economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
Architektura VŠE /28
PROSINEC 2008
ČÍSLO 6
Cestopis – Sýrie / 32
Ekofórum s Tomášem Julínkem / 18
Módní přehlídka na VŠE / 42
Beseda se Zdeňkem Svěrákem / 41
ZDARMA
Plážový tenis /34
Jiří Menzel na VŠE / 40
Ekofórum 4. 12. 2008: Ing. Miloš Zeman, CSc. / 16
Volby předsednictva CKR /8
Zahraniční student Yaya Keita / 22
Vodící psi jako nepostradatelní pomocníci / 23
Šerm na VŠE / 36
2
obsah
economix
– 6 / 2008
Editorial „Co ty ke mně cítíš... kromě odporu?“ To je známá věta z filmu Vratné lahve. Napsal ji Zdeněk Svěrák, který navštívil VŠE. Nebyl jediný. Před ním se u nás zastavil i Jiří Menzel. Filmovým tvůrcům se na VŠE jednoznačně líbí. Ve všech Menzelových filmech hraje významnou roli láska. U Zdeňka Svěráka to je jiné. Scénáře promlouvají k divákům prostřednictvím nejrůznějších témat. Jednou je to film s ústředním tématem zvyšování kvalifikace (Marečku, podejte mi pero), jindy zase téma optimalizace pracovních aktivit (Jáchyme, hoď ho do stroje), problematika eliminace postproduktivních generací (Na samotě u lesa) nebo tematika racionalizace návštěv restauračních zařízení (Vrchní, prchni!). Vystřídal nejrůznější témata a na závěr své kariéry natočil film, který vypráví příběh muže, který by rád miloval, ale už mu to kvůli věku nejde. Vyplývá z toho, že nakonec každý tvůrce řeší problém jak milovat? V minulém čísle jsme vyhlásili anketu na nové jméno ISIS. Pokaždé, když mi někdo nové jméno navrhl (ať už z kamarádů, nebo z řad čtenářů Economixu), udělal jsem si čárku a jméno si zapsal. A kolik jich bylo? Ani jedno! Jeden návrh však přece jen přišel. Náš grafik navrhl jméno SISI. Asi se nechal inspirovat krásnou císařovnou Alžbětou, manželkou Františka Josefa I. (my mu říkáme starej Procházka). Na levou lopatku si nechala vytetovat kotvu a pověstné byly její nádherné vlasy. Když jí služebná při česání dlouhatánských vlasů (minimálně tak dlouhých, jaké měla paní správcová z Postřižin) vytrhla jen jediný vlásek, tak Sisi nebohou služebnou zbila. To musela být ženská! Název SISI je ideální a konečně by to bylo poetické dívčí jméno! Stále se mnoho hudebníků pokouší prorazit, zaujmout, ale jejich snaha je marná, jestliže působí v éře po Beatles. Vždyť ty už nikdo nepřekoná. Hudebníci se o to snaží asi jen proto, aby si na konci kariéry sebekriticky řekli: „Lennon byl lepší.“ Beatles, ale i mnoho jiných, nezpívali jen o lásce, ale později i o závažnějších tématech. Mnoho písní se neslo v protiválečném duchu. Morální apel byl od nich samozřejmě úctyhodný, ale dokázali na tom také vydělat. Byly to však slušně a morálně vydělané peníze? Odpověď se pokusila najít Hanka Kubovcová v článku Uměním za mír. Nedávno v televizi opakovali nesmrtelného Zorra v podání Antonia Banderase. V 70. letech hrál muže s kordem i Alain Delon, proti němuž je nějaký Banderas jen slabým odvarem. Chcete šermovat jako Delon? VŠE vám dá příležitost a v článku Dany Odvodyové se můžete dočíst, co vlastně tento aristokratický sport obnáší. Mimochodem, myslíte, že Karel Schwarzenberg umí také šermovat? Třeba se v mládí stráveném na zámku Orlík připravoval pro život i cvičením s kordem. Ve vládě se mu to jistě hodí. V tomto čísle Economixu se můžete těšit na exkluzivní rozhovor s Milošem Zemanem. „Jezevec z Vysočiny“ je totiž vzácný objekt rozhovoru naší redaktorky Pavlíny Máčalové, protože on rozhovory nedává často. Martin Bílek napsal „recenzi“ na architektonický styl SB a NB. Zajímavá je i reportáž z Ekofóra s ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem. V magazínu je také článek o návštěvě Christophera Parkinsona, tedy syna slavného autora Zákonů profesora Parkinsona. A na závěr ještě jeden citát z filmu Vesničko má středisková (Menzel a Svěrák nebyli jen hosty VŠE, ale hezky se mi touto zmínkou sešli i na závěr úvodníku). Já se tímto heslem řídím a už se několik let držím na VŠE. To heslo zní: „Chlapi, nelejte to pivo z oken.“ Vladimír Štípek, šéfredaktor
Den s VŠE / 3 Jak dopadly letos přijímačky? / 4 Sloupek Tomáše Vorla / 6 Aktuality / 6 Děkan Schwarz se omluvil Gažovi za šikanu / 7 Přednáška francouzského velvyslance / 7 Volby předsednictva CKR / 8 CKR nemá pro budoucnost skromné plány / 8 Evropská byrokracie očima Parkinsona / 9 Orientujeme se v ISIS II / 9 Nový magisterský program International Management / 10 Reportáž o CEMS Day na VŠE / 11 Střípky z manažerské komunikace / 12 AIESEC – mnoholetý souputník studentů / 12 „Na Štrasburk!“ – Model Evropské unie / 13 Třetí svět čeká na svou příležitost / 13 Nation2Nation party / 14 Žižkovský scorelauf / 15 Ekofórum s Milošem Zemanem / 16 Rozhovor s Milošem Zemanem / 16 Ekofórum s Tomášem Julínkem / 18 Mladý a úspěšný Tomáš Kopřiva / 19 Spanilá jízda OZS VŠE v Jindřichově Hradci / 20 Rozhovor s Ivo Jahelkou / 20 Pět P / 21 Jihočeský hejtman o vysokém školství / 21 Zahraniční student na VŠE: Yaya Keita Vodící psi jako nepostradatelní pomocníci / 23 SHS VŠE informuje / 23 Světová ekonomická krize / 24 Zelené regulace přírodě nepomáhají / 25 Uměním za mír / 26 SB a NB pod architektonickým drobnohledem / 28 Cestopis: Sýrie / 32 Sportovní novinka - plážový tenis / 34 Šerm na VŠE aneb d´Artagnanem snadno a rychle / 36 VŠEfest / 37 Vokální perly na VŠE opět zazářily / 37 Ondřej Havelka a Melody Makers na VŠE / 38 Ekonomická tančírna / 39 Skřivánci a Jiří Menzel na besedě v Likešově aule / 40 Rozhovor s Jiřím Menzelem / 40 Beseda se Zdeňkem Svěrákem / 41 Módní přehlídka na VŠE / 42 Dan a Dana nad kafem / 42 Recenze knihy: Moudrost našich dnů / 43 Recenze filmu: Výměna (The Changeling) / 43
economix
Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny, Petr Kolařík Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: conomixu:
[email protected] Vydal:
Evidenční číslo: MK ČR E 17789
3
Setkáním vkusně provázel sportovní komentátor České televize Petr Vichnar. Úvod probíhal ve Vencovského aule, kde se uskutečnil malý koncert školního orchestru Musica Oeconomica. K účastníkům promluvil rektor Hindls a všem přítomným připomněl úspěchy VŠE, kterých v poslední době dosáhla. Po oficiálním zahájení večera byl pro účastníky připraven v atriu Rajské budovy raut. Drobné občerstvení přišlo jistě vhod, protože program byl vskutku nabitý. V učebnách druhého patra Rajské budovy probíhaly prezentace jednotlivých fakult včetně fakulty jindřichohradecké, které většinou vedli přímo jejich děkani. Prezentace vystřídala hlavní večeře, která byla posledním oddychem před startem zábavy. Kolem 19. hodiny začalo vystoupení Vladimíra Hrona s jeho programem Abeceda hvězd. Přesvědčit přítomné, že je showman, mu netrvalo dlouho. Přestože mnozí byli po výborném rautu ještě dost nepohybliví, interpretace populárních hitů, na kterých mnozí účastníci vyrůstali, nedala stát téměř nikomu. A to, že je Hron i výborný glosátor, dokazovaly jeho připomínky k publiku, kdy například mladého muže stojícího staticky
Den s VŠE
s prázdnou skleničkou od vína napomenul slovy: „Chlapče, dej si ještě jedno, ať se začneš hýbat.“ Publikum bylo velice rychle ve varu a není se čemu divit, že si vyžádalo přídavek. Zpěváka Hrona vystřídal se svou adaptací hry Oscara Wilda
Jak je důležité míti Filipa divadelní spolek při VŠE S Bojkou v zádech. Komedii o tom, co se stane po 25 letech, když chůva s hlavou v oblacích zapomene dítě v kufru na nádraží, interpretovali členové souboru velmi poutavě. Profesionalitu svého
umění studenti doložili i svým uměním improvizace. Text může zapomenout každý, ale vtipně ho nahradit, to už každý nedokáže. Že se pak bavilo nejen publikum, je více než jasné a určitě i autor by byl s doplněním díla spokojen. Zlatým hřebem večera však byla stálice české populární hudby, kapela Olympic. Přestože pánové už rozhodně nepatří mezi nejmladší, dokázali vykouzlit úžasnou atmosféru a dostat všechny přítomné do takového rauše, že by si mladičké hvězdy různých pěveckých soutěží mohly chodit pro lekce. Hity jako Osmý den schází nám, Otázky nebo Jasná zpráva si s Petrem Jandou zpívali všichni. A na pódiu se bylo i na co dívat, protože pánové zároveň předváděli skvělou podívanou. Olympic rozhodně ještě nepatří do starého železa a fakt, že je tady pro publikum, dokázal hned dvojitým přídavkem. Jako rozloučení a malý dárek dostali všichni účastníci při odchodu hrníček s logem naší školy v modré (muži) nebo červené (ženy) barvě. Samozřejmě moje maličkost si poprosila o hrníček barvy modré a až venku zjistila, že barevné rozlišení nebylo náhodné. Celá akce byla opravdu velmi zdařilá a více než 800 zaregistrovaných účastníků si přišlo na své. Nelze tedy jinak než poděkovat vedení školy, že pro své absolventy takovou akci připravuje a dokáže se jim touto cestou odvděčit za to, že dělají mimo akademickou půdu dobré jméno škole, ze které odcházeli jako čerstvé inženýrky a inženýři. Autor: Jana Lysáková
– 6 / 2008
V sobotu 22. listopadu se uskutečnilo již každoroční oficiální setkání absolventů VŠE – Den s VŠE. Záštitu nad celou akcí převzal rektor VŠE prof. Richard Hindls a pro bývalé studenty byl připraven bohatý program. Finančně se na celé akci podíleli partneři školy.
economix
zpravodajství
4
zpravodajství
Jak dopadly letos přijímačky?
economix
– 6 / 2008
Na kolegiu rektora byla za účasti zástupců všech fakult dne 25. listopadu 2008 vzata na vědomí Zpráva o přijímacím řízení na akademický rok 2008/2009, kterou kolegiu předložil prorektor Felix Koschin. Z této zprávy lze i přes chyby v součtech (pro účely článku přepočteny) vyčíst zajímavé informace a trendy. VÝVOJ ZÁJMU O S TUDIUM Stejně jako v předchozích letech mohli uchazeči podat samostatnou přihlášku na každou fakultu, o kterou měli zájem, přijímací zkoušku skládali na každé fakultě, kam podali přihlášku, a ke studiu mohli být přijati na několik fakult současně. Celkem bylo podáno 17 969 přihlášek a podalo je 11 734 uchazečů. To je v podstatě totožné s loňským rokem. Z tohoto počtu podalo pouze jednu přihlášku 7 360 uchazečů, dvě 2 889 uchazečů, tři 1 163 uchazečů, čtyři 274 uchazečů, pět 42 uchazečů a šest přihlášek šest uchazečů. Počet přihlášených uchazečů převýšil 2,93x „směrná“ čísla pro přijetí (viz. tabulka č. 2). Největší převis uchazečů měly obory Arts management (6,3x, vloni 1,8x, tento obor se však charakteru výuky na VŠE poněkud vymyká třeba absencí matematiky), Mezinárodní a evropská studia – diplomacie (5x), Veřejná správa a regionální ekonomika (4,8x) a Národní hospodářství (4,1x). Největší pokles zájmu o některé své obory zaznamenala Fakulta mezinárodních vztahů, což lze vysvětlit asi tím, že vloni bylo nejtěžší se na tyto obory dostat (největší převisy) a mnoho lidí to letos zřejmě vzdalo již dopředu. Největší nárůsty v převisech naopak zaznamenala Fakulta informatiky a statistiky, což lze vysvětlit přesně opačně, a to tak, že vloni bylo zdaleka nejjednodušší se na ně dostat, protože bylo přijímáno devět z deseti uchazečů.
Podíl prezencí u přijímacích zkoušek na počtu přihlášek byl v letošním roce téměř totožný jako v předchozích letech, a to 80,2 % (2007 = 79,7 %, 2006 = 80,0 %, 2005 = 81,1 %, 2004 = 82,7 %). To bohužel napovídá, že VŠE si v konkurenčním boji s ostatními školami stále nevede příliš dobře. Kdyby F5 nedosáhla tak dobrého výsledku, tak by ten propad byl ještě větší. Nejnižší absence tedy byla na Národohospodářské fakultě (5 %, vloni 9,2 %, zde se však lišila forma přijímacího řízení), naopak zdaleka nejvyšší (36,8 %, vloni 23,3 %) byla na Fakultě informatiky a statistiky (viz. tabulka č. 1). V roce 2008 se opět zvýšil počet přihlášek cizinců. Cizinci podali celkem 2 917 přihlášek ke studiu, z toho bylo 1 032 přihlášek uchazečů ze Slovenské republiky (2007 = 2 652 cizinců, z toho 1 077 Slováků, 2006 = 2 537 cizinců, z toho bylo 1 107 Slováků; 2005 = 2 396 cizinců, z toho 965 Slováků). Rostoucí zájem cizinců o studium na VŠE lze vidět jako pozitivní vývoj, avšak otázkou zůstává, zdali je to atraktivitou naší školy nebo spíše stále se zvyšující atraktivitou naší země jako takové, zejména pak pro občany bývalého východního bloku. VÝSLEDKY PŘIJÍMACÍHO ŘÍZENÍ Účastníci přijímací zkoušky prospěli v 9 161 případech (63,5 %, vloni 68 %) a bylo vydáno 6 089 (vloni 6 765) rozhodnutí o přijetí ke studiu, což je 42,2 % (vloni 47,2 %) z celkového počtu konaných přijímacích zkoušek (viz. tabulka č. 1). Mnozí uchazeči byli přijati na více fakult. Pouze na jednu fakultu bylo přijato 3 889 uchazečů, na dvě 888 uchazečů, na tři 136 uchazečů a na čtyři fakulty 4 uchazeči. Celkem tedy bylo přijato 4 917 (vloni 5 179) osob, tj. o 262 osob méně než v roce 2007. Jak ukazuje tabulka č. 2, nejvyšší bodový limit pro přijetí
byl na oboru Mezinárodní a evropská studia - diplomacie (256 z 300 bodů). Naopak na oboru Statistické metody v ekonomii FIS VŠE postačil pro přijetí bodový zisk 80 bodů (z 200 bodů) a na Fakultě managementu podobně nízká hranice (99, resp. 77 bodů z 200 bodů). Nejdůležitější informací však je, kolik studentů skutečně do prvních ročníků nastoupilo (tabulka č. 5). Z přijatých 6 089 osob ve skutečnosti nastoupilo ke studiu 4 917 osob (69,3 %). Poměr přijatých a zapsaných tedy činí na F1 60,2 %, na F2 79,8 %, na F3 55,7 %, na F4 77,8 %, na F5 80,3 % a na F6 je to 61,8 %. Toto opět něco vypovídá o konkurenceschopnosti naší školy, respektive jejích fakult, jelikož ti, co byli přijati, ale nezapsali se ke studiu na naší škole, upřednostnili školu jinou. Takových uchazečů bylo letos 37,9 % (vloni 35,3 %), což je bohužel nelichotivý trend pro naši školu. Rozdíly mezi fakultami jsou nejevidentnější ze srovnání poměru „přijato/dostavilo se“ (viz. tabulka č. 1): na F1 se dostal téměř každý druhý (49 %), na F2 také každý druhý (49,2 %), na F3 se dostal každý třetí (33,3 %), na F4 téměř osm z deseti (77 %), naopak na F5 jen jeden z pěti (20,6 %) a na F6 zhruba dva ze tří (68,9 %) studentů, kteří se dostavili k přijímačkám. Z toho vyplývá, že letos bylo opět nejnáročnější dostat se na Národohospodářskou fakultu. Narozdíl od ostatních fakult však přijímací řízení pro NF kompletně zajistila společnost SCIO a částečně ji tato společnost zajistila i pro Fakultu informatiky a statistiky. Při porovnávání výsledků je třeba mít tuto skutečnost na paměti. Zajímavá je také struktura uchazečů přijatých podle typu střední školy (viz. tabulka č. 4). Právě poměr gymnazistů vůči absolventům ostatních škol napovídá, co by mohlo být příčinou výše zmiňované úrovně přijatých studentů a jejich „úmrtnosti“ (markantní je to
právě u F4). Poměrně nízký poměr gymnazistů k přijatým studentům má překvapivě také Fakulta financí a účetnictví. Tabulka č. 2 také jasně ukazuje výrazné rozdíly v úrovni přijímaných studentů jednotlivých fakult a jejich oborů. Význ amnou otázkou tak zůstává, zdali na jedné straně přijímat studenty, kteří u přijímaček získají pouze 40 nebo 50 % bodů, jako je tomu na F6 a F4, a na druhé straně odmítat studenty, kteří se na školu nedostanou přes hranici i více než dvojnásobnou (u MS na F2 to je dokonce hranice 85,3 % bodů). Přitom lze předpokládat, že tito odmítnutí studenti mají v celku vyšší úroveň. Navíc toto se odráží i v tzv. „úmrtnosti“, která je na F4 řádově vyšší než u ostatních fakult – pohybuje se okolo 40 % v prvním ročníku! Nezabírají tedy tito studenti místo těm, kteří u zkoušek prokázali podstatně větší znalosti (dle dosažených bodů), ale hlásili se na jinou fakultu, kde to nestačilo? Letos však po dlouhé době F4 přijala o dost méně studentů (19,4 % všech přijatých na VŠE) než bylo u ní dosud obvyklé a byla tak až za F3, F1 a F2, avšak v počtu skutečně zapsaných studentů (21,9 %) skončila druhá těsně za F2. Nezapomínejme, že jde (jako nakonec vždy) o peníze, které škola a fakulty ze studentů mají (bez ohledu na jejich úroveň). Každá fakulta má totiž peníze podle toho, kolik má „výkonů“ a nejvíce výkonů uděláte vždy s vlastními studenty. Jsou zde také procentuální limity od MŠMT pro meziroční nárůst počtu studentů. Kromě F5 dosud všechny fakulty přijímaly každým rokem stále více studentů (viz. tabulka č. 5), avšak letos zaznamenaly všechny (kromě F6, +6 studentů) i poměrně velké snížení počtu přijatých studentů. Podstatný je však opět počet skutečně zapsaných studentů, kde je letos meziroční pokles skutečně minimální. Snižování počtu studentů za účelem zvýšení jejich úrovně a úrovně jejich výuky (a tím
5
zpravodajství uchazeči a je stále těžší se na ni dostat. CIZINCI U ZKOUŠEK Při přijímacím řízení pro akademický rok 2008/2009 byly opět využity výsledky vstupních testů z českého jazyka pro cizí
Tabulka č. 1 (bakalářské programy) Počty uchazečů, kteří se přihlásili, dostavili se, prospěli a byli přijati podle fakulty. Dostavilo se
Dost./přihl. (v %)
Prospělo
Prosp./dost. (v %)
Přijato
Přij./prosp. (v %)
2 517 2 429 3 787 1 535 2 396 753 14 417 8 853
80,3 79,4 80,8 63,2 95,0 69,5 80,2 75,4
1 626 1 677 2 545 1 192 1 368 753 9 161 7 098
64,6 69,0 67,2 77,7 40,3 100,0 63,5 80,2
1 234 1 194 1 260 1 182 700 519 6 089 4 917
75,9 71,2 49,5 99,2 51,2 68,9 66,5 69,3
muži 506 366 537 855 413 246 2 923 2437
ženy 728 828 723 327 287 273 3 166 2 480
49,0 49,2 33,3 77,0 20,6 68,9 42,2 55,5
Tabulka č. 2 (bakalářské programy) Přihlášení a přijatí uchazeči podle oboru a fakult. Obor
Počet přijatých Před- Poč. přihlášených Bodový limit pokl. pro přijetí na relace na na počet celkem k předcelkem 1. obor náhr. mužů žen přijatých pokladu 1. obor 2. obor 3. obor obor 228 170 390 371 6 1165
785 202 1 002 1 124 20 3133
3,5krát 1,2krát 2.6krát 3,1krát 3,3krát 2,69krát
145 110 150 142 100 647
145 110 150 142 100 647
× × × × ×
243 183 390 392 26 1234
218 85 390 349 5 1047
25 118 983 56 – 206 43 120 21 6 187 5068
125 127 184 272 20 728
MO MS PL PP RC F2
707 108 144 100 130 1189
1 836 535 71 212 405 3 059
2,6krát 5,0krát 0,5krát 2,1krát 3,1krát 2,57krát
234 256 150 190 204 1 034
× × 225 × × 225
× × × × ×
709 111 144 100 130 1 194
709 111 30 100 130 1 080
– – 114 – – 114
252 26 41 32 15 366
457 853 103 68 115 828
AM PE F3
133 1 100 1233
835 3851 4686
6,3krát 3,5krát 3,8krát
141 155 283
× ×
× ×
157 1 103 1260
157 1 103 1260
– –
37 500 537
120 603 723
IN MM PS SD SE SM F4
670 74 173 71 60 70 1 118
1 468 227 241 248 1055 141 2 430
2,2krát 3,1krát 1,4krát 3,5krát 1,8krát 2,0krát 2,17krát
100 144 100 126 100 80 650
× × × × 100 80 180
× × × × 100 80 180
749 92 120 90 50 81 1 182
748 92 120 90 42 57 1 149
1 – – – 8 24 33
629 36 77 33 34 46 855
120 56 43 57 16 35 327
EK NH RE F5
556 278 122 956
1 784 1 132 580 3 496
3,2krát 4,1krát 4,8krát 3,66krát
× × × 0
× × ×
× × ×
351 251 98 700
351 251 98 700
– – –
217 150 46 413
134 101 52 287
M2 MN F6
131 388 519
375 709 1 084
2,9krát 1,8krát 2,1krát
99 77 157
× ×
× ×
131 388 519
131 388 519
– –
6 180
17 888
×
×
×
6 089
5 755
Σ
2,9krát
ZÁPISY Zápisy proběhly na konci června (na F5), v první polovině července (na F3 a F4) a na kon-
PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ Koncem srpna 2008 proběhlo na celoškolské úrovni přezkumné řízení. Celkem bylo provedeno 1 135 revizí. (2007 = 749 revizí, 2006 = 900 revizí, 2005 = 1 310, 2004 = 993). Z důvodu opravy chybného hodnocení testů nebyl přijat nikdo. V rámci revizního řízení nepřijímaly Fakulta financí a účetnictví, Fakulta mezinárodních vztahů a Fakulta managementu. Bylo vydáno celkem 156 rozhodnutí o přijetí, z toho 120 jich bylo na NF VŠE, která to odůvodnila zvýšením percentily pro přijetí z loňských 64 na 76 bodů a rozdíl do směrných čísel pak byl doplněn ze studentů, kteří podali odvolání (viz tabulka č. 3). Autor:
[email protected]
Tabulka č. 3 (bakalářské programy) Výsledky přezkumného řízení. Fakulta
BP DP FI UC UP F1
ci srpna (na F1 a F2). Na všech fakultách, kromě F4, se zapsalo v 1. kole tolik studentů, že byly téměř naplněny představy fakult (směrná čísla). Zápisy proběhly v červnu (na NF VŠE), v první polovině července (na FPH a FIS) a na konci srpna (na FFÚ a FMV).
Nepřijato v 1. kole
F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ
1 284 1 235 2 551 365 2 815 234 8 484
Počet revizí absolutně 106 239 437 54 231 68 1 135
Přijato po revizi v% 8,3 19,4 17,1 14,8 8,2 29 13,4
0 0 24 12 120 0 156
Tabulka č. 4 (bakalářské programy) Přijatí na fakulty podle typu střední školy.
71 60 175 213 246 2739
384 2923 3 166
Fakulta
Gymn.
SEŠ, OA
F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ
671 907 860 574 516 276 3 804
280 65 136 181 104 131 897
Ostatní SOŠ 29 4 12 217 28 35 325
SOU
Z ciziny
Ostatní
232 205 240 140 12 32 861
22 12 11 62 36 42 185
– 1 1 9 3 3 17
Celkem 1 234 1 194 1 260 1 1839 699 519 6 089
– 6 / 2008
Přihlásilo se 3 133 3 059 4 686 2 430 3 577 1 084 17 969 11 734
Relace (%) přijato/ dostavilo se
Fakulta F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ VŠE
Přijatí podle pohlaví
státní příslušníky (vyjma uchazečů ze Slovenska), které měly prověřit jejich schopnost porozumět psanému i mluvenému projevu v českém jazyce. Testy připravila katedra anglického jazyka a uspěl ten, který získal minimálně 60 % bodů. Též byly uznávány certifikáty Ústavu pro jazykovou a odbornou přípravu Univerzity Karlovy v Praze osvědčující znalost českého jazyka. To se však neosvědčilo a příští rok už uznávány nebudou. Bylo vydáno celkem 997 rozhodnutí o přijetí cizinců, z toho 509 pro občany Slovenska. Další rozhodnutí o přijetí byly vydány pro uchazeče ze zemí bývalého Sovětského svazu – z Ruska (192, vloni 211), z Ukrajiny (73/73), z Kazachstánu (61/83) a z Běloruska (49/48). Další větší skupinu tvoří Vietnamci, pro které bylo vydáno 60 (vloni 42) rozhodnutí o přijetí. Letos bylo tedy zapsáno do studia na VŠE o trochu méně cizinců než vloni.
* Na F2 jde o součet bodů ze tří zkoušek. U oboru AM a na F6 se dělaly částečně jiné zkoušky než u ostatních.
Tabulka č. 5 (bakalářské a 5leté magisterské programy) Počty přijatých a zapsaných v letech 2003 až 2008 podle fakult. 2004/2005
2005/2006
2006/2007
2007/2008
2008/2009
Fakulta
2003/2004 přijatí
nastoupili
podíl v%
přijatí
nastoupili
podíl v%
přijatí
nastoupili
podíl v%
přijatí
nastoupili
podíl v%
přijatí
nastoupili
podíl v%
přijatí
nastoupili
podíl v%
F1 F2 F3 F4 F5 F6 Σ
673 835 815 1 102 908 341 4 674
649 727 589 803 646 218 3 632
96,4 87,1 72,3 72,9 71,1 63,9 78
907 906 760 1 201 815 449 5 038
753 821 607 901 634 304 4 020
83 90,6 79,9 75 77,8 67,7 80
1 046 907 1 148 1 227 1 137 512 5 977
649 784 637 821 587 296 3 774
62 86,4 55,5 66,9 51,6 57,8 63,1
1 106 1 001 1 266 1 149 1 068 577 6 167
648 843 636 757 476 377 3 737
58,6 84,2 50,2 65,9 44,6 65,3 61
1 288 1 236 1 486 1 499 743 513 6 765
728 979 756 934 675 303 4 375
56,5 79,2 50,9 62,3 90,8 59,1 65
1 234 1 194 1 260 1 182 700 519 6 089
743 953 702 920 562 321 4 201
60,2 79,8 55,7 77,8 80,3 61,8 69
economix
i prestiže naší univerzity) se tedy opět nekoná. V tomto se však již nějakou dobu začíná od zbytku školy odtrhávat F5, která jde proti hlavnímu proudu a vsadila na celkově menší počet, ale o to kvalitnějších studentů. O tuto fakultu je stále větší zájem mezi
6
aktuality
Sloupek Tomáše Vorla jr.
economix
– 6 / 2008
Sám sebe považuji za průměrného konzumenta politiky. Večer se podívám na zprávy, dvakrát do týdne koupím noviny a co den si přečtu prvních pět článků na mém oblíbeném zpravodajském serveru. Že se při některých výrocích a rozhodnutích našich politiků červenám až za ušima a že o politické kultuře u nás se mluví hlavně v negativních superlativech, na to bych si snad zvykl. Na co si ale nezvyknu nikdy, je to, jakým způsobem ze mě dělají politici blbce. Je to asi půl roku, co Česko navštívila komise EU, aby se podívala, jak to tu u nás s tou politikou vypadá. Komise byla vcelku spokojená a udělila několik pochval, ale také několik výtek. Opozice se tehdy ozvala a oznámila, že pochvaly vlastně patří jí za práci předchozí vlády, a výtky nechala na vládě nynější. Soudy nad výsledky se vznášejí okamžitě bez přemýšlení o budoucnosti či minulosti. Vypočítavý politik (bohužel bych mohl napsat jakýkoli politik) dobře ví, jak špatnou má volič paměť. Kdo si dnes vzpomene na aféru Unipetrol či pochybná konta ve Švýcarsku? Zřejmě nikdo, a když už, tak nad tím jen mávne rukou, protože „to už je dávno“. Náš politik tedy může být v klidu, protože co kde kdy řekne, je de facto úplně jedno, ono se to zapomene. Totéž dnes můžeme aplikovat na mnohokrát zmiňované poplatky u lékaře. Nehodlám se zde zaobírat jejich ústavností či etičností, na to ať si udělá názor čtenář sám. Zajímavé mi přijde hlavně to, od koho
dnes přicházejí nejsilnější argumenty proti. Nynější stínový ministr zdravotnictví se nechal mnohokrát slyšet, že poplatky jsou věc špatná, a nyní prosazuje jejich rušení. A přitom to byl právě on, kdo v dobách nedávných sám prosazoval větší spoluúčast pacientů skrze takzvané ambulantní taxy. Podobných případů můžeme nalézt mnoho a je mi docela jedno, jestli je to ODS, ČSSD, Rath, Julínek či někdo úplně jiný. Každý z politiků se chová dle osvědčeného hesla Odkud fouká vítr, tam pošleme svůj plášť. Strany samy si těžko uvědomují své pokrytectví a volič na to zapomíná. Pro mě to však znamená neřešitelný problém – koho mám volit, jestliže mi po volbách každý politik řekne něco jiného, než co proklamoval? Už vím, zvolím toho, jehož program bude docela odlišný mých přesvědčení. Snad bych se nakonec mohl trefit. Ostatně minule mi to docela vyšlo. Volil jsem... ach, odpusťte, už si nepamatuji. Autor: Tomáš Vorel
„VELKÁ ČT YŘKA“ NA VŠE – DEN AUDITORSKÉ A DAŇOVÉ PROFESE V pátek 28. listopadu se na VŠE konalo představení „velké čtyřky“ (PricewaterhouseCoopers, Deloitte, Ernst & Young, KPMG). Jde o čtyři největší poradenské firmy, které formou workshopů přibližovaly studentům podstatu své činnosti. Studenti se mohli dovědět, co by znamenalo u takové firmy pracovat, ale také mohli vyhrát zahraniční jazykový pobyt. Akce byla zahájena za přítomnosti náměstka ministra financí Petera Chrenka. DNY PARTNERSKÝCH UNIVERZIT
Ve dnech 1. a 2. prosince proběhly Dny partnerských univerzit pořádané studentskou organizací Buddy System. Cílem akce bylo seznámit studenty s partnerskými školami VŠE, na kterých mohou studenti strávit semestrální výměnný pobyt. Program se skládal z prezentací partnerských univerzit, které připravili zahraniční studenti ve spolupráci se studenty VŠE, kteří na daných školách v minulosti strávili výměnný pobyt. TEMNÉ S TRÁNKY KYBERPROS TORU V úterý 16. prosince se na VŠE uskutečnila přednáška čínských aktivistů o pracovních podmínkách v továrnách na elektroniku a o dopadu finanční krize na zaměstnance. Přednášející z čínské organizace Students and Scholars against Corporate Misbehaviour (SACOM) popisovali těžké podmínky čínských dělníků. Více informací na prague.oikos-international.org. 2. ROČNÍK WINS TON ECON ART Loni velmi úspěšná soutěž bude mít opět své pokračování. Studenti mohou soutěžit v kate-
goriích grafika, fotografie a film. Uzávěrka přihlášek je 9. března 2009. Slavnostní večer, na kterém budou vyhlášeni vítězové soutěže, proběhne 20. května 2009. Více informací najdete na gml.vse.cz. CEMS SLAVÍ 20 LET Prestižní program CEMS, zaměřený na spolupráci vysokých škol a mezinárodních firem, slaví dvacáté jubileum. Na listopadovém zasedání v Paříži byl také nejlepším pedagogem vyhlášen pedagog VŠE v Praze doc. Ing. Jiří Hnilica, Ph.D. za výuku kurzu Principles of Managerial Finance. DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA VŠE Na začátku příštího roku proběhnou na jednotlivých fakultách dny otevřených dveří: 9. 1. 2009 – Fakulta financí a účetnictví 9. 1. 2009 – Fakulta managementu (JH) 10. 1. 2009 – Národohospodářská fakulta 17. 1. 2009 – Fakulta informatiky a statistiky 22. 1. 2009 – Fakulta podnikohospodářská 24. 1. 2009 – Fakulta mezinárodních vztahů Na pražských fakultách proběhnou akce pro uchazeče vždy ve Vencovského aule. CHCETE FOTOGRAFOVAT PRO
economix ? Zachycujete rádi prchavou krásu okamžiku? Chtěli byste se o své fotografie podělit, a to v tištěné formě? V Economixu máte příležitost! Být redakčním fotografem vám umožní podívat se na nejrůznější zajímavé akce, setkávat se s politiky, umělci a dalšími významnými osobnostmi, které našemu magazínu poskytují rozhovory a účastní se na VŠE různých akcí. Stačí poslat e-mail na
[email protected].
7
zpravodajství
Děkan Schwarz se omluvil Gažovi za šikanu
V pátek 28. listopadu se od 15 hodin ve Vencovského aule konala standardní promoce studentů Národohospodářské fakulty. Tato promoce však měla jednu velmi neobvyklou pasáž, a to omluvu děkana Jiřího Schwarze studentovi Richardu Gažovi za šikanu. Děkan Schwarz ve svém projevu k právě promovaným stu-
dentům kromě shrnutí úspěchů a plánů své fakulty řekl: „Musím se však jednomu z vás omluvit. Jedná se o studenta, jehož jméno se stalo na Vysoké škole ekonomické pojmem. Jmenuje se Richard Gažo. Já, jako děkan Národohospodářské fakulty, se mu omlouvám za všechna příkoří, která mu Vysoká škola ekonomická způsobila během bakalářského studia. Je mi líto, že tento student se stal obětí šikany. Věřím, že právě tento případ
způsobí, že něco podobného se na Vysoké škole ekonomické už nikdy nestane. Přeji tedy Richardu Gažovi, aby poslední dvě léta studia na Národohospodářské fakultě strávil v klidu a aby si ho nikdo zvlášť nevšímal – a to bude patrně pro něj nejlepší.“ Děkan Schwarz se tak omluvil za nestandardní přístup vedoucího katedry matematiky doc. Miloše Kaňky při ústní i písemné zkoušce tohoto studenta, kte-
rý vedl až ke jmenování komise k jeho přezkoušení z matematiky, k následnému prošetřování postupu děkana Schwarze a vedení NF VŠE rektorátem a k zadržování studentova diplomu. Po několik měsíců trvajících peripetiích nakonec statutární zástupkyně rektora prof. Hana Machková na rektorův pokyn Gažův diplom podepsala. Gažo tak má po deseti měsících konečně svůj diplom. Autor: Martin Steiner
Velvyslanec hovořil o problematice Lisabonské smlouvy i o českém předsednictví. Pan Fries jasně ukázal, že se v české politice a v českém prostředí dobře orientuje, vyjadřoval se i k aktuálnímu dění na naší politické scéně. Řeč se stočila i na mezinárodní postavení České republiky a na problémy kolem radaru. Posluchači přednášky se také aktivně svými dotazy
zapojili, otázky byly směřovány například k ekonomické krizi. IFTG se specializuje na vzdělávání frankofonních manažerů a podporuje nejen ekonomickou spoluprácí mezi Francií a Českou republikou. Institut spolupracuje například při organizaci kurzu Master in Salon Management se společností L’Oreal a dále zajišťuje kurzy francouzštiny. Nejzajímavějším projektem je však postgraduální kurz, na kterém IFTG spolupracuje s konsorciem vysokých škol pod vedením Université Jean Moulin Lyon 3. Jde o kurz MASTER Management et Administration des Entreprises, což je francouzská obdoba MBA. Autor: Vladimír Štípek
economix
Francouzsko-český institut řízení (IFTG) uspořádal 3. prosince ve Vencovského aule přednášku velvyslance Francouzské republiky Charlese Friese, kter ý mluvil k tématu Ekonomické priority francouzského předsednictví.
– 6 / 2008
Přednáška francouzského velvyslance
8
zpravodajství – koleje
Volby předsednictva Centrální kolejní rady V listopadu proběhly na kolejích VŠE volby do kolejních rad. Na každé koleji, kterých má VŠE v Praze dohromady sedm, se volila pětičlenná kolejní rada. Studenti mohli svým zástupcům vystavit finální vysvědčení za jejich práci a buď je opět zvolit, nebo si raději vybrat nového kandidáta. Zájem se lišil podle bloků – na některých kolejích proběhly volby v komorním duchu, na jiných však zájem studentů přímo gradoval. Příkladem může být Rooseveltova kolej, kde volební účast dosáhla 27 % oprávněných voličů, což je číslo, kterého mnohdy nedosahují ani volby do Senátu Parlamentu ČR. Počátkem prosince se na Jarově I. C sešli zástupci nově zvolených kolejních rad, aby ze svého středu vybrali nové předsednictvo Centrální kolejní rady (CKR), která jednotlivé koleje zastřešuje. Každá kolejní rada má v CKR právě jeden hlas. Jak vlastně dopadla volební schůze? Na
funkci předsedy CKR kandidoval Michal Bobek (Jarov III. F), který funkci obhajoval z loňska. Žádný další kandidát se nepřihlásil, a radní tedy Bobka jednohlasně potvrdili ve funkci i pro následující rok. Podobná situace se opakovala i v případě prvního místopředsedy Michala Svobody
(Blanice), který svou funkci také obhajoval. Ačkoli se na první pohled zdá, že žádné změny nenastaly, opak je pravdou. Další dvě místopředsednická křesla obsadily dvě nové tváře – Hana Lovecká (Jarov II.) a Iva Šteflová (Jarov I.). Obě místopředsedkyně jsou ve vedení CKR nováčky, Hanka Lovecká je členkou kolejní rady dokonce prvním rokem. Po volbě předsednictva delegovali radní zodpovědnost za oblast sportu na sportovního manažera, kterým se stal Petr Pelc (Jarov III. G), o akci Vymaluj si sám se od schůze stará a koordinuje ji Lenka Kršňáková (Blanice). Autor: Michal Bobek, předseda CKR
Centrální kolejní rada nemá pro budoucnost skromné plány
economix
– 6 / 2008
Centrální kolejní rada (CKR) neboli volení zástupci studentů ubytovaných na kolejích VŠE v roce 2008 rozhodně nezahálela a v následujícím roce jsou její plány ještě ambicióznější. Nejdůležitější činností CKR v roce 2008 byla spolupráce s rektorem VŠE prof. Richardem Hindlsem na Koncepci rozvoje kolejí, díky které zřejmě vůbec poprvé vznikl ucelený dokument popisující současný stav a investiční potřeby kolejí ve střednědobém horizontu. Tato koncepce vychází z připomínek obyvatel jednotlivých bloků kolejí, s čímž také souvisí zahájení akce Vymaluj si sám nebo rekonstrukce sportoviště u kolejí na Jarově. V tomto roce také CKR navrhla nové znění Kolejního řádu, který upravuje postavení studenta bydlícího na kolejích VŠE, a upřesnila se Správou účelových zařízení (SÚZ) pravidla postupu proti nepoctivým studentům a studentským vandalům, kteří již bez slitování končí na blacklistu. Podařilo se také zorganizovat sportovní akce, jako například Jarovligu v malé kopané či kolejní turnaj ve stolním fotbale. V příštím roce bude CKR pokračovat v započaté práci. Na
základě již zmíněné Koncepce rozvoje kolejí bude spolupracovat na projektech týkajících se rekonstrukcí bloků Jarov I.
E, Jarov II. a Jarov III. G. I nadále si studenti budou moci „na účet“ SÚZ vymalovat pokoje, zúčastnit se Jarovligy, turnaje
ve stolním fotbálku a připravují se i další sportovní akce. Tím to ale rozhodně nekončí. CKR se letos zaměří i na jiné oblasti, zejména na problematiku požárních předpisů pro budovy kolejí, o které se dlouhodobě téměř nikdo z odpovědných lidí nezajímal. Se všemi uvedenými aktivitami souvisí nutnost intenzivní komunikace a spolupráce s obyvateli jednotlivých bloků a se zaměstnanci SÚZ. Příkladem výborné komunikace Kolejní rady a studentů mohou být dobře fungující a vysoce interaktivní webové stránky koleje Blanice (blanice.vse.cz). Úspěšná spolupráce se SÚZ je zárukou například bezproblémového a hladkého rozdělení studentů na koleje pro příští akademický rok. Koleje VŠE se za poslední roky rozvíjejí a bezpochyby lze říci, že již nyní patří k nejlepším v Praze. V příštím roce se situace bude měnit pouze k lepšímu. Na další spolupráci se studenty, zaměstnanci SÚZ a zástupci školy se těší staronové vedení CKR: Michal Bobek (předseda), Michal Svoboda (1. místopředseda), Hana Lovecká (místopředsedkyně) a Iva Šteflová (místopředsedkyně). Autoři: Michal Svoboda a CKR
9
zpravodajství
Evropská byrokracie očima Parkinsona ní věta „Každá práce trvá tak dlouho, kolik času je na ni k dispozici“ se stala jeho nejslavnějším výrokem. Christopher Parkinson svou přednášku o otcově díle přednesl v jedné z učeben Rajské budovy. Zájem o tuto významnou osobnost ekonomického světa předčil očekávání organizátorů, nemálo studentů se muselo obejít bez místa k sezení. Přesto vydrželi po téměř dvě hodiny naslouchat jeho vý-
kladu a na závěr byli odměněni prostorem k volné diskusi. Vzácný host z Británie se podělil se studenty mimo jiné o některé své názory na současný ekonomicko-politický svět a dal jasně najevo svůj skeptický postoj k Evropské unii. Přítomným dokázal příjemným výstupem přiblížit myšlenky svého otce o bující byrokracii a rozhodně dal několik podnětů k přemýšlení. Přednáška na VŠE se konala v rámci předmětu Ekonomie veřejného sektoru. Parkinson byl Katedrou ekonomie Národohospodářské fakulty pozván právě v době, kdy se výuka kurzu zabývala problémem byrokracie. Ačkoli byla přednáška určena posluchačům daného kurzu, byla přístupná i široké veřejnosti. Pražská pouť tohoto absolventa Oxfordské univerzity pokračovala čtvrteční přednáškou pro veřejnost v rámci letošní Pražské podzimní přednášky pořádané Liberálním institutem a po páteční prohlídce města odletěl zpátky na britské ostrovy. Autor: Lucie Cepáková
Ve středu 12. listopadu poctil VŠE svou návštěvou Christopher Parkinson, syn Cyrila Northcota Parkinsona, který sepsal slavné Parkinsonovy zákony. Jde o satirickou knihu narážející na moderní byrokracii a zabývající se rozhodováním v institucích. Parkinsonova úspěšná kariéra odstartovala prvním článkem uveřejněným v časopise The Economist v roce 1955. Úvod-
Zvolením tohoto odkazu otevřeme nabídku k příslušné sekci, kterou chceme upravovat, a můžeme začít s úpravou. V nabídce úprav máme v podstatě tři možnosti. Dvě možnosti jsou sloupce zaškrtávacích políček, jeden sloupec indikuje, zda je daná položka zobrazována, a druhý sloupec, zda je zobrazovaná položka zvýrazněna tučným písmem. Třetí možností nabídky úprav je možnost jednotlivé položky v sekci přejmenovat podle svého. Tedy v této oblasti se meze nekladou a každý tvořivec si může svoji Osobní administrativu upravit podle svého, třeba si z jednotlivých položek udělat pohádku, nakonec ale nezapomeňte zase na stránce dole „Vypnout režim přizpůsobování jednotlivých sekcí nabídky“.
Vložit doplňující informace, kde musíme vyplnit název závěrečné práce, stručný popis – abstrakt, alespoň tři klíčová slova vztahující se k závěrečné práci a to vše ve dvou jazycích – v jazyce, ve kterém je práce napsána, a v angličtině. Dalším krokem je vložení dané práce a příloh, jednoduše tak, že klikneme na tento odkaz a výběrem ve svém počítači vložíme příslušné soubory. Pokud teď máte vše splněno a jste rozhodnuti svoji závěrečnou práci odevzdat, můžete kliknout na třetí odkaz Odevzdat závěrečnou práci, a pokud jsou všechny náležitosti splněny, tak se vám objeví Výpis o stavu odevzdávání závěrečné práce, pod ním odkaz Odevzdat závěrečnou práci a teprve po stisku tohoto tlačítka je práce odevzdána a máte hotovo. Pokud nejsou všechny náležitosti splněny, systém vás na to upozorní a budete muset příslušné opomenuté náležitosti doplnit, jinak se vám práci nepodaří odevzdat. Autor: Jaromír Valeš
ISIS
JAK ZJEDNODUŠIT MENU? Při prvním pohledu na stránku Osobní administrativa v ISIS se může zdát, že je tam až příliš mnoho položek a aplikací, které můžete vybrat. Ovšem časem každý sám zjistí, které položky používá častěji, které méně a které vůbec. Takže teď si řekneme, jak zjednodušit a zpřehlednit menu na stránce Osobní administrativa. Přihlásíme se do systému. Na stránce Osobní administrativa srolujeme po stránce úplně dolů a po levé straně zvolíme odkaz Zapnout režim přizpůsobení jednotlivých sekcí nabídky. Při dalším pohledu na stránku Osobní administrativa si všimneme, že u jednotlivých sekcí se objevil odkaz Přizpůsobit.
ODEVZDÁVÁNÍ ZÁVĚREČNÝCH PRACÍ Začneme zvolením Portál studenta v sekci Moje studium, dále pokračujeme zvolením ikonky sešitu pod nápisem Závěrečná práce. Zde je prvním krokem k odevzdání odkaz
economix
Tentokrát se podíváme na dvě věci, první z nich je návod, jak zjednodušit menu portálu ISIS, tak aby bylo o něco přehlednější, a v druhé části se zaměříme na velmi aktuální problematiku – odevzdávání bakalářských a diplomových prací v elektronické podobě prostřednictvím ISIS.
– 6 / 2008
Orientujeme se v ISIS II
10
zpravodajství
Nový navazující magisterský studijní program na VŠE:
International Management Podnikohospodářská fakulta VŠE má nový akreditovaný studijní program pro magisterské studium.
economix
– 6 / 2008
Program International Management (IM) je neobvyklý tím, že jeho úspěšným absolvováním získáte nejen titul inženýr, ale i „cemsácký“ mezinárodně uznávaný certifikát Master in International Management. „Východiskem studijního oboru International Management je mezinárodní program CEMS MIM (Master in International Management),“ píše se na webových stránkách VŠE. Tento program je multidisciplinární – na jeho výuce se podílejí čtyři fakulty z naší školy (kromě NF VŠE a FM VŠE). „Snažíme se, aby zde působili učitelé ze zahraničních škol,“ uvádí prorektorka pro zahraniční vztahy a public relations VŠE prof. Hana Machková. Tento program se studuje v anglickém jazyce. CO VÁS ČEKÁ? Kdybyste chtěli tento program studovat a uspěli byste u přijímacích zkoušek, pak by vás čekalo velmi zajímavé studium. Jeden semestr (během prvního roku) byste studovali na některé partnerské vysoké škole CEMS v zahraničí. Během tohoto semestru budete vypracovávat několik prací, na kterých budete spolupracovat se zástupci různých mezinárodních firem. A také s ostatními studenty programu CEMS z různých zemí. Zbylé semestry strávíte na naší VŠE, kde však výuka probíhá rovněž v angličtině. Dále vás čeká desetitýdenní praxe v některé zahraniční firmě. JAK TO BUDE PŘESNĚ PROBÍHAT? Nejprve musíte zhodnotit své schopnosti. Tento studijní program je totiž pro absolventy bakalářského studia s výborným prospěchem, skvělou angličtinou a dobrou znalostí alespoň ještě jednoho jazyka. Kromě toho byste měli mít splněny tyto předměty:
Management, Marketing, Účetnictví a Právo – každý by měl být přibližně za 3 ECTS; Matematika, Statistika – každý 6 ECTS; Ekonomie – zhruba 8 ECTS (liší se podle fakult). Pokud usoudíte, že tyto podmínky splňujete, ještě pochopitelně musíte podat přihlášku. Tu odevzdáte mezi 8. prosincem 2008 a 9. lednem 2009 do 15.00 paní Šubrtové v místnosti RB553. Poté následují tři kola přijímacího řízení: V prvním kole můžete získat až 100 bodů: 0–50 za strukturovaný životopis a motivační dopis v angličtině a dalších 50 bodů za studijní výsledky, jazykové certifikáty, případně další relevantní materiály. Do druhého kola postupují ti,
kteří v prvním kole dosáhli alespoň padesáti bodů, nejvýše však 80 studentů (vyhlášení se uskuteční 23. ledna 2009). V tomto kole se budou hodnotit vaše předpoklady pro práci manažera a podstoupíte psychologické testy, které organizuje katedra psychologie a sociologie řízení (2.–6. února 2009). Třetí kolo (do 26. června 2009) bude mít spíše formální charakter. Je potřeba, abyste měli v tomto třetím kole splněny všechny studijní náležitosti – musíte předložit doklad o dokončení bakalářského studia. Proto je výrazně doporučeno skládat bakalářské zkoušky co nejdříve a nechat si časovou rezervu pro případ, že by se něco nepovedlo. Ke studiu bude celkově přijato 50 studentů, 3. července 2009
se koná zápis předmětů. Pokud budete přijati, během prvního roku musíte splnit následující podmínky: 1) Vystudovat intenzivní blokový seminář. Ten se koná ještě před zahájením semestru a mimo jiné se zde seznámíte s mnoha zajímavými lidmi z celého světa a samozřejmě se dovíte i něco o managementu. 2) Povinné a volitelné předměty podle plánu. 3) Jeden semestr v zahraničí – zde budete vypracovávat Business project a absolvujete Skill semináře. Business project je úkol, který vám (jako členovi skupiny) zadá nějaká firma. Budete na něm spolupracovat jako tým a pomáhat vám budou zástupci této firmy. Skill semináře budou zaměřeny na praktické dovednosti ze světa managementu a podnikání. Během druhého roku sepíšete diplomovou práci, absolvujete státní zkoušku z Mirkoekonomie, z předmětů International Strategy, International Management a International Marketing, a aby toho nebylo málo, složíte ještě jazykovou zkoušku a vystudujete další povinné a volitelné předměty. Celkově musíte splnit povinnosti v hodnotě 120 ECTS kreditů. Na desetitýdenní stáž pojedete nejspíše o prázdninách. Prof. Machková však upozorňuje: „Hledání stáže je individuální iniciativou studenta.“ Jakmile to všechno budete mít, tak máte dva tituly v kapse a cestu do života otevřenou. Jak snadné, že? JAK JE TO S VÝBĚREM ŠKOLY, NA K TEROU PŮJDETE S TUDOVAT DO ZAHRANIČÍ? V přihlášce si můžete vybrat pět z 23 univerzit sdružených ve strategické alianci vysokých škol. To, jestli bude vaší žádosti vyhověno, bude záviset na počtu bodů, které získáte v přijímacím řízení. Pokud budete například poslední přijatý ucha-
11
zpravodajství zeč, nezbude vám nic jiného než se smířit s tím, že vám nějakou „zbylou“ školu přidělí. PROČ BYS TE SE DO TOHO MĚLI POUŠTĚT? Zejména proto, že je to pro vás výhodné. Obvykle se totiž certifikát MIM nedá získat jako součást studijního programu, ale studenti ho studují navíc, což je značná zátěž. Avšak na Podnikohospodářské fakultě je příprava na získání tohoto certifikátu zahrnuta již v programu celého navazujícího programu IM. Dále byste do toho měli jít kvůli tomu, že jste ambiciózní a zajímá vás management. Protože chcete během studia vyjet do zahraničí a získat tam praxi. A určitě také proto, že si chcete
zdokonalit jazyky a seznámit se se spoustou lidí, se kterými budete díky CEMS v kontaktu i po ukončení svého studia. POPLATKY SPOJENÉ SE S TUDIEM Přihláška na tento program stojí 500 Kč. První akademický rok stojí 1000 Kč, druhý 1400 eur. Poplatek za první rok musíte – v případě, že vás přijmou – uhradit do 3. října 2009. „Studenti mohou požádat o stipendium ve výši 15 000 Kč na nákup odborné literatury a náklady spojené s pobytem na zahraniční univerzitě,“ píše se na stránkách VŠE. Studenti, kteří pobírají sociální stipendium, mohou požádat rektora o mimořádné stipendium v souvislosti s úhradou poplatků za studium.
A CO S TUDENTI MAGIS TERSKÝCH PROGRAMŮ? I ti se mohou hlásit. Ovšem musí mít složeny bakalářské zkoušky. Další podrobnosti ještě nejsou zcela jasné.
International Management
UŽ JS TE V ZAHRANIČÍ ABSOLVOVALI PROGRAM ERASMUS? Ani to není problém. V tomto případě neplatí, že každý student může vycestovat do zahraničí pouze jednou. Vycestovat v rámci programu IM prostě musíte. Pár motivačních čísel (z průzkumu o absolventech z roku 2007): 39 % respondentů pracu-
je v zahraničí. Ti, kteří zůstali v rodné zemi, pracují v mezinárodní firmě. 36 % respondentů pracuje pro některou z partnerských firem CEMS, průměrný roční plat před zdaněním je 42 000 eur. 14 % si vydělá více než 60 000 eur za rok. Nakonec snad jen mohu popřát hodně štěstí všem, kteří se do toho rozhodnou jít. Rozhodně asi neprohloupíte, když tento program absolvujete a získáte prestižní certifikát Master in International Management. Tento certifikát má velmi kladné hodnocení a je výborným prvním krokem, který vám jistě zajistí postup v kariéře, a to i na mezinárodní úrovni. Autor: Eva Byrtusová
Oficiálně CEMS Day probíhal od půl jedné do šesti hodin. Během této doby měli studenti možnost nejen získat veškeré informace týkající se CEMS, ale i o novém oboru International Management, který vychází z programu CEMS. Studentům se zároveň naskytla neopakovatelná možnost dovědět se vše podstatné o jednotlivých členských univerzitách CEMS a také si popovídat se studenty, kteří na dané škole studovali. Nejvíce studentů ale samozřejmě využilo unikátní příležitosti popovídat si o tomto pro-
gramu jak s jeho studenty, tak s úspěšnými absolventy, a zjistit tedy, k čemu je CEMS vlastně dobrý. Hlavním impulzem k vytvoření CEMS Day bylo nadšení studentů, kteří se tohoto programu účastní. Všichni zájemci se proto dovídali totéž – že CEMS je zajímavý program, a každý, kdo se zajímá o oblast meziná-
rodního managementu, by to prostě měl zkusit a podat si přihlášku. Přihlášky do CEMS se odevzdávají v termínu od 8. 12. 2008 do 9. 1. 2009. CEMS Day se ale neodehrával pouze u stánků v Rajské budově, ale také v několika dalších prostorách, v nichž probíhaly zajímavé workshopy organizované různými korporátními partne-
ry CEMS. Samozřejmě všechny byly zaměřeny na přiblížení programu CEMS studentům, i když vždy z jiného úhlu. Dva ze tří seminářů byly orientovány na usnadnění výběrového řízení do CEMS. Studenti se tedy měli možnost zlepšit v prezentačních dovednostech a také se naučit, jak úspěšně projít výběrovým řízením. Poslední z workshopů měl naopak za cíl předvést studentům v praxi, jak vypadá typická lekce v rámci CEMS programu. Zpětná vazba ze strany studentů byla ve všech třech případech více než pozitivní, což nás jako organizátory samozřejmě velmi těšilo. Ve večerních hodinách se CEMS Day přesunul do nedaleké restaurace Kuře v hodinkách, kde celá akce probíhala v mnohem neformálnějším duchu. Podle reakcí studentů, kteří se CEMS Day zúčastnili, lze tuto akci považovat za více než úspěšnou. CEMS se opět o krůček přiblížil studentům, pro které už neznamená pouhá čtyři písmena, ale vysoce hodnocený program, kterého se účastní lidé toužící po vzdělání z celého světa. Autor: Pavlína Šimurdová, CEMS Club Prague PR
economix
Co je vlastně podstatou programu CEMS? O čem je nový studijní obor International Management? Právě na tyto a jiné podobné otázky se snažili odpovědět současní a minulí studenti CEMS během CEMS Day, který probíhal během prvního prosincového týdne v prostorách atria Rajské budovy pod patronací pražského CEMS Clubu. Hlavním účelem celé akce bylo představit CEMS ve stylu studenti – studentům; tedy jak vidí tento program ti, kteří jej opravdu studují.
– 6 / 2008
Reportáž o CEMS Day na VŠE
12
zpravodajství
Střípky z manažerské komunikace Ve čtvrtek 27. listopadu uspořádal Klub mladých manažerů (KMM) pro své členy trénink manažerských dovedností. Tento trénink se uskutečnil v rámci pravidelné schůzky klubu, která se koná každý čtvrtek od 18 hodin v RB 335. Hostem pro toto setkání byla Mgr. Helena Bezděková z Centra andragogiky s.r.o., která celý trénink vedla. Jak napovídá název článku, celé setkání se točilo kolem komunikace. Nejprve se účastníci tréninku snažili společně definovat, co všechno si představují pod pojmem komunikace. Ujasňování pojmů probíhalo formou diskuse, do které všichni přítomní přispívali svými názory a nápady. Při této diskusi se dostali k problému interpretace a informačních šumů, které mohou velmi výrazně ovliv-
nit prvotní význam dané zprávy. Nejdéle se diskutovalo o vlivu životních zkušeností na přístup ke komunikaci. Byly uvedeny příklady, jak může snadno dojít k nedorozumění na základě odlišných zkušeností s danou situací – každý člověk má svůj filtr, přes který přijímá veškerou komunikaci. Takovýto filtr tvoří nejvíce zkušenosti, jak vlastní, tak i zprostředkované, dále pak kultura, výchova, vzdělá-
ní, předsudky a mnoho dalších aspektů. Je tedy třeba si uvědomovat, jak vypadá náš filtr, a pamatovat na to při komunikaci s druhými. V druhé části setkání se prakticky cvičilo parafrázování. Parafrázování znamená vyjádřit stejný obsah jinými slovy. V komunikaci se používá, když si potřebujeme ověřit, zda jsme někoho správně pochopili. Účastníci se rozdělili na dvě skupiny. První zastávala názor, že by stát měl zakázat kouření v restauracích, a druhá skupina s tím nesouhlasila. Cvičení probíhalo tak, že byl vybrán jeden člen z první skupiny. Ten řekl argument na podporu svého názoru, poté vybral z druhé skupiny jednoho člena a tomu předal slovo. Vybraný člen musel nejdříve parafrázovat předešlý argument,
poté sám přidal svůj argument na podporu názoru jeho skupiny a následně vybral člena první skupiny, který ještě nemluvil. Ten pak parafrázoval poslední argument, přidal svůj a vybral člena druhé skupiny. Ne vždy se všem povedlo napoprvé správně parafrázovat svého předchůdce. To však nevadilo, jelikož trénink je od toho, aby se to každý naučil a v praxi již nechyboval. Všem přítomným jistě tato akce pomohla k určité sebereflexi a zlepšení vlastních vyjadřovacích schopností. Komunikace je nejen základ soužití, ale podmínkou kvalitně odvedené týmové práce. Myslím si, že správnou komunikaci můžeme považovat za jednu z podmínek úspěšného života. Autor: Tomáš Studnička, KMM
– mnoholetý souputník studentů
economix
– 6 / 2008
AIESEC je největší studenty řízená organizace na světě. Působí ve více než 100 zemích světa. Jejím hlavním cílem je rozvoj mladých lidí, jak po osobnostní, tak i profesionální stránce. Zapojením do některého z projektů mají členové možnost zlepšit se v komunikačních a prezentačních schopnostech, naučí se pracovat v týmu a efektivně pracovat s vlastním časem. Tento semestr AIESEC organizoval nábor studentů na zahraniční praxe a již v lednu odjede 22 studentů z naší školy na svou vysněnou stáž. Další možnost přihlášení bude opět na jaře. V polovině ledna se budou konat volby prezidenta české pobočky. Na začátku února budou mít členové možnost stát se teamleaderem a vést tým osmi lidí. O zhodnocení svého působení ve funkci prezidenta AIESEC Praha jsme požádali Martina Gaška: Co jsi od pozice prezidenta pobočky očekával? Když jsem se rozhodl, že se budu o pozici prezidenta ucházet, viděl jsem jako velkou pří-
ležitost vyzkoušet si něco, co jako jedenadvacetiletý student nezažijete: vést organizaci 50 a později 80 lidí. S tím je spojen rozvoj osobnosti po všech stránkách, například manažerských a vůdcovských schopností. Něco z toho jsem se ve škole učil, ale porozuměl jsem tomu, až když jsem si to mohl vyzkoušet v praxi. Na druhé straně jsem očekával hodně práce a velkou zodpovědnost, což ale jde ruku v ruce. Čím větší výzva, tím si z toho člověk víc vezme. Co ti to přineslo? Cítím, že jsem za osm měsíců ve vedení AIESEC Praha vyspěl – umím lépe jednat s lidmi, lépe si zorganizovat čas a nebojím se dělat rozhodnutí a čelit jejich následkům. Získal jsem větší důvěru v sebe sama. Jako prezident toho sám moc nedokážu, je
nutné spolupracovat s ostatními. Mými nejbližšími spolupracovníky v naší pobočce jsou členové výkonné rady AIESEC Praha. Já jsem vedoucím této rady, což ode mne vyžaduje dobrou komunikaci s ostatními. Moji spolupracovníci také přicházejí se spoustou skvělých nápadů a podnětů, které se snažíme spolu zabudovat do chodu a plánů pobočky. Na co nesmím zapomenout, je mnoho skutečných přátel nejen v Praze, ale i po světě a s nimi strávené nezapomenutelné okamžiky. Je krásné být při tom, když člověk z Nigérie poprvé ve svém životě vidí sníh a jakou radost z něj má! Také vás může kupříkladu Vídní provést její obyvatel a ukáže vám místa, kam by se běžný turista nikdy nedostal. Co se ti podařilo uskuteč-
nit? Z čeho máš největší radost? Podařilo se nám opět „nakopnout“ AIESEC Praha a zvednout počet zrealizovaných zahraničních praxí. Navázali jsme užší spolupráci s pobočkami ve Vídni, v Bratislavě, Budapešti a Bukurešti. Ve spolupráci s nimi se můžeme víc naučit, poznat jejich přístupy k problémům, které také řešíme, a získat nové kontakty a přátele. Taky mám radost z toho, že v dubnu bude mít AIESEC Praha čest hostit mezinárodní kongres. Ten, jak věřím, upoutá i ostatní studenty, jelikož část je určena právě pro ně. Největší radost mám z lidí v AIESEC Praha, kteří mě každodenně překvapují tím, co všechno jsou schopni dokázat a jak překonávají své vlastní možnosti. S čím jsi měl největší potíže? Ze začátku jsem měl problém spolehnout se úplně na jiné a důvěřovat jim, že práce, kterou mají udělat, bude kvalitní. Bylo pro mě těžké, když jsem musel nechat některé věci na jiných a jednoduše se o ně nestarat. Není možné vše dělat sám, proto se tvoří týmy. Autor: Veronika Jensiová
13
zpravodajství
„Na Štrasburk!“ Model Evropské unie Jaké to je, stát se na pár dní ministrem zahraničních věcí Francie, Polska nebo třeba Bulharska? Jak vznikají dohody na evropské úrovni? Jak se řeší mezinárodní krize a hledá kompromis pod časovým tlakem? Co vlastně obnáší práce v diplomacii? Odpovědět na tyto otázky se snaží Model Evropské unie. Jde o projekt pořádaný Asociací pro mezinárodní otázky, jejímž cílem je přiblížit zájemcům oblast mezinárodních vztahů. Odbornou a organizační stránku projektu zajišťuje tým vysokoškolských studentů souvisejících oborů. Už potřetí nabídne Model Evropské unie příležitost 27 studentům vyzkoušet si role šéfů diplomacie členských zemí EU a na simulovaném zasedání Rady EU bojovat za jimi zvolený stát. Projektu se účastní studenti vysokých škol z celé České republiky studující převážně politologii, mezinárodní vztahy nebo ekonomii. Je to takový čtyřměsíční maraton, během kterého se vybraní studenti účastní dvou workshopů. Ty probíhají v Praze. První workshop se uskuteční 17. ledna na VŠE a druhý – dvoudenní – uprostřed února. Cílem workshopů je vzájemně se poznat, sezná-
mit se s pravidly a ve cvičné simulaci usednout do ministerského křesla zvolené země. Mimo jiné je připraveno setkání s osobnostmi v politické a diplomatické sféře zběhlými. V minulých letech mohli studenti diskutovat například s Cyrilem Svobodou, Janem Zahradilem nebo nizozemským velvyslancem Janem Lucasem van Hoornem. Vyvrcholením programu je čtyřdenní si-
mulace, která proběhne v březnu příštího roku v hotelu Hilton Prague. Účastníci modelu obhajují zájmy svých států při jednání o aktuálních problémech na půdě Rady EU. Odměnou pro úspěšné absolventy projektu je možnost zúčastnit se exkurze do Evropského parlamentu ve Štrasburku. Studenti tak budou moci vidět skutečné fungování parlamentu a porovnat ho se svou simulací. Padesát sedm – to je loňský počet zájemců, který Vít Dostál, koordinátor modelu, označil za poměrně slušný, a prozradil: „Nejvíce účastníků se pochopitelně rekrutuje ze studentů politických věd. Těsně v závěsu za nimi jsou právníci a studenti ekonomických oborů. Během minulých dvou ročníků se nám přihlásil i jeden medik a informatik. Ti prošli již středoškolským Modelem OSN, s neformálním vzděláváním tak měli bohaté zkušenosti a věděli, co je čeká. Je zajímavé, že politologové, právníci i ekonomové přinášejí do diskuse jinou kvalitu. Politologové dobře znají politický systém EU, právníci lpí na přesných formulacích a jednoznačných vyjádřeních, zatímco ekonomové upozorňují na úskalí regulace a deregulace, popřípadě jsou zběhlí v obchodních vztazích Unie s různými zeměmi.“ A co by vás mělo pro příště motivovat k podání přihlášky? Kromě toho, že zjistíte, jak Evropská unie funguje zevnitř, jak těžké je prosazovat návrhy a jakým tlakům čelí ministryně a ministři, máte možnost potkat zajímavé osobnosti z domova i ze zahraničí a v neposlední řadě si vyzkoušet svou rétoriku a vystupování. Autor: Lenka Vebrová
Přednášející Miroslav Zámečník se věnuje problémům restrukturalizace velkých průmyslových konglomerátů a operací finančních institucí, fúzí a akvizic, má také zkušenosti ze Světové banky, kde byl odpovědný za dohled nad operacemi banky v jihovýchodní Asii a za rozvoj soukromého finančního sektoru v tomto regionu. Mikrofinančnictví je poměrně nový a velmi energicky se rozvíjející trh mik-
roúvěrů. Jejich podstatou je poskytování malých finančních částek drobným podnikatelům, zemědělcům nebo živnostníkům
většinou v chudých zemích. Obvykle jde o sumu okolo jednoho sta amerických dolarů a podle některých údajů se nesplacení dluhu dá očekávat pouze u dvou procent všech případů. V době přicházející světové krize se dá očekávat, že nejtvrdší dopad bude právě na nejchudší obyvatele naší planety. Jak si přednášející dovolil predikovat, až 200 milionů lidí v Číně bude ohroženo snížením růstu čínského HDP. Právě zpřístupnění kapitálu těm nejpotřebnějším je podle mnoha odborníků cestou, jak předejít katastrofálním následkům. Malé půjčky na nůžky mexického kadeřníka nebo na motyku indického rolníka ve svém důsledku zachrání mnoho individuálních osudů. Rozvoj mikrofinancí je přitom dobrou zprávou nejen pro chudé části planety. V době málo či vůbec nevynášejících investic do dluhopisů a cenných papírů je odvětví mikroúvěrů vítaným rozšířením portfolia pro mnoho menších a středních investorů . Autor: Martin Křivka
economix
Ve středu 3. prosince proběhla ve Staré budově Vysoké školy ekonomické přednáška Ing. Miroslava Zámečníka ze společnosti Boston Venture Central Europe, s.r.o. na téma Mikrofinance v éře velké finanční krize. Přednášku uspořádala organizace PROGRES, studentská organizace působící na VŠE, jejímž zájmem jsou mezinárodní rozvojové vztahy a vliv globálních ekonomických procesů. Dalším organizátorem byl Klub investorů.
– 6 / 2008
Třetí svět čeká na svou příležitost
14
zpravodajství
economix
– 6 / 2008
N2N, tedy NATION to NATION Název Nation2Nation Party vyjadřuje hlavní myšlenku těchto party – Bringing the students together. Nejde pouze o klasickou diskotéku či party. Tím rozdílem jsou prezentace zahraničních studentů, a to jak v podobě krátkého videa či powerpointové prezentace, tak ochutnávky typického jídla či degustace národních nápojů formou welcome drinku. Prezentace bývá zakončena hrou. Každé úterý se prezentuje jiná země. Takto se vystřídá většina národů, které přijely ten který semestr studovat na VŠE. Studenti, kteří přijdou, mají možnost se nejen pobavit, popřípadě něco vyhrát, ale také poznat nové lidi a kultury.
i v El Mágicu na Jižním Městě, což ocenili především studenti z tamních kolejí. Nation2Nation party jsou jedinečné akce, které dávají možnost nejen prohýřit celou noc, ale také trochu blíže poznat cizí kultury, jejich pití, jídlo i humor. Je to skvělá možnost seznámit se s novými lidmi, a to především se zahraničními studenty, kteří na všechny Nation2Nation party poctivě chodí. Nation2Nation party přináší často něco nového – v minulosti to byly stylistky a kadeřnice ze známých pražských salonů, které přímo na party stříhaly a česaly návštěvníky. Byl o ně tak velký zájem, že od 22 do 2 hodin ráno se nůžky kadeřníků nezastavily a tvořily stále nové a nové účesy. Tento semestr to byla taneční show latinskoamerických tanců.
Pravidelně se navíc na Nation2Nation organizují speciální akce jako Halloween Party, St. Nicholas Party, Easter Party a další. Nejlepší prezentace se nakonec vyhodnocuje na Award Ceremony, kde se také volí například Miss, Casanova, Best Dancer či Best Buddy. Nový semestr vítáme Welcome Party a loučení probíhá na Goodbye Party. Oficiální historie Nation2Nation party začala v dubnu 2005. Kořeny jsou ale mnohem delší. Dnešní Nation2Nation party se vyvinula z chodbových party na kolejích, které byly zpočátku organizovány dvěma zahraničními studenty, pak přesunutých do tehdejšího klubu Dělová koule (dnes už jen neidentifikovatelný objekt mezi kolejemi Jarov III. F a G), na jejichž přípravách se podíleli už i dobrovolníci z Buddy Systemu. Poté se proměnila ve známou party, která se nyní řadí k největším pravidelným studentským akcím v Praze. Tradičně se koná vždy v úterý od 21 hodin a trvá do časných ranních hodin. Střídá se ve třech klubech v Praze, a to Exit Chmelnice, Radost FX a také Kamikaze All Inclusive Club, který často praská ve švech! Nation2Nation se poprvé v tomto semestru konala
ORGANIZÁTOŘI O AKCI N2N: Jakým způsobem jsou hrazeny Nation2Nation party? Party jsou hrazeny ze vstupného a nefinanční podporou ve formě času členů Buddy Systemu. Je to pro vás výhodné? Kolik taková jedna akce Buddy Systemu přinese? Jsme nezisková organizace. Tímto směrem je nastaveno i vstupné. Vzhledem k tomu, že se lidé z Buddy Systemu podílejí na organizaci bez nároku na plat, je možné nastavit danou výši vstupného. Tato akce dokáže své náklady pokrýt. Nation2Nation party nejsou jen o penězích a užitek z těchto akcí je mnohem větší než jen peněžní obnos. Pro Buddy System jsou tyto party příjmem, reklamou, konkurenční výhodou a místem pro setkání nejen se zahraničními studenty. Pro studenty se jedná o odreagování od školního koloběhu a to je v penězích nevyčíslitelné. Co vše je spojeno s přípravou takové akce? Příprava akce typu Nation2Nation je celosemestrální zále-
15
zpravodajství žitost. Je nezbytné zajistit nejen místo, ale také doručit informace návštěvníkům. Z těch viditelných věcí se jedná o plakáty, aktualizace webových stránek (informace a fotografie) na www.nation2nation.cz a další věci. Z kategorie „věcí na pozadí“ se jedná například o komunikaci se zahraničními studenty, kteří připravují prezentace, o přípravu podkladů pro plakáty, zajištění welcome drinků, případně autobusů. Kompletní výčet by byl velmi dlouhý, nicméně platí, že jakmile skončí jedna party, začínají přípravy na další. Účastník vidí party, kde si může zatančit, bavit se, popít. Organizátor mnohem víc. Příprava na jednu party trvá přibližně dva týdny. Hodinu před party je již v klubu Nation2Nation Team a zdobí klub, pomáhá zahraničním studentům při přípravě jídel a s organizací celého chodu.
bu sami. V průměru se pohybujeme ve vyšších řádech stovek účastníků.
Jaká je průměrná účast? Počet lidí je odlišný nejen podle klubu, ale také podle termínu konání. Nicméně daří se nám nabídnout takovou možnost odpočinku a odreagování od školních povinností, kterou studenti rádi využívají. Pokud se zajdete na Nation2Nation podívat, určitě nebudete v klu-
Dostávají zahraniční studenti, na které se konkrétní akce vztahuje, nějaké speciální pozvání na Nation2Nation party? Pokud máte na mysli, jestli zveme zvlášť studenty národnosti, která bude mít prezentaci, tak ano. Komunikujeme se studenty z dané země, kteří studu-
jí na naší škole. Prezentace, které máte možnost na party vidět, jsou vytvářeny právě těmito studenty. Jinak jsou zahraniční studenti na party upozorňováni stejně jako čeští studenti (plakáty, web). Všichni zahraniční studenti i jejich čeští buddy také dostávají pravidelné Buddy News ve formě e-mailu, které informují o akcích pořádaných Buddy Systemem, tedy včetně Nation2Nation.
Podle čeho vybíráte kluby, v nichž se akce uskutečňují? Mám teď na mysli prosincovou akci v El Mágicu. Průběžně se snažíme najít nějaký klub, kterým bychom mohli zpestřit nabídku prostředí. Musí být schopen pojmout určitou kapacitu a samozřejmě musí být schopen realizovat určité požadavky týkající se například prezentace nebo dostupnosti. Případnou dostupnost se snažíme „dohánět“ autobusy, je-li to ovšem možné. Pokud tedy zvolíme nějaký nový klub, snažíme se návštěvníkům minimalizovat případné komplikace. Ptáte-li se konkrétně na El Mágico, zkusili jsme tento klub, neboť bylo možné realizovat prezentaci a zároveň byla dobrá dostupnost – sídlí přímo pod kolejemi. Pro studenty z Jarova jezdily autobusy. Kluby se střídají, a to tak, abychom byli v každém měsíci v různých klubech a tím zabezpečili variabilitu. Každý si přijde na své. Spolupráce s kluby je dlouhodobá. Co se týče El Mágica, už dlouho jsme dostávali dotazy, jestli bychom neudělali party i na Jižním Městě, a tak jsme to tento semestr vyzkoušeli. Studenti z okolních kolejí si akci pochvalovali. Autoři: Libuše Vlachová, Lucie Cepáková
Pravidla jsou jednoduchá – v limitu 60 minut oběhnout co největší počet určených kontrol a na každé si dát pivo nebo panáčka. Jak říkají pořadatelky, dámy v množství malém, pánové to rozjíždějí ve velkém stylu. Nervozita na startu stoupá, někteří se ještě převlékají, další dorážejí na poslední chvíli. Krátký „výklad trati“ a je tu start! Vrhám se za nejbližší mapou, aha, tuhle hospodu znám, tak běžíme? Druhá polovina týmu ale velí k důkladnému naplánování trasy. S mapou si rozumím rozhodně méně, vyrážíme tedy opačným směrem. První hospoda je ale zavřená a v další už je dlouhá fronta ostatních závodníků. V tu chvíli vidím všech-
no černě, mé ambice (po loňském druhém místě náležitě vysoké) rychle klesají. Běžíme ale dál, nedáme se snadno. Druhý vodkorum. Třetí. Následuje strategické rozhod-
nutí – běh na nejvzdálenější kontrolu, kde naštěstí zatím nikdo není, nalévají nám tedy svižně. V Riegrových sadech chvíli hledáme organizátorku Safču s lahví rumu, na volání „kde je ten rum“ se bohužel nikdo neozývá. Nakonec ji nalézáme, v kabátku à la bezdomovec skutečně nebyla k poznání. Belzepub, Viktorka, další hospůdka v kopci, ten rum už nechci ani vidět. Při finiši je ale blesk náš pomalejší brácha (nebo mi to tak aspoň připadá). V cíli čeká druhá organizátorka Dejna, zatím sama. Ta rychlost asi nebyla jen pocit, jsme tu první a se všemi osmi kontrolami, pardon, panáky. Výsledný čas 48 minut je rychlejší i než u dvou čistě mužských dvojic. Následuje vyhlášení v hospodě U sadu a už se můžeme chlubit vysoce ceněným titulem Žižkovský borec roku 2008 a dostáváme diplomy a originální trička. A kdo bude borec příští rok? To záleží na pořadatelkách (kterým moc děkujeme!) a na soutěžících – třeba i na tobě! Autor: Eva Ratajová
economix
Je chladný podzimní večer. Pražský Žižkov působí opuštěně, jen u televizního vysílače se pomalu schází zvláštní skupinka lidí. Co mají v plánu? Přece účast na prestižním Žižkovském scorelaufu, každoročním orientačním závodu dvojic po místních hospůdkách.
– 6 / 2008
Žižkovský scorelauf
16
ekofórum
Ekofórum s Milošem Zemanem řešení pro krizi a politiku Ve čtvrtek 4. prosince se ve Vencovského aule za účasti asi devíti set studentů uskutečnilo další Ekofórum. Tentokrát byl hostem předseda vlády České republiky v letech 1998-2002 Miloš Zeman. Témata byla pro tento večer dvě: Česká republika a světová hospodářská krize a Jak rozšířit práva voličů. Hned v úvodu vtipně citoval Winstona Churchilla a zalitoval, že v aule může pouze sedět a nikoli ležet. Záznam, včetně povedeného bonmotu, si můžete poslechnout na www.economix.cz. Nejdříve se přednáška věnovala současné hospodářské krizi, kterou se Zeman pokusil srovnat s finanční a bankovní krizí z počátku 90. let v České republice, která je však nyní celosvětová. Zeman uvedl dvě základní hypotézy, proč tato krize vznikla. Prvním důvodem byla podle něj korupce, kdy existovaly vysoké provize za poskytování úvěrů. Jako druhý důvod uvedl politický tlak na poskytování provozních úvěrů ze strachu z krachu
podniků a tím vysoké nezaměstnanosti, vlastně tehdy šlo o selhání státu. Prvním krokem na cestě vyrovnání se s krizí by podle něj měla být privatizace bank a druhým krokem vyčištění těchto bank. Bankovní sektor by se podle Zemana měl regulovat, aby nebylo možné získat hypotéku „na vše“. Na druhou stranu se ovšem zastal i odpůrců regulací. Žádny politik, podle Zemana, nechce jen tak utrácet, navíc za „mlsné kocoury“ – bankéře, ale chce zachránit střadatele, tedy své voliče. U druhého tématu se Zeman rozpovídal víc, například o tom, že by bylo vhodné změnit sou-
časné rozdělení volebních obvodů, respektive krajů a navýšit jejich počet. Tím by se docílilo toho, že by byly volební kraje stejně velké, měly by stejný počet mandátů a voliči by se rozhodovali o lidech, které znají, a nevolili by jen neznámé „šedé myši“ na kandidátní listině. V České republice je zhruba sedm a půl milionu voličů, z toho dvě procenta jsou tvořena členy strany. To znamená, že máme nějakých 98 % voličů nestraníků. O výsledku voleb však značně rozhodují právě ti straníci. Přednáška byla sice asi jen dvacetiminutová, ale jasně srozumitelná a výstižná. Poté byl
dán prostor studentům a jejich dotazům. Otázky směřovaly nejrůznějšími směry a přednášející ochotně odpovídal. Zmínil se krátce o politických stranách, ale o lidovcích se odmítl vyjádřit. „Nechci mluvit o lidovcích, protože pokud existuje posmrtný život, tak bych byl postižen,“ uvedl Zeman. V odpovědích odmítl kandidaturu na prezidentskou funkci. V roce 2003 byla u moci ČSSD a volba byla pro Zemana absolutním fiaskem, které nechce opakovat. „Jen hlupák opakuje tutéž chybu dvakrát, inteligent se dopouští zcela nových, čerstvých a neotřelých chyb,“ poznamenal Zeman. V závěru promluvil ke studentům s přáním, aby se jim v životě vedlo, a aby za sebou něco zanechali – nějakou stopu nebo brázdu. Nemusí těch věcí být příliš. Může to být třeba analytická práce, nebo jedna kniha, která hned nezapadne prachem. Nejhorší, co se může člověku stát, je, „když už se život chýlí ke konci a vy se podíváte za sebe, kde nic není,“ uzavřel přednášku Miloš Zeman. Autor: Pavlína Máčalová, Jana Lysáková
economix
– 6 / 2008
Rozhovor s Milošem Zemanem Vystudoval jste Vysokou školu ekonomickou v Praze. Když jste dostal nabídku vystoupit na své alma mater, rozmýšlel jste se dlouho? Já jednou dvakrát ročně navštívím na pozvání nějakou univerzitu, ať už brněnskou, olomouckou nebo plzeňskou. Tady jsem byl asi ještě jako předseda vlády před šesti sedmi lety. Vzpomínám si, že jsem měl ještě berle. Měl jsem přetržený vaz na nártu. Pokládám za normální, že člověk, který nekomunikuje s vysokoškolskými studenty, je člověk, který si už přestává věřit. Kterou fakultu jste vystudoval? Národohospodářskou fakultu, obor politická ekonomie. Musí-
te uznat, že to bylo doopravdy průkopnictví slepých uliček. I když jsem četl Keynese, tak mimo studijní program. Údajně vám nebylo povoleno studovat v řádném studiu, ale jen ve večerním. Bylo to dáno tehdejším režimem nebo jinými okolnostmi? Je to částečně tak. Já jsem nedostal doporučení na vysokou školu, protože jsem měl na střední škole referát, jehož tématem byl Tomáš Garrigue Masaryk, a tam byla jedna taková fanatická komunistická profesorka. O tom mimochodem píšu i v jedné ze svých knih. Takže jsem musel dělat dva roky v Tatře Kolín, další dva roky jsem tuto školu skutečně studoval
dálkově a pak se situace nějak uvolnila. Navíc jsem si našetřil pár peněz, tak zbytek (zhruba tři roky) jsem dokončil na řádném studiu. Na přednášce jste se vyjádřil, že cílem dnešních politiků je ukořistění koryta. Kongres ODS je za rohem a v době vydání Economixu už budeme znát výsledky. Přesto bych se zeptala, koho si představujete na postu předsedy ODS? Prosím vás, já jako nestraník se nechci vměšovat do vnitřních záležitostí ODS. Nejsem jejím členem a pouze její členové mají právo o tom rozhodovat. Na druhé straně, ať už to bude kdokoli, přál bych si, aby to byl člověk, který má nějakou
vizi. Ne, že se chce stát předsedou strany, to totiž není vize, to je to koryto. Ale chce té straně dát nějaký nový náboj, nějaký tah na branku. Vzpomínám si, když jsem se stal předsedou ČSSD, tak jsem měl vizi „Půjdeme vládě po krku“. V onom roce 1993 bylo poměrně obtížné přeměnit tu stranu z té uslušněné krotké opozice na bojovnou opozici. A tuhle vizi se podařilo naplnit. Myslíte si tedy, že někdo tu vizi má? Nevím, já poměry v ODS zdaleka neznám tak, abych měl odvahu se k tomu vyjadřovat. To bych byl stejně imbecilní, jako jsou čeští političtí komentátoři.
17
rozhovor
Na přednášce jste vyloučil kandidaturu na prezidenta České republiky. Nechcete opakovat stejnou chybu z roku 2003 dvakrát. Přesto občanské sdružení Přátelé Miloše Zemana vás sem tam prezentuje v médiích jako možného kandidáta na rok 2013. (K debatě se připojuje předseda sdružení Miroslav Grégr, bývalý ministr průmyslu a obchodu v letech 1998–2002 v Zemanově vládě, který celou situaci vysvětluje.) Nemáme to v programovém prohlášení, ale je to naše paralelní vize, která běží s naším programem souběžně. My to podmiňujeme společenskou poptávkou v době voleb prezidenta. Samozřejmě je to ovlivněno spoustou jiných faktorů. Je také důležité, jestli to bude parlamentní volba nebo přímá volba. Jaké bude uskupení a složení parlamentu. Pokud budeme tlačit Miloše Zemana do této role, tak musíme mít tak 75% jistotu. Dvakrát podstoupit prezidentské fiasko by bylo kruté. Co si tedy myslíte o činnosti sdružení Přátelé Miloše Zemana? Jaký má jejich činnost smysl, když jste jasně deklaroval, že kandidovat na prezidenta nebudete? Já jsem napsal na žádost organizátorů tohoto sdružení svoje názory, které si můžete najít na webu. Jsou to dvě stránky. Kdybych to měl říci jednou větou, tak bych si velmi přál, aby toto sdružení dokázalo vygenerovat 200 kandidátů do Poslanecké sněmovny, kterým dá svoji podporu jako visačku kvality. Přičemž bez ohledu na jejich stranickou příslušnost by to měli být lidé, kteří splní dvě podmínky. Zaprvé budou úspěšní a budou
Jste pro přímou volbu prezidenta? Mírně si ji přeji, ale šance na její odhlasování je příliš malá. Je to především z důvodu změny ústavy. ČSSD letos zažila nepřehlédnutelný úspěch v krajských volbách. Doslova oranžové tsunami, jak se všude psalo.
argument, že když se naši vojáci vrátili z Afghánistánu, tak jim ministerstvo obrany odpustí poplatky a zaplatí je ze své pokladny. Toto je podle mého názoru určitá analogie. Ale jak jsem mnohokrát říkal, skutečná zdravotnická reforma by měla být založena na lékové politice, na takzvaných generikách. To jsou léky s prošlou patentovou ochranou. Novinářům říkám, ať si nepletou patentovou ochranu s expirační dobou, protože to je něco úplně jiného. No a tyto léky jsou tak o dvě třetiny levnější než léky s patentovou ochranou. Ale to by vyžadovalo tvrdý zásah vůči zahraničním farmaceutickým firmám, k němuž politici
vrat k systému, který existuje v západní Evropě. Nikoli ve východní Evropě, kde se rovná daň včetně Ruska prosazuje. Myslím si, že i tou tradicí solidarity patříme do západní Evropy, nikoli do východní Evropy. Pokud jde o daň pro bohaté, tak si vezměte mezní sazby příjmové daně v Německu, Francii, Itálii a Británii a tak dále a zjistíte, že ty mezní sazby nejbohatší skupiny jsou daleko vyšší než v České republice. Co se týče těch novomanželských půjček, domnívám se, že to není řešení. Já jsem celkem odpůrce pronatalistické politiky, protože si myslím, že to jen rozkmitává demografickou křivku a nemá to dlouhodobý efekt. Co si myslíte o návrhu francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho založit speciální hospodářskou komisi pro země eurozóny? To by vedlo ke dvojrychlostní Evropě a já jsem pro to, aby Evropa byla jednorychlostní. Což samozřejmě předpokládá, že Česká republika vstoupí do eurozóny.
Myslíte si, že jejich předvolební kampaň byla založena na kritice a slibech ve věcech, které se spíše týkají předvolební kampaně do Poslanecké sněmovny? Myslím si, že bylo na vedení sociální demokracie, zda tu kampaň zaměří na centrální témata nebo na krajská témata. Průzkum ukazoval, že krajští hejtmani z řad ODS mají až 70% popularitu, takže možná proto se vybrala právě ta centrální témata. Je dobré si uvědomit, že za to může především ministr Julínek. Hlavním tématem bylo zdravotnictví, to nepochybně ano. Rozhořčení voličů nad poplatky bylo tak intenzivní, že do značné míry ovlivnilo volební výsledky. Jaký je tedy váš pohled coby ekonoma na to, že se poplatky budou platit z krajských pokladen? Podívejte se, už někdo uváděl
nemají většinou odvahu, protože tyto firmy velmi intenzivně lobbují mezi poslanci i lékaři. To je tedy cesta skutečné zdravotní reformy v lékové politice, která představuje největší objem výdajů. Ten jeden, dva či tři miliony z krajských rozpočtů jsou proti tomu naprostý pakatel. Pan Paroubek také navrhl zajímavý lék na ekonomickou krizi, a to zvýšení daní bohatým a zavedení novomanželských příspěvků. Myslíte si, že by takový krok v současné krizi pomohl? Pokud jde o progresivitu daňové soustavy, tak si uvědomte, že ta míra progresivity u nás je jedna z nejnižších v Evropě. Protože progresivita je v podstatě při rovné 15% dani ze superhrubé mzdy dosahována pouze odčitatelnými položkami, respektive úlevami na dani a ničím jiným. Tedy já jsem pro ná-
V jednom rozhovoru jste řekl, že Rusko by mělo být zhruba do dvaceti let v Evropské unii. Na čem zakládáte tuto teorii? Lze vůbec Rusko považovat za součást Evropy? Z ekonomického hlediska jsou ruská a západoevropská ekonomika komplementární. 85 procent ruského exportu jsou suroviny – nafta, plyn a pár menších věcí jako kožešiny, dřevo atd. Rusko má zoufalý nedostatek moderních technologií, které naopak produkuje západoevropská ekonomika. Tato komplementarita je ekonomickým argumentem. Dalším argumentem je kultura, která je nepochybně součástí i celé evropské kultury. Sedmdesátileté stalinistické období je drobná epizoda z hlediska historie, jelikož ruská i evropská historie zahrnuje několik tisíciletí. Další argument je politický. Chce-li mít Evropa obrannou politiku, která je podle mého názoru nutná především v boji proti islámskému fundamentalismu, tak i ruský obranný potenciál je důležitým argumentem pro takovou integraci. Autor: Pavlína Máčalová
– 6 / 2008
Proto jste také odmítl návrat do ČSSD? Já jsem podmínil nikoli vstup zpět do strany, ale setkání s Jiřím Paroubkem, třemi podmínkami. O těch jste jistě v denním tisku četla. Žádná z těchto podmínek nebyla splněna, a proto pokládám naše setkání za zbytečné.
mít něco za sebou v té politice a zadruhé budou podporovat tři body, o kterých jsem mluvil na přednášce. To znamená snížení preferenčního procenta, zvýšení počtu volebních krajů a panašování na krajské a centrální úrovni.
economix
Když ne v ODS, tak mi určitě něco řeknete k ČSSD. Myslíte si, že pan Paroubek má vizi? Nemyslím si to.
18
ekofórum
Reportáž z přednášky ministra zdravotnictví Julínka například na panu poslanci Hovorkovi.“ Vzápětí ale trochu odhlédl od politické situace a snažil se prezentovat aspekty své reformy za pomoci nejrůznějších grafů a hesel, promítaných studentům. Upozornil, že současné zdravotnictví se řídí zákonem z roku 1966, tedy ještě socialistickými pořádky. Svoji reformu přirovnal k transformaci průmys-
economix
– 6 / 2008
O budoucnosti zdravotnické reformy přednášel v rámci Ekofóra před pěti sty studenty ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. První Ekofórum tohoto semestru se uskutečnilo ve čtvrtek 27. listopadu od 18.30 ve Vencovského aule. Kromě Julínka studentům přednášela a na jejich dotazy odpovídala i jeho poradkyně PhDr. Lucie Bryndová. Přednášku uvedl ministr, který přišel rovnou ze zasedání vlády, povzdechem: „Pokud bych měl hovořit o budoucnosti zdravotnické reformy, musím konstatovat, že nezávisí až tak na ministerstvu zdravotnictví jako
Odsoudil přístup ČSSD i některých koaličních partnerů, vyvracel často používaná populistická hesla. Především ale prezentoval své zásluhy, například v čerpání dotací, přijímání evropských směrnic, rozšíření práv pacientů. Pozornosti se dostalo i trojici připravovaných zákonů (Zákon o zdravotních službách, Zákon o specifických službách, Zákon o zdravotnické záchranné službě), které jsou v současné době schváleny vládou a připraveny k projednávání ve sněmovně. V zákonech je řešena například sterilizace, změna pohlaví, genetika, umělé oplodnění i hojně diskutované potraty. V závěru informoval o průběhu čtvrteční schůze vlády a připomínkách jednotlivých členů
lu v 90. letech, postěžoval si ale na ztíženou pozici, protože nyní „už se reformy nenosí“. Připomněl také nedostatky současných zákonů, vyzdvihl dosavadní přínos poplatků, který podle něj spočívá nejen ve výrazných finančních úsporách v systému, ale také ve zlepšení komunikace pacientů s lékaři. vlády k návrhům Zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ministrova poradkyně Lucie Bryndová hovořila o fungování systému veřejného zdravotního pojištění v širším ekonomickém kontextu. Uvedla, že veřejné zdravotní pojištění je financováno z mezd, jeho příjmy tedy závisejí na výkonnosti ekonomiky.
Zároveň stát platí za „své“ pojištěnce (děti, studenty, důchodce, nezaměstnané), kterých je u nás asi 5,5 milionu. Vysvětlila také pojem „systém kompenzace rizika zdravotního pojištění“, který přerozděluje vybrané prostředky mezi pojišťovnami podle statistického rizika jednotlivých pojištěnců. Zmínila překvapivou informaci, že zdravotní pojišťovny nikomu nepatří. Popsala, jak probíhá dohled státu nad zdravotními pojišťovnami, ukázala některé makroekonomické ukazatele související se zdravotnictvím a demografickým vývojem a vysvětlila, co na tom mají nové zákony změnit. Potom už dostali prostor studenti a návštěvníci přednášky. Dotazy se týkaly přesné definice standardů zdravotní péče, jmenování vedení, rozdělení zisku a auditu zdravotních pojišťoven, odměňování lékařů, dotkly se případu vertikálního monopolu společnosti Agel a jiných, klesání citlivosti na poplatky, a následně byla tato témata panem Julínkem a paní Bryndovou dále
komentována. Řeč byla i o nově zaváděném „volitelném“ zdravotním plánu s procentuální spoluúčastí pojištěnců. Na závěr prozradil ministr svůj „tajný recept“ pro čerpání energie k prosazování reforem. V průběhu diskuse padlo i vtipné srovnání se situací na Slovensku a také několik pochval k dnešní přednášce spolu s návrhem k prezentaci „julínkovských“ reforem na youtube. Reformy, které jsou všeobecně označovány jako „špatně prodané“ veřejnosti, byly na půdě Vysoké školy ekonomické představeny přesvědčivě. Zvukový záznam přednášky a následné diskuse najdete na www. economix.cz. Autor: Pavlína Škromachová
19
mladý a úspěšný
Tomáš Kopřiva marketingový ředitel společnosti Sodexo Pass ČR velkou cenu. Čili z pohledu ekonoma: objemově mám volného času méně, ale hodnotově stejně nebo možná ještě více než řada jiných lidí.
Pamatujete si, co u vás hrálo při výběru vysoké školy a oboru hlavní roli? Jak hodnotíte úroveň výuky na VŠE a její přínos v praxi? Když jsem šel na vysokou školu, nebyl jsem rozhodnutý, co chci v budoucnu dělat. VŠE mi nabízela širokou škálu předmětů, které pro mě byly zajímavé – od exaktních po vyloženě humanitní. Nehledal jsem na VŠE konkrétní specializaci, ale spíše rozšíření mého obecného vzdělání. Mé očekávání škola splnila. Na inženýrském studiu jsem měl hlavní specializaci Diplomacii a mezinárodní politiku a vedlejší Ekonomickou žurnalistiku. Ve své profesi jsem se nakonec dostal do marketingu, ale studia těchto oborů rozhodně nelituji. Byl jste pracovitý student s knihou v ruce nebo jste již při studiu sbíral pracovní zkušenosti? Nebyl jsem žádný šprt, ale když došlo na lámání chleba, uměl jsem zabrat. Pracovní zkušenosti jsem sbíral, ale nikoli na plný úvazek. V prváku jsem dělal brigády typu nošení pytlů cementu do pátého patra, poz-
ději jsem se vypracoval k sofistikovanějším činnostem, například k obchodu. Máte nějaké zkušenosti ze zahraničí? Šlo o studium jazyka, sbírání pracovních nebo životních zkušeností? Nezúčastnil jsem se žádné speciální jazykové stáže, ale hodně jsem cestoval. Z výletů, dá se říci až expedic, na polární Ural nebo do Mongolska čerpám dodnes. Proč jste se rozhodl realizovat v oblasti marketingu? Kdybyste si mohl vybrat, zvolil byste znovu stejnou cestu? Vždy mě bavilo dělat něco tvůrčího. Začínal jsem nejprve v interní a externí komunikaci, ale když jsem zjistil, že motorem většiny společností je právě marketing, udělal jsem vše pro to, abych mohl pracovat v tomto oboru. Dobrý marketér musí mít nápady, musí si v rámci různých analýz rozumět s čísly, musí umět komunikovat, ať už se spotřebiteli a zákazníky nebo s veškerými úseky ve společnosti výrobou počínaje a obchodem konče. Práce marketéra je velmi náročná, ale když se dělá dobře, přináší velmi cenné ovoce. Jak ve zkratce vypadá běžný den marketingového ředitele? Marketingový ředitel musí vedle toho, co jsem jmenoval výše, ovládat i umění vedení lidí. Není to jednoduché a stále se to učím. A jak vypadá můj běžný den? Jeho hlavní charakteristikou je „pokaždé jiný“, druhou „dost dlouhý“ a třetí „docela zábavný“. Teď jsou třeba čtyři hodiny odpoledne, sedím v taxíku do zámku Chateauform Romanville a píšu odpovědi do časopisu Economix – to už se mi asi znovu nikdy nepoštěstí... Mnoho studentů při studiu pracuje a nemají téměř žádný volný čas. Daří se vám úspěšně spojit kariéru s rodinou nebo zálibami? Otevřeně říkám, že to není jednoduché – pokud chce člověk dělat svou práci dobře, musí do ní investovat hodně energie a času. Volný čas tak má pro mě opravdu
A jaké jsou úkoly marketingu v takové společnosti? Mnoho lidí si pod pojmem marketing představí pouze reklamu. Marketing v Sodexo Pass má mnohem širší záběr. Zaměřujeme se hodně na strategický vývoj, abychom mohli nabízet našim klientům stále něco nového a udrželi si tak pozici jedničky na trhu. Součást marketingových aktivit tvoří samozřejmě i komunikace, která je velmi rozmanitá. Vezměme si například Flexi Pass, což jsou poukázky na volný čas. Tento produkt má tři cílové skupiny: společnosti, které poukázky odebírají, zaměstnance, kteří poukázky využívají, a provozovny, které poukázky přijímají. Ke všem musíte komunikovat a ke všem musíte volit jiné komunikační nástroje. Zaměstnance oslovíme například product placementem ve filmu Sněženky a machři po dvaceti letech, HR manažery direct marketingovou komunikací a provozovny on-line marketingem. V souvislosti se stravenkami se mluví o jejich zrušení – jak moc toto může ovlivnit váš byznys? Vláda skutečně připravuje návrh zákona, který by měl omezit daňové zvýhodnění stravenek. My máme řadu argumentů, proč by měl stát podporovat stravování zaměstnanců. Ale i když by byl v budoucnu nový návrh zákona schválen Poslaneckou sněmovnou, určitě by to pro Sodexo Pass nemělo dramatické důsledky. Stravenky jsou možná mediálně nejzajímavějším, ale nikoli jediným pilířem, na kterém náš byznys stojí. Například dárky mají velkou budoucnost bez ohledu na daňový režim. Autor: Miroslav Mikeska
– 6 / 2008
Jste poměrně čerstvým absolventem naší univerzity. Na co vzpomínáte nejraději, popřípadě na co byste nejraději zapomněl? Rád vzpomínám na seminář praktické žurnalistiky – vedl ho pan Gogo a probíhal v hospodě Na Mýtince, kde jsme si všichni předčítali naše výtvory a navzájem si je hodnotili. Seminář byl za dva kredity a docházku Gogo přísně kontroloval. Dále vzpomínám, jak jsme zakládali na VŠE časopis Studentský list a vymýšleli do něj rubriky – Příběhy Bořivoje Koštěte, Kachna... S nostalgií vzpomínám na semestry, kdy jsem si dal všechny předměty do tří dnů v týdnu a měl pak dva dny volna, a na čtyři měsíce prázdnin každý rok. Vzpomenu si na výborné výcvikové kurzy nebo obtížné zkoušky dělané napotřetí – ty mě naučily se s některými věcmi poprat. Takže když bych to měl shrnout do verše: „Rád vzpomínám na vše, co jsem zažil na VŠE.“
Firma Sodexho působí i na naší škole. Vy ale pracujete v její sesterské divizi Sodexo Pass. Čím se vaše společnost kromě stravenek zabývá? Sodexo Pass má několik oborů činností – naší klíčovou oblastí jsou zaměstnanecké benefity. Umíme společnostem pro jejich zaměstnance nabídnout benefity pod jednou střechou – ať už se jedná o stravenky, poukázky na sport, kulturu, dovolenou a obecně volný čas nebo o penzijní připojištění a životní pojištění. Dále jsme největším dárkovým specialistou v České republice – nabízíme dárkové poukázky na klasické dárky, na služby nebo třeba na zážitky. A v neposlední řadě nabízíme obcím poukázky na podporu občanů v hmotné nouzi.
economix
Tomáš Kopřiva vystudoval mezinárodní politiku, diplomacii a ekonomickou žurnalistiku na Vysoké škole ekonomické v Praze. Nyní je marketingovým ředitelem známé společnosti Sodexo Pass. Dříve pracoval ve společnosti Opavia, mimo jiné ve funkci brand manažera a několik let vedl značky BeBe a Tatranky. Ve společnosti Sodexo Pass má na starosti marketing nejen v České republice a na Slovensku.
20
Jindřichův Hradec
Spanilá jízda OZS VŠE v Jindřichově Hradci Ve středu 26. listopadu navštívily Fakultu managementu v Jindřichově Hradci Dita Miklíková a Alžběta Chadimová, dvě sympatické slečny z Oddělení zahraničních styků VŠE, aby představily studentům možnosti studia v zahraničí na rok 2009/2010. Informační schůzka se setkala s velkým zájmem. Dorazila asi stovka studia chtivých studentů většinou ze druhého nebo třetího ročníku, pro něž je studium v zahraničí určeno především. Oddělení zahraničních styků (OZS VŠE) totiž nabízí studium v navazujícím magisterském studiu. Jako první byly představeny navazující magisterské studijní programy, jejichž součástí je studium na zahraničních partnerských univerzitách. Poté semestrální výměnné pobyty, o které je mezi studenty asi největší zájem, a nakonec i další programy zprostředkované VŠE nebo individuální programy, popřípadě i firemní stipendia.
V příštím roce plánuje VŠE vyslat do zahraničí asi 400 studentů, a to zejména do Evropy (86 partnerských škol), Severní Ameriky (18 partnerských škol), Jižní Ameriky (pět partnerských škol), Austrálie (dvě partnerské školy) a Asie (devět partnerských škol). Největší zájem je o univerzity se studiem v angličtině. Sama Velká Británie se prý však do výměnných pobytů zapojuje nerada. Podmínek, které musí uchazeč splnit, aby se dostal k vysněnému cíli, je hned několik. Lépe řečeno: celý výběrový proces má dvě kola. V první řadě je třeba podat přihlášku, doložit své studijní výsledky, jazykové znalosti, účast v Buddy Systemu, která se v Jindřichově Hradci dost těžko plní, protože zase tolik výměnných studentů sem za námi neputuje. Další z podmínek prvního kola je mít vystudované odborné předměty v cizím jazyce. Čím více, tím samozřejmě lépe. Mezi nimi není na Fakultě managementu velký výběr, ale v případě zájmu je zde možnost
je studovat i ve zkouškovém období jako takzvané mimosemestrální předměty. V prvním kole musí student taktéž absolvovat znalostní test, který je z jedné třetiny tvořen otázkami ve vybraném cizím jazyce a týká se mimo jiné reálií země, v níž by chtěl studovat. Druhé kolo tvoří motivační pohovor v cizím jazyce, ve kterém by uchazeč v zahraničí rád studoval, a pokud uspěje i zde, má vyhráno. V loňském roce vycestovalo 331 studentů a zaměstnankyně OZS VŠE se nám snažily vyvrátit mylné tvrzení, že u výběrového řízení mají největší šanci studenti z Fakulty mezinárodních vztahů (FMV). Na svou obhajobu měly připravené nepřeberné množství grafů a tabulek. Porovnávání úspěšnosti 350 studentů FMV a čtyř uchazečů z Fakulty managementu však působilo spíše komicky. Důležitá informace: student nepřerušuje studium, dokonce nemusí ani prodlužovat, kredity jsou mu uznány. Před odjezdem je však nezbytné nechat
si proděkanem pro studium
schválit konkrétní studijní plán. Každý student se může zúčastnit zahraničního výměnného pobytu zprostředkovaného VŠE pouze jednou za dobu studia na VŠE. Pokud si nejste jistí, jakou formu pobytu si vybrat, nebo který pobyt si vybrat, navštivte stránky OZS VŠE, kde naleznete všechny potřebné informace. Nejzajímavější je asi rubrika Zprávy studentů, ve které absolventi zahraničních pobytů sdělují své dojmy. Přihlášky se podávají od 14. do 29. ledna. Nevýhodou pro studenty z Jindřichova Hradce je to, že je nutné se osobně dostavit do Prahy na výběrové řízení. To totiž v Jindřichově Hradci neprobíhá. Každý se chová racionálně a studentům se nechce „jen tak na zkoušku“ vyjet na testy do Prahy, což zabere téměř celý den. To je také důvodem nízké účasti studentů FM VŠE na výměnných programech. Bylo by dobré vyjít studentům FM VŠE vstříc a tuto diskriminaci omezit. Autor: Pavla Prokopová
economix
– 6 / 2008
Ivo Jahelka, zpívající právník, který ví, že „neznalost neomlouvá“ Žijete v Jindřichově Hradci, ovšem aktivní hudebníci žijí vesměs v Praze a vy jste v tomto ohledu výjimka. Co na Jindřichově Hradci oceňujete nejvíce? Jindřichův Hradec je především nádherné město. Protože jezdím po koncertech po celé republice, tak mám možnost srovnání a vždy tvrdím, že Jindřichův Hradec se změnil za posledních 19 let k lepšímu snad nejvíce ze všech měst. Oceňuji, že všude dojdu pěšky, nejsou tu žádné dopravní zácpy, za pět minut jsem v lese i u rybníka a jako občan se tu mohu cítit poměrně bezpečně. V Jindřichově Hradci je jedna z fakult Vysoké školy ekonomické, která zde však v době vašich studií nebyla. Nelákalo vás studium ekonomické školy? Právo se v mnohém týká i ekonomických problémů. Studium ekonomické školy mě nikdy ne-
lákalo zejména proto, že podle mých informací tam byla nějaká matematika, což zrovna není můj šálek čaje. Na druhou stranu je pravda, že právo a ekonomika jsou do jisté míry spojené nádoby a v dnešní době je podle mého názoru naprosto ideální kombinace právního a ekonomického vzdělání. Já už to ale nedoženu, a tak zůstanu u toho práva a písniček. Jako advokát působíte v Jindřichově Hradci. Hradec je menší město, neomezuje to vaši klientelu? Pro zajímavost: Před rokem 1989 bylo v okrese Jindřichův Hradec pět advokátů, dnes je nás – odhaduji – nejméně třicet. Takže konkurence je velká, protože obyvatel je přibližně stejně. Pokud jde o klientelu, tak jako advokát mám celostátní působnost, takže se na mě mohou obracet lidé odkudkoli, což se také občas děje, ale já jsem přiměřeně vytížen v Jindřichově Hradci. Možná bych třeba v Praze mohl mít klientelu řekněme mediálně známější a solventnější, ale to neřeším.
Myslíte si, že jsou regionální vysoké školy dostatečně konkurenční ve srovnání například s těmi pražskými? Já myslím, že určitě, dokonce bych spíše favorizoval regionální vysoké školy, protože si myslím, že prostředí v nich je více „rodinné“. Jde o to, jestli škola má dobré pedagogy a pochopitelně také studenty, kteří mají chuť se něco naučit. Flákat se člověk může jak v Praze, tak v Jindřichově Hradci.
§
Pomáhá vám v kariéře advokáta to, že jste známý písničkář? Nebojí se vaši klienti, že jejich kauzy po nějaké době zhudebníte? To, že jsem mediálně známý jako písničkář, je speciálně na malém městě přitěžující okolnost, takže mi to rozhodně v advokátní praxi nijak nepomáhá, spíše naopak. Klienti ale žádný strach, že bych jejich kauzu zhudebnil, mít nemusí, protože podle zákona o advokacii mám povinnost mlčenlivosti, takže bych to mohl udělat pouze s jejich výslovným svolením. Autor: Vladimír Štípek, Kateřina Bicanová
Jindřichův Hradec
Pět P
21
neboli PŘÁTELSTVÍ, PREVENCE, POMOC, PÉČE a PODPORA Cílem nestátního sociálněpreventivního volnočasového programu je ulehčit život dětem školního věku (od 6 do 15 let), které mají nějaký sociální či zdravotní problém a tím to mají v životě složitější než jejich vrstevníci. Tento projekt se na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci (FM) rozběhl v září 2003 jako pilotní projekt a měl vazbu na výuku. Letos oslavil páté narozeniny a o tom, jak spolupráce staršího dobrovolníka a „litlíka“ (dítě do dvojice) vypadá, jsem si povídala s Pavlou Polákovou, studentkou čtvrtého ročníku FM, která je nejdéle spolupracující dobrovolnicí v tomto projektu. Kde ses dověděla o programu Pět P a co tě na něm zaujalo? Program Pět P byl na naší fakultě prezentován hned v prvním ročníku. Zaujalo mě na něm, že působí v sociální oblasti a že v něm mohu poměrně jednoduchým a nenáročným způsobem pomáhat dětem, které jsou nějakým způsobem znevýhodněny oproti svým vrstevníkům. Jednou z podmínek, které
musí adept na dobrovolníka splnit, je absolvovat výcvik. Jak takový výcvik dobrovolníka vypadá? Výcvik je víkendový a skládá se z psychologické a osobnostní diagnostiky, která je prováděna formou testů. Následuje pohovor s psycholožkou a se supervizorkou o motivaci vstupu do programu. Pomocí modelových situací jsou probírána různá témata tak, aby si budoucí dobrovolníci vyzkoušeli, zda jsou na svou budoucí roli připraveni. A v neposlední řadě se hrají i různé poznávací a týmové hry. Jak nejraději společně trávíte vyhrazený čas? Dobrovolnicí v Pět P jsem
již čtvrtým rokem a za celou dobu mám pořád stejného „litlíka“ Péťu. Vzhledem k handicapu mého kamaráda se nejčastěji scházíme v klubovně, která je dvojicím volně k dispozici. Zde malujeme, hrajeme hry, modelujeme nebo si jen tak povídáme. Při hezkém počasí občas chodíme i na procházky po Jindřichově Hradci nebo jdeme jen tak posedět do cukrárny či do parku. Probíhají nějaké společné akce v rámci tohoto programu? Během roku jsou pořádány různé akce, kterých se také snažíme účastnit. Jsou to především benefiční ples, vánoční besídka, opékání buřtů a supervize, což
je setkání, které se koná zhruba jednou měsíčně. Jsou na něm přítomni všichni dobrovolníci, koordinátora projektu a supervizorka, které zaštiťují odborný dohled nad celým programem. Tato setkání jsou nutná, protože jinak by mohl program probíhat neodborně. Dobrovolníci na něm mají možnost řešit aktuální problémy, které ve vztahu nastávají. Na co, nebo na kterou akci nejraději vzpomínáš? Nejraději mám benefiční ples, kterého se účastním každý rok a kde je vždy skvělý program a úžasná atmosféra. Ples je svým způsobem netradiční akcí, protože se ho kromě nás dobrovolníků a našich „malých“ kamarádů účastní i rodiče a známí dětí. Co ti účast v programu dala a co ti naopak vzala? V první řadě mi dala hlavně skvělého kamaráda a spoustu hezkých chvil, které jsme spolu strávili na pravidelných schůzkách. Dále pak spoustu kamarádů mezi dobrovolníky a v neposlední řadě spoustu zážitků a zkušeností do budoucna. A vzala mi možná tak volný čas strávený v programu, kterého ale rozhodně nelituji, protože vím, že byl smysluplně využitý. Autor: Pavla Prokopová
Jakým způsobem budete podporovat vysoké školství v jižních Čechách? V nejbližší době se chci sejít s představiteli jihočeských vysokých škol a projednat s nimi zásadní otázky případné spolupráce. To, jaké budou jejich priority, se dovím na nadcházejícím jednání.
Umístění školy v menších regionálních městech je určitou nevýhodou. Budete se snažit tento handicap jako hejtman vyrovnat? Jestli ano, jak? Existence vysoké školy v menším městě je především prestižní záležitostí, a i když s sebou nese jisté těžkosti, má svůj smysl. Ve větších centrech jsou studentům k dispozici větší příležitosti, jako třeba velké univerzitní knihovny, odborníci i možnosti setkání se zahraničními profesory, ale studium na univerzitě v menším městě může být nejen stejně kvalitní, ale navíc propojeno s řešením místní problematiky, a tedy většího propojení teorie s praxí.
Navštěvoval jste gymnázium v Jindřichově Hradci, v roce 1994 jste dokončil studium na Pedagogické fakultě JČU. Právě v roce 1994 vznikla v Jindřichově Hradci i Fakulta managementu (tehdy ještě pod patronátem JČU). Kdyby byla na světě dříve, lákalo by vás studium vysoké školy i v Jindřichově Hradci? Vznik fakulty v Jindřichově Hradci opravdu sleduji od začátku a vím, kolik práce na jejím vzniku bylo některými lidmi odvedeno. Jejich práce ale bude, jak to bývá zvykem, doceněna až mnohem později. Fakulta managementu nejenže nabízí možnost studia
místním, ale já na ní oceňuji především ochotu zabývat se řešením konkrétních problémů ve spolupráci s municipalitami. Vznikaly a vznikají tak odborné práce studentů, které jsou podkladem pro kvalifikované rozhodování samospráv, a studenti tak podle mého názoru mohou mít dobrý pocit z toho, že jejich časově namáhavá práce nekončí v regálech vysokoškolské knihovny. K poslední otázce se nemohu vyjádřit – nevím, co by bylo, kdyby... Ale protože jsem spíš humanitního zaměření, obávám se, že by se mnou na jindřichohradecké fakultě vyběhli už v prvním semestru. Autor: Vladimír Štípek
economix
K problematice vysokého školství v jižních Čechách se pro náš magazín vyjádřil nový hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola.
– 6 / 2008
Jihočeský hejtman o vysokém školství
22
zahraniční student na VŠE
Yaya Keita a jeho definiční obory tím jsem doma nebyl. S rodiči si telefonujeme, píšeme. Ale jezdím za strýcem do Itálie. Zvykl sis už na život v Praze? Líbí se mi, že mám svobodu, ale na druhé straně vidím, že někteří lidé nejsou otevření. Nebo se mi třeba nelíbí, jak někteří chápou rodinu. Máš na mysli, že v Africe rodina drží pohromadě? Ano. Tady u vás je rodina někdy tvořena jenom rodiči a dětmi. Když se například ožením v Africe, tak bude rodina rozvětvená a patřit do ní budou i vzdálení příbuzní. Dodržuješ v Praze nějaké africké zvyky? Jsem muslim, takže dodržuji tyto zvyky
Yaya Keita je student čtvrtého ročníku Podnikohospodářské fakulty, který přijel studovat do Prahy z afrického Mali. Má rád knedlíky, nechápe, proč se „používá“ na Vánoce strom, a rozšiřuje si mezi děvčaty definiční obory.
– 6 / 2008
economix
Jak ses dostal k ekonomii? Studoval jsem gymnázium zaměřené na matematiku a fyziku a chtěl jsem být astronom. Pak jsem udělal maturitu a řekl jsem si, proč ne ekonomii? Mohl jsem jít na školu podobnou jako ČVUT, geologii, farmacii, ale vybral jsem si VŠE. Mohl bys popsat školství v Mali? Výuka na školách probíhá ve francouzštině, takže i systém je podobný. Nemáme školu rozdělenou na letní a zimní semestr. Jsou tři měsíce školy, pak tři měsíce pauza a zase tři měsíce školy. Jsou tam velké možnosti pracovat, takže studenti pracují. Jak často jezdíš domů do Afriky? Měl bych jezdit každé dva roky, ale za-
Studuješ Podnikohospodářskou fakultu. Co bys chtěl dělat v budoucnosti? Chtěl bych si založit vlastní firmu nebo pracovat v mezinárodní společnosti jako manažer, vzhledem k tomu, že mluvím francouzsky a anglicky. Takže plánuješ zůstat v České republice? To záleží na práci. Když dostanu práci, tak zůstanu, získám zkušenosti, abych se domů nevrátil bez praxe. Co bys změnil na naší škole? Co ti vadí? Pro cizince je těžké psát seminární práce a někdy je pro mě těžké dělat týmové práce, protože studenti na mě reagují různě. Česky už mluvíš hezky. Měl jsi někdy problém třeba u ústní zkoušky? První rok jsem byl v Poděbradech a naučil jsem se česky. U ústních zkoušek byli hodní, ale stalo se mi, že jsem látku uměl, ale nevěděl jsem, jak to říct česky. Ale někteří učitelé umí anglicky a francouzsky, tak mi třeba dovolili říct to anglicky a nakonec to dobře dopadlo.
Jak ses vlastně do České republiky dostal? Přijel jsem do České republiky na doporučení strýce, který teď žije v Itálii. Takže on to tady zná a vůbec zná celou Evropu. Když jsem skončil školu, udělal maturitu, rok jsem studoval na ekonomické škole u nás a pak jsem to jakoby přerušil a přijel jsem studovat sem. A proč jsi chtěl do zahraničí? Potřeboval jsem umět jiné jazyky, jinou kulturu, prostředí, lidi a chtěl jsem být flexibilnější, až začnu pracovat.
Na naší škole nemáme klasické kruhy. Jak na tebe reagují noví studenti nebo učitelé? Jsou hodní. Když mám problém, stačí říct a oni mi všechno vysvětlí.
Tak mě napadá, blíží se Vánoce, ale muslimové je neslaví. Slavíš je u nás? Neslavím, jenom je sleduji. Neuznávám je, ale když mě někdo pozve, tak samozřejmě přijdu. V Mali je jen jedno procento křesťanů, kteří mají stejné zvyky jako v Čechách, ale já jsem to nikdy nevnímal. Autor: Jana Lysáková – modlím se pětkrát denně, nepiji alkohol, nejím vepřové. Jak ti chutná typická česká kuchyně, například vepřo knedlo zelo? I když teď je vlastně ptát se na vepřové asi zbytečné. Ne, mně to chutná, jenom vyměním vepřové za hovězí. Jinak mám moc rád knedlíky s omáčkou. Jak trávíš svůj volný čas? Škola mi zabere 80 % času, takže volný čas trávím s kamarády, když jdeme na party, místo alkoholu si dám něco sladkého. Rád čtu, občas chodím do posilovny, plavat. Setkal ses s diskriminací? Chodil jsem nakupovat do jednoho krámku a přišel za mnou pán a řekl mi, běž pryč, já nemám rád černochy. Pohybuji se ale mezi studenty, takže je to v pohodě.
23
handicapovaní studenti Na chodbách VŠE či na akcích pořádaných naší školou se můžete od října roku 2006 setkávat s vodícím psem doprovázejícím nevidomého a nově také se štěnětem majícím na sobě vestičku „pes v předvýchově“.
Vodící psi jako nepostradatelní pomocníci všimnout. Dále se zkouší například reakce na okolní psy nebo na lidi, kteří na něj volají, bezpečné vedení kolem kolejiště, výkopů, protijedoucích a souběžně jedoucích automobilů, vedení a vyhledání místa v dopravním prostředku atd. Také při závěrečných zkouškách je pes vystaven nepříjemným situacím: střelbě za psem, uhození psa předmětem, například spadlým cestovním kufrem, šlápnutí člověkem na packu. Vždy je sledována jeho reakce. Pes se v každé situaci musí chovat vel-
Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze informuje:
– 6 / 2008
člověku, se stane po absolvování přísných závěrečných zkoušek. Ty probíhají v centru města za plného provozu s cvičitelem, který má nasazené na očích tmavé klapky, jimiž nesmí pronikat světlo, a za ním jde komise, která cvičiteli dává povely a sleduje, jak je pes schopen reagovat na povely cvičitele a chování v složitých situacích. Jde například o bezpečné provedení nevidomého staveništěm, mezi davem lidí, mezi regály v obchodu, kde jsou třeba sladce vonící pamlsky a pes si jich nesmí
Během prosince byly pořízeny dva stolní počítače pro rozšíření pracovních, respektive studijních míst handicapovaným posluchačům VŠE. Jeden s 24palcovým LCD monitorem. S Centrem tělesné výchovy a sportu VŠE
economix
Rád bych vás v tomto článku seznámil s předvýchovou štěňat a dovedností vodícího psa. Štěňata jsou vybírána velmi pečlivě od zkušených chovatelů či z vlastního chovu. Perfektní zdravotní stav psa je prvním předpokladem. Po odebrání od matky ve dvou měsících pes do svých 12 měsíců jde k předvychovateli (dobrovolník). Štěně v předvýchově se musí naučit základním dovednostem a stát se civilizovaným městským psem zvyklým na městský ruch. Každých pět týdnů pes dochází do střediska, kde bude cvičen a jsou prověřovány základní dovednosti, které musel zvládnout. Na ulici se s těmito štěňaty běžně setkáváme – mají na sobě vestičku „pes v předvýchově“. Po deseti měsících nastane situace, kdy se předvychovatel s pejskem bude muset rozloučit, neboť ten odchází na intenzivní výcvik pro své povolání vodícího psa. Předvychovatel ho může po celou dobu jeho života navštěvovat i u nového pána. Výcvik ročního dorostence, poté co je odebrán od předvychovatele a umístěn mezi ostatní psí studenty, trvá šest až osm měsíců. Pes během intenzivního každodenního výcviku musí zvládnout bezmála 35 dovedností a reagovat na neočekávané situace. Mezi základní dovednosti vodících psů patří například správné reakce na pokyny odboč vpravo, doleva, najdi schody, dveře, přechod, kraj, chodník, vyveď z nepřehledné situace... Vodícím psem, který může být předán nevidomému
mi klidně. Pokud je zjištěn malý náznak agresivity, úprku, tendence schovat se, je pes vyloučen z výcviku a nevidomému nesmí být v žádném případě předán. Při závěrečných zkouškách musí dosáhnout minimální hranice 275 bodů z 300 možných. Obvykle se hranice dosažených bodů pohybuje okolo 280 bodů. Statisticky výcvik úspěšně dokončí asi 40 % psů. Předání psa nevidomému trvá asi jeden týden, během kterého si nevidomý na svého nového čtyřnohého chlupatého přítele zvyká. Během týdenního předávání jsou, spolu se cvičitelem psa, nacvičovány trasy, které nevidomý nejčastěji využívá. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že pes si jednotlivé trasy zapamatuje velmi rychle. Stačí mu třeba říci „Jdeme do školy“ a po celou cestu psovi nemusím dávat další pokyny: „odboč doleva“, „najdi zastávku“ a podobně. Výcvik vodícího psa je finančně velmi náročný, ale na jeho pořízení přispívají, až do výše 100 %, úřady s rozšířenou působností. Cena vodícího psa se pohybuje okolo 180 tisíc korun. Mezi vhodná plemena v současné době patří labradorský, zlatý a flat coated retriever a německý a švýcarský ovčák. Setkat se můžete i s jinými plemeny psů, ale tato plemena jsou cvičena velmi okrajově. Na závěr bych ještě chtěl něco uvést na pravou míru, neboť od kolemjdoucích na ulici slýchávám: „Ten pes je ale chudák, podívejte, jak je smutný.“ Skutečnost je taková, že jeho výraz odpovídá klidnému psovi, bez přehnané aktivity, agresivity a pokud možno bez jakýchkoli zájmů, což je pro povolání vodícího psa prvotním předpokladem. Autor: Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze
Středisko handicapovaných studentů naší školy (SHS VŠE) zakoupilo od firmy Adaptech s.r.o. čtyři hlasové syntézy Zuzana a jednu syntézu Eliška od britského výrobce Dolphin.
(CTVS VŠE) byl pořízen tandem (dvojkolo) pro rozšíření sportovních aktivit zrakově postižených studentů například při kurzech v Dobronicích či při jiných cyklovýletech pořádaných CTVS. Autor: Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze
24
zpravodajství
Světová ekonomická krize
economix
– 6 / 2008
Doufala jsem, že mi přednáška o stávající krizi objasní její příčiny a důsledky. Stejnou vizi měla asi stovka dalších studentů, tudíž se nás v posluchárně A tísnilo opravdu nadkapacitně. Vzduchu bylo málo, očekávání moc. Nemohu říci, že by mi první prosincový večer pod taktovkou Ekonomického klubu nerozšířil obzory a nedal námět na přemýšlení. Přičemž zásadní otázka zní: Jde vůbec o globální ekonomickou krizi? Paradoxně jsem následující den, 2. prosince, na titulní straně Mladé fronty Dnes četla o zhoubných důsledcích krize: „OSN odhadla, že problémy světové ekonomiky budou nejhorší od velké hospodářské krize ze 30. let.“ Zpráva pokračuje tím, jak se v důsledku krize budou snižovat mzdy, odměny a třinácté platy. Podobné články plní noviny každý den. Dozvídáme se, že kromě snižování platů se bude propouštět, snižovat výroba a zaměstnancům nebude dopřána ani radost v podobě vánočních besídek. Krize ovlivňuje státy, v nichž finanční problémy bují (zejména USA), jenže hospodářský růst oslabuje i v zemích, kterých se bezprostředně netýká, ale jsou na „krizovém epicentru“ závislé (třeba Čína, tzv. dílna USA). Je správné být v nynější situaci obezřetný, ale nemělo by docházet ke globální hysterii. Hosty Ekonomického klubu byl externí vyučující VŠE prof. Ing. Josef Jílek, CSc. a Ing. Petr Mach, Ph.D., poradce prezidenta Václava Klause, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) a vydavatel měsíčníku Laissez Faire. I on patří mezi externí vyučující VŠE, sám zde v roce 2003 získal titul Ph.D., obor Finance. Jako první dostal slovo profesor Jílek. Na sérii grafů ukázal vývoj tří faktorů ovlivňujících ekonomickou stabilitu – HDP, inflace a peněžních agregátů v USA, eurozóně, ve Velké Británii, v Japonsku, České repub-
lice a na Slovensku. Uvedl, že trend vývoje peněžních agregátů se krizí nezměnil, tedy že silná úvěrová expanze obchodních bank nadále pokračuje. Takové nestandardní chování obchodních bank je pravděpodobně způsobeno zájmem politiků a centrálních bank. Existuje totiž příklad ze 30. let minulého století, kdy se peněžní zásoba v USA přechodně dokonce snížila. Úvěrová expanze je příliš vysoká a klesá rychlost oběhu peněz. Je otázka, jak bonitním klientům nyní obchodní banky poskytují úvěry . V každém případě se deflaci prozatím podařilo odvrátit. Mach pokračoval: „Žádná světová krize neexistuje, náš bankovní systém je zdravý, banky vykazují zisky,“ zněla jeho první slova. To, že se Island potácí na hranici bankrotu, v USA bojují s krizí na hypotečním trhu a Belgie znárodnila jednu banku, neznamená globální krizi. Německo je v recesi, ale je známo, že německé hospodářství neroste dlouho. Nás to může ovlivnit sníženou poptávkou německých obchodníků, ale to není následek globální krize.
Co se týče USA, ekonomická krize spočívá v předchozích chybných krocích zasahujících do finančního systému. Sám by termín ekonomická krize šetřil na horší časy. Ředitel CEP dále zmínil takzvaný Záchranný plán EU, který Evropská komise schválila 26. listopadu. Jeho podstatou je hospodářská pomoc 27 členským zemím ve výši zhruba 200 miliard eur (což je asi pět bilionů korun). Jelikož EU takovou částkou nedisponuje, část sumy se musí vybrat od členských států – přesně 170 miliard. Zbylých 30 miliard dodá Unie. Tím dojde k dalšímu zadlužení zemí. Záchranný plán má několik částí. Jeho cíle jsou posílit zaměstnanost, zvýšit investice do výzkumu a vývoje, zejména pak ekologicky šetrných technologií, a zlepšit situaci malých a středních podniků. Evropská investiční banka, do které ČR formou povinných vkladů vložila již 200 milionů eur, poskytne malým a středním podnikům půjčky v objemu 30 miliard eur (750 miliard korun). Mach takový přístup označil za keynesiánský, podle něj so-
cialistický: „Politici si myslí, že vědí lépe než my, na co mají naše peníze použít. Proč by se měla ČR zadlužit, když u nás žádná krize není?“ Záchranný plán má před sebou politickou překážku – souhlas všech 27 premiérů členských států. Evropská unie v současnosti nemá mandát řídit hospodářství členských zemí. To by se ale změnilo po přijetí Lisabonské smlouvy. Mach je stejně jako prezident Klaus jejím velkým odpůrcem. Dle něj v Záchranném plánu nejde tolik o zmírnění důsledků krize, ale o prohloubení kompetencí EU a o socializaci ekonomiky. „Nemohu se smířit s tím, aby to byl centrální plán. Doufám, že premiér bude 12. prosince na summitu plán vetovat.“ Pokud by byl plán přijat, znamenalo by to vyšší státní zadlužení a vyšší úroky daňových poplatníků. „Evropská komise v čele s předsedou Josém Barrosem samozřejmě věří, že centrální plán hospodářství zlepší. Věří, že se hospodářský růst zvýší a bude možné dluhy splatit.“ Jeho názor je však takový, že centrální rozhodování a přerozdělování vede vždy k hospodářské krizi. „Smutné je i to, že vlivem monopolizace nebude možné vidět, které hospodářství je lepší, protože budou všechna stejná.“ V následné diskusi se studenty Macha nejvíce zaujal dotaz, zda by nebylo lepší nemít centrální banku. Funguje to tak třeba ve státě Andorra. „Líbí se mi tento systém, kdy jsou lidé zvyklí, že nikdo nepřispěchá na pomoc. Je to zdravější.“ Ale zdůraznil, že v dohledné době jde o pouhou teoretickou diskusi. Kupodivu žádný z dotazů nesměřoval na politickou stranu, kterou se ředitel CEP chystá založit. „O založení strany velmi vážně uvažuji, debatuji o tom s několika lidmi. Jestli se k něčemu odhodláme, závisí do značné míry na tom, jak dopadne kongres ODS. Bude to záležet na tom, jak se kongres postaví především k programovým věcem,“ řekl Mach Hospodářským novinám. Autor: Hana Kubovcová
25
zpravodajství
Zelené regulace přírodě nepomáhají Václav Klaus oponoval tím, že na konferencích v Africe sklízel obrovské ovace, když tam lidem zdůrazňoval, že nepotřebují aid, ale naopak trade. „To je to, co chtějí obyčejní lidé. Na ty ale vy nikdy nedosáhnete,“ vytkl náměstkovi. Jako poslední se k pultíku postavil Mojmír Hampl, absolvent VŠE a viceguvernér ČNB. Prezentoval teze, že země subsaharské Afriky navzdory mezinárodní pomoci nebohatnou, naopak, že spíše chudnou. Zhoršuje se fungování jednotlivých institucí, vymahatelnost práva v jednotlivých zemích. Finanční pomoc označil za „přesun peněz od chudých a středně bohatých z rozvinutého světa k bohatým z rozvojových zemí“. Varoval, že pokud je pro chudé státy snadné získat peníze zvenčí, je pro ně vlastně výhodné zůstat chudými, což vede někdy i k záměrnému zkreslování hospo-
dářských výsledků těchto zemí. „Čím lépe je země schopná se řídit sama, tím méně peněz potřebuje; čím méně je schopná se řídit sama, tím méně pomoci jí patří do rukou,“ prohlásil. Pomoc rozvojovým zemím přirovnal k sousedovi, který už dál není schopný zvelebovat svoji zahrádku, tak do toho aspoň mluví svému sousedovi. Pak byl otevřen prostor pro diskusi. Nejzajímavější z příspěvků do diskuse přidal absolvent ČVUT původem z Konga. Na úvod téměř perfektní češtinou odmítl Klausův anglický pozdrav: „Čeština je mezinárodní jazyk, budeme mluvit česky.“ Dále se ve své řeči věnoval problematice své země, ztotožnil se s názory, které zazněly v jednotlivých projevech, a poděkoval za příležitost tady studovat a možnost jednou dokázat něco pro svou rodnou zemi. Autor: Pavlína Škromachová
Inzerce
CEP je think tank založený v roce 1998 Václavem Klausem Posláním CEPu je podpora myšlenek volného trhu a svobody jednotlivce Využijte zvýhodněného předplatného pro studenty – budete pravidelně dostávat poštou sborníky, newsletter a pozvánky na semináře
Kupte si naše publikace nebo si je stáhněte ve formátu pdf Zaregistrujte se k bezplatnému odběru newsletteru a novinek emailem
www.cepin.cz
– 6 / 2008
Téma přednášky, pořádané tímto ekonomickým think-tankem, znělo Do developing countries need aid or trade? (Potřebují rozvojové země pomoc nebo obchod?) Slovo k tomuto tématu dostali: H. E. Nomsa Duba – velvyslankyně Jihoafrické republiky, Hynek Fajmon – poslanec Evropského parlamentu, Jan Kohout – náměstek Ministerstva zahraničních věcí ČR, Mojmír Hampl – viceguvernér České národní banky a diskusi moderoval a své komentáře přidal i prezident České republiky a zakladatel CEP Václav Klaus. Po přivítání Václava Klause dostala slovo paní velvyslankyně Duba. Ta na úvod svého projevu pochválila prezidenta, že se zajímá o dění nejen doma, ale i v zahraničí. Pak už se ale začala věnovat tématu, které jí vzhledem k jejímu původu bylo poměrně blízké. Srovnávala africké země s jihovýchodní Asií. Upozornila, že ještě v 60. letech byly tyto oblasti téměř na stejné úrovni, zatímco nyní Afrika výrazně zaostává. Přitom srovnání částek finanční pomoci věnované těmto zemím je nepřímo úměrné stupni jejich rozvoje. V souvislosti s tím použila známý příměr o tom, že je lepší věnovat člověku rybářský prut než rybu. Prohlásila, že mnoho afrických zemí žije v míru a vládnou tam více či méně demokratické režimy, je ale potřeba přilákat do této oblasti investory. Hovořila o americké „pomoci“, kdy je do Afriky přiváženo zboží vyrobené v Americe, americkými loděmi, a tedy to pro Afriku žádná velká pomoc není. To, co podle ní Afrika potřebuje, jsou investice do infrastruktury, technologií, vytváření nových pracovních příležitostí...
Jako druhý si vzal slovo Hynek Fajmon, ambiciózní poslanec Evropského parlamentu. Svůj projev doprovodil prezentací v powerpointu a publikum se mimo jiné dovědělo, že přibližně miliardu lidí na Zemi trápí hlad, přestože politici vyspělých zemí místo toho řeší globální oteplování planety. Upozornil na zvyšující se poptávku po potravinách, zejména ze strany bohatnoucího čínského obyvatelstva. Rostoucí počet obyvatel bude poptávku i nadále zvyšovat, je tedy nutné zvýšit nabídku potravin. Brání tomu zákazy pěstování geneticky modifikovaných potravin, podpora výroby biopaliv a protekcionistická politika států EU a USA. Tvrdí, že země, které neobchodují, jsou chudé, a ukazuje to na případu KLDR. Řeč zakončil slovy: „Zelené regulace přírodě nepomáhají a hladové odsuzují k smrti.“ Nejen touto větou se určitě zalíbil prezidentu Klausovi, který si z pozice moderátora debaty neodpustil poznámku: „Kolik z europoslanců by vystoupilo s takovým projevem?“ Zároveň srovnal částky pomoci rozvojovým zemím, které by podle akčního plánu EU měly činit až 0,7 % HDP členských zemí, s částkami určenými na opatření proti finanční krizi. Dalším řečníkem byl Jan Kohout, náměstek Ministerstva zahraničních věcí ČR, Klausem označený za „eurofila“. Ten prozradil, že se právě vrátil z konference v Dohau, kde se jednalo o financování rozvojových zemí a jejich zodpovědnosti za vlastní rozvoj. Vlády těchto zemí označil za ty, na kterých by měla ležet primární zodpovědnost. Zdůraznil, že Afrika oceňuje, že vyspělé země neomezují pomoc ani v době finanční krize. Upozornil také na to, že česká rozvojová pomoc vychází z našich transformačních zkušeností a směřuje k budování demokracie v těchto zemích a také do výstavby infrastruktury, případně podpory vzdělání. Ústřední otázka by podle něj neměla stavět proti sobě „aid or trade“, naopak, mělo by to být „aid for trade“.
economix
První prosincový čtvrtek zaplnili přednáškové sály hned dva bývalí velcí rivalové a legendy české polistopadové politiky. Zatímco na VŠE v rámci dalšího Ekofóra zavítal až z Vysočiny Miloš Zeman, v rámci semináře Centra pro ekonomiku a politiku se objevil Václav Klaus.
26
hudební průmysl
Uměním za mír „UPROS TŘED ZBRANÍ MÚZY MLČÍ“ (INTER ARMA SILENT MUSAE, CICERO)
economix
– 6 / 2008
Umění by mělo opěvovat krásu a ušlechtilost života. Jsou chvíle, kdy krásna ubývá a střídá jej bezmoc a utrpení. Hudebníci potom nacházejí vlastní formu vzdoru; místo zbraní používají slova a melodie... „IMAGINE ALL THE PEOPLE LIVING LIFE IN PEACE“ (JOHN LENNON) Protiválečné písně zažily největší boom v 60. letech 20. století. Válka ve Vietnamu vyvolala vlnu nevole v milionech lidí, do jejichž čela se postavili muzikanti napříč generacemi. Mladí Američané se přidávali k hnutí hippies, jehož motto znělo Make love not war. Atributy života se jim stala volná láska, drogy a rock´n´roll. Ten se projevil jako nekompromisní bořič tabu, rovnocenným partnerem mu bylo folkové písničkářství, založené na touze něco sdělit a předat svým posluchačům. Přelom padesátých a šedesátých let však nebyl zásadní jen díky válce ve Vietnamu. Byl zlomový především díky lidem, kteří v té době žili. Šlo o generaci, která na vlastní kůži prožila válku nebo se narodila těsně po ní, proto brala za povinnost vyjádřit nesouhlas s dalším vojen-
ským konfliktem a politickou situací. To se stalo nejživnější půdou pro vznik protestsongů jako formy vzdoru vyjádřené písní. Proslavil je newyorský rodák Pete Seeger. Pro svou kritiku sociální nespravedlnosti ve společnosti byl roku 1961 Výborem pro neamerickou činnost v USA zakázán. Je podepsán pod legendární písní Where Have All The Flowers Gone, jež je v repertoáru neméně politicky aktivní americké folkové písničkářky Joan Baezové. Český hlas jí propůjčila Judita Čeřovská (Kde jenom ty kytky jsou), v Německu potom Marlene Dietrichová (Sag mir, wo die Blumen sind). Nejpopulárnějším protiválečným aktivistou z řad hudebníků je bezesporu Bob Dylan, jehož píseň Blowin‘
In the Wind téměř zlidověla. On sám označení „zpěvák protestsongů“ nesnáší. Nejen Spojené státy mají svou formu protestsongů. Sociálněkritické prvky najdeme v arabských a afrických písních, velkou roli hraje protestsong na Jamajce. Také evropské země mají své národní protiválečné rebely – ve Francii to byl Hugues Aufray, v Rusku Vysockij nebo Okudžava, v bývalém Československu tuto roli plnil Karel Kryl. Trochu odlišná situace panovala ve Velké Británii, kde svou protiválečnou úlohu plnila punková hudba (Clash aj.) ruku v ruce s rock´n´rollem. Válku ve Vietnamu veřejně odsuzovali Rolling Stones nebo Beatles. Po rozpadu Brouků se jejich nejproblematičtější člen John Lennon začal politicky angažovat. Společně se svou ženou Yoko Ono pořádal mírové happeningy, známé pod názvem Bed In. Během jednoho z nich nahráli kultovní mírovou píseň Give Peace a Chance. Kvůli svým radikálním názorům byl Lennon sledován americkou tajnou službou. Vláda se bála jeho vlivu na mladé Američany – kouřil trávu, bouřil se proti válce ve Vietnamu, prosazoval více svobod pro černochy a větší práva pro ženy. Tisíce lidí k němu vzhlížely a napodobovaly ho, stal se vůdcem jedné generace. Ani násilná smrt kult jeho osobnosti nezničila, ba naopak mu dodala mučednický ráz. Největší oslava hnutí hippies a zároveň největší protest proti válce ve Vietnamu proběhly na festivalu ve Woodstocku. Psal se rok 1969 a skupinka mladých zbohatlíků zorganizovala festival, jenž vešel do dějin 20. století. Účinkujících bylo 40, návštěvníků údajně kolem 450 tisíc. Rozpočet akce vyrostl na 2,4 milionu dolarů, zatímco na vstupenkách se vydělalo jen 1,1 milionu dolarů. Paradoxně se Woodstock stal pro hnutí hippies začátkem konce. Stejně tak se nesetkalo s úspěchem pokračování Woodstocku – při oslavě třicátého výročí tohoto legendárního festivalu zemřeli tři lidé a bylo nahlášeno několik znásilnění.
„MORITURI TE SALUTANT“ (JDOUCÍ NA SMRT TĚ ZDRAVÍ) Stejnojmenná píseň Karla Kryla není zdaleka jediná, v níž by se objevilo téma války. Druhý den po vpádu vojsk do Prahy Kryl napsal nezapomenutelnou píseň Bratříčku, zavírej vrátka. Netajil se svou nenávistí k sovětským vojskům a protiválečným postojem, čímž si získal československé obyvatelstvo. Opačný názor sdíleli političtí vůdci, a tak se Kryl uchýlil do emigrace. Svou otevřenost prokázal i v době revoluce, kdy upozorňoval na nebezpečné tendence v nové české politice. Zůstal nevyslyšen a po roce 1989 téměř zmizel z koncertních pódií. O znovuzrození českého protestsongu se snažil Daniel Landa. Jednu ze svých skladeb tak dokonce pojmenoval a nebál se přezpívat Krylovu píseň Morituri te salutant. Ta v jeho podání získává nádech vojenského marše a píseň ztrácí protiválečné vyznění, tak typické pro Kryla. U fanoušků ovšem Landova verze sklízí velký úspěch. Jeho nejpovedenější píseň s válečnou tematikou má název Ona. Landova cesta životem je spletitá, tudíž uvidíme, jaká poslání nám (třeba pod křídly templářského hnutí Ordo Lumen Templi) ještě přinese. „SVĚT SE DNES VÍC BOJÍ BUSHE NEŽ SADDÁMA“ (SERJ TANKIAN) Nynější situace se od té v 60. letech moc neliší; miliony lidí nesouhlasí s válkou v Iráku a v Bílém domě sedí prezident o nic méně nenáviděný než prezident Nixon. Bouří se i umělecká veřejnost – kdo se k vojenskému konfliktu v Iráku nevyjádřil, jako
27
hudební průmysl gem Bushem či válkou v Iráku, prohlásil: „Po Youngovi už není co dodávat.“ Ne všichni zpěváci mají potřebu zabývat se válkou. „Protestovat je zbytečná ztráta času. Válka bude tak jako tak,“ říká frontman kapely Oasis Noel Gallagher. A jsou i tací, kdo s dosavadním prezidentem sympatizují. Jedním z nich je country zpěvák Toby Keith. „Budete litovat, že jste si začali s USA, protože vás nakopeme okovanou botou do zadku, hezky po americku. Podpálíme váš svět,“ nechal se slyšet po 11. září 2001. Otázkou zůstává, nakolik etické je vydělávat na lidském utrpení a jak vážně svá odváž-
ná tvrzení umělci myslí. Kdy je to marketingový tah na fanoušky a kdy skutečně mírové gesto? Je nesporné, že počet protiválečně zaujatých zpěváků se zvýšil poté, co většina Američanů válku v Iráku odsoudila. Těžko soudit, kolik z nich by se ozvalo v dobách minulých, když by je nečekal pohádkový honorář jako dnes. A tak zatímco dříve byli umělci za své politicky laděné výroky pronásledováni a donuceni mlčet, dnes se z protiválečných výkřiků stává dobrý byznys. Etické neetické, v souladu se zákonem trhu a liberální ideologií to je a etika neplatí pro hledání děr na trhu. Autor: Hana Kubovcová
Zdroj: www.musicserver.cz, www. ireport.cz, www.blisty.cz, www.novinky.cz, www.wikipedia.org, www.muzikus.cz
– 6 / 2008
Inzerce
economix
by ani nebyl. Odstartovali to bílí rapeři Beastie Boys se svou písní In A World Gone Mad, kterou sami označují za píseň proti neospravedlněné válce. Následovalo je nespočet umělců; Madonna v sexy army oblečku vrhající granát po člověku nápadně podobnému Georgi Bushovi ve videoklipu k písni American Life, zpěvačka Pink promlouvající k nejmocnějšímu v písni Dear Mr. President nebo Green Day, kterým se podařilo pohádkově zbohatnout na albu American Idiot. To sice nemá konkrétní podtext, ale bylo vydáno v době, kdy si ho fanoušci dotvořili sami. Zpěváci vydávají prohlášení, v klipech se objevují válečné výjevy a srdcervoucí scény pozůstalých. Na podporu zastavení války v Iráku jsou pořádány velké protiválečné koncerty, v Londýpro ně s ná názvem One Big No, v New Yorku se jmenují Speak Up! Noj minovaní na cenu Grammy byli upozorněni, orněni, ať o politice raději mlčí. K srdci si to nevzala zpěvačka Sheryl Crowová ozdobena ryl Crowo bílou holubicí zpěvák Fred cí nebo zp Durst z Limp Bizkit se svým výrokem „Doufám,, že všic všichni souhlasíme s tím, že tahle vá válka by měla skončit co nejrych nejrychleji“. Nejvíce si rýpnul Chris M Martin z Coldplay: „Jestliže Bush bbude pokračovat ve svých způsobe způsobech, všichni umřeme.“ Nejprogresivnějším buřič buřičem proti válce v Iráku a typick typickému americkému stylu života je o-amer Serj Tankian, arménsko-americskup ký zpěvák, člen známéé skupiny wn. Po The System Of a Down. Poprvé se ozval po 11. záříí 2001, kdy umístil na web své kapely konrem, že USA troverzní text s názorem, si útok vykoledovaly aly svou politikou na Blízkém východě. Vym výcho davatelství Sony ihned stáhny ho ihn lo s prohlášením, ním, že s ním nemá nic společného s ného a je neslýchané, aby někdo někdo obhajoval obhajov teroristy. Nemlčí americNemlč mlčí ani legendy le ké hud scény. Zpěvák Neil hudební sc Young vydal vyd desku pojmenovanou Living Liv With War. Ostatně to není jeho první válkou ovlivněný počin – v roce 1970 ho inspirovala smrt čtyř studentů, kteří byli zastřeleni při demonstraci proti válce ve Vietnamu, v 80. letech nahrál CD laděné do protireaganovské nálady. Když se ptali Boba Dylana, proč také nesloží píseň inspirovanou Geor-
28
architektura
SB a NB pod architektonickým drobnohledem
economix
– 6 / 2008
Komplex budov VŠE na pražském Žižkově není z architektonického hlediska až tak nezajímavý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vzhledem k tomu, že vznikal postupně v průběhu mnoha desetiletí, je logické, že se na něm odrazilo několik stavebních stylů, které v současnosti vytvářejí zajímavou syntézu. V tomto článku se alespoň lehce dotkneme dvou z nich.
SB – S TARÁ BUDOVA Původní budova byla vybudována už v průběhu třicátých let minulého století ve stylu tehdy velmi populárním a po celém světě považovaném za vrchol moderny, tedy funkcionalismu. Jsou zde uplatněny principy, které lze pozorovat i na nedaleké budově Domu odborových svazů, tedy strohé, jasně členěné fasády s velkými širokými okny, opakujícími se v jednoduchém pravidelném rytmu. Fasády jsou obloženy keramickým obkladem, běžně používaným pro tehdejší administrativní zástavbu. Tento druh obkladu lze mimo jiné najít v Praze na budově Elektrických podniků, přibližně stejné datace vzniku. Díky kontrastně tmavě obloženým vertikálním pruhům (při pohledu na SB z náměstí Winstona Churchilla), lemujícím okna z obou stran, je dosaženo nejen barevného, ale i plastického rozčlenění fasády. NB – NOVÁ BUDOVA Jde o vyzdívanou stavbu pravděpodobně s příčným rámovým nosným systémem (posuzován pouze vizuální dojem), jehož tvarosloví je patrné právě na oněch vertikálních pásech fasád. Stropy jsou železobetonové, autor se tím nijak netají, a proto nechává vyniknout železobetonové věnce stropů i na fasádě. Tím dostává i tento konstrukční prvek druhotnou, tedy dekorativní, estetickou úlohu. Použita byla také kvalitní hliníková okna s tónovanými skly. Nedávno proběhla jejich výměna na severní straně budovy za neméně kvalitní, používány jsou opět hliníkové rámy (památkáři by ani nic jiného nepovolili). Všechny zmiňované konstrukční principy lze pozorovat i na pseudofunkcionalistických dostavbách dalších částí komplexu, které spadají dobou svého vzniku do období sedmdesátých let. Zde je navíc patrná určitá inspirace baťovským Zlínem, neboť obložení fasády nápadně připomíná režné zdivo, které v období největšího rozkvětu Zlína tomuto městu dalo příznačné přízvisko „červené město“. Dostáváme se tedy k tomu, že v sedmdesátých letech došlo k rozšíření areálu, přičemž se velmi citlivě přistupovalo k integraci nových budov do původní zástavby, byl zachován funkcionalistický ráz exteriéru, což lze tehdejším autorům přičíst jedině ke cti. INTERIÉRY Horší situace nastává v interiérech, které jsou bohužel zcela poplatné době svého vzniku. Zatímco v původní budově z let třicátých (SB) se všechny nešvary socialistického stavění objevují jen na určitých detailech, které byly vytvořeny až v průběhu rekonstrukcí, v „červeném“ komplexu už je těmto principům v podstatě vše zcela podřízeno. Hned při vstupu do Nové budovy na nás „vybafne“ klasická normalizační mozaika, kterou bychom našli snad v každé občanské stavbě z tehdejší doby. Vestibul Nové
architektura
29
economix
DETAILY Procházíme-li chodbovými trakty jednotlivých křídel obou budov, je třeba ocenit jejich značnou a tolik potřebnou šířku. V době velké koncentrace studentů v těchto prostorách je naprosto namístě. Rozporuplné dojmy však získávám z jakýchsi sezení naproti učebnám ve Staré budově, která mají studentům sloužit k učení, popřípadě občerstvování. Nápad to je věru zajímavý, horší však už byl výběr sedacího nábytku a jeho rozmístění. Celek působí jako plýtvání místem při nedostatku kusů nábytku, což je doslova tristní. Další věc, která mě v chodbách Nové budovy téměř šokovala, jsou rozvody některých technických zařízení. V dnešní době se v budovách podobného typu dělají uvnitř podhledů. Zde je použit jiný způsob vedení, tedy v jakémsi kanálku nahoře ve stěně. Zarazilo mě ovšem, že tento kanálek je zakryt po celé své délce velmi nevkusným trapézovým (prohýbaným) plechem, což sice může být praktické při opravách elektrorozvodů či vzduchotechniky, ne tak už příjemné pro pohled návštěvníka. (Snad měl onen prohýbaný plech vzdáleně evokovat obložení střešní části Staré auly, vlastně její korunky, kde je použit podobný materiál. Tohoto detailu si však málokdo všimne.) Místo tohoto polovičatého řešení by tedy bylo vhodné buď ukázat konstruktivistickou krásu těchto rozvodů v plné nahotě, což je v současnosti celkem populární, nebo je dokonale skrýt například sádrokartonem. Pokud mám tedy na závěr zhodnotit budovy z třicátých a sedmdesátých let, nelze tak učinit jedním společným shrnujícím hodnocením. Budovy předválečné jsou běžnými občanskými budovami té doby, nenabízejí žádné zvláštní prvky, které by je jak tehdy, tak v současnosti činily nějakým unikátem. Jde však o poctivou architekturu, která plnila a jistě ještě nějaký čas bude plnit svou úlohu precizně. Ačkoli navazující budovy z let sedmdesátých jsou v exteriéru poměrně čistě propojené a sladěné jak po vizuální, tak po konstrukční stránce s budovami staršími, v interiéru skýtají mnohé estetické nešvary poplatné době vzniku. Přesto jsem přesvědčen, že jsou vybudovány s jasnou funkční koncepcí, a po této stránce jsou tedy zcela vyhovující. Autor: Martin Bílek
– 6 / 2008
budovy je sice prostorný, díky čemuž se v něm může shromažďovat spousta studentů, například při přijímacích zkouškách či ve zkouškovém období, ale zároveň působí velice stísňujícím dojmem. To je dáno především poměrně nízkými stropy s podhledy. Toto řešení není příliš šťastné, mnohem příjemnější je koncepce, při které na ústřední vstupní halu navazuje přímo schodišťový prostor, přičemž světlá výška této haly bývá větší právě z důvodu větší volnosti a otevřenosti celého vestibulu.
30
Miloš Urban, ábelský spisovatel
na baru s...
vat na literaturu. Byla to dobrá škola, což o to, anglická literatura mě bavila ohromně, norská (a skandinávská) o dost míň. Ale dokončil jsem oba obory. Na fakultě jsem pak chtěl zůstat a dělat na anglistice doktorát, pár let jsem to předstíral, dokonce jsem vyjel na stáž do Oxfordu. Ale začínalo mi čím dál víc docházet, že se literaturou chci zabývat nikoli teoreticky, ale prakticky – nejprve jako překladatel. Takže jsem svou chabou „vědeckou“ kariéru nakonec stornoval. Jste autorem několika povídek, které patří mezi vaše nejoblíbenější a proč?
economix
– 6 / 2008
Sokolovský rodák Miloš Urban patří mezi známé české spisovatele současnosti. Vydal šest románů, mezi nimi také Stín Katedrály, a v letošním roce také horor s názvem Lord Mord. Jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny i ruštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (například Host) i v povídkových knihách nakladatelství Listen. Rozhovor s Milošem Urbanem odhaluje nejen slepé uličky spisovatelovy životní cesty před rokem 1989, ale také odkrývá autorovo hodnocení vlastního díla. Vystudoval jste nordistiku a angličtinu na FF UK a věnujete se psaní. Existuje nějaká spojitost mezi studiem a současnou činností? Nordistika byla spíš omyl, anebo východisko z nouze. Já chtěl tehdy, v roce 1986, studovat angličtinu stůj co stůj. Myslel jsem si na překladatelství – tlumočnictví v kombinaci s francouzštinou, ale tam chtěli aspoň průměrnou znalost obou jazyků, a já měl jen tu angličtinu. Tak jsem se přihlásil na moderní filologii, toho roku byla angličtina v kombinaci s norštinou a já se na tohle studium hned napoprvé dostal. To jsem ještě nevěděl, jaký důraz bude studium dá-
Těch povídek je deset, možná jedenáct. Mně povídky moc nejdou, běhám spíš delší tratě. Asi nejraději mám To strašný kouzlo podzimu, to je ten nejďábelštější horor, jaký se mi kdy podařilo napsat. Rád mám taky tu první povídku, Bělorusku. Ta je myslím z roku 2003 a já měl tehdy neskutečnou radost, že kromě románů, kterých už jsem na kontě pár měl, umím i tenhle žánr. Povídka je mnohem těžší než román. Aby fungovala, musíte se při psaní šíleně soustředit. Máte nějaký spisovatelský sen, který byste si chtěl splnit? Ještě deset povídek? Třeba. Anebo hru, kterou konečně někdo bude hrát aspoň dvě sezony a herci si o ní nebudou myslet, že je blbá – jako se mi to stalo na Zábradlí. Jak byste charakterizoval svou tvorbu, mezi jaké autory byste se zařadil? Řadil bych se asi nejspíš mezi autory „britského“ typu, tedy takové, kteří ze všeho nejvíc ctí příběh a jeho čtivost. Čeští kritici mě už nejspíš odepsali jako „komerčáka“, ale to je omyl. Takhle literaturu nerozděluji ani nemyslím v první řadě na kšeft. Nezajímá mě, kolik který autor prodal výtisků, kolik toho napsal a jestli se dostal do čítanek. Zajímá mě vždy konkrétní dílo, řekněme román nebo sbírka povídek, a ostatní musí jít při čtení stranou. Takovým autorem chci být: strhnout čtenáře hned první stránkou a nepustit ho, dokud nedočte tu poslední. Když jste začínal psát, pokoušel jste se nejdříve napsat něco podobného jako váš tvůrčí vzor? Řekl jste si třeba: „Když může nějaký Dan Brown napsat Šifru, já to dokážu také.“ Bylo to tak? Myslím, že vaše kniha Santiniho jazyk tento žánr lehce připomíná. Brownův úspěch s Šifrou mistra Leonarda byl pro mě dost nešťastná záležitost. Já chtěl o Santinim psát už celé roky, ale dostal jsem se k tomu až v době leonardovského třeštění. Když jsem se doslechl, o čem ta Brow-
31
na baru s... doslov, napadlo mě, že bych se o podobný (ne)románový žánr mohl pokusit také. Ale plány na další díla jsem tehdy ještě neměl a už vůbec jsem netušil, že jich bude tolik. Berete práci redaktora jako nutné zlo? Jste v nakladatelství kvůli tomu, že můžete pracovat například s beletrií nebo populárně naučnou literaturou? Moje práce v redakci do jisté míry nutným zlem je, koneckonců je to má stálá obživa, placená sice jen průměrně, ale můžu se na tenhle výdělek spolehnout. Pracuji hlavně s beletrií, ale když někdy vidím, jaké „skvosty“ se sem z anglicky mluvícího světa importují, mám chuť s tím seknout. Psaní mi přináší nepoměrně větší peníze, ale já nikdy nevím, jestli to tak bude i s příští knihou, jestli z ní bude propadák, anebo bestseller. Jste autorem i několika divadelních her, jak vás napadlo pracovat právě pro divadlo? Pokud jde o divadlo, trochu jsem po něm pokukoval, ale za-
čít psát nějakou hru jsem si dlouho netroufnul. Pak mě ale oslovili lidi od divadla, že si něco ode mě přejí. Napsal jsem jim to – a oni to odmítli. Tak jsem napsal něco jiného, ve spolupráci s režisérem a dramaturgem to hodně upravil, a to se pak krátkou dobu hrálo. Ale já jsem cítil, že hercům to nesedí a že to hrají víceméně s odporem. Své divadelní pokusy beru jako prohru. Ale já jsem možná pro svět divadla příliš uzavřený a příliš lpím na svém autorství. Pro mě je autor ta nejvyšší autorita. Pokud ho chcete hrát, přizpůsobte se mu a zkuste to. Pokud máte 100 + 1 připomínku a hra se vám ve skutečnosti ani nelíbí, tak nechte být. Myslíte, že by se vaše knihy mohly stát filmovou předlohou? Moje romány jsou hodně vizuální a hodně dějové, proto by na plátno snad mohly. Práva k některým knihám jsou prodaná, několik lidí včetně mě se už pokoušelo o scénář, ale vždycky to vyšumělo do ztracena. V tomto se psaní pro film podobá psaní
pro divadlo – napíšete scénář, ale pak přijde zamítnutí a požadavek nové verze, vy to provedete, ale jim to pořád není dost a chtějí ještě jinou verzi. To se pak už naštvu a řeknu jim, ať si to napíšou sami. Ale to oni právě nedovedou. Autor: Lucie Kubečková
– 6 / 2008
Inzerce
economix
nova kniha je, jak podobné postupy používá, polil mě studený pot a měl jsem chuť Santiniho jazyk vzdát. Nakonec jsem to dopsal, ale to kličkování, aby se to vyhnulo schématům thrillerů, jak je píše Brown, to byla jedna velká frustrace. A asi i marnost. Škoda, že jsem se Santinim nezačal už koncem 90. let. Jenomže tehdy jsem měl plnou hlavu Prahy a Sedmikostelí. Pracujete jako redaktor v nakladatelství. Vybral jste si tuto práci kvůli vztahu ke knihám? Nebo vás práce s knihami cizích autorů inspirovala k napsání díla vlastního? Redaktora jsem šel do nakladatelství dělat proto, abych zůstal v kontaktu s literaturou i mimo akademickou půdu. Ale tahle práce mě k psaní nepřivedla, psal jsem už dřív, ovšem nikdy jsem si netroufnul ty juvenilie vydat (a dobře jsem udělal). Velkým impulzem pak bylo mé překládání. Přeložil jsem pro Mladou frontu román Flaubertův papoušek od Juliana Barnese, a když jsem k tomu psal
32
cestopis
Sýrie: Krásná neznámá z hedvábné stezky
economix
– 6 / 2008
Syrská arabská republika – tak zní přesný název dvacetimilionového iráckého souseda ze středomořského pobřeží, který v dnešní době stále ještě nepatří mezi tradiční turistické destinace Evropanů. Může za to především nepříliš lichotivé vnímání země a její politiky ze strany Západu, podle jehož parametrů patří Sýrie k hrstce států přímo zapojených do podpory terorismu. Mezinárodní stigmatizace této dodnes neuvěřitelně pestré „kolébky civilizace“ a její logické důsledky zemi sice poněkud omezují v úplném rozvoji turismu, paradoxně však individuálním cestovatelům hledajícím autentickou atmosféru arabských tržišť a kaváren přináší i mnohá pozitiva. Jaká je ve skutečnosti tato kontroverzní země? MĚS TO S VŮNÍ JASMÍNU Jak bylo naznačeno v úvodu, Sýrie, jejíž plocha zaujímá zhruba 185 tisíc km2 a pokrývá tak značně rozlehlou oblast Blízkého východu, je územím s několikatisíciletou historií. Nejstarší civilizace, o nichž existují důkazy v podobě četných archeologických nálezů, se datují až do 8. tisíciletí př. n. l. Větší část východu země spadá díky slavné řece Eufrat, přitékající sem z jihovýchodního Turecka, do oblasti starobylé Mezopotámie, která se kdysi nacházela na území dnešního Iráku. A právě syrsko-arabské pohraničí je dnes velmi bohaté na nespočetné rozvaliny a archeologická naleziště. Přes svou relativně dobrou dostupnost z hlavního města Damašku však doposud zůstává turisticky takřka netknuté. Kromě povodí Eufratu lze v Sýrii navštívit mnohé další, hojněji navštěvované, avšak neméně pozoruhodné oblasti. Jako výchozí bod pro příležitostné cesty do různých koutů země mi během mého šestitýdenního studijního pobytu sloužila syrská metropole Damašek, jejímž důkladným poznáváním by člověk mohl strávit určitě několik měsíců, a přesto by dostatečně neprozkoumal a nevychutnal vše, co nabízí. Damašek totiž není pouze jméno jednoho z blízkovýchodních měst, ale je to pojem ukrývající v sobě několik tisíc let pestré historie prodchnuté křesťanstvím i islámem a příběhy karavan putujících po hedvábné stezce až do daleké Číny. O památky z římských dob tu člověk doslova zakopává na každém rohu a nikdy si nemůže být tak úplně jistý, ke které z nich ho stovky spletitých uliček starého města dovedou. Většina ulic historického Damašku je široká pouze něco kolem dvou metrů, tak akorát, aby byl umožněn průjezd některým odvážným řidičům,
o něž překvapivě není nouze, a také známým bílým minináklaďáčkům zásobujícím zbožím všudypřítomné krámky nebo převážejícím houfy dětí. Obyčejně jde v místních podmínkách při náhodném setkání chodce a auta o milimetry. Asi nejproslulejší památkou města je dnes jedna z nejstarších a největších mešit na světě, Umayyadovská mešita. Zdi jejího mramorově naleštěného nádvoří jsou zdobeny nádhernými zlatými mozaikami, na nichž však budete marně hledat motivy jakýchkoli živých bytostí. Jejich zobrazování islám zakazuje, takže si návštěvník musí vystačit pouze s vyobrazením starých paláců a různých rostlin. To jim však na zářivé kráse pranic neubírá. Uvnitř mešity je k vidění hrobka chráněná masivní kovovou mříží, v níž je údajně uložena hlava sv. Jana Křtitele. Tento fakt podtrhuje skutečnost, že v období před příchodem muslimů do Damašku v 7. stol. n. l. stával na místě dnešní slavné mešity křesťanský chrám. Ten byl následně několik let současně využíván oběma náboženskými komunitami, z nichž příslušníci té muslimské se tehdy spokojili pouze s umístěním nevelké kamenné konstrukce při jedné ze zdí kostela ukazující směrem k Mekce. Po určité době však přestala tato konsenzuální strategie vůči křesťanům odpovídat velikosti muslimské říše, a muslimové se proto rozhodli kostel raději srovnat se zemí a na jeho místě vybudovat „čistou“ mešitu. Dalším obrovským lákadlem starého města je Souk al Hammadyieh, velmi rozsáhlé tržiště kryté vysokým dřevěným loubím, ukrývajícím ve svých útrobách tisíce různých obchůdků. Ty jsou velmi systematicky rozděleny do uličních sekcí podle druhu zboží. Arabská tržiště a jejich omamná atmosféra, to je obecně kapitola sama pro sebe – davy lidí proudí v obou směrech a navíc přitékají z bočních uliček, všichni se hlasitě baví, prodavači pokřikují a všude je plno barev a roztodivných vůní. Arabové prostě žijí obchodem. Nakupuje a prodává se neustále, každý den, ve dne v noci. Provoz bývá trochu poupraven vždy v pátek, jenž je islámskou verzí křesťanské neděle, a tedy dnem odpočinku, a po dobu měsíce ramadánu, který letos připadl na září. ARAMEJSKÝ OS TRŮVEK V HORÁCH Do starého Damašku opevněného mohutnou zdí bylo dříve možné vstoupit ze sedmi různých stran, sedmi slavnými branami, z nichž většinu zde nalezneme dodnes. Symbolicky jsem se proto z metropole postupně vypravila navštívit sedm různých slavných míst v různých částech země. První z výletů mě zavedl do asi hodinu cesty vzdálených horských městeček Maalula
a Seyednaja, která mne hned na první krok z minibusu „dostala“ svým doslova křišťálovým vzduchem. A změna to byla, oproti hlavnímu městu zamořenému výfukovými plyny, obrovská. První ze jmenovaných, ležící ve výšce 1600 m n. m., je proslulé svými dvěma pravoslavnými kláštery. Klášter Sv. Tekla je přilepen jako vlaštovčí hnízdo na úbočí skalnaté hory tyčící se nad plochými střechami městečka. Druhý klášter, St. Sergius ze 4. stol. n. l., na vše shlíží z vrcholku vedlejšího kopce. Ve „vlaštovčím hnízdě“ je k vidění do skály vytesaná svatyně s ostatky Tekly, dcery jednoho ze seldžuckých Turků, žijící v 1. stol. n. l. Tekla vstoupila do místní křesťanské historie svou odvahou přijmout Ježíšovu víru navzdory krutému pronásledování ze strany vlastní rodiny. Její otec ji chtěl za konverzi potrestat a nechal ji pronásledovat svými vojáky. Před nimi se jí však podařilo díky Božímu zázraku uprchnout.
Legenda praví, že když se Tekla v horách dostala do „slepé uličky“, začala se usilovně modlit k Bohu, který její prosby vyslyšel a způsobil, že se před nebohou dívkou rozestoupila obrovská skála a vznikla tak v jinak neprostupném masivu asi 300 metrů dlouhá průrva. Tekla tak mohla uprchnout a zachránit si život. Tento důkaz Boží síly – slavnou skalní cestu začínající hned vedle kláštera – jsem si naprosto ohromeně prošla a trochu mi připomínala náš Český ráj. Druhý maalulský klášter zas poutníkům nabízí údajně nejstarší křesťanský kamenný oltář na světě a řadu nádherných východních ikon ze 13. století. Milá místní průvodkyně zde turistům po prohlídce kostela odříká otčenáš snad ve všech jazycích – češtinu nevyjímaje! Maalula je speciálním místem také díky tomu, že patří mezi několik posledních míst na světě, kde místní obyvatelé aktivně používají jeden z dialektů aramejštiny – starého biblického jazyka. Ta se zde dokonce běžně vyučuje ve škole a její ústní verze by se poslechově možná dala zařadit mezi arabštinu a hebrejštinu. JAK SE TO MÁ S NÁBOŽENS T VÍM? Sýrie je z 90 procent muslimskou zemí. Soužití obou větví islámu – sunnitské a šíit-
ŽENOU V SÝRII – EVROPANKA V MHD S otázkou náboženství úzce souvisí po-
KAPITALISMUS V PRAXI Velmi zajímavou zkušeností bylo postupné poznávání fungování místní ekonomiky. Sýrie bývá obecně vnímána jako socialistická země a velké průmyslové podniky a místní těžařské firmy jsou samozřejmě vlastněny státem. Avšak přesuneme-li se do dimenze života řadových občanů, nepodaří se nám najít téměř žádné prvky typické pro fungování zcela socialistické země. Naopak, čistá tržní ekonomika hýbe ulicemi. Daň z příjmu,
avšak v relativně velmi malé výši, odvádějí údajně pouze vládní a státní zaměstnanci – úředníci, učitelé, bezpečnostní složky apod. Tyto skupiny mají po odchodu do důchodu nárok pobírat penzi, která je dostatečná k zajištění skromného života. Běžní občané však na žádnou formu pobírání penze nárok nemají. Na druhou stranu také nejsou nuceni státu odvádět žádnou část ze svého měsíčního výdělku. Například rodina taxikáře či drobného obchodníka se smíšeným zbožím celý život hospodaří s vlastními vydělanými penězi a je zcela na uvážení konkrétního člověka, jakou formou si bude šetřit na penzi. Platí nepsané pravidlo rodinné solidarity dané místními zvyky a náboženstvím, podle nějž jsou děti povinny postarat se o své staré rodiče, pokud by tito neměli dostatek vlastních financí. Svůdně může působit představa uváděná zde běžně v praxi, že jakmile něco vyrobím, prostě to bez jakéhokoli papírování prodám „na ulici“ či ve svém krámku. Jako příklad pravděpodobně dokonalé konkurence lze uvést fungování asi desítky soukromých autobusových společností zajištujících dopravu na větší vzdálenosti, které vždy společně využívají dané nádraží, kde mají jedna vedle druhé stánky a na kolemjdoucí všichni pokřikují nabídky aktuálních odjezdů. Lékařská péče v jiných než veřejných nemocnicích, určených opravdu jen pro ty nejchudší, je hrazena z kapsy pacienta, stejně jako léky. Nutno ale dodat, že medikamenty na běžné typy potíží a chorob bývají relativně velmi levné. Pozoruhodným jevem je skutečnost, že v ulicích hlavního ani jiného syrského města (!) člověk takřka nepotká žebráky. Chudoba v podobě známé z rozvojových zemí Afriky či Asie je pojem, který se k Sýrii hodí v současnosti asi nejméně. Dalším z malých překvapení čekajících na západní dobrodruhy je zjištění, že v obchůdcích po celé zemi lze zakoupit velké množství různých druhů a značek západního zboží, francouzskými jogurty počínaje a nejmodernějším softwarem konče. Běžný život zpříjemněný zbožím a hudbou „ze Západu“ tak vlastně v kouzelné zemi plné historických skvostů plyne zcela klidně a nerušeně. Děje se tak za všudypřítomného dohledu syrské hlavy státu Bašára Asada či jeho otce Háfize (zemřel v roce 2000), vykukujících z tisíců plakátů v nejrůznějších módních provedeních po celé zemi. Oba prezidenti se na kolemjdoucí po celé zemi státnicky pousmívají nejen z fasád administrativních budov, ale i z portrétů umístěných občany v restauracích, holičstvích, obchodech či na automobilech. O Sýrii jste mohli slyšet autorku vyprávět i 10. prosince na cestovatelské besedě, kterou na VŠE tradičně pořádá Euthanasia a Ladislav Tajovský. Autor: Nina Hönigová
economix
ské – je v každodenním životě naprosto bezproblémové, stejně tak jako koexistence s 10procentní křesťanskou minoritou. Jak jsem měla možnost si několikrát ověřit, křesťané a muslimové se vzájemně naprosto respektují jako „dobří monoteističtí“ věřící. Na svých občasných ateistických výpravách do kostela jsem pochopila, že naše středoevropská představa o nudných katolických obřadech tu skutečně neobstojí. Kostel, stejně tak jako mešita, je pro místní věřící v prvé řadě místem, kde se pravidelně setkávají sousedé, příbuzní a přátelé. To jim pomáhá udržovat silné vědomí komunity a zájem o život druhých. Kázání či předčítání z Bible probíhají za často velmi živé atmosféry, kdy se kněz rozohňuje, vysvětluje lidem problematiku na příkladech z moderního života, posluchači mu aktivně kladou otázky a zaujatě diskutují. Ke konci si všichni s nepředstíraným nadšením a za doprovodu moderní hudby arabských rytmů společně zazpívají a jsou naprosto spokojeni. Hudba vyhrává z reproduktorů umístěných na stropě a napojených na DVD přehrávač, který stejně jako při karaoke umožňuje, aby si každý mohl číst aktuální část textu k písni přímo z velké moderní obrazovky. Muslimové sice během modliteb ani po nich kolektivně nezpívají, v dalších ohledech je ale princip návštěvy mešity takřka totožný. Samozřejmě jde v prvé řadě o povinnost k Bohu a duchovní záležitost, druhou věcí je společenský kontakt. Na nádvoří velké mešity v Damašku jsou tak permanentně k vidění hloučky posedávajících a klábosících věřících, kolem nichž pobíhají skupinky vřískajících dětí. Cizinka tu díky povinně přidělené černé kápi relativně snadno splyne s davem, pozornosti místních, zejména pak jejich dětí, však neunikne.
stavení ženy v současné syrské společnosti. Na každém kroku si Evropan může povšimnout, jak intenzivně se zde střetává moderní – západní – životní styl žen s tradičními přístupy k nim. Obecně lze konstatovat, že Damašek je ve srovnání se zbytkem země velmi liberálním městem. Pokud jde například o oblékání, na ulici zde spatříte jak relativně nepočetné ortodoxní muslimky, z jejichž černého hávu nekouká ani kousíček těla, tak velmi moderně, někdy až vyzývavě oblečené a nalíčené arabské slečny. Zlatým středem bývá moderní mladá žena v přiléhavých džínsech, tričku s dlouhým rukávem doplněném slušivým hidžábem, který zcela zakrývá vlasy. V Damašku si v zásadě každá žena může obléknout, co uzná za vhodné, avšak musí respektovat určitá „pravidla slušnosti“. Nestalo by se, aby poněkud spoře oděnou dívenku někdo napomínal nebo trestal, nicméně neustávající hlasité „svádivé“ komentáře místních mužů by jí procházku městem dokázaly velmi znepříjemnit. Nicméně na ulici platí evidentně pravidlo, že ačkoli je nearabská žena oblečena zcela cudně, neustálým hlasitým „lichotkám“ se stejně nevyhne. Impulzem pro ně bývá prostě jen zahraniční původ, a tedy její „zvýšená“ atraktivita. Přímořské oblasti tvoří v místních mravech zcela zvláštní kategorii. Na pobřeží panuje asi největší míra svobody a intenzita emancipace žen zde zřejmě dosahuje syrského vrcholu. Na vyhrazených plážích se lze bez problémů koupat v bikinách a nic na tom nemění fakt, že například naproti jedné z nich stojí velká mešita. Po prvních několika dnech strávených v Damašku jsem dospěla k poznání, že coby žena mám vždy v jakýchkoli frontách na úřadech či u pokladen automaticky přednost před čekajícími muži. Toho jsem samozřejmě s velkou radostí a bez výčitek využívala. Tento princip se ukázal jako velmi výhodný například na neuvěřitelně přelidněném a džungli připomínajícím imigračním oddělení. Také platí pravidlo, že pokud žena jakéhokoli věku nastoupí do některého z plných zelených autobusů místní MHD a mezi sedícími jsou muži, automaticky jí jeden z pánů uvolní své místo. Pro některé možná starosvětský, ve 40stupňovém horku však rozhodně velmi příjemný zvyk, se kterým se v dnešní emancipované Evropě už tak snadno nesetkáme...
– 6 / 2008
33
cestopis
34
sport
Sportovní novinka – plážový tenis ROZHOVOR S EDVARDEM KOŽUŠNÍKEM, PREZIDENTEM ČESKÉ ASOCIACE PLÁŽOVÉHO TENISU Jak jste se dostal k beach tennisu? Čím vás zaujal? V mládí jsem hrál vrcholově volejbal a zažil jsem raketový nástup plážového volejbalu, který se stal po neuvěřitelně krátké době deseti let úspěšným olympijským sportem. Tenis jsem začal hrál již v dětství rekreačně, skoro jako každý. Tenisté rozlišují „tenistu“ a „rekreanta“. Princip je v tom, a uznávám ho, že rekreant se nikdy v dospělém věku nemůže stát tenistou. Plážový tenis tento rozdíl maže. Jedná se o dynamický sport, který se rychle učí a můžete ho hrát bez velké přípravy. Sport jsem objevil na internetu. Dnes se hraje masově v Itálii, USA, Japonsku a dalších zemích.
economix
– 6 / 2008
Plážový tenis neboli beach tennis je v oblasti sportu novinkou. Je popisován jako směsice plážového volejbalu, tenisu a badmintonu. Tento sport vznikl na konci 80. let 20. století v Itálii, za jeho zakladatele je považován Gianni Belletini, který je také prezidentem Italské federace plážového tenisu. Dnes je tento sport nejvíce rozšířen právě v Itálii a také v USA, ale rychle se dostává i do dalších částí světa a setkává se s mediálním úspěchem. Celosvětově tento sport zaštiťuje Mezinárodní federace plážového tenisu (IFBT). Pravidel existuje několik druhů, ale příliš se od sebe neliší. Hraje se na klasickém hřišti pro plážový volejbal (kurty jsou osm metrů široké a 16 metrů dlouhé), ale také na improvizovaných upravených hřištích na tenis a plážích, a to se sítí umístěnou 170 centimetrů (nebo také 185 centimetrů) vysoko. Používají se upravené tenisové rakety a měkké (podhuštěné) tenisové míčky. V České republice se začal hrát v roce 2007, kdy byla zároveň založena Česká asociace plážového tenisu, která tuto novinku rozvíjí a propaguje. Přestože se u nás hraje teprve chvíli, dosáhli už čeští plážoví tenisté prvních úspěchů. Nejvýznamnějším z nich je, že se jako jediný neitalský pár probojovali až do finále na mistrovství světa na Long Beach v New Yorku, a to proti silné konkurenci hráčů z Bermud, Nizozemska, Francie a USA. Dále se jim podařilo získat titul vicemistrů Evropy. Mnohem více se o plážovém tenisu dovíte na www.beachtennis.cz.
Proč byste beach tennis jako sport doporučil například právě studentům? Protože oficiálním nápojem našeho sportu v ČR je Moravské mojito! Ne teď vážně. Jedná se o sport dostupný, levný, lehký a zábavný. Dostupnost je daná faktem, že v ČR je přes 200 plážových sportovišť, na kterých můžete v létě hrát. V několika měs-
tech jsou potom i plážové haly, kde se dá hrát i v zimě. Kde se v Praze dá hrát beach tennis? Jaké vybavení si je třeba pro začátek pořídit? Je možné si je půjčovat? Jedinou investicí do sportu jsou speciální rakety; jejich cena se pohybuje od 800 korun. V Praze se dá hrát ve všech plážových halách, hraje se na rozměrech hřiště plážového volejbalu. V Michli je potom možnost sport vyzkoušet zdarma s trenérem v hale na vytápěném písku. Podmínkou je pouze registrace na www.beachtennis.cz. Prý do Prahy přijede nejlepší hráč světa? Ano, 31. prosince organizujeme Crazy Beach Tennis Prague turnaj, který je přístupný pro diváckou veřejnost. Představí se nejenom mistr světa Alex Mingozzi z Itálie, ale také další hráči z Itálie, Španělska, Německa a dalších států Evropy. Autor: Anna Stejkozová
35
Survival je v podstatě přírodní víceboj, při němž závodníci vystřídají postupně několik disciplín, mezi které patří běh, cyklistika, orientace, bruslení, kajak, plavání, lezení, zkrátka cokoli, co se dá dělat venku. Můžete si to představit jako triatlon, akorát s jinými disciplínami. Letošní „parkáč“, jak je závod přezdíván, se uskutečnil na Zbraslavi a jako zakončení letní sezony byl poněkud netradiční. Přes víkend totiž napadl sníh, a nedělní závod tak vypadal jinak, než se původně plánovalo. Organizátoři museli zrušit původně avizované kolečkové brusle a nahradit je během do vrchu. Na ledu by to na kolečkách přece jen klouzalo. Asi kilometr do prudkého kopce na kluzkém sněhu se rychle změnil spíše v chůzi do vrchu, závodníci si spíš dávali pozor, aby se nezranili. Po seběhnutí do depa závodníci pokračovali na orientační běh v kopcích mezi Zbraslaví a Točnou. Terén byl značně kopcovitý a mnoho cest bylo navíc vymazáno sněhem. Méně zkušení, kteří se orientují spíše podle cest než podle vrstevnic a hustníků, měli ztíženou práci. Na druhou stranu se zase dalo stopovat. Součástí orientačního běhu byl i takzvaný Bolsův kros, což je krátká fyzicky náročná vložka v těžkém terénu, někdy i s překonáváním lanových překážek.
Vyznavači extrémního závodění se s letní sezónou loučili na sněhu Tentokrát závodníky čekalo několikanásobné přeběhnutí asi dva metry hluboké rokle, někdy bylo možné seběhnout a vyběhnout pouze za pomoci lana. Druhou a závěrečnou etapou byla jízda na horském kole. Organizátoři si dali záležet, aby trať nevynechala žádný z okolních kopců. Závod rozhodly právě výjezdy do vrchu. Již na první kontrole se do čela dostali Jan Novák s Jaroslavem Krajníkem, a předstihli tak bývalého reprezentanta v orientačním běhu Jaromíra Švihovského, který po první etapě vedl. Nicméně po chybě u druhé kontroly je několik závodníků dojelo. Novák nakonec Krajníkovi ujel v posledním stoupání. „Bál jsem se, že kdyby došlo na sprint, tak bychom se na ledu akorát vyváleli,“ řekl po závodě Novák.
Zhruba v polovině cyklistické etapy čekalo na závodníky ještě lanové centrum, kde museli překonat několik překážek zavěšených mezi stromy vysoko nad zemí. Ženy absolvovaly stejně dlouhou trať, ale strávily na ní mnohem více času. Jejich závod byl neméně vyrovnaný. Po orientačním běhu vedla Lucie Hrubá, ale nakonec se do čela posunula Lenka Nováková. Rozdíl mezi prvním a třetím místem však nakonec činil pouhých pět minut. Výsledky akademického mistrovství byly o něco posunuté. Oba vítězové mají svá studijní léta již za sebou, a tak mezi muži své loňské akademické vítězství bez větších potíží obhájil Jaroslav Krajník z VŠE. Loňská vítězka Dana Odvodyová letos nezávodila, a tak se o uvolněný trůn strhl souboj mezi Hanou Doležalovou z FTVS a Lucií Hrubou z ČZU. Nakonec byla úspěšnější první jmenovaná a odnesla si díky tomu akademický titul pro rok 2008. VÝSLEDKY: Muži: 1. Jan Novák (PřF UK) 3:10, 2. Jaroslav Krajník (Ekonom Praha) 3:14, 3. David Chaloupský 3:16 Ženy: 1. Lenka Nováková (Alpinautic) 4:26, 2. Hana Doležalová (FTVS) 4:28, 3. Lucie Hrubá (ČZU) 4:31 Muži - akademici: 1. Jaroslav Krajník 3:10, 2. Jiří Dvořák 3:30, 3. Pavel Toušek 3:34 (všichni Ekonom Praha, VŠE) Ženy - akademičky: 1. Hana Doležalová (FTVS) 4:28, 2. Lucie Hrubá (ČZU) 4:31, 3. Kristýna Hájková (Ekonom Praha) 4:45. Autor: František Opršálský
– 6 / 2008
Akademické mistrovství České republiky v extrémním závodě jednotlivců je honosný název akce známé rovněž jako Pražský parkový survival, pořádané každoročně Centrem tělesné výchovy a sportu VŠE (CTVS).
economix
sport
36
sport na VŠE
Šerm na VŠE aneb d‘Artagnanem snadno a rychle hodě, protože směr útoku čeká, ale leváků stejně moc není. Šerm mi přijde dost jednostranný – nemáte jednu stranu těla silnější než druhou? Výpady trénujeme na obě strany, ale pravou ruku míváme silnější. Ono to tak nevypadá, ale kord je docela těžký. Jsou v šermu nějaké zakázané partie, kam se nesmí bodnout? Jsou naopak nějaké bonusové partie? Ne, počítá se všechno kromě číšky (část kordu, která chrání prsty). Kamkoli člověka bodneš, tak se to počítá – všude stejně.
Když zavřete oči a pomyslíte na šerm, vsadím se, že většině z nás se vybaví tajemný Zorro mstitel, Fanfán Tulipán nebo některý ze slavných Dumasových mušketýrů. Pronásledování v úzkých uličkách, líté souboje na točitém schodišti a nebezpečné střety na hradbách. Jak romantické. Historie moderního šermu začíná na přelomu 16. a 17. století a jeho umění vždy patřilo k základním dovednostem tehdejší šlechty. Základy tohoto sportu společenské elity má možnost se naučit i elita ekonomická – studenti VŠE. Moderní šerm je jedním ze sportů, které si lze během studia na Vysoké škole ekonomické zapsat a stát se také členem elity – ekonomické elity. O půvabech šermu a jeho výuce na VŠE mi vyprávěla Jana Tezzelová. Proč sis zvolila šerm a jak dlouho na výuku chodíš? Máš za vzor nějakou historickou či románovou postavu? Na šerm chodím odhadem tak pět semestrů. Člověka to donutí něco dělat – ačkoli se to nezdá, je to dost fyzicky náročné. Jen si zkuste stoupnout si do podřepu a vydržet v něm hodinu a půl! Po první hodině výuky nemůžete vyjít schody, ale člověk si zvykne. Zaujalo mě to jen jako sport, žádný šermířský vzor nemám, je to jen zábava, ale fyzicky velmi náročná.
economix
– 6 / 2008
Kolik studentů navštěvuje výuku šermu? První semestr je tam vždycky plno, kolem patnácti studentů, lidé si tam jdou pro zápočty a ze zvědavosti, ve druhém semestru je nás tam kolem šesti. Do pokročilých jdete hned ve druhém semestru.
ordinační cvičení, jinak spíš rozcvička, pak pilujeme techniku nebo se učíme něco nového. Je pravda, že kord nám do ruky půjčili tak po dvou měsících, do té doby jsme se učili základní kroky – skloubit pohyb rukou a nohou, navíc každá ruka dělá něco jiného, není to jednoduché. Výpady, záskoky, předskoky a další triky, jak soupeře obelstít. Základem je rychlost – vzájemně se hlídáte – a najednou jeden z vás udělá něco nečekaného. Když se člověk soustřeďuje na ruce, dělá chyby nohama, když na nohy, „ujíždějí“ mu ruce.
Potřebuješ na výuku něco speciálního? Všechno ti půjčí, boty stačí obyčejné sálovky. Náčiní, oblečení a ochranné pomůcky se půjčují, takže dobrovolně chodím na půl osmou ráno. Nejtěžší částí výzbroje je maska, která má kovovou síťku s malými oky. Člověk si musí dost zvykat, aby přes ni dobře viděl.
Jezdíte na turnaje? Šermujete jen proti sobě rovným? Na turnaje nejezdím, i když na ty amatérské bych mohla. Koho to chytne víc, zapíše se do VŠTJ Ekonom, ti na turnaje jezdí a mají pravidelné tréninky. Většinou trénujeme se studenty stejné úrovně, ale občas na hodinu zajdou členové VŠTJ Ekonom. Šermování s profesionály ti dá mnohem víc – upozorní na chyby a učí tě, jak to dělat lépe. Musíš nejen útočit, ale zároveň se i chránit a reagovat na to, co soupeř dělá. Vypadá to jen jako takové ťukání, ale je v tom hodně techniky. Jak se kdy vyhnout, kdy se skrčit, jak zaútočit...
Jak probíhá výuka? Posilujete nebo pouze šermujete? Začátečníci trochu posilují a dělají se ko-
Není nevýhoda šermovat s levákem? Je, protože on trénuje s praváky, které zaskočí, že zásahy jdou jinam. Levák je ve vý-
Je šerm nebezpečný sport? Ne, možná se přihodí výjimečně nějaký drobný úraz v profesionálním šermu, ale při výuce ne. Máme kompletní výstroj a výzbroj. Probíhá nějaký úvodní předzápasový rituál? Zdraví se vzájemně dotykem kordu do číšky, oblečou si masky. Na závěr si sundají masky a potřesou si levicemi – je to spíš taková symbolika, poděkování za zápas. Jak se počítá skóre turnaje? Hraje se na pět zásahů, ale výměna může být dost dlouhá. Vydáš hrozně moc energie a dost se unavíš. Při rozcvičce tři minuty v kuse trénujeme pohyby nohou, je to namáhavé asi jako tři minuty běhu. Navíc, když si oblečeš výstroj a masku... K čemu je ten „drát“, který vede šermířům ze zad? Na konci kordu je elektronický senzor, kvůli kterému vede šermířovým rukávem kabel, který je zapojen do elektřiny. Občas se stane, že soupeře zasáhnete, ale ne dost silně, takže to senzor nezaznamená, čímž se hra prodlužuje... Je to opravdu náročné. *** Pro případ, že potkáte nějakého Gaskoňce, vždy je lepší umět dobře se ohánět kordem! Autor: Dana Odvodyová
37
kultura
VŠEfest Pomalu, ale s jasným cílem dlouhodobější kontinuity, se na VŠE drží tradice studentských koncertů. Loni to byl Národofest v režii Národohospodářské fakulty, letos proběhl VŠEfest s podporou Národohospodářské a Podnikohospodářské fakulty. Všechny kapely zde hrající spojuje jedno – alespoň jeden z jejich členů studuje VŠE. VŠEfest se uskutečnil 18. 11. v žižkovském klubu Matrix.
Přes nepřízeň počasí a ne zcela ideální propagaci do klubu dorazilo zhruba 250 lidí. Kapely byly čtyři – Aemann Kaki, Nenaděláš nic, loňským návštěvníkům dobře známí Strictly commercial a Fecal Matters.
Ceny do tomboly dodala firma UAX. Kromě Michala Torhana a Václava Kojetínského byl koordinátorem VŠEfestu a moderátorem večera Jaromír Valeš, kterého jsme se zepta-
li, jak byl spokojen s letošní účastí: „Měli jsme trochu větší ambice, ale vzhledem k tomu, jaké jsme měli na škole omezené možnosti propagace, se dá říci, že jsme byli spokojeni. Už ale máme vymyšlenou novou formu propagace, tak uvidíme, jak to bude vypadat příště.“ Do budoucna by se svými projekty rádi pokračovali: „Na VŠE je určitě více lidí, kteří hrají v kapele a chtějí svoji tvorbu představit ostatním studentům. Tímto bych je rád vyzval, aby se ozvali Michalu Torhanovi na e-mail
[email protected],“ dodal Valeš. Autor: Hana Kubovcová Foto: Jana Kordíková
roslav Navrátil, který sbor doprovázel na varhany, a perkusionistka Markéta Mazourová, která vedle doprovodu sboru zahrála několik svých skladeb, ale i od jiných autorů. Před koncertem promluvili organizátor festivalu Jiří Hošek, starostka Prahy 3 Marie Kozum-
plíková a rektor VŠE prof. Richard Hindls. Celým vystoupením se prolínaly písně různých stylů a výsledkem kombinace se skladbami pro marimbu, pro někoho možná nezvyklými, byl pro téměř plně zaplněnou aulu velmi nevšední zážitek. V podání sboru Musica Oeconomica Pragensis zazněly skladby například od Čajkovského, Javie-
ra Busta, Leonarda Bernsteina a celý koncert vyvrcholil Modlitbou od Zdeňka Lukáše v doprovodu obou hostů. Příznivce sboru Musica Oeconomica Pragensis zveme na další koncert, který se uskuteční 17. prosince v evangelickém kostele Na Doubkově na pražském Smíchově. Autor: Petr Manda
economix
Ve čtvrtek 13. listopadu vystoupil ve Vencovského aule VŠE školní sbor Musica Oeconomica Pragensis pod vedením Martiny a Kryštofa Spiritových. Hosty koncertu Vokální perly ve VŠE, který byl předposledním koncertem festivalu Nekonvenční Žižkovský podzim, byli Mi-
– 6 / 2008
Vokální perly na VŠE opět zazářily
38
kultura Mimosemestrální kurz: Základy jazzu a swingu pro ekonomy, hostující profesor Ondřej Havelka
Koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers slibuje vždy úžasný zážitek, a to nejen hudební. Vencovského aula se znovu na jeden večer ponořila do rytmu jazzu a swingu meziválečného období.
economix
– 6 / 2008
Ondřej Havelka přišel na scénu jako poslední, nejdříve nastoupila kapela. Klavírista rozložil téměř celý klavír, jeho inspirací možná byl Chaplin, Laurel, Hardy, možná všichni dohromady. Poté se konečně rozjel koncert. Šlo nejen o famózní umělecký zážitek, ale skupina má talent pro show a smysl pro humor. Takže se publikum bavilo jak opravdu profesionálním hudebním výkonem, tak humornými výplněmi mezi jednotlivými písněmi. Ředitel bandu neopomněl ani to, že se nachází na akademické půdě ekonomické školy, a neodpustil si pár vtipů na téma „vy jste ale ekonomové (čili lidé neznalí umění), tak to vysvětlím i vám“. Občas diváky vybídl, aby si zapisovali, že prý je to důležitá látka. Houslista skupiny byl vyzbrojen chlebníkem, který skrýval placatici s neznámým obsahem. Placaticí se však houslista zabýval natolik, že ho musel ředitel bandu vyhodit. Samozřejmě pouze na oko. Před svým odcho-
dem ale vypustil spoustu povedených vtipů, dokonce vlezl klavíristovi na záda, a to doslova. První polovina koncertu díky výbornému programu utekla až příliš rychle. Píseň stíhala píseň, jak to tak na koncertech chodí. Po přestávce Havelka vyzval publikum k tanci. Že prý si uděláme takový malý „mejdan v aule“... A dodal: „Drinky máme připravené nahoře.“ jenže po chvíli se přišel se stydlivým úsměvem omluvit a řekl, že to byl pouze vtip. Reakce publika však byla nečekaná. Jednotlivé páry se začaly zvedat a ponořily se v aule do víru tance. Kapela z toho měla velkou radost. Ondřej Havelka dokonce pobízel spoluhráče, ať rychle začnou hrát, že si tanečníci sedají a to on nechce. Byl to opravdu nevšední pohled, když se v místnosti, kde obvykle sedíte a zíráte na vykládajícího učitele, tančilo. Koncerty (přednášky) Ondřeje Havelky a Melody Makers jsou na naší škole již tradicí. Vymykají se z obvyklého programu ekonomických témat a slibují příjemně strávený večer. Vy, kteří jste ještě neměli s touto akcí tu čest, příští rok rozhodně neváhejte a přijďte. Humor, skvělá hudba a pro odvážnější i tanec jsou zárukou dobré zábavy. Autor: Hana Prchlíková
39
kultura
Předvánoční tančírna pro ekonomy ...a škola se v rytmu tance vlní dál! Při nedávném tradičním koncertu Havelkových Melody Makers tančila opět celá aula (alespoň v druhé polovině večera), krátce poté se v tělocvičně Staré budovy pořádala taneční sobota naplněná až po okraj kursy nejrůznějších tanců a v úterý 2. prosince se opět zahřála naše školní, dnes již mezi pražskými orchestry proslulá, „taneční dlažba“. A jaký to div, večerní akce v Rajské budově se tentokráte obešla bez omezení výuky. Na popud ing. Svobody z NF a za finanční podpory z fondu páně rektorova publikum obšťastnil a ku tanci zahrál Pražský swingový orchestr Jana Matouška. Po celý jeden večer dýchala klimatizace futuristických prostorův Rajských rázné poryvy atmosféry doby předkrizových 20. a krizových 30. let minulého století (ač ženy, chráníce životní prostředí, přišly pohříchu nevybaveny péry pestrobarevnými, v vlasy své vetknutými). Nyní si možná p.t. čtenář řekne, co jest nám nyní, když údajně vstupujeme do krize
vlastní, po nějakých starých muzikách doby meziválečné. Swingová hudba a především na ni se tančící tanec Lindy-Hop (k jehož odkazu se hlásí třeba i takový Hip-Hop) totiž zažívá od konce 90. let velkou konjunkturu. I komunita pražská neustále rozšiřuje svoje řady, zvláště díky tanečnímu studiu Zig-Zag, jež uspořádalo v průběhu večera taneční soutěž o půlroční kursovné pro dvě osoby. Hodnotila se originálnost projevu, protože pravý swingař nechává co nejvíce souznít svůj pohyb s proměňujícími se náladami hudby. Na rozdíl třeba od „standardu“ bere si tak z hudby mnohem více detailů než jen rytmus. Porota složená ze zástupců obou škol (té taneční i té ekonomické) pak ve vy-
rovnaném boji udělila dvě první místa. Kouzlo večera swingové hudby je především v tom, že si na ni může zatančit každý. A to nejen obligátní „jive“. Snad kromě samby si na své přijdou specialisti jakýchkoli „standardů“ i „latiny“ (ač třídobé rytmy jsou zastoupeny méně často). A tak zcela v duchu optimální alokace omezených zdrojů (ani Rajské prostory nejsou nekonečné) vlnila se taneční dlažba jak páry „stacionárními“, tak těmi tanečníky, kteří mezi nimi ladně proplouvali v tradičním protihodinkovém směru. Jest však také pravdou, že po drobnější reoptimalizaci uspořádání stolů dokázala by dlažba vytvořit větší nabízené množství. Poptávka byla, ale žel nemohla se v plné síle vyjevit. Na každého přišedšího tanečníka připadal vždy alespoň jeden další, který procházel kolem se smutnýma očima, že si díky nedostatečným informacím na večer vytvořil již takové obětované příležitosti, jejichž náklad by nebyl schopen nésti. Má-li škola šířit znalosti s co nejmenšími transakčními náklady, je jistě suboptimální, mají-li studenti za současné informační politiky větší šanci se dozvědět o akcích pořádaných nadnárodními korporacemi než o těch pořádaných jimi samými. Autor: Petr Bartoň
Kdy a jak vznikla myšlenka tančírny na VŠE a kdo má největší podíl na její realizaci? S tím nápadem jsem přišel já a moje žena (která také studovala VŠE), když jsme spolu pořádali koncerty Ondřeje Havelky na VŠE. Většina návštěvníků bere tyto koncerty jako show k poslechu, jenomže swing je hudba vysloveně taneční, a tak nás napadlo nabídnout studentům ještě jednu, čistě taneční akci. Pana rektora to nadchlo a vyšel nám okamžitě vstříc. Hosté společenských večerů Národohospodářské fakulty i tančírny si nemohli nevšimnout, jak zdatný jste tanečník. Věnoval jste se někdy svému koníčku závodně? Díky za pochvalu! Dřív jsem se opravdu věnoval tanečnímu sportu (pro tanečníky: mám mezinárodní třídu ve standardních tancích a třídu A v latinskoamerických tancích). Ale na konci sportovní „kariéry“ mi učaroval lindy hop – tanec, který se tančí na swingovou hudbu.
Na aerobikové sobotě jste měl lekce swingu. Jaké byly ohlasy a jak jste se cítil před studentkami, které vás znají spíše v roli přednášejícího? Swing je hudba dost veselá, takže na nějaký ostych nebylo místo. Já si to docela užil a doufám, že účastnice také. Aspoň co jsem slyšel, bylo to pro ně zase něco nového a zábavného. A to je první krok správným směrem, swing je rychle návykový... Swing patří především do předválečné éry, co vás na této době okouzluje? Tak třeba styl oblékání, styl mluvy, ale hlavně ta hudba (swing) a tanec (lindy hop) – ale pozor, lindy hop není vůbec stará vykopávka, ve světě je dnes dost „in“, v po-
sledních letech slaví velký comeback a zajímavě fúzuje třeba s hip hopem nebo se salsou. Jak jste byl s proběhlým večerem spokojen a chystáte do budoucna podobné akce? Zprvu jsem se bál, že nikdo nepřijde, ale nakonec se to vydařilo. I když dvorana Rajské budovy zdaleka nebyla plná, napoprvé to bylo slušné. Za největší úspěch považuji, že se nikomu nechtělo odejít, lidé si vydupali přídavek i poté, co jsem tančírnu kvůli zavírání školy oficiálně ukončil. Rád bych tedy něco podobného zopakoval – záležet ale bude hlavně na ochotě školy, tyto akce totiž potřebují finanční příspěvek a chápu, že peněz nikdy není nazbyt. Nespokojen jsem spíš s možnostmi, jak dát o takových akcích vědět. Inzeroval jsem ji vším povoleným způsobem, a přece celý večer okolo chodili studenti s tím, že o ničem nevěděli. Podle mne se škola příliš spoléhá na web a plazmy. Stačilo by nainstalovat po jednom poutači (jehož obsah by se měnil třeba jednou za dva dny pod správou PR oddělení) na tři nejfrekventovanější místa areálu a studenty by se dařilo oslovovat mnohem silněji. Autor: Hana Kubovcová
economix
Na naše dotazy odpovídal pedagog a tanečník tělem i duší Ing. Miroslav Svoboda.
– 6 / 2008
Miroslav Svoboda odstartoval novou taneční tradici na VŠE
40
kultura
Jako obvykle v úterní podvečer Filmový klub VŠE promítal v Likešově aule film. Ale úterý 25. listopadu bylo přece jen výjimečné. Po zhlédnutí filmu Skřivánci na niti následovala beseda s jeho režisérem Jiřím Menzelem, držitelem Oscara za nejlepší zahraniční film. Film Skřivánci na niti vznikl ve spolupráci s Bohumilem Hrabalem na motivy knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Byl natočen v době, kdy se režim trochu uvolnil, ale proběhla pouze jedna neveřejná projekce a poté byl film uzavřen na 20 let v trezoru a nemohl se promítat. Ale hned poté, co byl opět vpuštěn na plátna kin, získal cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Skřivánci a Jiří Menzel na besedě v Likešově aule
Po skončení filmu jsme s napětím očekávali příchod Jiřího Menzela, ale ve skrytu duše jsme se obávali, že nastane trapné ticho, jelikož aula nebyla zrovna moc zaplněná. Vše ale hned rozlouskl sám režisér, když vkročil do auly a první, co řekl, bylo: „Heleďte, já nechci moc křičet, nesedli byste si všichni dopředu?“ A pak už to jelo. Jeden dotaz za druhým plus jako bonus dvě knížky a DVD za odměnu nejstatečnějším tazatelům. A jak k sobě vlastně Menzel s Hrabalem přišli? Menzelovi se velmi líbila Hrabalova první povídka Zkušební jízda a jeho kolegové jednou přišli s nápadem, že udělají každý jednu povídku od Hrabala jako celovečerní film. Následně filmové studio nabídlo Menzelovi rukopis Ostře sledovaných vlaků a tím začala jejich spolupráce, která probíha-
la stylem, jak tomu říkal Hrabal, „pletením copánku“. Scénář musí mít nit, na kterou se to vše navléká, a chce to ještě jednu, která se tím bude proplétat a povzbuzovat pozornost a zvědavost diváků. Ve Skřiváncích na niti jsou hlavním dějem zavření brigádníci (političtí provinilci) a trestankyně v kladenských ocelárnách. Druhá proplétající se nit vznikla na základě anekdoty z 50. let: soudruh vyzve dělníky k diskusi, a tak se jeden dělník odhodlá a ptá se: „Soudruhu, to je hezké, že máme socialismus, ale kde máme chleba, maso a mléko?“ A soudruh mu odvětí: „To je hezká otázka, ale o tom si budeme povídat příště.“ A příště vznese dotaz jiný dělník: „Soudruhu, kde je chleba, maso a mléko a ten soudruh, co se na to ptal minule?“ Menzel nám také prozradil, že si spisovatelské činnosti kvalitních autorů velmi váží a nejvíce právě Hrabala, který podle něj ukazuje fakta s humorem. „Hrabal má lidi rád – vidí na nich všechno špatné, ale přesto je má rád.“ Skřivánci na niti tak nejsou filmem jen proti komunismu, ale proti hloupostem, které se v té době děly, a film tak má být s nadhledem úsměvný. To dokazuje například jeden úryvek z filmu: „A proč by to nešlo? Já to zařídím, v naší zemi je i nemožný možný.“ A z čeho by si dělal Menzel legraci dnes? „Tady je toho tolik, že je to až smutný, jak je to všechno legrační. Ale v novinách není sranda – čtu o politice a je to spíš trapný, ale myslím si, že tak za 15 let o této době někdo napíše pořádnou legraci.“ Za uspořádání této besedy patří filmovému klubu VŠE velké uznání a přejeme mu více podobných „úlovků“. Autor: Lucie Cepáková
economix
– 6 / 2008
Rozhovor s Jiřím Menzelem ve svém mozku a musíte to nějak zdolat. Máte postavit barák, ale musíte dodržovat určité zákony, musíte respektovat materiál. U filmu musíte respektovat podmínky, které k tomu máte. Těch podmínek je hodně a jednou z nich je rozpočet. Jinou podmínkou je také obsah toho filmu. Dneska můžete točit cokoli, ale stejně musíte mít v sobě nějaký ohled k lidem, co se na to mají koukat. Když nemáte žádVnímáte jako omezení to, že při natáčení filmů musíte dodržovat rozpočet, nebo vás mohou omezující podmínky inspirovat? Já jsem vždycky dodržel rozpočet. Všechno, co vzniká, tak vzniká z podmínek. Máte kámen a z toho musíte udělat sochu. To dá práci, ten kámen vzdoruje. Máte psát román a omezení máte
né podmínky, tak neuděláte nic. Jste potom jako řeka, která nemá břehy, takže nemůže téct. Nedávno jste si zahrál ve filmech Medvídek nebo Operace Dunaj, kde jste měl i supervizi. Velké role jste si zahrál například ve filmech Hra o jablko a Třicet panen a Pythagoras. Kdyby vám někdo nabídl velkou, třeba hlavní roli, přijal byste ji?
Proč bych ji nepřijal? Nevím o nějaké roli, kterou bych nepřijal. Kdyby to bylo blbý nebo trapný, tak to asi ne. Mě to ale baví. Já tím také nic neriskuji. Mnoho režisérů si během své kariéry zkusí různé filmové žánry. Nechtěl byste natočit žánr, který jste zatím nezkusil, například sci-fi? Já nevím, jestli bych to uměl. Mě sci-fi nebaví. Sci-fi je právě taková forma, kde vy si sám určujete podmínky, a to mi přijde trošku laciné. Vy si vymýšlíte svět a vlastně nemáte žádné břehy. Já mám raději věci, které odpovídají skutečnosti. Já jsem se ale naučil filmařské profesi, tak myslím, že bych uměl z žánrů leccos. Jde o to, jestli by mě to bavilo.
41
kultura Raději natáčíte film, když máte větší rozpočet, nebo vám nevadí ani komornější a levnější věc? To je správná otázka – já nemám rád, když je film drahý. Když to je malý film za dvacet nebo za třicet milionů a uděláte to tak, jak nejlépe můžete. Film proběhne v kinech, za čtrnáct dní je po něm, lidé na to zapomenou. Někdo z nich si pak možná koupí DVD, ale v pod-
statě se to rozplyne jako voda v písku. Za třicet milionů postavíte činžák a ten stojí po několik generací. Když máte udělat film za těch šedesát milionů, co jsem měl já na Anglického krále, tak si zatraceně dáváte pozor na to, aby se peníze vrátily. Nemůžete film dělat jen tak, jako že vás to baví, musíte ho udělat taky tak, aby na něj chodili lidi. Novináři vám pak sice vynadají, že jste komerční. Já si ale myslím, že jestli má člověk dělat něco, co
má smysl, tak to nemá dělat na účet těch druhých. A pokud to vaše peníze nejsou, tak to musíte udělat tak, abyste pokud možno ty peníze co nejvíc vrátili do kapes toho, kdo ty prachy do toho vložil. Tím chci říct, že bych nejraději točil laciné filmy, což ovšem v případě Anglického krále nešlo. Pokud byste natočil film, kterému by se náklady nevrátily, ale třeba by byl na takové
úrovni, že byste s ním byl spokojený – to by vás uspokojovalo? Já bych nebyl spokojený. Já nejsem spokojený s žádným filmem. Já to beru tak – když máte ušít boty, tak je musíte ušít tím způsobem, aby v nich lidé mohli dlouho chodit. Když máte dělat film, tak ho musíte udělat tak, aby na něj ti lidé chodili a aby neměli pocit ztraceného času. Autor: Vladimír Štípek
Beseda
Autor: Kateřina Dvořáková
Myslel jste při psaní scénáře Vratných lahví na to, že manželé Tkalounovi jsou vlastně manželé Lavičkovi (Na samotě u lesa) po 31 letech? Kolikrát jsme o tom při natáčení mluvili s Danou Kolářovou. Já a ona jsme tam ten pár hráli. A uvědomil jsem si, že je to tak, jak říkáte. Ale při psaní jsem na to vůbec nemyslel. Po Cimrmanovi se objevily stopy i v době první světové války. Myslíte, že se někdy najdou důkazy o tom, že se podílel na vzniku nové republiky? Že by se jednou mohla říci věta: „Cimrman se zasloužil o stát“? To, že se Cimrman zasloužil o stát, se může říct už teď. Respektive zasloužil se o slušnou hromadu humoru, protože v těch patnácti hrách toho dokázal požehnaně. Nevím ovšem, jestli se vzniku republiky dožil.‘Pochybuji o tom. My si teď opravdu myslíme, že České nebe je poslední hra, kterou lze nalézt. Nedávno jste vydal své povídky. Plánujete ještě napsat nějaké další? Když mi ještě osud dovolí duševní čilost, tak není vyloučeno, že nějaké povídky napíšu. Ale zatím jsem ještě žádnou další nenapsal a dělám si jenom poznámky do takového „nápadníku“. Autor: Hana Prchlíková
– 6 / 2008
Zdeňka Svěráka pozval na VŠE děkan Podnikohospodářské fakulty prof. Jaromír Veber a celou besedu také moderoval. Na začátku se účastníci dověděli podstatné informace ze Svěrákova profesního života a děkan Veber mu položil několik otázek. Pak už se na řadu dostaly dotazy studentů. „Mistr“, jak ho Veber oslovoval, odpovídal na každou otázku s úsměvem a většinou celou aulu rozesmál jen svým pousmáním či úvodní větou: „Víte, to bylo tak...“ Během hodiny studenti od Svěráka uslyšeli mnoho zajímavých názorů a informací. V průběhu večera se dostalo i na závažnější témata. Jeden student se zeptal, jak vidí budoucnost Žižkovského divadla Járy Cimrmana, až nebudou moci s Ladislavem Smoljakem hrát. Na to Svěrák odpověděl, že se možná najdou studenti, kteří budou v jeho díle pokračovat, ale prozradil nám, že o tom se Smoljakem přemýšlejí „asi stejně rádi jako o smrti“. Svěrák má ze všech svých povolání nejraději roli herce v divadle, jak sám říká: „Co bych to nepřiznal – když už jdu na jeviště a slyším potlesk, tak jsem šťastnej.“ Po besedě byl promítnut film Vratné lahve.
se Zdeňkem Svěrákem
Rozhovor se Zdeňkem Svěrákem
economix
Ve středu 3. prosince proběhla v zaplněné Vencovského aule VŠE beseda se scenáristou, hercem, dramatikem a textařem Zdeňkem Svěrákem a poté projekce jeho filmu Vratné lahve.
Arts management
42
móda
uspořádal módní přehlídku na VŠE
V atriu Rajské budovy se ve čtvrtek 4. prosince uskutečnila akce, která zatím nemá na VŠE obdoby. Studenti nového programu Arts management na Podnikohospodářské fakultě uspořádali v prostorách atria Rajské budovy módní přehlídku čtyř návrhářek. Autorkami kolekcí byly Eva Brzáková, Mária Pobočková, Dana Malináková a Lucie Marková. Návrhářky, které zde předvedly své mode-
ly, patří mezi vycházející hvězdy české a slovenské návrhářské scény, což je i důvodem, proč celou přehlídku natáčela Fashion TV a zpravodajství ČT 1. Témata kolekcí se odvíjela od názvu projektu – City Look, městský styl odívání, přechod mezi business a casual. Například kolekce Dany Malinákové Chladné tradice vycházela z klasických kostýmků, kostkovaných vzorů a tradičních vlněných materiálů. Modely byly ale
daleko kreativnější, než je u klasického kostýmu očekáváno. Kolekce Lucie Markové Dresscode: the city představila graffiti v jeho základní podobě. Současné umění ulice přesunula do částí oděvů a poukázala tak na fakt, že stále méně vnímáme město, ve kterém žijeme. Prostor atria Rajské budovy na jeden večer zcela změnil svůj charakter. Černobílé přehlídkové molo navazovalo na skleněné schody. Na velkoplošné projekci v prostoru za schody bylo možné sledovat film natočený
pouze pro účely této přehlídky. Tématem filmu a celkové choreografie přehlídky byli „Pozorovatelé města“, andělé, kteří ve městě žijí. Herce, kteří hráli pozorovatele, můžete znát například ze současného seriálu Ulice z TV Nova. Autorem příběhu a choreografie přehlídky je Adam Halaš, manažer Jana Budaře. Autorkou projektu je Lucie Marková. Více o projektu můžete najít na www.citylook.cz. Autor: Vladimír Štípek
Dan a Dana nad kafem GRAND CAFÉ ORIENT – JEDINÁ KUBIS TICKÁ KAVÁRNA NA SVĚTĚ
economix
– 6 / 2008
Pro toto vydání Economixu jsme vybrali sice lehce dražší kavárnu, nicméně světový unikát – jedinou
kavárnu na světě v kubistickém stylu. Nachází se v domě U Černé Matky boží na Starém Městě a za pozornost rozhodně stojí jak budova, tak interiér kavárny – je to tam prostě boží. Název domu je odvozen od barokní sošky umístěné na jeho nároží. Jde o národní kulturní památku, proto si dovolím krátký exkurz do jeho historie. Vystavěn byl v roce 1912 podle návrhu českého architekta Josefa Gočára – původně jako obchodní dům. Kubistická kavárna existovala pouze asi deset let, byla zrušena krátce po první světové válce především z důvodu nemodernosti kubistického stylu. Po náročné rekonstruk-
ci byla po více než osmdesáti letech v roce 2005 znovu otevřena kavárna Grand Café Orient. Jako vzor měli restauratéři pouze pět černobílých fotografií a dvě skici. Dnes je v domě U Černé Matky boží umístěno muzeum českého kubismu Národní galerie v Praze. Kavárnu najdete v prvním patře a hned u vchodu na vás dýchne duch první republiky. Interiér je laděn do zelena, čalouněné kóje a dřevěný nábytek vytvářejí dojem luxusu. Přehlédnout se nedají nápadité lustry a kubistické doplňky. O kvalitě jídel či nápojů snad není třeba zbytečně psát. Jen zmíním, že veškeré zákusky jsou paní cukrářkou vyrobeny speciálně pro hosty Grand Café Orient. V létě si kávu mů-
žete vychutnat dokonce na malé terase. Opravdu příjemné zastavení při prohlídce staré Prahy. Více informací najdete na www. grandcafeorient.cz. Autoři: Dana Odvodyová, Dan Haltuch
43
kultura Recenze knihy: Moudrost našich dnů Nadcházející týdny budou pro mnohé z nás více či méně kruté a jediným světlem našich dnů bude štědrovečerní večeře a dary pod vánočním stromečkem. Jinými slovy aktivity, které nás stejně na zkouškové období nijak bezbolestně nepřipraví. Pokusíme se proto obohatit vaši mysl recenzí na knihu Moudrost našich dnů, kterou vydalo nakladatelství Slovart. Kniha obsahuje výběr z nejmoudřejších slov, jaká kdy byla napsána o nejdůležitějších lidských hodnotách – o laskavosti, vytrvalosti, naději a odvaze. Chcete-li se hořce zasmát nad moudry, která trápila světové spisovatele až do jejich smrti, a zároveň se u toho pokochat ilustracemi, jež jsou tvořeny zejména kresbami a malbami světových impresionistů a expresionistů, potom vám doporučujeme právě tuto knihu, která čítá méně stran než kterákoli skripta na VŠE.
Před jakoukoli zkouškou vás dle našeho názoru zřejmě nejvíce nabudí grónské přísloví: „Když jsi došel tak daleko, že už nedokážeš udělat ani krok, jsi právě v půli cesty, kterou jsi schopen ujít.“ Naopak, nedoporučujeme zabrousit do sekce takzvaných tázajících se spisovatelů. Ti totiž mají tu smůlu, že si existenční
otázky kladli až do smrti. Před zkouškami by vás to mohlo opravdu rozhodit, neboť například dotaz Barbary Mandrellové „Jestli si nepomůžeme navzájem, kdo nám pomůže?“ nabízí ve zkouškovém jen jednu jedinou zoufalou odpověď. Doporučujeme proto zachovat klid, neboť jak kdysi řekla Marie Curie-Sklodowská (a všichni víme, kam až to dotáhla): „Život není snadný pro nikoho z nás, ale co na tom? Musíme mít vytrvalost a především sebedůvěru. Musíme věřit, že jsme byli pro něco předurčeni a že to dokážeme za každou cenu!“ A teorie radioaktivity, technika dělení radioaktivních izotopů a objev dvou nových chemických prvků (radia a polonia) byly na světě! Proto vám za oddělení knižních recenzí přejeme příjemné a ničím nerušené Vánoce a v lednu opět na přečtenou! Hodnocení: 1 Nakladatelství: Slovart Počet stran: skripta VŠE Autor: Lucie Kubečková
Jak se říká, nejlepší příběh napíše život sám a u filmu Výměna to platí dvojnásob. Při pomyšlení, že se taková událost mohla doopravdy stát, vás mrazí v zádech. Scénář je dotažený do maličkostí a herecké výkony jsou výjimečné. Začátek filmu vás vtáhne do roku 1928
v Los Angeles. Mladá svobodná matka (Angelina Jolie) má milého samostatného syna a dobrou práci, co víc si přát. Ke zvratu dochází, když se jeden den vrací ze zaměstnání a dům je prázdný. Začíná stresující pátrání po ztraceném synovi. Naštěstí policie nepátrá zbytečně a po pěti měsících vrací syna do matčiny náruče. Pravé drama ale teprve začíná. Matka stojí před synem, ale objetí se nekoná – nejde o jejího syna. Jak se to mohlo stát? Je období těsně před volbami a policie ani starosta nemají nejlepší reputaci. Není tedy lepší propagace než dopomoci nalézt
ztracené dítě, ať už je to dítě jakékoli. Případ uzavřen a hozen pod pokličku. Matka samozřejmě odmítá cizího chlapce přijmout a v pátrání chce pokračovat. Se zkorumpovanou policií a politickou scénou jí pomáhá bojovat i reverend v podání Johna Malkoviche. Cesta to není lehká a matka je nucena strávit nějaký čas i v blázinci a projít si nekonečným peklem. Závěr není lehce předvídatelný a rozhodně překvapí, ale na to se už musíte podívat sami. Snímek přichází do českých kin 8. ledna a určitě by neměl uniknout vaší pozornosti. Autor: Pavlína Máčalová
economix
Clint Eastwood nehodlá pověsit režírování na hřebík a rozhodl se vrátit, a to ve velkém stylu. Jeho nový snímek rozhodně nepatří mezi podprůměrné a Clint jím jen dokládá svoje kvality.
– 6 / 2008
Recenze filmu: Výměna (The Changeling)
