economix M A G A Z Í N
P R O
S T U D E N T Y
V Š E
Ř Í J E N
2 0 0 6
Č Í S L O 5
Z D A R M A
Rozhovor s MARIÍ ČEŠKOVOU z katedry práva
Obchod s kredity na NF? K O L E J N Í R A D Y P O L I T I C K É C Y K LY J A R O M Í R N O S E K
2
zpravodajství Editorial
Economytickets.cz Od 17. 10. 2006 je přímo v areálu VŠE na Žižkově otevřena provozovna společnosti Economytickets.cz, která se specializuje na prodej nejlevnějších letenek, cestovních lístků a last minute zájezdů. Firma nabízí místenky na všechny vnitrostátní a mezinárodní autobusové linky pomocí rozšířeného rezervačního systému AMS. Za lístky můžete platit jak v hotovosti, tak různými platebními kartami. Neztrácejte tedy zbytečně čas chozením na Florenc, ale vyzkoušejte služby této společnosti ve vestibulu NB každý pracovní den od 9.00 do 18.00 hodin.
economix
– 5 / 2006
Akademická psychologická poradna Jeseň je tento rok veľmi príjemná. Farby obvykle upršaného obdobia si zatiaľ môžeme vychutnať bez nepríjemných dažďov a zimy. Preto sa treba aspoň na chvíľu vybrať na nejakú tú prechádzku do prírody, či potúlať Prahou. Alebo si len sadnúť na lavičku pred školou a popritom si prelistovať naše nové číslo ☺. Čo sa v ňom tento mesiac možete dočítať? Študentov z piatej fakulty čaká niekoľko významných zmien. Nielenže tento semester nemusia vystávať v dlhých radách, čakajúc na zápisový list. Zaviedla sa aj nepovinná telesná výchova a pridelenie kreditu za jej prípadné absolvovanie. Najviac diskutovanou novinkou je však predávanie kreditov od úspešnějších študentov tým, ktorým už žiadne neostali. Niekomu sa zmeny pozdávajú, iní nadšení príliš nie sú. Či sa zmena systému osvedčí, ukáže čas. My vám v článku o piatej fakulte priblížime ako by malo vyzerať obchodovanie s kreditovými poukážkami a aký majú na zmeny názor prodekani pre pedagogiku z ostatných fakúlt VŠE. O tom, či sa kolejné rady skutočne snažia pomáhať študentom ubytovaným na koleji, alebo sú to len „leniví kapríci“ možete získať lepšiu predstavu v sérii článkov venovaných práve tejto problematike. Okrem objasnenia jej funkcie sú tu porovnávané prísľuby kolejních rád jednotlivých kolejí VŠE a ich skutočné výsledky po dlhšom čase. Ak si občas zájdete do kina na dobrý český film, určite vám neunikli snímky ako Rebelové, Účastníci zájezdu či najúspešnejší film roku 2005 Román pro ženy. Nielen v týchto ste mohli vidieť herca Jaromíra Noska, či už ako „drsného Boba“, mobilmi posadnutého Rickieho alebo homosexuálneho „účastníka zájazdu“. Rozhovor nám poskytol v jednom pražskom bare, kde počas obsluhovania zákazníkov (ktoré považuje za svoje hobby) porozprával redaktorovi Janovi Kavalcovi o filme, príprave na natáčanie a iných skúsenostiach. Na posledných dvoch stranách si tentokrát prečítate reportáž a nájdete tu aj viacero fotografií z koncertu, ktorý sa uskutočnil v priestoroch Novej auly. Minulú stredu v nej zneli songy 30. a 40. rokov, ktoré nám zaspieval Ondřej Havelka so svojou skupinou Melody Makers. Nebol to však len klasický koncert. Pán Havelka ho oživil rôznymi fórmi a zábavnými tanečnými kreáciami a nakoniec roztancoval aj väčšiu časť publika. Toto je len pár pútavých článkov z nášho čísla. Čaká ich tam na vás ešte oveľa viac, takže sa možete s chuťou pustiť do čítania ☺. Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix? Píšte na:
[email protected]
Pod záštitou Rozvojového a poradenského centra a katedry psychologie a sociologie řízení začala přednedávnem fungovat Akademická psychologická poradna pro studenty VŠE. Poradna slouží nejen k řešení osobních, rodinných anebo partnerských problémů, ale má pomoci studentům v orientaci na budoucí kariéru a uplatnění v praxi. Poradenství poskytují odborní psychologové, kteří působí na katedře psychologie a sociologie řízení, a koná se pravidelně jednou týdně v přesně vymezených časech v místnosti RB 303. Pro bližší informace doporučujeme kontaktovat přímo doc. PhDr. Evu Bedrnovou, CSc., anebo navštívit internetovou stránku Rozvojového a poradenského centra rpc.vse.cz.
Orientation Day Pod názvem Orientation Day se tento rok uskuteční informační střetnutí o zahraničních výměnných pobytech, programech CEMS a ostatních možností studia v zahraničí. Jako novinku oproti minulému roku se Oddělení zahraničních styků rozhodlo uspořádat tri informační střetnutí. Každé je určené pouze pro studenty určité fakulty. Určitě se je na co těšit, a proto nezmeškejte možnost informovat se o studiu v zahraničí v těchto termínech: 2. 11., 16.15 2. 11., 18.00 3. 11., 10.00
Orientation Day pro F4 a F5 VŠE Orientation Day pro F1 a F3 VŠE Orientation Day pro F2 VŠE
RB 213 posluchárna A RB 101
Doporučujeme rovněž sledovat internetovou stránku Oddělení zahraničních styků http://ozs.vse.cz/index.php.
Zápisové listy Určitě se i tento semestr nezapomeňte postavit do fronty nadšených spolužáků čekajících na vydávání a potvrzování zápisových listů. Zde jsou termíny: F1 30. 10.–10. 11. 2006 v úředních hodinách 30. 10. a 1. 11. 2006 od 8.30 do 11.30 a od 13.00 do 14.30 F2 3. 11. 2006 od 8.30 do 11.30 6. a 8. 11. 2006 od 8.30 do 11.30 a od 13.00 do 14.30 F3 27. 10.–8. 11. 2006 v úředních hodinách 30. 10.–2. 11. 2006 8.30–11.30 a 13.00–15.00 F4 3. 11. 2006 8.30–11.30 6. 11. 2006 8.30–11.30 a 13.00–15.00 F5 první týden v listopadu, NEPOVINNÉ (více na straně 14)
Mimosemestrální kurzy Pro velký zájem o předmět 3PA662 - Seminář řízení lidských zdrojů v angličtině byl otevřený nový intenzivní kurz. Informace o kurzu a možnosti přihlášení získáte na sekretariátu katedry personalistiky v místnosti RB 321. Katedra hospodářské politiky ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové a Fórem dárců vypisuje mimosemestrální kurz Ekonomie, filantropie, altruismus. Přednášky se budou konat 30. 10. - 2. 11., 6. 11. - 9. 11. a 22. a 23. 11. 2006 vždy od 18.00 do 19.30 hodin. Bližší informace jsou k dispozici na khp.vse.cz a zájemci se mohou přihlásit Text: Martin Morovics u pani Lačíkovej na KHP (NB 311).
3
MARIÁN F1 Knížky si kupuji většinou nové, někdy i použité. Když kupuji použité, jdu do školního antikvariátu, protože s inzeráty na nástěnkách jsem neměl dobré zkušenosti. V průměru dám za jeden semestr na knížky tak 2000 Kč. DANIEL F4 Väčšinou si kupujem nové knihy, ale nedovolím si ani len tipovať, v akej hodnote to býva v priemere na semester. Akurát viem, že čím vyššie na škole som, tým menej na knihy míňam. Občas si kúpim knihu už použitú, od niekoho z blízkych kamarátov NATÁLIA F2 Knihy si půjčuji hlavně z knihovny nebo od kamarádů, a když to už nejde jinak, koupím si je. Nejčastěji při tom využívám inzeráty od studentů na nástěnkách. MARCEL F2 Většinou si knížky nekupuji, jenom když se jedná o něco důležitého na oborové předměty. Občas si zajdu i do školské studovny, nebo si něco půjčím. A samozřejmě internet poskytuje nepřeberné možnosti získávání studijních materiálů. Za semestr dám za učebnice a skripta tak 500–1000 Kč, závisí kolik a jakých předmětů mám. IVAN F5 Ospravedlňujem sa, ale ja som ešte v živote nekupoval skriptá. Čiže fakt ani neviem, kde sa dajú kúpiť a za koľko či akým spôsobom. Ale môže to byť zaujímavy pocit keď človek minie peniaze za skriptá ... kto vie? No a čo sa tých peňazí týka tak ako som spomínal 0 Kč. Ale keď spolubývajúca občas čosi kúpi tak jej na to prispejem.
Editorial / 2 Aktuality / 2 Je kolejní rada skutečně banda líných kapříků? / 3 Semináře/konference/výstavy / 7 Zrušila bych zápočty (rozhovor s Marií Češkovou) / 8 Politické cykly / 10 Óda na českého sociologa / 11 Španělky kralovaly žižkovské Beer Rally / 12 Bude se na NF obchodovat s kredity? / 13 Další změny na F5 / 14 Na baru s Jaromírem Noskem / 14 Jamajka (cestopis) / 16 Partylist / 20 Recenze – film, kniha / 20
economix Šéfredaktorka: Tatiana Veščičíková Zástupce šéfredaktorky: Marcel Bodnár Redaktoři: Marcela Cupalová Miroslav Cvrček Michal Haltuf Jan Holeček Pavlína Hrušťáková Anna Kmeťová Martin Morovics Jakub Rojček Michaela Výtisková Jiří Zábranský a další... Fotografie: Marcel Bodnár Tomáš Jakab Jaroslav Šícha Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička E-mail Economixu: redakce.economix @centrum.cz Vydává:
– 5 / 2006
Kupuješ si knížky a skripta? (Jestli ano, kolik v průměru za semestr utratíš?)
Obsah
Divadelní (p)ohledy / 21 Z Petřína na hrad (tip na víkend) / 22 Havelka roztancoval VŠE / 23
Titulka: Ondřej Havelka Foto: Tomáš Jakab
economix
Anketa
4
zpravodajství
JE KOLEJNÍ RADA skutečně Kolejní rady – povedlo se, nepovedlo se… Vymezil jsem zástupcům kolejních rad tři okruhy otázek, u kterých mohli prezentovat svoji dosavadní činnost. Předesílám, že zástupci koleje Vltava odpověď v termínu nezaslali. 1) Co se vám za poslední rok povedlo, a co naopak nepodařilo prosadit? 2) Jaká byla náplň vaší práce? Jak často jste řešili podněty studentů? Zajímají se studenti o činnost kolejní rady? 3) Jaké jste měli vztahy s vedením koleje – byla zde kolejní rada aktivním článkem, nebo jen přívěskem vedoucí koleje?
economix
– 5 / 2006
Ve středu 1. listopadu proběhnou volby do kolejních rad na všech kolejích Vysoké školy ekonomické. Velké procento studentů se o tyto volby nezajímá a podobně velké procento neví, že jsou to právě jejich zájmy, které členové kolejní rady zastupují. Studenti si myslí, že je to spíše „úřad pro úřad“, že kolejní rada vlastně nic nedělá anebo to alespoň není vidět. Titíž se také domnívají, že si členové kolejní rady spíše stavějí své bábovičky na kolejním písečku. Že tomu tak není, potvrzují výsledky kolejní rady (KR) například na holešovické Rooseveltově koleji. „Rádi studentům pomůžeme, pokud se na nás obrátí. Myslíme si, že jsme tady odvedli kus dobré práce, která je vidět,“ konstatuje Michal Najman, člen zdejší rady. Dodává, že dobrým místem pro diskusi jsou prostory baru v suterénu. Tam se po večerech potkávají rezidenti holešovické koleje a členové kolejní rady. „Se spoustou lidí se tu znáš, další se postupem času stávají tvými kamarády. Dochází tu k vytváření lehce rodinné atmosféry, a o názorech studentů tak získáváš daleko lepší přehled,“ říká Najman. Opačnou zkušenost má Ondřej Třetina, bývalý člen KR koleje Jarov G. „Naše vedoucí koleje kolejní radu moc vážně nebrala. Spíš si jí nechávala schvalovat rozhodnutí, o kterých si ona myslela, že jsou správná a u kterých souhlas formálně potřebovala. Kolejní rada tu nikdy moc nezmohla.“ Pravdou nicméně zůstává, že o právech a povinnostech kolejní rady se příliš neví. To potvrzuje i Veronika Satinská, předsedkyně Centrální kolejní rady (CKR), když
tvrdí, že studenti ubytovaní na koleji z velké míry nejeví o kolejní radu velký zájem a obracejí se na ni se svými problémy či podněty jen málokdy. Například student Petr Novák z fakulty mezinárodních vztahů tvrdí, že jediné, co ví o kolejní radě, je přítomnost dvou rozkošných děvčat v tomto orgánu na jeho koleji. Jeho kolega Martin Florek z podnikohospodářské fakulty dodává, že „snad rozdělují koleje a mají letní ubytování zadarmo“. Hlavní úkoly kolejní rady spočívají v povinnosti vyslechnout stížnosti a náměty studentů a řešit je s vedením koleje a SÚZ, hospodařit s určitým obnosem peněz určeným k vybavení kolejí a v neposlední řadě pak kontrolovat průběh ubytovacího řízení. „Spousta studentů má mylnou představu, že můžeme ovlivnit ubytovaní i v průběhu semestru a že máme kompletní informace o volných pokojích. Nemáme. Jediná cesta, jak bychom tuto informaci mohli získat, je dotazem na vedoucí koleje. Totéž mohou učinit i studenti,“ dodal Najman. „Co se týče ubytování zdarma, mají ho jen ti členové kolejní rady, kteří potom stráví několik dní práce zdarma na rozdělení pokojů, a to například na Rooseveltce znamená dny náročné práce,“ komentuje častý názor, že ubytování má kolejní rada zdarma. O hospodaření s penězi koluje mnoho zvěstí. Pravda je ale taková: jde o to, kolik se vybere na kolejních poplatcích. Z těch pak určitou část dostane kolejní rada. Jak velkou, záleží na úspěšném lobbingu členů kolejní rady a na vztazích s vedením. Pevné procento uvedeno není. Kolejním poplatkem se myslí peníze za pronájem pračky, tělocvičny atd. Největší položku pak tvoří poplatky za přespání. zab
KOLEJE JAROV I: OTEVŘEME MÍS TNOS T S FOTBÁLKEM Loni jsme pořádali na koleji putovní pohár, letos jsme jím zastínili basketbalový turnaj v rámci rektorského dne. V nejbližších dnech, maximálně týdnech otevřeme oddychovou místnost s fotbálkem a šipkami, kde na počátku zimy uspořádáme Kolejní radou sponzorovaný pohár v těchto disciplínách. V letním skladu jsme letos uložili na 400 věcí a takto jsme, věříme, uspokojili mnoho desítek studentů nejen z Carova I, ale i z okolních bloků. Rozdělení lůžek v rámci bloku Jarov I letos proběhlo jak ke spokojenosti vedoucí, tak (aspoň podle reakcí, které se k nám donesly) ke spokojenosti většiny studentů (ovšem nejsme dokonalí, ukřivdění studenti a jejich občasné úlety se najdou vždycky). Loni hned po volbách byla prodloužena otvírací doba tunelu mezi bloky do půlnoci. Připomínky studentů zrovna moc časté nejsou. Jediná podstatnější záležitost, kterou jsme v loňském roce z podnětů studentů řešili, byl problém s „nepřizpůsobivým“ pokojem, na který si stěžovalo celé patro. Tento problém jsme v součinnosti s paní Tichou, vedoucí koleje Jarov I, vyřešili ke spokojenosti ubytovaných. Vztahy s vedoucí koleje jsou harmonické, vyvážené, dokážeme si vyjít vzájemně vstříc. Horší už je to s vedením školy a SÚZ, které opakovaně ignoruje naše připomínky, viz loňský a letošní systém přidělování kolejí. Členové KR pro období 2005/2006: Václav Voleček, Denisa Šustrová, Filip Jánský, Petr Dlabal, Michal Horáček. WEB koleje http://jarov1.vse.cz/.
5
zpravodajství
?
banda líných kapříků? Na Jarově II jsem již pátým rokem a od začátku jsem se nejvíce snažila o zasíťování a připojení do školní počítačové sítě. To se nakonec povedlo a pokračovala jsem v této iniciativě i v roli předsedkyně CKR. Jako úspěšné projekty na Jarově II lze jmenovat například zřízení (společně s SÚZ) místnosti s fotbálkem, dále jsme letos přidali novou posilovnu pro ženy, která byla studentkami velmi žádaná. Každoročně otevíráme letní sklad pro uložení věcí přes léto, který je studenty velmi využíván. Mezi další naše aktivity patří otevírání zabouchnutých dveří, půjčování klíčů k televizní místnosti, fotbálku apod. Členové KR pro období 2005/2006: Veronika Satinská (též Předsedkyně Centrální kolejní rady), David Vošvrda. WEB koleje: http://jarov2.vse.cz/ KOLEJE JAROV F: ĽUBOMÍR ŠURINA: LEPŠÍ PODMÍNKY PRO MIMOŠKOLNÍ AK TIVIT Y Po dobu môjho pôsobenia v KR Jarov III F (2 roky) sa nám podarilo v úzkej spolupráci s vedúcou koleje paní Novotnou zabezpečiť a vylepšiť miestnosti pre mimoškolské aktivity. Zakúpili sa nové prístroje do posilovne, do herne fotbálek, šípky, obnovilo sa príslušenstvo k stolnému tenisu.
KOLEJE JAROV G : INTERNET VŠUDE Podařilo se natáhnout internetové přípojky na všechny pokoje na naší koleji, v místnosti určené pro klavír byl položen zcela nový koberec, nepodařilo se sehnat peníze na vymalování na více patrech. Byli jsme kontaktováni spíše v souvislosti s rozdělováním koleje a snažili jsme se vyhovět, avšak nebylo to vždy možné. Dále
nás studenti kontaktovali, v případě, že zapomněli klíče. S vedoucí koleje udržujeme standardní vztahy. Členové KR pro období 2005/2006: Andrea Pavlátová, Vladimír Šprincl, Josef Taláb, David Machač KOLEJ BLANICE:
KONEČNĚ ODSOUHLASENO ZASÍŤOVÁNÍ
Díky osobní schůzce naší KR s ředitelem SÚZ Zerzáněm se ho podařilo přesvědčit, aby souhlasil se studentským samozasíťováním části Blanice, které se rozběhne od příštího týdne (přesnější podmínky se studenti dovědí z nástěnky a e-mailu). Díky této schůzce se nám pana ředitele také snad podařilo přesvědčit o tom, že Blanice by potřebovala větší a rychlejší rekonstrukci, první „vlaštovkou“ je ředitelův souhlas s vymalováním 20 pokojů na 8. patře (jsou zde silně potrhané tapety, zároveň se opraví nejhorší díry okolo oken). Koupili jsme na kolej do 7. patra „kolejní“ mikrovlnku, bude nové lino v sálku na aerobik, kde se téměř každý večer cvičí a díry už začínaly být zdraví nebezpečné. Navíc se doplnilo nářadí do posilovny. Za předminulou KR (tj. 2003–2005, nyní je z tehdejší KR v té současné jen Michal Tomáška) – koupily se sušáky na prádlo – koupil se nový vysavač – koupil se fotbálek – byl vylepšen ping-pong
– 5 / 2006
VERONIKA SATINSKÁ: NOVÁ POSILOVNA PRO ŽENY
Na základe odozvy študentov sa zakúpila nová sušička. Náplň práce by som rozdelil na dve hlavné časti. Prvú, kde KR pôsobí na dom ovskej koleji, kde sa zaoberá podnetmi študentov ubytovaných na koleji, a druhú, kde zástupcovia kolejnej rady jednotlivých kolejí sú zastúpený v centrálnej kolejnej rade. K druhej časti otázky by som odpovedal, že študenti sa sami od seba o činnosť kolejnej rady príliš nezaujímajú. Viac menej riešime podnety študentov sprostredkovane, kde sa študenti obracajú hlavne na vrátnicu a vedúcu koleje. Vzťahy s vedúcou koleje p. Novotnou sú veľmi dobré, k zástupcom študentov v KR pristupuje priateľsky. V dôležitých otázkach, ktoré sme v priebehu môjho pôsobenia v KR riešili, sme rozhodovali v spolupráci s vedúcou koleje na základe hlasovania, určite nie direktívne. Členové KR pro období 2005/2006: Eva Rybová, Tomáš Maršálek, Ľubomír Šurina, Ondřej Šustr, Pavel Hejl
economix
KOLEJ JAROV II:
6
zpravodajství dent a není mu vyhověno, tak KR může pomoci. Letos jsme se začali snažit o větší investice SÚZ do Blanice a zatím se nám to daří. Myslíme si, že se nám podařilo vytvořit oboustranně prospěšnou spolupráci, snažíme se být prostředníkem mezi studenty a vedoucí, ale i mezi vedoucí a studenty – snažíme se je přesvědčit, aby neroztahovali dveře od výtahů atp., myslíme si, že tohle studenti vezmou spíše od nás než od vedoucí. Na druhou stranu: jakmile má nějaký problém student a my s tím přijdeme za vedoucí koleje, snaží se nám vždy vyhovět. Konzultuje s námi (a nakupuje na náš popud) i doplňkové vybavení koleje. Členové KR pro období 2005/2006: Ján Bajus, Michal Tomáška, Marie Slezáková, Michal Svoboda ROOSEVELT OVA KOLEJ (RK):
economix
– 5 / 2006
MICHAL NA JMAN: S TABILIZACE VZTAHŮ S VEDENÍM KOLEJE, NOVÉ VYBAVENÍ POSILOVNY, BEZPROBLÉMOVÉ ROZDĚLENÍ KOLEJE.
CO SE NEPODAŘILO : Už druhým rokem po sobě se plánovala rekonstrukce elektroinstalace a zasíťování celé koleje, ale opět to nedopadlo. Výběrové řízení na firmu a hlavně krach firmy, která to vyhrála, však KR opravdu ovlivnit nemůže. To linoleum, které je prezentováno jako úspěch, už mělo být na jaře, bohužel jsme se spokojili se slibem, že už je objednáno. Až teď jsme zjistili, že stále není, a začali to urgovat. Centrální kolejní rada připravila návrh na ubytovací kritéria, který byl podle našeho názoru vyváženější než ten, který nakonec byl přijat. Chtěli bychom se letos opět pokusit prosadit návrh CKR. SÚZ opět dal velice krátký čas na rozdělení studentů na Blanici (2 dny na rozdělení 1250 studentů), takže pokoje jsme sice rozdělili, ale ne úplně všechny ideálně, snažili jsme se respektovat spolubydlící, ale už nebyl čas třeba koukat u všech na to, na jakém pokoji chtějí bydlet. SÚZ do toho navíc opět zasahoval a už jednou přidělené pokoje míchal (rozděloval „partneráky“
atp.) – příští rok bychom to chtěli „vychytat“. Vzhledem k tomu, že většina studentů na Blanici jsou prváci, tak se o KR téměř nezajímají, půlka z nich možná ani neví, že existujeme, přestože máme nástěnku, plakáty atd. Tento stav se snažíme měnit, letos jsme při nastěhování dávali každému studentovi vlastním nákladem vytištěný informační leták, co se kde na Blanici dá půjčit. Zároveň na letáku byly informace o KR a o tom, s čím může být nápomocna. V minulém roce studenti přicházeli, pokud měli problém například s vedením koleje, se spolubydlícími nebo se stavem pokoje, ještě méně přicházeli s nápady, co na koleji vylepšit. Pokud vezmu do úvahy, že na Blanici je 1250 studentů a že na schůzi KR nebo i za námi na pokoj přijde vzhledem k tomuto počtu relativně málo lidí, tak to vypadá, že se o KR nezajímají, ale samozřejmě chodí a my se jim snažíme pomáhat. Můžeme urovnávat spory s vedením koleje, s uklízečkami, můžeme urgovat opravy atd. Když si stěžuje samotný stu-
Kolej u holešovického Výstaviště zvaná familiárně Rooseveltka byla vždy považována za VIP. Dostat se sem bylo vždy obtížné a bydlet zde se bere za luxus. Velký vliv na to, kdo zde bude bydlet, měla a má kolejní rada. O tom, kdo se do ní dostane, rozhodují volby, letos plánované na počátek listopadu. Nynější volby budou pro kolejní radu na RK přelomové. Poslední z původních zakládajících členů dokončil studium a už v ní zůstanou jen samí relativní nováčci. Jak úspěšná byla odstupující kolejní rada za poslední volební období? Nechme hovořit fakta. Za nejdůležitější věc se dá považovat stabilizace vztahů studentů s vedením koleje. Po letech sporů, komunikačních problémů a tahanic s vedoucím koleje nastala díky iniciativě kolejní rady výměna vedoucího: Josefa Bauera nahradila Eva Hanáková. Pozitivní dopady této personální výměny byly nejlépe patrné na začátku semestru při nastěhovávání. Odpadly tradiční několikapatrové fronty a hodinová čekání. Vše proběhlo velmi plynule a svižně, za což chci paní Hanákové vyseknout hlubokou poklonu. Zatím se jako vedoucí koleje osvědčila, komunikace s ní probíhá o poznání jednodušeji. Důležitým měřítkem úspěšnosti kolejních rad je vybavení, které se podaří pro kolej sehnat. I zde je možno nehodnotit a omezit se jen na základní výčet. Zahradní nábytek pro dvůr září novotou, v kuchyňkách již nádobí nekape na zem – každá kuchyňka na koleji má svůj odkapávač. Zastaralé vysavače byly vyměněny za moderní stroje a v posilovně už se nemusí stát
7
zpravodajství
Co se Centrální kolejní radě podle Tebe povedlo a kde jsou naopak rezervy? K úspěchům patří zasíťování většiny kolejí na Jarově. Dále se letos podařilo snížit poplatek za připojení k počítačové síti, i když náš požadavek byl na ještě větší snížení, které by bylo odpovídající předpokládaným nákladům na provoz kolejní sítě. Co se nestihlo, je zasíťování kolejí na Jižním Městě. Ale i tam již probíhají jednání a KR Blanice dělá vše pro zlepšení současné situace. Mnoho studentů zajímá fenomén ubytování a rozdělování ubytovaných na jednotlivé bloky. To je vždy samostatnou kapitolou. Myslím, že situace se v posledních dvou letech podstatně zlepšila. Samozřejmě, že při rozdělování pokojů nelze vyhovět všem požadavkům. Ale výraznější problémy jsme nezaznamenali. Největší problémy jsou spíš se získáním dat od školy. Ráda bych touto možností také apelovala na studenty, aby věnovali více pozornosti vyplňování žádosti o ubytování a předešli tak nepříjemným problémům s rozdělováním pokojů (například chybně vyplněný, případně vůbec neuvedený xname spolubydlících). Tématem, které vyvolává živou diskusi, jsou „kritéria ubytování“. Můžeš problém blíže okomentovat? Centrální kolejní rada řešila v minulém školním roce hlavně problémy týkající se
změny kritérií k ubytování. Společně s SÚZ jsme předložili několik návrhů prorektorovi pro pedagogiku Koschinovi, který některé naše podněty akceptoval, některé však bohužel ne. Kritériím jsme věnovali velké úsilí, situaci však komplikoval přechod části studentů na ECTS studium. Letošní verze kritérií však nedopadla dle našich představ, a proto se chceme i v následujícím roce pokusit tato pravidla zpřehlednit a ujednotit. Rádi bychom zavedli dialog se studenty, jak kritéria vylepšit. Studenti se na nás mohou obrátit ať už prostřednictvím zástupců kolejních rad nebo i na naší společné e-mailové adrese
[email protected] Jaké jsou výsledky vzájemné komunikace mezi jednotlivými kolejními radami? Příkladem činnosti z poslední doby je společný příspěvek na nákup nového disku pro kolejní server, který je studenty velmi využíván. Jak moc se studenti zajímají o vaši činnost, o činnost kolejních rad? Lze říci, že studenti ubytovaní na koleji všeobecně nejeví o kolejní radu moc velký zájem, se svými problémy či podněty se na ni obracejí zřídka. Také v tom vidíme další podnět, který bychom rádi změnili. Rádi bychom přiblížili činnost kolejních rad většímu počtu lidí. Moc ráda bych tedy pozvala všechny studenty k volbám do kolejní rady, které se uskuteční ve středu 1. listopadu 2006 na každé koleji. Text: Jiří Zábranský s přispěním členů Kolejních rad. Foto: Tomáš Jakab
Veronika Satinská, Semináře/konference/výstavy předsedkyně ČSE ve spolupráci s ČNB a CERGE-EI organizují seminář na téma Centrální kolejní AKCE: „Defining Financial Stability and the Public Sector‘s Role“, na kterém s přednáškou vystoupí pan Garry Schinasi (IMF) rady: MÍSTO A ČAS: 2. 11. 2006, 17.00, CERGE-EI, Politických vězňů 7, Praha 1, místnost č. 7 Pomozte nám vylepšit kritéria AKCE: Konference s mezinárodní účasti „Česká republika v Evropské unii: proměny a inspirace“ ubytování! Šéfka CKR odpovídá na několik otázek týkajících se činnosti tohoto kolejního „společenství“ tvořených zástupci jednotlivých kolejních rad. Jak velký vliv má Centrální kolejní rada, respektive jednotlivé kolejní rady? Ráda bych podotkla, že KR ani CKR nemají velkou pravomoc, což si ne všichni na koleji ubytovaní uvědomují. Velmi záleží na dialogu, který vedeme nejen se Správou
MÍSTO A ČAS: 2.–3. 11. 2006 v Praze, registrace na www.ceses.cuni.cz AKCE:
Seminář s tematikou zaměstnávání lidí se zdravotním postižením
MÍSTO A ČAS: 27. 10. 2006 (pátek) a 3. 11. 2006 (pátek) v místnosti 410SB AKCE:
Světová literatura očima překladatelů
MÍSTO A ČAS: 12. 10.–9. 11. 2006, cena: 30 Kč, malý sál MKP
– 5 / 2006
Loňské rozdělování kolejí bylo provázeno velkými problémy. Obavy, které provázelo rozdělení letošní, se nakonec ukázaly jako liché. Rozdělení proběhlo bez problémů a ke všeobecné spokojenosti. Tak se dá usuzovat z faktu, že kolejní rada RK nezaznamenala žádné stížnosti na jeho nespravedlnost. Práce kolejní rady spočívá i v organizaci kolejního života a snaze o jeho plynulost a bezproblémovost. Ojedinělé incidenty, ke kterým jsem byl jako člen kolejní rady přizván, byly vždy vyřešeny domluvou a kompromisem. Jedním z mála problémů, které na RK zůstávají, jsou pokoje nad barem. Bar není na rozdíl od klubu odhlučněn. Lidé, jejichž pokoje se nacházejí přímo nad barem, proto občas trpí nadměrným hlukem v nočních hodinách. Letos byl problém vyřešen šalamounsky: nad bar byli umístěni zahraniční studenti, kteří většinou semestr na naší škole tráví bohatým nočním životem. Na pokoj se vracejí většinou až po zavírací době baru. Stížností letos výrazně ubylo. Členové KR pro období 2005/2006: Michal Najman, Vojtěch Novák, Zbyněk Haindl, Eva Otáhalová, Lucie Divišová
účelových zařízení, ale i s jednotlivými vedoucími na blocích kolejí. Pokud se dialog daří, pak je mnohem jednodušší chránit zájmy ubytovaných, zlepšovat jejich zázemí i kontrolovat a podílet se na správě kolejí.
economix
fronta na zastaralý rotoped. Stojí zde bytelné spiningové kolo. Nebyla by to správná kolejní rada, kdyby se nepokusila ušetřit studentům pár korunek. Úspěšně proběhlo jednání o zrušení některých poplatků: nově je tedy pro studenty zdarma použití žehličky či výše uvedených vysavačů. I tak se můžeme pyšnit, že naše kolejní rada získala letos nejvíce prostředků na vybavení v historii RK.
8
rozhovor cí k navrhované právní úpravě, ale sama se na jeho znění nepodílím. Sledovala jsem postup při přijímání trestního zákoníku, ale bohužel nedošlo k jeho schválení, i když to byla moderní, kvalitní norma. Celý proces při jeho přijímání byl zpolitizován a v závěru nedošlo k jeho přijetí. Škoda času a práce odborníků. Trestní právo mě baví, avšak v praxi se jím nezabývám. Jak dlouho učíte na škole? Na VŠE působím jedenáct let. Nebyla jsem ve straně, neměla jsem žádné maminky nebo tatínky v advokacii. Šla jsem do podnikové sféry, do právního odboru podniku, kde jsem se zabývala pracovním a tehdy hospodářským právem. V roce 1990 jsem dostala šanci ve výběrovém řízení pro jednu americkou společnost. Takže jsem odjela do USA na stáž.
Zrušila bych zápočty
economix
– 5 / 2006
zpaměť. Za totality byl na školách v prvních dvou ročnících povinný marxismus-leninismus a museli jsme absolvovat předměty jako vědecký komunismus, dějiny dělnického hnutí nebo sociologie – samé pavědy, ne jako dnes. Také politická ekonomie, z toho jsem dělala státnici. Ve 3. ročníku jsem měla platné právo a od té doby mě to začalo bavit.
Paní JUDr. Marie Češková působí na katedře podnikového a evropského práva jedenáct let a časopisu Economix prozradila, jak se dobře naučit právo a co by si studenti měli ze školy odnést do života. Jak jste se dostala k právům? Právo jsem nikdy nechtěla studovat ani učit. Říká se odříkaného chleba největší krajíc a já jsem právo považovala za těžké biflování a učení se na-
Co to bylo platné právo? Platné, to je pracovní, občanské, rodinné právo a také ústavní právo. Takže vás zaujala praktická stránka? Ne, mělo to hlavu a patu. Poprvé mě to začalo zajímat a po pracovním právu jsem začala dostávat jedničky. Obchodní právo tenkrát nebylo, učilo se hospodářské, které bylo neskousnutelné. Měla jsem představu, že je nutné biflovat paragrafy, jenže paragrafům je nutno rozumět. Na právech dodnes působí profesorka Kalenská a v jejím podání bylo pracovní právo zajímavé. Občanské právo učila
profesorka Knapová, která byla velmi přísná, ale spravedlivá. U ní jsem dělala diplomku. Dnes se věnujete obchodnímu právu? Navázala jsem na občanské právo, které mě bavilo, a obchodní právo je součástí práva soukromého, které má zvláštní právní úpravu pro podnikatele. Zabývám se také právem cenných papírů. Který zákoník máte nejraději? Nemám žádný oblíbený. Vidím, jak se s tím pracuje, jaké jsou tam chyby, nejasnosti, jak soudy musí věci řešit. Těším se na nový občanský zákoník, který bude mít přes 2500 paragrafů, což je mnohonásobně více, než má ten současný. Občanské právo má sice být pro občany, ale bohužel je to pro ně těžké čtení. Máte možnost podílet se na jeho vzniku? Zákoník se zpracovává odborníky pod vedením profesora Eliáše na Západočeské univerzitě. Účastním se diskusí a konferen-
Jaké chyby studenti nejčastěji dělají? Pokud zkouším studenty prvních ročníků, pak vidím, že se ještě neumějí učit, nezvládají zpracovávat kvanta informací. Chápu to, vzpomínám si, že jsem v prvním ročníku na právech měla stejný problém. Od toho tu jsou přednášky, kde se jim právo podává v polidštěné podobě. Vidím nedostatek v roztřiďování důležitých informací. Máte nějakou metodu, kterou by se to dalo zvládnout lépe? Osvědčilo se mi zkombinovat různé druhy pamětí. Sluchovou a zrakovou. Když se s tím seznamuji, stejně to napoprvé nepochopím, ale tím, že si informace sama zapisuji, podílím se aktivně na učení. Pak si vezmu skripta a už to není něco neznámého. A systémem dvojího čtení se to dá naučit. Důležité je podle mne neučit se den před zkouškou, nechat mozek odpočinout. Pokud jsem to dvakrát přečetla, prostě to v té hlavě je, i když máte pocit, že je úplně prázdná.
9
rozhovor
tovat, je to velmi neosobní přístup. Na soukromých školách, kde není tolik studentů, je ten přístup úplně jiný, řekla bych, že velmi individuální. Jen si představte, že po deseti letech jsem učila několik tisíc lidí. Jsem tady na škole ráda, jen mi vadí ta anonymita. Z čeho máte u zkoušky největší radost? Když student umí, protože pak jde zkoušení rychle, nemusíme ty vědomosti ze studentů „dolovat“. Ráda dávám jedničky. Možná naivně si myslím, že jsem k těm znalostem trochu pomohla.
Čtete nebo znáte Borce? Vím, že existuje. Vím, že je určen studentům a měl by jim zřejmě pomoci absolvovat VŠE
dotáhnout domů, opravit a pak každému studentovi zapsat do indexu. To máte dvakrát 200 studentů za semestr, mívám 600 a bývalo i 800 studentů za semestr. Již několik let se snažím prosadit, aby testy z práva byly centrální, tedy stejné pro všechny studenty všech vyučujících, a aby potom byly opravovány pomocí počítače. Dosud se to nepodařilo zorganizovat. Zápočty bych zrušila, na druhou stranu vím, že to studentům pomáhá. Donutí je to alespoň se „podívat“ na probranou látku. Tahle škola mi někdy připadá jako fabrika na inženýry. Nemám šanci si studenty zapama-
Čemu se věnujete mimo školu? Zajímá mne kinematografie, ráda cestuji, hraji s rodinou golf, mám ráda procházky přírodou. Také už půl roku zpívám ve sboru VŠE spolu s mou dcerou. Je to úžasný pocit, moci zpívat v tomto sboru, moci se účastnit koncertů. Jsem začátečník, ale všichni jsou ke mně velmi vstřícní a laskaví. Je to kolektiv báječných lidí, žádná nervozita nebo zloba, občas se zasmějeme, pohoda. Zatím je to se mnou ale tak, že mám velkou radost, když jim to nekazím a mohu se podílet na jejich úspěších. Mám co dohánět a musím tomu věnovat čas. Díky za rozhovor a za váš čas. Jan Holeček
– 5 / 2006
Co jste tedy dělala den před zkouškou? Uklízela jsem, prala, žehlila, šla jsem na procházku. Hlavně jsem se nebavila s nikým o tom, na co se vyhazuje, kdo co zkouší apod., zkrátka nenervovala jsem se. Opravdu se mi to vyplatilo. Poznám, když se někdo učí ještě přede dveřmi na chodbě. Sice se naučí něco nového, ale staré vědomosti se smažou. Mrzí mě případy, kdy si studenti vytáhnou nějakou otázku, kterou nestihli nastudovat. Zkoušku neudělají a řeknou „Češková mě vyhodila“, ne „já jsem to neuměl“. Pak mě mrzí, že jsou naštvaní na mě. Já jsem také vždycky všechno neuměla na sto procent, ale věděla jsem, že pokud se mě zkoušející zeptá na to, co jsem se nestihla naučit, poletím. Myslím, že dospělý člověk by měl umět přijmout tento fakt, měl by umět prostě přiznat, že je to jeho chyba, že zkoušku neudělal.
s co nejmenším úsilím. Já bych se spíše soustředila na studium samo, a ne na sledování osobních pocitů vyjádřených jednotlivými studenty. Považuji to za ztrátu času a sama bych tomu, co se dočtu na Borci, nepřikládala tak velký význam. Slyšela jsem, že mne studenti hodnotí jako přísnou zkoušející, že se u mne nedá napsat test apod. Fakta ale mluví jasně: 95 až 97 procent studentů test napíše. Stane se, že pár lidí to nezvládne. Mám své testy, které podle mne nejsou těžší než testy kolegů. Pro mě je příprava testů velmi náročná, poctivě je měním každý semestr. Musím to vymyslet, namnožit, napsat,
economix
Když jsem dělala velké zkoušky, třeba jako státnice, vzpomínám si, že se mi tak den dva po zkoušce teprve začaly vybavovat naprosté podrobnosti.
Prozradíte našim čtenářům nějakou svou oblíbenou otázku, kterou dáváte u zkoušek? Zkouším všechno, dávám většinou doplňující otázky, abych měla přehled o tom, v jakém rozsahu tam ty znalosti jsou, zda to není náhoda, že právě tu jednu otázku student umí. Občas se ptám na promlčení a prekluzi práva. Chci, aby studenti věděli, že v právu existují nějaké lhůty, v nichž se musí to právo uplatnit, a jaké jsou potom důsledky toho, když si někdo svá práva nehlídá, když neví, že tyto lhůty existují, a očekává od státu ochranu svých práv bez ohledu na čas. Pak máte pocit nespravedlnosti, a přitom je to vaše chyba. Myslím, že pro život je určité povědomí o právu nezbytné.
10
názor
Politické CYKLY Maďarsko představuje (možná extrémní) výsledek typického politického cyklu: když není nejhůř, vlády se o dluhy nestarají. Když je nejhůř, vlády rozhazují o to intenzivněji až do voleb. Pak přichází studená sprcha v podobě úsporných opatření. Ta však neřeší nic jiného než to, co vlády samy způsobily. Sluší se ještě připomenout slova našeho bývalého premiéra o tom, že státní dluhy jsou běžná věc a není třeba je splácet. Možná i my už máme zaděláno na maďarský guláš...
...NA slovenský způsob
economix
– 5 / 2006
... NA maarský způsob Jako kdyby volby v poslední době přinášely evropským státům jen samé problémy. Velká koalice hlavních rivalů v Německu nebyla nic ve srovnání se soubojem na Ukrajině. Znetvoření obličeje prezidentského kandidáta, dramatické demonstrace, dvojí volby prezidenta. Vítězná strana se nakonec rozpadla a po dlouhém období bezvládí vznikla podivná koalice bývalých úhlavních nepřátel... Slovenskou socialisticko-nacionalistickou vládu s Mečiarovým HZDS také zaznamenala celá Evropa a zejména Evropská socialistická strana, která straně Roberta Fica pozastavila členství. Česká republika nezůstala pozadu. Téměř pět měsíců po volbách nemáme vládu, které by ve sněmovně byla vyslovena důvěra. A co hůř, žádná taková vláda není ani na obzoru. Na něco jsem však zapomněl... Maďarsko! Jenže v Maďarsku problém nebyl přímo s volbami. Ty proběhly, měly svého (těsného) vítěze a obnovit koalici nebyl žádný velký problém. Jenže deficity maďarských státních rozpočtů byly příliš velké příliš dlouho, a tak vítězní socialisté po volbách otočili o sto osmdesát stupňů. Před volbami slibovali snížení daní, zato po volbách zvýšili DPH, zavedli čtyřprocentní takzvanou solidární daň pro firmy se ziskem a osoby s příjmem více než 6 milionů forintů, což je asi 600 tisíc Kč. Lidé si také více připlatí na zdravotním pojištění... Možná by to někdo mohl pokládat za typické chování politiků po celém světě, ale pak se objevila nahrávka z tajného stranického jednání: „Lhali jsme ráno, lhali jsme večer... Je zřejmé, že jsme se posledními dvěma roky prolhali. Bylo úplně jasné, že to, co říkáme, není pravda. Přitom jsme čtyři roky nedělali vůbec nic. Nic. Nedokážete mi říci jediné podstatné vládní opatření, na které bychom mohli být hrdí. Ovšem s výjimkou toho, že jsme se nakonec z hov.. dokázali vrátit k vládnutí...“ Maďarský premiér Gyurcsány na ní mluví mimo jiné o stavu veřejných financí. Státní dluh totiž na konci roku bude kolem 65 % HDP. A co hůř, letošní deficit rozpočtu se šplhá k 10 % HDP! To znamená, že se Maďaři z dluhu jen tak nevyhrabou. Přes všechny demonstrace se Gyurcsány nehodlá vzdát vlády a začal schodek snižovat, ovšem hlavně pomocí vyšších daní (viz výše). Vládní opatření už přinesla výsledky. Automobilka Audi například zrušila svou plánovanou investici ve výši jedné miliardy eur. Zvýšení daní tlačí na zvyšování cen. To se zase nelíbí centrální bance, která v posledních měsících zvyšuje základní úrokovou míru nebývale rychle a ta se blíží 8 %. Vysoké úroky i daně však mohou předluženému Maďarsku zlomit vaz...
Podle očekávání přistoupil vítěz slovenských voleb a nový premér Robert Fico k rušení rovné daně. Zavádí milionářskou daň, plánuje snížení DPH na některé zboží. Také ruší poplatky u lékaře atd. Fico se ujal vlády v době, kdy Slovensko začalo zřetelně pociťovat plody předchozích reforem vlád Mikuláše Dzurindy. Nebývalý ekonomický růst provázený poklesem daňové kvóty i poklesem nezaměstnanosti (podle Slovenského statistického úřadu z 20 až k 10 procentům během pěti let) a dobrý stav veřejných financí (po provedení důchodové reformy!) jsou zcela jednoznačně zásluhou předchozí vlády. Obraz Slovenska jako ekonomického tygra ostře kontrastuje s pověstí státu s autoritářským stylem vládnutí, jak tomu bývalo za Mečiara. Jenže právě Mečiarova strana je dnes znovu ve vládě. Dostala se tam pouze díky tomu, že nikdo jiný kromě HZDS a nacionalistů se s Ficem spojit nechtěl. Změny, které nová vláda provádí, však zdaleka nejsou tak radikální, jak se ještě před volbami zdálo. Milionářská daň je spíše laciným gestem, na státní rozpočet valný vliv mít nebude. Zdá se, že Robert Fico si uvědomil, že slovenské reformy byly správné. Zřejmě jich teď bude využívat a drobnými „sociálními dárky“ bude uplácet voliče jejich vlastními penězi. A zdá se, že bude mít z čeho. Deficity státního rozpočtu se snižují a zřejmě se bude snižovat i poměr státního dluhu k HDP. Na jednu stranu je dobře, že slovenské reformy v zásadě přetrvají, na druhé straně ale nová vláda bude sklízet zásluhy vlád předešlých. Jaký klíč si v příštích volbách Slováci zvolí? Obávám se, že budou spíše volit vládu, za níž se měli lépe (nebo která jim více slíbí), než vládu, která se o lepší životní úroveň skutečně postarala. Ostatně jako kdekoli jinde na světě. Frekvence konání voleb je zřejmě příliš vysoká, než aby bylo každému jasné, která z vlád má zásluhy. Nebo je frekvence příliš nízká a špatné vlády jsou u moci dlouho? Ta otázka tu bude, dokud budou mít vlády na ekonomiku a finance lidí tak Autor: Miroslav Cvrček velký vliv jako nyní.
Óda NA ČESKÉHO oriemi vůbec nezamyslel. Kdyby je totiž podrobil o něco hlubší logické analýze, zjistil by, že kdyby stroje skutečně braly lidem práci, tak bychom dnes byli nezaměstnaní všichni. Všechen technologický pokrok, nejenom v budoucnosti, ale také v minulosti, bychom měli považovat za pohromu a všemožně se mu bránit. Naopak počet pracovních míst by bylo možné zvýšit vykonáváním veškeré práce tak neefektivně, jak to jenom jde. A to je nesmysl. Ztráta pracovních míst v důsledku zavedení nového stroje je pouze prvním, nejvidi-
nanost. Konkurence pak stlačí cenu tohoto výrobku. Konečným důsledkem zavedení nové technologie bude rozvoj nových a ještě sofistikovanějších oborů produkujících kvalitnější zboží a služby, přesun pracovníků směrem k těmto oborům, růst produktivity práce, zvýšení společenské spotřeby a blahobytu... Na tyto důsledky již pan „vědec“ nemyslel, protože si vystačil s tím, co bylo vidět na první pohled. Jistě zajímavé by bylo též se dotázat, co autor myslel pojmem „plnohodnotná práce pro všechny“. Udělala snad techno-
„SOCIOLOGA“
telnějším důsledkem technologického pokroku. Dále si však musíme též uvědomit, že i na výrobu a vývoj nových strojů a technologií bylo potřeba zaměstnat pracovníky. Nové technologie se navíc zavádějí pouze tehdy, když sníží náklady, zvýší kvalitu, respektive zvýší zisk. Výrobce pak tento dodatečný zisk buď investuje do rozšíření výroby (ve stejném nebo jiném odvětví), nebo ho utratí na vlastní spotřebu. V každém případě však kolem sebe zvyšuje zaměst-
logická změna z nějaké plnohodnotné práce práci neplnohodnotnou? A co je vůbec neplnohodnotná práce? Autor ve svém článku mimo jiné zmiňuje německého sociologa Klause Offa, jenž vyzývá každého občana v produktivním věku, aby si během své mnohaleté pracovní činnosti vybral dlouhodobou (až několikaměsíční či několikaletou) dovolenou a tím uvolnil pracovní pozici nezaměstnanému a pomohl ke snížení nezaměstnanosti. Teorie lidského kapitálu se však
zeptá, jak chtějí Klaus Offe a Jan Keller „plnohodnotně“ nahradit technického specialistu s patřičným vzděláním a praxí člověkem, který do vzdělání a rozvoje neinvestoval ani minutu času, případně jak chtějí udržet úroveň kvalifikace zaměstnance během několikaleté dovolené. Cílem tohoto článku je však upozornit na aspekt způsobu zkoumání lidské společnosti, proto se k němu nyní vraťme. Pokud člověk nazírá na společnost jako na celek, vidí nezaměstnané, nikoli nezaměstnaného jednotlivce – vlastníka vzácného zdroje a jeho konkrétní situaci. Vidí velké firmy, nikoli jednotlivého podnikatele využívajícího zdroje a zároveň člověka s vlastním kapitálem. Tento pohled lehce svádí k tvorbě hodnotových soudů, že nezaměstnanost by měla být nižší, že by se mělo zamezit znečišťování přírody, že by lidé měli být odměňování takovou či onakou mzdou… Kdyby naopak náš „vědec“ respektoval jednotlivce, zjistil by, že nezaměstnanost nemusí být a priori špatná, protože každý rozhoduje o využití svého lidského kapitálu sám a racionálně (dobrovolná nezaměstnanost). Zároveň by se náš vědec při zkoumání nezaměstnanosti soustředil místo počítaní „práce-hodin“ na to, co brání jednotlivci v produktivním využívání vlastních schopností a dovedností (nedobrovolná nezaměstnanost a plýtvání lidskou prací). Člověk má vlastní subjektivní hodnoty a schopnosti („někdo má rád holky, jiný zase vdolky“), což bychom měli respektovat nejen my, obyčejní lidé, ale i vědecké mediální hvězdy. Povrchní a agregátní způsob myšlení (po odpozorování, kolik se spotřebuje vdolků a kolik průměrný jedinec pozná za život lásek) totiž může sklouzávat k tvrzením, že by každý člověk měl jíst tolik a tolik vdolků a měl by vystřídat tolik a tolik partnerů či partnerek (doporučeným řešením je samozřejmě přerozdělení). Podobné závěry se pak šíří z úst „pavědců“ společnosti jako lavina a do chvíle, než se nad nimi někdo zamyslí, dokážou nadělat mnohdy nenapravitelnou škodu… Zamysleme se proto co nejdříve! Autoři: Radoslav Peter Svatopluk Lojek 1 Například: http://www.darius.cz/ jankeller/cl12p.html
– 5 / 2006
Při jakémkoli výzkumu a pozorování, nevyjímaje zkoumání principů fungování lidské společnosti, hraje klíčovou roli způsob, jímž svůj výzkum provádíme. Přesto existuje mnoho „uznávaných vědců“, kteří otázkám metodologie nevěnují ani nejmenší pozornost. Z výsledků svých zkoumání pak činí komické, jindy pak tragikomické závěry a doporučení. Zářným příkladem nerespektování základních metodických postupů a následně pak formulace absurdních závěrů a doporučení pro „záchranu“ naší civilizace je „nejslavnější“ český sociolog Jan Keller. Jeho článek Hledá se jedna miliarda1 stoprocentně rozesměje, nebo spíše rozpláče, každého soudného člověka. Pan „sociolog“ se v tomto článku snaží popsat a vyřešit fenomén nezaměstnanosti. Přibližme si tedy tento článek nikoli z toho důvodu, že za to stojí, ani ne proto, abychom pana Kellera zesměšňovali, ale kvůli tomu, abychom odsoudili způsob (ne)myšlení, jenž bohužel není vlastní pouze tomuto pánovi. V argumentaci budeme čerpat z díla Henryho Hazlitta. Jan Keller ve svých úvahách o podstatě nezaměstnanosti vynásobil počet nezaměstnaných počtem hodin, které běžný zaměstnanec ročně odpracuje, a zjistil, že každoročně v ČR chybí zhruba jedna miliarda pracovních hodin. Pokud bychom tuto miliardu nalezli, problém nezaměstnanosti by byl dle pana Kellera vyřešen. Příčinou nezaměstnanosti je podle něho expanze nových technologií, které vytlačují lidskou práci jako příliš nákladnou. „Žijeme ovšem ve společnosti, ve které se lidem stále zdůrazňuje, že mohou být úspěšní jedině tehdy, dokáží-li být nějak užiteční. Zároveň se nedostává oné miliardy hodin k tomu, aby lidé mohli svoji užitečnost prokázat.“ Příčinou nezaměstnanosti je podle něho především expanze nových technologií, které vytlačují lidskou práci jako příliš nákladnou. Kvůli technologickému pokroku autor navíc vidí pesimisticky i výhled do budoucnosti: „Prakticky nikdo už dnes nevěří, že by bylo možno zajistit v dohledné budoucnosti plnohodnotnou práci pro všechny.“ Již tyto citace dokazují, že se autor nad svými te-
11
economix
názor
12
studentská organizace
Španělky kralovaly žižkovské Je čtvrtek 19. října, krátce po sedmé hodině večerní a na Žižkově začíná druhý ročník kulturně-sportovní akce zvané Žižkovská Beer Rally. Na startu přešlapují první nedočkaví soutěžící seskupení do tříčlenných až sedmičlenných týmů. V jejich úsilí je motivuje pohled na hlavní cenu – soudek piva. Čeká je nelehký úkol, pro získání osvědčení musí muži během večera zdolat hranici 9 piv nebo panáků, ženy 6 piv nebo panáků. Účelem akce však není opít se, ale pobavit se a zároveň lépe poznat Žižkov. Slogan „Přijďte Žižkov více poznat“ je ostatně také mottem celé akce. Beer Rally pořádal Buddy System spolu se serverem Lexikonhospod.cz. „Zahraniční studenti stráví na VŠE půl roku, měli by se proto seznámit také s jejím okolím a tím, co je pro Žižkov typické. A Žižkov je známý právě hospůdkami a jejich úžasnou atmosférou. Není jiná čtvrť v Praze, kde pokaždé, když se rozhlédnete, vidíte minimálně čtyři hospody,“ uvedl Filip Engel, vedoucí Sport Clubu v Buddy Systemu. Podle jeho slov není důvod tuto akci upírat také Čechům, kteří určitě mají v oblasti znalostí o Žižkovu co dohánět. Výsledný poměr českých a zahraničních účastníků byl přibližně půl na půl.
economix
– 5 / 2006
S TARTUJEME Na startu se jednotlivé týmy registrují, dostávají seznam 17 hospod zařazených do akce, herní karty, do kterých jim hospodští
Hlavní cenou pro nejrychlejší tým v Žižkovské Beer Rally byl soudek piva. Všichni, kteří akci úspěšně absolvovali, zároveň dostali osvědčení. budou potvrzovat sportovní výkony, a losují si také první hospodu, kterou musí navštívit. Cílem tohoto opatření je, aby se všichni účastníci nenahrnuli do nejbližší hospody a nezpůsobili tak dopravní zácpu. Poté již účastníkům nic nebrání v tom, aby vyrazili do akce. Zatímco soutěžící se vydali poznávat Žižkov, organizační tým se ze startu přesunul do restaurace Morava, aby zde vyhlížel první závodníky. Ti na sebe nenechali dlouho čekat, jako první do cíle dorazil tým složený ze španělských studentek, a to za 48 minut. Druhý tým byl o 6 minut pomalejší.
Druhý ročník Žižkovské Beer Rally překvapivě vyhrál tým složený ze španělských studentek, který do cíle dorazil za pouhých 48 minut.
ČÍŇANÉ POZNÁVALI ŽIŽKOV Zajímalo nás, do jaké míry akce splnila svůj účel a umožnila účastníkům lépe poznat Žižkov. Snažili jsme se o interview s vítězným týmem španělských studentek, avšak ty byly po svém sportovním výkonu natolik vyčerpané, že náš pokus naprosto ztroskotal. Uspěli jsme až u dalšího ženského týmu, soutěžícího pod názvem Chinese. Jeho složení bylo vzornou ukázkou mezinárodní spolupráce, neboť členky týmu pocházely z Hongkongu, Peru, Francie a Maďarska. Během krátkého interview jsme se dozvěděli, že Chinese vyznávají heslo „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“, takže od počátku zvolily pohodové tempo a do cíle dorazily již po dvou pivech. „Užily jsme si to, a zároveň také opravu lépe poznaly Žižkov, neboť Žižkov je čtvrť plná hospod. Jak lépe ho tedy poznat než například na Beer Rally,“ tvrdily svorně. Podobných týmů, které více oslovila kulturní část akce místo té sportovní, bylo poměrně hodně. Podmínku pro vystavení karty o úspěšném absolvování však splnila více než polovina. SOUTĚŽ DOS TALA TAKÉ LIDSKÝ ROZMĚR Přestože jednotlivé týmy navzájem soupeřily, snažily se k sobě být zároveň solidární, a to i v případě, že to nebylo původně jejich záměrem. Například tým nazvaný Cholerolepra našel v jedné ze soutěžních restaurací mobilní telefon. Domnívajíce se, že ho tam zapomněli budoucí vítězové soutěže, rozhodli se ho členové Cholerolepry čistě nezištně vzít s sebou a poté vyměnit za hlavní cenu – sud piva. Jimi favorizovaný tým, který ztratil mobilní telefon, však nakonec nezvítězil, a tak Cholerolepra složená ze studentů architektury neměla za co měnit. Mobil samozřejmě předali šťastné majitelce, napřed ho ale úzkostlivě svíral jeden ze členů Cholerolepry v ruce až do té chvíle, než se nám se svým ušlechtilým počínáním svěřil. „Znáš to, ekonomka, jsou to materialisti, napřed jim to musím říct, pak už by neposlouchali,“ tvrdil. PROPAGACE ZDVOJNÁSOBILA ÚČAS T Loňský první ročník Beer Rally proběhl v komornějším duchu, konala se v rámci International Weeku, a účastníky tedy byli převážně zahraniční studenti. „Letos jsme akci více propagovali na internetu a na plakátech, zároveň nebyla určená jen pro zahraniční a české studenty z VŠE,“ říká Filip Engel.
13
zpravodajství
Další informace poskytne Lukáš Nápravník Public Relations Consultant mobil: +420 608 135 748 e-mail:
[email protected] O ESN VŠE PRAHA – BUDDY SYS TEM ESN VŠE Praha – Buddy System (ESN BS) je nezávislá dobrovolná studentská organizace. Prvořadým cílem této organizace, která má formální status občanského sdružení, je podpora myšlenky studentské mobility a poskytování prostoru pro vzájemné poznávání českých a zahraničních studentů. Tento cíl naplňuje pořádáním mnoha akcí, jakými jsou například prezentace zemí, univerzit, sportovní víkendy, výlety do historicky zajímavých míst České republiky, studentské party Nation2Nation a starost o zahraniční studenty. Těm je již před jejich příjezdem do Prahy přidělen český student (buddy), který jim pomáhá s problémy během prvních týdnů v Praze. Buddy System na VŠE je nezávislým členem mezinárodní studentské organizace Erasmus Student Network. | web: http://buddy.vse.cz O ERASMUS S TUDENT NET WORK Erasmus Student Network je nezávislá studentská organizace, jejímž hlavním cílem je podpora studentské mobility. Sdružuje evropské studentské kluby, které se starají o studenty během jejich studia v zahraničí. Toto studium probíhá většinou v programu Erasmus-Sokrates (odtud „Erasmus“), během něhož se domácí i zahraniční studenti mají možnost účastnit připraveného programu, který zahrnuje kulturní, společenské a sportovní akce. Cílem těchto aktivit je seznámit zahraniční studenty s kulturou a zvyky konkrétní země. | web: http://www.esn.org Text a foto: Buddy System
„Rozhodli jsme se na fakultě řešit neustále se horšící situaci ohledně přístupu studentů ke studiu. Pořád více studentů kromě VŠE studuje ještě další vysokou školu, nebo často také pracuje“, sděluje důvody zavedení nového systému „Převodu volných poukázek“ děkan Národohospodářské fakulty Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. Nový proděkan NF VŠE Ing. Daniel Šťastný, PhD. vysvětluje ideu nového systému: „Chtěli jsme nějakým způsobem odměnit úspěšné studenty, kterým mnoho volných poukázek zbývá a také se zbavit nemilé povinnosti rozhodovat o tom, kde udělat hranici mezi studenty, kterým kreditové poukázky přidáme, a těmi, kterým již nikoliv. Nový systém přenáší toto rozhodování do značné míry na samotné studenty a dále činí neztrácení kreditů atraktivní, neboť studentům zbývá něco, co jiní studenti chtějí.“ Na všech fakultách VŠE má student určitý počet rezervních poukázek a cokoliv nadto přiděluje děkan. „Převoditelnost poukázek není v praxi nic jiného než rozhodnutí, že proděkan přiděluje kredity jen tehdy, když mu nějaký jiný student „poradí“, komu je má dát, a jako projev toho, že to myslí vážně, je ochoten se příslušného počtu svých vlastních poukázek vzdát“, vysvětluje dále proděkan Šťastný. Každý student, tak jako doposud, obdrží na začátku studia kreditové poukázky k získání potřebného množství kreditů, plus několik poukázek rezervních. Všechny tyto poukázky slouží vlastně jako jakési kvazipeníze, za něž jsou poptávány vzdělávací služby VŠE. Kreditním poukázkám je tak ponechána hodnota, kterou studenti, kteří je již pro svou vlastní potřebu využívat nemusí, mohou směnit se studenty, kterým se jich nedostává. Převod těchto poukázek bude registrován u proděkana pro pedagogiku. Touto cestou bude možné nabýt maximálně polovinu všech rezervních kreditových poukázek přidělených pro daný program a stupeň studia. Kromě toho existují ještě další omezení, jak vysvětluje proděkan Šťastný: „Zavádíme pravidlo, že student bude moci darovat kredity až téměř na
konci svého studia, přičemž směnný poměr mezi poukázkami stejného druhu je 10:1, u převodu z ECTS poukázek na původní je poměr upraven na 15:1 a naopak poměrem 7:1.“ Oslovili jsme jednotlivé proděkany pro pedagogiku ostatních fakult VŠE, aby nám sdělili svůj názor na novinku, kterou zavádí pátá fakulta. Proděkan Fakulty informatiky a statistiky Prof. RNDr. Jan Pelikán, CSc. problém rezervních kreditů na jeho fakultě nevidí a zavádět nic podobného neplánuje: „Když vidím, že student má tendenci dostudovat, tak mu kredity bez problémů přidám, když to naopak vypadá, že studium nebere vážně, kredity nedostane“. Na stejný dotaz sděluje svůj postoj proděkan Fakulty mezinárodních vztahů Ing. Jiří Zeman, který zpochybňuje samotný právní aspekt nového systému: „Pokud bychom chápali studijní řád jako předpis mající svým charakterem blízko k veřejnoprávním předpisům, pak je zřejmé, že převod rezervních kreditních poukázek není možný, neboť studijní řád s takovouto dispozicí s rezervními kreditními poukázkami nepočítá.“ Proděkan Šťastný ale nesoulad s předpisy odmítá poznámkou: “Celoškolské předpisy sice převod poukázek výslovně nezmiňují, ale jeho praktikováním nejsme s těmito předpisy v žádném rozporu.“ Prvním zájemcem, který se chopil možnosti směňovat kreditové poukázky, je studentské sdružení EKONOM, jehož předseda Martin Steiner nám sdělil: „Budeme studentům smluvně poskytovat kompletní služby - poradenství, zprostředkování a vypořádání. V současnosti se zabýváme právní stránkou věci a dolaďujeme přesná pravidla. Brzy vše zveřejText: (pol) níme.“
– 5 / 2006
Oproti prvnímu ročníku se počet účastníků více než zdvojnásobil na téměř stovku lidí sdružených do 21 týmů. Všichni účastníci si tak mohli vyzkoušet, jak vypadá týmová spolupráce také mimo akademickou půdu. „Jako příznivce éčkového studijního plánu, který je typický tím, že se v hodinách i mimo ně pracuje v týmech, mě velmi těší, že i tato soutěž probíhá v týmovém duchu,“ žertoval jeden z účastníků. Podíl zahraničních a českých účastníků byl přibližně stejný. Beer Rally byla ve svém prvním ročníku inspirována akcí, kterou pořádají ve Finsku. „Byla jsem tam na akci nazvané International Week. Studentská unie pořádá Beer Rally po celých Helsinkách, inspirovalo nás to, a proto jsme ji implementovali do českých podmínek,“ vypráví o historii Beer Rally Martina Kokešová z Buddy Systemu.
Bude se na Národohospodářské fakultě obchodovat s kredity?
economix
BEER RALLY
14
Další změny na F5
economix
– 5 / 2006
Národohospodářská fakulta kromě obchodování s kreditními poukázkami (o kterém se více dočtete na straně 13), zavádí i další novinky, které mají podle slov proděkana pro pedagogiku Dana Šťastného “usnadnit a zpříjemnit studium na F5“. A jaké změny to jsou? Ta první potěší zejména lenivější studenty. Tělesná výchova již není povinností pro žádného studenta NF VŠE. Avšak naopak, počínaje od tohoto semestru, student získá jednu rezervní kreditní poukázku při absolvování vždy dvou kurzů tělesné výchovy. Druhou zaváděnou novinkou je zrušení povinnosti zapsat si hodnocení zkoušky či zápočtu do indexu. Co to znamená? V podstatě to, že na konci semestru nemusíte (za podmínky, že jste student F5) stát nekonečně dlouhé fronty pro zápočet, nebo shánět své předchozí vyučující v dalším semestru, protože bez jejich podpisu by vám nevydali zápisový list. Na druhé straně to však také znamená, že pokud v systému, nebo u vyučujícího vznikne chyba, student nemá písemný doklad o výsledku zkoušky/zápočtu. Takže možnost pohodlná, ale doporučujeme užívat s rozumem. Studenti si rovněž nemusí vyzvedávat a podepisovat své zápisové listy. Ten sice bude pro každého k dispozici od začátku listopadu u studijní referentky, ale pokud si jej nevyzvednete, nebude se to interpretovat jako vaše vůle dále na VŠE nestudovat. Zapsané předměty bude možno odsledovat v systému http://pes.vse.cz, a to se týče také jejich hodnocení. Národohospodářská fakulta zároveň upozorňuje své studenty plánu E v druhém ročníku, volící si svůj studijní obor, že tak mají učinit do 10. listopadu tohoto roku. Úplně však postačí napsat studijní referentce e-mail, nemusíte chodit osobně. Tím se dostáváme také k novému vybavování žádostí studentů (například žádosti proděkanovi). Všechny lze totiž nově zaslat pouze e-mailem své studijní referentce. Není potřeba žádosti vypisovat na formuláře, podepisovat a osobně doručit na studijní oddělení. Podpis je vyžadován jedině tam, kde by teoreticky mohlo hrozit zneužití třetí stranou, jako například u žádosti o ukončení nebo přerušení studia. Poslední novinkou na páté fakultě je právě zavedení převodu volných kreditních poukázek nezávisle na vůli proděkana. Této možnosti se obšírněji věnuje již vzpomínaný článek „Bude se na Národohospodářské fakultě obchodovat s kredity?“ z předešlé strany. Jak a zda vůbec se tedy nové změny na NF VŠE osvědčí ukáže čas. Zatím si její studenti mohou užívat nově nabytých výhod a studenti jiných fakult se mohou snažit prosadit svoje návrhy změn, například přes své zástupce v akademickém senátu. Text: Marcel Bodnár
na baru s...
... hercem
Jaromírem Vystupuji z metra na sluncem zalitou, pozdně zářijovou Národní třídu a hned se zakousnu do spleti uliček vedoucích k nábřeží. V jedné z nich mám sraz s hercem Jaromírem Noskem. Rozhovor, který se měl odehrát v půlhodině, skončil až o půlnoci v příjemném baru, za kterým stál překvapivě právě on. Obsluhoval, bavil návštěvníky a ještě mi stačil odpovídat na otázky. No prostě – mazec a hodně daleko!
Jaromír Nosek se narodil v roce 1978 v Semilech. Jako malý se věnoval judu a hrál na klavír, jako velký rád jezdí rychle autem, což má za následek několik výměn motoru jeho vozu a nějaké to škrábnutí, ovšem on sám vyvázl zatím vždy bez zranění. Po gymnáziu studoval JAMU v Brně; v roce 2000 absolvoval v oborech muzikálového i činoherního herectví. V roce 2001 se zapsal do povědomí filmových diváků snímkem Filipa Renče Rebelové, dále účinkoval ve filmech Post Coitum (r. Juraj Jakubisko, 2004), Román pro ženy (r. Filip Renč, 2005), Účastníci zájezdu (r. Jiří Vejdělek, 2006), spolupracoval i na dalších filmových projektech. První divadelní angažmá získal v Moravském divadle Olomouc. V minulých letech hostoval v divadle v Plzni (Mechanický pomeranč), dále byl v angažmá v brněnském Divadle Husa na provázku, kde hrál v mnoha inscenacích, jako například Nadsamec (r. Dodo Gombár), Zadržitelný vzestup Artura Uie (r. Tomáš Svoboda), Babička (r. Ivo Krobot), Hvězdy nad Baltimore (r. J. A. Pitínský), Běsi (r. Vladimír Morávek). V současné době hraje v Divadle v Řeznické v inscenaci Balada o smutné kavárně (r. Viktor Polesný). V říjnu 2006 začíná v novém angažmá v Městských divadlech pražských, objeví se ve hře Miláček Ornifle.
Ahoj, Míro, jak se máš? Mám se dobře, teď jsem od čtyř tady v baru a chystal jsem to. Támhle jsem vyvrtával (ukazuje na lampičku). Ta věc, co teďka není moc vidět, ale já ti ji ukazuju támdlenc. Přivrtal jsem ji! Žárovku dal! Kabel dal! Pak jsem si odběhl odehrát představení do Řeznické a už jsem zpátky a zase dělám za barem. Nedělám tady pro prachy, ale proto, že mě to baví. Dobrá, pojďme k tvé herecké profesi. Co tě vedlo k herectví? Byla to rodina nebo kamarádi? I když táta hrál jako ochotník, k herectví mě tohle nevedlo. Byl jsem na gymplu ve třeťáku nebo ve druháku na divadelní dílně a taky jsme trochu dělali nějaké představení, a tak se mi to zalíbilo, že jsem si dal přihlášku na herectví. Nakonec odpadly i mé pokusy o malování a medicínu, a tak dělám teďka tohle. Pamatuješ si na své přijímačky? Vzpomínáš si na jejich průběh? Pamatuju. To bylo tak, že v prvním kole na DAMU byla u přijímaček paní Hlaváčová ještě hrozně milá a všechno fajn. Pak mi tehdy ještě Boris Rösner – dej mu Pán Bůh věčnou slávu – řekl ve druhém kole, že po-
třebujou pořádný chlapy a teda v podstatě, že při mojí šedesátikilové postavě to nejde. Takže takhle na DAMU. Na JAMU bylo první kolo o tom, že mám špatné sykavky. Já jsem se jich ptal: Jak to? To jsem tehdy vůbec nevěděl a taky jsem jim řekl, ať mě pustí dál, že ty sykavky se za tři týdny doučím, což je samozřejmě nesmysl. V druhém kole jsem tam přišel a oni se mě hned ptali, kdo
15
jsem a odkud jsem, a tak jsem jim řekl: „Já jsem Nosek ze Semil.“ Oni hned – aha, sykavky – a na činohru mě nevzali. Nakonec jsem se dostal přece jen na JAMU na muzikálové herectví, ale to mě dost nebavilo. Snažil jsem se stále tlačit do činohry, takže jsem hrál absolventské představení jak za činohru, tak za muzikál, čímž jsem byl na škole taková raritka. Chtěl jsem mít prostě papír i na to, že jsem činohra. Dnes už nechci dělat muzikál, dnes už jsem jen činohra! Jak jsi celé studium prožíval? (Smích) No já oproti těm děckám, které už pily na gymnáziu a kouřily cigára, tak já začal takhle až na JAMU. Takže celé to bylo takové milé. No a taky mě chtěli na tom muzikálu furt vyhodit z důvodů jako docházka a na začátku taky hlavně proto, že neumím zpívat, neumím tancovat, neumím nic. Na konci jsem dopadl dobře a měl jsem tři jedničky a trojku – takže v pohodě. Školu jsi tedy úspěšně dokončil. Která setkání pro tebe byla zásadní a obohacující?
No vlastně už během školy a hlavně po ní setkání s Martinem Čičvákem, se kterým teď nějak extrémně nespolupracuju, ale udělal jsem s ním asi devět nebo deset inscenací. To mě hrozně ovlivnilo, protože si ho vážím jako divadelníka a hrozně mi to rozlepilo oči, jak se divadlo má vlastně vůbec dělat, věřil jsem mu a padalo to docela na úrodnou půdu. Jinak potom těch potkání bylo spousta s různými lidmi a jsem za to rád. Tím se vrátím ještě ke škole, kde (jak jsem už říkal) jsem se rval mezi ty činoherce a nechtěl hrát muzikál. Proto jsem se setkával se spoustou režisérů a neměl jen toho svého takzvaného kmenového režiséra na čtyři roky, což mi dost pomohlo a bylo to pro mě zajímavější a obohacující. Pak jsem potkal dost zajímavých lidí u filmu, například Juraje Jakubiska, Slávu Luthera i další a jsem za to rád. Když už jsme u toho filmu, v roce 2000 jsi natočil s Filipem Renčem retrofilm Rebelové (premiéra 2001), kde jsi hrál roli Boba. Jak vzpomínáš na tohle období? Byl to vlastně tvůj první velký film a první velká role v něm.
pár dní, třeba dva nebo tři, zato tohle bylo takhle rozsáhlé. Měl jsem za to strašně málo peněz, ale mně připadalo, že je to hrozně moc. Tehdy jsem nechápal ten princip, proč mě někdo dělá slavným a ještě mi má dávat pytel peněz? Pro budoucnost jsem si v duchu říkal, že to v pohodě pofrčí a nabídky se po tomhle pohrnou, ale nikdy se nic nestalo, všechny další role ve filmu byly vždy na základě castingů a nikdy se mi nestalo, že by někdo zavolal a řekl – viděl jsem vás ve filmu, pojďte ke mně hrát – vždycky konkurz. Co ti filmování umělecky nebo osobně přineslo a co ti vzalo? Musím dodat, že po Rebelech přišly další role, hrál jsi v Románu pro ženy nebo také ve filmu Účastníci zájezdu. Pro mě je film úplně super a mám točení hrozně rád, já si to totiž tak pěkně chystám. Je to jiné než divadlo, protože na divadle hraješ podle lidí. Ve filmu je to zase tak, že jakmile se film dodělá, tak je a nemůžeš s ním hnout. Na druhou stranu máš čas na ty klapky a všechno si lze pětkrát zkusit, než se to bude líbit režisérovi. Já jsem ještě takový šílenec, že si píšu ve scénáři, jak se kdy podívám, hlídám si, jestli jsem scénu začal se sklenicí v ruce nebo jsem cigáro vyfukoval nebo vdechoval, aby to nějak neskočilo v tom dalším záběru. Baví mě vše okolo filmování (paradoxně možná víc než ti kvazidůležití lidé), třeba chlapi kolem kamery, se kterými si člověk dobře pokecá. Mám film a televizi fakt rád, teda kromě seriálů jako Rodinná pouta, ve kterým bych v životě nehrál, a to klidně takhle natvrdo můžu říct. Pojďme zpátky k divadlu. Nehraješ jen na tuzemských scénách – v Brně, dříve
v Olomouci nebo nyní v Praze – ale objevil ses i na Slovensku ve slovenské verzi Rebelů a ve hře Igora Bauersimy Tattoo. Jak s Martinem Čičvákem tato slovenská spolupráce vznikla? Je to vlastně pokračování české spolupráce, o které jsem už mluvil. My jsme se potkali na škole a ve třeťáku jsem s ním dělal jednu hru, která se jmenovala Svět kolem Susan B. od Gertrudy Steinové, což bylo takové psychofilozofické peklo. Pak jsme na sebe hodně slyšeli a přišla tahle nabídka do Bratislavy, za kterou jsem byl vůbec rád, protože to bylo hodně narychlo a v pravý čas. Mám hrozně rád Slovensko, tu řeč, která je hrozně měkká a pěkná. I když jsem na jevišti hrál česky, tak jsem mimo divadlo oprášil zase slovenštinu, protože jsem se tam v hospodách naschvál bavil slovensky. Co další režiséři, zaujal tě ještě někdo kromě Martina Čičváka? Pitínský. Dělali jsme spolu jen jednou a měl jsem tam jen malou roli, byla to hra Hvězdy nad Baltimore (pozn. red.: inscenace o osudech komika Vlasty Buriana uváděná v hlavní roli s Bolkem Polívkou v brněnském Divadle Husa na provázku). To, s jakým klidem a profesionalitou mluví k hercům, zároveň je taky trochu blázen (v dobrém slova smyslu), je nadaný a chytrý, nikdy nekřičí, má takovou autoritu a něco v sobě, že ani křičet nemusí. Prostě se s ním krásně pracuje a věříš mu. Během posledních let (2005, 2006) jsi natočil dva filmy: Román pro ženy (Rickie) a Účastníky zájezdu (Ignác). Jak vzpomínáš na tyto filmy? No tak akorát lidi mi připomínají z Románu pro ženy ponožky a spoření s liškou, ale jinak na tom natáčení podle mě nevznikla nějaká extra parta, bylo to dost o jedincích, nebyla to moc týmová hra. Novou sezonu jsi začal v Praze, hraješ v Divadle v Řeznické, hraješ v Činoherním klubu, co plánuješ? Chceš zůstat tady, nebo raději na volné noze? Já jsem tady dostal angažmá v Městských divadlech pražských a 16. října začínám v Rokoku a hrozně se těším, bude to hra Miláček Ornifle od Jeana Anouilhe a měl bych tam mít nějakou velkou roli, takže uvidíme. Jan Kavalec
– 5 / 2006
Noskem
Bylo to super, protože jsem se vždycky chtěl – jak jsem koukal na ty staré filmy s Lukášem Vaculíkem a tak – objevit do dvaceti v televizi nebo ve filmu. Ne pro nějakou slávu, ale jenom jako zadostiučinění herectví. Navíc tento film byl ještě spojen i s muzikálem. Bylo to dobré v tom, že jsem musel i hrát a ne jen potancovávat a pozpěvovat. Byl jsem tehdy těsně po škole a měl jsem z té role strašnou radost, protože jsem si říkal, co se ti může stát víc než být prezidentem nebo natočit film, no pro mě obrovská haluz! Tehdy bylo natáčení dobré taky v tom, že jsem měl třicet natáčecích dnů, což už jsem potom nikdy neměl. Většinou bývá
economix
na baru s...
16
cestopis
economix
– 5 / 2006
Po takové spoustě zážitků je hodně těžké začít psát tento článek, protože člověk neví, kde by měl začít. Nejlepší asi bude, když začnu příletem do oné nádherné exotické země. Výlet právě do této destinace byl neplánovaný a rozhodnutí, kam poletíme, padlo týden před odletem. Chtěli jsme se podívat do země, kde bychom našli bohatou kulturu a něco netradičního až exotického, což se nám povedlo. Odlet jsme si naplánovali z mezinárodního letiště v Orlandu na Floridě, kde jsme strávili celé prázdniny. Letadlo nás dopravilo do turistického resortu a jednoho z největších měst na Jamajce, a to do Montego Bay. Původně jsme chtěli letět do Kingstonu, hlavního města Jamajky, ale mnoho známých nás varovalo před vysokou kriminalitou v tomto městě. Byli jsme rozhodnutí přijet i odjet v počtu tří, proto jsme se Kingstonu vyhýbali po celou dobu pobytu. Hned po příletu na letiště v Montego Bay jsme prošli přes imigrační policii, kde jsme zaplatili 20 amerických dolarů za vízum, a hurá do hostelu. Předem jsme si zamluvili dvě noci v hostelu „Carribian House“ v centru Montega. Když člověk uslyší slovo Jamajka, tak si nejspíše většina z vás vybaví Boba Marleyho spolu s jistými zelenými kytičkami, které jsou zde velmi populární. O tom jsme se přesvědčili bezprostředně poté, co jsme opustili letištní halu. Bez váhání se k nám seběhli taxikáři, kteří nám nabízeli svoje služby s tím, že každý z nich je ten nejlevnější a nejkvalitnější. Ostatní muži okolo nám naznačovali rukou kouřící imaginární cigaretu, zkrátka jestli nechceme koupit nějaký ten „tabák“, přičemž na nás tázavě pokřikovali: „Smoke?“ Nakonec jsme se domluvili s jedním z taxikářů, že se s ním svezeme do našeho hostelu. Nasedli jsme do jeho kočáru, který nás během tří minut dopravil do cíle za doprovodu Marleyho známých songů. Ostatně kamkoli člověk přišel, neslyšel jinou hudbu než reggae. Ať už u McDonald‘s, v samoobsluhách, na letišti, v taxících, na plážích, zkrátka všude. Za odvoz si vzal
řidič 800 jamajských dolarů, poděkoval, dal nám vizitku, přičemž nezapomněl zmínit, že je nejlevnější, a zmizel; 800 jamajských dolarů je přibližně 300 korun českých. Věděli jsme, že si na taxikáře musíme dávat pozor, přesto jsme jejich nátlaku také podlehli. Hostel nás tři přišel na 1200 jamajských dolarů (460 Kč) každého za jednu noc. Bylo to pří-
který používají nejen při zdravení. Podají vám ruku a dlouze pronesou „Yaaaaah maaan!“ (čti Jááááá máán). Další otázky jako by měli naučené, většinou se ptají na to samé, a to: Jak se máte?, Odkud jste?, Na jak dlouho tady jste? nebo Jak se vám líbí na Jamajce? Ze začátku jsme si mysleli, že jsou rádi za každého turistu, se kterým si mohou povídat, a tak jsme se celkem příjemně
Jamajka jemné ubytování kousek od pláže. Pokoj byl čistý, s lednicí, televizí a malým balkonem. Hned první večer jsme se rozhodli prozkoumat terén, projít se po pláži a zajít na pivo do nějakého příjemného baru. Okamžikem, kdy jsme vykročili z hostelu, začala zcela nečekaná noční můra. Po padesáti metrech, kdy jsme se přiblížili k pláži, se k nám seběhlo hned několik místních chlapců. Komunikaci s námi začali svým klasickým pozdravem,
bavili do chvíle, než nám začali vnucovat nejrůznější drogy. Chlapci nám také řekli, že bychom neměli večer chodit po pláži sami, raději prý máme mít u sebe někoho z Jamajčanů. A ať se držíme právě jich. Každou další minutou, kterou jsme se vzdalovali od našeho hostelu, se nás zmocňoval stále větší pocit strachu a úzkosti. Chlapci přišli s návrhem ukázat nám bar Boba Marleyho v centru Montego Bay. Po cestě jsme si všimli, jak se za nás zařadili dva chlapci s posta-
vami Arnolda Schwarzeneggera. Opravdu z nich šel strach a respekt. V tu chvíli jsme si uvědomili, že bychom se měli raději vrátit na pokoj. Sdělili jsme to chlapcům, kteří z toho evidentně neměli moc velkou radost. Přesto se nás rozhodli doprovodit zpět. Když jsme míjeli jednu z hospůdek, tak nás začali přemlouvat, ať s nimi zajdeme alespoň na jedno pivo. Řekli jsme si: „Proč ne?“ A šli jsme. Objednali jsme si jamajské pivo, které dostanete v malé hnědé butelce s bílým nápisem na červeném proužku, Red Stripe. Pivo je o něco silnější než ta naše česká a za sebe mohu říct, že mi velmi chutnalo. Jakmile jsme dopili, tak po nás chlapci požadovali, ať jim pivo zaplatíme a ať jim dáme provizi za to, že nás provedli po pláži. To nás celkem zaskočilo. Zpočátku jsme souhlasili s tím, že je pozveme pouze na pivo. Ale poté, co se před hospodou ukázali jejich svalnatí kamarádi, jsme jim rádi zaplatili i za jejich společnost. Dali jsme jim 2000 dolarů (750 Kč) a upalovali jsme do našeho hostelu. V tamním vyhlášeném jamajském baru, který se jmenoval Jamaica Bob Sled Café, jsme si v klidu a nerušeně dali další pivo. Dověděli jsme se, že tímto způsobem se živí mnoho Jamajčanů v turistických oblastech a že si na tyto podivíny musíme dávat pozor. Bar byl plný fotografií, suvenýrů a stály tam i boby, s nimiž jela před lety jamajská výprava na olympiádu. Sice nevyhrála, ale důležité je, že se zúčastnila, na což jsou Jamajčané ohromně hrdí. Příběh jamajského bobu a jeho posádky jste mohli vidět ve filmu Kokosy na sněhu. V baru byla velice příjemná obsluha, což jsme po procházce s našimi novými kamarády ocenili. Jamajský rum je vyhlášený, proto jsme ho nemohli nevyzkoušet. Objednali jsme si tři panáky s tím, že barman nám poradil, abychom vyzkoušeli „steel bottom“. Je to panák rumu dolitý pivem. Zní to dosti zvláštně, ale nebylo to vůbec špatné. Dopili jsme a unavení jsme zapadli do postele. Náš první večer byl lehce šokující. Druhý den jsme si udělali nenáročný. Na ulici jsme u staré paní nakoupili nejrůznější exotické ovoce, zaplatili každý 300
Řekl nám, abychom jeli za ním, že nás zavede na to správné místo. Tímto momentem, aniž jsme o tom věděli, začalo naše neuvěřitelné dobrodružství. Asi po hodině cesty stoupání, klesání a jízdy po totálně zdevastovaných silnicích jsme dorazili na místo, které se jmenuje Roaring River. Byla to rastafariánská komunita, která čítala asi 750 obyvatel. Něco jako česká vesnice, jenomže uprostřed džungle a místo zděných domečků v ní stály dřevěné chýše. Lidé zde mluví také anglicky, ale těm starším bylo někdy obtížně rozumět, poněvadž mluvili lámanou angličtinou, která se nazývá Patua english. První, co následovalo, byla prohlídka okolí, prošli jsme vesnicí, obhlédli jsme místní flóru a faunu. Flóra byla jistě rozmanitější než fauna, která sestávala pouze z milionu koček nejrůznějších barev a odstínů. Dověděli jsme se, že na Jamajce neexistuje žádný „wild life“. To znamená, že žádná nebezpečná zvířata na Jamajce nenajdeme. To bylo milé překvapení. Napadlo nás, že bychom zde mohli přenocovat, a tak jsme neváhali a zeptali se našeho průvodce. Oznámil nám, že je zde jedno
místo, ale že se musí zeptat ženy, která tohle místo spravuje. Přišli jsme k vysokému dřevěnému plotu, přes který nebylo vidět. Otevřely se dveře, z nichž vyšla žena středního věku a s ní asi pět malých dětí, které na nás koukaly jako na zjevení. Asi nebylo zvykem, že do jejich komunity přicházejí bílí lidé. Velice milá žena se nám představila jako Empress Angel. Říkali jsme si, co to asi znamená Empress. Později jsme zjistili, že Empress znamená česky císařovna, což nám později Angel vysvětlila. Povykládala nám o své dynastii, která pochází z Etiopie, a řekla nám, že je opravdu etiopská císařovna. Pozvala nás dovnitř, abychom se podívali, kde bychom mohli bydlet. V momentě, kdy jsme vešli za bránu, jsme jen otevřeli ústa a zatajili dech. Jako zmrazení jsme zůstali stát a nevěřili tomu, co právě vidíme. Místo, které lze jen velmi těžko popsat slovy. Alespoň já pro to nemám slovní zásobu, ale pokusím se: před námi se otevřela obrovská zahrada se všemi možnými exotickými plodinami, květinami a zelení hrající těmi nejkrásnějšími barvami, jaké jsem kdy viděl. Uprostřed téhle
nádhery byla laguna s průzračnou vodou, modrou jako nebe nad hlavou. V zahradě stály tři dřevěné chýše nad vodou, která přicházela z nedalekého přírodního pramene. Voda, která byla pitná a plná minerálů, protékala částí zahrady pod různými můstky, chýšemi a okolo celé zahrady. První tři dny jsme chodili po zahradě s nechápavým výrazem v obličeji a stále dokola opakovali slůvko „neuvěřitelné“. Po pravdě: takhle nějak jsem si představoval ráj. Když jsme konečně rozdýchali tento nádherný šok, princezna nám nabídla nocleh za 2400 dolarů (920 Kč) za všechny tři na jednu noc. Jakmile nám Angel oznámila cenu, která byla nižší než v hostelu, souhlasili jsme. Rozhodnuti jsme vlastně byli ve vteřině, kdy jsme tohle místo viděli, ať to stojí, co to stojí. To, že cena byla takhle symbolická, bylo o to příjemnější. Mezi sebou jsme nazývali Angel princeznou, protože nám to bylo milejší než císařovna, proto ji budu nadále uvádět jako princeznu. Protože v zahradě jsme bydleli celou dobu jen my tři, patřila celá nám a mohli jsme si tam dělat, co nás napadlo. Skákali jsme do laguny ze stromu, jen tak relaxovali, pokuřovali „tabáček“, popíjeli pivo, lítali nazí po zahradě a prostě bez zábran si užívali pohody a volna. Každé ráno bylo jako probuzení do nádherného snu. Většinou se to říká naopak, ale v tomhle případě to platí tak, jak jsem to napsal. Když jsem vyšel z chýše, sluneční paprsky protkávaly barevné květinky a člověk prostě musel okamžitě dostat dobrou náladu. Hned další den zrána jsme přímo z chýše vyběhli a naskákali do laguny, jako ostatně každé jitro. Ten den jsme se rozhodli zlehka prozkoumat zahradu a její okolí. Vydali jsme se proti proudu pramene a došli k další, menší laguně, kde jsme potkali ženy, které se se svými dětmi vracely z džungle, kde byly sbírat ovoce. Poprosily nás, jestli bychom jim nepomohli s dětmi zpět dolů do vesnice. Nebyl to pro nás žádný problém, ba naopak. Další zážitek navíc. Ženy nám daly do náruče své děti, kterým mohlo být okolo dvou let. Celkem nás zaskočilo, že takhle bezstarostně dají cizin-
economix
jamajských dolarů za vstup na pláž a váleli se celý den u moře. Zde jsem se seznámil s jednou jamajskou slečnou, od které jsem se dověděl spoustu zajímavých věcí. Jednou z věcí, které ji velice překvapily, bylo to, když jsem jí řekl, že jsme ateisti. Řekla mi, že jsem druhý nevěřící člověk, kterého za svůj život poznala. Na Jamajce je hlavním náboženským směrem křesťanství (většinou protestanti), rozšířený je však i rastafarianismus. Hlavou státu je premiérka Portia Simpsonová-Millerová. Státní zřízení je konstituční monarchie, Jamajka je totiž členem Commonwealthu. Vpodvečer jsme si zašli do místního fast foodu na večeři. Nabídka nebyla příliš veliká. Tři druhy masa na grilu, hranolky, rýže, brambory a spousta zeleniny pro rastafariány, kteří jsou vegetariáni. Poté jsme šli brzy spát, abychom byli připraveni na další den. Třetí den byl náš poslední, který jsme měli zaplacený v hostelu v Montego Bay. Půjčili jsme si auto a vyjeli do další destinace do města Negril. Bylo nám řečeno, že stojí určitě za návštěvu. Vyjeli jsme podél pobřeží směrem na jih. Byl to nádherný pocit, když jsme si uvědomili, že již nejsme svázaní a nemusíme být pouze v okolí hostelu. V průběhu cesty jsme si užívali nádherných a nezapomenutelných scenerií. Já jsem musel navíc dávat pozor, abych nevjel do protisměru, poněvadž na Jamajce se jezdí na levé straně. Jamajka byla britskou kolonií, právě proto zde jezdí na opačné straně než u nás. Příjezd do Negrilu nás zklamal. Doufali jsme, že se dostaneme z turistického resortu a konečně uvidíme „opravdovou“ Jamajku. Bohužel, Negril byl jedním z dalších turistických resortů. Zastavili jsme u krajnice a začali si prohlížet mapu hledajíce další lokalitu. Přemýšleli jsme nahlas a říkali si, že bychom mohli vyjet někam do hor a tam zakotvit. Všiml si nás chlapec na motorce. Přijel k nám, vypnul motor a zeptal se nás, kam se potřebujeme dostat. Řekli jsme mu, že bychom rádi někam mimo civilizaci do hor nebo do džungle. Rozzářily se mu oči a chápavě pronesl: „Yaaaah man, no problem!“ Na Jamajce totiž pochopitelně nic není problém.
– 5 / 2006
17
cestopis
economix
– 5 / 2006
18
cům na starost vlastní potomky. Stezkou v džungli podél pramene jsme jako konvoj všichni za sebou následovali ženy směrem do vesnice. Princezna nás odpoledne nalákala na výlet k vodopádům. Jmenují se Mayfield Falls a nejsou to klasické vodopády. Je to v podstatě řeka, která teče džunglí vytvořeným tunelem po kaskádách. Zaplatili jsme si průvodce a vyrazili jsme proti proudu touhle divokou řekou. Několikrát bylo slyšet, jak někdo z nás zahučel do vody, která ho strhla, nebo jednoduše šlápl, kam neměl. Z téhle výpravy jsem si odnesl dva zážitky. První, když jsem se po instruktáži od našeho průvodce potopil do vody a proplaval skrz díru ve skále a vynořil jsem se na druhé straně. Pod vodou nebylo vidět vůbec nic, protože ve skále byla úplná tma. Po tomhle kousku se mi ještě asi půl hodiny klepala kolena. Druhý zážitek byl o něco méně adrenalinový. Dostali jsme se za jeden z největších vodopádů, sedli si na skálu a koukali zpoza vodopádu na vodu, která se před námi tříštila. Při cestě zpět jsme míjeli střední školu a jako studenty nás zajímalo, jak to asi vypadá ve škole na Jamajce. Domluvili jsme se s ředitelkou téhle školy, jestli bychom nemohli navštívit nějakou hodinu. Ředitelka s tím neměla žádný problém, a tak nás přidělila kubánskému učiteli, který nás vzal na svou hodinu španělštiny. Když jsme vstoupili do třídy, děti se usadily a nechápavě na nás koukaly. Učitel nás uvedl jako návštěvu z České republiky. Představili jsme se a povykládali jsme jim něco málo o České republice. Děti byly oblečeny do školních uniforem. Dívky měly žluté šaty, chlapci
cestopis
béžové košile a kalhoty stejné barvy. Byl to další pozůstatek britského kolonialismu. Po návratu z výletu na nás čekala večeře jako každý večer strávený u Modré laguny. Jídlo bylo vesměs ze surovin, které naši dva průvodci našli v džungli nebo vypěstovali. Tito chlapíci bydleli na kopci nad lagunou v chatě spolu s princeznou. Protože jsme byli v rastafariánské komunitě, jedli jsme pouze jídlo bez masa. Ale i tak bylo výborné, lehce pikantní, kombinované z mnoha různých surovin, na něž tady v Evropě asi jen tak nenarazíme. Po dobrém jídle následoval kvalitní odpočinek na verandě jedné z chýší. Člověk nemusí ani mluvit, stačí když poslouchá džungli připomínající obrovský orchestr. Následující den jsme se rozhodli vrátit auto, abychom měli dostatek peněz na zbytek pobytu. Proto jsem dopoledne vyrazil s princeznou zpět do Montego Bay. Další hromada zážitků byla přede mnou. Vrátili jsme auto a nechali se odvézt taxíkem na autobusové nádraží. Po cestě na nádraží jsme nabrali ještě další cestující, což mě docela zmátlo. Princezna mi vysvětlila, že taxíky zde fungují místo městské hromadné dopravy. Pasažér z ulice křičí směr, kterým chce jet, a podle toho mu zastaví taxík s odpovídajícím cílem cesty. Místní autobusové nádraží mi připomínalo spíše vietnamskou tržnici se spoustou lidí a autobusů. Nestály zde klasické autobusy, ale devítimístné mikrobusy, do kterých se vždy vešlo nejméně patnáct lidí. Byla to taková ta autíčka, jaké například ve filmu Samotáři řídil herec Jiří Macháček. Každý mikrobus vyrazí na svou cestu, jakmile je řádně na-
ložen, to znamená dokud se ještě dají zavřít dveře. Ani na nádraží, ani v autobuse jsem se nějak necítil ve své kůži, jelikož jsem byl jediný bílý v dalekém okolí. Mělo to své klady, ale i zápory. Muži na mě koukali nevraživě a při sebemenší příležitosti se mi snažili něco prodat. A zde mám něco pro pány. Pro ženy jste jako běloch opravdovou exotikou. Stále na vás pokukují, culí se, posílají pusinky a ukazují srdíčka. Ženy jsou zde opravdu nádherné a milé. Další noční můra začala nástupem do taxíku. Polovinou zadnice jsem seděl na lavici a druhou půlkou na obrovské černošce. S mou drobnou postavou to muselo vypadat komicky. Seděl jsem úplně vpředu, jednou jsem se pokusil otočit dozadu, abych se podíval na osazenstvo. Koukalo na mě patnáct párů očí. Vyvolalo to ve mně menší pocit nejistoty, tak jsem se už raději neotáčel. Když se taxík rozjel, myslel jsem, že se mi zastaví srdce. Taxikář jednou rukou řídil, druhou vybíral cédéčka do přehrávače, přičemž jeho auto nabíralo rychlost zvuku. V každé zatáčce jsem se, ač ateista, modlil, abychom se nepřevrátili. Všichni řidiči na Jamajce jezdí jako šílenci a nešlo mi na rozum, že jsem za celou dobu nezaznamenal jedinou nehodu. Tahle jízda smrti mi připadala jako trénink pro kosmonauty NASA. Zatímco já jsem si užíval téhle centrifugy, kluci pomáhali jednomu z našich průvodců kopat hrob pro jeho otce, který zemřel asi týden před naším příletem. Pohřeb je pro Jamajčany velice nákladný, proto se kluci rozhodli pomoci alespoň tímto způsobem. Na šestý den jsme si připravili výlet do džungle s našimi skvě-
lými průvodci. Jeden průvodce šel jako první, aby nám mačetou prosekal cestu. Druhý šel na konci, aby se náhodou někdo z nás neztratil nebo někde nezapadl. Sice v džungli nebyla žádná divoká zvěř nebo jedovatí živočichové, ale byla tam spousta otravných moskytů a mravenců, kteří nám celý týden nedali pokoj. Prosekali jsme se až na planinu na kopci, kde bylo několik chýší, pole se zeleninou, konopím a pití v podobě rostliny „sugar cane“. Osekávali jsme kůru a žvýkali dužinu této rostliny, která nám v tropickém počasí dodávala tekutiny. Byla to taková sladká přírodní šťáva. Byl to poslední večer před odletem, proto jsme ho strávili s průvodci a princeznou. Byla to velice moudrá žena, s níž jsme se mohli bavit hodiny a hodiny na nejrůznější témata. Starala se o nás jako o vlastní děti. Za ten týden nám hodně přirostla k srdci a o to bylo loučení následující ráno těžší. Zpět na letiště v Montego Bay nás odvezl taxikář za 2000 jamajských dolarů (750 Kč), což byla částka stejně vysoká jako ta, kterou jsme první večer dali „kamarádům“ na pláži za jejich doprovod. Jamajka je neuvěřitelná země s nádhernou přírodou, milými lidmi a netradiční kulturou. Člověk si na tomhle místě uvědomí, že existují i jiné hodnoty než bohatství a honba za ním. Bohužel to ve vyspělých zemích takhle funguje. Mnohem důležitější je osobnost každého z nás a to, jak se k sobě navzájem chováme. Proto rozdávejte úsměvy a lásku, dokud je to ještě zadarmo.
Text a foto: Pavel Nádvorník
economix
– 5 / 2006
19
20
recenze PartyList
economix
– 5 / 2006
31. 10. 2006 – NATION2NATIONHalloween party s prezentací Kanady klub Face2Face 1. 11. 2006 – SKALLOWEEN FESTFUTURUMFISHBONE (US), WICKEDA (BG), PRAGUE SKA CONSPIRACY, 2V1 7. 11. 2006 – NATION 2 NATION Mecca. SOUND TROPEZ (funky & vocal house) & DJ L.P. (RnB & hip hop) – prezentace Francie 8. 11. 2006 – ROXY- The Wailers – největší světová legenda reggae – kapela nesmrtelného Boba Marleyho – přijíždí po 10 letech do Prahy. 9. 11. 2006 – MECCA – TANEČNÍK ROKU TOUR 2006 – hlavní hvězda – choreograf a tanečník DANTE z týmu Justina Timberlakea, který má za sebou videoklipy pro Missy Eliot a spolupráci s Willem Smithem. – speciální host – singer G-Dizzle 14. 11. 2006 – NATION2NATION Finská a Dánská party klub Radost FX 15. 11. 2006 – Nikolajka – club El Mágico – jako hlavní hvězda vystoupí se svým setem Chris Sadler, dále DJ‘s Raidem a Cortez,, – elektronická hudba 21. 11. 2006 – NATION2NATION Švédská party klub Exit 23. 11. 2006 – RADOST FX– FX BOUNCE – hip hop, r ‘n’ b, DJ’s: DJ KVÉ, DJ JORGOS, – speciální host: DJ NIKE-ONE: P13 25. 11. 2006 – MECCA -MISO PARTY with CHARLES WEBSTER 28. 11. 2006 – NATION2NATION Španělská party klub Face2Face Připravila Tatiana Veščičíková
Recenze filmu DVD
Volver, dráma, 120 minút, 2006 Réžia: Pedro Almodóvar Hrajú: Penélope Cruz, Carmen Maura, Lola Dueňas, Blanca Portillo
rovnať sa so strašným tajomstvom, ktoré zostalo utajené 14 rokov... Pedro Almodóvar, najväčšia súčasná európska ikona filmu, každou scénou potvrdzuje svoj obrovský obdiv voči silným ženám, ktorých charakter sa prejavuje vo všetkých situáciách – tragických, komických, groteskných i dojemných. Na svoje si prídu nielen priaznivci tohto kultového režiséra, ale i milovníci nekomerčných filmov, ktorí do kina nechodia iba za účelom plytkej a nenáročnej zábavy, ale očakávajú niečo viac. A keď už nič iné, krása hlavnej predstaviteľky - Penélope Cruzovej určite ulahodí i tomu najzhýčkanejšiemu oku.
Tri generácie silných žien, ktoré prežijú asi všetko; povery, silný španielsky vietor, ktorý robí z ľudí bláznov, a šíri požiare, ktoré zabíjajú. Prežijú vďaka svojej dobrote, milosrdným klamstvám a tiež vďaka nehasnúcej sile, ktorá prekoná všetky prekážky. Raimunda je krásna, triezvo uvažujúca, energická a silná žena zvyknutá postarať sa nielen sama o seba, ale i o svojich najbližších. Po smrti svojho muža, ktorá kvôli okolnostiam, za ktorých nastala, musí byť utajená, sa rozhodne začať riešiť problémy, ktorými sa počas rýchlo plynúceho života nemala čas zaoberať. Duch jej matky, ktorý sa zjavuje v okolí, ju prinúti vy-
Recenzia knihy Paulo Coelho – Alchymista Hoci tento tzv. iniciačný román svetoznámeho brazílskeho spisovateľa svojím prostým jazykom pripomína rozprávku, je to práve jednoduchosť jazykovej formy, čím sa autorovi podarilo priblížiť širokej vrstve čitateľov. Preto niet divu, že táto knižka bola preložená do 42 jazykov sveta a v 27 krajinách sa udržiava na prvom mieste v rebríčku predajnosti.
Alchymista podáva otázky a odpovede o podstate šťastia i jeho hľadaní, ktoré sú blízke asi každému z nás. Zdanlivo jednoduchý dej je miestami popretkávaný hlbokými myšlienkami, alchymistickými pojmami i biblickými obrazmi, svojou formou i zámerom výrazne pripomína Exupéryho Malého princa. Človek sa vyrovnáva s prítomnosťou, jej problémami, so situáciou, kedy sa ocitá v pozícii pasívneho subjektu, kedy sa potrebuje zorientovať a nájsť východisko. Podobne ako hlavný hrdina, pastier Santiago, každý z nás má vo svojich rukách moc nad naplnením nášho Osobného príbehu. Nielen toto dielo, ale celá tvorba Paula Coelha je presiaknutá neochvejnou vierou v človeka, jeho silu, nabádaním k tolerancii, pozitívnemu prístupu v životu a aktívnemu riešeniu životných problémov a osobných kríz. A tiež poznaním, že popri našom intelekte by sme mali počúvať i často ignorovanú, no nemenej dôležitú intuíciu. Tá sa môže popri rôznych znameniach stať naším spoľahlivým sprievodcom na ceste životom. Obě recenze: Anna Kmeťová
21
kultura Divadlo
Divadelní (p)ohledy
VÝVOJ A SOUČASNOS T Pražský divadelní festival německého jazyka je kromě části zcela divadelní i místem pro určitou kulturní diplomacii, neboť festival bývá zaštítěn nejvyššími představiteli všech čtyř zainteresovaných zemí (Německa, Švýcarska, Rakouska a České republiky). V jeho rámci jsou Čechům, ale i významným kulturním činovníkům z německy mluvící oblasti udělována státní ocenění za přínos ke kulturní výměně mezi národy. Ceny jsou udělovány překladatelům, auto-
rům, stejně tak i organizátorům společného internacionálního života mezi naší republikou a německy mluvícími zeměmi. Samostatně je udělována cena Max za nejlepší inscenaci původního německy psaného textu, která vznikla na území České republiky v uplynulé sezoně. Nositelem této ceny, udělované od roku 2002, jsou za jimi uvedené původní německy psané texty například tato česká divadla: Národní divadlo, brněnské Divadlo Husa na provázku nebo Divadlo F. X. Šaldy z Liberce. Vývoj festivalu je poměrně plynulý se stále se zvyšujícím počtem diváků, což v historii festivalu kladlo a stále klade nemalé nároky na vedení a organizaci festivalu. ROČNÍK 2006? ZAČÁTEK 3. LIS TOPADU Již jedenáctý ročník festivalu začne 3. listopadu 2006 v Laterně Magice inscenací Tři dramolety Thomase Bernharda, kde herci hrají sami sebe, ve třech ironických povídkách napsaných o nich samých. V hlavních rolích můžete vidět bývalého intendanta vídeňského Burgtheateru Clause Peymanna a Hermanna Beila. Festival vyvrcholí 19. listopadu v Národním divadle uvedením hry Duše – krajina širá, která je vítězkou ceny Max za rok 2006. Hra je režírovaná Ivanem Rajmontem a běžně je uváděna na scéně Stavovského divadla.
V rámci festivalu je možno samozřejmě především navštívit hry předních souborů německy mluvících zemí, jejichž inscenace vřele doporučuji. Německá divadelní oblast se vyznačuje oproti české daleko větší mírou divadelní diskuse a experimentu, tudíž oproti českému divadlu se posouvá za hranici našeho českého vnímání divadla, a to jak u klasického, tak moderního dramatu, což je jistě přínosné. V průběhu festivalu se představí přední scény, například Berliner Ensemble, Schauspielhaus Zürich, Schauspielhaus Düsseldorf nebo Theatre D’Esch Luxemburg. Vedle klasických divadelních látek (Othello, Macbeth) si přijdou na své i milovníci moderních inscenací. Otázka je, zda třeba takový Othello nebude v moderním hávu? Perličkou festivalu je, i když zcela mimo oficiální termín konání, výlet do Volksbühne Berlin na projekt Octomilka Christopha Mathalera, jejž z technických důvodů nebylo možné uvést v Praze. Koneckonců je to přece jen mezinárodní festival, a tak – proč ne. Kromě hlavního programu má festival doprovodné akce, které se stejně jako hlavní program konají na více místech v Praze. Tento rok jsou do vedlejšího programu zasazeny především fotografie točící se opět kolem divadla.
TEĎ UŽ S TAČÍ JEN VYRAZIT! Jestli jsem vás nalákal na tuto akci, tak neváhejte, protože je na ní opravdu mnoho k vidění. Pokud se zajímáte o zahraniční kulturu a její projekci do reálného světa, pak návštěva Pražského divadelního festivalu německého jazyka je pro polovinu listopadu tou pravou akcí, která vás určitě něčím zaujme. Text: Jan Kavalec
Míříš do BBC? Tak se cestou přiuč u nás!
economix hledá nové členy redakce na pozice:
• • • •
Redaktor zpravodajství Redaktor kultury Fotograf Ilustrátor Co
nabízíme?
Mladý a příjemný kolektiv Zajímavou náplň a ohodnocení práce A
co požadujeme?
Jenom chuť psát a pátrat po nových informacích! Máš-li zájem, neváhej nás kontaktovat e-mailem na tatiana.vescicikova@ centrum.cz
– 5 / 2006
ZROD A MYŠLENKA Zrod tohoto festivalu se datuje rokem 1996, kdy proběhl první ročník pod názvem Německé divadlo v Praze. Tento rok není náhodný, je rokem podpisu Česko-německé deklarace, v níž bylo prohlubování česko-německých kulturních vztahů jedním z hlavních bodů. K tomu je festival, na kterém se potkají v krásném a ducha povznášejícím prostředí z očí do očí dvě jazykové oblasti, přímo ideální. Festival po dlouhých letech navázal na starou pražskou tradici soužití české, německé a židovské kultury, které bylo známými historickými okolnostmi téměř zničeno.
JAK SE NA FES TIVAL DOS TANETE A BUDETE ROZUMĚT? Výhodou celého festivalu je, že se vše hraje v mateřském jazyce, tedy povětšinou německy. Ty, kdo nevládnou němčinou, nemusí nic odrazovat od návštěvy, neboť většina představení je tlumočena do sluchátek, která získáte rovnou na místě. Lístky lze koupit v internetových prodejních sítích, takže stačí být on-line, vždyť název festivalu už znáte.
economix
Ačkoli článek na téma Pražského divadelního festivalu německého jazyka byl avizován až na prosincové číslo, cítím potřebu, neřku-li nutnost, představit vám festival, jeho historii i současnost už nyní, neboť jeho 11. ročník začíná již počátkem listopadu. Zcela jistě je také divadelní událostí listopadu v Praze a celé České republice, neboť se na něm koncentruje to divadelně nejzajímavější z německy mluvící oblasti, a to přímo u nás doma. Tento článek se vám bude snažit být zajímavým průvodcem a pozvánkou.
22
tip na víkend
Z Petřína na hrad
economix
– 5 / 2006
V poslednom vydaní Economixu som vám sľúbil bližšie rozobrať pokračovanie prechádzky záhradami Kinských až na Pražský hrad a svoj sľub sa práve chystám splniť. V skratke pre pripomenutie: prešli sme sa od Švandovho divadla cez spomínané záhrady Kinských až na prostrednú zastávku lanovky zvážajúcej ľudí cestujúcich na/z vŕšku Petřín. A dnes sa vydáme práve smerom hore, na Petřín. Nastúpime do lanovky a vyvezieme sa hore. Ako lístok môžete použiť obyčajný lístok na MHD. Po výstupe ste už priamo na Petříne. Pred vami sa budú rozprestierať ružové sady (minimálne v lete, v zime si ich asi veľmi neužijete), za nimi veľmi príjemná prechádzka v prípade, že nie ste alergici. Ak sa vydáte smerom doľava, o chvíľu sa dostanete ku Štefánikovej hvezdárni. Nemôžete ju minúť, pred ňou sa týči asi dvojmetrová socha samotného Milana Rastislava Štefánika. Do hvezdárne samotnej sa za drobný poplatok určite dostanete tiež. Tadiaľto však cesta na Hrad nevedie, a preto sa musíte vrátiť späť k zastávke lanovky a vydať sa od nej smerom doprava. Určite ste si už pri výstupe všimli vysokej kovovej konštrukcie pripomínajúcej Eiffelovu vežu. Ak teraz prejde popod vysoký múr, dostanete sa priamo pred ňu. Volá sa petřínská rozhledňa. Za symbolických študentských 40 korún si môžete vychutnať výstup neskutočným množstvom schodov až na jej vrchol. Odmenou vám bude nádherný výhľad a celé pražské centrum ako na dlani. Uvidíte od Letnej až po Vyšehrad úplne všetko a pri prajnom počasí určite aj ďalej. Stopercentne nezabudnite zamávať turistom na žižkovskej veži. Keď vás už nebude baviť pozerať sa na Prahu z vtáčej perspektívy, vráťte sa späť na zem a pustite sa do okolia rozhľadne. Ešte predtým si ale môžete v miestnej predajni kúpiť pohľadnice, posedieť v bufete na kávičke (cez leto aj na terase okolo veže) či zbehnúť dolu po schodoch a dozvedieť sa niečo o živote „svetoznámeho“ Járy Cimrmana v jeho múzeu. V okolí petřínskej rozhľadne je toho na pozeranie celkom dosť. Či už sú to samotné
záhrady a park v okolí, alebo kostolík po jej pravej strane (konávajú sa tu aj kresťanské púte). No najzaujímavejšou záležitosťou je podľa môjho skromného názoru zrkadlové bludisko, priamo oproti vchodu do kostolíka. O čo sa jedná? Je to malá jednoposchodová budova s veľkou železnou bránou (proti zlodejom), v ktorej vnútri sa nachádza klasické bludisko, aké poznáte z parčíkov pre deti. No v tomto bludisku netvoria steny husté kríky, ale vysoké zrkadlá deformujúce vašu postavu a tvár. Čiže zábava a zabitie značného množstva času zaručené nie len pre malé deti. Fakt sranda, jednoznačne odporúčam. Pokiaľ už budete nabažení zrkadlovým bludiskom, môžete sa vydať ďalej vo svojej púti na Hrad. Vydáte sa smerom k centru mesta (doprava, ak stojíte pred bludiskom) a hneď narazíte na parčík zasadený do strmého kopca. V ňom pôjdete doľava a potom stále rovno, rovno, rovno. Že o chvíľu uvidíte siluetu Hradu, je takmer isté (ak ste z mojich inštrukcií nepoblúdili). Časom sa dostanete nad malý ovocný sad. Nad vami bude Strahovský kláštor a pod vami sad a Malá Strana. A v diaľke Vltava, Letná a tak ďalej. Tu máte viacero možností ciest, ktorými sa vydať. Môžete ísť ku kláštoru, pokochať sa jeho vnútrom, dať si obed v priľahlej reštaurácii a možno vás pustia aj do obrovskej knižnice, ktorou tento kláštor disponuje (avšak na to by som sa nespoliehal). Od kláštora sa môžete ďalej vydať obdivovať Hradčany s úzkymi uličkami, veľkými námestiami a množstvom významných stavieb. Ako príklad môžem spomenúť Loretu,
ministerstvo zahraničných vecí, čiže Černínský palác, a kopu ďalších, až nakoniec dorazíte buď na električku (22, 23) a pôjdete na kolej, alebo na vstupnú bránu do Pražského hradu. Ja sa však budem venovať ceste síce najkratšej, ale zaujímavej. Minimálne čo sa týka výhľadu a príjemného posedenia. Teda pod kláštorom sa vydajte ďalej rovno smerom ku postupne sa zväčšujúcej siluete Hradu a Chrámu svatého Víta. Cestou si vychutnávajte spomínaný výhľad na Malú Stranu s dominantným malostranským kostolom svatého Mikuláše, či zbytok centra mesta. Postupne sa takto dostanete až do podhradia, s ulicami plnými kaviarní, reštaurácií, hospôd. Z týchto by som na malý oddych pri kávičke a eventuálne cigaretke špeciálne odporučil jednu. Volá sa U zavěšenýho kafe. Kedysi sem chodievali umelci z celej Prahy a U zavěšenýho kafe sa to volalo preto, že tu bolo možné zaplatiť za viac káv naraz, vypiť iba jednu a miesto ostatných sa na stenu zavesil prázdny hrnček. Ten si potom mohol popýtať niekto, kto nedisponoval veľkým majetkom, a dostal doň zdarma kávu. Čiže istý spôsob charity. Ako a či vôbec to funguje aj dodnes, sa mi bohužiaľ nepodarilo zistiť. Dozvedel som sa ale, že pred piatimi rokmi sa musela presťahovať zo svojich pôvodných priestorov zo Zámeckých schodov, do dnešných na ulici Úvoz. Inak prostredie je vskutku príjemné, obsluha milá a úslužná, čiže naozaj veľmi pekné posedenie v kaviarni s atmosférou. Po kávičke, čaji či iných lahôdkach sa môžete vydať ďalej. Postupne sa dostanete priamo pred masívnu bránu do nádvoria Pražského hradu, stráženú hradnou strážou s drsným kamenným výrazom v tvárach. A to síce nie je cieľ vašej prechádzky, ale našej dnešnej časti sprievodcu určite, pretože len o samotnom Hrade by sa toho dalo popísať toľko, že by sa to do celého vydania Economixu nevošlo, a i tak verím, že na Hrad už každý z vás minimálne raz zavítal. No aspoň v skratke vaše možnosti: 1. Prejsť oboma nádvoriami, zavítať do Chrámu sv. Víta (po novom za poplatok), vi-
23
Havelka roztancoval VŠE Pôvodne mali na tomto mieste byť reportáže z dvoch koncertov. Ale ako to už na svete chodí, VŠE nevynímajúc, jeden z nich bol zrušený, a tak sa i vy budete musieť uspokojiť s reportážou jednou. Isto ste zaznamenali po škole už dlhšiu dobu rozvešané plagáty oznamujúce návštevu Ondřeja Havelku v Novej aule VŠE. A ako plagáty sľubovali, tak sa nakoniec stalo: 18. 10. 2006 tu pán Havelka vystúpil s kapelou Melody Makers.
Počas prestávky sa pán Havelka dokonca nechal presvedčiť na malý rozhovor pre Economix, ktorý si môžete prečítať priamo tu: Pekný podvečer. Musím pochváliť doposiaľ skvelý koncert. Ďakujeme. Zažívame ale občas horúce chvíľky. Zdalo sa, medzi niektorými pesničkami. Ale vyzerá to skôr ako vopred nacvičené.
No, možné to je, ale rozhodne to dopredu pripravené nie je. Čo vravíte na to, že sa vám podarilo roztancovať Novú aulu? To sa predsa len tak často nevidí. Musím povedať, že sme očakávali väčšiu spontánnosť publika. Hrali sme tu už dva koncerty po minulé roky a pri nich to bolo také žhavejšie, pomyselný „parket“ bol úplne plný. Ale sme ešte len v polke koncertu, to ešte príde. Ako vôbec vznikol nápad na koncertnú šnúru založenú na želaniach publika? My sme ako každý rok premýšľali nad novým koncertným programom. A keďže minulú sezónu sme mali dosť náročnú, koncerty boli založené na piesňach napríklad pána Wericha, chceli sme si teraz tak trošku oddýchnuť a vznikol tento nápad. Ale tým sme si skôr na seba ušili búdu, pretože musíme oprašovať staré veci a v jednom kuse skúšať. Publiku musíte predsa vyhovieť. A ako dlho už vôbec spievate a pôsobíte na českej hudobnej scéne? S Melody Makers už je to jedenásta sezóna. A ja sám vlastne tento rok oslavujem, už to bude 30 rokov, čo spievam. Tak to teda klobúk dolu! Úplne na záver, než budete pokračovať v koncerte: kde vás budú môcť diváci vidieť najbližšie? Tak úplne najbližšie v Rudolfine s gerschwinovským programom, ale ten je už bohužiaľ vypredaný. Kam sa ešte dajú zohnať lístky, je náš koncert 3. 12. 2006 v Divadle Na zábradlí. Text: Marcel Bodnár Foto: Tomáš Jakab
– 5 / 2006
Nebolo to prvý krát, tento koncert sa na „ekonómke“ stáva už akousi tradíciou, ktorú začala bývalá pani rektorka. Záštitu tentoraz prevzal nie len súčasný rektor Hindls, ale i F5. Ale teraz už k samotnému koncertu. Páni z Melody Makers vítali svojím hraním divákov už v hale pred aulou a občas sa spevom pridal i samotný Ondřej Havelka. Keď sa obecenstvo usadilo (chýbal iba samotný rektor, ktorý účasť na poslednú chvíľu ospravedlnil), muzikanti zaujali svoje miesta a začali hrať. Do Novej auly razom vstúpila atmosféra 30. rokov, akú poznáte z množstva filmov. Chýbali snáď už len gangstri v elegantných klobúkoch a s cigarami v ústach, či komicko-nemotorne stepujúci Charlie Chaplin. Po prvom songu nás pán Havelka oboznámil so svojím plánom: zaplniť celý koncert piesňami na prianie publika. A tak sa aj stalo. Jazz, swing, zábava podtrhnutá vtipkovaním vystupujúcich, a dokonca zmena dlaždíc v Novej aule na tanečný parket (opäť zásluha O. Havelku i prvých tancujúcich odvážlivcov) zaplavili na dobré dve a pol hodiny priestory VŠE. Vystúpenie bolo oživené aj profesionálnou tanečnou vložkou v podaní páru z tanečnej školy Zig-Zag (ktorá dokonca na lístok z predstavenia poskytne 2 výukové hodiny zdarma). Na úplný záver, ako zlatý klinec programu, si pre nás havelkovci nachystali prechádzku s hudobnými nástrojmi naprieč celou aulou uprostred publika a nám neostávalo nič iné, než skonštatovať, že to bol skvelý koncert a na budúci rok určite prídeme opäť!
economix
dieť Zlatú uličku (tiež za poplatok) a dolu dlhými schodmi zísť až na zastávku metra Malostranská. 2. Vojsť na prvé nádvorie a odtiaľ sa vydať doľava smerom cez ďalšiu bránu, za ňou prejsť mostom a napravo vojsť do Kráľovských záhrad. V ich vnútri je letohrádok (teraz v ňom prebieha výstava stoličiek a lavičiek, ktoré sa kedy vyskytovali na Hrade). Nakoniec vyjdete zo záhrad a vydáte sa na električku. Zastávka sa volá Pražský hrad. 3. Skombinovať oboje možnosti a pridať ku nim aj návštevu Jižních zahrad (občas aj tu bývajú výstavy) a nakoniec sa vydať dolu smerom ku Karlovmu mostu a zavítať až do centra mesta. Nech už si vyberiete možnosť akúkoľvek, mám pre vás ešte jedno odporúčanie týkajúce sa Hradu. Určite si naplánujte jeho návštevu aj niekedy v nočných hodinách. Najlepšie mimo zimy, a keď tu máte napríklad rodičov, aby ste sa mohli pochváliť krásami mesta, v ktorom žijete. Vtedy je odtiaľto výhľad na celú vysvietenú Prahu (nočná Praha je na nezabudnutie, ale to ste už asi zistili), Zlatá ulička je zadarmo (síce so zavretými obchodmi), a v lete tu dokonca máte možnosť zhliadnuť predstavenie zo Shakespearovských slávností. Malé upozornenie: stráže vás z priestorov Hradu vyhodí najneskôr o polnoci, kedy sa celý areál zatvára. Neradno tam ostať a nocovať. To je už na dnes úplne všetko. Lúčim sa s vami s prianím peknej prechádzky a hodnotného zápisu medzi ostatné pekné zážitky uschované vo vašej mysli. Čus autobus! Text a foto: Marcel Bodnár
Havelka
ro
n a zt
l a v co
VŠE
