Číslo 24 prosinec 2008 zdarma

str. 1

Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku

Číslo 24 prosinec 2008 zdarma

Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy

Sponzoři novin: Müller Luboš, Řehořov 72 GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476 PEJCHAL s.r.o., Jaroslav Pejchal, Kamenice 33 VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Ing. Miloš Mach a Marie Machová Pekárna AGROSTAR, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 JEMKA, Ing. Karla Jelínková, Kamenice 18 Řezníček Jaroslav – Drobné zboží, textil Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 STAVOSPOL, spol. s r.o., U Městského nádraží 10, Jihlava Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463

Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice č. 258 (Brodek) Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 Pohostinství Na Líchách, Jan Bourek, Kamenice MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37 STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasádKamenice č. 16 Marie Jonášová, Kamenice 175 Petr Benda, zemní práce, Kamenice 253 Astera G, vydavatelství a tiskárna, Jihlava PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24 Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436

str.

2

Rok 2008 - bilancování Blíží se konec roku 2008 a my můžeme pomalu bilancovat. Za rok se sešla 14 krát rada a 10 krát zastupitelstvo městyse, z toho jako vždy byla 3 zasedání výjezdní – do Kameničky, Řehořova a Vržanova. V příjmech i výdajích vyrovnaný rozpočet ve výši 22.685.000,- Kč byl schválen 22. února 2008. Vše, co bylo předmětem investičních záměrů, jsme se snažili zrealizovat nebo alespoň k realizaci připravit.

I původní budova bývalé školy v Řehořově je v novém

zázemí pro účinkující a organizátory v orlovně, další část Kamenice má vyměněné veřejné osvětlení. Posledně jmenované akci předcházela výměna sloupů elektrického vedení, Charitě jsme částkou 200.000,- Kč přispěli na nové auto, které je pro zajišťování služeb nezbytné.

Kontrola ze SFŽP na odbahnění rybníka

Mezi největší investiční akce patří odbahnění rybníka Panského – Hořejšího v Kamenici, rekonstrukce kanalizace a komunikace další ulice v Cihelně, dokončení II. etapy rekonstrukce školní kuchyně. V zahradě mateřské

Nová fasáda a střecha VÚB v Řehořově

Rekonstruovaná ulice v Cihelně je předaná - vlevo stavbyvedoucí pan Smutný a vpravo představitel firmy IPOS pan Hrdlička.

školy stojí nová pergola, hotová je obnova kaple sv. Anny, kam bylo instalováno nové topení a přivedena je sem také voda. Nově vydlážděný je chodník u zdravotního střediska, nakoupeny jsou odpadkové koše a květináče, došlo k propojení vody u fary, probíhá modernizace

Dokončena byla rekonstrukce VÚB v Řehořově – střecha a fasáda, postavena byla nová čekárna pro řehořovské školáky, SDH v Řehořově se může pochlubit zakoupeným autem,připravují se inženýrské sítě ke 4 rodinným domků v Kameničce, odbahněn a opraven byl rybník ve Vržanově, kde bylo nově oploceno dětské hřiště. Letošní rok byl také plný oslav. Před 650 lety bylo o Kamenici poprvé psáno v zemských deskách. Na počest tohoto výročí jsme nechali přepracovat znak, který nebyl z hlediska heraldiků úplně správný a hned poté jsme nechali zhotovit nový prapor a znak. Oba obecní atributy byly slavnostně požehnány. Znovu jsme přijali historický titul městys a byla vydána publikace Kamenice u Jihlavy – Barevný střípek v mozaice Vysočiny.

str. 3

Nová výstavba v Kameničce

Bohatý byl také kulturní život. Koncerty v kostele, pořady na hřišti, divadelní představení v Kamenici a Kameničce, plesy, zábavy, country bály, posezení s cimbálovou muzikou, sraz 60, letých, akce pro děti, besedy, letos nechyběl ani Den zdraví a přírodovědná vycházka na Pahorek a Prosenku. Významné výročí oslavila škola. Akademií, malým filmovým festivalem, výstavou v areálu školy i setkáním současných a bývalých pedagogů jsme si společně připomněli 40 let, které uběhly od otevření nové budovy. Získali jsme tyto dotace: - 3.500.000,- Kč na odbahnění rybníka - 2.000.000,- Kč na II. etapu rekonstrukce školní kuchyně - 1.300.000,- Kč na vybudování 2 obecních bytů ve staré hasičovně

Sponzorsky nás podpořily jednak všichni, kteří přispěli na vydání KAMENOVIN, ale také firma PLASTIKOV, která koupila kalendáře a květiny na vítání občánků, firma AGROSTAV, která financovala čokoládové mikuláše a čerty pro děti. Pomoc při zajištění občerstvení nikdy neodmítne Řeznictví Kratochvíl, Pohostinství Hrdlička a Pohostinství Bourek. Všem, kteří jakkoliv pomohli, moc děkujeme a jejich přízně si velmi vážíme. Na příští rok jsou připraveny projekty na inženýrské sítě na Sádce k 6 rodinným domkům a rovněž se začnou práce na sítích a komunikaci v Kameničce. Tam vznikly 4 stavební místa. Dokončeny budou byty vedle kaple a budova s novou fasádou již bude moci konkurovat

Pracovníci firmy AGROSTAV - kameničtí občané, zleva pan Coufal, pan Čáp, pan Vala - stavění bytů ve staré hasičovně.

sousední obnovené památce. Podána je žádost na vybudování multifunkčního domu ze staré sýpky. Co je velmi potěšitelné, že máme schválenou dotaci ze SFŽP ve výši 77% celkových uznatelných nákladů a 3% máme předběžně slíbená z kraje Vysočina na akci: Kamenice Kanalizace a ČOV - II. etapa. Práce by mohly začít po zhotovení tendrové dokumentace a po výběru firmy v polovině příštího roku.

Příprava 2 obecních bytů ve staré hasičovně

- 155.400,- Kč na rekonstrukci kaple sv. Anny - 72.000,- Kč na oslavy 650 let ( 25.5. a 27. 7. 2008) - 51.578,- Kč na knihu o Kamenici - 50.000,- Kč na hřiště v Řehořově - 75.000,- Kč na projekty k inženýrským sítím na Sádce - 28.703,- Kč na bezbariérový generel Kamenice - 91.000,- Kč na nezaměstnaného- práce v lese - 59.000,- Kč na zhotovení lesního hospodářského plánu - 48.000,- Kč na hospodaření v lesích.

Dva sezónní pracovníci ÚM- pan Kalina a pan Böhm uklízí listí, v pozadí pan Dvořáček a pan Stejskal s multikárou

str.

4

Opravit chceme příjezdovou cestu ke hřbitovu, rekonstrukci čeká tvrz. Zajímavou akcí kraje Vysočina bude oprava mostku u Solařů (vedle schodů do kostela). Dokončena by měla být rekonstrukce školní kuchyně. Nyní se bude jednat hlavně o výměnu stávajícího zařízení. V mateřské škole bude modernizováno poslední sociální zařízení. Bude instalováno další nové veřejné osvětlení a vodohospodáři začnou měnit vodoměry.

VÝROČNÍ SCHŮZE SDH V KAMENICI

Kulturní vystoupení mladých hasičů

Sbírka textilií pro DIAKONII Děkujeme za dary všem, kteří přispěli!

Broumov.

Na přírodovědném dopoledni ve škole byl se svými opeřenci opět pan Hořák. Vedoucí mladých hasičů pan Leoš Neckař

Letošní jubilanti s hlavními představiteli SDH,

Ukázka výcviku dravců

str. 5

Já mám taky výkonné stroje Zaměstnanec firmy IPOS pan Tomášek z Kamenice

C I H E L N A -

Každodenní kontrola musí být

Dělají to dobře?

F O T O S T Ř Í P K Y Vzniká nový povrch místní komunikace

Vždy veselý pan Kalina se svým ochráncem

Pan Wasserbauer si také pěkně vykračuje po novém povrchu

str.

6

SBOR DOBROVOLNÝCH HASIČŮ VELKÝ BERANOV 1888 - 2008

SOUTĚŽ FIRMY EKO-KOM „MY TŘÍDÍME NEJLÉPE“

Oslavy ve Velkém Beranově - vrcholní přestavitelé SDH Nový hejtman kraje Vysočina MUDr. Jiří Běhounek uvádí odpoledne, kde jsme byli vyhodnoceni na 2. místě v efektivitě třídění (ze 128 obcí od 500 do 2.000 obyvatel), v hlavní soutěži jsme skončili na 5. místě.Velký dík patří všem, kteří pečlivě třídí a není jim lhostejné, jak to v Kamenici i místních částech vypadá!

Zleva místostarosta Zeman, nová ředitelka školy ve Velkém Beranově Mgr. Zelená, starostka Kozlova Jiráčková, starosta Velkého Beranova Musil, starostka Vysokých Studnic Ženčáková, starostka Jelenová

str. 7

Nevšední hudební zážitek připravili hudebníci z Vysokých Studnic

Vystoupení lektorek a žákyň Školy umění Měřín

Starostka Jiráčková děkuje paní učitelce Krejzlové

Skupina Devět životů

Vystoupení lektorek a žákyň Školy umění Měřín

Výstava chovatelů

Hasiči dvou generací

str.

8

Nejkrásnější dárek Zastupitelům Úřadu městyse Kamenice jsem položila otázku: „Z jakého vánočního dárku jste měl(a) největší radost?“ Jaroslav Bumbálek: Nejvíc se na Vánoce a dárky těší děti. Já si vzpomínám, že mě jako klukovi učarovaly vláčky, a tak jsem napsal v 1. třídě Ježíškovi o elektrický vláček. A pod stromečkem jsem ho skutečně našel.Myslím, že jsem ten večer nešel spát. Když jsem nedávno u své nejstarší sestry prohlížel staré rodinné fotografie, objevil jsem mezi nimi i tento dopis Ježíškovi. Tak nevím, jak ta pošta funguje! Václav Caha: V pěti letech jsem dostal vysněného pásáka. Před dvěma lety se mi rodina složila na klávesy. Radek Čáp: Krásným živým dárkem byla mladší dcera Karolínka, která se narodila před Vánocemi a letos již oslavila 3 roky. Velkou radostí a zárukou relaxace jsou pro mne knihy. Miloš Duba: Na Vánoce mám vždy radost ze štěstí druhých. Rád dárky dávám. A letos se raduji z přidělených financí na kanalizaci v Kamenici. Pavel Javůrek: V dětství jsem byl nadšený z kola. Velikou radost mám vždy z manželky (a to nejen o Vánocích) a z rozzářených očí vnoučat. Protože rádi cestujeme a poznáváme vše nové, je pro nás nádherným dárkem poukaz na pěknou dovolenou. Milan Jelen: Jako kluk jsem měl radost ze všech netextilních dárků. To se později s postupujícím věkem měnilo. Nejvíc mě obvykle potěšily knihy a atlasy. U vánočního dárku oceňuji také jeho praktické využití. Eva Jelenová: Vánoce prožívám každý rok hodně intenzivně. Ve dvou dnech si odbudu svátek, narozeniny a „stromeček“ a je přede mnou celý rok čekání. Mám je spojené s krásným dětstvím a s neopakovatelnou pohodou, s návštěvou babiček a dědečka.Nejvíc

jsem se asi radovala z panenky, která měla dlouhé vlásky a já jsem ji mohla hodiny česat. Předtím jsem malé panence z kaučuku nalepila vlásky ze lnu, ale dlouho nevydržely. Pořád se odlepovaly. Krásné bylo vždy probuzení do druhého dne, kdy jsme se museli ujistit, že se nám to všechno nezdálo a že hračky i hry si můžeme nechat.Dalším zážitkem z opravdu útlého věku bylo, když nám před Vánocemi 1959 nainstalovali televizi. První pořad, na který jsme se tenkrát odpoledne dívalitatínek, maminka, která tenkrát čekala brášku, a já s očima navrch hlavy, byly známé Štěpánčiny korálky.Dodnes si pamatuji, jak jsme před tou malou obrazovkou seděli i na znělku s pohádkovým kolotočem! Karla Jelínková: Když jsem chodila do 1. třídy, dostaly jsme se sestrou stejné koloběžky. A letos jsem k narozeninám a k Vánocům dostala vytoužené pořádné dámské kolo. Jan Kalný: Jako desetiletý kluk jsem měl radost z bruslí a hokejky. A v současné době mě nejvíc potěšil dospělý syn, když si naplánoval Vánoce u nás v Kamenici. Lenka Novotná: Jako dítě jsem se nejvíce radovala z kočárku pro panenky. V době studií jsem se přesně na Štědrý den vrátila domů ze čtyřměsíční studijní stáže, což byl největší dárek pro mě i pro celou rodinu. Stanislav Sedlák: V 11 letech jsem našel pod stromečkem tehdy velmi moderní lyže s bezpečnostním vázáním. A v současné době si přeji hlavně zdraví pro všechny kolem – rodinu i přátele! Vlastimil Šerý: Jako kluk jsem ve druhé třídě dostal kolo a tím skončily moje pěší túry do školy v Kamenici. Na tomhle kole jsem jezdil až do deváté třídy a cesta utíkala velmi rychle. Taky si pamatuji na známou oblíbenou hru“Člověče, nezlob se!“ V současnosti mám ze všech dárků stejnou radost. Josef Vařílek: Vánoce byly pro nás děti vždy spojené s dobrým jídlem a cukrovím. A z dárků? Který vybrat? Kolo, hokejku? Událostí bylo, když jsme se sestrou Alenou dostali kytaru. Přišli jsme na ni už před Štědrým dnem, ale rodičům jsme se nepřiznali.A loni jsem kolem Vánoc dostal práci. To byl dobrý a cenný dárek!

str. 9 Bohumír Vebr: Jsem prostě rád, že jsou Vánoce a že z nich nemusíme odvádět poplatky! Jan Zeman: Vzpomínám si na tříkolku, se kterou jsem do pozdních vánočních hodin jezdil po malé seknici, jak se říkalo. Později ta nemalá radost byla z bruslí - kanad. V 16 letech mi veliké překvapení způsobila darovaná přilba značky CCM. Nebyla nová, ale byla po panu hokejistovi Jiřím Holíkovi. Dnes si užívám radosti z vnoučat a ze všech, které kolem sebe mám. Hezké ne příliš předárkované , ale hodně šťastné Vánoce přeji všem čtenářům! Stanislav Caha: Ve 12 letech jsem dostal lyže, ale ty jsem při školních závodech zlomil!Před Vánocemi 23.12. 1972 se nám narodila dcerka Vlasta. To jsem byl také velmi šťastný!

Adventní ŠUM Je Mikuláš 6. 12. 2008 a my vcházíme do chrámu sv. Jakuba Většího a čekáme, jaký zážitek nám připraví hudebníci z měřínské školy umění…Zjišťujeme, že téměř dvě třetiny účinkujících jsou žákyně naší školy. Po chvíli se kostel zaplňuje zájemci o koncertní tvorbu a také usedáme do lavic v očekávání. Nejdříve se představuje pěvecký sbor pod vedením Evy Zavadilové…Lucka Hrubá, Tereza Jelínková, její sestra Anička, Katka Kozáková a Romana Kremláčková nám zpívají Andělské přátelství od Adama Michny a dvě adventní písně z Hosany – Poslal Bůh Anděla a Připravujte cestu. Je to velmi nadějný začátek produkce. Následuje Suita a-moll od Ctibora Sussera v podání 4 mladých kytaristek – Venduly Dvořáčkové, Ivany

Mašterové, Romany Šimkové a Romany Zmeškalové. Obecenstvo neplánovaně tleská po každé části, ale hudebnicím to vůbec nevadí. Následuje společné vystoupení kytarového tria – Romana Kremláčková, Lucka Pojmanová a Veronika Vrtalová (bývalá žákyně naší školy) a pěveckého dua Lucka Hrubá a Tereza Jelínková. Téměř profesionálně zvládnou 2 písně z českých rorátů – Co již dávní proroci a Duše naše Boha chval. Největší potlesk pak sklízí zajímavé a osobité pojetí písně Když Panna Maria po světě chodila. Poznáváme hudební kvality také mladých žen a dívek, které již školní lavice opustily. Jana Mikysková, vedoucí Pavla Krejzlová a Veronika Doležalová (příčná flétna) interpretují orchestrální skladby Moderato od J.S. Bacha a Baladu G. Edgeho. Pak přichází chvíle pěvecké solistky Marie Březkové, která je spolu s paní Pavlou Krejzlovou zároveň moderátorkou celého pořadu. Tentokrát se zaposloucháme do 3 písní z českých kancionálů – Anděl Gabriel, Vyšlo sluníčko a Přijde Kristus. Předposlední písní je Bachova Et exultavit spiritus meus v podání zpěvačky Veroniky Poulové. Závěrečnou píseň Maria obstarává pětice nejzkušenějších zpěvaček a hudebnic z Měřína. Nesmíme zapomenout na to, že druhou půlku koncertu na elektrofonické varhany skvěle doprovází Petr Sobotka… Potom paní starostka Eva Jelenová děkuje všem účinkujícím a předává rudé gerbery a s lidmi v kostele se loučí aktuálníní básní třešťského učitele a literáta Františka Bukvaje Vánoční čas. Před kostelem nechybí tradiční punč a cukroví. Všichni přítomní využívají příznivého počasí i dobré atmosféry a využívají vzácné sobotní adventní chvíle k popovídání. Teď už můžeme směle říci, že se koncert měřínsko – kamenické formace vydařil a my všichni jsme byli rádi, že jsme tady nechyběli. Mnoho z nás si určitě podobné koncerty příště nenechá ujít…

str. 10

Předvánoční jarmark Jaroslava Dočekalová Nastala doba adventní a s ní vstupuje do našich domovů vánoční čas plný pohody, radosti a lásky. Kdopak z nás by neměl rád tu každoroční proměnu našeho domova spojenou s těmito křesťanskými svátky. Plamínky svíček, třpyt zlatých hvězdiček, vůně jehličí, jmelí pro štěstí, cukroví na míse a zvonek, který ohlašuje příchod dlouho očekávané chvíle. Abychom i my vykouzlili nádhernou atmosféru Vánoc, uspořádali jsme 4. prosince 2008 v prostorách naší základní školy již 4. tradiční jarmark. Malí i ti větší se

jarmark. Nádherně vyzdobená škola, vonící cukroví a pestrá paleta výrobků našich žáků připomněly, že Vánoce již nezadržitelně klepou na dveře.

pod vedením svých učitelů s vervou a s předstihem pustili do vyrábění rozmanitých praktických i dekorativních předmětů, jež leckdy dosahovaly profesionální úrovně. Na několik hodin se pak přízemí školy proměnilo v rušný

Rozvážní druháčci

Nápadité výrobky

Příjemnou náladu pomohly navodit i koledy a písně v podání členů pěveckého sboru a hudebního kroužku školy.Oceněním naší práce je i vzrůstající zájem veřejnosti. Dík patří těm, kteří si v předvánočním shonu

str. 11 udělali čas a přišli koupí výrobků dětí podpořit naši školu. Výtěžek z jarmarku škola využívá na pořízení prostředků pro volnočasové aktivity žáků. V předchozích letech jsme z těchto zdrojů zakoupili lyže do školní půjčovny, finanční zdroje jsme použili na renovaci ping-pongového stolu a

Rozesmáté prodavačky

rovněž posloužily jako příspěvek na zakoupení keramické pece. Vánoce jsou pro mnohé z nás nejkrásnějšími svátky v roce. Jsou také obdobím, kdy by se každý člověk měl na chvíli zastavit a vychutnat společně s rodinou atmosféru svátečních dnů. Oprosťme se proto i my od předvánočního shonu a prožijme klidné a radostné Vánoce v kruhu svých nejbližších.

Fotografie z tvořivého odpoledne 22.11.2008, kdy jsme si za výrazné pomoci lektorky Martiny Molákové (roz. Jašové) vyrobili pěkné košíčky a tácy. Eva Jelenová

str. 12

Pražská říjnová dostaveníčka Milan Jelen

Co takhle zajít do kina? Dneska večer ve Slovanském domě dávají Kozí příběh. Je to český animovaný 3D film, který vypráví o historii Prahy. Nejvíce nám přiblíží známou pověst o mistru Hanušovi a jeho velkolepém díle – Staroměstském orloji. Okrajově se zmiňuje o doktoru Faustovi a o stavbě Karlova mostu, který asi opravdu obsahuje vajíčka… To vše na pozadí dojemného příběhu lásky kozy, která by neváhala obětovat život pro svého drahého zamilovaného pána, jemuž se dokonce podaří uvést orloj znovu do chodu … A v Křížové chodbě Staroměstské radnice zhlédneme výstavu sportovních fotografií, které nám přiblíží nezapomenutelné okamžiky letošního roku – třeba úspěchy sportovců na LOH v Číně nebo neúspěchy fotbalistů na ME ve Švýcarsku a Rakousku. Velké barevné i černobílé fotografie se pouštějí i dále do historie… Mezi atlety tu však dominuje i jamajský nejrychlejší muž světa, čokoládově hnědý Usain Bolt… Muzeum čokolády je odtud, co by kamenem dohodil na roh slavného náměstí. Počátek Celetné ulice ukrývá tajemství barevných kakaových bobů a velmi starého dobrého nápoje středoamerických Indiánů. Hnědé pití bývalo dříve okořeněné třeba chilli papričkami a povzbuzoval domorodce k různým činnostem. Objevíme tady též zapomenuté i nejnovější recepty výroby čokolády a obaly této pochoutky z celého světa. Dozvíme se , že hnědá dobrota je vlastně zdravá. Jíme-li ji v rozumném množství, může lidem dokonce prospět. Na závěr dostaneme ochutnat větší čokoládový bonbon podle svého výběru. Po chvíli opouštíme málo oblečené domorodce sklízející boby…

Polonahota a nahota je bohatě zastoupena hned naproti. Zde vystavuje svá typická díla slavný český fotograf Jan Saudek. S úžasem, studem či pobavenou tváří procházíme kolem kyprých obnažených dam, dívek i děvčátek a snažíme se najít smysl fotek, pochopit myšlenky autora a těšit se také z děl,která jsou abstraktní nebo zachycují slavné celebrity v neobvyklých situacích. Sem tam probleskne i lyrika. Venku teď trochu prší a my kolem sebe vidíme moře vody… Na oceán se vydáváme v paláci Lucerna. Sestupujeme do hlubin a na dně leží slavná obří loď Titanic a všechno, co z ní zbylo. Sledujeme na svou dobu komfortní kajuty s neuvěřitelným vybavením a zkoumáme detaily, které byly získány podmořským výzkumem. Ten začal v 80. letech, desítky roků po ztroskotání slavné lodi ( 5.4.1912) a trvá až dodnes. Velmi smutně a sugestivně působí podrobné líčení posledních chvil cestujících i samotné lodi s bilancí asi 700 zachráněných a 1500 obětí. U pokladny na samém začátku výstavy dostane každý palubní lístek jednoho z cestujících a ke konci expozice zjistí, zda „přežil“ nebo „zahynul“. Byla to děsivá katastrofa…. Další zkázu najdeme hned na začátku pražského výstaviště v Holešovicích. Průmyslový palác, který byl dominantou a chloubou této části Prahy, nedávno vyhořel i s exponáty výstavy o zdraví zubů. Pravidelnému tvaru architektonicky zajímavé stavby teď chybí celá levá část. Město Praha se rozhodlo zničený palác znovu dostavět. K tomu snad přispěje i nedávno získaný originál stavebních plánů. Požár se tedy, doufejme , nestal labutí písní této budovy… Zpěvák James Blunt nás nalákal do Tesla arény, kde trůní obvykle hokejisté pražské Sparty. Jak už to v poslední době na koncertech bývá, i zde nám čekání na zlatý hřeb krátily 2 předkapely. Nejdřív to byla skupina českého nadějného zpěváka Davida Deyla a angličtí mladíci The Bishops. Čeští hráči se dali poslouchat , Angličané se nám moc nelíbili.A pak přišel hlavní interpret, voják James, který nadchl a určitě nezklamal své příznivce i nezaujaté diváky, kteří na jeho produkci našli cestu. Slyšeli jsme You’re Beautiful, No Bravery i Goodbye My Lover. Blunt nezpíval jen na jevišti v čele haly, ale také na menším pódiu s klávesami uprostřed stojících diváků…Den uteče jako blesk a Praha prostě nikdy nezklame…

str. 13

Kaktusový květ Zubaře nikdo moc rád nenavštěvuje. Naproti tomu do Kameničky na divadlo jsme si už zvykli chodit pravidelně. Jak tyto dvě věci spolu souvisejí ? Hned vysvětlím…. Do kulturního stánku v Kameničce přijeli v listopadu naši oblíbení Zmatkaři z Dobronína a sehráli tu představení Květ kaktusu. Záměrně jsem v nadpisu připomněl americký film z konce 60. let, který kolem roku 1970 uvedla česká kina…. A právě zubní lékař Julien v podání Jiřího Musila, je hlavním hrdinou divadelní komedie. Je to zvláštní člověk, starý mládenec, který ve svých milostných avantýrách používá nevšední fintu. Zatímco klasičtí sukničkáři ve stavu manželském své snubní prsteny pečlivě ukrývají a pracně sundávají, tento svobodný člověk to dělá právě naopak. I svému poslednímu objevu – zřetelně mladší Toni (Tereza Fialová) tvrdí, že je dlouho ženatý a má tři děti. Teprve pokus o sebevraždu mladé dívky, přiměje lékaře, aby slečně slíbil, že se rozvede a vstoupí s ní do stavu manželského… Situace se však nečekaně zkomplikuje tím, že se Toni chce (snad ze soucitu) setkat se zubařovou manželkou. K vyřešení složité situace si Julien vybírá svou asistentku

z práce Sofii, kterou zde výborně ztvárnila Kateřina Zimolová.Ta svou úlohu fiktivní manželky zvládne, ale u Toni paradoxně vyvolá výčitky svědomí…Sofie totiž svůj kladný vztah k „manželovi“ nemusí příliš předstírat…a v kontrastu pichlavého chování a nádherného květu lásky můžeme najít název hry. Samozřejmě vám celý příběh prozrazovat nebudeme, ale tato zápletka není zdaleka poslední. Musíme připomenout i další dobré výkony dobronínských herců – Ondřeje Novotného, Karla Hřebena, Stanislava Hudečka, Ludmily Dostálové a Renaty Kunstové. Celé představení se odehrává v dobrém tempu a úsměv a častý srdečný i bouřlivý smích jsou největší odměnou pro známé divadelní umělce z nedalekého městečka. Nesmíme zapome-nout i na Františka Kunsta a Vladimíra Mátla. Ti se o vše kolem tohoto divadelního představení pečlivě starají a přispívají k dobré náladě, která vždy po produkci kraluje v Kameničce. Jedinečná setkání herců a diváků obohatí určitě obě strany. V každém případě vám doporučuji tuto divadelní hru zhlédnout, budete-li mít tu možnost.

str. 14

PRAMEN NEBO KAMENICKÁ VENUŠE?

programem obohatili nevšední setkání žáci základní školy. A co o svém výtvoru říká mladá výtvarnice a pedagožka? „Jedná se o figurální alegorickou postavu. Ležící ženská figura s orientálním motivem vody, pramenící z jejich vlasů. Základní idea byla vytvořit pro širokou veřejnost poutavou, ale zároveň kultivovanou sochu, která by zabydlela prostor nově vzniklého veřejného parku.“

Je 14. září 2008, scházíme se v 17.00 hodin v upraveném parku, abychom slavnostně přivítali v Kamenici „novou obyvatelku“, dřevěnou sochu Pramen neboli Kamenická Venuše. Autorka MgA. Ilona Od 18 hodin začal v kostele sv. Jakuba zajímavý koncert, ve kterém účinkoval náš velmi dobrý známý páter

Staňková ji vytvořila na počest naší rodačky, sběratelky lidových písní Františku Kyselkovou. Původně učitelka, později blízká spolupracovnice Leoše Janáčka, zaznamenala přes 4000 lidových písní. Hudebním Jaroslav Konečný s kolegou Tomášem Najbrtem a neuvěřitelných 40 netradičních hudebních nástrojů. Byl to opravdu umělecký zážitek! Zájemci se po koncertu s některými nástroji blíže seznámili a dokonce si na ně zkusili zahrát. Byl to zase jeden zajímavě prožitý večer!

str. 15

DEN ZDRAVÍ S VZP V KAMENICI U JIHLAVY Každý, kdo si ve čtvrtek 6.11.2008 nechal změřit na obecním úřadě cholesterol, glukózu, krevní tlak nebo BMI a byl klientem VZP, měl všechna vyšetření nejen zdarma, ale ještě mohl za to, že se stará o své zdraví, vyhrát drobnou pozornost – propisovací tužku, tričko, vstupenky do Vodního ráje v Jihlavě, müsli tyčinku nebo knížku Co dělat v krizových situacích doma i v zahraničí. Klienti jiných pojišťoven si museli na vyšetření připlatit 50,- Kč. Nejvíce osob bylo ve věkovém rozmezí 60 - 69 let. Nejstarší muž 81 let, nejstarší žena 86 let, nejmladší muž 13 let, nejmladší žena 20 let. Cholesterol je tuková substance, která je pro náš organismus nezbytná. Rizikem je však jeho nadbytek. V Kamenici jsme orientačně měřili celkový cholesterol. Žádoucí je hodnota cholesterolu nižší než 5,2 mmol/ l, mírným rizikem jsou hodnoty 5,2 – 6,4 mmol/l, vysokým rizikem pak hodnoty nad 6,4 mmol/l. Snížit hladinu cholesterolu je možné zejména vhodnou výživou a tělesnou aktivitou, případně pomocí léků. Hodnoty cholesterolu v mmol/l do 5,19 5,2-6,4 nad 6,4 nevyšet. celk. MUŽI 11 7 1 0 19 ŽENY 26 27 6 1 60 CELKEM 37 34 7 1 79 Průměrná hodnota cholesterolu u mužů = 5,08 Průměrná hodnota cholesterolu u žen = 5,2 Prům. hodnota cholesterolu celkem (muži + ženy) = 5,18. Zdraví ohrožuje i vysoký krevní tlak, o kterém mluvíme, pokud je diastolický tlak vyšší než 90 mm Hg a systolický vyšší než 140 mm Hg. Snížení vysokého tlaku docílíte nekuřáctvím, změnou výživy, snížením tělesné váhy, omezením příjmu soli, pravidelnou tělesnou aktivitou, případně pomocí léků, které je vždy nutné užívat pravidelně.

O „Den zdraví“ byl veliký zájem

Matrikářka úřadu městyse Kamenice slečna Martina Novotná na jednom z kontrolních stanovišť

Do hodnoty normálního krevního tlaku (nižší než 140/90) se v obou parametrech vešlo pouze 22 osob, 5 mužů a 17 žen. Glukóza (cukr v krvi) byla změřena 18 zájemcům, nadlimitní hodnota (nad 6,11 mmol/l) byla zjištěna u 2 osob. Váhu jsme posuzovali podle výpočtu BMI (hmotnost v kg : výška v m2). Hodnota do 25 = optimální váha, 25-30 = nadváha, nad 30 = obezita. Příčinou obezity je nepoměr mezi příjmem energie a jejím výdejem, tedy přejídání při velmi nízké pohybové aktivitě. Základem zvládnutí obezity a větší nadváhy je úprava stravovacích zvyklostí a zvýšená tělesná aktivita. Rychlé hubnutí (různé „zázračné“ diety) a opětovné nabírání kilogramů může být škodlivější než mírná nadváha. Body Mass Index (BMI) do 25 25-30 nad 30 muži + ženy 26 28 13 Průměrná hodnota BMI u mužů byla 26,3 a u žen 27,4. Zdraví a nemoc máme většinou ve svých rukou. Stav zdraví je ovlivněn životním stylem ze 60-70%, zdravotní péčí z 15-20%, životním prostředím z 10% a dědičností z 5-10%. Péči o zdraví buď podceňujeme nebo ji chápeme jako odříkání. Přitom jde jen o to, že není příliš snadné měnit vžité návyky. Nezapomeňte, že všechna rizika (vysoký cholesterol, krevní tlak, diabetes, nadváha a obezita, dědičné faktory, stres, kouření, pití alkoholu, nedostatek pohybu, nadměrný příjem potravy, věk, pohlaví) se nesčítají, ale násobí!

str. 16

Za krásami Itálie Jan Jelínek „Pane učiteli, kam se letos pojede?“ Zdánlivě nevinná věta, která dokumentuje, že pro žáky Základní školy v Kamenici se stalo již samozřejmostí, že kromě řady domácích akcí, exkurzí a výletů mají možnost se každoročně zúčastnit poznávacích zájezdů do různých zemí Evropy. Tato praxe započala v roce 2003 expedicí do Norska a od té doby jsme společně s dalšími školami regionu každý rok absolvovali jednu zahraniční cestu. Na dlouhodobou spolupráci se školami z Bystřice a Humpolce se naší škole letos bohužel nepodařilo s organizačních důvodů navázat, proto jsme se rozhodli najít partnery pro uskutečnění poznávacího zájezdu jinou cestou. Po zklamání, které nastalo po nečekaném odmítnutí účasti na zájezdu do Švýcarska se školou Ekonomiky a cestovního ruchu v Jihlavě, se nakonec naskytla možnost doplnit zájezd do Itálie organizovaný dvěma pražskými školami. Nabídku poskytla CK Školní zájezdy a shodou okolností počet míst přesně odpovídal počtu zájemců z naší školy. Po seznámení s programem a podmínkami zájezdu bylo jasné, že ani letošní školní rok nebude výjimkou. Jedeme do Itálie! První den nás vítá Řím se svými antickými památkami. Ohromeně zíráme na Colosseum, ze kterého prý dnes již zbývá sotva třetina z jeho dřívější majestátnosti, a při představě „zábavy“, která se v jeho útrobách kdysi odehrávala, nám doslova běhá mráz po zádech. Sotva stačíme vstřebat první dojmy z dokladů antické kultury a již vystupujeme na vrch Palatin. Procházka místním parkem je pro našince docela exotická – obklopuje nás vůně vavřínu, který známe pod názvem bobkový list, nad hlavami zrají olivy a pomeranče, z četných fontánek zurčí pramenitá čistá voda.

Mimochodem, fontánek s pitnou vodou potkáte v Římě tolik, že komu stačí k zahnání žízně voda, žádné nápoje sebou nepotřebuje. Procházíme dalšími místy, která jsou nám dobře známá z hodin dějepisu - Forum Romanum, Římský senát, Pantheon, Vítězné oblouky, Trajánův sloup….hned první den zážitky doslova přetékáme. Před vstupem do vatikánských muzeí nás ráno vítá zdánlivě nekonečná fronta, ale paní průvodkyně nás uklidňuje, že to tu je v sezóně ještě horší a že to jde rychle. A opravdu – během několika minut již čekáme v rozlehlé vstupní hale na vyřízení nezbytných formalit a pak už přichází na řadu prohlídka místních sbírek. A že opravdu je se na co dívat! Celá prohlídková trasa prý má okolo 7 km, a tak se rozhodujeme projít antickou část, na kterou navazují egyptské sbírky a Etruskové. Stále houstnoucí dav turistů nás neomylně vede spletí chodeb až do úchvatné Sixtinské kaple. Bazilika Sv.Petra prověřuje naše síly při zdolávání 560 schodů na vrcholek kopule. Rozhled je nádherný,

str. 17 Poslední den pobytu v Itálii byla na programu Florencie. Toto město je tak naplněno nádhernými památkami a uměleckými díly od autorů zvučných jmen, že někteří turisté zde prý na vlastní kůži zažívají tzv.florentský syndrom. Údajně jsou to hlavně Japonci a Američané, kteří zde pod tíhou přemíry zážitků omdlévají a kolabují. Asi na tom něco bude, protože na vlastní kůži pociťujeme něco podobného. Už most Ponte Vecchio, který je vstupní branou do centra města, je tak obdivuhodný, že se nám prostě nechce pokračovat dále. Galerii Uffizi, která je jednou z nejznámějších na světě, raději míjíme a vydáváme se na Piazza della Signoria se sochou Michellangelova Davida a nepřeberným takže námahy nelitujeme a pobyt v Římě zakončujeme na Piazza Navona a u proslulé fontány Di Trevi. „Vidět Neapol a zemřít!“ – Tak toto přání se nám splnilo pouze částečně. Neapol pro nás totiž byla pouze výchozím bodem pro návštěvu Vesuvu, Pompejí a ostrova Capri. Přesto jsme odsud odjížděli spokojení. Vždyť Vesuv je stále činnou sopkou, i když v této době se z jeho kráteru pouze slabě „kouří“. Pompeje jsou zase nádherně zachovanou ukázkou antického města, jehož život byl násilně přerván výbuchem sopky. No a Capri? Jedete po moři, kocháte se panoramatem Vesuvu a náhle se před vámi zjeví přízračně krásná bílá hora čnící z moře. Posléze zjistíte, že ostrov je plný svěží zeleně, městečko množstvím dalších uměleckých děl. Podobně jako v Římě i zde shlížíme na město z kopule chrámu – z katedrály Santa Maria Del Fiore. Renesanční Florencie každého doslova pohltí, a tak i my už pozdě odpoledne spíše odpočíváme, nakupujeme suvenýry a ochutnáváme zdejší skvělou zmrzlinu. Když 18.září večer v 22 hodin odjíždíme z Florencie zpět přes Rakousko do ČR, nechce se nikomu ani věřit, že nás už zítra čeká pošmourné studené počasí. Vždyť tady je i teď večer krásných 23°C! Arrivederci!

Capri dýchá jižní atmosférou, vzduch voní solí a křivolaké uličky jsou tak propletené, až se v nich ztratíte. A když se vám podaří najít některou z městských pláží, vrhnete se do průzračné vody a ta odplavuje všechny starosti kamsi do neznáma…… Že v Itálii mají kromě kempů obklopených piniemi a laciných ubytoven také krásné hotely jsme měli možnost zažít při našem posledním noclehu na okraji Říma v parkhotelu Serenissima. Školní zájezdy nejsou rozhodně cestami za luxusem, ale v tomto hotelu jsme si jej opravdu všichni užívali.

str. 18

Naše řemeslo začíná na H... Eva Jelenová Dnešní zastavení vás zavede do osobitého světa líčidel, kostýmů, kulis, rekvizit, hudby a hlavně mluveného slova. Herectví je totiž také řemeslo, a ne lecjaké. Je náročné na přesnost, soustředění,týmovou práci a čas. Den je rozdělen na učení se rolí, pravidelné zkoušky, filmování a vystoupení. Večer, když slunce zachází, jakoby se rozsvítilo na jevištích divadel. A představení může začít! Pan Zdeněk Kozák, který od března letošního roku žije s manželkou v Domově s pečovatelskou službou v Kamenici, vzpomíná. „Vyučil jsem se knihkupcem a po vojně jsem se hodně věnoval ochotnickému divadlu. To bylo v Písku. Odtud už má cesta vedla na profesionální scény do Tábora a Českých Budějovic. V Jihočeském divadle jsem měl několik let stálé angažmá. Současně jsem spolupracoval s rozhlasem. Další štací bylo Horácké divadlo v Jihlavě, kde jsem začal hrát v roce 1955. A vydržel jsem do 80. let. Za tu dobu jsem hrál v desítkách divadelních představeních a poznal mnoho výborných hereckých kolegů jako byli Miloš Stránský, Jaroslav Rava, Zdeněk Dryšl nebo ředitel Ladislav Panovec. Protože jsem neměl odborné herecké vzdělání, pravidelně jsem absolvoval něco jako zkoušky způsobilosti, které vždy potvrdily k mé veliké radosti, že můžu u kumštu zůstat. Režisér Zdeněk Troška mě obsadil do role pacienta v trilogii Kameňák a dal mi příležitost i v několika pohádkách. Měl jsem v životě veliké štěstí. Koníček se

mi stal povoláním a měl jsem a stále mám příjemné zázemí doma. Moje milovaná žena Zdeňka mi byla vždy oporou. Také byla zaměstnána v Horáckém divadle v náborovém oddělení, které zajišťovalo propagaci repertoáru a předplatné pro abonenty jednotlivých skupin. Naši dva synové odmalička vyrůstali v uměleckém prostředí. Starší vystudoval JAMU v Brně, obor režie a působí v dramatickém oddělení brněnského rozhlasu. Je také autorem mnoha divadelních her pro dospělé i děti. Rodina mladšího syna Jana nám pomáhá, kde se dá, protože bydlí také v Kamenici. Život uběhl jako voda a letos přesně na Vánoce mi bude 84 let. Musím však říci, že kdybych se znovu narodil, chtěl bych zase hrát.“

str. 19

Tady končí vyznání skromného člověka. Opouštím útulný byt, skříňku plnou fotografií a sešit s pečlivým abecedním seznamem rolí. Opouštím místo, kde stále žije umělecký duch. Přejme panu Kozákovi, který musel poslední týdny trávit v nemocnici, hodně zdraví nejen k narozeninám, ale po celý rok 2009. Ať je stále šťastný a spokojený v kruhu svých blízkých. Toto vyprávění přijměte jako dárek. Vy všichni

milovníci dramatického umění, ať už jste z Kamenice nebo okolí. Vždyť naše pravidelné zájezdy do HD jsou obohacením všedních dnů. A herci i muzikanti, kteří za námi přijíždějí, vždy cítí pohodu v hledišti. Vystupují tu rádi, ať už v Kamenici nebo v Kameničce, chválí si vnímavé diváky i obětavost organizátorů, kteří zajistí vše potřebné i něco dobrého na zub. Divadlo totiž stále žije!

Poděkování Dne 24.11. v dopoledních hodinách (tedy v době, kdy jsem byl v práci) moje matka (Hana Čapková) venčila psy v prostoru mezi Kamenicí a Kameničkou, přesněji u odbočky na hřbitov, přičemž jeden ze psů (mé devíti-měsíční štěně) spadl do odkryté studny - či spíše sběrníku asi dva metry hlubokého - naštěstí v něm nebyla voda. Matka celkem oprávněně naznala, že psa vlastními silami nevyprostí a tak se odebrala zpět do vesnice, zazvonila na Pavla Jonáše (řečeného Datla) a vyložila mu krátce situaci. Ten se dvakrát nerozmýšlel, popadl žebřík, ženu a dítě,odebral se na místo činu, spustil se na dno sběrníku a psa vyprostil.Takže klobouk dolu a díky Datle. S pozdravem Alan Čapek, Kamenička 14 PS: Na základě téhle příhody jsem zjistil, že takovýchto odkrytých sběrníků je v okolí víc.

foto pejska doplním zítra - data mám v práci

str. 20

DIVADLO MLADÝCH DIVADELNÍHO SOUBORU KARLA ČAPKA z Třeště v Mikulášském představení 7. 12. 2008

Mikuláš, anděl a čert přinesli sladkosti Kdo byl hodný, ten se nebál

Brejlatá princezna před 16 lety v provedení Divadelního kroužku ZŠ v Kamenici

str. 21

Společenská kronika Blahopřáli jsme osobně: ŘÍJEN: František Langer

80 let

LISTOPAD: František Zeman

80 let

PROSINEC: Alžběta Cahová Marie Cahová

80let 80let

Narozené

Vyprovodili jsme na poslední cestě: Bohumila Nováková Miroslav Pokorný Miloslav Čutka Jan Krčál Hermenegilda Kostková Oldřich Maštera

Kamenice 8.11.2008 Kamenice 8.11.2008 Kamenice 24.11.2008 Řehořov 4.12.2008 Kamenice 5.12.2008 Kamenička 11.12.2008

Stále vzpomínáme!

děti: Zuzana Jonášová Řehořov 27.06.2008 Ondřej Bumbálek Kamenička 17.07.2008 Radim Bumbálek Kamenička 21.08.2008 Ondřej Klíma Kamenice 28.08.2008 Josef Kalný Kamenice 28.08.2008 Lukáš Kordovský Kamenice 6.09.2008 Jiří Man Kamenice 26.09.2008 Lukáš Novotný Řehořov 27.09.2008 Simona Muzikářová Kamenice 31.10.2008 Dominik Mach Kamenice 20.11.2008 (Přivítali jsme 29 nových občánků: 25.10.2008)

Svatby: Olga Řezníčková a Petr Semrád 11.10.2008

Plesy na rok 2009 03.01.2009 – zatím volný termín 10.01.2009 – Hasiči (hraje Jiří Švihálek), předprodej místenek bude v květinářství u paní Lenky Příhodově 10.01. 2009 – Občanské sdružení vodovod Vržanov (hraje INVAZE)

17.01.2009 – Český červený kříž ( hraje AKORD) 24.01.2009 – Pekárna (hraje AKORD) 24.01.2009 – Hasiči Řehořov (hraje Trnová koruna) 31.01.2009 – zatím volný termín 07.02.2009 – KDÚ-ČSL ( hraje AKORD) 14.02.2009 – Kamenička (hrají PŘÁTELÉ) 21.02.2009 – Masopust (hraje AKORD) 14.03.2009 – Školní ples –(hraje UNIBAND) Místa konání plesů a zábav bude upřesněno na plakátech, obecní desce, www.stránkách a v hlášení místního rozhlasu.

str. 22

UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU V KAMENICI Vážená paní starostko, přijměte tento dopis jako poděkování za Váš osobní vřelý a lidský přístup k nám – partě nadšenců – kteří putují po našem regionu a poznávají nejen historii, ale i současnost krajiny, obcí, městeček, měst a lidí, kteří se o minulost a přítomnost svých domovů starají. Pro Vaši informaci, jsme parta, která se prvně sešla v únoru 2005 na Univerzitě třetího věku, v oboru Z historie našeho regionu. Od té doby se datují naše poznávací výlety po vlastech českých a moravských. Velmi mile nás překvapilo už to, když jsme to říjnové úterý nastoupili do autobusu směr Kamenice a obdrželi jsme od řidiče obálku naší průvodkyně paní Pospíchalové s přáním příjemné cesty a základní informace o Vaší

Kamenici a jejím okolí. Už z toho bylo patrné, jak vážně jste naši návštěvu brali. Při výstupu z autobusu ve Vašem městečku nás vítala naše bývalá „spolustudentka“ Marie Pospíchalová, která všechny pozvala, aby se pochlubila „svou“ Kamenicí. Zasvěceně a výtečně odborně připravená nás provedla všemi pamětihodnostmi i horkou současností od staré školy přes Kábův dům, zahradnictví pana Kolaříka, Koldův dům, kapli svaté Anny až po renezanční tvrz – letní to sídlo Kateřiny z Valdštejna. Zde jsme se poprvé setkali s Vámi a s Vaším zajímavým výkladem, ze kterého bylo jasné, že se nejen staráte o přísun financí, tolik potřebných pro rozvoj městyse, ale že jste hrdá i na jeho minulost a historii. Z pohledu nás, o kterých se říká, že jsme věkově za zenitem, jsme se shodli na tom, že dáváte své funkci

maximum s láskou a pracovním nasazením a že jste skutečně na svém místě. Děkujeme vám za milé posezení a pohoštění na úřadě, kde jsme se dověděli více o vaší práci pro Kamenici. A ta je opravdu nemalá. Můžeme Vám říci, že i my v Jihlavě známe výsledky práce Vašich lidí . Chodíme si pro malou či velkou „kamenici“ do Veany nebo pro kamenické špekáčky do řeznictví ke Štamberovi. Ani se nám od Vás moc nechtělo, když se nás ještě ujala milá paní Škodová, která nás odvedla do kostela sv. Jakuba Většího, o který se s dalšími ženami velmi pečlivě stará a je na něj patřičně hrdá. Po výkladu a prohlídce jsme byli potěšeni překrásným a nadšeným zpěvem Klárky Bartákové. Klárko, díky! Domů jsme se vraceli plni dojmů a nových zážitků.

Co zbývá ? Přání – Vám osobně – aby ten elán, se kterým jste hovořila a který se projevuje v úspěšné práci, vám vydržel velmi dlouho. Vašemu městysu a všem, kdo

str. 23 v něm žijí, přejeme více takových Marií Pospíchalových, Klárek Bartákových, obětavých žen kolem paní Škodové, které dělají víc pro svůj domov, než že v něm jen žijí. Ještě jednou srdečné díky Vám a všem a v každodenní práci jen samé úspěchy. V Jihlavě 5. listopadu 2008

Přehled Kamenic Trošku budeme bilancovat…Během 2 let jsme vás seznámili celkem se 6 Kamenicemi. Kromě té naší jste poznali Kamenici u Prahy, Českou a Srbskou Kamenici u Děčína, nám dobře známou Kamenici nad Lipou a Trhovou Kamenici. Máme spočítáno, že nám jich ještě asi 13 chybí a určitě to v budoucnosti napravíme. Zajímavé je, že v čistě moravských krajích jsme žádnou Kamenici nenašli, skoro všechny leží v Čechách…Jen Jihočeský kraj bude výjimkou a pravděpodobně žádnou obec s tímto názvem nemá. A teď to vezmeme pěkně popořádku. Horní a Dolní Kamenici (počítáme jako 1) najdeme na Plzeňsku u Holýšova, na Karlovarsku to bude Kamenice, část obce Březová u Sokolova. Ústecké – Děčínské již známe. V Libereckém kraji objevíme Horskou Kamenici u Železného Brodu a Kamenici u Zákup (poblíž jsme letos byli s úřadem na výletě Do neznáma…). Královéhradecký kraj nabízí Kamenici jako část obce Dobré u Rychnova nad Kněžnou a Kamenici, která patří k obci Konecchlumí. V Pardubickém kraji máme kromě Trhové Kamenice ještě Pustou Kamenici u Poličky. V našem kraji nám zbývá Kamenice u Herálce na Humpolecku. Nejvíc Kamenic je kupodivu ve Středočeském kraji. S tou největší jsme se seznámili. Snad poznáme Dolní Kamenici u Chržína a Horní Kamenici, část obce Vraný. Na Mladoboleslavsku je obec Dobšín taky s Kamenicí. Na Příbramsku by měly být 2 Kamenice. Jedna skorosamota u Klučenic a další u Nedrahovic. Možná by bylo hezké najít ještě jednu a počet zaokrouhlit na rovných 20. Pomozte nám při hledání, třeba se nám to povede…

Rozesmáté a obdarované umělkyně z adventního koncertu „ŠUM“

Vánoční punč chutnal skvěle

Dědeček Javůrek pomáhá při sběru kaštanů

str. 24

Vzpomínka na olympijské hry v Pekingu Josef Dovalil Když jsem byl vyzván k příspěvku o Číně a OH 2008, trochu jsem váhal. Co napsat – všechno bylo probráno štáby píšících novinářů, televizních i rozhlasových reportérů. Měl jsem ovšem jako místopředseda Českého olympijského výboru vzácnou příležitost působit přímo ve vedení české reprezentace. Snad tedy pár postřehů přímého účastníka. Nejprve krátký pohled do zákulisí přípravy české účasti. Technické a organizační zabezpečení na OH představuje pro ČOV téměř dvouletou práci. Jako na každé olympijské hry bylo třeba poslat oficiální přihlášku, připravit podklady k akreditaci účastníků, přihlášky do olympijských soutěží, např. ve spolupráci se sportovními svazy shromáždit a zkompletovat informační data a fotografie asi 400 potenciálních členů výpravy. Dále zajistit výběr a výrobu oblečení, dopravu osob a materiálu, techniku, zdravotnické zabezpečení, finance, propagaci, ubytování, media, pobyt hostů a partnerů českého olympijského týmu a mnoho dalšího. Intenzivní příprava směřovala k vytvoření co nejlepších podmínek pro náš olympijský tým – sportovce i jejich doprovod (vedoucí týmů, trenéry, techniky, lékaře aj.). Více než dva roky před OH probíhala čilá komunikace mezi ČOV a mezinárodními subjekty (Mezinárodní olympijský výbor, Mezinárodní sportovní federace, Národní olympijské výbory, České velvyslanectví v Pekingu a Velvyslanectví ČLR v Praze, mezinárodní komise pro přípravu a kontrolu OH). Četné náležitosti byly řešeny i osobně při inspekčních návštěvách přímo

Josef Dovalil s předsedou ČOV MUDr. Milanem Jiráskem na hlavním olympijském stadionu.

na místě, významnou pomocí byla i tzv. olympijská atašé, pro českou výpravu tuto funkci vykonávala rodilá Číňanka, manželka jednoho z pracovníků našeho zastupitelství. Několik našich sportovních výprav mělo možnost si Čínu, Peking a olympijská sportoviště osobně „osahat“ při účasti na předolympijských soutěžích nebo tréninkových kempech. Vzdálenost do Pekingu znamenala značné nároky na zajištění a organizaci dopravy, ČOV uzavřel smlouvu a tureckými a rakouskými aeroliniemi (cena letenek se pohybovala od 30 do 50 tisíc korun). Neletěli jsme najednou, cesta (8 – 10 hodin letu) se uskutečnila dvěma trasami: Praha – Istanbul – Peking nebo Praha - Vídeň – Peking v několika skupinách v podstatě podle přání jednotlivých sportů. Kromě osob bylo třeba do dějiště her letecky dopravit potřebný materiál (lodě, sportovní zbraně, cyklistická kola atd.), dohromady to bylo několik kontejnerů a desítky beden. Čína je pro nás daleká země s odlišnými klimatickými podmínkami. S předstihem byli sportovci informováni o možných problémech s 6 hodinovým časovým posunem, s vysokou teplotou a vlhkostí ovzduší. Denní teploty se pohybovaly kolem 30°C, relativní vlhkost byla vysoká. Pro představu vyjít z klimatizovaných prostor domů bylo jako vstoupit do sauny či prádelny v plném provozu, jisté zlepšení nastalo, pokud zafoukal vítr. Byla také připravena opatření pro kritický výskyt smogu v Pekingu. V úvodních dvou týdnech před OH se skutečně smog objevoval, po zahájení se však situace podstatně změnila, většinou přišly slunečné dny s občasnými přeháňkami. Hrozba a možný negativní vliv smogu na výkony se nenaplnily. Přijatá opatření - omezení dopravy, uzavření velkých průmyslových podniků, tepelných elektráren, zastavení demolic a masivní výstavby v Pekingu a také vliv příznivých klimatických poměrů problém v podstatě eliminovaly. Ke hrám neoddělitelně patří olympijská vesnice (dnes spíš malé město), její ubytovací, stravovací a další služby využívá většina účastníků. Podle přání organizovaly výpravy také bydlení přímo v místech soutěží (vodní slalom, jezdectví, jachting). V důsledku bezpečnostních opatření byla vesnice ostře sledovaným objektem, to jsme ostatně zažili už při hrách v americkém Salt Lake City či v Aténách. Celý obvod vesnice byl obehnán dvojitým vysokým plotem, mezi kterým

str. 25 hlídkovali vojáci. Ozbrojená vojenská a policejní ostraha důkladně kontrolovala všechna vozidla, vjezd byl možný pouze se zvláštním označením. Striktní, i když většinou korektní průběh měly osobní prohlídky včetně zavazadel. Obdobný bezpečnostní režim pro sportovce i diváky byl zaveden a dodržován také na všech sportovištích. Přístup umožňovaly pouze některé olympijské akreditace – sportovci, doprovod, na zvláštní povolení hosté výprav, do mezinárodní zóny novináři, pracovníci vesnice. Česká reprezentace se usídlila v centrální části vesnice, v sousedství bydleli sportovci ze Srbska, Dominikánské republiky a Kataru. Naši ocenili prostorné dvoulůžkové pokoje, velké klubovny, přístupy k Internetu. Každá výprava měla podle své velikosti k dispozici prostory pro své kanceláře, medicínské ordinace a sklady. Samozřejmostí jsou dnes už potřebné služby – stravování, doprava, prádelny, pošta, obchodní dům, kadeřnictví a další. V pohotovosti byla klinika a informační kancelář. Tzv. mezinárodní zóna nabízela kino, taneční klub, videohry, knihovnu, poslech hudby, videoprojekce, v rezidenční zóně bylo středisko pro věřící různých náboženství. 24 hodin denně fungoval ve vesnici restaurační provoz v jídelnách. Kdykoliv tak bylo snadné zajistit stravování, na objednávku byly možné i balíčky. Široký sortiment italské, asijské, grilové i studené kuchyně, včetně ovoce a nápojů umožňoval dostatečný výběr podle potřeby, složení i energetické hodnoty. Vesnice má – a to je zvláštnost olympijských her, vyplývající ze společného ubytování sportovců více než dvou set zemí a 28 sportovních odvětví – vždy velmi neformální přátelskou atmosféru. Bylo mimořádným zážitkem vidět zblízka ve vesnici největší hvězdy světového sportu. Také v naší části výpravy bylo cítit takovou atmosféru, projevovala se i ve spontánních návštěvách a povzbuzování v hledištích ostatních sportů, kde naši závodili. Všechno se pak znásobuje, pokud se výpravě v soutěžích daří, nepochybně silným impulsem v tomto směru byla zlatá medaile střelkyně Kateřiny Kůrkové-Emmons. O tom, jak tato vůbec první v Pekingu udělovaná zlatá zapůsobila v propagaci naší země – stačilo se jen někde zmínit, že jste z České republiky a hned jsme sklízeli uznání - se mnohé napsalo a lze to jen potvrdit. Ačkoliv se často připomíná známá věta „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“, olympijské hry jsou a zůstanou sportovním svátkem a velkolepou sportovní soutěží. Vedou se souboje nejen o místa medailová, ale i o další umístění. Ten, kdo byl např. patnáctý, usiloval o to být dvanáctý, být „více vidět“. Jeden z charakteristických znaků sport u stále platí. Někdy ti, kdo sami těžko přeběhnou fotbalové hřiště, dávají najevo opovržení nad umístěním více nebo méně daleko za medailisty. Já se hluboce skláním před všemi našimi

Josef Dovalil s olympijskou vítězkou Barborou Špotákovou.

sportovci (a vlastně všemi účastníky), kteří si účast na OH ve světové konkurenci vybojovali. Na OH stále platí i pouhá účast, už to stojí za uznání. Ostatně ze 204 zemí, jejichž reprezentanti v Pekingu startovali, dosáhlo na medaile pouhých 80. A těch dalších 120 výprav přesto přijelo…. Pekingské hry byly dosud nejsledovanější v historii. Výrazně k tomu napomohlo téměř 25 000 akreditovaných pracovníků médií. Pro české sdělovací prostředky pracovalo v Pekingu 26 píšících novinářů, 9 fotografů, 31 pracovník České televize a 8 redaktorů Českého rozhlasu. Měl jsem možnost díky vedoucímu sportovní redakce České televize O. Černému vidět mezinárodní televizní a rozhlasové centrum, které zajišťovalo pro celý svět informace a komunikaci od tiskových konferencí po elektronickou poštu, internet a studia, pomoc pro novináře a fotografy (ubytování, dopravu, pracovní podmínky). V hlavním operačním sále se na asi 200 obrazovkách soustřeďovaly přenosy ze všech míst, kde se na hrách něco dělo, před tím člověk neznalý televizní techniky může jen v úžasu stát. Z této nabídky si jednotlivé společnosti vybírají svůj program a vysílají ho do svých zemí, postupoval tak s mimořádným zaujetím i nasazením z pronajatého studia i tým pracovníků České televize. Pobyt v olympijském městě – a pro Evropana zvlášť, pokud je tím městem Peking - je pochopitelně také příležitostí kulturní a turistickou. Čína má bohatou historií, v samotném Pekingu a v jeho okolí lze navštívit řadu významných památek, pořadatelé her s tím počítali a každý, kdo projevil zájem, měl možnost některé z nich navštívit. Málokdo si nechal ujít skvost tradiční čínské architektury – Zakázané město, komplex císařských paláců ve středu hlavního města, sídlo 24 císařů posledních dvou čínských dynastií. Za návštěvu stojí i další palácové stavby často s poetickými názvy jako Chrám nebes, Chrám Slunce (původní starověké rituály

str. 26 byly věnovány nebesům, předkům a nadpřirozeným jevům) a také nádherné klasické zahrady se působivými sceneriemi, věžemi, pavilony. Jinak samotný Peking je moderním městem, které snese srovnání s jinými světovými metropolemi – široké mnohaproudové ulice, množství výškových architektonicky výrazných skleněných a ocelových budov. Díky hrám se část města přebudovala, vznikly nové dálnice, trasy metra, nejmodernější obchodní centra obrovské hotelové komplexy, nové čtvrti a samozřejmě i moderní sportoviště. Jen těch obyvatel na naše poměry je tam víc (13 milionů), věděl jsem ze zeměpisu, že Číňanů je hodně, ale že je jich tolik, to jsem si nedovedl představit a marně hledám srovnání s něčím podobným u nás. Zcela mimořádný a těžko popsatelný zážitek představuje Čínská zeď. Původně stavěná od roku asi 200 před naším letopočtem jako ochranný val proti nájezdům různých kočovných kmenů ze Severu, za několik staletí se rozrostla na téměř 5000 km a je oprávněně považována za jeden divů světa. Vede většinou po hřebenech hor (kdo zná např. Nízké Tatry, tak si může představit takovou zeď vedenou právě na hřebenech) z obrovských kamenných kvádrů v šířce, která měla umožnit současnou jízdu pěti koní vedle sebe.

Čína, město Peking a organizační výbor XXIX. Her olympiády 2008 v Pekingu uskutečnily hry okázalé a grandiózní v asijském duchu (není to trend prosazovaný mezinárodním olympijským hnutím, ale Čína a její obyvatelé jako velká země už takoví jsou). Byly výjimečné v mnoha směrech a demonstrovaly Čínu jako světovou velmoc nejen sportu. Staly se celočínskou záležitostí, příležitostí představit se a otevřít světu. Hodnocení většiny se shoduje (a já na základě toho, co jsem za tři týdny v Pekingu viděl a prožil s tím souhlasím) v tom, že OH 2008 v Pekingu se vydařily, měly vysokou úroveň. Konaly se v přátelském, vstřícném a bezpečném prostředí s nejmodernějším technologickým zázemím. Imponovala velká ochota a pracovní nasazení dobrovolníků, hlubokým dojmem zapůsobilo velmi příjemné a vřelé přijetí účastníků OH obyvateli Pekingu a nebývalý zájem Číňanů o olympijské soutěže a samotné sportovce. Takový dojem si odvážela valná většina návštěvníků i vlastních aktérů OH, takové zůstanou i moje vzpomínky na největší sportovní svátek roku 2008. A to i přesto, že v Číně a samotném Pekingu přetrvávají mnohé problémy, které jsou předmětem kritiky řady médií a organizací chránících lidská práva. Ale to už by byla jiná kapitola, přesahující téma olympijských her.

Třídíme odpady v rámci Recyklohraní Naše škola - ZŠ a MŠ Kamenice se v tomto školním roce zapojila do školního recyklačního programu Recyklohraní. Program pořádají neziskové společnosti ASEKOL, ECOBAT a EKO-KOM, které zajišťují sběr a recyklaci vysloužilých elektrozařízení, baterií a obalů. Cílem projektu je zvýšit povědomí o třídění odpadů u mladé generace a také zajistit recyklaci drobných vysloužilých elektrozařízení a baterií v co nejvyšší míře. V rámci projektu Recyklohraní je naše škola vybavena sběrnými nádobami na použité baterie a drobná elektrozařízení. Sběrné nádoby poskytnuté společnostmi ASEKOL a ECOBAT jsou umístěny na chodbě u ředitelny. Každý žák může do školy nosit nepotřebné drobné elektrospotřebiče (například starý mobil, kalkulačku, telefon, elektrohračku, drobné počítačové vybavení,

discman nebo MP3 přehrávač) a baterie a akumulátory. Naši žáci se mohou zapojit také do zábavných her a soutěží, výtvarných či fotografických úkolů a kvízů z oblasti třídění a recyklace odpadů, které organizátoři projektu zadávají. Za nasbírané vysloužilé baterie a drobná elektrozařízení a splněné úkoly získá naše škola body, za něž žákům budeme moci pořídit různé učební pomůcky, hry i vybavení pro volný čas. Katalog odměn a další informace o projektu jsou Vám k dispozici na www.recyklohrani.cz. Vážení rodiče, i Vy se můžete do Recyklohraní zapojit. Máte-li doma vybité baterie či vysloužilé drobné elektrospotřebiče, věnujte je svým dětem. Zajistíte tak jejich recyklaci a svým dětem pomůžete získat body na nákup odměn.

str. 27

Oči lovců Miloš Vala Pomalu vycházelo slunce a první paprsky dopadly na hladinu poklidné říčky, aby vydaly světlo a teplo všemu živému. Jejich lesk připomínal hrst stříbrných penízků hozených tam, kde dobře poslouží a nepřinesou zlobu, nýbrž mír a klid. Z větví stromů zněl nádherný zpěv ptáků. Ti jakoby vítali nový den svým koncertním uměním. Při krajích u vodních travin „tančily“ drobné rybky, také oděny do stříbrných šatů, aby vše splynulo do jednoho obrazu mistra, jehož dílo je pro člověka nenapodobitelné. Muž, který přišel před rozbřeskem lovit ryby, dlouho jen užasle zíral a cítil, jakou sváteční atmosféru může mít i obyčejný všední den pro toho, kdo ho chce vidět v celé jeho kráse. Ve vzduchu se mihnul jako modrý blesk ledňáček, také byl na lovu, jen z jiného důvodu. Ani ostatní zvířata nelenila a věnovala se obživě své a hlavně svých potomků, kteří měli právě dobu pro přijímání potravy. Mohutná vlna a vyskakující rybky, které se ještě před malou chvílí vznášely u travin, prozradily lovícího dravce, jehož čelisti připomínají aligátora a který nepochybně ukončil jeden nebo více rybích životů. I taková umí být příroda, ale nezabíjí jen z pouhého rozmaru. Rybář se ve chvíli rozhodl, že se dnes pokusí ulovit dravce. Zručné ruce rychle upravily udice k lovu, aby je ostré štičí zuby nebyly schopny překousnout. Už jen štěstí je mu třeba, štičí nálady jsou nevyzpytatelné a velká ryba je velice chytrá, zvláště pokud má zkušenost s ostrými háčky již z minulosti. Slunko dál plulo po své každodenní dráze a vše dokola byl jeden velký život ve své plné síle a rozmanitosti. Jak snadno se zapomíná na čas, který neúprosně plyne v atmosféře hezkého dne a duševní pohody.

Ve chvíli, kdy ryba našla kořist a bezhlavě se na ni vrhla, procitnul i muž na břehu ze svého snění a bylo otázkou krátké chvíle, než pokořený dravec ležel na travnatém porostu. Jejich oči se setkaly, byly to oči lovců a snad spolu i mluvily neexistující řečí beze slov o tom, co by se měl člověk naučit od přírody, o které si bláhově myslí, že je jejím pánem. Svobodná ryba zmizela ve svém živlu a po chvíli odešel i muž, možná poučen, možná jen s dobrým pocitem z vydařeného dne….

Rybáři v roce 2008 Miloš Vala Letošní sezónu jsme začali vcelku úspěšně, leden a únor byly měsíce pro každoroční závody v lovu pstruhů na čas v Ostrově nad Oslavou, kam jsme byli díky výsledkům z loňského roku pozváni znovu a dvou ze tří jsme se zúčastnili. Oproti loňsku byla výrazně vyšší účast a počasí nám také ukázalo svoji horší tvář. Náš tým v prvním závodě doplnil Petr Kolář st. z Kameničky a utvořil spolu s Kájou Dvořáčkem velmi silnou dvojici, což potvrdili skvělým výkonem a třetím místem. V dalším závodě se dařilo víc druhé dvojici týmu. Tu jsem tvořil já se synem Oldou. Ten byl opět nejmladším rybářem soutěže, ale starším kolegům dokázal, že generace mladých rybářů se nedá podceňovat a předvedl také mimořádný výkon. Celkově to pro Kamenici znamenalo opět třetí místo. Druhá dvojice byla v sestavě David Sakmar a Kája Dvořáček, kterým tolik štěstí tentokrát nepřálo, ale naší společnou taktikou je vzájemná spolupráce a technická podpora, proto konečný výsledek je vždy dílem celého týmu. Všem, kteří se na těchto výsledcích podíleli, velice děkuji za dobrou prezentaci našich obcí a rybářů na této lokalitě u Žďáru nad Sázavou.

str. 28

Přijela na návštěvu na Zem, královna Zima s králem Mrazem. Už rozprostřeli jejich dvořani koberec bílý všude po stráni. Krásné Vánoce a příznivý rok 2009 přejí zaměstnanci Úřadu městyse Kamenice!

Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 750 kusů. Toto 24. číslo vyšlo v prosinci 2008. Uzávěrka 15. 12. 2008 Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice. Foto na titulní straně - archiv OÚ, foto na poslední straně Eva Jelenová