economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE ČERVENEC 2010 ČÍSLO 3 ZDARMA

economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE

 ČERVENEC 2010 

ČÍSLO 3 

ZDARMA

„Evropskou unii je nutné reformovat.“ / 15

Ekofórum s Martinem Romanem / 12

Rozhovor s Petrem Žaludou, ředitelem Českých drah / 26

Na baru s Michaelem Kocábem / 24

Doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. nově zvolený děkan NF VŠE /6 Volba děkana na FPH – reakce kandidátů

Zahraniční studentka Anna Bondareva / 32

/8 Jak nás na katedře málem pohřbili / 37

Miss VŠE Valeriya Zubova / 40

Mladý a úspěšný František Churý / 31

CKR má novou předsedkyni / 3

Králem Majálesu se stal student z VŠE / 41

2

obsah Editorial

Poprvé (a naposled) upozorňuji na vlastní článek – Klein, Svěrák a jiné filmové lahůdky. S režisérem Kleinem jsme již otiskli rozhovor, pojďme se zastavit u režiséra Svěráka. Proč zvu na VŠE Jana Svěráka? Jeho tvorbu dobře znám, jsem jeho fanoušek. Nemám totiž rád režiséry, kteří za život natočili třicet filmů a všechny pak potenciální fanoušek musí nastudovat. Svěrák natočil sedm celovečerních (a krásných) filmů, stačí tedy znát jen těch sedm. Neméně rád mám i tvorbu Svěráka staršího. Po čase si člověk začne všímat různých pozoruhodností. Rád se s vámi o ně podělím. Ve filmu Akumulátor 1 zazněla z úst Svěráka staršího věta „my jen procházíme“, neboť s několika kolegy v řadě za sebou opravdu „jen“ procházel dveřmi, které předtím sám vyrazil. Kupodivu ten stejný Svěrák řekl větu „my jen procházíme“ i ve filmu Nejistá sezóna, a to ve velmi podobné situaci jako v Akumulátoru 1. Dlouho před tím, v roce 1964, natočili Beatles film Perný den. Kupodivu – řada za sebou jdoucích brouků byla také vyzvána k čemusi, ale zpěváci odpověděli podobnou replikou, kterou lze přeložit jako „my jen projíždíme“. Ovšem, znal vůbec Svěrák starší film Perný den? Zde teprve začíná detektivní práce! Ve filmu je totiž ještě jedna stopa. Mnozí si vybaví známou koupelnovou scénu, kdy George Harisson holí manažera skupiny (film je tak trochu „crazy“, proto George holí pouze jeho odraz v zrcadle). Kamera občas zabere Johna Lennona, jak si ve vaně plné pěny hraje s lodičkou. Za chvíli je po něm sháňka, a když je vypuštěna vana, po Lennonovi zbyla na dně jen lodička. John Lennon byl tedy rozpuštěný a vypuštěný dávno před tím, než duo Svěrák – Smoljak natočili opravdového Rozpuštěného a vypuštěného. Máme tedy dvojitý důkaz! A dál: ve filmu Vrchní prchni! řekne Darek Vrána v Karlových Varech u vřídla (dříve Gagarinův pramen) shromážděným vrchním: Doufám, že důvěru ve mně vloženou, nezklamete. Svěrák tím vystřihnul poklonu starším filmům, protože stejnou větu řekl i Vlasta Burian ve filmu Nejlepší člověk (ano, to je ten film, na jehož konci si spletou primátorský řetěz s řetězem, ke kterému je přivázána kráva). Nejde o plagiátorství (a jistě nebude ministerstvo kultury pořizovat software na srovnávání filmů, aby odhalilo citační filmové plagiáty), nýbrž o uměleckou citaci, která potěší nejednoho pozorného diváka. Naše redaktorka Tereza Voborníková byla svědkem neobvyklé události. Jedné její spolužačce se při testu udělalo nevolno a částečně omdlela, proto byla přivolána sanitka. Studentčiny problémy se neobvykle stupňovaly, ale sanitka stále nepřijížděla. Nakonec přijela až po 20 minutách! Ke smůle všech lidí na VŠE je evidentní, že škola není v ideálním pokrytí zdravotnickou službou. Redaktorka mi ale řekla ještě jednu informaci. Jestliže vám v automatu ve škole nevypadne čokoládová tyčinka, stačí zavolat na „automatovou“ pohotovost, jejíž číslo je na každém výdejním stroji. Podle očitých svědků vždy do pěti minut přijde pracovník a situaci k vaší spokojenosti vyřeší. Pojďme srovnat čas dvacet minut čekání na záchranu života a pět minut čekání na čokoládu. Plyne z toho ponaučení: čokoláda je pro náš život důležitější, než život samotný! Alespoň tak můžeme soudit podle úsilí, které společnost věnuje záchraně životů a distribuci čokoládových tyčinek. Problém je patrně v tom, že zdravotnická ambulance neprochází trhem a výhodou čokoládové ambulance je, že nemá regulaci, není strategickým zájmem. I když – co bychom si bez pravidelného přísunu čokolády počali? Prosím jakýkoliv úřad, aby vypracoval studii... Po více než dvou letech se s vámi, drazí čtenáři, loučím. Můžete se těšit na novou šéfredaktorku. Stále se ale můžeme vídat na filmových promítáních. Budu rád, když Economixu i filmovým promítáním zachováte přízeň. Nemusí pršet, jen když kape. Vladimír Štípek, šéfredaktor

economix

CKR má novou předsedkyni / 3 Aktuality / 4 Pravidelný blog o ekonomii pro náročné / 4 Přes 150 exekucí na studenty neplatiče / 5 Oeconomica na veletrhu Svět knihy 2010 / 5 Turistická procházka o rektorském dni / 5 Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem, nově zvoleným děkanem NF VŠE / 6 Volba děkana na FPH – reakce kandidátů / 8 Eva Heřmanová z Arts managementu oceněna v soutěži Prix Non Pereant / 9 Odborné cambridgeské zkoušky pro studenty VŠE / 10 NF přesvědčuje své studenty, aby vyjeli do zahraničí / 10 Jakou je libo vedlejší specializaci? / 11 Ekofórum s Martinem Romanem / 12 Ekofórum s Karlem Schwarzenbergem / 14 Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem / 15 Květnový seminář CEP: 50 let od založení EFTA / 16 Řízení rizik ve veřejné správě – zkušenosti interního auditora / 17 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 17 Přednáška v rámci Inventury demokracie: (NE)závislé instituce / 18 Inventura demokracie aneb (NE)veřejné zakázky po česku / 19 Pražský (studentský) summit – vrcholná diplomatická jednání / 20 NGO Market 2010 – veletrh neziskových organizací / 21 Ekonomové a krize? Osobně! / 22 Na baru s Michaelem Kocábem / 24 Rozhovor s Petrem Žaludou, ředitelem Českých drah / 26 Aleš Michl o vyrovnaném rozpočtu / 28 Rozhovor s Janem Macháčkem / 29 Ozvěny Jarního zasedání MMF na regulatorní revoluci / 30 Mladý a úspěšný František Churý / 31 Zahraniční studentka Anna Bondareva / 32 Výstava Fakulta managementu a genius loci / 34 Historie českého družstevnictví / 34 Završení oslav 15. výročí založení FM a vykročení do další „patnáctky“ / 35 Kanadská velvyslankyně na FM VŠE / 35 Přijímací zkoušky „nanečisto“ pro handicapované studenty / 36 Sportovní vyžití pro vozíčkáře / 36 Výlet za bratry Slováky aneb Jak nás na katedře málem pohřbili / 37 Golfové okénko: Lady Abrahams Trophy / 37 Cestopis: Cesta do Peru a po Peru / 38 Miss VŠE Valeriya Zubova / 40 Králem Majálesu se stal student z VŠE / 41 Klein, Svěrák a jiné filmové lahůdky / 42 Jiří Suchý jako „starosta lesa“ / 42 Recenze filmu KISS ASS – nový „superhrdina“ / 43 Recenze knihy Jak vystoupit z EU / 43

Šéfredaktor: Vladimír Štípek; Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová; Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená, Zuzana Žiačiková a další; Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.

3

 Jaké

budou tvé pravomoci a povinnosti ve funkci předsedkyně CKR? Pravomoci předsedkyně Centrální kolejní rady vycházejí z celého pojetí CKR, která má poradní a kontrolní funkci. To CKR do jisté míry odlišuje například od Akademického senátu, který má funkci rozhodovací. Role CKR je tedy nacházet problémy, které na kolejích jsou, a důrazně požadovat jejich odstranění, a zároveň přicházet s novými nápady, které zlepší kvalitu ubytování na kolejích. Zástupci v CKR se přímo podílejí na rozhodování na úrovni místní kolejní rady, kdy spolu s vedoucí koleje rozhodují o nastavení cen za služby, investic do drobného majetku atd. Pravomoci předsedy se dají rozdělit do dvou skupin, ta první z nich zahrnuje pravomoci spojené s řízením a organizací CKR, kdy předseda spolu s místopředsedy určuje směr CKR a řídí ji od manažerského pojetí až po administrativu. Druhou skupinu představují pravomoci na úrovni vyjednávací síly, kdy předseda CKR svým poradním hlasem ovlivňuje podstatnou část dění na kolejích – od plánů na rekonstrukce kolejí až po vymezení postavení studentů v ubytovací smlouvě. To vyžaduje, aby předseda CKR měl nejen rozhled o kolejích, ale hlavně také potřebné vyjednávací schopnosti. Zvláštní úkol pak představuje rozdělování kolejí, kdy předseda CKR řídí celý tento proces.  Které největší úkoly před tebou stojí? Pro akademický rok 2010/11, kromě toho, aby podávání žádostí a přidělení míst na koleji proběhlo bez jakýchkoliv problémů, jsme si v rámci CKR

Centrální kolejní rada má novou předsedkyni vytyčili celou elou řadu cílů. Nadále budeme usilovat o zvýšení kvality ubytování, a to zejména snahou o přeměnu nevyhovujících trojlůžkových pokojů na dvoulůžkové a zvyšování počtu jednolůžkových pokojů. I v novém školním roce se mohou studenti zapojit do projektů, které CKR zajišťuje, jakými je například Jarov liga a Vymaluj si sám.  Jaká je míra krádeží a výtržností na kolejích a jak hodláte bojovat za jejich případné snížení? Krádeže a výtržnosti jsou problém, ale na kolejích jich není mnoho – velké krádeže v rámci všech kolejí VŠE, kdy se ztratí z pokoje něco hodnotného, člověk spočítá za rok na prstech jedné ruky. Fámy o krádežích se však po kolejích šíří velmi rychle a dochází i ke značnému překrucování skutečností. Zabezpečení koleje je především úkol SÚZ, ovšem kolejní rady se SÚZ v této věci aktivně spolupracují a dávají podněty ke všem možným rizikům. V současné době se tak například zaměřujeme na to, aby byly na bloku D a na Rooseveltově koleji vyměněny kliky na dveřích za koule. Ke zvýšení bezpečnosti zajisté také přispěje zavedení vstupů na karty, což jsme s CKR dlouhodobě prosazovali. Další opatření

týkající se jak krádeží, tak výtržností jsou pravidelně projednávána místními kolejními radami a jsou řešena s příslušnou vedoucí koleje na daném bloku.

Chtěla bych však také apelovat na všechny ubytované, protože i oni mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti na kolejích – a to nápadem, který nám sdělí, nebo i svou ostražitostí, kdy upozorní vrátné, že se po koleji pohybuje podezřelá osoba.  Jakým způsobem probíhá komunikace kolejních rad se studenty? Komunikace kolejních rad se studenty probíhá již tím, že se s nimi členové kolejních rad každodenně setkávají na kolejích. rad má vlastní Většina kolejních kol internetové stránky a každá komá svou e-mailovou lejní rada m přes kterou ji studenti adresu, pře kontaktovat s podněty. mohou kon je pak účast stuDalší možností možn kolejních rad dentů na zasedání za CKR, která jsou zpravidla nebo CKR veřejná. V případě výjimečných událostí také ta studenty kontaktujeme pro prostřednictvím zaslání hromadných hromadnýc e-mailů. Poslední takovou událostí byla právě výše ud zmíněná anketa CKR, v níž stuan denti mohli mohl vyjádřit své názory na ubytování a služby s ním související.  Autor: Lucie Kozáková

– 3 / 2010

Novou předsedkyní Centrální kolejní rady VŠE v Praze se s platností od 10. května 2010 stala Iva Šteflová – studentka magisterského studia na Fakultě mezinárodních vztahů. Nahradila tak Hanu Loveckou, která tuto funkci plnila po dobu jednoho roku. Do vedení CKR s ní byl společně zvolen jako první místopředseda Adam Krčál a místopředsedové Hana Lovecká a David Nývlt.

economix

zpravodajství

4

zpravodajství

PROREK TORKA MACHKOVÁ ZÍSKALA CENU MARKETÉR ROKU 2009

REK TORSKÝ DEN 29. 10. 2010 V pátek 29. 10. 2010 proběhne rektorský den. Studenti musí počítat s omezeným provozem školy – zrušena bude veškerá výuka, uzavřeny budou i počítačové učebny, knihovny i studovny. Více na www.vse.cz.

CELOS TÁTNÍ SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ S TUDENT SKOU ODBORNOU PRÁCI S ROZVOJOVOU A HUMANITÁRNÍ PROBLEMATIKOU

VÝS TAVA INDIVISUALS ON S TAGE V ATRIU RB Prof. Hana Machková získala v soutěži Marketér roku organizované Českou marketingovou společností zvláštní cenu za podporu realizace nových forem marketingové specializace ve vysokoškolské výuce. Více na www.vse.cz. DNY SLEV ŠKOLNÍHO NAKLADATELS T VÍ

Od 20. 9. do 1. 10. 2010 proběhnou v prodejnách skript a ekonomické literatury Nakladatelství Oeconomica Dny slev. Studenti mohou využít slev 10 %, 15 % a 20 % na vybrané knižní publikace předních českých nakladatelství. Více na http://nakladatelstvi.vse.cz/.

Od 20. 9. 2010 je v atriu Rajské budovy instalována výstava Indivisuals on stage. Jde o tvorbu (fotografická a grafická díla) členů a spolupracovníků Grafické a multimediální laboratoře VŠE. Více informací na gml.vse.cz. DIVADELNÍCI Z VŠE HLEDA JÍ NOVÉ HERCE Divadelní soubor S bojkou v zádech, který na VŠE působí, hledá nové spolupracovníky z řad studentů. Zájemci se mohou ozvat prostřednictvím e-mailové adresy sbojkou@googlegroups. com. Divadelní soubor se obvykle schází každý čtvrtek v 18.00 u RB101. Více na http://sites. google.com/site/sbojkou/.

Studenti VŠE se mohou přihlásit do soutěže o nejlepší práci s rozvojovou a humanitární problematikou, kterou vyhlašuje katedra rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Přihlásit je možné bakalářskou nebo diplomovou práci. Tři nejlepší práce v každé kategorii budou oceněny finanční odměnou. Uzávěrka přihlášek je 30. října 2010. Další podrobnosti na http://fmv.vse.cz/wp-content/ uploads/2010/09/Plakát.pdf. MAGIS TERSKÝ PROGRAM CLAS

Centrum latinskoamerických studií při NF VŠE zahájilo od

zimního semestru 2010/11 výuku v dvouročním magisterském programu Economic and Regional Studies in Latin America, který probíhá celý v angličtině. Poplatek za studium činí 1800 eur za semestr. Další informace na clas.vse. cz/en-master-degree.php. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ 5IE333 KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOS TI Na podzim se znovu otevře mimosemestrální kurz 5IE333 Komunikační dov e d n o s t i . Vy učován je Ing. Hanou Ondřuškovou, studentkou doktorského studia na NF. Kurz je možné projít v rámci výuky během pěti večerních přednášek a ještě dostat kredity. Letos na jaře se konal první běh, reference si můžete sami prohlédnout na borci. Součástí kurzu byla dokonce výhra profesionálních vzdělávacích kurzů v hodnotě 8000 Kč, kterou si odnesla vylosovaná studentka. Podrobnější informace a video z přednášek najdete na www.hanaondruskova.com.  Autoři: Kateřina Dvořáková, Hana Prchlíková, Vladimír Štípek

economix

– 3 / 2010

Pravidelný blog o ekonomii pro náročné Katedra institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty zavádí pravidelný blog MindReader shrnující dění na poli neuroekonomie, experimentálnía behaviorální ekonomie, který podle jeho autora nabídne čtenáři obraz nejaktuálnějšího stupně poznání v těchto oborech. Jeho autorem je člen této katedry Ing. Petr Houdek, který v týdenním intervalu na stránkách kie.vse.cz zveřejňuje úryvky z 10–15 zajímavých článků. Projekt sám definuje takto: „Cílem je pošťouchnout studenty k úvahám, zdali v problémech, u nichž předpokládají, že jim rozumí, či že na ně ekonomie zná odpověď, mohou existovat i zcela odlišná řešení. Rovněž upozornit, že existují problémy, o nichž asi neměli ani tušení.“ Původně šlo a mailing list rozesílaný

přátelům, ale jak popisuje autor: „Nyní jsme v rámci paretoefektivního zlepšení, tedy změnili jsme formu na blog umístěný na stránkách katedry, abychom neomezovali nerivalitní spotřebu distribucí výběru podnětných studií toliko limitované klientele.“ Tento projekt je i tak teprve v začátcích, postupně by měl obsahovat i kritiku, interpretace či aplikace závěrů studií a měl by být hojně využíván v nových katedrálních kurzech Ekonomie a psychologie (5IE312), Behaviorální ekonomie (5IE412) a v Semináři z neuroekonomie (5IE413). Blog najdete na http://kie.vse.cz/mindreader/. Petr Houdek organizuje 27. září 2010 od 19 hodin v restauraci U Houdků (Bořivojova ul. 110) neformální diskusi pro všechny studenty, které zajímá ekonomie a projekt MindReader.  Autor: Jan Horák

5

zpravodajství

Přes 150 exekucí na studenty neplatiče V deníku MF Dnes se koncem dubna 2010 objevil článek o tom, že pokud studenti dlouhodobě dluží univerzitám finanční prostředky a nereagují na výzvy k zaplacení, sahají univerzity až k exekučnímu zabavování majetku. VŠE není výjimkou. Celkem již exekutor VŠE zazvonil na více než 150 dveří studentských neplatičů. Toho, kdo se po přečtení úvodního odstavce vyděsil a honem

běžel zaplatit 20 Kč do knihovny za překročení výpůjční doby, mohu uklidnit. K exekucím škola přistupuje pouze v krajních případech, a to až jako k poslednímu řešení, kterému předcházejí opakovaná upozornění. Nejprve dostane student do vlastních rukou Rozhodnutí o poplatku, není-li částka uhrazena v době splatnosti, předává se pohledávka na právní oddělení VŠE. To zasílá upozornění formou doporučeného dopisu jak na adresu studenta, tak i na další dostupné adresy. Teprve

pokud student nereaguje, následuje příprava exekuce. O té rozhoduje na návrh VŠE soud. Návrh na výkon rozhodnutí pak ještě podepisuje rektor školy. Celkem již bylo ze strany VŠE podáno 151 návrhů na exekuci, z toho 70 jen v roce 2009. „Postup se osvědčil a budeme v něm pokračovat vůči studentům, kteří dlouhodobě neplní své studijní i finanční závazky vůči škole,“ říká na dotaz

Economixu prorektor pro sociální záležitosti a finance prof. Jindřich Soukup. Podle jeho slov studenti, na které je uplatňována exekuce, poškozují ostatní, kteří na škole studují kvalitně a bez problémů. „Od zahájení uplatňování tohoto postupu se zvýšila kázeň studentů stran úhrady poplatků,“ uzavírá prorektor. Veškeré finanční prostředky, které se touto formou vyberou, směřují do stipendijního fondu školy. Autor: Štěpán Mejzlík

Oeconomica na veletrhu Svět knihy 2010 Školní nakladatelství Oeconomica se zúčastnilo veletrhu Svět knihy 2010. Šestnáctý ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu proběhl na holešovickém Výstavišti ve dnech 13.–16. května 2010. Oeconomica se Světu knihy účastní od roku 2003, ale vlastní stánek má od roku 2008. Do té doby jej sdílela s některými dalšími vysokoškolskými nakladatelstvími.

Ředitelka nakladatelství Libuše Doubravová Economixu

o účasti na veletrhu řekla: „O stánek Nakladatelství VŠE je zájem – především mezi odbornou veřejností, pracovníky knihoven, studenty a absolventy VŠE. Stánek navštěvují stálí

zákazníci z bankovního sektoru, zájemci i ze zahraničí s poptávkou po konkrétních titulech a podobně. Slouží i k setkání s autory, dalšími spolupracujícími subjekty – knihkupci,

nakladateli, tiskárnami a dalšími.“ Veletrh Svět knihy pravidelně navštěvují i umělci, kteří zde četli vybrané ukázky z knih nebo měli autogramiády. Na letošním veletrhu předčítal například Jaroslav Plesl (rozhovor s ním najdete v Economixu č. 3/2009) a nové úplné vydání her a seminářů Divadla Járy Cimrmana podepisoval Ladislav Smoljak (rozhovor s již zesnulým režisérem i reportáž z promítání jeho filmu Tvrdý chleba najdete v Economixu č. 1/2010 a 2/2010).  Autor: Vladimír Štípek

Zahořanský potok se stal jakýmsi symbolem tohoto výletu, neboť jej bylo nutné několikrát přebrodit. Osmnáctikilometrová „procházka“ byla zakončena v Davli. To ale nebyl konec příjemného dne. Fakulta informatiky a statistiky (FIS) totiž nachystala společenskou část

výletu s táborákem a vepřovými hody v areálu VŠE Točná. Účastník akce Tomáš Čech, student 5. ročníku FIS, popisuje své zážitky: „Rektorský den byl pro mne dnem, kdy se částečně stírají rozdíly mezi studenty

a jejich profesory. Kromě mých kamarádů a spolužáků z oboru bylo přítomno také celé vedení školy. Měli jsme možnost blíže se seznámit s prof. Hindlsem, prof. Hronovou, doc. Fischerem, doc. Markem nebo Ing.

Svobodou a dalšími kantory nebo zaměstnanci jednotlivých kateder. Tento tradiční pochod se vždy nese ve velmi přátelském duchu a člověk si připadá, že je součástí většího celku, sourodé skupiny osob. Na akademické půdě trávím hodně času a je pro mne vždy radostí setkat se s přátelskými lidmi i mimo školu.“ I ostatní účastníci akce se shodují, že procházkou udělali něco pro svá těla i pro lepší sociální začlenění na někdy poněkud anonymní VŠE. Rozhodně všichni se ale shodli, že závěrečná grilovací svačinka stála za to.  Autor: Tereza Voborníková

economix

Studenti i zaměstnanci školy, kteří si chtěli zpříjemnit volno o rektorském dni 21. dubna 2010 trochou pohybu, měli možnost zúčastnit se tradiční procházky v okolí Prahy. Tentokrát se vyráželo z Horních Jirčan, pokračovalo se přes Psáry, Libeř, Zahořany až do údolí Zahořanského potoka.

– 3 / 2010

Turistická procházka o rektorském dni

6

zpravodajství

Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem, nově zvoleným děkanem Národohospodářské fakulty VŠE snižuje a získání titulu se stává jen formalitou. Naštěstí to zatím neplatí na většině fakult VŠE a doufám, že to nebude platit na Národohospodářské fakultě.

Doc. Miroslav Ševčík byl 28. dubna 2010 zvolen děkanem Národohospodářské fakulty VŠE (NF VŠE). V hlasování Akademického senátu NF VŠE získal šest z osmi hlasů a stal se děkanem fakulty pro funkční období 2010– 2014.

Jakým způsobem bude na NF koncipováno Ph.D. studium? Na Národohospodářské fakultě došlo k velmi silnému zpřísnění podmínek. Pokud mohu srovnávat, tak tyto podmínky jsou na Vysoké škole ekonomické nejpřísnější. Dosavadní trendy zůstanou zachovány, spíš by se mělo jít cestou toho, aby se zlepšila spolupráce mezi školiteli a studenty doktorského studia.

economix

– 3 / 2010

Ševčík působí mimo jiné jako ředitel Liberálního institutu, ředitel Memoriálu Josefa Odložila a ve statutárních orgánech mnoha firem. V porevolučním období byl prorektorem VŠE. Podrobně jsme o aktivitách Miroslava Ševčíka v době pádu komunismu psali v Economixu č. 6/2009. Jak se díváte na nové strategické koncepce rozvoje výuky na VŠE? Tedy například na rozdělování školy na akademická pracoviště a na pracoviště zaměřená na praxi nebo například na redukci studentů magisterského studia? Zažil jsem již několik snah o změnu vysokoškolského vzdělávání. Koncepce jsou nedopracované. Pokud s tím nepůjde ruku v ruce změna financování vysokých škol, změna přístupu akreditační komise, udělování licencí vysokým školám, respektive souhlasu akreditační komise, tak se nic nezmění. Nelíbí se mi automatické a urychlené přijímání různých „boloňských“ výzev a podobně. Myslím si, že je to zase spíše záležitost dirigistická. Jde o snahu sevřít do kazajky to, co by se mělo vyvíjet především spontánně. Jaký je váš názor na snahy omezit zvyšování počtu studentů magisterského studia tím, že postup do tohoto stupně již nebude automatický? Myslím si, že tato koncepce je naprosto nevhodná pro Vysokou školu ekonomickou. My jsme,

Existuje nějaký způsob, jak odlišit kvalitu doktorského studia NF od jiných fakult? Jako je dnes odlišen titul právníka z plzeňské univerzity a titul právníka z jiných vysokých škol, takovým způsobem, doufám, bude v budoucnu odlišen i titul Ph.D. z Národohospodářské fakulty. Odlišen by měl být od jiných fakult, které mají doktorské studium, ale také od fakult, které spadají pod Vysokou školu ekonomickou. Mělo by to být společensky, tedy tržně oceněno tím, že tito absolventi se výborně uplatní.

na rozdíl od těch dalších asi sedmdesáti fakult ekonomického zaměření v České republice, školou s velkou tradicí a vůbec bychom touto cestou neměli jít. Kdo bude chtít v bakaláři skončit, ať si skončí. Abychom administrativně nebo jinými nástroji nutili studenty k odchodu z naší školy po bakalářském stupni studia a nepřímo přechodu pravděpodobně na nějakou soukromou vysokou školu, to považuji za velice chybné a nesmyslné. Jakým způsobem budete reagovat na zvyšování počtu

studentů na vysokých školách a jak se postavíte k nastavení množství počtu studentů na Národohospodářské fakultě? Počty studentů by se měly odvíjet od demografické křivky. Jestliže je například o třicet tisíc osob v ročníku méně a škola by přijala stejný počet studentů, pak musí zákonitě klesat i jejich kvalita. Nesouhlasím s tím, aby se za každou cenu zvyšoval podíl vysokoškolsky vzdělaných občanů. Když zmíněná demografická křivka klesá, úroveň takto vysokoškolsky vzdělaných občanů se pochopitelně

Nepřemýšlíte o nějaké marketingové kampani, aby se výsledky projevily dříve? Jeden z mých bodů v kandidátské prezentaci byl právě zvýšení povědomí o daleko kvalitnější úrovni doktorského studia na NF. Dotýkal se také snahy, aby se tato skutečnost dostala do širšího povědomí nejméně ekonomické veřejnosti a ekonomické obce. Jak by takové zvýšení povědomí mohlo vypadat? Například dneska je zřejmé, že naši absolventi musí publikovat v impaktovaných časopisech. Je zřejmé, že je zkouší

7

zpravodajství

Co podle vás znamená kooperace NF s ICER (International Centre for Economic Research), jehož je NF součástí? To je právě projekt, který by měl pomoci ještě více zviditelnit

Národohospodářskou fakultu na mezinárodním vědeckém poli a pomoci k přístupu do mezinárodních impaktovaných časopisů. Mělo by to pomoci hlavně doktorandům, ale i dalším učitelům na Národohospodářské fakultě. Na projektu se podílejí profesoři z různých zemí. Na podzim by na NF již měli přijet první čtyři profesoři. Jak hodnotíte současné možnosti stáží studentů NF v zahraničí? Je možné výjezdy studentů zvyšovat? Zaprvé: příležitostí studovat

v zahraničí není málo. Zadruhé jsem překvapen, že z naší fakulty není o toto studium až tak velký zájem. Každý student by si měl vážit toho, že na rozdíl od mých studentských let je zde možnost studovat v zahraničí, a měl by v zahraničí absolvovat alespoň jeden semestr, když ne bakalářského, tak magisterského studia. Je to škola pro život, student se osamostatní, pozná jiné kulturní podmínky a jinou společnost. Budu se snažit, aby studenti z Národohospodářské fakulty nebyli znevýhodňováni, protože jedním z výběrových

Autor: Vladimír Štípek

economix

Jak se ve snaze o publikační činnost může projevit existence takzvaných citačních bratrstev? Samozřejmě je z toho určitá obava, v redakčních radách impaktovaných časopisů sedí mnohdy lidé, kteří z konkurenčních důvodů nechtějí pouštět k publikování ty, kteří by si to i zasloužili. Tento problém je velmi vážný, upozornil na něj již před řadou let například prof. Maňas, který sám publikoval v impaktovaných časopisech i v zahraničí. Prof. Maňas si všiml určitého začarovaného kruhu, do kterého se velmi těžko dostává, a kritizoval redukování hodnocení vědecké práce podle článků v impaktovaných časopisech. Impaktovaný časopis čte koneckonců jen pár odborníků, mnohdy obsahuje věci, které jsou tak úzce profilovány, že jim stěží rozumí i ekonomicky vzdělaní lidé. Může se to zvrtnout až po jakési publikování pro publikování. Mluvím obecně, nikoliv konkrétně o situaci v ČR. Nicméně to je jeden z hlavních ukazatelů, podle kterých se hodnotí vysoké školy. Musíme s tím prostě počítat a přizpůsobit se tomu.

Před 20 lety jste působil ve funkci prorektora, kdy před vámi stála nutnost reorganizace celé školy. Co je pro vás nyní v nové funkci hlavní výzvou? Chtěl bych, aby tu škola byla hlavně pro studenty. Ale pozor, nelze to zaměňovat s tím, že si studenti mohou dělat, co budou chtít. Například, že budou studovat jen podle otázek, které si vyvěsí na „borce“. Chtěl bych zpříjemnit prostředí, zlepšit některé služby, které se poskytují pro studenty se zájmem o studium. Jde například o knihovnické služby a chci je také přesvědčit k tomu, aby více studovali v zahraničí. S výzvou před 20 lety se to nedá srovnat. Škola je nyní kvalitativně úplně na jiné úrovni. V té době jsem jel do Rakouska, abych si přivezl přenosný počítač, který vážil 14 kilo, a byl jsem nadšený, že na tom můžeme připravovat materiály pro studium. Počítačová síť tak, jak ji známe dnes, vůbec neexistovala. Zaváděli jsme ji s některými lidmi z Výpočetního centra, kteří dodnes tento systém zdokonalují. Vybavení knihoven bylo nicotné. Do zahraničí se podívali v podstatě jen vybraní svazáci a šlo spíše o nějakou letní aktivitu než o studijní pobyt. Šlo jen o výjimky a dnes jsou studijní pobyty běžně dostupné velkému počtu studentů. V porevoluční době se měnilo personální obsazení téměř všech kateder. Dnes Národohospodářská fakulta patří mezi nejlepší v této republice a mým cílem je udržet toto postavení. Musíme se srovnávat s Fakultou sociálních věd na Univerzitě Karlově. Ta se ale orientuje na relativně malý počet studentů. Jsem přesvědčen, že i na naší fakultě při podstatně vyšších počtech studentů studují velmi nadaní, špičkoví studenti, kteří jsou srovnatelní se studenty FSV UK.

– 3 / 2010

ukazatelů je dosažený studijní prospěch. Vzhledem k tomu, že patříme k nejpřísnějším, nejsme-li vůbec nejpřísnější fakultou na VŠE, budu jednat s vedením školy o zohlednění tohoto ukazatele při výběrovém řízení studentů naší fakulty.

špičkoví ekonomové u nás, mezi něž počítám třeba i pana prezidenta Klause, který je přítomen u doktorských zkoušek a při obhajobách – i touto cestou se kvalita studia dostává do povědomí. Samozřejmě je zde určitá konkurenční nevýhoda v tom, že absolventi, respektive uchazeči o doktorské studium, musí počítat s tím, že u nás to je o něco složitější než na jiných fakultách. Budeme hledat také prostředky k tomu, aby na tom studenti doktorského studia byli ekonomicky lépe. Hledáme motivační prvky ve formě mimořádných stipendií pro ty, kteří chtějí publikovat v impaktovaných, případně recenzovaných časopisech. Budeme se snažit zapojovat studenty doktorského studia více do mezinárodní vědeckovýzkumné spolupráce.

8

zpravodajství

Volba děkana na FPH – reakce kandidátů Jak víte z minulého čísla Economixu, 14. dubna 2010 zvolili členové Akademického senátu Fakulty podnikohospodářské VŠE děkana pro období 2010–2014. Stal se jím stávající děkan prof. Jaromír Veber. Hlasovalo pro něj 16 z celkových 17 senátorů. Druhý kandidát, Ing. Daniel Spálenka, získal pouze jeden hlas. Hned po volbě jsme položili oběma kandidátům několik otázek.

economix

– 3 / 2010

ZNOVUZVOLENÝ DĚKAN FPH JAROMÍR VEBER: DOS TAL JSEM MANDÁT ŘADU VĚCÍ DOKONČIT Rozhovor se znovuzvoleným děkanem Fakulty podnikohospodářské, prof. Jaromírem Veberem, o jeho pocitech po volbě, o rozvoji fakulty za poslední čtyři roky a o jejím dalším směřování.  Jaké byly vaše bezprostřední pocity po znovuzvolení? Spíše než radost, uspokojení, že ty čtyři předcházející roky nebyly fakultou vnímány jako scestné. Dostal jsem mandát řadu věcí na fakultě dokončit.  Jak si vykládáte tak silný mandát, jaký jste dostal? Byl jste zvolen 16 ze 17 hlasů. Příliš tuto situaci nezkoumám. Možná protikandidát nebyl pro senátory a potažmo fakultu přijatelný. Možná jsme to jako vedení fakulty v uplynulém období nedělali tak špatně...  Když se podíváte čtyři roky zpátky, co významného se z vašeho pohledu na fakultě událo? Ve svém předvolebním vystoupení jsem prezentoval, jaké projekty byly na fakultě za uplynulé čtyři roky realizovány. Byl zaveden nový studijní obor Arts management, program Honors Academia a International Management vyučovaný v angličtině. Založili jsme několik institutů, které realizují zajímavé aktivity pro praxi. Například ISBM – programy celoživotního vzdělávání včetně výuky MBA. Nebo IDE, které se zabývá různými aktivitami na podporu podnikání. Dohodli jsme i další zajímavé kontakty, například s University of Victoria či fakultou podnikání v Krasnojarsku na střední Sibiři. O dva roky dříve než zbytek školy jsme založili interní grantovou agenturu na podporu vědeckých projektů. Začali jsme vydávat fakultní časopis, který má již nyní statut časopisu recenzovaného. Asi by stálo za připomenutí, že fakulta realizovala setkání s významnými režiséry, podporovala studentské aktivity, v jejichž rámci se uskutečnila úspěšná módní přehlídka atd. Všechny tyto projek-

ty nejsou ukončeny, ale musí se dále rozvíjet či rozšiřovat.  Co nás na fakultě čeká v nejbližší budoucnosti? Již tomu budou tři roky, co jsme začali připravovat bakalářský program, jehož absolventi by měli najít uplatnění v našich firmách podnikajících v Rusku. Program bude vyučován plně v ruštině v Moskvě a má být odstartován od září. Již nyní nás v tomto směru čeká spousta práce: jednání s leteckými společnostmi ohledně výhodných letenek či nalezení přijatelného ubytování v Moskvě.

Letos budeme mít také první absolventy bakalářského stupně oboru Arts management, zahajujeme navazující magisterské studium, uzavíráme dohody s kulturními organizacemi o spolupráci, v jejichž rámci budou studenti moci zpracovávat své diplomové práce atd. I když jde zřejmě o maličkost, je příjemným zjištěním, že nejbližších promocí oboru Arts management se zúčastní i ministr kultury. Stojí rovněž za zmínku, že v rámci programu CEMS MIM jsme byli vyzváni, abychom rozšířili naše zapojeni i o doktorský stupeň studia, zatím je u nás pouze magisterské studium.  Jakým směrem tedy fakulta poroste? Naším cílem v nadcházejícím období není v žádném případě kvantitativní růst fakulty, rozšiřování počtu přijímaných studentů, ale zkvalitňování obsahu studia i výukových metod. Pokud uvažujeme o rozšíření, tak zejména placených programů vyučovaných v cizích jazycích. Rozeběhne-li se úspěšně výuka ruského programu v Moskvě, proč

bychom nezkusili nabídnout u nás v Praze výuku bakalářského studia v ruštině a někdy v blízké budoucnosti i v angličtině?  Při prezentaci jste hovořil o akreditaci EQUIS. V jakém stavu se nachází proces implementace? Ano, konstatoval jsem, že do budoucna se chceme zaměřit na prestižní akreditaci EQUIS. Již dva roky realizujeme na fakultě řadu opatření, která tato akreditace vyžaduje. Do prázdnin se uskuteční pre-audit, který by nám měl dát první nestranné hodnocení fakulty s ohledem na kritéria EQUIS a naznačit, kam zaměřit úsilí ve zlepšování fakulty tak, abychom tuto prestižní akreditaci ekonomických, respektive podnikatelských či manažerských škol získali. Mimochodem zatím ji nemá žádná vysoká škola v ČR.  Očekává se příchod změny terciárního vzdělávání v ČR. Chystá se fakulta na tuto situaci? Zcela vážně se budeme muset zamýšlet nad dalším zaměřením vědy na fakultě, příští rok zřejmě bude ukončena podpora výzkumného záměru a budeme muset hledat další platformu pro výzkum na fakultě. Celé vysoké školství čeká řada změn, škola a potažmo fakulta mají nejpozději po prázdninách představit dlouhodobý záměr do roku 2015 či 2016.  Ve kterých oblastech vnímáte jistý prostor pro zlepšení? Víme, že značné rezervy máme v systematické činnosti s absolventy fakulty. Asi by se daly zavést výrazné posuny v organizaci letních škol. Je otázkou, zda by se fakulta neměla spolupodílet na rozvoji začínajících podnikatelských projektů některých našich absolventů a vytvořit k tomu vhodné zázemí atd.  Existuje něco, na co se teď mohou studenti do budoucna opravdu těšit? Asi nejvíce ceněným, byť vzdáleným a možná málo zajímavým, by měl být cíl, aby naši absolventi neměli problém s uplatněním po ukončení školy. Ač je to zdánlivě samozřejmý požadavek, není vůbec jednoduché jej do budoucna zajistit. Jednak se domníváme, že poptávka po „vysokoškolských ekonomech“ klesá, jednak na trhu je mnoho subjektů, které nabízejí podobné programy jako my na fakultě či celé škole. Pro nás na fakultě to znamená, že nestačí mít dobrý přehled a mít úzké vztahy s praxí, ale být o krok před praxí. Z těch dílčích a možná i líbivých nabídek mohu uvést, že fakulta má zájem – a je to i požadavek EQUISu – hledat cesty, jak zvyšovat výjezdy našich studentů do zahraničí na různé partnerské školy i programy praxí. Fakulta musí nabídnout studentům i zaměstnancům servis, který jim jejich práci bude usnadňovat a ne komplikovat.

9

zpravodajství NEÚSPĚŠNÝ KANDIDÁT NA DĚKANA FPH DANIEL SPÁLENKA: FAKULTA POTŘEBUJE VIZI Rozhovor s Ing. Danielem Spálenkou o jeho kandidatuře na pozici děkana Fakulty podnikohospodářské VŠE.  Překvapil vás výsledek volby?

Překvapil mě tím, že kromě jednoho senátora jsou všichni spokojení se současným vedením fakulty.  O čem podle vás výsledek svědčí? Barack Obama používá slovo Change. A my tak daleko ještě nejsme. Jsou tady struktury, se kterými se nedá konstruktivně bojovat.  Co byl pro vás impulz k tomu, abyste kandidoval na pozici děkana? Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli již přišla doba na změnu. Podíváte-li se na kritéria věkové skupiny vedení fakulty, tak ty ani já, ani vy nesplňujeme. Tam je podle mě nutná radikální změna. Pan Švejnar i paní ministryně školství nedávno v Otázkách Václava Moravce říkali, že možná už jsme i za zenitem nějakých změn. Je ale vidět, že akademická půda je velmi konzervativní.  Můžete přiblížit hlavní kroky, které by teď měl děkan učinit? Fakulta potřebuje měřitelnou strategii. K tomu existují nástroje, které by se měly implementovat. Důležitá je mezinárodnost. Společný bakalářský program s ruskou univerzitou je jistě zajímavý, ale my se musíme soustředit na Evropu. Tam jsou rankingy, tam konkurujeme na vzdělávacím trhu. Myslím, že i australasijský prostor nás bude do budoucna hodně zajímat. Profesor Veber tímto směrem také jde, ale chybí transparentnost, chybí vize a strategie. Důkazem toho je i probíhající akreditace EQUIS.

 Můžete k tomu říci více?

Já jsem to nechtěl před volbami otevírat, ale akreditace EQUIS nás zatím stála 80 000 eur. Wirtschaftsuniversität Wien, která má více fakult, stál systém 75 000 a už akreditaci má. Minulý rok jsme vzali naši zodpovědnost jako senátorů trošku jinak, než to bylo v minulosti děláno, a šli jsme do účetnictví a nechali si předložit čísla. Zjistili jsme, že 60 nebo 70 procent nákladů jsou personální náklady. Nevím, kam ty peníze tekly. Ventilovali jsme to internímu auditorovi tady na škole i dalším odpovědným orgánům. Nic se zatím nestalo.  Jaké konkrétní změny jste chtěl v případě zvolení prosadit? Například samostatnost senátu. Senát totiž není svobodný. Senátoři dostávají peníze od děkana. Já sám jsem za práci v senátu dostal 7500 Kč. S tím jsem se nemohl zto-

tožnit, nakonec jsem dal tyto peníze na charitu. Ostatní určitě také něco dostali. Já jsem o tom mluvil ve svém programu. Myslím, že to není správné. Senát by měl mít k dispozici vlastní rozpočet. Senát by také měl mít právo navrhovat vlastní předpisy fakulty. To se dosud neděje. Dnes návrhy předkládá pouze děkan. Dělení moci, které by v akademické obci mělo být, tu rozhodně není. Senát by měl mít moc zákonodárnou, tedy možnost návrhy i předkládat. Děkanát je pak moc exekutivní.  Budete se dál snažit ovlivňovat dění na své fakultě? Samozřejmě. Jako senátor budu dále vykonávat svou funkci stejně zodpovědně, jak jsem ji vykonával dosud. Byl jsem nepříjemný v některých otázkách a odpovědích. I to samozřejmě vedlo k tomu jasnému výsledku voleb. Nicméně je mi 36 let, za čtyři roky mi bude 40. Uvidíme, jaká bude tou dobou situace. Šance za čtyři roky tady každopádně je.  Budete tedy kandidovat za čtyři roky znovu? Čtyři roky jsou dlouhá doba. Neříkám ano, neříkám ne. Ale věřím tomu, že fakulta potřebuje změnu. Většina fakult v ČR potřebuje radikální změnu, nejen ta naše. Myslím si, že každý den, který budeme čekat, nám bude jednou škodit.  Pokud budete znovu kandidovat za čtyři roky, v jakém stavu očekáváte, že v případě úspěchu převezmete fakultu? Myslím, že bude ještě rozhádanější. Myslím si, že senát měl šanci postavit výhybky. Ty nepostavil, takže se pojede ve stejných kolejích dál. Budu-li citovat pana děkana, již se nebude nic měnit, bude se pouze stabilizovat. A myslím si, že tato stabilizace nedopadne tak, jak si někdo představuje. Autor: Štěpán Mejzlík

Soutěž každoročně pořádá Syndikát novinářů České republiky a občanské sdružení na záchranu kulturních památek Pro Bohemia pod záštitou Výboru pro vzdělávání a kulturu Senátu ČR a záštitou ministra kultury ČR. Vyhlášení výsledků

proběhlo 15. dubna 2010 v prostorách Českého muzea hudby na pražské Malé Straně. Soutěžní klání Média na pomoc památkám oceňuje novináře, kteří „cítí naléhavost potřeby zachování kulturního dědictví“ a tím povzbuzují občanskou veřejnost, odborné instituce i vládu ke spoluodpovědnosti za kulturní minulost. Doktorka Eva Heřmanová získala Čestné uznání za článek Barokní krajina, který byl publikován ve čtvrtletníku Pod Zelenou horou. Více informací o soutěži na www.pro-bohemia.cz.  Autor: Hana Kubovcová

economix

RNDr. Eva Heřmanová z Katedry Arts management na Fakultě podnikohospodářské získala na třináctém ročníku celorepublikové soutěže PRIX NON PEREANT 2009 (Média na pomoc památkám) ocenění v sekci publicistika za článek Barokní krajina.

– 3 / 2010

Eva Heřmanová z Arts managementu oceněna v soutěži PRIX NON PEREANT

10

vzdělávání

Odborné cambridgeské zkoušky pro studenty VŠE Katedra anglického jazyka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE (FMV) se v březnu 2010 stala oficiálním zkušebním centrem odborných jazykových zkoušek University of Cambridge. Již v září se rozběhne výuka podle nového modulárního systému výuky anglického jazyka, jehož součástí budou právě přípravné kurzy ke zkouškám z obchodní, finanční a právnické angličtiny. Více o kurzech nám prozradila Mgr. Halka Čapková z Katedry anglického jazyka FMV.  Katedra anglického jazyka FMV se v březnu 2010 stala oficiálním zkušebním centrem odborných jazykových zkoušek University of Cambridge. Co to pro školu a její studenty znamená? Jazykové zkoušky Cambridge ESOL jsou mezinárodně uznávané a dělí se na dva základní typy: obecné a odborné zkoušky. Mezi obecné patří například FCE, CAE nebo CPE, do odborných zkoušek se řadí zkoušky z business English na třech různých úrovních (BEC Preliminary, Vantage a Higher), zkouška z právnické angličtiny ILEC a finanční angličtiny ICFE. Vzhledem k tomu, že se na VŠE specializujeme na výuku odborné angličtiny, naše žádost byla směřována pouze na odborné zkoušky. Statut autorizovaného

zkušebního centra výrazně zvýší prestiž naší školy, protože jsme jedinou státní vysokou školou, kde se tyto zkoušky dají skládat.  Jak vypadal proces, který předcházel získání autorizace? Po předložení vyplněné žádosti musela katedra projít náročným schvalovacím procesem včetně několika návštěv z Velké Británie, které se zajímaly o technickou vybavenost naší školy, kapacitu místností, zabezpečení a samozřejmě naše pedagogy, kteří se stanou examinátory zkoušek. Byli velmi překvapeni velikostí naší školy a počtem studentů.  Budou přípravné kurzy otevřeny studentům všech fakult? Jaká bude jejich kapacita? Kurzy budou přístupné studentům z jakékoli fakulty, v prvním ročníku budou mít studenti

povinný takzvaný nultý modul a dále si budou moci vybírat z nabídky našeho dvousemestrálního modulárního systému. Výjimkou je 2. fakulta, která má třísemestrální bloky, které ale také poskytují přípravu na výše zmíněné zkoušky. Kapacita kurzů bude záležet na poptávce studentů. Rozeslali jsme dotazníky, abychom získali představu, co by studenti chtěli, a podle toho jsme vypsali počty kurzů. Ale samozřejmě pokud při registracích zjistíme, že je míst málo, uděláme vše pro to, abychom je navýšili. Odvíjí se to také od toho, kolik vyučujících budeme mít.  Kdo bude patřit mezi vyučující těchto kurzů? Budou to učitelé naší katedry, z nichž někteří absolvují školení, po kterém budou oprávněni zadávat písemné části a zkoušet při ústních pohovorech.  Chápu to dobře, že kurzy

budou bezplatné a budou se platit pouze jazykové zkoušky? Ano, kurzy jsou bezplatné, což je obrovská výhoda, protože v jazykových školách tyto kurzy stojí několik tisíc korun. Ceny zkoušek pak budou mírně nižší než v ostatních zkušebních centrech v ČR.  Když si student tento kurz na VŠE zapíše, je pro něj povinné přihlásit se na cambridgeskou zkoušku? Ne, to povinné nebude, což je také velká výhoda, vzhledem k tomu, že je zkouška placená. Studenti tento kurz zakončí jako ostatní předměty na VŠE zkouškou vytvořenou na katedře anglického jazyka, při úspěšném zakončení za něj získají kredity a záleží jen na nich, zda se přihlásí na cambridgeskou zkoušku. Samozřejmě se mohou poradit s vyučujícím o tom, zda jsou na ni dostatečně připraveni. Nápovědou jim může být i výsledná známka, kterou z kurzu dostanou, jednička by měla předznamenávat úspěšné zvládnutí zkoušky, s trojkou už to může být trochu risk. Jinak kurz bude dvousemestrální; první semestr bude zakončen zápočtem, druhý semestr zkouškou. Další informace najdete na fmv.vse.cz/prezentace-zkousek-cambridge-esol/ včetně záznamu prezentace v anglickém jazyce za účasti zástupce Cambridge ESOL.  Autor: Hana Kubovcová

Národohospodářská fakulta přesvědčuje

economix

– 3 / 2010

   své studenty, aby vyjeli do zahraničí    Na Národohospodářské fakultě VŠE (NF) je dlouhodobě nižší zájem studentů o studium v zahraničí než u některých jiných fakult. Proděkan pro vnější vztahy NF Zdeněk Chytil se proto na základě speciální studie rozhodl uspořádat malý „Orientation Day“ pro studenty své fakulty, kteří o studiu v zahraničí uvažují, odpovědět na základní otázky, které jsou zásadní v roz-

hodování o studiu v zahraničí a vyvrátit některé neopodstatněné obavy a dezinformace kolující mezi národohospodáři. Zmíněná studie byla zpracována na základě rozsáhlého průzkumu mezi studenty NF a zjišťovala, co je překážkou pro studium v zahraničí. Získané poznatky analyzuje, srovnává s jinými fakultami a navrhuje možná řešení. Orientation Day probíhal formou „studenti studentům“. Byli

pozváni ti, kteří již studiem v zahraničí prošli a měli možnost navštěvovat prestižní univerzity například v Jižní Koreji nebo na Novém Zélandu. V krátkých prezentacích představili absolventi zahraničních studijních programů, jak probíhaly přípravy i studium, proč a podle čeho si školu v zahraničí vybírali nebo co jim studium dalo. Na závěr byl čas pro diskusi, který přibližně stovce studentů, kteří se zúčastnili, málem nestačil.  Autor: Anna Stejkozová

JAKOU JE LIBO VEDLEJŠÍ SPECIALIZACI? V čase, kdy by měla nastat úleva z úspěšně složených státnic a zdárně napsané a obhájené bakalářské práce, paradoxně přichází starost s vedlejší specializací (VS). Kterou si vybrat? Jaké jsou vlastně možnosti? Jakým způsobem a kdy se přihlašuje? Často si studenti přihlašují hlavní i vedlejší specializaci v rámci své fakulty, není ale výjimkou, že si chtějí rozšířit obzory také o zaměření jiných fakult. Je z čeho vybírat, v tomto akademickém roce celkem z 57 „vedlejšek“, jen je potřeba dát pozor na znalostní požadavky. Potřebné informace najdete snadno na stránkách školy, ale velmi dobře vám k utvoření přehledu pomohou také informační schůzky, které fakulty pořádají. Dozvíte se nejen, na co je specializace především zaměřena, ale také co vás čeká u státní zkoušky nebo jaké je uplatnění absolventů. Samozřejmě i výše zmíněné nároky na vědomosti, se kterými byste do vedlejší specializace měli jít. Úroveň vedlejších specializací se liší. Některé jsou brány jako méně náročné (které jsou „dávány“ každému studentovi), jiné jsou náročnější (a někdy se z nich i „vyhazuje“). Záleží samozřejmě na povaze studovaného předmětu – nelze pro předmět, u kterého si student musí osvojit praktické dovednosti, vytvořit náročnou teoretickou zkoušku. Jiné vedlejší specializace se zase časem mění, jejich obtížnost se může zvyšovat zpřísněním podmínek, navýšením objemu nutného učiva a podobně. U jiných zase kolísá kvalita, často závislá na personálním obsazení. Přihlašování na vedlejší specializace bohužel není jednotné, vždy je nutné najít si podmínky na stránkách příslušné katedry. Obecně platí, že si student magisterského studia nejprve vyzvedne „Potvrzení o přihlášení do VS“, které mu jeho referentka potvrdí. S tímto potvrzením pak dorazí na katedru zajišťující jeho VS a u sekretářky se přihlásí (ta mu formulář „Potvrzení“ také potvrdí). Formulář následně zanese zpět své referentce, ta jej do 48 hodin zapíše do vybrané VS a student si bude moci začít tvořit rozvrh. (Na většinu vedlejších specializací FPH se přihlašuje jiným způsobem, je nutné se předem informovat u proděkana pro pedagogiku). FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICT VÍ (FFÚ) Obecně se o vedlejších specializacích FFÚ hovoří jako o náročnějších, ale jako o velmi praktických. Většinou jsou nastaveny tak, že se na ně mohou hlásit i studenti jiných fakult, kteří absolvovali zatím jen základní kurzy bankovnictví, účetnictví a podnikové ekonomiky. Za zmínku rozhodně stojí vedlejší specializace nesoucí název Učitelství odborných ekonomických předmětů – absolventi ji hodnotí jako zábavnou a přínosnou, navíc vás prý moc nepotrápí. Velkým plusem je, že je její úspěšné ukončení spojeno se získáním pedagogického minima. Seznam vedlejších specializací na FFÚ:

specializaci? Auditing, Controlling, Daně v podnikání, Oceňování podniku a jeho majetku, Peněžní ekonomie a bankovnictví, Účetnictví a finanční řízení podniku, Učitelství odborných ekonomických předmětů, Management veřejné podpory projektů.

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ (FMV) Setkáte se zde hlavně s předměty, pro něž je nutná výborná znalost jazyků, kterou byste dále prohlubovali. Kromě náročných jazykových omezení a kapacity by vám ale nemělo nic jiného v zapsání bránit. Zvlášť oblíbené jsou studenty jiných fakult vedlejší specializace Komerční komunikace a Retail business. Komerční komunikace vám sice zabere velké množství času, zato načerpáte velký objem poznatků a zkušeností díky externistům, exkurzím a týmovým pracím, kterých je v této specializaci skutečně hodně. A pokud vás zajímá maloobchod, trendy v podnikání a třeba i marketing, a to především z praktického hlediska a zároveň hledáte méně náročnou vedlejší specializaci, patrně by se vám líbil právě Retail business. Na vedlejší specializaci Rozvojová studia pak spolupracuje FMV ještě s NF. Seznam vedlejších specializací na FMV: Anglo-americká studia, Cestovní ruch, Diplomacie, Evropská ekonomická integrace, Frankofonní studia, Mezinárodní podnikání, Iberoamerická studia, Informační a prezentační technologie v praxi, Komerční jazyky, Komerční komunikace, Retail business, Politologie, Právo v podnikání, Rozvojová studia. FAKULTA PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ (FPH) O vedlejších specializacích podnikohospodářů se hovoří jako o těch lehčích. Naleznete zde „praktičtěji“ i „teoretičtěji“ zaměřené obory. Bát se nemusíte zapsat vlastně žádný, pokud vám nevadí, že se, jestliže nejste z FPH (nebo i FFÚ), možná nad některými povinnými předměty docela zapotíte. Mezi názvy specializací vás určitě zaujme Ekonomika sportu. Sice se o ní hovoří jako o velmi lehké specializaci, ale koho sport baví a chce se mu věnovat po všech směrech, může právě znalosti a zkušenosti nabyté absolvováním předmětů týkajících se ekonomiky sportu dobře prodat na trhu práce, přestože zrovna v tomto oboru v České republice není tolik příležitostí. Seznam vedlejších specializací na FPH: Analytik finančního sektoru, Poradce – auditor, Ekonomika nestátních neziskových organizací, Finanční manažer, Personální management, Logistika – mezinárodní přeprava a zasilatelství, Marketing, Management, Manažer kvality, Malé a střední podniky v tržním prostředí, Manažerská sociologie a psychologie, Ekonomika sportu.

11

FAKULTA INFORMATIKY A S TATIS TIKY (FIS) Vedlejší specializace FIS nejsou jen pro matematiky, statistiky a zapálené informatiky. Nebojte se jich jen kvůli názvu fakulty. Kdo má (alespoň částečně) analytické myšlení a kladný vztah k matematice, může si své vzdělání, které je třeba spíše „měkčího“ a „teoretičtějšího“ charakteru, výborně rozšířit; například se zde naučit odborně pracovat s daty, informacemi, analyzovat je a prezentovat, ať už jde o management, pojišťovnictví, sociologii nebo demografii. Nové obzory studia VŠE vám může otevřít specializace, kterou byste na FIS možná nečekali, Filozofie (vedlejší specializaci filozofie má i NF). Přihlašovací kapacita je až na vedlejší specializaci Prezentace informací a komunikace neomezená. Seznam vedlejších specializací na FIS: Analýzy sociálně ekonomických dat, Demografie a sociální analýza, Informatika v podnikání, Inteligentní systémy, Kvantitativní metody v managementu, Pojistné inženýrství, Prezentace informací a komunikace. NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ FAKULTA (NF) I kapacita vedlejších specializací NF je neomezená. Jde asi o nejteoretičtější zaměření ze všech fakult VŠE, i náročnost je poměrně vysoká; stejně jako například pro FFÚ platí, že by vám mohly chybět například dovednosti z účetnictví, tady to mohou být znalosti z ekonomie, a to například u Ekonomické teorie a analýzy, kde musíte nejdříve absolvovat předmět Ekonomie II, abyste si mohli tuto specializaci zapsat. Z rozmanitých vedlejších specializací, které NF nabízí, patří mezi ty (především pro nerozhodnuté zájemce) zajímavé a lépe zvládnutelné Ekonomická žurnalistika a Ekonomika životního prostředí. Ekonomická žurnalistika vám umožní uchopit ekonomii zase z trochu jiného úhlu pohledu, a pokud vás baví psaní, tak třeba i spojit předmět vašeho studia s vaším koníčkem. Od ekonomiky životního prostředí určitě nečekejte „zapálené zastánce Ala Gora“, ale znalosti právního prostředí i fungování ekonomie v souvislosti s netržními statky. Seznam vedlejších specializací na NF: Ekonomie a právo, Ekonomická teorie a analýza, Ekonomická žurnalistika, Filosofie, Novodobé hospodářské dějiny, Hospodářská politika, Makroekonomická analýza, Regionální rozvoj a evropská integrace, Rozvoj obcí, měst a regionů, Regionální studia, Sociální politika, Veřejná správa, Ekonomika životního prostředí. FAKULTA MANAGEMENTU (FM) Seznam vedlejších specializací na FM: Management informací, Management podnikatelské sféry, Management veřejného sektoru, Management zdravotnických služeb.  Autor: Anna Stejkozová

?

– 3 / 2010

?

je libo ? ? Jakou vedlejší

economix

vzdělávání

12

ekofórum

Martin Roman: Hospodářská krize jako impulz ke strategickým změnám ČEZ byla hospodářská krize impulzem k zajišťovací strategii – vedení společnosti počítalo s tím, že krize přijde, a včas udělalo vhodná opatření. Jedním z nich bylo, že firma začala prodávat elektřinu již na jaře roku 2009 (dříve se nakupovala pouze na podzim). Tato strategie vydělala společnosti 23 miliard korun, proto měl ČEZ za loňský rok tak vysoké příjmy. Dále se projevil vliv silné koruny. A v neposlední řadě také fakt, že při zahraniční expanzi byl ČEZ opatrný a nepřeplácel akvizice. Hospodářská krize na ČEZ dopadne reálně až v tomto roce, jelikož ceny elektřiny se propadly z 90 eur (v roce 2008) na 45 eur (březen 2010). Předpokládá se propad zisku o deset procent. „Společnost ČEZ je v dobré finanční kondici, ale zároveň nás v budoucnosti čekají největší investice,“ uvedl Roman.

Ve čtvrtek 29. dubna 2010 se ve Vencovského aule uskutečnilo Ekofórum s generálním ředitelem a předsedou představenstva ČEZ Martinem Romanem na téma Hospodářská krize jako impulz ke strategickým změnám.

economix

– 3 / 2010

Na začátku přednášky bylo puštěno video představující firmu ČEZ. Z videa bylo patrné, že stoupá každým dnem spotřeba elektřiny, když ráno vstaneme a rozsvítíme, děláme si čaj, toasty, přijdeme do práce a zapneme počítač... Na začátku Martin Roman poukázal na to, že v posledním století rostla průmyslová produkce pět procent ročně, s tím ovšem rostly i ceny nejen ropy, ale také elektřiny. Cena elektřiny vzrostla z pěti eur v roce 2002 na 90 eur v roce 2008. Rovněž rostl evropský trh akcií o jedenáct procent ročně. Nová firemní strategie společnosti ČEZ je postavena na třech pilířích: integrace skupiny, obnova zdrojů a zahraniční expanze. Když Martin Roman nastoupil do společnosti, měla pět distribučních společností. Ty byly sdruženy dohromady a dnes funguje jeden dispečink. Tímto opatřením ČEZ ušetřil tři miliardy korun ročně. U druhého pilíře Roman zmínil, že investují v České republice 55 miliard korun ročně, což představuje stejnou částku, jako je čistý zisk ČEZ. Investují i do obnovy uhelných elektráren a výstavby nové plynové elektrárny v Mělníku.

Dosud největší investiční akcí byla stavba elektrárny Temelín a v budoucnosti se do ní bude investovat znovu. V rámci třetího pilíře se společnost ČEZ stala hlavním mezinárodním hráčem na evropském trhu. Vlastní dvě elektrárny v Polsku, v Německu vytěží 19 tun hnědého uhlí ročně, v ČR je hlavním hráčem na trhu, má elektrárny na Slovensku, dále v Bulharsku, Rumunsku, Albánii i Turecku. Díky zahraniční expanzi se firma ČEZ stala sedmou největší energetickou společností v Evropě a devátou největší na světě. Investoři ocenili novou firemní strategii tím, že nakupovali akcie ČEZ

a hodnota akcií během čtyř let vzrostla trojnásobně. A dostáváme se k hospodářské krizi. „Už v průběhu roku 2008 začalo být zřejmé, že se krize nevyhne ani naší otevřené ekonomice,“ řekl Roman a dále dodal, že „roste-li HDP, roste spotřeba elektřiny“. V Německu byl propad ekonomiky o 18 procent. Snížily se i ceny komodit (elektřina, ropa, plyn), které se vrátily k hodnotám z roku 2006. Vzrostla riziková procenta u poskytování úvěrů, a to z 0,14 procenta na dvě procenta v Česku, což rovněž přispělo ke zpomalení růstu ekonomiky. Pro firmu

V rámci hospodářské krize se firma snažila pomoci ostatním v rámci projektu ČEZ proti krizi, a to tím, že odpustila platby tří měsíčních záloh za elektřinu lidem, kteří přišli o zaměstnání, a také vsadila na okamžité investice – od dubna 2009 je navýšila o více než pět miliard korun. Martin Roman poukázal na to, že energetika má cyklický průběh, tudíž když klesá spotřeba, tak se neinvestuje. Následně se Roman zabýval regulacemi v energetice, nejen regulovanou cenou elektřiny, ale obzvláště

13

Regulace emisí CO 2 zabíjí existenci uhelných elektráren a naopak zvýhodňuje plynové a jaderné elektrárny. Do roku 2012 jsou emisní povolenky přiděleny státům podle stanovení Evropské komise a státy je rozdělují producentům skleníkových plynů zdarma. Od roku 2013 by měl být nový systém obchodování s povolenkami, a to tak, že se emisní povolenky budou prodávat podnikům v aukci namísto bezplatného přidělování. Z jednání EU vyplynulo, že ČR a Polsko budou mít možná výjimku a získají emisní povolenky zdarma, jelikož vyrábějí podstatnou část elektrické energie z uhelných elektráren. Proti tomu se však bouří některé evropské státy. Martin Roman uvedl důvod, proč tolik neklesly akcie ČEZ. Jde především o podporu nových technologií, výzkumu a vývoje a hlavním důvodem bylo, že společnost upustila od akvizic v rizikových projektech. „Je to tak, energetika je propojená s politikou. Rusko a Ukrajina se nám zdály hodně rizikové. Chceme více investovat v České republice a na Slovensku,“ řekl Roman. Posluchačům také prozradil, že se plánuje výstavba parní elektrárny v Mělníku a ČEZ koupil padesátiprocentní podíl Pražské plynárenské. Dále sdělil, že je potřeba myslet na budoucnost, jelikož okolní země a většina států v Evropě

nemají dostatečnou zásobu elektřiny, tudíž ji potřebují dovážet. Jediným velkým vývozcem elektřiny je Francie, na tu se ale nemůže spolehnout celá Evropa. Proto ČEZ plánuje výstavbu dalších bloků v jaderné elektrárně Temelín. K těmto plánům bude potřebovat přes deset tisíc techniků. Společnost ČEZ se tedy v budoucnu chce zaměřit na investice a inovace. Inovativní potenciál vidí například v rozvoji dopravy s využitím elektromobilů, chytrých sítích (který spotřebič kolik spotřebuje elektrické energie), ve výrobě elektřiny

v necentrálně kombinovaných jednotkách (existuje kotel, který topí a zároveň vyrábí elektřinu). V neposlední řadě chce propojit výzkum a vývoj s univerzitami. Po přednášce Martina Romana dostali studenti prostor pro dotazy. Jiří Pelák z FFÚ VŠE se ptal, proč Češi nejsou hrdí na své podniky, například firmu ČEZ, jako jsou Švédové na společnost IKEA. „Protože nábytek je sexy obor. Těší mě, že jsme se umístili v první desítce firem jako nejlepší zaměstnavatel. Je to ze dvou důvodů – obor, ve kterém podnikáme, a potom Češi jako takoví. Češi obecně fandí méně úspěšným,“ zněla

pohotová odpověď Martina Romana. Další dotaz položil Radim Fišer z NF VŠE, který se ptal, jak se změnila struktura ČEZ poté, co nastoupil Roman do firmy. Roman odvětil, že ČEZ měl armádu techniků, ale neměl vedení a investice. Není efektivní příliš hierarchické řízení, proto po jeho nástupu nabral hodně lidí i ze zahraničí, kteří dostali za úkol zhodnotit majetek akcionářů. Tomáš Fiala položil dvě otázky. Nejprve ho zajímalo, jak moc stát zasahuje do fungování a rozhodování společnosti ČEZ. Roman odpověděl, že z dvanácti členů dozorčí rady je osm jmenováno státem a že se snaží hájit zájmy státu. A poté se zeptal student Fiala, jak se člověk stane ředitelem tak velkého podniku a co pro to musí udělat. Martin Roman studentům zdůraznil, že největší zkušenost pro něj bylo studium v zahraničí, kde se musel sám o sebe postarat. Po škole chvíli pracoval v Německu, v pětadvaceti dostal příležitost ve firmě Janka Radotín, poté pracoval jako manažer pro Škoda Holding a odtud už byl pouze krůček k ČEZ. Následovalo ještě mnoho dalších dotazů. Po přednášce předal Martin Roman ceny výhercům soutěže, kterou připravilo studentské sdružení EKONOM a do níž ceny věnovala společnost ČEZ. Ze všech studentů, kteří odpověděli správně na anketní otázky v první části soutěže, byli vylosováni tři vítězové, kteří získali unikátní příležitost navštívit trading-floor ČEZ a možnost osobně se setkat s členem managementu ČEZ a diskutovat na vybrané téma. Vylosovanými výherci se stali Darek Matwikow (NF VŠE), Jiří Stanislav (FPH VŠE) a Josef Stejkoza (NF VŠE). U druhé části soutěže, ve které soutěžící tipovali cenu akcie na BCPP v daný čas v době konání Ekofóra, byl odměněn již jen jeden výherce, který získal Festival Pass na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2010 pro dvě osoby. Ze všech účastníků soutěže pak byl vylosován ještě jeden výherce, který získal olympijský set (batoh, sportovní bunda a výpravná kniha Vancouver 2010).  Autor: Stanislava Černovská

– 3 / 2010

regulacemi limitů vypouštění CO2 do ovzduší. „Evropská unie chce snížit objem emisí CO2 v atmosféře, ovšem pokud se nezapojí velké země jako USA, Čína, Rusko a Indie, tak tím Unie nic nezmůže. Jaderná energetika je jedinou zbraní na snižování CO2,“ upozornil generální ředitel ČEZ. Dále Roman poukázal na fenomén fotovoltaických elektráren. Ve Španělsku, které je mnohem větší než Česko, postavili fotovoltaické elektrárny na 2600 MWh. V ČR se plánuje výstavba výrobní kapacity na 2000 MWh, což české obyvatele přijde na 300 až 400 miliard korun během patnácti let. To je případ regulace EU, pokud bude i nadále v budoucnu zvyšovat o třináct procent podíl obnovitelných zdrojů energie.

economix

ekofórum

economix

– 3 / 2010

14

ekofórum

V pondělí 26. dubna 2010 se konalo další z Ekofór pořádané sdružením studentů ekonomie EKONOM, tentokrát s předsedou TOP 09 a senátorem Karlem Schwarzenbergem. Přednáška na téma Problematika takzvaného hlídače svobody a pořádku – úloha pro USA, nebo Evropu? se kvůli zákazu rektorátu VŠE tentokrát uskutečnila nezvykle na půdě Univerzity Karlovy, v prostorách Fakulty sociálních věd v Jinonicích. Spolupořadatelem byl Politologický klub FSV UK.

nohách, z nichž jedna byla obuta do opancéřované „kanady“ (tj. role USA) a ta druhá do příjemně vzdušné polobotky (tj. role EU). Evropa je sice schopna uspořádat konference, jejichž předmětem jednání je, kde a jak vojensky zasáhnout, ale již není schopna sama provést aktivní kroky. Tuto významnou absenci akceschopnosti má sice napravit zavedení úřadu komisaře pro zahraniční a bezpečnostní politiku a stálého předsedy Evropské rady (evropský prezident), přesto Karel Schwarzenberg vidí posun v této oblasti bledě, protože změny budou probíhat pouze velmi pomalu.

Karel Schwarzenberg si na základě znění tématu položil otázku, zda Evropa vlastně může být garantem pořádku ve světě. Jak poznamenal, tuto roli po předchozí půlstoletí plnily Spojené státy americké. Dnes, i přes svou stále velmi významnou vojenskou a ekonomickou sílu, vytvářejí síť partnerských zemí, skrze které pravidla mezinárodní politiky šíří (například omezení držby jaderných zbraní). Spojené státy tak v současnosti hlídají pořádek ve světě zprostředkovaně. Evropa přitom bohužel není nikterak významným subjektem této sítě. Ekonomické těžiště se totiž během posledních desetiletí přesunulo do Pacifiku, jehož země (Čína, Indie, Japonsko) dnes pro USA představují daleko silnější spojence. O tom vypovídá i cíl vůbec první zahraniční cesty Hillary Clintonové jakožto tajemnice zahraničních věcí nové prezidentské administrativy USA – zamířila do Asie, nikoliv do Evropy, jak poukázal Karel Schwarzenberg.

V následné diskusi popsal Karel Schwarzenberg i podobu, jakou by armáda Evropské unie měla mít. Podobně, jako je tomu v případě NATO, by evropskou armádu tvořily vojenské jednotky členských zemí EU, které by byly pod jednotným vedením. Při volbě velitele evropské armády by měl mít významnou roli právě prezident EU. Karel Schwarzenberg také vyjádřil svůj postoj k evropské integraci. Její rychlost je ovlivněna samotnou podstatou procesu integrace – Evropská unie se snaží sjednotit pod jeden útvar skupinu samostatných zemí, což je oproti sjednocení států Severní Ameriky, které spojuje jeden jazyk a jedna historie, znatelná nevýhoda. I proto Karel Schwarzenberg nevěří v integraci podobné Spojeným státům americkým a vidí tak naplnění sjednocení Evropy jako úkol značně obtížný. Jako jeden z problémů pomalého procesu evropské integrace navíc spatřuje nízkou politickou angažovanost Evropanů. Ta v časech blahobytu klesá. Naopak roste, když se objevují politické a ekonomické problémy. V otázce zastavení či dokonce zrušení procesu sjednocování Evropy by však Karel Schwarzenberg očekával ztrátu blahobytu a schopnosti prosazování zájmů jednotlivých států ve světě. A to jsou právě dva nejvýznamnější přínosy, které existence Evropské unie pro členské země zabezpečuje.  Autor: Stanislav Janeček

Aby vůbec Evropa mohla plnit roli hegemona či plnohodnotného partnera Spojených států amerických při dozoru nad pořádkem ve světě, musí mít jednotnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Schwarzenberg v této souvislosti připomněl roli Evropské unie v rámci NATO. Evropa obranu hrubě zanedbávala. a jak Karel Schwarzenberg situaci obrazně vysvětlil, NATO stálo na dvou

Ekofórum s Karlem Schwarzenbergem – EU jako světový hegemon?

15

rozhovor

Karel Schwarzenberg: „Evropskou unii je nutné reformovat.“ k autoritativním způsobům vládnutí. Ale toto je všeobecné zjištění, nevztahuje se pouze na Ruskou federaci. To bych zdůraznil.  Je vám bližší míra integrace na úrovni společného trhu s volným pohybem osob, kapitálu, zboží a služeb, nebo úplná integrace na úrovni politické unie, tedy určitého superstátu? Superstát je ještě velmi daleko, budeli vůbec. Věřím, že státy Evropské unie se budou stále více sbližovat, ale půjde o takový asymptotický vývoj. Proto v dohledné době nic jako vznik superstátu nečekám. Ale dnes je jasné, že jisté věci bude nutné mnohem více sladit, než jak tomu je doposud. Prokázala to řecká krize, energetické krize a další. V některých oblastech se Evropská unie v budoucnosti bude muset ještě více integrovat.  Součástí pokročilé integrace je měnová unie – podle ekonomické teorie není eurozóna optimální měnovou oblastí, což nyní ukazuje i praxe. Jak se stavíte k projektu eurozóny? To uvidíme později, ale prozatím se zdá, že je schopna činu a akce. Zda je eurozóna efektivní, budeme moci posoudit teprve zpětně. Současná krize Řecka prokazuje slabost pouze vnějšího uspořádání. Ale to vždy bylo problémem eurozóny – má jednotnou měnu, ale nemá společnou rozpočtovou politiku. Každý proto mohl předpokládat, že jednoho dne dojde ke krizi. Měna samozřejmě závisí na rozpočtu, na kterém je postavena, a pokud někdo svými rozpočty vybočuje z řady, tak zde plyne nebezpečí.  Vydává se Evropská unie správným směrem – tedy k hlubší integraci s cílem politické unie? Jak jsem již říkal, vidím, že v jistých věcech se nevyhneme hlubší integraci. To je naprosto jasné. Na druhé straně bych podtrhl

– a mluvím o tom vlastně již od doby, kdy jsem byl ministrem zahraničí –, že Evropská unie potřebuje nutně, ale velice nutně, reformu k tomu, aby byl více prosazen princip subsidiarity. Není smysluplné, aby EU byla útvar, který nemá společnou energetickou politiku, společnou zahraniční politiku (kterou teprve začíná mít) a chybějící společnou bezpečnostní a obrannou politiku. Na druhou stranu považuji za nesmyslné, že věci, které se dají řešit na státní či regionální úrovni, se řeší na úrovni Bruselu. Mně nezáleží na tom, jestli se skvělý sýr, který mám mimochodem velice rád, bude v EU prodávat pod polským nebo slovenským jménem – oscypek nebo oštiepok. Brusel totiž mnohé podobně „veledůležité“ záležitosti řeší. Nebo jak se má vařit pivo, jaké jsou správné metody při výrobě sýrů nebo kde a jaké území má být chráněná přírodní oblast. To je podle mě zbytečné řešit v Bruselu. A vede to také k nespokojenosti občanů. Všechny věci, které by se daly řešit na regionální nebo státní úrovni, by se měly řešit v místě, ale důležité oblasti, kde opravdu potřebujeme spojit síly, by měly být řešeny unijně. A tudíž jsem pro reformu Evropské unie ve smyslu subsidiarity. Navíc, některé vlády nepopulární věci nechtějí řešit doma, ve vlastním parlamentu, a tak je „šoupnou“ do Bruselu; a poté s očima obrácenýma v sloup tvrdí, že se jedná o bruselské nařízení, ovšem vědouce, že si ho samy vylobbovaly. Tato neupřímnost v evropské politice je bohužel smutný fakt. Evropští politikové mohou své občany naštvat právě tím, o čem jsem hovořil. Lidé prostě mohou o Evropskou unii ztratit zájem – myšlenka EU může skončit všeobecným nezájmem, a to když bude trapně regulovat věci, o kterých chtějí lidé rozhodnout sami. a nebude přinášet řešení v podstatných záležitostech. Autor: Stanislav Janeček

– 3 / 2010

by mít svět jednoho hegemona (předválečná éra Velká Británie), dva hegemony (vyhraněná éra USA a SSSR), nebo více hegemonů (současná éra USA a regionálních hegemonů)? Myslím, že dnes jsme v době přechodu, kdy pouze jediný hegemon není a ani nemůže být. Objevují se noví – jde o nové velmoci jako Čína, Indie, Brazílie nebo Rusko. Zkrátka bude to pestrobarevné.  Můžete odhadnout časový horizont, kdy bude mít také Evropská unie hegemoniální postavení ve světě? Podle mě zde k tomu chybí vůle – Evropské unii chybí jakákoliv politická vůle k hegemonii. A za druhé nejsou na to určené finanční prostředky, které jsou k tomu bohužel rovněž nutné.  Proč by vlastně měla Evropská unie mít vlastní armádu? Armádní jednotky NATO nepostačují? NATO nemá vlastní armádu. Veškeré armády jsou nadále státní či národní, pouze jisté oddíly jsou podřízeny velení NATO. Než budeme mít evropskou armádu, to bude ještě dlouho trvat. Prozatím lze využívat pouze oddíly jednotlivých států tak, jako je tomu v případě NATO. Severoatlantická aliance je sice obranné společenství, které je pro nás veledůležité, nicméně by bylo dobré, kdyby mohla prokázat sílu také Evropská unie bez využití NATO. Já si například jako ministr zahraničí pamatuji poněkud trapnou situaci, kdy se EU odhodlala zasáhnout proti krveprolití v Čadu a na začátku byl problém sehnat dostatečný počet helikoptér. Myslím si, že spojenectví NATO je základ naší bezpečnosti, ale také EU musí prokázat samostatnou vůli něco dělat. A to není v rozporu. Však také Spojené státy americké pečlivě rozlišují mezi nasazením svých sil v rámci NATO a nasazením svých sil jako USA.  Armádní výdaje jsou významnou položkou každého státního rozpočtu. Z jakých zdrojů by podle vás měly být financovány armádní jednotky pod hlavičkou Evropské unie? Protože by byly jisté jednotky národních armád k dispozici Evropské unii, byly by proto jako národní armády financovány z národních prostředků. Eventuálně při jednotlivém nasazení by se mohly použít unijní prostředky; pokud budou.  Obáváte se jako občan Evropské unie probouzejících se imperiálních sklonů Ruské federace? Každé setrvávání na myšlenkách 19. století a první poloviny 20. století, které prozrazuje imperiální sklony či snahy o vytvoření sfér zájmu, je nebezpečné. Obzvláště, pokud je to spojené s vývojem, který vede

economix

 Měl

16

zpravodajství

Květnový seminář CEP: 50 let od založení EFTA

economix

– 3 / 2010

Hynek Fajmon

Podtitulem semináře byla téměř kacířská otázka „EFTA jako alternativa k EU?“, kterou se na konci pokusili pozvaní přednášející zodpovědět. Byli jimi: Hynek Fajmon, poslanec Evropského parlamentu, Pavel Hnát, odborný asistent na Katedře světové ekonomiky VŠE v Praze, Petr Adrian, bývalý ředitel odboru EFTA na Ministerstvu průmyslu a obchodu, a Petr Mach, ekonom, bývalý ředitel CEP a předseda Strany svobodných občanů. Seminář moderoval Jan Skopeček, poradce prezidenta republiky a výkonný ředitel CEP.

K řečnickému pultu se jako první postavil Hynek Fajmon. Pokusil se připomenout mnohé historické souvislosti vzniku EFTA. European Free Trade Association vznikla v roce 1960 jako alternativa vůči Evropským společenstvím (EHS, ESUO a EUROATOM). Založením EFTA tak vznikla určitá dichotomie evropského integračního procesu. Hlavním iniciátorem vzniku sdružení byla Velká Británie (dalšími zákládajícími členy bylo Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko), proto byla tato asociace někdy posměšně nazývána jako „trucpodnik“ Velké Británie. Ta ovšem roku 1973 ze sdružení odchází právě do Evropských společenství a EFTA tím oproti ES zásadně ztrácí na významu. Dnes má EFTA čtyři členy: Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Hynek Fajmon dále poznamenal, že EFTA

Druhý z řečníků – Pavel Hnát – představil EFTA spíše z akademického pohledu. Zmínil, že EFTA si na rozdíl od EU může díky značně nižšímu počtu členů logicky dovolit i flexibilnější způsob rozhodování. Na grafu Pavel Hnát ukázal, že EFTA je téměř na stejném stupni integrace jako Evropská unie, ale co do důležitosti vnitřního obchodu je na kriticky nízké úrovni – právě obchod mezi členskými státy EU navzájem je ze zkoumaných integračních uskupení nejobjemnější. Srovnání EFTA a EU Pavel Hnát završil rozřazením čtyř popisných adjektiv: mezivládní a apolitická integrace (EFTA) versus nadnárodní a politická integrace (EU). Pavel Hnát se také vrátil k roku, kdy Velká Británie opustila EFTA. Asociace tím přišla o 60 % HDP, což lze považovat za milník, kdy přestala být vnímána jako konkurence EU. Konečně v poslední části své přednášky Hnát označil Vaduzskou smlouvu z roku 2002, která upravila a rozšířila podmínky volného obchodu, za konec souboje mezi mělkou a hlubokou integrací – EFTA totiž

začala být rovněž typem hluboké integrace. Petr Adrian zmínil údaj o počtu zaměstnanců EFTA – je jich všehovšudy necelých sto. Adrian dále řekl, že mezi zeměmi EFTA a EU jsou nastaveny různé obchodní dohody. Petr Adrian se jako člen pracovní skupiny C10 v rámci EFTA sám několikrát přesvědčil o tom, že dohody mezi EU a EFTA jsou velmi zdlouhavé a politické řešení otázek typu rybářské politiky a podobně je kvůli tomu téměř nemožné.

Petr Mach

vytvořila mezi členskými státy zónu volného obchodu dříve, než se to podařilo Evropské unii, která se v tomto podle EFTA později inspirovala. Oproti ES (respektive EU) byl hospodářský výkon států EFTA vždy v průměru vyšší. Přesto (nebo možná právě proto) byla mezi EFTA a EU roku 1992 podepsána dohoda o Evropském hospodářském prostoru – tímto činem vznikla co do počtu členů vůbec největší zóna volného obchodu na světě. EFTA se tak nakonec nestala protiváhou EU, naopak oba koncepty – slabá versus silná integrace – prošly fúzí. Ovšem za atraktivnější je obecně považována Evropská unie, což prokazuje zájem téměř všech postkomunistických zemí o vstup právě do tohoto společenství. „Co se lidem na Evropské unii líbí?“ zeptal se Hynek Fajmon na závěr svého příspěvku. A hned sám odpověděl: „Volný pohyb osob, zboží a služeb a kapitálu. Klimatický balíček či zemědělská politika se ovšem líbí již málokomu.“

Pavel Hnát

Jan Skopeček

Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), tedy think-tank založený Václavem Klausem v roce 1998, uspořádal 4. května 2010 další ze svých ekonomicko-politických seminářů, které se vždy vztahují k výročí určité významné události. Tentokrát se připomínalo výročí skutečně kulaté – bez jednoho dne šlo totiž o 50. výročí vzniku Evropského sdružení volného obchodu (ESVO, anglicky EFTA). Tomu odpovídal i název setkání: Vznik EFTA – Padesát let poté.

Jako poslední řečník vystoupil Petr Mach, který na úvod přišel s domněnkou, že 99 % veřejnosti zkratku EFTA (či ESVO) vůbec nezná. Petr Mach se poté přiznal, že EFTA v něm evokuje velmi pozitivní emoce, pocit naděje, prý podobné, jakou za socialismu vyvolávalo slovo Západ. Jako odpůrce členství České republiky v Evropské unii vyřkl tezi, že EU míří k rozpadu, a citoval bývalého předsedu Evropské komise Romana Prodiho, který již za svého působení hovořil o tom, že krize Evropskou unii rozhodně neminou. Něco jako současná řecká krize by se prý v EFTA nikdy stát nemohlo, řekl Petr Mach. Dále připomněl několik atraktivit EFTA: jde o organizaci bez ideologií, bez přerozdělování, kvót či antidiskriminačních zákonů, bez parlamentu, s jednomyslným hlasováním, o 90 zaměstnancích a navíc s článkem o dvanáctiměsíční výpovědní lhůtě při dobrovolném rozhodnutí o vystoupení z aliance. Na závěr Petr Mach představil návod ke vstupu do EFTA. V prvním bodě je nutné, aby Česká republika vystoupila z Evropské unie, v druhém bodě je důležité uchovat své členství v Evropském hospodářském prostoru a ve třetím bodě konečně vstoupit do EFTA. Na konec semináře tedy všichni řečníci projevili svůj názor k otázce, zda je pro Českou republiku EFTA reálnou alternativou vůči EU. Hynek Fajmon se implicitně vyjádřil, že nikoliv, protože ČR jako exportně závislá země potřebuje co nejširší trh. Podle Pavla Hnáta by EFTA byla alternativou pouze jako součást zóny volného obchodu, která je založena na Evropské unii. Petr Adrian zmínil úlohu Světové obchodní organizace, která částečně funkce obou integračních uskupení v oblasti volného obchodu zabezpečuje sama. A konečně Petr Mach svůj názor ukázal na hypotetické situaci, ve které by neváhal se zmáčknutím tlačítka „Od zítra členy EFTA“. Autor: Stanislav Janeček

Každý druhý čtvrtek v měsíci pořádá Český institut interních auditorů (ČIIA) ve svém sídle na Karlově náměstí veřejný seminář na některé téma z oblasti interního auditu. Dne 11. března 2010 bylo tématem setkání Řízení rizik v organizacích veřejné správy. Odpolednem provázel a téma přednášel Ing. Jan Chylík z odboru interního auditu a kontroly Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Jan Chylík, který na MPSV ČR působí od vzniku zákonné povinnosti zavedení řízení rizik ve veřejném sektoru, objíždí veřejnoprávní organizace a prověřuje jejich kontrolní systém. Svou přednášku orámoval podnázvem Sedm let v Tibetu a všem přítomným (od pracovníků ve veřejné správě a v soukromém sektoru až po studenty a laickou veřejnost) prezentoval své zkušenosti z několikaletého zavádění interního auditu ve veřejné správě. Organizacím veřejné správy vznikla povinnost zavést útvary interního auditu zákonem č. 320/2001 Sb. Vedle tohoto zákona se interní audit ve veřejné správě řídí i metodickými pokyny CHJ (Centrální harmonizační jednotka). Zmíněná legislativa de facto vychází ze zákonitostí interního auditu prováděného v soukromém sektoru. Řízení rizik lze definovat jako aktivní předcházení negativním událostem, které by mohly ohrozit budoucí cíle – ovšem cíle podniku a veřejnoprávní instituce jsou do jisté míry odlišné. V organizacích veřejné správy totiž existuje celá škála rizik, kterou nelze kvantifikovat, a tedy ani řídit. Jak zmínil Ing. Chylík, když například úřad nedodrží zákonem stanovenou lhůtu pro vyřízení libovolné záležitosti, hrozí mu nanejvýš ztráta prestiže. Z toho pak vyplývá i odlišná motivace manažerů podniků a „manažerů“ úřadů. To ostatně dokládá i sedm let zkušeností (odtud Sedm let v Tibetu) Jana Chylíka, které rozdělil do čtyř období. První pojmenoval

Pravěk, protože se vyznačovalo úplnou neznalostí problematiky řízení rizik a z toho vyplývajícími pochybnostmi úředníků. Toto období, které se skládalo z neustálého objíždění organizací veřejné správy, trvalo celé tři roky. Teprve po této době vývoj dospěl do Středověku, kdy úředníci pochopili, že útvary kontroly a auditu je nutné zavést (přesněji řečeno smířili se s touto povinností), ovšem stále ještě nechápali jejich význam – systém aplikovali chybně a pouze formálně (úřady si například namísto toho, aby si vytvořily vlastní mapu rizik, kopírovaly mezi sebou jednu obstojně vypadající, kterou poté kontrolnímu týmu předkládaly – v několika případech však jejich pracovníci zapomněli změnit i hlavičku na papíře). Konečně po dalších dvou letech někteří vedoucí pracovníci úřadů začali výsledky interního auditu využívat pro svou práci. Tento posun lze zařadit do fáze Novověku, po níž následovala Postmoderna, tedy období, v němž do systému vstoupilo Ministerstvo financí ČR. Celý systém tak začal být konečně řízen centrálně. V diskusi v rámci semináře byl dotčen právě fakt, že MF ČR do věci vstoupilo až v poslední fázi, ačkoli by bylo ku prospěchu snadnějšího a plynulejšího zavádění systému řízení rizik, kdyby tomu bylo o několik let dříve – ideálně mezi obdobím Pravěku a Středověku, jak přiznal sám Ing. Chylík. Dále byla řešena ožehavá otázka nákladovosti a efektivnosti celého systému, identifikace rizik a nedostatečně využívaný benchmarking mezi jednotlivými úřady (podobné úřady – podobné procesy – podobná rizika). Na závěr si Jan Chylík posteskl nad tím, že implementaci systému interního auditu do organizací veřejné správy komplikuje provázanost státní správy s politikou. Poslaneckou sněmovnou je také již připravován nový zákon, který přinutí tolik let budovaný systém znovu přestavovat. Více informací se můžete dozvědět na www.interniaudit.cz.  Autor: Stanislav Janeček

Sloupek Tomáše Vorla jr. Díky mému věčnému sklonu k prokrastinaci jsem nedávné nedělní odpoledne nevěnoval přípravám na výuku, ale instinktivně jsem zapnul televizi. Na obrazovce se objevila půvabná Adina Mandlová a vedle ní elegantní Oldřich Nový v klasickém prvorepublikovém snímku Kristián. Film jsem viděl již mnohokrát, ale uvolněný stav mé nedělní unavené mysli mě přesvědčil shlédnout ho znovu. A rozhodně jsem udělal správně. Nejde ani tak o děj filmu, ale o atmosféru první republiky, kterou film dokonale zachytil. Stylové kavárny, krásná architektura a design, elegantní móda, ale i kultivovaný hodnotový systém, smysl pro poctivé řemeslo a hlavně zdravý patriotismus, který se opíral nikoli o fašistické vymezování se vůči ostatním, ale o hrdost na dobře vykonanou práci a zájem o blaho státu a jeho obyvatel. Několikrát jsem si pak posteskl, jak hluboko jsme dokázali jako společnost za těch sedmdesát let klesnout. Dnešní generace je často kárána, že zapomíná na doby totality, ať už nacistické či komunistické. Na druhou stranu, když se ta samá generace odhodlá se vůči těmto dobám vymezit, je jí naopak vyčítáno, že ji nezažila a nemá tak právo ji soudit (ano, narážím na klip Jiřího Mádla a Marthy Issové a následnou reakci pana Peheho). Samozřejmě jsem jako většina studentů VŠE nezažil komunismus tak, abych mohl osobně posoudit jaké to bylo tehdy a jaké je to nyní. Ale jsem mladý svobodný člověk a jako takový mám možnost se volně vzdělávat (díky svobodě slova a přístupu k informacím!!!). Já osobně vidím před druhou světovou válkou zemi, která směle konkurovala největším ekonomikám světa a byla vážená pro svou kulturní a vzdělanou společnost. Po válce přichází čtyřicet let krutovlády jedné strany, vraždění režimu nepohodlných lidí, utlačování inteligence a kultury, vychovávání závistivých a líných občanů. A po převratu zemi, která duševně zdegenerovaná socialistickými manýry marně hledá hodnoty, na které stihla za těch čtyřicet let zapomenout a topí se v korupčních skandálech bez špetky vzájemného respektu. Ano, snad i já mám onu „selektivní paměť“ a vidím na dobách komunismu jen to špatné. Ale čtenáři, mně je vskutku jedno, že se Franta z Horní Dolní neměl zas tak špatně a ve čtyřiceti se zmohl na Spartaka. Je mi jedno, že jsme i přes tuhý režim dokázali natočit pár pěkných filmů, které nebyly skoro vůbec zcenzurované. A stejně tak je mi jedno, že to jinde na východ od nás bylo mnohem horší. Mě zajímá důvod, proč jsme z národu Masaryků a Baťů vyrostli v národ závistivců, domovních důvěrnic a líných Honzů za pecí, kteří místo konání jen kritizují. To je největší zločin komunismu a ten já tolerovat nesmím a nikdy nebudu, ať už jsem totalitu zažil nebo ne. Osobně tak chápu klip Přemluv bábu! hlavně jako varování před zhoubnou komunistickou doktrínou, byť nešťastně zpracovanou. Čtyřicet let je dlouhá doba a bude trvat nejméně dalších čtyřicet, než se z toho docela vzpamatujeme. Věřím ale, že když jsme dokázali být na vrcholu, tak musíme vědět, jak se na něj opět dostat. Autor: Tomáš Vorel

– 3 / 2010

Řízení rizik ve veřejné správě – zkušenosti interního auditora

17

economix

zpravodajství

18

economix

– 3 / 2010

Studentská organizace Inventura demokracie uspořádala 28. dubna 2010 v Karolinu (Univerzita Karlova) přednášku s názvem (Ne)závislé instituce. Na tuto přednášku přijal pozvání Ing. Václav Žák, který je znám především jako publicista, ale také dříve působil například jako místopředseda České národní rady a předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílaní. Dalšími pozvanými byli viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Ing. Miloslav Kala a nezávislá senátorka Mgr. Soňa Paukrtová. Celá přednáška, respektive diskuse, se týkala především fungování NKÚ. Na úvod si vzal slovo Václav Žák, který přiblížil vznik a funkci NKÚ. Tento úřad vznikal v letech 1991 a 1992 nejprve jako monokratické politické těleso, které bylo složeno pouze z odborníků, tedy je možné říci, že tehdy byl NKÚ podle Žáka příkladem profesionální státní správy. Tento stav ale padl a od roku 1993 vznikl NKÚ, který je složen z takzvaného kolegia. Kolegium by mělo být opět tvořeno z odborníků, ale již musí být každý člen politicky jmenován. Problémem dnešní doby je, že většina kolegia je složena z bývalých poslanců, což snižuje důvěryhodnost této nezávislé instituce. NKÚ je tedy nezávislá instituce, která podle zákona č. 166/1993 Sb. o Nejvyšším kontrolním úřadu zejména kontroluje a posuzuje hospodaření se státním majetkem i s finančními prostředky vybíranými na základě zákona a dále také hodnotí plnění příjmových a výdajových položek ze státního rozpočtu. Svojí úvodní řeč vedl i Miloslav Kala, který ze začátku osvětlil kritéria, která rozhodují o výběru nového člena do kolegia NKÚ. Tato kritéria jsou: budoucímu členu musí být minimálně 30 let a musí být občanem ČR, bezúhonnost, musí mít zkušenosti a morální vlastnosti k vykonávání funkce a dokončenou vysokou školu. Kala pochválil pracovníky kolegia za to, jak odvážnými lidmi jsou a že dokázali čelit mnoha nepříjemným

zpravodajství

Přednáška v rámci Inventury demokracie: (NE)závislé instituce věcem a mediálním tlakům. Jako poslední se představila Soňa Paukrtová, která se ve vztahu k NKÚ zabývala transparentností a přehledností jeho procesů. Podle Paukrtové NKÚ tvoří kvalitní výstupy z jejich šetření, ale vláda a ani občané ČR tyto poznatky nevyužívají. Jako příklad uvedla, že když NKÚ zjistil, že se silnice a dálnice v ČR staví dráž než v jiných zemích, tak stejně tento závěr ničemu nepomohl a situace se nezměnila. Přednáška dále probíhala formou diskuse, ze které jsme vybrali nejzajímavější otázky.  Myslíte si, že snižuje důvěryhodnost NKÚ to, že jsou jeho členy bývalí poslanci? Václav Žák odpověděl otázkou: Dá se věřit instituci, která má být na politice nezávislá, když je obsazena bývalými politiky? Žák potvrdil slova Paukrtové, že NKÚ vytvořil kvalitní analýzy, ale důsledek těchto zjištění nebyl téměř žádný. Když se zjistilo, že projekt Internet do škol byl přehnaně drahý (podle výsledků NKÚ „vyletělo komínem“ 884 milionů korun), tak stejně tento závěr téměř ničemu nepomohl a nevzbouřila se ani široká veřejnost. Kala se ještě vyjádřil k obsazení „politického“ kolegia tak, že kolegium nemá bezprostřední vliv na dané kontroly. Kontroly provádějí pověřené osoby, které jsou nezávislé. Kolegium má především za cíl rozhodovat o tom, co se bude kontrolovat a dále schvaluje závěry z kontrol, které se dále budou posílat k uveřejnění.  Jak je nakládáno s výstupy NKÚ? Když se schválí závěr z kontroly, řekl Kala, tak se poté pošle

Poslanecké sněmovně, vládě a Senátu. Projednávání v Poslanecké sněmovně není legislativně upraveno, ale na základě dlouhodobé domluvy se zaobírají každým závěrem NKÚ. Dále na řadu přichází ministr příslušného resortu, jehož se závěr kontroly týká, a ten by měl říct, jaká opatření zavede, aby se problém vyřešil. Většinou ministři slíbí nápravu, která ale pak nenastane.  Existují cesty, jak zlepšit nakládání s výstupy NKÚ? Kala připomenul, že od vzniku NKÚ se hodně problémů již podařilo zlepšit, například problémy s účtováním v jednotlivých organizacích. Jako příklad uvedl ministerstvo školství, které od NKÚ obdrželo negativní výrok o jejich účtování. Celkově třikrát toto ministerstvo upomínali, až se nakonec zlepšili a mohli obdržet kladný výrok. Podle něj je důležitá forma sdělení závěru. Kala si vzpomněl na kontrolu lanovky na Petřín, která zahrnovala i osázení stromů. Díky kontrole zjistili, že bylo nakoupeno 40 stromů, z toho každý strom za 25 tisíc Kč (metoda celkové náklady na stromy/ počet stromů) a stromy se na Petříně objevily pouze dva. Toto zjištění na veřejnost zapůsobilo a o tento problém se více začala zajímat i média. Když stejnou metodu použili na zveřejnění ceny jednotlivého lůžka v domově důchodců (jedno lůžko vyšlo na 1,7 milionu korun), tak se žádné veřejné pobouření nekonalo. Otázka tedy je, jak servírovat závěry NKÚ, aby zaujaly veřejnost a média.  Když se zveřejní výstupy NKÚ, vyplývají pro „obviněné“ nějaké důsledky?

Kala vysvětlil, že pokud je zjištěno nějaké pochybení, tak je podáno trestní oznámení. Většinou probíhá hledání viníka problému a pro něj plynou personální změny, toto se týká ale především níže postavených úředníků.  Čistě hypoteticky, kdybyste byl prezidentem NKÚ, jaká kritéria pro nové členy kolegia byste určil? Kala na dotaz odpověděl: „Podle mě je současná podmínka věku 30 let nedostačující. Určitě bych tedy zvýšil věkovou hranici a zkušenosti uchazečů by se určitě měly týkat veřejné správy.“ V dnešní době je podle Kaly pro politické kluby překvapení, kdo bude nominován na člena. Kala si myslí, že by neměl být problém, kdyby prezident projednal své návrhy jmen kandidátů s politickými kluby, kde by se mohla vést diskuse a následně by mohlo dojít ke shodě všech stran.  Můžete uvést zemi, v níž tento systém dobře funguje? Podle Žáka tento systém dobře funguje například ve Velké Británii, kde šéfa úřadu jmenuje královna na návrh výboru. V Británii tento úřad funguje jako monokratický orgán, který je složen ze samých profesionálů z oboru. „Náš problém je, že nemáme profesionální státní službu,“ řekl Žák. Zákon o profesionální státní službě jsem se snažil zavést už v roce 1991, což se mi nepovedlo. Teprve tlakem Evropské unie se tento zákon přijal, ale jeho účinnost se stále odkládá. „Například v Kanadě jsou úředníci kontrolního orgánu chráněni před ministrem, a mají tak pravomoc říkat věci tak, jak opravdu jsou. U nás nikdo nic neřekne, protože jinak má po práci,“ dodala Paukrtová. Z přednášky tedy vyplynulo, že by se NKÚ měl více zaměřovat na mediální propagaci svých závěrů z kontrol. Dále by úřadu údajně pomohlo, kdyby se spíše orientoval na konkrétní problémy. Co se týče nominací bývalých poslanců, tak možná jejich zvolení snižuje důvěryhodnost úřadu, ale nevypovídá o tom, jestli jsou nebo nejsou kompetentní k vykonávání této činnosti. Autor: Kateřina Dvořáková

19

zpravodajství

Hosty této akce a hlavními tahouny celé debaty byli ekonomický odborník z Katedry veřejných financí VŠE Jan Pavel, majitel Student Agency Radim Jančura, předseda občanského sdružení Oživení, které se věnuje podpoře trvale udržitelné dopravy, Tomáš Kramár a senátor Jan Horník. Hned v úvodu byla všem přítomným představena výše zmiňovaná Inventura demokracie a její hlavní cíle. Poté následovalo prohlášení sloužící jako podnět k budoucí debatě, kde bylo mimo jiné řečeno: „Věříme, že zákon o veřejných zakázkách je postaven na dobrých principech. Těmi jsou transparentnost, povinnost rovného zacházení a nediskriminace. V praxi však často

zakázky. Dále vyjmenoval několik klíčových problémů, kterými veřejné zakázky trpí. Jde především o špatnou transparentnost, neboť pro menší zakázky do dvou milionů nemusí být ze zákona vypisována zadávací řízení, a proto zde vzniká prostor pro korupci. I pokud jde o zakázky větší, které přes dochází k jejich porušování či obcházení.“ V návaznosti na toto úvodní slovo dostali všichni hosté prostor na své počáteční vyjádření k dané problematice. Téměř vyčerpávajícím vyjádřením zahájil ekonom Pavel, který mimo jiné upozornil na to, že téměř 18 % HDP, což je asi 640 miliard korun, prochází přes veřejné veřejnou soutěž procházejí, lze si při troše šikovnosti podmínky konkurzu poměrně jednoduše a v mezích zákona zmanipulovat ve svůj prospěch. Rovněž není bez zajímavosti informace, že asi jen jedna třetina z potrestaných firem v průzkumu připustila, že po zaplacení pokuty přijala opatření, která vyloučí opakování podobné situace v budoucnu. Radim Jančura poté mluvil o tom, že i kdyby bylo firem, které se danému odvětví věnují, třeba jen pět na celém světě,

economix

Inventura demokracie je politicky neutrální uskupení studentů, které si klade za cíl upozorňovat na problémy současné demokratické společnosti, vyvolávat debaty na aktuální témata a pomáhat tak s udržováním co nejpřijatelnější formy demokracie v České republice. Pod záštitou tohoto uskupení se v úterý 27. dubna od 17 hodin konala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy debata s názvem (Ne)veřejné zakázky, které se zúčastnila asi stovka zájemců o tuto problematiku, především z řad studentů.

stejně je nezbytné, aby byla vyhlášena veřejná soutěž, neboť jinak by byla znemožněna účast nové firmy, která právě vznikla. Nikdo ji nezná a do daného odvětví by také ráda vstoupila. Jako třetí v pořadí se dostal ke slovu Tomáš Kramár, který hovořil o tom, jak korupce nevídaným způsobem omezuje naši společnost a že vítězství v soudním sporu u nás ještě neznamená, že člověk dosáhne alespoň zpětně průhlednosti zakázek. Senátor Horník jmenoval nejproblémovější regiony, a to Karlovarský kraj, Liberecký kraj a Prahu, kde jsou problémy především v oblasti dopravní infrastruktury a stavitelství dlouhodobě veřejným tajemstvím. Jedním z příkladů je i takzvaná karlovarská losovačka, kterou před několika lety na internetu s rozhořčením sledovala většina republiky. Po úvodním slovu všech přítomných hostů se rozpoutala debata, během které pokládali přítomní diváci hostům všetečné a zvídavé dotazy, případně mluvili o svém pohledu na věc a navrhovali různá řešení. Z těch nejzajímavějších lze jmenovat nedostatečnou českou snahu o inspiraci úspěšnými postupy řešení ze zahraničí či chybějící osobní zodpovědnost členů výběrových komisí za kvalitu a správnost výběru. Jedním z přítomných posluchačů byl i předseda Strany zelených Ondřej Liška, který se sám často aktivně do debaty zapojoval. Vyjádřil se například k modelu boje proti korupci v USA, kterému projevil svou podporu. Zcela na závěr asi dvouhodinového povídání byla do pléna položena poslední otázka, a sice: „Kdo že je to teď vlastně na tahu v boji proti korupci v České republice? Jsou to politici, občané nebo snad firmy?“ Volby ukázaly, že velký vliv mají i voliči, kteří svými hlasy mohou upřednostnit politiky, jejichž cílem není jen vlastní prospěch. Jenže to, jestli voliči uvěřili jen planým slibům, mohou dát najevo jen jednou za několik let. V tomto mezičase je třeba neustále politiky pozorovat a nenechat veřejnou debatu usnout. Autor: Michaela Kalátová

– 3 / 2010

Inventura demokracie aneb (NE)veřejné zakázky po česku

20

zpravodajství

Pražský (studentský) summit – vrcholná diplomatická jednání

economix

– 3 / 2010

Na 400 zástupců Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU) jednalo mezi 19. a 22. březnem v Praze. Slovo „studentský“ je v nadpisu v závorce oprávněně. Jde o jedinečný program, který nabízí autentický zážitek světa diplomacie. Díky půlroční přípravné části se na jednáních stávají z účastníků, studentů středních a vysokých škol, praví diplomaté vědomostmi, chováním a vystupováním. Akci zajišťuje tým padesáti organizátorů složený ze studentů vysokých škol, asi patnáct je jich z VŠE, která se tak po boku FSV UK a Právnické fakulty UK řadí mezi nejvíce zastoupené.

Bez nadsázky lze říci, že tato forma vzdělávání na vysoké úrovni je přesně to, co české školy opomíjejí, když nekladou důraz na rozvoj osobnosti a veřejné vystupování. Kromě simulace ve třech Modelech, z nichž každý má svá specifika, mají studenti také příležitost diskutovat s významnými hosty, ať už z politické a diplomatické sféry, akademického prostředí nebo byznysu. Mohou tak porovnávat své názory s osobnostmi, které většinou znají jen z médií. Bývalá ministryně zahraničí USA s českými kořeny Madeleine Albrightová ke studentskému summitu řekla: „Pražský studentský summit poskytuje středoškolským a vysokoškolským studentům jedinečnou příležitost poznat Organizaci spojených národů, Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, a to nejen prostřednictvím studia, ale hlavně v praxi. Studenti, budoucí elity České republiky, pochopí, jak tyto instituce fungují, což jim pomůže nejen v jejich akademické kariéře.“ PRŮBĚH LETOŠNÍHO ROČNÍKU Slavnostní zahájení konference pod záštitou tehdejší-

ho premiéra Jana Fischera se zúčastnili velmi významní hosté v čele s předsedou Senátu Parlamentu ČR Přemyslem Sobotkou, jedním z nejvýznamnějších českých diplomatů Karlem Kovandou nebo soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku zvoleným za Nizozemsko Egbertem Myjerem. Kromě slavnostního zahájení byly na první den summitu naplánovány pracovní večeře delegátů Modelů (NATO, OSN a EU) nebo další úvodní projevy, například na téma ekonomických problémů Řecka, který přednesl Jan Skopeček, poradce prezidenta ČR a výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), a Martin Slaný, poradce prezidenta ČR. Následující dva dny byly věnovány simulovaným diplomatickým jednáním, která se odehrávala v budově Kongresového

centra v Praze. Program byl velmi bohatý, například hned v sobotu 20. března se mohli studenti účastnit diskusního duelu na téma Budoucnost ČR v Evropské unii, kde se spolu potkali senátor Alexandr Vondra a europoslanec Richard Falbr. 22. března ještě probíhala v dopoledních hodinách jednání. WORKSHOPY Workshopy jsou vzdělávací částí Pražského studentského summitu, jsou tím nejdůležitějším, co mu předchází, a jsou považovány za jeho hlavní přínos. Celkem pětkrát se před summitem účastníci sešli na VŠE, aby se postupně seznámili se světem diplomacie. Kromě odborné průpravy je také třeba osvojit si schopnost argumentovat, vyjednávat, přijímat kompromisy, ale také bezvadně vystupovat. Každý rok navštíví Pražský studentský summit téměř 50 českých i zahraničních významných diplomatů, politiků, akademiků či

manažerů v byznysu a novinářů. Ti v dopoledním programu diskutovali před studenty v různých formátech – ať už jako řečníci nebo v panelových diskusích či moderovaném duelu. Pokud bychom měli jmenovat kromě politiků a diplomatů, pak například šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho, hlavního politického analytika České televize Jindřicha Šídla, odborníka na etiketu Ladislava Špačka nebo makroekonomického stratéga ČSOB Tomáše Sedláčka. O SUMMITU JSME SI POVÍDALI S HLAVNÍM KOORDINÁTOREM PSS JANEM PÝCHOU.  Jak

bys zhodnotil letošní Pražský studentský summit? V čem byl jiný? Objektivní hodnocení by asi bylo lepší nechat na jiných, ale z mého pohledu se podařilo projekt oproti loňskému ročníku opět posunout dál. Především odpolední program přípravných setkání doznal několika pozitivních inovací. Mezi mnohými mohu zmínit například takzvanou historickou simulaci Rady bezpečnosti OSN nebo simulaci Orgánu pro řešení sporů v WTO. Letos jsme zorganizovali do této doby nevídané množství doprovodných akcí – kromě OSN ve Vídni mohli účastníci navštívit i OSN v Ženevě, měli možnost se účastnit téměř deseti recepcí a společenských akcí, a podívali se například na ministerstva zahraničních věcí, obrany i průmyslu a obchodu, do sídla Rádia Svobodná Evropa nebo Senátu i Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Celkově si myslím, že se ročník nadmíru vydařil, a doufám, že takovýmto tempem bude růst i nadále.

21

zpravodajství  Jak ses k Pražskému student-

skému summitu dostal? Na střední škole nás požádal učitel základů společenských věd, zda bychom z našeho gymnázia nechtěli složit delegaci do Modelu OSN, který je určen pro skupiny středoškoláků. Každý z nás zastupoval Kypr, já reprezentoval jeho zájmy v simulovaném druhém výboru Valného shromáždění a zabýval se tak ekonomickými otázkami. Následně jsem vstoupil do přípravného týmu.  JKonají se podobné akce i jinde ve světě, nebo je Pražský studentský summit unikátní? Ve světě se koná mnoho Modelů OSN a několik málo Modelů EU. Summit je skutečně unikátní nejen svým výjimečným rozsahem, spojuje téměř 400 středoškoláků a vysokoškoláků ve dvou jednacích jazycích a Modelech OSN, NATO a EU najednou, ale hlavně svou přípravnou částí. Všechny Modely OSN, které naši členové znají

a objíždějí (včetně například asi evropsky nejznámějšího v Londýně) fungují tak, že tam student přijede, několik dní jedná na simulované konferenci a jede domů. My však přidáváme půlroční přípravnou část (pět celodenních workshopů) s řadou doprovodných akcí, která plní tu vzdělávací část a předchází zmíněné konferenci, která plní spíše tu oficiální část se společenskou atmosférou. Právě díky workshopům se nebojíme nazvat náš projekt vzdělávacím, protože

pokrok, který účastníci dělají, nám často vyráží dech.  Jaké jsou největší obtíže spojené s organizací takové akce? V první řadě jsou to prostory. S workshopy nám dlouhodobě pomáhá VŠE, za což jsme velmi vděční. Prostory pro konferenci se v posledních letech trochu střídají a v Praze je takových, kam bychom se vešli všichni pohromadě, nebo rozděleni do všech Modelů a orgánů, málo. Pak samozřejmě peníze. Projekt

je velmi nákladný a bez našich dlouholetých partnerů bychom rozhodně nebyli schopni jej realizovat. Musíme však hledat i nové sponzory, což zvlášť v této době není jednoduché. Zatím jsme se však naštěstí nesetkali s vážným problémem.  Jaký je o Summit zájem ze strany studentů VŠE? Co se týče organizátorů, VŠE patří asi spolu s Právnickou fakultou a Fakultou sociálních věd UK mezi vysoké školy s nejvyšším zastoupením. Co se účastníků týče, dost jich působilo především v simulované WTO v rámci Modelu OSN, který je sice pro středoškoláky, ale v WTO je pár vysokoškolských pozic pro mezinárodní organizace s pozorovatelským statusem. Do Modelu EU pro vysokoškoláky se letos přihlásilo 117 studentů, z nichž 33, tedy nejvíce, bylo právě z VŠE, která porazila celou Karlovu univerzitu s 30 přihláškami. Z 33 jich k účasti v projektu bylo vybráno pět.  Autor: Anna Stejkozová

Veletrh NGO Market (www. forum2000.cz/ngomarket) je pořádán nadací Forum 2000, která byla založena v roce 1996 Václavem Havlem, japonským filantropem Johejem Sasakawou a nositelem Nobelovy ceny za mír Eliem Wieselem. Jejím cílem je identifikovat v oblasti náboženství, kultury, etnické příslušnosti, sociálního vyloučení či životního prostředí problémy dnešní civilizace a diskutovat o nich. Řešení těchto témat mají za úkol právě mnohé neziskové organizace, které tak na veletrhu NGO Market našly své místo. Veletrhu se jich nakonec zúčastnilo přes

150 a šlo o organizace aktivní v oblasti vzdělávání, dobrovolnictví, lidských práv, zdravotního postižení či environmentální problematiky. Jedinečností veletrhu byla i mezinárodní účast – návštěvníci mohli poznat činnost neziskových organizací z Ruska, Dánska, Turecka, Ukrajiny, Velké Británie, Německa, Španělska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny nebo Ázerbájdžánu. Patronkou veletrhu NGO Market byla Helena Houdová, zakladatelka a prezidentka neziskové organizace Sunflower Children,

která usiluje o pomoc zdravotně, rasově či majetkově handicapovaným dětem. Právě neziskové organizace typu občanských sdružení, obecně prospěšných společností či nadací a nadačních fondů jsou jako nevládní organizace stěžejním pomocníkem pro usnadňování života handicapovaných osob. Podpora zdravotně znevýhodněných osob je tak založena na spontánních iniciativách z řad občanské společnosti. Veletrh NGO Market jako akce zviditelňující činnost těchto

neziskových organizací má tak nepřímo význam i pro skupiny handicapovaných osob. Letošního ročníku NGO Market se účastnilo mimo jiné občanské sdružení Formika, které se zaměřuje na řešení omezení handicapovaných osob na pracovním trhu. Kromě podpory rozvoje dovedností zdravotně postižených osob poskytuje toto občanské sdružení také služby podporovaného zaměstnávání a konzultace zaměstnavatelům v oblasti zaměstnávání lidí s postižením a jiným znevýhodněním. Vedle prezentace neziskových organizací byly na programu NGO Market také mnohé workshopy a přednášky týkající se sociálního podnikání, fundraisingu nebo public relations neziskových organizací. Úspěch zaznamenal i dětský koutek, ve kterém mohly děti díky dobrovolníkům z humanitární organizace ADRA poznat cizí kraje a kultury, nebo výtvarná dílna, v níž si návštěvníci mohli vyrobit tričko nebo tašku.  Autor: Stanislav Janeček

economix

V pátek 16. dubna 2010 proběhl v Národní technické knihovně již 11. ročník veletrhu neziskových organizací NGO Market. Hlavním přínosem veletrhu je možnost pro neziskové organizace z nejrůznějších oblastí prezentovat zde svou činnost a tím případně oslovit veřejnost a potenciální dobrovolníky.

– 3 / 2010

NGO Market 2010 – veletrh neziskových organizací

22

rozhovor

Ekonomové a krize? Osobně! musím zachovávat to, co vy říkáte, zdravý odstup. To jsem se snažil v té knížce, kterou beru spíše jako novinářskou záležitost než ekonomicky odbornou věc, zachovávat. Myslím, že je to to, co mnohdy samotným ekonomům chybí, a to, co novináři, ačkoli jimi ekonomové mnohdy opovrhují, dokážou. Podívat se na věci s větším odstupem, podívat se například na ekonomické školy a porovnávat je bez emocí. Když se zeptáte například Stiglitze na rakouskou školu, tak vám řekne, že je to úplný nesmysl, když se zeptáte někoho z rakouské školy na pana Stiglitze, tak vám klidně řekne, že je to úplný blázen. Já jsem se právě do té knihy snažil dát všechny názory a perspektivy, které jsou nějakým způsobem relevantní, právě proto, že nějaké porovnání napříč spektry mi docela chybí.

Lukáš Kovanda s Paulem Samuelsonem

Alfred Nobel ekonomií pohrdal. Natolik, že se Nobelova cena za ekonomii, ač se jí tak říká, prostě neudílí. Ve skutečnosti dostávají ekonomové „cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela“. Proč padla ekonomie i v očích tohoto velikána v nemilost? Ani Lukáš Kovanda to nevěděl.

economix

– 3 / 2010

PhDr. Lukáš Kovanda je ekonom z Národohospodářské fakulty sympatizující s popekonomií, ale také trochu filozof a novinář píšící pro Týden. Je pravděpodobně posledním člověkem, který dělal rozhovor s Paulem Samuelsonem. Proč zmiňuji právě toto? Lukáš Kovanda je také autorem knihy „Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi“, která dokázala současnou krizi shrnout v rozhovorech, jež sám autor vedl napříč ekonomickým spektrem se slavnými osobnostmi. Když jsem se připravovala na rozhovor s vámi, trochu mě zamrazilo při představě, že se snažím připravit například na rozhovor s držitelem Nobelovy ceny za ekonomii. Jistě to je jedinečná příležitost, ale také velká zodpovědnost. Co pro vás znamená, když se chystáte setkat se slavným ekonomem? To máte pravdu, že je to odpovědnost, a někdy si říkám, že například ta hodina, která na to bývá vyhrazená, je hodně málo. V případě pánů, jako je například Samuelson, nevíte, na co se zeptat dříve, takže určitě, když jsem to zpětně hodnotil, bych se třeba na něco zeptal jinak. Ale obecně jsem se vždy, když jsem se připravoval, určitě snažil zeptat na něco, co ještě nebylo nikde moc řečeno, a snažil jsem se, aby to bylo

zajímavé i čtenářsky, byl v tom nějaký příběh. Vzhledem k tomu, že teď byla finanční krize, jsem kdykoli mohl nejprve zabrousit na témata jako „příčiny krize“ nebo „jak z této krize ven“ a na všechno s tím spojené a až ve druhé linii jsem se mohl ptát na jejich teoretické přínosy a jejich život. Hovořil jste s odborníky „napříč ekonomickým spektrem“. Jejich přístupy k ekonomii jako takové, nejen názory na krizi, se často úplně rozcházejí. Přesto, vy byste měl patrně zůstat nezaujatý. V čem je rozdíl, když děláte rozhovor s někým, jehož názory vám jsou blízké, a naopak? Jsem ve trochu schizofrenní pozici. Samozřejmě jako ekonom zastávám nějaký názor, mám nějaký pohled na ekonomické dění, jsem přívrženec nějakého ekonomického směru, na druhé straně jako novinář

Ekonomové, respektive odborníci vůbec, se možná nedokážou podívat na věci z jiného úhlu pohledu, než jak jsou zvyklí a jak to dokážou nejlépe. Jsou tím, co dělají, natolik vtaženi, že se od toho neoprostí? To je pravda, to s tím souvisí. Oni jsou velmi ponořeni do toho, co dělají. Přijali už nějaký světonázor, nějaké paradigma, a z tohoto hlediska je pak i pochopitelné, že tím, co se od toho nějak výrazněji liší, opovrhují. V tom je právě přínosný pohled toho novináře, který nejde tolik do hloubky, zůstává na povrchu a umožňuje tím čtenáři komparaci jednotlivých pohledů alespoň v základních konturách. V předmluvě knihy „Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi“, ve které jste své rozhovory vydal, uvádíte v jednom odstavci, jak byl každý z nich jiný. Co například Paul Samuelson? Rozhovor vznikl necelé čtyři měsíce před Samuelsonovou smrtí. Proběhl loni v srpnu v Bostonu na MIT (Massachusetts Institute of Technology, pozn. red.) v jeho kabinetu. Pan Samuelson byl na svůj věk 94 let stále velmi vitální. Překvapilo mě, že se orientoval nejen v té staré teorii, kterou pomáhal utvářet, ale měl i svůj osobitý pohled na to, co se v současném světě děje. Hovořil o finanční krizi, o pojmech jako „sekuritizace“ atd., což jsou pojmy relativně nové, a já si říkal, že je to i přes jeho stáří docela výkon. Přehled měl i o České republice, protože ho učil Schumpeter, ekonom původem z Moravy. Bylo vidět, že se zajímal o vývoj celé východní Evropy, což u mnoha ekonomů není ten případ, on je ale ta „stará škola“ amerických vzdělanců. A druhá věc, která mě tam zaujala: že měl vlastně velmi stroze zařízený kabinet, neměl tam ani počítač, jen knihovny,

23

rozhovor

z toho, na co se budete ptát, pokud je vám to „šumák“, nedokážete se připravit dobře. Ale dělal jsem rozhovor na japonském ministerstvu financí s náměstkem japonského ministra financí a to na mě nepůsobilo dobře. Bylo to velmi nepříjemné prostředí. Pak jsem měl také velký respekt, když jsem, kromě Samuelsona, dělal rozhovor s Israelem Kirznerem, ekonomem rakouské školy. Je to také velmi starý muž, také velmi vitální. Ekonomové jsou vůbec i ve vysokém věku poměrně vitální. Israel Kirzner je velmi charismatický člověk, který svým projevem, hlubokým silným hlasem, dokáže skutečně zaplnit sál, a pak když s ním sedíte, tak hodně přemýšlíte, na co se budete ptát. Je to velká persona – když s takovým člověkem hovoříte, máte silný pocit, že nesmíte nic pokazit. Je někdo, s kým byste velmi rád udělal rozhovor, ale ještě jste neměl tu příležitost?

Zpět k vaší knize. Je to váš nápad, udělat rozhovory se slavnými ekonomy o finanční krizi, nebo přišla odněkud inspirace? Díky tomu, že pracuji i v médiích, jsem to sledoval od začátku, hodně jsem o tom i psal a napadlo mě napsat nějaké kratší shrnutí toho všeho. Měl jsem dojem, že lidé často velmi tápou. Nevědí, co je příčinou krize, nechápou, proč to nikdo nepředpověděl. A toto všechno jsem se snažil v knize ukázat. Ekonomie je vlastně náročná věda, je náročnější než fyzika a astronomie, i když fyzikové a astronomové by se mnou určitě nesouhlasili. Vzhledem k tomu, že je ekonomie o lidech, o tom jejich jednání, že je v ekonomii podstatnou složkou i psychologie, sociologie, je vše mnohem méně predikovatelné než pohyby planet. Samozřejmě gros knihy mělo spočívat právě v těch rozhovorech, které jsem nasbíral v průběhu roku krize a které byly roztříštěné, každý vycházel v jiném čísle magazínu a běžný čtenář neměl ucelený obrázek. A jaký je závěr knížky, jak byste ji shrnul – jaká je základní příčina krize? Dovolila bych si citovat Pavla Potužáka, kterého jsem měla na cvičení z makroekonomie. Říkal, že pokud z nás ekonomická škola nevychová schizofreniky, špatně nás učili, protože přístupů a teorií je mnoho. Je váš závěr podobný? Sám jste říkal, že co ekonom, to jiný názor. No, v podstatě tam uvádím, že laický čtenář může být frustrován tím, že se ekonomové na ničem neshodnou, snad jen na tom, že se ekonomika vyvíjí v cyklech. Snažil jsem se, abych to rozčarování zkrotil, předložil nějaký společný jmenovatel, kterým byla ta známá chybná politika americké centrální banky (FED), nízké sazby po příliš dlouhou dobu. A stejně, ekonomové z FEDu s tím souhlasit nebudou a řeknou vám, že sazby byly nízké kvůli přílivu kapitálu z Asie, kde byl přebytkový. Odbočme nyní od osobností slavných ekonomů. Jaké jsou vaše ekonomické názory. Proč zrovna pop-ekonomie? Co vás na ní zaujalo? Jsem na jedné straně novinář, na druhé straně ekonom a pop-ekonomie je pro mě forma, jak některé ekonomické zajímavosti

a kuriozity tlumočit veřejnosti, protože to je to, co může lidi k ekonomii přitáhnout. Popekonomie pro to nabízí dobrá témata. Ekonom sice může pozvednout obočí, že to není podstata hospodářské vědy, ale já chci, aby když si takový pop-ekonomický text přečte odborník, neřekl, že je to úplná slátanina, abych udržel úroveň. Na akademické úrovni se ale zajímám spíše o metodologii ekonomie a o její historii, komparaci teorií, to je zase jiný soudek. Nikdy bych asi nebyl ten ekonom, který se v rámci své pop-ekonomické studie vydá mezi narkomany a bude se ptát, za kolik nakoupili drogy, to ne. Ekonomie vždycky bude primárně o makroekonomických veličinách, HDP, nezaměstnanosti, inflaci, nově také o finančních trzích. Pop-ekonomie však může hlavní směr ekonomie obohatit. Řekl byste tedy, že lidé obecně ekonomii nerozumí? Lidé nechápou ekonomii v té neintuitivní podobě, neberou v potaz neintuitivní důsledky jednotlivých rozhodnutí, ty takzvané nezamýšlené dlouhodobé důsledky. A to je to, proč jsou ekonomové tak nepopulární. Oni vlastně často odkrývají ty nepříjemné skutečnosti. Například upozorňují, že se musí šetřit. Takový náhled získáte až studiem ekonomie a pak můžete rozpoznat klamy politiků, jak klamou veřejnost. Veřejnost ekonomii vlastně nerozumí a neví, o čem to je. Jestli je ekonomie jako účetnictví, jako analýza kapitálových trhů... mají v tom prostě hokej. Klasický příklad je zákon o minimální mzdě. Lidem přijde dobré, že stát něco garantuje, a pokud nemáte po ruce graf rovnovážné mzdy, těžko vysvětlíte, proč minimální mzda způsobuje nezaměstnanost.  Autor: Anna Stejkozová

– 3 / 2010

S takovými nemusí být rozhovor příjemný, spíše naopak. Je někdo, z koho jste byl před rozhovorem nervózní, někdo, s nímž jste se trochu obával vést rozhovor? Zdravé nabuzení před rozhovorem je nutné. Pakliže by nebyla ani trochu obava

Ano, to skutečně je. Minulý rok, když jsem byl v Chicagu, už byl skoro domluvený rozhovor s panem Coasem, je mu teď 99 let. Bydlí v rezidenci pro seniory na předměstí a pár dnů před rozhovorem měl nějaké náhlé zdravotní komplikace. Když jsem mu volal, vypadalo ještě vše v pořádku, ale den před samotným rozhovorem se mi ozval jeho asistent, že se omlouvá, ale že se pan Coase na setkání necítí. Rozhovor s Coasem by byl velmi dobrý úlovek. Je to asi poslední velikán ekonomie 20. století, se kterým jsem ještě neměl možnost hovořit.

economix

tabuli, jinak nic, co by upoutalo moji pozornost, byl to takový kabinet z roku 1960. Jediná dekorace bylo těžítko, taková mosazná kachnička. Samozřejmě mě ale upoutalo, co říkal. Vystupoval úplně přirozeně. Dá se to říci obecně. Ti lidé, kteří jsou obcí uznáváni, jsou často mnohem více pokorní a mají větší nadhled, na nic si nehrají a nemají si při rozhovoru potřebu něco dokazovat. Na rozdíl od nich ti, o kterých se v současnosti jen hodně mluví, si hned myslí, že jsou mistři světa. Třeba Peter Schiff, který předpověděl poměrně precizně krizi. Je to člověk amerického typu, hodně hovoří, možná i hodně sebevědomě až arogantně, stejně tak přední světový investor Marc Faber.

24 Michael Kocáb, v současnosti již bývalý ministr, který měl ve Fischerově vládě na starosti lidská práva, není jen hudebníkem. Na konci socialistické éry se pohyboval mezi umělci a jeho „samizdatová“ vydavatelská činnost se stala pojmem. Jako část režimem znevýhodňovaných umělců se stal i osobou, která měla na budování nového řádu vznikající demokratické republiky vliv.

na baru s...

Michael Kocáb: Hesla komunistické ideologie rozhodně neztratila sílu

Právě Michaela Kocába jsme se zeptali na jeho názory týkající se ekonomické svobody, která je, ve srovnání s politickou svobodou, opomíjena. Rozhovor volně navazuje na sérii rozhovorů a článků v Economixu týkajících se výročí dvaceti let pádu komunistického režimu.

economix

– 3 / 2010

V první polovině 90. let vládly liberální vlády, které mimo jiné hospodařily s vyrovnaným státním rozpočtem, měly přece jen tendenci k tomu, aby role státu byla v rámci možností co nejmenší. Poté se situace změnila a další vlády kladly důraz na větší intervence státu. Co je podle vás lepší? Co se více blíží vašemu pohledu na svobodu, jak jste na ni nahlížel například v roce 1989? Ptáte-li se na ekonomickou oblast, pak je samozřejmě lepší, aby do ní stát zasahoval jen minimálně. Kdyby se podařilo dlouhodobě udržet vyrovnaný státní rozpočet, bylo by to velmi dobré. K tomu je však potřeba kvalitní právní prostředí a také určitá sociální vyspělost (například firemní dárcovství), které zde na počátku 90. let nebyly. V době krizí je však nutné přimět

stát k moudrým zásahům. Ptáteli se na další oblasti zásahu státu do společnosti (například sociální politika), myslím si, že například v oblasti menšin je tato aktivita do určité míry vhodná. Vyzývá k tomu již naše ústava, a to formulací: „rozhodování většiny dbá ochrany menšin“. Nesmí se však zakořenit jako trvalé zvýhodňování nějaké skupiny obyvatelstva. Který směr – keynesiánství nebo monetarismus (případně nějaká třetí cesta) – vám byl bližší po revoluci, jakým směrem se podle vás tehdy mělo Československo vydat v době transformace? Nejsem ekonom a v těchto odborných kategoriích jsem neuvažoval, i když jejich podstaty jsou mi zhruba jasné. Svého času jsem byl členem Golem klubu a Friedmanova neoklasická

ekonomie tam byla často probírána. Nicméně jsem nepovažoval vyspělejší monetarismus, který nahradil poválečné keynesiánství, za cestu reálnou pro čerstvě postsocialistickou ekonomiku. Jakkoli je mi doktrína monetarismu sympatická, myslel jsem si, že naše země se po čtyřiceti letech ekonomického i politického protekcionismu touto cestou vydat ze dne na den nemůže, i kdyby zoufale chtěla. Ve vedení podniků i ve vládních resortech totiž byla generace socialistických ekonomů, kterým byla myšlenka liberálního monetarismu na hony vzdálená. Keynesova ekonomie byla v 70. letech minulého století ve vyspělých zemích sice překonána, ale my jsme v roce 1989 vyspělou ekonomikou nebyli a některé její prvky se k využití nabízely. Například keynesiánci obávaná nezaměstnanost byla

a je velkým ohrožením politické a sociální stability zejména v postsocialistických podmínkách, kdy byl v lidech hluboce zakořeněný pocit práva na práci. Jestliže keynesiánci doporučují v dobách deprese vyvolaných například spekulativní poptávkou po penězích stimulovat agregátní poptávku fiskální (rozpočtovou) politikou a vzniklý schodek vykrýt z daní v době konjunktury, pak to nápadně připomíná současnou situaci a fiskální kroky naší vlády. Problém je ovšem v tom, že nelze nasadit rozpočtovou politiku podle Keynese, až když jsme v recesi, a v době konjunktury rezignovat na zavedení přebytkových rozpočtů. Jinými slovy: v dobách hubených se můžeme zadlužovat, ale jen tehdy, když jsme v době hojnosti šetřili a sanovali rozpočet. My jsme ovšem nešetřili a to se nám teď nevyplácí. Bojujete proti komunismu jako režimu, který se neřídí respektováním takzvaného přirozeného práva (právo na svobodu, nezasahování do osobních věcí). Demokracie má ale jednu nevýhodu. Zákonodárný sbor může odsouhlasit zákony, které se s přirozeným právem neshodují. Může „uzákonit“ takový stav, který může omezovat některá základní práva lidí. Jak se na tyto nedostatky díváte? Demokracie rozhodně není dokonalý politický systém, který by zaručil svobodu všem občanům. Své o tom ví Turecko, které demokracii a občanské svobody hlídá velice nedemokraticky – rozhodnutím generality. Opravdu kvalitní a moudrá rozhodnutí někdy vznikají jakoby náhodou, často díky menšinovým názorům, které se

25

Totalita a její návrat je podle mnohých nereálná. Vy se snažíte bojovat proti komunistické ideologii, ale podle některých lidí v současné době více demokracii ohrožují výše zmíněné nevýhody, jako například „uzákonění“ stavu, který není v souladu s lidskou svobodou. Která hrozba se vám zdá aktuálnější? Nevím, proč tyto dva aspekty oddělovat. Komunisté přeci všude, kde se dostali k moci, například u nás, ihned „uzákonili“ dosti tvrdá omezení lidské svobody: soukromé vlastnictví, svobodu slova, svobodu shromažďování, svobodu pohybu, svobodu vyznání, přihlášení se k národnosti atd. Co se týče současných diskusí ohledně některých omezení svobody (například instalace kamerových systémů atd.), které vyplývají z naší i celosvětové bezpečnostní situace, ty nejsou srovnatelné s mírou komunistické totality. Komunistická ideologie se všemi svými historickými rysy je možná nereálná, její lákavá sociálně-utopická hesla však rozhodně neztratila sílu. Ne všichni – zvláště mladí – si přitom uvědomují jejich nebezpečnost. Upřednostňování zájmu jakéhosi nedefinovatelného lidstva na úkor úcty, práva a svobody jednotlivce může napáchat ještě dnes spoustu škody. Navíc předpokládat, že návrat nějakého, samozřejmě modifikovaného, typu totality je nereálný, je samo o sobě nereálnou úvahou, která nemá oporu v dějinách Evropy v minulých dvou tisících letech. Totality byly, jsou a budou. Domnívat se, že s koncem 20. století v Evropě definitivně skončily, je naivní.

Václav Klaus nesouhlasí s takovou ekologií, která omezuje svobodu lidí. Souhlasíte s ním? Připadá vám, že takzvaný „ekoterorismus“, jak jej mnozí nazývají, je pro svobodu lidí a demokracii určitým nebezpečím? V této věci s Václavem Klausem nesouhlasím. Výraz ekoterorismus může ovšem označovat extremistické aktivity jak proti přírodě, tak ve prospěch ochrany přírody. Vy máte asi na mysli pejorativní označení zoufalého – někdy možná zbrklého a předimenzovaného – výkřiku na záchranu naší planety. Vývoj života trvající miliardy let dokážeme postupnou likvidací atmosféry – skleníkovým efektem a ozonovou dírou – zničit za neuvěřitelně krátkých pár století. Naopak tedy právě neekologické chování už teď na mnoha místech světa omezuje svobodu a ohrožuje životy milionů lidí.

Demokracie se od komunismu liší mimo jiné důrazem na soukromé vlastnictví a vynutitelnost práva. Vy jste se stavěl na stranu squaterů, kteří svým anarchistickým jednáním k respektování jednoho z pilířů demokracie, soukromému vlastnictví, přistupují obrazně – s výsměchem. Všichni zcela určitě chápou určitou sociální sounáležitost, ale je kvůli tomu nutné nerespektovat ostatní a jejich majetek a zvýhodňovat oproti jiným potřebným skupinu, která se sama dobrovolně vyřazuje ze „systému“? Jak se na to díváte? Zaprvé: squatery jsem nijak nezvýhodňoval, ale jen jsem v první fázi zabránil násilí a eventuálnímu těžkému zranění při vyklizování vily Milada, kterému jsem nijak nebránil, a v druhé fázi jsem jim předal kontakt na člověka, který jim

sám ze své vůle nabídl náhradní střechu nad hlavou. Informaci tohoto typu bych předal komukoliv. Zadruhé, squatting není „jen“ porušení soukromého vlastnictví, i když to nezpochybňuji. Squatting nám také hodně říká o dnešní společnosti – o nedostatečném zájmu státu o mládež, o stálé absenci systému sociálního bydlení, o neefektivním a sociálně necitlivém využívání nemovitostí v obecním vlastnictví a často také o „podivném“ nabývání majetků a hospodaření s nimi novými vlastníky. Proto ho nechci ignorovat. V EU se v některých oblastech prosazují socialistické prvky – nadměrná byrokracie a její „šedá“ vláda, některá opatření snažící se udržet sociální smír, redistribuce některých zdrojů, nadbytečná „normalizace“ v různých oblastech. Jak vnímáte tyto tendence? EU působí bezesporu velice byrokraticky. Strach z ní je však poněkud přehnaný. Bruselští úředníci totiž procházejí přísným výběrem a jsou to vysoce výkonné a kompetentní osoby. Co se počtu týče, ještě před několika lety byl poměr zaměstnanců pařížské radnice a institucí EU téměř srovnatelný. Vámi naznačené „socialistické prvky“ jsou velmi široký pojem. Spoustu z nich lze oprávněně kritizovat, například zemědělské dotace jsou pro některé státy velmi výhodné, pro některé naopak. Celkově jsou neudržitelně nákladné. Další prvky ovšem samy o sobě, jsou -li moudře aplikovány s citem pro situaci v jednotlivých státech, nemusí znamenat žádnou katastrofu. Socialistický „stát blahobytu“ ve Švédsku či Dánsku má obrovsky výkonnou vzdělanostní ekonomiku, které ještě zbývají prostředky pro masivní humanitární činnost po celém světě. Více než Bruselu se však obávám sociálně-populistických politik jednotlivých zemí, které předvedly například Řecko či Maďarsko. Ty mohou znamenat vážnou hrozbu pro eurozónu, respektive vzájemnou soudržnost celé EU.  Autor: Tomáš Listík

– 3 / 2010

v konstelaci vhodných podmínek prosadí. Názor většiny je často názorem reagujícím krátkozrace na populistická hesla. Bez kvalitního vzdělání proto není demokracie žádná výhra. Bělorusko bylo na počátku 90. let taky demokracií. V kombinaci se vzděláváním je však neustálé napětí a soupeření v demokratickém systému lepší než odevzdání vlády jednotlivci či oligarchii. Dalším komplikujícím faktorem je korupce, která účelově ovlivňuje rozhodnutí politiků i zákonodárných sborů.

economix

na baru s...

26

rozhovor

Rozhovor s Petrem Žaludou, ředitelem Českých drah Petr Žaluda se dostal do povědomí lidí především jako generální ředitel a předseda představenstva Českých drah, kterým je od roku 2008 až do současnosti. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně a později absolvoval také studijní programy v zahraničí, a to na univerzitě v nizozemském Utrechtu a na britské Sheffield Business School. Poté ještě v Holandsku zůstal a pracoval pro poradenskou společnost Stork Demtec na pozici Country managera. Dále působil ve firmě Ernst & Young. V roce 1998 se stal generálním ředitelem Winterthur penzijního fondu a v roce 2007 se stal generálním ředitelem AXA. Petr Žaluda je rozvedený a bezdětný. Mezi jeho koníčky patří například golf.  Byl to váš sen – pracovat u vlaků? Hrál

jste si třeba jako malý kluk s vláčky? Ne, nikdy jsem nechtěl pracovat u vlaků. A

čím jste chtěl tedy být, když jste byl malý? Když mi bylo asi patnáct, tak jsem chtěl být opravářem televizí. Mně se líbilo, když k nám přišel opravář ještě za starého režimu místo v devět hodin v jedenáct a dostal kafe a svačinu. Něco tam pak montoval, dostal pětistovku a šel domů. To mi přišlo jako úžasná práce...  Člověk

si u dětí představuje, že chtějí být popelářem nebo hasičem, ale u vás to bylo jinak. Vystudoval jsem elektroprůmyslovku a pak strojírenství, takže jsem byl vždy spíš orientovaný technicky.

economix

– 3 / 2010

 A jakou

jste měl doma výchovu? Vedli vás rodiče k technickému zaměření na vysokou školu? Na to, abych šel na vysokou školu, mě samozřejmě naorientovali rodiče, zvláště v té době. Dnes už je to spíš nějaká povinnost, ale v roce 1985, kdy jsem šel na vysokou, byly obvyklejší spíše dělnické profese.

 V Nizozemsku jste na nějakou dobu zů-

stal. Proč? Já jsem tam byl na stáži zhruba na tři měsíce v jedné firmě a ta mě pak požádala, jestli bych pro ně nemohl dělat, tak jsem tam zůstal déle než rok.  A líbila se vám holandská mentalita?

Ano, líbila se mi. Oni jsou nám hodně podobní, takoví otevření.  Dokázal

 Takže

se pak plánujete někdy vrátit do Brna? Mám tam pořád rodinu, rodiče a jakési zázemí, takže jsem takový rozpolcený.  Studoval jste také v zahraničí, a to v Nizozemsku v Utrechtu obor Marketing a management a britskou Sheffield Business School. Co vám to dalo? Doporučujete současným studentům studium v zahraničí? Dalo mi to hodně, speciálně v té době, kdy jsem studoval VUT za starého režimu. Když přišla revoluce, člověku bylo 22 let a měl vystudovanou českou školu, takže se výborně naučil marxismus a leninismus a nějaké dějiny komunistického hnutí, ale já osobně jsem vůbec nevěděl nic o byznysu a trhu. Vybral jsem si pak na umístěnce Zetor, protože když jste tenkrát ukončili vysokou, mohli jste si vybrat z takového seznamu firem. Tam jsem chvilinku pracoval. Pak jsem zjistil, že to není to „pravý ořechový“. Zkoušel jsem sehnat nějaké stipendium do zahraničí a v té době holandská vláda pořádala po revoluci výměnné programy. Na jeden program jsem se dostal a v rámci toho probíhala výuka tady se zahraničními lektory a pak byla stáž a studium v Holandsku.

se vám povedlo dostat se na vysokou školu? Vysoké učení technické v Brně, v mém případě obor strojírenství, bylo v podstatě jedinou školou, na kterou se u nás bralo.

byste srovnal české a zahraniční studium? V té době to bylo jistě zajímavější. Byli tam lidé více z byznysu. Mně přijde, že české školství je hodně teoretické. U nás učí lidé, kteří učí teoretickou věc, a není to tak, že by ti lidé přicházeli z byznysu. Třeba na Západě se vysokoškolskými profesory stávají lidé, kteří si něco prošli a v padesáti letech si chtějí „odpočinout“ od byznysu, proto jdou přednášet své zkušenosti na školu. V tom je hlavní rozdíl, že tam byli lidé praktičtější.

 Jak

 A co vaše stáž ve Velké Británii?

 Jak

na studium v Brně vzpomínáte? Byl jste tam spokojený? Jsem Brňák a v Praze jsem spíš na přechodnou dobu.

 Jak

Sheffield byl také v rámci VUT jako společný projekt a pořádaly se programy. Bylo to po tom studiu v Utrechtu.

byste tam i žít? Proč jste tam nezůstal déle? Jsem Brňák, Moravák a mám velké národní cítění. Lidé jsou tam příjemní, ale pořád je to jiná země.

 Máte velmi bohaté zkušenosti jak v za-

hraničních, tak v českých firmách. Co je podle vás takový patent na úspěch? Co by měl člověk v sobě mít, aby byl úspěšný? Myslím, že musí chtít. Jít za svou představou. Mít nějaká pravidla. Já vždy říkám, že mám zásadní pravidla, která neporušuji. Prostě věci, kdy se drží slovo. Myslím, že se to hodí i do toho byznysového života.  Jaký jste šéf?

Demokratický, což je někdy špatné. Máte různé druhy šéfů – diktátorský a demokratický. Jsem více demokratický šéf, ale s tím, že dokážu být, když je nějaký problém, tvrdý a hodně nepříjemný. Takže pokud vše funguje, tak velmi demokratický. Lidem vždy dávám důvěru. Jsem pozitivní a nedívám se na věci negativně. Předpokládám, že když se s lidmi na něčem domluvím, tak to funguje. Do té doby, než to ten člověk poruší, jsem kamarádský.  Když

byste srovnal práci týmů ve firmách u nás a v zahraničí, pracují lidé nějak jinak nebo je na ně jinak spolehnutí? Zásadní rozdíl, když to srovnáme a přihlédneme k době, kdy jsem tam byl, vidím ve spolehlivosti lidí v zahraničí. Vážili si více své práce a zase to bylo dané nějakými historickými věcmi. Na druhou stranu tam jedou v takových kolejích. Prostě třicet let to jede nějakou šablonou a nejsou moc flexibilní, to znamená, že ten západní styl funguje dobře, dokud není nějaká krize nebo mimořádná situace. Zase Češi různě vymýšlejí i v tom standardním procesu, člověk je musí pořád hlídat. Když je pak problém, tak si myslím, že jsou mnohem flexibilnější. Češi se pořád snaží něco vymýšlet a třeba tu svoji firmu nějak očurat, ale je to pozitivní v nějakých krizových věcech. Když se budeme

27

rozhovor striktně řídit pravidly, může to být někdy špatně a někdy dobře. Například, když bude na semaforu červená a semafor se zablokuje, poznáte Čecha a Němce. Němec tam stráví třeba týden, než blikne zelená, a Čech po pěti minutách mrkne a projede. Teď záleží, kdy je ta vlastnost dobrá a kdy špatná.

máte jen jedny ty koleje, organizaci té koleje, výpravčí, ty vlaky se křižují, různě na sebe navazují. Denně vyjede 4000 vlaků a ty se musí správně míjet, navazovat na sebe, aby lidé nečekali dvě hodiny. Konkurence ano, ale musí to být připravené. Myslím, že by to dokázalo ten systém rozbořit, pokud by se to udělalo živelně.

 V podstatě tato myšlenka souvisí s řeše-

ním současné hospodářské krize. Myslíte si, že ji Evropská unie řešila dobře? Určitě ne. Podle mě je strašná chyba pomoc od zemí, které se snaží, aby fungovaly, a v nichž je spousta lidí, kteří se starají o to, aby se měli dobře. Třeba v naší zemi se vždy o sebe lidé starali. Hodně se tu pracuje. Historicky lidé chodili do práce a pak šli domů dělat na zahradu nebo někam přivydělávat a starali se o to, aby měli nějakou slušnou životní úroveň. A ti Řekové jsou takoví laxnější, když to srovnám s Českem. Zvláštní, že se musí pomáhat. Češi tedy nepomáhají prostřednictvím eurozóny, to je dobré zmínit. Paradoxem ale je, že třeba slovenská pošťačka, která bere deset tisíc slovenských korun, jde do důchodu v šedesáti a bude mít důchod 5000 korun, pomáhá řecké pošťačce, která bere padesát tisíc korun a do důchodu jde v 55 a důchod má dvacet tisíc. To je těžko pochopitelné, proč někdo, kdo se má hůř, má pomáhat někomu, kdo se měl historicky mnohem lépe.  Ráda

bych se ještě vrátila k vaší práci. Vedl jste jak soukromou, tak nyní i státní firmu. Mohl byste to nějak srovnat? (směje se) To je nesrovnatelné. Je státní firma a státní firma. Dráhy jsou specifická státní firma. To byla vždy státní firma ve státě, je to velké společenství lidí. Obecně státní firma je více podobná státnímu úřadu, to znamená, že je tu hodně byrokracie, hodně struktur. Bylo tu hodně náměstků, i když dnes už se to mění. Reprezentativní funkce tu byly více než v soukromé sféře. Byl tady hodně režim poslouchání, takže lidé neměli svůj vlastní názor a nechtěli ho prosazovat. Vládla tu hierarchická struktura. Lidé tu prostě nepřicházejí s nějakými nápady. Nebyl tu nikdy systém, který by ty lidi motivoval.

 Co

byste tedy doporučil firmě, která se chce na ten trh dostat, kdybyste byl na druhé straně a chtěl dostat vaše vlaky na koleje? Musíte na tom pracovat. Je to dlouhodobý proces. Podle mě to nelze udělat ze dne na den nebo z roku na rok. My jsme vytvořili prostředí, aby tady vůbec konkurence mohla být. Když jsme přišli, systém fungoval tak, že kraje a ministerstvo si objednávaly dopravu z roku na rok a platily méně, než to stálo. To vlastně zabránilo jakékoli konkurenci. Nikdo by to nešel na tak krátkou dobu dělat. My jsme první řekli, že je v tom systému obecně málo peněz. Jsou potřeba dlouhodobé smlouvy. Nikdo nekoupí za desítky miliard vozidla, když bude mít smlouvu jenom na rok. Po roce je vezmete a vyhodíte? Nebo co s nimi? Vy je nemůžete nasadit někde jinde na koleje. My jsme díky tomu vytvořili předpoklad, aby konkurence mohla být. Kraje už platí to, co si skutečně objednaly. Teď je to trpělivá práce. Musíte si to připravit, bavit se s objednateli. To, že jsou smlouvy na deset let, je logické. Je to tak všude v Evropě. Bylo nereálné, že by loni někdo dal nabídku, že za dva roky objezdí jeden velký kraj. Nebo že dá nabídku, že to objezdí od ledna toho roku. My jsme podepisovali smlouvy v roce 2009 s tím, že budeme od roku 2010 jezdit. Ti ostatní říkali: my budeme jezdit až za dva roky. Ale my nepřistoupíme na dvouletou smlouvu. Dejte nám desetiletou, abychom mohli nakupovat nové věci. Když nám budete dávat roční smlouvu, tak my vám nic nového nekoupíme. Bude tam jezdit pořád ten starý šrot, co tam jezdí.  A nebyly by pro tu konkurenci lepší alespoň pětileté smlouvy?

Ale i pro nás jsou špatné. Zeptejte se, jestli by chtěli pětileté smlouvy. Řeknou vám, že ne. Konkurence bude chtít úplně stejně dlouhé smlouvy jako my. Myslím, že ten princip podnikání na železnici je, že chcete smlouvu minimálně na deset až patnáct let, abyste ta vozidla, která pořizujete za obrovské peníze, taky odepsala a rozumně využila. Nemyslím, že konkurence řekne, že pětiletá smlouva je pro ně dobrá.  Lze ČD zprivatizovat? Mělo by se o tom

uvažovat? To je složitá věc. Myslím, že ČD by měla být firma, která je schopna se dostat do takového stadia, aby se dala privatizovat. Ta firma by měla být moderní, měla by mít standardní účetnictví, oratingovaná a tak dále. Stejně jako jiná mezinárodní firma. A pak je to rozhodnutí státu. A tady je to rozhodnutí hodně politické, protože je to veřejná služba. U nás si objednávají kraje a ministerstvo službu pro svoje občany. My bychom ji nedělali, protože je ztrátová. Vyslat vlak z místa A do místa B desetkrát denně se vám nevyplatí. Ty kraje ale potřebují dostat svoje občany nějak do práce, k doktorovi, na úřad a podobně. Takže ta veřejná služba je od toho, že musíte dát rozumnou cenu a ten rozdíl mezi cenou a náklady vám hradí. Je to stejné jako městská hromadná doprava. Kdyby fungovala na běžném tržním principu, tak bude stát lístek tisíc korun. Je to úplně stejné. Nikdo nekritizuje, že MHD je dotovaná, abyste nemuseli jezdit auty a nebyla třeba zaplavená celá Praha šílenými zácpami. Železniční doprava je velmi podobná.  Plánujete

nějaké velké slevy nebo akce pro studenty? Každý měsíc připravujeme nějaké nové akce. Teď jsme představili akci pro rodiny dva plus tři za jednotnou cenu o víkendech. Nebo vybereme zajímavé město, třeba Bruntál, a pak je nabídka, jak se tam dostat.  Autor: Pavlína Máčalová

že konkurence je pro vás důležitá. Určitě, to si myslím pořád.

by mít tedy konkurenci i České dráhy? Určitě. Konkurence je dobrá. On je jiný pohled zvenku a zevnitř. Kdyby se mě někdo zeptal před pěti lety, jestli by měly mít ČD konkurenci, tak řeknu: Jasně. Když pak ale vejdete dovnitř a zjistíte tu problematiku, jaká je, tak pořád myslíte „konkurence ano“, ale už to není tak jednoduché, jak to vypadá zvenčí. Máte jen jedny koleje. Není to konkurence o tom, že můžete mít tady deset supermarketů, deset různých autobusů, deset různých výrobců zubní pasty, protože

economix

 Měly

– 3 / 2010

 Předpokládám,

28

rozhovor

Aleš Michl o vyrovnaném rozpočtu: Politici se mi smějí do očí, když to vyslovím Řada států bude čelit bankrotům. Třeba současná hodnota nákladů na stárnutí populace je číslo řádově o jednu nulu vyšší než všechny ty nesmyslné boje vlád s recesí na úkor dluhů. Pokud nezemřeme na dluhy, pak mám v hlavě vizi renesance Evropy, kterou povedou Německo, Francie a Česká republika. Nikoliv díky politikům, ale podnikům a jejich zaměstnancům. A to proto, že jsou průmyslové země. Máme v průmyslu tradici a špičkové výrobky za rozumnou cenu – a tím se dá trumfnout Čína. Nikoliv ve službách, ale v tradičním průmyslu je síla.

Aleš Michl absolvoval VŠE, působil v poradních týmech vládních místopředsedů. Nyní je analytikem v Raiffeisenbank. Jako student přispíval do Hospodářských novin, snad díky tomu jsou jeho odpovědi čtivé a skrývají vždy nějaké literární (ale i ekonomické) překvapení. Aleš Michl se v rozhovoru dotkl nejen současných rozpočtových problémů, ale také problematiky EU i České republiky a možností budoucího vývoje Evropy.

economix

– 3 / 2010

EVROPSKÁ UNIE Na svém blogu jste uvedl, že pokud vezmete statistiku let 1970 až 2008, pak 19,4 % zemí z těch, jež krachovaly, mělo dluh pod 40 % HDP. Na dluh mezi 41 a 60 % HDP doplatilo nejvíce zemí – 32,3 %. Je tedy fakt, že Řecko se svou výší dluhu čelí bankrotu, pouze náhoda? Koukněte na tři deficity Řecka. Zaprvé: deficit rozpočtu byl loni 13,6 % HDP. Irsko mělo schodek 14,3 procenta HDP. V tomto Řecko nevybočuje. Zadruhé: problémy s dluhy mají již od osmdesátých let. Loni byl celkový dluh na 115 % HDP, třeba v Itálii to bylo to samé. Také nic nového. Třetí deficit je u morálky a důvěry. A o to v Řecku jde. V tom se odlišuje. Bankrot tedy není žádná náhoda. Málokdo této zemi věří nejen zveřejňovaná statistická čísla – fixlovalo je, ale hlavně se pochybuje o tom, že veřejné finance dá někdy do pořádku. Prostě má už tak začervenalou ekonomiku a hlavně veřejnou sféru, že je vám na zvracení. Jaká je podle vašeho názoru budoucnost Evropské unie? Je toto uskupení rezistentní vůči případným dalším bankrotům jednotlivých členských států (takzvaná skupina PIGS)?

Podle Komise EU (25. 2. 2010) by se HDP v EU mělo postupně vrátit k hodnotám před nástupem recese, nicméně poslední vývoj na finančních trzích naznačuje, že by tyto trhy mohly upadnout do další nejistoty. Jaký očekáváte vývoj vy? Z bruselské kanceláře se přece nedá udělat žádná dobrá prognóza. Krize a recese přicházejí a odcházejí. Do tří, pěti let přijde další pohroma, zase se zvýší nejistota – jen to problematické aktivum bude jiné... Inteligentním investorům to ale vadit nemusí. Naše chyby se totiž dají předvídat, protože jsou pořád stejné... Myslíte, že země, které nejsou součástí měnové unie, mohou svými vyrovnávacími mechanismy (kurzový mechanismus) lépe bojovat s výkyvy ekonomiky? Jaké jsou podle vás výhody jednotné měny? Jasně, že ano. Teď jste to pěkně trefila. Ať nějaký čtenář Economixu napíše diplomku na vhodnost přijetí eura – nikoliv ale testováním maastrichtských kritérií, která jsou úplně na nic, nýbrž testováním účinku kurzového vyrovnávacího mechanismu platební bilance. Až nám kurz nebude v recesi pomáhat, bavme se o tom co dál... Dřív ne. Myslíte, že Turecko by se mělo stát členem Evropské unie? Jaké výhody by jeho členství mohlo přinést? Pokud splní podmínky, pak jsem pro. Nechápu, proč by Turecko nemělo být v Evropské unii. Je to všechno o politické vůli. Řada politiků mluví o unii jako o mírovém projektu, mluví o multikulturalismu, o volném obchodu, ale když dojde na Turecko, začnou remcat klišé výmluvy. ČESKÁ REPUBLIKA V jednom ze svých článků na internetu jste uvedl, že za 83 % díry ve veřejných financích si můžeme sami. Byl schodek

podle vás vyvolán impotencí politiků k eliminaci výdajů státního rozpočtu? V té statistice patříme k nejhorším na světě. Nicméně právě politici inklinující ke zvyšování výdajů disponují podle předběžných průzkumů nejvyššími preferencemi. Jak tedy vybalancovat populismus politiků a snahu o vyrovnaný rozpočet? Řekla jste vyrovnaný rozpočet, slyším dobře? Politici se mi smějí do očí, když to vyslovím. A to mám na ně připraveno, že pokud chceme někdy dělat důchodovou reformu a nezemřít na dluh, bude potřeba rozpočet přebytkový... K činům donutí politiky pouze jakýsi „Sense of urgency“ – tedy spadnutí do bláta, nějaký velký problém. Až pak procitnou. Ještě den předtím budou vydávat prohlášení, jak jsme na tom dobře. Loni stoupl deficit veřejných financí na 5,93 procenta HDP; podmínkou pro přijetí eura jsou tři procenta. Česká republika podle informací ministerstva financí loni nesplnila dvě ze čtyř maastrichtských kritérií, tedy požadavků EU nezbytných pro přijetí eura. Může výsledek voleb nějak ovlivnit naše možnosti přijetí eura? Maastrichtská kritéria vůbec nesledujte. Mávněte nad tím rukou. Nejdřív je třeba si udělat domácí úkoly, dát do pořádku veřejné finance, testovat kurzový vyrovnávací mechanismus a pak se bavme o tom, co dál. Vliv výsledku voleb pozná každý pilný student na VŠE tak, že si na podzim najde na webu plánovaný rozpočet na rok 2011 a po jeho přečtení se mu nebude chtít jít totálně se opít a zapomenout.  Autor: Lucie Kubečková

29

rozhovor

Rozhovor

s Janem Macháčkem

Jan Macháček je znám především jako novinář a hudebník. Narodil se v Praze v roce 1965. Studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale nedokončil ji. V 80. letech byl činný v řadě disidentských a nezávislých publikačních aktivit, je signatářem Charty 77. Kromě toho, že v současnosti píše pro magazín Respekt, je také komentátorem Hospodářských novin. EVROPSKÁ UNIE V jedné ze svých glos pro HN jste uvedl, že tříletá půjčka pro Řecko by měla fungovat tak, že „země bude odpojena od trhů a dostane na tři roky dudlík“. Jak by podle vás fungovaly trhy, kdyby případný dudlík potřebovaly další státy EU, například Portugalsko? Odpojení znamená, že Řecko přestane nabízet k prodeji další dluhopisy. Naopak to neznamená, že nebude splácet své dluhy. I kdyby to dopadlo dobře, tedy že by se Řecko odpojilo od trhů, nepochybně přijde doba, kdy si trhy otestují, kam až je Evropa ochotná zajít a jestli na to má prostředky. Dříve nebo později trhy zaútočí na Portugalsko a na Španělsko a otestují schopnost Evropy na tuto situaci reagovat, nebo nereagovat. Částka dluhů těchto států by tak byla neporovnatelně vyšší a tolik peněz na financování MMF určitě nemá. Proto by Řecko a Portugalsko

je však v Evropské unii nepředstavitelné, zejména pro Německo je inflace nepřijatelná, což je dáno historickou zkušeností, kdy Německo prošlo dvěma hyperinflacemi v jednom století. V takovém případě by Němci Evropskou unii raději opustili, než aby dopustili takové řešení umazávání dluhu. Co se týká dalších možností, tak MMF samozřejmě může vyzvat členské státy, aby mu půjčily. Dokážete si představit, jak by fungovaly evropské státy, kdyby došlo k rozpadu Evropské unie? Evropská unie v tuto chvíli není funkční a současná situace to prokazuje. Jsem přesvědčen o tom, že existují historicky vyzkoušené stabilní útvary (federace, konfederace) a Evropská

se bude význam tohoto vládnutí zesilovat, nebo se Evropská unie „vrátí dozadu“. Může vůbec Evropská unie z hlediska své struktury a principů fungování někdy být velmocí rovnocennou Rusku či USA? Podle mého názoru je velmi zásadní se na Evropu dívat z pohledu ostatních velmocí – Ruska, Číny, USA. My zde řešíme spor (bankrot Řecka), který je podle našeho názoru zásadní a logický. Ovšem z pohledu Číny a USA je to jiné: tyto státy vůbec nechápou, proč Evropská unie není schopna vyřešit problém jednoho svého státu. Působíme tak jako do sebe zahleděný kontinent, který není schopen vyřešit vlastní problém, natož aby se zabýval globální

konkurenceschopností do budoucna, nebo tím, jak bude Evropa vypadat za padesát až sto let. KŘÍŽEM KRÁŽEM Organizace Roma Realia se ohradila proti příběhu Josefa Lady, který prý kriminalizuje všechny Romy. V příběhu o napadení Mikeše zazní věta: „Milé děti, ti lidé byli cikáni.“ V Belgii zase vězí v potížích komiksový hrdina Tintin. Před třemi roky se ho snažila odstranit z knihoven Britská komise pro rasovou rovnost. Teď je tady druhý pokus. Jistý Konžan touží vykázat známou postavičku z knižních regálů přímo v zemi všech komiksových hrdinů: Belgii. Jsou-li tyto kauzy skutečně tak absurdní, proč probíhají hned v několika zemích naráz? V této otázce bych asi odkázal na text Zbyňka Petráčka v Lidových novinách (LN, 16. 4. 2010, Blažek bílým lvem, pozn. red.). Jde o to, že v Honzíkově cestě také došlo po revoluci k vyškrtání slov jako „družstevní“, a to z důvodu, že se neslučují s novou dobou, a nikomu to tehdy nevadilo. V této věci jde zejména o to, aby zde existovala jistá hranice, která je vysvětlitelná zdravým rozumem, ne nějaká politická přepjatost cenzury. Nicméně si myslím, že věta typu „Jsou to zlí lidé, jsou to cikáni.“ v nových vydáních zrovna být nemusí. Autor: Lucie Kubečková

– 3 / 2010

Mohla by hypoteticky do financování případných dluhů jednotlivých států vstoupit nějaká jiná instituce, než je MMF? Například tradičním instrumentem je, že do hry vstoupí centrální banky, které přistoupí k monetizaci dluhu, kdy dojde k umazání tohoto dluhu a ke zvýšení inflace. Něco takového

unie se v současné době nachází v mezistavu, který není historicky vyzkoušený a podle všeho není ani moc stabilní. Ve světě však neexistují příklady měnových unií, které nemají společné instituce. Buď tedy Evropská unie dojde k poučení a začnou vznikat zárodky například Evropského měnového fondu, což například podporuje německý ministr financí Wolfgang Schäuble, tedy nějakého ekonomického vládnutí a postupně

economix

měly přesvědčit trhy, že se na ně nevyplatí zaútočit.

30

názor

Ozvěny Jarního zasedání MMF na regulatorní revoluci Ve Washingtonu v dubnu jednali zástupci zemí z celého světa v rámci jarního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. S blížícím se zářijovým výročním zasedáním se naskýtá možnost shrnout nejdůležitější aktuální výzvy pro regulaci finančních trhů. Jedním z opakujících se témat jarního zasedání byla odpověď regulatorních a dohledových autorit na uhasínající globální finanční krizi.

economix

– 3 / 2010

Poučení z této finanční krize a možná reakce autorit je čím dál tím více komplexní. Musíme však být schopni vidět tuto problematiku z nadhledu. Současná finanční krize nám dala velkou lekci v tom, že dlouhodobě nízké úrokové sazby v ekonomice podporují ve finančním sektoru chuť riskovat, a pokud je pozornost orgánů dohledu nad finančním sektorem slabá, důsledky mohou být katastrofální. Reakce světových lídrů na tuto finanční krizi proto musí být postavena na nejméně třech základních pilířích. Zaprvé nestačí mít pouze víc kapitálu, ale regulace kapitálové přiměřenosti musí mít prvek jednoduchosti a musí odrážet vývoj hospodářského cyklu.

Zástupci bankovního světa nám totiž ve Washingtonu nepřímo naznačili, že komplexnější regulaci jsou schopni obcházet komplexnějšími strukturami v rámci svých produktů. Taktéž, vyšší požadavky na kapitál jim uberou ze zisků a budou je nutit jít buď do riskantnějších obchodů na straně aktiv anebo méně transparentních (hybridních) forem kapitálu na straně pasiv. Zadruhé musí být klíčem ke zdravému fungování finančních trhů role orgánů dohledu. Orgány dohledu musí mít přehled ve všech sektorech finančního trhu a v různorodých produktech. V tomto kontextu je česká zkušenost poučná. Integrovaný dohled nad celým finančním trhem v rámci jedné instituce – České národní banky – se ukázal v průběhu krize jako velmi přínosný, jelikož orgán dohledu měl pod jednou střechou informace z celého finančního sektoru a mohl hodnotit vzájemnou provázanost jednotlivých sektorů finančního trhu. Zatřetí bývalý čelný představitel MMF Stanley Fischer na Jarním zasedání MMF centrálním bankéřům ve Washingtonu zdůraznil, že bylo velkým neštěstím nedávné doby soustředit se pouze na identifikaci bublin na trzích aktiv. Neschopnost akademické domluvy na schopnosti identifikace bublin na trzích aktiv znemožnila centrálním bankéřům a orgánům dohledu operativní reakci,

vyžadující mnohdy pouze použití obyčejného selského rozumu. Na zřejmou nadměrnou úvěrovou expanzi v některých sektorech šlo reagovat použitím tradičních nástrojů dohledu jako například loan-to-value poměru a podobně. Regulátoři dnes stojí před historickou výzvou nastavit pravidla hry v globálním světě financí. Mimo výše popsané otázky musí probíhající regulatorní revoluce proběhnout tak, aby netrestala úspěšné, byť velké instituce, a aby na druhou stranu brala v potaz globální fungování moderních bank a reálnou existenci fiskálních zdrojů v rámci dané jurisdikce, ve které banka působí, v případě potenciálního kolapsu banky působící v mnoha jurisdikcích. Tvůrci nových pravidel pro finanční sektor si musí uvědomit, že žádná regulace nevyhubí přirozenou vlastnost finančních trhů – jejich cykličnost, tj. střídaní vln optimismu a pesimismu. To znamená, že ani žádná regulace nezabrání všem budoucím krizím. Není proto zapotřebí více regulace, ale lepší regulaci, ve které budou zohledněny specifické sektory, například deriváty obchodované na over-thecounter trzích i vývoj hospodářského cyklu.  Autor: Miroslav Kollár, poradce výkonného ředitele MMF (postoje v tomto článku odrážejí soukromý názor autora)

 Proč jsi šel na VŠE?

Tehdy mi žádná jiná fakulta než Fakulta informatiky a statistiky na VŠE nenabízela kombinaci toho, co jsem chtěl. To je dobré jazyky, informatika a matematika a zároveň, aby tam byl byznys. Aby mě naučili měkké dovednosti, vystupovat před lidmi, prezentovat atd.  Prahu jsi ale po bakalářském studiu opustil. Ano, vystudoval jsem bakaláře a měl jsem pocit, že mi ten základ z IT stačí. Chtěl jsem se víc zaměřit na byznys, proto jsem přešel na magistra do Brna na obor podnikové hospodářství.  Kdy přišla první myšlenka na program pro výuku slovíček na principu kartiček, tedy dnešní KeepInHead. com? To bylo v roce 2004, ještě před maturitou. Měl jsem takový sen, říkal jsem si, že by bylo super něco takového realizovat. Tehdy jsem si pořád kladl otázku, proč nic takového neexistuje. Později, v roce 2007, jsem se s nápadem na procvičování slovíček přihlásil do podnikatelského inkubátoru na VŠE. Základní myšlenka byla, že to bude fungovat na počítači a na mobilu a že si to lidé budou moci sdílet. Tahle základní myšlenka se pak dotáhla do cíle.  Podnikal jsi už dříve? Řekněme na střední škole? Na vysoké škole jsem učil jazyky na živnostenský list. Na střední škole to podnikání v pravém slova smyslu nebylo. Ale když mi bylo patnáct, psal jsem

František Churý: Ekonomické obory mají dávat studentům určitou volnost články o mobilních telefonech pro Mobil.cz a Mobilmania.cz. Tehdy T-Mobile rozjel takzvaný SMS chat. To byla služba, která umožňovala posílat hromadné zprávy pouze zasláním SMS na jedno číslo. V takovém chatu platili lidé za příchozí SMS asi dvě koruny, za odchozí asi sedm korun. A já jsem tehdy, v patnácti letech, vymyslel takový zlepšovák.  O co šlo? Jedna finská společnost nabízela možnost, že když na určitě číslo pošlete SMS zprávu, oni ji přepošlou na e-mail. Tehdy mělo každé mobilní telefonní číslo svou e-mailovou adresu, takže jsem jen zřídil na Seznamu e-mailovou schránku, ze které se automaticky přeposílaly kopie příchozích zpráv na adresy mobilních telefonů lidí v mém „chatu“. Příchozí zpráva byla tedy zdarma, platila se pouze klasická sazba za odchozí SMS. Udělal jsem takový chat pro třídu a byl to tehdy na škole obrovský trhák, každý to používal. O tom byl můj první článek pro Mobilmanii, za který jsem tehdy dostal 500 korun.  Stíháš i jiné aktivity než jen své dnešní podnikání s KeepInHead.com? Jsem členem Akademického

senátu Masarykovy univerzity v Brně. V Brně na MU jsem taky inicioval založení studentského časopisu Lemur. Chodím pravidelně plavat.  Kolik hodin denně strávíš na KeepInHead.com? Tak sedm až třináct hodin denně.  To je poměrně hodně s přihlédnutím k tvým ostatním aktivitám. Dá se to stíhat. Den má 24 hodin, pokud z toho spím osm, a průměrně osm věnuji KeepInHead.com, zbývá mi na zbytek dalších osm hodin. To znamená na školu, akademický senát, studentský časopis, sport atd.  Dá se všeobecně u studia stíhat podnikat? Ano, dá se to. Ono se dá u studia stíhat leccos. Já jsem zvažoval více variant. Jestli studovat dvě školy, nebo jestli podnikat a studovat. Rozhodl jsem se pro tu druhou možnost.  Jaké byly hlavní důvody pro takové rozhodnutí? Prvním důvodem bylo, že jsem měl nápad, který později nemusel být realizovatelný. Mohl ho realizovat někdo jiný, mohly by se změnit technologie atd. Druhým důvodem bylo, že si myslím, že při studiu nepotřebuje člověk takové finanční

zdroje jako po něm. I kdyby mi podnikání nepřinášelo nic a já byl na nule, tak by se pořád nic nestalo. Po škole to bude jiné. Už mě nebudou podporovat rodiče, budu potřebovat mít trvalý příjem, budu živit sebe, děti. S trochou nadsázky by se dalo říct, že potom už nebude úplně zodpovědné začínat podnikat.  Jak se k tvému podnikání staví rodiče? Mamka mě podporuje, táta mi spíš říkal, že brzo zkrachuji a zbudou mi jen dluhy... Ale teď už mi taky začíná věřit.  Dá se vydělávat y softwarem? Určitě se vydělávat dá. Bill Gates je nak nakonec důkazem. Jestli je to jazykový software, to je jazy otázka. Ale hodně mi pomáhá otá a. Al jazyková ro rozrůzněnost EU.  Pomohla ti VŠE v tom, co teď děláš? Ta škola není těžká, dává hodně volnosti. Jsou lidé, kteří celé studium propijí a nakonec titul taky dostanou. Jiní ale volný čas, který jim škola dává, využijí k podnikání, což si myslím, že je dobře. Myslím, že obzvláště u ekonomických oborů je dobré dát lidem určitou volnost, aby u školy buď pracovali, nebo zkoušeli něco vlastního. Buď to vyjde, nebo ne. Ale to už je taky částečně o štěstí.  Mnozí současní podnikatelé opustili školu už během studia, které tím pádem nedokončili. Proč ses ty rozhodl školu dokončit? Mě hodně baví učit. Mám takovou představu, že bych chtěl podnikat, k tomu učit na vysoké škole a baví mě i teoretický výzkum. Jak nastavit celkový společenský, ekonomický a politický systém, aby celý svět fungoval lépe.  Doporučil bys studentům, kteří si pohrávají s myšlenkou na podnikání, aby do něj šli naplno a zanechali studia nebo je lepší oboje skloubit? Pokud dovedou školu omezit tak, aby jim nezabírala moc času, tak mi přijde lepší zároveň studovat a podnikat. Získávají tím kontakt s realitou, který člověk, který se zavře v podnikání, trochu ztrácí. Zároveň mohou ve škole najít řadu lidí, kteří jim mohou s jejich projektem pomoct.  Autor: Štěpán Mejzlík

economix

František Churý získal v roce 2009 s programem na učení slovíček KeepInHead.com celkové druhé místo a ocenění Student podnikatel v soutěži Milionový nápad pořádané Institutem pro rozvoj podnikání na VŠE (IDE). František má bakalářský titul z Fakulty informatiky a statistiky na VŠE a nyní dokončuje magisterské studium na Masarykově univerzitě v Brně. Povídali jsme si o jeho firmě, která provozuje projekt KeepInHead.com, o tom, jak jde skloubit podnikání se studiem a co všechno se dá stihnout za 24 hodin.

– 3 / 2010

31

mladý a úspěšný

32

zahraniční studentka na VŠE v neválečném období je vnucením svých myšlenek a názorů. V roce 1945 tady Rusy vítali úplně jinak.

Rozhovor se zahraniční studentkou ANNOU BONDAREVOU

economix

– 3 / 2010

Anna žije v městečku Nachabino asi 20 kilometrů od Moskvy. Do Prahy přijela studovat Fakultu podnikohospodářskou, nyní je ve 2. ročníku magisterského navazujícího studia.

Jaký obraz mají o České republice mladí lidé v Rusku, kteří nemají žádné zkušenosti s naší zemí. Nemůžu mluvit za všechny, ale z vlastní zkušenosti bych řekla, že první, co se vybavuje lidem v Rusku, když se řekne Česká republika, je skvělá česká kuchyně, pivo a auta Škoda. Hned potom zlatá Praha – město tajemství a kouzel. Nelze opomenout ani českou literaturu, zejména Jaroslava Haška s jeho vojákem Švejkem a Karla Čapka. Když jsem byla malá a ještě ani netušila, že jednou budu žít v Čechách, byla jsem zamilovaná do jeho Dášeňky. Pociťovala jsi někdy negativní emoce ze strany Čechů poté, co se dozvěděli, že jsi Ruska? Přece jen si stále mnoho lidí s Ruskem spojí především okupaci Československa v roce 1968 a nadvládu Sovětského svazu nad naší zemí. Možná během prvního roku v České republice, když jsem moc neuměla česky. Verbálně se to nijak neprojevovalo, ale párkrát

jsem negativní emoce ze strany Čechů cítila. Mladá generace nemůže za skutky předchozí generace. Je mi opravdu líto, když si s Ruskem spojují jenom okupaci Prahy. Zlé se pamatuje lépe než dobré. Pokud už mluvíme o česko-ruských dějinách, tak byl nejen rok 1968, ale například i rok 1945, kdy jsme pomohli osvobodit Prahu. Jakým stylem se v Rusku učí naše společná historie, jak je vykládána sovětská okupace ze srpna 1968. Vzpomeneš si z hodin dějepisu, co vám o této době říkali? V době, kdy jsem se učila já, velká pozornost této otázce věnována nebyla. Nevím o tom, že by se Rusko oficiálně omluvilo Česku za zásah, jako se například omluvilo Německo Izraeli za vyhlazení Židů za druhé světové války. Vím o tom, že čerstvě po okupaci dětem ve školách říkali, že vojska Varšavské smlouvy byla pozvána na žádost ČSSR. Co se týče mého názoru, i když jsem se narodila později, cítím vinu za to, co jsme udělali. Zásah do jakékoliv země

Na žebříčcích popularity ruských osobností se na nejvyšších příčkách objevují Lenin či Stalin. Čím si to vysvětluješ? Myslíš, že je v Rusku tabu zpochybňovat kult těchto státníků? Ze vzpomínek rodičů vím, jak velká pozornost se věnovala studiu díla Lenina a Stalina, zejména na vysoké škole. Dneska se to skoro neprobírá, možná proto mladí lidé nemají možnost objektivně posoudit tyto osobnosti. Zdá se, že existuje určitý negativní vztah, moc se o tom nediskutuje. Postoj ke Stalinovi také není jednoznačný. Starší generace spojuje jeho jméno s vítězstvím ve druhé světové válce, s obrovským rozvojem vědy, medicíny, začátkem objevování kosmu. Ale na druhé straně to bylo strašné a kruté období represí a strachu. Popravovali za dvacetiminutové zpoždění při příchodu do práce. Jsem hrdá na to, čeho jsme v té době dosáhli, ale odmítám cestu, kterou jsme šli k cíli. Koho bys ty sama posadila na pomyslný trůn nejlepšího státníka v ruských dějinách a proč? Já zastávám demokratické názory. Trůn vždycky předurčuje diktaturu. Z našich dějin bych asi vybrala Petra I. Velikého. Taky to nebyly nejjednodušší časy, byl krutý, ale za své vlády i sám pracoval jako kovář, žil v kasárnách, nosil obyčejné oblečení. Byl přísný i sám na sebe. Období Petra Velikého je spojeno s rozvojem a s velkým krokem směrem na západ. Četla jsem rozhovor se spisovatelem Vladimírem Sorokinem, z něhož cituji: „Skutečná izolace začíná u xenofobních nálad, které šíří naše televize. Během posledních osmi let nám vrátily obraz Západu jako nepřítele. Takže jsme teď prakticky obklíčeni nepřáteli. Tahle propaganda nás formuje. Západ chce náš plyn a naši ropu, ale chce nás nakazit západními idejemi, podobně všechny východoevropské země a bývalé svazové republiky nás chtějí nakazit bacily oranžové revoluce. Gruzie je nepřítelem poprvé v celých dějinách rusko-gruzínských vztahů. Rozhádali jsme se s nejbližšími – s Ukrajinou i s Běloruskem jsou vztahy slabší. Tohle nikdy nebylo... Samozřejmě Amerika je znovu největším nepřítelem jako za Brežněvových časů.“ Ztotožňuješ se s tímto názorem na ruskou xenofobii? Dá se říci, že ruské sdělovací prostředky, popřípadě i vláda se opravdu snaží formovat názor občanů tak, že na Západě jsou nepřátelé? Že Amerika je největší nepřítel? Popravdě řečeno, necítím žádnou propagaci takových myšlenek. Na jedné straně

zahraniční studentka na VŠE

33

se u nás děje. Taky je dneska velkým problémem růst konzumace alkoholu, a to nejvíce na vesnicích, což pak vede ke snížení výsledků v zemědělství. Proč sis pro své studium vybrala právě Prahu? Než jsem se přestěhovala sem, byla jsem jednou v Praze a zamilovala jsem se do ní. Je to opravdu krásné město. Mám strašně ráda pražskou architekturu. Je tu něco ve vzduchu, co mi dává síly, i kdyby bylo nejhůř. Samozřejmě mé rozhodnutí nebylo jenom emocionálně podmíněno. V České republice je vzdělání pro cizince, pokud je v českém jazyce, zdarma. Měla jsem příležitost odjet do Evropy a pak se rozhodnout, jestli zůstat tady nebo doma. Vrátit se můžu kdykoliv, ale možnost výběru je vždycky důležitá. Za to jsem rodičům vděčná.

V čem vidíš největší problém Ruska? Je něco, co ti na tvé zemi opravdu vadí? Nedostatek velkých technických objevů, závislost ekonomiky na ceně surovin, velice pomalá modernizace zařízení, investiční neatraktivnost většiny průmyslových odvětví, nízká produktivita práce a nedostatečné mzdy zejména v případě státních zaměstnanců, demografické problémy, které jsou i v Evropě, a hlavně pasivita občanů – nikdo nereaguje, i když nesouhlasí s tím, co

Je získané vzdělání na české škole v Rusku ceněné? Ano, byl to jeden z důvodů, proč jsem tady. Evropské diplomy se u nás cení. Plánuješ v Čechách zůstat déle než po dobu studia? Když jsem sem jela před šesti lety, nevěděla jsem, jestli tady zůstanu, až dodělám školu. Není to jednoduché rozhodnutí. Jak si říkám, Moskva je moje máma, Praha je moje sestra, nemůžu si vybrat jenom jednu. Ale chtěla bych zůstat tady. Bohužel zatím není podepsán zákon, podle kterého student, který úspěšně vystudoval vysokou školu v České republice, má tady nárok na trvalý pobyt. Prodloužení víza a vůbec otázky cizinecké policie jsou velice nepříjemnou a náročnou záležitostí, hlavně děsné noční fronty u cizinecké policie. Když už je tady vzdělání pro cizince zdarma, tak proč neusnadnit pobyt lidem, kteří se opravdu snažili a tolik let se tady poctivě učili? Stát za ně platí vzdělání a pak je nepodporuje v tom, aby tady zůstali. Není to na škodu? Určitě to stojí za diskusi... Je něco, co tě u nás překvapilo? Nebo co sis představovala jinak? Samozřejmě jsou nějaké kulturní rozdíly, ale nejsou razantní. Já bych řekla, že nezáleží tolik na národnosti, spíš na tom, jaký je konkrétní člověk.  Autor: Hana Kubovcová

– 3 / 2010

Jaký je tvůj názor na eventuální vstup Ruska do EU, vidíš v něm výhody či nevýhody? Jak probíhá v Rusku politická diskuse na toto téma a jaký názor zastávají občané? Neslyšela jsem o tom, že by se Rusko chystalo přihlásit do EU. Každý kandidát musí splnit určité podmínky v oblasti politické, sociální a jiných. Bohužel na to dnes Rusko není připravené. Já osobně bych za vstup Ruska do EU byla velice ráda. Ale takovou možnost vidím spíš v dlouhodobém horizontu.

tráví víc času na přednáškách a seminářích. Na začátku mě taková samostatnost trošku děsila, ale časem jsem se tomuto stylu přizpůsobila a vyhovuje mi to.

economix

jsou nějaké rozpory, zejména pak v otázce umístění radarů USA v České republice a Polsku, hlídání vzdušného prostoru a oceánů. Taky pro nás není příjemný vstup zemí bývalého Sovětského svazu do NATO. Ale na druhé straně Rusko upřímně soucítí s Amerikou ohledně událostí z 11. září a s Polskem v souvislosti s nedávnou leteckou tragédií. Vždycky vítáme rozvoj obchodu se Západem. Pro mne jako občanku Ruské federace, která žije tady, je velkým potěšením, že pan Obama a pan Medveděv omezení jaderných zbraní podepsali právě v Praze.

Jaký je rozdíl mezi vysokou školou tady a v Rusku? V Rusku, jako i v České republice, je možnost získat kvalitní vzdělání. Poslední dobou se u nás zvýšil počet soukromých škol, ale počet učitelů se skoro nezměnil, což nemůže mít kladný vliv na kvalitu vzdělání. Snižuje se počet státem placených míst na vysokých školách, to znamená, že čím dál tím více studentů musí platit vysoké školné. Spousta velice chytrých mladých lidí, zejména z menších měst, se nemůže dostat na vysokou školu. V Rusku je velice důležité mít vysokoškolský titul, opravdu je cítit různý vztah k lidem, kteří mají nebo nemají vysokoškolské vzdělání. Evropský vzdělávací systém je flexibilnější než u nás. Naši studenti mají pevný rozvrh a jenom povinné předměty,

34

Jindřichův Hradec

Výstava Fakulta managementu a genius loci

Od prosince minulého roku až do konce června byla v knihovnickém a informačním centru Fakulty managementu k vidění výstava s názvem Fakulta managementu a genius loci. Původní část výstavy umožňovala návštěvníkům sledovat vývoj místa, kde se v současnosti nachází FM VŠE, a to s přispěním dobových fotografií a dokumentů.

Později otevřená část výstavy se pak věnovala Knihovnickému a informačnímu centru. Návštěvníci se tak mohli například dozvědět, že nová budova má svou prosklenou podobou pomyslně propojit dění na vysoké škole s životem města. Rozšíření výstavy dále přibližovalo osobnost architekta Ing. Milana Špuláka, který je autorem této přístavby a letos v březnu byl zvolen osobností města Jindřichův Hradec v anketě připravené regionálním vydáním MF DNES – Sedmička.  Autor: Lucie Váchová

economix

– 3 / 2010

Historie českého družstevnictví

Od 6. 5. 2010 je v knihovnickém a informačním centru FM VŠE v Jindřichově Hradci k vidění výstava s názvem Historie českého družstevnictví, kterou zahájil výkonný ředitel Družstevní Asociace ČR Mgr. Jiří Svoboda. Návštěvníci se mohou seznámit s údaji z historie družstevnictví v České republice, které jsou doplněny dobovými i současnými fotografiemi.

Výstava dále poskytuje informace například o Družstevní Asociaci ČR či o průběhu a výsledcích Mezinárodní evropské konference o sociální ekonomice a podnikání, která proběhla v Praze 16.–18. dubna 2009. Výstava je připravena a garantována Muzeem družstevnictví při Družstevní Asociaci ČR a je samozřejmě přístupná i široké veřejnosti.  Autor: Lucie Váchová

35

Jindřichův Hradec

Završení oslav 15. výročí založení Fakulty managementu a vykročení do další „patnáctky“

K 15. výročí založení Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci si fakulta nadělila velice příjemný kulturní zážitek – koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers. V úterý 13. dubna 2010 ve večerních hodinách byl na Státním

hradu a zámku v Jindřichově Hradci uspořádán pro Fakultu managementu koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers. Koncert nesl název Příběh jazzu a byl to opravdu večer plný zábavy, vtipu a krásné hudby. Pro studenty pražské VŠE jsou koncerty Příběh jazzu již důvěrně známé, a přesto – nebo právě

proto – studenti Vencovského aulu vždy zaplní. Na fotografiích si můžete prohlédnout, jak vypadal koncert v historickém a také komornějším prostředí. Kvalitu umění je možné poznat podle toho, že je možné nový výtvor postavit vedle starého, lety ověřeného kumštu. Myslím, že to v hradní

komnatě Melody Makers sluší. Čtenář akustiku a ladnost tónů nemůže posoudit, ale přítomní se shodli na tom, že to Havelkovi též „znělo“.  Autor: Veronika Zelená, vedoucí rubriky JH Foto: Mgr. Václav Urban

Hlavním cílem setkání bylo přiblížit účastníkům program Zažijte Kanadu, což je společný program České republiky a Kanady určený pro české studenty, který umožňuje získat zahraniční odbornou či pracovní zkušenost, zlepšit znalost jazyků a získat

nové poznatky o společnosti, kultuře a životě v Kanadě. Vystoupení kanadské velvyslankyně bylo určeno nejen pro studenty a zaměstnance FM VŠE, ale zájemcům z řad široké veřejnosti. Před samotným představením programu přiblížila paní Raymondová posluchačům Kanadu z hlediska její geografie, historie, obyvatelstva apod. A protože byla paní velvyslankyně od účastníků ujištěna, že není nutný překlad do češtiny, proběhla prezentace jen v angličtině.  Autor: Lucie Váchová

economix

Ve čtvrtek 3. června 2010 se v novém konferenčním sále Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci uskutečnilo setkání s kanadskou velvyslankyní Valerií Raymondovou.

– 3 / 2010

Kanadská velvyslankyně na Fakultě managementu VŠE

36

handicapovaní studenti

Přijímací zkoušky „nanečisto“ pro handicapované studenty Středisko handicapovaných studentů VŠE (SHS) přineslo letos všem handicapovaným zájemcům o studium na VŠE další novinku. Zájemci si mohou vyzkoušet přijímací řízení nanečisto. Handicapovaní se mohou seznámit s formou přijímacího řízení tak, že absolvují vybraný test z minulých let, aby si mohli vyzkoušet, zda jim forma zkoušky vyhovuje, nebo budou potřebovat nějakou modifikaci vzhledem ke svému handicapu. Pro mnohé handicapované zájemce o studium je to skutečně významná pomoc. SHS těmto uchazečům nabízí individuální přístup, a je tak schopno ve spo-

lupráci s uchazečem přizpůsobit zkoušku jeho potřebám, ať už jde o vyhrazení bezbariérového pracovního místa, prodloužení doby trvání testu či jiný požadavek. Vzhledem k lišícím se potřebám jednotlivých handicapovaných studentů musí tito uchazeči SHS s předstihem kontaktovat, aby bylo možné jejich potřebám včas vyhovět. Mezi handicapovanými uchazeči je evidován zájem o studium na různých fakultách, nelze tak říci, že by jednu z fakult preferovali. Fakulty se úrovní bariér neliší, handicapovaní zájemci o studium si tak mohou vybírat hlavně podle oboru. Počet handicapovaných studentů na VŠE se každý rok zvyšuje přibližně o tři až čtyři studenty, což je jistě příznivé číslo, nicméně

je zde stále prostor pro další zlepšení. „Pro následující akademický rok zatím víme o šesti uchazečích. Jde pouze o ty, kteří žádají o nějakou modifikaci přijímacího řízení. Někteří studenti se zdravotním handicapem nechtějí pomoc a ozývají se až během studia, když se dostanou do studijních potíží. Proto nelze jednoznačně říci, že jde o číslo konečné,“ vysvětluje ředitel SHS Martin Ctibor prostřednictvím PR oddělení VŠE. Přijímací zkoušky nanečisto, jakožto jeden ze vstřícných kroků handicapovaným, se zatím setkávají s příznivým ohlasem. Z šesti uchazečů o studium v akademickém roce 2010/11 si zkušební test vyzkoušeli tři zájemci.  Autor: Lucie Lozáková

Sportovní vyžití pro vozíčkáře

economix

– 3 / 2010

Sportovní klub vozíčkářů Praha (SKV) založený v roce 1991 se věnuje sportovnímu vyžití handicapovaných sportovců, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na invalidní vozík. Toto aktivní využití volného času umožňuje lidem na vozíku rychlejší a přijatelnější návrat do běžného života, nabízí jednu z forem životního naplnění, pomáhá bourat bariéry a navazovat nová přátelství. SKV Praha úzce spolupracuje s Centrem Paraple (o Centru Paraple jsme psali v Economixu č. 6/2009 na str. 37), organizací pomáhající lidem ochrnutým v důsledku poškození míchy. Díky této spolupráci jsou obvykle vozíčkáři oslovováni již brzy po úrazu, aby se v případě zájmu mohli do projektu zapojit co možná nejdříve. V současné době klub navštěvuje zhruba stovka sportovců, z nichž většina jsou klienti zmiňovaného Centra Paraple. Při SKV v současnosti funguje pět oddílů. Jde o stolní tenis, florbal, lyžování, orientační závod a přístrojové potápění. Všechny tyto oddíly umožňují věnovat se sportu na zcela amatérské, rekreační úrovni, ale stejně tak dokážou kvalitně připravit zapálené

a talentované borce, kteří pak reprezentují Českou republiku na různých mezinárodních soutěžích včetně mistrovství světa či paralympiády. Příležitostní sportovci se ve svém volném čase věnují především potápění, sjíždění řek nebo vyjížďkám na takzvaném handbiku, což je kolo upravené pro šlapání rukama. Vrcholoví sportovci potom obvykle ve svých výše zmiňovaných disciplínách

trénují každodenně, někdy i dvoufázově podle svých individuálních plánů. Stejně jako ostatní sportovci i vozíčkáři musí svým úspěchům podřizovat denní režim, výživu a často i zaměstnání a osobní život. „Odhaduji, že naši členové trénují průměrně jednou týdně bez ohledu na to, o který sport se jedná. Intenzitu tréninku určují ambice a možnosti sportovců. Ti jsou občas limitováni zdravotním stavem, často však také časovými a finančními možnostmi nebo dostupností asistence, která je pro všechny vozíčkářské sporty nezbytná,“ sdělil Economixu předseda SKV Praha Bohuslav Hůlka. Vozíčkáři se obvykle věnují i několika sportům najednou, a to nejen na rekreační, ale i profesionální úrovni. Jedním z nejvšestrannějších sportovců je lyžařská medailová naděje Míra Šperk. „Míra je zároveň kapitánem florbalové reprezentace, vrcholovým basketbalistou a držitelem paralympijské medaile za hod diskem. To už je ale extrémní případ, většina vozíčkářů se věnuje jednomu nebo dvěma sportům,“ představil nám velký sportovní talent předseda Hůlka. Nezbývá než všem popřát hodně štěstí při naplňování jejich sportovních snů. Autor: Michaela Kalátová

37

sport na VŠE Začalo to v hospodě Krákora, nahoře nad VŠE na Žižkově. Po půlnoci jsme v plné polní (což znamenalo dvě velké krosny a skialpy navrch) nastoupili do expresního vlaku směr Poprad. Bylo nás jedenáct, devět a dvě, pod vedením zkušeného outdooráka Mgr. Tomáše Vaňka. A vyjeli jsme. Vstříc hřebenům Nízkých Tater a soutěskám Slovenského ráje.

Výlet za bratry Slováky aneb Jak nás na katedře málem pohřbili

Po ubytování v našem luxusním penzionu v obci Telgárt, s nejvyšší horou Nízkých Tater Kráľovou hoľou (1946 m n. m.) za zády, se rozjel maraton extrémních výkonů, který po nás byl požadován (uznávám, že jsme se ho všichni zúčastňovali dobrovolně!). Vyráželi jsme na skialpové výlety po okolních hřebenech, vyšlapávali si vrcholy, abychom je mohli vzápětí sjet. Čekal nás i přechod hřebenu Nízkých Tater, kdy jsme startovali z městečka Heľpa (švarných chlapců tam k vidění bohužel moc nebylo) a přes sedlo Priehybka jsme se dostali až k „útulně“ Andrejcová, útulné chajdě, ve které bylo dovoleno zadarmo přenocovat. Následující den už nám počasí nepřálo tolik jako v ten předchozí. Vítr byl chvílemi tak silný, že mi připadalo, že nás může každou chvíli odvát někam hodně daleko. Ale nejen skialpinismem je člověk živ, naše výlety po horských hřebenech jsme střídali s výpravami do Slovenského ráje, kde jsme se, vyzbrojeni mačkami a cepíny, učili lézt na ledech. JAK NÁS NA KATEDŘE SKORO POHŘBILI Těšili jsme se na změnu, tedy alespoň já určitě. Rozhodli jsme se vyrazit vlakem do Dědinek, vstupní brány Slovenského ráje. Skialpy a tulení pásy jsme vyměnili za mačky, cepíny a lana, šťastnější z nás si mohli nechat doma i skelety, ti méně šťastní, jako třeba já (neměla jsem tvrdé pohorky na mačky), se museli smířit s tím, že se skeletů jen tak nezbaví. Plánovali jsme tu strávit minimálně dva dny, batohy jsme tedy měli těžší o spacáky, karimatky, žďáráky a stany.

A o jídlo na dva dny, ešusy a vařiče, což stálo na žebřících a řetězech některé z nás potřebnou stabilitu a tím i suché kalhoty a vysloužilo si to slušná jezírka v naší jinak nepromokavé obuvi. Počasí bylo fantastické.

A i když jsme drtivou většinu dne strávili v soutěskách Slovenského ráje, tváře se nám začaly barvit dohněda, v některých případech tedy spíše doruda. Ano, byly tam. Vysněné ledy, které účastníkům kurzů několika předchozích let nepřály a roztály dřív, než se do nich stačily mačky a cepíny našich spolužáků zabořit. Ale letos jsme k naší velké radosti a k obří radosti pana Vaňka asi po dvou hodinách chůze z Dědinek narazili na první krásné ledopády. Teda nebyly zas tak krásné (led nebyl úplně tvrdý) a tolik jich zase taky nebylo, navíc byly většinou dost malé, ale v našich očích to byly ty nejnádhernější ledy ze všech. Den uběhl jako voda a my zabalili cepíny a lana a vydali se dolů ze soutěsky Sokolí dolina někam do civilizace. Sluníčko už dávno nahradily čelovky na našich hlavách a vesnice, do které jsme měli namířeno, pořád nikde. Najednou se před námi objevilo světýlko. „Ha, to už by mohla být vesnice,“ pomysleli jsme si. Ale byla to jen čelovka pana Váni a jeho mobilní telefon, s nímž mával ve výšce ve snaze zachytit mobilní signál. „Ve Velké Fatře spadla lavina a zavalila skupinu českých skialpinistů. Řešila to i katedra, nikdo o nás nic neví.“ Problém byl v tom, že zatímco jsme si vesele lezli po ledech, naši rodiče, příbuzní a známí převařovali telefony a zjišťovali informace, zda jsme v pořádku, zda žijeme. Skupina českých skialpinistů – to jsme byli přesně my. Co na tom, že Velká Fatra cílem našeho výletu rozhodně nebyla. Ale soutěska byla všechno, jen ne civilizací, telefonní signál žádného z mobilních operátorů tam tudíž nedosáhl. Po chvíli nám začaly všem pípat mobily. Každý měl kolem padesáti nepřijatých hovorů a přijatých esemesek typu: „Napiš prosím, že jste v pořádku...“ „Ano, díky Bohu, jsme v pořádku!“ Rozeslali jsme všem hromadnou zprávu a pokračovali do vesnice, kde jsme si v tříhvězdičkovém hotelu Slovenský ráj objednali ta nejdražší jídla, tucet piv, sundali boty, usušili ponožky, objednali borovičky a pomysleli si, jak je ten život krásný!  Autor: Iveta Pešatová

V předposledním dubnovém týdnu se pod záštitou nejstaršího golfového klubu VŠE – Golf Networking Clubu – konal pro studenty VŠE a všechny golfové nadšence již tradiční poloprofesionální turnaj Lady Abrahams Trophy. Na malebném Beřovickém

hřišti nabízejícím lehčí třípary i dlouhé pětipary se záludnými jarními greeny měli přihlášení golfoví příznivci a členové studentského golfového klubu jedinečnou možnost porovnat svoje umění a údery s nejlepšími českými hráčkami elitní dvacítky. Turnaj hraný systémem Texas Scrable, nejlépe zahraný míček

flightu (družstva) se počítá, navazoval nepřímo na prestižní klání SG President Goldscheider Trophy z října minulého roku a kromě zajímavého mixu jednotlivých družstev (studentů, partnerů turnaje a špičkových českých reprezentantek) nabídl rovněž vynikající sportovní výsledky. Pohár pro vítěze si odneslo družstvo pod vedením

české jedničky Kláry Spilkové za výkon osm ran pod par (normu) hřiště. Ze členů Golf Networking Clubu se nejlépe umístil flight, ve kterém hrála Alena Janečková, a to na krásném třetím místě v celkovém součtu 66 ran brutto.  Autor: Martin Šlégl, GNC

economix

Mladá dívka – neštěstí do domu, štěstí do flightu

– 3 / 2010

Golfové okénko: Lady Abrahams Trophy

38

cestopis

Cesta do Peru a po Peru

economix

– 3 / 2010

Pokud si myslíte, že v Peru stojí za návštěvu jen Machu Picchu, planina Nazca a jezero Titicaca, mýlíte se. Byť může být zhlédnutí těchto míst životním zážitkem, přece jen je Peru jako celek neméně zajímavé. Peruánci, potomci Inků, však mají k bohatství dávné říše daleko. Nepříliš prosperující ekonomika země ležící na západním pobřeží Jižní Ameriky má své kouzlo, které můžete plnými doušky okusit, pokud mluvíte alespoň trochu španělsky. Právě španělština je jednou z památek na evropské dobyvatele. Peru však „dobyl“ i nejslavnější záhadolog Erich von Däniken. Právě ten celému světu namluvil, že planina Nazca je přistávací drahou pro mimozemšťany. Věříte tomu? Jak jsem se vlastně dostala do Peru? Stejně jako možná většině studentů se mi podařilo prodloužit si bakalářské studium, a jelikož veškeré náležitosti jsem měla již splněné, bakalářskou práci jsem obhájila v září, jediné, co mi zbývalo, byla státnice, a tudíž celý volný semestr přede mnou. Nějak mi v hlavě vzkvétala myšlenka vydělávat celý semestr více než normálně (když přece vůbec nemusím chodit do školy) a pak po státnicích ve zkouškovém, kdy už budu mít volno, vyrazit někam do zahraničí. Na myšlenku vyrazit do Peru jsem přišla při rozhovoru s bratrancovou přítelkyní, která byla v Mexiku. Její zážitky byly báječné a já jsem se zmínila o svém snu – dostat se do Peru. Slovo dalo slovo a nakonec jsme jeli na přelomu ledna a února do

Peru na tři týdny já, můj bratranec se svou budoucí manželkou a naverbovaný Pepa – doktorand z liberecké univerzity. Koho jsem se ptala (studentů), všichni to komentovali slovy, že tolik peněz nemají. Snad možná kdyby jim to někdo zasponzoroval, tak rádi pojedou. Ano, cesta to byla opravdu finančně vyčerpávající. V Peru je vlastně extrémně levně. Zato dostat se tam, to je tedy finanční oříšek. Zkrátka letenka je z celé této cesty nejdražší. Jako studentka bych na letenku měla asi také jen v případě, že bych rozbila prasátko. Ale skončila mi pojistka, kterou mi rodiče řádně platili. Ve 22 letech jsem ji mohla vybrat na nějakou užitečnou věc. No jo, ale to moji rodiče netušili, jaká je jejich dcera povaha a jak uvědoměle s těmito tak lehce nabytými penězi naloží! Do cestování zblázněnou Ivetu nenapadlo nic lepšího než všechny rodiči naspořené peníze „rozumně investovat“ do zpáteční letenky Praha-MadridLima. Tak se také stalo. Ale výlet to byl znamenitý, rozhodně toho nelituji. Klidně bych to zopakovala znovu v lednu a únoru, i když letos to bylo v Peru složité – sesuvy půdy, znepřístupnění cesty na/z Machu Picchu. Čekala jsem, že v Peru bude v lednu teplo, ale realita předčila má očekávání. Bylo vedro,

snad 40 stupňů. Hlavní turistická sezona v Peru je v květnu či červnu, proto je nejlepší tam vycestovat právě v tuto dobu. Teploty jsou mnohem snesitelnější. Ovšem v lednu se na letence ušetří třeba i deset tisíc korun, což se prostě počítá. Takže letenka vyšla každého na 27 tisíc korun. Nekupte to... Věděli jsme, že sehnat hotel není problém. Navíc stejně jako taxi jsou tamní hotely nepředstavitelně levné. Pro jistotu jsme si ale první noclehy v Limě, hlavním městě Peru, zamluvili již předem z Česka po internetu – byl to jistě rozumný krok a platilo se až na místě. Příjemný hotel stál hned v centru města, jmenoval se Hotel Espańa. Byl opravdu moc pěkný. Snídaně byla na terase na střeše, respektive v nejvyšším patře, kde měli nejen ptactvo v klecích, ale i velkou želvu. V Limě jsme takto strávili asi dva a půl dne. Prošli jsme město a částečně i periferii (nemyslím tím slumy). Nechali jsme se odvézt za pakatel taxíkem na pláž k moři a tam jsme si v lednu užívali to krásné počasí. Moře sice bylo skvělé, avšak pro ne zrovna profesionální plavce (jako já) trochu nepraktické – vstup do moře byl totiž ztížen ohromnými vlnami, které tu byly každý den. Bratranec, coby velký cachtal a vodu milující člověk, hravě

zvládl i tuto překážku. Avšak já, a to zvláště v závěrečné části našeho pobytu, jsem trochu strádala tím, že jsem někdy ani jednou za celý den nebyla v moři a jen si smočila nohy u břehu. Zkrátka obří vlny, které se poté, co přišly, stáhly zpět do moře třeba až o deset metrů. Naše trasa, kterou jsme přibližně naplánovali předem, z Limy pokračovala na jih. Šlo vlastně o okruh na jih od hlavního města s tím, že největšími atrakcemi na této cestě byly samozřejmě Machu Picchu (až v závěrečné části cesty), Nazca, Cuzco, město Puno a jezero Titicaca a druhé největší peruánské město Arequipa. To bylo to nejkrásnější město, jaké jsme v Peru viděli – připomene vám domov i Evropu, je plné kolosální koloniální architektury – krása. Z Limy jsme vyrazili autobusem do Piska, respektive přírodní rezervace Paracas. Když jsme sem přijížděli, byli jsme jako v transu: zbořené budovy, všude jak po bombardování, nepředstavitelné sucho. Vypadalo to hrozně. Poté jsme se ale dozvěděli, že v srpnu 2007 tu bylo zemětřesení o síle osm stupňů Richterovy stupnice, což už je slušný rambajs. Podobný brajgl jsem viděla opravdu jen jednou v životě – tady. V tom, že hotel není problém v Peru najít, průvodce rozhodně nelhal. Jen co jsme dojeli do městečka a vystupovali z autobusu, už tam čekal hlouček místních, kteří nabízeli ubytování (asi každý něco pronajímal). Dále na nás čekali i taxikáři nabízející své služby. Tohle je zkrátka obecně platný obrázek Peru – lidé, kteří aktivně (ne jako u nás) nabízejí své služby, výrobky, zkrátka vše, co se dá (i nedá). Číšníci z restaurací pokřikují na turisty na

se jen válejí (nebo alespoň to tak vypadá); jsou to zvířata podobná tuleňům. Z mého popisu to možná vypadá celkem přívětivě, ovšem představte si: jste v Peru a je kolem 35 stupňů. (Ano, je teprve dopoledne. Tedy 40 a více stupňů – takový je výhled na odpoledne.) Jste v motorovém člunu, smrad z pohonných hmot se šíří a vám se začíná dělat pěkně šoufl. Do toho se blížíte ke guánovým ostrovům, kde jsou sice opravdu okouzlující ptáci, zato jejich hovínka, která jsou všude po ostrovech (bílé pokrytí ostrovů je zkrátka naprosto zřetelně viditelné) začínají také „vonět“ a tak se vám dělá šoufl stále více... Mně, jakožto pravidelnému uživateli dětského kinedrilu, se dělá špatně dost rychle. A nejen mně. Brazilci, kteří byli také v člunu (bylo nás asi 25–30), si přes obličej natahují záchranné vesty, které mají na sobě. Opravdu vypadají vtipně: latinoameričtí „bonbonci“ s nagelovanými vlasy a extra slunečními brýlemi... prostě slaďouši, a šklebí se, co to tu smrdí a přes obličej si nahoru vytahují záchranné vesty... radost na ně pohledět – v takových situacích si říkám, že u nás ti chlapi a chlapci snad ještě oproti podobným „šamponům“ vypadají celkem normálně. V další části výletu jedeme na místo, kde mají být k vidění plameňáci. Avšak ti po sezoně v prosinci odlétají, a tak je jich tu opravdu hodně málo – nějaké jsme viděli jen v dálce u oceánu. Kvůli plameňákům se vyplatí jet do Peru v sezoně, tedy v květnu nebo v červnu. Pokud chcete poznat pravý peruánský charakter, navštivte nějaké muzeum – snad lze říci, že klidně libovolné, na kterém vám v průvodci náhodně spočine prst – a poznáte, jak to všechno je. My jsme sice byli v opravdu

malém muzeu již zmiňované přírodní rezervace, ale byla to opravdu velká bída. „Sbírka“ obsahovala obrovský obratel velryby, kostru lvouna a pak několik sluncem vybledlých fotografií. Ve většině muzeí v Peru jsou zastaralé informace a údaje jen španělsky. Když už existují anglické popisky, jsou oproti španělským minimální – jedna věta nebo krátké slovní spojení. Anglicky mluvící lidi mají Peruánci za Američany (tzv. gringos) a v angličtině s nimi smlouvat o cenách prostě nebudou. Smlouvá se vždy a všude. Proto doporučuji alespoň půl roku studia španělštiny jako samouk nebo v začátečnickém kurzu; jazyk to není těžký, na výslovnosti také nic není, jen se naučit přítomný čas a slovíčka a také trochu té smlouvací strategie – oni totiž mají plno argumentů, takže když si promyslíte pár důvodů, proč by měli zlevnit, určitě neprohloupíte. Poté jsme pokračovali do výrobny keramiky. Keramické konvičky na kokový čaj a podobné produkty krásně malují typickými peruánskými barvami a symboly – to se musí vidět. Po Pisku se jelo osm hodin luxusním autokarem do Nazky. V Nazce v podstatě nic není, jediné, kvůli čemu se tu turisti zastaví, jsou obrazce v zemi. Abyste je viděli, musíte vzlétnout do oblak a dívat se z ptačí perspektivy. To byl opravdu nejsilnější peruánský zážitek. Po Machu Picchu také nejdražší. Letadlo je zkrátka drahé a za 35 minut letu jsme v letadélku pro šest lidí i s pilotem zaplatili 70 dolarů. Nasedli jsme do letadla, každý dostal velká sluchátka a už se vzlétlo. Také nás pilot letounu vybavil mapkou všech obrazců, které uvidíme. Bylo jich čtrnáct a opravdu se podobaly opici, kondorovi, kolibříkovi,

pavoukovi, astronautovi, rukám atd. Všichni na palubě jsme samozřejmě aktivně fotili. Abyste se dostali do atmosféry, probíhalo to asi takto: (mluví pilot) First monkey left side then right side… eeeeeeeeeeeee (ostře ohnul letadlo doleva – asi tak ostře, že jste viděli přímo dolů na zem a ani jste se nemuseli vyklánět z okna)... a takhle to šlo stále dokola: Now spider left side then right side... když to takhle šlo asi potřetí, všem se nám už začalo dělat pěkně zle. Špatně bylo všem až na Japonku. Seděla hned vedle pilota, pořád si fotila jako by nic a nehnula ani brvou, přestože my ostatní jsme se nutně potřebovali nahnout z okýnka – jen kdyby šlo otevřít. Dalším velkým zážitkem je bezesporu Machu Picchu, ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách z 15. století, které objevil až začátkem minulého století americký archeolog Hiram Bingham. V podstatě existuje jen jedna slušná cesta, jak se tam dostat: jet vlakem z Cuzka do Aguas Calientes a pak pěšky (asi 60–90 minut) vyjít nebo se nechat autobusem (za chvilku) vyvézt přímo ke vstupu. Před vchodem je takový asijský fastfood typu „mekáč“, ve kterém se každý rád občerství za jakoukoli cenu. My jsme naivně uposlechli příkazů, že se na Machu Picchu nemá nosit žádná lahev s vodou. Ale to jsme netušili, že opravdu nikde nepůjde koupit. Takže v 8.00 jsme tam přišli, odešli jsme ve 14.00 a po tu dobu jsme neměli co pít. Zážitek z Machu Picchu se nedá popsat, je to krása. Obecně údajně platí, že ráno je nad ním jakýsi opar z mraků, který se později protrhá a je krásně modro. Podle mě návštěva Machu Picchu stojí za jakoukoli cenu (tím spíše pouhých 100 dolarů). Zkrátka je to nádhera, kterou ale na druhou stranu stačí absolvovat jen jednou za život. Viděli jsme ještě oázu Huacachina, Punu, Cuzco, největší jezero Jižní Ameriky Titicaca a rákosové ostrovy a nakonec i krásné město Arequipa. O tom všem si musíte sami přečíst na internetu nebo se na to zaletět mrknout do Peru.  Autor: Iveta Pěknicová

economix

ulici, co mají zrovna v poledne v menu. Auta troubí... V Peru je vše hlučnější. Mladí chlapci leští lidem na ulici boty. Prodává se zde čerstvě vymačkaná šťáva z pomerančů a vestami označené k tomu určené osoby v Limě na ulici vám i vymění dolary nebo eura za soly (místní peruánskou měnu). Jak Pisco vypadalo nejprve tragicky, nakonec se celkem vyšvihlo. Náš hotel byl po nedávném zemětřesení již zrekonstruovaný a moc pěkný. Byli jsme na pokojích po dvou a v ceně byla i snídaně. Ve všech hotelech v Peru je standardem snídaně v ceně, televize alespoň s padesáti kanály, internet k dispozici v hotelu atd. Řekla bych, že pro nás Čechy dostatečný luxus a hlavně za tu cenu: toto vše za 15–20 solů na osobu, což je přibližně 105–140 korun. V Pisku jsme strávili dvě noci. V den našeho příjezdu jsme se ubytovali a zároveň se opět taxíkem vydali k oceánu se vykoupat. Taxi stálo asi 15 solů a všechny čtyři nás dovezlo asi za deset až patnáct minut na pláž. Při přepočtu ze solů na české koruny je třeba násobit sedmi. Další den jsme jeli na organizovaný výlet do již zmíněné přírodní rezervace a na další zajímavá místa. Ráno po snídani nás v devět vyzvedla „cestovka“, která nás měla vozit po jednotlivých stanovištích. Asi takhle: vyzvedlo nás cosi podobného mikrobusu, my samozřejmě již připraveni a čekající jsme neprodleně nastoupili do vozu. Následně jsme objeli asi ještě dva nebo tři hotely, abychom přibrali další účastníky zájezdu. Čekal nás den plný dobrodružství a také překvapení. Jeli jsme totiž do přírodní rezervace, v níž jsme viděli miliony ptáků, navštívili muzeum a nakonec se podívali i do výrobny originální peruánské keramiky. Nejintenzivnější zážitek přišel toho dne již dopoledne. Absolvovali jsme úžasnou jízdu člunem, který nás zavezl ke „guánovým“ ostrovům Islas Ballestas. A čím jsou výjimečné? Kdopak ví, co je to takové guáno? Ano, přesně tak, jde o ptačí výkaly. Na ostrovech je nekonečné množství ptačích druhů a také lvouni – obrovitých rozměrů, musí být pěkně těžcí, stále

– 3 / 2010

39

cestopis

40

zpravodajství

Miss VŠE Valeriya Zubova

VŠE si zvolila svou miss krásy. Vítězkou je Valeriya Zubova, studentka Fakulty podnikohospodářské. Volba proběhla 5. května 2010 ve známém Klubu Lávka na nábřeží Vltavy. Soutěžilo osm finalistek, ze kterých volili návštěvníci klubu tím, že si každý mohl na místě koupit za deset korun neomezený počet hlasovacích lístků. Nejvíce jich získala právě krásná Valeriya. Rozhovory s misskami již parodoval Woody Allen, neodolali jsme a položili jsme jí „klasické“ otázky pro krásné dívky (co je tvým snem?, co bys přála celému světu?). Jak Valeriya obstála, si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru s touto kráskou z Ruska.

economix

– 3 / 2010

 Pocházíš z Moskvy, proč ses

rozhodla odejít do České republiky a studovat Fakultu podnikohospodářskou (FPH)? Prahu jsem si zamilovala, je to krásné město. V posledním ročníku střední školy, kam jsem chodila v Moskvě, se začala rýsovat možnost, že bych mohla jít studovat do Prahy. Mám ráda vše nové, a tak jsem toho využila. Dostala jsem se na tři fakulty VŠE, ale FPH mi byla nejblíže, tak jsem se zapsala nakonec tam.  Na které fakultě jsou podle tebe nejhezčí děvčata? Na podnikohospodářské! Ne vážně, myslím, že na všech fakultách se najde spousta krásných holek.

 Přihlásila

ses do soutěže sama? Ano, viděla jsem na internetu odkaz a šla jsem do toho!  Věřila jsi, že vyhraješ? Věřila jsem si, protože si myslím, že víra ve vlastní schopnosti může dělat až 50 % úspěchu. Ale nečekala jsem, že ten rozdíl bude tak velký.  Co si myslíš o způsobu hlasování? Byl podle tebe objektivní? Rozumím organizátorům akce, proč to takhle udělali. Ekonomicky je to určitě výhodnější a oni museli pokrýt nemalé náklady. Nemyslím si ale, že to je u soutěží miss nejlepší možnost.  Objevily se určité spekulace, že jsi sice vyhrála zaslouženě, ale že to mohlo být i díky tomu, že jsi tam měla hodně přátel a dali ti hodně hlasů, co na to říkáš? Taky jsem to viděla, mrzí mě to. Ale já tady v Praze tolik lidí neznám a na té soutěži mě bylo podpořit asi jen 15 nebo 20 přátel, ostatní holky na tom byly stejně nebo tam měly více kamarádů. Ti, co byli v klubu, si prostě koupili hlas a bylo jich hodně, tak jsem vyhrála.  Většina vítězek má různá rádobyušlechtilá přání, jako je světový mír. Jaké je tvoje největší přání? Světový mír je podle mě nemožný... Jsem hodně vázaná na rodinu, podporují mě a máme k sobě hodně blízko, i když jsem teď od nich pryč. Zdraví je asi nejvyšší hodnota, takže něco klasického, jako aby mí blízcí byli zdraví. Bez zdraví totiž nezmůžeme nic. Autor: Tomáš Listík

41

zpravodajství

Otázky pro krále Majálesu Petera Topora:  Co

Letošní studentský svátek přišlo oslavit přes patnáct tisíc studentů, čímž padl dosavadní rekord dvanácti tisíc účastníků, který byl zaznamenán na Majálesu v Plzni. K dispozici byla tři pódia s bohatým hudebním programem. Jedna stage patřila studentským kapelám a na dalších dvou se vystřídaly známé skupiny a zpěváci. Již na zahajovací skupinu UDG se přišlo podívat hodně nadšenců. Počet diváků vzrostl pětinásobně u kapely Xindl X, když hráli svou nejznámější písničku Anděl. Odpoledne pořádně rozproudily posluchače skupiny Sto zvířat a Mig 21. Kapela Mig 21 zahrála své klasické hity. Jiří Macháček měl výbornou náladu, jelikož v tento den oslavil jeho syn třetí narozeniny, tudíž mu věnoval písničku Malotraktorem. Dále měl narozeniny kytarista kapely a svátek lásky – první máj. Publikum se dalo do varu a nechtělo vystoupení skupiny Mig 21 ukončit, i sám Macháček si chtěl zazpívat píseň, která není v jejich repertoáru. Společně si tedy zazpívali Skákal pes přes oves a Co jste hasiči, co jste dělali. Vrcholem odpoledne byla volba krále Majálesu. Všichni čtyři kandidáti, z nichž dvě byly dívky, museli představit svůj volební program, prokázat své znalosti a utkat se v silové a volné disciplíně. Nakonec byl králem majálesu zvolen Peter Topor z VŠE. Nového krále korunoval rektor ČVUT Václav Havlíček a pražský primátor Pavel Bém mu předal

symbolický klíč od bran města. Po korunovaci král Majálesu Peter Topor pronesl: „Bavme sa teď a bavme sa aj po celý rok.“ Na svého krále bychom měli být pyšní, protože porazil silnou kandidátku Hedu I. z UK, která se pokusila obhájit titul studentského krále pro svoji univerzitu. Po volbě krále vystoupila kapela Monkey Business a na vedlejším pódiu hrál Ivan Mládek & Banjo Band. Majáles se nesl také v duchu „fronta, kam se podíváš“. Kdo chtěl pivo, čekal nejméně hodinu, a obdobná fronta byla i na WC. To pořadatelé nezvládli. Na webových stránkách Majálesu pořadatelé účastníkům objasnili, že nemohli za problémy s pivní technikou, která zpomalila výtoč, ovšem za nedostatečnou kapacitu WC se omluvili s vysvětlením, že nečekali, že přijde téměř dvakrát více lidí než minulý rok. Večerní vystoupení zahájili rychlým tempem Horkýže Slíže a někteří se nemohli dočkat skupiny Kryštof. Richard Krajčo zazpíval skladby z nové desky Jeviště, například OstravSKA balada a známý song syRáno, ale také starší hity jako Atentát či Tak nějak málo tančím. Při písni Cosmoshop dav začal skákat. Hopsání si náležitě všichni užívali a divím se tomu, že nikdo nebyl ušlapán. Účastníci se ještě vydováděli při poslechu Vypsané Fixy a Support Lesbiens. Kdo na letošním Majálesu byl, určitě neprohloupil a ti, kteří nebyli, třeba přijdou na ten příští. 

 Překvapilo

tě tvé vítězství? Prekvapenie bolo veľké. Mali sme dostatočne silnú konkurenciu z iných univerzít, takže sme do poslednej chvíle nevedeli, kto sa stane kráľom.  Jak

naložíš s výhrou pět tisíc korun? Výhra pokryje moje vydaje, čo som mal s prezentáciou, a potom ešte vymyslím niečo dobré pre svoju družinu.

 Jak

se ti líbil Majáles? Majáles bol tento rok veľkolepý. Bola na ňom skvelá atmosféra a program bol naplnený skvelými kapelami, ako napríklad Horkýže Slíže, Xindl X atd. Počtom ľudí tento rok naplnil očakávania a zúčastnilo sa okolo 15 000 ľudí. Takže tento rok bol najväčší Majáles, čo kedy bol. Bolo to jednoznačne super, vydarená akcia. Podľa mňa každý si tam mohol prísť na to svoje a poriadne sa zabaviť.  Autor: Stanislava Černovská

– 3 / 2010

Pražský Majáles, který se konal 30. dubna 2010 ve Stromovce, proběhl ve velkém stylu. Na Majáles dorazil rekordní počet účastníků a hudební program byl více než pestrý. Králem Majálesu se stal Peter Topor z Fakulty financí a účetnictví VŠE.

economix

Králem Majálesu se stal student z VŠE

bys chtěl udělat pro studenty jako král Majálesu? S čím novým bys chtěl přijít? V prvom rade by som chcel urobiť spoločné akcie všetkých univerzít. Aby sme sa navzájom zblížili a spoznali. Chcel by som robiť spoločenské akcie, ale aj party. Na týchto akciách využiť študentské kapely a rôzne krúžky, ktoré sa nachádzajú na univerzitách. Dať im možnosť sa prezentovať. A tiež dať možnosť zahraničným študentom, aby prezentovali svoje krajiny na týchto akciách. Viac informácií nájdete v skupine Toporini I. na Facebooku.

42

kultura

Klein, Svěrák a jiné filmové lahůdky Na začátku zimního semestru se mohou milovníci českého filmu těšit na další dvě promítání na VŠE pořádaná studentským sdružením EKONOM a spojená s návštěvou režiséra. Své filmy představí režiséři Dušan Klein a Jan Svěrák. Dušan Klein, jakmile dotočí seriál Cukrárna, přijde na VŠE představit svůj snímek Růženko, spíte sama? (Economix 2/2010). Ještě před ním ale přijde Jan Svěrák se svými dvěma filmy Vesmírná odysea II a Ropáci. Tvorbu Jana Svěráka pravděpodobně každý zná velice dobře. Můžeme ale říci, že některé filmy jsou neprávem lehce zapomenuté. Například skvělý film Akumulátor 1 zůstal v době svého natočení nepochopen a ani dnes příliš filmových diváků neoceňuje množství vtipů a neotřelých nápadů, které lze ve filmu v každém záběru a dialogu nalézt. Podle Jana Svěráka bylo jeho načasování nešťastné – akční zahraniční filmy, které Akumulátor 1 částečně paroduje, nebyly

Jan Svěrák

Dušan Klein

tehdy mezi českými diváky příliš zažité. Parodovaný žánr je však třeba znát, aby se parodie neminula účinkem. Tento film lze běžně koupit na DVD. Téměř nedostupný je ale film Vesmírná odysea II. Nedá se koupit, ani jej nenajdete na internetu. Dokonce i informací o filmu je nedostatek. Film odkazuje k „vesmírným“ velkofilmům, které v 70. a 80. letech ohromovaly celý svět. Ano, řeč je o Kubrickovi (Vesmírná odysea), Spielbergovi (Blízká setkání třetího druhu) či o Lucasovi s Hvězdnými válkami. Svěrákův film nás zavede na panelové sídliště, obdobně jako Věra Chytilová a její Panelstory (1979) nebo Karel Kachyňa svým neobyčejným filmem Čekání na déšť (1978). V období normalizace byla šeď betonu a monumentalita

panelových domů pravděpodobně pro filmaře vzrušující. Ovšem vždy byl do normalizovaného monolitu sídliště vložen člověk. I ve Vesmírné odysee II nalezneme lidský element, konkrétně babičku, která se snaží v této měsíční krajině pohybovat a žít. Děj filmu Ropáci se odehrává v povrchových dolech, kde se vyvinul nový živočišný druh. Pátrací tým projíždějící v terénním automobilu neutěšeným prostředím zdevastované krajiny však svého ropáka nalezne. Nejdříve jen jeho stopy, poté se kolem nich jeden exemplář projede na pásovém dopravníku. Tým je složen z vědců, kteří mají svůj předobraz v badatelích typu JacqueseYvese Cousteaua (dokumenty z vědeckých výprav lodi Calypso jsou legendárním příkladem, jak má filmař-dokumentarista

pracovat). Jejich podoba není s předobrazem totožná (dokonalou kopii Cousteaua jistě znáte ze seriálu Chobotnice z II. patra z roku 1986, tehdy zapáleného hledače zázračné barevné hmoty ztvárnil Miroslav Macháček – dokonce i s typickou červenou čepicí slavného Cousteaua). Pátrání badatelů je regulérně vědecké, svým zápalem lehce připomínají cimrmanovské odborníky. V minulosti byl hostem našich promítání Jiří Strach, Stanislav Motl, Ladislav Smoljak a Jiří Suchý. Dodejme, že Smoljak hrál v prvním režisérském počinu Jana Svěráka. Coby dítě natočil Jan Svěrák film Vzpoura synů (společně s Filipem Smoljakem, synem Ladislava Smoljaka), který vypráví o vzpouře opravdových synů (Svěrák a Smoljak mladší) proti opravdovým otcům (Svěrák a Smoljak starší). Snažíme se našim divákům zpřístupnit nedostupné a kvalitní filmy. Ve spojení s návštěvou režiséra tak vzniká program, který může oslovit nejen filmové fajnšmekry, ale i „obyčejné“ diváky všech věkových kategorií a inteligenčních kvocientů.  Autor: Vladimír Štípek

economix

– 3 / 2010

Jiří Suchý jako „starosta lesa“ V pondělí 19. dubna 2010 se uskutečnilo další filmové promítání, které připravilo sdružení Ekonom. Hostem byl Jiří Suchý, zakladatel divadla Semafor. Nejprve diváci zhlédli grotesku Kdo unesl Klaudii? natočenou v roce 1990, která měla téměř ekologické poslání. S touto groteskou vyhrál Jiří Suchý v soutěži, což mu přineslo peníze, za něž natočil další film – Zajatec lesa. Ve filmu Zajatec lesa z roku 2001 hrají Václav Kopta, Jiří Suchý, Jitka Moravcová a další. Film vypráví o snaze postavit v lese u jedné vesnice tankodrom, neboli místo pro výuku jízdy tankem. Ve filmu se prolínaly dva děje – příběh komunálních politiků, kteří v hospodě

rozhodovali o budoucnosti „Lesejka“, v němž měl být tankodrom postaven, a osudy armádního generála, který byl na cestě do téže hospody, ve které měl místnímu zastupitelstvu představit projekt výstavby tankodromu. Generál byl ale cestou „zajat lesem“ a jeho putování se obohatilo o další, na fantazii bohaté a samozřejmě lyrické příběhy se starostou lesa (Jiří Suchý) a vílami. Film mimoděk předznamenal

pozdější peripetie okolo amerického radaru v Brdech. Po promítání následovala diskuse, do které se zapojilo mnoho návštěvníků filmového večera. Podle věku diskutujících bylo zřejmé, že mezi nimi zdaleka nejsou jen studenti VŠE. Otázky se týkaly Osvobozeného divadla, které Jiří Suchý krátce po válce navštěvoval, ale i spolupráce Suchého s dalšími herci a režiséry. Jiří Suchý byl také

dotázán na svůj typický slamák „žirarďák“, který je symbolem kabaretiérství. Slamáku se říká žirarďák podle legendárního rakouského kabaretiéra Girardiho z konce 19. století, který jej nosil. Slamák ale měl například i Maurice Chevalier. Jiří Suchý si také vzpomněl, že mu podobný slamák „zapůjčil“ i herec Oldřich Nový. Jiří Suchý na závěr předvedl i to, „jak se mluví bez mikrofonu“. Za léta strávená v divadle se naučil mluvit na celý sál bez použití zesilovací techniky – a opravdu – Jiří Suchý dokázal sám „ozvučit“ celou Likešovu aulu. Po vystoupení návštěvníci žádali Jiřího Suchého o tolik podpisů, až se na této improvizované autogramiádě vytvořila fronta.  Autor: Stanislava Černovská

43

kultura

Celá otázka ohledně superhrdinů už byla zanalyzovaná skrz naskrz, a tak přijít s něčím, co mě překvapí, už jde jen stěží. Zatím žádný film, ať už Spider-Man, Superman nebo Batman, mě nedonutil přehnaně přemýšlet o tom, proč bych měl pomoct v situaci, kdy nikdo jiný nepomůže. Změnil to až Kick-Ass. Dave Lizewski, jak se hlavní ani ne dvacetiletý hrdina v podání skvělého Aarona Johnsona jmenuje, nikdy nebyl kousnut radioaktivním pavoukem. Ani nemá rodiče z Kryptonu a už vůbec nemá miliony dolarů na to, aby si postavil vlastní Batmobil. Prostě je to obyčejný, atleticky nepříliš nadaný kluk, s nímž mlátí hormony (role papírových ubrousků je jeho nejlepší přítel) a který se rozhodne pomáhat lidem poté, co si uvědomí, že nikdo jiný to dělat nechce. Objedná si tedy potápěčský oblek z internetu, vezme dvě tyče jako zbraně a razí do ulic pod přezdívkou Kick-Ass. Toť důvod, proč se můžete lépe vcítit do jeho kůže. No a hned napoprvé zjistí, proč nikdo jiný nepomáhá – protože dostane... no prostě přes hubu, a to pořádně. Oproti jiným superhrdinským filmům, když tady někdo dostane nakládačku, tak ho to opravdu bolí a bolí to i diváky. Podobně jako film District 9 minulý rok i KickAss byl natočen za peníze nezávislých investorů (relativně skromných 30 milionů dolarů), bez dohledu velkého studia. Režisér Matthew Vaughn film prodal studiu

no „superhvrýdin

a“

Lionsgate již hotový, a tak se nemusel trápit s tím, aby byl film označen jako PG-13 (přístupný mládeži od 13 let) a pěkně naservíroval rovnou R (přístupný od 21 let bez doprovodu rodičů). Ve filmu je tedy dost krve, usekaných končetin, zlámaných kostí a podobně. Do toho všeho tam skáče jedenáctiletá dívka pod přezdívkou Hit Girl (Chloe Moretzová), která doslova masakruje každého, kdo si to zaslouží, a přitom jí z pusy padají slova, za která by se styděl i ten nejsprostší dlaždič. Jejího otce, učitele pod přezdívkou Big Daddy, ztvárnil Nicolas Cage,

který mimochodem po dlouhé době zase dostal roli, ve které ukazuje, že Oscara kdysi nedostal jen náhodou. Naštěstí pro nás diváky se Kick-Ass nevzdá svého snu, ani když dostane pořádnou nakládačku, a vezme nás hlouběji do příběhu tohoto filmového klenotu. Zaujme totiž pozornost již zmíněného Big Daddyho a Hit Girl, když nekoordinovaně ubrání nevinného člověka před třemi chuligány a stane se z něj ze dne na den hvězda díky dnes všudypřítomnému internetu (YouTube dokáže udělat hvězdu z každého). Tahle (ne)superhrdinská sebranka pak z rozdílných důvodů zatápí hlavě drogovému kartelu, jejž reprezentuje Frank D‘Amico v podání poslední dobou velmi aktivního Marka Stronga, který přihodí do děje svého komiksy vychovaného syna, ze kterého se stane další rádoby super(ne)hrdina Red Mist (Christopher Mintz-Plasse alias McLovin ze Superbad v akčnějším ražení). Celkově ten film odsýpá a střídavě se divák směje, brečí a dostává husí kůži z té ultra-cool akce. Hudba, ačkoli již byla využita v jiných filmech (rozpočet se ošálit nedá), sedí perfektně a vizuálně je film velmi vypilovaný. Kvůli násilí a relativní morální otevřenosti to není film pro každého a ke konci se dějí jisté věci (stále superzábavné!), které už do reálného světa moc nesedí, ale... říká se, že film je věčná práce ve vývoji a jednou se do světa prostě poslat musí. Kick-Ass je filmová magie v té nejčistší formě a můžeme být jen vděční za každý takový zážitek.  Autor: Miroslav Máčala

Čtivým způsobem jsou podávány plíživé lži v podání českých politiků, například zatajování nepříliš výhodných

součástí členství, překrucování faktů, aby vše bez problémů vedlo ke sladění evropského a českého práva. Mach se zabývá „překvapivým“ otočením ODS, i manipulacemi ze strany někdejšího ministra zahraničí Cyrila Svobody a též nepromyšlenou taktikou Vladimíra Špidly, kterému se bohužel za ústupky ze strany ČR nedařilo získat žádné výhody. Na základě citací je poukázáno na opakované lži, které vedou mimo jiné k tomu, že ne každý na vstupu do EU vydělá. EU zdaleka není garancí volného trhu. Naopak, „free market“ je nahrazován velkým vnitřním trhem, který je výhodnější pro velké unijní státy

a silné zájmové skupiny. Bity budou nejen menší státy, které se neobejdou bez otevřeného trhu (příklad České republik y ) , ale doplatí na to všichni spotřebitelé, a dokonce, možná řečeno trochu pateticky, celospolečenská efektivita. Vnitřní trh je regulován, náklady na opoždění rozvoje a reálně pomalejší růst efektivity konkurenceschopnosti všichni. Evropa se sjednocovala kvůli udržení alespoň nějakého vlivu v globalizujícím se a posilujícím světě nových ekonomických hráčů. Ovšem integrace založená na regulaci má s pověstnou „americkou“ integrací máloco společného. EU se může

teoreticky zhroutit, rozpadnout. ČR by podle Macha mohla i vystoupit. Byla by to katastrofa? Krok zpátky? Petr Mach jasně vysvětluje, že alternativou k jakémukoliv integračnímu seskupení je volný trh a liberalizace. Všechny „ekonomické a stimulační“ nástroje Unie může nahradit otevření trhu, zrušení regulací (nejen celních) a odstranění zákonů a nařízení přejících zájmovým skupinám, které volný trh svazují. Pro Petra Macha není cílem samotné vystoupení z Unie. Jak sám píše: „Cílem je svoboda. Svoboda každého jednotlivce usilovat o vlastní štěstí. Prosperita se pak dostaví sama jako vedlejší účinek svobody.“  Vydavatel: Laissez Faire, 2010 Autor: Vladimír Štípek

economix

Členství v EU neznamená jen cestování bez pasu. EU od nás požaduje mnoho nenápadných věcí, které, jsou-li dobře podány, vypadají neškodně, téměř malicherně. Petr Mach, předseda liberální Strany svobodných občanů, podává ve své knize na všechny „evropské“ okolnosti alternativní pohled. Nejde však o prvoplánovou kritiku. Poctivým způsobem analyzuje kroky směřující k členství, slavné přijetí ČR do rodiny evropských států i následné peripetie okolo různých ústav a smluv.

– 3 / 2010

Recenze knihy: Jak vystoupit z EU

Vlakem do Prahy Rychleji, výhodn®ji a jist®ji

PÚím®stská doprava pro Vás

tram

Esko metro

www.cd.cz/esko

bus