economix M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ú N O R
2 0 0 7
Č Í S L O 1
Z D A R M A
Rozhovor s novým českým ministrem
Petr Dvořák: „Absolventi by se měli orientovat v praxi!“ MOJMÍR HAMPL PENZIJNÍ REFORMA V ČR KLAUS NA VŠE
2
zpravodajství
economix
– 1 / 2007
Editorial
Rozbieha sa nám nový semester a spolu s ním aj pestrejšie dianie na škole. Počas skúškového obdobia nám škola stihla pripraviť nové internetové stránky, pridelila kancelárie a nástenky študentským organizáciám, a pre študentov bolo pripravených aj niekoľko zaujímavých prednášok. Aulu najviac iste zaplnil minister priemyslu a obchodu Martin Říman svojou prednáškou o investičných stimuloch. Zaujímavé „návštevy“ však čakajú študentov VŠE aj v letnom semestri. V priebehu tohto mesiaca na škole vystúpi známy režisér Jiří Menzel, preslávený najmä filmom Ostře sledované vlaky, či Postřižiny a Slavnosti sněženek. Po ňom na našu školu zavíta primátor Prahy Pavel Bém s prednáškou na tému „Význam hlavného mesta Prahy v rámci Európy“. A čo ďalšie si u nás tento krát prečítate? Rektor VŠE Richard Hindls a dekan Národohospodárskej fakulty Jiří Schwarz sa stretli v programe Českej televízie Politické spektrum. Na televíznych obrazovkách diskutovali o príčinách a dôsledkoch kupónovej privatizácie v Českej republike spolu s predsedom Ochranného zväzu malých akcionárov Karlom Staňkom. Na ďalších stránkach vám o svojej fakulte, o nových stránkach či o výmenných pobytoch porozpráva dekan Fakulty financií a účtovníctva Petr Dvořák. Predstaví sa vám aj mladý a úspešný bankár Mojmír Hampl - absolvent Vysokej školy ekonomickej, ktorý bol v roku 1999 ocenený Českou spoločnosťou ekonomickou ako Mladý ekonóm roku a dnes je najmladším členom bankovej rady Českej národnej banky. So svojimi skúsenosťami a tiež s „receptom na úspech“ sa podelil s naším redaktorom a určite stojí za to si o ňom prečítať. A aby všetky rozhovory neboli len na vážne témy, nemohli sme ani v tomto čísle vynechať rozhovor so zaujímavým umelcom v rubrike „Na baru s...“. Tento krát nám ho poskytol slovenský herec Adrian Jastraban, ktorý si zahral vo filmoch ako Milenci a vrazi, či Účastníci zájezdu. Avšak nielen tieto články sme pre vás v tomto čísle pripravili, tak prečo sa do toho hneď nepustiť ☺ . Príjemné čítanie! Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka
Pan prezident láká na ekonomii 6. 1. 2007 Praha Rok se s rokem sešel a nastává opět období testů, zkoušek a přijímacích řízení. Některým studentům středních škol zbývá poslední měsíc, aby si vybrali směr, kterým se budou dále ubírat. Musí se rozhodnout, co a také kde chtějí studovat. Boje o studenty nevedou jen jednotlivé univerzity ve městech, nýbrž i jednotlivé fakulty. Během ledna jsme se o tom mohli přesvědčit sami. Univerzity v celé České republice otevřely dveře případným zájemcům o studium a snažily se ukázat, že pokud si jejich školu vyberou, určitě neprohloupí. VŠE v Praze nebyla výjimkou. Na mušku jsem si vzala den otevřených dveří národohospodářské fakulty, jelikož neustálá překvapení přetrvávají. Vrcholem dne otevřených dveří byla prezentace představitelů zmíněné fakulty. Přednášku zahájil proděkan
pro pedagogiku NF VŠE Daniel Šťastný. Slovo poté převzal děkan NF Jiří Schwarz, který se snažil vyzvednout prestiž této fakulty. Vyjmenoval slavná i méně slavná jména podílející se na výuce: Miroslava Ševčíka, Roberta Holmana, Vladimíra Dlouhého a další. Bylo poznamenáno, že po fakultě mezinárodních vztahů se fakulta národohospodářská snaží začlenit do evropské výuky a každoročně zve několik zahraničních profesorů. Cílem je převést několik předmětů do anglického jazyka, což už se pomalu děje. Dále děkan Schwarz upozornil na odlišnosti od ostatních fakult. Národohospodářská fakulta probírá ekonomii jako vědu teoretickou, absolvent pak má větší možnosti týkající se zaměření. Nyní už je čas na překvapení programu. Ve dveřích se náhle objevil prezident Václav Klaus. Jako člen vě-
decké rady byl pozván a snažil se nastínit, v čem je ekonomie dobrá. Jak se dá použít a proč vlastně k ní směřoval, i když vystudoval fakultu mezinárodních vztahů. Projev byl nenucený a pan prezident vyprávěl s nesmírnou lehkostí. Na závěr zbyl čas i na dotazy. Jednou z otázek bylo, jak často se podílí na výuce na VŠE. Je jasné, že jeho program je nabitý a nelze předpokládat jeho nepřetržitou přítomnost. Samozřejmě nemohla chybět ani otázka týkající se politické krize. Zbytek přednášky se vedl v duchu informačním. Zajímavosti z ekonomie ještě přiblížili pánové Robert Holman, Josef Šíma i jiní. Nejdůležitější pro uchazeče asi byla změna v přijímacím řízení. Letos poprvé na národohospodářské fakultě nepůjde jen o znalosti v cizím jazyce a matematice, ale i ve všeobecném přehledu a logice. Těžko říci, jestli test studijních předpokladů doopravdy poukazuje na kvality studenta. V tom se budou možná vytvářet dva póly. Jsou lidé, kterým tento druh testu naprosto vyhovuje, naproti tomu druhý typ zájemců se s tím vyrovnává obtížně. Dny otevřených dveří mívají vliv na rozhodování uchazečů a národohospodářská fakulta se očividně snaží vstoupit na scénu s grácií. Ať už změnami ve vedení studia nebo pozváním slavných a zvučných jmen. Uvidíme, jestli i ostatní fakulty a univerzity nezůstanou pozadu a lákání studentů bude stále zajímavější. Text Pavlína Máčalová
Debata na téma „ČR - čistý plátce EU“ 28. 11. 2006 VŠE Praha – Na půdě VŠE se uskutečnila debata na téma „ČR – čistý plátce EU“. Úvodní slovo měl Jan Jedlička z České spořitelny, který měl prezentaci založenou na bázi spíše výhod Evropské unie pro Českou republiku. Jeho tabulky z ministerstva financí dokazovaly vyšší příjmy z EU než výdaje. Proti němu stál jako oponent Petr Mach z CEP
– Centra pro ekonomiku a politiku. Jeho výdaje vyšly vyšší, protože započítal navíc splátky Evropské investiční bance. Došlo i na následné výměny názorů mezi oponenty a nechyběly ani názory a dotazy z publika. Výsledkem byl rozdílný pohled na věc, tudíž každý měl v něčem pravdu. Určitě toto téma nezaznělo naposledy. Text Pavlína Máčalová
3
Editorial / 2 Pan prezident láká na ekonomii / 2 Soukromá škola podporuje talentované ekonomiy / 3 R. Hindls a J. Schwarz o kuponové privatizaci / 4 Všetko je na nástenkách! / 5 Daňové přiznání si dělám sám – rozhovor s děkanem doc. Ing. Petrem Dvořákem, Ph.D. / 6 Aktuality / 8 Reformní cukr / 10 Kdo (ne)zaplatí naše penze... / 11 Říman skoncoval s jednotnými investičními pobídkami / 12 Erasmácký pobyt ve švédské Uppsale / 14 Zahraniční studenti se v Praze nudit nebudou / 16 Na baru s Adrianem Jastrabanem / 18 Mladý a úspěšný Mojmír Hampl / 19
economix Šéfredaktorka: Tatiana Veščičíková Zástupce šéfredaktorky: Marcel Bodnár Redaktoři: Zuzana Čurnová Miroslav Cvrček Michal Haltuf Jan Holeček Jan Kavalec Anna Kmeťová Pavlína Máčalová Martin Morovics Pavel Nádvorník Vladimír Štípek Jiří Zábranský a další... Fotografie: Tomáš Jakab Jaroslav Šícha Kresby: Pavlína Hrušťáková Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička E-mail Economixu:
[email protected] Vydává:
– 1 / 2007
Rektorka Vysoké školy finanční a správní Bohuslava Šenkýřová vyhlásila soutěž o Cenu prof. Františka Vencovského na téma: „Nové výzvy pro ekonomii v globalizujícím se světě“, zaměřenou na podporu talentovaných ekonomů. Pro autora vítězné práce je připravena finanční odměna 200 000,Kč, pro finalisty pak další věcné ceny. Soutěže se mohou zúčastnit osoby, které jsou občany ČR nebo mají dlouhodobý pobyt na území ČR a nejsou starší 35 let. Termín pro odevzdání abstraktu, přihlášky a dalších náležitostí končí 31. 3. 2007. Soutěžní práce je nutné předložit do 15. 6. 2007. Více informací o soutěži: www.vsfs.cz/cena Hodnocení teoretických příspěvků a odborné úrovně účastníků proběhne na základě odborných posudků. Odbornost a objektivitu zaručuje složení nominačního vědeckého výboru: Dr. B. Šenkýřo vá, rektorka VŠFS; Ing. M. Singer, Ph.D., viceguvernér ČNB; Prof. Dr. Ing. J. Frait, Česká národní banka; Prof. Ing. M. Sojka, CSc., Institut ekonomických studií FSV UK; Doc. Ing. P. Dvořák, CSc., děkan FFÚ VŠE Praha; Prof. PhDr. V. Čechák, CSc., prorektor VŠFS; RNDr. P. Budinský, CSc., prorektor VŠFS; Doc. Ing. B. Hamerníková, CSc., vedoucí katedry na VŠFS. Výsledky soutěže budou vyhlášeny na Mezinárodní vědecké konferenci počátkem listopadu 2007. Soutěž o Cenu prof. F. Vencovského, významného českého ekonoma, překračuje hranice vyhlašovatele, Vysoké školy finanční a správní. Může tak být příkladem dalším školám a institucím k podpoře mladých ekonomických talentů, které Česká republika v období globalizace potřebuje. Zdroj: VŠFS
Obsah
Titulka: Doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D. Foto: Tomáš Jakab
economix
Soukromá škola podporuje talentované ekonomy
Recenze / 20 Divadelní (p)ohledy / 21 Café Decentní Dýně / 21 Srí Lanka (cestopis) / 22
4
zpravodajství
R. Hindls a J. Schwarz o kuponové privatizaci
economix
– 1 / 2007
Na začátku prosince se v pořadu České televize Politické spektrum objevili dva představitelé VŠE v Praze. Byl to rektor VŠE Richard Hindls a děkan národohospodářské fakulty Jiří Schwarz. Moderátor pořadu a publicista Vladimír Kučera si do studia pozval také předsedu Ochranného svazu malých akcionářů Karla Staňka. Pořad se zabýval příčinami a důsledky kuponové privatizace. Tento ojedinělý český způsob privatizace státního majetku při přechodu centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství dodnes vyvolává spory. Na začátku pořadu byl uveden sestřih názorů představitelů různých politických směrů a zájmových skupin. Zaznělo přesvědčení o naprosté nevhodnosti a zločinném úmyslu tvůrců privatizace. Diváci si také mohli poslechnout záznamy projevů Václava Klause a jeho tehdejšího protivníka Miloše Zemana. Argumentem proti českému způsobu privatizace byl nedostatečný legislativní rámec přechodu majetku. Zazněla i nespokojenost s malou ochranou a informovaností drobných akcionářů, kteří se stali oběťmi skupin akumulujících majetek. Výsledkem těchto nedostatků měl být i následný vzestup lidí, jako byl Viktor Kožený. Zastánci však upozorňovali na problém s vedením bývalého státního majetku. Jiří Schwarz upozornil, jaké nebezpečí představovali ředitelé podniků, kteří po rozpadu komunistické strany nebyli nikomu odpovědní. Pro kuponovou privatizaci hovoří podle účastníků diskuse i potřeba rychlé přeměny vlastnictví. Doba po „sametové revoluci“ prý také nebyla nakloněna masivnímu vstupu zahraničních majitelů do českých podniků. Podle rektora VŠE Richarda Hindlse však dnes nemůžeme jednoznačně zhodnotit přínos kuponové privatizace. Vše se musí analyzovat v souvislosti s ostatními transformačními ekonomikami, které přistoupily k jiným způsobům privatizace. Privatizace ještě neskončila a teprve budoucnost snad po srovnání hospodářských poklesů různě privatizovaných ekonomik ukáže, jestli česká cesta byla správná. Text: Vladimír Štípek
Všetko je na nástenkách!
zpravodajství
5
Ale po novom... žovalo problém externých inzerentov za príliš viditeľný a chcela tak zabrániť tomu, aby sa zo školy stala miesto váženej vzdelávacej inštitúcie jedna veľká reklamná plocha. Na Jižním Městě, kde problém nie je až tak viditeľný, sa vedenia školy rozhodlo ponechať doterajší status quo. To v podstatne znamená, že sa tam zatiaľ nič nemení a študentské ale aj firemné inzeráty ostávajú v tichosti tolerované. Dokedy to tak bude je však otvorené. Vedenie VŠE sa okrem nových pravidiel s nástenkami rozhodlo konečne riešiť aj zúfalú situáciu s kanceláriami študentských organizácií. Každá z nich dostane na základe žiadosti postupne pridelenú kanceláriu na 3. poschodí v SB a v prípade nedostatku miesta sa škola rozhodla riešiť tento problém umiestnením študentských organizácií s podobným zameraním do spoločných kancelárií. Nové snahy školy ne len ohľadom násteniek a webov sú určite vítané. Ostáva iba počkať si, či sa v praxi osvedčia, alebo zlyhajú. A v prípade, že sa osvedčia dúfať, že neostane iba pri týchto zmenách a študijne prostredie bude i naďalej čoraz lepšie a komfortnejšie. Text: Marcel Bodnár
– 1 / 2007
V poslednej dobe sa na nástenkách na Žižkove aj na Jižním Městě začali množiť reklamné plagáty upozorňujúce nie len na študentské akcie, ale hlavne plagáty s reklamami firiem, ktoré s chodom školy nemali nič spoločné. To sa znepáčilo vedeniu VŠE, ktoré sa nakoniec rozhodlo rázne voči inzerentom zakročiť. Prvým krokom bolo zvesenie a očistenie všetkých násteniek visiacich v žižkovskej časti školy. Keď boli nástenky znova vyvesené, objavili sa pri nich tabuľky s menami ich nových „majiteľov“. Tými sú jednotlivé útvary školy a študentské organizácie. Tieto zároveň dostali pozvanie na informačnú schôdzku, kde im mali byť a boli objasnené nové pravidlá ich užívania. A čo všetko sa zmenilo? V prvom rade sú skoro úplne zrušené univerzálne nástenky, kam si študenti vešali rôzne oznamy o predaji kníh, ponuky miest na ubytovanie a podobne. Na Žižkove ostali iba tri. Nachádzajú sa na druhom poschodí v Starej budove a škola ich nazýva Hyde Park (už zo samotného názvu vyplýva ich účel). Na Žižkove odteraz „okrem Hyde Parku už nebude žiadna iná univerzálna nástenka.“, nechala sa počuť prorektorka pre zahr. vzťahy a PR Ing. Machková. Keďže už i staré univerzálne nástenky pretekali množstvom inzerátov, rozhodla sa škola tento nový priestor vyhradený študentským inzerentom pravidelne čistiť. V pravom rohu násteniek je vyvesený najbližší dátum odstránenia všetkých visiacich inzerátov. Čiže sa oplatí tento čas odseldovať a svoj inzerát vylepiť až po ich vyčistení (a predísť tak tomu, aby vaša ponuka učebníc bola po pár dňoch vyhodená). Ďalšou novinkou je pridelenie ostatných násteniek jednotlivým organizáciám pôsobiacim na škole. Ruka v ruke s týmto opatrením pripadla študentským organizáciám aj povinnosť sa o tieto nástenky starať. Nie len o ich obsah, ale aj o to, aby si na nich ostatní študenti, či externé firmy, samovoľne nevyvesovali oznamy. Práve voči externým fir-
mám vylepujúcim svoje reklamné letáky v priestoroch VŠE sa vedenie školy rozhodlo zakročiť ráznejšie. Nie len, že ich inzeráty budú čo najrýchlejšie odstraňované, ale škola bude voči jednotlivým firmám uplatňovať aj iné, tvrdšie postihy. Novinkou je aj spôsob propagácie akcií, konajúcich sa v priestoroch školy. Organizátori už nemôžu samovoľne rozvešať po škole plagáty informujúce o akcii. Musia si na to vyžiadať povolenie od Oddelenia PR na VŠE, ktoré im pridelí reklamné panely a miesta kam môžu svoje plagáty umiestniť. Vyplnenú žiadosť treba zaniesť konkrétne na sekretariát prorektorky pre zahr. ťahy a PR, ktorý sídli v miestnosti č. 171 NB. Na vykompenzovanie tohoto obmedzenia sa však škola rozhodla poskytnúť aj nové, zaujímavé možnosti propagácie. Jednou z nich je možnosť informovať o akciách na stránkach školy a druhou je poskytnutie veľkých svetelných tabulí v Rajskej a Starej budove VŠE na propagačné účely. K ich použitiu opäť stačí požiadať Oddelenie PR o povolenie, či dodať prezentáciu vhodnú na svetelnú tabuľu. Všetky tieto zmeny sa ale týkajú iba žižkovských priestoroch školy, kde VŠE pova-
economix
Od začiatku nového roka 2007 prebehlo na VŠE viacero príjemných, aj menej príjemných zmien. Za jednu z tých určite príjemnejších je možno považovať spustenie nových webov školy (www.vse.cz) s končene inovovaným grafickým designom ale aj prehľadnejším a prístupnejším layoutom. Za tú (minimálne pre študentov) menej príjemnú zmenu, je možno považovať zmenu pravidiel v užívaní násteniek.
6
rozhovor
Daňové přiznání si dělám sám ROZHOVOR S DĚKANEM DOC. ING. PETREM DVOŘÁKEM, Ph.D. Existuje bankéř, jenž na vás zapůsobil a kterému byste věřil jeho slova a doporučení? Bankéř jako takový asi ne. Zmínil bych profesora Petřivalského, který působil jako děkan fakulty v době, kdy jsem studoval, a také poté, co jsem nastoupil na katedře jako asistent. To byl odborník v oblasti financí, v republice uznávaná kapacita. Hodně mě ovlivnil, člověk se od něho mohl nejen hodně naučit, ale mohl mu i v té době říci cokoli otevřeně a bez obav.
economix
– 1 / 2007
Fakulta financí a účetnictví je na škole první. O jejích absolventech, webových stránkách a možnosti studia v anglickém jazyce jsme si povídali s děkanem doc. Ing. Petrem Dvořákem, Ph.D. Na škole působíte na katedře bankovnictví. Co vás přesvědčilo, že jste si vybral tento obor? Vysokou školu ekonomickou jsem ukončil roku 1984 a tehdy se uvolnilo místo na katedře financí a úvěru. Akademická půda mě lákala, a jelikož jsem ještě neměl zaměstnání a – i když nejsem rodilý Pražák – chtěl jsem zde zůstat, nastoupil jsem jako asistent docenta Polidara. Dnes je to katedra bankovnictví a pojišťovnictví. Bavily mě finance jako takové a také bankovnictví a státní rozpočet.
Kam se nejčastěji dostávají absolventi? V dřívější době to bylo především bankovnictví, pojišťovnictví a z účetních oborů absolventi směřovali do poradenských a auditorských firem. Dnes vedle těchto tradičních oblastí nacházejí absolventi zaměstnání i v řadě dalších sfér ekonomiky, paleta je velmi široká. Vysoké procento absolventů zůstává v oboru, který studovali, to považuji za úspěch. Co by měl ideální odborník na finance umět? Snažíme se o skloubení teoretického základu a praxe. Důležité je, aby byly znalosti, které student získá, prakticky využitelné. Na naší fakultě bychom těžko hledali ryze teoretické obory v negativním slova smyslu. Absolventi by měli znát moderní ekonomické a finanční teorie, teorie účetnictví a jejich trendy, ale zároveň se orientovat
i v současné naší a evropské praxi. Mám na mysli například produkty bank, uplatňované nástroje monetární politiky, daňové systémy, účetní standardy a tak dále včetně aktuální právní úpravy všech těchto oblastí. Neučíme však rozhodně do detailů zákony či vyhlášky, cílem je, aby jim student rozuměl, dokázal je vyložit a aplikovat. Co se vám podařilo do této doby stihnout, jste na něco pyšný? Neřekl bych, že bych byl na něco pyšný. Snažil jsem se o urovnání některých problémů, například okolo výuky předmětu ekonomie, a o zlepšení celkové komunikace s ostatními fakultami i vedením VŠE. V tomto směru je třeba ještě mnohé učinit. Máme dnes na jedné straně nezávislé postavení fakult, ale zároveň jsou hodně provázané, řada oblastí je zastřešována celoškolskými pracovišti. Měli bychom se dohodnout na modelu, co se dělá společně a co ne. Co se týče fakulty dovnitř, snažím se nastavit pravidla chodu fakulty, aby byla jednoznačná, jednoduchá a stabilní. Zejména studijní oblast chci upravit vyhláškami, které budou mít dlouhodobější platnost. Objevila se chvála na webové stránky fakulty. Co stálo za rozhodnutím je upravit? Má snaha o informovanost studentů. Stránky by měly být jakousi výkladní skříní fakulty
a mé ambice jsou vyšší, než je současný stav. Chvála mě samozřejmě potěšila, ale do určité míry i překvapila. Nezměnili jsem zatím design webu, ale snažili jsme se o to, aby web byl aktuální a obsahoval vše, co je třeba. To považuji za nejdůležitější. Mít pěkné, ale neaktuální stránky by nevyhovovalo. V minulosti byl právě hlavní problém v tom, že zde nebyly všechny důležité informace v aktuální podobě. Hlavním impulsem ke změnám a jejich cílem bylo, aby student mohl dostávat všechny potřebné informace jednoduše. Co říkáte na nové stránky školy? Čekal jsem na ně, dokonce uvažujeme, jestli bychom coby fakulta nepřevzali stejnou grafickou úpravu. První krok je určitě dobrý, web je živější, stránky se mi líbí, avšak zdá se, že informací je na první pohled až moc. Je to ale hodně o zvyku.
7
Představte, prosím, své plány do budoucna... Už jsem zmiňoval pravidla fakulty, tam zbývá dořešit některé věci. A pak rozvojové projekty – prohloubit kontakty s institucemi z praxe, kam směřuje nejvíce našich absolventů, a umožnit studentům, aby mohli řešit problémy, se kterými se budou setkávat ve svém budoucím zaměstnání. Další oblastí, ve které chci pokračovat, je rozvoj studijních programů v angličtině, ve spolupráci se zahraničními partnerskými univerzitami. Třetí oblastí je dát větší prostor pro vědeckou činnost jak pedagogů, tak i studentů. Vidím svoji roli hlavně v odstraňování zbytečné administrativní zátěže. Dnešní vytížení akademických pracovníků je silné, je třeba od-
stranit nepotřebné věci, které zdržují a zabírají zbytečně jejich kapacitu. Zmínil jste spolupráci se zahraničními univerzitami. Souvisí to se stávajícími semestrálními pobyty? Výměnné programy tvoří významnou část internacionalizace studia, budeme studenty podporovat nejen finančně, ale umožníme jim i lépe se připravit, aby splnili kriteria výběru pro studium v zahraničí. Naše studijní programy by měli ve větší míře posílit zahraniční lektoři, kteří u nás budou hostovat. Také chceme přijmout více studentů z partnerských univerzit, nabídnout jim více předmětů, protože čím více zahraničních studentů bude u nás, tím více může našich studentů odjíždět. Od podzimu spouštíme ve spolupráci se třemi zahraničními univerzitami nový joint degree program. Jaké předměty vzniknou? Budou to předměty v oblasti bankovnictví, finančních trhů, veřejných financí i účetních předmětů, nechci na nic zapomenout, budou tam i další. Máte nějaké oblíbené účetní standardy? Přiznám se, že na to takto odpovědět neumím. Zajímáte-li se o určitý obor, pak tento pohled asi není tak úplně důležitý. Zůstaneme-li u účetních standardů – není třeba si asi účetní standardy oblíbit, ale je třeba jim rozumět. Snažím se o to, aby si i studenti neúčetních specializací plně uvědomili nezbytnost důkladné znalosti účetnictví, bez
které se dnes žádný ekonom neobejde. S účetnictvím je vše velmi těsně propojeno. Vezmu-li například moji oblast, tedy bankovnictví, tak velmi častým předmětem zkoumání je problematika oceňování finančních nástrojů, což je samozřejmě i jeden ze stěžejních problémů, které se musí řešit i v rámci účetnictví. Děláte si daňové přiznání? Dělám si je sám, čas od času zajdu za kolegy z veřejných financí pro radu. Fakulta podnikohospodářská otevřela vedlejší specializaci Auditor. Jaká je vaše reakce na tento krok? Myslím, že s tím, jak se zvyšuje samostatnost fakult, bude mezi fakultami logicky docházet k prolínání, překrývání. Musíme se dohodnout na tom, aby se nestávalo, že někdo bude studovat jakoby dvě věci, a přitom by to bylo to samé. Takovou duplicitu nepovažuji za rozumnou. Fakulty se více osamostatňují, nemohu zasahovat do pravomocí jiných fakult. Chci se soustředit na to, aby naše fakulta nabízela to nejlepší. Například zmíněná oblast auditingu je v rámci oboru účetnictví v dobrých rukách pana docenta Králíčka. Důležitost a vážnost, jakou této problematice věnujeme, se odrazila také v přejmenování katedry finančního účetnictví na katedru finančního účetnictví a auditingu. Podle čeho se rozhodujete při vyhlašování děkanského dne? Přiznám se, že jsem dosud nevyhlásil žádný. Nedohodlo se to
s ostatními děkany. Při současné provázanosti výuky na fakultách bych spíše preferoval, aby studenti, kteří budou mít děkanský den u nás, neměli výuku jinde, aby byla dohoda s ostatními a aby se to týkalo víceméně celé školy. Děkanský den se může týkat sportovních, vědeckých anebo jiných aktivit, o které bude zájem, a samozřejmě i případů, kdy lze díky jednomu dni vytvořit souvislejší „volno“, které (jak vím z vlastní zkušenosti) může akademickým pracovníkům dát prostor pro vědeckou či publikační činnost a studentům pro samostudium. Čím se zabývá výzkum na fakultě? Výzkum probíhá na jednotlivých katedrách dle jejich zaměření, to znamená, že se týká různých témat z oblasti měnové teorie a politiky, finančních trhů a jejich regulace, oceňování finančních i nefinančních aktiv, ale i veřejné ekonomiky, státního rozpočtu, metod a nástrojů finančního řízení podniku, aplikace mezinárodních účetních standardů či trendů v oblasti manažerského účetnictví. Rozvoj vědeckovýzkumné činnosti na fakultě hodně podpořil výzkumný záměr, který fakulta v loňském roce získala od MŠMT ČR. Zmínil jste, že nejste z Prahy. Odkud tedy pocházíte? Z Moravských Budějovic. Jezdím tam velmi rád, mám tam vzpomínky na dětství a kamarády, se kterými jsem hrával volejbal. Jan Holeček Foto: Tomáš Jakab
– 1 / 2007
Některé informace by asi bylo třeba najít rychleji. Bude zapotřebí doladit a dotáhnout některé detaily, v tomto směru určitě bude hodně záležet na samotných uživatelích, na základě jejich námětů totiž může vzniknout řada úprav, které web dále zkvalitní.
economix
rozhovor
8
zpravodajství ochota paní proděkanky pro pedagogiku při řešení problémů studentů se v otázkách přítomných studentů nepromítla. Odpověď, proč se studenti neangažují v dění na fakultě, i když je jim nabízena příležitost, je složitá. Datum konání však bylo zřejmě zvoleno trochu nešťastně. Vyhovovalo sice učitelům, protože semestr byl de facto uzavřen, nikoli však studentům, kteří se v tomto období připravují na bakalářské zkoušky. Forma oznámení spočívající ve vylepení několika plakátů v budovách školy je dost neosobní, v tomto případě se mohlo využít hromadného e-mailu, což absolutně není technický problém a bylo by to možná i účinnější. Musíme však ocenit snahu pana děkana sejít se, diskutovat a řešit problémy. A pokud tohle střetnutí nebylo pouze jednorázovou záležitostí, můžeme se do budoucna těšit na zajímavé diskuse. ČAS DNÍ S DOKOŘÁN OTEVŘENÝMI DVEŘMI Období rozhodování letošních maturantů o tom, na kterou vysokou školu se vydají, se přehouplo do času za pět minut dvanáct. Proto se nedivte, že i když je zkouškové období v plném proudu, po škole se pohybují ještě trochu vystrašené tváře. Každá fakulta chce v jiném termínu co nejvíce zaujmout své potenciální klienty. SEMES TRÁLNÍ VÝMĚNNÉ POBY T Y Ve středu 31. ledna bylo v 5. patře Rajské budovy neobyčejně rušno. Blížil se totiž konečný termín odevzdání všech potřebných materiálů pro semestrální výměnné pobyty. Vy, kdo jste žádost podali, nezapomeňte na to, že 23. února se koná znalostní test v RB101 a Naule. Upřesňující informace získáte na http://osz.vse.cz. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZY Katedra obchodního podnikáni a komerčních komunikací organizuje mimosemestrální kurz na téma International Human Resources Management, a to 26.–28. února 2007. Zájemci se mohou přihlašovat na e-mailové adrese
[email protected] (Ing. Jitka Odehnalová).
economix
– 1 / 2007
Aktuality WEBOVÉ S TRÁNKY Jak si asi většina z vás stihla v průběhu náročného zkouškového období všimnout, vedení VŠE se rozhodlo pro změnu internetových stránek školy. Adresa zůstala stejná, ale překvapivou změnou prošel design a organizace stránky. Myslím, že si na tuto novinku budeme muset určitou dobu zvykat.
SETKÁNÍ AKADEMICKÉ OBCE FAKULT Y PODNIKOHOSPODÁŘSKÉ VŠE Někteří z vás ve své školní poště určitě objevili spam, který učitele a studenty F3 vyzýval k aktivní účasti a diskusi na setkání akademiků s panem děkanem. Avšak ani motivace číší vína nebyla dostatečná a překvapení spočívající v hojné účasti ze strany studentů se nekonalo. Dokonce ani spamem avizovaná žhavá témata jako zrušení kruhů či jakási ne-
BURZA UČEBNIC JE TU I V TOMTO SEMES TRU Jako každý semestr i tentokrát se v budově školy na Jižním Městě bude konat Burza učebnic. Ještě ji neznáte? Vše podstatné o tom, jak na burze jednoduše koupit nebo prodat skripta, se dozvíte na internetových stránkách http://burzaucebnic.vse.cz. Tam se také registrují prodávající. Burza proběhne ve druhém týdnu výuky od pondělí (19. 2.) do čtvrtka (22. 2.) v přízemí v zasedací místnosti naproti bufetu. Proto s pořizováním skript nespěchejte a počkejte si na burzu, na níž své staré učebnice snadno prodáte a naopak nové koupíte! Připravil Martin Morovics
10 Jak jsem již naznačil v minulém čísle, Evropská unie se rozhodla reformovat svoji cukerní politiku. K tomuto kroku přistoupila ani ne tak proto, že by evropským politikům vadilo, že v EU je cukr až čtyřikrát dražší než na světových trzích, ale spíše pod nátlakem Světové obchodní organizace. Té se totiž nelíbila ani vysoká cla, ani způsob, jakým EU dotuje vývoz svého předraženého cukru, kterým poškozuje efektivnější výrobce cukru v chudších státech. ílem této reformy má být snížení ceny cukru o více než třetinu. Toho chce EU dosáhnout pomocí škrtů národních kvót na výrobu a postupným snižováním intervenční (nově referenční) ceny cukru, za kterou je stát (u nás Státní zemědělský intervenční fond) povinen cukr vykupovat. Náhled na nařízení, která mají tuto reformu zavést, čtenáře určitě pobaví. Tak například v nařízení rady č. 320/2006 můžeme nalézt zajímavý pojem „oprávněné zájmy cukrovarnického průmyslu“. V nařízení se píše, že „...by se měly kvóty snížit způsobem, který bere v úvahu oprávněné zájmy cukrovarnického průmyslu, pěstitelů cukrové řepy, cukrové třtiny a čekanky a spotřebitelů ve Společenství.“ Co to je oprávněný zájem, kdo jej určuje a jak se případně liší od neoprávněného zájmu, se však již nikde nedočteme. Ač nevíme, co je oprávněný zájem, víme, jakým způsobem se budou kvóty snižovat. Kromě plošného škrtu národních kvót bude EU podporovat dobrovolné vracení kvót a rušení výrobních kapacit. Například pro podniky, které se vzdají části kvóty a zcela demontují dotyčná výrobní zařízení, je připravena restrukturalizační podpora ve výši 730 eur za tunu kvóty, které se podnik vzdá v roce 2006/07 nebo 2007/08, což je mimochodem více než intervenční cena cukru. V následujících letech je to postupně 625 eur a 520 eur. Cukrovary a jejich prostřednictvím i pěstitelé cukrové řepy tak budou dostávat peníze za to, že
economix
– 1 / 2007
C
názor
í n m r o f e R r k u c utlumí výrobu. A čím méně budou vyrábět, tím více dostanou peněz. Zajímavý paradox, že? Aby to výrobci cukru neměli zase tak jednoduché, musí podat žádost o restrukturalizační podporu. V byrokraticky náročné žádosti musí být i „plán restrukturalizace“, jehož součástí je mimo jiné „sociální plán podrobně uvádějící plánovaná opatření, zejména pokud jde o přeškolování, přesun dotčených zaměstnanců na nová pracovní místa a jejich předčasný odchod do důchodu...“. Na čtyři hospodářské roky EU určila částku celkem 150 milionů eur na podporu cukerním rafineriím. Částka je rozdělena takto: 94,3 milionu eur pro rafinerie zabývající se výhradně rafinací ve Spojeném království, 24,4 milionu eur pro rafinerie zabývající se výhradně rafinací v Portugalsku, 5 milionů eur pro rafinerie zabývající se výhradně rafinací ve Finsku, 24,8 milionu
eur pro rafinerie zabývající se výhradně rafinací ve Francii a 1,5 milionu eur pro rafinerie zabývající se výhradně rafinací ve Slovinsku. Proč se rozdělují tyto peníze? „Aby se jim umožnilo přizpůsobit se restrukturalizaci cukrovarnického průmyslu ve Společenství.“ Také bych se rád restrukturalizaci přizpůsobil, ale žádné dotace určené pro sebe jsem nenašel. Z toho jasně vyplývá, že mi přizpůsobení nebylo umožněno... Opravdovou perlu pak lze nalézt v nařízení rady č. 318/2006, v němž se píše, že „by měly být zavedeny nové tržní nástroje řízené Komisí“. Tato věta sama dokumentuje zásadní nepochopení principů trhu evropskými politiky a úředníky. Srdce každého ekonoma musí nad řízenými tržními nástroji zaplakat. A to není vše. V tomtéž nařízení se píše: „Díky systému cel je možné obejít se na vnějších hranicích Společenství bez ja-
kýchkoli dalších ochranných opatření.“ Kdy asi EU objeví, že je možné se obejít i bez cel? „Systém vnitřního trhu a systém cel se však za mimořádných okolností mohou ukázat jako nedostatečné. V takových případech by Společenství mělo být schopno přijmout neprodleně veškerá nezbytná opatření, aby trh Společenství nebyl ponechán bez ochrany proti narušením, která by mohla vzniknout.“ Jinak řečeno: Uděláme cokoli, aby nedošlo k poklesu ceny, což potvrzuje i následující odstavec z téhož nařízení: „S cílem vyloučit nebo potlačit nepříznivé dopady, které by na trh Společenství mohl mít dovoz některých zemědělských produktů, by dovoz těchto produktů měl podléhat po splnění určitých podmínek dodatečnému clu.“ Důsledkem nové cukerní politiky EU je mimo jiné pokles výrobní kvóty České republiky o pětinu, když se své kvóty cukru, vyráběného u nás, vzdala společnost Eastern Sugar ČR. Tím samozřejmě přijdou o práci i pěstitelé cukrové řepy u nás. Cukr tedy budeme moci dovážet z oblastí blízko polárního kruhu, protože „...vedle všeobecných účinků reformy v odvětví cukru působí ve Finsku nepříznivě na pěstování cukrové řepy i zvláštní geografické a klimatické podmínky. Proto je třeba stanovit opatření opravňující tento členský stát k trvalému poskytování státní podpory v přiměřené výši pěstitelům cukrové řepy“. Když si vzpomenu na to, že hlavním cílem reformy má být odchod nekonkurenceschopných výrobců a pěstitelů z odvětví, děkuji Bohu za to, že Grónsko vystoupilo z Evropské unie. Možná bychom měli požádat o dotace na pěstování pomerančů či melounů, protože stejně jako Finsko nemá vhodné podmínky k pěstování cukrové řepy, ani my na tom s podmínkami pro melouny nejsme příliš dobře. Jak je vidět, Evropská unie plíživě míří k centrálně plánovanému hospodářství, a tak místo ke vzniku Spojených států evropských (čehož se někteří obávají) se spíše blížíme vzniku Svazu evropských socialistických republik. Autor: Miroslav Cvrček
názor
KDO
11
Historie státem organizovaného sociálního pojištění sahá do 18. století. Od té doby se státní penze postupně rozšiřovaly od příslušníků královského námořnictva přes státní úředníky až na řadové zaměstnance a samostatně hospodařící obyvatelstvo. V průběhu 20. století byly zaváděny průběžně financované penzijní systémy, které dobře reagovaly na znehodnocení úspor inflací nejenom během války. Koncem století se však objevil problém. V důsledku pokroku v medicíně, v důsledku rostoucí státní péče nejenom o staré lidi (není zapotřebí, aby se o rodiče postarali jejich potomci) a následné změny společenské morálky populace stárne. Průběžně financovaným penzijním systémům (pracující část obyvatel platí penze současným důchodcům) hrozí v důsledku změny poměru velikosti obou skupin obyvatel kolaps. Je tedy třeba tento systém změnit. Jenomže děti sociálního státu (s výše uvedenou morálkou) nechápou, proč by jim někdo neměl vyplácet penze stejným způsobem… „Vždyť stát přece vždycky vyplácel penze, dělá to i dnes, tak proč by se nepostaral i o nás? Máme na to právo!“ V nárokování si
tohoto „práva“ nás navíc povzbuzují levicoví politici, vševědoucí inženýři států blahobytů, ovládající přírodu a její zákony. Do úst si přitom berou frázi o blahobytu národa, jehož největší překážkou je „krátkozraká a nesociální“ kapitalistická honba za ziskem. Ale kdo je zde skutečně krátkozraký a nesociální?
PŘÍKLAD ZE SLOVENSKA Ukažme si na trochu smutném příkladě, jak zodpovědně přistupují sociální inženýři (kritici kapitalistické krátkozrakosti) k otázce penzijního zabezpečení ve jménu národního blaha. Předchozí slovenská vláda oslabila průběžně financovaný (tedy dlouhodobě neudržitelný) penzijní systém ve prospěch individuálního spoření (sazba penzijního pojištění činí 18 % vyměřovacího základu, z toho jde 9 % do průběžného systému a 9 % na individuální spořící účty). Náklady na tuto reformu (především překlenutí výpadku příjmů průběžného systému) byly odhadnuty na přibližně 600 miliard slovenských korun. Stát se tyto náklady rozhodl financovat zčásti prodejem Slovenského plynárenského průmyslu, zčásti z fondu EU, zbytek pak úspornou vládní politikou v následujících letech. Ve volbách v létě 2006 však zvítězila populistická levice. Ta okamžitě přistoupila k „nápravě reforem“. Představená opatření přitom spíše znamenají likvidaci budoucnosti Slovenska ve prospěch „sociální“ současnosti. Změnám se nevyhnul ani systém penzijního zabezpečení. Okamžitě byla oklestěna (prozatím „pouze“ administrativně) fondová část systému, kterou spravují soukromé správcovské společnosti. Omezení změny spořícího plánu, změny správcovské společnosti, vyšší administrativní zatížení i nižší pokuty pro stát (respektive Sociální pojišťovnu) v případě zpoždění převodu plateb do DDS přinesou pouze snížení konkurence v této oblasti a v konečném důsledku dopadnou negativně především na spořitele. To je možná příprava průchodnosti totální likvidace tohoto systému. Do budoucna navíc nová vláda slibuje oslabení individuálního spoření z 9 % na 6 % ve prospěch 12 % do systému průběžného. Důvod je přitom až prozaicky jasný. Levicová vláda totiž odmítá nést krátkodobě vyšší náklady spojené s výpadkem v průběžném systému! Jak jsme si řekli, tato reforma vyžaduje úspory na straně vládních výdajů, a tudíž vylučuje rozhazovačnou populistickou politiku! (Také proto minulá vláda omezila některé sociální výhody.) Co by ale případné oslabení kapitalizačního pilíře znamenalo? Tento systém by opět
neřešil demografický problém. Připomeňme, že dnes jednoho důchodce živí asi šest pracujících. V roce 2050 budou na jednoho důchodce připadat pouze dva pracující Slováci. Snížení příspěvku na individuální účty by znamenalo snížení budoucího důchodu z tohoto zdroje, respektive děditelných úspor o jednu třetinu! Na individuálních účtech si spoří již asi 1,5 milionu Slováků, což znamená roční přírůstek na účtech správcovských společností ve výši asi 18 miliard slovenských korun. Snížení odvodové sazby by nebylo ničím jiným než znárodněním třetiny soukromých úspor! Vláda navíc stěží sníží budoucí důchod z kapitalizačního pilíře, aniž by (již dnes) zvýšila důchod z pilíře průběžného. Z toho vyplývá, že se vůbec neřeší deficit průběžného systému a zvyšuje se tak jeho neudržitelnost. Všechna rizika a nevýhody zásahu do nového penzijního systému však dopadnou na důchodce až za několik desítek let. A to si současní vládci dobře uvědomují. Toto opatření nijak neohrozí jejich politickou kariéru, naopak miliardy navíc ve státní kase umožní „opájet současné voliče falešnými soby a dárky“. Když k tomu všemu doplníme několik skutečností o tom, že tato vláda převzala zreformovanou slovenskou ekonomiku v nejlepším možném stavu, že daňové příjmy státu v roce 2006 výrazně překročily plán, pak už nám nepřísluší mluvit pouze o „krátkozrakosti“, nýbrž o kruté podlosti, krádeži, o podvodu na občanech a zkažené budoucnosti! Majíce na paměti vše výše uvedené, vraťme se nyní k důchodové reformě v ČR. Demografické výzvy jsou obdobné jako ve zbytku Evropy, jistá je též blížící se reforma. Její podoba však zatím jistá není. Variant je hned několik. Podíváme-li se na tyto varianty z pohledu jejich reakce na demografický vývoj, pak průběžně financované varianty buďto: a) zvětšují koláč, ze kterého jsou porce vypláceny (což znamená vyšší sazby důchodového pojištění), nebo b) zmenšují okruh osob, jimž jsou porce vypláceny (prodloužení důchodového věku), nebo c) zmenšují vyplácené porce, nejčastější je pak kombinace všech tří možností. Varianty postavené na spoření na individuálních účtech sice neznají problém demografických změn, zato náklady na jejich zavedení jsou nesrovnatelně vyšší (potřeba překlenutí výpadku peněz v průběžném systému). Jejich nevýhodou je též možnost znehodnocení úspor (například na Slovensku hrozí jejich znárodnění již po dvou letech existence). Ať se na problém svých penzí podíváme jakkoli, budoucnost je nejistá. Bude navíc tím temnější, čím déle ji budeme ignorovat a spoléhat na „bystrozrakost“ státních úředníků… Autor: Radoslav Petr
economix
Státy blahobytu, ve kterých jsme se narodili, dnes zaručují každému z nás relativní životní standard, o němž mohli naši prarodiče pouze snít. Za posledních asi sto let dokázali úředníci a politici realizovat nesčetné množství programů a pravidel chránících jedince, rodinu i celou společnost před „nebezpečnými“ sociálními situacemi, jako jsou stáří, nemoc, ale též nástup dítěte do prvního ročníku základní školy. Ať již byly pohnutky politiků realizovat takováto opatření jakékoli, státní paternalismus silně ovlivnil morálku každého ze svých chráněnců. Jak? Jednoduše. Státní sociální politika je postavena na takzvané „vynucené solidaritě“. Stát na sebe přebírá odpovědnost za jedince a zároveň (za nemalý poplatek ve formě daní) jedince zbavuje plné odpovědnosti za sebe samého, za rodinu a okolí. Výsledkem je nejenom to, že si člověk nárokuje ve jménu „práva“ na to či ono vůči anonymnímu zbytku společnosti čím dál víc, ale i to, že je člověk povinně odvádějící někdy i polovinu svého výdělku státu stále méně schopen a ochoten lidem ze svého okolí nezištně pomoci. Zvykli jsme si totiž na to, že se jak o nás, tak o naše okolí postará někdo jiný, anonymní. A tak se nám pod tlakem státu blahobytu z generace na generaci zmenšuje srdíčko…
– 1 / 2007
(ne)zaplatí naše penze…
12
rozhovor 295 milionů. Ministerstvo průmyslu nyní připraví ve spolupráci s Národohospodářskou fakultou VŠE studii, která celý systém investičních pobídek zhodnotí. V úvodu našeho rozhovoru naváži na Vaši přednášku o investičních pobídkách, kterou jste 12. prosince 2006 zde na půdě VŠE uskutečnil a která jistě nenechala nikoho na pochybách, že Váš postoj vůči nim, jsou-li nabízené vládou selektivně a krátkozrace, je stejně negativní jako vůči jakýmkoli jiným formám zasahování státu do fungování trhu obecně. Ptám se, zda plánujete jejich zrušení či alespoň postupnou reformu? „Bohužel na to není politický prostor... Já se to snažím umenšovat (dneska třeba projednala vláda novelu zákona, která by o 20– 25% měla snížit jejich rozsah, a zdá se, že na to snad sociální demokraté kývnou), ale zrušení nepřipadá v úvahu...“
economix
– 1 / 2007
Říman skoncoval s jednotnými investičními pobídkami Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman podepsal poslední ze 42 investičních pobídek, které byly připraveny za bývalého ministra Milana Urbana. Říman se rozhodl stanovit rozdíly v podpoře podnikání v různých regionech. Podpora tak například již nebude dosažitelná v Praze, ale bude směřovat spíše do chudších regionů. „V praxi to také bude znamenat zpřísnění podmínek pro udělení podpory, na kterou v budoucnu dosáhne méně firem,“ uvedl ministr průmyslu.
Když Říman nastoupil na ministerstvo, slíbil, že systém státní podpory podnikání zpřísní. Zároveň se ale zavázal, že podpoří již rozjednané žádosti. „Vůči žadatelům by nebylo korektní, kdyby ministerstvo tyto projekty zastavilo,“ řekl Martin Říman. Podpořené projekty by měly přinést investice za téměř 34 miliard při celkové výši daňové úlevy 13,8 miliardy korun. Investoři by měli vytvořit 12 725 nových pracovních míst. Téměř polovina podpořených projektů využije možnost čerpání grantů na nová pracovní místa za 1,2 miliardy korun. Granty na školení a rekvalifikaci byly uděleny ve výši
A jaké jsou tedy podle Vás možnosti, jak jinak nalákat zahraniční investory, než právě těmito investičními pobídkami?! „Nejlepší investiční pobídkou jsou rozhodně nízké daně, jednoduchý regulační systém, transparentní prostředí, vymahatelnost práva...tzn. regulační infrastruktura, která nezatěžuje! To je rozhodně lepší investiční pobídka – nejen pro zahraniční investory, ale úplně pro všechny, tedy i pro ty ekonomické hráče, kteří již na daném trhu působí a kterých je pořád daleko více, než těch zahraničních. Ono přece platí, že jestliže je něco – v tomto případě nízké daně či jednoduchá administrativa (u investičních pobídek to přeci funguje tak, že stát za dotyčné investory vyřídí administrativu, tedy jim to značně zjednoduší...) – ekonomicky výhodné pro někoho, pak je to výhodné pro všechny! A tímto směrem je potřeba jít.“ Co nyní pokládáte ve svém úřadu za největší priority, na co se v dohledné době zaměříte především? „Pro mě už není prioritou nic. (Smích!) Ono se špatně pracuje, když nevíte, jestli tam budete 3 dny, týden nebo měsíc... Jak říkal můj spolupracovník, když jsme na ministerstvo nastupovali: „Normálně jsme tu měli být 48 měsíců; vypadá to, že tu budeme 2 měsíce; tak musíme vládnout 24x rychleji...“. Ale člověk nemá sílu a mandát pouštět se do nějakých dlouhodobých záležitostí, to nejde. Takže se prostě všechno redukuje na takovou tu operativu, kdy je třeba průběžně rozhodovat, co přináší čas; co přináší Evropská unie... Ale třeba konkrétně MPO by vyžadovalo obrovskou restrukturalizaci (jako firma). Tam se dlouhá léta zastavil čas. Ale to je strašně citlivá věc, protože je to spojeno s personálními záležitostmi. A dělejte nějaké personální záležitosti, když nevíte, zda tam budete týden nebo 3 měsíce...
13
rozhovor To je obtížné! Ta nejistota, která dneska panuje, je velmi svazující!“ (pozn. redakce: v době, kdy probíhal tento rozhovor, byl Martin Říman ministrem průmyslu a obchodu v tzv. „první Topolánkově vládě“, která důvěru parlamentu nedostala. Při druhém pokusu sestavit vládu bylo MPO opět svěřeno M. Římanovi, tentokrát již s důvěrou poslanecké sněmovny, což ministrovi značně prodlužuje vyhlídky a posiluje mandát a vůbec to celou situaci mění). Jak se mj. stavíte k privatizaci elektromagnetických přenosových pásem? „Privatizace kmitočtového spektra by byl hodně velký liberální počin...protože elektromagnetické spektrum je samozřejmě vzácný statek – v tom smyslu, že má svá omezení (není nekonečný...tak jako třeba číselné řady, které užíváme např. v telefonech). To znamená, že tu musí být nějaký správce tohoto nedostatkového statku. Samozřejmě, že teoreticky by jím mohl být soukromý subjekt. Nicméně i kdyby to tak bylo, nepochybně by byl regulován principy, které by stanovoval stát...“
...a šlo se do práce... „...co do práce!? Ale na vojnu!! Pro kluky to bylo ještě daleko horší – koho vyhodi-
Ing. Martin Říman (* 11. května 1961 Frýdek-Místek) je od roku 1991 český politik za ODS. Po absolvování Fakulty elektrotechnické Vysokého učení technického v Brně a bakalářských studií na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pracoval nejprve jako programátor. Později se stal zástupcem starosty města Frýdek-Místek. Funkci ministra dopravy zastával v letech 1996 až 1998. Poté soukromě podnikal. Do aktivní politiky vstoupil opět v roce 2002, kdy byl zvolen poslancem do Parlamentu ČR. Jako jeden z mála vysoce postavených členů ODS jednoznačně deklaroval, že v referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii bude hlasovat proti. V roce 2006, kdy se k moci dostala ODS, se Říman stal ministrem průmyslu a obchodu. Je ženatý, má syna Václava, který je studentem VŠE, a dceru Hanku, studentku gymnázia. Bydlí ve Frýdku-Místku. Manželka RNDr. Zuzana Římanová je učitelka matematiky a chemie na gymnáziu ve Frýdku-Místku. Text: Zuzana Čurnová
Míříš do BBC? Tak se cestou přiuč u nás!
economix hledá nové členy redakce na pozice:
• • • •
Redaktor zpravodajství Redaktor kultury Fotograf Ilustrátor Co
nabízíme?
Mladý a příjemný kolektiv Zajímavou náplň a ohodnocení práce A
co požadujeme?
Jenom chuť psát a pátrat po nových informacích! Máš-li zájem, neváhej nás kontaktovat e-mailem na tatiana.vescicikova@ centrum.cz
– 1 / 2007
Ale zase na druhou stranu...studenti mohou mít s náhlým přizpůsobováním se liberálně koncipovanému studiu na VŠ značné potíže poté, co byli na základním a středním stupni odchováni tradičním českým „neptej se, proč, a udělej to!“ a kdy byl individualismus, osobní odpovědnost za úspěch a vlastní názor, řekněme, kolektivně nežádoucí... „Možná ano...že nás to více nutilo, protože nad námi visel ten “Damoklův meč“... Prostě – neudělal jsi to v tom roce, ...“
li ze školy, šel na 2 roky na vojnu! Tam byl ten Damoklův meč hodně velký...“
economix
Na závěr se ještě musím samozřejmě zeptat, jak vzpomínáte na svá studia?? „Když to teď vidím na synovi, asi byly v něčem trochu jiné, než dneska, protože v komunismu těch možností tolik nebylo... Ale v něčem byla, řekl bych, stejná...takový ten mikrokosmos studentského života je asi stejný. Ono, když je člověku dvacet, tak má asi stejné preference, tužby, motivace, ať už mu je dvacet za komunistů nebo za kapitalismu. V tom, bych řekl, že asi ten rozdíl tak moc velký není. Samozřejmě systém studia byl jiný – mechanismus, jakým dneska získáváte různé body, kredity, atd., vůbec nebyl! Byly zápočtové zkoušky. Člověk si třeba vůbec nemohl vybrat, jestli chce tu a tu zkoušku skládat v tom semestru nebo onom semestru... Nám bylo prostě řečeno, že v tomto zimním semestru je těchto pět zkoušek, a pokud je neuděláš, můžeš je udělat ještě v létě, ale když už je neuděláš do podzimu, končíš nebo opakuješ ročník! Bylo to tedy daleko striktnější...“
14
studium v zahraničí
Erasmácký pobyt ve švédské Uppsale Po celkem náročném výběrovém řízení jsem se v únoru 2005 dověděla, že jsem byla vybrána na semestrální výměnný pobyt do švédské Uppsaly. Odjížděla jsem v lednu 2006 a strávila tam krásných šest měsíců. Když se na svůj pobyt podívám zpětně, vybaví se mi tolik vzpomínek a zážitků, že je až neuvěřitelné, že se všechny přihodily pouze během těchto šesti měsíců. Pokusím se tedy své zážitky zaznamenat do následujících řádek a doufám, že tak alespoň trochu přiblížím své nadšení z pobytu v této zemi.
by se dala přirovnat k pražskému Strahovu. Na menším kopečku stojí 18 osmipatrových „paneláků“, jeden jako druhý. Na každém patře jsou dva koridory a v každém koridoru je 12 samostatných pokojů, kuchyň, obývací pokoj a balkon. Každý student bydlí v pokoji sám (výjimky tvoří páry, jež spolu bydlet chtějí, a potom většinou čeští studenti, kteří se snaží ušetřit za nájem, jenž je skutečně vysoký – 85 % mého stipendia). Můj dům, můj hrad. Pokojíček byl skutečně dokonalý. Každý měl vlastní koupelnu se sprchou a WC a potom samostatný pokoj, v němž byl obrovský rohový stůl a erární „ikeácký“ nábytek, který byl stejný v každém pokoji. Nevýhoda byla, že za tento luxus – tedy rohový stůl a koženou židli – jsme my, výměnní studenti platili o 300 SEK měsíčně více než švédští studenti (a pak že dvojí ceny jsou jen u nás). V celé Flogstě se během semestru pořádají velmi oblíbené takzvané koridor-party. Oby-
vatelé jednoho koridoru zorganizují všechno – výzdobu, hudbu – a všichni známí i neznámí přijdou a oslavují v přeplněném koridoru až do ranních hodin. Flogsta má také jednu tradici, a to každý den ve 22.00. Studenti vylezou na střechu svého „paneláku“ a začnou z plna hrdla přesně v tuto dobu křičet. Je to skutečně dodržováno, a tak vždy jistě víte, kdy je právě 10 hodin večer. Systém výuky mají Švédové úplně jiný, než na jaký jsme zvyklí doma. Výuka je v jednom semestru rozdělena do čtyř „period“ a v každé z nich mají studenti pouze jeden předmět, kterému se tak mohou plně věnovat. Každý předmět se vyučuje jiným způsobem, ale obecně platí, že dostanete seznam literatury, na semináře neboli cvičení chodíte málo (já jsem chodila jednou až dvakrát týdně na dvě hodiny) a většinu práce odvedete sami doma nebo zpracujete v týmu. Na seminářích se poté
economix
– 1 / 2007
Než člověk vyjede do severské země, měl by si dobře rozmyslet, jestli pojede „na tmu“ nebo „na světlo“. V listopadu až lednu bývá v Uppsale pouze 6 hodin světla, a naopak v létě je světlo téměř pořád. Já jsem jela na letní semestr a myslím, že to
byl správný výběr. Užila jsem si pořádnou zimu, která trvala až do půlky dubna, a pak krásné léto. Uppsala je páté největší švédské město (180 tisíc obyvatel, z toho 40 tisíc studentů), které leží přibližně 80 kilometrů severně od hlavního města Stockholmu. Známá je především svou univerzitou, nejstarší v celé Skandinávii (založena v roce 1477). Na této univerzitě působili známí badatelé, například Carl von Linné (zavedení binominální klasifikace-třídění rostlin) a Andrers Celsius. Bylo to vždy centrum všech významných švédských událostí, a několikrát v historii dokonce hlavní město celého Švédska. Dominantou města je katedrála „domkyrkan“, která je vůbec největší katedrálou ve Skandinávii. Většina studentů (95 %) bydlí na koleji; dojíždění zkrátka není moderní, a to ani z blízkého Stockholmu. Kolej, kde jsem bydlela, se jmenuje Flogsta. Asi
Centrum Uppsaly – Domkyrkan
Centrum Uppsaly – Domkyrkan
Hlavní budova Uppsala Universitet
15
studium v zahraničí
na od švédských měst a krajů. Původně byli v každém nationu pouze studenti z dané oblasti, ale v dnešní době už spíše jde o osobní sympatie vůči konkrétnímu nationu. Každý totiž nabízí něco jiného. Jeden má velkou knihovnu, další neomezený přístup k internetu, příjemnou kavárnu, každý týden diskotéku nebo nabízí práci (často neplacenou) v jedné ze svých restaurací. V těchto nationech pak často probíhá většina studentského života. Studenti se tam scházejí na obědech, večeřích nebo často právě na zmíněných diskotékách. Nejobvyklejším dopravním prostředkem v Uppsale, a to za každého počasí, je kolo. V dešti, při náledí, v blátě i na sněhu. Když ale myslím kolo, tak si asi většina lidí představí normální bicykl, který má různé rychlosti, ruční brzdu... Jenže většina kol v Uppsale připomíná běžné kolo jen z dálky. Jsou to různé švédské velocipédy à la tradiční výrobky českých značek Sobi či Favorit – jsou stejně staré, jako by těm našim bylo dnes. Moje kolo mě ze začátku dost šokovalo. Mělo brzdu samozřejmě vzadu – to znamená, že když jsem chtěla zabrzdit, musela jsem veškerou svoji váhu přesunout na šlapku a po několika metrech jsem pomalu zastavila. Jeho další specialitou byla charakteristická „osmička“ na zadním kole, takže si člověk připadal jako na
houpačce. No a ještě jedna specialitka většiny kol, kterou ta naše ani neměla: mokré sedátko, jež bylo kvůli nějaké prasklině nebo díře, která se za těch 30 let života kola někde vytvořila, nasáklé vodou z deště a sněhu. A tak jsem musela stále jezdit s igelitovým pytlíkem přetáhnutým přes sedátko, které bylo mimochodem tolikrát ukradnuto švédskými studenty, že už to ani nebylo vtipné. Švédsko se v minulosti potýkalo s problémem zvaným alkoholismus. Nyní se vysokou konzumaci alkoholu snaží vyřešit státním monopolem. Jediná síť obchodů, která prodává alkohol s vyšším množstvím alkoholu než 3,5 %, se jmenuje System Bolaget. Tyto obchody bývají otevřeny přes pracovní týden a v sobotu pouze dopoledne. Dá se v nich sehnat téměř jakýkoli alkohol. Dováží pivo, víno a likéry z celého světa, ale musí se počítat s vysokou cenou. Například české pivo stojí přibližně 15 SEK (1 SEK = 3 CZK), horší je to u tvrdého alkoholu, například litr nejlevnější vodky stojí okolo 200 švédských korun. V restauracích a barech (možnost konzumovat alkohol v baru od 18 let, nakupovat v obchodech System Bolaget od 21 let) se musí počítat s cenou přibližně třikrát vyšší. Tím, že Uppsala leží blízko Stockholmu (40 minut vlakem), nabízí obrovské možnosti cesto-
vání. Každý, kdo navštíví Švédsko, by měl alespoň jednou zkusit cestování lodí do různých destinací. Například do estonského Tallinnu, finských Helsinek, na finské ostrovy Åland. Když jste ve Švédsku na jaře, určitě se vyplatí jet vlakem do jednoho ze švédských nebo norských městeček za polárním kruhem – například Kiruny či Narviku – a vyzkoušet tam jízdu s psím spřežením nebo zhlédnout polární záři. Naopak v létě na sever míří velké množství turistů kvůli tomu, aby viděli půlnoční Slunce, protože v tu dobu vůbec nezapadá. Milovníci přírody si skutečně přijdou na své. Severně od Uppsaly začínají husté lesy, které obklopují průzračně čistá jezera. Můžete tam narazit na soby, bobry, medvědy, velké množství ptactva a v létě na komáry. Pobyt ve Švédsku, obzvlášť ve studentské Uppsale, pro mě byl obrovským osobním přínosem. Myslím, že severské země obecně mají jakési nepopsatelné kouzlo, kterým si vás získají a už nepustí – ať už je to mentalitou lidí, nebo krásnou přírodou, která vás všude obklopuje. Chcete se pak stále vracet. Mým současným snem je ještě se do Švédska podívat; a kdo ví, třeba i na delší dobu. Připraveno ve spolupráci s Buddy Systemom Autorka článku: Hana Kodymová Autorka fotek: Hana Kodymová s výjimkou fotky psího spřežení, kde je autor Oto Klír
– 1 / 2007
pouze diskutuje o vámi již zpracované literatuře nebo se přímo prezentuje dané téma. Často se tedy ve škole prezentuje, diskutuje a pracuje v týmu. Neexistují žádné ústní zkoušky a písemné probíhají většinou formou eseje. Velký důraz v závěrečném hodnocení je kladen na aktivní účast na semináři. Vztah mezi studentem a učitelem je velmi kamarádský, studenti učitelům říkají křestním jménem a naopak a celková atmosféra je velmi uvolněná. Sama budova školy je z pohledu studentů výborně vybavená. Počet počítačů téměř přesahuje počet studentů. V každém případě se mi za celou dobu studia nestalo, že by nebyl volný počítač. Stoly s židlemi a lavicemi, které spíše připomínají kavárnu, jsou k dispozici studentům na všech chodbách. Mezi další uppsalské speciality patří například „unisex“ toalety. Na každé toaletě je zrcadlo a umyvadlo, tudíž netřeba specifikovat, jestli jsou dámské nebo pánské – notoricky známé fronty na dámských záchodech se ve Švédsku nekonají. Každá fakulta má vlastní budovu. Univerzita je tak roztroušená po celé Uppsale a cesta z jedné budovy do druhé může na kole trvat i 30 minut. Každý student je povinně členem „nationu“. Nationů je na každé univerzitě třináct, přičemž jejich jména jsou odvoze-
Uppsalské hlavní nádraží a parkoviště
economix
Psí zpřežení v Kiruně
Ještě před příjezdem do Česka přidělil Buddy System každému zahraničnímu studentovi jednoho českého studenta, takzvaného buddyho. Ten mu pomáhá překonávat zejména počáteční nesnáze v cizí zemi, ale je mu také nápomocen v průběhu celého semestru. Pro zahraniční studenty i jejich český doprovod je v tomto semestru přichystáno mnoho kulturních i sportovních akcí. Některé z nich budou určeny všem studentům VŠE. První akcí, které se budou moci zahraniční studenti zúčastnit, je Icebreaking Weekend. „Cílem je ‚break the ice together‘ nejen mezi zahraničními studenty, ale i mezi nimi a členy Buddy Systemu, kteří pro ně tyto akce pořádají. Koná se 9. až 11. února v Benešově Hoře blízko Šumavy a účastní se ho kolem 80 studentů z celého světa,“ říká Veronika Kubovčíková, která je jedním z koordinátorů akce. Podle jejích slov se mohou studenti těšit na uvítací party s welcome drinky a seznamovacími hrami. Další den pak na soutěžní kostýmovou party, celodenní výlet a další sportovní a kulturní vyžití. „Nebudou samozřejmě chybět minikurzy češtiny s těmi nejužitečnějšími frázemi typu ‚jedno pivo prosím‘. Na závěr symbolicky prolomíme ledy půlnočním přípitkem,“ dodává Veronika Kubovčíková. V průběhu semestru se pak mohou studenti těšit mimo jiné na turnaje ve squashi a bowlingu a na výlet do akvaparku v Centru Babylon v Liberci s all inclusive programem. V dubnu se koná již třetí ročník Žižkovské Beer Rally, která je zároveň určena širší veřejnosti – mohou se účastnit všichni studenti VŠE. „Pro ty, kteří mají rádi adrenalin v krvi, připravujeme akci v lanovém centru a začátkem května dokonce sólo či tandem skok padákem na kolínském letišti,“ říká Fi-
se v Praze nudit nebudou
16 lip Engel, který je v Buddy Systemu vedoucím Sport Clubu. O kulturní vyžití studentů v průběhu semestru se bude starat Contact Club. Připravuje výlet na Karlštejn a do Koněpruských jeskyní, výlet na Moravu zahrnující návštěvu zámku Lednice, vinného sklípku a Moravského krasu a cestu do Plzně spojenou s ochutnávkou piva. „Tradičně se mohou zahraniční studenti vzdělávat v české kinematografii. V průběhu semestru uvidí tři české filmy, které se budou promítat s anglickými titulky, a to zadarmo.“ říká Michaela Losertová, vedoucí Contact Clubu. Jak dále uvádí, novinkou tohoto ročníku bude poznávací hra po Praze, při níž se čtyři skupinky studentů pokusí vypátrat tajemství příběhu pomocí klíčů, které jim poskytnou zapadlé pražské uličky. „Další inovací bude lampionový průvod noční Prahou, zúčastnit se budou moci také čeští studenti. Pravděpodobná trasa povede od sídla školy až na Pražský hrad. Bude asi záležet na počasí,“ předpokládá Michaela Losertová. Zmíněné akce doplní tradiční úterní studentské Nation2Nation Parties, jejichž nedílnou součástí je prezentace vybrané země studenty, kteří odtud pocházejí, a ochutnávka tamních specialit. Akce budou probíhat v různých pražských klubech v průběhu celého semestru. Závěrečnou rozlučkovou akcí Buddy Systemu, které se obvykle účastní kolem 120 lidí, je Boat Party výlet parníkem po Vltavě večerní Prahou. Jak již bylo zmíněno, o zahraniční studenty v začátku, ale také v průběhu semestru „pečují“ jejich čeští kamarádi – „buddíci“. Českých zájemců o tuto důležitou funkci je vždy více než zahraničních studentů. V zimním semestru není rozdíl v počtu cizinců a českých zájemců zásadní, zato v letním semestru je převis výrazně vyšší. „Tento letní semestr bylo 2,2krát více českých zájemců, než je počet zahraničních studentů, takže odmítnuto jich muselo být, bohužel, až příliš mnoho,“ říká Helena Račická, která má v Buddy Systemu proces přidělování studentů na starosti. Podle jejích slov tuzemské zájemce vybírají členové Buddy Teamu na základě stanovených kritérií zveřejněných na webu Buddy Systemu (buddy.vse.cz). Připraveno v spolupráci s:
– 1 / 2007
Na letní semestr přijede na VŠE studovat více než 130 zahraničních studentů. Nejvíce jich pochází z USA, Kanady, Francie, Německa a Itálie. Zastoupeny jsou všechny kontinenty kromě Afriky. Cizinci zde budou studovat v angličtině, mohou si také zapsat kurz češtiny. I v tomto semestru jim bude studium a pobyt v Praze zpříjemňovat studentská organizace Buddy System.
Zahraniční studenti
economix
zpravodajství
VYZVÁNĚCÍ MELODIE Pošli SMS ve tvaru MEL VSE KÓDMELODIE na číslo 900 06 30 ČESKÉ HITY Andílek Bára Brouk Hvězda snů Já chci žít nonstop Kristián Láska moja Pro Elišku Protestsong Stín katedrál Stánky Tabáček Vítr Voda živá Za tebou
426313 426852 427274 428084 426331 427644 426080 425964 428053 426868 427189 428938 429648 427934 429654
SVĚTOVÉ HITY Burn 426270 Club megamix 429825 Candy Shop 432921 Disco Inferno 427276 Gimdress 426493 Incomplete 427938 Meneater 433547 Pump It 433945 Sexed up 426122 The Way You Move 426223 With Or Without You 426035 We Are The Champions 426040 Yesterday 426037 You´re Beautiful 428516 FILMOVÉ A TELEVIZNÍ Mrazík 425961 Pojišťovna štěstí 427229 Přátelé 430026 Růžový Panter 426011 Shrek 2 426163 Top Gun 426041 Titanic 425972
TAPETY NA VÁŠ MOBIL
Napiš SMS ve tvaru PICT VSE KÓDTAPETY a odešli na 900 06 30
400934
401075
401194
401676
401729
401750
429011
401091
401599
401661
401673
401831
426800
402029
402465
402482
402527
402534
402536
402709
402724
3 za 1 cenu
431934
400893
Stáhněte si tapetu, melodii nebo zvuk a vyberte si další 2 tapety, melodie nebo zvuky zdarma!
403193
Pošlete dárek svým blízkým
431906
401028
402439
400982
401091
402481
za vybraný kód připište číslo mobilu, na který chcete hru, tapetu nebo melodii poslat.
401779
402519
401832
402526
431934
mít Mobil musýí WAP n a v o aktiv
402974
402990
REÁLNÉ ZVUKY Pošli SMS ve tvaru MEL VSE KÓDZVUKU na číslo 900 06 30 TOP ZVUKY Cikády Delfín Dětský smích Děsivej smích Histerický prošení Kostelní zvon Lodní siréna Medvědí řev Meep Meep Mňoukání kočky Motorová pila Nadávání Orgasmus Pongg Pazvuky Policejní siréna Přelet helicoptéry Řev šelmy
400804 400718 428273 400719 400723 400732 400736 400739 400740 400741 400743 400745 428295 400755 400752 429210 400760 400786
Animace
Napiš SMS ve tvaru PICT VSE KÓDANIMACE a odešli na 900 06 30
403237
400503
400504
400509
400510
400548
400542
403611
403684
429002
!!! Ještě větší výběr tapet, her a melodií na www.erika-as.cz !!!
Pro ověření kompatibility s vašim mobilem a informaci o zaslání počtu sms pro Java hru pošlete sms ve tvaru: LZEmezeračíslokódu vybraného produktu na číslo 900 06 03
Napiš SMS ve tvaru JAVA VSE KÓDHRY a odešli na 900 06 50 Provozuje: Erika, a.s., Na Příkopě 9-11, 110 00 P-1. Cena odesílané SMS na 900 06 30 je 30,- Kč, na 900 06 03 je 3,- Kč a na 900 06 50 je 50,- Kč Java hry 1-3 SMS. Ceny jsou vč. DPH. WAP dle tarifu operátora. Infolinka: 245001113.
18
na baru s...
...Adrianem Jastrabanem Dnes na baru posedíme s hercem Adrianem Jastrabanem. Tento bodrý chlapík pocházející ze Slovenska, což by asi málokdo řekl, se v poslední době pravidelně objevuje na české obrazovce v seriálu Ulice a znám je také svou filmovou rolí ve filmu Účastníci zájezdu. Kdy jste se rozhodl, že budete hercem? To rozhodnutí měl plně v rukou můj kamarád. Řekl mi, že rozhodně musíme zkusit své štěstí v umění. A jelikož bylo po revoluci, mně bylo 20 let a vypadalo to, že opravdu všechno záleží jenom na nás, řekl jsem: „Proč ne?“ Jak vzpomínáte na přijímací zkoušky na bratislavskou školu? Trochu se stydím. Protože, jak jsem už uvedl, náš zájem o múzy byl ještě v plenkách, taky naše příprava na přijímací zkoušky byla spíše platonická. Vše jsem pochopil o rok později, kdy jsem coby člen přijímací komise z řad studentů přihlížel snažení svých budoucích kolegů a nemohl se zbavit otázky: Jak se mi povedlo přesvědčit komisi zkušených herců o něčem, o čem jsem neměl ani páru?
economix
– 1 / 2007
Co se vám ve vzpomínkách vybavuje z vašeho studia loutkoherectví v Bratislavě? Takové to přičuchávání si k divadlu. První vlastní premiéry, první (a zatím poslední) vlastní scénář, první natáčení, střevní chřipka… Před studiem herectví jste měl ambice ve zcela odlišném oboru,věnoval jste se počítačům. Vnímáte někdy nějaké myšlenkové relikty z té doby, třeba že jste
v myšlení praktičtější nebo exaktnější? Cha! Rád bych, kdyby tomu tak bylo. Myslím, že kdybych zůstal u počítačů, byl bych velice neúspěšným programátorem. Z Bratislavy jste přešel do Brna na JAMU, kde jste studoval činoherní herectví. Jak vzpomínáte na studia v Brně? To byl pro mě další „level“ (když už jsme se bavili o mé počítačové minulosti). Dostal jsem se do zajímavého ročníku, nacpaného výraznými osobnostmi. Nic proti kolegům z jiných ročníků, ale to, že jsem se dostal právě do tohoto, bylo hodně určující. Za všechny uvedu alespoň šéfa ročníku, kterým byl Arnošt Goldflam.
Byl nějaký rozdíl v přístupu k divadlu na Slovensku a u nás? V každém divadle je trochu jiný přístup k „divadlu“, není to jenom levná fráze, je to opravdu tak. Tudíž jistě je rozdíl mezi slovenským divadlem a divadlem českým. Ovšem jsem dalek srovnávání, protože toho divadla jsem na Slovensku spáchal pramálo. Na konci studií jste reagoval na nabídku z olomouckého divadla hrát v Pašijových hrách, z čehož vzniklo desetileté angažmá. V jednom rozhovoru uvádíte, že to bylo šťastné angažmá. Jací lidé provázeli toto období a na které role nejraději vzpomínáte? Mě do olomoucké činohry takzvaně nakupoval pan Ivan Balaďa a začal jsem rolí Krista. Po mnoha letech jsem si zahrál v Goethově Faustovi roli Mefista. To je asi to, co bylo příznačné pro moje první angažmá. Od mantinelu k mantinelu. Co si přát víc než velké role různých typů... Taky jsem se tam potkal s několika lidmi, s nimiž byla radost dělat, za kterými se,
když čas dovolí, do Olomouce budu pořád vracet, a taky bývalé lásky a lidi, se kterými práce byla galejemi; ti jsou také důležití – aby člověk zůstal ve střehu a věděl, jak skončit nechce. Velice šťastné angažmá. Nyní hrajete v Praze. Co zapříčinilo váš přesun z Moravy do Prahy? Hlavně natáčení. V Olomouci se změnilo umělecké vedení a nebylo nakloněno částečnému úvazku, o který jsem žádal. Tak jsem uznal, že nastal čas pustit se do další úrovně, a jsem na volné noze. Jste znám také jako filmový a seriálový herec. Jaké jsou vaše nejznámější filmy a na kterou filmovou či televizní spolupráci nejraději vzpomínáte? Člověk asi vzpomíná nejvíc na ten první. Já jsem shodou okolností hrál jednu ze dvou hlavních rolí. Byla to Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba režisérky Drahomíry Vihanové. Ten film u nás nebyl přijat ani kritikou, ani diváckou veřejností, ale na Slovensku se tak jednou ročně vysílá v televizi a dostal i dvě ceny na festivalech. Tak nevím, ale určitě na něj vzpomínám. Ten poslední, Účastníci zájezdu, je tematicky nesrovnatelný, ale taky dostal dvě ceny na festivalu a vidělo jej tři čtvrtě milionu lidí. Co budoucnost, připravujete nyní nějaký zajímavý divadelní nebo filmový projekt, na který se můžeme těšit? Zajímavý film se bude natáčet na Slovensku. Pracovní název je Diaspora. Mám tam jenom pár natáčecích dnů, ale natáčel jsem v trikovém studiu, což bylo poprvé, tak mám radost. Je to zajímavý scénář, tak doufám, že se to povede. A v současné době natáčíme další pokračování čtyřdílné série televizního filmu Hop nebo trop. Sejdu se s partičkou, se kterou jsme zažili dvoje povodně a třeskutou krkonošskou zimu. Jan Kavalec
19
Mladí a úspěšní
Mladý a úspěšný Mojmír Hampl
Již ve svých 31 letech jste dosáhl na velmi významnou funkci. Prozraďte svůj recept na úspěch...
Podle mě žádný univerzální recept na úspěch neexistuje, takže jej ode mne neuslyšíte. Každý z nás je natolik jedinečný, že si musí najít svou vlastní cestu a svůj vlastní recept. Někdy je jen ku prospěchu věci, když si člověk, jemně řečeno, nabije vlastní tvář a poučí se z vlastních chyb. Nejdůležitější je však věřit tomu, co děláte, a cestě, po které jste se vydal. V roce 1998 jste působil jako poradce ministra bez portfeje Mlynáře, později jako člen externích poradců ministra financí Bohuslava Sobotky. Jaké si berete z této spolupráce zkušenosti? Pro ministra Mlynáře jsem působil spíše externě. Co se týká spolupráce s bývalým ministrem Sobotkou, byl jsem pozván do týmu lidí, se kterými se chtěl bavit o reformě veřejných financí. Poté, co jsem zjistil, že panu Sobotkovi jde spíše o jakousi kouřovou clonu než o reálný záměr, rozhodl jsem se odejít. A učinil jsem tak jako první. Doplnil bych jen, že tuto práci jsem vykonával dobrovolně, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Na druhou stranu se mi přece jen něco podařilo prosadit, a to roz-
puštění dle mého už zbytečných institucí. Mám na mysli Fond národního majetku a Českou konsolidační agenturu. Déle než dva roky jste působil právě jako člen představenstva České konsolidační agentury. Jak byste ohodnotil její působení a také fakt, že některým se nelíbí vaše jmenování členem bankovní rady v důsledku vaší zainteresovanosti v této instituci? Za mého působení se ČKA dostala do zisku přes jednu miliardu korun. Činnost této instituce skončí k 31. 12. 2007 a za mého působení vykázala historicky největší zvýšení výtěžnosti aktiv, současně však razantně snižovala počet zaměstnanců. Takže za své angažmá se vůbec nestydím. Obecně však platí: „Když pracujete s fekáliemi, vždycky načichnete“ – byť má člověk sebelepší záměry. Konsolidační agentura byla sběrna, do níž se po transformaci naakumulovaly všechny problémy české ekonomiky – a musely se řešit. A nebyly to jednoduché problémy. Agentura přitom nebyla jejich původcem, pouze nedobrovolným řešitelem.
Jak jako centrální bankéř vidíte rok 1997? (Oddechnutí) Tento problém je na dvoudenní diskusi, bude o ní napsáno ještě hodně, je to zkrátka velký fenomén české ekonomické historie. Možné poučení může znít, že fixace jakékoliv veličiny v ekonomice, byť by to byl kurz, přináší potenciálně nečekané a obtížně kvantifikované náklady. Na VŠE probíhají diskuse o tom, podle jaké teorie vyučovat makroekonomii. Jakou ekonomickou teorií se řídíte vy? Která z nich je „in“? (Úsměv) Myslím, že každý, kdo je zastáncem nějaké teorie či školy, si najde na ten který problém řešení právě dle té „své“ teorie, ať jde o monetaristy, neoklasiky, neokeynesiánce nebo třeba zástupce rakouské školy. Ti, kteří čtou mé články, vědí, jaké postoje zastávám a jak mi byla vždy sympatická třeba škola Public Choice. S jakou vizí přicházíte do ČNB? Určitě správně „uřídit“ vstup země do eurozóny a pokračovat ve stabilní a predikovatelné monetární politice. Ta nevzniká sama od sebe a dá dost práce udržet stabilní měnové prostředí.
– 1 / 2007
– 1 / 2007
economix
Jaký je váš názor na zavedení školného? Tento problém je na širší diskusi, ale vy asi budete chtít, abych problém popsal maximálně několika větami. Obecně si myslím, že je potřeba nastavit i ve školství takové principy motivace, které se blíží soukromému sektoru. Pokud by se za tuto službu platilo, byly by i školy stimulovány k nabízení kvalitnějších služeb.
Jak jste přijal jmenování? Jmenování samozřejmě předchází určitý prvotní kontakt. Tím byl pro mě telefonát z Hradu. Čekal jste to? Měl jste radost? Nebo převážil spíše pocit zodpovědnosti? Bylo to spíš překvapení, ale příjemné. Samozřejmě, že jsem byl rád. Česká národní banka byla nabídkou, která se neodmítá.
Jaké bylo vaše studium na Vysoké škole ekonomické a jak se v současnosti díváte na jeho praktický přínos? Samozřejmě na studia rád vzpomínám, byla to zlatá léta. Druhou polovinu otázky si klade spousta lidí, avšak spíš než o to, co mi škola dala, se vždy zajímám o to, co si sám můžu z té školy vzít. A já jsem se snažil vzít si toho co nejvíc. Váš život je spjatý jak s VŠE, na níž jste vystudoval fakultu národohospodářskou, tak nyní se soukromou Vysokou školou Škoda Auto. Kde se ve vás bere touha navracet se na akademickou půdu? Důvodem je především přirozená intelektuální svoboda akademického prostředí a řekněme jakási posvátnost akademické půdy. Podívejte: studenti jsou buď méně aktivní, anebo aktivní a ochotní se učit, jít si pro znalosti a zajímat se – a právě takové typy lidí jsem vždy hledal a hledám.
Co jste učinil jako úplně první věc po svém nástupu do ČNB? Úplně první věc? Rozeslal jsem pozdravný e-mail všem v České národní bance s tím, že se chci zaměstnancům představit a že se těším na spolupráci.
Co byste vzkázal studentům VŠE? Vezměte si ze školy co nejvíc a neptejte se pořád jenom, „co mi to dá“. Autor: Jiří Zábranský
economix
Milá sekretářka pana Ing. Mojmíra Hampla, MSc., Ph.D., paní Fialová, si pro mne přišla do foyer České národní banky. Po pečlivé prohlídce (pánové z ochranky si mě snad vyhledali v trestním rejstříku) mne doprovodila do druhého patra. Tam, kde mají své kanceláře čeští centrální bankéři. To jsou ti, kteří dělají velmi důležitá rozhodnutí o nás všech, aniž o tom možná vůbec tušíte. Nejmladší člen bankovní rady mne přijal velmi ochotně.
20
recenze PartyList
Recenzia knihy
14. 2. 2007 – PARTY NIKOLAJKA- VALENTÍNSKA PARTY klub El Magico 20. 2. 2007 – N2N- AMERICKÁ PARTY (USA) RADOST FX 22. 2. 2007 – FUNKY PARTY: T.O.P. Dream Company LUCERNA MUSIC BAR 24. 2. 2007 – HIP HOP ALLSTARS – Indy a Wich, PSH, Rytmus, Kontrafakt, Vec, Moja reč, Čistý chov, PRŮMYSLOVÝ PALÁC PRAHA 27. 2. 2007 – N2N - ITALSKÁ PARTY MECCA 28. 2. 2007 – CAFÉ EMPORIO NIGHT VIII- djs: Witek Cerveny & Eagle, McErik MISCH MASCH 2. 3. 2007 – MUSIC INFINITY 2007- koncert skupiny TELEFON TEL AVIV PALÁC AKROPOLIS 3. 3. 2007 – DRUMandBASS.cz NiGhT ROXY 9. 3. 2007 – SCHLOSS TEGAL (usa),V.O.I.D (cz) KLUB 007 STRAHOV 13. 3. 2007 – N2N - FRANCOUZSKÁ PARTY RADOST FX
Pripravila Táňa
economix
– 1 / 2007
Recenze filmu
Taxidermia Réžia: Gyorgy Pálfi Na Taxidermiu som sa do kina vybrala so zámerom uvidieť niečo, čo som ešte nevidela. Tento predpoklad daný film do bodky splnil. Chvíľami som však veľmi silno pochybovala, či je potrebné vidieť naozaj všetko. Film šokuje spôsobom, ktorý prekvapí
i otrlého diváka. A dovedie vás k nemilému poznaniu, že človek sa od zvierat, ktoré mu behajú po dvore, líši len minimálne, ak vôbec. Dej je poskladaný z troch príbehov odohrávajúcich sa v troch historických obdobiach. Sleduje osudy deda, otca a syna. Troch ľudí, z ktorých ani jedného z nich by ste nikdy nechceli spoznať. Prvý túži po láske, druhý po úspechu a tretí po nesmrteľnosti. Tieto zdanlivo bežné želania rieši každý z nich po svojom – ded žijúci v chlieve má k zvieratám bližšie, než by ste čakali, úspech pre otca znamená stať sa šampiónom v jedení tých najhorších možných zmesí konskej salámy a nesmrteľnosť chce syn – taxidermista, ktorý vypcháva nielen zvieratá – dosiahnuť dôkladnou preparáciou svojho vlastného tela. Všetko v tomto filme má nepochybne svoj zámer. A určite si vďaka originalite a skvelým nápadom nájde svojich skalných fanúšikov. Nič to však nemení na skutočnosti, že väčšina divákov naozaj netuší, či sa má smiať, zvracať, alebo utiecť z kinosály. Ak túžite po naozaj originálnom zážitku, smelo do toho. Ale pre istotu niekoľko hodín predtým nejedzte. A ak budete náhodou zvracať, nebuďte smutní. Postavy na plátne vám budú výdatne asistovať.
Anthony Burgess – Mechanický pomeranč Čoby náročnému čitateľovi sa mi dlhšiu dobu nedarilo zohnať knihu, ktorá by mi neposlúžila čoby vďačný uspávač po nedostatočnom výdaji energie počas dňa. Až kým som nenatrafila na Mechanický pomaranč. „Násilí a sex – kniha, na kterou nezapomenete“ - tvrdili recenzie. A tak som sa nechala zlákať. „Zlý chlapec“ Alex, jeho antipatickí kamaráti, príšerné zlo, ktoré vo voľnom čase páchali, ale najmä jedinečný jazykový štýl, ktorým je toto dielo napísané, boli presne tými faktormi, ktoré ma konečne prebrali z večernej letargie a moja čitateľská hodinka sa premenila na celonočné literárne orgie. Príbeh je situovaný do Londýna neďalekej budúcnosti. Alex si skracuje dlhú chvíľu konzumáciou drog, šikanou a znásilňovaním bezbranných obetí. Jedného dňa si naňho posvieti polícia a Alex sa dostáva do väzenia. Tu je donútený podstúpiť bizarný terapeutický experiment, ktorý ho má premeniť na slušného a sporiadaného občana. Vyzerá to, že Alexova chuligánska minulosť je nenávratne preč... Pýtate sa, čo je na tejto knihe až také skvelé, že sa stala kultovou a považovanou za jednu z najlepších kníh, aké kedy boli napísané? Podľa môjho skromného názoru je to okrem príbehu plného nečakaných zvratov najmä Alexov slovník a vyjadrovanie. Alexovi sa snívajú „drímy“, namiesto krvi tečie prúdom „rudě-rudá blažka“, v domove dôchodcov pobehujú „babooshky“ a všetky atraktívne ženy disponujú „chorošnými brestami“. Jednoznačne odporúčam! Budete mať „vyláfaný fejs“.
Obě recenze: Anna Kmeťová
21
r uu bl tr ui k k ra Divadlo
Divadelní (p)ohledy
Ve vydání, které se vám dostává do rukou právě teď, se chci věnovat tanečnímu divadlu v Divadle Ponec, které stojí, jak jistě ví spousta z vás, kteří do Prahy přijíždějí autobusem, za železničním viaduktem u ÚAN Florenc.
HIS TORIE Původní stavba, jejíž exteriér asi všichni znáte z pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím!, byla nejprve malou továrničkou na výrobu šroubků, matek a podobných součástek. Po tovární éře vzniklo v tomto objektu kino Royal Bioskop, které vlastnil František Ponec, jehož příjmení budovu pojmenovalo. Chátrající objekt si vzalo na starost sdružení Tanec Praha, které provedlo rekonstrukci a dalo mu dnešní vzhled; zároveň toto sdružení samozřejmě divadlo provozuje.
zvlášť jeho žádanější tituly) bývá měsíce předem vyprodaný. V běžném nefestivalovém běhu divadla najdeme taneční představení pro všechny věkové skupiny – od pohádkových témat až po náročné symbolické obrazy. Taneční divadlo má navíc výhodu, že vám bude k produkci hrát příjemná hudba. Pravidelně se tu natáčí i výše zmiňovaný pořad Jana Krause. Divadlo Ponec rovněž nabízí spoustu představení připravených hosty z oblastí různých múzických umění a jejich kombinací.
DIVADELNÍ PROVOZ Na Divadle Ponec je zajímavé jeho pohybové, chcete-li taneční zaměření. Tanec a přesahy i do jiných alternativních přístupů divadelních, výtvarných nebo virtuálních tvoří „dramaturgickou“ linii divadla. V divadle probíhá náš největší taneční festival s názvem Tanec Praha, který v roce 2007 proběhne tradičně v červnu. Bude na něm k vidění průřez současnou evropskou a světovou taneční scénou. Záměrně na něj upozorňuji již nyní v zimě, neboť festival (ob-
VYRAŽTE A TANČETE! Veškeré programové informace včetně možnosti rezervace lístků najdete na adrese www.divadloponec.cz. Věřím, že návštěvou tohoto divadla podpoříte českou taneční scénu nebo se třeba dozvíte něco o tom, jak se tančí v jiných zemích. Toto nasazování tanečních skupin z ciziny je hlavní předností divadla; po pravdě řečeno mu to může činoherní divadlo (až na několik výjimek) jen závidět. Pěknou zábavu! Text: Jan Kavalec
Nikolajka – Chris Sadler v El Mágicu Café Decentní Dýně
Pak vězte, že něco mezi kavárnou a barem (no prostě café-bar…) máte přímo u nosu, a to hned vedle Riegrových sadů, na adrese Italská 32 (asi 20 m od schodů). Podnik se jmenuje originálně, vtipně a dobře zapamatovatelně „Decentní dýně“ a mezi místními i přespolními (nebo spíše „přessadovými“; uvážím-li, kudy se sem dostávají) má dobré jméno. Dřevěná zahrádka do ulice napoví, že na jaře je na co se těšit, až bude venku zase hezky a teploučko a… Ale teď na sluníčko
Takže, vážení, kdo jste ještě v Dýni nebyli, koukejte co nejdřív naklusat a přihnojit!!!
– 1 / 2007
Znáte to, do dne se nám nevybíravě vetřela tma, energie vzala roha hned po létě, venku je, že by psa nevyhnal, a nálada adekvátně pod psa… V době, kdy počasí není zrovna za co chválit, se rozhodně vyplatí vědět, kam se po škole nebo po práci co nejlíp zašít…
káva s mlékem za 20 Kč, víno za 22 Kč a hlavně Gambrinus za 19 Kč, to je silný argument...), vesměs mladé osazenstvo, obsluha taky super (na střídačku dva kluci, kteří to tu zároveň provozují, takže každému vyjdou vždycky maximálně vstříc; na rozdíl od nafrněného číšníka, placeného od hodiny…), k dispozici je fotbálek a další hry a hlavně to sem je, co by kamenem (nebo dýní, chcete-li) dohodil…co víc si přát? Otevírací doba je ve všední dny a v neděli od 16 hodin, pouze v sobotu od 19 hodin. Stůl si můžete telefonicky rezervovat na číslech 222 254 481, 777 064 975, 777 217 769 nebo on-line na www.dcdyne. com.
economix
…POVINNĚ DO DÝNĚ!!!
raději zase rychle zapomeneme, když to vypadá, že máme před sebou ještě celou z-z-z-zimu… Stylovému názvu odpovídá i stylový interiér kavárny. Motiv dýně je jistě vděčné téma a na dekoracích se lze pořádně vyřádit; tentokrát jsou však trochu netradičně z kovu... Design tak decentně připomíná fenomenální interiér holešovického Crossu, což je bezesporu chvályhodné přirovnání, všechna čest! Prostor baru zastřešuje expresivní železná skeletová konstrukce ve tvaru ohromné tykve. A tak vám už po pár deci může připadat, že vám dýně decentně přerostly přes hlavu... Mimo jiné zde podávají domácí vína z Mikulovské oblasti z rodinného vinařství rodu Pazderků (veltlínské červené rané, sylvánské zelené za 149 Kč; dále vína s přívlastkem: pozdní sběr muškát moravský a chardonnay za 170 Kč). V Dýni probíhají různé akce, například „Týden s vodkou“: za nebezpečných 49 Kč si můžete objednat drinky jako „Mango v lihu“, „Spadli z višně“ nebo „Česko-kolumbijská spolupráce“…no, nezní to lákavě?! Kromě toho pravidelně v neděli („Happy Sundays“) zaplatíte například za Morgan Spice jenom 37 Kč, za vodku Jelzin 20 Kč, 55 Kč za Cuba Libre nebo jen 16 Kč za džusy (2 dcl), tak v neděli! Příjemná atmosféra, bezva ceny (posuďte:
22
economix
– 1 / 2007
O této zemi se říká, že bohové, kteří tvořili tento ostrov, pro něj našli šikovné místo v Indickém oceánu, kousek nad rovníkem, dali mu tvar perly a kromě nádherných písčitých pláží a deštných pralesů mu nadělili i hory vysoké až 2,5 kilometru, s podnebím, které připomíná jihoevropské Středomoří. Jak vznikl název? Pochází z dva tisíce let starého eposu „Ramajána“, kde se popisuje království Lanka. Pak už se jen dodalo slovo „Srí“, což v sinhálštině znamená slibný. Plno lidí si možná doposud pamatuje původní jméno Cejlon, které bylo zároveň jménem ostrova. Cejlon dostal nezávislost v roce 1947, o dvacet pět let později se stává republikou a vrací se k historickému názvu Srí Lanka. Prezidentem se stal loni Mahinda Radžapakse. Dříve byla Srí Lanka pojena s pevninou. Dokazuje to snímek z družice, kde lze vidět pupeční šňůru. Pokud bychom ale měli srovnávat Srí Lanku s Indií, tak uvidíme značný rozdíl. Není divu, že Marco Polo považoval ostrov za nejnádhernější na světě. Dalo by se říci, že je tu vše, co hledáme pro pohodovou dovolenou. Nekonečné pláže, nad kterými se tyčí vysoké palmy, zbytky starobylé architektury tří královských měst, nádherné přírodní scenérie s četnými čajovými plantážemi a divočina. To vše je okořeněno výbornou kuchyní a příjemnými cenami. Když myslím okořeněnou, tak okořeněnou. Koření můžete cítit na každém kroku. Především do jídla s ním rozhodně nešetří. Dodnes je Srí Lanka největším vývozcem skořice na světě a ještě v předminulém století byla jejich jediným zdrojem. Ale ani bez zeleného pepře, prášku z pálivé papriky, kargamonu, hřebíčku, koriandru, zázvoru a kurkumy se neobejde žádné místní jídlo. Všechna jídla jsou zde strašně pálivá, ale člověk si brzy zvykne. Na druhou stranu nejsou žádné žaludeční problémy. Srí Lanka leží na 6º56´ severní šířky a 79º51´ východní délky. Už pří příletu vás vyděsí o zuby ozbrojení vojáci. Jsou všude,
cestopis kam se podíváte a nemají jen pistolku za pasem, ale pušky a těžké zbraně v bunkrech a za zátarasy. Proč? Už desítky let tu zuří občanská válka. Historická nesnášenlivost mezi sinhálskou buddhistickou většinou a tamilskou hinduistickou menšinou vyvrcholila na počátku osmdesátých let, kdy organizace Tygři začala bojovat za osamostatnění tamilského severu. Všechny dostupné
cet dolarů se octnete v rybářském ráji Hikkaduwa. Hned na začátku je potřeba dodat jisté poznatky. Jsme v tropech, tudíž zde velmi často prší. Silné lijáky se objevují skoro každý den. Naštěstí rychle přechází, takže se krásně pročistí vzduch. Další důležitá věc – pokud jste připraveni na potápění, pozorování barevných ryb a korálů a obdivování flóry, tak musíte jet na podzim
a k n a Srí L
prameny proto doporučují se hlavnímu městu Kolombo vyhnout a nejen jemu, ale hlavně severu země. Atentáty nejsou ojedinělou záležitostí. I při mém odletu vletěl mezi lidi nějaký sebevražedný atentátník s bombou. Každopádně nebudeme věci dělat horší než jsou. Hlavní středisko turismu je jih, kde je bezpečno. Taxíkem za necelých tři-
nebo ještě lépe v zimě. Může se stát, že vyrazíte v létě, ale na Srí Lance probíhá zima. Na teplotách se to pro naše štěstí nějak neprojeví (stále kolem třiceti stupňů), ale květy nekvetou a v oceánu probíhá období monzunů. Jít si zaplavat jen kousek od břehu je riziko. Nejednou jsem zažila, že loď musela vyplout pro nějakého odvážlivce, který se nemohl dostat ke břehu
kvůli vysokým vlnám, které doopravdy dosahují několika metrů. Nyní zpět k tamnímu životu. Dá se bezpochyby pozastavit nad dopravou, které je tu neuvěřitelné množství. V samotné Hikkaduwě projíždí kolen vás všude přítomné „tuk tuky“. Vozítka, do kterých se vejdou tři osoby a platí se podle toho, jak vypadáme. Někdo dává i přednost motorovému vláčku s vagóny tří různých tříd a sousedsky vyhlížejícím bufetem. Přesuňme se do čtvrtého největšího města Galle. Galle bylo po staletí jediným přístavem vůbec, a tak portugalské, holandské a anglické dobývání začalo právě tady. Nachází se zde nejstarší hotel postavený Holanďany v roce 1584 zachovávající si i dnes koloniálního ducha. Na hřbitově, který je hned vedle, patří nejstarší náhrobky Portugalcům, kteří místní obyvatelé donutili si přijmout portugalská jména. Dříve než roku 1785 dorazily Britové, protkali Holanďané část země kanály tak, jako u nich doma. Lidé si tu žijí poklidně a nikam nespěchají. Svědčí tomu i jejich pracovní tempo. Placeni jsou od hodiny, proto se nikdo nesmí divit, že dělníček natírá a opravuje dveře i čtyři dny. Hlady se tu, narozdíl od Indie, neumírá. Je zajímavé lidi jen tak pozorovat. Evropan by se pousmál, jaká tu panuje pohoda. Jejich učení praví, že čím méně člověk usiluje o světské požitky, čím méně se snaží dosáhnout bohatství a blahobytu, tím blíže je k dokonalosti. Z toho důvodu jsou vlídní, usměvaví a pohostinní. Chvilkami vám může připadat, že jste se vrátili v čase. Stavaři staví dům, ale nepoužívají typické lešení, nýbrž vyrobí si lešení z bambusu a lezou po něm jako opice. Určitě to vyžaduje určitou zručnost. Semafory existují, ale častěji jsou k vidění lidé, kteří jen drží ceduli s nápisy „stop“ a „go“ a obrací ji. Samotnou mě překvapilo i postavení žen. Jsou to totiž ony, které jsem viděla nosit cihly potřebné na stavbu domu. Živo je na ulicích, kde se vše odehrává. Většina příbytků nemá přívod vody, proto je u každého zdroje nával. Supermarkety nečekejte a přizpůsobte se pouličním stánkům. Na ulici se prodá-
mentování a zahřívání, prosívání a třídění. Po této dlouhé výrobní cestě se k vám dostane vůně kvalitního čaje. Nejlevnějšího nápoje na světě. Srí Lančané ho pijí při každé volné příležitosti a podle anglických tradic často s mlékem. Jestli nastanou střevní potíže, tak lékař vám dá jeden prášek a doporučí hlavně pít jejich silný černý čaj. Něco na tom je. Dalším tradičním pokrmem je
z nejzajímavějších měst Srí Lanky. Nachází se zde největší socha Budhy vysoká 30 metrů. Bohužel hodně budov a zajímavých památek pohltil požár a válka. Z dřívější pevnosti, která byla obklopena horami a džunglí, se stalo provinční město s přízemními domky a pěti chrámy. Zdejší království zaniklo roku 1815 po dobytí Brity. Nejvíce návštěvníků se motá kolem chrámu Bud-
rýže, které je tu také nepřeberné množství druhů (celkem 15). Podle starého zvyku dodnes dostává od vlády každý obyvatel zdarma 1 libru rýže týdně. Dá se z ní připravit bezpočet pokrmů. Nejtradičnější je curry. Jeho základem je naškrábané jádro kokosu. Jí se rukou, a to konečky čtyř prstů. Dalším cílem cesty je vnitrozemské město Kandy. Jedno
hova zubu. U něho se odehrál i nejtragičtější z bombových tamilských útoků. Dnes je chrám pečlivě střežen a panují tu přísná bezpečnostní opatření. Tisíce poutníků denně přichází uctít Budhův zub. Podle legendy se po Budhově smrti a spálení jeho ostatků našly v popelu čtyři zuby. Dva si vzali bohové a dva zbylé zůstaly na Zemi. Jeden je v Pekingu a ten druhý právě zde, kam
byl prý kdysi propašován odvážnou sinhálskou princeznou Kalingou v jehlici do vlasů. Na jeho počest probíhá v chrámu třikrát denně zvláštní ceremonie. Každopádně ho nemá šanci uvidět každý. Tato pocta je vyhrazena nejvyšším buddhistickým hodnostářům. Zub je ukryt pod dozorem mnichů za stříbrnými dveřmi, v nejmenší ze sedmi krabiček. Určitě stojí za to v tomto městě zůstat i přes noc na večerní programy. Domorodí lidé vám představí tradiční kandyjský lidový tanec, který již po staletí vzrušoval účastníky královských her. S ručně vyrobenými maskami odhánějí démony, starým jazykem opěvují Budhu a svolávají jeho přízeň a požehnání na diváky. Konec představení vyplní požírač ohně chodící po žhavém uhlí a třešinkou na dortu je sbor zpívající státní hymnu. Na vlajce Srí Lanky je znázorněn lev, který dal také jméno národu sinhálců. Spíše by však na ni patřil slon. Můžete ho potkat všude. Na Srí Lance se pohybuje skoro nejvíce slonů na světě. Mají k nim až takový vztah, že ve městě Piravele vybudovali sirotčinec pro malá slůňata. Každé slůně má svého mahauta. Člověka, který se o svého svěřence stará. Obvykle spolu vyrůstají od útlého věku a dokonale se znají. Člověk se dožívá podobného věku jako slon, proto slon a mahaut tvoří po celý život velmi blízký pár. V sirotčincích přežívá asi 500 slonů a ve volné přírodě jich žije zhruba 2.500. Nejsou však důležití jen jako přátelé a domácí mazlíček, ale především pro pomoc při práci. Jsou nenahraditelní v těžkém, pro techniku nedostupném terénu a spolehlivější než drahé stroje. Ráno 26. prosince roku 2004 zasáhla Srí Lanku ničivá vlna Tsunami. Z ráje se během několika minut stalo místo smrti a trosek. Dnes už je Srí Lanka opět pro turisty přitažlivou zemí a byla by škoda na ni zapomínat. I když konec krvavého národnostního konfliktu je v nedohlednu, stále Srí Lanka vlastní jedny z nejhezčích pláží a nedotčenou přírodu a dokáže vtáhnout do světa, který se v současnosti těžko hledá. Pavlína Máčalová
economix
vá maso, koření, pečivo a další potřebné věci do kuchyně. Rybinu cítíte kdekoli. Rybolov je velmi důležitý způsob obživy. Jedním „rodinným“ střediskem je Beligama. Pouze zde je možné potkat rybáře na chůdách. Sedí na nich od rána do večera a loví na háček cejlonskou specialitu, rybičku kurumburoi, delikatesu na přípravu rybího kari. Tato rybka je velmi plachá, proto na její obelstění jsou potřeba chůdy. Je to způsob starý jako rybářství na Srí Lance samo a místo se dědí od pokolení na pokolení. 70% obyvatel tvoří buddhisté, z nich přibližně 47% jsou Indoáriští sinhálci. Náboženské místo je na každém rohu. Cejlon. Málokdo si nepředstaví čaj. Neuvěřitelný zážitek se vám dostane ve městě Husara Eliya. Přes sto let bylo kvůli evropsky mírnému podnebí domovem asi 2.000 britských plantážníků. Zanechali tu po sobě anglická panská sídla, trávníky v anglickém stylu a golfová hřiště. Poslední odešli jen před několika lety, kdy byly zestátněny čajové a kaučukovníkové plantáže. Práce na nich je dnes takřka výhradní záležitostí Tamilů. Čajovníkové plantáže se zde táhnou po svazích až do výšky 2.000 metrů n/m. První sazenice čaje se zde přitom objevily až v polovině 19. století. Netrvalo dlouho a cejlonský čaj se stal pojmem. Ženy sem dochází s košíky na zádech vždy po sedmi až osmi dnech, ve vyšších polohách po devíti až čtrnácti dnech. Tak dlouho totiž trvá, než na něm doroste to nejcennější, co uštipují – dva lístky a pupen, starší lístky se nechávají. Vše se dělá holýma rukama. Sběračky mají na sobě hrubé oděvy až po paty, aby si nedrásaly tělo. Do koše se vejde 40–50 liber čajových lístečků. Každý týden jich na více než dvou miliardách keřů naroste asi 40 miliard, které se musí včas a ručně sklidit, jinak přerostou a bude z nich dospělý bezcenný list. Čajovník rodí 50–60 let a každý má své zvláštnosti. Liší se podle typu sazenic a stáří keře, nadmořské výšky, polohy a sklonu plantáže, složení půdy, pečlivosti sběračů a já nevím čeho ještě všeho. Pokud jdete na prohlídku, tak neminete vedlejší sušárny. Probíhá tu ještě dlouhý proces sušení, svinování, fer-
– 1 / 2007
23
cestopis
