economix M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
D U B E N
2 0 0 7
Č Í S L O 2
Z D A R M A
Rozhovor s děkanem F4 prof. Segerem (str. 6–7)
Pavel Bém na VŠE nejen o olympiádě CAREER DAYS JAN JEDLIČKA AMSTERDAM
2
zpravodajství Editorial
Aktuality
– 2/ 2007
Prvý rok je za nami! Už celý rok prešiel, odkedy sa prvé číslo Economixu dostalo do vašich rúk! Ako to už býva, začiatky nebývajú najľahšie. Aj my sme si pri príprave prvého čísla zažili nemálo stresových situácií. Mám však veľkú radosť z toho, že vynaložené úsilie stálo za to. V priebehu roka sa naša redakcia rozrástla o viacerých šikovných členov. Aj vďaka nim sa náš mesačník môže pýšiť nielen širším rozsahom, ale aj vyššou kvalitou v porovnaní so začiatkami (povedané, resp. napísané len vo všetkej skromnosti☺). Teší ma tiež, keď si v mailovej schránke nájdem od niektorého z našich čitateľov správu s pochvalou pre náš časopis, kritika je však tiež vítaná. Veď najmä tá pomáha časopisu zlepšovať sa a vychytávať chyby. Vo svojom prvom úvodníku som vám sľúbila viacej spravodajstva, v tomto aprílovom čísle mu venujeme už 16 stránok. Pomaly sa začína pracovať aj na webových stránkach Economixu, na ktorých si už zanedlho budete môcť nájsť všetky naše články a vyjadriť sa k nim. Taktiež máme v pláne priniesť vám aj v budúcich číslach mnoho pútavých rozhovorov s významnými osobnosťami ako z oblasti politickej a hospodárskej, tak aj z tej kultúrnej. Okrem toho sa vás budeme snažiť včas informovať o všetkých zaujímavých akciách pripravovaných na VŠE a priniesť vám z nich reportáže. Na to všetko sa môžete tešiť v tomto a aj v tých budúcich číslach. Ak vám v ňom však predsa len bude niečo chýbať, so svojimi námetmi, či pripomienkami sa môžete kedykoľvek obrátiť na našu redakciu. Každá reakcia, či tip nás poteší☺. Príjemné čítanie! Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka
economix
VIII. VELETRH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ Dne 4. dubna 2007 se pod záštitou Václava Havla a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma v Tyršově domě (Újezd 40) uskuteční VIII. Veletrh neziskových organizací. Program začíná v 10 hodin přednáškou Postkomunistická veřejnost a neziskovky a končí krátce po 16. hodině. Bližší informace o programu najdete na letáčcích rozmístěných po škole.
Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix? Píšte na:
[email protected]
ROPNÝ ZLOM Ve středu 14. března se na akademické půdě VŠE Praha konala zajímavá přednáška na téma ropný zlom. Účastníci z řad občanského aktivistického hnutí, Liberálního institutu a firmy Shell Česká republika diskutovali o konkrétním odhadu, kdy vlastně budou podzemní zásoby ropy úplně vyčerpány. Prezentace byly zajímavé i s ohledem na to, jak nejen firma Shell vidí postupné nahrazování tohoto fosilního paliva jinými, alternativními zdroji. Tato akce proběhla pod záštitou katedry životního prostředí, která patří pod Národohospodářskou fakultu. DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ Ve čtvrtek 29. března od 9 do 12 hodin organizuje OZS v místnosti RB 539 prezentace s názvem Open doors day: International Business - Central European Business Rea-
lities. Dostanete bližší informace o dvouletém denním magisterském studiu s vyučováním v angličtině. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ 1MT580 Od 3. dubna se bude konat mimosemestrální kurz s názvem Finance, Financial Institutions and Modern Economic, a to s účastí hostujícího zahraničního profesora Josefa C. Brada z Arizona State University. Administrativu tohoto kurzu zabezpečuje sekretariát katedry měnové teorie a politiky (paní Ženíšková, NB 292). Více informací o kurzu získáte na www.vse.cz v sekci akce. S TUDENT SKÝ PLES Pro ty z vás, kteří rádi tančíte a bavíte se s přáteli, organizují AEGEE-Praha a ELSA Praha 8. ročník Studentského plesu, který se koná 1. dubna 2007 od 20.00 v Národním domě na Smíchově a v klubu Futurum. Bohatý program je rozdělen do pěti sálů, v nichž vám živě zahraje Big Band Josefa Hlavsy a mnoho dalších. Naopak v klubu Futurum se bude hrát z trochu jiného soudku: kapely Napapíře, Prohrála v kartách a Lenny Kravitz Revival. Vstupenky jsou k dostání od 19. března 2007, stojí 300 Kč k stání a 350 Kč k sezení. Více se o plesu dozvíte na www.studentskyples.info. Připravil Martin Morovisc
Projektový management = metoda pro 21. století „Chceme studentům přiblížit projektový management jako jednu z nejlepších metod pro plánování a realizaci nejrůznějších projektů,“ říká Roman Kytka, jeden z přednášejících na semináři pořádaném Skupinou mladých projektových managerů YPMG. „Seminář o projektovém managementu studentům ukáže, jak mohou koordi-
novat činnosti ve svých projektech stejným způsobem, jakým je zpracovávají renomované firmy v profesionálních týmech,“ pokračuje Roman Kytka. Na semináři vystoupí celkem šest přednášejících, a to jak z řad YPMG, tak z řad pedagogů VŠE a lidí znalých praxe. „Pokud společnosti kvalitně aplikují projektový management, výrazným
způsobem to zvyšuje jejich produktivitu a vnáší pořádek do jejich činností. Vzniká tak prostor pro lepší prosazení a realizaci nápadů,“ dodává Roman Kytka. Seminář o projektovém managementu se koná 2. dubna 2007 v 16.15 na Vysoké škole ekonomické, RB 213 pod záštitou paní Ing. Hrůzové a katedry managemen(ri) tu.
Katedra hospodářské a sociální politiky Národohospodářské fakulty zve všechny studenty na zajímavé přednášky 28.3. 18:00 posluchárna C, guvernér ČNB – Zdeněk Tůma, – aktuální otázky měnové politiky a dohledu nad finančním trhem 26. 4. 9:15 AULA, generální ředitel Siemens ČR
Pavel Kafka – aktuální ekonomický vývoj, stav institucionálního a legislativního prostředí, hodnocení aktuálních problémů hospodářské politiky pohledem velké nadnárodní firmy operující v ČR
3
Naše spoluobčany, kteří se kvůli zdravotnímu či jinému postižení nemohou účastnit všech podob normálního života, nesmíme přehlížet. Toho si je vědoma i VŠE, a proto se rozhodla otevřít těmto lidem nové možnosti studia. Pohyb mezi Žižkovem a Jižním Městem, dlouhé sezení v učebnách či nekonečné čekání při vyřizování studijních záležitostí je náročné i pro zdravého studenta. Naše škola je již vybavena bezbariérovými přístupy, což však nestačí. Bylo proto zřízeno Středisko handicapovaných studentů (SHS), jež by se mělo zaměřit na pomoc studentům, kteří potřebují zvláštní přístup. Nejde o vytváření speciálních předmětů či kruhů, v nichž by se tito studenti soustřeďovali. Zájmem SHS je studenty s postižením integrovat mezi ostatní, aby se stali nedílnou součástí života na VŠE. SHS se nyní snaží oslovit co nejvíce potenciálních zájemců. Již v akademickém roce 2007/2008 se mohou přihlásit ke studiu a využít pomoci SHS. Podrobné informace lze najít na www.shs-vse.cz. Na včas podanou žádost připraví SHS individuální harmonogram vykonání přijímacích zkoušek. Studenti pak budou moci využívat speciálně vybavená pracoviště na Žižkově a Jižním Městě. Pracovníci SHS budou pomáhat lidem s postižením při orientaci v systému studia, hodlají zajišťovat osobní asistenci v rámci aktivit školy a zprostředkovávat komunikaci s vyučujícími. Vytváření rovnocenných podmínek pro všechny by dnes mělo být samozřejmé. VŠE tak není díky Středisku handicapovaných studentů výjimkou. Dříve byli lidé s postižením zavíráni do ústavů. Handicapovaní se však stále častěji zapojují do veřejného života. Dnes je již naštěstí přežitkem vnímat osoby s postižením jako přítěž; díky své pracovitosti a touze uplatnit se naopak mohou být pro společnost velkým přínosem. Text: Vladimír Štípek
Aktuality / 2 VŠE se chce otevřít lidem s handicapem / 3 Efektivita VŠE: Zápis tělocviku / 4 Evropské kredity zatím nepřinesly mnoho výhod / 6 Vybrali jste si nejlibovějšího šéfa? / 8 Viete, čo je mentoring? / 9 Pojte si posedět do Mukafé / 9 Chceme mít radarovou základnu? / 10 Nový studijní obor Arts Management poprvé v ČR / 10 Pohádka z pravěku / 11 Směřování českého ekonomického školství / 12 Absolventi na koni / 12 Jaký je vlastně zájem o studium na jednotlivých fakultách VŠE? / 13 Přednáška Pavla Béma na VŠE / 14 Jan Jedlička: Euro v roce 2013 / 16 Na baru s Ghábou al Dhábou / 18 Recenze / 20 Shakira v Praze / 21 Amsterdam (cestopis) / 22
economix Šéfredaktorka: Tatiana Veščičíková Zástupce šéfredaktorky: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček Michal Haltuf Jan Holeček Anna Kmeťová Pavlína Máčalová Martin Morovics Pavel Nádvorník Vladimír Štípek Jiří Zábranský a další... Fotografie: Tomáš Jakab Jaroslav Šícha Kresby: Pavlína Hrušťáková Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička E-mail Economixu:
[email protected] Vydává:
Titulka: Pavel Bém Foto: Jan Šícha
– 2 / 2007
Obsah
economix
VŠE se chce otevřít lidem s handicapem Editorial / 2
4
zpravodajství
Efektivita VŠE:
Pro některé studenty, kteří si tělocvik nezapsali prozřetelně hned v prváku, je začátek nového semestru pravidelně už několik let ve znamení tuhého boje o nejlepší disciplíny v nejlepší denní dobu. Ostré lokty a přiměřenou drzost jste potřebovali, pokud jste se chtěli zapsat dejme tomu na kurz Posilování nebo na další oblíbené sporty – obzvlášť pokud jste nechtěli cvičit v brzkých ranních či pozdně večerních hodinách.
semestr připravujeme zdokonalení tohoto systému – chceme, aby komunikace pomocí e-mailu nadále pokračovala. Ovšem s tím, že pořád tam bude nutnost, aby se učitel se zájemci v určité fázi sešel a zjistil, zda daný jedinec na kurz výkonnostně má. Všichni kolegové dostali příkaz, že musí odpovědět všem, i když už je kurz plný, protože jinak to nejde. Řešíme to tak, aby v příštím semestru mohla emailová komunikace proběhnout s předstihem – aby se všichni dozvěděli výsledek. Připravili jsme i vzor přihlášky, protože studenti často zapomínali psát, kdy a na jaký kurz se vůbec hlásí.“
tělocvik hned v 1. semestru nebo jste si vybrali méně oblíbený sport, nic z toho neřešíte. Pokud jste ale zápis promeškali, případně tvrdohlavě trváte na svém „vytouženém“ a shodou okolností oblíbeném sportu, nastávají při jeho zápisu nemalé problémy. Způsobů jak tyto problémy obejít je dost, ale člověk si musí své místo takříkajíc „vybojovat“. Jeden můj kamarád se například dostal na tělocvik ve 2. ročníku tak, že se v září vydával za prváka – ti mají totiž zápis na TV dříve než ostatní a mají tak de facto přednost. Oproti tomu student Ladislav ze 3. fakulty se na tělocvik probojoval jinak: „Já
Vedení CTVS se snažilo tuto situaci vyřešit a letos poprvé zavedlo možnost registrace na vytoužený kurz tělocviku e-mailem. To však provázely zmatky a kvůli stížnostem studentů jsme se tématu tělocviku na VŠE rozhodli věnovat podrobněji. „Letošní registrace byly fakt lahůdka. Registrace mailem, na který nikdo neodpověděl. A když ano, tak jste buď dostali termín v 7:30 nebo se kurz konal úplně na druhém konci města,“ stěžuje si student 2. fakulty. Další studentka ze třetí fakulty sděluje své rozpaky na diskusi na Borci: „Na stránkách CTVS píší: ‚Studenti, kteří se chtějí zapsat do kurzu tělesné výchovy a získat zápočet v letním semestru akademického roku 2006/2007, se zaregistrují u vyučujícího konkrétního kurzu v termínu od 5. 2. do 9. 2. 2007 e-mailem.‘ Nějak tam postrádám info, co má takový student dělat, když mu vyučující neodpoví...“ Hlavním problémem nového systému registrací e-mailem byl právě fakt, že někteří učitelé nezvládali na e-maily odpovídat a studenti si tělocvik stejně museli vyběhat, jako v předešlých semestrech. „Mně vyučující sice odpověděl, ale ‚stačí přijít na první hodinu‘ – a známe to – pak tam přijdeš a nic z toho... je to boj – to už je asi součást tělesné výchovy;-),“ píše studentka 2. fakulty, která si nepřála být jmenována. Ředitel CTVS (Centrum tělesné výchovy a sportu) Miloš Pádivý v tomto bodě jisté potíže připouští: „Poprvé s tím byly trochu
REGIS TRACE TĚLOCVIKU V KLIENTOVI? Další častou námitkou, která z řad studentů zaznívá, je fakt, že zápisy na kurzy TV probíhají až poté, kdy již máte hotový rozvrh a kdy jej lze jen velmi těžko změnit. V době, kdy se rozvrh sestavuje, tak nevíte, kdy a jestli vůbec nějaký kurz tělesné výchovy získáte. Nechávat si pro tyto účely volné místo v rozvrhu se tak může ukázat jako zcela zbytečné. Případně si musíte vše náležitě oběhat v dalších týdnech výuky, kdy někteří studenti z tělocviku „odpadnou“ a místa se uvolní a pak zameškané hodiny dohnat. Většinu studentů to příliš trápit nemusí – pokud jste si zapsali
si tam zašel drze osobně v polovině ledna a mám zarezervované místečko... Ovšem už tři semestry jsem marně o posilku usiloval na první hodině u šaten – nevedlo se.“ „Nechápu, proč se to nedělá jako registrace v klientovi? Podle mě by to byla naprosto průhledná metoda a nebylo by nutné snažit se dostat před ostatní osobními domluvami s učitelem,“ píše dál Aleš (2. fakulta). Zápisy do tělocviku se tímto způsobem již zkoušely – dokonce dvakrát, jak nám prozradil RNDr. Karel Nenadál, který má registrace v klientovi na starosti. Podle jeho slov se ale vyskytly problémy trojího druhu: 1) Věcné problémy, neboť se
economix
– 2 / 2007
ZÁPIS TĚLOCVIKU
komplikace... Chtěli jsme zavést systém, který je na škole obvyklý. Že se student registruje na předmět a pak zjistí, zda je nebo není přihlášený. U nás to není tak jednoduché. V některých disciplínách je třeba brát v úvahu hledisko výkonnosti a dovednosti. Někdy to sebehodnocení studentů nemusí odpovídat požadavkům kurzu.” „To, že někteří učitelé neodpovídali na maily, mělo dva důvody. Někdo to prostě neudělal a někteří byli ještě na posledním zimním kurzu. Dnes už víme, že do budoucna tam musíme nechat nějakou lhůtu na to, aby učitelé měli možnost odpovídat,“ dodává ředitel CTVS. Zjištěné nedostatky však slibuje pro příště odstranit: „Na příští
5
PROBLÉMY S PŘEDNOS TÍ Studenti si také stěžují – a nutno podotknout, že poměrně čas-
to – že i kdyby se snažili sebevíc, tak v momentě oficiálního zahájení zápisů je beztak již polovina míst na lukrativních kurzech obsazena: „Stává se, že přednost mají lidé, co už měli daný kurz semestr předtím – bez ohledu na to, že povinné zápočty mají hotové,“ stěžuje si Aleš (2. fakulta). Ředitel CTVS Pádivý ale tuto informaci zásadně odmítá: „Přednost má pouze ten, kdo má potřebu získat zápočet. Všechny způsoby přihlašování jsou takto koncipovány. Takže není pravda, že ti, co už mají zápočet, mají snazší pokračování. Jestli to někdo z kolegů takto praktikuje, tak to je proti všem interním domluvám. Teprve volná místa, která zbudou, jsou pak
nabídnuta dobrovolným sportovcům.“ Oba výše zmíněné problémy vyřeší definitivně nejspíše až nový informační systém, který chce škola koupit od Masarykovy univerzity v Brně. Termín jeho nasazení není doposud znám. Jak uvádí ředitel Pádivý: „Studenti se s tím současným systémem zápisu naučili velmi rychle pracovat, takže celá řada z nich na poslední hodinu nepřinese index, zápočet si nenechá napsat a když dojde ke kontrole, tak říká: ‘Ale já ještě nemám hotovo, ještě nemám všechny zápočty,’ aby pak měli větší šanci dostat se na tělocvik i v dalším semes-
tru. Až nastoupí nový informační systém, tak se tento problém vyřeší.“ ZRUŠIT ČI NEZRUŠIT? V souvislosti s tělesnou výchovou se také vedla diskuse, zda by se její povinná výuka neměla zrušit. Národohospodářská fakulta se již touto cestou vydala – byť svým studentů účast na kurzech doporučuje a snaží se je za ni i pozitivně motivovat získanými kreditními poukázkami. Argumentem pro zrušení by mohla být námitka, že tělesná výchova příliš s ekonomií nesouvisí, že jde spíše o zájmovou činnost a proto by měla být dobrovolná jen pro ty, které sport
baví. Proti tomu naopak stojí názor, že studenti by se měli rozvíjet všestranně a neorientovat se čistě jen na duševní vývoj a že spousta z nich pozná něco nového a nakonec třeba zjistí že je sport baví – že je jen učitelé tělocviku ze základní a střední školy nedokázali oslovit. Ředitel Pádivý povinnou výuku TV obhajuje: „Prvním pádným důvodem pro existenci povinné tělesné výchovy je ta část fyziologická – kompenzace psychického zatížení a ‘údržba‘ těla. Druhá role, kterou plníme a která je na této škole výjimečná, je taková ta role socializační. V řadě těch sportů vzniká kolektiv, který spolu komunikuje po
celou dobu studia. Anonymita ústavu je známá – studenti, pokud spolu nebydlí na koleji nebo nesedí v lavici, tak nemají mnoho možností začlenit se do
nějaké skupiny. Možná jsme na této škole dokonce jediní – třeba se pletu, ale myslím si, že tato role je velmi důležitá.“ „Ne všichni přijdou na školu s tím, že měli kvalitní podmínky nebo zajímavou nabídku sportů. Pro některé to může být poprvé až tady na škole, že mají takové možnosti, jaké tu nabízíme,“ pokračuje Pádivý. A dál dodává: „Doba, kdy byla tělesná výchova pět let povinně je dávno za námi. Celá řada vysokých škol ji má tři nebo čtyři roky povinně, povinný zimní a letní kurz atd. U nás se to zkrátilo nakonec jen na ty dva semestry.“ Podle našich informací zatím žádná z fakult nehodlá následovat 5. fakultu a o zrušení povinného tělocviku se vážně neuvažuje. ZÁVĚREM Osobně jsem pro zachování povinného tělocviku. Jak se říká – „ve zdravém těle zdravý duch“ a toto vskutku „pohybové minimum“ alespoň trochu přispívá k tomu, že si na škole rozvineme nejen ducha, ale aspoň trochu i to tělo. Je ale nepřípustné, aby škola, která na každém kroku hlásá racionalitu a efektivnost, měla své základní „vnitřní procesy“ tak neefektivní a zmatečné. Je pravda, že organizace zápisu tělocviku s sebou přináší jisté specifické problémy, ale ty nemohou být samy o sobě omluvou. Nezbývá než doufat, že změny, které vedení CTVS chystá a později i nový informační systém vnesou do problému pořádek a pomohou studentům ušetřit trochu času i nervů. Text: Michal Haltuf
– 2 / 2007
stávalo, že se na kurzy hlásili studenti s nedostatečnými schopnostmi (například neplavci na kanoistiku). 2) Časový nesoulad, neboť CTVS má vlastní harmonogram odlišný od harmonogramu registrací a zápisu předmětů. To souvisí s prvním bodem – vyučující musí prověřit studentovy schopnosti. 3) Technické problémy – klient je již poměrně zastaralý a je prý nemožné uzpůsobit jej všem specifickým odlišnostem kurzů tělesné výchovy.
economix
zpravodajství
6
rozhovor
Evropské kredity zatím
Prof. Ing. Jan Seger, CSc. působil na škole již ve funkcích děkana a rektora školy, od roku 2006 je podruhé děkanem čtvrté fakulty. Pro Economix ho vyzpovídal redaktor Jan Holeček.
economix
– 2 / 2007
Pohybujete se ve světě statistiky, co vás na tomto oboru přitahuje? Statistika umožňuje kvantifikovat naše poznání snad ve všech oborech lidské činnosti. Často cituji studentům výrok slavného fyzika Kelvina: „Ať jsme v našem poznání jakkoliv daleko, jestliže tyto poznatky neumíme kvantifikovat, jsme stále jen v polovině.“ Je to exaktní disciplína, která nezná hranic a nemění se (kromě nových vědeckých poznatků) v čase. Základní kurz teorie statistiky je stejný na VŠE, nebo alespoň byl do zavedení ECTS, jako na všech renomovaných světových univerzitách. Do jaké míry je tento obor ovlivněn výpočetní technikou? Počítače samozřejmě ovlivnily tento obor významným způsobem. Pro tuto disciplínu je typické provádění mnoha numerických výpočtů. To, co dříve trvalo desítky nebo stovky hodin, je nyní dílem okamžiku a statistik se může věnovat pouze analýze a interpretaci výsledků. Výpočetní technika umožňuje dříve neuskutečnitelné simulační a variantní propočty. Umožňuje aplikovat některé metody, které byly již dříve teoreticky zdůvodněné, ale numericky nešly pro obrovskou náročnost vůbec spočítat.
Při neustálém zrychlování vývoje počítačů je lepší spíše umět ovládat program anebo to umět spočítat? Domnívám se, že student by měl umět obojí. Vůbec bych nepodceňoval to, co nazýváte umět spočítat na papíře. Statistika zdaleka není jen počítání a práce s programovými produkty. To se koneckonců naučí i středoškolák. Pro vysokoškoláky i pracovníky z praxe je daleko důležitější etapa druhá – výsledky správně interpretovat a vyhodnotit. To vás žádný (ani velmi sofistikovaný) program nenaučí. Na jedné americké univerzitě jsem byl svědkem toho, jak vyučující přikázal vypnout počítač a dával studentům příklady, při nichž museli logicky myslet a učili se správně interpretovat výsledky. To u nás při katastrofálním nedostatku cvičení, na což si mimochodem studenti v anketách masivně stěžují, není vůbec možné.
i postavení VŠE v akademickém světě. Profesor Hindls je komunikativní a charismatický člověk s velkou autoritou. Postupně se mu daří uvedené problémy odstraňovat. Velmi oceňuji, že zejména díky němu se změnila atmosféra na škole, děkani spolu komunikují a je snaha problémy pozitivně řešit. Vzhledem k časové zaneprázdněnosti nás obou se vidíme málo, ale samozřejmě když se již setkáme, řešíme problémy školy. Že by se však vysloveně se mnou radil, to ne. Student musí vykonávat zkoušku ze statistiky u pedagoga, kterého měl na přednášky. Jaký je důvod tohoto pravidla? Je to nutné z důvodu rozvržení zkoušek mezi více pedagogů. Například v našem
Na jaké úrovni by měl dnešní absolvent ovládat počítač? Absolvent VŠE by měl dokonale ovládat programové produkty svého oboru a být natolik informaticky vzdělán, že se rychle a bez problémů naučí i jiné produkty, se kterými se v praxi setká. Samozřejmě absolventi informatiky musí mít znalosti daleko hlubší včetně schopnosti samostatně programovat. Jsem rád, že z praxe mám četné odezvy svědčící o tom, že naši absolventi v tomto směru problémy nemají. Šest let jste byl rektorem školy. Jak na tuto dobu vzpomínáte? Na tuto dobu, přestože jsem musel vynaložit velké množství času a úsilí, vzpomínám velmi rád. Měl jsem velké štěstí na kolektiv tehdejších děkanů. Byly to velké osobnosti, které nadřazovaly zájem celé školy zájmům svých fakult. Vytkli jsme si velmi ambiciózní cíl – dostat VŠE na úroveň předních ekonomických univerzit v ČR. Troufám si říci, že se nám tento cíl začalo dařit plnit. Budete znovu kandidovat na rektora? Kandidovat již nebudu. Domnívám se, že současný rektor dělá svou práci dobře a má reálnou šanci být zvolen znovu. Jak hodnotíte práci současného rektora, profesora Hindlse, radí se s vámi? Profesor Hindls převzal funkci rektora v době, kdy se škola nacházela v nedobré situaci. Řada věcí nefungovala, jak by měla, někteří děkani v souladu s pravomocemi danými vysokoškolským zákonem výrazně prosazovali zájmy svých fakult, někdy bohužel i na úkor jiných, vůle k dohodě a spolupráci se postupně ztrácela, oslabovalo se
předmětu je třeba vyzkoušet na konci semestru mnoho set studentů. Kdyby se zájem studentů koncentroval na několik zkoušejících, o kterých se třeba říká, že jsou v požadavcích mírnější, i když to vůbec nemusí být pravda, nedaly by se zkoušky v daném termínu vůbec zvládnout. Jaká je pravděpodobnost, že student udělá zkoušku, pokud chodí na vaše předměty? Dlouholetá pedagogická praxe mě dovedla k přesvědčení, že účast na přednáškách je pro opravdové pochopení předmětu nezastupitelná. Na přednášce jsem schopen věci na místě vysvětlit, dát je do souvislosti, mohu ihned odpovědět na všechny dotazy. Na vaši
7
rozhovor
nepřinesly mnoho výhod
S platností od roku 2006 jste byl zvolen do funkce děkana. Jakým směrem vedete fakultu, jaký máte cíl? Po profesoru Hindlsovi jsem převzal fakultu ve stabilizovaném stavu, a nebylo
tedy třeba přijímat nějaká drastická opatření. Mám dva cíle, které jsou zdánlivě v rozporu. Maximalistický cíl je dostat fakultu na špičku informatických fakult v ČR, co se týče kvality pedagogů pro to máme předpoklady. Minimalistický cíl je nedopustit ztrátu univerzitního charakteru naší fakulty i celé školy a jejího nenápadného přechodu na typ odborné vysoké školy, jakých jsou u nás desítky. To by znamenalo pád do průměrnosti a ztrátu prestiže. Upozorňuji, že toto nebezpečí tady je, vzpomeňte si na výroky některých pracovníků školy, že VŠE se musí zcela přizpůsobit požadavkům praxe. Absolvent vysoké školy univerzitního směru musí vědět nejen to, jak se problém řeší, ale také to, proč tomu tak je. Jeho znalosti musí být
Pojmenujte největší překážku, kterou nyní zdoláváte. Největší překážkou je bezesporu výrazný pokles studijní morálky a studijních výsledků u značné části studentů. Zdůrazňuji zdaleka ne u všech. Stále si kladu otázku, proč tomu tak je. Důvodů bude jistě řada. Dva se na tomto poklesu podílejí zcela jistě. Jedním je zavedení evropských kreditů. Máme sice stejné studijní plány a teoreticky uznatelné diplomy jako další školy uskupení CEMS, ale další pozitiva tohoto přechodu zatím nevidím. V této souvislosti si často vzpomenu na rozhovor s významným americkým profesorem Druckerem, kterému VŠE udělila čestný doktorát. Když jsem mu sdělil, že VŠE zcela sjednotila své studijní programy s ostatními školami CEMS, zdvořile mě pochválil a podotkl, že na univerzitě je podle jeho názoru cenné to, v čem je jiná než ostatní univerzity, a ne v čem je zcela stejná. Jedním z proklamovaných pozitiv bylo tvrzení, že studenti budou průběžně studovat. V diskusích na fakultě jsme se shodli na tom, že se to zatím rozhodně nestalo. Domácí práce i průběžné písemky často mohou studenti pomocí počítače, mobilních telefonů, Borce a kamarádů opsat. Přitom systém bodování je tak nešťastně nastaven, že student během semestru může nasbírat tolik bodů, že v závěrečné části zkoušky nemusí umět prakticky nic. Mohu-li mluvit za statistiku: tím, že byl celosvětově uznávaný dvousemestrální kurz teorie statistiky složen do jednoho semestru, jsem nucen předmět zkrátit, neúměrně zjednodušit a zploštit. Mohu-li použít na okamžik lehký tón, je to, jako kdyby zoolog při výkladu o domácím dobytčeti vedl výklad v duchu, že kráva je v podstatě válec. Chci však být optimistou a věřím, že se systém časem zlepší a začne fungovat tak, jak si jeho tvůrci představovali. Druhým nesporným negativním faktorem ovlivňujícím studijní výsledky je zaměstnání studentů při studiu. Je nesporně užitečné, a dokonce nutné, aby měl student kontakt s praxí. U řady studentů to však přesáhlo únosnou mez. Neustále slyšíme: Nemohl jsem chodit na přednášky, na cvičení, nemohl jsem se přihlásit na zkoušku, nehodí se mi nabízené termíny, protože musím být v zaměstnání a zaměstnavatel si nepřeje, abych v pracovní době odcházel. Tyto argumenty slyším dokonce i já při pohovorech, kdy se snažím zjistit, proč nestudovali a hrozí jim vyloučení.
Jak vnímáte postavení fakulty na škole? Myslím si, že naše fakulta má pevné a dobré postavení ve svazku fakult VŠE. Nemohu si na nic stěžovat, spolupráce s ostatními děkany je velmi dobrá. Čím to je, že mezi počítači a matematikou existuje na fakultě katedra filosofie? Katedra filosofie se na naši fakultu dostala v době, kdy se rušil na VŠE Ústav marxismu-leninismu a každá fakulta dostala „přiděleno“ jedno pracoviště. Během let si tato katedra našla své místo na fakultě, a dokonce se nyní velmi aktivně podílí na tvorbě nové specializace kognitivní informatika. Navíc chceme-li zachovat univerzitní charakter naší školy, filozofie bezesporu na vysokou školu patří. Pomáhá k tomu, abychom nevychovávali to, čemu Němci říkají výstižně „Fach idioten“. Má být matematika povinná? Matematika musí být nesporně povinná. Není totiž jen o vzorcích, ale je to hlavně způsob myšlení. Navíc řadu předmětů (nejen statistiku) na VŠE nelze bez znalostí matematiky pochopit a studovat. Máte nějakou oblíbenou větu nebo vzorec? Oblíbených vět a vzorců ve statistice mám mnoho. Snad bych uvedl jeden významný vzorec, který je dokonce uváděn i v řadě nestatistických publikacích. Je to koeficient korelace ryx, který měří těsnost lineární závislosti mezi dvěma proměnnými. Byl bych potěšen, kdyby si čtenáři tohoto rozhovoru, kteří již mají zkoušku ze statistiky za sebou, vzpomněli, že je definován jako podíl kovariance a součinu směrodatných odchylek obou proměnných. Jan Holeček
– 2 / 2007
Znáte nějaký dobrý statistický vtip? O statistice existuje mnoho vtipů. Nemám je rád, protože nepravdivým způsobem zlehčují tuto krásnou vědeckou disciplínu.
širší než znalosti absolventa neuniverzitních vysokých škol, kterých jsou desítky, přičemž další budou přibývat.
economix
otázku tedy odpovídám, že jestliže student absolvoval všechny přednášky, má jejich záznam, má podstatně větší šanci složit zkoušku než ten, který po ukončení semestru pracně zjišťuje, ke komu vlastně patří, a snaží se pak vše naučit z učebnice.
8
zpravodajství
Vybrali jste si nejlibovějšího šéfa?
economix
– 2 / 2007
Ve dnech 7. a 8. března se pod záštitou AIESEC Česká republika v Kongresovém centru Praha konal již patnáctý ročník nejprestižnější akce svého druhu – Career Days 2007. Tento ročník byl mimořádně úspěšný, což potvrzuje jak účast firem, tak studentů a absolventů. Statistika AIESEC velmi rychle zveřejnila konečné číslo účastníků z řad studentů (1691), posledního ročníku se zúčastnilo oproti tomu loňskému přibližně o 50 procent více studentů z vysokých škol z celé České republiky. Počet prezentujících se firem (39) se nijak výrazně nelišil od minulých Career Days, což bylo dáno také kapacitou Kongresového centra. Projektu se také zúčastnily tři MBA školy. Komu jsou vlastně Career days určeny? Oficiální poučka zní: „Primárně jsou Career Days určeny studentům 3. až 5. ročníků a absolventům vysokých škol bakalářského, magisterského i PhD. a MBA studia, nicméně spoustu přínosných informací poskytnou i ostatním studentům zajímajícím se o své budoucí pracovní uplatnění.“ Co se týče věkového průměru účastníků, nelze nic namítat. Se dvěma organizátory a členy AIESEC Česká republika, mimochodem velice milými a ochotnými, kteří mi byli (jako žurnalistovi) přiděleni při vstupu, jsem se shodl také na další velice důležité a rozhodující podmínce, a to aktivitě. Naše diskuse se také týkala toho, komu z pohledu oborů vysokých škol je tento projekt určen. Zmiňuji to hlavně proto, že se občas setkávám s mylným názorem nebo dojmem, že Career Days jsou určeny výhradně studentům ekonomických fakult. Složení prezentujících se firem naznačuje, že účastnit se mohou také studenti sociálních studií, informatiky, práva či matematiky.
Jak výběr „nejlibovějšího“ šéfa probíhal? Musím poznamenat, že Career Days nejsou určeny jenom pro ranní ptáčata. Otevírají se krátce po deváté a s malou pauzou na oběd pokračují až do pěti odpoledne. Po vystoupení ve stanici metra Vyšehrad kolem jedné jsem zpozoroval kromě plakátku s šipkou Career Days také enormní koncentraci pánských obleků a dámských kostýmů. Po několika minutách chůze s nádherným výhledem na Prahu jsem byl v Kongresovém centru, kde na mne už čekal check-in. Tam mě odkázali na infodesk a dali mi Career Brochure, tedy veškeré informace o společnostech prezentujících se na této akci. Při vstupu do vyššího patra, kde se konaly Career Days, mě hned oslovilo několik zástupců vystavujících firem. U infodesku
mi byli, jak už jsem zmínil, přiděleni průvodci, kteří mi vše ochotně ukazovali a zodpověděli moje otázky. Hned vedle infodesku, kde byla naše první zastávka, byla takzvaná prezentační místnost, v níž se pomocí patnáctiminutových prezentací firmy samy snažily představit obecenstvu. Občas se manažeři (většinou z HR) snažili aktivně zapojit posluchače kontrolními otázkami, za které odměňovali malými dárky. V sousedství této prezentační místnosti se nacházela novinka oproti minulým ročníkům, a to tréninková místnost, v níž byla prezentována zajímavá témata typu „jak přežít Assessment centra“ nebo „jak nejlépe podepsat pracovní smlouvu“. Na tyto tréninky a workshopy se však bylo třeba zaregistrovat. Podobně to také fungovalo u stánků jednotlivých společností: před každou byl asistent, který zájemce ochotně zaregistroval na určený čas. Podle organizátorů nebyl vytvořen žádný klíč, podle kterého by byly firmy rozmisťovány. Bylo však zajímavé, že významné firmy jako PWC a Ernst & Young měly z mého pohledu k oslovení potenciálních zaměstnanců nejlepší pozici. Firmy, které se v průběhu dvou dnů prezentují, nemusí být každý den tytéž. Byl jsem upozorněn na určitou tematickou skladbu firem – první den byl více orientován na finanční instituce, poradenství a audit, kdežto druhý den byl zaměřen více na informační technologie, techniku, energetiku a právo. Proto budoucím zájemcům doporučuji pečlivě si nastudovat, kdo bude mít kdy prezentaci či stánek k dispozici. Firem bylo opravdu hodně a bylo si z čeho vybírat. I prostředí bylo kulturnější a osobnější než na akcích typu Šance, které se organizují v atriu RB. Bylo zajímavé sledovat, jak se manažeři firem stojící před stánky dávají do řeči s kolemjdoucími a snaží se nalákat potenciální zájemce. Stánky firem si určitě nepředstavujte jako při akcích v atriu RB. Každá firma sice měla pult či stolek s propagačními materiály, ale měla taky přidělenu samostatnou místnost, v níž probíhaly prezentace či osobní rozhovory s manažery. Každá firma je v tom jiná, některé berou takové rozhovory už jako součást výběrového řízení, jiné jako filtr pro výběrové řízení a některé (například PWC) je chápou jako komunikaci a šanci studentů seznámit se s prostředím, ve kterém by eventuálně chtěli v budoucnu pracovat. Na závěr jen dodám, že tato akce, která je organizována pod záštitou AIESEC Česká republika, je nejprestižnější svého druhu a určitě se vyplatí být v příštích letech aktivní a zúčastnit se. Možná nakonec přece jenom najdete „toho nejlibovějšího šéfa“. Text: Martin Morovics
?
9
zpravodajství Keďže v poslednom čase registrujeme na VŠE pribúdajúce množstvo akcií rôzneho druhu, stávame sa voči ním čím ďalej skeptickejší. V takomto prípade však hrozí nebezpečenstvo prehliadnutia akcií, ktoré si našu pozornosť určite zaslúžia. Sme však radi, že sa tak nestalo v prípade interaktívneho workshopu s názvom „Mentoring, Networking and You“, ktorý sa uskutočnil 14. 3. 2007 v podvečerných hodinách v priestoroch VŠE. Workshop bol organizovaný pod záštitou novovzniknutej študentskej organizácie Young Business and Professional Women (YBPW) patriacej k Asociaci podnikatelek a manažerek ČR. Obsahom akcie bolo oboznámenie účastníkov s mentoringom v ČR i v zahraničí, priblíženie fungovania YBPW a vystúpenie zaujímavých hostí. Interaktívna forma workshopu umožnila zapojenie všetkých zúčastnených v podobe prezentovania vlastných názorov v otvorenej diskusii na témy „Mentoring“, „Úloha menteeho a mentora“ či „Networking“. Akciu určite obohatila i účasť zahraničného hosťa – profesionálnej mentorky z Nemecka Heidi Grossovej, ktorá sa s účastníkmi podelila o svoje bohaté skúsenosti s mentoringom – či už v roli menteeho alebo mentora – a poskytla veľa dobrých rád a postrehov, ako ho aplikovať na VŠE. Na margo akcie poznamenala: „Workshop
ma nadchol najmä svojou príjemnou a otvorenou atmosférou. Myslím, že študentov, ktorí sa tímovej práce zúčastnili, téma mentoringu veľmi zaujala, a tomu zodpovedali i skvelé výsledky ich tímových prezentácií. Potešilo ma hlavne, že sa akcie
podporu mladému klubu YBPW. Aby si účastníci mohli urobiť predstavu o fungovaní mentoringu v ČR, aktívna členka APM ČR Ing. Piroutková vystúpila so svojím aktuálne prebiehajúcim projektom „Europodnikatelka 21. století“, ktorého cieľom je práve pomôcť začínajúcim podnikateľkám. Príjemné prostredie celého workshopu bolo podčiarknuté nielen osviežujúcimi prestávkami medzi jeho jednotlivými čas-
Viete, čo je MENTORING? zúčastnili i traja mladí muži. Hoci organizácia YBPW je zameraná hlavne na ženy, je podľa mňa dôležité sa mužom neuzatvárať – veď i v pracovných vzťahoch sme spolu denne v kontakte... je dobré dať mužom vedieť, aké sú naše starosti a čím sa zaoberáme.“ Heidi prejavila záujem spolupracovať s YBPW v ČR i v budúcnosti, čo nádejné mladé manažérky samozrejme potešilo. Ďalšou významnou osobnosťou bola Zdenka Holcmannová, prezidentka Asociace podnikatelek a manažerek ČR, ktorá v krátkosti predstavila fungovanie APM ČR a vyjadrila veľkú
ťami, určenými na malé občerstvenie a networking, ale i priateľským záujmom zo strany hosťov, organizátoriek a v neposlednom rade zúčastnených študentov. „Najviac sa mi páčili záverečné prezentácie a rozhovor s Heidi. Očakávala som informácie o tom, čo je mentoring, ako funguje v Čechách i v Nemecku, a tiež informácie o YBPW, pretože som premýšľala, že by som sa stala členkou. Myslím, že moje očakávania sa splnili na 100 %. A rovnako pozvaní hostia ma veľmi milo prekvapili a dodali celej akcii iný pohľad na vec. Som vlastne úprimne
nadšená,“ vyjadrila sa po workshope študentka Alžbeta. Záujem o účasť prejavil i predseda Klubu mladých manažerů Michal Svíčka: „Na akcii sa mi najviac páčil hosť z Nemecka, s ktorým bola možnosť sa porozprávať i neformálne, bohaté pohostenie, možnosť zoznámenia sa s ďalšími zúčastnenými už na začiatku pri welcome drinku (a nie až ku konci, ako to väčšinou býva) a after party. Očakával som, že networking preberieme viac do hĺbky, čo sa splnilo podľa mňa tak na 30 %. Naopak rád by som vyzdvihol možnosť riešenia štúdie a jej prezentáciu pred odborníkom a ostatnými.“ Záverečná časť akcie bola venovaná diskusii najprv na pôde školy a neskôr na menej formálnej pôde jednej žižkovskej „hospůdky“. Rozlúčka prebehla príjemne s prísľubom skorého ďalšieho stretnutia a udržiavania získaných kontaktov. Tí, ktorí sa z rôznych dôvodov nemohli zúčastniť, nemusia byť sklamaní, pretože workshop bude mať svoju reprízu. Predbežne je termín stanovený na 18. apríla a registrácia záujemcov je možná už teraz na emailovej adrese:
[email protected]. Ako organizátorky sa vopred na stretnutie s vami tešíme. Text: Anna Kurišová (YBPW)
Hned od stanice metra Jiřího z Poděbrad se směrem na západ táhne dlouhá ulice Mánesova. Naštěstí pro nás už pár kroků od metra uvidíte Mánesovu 87 a kavárnu Mukafé. Schválně píši číslo, jelikož kavárna až tak viditelná není, ale jakmile naleznete vchod, tak už jen stačí sejít schody a jste na místě. Začala bych výhodami. Příjemně zalezlé prostředí, kde hraje pohodová muzika laděná do stylu
funky jazz. Dost prostoru a DJ pultík, za nímž DJ rozjíždí večerní program. Mladá obsluha dodává mladistvý šmrnc. Zařadila bych to jako posezení určené právě studentům a my studenti jsme, tak proč toho nevyužít... Čepují tu různé druhy piv a za 25 Kč to vůbec není špatné. Samozřejmě tu nečepují jen pivo, ale je tu výběr z vín, tvrdého alkoholu nebo pro abstinující samozřejmě i nealko a velký výběr druhů kávy. Nevýhodou pro mě bylo sklepní prostředí. Okna tu jsou, přesto je zde přes den značné přítmí. V každém případě na večer určitě parádní. Nebojte se zkusit něco nového, zvlášť když je to co by kamenem dohodil. Text: Pavlína Máčalová
economix
Najít dobré posezení nedaleko školy je chvilkami doopravdy těžké. Končíte ve škole k večeru a jste zralí si odpočinout. Proč nezkusit Mukafé?
– 2 / 2007
Pojte si posedět do Mukafé
10
zpravodajství
V pondělí 19. 3. 2007 se na Vysoké škole ekonomické v Praze konala panelová diskuse na, v poslední době velmi frekventované, téma – americké radarové základny v ČR. Ekonomický klub se neváhal také postavit do davu diskutujících. Původní seznam hostů se trošku poupravil, ale chystaná debata tím určitě neutrpěla.
economix
– 2 / 2007
Moderátor diskuse Václav Voseček začal ihned ze začátku vtipně vysvětlovat nepřítomnost jistých hostů. Pan ministr Alexandr Vondra se nemohl uvolnit ze státnických povinností a asistent pana Lubomíra Zaorálka si spletl Vysokou školu ekonomickou s Vysokou školou báňskou v Ostravě. Svým prvním slovem do debaty přispěl předseda Institutu Karla Havlíčka Borovského Milan Hamerský. Jako liberál se vyjádřil kladně pro základnu, ale spíše nesouhlasil se smlouvou, která nás více méně dostává do nedůstojné pozice. Poukazoval na důležitost diskuze a mluvení o tématu, které v České republice chybí. Rozhodně by se nemělo omezovat právo projevit se. Pokud by se takový diskusní systém zavedl, tak
e m e Chc t mí ou v o r a rad adnu? zákl
by nebyl ani problém provést referendum. Předseda Občanského institutu Roman Joch začal svojí řeč vyjmenováním hrozících nebezpečí v budoucnu. Technický pokrok je nesmírný a má vliv i na jaderné zbraně. Zbraně jistě nebudou horší, ale mohou jen zůstat na stejné úrovni nebo se zlepšovat.
Nyní nastává otázka: „Jak se bránit?“. Radarových základen je po světě spousta a je jisté, že my vlastní ze svých nákladů nepostavíme. Mnoho zemí má jaderné zbraně a je zde možné lavinovité šíření, jelikož když má jadernou zbraň Severní Korea, Čína, USA, Indie apod., tak proč ne další. Mnoho lidí se domnívá, že s radarem bude Česká republika více v ohrožení. Bude terčem útoků. Roman Joch to podal jako možnost, ale logicky tomu tak nebude. Útočí se tam, kde cíl je 100%-ní. Pokud bude mít Česká republika dobrou obranu, tak cíl nebude 100%-ní, a tudíž se cílem stane méně chráněné území. Poslední promluvil mluvčí humanistického hnutí Jan Tamáš. Popsal svět jako místo, kde v současnosti probíhá třicet válek a denně umírá mnoho lidí. Pokládal především otázky. Proč hlavice v Evropě? Proč základna? Proti komu? Proč Česká republika nebo NATO nereaguje na hrozbu? Viděl budouc-
nost ne ve zbrojení, ale v odzbrojení. Kde ale začít? Následovala debata, kde hosté odpovídali na otázky publika. Některé dotazy byly velmi trefné a určitě se včerejší akcí téma radarových základen neuzavírá, ba naopak. Text: Pavlína Máčalová
Nový studijní obor Arts Management poprvé v ČR Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze otevírá v akademickém roce 2007/2008 jako první v České republice nový studijní obor Arts Management. Obor je zaměřen na získání praktických znalostí a dovedností manažerského a ekonomického typu s uplatněním v různých organizacích a
institucích, které se zabývají kulturou a využitím kulturního dědictví České republiky. Nový obor Arts Management je možno studovat jak v tříletém bakalářském typu studia v prezenční formě, nebo jako navazující magisterské studium a to v kombinované formě výuky. Magister-
ský stupeň je určen především pro absolventy bakalářských oborů se zaměřením na kulturu, umění, historii, popř. architekturu, kteří předpokládají, že najdou uplatnění nebo již pracují v organizacích či institucích zabývajících se kulturou, uměním či zhodnocováním kulturního dědictví ČR.
V období, ze kterého je tento příběh, byla velmi tuhá zima. Járova tlupa však byla velmi zručná, co se týče zpracování kožešin, kterých měli nadbytek, a tak nikomu nebyla zima příliš veliká. O co byli šikovnější v kožešinách, o to nešikovnější byli při lovu v zimě. Tlupa proto dlouho trpěla hlady. V naději, že se situace zlepší, mířila na východ. Netušila, že během několika minut narazí na jinou tlupu... Od východu směrem k západu mířila tlupa s velkými zásobami masa. Její členové však příliš neuměli zacházet s kůží zvířat, a tak měl na sobě pořádnou kožešinu jen náčelník, a to ještě různě potrhanou. Ostatní měli jen kousky různě omotané na nohou a kolem pasu. Byli velmi prochladlí a zesláblí. Když spatřili tlupu ze západu, zalekli se, protože viděli, že jsou všichni od hlavy až k patě v kožešině. Začali se připravovat k boji, ale báli se, protože jim Járova tlupa připadala vzhledem ke kožešinám bohatá a silná. Pralidé Járovy tlupy zase toužebně upírali své zraky k horám masa východní tlupy. Boje se báli, protože byli zesláblí dlouhým hladem. Obě tlupy byly přesvědčeny, že musí prohrát. Všichni již byli připraveni k boji, když tu si Jára všiml, že pralidé druhé tlupy jsou téměř nazí. Vtom dostal geniální nápad. Vzal jednu kožešinu a šel směrem k druhé tlupě. Jednou rukou ukazoval velikou kožešinu a druhou rukou ukazoval na kus masa. Naštěstí jeden pračlověk z východu pochopil, vzal kus masa a šel s ním směrem k Járovi. Ten mezitím kožešinu položil a udělal několik kroků zpět. Když pračlověk z druhé tlupy přišel až k ležící kožešině, chvíli zaváhal, zda má maso položit anebo vzít obojí zpátky, a druhou tlupu tak oslabit. Nakonec se rozhodl maso nechat. Bojovat se mu nechtělo. Vzal kožešinu a utíkal ke svým. Jára popadl maso a za nad-
šeného řevu své tlupy pospíchal zpět. Vyměnili tak ještě několik kusů. Byl to obchod z nouze, z touhy po zisku, z přání lepší životní úrovně. Ale nejen to. V pralidech se poprvé v dějinách lidstva objevil i cit k někomu z cizí tlupy. Bylo to něco jako vděčnost či náznak přátelství. V oblasti, kterou tyto dvě tlupy obývaly, se nezabíjení stalo dobrým zvykem. Obvyklým platidlem se staly pazourky. Další tlupy viděly, že je to cesta k bohatství, a tento zvyk přijaly. Málokdy se stalo, že některá tlupa nerespektovala nepsaný zákon. Už proto, že se proti ní všechny ostatní spojily.
dva méně. Výměna zboží se o něco prodražila. Král jim ale slíbil, že za to alespoň bude obchod střežit a trestat zloděje. Po dalších padesáti letech si na krále již všichni zvykli a nepřipadalo jim na tom nic zvláštního, když si řekl o desetinu pazourků. Jaké však bylo překvapení obchodujících pralidí, když krále svrhl premiér, převzal jeho pravomoci a začal vybírat celou třetinu pazourků. S premiérem se objevil ministr sociálních věcí a ten řekl, že pazourky budou každému vypláceny ve vysokém věku, protože by je jinak všechny utratili. Část pralidí si řekla, že je to asi
Nastala doba nebývalého rozkvětu. Hlad byl daleko méně častý. Umírání hladem bylo naprosto výjimečné. Tak to trvalo padesát let, až do doby, než se objevil král. Pazourky prohlásil za královské platidlo, podplatil několik silných pralidí a vydal se s nimi na místo určené k výměně zboží. Zrovna docházelo k výměně padesáti pazourků za deset kožešin. Král ale začal požadovat desetinu všech pazourků, tedy pět. Člověk prodávající kožešiny (kupující pazourky) se právem cítil okraden a chtěl po kupci kožešin (prodejci pazourků) aspoň padesát pět pazourků. Tomu se to ale zdálo příliš. Nakonec se dohodli na ceně 53 pazourků (včetně „daně“). Ani jeden z nich tím však nebyl příliš nadšený, protože jeden musel zaplatit o tři pazourky více a druhý dostal o
dobře, aspoň se nebudou muset starat o staré, kteří již nemohou dělat téměř nic. Kdosi prohlásil, že dříve žádní staří nebyli a že se objevili až s obchodem a králem, a tak je správně, když se o ně postará králův nástupce. Někteří s tím sice nesouhlasili, ale neměli dost síly, aby premiéra porazili. Ten si totiž přivlastnil královo vojsko a bohatství. Časem se ukázalo, že obchod je podstatně dražší. Pro mnohé začalo být výhodnější, když si sami lovili, vyráběli oštěpy atd. Obchod vázl. Tu a tam se vyskytovali i dlouho nevídaní zloději. Objevil se hlad a s ním rostla i pravděpodobnost, že se lidé „starobního důchodu“ nedočkají. Ministr sice pazourky vyplácel, jak slíbil, ale starých lidí stále ubývalo, a tak na tom premiér s ministrem vydělávali. Situace se stále zhoršovala, hlad
11 byl už ve všech tlupách, a tak jeden z pralidí zahájil povstání. Premiér si ho pozval k jednání. Nakonec premiér jmenoval vůdce povstání ministrem obchodu a pověřil ho dotováním výroby a obchodu nezbytného nedostatkového zboží, jakým bylo maso a kožešiny. K tomu ale potřebovali více zdrojů, a tak začali vybírat již čtyřicet procent všech zobchodovaných pazourků. Bohatě dotovaná výroba kožešin a lov zvěře přinesly výsledek v tom, že obojího byl nadbytek. Na první pohled se zdálo, že politika přinesla úspěch. Jak ale byli všichni zabraní do práce, nikdo si nevšiml, že se u nich skoro nic dalšího nevyrábí. Byli tak rádi, že mají ještě nedávno nedostatkové maso, že si nevzpomněli na vyprávění předků o bohatství a pestré nabídce různých výrobků... Jednoho dne se po boku premiéra a ministrů objevili další lidé. Byla to komise. Jeden z komisařů, jmenoval se Mydla, řekl cosi o tom, že téměř vše, co se děje, neodpovídá sociálním a ekologickým standardům Společenství. To ještě mnohokrát opakoval a nakonec požadoval dalších deset procent pazourků, aby dosáhl sociálního a ekologického cíle. Většina pralidí to pasivně přijala. Postupem času daně dále rostly, Mydla vymýšlel další a další standardy a regulace... Během dalších let se postupně obchod úplně rozpadl. Kdysi bohatá oblast se vrátila o stovky let zpět a mezi rody a kmeny začaly války. Během jedné takové veliké války se stalo něco neobvyklého. Jeden z pralidí vystoupil na pahorek a zařval mohutným hlasem. Byl to jeden z Járových potomků. V ruce držel oštěp a ukazoval jím na komisaře Mydlu. Všichni se zastavili. Chvíli nikdo nechápal. Ale po několika vteřinách se jako jeden muž všichni vrhli na Mydlu a zabili ho i s celou jeho komisí. Premiéra s ministry vyhnali, protože už stejně k ničemu nebyli. Pak se zase všichni řídili pravidly, která kdysi dávno určil obchod. Nastal rozmach. Jsem rád, že se toto stalo už tak dávno a já mohu žít v době, v níž jsou všichni příliš inteligentní na to, než aby se historie opakovala. Takže již žádní králové, premiéři, ministři, nebo dokonce komisaři. I když... Autor: Miroslav Cvrček
– 2 / 2007
Před mnoha tisíci lety žil na Zemi jeden chytrý pračlověk. Pralidé z jeho tlupy ho oslovovali jménem, které bychom dnes už ani nevyslovili, a tak mu budeme říkat třeba Jára. Jára žil v době, kdy se pralidé z různých tlup při potkání navzájem zabíjeli. Bez upozornění, bez vyhlášení války.
POHÁDKA Z PRAVĚKU
economix
názor
12
í n á v o ř ě Sm ého česk ického m o n eko olství šk
Ve středu 21. února 2007 proběhl na Vysoké škole ekonomické v Praze seminář na téma „Směřování českého ekonomického školství“ pod záštitou CEFT. Hlavními hosty byl doc. Jiří Schwarz (děkan Národohospodářské fakulty), doc. Štěpán Jurajda (zástupce ředitele CERGEEI) a prof. Milan Sojka. Celou akcí nás provázel Filip Pertold.
economix
– 2 / 2007
Pan děkan Schwarz si vzal po uvaděči úvodní slovo. Optimisticky nastartoval a řekl, že „české ekonomické školství směřuje do Evropy a světa“. Nabídka vzdělávacích programů se stále zvyšuje. Samozřejmě se zde objevují problémy, a to především informační a poté motivační. Tím, že se vzdělání neplatí, studentům chybí motivace dosáhnout lepších výsledků. Zmínil i nové přijímací řízení, které bude probíhat pomocí SCIO testů. Tato změna se
mi osobně příliš nelíbí, a proto mi to nedalo a zeptala jsem se, proč si pan docent myslí, že budou lepší. Pokud vezmu, že testy SCIO jsou stejné jak na medicínu, tak na právo, tak proč to má ukázat talent na ekonomii? Odpověď byla jednoduchá a prostá, ale nevím, jestli stačí. Hlavní nedostatek ve starých přijímacích testech vidí pan docent v nespravedlnosti. Každá varianta byla jinak těžká a poté se třeba někdo dostal na školu mnohem snadněji. Teď si musím položit další otázku: „Testy studijních předpokladů budou spravedlivé?“ Vezměme si, že dané testy vytváří jen firma SCIO a v podstatě je to monopol. Máme vůbec šanci objevit talent na vybrané studium? Nemluvil však pouze pan Schwarz, následoval i příspěvek pana Sojky, který vidí i problém v penězích, které škola dostává na studenta. Následuje přeplnění škol a snaha dotáhnout studenty k titulu magistra. Pan Juránek ještě dodal, že ve-
řejné školství by se mělo platit, aby se nestávalo, že chytří studenti jdou na soukromé školy, ale stejně jsou poté diskriminováni. Je známo, že soukromé školy nemají takový kredit. Popravdě: občas se není čemu divit. Navíc i skripta občas nebývají úplně kvalitní a studenti kupují ta horší, protože jsou levnější. Není to pravidlo. Hodně hostů se objevilo také z Karlovy univerzity a rozpoutala se dlouhá debata týkající se kurzů matematiky. Předmětem byl nedostatek technických oborů. Pokud se zaměříme na VŠE, tak zde je matematika v prvním ročníku, pak student předloží bakalářskou práci a nemusí matematiku nikdy více vidět. V budoucnu by se to mělo změnit. Hodina a půl nestačí na vyřešení všech nedostatků ve školství, ale dává další podněty k zamyšlení a snaze něco změnit. Je jasné, že zlepšení nebude jen tak a ještě nás čeká dlouhá cesta a dlouhé diskuse. Text: Pavlína Máčalová
zpravodajství
Absolventi na koni MĚSÍC ABSOLVENTŮ ON-LINE V DUBNU JIŽ POSEDMÉ Počet míst pro absolventy roste! Průzkum britské asociace zaměstnavatelů absolventů AGR (Associates of Graduates Recruiters) odhaduje letošní nárůst o 15 procent; v celé Evropě pak až o 18% – přičemž tento trend trvá již několik let. I v České republice. Podle manažerky recruitmentu Komerční banky Soni Planerové se počet míst pro absolventy zvýšil v této společnosti od roku 2002 téměř o 50 procent. Virtuální veletrh pracovních příležitostí Měsíc absolventů on-line (MAO), který v dubnu na www. jobs.cz proběhne už posedmé, tento zájem o mladé vysokoškoláky ze strany firem potvrzuje. Během této akce se téměř čtyřicítka zaměstnavatelů bude snažit v on-line diskuzích zaujmout studenty a čerstvé absolventy pro to, aby po škole nastoupili právě k nim. Firmy stojí samozřejmě pouze o ty, kteří vyhovují jejich dost náročným požadavkům. Nestačí jim jen odbornost – trvají na znalosti angličtiny a takzvaných měkkých dovednostech. Nemá je zdaleka každý absolvent. Nicméně, profil mladých vysokoškoláků se za posledních pár let proměnil k lepšímu – to personální manažeři potvrzují. „Podíl na tom mají zejména zahraniční stáže, na které vyjíždí mnoho studentů a získává lepší jazykovou výbavu a samostatný přístup k práci,“ dodává Soňa Planerová. Letos se MAO účastní od 2. dubna do 3. května třicet šest společností. Jejich seznam i prezentace, ale také seznam cen, které studenti mohou vyhrát při slosování účastníků, a přesný rozvrh on-line diskusí je od konce března na www.jobs.cz/absolvent. Poprvé se také jako zaměstnavatel představí i samotný organizátor akce a provozovatel www.jobs.cz společnost LMC. Více informací vám rádi poskytnou: Jana Skalová manažerka pro komunikaci LMC s. r. o. Lighthouse Towers Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7 tel. + 420 234 379 169, + 420 602 219 970 e-mail:
[email protected] Jitka Polanská konzultantka pro komunikaci LMC s. r. o. Lighthouse Towers Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 379 516, +420 602 233 774 e-mail:
[email protected]
13
zpravodajství
Jaký je vlastně zájem o studium na jednotlivých fakultách VŠE?
F1 – Fakulta financí a účetnictví Tato tradičně populární fakulta je letos na 2. místě v celkovém počtu uchazečů (za F3) i v nárůstu uchazečů (+77,93 %) mezi roky 2004 a 2007 (za F5). U této fakulty se dá hovořit o vzestupném trendu. Stává se tak spolu s F5 a F3 pilířem VŠE. Do budoucna lze předpokládat, že zaměření této fakulty bude i nadále lákat dostatečný počet studentů. Na F1 se letos hlásilo výrazně více žen než mužů (2.161/1.378) a celkem 624 cizinců, z toho 241 Slováků. F2 – Fakulta mezinárodních vztahů Tato fakulta zaznamenala od roku 2004 jen minimální nárůst počtu uchazečů (+5,19 %) a dlouhodobě v celkovém počtu uchazečů stagnuje. Důležitý je však trend, který je více než tristní. Vzhledem k rychlejšímu vývoji ostatních fakult se v tomto ukazateli totiž propadla od roku 2004 z 2. místa (za F3) až na
Fakulta F1 F2 F3 F4 F5 Celkem
2004 celk. poč. uchazečů 1989 2909 2916 2090 1427 11331
2005 celk. poč. změna v % uchazečů proti 2004 3450 +73,45 3250 +11,72 3900 +33,74 1980 -5,26 3060 +114,44 15640
F3 – Fakulta podnikohospodářská Tato fakulta se, ve srovnání s ostatními fakultami VŠE, těší tradičně největšímu zájmu uchazečů. Nárůst počtu uchazečů mezi roky 2004 a 2007 činí 46 %. Trend však není příliš dobrý. Nárůst počtu uchazečů v jednotlivých letech od roku 2004 totiž stále klesá a letos dokonce F3 zaznamenala pokles ve srovnání s předchozím rokem (-5,04 %). Tento pokles zaznamenala i přesto, že vypsala zcela nový obor Arts management (viz. str. 10). Při vypsání nového oboru lze totiž předpokládat nárůst v řádu stovek uchazečů a tak nezodpověditelnou otázkou zůstává, kolik tento nový obor nalákal uchazečů a o kolik procent tak snížil celkový pokles. Poměr žen a mužů ucházejících se o studium na této fakultě je poměrně vyvážený (2.369/1.887). Na F3 se letos hlásilo 760 cizinců, z toho 303 Slováků. F3 je bohužel provázena pověstí spíše „lehčí“ fakulty, s čímž zřejmě souvisí i největší zájem uchazečů ze všech fakult. Vzhledem k tomu však paradoxně má tato fakulta nejvyšší minimální bodový limit pro přijetí uchazečů, čímž lze odvodit relativně vyšší úroveň jejích studentů.
F4 – Fakulta informatiky a statistiky Tato fakulta se od roku 2004 potýká s největším úbytkem uchazečů ze všech fakult (-18,75 %). V roce 2004 byla ještě na 3. místě (za F3 a F2), avšak nyní je až na 5. místě a na záda jí již dýchá F6. Trend je skutečně velmi špatný, jelikož od roku 2004 zaznamenává F4 pouze pokles počtu uchazečů (celkem o cca 19 %). Tento pokles lze zřejmě přičítat i pověsti „náročné“ fakulty se zaměřením na statistiku a matematiku. Bohužel, tyto důležité a nezbytné předměty, které jsou na školách nižších stupňů velmi špatně popularizovány, mnoho uchazečů odrazují. To vedlo na této fakultě v posledních dvou letech dokonce k prolomení minimální bodové hranice (50/50 2006 celk. poč. změna v % uchazečů proti 2005 2982 -13,56 3249 -0,03 4482 +14,92 1782 -10,00 2616 -14,51 15111
bodů) pro přijetí uchazečů ke studiu, což je velmi nelichotivé a F4 je jedinou fakultou, která k takovému kroku byla nucena přistoupit. Tato fakulta má rovněž jako jediná obrácený poměr žen a mužů mezi uchazeči, a to výrazně ve prospěch mužů (393/1.305). V roce 2007 se na F4 hlásilo 251 cizinců, z toho 55 Slováků. F5 – Národohospodářská fakulta Tato fakulta zaznamenala od roku 2004 zdaleka nejdynamičtější vývoj v počtu uchazečů (+129,57 %). Rekordní nárůst mezi roky 2004 a 2005 činil 114 %, o rok později však jako ostatní fakulty (kromě F3) zaznamenala pokles (-14,51 %). V letošním roce však F5 zaznamenala největší nárůst uchazečů ze všech fakult (+25,23 %), respektive kromě F5 a F1 zaznamenaly všechny pokles. V celkovém počtu uchazečů se dostala z 5. místa v roce 2004 na letošní 3. místo (za F3 a F1) a při odečtu cizinců by se dokonce dostala i před F1 na 2. místo. Tento vývoj je pozoruhodný zejména proto, že jako jediná fakulta letos měla odlišné přijímací zkoušky (SCIO) a tak se uchazeči kromě jednotné přípravy pro přijímačky na všechny ostatní fakulty, museli připravovat speciálně na přijímačky této fakulty. Rovněž také zrušila obor Environmentální ekonomie, což mohlo způsobit úbytek i v řádu stovek uchazečů. F5 v posledním období provedla mnoho změn a pro vlastní popularizaci udělala ze všech fakult evidentně nejvíce a tak slaví úspěchy. Poměr žen a mužů ucházejících se letos o studium na F5 je poměrně vyvážený (1.798/1.479). V roce 2007 se na F5 hlásilo 265 cizinců, z toho 106 Slováků. F6 – Fakulta managementu U této fakulty nemáme, bohužel, údaje z předchozích let. Na tuto fakultu se hlásí nejmenší počet uchazečů. Poměr žen a mužů ucházejících se letos o studium na F6 je ze všech fakult nejvyrovnanější (728/616). V roce 2007 se na F6 hlásilo 87 cizinců, z toho 57 Slováků. Tato fakulta přijímá ke studiu všechny uchazeče, kteří splnili alespoň minimální bodovou hranici pro přijetí (50/50 bodů). Nevýhodou této fakulty, z hlediska počtu uchazečů, je evidentně její umístění v Jindřichově Hradci a rovněž téměř žádná tradice. Jako jediná však nabízí distanční studium.
[email protected] 2007
celk. poč. uchazečů 3539 3060 4256 1698 3276 15829
F6
1344
Celkem
17173
změna v % proti 2006 +18,68 -5,82 -5,04 -4,71 +25,23
-
z toho Slováci 241 274 303 55 106 979
ženy 2161 2141 2369 393 1798 8862
muži 1378 919 1887 1305 1478 6967
ost. cizinci 383 216 457 196 159 1411
728
616
57
30
9590
7583
1036
1441
– 2 / 2007
Škola jako celek Počet uchazečů o studium na VŠE v Praze mezi roky 2004 (11.331) a 2005 (15.640) zaznamenal výrazný nárůst. Zasloužily se o to zejména fakulty F5 (nárůst o 114 %), F1 (nárůst o 73,45 %) a F3 (nárůst o 33,74 %). Následující rok (2006) naopak, kromě F3 (+14,92 %), zaznamenaly všechny fakulty pokles uchazečů. V letošním roce však školu zachraňují pouze fakulty F5 (+25,23 %) a F1 (+18,68 %), ostatní zaznamenaly shodně pokles okolo 5 %. Na VŠE se hlásí více žen než mužů, a to v poměru cca 5:4. V roce 2007 se na VŠE hlásilo 2.390 cizinců, z toho 979 Slováků.
4. místo (za F3, F1 a F5). F2 se stává „ženskou“ fakultou, kdy poměr mezi ženami a muži mezi uchazeči (2.141/919) je největší ze všech fakult. Cizinců se letos na F2 hlásilo 490, z toho 274 Slováků. Faktorem ovlivňujícím počet uchazečů o tuto fakultu mohou být i přijímací zkoušky, které se dělají, na rozdíl od ostatních fakult, ze dvou jazyků. To ale vyplývá z podstaty fakulty a je to pro ní nezbytností.
economix
Jedním z měřítek, jak porovnávat úspěšnost a úroveň jednotlivých fakult naší školy je bezesporu i pověst fakult a s tím související zájem uchazečů, kteří se hlásí k přijímacím zkouškám na tyto fakulty. Podařilo se nám získat údaje o počtech uchazečů na jednotlivé fakulty od roku 2004, které nabízejí skutečně zajímavý pohled na skutečnosti, které mnozí ani netuší. Údaje o vývoji počtu uchazečů o studium na Fakultě managementu (F6) se nám podařilo získat pouze za letošní rok, čili tyto údaje uvádíme v níže uvedené tabulce jen pro představu.
14
rozhovor
PŘEDNÁŠKA
Pavla Béma na VŠE Ve čtvrtek 1. března přijel na pozvání sdružení Ekonom a časopisu Economix na VŠE přednášet pražský primátor MUDr. Pavel Bém. Tématem přednášky byl význam hlavního města Prahy v rámci Evropy. Primátor nejprve uvedl, že Praha plní úlohu metropole již 1100 let. Stručně připomněl historii města, jeho kulturní tradice a vývoj od Přemyslovců až po dnešek. V současné době patří Praze druhé místo v žebříčku nejvyhledávanějších metropolí světa, a to dokonce s nejvyšším relativním růstem. Kromě jiného je Praha 12. nejbohatším regionem Evropské unie, což s sebou nese i fakt, že Praha z fondů EU může čerpat jen velmi málo peněz, a stává se tak donátorem Unie. V rámci České republiky se Praha podílí na HDP více než čtvrtinou, a tím je také výrazným přispěvatelem do státního rozpočtu. Atraktivním tématem byly olympijské hry. Pavel Bém zdůraznil, že stoupencem myšlenky OH v Praze a ČR je z čistě racionálních ekonomických důvodů, jakým je například zvýšený růst HDP. Dále uvedl, že z olympijské vesničky by po skončení OH mohl vzniknout kampus. Poté již na řadu přišly nejrůznější ekonomické statistiky porovnávající Prahu s Českem i EU. Primátor Bém řekl, že u investorů
Praha vzbuzuje obrovský zájem a že naše hlavní město je velice často voleno jako regionální sídlo pro velké mezinárodní společnosti. Pražský primátor očekává, že evropský navigační systém Galileo bude mít sídlo v Praze. Dalším velkým tématem byla doprava. Podle Pavla Béma je v tomto směru Praha unikátní hned v několika ohledech. MHD přepraví 53 % celkového dopravního objemu, což jinde nemá obdoby. Dalším unikátem jsou výdaje rozpočtu magistrátu na dopravu ve výši 35 % celkových výdajů. Dotace pražské dopravě také kryjí 75 % nákladů MHD, prodané jízdní doklady kryjí náklady pouze z 25 %. V závěru se primátor věnoval problému kriminality. Řekl, že Praha patří mezi nejbezpečnější metropole na světě, co se týče násilných trestných činů. Naopak, velkým problémem jsou drobné krádeže kapsářů. Z tohoto důvodu se magistrát rozhodl investovat do zařízení, které automaticky vyhodnotí podezřelé chování na základě záběrů z kamer. Nakonec Pavel Bém řekl, že přeceňovat vliv politiků na rozvoj Prahy a její postavení ve světě by bylo bláhové. Podle něho se z Prahy během posledních sedmnácti let stalo živé a prosperující město díky neviditelné ruce trhu.
economix
– 2 / 2007
„Neviditelná ruka trhu by měla být tématem pravicových politiků!“ Pane primátore, na konci března odjíždíte ke svému vysněnému výstupu na Mount Everest. Nepřipravoval jste na to veřejnost už předvolebními plakáty s nápisem „Pavel Bém – primátor a horolezec“? Touto otázkou jste mě pobavili. Ale vážně, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo použít předvolební plakáty jako avízo na chystaný horolezecký výstup. Heslem, o kterém mluvíte, jsem chtěl veřejnosti připomenout, že nežiji striktně politikou, ale mám také koníčky, díky kterým mám možnost vnímat svět s potřebným odstupem či nadhledem. Navíc si myslím, že si má cesta na Everest nezaslouží tolik mediální pozornosti.
Jaký je váš největší dosavadní horolezecký triumf? Lezu už 25 let a mám hodně výstupů za sebou: nejvyšší vrcholky Pamíru, Austrálie a Oceánie, Severní Ameriky, Afriky, peruánských And, těžké stěny Alp, Vysokých Tater, Kavkazu. Všech si cením. Kde vás můžeme vidět trénovat? Myslím, že mě trénovat asi neuvidíte, jedině kdybyste si hodně přivstali. Začínám totiž obvykle v pět hodin ráno. Běhám, jdu do posilovny, na cvičnou skalku. Jsem extrémně pracovně vytížený a jinak to nejde. Do kterých skal v Česku jezdíte? V Česku je spousta krásných míst k lezení, nejraději mám pís-
kovcové skály v Českém ráji. Ale i přímo v Praze máme nádherné skalní útvary v Divoké Šárce, necelých 15 minut od centra města. Svoji přednášku na VŠE jste zakončil zmínkou o neviditelné ruce trhu. To není populární téma pravicových politiků, jako by se toho pojmu báli. Patříte k obhájcům myšlenky neviditelné ruky i před neekonomickým publikem? Řekl bych, že neviditelná ruka trhu by naopak měla být tématem pravicových politiků, tedy zejména těch, kteří pravici chápou jako víru v jednotlivce spíše, než ve stát a ve svobodný trh spíše, než v úřední regulaci. Pro mě je neviditelná ruka trhu, tak jak ji poprvé definoval Adam Smith
ve svém Bohatství národů, naprosto přirozenou součástí pravicové politiky a jsem přesvědčen o tom, že i neekonomické publikum je ze své životní zkušenosti schopno pochopit, že spontánní působení tržních sil je základem bohatství každé společnosti. V médiích jste prezentován jako vášnivý obhájce olympiády v Praze, sám však říkáte, že to tak není. Kde se ten obraz vzal? Nechci hodnotit mediální interpretace mých vyjádření. K olympiádě říkám stále to samé: je to velká výzva pro Prahu i Českou republiku, ale je nutné k ní přistupovat s chladnou hlavou. Tedy, mít k dispozici závěry mnoha studií, analýz,
15
vají využitím objektů po olympiádě. Další analýzy se ještě zpracovávají. Počítá se v té bilanci s náklady, které by byly vynaloženy tak jako tak? V některých případech to musí být těžké oddělit. Uvedu jedno číslo – 622 miliard korun. Jde o celkové náklady, z nichž 135 miliard, jak jsem říkal, pokrývá samotná organizace her a zbytek, 487 miliard, představuje investice do modernizace dopravní infrastruktury celé ČR, městských okruhů, železničních spojů, telekomunikační infrastruktury a potřebné dálniční sítě. Tyto investice státu a krajů musíme v nejbližších 10 letech investovat bez ohledu na olympiádu, protože jinak zůstaneme nenapravitelně pozadu v porovnání s jinými zeměmi. Navíc projekt velikosti olympijských her je
mimořádným stimulem pro růst ekonomiky, což naposledy prokázalo Řecko. Zmínil jste možnost využití sportovních areálů i po olympiádě. Můžete dát nějaký příklad? Dobrým příkladem je právě Veletržní areál v Letňanech, kde by mohl být umístěn hlavní ceremoniální stadion. Navržené řešení počítá s multifunkčním využitím – veletržním, kulturním i sportovním. Ve vybudované městské aréně by se konaly velké „open-air“ kulturní a společenské akce, pro které zatím v Praze prostor není, veletržní areál by sloužil kongresové turistice atd. Olympijská vesnice se může proměnit v moderní univerzitní kampus s vysokoškolským zázemím a kolejemi, kterých se v Praze zoufale nedostává, z mediální vesnice se stanou cenově
dostupné byty pro mladé rodiny s dětmi atd. Dalším příkladem je i nový plavecký areál, o jehož výstavbě se uvažuje na Maninách a který Pražané už dlouhou dobu potřebují, i bez olympiády. Důležitá bude při olympiádě (a nejen při ní) doprava. Na přednášce jste mluvil o neobvykle vysokých nákladech při dotování Dopravního podniku. Může v budoucnu (případně kdy) dojít alespoň k částečné privatizaci MHD v Praze? Jak by vypadala? Dopravní podnik už prošel částečnou a ještě doplním úspěšnou privatizací. V současné době prochází na základě personálního auditu razantním zeštíhlením. Také probíhá ekonomický audit, který ukáže, jestli by byla další privatizace výhodná. Na závěr se obvykle ptáme, kde se člověk vidí tak v roce 2020. Vás se ale zeptám, kde se vidíte v roce 2011? Budete se asi divit, ale nevím. Nepřemýšlím o tak vzdálené budoucnosti, soustředím se na dnešek, na současnou práci primátora, která mě čeká do roku 2010. Co bude pak, neřeším, ale byl bych rád, kdyby byla Praha v roce 2011 ještě modernějším a pro život příjemnějším městem, než je teď. Miroslav Cvrček
– 2 / 2007
odborných diskusí a teprve na jejich základě se kvalifikovaně rozhodnout. Zatím se jasně ukazuje, že uspořádání her je reálné a ekonomicky se vyplatí. Za jakých podmínek jste pro OH? A jak tedy vycházejí studie, které si Praha dala udělat? Jsem pro uspořádání letních olympijských her za předpokladu, že budou splněny tři následující podmínky: a) hry musí být ziskové, b) musí být komorní a 3) zapojí se do nich nejen Praha, ale i regiony. Co se týká studií, ekonomická a marketingová analýza od společnosti Pricewaterhouse Coopers potvrdila reálnost uspořádání, dále navrhla konkrétní řešení výstavby a rekonstrukce potřebných sportovních, dopravních a ubytovacích zařízení a vyčíslila náklady her na 135 miliard korun s tím, že by měly být ziskové. Na konci minulého a začátku letošního roku byly navíc dokončeny základní urbanistické studie nejvýznamnějších olympijských staveb. Jde o studii využitelnosti Veletržního areálu v Letňanech pro potřeby olympijských her, urbanistickou studii zabývající se umístěním olympijské a mediální vesnice a nového plaveckého areálu. Všechny se také detailně zabý-
economix
rozhovor
16
mladí a úspěšní
Jan Jedlička: Euro v roce 2013 Absolvent VŠE Jan Jedlička byl jedním z hostů semináře Mladých konzervativců na VŠE s názvem „ČR – čistý plátce EU?“ Zajímá se o Evropskou unii a jako analytik v Kanceláři pro EU České spořitelny se jí také zabývá pracovně. Nejen o EU, o euru a politice jsme se bavili v rozhovoru pro Economix. Na ekonomce jste vystudoval finance. Jaký máte pocit z toho, jak vás škola připravila? Jednotlivé obory a fakulty se dost lišily. Já jsem byl na financích na první fakultě, jako vedlejší specializaci jsem měl podnik. Profesoři na fakultě mi přišli erudovaní, na úrovni. Myslím, že mě škola připravila dobře, hlavně mě naučila ekonomicky, finančně přemýšlet. Nejde o to, něco se nabiflovat, ale naučit se uvažovat správným směrem a umět zacházet s informacemi. Byl jsem spokojen.
fondu. Snažíme se vyhodnotit možnosti podpor z EU a předat informace našim klientům, zejména malým a středním podnikům anebo do komunální sféry. Pomáháme jim, aby na tyto dotace také dosáhli. Druhou hlavní oblastí našeho zájmu je euro. Čím více se blížíme vstupu do eurozóny, tím více podnikatele zajímá, co jim to přinese, jaké budou pozitivní i negativní dopady. Snažíme se klientům předat tyto informace. Prozraďte svůj osobní názor na euro. Já jsem víceméně eurooptimista, jsem rád, že jsme vstoupili do EU. Domnívám se, že to přineslo více, než kolik to stálo. Myslím si, že
Po absolvování jste mimo jiné pracoval jako redaktor v časopise Ekonom. Byl jsem tam asi deset měsíců. Pracoval jsem jako editor rubriky Peníze a finanční trhy. Měl jsem tým pěti lidí. Psal jste někdy předtím? Málo. Předtím jsem pracoval ve společnosti Conseq finance. S Ekonomem jsem v té době začal spolupracovat a pak jsem tam i nastoupil.
economix
– 2 / 2007
Jak jste se dostal z Ekonomu do České spořitelny? Můj bývalý šéf v Consequ, pan Petr Zahradník, do spořitelny nastoupil. Já jsem zjistil, že novinářská profese mě úplně nenaplňuje, že bych chtěl spíše něco analyzovat a vytvářet, a ne pouze popisovat, co dělá někdo jiný. Nakonec jsem dostal nabídku, abych šel do spořitelny, a přijal ji. Nastoupil jste přímo do oddělení EU office? Přímo tam. Tohle oddělení zakládal Petr Zahradník, teď jsme v něm celkem tři. Můžete přiblížit úlohu této kanceláře v rámci České spořitelny? Naším úkolem je sledovat události, které se odehrávají na úrovni EU, zejména ty, které mají dopad na banku a významné skupiny našich klientů. Tyto události monitorujeme, analyzujeme, vyhodnocujeme. Takové hlavní nosné téma je, že sledujeme různé podpůrné nástroje typu strukturálních fondů, kohezního
projekt společné měny euro není špatný. Jsou tam výhody i nevýhody. Kdybychom vstoupili do eurozóny již k 1. lednu 2007, pravděpodobně by pořád převažovaly nevýhody. Mezi nevýhody počítám zejména ztrátu autonomní měnové politiky, koruna by nemohla oslabovat a posilovat, ČNB by nemohla určovat krátkodobé úrokové sazby. Tyto nevýhody by převýšily výhody, například eliminaci kurzového rizika pro podnikatele. Myslím si, že čím více budeme konvergovat k průměru EU, čím více budeme podobnější ekonomicky, tím více budou převažovat přínosy. Do budoucna proto přijetí eura smysl má. Ale skutečně je potřeba načasovat ten krok z hlediska ekonomických zájmů. Rozhodně ne pořádat politické dostihy typu: Slováci tam jsou, tak tam musíme být taky. Který termín vstupu do eurozóny je podle vás nejvhodnější? Kolegové z analýzy finančních trhů pod vedením hlavního ekonoma Viktora Kotlána se domnívají, že by to mohl být rok 2013. S tím souhlasím.
Setkáváte se v České spořitelně s absolventy VŠE? Ano, je jich tu hodně, ale nejen z ekonomky. Jsou tu lidé z ČZU i z ČVUT. Ale převažují ti z VŠE. Vidíte rozdíl mezi absolventy VŠE a jiných škol? Když má někdo obecnější školu, tak je to znát. Lidé ze zemědělky, z techniky, kteří absolvují jen nějaký ekonomický kurz, nemají ten správný background. Ekonomku bych pochválil, je znát rozdíl. Ovlivňuje nějak současná politická situace vaši práci nebo čerpání prostředků z fondů EU (rozhovor probíhal v den, kdy se hlasovalo o druhé Topolánkově vládě)? Z hlediska strukturálních fondů částečně ovlivňuje, protože EU plánuje na sedmileté období. Jedno období právě skončilo a letos začíná nové, takže se všechny operační programy musí znovu napsat, znovu připravit, musí projít Evropskou komisí a pak se teprve čerpá. V druhé polovině loňského roku, kdy tady byla silná politická nejistota, ministři neměli silný mandát, aby tlačili na úředníky a dělali v programech nějaká radikální rozhodnutí. Tak naběhlo zpoždění. Ani jeden operační program nebyl schválen Evropskou komisí. Z hlediska eura by spousta podnikatelů uvítala, aby vláda dala jasnou kotvu, jestli to bude rok 2012, 2013, nebo 2014. Podnikatelé nejedou z roku na rok, mají dlouhodobé plány, chtějí vědět, kdy mají přizpůsobit svoje informační systémy, kdy se jim uzavře kurzové riziko. Můžete nějak ovlivnit politiku EU? Nepatrně. Politiku EU ani nemáme ambici ovlivňovat. Příležitostně plníme konzultační úlohu vůči české vládě. V roce 2005 za vicepremiéra Jahna vznikl dokument Strategie hospodářského růstu, který měl definovat rozvojové možnosti ČR. Na jeho přípravě jsem se já a zejména Petr Zahradník poměrně aktivně účastnili. Takže takhle něco ovlivnit můžeme. Spolupracovali jsme i s ministerstvem pro místní rozvoj, když stál v jeho čele pan ministr Gandalovič. Přímo pro Evropskou komisi jsme nic nedělali. Vraťme se ještě ke Strategii hospodářského růstu. Byl to výchozí materiál pro tvorbu Národního rozvojového plánu plnění Lisabonské strategie. Jaký je váš názor na „Lisabon“? Není to jen jakýsi nereálný politický manifest? V původní Lisabonské strategii šlo o to, že do roku 2010 Evropská unie z hlediska konkurenceschopnosti musí překonat USA. Pak to bylo revidováno: bude stačit zlepšit se a zvýšit konkurenceschopnost. Každý větší
17
mladí a úspěšní
Myslíte, že je to nutné řídit centrálně? Pravděpodobně ano. I v České republice, než jsme vstoupili do EU, existovaly podpory na to, aby investoři chodili na Mostecko, kde je 20% míra nezaměstnanosti, aby Hyundai šel do Nošovic, a ne do Prahy a okolí. Podpora regionů, které se z toho samy nevyhrabou, pokud se nenastaví podmínky tak, aby pro investory bylo výhodné chodit na Mostecko, Chomutovsko a regiony na severní Moravě, je dobrá. A strukturální fondy nejsou o ničem jiném. V oblastech, kde je 20 % nezaměstnaných horníků, je dobré, aby se rekvalifikovali, postavily se tam dálnice a byli přilákáni noví zaměstnavatelé apod. Další věc je, aby se stavěly čističky odpadních vod, rekultivovaly skládky... Setkáváme se ale i s příklady projektů, kdy jsou milióny korun utraceny na „školení“ několika málo lidí (například proti diskriminaci v práci). Já jsem pro, aby podpora plnila cíle regionální politiky, aby směřovala do zaostalých regionů, které jsou zaostalé z objektivních důvodů. Já mám část příbuzenstva v severních Čechách a tamější vysoká nezaměstnanost není o tom, že by ti lidé byli líní. Tam mají často pouze dvě možnosti. Buďto budou nezaměstnaní, nebo přijmou špatnou, nekvalifikovanou práci. Část kvalifikovaných lidí pak utíká do Prahy. Podle mě nemá smysl, aby tihle lidé odcházeli pryč a zbytek tam žil na sociálních dávkách. Podle mě má smysl podpořit
Jak si stojíme v čerpání prostředků z těchto fondů v rámci EU? Podle žebříčků do poloviny roku 2006 jsme byli mezi horšími. Což není dáno nějakými přehnanými pravidly z Bruselu, ale tím, že si naši úředníci často vymýšlejí ještě spoustu dalších papírů. Peníze tečou skrz operační
Například energetický projekt „elektřina s vůní dřeva“. Truhlářská firma si pořídila stroj, který spaluje dříve nevyužívaný odpad ze zpracovaného dřeva, a tak vyrábí současně elektřinu a teplo. Říkal jste, že hlavním přínosem evropských fondů je vytváření infrastruktury i v méně rozvinutých regionech. Co se toho týče, panuje všeobecná shoda. Ale co tyto přímé podpory podnikatelům? Nemyslíte si, že to způsobuje distorze na trhu? Ano, máte svým způsobem pravdu. Pokud jsou dva podniky, které dělají totéž, a oba zažádají o dotaci a komise vybere jednoho, tak to je distorze. Hlavní je nastavení priorit operačních programů. Když budeme dávat peníze na vybudování větších výrobních kapacit a tím si jeden podnikatel na úkor ostatních zvýší svůj podíl na trhu, tak to je přístup, který mi nepřipadá úplně nejchytřejší. Jiný přístup je podporovat obecně podniky při spolupráci s vysokými školami v oblasti vědy a výzkumu. Z opačného pohledu: ať vědci nedělají vědu jen pro to, aby se mohli pochlubit citací v odborném časopise, ale ať je jejich vědecká práce aplikovaná. Pokud se malý podnikatel rozmýšlí, zda má investovat do výzkumu a čekat, zda to bude mít výsledek nebo ne, tak má smysl ho popostrčit. Pokud to bude realizovat s nějakou podporou, tak si myslím, že to není úplně nesmyslný postup. Co vás na vaší práci baví? Že se pořád něco učím. Evropská unie představuje velmi mnoho informací týkajících se spousty témat, což musím vstřebat. Tyto informace se navíc pořád nějak vyvíjejí.
programy, každý ten program řídí nějaké ministerstvo. Často platilo, že když jste chtěl žádat z operačních programů jednoho a druhého ministerstva na podobnou věc, tak na všechno byly absolutně jiné formuláře, absolutně jiné brožury, které jste si musel nastudovat. Ta brožura je třeba 150stránková a psána tím hrozným úřednickým jazykem. To je neschopnost české veřejné správy dohodnout se na jednoduchých pravidlech. Nicméně druhá polovina loňského roku byla údajně ve znamení velkého finiše a stačila se vyčerpat velká část peněz. Máte rovněž problémy s těmito nečitelnými dokumenty? My s tím máme zkušenosti, tak se tím prokousáváme lépe. Ale smyslem je, aby tomu rozuměl starosta malé obce, která chce vybudovat čističku, rekonstruovat silnici a podobně. Naši klienti se v tom ale ne vždy orientují. Můžete dát nějaký konkrétní příklad projektu, který ČS pomohla klientům získat?
Musel jste mít při působení v Ekonomu větší přehled? Tam se nešlo tolik do hloubky. Musel jsem mít přehled o hodně věcech, ale na laické úrovni. Když si to promítnu, tak v Ekonomu měla ekonomické vzdělání menšina redaktorů. Jaké je pracovní prostředí v ČS? I když jsme velká organizace s deseti tisíci zaměstnanci, lidé ve vedení nejsou žádní nedostižní bohové, jsou to lidé, se kterými můžete normálně komunikovat. Máte pocit, že vás respektují, že si cení práce všech zaměstnanců. Je ve firmě preferován konkrétní sport? Žádný centrálně, ale je tu plno útvarů, které na výjezdních zasedáních sportují. My taky, přes den se schůzuje, večer se jde třeba na bowling. Závěrečná otázka: Kde se vidíte v roce 2020? 2020? To bude za třináct let, to mi bude pětačtyřicet. Tak v důchodu se ještě nevidím. Mně se ve spořitelně líbí, takže možná budu tady. Miroslav Cvrček
– 2 / 2007
Jaké jsou fondy EU z pohledu ekonoma: je to dobrá věc, nebo je to jen přerozdělování navíc? Je to přerozdělování. Ale fondy jsou nástrojem přerozdělovací regionální politiky. A ta říká, že se bude podporovat meziregionální solidarita. Jejím cílem je, aby celé území Evropské unie rostlo vyváženě. Aby tady nebyly extrémně chudé regiony, odkud lidé budou utíkat, kde firmy budou krachovat, a aby na druhé straně nebyly superbohaté regiony, v nichž zase obyvatelstvo bude nadměrně přibývat, protože v důsledku toho mohou vznikat problémy s dopravou či životním prostředím. Smyslem je vyvážený růst...
zde investice, aby se stavěly nové výrobní kapacity a lidi se rekvalifikovali. Takto já chápu regionální politiku. Řada těch příkladů je hloupých, jak jste říkal, ale není to chyba EU, za to můžou spíše úředníci na ministerstvech, kteří vytvoří hodnotící komisi a ta schvaluje konkrétní projekty. A když tam nějaký hloupý projekt projde, tak z Bruselu už se na to nedosáhne. EU jen schválí prioritní oblasti, konkrétní projekty se schvalují na ministerstvech.
economix
podnik má rozvojové plány, cíle, kterých chce dosáhnout, a způsoby, jak jich chce dosáhnout. Proto mně nepřijde úplně hloupé, když si podobné rozvojové cíle vytkne instituce mnohonásobně větší, jako je stát nebo mezinárodní společenství. Je ale důležité, aby nezůstaly jenom na papíře a aby si je jak jednotlivé členské státy, tak i subjekty v rámci států osvojily a realizovaly, jinak to zůstane slohové cvičení. Myslím si, že když někdo řekne, že budeme investovat více peněz do vědy a výzkumu či zvýšíme zaměstnanost, a dá tam nějakou hranici, tak to není úplně bezcenné. Ale jde o to, jak to pojmou jednotliví realizátoři na nižších úrovních, zda to nebudou ignorovat.
18
na baru s...
Gábou Al Dhábbou S mladou sympatickou zpěvačkou, jejíž první album bylo kritikou přijato velmi pozitivně, jsem si popovídal o její dosavadní kariéře, o studiu a o muzice, kterou se obklopuje. Nejčastější slovo objevující se v písničkách je slovo láska. Překvapuje Tě to? Nepřekvapuje. V hektické a vystresované současnosti si většina lidí ráda poslechne uklidňující pozitivně naladěné písničky. A nejde jen o slovo láska – naší scéně naprosto jasně vládnou hezké, klidné až pohádkové melodie – což je pravděpodobně pozůstatek dlouhých let degenerace lidí ko-
munismem, kdy se tu nic jiného nehrálo. Co se týče nás jako kapely – láskování a pohádky v muzice se nám trošku příčí už z poslechu, takže při vlastní tvorbě se tomu podvědomě vyhýbáme. První „Tvou jinou“ zkušeností bylo v patnácti letech recitálové zpívání s klavírem. Lidé jedli, pili, více je nezajímalo. Jakou máš „jinou“ zkušenost z poslední doby? Musím se přiznat, že v poslední době jsou to zkušenosti jen pozitivního slova smyslu. Jsem stoprocentně přesvědčená o kapele, jejíž jsem součástí, o charakteru muziky, kterou děláme, i o cestě, kterou se
ubíráme. Zkouška od zkoušky přináší nové písničky a větší sehranost kapely jako celku, koncert od koncertu zažíváme na pódiu i v propojení se sálem víc a víc bezprostředních hudebních i nehudebních zážitků a když za námi po akci přijde partička naprosto našlápnutá z koncertu s díkem za super večer, odjíždíme s výtečným pocitem prožitku natěšeni na další koncert. To se s hraním pro kravaťáky na nóbl akcích srovnat nedá. ☺ proto se takovým akcím vyhýbáme. Nebála ses, že po Superstar bude víc jiných zkušeností? Nejsem předvídavý typ ani se o to nesnažím. Beru věci, jak přichází, a vyrovnávám se s nimi ve chvíli, kdy jsou aktuální. Co mi SS může přinést nebo vzít, jsem před ani v průběhu soutěže neřešila. Hlavní problém, se kterým se teď ve spojitosti se SS potýkám je ten, že z jakéhosi důvodu mě mají všichni zafixovanou jako popovou Gábu. Vzhledem k tomu, že hrajeme punk rock, bývají pak lidé na koncertě trošku překvapeni… ☺ Nehodlám strhávat nálepku SS, spíš bych se potřebovala zbavit té popové.
economix
– 2 / 2007
Od sedmnácti do devatenácti jsi psala vlastní písničky. O čem byly, o lásce? Když se ohlídnu zpátky, pravdou je, že jsem začínala klidnějšími, pohádkovějšími motivy. Postupně jsem ale našla zálibu v textech ironických a dvojsmyslných, přičemž už zmíněnému láskování se trochu podvědomě vyhýbám. Každopádně pro textování se nechávám inspirovat každodenním životem. Studenty VŠE asi bude zajímat, jestli jsi někdy chtěla jít na vysokou školu? Určitě chtěla. Vždycky jsem uvažovala nad psychologií. Jsem přesvědčena o tom, že je důležité, aby se člověk v životě rozvíjel, čemuž je po maturitě VŠ nejbližším prostředkem. Ze mě se za posledních pár let stalo individuum naprosto zabředlé v muzice – a to nejen vlastním hraním, ale i současnou prací, která se točí kolem dramaturgie a produkce klubu RETRO MUSIC HALL. Je to činnost, která rozšiřuje mé obzory hudební i vědomostní, takže je pro mě perfektní příležitostí rozvíjet a seberealizovat se i jiným způsobem ve světě muziky. Proto v nejbližší době dokončení studia neplánuju. ALE! Nezavrhuju to definitivně.
19
Je nějaký rozdíl mezi vysokoškolákem a nevysokoškolákem? Nesrovnávala bych to takhle souhrnně. I nevysokoškolák může ve svém okruhu zájmu nabýt ‚vysokoškolských‘ vědomostí individuálním přísunem informací. Myslím, že nakonec člověka stejně nejvíc naučí praxe. Tvé album bylo velmi dobře přijato? Docela příjemné překvápko, ne? Jako nováčkovskou autorku mě rozhodně potěšilo, že byla deska mezi kritiky dobře přijata. Na druhou stranu z prodejnosti vyplývá, že mezi lidi se moc nedostala. Za debutem si stojím, ale současně dodávám, že od jeho vydání se hodně změnilo. Contra Factum bylo sólovým, stylově alternativním projektem. Před rokem jsem se poznala se svou současnou kapelou – z Gáby je kapela Gába & Defacto, stylově jsme přitvrdili a průběžně připravujeme nový repertoár na společnou desku, která bude k vydání letos na podzim. Každý měsíc máš jeden koncert? Stačí to tak? Chtěla bys koncertovat víc? Jasně že nestačí! ☺ Ale ve své podstatě začínáme a musíme si v téhle branži vyšlapat vlastní cestičku.
Zúžila jsi kapelu? Proč? Uchýlili jsme se ke stylu, ve kterém by klávesy nenašly plnohodnotné uplatnění.
Jsi Češka narozená v Praze, ale málokdo by tomu věřil, že? No, jsem trošku ‚pouliční směska‘. ☺
Pamatuju se na vystoupení v Superstar... v jednom kole jsi působila jako skvělá šansonová zpěvačka. Co bys dělala, kdyby ses narodila před 150 lety? Byla bys barovou zpěvačkou? Děkuju. K šansonům jsem měla, mám a vždycky budu mít blízko. Vystoupení barových zpěvaček v dané době měla obrovské kouzlo a atmosféru. Určitě bych si to ráda prožila.
Prý jsi se jmenovala Sýkorová, ale jako plnoletá ses vrátila ke jménu Al-Dhába. To zní líp, než Sýkorová, nemyslíš? V té době mi Sýkorová znělo blbě hlavně proto, že patřilo člověku, se kterým jsem nechtěla mít nadále nic společného.
Nezní Ti slovo showbyznys trochu pejorativně? Na koho se svou muzikou míříš? Má vůbec skladatel mít svou cílovou skupinu? Vlastně ani nevím, jak bych slovo showbyznys definovala. Možná showbyznys = parazit škodící čistému potenciálu muziky. Cíleně na nikoho nemíříme. Děláme muziku tak, jak to baví nás. Nechceme se nikomu vnucovat. Záleží na lidech, jestli se jim to líbí nebo ne. Každý má jiný vkus bez ohledu na věk, vzdělání, víru nebo já nevím na co všechno. Jak často Tě lidi na moderování objednávají? Není to časté. Moderování mě baví, ale není to pro mě stěžejní.
GÁBA AL DHÁBBA (20): Už v 16 letech vystupovala v Lucerně. Působila jako vokalistka skupiny Queen Revival, vokalistka skupiny Citron, sólistka plesového orchestru. Jejím idolem a interpretem, kterého si ráda poslechne je např. Shirley Bassey, No Doubt, Queen, Dusty Springfield. Její zájmy se točí také především kolem muziky – hra na
Jak často Tě uhání bulvár? Jaký nesmysl se o Tobě napsal? Vzhledem k tomu, že žiju jako normální člověk, nemám potřebu zviditelňovat se svým soukromím, tak ho ani nikomu necpu a bulvár muzika nezajímá – nemám s ním žádný problém. V době SS vyšla spousta nesmyslů, ale to je spíš k zasmání. Kdyby se tím měl člověk víc zabývat, asi by mu z toho hráblo. Vzkaz studentům VŠE? Všechny Vás zvu na RETROFEST 28. 3. 2007 v RETRO MUSIC HALL na náměstí Míru. S naší kapelou na akci vystoupí také Vilém Čok & ByPass a Eddie Stoilow a my všichni Vás tam moooc rádi uvidíme a ještě radši s Vámi řádně zapaříme!!! Jinak… Po letošní depresivní skorozimě Vám přeju krásné, teplé a pozitivní jaro a hodně dobrý muziky! Jiří Zábranský
piáno a na kytaru. Své jméno má Gába po otci, který je z Jemenu, dříve vystupovala pod příjmením Sýkorová. Ale ve svých osmnácti se svobodně rozhodla k navrácení svého původního jména. Zúčastnila se soutěže Česko hledá Superstar II a následně natočila výborné album Contra Factum. V současnosti pracuje jako produkční v klubu Retro.
– 2 / 2007
CO BYS CHTĚLA S TUDOVAT?
economix
na baru s...
20
recenze
LET IT ROLL
PartyList 3. 4. 2007 – N2N – PREZENTACE KANADY FACE2FACE 3. 4. 2007 – NIKOLAJKA.com – 1.all uni students night SAFARI CLUB – Hradec Králové 10. 4. 2007 – N2N – NOVÝ ZÉLAND EXIT 10. 4. 2007 – Koncert FAITHLESS T-MOBILE ARÉNA 11. 4. 2007 – NIKOLAJKA.com – Dj Jakub Mildner, Tazz, Cortezz EL MAGICO 13. 4. 2007 – LET IT ROLL KLUB ABATON 17. 4. 2007 – N2N – BELGICKÁ PARTY RADOST FX 19. 4. 2007 – Koncert MEDELA 2007 – Skyline, Lenka Dusilová, Madfinger a další RETRO MUSIC HALL 22. 4. 2007 – KOSHEEN KLUB ROXY 25. 4. 2007 – NIKOLAJKA.com EXIT
13. 4. Praha – klub Abaton, Na košince 8 14. 4. Olomouc – Envelopa, U-klub www.letitroll.cz, www.ytp.cz TAK SCHVÁLNĚ, JAK S TRÁVÍTE PÁTEK 13. DUBNA? Měli bychom pro vás jeden tip – nedejte na pověry a běžte si zatančit na Let it Roll. Klubovka zaměřená na to nejlepší z drum’n’bass a reggae ani tentokrát nezklame. Z Anglie přijede zahrát jeden z otců drum’n’bass Shy FX. Prosadil se už v roce 1994 se svým velkým‘ reggaejungle hitem Original Nuttah. Od té doby založil několik labelů, vydal nespočet desek a stal se jedním z nejrespektovanějších dnb DJs. V současnosti šéfuje vydavatelství Digital Soundboy, které v roce 2005 založil. Jedním z jeho objevů je Benny Page, který s ním v současnosti objíždí svět a vy ho můžete uslyšet právě na Let it Roll a to hned dvakrát – v pátek 13. 4. v Pražském klubu Abaton a v sobotu 14. 4. v Olomouci, kde zahrají v klubu Envelopa. Na drum’n’bassové stagi je doplní německý projekt Jungle Lion Sound aka D.I.S. & Base, čeští DJs Deadly Viperz, Suki, Pixie, Wash, Rich, Basstien, Shede a na reggae stagi vystoupí francouzský Touster Damalistic, čeští Roccaflex crew, Brokka, Waddup!, Shin a Coltcharam. V Olomouci se navíc můžete těšit na party hned na dvou místech najednou, hrát se bude v klubu Envelopa a U-klubu. Podrobnější informace včetně audio ukázek, line-upu a soutěží naleznete na www.letitroll.cz a ytp.cz Pavel Nádvorník
Recenze filmu Tenkrát na západě (ONCE UPON A TIME IN THE WES T) Dlouho jsem přemýšlela, který film vybrat. Recenze na současné filmy v kinech jsou všude. Nakonec nabídnu pohled na nesmrtelnou westernovou klasiku, kterou určitě ještě mnoho lidí nevidělo – a musím dodat: bohužel. Navíc mi k tomu nahrál i letošní Oscar za celoživotní přínos, který získal skladatel Ennio Morricone.
economix
– 2 / 2007
Film je dlouhý necelé tři hodiny, ale tento čas utíká neuvěřitelně rychle. Říká se, že scénář měl něco přes třicet stránek. Jak je pak možná taková délka filmu? V tom právě tkví ta geniali-
ta, s jakou je film natočen. Před režisérem Sergiem Leonem smekám klobouk a samozřejmě také před herci. Děj začíná na pustém nádraží, na němž trojice chlapíků čeká na vlak, z něhož má vystoupit muž s přezdívkou Harmonika (Charles Bronson), aby vyřídili jisté účty. Ty tři chlapíky poslal pistolník Frank (Henry Fonda). Samozřejmě dojde k přestřelce a Harmonika přežije. Během této doby Frank vyvražďuje celou rodinu McBainovu, ale je tu zádrhel. Pan McBaine se tajně oženil a během jeho pohřbu přijíždí jeho krásná žena Jill (Claudia Cardinalová). Celý film je naplněný napínavou atmosférou a jednotlivé postavy se promíchávají, aby vyřešily
resty z minulosti i problémy přítomnosti. Nemohu zapomenout ani na postavu Čejena (Jason Robards), původně obviněného z vraždy rodiny McBainovy, přidávající jistou dávku vtipu. Ve filmu je důležité vnímání pocitů herců a hudby a v tom je krása. Nevadí, že minutu nikdo nemluví. Tváře herců a jejich postoj vysvětlí vše. Grády přidává úžasná hudba právě zmiňovaného Ennia Morriconeho. Každá postava má svůj typ hudby. Melodie vás samy vtáhnou do děje a nechají vás prožít danou situaci naplno. Tenkrát na západě je perla kinematografie a spousta filmařů se jí inspiruje dodnes. Pavlína Máčalová
Recenzia knihy PATRICK SUSKIND – PARFÉM – PRÍBEH VRAHA Toto dielo je v súčasnosti možno známejšie vo svojej fil- že ako prísady do tohto parfému slúžia vône mladých dievčat, ktoré movej podobe, ale vzhľadom k jeho metaforičnosti kniž- musí pred extrahovaním usmrtiť. Jean-Baptiste sa však v návale túžby vytvoriť niečo, čo dosiaľ nikto nevytvoril, nezastaví pred nijakou prená predloha poskytuje silnejší emocionálny zážitok. kážkou… Toto silne metaforické dielo navodzuje atmosféru páchnuJean-Baptiste Grenouille sa narodil za zvláštnych okolností na pa- ceho Paríža, ale zároveň nás pozýva do sveta krásnych vôní. Čitateľ rížskom trhu v roku 1738. Jeho citová vyprahnutosť bola bohato vy- nadobúda pocit, že cíti všetky pachy, ktoré cíti hlavná postava, a nakompenzovaná citlivosťou čuchu. Cítil vône, o ktorých bežný smrteľ- priek zdeseniu z hrozných činov a takmer až hororovej atmosféry sa ník nemá ani poňatia. Stáva sa parfumérskym učňom, aby mohol splniť dokáže vcítiť do Jean-Baptistovej zvrátenej mysle. Uvedomí si, že túžsvoju jedinú životnú túžbu – vytvoriť vôňu, ktorá ho spraví nadpozem- ba zanechať po sebe dielo môže byť silnejšia ako túžba po živote. Anna Kmeťová sky príťažlivým a zbožňovania hodným. Jediný háčik spočíva v tom,
21
r uu bl tr ui k k ra Divadlo
Divadelní (p)ohledy Mimopražské muzikály v Praze tvůrců Petra Ulrycha a Stanislava Moši na motivy Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka inspirovaný vzrušivým vlivem civilizace 20. století a koexistence rozdílných národností. Muzikál je komponován jako balada s živým hudebním doprovodem skupiny Javory obohaceným o obsazení klezmerské kapely charakteristické pro židovskou lidovou hudebnost. Zpestřením pak jsou také filmové dotáčky Dalibora Čermáka.
27. 3.–1. 4. 2007 KOLOČAVA Nikola Šuhaj loupežník, krásná Eržika a české čacké četnictvo, to vše se skrývá pod názvem Koločava. Původní český muzikál
29. 5.–3. 6. 2007 OLIVER Jaké to je, být malý, chudý, bez rodičů a ještě se dostat do londýnského podsvětí, kde žádný den není jistotou, vám osvětlí muzikál Oliver. Pro divadelní prkna převedl známý román Charlese Dickense Oliver Twist britský libretista, textař a skladatel Lionel Bart. V režii Stanislava Moši se můžete také těšit na bezprostřednost dětských hrdinů, kterým je na jevišti dán velký prostor. 12. 6.–17. 6. 2007 JESUS CHRIS T SUPERS TAR Vyvrcholením budiž poslední týden v červnu, kdy si můžete zavzpomínat na rok 1994. Tehdy měl v pražském divadle Spirála premiéru nejslavnější muzikál všech dob Jesus Christ Superstar s Bárou Basikovou, Kamilem Střihavkou a Danielem Bártou v hlavních rolích. Rocková opera Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice inspirovaná Novým zákonem a vyprávějící o posledních sedmi dnech Ježíše Krista z pohledu zrádného Jidáše se vrací do Prahy v novém provedení a novém obsazení. Ježíš v podání Dušana Vitázka (držitel ceny Thálie) bude milován Máří Magdalénou Ivany Vaňkové a zrazen Jánem Jackuliakem v kůži Jidáše; to vše v režii Stanislava Moši a na scéně Emila Konečného.
ka – Chris Sa24. 4.–29. 4. 2007 JOSEF A JEHO ÚŽASNÝ PES TROBAREVNÝ PLÁŠŤ Josef, nejmladší syn Jákobův, dostane plášť, který hýří všemi barvami, což se ale vůbec nezamlouvá jeho dvanácti bratrům; co se stane dál? To se dovíte v muzikálové prvotině Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice, tvůrců slavného Jesus Christ Superstar. Stejně jako Ježíš i Josef vychází z biblické předlohy. Muzikál plný barev a akce v režii Stanislava Moši vznikal pouze pro zahraniční produkci, a po české premiéře v Brně se tak můžete těšit na inscenaci, kte-
Všechna představení začínají v 19.00 hodin, o víkendu pak v 15.00 hodin v Goja Music Hall na pražském Výstavišti, kam se dostanete metrem C (stanice Nádraží Holešovice), tramvajemi 5, 12, 14, 15 a 17 (zastávka Výstaviště) nebo autobusy 102, 112, 201, 210 (Nádraží Holešovice). Text: Lenka Líšková
Shakira v Praze V sobotu 3. března nám přijela zazpívat kolumbijská zpěvačka Shakira. Jako předkapelu si vybrala kalifornskou skupinu Cut Chemist, kteří začali koncert ve stylu elektro, latino, hip-hop. DJ a producent Lucas MacFadden se snažili show rozjet, ale české obecenstvo zůstalo celkem chladné. Možná nesedl styl muziky, který byl od Shakiry odlišný. Sedm minut po deváté se už na pódiu objevila očekávaná hvězda a svým „Dobrý večer, Praho“ přivítala fanoušky. Koncert nebyl plný
tanečníků a efektů, ale její taneční kreace a výborná kapela to vynahradily. Střídala španělské a anglické songy z alb Fijación Oral vol. 1 a Oral fixation vol. 2 a postupně si získávala české publikum. V rychlých písních nezapřela divokou krev a její břišní tance neměly chybu. V pomalých písních si člověk vychutnával její jedinečný hlas. Není nad písničku „La pared“ jen s doprovodem klavíru. Koncert zakončila písní „Hips don’t lie“, při níž na pódium vyskočilo šest tanečnic. Určitě předvedla svoji show naplno a nebylo celkem co vytknout. Pavlína Máčalová
– 2 / 2007
Nikolaj-
rou zatím na jiných prknech nemáte možnost zhlédnout.
economix
Není nic nového, že čas od času začne být souborům v domácím divadle trochu těsno, a tak se vydají hostovat do jiného divadla, jiného města či jiného státu, čímž chtějí divákům umožnit větší kulturní rozhled a záběr. Nejinak tomu je u projektu Městského divadla v Brně, které už od ledna vystupuje na prknech Goja Music Hall na pražském Výstavišti, kde uvádí nejslavnější světové i původní české muzikály. Městské divadlo Brno se zaměřuje jak na činoherní, tak na muzikálovou produkci, a protože na jednu scénu by těch divadelních děl bylo trochu moc a práce pro herecké talenty není nikdy dost, zvláště v době boomu muzikálů, nechal Stanislav Moša, ředitel divadla, zbudovat v roce 2001 novou divadelní budovu s názvem Soudobá hudební scéna. V roce 2004 byla slavnostně otevřena muzikálem Hair v režii Doda Gombára. Od této chvíle se i Brno stalo centrem muzikálového dění. Za zmínku určitě stojí to, že Moša nezůstal pouze na domácí půdě a svoje muzikálové počiny s úspěchy provezl po všech koutech světa, některá představení dokonce vznikala výhradně pro zahraniční produkci. Teď tedy ředitel Moša přiváží svou nenáročnou zábavu pro unaveného diváka i do hlavního města. Soudobá hudební scéna se (jak již bylo zmíněno) představuje od ledna na prknech pražské Goja Music Hall. Zdá se vám tato informace neaktuální? Není to tak docela pravda, něco jsme sice propásli, ale ta hlavní vlna muzikálové nadílky nás ještě čeká, a to až do června 2007. Možnost srovnat a posoudit muzikály vzniklé mimo pražskou produkci budete mít každý poslední týden v měsíci.
22
cestopis v nich žili tie najchudobnejšie vrstvy, dnes sa to obrátilo. Okupujú ich umelci, mecenáši, bohatá mládež, ktorí si z nich vytvorili oázy oddychu a kľudu priamo v centre jednej z hlavných turistických atrakcií západnej Európy.
Ak by som sa mal niekedy znovu rozhodnúť, či trasu Praha – Amsterdam absolvujem šestnásť hodín v autobuse, alebo jeden a pol hodiny v lietadle, jednoznačne vyhrá lietadlo. Nie len, že je cesta ním pohodlnejšia, rýchlejšia, ale v dnešnej dobe občas aj lacnejšia. Každopádne oboma spôsobmi sa nakoniec dostanete k hlavnej stanici – Centraal Station.
economix
– 2 / 2007
Hneď ako dorazíte, uvedomíte si, že všetko je tu akési iné. Menšie, cukríkovejšie, vlastne úplne odlišné od Prahy. Obrovské paláce, akých sú v českom hlavnom meste v centre kopy, tu spočítate na prstoch oboch rúk. I samotná architektúra nepripomína nič zo strednej Európy. Domy sú tu úzke s maximálne troma až štyrmi poschodiami, okná veľké, že by ste nimi dostali dovnútra i skriňu. Popravde je práve toto účel ich veľkosti. Vzhľadom na priúzky pôdorys budov sú v nich drobné i schodištia a pri sťahovaní by nimi neprešlo kreslo a nie to ešte šatník. Preto je na každej streche každého amsterdamského domu primontovaný veľký hák, pomocou ktorého sa dostá-
va nábytok cez okná priamo do izieb. Ďalšou architektonickou zvláštnosťou mesta sú kanály, na ktorých je postavené. Miestni ich volajú gracht [chracht] a je ich tu niečo cez 160. Pôvodne vznikli na odvodňovanie nových stavebných pozemkov a prepravu tovaru. Práve kvôli nim dostal Amsterdam v minulosti prezývku Benátky severu. Môžete sa popri nich prechádzať celé dni, obdivovať mesto, posedieť pri káve či pive (mimochodom práve z Amsterdamu pochádza obľúbený Heineken), ale nikdy sa ich nenabažíte. Pri nedostatku obytnej plochy sa v minulosti na týchto kanáloch rozmohol dnešný moderný fenomén mesta – bývanie v hausbótoch. Kedysi
UMENIE, HIS TÓRIA A KULTÚRA Amsterdam bol vďaka svojej polohe stále metropolitným mestom. Sústreďoval sa tu svetový obchod, miešali sa národnosti a bol i je inšpiráciou pre mnohých svetoznámych umelcov. Za nespočetné množstvo slávnych mien budú asi najviac vypovedať Holanďania Rembrandt van Rijn alebo Vincent van Gogh. Na ich (a nie len ich) diela natrafíte v kultúrnom centre mesta – Museum Plein. Okrem Van Goghovho múzea sa tu nachádza najväčšie múzeum ho-
Huis (dom židovskej hrdinky z druhej svetovej vojny), Heineken Brewery (toto asi netreba nijak bližšie predstavovať) či Allard-Pierson Museum pre tých, čo nachádzajú potešenie v staroveku. Metrom sa zas športoví nadšenci dostanú priamo k štadiónu Ajaxu Amsterdam v modernej štvrti výškových budov. To všetko a ešte omnoho viac môžete nájsť v Amsterdame. A ak vás múzeá zaujímajú, určite sa oplatí obstarať si tzv. Museumkaart, s ktorou sa do väčšiny týchto kultúrnych stánkov dostanete zdarma. Inú kultúru zažijete priamo v uliciach mesta: pouliční umelci žiadajúci si vašu pozornosť na každom rohu; tisíce blúdiacich turistov s nosom zaboreným v mape a prstom na spúšti fotoaparátu; divne vyzerajúce typy mávajúce a kričiace po vás cez pol ulice: „Hey mate, where
Amste landskej histórie – Rijksmuseum, múzeum diamantov, Stedejlik s asi 5000 obrazmi, koncertná hala (Concertgebouw) a mnoho ďalších atrakcií. Popri tom sa tu dá v lete príjemne posedieť na pláni pri osviežujúcej fontáne či v niektorej z kopy kaviarničiek. Ak by ste ani po tomto všetkom neboli kultúrne vyžitý, ponúka centrum nepreberné množstvo iných možností. Napríklad FOAM (moderne pojatá fotografická galéria), Anne Frank
you’re from?“ ako prvý kontakt predtým, než vám ponúknu hašiš, kokaín či čosi ešte tvrdšie; domy, námestia, grachty hýriace farbami, vôňami z reštaurácií či predajní holandských syrov, tulipány, veselé i vážne výklady obchodíkov každého druhu. Ak hľadáte takýto Amsterdam, určite neobíďte najväčšie námestie Dam či Leidseplein alebo Rembrantsplein a samozrejme uzučké grachtové uličky. Ak hľadáte ruch pouličných trhov
23
bom mestskej individuálne-hromadnej prepravy práve bicykel. A verte, že vám to nedá, a budete chcieť aspoň na chvíľu tiež byť súčasťou tohto organizovaného chaosu. V tom prípade veľmi dobre poslúži niektorá poži-
erdam vorené iba do siedmej večer, na čo sa rodeným Pražákom isto ťažšie zvyká, ale ponúkajú výber od obyčajných značiek až po ten najluxusnejší tovar. Na svoje si prídete okrem uzavretých centier typu Bijenkorf i v uličkách ako Kalverstraat hneď naproti námestiu Dam. V blízkosti vyššie spomínaných múzeí zas určite objavíte amsterdamskú mutáciu Parížskej ulice, kde Armani bol snáď jeden z najlacnejších butikov. ODDYCH Keď už budete kultúrne vyžitý, chodenie peši vám už bude liezť hore krkom a nákupných tašiek budete mať v hotelovej izbe plnú skriňu, je najvyšší čas oddýchnuť si. Aj tu máte viacero možností. Napríklad požičať si bicykel. Hoci sa vraví, že Amsterdam sa najlepšie spoznáva na nohách, pretože len tak sa môžete pristaviť, nasať atmosféru či obzrieť si niečo detailnejšie, vždy pri tom budete nútení vyhýbať sa nekonečným masám cyklistov. Pretože v Holandsku je najbežnejším spôso-
čovňa, kde vám za niekoľko eur požičajú bicykel na celý deň i s poistením. Druhou možnosťou je výlet loďkou po kanáloch. Spoločností ponúkajúcich tento komfort je rovnako viacero, stačí si vybrať, zaplatiť (cca 10 eur) a nalodiť sa. A stojí to za to. Uvidíte mesto netradične z podhľadu a milí kapitáni určite prezradia mnoho tajomstiev, ktoré v sprievodcoch nenájdete (napríklad, že najmenší dom v Amsterdame je len meter a pol široký a má jedno poschodie). Ak neviete bicyklovať a už pri pohľade na loď vás chytá morská choroba, môžete si zájsť posedieť niekam do parku či kaviarne. Úplne najväčší park je pri štvrti s múzeami a volá sa Vondelpark. Tu sa dokonca dajú skĺbiť obe možnosti na vonkajšej terase Vertigo Café. Budete tu mať pocit, že ste uprostred prírody, dýchate čerstvý vzduch, holuby okolo vás zhadzujú prázdne poháre zo stolov a ešte sa o vás kráľovsky postará aj milá obsluha.
Okrem Vondelparku sú v Amsterdame aj iné, trošku menšie, no o nič menej zaujímavé parky. V jednom, blízko hlavnej stanice, dokonca nájdete planetárium a zoo. Okrem parkov sa však dá pohodovo oddýchnuť i v Bejinghofe v centre. Je to verejne otvorený dvor medzi domami, ktorých obyvateľky sú mníšky. Vnútri je nádherný anglický trávnik, milá maličká kaplnka a božský kľud (aj napriek tomu, že pár metrov vedľa vedie najrušnejšia nákupná ulica). RED LIGHT S Nebudeme si nič nahovárať: mnoho ľudí nepozná Amsterdam ako mesto nádhernej architektúry, umenia alebo multikulturalizmu. Ich návšteva máva prostejší dôvod. Legálne mäkké drogy a prostitúciu. Hlavným ťahúňom tohto „zábavného“ priemyslu v hlavnom meste Holandska je Red Light District – štvrť červených lucerien. V každom druhom okne sa tu vlní
sporo odetá dáma a za ostatnými sa skrývajú svetoznáme CoffeeShopy. Aj keď zrovna neholdujete tomuto druhu nerestí, určite by ste mali aspoň jeden navštíviť. Už len pre ich jedinečnú atmosféru. Určite si však vnútri nepýtajte alkohol, žiaden vám nenalejú, aby ste to náhodou nepomiešali s drogami a nemuseli vám prípadne obstarávať odvoz do najbližšej nemocnice. Akokoľvek lákavá je atmosféra Red Light Districtu, nemala by byť tým jediným dôvodom, prečo Amsterdam navštíviť. Toto mesto vie ponúknuť oveľa viac vo všetkých smeroch, na ktoré si len spomeniete. Či už práve spomínanú umeleckú stránku duše množstvom galérií alebo zasýti vaše chuťové bunky záplavou syrov, uspokojí túžbu spoznávať históriu potulkami po múzeách či proste “iba“ poteší vášho objaviteľského ducha. Nech hľadáte čokoľvek, Amsterdam je to správne miesto. Text: Marcel Bodnár
– 2 / 2007
s názvom second-hand každého druhu, zamierte zas na Waterlooplein. V prípade, že idete za nákupmi, je Amsterdam rovnako schopný vás uspokojiť. Obrovské obchodné centrá sú síce ot-
economix
cestopis
