro menší děti, ale i tak bylo zábavné. Bylo dobré, jak Káča čertovi vytrhla rohy i s vlasy. Pak si sedla na kozu a když z ní chtěla slézt, tak jí to nešlo. Čert jí řekl, jestli chce z ní slézt, tak musí něco splnit. Ta koza nebyla totiž jen taková obyčejná koza, byla to kouzelná koza. Káča s čertem si přinesli chatku a Káča začala vařit. Když už se smívalo, šli spát a čert si chtěl vlézt do postele. Jen co se Káča osprchovala, tak to viděla a hned ho vyhnala. Najednou byla noc a čert si něčeho všiml - bylo to strašidlo. Rychle vstal a hledal Káču. Jenomže ji nenašel. Když už bylo ráno, Káča ležela v posteli. Čert chtěl utéct, ale Káča ho viděla. Pak mu řekla, jestli se nechce stát jejím manželem. Čert vytáhl papírek a řekl Káče, aby ho spálila, potom ještě vzal své čertovské věci a hodili je do kamen. Když už to spálili, zavřeli chalupu, naložili ji na trakař a odjeli. Marek Suda -9-


V lavici pro hosty V lavici pro hosty jsme přivítali Lukáše Šáru. Byl to pana učitele synovec. Je mu sedmnáct let a studuje na gymnáziu v Chrudimi. V Chrudimi hraje ve skupinách KYX, ZUŠ Chrudim, Big band a Filharmonie. Taky hraje futsal a fotbal. Nejdříve nám vypravoval a potom začal hrát. Hraje na tři nástroje, na flétnu, na klarinet a na saxofon. Na flétnu se naučil už ve školce. Bylo mu tehdy pět let. Na flétnu nám zahrál třeba píseň Jó třešně zrály. Pak hrál těžší skladby a prsty se mu přitom hodně kmitaly. Při hraní na klarinet a saxofon mu k tomu pan učitel pouštěl na počítači doprovod. Lukáš nám zahrál různé jazzové skladby. Hra na saxofon byla největším zážitkem. Například jsme slyšeli Spidermana a píseň od M. Jaksona. Nakonec nám zahrál úryvky deseti písniček a to byla soutěž. Měli jsme hádat názvy písní. Lukáš nám naše odpovědi opravoval a pan učitel nám mezitím pustil záznam Lukášova vystoupení v Holandsku. Vítězové soutěže za odměnu dostali lízátka. Pořad se nám moc líbil. Zuzana Součková

Kukátko do školní družiny Silný Bivoj byla další pověst, která na nás čekala v listopadu. Po přečtení jsme se pustili do plnění úkolů. Pověst o Bivojovi většina z nás již znala. Menší děti překvapilo, že by mohlo prase divoké tak škodit, že se ho lidé báli. A našim prvním úkolem bylo vyhledat informace o praseti divokém. Zjistili jsme, že opravdu prasata, která žijí jako samotáři, jsou nebezpečná a mohou napadat i větší zvěř v lese a dokonce i člověka. Bivoj

- 10 -


musel být silný jako lev, když holýma rukama přemohl kance. Naším druhým úkolem bylo doplňovat přirovnání. Zkuste si s námi: bystrý jako..., pilný jako..., chytrý jako..., čiperný jako... Čekal nás také lov na kance. Úkol to nebyl jednoduchý. Zjistili jsme, že některý kmen by asi zemřel hlady, protože by si nic neulovil. Uloveného kance jsme si nakreslili. Kromě plnění úkolů jsme se v družině věnovali kreslení a vystřihování, pozorování podzimní přírody, sportování. V prosinci nás čekaly úkoly, které jsme mohli plnit po přečtení pověsti Bruncvík a jeho lev. Tuto pověst mnozí z nás neznali. Kníže Bruncvík si chtěl vysloužit do svého erbu lva, vydal se proto do světa, aby vysněné znamení do erbu získal. Na cestě ho čekala mnohá nebezpečí a překážky. Jednou zachránil lva, který bojoval se strašnou saní. Lev ho pak provázel na jeho další cestě, která trvala ještě dlouho, než se kníže vrátil domů. Bruncvík si zasloužil svými činy přátelství lva a dokázal, že na jeho erb lev právem patří. Obrázek lva najdeme i v našem státním znaku. Kde všude ho můžeme dále vidět, to jsme společně zjišťovali. Kreslili jsme svůj erb, vybrali si zvíře, které bychom na našem znaku chtěli mít. Erb byl vlastně předchůdcem vlajky a náš druhý úkol nás prověřil, jestli umíme správně nakreslit vlajku naší republiky. Lev je jistě silné a vytrvalé zvíře. Má vynikající zrak, sluch a čich. Ve třetím a čtvrtém úkolu jsme si vyzkoušeli tyto lví vlastnosti. Nejprve jsme zkoušeli zrak – měli jsme si zapamatovat tři dominové karty a pak je správně zakreslit. V dalším úkolu jsme si měli zapamatovat co nejvíce předmětů, které ležely na stole. Pak jsme zkoušeli sluch – měli jsme určit předváděné zvuky. Se zavázanýma očima jsme určovali výrazně vonící látky. Společně jsme si vánočně vyzdobili družinu i chodbu. Povídali jsme si o starých zvycích, některé jsme si i vyzkoušeli. Pověst, která na nás čekala v lednu, nás zmátla svým názvem Chodící hodiny. Když jsme začali číst, zjistili jsme, že se jedná - 11 -


o orloj, který je v Praze na Staroměstské radnici. Hodiny – měřidlo času, hodina – jednotka času. Čas se nedá zastavit. Staroměstský orloj ukazoval nejen čas, ale také svátky v roce a postavení nebeských těles. Největší pozornost vyvolával pochod dvanácti apoštolů dvěma otevřenými okénky. Ta se otevřela vždy, když hodiny odbily celou hodinu. Když okénky prošel poslední, dvanáctý apoštol, okénka se zavřela. Zakokrhal kohout a kostlivec zatahal za zvonek. Mistr Hanuš, který orloj vymyslel a sestrojil, se od pražských měšťanů dočkal kruté odměny. Aby již nikdy nemohl stejný orloj sestavit, nechali ho oslepit. Nakreslili jsme si svůj vlastní orloj, vyzkoušeli si, jak známe kalendář. Odpovídali jsme na otázky, které se týkaly dnů, týdnů, měsíců, ročních období, roku. Řadili jsme měsíce do správných ročních období, nesměli jsme se splést ve vyjmenování měsíců. Určovali jsme druhy hodiny (věžní, nárožní, náramkové, budík, digitální) a v každých jsme nařídili správný čas. Stejně jako hodiny si lidé vymysleli kalendář. Každý kmen vytvořil vlastní kalendář s obrázky. Konečně napadl sníh, a tak jsme se v družině pěkně vyřádili. Koulovačky, klouzání, sněhové bitvy, až jsme byli celí promáčení. Družinu a chodbu jsme si vyzdobili sněhuláky a obrázky se zimními sporty. Vyhledávali jsme zimní pranostiky a vysvětlovali jejich význam.

Předjarní rozhovor s panem učitelem Jiří Málek jezdí do naší školy vyučovat anglický jazyk. Při vyučování se s ním setkávají třeťáci, čtvrťáci a páťáci. Zájemce z prvního a druhého ročníku učí každé pondělí angličtině v kroužku. Denisa Sedláková s Veronikou Dibelkovou připravili do tohoto čísla s panem učitelem rozhovor. Učíte rád angličtinu? Ano, angličtinu mám moc rád. Studoval jsem ji pět let. Intenzivně v Čechách a potom také v Anglii. Jakou máte vystudovanou školu? V Chotěboři jsem studoval Střední odbornou školu s maturitou, obor nábytkový truhlář. V Anglii jsem získal řadu certifikátů (vysvědčení) například ze škol v Birminghamu, Norwitchi a Cambridge. Dále jsem vystudoval jazykovou školu v Chrudimi. - 12 -


Jaké máte rád barvy? Především modrou ve všech odstínech. Jaké máte auto? Vlastním starší škodovku – 125. Máte rád děti? Ano, mám. Kolik byste chtěl mít dětí? No, nejspíš dvě. Jaký máte nejraději film? Z poslední doby se mi nejvíc líbil Tmavomodrý svět o našich letcích za druhé světové války. Máte mobilní telefon a jak ho často používáte? Bez mobilního telefonu by to dnes už ani nešlo, proto ho mám a používám ho dost často. Jaký evropský národ máte rád a proč? Mám rád Angličany. Proč? Asi proto, že se mi líbí jejich řeč, jsou klidní a rozvážní a hrají skvělou muziku. Kolik je vám let? Stále ještě dvacet pět. Který předmět byste chtěl ještě učit? Historii, tedy dějepis na druhém stupni. Kde bydlíte? V Libici nad Doubravou, to je blízko Chotěboře. Líbí se vám v lukavické škole? Jsem zde velmi spokojen, je zde přátelská atmosféra. Kterou třídu učíte nejraději? Třetí ročník, poněvadž mám na ně více času. Kam rád jezdíte na dovolenou? Rád jezdím k moři, třeba do Chorvatska. Který sport máte nejraději? Sportovní létání, létám v bezmotorovém kluzáku. Máte nějakého domácího mazlíčka? Měl jsem psa, ale už zemřel.

Veliký problém Jeden den před Štědrým dnem jsme měli velikánský problém. Neměli jsme vánoční stromek a to už byl téměř večer. Proto jsme okamžitě s bratrem a tátou nasedli do auta a jeli jsme před obchodní domy, abychom ten stromek sehnali. Před každým obchodem, dokonce i před Kauflandem, už však žádní obchodníci nebyli a to bylo hodně špatné, - 13 -


protože jsme nechtěli pytlačit. Tak jsme to ještě zkusili u jednoho známého, který shání stromky, ale ten říkal, že teď už žádný stromek nesežene, že se omlouvá, ale opravdu ne. No tak jsme bohužel museli do lesa a k tomu potmě. To byla hrůza. Jeli jsme autem, za ním veliký vozík. V autě jsme našli dokonce i baterku. Vydali jsme se do lesa hledat pěkný stromek. Pořád jsme si ale nemohli vybrat. Za chvíli jsme jeden krásně rostlý konečně spatřili. Uřízli jsme ho a naložili. Bylo to dost obtížné, protože byla tma jako v pytli, ale přece jen jsme to nakonec zvládli. Najednou vidíme v lese problikávat světlo baterky. Sehnuli jsme se do mlází a opatrně vyčuhovali. Já jsem se plížil dopředu. Vtom se zaleskla hlaveň pušky. Myslivec! Vyskočil jsem a začal utíkat. Přitom volám na tátu a ostatní, aby rychle nasedli, že jedem. Myslivec to pochopitelně slyšel a taky se rozběhl. Ale protože měl pušku a nejspíš i velké břicho, doběhl na místo, kde jsme parkovali, až když už jsme se rozjížděli. Táta šlápl na plyn a auto i s vozíkem se prudce rozjelo. Ještě jsme spatřili světlo baterky, jak olízlo kabinu auta. Snad si nestačil prohlédnout naši espézetku. V Lukavici jsme rychle zajeli do dvora a s autem šup do garáže. Popadli jsme stromek a volali na mamku, aby ho šla vzít do obýváku. Najednou jsme slyšeli zvuk motorky. Tak šumí Jawa našeho hajného! Rychle jsme zhasli na dvorku i v garáži a skryli se pod oknem verandy. A taky jo. Hajný zastavil přímo před naším domem a nakukoval nad brankou. Zřejmě pátral po našem autě. Nejspíš ho uklidnilo, když viděl zavřená vrata od garáže a na dvorku prázdno. Nastartoval a ještě chvíli jezdil po vesnici. Nakonec to vzdal a jel domů. Všichni jsme si oddechli. Tak velký kámen, který nám spadl ze srdce, se ani na verandu nevešel. Od té doby se nám daří kupovat vánoční stromek včas. Jan Horský

Popletené lidové písně Spadlo nám zařízení k pečení chleba, zavoláme pána, který opravuje komíny, ten dá jednu ránu a je hotovo. - 14 -


Já vlastním velké zvíře, zabarvený zvíře, to jsou zvířata, která patří mně. Když já jim dám obilí, ona poskakují hop a zase sem. Skákalo domácí zvíře přes jeden druh obilí, šel za nim člověk s puškou a za pokrývkou hlavy měl pírko ptali se zvířete, jak pracuje zvíře ale samo neví, a tak hopalo do dáli. Pásla holčička zvířata u zeleného háječku. Pásla zvířata u černého lesa. Holčička na ně cup,cup,cup oni zas dup,dup,dup. Houfem zvířata seberte se všecky houfem zvířata seberte se. Šla do zeleného porostu v záhonku dívka. Ta měla košíček. Přišel za ní chlapeček a rozšlapal jí košíček. Nápady čtvrťáků sepsal Michal Makeš.

Jak jsem poznal strach Minulý pátek jsme se vypravili s mamkou na výlet. Jako cíl jsem navrhl hrad Studnice. Mamka začala balit kufry jako bezhlavá a brala i naprosté zbytečnosti. Já jsem si vzal jen to nejnutnější a samozřejmě foťák. Konečně jsme vyjeli. Přijeli jsme až pod hrad a zde zaparkovali. Vystoupili jsme a vydali se do kopce nahoru ke hradu. Absolvovali jsme s ostatními návštěvníky zajímavou prohlídku. K večeru nás kastelán přivedl na místo noclehu. Noc byla temná a měsíc nesvítil. Nemohl jsem usnout. Vtom zezadu slyším nějaké zvuky. To není běžný noční šustot. Určitě se někdo prochází na hradě. Slyším, jak - 15 -


se zvuky blíží kousek po kousku. Rychle vyskočím. Běžím vzbudit mamku. Už je pozdě. Dveře se otevírají a v nich stín. Strachem ani nedýchám. Choulím se pod deku. Co teď? Najednou se objevil obličej kastelána. Přišel nás vzbudit. To už je ráno? Asi se mi něco muselo zdát. Sbalili jsme si svoje věci a vydali se dolů z hradu zpět k autu. Nasedli jsme a rozjeli se k domovu. Takto jsem poznal skutečný strach. Milan Pivnička

Rodinný výlet Já, Katka a Mirek jsme dostali výborný nápad. Mysleli jsme si, že bychom se o jarních prázdninách mohli vydat na rodinný výlet. Když jsme se na to zeptali rodičů, maminka nám odpověděla: „No ano, myslím, že je to výborný nápad.“ Já a Mirek jsme přemýšleli a přemýšleli, až nás napadl jako cíl hrad Kašperk. Vzali jsme si mapu a trasa byla na světě. V neděli jsme začali balit kufry. Když jsme byli hotoví, museli jsme pomoct Katce, jelikož její kufr byl hrozně těžký. Já a Mirek jsme tušili, že má v kufru určitě ty svoje hadříky a voňavky. Vždycky jí říkáme, že stačí jen to nejdůležitější. Ne a ne, nepochopí to. Druhý den jsme se kochali krásnou krajinou. Jeli jsme dva dny. Mezitím Katce pořád někdo volal. Jakmile jsme byli na místě, museli jsme zaparkovat dole ve vsi. U hradu byl totiž přísný zákaz zastavení. To jsme se s Mirkem hrozně rozesmáli: „Jak asi Katka ponese svůj kufr?“ Katka reagovala smíchem: „Nechte si toho, ubožáci.“ Ale najednou se na nás zamračila. Pochopili jsme, že se zlobí. Každý chytil jeden konec tašky a sledovali jsme maminku. Když se maminka dostala na kopec, rozhlédla se a běžela zajistit ubytování. Mirek s Katkou na mě zavolali: „Hej Honzo, pojď se podívat.“ Běžel jsem za nimi. „Jéé.“ Uviděl jsem krásné chundelaté ovce. Pak jsme slyšeli: „Katko, Honzo, Mirku.“ Rázem jsme běželi za maminkou. Když maminka rozdělila kdo a kde bude spát, byl už večer. V našem pokoji nebyla sprcha, tak jsme se museli chodit sprchovat ke Kateřině. Voda byla samozřejmě úplně studená, teplou nám vyplácala. Po umytí jsme následovali do našeho pokoje. Ráno jsme se s Mirkem vzbudili samozřejmě pozdě. Vylítli jsme z postele a běželi na snídani, kde na nás čekala mamka s Katkou. „No kluci, kde jste?“ Po snídani jsme měli dovoleno být na nádvoří - 16 -


do čtyřech hodin. Maminka s Kateřinou jeli obstarat svačiny a večeře. Já a Mirek jsme chtěli jít do věže. Ale celou dobu se nám zdálo, že nás někdo pronásleduje. Celá věž byla hrozně vlhká. Mirek si myslel, že včera muselo pršet. Moc jsem ho nevnímal, tak jsem jen přikývl. „Úžasné,“ vylezlo z nás najednou. Ano pohled z věže byl totiž úžasný. Ale najednou jsme pádili dolů. Možná proto, že bylo pět hodin, nebo jsme se hrozně báli. V pokoji na nás netrpělivě čekala maminka. Po večeři jsme se museli pořádně umýt, jelikož jsme byli špinaví. Po umytí jsme ulehli do tvrdého spánku. Někdo nám ho ale uprostřed snu a noci chtěl narušit. Bylo asi půl čtvrté, tma, a já s Mirkem jsme se vzbudili. „Jako by někdo chodil po chodbě,“ prohlásil jsem. Schody vrzaly a dveře skřípaly. „Co se děje?“ Oba dva jsme se třásli strachem. „Kluci, jak to, že ještě nejste v posteli?“ Byla to maminka. „Uf,“ oddychli jsme si. Ulehli jsme zpátky do postele. Ráno po snídani jsme všechno vyprávěli Katce. Hrozně se nám smála. A na konec pobytu nám maminka zařídila exkurzi na hradě. A věřte, že se nám po prázdninách moc hodila. Pavlína Drápalíková

Lukavická příšerka – 6. díl románu na pokračování V posledním díle našeho románu jsme Příšerku opustili ve chvíli, kdy se spolu se svými kamarády, Vojtíškem a Borkem, ocitla v Severní Americe u Hudsonova zálivu. Když se Příšerka a Borek probrali z tvrdého spánku na břehu zálivu, nevěřili vlastním očím. „Všude kolem je voda,“ vyjekl Borek. „To jsem vám už přece říkal!“ prohlásil Vojtíšek. A aby toho ještě nebylo málo, Příšerka dodala: „Musíme se vydat hledat potravu.“ Vojtíšek už nic neřekl, jen mávl rukou. Pak se vydali na průzkum. Asi po hodině se měli sejít u neznámého stromu s kouzelnými bylinami. Jenže někdo z našich přátel nedorazil. Byla to Příšerka. Pak oba, Borek s Vojtíškem, zaslechli hlasité mlaskání: „Mňam, mňam.“ Ten zvuk vycházel od pobřeží. „Co blbneš Borku, měli bychom se kouknout po Příšerce!“ A zase: „Ááááá!“ Příšerka se vynořila z houštiny a pořádně je vystrašila. - 17 -


Vojtíšek chvíli nemohl ani dýchat, ovšem za chvíli se to ještě zhoršilo, protože mu Příšerka vrazila do úst menší rybu, kterou našla u břehu. Pomalu se stmívalo a všichni se znovu uložili ke spánku. Když se ráno vzbudili, hned si začali stloukat vor, na kterém by se mohli vydat na cestu. Jejich loď směřovala k velkému Medvědímu jezeru. Prý snad tam by našli, alespoň doufali, kouzelné květinky, po kterých tak toužili. Když dopluli k protějšímu břehu, přivítal je kmen Irokézů. Společně se seznámili a zeptali se, kde tu rostou kouzelné květinky. „Ano, ano zřejmě máte na mysli Labuaki lolap, tedy kouzelná květina,“ odpověděl starý Irakéz Juka. „Přesně tak,“ dodal Vojtíšek. Před namáhavou cestou se ještě posilnili Irokézovou pochoutkou - brouky zabalenými v listu od cukrové třtiny, kterou jim každý víkend dovážejí Mexičané. Bylo na čase, aby se Příšerka, Borek, Vojtíšek a Juka vydali směrem k Otročímu jezeru. Celou cestu jim Juka vyprávěl, jak vzácné je tu vidět losy, které se tu záhadně objevují z druhého ostrova. Všichni to nejdříve nepochopili, ale časem na to zapomněli. Pak Juka prohlásil: „Jsme na místě vážení!“ Ale nikdo nic neviděl, jen velikou vyschlou mýtinu. Příšerka se nejistě zeptala: „Říkal jsi, že tu rostou ty květiny?“ Juka nejdřív přemýšlel a dumal ve své moudré hlavě, čím to může být a pak mu to docvaklo: „No ano, už vím, je podzim a vaše zázračná květina, tedy Labulaki lolap se touhle dobou prodává pod horou Mount McKinley v blízkosti Aljašky.“ „Jen pro vaši informaci, ta hora je vysoká 6 194 metrů, drazí přátelé,“ dodal ještě moudrý Irokéz Juka. Od Otročího jezera se všichni tři hrdinové vydali na jih. „Jé, támhle je medvěd, takhle ve volné přírodě jsem ho ještě neviděla, u nás medvědi nejsou," povídá Příšerka. „Medvěd?!“ uvědomí si Borek s Vojtíškem. „Rychle pryč!“ Všichni tři se dávají na útěk. Medvěd se za nimi nechápavě dívá. „Proč se mě bojí?“ říká si sám pro sebe. Borek s Vojtíškem a Příšerkou mezitím běží, dokud nedoběhnou k samotě u lesa. „Medvěd je pryč,“ říká tiše Příšerka Borkovi a Vojtíškovi. „Měli bychom se vydat k té samotě," napadá Příšerku, „už mám hrozný hlad.“ Uvnitř v domě je srdečně přivítali a hned jim nesli jídlo, aby nemuseli neustále poslouchat to jejich kručení v břiše. Všichni tři se pořádně najedli a místní obyvatelé je tam nechali dokonce přes noc, aby se vyspali. Druhý den ráno bylo slunce vysoko na obloze, už byl čas vydat se na další cestu. Naši hrdinové místním nabídli: „Pojďte na cestu s námi.“ Ale místní indiáni zde byli doma a svůj domov měli rádi. A tak se museli Borek, Vojtíšek a Příšerka - 18 -


vydat na cesty sami. Kdo ví, kam se příště dostanou? To je velmi zapeklitá otázka. Nechme se překvapit dalšími osudy našich tří hrdinů. Pavlína Drápalíková a Milan Pivnička

Co čteme Lilli ve škole Kniha obsahuje jeden příběh, na konci knihy jsou navíc dvě kouzla. Četla jsem ji tři dny. Je to dětský fantastický příběh. U Lilli byla v noci v pokojíčku čarodějnice, která tam zapomněla Lexikon kouzel. Lillino dobrodružství začalo následující den ráno. Seděla ve školní lavici a opakovala si kouzla, která měla napsaná na papírku a s kterými chtěla pomoci paní učitelce, až přijede pan inspektor. Když vešel pan inspektor do třídy, Lilli začala odříkávat své první kouzlo. To způsobilo, že se všechny děti, pan inspektor a paní učitelka posadili rázem na podlahu. Poté si všichni opět sedli do lavic. Po dalších nepovedených kouzlech už Lilli nevěděla, co má dělat, a tak odříkala formulku na přivolání kouře a dýmu. Najednou na chodbě zazvonil zvonek, který ohlašoval požár. Paní učitelka ihned učinila protipožární opatření. Když přijeli hasiči a vyvedli děti ven, byli moc překvapení, když v budově školy žádný požár nenašli. Děti a paní učitelka i s panem inspektorem se tedy vrátili do třídy a začala matematika. Lilli si všimla, že pan inspektor není na paní učitelku příliš milý, a proto přečetla kouzlo s názvem „Láska“. Ale Lilli si uvědomila, že přece nechce, aby se paní učitelka s panem inspektorem měli rádi, a proto kouzlo rychle odvolala. Nakonec všechno dobře dopadlo, náročný den skončil a děti se rozešly domů. Lilli je hodná dívka, která chtěla pomoci paní učitelce. Paní učitelka je odvážná, zachránila třídu před pohromou. Školní inspektor je přísný. Kniha se mi líbila, protože mám ráda kouzla a čáry. Je zajímavá tím, jak se změnil život obyčejné dívce a co všechno se stalo, když našla Lexikon kouzel. Kdybych byla Lilli, přičarovala bych si zakrslé králíčky a také to, aby si babička nemusela píchat injekce na cukrovku. Na rozdíl od minulé knihy, podle které jsem prázdniny prožít nechtěla, jako Lilli s knihou kouzel bych prázdniny prožila moc ráda. Sára Čtveráková - 19 -


Naše práce v hodinách informatiky Páťáci se ve druhém pololetí učí tvořit na počítači různé obrázky. Čtenáři Kvasnic si mohou vyzkoušet bludiště a omalovánky Pavlíny Drápalíkové na téma Malovaná abeceda.

Kdo jsem? V šestnáctém čísle našeho časopisu jsme si představili hrad Pernštejn. Správné odpovědi jsme do uzávěrky obdrželi od Marie Špásové, Denisy Sedlákové, Davida Hájka, Veroniky Dibelkové, Marka Sudy a Zdendy Zástěry. Na tyto vítěze opět čekal tradiční pytlík bonbónů.

Hrad na obrázku založili v 11. století přemyslovští králové na strmém ostrohu nad soutokem řek Dyje a Želetavka. Hrad sloužil jako ochrana jižních hranic přemyslovského státu. Celý gotický hrad tvoří tři části, jihovýchodní předhradí s dvojicí hranolových věží, vlastní hrad a severozápadní předhradí s válcovou zdí na ostrohu spadajícím do meandru řeky. Velmi cenná je hradní zbrojnice se sbírkou palných zbraní ze 16. a 17. století. Už víte, o který hrad se jedná? Jeho jméno nám můžete sdělit do 1. dubna 2009. Správné odpovědi opět odměníme sáčkem sladkých bonbónů. - 20 -


Davidovy historické omalovánky David Hájek pro nás opět připravil několik historických obrázků, které si můžete ve volných chvílích, například ve školní družině či doma omalovat.

- 21 -


Autoři ilustrací: Sára Čtveráková – strana 7, 12, 19 Veronika Dibelková – strana 11 Pavlína Drápalíková – strana 2, 20 Dominik Fuxa – strana 18 David Hájek – strana 10, 21 Jan Horský – strana 14 Tereza Holečková – strana 3, 6 Michal Makeš – strana 15 Dominika Pecková – strana 7, 8 Kristýna Popílková – strana 2, 5 Denisa Sedláková – strana 15, 16 Marek Suda – strana 9 Nikola Truncová – strana 4 Tomáš Tvrzický – strana 17 Karolína Vanclová – strana 11

REDAKCE: Pavlína Drápalíková Denisa Sedláková Tereza Holečková David Hájek Sára Čtveráková Vendula Nekutová

- 22 -

Kvasnice číslo 17, březen 2009

Recommend Documents