MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE BŘEZEN 2010 ČÍSLO 1 ZDARMA

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY VŠE

 BŘEZEN 2010 

ČÍSLO 1



ZDARMA

PhDr. Miroslava Kopicová Ekofórum 16. 3. 2010, 19:30 hodin / 15

Rozhovor s Pavlem Kohoutem / 23

Ekofórum a rozhovor s Petrem Machem / 20

Rozhovor s Milanem Štěchem / 27

Veron Smith v Praze / 10

Latinskoamerická knihovna na VŠE / 11

Nová knihovna FM VŠE v JH / 33

Ladislav Smoljak na VŠE /

Cestopis Barma – země tisíců mnichů, úsměvů a kastrůlků / 36

2

obsah Editorial

Možná jste v tisku zahlédli tuto zprávu: „Hospodářská krize se dotkne i odborů. Svazy budou propouštět funkcionáře i řadové úředníky.“ Je logické, že krize se dotkne všech. Snad by některý odborář řekl, že to je i spravedlivé. O spravedlnost jim přece jde! Ale tato zpráva je obyčejnou kachnou, odbory samy u sebe žádné propouštění nepřipravují. To by musely samy začít stávkovat a vedení odborů by začalo složité jednání s odboráři (se sebou), aby tento „úřad“ nebyl paralyzován stávkou. Nepomohlo by to naší ekonomice? V Economixu si můžete přečíst rozhovor s odborářským předsedou Milanem Štěchem, ve kterém jsme zkoumali ekonomické opodstatnění jeho práce. Typické odborářské omyly se pokusila na základě ekonomické teorie odhalit Lucie Kubečková. Milan Štěch upozornil na jednu zajímavou věc. Prý se podle něj zaměstnanec a zaměstnavatel nikdy nedohodnou, „pořádný“ zákoník práce je nutný a politici, kteří chtějí dát zaměstnavatelům volnost, jsou údajně ultrapravicoví. V žádném případě nechceme polemizovat s tím, že lidé potřebují odbory a zákoník práce, aby mohli vůbec pracovat. Bez odborů a zákoníků by pochopitelně nikdo nebyl schopný se domluvit, na ulicích by byly davy nezaměstnaných a zbídačení zaměstnanci, kteří přece jen ještě v práci zůstali, „by pracovali v daleko horších podmínkách“, jak v rozhovoru říká předseda Štěch. Nejodolnější zaměstnanci by byli k sobě přivázáni řetězy a každou půlhodinu by je otrokář (průměrný český zaměstnavatel, který je z podstaty věci zlý a hamižný vykořisťovatel) švihl bičem. Naopak Petr Mach by zrušil i Český statistický úřad. Na Ekofóru vyjmenoval podniky, které by stát mohl prodat a nijak by to neohrozilo jeho „image“. Mach se zeptal, proč má stát vlastnit podnik na výrobu radiátorů, pivovar nebo hotel Thermal? Inspirovalo mě to. Rozhodl jsem se založit muzeum, v němž by se schraňovaly artefakty dokazující, jak je státní iniciativa důležitá, neboť jinak bychom žili v zemanovsky „spálené zemi“. Chystám se v noci ze Stromovky ukrást transparent „Lyžařské stopy pro vás připravila MČ Praha 7“, to bude první výstavní kousek. Je dobře, že se Městská část Praha 7 stará. Vždyť příprava běžkařských stop je tradiční doménou státu, to uznává ekonomická teorie i veřejné mínění. V našem muzeu mohou být i „děkovné“ desky, které na věky hlásají, že danou stavbu postavilo to a to město a jedině díky tomu a tomu starostovi. I ty „děkovné“ desky jsou samozřejmě součástí projektu, je to poděkování sobě samému. A starostům je třeba děkovat, vždyť oni danou stavbu naplánovali a perfektně organizačně zajistili ve svém placeném pracovním čase a za městské/státní peníze. Je to typický altruismus, a proto se těmto samaritánům poděkovat sluší! Doporučit musím rozhovor s Pavlem Kohoutem. Je až překvapivé, že na třech stránkách lze najít tolik inspirací, nejen z ekonomické oblasti. Čím nalákat? Třeba citátem: Dřívější panovníci vládli „z boží milosti“. Nyní je to „nutnost integrace“. Rád bych vás také pozval na promítání filmu Tvrdý chleba a následnou besedu s režisérem Ladislavem Smoljakem. V rozhovoru pro Economix řekl, že se snažil, aby všechno důležité bylo v jednom záběru. Tvrdý chleba tedy záměrně neusiloval o jakékoliv ocenění v oblasti střihu – o to více můžeme Tvrdý chleba považovat za poctivou filmařinu – dva lidé si před kamerou povídají a stále je to zajímavé, příjemné a vzrušující. Podle Ladislava Smoljaka je každé omezení přínosem a v tomto filmu dokázal pomocí velmi skromných výrazových prostředků vytvořit překvapivě silné drama. Nejedná se o záchranu světa ani lidského života, ale o „pouhou“ záchranu obrazu. I do budoucna se budeme snažit promítat zajímavé (a nepříliš obvyklé filmy) a zvát zajímavé režiséry. Přijďte do Vencovského auly!  Vladimír Štípek, šéfredaktor

economix

Oikos – nový prezident, knihovna a více košů na třídění odpadu / 3 Rektorát a studentské organizace – poněkud zvláštní vztahy / 4 Aktuality / 8 Zahájení ostrého provozu dětského koutku NF VŠE za přítomnosti prezidenta Václava Klause / 8 ROZHLEDNA – přezentace studentských organizací na VŠE / 9 Majáles se blíží / 9 Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Vernon Smith přijel do Prahy / 10 1. Vánoční sbírka – studenti a učitelé VŠE pomáhají seniorům / 10 VŠE má první latinskoamerickou knihovnu v ČR / 11 Přednáška prof. Benita Iradyho a Dayany Frontadové o venezuelské kultuře na VŠE / 11 Rozhovor se znovuzvoleným děkanem FFÚ VŠE Petrem Dvořákem / 12 Akademický senát FIS VŠE zvolil nového děkana / 13 VŠE má nově pět prorektorů / 13 Mezinárodní umístění webu VŠE: 7. a 705. místo / 14 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 14 Rozhovor s ministryní školství Miroslavou Kopicovou / 15 Vladimíra Dvořáková oceněna „Pelikánem“ za rok 2009 / 16 Nakladatelství Oeconomica pro studenty VŠE / 17 Ohodnocení Národohospodářské fakulty VŠE německou agenturou CHE / 18 Kvalita studia ekonomických věd v žebříčku Hospodářských novin / 18 CEMS MIM ohodnocen jako nejlepší manažerský magisterský program na světě / 19 Ekofórum s Petrem Machem: Jak vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní / 20 Petr Mach: Vadí mi zbytečné zákazy a nařízení / 21 Ekofórum s Miroslavem Kalouskem / 22 Pavel Kohout: Ekonomická integrace je dobrá, ale politická je jednoznačně nebezpečná / 23 Korupční praktiky v Česku – rozhovor s podnikatelem roku 2008 Vladimírem Kovářem / 26 Odborář Milan Štěch: Minimální mzda nezpůsobuje nezaměstnanost / 27 Analýza rozhovoru: odborářské omyly / 29 Mladý a úspěšný Jiří Kadlec, KamPoMaturite.cz / 30 Zahraniční student Dmytro Trofymchuk / 31 Konference Znalosti 2010 / 32 Kurzy pro veřejnost na FM VŠE v Jindřichově Hradci / 32 Nové knihovnické a informační centrum FM VŠE v Jindřichově Hradci / 33 S handicapem na Erasmus? / 34 Nové vybavení SHS VŠE / 35 Cestopis: Barma – země tisíců mnichů, úsměvů a kastrůlků / 36 Reportáž z Prvního česko-německého skirogainingu / 38 VŠEsokolský slet na Prezidentské chatě / 39 Aktuality ze sportu / 39 Divadelní (p)ohledy: Spříznění volbou / 40 Divadelní soubor My to neřešíme / 40 Ladislav Smoljak na VŠE / 41 Vernisáž výstavy Kameramani fotografují / 41 Jeden svět na VŠE / 42 Recenze filmu: Erasmus a spol. (L´Auberge Espagnole) / 43 Recenze knihy: Racing Towards Excellence / 43

Šéfredaktor: Vladimír Štípek; Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová; Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Štěpán Mejzlík, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená, Zuzana Žiačiková a další; Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789.

3

zpravodajství

Oikos – nový prezident, knihovna a více košů na třídění odpadu

KNIHOVNA V dubnu 2008 členové Oikos Praha vytvořili knihovnu, která obsahuje publikace s tematikou životního prostředí, environmentální ekonomie, trvale udržitelného rozvoje, ekologie a dalších oborů. Knihy si může půjčit kterýkoli student nebo zaměstnanec VŠE. Na internetových stránkách Oikosu najdete seznam 25 knih v češtině nebo angličtině, které si je možné zdarma vypůjčit. Stačí si je objednat na e-mailu info@ oikos-praha.org nebo rovnou přijít do místnosti SB401. Vždy je ale lepší se nejprve domluvit přes e-mail. Knihy se půjčují standardně na jeden měsíc a prodloužení

PŘÍPADOVÁ S TUDIE – TŘÍDĚNÍ ODPADU V rámci kurzu Ekonomické hodnocení životního prostředí byla vypracována případová studie Třídění odpadu na VŠE. Na studii se podílelo sedmnáct studentů. Cílem práce bylo zjistit pomocí metody podmíněného hodnocení, jak studenti vnímají třídění odpadu na VŠE. Studenti provedli na VŠE průzkum pomocí dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 148 respondentů. Vypovídací schopnost dotazníků je dobrá, převážná většina studentů byla ve věku 20–25 let, ve škole stráví 3–4 dny v týdnu průměrně 2–4 vyučovací hodiny. Z dotazníkového šetření vyplynulo, že 82 % dotazovaných si v areálu VŠE nakupuje nápoje v PET lahvích a 70 % si jde o přestávkách koupit kávu, čaj či čokoládu do automatu. Velká většina respondentů (92 %) souhlasila s pořízením více košů na plasty a 71,5 % dotazovaných souhlasilo s pořízením 37 sběrných košů na tříděný odpad. Nejdůležitější částí případové studie a pravděpodobně i stěžejní otázkou byla ochota studentů platit více peněz za to, že na VŠE bude více košů na tříděný odpad. Platit navíc 1–10 Kč

v podobě zvýšené ceny nápojů v automatech je ochotno 64 % dotazovaných. V závěru práce pomocí regresní analýzy bylo zjištěno, že studenti, kteří více nakupují nápoje a potraviny ve škole, jsou ochotni platit více za třídění odpadu (s každou dodatečnou korunou nákupu o osm haléřů). Studenti provedli rovněž i cost-benefit analýzu, aby zjistili celkovou ekonomickou efektivnost umístění dodatečných košů. Ta jim vyšla příznivě. „DŮSLEDKY“ A KRITIKA PŘÍPADOVÉ S TUDIE Jak jste si zajisté všimli, v učebnách VŠE, obzvláště ve Staré budově, byly umístěny koše na tříděný odpad, což je důsledkem této případové studie. Otázkou zůstává, do jaké míry studenti skutečně odpad třídí, tedy zda jsou tyto koše efektivně využívány. Umístění košů má i své kritiky. Zpochybňován je efekt tohoto třídění, protože do košů nelze odhodit úplně všechno. Někteří studenti nechtějí mezi tříděný odpad vyhodit takové odpadky, které se svým charakterem mezi tříděný odpad nehodí. Proto raději všechen odpad donesou najednou k jinému, obyčejnému koši. Kritici také upozorňují na vyšší náklady spojené s pořízením vyššího počtu košů na jednom místě. I odpadkový koš ke své výrobě potřebuje vstupní materiály a energii, tedy i samotný koš zatěžuje životní prostředí. Vyšší jsou i náklady (čas nutný k odvezení odpadků je delší) pro firmy zabývající se úklidem. Oikos by také v budoucnu mohl zvážit vypracování studie, jestli se v koších skutečně nalézá pouze tříděný odpad.  Autor: Stanislava Černovská

– 1 / 2010

NOVÝ PREZIDENT V listopadu 2009 bylo na valné hromadě Oikosu zvoleno nové vedení. Do funkce prezidenta byl vybrán Štěpán Trojánek, který nahradil Kateřinu Krpatovou. Kateřina nemohla funkci prezidentky dále vykonávat, jelikož odcestovala na studijní pobyt do Mexika. Jako viceprezidenti byli zvoleni Kateřina Kolská a Matúš Strážnický, funkci webmastera zastává Michal Vrchota a PR manažerkou je Petra Zíková.

výpůjčky záleží na dohodě a na tom, zda někdo další má o publikaci zájem. Knihovna obsahuje knihy, jejichž autoři výše uvedenou problematiku učí na VŠE. Za všechny jmenujme alespoň doc. Petra Šauera. Knihovna sestávající z 25 publikací sice není velká, ale jde již o třetí knihovnu působící na VŠE (kromě CIKS a Chris Tame Library v zasedací místnosti NF VŠE), nepočítáme-li možnost výpůjček z knihoven jednotlivých kateder.

economix

Oikos je jednou z mezinárodních studentských organizací působících na VŠE a zabývá se otázkami životního prostředí a udržitelného rozvoje. V poslední době došlo k některým změnám a novým událostem, projektům, které zdaleka nejsou vnímány jednoznačně, jak tomu už v oblasti ochrany životního prostředí bývá.

4

kauza

Rektorát a studentské organizace – poněkud zvláštní vztahy Rektorát registruje působnost studentských organizací na VŠE. S některými organizacemi má tuto působnost pokrytu smlouvou, s některými nikoli. Působnost studentských organizací na VŠE v podstatě nic neupravuje, takže je to čistě na libovůli rektorátu. Působení studentských organizací na vysoké škole je akademickou svobodou, a pokud se pohybuje v legislativních mantinelech, nemělo by se jim nijak bránit, ale naopak je podporovat. Podpora studentských organizací může vypadat různě – všichni jsou si rovni, někteří jsou si rovnější...

economix

– 1 / 2010

V následujících řádcích se pokusím na konkrétních příkladech prokázat nejednotný postup rektorátu vůči studentským organizacím, libovolný výklad zákona o vysokých školách a vnitřních pravidel školy, upřednostňování jedněch před druhými, ba dokonce využívání studentských organizací v boji o moc na VŠE. JE BUDDY SYS TEM JEŠTĚ NEZÁVISLOU S TUDENT SKOU ORGANIZACÍ, NEBO PRACOVIŠTĚM REK TORÁTU? Zcela specifický a unikátní vztah s rektorátem má studentská organizace Buddy System (BS). Tato organizace dostává od zimního semestru akademického roku 2006/07 každoročně samostatný grant přímo od České spořitelny. Jeho současnou výši neznáme, ale lze předpokládat, že jde o částku minimálně ve stejné výši, jako tomu bylo v roce 2006, tedy 200 tisíc korun. Do té doby BS žádal o grant rektora jako každá jiná organizace a dostával částku řádově 20 tisíc korun ročně. S možností přímého grantu od České spořitelny přišla za BS z vlastní iniciativy prorektorka

Hana Machková. Tehdejší prezidentka BS Pavla Šuchmová nám k tomu uvedla: „S možností grantu od České spořitelny za námi přišla prorektorka Machková a BS o tento grant zažádal. Prorektorka Machková celou věc prezentovala tak, že BS je pro VŠE důležitá organizace, ,neoddělitelná část Oddělení zahraničních styků VŠE (OZS VŠE)‘, a že by měla dostávat tolik peněz, kolik ke svému fungování potřebuje. Na uzavření smlouvy mezi BS a Českou spořitelnou se podílel i prorektor Jindřich Soukup.“ Prorektorka Machková si na tyto události pamatuje poněkud jinak, když nám k tomu řekla: „V listopadu 2006 se Česká spořitelna rozhodla, že na aktivity spojené s pobytem zahraničních studentů vyčlení v rámci Smlouvy o dlouhodobé spolupráci s VŠE prostředky ve výši 200 tisíc korun ročně. Toto rozhodnutí umožňuje garantovat kontinuitu činností, které nám pomáhají přijímat zahraniční studenty. Rozhodnutí ČS je v souladu se základní strategickou prioritou VŠE a přispívá k rozvoji internacionalizace školy. Rektorát se v zajištění zdrojů pro Buddy System od třetích osob neangažoval. Projekt

prezentovaly a podmínky vyjednaly tehdejší představitelky Buddy Systemu Pavla Šuchmová a Martina Menoušková. Já jsem rozhodnutí České spořitelny poskytnout grant v plné výši, tj. 200 tisíc korun na podporu internacionalizace, jako prorektorka pro zahraniční vztahy velmi uvítala.“ Pavla Šuchmová k tomu dodala: „Že jsme vyjednaly podmínky, je diskutabilní. Podmínky prakticky žádné nebyly, BS žádnou smlouvu neuzavíral, zavázal se jen k uvádění loga ČS na tištěných materiálech, které by za pomoci grantu vznikly. Předložili jsme žádost o grant, ale ČS jej zamítla s tím, že nebude podporovat pitky zahraničních studentů (jako exkurze do pivovaru v Plzni). Paní prorektorka Machková vyjednala ,obhajobu‘ a za její přítomnosti a za přítomnosti paní Hákové z ČS a i prorektora Soukupa jsme činnost BS osobně prezentovaly a následně BS grant získal. Takže není pravda, že se neangažovala. Kdyby nám to tenkrát nenabídla a nepřišla s tím, tak se to nezrealizovalo. Chtěla jsem totiž podávat běžnou žádost o grant rektora a tehdy mě informovala o možnosti grantu od ČS.“ V té době šlo o stejný objem prostředků, jaký se rozděloval mezi všechny ostatní studentské organizace působící na VŠE. Z žádosti BS o grant ČS tedy vyplývá, že dostávají desítky tisíc ročně i na mejdany svých členů. Právě v roce 2006 jsem udělal velmi zajímavou osobní zkušenost, když jsem neúspěšně žádal asi o dva nebo tři granty rektora (z prostředků České spořitelny)

na začínající aktivity studentského sdružení Ekonom. Když jsem se ptal tehdejší studentské tajemnice rektorátu Barbory Kunstové, proč jsme nedostali vůbec nic, sdělila mi k mému velkému překvapení, že to neprošlo výběrem v předkole, tedy že se mé žádosti vůbec nedostaly k posouzení zástupci České spořitelny. Jinými slovy mi dokonce dala najevo, že nemá smysl, abych vůbec něco předkládal. Když jsem zjistil, na co všechno šly tenkrát peníze, pochopil jsem, že pro přidělení peněz je ideální mít s rektorem vyjednánu záštitu daného projektu nebo akce... Vztahy BS s rektorátem se i nadále úspěšně rozvíjely, zejména za předsednictví Tomáše Borta, a to nepochybně k oboustranné spokojenosti. Činnost BS má skutečně pro VŠE velký význam, protože se ročně stará přibližně o 500 zahraničních studentů, zajišťuje pro ně různé kulturní, sportovní a další akce, čímž této starosti rektorát zbavuje. Je nepochybné, že tuto činnost provádí poměrně dobře a značně tak přispívá ke spokojenosti zahraničních studentů při pobytu na VŠE, čímž dělá VŠE dobré PR. Má to vliv na zájem dalších zahraničních studentů strávit část svého studia na VŠE. Škola totiž může umístit v zahraničí jen tolik našich studentů, kolik jich sama přijme, takže čím větší zájem ze zahraničí, tím větší možnost uspokojit poptávku našich studentů o zahraniční semestrální studijní pobyty. Z akcí BS všichni určitě známe minimálně Nation 2 Nation party, kterých se snad musel někdy zúčastnit každý student VŠE. Avšak nejvýznamnější aktivitou BS z hlediska výměny studentů mezi univerzitami je Buddy Program, v jehož rámci se student VŠE stará o konkrétního zahraničního studenta. Tímto programem již prošlo mnoho studentů VŠE (již mnohokrát jsme o tom

5 všichni studenti, kteří se zapojí do nějakých aktivit na škole? Prospívá snad škole méně ten, kdo pro studenty pořádá odborné přednášky, než ten, kdo vyzvedne někoho na nádraží a ukáže mu, kde co ve škole najde? Chápu však, že je potřeba nějak zadarmo (to však neplatí pro zprostředkovatele) donutit někoho k tomu, aby se o zahraniční studenty postaral.

i bez podpory VŠE), nebo zda by bylo výhodnější nabízet zahraničním studentům širší škálu v konkurenci stále se zlepšujících možností, které si na sebe vydělají samy a poslouží škole minimálně stejně, ale spíš lépe, než je tomu dosud za monopolního postavení jedné organizace. Jenže to už zavání liberalismem a to je v některých kruzích na VŠE téměř sprosté slovo.

BS má však ke všemu rektorátem garantován monopol pro svou činnost. Rektorát totiž brání a znemožňuje ostatním subjektům konkurovat aktivitám BS. Pokud někdo ze studentů nebo z organizací chce cokoli na škole dělat, skončí vždy u prorektorky Hany Machkové, která mu k tomu buď dá povolení, nebo také ne. Samozřejmě s posvěcením rektora.

To, že nic není zadarmo, se naplno ukázalo v posledních rektorských volbách, při nichž rektorát zmobilizoval BS a Centrální kolejní radu (CKR) na podporu úřadujícího rektora Richarda Hindlse. Je samozřejmě čistě vnitřní záležitostí každé organizace, koho bude podporovat, a BS se v této situaci zachoval naprosto přirozeně a logicky, jelikož má od vedení VŠE zajištěny příjmy, místnost v RB VŠE na Žižkově, placené telefonní poplatky, kopírování zdarma, placené výdaje na výjezdy do zahraničí, mimořádná stipendia a další ze smlouvy mezi BS a rektorátem vyplývající výhody. O značně usnadněné činnosti ani nemluvě.

Tak se stalo i v případě studenta FMV VŠE (nepřeje si být jmenován, i když už má studium na VŠE téměř ukončeno – prostě nestojí o publicitu), který za paní prorektorkou přišel asi v září 2008 s nápadem založení nové studentské organizace, která by v činnostech konkurovala právě BS. Paní prorektorka mu sdělila, že si nepřeje jakoukoli konkurenci BS, že BS dělá svou činnost téměř profesionálně a že je to vlastně její dílo – její dítě. Zajímavé bylo (zejména na vysoké škole vyučující ekonomii) její tvrzení, že konkurence není vždycky dobrá. Tento student přesto začal pořádat studentské party, kterých se asi z 80 % účastní právě zahraniční studenti. Jeho podnikání, na rozdíl od podnikání BS, je samozřejmě podstatně těžší, protože na rozdíl od BS nedostává od rektorátu přímé kontakty na zahraniční studenty na VŠE a není u nich školou propagován. O aktivitách BS jsou zahraniční studenti informováni ještě dříve, než k nám přijedou (což je samozřejmě dobře). Přesto je úspěšný a nepotřebuje pro svou činnost žádné granty z veřejných ani soukromých zdrojů. Nechť každý sám za sebe posoudí, zda je pro školu výhodnější udržovat a dotovat monopol jedné organizace (i když třeba dobře fungující a v mnoha činnostech profitující

BS a CKR oficiálně podporovaly společné kandidátky vybraných kandidátů do Akademického senátu VŠE blízké rektoru Hindlsovi na čtyřech z pěti pražských fakult (kromě Národohospodářské fakulty, kde měli jinou strategii). Jejich plakáty s logem BS a CKR visely všude po škole (viz obrázek plakátu). Do AS VŠE se nakonec dostali jimi podporovaní kandidáti ze dvou fakult, a to na FMV a FPH. Konkrétně jde o členky BS Janu Vránovou a Barboru Ondejčíkovou (mimochodem,

jsou to ta dvě sympatická děvčata na titulní straně webu VŠE vpravo nahoře – viz stranu 14 tohoto čísla Economixu), dále o Michala Bobka (tehdy předsedu CKR) a Petra Vančuru, studenta oboru Arts Management. Velmi zajímavou skutečností je, že se Michal Bobek, současný místopředseda AS VŠE, který tuto kampaň spoluorganizoval a údajně vybíral od kandidátů peníze na kampaň, po volbách podíval, samozřejmě shodou okolností, na semestrální studijní pobyt do Rakouska. BS rovněž sehrál svou roli při nahnání zahraničních studentů z Centra studií střední a východní Evropy (CESP), spadajícího pod rektorát, jeho ředitelem doc. Mikulášem Pichaničem z FPH k volební urně, u níž byli instruováni, koho z doktorandů mají volit – čistě náhodou to byla Savina Finardi, studentská tajemnice rektorátu, která spolurozhoduje o přidělování grantů pro studentské organizace. Manipulace těchto studentů se účastnilo vedení BS, kteří pro ně, opět čistě shodou okolností, ve volební den, uspořádali promítání filmu (zřejmě Kolja) s občerstvením v zasedací místnosti v Rajské budově. BS je rovněž s rektorátem personálně propojený a jeho členové dostávají od rektora nebo prorektorky mimořádná stipendia. Nám se podařilo zjistit, že pracovní úvazek na VŠE má například bývalá předsedkyně BS Jana Reháková (nyní má v BS na starosti mezinárodní vztahy), rovněž bývalá tisková mluvčí BS a současná tisková mluvčí VŠE Ing. Martina Slezáková. Členové BS se nyní podílejí i na chodu nového Informačního centra VŠE v přízemí Nové budovy na Žižkově. Informace studentům tam poskytuje například členka AS VŠE za FMV VŠE a členka BS Jana Vránová. Podle našich zjištění jsou obvyklé odměny pracovníků z řad studentů ve výši sto korun na hodinu. Bylo by zajímavé zjistit, jak rektorát tyto pracovníky vybírá. Že by proběhlo nějaké standardní výběrové řízení, je asi hodně naivní představa. Členové BS rovněž dostávají z rektorátu každý rok mimořádná stipendia jako

– 1 / 2010

v Economixu psali). Mnozí se programu účastní ze skutečného zájmu o tuto činnost, mnozí však zcela nepochybně pouze ze zištných důvodů a o zahraniční studenty se ve skutečnosti vůbec nestarají. Dělají to totiž v podstatě pouze z donucení okolnostmi. Každý, kdo se tohoto programu zúčastní, dostane deset bodů do celkového hodnocení jeho žádosti o zahraniční semestrální výměnný pobyt. Jelikož zájem o tyto pobyty přesahuje jejich nabídku, rozhoduje doslova každý získaný bod, a proto i deset bodů od BS z celkových 200 možných může sehrát zcela zásadní roli v tom, zda se na výměnný pobyt dostanete nebo ne. Tyto body získáte automaticky za účast v Buddy Programu. To však způsobuje další nestandardní situaci, protože vzniká přetlak v poptávce po „péči“ o zahraniční studenty a BS nemůže všechny žádosti uspokojit. Je tedy otázkou, podle jakého klíče k přidělování studentů dochází. Zde je nepochybně prostor pro manipulaci a dobývání renty. Zda se tak skutečně děje, nevíme, ale několik studentů se nám svěřilo, že podle nich dochází k upřednostňování osob blízkých BS nebo osob, které jsou jim z rektorátu doporučeny. O spravedlnosti takového systému a o jeho transparentnosti se asi hovořit moc nedá. Od příštího akademického roku však mají studenti další možnost, jak získat těchto deset bodů. Stačí se stát členem organizace AIESEC a body vám budou přiděleny. Jaký je však smysl takovýchto pravidel? Proč jsou studenti nuceni stát se členem jakékoli organizace jen kvůli tomu, aby mohli získat potřebné body a dostat se tak na studia do zahraničí? Já ještě pamatuji dobu, kdy byly v kádrových materiálech studentů pro přijímací řízení na střední a vysoké školy body za členství rodičů v KSČ nebo za činnost v pionýrské organizaci či v SSM a jak mi tyto body málem chyběly... Zajímalo by mě, zda by tuto možnost měli i studenti, kteří píší do Economixu či do Studentského listu nebo třeba hrají šachy, pořádají výlety a další akce. Proč rektorát VŠE nestanoví spravedlivá pravidla, že by tuto možnost měli

economix

kauza

6 „výraz uznání vedení VŠE za přínos k rozvoji internacionalizace“. Podle sdělení prorektorky Machkové tato stipendia činila v roce 2008 (vyplaceno v lednu 2009) souhrnně pro 14 členů BS částku 36 400 Kč. Je však potřeba říci, že studenti z řad BS jsou ve velké většině velmi schopní lidé a jejich zaměstnávání je škole prospěšné. Alespoň tomu napovídají reference, které mám. V Informačním centru VŠE jsem osobně dostal zcela jasné a kompletní informace od velmi sympatické Jany Vránové.

economix

– 1 / 2010

Je samozřejmě otázkou, zda rektorát poskytuje obdobná mimořádná stipendia i členům jiných studentských organizací (tedy nejen těm „spřáteleným“) nebo zda si v takové míře vybírá spolupracovníky i z ostatních studentských organizací či zda mají vůbec podobnou příležitost i „neorganizovaní“ studenti VŠE. Je snad jejich činnost méně hodnotná? To netuším. Naší organizace, která pořádá na VŠE zdaleka nejnavštěvovanější akce, jichž se za poslední čtyři roky zúčastnilo něco kolem deseti tisíc studentů a akademických pracovníků a jejíž akce dokonce v přímém přenosu přenášela Česká televize, vydává v pětitisícovém nákladu zdarma šestkrát ročně magazín pro studenty a umožňuje studentům na VŠE pod schody v RB na Žižkově kopírovat zdarma, se to netýká. Tomu, kdo čte tento nebo mé předchozí články, jsou důvody zřejmě jasné... Nikdo z nás však na tuto možnost ani nepomyslel. NEZÁKONNÁ ČINNOS T S TUDENT SKÝCH ORGANIZACÍ NEBO JEN ALIBISMUS REK TORÁTU? Některé studentské organizace totiž mají zcela opačné starosti. Rektorát jim dokonce v jejich činnosti někdy i brání. Tuto zkušenost má podle našich poznatků kromě sdružení Ekonom i Ekonomický klub Mladé občanské platformy (EK MLOP). Obě tyto organizace totiž pořádají přednášky, kterých se účastní „politicky činné osoby“ – respektive známí politici.

kauza EK MLOP pořádá politické diskuse na aktuální témata s hosty napříč politickým spektrem, takže nelze hovořit o nějaké nevyváženosti. Ekonom pořádá přednášky (Ekofóra) na aktuální odborná témata a rozhodně nelze říci, že jde o politické agitky. Ekonom ani své hosty neprezentuje jako představitele nějaké politické strany, ale jako lidi odpovědné za danou problematiku – premiéry, ministry, poslance, senátory apod. Každý, kdo na těchto akcích někdy byl, to ví. Kdo to neví, může si na www.economix.cz pustit zvukové záznamy téměř všech Ekofór. Tyto akce jsou rektorátem povolovány a rektorát vychází hodně vstříc při zajištění jejich pořádání. To znamená, že poskytuje pro tyto akce prostory, technický a další obslužný personál, umožňuje nám tyto akce (i když z našeho pohledu ne dostatečně) propagovat v prostorách VŠE. Kancléřka Alena Jarkovská a prorektorka Hana Machková, lidé z PR oddělení VŠE, technici ve Vencovského aule a další zaměstnanci školy nám skutečně vycházejí maximálně vstříc. Problém však nastává, když se v České republice konají jakékoli volby do zastupitelských úřadů – tedy volby parlamentní, senátní, krajské, komunální, evropské... To je najednou činnost těchto studentských organizací ve výkladu rektorátu protizákonná. O co jde? Rektorát vždy 66 dní před konáním výše uvedených voleb vyhlásí, že se na VŠE nesmějí konat žádné akce, na kterých by měli vystupovat politici kandidující do nějakého zastupitelského úřadu. Tím zlomovým okamžikem je údajně zveřejnění kandidátek politických stran. Letos už se tento zákaz týká všech politicky činných osob. Důvod? Údajně je to snaha zamezit politizaci školy a rektorát se domnívá, že je to i v rozporu se zákonem o vysokých školách. Paní prorektorka Machková nám k tomu v květnu 2009 uvedla: „Od okamžiku zveřejnění kandidátek politických stran nepovažuje vedení VŠE za možné organizovat prezentace jednotlivých

kandidátů politických subjektů na půdě VŠE. Domníváme se, že v předvolebním období by se VŠE mohla dostat do rozporu s Vysokoškolským zákonem, konkrétně § 2 odstavec (10). Na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí. Vzhledem k tomu, že vedení VŠE odpovídá za činnost studentských organizací ve svých prostorách, mohlo by být kritizováno za to, že umožňuje organizaci činnosti politických stran na půdě veřejné vysoké školy.“ Z toho jasně vyplývá, že rektorát buď neví, co se na těchto akcích děje, nebo si toto ustanovení zákona vysvětluje poněkud zvláštním způsobem. Nejsem právník, a tak jsem se zeptal bývalého ústavního soudce doc. Pavla Matese z katedry práva na NF VŠE. Sdělil mi, že to je naprosté nepochopení smyslu litery zákona. Podle něj bylo úmyslem zákonodárce zabránit tomu, aby se činnost politických stran na školách organizovala, jako tomu bylo například v případě závodních organizací KSČ, které byly i na vysokých školách. Dále mi řekl, že jakoukoli činnost lze považovat za politickou, jelikož každé téma lze označit za politické. Doslova řekl: „To by se na škole nemohlo nic přednášet.“ Pokud někdo tedy považuje pořádání přednášek na témata Mikroekonomická politika, Význam hlavního města Prahy v rámci Evropy, Strategie hospodářského růstu, Ekonomie a globální oteplování, Důchodová reforma, Slabosti demokracie - menšiny a vlivové skupiny, Kraje v. stát, hejtmani v. ministři, S premiérem o reformách, Režim přístupu ČR do eurozóny, Budoucnost zdravotnické reformy, ČR a světová hospodářská krize, Jak rozšířit práva voličů, Postavení ČR v Evropě - předsednická lekce, Státní rozpočet v prostředí ekonomické krize, Reforma veřejných financí či Jak vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní za „organizování činnosti politických stran a politických hnutí“, asi by si měl pořídit nějaký relevantní právní rozbor. O tom, že jsou tato témata politická, samozřejmě není pochyb. Ať mi někdo řekne nějaké téma, které dnes není politické...

Výše uvedený výklad zákona je však o to neuvěřitelnější, jelikož rektorát tak v podstatě tvrdí, že zákon je možné porušovat – studentské organizace jinak svou činnost s povolením rektorátu mohou provozovat –, pokud se tak neděje v termínu do 66 dnů před nějakými volbami. Čili o tom, zda jde nebo nejde o „organizování činnosti politických stran a politických hnutí“, rozhoduje datum, nikoli skutečnost jako taková. Myslím si, že toto by bylo divné i některým absolventům Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Pravidla hry samozřejmě určuje rektorát. Má odpovědnost za to, co se na škole děje, a zřejmě musí občas čelit i různým tlakům zvenčí. O tom svědčí i obava rektorátu, že by mohl být někým kritizován za „nevyváženost“ ve zvaní hostů na obdobné akce. O tom, ze které politické strany tyto výtky přicházejí, máme své informace. Stačí se podívat, v jakém zastoupení jsou na našich akcích jednotlivé parlamentní strany. Rozhodně však není povinností jakékoli studentské organizace dbát na „vyváženost“ v zastoupení představitelů politických stran, zejména v případě, že toto kritérium vůbec není kritériem pro výběr zvaných hostů. Pravidla, i když se někomu mohou zdát nesmyslná a neopodstatněná, by se měla dodržovat (i u nás). Přesto, když nám bylo loni zamítnuto pořádání Ekofóra před krajskými volbami, aniž rektorát věděl, koho zveme, rektorát toho rozhodnutí přehodnotil, když jsme zvali tehdejšího ministra školství Ondřeje Lišku (SZ). To najednou nebyl problém a laskavě nám to bylo dovoleno... Bohužel, Ondřej Liška poté, co nám toto Ekofórum rektorát povolil, svou přednášku zrušil, protože se chtěl věnovat své tehdy dvouměsíční dceři, kterou kvůli pracovním povinnostem téměř neviděl. Takže tato pravidla tedy prolomit jde! Perličkou bylo dokonce to, že rektor v „zakázaném období“ pozval na VŠE slovenského premiéra Roberta Fica, který tehdy ve volební kampani vehementně

7

kauza podporoval ČSSD. Fico však na VŠE kvůli pracovní vytíženosti vůbec nedorazil. Má to ale určitou logiku, protože rektor Richard Hindls kandidoval v senátních volbách 2006 právě za ČSSD. V této souvislosti si tedy můžeme položit otázku, zda školu politizuje více to, že jsou na její půdě pořádány přednášky s politiky k odborným tématům, nebo zda školu politizuje politická angažovanost jejích představitelů. Kromě rektora Hindlse do Senátu kandidoval, i když jako nezávislý, i děkan NF VŠE doc. Jiří Schwarz. Ten byl donedávna i členem vládního NERV a nyní členem poradního orgánu ODS s názvem ESO. Z logiky výkladu zákona rektorátem by to znamenalo, že tito lidé by v „zakázaném období“ nesměli vůbec na VŠE přednášet. Sice nevím, co je politického a politicky agitujícího třeba na statistice, ale pravidla jsou pravidla... Rektorát nám zakázal pořádat Ekofórum i před letošními květnovými volbami. Na 26. dubna jsme na VŠE pozvali senátora Karla Schwarzenberga, který měl vystoupit se svou přednáškou na téma Hlídač svobody a pořádku – úloha pro USA nebo

Evropu? Toto Ekofórum nebylo povoleno, přestože Karel Schwarzenberg v těchto volbách vůbec nekandiduje a přednáška, i když je to politické téma, rozhodně nemůže být vnímána jako agitka nějaké politické strany. Ekofórum tedy budeme muset uskutečnit mimo VŠE, takže o něj nepřijdete. Abych neuváděl jen příklady zákazů pro sdružení Ekonom, uvedu též absurdní příklad zrušení akce EK MLOP. Před volbami do Evropského parlamentu (EP) pozvali na VŠE 6. dubna 2009 na přednášku s tématem Budoucnost Evropské unie lídra kandidátky ODS do EP Jana Zahradila, lídra kandidátky ČSSD do EP Jiřího Havla (ten mimochodem na VŠE kdysi i učil) a lídra kandidátky SSO do EP Jiřího T. Payna. O tom, že by snad byla akce „politicky nevyvážená“, asi moc hovořit nelze. Rektorát z výše uvedených důvodů akci nepovolil. Ta se tedy konala mimo VŠE. Co se však nestalo... O jedenáct dní později, tedy 17. dubna 2009, se na FMV VŠE pořádal seminář k červnovým volbám do EP, na kterém byli přítomni tito hosté: Jan Zahradil (ODS), Jiří Havel (ČSSD), Zuzana Roithová (KDU-ČSL), Jan Dusík (SZ) a Lukáš Macek

(SNK-ED). Akce se tedy zúčastnili dva ze tří hostů EK MLOP z nepovolené přednášky na totéž téma. Platí tedy pravidla pro všechny stejně? Je nutné podotknout, že o konání akce na FMV VŠE rektorát vůbec nevěděl, ale dost obtížně by mohl zrušit něco, co je čistě v kompetenci děkana fakulty. Paní prorektorka Machková nám k tomu uvedla: „Domnívám se, že postoj vedení VŠE je konzistentní. Za téměř čtyři roky nesouhlasilo vedení pouze s konáním několika akcí, kde bylo uvedeno, že se jedná o prezentaci programu kandidátů politických stran. Vystupovaní politiků na odborná témata byla vždy schválena.“ Mám z toho pocit, že my o voze a rektorát o koze... Z výše uvedeného tedy vyplývá, že na nějaké akci se může říkat a dělat cokoli (v rámci zákona a morálky), ale jakmile se jí účastní politik, je to akce politická a jde o politickou agitku, a dokonce organizování činnosti politických stran na vysoké škole. To, že jde třeba o odbornou přednášku (ano, i politici mohou být odborníky), je tedy úplně jedno, protože to tak prostě nikdy nebude přijato. Rovněž lze odvodit, že zákony v této zemi lze vykládat naprosto libovolně.

Pokud chcete na škole provozovat jakoukoli zájmovou činnost, VŠE má pro to stanovená pravidla, která najdete na www.vse.cz/studentska-tajemnice/principy_podpory_studentskych_aktivit.pdf. Z těchto pravidel vyplývá, že se jimi rektorát neřídí, protože je v nich konstatováno: „Povoleny budou takové společenské aktivity, které neporušují zákon ani vnitřní předpisy školy a které neškodí zájmům státu ani školy. Konečné rozhodnutí provádí prorektor pro studijní a pedagogickou činnost (pozn. red.: doc. Hana Mikovcová).“ O tom, co škodí státu a škole, lze vést diskusi, ale fakt, že o všem ve skutečnosti rozhoduje tandem rektor Richard Hindls a prorektorka pro zahraniční vztahy a PR Hana Machková, nikoli prorektorka Mikovcová, je snad každému jasný. Možná naivně doufám, že článek vyvolá věcnou diskusi o některých věcech na VŠE, která povede k pozitivním změnám a transparentnosti procesů a že nevyvolá bohužel standardní reakci, tedy že je potřeba ty s jiným názorem eliminovat.  Autor: [email protected]

EKOFÓRA

www.economix.cz

economix

– 1 / 2010

Ekofóra pořádá pro studenty a zaměstnance VŠE studentské sdružení Ekonom, o.s.

8

zpravodajství

VE DNECH 3. A 4. BŘEZNA 2010 PROBĚHL DALŠÍ ROČNÍK CAREER DAYS

NOVÍ PARTNEŘI GNC

Již tradičně se akce konala v Hotelu Diplomat. Studenti se mohli setkat se zástupci významných společností, mohli využít individuálních konzultací, účastnit se profesionálních tréninků či shlédnout panelové diskuse. V rámci letošních Career Days se rovněž konal Entrepreneurship Day, kde s návštěvníky diskutoval mimo jiné majitel společnosti Student Agency Radim Jančura. Další informace na www.careerdays.cz.

Golf Networking Club získal dva nové partnery. Prvním je Business IT Club, s tímto klubem se můžete potkat na Rozhledně, prezentaci studentských organizací na VŠE, která se bude konat 10. března 2010 v atriu Rajské budovy. Druhým partnerem je FreshGolf, který se specializuje na poskytování tzv. zimního golfu (například hra na simulátorech). Podrobnější informace najdete na golf.vse.cz.

ZAČALA SOUTĚŽ THE EUROCAMPUS S TOCK MARKET CHALLENGE Kdo si chce vyzkoušet své

dovednosti v oblasti investování, má možnost se přihlásit do soutěže The Eurocampus Stock Market Challenge a obchodovat na skutečné burze s virtuální částkou 100 tisíc euro. Nové kolo této soutěže probíhá v období od 1. března do 30. dubna 2010. Na vítěze čekají zajímavé ceny jako MacBook Hero, iPod či finanční odměna. Více informací najdete na www.vse.cz/zpravy/soubory/ letak_souteze.pdf.

VÝKONNÝ ŘEDITEL ČESKÉ SPOŘITELNY NAVŠTÍVÍ VŠE Výkonný ředitel České spořitelny Gernot Mittendorfer vystoupí na VŠE s přednáškou o strategii na trzích střední a východní Evropy. Přednáška se koná v pondělí 29. března od 11.00 do 12.30 hodin v posluchárně A. Více informací najdete na internetových stránkách Fakulty mezinárodních vztahů VŠE fir.vse.cz/ceska-sporitelnaerste-bank-ceo-guest-lecture. PŘEDNÁŠKY CENTRA EVROPSKÝCH S TUDIÍ NA VŠE

PRVNÍ ROČNÍK S TUDENT SKÉ GOLFOVÉ LIGY A MOŽNOS T ZÍSKÁNÍ ZELENÉ KART Y

Studentský golfový klub, Student Golf, pořádá první ročník Studentské golfové ligy 2010, který proběhne 23. března 2010 v Hodkovičkách. Pro golfové nadšence připravil klub i možnost získání zelené karty, která opravňuje hrát na různých golfových hřištích. Více informací na www.studentgolf.cz.

V průběhu března 2010 je možné navštěvovat přednášky Centra evropských studií, které byly připraveny ve spolupráci s Konrád-Adenauer-Stiftung a katedrou světové ekonomiky Fakulty mezinárodních vztahů VŠE. V druhé polovině března můžete navštívit přednášky například na témata Systém strukturálních fondů v ČR a výhled do budoucna, Wirtschaftspolitik BRD nach den Bundeswahlen a Sozialsystem und seine Reform. Přednášky se konají vždy ve Staré budově VŠE, podrobnější informace o přednáškách a přednášejících najdete na ces. vse.cz.

MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZY IP343 Směnné kurzy v mezinárodním podnikání V anglickém jazyce bude přednášet prof. Ulrich Schüle z německé univerzity FH Mainz. Výuka bude probíhat 26. března 2010 (místnost RB435a), 27. března 2010 (místnost SB126) a 30. března 2010 (místnost SB126) vždy v čase 9.00–12.00 a 13.00–16.30. Více na www. vse.cz/zprava/11336. 5HD381 Principles and Practice in Classical World‘s Economy Katedra hospodářských dějin NF VŠE připravila mimosemestrální kurz Chapters on Economic History – Principles and Practice in Classical World‘s Economy. Přednášet bude řecký historik Dr. Athanasios Sideris. Kurz bude přednášen v angličtině, má hodnotu 4 ECTS kreditů a proběhne v termínu 3.–14. května 2010 v 9.15–10.45 v místnosti SB126. Více na khd.vse.cz/aktuality.php?id=31. Mimosemestrální odborný intenzivní seminář 1FU570 Financial Reporting in Germany V termínu 7.–11. června 2010 proběhne kurz Financial Reporting in Germany. Výuka bude vždy v 9.00–13.00 v RB213. V anglickém jazyce bude přednášet prof. Christoph Watrin z univerzity v Münsteru. Více na hwww.vse.cz/zpravy/soubory/1FU570_2010.pdf. Autor: Štěpán Mejzlík

– 1 / 2010

V přízemí Nové budovy VŠE proběhlo 13. ledna ve 14.00 slavnostní zahájení ostrého provozu dětského koutku Národohospodářské fakulty VŠE. Otevření koutku se zúčastnil i prezident České republiky prof. Václav Klaus.

economix

Zahájení ostrého provozu dětského koutku NF VŠE za přítomnosti prezidenta Václava Klause

Klaus kladně ohodnotil snahu představitelů fakulty o ulehčení návratu do zaměstnání a skloubení role akademického pracovníka VŠE a rodiče. K tomu dětský koutek rozhodně přispěje.

Akademičtí i neakademičtí zaměstnanci VŠE, ale i studenti mají možnost nechat si v koutku pohlídat dítě po dobu 120 minut, což zahrnuje jednu vyučovací

hodinu spolu s přestávkou před i po ní. Prostory dětského koutku v NB26 jsou vybaveny hračkami pro různé věkové kategorie dětí i malou kuchyňkou.

Stěny jsou ilustrované dětskými motivy a i díky tomu působí prostředí čistě, příjemně a bezpečně. Je dobré dodat, že o děti se stará kvalifikovaná zdravotní sestra Renata Vašíčková. Podrobnější informace najdete na nf.vse.cz/cze/nfvse/odkazy/ detsky-koutek. Konkrétní dotazy mohou zájemci o tuto službu zaslat na e-mail RenataVasickova @seznam.cz, nebo se lze zeptat telefonicky na čísle 777 569 559.  Autor: Andrea Chovanová

9

zpravodajství

ROZHLEDNA

prezentace studentských organizací na VŠE Více se o těchto organizacích dozvíte na www.economix.cz/rozhledna.html. Ve středu 10. března 2010 se od 8 do 17 hodin v atriu Rajské budovy VŠE na Žižkově uskuteční již druhý ročník úspěšného jednodenního veletrhu aktivit studentských organizací působících na VŠE s názvem Rozhledna, tentokrát pořádaný studentským sdružením Ekonom. Studenti se tak doslova budou moci rozhlédnout po VŠEch aktivitách!

ROZHLEDNY 2010 SE ZÚČAS TNÍ T Y TO ORGANIZACE: AEGEE-Praha AIESEC Praha Business IT Club CEMS Club Prague Debatní klub VŠE EKONOM, sdružení studentů ekonomie Ekonomický klub MLOP Folklorní soubor Gaudeamus Golf Networking Club iKnow Club Jarov liga Klub investorů Klub mladých manažerů Klub mladých politologů oikos Praha PROGRES Spolek mladých statistiků Sport.VSE.cz Student Golf Studentský list VŠ LIGA VŠTJ Ekonom Praha YBPW CR - Young Business and Professional Women CR  Autor: Zuzana Stará

Zúčastněné studentské organizace budou zájemcům prezentovat svou činnost ve svých stáncích. Studenti si tak budou moci udělat přehled o nabídce školních i mimoškolních aktivit, ale i o možnostech svého zapojení přímo v jednotlivých organizacích. Celá akce bude doplněna o doprovodný program včetně soutěží.

V rámci hlavního dne se uskuteční také již druhý Jarmark studentských spolků a organizací, které budou své aktivity

příchozím představovat třeba ve formě workshopů. Letošní novinkou bude Jarmark národů, na němž každá studenty zastoupená

národnost ukáže specifika své kultury formou ochutnávek tradičních pokrmů či interaktivních her.

Významnou doprovodnou akcí bude projekt Majáles Underground přicházející z Londýna, v jehož rámci během odpoledních hodin vystoupí v celkem třech stanicích metra studentské kapely, divadla nebo taneční soubory. Každý festival musí doprovázet dobrá hudba, letos se můžeme těšit na Monkey Business, Support Lesbiens, MIG 21, Vypsanou fixu, vystoupí také UDG, Xindl X a další. Samozřejmě v rámci hlavního programu proběhne volba krále majálesu.  Autor: Jan Horák

economix

Na konci dubna se v pražské Stromovce uskuteční již sedmý ročník tradičního studentského festivalu Pražský majáles. Po úspěších v letech minulých studenti v pátek 30. dubna 2010 znovu bujaře oslaví příchod máje. Jeho součástí budou open-air slavnosti a program zaměřený na alternativní a netradiční studentské aktivity.

– 1 / 2010

Majáles se blíží

10

zpravodajství

Držitel Nobelovy ceny za ekonomii Vernon Smith přijel do Prahy

„Setkali jsme se s nepřítelem a tím nepřítelem jsme my sami.“ Takto komentoval jednu z příčin krize americký profesor Vernon Smith (82), nositel Nobelovy ceny za ekonomii, který v pátek 26. února vystoupil v Praze v prostorách České národní banky na výroční přednášce Liberálního institutu na téma Bubliny na hypotečních trzích, které zaplavily ekonomiku. Ve své přednášce rozebral důvody krize a především její průběh. Jak reagovaly vlády, zejména ta americká, a centrální banky. Podle jeho názoru centrální banky zareagovaly lépe než vlády, které se snažily oživit

ekonomiku velkými finančními stimuly. Problémem ale zůstává, co by se vlastně mělo doopravdy během krize dělat. Jaké je řešení. Vernon Smith naznačil, že si bohužel nikdo z odborníků nevěděl rady a ani nepřišel s žádným opravdu účinným receptem, jak vlastně po vypuknutí krize a prasknutí hypoteční bubliny postupovat. Hlavním důvodem podle Smithe byla a je nezkušenost. „Všichni se učíme z minulosti a nemáme dosud dostatek zkušeností, které bychom uplatnili. Zatím zažíváme druhou krizi rozvahy domácností, bank a firem,“ prohlásil Smith. Největší první krizí byla takzvaná Velká deprese ve třicátých letech minulého století. Dodal, že nejdůležitějším poznatkem – pokud se ocitneme v takové situaci jako nyní ekonomiky – je, že žádné řešení není dobré. Z dalších příčin hypoteční krize byl také na jedné straně vysoký deficit Spojených států, který ještě zvyšovaly již zmiňované rozsáhlé stimuly na podporu prodeje nemovitostí. Velký objem hypoték a z nich plynoucí závazky nebyly jejich dlužníky dostatečně zajištěny. „Lidé si brali hypotéky, přičemž neměli dostatečné rezervy na jejich

economix

– 1 / 2010

1. Vánoční sbírka – studenti a učitelé VŠE pomáhají seniorům V rámci předmětu s příznačným názvem Ekonomie, filantropie, altruismus (5IE323) se v týdnu od 9. do 15. prosince 2009 na VŠE uskutečnila 1. Vánoční sbírka na podporu Domova Sue Ryder pro seniory. Mnozí si v prosinci loňského roku všimli některého z plakátů rozesetých po škole nebo zaznamenali přímo 1. Vánoční sbírku, která probíhala v prostorách šatny v Rajské budově. Zde dary od studentů, pedagogů a veřejnosti přijímali studenti

splácení. To způsobilo zamrznutí úvěrových trhů a nepomohla ani tehdejší akce centrální banky k posílení likvidity,“ uvedl Smith. A jaký je tedy recept na vyřešení krize? Podle Smithe musíme snížit státní dluhy, ale krizi nevyřeší zvyšování daní. Podle jeho názoru se musí především vrátit zpět ceny, což by mělo mít přímý důsledek v růstu inflace. Navýšení cen by mělo vést i k vyrovnání nerovnováhy na trhu nemovitostí. I když je nárůst cenové hladiny pro občany bolestným řešením, je to podle Smithe pro občany a politiky nejpřijatelnější řešení. Vernon Smith se prosadil aplikací experimentů a laboratorních pokusů na ekonomické teorie, a proto je také považován za

zmíněného kurzu. Roli „ženy za pultem“ si na vlastní kůži vyzkoušela i doc. Antonie Doležalová, která kurz vyučuje. Co všechno vlastně studenti, respektive seniorský Domov Sue Ryder, získali? Oblečení, módní doplňky, knihy, obrazy, hračky, cédéčka, nábytek, sportovní potřeby atd., a to v celkové hodnotě 10 500 korun. Všechny dary získané v rámci sbírky byly předány do charitativních obchodů Domova Sue Ryder a utržené peníze poputují přímo na financování péče o jeho klienty. Díky individuálním dárcům zejména z řad studentů a pedagogů lze zmíněnou částkou pokrýt 3150 minut osobní asistence nebo deset a půl dne denních nákladů na lůžko pro jednoho klienta či deset a půl dne denních nákladů na jednoho klienta denního stacionáře.  Autor: Stanislav Janeček

zakladatele experimentální ekonomie. Právě za toto experimentální ověřování ekonomických teorií dostal v roce 2002 Nobelovu cenu neboli Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela. Nobelovu cenu Smith získal za užití psychologie a experimentální ekonomie v procesu rozhodování spolu s Danielem Kahnemanem. Vernon Smith se přijel do Prahy také podívat na první českou experimentální laboratoř, která vznikla na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické. Najdete ji v Rajské budově VŠE v učebně 337. Jejím zakladatelem a ředitelem je Miroslav Zajíček.  Autor: Pavlína Máčalová

11

zpravodajství

VŠE má první latinskoamerickou knihovnu v ČR

Mexická vláda věnovala 15. ledna 2010 Centru latinskoamerických studií (CLAS) na Národohospodářské fakultě VŠE kolekci 600 knih a CD. Tento dar předal zástupcům Národohospodářské fakulty velvyslanec Mexika Jeho Excelence José Luis Bernal. Každý student nebo vyučující VŠE má tak jedinečnou možnost zapůjčení knih psaných ve španělštině z oblasti umění, literatury, dějin, politiky a ekonomie

v Latinské Americe. Kolekce však zahrnuje knihy nejen z Mexika, z velké části je věnována celé oblasti Latinské Ameriky a Karibiku. Ještě není jasné, zda bude tato kolekce knih součástí knihovny VŠE, a tedy půjčována přes CIKS, nebo zůstane tato knihovna samostatná. Při slavnostním předání na VŠE převzala dar výkonná ředitelka CLAS Lourdes Gabriela Daza, která má na získání tohoto daru nejvýznamnější podíl, dále děkan NF VŠE Jiří Schwarz a proděkan Zdeněk Chytil. Za rektorát VŠE se předání zúčastnila prorektorka pro zahraniční vztahy a PR Hana Machková. Předání daru se zúčastnili i někteří velvyslanci a další v Praze akreditovaní příslušníci diplomatického sboru latinskoamerických zemí. Přítomni byli: velvyslankyně Brazílie Její Excelence Leda L. M. Camargová, diplomatický zástupce argentinské ambasády Rubén Darío Vallejo, první tajemník velvyslance Peru Luis Enrique Suarez, konzul Dominikánské republiky Ramon Carreňo, velvyslankyně Kuby Její Excelence Barbara

Elena Montalvo Alvarezová, konzulka Uruguaye Veronica Ramírez Correa a velvyslanec Venezuely Jeho Excelence Victor Julian Hernandez. Dalšími hosty slavnostního předání byli výzkumní pracovníci z jiných univerzit a někteří studenti. Kolekce knih nazvaná Bicentennial Collection (Kolekce k dvoustému výročí) byla CLAS a NF VŠE darována Národní radou pro kulturu a umění, Národním institutem antropologie a historie, Národním institutem výtvarného umění a Národní autonomní univerzitou Mexika

u příležitosti 200. výročí nezávislosti Mexika a 100. výročí mexické revoluce. Kolekce se však 26. února 2010 ještě rozšířila o 12 knih, které CLAS a NF VŠE věnoval Národní generální konzulát Dominikánské republiky v Praze při příležitosti oslavy 166. výročí nezávislosti Dominikánské republiky. Jde o kolekci knih od Juana Boshe, prvního demokraticky zvoleného prezidenta Dominikánské republiky po smrti diktátora Rafaela Trujilla v roce 1961.  Autor: Martin Steiner

Iradyho a ředitelky Muzea výtvarných umění v Caracasu Mgr. Dayany Frontadové. Na úvod konference vystoupí velvyslanec Venezuely v ČR Jeho Excelence

Víktor Julián Hernández León. Jako součást konference bude promítnut dokumentární film o kulturní rozmanitosti

economix

Centrum latinskoamerických studií (CLAS) při Národohospodářské fakultě VŠE a studentské sdružení EKONOM pořádají k dvoustému výročí nezávislosti zemí Latinské Ameriky 23. března 2010 od 17.00 v Likešově aule konferenci prezidenta Centra pro kulturní rozmanitost ve Venezuele prof. Benita

ve Venezuele. K tomuto tématu přednese svou přednášku prof. Irady. Poté se svou přednáškou na téma Realita muzea ve Venezuele vystoupí paní Frontadová. Konference bude tlumočena ze španělštiny do češtiny a povede ji výkonná ředitelka CLAS Ing. Lourdes Gabriela Daza. Přítomni budou i velvyslanci a členové diplomatického sboru dalších latinskoamerických zemí. Prof. Benito Irady je nejen prezidentem Centra pro kulturní rozmanitost ve Venezuele, ale i zástupcem stálého výboru pro zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO a náměstkem venezuelského ministerstva kulturní identity a rozmanitosti lidové moci pro kulturu.  Autor: Martin Steiner

– 1 / 2010

Přednáška prof. Benita Iradyho a Dayany Frontadové o venezuelské kultuře na VŠE

12

rozhovor

Rozhovor se znovuzvoleným děkanem FFÚ VŠE Petrem Dvořákem

Tento semestr se ponese částečně v duchu děkanských voleb. Již proběhly na FFÚ VŠE, kde byl jako jediný kandidát na funkci děkana zvolen podruhé doc. Petr Dvořák. Zeptali jsme se ho, jak hodnotí své dosavadní působení, vývoj fakulty i současné vysoké školství.

economix

– 1 / 2010

Co považujete za největší úspěch, kterého se vám, respektive fakultě podařilo dosáhnout? Ne každý to možná bude považovat úplně za zásadní, ale já bych za hlavní úspěch označil to, že se mi ve spolupráci se všemi kolegy podařilo na naší fakultě udržet dobrou atmosféru a vztahy mezi kolegy. Považuji to za jednu z podmínek, aby se fakulta mohla úspěšně rozvíjet. Jakmile by na fakultě nepanovala dobrá atmosféra, vedlo by to k tomu, že se lidé přestanou soustředit, na co by měli, to znamená na kvalitní výuku a vědeckou činnost. O vaší fakultě se hovoří jako o jedné z nejlepších, co se uplatnění ve studovaném oboru týče. Rozvíjíte dál tuto přednost? Naprostá většina našich absolventů odchází po ukončení inženýrského studia do komerční sféry. Naší povinností je na to studenty co nejlépe připravit. Výuka tedy musí být prakticky zaměřená. Slovo „praktická“ není vždy vykládáno správně, praktičnost spočívá v tom, že chceme, aby studenti

uměli přemýšlet, měli znalosti, uměli řešit problémy, se kterými se v praxi budou setkávat, a správně se rozhodovat. Základ je tedy v obsahu výuky, ale jen to nestačí. Podnikli jsme i další kroky, jako například navázání užší spolupráce s určitými firmami, některé jsme získali jako naše partnery, organizovali jsme přednášky mimo výuku od odborníků z praxe, i diplomové práce se snažíme orientovat na řešení problémů z praxe, tak aby pro studenty byly přínosné a zajímavé. Kde jste ve vaší práci naopak viděl rezervy? Těch vidím spoustu. Nyní možná lépe než před čtyřmi roky vidím, co všechno a snad i jakým způsobem by se mělo zlepšovat. Například ve studijní oblasti bude třeba dále zlepšit řadu předmětů, co do obsahu a náročnosti pro studenta. Máme samozřejmě rezervy v oblasti vědecké; myslím, že toto bude kritérium, podle kterého bude naše fakulta stále více hodnocena. Na pedagogy jsou stále kladeny nadbytečné administrativní nároky. Jistě je nutné vzhledem k velkému počtu studentů zachovat určité procesy, ale výuka musí být na prvním místě. Jako slabé místo vidím také to, že stále relativně malé procento studentů naší fakulty vyjíždí na semestrální pobyty do zahraničí. Je to velká příležitost pro studenty, a proto je třeba tento počet zvýšit. Jsou tu stále určité nedostatky v úpravě studijních záležitostí, ne vždy studenti vědí všechno tak, jak by

měli a především potřebovali vědět. Je třeba zlepšit informovanost a celý systém studia dále zjednodušit. Chystá se reforma vysokého školství. Na co by bylo třeba zaměřit pozornost? Já, když slyším slovo „reforma“, tak jsem na to již trošku alergický, protože mám pocit, že neustále žijeme v nějakých reformách, ale výsledky nejsou příliš vidět. Je pravda, že občas je třeba udělat radikální reformu, ale spíše bychom se měli snažit řešit okamžitě ty problémy, které vidíme. Myslím, že kvůli snaze o zásadní reformu odkládáme řešení problémů, které nazrály a měly být řešeny třeba už před 5–10 lety. Nemyslím, že je naše vysoké školství v zásadě špatné. Příkladem je to, že když jedou naši výborní studenti do zahraničí, nemají problém studovat na prestižních školách. Potřebujeme určité změny ve vysokoškolském zákoně, stabilnější a dlouhodobější pravidla ze strany MŠMT, šel bych cestou větší samostatnosti a odpovědnosti vysokých škol i fakult, a celá

vysoká škola by pak mohla fungovat efektivněji. Studenti, jak jste sám zmínil, odcházejí po dokončení fakulty do praxe. Nesetkáváte se v důsledku toho s nedostatečným počtem vyučujících a vědeckých pracovníků? V současné době se dá říci, že fakulta má relativně stabilní kádr učitelů, kteří zde vyučují a mají to jako hlavní pracovní činnost, i když vedle toho mají spoustu dalších aktivit. Oni představují základ, na kterém stavíme. Naším cílem je, aby stěžejní povinné předměty vyučovali stálí docenti a profesoři z naší fakulty. Nemáme problém sehnat ani významné odborníky z praxe, kteří mají zájem s fakultou spolupracovat a které využíváme zejména pro volitelné předměty. Určitý problém může nastat ve chvíli, kdy se ten stabilní kádr docentů a profesorů dostane do věku, kdy už bude potřeba vychovávat nástupce. Někde se to daří, někde to je těžší. Máme zájem udržet na fakultě ty nejlepší studenty, u kterých ovšem mnohdy platí, že když nemají „vrozený“ zájem o akademickou půdu, tak jim nejsme schopni nabídnout takové podmínky, abychom je u nás udrželi. Odcházejí do prestižních firem, kde dostávají samozřejmě lukrativnější nabídky. Prostě dobrou a silnou školu dělají kvalitní učitelé a dobří studenti, a pokud takové nepřilákáme a neudržíme, škola nikdy nebude na vysoké úrovni.  Autor: Anna Stejkozová

13

zpravodajství

Akademický senát FIS VŠE zvolil nového děkana

Akademický senát Fakulty informatiky a statistiky VŠE zvolil v tajné volbě na svém zasedání 14. ledna 2010 do funkce děkana Doc. RNDr. Luboše Marka, CSc., vedoucího katedry statistiky FIS VŠE. Doc. Marek získal 11 ze 17 hlasů. Jeho protikandidát, prof. Ing. Jiří Voříšek, CSc., vedoucí katedry informačních technologií FIS VŠE, tedy získal šest hlasů. Doc. Markovi stačilo ke zvolení děkanem v podstatě jistých devět hlasů senátorů ze statistických fakult (včetně zástupce VOŠIS), a to tří vyučujících a šesti studentů. Jeho vítězství však bylo nakonec přesvědčivější, když získal i dva hlasy od senátorů z řad informatických kateder. Mnohými očekávaný těsný výsledek 9:8 se tedy nekonal. Přesto volbu děkana evidentně rozhodlo šest hlasů studentských senátorů, kteří se do AS FIS VŠE dostali s neobvykle

vysokými počty získaných hlasů, díky nimž zcela bezprecedentním rozdílem porazili své protikandidáty z informatických oborů. O pochybnostech týkajících se regulérnosti těchto senátních voleb kvůli roli tehdejšího vedoucího katedry ekonomické statistiky a proděkana fakulty a současného prorektora VŠE doc. Jakuba Fischera, který měl jako předseda volební komise přes noc ve svém autě nezapečetěné volební urny s lístky, a mohl s nimi tedy volně manipulovat,

jsme již psali několikrát (viz Economix č. 1/2009, str. 4). Volbě děkana 5. ledna předcházela prezentace programů obou kandidátů a těsně před volbou byli oba kandidáti znovu dotazováni jednotlivými senátory. Oba kandidáti se na mnohém shodli a deklarovali snahu rozvíjet fakultu jako celek, nikoli jako fakultu o dvou táborech – statistiků a informatiků. Existenci této skutečnosti si evidentně oba kandidáti uvědomují. Děkan Marek ve svém volebním programu prezentoval svou snahu dát fakultě na základě konsenzu kateder koncepci přesahující jedno nebo dvě volební období. Zmínil, že chce dosáhnout dohody fakult na společném základu, který se bude dodržovat. V této souvislosti zmínil snahu o návrat výuky matematiky na Národohospodářské fakultě katedře matematiky FIS VŠE. Připustil, že je ale potřeba nabízet ostatním fakultám kurzy vyučované na míru, aby o ně vůbec měly zájem. Rovněž se jasně vyjádřil k situaci na KMAT FIS VŠE, kde považuje

za nepřípustné, aby tato katedra byla takto rozštěpena na dva, nebo dokonce tři tábory, a že uvažuje i o změně na postu vedoucího katedry. Chce rovněž analyzovat některé skutečnosti, jako je výrazná „úmrtnost“ studentů FIS VŠE. Bude se zabývat formou přijímacího řízení a oddělením bakalářského a magisterského studia. Jeho cílem je zavedení kombinovaného studia, čímž by vyšel vstříc a motivoval by k setrvání na fakultě velký počet studentů, kteří odcházejí předčasně do praxe za lukrativními podmínkami. Za důležitou považuje vědu, kterou chce výrazně finančně podporovat. Ačkoli studenti jeho fakulty mají často problémy s jazyky, chce zvýšit počet předmětů vyučovaných v angličtině. Chce propojit výuku s praxí, přilákat odborníky z praxe a studenti by se měli zapojovat do reálných projektů firem. Jako další svůj úkol vidí odbourávání administrativy. Zajímavým bodem jeho programu je i věkové omezení pro vedení pracovišť.  Autor: Martin Steiner

Hindls představil nové prorektory Akademickému senátu VŠE (AS VŠE) na jeho prvním letošním zasedání 1. února 2010. Jako důvod pro jmenování dalšího prorektora uvedl, že vysoké školy s více než dvaceti tisíci studenty mají pět prorektorů. Rektorovi nepochybně jde i o využití skutečnosti, že doc. Fischer je vedoucím týmu na MŠMT, který má na starosti přípravu reformy terciárního vzdělávání v ČR. Jednotliví senátoři položili rektoru Hindlsovi několik otázek na tělo, ze kterých vyplynulo, že v danou chvíli nemá vyjasněnou

přesnou představu o náplni práce jednotlivých prorektorů. Ačkoli se po senátorech chtělo, aby vzali jmenování prorektorů na vědomí, prorektoři jim vůbec neprezentovali své plány pro další volební období rektora, nad čímž se někteří ze senátorů pozastavovali. Svou obecnou představu o náplni své práce prezentoval až na dotazy senátorů nový prorektor Fischer. Náklady na úřad nového prorektora údajně nepůjdou z rozpočtu fakult, nýbrž budou nalezeny zdroje z úspor v rozpočtu rektorátu. Senátoři se však

nedočkali jakékoli odpovědi na to, kolik vlastně bude VŠE nový prorektor a jeho úřad stát. Rektor Hindls to prostě nevěděl. Velmi zajímavou skutečností je to, že rektor Hindls svůj úmysl jmenovat nového prorektora pro strategii podle svých slov konzultoval pouze s děkanem FPH VŠE Jaromírem Veberem a prý ještě s dalšími děkany, které však odmítl jmenovat. Ze zápisu AS VŠE vyplývá, že dalším konzultujícím děkanem měl být děkan FIS VŠE. Není však známo, zda šlo o bývalého nebo nového děkana této fakulty. Děkanka FMV VŠE Dana Zadražilová, děkan FFÚ VŠE Petr Dvořák a děkan NF VŠE Jiří Schwarz nám sdělili, že to s nimi nikdo nekonzultoval, ani jim to nikdo neoznámil a že se to dozvěděli buď z nějakého zápisu, nebo na chodbě školy. Děkan Dvořák k tomu uvedl: „Dělat strategii školy bez děkanů prostě nejde.“ Faktem

zůstává, že jmenování prorektorů je plně v kompetenci a odpovědnosti rektora a s děkany to konzultovat nemusí. Tato skutečnost však poněkud koliduje s proklamací rektora Hindlse, že všechna zásadní rozhodnutí bude činit v konsenzu se všemi fakultami, tedy děkany. Zřejmě strategie školy podle rektora mezi takováto rozhodnutí nepatří. Jedna z otázek senátorů na doc. Fischera zněla, zda bude všechny funkce, které dosud vykonává, vůbec stíhat. Fischer deklaroval, že se po jmenování prorektorem vzdá funkce proděkana na FIS VŠE. Dále k tomu uvedl, že to pro něj nebude žádný problém, jelikož už teď pracuje od šesti ráno do půlnoci. Z toho zřejmě vyplývá, že na práci prorektora bude mít šest hodin denně. Kdy bude spát, však již neuvedl. AS VŠE poté vzal záměr rektora jmenovat prorektory na vědomí.  Autor: Martin Steiner

economix

Rektor Richard Hindls jmenoval do funkce pět prorektorů. VŠE má tedy nově pátého prorektora, kterým je doc. Jakub Fischer, vedoucí katedry ekonomické statistiky a proděkan FIS VŠE. Staronovými prorektory jsou i pro další období prof. Stanislava Hronová, prof. Hana Machková, doc. Hana Mikovcová a prof. Jindřich Soukup. Fischer bude mít na starosti strategii VŠE a zpracování klíčových dokumentů.

– 1 / 2010

VŠE má nově pět prorektorů

14

zpravodajství

Mezinárodní umístění webu VŠE: 7. a 705. místo Internetové stránky Vysoké školy ekonomické obsadily v hodnocení světových ekonomických škol „Ranking Web of World Business School“ skvělé sedmé místo. Mezi evropskými ekonomickými školami skončily třetí. Cílem hodnocení je podpora volného přístupu k vědeckým publikacím v elektronické podobě. Umístění VŠE mezi ekonomickými i neekonomickými vysokými školami je ale značně odlišné a pro VŠE o poznání méně příznivé.

economix

– 1 / 2010

Žebříček sestavil španělský výzkumný ústav Cybermetrics Lab na základě následujících kritérií: počet dostupných stránek ve čtyřech největších vyhledávačích (Google, Yahoo, Live Search, Exalead) – váha 40 %, počet souborů v Adobe Reader – váha 5 %, počet unikátních odkazů vedoucích na strán-

ky (z Yahoo Search a Exalead) – váha 5 % a množství vědeckých prací publikovaných v letech 2001–2008 (databáze Google Scholar) – váha 5 %. V hodnocení webů evropských vysokých škol a univerzit (tedy nejen ekonomického zaměření – Ranking Web of World Universities) se stránky VŠE umístily až na začátku osmé stovky. Univerzita Karlova je 111., Masarykova univerzita 176., ČVUT v Praze 279., VUT v Brně 488., Západočeská univerzita 533., Univerzita Palackého 578., Technická univerzita Ostrava (VŠB-TU Ostrava) 601., Vysoká škola ekonomická 705.. Hned za VŠE na 706. místě skončila argentinská Universidad Nacional de La Plata. V rámci střední a východní Evropy se stránky VŠE umístily na 26. místě (těsně před VŠE se dostala estonská Technologická univerzita v Tallinnu), přičemž první místo patří portálu Univerzity Karlovy. Internetové stránky VŠE tak v konkurenci ostatních vysokých škol příliš neuspěly. Jsou-li hodnoceny pouze ekonomické školy, je výsledek pro VŠE příznivý. Vyšší konkurence neekonomických škol ale dokázala zdánlivě úspěšné umístění VŠE srazit značně nízko. Stránky VŠE neobstály v konkurenci

Sloupek Tomáše Vorla jr.

ani těch vysokých škol, které jsou v českých poměrech vnímány jako regionální (Univerzita Palackého), některé dokonce v poslední době s velmi diskutabilní pověstí (Západočeská univerzita). Je nutné uvést, že většina českých vysokých škol s celkovým umístěním před VŠE má samostatnou fakultu, kte-

Autor si před Vánocemi dovolil odpočinout si od České kotliny a vydal se na dovolenou. V duchu „alternativního“ cestování si vzal s sebou malý batůžek o objemu 30 litrů, Lonely Planet a přítelkyni.

rou lze označit za „ekonomickou“. Hodnoceno bylo celkem 57 škol působících na území České republiky (www.webometrics.info/ university_by_country.asp?country=cz). Důvod nízkého umístění internetových stránek VŠE lze hledat ve vysoké úrovni internetových stránek univerzit, které nejsou přímo zaměřeny pouze na ekonomickou problematiku. Široké rozpětí oborů totiž vyžaduje propracovanější informační systém. Lze také zmínit, že vysoké školy výhradně ekonomického zaměření nepatří k těm největším, a na systém tedy neklade nároky příliš vysoký počet uživatelů. Neúspěch může zčásti vysvětlit relativní velikost VŠE ve srovnání s velkými západními univerzitami. Platí přímá úměra mezi počtem studentů (velikostí školy) a počtem nalezených stránek v různých internetových vyhledávačích. Fakt, že se před VŠE umístily i menší školy, naopak poukazuje na nedostatečnou kvalitu stránek. Celkové hodnocení škol lze nalézt na www.webometrics. info, hodnocení ekonomických škol pak na business-schools.webometrics.info/top400_ mba.asp.  Autoři: Zuzana Žiačiková, Vladimír Štípek

Kdo se vydává na cesty s Lonely Planet, může si být jist, že na své cestě nebude nikdy sám a vždy se domluví anglicky, jelikož zde propagovaná místa nejenže nepřipomínají původní zemi, ale také je těžko k potkání místní obyvatelstvo. Tedy člověk vyráží za odlišnou kulturou, aby zjistil, že ji už dávno pohltila kultura západní. Na jednu stranu příjemný fakt vzhledem k tomu, že jídelní lístek je k rozluštění, na druhou stranu objevování nových zážitků bývá značně složitější. Aby ovšem autor uvedl vše na pravou míru: má rád pohodlí, bezpečnou stravu a v hotelu klimatizaci a teplou sprchu. Sám na sebe se pak zlobí, když chce objevit zdánlivě nepoznané a přitom svou přítomností nepoznané mění v poznané a původní kulturu zabíjí tím, že si s sebou nese tu svou. Ve světle toho pak zní až destruktivně věta, kterou autor použil při svých cestách hned několikrát. Totiž: „Musím to vidět, dokud to ti turisti nez***ví...“ Paradoxní, že? Na druhou stranu je ale jisté, že existence turismu cílovým destinacím prospívá, minimálně po ekonomické stránce. Jak by asi dnes vypadalo Thajsko či Portugalsko nebýt čilého turistického ruchu? Autor se tedy může směle sám před sebou očistit pomyšlením na zlepšování životní úrovně místních obyvatel. I když lze namítnout otázkou, zda zvýšená spotřeba nevede spíše k větším škodám na životním prostředí, potažmo zda zvyšování životní úrovně a vnímání kvality života jsou přímo úměrné tomu, kolik peněz cizinci do místní ekonomiky nasypou. Otázka tedy zní – jak cestovat bez toho, aby člověk neničil místní kulturu? Jak to udělat, aby nechal svou kulturu doma? Vyrazit nahý? Nechat si před cestou resetovat mozkové centrum výchovy? Autor těchto řádků to neví. Vy ano?  Autor: Tomáš Vorel

15

ekofórum, rozhovor

Rozhovor s ministryní školství Miroslavou Kopicovou

Uznávané univerzity v Evropě nebo v USA jsou většinou soukromé a svou úroveň si získaly postupem času. Jak řešit v České republice problém s problematickým vnímáním úrovně soukromých škol? Myslím, že nelze paušalizovat. Uchazeči o studium velmi dobře rozlišují přednosti a nedostatky jednotlivých soukromých vysokých škol a vědí, že mezi soukromými vysokými školami jsou už dnes velké rozdíly a že,

podobně jako v případě veřejných vysokých škol, existují soukromé vysoké školy dobré i slabší. S tzv. problematickým vnímáním úrovně soukromých vysokých škol se lze setkat nejen v České republice, ale v celé střední Evropě. Vždyť podobný problém řeší třeba i v Rakousku a vlastně všude tam, kde soukromé vysoké školství nemá dlouholetou tradici. Jinak je tomu pochopitelně ve Velké Británii či v USA, kde taková tradice existuje. Musíme si uvědomit, že české, moravské a slezské soukromé školství má za sebou teprve první dekádu své existence. A doba deseti let je přece jen k plnému zavedení soukromých vysokých škol v našem prostředí trochu krátká – z hlediska velikosti, zázemí, kultury akademického prostředí. Dosažení úrovně špičkových univerzit, našich i zahraničních, je proto spíše otázkou přirozeného vývoje. České školy podle kritiků připomínají „tereziánské“ školství. Na základních a středních školách se údajně klade malý důraz na iniciativu, samostatné a kritické uvažování. Za jak dlouho je možné tento trend změnit? Není to práce pro několik generací? Je podle vás třeba vůbec něco takového měnit, co kdyby se později ukázaly některé prvky „tereziánského“ školství jako přínosnější? Opět bych se bránila takové paušalizaci. Je pravda, že naše

školství je tradičně více zaměřeno na znalosti a méně na dovednosti a kompetence. Přitom v dnešním světě potřebuje trh práce především samostatné myšlení, rychlé rozhodování, informační gramotnost a samozřejmě iniciativu a kritické uvažování, jak uvádíte. České, moravské a slezské školství se ale vyvíjí, dávno není stejné jako před rokem 1989.

Autor: Vladimír Štípek

– 1 / 2010

Veřejné školy mají část svého renomé díky státem garantované úrovni a státem garantovaným titulům. Tituly jsou všude stejné, jen na některých lépe hodnocených školách je třeba k titulu přidat také název alma mater. Systém státem garantovaných titulů ale zažil otřes, například kauzou plzeňských práv. Je možné nějak vyřešit rozdíl mezi úrovní titulů jednotlivých škol? Nemyslím, že veřejné vysoké školství zažilo nějaký fatální otřes, aféra poškodila spíše pověst Západočeské univerzity a speciálně její Fakulty právnické. Tím netvrdím, že je v systému našeho terciárního vzdělávání všechno v pořádku, nač bychom pak potřebovali jeho reformu. Mnohé nepochybně pomůže zpřehlednit diverzifikace vysokých škol – jejich rozdělení na výzkumné, vzdělávací a profesní. Standardizace, jakou ve středoškolském vzdělávání provede jednotná státní maturita, ale v terciárním vzdělávání určitě není možná ani žádoucí, to jen pro objasnění.

Už několik let probíhá na základních a středních školách kurikulární reforma. Rámcové vzdělávací programy, na nichž spočívá, stojí především na zvýšeném důrazu na dovednosti a kompetence, na samostatnou práci. Reforma dala také školám a pedagogům dosud nevídanou metodickou a didaktickou pluralitu. Naše školy tedy rozhodně nejsou rigidní a uniformní, ale mění se. Nesmíme situaci vidět černobíle: „tereziánské“ školství (mimochodem dost zavádějící označení) je špatné, „moderní“ školství (taky zavádějící) je dobré. Nelze popřít, že naši žáci a studenti mají ve srovnání s jinými zeměmi dobře vyvinuté studijní návyky. V řadě ukazatelů ale začínáme zaostávat, a to i v těch oborech, v nichž jsme dříve vynikali. Na zlepšení všichni společně pracujeme a já věřím, že se výsledky dostaví. 

economix

Hostem Ekofóra konaného v úterý 16. března 2010 od 19.30 ve Vencovského aule VŠE bude ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová se svou přednáškou na téma Jak zlepšit inovační potenciál českých vysokých škol? Ještě před Ekofórem jsme ji tedy pro vás vyzpovídali.

16

zpravodajství

Vladimíra Dvořáková oceněna „Pelikánem“ za rok 2009 Vedoucí katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE získala na sklonku minulého roku (15. 12. 2009) cenu Pelikán za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Ocenění uděluje od roku 2004 výbor jako uctění památky novináře a zakladatele Listů Jiřího Pelikána. Mezi členy výboru patří redaktoři časopisu Listy, dále Karel Skalický, A. J. Liehm, Jiří Vančura a Jan Šimsa. Poslední dobou se o Vladimíře Dvořákové píše spíše jako o předsedkyni Akreditační komise, což možná mírně zastiňuje její práci politoložky. Prof. Dvořáková vystudovala historii na FF UK, ve vědecké činnosti se zpočátku věnovala moderním dějinám Latinské Ameriky, přes něž se dostala k problematice přechodů k demokracii a k politologii. V období let 2003 až 2006 působila na pozici viceprezidentky Mezinárodní politologické asociace (IPSA). S Vladimírou Dvořákovou jsme si povídali o chybějící důvěře v naší společnosti, hluboké krizi stranického systému v ČR a trendech ve vrcholícím předvolebním boji. Gratulujeme vám k ceně Pelikán. Co pro vás znamená? Je to samozřejmě pro mne velká pocta, stačí se jen podívat, kdo cenu přede mnou dostal, a také, kdo ji uděluje. Nechci zde dělat výčet jmen, jde o to, že jsou mezi nimi lidé nejrůznějších politických přesvědčení, lidé nejrůznějších povolání, náboženského vyznání. Jsou to lidé, kteří ve středoevropském prostoru psali dějiny, přispívali k rozvoji kultury, a to i politické. Všichni tito lidé, ať na straně oceněných či na straně těch, kteří o ceně rozhodují, se vyznačují obrovskou tolerancí vůči ostatním, schopností naslouchat a komunikovat s lidmi, podněcovat i kultivovat občanský dialog.

economix

– 1 / 2010





Vnímáte udělení ceny v jakési návaznosti na aktuální kauzu plzeňských práv? I při udělování této ceny, šéfredaktor časopisu Listy Václav Žák uvedl, že tato cena nesouvisí s kauzou plzeňských práv, ale s mou dlouhodobou prací v oboru politologie a také s mediálním vystupováním, které přispělo ke „zvýšení úrovně diskuse o politice v českých médiích“. Myslím, že nešlo jen o to. Václav Žák tam zmínil mého dlouholetého přítele a spolupracovníka, profesora Jiřího Kunce, který před třemi

zveřejňovala v městské hromadné dopravě. Tehdy jsem uvedla, že v této společnosti chybí důvěra. Nepodařilo se nám obnovit důvěru v instituce, v politickou reprezentaci, ve slova – v jejich obsah, smysl a poselství. Je to důsledek neúcty k právu, k dodržování pravidel, k fair play. Snaha vyhrávat za každou cenu posiluje aroganci a zneužívání moci, reprodukuje černobílé vidění světa a hledání „nepřítele“. Někam nám zmizel člověk a zůstaly jen celebrity, jejichž pseudopříběhy plní všudypřítomný bulvár.

lety zemřel. S ním jsme nejenom patřili ke skupině asi deseti až patnácti osob, které zde politologii jako obor fakticky zakládaly, ale také jsme realizovali vzdělávací a diskusní programy pro učitele občanské výchovy. Tam jsme se právě snažili podnítit občanský dialog, respektive přes učitele naučit mladé lidí být aktivními občany, sebevědomými a s kritickým myšlením, otevřenými a tolerantními vůči jiným. Vlastně dodnes zůstávám v silném kontaktu s učiteli, protože právě ve výchově a vzdělávání mladých lidí vidím naši budoucnost.  Vaší specializací je mimo jiné problematika přechodu k demokracii. Můžete vytknout nejpodstatnější neduhy české demokracie po dvou dekádách od revoluce? Já jsem vlastně hlavní problém pojmenovala pro studentskou aktivitu Inventura demokracie, která názory různých osobností

Proč mnozí voliči přistupují i po dvaceti letech demokracie u nás k volbám, jako by opět a zase šlo o zásadní společenskou změnu, o záchranu svobody? To hodně vypovídá o naší společnosti. Je běžné, že první, někdy i druhé volby jsou jakýmsi referendem o minulosti a budoucnosti, nejsou zcela ještě jasné programy, není zcela profilovaný stranický systém a voliči spíše vyjadřují to, že nechtějí návrat k minulosti. Jestliže ale dvacet let po změně systému se používá jako argument hrozba návratu k minulému režimu (navíc ve zcela jiných mezinárodních souvislostech), ukazuje to na slabost politické společnosti, na neschopnost pochopit skutečné aktuální problémy společnosti a navrhovat jejich řešení.  Jak hodnotíte prosazovaní demokracie ve vnitrostranických strukturách českých politických stran? Lze říci, že politické strany 

i celý stranický systém je v hluboké krizi. Nejde jen o situaci u nás, v posledním desetiletí mnohé příznaky vidíme i v dalších středoevropských postkomunistických zemích. Nemáme zatím jasnou odpověď, jestli jde o generační výměnu, nebo hlubší chyby v rámci systému. Mám obavy, že problémy jsou hlubší. Hodně jsem očekávala, že po dvaceti letech nastane obměna politické elity, té, která (nikoli vlastní vinou) se počátkem 90. let dostávala do vrcholné politiky bez jakýchkoli předchozích zkušeností z lokální politiky. Očekávala jsem, že postupně budou přicházet do politiky lidé, kteří se vypracují od nejnižších funkcí, což je běžné na západě. Bohužel se zdá, že místo toho, aby do politiky přicházeli lidé, kteří jsou blízko reálným problémům každodenního života, se do vyšších pater politiky dostávají lidé, pro něž se vžívají pojmy jako kmotři, velrybáři, šibalové...  V nejbližších měsících vyvrcholí předvolební kampaň. Jaké očekáváte trendy v boji o voličské hlasy? Bohužel spíše negativní strategii. Nelze tomu zabránit asi nikde na světě, ale u nás se tím kampaň často vyčerpává. Zabránit tomu můžeme jen my sami, když si řekneme, že nebudeme volit ty, kteří jsou arogantní. Můžeme využít všech možností – jak při výběru strany, tak třeba při možnosti zakroužkovat osoby, které jsou pro mne přijatelné a které mohou například přeskočit kandidáta, kterého nechci. I když to nevyjde, političtí analytici uvnitř stran tyto informace vždy pečlivě analyzují. Může to zeslabit pozici takového politika a může to vést k postupné proměně chování politické elity. Svým způsobem platí, že společnost má takové politiky, jaké si zaslouží.  Půjdete volit? Chodíte pravidelně? Chodím pravidelně a určitě půjdu.  Autor: Zuzana Žiačiková

17

zpravodajství

Nakladatelství Oeconomica pro studenty VŠE

v nakladatelství po celou dobu svého prodeje.  Které tituly jsou nejžádanější a které fakulty nejvíce publikují? Nejžádanější jsou: Henzler a kol. – Matematika pro ekonomy, Sirůček – Ekonomie pro přijímací zkoušky, Vošta – Změny v rozmístění světového hospodářství, Cihelková – Evropská integrace – Evropská unie. Dá se říci, že v posledních letech nejvíce publikuje FFÚ a FMV.  Kdo rozhoduje o honorářích a ceně? O výši autorského honoráře rozhoduje děkan nebo jím pověřený proděkan fakulty, který po projednání podkladů v ediční komisi posoudí ekonomické parametry titulu a rozhodne o výši autorského honoráře, požadovaném nákladu a eventuální odměně recenzentů (aby byla publikace uznatelná jako vědecká monografie, musí mít posudek

– 1 / 2010

Základní literaturu často tvoří publikace z produkce různých komerčních nakladatelství, neboť cílová skupina studentů VŠE je velice lákavá. Můžete se ale setkat i s knihami Nakladatelství Oeconomica, které patří Vysoké škole ekonomické v Praze. Nakladatelství Oeconomica vytváří skripta (publikace v měkké vazbě, které neprocházejí redakční

úpravou a studenti platí hlavně náklady na tisk knihy, případně honorář autora) a knihy (mají i pevnou vazbu, barevně tištěné obrázky apod.). Prodejny nakladatelství najdete v přízemí atria Rajské budovy (RB) a v přízemí budovy VŠE na Jižním Městě (pod schody). Kromě prodejen provozuje Nakladatelství Oeconomica také internetový obchod www.eshopoeconomica.cz, kde si můžete najít a koupit publikace z jeho produkce. Nakladatelství vydává i některé odborné časopisy VŠE (vybraným časopisům se podrobněji věnoval magazín Economix ve vydáních 1/2009 a 2/2009). Nakladatelství ve svých prodejnách prodává i knihy jiných vydavatelů týkající se ekonomické problematiky. V prodejnách je možné zakoupit i reklamní předměty s logem VŠE. Na otázky magazínu Economix odpověděla ředitelka nakladatelství Oeconomica PhDr. Libuše Doubravová.  Co se děje s penězi, které studenti za knihy utratí? Výnosy z prodeje skript jako celek slouží jako podklad pro přidělování prostředků na ediční činnost pro jednotlivé fakulty z rozpočtu VŠE. Letos se dělí podle následujícího klíče: 75 % fakulta, 15 % tvoří režie VŠE, 10 % jde do rozpočtu prorektorky pro vědu a výzkum na pokrytí dalších případných výdajů na celoškolské úrovni. S přidělenými prostředky hospodaří fakulta při plnění vlastního edičního plánu. Snahou je, aby v celku nakladatelská činnost nebyla ztrátová. Většina titulů se prodává několik let a sleduje se

economix

Studijní literaturu pro kurzy VŠE lze sehnat různým způsobem. Je-li nějaká publikace v sylabu předmětu označena jako „základní“, studenti mají částečnou jistotu, že jim prostudování takové publikace pro složení zkoušky bude ku prospěchu. Další literatura je označena jako „doporučená“, což je jakási kolonka, kde mohou vyučující vyjmenovat knihy, o nichž si myslí, že mohou danou problematiku také doplnit. Občas se stává, že v „doporučené“ literatuře se hromadí díla slavných zahraničních ekonomů, aby daný vyučující ukázal, jak je jeho předmět náročný.

recenzenta, tedy uznávaného akademického specialisty v oboru, pozn. red.) a po projednání s nakladatelstvím i o výši ceny. Prodejní cena je navržena na základě celkových nákladů. U malonákladových titulů, za které jsou považovány tituly s nákladem 200 až 300 kusů, je ovšem cena natolik vysoká, že především u těchto titulů potřebuje nakladatelství spoluúčast fakult či sponzorský příspěvek.  Jak je to u objednávek z jiných vysokých škol? Autoři působící na VŠE jsou často považováni za špičky ve svém oboru. Mnoho regionálních škol proto vyučuje podle skript a knih od těchto autorů. Nakladatelství Oeconomica má právo dotisku v případě zajištěného odbytu například u objednávky od mimoškolního zadavatele. U dotisků je navržena odměna autorovi ve výši 20 % z původního honoráře po vyprodání titulu, která bude hrazena z rozpočtu příslušné fakulty na ediční činnost. Obdobná nakladatelství mají i ostatní univerzity. Nakladatelství VŠE má tu výhodu, že knihy některých autorů mají šanci se uplatnit i jinde, nikoli pouze pro předmět, který je daným pedagogem vyučován. Část knih se ale samozřejmě nikdy za brány VŠE nedostane, protože jsou určeny přímo jen pro určitý kurz. Autor: Lucie Cepáková

18

zpravodajství

Ohodnocení Národohospodářské fakulty VŠE německou agenturou CHE Ke konci roku 2009 byla Vysoká škola ekonomická vybrána mezi nejlepší evropské vzdělávací instituce v oboru ekonomie. Za VŠE však byla hodnocena pouze Národohospodářská fakulta (NF VŠE). Průzkum provedlo německé Centrum pro rozvoj vysokých škol (CHE – Das Centrum für Hochschulentwicklung) a NF VŠE byla v hodnocení zařazena do kategorie „Excellence Group“. Hodnocení bylo zveřejněno v týdeníku Die Zeit. Ze středoevropských škol se do užšího výběru dostaly jen tři instituce, a to Univerzita Karlova, za niž byl hodnocen pouze Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd (IES FSV), budapešťská Korvínova univerzita a Vysoká škola ekonomická v Praze, za kterou byla hodnocena, jak již bylo zmíněno, Národohospodářská fakulta. Vybírání institucí pro hodnocení probíhalo podle dostupných relevantních informací (publikační činnost, nejvíce citovaní autoři a knihy, mobilita studentů a pedagogů, participace na vzdělávacích programech apod.). Výběr podle těchto charakteristik ukázal na některé adepty, kterým byla zaslána žádost o uvedení detailnějších informací potřebných k dalšímu

hodnocení (například informace o fakultě, o magisterských a doktorských programech atd.). Agenturou byli dotazováni také studenti dotyčné školy. JAK SE HODNOTILO Hodnotící centrum CHE využilo ve svém výzkumu více než jedno sto různých hodnotících kritérií, která jsou rozčleněna do šesti základních skupin. Z toho pouze jedna skupina kritérií byla využita v prvním kole. Nejprve se školy seřadily podle jednotlivých kritérií a následně se určila mezní hodnota pro získání hvězdičky, která má značit vynikající hodnocení školy podle daného kritéria. Hodnocení nemá vést k určení jedné nejlepší školy, ale nabízí pohled na školu z různých dimenzí. V prvním kole byly školám přidělovány body například podle počtu publikovaných prací, počtu citací jako měřítko viditelnosti školy nebo dle zapojení školy do programu Evropské unie Erasmus Mundus, jehož cílem je zvyšování kvality

evropského vysokoškolského vzdělávání. Dále byla v prvním kole zohledňována i studentská mobilita, která pracuje s počtem studentů, kteří vyjeli za studiem do zahraničí během posledních tří let. Kritérium tak měří potenciální příležitosti pro postgraduální studenty. Pro získání hvězdičky stačil počet 35 studentů, přičemž Národohospodářská fakulta dosáhla hodnoty 61 studentů. Do hodnocení se promítla i mobilita vysokoškolských zaměstnanců, která se měřila analogicky dle počtu profesorů vyjíždějících do zahraničí. Zde již NF VŠE hvězdičku neobdržela. Kromě „pořadových“ kritérií pracuje CHE i s dalšími kritérii, jako jsou velikost fakulty, podmínky pro přijetí na danou školu nebo struktura magisterských programů. Specifikem hodnocení CHE je i on-line průzkum mezi studenty dané univerzity. Otázky se týkaly jak spokojenosti studentů se studiem či s vybavením, tak přítomnosti vhodných poradců pro plánování budoucí kariéry.

HODNOCENÍ NF VŠE Vrcholem hodnocení, které kvalifikovalo vzdělávací instituce k zařazení do „Excellence Group“, je získání hvězdičky v dané sledované charakteristice. Národohospodářské fakultě VŠE se povedlo získat tři hvězdičky. Nejvíce bodů dosáhla v publikační činnosti, přesně 243 bodů. IES FSV získal hvězdičky čtyři – hvězdičku navíc získal za vysokou mobilitu učitelů, kteří buď vyjíždějí za hranice, nebo zahraniční učitelé přijíždějí na domácí školu. V porovnání s IES FSV získala NF VŠE v již zmíněné publikační činnosti o 36 bodů více. Hodnocení publikační činnosti probíhalo na základě sledování databáze Web of Science v období 1997–2004. Dalšími kategoriemi, v nichž NF VŠE (stejně jako IES FSV) obdržela hvězdičku, je internacionalizace a nabídka zahraničních pobytů Erasmus. Nejvíce hvězdiček se podařilo získat Maastricht University School of Business and Economics, které bylo přiděleno hned osm hvězdiček. V porovnání s VŠE (respektive NF VŠE) se například v publikační činnosti vyšplhala na 445 bodů. Podrobnější informace o hodnocení najdete na www.excellenceranking.org/eusid/EUSID.  Autoři: Soňa Vlasáková, Pavlína Máčalová

economix

– 1 / 2010

Kvalita Kvalita studia studia ekonomických ekonomických věd věd vv žebříčku žebříčku Hospodářských novin Hospodářských novin Z aktuálního výzkumu, který letos na začátku roku opět provedly Hospodářské noviny, vyplývá, že nejlepší českou ekonomickou fakultou je Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V těsném závěsu za ním se umístila Národohospodářská fakulta, Fakulta podnikohospodářská, Fakulta mezinárodních vztahů a Fakulta financí a účetnictví

Vysoké školy ekonomické v Praze. Fakulta informatiky a statistiky VŠE se umístila až na desátém místě, Fakulta managementu v Jindřichově Hradci dokonce až na patnáctém místě. V hodnocení hrálo zásadní roli pět základních faktorů.

První z nich, označený jako „světovost školy“, se zaměřil na to, kolik studentů je vysíláno na studijní pobyty v zahraničí (v poměru k celkovému počtu studentů), kolik předmětů, které jsou určeny českým studentům, se vyučuje v cizím jazyce a jaká je možnost navštěvovat jazykové kurzy. Dále bylo zjišťováno, jaký je

o studium na dané fakultě zájem. Zahrnut byl počet přijatých, počet skutečně zapsaných ke studiu, počet doktorandů a podíl docentů do 40 let a profesorů do 50 let. Třetím cílem studie bylo zjistit, zda se školy zajímají o uplatnění a spokojenost svých absolventů. V rámci výzkumu byli rovněž osloveni ekonomičtí odborníci s prosbou, aby se pokusili seřadit dané fakulty od nejlepší po nejhorší. V metodice výzkumu však není

19

zpravodajství zmíněno, kolik expertů bylo dotazováno, a tudíž nelze jednoznačně posoudit, zda má toto kritérium skutečnou výpovědní hodnotu. Hodnocení může samozřejmě ovlivnit „náhodný“ výběr odborníků, protože

přední ekonomové se v České republice rekrutují z několika málo akademických pracovišť, která pochopitelně získala v hodnocení přední místa. Poslední informací, která byla brána v potaz, je celkový

pořadí

název fakulty

1. 2. 3. 4. 5. 10. 15.

Institut ekonomických studií FSV UK Národohospodářská fakulta VŠE Fakulta podnikohospodářská VŠE Fakulta mezinárodních vztahů VŠE Fakulta financí a účetnictví VŠE Fakulta informatiky a statistiky VŠE Fakulta managementu VŠE v JH

počet vědeckých výstupů a množství bodů, jež jednotlivým fakultám přidělila Rada vlády ČR pro výzkum a vývoj pro rok 2009. Oba údaje byly posuzovány v přepočtu na jednoho pedagoga.

světovost školy zájem o školu 16,2 7 11,8 14,6 4,9 6,7 1,2

9,4 14,8 12,2 8,8 11,8 7,8 7

průzkum absolventů 1 0 1 1 1 1 1

Podrobnější zhodnocení fakult spolu s kompletním žebříčkem najdete na adrese hn.ihned.cz/c1-40548710spickova-ekonomie-na-fakultesocialnich-ved.  věda

celkem

10,5 15 10,5 10,5 17 13 10,5

37,1 36,8 35,5 34,9 34,7 28,5 19,7

Autor: Michaela Kalátová

Zdroj: iHNed.cz

Podle zprávy PR oddělení VŠE získal program CEMS MIM ocenění hlavně díky tomu, že se věnuje dostatečná pozornost mobilitě studentů, programu se účastní studenti mnoha národností, kteří tvoří mezinárodní studijní týmy (každý student programu má povinnost strávit jeden semestr v zahraničí). Tomu odpovídají i výsledky, neboť v internacionalizaci je program CEMS MIM úspěšnější než ostatní hodnocené programy. V ostatních charakteristikách (například pracovní podmínky a ohodnocení absolventů) měl výsledky s ostatními již vyrovnanější. Ocenění bylo uděleno celému programu. VŠE má na ocenění stejný podíl jako ostatních

27 členů programu. Přestože je CEMS MIM tvořen 27 univerzitami z 27 zemí (25 řádných členů a dva přidružení; v době zveřejnění hodnocení v loňském roce bylo přidružených členů o jednoho více), hodnocení manažerských magisterských programů na stránkách Financial Times, kde je CEMS uveden na prvním místě, uvádí nepřesné informace. Výstup hodnocení za rok 2009 obsahuje informaci, že CEMS MIM byl v roce 2006 vyučován v 17 různých zemích. Je tedy diskutabilní, zda pořadí programu CEMS MIM (v roce 2007 na 2. místě, v roce 2008 na 3. místě, v roce 2009 na 1. místě) bylo hodnoceno na základě aktuálních informací a jestli byly při hodnocení k dispozici například počty participujících univerzit na programu CEMS za poslední tři roky. Výstup Financial Times se vůbec nezmiňuje o tom, že CEMS MIM se skládá z řádných a přidružených členů (mezi kterými může existovat kvalitativní rozdíl, navíc hodnocení neuvádí, jestli se ocenění vztahuje i na přidružené, nebo jen na řádné členy). Některé hodnotící charakteristiky si zaslouží pozornost.

Nejvíce do hodnocení přispívá vážený příjem absolventů, který je vypočítán na základě „dnešního příjmu“ absolventů upraveného podle příjmů jednotlivých odvětví (váha v hodnocení 20 %). Zjišťování příjmu absolventů tři roky po absolvování programu (plat po dobu tří let od konce studia byl v hodnocení mimo jiné sledován) je ale velmi náročné a Financial Times mohou zjistit skutečné platy všech absolventů hodnocených programů jen velice obtížně. Problém je v tom, že hodnocení neuvádí, jakým způsobem k těmto vstupním údajům přišlo (není uvedeno, jestli jde o výzkum Financial Times, nebo jestli tyto informace poskytly hodnocené studijní programy). Není tedy zcela jisté, s jakými vstupními údaji hodnocení pracovalo a do jaké míry údaje odrážejí skutečnost (uvedení způsobu získání jednotlivých informací může o kvalitě hodnocení mnohé vypovědět). Do hodnocení zasahuje, sice jen malým dílem, například procento žen zastoupených mezi pracovníky fakult (váha 3 %), procento žen mezi studenty (váha 3 %). Je pravděpodobně

obtížné hodnotit různorodé studijní magisterské manažerské programy v různých zemích, ale procento žen na škole o kvalitě studia příliš nevypovídá. Část „bodů“ do hodnocení bylo také možné získat úrovní internacionalizace studia, tedy jaké je zastoupení studentů z ciziny v dané škole. Tyto charakteristiky jsou jistě důležité, ale o kvalitě studia vypovídají jen zprostředkovaně. Jiné charakteristiky vypovídají o kvalitě studia více, například počet cizích jazyků nutných k absolvování programu (váha 5 %) nebo počet členů fakulty s doktorským titulem. Hodnocení Financial Times bylo zaměřeno hlavně na pracovní úspěchy absolventů (výše platu, kariérní postup, rychlost nalezení zaměstnání), což zahrnovalo téměř polovinu všech bodů celkového hodnocení. Druhou nejvýznamnější charakteristikou byla míra internacionalizace (do míry internacionalizace lze zahrnout i počet cizích jazyků nutných k absolvování předmětu a například již zmíněný počet zahraničních studentů na dané škole), která se na hodnocení projevuje více než 30 %. Hodnocení programu Financial Times najdete na rankings. ft.com/businessschoolrankings/ masters-in-management, více informací o programu CEMS MIM na VŠE je na cemsmim. vse.cz.  Autor: Vladimír Štípek

economix

Mezinárodní program CEMS Master’s in International Management (CEMS MIM) byl na základě hodnocení Financial Times vyhlášen nejlepším magisterským programem roku 2009. Od roku 1998 je VŠE také členem programu CEMS. Na VŠE tento program realizuje Fakulta podnikohospodářská. Program CEMS je tvořen 27 vysokými školami, v každé zemi může program CEMS zajišťovat pouze jedna vzdělávací instituce. VŠE každý rok přijímá do tohoto programu asi 50 studentů.

– 1 / 2010

CEMS MIM ohodnocen jako nejlepší manažerský magisterský program na světě

20

ekofórum

Ekofórum s Petrem Machem:

Jak vyrovnat státní rozpočet bez zvyšování daní

economix

– 1 / 2010

Hostem prvního Ekofóra aktuálního semestru byl předseda Strany svobodných občanů Petr Mach, který mimo jiné působil několik let jako externí poradce prezidenta Václava Klause a výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP). Petr Mach je absolventem Fakulty financí a účetnictví VŠE, od roku 1998 vydává časopis Laissez Faire a byl členem takzvané Bezděkovy komise pro důchodovou reformu. Ekofórum se konalo v úterý 24. února 2010 od 19.30 již tradičně v prostorách Vencovského auly VŠE. Mach vystoupil před zhruba třemi sty návštěvníky s přednáškou na téma Vyrovnaný státní rozpočet bez zvyšování daní. V první části přednášky host nastínil problematiku deficitu státního rozpočtu s důrazem na narůstání úrokových nákladů dluhu. S problémem deficitního financování se Česká republika potýká od roku 1998. V loňském roce stát jenom na pokrytí úroků vynaložil až padesát miliard korun, uvedl Mach. Česká republika tak musí čelit nelehké situaci – mezi základní příčiny narůstání dluhu patří dluh samotný. Petr Mach podrobil kritice přístup politických stran k financování veřejných výdajů a jejich nevůli ke schvalování vyrovnaného státního rozpočtu. Díky krátkozrakosti politiků se tak budoucí generace musí popasovat mimo jiné s letošním plánovaným schodkem ve výši 160 miliard korun. Mach shrnul tři možné postoje k problému narůstajícího zadlužení veřejného sektoru: škrtání výdajů, zvyšování daní anebo nicnedělání. Ve druhé části vystoupení Mach prezentoval svůj návod na realizaci vyrovnaného státního rozpočtu spočívající v krácení položek na jeho výdajové stránce. Uvedl několik konkrétních příkladů, jak mohou politické strany bezbolestně snížit výdaje státní kasy. Záměrně uváděl politicky prosaditelná opatření, mezi jeho návrhy nepatřily žádné radikální ani sporné kroky. Za nesmyslnou označil dotaci na stavební spoření. Zrušením tohoto transferu by se ušetřilo až 15 miliard korun. Další dvě miliardy by bylo možné ušetřit zrušením letošního sčítaní lidí. Petr Mach považuje za podstatné také snížení sociálních výdajů nedůchodového typu, speciálně zmínil rodičovský příspěvek a příspěvek na péči. Host Ekofóra nezavrhl myšlenku sociálního státu, ovšem pod-

mínkou musí být vyrovnaný státní rozpočet. Pozornost byla věnována také příjmové stránce rozpočtu a jejímu navýšení. Mach přítomným návštěvníkům Ekofóra připomněl, že zvýšení daňového zatížení nemusí zákonitě vést k nárůstu daňového výnosu. Poté představil návrh na zavedení daně na víno a hazard („daně“ se nyní sice vybírají, ale vybrané prostředky nejdou do státního rozpočtu, nýbrž si je rozdělují nejrůznější zájmové skupiny), čímž by stát vybral o pět miliard korun více. Jistého zvýšení příjmů státního rozpočtu by se podle Macha mohlo docílit i zrušením deváté třídy základní školy, což by umožnilo rychlejší ukončení vzdělávacího procesu, dřívější zařazení na trh práce a z toho plynoucí výnos z daně z příjmu v objemu 12 miliard korun. Spojitost mezi narůstáním veřejných

výdajů a byrokratizací publiku ilustroval na počtech zaměstnanců jednotlivých úřadů. V časopisu Laissez Faire uveřejňuje Petr Mach pravidelně nominace úřadů na zrušení. Problematice přerostlých, nepotřebných úřadů se věnoval i při své přednášce. Zmínil několik vážných adeptů, mezi jinými Český statistický úřad s 2074 zaměstnanci, územní finanční orgány Ministerstva financi ČR (15 598 zaměstnanců) nebo úřady práce (8000 zaměstnanců). Průměrný náklad na jednoho úředníka představuje jeden milion korun ročně. Celní úřady zaměstnávají i po otevření hranic v Schengenském prostoru 8000 lidí. V další části vystoupení se soustředil na odbourání úrokových nákladů státního dluhu. Navrhl tři řešení: zastavit zadlužování, privatizovat a provést takzvaný dluhový swap. Mach vybral státní podniky, jejichž privatizace by podle jeho slov nezpůsobila politickým stranám žádnou újmu na voličských hlasech. Konkrétně jmenoval firmy Korado (výrobce topení a radiátorů), čerpací stanice Euro Oil, Hotel Thermal v Karlových Varech či Jihomoravské pivovary (Vyškovské pivo). V případě ČSA doporučil nechat společnost zbankrotovat a ušetřit na financování neperspektivní společnosti s nejvyššími platy letušek a pilotů v Evropě. Petr Mach zmínil i citlivější problémy, například privatizaci společnosti Lesy ČR, Letiště Praha, ČEZ a dalších státem ovládaných společností, což by ale podle jeho slov bylo závažné politické rozhodnutí, přičemž cílem jeho přednášky bylo ukázat, že šetřit je možné i na méně kontroverzních věcech. Na závěr Petr Mach zdůraznil, že vyrovnaného státního rozpočtu lze dosáhnout jen přijetím ústavního zákona, který by jeho vyrovnanost vynucoval. Jedině ústavní zákon může umravnit politické rozhodování předurčené čtyřletým volebním cyklem. Jedním ze systémových opatření by mohlo být i zavedení práva veta prezidenta republiky při schvalování státního rozpočtu se schodkem. Mach varoval před nástupem České republiky na takzvanou řeckou cestu. Za vzor příkladného hospodaření se státními financemi označil Švýcarsko. V neposlední řadě by se na změně měla podílet i společnost a požadovat zastavení deficitního financování. Po přednášce následovala diskuse, ve které Mach odpovídal na četné dotazy publika. Zvukový záznam z Ekofóra a jeho prezentaci v PDF najdete www.economix.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

21

rozhovor

Vstoupil jsem do ODS v roce 1997. Tehdy preference ODS spadly pod deset procent a voliči vynesli do politiky Unii svobody. ODS byla hodně oslabená, ale odhodlaná hájit svobodu proti regulacím. Byl jsem jen řadovým členem v Praze na Smíchově, kde bydlím, pořádal jsem pro místní členy besedy s různými ekonomy. Situace se ale za deset let hodně změnila. Moc nad smíchovskou ODS uchopil pan Jančík a celostátní ODS začal pan Topolánek s panem Dalíkem odvádět od obhajoby myšlenek svobody k politickému oportunismu. Vystoupil jsem v roce 2007 v reakci na politickou dohodu Béma, Jančíka a Laudáta, která Jančíkovi zaručila post starosty.  Svobodní jsou liberální pravicovou euroskeptickou stranou. Můžete říct hlavní body programu a co vám na EU tolik vadí? Hájíme svobodu volby proti přerozdělování a regulacím. Dnes velká část zákazů a regulací pochází z EU, přitom jako voliči na jejich přijetí nebo nepřijetí nemáme prakticky žádný vliv. Řekl bych, že mi na EU vadí asi totéž co většině lidí – zbytečné zákazy a nařízení. Jeden příklad z mnoha: směrnice EU, které zdražují elektřinu a benzín jen kvůli tomu, že si zájmové skupiny prosadily za hranice rozumu jdoucí podporu solárních elektráren nebo biopaliv.  Přišlo vám líto, že jednou z věcí, kterých jste se musel vzdát před založením Strany svobodných občanů, byl post ředitele CEP? Na podzim 2008 jsem přišel za Václavem Klausem a oznámil jsem mu, že chystám založení politické strany a žádám ho o ukončení pracovní smlouvy v CEP. I kdybych se nerozhodl založit politickou stranu, stejně bych odešel. Pracoval jsem v CEP už deset let. Je to přece jen dlouhá doba.

Nyní jste tedy předsedou nově vzniklé Strany svobodných občanů. Jak se zpětně díváte na založení vlastní strany? Jste se současnou situací spokojen? Změnil byste dnes nějaký postup při vzniku strany? Myslím, že se vám povedlo ustanovit krajské orgány v rekordně krátkém čase. Máme funkční stranu s jasnou politickou filozofií, prošli jsme si prvním politickým testem – volbami do Evropského parlamentu. Jsem si vědom toho, že bez finanční podpory velkých zájmových skupin není možné krátkodobě zajistit masivní politickou reklamu a podporu médií. Není to nic, co bych dopředu nevěděl. Máme v plánu pokračovat stejnou cestou. Nemůžeme si koupit ani tisíc billboardů ani pozornost médií, ale věříme, že dlouhodobou obhajobou politických principů, které nikdo jiný nehájí, jednou získáme politickou podporu, která nám umožní ovlivňovat zákony.  Pokud vím, narážíte často na ignorování ze strany médií, například opomíjení některých vámi organizovaných akcí. Z posledních to bylo přivítání prezidenta EU na Hradě, z nejzajímavějších a společensky nejbližších zase rozdávání žárovek. Proč tomu tak je? Rozdávání „ilegálních žárovek“ jsme naplánovali na 1. září 2009, což byl pro nás start volební kampaně a současně den, kdy vstoupil v platnost tento absurdní bruselský zákaz. Věřil jsem, že média budou referovat o tomto zákazu a že by současně mohla zmínit i politickou zajímavost – rozdávání zakázaných žárovek jako symbolu zbytečných regulací. Ten den však Ústavní soud vyhověl stížnosti poslance Melčáka, která vedla ke zrušení voleb. Tato událost samozřejmě mediálně přebila rozdávání žárovek. Média zveme na naše 

akce, posíláme jim denně formou tiskových zpráv naše stanoviska. Faktem je, že média je většinou ignorují.  Ve volbách do Evropského parlamentu jste měli zhruba 1,3 %, jaké šance podle vás máte v jarních volbách? S jakým výsledkem ještě „půjdete dál“? Pro nás výsledek nad jedno procento znamenal nárok na 30 korun za hlas ze státního rozpočtu. Získali jsme tak milion korun na kampaň pro další volby. Sice jsme část promarnili na zrušené volby, ale zase jsme vybrali členské příspěvky na nový rok. Chystáme se tedy na květnové volby a utratíme opět zhruba milion korun. Kampaň zahájíme na začátku května. Potřebovali bychom získat alespoň 1,5 % hlasů, to je hranice pro státní příspěvek. Pomohlo by nám to v našem dlouhodobém úsilí.  Mimo vedení strany píšete pravidelně blogy a stále vydáváte časopis Laissez Faire. Prý připravujete novou knihu. O čem bude pojednávat? Ta kniha bude o krizi naší demokracie. Vláda předkládá do sněmovny stále častěji zákony, které musíme schválit pod hrozbou pokuty od EU. Vliv demokratických voleb na podobu těchto bruselských směrnic je minimální. Hlavní politické strany se proto prakticky neliší v obsahu politiky, kterou hájí, a volby se zvrhávají jen v soutěž peněz. Voliči hlasují pro své politické strany, jako by to byl souboj Sparta – Slavia. V chystané knížce ukážu, jak z této podivné situace, z této pochroumané demokracie, ven. Popíšu, co by znamenalo pro Českou republiku, kdyby existovala vedle EU jako nezávislý stát zapojený do evropského volného obchodu, ale vyvázaný z povinnosti přijímat evropská nařízení.  Autor: Kristýna Straková

– 1 / 2010

Petr Mach: Vadí mi zbytečné zákazy a nařízení

economix

Při studiu jste začal vydávat časopis Laissez Faire, který vychází s roční přestávkou dodnes. Co vás k tomu vedlo? Ve škole jsem v roce 1995 začal pod hlavičkou studentské organizace Mladí konzervativci organizovat semináře Ekonomického klubu a vydávat časopis Pravý úhel, který přinášel články obhajující svobodný trh. Když jsem ztratil v roce 1997 na toto sdružení vliv, založil jsem časopis Laissez Faire. Prostě mě ekonomie a obhajoba svobody bavila.  Byl jste poradcem Václava Klause. Jak jste se dostal do poradního týmu prezidenta republiky? Proč jste se poté rozhodl přejít přímo do politiky? Václav Klaus byl jedním z prvních předplatitelů časopisu Laissez Faire a požádal mě, abych vedl jeho nově založené Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Později, když se Klaus stal prezidentem, pracoval jsem – vedle CEP – na částečný úvazek jako jeho poradce. Nebylo to nic abstraktního. Analyzoval jsem zákony, které mu šly k podpisu, a dával doporučení podepsat/vrátit sněmovně. Klaus měl kolem sebe asi sedm takovýchto poradců. Ta práce se dobře dala skloubit s řízením CEP – protože studium všech těch přerozdělovacích a regulačních zákonů bylo inspirací pro semináře a články. Upřímně mě štvaly všechny ty zbytečné regulace, neefektivní daně a přerozdělování peněz skrze přebujelou byrokracii. Neviděl jsem už stranu, která by to viděla stejně, proto jsem se rozhodl založit Stranu svobodných občanů – nebo spíš stranu občanů, kteří chtějí být svobodní.  Byl jste dlouholetým členem ODS. S čím jste byl v ODS nespokojený a proč jste se rozhodl založit vlastní stranu? Pokud vím, bylo to rozhodnutí poměrně impulzivní. 

22

ekofórum

Ekofórum s Miroslavem Kalouskem Hostem Ekofóra byl v úterý 15. prosince 2009 Miroslav Kalousek, bývalý ministr financí vlády Mirka Topolánka, poslanec Parlamentu ČR a místopředseda nové strany TOP 09. Ekofórum se uskutečnilo v náhradním termínu. Kalousek se totiž musel v původním termínu na poslední chvíli omluvit, jelikož musel zůstat ve sněmovně kvůli schvalování státního rozpočtu až do pozdních večerních hodin. Vencovského aulu VŠE i přes změnu termínu a náročnost třináctého výukového týdne semestru naplnilo asi 500 návštěvníků.

economix

– 1 / 2010

Miroslav Kalousek se za změnu termínu konání Ekofóra na úvod všem přítomným omluvil a dodal, že z hlasování o rozpočtu, které se ve čtvrtek 10. prosince 2009 nečekaně protáhlo, odejít opravdu nemohl. Dále se už věnoval tématu přednášky s názvem Reforma veřejných financí. Ve veřejných financích podle Kalouska není místo pro spravedlnost. S nadsázkou uvedl, že ji raději přenechává Bohu, kdežto on sám je jen přerozdělovatel. Problémy přerozdělování jsou velice složité a je možné je řešit pouze společnou dohodou. Neexistuje však žádný ekonomický výpočet, záleží pouze na celospolečenské dohodě. Hospodářská krize je kromě jiných obtíží dar – odkrývá problém, který byl více než pět let přehlížen, a tím je deficit veřejných rozpočtů. Krize vznikla kvůli všudypřítomným dluhům, které nám byly dokonce i vnucovány, život na dluh se stal na různých úrovních společnosti standardem. Poté ale pomyslná bublina praskla a objevily se mnohé problémy nezodpovědného chování v minulosti. Poučili jsme se? Státy se v rámci fiskální podpory opět zadlužují. Hlavní problém českého deficitu vidí Kalousek v nastavení mandatorních výdajů, které rostou rychleji než veřejný příjem. Dříve šlo z každé stokoruny 51 korun na mandatorní výdaje a zbytek mohlo ministerstvo financí rozdělit na jiné účely. Dnes je poměr

již 81:19. Tento trend má rostoucí charakter. Až budou naše mandatorní výdaje větší než příjmy, je velká pravděpodobnost, že se dostaneme do dluhové pasti. Pak nám už pomůže pouze Mezinárodní měnový fond, který je možné přirovnat k „měnovému protektorátu“. ČR by si měla uvědomit, že Janotův balíček je velmi šetrný oproti tomu, co by zde zavedl MMF. Je třeba přijmout taková opatření, aby zde nenastala situace jako v Maďarsku nebo Lotyšsku. Mandatorní výdaje se skládají z pěti balíků (penzijní systém, zdravotní péče, vládní spotřeba, sociální dávky, podpora stavebního

spoření) a jejich současný stav je dlouhodobě neudržitelný. Musíme snížit náročnost takto ekonomicky nákladných systémů. Například nynější penzijní systém nedokáže zvládnout klesající natalitu a stárnutí populace. Systém funguje tím způsobem, že 28 % z platu ekonomicky aktivního jedince jde okamžitě důchodcům. Systém lze sice značit za „nevytunelovatelný“ a generačně solidární, ale nepočítá se zmíněnými problémy demografického vývoje. Dlouhodobým řešením je snížení státní dotace důchodů o více než polovinu a nutnost individuálního spoření na důchod. Mladí lidé však musí dostat informace, zda si mají spořit už teď. České zdravotnictví prý patří k nejlepším na světě. Pokud si budeme chtít udržet tuto přednost, nemůže být nadále zadarmo. Dříve lidé umírali na „levnější“ choroby. Dnes se v souvislosti se zvyšujícím se věkem obyvatelstva objevují nové a drahé choroby. Musíme se rozhodnout, jestli je lepší snižování dostupnosti zdravotní péče, nebo naše vlastní účast na financování. Miroslav Kalousek uvedl k problematice vládních výdajů, že snížení vládní spotřeby o 20 % nijak neublíží, neboť ve státních službách je vysoká přezaměstnanost. V souvislosti se sociálními dávkami vyjádřil Kalousek také nesouhlas se současným systémem. Údajně 50 % české populace má absurdní nárok na sociální dávky. Peníze by měly připadnout jen těm potřebným a nikoliv parazitům na sociálním systému. Kalousek rovněž nesouhlasí se stavebním spořením. Podle něj jde sice o zanedbatelnou, ale zbytečnou částku ve vládních výdajích. Řešení Miroslava Kalouska spočívá hlavně ve zvyšování individuální zodpovědnosti, změně legislativy, vlastní účasti na zdravotní péči či na našich důchodech a v informacích určených hlavně pro mladé lidi, kterých se reformy přímo týkají. „Řešení není na politicích, ale je to problém nás všech,“ dodal na závěr Miroslav Kalousek. Zvukový záznam a fotogalerii z Ekofóra najdete na www.economix.cz.  Autor: Hana Prchlíková

23

rozhovor

Pavel Kohout: Ekonomická integrace je dobrá, ale politická je jednoznačně nebezpečná 2009 bylo možné vydělat desítky procent nejen v akciích, ale i v sektoru high yield dluhopisů. Je vidět, že některé mechanismy fungují stejně v 19. i ve 21. století. Státní dluhopisy tentokrát fungovaly jako „bezpečný přístav“, ale i na jejich růstu se dalo mírně vydělat. V knize Finance po krizi jsem mimochodem tento výrok připsal Nathanovi. Rodině Rothschildů i čtenářům se tímto omlouvám.

V minulosti jste pracoval jako ekonomický analytik pro řadu firem (PPF, Komero, s.r.o., ING) V letech 2002–2003 jste působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), v období 2004–2006 jste byl členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého (ODS). Jak se liší práce v soukromém a ve státním sektoru z pohledu časového plánu vytvářených doporučení a strategií? Ve skutečnosti jsem pro stát pracoval jen jako externista. Jako externista zdarma, což se skoro stydím přiznat, protože to možná vypovídá něco podivného o mém IQ. Zkušenosti se ale vyplatily. Stát je zdaleka nejmocnější korporace, jaká existuje. Vždy je užitečné alespoň nahlédnout dovnitř. Člověk si pak uvědomí, jak vlastně slabý je soukromý sektor, který nemá na své straně ozbrojené síly a jiné donucovací prostředky. Byla to užitečná exkurze jak po stránce zkušeností, tak po stránce kontaktů. S Vláďou Bezděkem, který tehdy Sobotkův tým fakticky řídil, jsme nyní přátelé a dobří obchodní partneři. Pokud jde o NERV, jeho hlavní role vlastně nebyla vidět: spočívala v tom, že NERV vládě doporučil neprovést některá opatření, která nebyla právě optimální. Užitečné bylo i poznání podstaty střetu civilizací. Pamatuji si na jedno sezení na téma zvýšení daně z nemovitostí. Jeden náměstek obhajoval zavedení nového systému slovy „sice to bude hodně stát, ale brzy se to vyplatí“. Do češtiny jsem si to přeložil: „nás poplatníky to bude stát hodně a pak ještě víc.“ Pochopil jsem, že existuje „my“ a „oni“, přičemž „oni“ se na nás, soukromý sektor, dívají jako na poddané. Jste také spoluzakladatelem firmy Partners, v níž v současné době působíte jako

ředitel strategie. Jaký je vůbec historický vývoj poptávky ekonomických subjektů po finančním poradenství v České republice za posledních dvacet let? Finanční poradenství je poněkud zprofanovaný termín. Většinou to znamená „pojišťovák“. My se mu snažíme dát skutečný význam. Z tohoto hlediska je finanční poradenství relativně v začátcích. Předpokládejme, že změna poptávky po produktech finančního poradenství reflektuje probíhající změny v ekonomice dané země. Jak byste v současnosti popsal souvislost mezi finanční krizí a produkty finančního poradenství, které jsou za této situace klienty poptávány? Nejsou žádné „produkty finančního poradenství“. Jsou investice, spoření, hypotéky a pojištění. U investic platí, že klienti mají vždy největší zájem nakupovat, když akcie jsou drahé, a prodávat, když jsou levné. Úkolem poradce je klienta krotit – mírnit jeho nadšení i jeho paniku. Trh hypoték je nyní slabší, ale to byla jen přirozená reakce na překotný růst během let 2002–2007. Pojišťovnictví se daří dobře. Zakladatel rodového finančního impéria Nathan Rothschild radil před dvěma sty lety nakupovat, když na ulicích teče krev, šlo však o jistou nadsázku. Jak by zněla vaše doporučení, jak vydělat na finanční krizi? Byl to ve skutečnosti Nathaniel Rothschild z pařížské větve a šlo o doporučení klientovi, aby nakupoval francouzské státní dluhopisy, „rentes“, v průběhu povstání Komuny v roce 1871. Měl samozřejmě pravdu, dluhopisy se tehdy prodávaly jen asi za 50 procent nominální hodnoty. Také v roce

V roce 2004 držela čínská centrální banka devizové rezervy v hodnotě 470 miliard dolarů. Vysoké zásoby znamenají nízký kurz čínského jüanu a tím i levnější čínské zboží. Spojené státy dovážejí mnohem více zboží, než jsou schopny vyvézt, a tak vzniká nerovnováha. Profesor ekonomie a ředitel Institutu Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku Jeffrey D. Sachs konstatoval, že Ameriku čeká úpadek. Vy tvrdíte, že „ve skutečnosti je největším věřitelem Spojených států federální vláda a vládní agentury. Kdy je ve vlastnictví federálních úřadů celkem 43 procent federálního dluhu (březen

– 1 / 2010

O EKONOMICKÉ PROBLEMATICE

„Vědět znamená mít moc“ – to je heslo ředitele strategie společnosti Partners. Analogicky: může být vědění klíčem k vytvoření světové velmoci? A jak významnou roli pak hraje existující politický systém v zemi, například při porovnání USA a Číny? Není to moje heslo. Jen jsem si ho půjčil. Řekl to jako první Sir Francis Bacon. Čína je zajímavý případ. Kdyby neměla extrémně centralizovaný politický systém, patrně by již několik století byla světovou supervelmocí a čínština hlavním světovým jazykem. Číňané měli šanci objevit Ameriku před Kolumbem a podle některých názorů i objevili – jenže potom císař zakázal námořní plavby a Čína upadla do bezvýznamnosti. V šedesátých letech zase centrálně řízená „kulturní revoluce“ zničila civilizaci, která se vyvíjela tisíce let. Centrální vláda je největší překážkou ekonomickému i jinému rozvoji. Když udělá vláda jednoho evropského státu závažnou chybu, je to možnost pro ostatní se z ní poučit. Když ale udělá chybu velký celek, může to mít fatální následky. Čína je dnes na 122. místě podle HDP per capita v paritě kupní síly. Hongkong je na 16. místě, Singapur na 10. místě – tyto ekonomiky nepatřily pod centrální vládu v Pekingu, což bylo jejich velké štěstí.

economix

Významný ekonom, člen NERV a europesimista Pavel Kohout sbíral své zkušenosti nejen v soukromém sektoru, ale také ve státní správě jako poradce vládních orgánů. Možná právě poznání, jak funguje stát, z něj udělalo europesimistu. V rozhovoru se ale dotkl mnoha dalších oblastí a jeho postřehy v žádném případě nezůstávají na povrchu nejen ekonomických problémů současnosti.

24

rozhovor

2009).“ Pokud by se Čína a Japonsko čistě hypoteticky zbavily všech devizových rezerv v USD, jaký by dle vašeho názoru byl vzniklý kurz dolaru? Vedla by tato situace k úpadku Ameriky? Kdyby Čína a Japonsko začaly vyprodávat svá portfolia amerických státních dluhopisů, rostly by americké úrokové sazby na delším konci výnosové křivky a dolar by klesal, asi ne dramatičtěji než doposud. Čínský renminbi ale také, protože čínská měna je derivátem amerického dolaru. Růst yieldů na delším konci výnosové křivky by mohl způsobit jisté zpomalení americké ekonomiky, tedy i pokles dovozu z Číny. Číňané by střelili sami sebe do nohy, kdyby udělali něco takového. Vztah Číny a USA je vnímán hodně emocionálně. Pokud se emocí zbavíte, dojdete k názoru, že Amerika by se bez čínského textilu, hraček a nekvalitní elektroniky obešla, ale Čína bez amerického trhu, kapitálu a technologií nikoli.

economix

– 1 / 2010

O EUROSKEPTICISMU A EUROOPTIMISMU Z hlediska přijetí eura jste na vašem blogu uvedl, že „prozatím není důvod ‚utíkat z koruny‘, protože česká měna stále patří mezi nejtvrdší měny na světě, byť se to může zdát velmi překvapivé“. Měli bychom tedy vůbec usilovat o přijetí eura? A pokud ano, jaké je podle vašeho názoru reálné datum přijetí této měny? To doporučení mělo investiční charakter, abychom si rozuměli. Jinak – ano, umím si představit českou ekonomiku v rámci eurozóny. Ale i mimo ni. Euro je opět velmi emocionálním tématem. Má některé nesporné a snadno viditelné výhody, ale také některá závažná (a skrytá) rizika. Do deseti let od přijetí euro nafouklo snad největší úvěrové bubliny za posledních sto let v Irsku, Španělsku a Řecku. Následovaly těžké recese, nebo dokonce finanční krize. Itálie také dvakrát nejásá. Slovinsko, donedávna plakátový obrázek úspěšné postkomunistické země v eurozóně, také řeší problémy s příliš vysokým kurzem a ztrátou konkurenceschopnosti. Zda česká ekonomika má na to, aby se vyhnula podobným osudům, opravdu nevím. Ale i ti největší eurooptimisté by měli rozumově vzít na vědomí nejen přínosy, ale i možné náklady přijetí eura. Podívejte se na Řecko nebo na Irsko: vážně chcete riskovat něco podobného? Může být podle vašeho názoru snižování pravomocí jednotlivých států ve prospěch fungování Evropské unie jako politické unie efektivní? A to zejména v případě, kdy za každým státem EU stojí jiný ekonomický, politický a historický vývoj? Zvýšená akceschopnost a efektivita unijních orgánů se pokládá za výhodu. Dobrá.

Ale co když se Evropská komise rozhodne velmi akceschopně a přitom chybně? Co když půjde o strategickou chybu s fatálními a trvalými následky pro celý kontinent? Máme snad věřit, že členové Evropské komise jsou neomylní? I dogma o papežské neomylnosti snad bylo odvoláno, a my máme věřit tvrzení, že se Evropská komise v budoucnosti nedopustí žádné chyby se závažnými důsledky pro celý kontinent? Máme zcela rezignovat na kritické myšlení a slepě věřit? Vnucuje se nám nové pseudonáboženství, které má svá dogmata, o nichž se nepochybuje: že trend ke stále hlubší integraci je „nutný“, že centralizace je „zákonitá“ a tak dále. Odkud pochází ta údajná „nutnost“ a „zákonitost“? Nemá za sebou žádný matematický důkaz. Dokonce ani přesvědčivou dějinnou zkušenost. Nemá za sebou nic kromě osobních ambic evropských integrátorů, kteří sami sebe pověřili rolí nové šlechty. Dřívější panovníci vládli „z boží milosti“. Nyní je to „nutnost integrace“. Po Evropanech se žádá, aby poslali k šípku kritické uvažování, které z jejich kontinentu kdysi udělalo intelektuální vrchol světa. Jak velmi smutné. Lisabonská smlouva alias směřování Evropské unie více k unii politické než ekonomické – existují podle vašeho názoru euroskeptika alespoň nějaké výhody vyplývající ze schválení Lisabonské smlouvy? Důkazní břemeno v tomto směru leží na zastáncích Lisabonské smlouvy. Zatím nedokázali nic kromě chrlení nadávek, urážek, propagandy a slovního balastu. Mimochodem, k označení „euroskeptik“: mám rád Evropu. Je to můj oblíbený kontinent, prožil jsem zde téměř celý život, a pokud se nepromění v tyranii, pak zde asi prožiju i jeho zbytek. Jsem velmi rád, že jsem se narodil zde, a nikoli třeba v Číně. Ekonomická integrace je dobrá, ale politická je jednoznačně nebezpečná. Podle některých názorů právě přijetí Lisabonské smlouvy a současné směřování Evropské unie vedou k primárnímu snížení transakčních nákladů (jednotná měna, jednotný právní řád, unifikace) v rámci EU. Není právě z tohoto důvodu důležitější forma Evropské unie než její obsah? Jeden evropský lobbista mi před časem vysvětloval, jak vlastně blahodárné jsou evropské regulace typu zakřivení okurek nebo rozměrů banánů. Věřím, že pro něho osobně blahodárné jsou, protože klienti mu určitě dobře platí už jen za poradenství, co ty regule vlastně znamenají a jak se vyhnout maléru. Snížení transakčních nákladů? Dobrá, a teď tu o perníkové chaloupce. Nedávno jsem nocoval v jednom menším městě. Skvělý nový penzion, ale žádná

kuchyně. „Zařídit kuchyni, aby splňovala všechny předpisy, by stálo milion,“ vysvětlovala majitelka. Měl jsem naštěstí k večeři aspoň tatranku. Jak jsem ji chroupal, myslel jsem na evropskou integraci. Mimochodem, mimo Prahu je extrémně obtížné najít dobrou restauraci. Přežívají ty, které byly založeny už dříve. Nové podniky nevznikají, je to prohibitivně drahé. Lobbisté ve službách evropského ocelářského průmyslu udělali vše, aby zvýšili nucený prodej nerez oceli. Na nákladech je to znát. Asi před deseti lety jsem byl eurooptimista. Mylně jsem věřil, že až vstoupíme do EU, přičinliví, kompetentní a nepodplatitelní evropští úředníci nám doma udělají pořádek. Ale nestalo se to. Klasická korupce ještě nabyla na objemu, protože za pár let od vstupu se zjistilo, že Evropské unii nevadí. A kvůli EU jsme museli zavést krajské samosprávy, což je korupce a nekompetence na další úrovni – jako by jí už nebylo dost na úrovni Prahy a jednotlivých měst a obcí! EKONOMIE JAKO VĚDA Oddělení odpovědnosti a řízení od vlastnictví firmy dle teorie „pána a správce“ vede k neefektivnostem a mnohdy i bankrotu firem v soukromém sektoru. Lze tuto teorii a její dopady aplikovat na fungování Evropské unie? Velké podniky přebírají určité rysy státu a je to jen konkurence, která je nutí udržovat náklady a efektivitu na jisté přijatelné úrovni. Evropa po celou svoji historii těžila z konkurence mezi státy – pravda, někdy vedla k válkám, ale těm se nevyhnula ani centrálně řízená Čína. Ale hlavně, mezistátní konkurence byla motorem pokroku. Když vyslanci Sienské republiky viděli, že Florencie má stometrovou radniční

25

rozhovor zvolit, ostatně jinou možnost nemáte, kacířské alternativy jsme zakázali. A plaťte desátky – totiž, kdepak desátky, řádově polovinu svých příjmů. Nebo více.

věž, musela mít Siena věž vysokou 102 metrů. To je samozřejmě legrační historka, ale na tomto principu funguje západní myšlení. Co se stane, až se z EU stane s konečnou platností jeden stát? Nejprve kartelová dohoda mezi provinciemi (bývalými státy) zvýší všechny daně, na jaké si jen vzpomenete. A pak nastane dlouhá éra stagnace. Na jejím konci už Evropa nebude tím, čím bývala, ale statickým, zaostávajícím gigantem jako Čína v 16. až 19. století. Nemyslím, že nám z Bruselu hrozí nový komunismus, to je hloupost. Spíše určitá forma nového papežství: lidé, poslouchejte své neomylné vůdce, buďte poslušnými ovečkami a nezapomeňte je příště zase dobrovolně

Na svém blogu jste v souvislosti s hodnocením projevů Otmara Issinga (zastánce a jednoho z hlavních „architektů“ eura), který se v listopadu v Praze účastnil konference o euru, uvedl, že: „Víra v lidskou racionalitu je ve skutečnosti projevem velkého romantismu.“ Lze tímto tvrzením kontrovat ekonomické teorii, která popisuje člověka „homo oeconomicus“ zjednodušeně jako člověka hospodařícího a racionálního? Jsou tedy ekonomové romantici? Hypotetické stvoření zvané „homo oeconomicus“ je užitečný teoretickým modelovým předpokladem, podobně jako ve fyzice například hmotný bod nebo absolutně černé těleso. Fyzika by se bez nich neobešla. Ekonomie bez předpokladu racionality rovněž ne. George Akerlof na jedné přednášce řekl: „Neviditelná ruka trhu vysvětluje mnohé. Dokáže vysvětlit, proč i během Velké deprese bylo zaměstnáno zhruba 75 procent práceschopných obyvatel. Ale nedokáže už vysvětlit, proč Velká deprese vznikla.“ Kdyby se každé těleso chovalo jako hmotný bod, nemohla by například existovat letadla těžší vzduchu. A kdyby se každý člověk – soukromá či veřejná osoba – choval čistě racionálně, nevznikaly by finanční krize. Předpokládat, že všechny členské vlády eurozóny budou disciplinovaně dodržovat restriktivní fiskální politiku v podmínkách monetární expanze, vyžaduje velkou dávku romanticky idealizovaného smýšlení o racionalitě vlád a voličů. Issing měl mimochodem na mysli Španělsko, které provozovalo současně měnovou

a fiskální expanzi a které na ni nakonec doplatilo. Někdy je prostě touha po vděku voličů silnější než ekonomická racionalita. Ačkoli mě napadá, že i toto se dá možná vysvětlit racionální cestou. Když jsme u těch ismů, podívejme se blíže na tradicionalismus. Dle odborníků jsou tradiční hodnoty a principy tím, k čemu se lidé v období hospodářských krizí uchylují. Domníváte se, že ekonomická teorie a praxe dokážou s takovými hodnotami pracovat, případně je implementovat? Myslím, že tvrzení v druhé větě není pravda. Ve 30. letech se například Němci uchýlili k nacionálnímu socialismu, to má být nějaká tradiční hodnota? Problém časové preference a racionality je jinými slovy řečeno stav, kdy jedinec dává mnohem větší přednost službám a statkům získaným dnes před službami a statky, které by mohl získat zítra. Jak podle vás lze řešit problematiku trvale udržitelného rozvoje právě při zohlednění časové preference a racionality ekonomických subjektů? Tento problém není snadno řešitelný a je otázka, zda vůbec. Je to konflikt, který má člověk v sobě „zadrátovaný“ od přírody. David Laibson zkoumal, kolik zaplatí za jednu návštěvu fit centra klient s roční permanentkou a kolik návštěvník s měsíční vstupenkou. První zaplatí za návštěvu průměrně 17 dolarů, druhý 10 dolarů. Proč: lidé mají tendenci odsouvat nepříjemné věci na později, i když si uvědomují, že jsou pro ně prospěšné a zaplatili za ně nemalé peníze. Taková je skutečnost. Předpoklad racionality je proti realitě velmi romantický.  Autor: Lucie Kubečková

Česká republika se tak stane již osmnáctým státem na světě, ve kterém bude tento projekt uveden. Podle Jiřího Karpety, ředitele divize vývoje ve společnosti Microsoft, vychází

uvedení tohoto projektu ze studie analytické společnosti IDC, která vyšla v prosinci 2009 a ukazuje, že v horizontu pěti let budou na devět z deseti

pracovních míst kladeny mnohem širší nároky ohledně znalostí v oboru informačních technologií. Cílem projektu je pomocí

vytvoření rozsáhlých databází studentů firmám umožnit jednodušší vyhledávání vhodných kandidátů například pro práci na částečný úvazek nebo jinou spolupráci již během studia. Studenti zase dostávají zpětnou vazbou cenné informace o tom, co zaměstnavatelé v dnešní době vyžadují a na co se mají během studia předem připravit a zaměřit. Zájemci v rámci všech oborů si mohou na stránkách www.s2bp.cz vytvořit vlastní profil.  Autor: Jan Horák

economix

Světový lídr v oblasti poskytování softwaru – americká společnost Microsoft – rozjíždí v České republice program Student to Business. Nabízí oboustranné informační kanály pro zúčastněné studenty i pro firmy a jeho cílem je propojení výuky s praxí.

– 1 / 2010

Rozjezd kariéry prostřednictvím Microsoftu

26

rozhovor

Korupční praktiky v Česku rozhovor s podnikatelem roku 2008 Vladimírem Kovářem Vladimír Kovář získal v roce 2008 prestižní titul Podnikatel roku. Ocenění mu bylo uděleno v souvislosti s úspěchy jeho softwarové firmy Unicorn, která se specializuje hlavně na vytváření softwaru pro velké organizace na zakázku a je velmi úspěšná po celé Evropě. Do povědomí se Kovář dostal, kromě svých podnikatelských aktivit a ocenění, také kritikou výběrového řízení na zakázku Českého statistického úřadu (ČSÚ). Podle Kováře byla zakázka ČSÚ na software, který by měl zajistit sčítání lidu v roce 2011, zmanipulovaná a zakázku nezískal nejlepší kandidát s nejnižší cenou. V souvislosti s problémem korupce ve státní sféře odpověděl Vladimír Kovář magazínu Economix na několik otázek. V prosincovém rozhovoru pro Hospodářské noviny jste vyjádřil své pohoršení nad výsledky a praktikami spojenými s tendrem vypsaným ČSÚ na informační systémy pro připravované sčítání lidu. Řadí se tato vaše zkušenost se získáváním státních zakázek již mezi předchozí neblahé zkušenosti? Se situací ve státních zakázkách v oblasti informačních a komunikačních technologií jsem samozřejmě obeznámen. Vím, respektive jsem si téměř jist, že řada z nich je manipulována. Bohužel, systém je nastaven tak, že je velmi obtížné v jednotlivých konkrétních případech pochybení, případně trestné činy, exaktně doložit. Kdykoli bych se s tímto jevem takto setkal, předal bych ho policii. Unicorn dělá ze svého obratu 1,3 miliardy korun pro stát pouhá tři procenta – jsou to tedy téměř bezvýznamné štěky. Výjimku tvoří pouze softwarová řešení v oblasti energetiky, kde však prokazatelně nabízíme velmi výjimečné produkty a služby, které jsou v současnosti implementovány po celé Evropě, a vítězíme na základě jednoduchého principu cena/výkon. Náš produkt DAMAS je nasazen pro řízení energetické soustavy v Česku, na Slovensku, v Rumunsku, Srbsku, Belgii, Nizozemsku, Irsku, Itálii a ve Francii. V loňském roce jsem se zúčastnil dvou výběrových řízení ve veřejných zakázkách v České republice. První byl projekt pro Ústav sociálního zabezpečení, kde se Unicorn Systems umístil na třetím místě. První společnost nabídla cenu 40 milionů, druhá společnost 70 milionů, Unicorn Systems

economix

– 1 / 2010



72 milionů korun. Tuto skutečnost jsem bez mrknutí oka přijal. Ve výběrovém řízení pro Český statistický úřad jsem nabídl celkovou cenu o 109 milionů nižší než v případě konkurenční nabídky a velmi mě udivilo, že již předem byly známy výsledky soutěže. Své pochybnosti a zkušenosti z průběhu výběrového řízení jsem poskytl novinářům a na základě zveřejnění jsem byl v této věci vyslechnut i policií. I když jsem o nekalosti soutěže přesvědčen, nemám žádné exaktní důkazy, kterými to můžu prokázat, ale jsem rovněž přesvědčen, že by mé domněnky mohli vyvrátit nebo potvrdit členové výběrové komise, pokud by nalezli odvahu se k mým připomínkám veřejně vyjádřit.  V letošním roce se podle indexu vnímání korupce (CPI – Corruption Price Index) Česká republika umístila na 52. místě s hodnocením 4,2 (podle stupnice 0–10, na níž 0 znamená vysokou míru korupce a 10 označuje zemi téměř bez korupce). Podle tohoto hodnocení organizace Transparency International se tak Česká republika umístila hůře než Maďarsko a Polsko. Jaké faktory podle vás přispívají k takovému výsledku? Na manipulaci s informacemi, která ústí v korupci, lze pohlížet i jako na byznys – způsob, jak utržit peníze. Pokud tedy vypracujete systém, který je vám tolerován, tak jej můžete rozvíjet a zdokonalovat. Jak jste slyšeli například na mých přednáškách, já sám požaduji po své firmě v současné fázi jejího vývoje dlouhodobý růst minimálně 20 %. Tak nějak podobně se ti, kteří rozhodují o utrácení veřejných prostředků, mohou stavět k systému, kterým se jejich činnost řídí. Pokud se tento systém nezmění, korupce velmi pravděpodobně poroste. Ve Slovinsku jsem například prohrál výběrové řízení na energetickou zakázku ve veřejné soutěži v ceně cca 1,5 miliardy eur o 1200 eur. Výběrové řízení bylo podle mého soudu naprosto transparentní. Proběhlo dvoukolově. V první fázi všichni účastníci předali své nabídky, v nichž měli vyhovět věcné specifikaci, termínům a akceptované maximální možné ceně a dokumentaci poptávky. Tyto nabídky byly vyhodnoceny a bylo výběrovou komisí rozhodnuto, které splňují, případně nesplňují kritéria. Pokud by po této fázi nebyly alespoň tři nabídky, úvodní fáze by se opakovala. Ve druhé fázi byla k akceptovaným nabídkám účastníky doplněna pouze cena. Ta nejnižší vyhrála. Bohužel, byl jsem o 1200 eur dražší, ale takový je život ve férovém konkurenčním prostředí. V ostatních evropských zemích vyhrála moje společnost Unicorn Systems.  Ředitel TIC (Transparency International) David Ondráčka zmiňuje toto: „Protikorupční strategie vlády u nás

prakticky neexistuje, chybí ambicióznější plán změn, není vyčleněn dostatek lidí na jejich prosazování. Jen velmi málo politiků je ochotno v této oblasti něco udělat. Bojí se, že prosazováním nepopulárních opatření šlápne na prsty řadě vlivných skupin. Bez jasné politické vůle vlády a parlamentu se nepohne nic.“ Myslíte, že ambicióznější plán změn by něco změnil? Kdo by jej měl připravovat? Myslím, že změna systému a pravidel je třeba, musí vycházet z vlády, z parlamentu, od voličů. Sami snad chápete, jak je to těžké. Toto je slabá stránka demokracie, avšak jsem přesvědčen, že žádné lepší uspořádání společnosti než demokratické není. Vzdělávejte se a buďte rovní lidé.  V poslední době jsme byli svědky hned několika vládních rozhodnutí, která veřejnost přijala s nemalými rozpaky. Například Student Agency nedostala regionální vlaky, a tak zaplatí kampaň proti ČSSD. Zaplatí ji podnikatel Radim Jančura, jehož firmě Student Agency nedovolila hejtmanství ovládaná ČSSD vstoupit do regionální vlakové dopravy. Žluté autobusy pana Jančury jsou podle mého názoru dobrou službou. Domnívám se, že by to dokázal i s vlaky.  Jak zajistit transparentnost zadávání veřejných zakázek? Jak jsem výše uvedl, změnou systému a jeho soustavným a důsledným zdokonalováním ve prospěch daňových poplatníků. To však není jednoduché udělat, ale rozhodně to není výmluva k tomu, abychom s tím nezačali.  Některé ekonomické teorie zabudovávají náklady korupčních praktik do celkových nákladů na navrhovaný projekt. Lze korupční praktiky považovat za pouhé zvýšení nákladů nebo skutečně jde o fenomén, který částečně reflektuje stav české společnosti? Korupční praktiky vymýtit nelze, ale lze je efektivně omezovat. Činnost je to však soustavná a náročná, dle mého názoru se však vyplatí. Zejména bych se zaměřil na první derivaci růstové funkce korupce. Snažme se tedy, ať korupce již neroste a ať začne klesat. Domnívám se, že Češi jsou velmi inteligentní a vynalézavý národ. Pokud jim systém umožní dělat takové věci, ze kterých mohou snadno profitovat, i když jejich konání nepřináší společnosti žádnou přidanou hodnotu, tak tomu někteří bohužel neodolají, ba navíc se z nich stanou experti. Tedy paradoxně to, že někteří lidé umějí ve svůj prospěch využívat slabých míst systému, je z mého pohledu pro Čechy spíš pochvala, ale správné to není. Autor: Lucie Kubečková

27

rozhovor

Odborář Milan Štěch: Minimální mzda nezpůsobuje nezaměstnanost Zastáváte funkci předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů a zároveň místopředsedy Senátu Parlamentu ČR. Považujete se spíš za politika, nebo za odboráře? Musím říci, že vlastnější je mi odborařina. Pramení to z toho, že jsem celý život pracoval v průmyslu. Rovněž mě provokují k reakci a aktivitě hlasy lidí mluvící o nespravedlnosti nebo nepořádku. Ovšem najít čistou hranici mezi odborovou prací a politikou je úloha těžká, ne-li nemožná, protože všechny společenské procesy jsou podle mého procesy v podstatě politické. Můj přístup k politice hodně ovlivňují zkušenosti z odborových svazů.

To je asi přirozené, já jsem měla na mysli spíše to personální propojení.

My taky nevyčítáme, že prezident Hospodářské komory ČR pan Kužel zastává funkci zastupitele ODS za hlavní město Prahu. To však neznamená, že by odbory nebo podnikatelé nehájili své zájmy. Naším úkolem je ovlivňovat politiky, aby brali naše názory v potaz.

nečistého. Já si naopak myslím, že je to mnohem čistší než pokoutný zákulisní lobbing. Určité názorové propojení tam jistě existuje. My zastáváme model sociálně-tržního hospodářství a usilujeme o spravedlivější přerozdělení vyprodukovaného bohatství.

Když názor strany ČSSD koliduje s postojem odborů, kam se přikláníte? Nepociťujete jistou schizofrenii? Vůbec ne. Já samozřejmě usiluji o to, aby se takovým situacím předcházelo.

Co znamená spravedlivější? Myslíme si, že lidé pobírající průměrné a podprůměrné mzdy přispívají k bohatství společnosti velmi často nepoměrně více, než jak je ohodnocena jejich práce.

Takové situace už určitě nastaly. Když názor odborů stál proti názoru sociální demokracie, jak tomu bylo například v době vlády premiéra Špidly, odbory neměly problém vyjádřit svůj protest a pořádaly demonstrace. Tehdy nás podpořilo třicet tisíc lidí a já v čele té demonstrace stál. Odbory dokonce častěji demonstrují proti levicovým stranám, protože od nich očekávají více. To vůbec není schizofrenie, to je spíše jenom snaha rozehrávat proti nám hru a hledat v tom něco

V dlouhodobé strategické koncepci odborů se uvádí, že usilujete o vydobytí spravedlivé hodnoty ze zisku firmy pro zaměstnance. Lze spravedlivou hodnotu kvantifikovat? Závisí od úhlu pohledu. Spravedlivou hodnotu možno kvantifikovat tak, aby uspokojila základní lidské potřeby jedince a osob na něm závislých. Můžou nám napovídat různé průzkumy veřejného mínění, ve kterých pracující vyjadřují svoji spokojnost nebo nespokojnost se svým finančním zabezpečením. My nechceme zisk firmy,

Pojďme se blíže věnovat vaší odborářské funkci. Nedávno jste ohlásil odchod z postu předsedy konfederace, nepovažujete za netradiční odejít v období hospodářské krize a zvyšování nezaměstnanosti, kdy z pohledu odborů možná existuje naléhavější potřeba hájit práva zaměstnanců a ochraňovat pracovní místa? Moje rozhodnutí se neodehrálo z měsíce na měsíc. Své kolegy jsem informoval již před rokem. Je pravda, že krize už tehdy probíhala. Člověk může kvalitně působit v manažerských, ale i společenských funkcích jen po omezenou dobu a musí si uvědomit, kdy je čas odejít a přenechat místo i dalším s novými myšlenkami. Dvě volební období je v čele odborové centrály na evropské poměry docela dlouhá doba. Popularita odborů dlouhodobě klesá. Čím si to vysvětlujete? Kde děláte chybu? Popularita odborů neklesá, ale kolísá, pohybuje se mezi třiceti a padesáti procenty. Například podle výsledků průzkumu dělaného v roce 2008 v rámci evropského šetření odbory v ČR podporovalo dokonce šedesát procent společnosti – díky kampani. Tehdy jsme ostře vystoupili proti záměrům vlády Mirka Topolánka vytvořit ze zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic akciové společnosti a následně je privatizovat. Považujete práci odborových svazů za úspěšnou v prosazo-

– 1 / 2010

Stále tam existuje minimálně personální a názorové propojení ve vaší osobě. Musíme taky přihlížet k historickému vývoji a podmínkám vzniku stran. Politická strana se přirozeně soustřeďuje na jisté cílové skupiny, nemůže hájit zájmy všech. Při pohledu na západní země s hlubšími kořeny demokracie zjistíte, že nikdo se tam nepozastavuje nad tím, že odbory inklinují k středolevému politickému spektru, zatímco podnikatelé mají převážně blíže k středopravému proudu.

To je ale hodnocení založené na subjektivních preferencích. Samozřejmě, že existují věci, které není možné objektivně změřit, ale průzkumy nám poskytují informace a dle toho si tvoříme určitou představu.

economix

Dle stanov svazu musí být odbory nezávislé na politických stranách. Může být tato deklarovaná nezávislost zabezpečena, když předseda svazu je zároveň místopředsedou Senátu za politickou stanu, konkrétné ČSSD? Nezávislost na politických stranách se posuzuje nejen v českém, ale i evropském prostředí podle toho, zda strany financují odbory a existuje mezi nimi majetkové propojení. To vylučuji.

my chceme vyšší cenu za práci a o to se zisk může snížit.

28 vání vašich cílů? Jak hodnotíte aktuální spolupráci v rámci tripartity? Proč české odbory nejsou schopny prosazovat svoje cíle tak razantně, jako je tomu například ve Francii? Spokojený samozřejmě úplně nejsem, to člověk ani nesmí být. Musíme si uvědomit, v jakých podmínkách působily odbory zejména v období vlád Václava Klause a Mirka Topolánka, kdy se česká pravice dokonce vyčlenila i v Evropském parlamentu a nabrala podobu ultrapravice. Mám na mysli například Topolánkovy výroky o nepotřebnosti zákoníku práce, o tom, že zaměstnanec a zaměstnavatel se dohodnou. Těmto trendům se nám podařilo úspěšně zabránit a ochránit tak střední a nižší příjmové skupiny. Rozhodně můžu tvrdit, že nebýt odborů v ČR, zaměstnanci by pracovali v daleko horších podmínkách.

economix

– 1 / 2010

V jednom svém vystoupení jste celkem ostře odsoudil protekcionismus, tedy zásahy státu do mezinárodního obchodu. Proč tedy schvalujete státní intervence do domácího trhu. V čem vidíte rozdíl? Podle mého názoru má soukromý sektor v domácí ekonomice významné postavení, ale existují strategické oblasti, ve kterých je nutná přítomnost státu. Například energetické zdroje, dopravní infrastruktura a zdroje a odvětví, ve kterých se odehrává nejmodernější technologický pokrok a mají pro naši zemi bezpečnostní význam. Takže protekcionismus ne, státní zásahy do domácí ekonomiky ano? Ano. Česká republika podle mého provádí zásahy v současné době v nedostatečné míře zejména v porovnání se západními státy, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je výpadek veřejných zdrojů, způsobený takzvaným batohem Mirka Topolánka. Druhým důvodem je postoj české reprezentace, která se rozhodla, že ČR se nebude podílet na oživení evropské ekonomiky. ČR se tak přiživuje na pozitivních impulzech ze zahraničí, viz šrotovné. A není příjemné, že zahraniční daňoví poplatníci pomáhají

rozhovor českému automobilovému průmyslu a jeho subdodavatelům? Jistěže může být takovéto přiživování jednou z metod. Mně ovšem přijde takový postup jako nefér vůči ostatním členským státům Evropské unie. V takových momentech jsem zastáncem koordinovanější hospodářské politiky v rámci evropských struktur. Zavedení šrotovného by bylo serióznější vůči EU, protože jenom společným postupem může EU na světových trzích konkurovat USA, Indii a Číně. Dokonce schvaluji nastavení jistých daňových mantinelů v EU, protože i daně můžou být zdrojem nefér hospodářské soutěže. Takže schvalujete koordinaci daňových politik členských států EU? Co kdyby Evropská unie dospěla k rozhodnutí snížit daně třeba na polovinu? Budete souhlasit navzdory vašemu přesvědčení o nutnosti zvyšovat příjmy státního rozpočtu? Tomu by musel předcházet většinový souhlas všech zemí, a pokud by EU zabezpečila spravedlivou alokaci bohatství a tím vysokou životní úroveň občanů, a zmizela-li by potřeba financovat zajištění obrany a podobných činností, tak bych souhlasil. Jedním ze státních zásahů do domácího trhu je ustavení práva na minimální mzdu. Tento výdobytek odborů však působí kontraproduktivně proti jinému vašemu cíli, a to snižování nezaměstnanosti. Ekonomika a práce vůbec slouží k uspokojování lidských potřeb. Našim cílem je, aby člověk, který pracuje osm hodin a vykonává to, co od něj zaměstnavatel požaduje, byl řádně ohodnocen a dokázal uživit sebe a osoby na něm závislé. Když toto trh nedokáže zabezpečit, musí nastoupit stát. Stát přece nemůže nechat lidi trpět hmotnou nouzí. Minimální mzda nezpůsobuje nezaměstnanost, to jsou překonané učebnicové teorie obdobné těm z padesátých let. Nemůžeme se domnívat, že minimální mzda ve výši osm tisíc korun způsobuje někomu nezaměstnanost. Naopak, existují firmy s matkami v Německu, které během krize uzavřely své

brány v ČR a vrátily se podnikat nazpět navzdory vyšším mzdovým nákladům.

Oproti většině území ČR je v Praze možné hovořit o určité deformaci trhu.

Předpokládám, že nepřesunuly podnikání zpět do Německa z důvodu tamějších vyšších mzdových nákladů. Tvrdit, že minimální mzda pohybující se na úrovni čtyřiceti procent průměrné mzdy v hospodářství způsobuje nezaměstnanost, je účelová demagogie. Navrhuji, aby si teoretici hlásající tyto názory zkrátili platy a zčásti svoje místa nabídli nezaměstnaným.

Mají odbory svou teorii o příčinách hospodářské krize? Samozřejmě. Podle našeho názoru to není krize cyklická, ale systémová. Důvodem je enormní nárůst zisků finančních společností a daňových rájů za posledních třicet let. Příjmově nejsilnější skupiny neustále zvyšují podíl bohatství soustředěného v jejich rukou a reálné mzdy se propadají. Další příčinou je neúměrné zvyšování nabídky zboží z Číny a Indie propagovaného velmi silnou reklamou, které lidé podléhají a nákupy financují úvěrem. Namísto slušné mzdy za svou práci si berou úvěr. Velká část peněz funguje pouze jako zdroj k získávání dalších peněz. Rovněž koupěschopnost lidí je nepoměrně nižší než nabídka tohoto levného zboží.

Jaký význam má minimální mzda například v Praze a jaký v méně rozvinutých regionech republiky? Minimální mzda má sloužit k pokrytí základních životních potřeb zaměstnance, jejichž cena, dovoluji si tvrdit, je v celé zemi velice podobná. Samozřejmě náklady na bydlení jsou v Praze vyšší. Ovšem cena práce je v hlavním městě taky vyšší. Takže to vyřešil trh? No, trh... Praha je výjimečná, zde je velké množství centrálních úřadů, sídel firem, bank a poradenských institucí, které tlačí cenu práce nahoru.

A východiska? Rozhodně vyšší regulace finančních trhů a daňových rájů. Co se týče krátkodobých řešení, tak obnovení důvěry v ekonomiku a stimulace (posílení) koupěschopnosti obyvatelstva.  Autor: Zuzana Žiačiková

29

analýza

Z ROZHOVORU: Milan Štěch uvádí, že Evropská unie by měla zabezpečit spravedlivé rozdělení bohatství a tím vysokou životní úroveň občanů. Z TEORIE: Z teoretického hlediska existují vcelku dva odlišné pohledy na spravedlnost. Spravedlnost může být vnímána skrze zásluhy. Jinými slovy: jedinec má to, co si zaslouží, a to na základě své ekonomické činnosti, schopností a dovedností. Na druhé straně existuje pohled na spravedlnost z hlediska potřeb. Každý jedinec má to, co potřebuje.

Analýza rozhovoru: odborářské omyly ODBORY Z ROZHOVORU: Podle Milana Štěcha odbory zastávají model sociálně-tržního hospodářství a usilují zejména o spravedlivější přerozdělení vyprodukovaného bohatství. Dále předseda odborářů tvrdí, že lidé pobírající průměrné a podprůměrné mzdy přispívají k bohatství společnosti velmi často nepoměrně více, než jak je ohodnocena jejich práce.

Z TEORIE: Z teoretického hlediska odbory chrání práva zaměstnanců, zejména pak kolektivními dohodami. Snižují transakční náklady na vyjednávání jednotlivých zaměstnanců s vedením společnosti například ohledně výše jejich mzdy. Na druhou stranu odbory způsobují rigiditu mezd směrem dolů (mzdy tudíž nemají klesající trend) a vynucují nárůst mezd, který nemusí odpovídat zvýšené produktivitě práce. Z tohoto hlediska odbory způsobují rigiditu pracovního trhu a v konečném důsledku mohou snížit poptávku firem po pracovní síle. NÁZOR: Svobodný a plně konkurenční trh, na němž je mzda cenou práce, která prezentuje množství vyrobeného produktu v určitém čase,

NÁZOR: Tento systém je ovšem nejen neudržitelný, ale také založen na hodnocení individuálních potřeb jedinců. Bohatství vytváří celá společnost a neexistuje relevantní důvod, proč realokovat bohatství schopnějších těm méně schopným.

MINIMÁLNÍ MZDA Z ROZHOVORU: Milan Štěch uvádí, že je mylné se domnívat, že minimální mzda pohybující se na úrovni čtyřiceti procent průměrné mzdy v hospodářství způsobuje nezaměstnanost. Z TEORIE: Minimální mzda stanovená státem určuje zaměstnavatelům, kolik nejméně musí zaměstnancům zaplatit za jejich práci. Tento fakt pro firmy znamená vyšší náklady na práci, které tak poptávají méně. Vzniká tak

NÁZOR: Pokud se jakýkoliv odborář domnívá, že právě vysoký rozdíl mezi minimální mzdou a průměrnou mzdou nečiní z minimální mzdy jeden z faktorů způsobujících nerovnováhu na trhu práce, pak se hrubě mýlí. Ač v praxi existuje obrovský rozdíl mezi průměrnou a minimální mzdou, z teoretického hlediska jde o nástroj, který nerovnováhu způsobuje, a v extrémních případech právě vysoké náklady na mzdy mohou vést k restrukturalizacím podniků, a tedy k propouštění, případně až k zániku firmy. Je naprosto zřejmé, že některý zaměstnavatel může chtít někoho zaměstnat i za menší částku, než je minimální mzda. Je to jen otázka skutečné hodnoty dané práce. Může to být třeba i z toho důvodu, že pracovník není dostatečně kvalifikovaný, je méně spolehlivý nebo jeho produktivita práce je nižší, čímž přináší zaměstnavateli o něco menší užitek, který by mohl být kompenzován právě nižší mzdou. Pokud je užitek z dané práce nižší než minimální mzda, zaměstnavatel raději nikoho nezaměstná. Proč by to také dělal, když by na tom prodělal. Zaměstnavatel tak přichází o možnost vytvářet další hodnoty a snižuje se jeho konkurenceschopnost, potenciální zaměstnanec o možnost výdělku a stát přichází o zdroje, protože musí člověku, který by mohl jinak pracovat, vyplácet podporu v nezaměstnanosti nebo jiné dávky. Tratí tím i odboráři, protože za onoho nezaměstnaného nemohou „bojovat“. Možná, že ho svým „bojem“ dokonce připravili o práci...  Autor: Lucie Kubečková

economix Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y! [email protected] Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

www.economix.cz

– 1 / 2010

SPRAVEDLNOST

nerovnováha na trhu, neboť na straně nabídkové dochází k přebytku pracovní síly, která by byla ochotna za takovou minimální mzdu pracovat.

economix

nevytváří nůžky mezi produktivitou a výší mzdy, ale plně reflektuje konkurenceschopnost odvětví.

30

mladý

a úspěšný

Mladý a úspěšný Jiří Kadlec, KamPoMaturite.cz Píše se rok 1998 a Jiří Kadlec, tehdy student prvního ročníku VŠE, začíná vlastní podnikání. Zeptejte se dnes, o 12 let později, absolventa střední školy, jak se připravoval na přijímací zkoušky na vysokou školu, a dost pravděpodobně dojde řeč na jeden z projektů Jiřího Kadlece. Ať už to bude vzdělávací agentura a nakladatelství Amos, server KamPoMaturite.cz či adresář škol. Jiřího jsme se zeptali na začátky jeho podnikání a na to, jak se dá skloubit s osobním životem, či proč se rozhodl ukončit studia na VŠE a věnovat se svým projektům naplno. Máte spoustu projektů – agenturu Amos, časopis a internetový portál KamPoMaturite.cz, adresář škol v ČR. Jak si organizujete čas, aby všechny projekty běžely naplno? V podnikání jsem se musel naučit delegovat práci. Vymyslet, rozjet a pak rychle předat agendu na své spolupracovníky. Nejdůležitější je domýšlet všechny procesy a dotahovat věci. Stále se to ale ještě učím.  Kterým projektem se nyní zabýváte nejvíc? Všechny naše aktivity jsou propojené. Náš obor je vzdělávání, tedy příprava na přijímací zkoušky a maturitu. Abychom studentům poskytli „full service“, vydáváme učebnice, pořádáme přípravné kurzy, tiskneme časopisy, provozujeme vzdělávací portály a adresáře škol atd. Prostě, když se řekne maturita nebo přijímací zkoušky, měl by každý student skončit u nás. To je naše snaha a cíl.  Jak vypadá provozování internetového portálu? Máme si vás představit, jak od rána do večera sedíte před monitorem? Ano, několik lidí u nás v kanceláři sedí každý den od 8 do 17 hodin před počítačem. Já osobně hlavně v noci, protože jsem noční tvor. A jak provozovat portál? Úspěšný portál musí být jasně zaměřený, mít co nejvíce aktuálních informací, které pro své čtenáře přehledně roztřídí. U nás studenti najdou nejen informace, ale zároveň si mohou zakoupit učebnice, přípravné kurzy, vybrat si školu, stáhnout seminárku. Vše na jednom místě, jasná cílová skupina rovná se dobrá návštěvnost, dobré prodeje a zajímavé inzertní médium.  Můžete nám popsat začátky svého podnikání? Byl jsem vždycky podnikavý. V jedenácti letech jsem prodával tátovy brouky na entomologických burzách, „exportoval“ jsem šťávy do socialistické Jugoslávie a odtud zase „dovážel“ časopis Bravo. Věděl jsem

economix

– 1 / 2010



od prvního ročníku na gymnáziu, že chci jít na VŠE. Dokonce jsem tehdy založil Ekonomický klub na naší škole. Na VŠE jsem už v prvním ročníku zjistil, že je poptávka po kvalitních materiálech k přípravě na přijímací zkoušky. Sám jsem se učil z rukou psaných, které se na VŠE dědily a byly od samého kopírování nečitelné. Takže mne přirozeně napadlo, že bych mohl vydat kvalitní podklady od respektovaných autorů.  Jak vypadal onen moment, kdy se ze studentské zábavy stal zdroj obživy? Podnikal jsem několik let z koleje. Mělo to své výhody, jako nulový nájem a pocit výjimečnosti. Brzdilo to ale rozlet mého podnikání, protože mne nic netlačilo dopředu. Zisk jsem přepočítával na měsíční náklady na koleji. Měl jsem nesmírnou radost, když jsem si třeba vydělal na 18 měsíců života na koleji. Studoval jsem současně s VŠE sociologii na FF UK a bydlel jsem na filozofické koleji Větrník, kde jsem byl za totálního „exota“. Peníze a vydělávání bylo u tamějších studentů považováno za něco nekalého a krajně podezřelého. Pamatuji si, že jsem nakazil i spolubydlícího, také filozofa. Stal se rovněž podnikatelem.  Velmi podobný začátek podnikání měl i Radek Stavinoha ze společnosti Tutor, s. r. o. Stejně jako vy, ani on kvůli svému podnikání nedokončil studia na VŠE. Proč ve vašem případě nešlo skloubit studium a podnikání? Ano, Radka Stavinohu znám, chodil o ročník níže. Začali jsme studovat v devadesátých letech. Viděl jsem rychlé kariéry svých spolužáků, kteří měli to štěstí, že ukončili školu na začátku devadesátých let. Tehdy byl nesmírný hlad po lidech se znalostí jazyka a počítačů. Viděli jsme spousty

podnikatelských příležitostí a měli jsme pocit, že nám unikají. Proto jsme při první příležitosti skočili po naší šanci a věřím, že jsme jí využili. Obecně se trochu zapomíná, že VŠE je business school. Chybí mi tam větší důraz na podnikání, podpora a iniciace podnikatelského ducha. VŠE určitě vychovává jedny z nejlepších zaměstnanců, ale také by se měla snažit vychovávat budoucí kapitalisty, zaměstnavatele.  Z čeho jste financoval začátky podnikání? Mám bohaté rodiče, kteří mne naučili, že si musím vydělat každou korunu. Pracoval jsem jako babysitter v Rakousku, učitel němčiny, v bance, v Procter and Gamble, uklízeč na koleji, pokladník v Německu, asistent fotografa a to všechno během studií. Nešlo mi jen o peníze, ale strašně jsem chtěl zkušenosti a jak se říká „být u toho“.  Jak se vám dařilo v začátcích skloubit pracovní nasazení a studentský a osobní život? Má přítelkyně bydlela o patro výš na stejné koleji a právě slavíme 13. výročí a 7. měsíc života našeho syna. Byl jsem hodně aktivní student – AIESEC, studentský senát, organizoval jsem konferenci, chodil po soutěžích a hlavně cestoval po Asii. Vybral jsem si dobrý obor podnikání, protože i my máme školní prázdniny a pravidelně odjíždíme se ženou na cesty s batohem a letenkou.  Jaká je společná myšlenka všech vašich projektů? Pod logem KamPoMaturite.cz máme napsaný slogan „Vaše brána ke vzdělání“, který zůstává platný i po 11 letech podnikání.  Nedávno jste získal tituly Živnostník roku 2009 a Byznys rebel roku 2009. Je to pro vás důkazem, že vaše podnikání má smysl? Jak si ocenění vážíte? Jsem soutěživý, takže každé ocenění potěší. Při této soutěži jde spíš o nové kontakty, možnost porovnání se s ostatními podnikateli a o mediální ohlas. Rozhodně doporučuji účast na podobných soutěžích, protože zjistíte, kolik dobrých podnikatelů v okolí máte.  Doporučil byste současným studentům VŠE, aby následovali váš příklad? Studenti si musí předem říct, zda chtějí být bílé límečky, to jest dobře placení profesionálové, ale vždycky jen zaměstnanci, či draví, řídící a ovládající manažeři, nebo zda se chtějí stát podnikateli. Tedy realizátory myšlenky, která vede k zisku. Podle toho si pak musí uzpůsobit studium. Mně se při studiu osvědčila studentská organizace AIESEC, dělal jsem hodně brigád a internshipů, účastnil jsem se různých ekonomických soutěží a neustále koukal po příležitostech. Autor: Štěpán Mejzlík

Co tě vedlo k rozhodnutí opustit Ukrajinu a vydat se studovat do zahraničí? Byla to pro mě jediná možnost, jak získat kvalitní vzdělání. Na Ukrajině je tahle možnost bohužel jen pro bohaté. Buď si musíš platit drahé školné, nebo zvolit cestu uplácení. Lidé z nižší a střední vrstvy sice mají možnost sehnat si jakéhosi sponzora, který jim pomůže studium spolufinancovat, nicméně i když se tím pádem náklady sníží třeba o polovinu, stále zůstávají pro většinu lidí příliš vysoké, nehledě na obtíže se sháněním takového sponzora.  Takže studium v zahraničí byla jasná volba? V podstatě ano. Výhodou České republiky je bezplatné školství, proto jsem také zvolil Prahu a VŠE. Původně jsem se hlásil kromě FPH ještě na Fakultu mezinárodních vztahů. Tam ale přijímačky nevyšly, 

Zahraniční student Dmytro Trofymchuk nakonec jsem byl šťastný, že to dopadlo, jak to dopadlo.  Jsi s úrovní VŠE spokojený? Uplatňuješ poznatky ze školy v praxi? VŠE je kvalitní škola a naučila mě toho hodně. Studuji obor Podniková ekonomika a management a i u zdánlivě nezáživných předmětů zpětně zjišťuji, že se v životě hodí. Například taková Saatyho metoda – neuměl jsem si představit, kdy něco takového v budoucnu použiju. A kupodivu o nějakou dobu později jsem v práci dostal úkol, který jsem právě Saatyho metodou vyřešil. To je myslím nejlepší odpověď na otázku, jaký přínos má VŠE pro praxi.  Zmiňuješ se o práci. Jaké s ní máš během studia zkušenosti? Své první zaměstnání jsem si sehnal díky veletrhu ŠANCE, který se koná na VŠE. Poctivě jsem obešel každý stánek, vyptal se na možnosti a klaplo to. Pohybuji se v oblasti IT. Měl jsem dokonce i příležitost několikrát pracovně vycestovat na východ, konkrétně do Moskvy, což byla určitě dobrá zkušenost. Momentálně pracuji pro Hewlett-Packard a nemůžu si stěžovat.  Jak se ti líbí bydlení v Praze? Dáváš přednost privátu nebo bydlíš na koleji? Bydlím v bytě se spolubydlícími. Metrem jsem v centru za

pár minut, takže je to ideální. Ale není to jediný způsob bydlení, který jsem v Praze vyzkoušel. Na začátku druháku jsem nemohl sehnat žádný podnájem ani kolej, a tak mi nezbylo nic jiného než bydlet na Zahradním Městě s dělníky. Dva měsíce poté jsem dostal místo na koleji v Hostivaři a od třetího ročníku už bydlím na privátu.  Vidím, že jsi Prahu poznal z více stran, minimálně co se bydlení týče... To ano. Na Praze je nejlepší, že tu jsou ceny příznivé pro všechny a i student si může dovolit bydlet kousek od centra. Podle mě jsou zde dobře vyvážené ceny bydlení, jídla i náklady na volný čas.  Cestuješ? Lákají tě jiné země? Cestuji moc rád. S kamarády lezeme na horolezecké stěně, a pokud to jde, jezdíme i do Alp vyzkoušet lezení v terénu. Jinak jsem se před dvěma lety vydal do Spojených států a strávil nějaký čas v Kalifornii. Vyzkoušel jsem tam všemožné druhy výdělků od řidiče rikši po dělníka na stavbě a myslím, že to byla velká zkušenost.  Máš možnost se účastnit také zahraničních výměnných pobytů? Pokud ano, využil jsi ji? Rád bych se zúčastnil zahraničního pobytu v jiné zemi, ale

většina programů pro zahraniční pobyt vyžaduje občanství EU. Jednou se mi taky stal překážkou nízký průměr ze studia. Nikdy jsem nestudoval kvůli známkám a tím pádem se nemůžu pochlubit jedničkami v indexu.  Jak trávíš volný čas? Zajímám se o psychologii. Společně se dvěma dalšími kolegy rozjíždíme v Čechách projekt RMES (Ruský model efektivního svádění). Projekt spojuje muže, kteří na sobě chtějí pracovat. Organizujeme tréninky různých úrovní, které jsou zaměřené na rozvoj komunikačních a psychologických dovedností. Hlavní prioritou je neustálý osobní rozvoj a růst (úspěch u děvčat). Velký důraz klademe na to, že je potřeba věnovat pozornost partnerce a jejímu vnitřnímu světu. V dnešní době to mnoho lidí neumí nebo nepovažuje za důležité.  Zanedlouho z tebe bude inženýr. Co plánuješ do budoucna? Zpátky na Ukrajinu se vrátit nechci. Jedině jako zaměstnanec nějaké západní firmy. Přemýšlím o samostatném podnikání na poli tréninků osobního rozvoje.  Plánuješ i další studium (například Ph.D.) na VŠE nebo na jiné škole? Nebo bys chtěl rovnou začít naplno pracovat? Ideální by pro mě bylo spojení doktorandského studia a práce. Titul Ph.D. je světově univerzálně uznávaný, takže to určitě v kariéře vadit nebude. Co se týče VŠE, podmínky pro studium v roli doktoranda na naší škole jsou dost spravedlivé a přijatelné.  Autor: Lucie Kozáková

– 1 / 2010

Je to pět let, co Dmytro Trofymchuk opustil rodnou Ukrajinu a vydal se do Prahy za vzděláním, novými zkušenostmi a zážitky. Za tu dobu se v jeho životě mnohé změnilo. Česky hovoří plynně, v Praze je jako doma, a pokud vše půjde podle plánu, zanedlouho bude na Podnikohospodářské fakultě VŠE promovat. Tvrdí, že každý muž by si měl vyzkoušet život na nejnižším stupni společenského žebříčku, aby se pak mohl vypracovat na ten nejvyšší. „Člověk se hlavně nesmí bát všeho nového a neznámého,“ říká Dmytro a s chutí se pouští do vyprávění.

31

economix

zahraniční student na VŠE

32

Jindřichův Hradec

Ve dnech 3.–5. února 2010 byla na Fakultě managementu VŠE uspořádána konference Znalosti 2010. Šlo o devátou ze série konferencí Znalosti. Předchozí se konaly postupně v Praze, Ostravě, Brně, Staré Lesné, Hradci Králové, Ostravě, Bratislavě a v loňském roce opět v Brně. Hlavním organizátorem konference Znalosti 2010 byla Fakulta managementu VŠE v Jindřichově Hradci, partnerem pak Sociální síť informatiků v regionech České republiky.

Cílem letošní konference bylo utváření platformy pro komunikaci mezi výzkumem a praxí v oblastech získávání, zpracovávání, zpřístupňování a správy znalostí. Mezi témata konference patřilo například získávání a reprezentace znalostí od expertů, extrakce informací z textu, inteligentní e-technologie,

ce n e r e Konf ti 2010 s o l a n Z

sociální sítě a spolupráce v prostředí webu či znalostní systémy a jejich aplikace a mnoho dalších. Na naše otázky odpověděl

jeden z členů organizačního výboru ročníku 2010 Bc. Lukáš Novotný – student čtvrtého ročníku Fakulty managementu VŠE:

Jak bys zpětně zhodnotil proběhlou konferenci? Podle mě byla příliš teoretická. Líbila se mi prezentace Podnik chycený v sociální síti významů, která byla zaměřená do praxe. Dále mě zaujala prezentace Sémantika na webových stránkách, kterou přednesl Jiří Kosek. Kde by se případní zájemci mohli dozvědět o konferenci Znalosti 2010 bližší informace? Existují webové stránky, kde jsou uvedeny nejen informace z letošní konference (program, organizátoři, fotodokumentace a další), ale jsou zde také odkazy na webové stránky konferencí předchozích. Odkaz na tyto stránky je www2.fm.vse.cz/znalosti.  Autor: Lucie Váchová Foto: Bc. Lukáš Novotný, Mgr. Václav Urban

Kurzy pro veřejnost na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci

economix

– 1 / 2010

V rámci Centra celoživotního vzdělávání (CVV) Fakulty managementu VŠE jsou nabízeny kurzy určené pro veřejnost, které mají pomoci doplnit potřebné vzdělání nebo získat novou kvalifikaci. Kurzy probíhají mimo rámec studijních programů fakulty. Nabídka kurzů je zaměřena na oblast managementu, ekonomie, jazyků, výpočetní techniky, psychologie a podobně. Mezi typy nabízených vzdělávacích aktivit patří mimořádné studium (určené pro zájemce, kteří nejsou studenty FM VŠE), Univerzita třetího věku, jednodenní a semestrální kurzy, workshopy, školení, semináře, rekvalifikační kurzy a kurzy „šité na míru“, v jejichž rámci lze například přizpůsobit seminář či školení požadavkům organizace nebo jedinců. Kurzy se liší časovou náročností, je pro ně určeno od 12 do 25 hodin výuky a na tom

také záleží cena kurzů, která se pohybuje od 1800 Kč do 3400 Kč. Mimořádné studium, jak již bylo zmíněno, umožňuje za úplatu studovat aktuálně vyučované předměty na fakultě. Zájemci o studium se mohou také přihlásit na přípravné kurzy k přijímacímu řízení. V poslední době stále oblíbenější formou studia je Univerzita třetího věku (U3V), která je určena jak seniorům, tak zájemcům v invalidním důchodu, nezaměstnaným lidem nebo rodičům na mateřské dovolené.

Posláním této „univerzity“ je nejen vzdělávat zájemce, ale také se snaží o rozvoj kontaktů, výměnu názorů a zkušeností mezi lidmi. V rámci Asociací univerzit třetího věku České republiky uspořádala fakulta Letní školu U3V, kde studenti absolvovali například kurzy výpočetní techniky, pracovali v keramické dílně nebo navštívili společně s RNDr. Oldřichem Syrovátkou krajinu takzvané České Kanady a zúčastnili se přednášky na téma „Krajina, kultura a povodně“. Také U3V vyžaduje od

studentů poplatky, které jsou stanoveny pro informatické a zdravotně-tělovýchovné předměty 350 Kč za semestr a pro ostatní předměty je cena 200 Kč za semestr. V tomto semestru fakulta nabízí veřejnosti následující kurzy: Základy podvojného účetnictví, Základy výpočetní techniky pro úplné začátečníky, MS Excel 2007 pro pokročilé, Základy práce s internetem, Německý jazyk – autentický mluvený jazyk (nácvik poslechu německého textu a porozumění), Německou gramatiku a německou konverzaci pro pokročilé, Anglickou konverzaci pro pokročilé, Ruštinu pro začátečníky a konverzaci. Podrobnější informace o kurzech a aktivitách Centra celoživotního vzdělávání naleznete na internetových stránkách www.fm.vse.cz/verejnost/centrum-celozivotnihovzdelavani/.  Autor: Veronika Zelená Foto: RNDr. Oldřich Syrovátka

33

Jindřichův Hradec

Nové knihovnické a informační centrum Fakulty managementu v Jindřichově Hradci Knihovna bude nabízet i jiné možnosti využití. Nyní je zde umístěna výstava historických dokumentů a fotografií. To, jaké jsou další možnosti využití prostor, a několik dalších bližších informací o knihovně nám v rozhovoru sdělila vedoucí knihovnického centra Pavla Přibylová.  Jak dlouho zde pracujete a jak s odstupem času vidíte změny, které potkaly knihovnu? Pracuji zde od začátku, tedy od roku 1992. Všechny změny, které nastaly, jsem si musela vymyslet a odpracovat. V roce 1995 přišla kolegyně Alena Nouzová a knihovna měla druhého pracovníka. Změny probíhaly podle toho, jak se nesla doba. S růstem počtu studentů

a s přibývajícími předměty se rozrůstal náš knihovní fond. Vždycky jsme se stěhovali podle možností, probourávali jsme i místnosti, až jsme se nakonec dostali do této budovy.  V čem je podle vás největší přednost nového knihovnického centra oproti minulé knihovně? Je tu vytyčený prostor pro studium ve studovnách a návštěvníci si mohou vybírat knížky z regálu a nemusí hledat v katalogu, je to daleko jednodušší. Když není zrovna ten titul, který hledáte, a je tam něco jiného, prostě se sáhne a vezme se něco jiného, aby si k tomu předmětu mohli alespoň něco nastudovat. Navíc je tu příjemné prostředí.

– 1 / 2010

Knihovnické centrum se třemi podlažími bylo navrženo Ing. arch. Milanem Špulákem a podle vyjádření studentů-uživatelů působí moderně a komfortně. V prvním podlaží se nachází recepce a půjčovna knih. Ve druhém a třetím podlaží je umístěna studovna, jejíž součástí jsou speciální prosklené boxy, ve kterých studenti mohou pracovat na svých týmových pracích, aniž by byli rušeni okolím. Tento nápad se zrodil v hlavě prof. Pavla Pudila, který několik let pobýval na zahraničních univerzitách, na nichž byl takový prostor pro studium zcela běžný. Ve třetím patře mohou uživatelé relaxovat v šesti sedacích pytlích a pročítat si například denní tisk. Rovněž je zde k dispozici prostor s 24 počítači; v každém patře knihovny je k dispozici tiskárna a kopírka. Knihovnické centrum umožňuje také meziknihovní a mezinárodní výpůjční službu, konzultace, rešerše a poradenství. Knihovna disponuje knihovním fondem, jenž čítá 31 519 knihovních jednotek, které zahrnují skripta, knihy, videokazety, CDromy a také přes 80 titulů časopisů z oblasti ekonomických a společenských věd, oblasti statistiky, matematiky a jazyků. Knihovnu v současné době navštěvuje 1036 studentů, a to jak z Fakulty managementu, tak z ostatních fakult VŠE. Z veřejnosti je registrováno 75 uživatelů. Celkem tedy 1111 čtenářů. Jen za loňský rok eviduje knihovna 14 405 výpůjček. Se začátkem letního semestru došlo k prodloužení provozní doby studovny. Původně fungovala do 17.00, nyní do 20.00. V této době se návštěvníci budou řídit pokyny studentů, kteří budou po tento čas dohlížet na udržování pořádku.

Máte možnost sledovat, jestli vzrostla návštěvnost knihovny? Program pro sledování návštěvnosti nemáme, proto žádáme studenty, aby při vstupu do knihovny načítali identifikační kartu. Je to jediný způsob, jak zjistíme, kolik návštěvníků přišlo.  Jaké jiné využití budou nabízet prostory knihovny? Knihovna je knihovna, poslání je budovat fond tak, aby zde bylo co nejvíce literatury a materiálu ke studiu. Jinak jsou zde vytvořeny podmínky pro výstavy a přivítali jsme aktivity studentů pro pořádání takzvané kulturně-výchovné činnosti.  Jak by se podle vašich přání měla knihovna v nejbližší době vyvíjet? Chceme, aby sem chodilo co nejvíce studentů, aby sem chodili rádi a neustále se rozrůstal náš knihovní fond. Jinak čekáme na to, co přinese věda a informatika, a musíme držet krok. A abychom vám představili nové knihovnické centrum i z jiného úhlu pohledu, vyzpovídali jsme ve společném rozhovoru dvě studentky fakulty Marcelu Revayovou a Lucii Váchovou.  Jak se vám líbí nová knihovna? Jak často ji využíváte? Knihovna se nám líbí, protože si samy můžeme vybírat knížky z regálů a kromě studia knihovna nabízí i možnost vydechnout si v sedacích pytlích s výhledem na město. Také jsme rády, že se při psaní týmových prací nemusíme scházet, kde se dá, ale můžeme využít skleněné kóje ve studovně.  Co považujete za největší přednost a největší nedostatek? Jak už jsme zmiňovaly, přednost je především v tom, že si můžeme samy brát knížky z regálu a před tím, než si je půjčíme, si je můžeme prohlédnout a zjistit, jestli se nám hodí. Dřív nám vadila krátká provozní doba ve studovně, která však byla se začátkem tohoto semestru prodloužena, takže tento nedostatek už není aktuální. Co nám ale ještě vadí, je, že ve studovně nemůžeme pít kávu, která k našemu studijnímu životu neodmyslitelně patří.  Autor: Veronika Zelená 

economix

Od 1. prosince loňského roku má Fakulta managementu VŠE novou moderní knihovnu a informační centrum. Nejen studenti, ale i veřejnost mohou využívat tyto nové prostory, které nabízejí jak typické služby knihovny a informačního centra, tak možnost odpočinku s krásným výhledem na město.

34

handicapovaní studenti

S handicapem na Erasmus?

Téměř každý student někdy přemýšlel o tom, že by mohl vyjet na studijní pobyt do zahraničí. Porovnával přitom výnosy (nabytí jazykových znalostí, poznání nových kultur, získání nových přátel, poznání sebe sama) a náklady (opuštění známého prostředí, strávení času přípravou na přijímací zkoušky, finanční nároky). Někteří studenti však musí do nákladového výčtu připočíst i omezení vyplývající ze svého zdravotního handicapu. ERASMUS Zahraniční studijní pobyty handicapovaných studentů jsou specifickou oblastí vzdělávání. V letošním akademickém roce ze všech tuzemských univerzit přes Erasmus (program mezinárodní mobility vysokoškolských studentů) vyjelo nebo vyjede na studijní pobyt na zahraniční univerzity pouze 13 handicapovaných studentů. Tendence je v tomto ohledu sice rostoucí – počet zdravotně handicapovaných studentů využívajících možnosti studia přes Erasmus až na výjimky rok od roku stoupá –, ovšem stále v zanedbatelných přírůstcích. A to přes proklamace, že Národní agentura pro evropské vzdělávací programy (NAEP), jež koordinuje právě program Erasmus, se zdravotně handicapovaným studentům snaží vycházet stále více vstříc.

economix

– 1 / 2010

Akademický Počet rok studentů 1 1999/2000

2000/2001 2001/2002 2002/2003 2003/2004 2004/2005 2005/2006 2006/2007 2007/2008 2008/2009 2009/2010 Zdroj: NAEP

Speciální grant (€) 450

2

1125

2

8539

4

14 400

2

2761

4

6020

6

16 574

7

14 039

15

22 071

14

37 038

13

21 939

Handicapovaní studenti totiž mají od NAEP možnost získat – kromě regulérního stipendia pro každého účastníka Erasmu – také speciální grant. Výše grantu se různí, protože odpovídá míře a druhu handicapu studenta (pozn.: dosud nejvyšší grant, který byl NAEP poskytnut, činil zhruba 100 tisíc Kč). O grant je možné požádat dvakrát ročně, a to jednou za semestr. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že Řídící výbor Erasmu v tomto ohledu vyhovuje všem opodstatněným žádostem. Při schvalování přidělení grantu výbor zkoumá lékařskou zprávu a kalkulaci nákladů (co konkrétně bude grantem financováno – nutné ubytování v blízkosti školy, zvláštní doprava, nákup speciálních potravin apod.). O grant se nejčastěji hlásí studenti se zrakovým handicapem a studenti na invalidním vozíku.

jsou často více fixováni na domácí zázemí než ostatní, možnost studia v zahraničí využívají opravdu výjimečně. Žádný projekt, který by byl zaměřen na studium v zahraničí, pro handicapované studenty proto nepřipravujeme.“ Handicapovaní studenti, kteří projeví zájem o studium v zahraničí, jistě získají podporu a pomoc SHS VŠE i Oddělení zahraničních vztahů VŠE (OZS VŠE). Žádná ucelená kampaň určená k poskytnutí specifických informací pro cílovou skupinu handicapovaných na VŠE však není. I studenty bez zdravotního omezení je nutné do výběrových řízení na zahraniční výměnné pobyty téměř nutit, protože jim pobyt na zahraniční vysoké škole může připadat náročný a výsledek výběru nejistý (představitelé fakult VŠE neustále apelují na své studenty, aby se řízení účastnili). Pro handicapované

Škola

Zkušenosti s vyjížděním handicapovaných studentů Studenti VŠE nevyužívají této možnosti příliš často. Grant obdržela Vysoká škola například studentka, která měla zažívací problémy a speciální dietu, ekonomická a dále student s amputovanými prsty po těžkém napadení meningokov Praze kem. V roce 2008 vyjelo na zahraniční pobyt 7,93 % studentů bez zdravotního handicapu (vzhledem k celkovému počtu studentů). Studentů se Univerzita Karlova speciálními potřebami vyjelo 1,63 % (z celkového počtu studentů se zdravotním handicapem). V současné době má VŠFS tři handicapované studenty a stejně jako všichni ostatní studenti mají i oni možnost přihlásit se do výběrového Vysoká škola řízení programu Erasmus – studijní pobyty. Zatím se žádný z nich nefinanční a správní přihlásil do výběrového řízení ani jinak neprojevili zájem o studium v zahraničí. Metropolitní V rámci programu mezinárodní mobility studentů Erasmus využilo univerzita Praha této možnosti pět studentů (Brémy, Dublin, Tampere atd.).

KDE JE PROBLÉM? Problémem nízkého počtu zájemců o studium v zahraničí z řad handicapovaných studentů pravděpodobně nejsou pouze nedostatečně nastavené podmínky ze strany škol či relevantních organizací; přece jen vzdělávání znevýhodněných skupin – handicapovaných studentů – je jednou z velkých priorit Evropské komise. Problém zřejmě vězí také na straně studentů se zdravotním handicapem. Vždyť ani pro zdravého studenta není snadné odhodlat se a vynaložit veškeré náklady zmíněné na začátku tohoto článku. Příčinou nízkého zájmu zdravotně handicapovaných studentů může být také prostá neinformovanost o zabezpečení svých potřeb během studijního pobytu. Prostřednictvím oddělení PR VŠE se k problematice vyjádřil Martin Ctibor, ředitel Střediska handicapovaných studentů VŠE (SHS VŠE): „Zahraniční pobyty jsme studentům nabízeli také (konkrétně z programu Erasmus). Ze strany studentů byl ale nulový zájem. Vzhledem k tomu, že zdravotně handicapovaní

studenty je pochopitelně výměnný pobyt daleko náročnější – do jaké míry tomu tak je, si zdraví studenti mohou představit jen obtížně. Ovšem i na jiných vysokých školách se spíše na handicapované zájemce čeká a nabízí se pouze „možnost“ přihlásit se. INFORMACE A INS TITUCE Kromě útvarů, které mají na jednotlivých univerzitách v gesci agendu zahraničních pobytů, lze získat potřebné informace na stránkách zmíněné Národní agentury pro evropské vzdělávací programy (www. naep.cz), na portálu Evropské agentury pro rozvoj vzdělání se speciálními potřebami (www.european-agency.org, v ČR zastřešovanou MŠMT) nebo na webu organizace Study abroad without limits (www.studyabroadwithoutlimits.eu). Bez náležité informovanosti se totiž počet handicapovaných studentů zapojujících se do programu mezinárodní mobility Erasmus, ale ani do dalších možností studia v zahraničí, nijak rapidně nezvýší.  Autor: Stanislav Janeček

35

handicapovaní studenti

Nové é vybavení y SHS VŠE Středisko handicapovaných studentů VŠE (SHS SHS VŠE) V působí na VŠE od roku 2007 a má za úkol poskytovat kytova at komplexní poradenskou činnost, pomáhat připravovat ravov vat individuální vzdělávací plány a také zprostředkovat kovat služby osobní asistence.

economix

předává ke schválení materiál s žádostí o poskytnutí finančních prostředků na svůj provoz. Podle vyjádření PR oddělení VŠE pořídilo SHS VŠE v roce 2009 například mechanický a elektrický vozík celkem za 76 tisíc Kč. Dále byl pořízen notebook a speciální vybavení pro zrakově postižené, jako fuser (přístroj pro vytváření hmatových mapek, plánků, schémat atd.), full-screen čtečku supernova, embosser (tiskárna vytvářející text v Braillově písmu) či thermo-pen (přístroj pro tepelnou úpravu obrázků) v celkové hodnotě 445 tisíc Kč. Služeb SHS mohou využívat nejen handicapovaní studenti, ale také akademičtí pracovníci. K dispozici jim je studovna v přízemí Nové budovy (číslo 35b). Na zvláštní potřeby znevýhodněných studentů myslí také Centrum tělesné výchovy a sportu (CTVS), které pro ně vypisuje upravené možnosti sportovního vyžití. Podle druhu handicapu je možné navštěvovat různé sportovní kurzy, například zdravotní plavání nebo zdravotní tělesnou výchovu (společná i individuální kompenzační cvičení na podložce, na velkých míčích, s využitím pružné gumy apod.). Handicapovaní studenti se mohou zúčastnit i výcvikových kurzů v Dobronicích u Bechyně, kde je pro ně každé léto připravován speciální program.  Autor: Jan Horák

– 1 / 2010

V poslední době se postupně rozrůstá například počet skript a odborných publikací, které má SHS VŠE k dispozici v elektronické podobě, a prostřednictvím speciální techniky může tuto literaturu zpřístupnit nevidomým nebo částečně zrakově handicapovaným klientům SHS VŠE z řad studentů. Seznam těchto publikací najdete na shs.vse.cz/co-nabizime/seznamelektronickych-skript-a-publikaci. Peníze pro připravované projekty SHS VŠE putují výhradně z rozvojového projektu MŠMT, kam každoročně SHS VŠE

36

cestopis

Barma – země tisíců mnichů,

Oblast Bagan

Dostali jsme víza! To není možné! Psal se říjen 2007 a v Barmě, jednom z nejchudších států jihovýchodní Asie, právě skončila takzvaná šafránová revoluce. Bohužel neúspěšně. Protesty v Barmě na konci září roku 2007 byly vyvolány především extrémním zdražením pohonných hmot, k němuž tamní vojenská vláda přistoupila v polovině srpna.

economix

– 1 / 2010

Hlavním cílem však bylo volání po obnově demokracie v jedné z nejtužších diktatur světa. Tyto největší protivládní protesty za posledních dvacet let, vedené buddhistickými mnichy, ke kterým se přidala i široká veřejnost, armáda tvrdě potlačila a několik desítek lidí při zásahu zahynulo. Po demonstracích následovala rozsáhlá vlna zatýkání. V otřesných podmínkách barmských věznic je v současné době drženo více než 2100 politických vězňů, v domácím vězení zůstává i vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij. Aby toho

Mniši při svém každodenním ranním rituálu - „žebrání“

MYANMAR V ČÍSLECH: Poloha: JV Asie Sousední země: Bangladéš, Thajsko, Čína, Indie, Laos Hlavní město: Najpjido (Nay Pyi Daw/ Pyinmana) – do listopadu 2008 to byl Rangún Rozloha: 678 000 km2 Počet obyvatel: 50 milionů (2006) HDI (Index lidského rozvoje): 0,585 (135. na světě, ze 179) Náboženství: buddhisté 89 %, křesťané 5 %, muslimové 4 %, natové jeden z nejchudších států světa neprodělal málo, zasáhl ho v květnu roku 2008 cyklon Nargis. Tato katastrofa si vyžádala kolem 130 tisíc obětí na životech a až 2,5 milionu lidí se ocitlo ve stavu nouze. I v této chvíli se vojenská junta „vyznamenala“ a dlouhou dobu bránila vstupu humanitárních organizací do země. Chtělo se mi tam jet i nechtělo. Chtěla jsem poznat zemi, o které máme jen málo informací a pouze mlhavou představu, „jaké by to tam mohlo být“. Na druhou stranu jsem nechtěla Práce na polích, Kalaw, střední Barma

dát jediný kyat (barmská měna) do kapsy vládnoucí junty. Nejrůznější poplatky, vysoké daně z ubytování, vstupy do buddhistických chrámů či státní aerolinky jsou jedním z malých, ale jistých příjmů do chatrného rozpočtu vládnoucích generálů. Zvědavost nakonec přece jen zvítězila, a tak jsme po menších problémech (letecké společnosti tou dobou pochopitelně rušily mnoho letů) seděli v brzkých ranních hodinách v malém letadle společnosti AirAsia a směřovali z thajského Bangkoku do bývalého hlavního, ale stále největšího města Barmy, Rangúnu. Barmská generalita nyní sídlí v Najpjidu. V Barmě (v současnosti nazývané Myanmar, eventuálně Myanma) jsme měli strávit měsíc (nebylo to mnoho, ale lepší než nic). Přivítal nás vlhký a teplý vzduch velkoměsta a za několik hodin i dvě igelitové tašky kyatů. Vyměnit dolary se dalo pouze na dvou třech místech země a jediná bankovka byla „tisíci-

kyatovka“ (něco málo přes dolar). Takže jsme ze začátku ani nevěděli, kam tolik bankovek poskládat. Naštěstí je Barma, ač se to mnohým může zdát zvláštní, jednou z nejbezpečnějších zemí světa. Batohy si zde můžete odložit v podstatě kdekoli a v pořádku je na shodném místě i najdete. Ke konci našeho putování jsem se cítila tak bezpečně, že jsem si na dálkových cestách autobusem při občasných zastávkách nechávala na sedadle opravdu vše. Tedy kromě fotoaparátu, neboť k fotografování je toho v Barmě neskutečně mnoho: Rangún s nejznámější pagodou Šweitigoum, nejdelší týkový most na světě poblíž Mandalaje, horské kmeny okolo Kalawu, stovky pagod v Baganu, zajímavé kačjinské vesnice okolo Myisťiny, socha „Čtyřsedícího“ Buddhy v Bagu, práce slonů v pralese okolo Bhama, kde tato zvířata tahají stovky kilogramů vážící týkové klády, jezero Inle se svými zvláštnostmi, plovoucími ostrovy rajčat a rybáři pádlujícími vestoje nohou, poutní místo Rangún, Šweitigoumská pagoda

37

cestopis

úsměvů a kastrůlků

se budeme zpovzdálí tiše dívat a jež se budeme nenápadně pokoušet fotit. Jaký omyl! Pohlední mladíci v šafránových látkách umně omotaných kolem těla se s námi sami pouštěli do hovorů, zvali nás do klášterů, ukazovali své místnůstky. „Tady pod postelí mám skryté rádio na poslech BBC,“ potutelně se chlubil mnich z kláštera nedaleko Mandalaje a vytahoval starý tranzistorák omotaný provázkem, aby vůbec držel pohromadě. Nad postelí měl pověšený plakát se spoře oděnou krasavicí. Jednou mi dva mniši pomáhali vylézt na pagodu za jejich klášterem. „Ale vy se přece nemůžete dotýkat ženy, nebo ano?“ se zvědavostí jsem se zeptala. „No, když si přestavuji, že jste moje sestra, tak to nevadí,“ usmál se na mě

Původní název tohoto státu je Myanma. Britové ho za své nadvlády (Myanma byla anglickou kolonií) přejmenovali podle hlavní etnické skupiny Barmánců na Barmu. Od roku 1989 je oficiálním názvem opět Myanma. Britové pro lepší výslovnost přidali „r“, a tak je Myanmar v současnosti oficiálním názvem této země, ještě přesněji se tato země nazývá Myanmarský svaz.

Rangún, ruch velkoměsta

pohledný mladý mnich a odplivl si vyžvýkaný betel. Třetí odpovědí by bylo: „úsměvy místních lidí i mnichů“. Ty mi dlouho zůstanou v paměti. Neboť lidé, kteří strádají hladem, nesvobodou a žijí desítky let pod vojenskou diktaturou, a přesto umějí být šťastní, umějí se smát a užívat si života, jsou mi velkým vzorem a podporou. Čtvrtou odpovědí, již trochu pod čarou a s nadsázkou, by bylo slovo „kastrůlky“. Vidět jsme je mohli všude, kovové, lesklé – unifikovaná výroba, bohužel možná čínská. Lidé si v nich nosí obědy do práce, na pole, do chrámu po motlitbách. Některé šťastné děti zase obědy do školy. Nezřídka jsme s nimi viděli i mnichy. Myanmar – země tisíců mnichů, úsměvů i kastrůlků. Pro většinu neznámý stát někde v jihovýchodní Asii. Pro mě však překrásná země plná přírodních, kulturních, duchovních i lidských krás, která si jistě zaslouží lepší budoucnost.  Autor: Mgr. Jana Troupová Život na jezeře Inle

– 1 / 2010

v Kyaiktiyo – obrovský pozlacený kámen s pagodou na svém vršku balancující na hraně skály – či zemědělství nejen v horské oblasti kolem městečka Heho, kam bratranci Veverkové ještě nedorazili. Velmi jsem se těšila také na hory, respektive severní část Barmy, kam zasahuje jedno z pásem Himálaje. Možnost, že se nám do této zakázané části Barmy povede podívat, však byla malá. Téměř všechny pohraniční oblasti jsou pro cestovatele, ale i běžné občany Barmy uzavřené. Svoboda pohybu je zde velmi omezená, pro místní však mnohem více než pro turisty. Zaprvé na jakékoli cestování nemají peníze a zadruhé i pouhé navštívení příbuzných je značným byrokratickým počinem. Například při cestě za rodiči by hodný syn musel nejprve vyplnit formulář, kam a proč jede, čekat, zda mu cesta bude schválena, a poté by ani u vlastních rodičů nemohl přespat. My jsme tolik omezováni nebyli, i když check-pointů (hlídky na silnicích) jsme absolvovali

Práce slonů, pralesy v okolí Bhama, severní Barma

economix

Prodavačka občerstvení

bezpočet. Stejně tak byla monitorována i naše cesta. Často se stalo, že „místní“ již věděli, že přijedeme, kde přesně jsme předtím byli... Občas za námi dlouhé kilometry jeli „muži v zeleném“. Kdybych měla odpovědět na otázku, co mě na Barmě zaujalo nejvíce, neváhala bych ani sekundu. Jednoznačně její lidé! S tak přívětivým, usměvavým a přátelským národem jsem se na svých cestách snad ještě nesetkala (Mongolové mi, doufám, prominou). V podstatě ani nejde o jeden národ. Obyvatelstvo Myanmaru je tvořeno mnoha etnickými skupinami – Barmánci, Šanové, Karenové, Arakánci či Monové. Především v severní a střední Barmě, kde na turisty nejsou vůbec zvyklí, byla setkání s místními velmi přirozená a bezprostřední. Škoda jen, že jsme, kromě několika základních výrazů, neuměli tamní jazyk, angličtina zde není rozšířená. Naštěstí se téměř v každé vesnici našel nějaký člověk (vnuk po zbloudilém vojákovi z druhé světové války), místní intelektuál či vzdělaný mnich, který nám poradil, pomohl a se kterým jsme si mohli zajímavě popovídat. Samozřejmě řeč těla na řadu přišla také velmi často. Druhou odpovědí by bezpochyby bylo „mniši“. Ti jsou srdcem Barmy. Čekala jsem starší konzervativní pány, na které

38

sport

Reportáž z Prvního česko-německého skirogainingu

economix

– 1 / 2010

Kdo nezná webový portál Honzy Tojnara, ten jako by v Krušných horách nežil. Na něm jsem se dozvěděl o plánovaném Prvním česko-německém skirogainingu, orientačním závodě v klasickém lyžování, který se konal (po posunutí prosincového termínu kvůli nedostatku sněhu) 16. ledna 2010. Šlo o šestihodinovku s volným pořadím kontrol na perfektní mapě – skirogainingové speciálce 1:50 000. Sehnat dvojici nebylo těžké, Karel od Tygrů je pro každou ulítlost, takže přemlouvání netrvalo dlouho. Vlastně jsem ho ani nepřemlouval... V sobotu ráno Karla vyzvedávám na nádraží v Ústí nad Labem a vyrážíme vstříc stadionu na Novém Městě. Čím víc se blížíme centru závodu, tím víc klesá venkovní teplota. Jakmile vylezeme z auta, praští nás suchý mráz do tváří a prstů na rukou. Viditelnost je díky bílé mlze také neslavná. Zavelím k rychlému přesunu z parkoviště do vyhřátého bufetu na startu. Sotva se zaregistrujeme, dostáváme do rukou mapu, na její prostudování máme sotva deset minut. Hned do ní kreslím otazník, a to ke kontrole nad Litvínovem za 90 bodů, která je hodně mimo trasu (kontroly byly ohodnoceny 30, 60 nebo 90 body). Sotva se trochu zahřejeme v bufetu, pořadatel Honza Tojnar upozorňuje na několik špeků, které se nedají vyčíst z mapy (například na možnost přejezdu zamrzlé

přehrady Fláje na vlastní nebezpečí), a nažene nás do startovního koridoru. CLEAR–CHECK–S TART Volíme společně s několika dalšími týmy variantu postupu směr jih k vrcholu Bouřňák. Reálně se nabízel ještě postup strmým stoupáním na západ k protějšímu vrcholu Pramenáč, který zvolila nejspíš většina startovního pole. Stopa k Pramenáči ale byla dle kuloárních informací neprojetá, tak jsme ji vychovaně přenechali ostatním. Mapu jsem dostal do ruky já (jako znalec místních... spíš poměrů než terénů), ale ukazuje se to jako výhoda, protože na první kontrolu pod Bouřňák dorážíme s náskokem na další týmy. Během dalších postupů nás už stahují někteří, kteří mazali jen na skluz. My (já) jsme zvolili variantu klasika, protože šest hodin je šest hodin a přece jen znám profily místních tratí. Trochu mě uzemnilo, když jsme při postupu přes lyžařský hraniční přechod minuli v protisměru fenomenální manžele Horovy (veteráni) – k mojí nevíře

závodili náročnou volnou technikou. Sněhové podmínky byly výborné, což dokazuje i 77 % tratí najetých rolbou. Rozhodnutí namazat na klasiku nebylo nijak špatné, stopa byla rychlá. Skating by byl určitě na dlouhých postupech přes krušnohorské pláně rychlejší, v protivětru se ale ukázal o dost pomalejší. Kromě asi 300metrové hančovačky (brodění hlubokým sněhem a neprošlapaným terénem) sbíráme jednu kontrolu za druhou a krásně nám to sviští. Hodinu a půl po startu zjišťujeme, že máme odjeto daleko za čtvrtinu plánované trasy, a po desetivteřinovém váhání u kontroly nad přehradou Fláje se rozhodneme, že vezmeme i tu mizernou diváckou kontrolu za 90 bodů nad Litvínovem, co kdyby nám pak chyběla... Toto rozhodnutí se po půlhodině trápení se silným protivětrem, následným sjezdem asi 200 výškových metrů a navazujícím strmém stoupání v půli metru prašanu ukázalo jako fatální. Nic se už ale dělat nedalo, diváckou kontrolu s přihlížejícími fanoušky, množstvím fotografů a novinářů, která nakonec divácká vůbec

nebyla (pusto, mlha a hluboký les), jsme se zlostí cvaknuli a jeli jsme dál. KARBOŠ ZAPITÝ TURBEM A DESÁTÉ MÍS TO Psychika je prevít a při pohledu na hodinky – těch 90 bodů nás stálo skoro 2 hodiny ze šesti – už bylo jasné, že nevezmeme minimálně jednu ze dvou devadesátek v Německu. Obě byly přitom plánovaným pilířem našeho vytouženého bodového skóre. Nepomohl ani karboš (tedy Carbosnack – energetická výživa ve formě gelu) zapitý turbem (Turbosnack – energetická výživa ve formě tekuté ampule), obě devadesátky v Německu pod tlakem časového limitu vynecháváme. Poslední kontrola nad hraničním potokem nebyla za 30 bodů, ale spíš za trest. Po necelých sedmdesáti kilometrech razíme s desetiminutovou rezervou cíl. Body na jednotce SI (to jest čip, který má závodník během závodu připevněn na ruce a označuje do něj průchod kontrolou) k nám nebyly příliš nakloněny, po finálním přepočtení výsledků končíme v kategorii muži open na desátém místě. Po jednoduché kalkulaci zjišťujeme, že divácká nedivácká kontrola nás stála minimálně pět příček. Neomezené množství guláše v cílovém bufetu nás nechá rychle zapomenout a po krátké after party odjíždíme domů s pocitem dobře odvedené fyzické práce ve stopě. Už jen ta mapa a ta hlava. Akce to byla skvělá, 122 závodníků z Čech i Německa, to mluví samo za sebe.  Autor: Martin Mec

39

sport na VŠE

VŠEsokolský slet na Prezidentské chatě Čtyřicítka cvičenců a cvičenek se na přelomu ledna a února 2010 vydala do Bedřichova v Jizerských horách na VŠEsokolský slet. Bratři a sestry zde celý týden poměřovali své síly v duchu sokolských zásad. Přes den trénovali své lyžařské dovednosti a večery trávili zaujati bohatým kulturním programem. Nepřinášíme však nejnovější informace ze sdružení založeného Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem. Sokolské slety a československé spartakiády byly totiž tématem letošního zimního kurzu s názvem KPR.

Tento kurz se již tradičně specializuje na běžecké lyžování. Učí a zdokonaluje se zde technika klasická i „bruslení“. Podle výkonnosti jsou první den sestavena čtyři družstva, od pokročilých až po úplné začátečníky. V těchto družstvech ale nezůstanete stále. Protože zimní kurz není jen tvrdá

se žádný z účastníků kurzu nezalekl, ale hluboký sníh dal pořádně zabrat stehnům a potrápil paty odřené z běžkařských bot. Tato drobná zranění však musela být rychle zapomenuta, neboť se chystalo válení sudu ve sněhu, fotbal a publikem velice oblíbená sportovní disciplína „dámské ragby“. Ač se čerstvě napadlý prašan zdál měkký jako peřina, při ragby došlo i na trochu krve. Mé družstvo „mužnost“ se nevzmužilo ani v lyžařském orientačním běhu (k jehož úspěchu jsem ztrátou naší dvojice v lese a zapadnutím v kopci hlubokého prašanu také příliš nepřispěla), ani v závěrečné štafetě. Hrdě se však chlubí vítězstvím ve vědomostním testu. Družstvo „síla“ se ukázalo jako nejvíce herecky a pěvecky nadané. Vytrvalost se vytrvale snažila šlapat činnosti na paty, ale porazila ji pouze v pivní štafetě, nikoli v celkovém hodnocení. A co na to bratr náčelník? Zkuste se ho za rok zeptat sami!  Autor: Tereza Voborníková

dřina a trénink, jsou utvořena ještě speciální družstva, která mezi sebou soupeří nejen na lyžích. Letos družstva nesla názvy v duchu nejlepších sokolských zásad: činnost, vytrvalost, síla a mužnost. Jaká vlastnost se nakonec ukázala jako nejdůležitější? Která vlastnost nakonec přispěla k vítězství? Kdo byl nejchytřejší a kdo nejvíc „pařil“? A co na to bratr náčelník, ředitel CTVS Miloš Pádivý? První soutěžní disciplínou byl noční orientační běh. Tmy

obuv a visací zámeček. Další informace najdete na ctvs.vse.cz/ wp-content/uploads/2010/02/ Tajci-sobota20_3_20101.pdf. VOLNÁ MÍS TA NA ZÁJMOVÝCH HODINÁCH Přes velký zájem zbývají na některých zájmových hodinách volná místa. Stále tak máte možnost si ve volném čase zacvičit aerobik, taiči, naučit se orientální nebo západoafrické

tance. Konkrétní volná místa zjistíte na nástěnkách CTVS (vedle knihovny ve Staré budově a u šatny v Nové budově) nebo na ctvs.vse.cz/wp-content/ uploads/2010/02/Zajmove-hodiny.pdf. ZAPLŇOVÁNÍ VOLNÝCH MÍS T V KURZECH CT VS V „regulérních“ semestrálních kurzech tělesné výchovy CTVS je možné stále najít

volná místa. Získání zápočtu (nebo kreditu pro studenty NF VŠE) bude sice obtížnější, protože si musíte všechny scházející hodiny od začátku semestru nahradit, ale i bez zápočtu si můžete zdarma zasportovat pod vedením a dohledem profesionálních vyučujících. Volné kurzy můžete najít a rovnou se i přihlásit na ctvs.vse.cz/prihlasovani.  Autor: Tereza Voborníková

economix

UVOLNĚNÍ TĚLA, UKLIDNĚNÍ MYSLI Cvičení, které zvládne každý bez ohledu na fyzickou kondici, je připraveno na sobotu 20. března. V tělocvičně nad menzou na Žižkově se totiž bude cvičit taiči (více o taiči se můžete dočíst v našich minulých číslech). Zúčastnit se mohou zaměstnanci, absolventi a studenti VŠE. Studenti zaplatí 50 Kč, ostatní 100 Kč. S sebou je nutné si přinést vhodné volné oblečení, sálovou

– 1 / 2010

Aktuality ze sportu

40

divadlo

Divadelní (p)ohledy: Spříznění volbou Divadelní představení Spříznění volbou, které Dejvické divadlo uvádí již od 2. listopadu 2006, je názornou ukázkou, že i klasické drama od světoznámého geniálního umělce lze zpracovat velice originální a moderní formou, tak aby zaujalo i diváka, který je zvyklý v divadle spíše relaxovat u nenáročných (v poslední době stále oblíbenějších) konverzačních komedií. Už samotná výprava a scénografie je vlastně tvořena zajímavými kontrasty a záměrně plná faktických a dobových nesrovnalostí. Zároveň však svou minimalistickou kompoziční vybroušeností, tolik typickou pro malé jeviště Dejvického divadla, umožňuje rozehrát nenásilnou formou odvážné obrazy, které působí mnohem monumentálněji, než se na první pohled jeví. Hra je postavena na bravurně napsaných a pochopitelně i brilantně přeložených dialozích hlavních postav, které jsou nosné pro celou hlavní dějovou linku příběhu. Jsou filozoficky hluboké, ale zároveň jsou pravidelně odlehčovány rozvernými, skoro až

infantilními hříčkami, snad proto, aby se lépe udržela divákova pozornost. Do jisté míry přehnaná intelektualita dialogů však postavám dodává jakýsi punc vznešenosti, díky kterému nepůsobí směšně, přestože by k tomu mohla svádět například stylizace jejich kostýmů či poněkud „loutkové“ pohyby po jevišti. Z dialogů je patrná Goethova všestrannost a smysl pro rigorózně jasné vyjádření a pojmenování jednotlivých problémů, které záměrně do svých hrdinů promítá a tím celý příběh obohacuje. S vývojem dějové linky se však postavy postupně stále více zcivilňují a jsou najednou mnohem věcnější ve svých sděleních, jako by z čista jasna mnohem více věděly, co vlastně chtějí. Ve skutečnosti však pouze dokážou říci hlasitěji a jednoznačněji to, co chtěly od samého počátku, od samotného jádra zápletky. V hlavních rolích excelují zejména Jaroslav Plesl jako Eduard, který si svou postavu až živelně vychutnává, je energický a nespoutaný, někdy až nekompromisní, zároveň však dokáže být i citlivý a nakonec i na výsost zodpovědný. Dále pak Lenka Krobotová v roli Charlotty, která je naopak klidným,

rozumným a sebejistým ženským protipólem Eduarda, nemá ji co vyvést z míry, nakonec však přece jenom podlehne fatálním okolnostem. Naopak Otýlie v podání Marthy Issové je sice od počátku velice naivní, prostořekou, skoro až hloupou dívkou, ale na druhou stranu dokáže velice spontánně projevovat své emoce, asi nejprůzračněji ze všech postav. Postupem času její postava také do jisté míry zmoudří, avšak i ji k tomu donutí dějové peripetie. A nakonec Otto v podání Václava Neužila, geniální architekt se všeobecným rozhledem, citově však velice nevyrovnaný a roztržitý, který svou počáteční skoro až grotesknost projevu postupem děje přetaví v zodpovědné jednání, v potřebu být nablízku milované osobě a starat se o ni i na úkor vlastního štěstí. Režisérem představení je Jan Antonín Pitínský, který opět dokazuje, že i velké téma lze přenést na malé jeviště, pokud jsou k dispozici kvalitní herecké individuality. Spříznění volbou opravdu stojí za zhlédnutí, jen se připravte na poněkud delší kulturní zážitek, než je obvyklé – hra i s přestávkou totiž trvá přesně tři hodiny.  Autor: Martin Bílek

Divadelní soubor My to neřešíme

economix

– 1 / 2010

Že VŠE a kultura nejdou moc dohromady? Poslední dobou se toto tvrzení pomalu, ale jistě daří vyvracet. Děje se tak i za přičinění studentů oboru Arts Management, kteří založili vlastní divadelní soubor. Jmenuje se příznačně – My to neřešíme. Nejbližší představení souboru se koná 25. března od 20 hodin v divadelním sále Karlínského Spektra. Na programu bude hra Pot Pourri Party. K myšlence založení divadelního souboru vedla soukromá iniciativa studentek Báry Beťákové, Olgy Košťálové a Kristýny Liškové. V roce 2006 se přihlásily na kurz pantomimy a pohybového divadla při Domu dětí a mládeže – Karlínské Spektrum. V té době kurz otevřel a lektoroval tehdejší vedoucí divadelního oddělení Miloš Samek. Nynější režisérka a vedoucí souboru My to neřešíme Kateřina Molčíková byla tehdy Milošem Samkem přizvána k pohybové spolupráci na připravovaném představení, a tak to vše začalo. Po roční odmlce se ve školním roce 2008/09 sešly všechny tři dívky společně s Kateřinou Molčíkovou v čele a soubor se začal scházet pravidelně. Soubor do současné doby fungoval pouze jako divadelní a dramatický kroužek, divadelní soubor lze

považovat za vyšší stupeň amatérské divadelní činnosti. Později se ansámbl rozrostl i o zástupce z řad mužské populace – o Jiřího Andrše a Jakuba Cyraniho.

NA ČINNOS T SOUBORU JSME SE ZEPTALI KRIS TÝNY LIŠKOVÉ: Jak často se scházíte na zkoušky? Na zkoušky se scházíme jednou týdně vždy v Karlínském Spektru. Bylo by potřeba samozřejmě více. Většinou jde o improvizace, divadelní průpravu a rozcvičky, které poté střídáme se zkoušením představení.  Co máte v repertoáru? Jsme na počátku naší cesty... Zatím tedy hrajeme jen jednu hru – Pot Pourri Party. Je o třech mladých děvčatech na pomezí puberty a dospělosti. Hledají se, řeší svou sexuální orientaci, mají potřebu někam patřit, poznat spoustu lidí a nedat na sobě znát, jak jsou ztracené. Ve hře jsou si postavy rovné – jsou tam gayové, lesby i heterosexuálové.  Která témata vás nejvíce zajímají? Zajímá nás moderní člověk a způsoby, jakými se vyrovnává s kladenými nároky, požadavky a pravidly moderní generace. Ve hře Pot Pourri Party nás také zajímá rozpor mezi „maskou“ podávanou veřejnosti a skutečnou povahou a pocity člověka.  Existuje možnost se k vám přidat? Určitě taková možnost je. Záleží na rozdělané práci, dalších plánech a na osobní domluvě.  Autor: Lucie Kozáková 

41

kultura

Ladislav Smoljak na VŠE

V pondělí 29. března 2010 od 19.30 pořádá studentské sdružení EKONOM ve Vencovského aule promítání filmu Tvrdý chleba s následnou besedou s režisérem filmu Ladislavem Smoljakem. Televizní film Tvrdý chleba byl natočen v roce 1990 a vypráví o útrapách života umělců ve finální fázi socialismu. Ladislav Smoljak do hlavních rolí obsadil Zdeňka Svěráka, Ivanu Chýlkovou a několik členů ansámblu Divadla Járy Cimrmana. Film vypráví o malíři, jenž se zamiloval do svého obrazu. Pro obraz, hledající inspiraci ve slavném obrazu s názvem Dívka s perlou od Jana Vermeera van Delft, měl ale slabost i americký galerista, který se rozhodl, že jej za každou cenu získá. Jak tento střet milovníků umění

dopadl, se dozvíte právě na promítání filmu. Díky filmu pochopíte i některé malířské postupy, například jak se dělá takzvaná lazura. Při besedě s režisérem se můžete zeptat nejen na okolnosti vzniku tohoto filmu, ale i na jeho proslulé filmové komedie a divadelní tvorbu.  Vaše filmy se podle kritiků vyznačují tím, že herectví není přehnané, že je téměř civilní. Ani s kamerou ve svých filmech příliš neexperimentujete, jsou založeny na zajímavém ději a pečlivě konstruovaných dialozích. Co vás na tomto stylu lákalo? Dá se najít nějaká podobnost s vaší divadelní režijní prací? Pokud jde o výběr a vedení herců, tady jsem byl ovlivněn zřejmě filmy Miloše Formana a Ivana Passera. Ti právě přinesli do práce s herci úplně nový pohled a také rádi obsazovali role

zajímavými neherci nebo aspoň neokoukanými tvářemi. Pečlivé dialogy, na tom jsme si se Zdeňkem Svěrákem dávali vždycky záležet. Iritovalo nás, jak herci v některých filmech mění dobře napsané dialogy svými banálními úpravami. Proto jsme vždycky trvali na tom, aby herci dodržovali napsaný text. Má divadelní zkušenost ovlivnila mou filmovou režii v tom smyslu, že jsem se snažil, aby se situace dobře odehrála před kamerou v jednom záběru, aby nebyla rozstříhána. Což se dneska v klipové době už nenosí.  Film Tvrdý chleba vypráví o životě umělců, hlavním hrdinou je malíř. Působil jste například jako učitel ve večerní škole a z toho vznikl námět k filmu Marečku, podejte mi pero! Kde jste našel inspiraci pro Tvrdý chleba? Tvrdý chleba byl inspirován mým přátelstvím s malířem

Bedřichem Dlouhým. Jeho obrazy jsou také ve filmu použity. On dovede o svých obrazech zajímavě debatovat. Nestydí se třeba hořekovat, jak se mu něco povedlo, a že něco stejně dobrého už se mu asi nikdy nepovede. A mimochodem – nejsem sám, kdo ho pokládá za nejlepšího současného malíře.  Film Tvrdý chleba byl jedním z vašich prvních televizních filmů natočených po samotové revoluci. Jak se lišila práce v České (Československé) televizi v době socialismu a po příchodu svobody? Neřekl bych, že se v televizi projevil nějaký výraznější rozdíl. To spíš ve filmu. Z režiséra, který měl všechno ekonomicky nařízeno a po stránce technické si nemohl moc vyskakovat, se stal filmový podnikatel. A ten, když si sežene peníze, má úplnou tvůrčí volnost.  Autor: Vladimír Štípek

Vernisáž byla realizována pod záštitou rektora VŠE prof. Richarda Hindlse, vedoucí katedry politologie prof. Vladimíry Dvořákové a Josefa Hanuše, předsedy Asociace českých kameramanů. Na vernisáži byl přítomen i fotograf Jiří Stach, který byl v roce 2006 vyhlášen „osobností české fotografie“. Stach při zahájení výstavy dokonce zahrál na saxofon.  Autor: Andrea Chovanová

economix

V atriu Rajské budovy VŠE se 15. února 2010 uskutečnila vernisáž výstavy Kameramani fotografují. Výstava se letos uskutečnila již posedmé a nabízí pohled na fotografie i malířská díla z různých oblastí života. Pro studenty VŠE i širokou veřejnost je výstava přístupná do 5. března 2010.

– 1 / 2010

Vernisáž výstavy Kameramani fotografují

42

kultura

Jeden svět na VŠE dynamicky střižený dokumentární debut Havany Markingové Afghánská superstar, oceněný na festivalu v Sundance, který dopodrobna zaznamenává celý průběh tříměsíční pěvecké soutěže, jejíž finálový večer sledoval každý třetí obyvatel Afghánistánu. Vtipné momenty přibližující celonárodní pěvecké šílenství, adepty „afghánské hvězdné pěchoty“ a pětici finalistů střídají mrazivé chvíle, kdy je Seratě, ale i další ženské soutěžící Limě za jejich vystoupení vyhrožováno smrtí. Zpívat na veřejnosti totiž stále ještě není v zemi zásadním způsobem ovlivňované kmenovými vůdci pro ženu dvakrát bezpečné.

V prostorách Vysoké školy ekonomické se poprvé uskuteční jedinečný filmový projekt, v jehož rámci budou promítány dokumentární filmy z programu festivalu Jeden svět. Ve dnech 15.–18. března 2010 budou k vidění dokumenty o globalizaci, rozvojové pomoci, mezinárodní politice, ekologii a dalších tématech úzce spojených s tematikou lidských práv a života člověka v dnešním světě.

economix

– 1 / 2010

Po vybraných filmech budou následovat diskuse, do kterých se mohou zapojit všichni návštěvníci promítání. Více o letošním ročníku nám řekl tiskový mluvčí festivalu Filip Šebek. Bude letošní ročník Jednoho světa v něčem odlišný od těch předchozích? Novinka Jednoho světa 2010 je spojena s podobou i sloganem letošního vizuálu, kterým chceme upozornit na náš nový program, jenž komukoliv umožní aktivně se zapojit do šíření dokumentárních filmů Jednoho světa. Každoročně nás oslovují lidé, které na festivalu zaujal některý z filmů. Chtěli ho promítnout svým známým či kamarádům a letos se taková možnost otevírá. V duchu sloganu Jak získáš své diváky ty? chceme zájemce motivovat k aktivnímu přístupu k tématům „jednosvětových“ filmů. Z divácky nejúspěšnějších dokumentů vybereme tituly, k nimž zajistíme distribuční práva, a ty si diváci budou moci spolu s informačněmetodologickým balíčkem půjčit k projekcím. Filmy mohou pouštět v oblíbené kavárně, klubu, ve škole nebo třeba doma v obýváku, jediná podmínka je, že se nebude vybírat vstupné. Registrace do programu bude probíhat po skončení festivalu prostřednictvím webové přihlášky. Jak vznikl nápad uspořádat filmová promítání jinde než na tradičních místech? Každý rok se snažíme filmy z našeho programu dostat

i k divákům, kteří se z nejrůznějších důvodů na festival nedostanou. Proto také letos nebude chybět sekce Jeden svět on-line, v jejímž rámci mohou zájemci vidět vybrané dokumenty online prostřednictvím streamování na stránkách www.ceskatelevize.cz/specialy/jedensvet, a to od 15. února do 31. března 2010. Vedle filmů z dílen našich letošních porotců budou promítnuty úspěšné filmy z minulých let, například vítězný film loňského ročníku Pod úrovní moře, Afghánské ženy za volantem, Japonský příběh lásky a nenávisti či snímek Barcelona, nebo smrt. Kromě toho se každý rok snažíme zorganizovat projekce „jednosvětových“ filmů i mimo kinosály, v letošním roce budou moci diváci navštívit projekce filmů z našeho programu například v KC Zahrada (Malenická 1784, Praha 11) nebo právě na VŠE. Myslíte si, že bude na Vysoké škole ekonomické vysoká účast? Doufáme, že ano, protože filmy z letošního programu opravdu stojí za vidění. A to nejen po filmařské stránce. My se každý rok prostřednictvím silných

a autentických příběhů z míst, kde jsou ve velké míře porušována lidská práva, z míst, kde lidé ještě touží po svobodě, spravedlnosti, důstojnosti a po vymanění se z chudoby a usilují o to, snažíme vzbudit u diváků emoce a pochopení a inspirovat je k činům a solidaritě. Stojí za tím naše přesvědčení, že v globálně propojeném světě by si lidé měli všímat zločinů a utrpení jiných a pokusit se s nimi něco, byť sebemenšího, dělat. Který z filmů byste studentům doporučil? Mě osobně velmi zaujal snímek Byl jednou jeden ostrov, který se odehrává na malém korálovém ostrově obývaném čtyřmi stovkami Polynésanů. Vinou globálního oteplování je v posledních letech stále častěji zaplavován stoupající hladinou Tichého oceánu. Tamní vláda chce proto ostrovany raději přestěhovat na pevninu. Tento novozélandský dokument poutavě zachycuje přímý dopad ekologických změn na komunitu původních obyvatel a je zařazen do kategorie Zelené výzvy, jejímž hlavním tématem je ekologie a životní prostředí. Stejně tak bych ale chtěl doporučit

PROGRAM FES TIVALU NA VŠE 15. 3. 2010 18.00 Mizející ryby (Akademický klub) 19.45 Bombajská spojka (Akademický klub) 19.45 Hlad (učebna A) 16. 3. 2010 18.00 Deset podmínek lásky (Akademický klub) 19.30 Tibet zpívá (Akademický klub) 19.45 Štěstí v neštěstí (učebna A) 17. 3. 2010 18.00 Země bez lidí (Akademický klub) 19.30 Vysněný odpad (Akademický klub) 19.45 Afgánská superstar (učebna A) 18. 3. 2010 18.00 Chemo (Akademický klub) 19.30 Nevítaní (Akademický klub) 19.45 Byl jednou jeden ostrov (učebna A) Organizační tým festivalu Jeden svět na VŠE. Dominika Fáberová, Hana Kubovcová, Hana Matoušová, Lucie Šebánková.  Autor. Hana Kubovcová

43

kultura Recenze filmu: Erasmus a spol. (L’Auberge Espagnole) Existují filmy, na které se těšíme již dva roky dopředu a ve finále odcházíme s otázkou, proč měl proboha někdo potřebu natočit něco takového? Pak jsou ale filmy, které předem nikdo nezná, nic od nich neočekává a ještě se od ostatních musí nechat přemluvit, aby se na ně vůbec šel podívat, ale nakonec se nám vryjí do paměti natolik, že na ně určitě nikdy nezapomene. Řeč je o francouzském filmu z roku 2002 Erasmus a spol. (L´Auberge Espagnole). Francouzský film je sice světově proslulý, má však svá specifika, která každému po chuti nejsou, což je i můj případ. Humor francouzských filmů je od toho našeho odlišný. Někdo by mohl říci, že je občas příliš „směšný“, víc než je zdrávo prostoduchý, dokonce snad hrubý. Erasmus a spol. je ale výjimkou a mohou ho ocenit i ti, kteří podobný studentský život nezažili. Hlavní postavou je Francouz Xavier (Romain Duris), který se snaží v Paříži získat práci. Podmínkou

je však výborná znalost španělského jazyka, a tak se Xavier rozhodne zažádat o studentský pobyt ve Španělsku – Erasmus (jako ostatně 98 % všech ostatních francouzských studentů). Xavier opouští svou přítelkyni, kterou si mimochodem zahrála známá herečka Audrey Tautouová, a odjíždí strávit dva semestry do Barcelony, kde ho čekají nové zážitky, noví kamarádi, nová milenka a nový život. Po roce se však vrací zpět do Paříže jako někdo úplně jiný, a jak sám říká, ztracený a nešťastný opět doma, kde už doma není. V roce 2005 se Cédric Klapisch

rozhodl natočit pokračování této úspěšné komedie Erasmus 2 (Les Poupées Russes), která vypráví o Xavierových dalších osudech, ale stejně jako spousta jiných pokračování už se druhý díl s tím prvním nedá srovnávat a stejné kvality už bohužel nedosáhl. Tím, co dělá tento film natolik jiným a originálním od ostatních, je to, jakým způsobem Klapisch dokázal vystihnout střet národnostních kultur, což se mu samozřejmě povedlo především díky vlastním zkušenostem ze studia v rámci programu Erasmus. Není snadné žít a studovat

v zemi, která je naprosto rozdílná od vaší, a to nemluvím jen o jazyku, jemuž ze začátku téměř nerozumíte. Film je nejen dlouhou povídkou o tom, jaké to je, bydlet v jednom malém bytě s Němcem, Angličankou, Dánem, Brazilkou a lesbickou Francouzkou. I když jste nikdy nic podobného nezažili, díky tomuto snímku si dokážete naprosto přesně představit, jak jsme rozdílní a jak není snadné žít v zemi, která je natolik odlišná od té naší. Po pár týdnech problémů si to však natolik zamilujete, že je téměř nemožné vrátit se zpět domů a žít „normálně“ zpět svůj starý život, přesně jako Xavier. Přes snahy mnoha režisérů natočit důvěryhodný film z pobytu studentů v zahraničí (viz například stupidní americký Eurotrip) je tento zatím jediný, který za to stojí! Závěrem jen dodávám – děj filmu je přesný, charaktery postav zcela odpovídají jejich národnostem, spád je sice místy pomalý, ale rozhodně ne nudný a hlavně zcela netuctový. Ten, kdo v zahraničí dosud nestudoval, rozhodně po tomto filmu zalituje, protože přesně tohle je Erasmus!  Autor: Pavla Kačmárová

Recenze knihy: Racing Towards Excellence

Již první řádky napoví, že v ruce nedržíte tuctovou příručku „Mladým a úspěšným

account) okruhu pak podle rad autorů vede k posunu vpřed. Další část knihy osvětluje, jak nově chápat pojmy inspirace, vize nebo zodpovědnost. Tím tvoří živnou půdu pro, troufám si říci nejzajímavější, třetí část. V ní autoři představují konkrétní rady a dokumentují je na příkladech z každodenního života. Právě tato část je zlatým dolem pro nás studenty. Dovídáme se o významu našich návyků v dlouhodobém měřítku, o důležitosti zdravé životosprávy, efektivní komunikaci či networkingu. V neposlední řadě Šrámek popisuje i několik studijních strategií, které vedou k vytouženému titulu, ale i ke skutečnému poznání. Hlavní silou knihy je její racionální a velmi logické uchopení pojmů, se kterými se setkáváme denně. Pomocí situací, které každý den prožíváme, ukazuje,

jak dosáhnout vnitřní spokojenosti a zároveň intenzivního osobního a profesního růstu. Životopisy autorů jsou důkazem, že popisované principy fungují. Více informací o knize najdete na http://racing-towards-excellence.com. Nakladatelství: Leveraged Publishing  Autoři: Marek Ehrenberger, Štěpán Mejzlík

– 1 / 2010

snadno a rychle“. Jan Šrámek se spolu s Muzaffarem Khanem, finančníkem z Wall Street, rozhodl podělit o své zkušenosti v oblasti osobnostního rozvoje. Z velké části oslovuje právě studenty vysokých škol, kterým se snaží nabídnout lekci takzvaných life skills. Tyto schopnosti se upotřebí jak během studia, tak v pozdějším zaměstnání. Life skills si podle autorů studenti ve škole neosvojí, přestože jsou klíčové pro pozdější profesně úspěšný a zároveň vyrovnaný život. V úvodu je představen koncept čtyř vzájemně závislých okruhů (four accounts), jež dohromady tvoří základnu, kterou je třeba vyrovnaně rozvíjet pro dosažení stabilního a zdravého pokroku. Rozvoj tělesného (physical account), duševního (mental account), citového (emotional account) a materiálního (material

economix

Nedávno se na pulty dostala kniha Racing Towards Excellence. Mou pozornost vzbudila hned dvakrát. Zaprvé kniha novým a neotřelým způsobem popisuje cestu za úspěchem a zadruhé je jejím autorem český student Jan Šrámek, bývalý student univerzity v Cambridgi a London School of Economics a dnes, ve svých 22 letech, Emerging Markets Trader banky Goldman and Sachs v londýnské City. Stojí za to si novou knihu přečíst? Řekl bych, že už kvůli Janovu příběhu ano...

Vlakem do Prahy Rychleji, výhodn®ji a jist®ji

PÚím®stská doprava pro Vás

tram

Esko metro

www.cd.cz/esko

bus