economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE DUBEN 2009 ČÍSLO 2 ZDARMA

Výstavba nové sportovní haly Na Třebešíně / 39

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY

VŠE




DUBEN

2009




ČÍSLO 2




ZDARMA

VŠE tančí jazz dance / 42

Cestopis / 36

Modelka Helena Houdová: Krize položila spoustu neziskovek / 17

Rozhovor s Davidem Markem / 26

Kontroverzní umělec a ředitel Národní galerie Knížák na VŠE / 28

Zuzana Stará – nová předsedkyně studentského sdružení EKONOM / 10

Šrotovné Miřenka Čechová: – co na to říká „Nedělám jednoduchou Škodovka, TPCA a SAP? líbivou zábavu“ / 19 / 34

Zahraniční studentka Madina Nurmatova / 32

Profesor Vladimír Novák o Palachovi... / 20

START UP / 14

2

obsah

economix

– 2 / 2009

Editorial Před 20 lety jsme přišli do svobody. Z minulého režimu, který je třeba pro zahraniční turisty atrakcí, si nepamatuji nic. První vzpomínky mám až na počátky divokého kapitalismu, kdy mi rodiče u německých hranic koupili první digitální hodinky. Pamatuji si první vlnu kuponové privatizace a pod tím jsem si živě představoval, jak se z klubka odmotává nějaká pěkná barevná příze – to byla ta „první vlna“. Další odmotané vlákno, to už byla „druhá vlna“. Nic špatného se v mých dospívajících očích nedělo, nepotřeboval jsem někoho nenávidět. Mé vrstevníky nespojovalo nic, respektive mohlo nás spojovat neomezené množství věcí, které nám svoboda nabízela. Není to škodlivé? Zatím se v moderní historii mladá generace vždy proti někomu „spikla“, něco kritizovala. A koho máme kritizovat my? Naše rodiče, kteří nám vše mohou dát a vše dovolit? Stát, který nám moc věcí nezakáže? Můžeme obviňovat společnost, že je příliš benevolentní, ale jaké by bylo vyrůstat v kontaktu s rákoskou? Můžeme se pokusit sladce zapomenout, že zdánlivě lze dělat vše, ale nakonec si budeme muset jednu cestu vybrat, a to je právě to největší dilema. Částečnou odpověď můžeme najít v článku Hanky Kubovcové o festivalu Jeden svět. Politici si stěžují, že k volbám nechodí voliči. Volby do parlamentu mnozí z nás „racionálně ignorují“, protože se zdá, že právě náš hlas volby nerozhodne. Jiné to je ve volbách do Akademického senátu VŠE. Zde může i jeden student rozhodnout! Studentští senátoři nejsou svým voličům vzdáleni tolik jako naši parlamentní senátoři a poslanci (nemluvě o evropských poslancích). Své studentské senátory můžete potkat na chodbě školy, můžete vedle nich sedět na přednášce. A až se vás takový senátor zeptá, jestli jste mu dali hlas, co mu řeknete? Abyste nemuseli trapně mlčet, běžte volit a nenechte si tam navolit hrstkou lidí předem vybrané zástupce. Zdraví je více než důležité. Po škole můžete zajít nejen do Rajské zahrady a Akademického klubu, ale také k lékaři. Nemyslím tím samozřejmě psychiatra doc. Chocholouška. Náhlou nevolnost před zkouškou nebo po ní můžete vyřešit v Železniční nemocnici s poliklinikou v Italské ulici. Na to, co může toto zdravotnické zařízení nabídnout studentům a zaměstnancům VŠE, jsme se zeptali jejího ředitele. Utopistické filmy líčí, jak to v budoucnosti vypadat nebude, historické filmy ukazují, jak to nevypadalo v minulosti. Toto řekl jeden významný český umělec, který Economixu před nedávnem poskytl rozhovor. Myslím si, že můžeme dodat: koncept šrotovného jasně líčí, jak by vypadala utopistická záchrana průmyslu, a optimistická predikce jeho zastánců ukazuje, jak to nikdy vypadat nebude. Jestli si chcete tento citát ověřit, přečtěte si články týkající se šrotovného. Božena Němcová by dodala: „Šťastná to automobilka.“ Kdo nechce odhalovat, může se začíst do rozhovoru Pavlíny Máčalové s ekonomem a analytikem Davidem Markem. Profesor Vladimír Novák s námi mluvil o svém studentu Janu Palachovi. Jak by se Palach asi dnes díval na svůj čin, kdyby byl celou událost přežil? Bylo by mu 60 let a třeba by z něho byl učitel. Možná tehdy o podobném činu přemýšlelo více současných šedesátníků. Svůj čin ale neuskutečnili. Možná založili rodiny a tím splnili základní úděl člověka. Tento úděl Palach nesplnil, ale možná byl pro nás svým krátkým životem důležitější víc, než si myslíme. Podívejme se na Palachovu evidenční kartu z archivu VŠE, kterou pro nás našla Kristýna Straková. Rád bych poděkoval Marcelu Bodnárovi, který byl u Economixu od jeho zrodu a teď se vypravil vstříc novým metám. Ať se mu daří! Studentské sdružení Ekonom, které vydává náš magazín, má novou předsedkyni. Je jí Zuzana Stará, sympatická dívka, o které se v magazínu také dočtete. Co by dal mladý Fellini nebo Godard za to, kdyby mohli svá raná dílka předvést v některé z aul VŠE? Dali by mnoho. Po velkých prázdninách se pokusíme uspořádat grandiózní festival amatérských filmů. Proto točte a poté nám svůj film (bez omezení tématu) pošlete a my jej promítneme na stříbrné plátno. Bartoška nám bude závidět! Vladimír Štípek šéfredaktor

Šance / 3 SVOČ / 3 Není vám jedno, co se děje ve škole? Volte své zástupce do Akademického senátu! / 4 Doc. Fischer: Mýty, nepravdy a lži v článku pana Steinera / 6 Vyjádření k jednotlivým bodům v reakci doc. Jakuba Fischera na článek Otazníky nad volbami do AS FIS VŠE v Economixu č. 1/2009 / 7 Jak je zabezpečena regulérnost voleb do AS VŠE? / 8 Aktuality / 8 Kolejné podraží / 9 Soutěž o nejlépe vymalovaný pokoj / 9 Economix je k dispozici na kolejích / 9 Zuzana Stará – nová předsedkyně studentského sdružení EKONOM /10 Komplexní zdravotní péče pro studenty a zaměstnance VŠE jen pár kroků od školy na Žižkově / 11 Pro koho jsou prospěchová stipendia? / 12 BiblioBox / 13 Orientujeme se v ISIS V / 13 START UP – Způsob, jak podpořit talentované a nápadité studenty / 14 Mezinárodní vzdělávací kongres International Trainers Congress 2009 / 14 Vědecké časopisy na VŠE / 15 Přednáška o energetické budoucnosti ČR / 16 Google v Likešově aule / 16 Modelka Helena Houdová: Krize položila spoustu neziskovek / 17 Lidé v globálním a integrujícím se světě / 17 Automobilovou velmocí za každou cenu? / 18 Šrotovné – co na to říká Škodovka, TPCA a SAP? / 19 Profesor Vladimír Novák o Palachovi: ,,Na hazard se životem bych ho netypoval...“ / 20 Evidenční karta Jana Palacha / 21 Nacistická okupace – 70 let poté / 22 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 23 Socialistický realismus na kolejích VŠE / 24 Jaký život má nevidomý student na VŠE? / 25 Podpora handicapovaných studentů na VŠE v Praze / 25 Středisko handicapovaných studentů informuje / 25 Rozhovor s ekonomem a analytikem Davidem Markem / 26 Volná ekonomika / 27 Kontroverzní umělec a ředitel Národní galerie Knížák na VŠE / 28 Mladý a úspěšný Marek Hofmänner / 29 Fakulta managementu v Jindřichově Hradci obdržela certifikát od UNICEF / 30 Úspěch studentů VŠE v soutěži GMC / 30 Přednáška o možnostech využití GIS – geografického informačního systému / 31 Zahraniční studentka Madina Nurmatova / 32 Kam se jít prezentovat? / 33 Miřenka Čechová: „Nedělám jednoduchou líbivou zábavu“ / 34 Cestopis: Paříž / 36 Ledové dobrodružství na VŠE – HC Ekonom / 38 Turnaj ve stolním fotbálku / 38 Výstavba nové sportovní haly Na Třebešíně je v plném proudu / 39 Jeden svět: „Před 20 lety jste přišli do svobody. Te ukažte, jak s ní umíte naložit.“ / 40 Netradiční přednáška – prof. Kryštof na VŠE / 41 VŠE tančí jazz dance / 42 Oslava studentské kreativity – Winston Econ Art 2009 / 42 Recenze knihy: Michal Viewegh – Román pro muže / 43 Recenze filmu: Sedm životů (Seven Pounds) / 43

economix

Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha. Titulka: index Jana Palacha, archiv UK Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected] Vydal::

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

zpravodajství

Veletrhu se zúčastnilo 48 firem. Akce se účastnil i představitel státní správy – Nejvyšší kontrolní úřad – a mnoho soukromých společností. Představilo se zde pět zcela nových vystavovatelů, mezi nimiž byly rakouská firma Energie AG Oberösterreich a farmaceutická společnost Eli Lilly. V první den veletrhu sahaly stánky nabízejících se společností až do druhého patra Rajské budovy. Druhý den se omezil pouze na první patro.

Veletrh ŠANCE opět poskytoval možnost vytvoření CV na profesionální úrovni. Při minulé Šanci byl o konzultaci CV velký zájem, proto se organizátoři rozhodli nabídku rozšířit – první den mohli studenti konzultovat svůj CV dokonce na dvou místech. Druhý den byla hojně vyhledávána i možnost pořízení kvalitní fotografie do CV. Veletrh ŠANCE už pomohl mnoha studentům a absolventům najít si práci. A i když zatím nic nehledáte, je dobré získat přehled o tom, co je možné v životě dělat a jak toho dosáhnout. Zástupci firem vždy ochotně radili a snažili se vyjít vstříc, bylo to také v jejich zájmu. Doufejme, že nabídka firem bude stále pestřejší. O tom, jestli tomu tak opravdu bude, se můžeme přesvědčit na podzim, kdy se na VŠE uskuteční další veletrh pracovních příležitostí ŠANCE.  Autor: Hana Prchlíková

11/ 03/ 11/ 03/ 11/ 03/ 2006 2007 2007 2008 2008 2009 registrovaní studenti 738 720 1301 857 974 918 absolventi 38 46 44 32 23 88 počet firem 30 44 69 75 67 48

Národohospodářská fakulta zve srdečně studenty všech fakult VŠE k účasti v soutěži SVOČ, která se uskuteční v pátek 24. dubna 2009. Tato soutěž vám dává příležitost předvést odborné znalosti a prezentovat svou práci ve větším rozsahu, než umožňuje běžná výuka. Využijte této nabídky a zhodnoťte své úsilí při psaní seminárních, bakalářských a diplomových prací hned dvakrát. Odměnou vám budou nejen finanční odměny, ale také nové zkušenosti, které můžete uplatnit v profesním životě. Detailní informace a přihlášky najdete na nf.vse.cz. Autor: Petra Prášilová

– 2 / 2009

Ve dnech 17. a 18. března 2009 proběhl na Vysoké škole ekonomické již pošesté veletrh pracovních příležitostí ŠANCE organizovaný Rozvojovým a poradenským centrem VŠE (RPC). Bylo otázkou, jsou-li firmy pod vlivem hospodářské krize schopny studentům a absolventům VŠE něco nabídnout. Zdá se však, že stále ano. Zřejmě pod vlivem krize se přihlásilo méně firem než v minulých třech ročnících, naopak zájem ze strany absolventů oproti loňsku vzrostl téměř čtyřnásobně.

SVOČ

economix

ŠANCE i navzdory krizi proběhla úspěšně

4

volby do AS VŠE

Není vám jedno, co se děje ve škole? Volte své zástupce do Akademického senátu! Blíží se dny voleb zastupitelů do akademických senátů (AS) fakult VŠE a celoškolského Akademického senátu VŠE na období 2009–2012. Akademický senát fakulty je jejím samosprávným orgánem. Má nejméně devět členů, třetinu až polovinu tvoří studenti, zbývající část pedagogové. Volba je přímá, hlasování tajné. Má dvě kola – studenti si volí zástupce do studentské kurie, učitelé zástupce do učitelské kurie. Akademický senát VŠE je také samosprávným orgánem. Z každé fakulty jsou zvoleni tři z navržených vyučujících a dva studenti, kteří dostali nejvyšší počet hlasů. Mimo fakulty je zvolen ten z navržených vyučujících a ten z navržených studentů, který získá nejvyšší po-

Informace o datech a členech vztahující se k volbám do AS podle jednotlivých fakult Počet členů Poslední datum Fakulta Datum konání voleb pro podání přihlášky (učitelé + studenti), fakultní AS FFÚ 9. 4. 2009 31. 3. 2009 do 16.00 15 (10+5) 15. a 16. 4. 2009 FMV 7. 4. 2009 do 12.00 18 (12+6) mezi 10.00 a 16.00 FPH 8. a 9. 4. 2009, 9.00–15.00 31. 3. 2009 18 (9+9) FIS 15. 4. 2009 8. 4. 2009 do 12.00 17 (11+6) 20. a 21. 4. 2009 NF 14. 4. 2009 do 15.00 9 (5+4) mezi 9.00 a 15.00 28. 4. a 29. 4. 2009 FM 14. 4. 2009 9 (6+3) od 10.00 do 16.00 Zdroj: webové stránky VŠE čet hlasů. Volby jsou opět přímé s tajným hlasováním. Na naší škole tedy máme AS jednotlivých fakult i celoškolský AS VŠE. Tyto orgány vznikly v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., O vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, který mimo jiné definuje hlavní povinnosti těchto orgánů, mezi které patří například zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení

fakultních pracovišť, schvalování vnitřních předpisů, rozdělení finančních prostředků a kontrola jejich využívání, schvalování podmínek pro přijetí ke studiu, usnáší se o návrhu na jmenování děkana a rektora, popřípadě navrhují jejich odvolání z funkce a další. Jelikož v době vzniku tohoto článku ještě zdaleka nebyly uzavřeny registrace kandidátů do AS VŠE, nedostali jsme od

fakult, kromě FPH, žádné informace o kandidátech. Po velkém úsilí jsme vypátrali některé kandidáty, a tak vám přinášíme informace alespoň o nich. U některých kandidátů zjištěných na poslední chvíli uvádíme pouze stručnou informaci z ISIS o tom, jaký obor a kolikátý semestr studují. Ostatním kandidátům se omlouváme, že nedostali prostor k prezentaci, ale nedozvěděli jsme se o nich.

economix

– 2 / 2009

Kandidáti do celoškolského AS VŠE ONDŘEJ BAYER FFÚ VŠE Studuje 6. semestr na bakalářském stupni, obor Finance na FFÚ VŠE. Bc. MICHAL BOBEK FPH VŠE Studuje 2. semestr navazujícího magisterského programu, obor Podniková ekonomika a management na FPH VŠE. V současnosti je předsedou Centrální kolejní rady (CKR), ve své funkci prosadil vznik Koncepce rozvoje kolejí, připravil projekt Vymaluj si sám a pomáhal vzniku mnoha sportovních a volnočasových aktivit úzce spjatých s kolejemi. Od svého zvolení senátorem do AS FPH si slibuje, že by mohl mít větší vliv při prosazování rozvoje kolejí. Jak všichni víme, investice do kolejí jsou potřeba. Ovšem nehodlá se zastavit jen u toho: „Chtěl bych se především zasadit o zlepšení výuky jazyků. Proč nemají studenti FPH přístup k předmětům

v cizích jazycích z jiných fakult? Proč si nemůžeme zapsat obchodní jazyky? Ze svých zkušeností vím, že při snaze studentů tohle prosadit jde.“ Také se bude zajímat o ISIS, který je potřeba „dotáhnout“, aby byl pro studenty ještě přehlednější. Za velký nedostatek považuje skomírající komunikaci mezi vedením fakulty a studenty. „Studentští senátoři musí naslouchat potřebám studentů a být jim otevřeni – jsou přece voleni za studenty, nikoli sami za sebe. Proto senátoři musí plnit jak svůj program, tak reagovat na aktuální potřeby studentů, které vznikají každý den,“ dodává Michal. A proč by studenti měli volit právě Michala? Musíme mu přiznat, že je vidět, že pracuje – od té doby, co nastoupil do funkce předsedy CKR, se na kolejích zlepšilo víc věcí než kdykoli předtím. Rekonstrukce kolejí běží a on se určitě bude snažit o to, aby tomu tak bylo i nadále. „Senátorská funkce by mi jednoznačně zlepšila vyjednávací podmínky a mohl bych řešit problémy rovnou ve škole, což by mi značně ulehčilo a zefek-

tivnilo práci. V tuto chvíli nemohu některým studentům pomoci, protože nemám potřebné pravomoci,“ dodal Michal. Bc. MAREK KOPLÍK FFÚ VŠE Studuje 4. semestr navazujícího magisterského studia, obor Finance a oceňování podniku na FFÚ VŠE. Kromě studia již několik let podniká zejména v oblasti jazykového vzdělávání. Podnikání tak věnuje většinu svého mimoškolního času a přitom vnímá propojení této oblasti s vysokoškolským studiem za zanedbané. Věří, že z VŠE by mohly přijít nové nápady a energie do podnikatelské sféry. Přitom například vhodná spolupráce studentů ekonomického směru a technického vzdělání je pro nové úspěšné podnikání velmi zajímavá. V akademickém senátu by chtěl tedy zejména podporovat vytváření podmínek na VŠE pro mladé a začínající podnikatele.

PETRA KOZEJOVÁ FFÚ VŠE Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Zdanění a daňová politika na FFÚ VŠE. ADAM KRČÁL FMV VŠE Studuje 8. semestr magisterského studia, obor Mezinárodní a evropská studia – diplomacie na FMV VŠE. V Akademickém senátu VŠE chce využít své poměrně bohaté zkušenosti z minulého období, kdy měl možnost nějakou dobu pracovat i jako jeho místopředseda. V mnoha ohledech může navázat na předchozí roky, protože celá řada „velkých“ věcí, jako například reforma financování fakult, se bude dokončovat teprve v tomto volebním období. Současné členství ve Studentské kurii Rady vysokých škol ČR mu umožňuje porovnávat řadu věcí s ostatními školami, a tak může poskytovat další inspiraci k možným změnám. V Aka-

5

MAREK LABOUTKA FFÚ VŠE Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Účetnictví a finanční řízení podniku na FFÚ VŠE. Bc. PETRA PRÁŠILOVÁ NH VŠE Studuje 1. semestr navazujícího magisterského studia, obor Hospodářská politika na NF VŠE. Jako studentská tajemnice ví, co studenty trápí a je zvyklá řešit jejich problémy, stížnosti i přání. Zajišťuje organizaci Dne studentské vědecké a odborné činnost – SVOČ. V AS VŠE chce prosadit zajištění studijních pobytů, odborných stáží a letních škol v zahraničí na úrovni jednotlivých fakult. Mimo to se hodlá zasadit o zrychlení procesu přidělování kolejí a zohlednění zdravotních problémů při přidělování kolejí pouze pro ZTP, což zamezí zneužívání ze strany simulantů. Ráda by prosadila omezení a zefektivnění serveru nfprace.vse.cz tak, aby pro studenty nebyl jen zlým snem, ale i studijní pomůckou. Pro zlepšení prostředí by ráda zajistila větší kapacitu některých dámských toalet a zavedení papírových sedátek v kabinkách. Bc. ZUZANA S TARÁ FPH VŠE Studuje 2. semestr navazujícího magisterského studia, obor Podniková ekonomika a management na FPH VŠE. V letech 2007–2008 stála v čele studentské organizace Klub mladých manažerů, která organizovala setkání studentů se zajímavými manažery a podnikateli (Martin Roman, Jan Mühlfeit a další). Zároveň byla v loňském roce organizátorkou 1.

ročníku projektu Rozhledna, na kterém se prezentovala většina studentských organizací a spolků na VŠE. V současné době je předsedkyní občanského sdružení EKONOM, které pořádá pravidelná Ekofóra - přednášky s významnými českými politiky (Václav Klaus, Mirek Topolánek a další) a vydává studentský magazín Economix. „Díky působení v daných studentských organizacích jsem měla jedinečnou možnost být na jedné straně v úzkém kontaktu se studenty a na druhé straně jsem blízce spolupracovala s orgány školy. Tedy v AS bych ráda využila své bohaté zkušenosti a zasadila se o efektivnější komunikaci a progresivnější iniciativu při rozhodování o dění na naší škole pomocí získaných vyjednávacích pravomocí,“ uvedla Zuzka. V AS VŠE se chce podílet na podpoře jazykových kurzů a zahraničních stáží či pobytů pro studenty, snížení administrativní náročnosti a zefektivnění komunikace studentů s fakultami, rozšíření možnosti spolupráce studentů s externími subjekty ve formě projektů, praxí a stínování, zvýšení počtu kusů nábytku (stoly, židle, skříňky) v prostorách školy (RB). Stravování a jeho kvalita a cena by rovněž neměla zůstat bez povšimnutí. Chce usilovat také o to, aby se studentské organizace působící na VŠE spojily za účelem vyjednávání s vedením školy o jednotných a standardních podmínkách pro jejich činnost na škole. Bc. JAKUB ŠANDA FPH VŠE Je ve 3. semestru navazujícího magisterského oboru Podniková ekonomika a management na FPH VŠE. Od letošního února studuje také program Honors Academia. Patří mezi zakladatele a členy Golf Networing Clubu na VŠE. „Klub vznikl v květnu 2008 a naší nejvýznamnější akcí, kterou jsem koordinoval, byl Hrádek Cup 08, jehož se účastnilo téměř 80 golfistů – zástupci akademické půdy, podnikové

sféry i diplomacie,“ komentuje Jakub. O svém minulém působení v AS uvádí: „V dubnu 2008 jsem byl v doplňovacích volbách zvolen senátorem do AS FPH a stal se jeho místopředsedou. S ostatními studentskými senátory jsme si stanovili seznam priorit a většinu z nich se nám podařilo prosadit, ať už jde o rámec fungování RB437 nebo o skříňky. V říjnu 2008 jsem pak uspěl v doplňovacích volbách do AS VŠE.“ Na otázku, proč kandiduje znovu, odpověděl: „Jak jsem již zmínil, minulý rok jsem uspěl v doplňovacích volbách. Myslím, že jsem odvedl kus práce, a rád bych v tom pokračoval, protože práce senátora mě baví. Proto kandiduji znovu! Kandiduji v tandemu se svým mnohaletým kamarádem Martinem Šléglem, protože ve dvojici můžeme změnit opravdu mnoho věcí, které trápí studenty. Za minulý rok se nám například podařilo prosadit znovuotevření RB437 nebo instalování nových skříněk. Pro letošní rok se zaměřujeme na kvalitu stravování a ubytování na koleji, ale také na vytvoření prostor pro týmovou práci, která je součástí mnoha předmětů na VŠE.“ Bc. MARTIN ŠLÉGL FPH VŠE Studuje 3. semestr oboru Podniková ekonomika a management na magisterském stupni studia na FPH VŠE. Nově také studuje International Management. Ke své činnosti na VŠE Martin uvedl: „Na VŠE jsem s kolegy založil a jsem členem boardu Golf Networking Clubu (GNC) VŠE, který se během své existence stal jedním z největších studentských klubů nejen na VŠE a spolupracuje s řadou golfových, ale také networkingových partnerů – například KPMG nebo IDE. GNC úzce spolupracuje také s ostatními studentskými organizacemi na VŠE – Honors Academia, KMM nebo Klubem Investorů.“

PETR VANČURA FPH VŠE Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Arts management na FPH VŠE. PAVLA VAŠÍČKOVÁ NH VŠE Studuje 6. semestr bakalářského studijního programu, obor Ekonomie na NF VŠE. Bude usilovat o zřízení celoškolské agentury pro výjezdy studentů do zahraničí, která bude studentům zajišťovat a garantovat určitý servis a služby, o provedení významných změn ve stávajícím ISIS, o zajištění dostatečné kapacity povinných a oborově povinných předmětů v českém jazyce (viz problém s Ekonomií 2) a více jazykových mutací u volitelných předmětů, o zlepšení komunikace mezi školou a studenty a o odstranění byrokratických překážek studia. Rovněž se chce zasadit o to, aby byla už konečně zvýšena úroveň kvality stravování na VŠE. Ráda by také zpestřila studentům jejich denní program rozšířením škály kulturních akcí, které se na VŠE pořádají. Z těch lehčích témat zmiňme snahu o toaletní papír v každé z kabinek na WC. ŠÁRKA VORLOVÁ FFÚ VŠE Studuje 2. semestr na bakalářském stupni, obor Účetnictví a finanční řízení podniku na FFÚ VŠE. JAN VOS TATEK FFÚ VŠE Studuje 4. semestr na bakalářském stupni, obor Bankovnictví a pojišťovnictví na FFÚ VŠE. Pokud chcete ovlivnit dění na vaší fakultě, podejte přihlášku a kandidujte. Jestliže kandidovat nechcete, zúčastněte se alespoň voleb. Dejte najevo, že vám není jedno, jakým směrem se bude vaše fakulta a škola ubírat, a zvolte kandidáta, který je podle vás nejlepší. Svou neúčastí ve volbách jen podpoříte předem vybrané kandidáty, nanominované nikoli studenty, ale vedením fakult nebo školy.  Autor: Eva Byrtusová

– 2 / 2009

demickém senátu mu vždy šlo, a to stále platí, hlavně o rovný přístup ke všem studentům bez ohledu na to, z jaké pochází fakulty.

economix

volby do AS VŠE

6

kauza voleb do AS FIS VŠE

Mýty, nepravdy a lži v článku pana Steinera Vzhledem k tomu, že pan Steiner ve svém článku v časopise Economix 1/2009, str. 4 a 5 uvedl řadu nepravdivých tvrzení, uvádím některá z nich na pravou míru (leckteré informace jsou i veřejně dostupné). Následující text není polemikou, omezuje se na pouhé faktické vyvrácení některých mýtů, nepravd a lží v článku uvedených. Zda jde o nekvalitní a neprofesionální práci autora, nebo o úmysl, neumím posoudit a asi to ani není podstatné. 1) Dle pana Steinera fakultu informatiky a statistiky „… navštěvuje něco přes 3200 studentů, kolem 2800 z nich studuje obory informatiky a asi 400 statistické obory, z toho přes stovku mimo VŠE, a to na Vyšší odborné škole…“ Dle veřejně přístupných tabulek rozpočtu MŠMT ČR1, studovalo k 31. 10. 20082 na FIS VŠE v Praze 2554 studentů studijní program Aplikovaná informatika a 670 studentů studijní program Kvantitativní metody v ekonomice. Z těchto tabulek nelze získat počet studentů studujících obor Podnikové informační systémy (vyučovaný na VOŠIS), nicméně z návrhu rozpočtu VŠE, jehož obstarání by jistě pro pana Steinera nebyl problém, vyplývá, že přepočtený počet studentů na VOŠIS byl k uvedenému dni 296. Skutečný počet studentů byl přitom minimálně stejný, pravděpodobně o něco málo vyšší, neboť do přepočteného počtu nejsou zahrnuti studenti studující déle než je standardní doba studia. Obor Podnikové informační systémy je součástí studijního programu Aplikovaná informatika.

economix

– 2 / 2009

2) Dle pana Steinera „ze 17 kandidátů z řad vyučujících obsadili prvních jedenáct míst zástupci oborů informatiky (včetně kandidátky za KMAT, …)“. Na čtvrtém a pátém místě přitom skončili zástupci katedry ekonometrie (což vyplývá i z tabulky č. 1 pod jeho článkem), která garantuje jeden z oborů studijního programu Kvantitativní me-

tody v ekonomice a jehož zástupci tudíž nejsou zástupci oborů informatiky. (Řadit k nim kandidátku za KMAT je poněkud problematické, nicméně autor aspoň tuto odlišnost korektně uvedl.) 3) Tvrzení o „konání voleb ve dnech a časech vyhovujících většině voličů ze statistických oborů“ je nepodložené (zvláště v kontextu toho, že z celkového počtu 129 oprávněných voličů jich k volbám nepřišlo z celé fakulty pouhých sedm) a tvrzení o „přeřazení Ing. Mazoucha z katedry statistiky a pravděpodobnosti na katedru ekonomické statistiky, jež se událo týden před senátními volbami“ je nepravdivé. Ing. Mazouch pracuje na katedře ekonomické statistiky (KEST) na částečný úvazek již od 1. 9. 2008 v souvislosti s tehdejší nutností řešit personální situaci na KEST po odchodu doc. Moravové do starobního důchodu k témuž dni. 4) Dle pana Steinera „(informatici)…prosadili, že u každé volební urny budou vždy jak zástupci statistiků, tak informatiků“. Rozpis sezení u volebních uren sestavoval doc. Fischer na základě e-mailem zaslaných časových požadavků jednotlivých členů komise (respektoval všechny), požadavek uvedený v článku pana Steinera nikdo takto nevznesl (pouze doc. Žid z katedry informačních technologií explicitně žádal o možnost být osobně přítomen u voleb na VOŠIS, čemuž doc. Fischer vyhověl, přestože druhým přítomným členem komise byl taktéž informatik Ing. Kliegr z katedry informačního a znalostního inženýrství). V některých případech spolu seděli dva informatici, v jiném ekonometr a statistik, v ještě jiném učitel statistiky a studentka statistiky apod. Rozpis návrhu sezení u volebních uren byl e-mailem z 29. 10. rozeslán všem členům volební komise k připomínkám (což bylo výslovně v textu uvedeno), připomínky k návrhu nikdo nevznesl, stejně jako k návrhu obsaženému v tomtéž mailu, že doc. Fischer zajistí svoz a rozvoz uren. 5) Tvrzení o tom, že „úspěšný kandidát Petr Cyhelský, student prvního ročníku VOŠIS, který vůbec na VŠE nechodí a měl v termí-

nu voleb asi jen čtrnáct dní po imatrikulaci, a tak ho téměř nikdo ze studentů ještě vůbec nemohl znát (na Žižkově a Jižním Městě tedy určitě ne)“, je lživé. I ve veřejně přístupné části (!!) ISISu lze ověřit, že student Cyhelský je v současné době v 6. semestru bakalářského studia (v době konání voleb tedy byl v semestru pátém). Kromě toho (jako všichni studenti studující v jeho ročníku na VOŠIS) student Cyhelský navštěvoval vybrané přednášky na Žižkově a navíc doc. Fischer panu Steinerovi v rozhovoru jasně sdělil, že studenta Cyhelského učil (kromě dvou semestrů na VOŠIS) i jeden semestr v rámci volitelného kursu na Žižkově. 6) Není pravda, že „kandidáti z řad studentů ze statistických oborů podle svých vyjádření pro naši reakci nevedli vůbec žádnou kampaň. Někteří pouze uvedli, že se zmínili svým spolužákům“. Jedna kandidátka neodpověděla panu Steinerovi na dotaz vůbec, druhá odpovědět odmítla a třetí uvedl „žádnou z Vámi popsaných forem kampaně jsem nevyužil“, z čehož u žádného z těchto tří studentů nevyplývá, že „nevedli vůbec žádnou kampaň“. 7) Student Petr Cyhelský je studentem studijního oboru Podnikové informační systémy, patřící pod studijní program Aplikovaná informatika, není tudíž studentem statistiky, jak se objevuje v různých souvislostech na několika místech v článku pana Steinera. 8) Doc. Blatná není předsedkyní nově zvoleného AS FIS, jak je uvedeno v poznámce pod tabulkou č. 1 pana Steinera. doc. Ing. Jakub Fischer, Ph.D. proděkan FIS VŠE vedoucí Katedry ekonomické statistiky (FIS) 1

http://www.msmt.cz/uploads/soubory/ vysoke_skoly/TABULKY_ROZPOCTU_ VYSOKYCH_SKOL_2009_II_5_2_09.xls 2 Tento den je rozhodný pro sestavování rozpočtu vysokých škol a shodou okolností přibližně odpovídá datu, ke kterému byly děkanátem FIS vyhotovovány seznamy studentů pro volby. 

Vyjádření k jednotlivým bodům v reakci doc. Jakuba Fischera na článek Otazníky nad volbami do AS FIS VŠE v Economixu č. 1/2009 Ad bod č. 1: Doc. Fischer se pozastavuje nad mnou uváděnými

počty studentů. Zcela úmyslně jsem uváděl tato čísla slovy „něco přes“ a „přes“, protože mi nikdo, včetně doc. Fischera, nebyl schopen říci, kolik na FIS

VŠE vlastně studuje lidí a jak jsou rozděleni do jednotlivých oborů. Každý argumentoval tím, že je na FIS VŠE velká „úmrtnost“ a neustále se to mění. Mi-

nulý týden jsem byl na studijním oddělení FIS VŠE a viděl jsem tam štos asi 130 dopisů o vyloučení studentů z prvních ročníků. Je evidentní, že nevolí přepočte-

dent Cyhelský byl v době voleb studentem prvního ročníku těsně po imatrikulaci. Tuto lehce ověřitelnou informaci jsem si bohužel neověřil. Za to se kolegovi Cyhelskému omlouvám. To, že mi doc. Fischer sdělil, že tohoto studenta učil (a nechci spekulovat, zda mi to tak dopodrobna, jak uvádí, řekl), nijak informaci, kterou jsem dostal, nevylučuje, protože proč by ho nemohl učit v jeho prvním semestru. Zajímavé je však tvrzení doc. Fischera, že „student Cyhelský navštěvoval vybrané přednášky na Žižkově“ a že „studenta Cyhelského učil i jeden semestr v rámci volitelného kursu na Žižkově“. Podle sdělení studijních oddělení VOŠIS a FIS VŠE mají tyto školy zcela oddělené systémy registrací předmětů, studenti jsou od sebe naprosto odděleni a není možné, aby student VOŠIS navštěvoval nějaký předmět na VŠE, pokud mu to tedy vyloženě individuálně neumožní některý vyučující. Takže to spíše ukazuje na nestandardní přístup. Proč ale zrovna vůči tomuto studentovi? Otázka je, zda doc. Fischer neměl na mysli to, že se student Cyhelský dobrovolně účastnil jeho přednášek na Žižkově, které jsou ze zákona přístupné veřejnosti. Samozřejmě netuším, zda studenti VŠE na VOŠIS, kterým VŠE platí za jejich výuku, stejně chodí na VŠE na přednášky. Pak by bylo dobré se ptát, za co jim VŠE vlastně platí. Na studijním oddělení FIS VŠE mi sdělili, že student Cyhelský byl v období 1.–24. 9. 2001 dokonce evidován jako student statistiky na FIS VŠE. Cyhelský se však zřejmě sám nechal vyřadit a do studia vůbec nenastoupil. V tomto období ho tedy doc. Fischer mohl učit jen stěží. V té době byl údajně Cyhelský studentem informatiky v Brně. Později nastoupil na VOŠIS. Trvám tedy na tom, že student Cyhelský na VŠE nic podle standardních pravidel nestuduje, nemá zde ani studijní referentku, tedy ani důvod na VŠE chodit. Samozřejmě individuální dohodu mezi tímto studentem a vyučujícími vyloučit nemohu. Ad bod 6: Škoda, že doc. Fischer neuvedl ani jeden konkrétní příklad volební kampaně „statistických“ kandidátů. Konkrétně

o toto jsem se velmi zajímal, ptal jsem se studentů i vyučujících z FIS VŠE a nikdo o ničem neví. Samozřejmě jsem vycházel hlavně z odpovědí těchto kandidátů. Je pravda, že jedna z kandidátek mi na mé otázky vůbec neodpověděla. Nevím ale, co jiného, než že žádnou kampaň nevedli, mám odvodit z odpovědí na otázku: „Vedl jste nějakou volební kampaň? Pokud ano, jakou? (letáky, plakáty, prezentace, apod.)“, když mi odpověděli následovně: Studentka Kristýna Vltavská (1. místo, 278 hlasů) mi nejdříve vůbec neodpověděla a po opakovaném dotazu mi sdělila: „Nerada bych vám dávala prostor ke spekulacím, proto tedy odpovídám: žádnou volební kampaň jsem nevedla.“ Studentka Jana Langhamrová (2. místo, 272 hlasů): „O volbách do AS FIS a mojí kandidatuře jsem se zmínila před svými spolužáky z VŠE.“ Studentka Barbora Nosková (3. místo, 261 hlasů): „Volební kampaň jako takovou jsem nevedla, jen jsem šířila povědomí o volbách mezi spolužáky.“ Studentka Ludmila Petkovová (4. místo, 253 hlasů) se odpovědi vyhnula a uvedla: „...byla jsem studentskou tajemnicí a členkou dřívějšího senátu, takže jsem osobou po škole i po fakultě dost známou. A navíc si myslím, že není potřeba (před nadcházejícími volbami do AS VŠE) sdělovat recepty na úspěch vaším prostřednictvím případným protikandidátům. To byste Vy i Vaši čtenáři mohli pochopit.“ Je samozřejmě mnoho způsobů jak říci, že žádnou kampaň nevedla... Studentka Jitka Matějková (5. místo, 252 hlasů) mi vůbec neodpověděla. Student Petr Cyhelský (6. místo, 196 hlasů): „Se svými spolužáky jsem na téma voleb do AS diskutoval – žádnou z Vámi popsaných forem volební kampaně jsem nevyužil.“ O něčem, co by se dalo nazvat kampaní těchto studentů, podle mě skutečně nelze hovořit. Co tedy na mém tvrzení není pravda, netuším. Touto cestou bych chtěl ještě jednou poděkovat většině kandidátů za ochotné odpovědi. Ad bod 7: Obor Podnikové informační systémy, patřící pod studijní program Aplikovaná informatika, samozřejmě není statistickým oborem, ale

jde o obor informatiky. Není zas tak nesnadné toto odhadnout již jen z názvu tohoto oboru. Tento obor jsem však zcela vědomě zařadil pod statistiky, protože ačkoli je to formálně obor informatiky, vyučující ze statistických kateder VŠE mají na studenty tohoto oboru na VOŠIS zcela zásadní vliv. Stačí se podívat na web této školy, kdo je z těchto vyučujících učí. Ze seznamu vyučujících z FIS VŠE stačí uvést prof. Richarda Hindlse a doc. Jakuba Fischera. Dříve to byl údajně i Ing. Petr Mazouch (pozn.: oficiálně neověřená informace). O tom, že student Cyhelský je loajální statistikům a čí zájmy bude v AS FIS VŠE prosazovat, snad nikdo, vzhledem k jeho vazbě na statistiky, nepochybuje. Proto jsem ho naprosto logicky zařadil tak, jak jsem ho zařadil. Ad bod 8: Doc. Dagmar Blatná byla předsedkyní původního AS FIS VŠE. Zde bych pana doc. Fischera chtěl požádat jako proděkana, aby si fakulta udělala pořádek na svých webových stránkách. Aby se vám, když kliknete na nějaký dokument, otevřel skutečně tento dokument a ne jiný, aby byl web přehlednější a hlavně aby na něm byly aktuální informace. Výše uvedené připomínky doc. Fischera se týkají v podstatě jen formalit. Podstatou článku však bylo něco zcela jiného a bylo to také jediným důvodem a motivací můj článek uveřejnit. Doc. Fischer byl totiž odpovědný za regulérní průběh voleb. To, že dvě urny nebyly řádně zapečetěny a měl je nezapečetěné a nezabezpečené bez dozoru přes noc ve svém autě, je fakt, který zcela pochopitelně dává mnoha lidem na jeho fakultě důvod ke spekulacím o jejich zmanipulování, protože jejich výsledek byl, jak mnozí uvádějí, „zvláštní“. Nezbývá než doufat, že se doc. Fischer z fakultních voleb poučil a při nadcházejících volbách do celoškolského akademického senátu, za které je rovněž odpovědný, udělá vše pro to, aby k žádným pochybnostem nemohlo dojít. K tomu mu přeji hodně zdaru.  [email protected]

– 2 / 2009

ní studenti ze statistik, ale skuteční studenti. Ad bod č. 2: Doc. Fischer uvádí, že na čtvrtém a pátém místě skončili nikoli zástupci oborů informatiky, ale zástupci Katedry ekonometrie (KEKO). Ve svém článku jsem příliš obecně rozdělil oba tábory na FIS VŠE na informatiky a statistiky. Správně by mělo být, že na jedné straně jsou statisticko-demografické katedry (Katedra statistiky a pravděpodobnosti, Katedra ekonomické statistiky, Katedra demografie) a na druhé straně ti ostatní, kam patří i zástupci Katedry ekonometrie, jelikož podle mých informací vystupují v součinnosti právě s informatiky. Z věcného hlediska je mé tvrzení o tom, že by se ze „statistických“ kateder (přesněji tedy ze statisticko-demografických kateder) do AS FIS VŠE nikdo nedostal, správné, nebýt onoho pravidla, že každá katedra musí mít v senátu svého zástupce. Pan docent si je toho nepochybně vědom. Ad bod 3: Pokud jsem psal o konání voleb ve dnech a časech vyhovujících většině voličů ze statistických oborů, tak jsem neměl na mysli, jak to pochopil pan docent, 129 vyučujících, ale oněch něco přes 3200 studentů. Pokud jde o účelové přeřazení pana Mazoucha na jinou katedru, tak jsem uvedl časové období této události asi o dva měsíce jinak. Toto je sice nepřesné, ale nikoli podstatné a nic to nemění na tom, že se tak stalo těsně před volbami a většinou lidí na FIS VŠE je tento akt vnímán jako zcela účelová věc, aby se Mazouch dostal do fakultního senátu. Je možná zvláštní, že se na uvolněné místo na katedře, kterou vede právě doc. Fischer, účastnil výběrového řízení pouze jeden uchazeč, a to právě Mazouch. Je možná k diskusi, zda tak malá katedra má mít v senátu stejné zastoupení jako mnohonásobně větší katedry, ale to je samozřejmě čistě věc fakulty. Ad bod 4: Zde jde evidentně o chytání za slovo. Informatici (včetně ekonometrů, jak jsem vysvětlil výše) byli, dle jejich tvrzení, u každé volební urny, a to je podstatou mnou uvedené informace. Ad bod 5: Zde jsem se dopustil nepřesnosti, a to v tom, že stu-

7

economix

kauza voleb do AS FIS VŠE

8

zpravodajství

Jak je zabezpečena regulérnost voleb do AS VŠE? Nezadržitelně se blíží volby našich zástupců do Akademického senátu VŠE (AS VŠE) na další tříleté období, a to 2009–2012. Jelikož se po volbách na FIS VŠE objevily vážné spekulace o regulérnosti voleb do fakultního senátu, za které byl odpovědný doc. Jakub Fischer, který je předsedou i hlavní volební komise (HVK) zajišťující volby do celoškolského AS VŠE, zeptali jsme se předsedkyně AS VŠE doc. Jarmily Radové, jaké kroky byly učiněny k tomu, aby tyto volby proběhly naprosto transparentně. Jak budou volby do AS VŠE probíhat? Volby do AS VŠE budou probíhat v souladu s Volebním a jednacím řádem (VJŘ) AS VŠE a v souladu s VJŘ akademických senátů jednotlivých fakult. Jak je zajištěna jejich regulérnost poté, co se na FIS VŠE spekuluje o manipulaci jejich fakultních voleb a předsedou volební komise pro volby do AS VŠE je doc. Fischer, který byl před-

sedou volební komise právě na FIS VŠE? Doc. Fischer je předsedou hlavní volební komise (HVK) na základě hlasování AS VŠE. HVK je sedmičlenná a jednotliví členové mohou navrhovat opatření, která případné manipulaci s lístky zabrání. Pro zajištění regulérnosti voleb HVK přijala standardy, které budou rozeslány předsedům AS jednotlivých fakult. Pro regulérnost voleb jsou velmi důležité dílčí volební komise (DVK), jejichž volba či jmenování je v kompetenci fakult. V zájmu fakult je, aby volby byly naprosto regulérní. Během celé doby konání voleb bude kromě členů DVK přítomen alespoň jeden člen HVK. Jak budou urny zabezpečeny proti manipulaci? Urny musí být zapečetěny tak, aby je nebylo možné otevřít bez porušení pečeti. Na pečeť se podepíší všichni členové DVK a člen či členové HVK přítomní pečetění. Po ukončení posledního dne voleb a po případném svozu uren z jednotlivých volebních míst jsou urny rozpečetěny za přítomnosti členů DVK a alespoň jednoho člena HVK (ideálně toho, který urny pečetil).

Kde se budou urny nacházet přes noc v případě, že volby budou probíhat déle než jeden den? Je to v kompetenci fakult či bude nějaké centrální opatření platné pro všechny fakulty, aby byla zajištěna neprolomitelná regulérnost voleb, případně aby nedocházelo k napadání výsledků voleb z důvodů možné neregulérnosti? V případě, že se volby konají déle než jeden den, budou urny, volební lístky i volební seznamy v době přerušení voleb uschovány v zapečetěné místnosti, která bude pod trvalým dohledem kamer (zajistí předseda HVK v součinnosti s kvestorem VŠE). HVK PŘIJALA JEŠTĚ DALŠÍ OPATŘENÍ, A TO NAPŘÍKLAD: 1) Alespoň jeden člen HVK bude přítomen i sčítání hlasů na fakultách. 2) Přítomný člen HVK bude namátkově kontrolovat pečlivost kontroly identity voličů, za niž odpovídá DVK. 3) DVK budou povinně vést evidenci o počtech vydaných volebních lístků, které budou v zapečetěných obálkách po deseti, respektive dvaceti kusech (pro volby do učitelské, respektive studentské části AS VŠE). Otevření každé obálky bude uvedeno v protokolu.  Autor: Eva Byrtusová

economix

– 2 / 2009

Aktuality REK TORSKÝ DEN NA VŠE Ve středu 22. 4. 2009 se uskuteční rektorský den. Jeho hlavní náplní je sportovní vyžití studentů a učitelů. Bohatý program zahrnuje například volejbal, florbal, plavání na podolské plovárně, vodácký sjezd Sázavy a samozřejmě fotbalový turnaj a další aktivity. Podrobnější informace najdete na ctvs.vse.cz. VĚDA MOTOREM INOVACÍ Inovace jako motor vědy jsou zdůrazněny v tématu letošního Evropského fóra vědy a techniky, které pořádá společnost Česká hlava ve spolupráci s VŠE. Konference začíná

28. 5. 2009 od 14.00 v prostorách Rajské budovy. Více informací na www.ceskahlava.cz. JAN MÜHLFEIT Z MICROSOFTU NA VŠE Přednáška prezidenta společnosti Microsoft pro Evropu Jana Mühlfeita na téma Globalizace, konkurenceschopnost a vedení v 21. století se bude konat 17. 4. 2009 od 12.45 v RB101. MEZINÁRODNÍ OBCHODNÍ S TRATEGIE

Katedra mezinárodního obchodu FMV VŠE pořádá ve dnech 20.–23. 4. 2009 kurz na téma Mezinárodní obchodní strategie. Kurz povedou dva přední specialisté a kantoři z Leipzig Graduate School of Management. Kurz bude probíhat vždy od 9.00 v RB359. Přihlašování bude probíhat prostřednictvím ISIS, kurz 2MO430. FIREMNÍ SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOS T

Firemní sociální odpovědnosti a ochraně životního prostředí se bude věnovat řada seminářů pořádaných Katedrou ekonomiky životního prostředí NF VŠE

ve spolupráci s Oikos Praha. Semináře začaly 2. 4. 2009 a probíhají až do 30. 4. 2009. Více na www.oikos-praha.org.

VÝLET DO JIŽNÍCH ČECH Buddy System zve na South Bohemia trip. Akce začíná v osm ráno v sobotu 18. 4. 2009 a protáhne se až do neděle. Kapacita výletu je 26 míst, takže se co nejrychleji registrujte v kanceláři Buddy Systemu v RB548, a to nejpozději 9. dubna. Další informace na buddy.vse. cz.  Autor: Martin Křivka

9

koleje

Kolejné podraží Studenti využívající ubytování na kolejích VŠE budou muset letos sáhnout hlouběji do kapsy při placení kolejného. To v průměru podraží o 5,8 %. Hlavním důvodem je podle předsedy Centrální kolejní rady Michala Bobka enormní růst cen energií. Největší nárůst ceny zaznamenal plyn, a to až o 30 procent. „Záchranou je pro studenty alespoň výměna

oken na Blanici a půlce Vltavy, to několikanásobně snížilo úniky tepla a tím pádem omezilo i větší zdražovaní kolejného,“ uvedl dále Bobek. Výše zdražení se bude na jednotlivých blocích lišit o desetiny procent, jedinou výjimkou bude kolej Jarov II, kde se počítá s menším zdražením. Po zveřejnění této informace na sebe nenechaly čekat

reakce studentů. Podle studentky Lucky z F1, které jsme se na názor zeptali, je zdražovaní nepatřičné a cena neodpovídá kvalitě bydlení, naproti tomu se objevují i názory, které respektují reálné okolnosti zdražování vstupů. Například student Martin z F2 si uvědomuje, že i po zdražení cena bydlení na kolejích nedosahuje tržní ceny bydlení v Praze.  Autor: Martin Křivka

economix je k dispozici na kolejích

V zimním semestru byl na kolejích VŠE zahájen projekt Vymaluj si sám, díky kterému mají studenti možnost vymalovat si sami pokoj tak, aby co nejlépe odpovídal jejich představám. Ti, kteří si dali práci se strháváním tapet, sádrováním děr ve zdech, malováním pokoje, popřípadě tapetováním starého nábytku (nebo tak zamýšlejí učinit v následujících dnech) a chtějí se pochlubit svým dílem, mají nyní možnost zúčastnit se soutěže o nejlépe vymalovaný pokoj. Soutěž bude probíhat od 6. dubna do 6. května 2009 a zúčastnit se mohou všechny pokoje, které se registrovaly do projektu Vymaluj si sám. Od 6. do 20. dubna bude probíhat registrace soutěžících pokojů, a to

Soutěž o nejlépe vymalovaný pokoj

tak, že zájemci pošlou tři libovolné fotografie svého pokoje na e-mail vymalujsisam@cent-

rum.cz. Například fotografie vymalované zdi, otapetované části nábytku nebo pohled na celý

pokoj z chodby. V rámci buňky tedy mohou soutěžit dva až tři pokoje dle příslušné koleje. Úplná pravidla soutěže najdete na ckr.vse.cz. Na tomtéž webu pak budou všechny fotografie pokojů vystaveny a od 21. dubna do 6. května 2009 bude probíhat jejich hodnocení. Poté, co si prohlédnete zveřejněné fotografie a zhodnotíte jejich nápaditost, originalitu nebo vkusnost výběru barev, můžete dát svůj hlas nejlépe vymalovanému pokoji a tím ovlivnit výsledky soutěže. Pokud bydlíte na koleji a zamýšlíte si pokoj sami vymalovat, můžete zároveň načerpat inspiraci. Vítězný pokoj obdrží zajímavé ocenění a bez odměn neodejdou ani další účastníci, kteří se v soutěži umístí na předních příčkách.  Autor: Lenka Kršňáková, manažerka projektu Vymaluj si sám

economix

Economix je v den vydání k dispozici také na kolejích na Jižním Městě, a to v prostorách vchodů Blanice, Otavy, Sázavy, Volhy a hotelu Volha. Nemusíte však být jen „pou-

– 2 / 2009

hými“ čtenáři, každý z vás se může stát stálým i příležitostným redaktorem nebo fotografem Economixu a podělit se tak s ostatními studenty o zajímavé informace z prostředí naší školy. Neváhejte a kontaktujte nás na e-mailu [email protected], kam můžete posílat třeba i jen své náměty na články nebo upozornění na různé události. Ceníme si vašeho zájmu o magazín Economix a přejeme vám příjemné chvíle při jeho čtení.  Autor: Martin Steiner

Abychom vyšli vstříc požadavkům mnoha studentů, umístili jsme stojan s magazínem Economix i na koleje. Zatím pouze na Jarov I, blok D v atriu hlavního vchodu (viz foto), kam jste zvyklí si chodit i pro další periodika.

10

studentské organizace na VŠE

Zuzana Stará – nová předsedkyně studentského sdružení EKONOM Zuzaně Staré je 23 let, studuje 2. semestr navazujícího magisterského studia, obor Podniková ekonomika a Management na Fakultě podnikohospodářské VŠE a jistě ji znáte z dob jejího dvouletého působení ve funkci předsedkyně Klubu mladých manažerů. Nyní přijala nabídku na vedení studentského sdružení EKONOM, které vydává studentský magazín Economix a pořádá hojně navštěvovaná Ekofóra přednášky s významnými osobnostmi ekonomického a politického života. Zeptali jsme se jí, co si od této nové pozice slibuje a s čím novým do Ekonomu přichází.

economix

– 2 / 2009

Ještě donedávna jsi velmi úspěšně působila v Klubu mladých manažerů. Co bylo důvodem k tvému přestupu k jiné studentské organizaci? Velice trefně položená otázka, která jistě zajímá mnoho kolegů v mém okolí. Klub mladých manažerů mi umožnil získat bohaté zkušenosti všeho druhu – od organizačních schopností až po komunikační a prezentační dovednosti. Těchto zkušeností si velice vážím a jsem za to KMM vděčná. Důvody k přechodu do jiné studentské organizace byly dva. Protože se KMM stále vyvíjí a já jsem přesvědčena, že stále k lepšímu, chtěla jsem tedy tuto dobře rozjetou lokomotivu předat dalšímu schopnému strojvůdci, který by přiložil na nějakou dobu do smyšleného klubového kotle, aby se pomyslná lokomotiva mohla rozjet ještě rychleji. Stojící lokomotiva se přece jen novému strojvedoucímu rozjíždí hůře a těžkopádněji. Druhým aspektem byla jednoduše výzva, která se při mé hyperaktivní povaze odmítá velice těžko. V tomto případě to byla právě příležitost stát se předsedkyní studentského sdružení Ekonom, v němž bych se chtěla kromě jiného především zasloužit o pořádání Ekofór, kde své dosavadní zkušenosti využiji s více než stoprocentní účinností, samozřejmě ve větším měřítku, než tomu bylo u KMM. S čím přicházíš do Ekonomu? Jaké jsou tvé plány co se týče jeho činnosti? Ekonom jsem převzala s na škole již zavedeným renomé pro magazín Economix a přednášky s významnými osobnostmi – Ekofóra. I nadále samozřejmě budeme pokračovat ve vydávání zmiňovaného magazínu a v pořádání daných přednášek. Chtěla bych na VŠE přivést další významné osobnosti, které mají studentům co říct a budou pro ně přínosem. Pokud jde o magazín Economix, po obsahové stránce jej má na sta-

rosti šéfredaktor. Budu samozřejmě přinášet témata, o kterých by bylo dobré psát, ale zaměřím se především na změnu struktury jeho financování. Economix vychází zdarma a je financován zejména ze sponzorských peněz, jejichž shánění je v době ekonomické krize stále komplikovanější. Mým úkolem tedy bude zajistit zvýšení podílu inzerce na jeho financování. Kromě těchto aktivit chci rozvíjet další, dosud jen okrajové činnosti Ekonomu. Přináším si s sebou projekt Rozhledna, při kterém se v prostorách Rajské budovy prezentovaly studentské organizace a spolky působící na VŠE. První ročník akce, pořádaný loni na podzim, byl velmi úspěšný a prezentovalo se na něm 20 studentských organizací. Ráda bych, aby se Ekonom stal viditelnějším a oslovil studenty svými pestrými aktivitami, které se samozřejmě budou orientovat na jejich zájmy. V blízké době se hodláme zúčastnit Pražského Majálesu 2009, který se koná 30. dubna ve Stromovce, kde se budeme prezentovat v rámci Studentského jarmarku. Pokud se studenti chtějí podílet na činnosti studentského sdružení Ekonom, co pro to musí udělat? Záleží na tom, na jaké z činností se chtějí podílet. Do svých řad přijímáme pouze členy, kteří již nějakou dobu prokázali, že je za nimi kus práce, svou činnost pro sdružení myslí vážně a není to pro ně jen náhlé hnutí mysli. Pokud chcete psát články do magazínu Economix, kontaktujte šéfredaktora Vladimíra Štípka na e-mailu redakce@economix. cz. Rád se s vámi sejde a na spolupráci se jistě domluvíte. Co však nabízíme všem studentům VŠE, je realizace jejich projektů pod hlavič-

kou Ekonomu. Můžeme jim nabídnout své know-how. Takto realizovaným projektem byla například aktivita studentů Národohospodářské fakulty pod názvem Barevné týdny, v jejichž rámci se uskutečnily Pruhovaný týden a Květinový týden. Smyslem trochu recesistického projektu bylo přimět studenty, aby během konkrétního týdne nosili oblečení s konkrétními barvami nebo vzorem, a za to dostali drobný dárek ve formě profesionální fotografie nebo sladkostí. Připravovaným projektem studenta Marka Koplíka z FFÚ VŠE, který se bude realizovat pod hlavičkou Ekonomu, je Kopírování zdarma – jednáme se školou o umístění multifunkčního zařízení v Rajské budově, na kterém si budou moci studenti zdarma kopírovat nebo tisknout dokumenty zaslané na toto zařízení přes internet. Doufáme, že se nám to podaří zrealizovat ještě během tohoto semestru. Se svým projektem za námi může přijít každý. Jediným kritériem je, že projekt musí být ekonomicky smysluplný a prospěšný studentům, případně i zaměstnancům VŠE. Jak jsme zjistili, kandiduješ za FPH do Akademického senátu VŠE. Co bys v něm chtěla prosadit? Protože mi dění na škole není lhostejné a díky vedení studentských organizací mám opravdu blízko jak ke studentům, tak rovněž k orgánům školy, chtěla bych se zasloužit v rámci svých prioritních záměrů především o efektivní komunikaci a spolupráci při prosazování různorodých činností a aktivit na půdě školy. Má iniciativa se bude zaměřovat na podporu jazykových kurzů a zahraničních stáží a pobytů pro studenty, snížení administrativní náročnosti a zefektivnění komunikace studentů s fakultami, zvýšení počtu kusů nábytku (stoly, židle, skříňky) v prostorách školy (hlavně RB), rozšíření možnosti spolupráce studentů s externími subjekty ve formě projektů, praxí a stínování. Kvalita a především cena stravování by podle mého názoru rovněž neměla zůstat bez povšimnutí. Budu usilovat o to, aby se studentské organizace působící na VŠE spojily za účelem vyjednávání s vedením školy o jednotných a standardních podmínkách pro jejich činnost na škole. Jaké jsou tvé osobní cíle? K této otázce se hodí motto, jímž se již dlouhou dobu řídím a které mi dodává potřebnou energii pro zvládnutí všech mých různorodých aktivit: „Život není jen jíst, pít a spát, život je milovat, jednat a vyzařovat.“ Dělám vše naplno, s chutí a pocitem uspokojení, tak abych mohla přinášet hodnoty nejen sobě, ale především svému okolí.  Autor: Anna Stejkozová

11

zdraví

Komplexní zdravotní péče pro studenty a zaměstnance VŠE jen pár kroků od školy na Žižkově klinická psychologie, psychiatrie, neurologie, chirurgie včetně úrazové a další. Výhodou je i to, že máme kompletní laboratoře na vyšetření krve a špičkově vybavené RTG pracoviště včetně několika ultrazvuků a zcela nového CT. To vše pod jednou střechou, na jednom místě, takže pokud vás praktický lékař někam odešle na vyšetření, je to téměř vždy zase k nám a nemusíte nikam složitě jezdit a poté zpátky s výsledky. Jak chcete získávat studenty a zaměstnance VŠE, aby se registrovali u vašich praktických lékařů? Nabízíte nějaké nadstandardní služby nebo výhody? Jednoznačně službami, které musí být vstřícné k pacientovi. Bohužel, ještě ne u všech lékařů platí, že lékař je tu pro pacienta, a mnohde je ten vztah problematický. Naše zdravotnické zařízení nabízí pacientům každý všední den ordinační dobu až

do 18 hodin u praktických lékařů, aby k nám mohli pacienti i po své pracovní době nebo studenti po skončení školy. V současné době děláme taková opatření, aby i ostatní obory prodloužily svou ordinační dobu do pozdního odpoledne, jako první to bude od května gynekologie. Nabízíme možnost i objednání na pevnou dobu, aby nemuseli pacienti čekat. Mimopražští pacienti se k nám mohou zaregistrovat během svých studií a po skončení se mohou znovu registrovat v místě svého bydliště. Samozřejmě vydáváme i veškerá potvrzení na řidičské průkazy, zbrojní průkazy a podobně. Provádíme i běžná očkování. Postupně samozřejmě chceme i nadále naše služby rozšiřovat. Informace o poskytovaných službách a personálu, kontakty na jednotlivé ambulance a ordinační hodiny najdete na www. dopravnizdravotnictvi.cz.  Autor: Martin Steiner

– 2 / 2009

Inzerce

economix

Studenti VŠE mají možnost na několika místech v Praze navštěvovat smluvní lékaře VŠE. Velká většina mimopražských studentů však v případě nemoci raději vyhledá svého lékaře v místě bydliště. Nyní se však studentům i zaměstnancům školy naskytla příležitost využívat komplexní péči ve zdravotnickém zařízení v Italské ulici, doslova pár kroků od VŠE.

Největší soukromý poskytovatel zdravotní péče ve střední Evropě, společnost AGEL, totiž získala od Českých drah do dvacetiletého pronájmu Železniční nemocnici s poliklinikou v Italské ulici. Nový nájemce, Dopravní zdravotnictví, a. s. (DZ) však poskytuje zdravotní služby nejen železničářům, ale i široké veřejnosti. Na to, co může DZ nabídnout studentům a zaměstnancům VŠE, jsme se zeptali předsedy představenstva a ředitele této společnosti MUDr. Filipa Horáka. Jaké zdravotnické služby můžete nabídnout studentům a zaměstnancům VŠE? Máme velkou výhodu, že můžeme nabídnout opravdu komplexní péči téměř všech oborů. V našem zdravotnickém zařízení ordinuje šest praktických lékařů a nabízíme péči v oborech jako jsou ortopedie, oční, ušní-nosní-krční, gynekologie, interna, kardiologie, gastroenterologie,

12

zpravodajství

Pro koho jsou prospěchová stipendia? Prospěchová stipendia jsou bezpochyby pro pilné studenty. Ovšem také pro ty, kteří mají štěstí. Pod pojmem „pilný student“ si každá fakulta představuje něco trochu jiného – přece jen, naše alma mater už tady na Žižkově stojí nějaký ten pátek, a tak se nelze divit, že i přidělování prospěchových stipendií prochází vývojem. Nejvíce se ve vyplácení těchto stipendií liší Národohospodářská fakulta VŠE (NF VŠE). Ta se rozhodla ocenit jen nejlepší jedno procento studentů v každém oboru a stupni studia. Zda je to férové nebo spravedlivé, je věc názoru. Možná to je efektivnější než rozdělování podle průměrů. Podívejme se, jak to vypadá v praxi: Jednou za akademický rok NF VŠE zjistí, kteří studenti spadli do tohoto jednoho procenta, a osloví je (odpadlo podávání žádostí). Stipendium je přiznáno na další akademický rok (AR). V tabulce č. 1 vidíte průměry, které ještě stačily k udělení stipendia na AR 2008/09 (tj. studenti jej dosáhli v předchozím akademickém roce). Výše stipendia je pro všechny stejná a v tomto AR činí 1000 Kč měsíčně. Na naše otázky týkající se kroků NF VŠE ve věci prospěchových stipendií nám odpověděl proděkan pro pedagogiku doc. Daniel Šťastný:

economix

– 2 / 2009

Proč Národohospodářská fakulta k tomuto kroku přikročila? Důvodem byla snaha odměňovat méně studentů vyšší částkou než doposud. Předpokládám, že tímto opatřením fakulta na stipendiích ušetřila. Do jakých aktivit tyto peníze jdou? Ne nutně musí nový systém šetřit. Nový systém prospěchových stipendií řeší jen to, kdo ze studentů stipendium dostane, nikoli kolik dostane. To je jasné až ve chvíli, kdy se peníze ve stipendijním fondu, které je možné na tento účel věnovat – tedy

po odečtení například sociálních stipendií, stipendií za vědu (soutěž SVOČ), podpor přednášek našich studentů na středních školách (projekt Spanilá jízda, pozn. red.), platby pomocným vědeckým silám a organizáto-

rům různých studentských akcí –, vydělí počtem oceněných. Je těžké říci, jaké jsou tyto částky ve srovnání s ostatními fakultami, ale je možné, že na prospěchová stipendia dáváme relativně méně než jiné fakulty.

Tabulka č. 1 – Hranice pro dosažení prospěchového stipendia v jednotlivých oborech NF VŠE Typ studia

Bakalářský stupeň studia

Navazující magisterský stupeň studia

Obor

Hranice

Počet studentů, kteří stipendium dostávají

AE

1,55

1

EK

1,53

6

NH

1,45

8

RE

1,48

2

EA

1,23

1

RE, RS, VS

1,00

1

ZP

1,17

1

HP

1,18

1

Poznámky: AE = Aplikovaná environmentální ekonomie, politika a management (už se do něj nelze přihlásit), EK = Ekonomie, NH = Národní hospodářství, RE = Veřejná správa a regionální rozvoj, RE, RS, VS = Regionalistika a veřejná správa, ZP = Ekonomika a správa životního prostředí, HP = Hospodářská politika. Zdroj: Vyhlášení prospěchových stipendií na AR 2008/09 dle čl. 3–10 Stipendijní vyhlášky NF VŠE. Tabulka č. 2 – Stipendia na ostatních fakultách VŠE Fakulta

FFÚ

FMV

FPH

Počet studentů pobírajících stipendium

Průměr

Částka

1,00

2000 Kč

4

1,01–1,20

1500 Kč

29

1,21–1,40

1300 Kč

46

1,00

2000 Kč

42

1,01–1,20

1300 Kč

109

1,21–1,30

1000 Kč

91

1,00–1,25

1500 Kč

není znám

1,25–1,50

1000 Kč

není znám

FIS

do 1,50

1500–1200 Kč

celkem asi 70

NF

do 1,55

všichni 1000 Kč

21

1,00–1,6

700–1750 Kč

není znám

FM (Jindřichův Hradec)

Poznámka: Přiznání prospěchového stipendia závisí nejen na dosaženém průměru, ale též na dalších podmínkách, které jsou specifikovány ve stipendijních vyhláškách příslušných fakult. Zdroj: informace poskytli Alena Jirková (FM), doc. Marie Míková (FFÚ), Ing. Jiří Zeman (FMV) a prof. Jan Pelikán (FIS).

Myslíte si, že tento systém je lepší než systém hodnotící dosažený průměr? I tento systém je založený na průměru: dokonce pouze na průměru. Jen v něm necháváme prostor pro každý obor, abychom zamezili tomu, že stipendia budou dostávat jen lidé z oboru, který je třeba lehčí než ostatní (a studenti v něm mají proto lepší známky). Ostatní fakulty se dále drží plošného vyplácení na základě (mimo další kritéria) dosaženého průměru (viz tabulku č. 2). Z tabulky lze vyčíst, že jedničkářům se nejvíce vyplatí studovat na Fakultě financí a účetnictví nebo na Fakultě mezinárodních vztahů. Tam je jejich snaha oceněna nejvíce. Naopak nejméně dostanou studenti Národohospodářské fakulty. Rozdíl činí 1000 Kč. V podstatě lze říci, že NF VŠE hází všechny pilné studenty do jednoho pytle a nerozlišuje, kdo je pilnější a nejpilnější. Jenže ani nestanovuje pevný průměr, za který stipendium náleží, a proto dotyční nemohou polevit ve studijním úsilí – někdo by je mohl snadno předběhnout. Nutno však uvést, že k dosažení jednoho tisíce korun může na NF VŠE stačit i průměr vyšší než 1,5. A to (pokud bereme v úvahu jen plány E) není možné na žádné jiné fakultě kromě Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Systém přidělování prospěchového stipendia na NF VŠE proti běžným systémům na naší škole má své výhody i nevýhody. Ostatně, jako mnoho věcí v životě. Na závěr je dobré připomenout si dva citáty, které náš článek zajímavě reflektují: První je pro ty, kteří mají prospěchové stipendium nebo o ně usilují: „Vzdělání má hořké kořeny, ale sladké ovoce.“ Démokritos z Abdér, řecký filozof. A druhý je pro ty, kteří stipendium nemají: „Mnohý žák prospívá špatně jen proto, že má víc rozumu než učitel.“ František Vymazal, český publicista.  Autor: Eva Byrtusová

13

zpravodajství

Chci vrátit knihu? Do knihovny nebo do BiblioBoxu? střednictvím BiblioBoxu se zatím pohybují v jednotkách kusů, pro srovnání denně se v knihovně vracejí řádově stovky knih.

Pokud se často pohybujete v prostorách Staré budovy VŠE na Žižkově, zejména v prvním patře, pak jistě vaší pozornosti neunikla nově umístěná modrá „bedna“ u učebny č. 127. Říká se jí BiblioBox a slouží k vracení knih vypůjčených v knihovně na Žižkově, aniž do knihovny musíte osobně. Zdánlivé šetření lidských zdrojů má výhodu hlavně pro studenty. Více mi prozradila vedoucí žižkovské knihovny Ing. Jitka Davidová.

Kdy byl box uveden do provozu? BiblioBox byl uveden do provozu v polovině února letošního roku. Byl zřízen na popud studentů nebo šlo čistě o iniciativu knihovny? A co je tedy důvodem jeho zřízení? Jde čistě o iniciativu knihovny. BiblioBox má umožnit vrácení knihy v době, kdy je knihovna uzavřená a není mož-

Můžete uvést nějakou výhodu jeho používání – ať už pro studenty nebo pro knihovnu? Hlavní výhodou pro studenty je možnost vracení knih mimo provozní dobu knihovny, pro někoho může být výhodou pár ušetřených kroků, když bude mít k BiblioBoxu blíže než do knihovny. Pro knihovnu je to především další povinnost (starost o pravidelné vybírání BiblioBoxu), za určitou výhodu i pro knihovnu lze považovat to, že umožníme standardní vracení knih i mimo provozní dobu.

né vrátit vypůjčené dokumenty osobně u výpůjčního pultu, ať už brzy ráno, pozdě večer, o sobotách či v době, kdy je knihovna z provozních důvodů uzavřena.

A nějaká nevýhoda? Nemůže se kniha vhozením poškodit? Útroby boxu jsou uzpůsobeny tak, aby se kniha nepoškodila, a to, co není identifikováno jako kniha, „padá“ mimo vyhrazený prostor. Pokud bude box používán ke svému účelu a podle stanovených pravidel, nepředpokládáme žádné nevýhody.  Autor: Lenka Vebrová

Je studenty opravdu využíván nebo jdou knihu vrátit raději osobně? BiblioBox je v provozu zhruba jeden měsíc. Po této době se dá říci pouze to, že je využíván, a to hlavně těmi studenty, kteří čtou web a dívají se kolem sebe. Počty knih vrácených pro-

Orientujeme se v ISIS V odkazy používáte, můžete sestavit pořadí, v jakém se objevují. Toho docílíte jednoduše tak, že pomocí šipek v tabulce odkazů v sekci Správa uživatelské nabídky moje oblíbené posouváte dané odkazy nahoru či dolů. Ty odkazy, které jsou nahoře, se analogicky objeví jako první.

TISK ROZVRHŮ Veškeré rozvrhy se v ISIS tisknou tak, že po přihlášení do systému kliknete v Osobní administrativě v sekci Portál veřejných informací na odkaz Zobrazení a tisk rozvrhů. Zde již máte možnost zobrazit svůj rozvrh v HTML formátu či si jej exportovat do zvoleného formátu. Dále máte možnost si výběrem formátu vytisknout seznam rozvrhových akcí předmětů,

které máte právě zapsány, což se může hodit, pokud výjimečně potřebujete navštívit například jinou přednášku či podobně. Stejně tak máte možnost si podle možností vytisknout či exportovat rozvrh učitele, garanta, učebny či jednotlivého předmětu, a to podle dnů v týdnu. Tuto možnost využijete, pokud potřebujete zjistit své časové možnosti či program vyučujících. Jistě jste si všimli, že tato volba je v sekci Portál veřejných informací, tedy zobrazované informace jsou v podstatě veřejného charakteru. V příštím díle se podíváme na to, jak nastavit, které informace o vaší osobě budou veřejně zobrazovány a které informace zveřejňovat nechcete.  Autor: Jaromír Valeš

economix

MOJE OBLÍBENÉ Moje oblíbené je název pro vaši vlastní uživatelskou nabídku v horní části Osobní administrativy, kterou máte právě na očích, hned jak se přihlásíte do systému. Je evidentní, že každý uživatel využívá některé sekce (respektive odkazy) více a některé méně. Pokud chcete svoji

práci v systému optimalizovat, tedy zkrátit dobu jednotlivých rutinních operací, je tato volba právě pro vás. Postup na vytvoření nabídky Moje oblíbené je následující: Po přihlášení do systému ISIS v Osobní administrativě klikněte v sekci Přizpůsobení informačního systému na odkaz Správa uživatelské nabídky moje oblíbené. Zde máte rozbalovací nabídku s různými typy odkazů. Vyberte právě ten, který chcete, přičemž u každého odkazu máte možnost jej označit jako důležitý, což se projeví tak, že takto označený odkaz bude v nabídce Moje oblíbené zvýrazněn tučným písmem. Dále můžete do nabídky přidávat podle potřeby další odkazy a podle toho, jak často dílčí

– 2 / 2009

ISIS V tomto pokračování návodů k práci v ISIS se podíváme na dvě věci. Nejprve si povíme, jak si v horní části stránky Osobní administrativa vytvořit vlastní nabídku s odkazy, které používáte nejčastěji, a dále si pak objasníme, jak vytisknout rozvrh, což podle ohlasů dělá problém mnoha uživatelům.

14

zpravodajství

START UP – Způsob, jak podpořit talentované a nápadité studenty analýzy návratnosti, na to ani není čas. Návratnost se u většiny projektů nepohybuje ani v řádu měsíců a je potřeba mít odhad, kdy přibližně nastane.

Jedním z důvodů, proč studenti mnohdy nerealizují vlastní podnikatelské nápady, je velmi často nedostatek finančních prostředků, ale také strach z toho, že by daný nápad nemusel vyjít. Soutěž Start up roku, jejímž cílem je vybrat a podpořit nejlepší studentský podnikatelský nápad, vstupuje do třetího ročníku své existence a vítěz si může tentokrát odnést až tři miliony korun k realizaci prezentovaného nápadu. Start dalšího ročníku soutěže je v tomto roce naplánován na konec září. Doposud to bylo vždy v květnu. Do soutěže se může přihlásit student každé vysoké nebo vyšší odborné školy v České republice, který ještě nedosáhl věku 27 let. Soutěžit mohou jak jednotlivci, tak libovolně velké týmy. Soutěž je koncipována jak pro studenty, kteří s podnikáním nemají žádné zkušenosti, tak pro již podnikatelsky aktivní studenty. V roce 2007 zvítězili se svým nápadem Bezrealitky.cz Jakub Havrlant a Alexis Manach. Zeptali jsme se Jarmily Ptáčníkové, která je koordinátorkou soutěže, jak probíhal loňský ročník, ale naše otázky směřují i k letošnímu, třetímu ročníku soutěže. Co studenti svou účastí v soutěži získají? Soutěž vidím přínosnou hlavně z hlediska zkušenosti a možnosti seberealizace. I když soutěžící se svým nápadem nevyhraje, neznamená to, že je vše ztraceno; všichni porotci mají spoustu vlivných kontaktů, a zaujme-li projekt byť jen jednoho z nich, nic nebrání v zajímavé spolupráci a nastartování úspěšné kariéry. Není co ztratit.

economix

– 2 / 2009

Máš nějaká doporučení, jak porotu zaujmout?

Která prezentace nápadu tě nejvíce zaujala a proč? Mě osobně nejvíce zaujaly tři projekty: 1) Mujinstruktor.cz (vítěz), protože velmi chytře řešil věčný problém lyžařských instruktorů: finanční znevýhodnění ze strany lyžařských škol; 2) Spermobanka, jelikož soutěžící měl pro projekt dobré zázemí, byl velmi dobře informovaný (i co se týče odborných lékařských záležitostí) a všechny svým nápadem lehce šokoval; 3) Péče o zahraniční studenty, neboť autorky tohoto projektu představily konstruktivní řešení péče o studenty ve věku okolo 16 let, kteří sem přijedou studovat – zajištění nejen ubytování, ale i částečného dohledu na klienty, což zatím, jak jsme se dověděli, příliš nefunguje, agentury ze studentů a jejich rodičů víceméně jen tahají peníze. Rozhodně být dobře informačně připraven a umět dobře vybruslit i ze situace, kdy nemám všechny potřebné informace. Porota chce vidět především zapálení. Investor nemá zájem vložit svůj kapitál do někoho s nejistým vystupováním – soutěžící by měl působit zdravě sebevědomě. V případě, že student postoupí do dalšího kola, je potřeba, aby nepodcenil přípravu na finále a projekt dotáhl do posledního detailu. Pokrok musí být zřejmý. Některé projekty na to doslova „dojely“. Součástí prezentace je i analýza nákladů a výnosů, měla by zahrnovat i několikaleté výhledy do budoucna? Soutěžící musí prokázat, že je projekt životaschopný. Není nutné dokládat složité

Jak staří studenti se do soutěže přihlašují? Průměrný věk byl asi 23 let. Nikdo svým věkem oproti ostatním nevybočoval. Účastní se soutěže i studenti jiných škol? V loňském roce se vedle studentů VŠE představili i soutěžící z Univerzity Palackého v Olomouci, UK, ČZU, ČVUT, Vysoké školy hotelové, Slezské univerzity v Opavě a Newton College. V současnosti připravujeme masivnější propagaci soutěže na vysokých školách ve všech hlavních regionech České republiky.  Autor: Lucie Kubečková

Mezinárodní vzdělávací kongres International Trainers Congress 2009 AIESEC Praha se stal hlavním organizátorem mezinárodního vzdělávacího kongresu International Trainers Congress 2009, který se bude konat v prostorách VŠE na Žižkově od 19. do 26. dubna 2009.

V rámci jeho konání budou mít čeští studenti možnost zúčastnit se takzvaného skills development day. Jde o půlden tréninků a workshopů zaměřených na osobní rozvoj nazvaný International Training Day. Zúčastnit se můžete tréninků zaměřených například na komunikační či prezentační dovednosti, osobní leader-

ship, asertivitu nebo team management. Pokud chcete udělat něco pro vlastní úspěch a osobní rozvoj a setkat se se 150 mezinárodními delegáty kongresu, přijďte v sobotu 25. dubna „do školy“. Více informací najdete na www. itd2009.cz.  Autor: Hana Hartošová

15 15

publikace VŠE

Vědecké časopisy na VŠE

SYS TÉMOVÁ INTEGRACE Česká společnost pro systémovou integraci (ČSSI) publikuje časopis Systémová integrace, ve kterém se můžete dovědět zajímavé údaje o aplikačních

ČSSI – www.cssi.cz. Systémová integrace vychází čtyřikrát ročně, roční předplatné vás přijde na 800 Kč a jednotlivé číslo stojí 200 Kč. Redakce časopisu sídlí na Katedře informačních technologií Fakulty informatiky a statistiky VŠE. E-LOGOS Časopis E-LOGOS se zabývá filozofií vědy, jazyka, myšlení, rozumu, tvořivosti či například historií filozofie. Tento časopis byl založen roku 1994 a je spjat s Katedrou filosofie Národohospodářské fakulty VŠE. Pokud byste si tento časopis rádi přečetli, naleznete ho na webové stránce elogos.vse.cz.

EKONOMIKA A MANAGEMENT Časopis Ekonomika a management vydává Fakulta podnikohospodářská VŠE od roku 2007. Tento vědecký časopis se zabývá aplikovaným ekonomickým výzkumem, také se zde dočtete informace o aktuálních problémech nové ekonomiky, o mezinárodním vědeckém životě nebo o nové ekonomické literatuře. Hlavní motto časopisu zní následovně: přísnost, aktuálnost a přehlednost. V ak-

tuálním čtvrtém vydání se můžete dočíst o dopravních systémech a podmínkách jeho fungování v nové ekonomice či o nových možnostech oceňování pohledávek. Starší čísla jsou k dispozici na adrese www. ekonomikaamanagement.cz. Všechny články časopisu jsou volně dostupné z internetu, zájemce může požádat i o tištěnou podobu. REGIONÁLNÍ S TUDIA V tomto časopisu se dovíte vše o regionálním rozvoji, regionální politice evropské integrace a dalších tématech, která s touto problematikou souvise-

jí. Časopis je vydáván od roku 2007 Vysokou školou ekonomickou v Praze. Dřívější čísla můžete nalézt na adrese regionalni-studia.vse.cz. Vychází pololetně a jednotlivé číslo stojí 120 Kč. POLITICKÁ EKONOMIE Jde o vědecký časopis zabývající se hospodářskou politikou, ekonometrií, fungováním tržní ekonomiky apod. Některé články jsou k dispozici na www.vse.cz/polek. Pokud preferujete tištěnou formu, můžete si u redakce časopisu opatřit předplatné, za které zaplatíte 402 Kč, jednotlivé číslo pořídíte za 67 Kč. Politická ekonomie je ohodnocena impakt faktorem (měřítko kvality vědeckých časopisů), který má za rok 2007 hodnotu 0,172 (v minulém čísle Economixu jsme uvedli chybný údaj 0,054, pozn. red.). Politickou ekonomii můžete zakoupit v prodejně skript na naší škole. Více informací se dočtete v Economixu 1/2009. PRAGUE ECONOMIC PAPERS Tento časopis, který vydává VŠE v Praze, se týká ekonomických teorií, hospodářské politiky či rozvojových problémů. Časopis se podílí na soutěži Paper´09. Soutěž se týká všech doktorandů a zaměstnanců na VŠE ve věku do 35 let. Zadáním soutěže je napsání odborného článku v anglickém jazyce na téma Současná ekonomická krize – příčiny, důsledky a dopad na ČR. Některé články, které vyšly v minulosti, jsou ke stažení na www.vse.cz/pep. Časopis si můžete objednat u redakce za roční předplatné 70 eur plus poštovné, jednotlivé číslo stojí 20 eur plus poštovné. Prague Economic Papers, který byl založen roku 1992 a vychází jako čtvrtletník, je k dostání také v prodejně skript, případně v knihkupectví Academia.  Autor: Kateřina Dvořáková

– 2 / 2009

ACTA OECONOMICA PRAGENSIA Acta Oeconomica Pragensia (AOP), recenzovaný vědecký časopis Vysoké školy ekonomické, se zabývá především publikováním aplikovaného ekonomického výzkumu. Příspěvky recenzovaných časopisů procházejí před vydáním určitým připomínkovým řízením, ve kterém články posuzují jiní vědci. V časopisu AOP se také můžete dočíst informace z vědeckých konferencí a setkání, popřípadě zde najdete recenze odborných publikací. V prvním čísle letošního roku se můžete začíst například do článků s názvem: Zájmy a zásady v mezinárodní politice, Péče o nezaměstnané ve Výmarské republice v mezinárodní perspektivě nebo také článek s názvem Hospodářská politika a ekonomický vývoj Angoly v současnosti. Pokud by vás tento časopis více zajímal, můžete si ho kupovat v prodejně skript a ekonomické literatury na VŠE, jednotlivá čísla také můžete najít na internetové adrese aop.vse.cz, případně lze zažádat o předplatné, které stojí na rok 402 Kč plus poštovné. Jednotlivé číslo stojí 70 Kč. Časopis AOP byl založen v roce 1991 a nyní vychází šestkrát ročně.

a manažerských aspektech rozvoje, provozu a užití informačních systémů v různých typech organizací. V širokém spektru se zabývá informatikou, lze zde také nalézt informace o odborných akcích pořádaných ČSSI. V prosincovém čísle jste se mohli dočíst o analýze mobilního trhu v ČR a SR, o vývoji modelu SaaS či o modelování podnikových procesů na bázi vlastnických vztahů a jejich směny. Jednotlivá čísla časopisu jsou ke stažení na stránkách

economix

V minulém čísle jsme se věnovali dvěma impaktovaným vědeckým časopisům, které vydává VŠE. Byla to Politická ekonomie a Prague Economic Papers. Nyní se zaměříme i na vědecké časopisy spjaté s VŠE, které prozatím nemají impakt faktor. Jsou to Acta Oeconomica Pragensia, Systémová integrace, E-LOGOS, Ekonomika a management a Regionální studia.

16

zpravodajství

Přednáška o energetické budoucnosti ČR

Ekonomický klub na VŠE uspořádal ve středu 25. března 2009 v posluchárně RB 101 přednášku, která se fundovaně dotkla velmi aktuálních témat z oblasti energetiky. Hostem přednášky byl Alan Svoboda, ředitel divize Trading v polostátním energetickém gigantu ČEZ.

economix

– 2 / 2009

Společnost ČEZ je největší energetickou společností v regionu střední Evropy, v její obchodní strategii hraje významnou roli další expanze, především v zemích střední a východní Evropy, tedy i v nástupnických státech Sovětského svazu. Má za sebou akvizice například v Bulharsku, Polsku nebo v zemích bývalé Jugoslávie, nyní plánuje průnik do Turecka. Z jejích elektráren pochází 70 % elektrické energie v Česku, konečnému zákazní-

kovi prodá přibližně 50 % této energie. Zbytek nabízí na energetické burze svým obchodním rivalům. „Trh s energií je vysoce konkurenční,“ deklaruje Svoboda a mezi konkurenty uvádí především společnosti E.ON, PRE nebo nedávno zkrachovalou Moravia Energo. Svoboda srovnával rizikovost investic do jednotlivých typů elektráren: za nejméně rizikovou investici označil výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Přesto úplně nesouhlasil s instalací například solárních panelů, když prohlásil, že by bylo lepší investovat do jejich dalšího vývoje, než se začne s jejich hromadným využíváním. V současné době je nutné jejich provoz dotovat a tím se zdražuje energie v oběhu. Beseda nabrala hned od začátku svižné tempo, publikum neváhalo pokládat přednášejícímu dotazy už během jeho prezentace. Dostalo se tedy na

stručné vysvětlení mechanismu tvorby cen energie, krátké nahlédnutí do systému nákupů a prodejů emisních povolenek, fungování vnitřních mechanismů jednotlivých divizí ČEZ, ale také na téma globálního oteplování a technologických novinek včetně například elektromobilů. Na adresu elektromobilů Svoboda prohlásil, že pro ČEZ by nemělo jejich masivní rozšíření velký význam, protože nárůst spotřeby energie by byl jenom velmi nepatrný. Spotřeba ropy je ale jednoznačně nižší při výrobě elektřiny pro pohon těchto vozů než při přímém spalování ropy (pohonných hmot) v automobilech. To s sebou zároveň přináší také nižší emise výfukových plynů. Předpokládá však, že pokud stát zatíží elektromobily spotřební daní, nikomu se nevyplatí ekologický vůz pořizovat. Svoboda krátce zmínil aktivity ČEZ v sociální politice – ho-

vořil o podpoře sektoru zdravotnictví, kultury nebo péče o děti. Zmínil se také o podpoře vědy a výzkumu nových technologií, přičemž dodal, že tyto investice mohou mít pro společnost obrovský přínos do budoucna. V závěru upozornil studenty na možnosti uplatnění ve společnosti ČEZ, kterou popsal jako dynamickou firmu, jež prochází vývojem a vítá ve svých řadách perspektivní uchazeče. Akcentoval program ČEZ Potentials, který je určen především čerstvým absolventům vysokých škol, kteří se ale již mohou pochlubit nějakou praxí a skrývají v sobě potenciál rychlého růstu. Alan Svoboda přinesl spoustu zajímavých informací z dynamického a lukrativního odvětví světového hospodářství, kterým energetika bezesporu je.  Autor: Pavlína Škromachová

v Likešově aule V úterý 10. března od 17 hodin proběhla v Likešově aule VŠE přednáška na téma Internet and Google in the times of economic slowdown. Přednáška probíhala v anglickém jazyce a vedl ji Mohamad Gawdat, regionální ředitel společnosti Google pro střední a východní Evropu, Blízký východ a severní Afriku.  Autor: Tereza Syrová

17

zpravodajství

Modelka Helena Houdová: Krize položila spoustu neziskovek tím rýži s rýží, ne rýži s masem. Pro ně už je tato změna otázkou života a smrti.

Jsou krásné, jsou bohaté, mají úspěch, mají kde bydlet a mají co jíst – a to vše, i když je krize. Mezi ně patří i miss roku 1999 a modelka Helena Houdová. Většina lidí se stará o svůj příjem, někteří se však starají i o životy ostatních. Je to sice v rozporu se smithovským sobectvím, které je pro celek nejužitečnější, ale idealismus můžeme považovat v zásadě za dobrý. Někdo považuje neziskové organizace za podvod z podstaty věci, za neužitečné mrhání lidským úsilím. Chudá část světa potřebuje nikoli finanční pomoc, což se po mnoha fatálních neúspěších stává stále zřejmějším, nýbrž návod, jak efektivně hospodařit, vyrábět a pracovat. V bohatých zemích se musí najít ochota vysvětlovat, pomáhat a radit při budování klidného prostředí, které přeje lidské iniciativě a pracovitosti. Nezájem bohatých zemí a nechání vše svému vývoji také asi nebude tím pravým lékem. Heleně Houdové není jedno, jaké má krize dopady i mimo vyspělý a bohatý svět, a je ochotna pomáhat. Angažuje se v charitativní pomoci, v neziskových organizacích, na které má krize dopad. Zeptali jsme se jí, jak je tento dopad velký. Ekonomická krize v současné době nepochybně kraluje světovému dění. Hraje již nějakou roli i ve vašem, především profesním životě? Samozřejmě, velká část našich donorů,

Myslíte si, že může krize přinést i něco dobrého? Spíše v to doufám. Když se podíváme do světové historie, časy krize vždy přinesly spoustu trablů a bolesti, ale i vynikající myšlenky a daly prostor kreativním lidem. Též si myslím, že v okamžiku, kdy se přiblížíte sami materiálnímu dnu, lépe se ztotožníte s těmi, kteří tam žijí celý svůj život. Pro někoho je pojem slum nebo život na skládce tak vzdálený, že možná v okamžiku krize zjistí, že přece jen jsme si blíž, než jsme si naivně mysleli. Snad to v nás plošně vzbudí soucítění.

partnerů Sunflower Children/Slunečnice, působí ve finančním světě a jsou krizí zasaženi. Fundraisingove příležitosti se ztenčují společně se ztenčujícími se finančními možnostmi firem a jednotlivců. Bohužel nejvíce je zasažena miliarda lidí žijících za jeden dolar denně – jen cena rýže během posledních let vzrostla o 130 procent. Proto když slyším manažery hedgeových fondů nadávat na to, jak se jejich bonus ze tří milionů dolaru ztenčí na půl milionu, myslím na rodiny, které jsem potkala během svých cest, jež jedí misku rýže denně – a myslím

Myslíte si, že se nadace a charitativní organizace budou muset současné situaci přizpůsobit? Jistě. Snažíme se být velice kreativní, získávat nové partnery. Musíme již nabídnout více než jen poděkování. Zároveň je nutné si uvědomit, že naši klienti – znevýhodněné děti, především ty žijící v chudých částech světa – nikdy nepotřebovali naši pomoc více. Spoustu neziskovek tato situace položila, například Bernard Madoff (americký finančník Madoff se přiznal ke zpronevěře 65 miliard dolarů, jeho investiční aktivity fungovaly na principu pyramidové hry, pozn. red.) spravoval nadační jmění několika velmi vlivných organizací, které tím padly. Věřím, že kvalita organizací bude hrát obrovskou roli.  Autor: Betka Kuchařová

Všichni studenti mají možnost navštívit podobné přednášky v rámci předmětu 3PA412 Personální řízení 2 vždy v pátek od 12.45 v místnosti RB 101.  Autor: Tereza Syrová

economix

Pod záštitou Katedry personalistiky Podnikohospodářské fakulty VŠE se v pátek 13. března v RB 101 uskutečnila přednáška na téma Lidé v globálním a integrujícím se světě. Přednášejícím byl Ing. Jiří Stojar, generální ředitel DHL Express CZ, s. r. o.

– 2 / 2009

Lidé v globálním a integrujícím se světě

18

názor

Automobilovou velmocí za každou cenu?

economix

– 2 / 2009

Jak známo, Česká republika byla donedávna hrdě označována jako automobilová velmoc. Co se týče produkce automobilů na hlavu nám patřilo druhé místo za Slovenskem. Předčili jsme i takové automobilové giganty, jako jsou USA, Německo nebo Japonsko. Vše tedy vypadalo skutečně velmi dobře, jelikož produkce automobilů stála za poměrně rychlým hospodářským růstem. Tak tomu bylo do té doby, dokud nás blížící se ekonomický pokles neklepl přes prsty. Vysoký podíl automobilového průmyslu na českém průmyslu se rázem ukázal jako problém a hlavní příčina katastrofálního propadu výkonnostních ukazatelů, protože jeho podíl na celkovém průmyslu ČR činí asi 20 % a je na něj navázána spousta dodavatelů a subdodavatelů. Z naší silné stránky se tedy rázem stala slabina. Nemá smysl zde mluvit o tom, že za vším stály investiční pobídky sociálnědemokratické vlády, které stály spoustu peněz. Faktem je to, že struktura průmyslu se změnila a auta se stala naší hlavní průmyslovou komoditou.

Napadá mě jedna velmi trefná paralela, která na rozdíl od oblasti makroekonomie pochází spíše ze světa mikroekonomie. Člověk, který se rozhoduje, co s penězi, a chce si dejme tomu uspořit na důchod, se rozhoduje o tom, jak dosáhnout slušného výnosu s omezeným rizikem, aby si pak mohl v klidu užívat penze a nežít ve strachu z toho, jestli o své peníze do té doby nepřijde. Nástrojem k eliminaci rizika je jak známo diverzifikace řídící se známým úslovím „nedávat všechna vejce do jednoho košíku“. Diverzifikace podstatným způsobem nejenže snižuje riziko, ale přispívá i k relativně stabilnímu a v rámci možností vysokému výnosu. Podle příkladu Joan Robinsonové bychom tedy postupovali od jednotlivce k celku. V tomto případě tedy rozhodně platí, že co je dobré pro jednotlivce, je dobré i pro celek – nedávat všechna vajíčka do jednoho (auto)košíku. Pochopitelně, že po bitvě je každý generál... tak snad poučení do budoucna. Laik by řekl, že je těch aut v ČR nějak moc. Přirozenou reakcí trhu a jeho přizpůsobovacích mechanismů by bez zásahů státu byla úprava struktury odvětví. Člen NERV Martin Jahn měl jako obhájce autoprůmys-

lu nápad zavést takzvanou šrotovační prémii, stejně jako řada dalších států v EU. Všechny argumenty se zdají jednoznačně rozumné: lidé nakoupí nová auta, obnoví se zastaralý vozový park, sníží se emise tolik nenáviděného CO2 a automobilky znovu oživí svou povadlou výrobu, což podpoří růst ekonomiky a postupem času, až krize odezní, se vše vrátí do stejných kolejí a bude zase dobře. To zní jako opravdu velmi dobrý plán. Zkusme se ale podívat na tu část efektů, která, jak popsal Bastiat, není na první pohled vidět. Dle předběžných kalkulací stát na celé této akci ještě vydělá, protože prostředky investované do šrotační prémie získá zpátky ve formě DPH z nově nakoupených vozů a k nim ještě něco navíc. V čem je tedy problém, když opatření „všem“ pomůže? Právě v tom, že všem nepomůže, naopak někomu uškodí. Komu? Předpokládejme, že průměrná rodina, která má nárok na šrotační prémii, koupí nový vůz za 350 tisíc korun, přičemž dostane od vlády 50 tisíc korun jako dotaci, vynaloží tedy ve finále 300 tisíc korun na koupi vozu. Spousta rodin využije tohoto stimulu, protože taková akce se už nikdy nemusí opakovat. Změní tedy iniciativou státu své prefe-

?

rence, které původně směřovaly ke koupi zahraniční dovolené, nové sedačky, rekonstrukce koupelny a mnoha dalších věcí. Tím, že teď tato rodina koupila nové auto (které možná ani nepotřebovala, protože to její deset let staré ještě spolehlivě jezdilo), „připravila“ o příjem majitele cestovní kanceláře, výrobce nábytku, stavební firmu zaměřující se na rekonstrukce koupelen a další. Stimulem ze strany státu by tedy došlo nevědomky ke změně struktury výroby, jak už bylo naznačeno výše. V případě, že se ekonomika orientuje převážně na jedno odvětví, je zranitelnější a právě tuto slabinu dnes pociťujeme. To ale není vše, k čemu došlo a co není vidět. Rodina totiž neplánovala tak velký výdaj a provedla ho jen z toho důvodu, že to bylo tak „výhodné“. Došlo tedy ke změně mezičasové preference, kdy byla původně plánována spotřeba v čase více vzdálená a rodina chtěla více spořit. Tím, že teď koupila vůz, utratila velkou část svých úspor, které se teď bude snažit navýšit tím, že se trochu uskrovní, aby si vytvořila rezervní „polštář“ pro horší časy. Jak známo, mnoho ekonomů hořekuje v době krize nad tím, že lidé „moc“ spoří, čímž klesá spotřeba. Vládním stimulem dosáhla vláda víceméně jednorázového (během několika měsíců po dobu trvání podpory) navýšení spotřeby v podobě nákupu nových vozů, ale též celkového omezení spotřeby v jiných oblastech. Co se týče automobilek, ty budou po tuto dobu prodávat více aut, než by bylo přirozené, nevyhnutelný pokles v odbytu však přijde později. Jinými slovy: lidé budou po nákupu nového vozu opatrnější, budou ještě více spořit, na delší dobu omezí spotřebu a poklesnou celkové úspory, jež jsou nezbytným předpokladem pro investice, které by přispěly k nastartování nového růstu ekonomiky. Pokles se tímto opatřením na okamžik zastaví a následně opět prohloubí, celková doba poklesu se pak prodlouží. Změna struktury výroby, ke které by přirozeně došlo, pak přijde s časovým zpožděním a bude zřejmě ještě výraznější, než jaká by byla bez výše zmíněného incentivu.  Autor: Ing. Evžen Černý

19

ekonomika

Šrotovné – co na to říká Škodovka, TPCA a SAP?

 Jaký postoj má vaše společnost k případnému zavedení šrotovného? Byli byste pro jeho zavedení? Proč? Škoda Auto: Společnost Škoda Auto by byla pro zavedení šrotovného v ČR, a to z několika důvodů – oživení automobilového trhu v době recese, omlazení zastaralého vozového parku v ČR a s tím související i ekologické a bezpečnostní důvody. TPCA: Jsme jednoznačně pro zavedení takzvaného šrotovného i v ČR. Jednoznačně pomůže tuzemské ekonomice, ve které má automobilový průmysl zhruba pětinový podíl. SAP: Sdružení automobilového průmyslu dlouhodobě podporuje motivační příspěvek na obnovu vozového parku („šrotovné“). Jsme pro jeho zavedení. Hlavním cílem je obnova zastaralého vozového parku osobních automobilů v ČR. V posledních letech je totiž jeho průměrný věk 14 let a prak-

 Vidíte na zavedení šrotovného nějaké nedostatky? Například pokud by si lidé a firmy nakoupili auta nyní v souvislosti se zavedením šrotovného, později by se nákupy aut mohly razantně omezit, protože už to nebude tak výhodné – dojde tedy opět k poklesu poptávky. Škoda Auto: Samozřejmě určitá rizika tu existují. TPCA: Situaci jste vystihla zcela přesně. Samozřejmě, že aktuálně pomůže příspěvek zvýšit objednávky nových vozů, jejichž propad byl v uplynulých měsících znatelný. Přesně, jak zmiňujete – aktuální nabídka vlád mění poptávku a je velkou neznámou, co bude po vyčerpání těchto podpor. S tím, jak jsou podmínky podpory nákupu nových vozů zaváděny různě, lze očekávat, že dojde i k pozvolnému poklesu poptávky vyvolané mimořádnými příspěvky. V té době by již situace v ekonomice měla být vyrovnaná. Vše jsou však příliš dohady namísto zkušeností, neboť ve stejné situaci jsme ještě nebyli. SAP: Nedostatky nevidíme. Je třeba říci, že vždy jsou a byly motivační příspěvky na obnovu vozového parku limitovány celkovým objemem peněz, který daná vláda na uvedený program může věnovat, a také časově (například na jeden rok). Kromě dlouhodobějšího cíle (obnova vozového parku moderními vozy) nyní jde o to, aby zákazníci neodkládali koupi osobního vozu, kterou tak jako tak v pozdější době uskuteční. Tedy ne o zvýšení poptávky, ale o impulz k jejímu udržení. NA ZÁVĚR Od zástupců automobilového průmyslu jsme asi stěží mohli očekávat jinou reakci. Každý samozřejmě chce, aby vláda podporovala prodej jeho výrobků. Vznešená odůvodnění zvýšených státních výdajů, jako je ochrana životního prostředí a obměna přestárlého vozového parku, se vždy najdou. I když v tomto případě by to z tohoto pohledu jistě přínos byl. Je evidentní, že tento impulz poptávky by automobilovému průmyslu krátkodobě pomohl, avšak otázkou zůstává, zda by nešlo pouze o oddálení problémů, které přišly se současnou krizí, a v konečném důsledku by to nezapříčinilo ještě větší problémy a deformaci trhu. Co totiž bude potom, až zvažovaná prémie skončí?  Autor: Eva Byrtusová

– 2 / 2009

O zavedení takové prémie česká vláda zatím neuvažuje. Dnes nám pomáhá, že byl tento „ekonomický povzbuzovák“ zaveden v okolních státech – na Slovensku, v Německu, v Rakousku, ale také ve Francii a schválen byl i v Itálii. Šrotovací prémie se v těchto zemích pohybuje mezi 1000 a 2500 eur. Díky tomu se poptávka po automobilech vyráběných (nejen) v ČR zvedla. To je jistě povzbudivá zpráva zejména po propadech poptávky na počátku roku. A povzbudivá je nejen pro automobilky, ale i pro naši ekonomiku, ve které má automobilový průmysl značný, asi pětinový podíl. Prodej automobilů v ČR může také povzbudit již schválená možnost odpočtu daně z přidané hodnoty u osobních automobilů pro podnikatele. Povzbuzení prodeje nových automobilů by při součinnosti šrotovného a možnosti odpočtu daně bylo jistě výrazné. Na šrotovné jsme se zeptali předních českých výrobců a oborových organizací. Své odpovědi nám zaslali zástupci společností Škoda Auto (Jaroslav Černý, GP – Corporate Communications), TPCA (Radek Kňava, mluvčí) a SAP – Sdružení automobilového průmyslu (Ing. Jiří Kync z oddělení tisku, propagace a výstav).

 Myslíte si, že by jeho zavedení bylo řešením poklesu ekonomiky? Škoda Auto: Jak ukazují příklady z okolních zemí, kde podobná podpora byla zavedena, určitě by to jistým oživením ekonomiky bylo. TPCA: Je evidentní, že zavedení podpory nákupu nových vozů již u evropských automobilek zvýšilo poptávku. Naše představa jde však ještě dále a domníváme se, že je potřeba zavést dlouhodobější podporu obnovy vozového parku s cílem zvýšit bezpečnost a snížit zátěž automobilismu na životní prostředí podporou nízkoemisních vozů apod. Ve 14 zemích EU je toto již běžná praxe. SAP: Určitě by motivační příspěvek přispěl k oživení automobilového průmyslu, který v ČR tvoří více než 20 % průmyslové výroby a více než 20 % exportu. V současnosti již zavedla uvedenou motivaci více než desítka evropských zemí a reálně to pomohlo rozhýbat trh s osobními automobily. ČR se v současnosti z hlediska řady zemí EU stává „černým pasažérem“, protože čeští výrobci aut (Škoda Auto, TPCA Kolín i Hyundai Nošovice) mohou těžit z motivačních příspěvků v jiných zemích EU, ale recipročně to neplatí. Na to již narážejí naši dodavatelé autodílů, jejichž produkce tvoří 60 % produkce českého autoprůmyslu a kteří naprostou většinu vyvážejí do EU. Běžně se v současnosti setkávají (velmi zjednodušeně řečeno) se situací: „Chcete nám dodávat

díl XY do našeho vozu, ale česká vláda na rozdíl od naší nám v ČR nepomůže tento vůz prodat. Tak my od vás tento díl (eventuálně za tuto cenu...) nechceme.“

economix

Co je šrotovné? Jde o způsob pomoci, který vlády nabízejí svým ekonomikám. Princip je jednoduchý. Máte například více než deset let staré osobní auto, po zavedení šrotovného dostanete za jeho zlikvidování peníze – ve formě slevy na nové auto.

ticky se nemění (ve vyspělých evropských zemích je průměrný věk zhruba poloviční). Motivační příspěvek by měl snížit velmi nepříznivý vliv provozu zastaralých automobilů na životní prostředí (emise) a zvýšit bezpečnost silničního provozu. V současnosti se k tomuto hlavnímu důvodu připojuje nutnost oživení nejen českého, ale i celoevropského trhu s novými vozidly.

20

rozhovor

Profesor Vladimír Novák o Palachovi: ,,Na hazard se životem bych ho netypoval...“ Já jsem byl tenkrát mladý, bylo mi třicet tři let, takže jsem měl se studenty dobrý vztah. Netušil jsem tehdy, že Palach je ve vedení svazu studentů ekonomie, který vznikl právě v osmašedesátém. S jeho členy jsem občas chodil do vinárny, tam však Palach nechodíval. Bydlel na koleji na Jarově, kde jsem ho také několikrát navštívil. Ale vím, že žádných běžných „kolejních hrátek“ se příliš neúčastnil, proto nebyl ani na několika setkáních studentského spolku fakulty pořádaných v různých hospodách, kterých jsem se účastnil zase já. Znal jsem ho jako klidného, tichého, usměvavého hocha, moc mi k němu jeho osudný čin nesedl. V Palachovi jsem určitě neviděl žádného fanatika. Ani ve zmíněném studentském hnutí nebyl příliš aktivní.

Kurzy profesora Vladimíra Nováka z Katedry mikroekonomie Podnikohospodářské fakulty VŠE prošly za bezmála sto semestrů jeho působení na VŠE tisíce studentů několika generací. Najdeme mezi nimi mnohé současné děkany naší univerzity, politiky, ekonomické odborníky, ale také člověka, kterému se jeho tragicky obdivuhodným činem podařilo v roce 1969 obrátit pozornost domácí i zahraniční veřejnosti na nešťastný osud tehdejšího Československa: studenta Jana Palacha. Jakým byl vůbec studentem? Jak se zapojoval do studentských aktivit na VŠE? Osobní vzpomínky tehdy třiatřicetiletého profesora Vladimíra Nováka možná ledacos napoví...

economix

– 2 / 2009

Kde jste v polovině 60. let na VŠE působil? Poté, co jsem se vrátil v roce 1963 z vojny, byly na VŠE tři fakulty, mezi nimi i dnešní Podnikohospodářská fakulta, která se tehdy nazývala Výrobně-ekonomická. Zároveň tu také vznikly tři katedry politické ekonomie, na každou fakultu jedna. A já byl přiřazen právě na katedru pod Výrobně-ekonomickou fakultou, kde jsem se později dostal do styku s Janem Palachem. Na co si vzpomínáte v souvislosti s ročníkem 1966, do nějž nastoupil i Jan Palach? Z Palachova ročníku si pamatuji hodně. Na VŠE začal Palach studovat v roce 1966 a na FF UK pak přestoupil o dva roky později. Během těch dvou ročníků se dělila výuka politické ekonomie na větev „kapitalistickou“ a „socialistickou“. A já jsem byl ten „kapitalista“. Rok 1966 byl rokem, kdy mě už konečně „pustili k lizu“. Začal jsem na VŠE poprvé přednášet a své studenty i zkoušet, zatímco dříve jsem mohl vést pouze cvičení. Mezi mnou zkoušenými studenty byl pak dvakrát i Jan Palach.

Máte na Jana Palacha nějakou konkrétnější vzpomínku, například ze zkoušky? Na průběh jeho dvou zkoušek u mě si již přesně nepamatuji, ale zase vím, a ten dojem jsem měl vždy, že trojky, které ode mne Palach dostal, byly dobré trojky. Dal jsem mu dvakrát za tři – ani za jedna, ani za dvě. Já

říkám, že trojka je známka od tří do čtrnácti, čtyřka pak začíná až na těch patnácti. A ta Palachova známka byla skutečně v mezích správné trojky. Palach byl slušný student, dobře uvažoval. Jaký jste měl tehdy vztah se svými studenty, účastnil jste se akcí, do nichž se zapojoval i Palach?

Můžete nabídnout nějakou konkrétní vzpomínku, která by nám přiblížila Palacha jako „obyčejného“ studenta? Ano, když jsem tenkrát sbíral materiál k politické ekonomii kapitalismu, chtěl jsem nějak pomoci vznikajícímu studentskému svazu ekonomie. Dal jsem tedy výsledná skripta k dispozici studentům, konkrétně Palachovi, aby je distribuovali a peníze si pak nechali. (O těchto skriptech se zmiňuje i výstava věnovaná Janu Palachovi instalovaná v atriu RB, pozn. red.) Měli mi dát pouze 2000 Kčs jako jakési „všimné“ a zbytek si ponechat. To ovšem pod podmínkou, že skripta, kterých bylo 1000 exemplářů, budou prodávat za 40 Kčs. Říkal jsem si, že svaz takto získá 40 000 Kčs. Vše bylo uskladněno u Palacha na koleji na Jarově, kde to studentům přímo prodával. Šel jsem se tam také podívat. Materiály měli pěkně naskládány podél zdí, tak jsem byl spokojený, že to není žádný „binec“. Jenomže pak za mnou přišli jiní studenti a prořekli se, že skripta se prodávají nikoli za 40, ale za 80 Kčs, čímž byla porušena naše dohoda. Šel jsem tedy

21

rozhovor Palachovi vynadat. Ten se omluvil a já mu napůl žertem řekl, že kdybych věděl, že budou takhle „rejžovat“, tak jsem si taky býval řekl o víc... Překvapilo vás jeho rozhodnutí přestoupit na FF UK a změnit tak úplně zaměření svého studia? Ani jsem netušil, že chce přestoupit. S tím se nepochlubil. Možná si myslel, že by ho člověk pak nějak sankcionoval, že chce přestoupit jinam. Mně se zdálo, že je na ekonomii zaměřený, na filozofa bych ho netypoval. Jaké bylo vaše poslední setkání před jeho osudným činem? Tehdy jsme stále přednášeli i v budově FF UK na dnešním náměstí Jana Palacha, poněvadž naše škola byla malá a nová budova VŠE se začala stavět teprve na podzim 1968. A právě u budovy FF UK jsem ho viděl v listopadu 1968 naposledy živého. Přicházel jsem od Staroměstské radnice a potkal jsem ho tehdy už jako legálního studenta filozofie. Zastavili jsme se na krat-

ší rozhovor. Jen jsem mu říkal, že jsem netušil, že byl zaměřený spíše na filozofii. On pak ale hned zavedl řeč na tehdejší politickou situaci. Ptal se, co tomu říkám, a podobně. On sám se k tomu ale nevyjádřil. Nikdy bych neřekl, že v tu chvíli mohl mít nějaké tyto „nápady“, jak na naši smutnou situaci upozornit. Tak jsme si společně zanadávali na poměry a tím to skončilo. Jak jste pak na jeho demonstrativní sebevraždu v lednu 1969 reagoval? Docela přesně si na to vzpomínám, protože jsem ten den byl zrovna pracovně ve Zlíně, kde jsem při snídani v hotelu uslyšel z rádia, že se student Jan Palach upálil. Dost to se mnou otřáslo a hned jsem si musel dát jednu slivovici, abych to ráno vůbec mohl přednášet. Nikdy bych to do něj neřekl. Netušil jsem, že tohle bude chtít udělat. Na hazard se životem bych ho i přes výhrady, které k tehdejší situaci měl, opravdu netypoval. A také jsem nikdy nevěřil tomu, že to byla součást nějakého spiknutí, že ho někdo pověřil.

Zúčastnil jste se Palachova pohřbu? K účasti na pohřbu jsem se rozhodl hned, bylo to automatické. Z VŠE nás tam bylo z řad pedagogů hodně. Šel jsem hned vpředu a byl jsem tam prostě proto, že to byl můj student. Tehdy nebylo studentů na VŠE mnoho, nebyla to taková velkovýrobna jako dnes a vztahy byly osobnější. Své studenty jsme znali. Palachův pohřeb byl takovou dohrou, tichou demonstrací. Netušil jsem, že v roce 1969 bude brána účast na něm jako jedna z otázek do politických prověrek. Pro toho, kdo se jej zúčastnil, to mělo být něco dehonestujícího. Otázka mé účasti padla při pozdějším prověřování i na mě, ale nijak mi tento fakt neublížil. Měl podle vás jeho čin nějaký hlubší vliv na tehdejší studenty VŠE? Nevím přesně. Studentská organizace pak spíš upadla do jakési letargie. Češi vůbec nejsou národem příliš nakloněným takovýmto věcem.

Jaký má Palachův čin pro studenty a mladé lidi dnes, čtyřicet let poté, ještě význam a na co by v této souvislosti neměli zapomínat? Je to hlavně odvaha bránit se, to je výzva pro každou generaci. Nesmiřovat se s něčím, s čím nesouhlasím, co je objektivně záporné. Upálení jako forma protestu ale nemá u nás ve střední Evropě nějaké hlubší kořeny ani tradici, jako například v Asii. Podobné akce jsou spíše jakýmisi výkřiky do tmy. Někdy ale bývají třeba.  Autor: Nina Hönigová

Začněme ale faktografickými údaji, které jsou patrné z evidenční karty. Jan Palach se narodil 2. srpna 1948 v Praze. Dnes by tedy patřil ke generaci šedesátiletých. Stálé bydliště měl ve Všetatech. V roce 1966 dokončil studium na Střední všeobecně vzdělávací škole v Mělníku, což je obdobná forma současných gymnázií. Ve školním roce 1966/67 nastoupil na Výrobněekonomickou fakultu VŠE. Jeho oborem byla Ekonomika zemědělství, 18. července 1968 mu bylo povoleno přestoupit z Výrobně-ekonomické fakulty na Filosofickou fakultu UK. Jak jistě všichni víme, svá studia na této fakultě nedokončil. Již delší dobu uvažoval o nějakém radikálnějším protestu. Začátkem ledna 1969 přednesl na schůzi vysokoškoláků návrh na obsazení budovy Československého rozhlasu. Tvrdil, že bez médií již není možné společnost vyburcovat. Jeho návrh však byl odložen a možná také kvůli tomu se rozhodl 16. ledna 1969 pro sebeupálení. Na následky popálenin zemřel 19. ledna 1969. Dramatické době po vpádu sovětských a dalších vojsk a následné postupné normalizaci se budeme dále věnovat.  Autor: Kristýna Straková

economix

Vydali jsme se hledat stopu Jana Palacha do archivu Vysoké školy ekonomické. Po zajímavém hledání jsme se dostali ke kýženému dokumentu a „ukořistili“ jsme kartu, která je jasným důkazem, že Jan Palach byl skutečně studentem VŠE. Více než kartu se však získat nepodařilo, před několika lety se ostatní dokumenty, Palachovy písemné práce a další věci, ze zákonné povinnosti skartovaly.

– 2 / 2009

Evidenční karta Jana Palacha

22

z p r a v orduabj rsi tkvaí

Nacistická okupace – 70 let poté

economix

– 2 / 2009

Výročí významných událostí nás potkávají s železnou pravidelností rok co rok. Ať už jde o radostné či smutné události, je důležité se k nim vracet a věnovat jim občas alespoň krátké zamyšlení bez ohledu na přibývající čas, který nás od nich neúprosně unáší. Okupace zbytku Československa v roce 1939 nesporně představuje jeden z momentů, které by pro nás i ostatní národy měly být mementem a nikdy by nás neměly nechat lhostejnými k událostem ve zdánlivě bezpečném 21. století. Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádalo v úterý 17. března v prostorách Autoklubu ČR konferenci věnovanou stinnému období českých dějin – době bezprostředně předcházející a následující po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava dne 15. března 1939. Z příspěvků tří historiků – prof. Roberta Kvačka, prof. Vladimíra Nálevky a doktora Jindřicha Dejmka – se přes dvě stě posluchačů během podvečera dovědělo některé nepříliš známé informace spojené se zahraniční politikou tehdejší ČSR či získalo poznatky o běžném životě lidí v protektorátu. K velkému zklamání většiny příchozích musel svou účast ze zdravotních důvodů na poslední chvíli odvolat známý spisovatel židovského původu Arnošt Lustig, který by býval mohl nabídnout pohled na celé kritické období ještě ze zcela jiného pohledu – pohledu osobních zkušeností. Konferenci řídil a večerem provázel kancléř prezidenta republiky Jiří Weigl. Jako první přednesl svůj příspěvek s podtitulem Existenciální rébus bez řešení věnovaný oblasti zahraniční politiky druhé republiky Jindřich Dejmek, pracovník Historického ústavu AV ČR působící také na Filozofické fakultě UK, jehož zaměřením jsou primárně české dějiny 20. století s důrazem na zahraniční politiku. Dejmek v úvodu upozornil na fakt, že Československo bylo ve své době vnímáno

jako přímá překážka východní expanze německé říše, a také na existenci skutečného plánu osídlení této oblasti Němci – „německými sedláky“. Dále se věnoval především roli druhorepublikového ministra zahraničních věcí Františka Chvalkovského, který na svém postu zaujímal značně smířlivý postoj vůči požadavkům Adolfa Hitlera a do poslední chvíle se spolu s prezidentem Háchou snažil svými cestami do Berlína a politikou ústupků zabránit konečnému vyhrocení situace. Tato snaha však byla předem odsouzena k neúspěchu, čemuž neúprosně nasvědčovaly události jako listopadová Vídeňská arbitráž z roku 1938, v jejímž důsledku republika ztratila ve prospěch revanšistického Maďarska rozsáhlé oblasti na jižním Slovensku a jižní část Podkarpatské Rusi, čistky na českých úřadech probíhající na přelomu osudových let 1938 a 1939 či legalizace NSDAP v lednu 1939. Jindřich Dejmek připomněl, že v této kritické době neměla ČSR ve svém okolí žádného spolehlivého partnera, neboť například Polsko, Maďarsko a Rumunsko plánovaly svou regionální spolupráci v rámci konceptu „třetí Evropy“, v níž s Československem nepočítaly. Události na Slovensku – především pak v Bratislavě – se postupně komplikovaly, a představitelé místní správy se ve svém jednání čím dál více osamostatňovali. Situace dospěla tak daleko, že musela zasáhnout československá armáda. Rozpaky jistě v mnoha posluchačích vyvolala informace z března osudového roku 1939, kdy měla československá diplomacie k dispozici informace od své tajné služby v Německu upozorňující na finální přípravy definitivního rozbití republiky – potápějícího se ostrova demokracie. Těmto zprávám však ministr Chvalkovský paradoxně odmítal uvěřit a jen se rozhodl pro podniknutí další ze svých mírových cest za Hitlerem. Do Berlína se vypravil spolu s prezidentem Háchou až 14. března, tedy těsně poté, co Slovensko stihlo vyhlásit svou nezávislost. V této výbušné situaci se oba představite-

lé druhé republiky ještě pokusili orodovat za autonomii české části země, avšak Hitler měl již dávno jiný plán. Pod pohrůžkami bombardování Prahy nakonec přiměl prezidenta Háchu k podpisu smlouvy o předání ochrany země do rukou Německa, čímž se svobodný stát přerodil v protektorát Čechy a Morava. Na fakta velmi bohatý a precizně připravený příspěvek PhDr. Dejmka navázal profesor Nálevka, který přítomné zavedl do běžného života obyvatel protektorátních Čech a Moravy, ve kterém země zůstala „celých 2248 dní“. Velmi zajímavý byl exkurz do pracovních a ekonomických souvislostí tehdejší společnosti, která mimo jiné byla zbavena práva na stávku a podléhala režimu nucených prací. S vypuknutím války a jejím následným prodlužováním provázeným zhoršující se ekonomickou situací docházelo v protektorátu k rapidnímu úpadku výkonnosti pracujících, zejména pak těžce pracujících dělníků, kteří neměli přístup ke kvalitním potravinám. Začaly se šířit epidemie, které v důsledku nedostatku potřebných léků i lékařů měly pro obyvatelstvo dalekosáhlé následky. V této souvislosti uvedl prof. Nálevka zajímavý příklad populismu, jehož autorem se stal tehdy nově jmenovaný zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Spočíval v okamžitém zvýšení dávek sádla dělníkům zaměstnaným ve strategickém průmyslu či rozdělení tisíců párů kožené obuvi kritickým skupinám pracujících. Mnohé jistě překvapí, že dělníci byli dokonce posíláni na týdenní ozdravné pobyty do českých lázní. Přestože celý protektorátní systém fungoval na základě přídělů a potravinových lístků, lidé samozřejmě dokázali rozvinout dobře fungující černý trh nejen s potravinami, ale i dalšími obtížně dostupnými artikly. Ceny na černém trhu se pohybovaly na astronomické úrovni, například krůtu či jiné maso šlo pořídit za 5000 korun, ale i za cenu až dvojnásobnou. Lidé se uchylovali k domácímu chovu zvířat – například králíků a pěstování zeleniny. Za přechová-

23

zpravodajství

Sloupek Tomáše Vorla jr.

Na to konto si ale pár chytrých hlav řeklo – „a proč bychom nemohli?“ Tak se zrodila myšlenka uspořádat v naší české kotlině mistrovství světa v klasickém lyžování. Entuziasmus pořadatelů živený úspěchy Kateřiny Neumannové dodal všem snílkům sil a rychle se začalo na projektu pracovat. Ohlasy byly všelijaké, ale touha po uspořádání konečně něčeho velikého byla větší. Každé takové obří akci samozřejmě předcházejí přípravy. Už tady se ale objevila malá nesrovnalost. Tedy rozpočet. První verzi sestavil původní ředitel organizačního výboru Roman Kumpošt. V jeho materiálech bylo jasně zmíněno, že stát se na mistrovství nijak podílet nebude a veškeré finanční výdaje půjdou na vrub akce samé. To ale nevyšlo podle představ a ve výsledku nasypal stát do mistrovství přes jeden a půl miliardy korun. Černý puntík číslo jedna. Aby bylo možné ubytovat takové množství sportovců, vymyslel organizační výbor, že se bude bydlet na kolejích. Studenti dostali avízo, že se mají po dobu mistrovství vystěhovat. Bez nároku na náhradu kolejného, samozřejmě. Černý puntík číslo dvě. Vstupné na sportoviště nastavil organizační výbor podle cen před čtyřmi lety v Německu. Věc zřejmě nikterak zákeřná, 1200 korun za vstup na jeden závod je snad ale příliš. I to se nakonec obrátilo proti organizátorům a nezřídka se stávalo, že tribuny zely prázdnotou. Po úvodních nezdarech přistoupilo vedení šampionátu k akci 1+1 zdarma. Na tom opět

tratili ti poctiví, kteří si zakoupili vstupenky v předprodeji za plnou cenu. Nakonec, aby na závody vůbec někdo přišel, chodily se na závody koukat děti ze základních škol. Zdarma. Černý puntík číslo tři. Sportoviště byla vzdálena od přístupových cest někdy až půl hodiny pěšky. Na skokanské můstky museli lidé dokonce šlapat sjezdovku. Navíc z tribun nebylo na skoky téměř vůbec vidět. Bizarnost dokresluje pořadateli oznámený návštěvnický rekord 37 000 diváků na páteční závod běžců na 4x10 km. Podle výpočtů nezaujatých médií by návštěvníci skrze dvanáct k tomu určených turniketů obsazovali svá místa nejméně dvacet hodin. Černý puntík číslo čtyři. V neposlední řadě lze zmínit hudební doprovodný program. Vkus návštěvníků nehodlám posuzovat, ale jestli mělo být mistrovství v Liberci mimo jiné prezentací české kultury, rád bych se od tohoto distancoval. Populární pseudohvězdy typu Maxim Turbulenc nebo Těžkej Pokondr snad patří někam trochu jinam. Černý puntík číslo pět. Ono by těch puntíků bylo víc a jistě by nebylo fér házet na mistrovství v Liberci jen špínu. Nakonec, jak zaobaleně uvedl náš premiér, šlo o „unikátní akci“. Projevila se zde jistá nezkušenost Čechů s pořádáním něčeho tak významného a každé poprvé má své mouchy. Jak říkají čerokíové – příště to bude lepší. Mám ale strach, jestli to příště nebude třeba při olympijských hrách. Tam by těch pár puntíků bolelo mnohem víc.  Autor: Tomáš Vorel

– 2 / 2009

Kdysi si v jednom novinovém článku kdosi stěžoval, že jsou Čechy taková kulturní díra uprostřed Evropy. Světové celebrity všech kulturních či sportovních odvětví při svých evropských turné jen výjimečně zavítají do naší vlasti, a když už, spolkne to Praha. A vůbec, máme historii slavnou a dlouhou, proč to tedy nezužitkujeme a nevítáme v Čechách tu mistrovství tohohle a támhletoho a koncerty těchhle a tamtěch. V odpovědi na článek zmínila jistá dáma, že Čechy prostě byly, jsou a vždycky budou v poměru se západem okrajovým státem a že se máme soustředit na projekty menšího rozsahu, jakými jsou Pražské jaro či Jizerská padesátka. Ty mají svou tradici a nebudu jistě daleko od pravdy, když řeknu, že mají i jistou úroveň.

economix

vání zvířat na maso však hrozily přísné tresty. Koncem války, kdy protektorátní měna už naprosto ztratila hodnotu, se obyvatelstvo již ve značné míře uchylovalo k prostému barterovému obchodu. Profesor Nálevka nevynechal ani židovskou otázku, zabírání živností občanů židovského původu na jaře roku 1940 a zřízení terezínského ghetta na podzim téhož roku. Pozoruhodná byla také zmínka o zabírání půdy v určitých oblastech protektorátu, která byla následně použita k vojenským účelům nebo jako v případě pruhu území mezi Prahou a Mělníkem k usídlení Němců přistěhovalých z Besarábie a Dobrudže. Toto germanizované území mělo sloužit jako strategický most do nitra střední Evropy. Školství získalo v protektorátu také „zvláštní režim“. Nejprve uzavřením vysokých škol v listopadu 1939, dále pak snižováním počtu středních škol i jejich studentů, jakožto i postupným zákazem výuky dějepisu na školách, k němuž došlo v roce 1941. Své velmi zajímavé vystoupení zakončil Vladimír Nálevka poznámkou o všestranném kulturním teroru a manipulaci českého obyvatelstva, které však díky své tradiční vynalézavosti rychle objevilo způsoby, jak například zprovoznit svá rádia a tajně zachytávat vysílání zahraničních stanic nabízejících objektivní informace. Třetí řečník, profesor Kvaček, dobře doplnil předchozí tematicky jasně vymezené příspěvky několika svými glosami, které velmi vhodně sjednotily vše, co již bylo řečeno. Především připomněl širší kontext událostí let 1938–1939 a upozornil na „červenou nit českých dějin“. Její počátek lze vysledovat již v roce 1848, kdy za celoevropské revoluční vřavy již probíhala debata o budoucnosti a náležitosti českých zemí. Zdůraznil tradiční geopolitické vnímání našeho území ze strany Němců a praktickou nemožnost jakékoli dohody o budoucnosti suverénního Československa mezi prvorepublikovou českou reprezentací a Hitlerem právě s poukazem na německé geopolitické zájmy. Ke slovenské otázce Kvaček řekl, že postoj slovenských vůdců Tisa, Sidora a dalších lze v kritické době nejvýstižněji označit za schizofrenní, neboť nezvažovali pouze jednu variantu budoucího vývoje slovenského území, to je samostatnost, ale přemýšleli například i o plánu připojení země k Polsku v případě vypuknutí války. Pro nezasvěcené byla jistě velmi přínosná i sedmá z Kvačkových glos, v níž vysvětloval taktickou Hitlerovu volbu Konstantina von Neuratha na post prvního říšského protektora. Podle jeho názoru mohl být kultivovaný Neurath díky své minulosti německého ministra zahraničí a známosti v evropských diplomatických kruzích považován za vstřícné gesto vůči evropským mocnostem a zároveň i za „korektní“ nabídku českým konzervativním kruhům.  Autor: Nina Hönigová

24

economix

– 2 / 2009

Další díl našeho seriálu o architektuře VŠE nás zavádí do prostředí vysokoškolských kolejí na pražském Jarově. Je to rozsáhlý areál, který vznikal během několika desetiletí, a všechny stavební etapy se na něm podepsaly způsobem odpovídajícím jejich rozsahu a významu. Výstavba kolejí Jarov I. byla zahájena během padesátých let (stavba probíhala v rozmezí let 1954–1956) v období socialistického realismu, v architektonickém slangu zvaném „sorela“, který tehdy dominoval nové výstavbě občanských budov. Po období funkcionalismu šlo o jistý návrat k monumentalitě a dekorativnosti, tolik typickým prvkům ještě pro období secese. Mohlo by se zdát, že šlo o krok zpět, ale takto jednoznačně to opravdu říci nelze. Je totiž třeba si uvědomit, že šlo o styl svébytný, jenž měl svou uměleckou hodnotu a v současnosti je opět historiky architektury objektivně nahlížen jako plnohodnotný stavební a umělecký sloh, který má v historii své nezpochybnitelné a důstojné místo. Tehdy totiž ještě bylo možné v architektuře hledat jistá originální řešení, což se projevovalo zejména na fasádách, především na jejich plastické dekorativnosti, a monumentalitě vstupních prostor. U vstupu do jarovských kolejí se to projevuje hlavně mohutným průčelím vstupu do kolejí, který sice neskrývá své klasicistní schéma, ale v detailu je jednoznačně poplatný dekorativnosti a plasticitě socialistického realismu. Zajímavé jsou dva „budovatelské“ reliéfy po stranách průčelí hlavního vchodu do kolejí. Plastická bosáž (podlouhlé výstupky na fasádě soklu, plasticky členěné zapuštěnými drážkami) přes dvě podlaží zvyšuje sokl budovy, čímž proporčně degraduje tři následující poschodí, ale zároveň tím umocňuje vlastní důležitost. Tímto soklem se tedy dostáváme do vestibulu budovy I. D, který sahá přes dvě podlaží

architektura VŠE

a v prvním patře se dá celý obejít po praktickém ochozu. Celý prostor vestibulu svým vzdušným pojetím zcela naplňuje ducha důstojnosti, kterou by místo tohoto typu mělo mít. V rámci rekonstrukce byly v interiéru uplatněny obklady stěn a sloupů z bílého kamene, zřejmě travertinu, a nová dlažba v chodbách, schodiště byla obložena terazzem (leštěná imitace žulového masivu). Renovace tedy proběhla zejména v rovině obnovy materiálů a je třeba přičíst ke cti architektovi, že se snažil co nejvíce zachovat jejich původní vyznění. Na chodbách zaujmou nová desková topná tělesa, která

chou nohou dostali vždy do vedlejšího bloku. Dle mého názoru tato „komunikace“ pouze zbytečně předěluje parkové prostory mezi jednotlivými bloky a tím narušuje jejich přirozenou integritu. Kdyby zde tyto chodby nebyly a na každém bloku byla samostatná vrátnice, bylo by to pro urbanistickou estetiku celého areálu kolejí mnohem lepší. Jde však o subjektivní názor a zdá se, že převažuje kladné hodnocení funkčnosti těchto propojovacích chodeb. Další pozoruhodností kolejí jsou rovné střechy bloků kolejí. Při pohledu odspodu vidíme nádherné, plasticky zdobené ati-

Socialistický realismus na kolejích VŠE však na sebe nijak výrazně neupozorňují, a neničí tedy čistý a jednoznačný dojem z chodbového traktu. Jen malá část kolejí byla zrekonstruována kompletně, na mnoha místech je vidět, že byly pouze nekoncepčně v průběhu desetiletí rekonstruovány jen některé prvky či části stavebních konstrukcí. Typickým příkladem jsou pokoje, které jsou v různých částech areálu různě vybavené, jak co se týče například oken, tak mobiliáře. Nějaká celková a jasná koncepce opravy a obnovy vybavení celých kolejí by rozhodně neškodila. Pokud se pohybujete po kolejních blocích, dá se bez nadsázky říci, že se pořád procházíte „jakousi“ chodbou. Člověk neznalý by zde skoro zabloudil. Proto je poněkud nešťastné, že mezi jednotlivými kolejními bloky jsou takzvané spojovací chodbové krčky, které slouží pouze k tomu, abychom se su-

ky (nízké zídky nad úrovní střechy, zde atiky plní i funkci zděného zábradlí). Střecha sama o sobě je naprosto bez využití, přestože většinou díky své poloze by mohly všechny tyto střechy sloužit i jako terasy. Je pravda, že v době svého vzniku střechy jako pochozí ani plánovány být nemohly, protože tehdy panoval jiný názor na využitelnost některých architektonických prostor, nicméně v současnosti by bylo určitě zajímavé začít diskutovat i o této možností. Přinejmenším by si určitě střechy zasloužily opravu, neboť struktura střešních krytin je na některých místech viditelně narušená. Kapitolou samou pro sebe je až dekadentně působící skládka rozličného haraburdí, většinou vyřazeného, která se nachází nedaleko jednoho z bloků. Takovýto nepořádek (mírně řečeno) na celkově dobrém estetickém dojmu z exteriéru kolejí vytváří zcela zbytečnou kaňku.

Vraťme se ještě k vybavení pokojů. Měl jsem možnost prohlédnout si dva pokoje, z nichž první byl v podstatě nezrekonstruovaný, pouze nábytek byl dodán pravděpodobně v průběhu osmdesátých let, a druhý pokoj byl po rekonstrukci přetvořen na takzvanou buňku. V obou jsem měl několik zajímavých postřehů. V prvním z nich mě zaujala krásná historická větrací mezera v dřevěném dvojitém špaletovém okně. Takový krásný detail už se jen tak nevidí. A v nově zrekonstruovaném pokoji mě naopak poněkud zklamalo provedení sprchového koutu. To už ale bohužel není chyba v architektonickém či stavebním záměru, to je pouze lajdáctví stavebních dělníků, konkrétně instalatérů a obkladačů, kteří měli tuto práci na starosti. Nezbývá než doufat, že v ostatních pokojích si na rekonstrukci dali více záležet. Obecně se dá říci, že oprava se nejlépe vyvedla v nejnověji zrekonstruovaném bloku kolejí D. Na této rekonstrukci je totiž jako na jediné poznat jistá koncepčnost a snaha zachovat původní vyznění, ovšem v novém kabátu. Při předešlých rekonstrukcích se příliš nedbalo na stylovou jednotu, a tak například výběr dlažby v některých dříve zrekonstruovaných blocích nebyl zrovna nejšťastnější. Závěrem musím bohužel konstatovat, že mé dojmy z kolejí Jarov I. jsou rozporuplné. Zvenku se koleje tváří honosně a z architektonického hlediska zajímavě. Je třeba ocenit, že i při zateplování fasády se dbalo na zachování plastické bosáže na soklu budovy a jiných zdánlivě nedůležitých detailů. Ovšem v interiéru se dá krásně přečíst stavební vývoj všech budov, jednotlivé částečné rekonstrukce jsou až teatrálně čitelné a svou útržkovitostí a koncepční nejednotností minimálně nutí k zamyšlení. Přejme si tedy do budoucna, aby v duchu nejnovější rekonstrukce vstupního bloku byly jednou unifikovaně zrekonstruovány celé koleje Jarov.  Autor: Martin Bílek

handicapovaní studenti

25

Jaký život má nevidomý student na VŠE?

Podpora handicapovaných studentů na VŠE v Praze Středisko handicapovaných studentů Vysoké školy ekonomické v Praze (SHS VŠE) již od roku 2007 pomáhá studentům se specifickými vzdělávacími potřebami. V současné době jsou naše služby poskytovány posluchačům s postižením zraku, sluchu a pohybu. SHS VŠE v Praze dnes eviduje 16 klientů – sedm s handicapem zraku, tři s postižením sluchu a šest s pohybovým, respektive kombinovaným handicapem, kteří využívají služeb centra. Vzhledem k velkému počtu a anonymitě posluchačů VŠE v Praze bychom rádi touto cestou oslovili handicapované studenty, kteří o této podpoře dosud na VŠE nevěděli. Internetové stránky včetně kontaktů na pracovníky střediska handicapovaných studentů lze najít na shs.vse.cz.  Autor: Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze

v průběhu semestru, protože je třeba řešit například průběžné testy, prezentace či individuální konzultace) a dohodnout se na nějakém oboustranně vyhovujícím způsobu absolvování testu. Možností je opět několik – zvětšení zadání testu na velikost, která je pro studenta vyhovující, prodloužení časového limitu na vypracování testu, nahrazení grafického znázornění písemným popisem nebo – pokud písemná forma vůbec nepřichází v úvahu – její nahrazení formou ústní. Je nutné zde zdůraznit, že tyto takzvané úlevy či výhody se týkají způsobu vypracování (absolvování) zkoušky, nikoli její obsahové stránky. Znamená to tedy, že znalostní nároky kladené na handicapované se od nároků vyžadovaných od zdravých studentů neliší! Takový názor zastává i jedna ze zrakově handicapovaných studentek VŠE Michaela Rothová: „Je důležité nesnižovat nároky na znalosti a výkon handicapovaných, ale uzpůsobit pracovní podmínky tak, aby bylo vůbec možné úkol zrealizovat.“ Rovněž je dobré, aby student sám přišel s návrhem uzpůsobení závěrečného testu podle svých potřeb, protože jen on ví, co mu nejvíc vyhovuje či co je pro něj přijatelné. Na škole působí řada vyučujících, kteří by rádi vyšli handicapovaným vstříc, ale sami nevědí jak, protože se s ničím podobným dosud nesetkali. Je také možné, že vyučující na nějaký návrh studenta nepřistoupí nebo má určité své požadavky (například trvá na konkrétním časovém limitu pro vypracování). Ve většině případů se však podaří najít řešení vyhovující oběma stranám.  Autor: Marta Osersová

Středisko handicapovaných studentů informuje Během března 2009 byl ve studovně Střediska handicapovaných studentů VŠE v Praze (místnost 35b NB, přízemí) ve spolupráci s Oddělením síťové infrastruktury VŠE nainstalován bod pro Wi-Fi připojení k internetu. Handicapovaní studenti se tak ve studovně budou moci připojit s vlastním notebookem k bezdrátové síti Eduroam. Pracovníci SHS jsou připraveni vám pomoci s instalací a nastavením připojení.  Autor: Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze

– 2 / 2009

Na začátku je třeba říci, že nelze hledat nějaký jednotný přístup pedagogů ke zrakově handicapovaným či nevidomým studentům, neboť každý handicap je zcela jiný a možnosti každého takového studenta jsou individuální. Pro jednoho může být problémem koukání do dálky, tedy na tabuli či powerpointovou prezentaci. Pro dalšího je naopak překážkou práce s počítačem kvůli světlu, které z něj vyzařuje, a třetí může mít kvůli handicapu potíže vůbec stíhat tempo výkladu vyučujících. V některých případech mohou studentovi pomoci různé kompenzační pomůcky, jako jsou zvětšovací televizní lupy, všelijak uzpůsobené brýle, zvětšené texty a grafy nebo například notebook pro rychlejší zapisování poznámek. Pro některé předměty lze také využít různé zvětšovací počítačové softwary či hlasový výstup z počítače, určený zejména pro nevidomé. Ti kromě toho při práci s počítačem využívají braillský řádek.

Dalším velkým pomocníkem může být rovněž diktafon pro nahrávání přednášek. S takovýmto vybavením (a trochou vstřícnosti ze strany pedagogů) jsou pak někteří zrakově postižení schopni absolvovat řádně celou výuku. Studenti, kterým to jejich stupeň postižení ani s využitím kompenzačních pomůcek neumožňuje, pak studují na základě individuálního studijního plánu. V tomto případě je aktivní účast studenta na přednáškách a cvičeních omezená a výuka probíhá převážně formou samostudia, v kombinaci s individuálními konzultacemi s vyučujícími. To pak vždy závisí na konkrétní domluvě mezi studentem a pedagogem. Pokud jde o zcela nevidomé, tak ti se výuky zpravidla účastní jen v omezeném rozsahu, často jsou přitom doprovázeni svými čtyřnohými kamarády a probíraná témata si zaznamenávají na diktafon. Ale ať už se výuka odehrává tak či onak, na konci každého předmětu čeká zrakově handicapované a nevidomé, stejně jako všechny ostatní studenty, závěrečná zkouška či test. Forma ukončení předmětu opět závisí na individuálních možnostech studenta a také na ochotě vyučujícího nějakým způsobem studentovi vyjít vstříc. Nejméně komplikovaným způsobem je pro zrakově handicapované i nevidomé ústní forma zkoušky. Pokud je zkouška ústní, je pro všechny stejná a není třeba nic upravovat ani přizpůsobovat. Komplikovanější je situace v předmětech, které jsou zakončeny písemným testem. U takových předmětů je třeba vyučujícího s dostatečným předstihem kontaktovat, situaci mu objasnit (v mnoha případech ví vyučující o handicapovaném již

economix

V minulém čísle jsme informovali o možnostech přijímacích zkoušek pro uchazeče o studium s různými druhy handicapů. Počet takových uchazečů a následně i studentů se na VŠE každým rokem zvyšuje. Mezi časté handicapy, se kterými studenti na naší škole studují, patří různé druhy zrakových vad či nevidomost. A co studium s takovým handicapem obnáší? Jak se liší skládání zkoušek a psaní testů pro zrakově postižené a nevidomé od zdravých studentů? Následující řádky vám prozradí víc.

26

rozhovor

Rozhovor s ekonomem a analytikem Davidem Markem David Marek působí jako hlavní ekonom, vedoucí oddělení analýz a člen představenstva Patria Finance. Pro společnost Patria Finance pracuje od roku 2000. Vystudoval FSV UK v Praze, zde získal také doktorát. V letech 1997–1998 pracoval v České národní bance jako odborný pracovník Institutu Ekonomia, později v odboru politiky ČNB. V letech 1999–2000 působil v oddělení analýz finančních trhů České spořitelny. Je členem České společnosti ekonomické.

economix

– 2 / 2009

Hodně se diskutuje o šrotovném. V případě, že se zavede, bude patrně pro automobilový průmysl prospěšné, budou se kupovat automobily vyráběné v ČR, domácí výrobci automobilových komponentů budou také vyrábět. Mohou ale přínosy pro lidi zainteresované do automobilového průmyslu převážit náklady, které znamená získání prostředků na toto opatření? V ČR má toto odvětví velký podíl v ekonomice a každý krok ovlivní mnoho lidí. Zavedení šrotovného by s sebou přineslo značný pozitivní impulz pro výrobce automobilů i jejich subdodavatele. Zároveň přináší dva problémy. Prvním je pokřivení tržního prostředí. Je žádoucí dále podporovat růst podílu automobilového průmyslu na české ekonomice? Druhým problémem je financování. Finanční krize ztížila dluhové financování a vláda dnes musí pečlivěji zvažovat, které programy financovat. Podle mého názoru lze nalézt efektivnější nástroje hospodářské politiky bez negativních vedlejších účinků, než představuje šrotovné. Myslíte si, že může šrotovné pomoci překonat současné problémy, nebo by bylo lepší neodvádět peníze prostřednictvím daní od úspěšných podnikatelů ve prospěch automobilového průmyslu, který je ale vlivnou lobbistickou skupinou a je velmi viditelný? Hospodářská politika by měla řešit tržní selhání a mírnit kolísání ekonomiky v hospodářských cyklech. Dnes se ukazuje, že nevhodně nastavená politika investičních pobídek zvýšila koncentraci a zranitelnost české ekonomiky. Šrotovné by to jen dále zhoršilo. Lze jej přirovnat k léčbě morfiem. Původní chorobu tím neléčíte, pacientovi ale krátkodobě pomůžete, ovšem za cenu vytvoření závislosti. Vydávání státních dluhopisů jako levnějšího způsobu financování státního dluhu

hodnotíte negativně, má to podle vás určitá rizika? Emise státních dluhopisů je standardní forma financování státního dluhu. Otázka ovšem zřejmě směřuje k mimořádné emisi dluhopisů určené pro fyzické osoby. Emise dluhopisů pro běžné lidi by neměla narazit na nedostatek zdrojů. České domácnosti mají v bankách na účtech uloženo více než 1,5 bilionu korun, v hotovosti drží zhruba čtvrt bilionu. Zároveň domácnosti investují do podílových fondů, penzijního připojištění a dalších investic. Celkem činí finanční aktiva domácností téměř tři biliony korun. Klíčová by měla být relace výnosu a riziko. Rating hlavních finančních skupin v ČR je přitom téměř stejný jako rating České republiky (odhlédneme-li od kritiky ratingových agentur). Výnos mezi 3 a 4 procenty,

Objem depozit by i při úplné substituci zůstal stále vyšší než objem úvěrů. Finanční sektor by emise dluhopisů pro obyvatelstvo ohrozit neměla, ale ani jej nepodpoří. Otázkou je, zda je nezbytné k takovému kroku sahat, nevyčerpaly-li se možnosti standardního financování. Zde leží na miskách vah levnější financování pro stát versus negativní dopady na finanční sektor. Vláda ale pravděpodobně k tomuto financování přistoupí. Co se stane, jestli v budoucnu už dluhopisy nikdo nekoupí? Něco podobného se přece stalo v Německu. Neupsaná emise státních dluhopisů by zvýšila rizika financování standardními emisemi na primárním trhu s dluhopisy a vedla by ke zvýšení požadovaného výnosu. Z čeho bude vláda financovat své výdaje, když pro ni bude půjčování daleko dražší a výdaje na úroky „spolknou“ značnou část půjčované částky? Financování státního dluhu je nyní dražší, než by bylo bez vlivu finanční krize. Nicméně stále je na únosné úrovni. Česká republika má stále ještě výhodu relativně nízkého státního dluhu v poměru k HDP. Samozřejmě by bylo žádoucí, aby se státní finance dále konsolidovaly. Cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo by mělo být vyrovnané. K určitému pokroku již došlo, ale budou potřeba další reformy.

o němž se mluví, je ale vyšší než průměrné úrokové sazby vkladů bank (viz data ČNB), avšak nižší než výnos pětiletého státního dluhopisu (4,3 procenta) nebo desetiletého dluhopisu (5,0 procenta) na trhu. Pokud lidé využijí nabídky státních dluhopisů, dojde k vytlačování ostatních investičních možností. Nakoupí-li státní dluhopisy, neuloží si tyto peníze v bance nebo penzijním fondu. Vklady domácností jsou přitom dnes velmi důležité pro každou finanční instituci při zhoršených podmínkách financování na trhu. Emisí státních dluhopisů pro obyvatele by finanční sektor přišel o část těchto primárních zdrojů, které je stabilizují a díky nimž se finanční krize nedotkla českých bank. S kapitálovou přiměřeností bank (Tier 1 je na 11,8 procenta) tato substituce nepohne. Zvýší se ale podíl úvěrů vůči depozitům. Nicméně při emisi v objemu 140 miliard korun by tento poměr zůstal nižší než jedna (zvýšil by se z 0,77 na 0,82).

Vláda Mirka Topolánka deklarovala svůj záměr nemít zbytečně vysoké schodky státního rozpočtu. Co by se stalo, kdyby se k vládě dostala ČSSD, která otevřeně podporuje dluhové financování vládních výdajů? Tyto financovala dluhově i v době ekonomického růstu, tak jaké by byly možnosti pro fiskální expanzi v době poklesu? Současná situace ukázala, že ani pro vlády není vždy snadné financovat své dluhy. A na to by měly pamatovat všechny návrhy, které zatíží státní dluh. Navíc nás čeká negativní dopad stárnutí populace, který zatíží veřejné rozpočty. Skutečnost, že máme stále ještě únosné zadlužení státu, ČR pomáhá odlišit se od jiných ekonomik ze světa rozvíjejících se trhů, které trpí tímto neduhem nebo jinou makroekonomickou nerovnováhou. Americká centrální banka Fed se rozhodla na posledním jednání odkoupit dlouhodobé státní dluhopisy do výše 300 miliard dolarů a hypoteční cenné papíry za dalších 750 miliard dolarů. Je to doopravdy dobré řešení z ekonomického

27

rozhovor hlediska? Jako důvod bylo uvedeno odblokování úvěrových trhů. Důvod je naprosto zřejmý: snaha ovlivnit delší konec výnosové křivky a stlačit klientské úrokové sazby. Standardní transmisní mechanismus funguje omezeně, a proto Fed sahá po zmíněných nástrojích kvantitativního uvolňování. K podobným krokům již přistoupily Bank of England, Swiss National Bank a Bank of Japan. V okamžiku, kdy se obnoví důvěra ve finančním sektoru a obnoví se úvěrové toky, bude potřeba velmi rychle obrátit kormidlo měnové politiky. Pokud by se tak nestalo, hrozí riziko rychlého zvýšení inflace nebo vytvoření bubliny v cenách některých aktiv. Jak velká inflace může přijít, pokud Fed bude neustále tisknout peníze a pumpovat je do ekonomiky? Prozatím takové riziko nehrozí, protože standardní multiplikace peněz úvěrovým mechanismem probíhá jen v omezené míře. Pokud by se stavidla povolila a Fed nezareagoval včas, mohla by se inflace výrazně

zvýšit. Finanční trh se prozatím inflace příliš neobává. Pětiletá break-even sazba v USA (rozdíl mezi výnosem normálního státního dluhopisu a TIPS), která ukazuje implicitní inflační očekávání trhu s dluhopisy, se od začátku roku zvýšila z -0,5 procenta na současných +0,5 procenta. Desetiletá breakeven sazba stoupla z 0,1 procenta na 1,35 procenta, třicetiletá vzrostla z 1 procenta na 1,9 procenta. Dlouhodobě se inflační očekávání v USA měřená těmito instrumenty pohybují v průměru kolem 2,5 procenta. Inflační očekávání domácností v USA měřená v rámci šetření University of Michigan počítají s inflací na úrovni 2,2 procenta v ročním horizontu. Před rokem byla tato očekávání na úrovni 4,3 procenta, před dvěma lety na 3 procentech. Inflační očekávání domácností v pětiletém horizontu činí 2,8 procenta, což je téměř stejná hodnota jako loni i předloni. Jaké další kroky se dají očekávat od České národní banky vzhledem k vývoji ekonomiky a volatilitě české koruny?

Prognóza vývoje HDP a inflace ponechává otevřenu cestu k dalšímu snížení úrokových sazeb. Do cesty nižším úrokovým sazbám se ovšem postavila koruna. Kurz koruny na začátku roku klesl až k úrovni 26,10 CZK/ EUR. V únoru vystřelil na 29,50 CZK/EUR a v půlce března se vrátil na 26,50 CZK/ EUR. Problémem není ani tak úroveň kurzu, odchylka od rovnovážného kurzu dosahuje zhruba pět procent, ale mimořádně vysoká volatilita. V posledních dvou týdnech patří koruna mezi pětici měn s největší volatilitou (měřeno na kurzech měn vůči americkému dolaru). Před ni se dostaly jen ukrajinská hřivna, jihokorejský won, maďarský forint a švédská koruna. Změna úrokových sazeb by nyní mohla poměry na devizovém trhu ještě více destabilizovat. Nicméně pokud se situace na devizových trzích zklidní a kurz znovu neoslabí, můžeme se v dalších měsících dočkat dalšího snížení sazeb ČNB pod tíhou negativních makroekonomických statistik.  Autor: Pavlína Máčalová

Volná ekonomika cenu určuje prodávající dle nákladů a zájmu kupujících, ve volné ekonomice cenu určuje kupující dle svých finančních možností a kvality zboží. Například platí až po konzumaci občerstvení, aby mohl posoudit kvalitu.

Pokud jste zapálenými ekonomy a zároveň vášnivými běžkaři, doporučujeme vám výlet do Jizerských hor. Ing. Zdeněk Joukl tam na jedné z běžkařských tras již dlouhé roky přes zimu provozuje kiosek Promenáda. Co je tak ekonomicky unikátního na jednom z mnoha stánků s občerstvením? Tady vám vysokohorskou přirážku nikdo nenaúčtuje. Cenu všech prodávaných produktů si totiž zákazník určuje sám.

Jak jste systém volné ekonomiky objevil, jak vlastně funguje? S myšlenkou volné ekonomiky jsem přišel před několika lety, vznikla proto, že jsem chtěl vyjít vstříc lidem s odlišnými finančními možnostmi a dát zákazníkům možnost

Jaké jsou rozdíly mezi volnou a tržní ekonomikou? Toto bych raději nechal na posouzení čtenářů nebo odborníků. V tržní ekonomice

– 2 / 2009

projevit okamžitě míru spokojenosti. Málokdo tomu bude věřit, ale za ceny určené zákazníkem prodávám v kiosku již téměř čtyři roky. Základní stavební kameny volné ekonomiky jsou čtyři. Ve zkratce tedy, že zákazník je pán, a to do té míry, že určuje cenu, dále systém otevřených dveří, systém důvěry mezi prodávajícím a kupujícím a konečně s tím související systém uznání osobnosti, jejího názoru na cenu a službu.

Myslíte, že fungování volné ekonomiky je vzhledem k podmínkám, které by musely být splněny, možné v širším měřítku? Podmínkou volné ekonomiky jsou kvalitní služby a zboží prodávajícího, informace (nebo vlastní zkušenosti) ohledně hodnoty příslušného zboží a příslušných služeb a serióznost zákazníků – toto je právě riziko volné ekonomiky, zajímavé ale je, že volná ekonomika částečně zákazníky k serióznosti vede. Splnění těchto všech podmínek (a možná, že jsou i další) nebude tak jednoduché. Proto také fungování volné ekonomiky v polohách pod 800 m n. m. a ve velkých městech nebude bezproblémové. Takže velké rozšíření volné ekonomiky v dohledné době nepředpokládám. Autor: Anna Stejkozová

economix

Nejprve si objednáte, a když odcházíte, zaplatíte, a to právě tolik, kolik uznáte za vhodné. Pokud bychom měli hovořit v ekonomických pojmech, jde o první stupeň cenové diskriminace. Tedy případ, kdy je cena (takzvaná rezervační cena) určena individuálně pro každého kupujícího. Neexistuje přebytek spotřebitele, protože zaplatíte právě tolik, kolik jste ochotni, na kolik si daného statku ceníte. Volná ekonomika je potenciálním a velmi zajímavým tématem bakalářské či diplomové práce. Kiosek nevznikl náhodou. Ještě před jeho otevřením totiž pan Joukl „objevil“ pojem volná ekonomika. Pojem i systém volné ekonomiky nám ze svého pohledu také popsal:

Jaká jsou úskalí obou systémů? Úskalím tržní ekonomiky je, že se často setkáváme s problémy v péči o životní prostředí, ve zdravotnictví, školství a tak dále, co se funkčnosti týče. Chybí kontrola nad nezodpovědným chováním manažerů v odvětvích majících významný vliv na život občanů. Co se volné ekonomiky týká, nemůže nikdy fungovat tam, kde jsou nečestní a „vychytralí“ lidé.

28

zpravodajství

Kontroverzní umělec a ředitel Národní galerie Knížák na VŠE

economix

– 2 / 2009

V pátek 27. února 2009 se na VŠE uskutečnila přednáška Milana Knížáka, ředitele Národní galerie v Praze. Přes jeho kontroverznost a medializovanost (či právě díky ní) měla jeho přednáška na téma Potřebuje společnost umění? Potřebuje umění společnost? značný úspěch. Knížák se zprvu zabýval vývojem umění jako takovým, a to od nejstarších dob až po současné „plebejství“ nebo převracející se hodnoty 20. století. Zajímavé bylo přirovnání dvou uměleckých děl na první pohled zcela rozdílných. Jedním bylo dílo renesančního umělce Miguela de Cervantes y Saavedra Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, druhým dílo Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Právě zde ukazuje zmíněnou záměnu hodnot v díle o vojáku Švejkovi. Zdá se, jako by hrdinou byla jiná postava z díla o donu Quijotovi – Sancho Panza. Knížáka nezarazila ani náhodně spadlá sklenice s vodou, která (i když rozbitá na kousky) také symbolizuje umění. To můžeme najít ve všech oblastech a momentech našeho života. Ředitel NG odpovídal na mnoho zajímavých a trefných otá-

zek. Studenty a také zúčastněné vyučující například zajímalo, jak jednoduchý nebo složitý je začátek podnikání v umění. Na to měl pan Knížák jednoduchou odpověď: Musíte mít někoho, kdo by to od vás koupil. Následně samozřejmě zodpověděl otázku mnohem podrobněji. Ve svém dlouhém působení v různých uměleckých směrech, kdy se zabývá širokým portfoliem v oblasti umění, nabyl vyhraněných názorů, za kterými si pevně stojí. Milan Knížák je také znám svým nesouhlasem se stavbou medializovaného návrhu budovy Národní knihovny na Letné, takzvané chobotnice. Knížák k tomu uvedl několik důvodů. Jedním z nich bylo, že podobné dominanty by se měly stavět tam, kde si to můžeme dovolit a kde je třeba silných, podle slov pana Knížáka, arogantních vstupů. To si podle něj v Praze s množstvem dominantních sta-

veb nemůžeme dovolit. V „Chobotnici“ také nebyla dořešená oblast klimatizace, umístění knih nebo eventuální dostupnost možností oprav v případě poruch nebo vad vrchního krytu – každá šupina by totiž byla jiného tvaru. Milan Knížák se narodil 19. dubna 1940. Určitý čas studoval pedagogickou fakultu, také matematicko-fyzikální fakultu, kterou ale nedokončil. Složil zkoušky i na Akademii výtvarných umění v Praze, ale školu opět nedokončil. Absolvoval mnoho pobytů v zahraničí včetně USA. Poté absolvoval doktorandské studium na AVU, kde se stal i rektorem. Důsledně pracoval na nové imagi školy. Organizoval nespočetné množství výstav v různých koutech světa – v Austrálii, Sýrii, USA a téměř po celé Evropě. Od roku 1999 je ředitelem Národní galerie. Přesná oblast jeho tvorby není vyhraněná, jelikož se zabývá sochařstvím, malířstvím, skládá básně i písničky. Jeho díla jsou k vidění v galeriích po celé České republice i ve světě.

Knížák umí bez okolků vyjádřit svůj názor na všechno, a tak je mnohdy považován za kontroverzní osobnost nejen v uměleckých, ale i politických kruzích. V každém případě je umění jeho život a jeho filozofie. Národní galerie vystavuje díla z oblasti malířství, sochařství nebo i grafiky. Stálé expozice jsou k vidění na různých místech: Veletržní palác, dům U Černé Matky Boží, palác Kinských, Šternberský palác, Klášter sv. Anežky České, Schwarzenberský palác, Klášter sv. Jiří, Zámek Zbraslav a Valdštejnská jízdárna. Vstupné se podle doby návštěvy, věku a počtu návštěvníků liší od 20 do 200 Kč. V současné době si zde můžeme prohlédnout výstavy jako třeba Umění Koreje, Tance a slavnosti 16.–18. století, Zdeněk Thoma Na čajové stezce – Fotografie čajových kultur Asie, Japonské vize krajin a mnohé jiné. Více informací na www. ngprague.cz.  Autor: Andrea Chovanová

29

mladý a úspěšný

Marek Hofmänner SENIOR KONZULTANT ODDĚLENÍ PODNIKOVÉHO PORADENST VÍ SPOLEČNOSTI ERNST & YOUNG V ČESKÉ REPUBLICE to zemích mají mnohem větší problémy s nízkou poptávkou ve srovnání s těmi českými. Jak se promítá krize do vaší práce? Podle očekávání nyní zaznamenáváme zvýšený zájem o jiný druh služeb, než tomu bylo v době před vypuknutím finanční krize, a tomu přizpůsobujeme i strukturu našich služeb. U služeb, které jsou žádány v období hospodářského růstu, očekáváme pochopitelně jisté zhoršení, naopak u služeb zaměřených na snižování nákladů a restrukturalizaci předpokládáme růst. Na trhu existuje mnoho společností, které chtějí z krize vyjít ještě silnější a vidí v ní příležitost. Mnoho firem jde komplexnější cestou snižování nákladů, optimalizace nákupu, řízení zásob a celého supply chainu.

Jaký průběh měla vaše kariéra, od dob studia na VŠE až po vaše nynější zaměstnání v oddělení podnikového poradenství jedné z nejprestižnějších společností na světě? Ve Švýcarsku jste pracoval ve společnosti Variosystems AG jako procurement manager odpovědný za optimalizaci dodavatelsko-odběratelského řetězce. Jak se vám podařilo ve svém věku dostat na manažerskou pozici v prestižní švýcarské firmě? Po ukončení studia jsem chtěl získat praxi v mezinárodní firmě, a to nejlépe v zahraničí. Švýcarsko mě zaujalo a dohodl jsem se ve Variosystems na smlouvě. Ve firmě jsem zpočátku pracoval na více pozicích, což mi pomohlo nejen z odborného hlediska, ale zároveň mi to umožnilo získat velký přehled o jednotlivých odděleních, vnitřní komunikaci a procesních vztazích. To mi ve svém důsledku nakonec napomohlo i k rychlejšímu kariérnímu postupu. Hlavními faktory ale byly určitě výborné vzdělání, cílevědomost, trpělivost, kontakty a také štěstí. Můj návrat do Česka, respektive příchod do společnosti Ernst & Young, byl motivován touhou využít získané zkušenosti a know-how ze švýcarského prostředí při poradenství společnostem na českém trhu. Práce v oddělení podnikového poradenství Ernst & Young mi kromě jiného nabízí příležitost podílet se na projektech na té nejvyšší úrovni.

Důležitým impulzem ve vaší kariéře byl zcela jistě dlouhodobý pobyt ve Švýcarsku. Jak jste tam byl dlouho, jak byste celé období zhodnotil? Ve Švýcarsku jsem působil přes dva roky. Měl jsem příležitost zde získat řadu cenných zkušeností, ale také poznat mnoho zajímavých lidí, kteří mě inspirovali. Osobně je mi sympatická také mentalita Švýcarů, uznávají preciznost a čestnost, a to nejen v obchodních vztazích. Jaká je náplň práce ve vašem současném zaměstnání? Mám odpovědnost za vedení týmu specializovaného na supply chain, řídím projekty v této oblasti a mám na starosti akvizici nových klientů. Snažím se předat část knowhow také na seminářích nebo publikováním odborných textů v médiích. Chodí za vámi zástupci českých podniků s konkrétními požadavky nebo se snažíte vždy podnik analyzovat, najít slabá místa a nabídnout vhodná opatření? Je to kombinace obou zmíněných možností. Velká část naší práce spočívá v komunikaci se zástupci podniků operujících na českém trhu a v hledání oblastí úspor, optimalizace či zvyšování efektivity. K tomu využíváme jak analýzy, benchmarking nebo best in practice, tak naše zkušenosti s projekty a problémy, které řeší naši klienti či společnosti, se kterými jsme v kontaktu. Mnoho firem nás kontaktuje už s konkrétními představami a požadavky. Jsme země silně závislá na vývozu do zemí EU, kam směřují čtyři pětiny veškeré naší produkce. Odběratelé v těch-

České výrobní podniky často obchodují se zahraničními dodavateli a odběrateli, kteří řeší existenční problémy. Jejich potíže se musí na dodavatelsko-odběratelských vztazích zákonitě podepsat. Co radíte podnikům v takové situaci? Často se setkáváme s problémem lokální koncentrace některých firem, ať už to je na straně nákupu nebo prodeje. Globální trh je přece mnohem větší než střední nebo západní Evropa. Jedním z řešení může být například marketingová studie potenciálu nových trhů, analýza konkurence na nich nebo hledání strategického partnera. Dalším krokem je třeba zeštíhlení portfolia produktů nebo služeb. V případě, že to business model dovoluje, mají podniky také možnost přesunout koncentraci na jiná nebo nová odvětví, která nejsou tak razantně zasažena jako třeba automobilový průmysl. Jak vzpomínáte na studium na VŠE a studentský život? Čas na VŠE uběhl velmi rychle. Studentský život byl určitě fajn, i když preferuji raději ten „skutečný“ pracovní život. Jsem raději v boji než na cvičišti. Máte nějakou vtipnou příhodu ze školy ve spojitosti s nějakým učitelem nebo předmětem? Myslím, že když zmíním mikro, makro či matematiku, každého napadne nějaká vtipná historka. S většinou učitelů jsem měl pozitivní zkušenost. Čemu se věnujete ve svém volnu? Rád cestuji a trávím čas v přírodě. V budoucnu bych si rád našel opět více času na plavání, tanec či kulturní akce. Podobně jako pro řadu ostatních je i pro mě důležité téma work-life balance...  Autor: Miroslav Mikeska

– 2 / 2009

Vystudoval jste mezinárodní vztahy, nyní pomáháte podnikům zefektivnit dodavatelsko-odběratelské vztahy. Je to shoda okolností, že se věnujete právě této oblasti? Již v rámci studia mě velmi zajímala oblast mezinárodního obchodu a logistiky. Hlavním důvodem je ale určitě moje pracovní zkušenost ze společnosti Variosystems, kde jsem působil především v nákupu, a to na různých pozicích. Byl jsem odpovědný za vedení projektů například v oblasti řízení dodavatelů, zavádění Vendor Managed Inventory a konsignačních skladů, implementace SAP atd. V rámci těchto projektů jsem měl možnost úzce spolupracovat s výrobním, plánovacím, finančním a IT oddělením a samozřejmě i se skladem.

economix

Marek Hofmänner (26) vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze. V současnosti vede tým zodpovědný za optimalizaci dodavatelskoodběratelských vztahů v oddělení podnikového poradenství ve společnosti Ernst & Young v České republice.

30

Jindřichův Hradec

Fakulta managementu v Jindřichově Hradci obdržela certifikát od UNICEF Fakulta managementu VŠE obdržela v letošním roce od Dětského fondu OSN (UNICEF) Certifikát za dlouhodobou spolupráci. S dětským fondem OSN spolupracuje fakulta již od roku 2005 na projektu Adoptuj panenku, zachráníš dítě. Již v prvním ročníku tohoto projektu se Jindřichův Hradec stal právě díky Fakultě managementu nejúspěšnějším prodejním místem mimo Prahu a fakulta za tento přínos získala první certifikát za významnou pomoc při projektu. V projektu Adoptuj panenku, zachráníš dítě představuje ručně vyráběná panenka skutečné dítě, které je v rámci očkovací kampaně UNICEF v rozvojových zemích očkováno proti šesti hlavním smrtelným dětským chorobám (spalničkám, záškrtu, černému kašli, tetanu, tuberkulóze a dětské obrně). V prvních ročnících se do realizace projektu zapojovali studenti v rámci předmětu

Masmédia a publicita tvorbou a realizací mediální kampaně projektu na Jindřichohradecku. Mělo to své výhody, protože studenti získávali zkušenosti z praxe a celková koordinace projektu byla jednodušší. Po zrušení tohoto předmětu se studenti do projektu hlásili již pouze dobrovolně a větší část práce již zůstala na koordinátorovi projektu. Tím bohužel ztratila spolupráce jeden z důležitých důvodů z pohledu fakulty, tedy umožnit studentům praktický výcvik dovedností.

Nejvíc panenek do projektu ušily děti ze základních škol, dále také studenti středních škol, domovy důchodců či ústav sociální péče. Část originálních panenek byla také od jednotlivců. Střih panenky si lze stáhnout na stránkách UNICEF a pak již záleží jen na tvořitelově fantazii. Prodej probíhal každoročně na konci roku na třech místech v Jindřichově Hradci: na adventních trzích na zámeckém nádvoří, kde vždy našlo novou rodinu nejvíce panenek, dalším prodejním místem byl Lang-

rův dům na náměstí a městská knihovna. V roce 2008 byl ohlášen poslední ročník. Fakultní koordinátor projektu Ing. Martin Musil k tomu dodává: „Chtěli jsme projekt alespoň na rok přerušit. Důvodem byla časová náročnost projektu, která je na jednoho člověka příliš. Ohlášení posledního ročníku vycházelo také z toho, že prodeje v posledních letech klesaly, ale 4. ročník nás mile překvapil. Prodali jsme více, než jsme čekali, a zachránili tak 57 dětských životů v rozvojových zemích. Nemůžeme s jistotou říci, čím byl tento nárůst způsoben, možná právě tím, že jsme ohlásili poslední ročník. Certifikát, který jsme obdrželi letos, je poděkováním od Dětského fondu OSN za dlouhodobou spolupráci a velmi si ho ceníme. O pokračování či nepokračování spolupráce rozhodnou za rok či dva zejména dva faktory: zájem studentů o tuto dobrovolnou činnost a aktuální podmínky na fakultě.“  Autor: Pavla Prokopová

Úspěch studentů VŠE

economix

– 2 / 2009

GMC

Studenti Fakulty managementu v Jindřichově Hradci se letos účastnili soutěže Global Management Challenge (GMC) a čekala je velice silná konkurence 174 týmů.

GMC je prestižní manažerská simulační hra, která probíhala v České republice již poosmé. Každý tým vedl virtuální výrobní podnik, přičemž rozho-

doval v oblastech marketingu, logistiky, managementu, personalistiky a financí. Každý tým musel navrhnout nejlepší podnikovou strategii, aby dosáhl co nejvyšší ceny za svou akcii, která je kritériem pro úspěch a další postup. Patronát nad týmem složeným ze studentů Fakulty managementu, který tvořili Pavel Vlnas, Michal Novák, Miroslava Pucandlová a Pavlína Gablerová, převzala společnost Microsoft. Šlo o historicky první účast studentů FM VŠE v této soutěži. Skupinu dělilo málo od postupu do nejužšího finále, obsadila

13. místo. Koordinátor loňského vítězného týmu Michal Bobek k tomu uvedl: „Napoprvé se málokdy podaří větší úspěch, protože člověk se musí seznámit s prostředím a získat potřebná data pro hlubší analýzy potřebné k výhře.“ Na první příčce se i letos umístili studenti VŠE z Fakulty informatiky a statistiky a Fakulty financí a účetnictví VŠE, jmenovitě šlo o Jiřího Kosteleckého, Michala Walose, Martina Procházku a Lubomíra Kříže. Více informací najdete na www.czechgmc.cz.  Autor: Lucie Cepáková

31

Jindřichův Hradec

Přednáška o možnostech využití GIS – geografického informačního systému Na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci proběhla 12. března 2009 přednáška o GIS (geografický informační systém), kterou pořádala Katedra managementu informací. Přednášejícím byl bývalý student této fakulty RNDr. Ing. Michal Traurig, dnes vedoucí odboru kartografie a polygrafie Zeměměřického úřadu. V úvodu představil svou práci na zeměměřickém úřadu a dále se věnoval vhodným datům pro tvorbu map. Data by měla být aktuální a správná. Důvěryhodný zdroj ještě nemusí obsahovat správná data. Chybovatelnost v mapách se někdy pohybuje až kolem deseti procent. Nejvhodnějšími podklady pro

tvorbu map jsou letecké nebo satelitní snímky. Rozdíl mezi leteckými a satelitními snímky na první pohled ani nepoznáme, ale snímky z družice mohou přinášet informace o nerostných surovinách, monitorují vlivy na životní prostředí – radarové snímky nám přinášejí přesné informace o živelních katastro-

fách, jako jsou například požáry. Dalším bodem přednášky byly mapové výstupy z GIS a jejich využití v managementu. Jedním z nich byl katastr nemovitostí, v němž jsou zobrazeny pouze právní vztahy. Traurig upozornil na problém veřejných registrů, ve kterých jsme všichni vedeni pod rodnými čísly, a tak není problém zjistit si rok narození souseda, což skýtá určité nebezpečí. Katastrální mapy jsou nejpodrobnější aktualizované mapy v České republice. Data jsou garantována od 1. 1. 1993, za minulého režimu do-

cházelo například k převádění pozemků a žádné registry se nevedly. Důležitým faktem je, že na katastrální mapy se nevztahuje autorský zákon. Poslední část přednášky byla věnována nejzajímavějšímu tématu, a to úmyslnému upravování mapových výstupů. Na jednoduchých příkladech byla demonstrována zkreslitelnost map například za použití škály barev. Úmyslným úpravám se nebrání armáda, politika (gerrymandering) ani ti, kteří chtějí skrýt pirátství.  Autor: Pavla Prokopová

economix

– 2 / 2009

v soutěži GMC

32

zahraniční studentka na VŠE la si na nespravedlnost a nepořádek. Nepoznala bych život Evropanů, všechny jeho výhody, což by byla škoda.

Madina Nurmatova je jedenadvacetiletá studentka 3. ročníku Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické, oboru Zdanění a daňová politika. Madina pochází z Uzbekistánu, bývalé svazové republiky SSSR, což je hornatá země s krásnou přírodou. Jak se dostala do ČR a jak se jí tady líbí, se dovíte z následujícího rozhovoru. Pocházíš z Uzbekistánu. Co tě přivedlo do České republiky? O možnosti studovat v zahraničí, konkrétně v České republice, se dověděla maminka. Zpočátku se mi její nápad zdál nemožný. Obrátily jsme se na jednoho zprostředkovatele, zapojil se do toho i tatínkův kamarád, který bydlí v Čechách poměrně dlouhou dobu, vysvětlil nám, že všechno můžeme vyřídit sami a ušetřit tak peníze. Všechno nám vyšlo, sebraly jsme potřebné dokumenty, dostala jsem studentské vízum a vydala se do Poděbrad učit se český jazyk.

economix

– 2 / 2009

Proč sis ke studiu vybrala právě VŠE? Chtěla jsem studovat ekonomii a bydlet v Praze. VŠE byla ta pravá volba! Zároveň jsem měla kvůli relativně jednoduchému přijímacímu řízení jakousi jistotu, že se na vysokou školu dostanu. Nejvíc mě lákala FFÚ. Mohla bys trochu popsat život ve vaší zemi? Život v Uzbekistánu není lehký – pomalý ekonomický růst, vysoká míra inflace, velká nezaměstnanost, korupce, nedodržování lidských práv a mnoho dalších problémů. Ale nechtěla bych o tom moc mluvit, jsou to nepříjemné věci. Chtěla bych říci něco o naší mentalitě, přírodě a historii. Uzbekové jsou vychováni tak, že odmala jsou naučeni vážit si svých blízkých, naslouchat jejich radám a pomáhat jim v důchodu. Dalším charakteristickým rysem je pohostinnost. Návštěva nezůstane bez povšimnutí, vždy dostane něco k jídlu a pití a nikdo jí nesmí ublížit slovem nebo jednáním. Díky zeměpisné poloze je u nás krásná příroda a hezké počasí. Máme vysoké hory, přesto jaro

Jak často se vracíš za rodinou? Každé léto strávím doma s rodinou minimálně jeden a půl měsíce. Zůstali tam rodiče, mladší bratr, babičky, dědeček, zbytek rodiny a spousta kamarádů. Cítím se tam bezstarostně, je tam veselo, ale moc dlouhou dobu už bych tam nevydržela.

Zahraniční studentka Madina Nurmatova začíná už v únoru, v létě je obrovské horko a sucho. Teplo je skoro do konce října, takže podzim a zima jsou velmi krátké.

Máme příznivé podnebí, a proto spoustu chutného ovoce – broskve, nektarinky, hrozny, melouny a vodní melouny. Mají fantastickou chuť, nic podobného jsem v ČR neochutnala. Uzbekistán má bohatou historii, přes jeho území procházela hedvábná stezka a historická centra měst Samarkand, Buchara, Chiva nebo Chorezm jsou chráněna UNESCO. Uzbekistán byl součástí SSSR. Jaký byl vývoj samostatného státu? Podle mě Uzbekistán velmi rychle zapomněl na existenci SSSR a začal žít vlastním životem. U moci je už skoro 18 let první prezident. Na začátku byly podmínky mandátu pět let a dvě období za sebou, ale v roce 2000 se konalo národní referendum, jehož výsledkem bylo prodlouženi doby jeho vlády o dva roky. Co bys dělala, pokud bys zůstala doma? Nic zajímavého. Dokončila bych vysokou, šla bych pracovat, bavila se s přáteli, stěžova-

V Praze jsi už třetí rok. Jaké byly tvé začátky? Jak ses učila jazyk? Jazyk jsem se učila v Poděbradech na přípravných kurzech. Výuku jsme měli devět měsíců každý den. Kromě češtiny jsme se učili i matematiku, angličtinu, zeměpis a základy ekonomie. Do Prahy jsem se přestěhovala po přijetí na VŠE. Změnily se například tvoje chutě během pobytu v ČR? Máš ráda česká jídla? Chutě se nezměnily, spíše rozšířily. Co jsem neměla ráda v Uzbekistánu, nemám ráda ani tady. Z českých jídel mám ráda bramboračku v chlebovém bochníku, smažák, ovocné knedlíky a koláče s různou náplní. O zahraničních studentech je známo, že jsou společenští a mají rádi party. Co děláš ve volném čase? Ráda cestuji jak po ČR, tak po Evropě. Poslouchám hudbu, chodím na různé hudební festivaly, do kina. Když zůstanu doma, surfuji na webu, chatuji na ICQ, čtu nebo koukám na oblíbeného Doktora House. Teď z trochu jiného soudku. Co tě na ČR nejvíc zlobí? Pražská cizinecká policie. Nenávidím tam chodit! Jsou tam šílené fronty, nepřátelský personál, vyřízení dokumentů trvá dlouho. Se vším ostatním jsem spokojená a nestěžuji si. Setkala ses někdy s diskriminací? Já osobně ne. Jak tě přijali studenti a jaký je tvůj vztah s učiteli? S učiteli jsem nikdy neměla

zahraniční studentka na VŠE

33

Chtěla bys u nás zůstat nebo odjet do zahraničí? V nejbližší době neplánuji nikam jet. Chtěla bych zůstat v ČR a usadit se tady.

Asi nikdo z nás se nevyhnul povinným týmovým prezentacím. Když vynecháme proces vymýšlení tématu a zpracování powerpointové prezentace, přichází otázka, kde si prezentaci odzkoušet, vypilovat ústní projev a získat v něm jistotu. Nevím, jak vy, sama jsem nikdy na prezentace moc netrénovala a projev si nanečisto vyzkoušela pár minut před výstupem před tabulí. Podle toho to vypadalo. Jako správný stresař se neubráním koktání, zmatečnému hledání ve svých papírech a zarudlým tvářím při úprku do lavice. Zabránit tomu lze jen tréninkem. Jenže kde si společné prezentování nacvičit? V Akademickém klubu? Ve volných učebnách? Nebo večer u piva? Místa k sezení ve škole jsou často beznadějně obsazená a k tréninku prezentace naprosto nevhodná. Další možností je knihovna VŠE, ovšem studenti, kteří do knihovny přišli studovat, potřebují klid a taková zkoušející skupinka je pro ně značně rušivým elementem. Student druhého ročníku Vašek z NF poznamenal k studentům, kteří si v knihovně připravují prezentaci, následující: „Pokud si někdo týmovou práci připravuje v knihovně, tak je to bezohledné a ruší to ostatní.“ Na zahraničních univerzitách je pro tyto příležitosti vyhrazena zvláštní místnost vybavená příslušným zařízením, například počítačem s projektorem. Přijdete, zarezervujete si termín a doženete své týmové kolegy ke spolupráci. K tomuto účelu by bylo možné upravit například některé části knihovny. Studenti by si mohli třeba prostřednictvím ISIS místnost zarezervovat a klíče od ní by vydával personál knihovny na témže místě, kde se vydávají klíče k úschovným skříňkám. Tak by byl zajištěn i dozor nad touto místností. Nutnost rezervace by eliminovala zneužívání této místnosti náhodnými kolemjdoucími. VŠE takovým prostorem nedisponuje, ačkoli ho jistě potřebuje. Nejde však pouze o přípravu na povinné prezentace na naší škole, které jsou velmi četné hlavně v prvních semestrech studia. Podobné prostory by byly využívány i studenty VŠE, kteří školu reprezentují na zahraničních soutěžích. Ti se bez dobře připravených týmových prezentací neobejdou. Zahraničních soutěží je přitom spousta. O několika takových účastech studentů VŠE v zahraničí jsme již v Economixu psali. I pro tyto studenty by bylo dobré mít k dispozici potřebné zázemí. Na tuto možnost jsme se zeptali rektora VŠE prof. Richarda Hindlse: „Zajímavý nápad. Promyslím to, je to o kapacitě takového prostoru i o tom, kde ten prostor najít a jak ho upravit, a pak podle reálného zájmu studentů zvolíme ve vedení školy nějaké řešení. Jak víte, výborně už fungují studentské zóny v prvním a ve druhém patře Staré budovy (od ročníku 2006/2007) a i toto by mohl být další přínos.“  Autor: Hana Kubovcová

– 2 / 2009

Studuješ daně. Jakým směrem by ses chtěla v budoucnu ubírat? Daně mě baví, ale nevím, jestli je to to pravé, čím bych se chtěla zabývat. Chtěla bych zkusit i jiný obor. Uvažuji o Jazzové VOŠ. V současné době je mým jediným cílem dokončit úspěšně bakalářské studium a pokračovat v navazujícím magisterském programu.

Kam se jít prezentovat?

economix

problém. Když něčemu nerozumím, tak jsou vždy ochotni to vysvětlit. S kvalitou výuky jsem spokojená. Mezi studenty jsem hodně kamarádů nenašla. Možná proto, že jsem doteď nepřekonala jazykovou bariéru.

Co by se podle tvého názoru dalo zlepšit na naší škole i obecně ve vztahu k cizincům? V prváku jsem byla trochu dezorientovaná, nemohla jsem se mnoho naučit. Vím, že kvůli obrovskému počtu studentů je těžké věnovat pozornost každému, proto by bylo dobré cizincům v prváku přiřadit „buddieka“ stejně jako v Buddy Systemu. Samozřejmě pokud by o to obě strany projevily zájem.  Autor: Jana Lysáková

34

na baru s...

Miřenka Čechová: „Nedělám jednoduchou líbivou zábavu“

economix

– 2 / 2009

„Ten, kdo chce vystoupit na jevišti, musí přinést něco nového“ – takto se nejčastěji překládá citát římského dramatika Plauta. Ačkoli od jeho smrti uplynula dvě tisíciletí, jeho slova jsou rozhodně aktuální. Mladý umělec musí být inovativní, odvážný, trochu tvrdohlavý a plně odhodlaný. Být profesionálním umělcem se možná zdá těžko dosažitelným cílem, nicméně pokud splňujete výše uvedené požadavky, pak se zdánlivá obtížnost stane jednoduchostí. Důkazem této toulky životem je experimentální herečka, tanečnice, režisérka a choreografka Miřenka Čechová. Nejprve vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, potom Alternativní a loutkové herectví na DAMU a rovněž obor nonverbální a komediální divadlo na HAMU. Je hlavní zakladatelkou divadelního uskupení Spitfire Company a pantomimického divadla Theatro Pantomissimo, v jejichž rámci realizuje svou autorskou divadelní tvorbu. Poprvé jsem její experimentální hru navštívil náhodou, nicméně tímto jsem si uvědomil, co je to plnohodnotné podání současného divadla. Svou tvorbou si mě nadobro získala.  Jakým způsobem jsi vnímala umění jako malá holčička? Cítila jsi už tehdy, že máš k umění mnohem silnější pouto než tvoji vrstevníci? Už v pěti letech jsem začala hrát na klavír. Vedl mě k tomu otec, který hrál, a dokonce i skládal. Nakonec nešel na konzervatoř, nicméně viděl ve mně možnou budoucí klavíristku. Pamatuji si, jak mě vždycky „trápil“ u klavíru – každý den jsem povinně čtyři hodiny hrála ty šílené etudy. Takto intenzivně jsem se tomu věnovala do deseti let. Nicméně předtím jsem začala chodit na balet. Potkala jsem tam skvělou učitelku, která ve mně zřejmě rozpoznala talent. Když mi bylo deset, navštívila mé rodiče a doporučila jim, aby mě poslali na konzervatoř do Prahy. Rodiče byli proti, bouřili se a nechtěli mě samotnou pustit. Já jsem se ale vzepřela, věděla jsem, že je to pro mě životně důležité. V jedenácti letech jsem udělala přijímací zkoušky, vzali mě do Prahy na Taneční konzervatoř a od té doby jsem žila bez rodičů. Měla jsem minimálně šest hodin denně ta-

nec plus normální výuku a večerní zkoušky na představení, takže jsem byla vytížená od rána do večera. Vlastně jsem si v těch jedenácti přestala hrát, což si vynahrazuji zpětně.  Dokázala bys tedy určit jistý přelomový moment, kdy sis uvědomila, že se umění budeš věnovat profesionálně? Na konzervatoři nás odmalička učili, že jsme profesionálové. Hnali nás k tomu, abychom byli nejlepší. Brali tu naši profesi smrtelně vážně s tím, že jsme všichni předpokládali, že jednou z nás budou profesionální tanečnice, baleríny. Já si myslím, že mým zlomovým momentem je uvědomění,

že nechci být profesionální balerína, i přesto, že jsem vlastně dosahovala dobrých výsledků. Cítila jsem, že mě to nenaplňuje, že je uvnitř něco skřípnuté, utlačené, že je ve mně touha vytvářet něco jinak a ne jen reprodukovat, ne jen opakovat, co nás ve škole učili. Byla to pouze technika, která se dělá 300 let pořád stejně. Já jsem byla hrozný rebel. Pořád jsem měla dvojku z chování podmínečné vyloučení za vydávání alternativního časopisu. Škola byla hrozně konzervativní, despotická, potlačovala jakoukoli osobnost.  V rozhovoru pro jedny noviny ses zmínila o potřebě zreformovat současnou uměleckou výchovu na základních školách. Jak by ses k tomuto problému postavila coby ředitelka základní školy, případně ministryně školství? Politika fakt není pro mě. Ale v Holandsku mě nadchl systém vzdělávání dětí a mládeže k umění . Tam už od mateřských škol mají předmět zabývající se kulturní výchovou, v rámci které se učí rozeznávat kvalitu v umění, poznávat ho a dostávat se do něj. Děti v Holandsku chodí na výstavy, koncerty, balety – snaží se je vést k tomu, aby popsaly, co se jim líbí a proč. Popisují abstraktní obrazy, působení různých kombinací barev, emoce, jaké vyjadřují tanečníci. Díky tomuto vnímání citlivosti si pak umělci mohou troufnout na daleko složitější věci, mohou experimentovat a nepřistupují na jednoduchou líbivou zábavu.  Zdá se mi, že ty sama chceš přispět ke zlepšení této situace svým připravovaným pantomimickým představením pro děti. Pantomima je velmi přístupná pro děti, i když nerada bych, aby se na ni lidé koukali jako na „lehké dětské umění“. To rozhodně ne. Může to být skutečně mnohovrstevnaté umění, může zahrnout veškerou škálu svého působení. Pantomima pracuje s imaginací – imaginárním předmětem, imaginárním partnerem. Nesmírně podněcuje dětskou fantazii, což je pro děti velmi edukativní. Chci, aby si mohly samy vyzkoušet vytvořit si vlastní imaginární svět – napsat dopis, vzít si skleničku, otevřít dveře. Musí říct, kde co vidí. Tato práce se skutečně osvědčila a děti hrozně baví.  Mohla bys čtenářům stručně charakterizovat vaši moderní pantomimu? My se snažíme dělat „novou pantomimu“, při níž klasickou techniku pantomimy kombinujeme se současným tancem, fyzickým divadlem a dalšími uměleckými druhy (například s japonským tancem butó). Pro člověka vzniká zajímavý vizuální tvar něčeho, co je velmi silné, syrové, co na něho působí velmi emocionálně. Pracujeme s požadavkem naprosté tělesné připravenosti a touhou po dokonalosti. Mim musí být nejen tanečník a herec, ale musí mít i charisma, které by mělo na diváka z jeviště působit. Naše pantomima je velmi surrealistická,

které nemůže vidět jen tak každý. Nejčastěji se tajně určí místo i čas, a kdo dorazí, ten se může octnout, aniž by to čekal, na jevišti.  Nezdá se ti, že příliš mnoho mladých talentovaných umělců nejde takovou profesionální dráhou právě s ohledem na obtížnost pozdějšího prosazení a nakonec i nepříliš velkých výdělků? Záleží na tom, nakolik je důležité pro mladého umělce onu konkrétní věc dělat a překonávat určité překážky, které tam vždycky stoprocentně budou. U nás jsou umělci honorováni ostudně, a to většina z nich má vysokou školu a plat mají často nižší než prodavačka v samoobsluze. V zahraničí si umělců váží jinak, protože dobře vědí, že kultura a umění tvoří duchovní základ celé společnosti. Ale třeba pro mě to, že člověk chvilku jí jen brambory anebo bydlí v bytě s dalšími, není těžké vydržet. Je to zkrátka dost dobrodružný život, který vyžaduje silnou povahu.  Současná veřejnost přivykla tomu, že se různé známé osobnosti objevují v reklamách a na různých propagačních akcích, a tím se vlastně i snížila jejich kritičnost k tomuto jevu. Obdržela jsi už někdy takovouto nabídku? Jaké je tvé stanovisko? Obdržela jsem několik nabídek k natočení reklamy, ale odmítla jsem je. Chápu herce, kteří jdou do reklamy z toho důvodu, že si potřebují vydělat peníze, protože například nemají jak uživit rodinu. Já osobně nechci propagovat nějakou cizí věc, se kterou mě neváže osobní vztah. Umělcem není ten, kdo natočí nejvíc reklam a seriálů.  Kde se teď s tebou mohou diváci (či skalní fanoušci) v nejbližší době setkat? Společně s Theatrem Pantomissimo budu 8. dubna vystupovat v Experimentálním prostoru Roxy v naší „nové pantomimě“ Smrt Markýze de Sade – On the Dark Road. A na Velikonoční pondělí 13. dubna budeme hrát v Paláci Akropolis Chaplinův proces, který by si rozhodně neměli nechat ujít.  Autor: Janusz Konieczny

economix

je ovlivněna dekadencí. Myslím si, že když přijde úplně neznámý člověk na naši pantomimu a nic neočekává, nic neví, najednou zjistí, že ho to zasáhlo, přestože tomu plně nerozumí. Možná díky tomu je to pro něj fascinující.  Společně s mimem Radimem Vizvárym musíte přijmout břemeno zakladatelů moderní pantomimy v Česku. Pozoruji, jak se vaše základna příznivců neustále zvětšuje – nedávno na premiéře tvé pantomimické hry Chaplinův proces bylo beznadějně vyprodáno. Kromě toho, že v ní hraješ hlavní roli, jsi rovněž zpracovala celou režii a scénář. Plánuješ i nadále takto komplexně zpracovávat své hry? Theatro Pantomissimo je zpravidla vždycky autorské. Ve Spitfire Company jsem vlastně spolurežírovala všechny hry kromě Světa odsouzencova. Asi už nemůžu dělat věci, do kterých nebudu moci zasahovat. To své vlastní vidění divadla potřebuji pustit ven. Našim cílem je, aby vznikaly nové původní hry, náš žánr to i vyžaduje. Těžko se v něm zpracovávají klasické hry a je zde otázka, k čemu je zpracovávat – proč nepřinést něco nového.  Tvoje hry jsou často spjaty s obrovskou fyzickou a psychickou zátěží. Jak obtížné je pak pro tebe vypořádat se s některými festivaly, na nichž hraješ den po dni? Náš festival Nultý bod byl v minulém roce čtyřdenní a hrála jsem v něm dohromady šestkrát. To znamená, že jsem měla v jeden den dvě úplně odlišné role. Musela jsem být schopna okamžitě přetočit v mozku celé myšlení: kdo jsem, co dělám a proč. Bylo třeba se schizofrenně přetransformovat do jiné role a být v ní, aby to nebyla pouze vnější forma, ale abych cítila člověka, kterého jsem hrála. To už leckdy hraničilo se zdravím – zvlášť u mě v těch posledních dnech festivalu. Byla jsem občas na hranici svých sil, ale říkala jsem si, že do toho musím jít znovu. Bylo to takové nutkání jít přes hranice vlastních možností.

 Jakým způsobem dále plánuješ spolu s Radimem propagovat moderní pantomimu? Jsme vlastně oba žáci Borise Hybnera a cítíme, že se do nás vkládají určité naděje, abychom ten žánr nenechali na okraji, ale naopak se ho snažili víc přiblížit divákům. Věnujeme se tedy rovněž pedagogické činnosti, pořádáme workshopy (týdenní intenzivní workshopy v Itálii, kde už máme stálou základnu žáků, v Německu a Bulharsku), u nás jsme měli jen pár krátkých seminářů pro děti, ale na příští rok jich plánujeme víc. A chystáme velkou temnou trilogii našich surrealisticko-dekadentních her Dark Trilogy, která bude unikátně v červnu uvedena v NoD v Roxy. Děláme nicméně rovněž grotesku a komedii, aby to nebylo pouze zatížení na ona „dark“ témata.  Do jaké míry se liší jednotlivá představení jedné hry? Jak často se vlastně ve tvých hrách objevují momenty improvizace? Naše hry vždycky procházejí určitým vývojem. To znamená, že premiéra se od nějaké páté reprízy může lišit opravdu znatelně. Podoba představení nekončí premiérou a pracujeme na něm dál. Postupně se proměňuje, a to i v závislosti na diváckých reakcích. Pracujeme na kontaktu s diváky s tím, že to není neosobní masa, ale někdo pro nás skutečně důležitý, někdo, kdo nám dává potřebný feedback. Zkoumáme reakce diváků. Občas se nám stává, že hra skončí, je chvíli úplné ticho a teprve pak se strhne překvapivě silný potlesk. Ve svých představeních máme skutečně místa, která jsou úplně volná, a záleží pouze na nás, co se v tu chvíli zrovna stane. V televizi vidí divák něco, co je už zafixované, nicméně u nás je naopak spoluúčastníkem děje. To je krása divadelního žánru.  Ve svém repertoáru máte rovněž hru, která je údajně postavena na improvizaci. Jde o takzvaný Ženský improvizační punk. Je to pravda? Skutečně je to celé improvizace a všechno tvoří divák – od začátku až do konce. Hrajeme tři ženy, takové tři fúrie, které manipulují s divákem, především s mužskou částí. Je to nicméně takové sváteční představení,

– 2 / 2009

35

na baru s...

36

cestopis

Francie... Které město si s ní spojíte jako první? Může to být Marseille, Lyon nebo Calais. Jsem si ale jistá, že nejznámější je Paříž. Přilétáte a již z nebes je vidět Eiffelovka. Ubytujete se a ihned vás táhne rušný bulvár ven. Procházíte se kolem Seiny, vánek nad řekou příjemně chladí, harmonikář hraje a v dáli slyšíte z gramofonu zpívající Edith Piaf: „Allez venez! Milord/ Vous asseoir a` ma table/ Il fait si froid dehors/Ici, c’est confortable…!“

economix

– 2 / 2009

Blíží se letní večer a nabídka plánů je nekonečná. Oblečeme si příjemné šaty a směřujeme zpět na břeh Seiny, kde je přibližně pět tanečních koutů s různými žánry hudby. Je libo tango nebo salsa? Či snad poklidný večer? K tomu nám chybí jen lahev červeného vína, čerstvá křupavá bageta a chutný krémový sýr. Není to však jediná možnost, jak strávit příjemný večer. Letní kina jsou v romantické Paříži neskutečným zážitkem. Přibalíme si deku a jdeme na Sacré-Coeur, kde v deset začíná na kopci promítaní třeba filmu Moulin Rouge. VELKÁ SLAVNOS T V Paříži a jejích předměstích se zmítá přes jedenáct milionů lidí, tudíž představuje nejlidnatější metropolitní oblast Evropské unie, centrum regionu Île-deFrance. Nechci psát jen data, ale především rady a oblasti, kam se určitě vydat a kde jsem také byla já. Znám jisté lidi, kterým stačilo na Paříž pár dní. Mně nestačil ani měsíc. Pořád se něco dělo a především v létě se Paříž přemění v kulturní a zábavní centrum. Pokud se vydáte na prohlídku také v létě, hned 14. července vás čeká velká slavnost, a to Pád Bastily. Francouzi si na ní dávají hodně záležet. Už od rána se davy shromažďují na široké třídě Avenue des Champs-Elysées. V průběhu dne zde probíhají průvody. Jednotlivé vojenské útvary pochodují celou dlouhou třídou. Nad hlavami létají stíhačky a nechávají za

Paříž

sebou barvy francouzské vlajky. V noci pak Paříž osvítí ohňostroje. Jsou doopravdy krásné. Ještě zajímavější večer ale začíná po oslavách, kdy se město promění v jeden velký chaos. Metro zavírá kolem půlnoci a všichni lidé se snaží po parádní podívané dostat domů. V nočních autobusech není velký přehled a všechny taxíky jsou obsazené. Mně osobně se podařilo jeden chytit asi po třech hodinách čekání. Proto první rada zní: Dávejte si pozor a v případě velkých akcí nechoďte daleko od bydliště. Další velkou podívanou léta je závod Tour de France. Na cyklisty čekají v Paříží po dlouhé a namáhavé jízdě davy fanoušků. Nejdříve vás pobaví průvod reklamních maskotů a aut. Poté už jen sledujete, kdo dojede první do cíle celého závodu. MUZEA Paříž je kulturní a historické centrum. Soustřeďuje se tu mnoho muzeí a galerií. Asi skoro každý ví o muzeu Louvre. Ať už díky filmu Šifra mistra Leoparda, z doslechu nebo že jste ho již navštívili. Louvre je kolos obsahující neuvěřitelnou uměleckou sbírku soch a obrazů včetně toho nejslavnějšího, jímž je Mona Lisa. Má sedm oddělení a každé z nich má svého správce. Dalším, pro mě zajímavějším, je muzeum d’Orsay. Původně to byla nádražní hala, ale od roku 1986 byla přebudována na muzeum. Spíše než klasickou tvorbu tu objevíte impresionistická díla. Je dobré se i podívat, jaká zrovna probíhá vedlejší výstava. Několik síní slouží právě pro tyto příležitosti. V době, kdy jsem tuto galerii navštívila, zrovna probíhala výstava fotografií slavných francouzských osobností na smrtelném loži nebo již přímo na pohřbu. Působilo to poněkud morbidně, ale i zajímavě. Obě jmenované galerie jsou kuriózní především svou velikostí. Dají se zvládnout za dva dny, ale spíše je jen proběhnete bez přečtení doprovodných slov a materiálů. Nejsou to ale jediná muzea. Historii Paříže i Francie naleznete v muzeu Carnavalet. Kdo se zajímá o dějepis, neměl by

MONUMENT Y Hlavním symbolem Paříže je jistě Eiffelova věž. Pod i na ní se denně tísní tisíce turistů. Výtah vás vyveze až skoro nahoru do druhého patra. Sportovci mohou jít do druhého patra po schodech. Do třetího patra již jede jen výtah. Pohled do všech světových stran Paříže je vskutku úžasný a ještě úžasnější může být ve spojení s večeří, kterou si můžete dopřát v místní restauraci. Rezervaci je však potřeba zajistit s dostatečným předstihem. Další dominantou města je Vítězný oblouk. Nechal ho postavit Napoleon Bonaparte na znak svých vítězství v bitvách. Byl sice objednán roku 1806, ale dokončen byl až v letech 1833–1836 za vlády Ludvíka Filipa Orleánského. Zajímavostí je oheň pod obloukem, který nikdy nezhasne. Zůstaneme ještě chvilku u oblouků a řekneme si něco málo o oblouku Grande Arche v moderní čtvrti La Défense. Byl postaven v roce 1989 k dvousté-

mu výročí Velké francouzské revoluce. Je vysoký 110 metrů a uvnitř jsou kanceláře. Celá moderní čtvrť plná mrakodrapů působí vedle historické Paříže velmi zajímavě. Další moderní stavbou je centrum Pompidou. Není to jen budova plná trubek, ale především muzeum moderního umění. Živou čtvrtí je Montmartre, slavná jako čtvrť umělců. Přes den je Montmartre skvělým místem na procházky. Doporučila bych muzeum Salvadora Dalího. Jeho výstava loni po několik měsíců probíhala i na Staroměstském náměstí v Praze, ale v Paříží je sbírka přece jen širší. V případě pěkného počasí se lidé chodí natáhnout na kopec před Sacré-Coeur. Je tu římskokatolický kostel tyčící se na nejvyšším bodě Paříže. Francouzům připomíná dort se šlehačkou. V letních večerech zde občas probíhá již zmíněné promítání filmů. Jakmile sejdeme z tohoto návrší, dostaneme se do oblasti náměstí Pigalle. Nejen, že tu je známý dům Moulin Rouge, ale kousek odtud si můžete dát kávu a bagetu v kavárně, ve které obsluhovala sama Amélie z Montmartru. Okolí Paříže má určitě také co nabídnout. Horujete-li pro historii, určitě nesmíte vynechat návštěvu zámku ve Versailles. Průvodce vás provede všemi místnostmi, ve kterých se procházely osobnosti francouzských dějin jako Ludvík XIII., Ludvík XIV. nebo Napoleon. Ten nechal v roce 1806 celý zámek zrestaurovat. Pokud před historií dáváte přednost živějším formám zábavy, doporučuji si zajet do Disneylandu. Jednodenní vstupenka vás přijde zhruba na 34 eur. Ohromí vás nejen horské dráhy a adrenalinové atrakce, ale i propracovanost detailů, co se různých představení a designu parku týče. Neseďte tedy doma a vydejte se na víkend za romancí, zábavou, historií a dobrým jídlem. Letadla létají několikrát denně a cesta autobusem se dá také přežít. Přece nemáme tu Paříž zase tak daleko.  Autor: Pavlína Máčalová

– 2 / 2009

toto místo minout. Pokud máte zájem o podrobnější průzkum spisovatelských a výtvarných symbolů Francie, pak doporučuji menší muzea a domy různých umělců. Nejkrásnější bylo malinké muzeum, v němž je sbírka plastik sochaře Rodina. Původně zde bydlel a v současnosti neslouží jen jako muzeum, ale představuje i místo odpočinku v podobě krásných zahrad. Takových domů předělaných na muzea je tu více. Podobně zpracovaným muzeem je dům Victora Huga nebo Honoré de Balzaka. Při uměleckém zážitku na vás dýchá atmosféra tehdejší doby a napětí, které muselo vládnout při vzniku všech slavných literárních děl. Nebudeme se zaměřovat jen na historická a umělecky vážná muzea. Pro zvědavější se zde najde muzeum sexu a starodávných pomůcek. Pokud se pohybujete rádi mezi celebritami, určitě zajděte do muzea voskových figurín. Kromě francouzských klasických postav jako Jeana Rena nebo Quasimoda a Esmeraldy se můžete pokochat pohledem na Ernesta Hemingwaye nebo Marilyn Monroe.

37

economix

cestopis

38

sport

Ledové dobrodružství na VŠE – HC Ekonom

Hokejový tým HC Ekonom dělá dosaženými výsledky své alma mater čest. Letošní sezona, která se pomalu chýlí ke konci, byla pro tým velmi úspěšná – skvělými výsledky si zajistil postup do vyšší soutěže. HC Ekonom tvoří převážně hráči, kteří již mají zkušenost s hokejem, ale před vrcholovým sportem dali přednost akademické dráze. V současnosti hraje tým 4. skupinu Pražské ligy ledního hokeje, ze které má již tři zápasy před koncem sezony zajištěn postup do vyšší soutěže.

Třiadvacetičlenný tým zatím odehrál 21 zápasů, z nichž 19 dokázal vyhrát, jednou remizoval a pouze jednou prohrál. Celkové skóre je úctyhodných 150 vstřelených proti 33 inkasovaným brankám. „HC EKONOM jasně ovládl soutěž. Postupuje do vyšší soutěže z první příčky. Postup jsme si zajistili už tři zápasy před koncem soutěže,“ řekl manažer týmu Michal Černý. Tým má v zádech podporu vedení školy a také podporu hlavního partnera týmu – Vorlíčková & Leitner. Domácí zápasy hraje na stadionu Štvanice a na nedostatečnou návštěvnost si podle kapitána Vondřejce nemůže stěžovat.

CO ČEKÁ NAŠE HOKEJIS T Y V NEJBLIŽŠÍCH DNECH? „V současné době probíhá příprava na akademické mistrovství vysokých škol, které se bude konat 1.–8. dubna ve Slaném. Výběr VŠE je tvořen především hráči z HC EKONOM,“ zve diváky Michal Černý. Zároveň je čeká 22. dubna poslední ligový zápas sezony a letní příprava na suchu. Aktuální informace najdete na hcekonom. vse.cz.  Autor: Pavlína Škromachová

Turnaj ve stolním fotbálku

economix

– 2 / 2009

V pondělí 9. března 2009 se v kolejním klubu Blanice uskutečnil turnaj ve stolním fotbálku pořádaný Centrální kolejní radou VŠE (CKR). Ostré boje vypukly po 19. hodině na čtyřech stolech a čtyři nejlepší týmy získaly ceny od hlavního sponzora. Hrálo se systémem dvoustranného pavouka, takže každý tým měl naději na vítězství v turnaji i v případě jedné prohry. Do turnaje se přihlásilo 28 týmů, z nichž dva byly složeny ze zahraničních studentů. Díky svižnému systému (na jeden zápas do osmi gólů o jeden) a preciznímu nasazování na volné stoly turnaj rychle odsýpal. Postupně odpadávaly slabší, nebo někdy i smolnější týmy a před půlnocí se turnaj dostal do finále. Do finálových bojů se dostaly

týmy Sh Squad (Zdeněk Janura, Jirka Ševčík) a Bezpečná trojka, složená ovšem jen ze dvou hráčů – Daniela Bendla a Marka Dudy. Sh Squad již v průběhu turnaje jednou prohrál, a proto musel soupeře porazit dvakrát, aby se stal vítězem ce-

lého turnaje. Hráči se domluvili na speciálním systému finále, a to na dva vítězné zápasy do šesti gólů. Souboj to byl velice vyrovnaný, správně vyhecovaný a velice vyčerpávající. Finále se hrálo téměř hodinu! Bojovaly proti sobě dva herní styly útoč-

níků. Sh Squad používal nejčastěji ke vstřelení branky takzvané „elko“ (přihrávka, střela, gól), zatímco druhá strana střílela takzvané pin shoty (míček držený pod hranou hráče a zápěstím umístěný do brány). První zápas vyhráli Sh squad velice těsně 2:1. Ve druhém však stejným poměrem podlehli, a celkovým vítězem turnaje se tedy stali Daniel Bendl a Marek Duda. Na třetím místě skončila slovenská dvojice hrající pod názvem Insomnia (Radovan Frolo, Peter Haraskim). Kdo nyní lituje, že se povedené akce nezúčastnil, nemusí zoufat, neboť všechny zúčastněné strany (sponzor, majitel Blanice, CKR a hráči) se shodly, že na podzim se akce zopakuje.  Autor: Vojtěch Marek organizátor turnaje a člen KR Jarov I.

39

sport

Ředitel Centra tělesné výchovy a sportu VŠE (CTVS) Miloš Pádivý nám v rozhovoru řekl: „Za tímto historickým mezníkem pro tělesnou výchovu a sport na VŠE stojí 50 let úsilí nejen všech tělocvikářů, kteří kdy působili a působí na této škole, ale především cílevědomá snaha vedení školy tento projekt prosadit a realizovat. Bylo hodně projektů a návrhů, ale skončilo to vždy tím, že to nejde. Poté se objevila možnost nákupu pozemku v sousedství tenisových kurtů. Díky vazbám na absolventy školy se podařilo pozemek získat a ve spolupráci s vedením školy se našly i potřebné finanční prostředky k jeho odkoupení.“ Sehnání financí ale nebylo největším problémem. Celý proces schvalování se protáhl na několik let. Podobu projektu bylo nutné projednat s městskou částí Praha 3, byla vypracována urbanistická studie, kterou bylo nutné projednat i se sousedící městskou částí Praha 10. Projekt se opakovaně přepracovával až do fáze, kdy se dospělo ke kompromisnímu řešení.

„Konečně se začalo s realizací projektu, který se připravoval s tím, že část investic ponese škola a na zbylou část se pokusíme získat grant nebo jinou finanční podporu,“ upřesnil Pádivý. Se státní dotací se původně vůbec nepočítalo, vedení školy se povedlo získat finanční podporu MŠMT a projekt se upravil do současné podoby. Celkově jde o investici ve výši 90 milionů korun. Toto obrovské úsilí několika generací se nese i v duchu celé výstavby, která je podle Pádivého pečlivě připravena a všechny problémy jsou díky přístupu investičního oddělení školy řešeny konstruktivně. Ve výběrovém řízení zvítězila z pěti firem společnost Stavby Říčany, a. s., která je i generálním dodavatelem stavby. Jednou týdně probíhá kontrolní den, během nějž se řeší plnění harmonogramu a další záležitosti spojené se stavbou. Pádivý k tomu dodal: „Stavba běží podle upra-

veného harmonogramu, ale samozřejmě jsou tam i krizové okamžiky. Současně se stavbou totiž funguje i nafukovací hala na tenis a v budově, která se má bourat, je umístěna technologie, která udržuje tenisový areál v chodu. Stavba se tedy musí sladit s provozem tenisové haly.“ Proto CTVS projednalo s generálním dodavatelem změnu harmonogramu tak, aby mohl tenis fungovat bez přerušení – stavbaři počkají s demolicí této budovy. Investiční oddělení školy vyšlo CTVS vstříc a připravilo projekt, podle kterého dojde k přesunu technologie tenisové haly mezi květnem a zářím. Tenis bude tedy probíhat bez přerušení. Momentálně probíhají výběrová řízení na vybavení haly (skříňky, sportovní vybavení, šatny, sociální zařízení apod.). Areál nové sportovní haly je situován přibližně na vzdušné přímce protínající školu na Žižkově a koleje Jarov. Jde o spor-

tovní komplex, ve kterém bude možno umístit současně tři volejbalová nebo basketbalová hřiště, hřiště na házenou, florbal, sálový fotbal a další sporty. Vybudována bude i umělá horolezecká stěna a sál se zázemím pro rehabilitační cvičení. Zkrátka nepřijdou ani tenisté – v objektu bude umístěna také technologie pro nafukovací tenisovou halu. „Bohužel zde ale nebude bazén. Jde totiž o provozně drahou záležitost, která by se vzhledem k velkému počtu studentů a zaměstnanců VŠE pravděpodobně vyplatila. To je jediná nevýhoda. V cizích pronajatých prostorách našim potřebám nikdo nevyjde úplně vstříc. O možnosti vybudovat na VŠE bazén se uvažovalo již v minulosti při rozšiřování areálu školních budov na Žižkově. Bohužel, vždy z těchto plánů sešlo. Velmi atraktivní by v hale měla být horolezecká stěna. Projekt připravil odborník, který staví stěny po celé Evropě a vlastně i po světě. Speciálně pro nás zde vytvořil sice konstrukčně náročnou, ale jak doufáme pravděpodobně nejlepší horolezeckou stěnu v Praze,“ přiblížil projekt ředitel CTVS. Stavba by měla být realizována za dobu 13 měsíců, tudíž kolaudace připadá na listopad letošního roku. Po zkušebním provozu by se tedy areál mohl začít plně využívat již v letním semestru 2010.  Autoři: Lucie Cepáková, Hana Prchlíková

economix

Již od října 2008 probíhají práce na výstavbě nové sportovní haly Na Třebešíně. Realizace výstavby byla slavnostně zahájena poklepem rektora Richarda Hindlse na základní kámen. VŠE jako jediná z univerzit v Praze zatím neměla své sportovní centrum. To se právě touto výstavbou ještě letos změní.

– 2 / 2009

Výstavba nové sportovní haly Na Třebešíně je v plném proudu

40

kultura

„Před 20 lety jste přišli do svobody. Te ukažte, jak s ní umíte naložit.“

economix

– 2 / 2009

Takový byl slogan letošního ročníku festivalu Jeden svět, který snad netřeba více představovat a jenž se za 11 let své existence stal největším festivalem s tématem lidských práv v Evropě. Předešlé ročníky se ponejvíce zaměřovaly na nedemokratické systémy a diktatury ve světě, letos tomu bylo jinak. Největší prostor totiž dostaly globální výzvy, které ovlivňují člověka na každém místě planety – voda, ropa, zemní plyn, energetika, oteplování, ekonomika a finanční krize. Po dobu konání festivalu se Lucerna a všechna hostující kina stanou velkým mraveništěm, které se hemží diváky, tvůrci a éterickými bytostmi ze společnosti Člověk v tísni, jež festival pořádá. Jak naivní byla má žádost o rozhovor v době, kdy pracují 14 hodin denně. Přesto máme informace od těch nejpovolanějších, a to díky blogu, který můžete na stránkách Jednoho světa navštívit i vy. Nejdůležitější postavou celého festivalu je jeho zakladatel a zároveň ředitel lidskoprávního oddělení organizace Člověk v tísni, Igor Blažević: „Při všech předchozích ročnících Jednoho světa jsme se snažili divákům v České republice přiblížit situaci v zemích a místech, jako je Barma, Kuba, Kongo, Čečensko, Severní Korea, Zimbabwe, Bělorusko, Rwanda, Tibet, Irák, Dárfúr, Izrael, Palestina atd. Skrze silné a autentické příběhy z míst, kde jsou ve velikém měřítku porušována lidská práva, z míst, kde lidé ještě touží a usilují o svobodu, o spravedlnost, o důstojnost, o vymanění se z chudoby, jsme chtěli vzbudit emoce a pochopení, inspirovat k činům a solidaritě. Stálo za tím naše přesvědčení, že v globálně propojeném světě, jehož je Česká republika nedílnou součástí, by si lidé měli všímat masových zločinů a utrpení jiných a pokusit se s tím i něco sebemenšího udělat. Tento rok mám poprvé pocit, že veřejnost už není potřeba přesvědčovat o tom, že je svět jeden. Téměř každý z nás totiž dennodenně zažívá propojenost světa na vlastní kůži. Najednou se toho na nás hrne přespříliš a my všichni jako bychom stáli v rozpacích a nevěřící, co se to najednou semlelo. Cítíme, jak se světové problémy bezprostředně a velice konkrétně dotýkají našich životů, ať už jde o drahou naftu či nejistotu ohledně dodávek plynu, o celosvětové zdražovaní potravin nebo o klimatické změny. Myslím, že už nám za chvíli začne docházet, že ani voda není a velmi brzy nebude samozřejmostí. Nemluvě o finanční krizi a recesi, kvůli níž už řada lidí ztratila

práci a mnoho dalších žije v obavě, zda je to také nepostihne. A to vše se děje ve chvíli, kdy Česká republika předsedá v Radě EU, naši politici a státní úředníci řeší mezinárodní krize a naše domácí politika má najednou mezinárodní rozměr – už to není jen ten náš český píseček.“ Neméně podstatným faktem je 20. výročí pádu železné opony, které přimělo organizátory k myšlence oslovit dnešní dvacetileté jakožto vůbec první generaci, která vyrůstala a dospívala ve svobodě. Právě na jejích bedrech bude vypořádání se s globálními problémy světa. „Intenzivně cítím, že zde vyrostla nová generace, která se začíná hlá-

sit se svým názorem. Není to generace moje či řady mladších lidí z mého týmu, kteří ale také zažili komunismus nebo aspoň jeho konec ve střední Evropě. My jsme začátkem devadesátých let v Člověku v tísni začínali s jakýmsi pocitem historicky formovaného morálního imperativu: „Musíme pomoci jiným utlačovaným, protože jsme sami zažili, co znamená žít v nesvobodě.“ Zkušenost nové generace je ale bytostně jiná. Z jedné strany, na rozdíl od nás, oni vyrostli a formovali se ve svobodné společnosti. Z druhé strany ta velká nová témata, která na festivalu tento rok otevíráme, ovlivní zásadním způsobem právě jejich život. Právě oni budou dalších čtyřicet let nejvíce trpět negativními dopady změny klimatu, úbytku vodních zdrojů, nedostatku ropy a přelidněnosti zeměkoule. Tedy pokud se s tím nerozhodnou – dokud je čas – něco udělat. Konsekvence globálního oteplování už zásadním způsobem neovlivní mou generaci, ale právě tuto nastupující. A pokud tato generace tyto veliké výzvy nevyslyší a něco s nimi nepodnikne, může ji to převálcovat. Podobně jako jsem to kdysi v malém zažil v Bosně, kde spoustu životů mladých lidí, kteří měli nejrůznější představy o vlastních životech, nakonec semlela válka, již jsme sami nevyvolali, nezapříčinili ani nechtěli. Primárně bychom proto o těchto velkých tématech chtěli komunikovat se zdejší první generací, která se již narodila a vyrostla v demokracii,“ vysvětluje dále Igor Blažević. Ústřední postavou znělky a plakátů 11. ročníku se stal Václav Havel, proč právě on? „Zvolili jsme vizuál s Václavem Havlem jako porodníkem generace dnešních dvacetiletých mužů a žen, jež už není primárně dědičkou odkazu disidentství, ale spíše sama stojí před výzvami současného globálního světa jako před svým generačním úkolem. Když dnes reflektuji uplynulých dvacet let, mám pocit, že největší dar, který starší generace reprezentovaná Václavem Havlem jako vedoucí osobností českého disidentství a Občanského fóra dala do vínku té dnešní, je právě svoboda. S trochou nadsázky se dnešním dvacetiletým snažíme sdělit, že jim předchozí generace umožnila narodit se do svobody, ale jak s ní naloží, to už záleží jen na nich. Václava Havla jsme pro letošní vizuál zvolili také z toho důvodu, že právě on byl člověkem, který za námi po celou dobu existence společnosti Člověk v tísni a festivalu Jeden svět pevně stál a pomohl nám tak dosáhnout významného kreditu nejen u nás, ale hlavně v zahraničí.“ Jestli je na plakátech a televizních upoutávkách natočen opravdu Václav Havel,

41

kultura nebo to je jen trik, necháváme na čtenářích, organizátoři festivalu jsou v tomto ohledu skoupí na slovo a pravdu nám neprozradili. Na letošní ročník se přihlásilo neuvěřitelných 1508 dokumentů z celého světa. Jejich výběr podléhá rozhodnutí dlouholeté programové ředitelky Jednoho světa Heleny Zajícové: „Hledáme filmy, které nám řeknou něco zajímavého a nového o světě a pootočí naše vnímání jiným směrem, než jsme se třeba doposud dívali. A potom filmy, které kladou důležité otázky a jejichž autoři nepřistupují k natáčení s dopředu hotovým názorem, který si chtějí jen potvrdit. Jsou mi sympatičtí tvůrci, kteří se nebojí ve svých filmech ‚odhalit‘ a zaujmout postoj, ale zároveň vám svůj přístup nevnucují silou. Autoři, kteří používají formálně zajímavé a invenční přístupy. Formální ‚bohatost‘ ale sama o sobě

nestačí, filmař musí vědět, proč dané postupy používá, jinak se pod tím může schovávat jen obsahová prázdnota.“ Novinkou letošního ročníku byl Jeden svět pro seniory, který umožňoval divákům v důchodovém věku chodit na vybrané projekce zdarma. Obdobou je Jeden svět pro děti, v jehož programu jsou filmy dabované a tematika je přizpůsobena nejmladším návštěvníkům. Ani studenti a školáci nezůstali ochuzeni, jedním z nejzajímavějších hostů na dopoledních projekcích byl René ze stejnojmenného filmu Heleny Třeštíkové.

Mnohem větší prostor byl věnován i debatám s festivalovými hosty, které se konaly téměř po každé projekci. Podle slov Heleny Zajícové to oceňují i sami hosté: „Oceňují, že jim vytváříme pro debaty prostor, což se na řadě festivalů neděje. Hosté jsou každoročně překvapeni také plnými kinosály, tím, že festival navštíví sto tisíc diváků, a především skutečností, že se nejedná o filmové profesionály, ale o běžné diváky. To nám závidí.“ Novinkou byl i první hraný film v historii festivalu – snímek Zdeňka Tyce El Paso zabývající se problematikou sociálního vyloučení. Na festivalu měl svou premiéru. Jedenáctý ročník již zná své vítěze, ale tím zdaleka nekončí. Hostit jej bude řada českých měst, vybrané filmy poputují na další světové festivaly. Více informací najdete na www.jedensvet.cz.  Autor: Hana Kubovcová

Netradiční přednáška – prof. Kryštof na VŠE divadelní půdě a rozdílné charaktery jeho divadelních a filmových postav. Požadovaným tématem byly i příběhy vzniku některých písní skupiny. Koncert byl zorganizován velice dobře. Zvuku se taky nedá nic vyčítat, aula VŠE se může pochlubit slušnou akustikou. Páni zvukaři odvedli kus dobré práce. Zkrátka: byl to akustický koncert, jak se patří. Velice vtipný nápad byl i design vstupenek. Lístky měly podobu vysokoškolských indexů, na nichž bylo pod názvem každého předmětu (Filozofie zpěvu, Estetika pozounu, Psychologie basové kytary...) pečlivě napsáno jméno vyučujícího (Richard Krajčo, Ondřej Kyjonka...). Po přednášce kluci z kapely ochotně rozdali studentům zápočty i se svými podpisy. V rámci t-music Kryštof tour

po aulách vysokých škol čekala skupinu ještě další čtyři vystoupení. Kapela tak vyučovala ještě na Masarykově univerzitě v Brně, v Hradci Králové, v Pardubicích a na Západočeské univerzitě v Plzni. Více informací najdete na www.t-music.cz/ krystof. Z působení kapely na hudební scéně je zajímavé zmínit dění kolem udělování hudebních cen Anděl 2008 za tvorbu minulého roku. Rozdávání cen Akademie populární hudby se konalo 21. března 2009 v pražském hotelu TOP. Skupina proměnila v cenu dvě nominace z pěti. Patří jí prvenství v kategoriích skupina roku a skladba roku za píseň Atentát. Richard Krajčo byl zároveň i hlavním moderátorem večera. Na závěr připojujeme stručný přehled učitelského sboru: Filozofie zpěvu: Richard Krajčo Dějiny saxofonu: Nikos Petros Kuluris Vybrané kapitoly z bicích nástrojů: Jakub Dominik Psychologie basové kytary: Nikolaj Atanasov Architev Estetika pozounu: Ondřej Kyjonka Evoluce elektrické kytary: Evžen Hofmann Trumpeta v kontextu filozofického myšlení: Nikolaj Grigoriadis  Autor: Andrea Chovanová

– 2 / 2009

VŠE byla třetí školou v pořadí oficiálního t-music Kryštof tour. Koncertu na naší škole předcházely koncerty v Ostravě a Brně. Skupina tedy měla za sebou menší rozcvičku a na VŠE ukázala své hudební i bavičské umění v plné síle. Téměř dvouhodinový koncert proběhl ve velice příjemné atmosféře. Akustického, unplugged koncertu se na rozdíl od minulého roku zúčastnila celá kapela Kryštof. Diváci si tedy mohli naplno vychutnat zpěváka Richarda Krajča i písně kapely v takovém prostředí, v jakém je kapela zkouší a tvoří. Koncert otevřela píseň Obchodník s deštěm. Už při této písni si diváci všimli působivé videoprojekce a světelných efektů, které doprovázely celý

koncert. Za Obchodníkem následovala spousta hitů, starších i novějších, jako třeba Plán, Atentát, Zvířata, Rubikon nebo Ženy a mnoho jiných. Náladu v aule hodně zvedla veselá, melodická a pozitivně znějící píseň Tak nějak málo tančím. K potěšení diváků zazněly i novinky, které měly premiéru maximálně v Ostravě – třeba vtipná OstravSKA, ve které by měl neoficiálně hostovat Jarek Nohavica. Uvolněnou atmosféru koncertu umocnila jeho neformálnost, veselost, pohodovost a také debata, kterou suverénně vedl frontman skupiny Krajčo. Žádný dotaz studentů ho nepřivedl do úzkých. Působil uvolněně a byl potěšen zájmem studentů. Studenty zajímalo hlavně působení kapely na hudební scéně v České republice, plánovaná vystoupení, Richardovo účinkování na

economix

Ve čtvrtek 19. března 2009 se Vysoká škola ekonomická stala dějištěm poměrně netradiční přednášky, podobně jako tomu bylo nedávno v případě externího pedagoga a jazzmana Ondřeje Havelky. Ve Vencovského aule si mohli hlavně studenti VŠE poslechnout koncert skupiny Kryštof. Skupina se v rámci svého turné po univerzitách v České republice zastavila také na VŠE a rozhodně svým vystoupením zpestřila školní rok.

42 Tančíte s ladností a lehkostí jihoamerické krásky, nebo si připadáte spíše jako slon v porcelánu? Vlníte boky a pánví v rytmu hudby, nebo spíše jen nesměle „šlapete zelí“ v koutku? Ať už jste taneční začátečník nebo pokročilý, pokud máte chuť, přijďte se podívat na hodinu jazz dance! Tento kurz není určen zájemcům o zápočet, ten se na zájmových hodinách neuděluje, ale všem, které baví pohyb – na pohlaví nezáleží. Letos (bohužel?) tančí samé dívky, ale v minulých semestrech si odvážní pánové vychutnávali 90 minut ve společnosti 30 krásných žen. A to už se za 320 Kč na semestr, které musíte za zájmové hodiny tance zaplatit, rozhodně vyplatí. Na hodiny není třeba nosit nic než dobrou náladu. Dokonce i boty můžete nechat doma. Důležitější než bezchybné provádění krkolomných tanečních kreací je váš individuální prožitek. Protože v letošním semestru byl poprvé od ZS 2006/2007, kdy se na naší škole začal jazz dance tančit, rozdělen do dvou výkonnostních skupin, můžete, pokud by vám, stejně jako mně, váš taneční prožitek připadal až příliš individuální (rozuměj nešikovný), přijít do skupiny začátečníků. Hodina začíná tanečními variacemi na zahřátí svalů. Následuje protažení (protože i z tancování

kultura na VŠE

VŠE tančí jazz dance Pokud se rozhodnete jazz dance zkusit, bude vás hodinami provázet Ing. Kateřina Štěpánková. Právě ona se zasloužila o výuku tance na VŠE – na studijním pobytu v Paříži ji nadchla nabídka tanců tamější školy, a tak se po svém návratu rozhodla roztančit i nás. O tom, že se jí to povedlo, svědčí nejen kladné hodnocení její osoby studentkami (ovládá i power jógu a aerobik), ale i to, že od jejího návratu z programu Erasmus nabízí CTVS už tři různé taneční styly a pořádá taneční soboty. Neváhejte a včas se zapište do zájmového kurzu jazz dance. Instrukce k zápisu najdete na nástěnkách CTVS ve Staré a Nové budově, případně na internetových stránkách ctvs.vse.cz. Pokud se zatím trochu ostýcháte, můžete se s účastníky nejprve seznámit nad orosenou sklenkou vína v Akademickém klubu VŠE, kde se scházejí vždy po tréninku. 

mohou nožky bolet) a pak trocha taneční techniky – pro jazz dance jsou typické skoky a točky. Na závěr hodiny si opět zkusíte nějakou taneční variaci, a pokud vám půjde, je dost možné, že s kurzem jazz dance zažijete i své první taneční vystoupení. Poprvé se tanečníci představili v loňském letním semestru v atriu RB v rámci rektorského dne, a v zimním semestru dokonce tančili na plese Národohospodářské fakulty VŠE. Že se jim vystoupení velmi povedlo, dokazuje i to, že jsou se svým číslem pozváni na ples VŠE, který se uskuteční v dubnu na Smíchově.

Autor: Tereza Voborníková

economix

– 2 / 2009

Oslava studentské kreativity – Winston Econ Art 2009 Rok se s rokem sešel a grafická a multimediální laboratoř naší školy vyhlásila 2. ročník soutěže Winston Econ Art. Loňský rok prokázal, že studenti Vysoké školy ekonomické mají tvůrčí nadání a že soutěž v kreativitě má na půdě školy cenné místo. První ročník soutěže patřil jen studentům mediálně zaměřených kurzů, letos je tomu jinak – zúčastnit se může každý, nehledě na fakultu či navštěvované kurzy. Winston Econ Art jde napříč generacemi, mezi soutěžící patří i posluchači Univerzity

třetího věku, řada z nich v prvním ročníku patřila mezi oceněné. Zúčastnit se mohou i studen-

ti VOŠIS. Soutěží se v kategorii fotografie (architektura, detail, lidé, příroda) a grafika (firemní

styl, reklamní plakát, grafický manuál, volná tvorba), jediným omezením je počet soutěžních prací – jeden student může přihlásit nanejvýš pět fotografií a pět grafických prací. Oficiální odevzdávání prací skončilo 23. března 2009, slavnostní večer, při kterém budou prezentovány nominované práce a předány ceny vítězům, proběhne 20. května 2009 ve Vencovského aule. Vítězná díla z 1. ročníku a další informace nejen o Winston Econ Art najdete na stránkách Grafické a multimediální laboratoře VŠE gml.vse.cz.  Autor: Hana Kubovcová

43

recenze Recenze knihy: Michal Viewegh – Román pro muže

Již dvacátá kniha Michala Viewegha je kompozičně rozdělena do tří základních časových period. V každé této periodě probíhá hlavní dějová linie, v jejímž čele stojí tři sourozenci: Bruno, Aneta a Cyril. Hlavní dějová linie, ve které Bruno umírá a egoistický Cyril společně se sestrou Anetou se rozhodnou naposledy vyrazit na takzvanou pánskou jízdu, aby

Brunovi zpříjemnili posledních pár měsíců života, je následována autobiografickými úryvky ze života spisovatele. Postavy hlavní dějové linie částečně postrádají psychologické vykreslení, děj je redukován na fakta a znaky, jde přece jen o Román pro muže. Současně se Viewegh opět nevyhnul kritice Václava Klause a celé ODS, překvapivě však doplnil knihu o teorie tvůrčího psaní a o autentické výroky bývalých i současných českých politiků a nejvyšších státních činitelů. Samotná kniha tak vyniká především literární disciplinovaností, která doménou předchozích knih nebyla. Z hlediska literárního je vel-

mi těžké nepsat o četných vulgarismech, které jsou v knize snad všudypřítomné, a kniha je tudíž velmi sprostá. Ženské postavy například říkají „čů....“, zatímco mužské bez výjimky „ču....“. Pokud by tedy muž starší pěti let řekl to slovo s dlouhým „ů“, předpokládám, že ve vteřině jistě ztichne celá hospoda. Vieweghův slovní a situační humor celkově tak jen podporuje rychlý dějový spád a čtivost všech sto šedesáti stran. Dílo je charakteristické rafinovanou kompozicí a nekompromisní rázností, s níž v románu otvírá dveře „třinácté komnaty“ mužského světa, zároveň je však knihou o ženském zklamání ze světa řízeného přestárlými kluky, ale také bilancující, mnohdy

až sebeironickou reflexí úspěšného spisovatelství. Počet stran: 160 Nakladatelství: Druhé město Hodnocení: 1–2  Autor: Lucie Kubečková

Režisér Gabriele Muccino nepracoval s Willem Smithem na filmu poprvé a spolupráce jim očividně vyhovuje. Už jednou se setkali u snímku Štěstí na dosah. Nemá smysl moc odkrývat děj, jelikož zhruba po třiceti minutách začnete chápat, o co jde. Záhadný Ben si na začátku vybere sedm lidí alias sedm životů.

Jedním z nich je třeba slepý pianista (Woody Harrelson) nebo krásná Emily (Rosario Dawsonová) trpící srdeční chorobou. Co má Ben v plánu? Proč je sleduje, ztrapňuje nebo povzbuzuje? Film přišel do kin 12. března a promítací sály dlouho nevítaly tak dojemné a romantické drama. V nejedné scéně ukápne slzička. Skvělé je nejen herecké obsazení, ale i kamera perfektně zaměřená na výrazy herců a hudební doprovod. Abych jen nechválila, stopáž filmu je poněkud delší. Možná by pomohlo zkrácení ze dvou hodin na hodinu a půl. Tento fakt trochu ubírá na atraktivnosti, zvláště když po půlhodině už dojdete k pointě filmu. Určitě by to ale nemělo od snímku úplně odradit. Především herecké výkony za zhlédnutí stojí.  Autor: Pavlína Máčalová

economix

Chyba, vina, lítost a snaha o nápravu. Všechny tyto body by se daly najít ve filmu Sedm životů, v němž hlavní roli výborně ztvárnil Will Smith. I když tento snímek nebyl letos nominován na Oscara, zaslouží si pozornost. Názory na něj se liší... Někteří snad řeknou, že to je dojemný kýč. Jiní ocení chvilku zamyšlení nad životem, odreagování.

– 2 / 2009

Recenze filmu: Sedm životů (Seven Pounds)