economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE ŘÍJEN 2008 ČÍSLO 4 ZDARMA

economix M A G A Z Í N

P R O

Před VŠE už je bezpečněji... / 3

S T U D E N T Y

V Š E




Ř Í J E N

2 0 0 8




Č Í S L O 4

Rektor Hindls ve Faustově křesle / 12

Jiří Suchý: „Semafor už tu bude půl století“

Mladý a úspěšný Petr Jindra / 24

Z D A R M A

Artem Belov – zahraniční student na VŠE / 30

Gažo má diplom. Kauza tím rozhodně nekončí! / 4

Cestopis: Belgie – země více tváří / 36




/ 32

Nová sportovní hala na Třebešíně / 9

ROZHLEDNA Den studentských organizací na VŠE / 10

Steve Ballmer vystoupil na VŠE / 12

Golf Networking Club VŠE / 40

2

r uobbrsi a ka h

economix

– 4 / 2008

Editorial Milí čtenáři, opět po prázdninách držíte v rukou Economix. Znamená to, že už se semestr rozjel do rychlého tempa. Snad to je pro vás příjemná změna. V minulém semestru navštívil naši školu (mimo jiné) generální ředitel Microsoftu. Na VŠE zkrátka jezdí samí zajímaví hosté. Jistě přijde i chvíle, kdy školu navštíví i papež Benedikt XVI. Bylo by ale více než zajímavé vidět na parkovišti u Nové budovy stát slavný papamobil a před aulou potkat hlídající ostré hochy ze Švýcarské gardy oblečené do pestrých uniforem, které kdysi navrhl sám velký Michelangelo. Na přednášce by mohl nastat problém. Při diskusi by bezpochyby zvedli ruku i studenti rýpalové (a takových je na VŠE velmi mnoho), kteří by mohli klást nepříjemné otázky. Církev by jistě věděla, jak takovým diskutérům zatopit. Vzpomeňme si na Jana Husa nebo na Giordana Bruna. Podobný zákrok by ale nepřispěl její pracně budované imagi. Návštěva se tedy nejspíše neuskuteční, ale kdo ví, třeba bude Svatý otec hostem některého z příštích Ekofór. Před rokem vám můj předchůdce Vašek Gráf doporučil návštěvu Berlína. Uchvátila ho moderní architektura Svobodné univerzity. Do německé metropole jsem se vypravil také, i když ne kvůli univerzitě. Musím se přiznat, že jsem ji ani nehledal. Zato mě daleko více zaujaly bloky šedých panelových domů, které nebyly k vidění výhradně jen v bývalém východním Berlíně. Byly všude. Proč tam ale jsou? Místo jim totiž udělaly kilotuny výbušnin svržené během války. Obrovská ničivá síla je cítit i dnes. Jeden kamarád mi vyprávěl, že se na konci války při mši na Boží hod v jedné jihočeské vísce lehce chvěla zem. Pan farář prý dokonce musel přerušit kázání. Vystrašení obyvatelé se obávali zemětřesení. Nebo že by uprostřed návsi vyrostla nová sopka? Kdepak. Bylo to totiž ten den, kdy byl bombardován rakouský Štýrský Hradec. V divadelní hře Kdyby tisíc klarinetů v roce 1959 se Jiří Suchý s Ivanem Vyskočilem ptal: „Proč jsou ještě války?“ – „Třeba už nebudou.“ A odpověděli si: „Cožpak se dějou zázraky?“ Téměř po padesáti letech můžeme říci, že zázraky se nedějí. Bohužel. Lidé se nepoučili a stále sahají po zbraních. Vzpomínám si na jednu písničku pro děti, v níž se zpívá o tom, že by se lidé měli mít rádi a aby „vydláždili k sobě chodník, protože svět je náš rodinný podnik“. Autor Zdeněk Svěrák se však v písničce mýlil. Za rodinný podnik každého národa jsou většinou považovány zbrojařské firmy. Co je to za firmu, jejíž klienti (tedy vojáci) umírají? Její produkt spočívá v ničení a produkce je spíše destrukcí... Vynalézají se stále modernější zbraně, montované ve větších sériích, výroba se robotizuje. Efektivita práce se najisto zvyšuje. Proč jsou tedy války posledních let nejdražšími v historii? Na ekonomické aspekty válčení se podívala Hanka Kubovcová. V novém čísle Economixu si můžete přečíst o zásadních změnách, které se udály na VŠE. Například zmizela Nová aula. Nevěříte? Nevěřte. Budete ji však hledat marně. Mirek Mikeska odhalil důvod jejího zmizení. VŠE je bezbariérovou školou. Možná jste si toho ani nevšimli, ale absence prahů, rampy u vchodů, bezbariérové výtahy s tlačítky v dosahu sedícího – to vše má pro handicapované studenty cenu zlata. Technické vybavení školy se stále zlepšuje a těmto studentům značně pomáhá. Jen ještě jedna věc by se dala vymýtit. Naše netečnost. Nabídněme jim (sami od sebe) někdy pomoc! S touto problematikou souvisí také článek Betky Kuchařové. Pod křídly Šimona Ornesta a Jedličkova ústavu se rodí zajímavý a bohulibý projekt – Studeo. Jde o (nejen) hudební školu pro handicapované, která má i mezinárodní ambice. Jak tak procházím jednotlivé články, nevím, který mám doporučit dřív: reportáž z festivalu v Karlových Varech, novinky z kolejního prostředí, recenzi knihy George Orwella, představení nové destinace pro odpočívající studenty, tedy Rajskou zahradu, duel názorů na ekologii, článek o financování kultury v Praze (kauza grantů) a další kauzy. Myslím, že budu mluvit za všechny čtenáře, řeknu-li slovy klasiků, že nemusí pršet, jen když kape... Jak se rozloučit? Asi bych měl popřát, aby vám to šlo dobře v životě, při studiu a hlavně v ISISu!  Vladimír Štípek, šéfredaktor

Před VŠE už je bezpečněji... / 3 Gažo má diplom. Kauza tím rozhodně nekončí! / 4 Aktuality / 9 Nová aula přejmenována na Vencovského aulu / 9 VŠE získala mezinárodní uznání v rámci projektu EDUNIVERSAL / 10 ROZHLEDNA – Den studentských organizací na VŠE / 10 Financial Times ocenily program CEMS / 10 Obslouží vás v menze jako anglického krále? / 11 Jak podporovat studenty při podnikání? IDE ví, jak na to! / 11 Kormidelník Microsoftu Steve Ballmer vystoupil na VŠE / 12 Rektor Hindls ve Faustově křesle / 12 Studentská soutěž může mít koule! – Studenti VŠE na soutěži v Paříži / 13 Mladý ekonom roku 2008 a Cena Karla Engliše / 13 Vybírání poplatků za studium se zpřísňuje / 14 Velké změny na kolejích / 15 Univerzita třetího věku – už žádné vysedávání na lavičkách / 16 Kde získat titul? / 17 STUDEO – Hudbou a vzděláním ke štěstí a radosti ze života / 18 Rozhovory s handicapovanými studenty / 19 Studentský život v Jindřichově Hradci / 20 Jak je to s organizací studia přes internet na FM VŠE ? / 21 Najdeme to, co hledáme? / 21 Winston Econ Art – festival studentské kreativity / 22 Mladý a úspěšný Petr Jindra / 24 Ekonomické aspekty války / 26 Opět další krize? Například ta hypoteční... / 27 Vyjednávat o klimatu v Ghaně znamená pořádnou lekci / 28 Jak na globální oteplování / 29 Artem Belov – zahraniční student na VŠE / 30 Na baru s Jiřím Suchým / 32 Když divadelníci šíří oheň a dým! / 35 Cestopis: Belgie – země více tváří / 36 Závody nejen pro otrlé / 38 Ekonom Praha Outdoor / 39 Suchomel / 39 Golf Networking Club VŠE / 40 Rajská zahrada byla konečně otevřena veřejnosti / 40 Recenze knihy: Georgie Orwell – Nadechnout se / 41 Dan a Dana nad kafem – Café Rybka / 41 Jak přežít showbyznys? / 42 Eva Zaoralová o MFF v Karlových Varech / 42 Financování regionálních festivalů / 43

economix

Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: conomixu: [email protected] Vydal:

Evidenčníí čí číslo: l MK ČR E 17789

3

zpravodajství

Před VŠE už je bezpečněji... bezpeč V minulém čísle Economixu jsme poukazovali na nebezpečí hrozící studentům (a nejen jim) na přechodech pro chodce. Přímo před školou (před vstupem do SB i NB), ale i v Seifertově ulici, kde je tramvajová zastávka, hrozilo nebezpečí při přecházení. Zebra ani značka označující každý přechod totiž nejsou dostatečným zabezpečením a nevyhovují současnému provozu. Situace se však zlepšila, došlo k rekonstrukci tramvajových nástupních ostrůvků a s tím i přilehlých částí komunikací.

graficky vyznačeny. To by mělo donutit řidiče ke zpomalení. Před školou se však žádná změna neudála. Stačí citovat: „Odbor dopravy Prahy 3 nepo-

važuje studenty vysoké školy za rizikovou kategorii chodců, a proto s ohledem na dopravní režim v místě v danou chvíli neuvažujeme o umístění zpoma-

Autor: Vladimír Štípek

Inzerce

CEP je think tank založený v roce 1998 Václavem Klausem Posláním CEPu je podpora myšlenek volného trhu a svobody jednotlivce Využijte zvýhodněného předplatného pro studenty – budete pravidelně

Kupte si naše publikace nebo si je stáhněte ve formátu pdf Zaregistrujte se k bezplatnému odběru newsletteru a novinek emailem

www.cepin.cz

– 4 / 2008

dostávat poštou sborníky, newsletter a pozvánky na semináře

economix

Nebezpečný úsek vozovky v sousedství nástupních ostrůvků tramvajové dopravy je řešen jinak, než tomu bylo v minulosti. Vozovka je zde mírně zvýšená, takže tvoří jakýsi práh. Nájezdy na toto vyvýšení jsou

lovacích či jiných prvků v okolí budov VŠE v Praze na území městské části Praha 3.“ Snad mají pravdu. Studenti si zkrátka musí dávat pozor. Odbor argumentuje také tím, že všechny ulice kolem VŠE (kromě Italské ulice) jsou jednosměrné. To však vím i já. Dokonce respektuji dopravní značení a totéž očekávám od jiných. Před časem jsem se při přecházení rozhlížel pouze na stranu, ze které, podle pravidel, lze očekávat přijíždějící auto. Jenže k mému překvapení se auto přiřítilo z druhé strany. Praha 3 však k těmto pirátským řidičům nemůže přihlédnout. Nedodržování pravidel či nešťastná náhoda, které již způsobily mnoho neštěstí, zřejmě nejsou dostatečným argumentem k nápravě. Proto není pravděpodobně možné „zbytečně“ investovat peníze daňových poplatníků. Je to správné? 

4

kauza

?

Gažo má diplom. Kauza tím rozhodně nekončí!

Bc. Richard Gažo

Jak to tak již na školách bývá, přes prázdniny se leccos vyřeší, ututlá, vyprchá, zapomene... V kauze Gažo se něco spíše jen pořešilo, rozhodně však nevyřešilo. Richard Gažo sice definitivně dostal svůj bakalářský diplom, ale pachuť kauzy v lidech ve škole zůstává. Na ukončení této kauzy si tedy budeme muset počkat.

economix

– 4 / 2008

Prof. Ing. Hana Machková, CSc., prorektorka pro zahraniční vztahy a PR, statutární zástupce rektora

Poté, co rektor Richard Hindls pověřil svou statutární zástupkyni prorektorku Hanu Machkovou podpisem Gažova diplomu během svého pobytu v USA, přišel jeho diplom na Národohospodářskou fakultu. Co tomu však od posledního vydání Economixu předcházelo? Upozorňuji, že na přečtení tohoto článku a zorientování se v celé záležitosti vám nebude stačit jen přestávka...

Asi nejzajímavějším počinem v této kauze byla Zpráva o přešetření oznámení na neregulérní postup při bakalářské zkoušce z matematiky, kterou vypracovala RNDr. Iva Hejdučková, jediný pracovník oddělení kontroly, informací a stížností VŠE (OKIS). Sedmistránková zpráva, kterou 24. dubna předala svému nadřízenému, rektoru Richardu Hindlsovi, je skutečně zajímavým čtením. Její obsah se dal do značné míry předpokládat, avšak co je na ní překvapující, je její věcná úroveň a dikce. Oficiální dokument, zejména kontrolního orgánu, by prostě neměl obsahovat závěry založené často na nepodložených konstrukcích, mylných předpokladech, nerelevantních a neúplných zdrojích informací, které jsou mnohdy v rozporu s realitou a s platným Studijním a zkušebním řádem (SZŘ), jenž byl ve zprávě několikrát vykládán skutečně velmi svérázným způsobem. Podle doktorky Hejdučkové zprávu vidělo před jejím odevzdáním rektorovi i právní oddělení VŠE a nemělo k ní připomínky. Zpráva na druhou stranu skutečně odhalila některá pochybení NF VŠE nebo jednotlivých aktérů, šlo však (jak je uvedeno níže) mnohdy o banální formální nedostatky. To, že zpráva obsahuje vykřičníky, osobní názory kontrolující osoby, a dokonce útoky na důvěryhodnost, odbornou způsobilost a morálku některých aktérů kauzy, jen umocňuje pochyby o snaze podat nezávislý a objektivní pohled na věc. Může to znamenat buď nekompetenci doktorky Hejdučkové, nebo to, že zpráva byla účelově vytvořena tak, aby obhájila postup rektorátu a dala mu možnost k dalším krokům. Doktorka Hejdučková se nám odmítla ke zprávě a k tomu, jak došla k některým jejím závěrům, vyjádřit: „Pro mě celá záležitost skončila odevzdáním zprávy mému nadřízenému.“ Bylo však evidentní, že je jí celá záležitost krajně nepříjemná.

Jako reakci na kontrolní zprávu vyhotovilo vedení NF VŠE stanovisko na 4,5 strany, které mnohá tvrzení ve zprávě rozporovalo, nebo dokonce vyvrátilo. Vzhledem k věcné úrovni kontrolní zprávy to měla NF VŠE hodně usnadněné. Pro to, abyste si udělali vlastní názor na postup rektorátu a NF VŠE, doporučuji prostudovat jak kontrolní zprávu, tak stanovisko vedení NF VŠE k jednotlivým bodům kontrolní zprávy, ale i stanovisko doc. Reného Wokouna k bakalářské zkoušce z regionální ekonomiky a socioekonomické geografie. Tyto materiály uveřejňujeme na www.economix.cz. Kromě toho je dobré si přečíst zápis ze zasedání AS VŠE (bod 11, senat.vse.cz/zapisy/20080519_16.pdf), na němž se o celé kauze dlouho a podrobně diskutovalo. Při čtení těchto dokumentů a snaze o jejich „objektivní“ posouzení je dobré oprostit se od sympatií či antipatií k jedné nebo druhé straně... Vzhledem k tomu, že jsou zprávy několikastránkové a nelze je z prostorových důvodů otisknout, nabízím souhrn toho podstatného: REGULÉRNOS T POS TUPU PRO OPRAVNÝ TERMÍN Kontrolní zpráva se odvolává na to, že „bakalářskou zkoušku z matematiky garantuje KMAT na F4“, přičemž se odvolává na studijní informační systém a Akreditační spis Matematika. Zpráva uvádí, že Gažovi zbýval ještě jeden opravný termín a že

děkan má (podle SZŘ) pouze právo povolit třetí termín. Zpráva dále obsahuje výroky jako: „celý postup působí jako uměle vykonstruovaný“ a „došlo k závažnému porušení vnitřních předpisů VŠE děkanem F5“. Stanovisko NF VŠE však říká, že s akreditačním spisem bakalářské zkoušky z matematiky, na který se kontrolní zpráva odvolává, není vedení fakulty obeznámeno a že pochybují o jeho existenci. Skutečností je, že takový akreditační spis není nikde veřejně dostupný a jeho existenci nebyl dodnes nikdo schopen doložit. Stanovisko rovněž uvádí, že garantem jakéhokoli předmětu může být pouze člověk, nikoli katedra (v tomto případě KMAT), takže pokud je ve studijním systému uveden jako garant zkoušky KMAT, jde o rozpor systému s platným SZŘ, na čemž nelze stavět závěry kontrolního oddělení. Stanovisko dále uvádí, že úvahy o tom, že Gažo absolvoval jen jeden opravný termín a že nešlo o třetí opravný termín, kde by SZŘ připouštěl roli děkana alespoň co do povolení zkoušky, je irelevantní, protože děkan NF VŠE nikdy nestavěl svůj postup na tomto ustanovení SZŘ (čl. 14, odst. 5). NF VŠE považuje postup děkana za „vykonstruovaný do té míry, že nebyl standardní. Jednalo se však o reakci na neetické zacházení se studentem Gažem ze strany KMAT“. VÝBĚR ČLENŮ KOMISE V této části se kontrolní zpráva zabývá jednotlivými členy komise, která Gaža z matematiky zkoušela. Těmito zkoušejícími byli RNDr. Miron Tegze, CSc. (nyní již docent, katedra ekonomie NF VŠE), RNDr. Petr Budinský, CSc. (katedra financí a finančních služeb VŠFS) a Ing. Petr Bartoň, PhD. (asistent na katedře ekonomie NF VŠE). Doc. Tegze však čerpal v den Gažovy zkoušky dovolenou, u RNDr. Budinského zpráva uvádí, že na VŠFS nepřednáší matematiku ve stejném rozsahu

5 ží vzbudit dojem o opaku, byť tak nečiní explicitně.“ Zde je potřeba dodat skutečně tragikomický příběh Petra Bartoně, který se na VŠE vždy prokazoval svým diplomem z Cambridge, a to dávno před touto kauzou (absolvoval v roce 1999, pozn. red.), a bylo mu pouze doporučeno právním oddělením VŠE, že by bylo dobré si k tomu pořídit i apostilu. Zde Bartoň přiznává, že se tím dlouho nezabýval, ale rozhodně to nepovažoval za nějaký zásadní problém a nikdo to po něm nechtěl. Problém se objevil až v souvislosti s kontrolní zprávou. Na základě závěrů kontrolní zprávy tak předložil svůj diplom z University of Cambridge na pedagogické oddělení VŠE s žádostí o nostrifikaci. Nejdříve byl problém, že diplom není opatřen razítkem a datem jeho narození. Musel vysvětlovat, že anglické diplomy tyto věci neobsahují, protože garantem jejich platnosti jsou podpisy představitelů univerzity, nikoli razítko (v angloamerických systémech nepoužívané), a že datum jeho narození je v oficiálním transkriptu vykonaných zkoušek. Svou žádost však musel stáhnout až poté, co mu pracovnice rektorátu JUDr. Jana Hauptmannová odmítla apostilou vybavený diplom převzít k projednání s odůvodněním, že na něm nemá správně své jméno. Diplom z anglické univerzity totiž zní na jméno Petr Barton čili mu chybí háček nad N. To skutečně není vtip, ale postup VŠE. Jde o byrokratické dodržování předpisů bez použití lidského rozumu, nebo jde o úmysl? V každém případě když z tak závažného důvodu neuspěl na VŠE, bez problémů s týmž diplomem získal Osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v ČR na Masarykově univerzitě v Brně. Absurdnost situace Bartoně přiměla k úvaze o dočasném přejmenování na Barton, aby mu byl diplom na VŠE uznán. Obává se však, že by mu po jeho znovupřejmenování na Bartoň mohlo být jeho vysokoškolské vzdělání opět zpochybněno. Bartoň v současnosti dokončuje studium matematicky zaměřeného doktorátu z ekonomie na University of Chicago. Snad v Chicagu nebudou tak hloupí

jako v Cambridgi, a až dostuduje, napíší mu tam Ň... DOKLADY KE ZKOUŠCE Kontrolní zpráva konstatuje, že náhradní protokol o bakalářské zkoušce neobsahuje některé údaje (číslo protokolu, jednací číslo žádosti studenta, datum schválení žádosti, razítko katedry a údaj, kdo a kdy zkoušku zanesl do databáze). Dále že chybí žádost studenta o „třetí opravný termín“ včetně jejího odůvodnění. Tento bod obsahuje i tvrzení děkana Schwarze o podjatosti zkoušejícího z KMAT a rozbor výsledků předchozích zkoušek Gaža z matematiky. Rovněž zmiňuje prohlášení vyučujících z KMAT o změně zkoušejícího u studenta Gaža ze strany vedoucího KMAT doc. Kaňky a jeho odůvodnění takového jednání. Zpráva rovněž obsahuje informaci o vnitřních problémech na KMAT. Podle zprávy byl Gažo v rozporu s předpisy zkoušen komisí pouze ústně. Stanovisko NF VŠE uvádí, že chybějící údaje v protokolu o zkoušce jsou z hlediska prokazatelnosti plnění studijních povinností nepodstatné, ale vyplněny být ani nemohly, neboť počítají s existencí dokumentů, které v tomto případě neexistovaly. Podle NF není zmíněný formulář závazným dokumentem a ani z žádného předpisu nevyplývá, že by mohl být používán výslovně jen na předchozí písemnou žádost studenta. Ze samotné existence kolonek v tomto formuláři ještě nevyplývá jejich podstatnost. „Písemná žádost studenta Gaža o ,třetí‘ opravný termín skutečně neexistuje, protože student Gažo nejenže nikdy o žádný ,třetí‘ opravný termín nežádal, ale nežádal ani o konkrétní řešení svého problému, pouze se přišel poradit a požádat o pomoc. Výsledné řešení (jmenování komise děkanem NF VŠE) bylo studentovi navrženo ze strany vedení NF VŠE. Způsoby zkoušení bakalářské zkoušky na KMAT nepovažujeme za závazné, a proto neshledáváme absenci písemné části zkoušky něčím, co zpochybňuje prověření znalostí studenta v daném rozsahu. Student Gažo ovšem v průběhu své bakalářské zkoušky z mate-

matiky řešil písemně zadané příklady, protože zkušební komise považovala aplikaci znalostí formou řešení příkladů za adekvátní formu prověřování vědomostí z matematiky.“ V tomto bodu kontrolní zprávy jsou jako důkaz uvedena i tvrzení v magazínu Economix, z čehož zřejmě vyplývá, že je náš magazín považován za důvěryhodný zdroj a tím i důkazní materiál. To nás samozřejmě těší a hodně si na tom zakládáme. Rovněž je zde článek v našem magazínu uveden jako podnět pro prohlášení vyučujících KMAT o nestandardním postupu doc. Kaňky při zkoušce studenta Gaža. PRŮBĚH S TUDIA Kontrolní zpráva konstatuje, že student Gažo nastoupil na magisterské studium 1. 9. 2001, v roce 2004 přerušil studium ve zkouškovém období (u tohoto faktu je ve zprávě užito vykřičníku), v témže roce přestoupil a byl zapsán do bakalářského studijního programu a na konci téhož roku požádal o uznání dvou bakalářských zkoušek z Regionální ekonomiky a socioekonomické geografie a Veřejné správy, jelikož v předchozím studijním programu absolvoval zkoušky z předmětů, jejichž znalosti se při těchto bakalářských zkouškách prověřují. Bakalářské zkoušky mu byly tehdejším proděkanem pro pedagogiku Miroslavem Svobodou uznány. Zpráva uvádí, že to je v rozporu s tehdy platným SZŘ, že o uznání bakalářských zkoušek mohl rozhodnout pouze děkan a že tím Svoboda „závažným způsobem porušil vnitřní předpisy VŠE“. Toto zpráva dokládá i stanoviskem prorektora Felixe Koschina (toto stanovisko nemá redakce k dispozici). Zpráva dále uvádí, že Gažo přerušil své studium i v roce 2006 (opět s vykřičníkem). Závěr tohoto bodu popisuje průběh Gažova studia s tím, že byl přijat do navazujícího magisterského studia bez diplomu, který je, dle tvrzení zprávy, nutnou podmínkou. Zpráva tak zpochybňuje oprávněnost uznání dalších dvou Gažových bakalářských zkoušek. Závěr dokonce obsahuje tato tvrzení: (Pokračování na stranách 6–8)

– 4 / 2008

?

jako KMAT, a Petr Bartoň nepředložil na mzdové a personální oddělení doklad o nabytí svých titulů Ing. a PhD., které nemá uvedeny ani na webových stránkách VŠE. Navíc prý, podle výkladu kontrolní zprávy, vnitřní mzdový předpis VŠE, v němž je výčet činností asistenta, nedává asistentovi oprávnění ke zkoušení. Stanovisko NF k jednotlivým zkoušejícím uvádí, že doc. Tegze skutečně v době zkoušky dovolenou čerpal. Toto formální pochybení (chybějící datum schválení na formuláři Dovolenka) nepovažují na úrovni celé VŠE za výjimečné a nepovažují to za smysluplný důvod ke zpochybnění dané zkoušky. Fakta uváděná v souvislosti s Dr. Budinským (neučí na VŠFS ve stejném rozsahu) sice odpovídají skutečnosti, ale na NF VŠE se nedomnívají, že na jejich základě lze zpochybňovat jeho kompetence k členství v komisi. Jako příklad uvádějí: „Skutečnost, že Dr. Budinský vyučuje na VŠFS kurz, jehož součástí není problematika nevlastních integrálů, jistě neopravňuje k pochybnostem, že Dr. Budinský takovými znalostmi disponuje.“ V souvislosti s Petrem Bartoněm zpráva správně uvádí, že nedoložil získání titulu Ing. ani PhD. Tyto tituly mu byly podle stanoviska NF přisouzeny nedopatřením a sám si je nikde neuvádí, což prokazuje i kontrolní zpráva. Petr Bartoň je absolventem University of Cambridge (titul MA) a dokončuje doktorát z ekonomie na University of Chicago (dosáhl zde rovněž titulu MA a je v ABD fázi svého PhD.). Vzhledem k tomu, že zkoušení bakalářských zkoušek není explicitně uvedeno v pracovní náplni ani u docentů a profesorů, nelze ani u asistentů tvrdit, že jsou nezpůsobilí ke zkoušení bakalářských zkoušek (na KMAT u bakalářských zkoušek běžně zkouší odborní asistenti, pozn. red.). Stanovisko na závěr tohoto bodu uvádí: „Bez ohledu na kompetenci, vzdělání, vyučované předměty a datum čerpání dovolené členů komise jmenované děkanem NF VŠE je třeba připomenout, že platný SZŘ nijak požadavky na kvalifikaci zkoušejících u bakalářských zkoušek nestanovuje. Text zprávy se sna-

economix

kauza

economix

– 4 / 2008

6 „Děkan Schwarz a bývalý proděkan Svoboda porušili vnitřní předpisy VŠE, navíc se zachovali i neeticky, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že své kroky konali na akademické půdě.“ Rovněž konstatování: „Student Gažo nesplnil podmínky nutné pro uznání titulu bakaláře.“ Stanovisko NF VŠE uvádí, že ačkoli to nijak nesouvisí s uznáním zmíněných zkoušek, zpráva významně (za použití vykřičníků) poukazuje na dvojí přerušení Gažova studia ve zkouškovém období, čímž je navozován dojem, že na přerušení studia ve zkouškovém období je již předem něco podezřelého. Poukazuje na to, že takové přerušení studia je přípustné, ale i obvyklé. „Způsob, jakým Dr. Hejdučková formuluje svůj text, proto považujeme za zavádějící a neetický.“ Stanovisko uvádí, že tvrzení ve zprávě související s uznáním těchto dvou bakalářských zkoušek nejsou pravdivá, a dodává: „Studenti, kteří přestupovali z pětiletého magisterského studia, a měli přitom všechny předměty absolvovány se zkouškou (nikoli zápočtem), proto již měli ověřeny znalosti v rozsahu bakalářské zkoušky. Nebylo tedy účelné studenty podrobovat témuž procesu ještě jednou, a bakalářské zkoušky jim proto byly uznány. Účelem tohoto postupu nebylo ulehčit daným studentům jejich studijní povinnosti, ale naopak zabránit jejich nepřiměřenému nárůstu. Postup byl přitom schválen garantem oboru, doc. Reném Wokounem a byl použit jako pravidlo v případě mnoha studentů, kteří se nacházeli v obdobné situaci jako student Gažo (údajně šlo odhadem o mnoho desítek studentů, pozn. red.).“ Bakalářské zkoušky pochopitelně uznával proděkan Svoboda jménem děkana Schwarze, a to v rozsahu pravomocí mu děkanem svěřených. „Je naprosto nepochopitelné, co by na této praxi mělo být v rozporu s vnitřními předpisy školy – to by s nimi muselo být v rozporu téměř veškeré proděkanské rozhodování. I na tomto místě proto upozorňujeme, že text zprávy je závažným způsobem zavádějící.“ Zde je potřeba uvést klasický případ takto přenesených pravomocí děkana na proděka-

kauza na, o kterých jsme informovali v Economixu č. 6/2007 v článku Přidělování dodatečných kreditových poukázek na VŠE. Jak název článku avizuje, jde dle platného SZŘ o výlučnou pravomoc děkana, přesto ji na všech fakultách VŠE provádí proděkan, a to právě na základě děkanova pověření. Zapřemýšlejte, vy, kteří jste žádali o přidělení dodatečných kreditů, kdo vám je přidělil – přímo děkan, nebo proděkan? Stanovisko NF VŠE dále uvádí ke zpochybnění postupu NF VŠE a skutečnosti, že byl Gažo přijat do navazujícího magisterského studia, následující: „Dr. Hejdučková zde vykazuje zásadní neznalost vysokoškolského zákona! Není totiž pravdou, jak tvrdí, že nutnou podmínkou pro přijetí do navazujícího magisterského programu je předložení bakalářského diplomu. Podmínkou přijetí je řádné ukončení bakalářského studia. Toto studium se řádně ukončuje státní závěrečnou zkouškou, nikoli obdržením diplomu. Pokud by bylo stanovisko Dr. Hejdučkové správné, analogicky by nemohl být např. Petr Mazouch (jehož případ byl také projednáván na celoškolní úrovni), student FIS VŠE, přijat v roce 2005 do doktorského studia týž den, kdy ukončil magisterské studium.“ Zde je nutno dodat, že Petr Mazouch je členem AS VŠE, jeho senátorský mandát a tím i jeho možnost volit rektora v období posledních rektorských voleb, které prof. Hindls vyhrál právě o jediný hlas (11:10), byl zpochybněn stanoviskem Studentské komory vysokých škol (SK RVŠ), které AS VŠE předkládal právě student Gažo. O tom, že Mazouch hlasoval ve prospěch Hindlse, snad nikdo nepochybuje. Gažo na základě toho zpochybnil i rektorovu volbu. Mazouch je také členem kolegia děkana F4. Podle důvěryhodných zdrojů právě z F4, které logicky nemohu zveřejnit, je právě Mazouch tím tajemným člověkem, který stojí za zjištěním toho, že Gažo měl jít na promoci, a právě on je údajně iniciátorem následných událostí. Na mou přímou otázku, zda je to pravda, to samozřejmě rázně popřel. Skutečnost, že byl Ma-

zouch narychlo přijat do doktorského studia poté, co ve stejný den ukončil (obhajobou) jak své magisterské studium, tak absolvoval přijímací řízení do doktorského studia, vyvolává otázku, zda všechny orgány VŠE pracují tak rychle (obvykle mají na vše nějakou lhůtu), nebo byla vůči studentu Mazouchovi použita jistá vstřícnost. V roce 2005 byl děkanem FIS VŠE právě současný rektor Hindls. Ale proti vstřícnosti vůči studentům samozřejmě nelze nic namítat. Stanovisko NF VŠE uvádí k tvrzení o neetickém chování děkana Schwarze a bývalého proděkana Svobody následující: „Taková tvrzení jsou nejen nepodložená a nepravdivá, ale svědčí o naprosto neprofesionálním přístupu kontrolního oddělení, jehož úkolem bylo na základě zadání rektora VŠE shromáždit fakta, nikoli je hodnotit.“ Kontrolní zpráva navrhla rovněž aktérům kauzy několik opatření, a to zejména komisní přezkoušení Gaža nejen z matematiky, ale i ze dvou dalších (výše uvedených) předmětů, zvážení úprav vnitřních předpisů VŠE, požadavky na ISIS a další. Vedení NF VŠE na závěr svého stanoviska důrazně odmítlo závěry kontrolní zprávy a označilo ji za buď zavádějící, nebo přímo nepravdivou. Poukázalo také na neznalost vysokoškolského zákona a SZŘ VŠE Dr. Hejdučkovou a zpochybňuje její kompetentnost: „Zavádějící obsah založený na účelovém použití nepodložených a nepravdivých faktů a naprosto nevhodná dikce zprávy jsou důkazem negativní podjatosti vůči představitelům NF VŠE. Takový postup se rozhodně neslučuje s etikou, tím méně má-li jít o postup uplatňovaný kontrolním oddělením!“ O závěrech kontrolní zprávy hovoří asi nejvíce to, že ji ve svém rozhodnutí nemohl respektovat ani rektor, který byl jejím zadavatelem. Prof. Hindls nám k celé záležitosti sdělil pouze následující: „V době svého pobytu v New Yorku jsem podrobně posoudil odborná právní stanoviska a další podklady, které jsem si k záležitosti vyžádal. Na základě toho jsem pověřil

?

Prof. Ing. Richard Hindls, CSc., rektor VŠE

svého statutárního zástupce, aby – jako pověřená osoba – diplom namísto mě podepsal.“ Rektorovu rozhodnutí však ještě předcházelo zasedání Akademického senátu VŠE (AS VŠE) a zaslání kontrolní zprávy někým z rektorátu do médií.

CO NA TO AS VŠE? Rektor Hindls zprávu kontrolního oddělení předložil AS VŠE na jeho zasedání 19. května 2008. Nejprve zavládly mezi senátory trochu rozpaky, protože podle mnohých dávat jakékoli stanovisko k této věci senátu vůbec nepřísluší. Na otázku, proč vlastně rektor Hindls tuto zprávu do senátu přinesl a co se od senátu očekává, odpověděl, že si myslí, že by senát o této zprávě měl být informován. Mnozí senátoři tuto kauzu znali pouze ze studentského magazínu Economix, ale asi den před zasedáním AS VŠE byl každý senátor zásoben zprávami a dalšími dokumenty od obou stran sporu, a to prostřednictvím předsedkyně AS VŠE doc. Jarmily Radové, která svým naprosto nestranným přístupem při projednávání tohoto bodu nepřipustila jinou než věcnou debatu. Celá kauza byla v AS VŠE dlouho a podrobně diskutována. Doporučuji si přečíst zápis z tohoto zasedání senátu (odkaz na web je uveden výše). Na zasedání padlo několik velmi zajímavých a zásadních prohlášení. Ze zápisu ze zasedání AS VŠE vybíráme některá z nich: Doc. RNDr. Felix Koschin, CSc., prorektor pro pedagogiku Uvedl, že není jiné moci na škole, než je senát. Pokud senát

7

Ing. Antonín Rosický, CSc., senátor F4 Nesouhlasí s názorem prorektora Koschina, protože senát nemá rozhodovací pravomoc, ta je v rukou rektora VŠE.

Prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc., děkanka F2 Děkanka F2 Zadražilová potvrdila, že student Gažo, jako člen pedagogické komise AS VŠE, byl aktivní ve studentských záležitostech (petice za zachování určité skupiny vyučujících z katedry matematiky ve výuce). V určité fázi si student Gažo stěžoval na podjatost vedoucího katedry matematiky (prof. Zadražilová působila spolu se studentem Gažem v pedagogické komisi AS VŠE, pozn. red.). Navrhla řešení spočívající v tom, že by pan děkan a pan prorektor jmenovali komisi mimo školu, která by prověřila studentovy vědomosti.

Prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc., děkanka F2

Mgr. Alena Češková, senátorka F2 Senátorka Češková považuje opětovné přezkoušení studenta za nemorální tlak, proto by nehlasovala pro to, aby student opětovně skládal zkoušku z matematiky. Poznamenala, že děkan fakulty má v dnešní době takové pravomoci, že může stížnost na jakýkoli nestandardní postup řešit.

Prof. Ing. Jan Seger, CSc., děkan F4

Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan F5

Prof. Ing. Jan Seger, CSc., děkan F4 Je si plně vědom problému, který je starý 15 let, a podnikl již v tomto směru řadu kroků. Na katedře (KMAT, pozn. red.) v dnešní době existuje osobní nenávist mezi vedoucím katedry a některými jejími členy. Připustil, že vedoucí katedry v této kauze postupoval nestandardně, na druhou stranu ale uvedl, že děkan F5 také nezvolil šťastné řešení. Student Gažo dle jeho slov nebyl dostatečně připraven na zkoušku. Z deseti bodů z písemné části získal 5,2 bodu a v následném ústním pohovoru dle slov děkana F4 student vůbec nevěděl, co v dané písemce psal. Následně dostal dvě jednoduché otázky, na které „nezabral“. Děkan ale také zároveň razantně odmítá tezi, že skupina, která nenávidí docenta Kaňku, měla zájem studenta Gaža vyzkoušet. Zejména někteří zástupci studentů v AS VŠE měli obavu z toho, že se jde o nebezpečný precedent, který by mohl znamenat, že pokaždé, když nějaký student neudělá zkoušku, přijde s tvrzením o zaujatosti vyučujícího a děkan následně bude jmenovat jednu komisi za druhou.

poval zájmy studentů. Poznamenal, že na danou skutečnost má několik důkazů a v žádném jiném případě by nic takového neudělal. Svým nestandardním rozhodnutím pouze suploval nečinnost děkanů FIS VŠE za celých 15 let. Byl sám velmi překvapen, když se dověděl stanovisko některých vyučujících katedry matematiky (to pro ně představuje velké riziko – ukončení pracovního poměru). Dále s lítostí poznamenal, že na VŠE existuje tzv. profesní kolegialita. Po dlouhodobém sledování celé záležitosti se rozhodl konat. Zdůraznil, že to, co by se na půdě VŠE mělo řešit, je problém šikany, která představuje velké společenské zlo. Jak poznamenal dále, jeho rozhodnutí nebude znamenat precedent. Precedent by to byl pouze tehdy, pokud by šikana na VŠE byla obvyklým stylem chování mezi vyučujícími a studenty.

Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan F5 Uvedl k tomu, že z jeho strany šlo o první nestandardní rozhodnutí za pět let ve funkci děkana Národohospodářské fakulty. Jednal tak proto, že se několikrát přesvědčil, že student Gažo byl šikanován. Šikana za to, že působil ve funkci senátora AS VŠE, a za to, že zastu-

Ing. Miroslav Svoboda, senátor F5 Uvedl, že nemá smysl se dále bavit o studentu Gažovi (to považuje za hotovou záležitost), nýbrž o změně pravidel. Poznamenal, že v současném SZŘ je možné, aby student opakoval bakalářskou zkoušku třikrát, přičemž třetí termín může být povolen děkanem jeho fakulty. V minulých SZŘ tato možnost nebyla (byla možná pouze dvě opakování bakalářské zkoušky). Přesto se stávalo, že děkan umožnil čtvrtý pokus, respektive třetí opakování bakalářské zkoušky. Dle interpretace některých senátorů by tato skutečnost byla zásadně v rozporu s vnitřními předpisy a žádný takový stu-

dent, který tuto možnost využil, ve skutečnosti nedostudoval a není hotovým bakalářem. V minulosti jako proděkan o dané praxi věděl, společně s dalšími proděkany či prorektorem, ale nikdo v té době nepsal stížnosti na útvar OKIS, respektive nikdo nepsal podvržené dopisy na ministerstvo školství. Jednalo se věcně a při změně SZŘ se prostě na návrh F4 zařadila možnost děkanova povolení třetího opakování, aby se zlegalizovala současná praxe. Pokud se dnešní kauza vyvíjí jinak, ukazuje to na to, že její příčina není věcná. Dále upozornil, že je nutná změna SZŘ, změna pravidel, která jsou vykládána různým způsobem (problém interpretace SZŘ). Ing. Petr Mazouch, senátor F4 Uvedl, že důkazem o zmíněné šikaně studenta jsou dva špatně napsané testy z matematiky. Pokud takový problém existoval, vedení F5 mělo v této záležitosti obeznámit vedení F4, případně AS VŠE. Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan F5 Děkan F5 Schwarz poznamenal, že usiloval o řešení tohoto problému, upozornil na něj na zasedání kolegia rektora a čekal déle než měsíc, ale nic se nedělo. Pak přistoupil k dalšímu kroku a tím bylo odebrání výuky matematiky na F5 katedře matematiky F4. Po tomto kroku se dle jeho slov začalo konečně něco dít. Uvedl, že student Gažo řádně ukončil bakalářské studium. Diplom je pouze osvědčení o absolvování studia a podpis rektora nemá konstitutivní charakter. Student Gažo je proto řádným studentem v navazujícím magisterském studiu. Děkan F5 tak čeká na normalizaci stavu na katedře matematiky, pokud se toto stane, výuku katedře matematiky F4 vrátí. Nakonec AS VŠE schválil toto usnesení: „AS VŠE doporučuje panu rektorovi zvážit změnu SZŘ, která odstraní pochybnosti, kdo má právo ověřovat splnění studijních povinností.“ (Pokračování na straně 8)

– 4 / 2008

?

nebude konat, neví, jak škola bude dále fungovat. Proto požádal o doporučení senátu k danému problému a dále uvedl, že senát by měl iniciovat změnu Statutu VŠE.

economix

kauza

economix

– 4 / 2008

8

kauza odebral v dubnu výuku matematiky na své fakultě katedře matematiky FIS VŠE od zimního semestru akademického roku 2008/2009. Poté, co děkan Seger na zasedání AS VŠE 19. května připustil nestandardní postup KMAT při zkoušce Gaža a údajně v dopise děkanu Schwarzovi sdělil, že přijal taková opatření, aby se podobná situace již neopakovala, rozhodl se děkan Schwarz, že za určitých podmínek výuku matematiky KMAT FIS VŠE na NF VŠE vrátí. Podmínky byly následující: 1. V kurzech rezervovaných pro studenty NF VŠE budou vyučovat vyučující nominovaní po předchozí dohodě mezi proděkany pro pedagogiku obou fakult. 2. Doc. Kaňka nebude jakkoli zasahovat do výuky a testování studentů NF VŠE. 3. Výuka matematiky pro studenty NF VŠE bude probíhat podle učebnice Matematika pro 4MM101. 4. Obsah výuky matematiky bude, dle požadavků NF VŠE, přizpůsoben zvládnutí kvantitativní ekonomie. Výše uvedené body údajně ještě Schwarz podmínil tím, že vyučující, kteří se svým prohlášením postavili za studenta Gaža, nebudou nijak perzekuováni. Podle našich informací z důvěryhodných zdrojů nemělo kolegium děkana FIS VŠE s body 1, 3 a 4 žádný zásadní problém, avšak bod 2 považují za naprosto nepřijatelný a považují to za hrubé zasahování děkana Schwarze do personálních otázek na FIS VŠE. V dopise od děkana Segera děkanu Schwarzovi jsou údajně za nepřijatelné považovány body 1 a 2, ale podle našich informací bylo zcela zásadní pouze vyloučení doc. Kaňky jako vedoucího katedry z výuky a zkoušení studentů NF. Děkan Seger se tak na doporučení svého kolegia vzdal výuky matematiky na NF VŠE. Děkana Segera se údajně dotklo, že děkan Schwarz výše uvedenými podmínkami zpochybnil jeho slovo, že bude dbát na naprostou regulérnost zkoušek. Schwarz se k tomu vyjádřil: „Nepochybuji, že by děkan Seger razantně zasáhl, pokud by se dověděl o případu šikany na

jakémkoli studentovi. Bohužel, toto řešení by však bylo opět jen reakcí na něco, co se už stalo, tak jako u studenta Gaža. Očekával jsem, že pan děkan přijme taková opatření, která nedovolí, aby se taková situace znovu opakovala. Vzhledem k tomu, že taková opatření nepřijal, jsem se stanovením podmínek snažil vytvořit prostředí, ve kterém by bylo možné na naší fakultě pokračovat ve výuce matematiky zabezpečované KMAT FIS VŠE. Bohužel, pan děkan mou snahu a povinnost zabezpečit kvalitní výuku a objektivní testování studentů mylně považuje za snahu ovlivňovat personální politiku na jeho fakultě. Překvapuje mě však, že dlouhodobý konflikt na KMAT neřeší. Každopádně mě tato situace mrzí.“ Vyjádření děkana Segera se nám bohužel nepodařilo získat. Výuku matematiky na NF VŠE nyní zajišťuje pět externích vyučujících. Údajně jde o bývalou členku KMAT a vyučující z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

stane). Proto zřejmě musí někdo vyhrát. Pokud to lze vůbec považovat za vítězství, tak kauzu Gažo zatím vyhrává NF VŠE. Rektorátu, který zřejmě na popud senátora Mazoucha dal celé kauze zelenou, se totiž nepodařilo NF VŠE prokázat vůbec nic o neoprávněnosti jejího postupu a rektor byl (prostřednictvím své statutární zástupkyně) okolnostmi nucen Gažovi diplom podepsat. Zpráva kontrolního oddělení rektorátu udělala svou formou a účelovostí spíše medvědí službu. Velmi závažné je i to, že ačkoli je zde důvodné podezření o šikaně studenta vyučujícím, tento vyučující je stále vedoucím katedry a byl ve funkci podpořen svým děkanem, přestože sám jeho postup vůči studentovi označil za nestandardní. Naopak je teď veden doslova hon na doc. Jiřího Henzlera z KMAT, který spolu se sedmi členkami téže katedry podepsal prohlášení, ve kterém poukázali svým osobním svědectvím na opakovaný nestandardní postup vedoucího KMAT doc. Miloše Kaňky při zkoušce studenta Gaža z matematiky. Doc. Henzler je šikanován na mzdě, přišel o veškerá osobní ohodnocení a další příplatky, a podle zdrojů z F4 je na něj vyvíjen tlak za účelem jeho vypuzení z KMAT. Obdobně je údajně postupováno vůči prom. mat. Miroslavě Otavové. Co bude s ostatními signatáři uvedeného prohlášení na KMAT, kterým končí v polovině příštího roku smlouva? Podle našich informací dala další členka KMAT RNDr. Eva Nešverová výpověď. Aby článek nevyzněl pouze negativně, musím konstatovat, že naší zárukou toho, že se na VŠE nebudou dít nějaké kotrmelce, je (alespoň pro mne) Akademický senát VŠE pod vedením doc. Jarmily Radové. Účastněte se dění ve škole, volte své zástupce do akademických senátů, jinak tato místa obsadí favorité vedení té které fakulty. Současně buďte opatrní. Jen pevně doufám, že když jsem již jednou z pracovních důvodů přerušil studium, a to ve zkouškovém období, a mám několik omluvených předmětů, nebudu někdy předmětem nějaké kontrolní zprávy...  Autor: [email protected]

?

ČLÁNEK V DENÍKU METRO Dva dny po zasedání AS VŠE uveřejnil deník Metro na titulní straně 21. května článek Děkan VŠE zvýhodnil studenta (www. metro.cz/domov/dekan-vsezvyhodnil-studenta-2). Vzhledem k tomu, že článek byl jednostranně opřen o výše uvedenou kontrolní zprávu doktorky Hejdučkové, zavolal jsem autorovi článku, redaktorovi Jiřímu Bigasovi, abych se ho zeptal, jak se o kauze vůbec dověděl a odkud pocházejí jeho informace. Jméno svého zdroje mi samozřejmě neřekl, ale pro ilustraci myslím stačí jeho tvrzení, že ho s tím kontaktoval někdo z rektorátu VŠE a že se článku věnoval asi hodinu. Pro objektivnost zavolal děkanovi Schwarzovi, aby si prý informace ověřil. Uvnitř deníku vyšel ještě jeden článek pod názvem Za zprávou si stojím, říká kontrolorka z VŠE (www.metro.cz/domov/za-zpravou-si-stojim-rika-kontrolorka-z-vse-2), který článek z titulní strany doplňuje o tvrzení doktorky Hejdučkové a děkana Schwarze. Schwarz, vzhledem k tomu, že článek z titulní strany považuje za účelový s tím, že redaktor v něm použil řadu nepravdivých údajů, požádal o otištění své odpovědi. Deník jeho žádosti nevyhověl, a proto se obrátil na rektora Hindlse, aby podnikl příslušné právní kroky, jinak tak učiní sám. Rektor tuto záležitost odmítl řešit, proto děkan Schwarz podal na deník Metro žalobu sám jako fyzická osoba za vlastní finanční prostředky, protože fakulty nemají právní subjektivitu a na rozdíl od rektora tak nemůže učinit za VŠE. Rektorovi by asi nemělo být jedno, jak se o VŠE píše v médiích, zejména vzhledem k tvrzení redaktora Bigase, že podklady k článku pocházely z rektorátu. Rektor Hindls nám k tomu uvedl: „Pokud jde o aktivity redaktorů z deníku Metro, není mi o tom známo vůbec nic.“ VÝUKA MATEMATIKY NA NF VŠE Jak jsme jako první zveřejnili již v minulém vydání Economixu, děkan NF VŠE doc. Schwarz

CO BUDE DÁL? Dost těžko lze na základě výše uvedeného pochybovat o tom, že mezi rektorátem a NF VŠE neexistují žádné zásadní spory. Tato válka je dlouhodobá a zdaleka nejde jen o kauzu Gažo. Tento boj probíhá hned na několika frontách, mezi které patří například rozpočet VŠE a peníze přidělované jednotlivým fakultám. Na každém pracovišti, obzvlášť při takovém počtu lidí ve „firmě“, jako je VŠE, je normální a přirozené, že dochází ke sporům. Jde jen o formu jejich řešení, která je vždy závislá na věcnosti a hloubce osobní nevraživosti. Vzájemně deklarovat skvělé vztahy a současně se druhému sápat po krku, to není ten správný způsob řešení čehokoli a stěží se na tom dá stavět budoucnost. Za naprosto skandální považuji zatažení studenta do sporů mezi různými pracovišti a boje o moc na VŠE. Žádného Mirka Dušína tu nevidím, takže je potřeba si uvědomit, že musíme hrát s těmi figurami, které máme. Obávám se však, že spory jsou již v takové fázi, ze které již není cesty zpět (pokud někdo významně neustoupí, což se ne-

9

aktuality valých studentů. Za přítomnosti vedení školy a významných osobností z oblasti ekonomiky a podnikání proběhnou panelové diskuse. Dojde také k prezentacím jednotlivých fakult a setkání zpříjemní kulturní program. ČESKÁ HLAVA

NOVÁ SPORTOVNÍ HALA NA TŘEBEŠÍNĚ Do konce roku 2009 bude mít VŠE novu víceúčelovou sportovní halu v areálu na Třebešíně. K dispozici budou volejbalová nebo basketbalová hřiště, hřiště na házenou, florbal, sálový fotbal a další sporty, nafukovací tenisová hala, horolezecká stěna a sál se zázemím pro rehabilitační cvičení. Stavět se začne v průběhu října 2008. Nový areál bude moderně vybaven a umožní i pořádání vrcholných sportovních soutěží. DEN VĚDY NA PRAŽSKÝCH VŠ V pátek 21. listopadu proběhne na pražských vysokých školách populární Den vědy. Národohospodářská fakulta přiblíží prostřednictvím modelových ekonomických her poznatky ekonomické teorie, zejména teorie her. Fakulta informatiky

a statistiky předvede zájemcům programový editační nástroj SintaGest portugalské firmy Priberam Informática. TEREZA FRANCOVÁ PŘEŠLA Z RPC K CEMS Novou manažerkou CEMS pro vztahy s podniky je Mgr. Tereza Francová, která dříve pracovala v Rozvojovém a poradenském centru VŠE (RPC). Více informací na www.cemsmim.vse.cz. DEN S VŠE

V sobotu 22. listopadu proběhne akce Den s VŠE. Jde o setkání pro absolventy s bohatým programem. Slavnostní akce se loni účastnilo více než 500 bý-

V úterý 18. listopadu proběhne na VŠE slavnostní galavečer s názvem Slavní slavným v rámci projektu Česká hlava, ceny budou předány za přítomnosti předních vědců, politiků i umělců. Vystoupí orchestr Pražské konzervatoře a sbor ČVUT, hudební aranžmá pro tuto příležitost připravil Varhan Orchestrovič Bauer. Jako sólisté vystoupí Pavel Šporcl, Petr Hapka a rektor VŠE Richard Hindls. Pořad bude 22. listopadu odvysílán Českou televizí. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ HOS TUJÍCÍHO PROFESORA Z INDIE Ve dnech 13.–17. října proběhne mimosemestrální kurz Sociologie v anglickém jazyce. Přednášet bude prof. Hoimanti Dasgupta z Univerzity v Kalyani v Západním Bengálsku. Kapacita kurzu je 30 studentů. Kurz otevírá Katedra psycho-

logie a sociologie řízení, FPH. Přihlašování do kurzu probíhá na sekretariátu katedry nebo na e-mailu [email protected]. Více informací na: kpsr.vse.cz. ONDŘEJ HAVELKA OPĚT NA VŠE Ondřej Havelka a jeho Melody Makers uskuteční 19. listopadu svůj další koncert na VŠE. V minulých letech se jeho vystoupení vždy setkalo s vysokou návštěvností a bouřlivým ohlasem. Podrobněji vás budeme informovat v příštím čísle Economixu. ŽIŽKOVSKÝ PODZIM – NETRADIČNÍ HUDEBNÍ FES TIVAL Od 17. září do 20. listopadu 2008 proběhne 17 koncertů na 17 místech Žižkova, Vinohrad a okolí. Jeden z koncertů se uskuteční 7. listopadu na Žižkovské věži v Mahlerových sadech. Koncert nese název Hudba horní paluby Titaniku. Více informací na www. zizkov.cz/festival/.  Autor: Vladimír Štípek

Prof. Vencovský (12. 1. 1923 –5. 7. 2006) byl významný český ekonom, který působil na naší univerzitě na Fakultě financí a účetnictví od roku 1993. Ve své odborné činnosti se zaměřil především na oblast monetární teorie a historie. V roce 1949 absolvoval Práv-

nickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Studoval například u profesora Karla Engliše. Docentem se stal na Vysoké škole ekonomické v roce 1993, profesorem v oboru finance v roce 1997. Působil mimo jiné jako poradce předsedy Státní banky československé a v redakčních radách odborných časopisů. Za svou činnost získal mnoho ocenění, v roce 2003 mu prezident Václav Klaus udělil státní vyznamenání – medaili Za zásluhy II. stupně. Je nositelem ceny ČSE (Česká společnost ekonomická) za dlouhodobou činnost vedoucí k rozvoji českého ekonomického učení. Byl vysoce ce-

něn a respektován jako vynikající odborník již za svého života. V roce 2003 získal profesor Vencovský cenu Aloise Rašína udělovanou Vysokou školou ekonomickou. Zemřel v roce 2006.

V předsálí auly mají studenti možnost zhlédnout výstavku, která spolu s pamětní deskou připomíná osobnost profesora Vencovského. Desku vytvořil akademický sochař Otakar Marcin. Tímto však přejmenovávání aul na VŠE nekončí. Zhruba od poloviny listopadu bude přejmenována Stará aula, která ponese jméno prof. Ing. Jiřího Likeše, DrSc., jednoho z nejvýznamnějších českých matematických statistiků, který byl prvním děkanem Fakulty informatiky a statistiky. Autor: Miroslav Mikeska

economix

Nová aula nese od počátku nového akademického roku nové jméno – Vencovského aula. Jméno dostala po prof. JUDr. Františku Vencovském při slavnostním odhalení jeho pamětní desky 28. května v předsálí Nové auly.

– 4 / 2008

Nová aula přejmenována na Vencovského aulu

10

VŠE

zpravodajství

získala mezinárodní uznání v rámci projektu EDUNIVERSAL Vysoká škola ekonomická se může pyšnit mezinárodním uznáním, které získala v rámci projektu EDUNIVERSAL. Spolu s dalšími třemi českými školami byla vybrána mezi tisíc nejvýznamnějších ekonomických škol na světě. Jako jediné v České republice se jí pak podařilo získat nejvyšší ocenění „pěti palmových listů“, což ji zařadilo mezi „univerzální ekonomické školy s významným mezinárodním vlivem“. Zároveň se stala i nejlépe ohodnocenou školou v rámci celé východní Evropy. Celosvětový projekt EDUNIVERSAL, za kterým stojí fran-

couzská konzultantská společnost SMBG, se zabývá srovnáním tisíce nejlepších ekonomických škol celého světa. Výběr škol, do kterého mohou být zahrnuty jak státní, tak soukromé školy, je úkolem Mezinárodního vědeckého výboru, složeného z nezávislých expertů. Kritérii hodnocení jsou například mezinárodní vliv a pověst školy, kvalita výukových programů, ocenění získaná školou či účast v různých mezinárodních organizacích a sdruženích. Na základě tohoto hodnocení jsou udělovány takzvané palmové listy (maximálně pět), které ilustrují úroveň mezinárodního vlivu každé školy a její umístění v rámci jednotlivé země, geografické oblasti a také na mezinárodní úrovni. Projekt tak

umožňuje studentům vybrat si kvalitní školu odpovídající jejich zájmům a představám, firmám pomáhá při volbě škol, ve kterých najdou nejlépe připravené spolupracovníky, univerzity pak mohou získat větší prestiž a tím přilákat nové studenty a odborníky z celého světa. Kromě toho, že VŠE získala všech pět palmových listů, obsadila pomyslné první místo mezi českými školami i v druhém systému hodnocení. V tom školy hodnotí zástupci ostatních škol zařazených do srovnání tak, že hlasují pro ekonomickou školu, kterou by v jednotlivých zemích doporučili. VŠE se umístila na prvním místě v žebříčku škol, které v ČR studentům nabízejí manažerské programy. Mezi školy, které získaly nej-

economix

– 4 / 2008

ROZHLEDNA Den studentských organizací na VŠE Každý student, a to i pilně studující, má k dispozici nějaký volný čas. Ten se snaží co nejpříjemněji vyplnit. Může ho strávit pouze relaxováním a zapomenout na všední starosti. Je však dobré vědět, jak a kdy lze volný čas prožít efektivním způsobem. Při aktivním prožití volného času je možné získat nové poznatky a znalosti z různých zajímavých oborů a problematik nebo si rovnou osvojit praktické dovednosti. Pro všechny tyto příležitosti nabízí VŠE řadu aktivit. Na

Vysoké škole ekonomické působí 27 studentských organizací, spolků a klubů, které nabízejí bohatou škálu různorodých činností. Nyní se vám naskýtá jedinečná šance se s většinou z nich setkat, poznat jejich profily a seznámit se s jejich členy. Ve středu 8. října od 8 hodin se v atriu Rajské budovy uskuteční jednodenní akce s názvem Rozhledna, která studentům umožní doslova rozhlédnout se po VŠEch aktivitách! Cílem této akce bude nejen samo uvedení a představení jednotlivých studentských organizací, ale především rozšíření po-

vědomí studentů o možnostech aktivního trávení volného času. Návštěvníci se dovědí o možnostech mimoškolních aktivit. V budoucnu se pro ně tyto aktivity mohou stát zpestřením a zpříjemněním jejich studijního života. Akce je organizována Klubem mladých manažerů za podpory VŠE a České spořitelny. Přijďte se tedy rozhlédnout, načerpat inspiraci a třeba objevit nové aktivity pro vaše rozptýlení i rozvoj. Rozhledna se vám bude ze všech sil snažit pomoci!  Autor: Bc. Zuzana Stará Klub mladých manažerů

vyšší ocenění, se zařadilo i mnoho zahraničních partnerských škol, mimo jiné Wirtschaftsuniversität Wien, University of Otago z Nového Zélandu, ESADE Business School ze Španělska nebo Emory University ze Spojených států.  Autor: Betka Kuchařová

Financial Times ocenily program CEMS Mezinárodní studijní program CEMS, kterého se účastní také VŠE v Praze, byl oceněn v prestižním hodnocení Financial Times. CEMS obsadil třetí místo, a byl tedy zařazen mezi nejlepší magisterské programy v oblasti managementu v Evropě. Výuka probíhá výhradně v angličtině a studenti navíc mohou jeden semestr studovat na evropských univerzitách a získat praxi v mezinárodních společnostech. Programu CEMS se může z každé země účastnit pouze jedna univerzita, za Českou republiku to je právě VŠE. Studenti, kteří v tomto programu studují, získají diplom své mateřské univerzity i společný diplom CEMS. 

Autor: Vladimír Štípek

Æ 11

zpravodajství

Obslouží vás v menze jako anglického krále?

Tři konkurující si menzy na Žižkově. Takové byly plány VŠE v oblasti stravování studentů a zaměstnanců již na počátku minulého roku. Co se změnilo a co nás čeká v menze v novém semestru?

Lze směle tvrdit, že plánované změny jsou reakcí školy na stížnosti studentů a zaměstnanců, kterým vadila například nedostupnost některých jídel z menu při pozdějším příchodu do menzy. Stěžovali si také na chuťové vlastnosti některých pokrmů v menze v budově VŠE na Žižkově, kterou provozuje firma Sodexho. Kontroly VŠE ukázaly na další nedostatky, jakými byla nedostatečná váha nebo teplota podávaných pokrmů. Opakovanými kontrolami se situaci podařilo

v mnoha ohledech zlepšit, nicméně ke změnám k naší spokojenosti dojde. V první řadě dojde k přestavbě jídelny č. 3 v menze Italská na dvě provozovny. Jde o dřívější jídelnu pro zaměstnance. Dvě

nové menzy by se měly zaměřit na italskou a vegetariánskou kuchyni. Přestavba byla zahájena začátkem prázdnin. Zároveň bylo vypsáno výběrové řízení na dva nové provozovatele, které mělo

být ukončeno do konce září. Zahájení činnosti nových menz údajně proběhne nejpozději 6. října, tedy ve třetím týdnu výuky zimního semestru. Přestavba jídelny v minulosti určené pro zaměstnance přinese další změny v uspořádání prostor pro stravování. Jídelna pro zaměstnance se přesune v zimním semestru do jídelny č. 1, která je nejblíže Rajské budově a dříve sloužila k výdeji minutkových jídel. Minutky se přesunou do jídelny č. 2, která je uprostřed. Došlo také k nepatrnému zdražení hlavního jídla (oběd s polévkou, večeře bez polévky) na 36,90 Kč. Doufejme, že zvýšená konkurence mezi školními stravovacími zařízeními povede ke zlepšování kvality jídel a rozšíření jejich nabídky. Autor: Miroslav Mikeska

IDE A PODPORA PODNIKÁNÍ O co tedy jde? IDE může nabídnout studentům například realizaci vlastního podnikatelského záměru. Zároveň by je měli odborníci z oblasti podnikání vyškolit na potřebnou úroveň, aby se například snížila míra neúspěchu začínajících podnikatelů. Zde je místo samozřejmě i pro teorii, protože teoretická základna je pro budoucí úspěšné podnikatele nepostra-

datelná. Externí přednášející přibližují problematiku podnikání, součástí je i panelová diskuse. Workshopů, které IDE organizuje, se účastní i významní podnikatelé, tedy nejen teoretici, ale i lidé z praxe. Důležitou součástí je poradenská činnost, která se však úzce váže na oblast vzdělávání. Cílem je poskytování konzultací při tvorbě podnikatelského záměru, dále z oblasti daní, práva, účetnictví a financí.

INKUBÁTOR IDE se snaží vytvářet jakýsi „inkubátor“ pro podnikatele. Takový inkubátor by měl vytvářet ideální prostředí pro rozvoj firmy. Tím jsou hlavně peníze, což znamená získání obchodních

příležitostí a kontaktů, financování projektů formou spolupráce se skupinou investorů. Zkrátka tvoření vhodných podmínek, aby rozjezd firmy byl hladší.

SOUTĚŽIVOS T – ZÁKLAD PODNIKÁNÍ Prostřednictvím soutěže o nejlepší podnikatelský záměr jsou studenti (i veřejnost) motivováni k tvůrčímu přístupu. Výhercům soutěže, tedy těm, kteří představí nejlepší, nejsnáze proveditelný projekt s potenciálem dalšího růstu, bude usnadněno zavedení na trhu, a to s pomocí investorů a obchodních partnerů. Do začátku podnikání patří peníze. IDE se svou investiční činností snaží také pomáhat no-

váčkům v byznysu, jak už bylo výše uvedeno, pomocí spolupráce se skupinou investorů ochotných se spolupodílet. Ceny pro vítěze soutěže jsou více než lákavé. Pro ilustraci: první cenou je stipendium 150 000 Kč od skupiny RWE v ČR, 10 000 Kč v hotovosti od Ernst & Young a roční předplatné magazínů Euro a Profit. Mezi další ceny patří například notebook, mobilní telefon a inzertní prostor v magazínu Euro v hodnotě 83 000 Kč. IDE v rámci „inkubátoru“ zaštiťovalo například projekty VŠ Liga (squashová amatérská liga pro studenty i absolventy), Gumbin (speciální odpadkové koše na žvýkačky), Gastrosvět. cz (informace o pohostinských zařízeních v ČR), Vídeňka Café (kavárna nejen s WI-FI připojením), TradeART (reklamní agentura).  Více informací naleznete na www.ide-vse.cz nebo pište na [email protected]. Autor: Vladimír Štípek

economix

IDE neboli Institut rozvoje podnikání (IDE – Institute for Development of Entrepreneurship) je samostatný útvar, který vznikl na Fakultě podnikohospodářské. Jak je již z názvu patrné, IDE by měl pomáhat studentům orientovat se v oblasti podnikání, při zakládání podniku a rozvíjení vlastního podnikání. Důraz je kladen na praktickou stránku věci a nikoli pouze na plané teoretizování.

– 4 / 2008

Jak podporovat studenty při podnikání? IDE ví, jak na to!

12

zpravodajství

Kormidelník Microsoftu Steve Ballmer vystoupil na VŠE Steve Ballmer je absolventem Harvardu, kde studoval spolu se zakladatelem Microsoftu Billem Gatesem, který ho roku 1980 zaměstnal jako vůbec prvního manažera své společnosti. Postupně se Ballmer dostával na vyšší a vyšší pozice a nyní patří k nejbohatším lidem světa. V letošním roce navštívil některé evropské země, například Maďarsko, Slovensko, Ukrajinu a také Rusko. Tento americký podnikatel a současný prezident a výkonný ředitel společnosti Microsoft zavítal 22. května v rámci 7. ročníku Evropského fóra vědy a techniky Praha i do České republiky, a to právě do prostor budovy VŠE. Během své návštěvy České re-

publiky se Steve Ballmer setkal s ministrem vnitra Ivanem Langerem a došlo k uzavření smlouvy o strategické spolupráci společnosti Microsoft a České republiky a smlouvy o spolupráci v oblasti bezpečnosti informací. Ale zpět k jeho přednášce na VŠE. V sále, který byl přes nemalé vstupné zcela zaplněn, diskutoval velmi živě a s e svým typickým humorem. Účastníci fóra ho mohli zahrnovat dotazy, diskuse se plynule rozvíjela, a to za nepřetržitého dohledu zvídavých novinářů. Přímý přenos diskuse bylo možné sledovat na ČT24 a na serveru iHNed.cz. Ballmer se snažil seznámit účastníky fóra se svou vizí IT průmyslu a technologií v budoucích deseti letech. Do pěti oblastí, ve kterých budou změny nejpatrnější, zařadil výpočetní výkon, dostupné širokopásmové

připojení, neomezené možnosti ukládání dat, přirozené uživatelské prostředí a přítomnost displeje na každém zařízení. V závěru přednášky předal Ballmer ocenění výherci národního kola mezinárodní soutěže Imagine Cup v kategorii Softwarový návrh: studentům VŠB – Technické univerzity v Ostravě. Za zmínku také stojí Ballmerův názor, že do deseti let nebudou žádné papírové noviny, žádné deníky a časopisy. Všechno bude v elektronické formě, což je velice diskutabilní téma, které má své zastánce, ale i odpůrce. A když už jsme u těch odpůrců, dovolím si zmínit jeho návštěvu v Budapešti, kde přednášel na Korvínově univerzitě. Jeden z účastníků obvinil Microsoft z krádeže miliard z peněz daňových poplatníků, zaútočil na Ballmera hodem tří vajec a potom z místnosti v klidu odešel, ale tím to ještě zcela neskončilo, na zadní straně trička měl nápis „Microsoft=korupce“, který samozřejmě nezůstal bez povšimnutí. Když poněkud zaskočený Ballmer vykoukl zpoza katedry, kam se stihl pohotově schovat, pronesl vtipnou poznámku a pokračoval bez problému dál. Tento incident ovšem nemění nic na tom, že Steve Ballmer je brilantní a charismatický řečník, jeden z nejrespektovanějších manažerů a zároveň příjemný a zábavný člověk.  Autor: Lucie Cepáková

economix

– 4 / 2008

Rektor Hindls ve Faustově křesle 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy organizuje zajímavá setkání. Jmenují se „Křeslo pro Fausta“. Proč právě takhle? Chcete-li totiž psát Faustovi dopis, na obálku musíte napsat Dr. Johann Faust, Praha II. Karlovo nám. 40. Alespoň tak by to šlo podle názvu jedné z her na faustovské téma od Jiřího Suchého, která je založena na staré pověsti. Dnes na této adrese sídlí právě 1. lékařská fakulta, tedy slangově „jednička“. Při pohledu na budovu se vám možná vybaví Miroslav Horníček ve filmu Kam čert nemůže. Tam si zahrál samotného Dr. Fausta a sváděla ho krásná Mefistofela Jana Hlaváčová. Do tohoto domu byl jako host pozván i rektor VŠE Richard Hindls.

Pana rektora však Mefisto neodnesl. Pořadem provázela Světlana Popovičová, což také není žádná Mefistofela, ale zkušená redaktorka Českého rozhlasu. Richard Hindls vyprávěl o svém mládí a nelehkém rozhodování, co bude studovat. Rozmýšlel se pro medicínu, ale nakonec zvítězila statistika. Postupně se na přání paní redaktorky rozhovořil o nejrůznějších problémech našeho školství i celé ekonomiky. Richard Hindls například nevidí problém v privatizaci zdravotních pojišťoven, ale v privatizaci nemoc-

nic ano. Pan rektor však o těchto tématech hovořil daleko obšírněji. Rozhovor se stočil i k jeho rektorské funkci. Hindls uvedl, že po zvolení rektorem se snažil dát fakultám větší samostatnost. To prý funguje na Univerzitě Karlově, ale na VŠE, kde všechny fakulty sdílejí stejné učebny a posluchárny, to úplně nejde. Fakulty VŠE naopak musí úzce spolupracovat, protože se vždy musí domluvit na koexistenci na jednom místě. Paní redaktorka se ptala i na určitou retrospektivu, jak pan rektor vnímá měnící se studenty ve své pedagogické praxi. Podle něj jsou studenti stejní, ale mají větší možnosti a jsou tlačeni k vyšší aktivitě. Na závěr se nechal pan rektor umluvit a zahrál na piano. Publikum se mu odvděčilo bouřlivým potleskem.  Autor: Vladimír Štípek

13

zpravodajství

Studentská soutěž může mít koule! – Studenti VŠE na soutěži v Paříži Všechno to začalo tím, že jsme se úspěšně dostali na vedlejší specializaci Komerční komunikace. Tato vedlejší specializace, která se vyznačuje velice úzkou spoluprací s praxí, je partnerem soutěže L´Oréal Brandstorm a účast v soutěži je její přímou součástí. Soutěže se účastní tříčlenné týmy a účast není podmíněna studiem vedlejší specializace Komerční komunikace, tudíž studentům jakéhokoli programu na VŠE nic nebrání v tom, aby se přihlásili. VŠE je však zatím jediná vysoká škola v České republice, která je do soutěže zapojena. CO SOUTĚŽ L‘ORÉAL BRANDS TORM OBNÁŠÍ? Všechny týmy ve všech zemích, v nichž se tato soutěž koná, mají stejné zadání. Vždy jde o jednu značku a produktovou řadu z portfolia L´Oréal, v jejímž rámci mají studentské týmy vymyslet nový výrobek. Letos šlo o brand Vichy a produktovou řadu opalovacích krémů Capital Soleil. Zadána byla i cílová skupina 13–24 let, na kterou jsme se měli s naším produktem zaměřit. Všechny týmy musely provést rozsáhlou analýzu trhu, sestavit marketingový plán pro launch a následující dva roky a společně s reklamní agenturou připravit nástroje pro komunikaci výrobku. Náš tým přišel s produktem, který jsme nazvali Vichy SunnyBalls. Náš produkt pro teenagery a young adults (ano, tak zněl popis naší cílové skupiny) se vyznačoval tím, že byl praktický, vždy po ruce a byl celkově prostě „cool“. Šlo opravdu o koule, spíš kouličky, naplněné opalovacím krémem, které při styku s lidským pH pokožky

po asi 15 vteřinách „roztály“, a v ruce zbyl jen samotný krém, jímž se pak dotyčný teenager může namazat. Pro tyto naše sluneční koule (jak překládáme náš soutěžní produkt do češtiny) jsme vymysleli ještě příruční balení na krk na tři jednotlivé koule, to abychom měli opalovací krém vždy po ruce a byli chráněni, jelikož následky nadbytečného vystavování se slunečnímu záření mohou být velice vážné. Ostatně komunikace o nutnosti ochrany před sluncem tvořila součást zadání a týmy se na osvětu zaměřily právě v komunikační kampani.

Karel Srnka, Pavla Šuchmová, Lukáš Pavel

Po vítězství v národním kole jsme měli měsíc na přípravu na mezinárodní kolo, které proběhlo v červnu v Paříži. Celkem se soutěže zúčastnilo 38 zemí ze všech kontinentů. Po příjezdu v pondělí jsme si vyzkoušeli místnost, v níž jsme náš projekt prezentovali následující den. Soutěž probíhala celé úterý, a to od rána do odpoledne. Poté jsme si prohlédli Paříž z lodi, na které jsme stylově dorazili do klubu, v němž se odehráva-

lo finále soutěže, do kterého jsme bohužel již nepostoupili, ale celkově jsme se rozhodně neztratili. Celosvětovým vítězem se nakonec stal tým USA, následovaný Velkou Británií a Singapurem. Celkově svou účast v soutěži hodnotíme velice pozitivně a účast vřele doporučujeme těm z vás, kteří se zajímají o marketing a komerční komunikaci. I když jsme byli sehraný tým a společně jsme trávili čas i mimo potřebné přípravy na soutěž, po jejím skončení jsme si oddechli, že už se nebudeme muset vídat tak často. Teď po jisté odmlce jsou naše vztahy zpět v normálu. Pokud byste se o soutěži rádi dozvěděli více, neváhejte si na youtube.com zadat do vyhledávání L´Oreal Brandstorm International Finals 2008, kde můžete zhlédnout video o celém průběhu soutěže. Více informací také naleznete na internetové stránce www.brandstorm.loreal.com. A na závěr pro ty, kteří vydrželi číst až do konce, máme soutěž! Kdo se chce zúčastnit a vyhrát přípravek od Vichy, musí napsat, v jaké vteřině přesně se poprvé vyskytne na videu jakýkoli člen našeho týmu KKF (Pavla Šuchmová, Karel Srnka a Lukáš Pavel). Odpovědi posílejte na e-mailovou adresu komkom2008@ seznam.cz, první e-mail se správnou odpovědí vyhrává. Výherce bude kontaktován a cena předána osobně, v případě zájmu možnost společného snímku se členy týmu:-) Zúčastnit soutěže se mohou i kluci, jelikož Vichy má i speciální produktovou řadu pro muže, Vichy Homme. Na úplný závěr bychom chtěli poděkovat za téměř rodičovský přístup Monice Loučkové a Robertovi Valentinovi z reklamní agentury Euro RSCG, bez jejichž nápadů by náš projekt téměř neměl šanci na úspěch.  Autoři: Karel Srnka, Pavla Šuchmová

Již patnáctý rok mají studenti českých vysokých škol a občané České republiky do 30 let příležitost zapojit se do zápolení o prestiž a zajímavé ceny. Podmínkou účasti v soutěži Mladý

ekonom roku je dodání přihlášky a jedné práce včetně povinného abstraktu, klíčových slov a JEL Classification (Journal of Economic Literature) v rozsahu do 30 stran. Svou práci můžete ode-

sílat v českém, slovenském nebo anglickém jazyce do 15. října 2008, a to výhradně elektronickou formou na e-mailovou adresu [email protected]. Pro svůj soutěžní příspěvek můžete zvolit jakékoli teoretické, empirické nebo aplikované téma ze sféry ekonomie a hospodářské politiky. O vysoké úrovni konkurence svědčí skutečnost, že více než tři čtvrtiny loňských prací byly psány anglicky. Vítěz soutěže získá peněžní odměnu ve výši 20 000 Kč, druhý získá 10 000 a třetí 5000 Kč. Nej-

úspěšnější navíc dostanou šanci publikovat svou práci v časopisech Politická ekonomie a Finance a úvěr. Autorovi nejlepší práce s hospodářskopolitickým zaměřením udělí prezident ČSE Cenu Karla Engliše (odměněna částkou 5000 Kč), další odměnou je Čestné uznání za vynikající práci zúčastněným do 25 let. Podrobné informace o statutu soutěže a přihlášku najdete na webových stránkách České společnosti ekonomické www. cse.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

economix

Česká společnost ekonomická (ČSE) je občanským sdružením teoretických i praktických ekonomů, jejíž hlavním cílem je popularizace ekonomie v České republice. Mezi její stěžejní aktivity patří organizace soutěže Mladý ekonom roku a udílení Ceny Karla Engliše.

– 4 / 2008

Mladý ekonom roku 2008 a Cena Karla Engliše

14

V poslední době vítězí trend prodlužovat si studium, jak nejdéle to jde. Člověk má delší mládí a bezstarostný život. Takové prodloužení však úplně bezstarostné není a hlavně to není zadarmo. Nastávající semestr bude z hlediska vybírání poplatků od studentů daleko přísnější, než tomu bylo v minulosti. Vymáhání poplatků se opírá o novelu Zákona o vysokých školách z roku 1999. Určuje, že student, který studuje déle, než je standardní doba studia, musí platit. Stejné to je, když student nedokončí některou školu úspěšně a pak přejde na druhou školu. Počet semestrů strávených neúspěšným studiem se sčítá – o tuto dobu bude muset za své studium na druhé škole platit dříve. Za každý započatý semestr se platí 19 800 Kč a poplatky se dále zvyšují progresivně. Ukončí-li se předešlé studium úspěšně, činí poplatek pouze 2800 Kč. Problémy s vymáháním jsou v první řadě u takzvaných věčných studentů, tedy u těch, kteří studium protahují déle než pou-

Vybírání poplatků z p r a v o d a j s t v í za studium se zpřísňuje ze na dostudování. Proč škole takoví studenti tolik vadí a proč se po nich chtějí tak vysoké částky? Odpověď je více než jasná. Škola na studenta, který protahuje studium přes standardní dobu (na bakaláře to je osm semestrů a na magistra dalších šest semestrů, v obou stupních studia je tedy vždy rok bez placení navíc), nedostává od státu žádný příspěvek. Kdyby počet studentů, kteří studium protahují, byl vysoký, škola by začala chudnout, nebylo by na mzdy učitelů, na údržbu a na technické vybavení. Špatní studenti by obrazně řečeno vysávali školu a na ně by přispívali jejich mladší kolegové. Druhým důvodem snahy vybírat poplatky za delší studium je cíl, kam vybrané peníze jdou. Tyto poplatky jsou výlučným zdrojem, kterým se financují veškerá stipendia. Prospěchová stipen-

dia, pomocné vědecké síly, pobyty studentů v zahraničí, spolufinancování účasti studentů na mezinárodních soutěžích, dlouhodobé stáže pro doktorandy. Je to tedy přesun od méně šikovných studentů k šikovnějším. Pro zajímavost a ilustraci uvedeme několik čísel. Na rok 2007 bylo na poplatcích vyměřeno 38 867 400 Kč. Z důvodu špatné sociální situace studentů a z důvodu odstradent nění tvrdosti (například něn v případě, že student v následujícím semestru nestuduje a pouze odevzdá diplomovou práci) bylo odpuštěno 6 652 500 Kč. Do července 2008 se podařilo vybrat zhruba 23 milionů a devět milionů se stále nárokuje. Zde jsme u jádra problému. Pohledávky se už vymáhají exekučně. V mnoha případech stačí studentům-dlužníkům pouhá hrozba exekuce a částku neprodleně uhradí. Přesto bylo podá-

no 31 exekučních návrhů a ve 20 případech byla exekuce nařízena. Tím se vymýtila určitá benevolence, která na jednotlivých fakultách panovala. V současnosti se vymáhání provádí centrálně pro celou školu a spolupracuje na tom Právní oddělení s Rozvojovým a poradenským centrem. Efektivita vymáhání se výrazně zvýšila. Podle člena Poradní skupiny rektora pro finance a rozpočet Ing. Jakuba Fischera však nikoho ze školy toto drastické vybírání netěší. Škola takovým postupem nezíská nic navíc. Studenti budou muset při exekuci hradit nejen svůj dluh, ale dlužná částka naroste o desetitisíce navíc kvůli nákladům exekuce. Škola však dostane jen poplatek za prodloužení studia, zbytek, který původní částku může až několikanásobně převýšit, jde do kapsy exekutorovi a na soudní výlohy. Důvody tvrdého postupu jsou logické a studentům se nyní již nevyplatí volit strategii vyčkávání, protože nové nástroje k efektivnímu vymáhání poplatků v rukou školy fungují a fungovat budou. Autor: Vladimír Štípek

Inzerce

economix P R O

S T U D E N T Y

V Š E




D U B E N

2 0 0 8




economix

– 4 / 2008

M A G A Z Í N

Č Í S L O 2




Z D A R M A

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Ú N O R

2 0 0 8




Č Í S L O 1




Z D A R M A

Ekofórum s Jiřím Čunkem

Mirek Topolánek Ekofórum 27. 3. 2008 / str. 18

/ str. 14

Evžen Tošenovský Ekofórum 19. 3. 2008 / str. 20

Vladimír Bezděk ředitel společnosti AEGON / str. 22

Michal Bobek předseda Centrální kolejní rady VŠE / str. 12

1. vicemiss ČR 2008 Zuzana Putnářová je studentkou VŠE! / str. 26

prof. Radim Jiroušek děkan FM VŠE / str. 6

VOLBY DO AS FPH
ISIS
NÁRODOFEST
KRAJČO NA VŠE
IZRAEL

Aneta Červenková rozhovor s projektovou manažerkou sdružení Ekonom / str. 16

Pavel Mucha rozhovor s výkonným ředitelem společnosti NetCentrum / str. 18

Tomáš Vorel ml. rozhovor / str. 30

L.H., EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR
CEMS
DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE

www.economix.cz

Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

15

zpravodajství

Velké změny na kolejích

DŮVOD VYSOKÉHO LIMITU Právě výpadek 200 míst z kapacity „Déčka“ způsobil, že v tomto roce byla hranice pro ubytování v prvním kole tak vysoká – 12,00960 bodu, což je oproti loňsku nárůst o 0,00024 bodu. Ačkoli se na první pohled může zdát, že změna je nepatrná, je důležité vědět, že 95 % žadatelů je v rozmezí 12,009–12,01 bodu. V tu chvíli význam každé stotisíciny prudce narůstá. Studenty to sice mohlo rozčílit, ale situaci nešlo řešit jiným způsobem, protože rekonstrukci nejde zvládnout za kratší dobu. Pro mnoho studentů pod čarou se situace vyřeší právě až v listopadu s otevřením „Déčka“. Změnou si letos prošly i koleje na Jižním Městě – Blanice a Vltava. Na Blanici byla

chard Hindls spolu s kvestorem Liborem Svobodou, ředitelem Výpočetního centra Karlem Nenadálem a dalšími odpovědnými lidmi z vedení školy. V jednání byla i možnost přesunout zasíťování Vltavy na letošní rok, jenže krátký čas na aktualizaci projektu by mohl zpozdit rekonstrukci a hrozilo nebezpečí, že by kapacita koleje nebyla k dispozici na začátku semestru. Tento případný výpadek 500 ubytovacích míst by nejen posunul bodovou hranici do nebeských výší, ale způsobil by i chaos v ubytování prváků. Proto bylo zasíťování ponecháno podle plánu na rok 2009. SPORTOVNÍ VYŽITÍ Pro všechny studenty, tedy nejen pro ubytované na kolejích, je dobrou zprávou, že začíná rekonstrukce jarovského hřiště. Hřiště nebudou využívat pouze „kolejáci“, ale jelikož zde CTVS plánuje i některé hodiny výuky, bude užíváno i dalšími sportuchtivými ekonomy. O této rekonstrukci, která byla v posledních letech mnohokrát odsunuta,

bylo již mnoho řečeno a napsáno. V letošním roce dostala škola na investici i dotaci od Českomoravského fotbalového svazu, která spolu s penězi vyčleněnými v rámci Koncepce rozvoje kolejí rekonstrukci umožnila. Hřiště by tedy mělo být na dostatečné úrovni, aby pokrylo zájmy studentů o fotbal, volejbal, basketbal i další sporty. Škoda jen, že zde svůj oblíbený sport nenajdou i fanoušci golfu. VYMALUJ SI SÁM Velké změny se však netýkají pouze investic v řádu milionů korun. Krásným příkladem je projekt Vymaluj si sám, který umožní svépomocné úpravy pokojů. Studenti si své pokoje upravují odjakživa. Ovšem tento projekt úpravy oficiálně podporuje a studentům, kteří se do akce zapojí, budou ze strany SÚZ proplaceny náklady na materiál. Záměrem projektu není suplovat opravy patřící do kompetence SÚZ, ale naopak zbavit se unifikovanosti a jednolitosti, jimiž jsou v současnosti koleje protkány, a nahradit je barevností. Navíc každý student zná svůj pokoj lépe než kdokoli jiný, takže není povolanějšího odborníka. Ačkoli Vymaluj si sám už od názvu souvisí s malováním, půjde si v rámci projektu opravit téměř vše, co bude student chtít a mít na to chuť i sílu – klidně si může tapetovat nábytek, opravit linoleum, natřít rámy dveří. Prostě cokoli. Jakákoli změna je vítána, neboť přinese jak zlepšení pokoje, tak se zde student bude cítit lépe a bude na něj dýchat teplo domova. Aby však nevznikl při úpravách chaos, budou v rámci projektu existovat omezení pro barevné tóny a chystané změny bude muset potvrdit člen kolejní rady. Více informací o tomto projektu se můžete dovědět na stránkách ckr.vse.cz, neboť CKR je hlavním organizátorem projektu. CML – CENTRÁLNÍ MOZEK LIDS T VA V. CKR – CENTRÁLNÍ KOLEJNÍ RADA Ani Centrální kolejní rada nestojí stranou změn – na červnovém zasedání Akademického senátu byl přijat nový Statut CKR, který upřesňuje práci CKR a dává jí potřebné pravomoci. Změny přicházejí také s novým Kolejním řádem – na kolejích se již nesmí kouřit, s výjimkou vyhrazených prostor, na kterých se dohodne kolejní rada s vedoucí koleje. Velkou změnu zaznamenal i systém vylučování z koleje – zatímco doposud platilo, že vyloučení z kolejí bylo i automatickým vyloučením z ubytování po celou dobu studia na VŠE, nyní o vyloučení natrvalo rozhoduje CKR. Tímto způsobem dojde k větší ochraně studentů a jejich práva budou lépe hájena.  Autor: Michal Bobek

– 4 / 2008

REKONS TRUKCE Největší a nejpodstatnější změnou tohoto roku je rekonstrukce koleje Jarov I.D. Blok D byl postaven v 50. letech 20. století a ve své původní podobě již nepostačoval současným standardům. Ačkoli byla kolej zasíťována a před několika lety byla vyměněna okna, především společné kuchyňky, koupelny a záchody byly mezi studenty přímo obávané. Rekonstrukce koleje začala již v červnu bouracími pracemi, které zajistily základ pro samotnou vestavbu nových vnitřních prostor. Jelikož po rekonstrukci bude Déčko hodně podobné sousednímu bloku C (buňkový systém, přičemž v jedné buňce budou tři pokoje po dvou studentech), bylo nutné zcela předělat vnitřní prostory koleje. Proto při předávání budovy stavbařům byl blok zbaven všech příček s výjimkou nosných zdí. V současné chvíli jsou práce již za svou polovinou – na patrech jsou postaveny nové příčky a práce se soustřeďují na jednotlivé buňky. Zástupci CKR se účastnili kontrolních dní na koleji, a mohli tedy vidět veškeré práce na vlastní oči a být i u řešení některých stavebních problémů. Nevýhodou pro členy CKR bylo, že jako ekonomové jen stěží dokážou posoudit probíhající stavební práce. Nepochybně však hodlají do rekonstrukce bloku zasáhnout při výběru barevných tónů vymalování a výbavy koleje tak, aby výsledek co nejvíce odpovídal nárokům studentů. Blok by měl být pro studenty k dispozici od začátku listopadu.

po roční odmlce vyměněna veškerá stará okna za plastová. Výměny se nezastavily ani u technických prostor. Výměnou všech oken se nejen zvýší komfort ubytování, ale zároveň dojde k výrazným úsporám na vytápění, které kvůli cenám plynu a ropy neustále rostou. Jen pro zajímavost, návratnost této investice je podle odhadu deset let. Okna se měnila i na Vltavě, konkrétně na západní straně koleje. K této investici došlo již na jaře, období prázdnin bylo zase spojeno s instalací dvou nových výtahů. Ačkoli investice na Vltavě nedosáhly tak velké částky jako na Blanici, nikdo se nemusí bát, že se na Vltavu zapomíná. V rámci Koncepce rozvoje kolejí bude pro Vltavu důležitý zejména rok 2009, kdy bude kolej zasíťována. Vltavu v březnu navštívil i rektor Ri-

economix

V letošním roce začaly na kolejích velké změny. Většina těchto změn je úzce spjata s dlouhodobou Koncepcí rozvoje kolejí, která vznikla ve spolupráci rektora Richarda Hindlse a Centrální kolejní rady (CKR). Ačkoli změny probíhají již od letního semestru, většinu z nich poznají studenti právě až nyní.

16

vzdělávání UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU už žádné vysedávání na lavičkách dým, a považují za prestiž nabízet co nejvíce kurzů pro seniory. VŠE v Praze nabízí širokou škálu těchto kurzů, které však nejsou koncipovány jako klasické „chození do školy“ a získání obecného rozhledu, ale každý z nich rozvíjí a doplňuje známé věci o skutečnosti, které přišly s pokrokem a často novou výpočetní technikou. Pro příklad: katedra bankovnictví a pojišťovnictví nabízí kurz s názvem Peněžní ekonomie a bankovnictví. Tento kurz pomůže absolventovi při pohybu na moderním finančním trhu, objasní mu právní souvislosti regulace a fungování finančního trhu a zahrnuje i problematiku EU. Dalšími kurzy jsou například oceňování podniku, oceňování nemovitostí či finanční účetnictví pro pokročilé. Zkrátka, nechme karty kartami, holubi ať krmí turisti a my si pamatujme výrok Henryho Forda: „Každý, kdo se přestane učit, je starý, ať je mu 20 nebo 80. Každý, kdo se stále učí, zůstává mladý. To nejlepší v životě je zůstat mladý.“ Vzdělávejme se po celý život.  Autor: Kristýna Straková

Když jsme mladí, učíme se, když jsme starší, pracujeme, když jsme staří, vysedáváme na lavičkách, krmíme holuby či po kavárnách hrajeme šachy či kanastu. Toto je koloběh, který byl dosud až na malé výjimky téměř nevyhnutelný (tedy alespoň pro část starých lidí ve velkých městech). Teď to ale může být jinak, senioři již nemusí trávit čas neúčelným vysedáváním, i oni se mohou vzdělávat. V roce 1993 byla založena několika dobrovolníky Asociace Univerzit Třetího Věku, která umožňuje právě seniorům vyplnit si mezery ve vzdělání, jež vznikly díky pokroku, který jde vysokým tempem stále vpřed a často znemožňuje starším lidem důstojné uplatnění. Tato asociace u nás sdružuje více než 40 univerzit a spolupracuje s dalšími v evropském i celosvětovém měřítku. Univerzity na celém světě totiž již dávno pochopily, že vzdělávání má být přístupné všem, kteří o něj projeví zájem, a ne pouze těm mla-

economix

– 4 / 2008

Inzerce

17

vzdělávání

CERGE-EI Jedním z nejvýznamnějších institutů zabývajících se vzděláváním je CERGE-EI (Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute). Zakladateli byli Jan Švejnar, ekonom, o němž se hodně mluvilo především v souvislosti s jeho kandidaturou v prezidentských volbách, a Josef Zieleniec, bývalý ministr zahraničí, senátor a nyní europoslanec. CERGE-EI je součástí Centra pro ekonomický výzkum Univerzity Karlovy v Praze a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR. V rámci doktorského studijního programu Ekonomie vyučovaného v angličtině studuje asi 120 studentů, z velké části ze zemí střední a východní Evropy, ale i z asijských zemí, jako je Irák nebo Afghánistán. Pro získání titulu M.A. (Master of Arts) je nutné absolvovat dva roky výuky, po dalších dvou letech práce na disertaci získá absolvent titul Ph.D. Institut provozuje vlastní knihovnu a pořádá výzkumné semináře, na nichž prezentují své myšlenky významní lidé z oblasti ekonomie.

ANGLO- AMERICKÁ VYSOKÁ ŠKOLA Soukromá instituce, která nabízí bakalářské (B.A.) i magisterské (M.A.) studijní programy vyučované v anglickém jazyce pro studenty z celého světa, možnost studia na partnerských univerzitách v Evropě i v USA. V současné době asi 400 studentů navštěvuje bakalářské studijní obory Ekonomika a management, Politika a společnost, Humanitní studium společnosti a kultury, Komparativní právo a Mezinárodní vztahy. Od akademického roku 2008/2009 je možné studovat i magisterské studijní obory Veřejná politika, Humanitní vědy a Mezinárodní vztahy a diplomacie, do budoucna připravuje škola další magisterské programy. Škola nabízí řadu sociálních programů a stipendií zaměřených například na uprchlíky, národnostní menšiny nebo pro studenty s postižením. CEVRO INS TITUT Institut CEVRO je soukromá vysoká škola se zaměřením na celoživotní vzdělávání především v oboru ekonomie a práva.

V současné době nabízí dva bakalářské studijní programy: Veřejná správa a Politologie a mezinárodní vztahy. Při výuce je kladen důraz na budoucí praktické využití v oblasti veřejného života. Škola pořádá konference a semináře na nejrůznější témata reagující na aktuální dění, zajišťuje vzdělávání zastupitelů a úředníků státní samosprávy. MBA Trochu samostatnou kategorií v oblasti postgraduálního vzdělávání jsou školy a instituce nabízející MBA studijní programy. Titul MBA (Master of Business Administration) je u nás vnímám velmi rozporuplně. Jeho používání není upraveno žádným zákonem, takže zkratku MBA si ke jménu může přidat prakticky kdokoli zcela beztrestně. Na druhou stranu tento titul získaný na některé z prestižních institucí otvírá absolventovi širokou škálu možností. V České

Inzerce

Jsme mezinárodní společnost zabývající se daňovým poradenstvím a hledáme vhodného kandidáta na pozici

ASISTENTA DAŇOVÉHO PORADCE Požadujeme: – vysokoškolské vzdělání ekonomického zaměření (příp. studium posledního ročníku VŠ) – aktivní znalost anglického jazyka (znalost německého jazyka výhodou) – znalost podvojného účetnictví – 1–2 letá praxe v daňové oblasti v rámci studia, případně ukončené vysokoškolské vzdělání – velmi dobrá úroveň práce na PC (Word, Excel, PowerPoint, Outlook) – analytické schopnosti, asertivní jednání – pečlivost, přesnost, rozhodnost – ochota učit se novým věcem Nabízíme:

– – – – – –

zajímavou a perspektivní práci v mladém kolektivu přátelské pracovní prostředí možnost profesního růstu možnost osobního rozvoje a dalšího školení zajímavé finanční ohodnocení nástup možný ihned

V případě Vašeho zájmu nám pošlete svůj životopis na adresu: [email protected] Kontakt: KempHoogstad, s.r.o. Martina Koutová, Na Příkopě 31, Praha 1 tel.: +420 221 719 000, email: [email protected]

– 4 / 2008

V České republice existuje v současné době velké množství škol a vzdělávacích institucí, které nabízejí nejrůznější tituly, studijní programy, zaštiťují se zahraničními partnerskými univerzitami i slavnými jmény ve vedení nebo mezi absolventy. Obvykle se na nich platí nemalé školné, ale zdaleka už neplatí to, že se na takových školách titul „kupuje“. Mnohdy jsou tyto tituly naopak velmi vysoce ceněny.

UNICORN COLLEGE Studijní obor Ekonomika a management nabízí i Unicorn College, soukromá vysoká škola zaměřená jinak převážně na IT a komunikační technologie. Vlastníkem školy je společnost UNICORN, která poskytuje služby v oblasti komunikačních technologií. Školu podporují i další významné firmy, například IBM, Microsoft nebo Komerční banka. Také díky tomuto partnerství nabízí škola využití nabytých znalostí i v praxi. Bakalářský studijní program je zaměřen na výchovu nižších a středních manažerů, propojuje ekonomické znalosti s využíváním informačních technologií a samozřejmě dbá na výuku cizích jazyků. Absolvent může pokračovat v magisterském či MBA studiu na jiných vysokých školách nebo hledat uplatnění v praxi. Škola nabízí prospěchové stipendium pro 50 nejlepších studentů, organizuje zaměstnání na částečný úvazek a zajišťuje i zahraniční praxi.

republice v současnosti funguje asi 30 různých programů, jejich kvality zkoumal týdeník Euro. MBA je anglo-americký titul, studium je obvykle garantováno ve spolupráci se zahraničními univerzitami a probíhá podle zahraničních standardů. Za nejkvalitnější obvykle platí školy s akreditací AACSB (americká), nebo AMBA (anglická). V ČR navíc funguje Česká asociace MBA škol CAMBAS, jejímž předsedou je profesor VŠE Milan Malý. VŠE byla také první školou, která u nás spustila první MBA instituci, Pražskou mezinárodní manažerskou školu. Studium, které přijde běžně asi na čtvrt milionu korun, probíhá obvykle v angličtině a podle metodiky MŠMT patří do celoživotního vzdělávání. Je určeno pro vysoké a střední manažery, běžně je studium placeno zaměstnavatelem a personalisté si MBA absolventy vesměs chválí. Přesto tato tři písmena sama o sobě nezaručí ani schopnosti, ani uplatnění. Autor: Pavlína Škromachová

economix

Kde získat titul?

18

handicapovaní studenti

Hudbou a vzděláním ke štěstí a radosti ze života STUDEO – to je název vzdělávacího centra pro osoby se zdravotním postižením. Pilotní projekt, který v současné době probíhá v Jedličkově ústavu v Praze a je primárně určen právě jeho studentům, je realizován občanským sdružením TAP. Činnost sdružení spočívá zejména v oblasti péče o rozvoj schopností mladých lidí se zdravotním postižením, v přípravě pro uplatnění na trhu práce a podpoře kulturních a společenských aktivit.

economix

– 4 / 2008

Duchovním otcem a manažerem celého projektu je Šimon Ornest. V rámci projektu by mělo vzniknout vzdělávací a poradenské centrum STUDEO (www.studeo.cz), ve kterém by podle upravených osnov probíhala výuka v oborech, které si studenti sami zvolí. Veřejně je činnost a plány TAP prezentována při vystoupeních kapely The Tap Tap, v níž hrají studenti se zdravotním postižením i profesionální hudebníci a která si získává značnou popularitu. V současnosti si studenti STUDEA mohou vybírat z následujících kurzů: zpěv, bicí, perkuse, akustická kytara, elektrická kytara, basa, piano, soubor The Tap Tap a přípravka The Tap Tap, anglický a německý jazyk, základy MS Office, práce s hudebním softwarem, programování webových stránek nebo také účetnictví, kresba a public relations. Za studenty docházejí pravidelně lektoři, kteří se jim individuálně věnují, což umožňuje přizpůsobit výuku možnostem každého ze studentů. Kurzy jsou prozatím vyučovány v prostorách Jedličkova ústavu (JÚŠ), který je zároveň partnerem projektu. V horizontu několika let by však měla na pražském Vyšehradě ve spolupráci s JÚŠ vyrůst zcela nová budova, do níž by se celé vzdělávací centrum přesunulo. Naplnila by se tak vize projektu vytvořit bez-

bariérový prostor otevřený nejen mládeži s tělesným postižením, ale také široké veřejnosti, a rozšířit nabídku vyučovaných kurzů. O financování stavby, jejíž odhadovaná cena je 80 milionů korun, se jedná s pražským magistrátem. Cílem pilotního projektu je vytvořit síť kvalifikovaných lektorů, kteří budou cíleně pracovat se studenty se zdravotním postižením a rozvíjet schopnosti mladších studentů JÚŠ. Dalším záměrem je připravovat talentované studenty na studium dalších škol nebo směrovat studenty pomocí výuky přímo k budoucímu pracovnímu uplatnění. Proto také TAP úspěšně jedná s firmami, jako jsou Microsoft, O2 nebo Unicredit Bank, o vytvoření kvalifikačních a rekvalifikačních kurzů s možným výstupem přímých pracovních pozic. Projektem se stručně řečeno jeho tvůrci snaží naplnit citát zakladatele JÚŠ Rudolfa Jedličky: „Naším úkolem je přeměnit pasivní příjemce sociálních dávek na daňové poplatníky.“ Podle slov Šimona Ornesta by projekt STUDEO měl pro studenty se zdravotním postižením znamenat jedinečnou možnost zvýšení kvality života a zároveň průlom v integraci sociálně znevýhodněných lidí do společnosti. Je možné, že celý projekt postupně získá mezinárodní, případně evropský rozměr, protože obdobně zaměřené projekty a instituce fungují nejen v České republice, ale i v zahraničí. Projekt STUDEO je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a z rozpočtu města Prahy. Formou dárcovské SMS ho však může podpořit kdokoli, a to odesláním zprávy ve tvaru DMS STUDEO na číslo 87 777, cena jedné DMS je 30 Kč, STUDEO od vás obdrží nejméně 27 Kč.  Autor: Betka Kuchařová

19

handicapovaní studenti

Rozhovor Václav Eliáš

Václav Eliáš studuje mezinárodní vztahy na VŠE. Svá studia má však na rozdíl od ostatních značně ztížená. Václav je totiž zcela nevidomý. Studium si ale užívá, dokonce se zúčastnil letního kurzu v Dobronicích. Vybral sis Vysokou školu ekonomickou a obor mezinárodní vztahy, co tě na tom lákalo? Vybral jsem si obor, který není čistě exaktně zaměřený, a domnívám se, že se jedná o obor, který má pro nevidomého uplatnění. Pan Ing. Zeman, proděkan pro pedagogiku Fakulty mezinárodních vztahů, mi vyšel velmi vstříc s přijímacím řízením, které jsem skládal individuálně, a následně mi byl nápomocen při přijetí ke studiu a proniknutí do tajů studia na VŠE. Je ochoten mi pomoci i nadále při studiu.

Mohl bys nám přiblížit, jak technicky probíhá studium zrakově handicapovaného studenta? Jelikož jsem zcela nevidomý, tak studium, především exaktně zaměřených předmětů, není jednoduché například na představivost, ale Fakulta mezinárodních vztahů, především Ing. Zeman, mi vychází vstříc při vyjednávání individuální výuky. Vyučující se mi mnohdy věnují nad rámec svých pracovních povinností. Za pomoci počítače či notebooku, který je vybaven hlasovým výstupem, takzvaným screen readerem, si mohu přečíst povinnou literaturu pouze v textové podobě. K počítači mohu připojit braillský řádek, který například slouží ke studiu jazyků. Grafy, matematické a statistické vzorce hlasový výstup není schopen přečíst a braillský řádek zobrazit. Digitalizace studijní literatury je velmi časově i finančně náročná, neboť se celá publikace musí naskenovat do počítače a následně nechat rozpoznat OCR softwarem, ale přesnost úspěšného rozpoznání je asi jen 60 % a vyžaduje korekci vidícím člověkem. Nakladatelství a ani jednotliví autoři mnohdy nechtějí své dílo poskytnout nevidomému studentovi, což je pochopitelné, neboť jsou vázáni autorským právem a vzájemnou smlouvou.

V roce 2007 vzniklo na VŠE v Praze Středisko handicapovaných studentů, které potřeby handicapovaných studentů individuálně řeší. Připravuje elektronickou knihovnu studijní literatury pro studenty těžce zrakově postižené. V roce 2009 bude Středisko handicapovaných studentů vybaveno Fuserem, který umožňuje zobrazit 2D a také 3D grafiku v reliéfní (hmatatelné) formě. Pomáhají ti studenti VŠE při orientaci, nebo by mohli pomáhat víc? A pomáhají ti někteří studenti při zvládnutí studia? Zatím jsem se s pomocí studentů na chodbách VŠE nesetkal. Je to možná způsobeno tím, že mě na přednášky a semináře doprovází vodící pes, možná mají obavy, neboť nevědí, jak k nevidomému přistupovat. Pokud studenty na chodbě požádám o nalezení čísla dveří, vždy mi ochotně pomohou. Velmi by mi pomohlo, kdyby dveře učeben a kanceláří byly označeny v Braillově písmu. V červnu jsem se účastnil letního sportovního kurzu v Dobronicích. Bylo to úplně poprvé, kdy se handicapovaní studenti mohli tohoto kurzu účastnit. Zdraví studenti VŠE, kteří se kurzu účastnili, nás vřele přijali

a některé sportovní aktivity vykonávali spolu s námi – lanové centrum, cyklistiku, orientační běh, kánoe, kajaky a podobně. Na tomto sportovním kurzu nám zdraví studenti velmi pomáhali a mohu stoprocentně říci, že jsem u nich žádný ostych nepozoroval. Škola je velmi anonymní a s pomocí na přednáškách a seminářích jsem se téměř nesetkal a ani jsem pomoc nevyžadoval, neboť si většinou přednášky nahrávám na diktafon. Jaké máš zkušenosti s pedagogy a jejich ochotou ti pomáhat? Vyučující mi vycházejí maximálně vstříc, komunikují se mnou přes e-mail a jsou ochotni se mi věnovat i mimo své konzultační hodiny. Jsou ochotni se mi věnovat i nad rámec svých pracovních povinností při individuální výuce. Setkal jsem se ale také s neochotou garanta předmětu, kdy mi nebylo umožněno předmět absolvovat v omezeném rozsahu, jelikož nezbytnou součástí úspěšného absolvování předmětu bylo vytvoření prezentace v powerpointu, kterou nevidomý bohužel není schopen bez pomoci vidící osoby vytvořit. Vyřešil to proděkan pro pedagogiku omluvením předmětu a jeho nahrazením jiným předmětem. 

Michal Kabát se chystá do prvního semestru na Fakultě informatiky a statistiky. Vybral si obor Aplikovaná informatika. Michal nám odpovídal na dotazy týkající se výběru oboru studia, hudby a svěřil se nám se svými každodenními starostmi, například

Účastníš se projektu Studeo, což je škola bez bariér zaměřená mimo jiné na hudbu. Účastníš se produkce kapely, která v rámci projektu působí. Na co hraješ? V kapele The Tap Tap hraji asi pátým rokem na bongo. Jelikož mám postižené i ruce, musím k hraní používat paličku. Také se účastním kurzů projektu Studeo, konkrétně PR a tvorby webových stránek. Podle mého názoru je projekt Studeo velkým průlomem v integraci handicapovaných lidí do společnosti a já osob-

ně to shledávám jako velmi dobrý nápad a obdivuji Šimona Ornesta pro jeho nadšení tento projekt dotáhnout do úspěšného konce. Jak ses k hudbě dostal? Máš případně nějaké hudební vzory? K Tap Tapu jsem se dostal díky tomu, že jsem začal studovat gymnázium při Jedličkově ústavu. Ze začátku jsem do kapely nechtěl vstoupit, protože jsem měl strach, že nemám hudební sluch, ale po čase jsem zjistil, že na tom nejsem tak špatně. Co se týče hudebních vzorů, nemám vyhraněný žádný styl hudby, který bych poslouchal, tudíž nemám ani hudební vzor.

Proč sis vybral ke studiu Vysokou školu ekonomickou? Tvůj obor na Fakultě informatiky a statistiky je aplikovaná informatika a to má k umění, hlavně k hudbě, dost daleko. Vzhledem k mému postižení jsem neměl na výběr z tolika vysokých škol z důvodu jejich bariérovosti, a jelikož mě baví a zajímá práce s počítačem, tak jsem si vybral tuto školu. Jak jsi spokojený s bezbariérovými úpravami ve škole? Obě budovy VŠE jsou podle mého názoru dostatečně přizpůsobeny handicapovaným studentům.  Autor: Vladimír Štípek

economix

s bezbariérovým přístupem do školy. K jeho životu totiž patří invalidní vozík.

– 4 / 2008

Rozhovor Michal Kabát

20

Jindřichův Hradec

Studentský život v Jindřichově Hradci Megalomanské diskotéky plné studentů ze zemí a škol celého světa. To je typický obrázek pro Prahu. Jindřichův Hradec má však zvláštní kouzlo, které vám nedá zapomenout na žádný ze dnů, které v tomto městě prožijete. Genius loci je zde snad silnější než v pulzujícím velkoměstě. „Jindřicháč“ by se snad dal nazvat i maloměstem, kde každý zná každého. Takové provinční město čeká na svého rebela, stejně jako Juliette Binocheová čekala na démonického Rouxe v podání Johnyho Deppa ve slavné Čokoládě. Pokusím se vás seznámit s tím, jak se v Jindřichově Hradci žije.

economix

– 4 / 2008

Jindřichův Hradec je město, které si každý zamiluje a rád se sem vrací. Po první procházce se každému zalíbí krásný zámek na břehu rybníka Vajgar. S jindřichohradeckým zámkem je spojena postava Bílé paní Perchty z Rožmberka. Jak uvádějí webové stránky města: „Podle pověsti je příčinou zjevování Perchty kletba Jana z Lichtenštejna. Na

svém smrtelném loži ji měl prosit za odpuštění, avšak Perchta mu odpustit odmítla. Jan nad ní proto vynesl kletbu. Perchta se má pro svou zatvrzelost jako přízrak zjevovat na panstvích svých předků, dokud se v prach nerozpadnou.“ Stejný příběh pak uslyšíte i při prohlídce zámku. Letos se již popatnácté konají na nádvoří slavnosti s divadelním programem a se zjevením Bílé paní. Na tomto nádvoří se také každoročně konají adventní trhy, na nichž má svůj stánek i Fakulta managementu a kde se koná charitativní prodej Adoptuj panenku. Zámek v létě láká k procházkám nebo jen tak k poležení si s knihou v trávě. Také jsou zde malebné hospůdky, i když jsou většinou plné turistů z Rakouska. V blízkosti náměstí najdete muzeum v renesanční budově bývalého jezuitského semináře. Jeho nejatraktivnější expozicí jsou Krýzovy jesličky, největší lidový mechanický betlém na světě, zapsaný i v Guinnessově knize rekordů. Je zde spousta dalších míst, kam se dá vyrazit, ale zámek je přece jen nejlepší. Komu se ještě nechce jít spát po skončení té pravé „jindřicháčské“ diskotéky, máme tu pro něj pár nonstopů, kam se dá vždy zajít. Někteří z nás si dokonce počkají, až se otevře cukrárna Kaštánek, a vyrazí na snídani. Kousek od náměstí se nachází malebná kavárna Art Café, kam se dá zajít na obří pohár nebo dobré vínko. Je zde celkem klid a nikdo vás neruší. Nedaleko centra je také naše fakulta, v jejíž blízkosti funguje jeden z nonstopů, ale i tak je to tu klidné, hned vedle je jedna z kolejí, která je zároveň turistickou ubytovnou s tělocvičnou a tenisovými kurty, kde se studenti ubytovaní na této koleji mohou vydovádět. Necelých pět minut od školy je i zimní stadion, kam si může každý zajít zabruslit nebo se jít podívat na hokejové zápasy. K protažení těla láká i sportovní hala, v níž se každý týden hrají zápasy Akademické fotbalové halové ligy (AFHL), ve které se utká-

vají jednotlivá družstva z různých ročníků. Pokud máte zájem, můžete nahlédnout na webové stránky afhl.wz.cz, kde je program na každý týden včetně výsledků. Přímo na fakultě najdete plně vybavenou posilovnu včetně stolního tenisu. Vždy v letním semestru probíhá sportovní den a celá škola má volno. Studenti se mohou zúčastnit různých disciplín, například tenisu, aerobiku a basketbalu, nebo se mohou pouze dívat na své kamarády, jak soupeří. Některá z těchto klání se odehrávají v krásném parku, který vyzývá i k večerním procházkám. V únoru probíhá maškarní ples. Kromě tance na něm probíhají různé soutěže mezi družstvy, do kterých jsou návštěvníci rozděleni ihned po vstupu. Jde například o soutěže, kdo sní nejvíc marshmalow nebo kdo udělá bublinu asi z patnácti žvýkaček. Typická studentská zábava. Jindřichův Hradec má i kino. Není to žádný multiplex jako v Praze, ale i tak to stačí, protože kino má promítačku, sedačky i plátno. Co víc si přát?  Autor: Jitka Březinová

21

Jindřichův Hradec

Jak je to s organizací studia přes internet na Fakultě managementu? Kdo se podívá na internetové stránky Fakulty managementu (FM), pochopí, že zde panují trochu jiné zvyklosti ve správě studia po síti než na fakultách v Praze. Jindřichohradecká fakulta se však stejně jako pražské fakulty VŠE chystá na nový sytém ISIS.

Dosavadní systém ISFM měl podobné funkce jako pražský Pes a Semestr. Studenti FM si prostřednictvím ISFM přihlašovali zkoušky, hlídali kredity, registrovali předměty a vytvářeli celý rozvrh. Mezi studenty panovala s tímto systémem spokojenost. Uvidíme tedy, jak velkou změnu přinese ISIS. Menší nespokojenost však panuje s jedním neoficiálním

webem, který je pro mnoho studentů nenahraditelný. Tím je samozřejmě Borec, tedy přesněji www.vseborec.cz. Pro studenty FM je tak trochu zakázaným ovocem. Aby se mohl do Borce přihlásit student z Jindřichova Hradce, musí mít doporučení někoho z VŠE z Prahy. Není to tedy příliš jednoduché, alespoň to studenty vede k samostatnosti a ne k neustálému spoléhání

na nejlepšího přítele ekonomů – Borce. Studijní materiály, které poskytují učitelé svým studentům, se dají stáhnout prostřednictvím serveru Klokan. Samozřejmostí jsou také stránky jednotlivých kateder, které fungují obvyklým způsobem.  Autoři: Pavla Prokopová, Vladimír Štípek

Najdeme to, co hledáme?

Jak to chodí na Fakultě managamentu v Jindřichově Hradci se sháněním literatury a materiálů ke studiu? Mnozí studenti jistě ocení, že základní literaturu nakoupí pohodlně přímo v budově fakulty. Je však

Ostatní studenti mohou využít služeb knihovny v prostorách VŠE. Najdete zde odbornou literaturu určenou ke studiu, k dispozici jsou samozřejmě elektronické a reprografické služby a meziknihovní výpůjčky. Náročnější studenti, kteří si stále ještě nepřišli na své, mohou rozšířit své obzory v Městské knihovně Jindřichův Hradec za poplatek 70 korun. Knihovnice zde mají letité zkušenosti a dobře poradí. Ve většině případů jsou vyučující ochotní a zveřejní své materiály, poznámky či prezentace na webu – na takzvaném Klokanovi. Pokud však není v Jindřichově Hradci k sehnání potřebná literatura a další studijní prameny, pak Praha a její knihovny nejsou tak daleko.  Autor: Kateřina Bicanová

economix

Žádný student se dnes bez kvalitního zdroje informací neobejde. Nejčastějším zdrojem je internet, který má výhodu, že nezáleží na místě, kde se nacházíte. Tištěné zdroje, tedy knihy, časopisy a archivní materiály, pochopitelně nejsou k dispozici všude. Lépe na tom jsou vždy studenti navštěvující školu ve velkých městech. Avšak ani studenti škol v menších městech nemají při hledání informací svázané ruce.

– 4 / 2008

potřeba, aby zájemci byli pohotoví a rychlí, protože dveře prodejny se v prvním týdnu semestru netrhnou a knihy jsou studenty bleskově rozebrány. Ti, na které již knihy nezbyly, buď počkají, než objednají nové, nebo si jednoduše publikaci koupí v knihkupectví mimo školu. V centru Jindřichova Hradce jsou hned dvě knihkupectví. Jedno z nich láká studenty na 20% slevu na knihy a skripta při předložení indexu.

22

soutěž

Winston Econ Art FES TIVAL S TUDENT SKÉ KREATIVIT Y bych ráda ještě jednou poděkovala doc. Hornému za to, co dělá pro studenty.

Ve středu 18. června proběhlo na VŠE slavnostní předávání cen v soutěži Winston Econ Art zaměřené na multimedia. Soutěž pořádá Grafická a multimediální laboratoř (GML), kterou provozuje Audiovizuální oddělení VŠE.

economix

– 4 / 2008

Nominovaní byli z řad posluchačů kurzů GML a patřili mezi ně i naši spolustudenti z Univerzity třetího věku. Zatímco naše generace vyrůstá s mobilem a digitálním fotoaparátem v ruce, většina z nich se právě na půdě VŠE učí pracovat s výdobytky moderní doby. Soutěž byla rozdělena do několika kategorií – fotografie, film, firemní publikace, firemní styl a propagační materiál. Divácky nejatraktivnější byla kategorie hraný film. Celá aula se bavila studentskými výtvory, kterým nechyběl vtip a originalita. Nevěřila jsem, že se podobné věci učí na VŠE, která přece jen není umělecky zaměřená. Zvítězil film s názvem Fronťák. Ten dokumentární formou představuje studenta trpícího zvláštní poruchou – vyhledává fronty a rád v nich tráví svůj čas. Výborný byl herecký výkon nejen samotného fronťáka, ale také doc. Evy Jarošové, která s nadhledem ztvárnila psycholožku zabývající se touto poruchou. Pod Fronťákem je podepsána Vendula Škráčková, která se podílela na scénáři a film režírovala. Jak vznikal scénář Fronťáka? Nejpodstatnější byl námět, který vymyslel Tomáš Vytiska. Týmově se řešilo, co všechno do scénáře začlenit, a nespočetněkrát jsme ho upravovali. Autorem textu a řekla bych, že i podstatné části myšlenek a pocitů Fronťáka, jsem sice já, ale obecně vzato vzešel scénář z týmového brainstormingu. Paní Jarošová částečně přizpůsobila svá slova odborné mluvě daného oboru. Slovo Queueseekers, jak je v zahraniční literatuře tato deviace nazývána, je jejím dílem. Byla požádána, aby přišla s nějakým latinským názvem

a ona přišla s tímhle stylovějším a lepším. Takže i ona je v podstatě podepsána pod scénářem. Kde jste našli představitele hlavních rolí? Paní Jarošová byla jasná od začátku. Poznali jsme ji při studiu vedlejší specializace, nebáli jsme se ji oslovit a věřili jsme, že do toho půjde. Nezklamala. S postavou Fronťáka to bylo komplikované, měli jsme nějaké adepty z řad známých, ale všichni postupně odpadali, a když se dělaly kamerové zkoušky na hlavní roli, narazila jsem náhodou v GML na Michala Budinského, který zde dělá pomvěda a měl nám pomáhat s kamerou a technikou obecně. Společně s vedoucí GML Kristýnou Hornou jsme ho přemluvily, aby se kamerových zkoušek také zúčastnil, a přestože scénář v té chvíli viděl poprvé, bylo mi jasné, že on je ten „pravý fronťák“, kterého potřebujeme. Ostatní můj názor sdíleli. Chvíli se sice

ošíval, že by nám měl pomáhat spíše za kamerou, ale my ho přesvědčili o tom, že jeho místo je před kamerou. Tak byly obsazeny hlavní role. Chtěla byste se dále věnovat umělecké tvorbě? Další ambice v umělecké tvorbě neplánuji, skončila jsem studium na VŠE, takže mě čeká pracovní proces. A hlavně jeden scénář ze mě umělce nedělá, takže bych se chtěla věnovat tomu, co jsem vystudovala. Myslím si, že hodně lidí je schopných a kreativních, jen to v sobě třeba nikdy neobjeví. Já měla to štěstí, že jsem potkala doc. Horného, a jak na grafice, tak na kurzu vizuální komunikace jsem mohla dát své kreativitě volný průchod. Tohle mě při studiu VŠE ovlivnilo nejpodstatněji a budu na to za pár let vzpomínat ze všeho nejvíce, na lidi v GML a na tuhle formu výuky, na této škole tak netradiční. Mělo by jí být více. Takže tímto

Nominované filmy jsou stále k vidění na Stream.cz pod heslem WINSTONECONART. Cílem Grafické a multimediální laboratoře na VŠE je seznámit studenty se špičkovou technikou a softwarem pro sběr dat, tvorbu, zpracování, úpravu a prezentaci grafiky, videa a fotografie a umožnit jim i učitelům VŠE samostatnou práci s těmito technologiemi. GML pro studenty otevírá kurzy Vizuální komunikace, Počítačová grafika a Digitální fotografie. Na několik otázek nám za GML odpověděl i Zdeněk Vondra. Pro koho jsou primárně určeny kurzy GML a jaká je jejich kapacita? Kurzy podporované (technicky a poradensky) GML jsou primárně nabízeny studentům Fakulty informatiky a statistiky (4SA424 – 40 míst, 4SA339 – 80 míst), studentům Fakulty podnikohospodářské (3MG421) a dále všem studentům VŠE formou celoškolsky volitelných předmětů. Dle studijních plánů dostupných na škole je možno všechny předměty studovat již během bakalářského studia. Za současných provozních a personálních podmínek GML je kapacita omezena na výše zmíněná čísla. Provoz laboratoře je zajišťován pouze jednou zaměstnankyní VŠE na plný úvazek a asi deseti studenty – pomvědy. K výuce kurzů podporovaných GML jsou k dispozici pouze dva vyučující (Ing. Zamazalová a doc. Horný) a jeden doktorand (Ing. Krsek). Za těchto podmínek nelze plánovat v nejbližší době další rozšíření. Jsou-li ale výpočetní kapacity grafických a střihových počítačů volné, jsou dveře otevřeny všem studentům VŠE. Kdo byl v porotě Winston Econ Art a podle jakých kritérií vybírala porota vítěze?

23

soutěž Členy poroty byli studentipomvědi, vyučující a zaměstnankyně laboratoře. Předsedou poroty byl Ing. Libor Krsek. Hlavním kritériem byla dle motta soutěže kreativita, originalita a účelnost prací. Chystáte i další projekty kromě Winston Econ Art? Plánujeme filmařsko-fotografickou variantu na škole populárního kurzu SOMADO (pobytový víkend, během kterého mají studenti možnost osvojit si praktickou stránku vizuální komunikace v kombinaci s po-

hybovými aktivitami). Dále samozřejmě připravujeme pokračování akce Winston, která bude rozšířena o možnost účasti studentů mimo výše uvedené kurzy. Většina díků oceněných studentů patřila doc. Stanislavu Hornému, který má velký podíl na spuštění GML při VŠE. I jemu jsme položili několik otázek: Byl jste překvapen kreativitou studentů VŠE nebo netrpíte předsudkem, že umělecky na-

daní lidé na naší škole nejsou? Tímto předsudkem opravdu netrpím. Proč by na neuměleckých školách nemohli studovat umělecky nadaní studenti? Jsem ale mile překvapen stále vzrůstající úrovní, nápaditostí i technickým provedením grafiky, fotografií i filmů. Dnešní generace má poměrně lehký přístup k technickým vymoženostem, jak vy vzpomínáte na první okamžiky s výdobytky moderní doby? Moje generace to měla samo-

zřejmě těžší. Není překvapením, že jsem absolvoval mnoho vývojových etap používání foťáků, kodeků, kamer, instaloval předpotopní verze dnes již renomovaných grafických aplikací a byl neustále nucen učit se novým postupům a používání různých technologií, které se v této branži neuvěřitelně rychle vyvíjejí. Bez pomoci našich spolupracovníků by bylo velmi obtížné tyto trendy stíhat.  Další informace o laboratoři jsou k dispozici na gml.vse.cz. Autor: Hana Kubovcová

VÝSLEDKY WINS TON ECON ART 2008 Michal Zika – Život ovcí v českém pohraničí FOTOGRAFIE – Zvláštní cena: Irena Drbalová – Zákoutí Strahovského kláštera, Bohumil Veselý – Šašek Karla IV., Josef Klíma – Zátiší z Pernštejna, Jana Nykodýmová – Století páry, Lukáš Nápravník – Běžec FIREMNÍ STYL (monogram/logo, vizitka,

dopisní papír): Nina Gušiliková – NG FIREMNÍ PUBLIKACE (výroční zpráva, grafický manuál): Martina Řehořová – Tenis výroční zpráva PROPAGAČNÍ MATERIÁL (reklamní předmět, plakát): Jan Kučera – Kariéra REKLAMNÍ FILMY: Tým Drawec: Představení fakulty mezinárodních vztahů

HRANÉ FILMY: Tým Fixit: Fronťák SPECIÁLNÍ OCENĚNÍ: Herecký výkon – Filip Hanilec z filmu Šťastný Jim (tým Navostro) Kamera a střih – film Bobista Bob (tým Zoom V) Režie a scénář – film Šťastný Jim (tým Navostro) Zvláštní cena – film DigiLife (Vojta Špaček)  Autor: Hana Kubovcová

– 4 / 2008

Inzerce

economix

FOTOGRAFIE – ARCHITEKTURA: Jan Šedivý – Tábor FOTOGRAFIE – DETAIL: Antonín Kaprál – Rytmus FOTOGRAFIE – LIDÉ: Viktor Svačinka – Železnice je poezie svého druhu FOTOGRAFIE – KRAJINA: Stanislava Fiedlerová – Síla přírody FOTOGRAFIE – PŘÍRODA:

24

mladý a úspěšný

Petr Jindra, marketingový ředitel společnosti SPAR Již po základní škole přemýšlel o tom, že se vydá na dráhu marketéra, i když vůbec netušil, co tato práce obnáší. Dnes ve svých 26 letech šéfuje marketingovému oddělení maloobchodního řetězce Interspar. Raketovému postupu ale předcházelo studium managementu a marketingu na VŠE a na univerzitách v Berlíně a Norimberku. Během studia VŠE působil také ve studentské organizaci Buddy System. Řeč je o ambiciózním mládenci původem ze severu Čech, Petru Jindrovi.

Co vám dala studia v Německu? Kdybyste měl tehdy srovnat studijní systémy na VŠE a na univerzitách v Německu, kde vidíte rozdíly? Musím říci, že už první studium v Německu v Berlíně mě okouzlilo. Na škole byla v každém kurzu spousta mezinárodních studentů, profesoři vyučovali většinou jen jeden kurz a věnovali se praxi, navíc byla cvičení vedena ve velmi malých skupinách. Vybral jsem si obory, které se na VŠE tehdy nepřednášely. Co se týče například kurzů produkt managementu, většina byla zpracována formou case study, kde se na konci semestru za účasti výrobce prezentovaly výsledky jed-

economix

– 4 / 2008

Vystudoval jste management a marketing na VŠE. Co vás na tento obor po střední škole lákalo? Když o tom zpětně přemýšlím, už když jsem nastupoval na sedmileté gymnázium, věděl jsem, že bych rád pokračoval ekonomickým oborem. Matematika spolu s managementem a marketingem mě velmi zajímaly už na střední škole, i když tehdy v primě mě spíše zaujalo to cizí slovo, jelikož jsem neměl tušení, co marketing přesně je. Zároveň jsem zvláštní kombinací člověka, který byl relativně kreativní a svobodomyslný, ale zároveň velmi racionální a analyticky orientovaný. V podstatě je to dle mého názoru pro marketing na straně klienta jedna z nejoptimálnějších kombinací. Studoval jste i v zahraničí, jednou v Berlíně a podruhé v Norimberku. Proč právě Německo? Důvodů je několik. Pocházím ze severních Čech, takže jsem jako dítě měl pocit, že pokud se nenaučím německy, tak se o víkendu ve svém rodném městě ani nedomluvím. Mám také část německých genů po otci. A po angličtině, která je v současné době stejně automatickým požadavkem jako řidičák, mi přišla vzhledem k rodině a geografické blízkosti němčina ideální. Začalo to studiem v Berlíně, který mě lákal už od mých “„nácti“ let. Bylo to město, které se absolutně vymyká jiným metropolím, je to takový malý New York v Evropě. Z nevinného studijního jazykového kurzu se vyvinulo delší studium. Berlín a pestrá směsice jeho obyvatel mě v mých pubertálních letech silně okouzlil, a proto jsem se rozhodl zůstat a věnovat se interkulturálnímu managementu. Můj druhý studijní pobyt v Německu v rámci magisterského studijního programu mé dobré zkušenosti jen potvrdil.

ním kurzu marketingu na VŠE říkal, že to není nic pro mne, byla to samá teorie a měl jsem pocit, že když do sebe nasoukám Kotlera, budu nejlepší odborník. Následné kurzy a praxe pootočily můj úhel pohledu na marketing a já mu zůstal věrný. V Německu jsem se věnoval napřed politickému marketingu a médiím, což mě hodně bavilo. Tehdy se zrovna připravovala volební kampaň pro Angelu Merkelovou a naši přednášející byli součástí jejího týmu. Součástí studia bylo i praktikum. Shodou náhod se mi podařilo absolvovat ho v televizi RTL, takže jsem měl mediální zkušenost nejen z univerzity, ale i z reálného světa. To byla jedna z největších škol. Vzpomenete si ještě na učitele, ke kterým jste rád chodil i na přednášky, a naopak na ty, které jste jako student „moc nemusel“? Nevím, jak to je v současné době, ale většina přednášek byla nepovinná. Myslím, že pro učitele je dobré vysvědčení to, že má na nepovinné přednášce plno. To mluví za vše. Doposud si pamatuji na přednášky práva pana Žáka a sáhodlouhé přednášky statistiky a ekonomie. Z marketingu dosud vzpomínám v nejlepším na pana Stehlíka, Koudelku a paní Kalisovou. A učitelé, které jsem „nemusel“? Matematiku měl asi každý z nás, takže nemusím více rozvádět, mám-li být upřímný...

notlivých týmů. Některých kurzů se spolu s námi účastnili i zástupci firem a reklamních agentur a měli jsme možnost dotáhnout naše nápady a strategie do konce. Podle mne německé vysoké školství jednoznačně prosazuje úzkou návaznost na praxi. Zaměřením kurzů počínaje a spoluprací s firmami konče. Nevím, jak je na tom VŠE dnes, ale v dobách mého studia bylo propojení s firmami a praxí spíše vzácnou výjimkou než zaběhnutým standardem. Ale věřím, že i v tomto ohledu se nejen VŠE, ale celé univerzitní školství posouvá kupředu. Který předmět vás během studií poznamenal nejvíce a motivoval pro kariéru v marketingu? Když budu upřímný, tak jsem si po prv-

Ještě během studia VŠE si vás ulovil řetězec Interspar na pozici v marketingu. Jak se student k takové práci dostane? Byla to velká náhoda. V podstatě jsem se vrátil z Německa a na VŠE jsem musel obhájit diplomovou práci a dodělat si státnice. Tehdy byl pro mě plán jasný – co nejdříve splnit povinnosti vůči VŠE a zpět do Německa. V té době přišla nabídka ze Sparu, kde mě oslovil rakouský jednatel. Nikdy jsem o práci v retailu neuvažoval, na druhou stranu miluji výzvy – a Spar byla pro mě tehdy velká výzva. Dnes už ve Sparu děláte ředitele marketingu. Na rakouskou firmu trošku nezvyklé, dosadit do této pozice relativně tak mladého člověka. Co vašemu jmenování do této pozice předcházelo? To máte pravdu. V současné době jsem nejmladším členem managementu. Před dvěma lety jsem nastoupil po dohodě s jednatelem. Nejdříve jsem si prošel od základu marketingovým oddělením, takže jsem marketingové prostředí této firmy dokonale poznal. V roce 2006 jsem začínal jako manažer

25

Pomohla vám zkušenost ze studia v Německu? Určitě ano. V Německu jsem absolvoval i praktikum, takže jsem byl zvyklý na styl řízení a delegování. Myslím, že velkou výhodou je, že mluvím německy, jako by to byl můj druhý rodný jazyk. V německých a rakouských firmách je sice nyní často oficiálním jazykem angličtina, ale přece jen si potrpí na vlastní jazyk – a to především pokud vystupujete na straně agentury či dodavatele německy mluvící firmy. Je mnoho dalších specifik, která člověk lépe pochopí, když žije v dané zemi. Spar je rakouská firma, což je opět specifikum. Co byste doporučil studentům marketingu, na co se během studií zaměřit, co naopak nemusí být tak podstatné, i když to kantoři za podstatné vydávají? Za sebe říkám, že průměrný být nestačí. Je sice pěkné absolvovat všechny kurzy a naplnit kredity, ale je dobré si uvědomit, kolik takových lidí každý semestr vyjde z VŠE a dalších škol. Dobré je si nastavit zrcadlo a zeptat se, proč by měli chtít právě mne. Stoprocentně se vyplatí praxe v oboru, dokáže totiž perfektně spojit teorii s praxí a marketing se stává uchopitelnějším. Absolvování studia v zahraničí považuji dnes skoro za nutnost. Myslím, že v prostředí mezinárodní firmy na top pozici se tyto zkušenosti vždy jen zhodnotí.

Je marketing německých firem v něčem odlišný od marketingu v České republice? Tady je možná další velké specifikum společnosti, ve které pracuji. Spar je mezinárodní frančíza se sídlem v Amsterdamu. Je zastoupen v několika zemích světa. Český SPAR je součástí rakouského Sparu. Všechny země jsou ale řízeny samostatně, velký význam při řízení společnosti má lokální management, který utváří lokální strategie. To je obrovský rozdíl například oproti Lidlu, Tesku a dalším řetězcům. Pokud se podíváte na tyto konkurenční řetězce, uvidíte, že vystupují stejně na Slovensku jako v Maďarsku a dalších zemích. Spar má například v Maďarsku či Chorvatsku jinou strategii a cílového zákazníka než v Česku. Majitelé Sparu vycházejí z premisy, že lokální management zná nejlépe potřeby trhu a specifika cílové skupiny, kterou chceme obsluhovat. Nemyslím, že odlišnost je čistě jen v marketingu. Obecně v německých či rakouských firmách se vyžaduje větší míra plánování, argumentace, strukturovanosti, oficiálnosti a přesnosti. Na druhou stranu je vše o lidech. Na co se zaměřuje řetězec Interspar ve své marketingové strategii? Interspar má specifickou pozici na trhu – jsme řetězcem, pro který je vysoká kvalita, čerstvost, široký sortiment a ochotný a kompetentní personál samozřejmostí, a k tomu se snažíme nabídnout zákazníkovi ještě něco navíc. Koncentrujeme se na cílovou skupinu, která oceňuje široký výběr, perfektní kvalitu a prvotřídní servis s koncentrací na potraviny. Naším cílem je být číslo jedna v čerstvosti. Snažíme se být také inovátory na trhu i v oblasti komunikace – dlouhodobě spolupracujeme exkluzivně na

Corporate Social Responsibility (CSR, česky společenská odpovědnost firem, pozn. redakce) projektech s Nadací Terezy Maxové, momentálně nám běží kampaň o Anti-Agingu, která je pěknou ukázkou inovace v komunikaci směrem k zákazníkovi a ukazuje, že retail je dnes nejen o produktu a zákazník přichází nakupovat s informační převahou. Před dvěma lety jsme byli první hypermarket, který uvedl na český trh ve velkém ucelenou řadu biopotravin, a snažíme se tyto inovace v sortimentu neustále prohlubovat. Již ke konci léta se pomalu připravují kampaně na Vánoce. Nevnímáte postupné posunování vánočních kampaní stále blíže k létu za zbytečné? Vše je otázkou toho, co si žádá zákazník, a samozřejmě v tom důležitou roli hraje také konkurence. Vánoce se připravují v retailu už mnohem dříve, mnoho zboží se objednává i více než rok dopředu. Navíc jedna věc je začátek přípravy kampaní a druhá, kdy se skutečně spustí. To, na čem dnes začneme dělat, uvidí zákazník nejdříve za dva a více měsíců. Myslíte si, že to má šanci vést k větším výdajům zákazníků za dárky a zboží spojené se svátky? Myslím, že záleží individuálně na každém zákazníkovi, kdy s nákupem vánočních dárků začne a kolik za ně utratí. Někdo raději nakupuje s velkým předstihem, aby měl před vánočními svátky klid a pohodu, někdo shání a nakupuje dárky na poslední chvíli a například čeká na slevy a akce. Asi jen zopakuji, že v posledních letech se již relativně ustálil termín, ve kterém Vánoce dorazí do obchodů, takže k dalším výrazným posunům blíže létu již nedochází. Autor: Marcel Bodnár

– 4 / 2008

reklamy a marketingových projektů. Vedení firmy velmi jasně stanovilo několik cílů a úkolů k řešení s jasným výsledkem. Ten se mi podařilo naplnit a dostal jsem nabídku na pozici zástupce vedoucího marketingového oddělení. Od 1. února 2008 jsem byl jmenován ředitelem marketingu.

economix

mladý a úspěšný

26

EKONOMICKÉ aspekty války

analýza, názor

po maloobchodníky na celém světě. Stiglitz s Bilmesovou do celkových nákladů války započítávají i ztrátu hospodářské produktivity v důsledku raněných a mrtvých, vysílání záložních jednotek do zahraničí, vyplácení důchodů válečným invalidům, splácení úroků ze státních dluhopisů vydaných v souvislosti s válkou, ale také náklady spojené s růstem cen ropy či výpadkem těžby přímo v Iráku a další faktory, které mohou narušit všeobecný hospodářský provoz. Došli k částce blížící se neuvěřitelným třem bilionům dolarů. Zbytek světa za ni podle nich zaplatí přibližně stejnou částku a další bilion dolarů budou činit úroky z půjček, které USA zaplatí do roku 2017. Měsíční příspěvek jedné americké domácnosti na vedení války pak stanovili na 138 dolarů. Studie, která pro Bushovu vládu nevyznívá příliš lichotivě, nezůstala bez odezvy. Republikáni se obhajují tím, že válku nevedou pro peníze. Na to Stiglitz odpovídá, že je jedno, jakým způsobem je válka vedena, ale měla by být vedena efektivně. Dalším argumentem republikánů bylo, že ve studii jsou zveřejněny jen náklady, ale není zde zveřejněn prospěch, který válka přinesla. „Jenže my jsme žádný prospěch nezaznamenali. Z našeho hlediska jsme si nebyli jisti, o čem mluví,“ tvrdí Stiglitz a Bilmesová. I oni došli k názoru, že jen denní operace v Iráku a Afghánistánu, bez ohledu na budoucí náklady péče o raněné a podobně, stály více než 11 let trvající válka ve Vietnamu a dvojnásobně tolik, co válka v Koreji. Za jediný měsíc činí válečné výdaje v Iráku a Afghánistánu 16 miliard dolarů (nad normální výdaje ministerstva obrany), což je roční rozpočet OSN. Také poukazují na záhadné „mizení“ peněz – z Rozvojového fondu pro Irák (8,8 miliardy dolarů) – nebo na nedokonalý účetní systém amerického ministerstva obrany, které za posledních deset let neprošlo bez vady žádnou finanční inspekcí. Ve své studii dále Stiglitz a Bilmesová uvádějí, co by se dalo za bilion dolarů pořídit: 8 milionů bytů, 15 milionů učitelů, zdravotní

péče pro 530 milionů dětí za rok, univerzitní stipendia pro 43 milionů studentů. Zarážející jsou také informace o pojištění vojáků, které za ně vláda platí – pokud je voják zraněn během prvního měsíce války, musí ho vládě vrátit. Také si musí platit za výstroj a výzbroj, pokud ztratí helmu nebo je zničena v boji, musí ji zaplatit. Účet prý přijde, i když voják boj nepřežije. Přemýšlím, proč se musí tolik „šetřit“ na vojenské misi, která je nejdražší v novodobé historii. Sám Stiglitz nezastírá překvapení: „Tohle šetření na nepravém místě bylo neuvěřitelné.“ Co se týče nynějšího hospodářského poklesu v Americe, Bílý dům popírá, že by za něj mohla právě válka proti terorismu. Prezident Bush říká, že „chyba není v Iráku, ale v tom, že jsme postavili moc domů“. Čas ukáže, v čem chyba byla. Pavel Kohout se ve svém článku Zruinuje Irák Ameriku? domnívá, že pravda je někde uprostřed a za nesmyslná lze pokládat jak některá tvrzení Bílého domu, tak Stiglitze a Bilmesové. Přes všechny kritické studie, přes nesouhlas demokratů a především přes klesající popularitu u amerických občanů prezident George Bush válku v Iráku a Afghánistánu nadále obhajuje. Do doby, než přijde do Bílého domu jeho nástupce, musí na válečné výdaje postačit částka 165 miliard dolarů (2,6 bilionu Kč), kterou schválil americký Senát v roce 2006. Velkou část z této sumy si musí Bushova vláda vypůjčit v zahraničí, což vytváří větší tlak na znehodnocení dolaru. Během osmi let americký dolar údajně ztratil asi 60 % ze své hodnoty oproti euru a ještě více oproti zlatu a ropě. Ve větším měřítku válka postihuje chudé státy, jako je Irák a Afghánistán, klesá již tak nízký životní standard místních obyvatel a vše, co ekonomika vydělá, spotřebuje armáda. Rozhodující nejspíš bude to, jak se k válce v Iráku a Afghánistánu postaví budoucí americký prezident. Barack Obama ve svém projevu z 28. srpna 2008 slíbil, že pokud bude 4. listopadu zvolen, ukončí válku v Iráku, ale zároveň dokončí boj proti Al-Kajdě v Af-

economix

– 4 / 2008

Těžko najít století, ve kterém by se neodehrál ozbrojený konflikt, jenž by nevešel do dějin. Ani poměrně krátká historie 21. století není ušetřena, přelom tisíciletí přinesl jednu z nejdražších vojenských operací posledních desetiletí – válku v Iráku. Nejdiskutovanější spor dneška má mnoho otazníků a snad ani na samu příčinu jeho vypuknutí není jasná odpověď. Pruský generál z dob napoleonských válek Carl von Clausewitz řekl: „Válka je pokračování politiky jinými prostředky.“ Jedno je jisté; prostředky používané ve válce v Iráku budou nejdražšími za posledních 60 let historie Spojených států. Irácká bažina je název studie sestavené Institutem politických studií společně se skupinou Foreign Policy in Focus. Ta předpokládá, že náklady na vojenské operace v Iráku a Afghánistánu překonají částku pokrývající výdaje za korejskou válku a válku v Perském zálivu dohromady a vyšplhají se i nad náklady na 11 let trvající válku ve Vietnamu. To i přesto, že v Iráku je menší počet vojáků. Ti jsou však mnohem lépe placeni a mají k dispozici dražší zbraně. Náklady na vojenskou misi v Iráku se navíc zvyšují bez ohledu na to, že počet amerických vojáků v zemi nadále klesá. Rozpočtová kancelář amerického Kongresu tvrdí, že celkové náklady na válku proti terorismu za období zhruba od září 2001 do července 2007 dosáhnou 691 miliard dolarů. Pod pojmem „válka proti terorismu“ máme na mysli právě vojenské operace v Iráku a Afghánistánu, kterým v Pentagonu říkají Dlouhá válka. Samotná válka v Iráku „stojí“ 440 miliard dolarů, proto zní komicky předpověď amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, který se domníval, že válka v Iráku bude stát 50 miliard dolarů. Bývalý hospodářský poradce George W. Bushe Lawrence Lindsey musel dokonce odstoupit za svůj troufalý tip, že válka v Iráku bude stát 200 miliard dolarů. Pravděpodobně největším kritikem války v Iráku z řad ekonomů je Joseph Stiglitz (Columbia University), laureát Nobelovy ceny za rok 2001, bývalý člen ekonomických poradců prezidenta Billa Clintona a bývalý hlavní ekonom Světové banky. Kniha, v níž analyzuje cenu americké války v Iráku, se jmenuje The Three Trillion Dollar War (Válka za tři biliony dolarů) a vydal ji v březnu roku 2008 společně s Lindou Bilmesovou (Harvard University), taktéž hospodářskou poradkyní prezidenta Clintona. Studie se zabývá dopadem války na obyvatelstvo – od iráckých či amerických civilistů

Opět další krize? Například ta hypoteční...

Celkem dlouho jsem přemýšlel o tom, jaké téma ze současných trhů bych zde měl rozebrat. A navzdory tomu, že nerad jdu s davem, považuji za vhodné, ba vzhledem k rozsahu a velikosti už i za nutné, zamyslet se nad aspekty současné hypoteční krize v kontextu institucí Fannie Mae a Freddie Mac.

V meziobdobí bylo jejich fungování vzájemně vyvážené a velice úspěšné. Snad až příliš. Dnes tyto instituce podle Crosby kontrolují 83 % trhu sekundárních hypoték v USA. Většími se tedy už doopravdy asi ani nemohly stát. Těžko se pak divit, že v období, kdy upadly do problémů, se je ministerstvo financí v čele s panem Paulsonem rozhodlo „znárodnit“ a tím podpořit tyto obří firmy, jejichž společné závazky představovaly už kolem 40 % HDP USA, tedy 5400 miliard dolarů.

chvíli je věřitelem zhruba 80 % hypoték na hypotečním trhu USA její vláda, nikoli soukromé instituce, jak tomu bylo doposud. A co dál? Ani výhled není o nic víc optimističtější. Zpráva vydaná Mezinárodním měnovým fondem v jeho pravidelné World Economic Outlook konstatuje, že hypoteční bublina, tedy růst cen nemovitostí bez fundamentů, byla ve státech, jako jsou Velká Británie, Austrálie, Francie a Španělsko, ještě silnější než v USA. Dále: OECD odhaduje zadluženost domácností ve Velké Británii na 177 % disponibilního příjmu, v porovnáni se 144 % v USA. Hypoteční zadlužení na úrovni 132 %, v porovnání se 106 % v USA.

$

Obě instituce patří do skupiny Government Sponsored Enterprises (GSE), tedy institucí založených a podporovaných vládou Spojených států amerických. Starší sestra, Fannie Mae, byla založena v podobě vládní agentury v roce 1938 jako součást programu Nového údělu (New Deal) prezidenta Roosevelta. Bylo to jedno z opatření přijatých za pověstných prvních 100 dnů v jeho prezidentském úřadu. Coby součást reformy peněžnictví a bankovního systému, regulace a pojištění vkladů tato instituce měla dodat hypotečnímu trhu likviditu. Tohoto úkolu se zhostila poměrně dobře a monopolní postavení jí vydrželo asi 30 let, než se Kongres rozhodl zajistit konkurenci na sekundárním trhu hypoték. Freddie Mac byl na světě. Snad ještě připomenu, jak už to vychází z definice trhu, na kterém se jmenované společnosti pohybovaly, že tato monstra skupovala jednotlivé hypotéky, vytvářela z nich mortgage backed securities a tyto „balíky“ pak prodávala dalším investorům, což zajišťovalo pohodlný tok hotovosti do systému hypoték.

Pochopitelně, názory na správnost tohoto kroku jsou odlišné. Zatímco Warren Buffett uznává potřebu obdobného tahu, proslulý investor Jim Rogers (pojem v oblasti hedgeových fondů, bývalý společník George Sorose z věhlasného Quantum fondu) označil USA za komunističtější než Čínu, avšak jak sám dodává: „Jejich forma socialismu je pouze pro bohaté, oni zachraňují finanční instituce.“ A pokračuje: „Je to šílené, naprostý nesmysl. Za jediný víkend více než zdvojnásobili státní dluh kvůli hrstce podvodníků a nekompetentních lidí.“ Uznávaný sloupkař Financial Times Martin Wolf se přiklání k výroku profesora Shillera z Yale University, který říká, že se má v případě takových zásahů jednat především o záchranu kredibility finančních institucí v očích skromně a střízlivě uvažujících lidí, v žádném případě nemá jít o snahu záchrany vysokých nominálních hodnot na trhu nemovitostí, hypoték nebo jakéhokoli jiného spekulativního trhu. Ať je pravda jakákoli, v této

Jak se zdá, při pohledu na tato čísla není ještě všem dnům plným zajímavého čtení konec. Ostatně, existenční potíže už měly v pořadí druhá a třetí investiční banka z top pětky na Wall Street. Máma Merrill (jak ji s oblibou nazývala jedna moje známá, zaměstnankyně) byla zaprodána „do otroctví“ Bank of America a Lehman Brothers už loví ve věčných lovištích vypasené CDS (Credit Default Swap) jako za starých dobrých časů. „R.I.P. Lehmans“ (Rest In Peace) měli na svých statusech lidi z Wall Street během uplynulého týdne. Člověk pak přemýšlí o tom, jaké ponaučení si z této epizody odnést. Proč právě máma Merrill, proč velký bratr FED pomohl zrovna tomu rošťákovi Bearu Stearnů, proč (Dokončení na straně 29)

– 4 / 2008

ghánistánu. Rád by zlepšil pověst USA v zahraničí a napravil chyby minulých osmi let Bushovy vlády. Kandidát republikánů John McCain v červencovém rozhovoru připustil, že by americké vojáky z Iráku stáhl do roku 2010, ale jen pod podmínkou, že by byl Irák dostatečně bezpečný. Nelze opomenout ani teroristické útoky z 11. září 2001, které válce proti terorismu předcházely a taktéž oslabily ekonomiku Spojených států. Zvýšily se náklady na bezpečnost, ztrátu pocítily hotely, cestovní kanceláře a letecké společnosti po celém světě. V Americe se zvýšila nezaměstnanost a ceny vzrostly. Akcie spadly nejvíce za posledních deset let. Jediné odvětví, které hlásí boom, je zbrojní průmysl, jemuž dozbrojování přináší nové zákazníky. Odhadem byly útoky na New York vyčísleny na 105 miliard dolarů. To odpovídá přibližně čtyřem bilionům korun (suma, kterou česká ekonomika vyprodukuje za dva roky). Zahrnuta je v nich likvidace škod, léčebné náklady či ztráty, které New York pocítil v důsledku smrti lidí, kteří by další roky pracovali, vytvářeli zisky a platili daně. Pokud vzpomeneme na války, které proběhly v minulém století, a jejich náklady přepočteme podle koeficientu odpovídajícího hodnotě současného dolaru, stála válka v Perském zálivu 88 miliard dolarů, korejská válka 456 miliard dolarů a válka ve Vietnamu celkových 518 miliard dolarů. Když tyto hodnoty přepočteme na procentuální podíl na ekonomice USA, zjistíme, že největší podíl na hrubém národním produktu měla válka v Koreji – 14,2 % HNP – a že vietnamská válka spolkla 9,4 % HNP. Válka v Iráku a Afghánistánu má na celkovém HNP podíl mnohem menší – pouhých 4,8 %. Je to proto, že Amerika ročně vyprodukuje 14 bilionů dolarů. I Stiglitz připouští, že USA na tak drahou vojenskou operaci finance mají. „Pro USA to není mnoho peněz (pozn. red.: 3 biliony dolarů), můžeme si to dovolit. Ale umíte si představit, co všechno za to mohlo být?“ Přesto Amerika vojenské výdaje stále více pociťuje a její občané se proti dalším operacím bouří. Studie Lese Robertse a Gilberta Burnhama s názvem Ignorance of Iraqi Death Toll No Longer an Option navíc ukazuje, že průměrný Američan si myslí, že během války zahynulo přibližně 9900 Iráčanů. Skutečnost je přitom několikanásobně horší. Nelze srovnávat finanční výdaje s bolestí a utrpením, které válka přináší. Oběti na životech jsou nevyčíslitelné, stejně tak strach a nejistota těch, kterých se vojenské operace bezprostředně dotýkají. Tím spíše mi přijde absurdní výrok prezidenta Bushe ze dne pátého výročí invaze do Iráku, 19. března 2008. „Boj o Irák je vznešený, je zapotřebí a skončí vítězstvím.“ Autor: Hana Kubovcová Zdroje: bbc.co.uk/czech, blisty.cz, Reflex, Týden, Respekt, zvedavec.org, idnes.cz, novinky.cz

27

economix

analýza, názor

28

klima – analýza, názor

Vyjednávat o klimatu v Ghaně znamená pořádnou lekci

economix

– 4 / 2008

Jednání o novém mezinárodním klimatickém režimu gradují. Letos v srpnu se na třetím klimatickém setkání v ghanské Accře sešlo 1600 zástupců států, médií a státních i nevládních organizací, aby dále konfrontovali své pohledy na podobu budoucího režimu. Ten by měl nejen udržet nárůst průměrné globální teploty do 2 °C oproti předindustriální době, ale také zajistit účinné přizpůsobení se již nevyhnutelným změnám. Jednání v Accře mohla být pro delegáty jistou motivací. Nikde jinde než v jednom z afrických států, který navíc leží v tropickém pásmu a u moře, nelze tak jasně pozorovat důsledky klimatických změn. Ukázkovým příkladem je vesnice Totope, jedna z mnoha ghanských pobřežních vesnic. Během posledních desetiletí se vesnice kvůli postupujícímu moři musí přesouvat stále více do vnitrozemí, přičemž další ústup kvůli laguně, která oblast uzavírá z druhé strany, už přestává být možný. Přesun vesnice žijící z tradičního rybářství není ani jednoduchý, ani levný. Tradiční možnosti obživy rybářstvím se ztenčují. Lidé se s tím zatím dokážou vyrovnat, ale jejich životy ztrácejí na kvalitě, stojí je to nemalé úsilí a žijí

v neustálé nejistotě, co je čeká v příštích letech. I ulice Accry jsou dobrým příkladem. Samozřejmě už se zde rozvinula bohatá vrstva, která si na okrajích města staví luxusní rezidence opevněné vysokými zdmi. Většina obyvatel rostoucí dvoumilionové metropole však žije v nuzných dřevěných přístřešcích bez tekoucí vody či elektřiny, kde se odehrávají všechny denní aktivity – od výroby a prodeje výrobků až po vaření, výchovu dětí i hygienu. Problémem tu už snad nejsou vyhublé děti s nafouklými bříšky, jako spíše nedostatek příležitostí. Mladí kluci ve věku,

kdy my chodíme na univerzity a slušně si přivyděláváme různými částečnými úvazky, jen obtížně hledají rozumnou práci a hotovost na školné. Mnozí skončí jako taxikáři vydělávající pár dolarů denně nebo pouliční prodavači závislí na ochotě mála turistů utrácet. Není to přímo hladomor či epidemie, které by Ghaně bránily v rozvoji, je to spíše nedostatek kapitálu odrazit se ode dna. Proč tyhle dva příběhy? Na Ghaně, která patří mezi bohatší africké státy, lze ukázat, jak velký úkol stojí před vyjednavači nového klimatického systému. Rozvinuté státy budou muset

shromáždit dostatek finančních prostředků, aby se rozvojové státy mohly účinně přizpůsobit již nevyhnutelným změnám klimatu. Zároveň musí významně snížit své emise. I rozvojové státy, jež už dávno nelze považovat za jednotnou skupinu, budou muset přiložit ruku k dílu. Od takzvaně nově vznikajících ekonomik (Čína, Indie, Brazílie, Rusko) se už čeká, že také přijmou určité závazky – byť v mírnější podobě než nejvyspělejší země. V nejméně rozvinutých státech se musí klimatická politika spojit se zbytkem rozvojové pomoci tak, aby se v zemích nastartoval nízkouhlíkový rozvoj. Na mezinárodních jednáních se tak mluví o koncepci globální spravedlnosti, o právu na rozvoj a právu emitovat CO2. To jsou zatím teoretické koncepty, jak popsat a řešit situaci, kdy větší část světa trpí tím, co nezpůsobila. Je otázka, jak moc se během následujícího roku podaří dát těmto konceptům reálný obsah. Do značné míry to závisí na ochotě a schopnosti rozvinutých států, mezi něž se řadí i Česká republika, přiznat historickou odpovědnost za současný stav klimatického systému a vyvodit z toho patřičné důsledky. Obávám se, že bez částečného ústupku ze současného konzumního materialismu to nepůjde.  Autor: Kateřina Husová

29

klima – analýza, názor

V prvé řadě bychom se měli ptát, jak se ke globálnímu oteplování politici vůbec stavějí. Dlouhodobý katastrofický scénář typu globálního oteplování většinou politikovi dobře slouží. Když na něj může poukázat a nabídnout řešení a nebo když s jeho pomocí odvrátí pozornost svých voličů od problémů aktuálních, tak mu to pravděpodobně v konkurenci jemu podobných pomůže. Seriózní postoj politika k problému bývá brzy nahrazen stejně seriózní snahou o dosažení úspěchu za každou cenu. Často se pak zjednodušují argumenty, což vede k rychlému závěru, že existence oteplování se rovná nutnosti s ním politicky něco dělat. To samo o sobě by mělo vzbuzovat nedůvěru a vyvolávat nové otázky. Klimatologie se snaží odpovědět na otázku existence změny klimatu již od 70. let, ale na otázky týkající se smysluplnosti politických kroků v rámci problému nám neodpoví. Konkrétně mám na mysli otázky nepřímých, nezamýšlených a skrytých dopadů „zelených“ reforem. V tomto směru je potřeba alespoň jistého tréninku v ekonomii a trochy zdravého selského rozumu. Poté si člověk snadno uvědomí, kam se ztrácí dobrý úmysl při prosazování takových opatření, jako je spalování biomasy či recyklace. Jestliže recyklace ve svém důsledku spotřebovává více zdrojů, tak tím jednoduše škodí samotnému životnímu prostředí, ne že je chrání. Stejně tak spalování biomasy je ukázkou ekologicky nezdravého honu za dalším populárním tématem. Používáním biomasy se omezují emise CO2, čímž se ale zároveň vypouští

vyšší množství jiných méně známých plynů s větším dopadem na růst skleníkového efektu. Je jen logické, že poukazování na nedostatky podobných regulací není dobře snášeno lidmi, kteří jsou přímo spojeni s jejich prosazováním. Důkazem, že vybočování z politického hlavního proudu není vůbec jednoduché, je

Opět další krize? ... (Dokončení ze strany 27) ne Lehmanovic bratrům. Nevím, jak vy, ale já si dnes zapíšu do finančního deníčku, že když se něco „zmrví“, tak je potřeba to „domrvit“ pořádně, jak se jen dá, a vyjít s tím hned první a s co největší pompou, pak se pomoc zaručeně dostaví. Nebo

být prostě obr jako AIG, který sice žije dál, ale zachránce FED s ním rozhodně nejednal v rukavičkách. Libor +8,5 %, to je hodně nad úrokem z vaší hypotéky, spíše limitně blízko ďáblovým kartám, kreditkám. I když 85 miliard dolarů normálně na kreditku nevyberete, a to ani na American Express Card.

A když vzpomeneme na pana Sharpeho a Teorii efektivních trhů, jistě vyzní zajímavě i skutečnost, že zprávu o záchraně Fannie Mae a Freddie Mac vyhodnotily velmi pozitivně nejen akciové trhy, ale neobvykle i trhy s drahými kovy, zejména se zlatem, kde bývá pohyb trhů opačný. Zdá se tedy, že je

víc než jen pár lidí, kteří považují toto představení v hlavní roli s hypoteční krizí za neukončené. Nezbývá nám tedy nic jiného než se těšit na další zvraty plné napětí, ale i věřit, že očekávání diváků nebudou samonaplňující. Autor: Michal Kľučár

– 4 / 2008

Jak na globální oteplování

vystupování prezidenta Václava Klause. Díky němu se ona pomyslná politická jednotnost poněkud bortí a my bychom za to měli být rádi, ať souhlasíme s jeho dalšími názory či nikoli. Podstatný je výsledek nově vzniklé debaty, který posouvá problematiku globálního oteplování do sféry uvažování o ekonomických otázkách a dává zapochybovat o neomylnosti politického řešení globálního oteplování. Václav Klaus zůstává osamocen mezi politickými činiteli, avšak nikoli mezi ekonomy a jinými odborníky, kteří v analýzách dopadů hospodářských opatření na nepostradatelnou funkci trhů a soukromého vlastnictví nikdy nezapomínají. Názory podobné Klausovým také nezaznívají pouze z úst akademiků, ale i ze spektra nevládních neziskových organizací, například Koalice občanské společnosti pro klimatickou změnu, takzvané CSCCC, která sdružuje občanská sdružení z desítek zemí a jejímž cílem je upozornit na obrovské náklady „zelených“ politik stavějících na principu předběžné opatrnosti a na emocionálnost či častou dogmatičnost probíhající debaty. Jak se tedy správně stavět ke globálnímu oteplování? Naše úvahy o životním prostředí by určitě neměly zarputile opomíjet důležité vlastnosti svobodné společnosti, které samy o sobě mohou pomáhat chránit životní prostředí. Svobodná společnost se vyvíjí, bohatství roste díky podnikatelskému objevování a neomezovanému lidskému jednání. Díky tomu se snižují náklady spojené s možnostmi lidstva reagovat na oteplování do budoucna. Budeme-li jednat ve jménu předběžné opatrnosti, jejíž náklady se nemají kam snižovat, a volat po státních zásazích již dnes, dost určitě se připravíme o schopnost se lépe připravit na nové problémy, které se objeví v budoucnu. Tyto úvahy bychom neměli zatracovat kvůli současné nepopulárnosti a ladit pouze vlnu „zelených“, neboť společně s poznatky klimatologů, ekologů a jiných vědců nám bezesporu přinášejí zase o něco přesnější pohled na tento globální problém.  Autor: Michal Janda

economix

I když úvahám o globálním oteplování nemůžeme v našich životech věnovat tolik prostoru jako jiným momentálně závažnějším problémům, neměli bychom si v jeho soukromé analýze vystačit jen s výroky politických elit. A to přesto, že světová politika je v postupu proti globálnímu oteplování celkem zajedno, obecně se věří v sám fakt oteplování i ve správnost razantních hospodářských opatření.

30

zahraniční studenti na VŠE stálo za to, protože mám kvalitní evropské vzdělání.

XXXXXXXXX

economix

– 4 / 2008

ARTEM BELOV Na VŠE studuje mnoho zahraničních studentů. Často se stává, že cizinci se spíše přátelí se svými krajany. Mezi Čechy a ostatními studenty ze zahraničí přitom nejsou kulturní a povahové rozdíly nijak zásadní. Možná i označení cizinec je zavádějící. Na VŠE je přece student jako student. Studenti, kteří se narodili třeba i na jiném kontinentu, mají velice zajímavý životní příběh. Budeme představovat studenty z různých zemí. Neznalost je totiž matkou nepochopení a neporozumění.

Rozhovor nám poskytl student Artem Belov. Je mu 19 let a pochází ze Sibiře. Do České republiky přijel sám, bez rodičů. Bydlí zde tři roky, z nichž dva studuje mezinárodní obchod na VŠE. Proč sis vybral pro studium Českou republiku a VŠE? Českou republiku jsem si vybral z několika důvodů. Zaprvé je to evropská země s významnou historií. Je zajímavá i svou krásou. Druhou příčinou je to, že je studium na VŠE zdarma. Ještě před složením zkoušek jsem musel rok studovat český jazyk, abych se mohl normálně učit. Teď si ale uvědomuji, že to vše

Jak bys nám přiblížil zemi, respektive oblast, ze které pocházíš? Pocházím z jihu Západní Sibiře, z města Novokuzněck. Je to poměrně velké industriální město, které má asi 700 tisíc obyvatel. Funguje tady pět velkých závodů, které produkují různé druhy barevných kovů, černé kovy. Největším závodem je ZSMK (ZapadnoSibirskij Metallurgičeskij Kombinat). Produkce se exportuje do USA, Číny, Kazachstánu, Mongolska a EU. Kolem města se nachází asi 30 šachet na těžbu uhlí a různých rud pro výrobu oceli a dalších kovů. Jinak máme moc krásnou přírodu. Kromě nekonečných lesů máme docela velké hory. V naší oblasti a její blízkosti se rozprostírá pohoří Altaj, průměrná výška je 2500 metrů. Lyžovat se u nás začíná už koncem října. Lišil se hodně život v Rusku před příchodem do České republiky? Jak? Život v Rusku a v Česku se příliš nelišil, ale jiná byla spíše atmosféra. To nedokážu popsat slovy, protože ve vlasti se cítím úplně jinak. Asi mě pochopíte, protože taky znáte ten pocit, když odjedete někam, například na dovolenou, potom přijíždíte zpět a cítíte, že jste doma. Tady bydlím sám. Rodina zůstala v Rusku. Proto můžu říct, že život tady je pro mne volnější než v Rusku, i když mě tam ro-

diče nijak neomezují. Spíš jsem samostatnější a starám se o sebe sám. Na začátku jsem měl hodně pokušení, jako například chození do klubů a podobně. Sám sebe jsem vždycky omezoval, protože hlavní je tady pro mne studium. Co se ti na životě v Rusku nelíbilo? Uvědomovat jsem si to začal teprve tehdy, když jsem přijel do Česka a dozvěděl jsem se, co je Evropa. Úplně jiný životní styl, jiné mravy, jiné vztahy. Ted‘ například se mi nelíbí v Rusku lhostejnost lidí jeden k druhému. Když se v Moskvě zeptáte na cestu, tak vám to bud‘ vysvětlí velmi neochotně, nebo se vám vůbec nebudou věnovat. Nelíbí se mi taky chování takzvané „zlaté generace“. Jsou to chlapci a dívky ve věku od 16 do 25 let, jejichž rodiče po rozpadu Sovětského svazu měli náhle nečekaně velký příjem. Nemají žádné životní cíle. Mají zajištěná pracovní místa a různé jiné věci od rodičů. Proto nemají zájem se nějak rozvíjet. Samozřejmě někteří z nich jsou úžasní lidé a nejsou jako ostatní. Co tě v Česku nejvíce zlobí? Mě tady skoro nic nezlobí. Jediné, co mě může zlobit, je to, že si pořád musím prodlužovat vízum na cizinecké policii. Setkal ses někdy s diskriminací? S diskriminací jsem se nikdy v běžném životě nesetkal. Jistě existují jedinci, kteří když slyší ruštinu, tak se z ničeho nic na-

zahraniční studenti na VŠE hudba. I když se to vždycky snažím kombinovat... Posloucháš českou hudbu, nebo jen hudbu z rodné země? Poslouchám veškerou hudbu, která se mi líbí. Začínám třeba Frankem Sinatrou a končím něčím jako Heaven Shall Burn nebo Dillinger Escape Plan. Českou hudbu moc neposlouchám, ale líbí se mi některé bandy, například Beat The Odds, nebo Rattle Bucket. Taky poslouchám rap... například Rytmus. Jaké jsou tvé plány do budoucna? štvou a najdou důvod říct něco nepříjemného. Jsou to ale jen jedinci. Když nemluvím o běžném životě, tak zase připomenu cizineckou policii. Tam se k lidem chovají zvlášť nepříjemně. Jaký máš vztah s ostatními studenty a učiteli? Se studenty a učiteli se snažím vždycky mít dobré vztahy. Jsme všichni Slované a musíme si pomáhat a chovat se k sobě přátelsky. Zajímáš se o hudbu. Můžeš nám o tom říct něco podrobnějšího? O hudbu se zajímám už dávno, ještě od střední školy. Je to jeden z mých nejoblíbenějších koníčků. Od devíti let hraji na kytaru a flétnu, a od třinácti jsem zpíval ve sborech a různých kapelách. Po příjezdu do České republiky jsem se po roce rozhodl zase začít zpívat s nějakou kapelou a dal jsem inzerát na internet. Za týden jsem už začal chodit na zkoušky s kapelou Second Chance (www.second-chance. cz). Hráli jsme takový modernější metal, který nebyl tak těžký. Po roce jsem začal taky zpívat v ruské metalcore kapele Trashcan Soundsystem (bandzone.cz/trashcansoundsystem). V létě jsme nahráli klipy na dvě písničky a v říjnu plánujeme první koncerty v Praze. Musel jsem se ale před třetím ročníkem rozhodnout pro studium a kvůli tomu jsem skončil s kapelou Second Chance. Udělal jsem to, protože prioritu u mě bude mít vždycky studium, ne

Inzerce

31 Až dostuduji magistra, plánuji si najít práci v oboru mezinárodní obchod v nějaké mezinárodní bance tady v Česku. Případně začnu podnikat. Můj největší sen je vlastní fotostudio nebo obchod s hudebními nástroji. Vracet se do Ruska rozhodně nebudu. Možností najít si práci je tam spousta, ale přestože diplom VŠE je vysoce prestižní a uznávaný mezinárodně, asi těžko si najdu nějakou práci, která bude odpovídat mému vzdělání. Mám na mysli to, že diplom u nás hraje menší roli než tady. Všechno je spíš závislé na známých a příbuzných.  Autor: Vladimír Štípek

32

economix

– 4 / 2008

V naší zemi existuje jen málo známých umělců, kteří mohou tvrdit: „Já jsem v Semaforu nezačínal.“ Divadlo Semafor existuje již půl století, z jeho lůna vzešli ti nejlepší, kteří na prknech, jež znamenají svět, či za mikrofony vystupovali a něco v těchto oborech znamenali. Hlavní zásluhu na tom má zakladatel divadla Jiří Suchý. Je to neobyčejně tvořivý autor, který má navíc v mnoha svých tvůrčích zájmech viditelný úspěch. Jeho dramatická činnost měla významný vliv na vývoj

 Točíte nekomerční filmy, nabízíte je ke zhlédnutí nekomerčním způsobem, dají se také těžko sehnat. Mám na mysli vaše filmy z posledních let, například film Zajatec lesa. Takto si udržujete nezávislost, ale musel jste rezignovat na světovou filmovou slávu. Není vám to líto? To byla taková moje hračka, teď už několik let nic netočím. Jestli se Zajatců lesa prodalo 200 kusů, tak je to hodně. Natočil jsem dva celovečerní filmy, ty se vůbec neprodaly. Nejsem obchodník, já to neumím prodat. Když film natočím, tak to ze mě spadne a přestanu mít na věci zájem. I když teď se mě ujali obchodníci a na podzim vyjde pohádka Královna bublin. To je celovečerní film a jako přívažek, dneska se tomu říká bonus, bude Zajatec lesa. Teď vyjde spíš v komerčnějším provedení, ale nepočítám, že by se to nějak extra prodávalo.  Zažil jste typickou slávu filmových hvězd po uvedení filmu Kdyby tisíc klarinetů v Roháčově režii? Film samozřejmě běžel na festivalu v Karlových Varech, psalo se o tom, mluvilo se o tom. Nijak jsem to ale neprožíval.  Tento film byl uveden podruhé do kin po deseti letech a úspěch byl větší. Čím to bylo? V roce 1964 přišel náš film na plátna a téměř současně měl

Jiří Suchý:

na baru s ...

ly. Patří mezi nejčtenější české básníky současnosti. O jeho kresbách a grafických listech se každý může přesvědčit, že jsou krásné. Semafor měl za dobu svého trvání mnohokrát namále. Ne-

blaze se podepsaly tragické osudy některých protagonistů i nelibost minulého režimu. Všechny tyto nepřízně osudu však Jiří Suchý a s ním i Semafor překonal. V poslední době divadlu značně zavařil neúprosný nepřítel – financování. Na problematiku s poskytováním grantů reagoval Jiří Suchý hrou s trefným názvem Děti kapitána Granta. Semafor má na programu například velkou výpravnou hudební komedii Lysistrata a novou hru Šlitr s námi (a zlý pryč).

bývá tak úplně zvykem. To jsou takové zázraky. Film při druhém uvedení přišel do kulturně stísněné doby, a tak zazářil.  Řekl jste, že jste s filmovou podobou Klarinetů nebyl zcela spokojen. Měl jste někdy chuť ztvárnit svá starší díla nově podle vlastních představ? Bavilo by mě to, ale neudělám to. Mluvil jsem o tom s Jiřím Menzelem a on říkal, že ta mírová tematika dneska s námi nelomcuje. Ono je to už passé. Dneska jsou jiné trendy, co se týká písniček, už by se to možná nechytilo.  Chtěl jste někdy vytvořit velkou, například muzikálovou inscenaci, kterou byste si vydělal na komornější představení pro užší skupinu diváků – fajnšmekrů?

Ono je to všechno trošičku jinak. Já jsem před časem zjistil, že na komorních představeních nám silně ubývají diváci a výpravná představení se prodávají daleko lépe. Je to zřejmě tím trendem, který teď nastal. Po převratu začaly velké muzikály – Les Misérables, Jesus Christ Superstar, u nás začali autoři psát Draculy a takovéhle věci. Lidi najednou objevili velké muzikály, tak jako v 60. letech objevili divadla malých forem. Komorní představení se začala hůře prodávat. Naše hra Život je náhoda v obnošený vestě je ale výpravnější a děje se tam toho více a stále se prodává velice dobře. To mě trklo a začal jsem dělat rozsáhlejší hru Sukně smutnou jehlou spíchnutá. Poté jsme udělali Lysistratu s pětadvaceti účinkujícími na scéně, což u nás nikdy nebývalo. To zabírá ohromně, a proto se vrháme na větší inscenace. Tím větší paradox, že nám před časem odebrali subvence, takže velké inscenace by byly bez podpory nemyslitelné. Ale naštěstí se vše v dobré obrátilo a my můžeme v našich záměrech zdárně pokračovat.  V jaké jste teď momentálně situaci s ohledem na vývoj názorů na magistrátu? Jak jde o peníze, tak to mě otravuje. Nerad se tím zabývám, ale musím, protože jsme divadlo, které stojí na vlastních nohou. Nikoli z vlastní vůle, ale zprivatizovali jsme se na přání

„Semafor už tu bude půl století“ (nejen) českého hudebního divadla. Filmy z 60. let, na kterých se podílel, nepochybně patří do zlatého fondu kinematografie. Suchého písně, držící se po desetiletí v pozici hitů, už zlidově-

premiéru film Starci na chmelu. Ten měl výhodu, že byl barevný. Barvy tenkrát nebyly úplně běžné, lidé barevný film vítali daleko víc. Také to bylo tematikou, která byla o mládeži a ze života. Já bohužel neumím psát ze života, já vždycky píšu nějaké stylizované podobenství. Stylizovat jsem se to snažil i na divadle. Takže Starci na chmelu to jak u kritiků, tak u publika vyhráli. Tím nechci říct, že by Klarinety nějak prohrály, stejně to byl velice úspěšný film. Písničky z Klarinetů se rozletěly, lidé se v kině smáli. Mělo to ohromný úspěch, ale Starci byli úspěšnější. Po deseti letech byl náš film nasazen do kin znova, to už bylo v době normalizace, v roce 1974. Lidé si ten film teprve objevili. Velice často mi psali z různých měst, že lidé po filmu tleskali, což ne-

musíme mít hotové, což je šibeniční termín. Normálně bývá zkoušek čtyřicet. V této hře si budeme na podzim vzpomínat na leccos. Například na Nižní Novgorod. To je hra, kterou jsem měl nesmírně rád. Ta tehdy měla zvláštní osud. Když jsme ji začali hrát, tak na to lidé moc nechodili. Bylo hned po převratu a já jsem ještě udělal takovou chytrou věc, že jsem název Nižní Novgorod napsal jako takovou parodii na azbuku. Působilo to divně a lidi k tomu měli trochu odpor. Teprve když jsem pod název připsal, že se jedná o muzikál o tom, proč k říjnové revoluci nedošlo už v září, tak lidé pochopili, že jde o srandu. Teď jsem z toho vybíral písničky do nové hry a ona to zase úpl-

 Když už jsme u dvojice V+W: Některé písně končíte zvýrazněním posledního písmene písničky, například na závěr vypíchnete písmeno „t“. Inspiroval jste se u Jiřího Voskovce, který podobné zakončení používal? Já to dělám bezděčně. To ani nevím, tak mně to prostě vychází.  Ve vaší tvorbě se často objevuje téma války, míru a zbraní. Je pro vás toto téma důležité i dnes, v době, kdy hrozí naprosto jiná a hůře specifikovatelná nebezpečí, jako terorismus, stále probíhající občanské a náboženské války? Já mám pocit, že se k tomu v dohledné době vracet nebude-

ně sranda nebyla, bylo to trochu mrazivé. Děj je z doby před říjnovou revolucí a tam se odkrývá ten komunistický systém, který se tehdy měl zrovna zrodit. Havlík se tam vyznamenal podobně výtečně jako v Kytici. Nicméně ve stínu Kytice se hra tolik nechytla a chci to teďka těmi písničkami zrehabilitovat.  Vaší velkou inspirací byla tvorba Voskovce a Wericha. Ti se však ve svých hrách a písních často věnovali sociálním problémům, zatímco u vás se toto téma příliš často neobjevuje. Proč? Sociálním problémům jsme se v dobách socialismu nemohli věnovat. To nešlo, poněvadž jakoby žádné nebyly, každý měl právo na práci. Já jsem spíš inklinoval k poetistickým stylizovaným hříčkám.

me. My jsme divadlo pro diváky středního věku, nebo i starší, a ti toho mají plné zuby. Poněvadž byly doby, kdy se to do nich cpalo ze všech stran. Ono je plno jiných věcí, o kterých se dá psát.  Některé vaše písně jsou založené na zpěvném refrénu a výrazné melodii. Mají rytmus a staly se z nich šlágry. Jiné mají neobyčejně zajímavou atmosféru, textu se klade větší význam. Není vám líto, že většinu lidí osloví spíše ty rytmické písně? Ne, není mně to líto, poněvadž na to už jsme s Jiřím Šlitrem rezignovali v roce 1969. Odpískali jsme úsilí o to, dostat se na hitparády. Říkali jsme si, že zase přišla doba jiných lidí, a my budeme dělat písničky spíš pro divadlo. Já už teď nemůžu napsat hit, poněvadž dneska se ty smě-

ry už vyvíjejí úplně jinudy. Mě baví sloužit hře. Třeba teď zrovna, když jsme dělali Lysistratu, tak v Divadelních novinách napsal jeden recenzent, proč tam nejsou ty písničky jako za Jiřího Šlitra. Dokonce napsal, že jsem se zbláznil jako skladatel. Já jsem z toho byl trochu otrávený, protože mě stálo nesmírné úsilí, abych se vyhnul pop-music. To téma Lysistraty je na hranici lascivity a teď dát do toho lidové písničky, tak z toho uděláme takové „pojď, mámo, bude sranda“. Já jsem chtěl tuto hru s choulostivým tématem zkultivovat a pošoupnout pro trochu náročnější publikum.  Setkal jste se tedy už někdy s tak choulostivým tématem? My jsme nikdy takhle otevřeně na toto téma nemluvili. A aby to nebyla lidovka, tak jsem dlouho hledal a vymýšlel melodie, které by byly zvláštní. Inspiroval jsem se na postupech, jež kdysi zvolil Kurt Weil pro hry psané s Bertoldem Brechtem. Ne, že bych něco od nich kopíroval, ale on balancoval mezi vlezlou melodií a mezi něčím ozvláštněným. Tak jsem si říkal: zkusím to taky tímhle způsobem. Zajímavé je, že celá řada lidí, kteří se hudbou zabývají, to nesmírně ocenila. Dokonce Libor Pešek říkal, že by to nahrál se symfonickým orchestrem, kdybych chtěl. V jiných recenzích zase uznali, že to jsou písničky, které té hře slouží. Pop muzika už ale není pro mě.  Jaká byla situace divadla po tragickém odchodu Jiřího Šlitra? Po Šlitrově odchodu jsem uvažoval, jestli vůbec dál. Poněvadž jsem si myslel, že už to nebude nikdy ono a bude tam polovina něčeho chybět. To bych ale tomu režimu udělal velkou radost, kdybych to sbalil sám. Tak jsem si říkal, že v tom musím pokračovat. Nikdy jsem nechtěl hrát sólově. Já jsem potřeboval s někým na scéně komunikovat.  Koho jste si tedy vybral? Nejdřív to byla taková malá holka, poněvadž malé děti měly v Semaforu vždycky svoje místo, už od písně Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko. Navázal jsem na tuhle tradici, a tak jsme hráli spolu. Ona byla nesmírně šikovná, jmenovala se Monika

economix

magistrátu a to se nám vymstilo. Situace se už ale uklidnila, dostali jsme posléze stejný grant jako vloni a navíc i příspěvek k té naší padesátce. Ano, Semafor už tu bude půl století.  Je podle vás možné, že by se v hledišti objevil štědrý sponzor a nějakou podporu poskytl? Našli se báječní sponzoři. Už jsme z toho nejhoršího venku, tak se teď můžeme rozmáchnout podle svého gusta.  Dávat sponzorské dary Semaforu, to je jistota, ne? Není to tak docela pravda, protože sponzor, na rozdíl od mecenáše, za to něco chce. Většinou reklamu. Proto většina sponzorů vrhá všechno na sport, poněvadž když dá někdo gól, jde si stoupnout k ceduli se jménem té firmy. To vidí miliony lidí. Do bývalého divadla malých forem přijde 170 lidí za večer. Tady jsou sponzoři vlastně takovými polomecenáši. K tomu divadlu mají vztah a vědí, že kdyby to dali do fotbalu, mělo by to větší dopad. Chtějí ale dát peníze divadlu a to je velice šlechtí.  Přinutila vás současná situace k myšlence udělat ze Semaforu jakýsi kočovný soubor nezávislý na dotacích z pražského magistrátu? Uvažoval jsem o tom, kdyby došlo k nejhoršímu. Teď se to vystříbřilo a divadlo v Dejvicích, které jsme před časem dostali, je překrásné. Já si myslím, že to je nejhezčí Semafor, který jsme kdy měli, tak bych ho nerad opouštěl. Pochopitelně by to bylo jen v největší nouzi. Musíme se vypořádat s různými situacemi. Například hru Děti kapitána Granta jsme dělali na čtyři zkoušky, dvacet dní uplynulo od toho, kdy jsem si ponejprve sedl k počítači a začal jsem to psát. Hned jsem to hercům strkal, aby se to naučili. Pak jsme se kvůli Grantovi čtyřikrát sešli a bylo to nejúspěšnější představení za posledních deset sezon.  Jak bude vypadat další sezona Semaforu? Teď na začátku divadelních prázdnin jsem začal psát hru Šlitr s námi a zlý pryč, kterou jsem v průběhu psaní dodával hercům, aby se přes prázdniny naučili své výstupy, poněvadž po prázdninách to za devět zkoušek

– 4 / 2008

33

na baru s ...

– 4 / 2008

economix

34

na baru s ...

Hálová. Mělo to jednu nevýhodu: já jsem jí napsal roli a ona se ji velmi pečlivě naučila. Dokonce mnohdy lépe než já. Ona ale říkala to, co jsem napsal, čili já jsem měl pocit, že komunikuju sám se sebou. Kdežto Šlitr mě vždycky něčím překvapil, dotvářel si to. Totéž Jitka Molavcová. Nakonec spolupráce s Monikou neměla tak dlouhé trvání, protože Monika nám vyrostla. Už to nebylo ani dítě, ani slečna a to je takový nejnešťastnější období. Proto jsem hledal jiné možnosti.  Co následovalo? Přišel Josef Dvořák a Jitka Molavcová a zkoušeli jsme udělat trio, což docela fungovalo. Hráli jsme několik kusů v tomto obsazení, ale pak si Josef Dvořák založil vlastní skupinu. Přestal jsem s ním hrát, poněvadž to udělal za mými zády a to se mi nezdálo. Z tria zbyla jen Jitka a já. Najednou to při spolupráci začalo správně jiskřit a začalo to být ono. Nejdřív například ve Faustovi, ve Smutku bláznivých panen. Pak přišel Jonáš a Melicharová. Já jsem se původně k té postavě Jonáše už nechtěl vrátit, protože jsem si říkal, že to je tak spjatý se Šlitrem a jeho absence by tam byla nejcitlivější. Najednou jsem ale viděl Jitku, a tak jsem si říkal: „Pozor, co kdyby ona byla hospodyně a já už bych nebyl ten Jonáš, ten floutek co kdysi, ale už trochu stárnoucí páprda, který už to má všechno za sebou.“ Jonáš baví už jen tu svou hospodyni, která mu všechno věří a všechno zblajzne. Hry Básníci a sedláci a Revizor v šantánu byly přechodem, kdy byli lidi zvědaví, jaký to bude bez Šlitra. Pak následovaly Čarodějky a tam jsme ponejprv zaznamenali po sto reprízách pokles návštěvnosti. Najednou jsme měli dvě tři řady vzadu prázdné a říkal jsem si: „Teď se musí něco stát, buď to sbalím, nebo to vyhraju.“ Poté jsme napsali s Ferdinandem Havlíkem Kytici a to byla nejúspěšnější hra v historii Semaforu. Ta nás zachránila a jelo se dál.  Když píšete texty, máte za každým veršem jeden význam, třeba i skrytý, nebo své myšlenky vyjadřujete záměrně v symbolech, aby si divák do toho vkládal své představy, jako je tomu na-

jsme vám přebrali písničku?“ Já říkám: „Proboha, já jsem hrozně rád, že si z toho děláte srandu a že to dostáváte do jinejch poloh, to je nádherný.“ Co víc si můžu přát...  Některé divadelní soubory dodnes uvádějí vaše hry, které jsou i padesát let staré. Jedním dnes už téměř profesionálním je například českobudějovický Kabaret U Váňů. Znáte tvorbu souborů, které uvádějí vaše hry? Samozřejmě znám. Sleduji jejich činnost. Naposled jsem viděl Kdyby tisíc klarinetů v divadle v Brně, jako nablýskanou šou, anebo Kytici, kterou hrál soubor Divadla konzervatoře. Ty hry žijí a já jsem za to rád. Většinou mé texty přebírají doslovně, ale inscenují to svým vlastním způsobem. Váňa je úplně specialita, poněvadž ten si hry předělá, nikdy je neodehraje tak, jak jsem to napsal, dá si tam svoje vlastní písničky. Chodím se na něj dívat rok co rok.  Vaší nejnovější vydanou knihou je sbírka básní Kaluž, kterou kritika přijala velice dobře. Připravujete další? Kvůli vydání básní mě občas nějaké vydavatelství osloví. Někdy i proto, že jim vydání mé knížky finančně pomůže. Upřímně řečeno, je to z mé strany nekalá konkurence, protože se ty moje věci kupují daleko víc proto, že jsem známý z divadla jako komik a jako starý písničkář a všechno možný. Zatímco například skvělou autorku Kateřinu Rudčenkovou zná přece jen užší okruh lidí, takže náklad je menší. Sbírku Kaluž jsem napsal pro Edici současné české poezie. Jenže tam došlo k takovému omylu. Báseň, kterou jsem napsal, se jmenuje Louže. Potom volali, jak se má knížka jmenovat. Já jim říkal, že přeci Kaluž, podle té básničky. Oni ji nazvali Kaluž a potom mně zase volali: „Poslouchejte, ale ta báseň se jmenuje Louže. Má to být Louže, nebo Kaluž?“ Já jsem se zamyslel a nechal jsem název celé knihy Kaluž. Ono to lidem bude vrtat hlavou a nebudou vědět proč. Takže ten název vlastně vznikl na omylu. Až mě zase osloví, tak jim něco napíšu. Mě baví psát básničky, co si budeme nalhávat.  Autor: Vladimír Štípek

příklad v písni Podivná hodina v Los Angeles? Lidé si vkládají do písniček, ale často i do jednodušších textů, svoje představy, svoje myšlenky. Také nacházejí něco, co mě ani nenapadlo, že by tam mohlo být. Přijdou ke mně a řeknou: „Aha, vy jste tím myslel tohle.“ Já říkám – nemyslel, ale fakt je, že to tam je! Oni to objevují a mě vždycky velice zajímá, co si v tý který písničce divák najde. Mnohdy najde to, co

oni tam, s mým souhlasem, přidali k názvu Los Angeles. A už to jako nebylo u nás. Teď to budeme, shodou okolností, inscenovat ve hře Šlitr s námi, jako takový podivný klip. Tam se to bude jmenovat už jenom Podivná hodina.  Stává se, že mladší zpěváci přebírají cizí písně. V poslední době si například Daniel Landa upravuje písně Karla Kryla. Vadilo by vám, kdyby někdo z vašich

ÚRYVEK PÍSNĚ PODIVNÁ HODINA: ... V dálce slyším řeku hučet a se zbraní sečnou vyřizuju starej účet s jednou mladou slečnou. Co se stalo, to se stalo, všechno jsem jí vyčet. Dítě už se počůralo a přestalo křičet. Podivná je to hodina, podivný je to svítání, ten, kdo tou dobou vzpomíná, těžko se pláči ubrání. ... Autor: Jiří Suchý jsem tam chtěl dát. Mnohdy ale čumím.  Píseň Podivná hodina v Los Angeles má silný nádech symboličnosti a mnohoznačnosti. V době jejího vzniku muselo být vše jasné, srozumitelné a pozitivní. Jak mohla být tato píseň povolena, když má tak zvláštní a dekadentní atmosféru? Když jsem napsal Podivnou hodinu, tak v Supraphonu řekli, že se přece u nás takovéhle věci nedějou. Chtěli to zakázat, a aby se píseň obhájila, tak

poetických písní udělal tvrdý rock, nebo dokonce agresivní marš? Mně to přebírání nevadí, ať si každý dělá, co chce. Většinou to dělají s písničkami, které každý zná v původní verzi, a je to prostě zajímavé. Já jsem ale hrozně rád, že to žije. Párkrát se stalo, že třeba Laura a její tygři nahráli nějaké moje písničky. V jejich pojetí to šlape úplně jinak. Nebo Maxim Turbulenc zpívali Sluníčko, sluníčko. Potom jsme se jednou potkali a oni mně říkali: „Nezlobíte se na nás, že

35

kultura, názor

Když divadelníci šíří oheň a dým! k tvůrcům. Zvětšení počtu posuzujících odborníků však tento problém řeší - čím více je odborníků, tím větší objektivita. Tímto způsobem získaná objektivita není dokonalá, ale jedná se o pouhou simulaci přirozeného výběru (tedy tržního výběru) s vnesením určitých preferencí, které společnost považuje za přínosné a žádoucí. Pražští radní by se proto měli držet svých hlavních zásad, že na grant mají nárok všichni, kteří kulturně obohacují život v hlavním městě a nerozlišovat komerční a nekomerční tvorbu. Komerční nutně nemusí znamenat špatný a nekomerční dobrý. Například Jiří Suchý peníze pro Semafor dostane. Je to léty prověřený klasik a úspěchy sklízí nejen na semaforském jevišti. S podobnými nesporně talentovanými umělci se bohužel ozvali i ti, kteří by v tržním prostředí v žádném případě nepřežili. Peníze se musí rozdělovat takovým způsobem, aby se nerozlišovalo v rovině takzvané komerčnosti, ale výhradně v rovině kvality. Kvalitní může být jakékoliv představení, bez rozdílu toho, na jaké publikum se zaměřuje. Klasici naší kultury budou tvořit v jakémkoli systému financování, protože je o ně zájem a diváci si je najdou. Otázkou zůstává, jak vyřešit problém (přesněji jaké síto zvolit), aby se peníze dostaly na místa, kde budou užitečné a podněcovat tvůrce k dalšímu obohacování naší kultury. Autor: Jana Lysáková

Inzerce

– 4 / 2008

V Praze je v současné době 98 divadel a každoročně mezi ně rozdělí pražský magistrát 427 milionů korun. Podle vyjádření pražského radního Milana Richtera však tyto peníze čerpá pouze 18 divadel. V současnosti je systém přidělování grantů takový, že zájemci o přidělení peněz si podají přihlášku do grantového řízení a následují čtyři fáze, během kterých se tento balík peněz rozděluje mezi žadatele. Grant je samozřejmě nenárokový. Popsat ve stručnosti celý postup je prakticky nemožné, ale radost by z něho určitě měli členové katedry matematiky, protože se jedná o skutečně zajímavou matematickou operaci. A jak se v matematice stává, stačí malá chyba na začátku a výsledek je špatně. Granty jsou brány jako roční příspěvky a grantová komise složená z odborníků na kulturu

porovnává přihlášky podle mnoha kritérií, například počet představení, počet premiér, procento soběstačnosti nebo i schopnosti sehnat si peníze z jiných zdrojů. Vloni i letos se kolem přidělování grantů rozpoutala vášnivá debata, která vyústila až v protesty a petici s 13000 podpisy. Na počátku stál Petr Kratochvíl, majitel úspěšného divadla Ta Fantastika. Zažádal si o grant, s čímž nesouhlasili majitelé menších divadel a vyjádřili nespokojenost s jeho jednáním. O grant si ale mohou požádat všechny subjekty, které na území hlavního města Prahy provozují jako svou hlavní činnost kulturní a uměleckou činnost a dotaci jako takovou mohou použít pouze do výše vyrovnání bilance, nikoli k vytváření zisku. Argumentem pro Petra Kratochvíla je i skutečnost, že grantový systém je ve své podstatě protisoutěžní, respektive je to veřejná podpora pouze některých subjektů. Protisoutěžnost byla Petrovi Kratochvílovi také důvodem k zvažování arbitráže. Subjekty, které peníze dostanou, jsou sice vybírány na základě určitého mechanismu, který je však možné ovlivnit nastavením vstupních parametrů. Je to tedy byrokratické rozhodnutí a to nemusí respektovat přirozený kulturní vývoj a zájem diváků. Otázku kulturní úrovně mají na starosti vybraní odborníci, kteří se v oblasti kultury pohybují. Zde mohou samozřejmě hrát určitou roli antipatie či sympatie odborníků

economix

„Přijde den, z magistrátu jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu!“ I tak by se dala trochu nadneseně popsat situace okolo přidělování peněžních prostředků divadelníkům v Praze a jejich vztahu k pražskému magistrátu. Inspirovali jsme se Petrem Bezručem, ovšem on svým básnickým okem viděl dýmající důl, kdežto my vidíme v plamenech magistrát. Občas totiž bylo zúčastněným v této záležitosti dost horko. Ale abychom věděli, o čem je řeč...

36

cestopis

Belgie – země více tváří

economix

– 4 / 2008

Belgie a její obyvatelstvo nejsou až tak odlišné od České republiky. Přesto, jak titulek napovídá, může působit navenek poněkud rozpolceně. Především se zde mluví třemi jazyky, ve Valonsku francouzsky, ve Vlámsku nizozemsky a je tu i nevelká menšina mluvící německy. Jak se může na tak malém území dohodnout tolik různojazyčných komunit? Nedávná politická krize ukázala, že jejich soužití bez problémů rozhodně není. Navíc daná krize není první. Dříve, než se budeme věnovat vnitřním vztahům, přiblížíme si jednotlivá města a jejich obyvatelstvo. Letošní letní semestr jsem dostala velkou příležitost – jet v rámci programu Erasmus do Belgie. Dokud jsou ještě moje zážitky čerstvé, podělím se o ně právě s vámi. Ráda bych v následujících odstavcích popsala krásná města a zákoutí Belgie a navíc přidala několik rad pro případ, že byste ji chtěli navštívit. Většina turistů se vypraví nejdříve do hlavního města Bruselu. Brusel je turisty oblíbené město, ale především je centrem evropského politického dění. Přijíždíte-li po hlavní silnici do metropole, obklopují vás vysoké prosklené budovy plné manažerů a úředníků. Najdete zde nejdůležitější instituce Evropské unie. Měla jsem příležitost navštívit jednotlivé budovy a prohlédnout si je zevnitř. Jen v budově Evropské komise pracuje přes 25 000 úředníků. Brusel bych rozdělila na dvě pomyslné části – historickou a politickou. Historická část si zachovala svoji starobylou atmosféru. Hlavním centrem je náměstí Grand Place, místo srazů a největšího turistického ruchu. Ať se vydáte na jakoukoli stranu, dostanete se do malých uliček plných obchůdků, restaurací a barů. Prostředí je uvolněné a příjemné – pro oběd a romantické večeře jako stvořené. Navazující rue de Marché aux Her-

bes je přesycena restauracemi. U každého vchodu se vás snaží vlákat číšník dovnitř. Konkurence je enormní a ceny za celé menu nejsou až tak přemrštěné. Určitě je nezbytné ochutnat tradiční belgické jídlo, jímž jsou „les moules“ neboli mušle. Upravují se na několik způsobů (na víně, provensálsky, s krémem) a podávají se vždy s miskou hranolků. Belgičané na nich doslova ujíždějí. Není divu, když tu hranolky vznikly. Nejvíce turistů se soustřeďuje na rohu ulice rue de Chène. Již dlouhou dobu se tu předvádí symbol státu – čurající chlapeček. Ani jsem netušila, že socha je tak malá. Chlapeček měl oblečenu malou červenou čepičku, tričko a kalhoty. Jeho podobu mění každý měsíc muž jménem Jean-Marc. Politická část Bruselu je asi dvacet minut svěží chůzí a několik minut metrem od obří katedrály na náměstí Sainte-Gudule. Komise a parlament vynikají nejvíce. Každý občan České republiky přispívá ročně zhruba 3000 korun na jejich údržbu. Všude je čisto. Přes týden ulice překypují úředníky. O víkendu nepotkáte živáčka a všechen ruch se přesouvá do turistického starého centra. Naše pouť pokračuje do městečka Mons nedaleko francouzských hranic. V Belgii se dá cestovat autobusem, ale nejčastějším dopravním prostředkem je vlak. Pokud cestujete častěji a je vám pod 26 let, vyplatí se koupit Go pass – deset jízd za 46 eur. Belgie je doopravdy velmi malinká a kamkoli dojedete do dvou hodin. Vraťme se ale k městu Mons. Proč jsem zavedla řeč právě sem? Nejen, že zde studuji na univerzitě, ale přátel-

ská aura je zde cítit na každém kroku. Mohla bych to říci skoro o celé Belgii. Oproti Francii se s vámi nikdo nebojí mluvit, i když vaše francouzština není stoprocentní. Snaží se pomoci a vytvořit co nejpříjemnější rodinné prostředí pro všechny. Monským centrem je náměstí Grand Place. Asi si říkáte, že jde o shodu jmen náměstí. Není tomu tak. Ve většině místních měst se hlavní náměstí jmenuje Grand Place či v nizozemštině Grote Markt. Další ulicí je Marché aux Herbes. Ano, také se už objevila v Bruselu. Tento název ulice je typický pro centrum městského ruchu. Mám na mysli především společenský ruch – bary, restaurace, kluby. Klasické disko kluby tu však běžné nejsou. Tanec se přesouvá do barů, kde se tančí mezi barovými stoličkami. Máte-li náladu na velkou laserovou show s obřím parketem a hlasitou hudbou, doporučuji klub nedaleko Bruselu – Carré. Kousek od náměstí Grand Place leží vlakové nádraží. Kromě vlaků zde mají konečnou zastávku všechny autobusy městské hromadné dopravy. Zajímavé jsou především autobusy jezdící centrem. Jsou zdarma, aby co nejméně lidí vjíždělo do centra autem. Po několika minutách chůze od nádraží se dostanete ke katedrále Ste. Waudru. Vedle městské radnice je katedrála nepostradatelnou dominantou. Mons je pomenší město s 91 000 obyvatel a vše je zde na dosah ruky. Celé centrum se dá přejít poklidnou chůzí za deset minut. Kromě katedrály jsou v nabídce také muzea – Musée des Beaux Arts, Van Goghův dům a další. Kdo si

nelibuje v muzeích, má velkou šanci narazit na nějakou místní akci. V únoru se náměstí zaplnilo stánky s květinami, 15. března 2008 se tu konal každoroční Den čokolády. Po celém městě se tou dobou vystavuje, ochutnává a prodává čokoláda nejrůznějších chutí a tvarů. Jedeme dál a tentokrát zavítáme do vlámského kraje, do Antverp. Cesta z města Mons do Antverp trvá kolem dvou hodin. Průvodčí ve vlaku přepne za pomyslnou belgickou hranicí z francouzštiny na nizozemštinu, nebo chcete-li – vlámštinu. Hlavní nádraží leží hned u hlavní obchodní třídy vedoucí do centra a na náměstí Grote Markt. Za povšimnutí stojí obří katedrála. Milovníci muzeí si také přijdou na své. Osobně mě zaujalo Rubensovo muzeum v jeho vlastním domě. Objevíte nejen některá jeho významná díla, ale také jeho soukromou sbírku obrazů od dalších známých umělců a stylově vybavený dům, dýchající atmosférou 17. století. Antverpy ale neproslavil jen Rubens. Ve světě jsou nejznámější díky diamantům. Jejich hodnota se určuje právě na místní burze. Zlatnické obchody s diamanty se rozprostírají na každém kroku. Zájemcům o exkluzivní šperk se vedle hlavního nádraží naskýtá jedinečná příležitost navštívit muzeum diamantů. Zjistíte, kde a jak se těží, snad vše o jejich broušení, historii, tvorbě cen a spoustu dalších zajímavostí. Vraťme se na chvilku k čokoládě. Jedny z nejznámějších pralinkáren jsou právě tady. Čokoláda teče ve fontánkách a fronty se táhnou až na ulici. Nejčastější podobou čokolády je ruka. Proč? Ruka představuje takový symbol Antverp. Váže se k ní legenda spojená se vznikem města. Podobných legend je více a lidé stále diskutují o tom, jak název Antverpy vznikl. Podle legendy kraloval v románské době na řece Šeldě obr Druon Antigon. Všichni, kteří se chtěli přes řeku přeplavit, museli obrovi platit vysoké mýtné. Pokud kapitán lodi odmítl zaplatit, obr jejím pasažérům za trest

ním městem. Vedla sem široká řeka od Severního moře dávající příležitost lodím dovážet zboží z dalekých krajů. Časem se řeka zanesla pískem a pro lodě se stala nepřístupnou. Naštěstí vše zlé je k něčemu dobré. Město si prožilo hluboký úpadek. Investice směřovaly jinam, a to především do Antverp. Díky tomuto období si Bruggy zachovaly svoji okázalou noblesu, vůni a atmosféru tehdejší dávné doby. Turismus se rozjel na plné obrátky. Architektura je tu nezaměnitelná. Město stvořené pro zamilované páry a líbánky. Budovy jsou veskrze kamenné a rozprostírají se na mnoha kanálech. Jeho panoráma lze nejlépe vidět z 83metrové věže Belfried, stojící na hlavním náměstí Markt. Dalším turistickým lákadlem jsou muzea a krásné kostely. Nejslavnějším je kostel Panny Marie vybudovaný ve 13. století. V kostele a na kostele je několik kuriozit. Především z něj vede vysoká cihlová věž do nebe – vysoká 122 metrů. Vyšší už je jen věž v Antverpách na katedrále. Uvnitř kostela stojí v rohu Michelangelova socha Marie s dítětem – snad jediná originální socha od Michelangela mimo Itálii. Aby nebylo ubráno na její nevinnosti, vytesal ji z bílého mramoru. Posuňme se opět o kousek dál, a to na jihovýchod Belgie, do Liège neboli česky do Lutychu. Moji návštěvu trochu pokazilo počasí. Déšť neznal slovo přestávka. Jedna z dalších charakteristik Belgie. Málokdy se poštěstí sluníčko. Většinou převládá zatažená obloha, hodně fouká a prší. Odpovídá tomu i vzhled měst. Působí posmutněle a šedě. Výjimkou byly Bruggy a Gent. Vraťme se ale k Lutychu. I když počasí nevyšlo, procházka se nakonec vydařila. Uličky nejsou moc velké, je zde

hodně malých restaurací a kaváren. Provincie Liège nebo Lutych patří mezi nejvýchodnější provincie Valonska, hlavním městem je Lutych. V současnosti má kolem 600 tisíc obyvatel a je největší aglomerací Valonska. Symbolem města je pomník Perron a nejzajímavějším dnem je, alespoň pro mě, neděle. Podél řeky se rozprostírají velikánské trhy. Ve stáncích najdete všechno – od zvířat, oblečení a květin až po sýry, olivy a čokoládu. Pomalu se blížím k závěru, přesto bych se ráda ještě vrátila k úvodu. Naznačila jsem vnitřní neshody a nedávnou politickou krizi, která není do dnešního dne úplně vyřešena. Premiér Leterme má neustálé zdravotní potíže, budoucnost tedy rozhodně není až tak jasně růžová. Mezi lidmi panují diskuse, jak krize dopadne. Zůstane Belgie taková, jaká je? Odtrhne se Valonsko? Co s ním bude? Připojí se k Francii nebo k Lucembursku? Komu by připadl Brusel? Brusel leží na území Flander, přesto 85 % obyvatelstva je frankofonních. Jsou to vše domněnky, ale za úvahu občas stojí. Pokládá si je tu každý. Jaký je vůbec vývoj Belgie? Nebudu vyprávět historii od pravěku, nýbrž zásadní milníky, které myslím za zmínku stojí. V roce 1830 byla vyhlášena nezávislost Belgie. Muselo se ustanovit politické uspořádání. Belgie se stala konstituční monarchií. Zapotřebí bylo najít krále a ne ledajakého, měl být nezávislý (ne valonský, ani vlámský). Tím byl německý princ Leopold I. Čas plynul, Valonsko velmi prosperovalo, a to především díky uhelným dolům. Belgii připadla bohatá kolonie na suroviny – Kongo. Přeskočím první a druhou světovou válku a dostáváme se do roku

1960. Tehdy Belgii zasáhla jedna z největších krizí. K této krizi se přirovnává jen současná krize z roku 2007. Nastala chvíle, kdy se Kongo stalo nezávislým. Pro Belgii to byl šok především po ekonomické stránce. Nejvíce utrpěla frankofonní část, která ztratila svoji francouzsky mluvící kolonii. Navíc nastala doba dalších změn. Uhlím překypující Valonsko přestává být zajímavé. Právě to uhlí je postupně nahrazeno ropou. Misky vah se začínají naklánět ve prospěch Flander. Ropné tankery si hledají cestičku a nejjednodušší vede směr Zeebruggy na severozápadě Belgie a do Antverp. Vlámsko prosperuje jako nikdy předtím. Další rozkol přišel v roce 1968. Ve městě Leuven (Lovaň) ve Flandrech byla v roce 1425 založena univerzita. Jako jedna z mála univerzit byla bilingvní, tedy vyučování probíhalo ve francouzštině i v nizozemštině. V onom roce 1968 vypuklo národní povstání zvané „Walen buiten“ (v překladu „Valoni pryč“). Frankofonní komunita odešla a v roce 1974 vytvořila nové frankofonní univerzitní městečko Louvain nedaleko pomyslných hranic mezi Flandry a Valonskem. Kupodivu během povstání nebyli žádní mrtví, boje totiž byly velmi tvrdé. Dnes má Belgie zhruba deset milionů obyvatel. Ve Flandrech je registrováno 5,5 milionu obyvatel, ve Valonsku 3,5. V Bruselu žije 85 % frankofonního obyvatelstva a 15 % vlámského obyvatelstva. Jeden náš frankofonní profesor žijící blízko Bruselu, tedy ve Flandrech, vyprávěl historku o fungování administrativy v Belgii. Pokud by chtěl rozšířit svůj dům, musí jít žádat o povolení na úřad ve Flandrech, protože jde o tamní půdu. Pokud by chtěl vydat knihu, musel by jít žádat do Valonska, protože je to frankofonní záležitost. Z toho vyvstává otázka: „Komu patří Brusel? Flandrům, protože leží na jejich půdě, nebo Valonsku, protože je 85 % jeho obyvatelstva frankofonní?“ Samozřejmě jsou to filozofické otázky, ale možná na ně časem bude muset mnoho Belgičanů hledat odpověď. Autor: Pavlína Máčalová

economix

uťal ruce. Naštěstí jednoho dne románský voják Silvius Brabo přišel do města a zlého obra zabil. Usekl mu ruku a hodil ji do řeky. Z tohoto úkonu také název vznikl. Totiž „vrhání rukou“ se řekne v nizozemštině „Hantwerpen“. Až do 17. století se používal právě tento název. Později se první písmeno H vytratilo a zůstalo jen slovo „Antwerpen“, tedy dnešní vyjádření pro Antverpy. Další den nezahálíme a vlakem vyjíždíme do nedalekého města Gent. Po padesátiminutové cestě dorazíme na místo. Gent bych osobně přejmenovala na město katedrál a kostelů. Jsou tu doslova naskládané v jedné řadě, jedna za druhou – kostel sv. Michaela, kostel sv. Mikuláše, kostel Belfort, katedrála St. Baafs. Poslední jmenovaná katedrála má velmi bohatý interiér. Pozlacené věci, vyřezávané dekorace, gigantické obrazy a muže hrajícího na harfu. Promenáda kostelů ale není jedinou noblesou města. Celkově Gent působí jako muzeum architektury. Když jsem šla po nábřeží Graslei, procházela jsem se snad v jiné době. Domy mají barevné fasády, hlavně v narůžovělé barvě. Okna dřevěná a vyřezávaná. Hospůdky jsou malinké a rodinné. Zapadají přesně do celkového kontextu města. V Belgii máte na výběr neuvěřitelně mnoho druhů piv. Jen ve Flandrech existuje 600 druhů a spotřeba je odhadována na 150 litrů ročně na osobu. Klasikou jsou světlá a tmavá piva. Rozdělují se především procentem alkoholu, od 4 % do 13 %. Nejznámější piva jsou Jupiler, Duvel, Chimay a Stella Artois. Kuriozitou jsou ovocná piva. Skoro v každé restauraci je nejméně dvacet druhů ovocných piv. Nejčastější je Kriek: načervenalé pivo vařené v černých třešních nebo malinách. O Gentu jsem mluvila jako o muzeu architektury. To jsem však ještě nenavštívila Bruggy, přezdívané „Belgické Benátky“. Někteří ještě dodávají „Benátky severu“. Bruggy leží na řece Reya, zhruba 90 kilometrů severozápadně od Bruselu. Díky své jedinečnosti se dostaly do seznamu UNESCO. Jak jsem se dozvěděla, Bruggy bývaly bohatým průmyslovým a přístav-

– 4 / 2008

37

cestopis

38

economix

– 4 / 2008

Adventure race jsou závody čtyřčlenných týmů v klasických outdoorových disciplínách (treking, kajaky, in-line, MTB, orientační běh, lanové překážky apod.). V týmu musí startovat alespoň jedna žena. Časový limit bývá u těchto závodů několik dní (u CZ AR byl letos 75 hodin) a závod probíhá nonstop. Součástí závodu se tedy stává mimo jiné spánková taktika. České týmy patří ve světě k vysoce uznávaným. C ZECH ADVENTURE RACE 2008 OČIMA ŠPLOUCH & PŠOUK OUTDOOR EKONOM PRAHA: Letos mě k účasti na českém Adventure race nemusel nikdo přemlouvat. Jakmile mi loni v září narostly nové nehty na nohou a v listopadu fyzioterapeutka spravila rameno, byl jsem stoprocentně pro. Zbývalo sestavit tým, nezranit se během kratších jarních závodů a neztratit během letního grilování a posedávání u pivka formu. Samotnému startu předcházely nezbytné rituály. Především nákup v supermarketu systémem po nás potopa – každý prostě nahází do košíku cokoli, co mu přijde pod ruku. Dále přesun do centra závodu na přehradě Pastviny v podhůří Orlických hor a počáteční chaos, kdy rozpačitě postáváme nad lavinou vybavení hrnoucí se z aut. Večer trávíme velkovýrobou obložených housek, rizota a těstovin a také zakreslením ideálních postupů do přidělených map. Ve středu ráno ještě stíháme snídani venku na sluníčku a pak již jen čekáme na povel. Tělo si bohužel plně uvědomuje, co přijde, a já, stejně jako většina lidí okolo, tiše trpím. Žaludek stažený, zrychlený tep, na záchody fronta na půl hodiny – klasická předzávodní tréma. Ale to už nás organizátoři vypouští z jakési ohrádky uprostřed kempu. Nesmyslně rychle vybíháme první kopec, obíháme nějakých sedm osm kilometrů, dvakrát plaveme přes přehradu. Jirka nám sehnal pacičky, jaké plavci užívají při silových trénincích. Nemusíme se zouvat, plaveme prsa a já zjišťuji, že s tím vynálezem předjedu i leckteré kraulisty. Škoda, že tahle disciplína tvoří jen asi jedno promile celkové vzdálenosti. V dobré náladě, ale zbytečném spěchu obouváme brusle a vyrážíme směrem do hor. Jirka se Sáfě vrací pro zapomenutý dres s číslem, míjejí nás týmy, které už během závodu nikdy neuvidíme. Po deseti kilometrech poprvé přezouváme. Turistickou stezku kolem Zemské brány bych si ale užil více, kdybych v prachu před sebou neviděl stopy po bruslích. Loňští (a nakonec i letošní) vítězové, finští Omjakon, zásadně nezouvají. Tak se vyhrávají adventury! Jen poslední metry po skalách prý dva „měkčí“ z nich přehupkali v ponožkách. Začínáme nabírat metry, Jirka bere Sáfu na gumicuk. S mými kolečky a mizernou

Z

o v á

dy

nejen pro otrlé technikou začínám na tým pozvolna ztrácet – naštěstí na mě čeká Jarda a bere mě do vleku. Během 30 kilometrů nakonec nastoupáme 500 výškových metrů. Jirka, pomáhající Sáfě skoro od začátku stoupání, ze sebe vydá všechno. Následuje přibližně 40kilometrový trek. Docházíme na dohled jeden z českých reprezentačních týmů, což nám zvedá náladu, v lanovém centru v půli trasy ještě potkáme celou elitu. Sáfa nemá lanové mosty a kříže v šestimetrové výšce ráda, tentokrát si ale všechny týmy dle libosti vypomáhají jistícím ocelovým lanem a tempo zdolávání je takové, že na strach nemá čas. Do centra závodu dorážíme po dalších čtyřech hodinách chůze, střídané na rovině a z kopce během. Připevňujeme čelovky na helmy a vyrážíme na první cyklistickou etapu. V závěru prvního těžkého kopce na nás čeká rychlá procházka do hlubin pevnosti Bouda. O kvalitách cesty k pevnosti, značené v mapě plnou černou čarou, se raději nebudu vyjadřovat. Mělo nás to varovat. V dalších kopcích dostává Jirka první krizi, dvakrát odpočíváme. Předjíždí nás Xstream s naší kamarádkou z Ekonomu Evčou, potkávat je ale budeme ještě dalších 20 hodin. Ve stoupání na Bukovou horu se trháme, na vzájemné vlečení na gumovém vodítku je povrch moc kamenitý. Dvakrát s Jardou uvěříme mapě, na které sedí snad jen hlavní silnice, a musíme se vracet. Kdybych se alespoň podíval, kde má být kontrola! Vysílač na vrcholu mě přitahuje jako svíčka můru, jenže od kontroly na rozcestí v sedle jsme před chvílí byli 100 metrů. Nad ránem se Jirka probouzí a já usínám. Z depa v Ústí nad Orlicí vyrážíme se 40minutovou ztrátou na Xstream na druhé brusle. Hezčí jsem ještě na závodech nejel – krásná trasa, zvlášť když na rozdíl od nás na první pokus najdete začátek. Jedeme v ideálním vláčku, těsně za sebou chráněni před větrem. Do chvíle, kdy se Jirka málem zadusí

sport čokoládovou tyčinkou. Musíme zvolnit, očividně se mu chce zvracet a ztrácí rovnováhu, i tak ale dál určuje tempo. Čtvrteční bruslařské dopoledne uteklo jako voda v Orlici a my v poledním žáru vyrazili na druhý trek. Postupně mi začala hořet celá hlava, v krku mi vysychalo a na 20. kilometru dala mládí sbohem obě kolena. Kdesi uprostřed lesa kolem půlnoci náhle Jarda zjistil, že ztratil z batohu Sáfinu helmu – 20 minut zoufalství pro tým, které naštěstí ukončil jeden z organizátorů, 20 minut spánku pro mě, které bohužel ukončil tým. Našli mě, potvory, a to jsem si přitom uprostřed lesa lehl na zem a zhasl čelovku. Předem naplánovaný tříkilometrový postup mezi krajem paseky a rybníkem u druhé vesnice zase zkomplikovali lesáci – nastražili nám spoustu lákavých cest, které nejsou na mapě a končí uprostřed „hustníku“. Nebohé Sáfě, jinak nejzkušenější orientační běžkyni z celého týmu, jsme vrazili mapu a v naději na zázrak odsouhlasili cokoli. Hádáme se, tým polehává po zemi. Zkouší to i na mě a kromě mapy mi vráží i buzolu, tak velím na východ. Procházíme vzorně přesně tak, jak jsme si před závodem namalovali zvýrazňovačem do mapy. Hustník bohužel doplňuje zezdola bažina. Deset minut spánku na hrázi u vytouženého rybníka si v každém případě zasloužíme. Odevzdávám mapu oživlým mapařům a propadám se do stavu zombie, ve kterém mě donutí dojít až na konec etapy. Kolena bolí jako čert a já se děsím závěrečného sestupu do Ústí. Nakonec měknu a říkám si o brufen. Se spotřebou jedné tabletky za závod nakonec zůstanu na průměru týmu a hluboko pod spotřebou některých soupeřů, počítajících spásné růžové tabletky jedině na platíčka. Přestávám mrmlat, ať po téhle etapě jedou dál jen ve třech. Docházíme do depa, zjišťujeme, že během noci půlka týmů vzdala, jsme pátí! Za úsvitu roztáčíme utýrané klouby na kole. První kontrola z pátečních 80 kilometrů jako by ještě patřila k prokletému treku, kolo nejmíň půl hodiny tlačíme do kopce a přes polomy. Pak už jen asfalt – pěkně jeden za druhým v závěsu, čtvrté Xstreamy už nemáme šanci dohnat, ale jak říká Sáfa, závodíme! Mají náskok kolem hodiny, na kánoích proto pádlujeme s poklidem. Výstup po lanech na pastvinské hrázi již probíhá v radostné diskusi, co kdo jako první udělá v cíli. Ještě pár stovek záběrů, vynést lodě z vody a máme to za sebou! Povinný šampus a cílové foto. Horká sprcha, polívka... a postýýýýýýýlka. První skutečný spánek po třech dnech. Až se vzbudím, neohnu nohy v kolenou a Sáfě nateče achilovka jako meloun. Jak se říká, sportem k trvalé invaliditě. Ale nejmíň do dalšího Adventure race budu vědět, že pro člověka neexistují vůbec, ale vůbec žádné hranice.  Autor: Tomáš Protiva

39

sport

Ekonom Praha Outdoor Magoři. Takovým názvem označil náš spolek můj spolubydlící, když jsem se v březnu objevila ve dveřích s běžkami, lezeckým lanem a kajakovým pádlem. Zvláštní. Právě jsem přišla z tréninku a tam to nikomu tak divné nepřišlo... Tréninky probíhají vždy ve středu večer od čtvrt na devět v tělocvičně ve Staré budově na Žižkově. Bývají náročné, zaměřené na rychlost a posilování. Poté se přemisťujeme do přilehlého osvěžovacího zařízení, kde domlouváme společné sportování, blížící se závody, glosujeme proběhnuvší závody a řešíme vlastně veškeré organizační záležitosti. Hlavním zdrojem více než šedesátičlenné základny aktivních členů je čtvrteční výuka Outdoor, která probíhá od 9 do 12 hodin. Na první pohled to vypadá jako zabité dopoledne, ale když si tak pádlujete po Vltavě nebo se proháníte na běžkách či na

kole a uvědomíte si, že byste jinak seděli v posluchárně, stane se ze čtvrtků jedna z nejpříjemnějších částí studijního týdne. Tréninky stejně jako čtvrteční výuku vede Mgr. Tomáš Vaněk z CTVS při VŠE, kapitán českého reprezentačního týmu pro Adventure race. Základním bodem, kterým se už na první pohled lišíme od

Turisťáku, jsou víkendové závody, kterých se může účastnit opravdu každý bez ohledu na výkonnost – důležité je nasazení a odvaha posunout hranice svých schopností a vytrvalosti. Mezi členy VŠTJ Ekonom Praha Outdoor najdete jak mistry republiky v extrémních sportech, tak jedince, kteří sice uzavírají výsledkovou listinu,

ale do oddílu neodmyslitelně patří a tvoří nedílnou součást naší partičky. Většina závodů je relativně krátká, složená z běhu (většinou orientačního), kola, nějakého toho pádlování a skálolezení. Takové závody trvají většinou od čtyř do dvaceti čtyř hodin, ale když už člověk na závody jede, nebude za pět minut v cíli, ne? Výjimečným závodem je Adventure race, několikadenní extrémně náročný nonstop závod. (Na předchozí straně najdete reportáž o českém závodě od našich týmových kolegů.) Informace najdete na naší nástěnce u tělocvičny v SB, na internetových stránkách outdoor. vse.cz anebo dotazem na konferenci tamtéž. Rozhodně nejsme uzavřená skupina nabušených sportovců – naše řady tvoří nejen studenti všech ročníků VŠE, ale i absolventi, kteří se z kostýmků a kravat každou středu převléknou do vytahaných triček a stanou se opět studenty.  Autor: Dana Odvodyová

Suchomel

Náplň kurzu tvoří cyklistické vyjížďky malebnou jihočeskou krajinou, jízda na kajaku, orientační běh a lezení. Trpěliví učitelé nám, sportuchtivým studentům, trpělivě rok co rok

vysvětlují správný náklon v lodi, barvy na orientační mapě, výměnu cykloduše, jumarování po laně a další základy outdoorových sportů. Poslední den kurzu tvoří vždy závod dvojic složený z disciplín, které se studenti za týden naučili. Ten letošní začínal dusmenem (rozuměj běh napříč hlubokými rýhami, kdy nahoru člověk leze po čtyřech a dolů sjíždí po zadku), pokračoval orienťákem na kolech, následovala

kajaková vložka a na závěr jsme museli prokázat své technické dovednosti (výměna duše, jumarování a slaňování a závěrečný výšvih na verandu, při kterém rozhoduje spolupráce a originální nápady). Suchomelský kurz získává svou kapacitou (asi 20 studentů), nádherným prostředím, večerními ohýnky a skromným vybavením nezaměnitelnou až romantickou atmosféru. Autor: Dana Odvodyová

– 4 / 2008

půdičce. Voda i elektřina tam jsou, ale studenti si v místní kuchyňce vaří sami. Do hospody se jezdí lodí přes řeku, takže zvláště cesty zpět mají své kouzlo.

economix

Že jste ještě nebyli na sportovním kurzu na Suchomelu? Představte si přepychové chatky, hřiště s umělým povrchem, jídelnu... tak to je školní středisko v Dobronicích, pět kilometrů dál po proudu Lužnice. Na suchomelském paloučku stojí pouze dvě chaty – jedna pro vedoucí a jedna pro studenty, kteří spí buď ve stanech, nebo na

40

sport, volný čas

Golf Networking Club VŠE V květnu letošního roku se studentům otevřela nová možnost trávení volného času. Byl založen Golf Networking Club a my jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít příležitost sejít se s Tomášem Mudrou, prezidentem klubu, a zjistit, jak se věci mají. Myšlenka, která iniciovala založení klubu, je vlastně prostá. Na ekonomickou školu golf prostě patří. Navíc je to v České republice velice rychle se rozvíjející sport. A slovo „networking“ obsažené v názvu? To odkazuje na jediné. Studenti se na golfu mohou setkávat nejen spolu, ale také se známými osobnostmi z byznysu i s učiteli, to všechno neformálně. Při prvním turnaji Golf Networking Clubu – Hrádek Cupu 08 – konaném 9. září, členové navzájem soutěžili a zároveň se setkali se zástupci vedení školy, manažery známých

firem i s velvyslancem Vietnamu v ČR, který na turnaj přijel jako zvláštní host. Předpokládá se, že zájemci o členství v klubu budou prozatím prakticky pouze studenti z VŠE (počet členů není omezen). Do budoucna se ale počítá i s vytvořením „balíčku“ pro nestudenty (absolventy), to proto, že většina výhod, které člen-

ství skýtá, je zaměřena právě na studující. Nyní má klub více než 80 členů. A co to vlastně obnáší, stát se členem? Stačí vyplnit přihlášku a uhradit členský semestrální příspěvek 500 Kč, nic víc. Získáte slevy například v golfových resortech, obchodech, můžete se účastnit akcí klubu. Není nutné mít obavu, že si nakoupí-

te potřebné vybavení, ale golf vám nesedne. Úplní začátečníci si mohou vše potřebné půjčit a sami se rozhodnout, jestli se tomuto sportu chtějí věnovat. Klub od začátku nezahálel a uspořádal nejednu akci, můžete si o nich přečíst na internetu, spousta dalších je na programu pro příští měsíce. Samozřejmě to jsou golfové turnaje i tréninky, panelové diskuse se zajímavými hosty, zavedena byla tradice „golf drinků“, pojmenovaných „akce 19. jamka“. V současnosti klub intenzivně připravuje akce nazvané „golf day s firmou“, při kterých se studenti setkají přímo se zástupci konkrétních firem. Pokud vás myšlenka na golf nadchla a chcete být její součástí, můžete navštívit stránky golf. vse.cz, kde najdete všechny potřebné informace včetně přihlášky a samozřejmě i něco navíc. Nezbývá než popřát příjemné chvíle s golfovou holí.  Autor: Anna Stejkozová

X byla konečně otevřena veřejnosti

Rajská zahrada

economix

– 4 / 2008

Jistě jste si všimli, že nad naší školou byly v poslední době prováděny rozsáhlé úpravy terénu. Teď máme kromě Riegrových sadů hned za rohem další park – Rajskou zahradu. Je otevřena od 1. září, vždy mezi 8. a 20. hodinou, takže se tam vlastně můžete hned zajít podívat a v klidu si přečíst nové číslo Economixu.

Městská část Praha 3 se zde rozhodla změnit zanedbaný pozemek v místo, které bude sloužit nejen okolním základním školám, kterým chyběla venkovní sportoviště, ale také studentům a pedagogům naší školy. Je docela možné, že v těchto místech již dříve nějaký park byl. Napovídá tomu i název ulice U Rajské zahrady. Nicméně dlouhou dobu se zde pouze rozrůstal plevel. Na zkulturnění těchto nevyužívaných dvou hektarů bylo potřeba investovat přibližně 50 milionů korun (investorem je Městská část Praha 3 a dotací vypomohlo také Hlavní město Praha). Kvůli svažitému terénu pozemku bylo nutné zajistit stabilitu budovaných objektů poměrně mohutnou pilotáží, což se výraz-

ně odrazilo na výši vynaložených prostředků. Pod vedením těch, kteří celý komplex vymysleli, pánů Ing. Arch. Ivana Picky a Ing. Jiřího Grulicha, byl tento park vybudován prakticky přesně podle potřeb jeho okolí. Zelená podoba parku je dílem Zahradní architektury Tábor. Můžeme se těšit na volně přístup-

ná sportoviště, běžeckou dráhu, dětské hřiště nebo plochu pro pétanque na jedné z teras. K dispozici je také hřiště s umělým povrchem pro míčové hry, jež bude pronajímáno jeho správcem, kterým je Sportovní a rekreační areál Pražačka. Dokonce je zde příležitost navštívit posilovnu pod širým nebem. Jsou zde k dispozici i sprchy a v servisním objektu parku si můžete půjčit sportovní náčiní. Dominantou parku je altán s pískovcovými schody, jejichž prostředkem protéká umělá horská bystřina, na prostřední terase najdete dokonce jezírko. Rajská zahrada také nabízí občerstvení v kavárně s terasou a my studenti jistě oceníme, že také kvůli nám je areál pokryt wi-fi signálem a budeme mít zdarma přístup k internetu nejen v objektu školy, ale i na čerstvém vzduchu. Kromě krásného nového prostředí je tu ale ještě jedna věc, která dotváří celkovou atmosféru parku a jen tak někde ji nenajdete – krásný výhled na Prahu, zvlášť na Pražský hrad. Tvůrci projektu právě na tuto skutečnost mysleli, a proto jistě nebude od věci zpříjemnit si školu malým odpočinkem v ráji. Autor: Anna Stejkozová

41

recenze / NADECHNOUT SE RecenzeGeorge knihy:ORWELL George ORWELL – NADECHNOUT SE Nadechnout se, to není pouze podmínka nutná pro přežití plavců a neplavců, ale rovněž název knihy anglického spisovatele George Orwella. Kniha vyšla v předvečer druhé světové války (1939) a zastíněna předchozími doslova kultovními Orwellovými romány Zvířecí farma a 1984 jen velmi těžko nacházela pozitivní odezvu u tehdejší čtenářské veřejnosti. Nutno podotknout, že zcela neprávem, neboť právě tato drobnější próza prezentuje takzvaný typ bildungsrománu neboli románu, v němž hlavní hrdina prochází životem a postupně zraje jako víno, ač je jeho životní cesta občas velmi hořká a náš hlavní hrdina se místo nalezení konce svého putování (po vynaložení značného úsilí) ocitá opět tam, kde své putování zahájil. Kritik Terry Eagleton by k takovýmto typům hrdinů podotkl, že uváznou kdesi napůl cesty mezi hlupákem a intelektuálem, pořádkumilovným občanem a radikálem, ohlupovaným masami a ziskuchtivými kapitalisty. Jedinou smysluplnou alternativou se tudíž těmto hrdinům jeví stáhnutí se do sebe. Tento postoj je rovněž pozorovatelný u George Bowlinga, ústřední postavy Orwellova románu Nadechnout se. George prodělává jako každý správný muž krizi středního věku. Nadměrná váha a nový umělý chrup, dominanty Georgova fyzického vzhledu, ho dovádějí do takových

stavů, že se cítí „nevýznamný jako trubka od záchodu“ (což je zcela pochopitelné, zvláště pro ženské čtenářky a znalkyně mužského ega). George se nám tak v průběhu knihy začíná typicky „dusit“ v manželství s panicky šetrnou Hildičkou a dvěma dětmi. Začíná nenávidět předměstí, na kterém bydlí, pochybuje o své „kariéře“ pojišťovacího agenta a ke všemu má strach, že druhá světová válka přijde co nevidět. Čtyřicátník George, tajně přezdívaný Tlusťoch, se tedy alespoň snaží připomenout si idylu svého mládí. Pomocí peněz tajně vyhraných na dostizích, triků a lží jak v práci, tak doma se mu podaří odjet na týden do rodného města. Při procházce tamějšími uličkami ale zjistí, že místa jeho dětských her a tužeb jsou dávno zničená a zastavěná.

Lesy i louky, kde zažil první milostné trapasy, jsou dávno zastavěny uniformními domky, ve kterých žijí přistěhovalci z různých končin Británie. Z obchodu jeho otce se stala cukrárna. K tomu všemu potkává svou dávnou lásku Elsie, která je k nepoznání tlustá a nepřitažlivá (což je samozřejmě i Bowling, který si to nechce připustit). Vrcholem zklamání je pro George jeho největší dětské tajemství: rybník plný obrovských ryb, které George nikdy neměl příležitost ulovit a na něž se nyní při svém návratu chystal. Při obhlídce místa zjistí, že romantické zákoutí se v průběhu let stalo skládkou, kam svůj odpad vyváží vegetariánská komunita. Nadechnout se znamená pro hlavního hrdinu touhu nasát znovu vzduch klidné minulosti nezatížené hospodářskou krizí 30. let ani blížící se válkou. Místo očistného návratu se mu dostane jenom poznání, že nikdy nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Atmosféra celého románu je podmíněna dvěma celosvětovými válečnými konflikty dvacátého století. Zatímco ve vzduchu visí hrozba války s Německem, Bowlingův život zásadně ovlivnila první světová válka, která tvoří předěl mezi jeho dětstvím (věkem nevinnosti) a dospělostí (věkem zkušenosti). George k tomu podotýká: „Když vás válka nezabila, donutila vás alespoň přemýšlet.“ Rozsah: 224 stran Vydavatel: Euromedia Group k. s. - Odeon, 1. vydání, Praha 2003 Hodnocení: 2  Autor: Lucie Kubečková

Café Rybka se nachází na rohu ulic Opatovická a Křemencova, což je kousek od Národního divadla. Na první pohled si všimnete velké prosklené „výlohy“. Tak jsem na kavárnu narazil i já. Bylo to jedno z mála míst, kde vidíte na své zamčené kolo. Uvnitř panuje specifická

atmosféra. Velký dojem na vás udělá množství knih, které se vyskytují všude, kde je prostor. Kavárna je totiž literární, což přináší nesporné výhody. Nemusíte s sebou vláčet knihu ke čtení či jinou osobu k mluvení, prostě přijdete, sednete a… Nakladatelství Rybka publishers zde poskytuje velké množství zajímavých titulů, jak auto-

rů známých, tak, alespoň mně, známých méně. Takže sedíte, čtete, popíjíte, a pokud začnete spěchat, nemáte dočteno a kniha se vám líbí, můžete si ji koupit a vyrazit domů. Ceny jsou zde na centrum Prahy, řekl bych, velmi přijatelné. Najdete tu klasické kavárenské nápoje, od kávy přes pivo a víno až po různé druhy vody.

Nechodil bych ale do Rybky přímo hladový. Něco k zakousnutí se tady sice vždycky najde, ale název mluví sám za sebe. Co mě ale na Rybce potěšilo nejvíc, je příhoda z celkem nedávné doby. Dana (nekuřačka) tam na mě čekala, a přestože kafe a cigára jsou nerozlučná dvojice pouze ve filmu a ke knihám dým částečně patří, optala se obsluhy, jestli by nemohla na chvíli otevřít dveře a vyvětrat. Odpověď mne příjemně překvapila: „Ne, protože cigaretový kouř patří k atmosféře téhle kavárny.“ Hehe, kde ještě dneska najdete takové místo?  Autor: Dan Haltuch, Dana Odvodyová

economix

Tomu, kdo se nenechal naivně zlákat minulým dílem naší rubriky, kdy byla nutná fyzicky náročná cesta až téměř k Pražskému hradu do kavárny U Zavěšenýho kafe, přinášíme tentokrát místo neméně zajímavé, kam navíc dojdou i ti slabší z nás.

– 4 / 2008

Dan a Dana nad kafem – Café Rybka

42

Jak přežít showbyznys?

kultura

„Musí se na to chytře,“ říká Robert de Niro Začátek července patřil jako každoročně Mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech. Letošní 43. ročník sliboval účast Roberta de Nira či „Draculy“ Christophera Leeho a o to více byly promítací sály a blízké kolonády obklopeny festivalovými návštěvníky. Ačkoli se zahajovací večer neobešel bez komplikací, které způsobil neznámý zloděj dekorace (kořistí se mu staly angličáky, bagr, vysílačky atd.), karlovarský festival prokázal svoje kvality a potěšil oko nejednoho filmového fajnšmekra. Kromě filmů měly u diváků velký úspěch festivalové znělky. Ty byly letos obzvlášť vypečené a objevili se v nich držitelé Křišťálových glóbů. Motivem se staly osudy sošek poté, co se dostaly do rukou oceněných. Jejich režisér Ivan Zachariáš měl nevděčnou roli – seznámit své slavné filmařské kolegy se scénářem. Jak na ně reagovali? „Nikdo mi naštěstí neřekl, že to je úplná blbost. Miloš Forman řekl: No vidíš, pěkný to máš, to natočíme. To se mi ulevilo, protože jsme scénář změnili dva dny před natáčením. Harvey Keitel dokonce nabídl svoji verzi, kterou vymyslel se svou ženou, ale nakonec souhlasil s mou verzí. Jediná Věra Chytilová

nám říkala, ať se s tím zas tak nepatláme. Myslím, že chtěla jit radši na procházku se psem. Vůbec jsem se jí nedivil...,“ přiznává režisér Zachariáš. Čtvrtým protagonistou znělky byl loni oceněný Danny de Vito. Zdatně jim sekundovaly i spoty „geniálního pantera“ festivalu, ČEZ, ve kterých měli hlavní roli Jiří Bartoška, Marek Eben a Eva Zaoralová. Soutěžní sekce byla letos plná pochmurných filmů s podobnou tematikou – partnerské vztahy právě procházející krizí. Jelikož jsem tuto sekci filmů navštěvovala nejčastěji, po pár dnech jsem začínala být frustrovaná i já. Křišťálový glóbus si nakonec odnesl dánský snímek Ukrut-

ně šťastni (režie Henrik Ruben Genz). Ten vyniká skandinávským břitkým humorem, prvky thrilleru a téměř hororovým dějem. Mladý policista přichází zjednat pořádek do opuštěné oblasti, kde lidé nacházejí řešení svých problémů v alkoholu nebo pod hladinou bažiny. Mladý policista se dlouho nemůže srovnat s pravidly tamějších obyvatel, ale nakonec mu nic jiného nezbývá. Film je na motivy skutečného příběhu, což ve vás vyvolává příjemné mrazení. Snímek Ukrutně šťastni byl vítaným zpestřením manželských zápletek a patřil mezi mé favority. Zástupcem českých snímků v soutěžní sekci byly filmy Karamazovi Petra Zelenky a Děti noci režisérky Michaely Pavlátové. Drama Karamazovi získalo Zvláštní uznání poroty, film o zmatcích dospívání Děti noci si odnesl ocenění v podobě Křišťálového glóbu za nejlepší herecký výkon Marthy Issové a Jirky Mádla. Největší očekávání provázelo historický snímek Juraje Jakubiska Bathory, který měl na festivalu světovou premiéru. Bathory boří mýty a díky tomu byly reakce na něj rozporuplné. Sám Jakubisko tvrdí, že nechce přetvářet dějiny, ale ukázat, že je nereálné zjistit, jak to vlastně s Erzsébet Bathory

bylo. Přesto mu někteří diváci nemohou odpustit, že nabořil legendu, která se předávala z generace na generaci a hrůzostrašně oživovala část historie. Největší hvězdou letošních Varů byl hollywoodský herec, režisér a producent Robert De Niro. Legendární snímek New York, New York, ve kterém ztvárnil hlavní roli saxofonisty Jimmyho, sám uvedl. Vtipnou poznámku si neodpustil Marek Eben, který si dobře uvědomuje přednosti angličtiny – jen za velkou louží si mohou dovolit pojmenovat film podle tamního města. „Třeba Chrudim, Chrudim by asi nikoho neoslnila,“ pobavil diváky před začátkem filmu. Na tiskové konferenci byl Robert de Niro poměrně skoupý na slovo, čímž jen potvrdil svoji nechuť bavit se s novináři. V holých větách neodpovídal pouze na dotazy směřující na jeho prá-

economix e conomix

– 4 / 2008

Eva Zaoralová o Mezinárodním f ilmovém festivalu v Karlových Varech:  Jak se ve vašich očích lišil 43. filmový festival v Karlových Varech od těch předešlých? V jistém smyslu se jednotlivé ročníky od sebe liší pouze obsahově, to znamená náplní jednotlivých programových sekcí a samozřejmě také přítomností nových osobností. Srovnávat lze tedy spíše pokud jde například o zastoupení médií nebo reprezentantů filmového průmyslu a obchodu. V tomto směru byl určitě letošní ročník zase o velký kus dál, zejména když budu srovnávat s dobou před deseti lety. Jestliže tehdy karlovarský MFF už něco znamenal v evropském kontextu, v poslední době, po návštěvě osobností jako Robert Redford, Danny De Vito

a letos Robert De Niro, jsou Karlovy Vary pojmem i v okruhu filmových profesionálů USA.  Premiéry filmů, které můžeme nazvat typickými kasovními trháky, přitahují pozornost médií, přilákají hvězdy i diváky. Nekomerční filmy jsou někdy z uměleckého hlediska kvalitnější, ale na nich se zase nedá postavit velký mezinárodní festival. Je pro vás volba mezi těmito dvěma extrémy těžká? Snažíme se, abychom hráli i z oblasti takzvané komerční kinematografie filmy, které mají určitou hodnotu, a to i v případech, kdy je jejich uvedení záminkou k návštěvě určité hvězdy. To byl třeba případ letošního

zahájení filmem Co se vlastně stalo (What Just Happened) k příležitosti návštěvy Roberta

De Nira. Samozřejmě to není po umělecké stránce veledílo, ale také to není vysloveně podbízivý film, natočil jej ostatně oscarový Barry Levinson a nestydělo se ho uvést ani Cannes. Pokud jde o muzikál Mamma Mia!, jímž jsme končili, i za ten se lze postavit: pokud je mu vytýkáno, že je to kýč, pak namítnu, že je to přiznaný kýč, v tom spočívá jeho lehkost. Jako ryze oddechovou, ale nikoli nevkusnou podívanou jej lze plně obhájit.  Našla byste mezi současnými českými režiséry nějakého novodobého Felliniho? To tedy těžko. Jediný, kdo se může dovolávat toho, že jeho fantazie a invence si zaslouží toto srovnání, je nepochybně Ju-

raj Jakubisko, ale ten se narodil na Slovensku.  Bylo by možné uživit festival jen z příjmů z reklamy a prodeje vstupenek? Jak by festival vypadal, kdyby stát nepřispíval? To není otázka pro mne coby uměleckou ředitelku. Mám to štěstí, že se o finanční zajištění festivalu nestarám já, ale Jiří Bartoška. Patrně by vám řekl, že příjmy z reklamy a z prodeje vstupenek nepokryjí ani polovinu nákladů, což je dáno i tím, že se snažíme vstupenky udržovat na snesitelné výši a navíc poskytovat různé slevy. Kromě státu ovšem na festival přispívají hlavně sponzoři.  Autor: Hana Kubovcová Foto: KVIFF, Jana Roubová

Financování regionálních festivalů Karlovy Vary mají své filmy s Bartoškou, Berlín má své Berlinale s medvědem. Tyto festivaly známe všichni, hvězdy se procházejí po červených kobercích. V Praze mají své jaro, v Trutnově mají již mnoho let své otevřené nebe čili Open Air Festival. Zde jde o hudbu, matku všech múz. Existují však i festivaly jiného ražení. Proto Strakonice mají Mezinárodní dudácký festival se svým Švandou, Tábor má historický festival zaměřený na husity. Hlavní hvězdou zde není nikdo menší než Žižka. Pro život města jsou tyto festivaly nejen kulturní událostí, ale také jedinečnou ekonomickou příležitostí. Ve valné většině organizuje regionální festivaly, zaměřené na tamější kulturní tradice, město či organizace městem založená. Jak už bývá zvykem, státní hospodaření není nejefektivnější. Státní aparát a byrokracie se na nich často negativně podepíšou. Závisí na osobním nasazení lidí, kteří nejsou finančně s úspěchem festivalu jednoznačně spjati. Záleží pouze na jejich idealismu a dobrovolnickému zájmu na věci. V úvahu však musíme brát nejenom lenost a liknavost, ale i vědomé poškozování a vlastní obohacování. Zkrátka problém pána a správce v praxi. Liberálové by jistě poradili: zprivatizovat. Ať festival organizuje soukromá společnost, kterou po úspěchu či neúspěchu potká jednoznačný zisk či jednoznačná ztráta! Zde je základní problém. Většina „městských“ festivalů ke svému životu potřebuje veřejná prostranství, parky, památky vlastněné státem. Omezena bývá doprava, obyvatelé historických center se musí uskromnit a trpět hluk a ztrátu soukromí. To, co státní autorita jednoduše rozhodne a přikáže, by pro soukromý subjekt znamenalo obtížná jednání, soudy a další komplikace.

Úkolem do budoucna je snaha zefektivnit hospodaření organizací, které festivaly pořádají. Zabránit klientelismu a korupci. Jako kdysi transformátoři 60. let zainteresovali státní podniky na zisku, bylo by dobré podobně nastavit podmínky pořádajícím organizacím. Pojďme se podívat, jak funguje jeden z nejvýznamnějších festivalů v jižních Čechách – Táborská setkání. Tábor nabízí možnost výletu do historie. Středověké trhy i kostýmovaná představení vzbuzují zájem o tuto významnou kapitolu našich dějin. Dokonce Jan Žižka na bílém koni pateticky vjíždí do města doprovázen laserovou show a ohňostroji.

TÁBORSKÁ SETKÁNÍ – „S TŘEDOVĚKÝ PODNIKATELSKÝ ZÁMĚR“ V případě Táborských setkání jde o regionální festival, díky kterému se staré husitské město stává v polovině září centrem návštěvníků nejen z České republiky. Atmosféra úzkých kamenných uliček, kterými se proplétají lidé ve středověkých kostýmech, z dáli znějící dobová hudba, to vše zahaleno do tajemné vůně sladké medoviny, působí na turistu tak, jako kdyby se posunul zpět v čase. I když cena dobových výrobků či pečeného masa působí přízračně. Záležitosti týkající se Táborských setkání má na starosti město Tábor a Nadační fond Město Tábor. Město se zabývá oficialitami a nadační fond se stará o organizaci a program. Skutečné náklady na uspořádá-

ní festivalu v roce 2007 činily 3 698 325 Kč. Na financování se podílejí daňoví poplatníci částkou 491 417,50 Kč, ale i soukromé společnosti, a to sumou 932 500 Kč. Tržby z pronájmu veřejného prostranství na festivalu mělo město v minulém roce ve výši 89 700 Kč. Největším podílem na financování Táborských setkání je samozřejmě tržba ze vstupného: 2 068 510 Kč. Vstupenku si lze koupit v předprodeji levněji (100/50 Kč) nebo na místě (120/60 Kč). Tyto zdroje však město dostane až zpětně. Přesto díky zkušenostem z minulých ročníků festivalu nemusí žádat o úvěr. Na programu Táborských setkání spolupracuje organizátor i se soukromými organizacemi. Jednou z nejzapojenějších je například agentura A.R.G.O. Za účast na festivalu agentura neplatí, avšak poskytuje slevy ve svém programu. Financování Táborských setkání ze strany města a soukromého sektoru je stabilní, částka ze vstupného stoupá s počtem návštěvníků a cenou vstupného. Přestože se každým rokem těší festival vyšší návštěvnosti, je pro město stále ztrátový. Proto se v současné době snaží organizátor o čerpání dotací ze zdrojů EU. Možná by městu pomohlo zvýšení návštěvnosti festivalu změnou programu a tím i zatraktivnění v očích obyvatel města. Program v posledních letech neobsahoval větší odlišnosti a je každým rokem téměř kopií roku předcházejícího. Také doprovodný hudební program by možná potřeboval přehodnotit. Letos měla být hlavní hvězdou kapela Olympic. Co by na to řekl bratr Žižka?  Autor: Hana Prchlíková

– 4 / 2008

ci nebo stav jeho země. Vyjádřil se i k právě probíhající prezidentské kampani v USA: „Obama je naděje pro naši zemi. Posledních 7, 8 let bylo špatných. Myslím, že by byl dobrým prezidentem.“ Velké pozornosti byl vystaven i britský herec Christopher Lee. Ten v rámci akce Master Class prokázal velké znalosti (nejen) české historie a kultury. Upřímně, kdo z nás si vzpomene na ulici, v níž byl spáchán atentát na Heydricha, nebo vystřihne árii z Prodané nevěsty „Znám jednu dívku…“? On ano. Na závěr bych chtěla použít příspěvek, který se ve třetí den festivalu objevil ve Festivalovém deníku. Má název Otázky kladené produkci festivalu a ukazuje, jak umí být český divák náročný: „My bychom potřebovali zjistit, kdy má ve Varech koncert Michal David. My tam totiž jedeme jen na něj!“ „Chtěl jsem vám jenom říct, že jste možná mezinárodní festival, ale ten váš informační systém je typicky českej!“ „Můj přítel mě pověřil, abych vám zavolala a zjistila, jestli existuje nějaký Festival Pass, na který by se dostal na všechny večírky. Za ten by byl ochotný i zaplatit, zato filmy ho nezajímají!“  Autor: Hana Kubovcová Foto: KVIFF, Jana Roubová

43

economix

kultura