30 MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE DUBEN 2010 ČÍSLO 2 ZDARMA

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY VŠE

 DUBEN 2010 

ČÍSLO 2



ZDARMA

Rozhovor s Martinem Romanem / 16 Na baru s Dušanem Kleinem / 26

Ekofórum s ministryní školství Miroslavou Kopicovou / 20

Jak jeli Saláti robinsonit na Mallorku / 39

Mladý a úspěšný Tomáš Jindřich / 28

Rozhovor s Jiřím Suchým / 41

CLAS a NF VŠE otevřely nový navazující magisterský program s možností získání dvou titulů / 13 Cestopis Na horských kolech v ekvádorských Andách / 36

Zahraniční studentka Yevheniya Khramkova / 30

Ekofórum a rozhovor s Angelem Gurríou / 18

2

obsah Editorial

„Ó ženy, ženy, co jste na Italy a lákaj vás naše kapitály...,“ zpívá trio Šíp, Uhlíř, Janů. Co láká emancipované ženy, které se cítí platově diskriminovány? Neorganizují se ženy hlavně kvůli ekonomickému prospěchu? Nelákají je „kapitály“, které mohou svým „rent seeking“ skrze zrovnoprávňování získat? Co když je příroda něčím neobdařila a ony se tento nedostatek snaží kompenzovat legislativním lobbingem či vytvořením „ženských“ kvót? Snad – taktika je to ale úspěšná, úředníci se toho chytli. Autor(ka) článku Platová diskriminace? Zuzana Žiačiková je žena, nikdo ji tedy nemůže nařknout ze zaujatosti. Já však musím názor ilustrovat příkladem. Když se podíváme na barrandovskou (ale i hollywoodskou) tvorbu, zjistíme, že existuje určitý stereotyp vnímání emancipované ženy – každá taková je nesnesitelná. Filmaři nepodléhají žádné iluzi, protože jejich tvorba nemůže odrážet něco nereálného (pomineme-li občasné vítězství dobra nad zlem). Nyní slíbené příklady. Ve filmu Jako jed si postava ztvárněná Zdeňkem Svěrákem vybírá mezi emancipovanou, přísnou, arogantní, ironickou manželkou bez smyslu pro humor (Libuše Švormová) a méně emancipovanou, krásnou, horkokrevnou kolegyní ze Slovenska, příznačně přezdívanou soudružka Čardášová (Ivona Krajčovičová). Tragický závěr filmu vede k tomu, že je okolnostmi nucen zůstat u emancipované manželky. Film Anděl na horách ukázal dva protiklady – dvě Věry, mezi nimiž Gustav Anděl (Jaroslav Marvan) hledá tu pravou, tedy snoubenku svého syna, neboť chce chování své nastávající snachy včas zrevidovat. Film dopadne dobře, téměř idylicky, protože se Andělovi juniorovi i seniorovi líbí tichá, milá a neemancipovaná Věra v podání Mileny Dvorské. Literární hrdina (též zfilmovaného Dušanem Kleinem) románu Jaroslava Havlíčka Ta třetí má na výběr mezi usedlou obětavou (ale nudnou) ženou a mladou emancipovanou dívkou. Volba mezi oběma byla bezvýchodná, a tak raději volí tu třetí – smrt. Nesmíme si myslet, že neemancipovanost je handicapem. Naopak, i neemancipovaná venkovská dívka Blažena (z trilogie Slunce, seno) se Vencovi líbila a za nějakou Milunu, natož inženýrku z Prahy, by ji nevyměnil. Filmaři ale často emancipovanost, krásu a sympatičnost spojují do jedné postavy. Příkladem může být Lara Croft a všechny bond girls (vyjma těch, které James Bond vlastnoručně zavraždil, protože takové to s ním jistě nemyslely dobře...). Jsem si jist, že Lara Croft by u pohovoru uspěla, aniž by potřebovala jakoukoliv pozitivní diskriminaci. Úředníci z EU (ale i ti naši) zkrátka potřebují vykázat nějakou činnost a snahu. Zrovnoprávňování žen se jim tak hodí. Kde se zastaví? Nebudou chtít, aby i v ansámblu Divadla Járy Cimrmana byla konečně žena? Další problém – proč se muži častěji převlékají za ženy a mají s tím úspěch? Jen málokdy se ženy převlékají za muže. Napadá mě jen nepřesvědčivá Adina Mandlová ve filmu Holka nebo kluk. Muži v dámských šatech vypadají zkrátka vtipněji (než převlečené ženy) a lidem se to líbí. Nejsou tím ženy handicapované? Vždyť ženy nemají rovnou příležitost stát se travestitkami! Úřady by měly zakročit. Pomohla by dotace, nebo kvóty na počet travestitů/travestitek v každém zábavném pořadu. Každý má komparativní výhodu, tedy i každá žena si své místo ve společnosti najde, bez ohledu na přání úředníků. Karel Gott k tomu dodává: „Je jaká je, že se změní, čekat nedá se, snad jí zaleží jen na kráse, tak, že člověk ani nedutá, jak je štíhlá a jak je klenutá, jenže jinak, než chci já...“ Vladimír Štípek, šéfredaktor

economix

Rozhledna na VŠE představila 24 studentských organizací / 3 Aktuality / 4 Vrtulník nad VŠE / 4 Nový kuchyňský kout v RB / 4 Prof. Jaromír Veber obhájil post děkana na Fakultě podnikohospodářské / 5 Podzimní Šance slibuje bohatší program / 6 O SVOČ roste zájem / 6 Jungle day s Procter&Gamble / 7 Série přednášek o energetické bezpečnosti ČR na VŠE / 8 Šestý ročník PCPE přilákal přední zahraniční odborníky / 9 Guvernér Tůma: Krize testuje ČNB i euro / 9 Investice pěti milionů pro nejlepší podnikatelský nápad / 10 Rozhovor s Ing. Martinem Kešnerem, výkonným manažerem IDE / 10 Mladí se zájmem o byznys se sejdou v květnu na VŠE / 11 Francouzské MBA již podvacáté na VŠE / 12 Národohospodářská fakulta VŠE se zapojila do ICER / 13 CLAS a NF VŠE otevřely nový navazující magisterský program s možností získání dvou titulů / 13 Díky Fulbrightovu programu můžete studovat v USA / 14 VŠE má svého zástupce ve Fulbrightově komisi / 14 Na VŠE i jinak než přes matematiku a jazyk / 15 Rozhovor s Martinem Romanem / 16 Generální tajemník OECD Angel Gurría hostem Ekofóra / 18 Exkluzivní rozhovor s generálním tajemníkem OECD Angelem Gurríou / 19 Ekofórum s ministryní školství Miroslavou Kopicovou / 20 Luděk Niedermayer nejen o měnové politice / 22 Platová diskriminace žen? / 24 Gender Studies: Mezi řídícími pracovníky jsou pouze čtyři procenta žen / 24 Dušan Klein: Koncesionářské poplatky mají smysl / 26 Mladý a úspěšný Tomáš Jindřich: Ve velkých korporacích musí být člověk proaktivní / 28 Zahraniční studentka Yevheniya Khramkova / 30 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 31 Vytváření klastrů – projekt studentů Fakulty managementu VŠE / 32 XVI. reprezentační ples a NEJ osobnost FM VŠE 2010 / 32 Havelkův Příběh Jazzu v Jindřichově Hradci / 33 Sport pro handicapované studenty / 34 Lepší podmínky pro handicapované studenty na VŠE / 34 Cestování na VŠE jinak aneb Nahlédnutí pod pokličku / 35 Na horských kolech v ekvádorských Andách / 36 Florbalistky: Akademické hry letos vyhrajeme / 38 Jak jeli Saláti robinsonit na Mallorku / 39 Aktuality ze sportu / 39 Pivo nad Letnou a výsledek „osvěžujícího nápadu“ / 40 Tvrdý chleba Ladislava Smoljaka / 41 Jiří Suchý se Zajatcem lesa na VŠE / 41 Ohlédnutí za Jedním světem na VŠE / 42 Německý expresionistický horor s živou hudbou na VŠE / 42 Recenze filmu: Pouta / 43 Recenze knihy: Podnik v časech krize / 43

Šéfredaktor: Vladimír Štípek; Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová; Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená, Zuzana Žiačiková a další; Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.

zpravodajství

3

Rozhledna na VŠE představila 24 studentských organizací

Na veletrhu představilo svou činnost 24 studentských organizací. Studenti si tak mohli udělat poměrně ucelený přehled o nabídce mimoškolních aktivit na VŠE, případně se do některé z nich přímo zapojit. Kromě letáků a informací o jednotlivých organizacích, spolcích a klubech čekaly na návštěvníky i další aktivity. Například u stánku VŠ ligy si studenti mohli zahrát badminton, u Golf Clubu se zase za asistence sličné asistentky zdokonalovali v patování. S doprovodnými akcemi a soutěžemi nezůstali pozadu ani organizátoři veletrhu ze studentského sdružení EKONOM. Ačkoli účast byla podle některých vystavujících slabší než v minulém roce, zástupci studentských organizací si výsledky veletrhu chválí. Kromě možnosti prezentovat se studentům ocenili i příležitost navazovat kontakty mezi sebou navzájem. „Organizátoři si zaslouží velkou pochvalu. Přál bych jim, aby se z Rozhledny

stala jedna z těch akcí během semestru, na které studenti nesmějí chybět. Na druhou stranu bych vystavovatele vyzval k větší kreativitě v rámci představování svých spolků,“ říká Jiří Jindrák, prezident studentské organizace Student Golf. První ročník Rozhledny pořádal Klub mladých manažerů, avšak od druhého ročníku převzalo organizaci této akce studentské sdružení EKONOM. Akce se uskutečnila za podpory Vysoké školy ekonomické a grantu České spořitelny. Více se o Rozhledně dozvíte na www.economix.cz/rozhledna. html.  Autor: Štěpán Mejzlík

economix – 2 / 2010

Ve středu 10. března 2010 se v atriu Rajské budovy VŠE na Žižkově uskutečnil již druhý ročník Rozhledny – veletrhu aktivit studentských organizací působících na VŠE.

4

zpravodajství

EKOFÓRUM S KARLEM SCHWARZENBERGEM Kvůli zákazu rektorátu pořádat Ekofórum s Karlem Schwarzenbergem na VŠE se uskuteční 26. 4. 2010 v 19.30 v aule FSV UK na adrese U Kříže 8, Praha 5-Jinonice (2 minuty od stanice metra Jinonice, trasa B). Tématem přednášky je Problematika tzv. hlídače svobody a pořádku – úloha pro USA nebo Evropu? Přednáška je jako vždy volně přístupná studentům VŠE. REK TORSKÝ SPORTOVNÍ DEN 21. DUBNA 2010 Bohatý sportovní program je v rámci Rektorského dne připraven na 21. dubna 2010. Nechybějí turnaje smíšených družstev ve volejbalu a basketbalu, fotbalový a florbalový turnaj, tenis či lezení na umělé stěně.

Kompletní informace najdete na ctvs.vse.cz. Veškerá výuka je v tento den zrušena.

železáren doc. Jiřím Ciencialou na téma Firemní kultura velké firmy. Více na www.kmm.cz.

v angličtině se mohou autoři přihlašovat až do 31. srpna 2010. Více na www.vse.cz/pep/.

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ DIPLOMOVOU PRÁCI Ve spolupráci se společností TPA Horwath připravily katedra finančního účetnictví a katedra financí a oceňování podniku Fakulty financí a účetnictví soutěž pro studenty o nejlepší diplomovou práci. Podmínkou účasti je obhájení práce před koncem června 2011. Práce musí rovněž zpracovávat jedno ze zadaných témat. Více o soutěži se dovíte na www.tpa-horwath.cz v sekci Kariéra, Šance pro studenty.

PŘEDNÁŠKA THE VISION OF THOMAS JEFFERSON OD ERIKA S. PETERSENA NA VŠE Katedra politologie připravila přednášku Erika S. Petersena (New York, USA), světového odborníka na život a dílo Thomase Jeffersona, s názvem The Vision of Thomas Jefferson. Přednáška se koná v pondělí 3. května 2010 v 18.00 v RB 101.

MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZY Katedra světové ekonomiky FMV VŠE připravila pro studenty magisterských studijních programů mimosemestrální kurzy v anglickém jazyce: Řízení trans-nacionálních společností v čínském prostředí Kurz se koná ve dnech 28. 4. až 6. 5. 2010 a povede jej prof. Hongyi Bi (Jinan University, Čína). MEZINÁRODNÍ MARKETING – ČÍNSKÉ PŘÍPADOVÉ S TUDIE Kurz se koná ve dnech 28. 4. až 6. 5. 2010 a povede jej prof. Shi Ying (Jinan University, Čína). Přihlašování do obou kurzů proběhne prostřednictvím systému ISIS. Podrobnější informace najdete na kse.vse.cz a v systému ISIS.  Autor: Štěpán Mejzlík

SETKÁNÍ KMM S JIŘÍM CIENCIALOU Klub mladých manažerů pořádá 22. 4. 2010 od 18.00 v NB 350 setkání s generálním ředitelem Třineckých

SOUTĚŽ PAPER’10 O NEJLEPŠÍ EKONOMICKÝ ČLÁNEK Mladí ekonomové z VŠE se mohou hlásit do soutěže PAPER ´10 s článkem na téma Current Economic Crisis: What Have We Learnt? Vítězné příspěvky budou uveřejněny v Prague Economic Papers. První tři místa budou oceněna peněžitou výhrou. Se svými články

Vrtulník nad VŠE Ve středu 10. března 2010 kolem půl druhé odpoledne vyrušil studenty VŠE nezvyklý hluk. Nad areálem školy se vznášel obrovský vrtulník, který odnášel demontované zařízení mobilního operátora umístěné na Staré budově VŠE. Provoz VŠE nebyl nijak narušen.  Autor: Vladimír Štípek

economix – 2 / 2010

Nový kuchyňský kout v RB V nejvzdálenějším rohu přízemí atria Rajské budovy je studentům a návštěvníkům školy k dispozici kuchyňský kout. Mezi jeho vybavení patří dvě mikrovlnné trouby a nerezový dřez včetně zásobníků na papírové ubrousky. Podle vyjádření PR oddělení VŠE byla tato modernizace v celkové hodnotě 30 tisíc Kč uskutečněna na základě poptávky studentů, kteří mají například zdravotní problémy a musí dodržovat specifickou dietu, tudíž se nemohou stravovat v menzách a ohřívají si vlastní donesené jídlo (například bezlepkové

dietní potraviny). Současně byly také pořízeny nové odpadkové koše, všechno vybavení je pohromadě vloženo do montované konstrukce. Další podobné investice se v současnosti v areálech VŠE nepřipravují.  Autor: Jan Horák

5

rubrika

Prof. Jaromír Veber obhájil post děkana na Fakultě podnikohospodářské Ve středu 14. dubna 2010 zvolili členové Akademického senátu Fakulty podnikohospodářské VŠE (AS FPH) prof. Jaromíra Vebera do funkce děkana pro období 2010– 2014. Jeho protikandidátem byl student doktorského studia a člen AS FPH Ing. Daniel Spálenka. byl zvolen již na své druhé volební období. Souboj o post děkana tedy byl jednoznačnou záležitostí. Otázkou však zůstává, jak by volba vypadala, kdyby na post děkana fakulty kandidovala prof. Eva Kislingerová, která měla podle našich informací na rozdíl od znovuzvoleného děkana velkou podporu zejména mezi studenty. Svou přihlášku však vůbec nepodala.  Autor: Martin Steiner

economix – 2 / 2010

Volba děkana proběhla poměrně rychle a bez jakýchkoli komplikací. AS FPH se sešel ve 13.00, nikdo z jeho členů neměl zájem se na nic dalšího obou kandidátů v diskusi zeptat, a tak se hned přistoupilo k volbě. Ze sedmnácti přítomných senátorů dalo svůj hlas šestnáct prof. Veberovi. Jediný hlas, který získal jeho protikandidát Spálenka, si pravděpodobně dal, jako člen AS FPH s právem volit, sám sobě. Veber tak

6

zpravodajství

Podzimní Šance slibuje bohatší program

Celkem 45 firem se 16. a 17. března 2010 prezentovalo na jarním veletrhu pracovních příležitostí Šance, který pořádalo Rozvojové a poradenské centrum VŠE (RPC) v atriu Rajské budovy VŠE. Přes

menší zájem studentů hodnotí organizátoři veletrh jako zdařilý. Napříště chystají mnohá vylepšení. Na veletrhu se představilo i pět nových firem – ČEZ, MAFRA, Microsoft, Pražská

plynárenská a Zepter International. Po delší době se na Šanci vrátil i T-Mobile či energetická společnost E.ON. Jiné společnosti naopak jarní Šanci z důvodu omezeného rozpočtu vynechaly a soustřeďují své síly na podzimní Šanci.

Ohlasy ze strany studentů i vystavovatelů se různí. Některé firmy si stěžovaly na malou účast studentů, jiné hlásí historicky nejvyšší zájem. Podle slov koordinátorky projektu Lenky Dvořáčkové se počet registrovaných studentů sice oproti předchozím ročníkům nijak významně nezměnil, nicméně zejména v ranních hodinách bylo viditelné, že celkový zájem byl menší. Připomeňme, že firmy platí za účast na veletrhu 13 000 až 26 000 Kč. Také kvůli tomu plánují organizátoři do příštího ročníku hodně změn. Šance se již na podzim převlékne do nového kabátu a bohatší bude i program. Organizátoři našli inspiraci u akcí, jako jsou Career Days pořádané organizací AIESEC, a chystají se zařadit panelové diskuse a workshopy. „Myslíme si, že tím zvýšíme zájem o akci a přilákáme firmy, které nechtějí mít jenom stánek, ale mají zájem se více bavit se studenty na dané téma,“ upřesňuje Dvořáčková.  Autor: Štěpán Mejzlík

O SVOČ roste zájem

economix – 2 / 2010

Studentská vědecká a odborná činnost (SVOČ) pořádaná Národohospodářskou fakultou VŠE (NF) je možností, jak projevit své nadání, prezentovat svou práci nad rámec běžného studia nebo se i neformálně sejít s některými pedagogy. Letošní ročník SVOČ proběhl v pátek 19. března. Přihlásit se totiž mohl kterýkoli student VŠE (z bakalářského, magisterského i doktorandského studia), ale jeho školitelem musel být pracovník nebo spolupracovník NF. Celkem se zúčastnilo 56 soutěžících v sedmi tematických sekcích vypisovaných jednotlivými katedrami. Tematické sekce byly následující: Ekonomická teorie a její aplikace, Ekonomika životního prostředí a přírodních zdrojů, Filozofie, Hospodářská politika a sociální

systémy, Hospodářské dějiny, Význam a reformy institucí,Regionální studie, ekonomie obcí a právo. Soutěžilo se ve třech kategoriích: diplomové práce – magisterský projekt, bakalářské práce – bakalářský projekt, seminární práce a esej. Na ceny bylo

vyhrazeno sto tisíc korun, vítěz každé kategorie získal sedm, pět a tři tisíce. Každý zúčastněný pak mimořádné stipendium ve výši tisíce korun. Tento rok byla účast opět větší než v předešlých letech. Oproti minulému roku se počet soutěžících zvýšil o čtrnáct. Paradoxně

a trochu překvapivě nejvyšší počet přihlášených zaznamenaly tematické sekce Filozofie a Význam a reformy institucí. Právě tyto dvě sekce měly minulý rok nejnižší účast. Tematická sekce Filozofie neměla dokonce minulý rok žádného zúčastněného. Dobře si vedla také sekce Práva a regionálního rozvoje, která počet soutěžících oproti minulému roku skoro ztrojnásobila. Naopak největší úbytek zájemců zaznamenala sekce Hospodářská politika a sociální systémy, rovnou o pět studentů. SVOČ si za svou poměrně krátkou historii získává stále větší popularitu. Kromě možnosti finanční odměny láká účastníky pravděpodobně i výše uvedená možnost projevit nadání. Získání ceny ve SVOČ je také zajímavý řádek profesního a akademického životopisu.  Autor: Tomáš Listík

7

V pátek 5. března 2010 se uskutečnil celodenní tréninkový program firmy Procter&Gamble pro členy dvou studentských klubů působících na VŠE – Klubu mladých manažerů (KMM) a Young Business and Professional Women (YBPW). Jak vůbec vznikla myšlenka takové exkluzivní akce? Zmíněné studentské kluby se dohodly na tom, že se chtějí navzájem lépe poznat a že by pro své členy chtěly zorganizovat trénink. Zástupci klubů společně oslovili firmu Procter&Gamble (P&G) a domluvili se na programu tréninku. Název „Jungle day“ vymyslela přímo společnost P&G, a to proto, že dnešní svět připomíná jednu velkou džungli. Akce probíhala přímo ve firmě P&G, v krásné prosklené budově v blízkosti Vltavy. V devět hodin ráno se sešlo dvacet studentů v sídle firmy. Po registraci na recepci na ně čekalo občerstvení v podobě croissantů, sladkého pečiva a ovoce. Během snídaně se studenti u stolků navzájem seznámili a na připravené cedulky si zaznamenali svá jména pro lepší orientaci prezentujících. Následovaly prezentace studentských organizací. O klubu Young Business and Professional Woman prezentovala Martina Ondrušová zajímavou formou dotazování se ostatních, jaké mají ponětí o klubu. Klub mladých manažerů a jejich činnost představili Tomáš Studnička a Miroslav Merunka. Poté Aleš Zachoval, manažer skladování a rychloobrátkového prodeje, seznámil studenty se společností P&G a položil přítomným otázku, jaké výrobky firma vyrábí. Student, který odpověděl správně, byl odměněn. Do té doby jsem netušila, kolik značek pod tuto společnost spadá. Následovně proběhla prezentace na téma Career & Development, kterou v angličtině přednesla Anna Tiszolczi-Bertalan mající ve firmě na starosti výběr nových zaměstnanců, jejich vzdělávání a rozvíjení jejich talentu. Anna pochází z Maďarska a po prezentaci odjížděla do Budapešti,

Jungle day s Procter &Gamble

kde pracuje na projektu v rámci firmy. Z prezentace jsme se dozvěděli o systému kariérního růstu a vzdělávání v P&G, jak společnost pečuje o své talenty a jaké hledá lidi. Rovněž jsme získali informace o průběhu pracovního plánu, výběrovém řízení atd. Kolem poledne

se posluchači posilnili obědem, při kterém měli možnost hovořit s manažery i z jiných oddělení firmy (například marketingu) a zeptat se jich na cokoliv, co je zajímá. Odpoledne probíhala nejzajímavější část akce, a to trénink vyjednávacích dovednos-

tí. Tento trénink vedli Rostislav Brzobohatý, obchodní a designový manažer pro střední a jižní Evropu, a Vladimír Nývlt, obchodní a designový manažer pro ČR. Posluchači se dozvěděli o třech základních pilířích obchodního jednání, o tom, co předchází prodeji, jak komunikovat se zákazníky a jak je zapojit do průzkumu. Během prezentace přednášející vytyčili pět základních kroků při obchodním jednání: shrnutí situace, vyjádřit myšlenku, vysvětlit zákazníkovi, jak to bude fungovat, zdůraznit výhody obchodu a na závěr řešení dotazů a námitek. Po krátké přestávce byli účastníci tréninku rozděleni do dvou skupin a dostali úkol. Nejprve se ve skupinách řešilo, jak se bude s druhou skupinou komunikovat – jaké pokládat otázky a k čemu chce skupina dojít. Z každé skupiny jeden dobrovolník zastupoval svoji skupinu a probíhal rozhovor. Po ukončení rozhovoru byl všemi přítomnými zpětně rozebírán, například jakých chyb se dopustili, co se ostatním na rozhovoru líbilo atd. Následoval ještě jeden rozhovor, který byl rovněž hodnocen celým osazenstvem akce. Nakonec se všichni společně vyfotili a studenti vyplnili dotazníky shrnující celodenní akci. Při tréninkovém programu Jungle day se jeho účastnici dozvěděli nejen informace o společnosti P&G a o výběru nových zaměstnanců, ale získali zejména nové vědomosti z oblasti obchodního jednání a komunikace se zákazníkem.  Autor: Stanislava Černovská

economix – 2 / 2010

zpravodajství

8

zpravodajství

Série přednášek o energetické bezpečnosti ČR na VŠE Sérii přednášek, které by měly studenty uvést do problematiky energetické bezpečnosti České republiky z různých úhlů pohledu, uvedl JUDr. Libor Lukášek, zástupce společnosti MERO ČR a Institutu ekonomických studií (IES) na FSV UK. Cyklus přednášek se skládá ze čtyř částí, které na sebe navazují ve čtyřech týdnech od 24. března 2010 do 15. dubna 2010, každou středu v 18.00 v učebnách RB211 nebo RB213.

economix – 2 / 2010

Tématem první přednášky bylo Aktuální zajištění energetické bezpečnosti ČR, Politika EU a Výhledy do budoucna. Zde se slova chopil hlavní přednášející této úvodní hodiny Václav Bartuška, velvyslanec se zvláštním posláním (pro energetickou bezpečnost) Ministerstva zahraničních věcí ČR. Podle Václava Bartušky se všichni mylně domnívají, že hlavním bezpečnostním problémem je Rusko, ale není tomu tak. Z jeho pohledu je závažnější celosvětová bezpečnostní hrozba – tou je přesun vlastnických práv ze Západu do třetího světa. Před osmdesáti lety začala nacionalizace v Mexiku a pokračovala na Blízký východ. Historickým vývojem došlo k přesunu vlastnických práv firem na ropu k těmto zemím. Státy, které jsou momentálně hlavními vlastníky ropy, většinou Západ nenávidí. Rusko mezi ně nepatří. Firmy se dnes snaží s „problémovými“ státy třetího světa jednat, protože nemají zásoby surovin a bez nich vydrží maximálně 15 let. Podmínky obchodu s ropou začínají být čím dál tvrdší. Dříve by dnešní cena byla nemyslitelná, přesto ji poptávající musí akceptovat. Západu začíná pomalu docházet, že se dramaticky změnilo vlastnictví surovin a že s momentálním trendem zvyšování spotřeby může brzy zavládnout nedostatek. Za

posledních deset let přibyly miliony lidí, kteří tyto suroviny také spotřebovávají. Čína a Indie se snaží vyrovnat západním státům v nejrůznějších oblastech všedního života. Momentální počet aut na tisíc obyvatel v USA je 760 a v EU je to 435, ale v Číně pouze 17 automobilů. Pokud se Čína vyrovná USA, tak je pravděpodobné, že nebudeme moci poptávku po ropě uspokojit. Museli bychom zvýšit těžbu o deset až patnáct milionů barelů denně a to není vůbec snadné. Co to znamená pro ČR? Jako součást EU můžeme relativně uspět, ale situace je

kritická a měla by se ihned začít řešit. Jaké jsou možnosti? Buď dramaticky omezíme spotřebu, nebo budeme válčit pro ropu, anebo budeme investovat do výzkumu na vyvinutí nových technologií. Je jasné, že Evropa válčit nebude. Evropa má šanci také díky tomu, že je ještě stále největším trhem, je bohatá a „milá“ a tím je stále ještě zajímavá. Nám, vyspělému světu, podle Bartušky chybějí tři základní věci. Jsou to samozřejmě základní zdroje energií. Jsme zvyklí spotřebovávat energii, kdy chceme my, a ne když zrovna fouká vítr nebo svítí slunce. Dále nám chybí taková baterie, která by dokázala uchovat velké množství energie. Malé baterie jsme zvládli, ale s velkými máme problémy. A třetím problémem je motor. Kdyby Alexander Graham Bell viděl dnešní podobu telefonu, nepoznal by ho – tak zásadně se proměnily technologie. Oproti tomu motor v autě zůstal relativně stejný a měla by ho nahradit nějaká jiná, šetrnější technologie. Dnešní lidé berou elektřinu jako samozřejmost a neuvědomují si, že by ji nemuseli mít. Měl by se občas vypnout proud, aby si lidé uvědomili, co všechno na elektřině závisí. Pokud jde o svět kolem nás, měli bychom se na problém podívat také z jejich (tedy cizí) strany. Kdo například má ruský počítač? Nikdo! Rusko má jen vývoz surovin, hraje tedy s tím, co má. A nesmíme se mu divit. Neměli bychom mít problém s tím, že někdo nevyslyší naše názory, když se nezajímáme o ty jeho. Je nám jedno, co se děje mezi Ruskem a Ukrajinou, nám jde o plyn. A pokud to bereme takto, měli bychom mít nějaké alternativy: diverzifikace zdrojů, propojení plynovodů... ČR má štěstí, že EU se v případě ohrožení za svého člena postaví. Je totiž něco jiného jít proti ČR a jít proti EU. Musíme si ale položit otázku, zda nás Evropa nemůže nechat takříkajíc ve štychu. Historie bohužel příliš eurooptimistické příklady nenabízí.  Autor: Hana Prchlíková

9

zpravodajství

Šestý ročník PCPE přilákal přední zahraniční odborníky

Prof. Richard Epstein

Šestý ročník mezinárodní konference Prague Conference on Political Economy (PCPE) se konal ve dnech 19.–21. března 2010. Tentokrát se však přemístila z půdy Vysoké školy ekonomické a Liberálního institutu do působivého atriového dvora Měšťanské besedy, kde sídlí soukromá vysoká škola Cevro Institute.

Vědecké shromáždění hlásící se k tradici rakouské ekonomické školy a liberálně orientovaného smýšlení organizovali prof. Josef Šíma spolu s ředitelem PCPE Pavlem Ryskou. První den konference s podtitulem New Perspectives in Austrian Economics and Political Economy of Freedom byl zpřístupněn veřejnosti, další dva dny pouze registrovaným účastníkům. Na konferenci participovalo více než 90 vědeckých pracovníků a studentů z 36 zemí světa. Hlavním lákadlem se pro páteční posluchače stal prof. Richard Epstein z Chicago Law School a Gerry R. Steele z Lancaster University. Po zahájení konference předal prof. Šíma ocenění Čuhel Memorial Prize druhému ze jmenovaných, jenž poté předstoupil s prezentací s názvem The Intemporal Price System. Mezi přednáškami zahraničních odborníků se ujal místa za řečnickým pultem Miroslav Zajíček z katedry ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE a představil publiku svou tezi o českých kořenech F. A. Hayeka. Hlavním bodem programu se stalo vystoupení prof. Epsteina, jenž převzal cenu Wieser Memorial Prize. Epstein se mimo jiné věnuje výzkumu vztahů ekonomie a práva. Publikoval množství studií na téma antidiskriminačního zákonodárství na trhu práce, duševního vlastnictví a patentů a jiných. Epstein, jako profesor práva z Chicagské univerzity, je známý

Prof. Gerry R. Steele

svými klasickými liberálními postoji k problematice právní teorie. Na závěr účastníci dostali příležitost směrovat své dotazy na zahraniční odborníky. Druhý den konference se na program dostaly panelové diskuse a případové studie registrovaných účastníků. Na neděli organizátoři připravili prohlídku historického centra Prahy.  Autor: Zuzana Žiačiková

Ve své úvodní přednášce na téma Krize a my se Tůma, který od roku 2005 zastává již druhé šestileté funkční období v čele ČNB, dotkl především úlohy centrálních bank v době hospodářské recese. Probíhající krizi označil za důležitý test a zvolenou měnovou politiku národní banky, jejímž úkolem je vyhlazovat vznikající šoky, považuje za úspěšnou. Zmínil také to, že obavy kritiků z privatizace ko-

merčních bank z konce 90. let se nepotvrdily. Obavy spočívaly v riziku náhlého stahování likvidity právě v době hospodářského poklesu z českých „dcer“ do zahraničních „matek“. K tomu podle Tůmy nedošlo mimo jiné díky správnému nastavení dohledových pravidel

a faktické nezávislosti českých bank. V následné diskusi guvernér Tůma odpovídal na dotazy z řad studentů. Podle Tůmy například fiskální problémy některých zemí eurozóny společnou měnu euro neohrozí a opět působí jako ostrý test tohoto projektu. Na do-

taz ohledně změny pravomocí a pozice ČNB v souvislosti s přistoupením České republiky k jednotné evropské měně guvernér odpověděl, že paradoxně lze očekávat navýšení technické agendy i vyšší nároky na samotné vedení. Diskuse se také dotkla tématu úlohy čínské měny ve světě. Tůma uvedl, že přes mohutný ekonomický rozvoj této země například nemůžeme očekávat, že se čínská měna jüan stane v nejbližších letech rezervní měnou, neboť k tomu je potřeba ještě mnohých zásadních institucionálních a společenských změn. V rámci dlouhodobější perspektivy se Tůma domnívá, že se zatím neschyluje k zásadním proměnám současného uspořádání ve světě, tedy například nepředpokládá během následujících deseti let tendence k utváření světové měny.  Autor: Jan Horák

economix e conomix

Ve večerních hodinách ve čtvrtek 11. března 2010 se v zaplněné Vencovského aule konala přednáška guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy, který se věnoval hlavně současným hospodářským a měnovým problémům. Akce se uskutečnila pod záštitou Spolku mladých statistiků a za podpory Studentského listu.

– 2 / 20 2010 10

Guvernér Tůma: Krize testuje ČNB i euro

10

zpravodajství

Investice pěti milionů pro nejlepší podnikatelský nápad Rozhovor s Ing. Martinem Kešnerem, výkonným manažerem IDE Když se podíváme na začátky IDE, kdo přišel s prvotní myšlenkou a jak jste projekt odstartovali? Institut vznikl v srpnu 2008, duchovním otcem je Miroslav Křížek, který v roce 2006 na VŠE založil Podnikatelský inkubátor. Koncept IDE jsme zpracovali společně, následně byla myšlenka prezentována vedení fakulty. Tam se projekt líbil, zejména ocenili úzký vztah s praxí. Další rozvoj IDE je již věcí týmové práce.

economix

– 2 / 2010

Již potřetí budou na VŠE soutěžit podnikatelské nápady o investici ve výši až pět milionů Kč. Soutěž pod názvem Unicredit Bank Nápad roku 2010 pořádá Institut rozvoje podnikání (IDE) při Fakultě podnikohospodářské. Až do konce dubna je možné přihlásit svůj projekt zpracovaný ve formě podnikatelského záměru. Deset nejlepších účastníků obdrží hodnotné ceny. Cílem soutěže je podpořit podnikavého ducha u studentů a české veřejnosti a těm nejlepším nápadům umožnit realizaci v praxi. „Téměř polovina vysokoškolských studentů by chtěla po skončení školy podnikat. Obávají se však nedostatku finančních prostředků a zkušeností. Cílem soutěže je pomoci jim osamostatnit se a zrealizovat své podnikatelské sny,“ říká Martin Kešner, výkonný manažer IDE. Dodává však, že soutěž je určena nejen pro studenty, ale rovněž pro širokou veřejnost. Soutěží se ve třech kategoriích. Vedle hlavní kategorie Nápad roku 2010 pro nejlepší podnikatelský záměr jde o kategorii Student podnikatel pro nejlepší studentský projekt a kategorii Potenciál pro projekt

s nevětším potenciálem růstu. V porotě zasednou zkušení podnikatelé, manažeři, investoři i zástupci médií. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne na VŠE 19. května 2010. Ti, kteří se na stupně vítězů nedostanou, však nemusí zoufat. O investici až do výše pěti milionů Kč se může ucházet každý nápad bez ohledu na celkové umístění. Dodejme ještě, že v minulém roce v hlavní kategorii vyhrál nápad flexibilní brusky Flexicat Tools pro úpravu velkých a zakřivených ploch, v kategorii Student podnikatel zvítězil projekt Keepinhead.com přinášející novou formu výuky frází a slovíček a v kategorii Potenciál nejlépe dopadl svačinový systém Snacker, který rozváží svačiny přímo do škol. Více informací a přihlášku najdete na adrese www.napadroku.cz.

Účastní se vedení IDE i sami studenti? Samozřejmě, je to jedna z našich základních představ. Chceme, aby se IDE stále posouvalo kupředu. Bojíme se, že kdybychom u toho byli moc dlouho, může projekt zkostnatět. Chceme proto, aby se studenti maximálně zapojovali. A to nejen jako účastníci akcí, ale i jako tvůrci dalšího rozvoje. Já osobně to nesmírně vítám, neboť takto živý organismus má šanci být dlouhodobě pro studenty přínosný. Jak úzce IDE spolupracuje s Fakultou podnikohospodářskou? IDE je vnitřním útvarem Fakulty podnikohospodářské, je přímo podřízený děkanovi, aktivity realizujeme jako doplňkovou činnost fakulty s důrazem na propojení s praxí a podporu začínajících podnikatelů. Co získá student, který se do činnosti IDE aktivně zapojí? Pozná nové lidi s kladným vztahem k podnikání, může získat a sdílet zkušenosti ostatních, student má možnost navázat spolupráci s podnikateli, získat obchodní kontakty či pracovní zkušenosti při zpracovávání firemních projektů. Nebo získat zpětnou vazbu na své podnikatelské záměry od zkušenějších kolegů, od nás nebo od externích partnerů a dozvědět se více o reálnosti svých projektů a možnostech dalšího rozvoje. To já osobně vnímám jako jedno z největších pozitiv – tu vzájemnou interakci, jak se lidé doplňují. Co potom obnáší členství ve spolku IDElita? Zaprvé IDElita není žádný spolek, jde o studentský klub, užší platformu IDE

11

zpravodajství Society. Možnost přihlásit a zúčastnit se bezplatně speciálních akcí má každý, a to vždy na začátku semestru. Studenti mohou na setkáních klubu získat zpětnou vazbu na svůj podnikatelský projekt, zapojit se do projektů různého typu, získat zkušenosti při zpracování firemních projektů (například Vodafone, ING, Altron). Pro studenty IDElity jsou organizovány speciální akce, především na soft skills, kde je omezený vstup. V minulosti degustace vín, golf, soft skills semináře atd.

Mluvil jste o projektech, které v IDE vznikají. S tím souvisí Soutěž podnikatelských záměrů. Jak tato soutěž probíhá? Právě probíhá přihlašování do třetího ročníku soutěže Unicredit Bank Nápad roku 2010, zájemci budou moci odevzdat svůj projekt do konce dubna, vyhlášení nejlepších projektů proběhne v květnu. Úspěšné projekty mohou získat investici až pět milionů korun, připravujeme věcné ceny asi za 400 tisíc korun, zajímavé projekty bu-

Existuje nějaký hmatatelný výsledek, který vyšel z práce IDElity? Ano, tak jedna část jsou firemní projekty, druhá věc projekty, které vznikly přímo v IDElitě. Příkladem je třeba projekt Davida Rektoryse – Cashflow turnaj. První ročník se uskutečnil v říjnu 2009 a zúčastnilo se ho něco přes sto lidí. Nyní se v IDElitě zpracovávají další záměry. Některé z nich jsou ve stavu těsně před vstupem do inkubátoru, takže myslím, že se můžeme těšit na zajímavé projekty. Platí se nějaký členský poplatek? Veškeré aktivity, které poskytujeme studentům, jsou zdarma. Vyjma zprostředkování poradenství, kde se platí symbolický regulační poplatek. Má to ale pouze motivační charakter. Chceme, aby studenti na konzultace chodili připraveni. Kde bere IDE finanční prostředky na podobné akce? Fungujeme na bázi samofinancování. Dostali jsme nějaké prostředky do začátku od Fakulty podnikohospodářské. Nyní se snažíme identifikovat dotační příležitosti z operačních a národních programů, oslovujeme partnery atd. To samozřejmě v dnešní době není jednoduché, ale pro nás a pro naše partnery je ta myšlenka tak silná, že určitě nepolevíme.

které projekty z TOP 10 byly pro investory zajímavé, nicméně soutěžící projekt nechtěli realizovat, ale pouze prodat myšlenku, a to není vždy pro investora zajímavé. Celkem byly zafinancovány tři projekty, Snacker například ve výši 1,5 milionu Kč. Příkladem úspěšného projektu, který začínal ještě v Podnikatelském inkubátoru, je VŠ Liga Tomáše Reinbergera. To, kam se projekt dnes dostal, je především zásluha Tomáše, ale v začátcích jsme tomuto projektu zprostředkovávali odborné poradenství a poskytli zpětnou vazbu. V čem se liší Nápad roku a Start-up roku, zdánlivě podobné soutěže? Nejvíce cílovou skupinou. Start-up roku míří na studenty do 27 let, Milionový nápad není věkově omezený, může se přihlásit každý se záměrem či projektem, který není starší než dva roky. Chceme, aby si studentské projekty vyzkoušely konkurenci již uskutečněných nápadů. Účastníci tak dostávají reálnější zpětnou vazbu, než by měli pouze u studentských projektů. Nejsem zastáncem věkových omezení.

dou následně medializovány. Celkem jsou tři kategorie, Nápad roku, Student podnikatel a kategorie Potenciál, tedy projekt s největším potenciálem růstu. Veškeré informace jsou na stránkách soutěže www. napadroku.cz, představení projektů, videa, podmínky soutěže atd. Jak si stojí projekty, které vyhrály v minulých ročnících soutěže? Je třeba vidět jejich vývoj v kontextu s očekáváním samotných soutěžících. Ně-

A nakonec nám prozraďte, na co se letos můžeme ze strany IDE těšit? Struktura vzdělávacích akcí je letos neměnná. Odborné semináře s panelem, setkání s podnikateli či workshopy zaměřené na soft skills. Připravujeme odborné semináře zaměřené na zajištění finančních zdrojů a finanční řízení mikrofirem. Rovněž dokončujeme započatý cyklus setkání s Podnikateli roku. Na základě zpětné vazby chceme přiblížit i zkušenosti začínajících podnikatelů. Věříme, že dokážou lépe a věrohodněji zprostředkovat zkušenosti z počátku jejich podnikatelské dráhy. Bližší informace o akcích jsou na našich stránkách www.ide-vse.cz.  Autor: Štěpán Mejzlík

Letos v květnu bude Rajská budova VŠE hostit první ročník soutěže Youth Business Conference pro středoškoláky do 18 let se zájmem o podnikání a byznys. Cílem projektu je vzdělávat aktivní mladé lidi v oblasti podnikání a zvyšovat tak jejich zájem o podnikatelskou činnost. Organizátoři prohlašují, že „nikdy není příliš brzy začít podporovat podnikatelského ducha“, a kladou si za cíl přivést podnikavé mladé lidi na jedno místo a umožnit tak efektivní navazování kontaktů. „Mladí lidé mají neuvěřitelné nápady, hoří touhou je realizovat a dychtí po zpětné vazbě. Založením YBC se jim snažíme vyjít vstříc,“ říká Marek Ehrenberger, student Institutu ekonomických studií (IES)

FSV UK a jeden ze zakladatelů projektu. Studenti se mohou přihlásit do jedné ze tří kategorií a soutěžit o hodnotné ceny. Kategorie Youth Business Project ocení nejlepší podnikatelský záměr, s esejí na zadané téma je možné se účastnit kategorie Youth Business Idea. Poslední kategorie nese název Youth Business Knowledge a studenti se v ní utkají ve vědomostním testu z oblasti

byznysu. Uzávěrka přihlášek je 30. dubna 2010. Vyvrcholením projektu bude konference v prostorách Rajské budovy VŠE, která proběhne v sobotu 22. května 2010. Po vyhlášení výsledků bude následovat série přednášek a workshopů vedených odborníky z praxe. Chybět nebude ani panelová diskuse odborníků z podnikatelské praxe. Akce se koná pod záštitou rektora VŠE a mezi partnery nechybí Institut rozvoje podnikání (IDE) při Podnikohospodářské fakultě. Organizátorem konference je občanské sdružení Youth Business Network. Více informací včetně detailních informací o jednotlivých soutěžních kategoriích najdete na www.ybc.cz.  Autor: Štěpán Mejzlík

economix – 2 / 2010

Mladí se zájmem o byznys se sejdou v květnu na VŠE

12

vzdělávání

economix

– 2 / 2010

Francouzské MBA již podvacáté na VŠE Francouzsko-český institut řízení (IFTG – Institut Franco-Tcheque ` de Gestion) na VŠE otevírá letos jubilejní dvacátý ročník postgraduálního kurzu Master Management et Administration des Entreprises, který je francouzskou obdobou MBA. Jde o jediný program pro oblast podnikového managementu v České republice akreditovaný francouzskou vládou. Zhruba třicet absolventů bude letos moci už podvacáté získat, za nemalé podpory Francouzského velvyslanectví v ČR a ve spolupráci s Institutem podnikového řízení v Lyonu (Institut d’Administration des Entreprises Lyon), francouzský diplom MAE – Master, dříve označovaný DESS-CAAE, který je uznáván v celé Evropské unii.

účetnictví nebo řízení lidských zdrojů. Na teoretickou výuku navazuje (od března do června) povinná, alespoň tříměsíční odborná stáž ve francouzské firmě v České republice nebo ve Francii, jejímž výstupem je závěrečná práce (mémoire) ve francouzštině a její následné obhájení. Díky zmíněné podpoře ze strany ambasády navíc není kurz tak nákladný, jak bývá obvyklé u postgraduálních programů MBA. Jeho současná cena je 53 550 Kč včetně DPH. Na to, jaké to je s organizací a kvalitou výuky v kurzu Master Management et Administration des Entreprises doopravdy, co od něj mohou studenti očekávat a co si kromě diplomu z kurzu odnesou, jsme se zeptali jeho absolventky a v současné době doktorandky na Národohospodářské fakultě Ing. Kariny Kubelkové, MBA.

IFTG je vůbec prvním mezinárodním institutem na VŠE. Založen byl v červenci 1990 s cílem podporovat ekonomickou spolupráci mezi Francií a Českou republikou prostřednictvím vzdělávacích programů. Jako jediný se zaměřuje na vzdělávání frankofonních manažerů. Kromě toho organizuje se společností L’Oréal specializovaný kurz Řízení kadeřnických salonů – Master in Salon Management a pro společnosti jako Cetelem, Renault Trucks nebo Komerční banka zajišťuje kurzy francouzštiny. Kurz, do jehož dvacátého ročníku se na konci března uzavřely přihlášky, je určen hlavně absolventům a díky francouzské legislativě i studentům posledních ročníků navazujícího magisterského studia (úroveň „bac + 4“) nemanažerských oborů, kteří si buď chtějí rozšířit obzory, nebo pomýšlí na manažerské pozice ve francouzských společnostech, eventuálně v českých firmách spolupracujících s frankofonními zeměmi. Podmínkou pro přijetí do programu je samozřejmě výborná znalost francouzštiny i češtiny. Samotné přijímací řízení je motivačním ústním pohovorem ve francouzštině s komisí, která je složena z profesorů VŠE a Université Jean Moulin Lyon 3 (IAE Lyon). Studiu předchází v průběhu května týdenní jazyková příprava. Před začátkem výuky je totiž nutné složit zkoušku z francouzštiny. Od konce června do ledna pak následuje teoretická část studia – odborná výuka ve formě deseti týdenních modulů. Jejich obsahem je mimo jiné obchodní a pracovní právo, podnikatelské prostředí, marketing, řízení výroby,

Jak hodnotíte program Master Management et Administration des Entreprises na VŠE? Studovala jsem Národohospodářskou fakultu, takže pro mě byl program MBA, zaměřený na soukromý sektor, z jiného soudku a příjemným osvěžením. Program cítím jako Podnikohospodářskou fakultu ve zkratce. U všech předmětů jsem nějaké znalosti měla z povinného celoškolního základu. Způsob podání některých věcí, jako třeba u předmětu Statistika, byl ale zcela jiný, než jsem zvyklá, a díky znalostem, které jsem již měla, jsem si, myslím, dokázala odnést mnohem víc než studenti bez ekonomického

vzdělání. Také práci s případovými studiemi jsem do té doby znala prakticky jen z mimosemestrálních kurzů se zahraničními vyučujícími a byla pro mě v podstatě nová. Líbila se mi otevřenost přednášejících a diskuse v hodinách. Ocenila jsem především kurzy jako Finanční řízení, Projektové řízení a Účetnictví a přednášky odborníků z praxe. Samozřejmě některé kurzy probíhaly zcela „klasicky“ jako výklad na hodinách a některé byly svým obsahem slabší. Se zázemím Rajské budovy VŠE a širokou nabídkou odborné francouzské literatury v naší knihovně jsem byla zcela spokojena. Oceňuji cenu kurzu, která je bezkonkurenční na našem trhu. Také je to jediný nabízený MBA kurz ve francouzštině, který nemá mnoho absolventů. Co jste vy osobně od tohoto manažerského kurzu očekávala? Splnily se tyto vaše představy? Začnu tím, co jsem nečekala. Nečekala jsem, že studium je tak časově náročné, s plným úvazkem neslučitelné. To se odrazilo i na složení mých spolužáků – především mladší lidé, kteří mají kariéru před sebou. Co se týká onoho „networkingu“, který je tak vyzdvihován u jiných kurzů MBA, kde dostanete třeba kontakty na generální manažery, tak zde s tím nepočítejte. Možná v budoucnu, se spolužáky jsme totiž stále v kontaktu. Osobně jsem čekala a do jisté míry i spoléhala na to, že získám nutnou stáž u některého z mnoha partnerů programu (Komerční banka, L´Oréal atd.). Bohužel se tak nestalo. Do jisté míry to přičítám i krizi, která udeřila právě v první polovině roku 2009, kdy jsem měla stáž absolvovat, a „vystrašenosti“ podniků. Měla jsem tak velké problémy napsat závěrečnou prakticky zaměřenou diplomovou práci. Tato situace se podepsala i na počtu studentů, kteří studium nedokončili v řádném termínu. Jaké jsou podle vás největší přínosy absolvování programu Master? Po absolvování programu jsem prošla několika pohovory do soukromých firem a setkala jsem se s pozitivním ohlasem na moje studium MBA, většina otázek se točila právě kolem něj. Jelikož za sebou nemám studijní pobyt v zahraničí, ve firmách, kde ho požadují, moje navazující studium plně respektovali jako jeho ekvivalent. Jelikož jsem i doktorandka na NF, mám pocit, že mé články mají také větší šanci být publikovány. Autor: Betka Kuchařová

13

vzdělávání

Národohospodářská fakulta VŠE se zapojila do ICER

International Centre For Economic Research (ICER) neboli Mezinárodní centrum pro ekonomický výzkum zahájilo svou činnost již v roce 1991 a organizuje nejrůznější konference, semináře a prezentuje práci nejen vlastních lektorů, ale také přidružených částí. Nyní je součástí ICER také Národohospodářská fakulta VŠE (NF), která má díky tomu další možnosti rozvoje hlavně prostřednictvím hostování významných zahraničních odborníků a jejich podílu na výuce a výzkumu fakulty.

ICER podporuje vědce z celého světa, a to zejména poskytováním stipendií. Tato stipendia dále umožňují studentům, aby se spojili v centrech organizace v Turíně nebo v Praze a pracovali tak v úzké spolupráci s vědci na univerzitách a výzkumných centrech v severoitalském regionu Piemont nebo právě na Vysoké škole ekonomické v Praze. Priorita je zpravidla dána žadatelům, kteří se budou podílet na výzkumných projektech, jež mají zvláštní význam pro investory organizace a také pro žadatele, kteří pracují v České republice nebo Piemontu. Organizace ICER je řízena vědeckou radou a představenstvem. V obou orgánech zasedá také děkan Národohospodářské fakulty VŠE doc. Jiří Schwarz, kterého jsme se zeptali na to, jak tato spolupráce bude probíhat a co jeho fakultě přinese.  Jaký je podle vás největší přínos zapojení NF do ICER?

Případně jaké ze zapojení vyplývají povinnosti? Z dovozu renomovaných zahraničních ekonomů na Národohospodářskou fakultu očekáváme urychlení našeho vstupu do mezinárodních vědeckých a publikačních komunit. Očekáváme, že díky stálé spolupráci se zahraničními akademiky se pracovníci Národohospodářské fakulty stanou členy mezinárodních vědeckých týmů a výsledky svého výzkumu začnou publikovat v zahraničních impaktovaných časopisech. To by mělo vést k dalšímu posílení vědecké prestiže Národohospodářské fakulty a jejímu začleňování mezi významná centra evropského ekonomického výzkumu. Předpokládáme, že se s jejich výzkumem detailně seznámí především posluchači doktorského studia na NF. Uvítali bychom, kdyby se vedle vědecké práce naši zahraniční kolegové zapojili i do pedagogické práce u nás. Naší povinností bude

vytvořit příznivé podmínky pro práci našich zahraničních kolegů na fakultě, jakož i dobré podmínky pro jejich pobyt v Praze.  ICER tvoří italský partner a NF VŠE. Bude mít ICER v budoucnu více členů? Počítá se do budoucna s aktivní účastí dalších fakult Vysoké školy ekonomické? Předpokládám, že od nadcházejícího zimního semestru u nás budou trvale dva zahraniční vědci, kteří se budou střídat buď v šestitýdenních, nebo tříměsíčních intervalech. Projeví-li se na některé z fakult VŠE nebo i mimo VŠE zájem, rádi budeme spolupracovat. NF vždy byla otevřena jakékoli smysluplné spolupráci.  Nebojíte se, že ti lepší profesoři a vědečtí pracovníci budou dávat přednost spíše působení v Turíně než v Praze? Jejich první zájem převýšil naše kapacitní možnosti, takže preference Turína před Prahou na nás neměla příliš negativní dopad. Věřím, že první zkušenosti ze spolupráce s námi budou pozitivní a posílí naši reputaci, která nepochybně bude mít vliv na budoucí rozhodování akademiků.  Autoři: Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Anna Stejkozová

Centrum latinskoamerických studií (CLAS) a Národohospodářská fakulta VŠE připravily dvouletý magisterský program Ekonomická a regionální studia Latinské Ameriky. První ročník bude zahájen v září 2010, ale přihlášku je nutné podat již do 31. května. Tento program nabízí mimořádnou příležitost získat bohaté mezinárodní zkušenosti a obdržet dva vysokoškolské tituly za jediné navazující magisterské studium. První titul získáte na

Ředitelka CLAS Lourdes Gabriela Daza s děkanem NF VŠE doc. Jiřím Schwarzem, generálním tajemníkem OECD Angelem Gurríou a velvyslancem Mexika v ČR J. E. José Luisem Bernalem.)

VŠE a druhý na jedné z prestižních partnerských univerzit, kde studenti budou moci dokončit

druhý rok svého studia. Studenti si též mohou zvolit studium v angličtině nebo ve španělštině

v závislosti na výběru partnerské univerzity. Partnerské programy v zahraničí jsou plně kompatibilní se školským systémem v ČR. Program nabízí pestrou škálu zajímavých předmětů. Uplatnění po vystudování tohoto programu je velmi široké, a to nejen v České republice a Evropské unii, ale též v celém iberoamerickém světě. Čilá spolupráce CLAS již probíhá s prestižními univerzitami v Argentině, Bolívii a v Chile. Další partnerství budou navázána s univerzitami v Brazílii, Mexiku, Peru, Uruguayi a Venezuele. Více informací o tomto novém navazujícím magisterském programu najdete na clas.vse.cz. Autor: Martin Steiner

economix – 2 / 2010

CLAS a NF VŠE otevřely nový navazující magisterský program s možností získání dvou titulů

14

vzdělávání

Díky Fulbrightovu programu můžete studovat v USA Výměnný pobyt je výzva pro každého, kdo chce dát něco více svému studiu. Českým studentům otevírá do USA dveře Fulbrightův program. Mezi studenty ekonomie není příliš známý, rozhodně ne tolik jako jiné stipendijní programy. Má však oproti nim mnoho výhod a zajímavých specifik. Od založení programu se jej zúčastnilo již okolo 230 tisíc lidí (86 tisíc z USA a 144 tisíc z ostatních zemí). Ročně je přidělováno přibližně 4500 nových grantů. Podporu mohou získat nejen ti, kteří chtějí získat titul na americké univerzitě. O stipendium je možné zažádat také za cílem jednoročního hostování nebo kvůli práci na výzkumném projektu, tedy například disertační práci. Toto stipendium se uděluje na jeden školní rok a pokrývá školné do výše maximálně 18 tisíc dolarů, životní náklady, zdravotní pojištění a zpáteční letenku. Základním požadavkem je dokončený minimálně bakalářský program. Dále je nutné složit jazykový test TOFEL a zkoušku GRE General Test. Samozřejmostí jsou výborné studijní výsledky během předchozího studia a výhodou je, že přednost dostávají ti, kteří ještě neměli možnost v USA delší dobu pobývat. Zvažujete sice studium v zahraničí, ale ještě nejste rozhodnuti, kam pojedete? USA znamenají pro studenty ekonomie

široké možnosti. Způsob vedení studia na amerických univerzitách je založen na aktivní práci, soustřeďuje se na rozvoj kritického myšlení, diskuse a analýzy. Školy jsou velmi dobře materiálně vybaveny a studenti díky tomu mají příležitost pracovat s nejmodernějšími technologiemi. Pro USA jednoznačně hraje i skutečnost, že mnohé tamní univerzity mají ve světě ekonomie velmi dobré jméno, stejně jako to, že na půdě amerických univerzit působí velké množství světově uznávaných odborníků. Ze sta nejlepších světových univerzit (podle žebříčku ARWU) tvoří ty z USA celých 55 %. FULBRIGHTŮV PROGRAM U NÁS

J. William Fulbright

Fulbrightova komise funguje prostřednictvím Fulbrightova programu. Tento program je pojmenován po svém tvůrci J. Williamu Fulbrightovi, senátorovi

Kongresu USA. Jeho vizí bylo rozšířit hranice lidské moudrosti, porozumění a vnímavosti pomocí vzdělání, a proto přišel s nápadem podpory mezinárodních výměnných pobytů. Jeho návrh byl schválen kongresem a v roce 1946 podepsán prezidentem Trumanem. Od roku 1991, kdy byla sjednána dohoda mezi (tehdy ještě) Československou federativní republikou a Spojenými státy americkými, mohou možností výměnných pobytů využívat i Češi. V současnosti funguje program ve 155 zemích po celém světě a stal se podle jeho představitelů jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších mezinárodních stipendijních programů. Vývoj Fulbrightova programu a především jeho přispění v oblasti školství, respektive vzdělávání a rozvoje v České republice shrnují ze svého pohledu Hana Ripková, současná výkonná ředitelka Fulbrightovy komise, a Anthony Caine, předseda správní rady Fulbrightovy komise v roce 2005/2006: od roku 1991 vyjelo s Fulbrightovým programem přes 450 českých občanů na výměnný pobyt a téměř 400 stipendistů z USA bylo přijato u nás. Komise reflektuje své priority, a tak mají v současné kulturní a akademické výměně přednost programy,

jež byly dříve na východ od železné opony pod politickým tlakem. Současná internacionalizace českého školství a určité dílčí změny vedoucí ke zlepšování jeho kvality jistě nejsou hlavní zásluhou Fulbrightova programu, jeho absolventi však k tomuto pozitivnímu vývoji nezanedbatelným dílem přispívají. Český Fulbrightův program se na tom podílí prostřednictvím široké škály programů. Tradiční je Fulbrightovo stipendium pro studenty s ukončeným vysokoškolským (bakalářským) studiem, dále je poskytováno stipendium pro pobyty vědců a přednášejících, program pro výměny středoškolských učitelů atd.; nabídka programů se neustále rozšiřuje. Mimo jiné představují právě Češi nové kritické posuzování výzkumu, výuky, přednášení nebo studia. Jak říkají lidé do Fulbrightova programu přímo zapojení: „Jako svědci zřetelných přínosů výměnných pobytů v rámci Fulbrightova programu jsme hrdí na to, že jsme součástí skromného programu s neskromným cílem – programu, který mnoha lidem tolik přináší.“ Pokud zavítáte na internetové stránky www.fulbright.cz, najdete nejen informace o programu, ale také podrobný návod pro uchazeče o stipendium včetně časového harmonogramu toho, co je nutné zařídit ještě před tím, než vůbec přihlášku podáte. Lze si prohlédnout fotografie, získat kontakt na absolventa, dokonce i zjistit něco více o dalších možnostech studia a práce v USA.  Autor: Anna Stejkozová

economix – 2 / 2010

VŠE má svého zástupce ve Fulbrightově komisi V rozhovoru s Doc. Bronislavou Hořejší z katedry mikroekonomie Fakulty podnikohospodářské VŠE a členkou správní rady Fulbrightovy komise za Českou republiku jsme rozebrali možnosti studentů VŠE získat stipendia pro studium na prestižních amerických univerzitách.

Doc. Bronislava Hořejší

Jaká byla vaše cesta do Fulbrightovy komise? Jsem řádnou členkou správní rady složené z šesti českých a šesti amerických členů. To je spojeno s aktivní účastí na zasedáních správní rady, s účastí ve výběrových řízeních na různá stipendia a s rotující pozicí předsedy/předsedkyně správní rady,

kterou jsem vykonávala v roce 2006/2007. S Fulbrightovou komisí jsem spolupracovala v době svého působení prorektorky VŠE pro zahraniční vztahy a PR v letech 2000–2006 a ráda jsem přijala pozvání pracovat v její správní radě. Její členkou jsem byla jmenována ministryní školství, práce a tělovýchovy Petrou Buzkovou v roce 2004.

15

vzdělávání Studenti VŠE Fulbrightův program spíše nevyužívají. Proč tomu tak podle vás je? Pamatuji se na program cestovních grantů Fulbrightovy komise, který studenti VŠE v minulosti hojně využívali na pokrytí nákladů spojených s cestou na ty americké univerzity, na které byli vysláni Vysokou školou ekonomickou. Cestovní granty však v současnosti nejsou vypisovány. Nízké využití programů Fulbrightovy komise pro studium a studentský výzkum studenty VŠE může mít řadu příčin –počínaje jejich relativně malým počtem v porovnání s jinými programy (například pro vědce a vysokoškolské pedagogy, pro učitele a vedoucí pracovníky ve školství, pro zájemce o další profesní rozvoj, pro lékaře, pracovníky neziskového sektoru

apod.), charakterem studia v USA (jeden ze studentských programů podporuje studium vedoucí k získání titulu Ph.D. v přírodovědeckých a technických oborech) přes informovanost o jednotlivých nabídkách nebo náročnost spojenou s výběrovým řízením až po prokázání jazykové kompetence, nezbytný osobní aktivní přístup a vytrvalost. Například žádost o stipendium pro (post)graduální studium či výzkum na úrovni Master nebo Ph.D. ve Spojených státech, udělované na jeden školní rok a pokrývající školné do výše maximálně 18 tisíc dolarů, životní náklady, zdravotní pojištění a zpáteční letenku, musí být doložena výbornými studijními výsledky a složením testu TOEFL minimálně na 80 (iBT) respektive 213 (CBT) nebo 550 (PBT) bodů. U kategorie

„visiting research“ je nezbytné předložit pozvání americké strany vyjadřující ochotu studenta přijmout a z praktických důvodů se doporučuje získat a předložit podobný doklad i u ostatních kategorií. Pro získání stipendia je důležitý osobní profil studenta (studijní a odborné výsledky, výsledky z požadovaných testů, iniciativa, potenciál apod.) a kvalita jeho přihlášky (studijní nebo výzkumný záměr, motivace, doporučení, dlouhodobé cíle apod.). Co konkrétního může Fulbrightův program nabídnout studentům VŠE, respektive jaké jsou jeho výhody oproti jiným programům, co se studie ekonomie týče? Nejen ekonomie, ale i jiné obory vyučované na VŠE jsou špičkově rozvíjeny na mnoha amerických univerzitách.

Z USA pochází většina nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Fulbrightovo stipendium pro (post)graduální studium a výzkum a Fulbright-Masarykovo stipendium pro doktorandy nabízí výjimečnou příležitost studovat na nejprestižnějších univerzitách ve Spojených státech, rozvíjet tam výzkum a spolupracovat s uznávanými odborníky. Moje zkušenost ukazuje, že pokud naši studenti disponují již zmíněnou trpělivostí, vytrvalostí, iniciativou a potenciálem, připraví a obhájí excelentní projekt a vyhoví i ostatním podmínkám náročného výběrového řízení, mají šanci ve výběrovém řízení uspět a navázat studiem či výzkumem na nejlepších univerzitách v USA na bezesporu dobré vzdělání získané studiem VŠE.  Autor: Anna Stejkozová

Na VŠE i jinak než přes matematiku a jazyk

Tradiční přístup stále prosazuje Fakulta podnikohospodářská ve svém hlavním oboru Podniková ekonomika a management. Uchazeči musí absolvovat test z matematiky a z cizího jazyka. Mohou si vybírat mezi angličtinou, němčinou, francouzštinou, italštinou, ruštinou a španělštinou. Jiná situace je u oboru Arts management. Pro úspěšné přijetí do tohoto oboru musí uchazeči složit přijímací zkoušky z anglického jazyka a všeobecného přehledu, tedy bez matematiky.

žený test z obecných studijních předpokladů společnosti SCIO. Fakulta letos přijímá nejlepších 672 zájemců. Percentil je určován na každý akademický rok k přijímacím zkouškám a každoročně tato hranice roste. Naposledy byl určen na 80 a výše v řádném řízení, v přezkumném řízení to byla hodnota 77,7 a výše. Pro přijetí na Fakultu managementu v Jindřichově Hradci je zapotřebí složit zkoušky z matematických předpokladů a jednoho světového jazyka (angličtina, němčina, ruština, francouzština). I na Fakultu managementu je možné přijetí bez složení zkoušek. Přijati jsou ti studenti, kteří mají průměrný prospěch z matematiky a ze světového jazyka do 1,85 za poslední tři roky na české nebo slovenské střední škole. Další možností je výsledek z testu obecných studijních předpokladů společnosti SCIO, jehož percentilová hranice dosahuje alespoň hodnoty 60. Bez přijímacích zkoušek může fakulta přijmout maximálně 60 % studentů, ale v případě vyššího zájmu může děkan rozhodnout o zvýšení hranice. Z přehledu je zcela jasné, jak fakulty nastavují podmínky pro

přijetí a jakým způsobem se snaží získat dostatečný počet studentů, který zajistí dostatek prostředků pro jejich financování. Jakkoliv je toto systémové opatření chybné, i tak je možné odtušit, jak které fakulty musí stanovovat hranice pro přijetí. Nabírání méně kvalitních studentů (na základě snížení náročnosti vstupních testů, nebo jejich úplné zrušení) a překotné přijímání studentů s nedostatečným ohledem na jejich protřídění může do budoucna ohrozit pověst fakult a dlouhodobě devalvovat hodnotu vzdělání na naší škole.  Autoři: Štěpán Mejzlík, Vladimír Štípek

economix Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y! [email protected] Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

www.economix.cz

economix – 2 / 2010

Ne všechny fakulty Vysoké školy ekonomické mají stejné podmínky přijetí nových studentů. Rozhodli jsme se udělat malý průzkum a přinášíme stručný přehled podmínek pro přijetí na jednotlivé fakulty a studijní obory.

Zájemci o studium na Fakultě mezinárodních vztahů se musí připravit na přijímací zkoušky z matematiky a dvou jazyků. Výběr je stejný jako u oboru Podniková ekonomika a management FPH. Fakulta financí a účetnictví nedává zájemcům o studium možnost výběru jazyka a požaduje složení přijímací zkoušky z angličtiny a z matematiky. Fakulta informatiky a statistiky vyžaduje rovněž složení přijímací zkoušky z matematiky a jednoho cizího jazyka, ale nabízí i několik alternativ. Bez přijímaček bude přijat uchazeč, který měl na střední škole alespoň tři roky angličtinu a matematiku a jeho průměrný prospěch v obou předmětech nepřesáhl 2,00. Přijímací zkouška bude rovněž prominuta těm, kteří složí test z obecných studijních předpokladů společnosti SCIO a dosáhne percentilu 60 a vyššího. V případě, že se zájemce o studium na této fakultě účastnil celostátního kola Středoškolské odborné činnosti nebo celostátního kola olympiády, může zažádat děkana o přijetí bez přijímacích zkoušek. Vstupenkou na Národohospodářskou fakultu je pak dobře slo-

16

Rozhovor s Martinem Romanem

Studentské sdružení Ekonom pořádá 29. dubna 2010 od 14.30 ve Vencovského aule VŠE Ekofórum s generálním ředitelem a předsedou představenstva ČEZ Martinem Romanem na téma Hospodářská krize jako impulz ke strategickým změnám.

economix – 2 / 2010

Při této příležitosti jsme požádali Martina Romana, aby na Ekofóru předal ceny věnované společností ČEZ výhercům soutěže, kterou pro studenty VŠE připravilo studentské sdružení Ekonom. Hraje se o velmi zajímavé odměny, jako jsou příležitost navštívit trading-floor ČEZ a neformální osobní setkání s členem managementu ČEZ na vybrané téma, Festival Pass na Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2010 pro dvě osoby a olympijský set obsahující sportovní bundu, batoh a výpravnou knihu Vancouver 2010. Soutěž končí 22. dubna 2010 a více se o ní dozvíte na www.economix.cz. Ještě před Ekofórem jsme se za vás Martina Romana zeptali na některá aktuální témata:  FUTUR/E/MOTION Společnost ČEZ v loňském roce představila koncept FUTUR/E/MOTION, v jehož rámci se chystá v budoucnu věnovat čtyřem hlavním záměrům, a to podpoře vědy, výzkumu a zavádění nových technologií do praxe, podpoře menších zdrojů elektřiny, které doplní tradiční velké elektrárny, zavedení inteligentních řešení, která rozšíří možnosti lidí rozhodovat o jejich způsobu využití energií, a podpoře elektromobilů. Jak budou tyto záměry realizovány v praxi a jak dlouhodobý je představený koncept? Nebude mít jeho implementace vliv na ceny elektřiny pro koncové zákazníky? Já věřím, že vliv na výdaje zákazníků za elektřinu náš program FUTUR/E/MOTION mít bude, a to vliv veskrze pozitivní.

Samozřejmě je těžké odhadovat, jak se bude vyvíjet cena elektřiny v dlouhodobém horizontu, ale využití chytrých prvků umožní spotřebitelům, jak správně podotýkáte, rozhodovat, kolik energie a ve kterém okamžiku využít. Je to tedy trend, který by měl působit proti tlaku na růst cen. To však není zdaleka jediným a možná ani ne hlavním přínosem FUTUR/E/MOTION. Program bude mít především velmi pozitivní vliv na životní prostředí (elektromobily, efektivnější využívání energie) a na pokrok v oblasti aplikované vědy a výzkumu, důležitý pro budoucnost energetiky a konkurenceschopnost ČR.  TENDR NA DOS TAVBU TEMELÍNA Do tendru na dostavbu Temelína se přihlásily americký Westinghouse, Atomstrojexport z Ruska a francouzská Areva. Ve snaze o diverzifikaci rizika při dodávkách elektřiny by možná bylo chybou dodávat k současným celkem šesti sovětským reaktorům v Dukovanech a Temelíně další ruské reaktory. Tím se ale z tendru může vytratit cenová konkurence a může hrozit, že Francouzi se domluví s Američany na společném postupu, a pak může být výsledná cena nepředstavitelně vysoká. Počítali jste při kalkulaci návratnosti investice i s takovouto variantou? Musím nejprve podotknout, že v jaderné energetice je situace poněkud odlišná od dodávky primárních surovin, jako je ropa a plyn, jejichž skladování je omezeno několika týdny či měsíci. Jaderným palivem

rozhovor je možno se předzásobit na několik let dopředu a jeho výrobu je možné případně zadat jinému dodavateli, takže nebudeme závislí na firmě, která elektrárnu postaví. Úlohou managementu ČEZ je dotáhnout do konce transparentní výběrové řízení na dodavatele technologie, a jeho výsledky pak předložit zástupcům akcionářů s příslušným komentářem k rozhodnutí. Výsledky tendru nebudu nijak předjímat a rád bych se vyhnul i jakýmkoliv spekulacím na toto téma.  KRITIKA SPOLEČNOS TI ČEZ V letech 2005 a 2006 byl ČEZ vyhodnocen jako nejziskovější česká společnost. Kritici velmi často upozorňují na fakt, že společnost ČEZ má monopol na výrobu elektřiny v České republice a vysoká cena elektřiny je prostřednictvím dividend ve své podstatě příjmem státního rozpočtu, a tedy vlastně jakousi formou skryté daně. Souhlasíte s tímto tvrzením? Na co všechno mohou být dividendy společnosti ČEZ vlastně použity? Je hlubokým, ale bohužel zažitým omylem, že ČEZ má na výrobu elektřiny v ČR monopol. Není tomu tak. Po vstupu ČR do EU je i český trh s elektřinou součástí propojených evropských trhů, na nichž má ČEZ podíl pohybující se mezi 3–4 %, a v žádném případě tak nemá sílu jakkoliv ovlivnit cenu elektřiny. Ta je dána čistě působením tržních sil, poptávky a nabídky. Tvrzení o platbách za elektřinu jako „skryté dani“ je poněkud zavádějící: to by potom musely být za daň považovány služby jakéhokoliv státního či polostátního podniku, například letenky od Českých aerolinií. Již několik let si každý spotřebitel může vybrat, od kterého prodejce bude elektřinu kupovat. ČEZ je přitom z velkých dodavatelů nejlevnější a to může být i jedním z důvodů, proč u něj drtivá většina zákazníků zůstává. Samotné rozhodnutí o využití dividend je pouze na vlastnících.  INVES TICE DO ZAHRANIČÍ V květnu 2009 byla podepsána dohoda, na jejímž základě se ČEZ stal oficiálním partnerem výstavby nového bloku slovenské jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. ČEZ také investoval v Rumunsku více než jednu miliardu eur do výstavby dvou větrných farem o výkonu 600 MW. V květnu roku 2009 ČEZ dokončil nákup poloviny majoritního podílu v turecké firmě Akenerji. Které další země představují výhledově výzvu pro záměry energetické společnosti ČEZ? Co třeba Rusko? Stále platí, že se v této oblasti zaměřujeme na střední a jihovýchodní Evropu plus Turecko. Pro ČEZ nemá smysl rozšiřovat dále svoje teritorium, naopak, v tomto ohledu budeme nadále pečlivě zvažovat každou příležitost a investovat budeme jen v případě, že projekt bude pro naše akcionáře výhodný. Trhy s vyšším rizikem, jako jsou Ukrajina

17

či Rusko, jsme se rozhodli již před více než rokem ve střednědobém horizontu pustit ze zřetele, vývoj na nich správnost našeho dřívějšího rozhodnutí jen potvrzuje.  ČEZ A FINANČNÍ KRIZE Do jaké míry na společnost ČEZ dolehla probíhající celosvětová krize na finančních trzích? Samotná finanční krize měla vliv především na zdražení kapitálu pro všechny firmy, ČEZ nevyjímaje, a z toho plynoucí nutnost konzervativnějšího přístupu k akvizicím a expanzi obecně. Daleko významnější dopad bude mít související hospodářská recese, která poznamenala v roce 2009 spotřebu elektřiny v České republice meziročním poklesem na úrovni šesti procent a mnohem razantnějším propadem velkoobchodních cen elektřiny. Přesto se společnosti ČEZ podařilo dosáhnout historicky nejlepších výsledků jak na provozní, tak na celkové úrovni. Hlavním faktorem bylo, že se nám díky důslednému dodržení obchodní strategie a řízení rizik podařilo prodat většinu elektřiny na rok 2009 ještě za předkrizové ceny. Na změněné podmínky podnikatelského prostředí jsme také aktivně a promptně zareagovali, nejen prohloubením důrazu na vnitřní efektivitu, ale i novým strategickým zaměřením na inovace reprezentovaným již zmíněnou iniciativou FUTUR/E/MOTION. V roce 2010 již čekáme stabilizaci poptávky po elektrické energii. Letošní únor již byl třetím měsícem v řadě, kdy po více než roku spotřeba elektřiny rostla. Protože však již nebylo možné eliminovat vliv trvajícího poklesu cen na energetických burzách, teprve tento rok plně dopadnou důsledky hospodářské krize na hospodaření Skupiny ČEZ. I tak však zesíleným důrazem na vnitřní fungování firmy a úsporu nákladů očekáváme velmi dobré výsledky, zvláště na provozní úrovni (měřené ukazatelem EBITDA) bychom se měli dostat jen o tři procenta pod úroveň rekordního roku 2009.  ČEZ A VOLBY Podle vlastnické struktury je majoritním vlastníkem společnosti ČEZ stát, tedy Ministerstvo financí České republiky. Do jaké míry ovlivňuje fungování firmy politická scéna. Jaký vliv na fungování společnosti ČEZ mohou mít výsledky voleb do Poslanecké sněmovny ČR v roce 2010? Samozřejmě vláda – prostřednictvím Ministerstva financí ČR – vykonává svá vlastnická práva, například nominuje a volí své zástupce do dozorčí rady společnosti, účastní se valných hromad a prosazuje tak své záměry. Volby rozdají nové karty na české politické scéně, to je očekávatelná realita.  ČEZ A MARTIN ROMAN Ve společnosti ČEZ působíte od roku 2004. V minulosti jste působil mimo jiné

jako ředitel Janky Radotín a šéf Škody Holding. Čím jste vůbec chtěl být, když jste byl malý? Asi si to již přesně nevybavím, z pozdějšího, avšak stále velmi mladého věku, si pamatuji, že jsem měl touhu věci měnit, posouvat dopředu, ačkoliv nebyla materializovaná do přesně ohraničeného povolání. Svoje představy si tak v současnosti opravdu plním.  BOOM SLUNEČNÍCH ELEK TRÁREN Média v poslední době často spekulují o vlivu štědré podpory slunečních (fotovoltaických) elektráren na cenu elektřiny pro zákazníky v příštím roce. Provozovatel přenosové soustavy (státní společnost ČEPS) také upozornil na riziko přetížení sítě a „přikázal“ distribučním společnostem (mimo jiné ze Skupiny ČEZ), aby už další žádosti o připojení fotovoltaických elektráren nepřijímaly. Na druhou stranu při tak velké finanční podpoře jsou fotovoltaické elektrárny pro každého podnikatele výnosný byznys, takže je poměrně překvapivé, že ČEZ zatím téměř žádné

nepostavil. Jaký je váš pohled na tento problém? Nastalá situace ve fotovoltaice staví ČEZ do velmi složité pozice. Jako energetici si uvědomujeme specifika fotovoltaických zdrojů a v avizovaném množství i jejich bohužel negativní vliv na přenosovou i distribuční soustavu v České republice a také jejich možný dopad na ceny elektřiny pro koncové zákazníky. Proto jsme se také rozhodli výzvu ČEPS bez odkladů vyslyšet. Druhý pohled je ve výhodnosti takových investic. I Skupina ČEZ má vůči svým akcionářům povinnost využívat investiční příležitosti, a tak máme své projekty fotovoltaických elektráren ve výstavbě, nicméně vzhledem k výše uvedenému jsme se rozhodli akvírovat a zprovoznit jen ty projekty, o kterých již bylo jasné, že postaveny budou, jen dosud nebylo rozhodnuto, kdo je bude vlastnit. Zachráníme tak alespoň část výnosů z tohoto boomu pro stát jako majoritního akcionáře ČEZ. Kdybychom to neudělali, postavil by tyto elektrárny jiný investor a všechny výnosy by odešly na jeho účet, pravděpodobně do zahraničí. Autor: Lucie Kubečková

economix – 2 / 2010

rozhovor

18

ekofórum

Generální tajemník OECD Angel Gurría hostem Ekofóra

economix

– 2 / 2010

V úterý 6. dubna 2010 se uskutečnila další přednáška v rámci Ekofór, tentokrát s významným zahraničním hostem. Pozvání studentského sdružení Ekonom a Centra latinskoamerických studií (CLAS) při Národohospodářské fakultě VŠE totiž přijal generální tajemník OECD Angel Gurría, který vystoupil v Likešově aule s přednáškou na téma The OECD and the New Global Governance Architecture: Promoting Sustainable Growth. Přednášku moderovala prorektorka pro zahraniční vztahy a PR VŠE prof. Hana Machková. Hosta Ekofóra a činnost CLAS představil velvyslanec Mexika v ČR J. E. José Luis Bernal. Hned v úvodu své přednášky Gurría, který je ve funkci od roku 2006, prohlásil, že studenti univerzit jsou lidé, kteří budou vytvářet svět zítřka a čelit novým výzvám, k čemuž popřál přítomným mnoho úspěchů. Pokračoval optimistickou zprávou – obroda světové ekonomiky je na obzoru. Jedním dechem však dodal, že například náhlý 14% nominální pokles obcho-

du se bude dohánět ještě dlouho a že práci během dvou let jen v rámci OECD ztratilo téměř 20 milionů lidí a toto uskupení ztratilo čtyři procenta svého celkového výstupu. Upozornil také na nestejné tempo uzdravování v jednotlivých koutech světa, na obrovské rozdíly mezi úsporami a výdaji například v USA a v Číně a zmínil i fiskální dluhy, jež v některých státech mohou již v roce 2012 dosáhnout sta procent HDP. Dnešní vlády od něj ale sklidily i pochvalu za to, že se poučily z předešlých krizí a jako cestu z problémů zvolily volný obchod, nikoliv sebevražedný protekcionismus. Za ponaučení plynoucí z dnešní nestandardní situace označil fakt, že je nutno v budoucnu jednoznačně přikládat stále větší důležitost multilaterálním jednáním na mezinárodní úrovni, při nichž mohou jednotlivé státy projednávat své plány a vytvářet tak informovanější prostředí. Gurría uvedl, že právě existence více organizací typu OECD, společně s častějším jednáním špiček jednotlivých specializovaných institucí a národních vlád, je pro budoucnost

velmi důležitá, neboť pouze takové organizace mohou poskytnout komplexnější pohled na situaci ve společnosti a také lépe koordinovat společný postup na globální úrovni. Samozřejmě, že každá organizace je tak efektivní a přínosná, jak jsou podle jeho slov její členské státy ochotny připustit, aby byla. V souvislosti s mezinárodní spoluprací zmínil také záměry OECD ohledně chystaného začlenění států, jako jsou Chile, Izrael, případně Rusko a asijské rostoucí ekonomiky. Generální tajemník se také dotkl úlohy skupiny G20, jejíž význam zásadně ovlivnila nastoupivší krize. Jako taková fungovala již delší dobu, ale v roce 2008 po prvotní výzvě k zasednutí k jednacímu stolu od prezidenta Bushe začala nabírat na důležitosti. Zmínil, že právě díky recesi se v několika otázkách (zejména daňových či environmentálních) podařilo během dvanácti měsíců dosáhnout většího pokroku než během dvanácti předchozích let. V následné diskusi, jež se dotýkala zejména otázek souvisejících s trhem práce, Gurría

řekl, že lidé musí velmi zvažovat, přikloní-li se spíše k ochraně zaměstnanců (security) či ke snaze o co nejvyšší pružnost pracovního trhu (flexibility). Dostalo se i na vliv minimální mzdy na ekonomiku zejména v nebezpečných případech, kdy se blíží průměrné mzdě a velmi znevýhodňuje mladé lidi a ještě nezkušené absolventy. Právě nezaměstnanost mladých lidí, jakožto nový fenomén, označil společně s dlouhodobou nezaměstnaností za velmi palčivé problémy současnosti. Zmínil i současné stárnutí evropské populace a přirozenou nutnost prodlužovat odchod do důchodu s prodlužující se průměrnou délkou života. Při otázce směřující k posouzení ojedinělého dánského modelu (tzv. flexicurity) se velmi hodila přítomnost dánského velvyslance a tedy i jeho informace „z první ruky“. V závěru Gurría řekl, že i tak zavedené a úspěšné ekonomiky, jako například Německo, by měly být schopny přizpůsobovat se novým trendům a postupně tak opouštět tradiční obory a zaměřovat se na nově vznikající oblasti s nutností vysokých investic ve formě lidského kapitálu. V zaplněné aule si přednášku kromě studentů vyslechlo i deset velvyslanců: Dánska, Dominikánské republiky, Chile, Kuby, Maďarska, Mexika, Peru, Portugalska, Slovenska a Španělska, několik diplomatů z dalších zemí, zástupce Latinskoamerické obchodní komory v ČR a hosté z ostatních univerzit. Zvláštní poděkování organizátorů patří prorektorce pro zahraniční vztahy a PR VŠE prof. Haně Machkové za vynikající spolupráci při organizaci Ekofóra a jeho moderování.  Autor: Jan Horák

19

ekofórum

Generální tajemník OECD Angel Gurría poskytl Economixu po Ekofóru exkluzivní rozhovor

A dohodli jste se na nějakých speciálních doporučeních s premiérem Fischerem? V podstatě na tom, co OECD doporučila ve výhledu a přehledu. Tam je problém, že politická ekonomie znamená dělat jistá rozhodnutí, protože vždy máte alternativu. Můžete se rozhodnout snížit výdaje nebo zvýšit příjmy nebo obojí. Když se rozhodnete snížit výdaje, nastává dilema, kterých výdajů se to bude týkat. Investic nebo benefitů a podobných podpůrných

bychom mohli dělat lepší práci, kdyby naše reporty byly hlubší – a právě tady by pomohla spolupráce. Trvalo by to sice déle, ale byly by věhlasnější a podloženější. Musím říci, že některé země vnímají naše doporučení, uvědomují si jejich hodnotu a používají je. Jsou ale země, především ty velké, kterým je složité radit.

programů, které už existují. Pořád se musíte rozhodovat. Proto jedinou cestou, jak vyřešit tento problém, je inspirovat se staromódním heslem slavného baseballisty New York Yankees Yogiho Berry: „Když se dostaneš na rozcestí, vyber si!“ Nakonec jsme se bavili o prvcích stabilizujících ekonomiku a rychlosti, kterou se můžete dostat k fiskální stabilitě. Máte velké štěstí, že máte takového premiéra, který nejen pozorně poslouchá, ale také má přehled v tom, co dělá, a to je pozitivní. Ale dobrou zprávou také je, že vše, co jsem řekl, už váš premiér nebo další ministři již dříve analyzovali a prodiskutovali. Možná ještě neudělali rozhodnutí, ale byli velmi dobře obeznámeni se všemi případnými důsledky. Ptám se, protože některá vaše starší doporučení selhala a nepomohla. To je, jako kdybyste řekla, že pacient zemřel, protože dostal lék. Chápu to, ale předešlá doporučení třeba seděla pro jinou dobu a v jiné situaci než nyní. Myslím tím, že daná doporučení mohou být dobrá ekonomicky, ale politicky nejsou snadno proveditelná. Toto dilema představuje těžké rozhodnutí. Vždy se to odráží od vize vládnoucí politické strany. Dnes se mě jeden novinář ptal, co se stane, když naše doporučení nejsou brána v potaz a patřičně dodržena. Zaprvé je tam možnost, že jsme se spletli. Zadruhé může být překážkou politická re-

alita a skutečnosti, které nepovolí prosadit naše doporučení. Nebo se prostě příjemci našich rad nezabývali všemi tématy. Vždy, když máte horší podmínky, je to těžší. Obtížné podmínky jsou i v demokratických zemích východní Evropy, odborně řečeno v tranzitivních ekonomikách východní Evropy. Záleží na rozhodnutí politické strany a na tom, jaké má v dané chvíli možnosti. My tomu rozumíme. Ale naší povinností je signalizovat, co vás může potkat. Problémem může být i to, že politici musí naslouchat mnoha institucím a každá instituce vydává trochu jiný výhled. Nejen OECD, ale také Mezinárodni měnový fond nebo Světová banka a další. Při přednášce jste mluvil o svém zajímavém návrhu, aby existoval nějaký kooperační program, který by spojoval významné instituce v rámci těchto reportů. Protože je pravda, že některé výhledy a doporučení se opravdu liší. A hned je tu problém, čemu dát přednost. Ano, náš report je doopravdy jen report od OECD. Náš vlastní průzkum se moc nestřetává s průzkumy jiných institucí a to by mohlo být jedním bodem té spolupráce. Důvodem je, že MMF je svým způsobem pod stálým dozorem a pole působnosti je v průzkumu užší. OECD se zaměřuje na ekonomickou problematiku, pracovní trh, ale také na investice a spoustu dalších odvětví. V každém případě si myslím, že

Na jednu stranu ve zprávě prosazujete podporu podnikatelského prostředí, ale na druhou stranu chcete vyrovnat podmínky zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Myslíte tím třeba i větší zdanění a zvýšení sociálního pojištění OSVČ, které mimochodem navrhuje i jedna z kandidujících stran? Zdanění je povinné, ale máme na mysli i jiné položky. Například položky o právech a ochraně. Nebo třeba minimální ochranu, když ztratíte práci. Pak tu máme právo být rekvalifikován. Být spravedlivý... Jisté země už jsou v tomto dobré, ale jsou i země, které jsou teprve na začátku veřejnoprávního systému a právě nyní během krize jim dochází, že ten původní systém moc nefungoval. Máte kanceláře, kam si jdete požádat o práci. Možná mají nějakou nabídku na letácích či posílají dopisy, že se hledá zahradník nebo podobné zaměstnání. To je ale jen malá skupinka třeba pěti lidí. Pak máte ale ještě velké skupiny třeba 200 lidí, kteří hledají práci a nemají počítače, kde se k nabídce pracovních míst dostanou lehčeji. Nebo třeba nabídky pracovních míst jsou, ale zase nejsou v Praze, nýbrž sto kilometrů daleko. Je to složité a každá země potřebuje profesionální systém a především vysoce specializované lidi, kteří mají počítače a vypracovaný systém právě i pro ty samostatně výdělečně činné. Systém nefunguje tak, že lidé na sebe volají já potřebuji instalatéra, já potřebuji zahradníka apod. V současnosti jsou miliony nezaměstnaných a chybí pořádný systém.  Autor: Pavlína Máčalová

economix – 2 / 2010

OECD vydala letos 6. dubna shrnutí ekonomické situace a výhled pro Českou republiku. Dotkli jste se spousty témat a pro vyrovnání rozpočtu a ekonomický růst doporučujete především škrtání výdajové strany rozpočtu. V předvolebním klání ale některé politické strany doporučují naopak zvyšování daní, popřípadě zavést výrazně progresivní zdanění a takzvanou milionářskou daň. Myslíte si, že to je v porovnání s jinými zeměmi dobrý tah? My jsme vydali doporučení, v němž upozorňujeme, že je lepší škrtat výdaje než zvyšovat daně. Toto je však teoretická situace. Ale co je realitou? Když máte krizi jako tu současnou, což je především velký tlak na trh práce, jste nuceni zvyšovat výdaje. A toto zvyšování je automatické, nemůžete to kontrolovat a zastavit. Samozřejmě se snažíte vykompenzovat nějak vaše mimořádné útraty a snažíte se snižovat rozpočet právě na výdajové straně. Někdy to ale už není možné a musíte najít nový způsob řešení. My doporučujeme, pokud sahat na zvýšení příjmové strany, tak třeba u daní z nemovitostí. U této daně má Česká republika vůbec nejnižší sazbu ze zemí v rámci OECD. Nebo se může zaměřit na spotřební daně, protože chcete stimulovat pracovní trh, redukovat daň z práce, stimulovat investice a chcete stimulovat úspory, proto nechcete zatěžovat daní tyto položky a zvýšíte spotřební daň.

20

ekofórum

Na druhém letošním Ekofóru pořádaném studentským sdružením Ekonom vystoupila na VŠE 16. března 2010 ministryně školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Miroslava Kopicová s tématem Jak zvýšit inovační potenciál českých vysokých škol. Přednášce, na kterou bohužel dorazilo jen několik desítek lidí, předcházela společná večeře paní ministryně s vedením VŠE v rektorském salonku Akademického klubu.

economix – 2 / 2010

V úvodu ministryně Kopicová zmínila vliv technického pokroku v 21. století a proč je třeba klást důraz na inovace. Například na začátku 20. století bylo na světě jen čtrnáct počítačů, v roce 2000 jich však byla více než jedna miliarda. Ministryně dále podotkla, že se mění chování celé společnosti, její komunikace a zejména vytváření sociálních vazeb, například jedna z osmi dvojic se seznámí přes internet. Mění se rovněž pracovní trh a příležitosti. Je známo, že deset dnes nejatraktivnějších povolání ještě před šesti lety neexistovalo. Ministryně Kopicová tímto úvodem chtěla zdůraznit nutnost přizpůsobení se změnám ve světě a podporovat znalostní trojúhelník – vzdělání, výzkum a inovace. Pokud jde o vzdělání, v ČR má téměř 90 % obyvatel středoškolské vzdělání. Tato „masovost“ na středních školách se poté odráží i ve vysokém školství. Je obtížnější nalézt v tomto „davu“ talentované studenty. „V 90. letech byl u nás nedostatek míst na vysokých školách, dnes existuje hodně soukromých vysokých škol a vzdělání se tak stává spíše byznysem. Navíc jsou ohroženy přírodní a technické obory a v budoucnosti bude chybět 12–15 % inženýrů v energetice,“ řekla Miroslava Kopicová. Výzkum u nás zabezpečují vysoké školy, Akademie věd, kapitoly ministerstev a průmyslové podniky. Vysoké školy jsou hlavním nositelem výzkumu

Ekofórum s ministryní školství Miroslavou Kopicovou nejen v USA, ale i třeba ve Švédsku, a jsou silně podporovány státem, proto je potřebné v ČR provést reformu, která se bude týkat financování a akreditací. Na začátku přednášky ministryně Kopicová uvedla fakta o vysokém školství. V ČR v současné době máme dvě státní, 26 veřejných a 45 soukromých vysokých škol. Z celkového počtu 73 vysokých škol jich má 49 ekonomické zaměření. Infrastruktura VŠ je vyvážená, každý kraj má alespoň jednu vysokou školu. Ovšem jen v Praze nalezneme 33 vysokých škol, z čehož je 22 s ekonomickým zaměřením a v Brně z celkového počtu 13 se jich 9 specializuje na ekonomii. Pouze 26 vysokých škol ze všech 73 provádí výzkum a vývoj. Tato čísla hovoří sama za sebe, že je něco v nepořádku a je s tím třeba něco udělat. Cílem reformy je snížit počet vysokých škol a zvýšit jejich kvalitu. V průběhu přednášky ministryně definovala, co se myslí uznatelnými výstupy výzkumu a vývoje, a citovala definici pojmu inovace ze zákona č. 110/2009 Sb. „Každá vysoká škola by měla z poloviny provádět výuku a druhou polovinu by měl tvořit výzkum a vývoj,“ uvedla Kopicová. Mezi nevyužitý potenciál výzkumu a vývoje patří

akademičtí pracovníci, kteří jsou zaměstnanci vysoké školy a mají vykonávat pedagogickou, vědeckou a výzkumnou činnost. Z Analýzy stavu výzkumu, vývoje a inovací v ČR a jejich srovnání se zahraničím v roce 2009 vyplývá, že na jeden aplikovaný výstup připadá 19,5 publikačních výstupů. Ministryně Kopicová dále uvedla nástroje pro zlepšení inovačního potenciálu: legislativní opatření (například daňové úlevy), finance motivující vysoké školy ke zlepšení inovačního potenciálu a exekutivní opatření (například změna podmínek pro udělování akreditací a certifikací). Podmínky pro zlepšení inovačního potenciálu lze vytvořit pomocí realizace operačních programů z EU, technologické agentury ČR a propojení studijních programů, výzkumu a vývoje s praxí. Technologická agentura ČR byla založena v roce 2009 zákonem č. 211/2009 Sb. a zabezpečuje přípravu a realizaci programu aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, poradenství řešitelům projektů a uživatelům výsledků aplikovaného výzkumu. Co se týče propojení studijních programů, výzkumu a vývoje s praxí – vše by mělo probíhat v několika krocích. V prvním kroku by požadavky akreditační komise ČR měly být přísnější – akreditaci dostanou pouze ty studijní programy, které budou mít odpovídající výzkum, vývoj či inovace. V druhém kroku bude brán zřetel na požadavky MŠMT, Rady výzkumu, vývoje a inovací a Vlády ČR, aby byl propojen výzkum a vývoj s praxí. Miroslava Kopicová dále uvedla, že vysoké školy neumějí komercionalizovat výstupy výzkumu, vývoje a inovací, které mají originální charakter, proto je třeba hledat řešení k jejich propagaci veřejnosti. „Češi umí vymyslet geniální produkt, ale neumí ho včas a na správném místě prodat,“ uvedla Kopicová. Jde o adaptaci marketingových metod a modelů pro výstupy výzkumu a vývoje. Na závěr přednášky ministryně Kopicová shrnula, že máme vyváženou strukturu vy-

21

sokých škol ve vzdělávacích činnostech, ale tato struktura je nevyvážená v inovačních procesech. Pouze Praha a Brno mají relativně kvalitní infrastrukturu a vyvážený poměr mezi vzdělávací a výzkumnou činností. Otázkou zůstává, jak vytvořit provázanou infrastrukturu v ostatních regionech. Jednou z možností je vytvoření výzkumných infrastruktur v podobě takzvaných klastrů. Úkolem ekonomických fakult v inovačních procesech je navrhnout a realizovat modely pro vznik a podporu funkčních trhů realizujících detailní prodej výstupů z výzkumu a vývoje a dále vytvořit komplexní systémy, které budou propojovat různé obory tak, aby byly propojeny všechny fáze inovačních procesů. Po přednášce měli studenti prostor pro své dotazy. První tazatel Marek Vokoun z Národohospodářské fakulty, student doktorského studia, se ptal na motivaci studentů doktorského studia. Kopicová odpověděla: „Sama mám doma dva doktorandy, takže vím, jaké to je, je uživit.“ Většina vyučujících ze zahraničí nechápe, jak mohou doktorandi při studiu ještě pracovat, jelikož samo studium a výzkum jim zabere hodně času. Druhou otázku položil doc. Jiří Dvořáček, vedoucí katedry didaktiky ekonomických předmětů: „Dnes stále hodně učitelů odbornou kvalifikaci nemá a MŠMT prodloužilo termín o doplnění vzdělání. Jak chce ministerstvo řešit podmínky učitelské práce? Jak je chce motivovat k tomu, aby na škole zůstali?“ Kopicová reagovala fakty – při podrobném průzkumu na základě dotazníků se zjistilo, že pouze deset procent učitelů na ZŠ či SŠ nemá odpovídající odbornou kvalifikaci. Ministerstvo připravilo program pro pedagogické fakulty, aby se sestavilo, co chybí a je třeba doplnit. K druhé otázce se ministryně vyjádřila následovně: „V době krize se povolání učitele stává atraktivním, jelikož učitelé dostávají stálý plat a mají stálé místo. Je ovšem pravda, že školství je značně podfinancováno. Pomoci

by mohly projekty a dotace z EU, ministerstvo zjednodušilo byrokratizaci tím, že sestavilo jednoduchý formulář žádosti.“ Další otázky směřovaly k aktuální problematice akreditací vysokých škol. Denisa Šustrová, studentka Národohospodářské fakulty VŠE, která píše diplomovou práci na téma vysokých škol a také spolupracovala na analýze akreditační komise pro období 2004–2009 NF VŠE pojednávající o rozhodování akreditační komise (týkající se například problému „létajících“ profesorů), si postěžovala na špatnou komunikaci s MŠMT, konkrétně s náměstkem pro vysoké školy a vědu prof. Růžičkou. Šustrová doslova uvedla: „Poukazujete na problém akreditační komise, ale pracovníci, kteří by za to měli odpovídat, se k tomu buď vůbec nevyjádří, anebo když se k tomu vyjádří, tak to vypadá, že naše materiály ani nečetli.“ Kopicová na dotaz odpověděla: „Ty materiály mi pošlete, ráda si je se zájmem přečtu.“ Dále reagovala na problém „létajících“ profesorů, který

je částečně vyřešen tím, že bude zaveden registr docentů a profesorů a bude stanoveno, kolik programů a na jaké školy smějí akreditovat. Pokud jde o akreditační komisi, MŠMT se podle Kopicové problémem zabývá systémově. „Pokud nemám na stole žádné prohřešky a stížnosti, tak akreditační komise je ze zákona nezávislá. To, že v ČR máme takové množství škol a že zde máme dokonce spoustu nekvalitních škol, je dáno způsobem akreditací. Akreditují se jednotlivé programy. A pokud se předloží program, který splní všechny náležitosti, tak ho akreditační komise nemůže neakreditovat. To chceme změnit. Dále chceme dosáhnout toho, aby akreditace byla na širší spektrum programů, nebo třeba na celou instituci,“ doslovně uvedla ministryně Kopicová. Následoval další dotaz na akreditační komisi od Josefa Stejkozy, studenta Fakulty managementu VŠE: „Ve svém memorandu jste podepsala, že financování akreditační komise není zveřejňováno z toho důvodu, aby nebyla ohrožena její nezávislost a funkčnost. Jak to, že organizace tohoto typu, kterou platíme ze svých daní, není kontrolovatelná, když například ČNB své hospodaření zveřejňuje?“ Kopicová odpověděla, že hospodaření akreditační komise je kontrolováno MŠMT a prochází normálními audity, jenom se nedává veřejnosti k nahlédnutí, protože její práce je poměrně složitá. „Musím říci, že jsem se na to takto nedívala dosti dlouho, až do chvíle, kdy jsem viděla, čemu byli vystaveni pracovníci akreditační komise v souvislosti s kauzou na právnické fakultě v Plzni. To bylo velmi silné i na mě. Poté jsem začala uvažovat o tom, že by měli být chráněni ještě více.“ Josef Stejkoza ještě podotkl, že v Německu, Rakousku i Polsku, kde akreditační komise má širší záběr, se dá zjistit způsob jejího hospodaření, její rozpočet i konkrétní výdaje. Kopicová reagovala tím, že to bere jako vhodný námět. Autor: Stanislava Černovská

economix – 2 / 2010

ekofórum

22

rozhovor

Luděk Niedermayer nejen o měnové politice  Podle vašeho názoru by vel-

Ekonom Luděk Niedermayer vystudoval matematiku na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Po sametové revoluci nastoupil do Státní banky československé, od roku 1996 byl členem bankovní rady České národní banky (ČNB), poté rovněž vykonával funkci viceguvernéra ČNB. Z ČNB odešel v roce 2008 a nyní pracuje v poradenské a auditorské společnosti Deloitte jako ředitel oddělení Consulting. FISKÁLNÍ POLITIKA

economix – 2 / 2010

 Nedávno jste v médiích uve-

dl, že koncept povinně vyrovnaného rozpočtu je ekonomy oprávněně kritizován (neboť rozpočtová politika by měla reagovat na stav ekonomiky, a tudíž by měl být rozpočet vyrovnaný „v průměru“, nikoli však nutně každý rok). Milton Friedman zastával názor, že deficit státního rozpočtu je pouhou reflexí politické lobby. Jaká je tedy skutečnost? Realita, jako vždy, není ani černá, ani bílá. Zatímco koncept vyrovnaného rozpočtu rezignuje na možnost státu „vyhlazovat“ ekonomický cyklus (tedy činit recesi mělčí a riziko přehřátí nižší), je naprostou pravdou, že za konceptem „aktivní fiskální politiky“ se mnohdy skrývá nejen snaha o efektivní využití státních prostředků, ale také vliv silných zájmových skupin. Ten často vede k tomu, že státní peníze nejsou dobře vynaloženy, a tudíž stát nedosahuje cílů, které by korespondovaly s výdaji (v dnešní době tedy i s vysokými dluhy).

mi elegantně fungovalo například pravidlo, že zatímco by nová rozpočtově příznivá opatření vstupovala v platnost bezprostředně po schválení zákona, ta, která by vedla ke zvýšení výdajů, by nabývala účinnosti třeba až za rok či dva. Nebylo by tímto způsobem zabráněno populistickým opatřením až ex post a neefektivita-neúspornost opatření by tak zůstala zachována? Tento nápad jsem zmínil v kontextu dnešní situace, kdy na jedné straně většina politiků dává najevo potřebu konsolidace státních financí, na straně druhé poněkud cynicky využívají různé nákladné sliby na získávání podpory (a není navíc vyloučeno, že část slibů pak budou realizovat). Zmíněný postup by v některých případech tento kalkul ohrozil, což by bylo jen dobré. Nicméně kvalitní systém řízení veřejných financí je něco zcela jiného než jednoduchá pravidla tahaná z klobouku. Bohužel, u nás jsme s jeho budováním zatím ani nezačali.  V jedné z on-line diskusí na internetu jste v červnu 2009 uvedl, že pro přijetí eura je rok 2013 stále ještě teoreticky reálnou možností, o které by bylo možné dokonce rozhodnout v průběhu prvního čtvrtletí roku 2010, kdy by mělo být jasnější, jak si naše ekonomika bude stát. Cituji: „I přes to, že nyní neobvykle stabilní a poměrně slabý kurz ekonomice pomáhá, nic neměním na svém názoru, že bychom měli euro rychle přijmout.“ Myslíte si, že rok 2013 je stále dosažitelný, nebo že zčásti o přijetí eura rozhodne směřování nové vlády? Rok 2013 je dosažitelný jen zcela teoreticky, neboť naše dnešní vláda nemá ani odvahu, ani politický mandát poslat nutnou přihlášku do kurzového režimu ERM II, který je povinný po dva roky před přijetím eura (a až po těchto dvou letech je o žádosti uchazeče v Bruselu rozhodnuto). Proto je dnes

reálný termín leden 2014, který předjímá spuštění již dlouho připravených procedur v prvním čtvrtletí příštího roku. Myslím, že to je reálné, nová vláda by v té době již měla vědět, jak hodlá ekonomiku směrovat. Politici se této diskusi často brání, protože znamená snížení schodku veřejných financí ke třem procentům zřejmě již v roce 2012. Podle mne by ale naopak pokračování vysokých deficitů bylo velmi nezodpovědné. Myslím, že většině lidí je již celkem jasné, kam politika rostoucího zadlužování vede, a proto je její ukončení třeba neodkládat. BANKOVNÍ SEK TOR českém trhu působí téměř 40 institucí, které si ostře konkurují, přesto většina českých občanů považuje komerční banky za takové ekonomické subjekty, kterým svěří své peníze, a přesto za správu musí platit bance nehorázně vysoké poplatky. Nemyslíte si, že případné navýšení počtu komerčních bank na českém trhu by poplatky výrazněji snížilo? Podle čeho se vůbec ČNB rozhoduje při udělování licencí? Takovéto faktory by ČNB neměla brát v úvahu. Licenci by měl obdržet každý žadatel, který splní zákonné podmínky. Navíc, v dnešních dnech je prakticky jednodušší a levnější využít takzvanou evropskou licenci, která umožní bankám z EU celkem snadno zřídit pobočku v naší zemi. Náš domácí dohled (ČNB) hraje v tomto procesu jen minimální roli.  Jednou z činností ČNB je vykonávání dohledu nad finančním trhem, které představuje souhrn činností týkajících se povolovacích a schvalovacích řízení, plnění informačních povinností, vlastního dohledu na místě i na dálku. Jakým způsobem probíhá vlastní dohled na dálku? Obecně platí, že dohled vždy stojí na dvou pilířích. Na analýze dat, která finanční instituce musí v nemalé míře dohledu  Na

předkládat, a na dohledu na místě, tedy ve finanční instituci. Zejména v minulosti byl ten druhý pilíř zaměřený na ověřování funkčnosti systémů řízení rizik a podobně. Je pochopitelně otázkou, zda proběhlá finanční krize změní něco na přístupu dohledů ke své práci. Rychlost, s jakou některé instituce, nikoli v naší zemi, zkolabovaly, doufám vede řadu „dohlédačů“ k zamyšlení.  Podle zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance je ČNB orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České republice. ČNB tedy provádí dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, ale také nad penzijními fondy. Je reálné, aby se ČNB nějakým způsobem podílela na případné penzijní reformě, nebo jí tato úloha vůbec nepřísluší? Málo se hovoří o tom, že v ČR je sice ČNB pověřena dohledem nad finančním trhem, ale samotná regulace trhu je podle mne správně umístěna do exekutivy – na ministerstvo financí. Jakkoliv tedy dle mého názoru disponuje ČNB zkušenostmi a znalostmi, které mohou pomoci hledat správné řešení, tím klíčovým místem je ministerstvo financí a ministerstvo práce a sociálních věcí.  Ve 194 zemích, které jsou považovány za nezávislé, existuje asi 170 centrálních bank, které se dále dají rozdělit do tří skupin podle vlastníka – například Švýcarsko má centrální banku v soukromých rukou, Velká Británie, Francie, Čína a řada dalších v rukou státu; Spojené státy americké, Belgie a Japonsko ve smíšeném vlastnictví. Jaký model je dle vašeho názoru nejvhodnější? Obvykle platí, že „nestátně vlastněné“ centrální banky jsou určitým dědictvím minulosti. V souladu s tím například ČNB, jakožto nově vzniklá centrální banka (takzvaný systém monobanky zrušili komunističtí

23

rozhovor poslanci jako součást české perestrojky v listopadu 1989!), je speciální, ale státní instituce. V otázce fungování centrálních bank je proto klíčovým prvkem nezávislost. Nejde o často špatně pochopenou bezbřehou diskreci a nekontrolovanost centrálních bankéřů ve všem, co činí, ale o možnost nezávisle provádět hlavní činnost – měnovou politiku, s cílem zajistit stabilitu cen... K realizaci této činnosti je třeba navíc osobní nezávislost vedení centrálních bank, což je mnohdy ještě větší problém, který lze jen obtížně nadekretovat zákonem. KŘÍŽEM KRÁŽEM EKONOMICKÝMI TEORIEMI  Murray Rothbard k existenci centrální banky uvedl, že banky mohou pohodlně expandovat peněžní nabídku pouze tehdy, když existuje centrální banka, což je v zásadě vládní banka, která má monopolní a privilegované postavení nad celým bankovním systémem. Teprve

po vzniku centrální banky je bankovní systém schopný prodloužit dobu expanze natolik, aby nastartoval tak rozsáhlý ekonomický cyklus, jak ho známe v moderním světě. Nebylo právě takovéto chování bank příčinou finanční krize? Občas se mi zdá, že ekonomové (ale i samotní centrální bankéři) mají sklon moc měnové politiky přeceňovat. V moderním světě nejde prakticky o nic jiného než o nastavování ceny krátkodobých peněz! To pochopitelně má velký vliv na vývoj ekonomiky, ale není to zdaleka jediný, či dokonce rozhodující faktor. Pokud chcete slyšet můj názor na vliv politiky centrálních bank na vznik dnešní krize, tak mám za to, že centrální banky (zejména ty klíčové) držely příliš dlouho úroky příliš nízko, a to k některým jevům s krizí souvisejícím přispělo. Pokud jde o jiné aktivity centrálních bank, ty mají také nemalý dopad – řada bank zahrnuje například finanční dohled. Když jste se dotkla otázky „množství

peněz v oběhu“, tak je pravda, že minulé měsíce v této otázce přinesly řadu nových poznatků. Samotná realizace měnové politiky řízením kvantity peněz v oběhu je totiž již desetiletí na moderních trzích mrtvá, a proto mi dnešní operace řady centrálních bank (například kvantitativní rozvolnění Bank of England) připomínaly spíše než měnovou politiku operace blízké záchranným půjčkám (souvisejícím s rolí centrální banky jako vypůjčovatele poslední záchrany). Je však pro mne otázkou, zda tyto operace, které zejména v minulosti měly fiskální povahu (ne všechny úvěry byly zaplaceny), by neměly být blíže státní správě – ministerstvu financí – než centrální bance. Tam lze totiž lépe adresovat politickou zodpovědnost za tyto operace a poté řešit jejich finanční důsledky (třeba zvýšením daní).  Ricardiánci zastávají názor, že úvěrová expanze bankovních peněz způsobuje vzestup cen zboží. Dále například Mises ukázal, že expanze způsobuje i něco

jiného a mnohem závažnějšího. Bankovní úvěrová expanze tím, že vrhne do obchodního světa nové zapůjčitelné fondy, uměle sníží úrokovou míru v ekonomice pod její tržní úroveň. Jsou obavy inflační spirály oprávněné? Je třeba si uvědomit, že to nejsou ani tak centrální banky, ale banky komerční, které svou aktivitou zvyšují objem peněz v ekonomice. A je otázkou, do jaké míry má stát – centrální banka – svými nástroji tuto možnost (často expanzi) škrtit třeba formou zpřísnění regulace nebo daní ve formě vysokých povinných rezerv. Osobně si v dnešní době nedovedu představit zásadně jinou architekturu finančního světa než tu, která zahrnuje centrální banky v dnešní podobě a funkci. A myslím také, trošku v rozporu s tím, co jsem uvedl výše, že rozumným využitím svých nástrojů a za podpory ostatních ekonomik tento systém nemusí vůbec směřovat do inflační spirály.  Autor: Lucie Kubečková

Zvýhodněné studentské předplatné

CEPu Pro studenty nabízíme roční předplatné ve výši 330 Kč, což je poloviční částka standardního ročního předplatného. Pokud se stanete našimi předplatiteli, obdržíte i veškeré publikace vydané od začátku tohoto roku. Díky předplatnému tak budete získávat publikace s ekonomickými, politologickými a dalšími společenskovědními tématy. Předplatné je možné objednat na stránkách www.cepin.cz v sekci předplatné, případně zasláním e-mailu na adresu [email protected]

– 2 / 2010

CEP nabízí knihu „Evropské instituce jako zájmová skupina“ od profesora ekonomie na Univerzitě v Mannheimu Rolanda Vaubela. První část zkoumá hybné síly centralizace. Druhá část analyzuje Evropskou komisi. Třetí část rozebírá Evropský parlament. Čtvrtá část diskutuje Radu. Pátá část se zabývá Evropským soudním dvorem. Šestá část zkoumá Lisabonskou smlouvu a její alternativu. Předmluvu ke knize napsal prezident Václav Klaus. Cena: 70 Kč, 75 stran.

Staňte se předplatiteli CEPu na rok 2010. Předplatné zahrnuje pravidelný Newsletter, pozvánky na námi pořádané semináře, sborníky a ostatní vydávané publikace, které Vám budou zasílány na Vámi uvedenou adresu.

economix

CEP nabízí sborník č. 81/2010 „Thomas Malthus – 175 let od smrti“, do něhož přispěli Robert Holman, Zdeněk Pavlík, Ilona Bažantová, Dagmar Brožová, Lukáš Kovanda, Tomáš Munzi, Tomáš Krištofóry, Vít Jedlička a Marek Loužek (editor sborníku). V přílohách sborníku jsou tři kapitoly z českého vydání „Eseje o principu populace“ (1798). Předmluvu ke sborníku napsal prezident Václav Klaus. Cena: 70 Kč, 140 stran.

CEP je institut (think tank), jehož cílem je šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a šíření a podpora myšlenek velkých osobností liberálního myšlení.

objednávky na www.cepin.cz • tel. 222 814 666 • e-mail: [email protected]

24

Platová diskriminace žen? Evropská unie zbrojí proti nerovnému mzdovému ohodnocení žen a mužů na trhu práce. Ženy v EU vydělávají podle posledních průzkumů v průměru o 17 procent méně než muži. Instituce neváhají a nastupují do dalšího kola boje za vymýcení nerovnosti.

economix – 2 / 2010

V posledních desetiletích se veřejná diskuse o rovných příležitostech žen a mužů na trhu práce a v politických strukturách těší pozornosti ze strany vlád, mezinárodních organizací i ženských hnutí bojujících za rovnoprávnost. Evropská unie řadí stejnou odměnu za rovnocennou práci mezi základní principy společnosti a k dosahování vytouženého stavu absolutní rovnosti používá prostředky sobě vlastní: akční plány (Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006–2010) i rámce (Akční rámec pro rovnost žen a mužů), pakty (Evropský pakt pro rovnost žen a mužů) a boje (Boj proti rozdílům v odměňování žen a mužů). Navzdory celé armádě nástrojů ženy v Evropské unii nadále vydělávají o 17 procent méně než muži. Informace o přetrvávající mzdové nerovnosti se tak stává vysokou kartou v rukách bojovníků a bojovnic za rovnoprávnost. Málokdo z úředníků a aktivistů však k výsledku šetření dodává, že zmiňovaných 17 procent činí rozdíl v průměrných mzdách v celé ekonomice. V České republice odhadují rozdíl ve mzdovém ohodnocení na 26,2 procenta. Nelze tedy odvozovat závěry, že žena pobírá za identickou práci o 17 procent nižší mzdu než muž. Odlišnost v průměrných platech je nutné hledat ve specializaci a dělbě práce. Ženy výrazně dominují v sektorech s nižší průměrnou mzdou (tedy s nižší poptávkou po práci). Více než 40 procent žen pracuje v oblasti zdravotnictví, školství a veřejné správě, přičemž zastoupení mužů v těchto odvětvích nedosahuje ani poloviny počtu žen. Naopak, téměř 45 procent mužů se angažuje v sektoru zpracovatelského průmyslu, stavebnictví, dopravy a komunikací. Důvody specializace mužů a žen na ty či ony disciplíny rozebírat nebudeme. Rovný přístup ke vzdělání v našem civilizovaném světě ženám umožňuje svobodně zvolit obor svého studia. Nikdo ženám nezakazuje studovat matematiku či informatiku. Nicméně evropské instituce, potažmo vlády národních států se zasazují především proti platové diskriminaci spočívající

rovné šance v nerovném ohodnocení práce stejné hodnoty. Podnikatel maximalizující zisk usiluje o minimalizaci (nejen) mzdových nákladů a najímá pracovníky s ohledem na poměr cena/výkon. Sleduje produktivitu práce zaměstnance. Proč tedy nezaměstnat nejkvalitnějšího pracovníka za nejnižší možnou mzdu? Pokud ženy skutečně pobírají nižší mzdy za stejnou práci, bylo by pro podnikatele nerozumné najímat muže. Cena práce ženy však může narůstat s rizikem jejího mateřství. Podnikatel očekává přerušení kariéry z důvodu starostlivosti o dítě a to se promítá do mzdy, rychlosti kariérního postupu apod. Diskriminaci založenou na pouhém předsudku potrestá tržní mechanismus a státu tak odpadá jedna povinnost. Nesmíme rovněž zapomínat, že právě vlastník podniku má plné právo rozhodovat o užití jeho majetku a najímat zaměstnance podle svých kritérií, libovůle a vkusu. To, že provozováním diskriminace značně omezuje svoje možnosti, je čistě jeho věc. Na druhé straně barikády stojí evropští úředníci a úřednice a ženští aktivisté a aktivistky (genderová rovnost a český jazyk v praxi), kteří volají po rovných příležitostech pro obě pohlaví na trhu práce a ve vysoké politice. Na rovné příležitosti Evropané slyší, nicméně snahu postavit různorodé lidi na stejnou startovací čáru lze přirovnat k boji s větrnými mlýny. Trestání talentovanějších, inteligentnějších, hezčích a zdravějších by nemuselo zákonitě prospět společnosti jako celku. Nehledě na vrcholnou nespravedlnost takového počínání. Argument feministických hnutí o diskriminaci žen kvůli mateřství bývá velice úspěšný. Samozřejmě, žena v jistém okamžiku svého života volí mezi dítětem a kariérou, ovšem nikoli z donucení, ale dobrovolně. Volba mít dítě bezesporu zbrzdí kariéru většiny pracujících. Sladění profesního života a mateřství ale spíš umožní dohoda s partnerem o střídavé péči (možná jednoho dne se dočkáme i takové směrnice) a dohoda se zaměstnavatelem, a ne posilňující ochrana pracovního místa během mateřství. Pokud podnikateli zákon vymezuje přesné a jemu nevyhovující podmínky pracovní smlouvy se ženou na mateřské dovolené, případně mu nařizuje, které otázky při pohovoru položit smí a které už ne, není divu, že při přijímacím řízení upřednostní muže. Je nesmyslné nařizovat podnikateli strukturu jeho zaměstnanců, případně politické straně procento zastoupení žen. Ženy a muži jsou si v právech rovní. Biologicky ne, ale to se jaksi už nezmění. Násilné vynucování rovných příležitostí spíš vypadá jako podceňování ženských schopností.  Autor: Zuzana Žiačiková

Gender Studies: Mezi řídícími pracovníky jsou pouze čtyři procenta žen Navzdory rovnosti v zákoně se ženy potýkají s nerovným zacházením na trhu práce a v politice. Pobírají nižší mzdy, čelí diskriminaci z důvodu mateřství a sexuálnímu obtěžování a neúměrně mnoho času věnují neplacené práci, tvrdí zastupující předsedkyně Gender Studies Alexandra Jachanová Doleželová a předsedkyně téže organizace na mateřské dovolené Linda Sokáčová. Původní cíl feministických hnutí vydobýt pro ženy rovnost v zákoně se naplnil beze zbytku. Neztrácejí v dnešní době aktivity usilující o rovnoprávnost svoji společenskou funkci? A. J. D.: I když máme rovnost v zákoně, stále není postavení žen rovnocenné. Ženy jsou znevýhodněny na trhu práce: setkávají

25

Můžete blíže specifikovat aktuální cíle ženských aktivistek? L. S.: Cíle aktivistek a aktivistů za „ženská práva“ jsou různé. Pokud se zaměřím na Gender Studies, tak cílem jsou rovné příležitosti žen a mužů – tedy rovná startovací čára, posuzování schopností a dovedností bez ohledu na předsudky a stereotypy, které dnešní společnost váže k ženám a mužům. Usilování o rovné příležitosti se častokrát podobá boji s větrnými mlýny, jelikož lidé se přirozeně liší svými předpoklady, nadáním a podobně. Nemyslíte? Tyto snahy mohou někomu připomínat tak trochu obehranou písničku z období před rokem 1989. L. S.: Jak už jsem říkala, rovné příležitosti jsou chápány jako rovná startovací čára. A naopak jde právě o posuzování lidí na základě jejich individuality, talentu, schopností bez paušalizujících tvrzení založených na představách o tom, jak se chovají a jací jsou lidé na základě svého pohlaví, věku, etnické příslušnosti apod. V tomto smyslu o žádnou

Z úst kritiků se ozývají hlasy o umělém vytváření témat ze strany feministek. Je nutné potvrzovat přirozenou emancipaci žen zákonem? A. J. D.: Tak jak jsem již zmínila, rovnost před zákonem již máme. Máme zákony, které zakazují diskriminaci a nerovné postavení. Teď je důležité, aby byly zákony dodržovány, což se zatím neděje. Proto je nutné vytvořit kontrolní mechanismy, které budou na plnění zákonů dohlížet. Jak si vysvětlujete nízký podíl žen ve vrcholové politice a na manažerských pozicích? A. J. D: Tak to má několik důvodů. Kariéra žen je přerušena z důvodu mateřství. Většina zaměstnání neumožňuje skloubit rodinný život s prací, a proto ženy musí zůstávat dlouho doma na rodičovské dovolené. V ČR také téměř neexistují zařízení péče o děti do tří let, což také znemožňuje dřívější návrat. K tomu všemu ještě přispívají genderové stereotypy, podle kterých se má žena věnovat rodině a nikoli kariéře. Z toho důvodu často ženám ani manažerské pozice nejsou nabízeny, nejsou jim nabízena školení a po návratu z rodičovské dovolené jen těžko hledají práci. Ženy proto často stojí před volbou děti, nebo kariéra, volbou, před kterou většina mužů nestojí. Nelze vysvětlit malé zastoupení žen ve vysoké politice jednoduše tím, že ženy tento obor neláká?

A. J. D.: Není to tak, žen je v politických stranách dost, ale bohužel se nedostávají do vedoucích pozic. Důvodů je několik, většina z nich je stejných, jako jsem uvedla u manažerských pozic. Současná politická kultura je také stavěna na dlouhých zasedáních v noci nebo o víkendech, to je jak pro ženy, tak pro muže, kteří chtějí pečovat o své děti nebo blízké, nemožné. V politice také fungují takzvané pánské kluby, do kterých se ženy nedostanou, nejsou zvány na neformální jednání. Umíte si představit ekonomiku, ve které by zaměstnavatelům zákon nařizoval, koho zaměstnat, podle pohlaví nebo sexuální orientace? Není pozitivní diskriminace také jenom diskriminace? L. S.: Žádnou takovou ekonomiku neznám a nikdo takový model ani nepožaduje – alespoň v oblasti rovných příležitostí žen a mužů. Ale je pravda, že existují státy, kde si dobrovolně zavedli kvóty, které fungovaly a fungují. A nemusí jít jen o oblast postavení žen a mužů – představme si třeba systém afirmativní akce v USA v oblasti postavení Afroameričanů. Pozitivní diskriminace je diskriminace, hovoří o tom tak evropské směrnice a judikatura v oblasti rovného zacházení. Bohužel často lidé zaměňují pojmy jako pozitivní (afirmativní) akce a pozitivní diskriminace. Pozitivní akce je mnohem širším konceptem. Lidé si pod ním velmi často představují hlavně kvóty, ale jde i o specifické vzdělávání a různé inkluzivní a integrační programy. Jaké praktické nástroje pro uplatňování a vymáhaní rovných příležitosti byste doporučily? A. J. D.: Pokud bychom měly vyjmenovat opatření na všechny oblasti genderové nerovnosti, tak by to bylo na několik publikací. Tak zmíníme jenom některé nástroje, které by mohly pomoci: – zvýšení kapacity zařízení péče o děti a jejich systematická podpora, – kontroly zaměstnavatelů, zda nediskriminují (například v oblasti rovného odměňování) – to mohou dělat inspektoráty práce, které již v současnosti mají tuto problematiku na starosti, ale reagují pouze na stížnosti a sankce jsou příliš nízké, – zvýšit informovanost o rovných právech, – umožnit skloubení práce a rodiny v zaměstnání a v politických funkcích, – rovnoměrné rozložení rolí v partnerstvích. L. S.: Záleží na tom, o které oblasti uvažujeme. Vždy je ale důležité vycházet z konkrétní zkušenosti a situace a na základě takové analýzy potom navrhnout přístupy a metody, jak omezovat diskriminaci na základě pohlaví ve společnosti. Nikdy není dobré slepě aplikovat „zaručené“ návody.  Autor: Zuzana Žiačiková

– 2 / 20 2010 2 10

se s diskriminací již při vstupu do zaměstnání – v pracovních pohovorech, nedostávají stejnou mzdu za stejnou práci, nemají stejné šance v kariérním postupu, setkávají se sexuálním obtěžováním. Výzkumná zpráva Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí z roku 2006 uvádí, že pouze čtyři procenta žen dosahují nejvyšších pozic vedoucích a řídících pracovníků, přestože ženy tvoří 55 % studujících na vysokých školách. Ženy mají nižší mzdy než muži, nemají stejný přístup do politických funkcí, ve větší míře se věnují neplacené práci – tedy péči o děti, domácnost a osoby blízké, setkávají se s genderově podmíněným násilím. Nerovné podmínky se násobí s dalšími důvody, jako je například věk, národnost či etnicita, sexuální orientace nebo zdravotní postižení.

obehranou písničku z období před rokem 1989 určitě nejde. Ženské hnutí pravidelně používá jako důkaz platové diskriminace žen porovnání průměrných mezd napříč odvětvími celého hospodářství. Toto ovšem může zavádět k nesprávným závěrům. Ženy a muži se obecně specializují na odlišné typy prací. Muži se dle statistik uplatňují v technicky náročnějších disciplínách, po kterých v době technologického pokroku roste poptávka, a jsou tedy oceňováni vyšší mzdou. A. J. D.: Nerovnost mezd žen a mužů je do jisté míry důsledkem toho, že ženy a muži zastávají různé pozice na trhu práce (jiné obory, ženy jsou také méně zastoupeny v manažerských pozicích), ale v určité míře jde o čistou diskriminaci. V roce 2007 činila průměrná mzda žen jen 75,2 % průměrné mzdy mužů. Feminizované obory, například školství či zdravotnictví, jsou výrazně hůře placeny oproti výdělečnějším oborům, jako jsou například informační a komunikační technologie, kde je zastoupení žen naopak na velmi nízké úrovni. Kvantitativní šetření Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium UK (CERGE-EI), ukázalo, že platové rozdíly mezi muži a ženami existují i při srovnání platů v detailním zaměstnání ve stejné firmě. Průměr rozdílů v hodinových platech žen a mužů zde činí 11–12 %. Zde se jedná o čistou diskriminaci.

economix e conomix

rubrika

26

na baru s...

Dušan Klein: Koncesionářské poplatky mají smysl Dušan Klein, známý filmový a televizní režisér, nyní natáčí humoristický seriál Cukrárna. Seriálová cukrárna totiž sousedí se hřbitovem, a co se v ní prodává, se dozvíte v našem rozhovoru. Až bude Cukrárna dotočena, režisér Klein přijde na VŠE v rámci filmových projekcí pořádaných studentským sdružením Ekonom a společně s ním si promítneme jeho film Růženko, spíte sama snad? Ve filmu hraje Jiří Hrzán, jímž ztvárněná postava může zdědit značný majetek, ale jen za podmínky, že se ožení s pannou. „Je to sice černobílý film, ale zajímavý v tom, že to byl první muzikál v televizi a nedočkal se premiéry, protože přišel rok 1969 a normalizační hrdinové to zakázali,“ říká Dušan Klein. Jestli Jiří Hrzán svou Růženku najde, uvidíte na našem budoucím promítání. Včas vás budeme informovat prostřednictvím Economixu a plakátů po škole.

economix

– 2 / 2010

 Náš

časopis vychází na Vysoké škole ekonomické – myslíte si, že by série vašich filmů o básnících byla stejně úspěšná a zábavná, kdyby děj probíhal právě v prostředí ekonomické školy? Nejsem schopen říci, zda by byla vtipnější, protože bezesporu každý vysokoškolský život přináší řadu radostí a strastí, ale medicína je v tomto ohledu nejspíše vděčnější. Protože v ní jde o život – a vždy, když jde o život, tak jde o něco. Medicínu jsme ale vybrali zejména z toho důvodu, že Ladislav Pecháček, autor knihy Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky (která byla předlohou prvního z filmů o básnících, pozn. red.), je sám lékař, a tak na medicíně studoval.  Také oba vaši synové jsou úspěšní lékaři – do jaké míry ovlivnila vaše režisérská tvorba jejich volbu studia medicíny? Dá se říci, že napůl. V prvním díle

„básníků“ jsem ještě nezachycoval vysokoškolská studia, ale pubertu. A právě v této době byl můj starší syn také v pubertě, prožíval svou první lásku, tudíž jsem tehdy ovlivňoval spíše já jeho. Shodou okolností se v době natáčení druhého dílu přihlásil na medicínu, a tak jsem díky němu pochytil spoustu historek z tohoto prostředí. A ani se všechny do filmu nevešly.  V jednom rozhovoru jste zmínil jako prototyp vtipného a inteligentního humoru seriál M*A*S*H – jeho děj probíhá také v lékařském prostředí a navíc je zasazen do období války. Inspiroval vás nějak ve vaší režisérské tvorbě? Tento seriál jsem poznal až později, každopádně byl pro mne poučný v tom, že ukazoval, jak se má dělat sitcom. M*A*S*H má myšlenku, má téma a je to seriál, do kterého se nemusí přidávat umělý smích, protože každá jeho věta obsahuje inteligentní humor, i když je v souvislosti s válkou. Vzpomeňte si na náš první velký seriál – Nemocnice na kraji města. Jeho autor Jaroslav Dietl už tehdy pochopil, že nemocniční prostředí je pro seriály a sitcomy nejvděčnější, protože v tomto prostředí o něco jde. Medicína má proto spojitost s kulturou a uměním.  Válka je téma, které se bohužel přímo týká vašeho dětství – jak vlastně hledíte na válku jako takovou? Spatřujete nějaký rozdíl mezi druhou světovou

válkou, která zásadně poznamenala váš život, a například válkou v Iráku? Samozřejmě se jedná o války naprosto rozdílné, a to způsobem boje, zbraněmi, které se mezitím vyvinuly, hlavně již nejde o dobývání území, ale o ekonomické otázky zaštítěné „velkými“ myšlenkami. V dnešních válkách jde v první řadě o peníze. Důsledky pro lidi jsou ale hrozivější. Já sám jsem prožil druhou světovou válku velice krutě, ale podle mě jsou následky dnešních válek pro obyvatele ještě horší.  Do našich kin přichází stále více domácích filmů, jejichž cílovou skupinou je nenáročný divák. Jde podle vás o správnou cestu? Je vlastně úkolem profese filmových tvůrců diváky „vychovávat“ nebo pouze uspokojovat jejich poptávku? Já jsem coby bývalý profesor na FAMU toho názoru, že výuka filmu a televize by měla být povinná již na základní škole; tak jak je povinná literatura nebo hudební výchova. Všimněte si totiž, že film ovlivňuje mladé lidi dnes více než literatura, a přesto se žáci ve škole o filmu nedozvědí téměř nic. Sám se snažím své studenty vychovávat k tomu, aby nerozlišovali mezi náročným a nenáročným divákem. Děláme filmy, kterými vyprávíme příběhy, a někdy se stane, že je film divácky úspěšný a současně umělecky úspěšný. Nelze si předem říci, že natočíme velké umění. Protože nakonec může být výsledkem paskvil. Zkrátka nedá se to nadiktovat. Samozřejmě vznikají i takové kalkuly, že film je natočen pro festival. Já si ale myslím, že by to mělo být obráceně – film by měl být natočen zejména pro diváky a teprve poté se může stát, že tento film překoná horizont a bude brán jako umění. Právě takto vznikly všechny filmy Jiřího Menzela – ten nikdy nezamýšlel, že natočí film pro festival. On točil film pro diváky. Je to podobné jako u malířů – malíř nejprve namaluje obraz ženy, ale nemůže předem říci, že to bude Mona Lisa.  Zastihli jsme vás de facto v průběhu natáčení – na čem pracujete? Já jsem známý tím, že jsem pracovitý, proto když mi televize nebo filmoví producenti poskytnou prostředky na natáčení, snažím se pracovat neustále. Odvažuji si říci, že práce je pro mě smyslem života, tudíž přecházím z projektu na projekt. V současnosti točím pro Českou televizi třináctidílný seriál Cukrárna. Doufám, že z toho vznikne milý, lidský a humorný seriál, který nebude popisovat pouze sladké, ale i hořké dny. Ona cukrárna se totiž nachází v blízkosti hřbitova a prodává rakvičky a věnečky – proto má seriál nádech černého humoru.  Ve vaší filmografii tvoří významnou část detektivky. Detektivky a další žánry, které diváky do poslední chvíle udržují v nejistotě, jsou divácky velmi oblíbené a žádané, přesto se jich obecně točí velmi poskrovnu. Proč je podle vás

27

naše tuzemská tvorba v tomto ohledu pozadu za ostatními zeměmi? Nejprve musím vysvětlit, jak jsem se k tomuto filmovému žánru dostal. Když jsem dokončil FAMU, tak můj cíl nebyl točit kriminální příběhy, i když literaturu tohoto typu jsem měl vždycky rád. Ale přišla 70. léta, tedy normalizace, a tehdy všichni museli točit takzvaná společenská dramata. Tomu jsem se chtěl vyhnout, a proto jsem sáhl po detektivkách. Ty jsem poté točil celých deset let. Víte, člověk se na kriminálním žánru naučí řemeslu, protože tam nemůžete moc filozofovat, moc uvažovat, tam musíte konkrétně a jasně dodržovat linii příběhu. Ale i poté mi obliba tohoto žánru zůstala, například televizními příběhy Hříchy pro pátera Knoxe, Hříchy pro diváky detektivek nebo Hříchy pro posluchače rozhlasu, na kterých právě teď pracuji pro Radiožurnál.  Máte zkušenost s tvorbou jak v soukromé, tak ve veřejnoprávní televizi. Liší se v nich nějakým způsobem režisérská práce? Všude se musí dělat stejně pilně a pracovitě. Samozřejmě ekonomický tlak je větší v soukromých televizích z důvodu odlišného financování. Proto je natáčení pod Českou televizí volnější; ačkoliv v poslední době se mi zdá, že ten tlak na finance je téměř stejný, protože se šetří všude. A to je znát na všech filmech, které dnes přicházejí do kin. Pro mě to totiž nejsou klasické filmy, ale malé televizní filmy, které se omylem dostanou do kin. My neukazujeme, my jen vyprávíme. Natáčet velkolepé filmy jako v zahraničí by totiž stálo ohromné peníze. Naše rozpočty jsou mnohdy až milionkrát menší než jinde. Problémem je i naše „nešťastná“ čeština, která bohužel znamená malý filmový trh. Dále na to, v čem jsme byli dříve úspěšní a co jsme vyváželi do celého světa – tedy pohádky –, bohužel dnes nemůžeme navázat, protože v jejich případě je natáčení mnohem dražší a návratnost peněz velmi zdlouhavá. Například nyní chystáme pohádku do kin, přičemž aby se její čtyřicetimilionový rozpočet vrátil, musí do kina přijít alespoň 800 tisíc diváků. Tento počet diváků na tu pohádku přijde, ale ne během jednoho roku, protože děti vyrůstají. Ve filmech jsou peníze nejen od investorů, ale i z product placementu. Ten byl dosud problémový, protože když ve filmu byla vidět například etiketa piva, následoval postih. V USA naopak product placementem jedna firma zaplatí třeba i celý film. Naštěstí Evropská unie nyní zákaz product placementu zrušila (směrnici Audiovizuální mediální služby bez hranic musely všechny členské země EU zakomponovat do svých právních řádů do prosince 2009, pozn. red.). Jsem přesvědčen o tom, že jen velké množství filmů může vyprodukovat kvalitu. Když natočíme pět filmů, tak nevznikne žádný dobrý film; když deset filmů, tak se jeden film může objevit jako dobrý; když dvacet filmů,

tak již třeba dva. O tomto jsem mluvil s Milošem Formanem, který mi prozradil, že u nás jsme na tom v tomto ohledu lépe než v USA – máme vyšší úspěšnost v počtu dobrých filmů ze všech natočených filmů než oni. Procentuálně.  Platí pro Českou televizi klasické ekonomické východisko o neefektivitě a nehospodárnosti státní instituce? Neřekl bych, že je Česká televize nehospodárná. Určitě je velkorysejší v otázce počtu natáčecích dní, zatímco soukromá televize se snaží docílit toho, aby bylo natáčecích dnů co nejméně. Tvorba soukromé televize totiž slouží pouze jedinému cíli – vyplnit mezeru mezi dvěma reklamami a udržet divákovu pozornost tak, aby reklam viděl co nejvíce. To by ale podle mě nemělo být cílem veřejnoprávní televize. Ta by měla přinášet nějaké myšlenky, nová témata, za-

jímavější příběhy. Namísto toho neustále mluví o počtech diváků. Pochopitelně, soukromá televize potřebuje co nejvíce diváků kvůli reklamě, což znamená: čím více diváků, tím více peněz z reklam. Česká televize si ale nepotřebuje vydělat. I když je to složité – natočení jednoho dílu „básníků“ stálo v průměru tři miliony, dnes by to bylo 30 milionů. Nároky totiž stoupají ve všem, a to jak nároky tvůrčích pracovníků, tak na materiál, prostředí a podobně. A přesto stále točíme oproti zahraničí velmi levné filmy. A je to na nich poznat.  Měla by v dnešní svobodné společnosti vůbec existovat veřejnoprávní televize financovaná daňovými poplatníky? Já si myslím, že má existovat, protože bychom měli udržovat určitou kulturní kontinuitu. Národní divadlo by nemohlo existovat, kdyby ho někdo nefinancoval. Proto jsem přesvědčen, že koncesionářské poplatky mají smysl. Divák navíc dostává, přestože žije v tržním hospodářství, něco zdarma – ten poplatek jsou vlastně tři piva. A nelze

ani říct, že by tvorba České televize stála za nic. Česká televize vysílá divadelní inscenace nebo fotbalová utkání, na něž kdyby šli lidé osobně, stálo by je to o dost víc. Veřejnoprávní televize by měla mít poslání, ale jde pochopitelně o to, jak toto poslání plní.  Získáváte nějakým způsobem zpětnou vazbu od diváků vašich filmů a seriálů? Nevýhodou televize je to, že je zpětnou vazbou jedině počet diváků, dopisy nebo ohlasy v tisku. U filmu to je jednoznačné – diváci v kině buď jsou, nebo nejsou, smějí se, pláčí, zamýšlejí se nad filmem. To ale u televize tvůrce necítí, není s těmi diváky. To je jeden z důvodů, proč mám radši film než televizi, protože u filmu je ta zpětná vazba okamžitá. Zajímavé je to, že za komunismu byla zpětná vazba mnohem silnější, protože zvláště při komediích se lidé mohli smát – nebáli se, že na ně sáhne ruka zákona a někdo se zeptá, proč se smějí, pokud ve filmu byla nějaká politická narážka. Diváci se v kině nebáli vyjádřit svůj názor. A české filmy byly plné narážek na společenské podmínky, které u nás panovaly. Diváci proto byli vděčnější, než jsou dnes.  Máte na svém psacím stole optimálně rozloženy pracovní pomůcky tak, jak to doporučuje teorie Leffingwellova psacího stolu ve vašem filmu Jak básníci přicházejí o iluze? (Režisér Klein se již při sousloví „optimálně rozloženy pracovní pomůcky“ začíná smát, pozn. red.) Nevím, jestli to mám podle tohoto receptu, ale mám na stole určitý řád a poznám to podle toho, že když udělám velký úklid, tak nemůžu nic najít. Nemám stůl rozvržený tak, že bych měl vlevo rozpracované scénáře a vpravo dokončované, ale je tam pomyslný řád, který po každém úklidu měním. Je to jako s dýmkami – mám jich asi 120, jedna je třeba na televizi, druhá na sport, třetí na film, ale nemám je popsané; ruka šmátralka vždy sáhne po správné dýmce. Jakmile proběhne úklid a přehází se mi dýmky, tak jsem nešťastný, protože pak sáhnu po nesprávné. Zkrátka nový návyk ruší starý návyk. Jinak v tom filmu o básnících – to byla taková hříčka, kterou jsme vymysleli s Ladislavem Pecháčkem a Zdeňkem Svěrákem a která se poté dokonce uplatnila. Autor: Stanislav Janeček Dušan Klein se narodil v roce 1939 na Slovensku. Kvůli druhé světové válce, kterou částečně prožil v koncentračním táboře Terezín, byl nucen opustit Slovensko a zůstat na českém území. Na pražské FAMU vystudoval v roce 1962 filmovou režii. Natočil řadu filmů pro televizi i pro kino, z nichž nelze nezmínit film Jak svět přichází o básníky (1982), kterým započal svou básnickou pentalogii. Z televizní tvorby se divákům zapsal do povědomí detektivním cyklem Hříchy pro pátera Knoxe (1991) nebo soap operou Ulice. 

economix – 2 / 2010

na baru s...

28

mladý a úspěšný

Tomáš Jindřich:

Ve velkých korporacích musí být člověk proaktivní V roce 2008 dokončil Tomáš Jindřich studium na Fakultě financí a účetnictví VŠE, obor peněžnictví a bankovnictví. Od stejného roku pracuje pro společnost Hewlett Packard. Přes menší projekty se vypracoval na pozici Architekta řešení SAP a ve svých 26 letech vede ve společnosti gigantický projekt Integrovaného informačního systému Státní pokladny. Zeptali jsme se, jak vypadají jednání s ministry, jak chutná být vytíženým manažerem v nadnárodní korporaci i jaká je daň za úspěšnou kariéru.

economix – 2 / 2010

 Jak jste se dostal do společnosti Hewlett

Packard? V posledním semestru, na podzim 2007, jsem si začínal hledat novou práci. Přístup HR managerů ve finančním sektoru mě velmi zklamal, tak jsem šel do personální agentury Robert Half a tam mi doporučili HP. Já jsem sice měl IT jen jako vedlejší specializaci a moc se mi do toho nechtělo, ale šel jsem tam a absolvoval jsem velmi seriózní pohovor. I díky zkušenostem s programem SAP z mé dřívější práce pro firmu Vitana jsem řízením prošel a byl jsem přijat do Graduate programu HP. Pozice, kterou jsem zastával, byla na pomezí technického a projektového konzultanta. Už za čtrnáct dní jsem seděl u zákazníka a prezentoval mu nějaké řešení. Zkrátka mě do toho hodili a – plav. To mi dost pomohlo.  Takže jste pracoval jako konzultant pro SAP? Ano, tehdy to byla novinka, HP nemělo svoje konzultanty. Takže jsem najezdil stovky tisíc kilometrů po ČR a implementovali jsme SAP. Bylo to hodně o tom zjistit, co zákazník chce, a navrhnout mu řešení. Pak přišla velká poptávka do evropského HP pro Libérii. Tam skončila občanská válka a Arcelor Mittal zjistil, že je tam obrovský důl plný železa a že ho chtějí vytěžit. Dostali na investici do infrastruktury asi 3,5 miliardy dolarů (HDP Libérie bylo ten rok cca 1,2 mld. dolarů). Dostal jsem se do skupiny, která tam zařizovala implementaci informačního systému. Co se tam dělo, to by vydalo na extra rozhovor. Celkově jsem tam ale udělal za čtyři měsíce první kompletní projekt.  Jak jste se dostal k projektu Státní pokladny? Když jsem se v červnu 2008 vrátil z Libérie, publikovalo Ministerstvo financi ČR (MF ČR) zadávací dokumentaci projektu Státní pokladny. Tehdy jsem se nabídl, že zadání prostuduji, a tím jsem se dostal k vedení projektu.

 Jaká je vaše role v tomto projektu?

Jsem architekt řešení subdodávky HP. Řešil jsem tedy, co přesně budeme dodávat, a následně specifikoval požadavky na zdroje a vybudoval celý projektový tým. To už jsem se posunul k projektovému manažerovi. Zakázka je realizována konsorciem HP, IBM, SAP a já zodpovídám za celé řešení, které HP dodává.  První výběrové řízení na projekt Státní pokladny napadl ÚOOH. Proč? Byl tam problém, že požadavky v zadávací dokumentaci byly tak náročné, že je žádná firma sama nebyla schopna splnit. Proto se přišlo s nápadem na konsorcium tří velkých rivalů: HP s IBM a firmou SAP. Do výběrového řízení s námi šla jen jedna firma, která ale ani nesplnila požadavky.  S tím souvisí podobná aféra týkající se zakázky ČSÚ pro HP, kterou medializoval Vladimír Kovář ze společnosti Unicorn. Je pravda, že zadávání probíhá tak netransparentně, jak Kovář popisoval? (Podrobně se tomu věnuje Economix č. 1/2010 na str. 26). Jediné, co můžu říct k této aféře, je, že HP je kvalitní a stabilní dodavatel, a proto má velmi dobrou pověst. Stejně jako u dalších zákazníků, jako je VZP nebo Česká spořitelna. U větších projektů totiž zákazník chce vidět silné zázemí. Proto naším typickým konkurentem v této oblasti nejsou menší IT firmy, ale spíše právě například IBM.  Jaké je to dělat zakázku pro státní sektor? Ta zakázka je specifická tím, že ji nikdo

na MF ČR vlastně nechce. V horních patrech se rozhodlo, že státní pokladna je nutná, ale do nižších pater to moc nepropadlo. Tam mají lidé averzi ke změnám. A najednou přijde Jindřich a chce jim tam všechno měnit.  Jak se pracuje ve veřejné správě v porovnání se soukromou? To je úplně jiný svět. Lidé mají jiný přístup. Pracují od sedmi ráno do půl třetí odpoledne. A to o půl třetí už nasazují klobouk a jdou domů. Na všechno je čas, nikdo nechce brát za nic zodpovědnost, nikdo ani nic nechce. Oni v devět jdou na snídani, v 11 na polívku, ve 12 na oběd, ve dvě na kafe a o půl třetí domů. Občas je to k pláči, když chce pak člověk něco řešit.  Jednal jste na nejvyšších místech. Chovají se stejně i ministři? Ne, ti mají stejný režim jako korporátní manažeři. To jsou hodně vytížení lidé. Jednal jsem jak s Kalouskem, tak s Janotou. Kalousek například je super. Jasná vize, jasné názory, jasné pokyny a ještě k tomu byl opravdu vtipný. Janota je zase větší metodik, fakt tomu rozumí.  Jaký je přechod z VŠE, kde je pracovní morálka dosti volná, do HP, kde najednou musí být člověk dochvilný a přesný? Nedělalo mi to problém. Já jsem totiž až v HP zjistil, že jsem hodně zodpovědný člověk. Takže mě bavilo, že HP má nějaký řád, že to funguje. HP má neuvěřitelnou firemní kulturu. Každý zaměstnanec dostane knížku The HP Way, kterou napsali Hewlett a Packard. Píšou tam, jak začínali v garáži a jaké jsou firemní hodnoty.  A skutečně ještě tyhle hodnoty fungují? Ano, i když HP drtí krize, cost-cutting, ale pořád je to vidět. Nedávno HP vyhrálo cenu Zaměstnavatel roku a není to náhoda. Ačkoli během krize zmizela spousta benefitů, pořád máme třeba velmi kvalitní školící program. Navíc nejde o počet hodin v práci, ale o kvalitu odvedené práce. Můžu si klidně vzít auto a notebook a odjet do Krkonoš, jen musím večer odevzdat kvalitní výsledek.  Jak je teď pro studenta obtížné dostat se v HP na nějakou slušnou pozici? To je hodně těžké. Po vysoké škole vám žádná velká firma nedá nějakou pěknou pozici. A je jedno, jak krásný životopis si napíšete. Vždycky nabídnou juniorskou pozici a po dvou letech se ukáže. U mě to byla kombinace toho, že jsem byl ve správný čas na správném místě, ostrých loktů a sebevědomí. Ve všech těchto korporacích nikdo nebude nikoho tahat nahoru. Člověk musí být proaktivní a pořád opakovat, že to zvládne. Já měl velmi dobré vztahy s manažery, kteří mi dali šanci. Kdybych to ale pokazil, tak by se asi moje kariéra vyvíjela jinak.  Je pravda, že v korporacích, jako je HP, se pracuje ve dne v noci?

29

To hodně záleží na konkrétním člověku. Ze začátku minulého roku si pamatuji, že můj osobní život naprosto skončil a pracoval jsem dva měsíce bez přestávky. Nerozlišoval jsem víkend a pracovní den. Když jsem pak ale získal zkušenosti, měl jsem dobrý tým a delegoval, tak už se to dalo zvládat dobře. Teď už mám rozhodně volné víkendy a pracuji tak od osmi ráno do sedmi večer.  Máte pocit, že s jinou školou než VŠE byste měl lepší průpravu pro to, co teď děláte? Myslím, že ne. VŠE je vážně dobrá škola. Mně se líbí systém výuky. Je to tu na člověku, jak ke studiu přistoupí. A to si myslím, že je správně. VŠE se dá studovat mnoha způsoby. VŠE mě naučila dávat si věci do spojitostí. A to je teď moje práce.  Jaký jste byl student? Na střední jsem byl nejhorší student ve třídě. Pětkař, dokonce jsem propadl. Na vysoké škole jsem si uvědomil, že to tu funguje jinak, a přišel jsem na to, k čemu je studium dobré. Rozhodně jsem nestudoval průběžně, ale vždycky jsem všechno chápal.  Chcete nadále zůstat v korporátním světě? Ne, chci dělat něco vlastního. Mám plno nápadů. Podnikání je primárně o kontaktech a těch jsem si teď udělal hodně. Já jsem už na gymnáziu měl podnikatelské nápady. Ale scházela mi kuráž a zároveň jsem si říkal, že nechci začít s něčím, co budu dělat pět let a vydělám si pár desítek tisíc měsíčně. Když už, chci dělat něco velkého. Myslím, že ten postup je správný. Po gymnáziu toho člověk moc neví, to by musel mít opravdu nápad typu Facebook... Na vysoké škole se tak rozkoukáváte, pak jako zaměstnanec nabíráte zkušenosti a kontakty. A pak je dobré do toho jít a dělat něco svého. Problém zaměstnání je v tom, že s výjimkou obchodních pozic není člověk ohodnocen na základě svého výkonu.  Láká vás zahraniční kariéra? Chtěl jsem odjet do zahraničí a rok tam bydlet. Ale během studia to byl problém. Zkoušel jsem, aby mě tam poslalo HP, ale to oni nedělají. Teď mám ale v HP rozjednanou novou pozici Lead Solution Consultant for Public Finance v Evropě. Podobné systémy jako Státní pokladna se totiž dělají i v dalších zemích.  Co pro vás bylo nejtěžší, když jste se dostal na svou stávající pozici? Nebyl jsem připravený přijmout tak obrovskou zodpovědnost. Byl to velký skok, najednou jsem obden jednal s vedením projektu na ministerstvu, koordinoval jsem spoustu lidí. Čtvrt roku mi trvalo, než jsem tu zodpovědnost vstřebal.  Jak jste bojoval se stresem? Začal jsem asi brát zákazníka ne jako soupeře, který mě znervózňuje a kterého se mám bát, ale jako partnera, který pochopí, když udělám chybu. Pak se mi najednou

se termíny. A pak přijde fáze, kdy se celý projekt přinese zákazníkovi a on ho začne používat. Všichni se musí proškolit. Konkrétně systém Státní pokladny bude používat 6000 lidí a my teď budujeme systém jejich podpory.  Jak se na vaše absolutní nasazení v práci dívali vaši známí a vaše rodina? Brali to hodně špatně. Já jsem se v jednom stadiu s nikým moc nestýkal. Všichni mi říkali, ať to nedělám, že se zničím. Já jsem je tehdy neposlouchal. Já jsem to tehdy bral jako oběť a věřil jsem, že díky tomu se budu mít v budoucnu lépe. A najednou se projekt rozběhl a já se z role takového otroka posunul do role lídra. Mohl jsem se opřít o další lidi a vybírat si, které problémy chci řešit.  Dá se tímhle životem manažera žít celý život? Je to hodně o osobnosti, ale já si myslím, že to možné není. Myslím, že je dobré střídat pozice. Sleduji to v IT, tam pokud je člověk ambiciózní, tak to většinou skončí dvěma způsoby. Buď člověk začne dělat opravdu manažera, třeba vést divizi, a to myslím lidi uspokojuje. A druhá možnost je založit si vlastní byznys.  A vás vaše práce uspokojuje? Mně v dravém prostředí byznysu chybí nějaká lidskost, nějaká pokora. Tam se jde přes mrtvoly, jde jen o to, vytáhnout ze všeho peníze. Když člověk do byznysu naskočí, tak má klapky na očích. Kamarádi vám říkají, že to je super, co děláte. Člověk si vydělá, má služební auto, ženský se o něj zajímají. Ale všechno drtíte a jen jdete po příležitostech. Já si teď říkám, že kariéra je dobrá, ale co dál? Mám z toho stres, budu z toho nemocný.  Cítíte, že přichází čas na změnu? Ne na žádnou radikální, ale chci začít dělat doktorát a začít učit. Teď taky rozumím tomu, že spousta úspěšných lidí si založí nadaci a jede někam pomáhat. Protože když člověk udělá takovou kariéru a ohlédne se, říká si: „Co jsem vlastně udělal? Dva roky jsem proseděl v téhle šedivé kostce, vlastně jsem si ani moc neužil, kamarádi byli v Číně, já jsem nikde moc nebyl.“ Všichni mi závidí, jak jsem úspěšný, kolik jsem toho dokázal, že mám pod sebou tolik lidí. Ano, mám super kariéru, ale to není všechno. Často potkávám lidi, kteří dělají zajímavější a užitečnější věci.  Studium na VŠE je velice pestré. Co byste vzkázal studentům, aby při studiu dělali pořádně? Naučit se vyhledávat souvislosti a dávat si je dohromady. Nejen na VŠE vás často nutí zahrabat se do jednoho oboru a vědět o něm všechno. Můj projektový manažer, takový můj mentor, mě jednou vzal na rozhlednu v Plzni a řekl mi, že občas je potřeba neřešit ty zdánlivě důležité drobnosti, ale zastavit se a rozhlédnout se. Když má pak člověk nadhled, uvidí příležitosti.  Autor: Štěpán Mejzlík

ulevilo a stres se dost snížil. Navíc jsem se naučil delegovat.  Jak působí při jednáních na vaše partnery váš věk? Vždycky jsem měl problém s tím, že jsem mladý. Na začátku projektu mi na ministerstvu nedůvěřovali. Odborností a tím, kolik jsem toho načetl, jsem ale důvěru brzy získal. A stejně tak to bylo u mého týmu, v němž jsem mimochodem nejmladší.  Baví vás ještě vaše práce? Na rozdíl od liniové práce ve firmě nemůže práce na projektu být nikdy nuda. Střídají se projekty, střídají se fáze projektu. V první fázi se domlouvá zadání, sestavuje se smlouva a dávají se dohromady projektové týmy. Pak se sestavuje cílový koncept, co se vlastně bude vytvářet. Až je cílový koncept schválený, dělá se „delivery“. To jste byl pořád se svým týmem, pořád se řeší problémy, nic se nestíhá, honí

economix – 2 / 2010

mladý a úspěšný

30

zahraniční studentka  Je

Yevheniya pochází z Ukrajiny, do Čech přišla rok před počátkem studia na Vysoké škole ekonomické. Je jí 22 let, ale díky kratší době studia na střední škole na Ukrajině je již v pátém ročníku Fakulty managementu v Jindřichově Hradci a blíží se konec jejího magisterského studia. Nejen kvůli snaze prodloužit si studentský život, ale hlavně ze zájmu o ekonomickou problematiku začala studovat také navazující magisterské studium v kombinované formě na Fakultě podnikohospodářské.

economix – 2 / 2010

Z

jaké oblasti Ukrajiny pocházíš? Pocházím ze Lvova, to je město na západě Ukrajiny, asi dvě a půl hodiny od polských hranic. Je to krásná oblast, máme tam krásnou přírodu, nedaleko jsou Karpaty. A co se týče životního standardu – Lvov je hodně evropské město, velmi podobné tomu, co vidíme v Praze, a to i díky architektuře. V době Rakouska-Uherska bylo totiž součástí Polska, takže je vlastně polské. Dodnes se stává, že někdo z Polska přijde a dělá si nárok na svůj původní dům.  Jakou střední školu jsi studovala? Studovala jsem gymnázium se zaměřením na cizí jazyky, především na angličtinu, které jsme měli asi 11 hodin týdně. Dále bylo zaměřeno na studium o Ukrajině, ale to bylo v menší míře. Jako druhý jazyk jsme měli němčinu, ale to jen snad jednu hodinu týdně.  Proč sis vybrala ke studiu na vysoké škole právě Prahu? Já mám v Čechách rodiče, takže oni se mě ani neptali a zkrátka řekli, že až dostuduji gymnázium, budeme se stěhovat.  Plánuje tu rodina zůstat? Mamka by se chtěla vrátit, táta by rád zůstal. A já si počkám, co si na mě život připraví.  Proč právě VŠE a jaké informace jsi měla o českých školách k dispozici? Koupili jsme si Učitelské noviny, takže jsem měla poměrně velký přehled o školách v Čechách, ale mě zaujala hned na začátku Vysoká škola ekonomická.

Zahraniční studentka Yevheniya Khramkova Zkoušela jsem dělat přijímací zkoušky na Mezinárodní vztahy, tam jsem se nedostala, tak jsem šla na Fakultu managementu do Jindřichova Hradce, ten obor mě moc baví. Říkala jsem si, že to je nejužitečnější škola.  Myslíš si dnes, s odstupem času, že to byla dobrá volba? Myslím, že ano. Já toho určitě nelituji, ta škola mi sedí.  Bydlíš tedy v Jindřichově Hradci? V Jindřichově Hradci jsem na koleji, ale s rodiči bydlíme kousek od Prahy ve Veltrusech.

 Je běžné, že studenti z Ukra-

jiny chodí studovat do zahraničí? Začíná to být obvyklé. Vím, že jeden ze spolužáků šel do Rakouska, někdo do Německa a já jsem tady. Většina lidí o tom přemýšlí, ale těch možností moc není, protože málokdo se odhodlá jen tak odejít. Sama nevím, jestli bych sem šla studovat, kdybych tu neměla rodiče. Nevíte, do čeho jdete, není to lehké.

těžké na Ukrajině získat kvalitní vzdělání? Ta úroveň roste, ale vysokoškolské vzdělání je u nás mnohem těžší a dražší. Jinak vysoké školy přešly na takzvaný boloňský systém, takže se čím dál víc podobají těm, které jsou tady. Polovina lidí s tím je spokojená a polovina není. Lidé nemají rádi změny, jsou zvyklí na něco jiného.  Chodí většina studentů ze středních škol na vysoké školy? Ano, protože většina středních škol jsou gymnázia. A tam se studuje všechno, takže kvůli specializaci se chodí na vysokou školu. Studenti u nás buď končí po deváté třídě, nebo jdou na lyceum, které je podobné českým středním školám a získává se tam odborné vzdělání. Ale je třeba říci, že lidé u nás lycea moc neuznávají, nemá to u nás moc dobré jméno.  Co pro tebe bylo nejtěžší na začátcích v Čechách? První rok jsem bydlela v Ostravě, kde jsem byla bez rodičů, těžké bylo tedy toto období. Učila jsem se tam hlavně jazyk a samostatnosti vůbec. Na Ukrajině jsem byla několikrát na doučování češtiny, kde jsem se naučila alespoň něco z gramatiky a také to, jak se co čte. A když už člověk může číst, tak je to jednodušší. Pochopitelně při první cestě do Ostravy jsem měla trému, ani jsem nevěděla, jak si koupit lístek, ale nějak jsem se s tím poprala.

31

 A jak

zvládáš dnes studium v češtině? Dneska už to vůbec nevnímám, kolikrát se přistihnu, že nevím, v jakém jazyce přemýšlím.  Co plánuješ do budoucna? Chceš zůstat v České republice? Chtěla bych tu zůstat nebo možná pokračovat ještě dál na západ. Mým snem je Nový Zéland, tak doufám, že se tam jednou přestěhuji nebo že se tam alespoň podívám. Co se týče budoucí práce, velmi mě baví

marketing, možná tomu bych se chtěla věnovat. Taky bych ráda založila vlastní firmu, ale zatím mi chybí nápad, nechci přebírat nic starého.  Přivyděláváš si při studiu? Teď mám práci v marketingové agentuře na půl úvazku a dřív jsem dělala různé krátkodobější brigády, třeba hostesku a podobně.  Bylo pro tebe těžké najít práci? Ne, vůbec ne, myslím, že mě brali vždy jako českého studenta. Vůbec nepociťuji to, že jsem z jiné země, a to ani v dalších oblastech. Až když přijde na jméno, tak dochází k různým komickým situacím.  Co patří mezi ukrajinský folklor? Ukrajinský folklor, to jsou hlavně pohádky, tance a písně. Moc krásné písně, protože ukrajinština je velmi melodický

jazyk. Jsou moc hezké a většinou také smutné, protože Ukrajina má za sebou těžkou minulost, pořád se rozdělovala a někomu patřila, takže je v nich ta touha po nezávislosti.  Zajímáš se o českou kulturu? Občas chodíme do divadla a moc mě baví české filmy. Většina je jich hodně vtipných, i když je to trochu černý humor. Koukám i na českou televizi, ze začátku jsem ji sledovala hlavně kvůli tomu, abych se naučila jazyk. A dnes už vůbec nevnímám, že to není můj rodný jazyk.  Drží při sobě studenti ze stejných zemí? V Praze asi ano, ale já jsem byla v prvním ročníku v Jindřichově Hradci jediná. Ale dnes už je nás tam více. Jsou tam lidé z Ruska, Kazachstánu i z Moldávie. A dnes mám i spolubydlící na koleji z Ukrajiny. Byla to náhoda, do žádosti jsem napsala někoho jiného, ale nakonec nás umístili společně a jsem za to moc ráda, opravdu jsme si sedly.  Co si myslíš o politické situaci na Ukrajině, chodíš volit? Když byla oranžová revoluce, tak jsem nevolila, protože jsem byla ještě mladá. Naposledy jsem taky nevolila, protože jsem z toho celkově hodně zklamaná. Radši se ani o politice nechci začít bavit, protože bych se musela rozčilovat. I když tady je asi lepší úroveň, myslím, že se naše země dají hodně porovnat. Lidé jsou všeobecně nespokojení a znechucení, kdybych tady nebydlela, řekla bych, že to je jen u nás, ale takhle vidím, že to je všude stejné – nevíš, koho volit, protože každý něco slibuje, ale nikdo nic nedodrží.  Mnoho ukrajinských obyvatel odchází do České republiky za prací. Je opravdu tak těžké najít na Ukrajině dobré zaměstnání? Je pravda, že na Ukrajině, když člověk nemá známé, je šance dostat se do lepších pozic hodně malá. Těžké je to i pro lidi, kteří pracují v ČR. Ti lidé tady opravdu jen pracují a všechny peníze posílají domů svým rodinám. U nás se teď vše zdražilo, takže to nemají lehké.  Autor: Hana Kubovcová

Sloupek Tomáše Vorla jr. Mám rád fotbal. Mám rád těch devadesát minut úsilí na krátce střiženém, jasně zeleném pažitu. Mám rád křik tisíců fanoušků na stadionu a taky mám rád efektní pohyby hráčů, vypilované léty tvrdého tréninku. Nepíšu tento sloupek proto, abych nezaujaté čtenáře přesvědčoval, jak je fotbal ctihodný. Moderní fotbalová kultura však nabízí spoustu inovativních pravidel a uzancí, jež by se slušelo zahrnout třeba i do českého právního řádu. V mezinárodních soutěžích není dovoleno hráčům v rámci jedné sezony nastupovat za dva různé týmy. A to ze zcela prostého důvodu, aby bylo zamezeno eventuálním spekulacím o loajalitě jednotlivých hráčů. To u nás v parlamentu je to možné docela jednoduše. Navíc lze posléze třeba podpořit vládu druhé strany či v době pro vládu nejdůležitější jí vyslovit nedůvěru. Za čtyři žluté karty, znamenající hrubé porušení pravidel, je hráč potrestán zákazem startu v dalším zápase. U nás je docela běžné, že poslanci řídí auto opilí, nejsou zcela schopni vysvětlit, jakým způsobem splácejí své hypotéky částkami převyšující jejich legální příjmy, či dovolí rozhodovat o státních zakázkách způsoby více než pochybnými. Trestem jim za to pak bývá vysoká pozice na kandidátce do následujících voleb a de facto vstupenka do parlamentu na příští čtyři roky. Zákeřný faul, jehož následkem je zranění protihráče, či jiné nevhodné chování (i mimo hřiště) je zpětně trestáno několikanásobným a v opravdu vážných případech i doživotním zákazem startu v soutěžních utkáních. U nás čeká na ty, kteří se léta hlásí k tradici strany zodpovědné za tisíce zmařených lidských životů a čtyřicet let teroru, teplé křesílko v Evropském parlamentu a na ty, kteří připraví stát nevhodnými rozhodnutími o stovky miliónů korun, nějaké pěkné místo v některém ze státních podniků či slibná kariéra v advokacii. A pokud jde o samotnou osobní kulturu, nepůjdeme daleko do minulosti. Před necelým čtvrtrokem vyplula na světlo světa aféra anglického reprezentačního kapitána Johna Terryho, který byl za nevěru své ženě veřejností kárán a navíc byl potrestán odejmutím kapitánské pásky. Protože někdo takový přece svou zemi v tak vysoké funkci reprezentovat nebude. U nás takoví lidé předsedají vládě. Vášeň pro fotbal bude zřejmě nadále pro většinu lidí pouze součástí hospodské kultury, ovšem jistá čest a disciplína není k přehlédnutí. Nejvíc to dokazuje heslo, které v posledních letech razí Unie evropských fotbalových asociací (UEFA), totiž „RESPEKT“. Ten já osobně na naší politické scéně hledám marně.  Autor: Tomáš Vorel

economix – 2 / 2010

na VŠE

32

Jindřichův Hradec

Vytváření klastrů – projekt studentů Fakulty managementu VŠE

economix – 2 / 2010

Problematika obnovitelných zdrojů bývá v současné době stále aktuálnější. Na Fakultě managementu VŠE v Jindřichově Hradci (FM VŠE) tato skutečnost dala možnost vzniknout projektu s názvem Studie možností využití principu klastrů v oblasti udržitelného managementu kulturní krajiny. Na tomto projektu v rámci svých diplomových a bakalářských prací pracuje šestičlenný tým a pod záštitou RNDr. Oldřicha Syrovátky, proděkana pro vnější vztahy FM VŠE, se v tomto projektu snaží analyzovat prostředí jednotlivých regionů a vytvořit právě na principu klastru soustavu subjektů, které by vzájemně spolupracovaly a zaměřily se na využití obnovitelných zdrojů, v tomto případě rychle rostoucích dřevin. Hlavní myšlenka tohoto projektu se dotýká problematiky ekologie, ale také snahy přimět zemědělce k šetrnému hospodaření se zdroji, což by mělo přinést i pozitivní dopady na změnu klimatu, odtoku vody při přívalových deštích a podobně. „My o ekologii nechceme mluvit, jelikož v oblasti podnikání není podle mého názoru oblíbeným tématem, ale snažíme se tuto problematiku pojmout z ekonomického hlediska a z hlediska managementu. Budeme zkoumat podmínky pro vytvoření poptávky právě po rychle rostoucích dřevinách v jednotlivých oblastech,“ uvedl Syrovátka. Každý z členů týmu studentů se zabývá vlastním podtématem, jako jsou například agrotechnické postupy (produkce rychle rostoucích dřevin, využití této suroviny...) a využití nových technologií, při němž se zaměří na technologie, které zatím nebyly použity, a půjde zde

o inovaci. Jiná otázka se také týká rozvojových programů jednotlivých krajů, kde se tým zaměřuje na rozvoj a řešení problematiky revitalizace krajiny, podpory biologické rozmanitosti, ale také na rozvoj malého a středního podnikání. Součástí tohoto projektu bude také zpracování dotazníků, které se budou zaměřovat na subjekty v jednotlivých regionech, které by měly v tomto směru zájem o spolupráci. Bude se u nich zjišťovat především názor na tuto problematiku. Výsledkem práce budou zpracované podklady pro sborník, který by mohl napomoci k rozvoji venkova, managementu krajiny, zemědělství a také přispění k naplnění závazku vůči Evropské unii, který se týká využívání obnovitelných zdrojů. Samozřejmostí budou také získané zkušenosti studentů a nahlédnutí do praxe. Oldřich Syrovátka na závěr uvedl: „Protože jsme tým, musíme práci jednotlivých členů vzájemně koordinovat. Proto se každých čtrnáct dnů scházíme, abychom si promluvili o dalším postupu. Musím tedy studentům, kteří se zapojili, poděkovat, že tento projekt berou vážně a spolupráce funguje. Co se týče spolupráce, tak se nebráníme jakékoliv ‚návštěvě‘. Uvítali bychom zájemce, který by se chtěl k této problematice vyjádřit.“  Autor: Veronika Zelená, vedoucí rubriky JH

XVI. reprezentační ples a NEJ osobnost FM VŠE 2010 V sobotu 20. března se v kulturním domě Střelnice v Jindřichově Hradci konal již XVI. reprezentační ples Fakulty managementu VŠE (FM VŠE). Při této společenské události proběhlo i vyhlášení vítěze prvního ročníku soutěže o NEJ osobnost fakulty. Studenti, zaměstnanci, absolventi a další příznivci naší fakulty se mohli odreagovat a pobavit na plese, který se sice v něčem podobal reprezentačním plesům uspořádaným v uplynulých letech, v mnohém byl ale zcela jedinečný. Nepochybně se o to

zasloužila i nová (a na fakultě velmi oblíbená) moderátorská dvojice Martin & Martin, která využila tematiku finanční krize k pobavení účastníků plesu ve chvílích, kdy probíhaly přestávky mezi skladbami na fakultním plese tradičně hrající kapely BlueBand. Úspěch

33

Jindřichův Hradec Miloslava Hiršová, Ph.D., Ing. Tomáš Kincl, Ph.D, Ing. Jiří Přibil, RNDr. Oldřich Syrovátka, CSc. a Ing. Libor Votava, Ph.D. O tom, kdo se nakonec stane historicky první NEJ osobností fakulty se tedy rozhodovalo ve druhém kole, ve kterém bylo odevzdáno 341 hlasů. Na plese pak byli vyhlášeni první tři. Pro rok 2010 se NEJ osobností fakulty stal prof. Pavel Dvořák působící na katedře společenských věd. Na druhém místě se umístil doc. Jan Hejda, rovněž z katedry společenských věd, a třetí příčku obsadil RNDr. Oldřich Syrovátka, proděkan pro vnější vztahy. Velké díky patří všem, kteří se volby aktivně účastnili a ukázali tak, že jim není lhostejné, co se na fakultě odehrává. Vysoký počet hlasujících nepochybně svědčí o tom, že soutěž měla smysl a je na místě věřit, že se z předávacího ceremoniálu stane na reprezentačním plese hezká tradice. Těšme se i na další ročníky.  Autor: Veronika Zelená, vedoucí rubriky JH

Havelkův Příběh Jazzu v Jindřichově Hradci Ondřej Havelka a jeho Melody Makers po sérii koncertů na VŠE v Praze na Žižkově uspořádali koncert také pro studenty a zaměstnance Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Koncert se konal 13. dubna 2010 v 19.30 v Rytířském sále jindřichohradeckého zámku. Program s název Příběh jazzu byl protkán mluveným slovem, které evokovalo dobu vzniku jazzu a swingu, ale také mapovalo významné okamžiky těchto dvou stylů. Hudba totiž reflektuje pochopitelně i ekonomickou realitu. Ondřej Havelka pro Economix již dříve uvedl: „Po černém pátku v roce 1929 se zvedla vlna swingu a první léta byl ten boom velmi rychlý.“ Jestliže si období Velké hospodářské krize našlo hudbu jako náplast na hořkost a bídu všedního dne, není důvod, proč by jazz a swing nemohl fungovat stejně i nyní. Jestli tak opravdu funguje, se mohli přesvědčit i studenti Fakulty managementu VŠE. O minulých koncertech Ondřeje Havelky na VŠE jsme psali v Economixu č. 5/2009 str. 38, 6/2008 str. 38, 5/2007 str. 22 a 5/2006 str. 23.  Autoři: Lucie Váchová, Veronika Zelená, Vladimír Štípek

economix – 2 / 2010

slavili organizátoři i díky tombole, ve které bylo možné letos vyhrát například zájezd do Německa ke Krimmelským vodopádům či do Solné komory v Rakousku. Významným zpestřením, a pro mnohé i hlavním bodem večera, bylo vyhlášení NEJ osobnosti FM VŠE pro rok 2010. A o co v soutěži šlo? Cílem bylo najít toho, kdo je na fakultě ten nejsympatičtější, nejhezčí, nejchytřejší, nejzábavnější, nejinteligentnější – zkrátka NEJ (ať už si pod slovem NEJ představíme cokoli). Toto hledání probíhalo na fakultě v průběhu několika týdnů před plesem, a to ve dvou kolech, během nichž mohli hlasovat všichni studenti i zaměstnanci fakulty. V prvním kole, ve kterém hlasovalo 563 lidí, se vybíralo ze všech zaměstnanců fakulty a prvních deset postoupilo do druhého kola. Mezi TOP 10 postupujících se nakonec vešli: Prof. Ing. Pavel Dvořák, CSc., Michal Hajdík, Věra Mrázková, Ing. Tereza Vinšová, Doc. Dr. JUDr. Jan Hejda, PhDr.

34

handicapovaní studenti

Sport pro handicapované studenty Široká paleta speciálních kurzů Centra tělesné výchovy a sportu (CTVS) nabízí i tělesně handicapovaným studentům možnost provozovat pohybovou aktivitu. Nejde jen o odstupňování fyzické náročnosti jednotlivých kurzů (studenti s určitým druhem handicapu mohou najít vhodnou příležitost sportovat například v začátečnických kurzech apod.). Závažnější druhy handicapů potřebují speciální asistenci. I těmto požadavkům může CTVS ve spolupráci se Střediskem handicapovaných studentů VŠE (SHS VŠE) vyhovět. Zájemci z řad handicapovaných studentů by tedy v případě zájmu měli kontaktovat pracovníky SHS VŠE nebo CTVS a ve spolupráci s nimi je možné najít vhodnou sportovní aktivitu a domluvit se na konkrétním způsobu cvičení. Speciální podmínky tělocviku jsou nutné nejen pro tělesně handicapované, ale například i pro nevidomé.

handicapované studenty? Je možné tuto kapacitu v případě potřeby navyšovat? Kapacita je omezená tak, aby bylo možné se individuálně věnovat jednotlivcům. Bohužel nelze do jedné hodiny shromáždit všechny kardiaky, do druhé ortopedické vady a podobně. Nicméně nemáme žádný signál, že by v některé hodině nebylo místo.

I mezi mladými jsou lidé se slabým srdcem nebo s jinou skrytou vadou, která by se mohla při tělesné námaze projevit. Tito studenti se mohou individuálně domluvit s pracovníky CTVS, jaký druh sportu mohou při daném omezení provozovat. Na toto téma jsme si povídali s ředitelem CTVS Mgr. Milošem Pádivým. Které kurzy CTVS jsou určeny pro handicapované studenty?

V rozvrhu kurzů tělesné výchovy nabízíme kurzy pro studenty se zdravotním oslabením v rozsahu sedmi hodin týdně. Účast na těchto hodinách je možná po celou dobu studia bez omezení. Kurzy vedou učitelé, kteří se této tematice věnují dlouhodobě a mohou podle druhu zdravotního oslabení výuku přizpůsobit individuálním potřebám. Spolupracujeme se SHS VŠE.

Je možné kurz, který není určen pro handicapované studenty, ale má o něj handicapovaný student zájem, přizpůsobit jeho potřebám? Jaké to případně vyžaduje kroky? Na toto je složité odpovědět. Vždy by se podobná situace řešila s ohledem na typ kurzu, na handicap studenta, na možnostech prostředí. V Dobronicích například proběhl letní sportovní kurz, na kterém jsme měli tři nevidomé. Kurz v upraveném režimu absolvovali a pro všechny to bylo velmi přínosné. Znamená to ale mít kvalifikované průvodce a vhodné pomůcky. 

Jaká je kapacita kurzů pro

Autor: Stanislav Janeček

Lepší podmínky pro handicapované studenty na VŠE

economix

– 2 / 2010

Středisko handicapovaných studentů (SHS VŠE) získalo uvolněnou kancelář č. 41 v přízemí Nové budovy, kam se přestěhovalo jeho vedení. Handicapovaní studenti tak nyní mají možnost využívat celý prostor současné studovny (místnost č. 35b, Nová budova) čistě pro své potřeby. Mají tak nyní nejen snazší pohyb po prostoru studovny, protože se zvětšila její využitelná plocha, ale zároveň mohou užívat většího soukromí při práci či volnočasových aktivitách, které zde mohou provozovat. Pro návštěvníky je v době otevíracích hodin (pondělí – čtvrtek: 9.00–17.00, pátek 9.00–15.00) k dispozici jeden pracovník SHS VŠE, který slouží současně jako dozor nad bezpečností zde přítomných osob. Na to, co si o provedených změnách v SHS VŠE myslí sami jeho uživatelé, jsme se zeptali studenta Fakulty informatiky a statistiky, oboru Aplikované informatiky, Petra Hazuzy: „Za největší výhodu považuji to, že když potřebuji s vedením SHS řešit své

studijní záležitosti, mohu je navštívit v samostatné kanceláři a jednat s nimi o věcech v soukromí, což doposud nebylo možné.“ Ve studovně SHS VŠE mohou handicapovaní studenti i ostatní návštěvníci využívat čtyři kompletně vybavené počítače, a to včetně zvětšovacího softwaru pro zrakově postižené či hlasového výstupu, který je určen především nevidomým uživatelům. Studijní materiály je rovněž možné kopírovat či tisknout, a to i pomocí takzvaného fuseru pro výrobu hmatových grafických výstupů pro zrakově postižené (o tomto a dalších nově pořízených přístrojích jsme podrobněji

informovali v Economixu č. 1/2010 str. 35). Pro usnadnění pořizování poznámek z jednotlivých přednášek a seminářů je možné si zde vypůjčit notebook či diktafon. Dále SHS VŠE disponuje stále se rozšiřujícím množstvím studijní literatury v elektronické podobě. „Dalo by se říci, že každý den navštíví studovnu průměrně pět studentů a každý tam stráví přibližně jednu hodinu,“ uvedl prostřednictvím PR oddělení VŠE ředitel SHS VŠE Martin Ctibor k návštěvnosti nové učebny. Většinou jde o studenty s vadou zraku, ale studovna může sloužit i dalším zájemcům. SHS VŠE nyní testuje software Newton Dictate, který by měl usnadnit přístup ke studijním informacím studentům s vadou sluchu. O zakoupení se rozhodne až po testování. V budoucnosti by měl být vstup do studovny možný díky studentské kartě. Studenti, kteří nepotřebují mít asistenci, by tudíž mohli využívat kompenzační techniku bez dozoru pracovníka SHS VŠE.  Autor: Marta Osersová

působí na VŠE zhruba šest měsíců. Co bylo hlavním impulzem pro jeho založení? Myslím, že na škole je spousta lidí, kteří by se rádi zapojili do nějakého klubu, jehož by se stali součástí, poznávali tak nové lidi a rozšiřovali si obzory. Ne všichni se ale najdou třeba v klubu mladých statistiků nebo logistiků (nic proti nim!). Na druhou stranu je na škole velké množství lidí, kteří milují cestování a hodně se o něj zajímají. A mezi ně patřím i já společně s Ivetou Novákovou, Oťasem Šaškem, Luckou Chorvátovou a Petrem Janů. Když Iveta přišla s myšlenkou založit Klub cestovatelů VŠE, všichni jsme nadšeně souhlasili, pustili se do toho a právě tahle pětice se stala zakládajícími členy.  Na jakém principu Klub cestovatelů funguje? Existuje něco takového jako „členství“ v klubu? Zatím tak leda v naší skupině na Facebooku... Ale my ani nechceme vydávat nějaké „průkazky“ a být děsně oficiální. Členem může být každý, koho cestování zajímá. Po každé akci si jdeme někam sednout a právě tam se tvoří jádro našeho klubu.  Jak bys popsal vaši dosavadní činnost? Které akce jsme už mohli navštívit? Vzhledem k tomu, že založit a rozjet oficiální klub na VŠE není kvůli solidní míře byrokracie vůbec jednoduché, podařilo se nám uspořádat první přednášku až letos na začátku března. Naše premiéra se zabývala tajuplnou zemí jihovýchodní Asie – překrásnou Barmou. A myslím, že úvod se víc než vydařil. Týden nato na škole probíhal festival Jeden svět. Takovým pamlskem pro fajnšmekry bylo například promítání dokumentu Vítejte v KLDR.  Klub cestovatelů je zaměřený především na cestování a poznávání. Budou se akce klubu lišit od klasických přednášek na VŠE? Rozhodně, naším cílem je připravit pro ostatní co nejautentičtější zážitek, skutečně nahlédnout pod pokličku místní kultury. Zaměřujeme se především na exotické země – kam už se však v dnešní době není až takový problém dostat. S tím souvisí i naše snaha přinášet ostatním všemožné cestovatelské tipy a rady, ukazovat roztodivné artefakty z daných zemí. Přednášky jsou vedle

Cestování na VŠE jinak aneb Nahlédnutí pod pokličku

 Klub

fotek doplněné i o videa, ukázky hudby a tak dále. V programu klubu se ob týden střídá promítání cestovatelských filmů a přednášky. Oboje je spojeno s následnou besedou na dané téma a pak vyrážíme na již zmiňovaný „teambuilding“.  Na přednášce o Keni jsi vyprávěl spolu se svým bratrem, je to pravda? Přesně tak. V Keni jsme strávili celý měsíc, a tak rozhodně bylo o čem povídat.

Od panenského pobřeží jsme to vzali přes úchvatné národní parky až po druhou nejvyšší horu Afriky – Mt. Kenyu. A přesně v duchu klubu – co nejautentičtěji, takže po sále kolovaly masky, mačety, peníze, přednášeli jsme v kikujích, tradičním keňském oblečení, a všechno doplňovala tradiční keňská hudba. Podle reakcí si dovolím tvrdit, že se přednáška opravdu povedla. Myslím, že o tom vypovídá i to, že jsem posluchárnu RB212, kde pravidelně přednášíme, asi nikdy neviděl takhle narvanou, lidé seděli dokonce i na zemi.  Africká kultura je pro mnohé Evropany něco tajemného, nepoznaného a v neposlední řadě zcela odlišného od té naší. Jak na tebe Afrika zapůsobila? Co tě zaskočilo, nebo naopak příjemně překvapilo? Měsíc v Keni pro mě byl životní zkušeností. Díky tomu, že jsme podstatnou část strávili životem přímo s domorodci, byl zážitek ještě silnější a člověk si uvědomil spoustu věcí, které jsou opravdu důležité. O to horší pak byl návrat do reality. Do neuvěřitelného spěchu a všedního dne s jeho problémy. Přišlo mi úplně trapné, jak pošetilé problémy tady lidé řeší a vůbec si neváží toho, co mají. Jak lidé dokážou být úplně vedle například z toho, že na ně nevyšel dobrý profesor u zkoušky, nebo že zkoušku, nedejbože, neudělali. Co to je ve srovnání s tím, když člověk dře, aby vůbec přežil a měl co jíst a pít, nebo když vesnici kmene Masajů umře kvůli suchu půlka stáda, jejich jediného bohatství a zdroje obživy? A nemůžou s tím udělat prakticky vůbec nic. Dalším silným zážitkem byl týden s muslimy v naprosto izolované vesnici Matondoni na ostrově Lamu, kde není z výdobytků civilizace skoro vůbec nic. Když to tak vezmu, tak vlastně vůbec nic až na jeden solární panel. U nás mají muslimové dost negativní obraz, každý druhý by měl být terorista, nebo aspoň nenávidět Západ. Bylo to ale přesně naopak, lepší hostitele jsem snad nezažil a jejich nezištnost a snaha podělit se s námi i o to málo, co měli, byla doslova fascinující.  Jaké tipy nebo rady bys vzhledem k nabytým zkušenostem dal člověku, který by rád vyjel právě do Afriky? Ať rozhodně jede! A jede hlavně bez cestovky, protože s ní to není ta pravá Afrika (navíc mnohem, mnohem dražší). Ať se snaží dostat se co nejvíc do kontaktu s obyčejnými místními lidmi a jde do toho naplno!  A jaké plány má klub do budoucna? Všichni cestovatelé – a to nejen z VŠE – se mohou těšit na povídání o Venezuele, Indii, Jamajce, ale i o mnohem dostupnějším Maroku a mnoha dalších velice zajímavých zemích. Co se týká dlouhodobější vize, chtěli bychom uspořádat i nějaké výjezdy. Zatím se nám v hlavách rýsuje letní výprava za dobytím Triglavu, nejvyšší hory Julských Alp ve Slovinsku.  Autor: Andrea Chovanová

economix

Klub cestovatelů založila na VŠE pětice lidí, téměř dobrodruhů, kteří cítili, že právě něco takového na VŠE schází. Tuto mezeru se jim podařilo vyplnit. Možná, že jste si již všimli jejich plakátů, které bez dovolení zaplavují mnoho jiných nástěnek (jeden se objevil i na nástěnce Economixu ve 2. patře SB), ale z nějakého plakátu navíc se nestřílí. O těch podstatných věcech nám osobně pověděl jeden ze zakladatelů Klubu cestovatelů, Pavel Baranyk.

– 2 / 2010

35

cestování

36

cestopis

Na horských kolech v ekvádorských Andách Ekvádor, země na západním pobřeží Jižní Ameriky, kterou prochází rovník. Země nesmírných kontrastů, země s horami běžně přes pět tisíc metrů nad mořem (nejvyšší má dokonce 6310 m n. m.) i Amazonským pralesem. Země, které patří i světoznámé souostroví Galapágy. Země, v níž se dá i za víkend zažít mnoho. Co takhle v pátek v místní salsotéce v Quitu, hlavním městě Ekvádoru, protancovat noc v rytmu latino, v sobotu si sjet Cotopaxi a v neděli pak jezdit kolem nádherné šestitisícovky Chimboraza? La vida es apasionante. A já měla to štěstí takový víkend zažít.

economix – 2 / 2010

Vyjeli jsme brzy ráno z Quita terénním autem. Paolo, snědý ekvádorský mladík, byl neskutečně upovídaný, ale i profesionální. Byl to sportovec a milovník hor každým coulem, takže jsme si měli o čem povídat. Ostatní účastníci víkendové minivýpravy se zpočátku zdáli trochu zaražení, tedy kromě anglického postaršího páru, softwarového analytika Josepha a jeho ženy Clair. Oba byli hodně zcestovalí a minulý rok byli na cyklovýpravě na Novém

Zélandu. Hned od začátku jsme si padli do oka. Do národního parku Cotopaxi jsme dorazili za hustého deště a mlhy, takže tajuplná Cotopaxi, se svými 5897 m n. m. oficiálně nejvyšší činná sopka na světě, byla ještě tajuplnější tím, že nebyla vůbec vidět. Když jsme se s pomocí cuatro por cuatro (4x4) džípu došplhali na parkoviště ve výšce 4500 m n. m., déšť relativně ustal a silný vítr trochu rozehnal mraky a mlhu. Takže jsme tu krásku, tedy v doslovném překladu z kečuánského jazyka krk měsíce či zlomený krk, alespoň částečně spatřili. Posilněni zázvorovým čajem (po kokovém čaji je to další nápoj vhodný do vysokých nadmořských výšek, zázvor zároveň dokáže výborně zahřát) jsme na sebe navlékli snad všechny vrstvy oblečení, které jsme měli, a na ně se snažili natáhnout chrániče na kolena a lokty. Helma byla samozřejmostí, čepice i šátek pod ní se také hodily. Bylo něco kolem nuly, jemný déšť se sněhem a hlavně silný vichr. Jak říkal náš profesor matematiky a ekologie ještě na gymnáziu: Počasí je vždycky dobré, jenom člověk je blbě oblečený. Tentokrát nevím, zda s ním souhlasit. Craftem, moirou a goretexem se to okolo jen hemžilo. Po několika stech metrech

jízdy jsem však na zimu díky návalu prvního adrenalinu zapomněla. Jízda po sopečném popelu, prachu, kolmo dolů nebo v serpentinách. Na úpatí sopky jsme zastavili, počasí se trochu umoudřilo, začali jsme svlékat první vrstvy a fotografovat Cotopaxi. Na zasněžený ledovcový vršek této majestátní sopky přímo v tropech jsem se nemohla vynadívat. Stejně tak na celé rozlehlé okolí národního parku Cotopaxi. Náš výlet pokračoval v podstatě již po rovině, ale i sebemenší kopeček či vyvýšenina mi v nadmořské výšce kolem čtyř tisíc metrů daly docela zabrat. Projížděli jsme okolo jezera Limpiopungo a dále k hranicím národního parku, kde na nás v pozdním odpoledni čekal džíp, kterým jsme se měli vydat dále. Poslední lahůdka v podobě přejezdu rozvodněné říčky byla v národním parku Cotopaxi závěrečným zpestřením. Myslím, že řidič schválně zastavil na druhé straně, abychom si tento adrenalinový kousek mohli vychutnat. Vůbec se mi z této krásné oblasti nechtělo, ale čekal nás přesun k Chimborazu, takže jsme nakonec naložili kola na střechu a vydali se po Panamerikaně zase o něco více na jih. Do rezervace Chimborazo (Reserva de Producción Faunística Chimborazo) jsme dorazili již pozdě večer. V chatě Posada La Estación (u zastávky Urbina, která je s 3618 m n. m. nejvyšším bodem Transandské magistrály) nám její hrdý majitel, horský průvodce a horolezec Rodrigo Donoso, po výborné večeři a za usrkávání kokového čaje (jaká to změna) pouštěl diapozitivy svých lezeckých úspěchů, které doplňoval jednou neskutečnou historkou za druhou: To takhle Rodrigo dělal průvodce reportérovi časopisu National Geographic. Ten chtěl napsat článek o přírodě a lidech právě kolem Chimboraza. Zaplatil si desetidenní trek v oblasti Chimboraza.

Jednou k večeru dorazili do malé indiánské vesničky a místní je pozvali k sobě domů. Chaloupka z mechu a kapradí, dalo by se říci. Reportér ale onu situaci asi příliš nezaregistroval a hned si u Indiánky objednal velké preso. Nebo: když na jedné neoficiální konferenci horolezců přišla řada na dotazy, znuděná manželka jednoho z vystupujících se na rovinu zeptala, v jaké maximální výšce se jde milovat, čímž horolezce naprosto vyvedla z míry. Mě by asi tolik nezaskočila, i když nevím, zda je 4600 m n. m. tolik. Neuvěřitelné historky vyprávěl také o italském horolezci Reinholdu Messnerovi, se kterým podnikl mnoho výprav. Když dobývali vrchol Chimbo, celá výprava vstávala v jedenáct večer, aby mohla o půlnoci vyrazit.

37

Jediný Messner prohlásil, že se kvůli Chimborazu nebude vzrušovat a že si pospí a pak všechny dožene. Dohnal, předehnal a ani se neobtěžoval si nandat mačky. Pro mě jakožto horolezce naprostého amatéra to byla úsměvná historka, ale můj respekt z hor a používání vybavení potřebného v těchto podmínkách mi to rozhodně nesebralo. Hezká byla také ta o staré Indiánce. Když Rodrigo doprovázel skupinu horolezců, jejichž cílem bylo právě Chimborazo, potkala je místní žena. Prý kam přesně mají namířeno a zda by nemohla jít s nimi. Udivení horolezci, po zuby vybaveni vysokohorskými pomůckami, nakonec souhlasili. A tak babča ve vrstvených sukýnkách, k obrovskému překvapení všech a potupě některých, nakonec také stanula na nejvyšší hoře Ekvádoru. Škoda, že se

nedochovala žádná fotografie, mohl to být hezký záběr, vrásčitá Indiánka s dlouhými černými copy, barevnými spodničkami, černou sukní a koženými sandály s Francouzi vybavenými nejmodernějším oblečením společně na šestitisícovce. Oficiálně je hora Chimborazo vyhaslou sopkou. Při výzkumech francouzských vědců, které Rodrigo doprovázel, však tato expedice objevila na vrcholu pod vrstvou sněhu a ledu jezero, které poukazuje na aktivitu hory. Tuto zprávu, která by Chimborazu dávala s jeho výškou 6310 m n. m. primát nejvyšší aktivní sopky světa, se mi však nikde nepodařilo potvrdit. Na diapozitivy z vysokohorského prostředí a zlézání hor by se dalo dívat donekonečna. Úžasná byla fotografie Alpamayo, hory v Peruánských Andách – Bílých Kordillerách. Byli jsme však po celém dni docela unaveni a také jsme chtěli nabrat nové síly na zítřek, kdy nás čekal sjezd hory Chimborazo z nadmořské výšky 5000 m n. m. Takže jsme se umyli v neskutečně ledové vodě, v mohutných postelích přes sebe nastlali několik vrstev dek a šli spát. Druhý den jsme nejprve džípem dojeli na parkoviště k první horské chatě pod Chimborazem. Pak jsme pěšky vyrazili k druhé, Whymperově chatě, která leží v nadmořské výšce rovných 5000 m n. m. Refugio s růžovou fasádou bylo pojmenováno po Edwardu Whymperovi, britském horolezci, který jako první v roce 1880 Chimborazo zdolal. Jelikož jsem byla výborně aklimatizovaná, odpočatá a bez bolestí hlavy či střevních problémů, byla to pro mě kupodivu pohodová procházka nádherným úpatím majestátní hory. Okolo se pásly vikuně, i když moc nevím na čem, neb většina povrchu byla zasněžená nebo kamenitá. Tito divocí příbuzní

alpaky (někde se uvádí lamy) si ale umějí poradit a přežívají i v takto drsných podmínkách. U chaty jsme s místními horolezci, kteří zde trávili den před výstupem, pozorovali a diskutovali možné výstupové cesty na vrchol. Nádhera. My jsme se ale vrátili ke svým kolům a započali, stejně jako včera, sjíždění sopky. I když jsem náruživý biker, musím přiznat, že jsem se trochu se závistí ohlížela za horolezci, kteří dnes v noci zaútočí na vrchol. Brzy mě ale závist přešla, protože okolí hory a celá rezervace Chimborazo mi nabídly neskutečně mnoho krás k vidění. Jedinou vadou na dokonalosti byly stopy od skútrů, které rozrývaly relativně velké plochy podél horské cesty. Ekvádorští zbohatlíci či cizinci si sem jezdí na terénních čtyřkolkách zařádit, nevím, jak je to v rezervaci Ekvádoru možné, ale v této zemi je možné hodně věcí, v tomto případě bohužel. Postupně jsme se z pusté nehostinné krajiny dostali do obydleného, již zelenějšího území. Na našem výletu nás doprovázely cestičky, políčka vytvářející nádherný patchwork, domky i zuřiví psi. Člověk si chtě nechtě musel uvědomovat drsnost podmínek, život zde pro místní lidi musí být opravdu obtížný. Otrlí Indiáni obhospodařovali políčka i v naprosto nepřístupných terénech. Nebylo ojedinělé vidět dvě barevné tečky značící pracující rolníky na políčku o rozměru 10 x 10 metrů vysoko na kopci, kam pouze dojít bych ve zdejších podmínkách považovala za několikahodinový výlet. Zajímavé bylo také oblečení místních Indiánů. V podstatě na

sobě měli mnoho vrstev halen, halenek, několik vrstev sukní, to vše z teplých látek, ale na nohou měla většina z nich pouze lehké boty, někdy dokonce jen sandály. Jejich obydlí jim také neposkytovala mnoho tepla. I když měli v každém domku ohniště, dřevo bylo ve vyšších výškách vzácným materiálem. Když jsem jednou v takovém domku spala, vzala jsem zavděk dvěma dekami, které mi nabídli. Samozřejmě jsem si je ale vzala ještě na můj spacák. A i tak, v moirovém pyžamu a s čepicí, to bylo jen tak tak. Místní mají opravdu drsný život a dokazují to nejen jejich tváře ošlehané vysokohorským větrem. Mají právo být na sebe hrdí! Opět občerstveni zázvorovým čajem jsme pokračovali v jízdě. Na úzké prašné cestě stál zvláštně vyhlížející člověk a již z dálky na nás varovně mával: „Zastavte, dál nemůžete jet. Odstřelujeme tady skálu a zrovna teď je tam položený dynamit, který odpalujeme.“ Tak počkáme. Nečekali jsme však ani pět minut a pracovník, který nás zastavil, se začal podivovat. Proč to ještě nebouchlo? To je divné. Čekal ještě malou chvíli, pak nevydržel a šel se na situaci podívat zblízka. „Me voy a probar la dynamita.“ (Jdu zkontrolovat dynamit) Naštěstí se vrátil ještě před výbuchem. Prý neví, kde byla chyba. K večeru jsme dojeli do městečka Ambato, kde jsme, značně unavení, ale šťastní z vydařeného výletu, ukončili naše sjíždění sopek na MTB. Ekvádorský národní park Cotopaxi i rezervace Chimborazo mě uchvátily. Rozhodně stojí za to je navštívit, ať již na kole či pěšky.  Autor: Jana Troupová

economix – 2 / 2010

cestopis

38

sport ns VŠE

O plánech, úspěších a samozřejmě o florbalu jsem si povídala se dvěma studentkami VŠE, členkami nejlepšího českého klubu Herbadent Tigers SJM a současně hráčkami české reprezentace ženského florbalu, útočnicí Kristýnou Jílkovou a brankářkou Lenkou Sukovou.

economix – 2 / 2010

 Zkuste

představit ve zkratce jednotlivé soutěže, které hrajete. KRISTÝNA: V české ženské florbalové extralize hraje devět týmů, z toho čtyři jsou pražské. Teď skončilo základní kolo a začíná play-off. Nastupujeme sice v roli favoritek (obhajujeme počtvrté), ale kvůli odchodům několika hráček si myslím, že to bude letos určitě větší drama. Vítěz české ligy má právo se zúčastnit klubového Evropského poháru, v němž se střetávají nejlepší týmy Evropy. Poháru jsme se zúčastnily již třikrát, dvakrát jsme tam skončily na třetím místě, což je pro český florbal vynikající výsledek. Pak je tu mistrovství světa, to se koná jednou za dva roky. Během těch dvou let probíhají přípravná soustředění a mezinárodní turnaje. Loni v prosinci jsme na mistrovství světa získaly historické čtvrté místo. LENKA: Také jsme v týmu VŠE, která se účastní Českých akademických her.  Ze které země vlastně pocházejí nejlepší hráčky? K RISTÝNA : Dlouhodobě jsou nejlepší Švédky. Tam se ten sport bere vážně, mají velkou základnu hráček a florbal tam má delší tradici.  Neuvažuješ o angažmá ve Švédsku? Pak by sis třeba zahrála proti Tigers v rámci Evropského poháru. KRISTÝNA: Zatím ne. A navíc, abych se potkala s Tigers, to bych musela hrát v nejlepším švédském týmu.  Kdy jste začaly s florbalem? LENKA: Já v devítce na základce. Dostala jsem se k němu přes bráchovu přítelkyni, která v té době chytala za místní tým (Žďár nad Sázavou). Zašla jsem na jejich trénink a vzali mě. Byla jsem asi první člověk v historii týmu, který šel dobrovolně do brány. Nejsem velký fanda běhání a v bráně běhat

Florbalistky: Akademické hry letos vyhrajeme nemusím... Za Tigers hraju od té doby, co jsem přišla do Prahy na vysokou. KRISTÝNA: Já jsem florbal začala hrát na škole, od sekundy osmiletého gymnázia. Ve třeťáku jsem přestoupila do Tigers (tehdejší Děkanky) ze Svitavského FbK.  Lze vlastně dosáhnout ještě výše, než jste, když už jste v reprezentaci? KRISTÝNA: S tou reprezentací to jde dotáhnout ještě výš, nebo třeba s klubem v Evropském poháru. U nás už ale asi ne. LENKA: V rámci České republiky jsme vlastně na vrcholu – hrajeme v nejvyšší lize, v nejlepším týmu a navíc nemusíme platit za to, že hrajeme, což není zas tak obvyklé.  Kdo je vaším největším soupeřem v lize? KRISTÝNA: Bohemka.  Proč je nekoupíte? KRISTÝNA: Když oni k nám nechtějí a my je taky ne. Jsme něco jako Sparta a Slavia.  Jak často trénujete? KRISTÝNA: Třikrát až čtyřikrát týdně máme tréninky a kromě toho chodím do posilovny a tak podobně.  Lenko, máte nějaké speciální tréninky jako brankářky? KRISTÝNA: Nemají, akorát drbou v bráně. LENKA: Bez komentáře...  Jak jde skloubit sport na špičkové úrovni a škola?

KRISTÝNA: VŠE je ideální škola – lze si udělat rozvrh, aby mi nezasahoval do tréninků. LENKA: Učitelé jsou taky docela vstřícní, když musíme odjet na nějaký turnaj.  Jaké máte úspěchy v reprezentaci VŠE? KRISTÝNA: V posledních dvou letech skončila VŠE na Českých akademických hrách dvakrát druhá. Letos to ale snad už vyhrajeme. LENKA: Naším největším soupeřem jsou holky z UK, vždycky nás porazily. Navíc tam hraje hodně lidí z Bohemky. Takže máme extra motivaci. KRISTÝNA: V červnu také jedeme poprvé na akademické mistrovství světa do Švédska. Tam se střetnou výběry hráček vysokých škol různých zemí. LENKA: Budeme tam sice reprezentovat Českou republiku, ale hned pod tričkem s českou vlajkou budeme mít tričko se znakem VŠE!  Přibíráte nové členky do školního týmu? LENKA: Nejsme uzavřená skupina, do ženského týmu VŠE se rozhodně není těžké dostat. Školní tréninky jsou v úterý a ve čtvrtek pod vedením učitelů CTVS Petra Stejskala a Tomáše Pachla a nové šikovné hráčky tam rády přivítáme.  Hrajete někdy s kluky? KRISTÝNA: Když jsme se připravovaly na Pohár mistryň,

tak jsme občas měly domluvené přáteláky s dorostenci Tatranu – mají podobnou úroveň hry, podobnou rychlost. Školní florbal chodíme hrát dohromady.  Přihrávají vám? KRISTÝNA: Jak kteří, většinou čím hrají lépe, tím víc nahrávají. Kluci, kteří plácají nějakou sedmou ligu, se snaží předvést, ti lepší to nepotřebují. LENKA: Mně nepřihrávají ani extraligoví, ani jiní hráči.  Lenko, tvůj přítel je extraligový florbalista – potkáváte se vůbec? LENKA: Každý den má alespoň jeden z nás trénink nebo zápas. Takže většinou akorát večer: „Jakej byl trénink, dobrej?“ „Dobrej. Dobrou.“ Proto máme motivaci být v nejlepších týmech – pak spolu můžeme jet na Evropský pohár nebo na akademické mistrovství – taková naše dovolená.  Pětkrát týdně trénovat, pořád florbal. Nemáte toho občas po krk? K RISTÝNA : Občas, většinou, když je hluché místo po poháru, před mistrovstvím světa.  Kdy dostáváte další chuť hrát? LENKA: Mám ráda začátek letní přípravy – když běháme venku, hrajeme fotbal nebo v tělocvičně děláme akrobacii a tak. Holky v sezoně běhají pořád, ale pro mě to je změna. Pak se před Czech open (letní turnaj) vrátím zpátky do brány a zjistím, že se mi po ní vlastně stýskalo, a začnu si florbal zase užívat.  Chodíte se dívat na cizí zápasy? KRISTÝNA: Většinou až na playoff, nebo když hrají chlapi. L ENKA : Nebo když hraje některý z našich reprezentačních týmů (muži, junioři atd.).  Jak se vám hraje v nové hale na Třebešíně? KRISTÝNA: Hřiště je dobré, ale skříňky jsou na desetikorunu. Do debaty se vložila prvoligová hráčka Klára Popeláková: Já jsem si tam půjčila od nové holky desetikorunu a doteď nevím, která to byla, a tak jí dlužím – no třeba se přihlásí. KRISTÝNA: Na závěr zveme čtenáře Economixu na naše zápasy. Od příštího roku budeme hrát naše domácí zápasy na Jižním Městě v nové hale. Autor: Dana Odvodyová

Jak jeli

sport na VŠE Oslovení salát se pro služebně mladší členy v outdoorovém oddílu rozšířilo stejně rychle jako informace, že Radek umí sehnat letenku kdykoli, kamkoli a maximálně do tisícovky. Proč si tedy nezaletět na jarní lezecký výlet na ostrov ve Středozemním moři? Sraz: 24. února 2010, 19.00, metro Dejvická. S sebou: spacák, karimatku, ešus, sedák, lezečky, magnesium. Cíl: vápence na Mallorce! 24. února 2010, 23.45, Bierstube nedaleko letiště Frankfurt Hahn – vychutnáváme si další olympijské zlato Martiny Sáblíkové. Nepříliš povedený base-camp před obchodem v letištním terminálu opouštíme s nástupem uklízeček na ranní směnu a konečně odlétáme směr Baleáry. Je nás devět, a tak nám stačí půjčit si dvě malá auta a po nákupu potravin a kartuší na vařiče zacílíme přímo pod skály nedaleko horského města Valdemossa. Valdemossa je jedno z nejkrásnějších měst na ostrově, známá jako „město čtyř údolí“ (obklopují ji totiž, to byste neřekli, čtyři údolí). Ráno hned po vydatné horolezecké snídani zapité horolezeckým čajem (hodně cukru + hodně citronu) vylézáme naše první cesty a úspěšně osaháváme místní terény. Kromě silného větru je ideální počasí, polojasno a 15 stupňů. Večer někteří vyhledávají improvizovanou lázeň v říčce tekoucí horskou strží, místními zvanou „torrent“ (podobnost s ilegálním stahováním dat je čistě náhodná). Večer se přemisťujeme klesající horskou silnicí až k moři do Port de Valdemossa. Protože zrovna není turistická

SALÁTI

robinsonit na Mallorku sezona, zeje přímořské městečko prázdnotou. Přes zákaz kempování, který platí po celém ostrově, se rozhodneme založit základní tábor přímo na přístavním molu. Hrstka místních nás s udivenými pohledy toleruje a užíváme si první plážový večírek. Ráno zamíříme pod skály. Cesty začínají přímo na jedné ze silničních serpentin. Uhýbání projíždějícím autům při jištění bereme sportovně a místní řidiči – ti jsou na lezce visící nad jejich kapotami očividně zvyklí. Den zakončujeme výstupem skrz skalní komín na nejvyšší bod oblasti nabízející úchvatné výhledy. Při slanění mimo jiné do 400 metrů hluboké propasti s mořem pod námi. Pokračujeme v cestě podél pobřeží směrem na sever. Vyzkoušíme lezecké umění i v branách kláštera ze třináctého století Lluc. Po větrné noci poblíž jediného kempu na celém ostrově se vydáváme na východní pobřeží – náš cíl: Cala Magraner. Auta necháváme zcela prázdná na parkovišti a po svých se i s materiálem vydáváme na pobřeží. Zatímco doma ještě doznívají mrazy, na Mallorce je již jaro v plném proudu. Dokonce se tu začíná orat, pěkně postaru s koňmi, což neunikne našim zvědavým očím. Jihovýchodu zůstaneme věrni i následující den.

39 Cala Santanyi a oblast Tijuana jsou jedny z nejznámějších lezeckých oblastí na Mallorce. A výhledy ve zdejší lokalitě stojí skutečně za to, bez ohledu na to, jestli se díváte na nekonečné mořské dálavy nebo do výstřihu níže lezoucích španělských krasavic. Zatímco jim moře a slunce bezpochyby svědčí, o nýtech, které mají sloužit k našemu jištění, se to samé říct nedá. Jsou zrezlé, což přináší další adrenalin. Naštěstí se dá založit vlastní postupové jištění za velký kaktus. Při hledání místa na spaní poslední noc zdokonalíme naši techniku prusíkování (prusík je speciální uzel, který slouží ke šplhání po laně, pozn. red.), když se dobýváme na opuštěnou věž nad mořem. Velmi zajímavým způsobem lezení je takzvaný deep water soloing, to je lezení nad vodou. Právě na Mallorce lezl úžasnou linii známý americký lezec Chris Sharma. Lézt na Es Pontas, skalní bráně nad mořem, je poměrně obtížné (hodnocení podle Chrise Sharmy: 9b), člověk ale nepotřebuje ani lano, ani spolulezce, pokud udělá chybu, spadne přímo do „měkké“ vody. Následující den už nás čekají pouze nákupy suvenýrů a exkurze do hospůdek v hlavním městě Palma a dlouhá sprcha po návratu domů, která je po týdnu koupelí pouze v moři skutečně potřeba. Nikdo ze zúčastněných nedoporučuje Mallorku v tomto ročním období navštěvovat. „Všude zavřeno, kempovat se tam nesmí, moře studené, ptáci skřehotají. A lezení? V žádném případě nedoporučujeme! Ještě by se vám tam zalíbilo a kde bychom potom lezli my!“ Autor: Martin Mec

Aktuality ze sportu REK TORSKÝ SPORTOVNÍ DEN Na rektorský den 21. dubna 2010 odpadá výuka, tak proč nevyužít volný čas k zlepšení své fyzické kondice? CTVS připravilo bohatý program pro studenty i učitele: volejbalový, basketbalový, florbalový, fotbalový a tenisový turnaj. Pod vedením učitelů si můžete zaplavat, posilovat, vydat se na turistický výlet, lézt na umělé stěně, cvičit taiči či aerobik, šermovat nebo hrát stolní tenis. Turnaje v míčových hrách se uskuteční v nové hale na Třebešíně a v tělocvičně Staré budovy VŠE na Žižkově, fotbalový turnaj pak na umělé trávě u kolejí na Jarově. Další informace objevíte na stránkách ctvs.vse.cz. ZUMBA Chcete se zbavit přebytečného tuku a vytvarovat postavu za

zvuku latinskoamerických rytmů? Přijďte v pátek od 8 do 9 hodin na kurz zumby do tělocvičny ve Staré budově VŠE na Žižkově. Zumba je kombinace tance a fitness cvičení, u které se díky střídání rychlých a pomalých časových sekcí pořádně zapotíte. VOLNÁ MÍS TA NA BASKETBALU Začátečníci i pokročilí, muži i ženy, zkrátka všichni se zájmem o basketbal si mohou každý pátek od 11.30 do 13 hodin zahrát v nové hale na Třebešíně. Na tomto kurzu totiž stále zbývají volná místa. Zájemci se mohou hlásit přímo na hodině. ČESKÉ AKADEMICKÉ HRY 2010 Ke 100. výročí založení univerzitního sportu se ve dnech 6.–12. června 2010 uskuteční

české akademické hry. Zájemci o individuální sporty se mohou do meziuniverzitního klání přihlásit pouze prostřednictvím CTVS (e-mail: hulkovaa@vse. cz). Kolektivní sporty přihlašují učitelé – vedoucí týmu. Více informací na www.ceskeakademickehry.cz. HLEDÁME UKRADENÉ BĚŽKY Dne 23. února 2010 ve 13.00 byly člence oddílu outdoorových sportů ve třetím patře Staré budovy VŠE odcizeny běžecké lyže. Šlo o lyže combi značky Fisher, bílé barvy, 160 cm. Jakékoli informace vedoucí k dopadení pachatele uvítáme! Máte-li o případu nějaké informace, kontaktujte poškozenou sportovkyni prostřednictvím e-mailu [email protected]. Autor: Tereza Voborníková

economix – 2 / 2010

EPO CUP Ve dnech 12. a 13. března 2010 se na Tisé uskutečnil první ze série závodů oddílu Ekonom Outdoor Praha EPO CUP. Cílem této série je představit outdoorové závody všem zájemcům a přilákat je k těmto sportům. První závod byl vzhledem k povětrnostním podmínkám velmi náročný (jízda na kole v čerstvém sněhu prověří i zkušené závodníky), a tak se na prvních příčkách umístili zkušení závodníci Jaroslav Krajník a Barbora Válková. V kategorii Explorers (začátečnické dvojice) kolo, kolečkové brusle, trek i noční orientační běh nejlépe zvládli Míša Kalátová a Michal Pelc. Všichni účastníci se těší na nové soupeře na příští akci, která je naplánována na červenec do Orlických hor. Další informace najdete na epocup.martinmec.com.

40

reklama

Pivo nad Letnou a výsledek „osvěžujícího nápadu“ Ve čtvrtek 11. března 2010 v podvečerních hodinách nalákal Staropramen na Letenskou pláň pomocí propracované reklamní kampaně několik stovek mladých lidí s tím, že předvede v praxi svůj originální, respektive osvěžující nápad. Tak to alespoň hlásala reklamní kampaň. Myšlenka postavit na Letné 50 metrů vysoké pivo měla být ústřední pointou nového reklamního spotu Staropramenu.

Natáčení reklamy se ujal renomovaný český režisér Tomáš Mašín. Zlevněné pivo teklo proudem a všichni postávali v okolí padesátimetrové síťované konstrukce plni očekávání, kdy že už se konečně začne natáčet. Podle původního plánu mělo onou zmiňovanou konstrukcí v kýženou chvíli vystoupat až ke „stropu“ několik desítek velikých bílých balonků osvícených reflektory. Celý tento výjev měl ve výsledku připomínat načepování největšího piva na světě. Atmosféra byla na Letné sice příjemná, ale čekání v zimě

economix – 2 / 2010

VIP flightech s nejlepšími českými hráči! Turnaje se zúčastnili i partner KPMG Ing. Pavel Závitkovský nebo rektor VŠE Prof. Ing. Richard Hindls, CSc. Ze členů Golf Networking Clubu nejlépe skončilo Závěrem minulé sezóny Golf Networking Club pozval své členy na golfový turnaj, při kterém jsme si zahráli s nejlepšími golfisty v ČR – SG President Goldscheider Trophy presented by KPMG Česká republika. Tato prestižní akce, která je obdobou Ryder Cupu, uzavírá domácí sportovní sezónu. Turnaj se konal 2. října 2009 v Mladé Boleslavi. Díky společnosti KPMG Česká republika, která podporuje studentský golf pod hlavičkou Fit Cupu, měli členové GNC jedinečnou šanci zahrát si ve

začalo být posléze vcelku zdlouhavé, jak to již při natáčení bývá. Přímí účastníci natáčení navíc ani nemohli být pohledem na „pivo“ nijak uchváceni, protože iluze čepovaného piva byla zřejmá až z větší vzdálenosti. Oko kamery ale vidí vše jinak a „dlouhá chvíle“, kterou zažívali přítomní komparsisté, se jedním střihem může změnit v „okamžik“, jaký uvidí televizní diváci. Jestli bude reklama režiséra „3 sezón v pekle“ úspěšná, ukážou až peoplemetry, kliknutí na internetu a samozřejmě i marketingoví odborníci.  Autor: Michaela Kalátová

družstvo Martina Sedláka, které uhrálo netto výsledek 63 ran. Golf Networking Club pro Vás připravuje také školu golfu, teoretické diskuze, golf dny nebo golf drinky.

Více informací na www.GolfNetworkingClub.cz nebo golf.vse.cz

41

filmové projekce na VŠE Další z řady promítání, jež 29. března 2010 uspořádalo studentské sdružení Ekonom, patřilo režiséru Ladislavu Smoljakovi. Televizní film Tvrdý chleba z roku 1990 se setkal s velkým ohlasem, Vencovského aula byla téměř zaplněná a to, že je host večera mezi mladou generací hodně oblíbený, dokázala závěrečná neplánovaná autogramiáda a fotografování se studenty. Poklonu režisérovi složili i vrátní naší školy tím, že na „mistra“, jak ho sami nazývali, nespěchali a výjimečně nechali školu déle otevřenou.

Tvrdý chleba Ladislava Smoljaka když film viděl před dvaceti lety hotový poprvé, představil si to trochu jinak. „Zkrátka to nebyl on,“ řekl o ztvárnění postavy

Dříve než dostali slovo diváci, pan Smoljak zhodnotil výkon Zdeňka Svěráka, který má ve filmu hlavní roli. Ztvárňuje zde malíře Bedřicha Dlouhého, tudíž režisér měl dopředu určitou vizi, jak by finální podoba měla vypadat. Jak sám říká,

malíře Zdeňkem Svěrákem režisér Smoljak. Nakonec ale herecký výkon svého divadelního kolegy pochválil. Osud televizního filmu není podle Smoljaka oproti těm distribučním příliš šťastný – jednou je vysílán v televizi, v lepším případě se dočká několika repríz, ale tím jeho cesta za diváky končí. Smoljak tvrdí, že to by mu tolik nevadilo, ale upozornil hlavně na to, že dnes by se mu díky snižování výdajů České televize nikdy nepovedlo takový film natočit.

Ladislav Smoljak dílo malíře Dlouhého velmi obdivuje, některé obrazy sám vlastní, jiné chtěl zakoupit, ale autorem mu bylo řečeno, že některé výtvory prostě nejsou na prodej. Studentům při následné debatě přiblížil způsob práce zmiňovaného malíře a všem doporučoval, aby sami navštívili právě probíhající výstavu jeho díla. Ta nyní probíhá v Muzeu Montanelli (MuMo) v Nerudově ulici č. 13. Na výstavě najdete některé obrazy, které bylo možné vidět i ve filmu Tvrdý chleba. Další umělecká díla pro výstavu zapůjčil i režisér Smoljak. Například dílo nazvané Po flámu, kde si moucha v životní velikosti (tedy spíše miniaturnosti) čte noviny, a dokonce občas obrátí list. Nebudeme ale více prozrazovat, musíte se tam podívat sami. Zvukový záznam diskuse s režisérem Smoljakem najdete na www.economix.cz/akce. html.  Autor: Hana Kubovcová

V pondělí 19. dubna 2010 od 19.30 pořádá studentské sdružení EKONOM ve Vencovského aule promítání filmu Zajatec lesa za přítomnosti režiséra, významného básníka, divadelníka a muže mnoha profesí, Jiřího Suchého. Po promítání proběhne s tvůrcem filmu beseda, na níž se návštěvníci mohou ptát nejen na film Zajatec lesa, ale také na dlouholetou tvorbu zakladatele slavného divadla Semafor. Zajatec lesa má podtitul „ekologická pohádka o lese, který se brání vetřelci“. Nejde však jen o ekologii. Film má i protiválečné poselství, protože vetřelcem jsou vojáci, kteří chtějí v lese vybudovat armádní zařízení. Les se jim ale brání. V ekosystému lesa má své místo i bývalý partyzán, který odmítl odejít do civilu. Tuto postavu ztvárnil sám Jiří Suchý a společnost mu dělají krásné lesní žínky. Typická poetika tvorby Jiřího Suchého se projevila i ve filmu (rozhovor o dlouholeté umělecké

tvorbě Jiřího Suchého naleznete v Economixu č. 4/2008 na str. 32). Éterické bytosti se pohybují s ladností přírodou a tvoří tak jeden harmonický a nepřekonatelný celek bojující proti arogantní a těžkopádné mašinerii armádních i regionálních papalášů. Les jen tak někoho ze svých spárů nepustí a v tomto případě dokáže příroda, jako každý organismus, řešit své problémy sama. Jestli ale nakonec příroda člověka porazí a překazí jeho megalomanské plány, to se dozvíte až po zhlédnutí tohoto filmu. Zajatec lesa je dílem, které není běžně dostupné, stejně jako všechny ostatní filmy, které promítáme.

Rozhovor s Jiřím Suchým o filmu Zajatec lesa 

Natáčet filmy na vlastní náklady je náročné a jistě vyčerpávající. Proč jste se rozhodl pro režijní práci? Protože mě baví.

Film Zajatec lesa je plný symbolů – hlavní postavou je partyzán, který po válce neodešel z lesa. V lese žije obklopen lesními žínkami a proti němu v příběhu stojí nesympatičtí armádní představitelé. Zápletka je sice také ekologická, ale předznamenala i problematiku kolem amerického radaru v Brdech. Co má tedy film Zajatec lesa symbolizovat? Mám-li být upřímný, tak já takhle neuvažuji. Pokud se mi v mé tvorbě vyskytla nějaká symbolika, vznikla tam sama a bezděčně. Dlužno říct, že se vyskytuje v celé řadě mých prací a já vždycky žasnu, kdy ji někdo odhalí a musím mu dát za 

pravdu, že to tam je. A o radaru v Brdech jsem tehdy neměl tušení. I kdybych měl, nebrojil bych proti němu, protože se mi nelíbí, jak se vždycky necháváme ochotně osvobozovat a jak se snažíme vyhnout se sami jakýmkoliv závazkům. Nemám rád chytračení. Jsem totiž z generace, která pamatuje, jak statisíce chlapců z Ameriky pokládaly život za jakousi vzdálenou Evropu, když měli za to, že Hitler je hajzl.  Jste vy sám ekologem? Souhlasíte s vnímáním ekologie jako snahy omezit lidskou svobodu? Nejsem ekologem, jsem ředitelem divadla, ale určité ekologické myšlení mám, jinak bych asi netřídil odpad a nekupoval výrobky fair trade. Nevidím rád, jak se lidstvo chová k přírodě. A na rozdíl od pana prezidenta si myslím, že na to můžeme někdy doplatit.  Připravujete nějaký další film? Ne. Pouze chystáme záznamy našich divadelních her na DVD.  Autor: Vladimír Štípek

economix – 2 / 2010

Jiří Suchý se Zajatcem lesa na VŠE

42

kultura

Ohlédnutí za Jedním světem na VŠE Letošní ročník Jednoho světa se nesl na vlně inovací, na které jsme se svezli i my. Díky projektu Jeden svět – Do It Yourself se festival rozšířil do dalších míst. Kromě naší školy to byla také Přírodovědecká fakulta UK, klub Cross v pražských Holešovicích, karlínský klub Podsklepeno a KC Beseda v Klánovicích. Díky projektu „Jak získáš své diváky ty?“ má dnes možnost filmy promítat svým přátelům a známým každý jednosvětácký sympatizant. Jeden svět na VŠE navštívilo kolem 600 diváků, promítnuto bylo dvanáct filmů a uspořádány čtyři debaty. Po filmu Bombajská spojka následovala diskuse o územním plánování a tématech s tím spojených s pracovníky Centra pro podporu občanů ze sdružení Arnika. Jelikož šlo o téma ne zcela populární, snažili se hosté Lukáš Matějka a Jakub Esterka postihnout důležitost zapojení veřejnosti do procesu územního plánování.

Na druhý den festivalu naše pozvání přijali Ing. Josef Mládek a Lejla Abbasová, aby se vyjádřili k filmu Štěstí v neštěstí z prostředí africké Keni. Inženýr Mládek je vyučujícím naší školy, zabývá se komparací hospodářských růstů ve světě a vývojem zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Snažil se objasnit, proč jsou některé země chudé a jiné bohaté, dále poukázal na důležitost transparentnosti při prokazování vlastnických práv. Lejla Abbásová, donedávna tisková mluvčí ministra pro lidská práva a národnostní menšiny Michaela Kocába, vyprávěla o svých zkušenostech z Keni, kam řadu let pravidelně jezdí a snaží se pomoci tamějším obyvatelům prostřednictvím své organizace Asante Kenya. Po snímku s názvem Vysněný odpad následovala debata s Ing. Mgr. Ladislavem Trylčem z Ministerstva životního prostředí ČR o možnostech recyklace, systému sběru a následného využití druhotných surovin. Dozvěděli jsme se, že jako Češi na tom s recyklací nejsme nijak špatně a že jsme dokonce jako

jediní v Evropě dovozci PET, který zpracovává převážně Škoda Auto. Mluvilo se i o spalovnách odpadů, ke kterým se host nevyjadřoval negativně. Ve srovnání se stávající situací – převážná část odpadu se skládkuje – se prý spalování jeví jako lepší varianta. Poslední den festivalu na VŠE byl promítán film Nevítaní, po němž jsme přivítali Mgr. Danielu Komanickou, aby vyprávěla o svém životě. Daniela je od svého dětství tělesně postižená – na vozík se dostala vinou nesprávné léčby. Otázky se točily převážně kolem toho, jak pomoci člověku na vozíku. Oficiální zakončení festivalu a vyhlášení jeho vítězů proběhlo ve čtvrtek 19. března 2010. Cenu za nejlepší film získal od hlavní poroty snímek Nepřátelé národa, nejlepším režisérem se stal polský tvůrce filmu Chemo, Pawel Łozińský. Kategorii Máte právo vědět, kterou vyhodnocují filmaři společně s lidmi angažovanými na poli obrany lidských práv, vyhrál film Slunce za mraky. Tento dokument byl oceněn také Zvláštní cenou za film, který

výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv, udělovanou porotou pod čestným předsednictvím Václava Havla. Zvláštní uznání poroty Rudolfa Vrby získal snímek Tibet zpívá. Český snímek režiséra Tomáše Kudrny Mlčeti zlato získal Cenu Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu. Studentské porotě se nejvíce líbil snímek Chci být Někdo. Diváckou cenu VŠEM vyhrál český dokument Tomáše Škrdlanta Nevítaní. Nyní se Jeden svět přesunul do regionů, ale prostřednictvím projektu „Jak získáš své diváky ty“ můžete filmy pouštět vy sami. Tato iniciativa umožňuje aktivně se zapojit do šíření dokumentů Jednoho světa. Z nabídky osmnácti filmů budou vybrány tři, které získají nejvíce diváckých hlasů, organizátoři Jednoho světa získají distribuční práva a zájemci si budou moci od května filmy zapůjčit a kdekoli je promítnout. Podmínkou je pouze nevybírat vstupné, promítat jen na území ČR a film dále nešířit.  Autor: Hana Kubovcová

Německý expresionistický horor s živou hudbou na VŠE

economix

– 2 / 2010

Úterý 13. dubna 2010 patřilo ve Filmovém klubu VŠE německé expresionistické kinematografii. Na programu byl snímek Kabinet doktora Caligariho z roku 1920 za hudebního doprovodu tubového kvarteta Síla. Jde o němý hororový film režiséra Roberta Wiena označovaný jako první expresionistické dílo, nebo dokonce jako manifest expresionismu. Scénář k filmu napsali Carl Mayer, který je považován za nejsilnější osobnost německého filmu němé éry, a Hans Janowitz pocházející z Čech. Propojili v něm své fantazijní představy a bohaté osobní vzpomínky – zejména prostředí psychiatrických léčeben a obrazy pouťových atrakcí. Klíčové je pro film jeho výtvarné zpracování, za kterým stojí expresionističtí malíři z avantgardní skupiny Der Sturm: Hermann Warm, Walter Reimann a Walter Röhring. Ti vytvořili pro film fantaskní dekorace, které jsou ovlivněné kubismem a pro které

jsou charakteristické pokřivené deformované plochy, ostré úhly a bizarní geometrické tvary. Na filmu se navíc podíleli v té době opravdu přední herci jako Conrad Veidt, Werner Krauss, Lil Dagover nebo Friedrich Fehér. Děj filmu se točí okolo Dr. Caligariho, ředitele blázince, který na poutích předvádí somnambulního Cesara. Caligari ovládá Cesara pomocí hypnózy a Cesar

odpovídá na jakoukoliv otázku. V noci pak ale Dr. Caligari nutí Cesara po vzoru legendy páchat hrůzné zločiny. Kabinet doktora Caligariho měl premiéru 27. února 1920 a kromě Berlína nadchl i New York a Francii, kde přispěl ke zrušení poválečného zákazu veřejného promítání německých filmů. Snímek měl velký vliv na další hororově laděné filmy, na celou filmovou expresionistickou éru i na film noir. Kabinet doktora Caligariho se v roce 1958 v anketě Mezinárodní federace filmových archivů stal 12. nejlepším filmem všech dob a v roce 1995 pak v téže anketě obsadil dokonce třetí místo. Projekci filmu na VŠE hudebně doprovázelo tubové kvarteto Síla, jehož vystoupení před projekcí komentoval jeho člen Robert Škarda: „Zčásti budeme improvizovat a zčásti hrát předem vybrané skladby, které se svou atmosférou hodí k filmu – ten jsme si dopředu nastudovali a vybrali úseky, kde se bude střídat improvizace s úseky skladeb. Bude to síla.“ Více se o kvartetu dozvíte na sila.wz.cz.  Autor: Betka Kuchařová

43

kultura Recenze filmu: Pouta

Že bychom zase po dlouhé době zvládli natočit film, u kterého nebudeme usínat už po dvaceti minutách? Že by se nám opět povedlo něco, co má potenciál dostat se dál než jen za slovenské hranice, a přesto zůstává ryze české? Ano, novinka Radima Špačka Pouta je konečně tím, za co se opravdu nemusíme stydět. Filmů, které vystihují českou mentalitu z období druhé světové války, z osmačtyřicátého, či nedej bože z osmašedesátého roku máme tolik, že bychom si z nich mohli vytvořit národní sbírku (viz například nejnovější film Jana Hřebejka – Kawasakiho růže). Avšak kdo se odváží vzít si více méně ničím zajímavý rok 1982, jako jednu z hlavních postav jeřábnici a z obyčejného příběhu, který vlastně ani

nebyl ničím výjimečný, udělat film, na který se jednou budeme koukat stejně jako třeba na Spalovače mrtvol, Ostře sledované vlaky a další české filmové velikány? Hlavní postavou je Antonín, příslušník tajné policie, který trpí depresemi a je nešťastný ve svém životě, nenávidí svou manželku, svou práci... celý svůj život. Pak se ale seznámí

ztvárnil herec Ondřej Malý. Otázkou zůstává, proč jsme na jeho hlavní roli museli čekat tak dlouho? Antonín je labilní, násilnický a cholerický. Práci tajného policajta nedělá proto, že by musel, sám si ji vybral, aby tak mohl na ostatních vybíjet svůj vztek. Vybočuje ze všech normálů tehdejší doby. Nerada bych ubírala ostatním hercům, když řeknu, že celý film vlastně

se slovenskou jeřábnicí Klárou. Antonín ji nemiluje, přesto se jí stává posedlý, což se nakonec vystupňuje natolik, že opouští manželku, a když zjistí, že nemá šanci Kláru získat, rozhodne se skoncovat se svým životem. Jak jsem se ale již zmínila, děj filmu není tím, proč je film tak vynikající. Tak jiným a zajímavým je díky postavě Antonína, kterého

dělá Ondřej Malý, ale v podstatě tomu tak je. Již dlouho jsem neviděla někoho, kdo by si svou roli tak užíval. Všechny stavy Antonínových nálad vyvolávají pocit, že Ondřej Malý ani nemůže být v běžném životě normální a že se ani nekoukáte na film, ale spíš na dokument o jednom duševně chorém tajném policajtovi. Přiznávám, ostatní herci byli

samozřejmě také výborní, dokonce i postava Oldřicha Kaisera jako policejního majora byla překvapivě přesná a volba jediného známějšího herce celého filmu dobrá. Když k tomu přidám Ivanu Uhlířovou jako Kláru a Martina Fingera coby Klářina milence Tomáše, dostávám nejlepší směsici herců, kteří z filmu dělají doslova divadelní představení! Ve filmu skutečně najdeme úplně vše, co tam má být – barevná kompozice, surovost, hudba a především ty hlavní postavy! Kdo by to byl býval řekl – jeden režisér, kterého jsme doposud mohli znát snad jen jako syna svého známějšího otce (Ladislav Špaček, bývalý poradce prezidenta Václava Havla), očekávání nudného a nezajímavého příběhu a několik neznámých herců. Přesto výsledek stojí za vidění.  Autor: Pavla Kačmárová

K podniku se pojí množství oblastí, které jej ovlivňují. Většina odborných publikací se snaží popsat co nejlépe problematiku z jednoho pohledu. Podnik v časech krize prof. Evy Kislingerové, vedoucí katedry podnikové ekonomiky na FPH VŠE, nabízí čtenáři pohled do dalších oblastí, které se často se záležitostmi podniku nespojují. To je například pohled na protekcionismus nebo odhalení zásadních problémů „money creation“. Eva Kislingerová dokázala vybrat podstatné, ale i pro čtenáře nedisponující žádným podnikem zajímavé detaily, které současnou situaci příznačně popisují. Tato ilustrace není samoúčelná, dokáže čtenáři rozší-

řit obzor sice o specifické problémy, které ale doplňují mozaiku možných důvodů vzniku současné ekonomické krize. Podnik v časech krize zkoumá realitu nikoli zúženým zorným polem manažera, který jde za ziskem, ani idealisty, který v racionalitě vidí sobeckost a veskrze zlý úmysl a nutno podotknout, ani liberála, který by neomezeně věřil v neomylnou ruku trhu. Zmíněny jsou různé argumenty, které vedou k zamyšlení a vzájemnému souboji těchto argumentů. Na příkladu daňových rájů můžeme ukázat objektivitu (která je samozřejmě čtenářem hodnocena subjektivně) takové analýzy. Daňové ráje

nejsou podle Kislingerové pouze možností jak snížit daňové náklady pro firmu – daňový ráj může eliminovat (pochopitelně pouze na základě správného manažerského rozhodnutí) náklady firmy, tudíž i její produkce je levnější a z toho profituje spotřebitel, potažmo bohatne celá společnost. Takový pohled je vzácný hlavně v době, kdy se daňové ráje vnímají jako sobectví černého pasažéra (který by využíval fungujícího systému k podnikání, ale daně chce odvádět někde jinde...) a okrádání vlastního státu, a kdy politické strany hledají všechny dostupné prostředky k jejich eliminaci. Kniha je zaměřena prakticky.

Proto možná autorka nevyslovila jasný požadavek všech podnikatelů „nechte nás být“ a předává směrem k státním úřadům údajná přání „zrychlení vratek daní, snížení daňové zátěže“ apod. Vzdáleně můžeme cítit malou odvahu, tak typickou pro všechny autory z oblasti podnikové problematiky, naplno říci i nepříjemnou pravdu, jako by se báli postihu ze strany státu, nebo msty a nevole úředníků na rozhodujících místech. Možná ale právě tento přístup je pro podniky klíčový. Ve společnosti, kde stát přerozděluje značnou část bohatství, není pro úspěšného podnikatele jiné cesty, než v rámci daných omezení protančit líbivým valčíkem mezi přiměřeně drsným trhem i nevyzpytatelně kluzkým parketem státem ovlivňované sféry.  Nakladatelství: Grada, 2010 Autor: Vladimír Štípek

economix – 2 / 2010

Recenze knihy: Podnik v časech krize

Vlakem do Prahy Rychleji, výhodn®ji a jist®ji

PÚím®stská doprava pro Vás

tram

Esko metro

www.cd.cz/esko

bus