economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE ŘÍJEN 2009 ČÍSLO 4 ZDARMA

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Ř Í J E N

2 0 0 9




Č Í S L O 4




Z D A R M A

Dostavba budovy FM VŠE / 26

Kos – obydlená sopka v Egejském moři / 30

Dětský koutek NF VŠE /9

Rozhovor s Evou Zaoralovou / 37

Ekofórum: Eduard Janota / 16

Nové taláry NF VŠE / 22

Představení kandidátů na rektora VŠE / 4

Liberalismus očima politiků / 18

2

obsah

economix

– 4 / 2009

Editorial Proč se lidé na sebe mračí? Na počátku věků byli lidé na sebe hodní. Jestliže potřebovali něco směnit, museli se na sebe usmívat, jinak by k transakci nedošlo. Později, když díky vynálezu peněz bylo možné rozeznat prodávajícího a kupujícího, se také oba na sebe museli usmívat. Prodávající, aby vůbec prodal, a kupující, aby nebyl ošizen (a kvůli slevě). Kde se tedy na světě vzali zamračení lidé? Bylo to od té doby, co začala podnikat skupina lidí, která se nebála (a stále nebojí) své protivníky například zavírat do vězení. Ta skupina lidí, to je stát. Jejich podnikání (říkejme jim třeba „ti nahoře“) se vyznačuje velkou koncentrací zamračenosti. Jedině podnikání státu produkuje zamračené kupující, kteří musí stát ve frontách na nekvalitní zboží (a služby), protože kvůli „zákonům“ není jiné k sehnání. Bohužel, zamračení jsou zde i prodávající, protože vědí, že i kdyby se smáli, jejich kapsa se o moc nenaplní. Jsou zamračení lidé i na svobodném trhu? Nejsou – svobodný trh má totiž tu vlastnost, že dokáže eliminovat zamračené lidi (takzvaná samoeliminace zamračenosti). Když je někdo zamračený (ať prodávající, nebo kupující), dlouho tak nevydrží, protože se neuživí. Dojde mu, že když se bude na ostatní smát, bude bohatší. A kupující nemá důvod se mračit, protože usměvaví prodávající chtějí stůj co stůj vykouzlit úsměv na každém, neboť nakonec dostanou zaplaceno. Státní sektor má tedy dlouhodobou koncentraci zamračenosti, která nezmizí. Proč ale ten stát, kvůli němuž se lidé mračí, existuje? Protože existuje skupina lidí, kteří se chtěli smát ještě více. Chtěli se smát nikoli jen svým zákazníkům, které krátkozrace ošidili, chtěli se smát všem a na úkor všech. A jak dlouho se ti nahoře budou smát a ten zbytek mračit? Bude to do té doby, než ze svého zamračeného údolí nahlédnou do údolí sousedního, kde jsou lidé stále ještě usměvaví. Dnes ale už ani to nejusměvavější údolí není tak usměvavé, aby mohlo zamračené inspirovat, co mají udělat k prozáření vlastního úsměvu. Pokusili jsme se zjistit, co si myslí liberální politici, kteří si předsevzali zavést nějaké ty liberální reformy, když je většinou po prvním volebním období (někdy i dříve) opozice svrhne. Nechtějí svou liberální hlavou prorazit zeď? Liberální hlavy jsou ale dostatečně tvrdé na to, aby to zkusily. Rozhovor nám exkluzivně poskytli Mirek Topolánek, Mikuláš Dzurinda a Přemysl Sobotka. Více se dočtete v článku s rozhovory Liberalismus očima politiků. Liberální politik musí být z podstaty věci lepší než politik, který je intervencionalistou. Ať je liberální politik jakkoli zkažený, hanebný a zkorumpovaný, má nad sebou ideologickou

aureolu, která ho omezuje ve vykonávání alespoň některého ze základních chtíčů politiků – ovlivňovat, rozkazovat, snažit se pomáhat tam, kde se mu to vrátí. I liberální politik chce úctu, bohatství, vliv, ale je tu určitá šance, že bude respektovat i přirozené právo lidí na svobodnou volbu, na vlastní výdělek. VŠE navštívil v rámci Ekofóra ministr financí Eduard Janota. Rekordní účast ukázala, že se studenti o dluh státu zajímají. Asi chápou, že to je jejich dluh. A že tuto „politickou hypotéku“, za kterou se nevědomky zaručili asi všichni čtenáři těchto řádků, jednou budou muset zaplatit. Nezávidím nám. Zajímavý je také rozhovor Pavlíny Máčalové s Tomášem Holubem z ČNB o krizi a naší měně. Pozoruhodné je, že názory pánů Janoty i Holuba vykazují jednu podobnost. Oba mluví překvapivě otevřeně a bez populistických příkras, ale z jejich vyjádření je cítit přesvědčení, že vyrovnaný rozpočet je správný, že příjmy by se měly rovnat výdajům. Vyjdeme-li z toho, že stát neumí hospodařit (údajně) jinak než špatně, bylo by lepší snižovat příjmy a výdaje bez ohledu na to, jestli jedno nebo druhé bude větší či menší. Ve víře v to, že rozpočet musí být vyrovnaný, se často také ta druhá položka (většinou příjmy) k té první „dorovnává“. Jde o názor praktiků, vlastně elitních státních úředníků, jejichž „hlavním posláním“ je hospodařit tak, aby se náklady rovnaly výnosům, jakákoli odchylka by mohla vzbuzovat pochybnosti. Na to, aby se alespoň jedna státní špatnost (příjmy nebo výdaje státního rozpočtu) radikálně snížila, si musíme počkat asi až na příchod odvážného liberála. Bude-li například takový Paul Krugman stále agitovat ve prospěch lidské plánovací neomylnosti, pravděpodobně se ještě dlouho nedočkáme. Vysokou školu ekonomickou opět čeká významný mezník, kterým jsou další rektorské volby. Právě volby mají velký vliv na chod školy a také na určení směru, kterým se škola bude ubírat. Volby se uskuteční 12. 10. 2009 a akademický senát VŠE při nich zvolí rektora, který školu povede ve funkčním období 2010 až 2014. V Economixu můžete porovnat volební programy obou kandidátů. Brad Pitt si ve filmu Hanebný pancharti zahrál krvelačného Američana. Tento Američan je ale natolik přímočarý, s přirozeným smyslem pro to, co se musí udělat a co by se dělat nemělo, že by mu možná mnohý divák svěřil vlastní život. Navíc – jednoho z židovských vojáků hrál i někdejší představitel psovoda seriálového komisaře Rexe. Je to první Tarantinův film, který je nám (Evropanům) bližší, neboť prostředí nacisty okupované Francie známe z filmů a něco podobného naši předci zažili i v protektorátu. Německé uniformy jsou neobyčejně slušivé, snad proto se filmaři k problematice této války stále vracejí (například Steven Spielberg točí filmy o této válce s až vojenskou pravidelností). Také o Tarantinově filmu se v magazínu, kromě mnohého jiného, dočtete. Vladimír Štípek, šéfredaktor

Stavební úpravy a bezpečnost areálu VŠE na Žižkově / 3 Aktuality / 8 Mimosemestrální kurzy / 8 Dětský koutek NF VŠE / 9 Jak se osvědčil BiblioBox? / 9 Konference Vliv globální krize na řízení výkonnosti / 10 3. mezinárodní vědecká konference Facility Management / 10 Nemocnice v Italské rozšiřuje své služby / 11 Nový obor Hospodářské a politické dějiny / 12 NF a FPH otevřely předmět vyučovaný špičkovými manažery / 13 Laboratoř experimentální ekonomie / 13 Studium v zahraničí / 14 Seznamte se: Buddy System / 15 Ekofórum s Eduardem Janotou / 16 Liberalismus očima politiků / 18 Jak se léčí nemoc? / 21 Nové akademické taláry NF VŠE / 22 Univerzita nebo ne? / 22 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 23 Tomáš Holub z ČNB o krizi a měně / 24 Mladý a úspěšný Karel Zajíček / 25 Dostavba budovy FM v Jindřichově Hradci / 26 Rozhovor s Mgr. Eliškou Novotnou z FM VŠE / 26 Fotografická soutěž na FM VŠE / 27 Při studiu na VŠE není vozík překážkou / 28 SHS informuje / 28 Soutěž o nové logo SHS / 28 Cestopis: Kos / 30 Na baru s Tomášem Polákem z MIG 21 / 32 Na Dobronice šestky nejezdí žádné švestky / 34 Na VŠE jsou tygři! A tygřice! / 35 MFF Karlovy Vary / 36 Rozhovor s Evou Zaoralovou / 37 Filmový valčík pro VŠE / 38 Výstava Přemysla Pospíšila v atriu RB / 38 Recenze knihy Vzhůru ke dnu / 39 Recenze filmu Hanebný pancharti / 39

economix Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha. Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected] Vydal:

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

Stavební úpravy a bezpečnost v areálu VŠE na Žižkově

zpravodajství

3

V průběhu letních prázdnin škola připravila některé stavební investiční akce, které budou mít na její provoz významný vliv. Některé stavební úpravy se týkají zvýšení bezpečnosti (protipožární stavby, úpravy únikových cest), jiné mají zvýšit komfort pro uživatele.

SB byla vybavena nutným požárním rozhlasem, který je napojen na systém zařízení elektrické požární signalizace. Nyní je tedy celý areál VŠE na Žižkově vybaven požárním rozhlasem a je zajištěna automatická aktivace spuštění evakuačního rozhlasu při signalizaci požáru. V případě výjimečné události se z rozhlasu začne ozývat: „Pozor! Je vyhlášena evakuace. Žádáme všechny, aby z bezpečnostních důvodů okamžitě opustili areál školy a řídili se pokyny evakuační skupiny.“

– 4 / 2009

„ Další úpravy se týkají snahy o zvýšení bezpečnosti v areálu školy. V prvním patře Staré budovy (SB) byla instalována požární roleta, která slouží k rozdělení odpočinkové zóny a únikové cesty (podle vyhlášky 23/2008 Sb.). Ve vestibulu NB bylo upraveno umístění občerstvovacích automatů kvůli „zachování průřezu únikové cesty“, jak uvádí informační e-mail vedení školy.

„ Je-li poplach vyhlášen a evakuace začne, lidé neznalí únikových cest se mohou řídit zelenými „únikovými značkami“ s bílým panáčkem a s označením směru úniku. Tyto značky jsou vylepeny na chodbách po celé VŠE, požární technici jejich stav pravidelně kontrolují. Vyhlášení cvičné evakuace je v kompetenci vedení školy, jde však o velmi náročné rozhodnutí, protože cvičná evakuace může narušit některé zkoušky či testy a je jen velice těžké najít termín, kdy by se nic obdobně důležitého nekonalo a ve škole by byl dostatečný počet studentů. Současná legislativa provádění cvičných evakuací nenařizuje. Nová moderní protipožární opatření již definitivně nahradila například původní médium přenosu signálu nebezpečí – kolejnici, do které se v případě ohrožení zdraví či životů tlouklo, aby zvuk varoval lidi nacházející se v budově. Takto vyhlášený poplach však dnes již neuslyšíte a ve Staré budově už nenajdete ani onu kolejnici. Autoři: Lucie Kozáková, Zuzana Žiačiková, Vladimír Štípek

economix

„ Ve vestibulu Nové budovy (NB) je budováno informační centrum, které by mělo být v listopadu již v provozu a bude poskytovat služby studentům, zaměstnancům i návštěvníkům. Rekonstrukcí prošel i interiér restaurace U Nata, která se nachází hned vedle budoucího informačního centra. V průběhu prázdnin došlo k výměně zbylých původních oken NB ze 70. let. Nové okenní rámy jsou rovněž vyrobeny z hliníku, ale samozřejmě splňují moderní standardy.

„ V SB byla také instalována tlačítka, která jsou přímo napojena na zařízení elektrické požární signalizace a vyvolávají evakuační poplach, takto jsou vybaveny již všechny budovy areálu. „Pokud někdo zamáčkne tlačítko, spustí se automaticky poplach, je automaticky vyhlášena evakuace a automaticky se spouští všechna návazná zařízení na zařízení elektrické požární signalizace. Tento poplach se nedá zastavit,“ uvádí Božena Nevyjelová, technička požární ochrany VŠE. K zamáčknutí tlačítka je nutné překonat skleněnou destičku. Rozbití skla není náročné, ale značně eliminuje nebezpečí náhodného zamáčknutí a částečně odrazuje i od zneužití a vyhlášení planého poplachu.

4

volba rektora

Kandidáti na rektora představili své programy

economix

– 4 / 2009

V pátek 2. října 2009 ve 12.00 představili ve Vencovského aule VŠE své volební programy kandidáti na post rektora pro období 2010–2014 prof. Richard Hindls a doc. Jiří Schwarz. Oba ke své prezentaci přistoupili jinak, což vyplývalo z toho, že prof. Hindls má téměř za sebou již jedno volební období ve funkci rektora. Na úvod předseda volební komise, člen Akademického senátu VŠE a moderátor prezentace doc. Zbyněk Švarc stručně představil oba kandidáty a vysvětlil přítomným její pravidla. Poté si kandidáti vylosovali pořadí, ve kterém prezentovali svůj program, na což měli každý 15 minut. Jako první předstoupil před publikum prof. Richard Hindls, který se prezentoval lepším ústním projevem než jeho protikandidát. Zcela určitě, v krasobruslařské terminologii, sklidil více bodů za umělecký dojem. Ten mu ale poněkud narušila jeho powerpointová prezentace, která vypadala, jako by byla šita horkou jehlou. Její vizuální stránka byla ve srovnání s jeho

prezentací z roku 2005 dost slabá. Bohužel za uměleckým dojmem zaostával i obsah jeho prezentace. Hovořil dost obecně, spíše o věcech, které bude muset udělat jakýkoli rektor, protože vyplývají z již schválených nebo připravovaných změn v legislativě. Naprosto však chyběla vize do budoucna, nějaký nápad, nová iniciativa. Logicky, na rozdíl od svého protikandidáta, prof. Hindls prezentaci zahájil výčtem úspěchů, kterých dosud VŠE dosáhla za jeho funkčního období. Za to poděkoval vedení školy, ale také vedení fakult a senátům. Z jeho slov vyplynulo, že tyto úspěchy považuje i za své a tak trochu si je tím přivlastnil. Pokud předpokládáme, že ve

svém programu měl prof. Hindls tyto úspěchy seřazeny podle toho, jaký význam jim přisuzuje, hned první, tedy nejvýznamnější počin během jeho funkčního období byl z jeho pohledu poněkud paradoxní. Zcela zásadní úlohu v něm totiž sehráli spolupracovníci právě jeho protikandidáta doc. Schwarze. Jde o získání certifikátů ECTS Label a DS Label od Evropské unie, které VŠE dostala jako první univerzita v ČR, což byl výsledek dlouhodobého úsilí Ing. Miroslava Svobody a doc. Daniela Šťastného z Národohospodářské fakulty. Mimochodem, získání ECTS Labelu pro VŠE měl ve svém volebním programu již v roce 2005 děkan Schwarz. Avšak poté, co

v minulých rektorských volbách těsně neuspěl, snažil se certifikát získat pro svou fakultu (NF VŠE). Jelikož škola může tyto certifikáty získat jen jako celek, nikoli jen jedna fakulta, byl projekt přepsán a ve spolupráci s Ing. Blankou Habrmanovou z FPH VŠE a nedávno zesnulým prorektorem pro pedagogiku doc. Felixem Koschinem se tyto certifikáty podařilo získat pro celou VŠE. Prof. Hindls pak jel v červnu do Bruselu toto významné ocenění pro VŠE jako rektor osobně převzít. Jako druhý nejvýznamnější úspěch prof. Hindls prezentoval získání podle jeho názoru prestižního ocenění 1st Business School in Eastern European Zone. O „prestižnosti“ tohoto ocenění jsme psali v Economixu č. 1/2009 na straně 18. Toto ocenění uděluje v rámci projektu Eduniversal soukromá francouzská konzultantská společnost SMBG podnikající v oboru osobnostního rozvoje. Metoda výběru posuzovaných škol, posuzovaná kritéria a možnost ovlivnění výsledku prestižnost takového ocenění značně zpochybňují. V podstatě jde o jistou formu účelové reklamy dané společnosti. VŠE se v tomto žebříčku umístila na 27. místě těsně za Cambridgeskou univerzitou a daleko před Chicagskou univerzitou. To asi hovoří za vše... V každém případě prof. Hindls avizoval, že VŠE toto ocenění letos dostala znovu. Na třetím místě ve výčtu úspěchů VŠE uvedl trojnásobné zvýšení počtu studentů vyslaných do zahraničí za poslední čtyři roky. Fakticky to však znamená, že v příštím akademickém roce 2010/11 by mělo do zahraničí vycestovat asi 650 studentů (2005/06 = 216, 2006/07 = 227, 2007/08 = 257, 2008/09 = 325, 2009/10 = 460 studentů). Zda je to úspěch, když na VŠE studuje téměř 20 000 studentů, nechť posoudí každý sám. Dalším významným počinem je podle prof. Hindlse vytvoření Střediska handicapovaných studentů (SHS). To je nepochybně záslužné a SHS skutečně handicapovaným studentům v mnohém pomáhá. Od založení SHS v roce 2007 bylo do techniky pro handicapované investováno 1,5 milionu Kč. Hindls k tomu

5

odkázán právě na ředitele Ctibora. Prof. Hindls dále VŠE prezentoval jako centrum společenského života a uvedl několik akcí, které se již pravidelně odehrávají v prostorách VŠE. Dále uvedl významné investiční akce, mezi něž patří výstavba sportovní haly na Třebešíně, revitalizace kolejí, rekonstrukce prostor VŠE na Žižkově a dostavba areálu FM VŠE v Jindřichově Hradci. Později ve své prezentaci uvedl, že je připravována rekonstrukce Nové budovy a její nástavba, rekonstrukce Staré budovy a že VŠE získala akceptační protokol pro rekonstrukci koleje III.G na Jarově za asi 65 milionů Kč. Proinvestovat desítky milionů korun nepochybně přináší radost všem zúčastněným. Poněkud zvláštní „nezbytnou“ investicí jsou například sprchové kouty s masážními tryskami na kolejích. Možná by neškodilo udělat nezávislý audit těchto investic. Prof. Hindls rovněž zmínil založení Rozvojového a poradenského centra (RPC), které podle něj slouží jako psychologická a kariérní opora studentům, je významným partnerem pro firmy (pozn. red.: Šance) a je pořadatelem Dne s VŠE. Dalším uvedeným úspěchem je implementace nových informačních systémů školy, které jsou údajně již plně implementovány. Jedním z těchto informačních systémů je i studijní informační systém (ISIS). Buďme samozřejmě šťastni, že tento systém máme. Každý si je však vědom (studenti, vyučující a zejména studijní referentky), s jakými porodními bolestmi, které stále ještě neutichly, se potýká. Ve svém volebním programu má prof. Hindls uvedeno ještě mnoho dalších počinů, avšak ve své prezentaci je nezmínil. Za takový počin (úspěch) považuje například zdvojnásobení částky určené na Grant rektora a České spořitelny pro studentské organizace. Podle studentské tajemnice Saviny Finardi bylo studentským organizacím rozděleno 400 tisíc Kč. Nechme stranou to, která ze zhruba třiceti studentských organizací působících na VŠE si na tyto pení-

ze může sáhnout a jak je dělán „předvýběr“ kandidátů pro přidělení grantu. Asi jen málokdo považuje tuto částku za úspěch vzhledem k potenciálu VŠE. A to je zde ještě zvláštně štědrý přístup vedení školy k podnikající studentské organizaci Buddy System. Úspěchy typu pokrytí VŠE bezdrátovou sítí, zhotovení nového webu VŠE, webhosting a hardwarová a softwarová podpora pro útvary školy by spíše měly být považovány za samozřejmost. Prof. Hindls dále prohlásil: „V současné době je VŠE velmi konsolidovaná, je bez jakýchkoli problémů, které by vycházely navenek ze školy, není zmítána žádnými obrovskými spory a má velmi konsolidovaný rozpočet.“ Je otázka, zda tento stav se nějak liší od stavu, kdy rektor Hindls před čtyřmi lety od své předchůdkyně VŠE převzal. Poté prof. Hindls přešel ke svému strategickému plánu pro příští období. Upozornil zejména na to, že se blíží období velkých změn ve vysokém školství, zejména těch legislativních. Za svou prioritu považuje na tuto situaci vysokou školu připravit a uvedl tyto základní body: – reforma terciárního vzdělávání, případná klasifikace univerzit, změny financování vědy (výměna studentů, dotace na výzkum a vývoj, IGA, kvalifikace pedagogů, projekty jako zdroj financí); – měnící se populační struktura zájemců o studium (koncepce přijímacího řízení, koncept nabídky forem studia); – růst internacionalizace univerzitního prostoru (výměna/hostování učitelů, výjezd studentů do zahraničí, akreditované magisterské programy v angličtině, programy joint/double degree, internacionalizace výzkumu, ECTS Label); – trvalé zkvalitňování akademického prostředí a infrastruktury školy (rekonstrukce NB, SB a kolejí, dobudování SHS) – systematická práce s absolventy školy (kariérní mapa, projekt Reflex, projekční agenda), – bohatost akademického života na VŠE (mezinárodní uznání

VŠE, odborné a společenské akce). Jelikož se dostal prezentací „svých“ úspěchů poněkud do časové tísně dané patnáctiminutovým limitem, náplň výše uvedených bodů stručně a rychle proběhl. Zajímavé bylo, že připustil, po analýze, i snížení počtu přijímaných studentů na VŠE podle dopadu tohoto kroku na rozpočet školy. V této souvislosti by bylo dobré připomenout, že na jeho mateřské fakultě (FIS VŠE) se letos údajně přijalo nad rámec dohodnutých čísel asi 300 studentů, za které VŠE nedostane od MŠMT ani korunu, což podle vyjádření kvestora Libora Svobody značně zatěžuje rozpočet VŠE a do budoucna by to mohlo VŠE způsobit velké problémy. Tímto prof. Hindls zakončil svou prezentaci a poděkoval publiku za pozornost. Poté moderátor představení kandidátů doc. Švarc uvedl druhého kandidáta doc. Jiřího Schwarze.

Jeho vystoupení bylo na začátku poznamenáno technickými problémy s mikrofonem, kvůli kterým musel svou prezentaci dvakrát přerušit. Nakonec mu byl mikrofon vyměněn, a tak se mohl po několika minutách ujmout své prezentace. Předchozí technické problémy ho zřejmě trochu znervózněly, protože úvod jeho přednášky tím byl trochu poznamenaný, čímž ve srovnání s prof. Hindlsem nemohl dostat tolik bodů za umělecký dojem. Tento nedostatek však vykompenzoval obsahovou stránkou prezentace. Svou powerpointovou prezentaci pojal velmi jednoduše a omezil se na

– 4 / 2009

uvedl: „V současné době máme 17 handicapovaných studentů a stará se o ně profesionální tým na základě profesionální metodiky a profesionálních pomůcek.“ Ředitelem SHS je Martin Ctibor, který se bohužel podle několika handicapovaných studentů věnuje spíše své realitní činnosti než chodu střediska a nemá žádnou znalost o problematice handicapovaných. Ve skutečnosti tak SHS fakticky vede zrakově handicapovaný student Václav Eliáš, který byl také na fotografii v prezentaci pana rektora. Značně nevyhovující je rovněž to, že SHS sídlí v jedné místnosti, která slouží současně jako kancelář i jako studovna. O přístupu vedení k SHS svědčí i to, že prorektor, který měl SHS na starosti, se od jeho založení v roce 2007 nepřišel do prostor SHS ani jednou podívat. Pokud se někdo z handicapovaných studentů snažil komunikovat přímo s vedením školy včetně pana rektora, byl

economix

volba rektora

6

economix

– 4 / 2009

sedm základních bodů svého programu doplněných vtipnými momentkami z filmů zlatého fondu české kinematografie (Marečku, podejte mi pero, Byli jednou dva písaři, Valentin Dobrotivý a další). Svůj program rozdělil do sedmi bodů, k nimž uvedl následující: 1. Poctivá a inovativní výuka – jádro naší práce Stručně popsal vývoj nabídky předmětů na VŠE po roce 1989. Tento vývoj považuje za nezbytný, ale má své meze, jež se projevily v „podivné“ konkurenci, která je dána systémem financování, kdy si fakulty vzájemně konkurují o předem zajištěné financování své výuky, čímž dochází k navyšování především přímé výuky a uzavírání fakult, protože to je pro ně nezbytné. Podle jeho názoru do tohoto procesu nelze zasahovat direktivně, ale pouze na základě konsensu – dohody podložené změnou financování. Je si však vědom, že přechod od výkonového systému ke kapitační platbě principy tohoto problému neřeší. Podle doc. Schwarze je potřeba se zaměřit na zbytečné duplicity ve výuce, zbytečné nahrazování kurzů jinými, což studentům nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Za nezbytné považuje zlepšení podpory pedagogické činnosti. Rovněž se vyjádřil k ISIS, kde má VŠE mnoho rezerv. Oceňuje, že je systém integrovaný, ale měl by být i přátelský jak ke studentům, tak i k učitelům, a také je záhodno, aby byl rychlejší a reagoval na změny. 2. Kvalitní věda – výkladní skříň univerzity Největší problém VŠE doc. Schwarz spatřuje v kvalitě vědecké činnosti. Problém se podle jeho názoru může ještě zvětšit, pokud u nás dojde ke změně vysokého školství a k očekávanému rozdělení vysokých škol na vědecké a pedagogické. Jelikož se podle něj VŠE nedaří vychovávat dostatek kvalitních vědců, vidí šanci v importu renomovaných vědců, k čemuž chce založit institut pod názvem International Center for Economic Research řízený renomovaným zahraničním profeso-

volba rektora

rem. Institut by byl financován z vnějších zdrojů a byl by atrakcí pro zahraniční vědce, kteří by měli na VŠE povinnost nejen učit, ale především vtáhnout do vědy doktorandy, mladé vědce VŠE. Jejich povinností během pobytu u nás (13 nebo 32 týdnů) by bylo napsat minimálně jeden vědecký článek, který by byl publikován v zahraničním impaktovaném časopise. V diskusi, která následovala po skončení prezentací obou kandidátů, doc. Schwarz uvedl, že ředitele výše uvedeného institutu představí senátorům osobně v den volby rektora (12. 10. 2009). 3. Specializace podle toho, co mi jde lépe Podle doc. Schwarze vyučující oceňují, že mají možnost na svém pracovišti dělat to, co jim jde. Domnívá se, že dělba práce se prohlubuje také na univerzitní půdě. VŠE má pedagogy, kteří výborně učí, a pro studenty je, jak uvedl, „velkou slastí“ poslouchat je a účastnit se jejich přednášek. Někteří z těchto vyučujících však mají velké problémy s vědeckou činností. Naproti tomu jsou na VŠE

jiní vyučující, kteří skvěle píší a uplatňují své články v impaktovaných časopisech, ale nejsou schopni tak dobře oslovit studenty. To jsou podle něj charakteristické rysy člověka, které nelze tak jednoduše překonat. Podle doc. Schwarze by byla chyba tlačit na glajchšaltování vědecké práce. Proto si myslí, že proces a podmínky pro zvyšování kvalifikace na VŠE jsou zcela nekompatibilní s touto potřebou, kdy se každý specializuje podle toho, co mu jde. Pokud by se tedy stal rektorem, zasadil by se o to, aby v diskusi byly znovu vyjasněny podmínky pro habilitační a profesorské řízení, aby se nesnížila úroveň těchto podmínek, nýbrž aby se zvýšila substituovatelnost. To by znamenalo, že titul docent, ačkoli jde o vědecko-pedagogický titul, by byl přístupný i pro výborné pedagogy, kteří z různých důvodů nemohou publikovat v impaktovaných časopisech, třeba i z důvodu, že jejich disciplína vůbec impaktovaný časopis v ČR nemá. Tím by se nastolila určitá spravedlnost mezi obory a byla by to reflexe současného stavu.

4. Dobré účty dělají dobré přátele Za základ dobré spolupráce mezi pracovišti VŠE doc. Schwarz považuje pevná a jasná pravidla a také transparentnost. Za zcela nezbytné považuje zavedení procesu řízení kvality na VŠE, zejména pak na celoškolských pracovištích se zaměřením na rektorát. To znamená provést podrobný audit vykonávaných činností, zda jsou skutečně potřebné a zda finanční toky s těmito činnostmi související jsou adekvátní. Doc. Schwarz je přesvědčen, že tato činnost by mohla být zabezpečena z vnitřních lidských zdrojů, tedy fakultou, která toto vyučuje. Předpokládá totiž, že vyučující, kteří to učí, jistě umějí toto řízení a audit i dělat. Tento proces by tak byl velmi levný a úspory, které by se tak získaly, by zůstaly fakultám. Předpokládá, že o tyto úspory by se snížila částka, kterou si sráží rektorát při grantech a jiných činnostech, jež nejsou součástí hlavní činnosti. Rovněž by se snažil prosadit pravidla pro tvorbu rozvrhů a přidělování učeben fakultám, což považuje také za významný faktor pro zvýšení kvality pedagogické činnosti, protože dlouhodobé poskytnutí konkrétních učeben fakultám také znamená jejich lepší vybavení ze strany fakult a snížení nejistot při tvorbě rozvrhu. 5. VŠE – naše pracovní priorita Doc. Schwarz považuje za důležité, aby studenti i vyučující považovali VŠE za svou prioritu, k čemuž je potřeba jim vytvářet podmínky. Snižováním nákladů na celoškolských pracovištích by finanční zdroje byly převedeny do mzdových fondů fakult. Rovněž považuje za nezbytné lépe a efektivněji využívat školní majetek a finanční výnosy z majetku věnovat na posílení hlavní činnosti VŠE, tedy na pedagogickou činnost. Mnoho pravomocí a servisních činností lze rovněž delegovat na úroveň fakult, například při organizovaní konferencí, kongresů a seminářů. Rovněž považuje za nezbytné zpříjemnění prostředí pro studenty a mladé pedagogy, a to provozováním dětského koutku a rozšířením přístupnosti areálu školy.

7

7. Rektorát – servisní orgán fakult především ve vztahu k externímu prostředí Pokud jde o rektorát, považuje za zásadní změnit systém jeho práce. Jde o instituci, která má především reprezentovat VŠE směrem ven a uvnitř má pouze vytvářet prostředí, ve kterém by se fakulty rozvíjely. Změnil by pravidla – kolegium rektora by se skládalo z děka-

nů, prorektorů a případně zvaných hostů a nikdy by se nehlasovalo o záležitostech, které patří do kompetencí jednotlivých fakult, stejně jako o pravidlech rozpočtu. Tam musí podle něj vždy docházet ke konsensu, což je velmi náročné, ale je potřeba tyto věci vydiskutovat až do konce – nelze přehlasovat děkana, tak jak se například stalo při habilitačních a profesorských řízeních. Pokud jde o schůze vedení, účastnili by se jich rektor, prorektoři a vedoucí jednotlivých útvarů. Tyto schůze by byly automaticky přístupné děkanům, kteří by tam chodili, pokud by to považovali za nutné. Nikdo by je však nenutil. Tím doc. Jiří Schwarz ukončil svou prezentaci a moderátor představení kandidátů doc. Švarc vysvětlil pravidla následné diskuse.

Otázky účastníků prezentace směřovaly k pohledu kandidátů na význam a smysl Fakulty managementu v Jindřichově Hradci, k osvětlení kritérií pro habilitační a profesorské řízení, v čem by se navazovalo na probíhající změny a co by bylo zcela novou iniciativou kandidátů, co škola udělala pro to, aby nebyla tak dlouhá (patnáctiměsíční) lhůta pro uveřejnění článku v impaktovaném časopise, který sama obhospodařuje, jak chtějí konkrétně podporovat mezifakultní spolupráci na VŠE, zda již proběhl audit pracovišť rektorátu, jaké konkrétní kroky provedou k tomu, aby v mnohem větší míře než doposud byli lidé u nás schopni publikovat v zahraničních časopisech, ke stravování v meze a další. Padla také otázka redaktora Studentského listu na doc. Schwarze, který ve svém programu slibuje zlepšení přístupnosti areálu VŠE ze stanic MHD. Tou-

to otázkou byl děkan Schwarz evidentně potěšen, protože pro případ, že by tato otázka padla, měl připravenu další prezentaci, v níž představil již hotový projekt Českých drah, který počítá s průchodem pro cestující, ale i veřejnost z hlavního nádraží do ulice Italská, kde studenti mohou bezpečně jít do školy, aniž by museli přebíhat koleje a být ohroženi na svém zdraví. Toto řešení je již velmi blízko realizaci a doc. Schwarz o tom vedl jednání se starostkou Prahy 2 Janou Černochovou. Projekt nebude VŠE stát ani korunu, je však potřeba vytvořit tlak veřejnosti. Rovněž, podle svých slov, dávno jednal se starostkou Prahy 3 Milenou Kozumplíkovou o zpřístupnění Rajské zahrady v kopci nad školou z areálu VŠE a tak by studenti měli daleko lépe přístupnou tuto odpočinkovou zónu. Oba kandidáti prezentovali své programy v pondělí 5. října 2009 od 12.00 rovněž publiku na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci. Zvukový záznam pražské prezentace spolu s powerpointovými prezentacemi obou kandidátů si můžete pustit na adrese multimedia.vse.cz v sekci 8 – Ostatní. Je to jediný zde zařazený odkaz (multimedia.vse.cz/ media/Viewer/?peid=2afbcc9e3b464accb6617448316cc6d4). Rektora zvolí naši zástupci v Akademickém senátu VŠE v pondělí 12. října 2009. O výsledku volby a dalších souvislostech vás budeme informovat v příštím čísle Economixu.  Autor: Martin Steiner

– 4 / 2009

6. Jsme tu pro studenty Doc. Schwarz uvedl, že se musíme snažit co nejlépe připravit studenty pro život. Za nezbytnou součást této přípravy považuje zahraniční zkušenost. Téměř každý student, což zní v současné době nerealisticky, by měl alespoň jeden semestr studia strávit v zahraničí. Učinil by údajně vše pro to, aby se tak stalo. Nárůst by měl být geometrickou řadou – nárůst aritmetickou řadou je pro VŠE podle něj velmi pomalý. Zmínil se také o podpoře studentských aktivit. Podle něj by se tak mělo dít za naprosto jasných a transparentních pravidel, což podle něj v současnosti není. K vysoké škole podle doc. Schwarze patří to, že je živá, že je polepená akcemi, které se na škole konají. Podle něj by mělo být zrušeno omezení pro propagaci těchto akcí. Za prioritu považuje také Středisko handicapovaných studentů, přičemž již jednal v Poslanecké sněmovně, aby ze státního rozpočtu byla dána částka tři miliony Kč na zařízení a podporu činnosti SHS.

economix

volba rektora

8 UDĚLENÍ ČES TNÝCH DOK TORÁTŮ Ve čtvrtek 8. 10. 2009 udělí představitelé VŠE čestné doktoráty Arthuru P. Dempsterovi z Harvardovy univerzity a Glennu Shaferovi z Rutgersovy univerzity. Slavnostní předání proběhne v 16.00 ve Vencovského aule. Obory vědeckého bádání a akademické profily obou ekonomů si můžete přečíst na www.vse. cz/zpravodaj.php?ID=325. CYKLUS PŘEDNÁŠEK PORTÁLOVÉ TECHNOLOGIE V PRAXI Tématem cyklu přednášek pořádaných katedrou informačního a znalostního inženýrství FIS VŠE a firmou Seznam.cz jsou Portálové technologie v praxi. Jde již o pátý ročník. Přednášky se konají už od 29. 9. 2009, a to každé úterý od 14.30 do 16.00 v RB 336. Na měsíc říjen připadají tyto přednášky: 6. 10. téma Přístupnost v praxi – Lukáš Marvan; 13. 10. téma Fulltext I. – Petr Nevrlý; 20. 10. téma Produkt a jeho reálný přínos, příklady – Martin Picek; 27. 10. téma SCRUM aneb Jak řídit projekty – Tomáš Pergler. Přednášky se

aktuality konají až do 15. 12. 2009. Celý přehled najdete na www.vse.cz/ zprava/11026. ECONTECH – SPOLUPRÁCE S TUDENTŮ S FIRMAMI HP, ČSOB A ČKD GROUP

Rozvojové a poradenské centrum (RPC) nabízí možnost zapojit se do soutěže EconTech. Jde o týmovou práci studentů VŠE a ČVUT při řešení úkolů zadaných spolupracujícími firmami. Studenti tak získají praxi, případně mohou vyhrát různé ceny. Více na www.econtech.cz. DELOITTE TAX ACADEMY

a fyzických osob a další. Uzávěrka přihlášek je 26. 10. 2009. Více na www.deloitte.com/cz/ absolventi/tax-academy. KONFERENCE: SEDMÉ ČESKÉ DNY PRO EVROPSKÝ VÝZKUM V pondělí 26. 10. 2009 se na Masarykově koleji v Praze 6 uskuteční sedmý ročník konference České dny pro evropský výzkum (CZEDER). Téma zní následovně: Směrem k efektivní politice výzkumu a vývoje pro Evropu. Konference se bude v letošním roce věnovat například tematickým blokům hodnotícím přínos českého předsednictví v Radě EU k evropské politice výzkumu a vývoje a dále 7. a 8. rámcovému programu EU. Podrobné informace a program konference najdete na www.vse.cz/download/cz/dokumenty/czeder7 _program.pdf.

KONCERT ONDŘEJE HAVELKY A JEHO MELODY MAKERS Koncert s podtitulem: Zbrusu nový koncert „Příběh jazzu“ spolu s přednáškou se bude konat ve středu 14. října 2009 od 20.30 ve Vencovského aule. Vstupné: 150 Kč (je však již vyprodáno). Bližší informace na havelkanavse.kvalitne.cz. VŠ LIGA – INFORMAČNÍ SCHŮZKA Informační schůzka Vysokoškolské amatérské ligy (squash, badminton, volejbal) bude ve čtvrtek 8. 10. 2009 od 19.30 v posluchárně A v Nové budově. Dozvíte se podstatné informace od historie a fungování přes výhody pro členy až po turnaje a registrace. Více na www. vsliga.cz.

POKRAČUJÍCÍ WORKSHOP K PŘÍPADOVÝM S TUDIÍM PRO PEDAGOGY VŠE Společnost Deloitte, partner FFÚ VŠE, připravila pro studenty posledních ročníků, kteří ovládají anglický jazyk a zajímají se o daňové poradenství, pravidelný vzdělávací kurz Deloitte Tax Academy. Proběhne pět lekcí na daňová témata, například DPH, převodní ceny, mezinárodní zdanění právnických

Tento workshop v angličtině pořádá Rozvojové a poradenské centrum (RPC) dne 20. 10. 2009 od 9 do 12 hodin v místnosti RB 358. Účast na workshopu předpokládá mít rámcovou představu či osnovu případové studie, aby bylo možné tuto představu v průběhu workshopu rozvíjet. Pozvání platí pro absolventy kurzu i pro ostatní zájemce z řad akademických pracovníků školy. Podrobné informace na www.vse.cz/zpravy/soubory/advanced_case_letak.pdf. 

MIMOSEMESTRÁLNÍ KURZY

economix

– 4 / 2009

2OP448 INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE PRO MANAŽERY Tento kurz je určen studentům navazujícího magisterského studia. Pořádá ho katedra obchodního podnikání a komerčních komunikací FMV VŠE. Termínem výuky je 7. až 9. říjen 2009. Bližší informace na stránkách katedry fmv.vse.cz/pc.aspx?Ident=243. 2SE418 NATO AND EU AFTER ENLARGEMENT (ANGLICKY) Kurz, který bude probíhat ve dnech 12.– 16. 10. 2009, připravilo společně Centrum evropských studií, Konrad-Adenauer-Stiftung a katedra světové ekonomiky FMV VŠE. Přednášejícím je Dustin Dehéz, lektor Institute for Foreign and Security Policy, Düsseldorf a Otto-Suhr-Institute of the Freie Universität, Berlin. Bližší informace na www.vse.cz/download/cz/dokumenty/plakat_dehez.pdf.

2OP447 RETAIL MARKETING Kurz je určen studentům navazujícího magisterského studia. Vyučujícím je prof. Tim Bendig a proběhne 21.–23. října 2009. Bližší informace na stránkách katedry obchodního podnikání a komerčních komunikací FMV VŠE (fmv.vse.cz/ pc.aspx?Ident=242).

3PS622 SOCIOLOGIE (ANGLICKY) Sociologii v anglickém jazyce máte možnost studovat díky kurzu plánovanému na 26.–30. října 2009 v RB 435. Vyučovat bude hostující profesor Hoimanti Dasgupta z Univerzity v Kalyani v Indii. Bližší informace najdete na stránkách katedry psychologie a sociologie řízení FPH VŠE (kpsr.vse.cz).

5EN343 ORGANIZACE TRHŮ A ODVĚT VÍ POHLEDEM MANAŽERŮ Speciální předmět NF VŠE a FPH VŠE přinese teoretické poznatky o fungování trhů a odvětví prostřednictvím postřehů vrcholových manažerů a předsedů představenstva významných podniků. Přednášky budou probíhat každou středu vždy od 11.00 v Likešově aule. Více informací najdete v článku na straně 13.

DISKUSNÍ SEMINÁŘ S PROF. DEIRDRE MCCLOSKEYOVOU Katedra institucionální ekonomie NF VŠE pořádá diskusní seminář Statistical Significance is Worse Than Useless, který bude vyučovat prof. Deirdre McCloskeyová, autorka knihy The Cult of Statistical Significance: How the Standard Error Costs Us Jobs, Justice, and Lives. Seminář proběhne ve středu 14. 10. 2009 v 18.00 v místnosti RB 212. Více na kie.vse.cz.  Autor: Lucie Cepáková

9

zpravodajství

Dětský koutek Národohospodářské fakulty Na začátek nového semestru připravila Národohospodářská fakulta VŠE novinku – v přízemí Nové budovy v místnosti č. 26 otevřela dětský koutek, který je určen zejména pro děti zaměstnanců, a to všech fakult VŠE. V případě, že nebude jeho kapacita vyčerpána, mohou jej využít pro své děti i studenti, zatím však jen z NF VŠE. Realizace tohoto projektu trvala více než rok, přičemž stavební práce byly hotovy za jeden měsíc. Cílem projektu je zvýšení komfortu zaměstnanců, případně i studentů VŠE a dát maminkám i tatínkům na mateřské

dovolené příležitost vrátit se dříve do práce nebo ke studiu. Sloužit by měl ke krátkodobému hlídání dětí – předpokládá se, že doba hlídání dítěte bude 120 minut, tak aby byla pokryta právě jedna vyučovací hodina

včetně přestávky před i po ní. Kapacita koutku je omezena na šest dětí a bude naplňována v pořadí, jak si kdo hlídání objedná. O děti se bude starat kvalifikovaná zdravotní sestra a porodní asistentka Renata Vašíčková.

Dětský koutek bude v provozu v době výuky v pracovní dny od 9.00 do 17.00. Po zkušebním provozu může být režim v dětském koutku ještě modifikován podle potřeb zaměstnanců. Informovat se můžete buď osobně, nebo na telefonu 224 095 900. Provoz dětského koutku je financován ze sponzorského příspěvku zdravotní pojišťovny AGEL, takže jej lze využívat bezplatně. Vedení NF VŠE doufá, že dětský koutek bude využíván a pomůže tak udržet mladé pedagogy na VŠE a zvýší celkový komfort a flexibilitu výuky.  Autor: Betka Kuchařová

WWWWW Jak se osvědčil BiblioBox? WWWWW

Jana Hartmanová k dosavadnímu provozu uvedla: „BiblioBox se nám osvědčil, i přes počáteční poměrně vysokou investici (150 000 Kč) hodnotíme jeho pořízení jako užitečné pro studenty i pro knihovnu. Studenti si na službu postupně zvykají, v současné době je prostřednictvím BiblioBoxu vraceno průměrně více než 50 knih denně. Hodně využíván byl i během uzavření knihovny o prázdninách, výjimečně bylo také možné jeho prostřednictvím vracet i knihy z Jižního Města.“

první díl Marxova Kapitálu. Obě knihy si lze vypůjčit v knihovně VŠE. Tento nedostatek však lze obejít tak, že knihu do otvoru v BiblioBoxu vsunete otevřenou. Jenže v takovém případě nejde zaručit, že se tím kniha neponičí. Zde BiblioBox selhává a investice 150 tisíc korun by mohla být vnímána jako zbytečná, když pouhým vhozením knihy můžeme riskovat její poškození. Ozývají se hlasy, že funkci BiblioBoxu mohla vykonávat jakákoli jiná uzamykatelná schránka s otvorem, umístěná například u vrátnice, kde je díky ostraze jisté, že by se nikdo nepokoušel „vylovit“ z otvoru nějakou knihu. Permanentní přítomnost vrátných by zajistila, že by se do boxu nedostal jiný než knihovnický materiál (například tekutiny), což by znamenalo alespoň další využití služby ostrahy bez vynaložení dalších nákladů. Za 150 tisíc Kč by se tak mohlo pořídit například 150 výtisků Mankiwových Zásad ekonomie.  Autor: Vladimír Štípek

economix

V předminulém čísle magazínu Economix (2/2009, strana 13) jsme vás informovali o možnosti vracet knihy vypůjčené z knihovny VŠE do takzvaného BiblioBoxu. Na to, jak se BiblioBox za dobu svého provozu osvědčil, jsme se zeptali ředitelky Centra informačních a knihovnických služeb (CIKS) Ing. Jany Hartmanové.

– 4 / 2009

CIKS výhledově počítá s instalací BiblioBoxu i na Jižním Městě. Námi dotázaní studenti oceňují možnost vracet knihy mimo otevírací hodiny knihovny, což je jistě výhoda. Objevuje se však i kritika, že některé rozměrnější knihy nelze do otvoru pro vracení knih vstrčit. Sami jsme se přesvědčili, že se do BiblioBoxu nevešlo například Misesovo Lidské jednání. Stejně tak se do otvoru nevejde ani

10

zpravodajství

Konference Vliv globální krize na řízení výkonnosti Ve dnech 16.–18. září 2009 se na VŠE uskutečnila konference Vliv globální krize na řízení výkonnosti pořádaná katedrou manažerského účetnictví FFÚ. Hlavním tématem byly změny v přístupech řízení výkonnosti a controllingu ve firmách pomocí ICT, které si vynucuje pokračující globální krize. Pro manažery, controllory i odborníky z oblasti výzkumu byl připraven bohatý třídenní program. Mezi přednášejícími nechyběli odborníci jako Andy Kelly z Cranfield School of Management nebo Dr. Bernard Marr z Advance Performance Institute. Hlavním cílem bylo vytvoření ideálních podmínek pro diskusi, výměnu názorů a zkušeností všech, které spojuje zájem o problematiku firemního řízení. Na konferenci vystoupil i Jiří Rusnok, absolvent NF VŠE, v letech 2001–2002 ministr financí a v letech 2002–2003 ministr průmyslu a obchodu za ČSSD a později člen NERV. Nyní působí jako předseda představenstva ING Penzijního fondu a zároveň prezident Asociace penzijních fondů. Tématem jeho přednášky bylo téma ekonomiky v krizi a v období postkrizovém

a zároveň výstupy, které z toho plynou pro finanční manažery. Rusnok svou přednášku uvedl citátem Tomáše Bati, který jako hlavní příčinu krize označoval morální bídu. Varoval před zadlužováním, podporou nekonkurenceschopných podniků, lenošením a mrháním. Na několika grafech dokládal jasné příčiny krize, ale i fakt, že současná krize se svou závažností ani délkou trvání velké krizi z 30. let nevyrovná. Dalšímu strmému ekonomickému propadu zabránily podle něj především ekonomické stabilizátory současných vlád. Tedy skutečnost, že dnešní státy si mohou dovolit daleko větší míru přerozdělování než ve 30. letech a tím krizi zpomalit a překonat, s čímž ovšem velká část ekonomů zásadně nesouhlasí. Otázkou

stále zůstává, zda některé intervence nemohou naopak na trhu způsobit další problémy. Mezi potenciálními riziky byla uvedena vysoká nezaměstnanost, neochota bank k poskytování úvěrů, obří rozpočtové schodky nebo například nejistý vývoj cen ropy a dalších komodit. Přestože je Rusnok členem ČSSD, jeho názory se v mnohém se současnou levicovou politikou rozcházejí. Upozornil například na nefunkčnost progresivního zdanění, které se týká pouze 12 % příjmů státu, a tudíž v rozpočtu nehraje natolik významnou roli. Varoval před neefektivním fungováním velkých nadnárodních korporací, které se prý často dá srovnat s fungováním komunistického státu. Požádali jsme Jiřího Rusnoka o vyjádření k aktuálním otázkám, jako je přijetí Janotova úsporného balíčku a také ukončení činnosti Národní ekonomické rady vlády. „ Jak byste zhodnotil činnost NERV? Nebyla jeho funkčnost do značné míry omezena svržením Topolánkovy vlády? Jaká je šance na přijetí doporučení, která NERV vydal?

Myslím, že musíte vycházet z toho, k čemu rada byla vytvořena. Byl to ad hoc poradní orgán složený z lidí, kteří mají svá občanská povolání a jsou odborníky v oblasti ekonomie a národního hospodářství. Já myslím, že rada svůj účel splnila. Zaprvé velmi rychle připravila balík opatření, zadruhé svou funkci poradního orgánu plnila i po pádu vlády ODS. Premiér Fischer shledal naše fungování přínosným a požádal nás, aby NERV pokračoval. Svou činnost jsme se rozhodli uzavřít publikací shrnující doporučení a rady do budoucna. „ Dnes je otázkou číslo jedna přijetí Janotova úsporného balíčku. Jak se k němu stavíte? Je šance na jeho schválení? Myslím, že radikální snížení rozpočtového schodku je naprosto nezbytné. Nepřijetí úsporného balíčku by mohlo v budoucnu pro naši zemi znamenat velké riziko. Doufám, že schválen bude, ale s jistotou to říct nemohu. Jak vidíte, v české politice už je možné naprosto všechno.  Autor: Lucie Kozáková

economix

– 4 / 2009

3. mezinárodní vědecká konference Facility Management Fakulta podnikohospodářská VŠE se spolupodílela na realizaci třetí mezinárodní vědecké konference s názvem Facility Management – Významná opora řízení v období nestability, která se konala 25. května 2009 v prostorách Likešovy auly při příležitosti 10. výročí založení české pobočky International Facility Management Association (IFMA). Hlavní téma semináře se soustředilo na současné problémy spojené s ekonomickou krizí a na posouzení funkce Facility Managementu (FM) v časech nestability s důrazem na redukci nákladů podniků. Letošní konference se zúčastnilo přes sto odborníků z podnikatelské i akademické sféry, což

předčilo předcházející dva ročníky. Nutnost kooperace teoretiků a praktiků zdůraznil v úvodním příspěvku rektor VŠE prof. Richard Hindls. Příspěvky přednesené v dopoledním bloku se týkaly zejména aktuálního vývoje hospodářské situace z pohledu teorie, reakce vlád, úlohy kohezní politiky a hledání možnosti nastartování ekonomiky. Děkan Národohospodářské fakulty a člen NERV doc. Jiří Schwarz přednesl příspěvek o krocích podniknutých vládou s cílem oživení hospodářství. Zahraniční host, doc. Lang, se zaměřil na srovnání české a německé zkušenosti s facility managementem. Odpolední pokračování konference s podtitulem Rozsah základních činností Facility Managementu se věnovalo aplikaci

managementu při řízení podpůrných procesů, rozvoji sdílených služeb v oblasti správy budov a outsourcingu hotelových a obchodních služeb. Druhý blok konference uzavřela analýza vývoje FM v krizovém období. S podnětnou přednáškou vystoupil hlavní organizátor vědeckého semináře Ing. Vlastimil K. Vyskočil z katedry managementu FPH, která se zaobírala strategií snižování podnikových nákladů. Vyskočil ve svém vystoupení zdůraznil nutnost úspory nákladů pro efektivní podnikatelskou činnost a inovace: „Není tedy žádným překvapením, že málokdo z nás vlastně uvažuje o tom, jak dělat věci levněji, když přemýšlí o tom, jak bychom to mohli dělat lépe. Ovšem platí, že inženýrova prestiž se nesníží, pokud navrhne produkt nebo službu tak,

že bude navíc vyráběna levněji, rychleji nebo efektivněji. Opak je pravdou – ve skutečnosti se tím jeho image zvýší. Znakem génia je zlepšování úrovně nákladů.“ Vyskočil kromě přednesení příspěvku v závěru pokřtil svou monografii FACILITY MAGAMENT procesy a řízení podpůrných činností. Konferenci uzavřeli představitelé pořádajících fakult prof. Jaromír Veber, děkan FPH VŠE, a doc. Alois Materna, děkan Fakulty stavební VŠB TU v Ostravě. Účastníci zhodnotili konferenci jako velice úspěšnou a shodli se na nevyhnutelnosti prohlubování vztahu teorie a praxe v oboru Facility Managementu. Záznam z konference najdete na kpe.fph.vse.cz/konferencefacility-2009/zaznam.pdf.  Autor: Zuzana Žiačiková

11

inzerce

Nemocnice s poliklinikou Praha Italská rozšiřuje své služby

Doslova pár kroků od VŠE v Praze na Žižkově mají studenti i zaměstnanci školy možnost využívat stále se rozšiřující komplexní péči v Nemocnici s poliklinikou Praha Italská. Nemocnice nově nabízí i sportovní medicínu. Na to, co tento obor zahrnuje, jsme se zeptali MUDr. Ladislava Vaněčka, ortopeda a specialistu na sportovní medicínu. Můžete blíže popsat, co se skrývá pod pojmem sportovní medicína?

Sportovní medicína je moderní obor úzce související s ortopedií a traumatologií pohybového aparátu. Zabývá se jak léčbou úrazů, tak onemocnění vzniklých následkem sportovní činnosti. Velká část těchto problémů vznikne z přetížení pohybového aparátu, naučenými vadnými pohybovými stereotypy, nevhodnou obuví apod. Jde o onemocnění vyžadující dlouhodobou péči. Po podrobném vyšetření můžeme doporučit změnu špatných návyků, navrhnout speciální rehabilitační a posilovací programy nebo léčebné procedury. Znamená to, že se věnujete jen vrcholovým sportovcům? To rozhodně ne. Zabývám se ortopedií v celém rozsahu, snad kromě onkologické ortopedie. Působím jako lékař české basketbalové reprezentace mužů a basketbalového družstva Nymburk. Zároveň však léčím všechny pacienty, kteří na naše

pracoviště přijdou, ať už přímo nebo na doporučení praktického lékaře. Setkáváte se v ordinaci i s mladými pacienty – nesportovci? Samozřejmě, s mladými pacienty se setkáváme na ortopedii poměrně často. Přicházejí obvykle kvůli bolesti zad, loktů, kolen a ostatních kloubů. Příčinou jejich problémů jsou buď úrazy, nebo vadné stereotypy při chůzi, sezení u počítače apod. Od října působíte také na ortopedickém oddělení Nemocnice s poliklinikou Praha Italská. Čemu se tady nejvíce věnujete? Mou specializací je zejména ošetření kloubů kolenního, kyčelního, ramenního či hlezenního a nezáleží na tom, zda je tento kloub postižen úrazem, degenerativním onemocněním či bolesti vzniknou z přetížení.

Provádíte v Italské i operační zákroky? Návaznost na případnou operační léčbu je samozřejmostí. Začátkem příštího roku bude v Italské uveden do provozu moderní operační sál, kde budeme provádět například artroskopické operace kolena, ramena a hlezna včetně náhrad kolenních vazů, dále operace tenisového a oštěpařského lokte, korekční operace vbočených palců, karpálních tunelů, lupavých prstů a další. Totální endoprotézy kolenního a kyčelního kloubu provádím na specializovaném pracovišti. Je tato péče hrazena ze zdravotního pojištění? Ano, všechny výkony jsou hrazeny zdravotními pojišťovnami, samozřejmě kromě regulačních poplatků a případných nadstandardních služeb požadovaných pacienty. 

12

zpravodajství

Nový obor Hospodářské a politické dějiny

economix

– 4 / 2009

S příchodem nového školního roku přichází se zajímavou novinkou také Národohospodářská fakulta, která otevřela již svůj šestý obor magisterského studia s názvem Hospodářské a politické dějiny. Hospodářské a politické dějiny jsou oborem, který je určen všem studentům, kteří mají své záliby v oblastech ekonomie, politologie, sociologie a historie, dále je ale vhodný například i pro ty, kdo by v budoucnu rádi uplatnili svůj tvůrčí talent a znalosti hospodářského a politického vývoje, především 20. století, při práci v novinách, rozhlase, televizi či jiných sdělovacích prostředcích. Kromě uplatnění v masmédiích se absolventi nového oboru mohou ucházet o zaměstnání na řídících a manažerských pozicích v soukromém i veřejném sektoru, vykonávat odborné činnosti v muzeích, archivech a dalších jim příbuzných institucích nebo pracovat jako odborní průvodci. Ambicióznější studenti tohoto oboru mohou po jeho ukončení zamířit i do oblasti diplomacie a politiky. Na studenty čekají, kromě osvědčených kurzů pracovníků katedry, i zcela nové a jedinečné předměty, například Soudobý diskurs hospodářských a politických dějin nebo Heuristika a tvorba odborného textu. Aby byl rozsah oboru opravdu komplexní a všestranně zajímavý, nechybějí v něm ani kurzy zaměřené na hospodářský vývoj USA či Dálného východu po druhé světové válce. Škálu povinných předmětů doplňuje rozsáhlá nabídka předmětů volitelných, které se budou v následujících semestrech různě obměňovat a vyvíjet, například i podle toho, jak budou na škole hostovat různí zahraniční profesoři. Lákadlem nového oboru však jsou nejen zajímavé předměty, ale i jejich vyučující. Přednášky pedagogů z katedry hospodářských dějin se řadí mezi jedny z nejnavštěvovanějších na škole a mezi

studenty se dlouhodobě těší velké oblibě. U příležitosti otevření magisterského oboru Hospodářské a politické dějiny jsme položili několik otázek vedoucímu katedry hospodářských dějin doc. Františku Stellnerovi a jeho zástupci, odbornému asistentovi PhDr. Radku Soběhartovi:

Doc. František Stellner

PhDr. Radek Soběhart Co vedlo katedru k otevření tohoto magisterského oboru? Vyjmenovali bychom několik příčin. Nejdůležitější bylo přesvědčení, že magisterský obor, který by se zabýval ekonomickými a politickými souvislostmi v historické perspektivě, prostě na VŠE patří. Koresponduje to i se současným trendem západoevropských a amerických univerzit, kde stejný obor patří k nejprestižnějším, neboť předpokládá znalosti z několika vědních disciplín, čímž napomáhá propojení dílčích specializací na jednotlivých fakultách. Pokračujeme ve více než padesátileté tradici pracoviště, které rozvíjí hospodářské dějiny v České republice, ale chceme zároveň vytvořit obor, který bude specifický a jedinečný právě tím, že absolventy budou ekonomové s širokými historickými znalostmi. Navazujeme též na dlouhodobou snahu dále profilovat katedru hospodářských dějin poté, co jsme od roku 2003 začali cíleně přecházet od „pomocné“ úlohy poskytování široké nabídky volitelných předmětů k vypisování vlastní vedlejší specializace Novodobé hospodářské dějiny a následně i k akreditaci

vlastního magisterského oboru. Náš úspěch byl umožněn též velkým zájmem studentů o naše předměty a vedlejší specializaci a velmi vstřícným přístupem současného vedení fakulty. Předměty katedry hospodářských dějin jsou obecně velmi oblíbené a navštěvované. Vyučující tak mnoha studentům povolují nadkapacitní zápis. Bylo i toto důvodem vytvoření magisterského oboru? Zájem studentů z Národohospodářské fakulty, ale i z ostatních fakult, nás nejen velmi těší, ale i motivuje k dalšímu úsilí zkvalitňovat naši výuku a práci se studenty. Navíc je pro nás povzbuzující, že studenti si nezapisují naše předměty jen jako volitelné, naopak řada z nich pokračuje ve studiu hospodářských dějin v rámci naší vedlejší specializace. Někteří studenti přihlášení do hlavní magisterské specializace Hospodářské a politické dějiny se rekrutují i ze studentů jiných univerzit. Myslíte si, že nový magisterský obor využijí, kromě absolventů bakalářského studia na NF VŠE, i jiní studenti? My jsme náš magisterský obor nepřipravovali pouze pro studenty NF, ale snažili jsme se vytvořit koncept, který by byl přitažlivý a kvalitní i pro studenty z jiných fakult a studenty mimo Vysokou školu ekonomickou. V dalším otevírání se mimo VŠE vidíme i jeden z úkolů do budoucna. Chtěli bychom studenty motivovat také tím, že je úzce zapojíme do dění na katedře a spoluprací na grantech a dalších vědeckých úkolech jim usnadníme jejich první vědecké výstupy. Národohospodářská fakulta připravuje některé kurzy, jež vyučují i úspěšní lidé z praxe. Chystáte se zvát na předměty nového magisterského oboru zahraniční vyučující nebo politiky z nedávné historie? Naše katedra již určitou dobu aktivně využívá možnosti zvát zahraniční vyučující a v tomto trendu budeme pokračovat

i nadále. Hostovali u nás již profesoři z Velké Británie a Německa, máme domluveno působení odborníků z USA, Rakouska a Řecka. Co se týče současných či bývalých politiků, ponecháváme jejich využití spíše kurzům ekonomie a politologie, v budoucnosti se nebráníme participaci na projektu, který by v rámci analýzy československých hospodářských dějin doby minulé aplikoval také přístup „oral history“ a pomocí řízených interview připojil do této analýzy také výpovědi žijících ekonomů, politiků, státních úředníků či podnikatelů. Připravujete také nějaké speciální mimosemestrální kurzy? Pro tento semestr jsme připravili mimosemestrální kurz v němčině rakouského historika prof. Dr. Georga Christopha Bergera Waldenegga – 5HD381 Chapters on Economic History „Der kranke Mann Europas? Die Entwicklung der Habsburgermonarchie zwischen 1815 und 1914 unter besonderer Berücksichtigung sozioökonomischer Aspekte“ (ve dnech 23. 11.–4. 12. 2009 v místnosti SB126 vždy v době 16.15– 17.45). V příštím roce přijede německý historik prof. Dr. Thomas Wünsch z Pasova a řecký historik Dr. PhDr. Athanasios Sideris, Ph.D. z Athén. Na stránkách katedry lze najít mnoho profesí, ve kterých se mohou historici z VŠE uplatnit. Kde podle vás najde uplatnění nejvíce vašich studentů? Předně bychom chtěli upozornit, že naši absolventi nemají být „historiky z VŠE“, ale ekonomy, kteří znají historické souvislosti, různé metodologické a teoretické přístupy a také získají nezbytnou praxi v psaní odborné práce. Myslíme si, že takto vybavený absolvent bude mít široký výběr pracovních příležitostí, například ve sféře vědy, médií, podnikání, státních služeb atd.  Autoři: Marta Osersová, Vladimír Štípek

zpravodajství

13

NF a FPH

otevřely předmět vyučovaný špičkovými manažery

Miroslav Dvořák

Martin Roman

Jiří Zapletal

Doprava Energetika Strojírenství Stavebnictví Finance Showbyznys Potravinářství Ropný průmysl Telekomunikace HealthCare

Národohospodářská fakulta a Fakulta podnikohospodářská otevřely společný předmět Organizace trhů a odvětví pohledem manažerů (5EN343) vyučovaný špičkovými manažery významných firem působících na českém trhu. Cílem kurzu je propojit teoretické znalosti standardního kurzu Organizace trhů a odvětví s praxí významných firem a vytvořit prostor pro ověřování toho, jak teoretické koncepty fungují v reálné skutečnosti.

Dan Ťok

Lubor Žalman

Miroslav Dvořák Martin Roman Jiří Zapletal Dan Ťok Lubor Žalman Petr Dvořák Tomáš Kadlec Jaroslav Pantůček David Šita Jiří Pavlíček

Seznam vyučujících (viz tabulku) obsahuje samá zvučná jména, a lze tedy předpokládat, že na VŠE půjde o skutečně jedinečný předmět. Kurz je určen studentům bakalářského i magisterského studia, kteří v ideálním případě (ale není to podmínkou) již absolvovali kurz Organizace trhů a odvětví I. Zkouška sestává z průběžného testu (30 %) a závěrečného testu (70 %), které vycházejí z přednášek. Jde o tříkreditový předmět (ECTS). Vyučován bude v českém jazyce, a to ve středu od 11 hodin

Petr Dvořák

Tomáš Kadlec

Jaroslav Pantůček

Letiště Praha ČEZ Škoda Holding Skanska Raiffeisenbank TV NOVA Coca-Cola HBC ČR MERO Telefónica 02 Johnson&Johnson

v Likešově aule. Kapacita kurzu je 200 posluchačů. Každá přednáška bude mít následující strukturu: 1. Firma v odvětví (vlastnictví, M&A, náklady) 2. Tržní struktura (typ struktury, elasticita poptávkových křivek, podíl na trhu) 3. Podnikatelská strategie – tvorba ceny 4. Vyčišťování trhů (informace, reklama, patenty, inovace, technologie) 5. Vládní politika (národní regulace a regulace EU,

David Šita

Jiří Pavlíček

generální ředitel generální ředitel místopředseda představenstva generální ředitel generální ředitel generální ředitel generální ředitel generální ředitel viceprezident pro veřejnou správu generální ředitel

regulace mezinárodního obchodu) 6. Prostor pro otázky Ačkoli jsou vyučujícími kurzu časově značně vytížení lidé, nejde pouze o jednosemestrální kurz, je totiž plánován jako dlouhodobý i pro další semestry. V budoucnosti sice může dojít k obměně vyučujících, ale vždy to budou manažeři zastávající špičkové pozice ve významných firmách v jednotlivých odvětvích.  Autor: Martin Steiner

LEE sestává ze dvou samostatných počítačových učeben (24 a 12 míst) a jedné řídicí místnosti. Obě učebny jsou vzájemně síťově propojeny, což spolu s odnímatelnými paravány mezi jednotlivými stanicemi

umožňuje širokou variabilitu nastavení jak počtu stanic při jednotlivých experimentech, tak spolupráci mezi účastníky experimentů. V laboratorních podmínkách tak bude možné studovat lidské chování v situacích, které v čisté a zjednodušené formě imituje reálné tržní situace. Mezi největší výhody experimentálního přístupu patří fakt, že na rozdíl od reálného světa lze zafixovat tržní prostředí a variovat chování institucí trhu podle předem stanoveného postupu. LEE umožní zahájení výuky specializovaných předmětů Základy experimentální ekonomie a Pokročilá experimentální ekonomie. Rovněž umožní převedení části výuky předmětů

mikroekonomie, organizace trhů a odvětví, ekonomie životního prostředí, ekonomie a právo, teorie her a dalších. LEE bude fungovat jako softwarové zázemí pro výuku základních i sofistikovaných konceptů vybraných témat ve zmíněných předmětech, ale poskytne i základnu pro další akademický výzkum. Toto pracoviště rovněž poskytne nástroje pro orgány státní správy a pro centrální regulační orgány pro testování navrhovaných institucionálních řešení na regulovaných trzích – například v odvětví elektroenergetiky, plynárenství nebo telekomunikací – před jejich implementací a zjišťováním dopadů v praxi. Plánována je spolupráce

s podobně vybavenými pracovišti v Evropě i ve světě i hostování zahraničních pedagogů. LEE by tak měla přilákat jak studenty, tak akademické pracovníky, kteří mají zájem využít ve své vědecké práci metody experimentální ekonomie, ale nebylo jim to dosud umožněno z důvodu neexistence podobného pracoviště ve střední a východní Evropě. Ředitelem této první laboratoře pro ekonomické experty v České republice je Ing. Mgr. Miroslav Zajíček, MA, na něhož se mohou vyučující obracet v případě zájmu o využití této učebny (tel.: 224095542, 224098337).  Autor: Martin Steiner

economix

Národohospodářská fakulta VŠE ve spolupráci s Liberálním institutem otevřela 7. října 2009 v místnosti 337 RB Laboratoř experimentální ekonomie (LEE), která má sloužit vyučujícím všech fakult při výuce a také k provádění vlastního ekonomického výzkumu. Červenou pásku při slavnostním otevření přestřihl prezident Václav Klaus.

– 4 / 2009

NF VŠE otevřela Laboratoř experimentální ekonomie

14

vzdělávání

Stud dium v zahra aničí

economix

– 4 / 2009

Při studiu na VŠE má každý student možnost vyjet na jeden semestr do zahraničí. Nejvíce informací najdete na stránkách Oddělení zahraničních styků (OZS). Je několik možností, jak se na zahraniční univerzitu dostat: 1. prostřednictvím semestrálního výměnného pobytu uskutečněného přes ERASMUS, programu CEEPUS nebo na základě meziuniverzitních smluv (studium v Rusku a v zámoří); 2. jako free-mover, kdy si sami hledáte univerzitu, na kterou chcete jet; 3. v rámci navazujícího magisterského studijního programu; 4. ostatní možnosti – k nalezení na stránkách ozs.vse.cz v sekci Jiné možnosti studia v zahraničí. (AD 1) CO JE SEMES TRÁLNÍ VÝMĚNNÝ POBY T, ERASMUS, CEEPUS A MEZIUNIVERZITNÍ SMLOUVY? Semestrální výměnný pobyt funguje na principu dvoustranných dohod mezi univerzitami. VŠE takto spolupracuje s více než stovkou škol a zavazuje ji to k tomu, že pokud vyšle svého studenta na semestr do partnerské univerzity v zahraničí, musí na oplátku přijmout studenta z této školy. Výměnný pobyt je pouze na jeden semestr z toho důvodu, že je o tento druh studia velký zájem a toto je možnost, jak studium v zahraničí umožnit co nejvíce studentům. Tyto výměny se uskutečňují na základě programu ERASMUS, přes který studenti dostávají stipendia na svá studia v zahraničí. Stipendia jsou z části financována z Evropské unie a z MŠMT ČR. Výše stipendia se odvíjí od finanční náročnosti života v oblasti, do které se chcete vydat. Obvykle je to 200–600 eur měsíčně. Tato částka pokryje zhruba 50–70 % výdajů spojených se studiem na zahraniční univerzitě. Zbylou částku si tedy musí studenti sehnat sami, případně mohou podat žádost na nějakou nadaci – zde je ale nutné dávat si pozor, z jakých zdrojů peníze pocházejí, jaké jsou termíny pro podávání žádostí atd. Vše je nutné sledovat s poměrně velkým časovým předstihem asi jednoho roku. Podrobnější informace o tom naleznete opět na stránkách OZS v sekci Jiné možnosti studia v zahraničí/Další možnosti financování studia v zahraničí. Program CEEPUS si klade za cíl vytvořit středoevropskou síť univerzit. Dohodu podepsaly Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Chorvatsko, Maďarsko, Makedonie, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko a Priština-Kosovo. Stipendium vyplácí zahraniční univerzita, cestovné zpětně proplácí domovská škola. Více

informací o tomto programu i s dalšími odkazy najdete na webu OZS v sekci Semestrální výměnné pobyty – vyjíždějící studenti/ CEEPUS. Meziuniverzitní smlouvy jsou tu od toho, abyste mohli studovat v Rusku či v zámoří na některé z partnerských univerzit VŠE. Můžete tak studovat v Severní nebo Latinské Americe, Austrálii, na Novém Zélandu atd. V rámci tohoto programu je ze Stipendijního fondu VŠE vypláceno stipendium ve výši 10 000 Kč na každý měsíc pobytu a 15 000 Kč na zajištění letenky a víza, pokud je potřeba. Student samozřejmě může žádat i o další finanční podporu v rámci různých grantů, nadací apod. Další informace jsou opět na webu OZS v sekci Semestrální výměnné pobyty – informace pro zájemce/Jiné zdroje – pobyty v zámoří, Rusku. Výše zmíněné programy se týkají partnerských univerzit či univerzit, se kterými má VŠE uzavřenu meziuniverzitní dohodu. Kompletní seznam partnerských univerzit je na webu OZS v sekci Oddělení zahraničních styků/Partnerské univerzity. Můžete se tak dostat do Číny, USA, Kanady či studovat v některé z evropských zemí. Výběr je opravdu široký. JAK ZAŽÁDAT O VÝMĚNNÝ POBY T Přihlášku si podáváte přes ISIS/Portál studenta a úplně dole na stránce uvidíte ikonku s názvem Podání přihlášky na výměnný pobyt. Podrobnější informace o tom, jak se přihlásit, najdete na webu OZS v sekci Semestrální výměnné pobyty – informace pro zájemce/Výběrové řízení. Každý, kdo se chce na výměnný semestrální pobyt přihlásit, musí splňovat určité základní podmínky: 1. Dosud jste nebyli na žádném výměnném pobytu jako studenti VŠE. Přes program ERASMUS lze vyjet pouze jednou za celou dobu studia (včetně studia na jiných školách). 2. Musíte být řádně zapsáni ke studiu – tzn. nelze žádat o výměnný pobyt po skončení studia. Důležité také je mít dostatek

1. kolo

přihláška

kreditových poukázek (20–30 ECTS) – studium v zahraničí se započítává (tedy studium na VŠE není přerušeno) a tam vystudované předměty se uznávají. 3. Dle strategie VŠE jsou na tyto výměnné pobyty vybíráni hlavně studenti magisterských oborů. Tudíž je nejlepší se o studium v zahraničí zajímat v posledním roce bakalářského stupně studia. (AD 2) FREE-MOVER Free-mover je ten, kdo si sám vyhledá univerzitu a příslušný obor (který je obdobný tomu, co studuje na VŠE), a zároveň jde o školu, která není partnerskou školou VŠE. Free-mover má nárok na stejný finanční příspěvek jako v případě výjezdu na základě meziuniverzitní smlouvy. Pokud student nechce při tomto typu výjezdu přerušit studium, je potřeba, aby tuto záležitost konzultoval s proděkanem pro studium či zahraniční vztahy a nechal si tuto cestu schválit. Jaké všechny náležitosti jsou k tomuto typu studia v zahraničí nutné, naleznete na webu OZS v sekci Jiné možnosti studia v zahraničí/Individuální mobilita (free-mover). (AD 3) S TUDIUM V ZAHRANIČÍ JAKO SOUČÁS T OBORU NA NAVAZUJÍCÍM MAGIS TERSKÉM S TUPNI S TUDIA Ze stránek OZS je na výběr z těchto oborů: Finance and Accounting for Common Europe (Fakulta financí a účetnictví), Economics of International Trade and European Integration (Fakulta mezinárodních vztahů), International Management – CEMS MIM (Fakulta podnikohospodářská), International Business – Central European Business Realities (celoškolský). Princip spočívá v tom, že v rámci většiny těchto magisterských oborů student část studia tráví v zahraničí a část na své domovské škole. PODROBNĚJI O PŘIJÍMACÍM ŘÍZENÍ NA ZAHRANIČNÍ S TUDIUM Bodová a obsahová struktura výběrového řízení je následující:

studijní výsledky* jazykové znalosti

70 bodů 20 bodů

odborné kurzy v cizím jazyce

20 bodů

účast v programu Buddy System 10 bodů 120 bodů Maximum za přihlášku: písemný znalostní test 50 bodů Maximum za 1. kolo: 170 bodů 2. kolo 30 bodů motivační pohovor Celkem maximum: 200 bodů Zdroj: ozs.vse.cz/semestralni-vymenne-pobyty-zajemci/vyberove-rizeni/ * Studijní výsledky se berou za celou dobu studia – jde o vážený aritmetický průměr a naleznete ho v ISIS.

15

studentské aktivity Zde stojí za zmínku Buddy System. Jde o program, v jehož rámci se my, čeští studenti, můžeme stát „buddym“ zahraničního studenta. Takový buddy se pak se svým zahraničním svěřencem může účastnit řady akcí (od sportovních po společenské) a pomáhá mu se studijními a dalšími záležitostmi. Kromě deseti bodů do přihlášky si z tohoto programu „odnesete“ nového kamaráda, procvičíte se v cizím jazyce a zjistíte něco o kultuře svého svěřence. Více informací najdete na buddy.vse.cz/ web/. Uvádíme alespoň základní povinnosti buddyho: navázat se studentem kontakt před jeho příjezdem, vyzvednout ho na

místě příjezdu, odvézt ho na kolej a tam s ním vyřídit formality, doprovodit ho do školy, vyřídit potřebné formality na příslušném oddělení, zařídit identifikační kartu, vysvětlit fungování menzy, knihovny a počítačů, vyřídit průkaz na MHD, poskytnout základní informace týkající se života a orientace v Praze, pomoci mu při vystěhování z kolejí a v případě potřeby pomoci zahraničnímu studentovi v dalších záležitostech. Pokud váháte, zda jet či nejet do zahraničí, přečtěte si zprávy od studentů, kteří to už mají za sebou. Tyto informace opět najdete na stránkách OZS v sekci Semestrální výměnné pobyty – informace pro zájemce/ Závěrečné zprávy.

Existují také informační schůzky, jejich termíny najdete v sekci Aktuality/Termíny. Tento výčet možností samozřejmě není vyčerpávající. Pro další informace lze jen doporučit navštívit a pročíst si informace na webu OZS. Informace také naleznete na nástěnce v průchodu v přízemí mezi Starou a Novou budovou. Kancelář vedoucí OZS Ing. Dany Brázdové je v RB 555. Zde si také můžete vyzvednout tištěnou verzi brožury informující o možnostech studia v zahraničí. Rozhodně je dobré uvažovat o zahraničním studiu dostatečně dopředu, aby se vám náhodou nestalo, že už to nestihnete.  Autor: Eva Byrtusová

Celý název tohoto občanského sdružení zní ESN VŠE Praha – Buddy System, o. s., a jeho hlavním cílem je pomoci studentům ze zahraničí, kteří se rozhodli studovat VŠE, především při příjezdu a orientaci nutné pro pobyt v cizí zemi. Navíc dává českým studentům příležitost setkat se s kolegy ekonomy a třeba poznat jejich kulturu nebo si procvičit jazyk. Probíhá také dlouhodobá spolupráce s podobnými organizacemi v rámci ČR i za hranicemi. Zapojit se může každý z VŠE (i absolvent), stačí podat přihlášku. Členové sdružení se pak podílejí na chodu organizace velmi pestrým způsobem (možná si vzpomenete na Nation 2 Nation, to je jedna z akcí pořádaných Buddy Systemem). Kdo to je buddy? Být „buddy“ je asi nejjednodušší zapojení do fungování Buddy Systemu. Stanete se průvodcem zahraničního studenta, který přijel na VŠE studovat. Jaké to je, být buddy, nám popsaly dvě studentky VŠE, které to zkusily na vlastní kůži.

SOUČASNÁ BUDDY LUCIA TOTKOVIČOVÁ Jsem letos buddy (kamarád, pomocná ruka) jednoho studenta, Itala. Čekala jsem na něj na místě příjezdu, prošla s ním formality na koleji, ukázala mu školu a pomohla se vším potřebným. My Češi a Slováci se všechno sami postupně naučíme, ale oni to musí zvládnout za jeden až dva dny. Zapojila jsem se hlavně proto, že miluji setkávání s novými lidmi z celého světa, je to výborná příležitost získat nové kamarády, bavit se s nimi, procvičovat cizí jazyky a poznávat jiné kultury. Mnozí se zapojí jen proto, že chtějí deset bodů pro výjezdy s Erasmem, ale potom se svým studentům ze zahraničí

nevěnují, což je škoda. Díky takovým lidem jsem měla první den ve škole pět Italů, pro mě to byl příjemný den, ale kdybych jim nepomohla, museli by si všechno zjišťovat sami. Buddy System mi dal spoustu neopakovatelných zážitků s novými přáteli. Například Italové jsou divoši, plní energie a chuti se bavit. Za tři dny s nimi jsem přišla o hlas, protože na sebe křičí a moje hlasivky nezvládly držet krok. Ptala jsem se: „Why did you choose Prague?“ A odpověď zněla: „Because it’s in central Europe, it’s nice place, everything is close and beer is cheaper than water.“

BÝVALÁ BUDDY TAMARA BODNÁROVÁ

Já jsem byla buddy minulý semestr. Přidělili mi kluka z Mexika, byl to velmi milý člověk, komunikovalo i spolupracovalo se mi s ním perfektně. Vyzvedla jsem ho na letišti, pomohla s ubytováním na koleji, doprovodila do školy a na cizineckou policii. Pak jsme chodili na kafe nebo jsem ho brala na další party, kde jsme se seznámili i s dalšími zahraničními studenty. Jinak jsem jim pomáhala s ledasčím během celého semestru, od věcí do školy až po lékaře či osobní záležitosti, a musím říci, že i oni mně. Můj buddy mi dokonce dával lekce španělštiny, za což mu jsem nesmírně vděčná. Vzniklo mezi námi přátelství, ale jsem spíš ojedinělý případ, i když i jiní zahraniční studenti mi říkali, že se potkávají se svými buddy častěji. Většinou je to totiž tak, že si buddy z VŠE splní svoje povinnosti, dostane body do výběrového řízení na výměnné pobyty a tam to končí. Já jsem toto nechtěla a snažila jsem se, abychom si byli bližší. Takže bych radila, aby se současní buddy nebáli ozvat i v průběhu semestru, jejich zahraniční kolegové to určitě přivítají! Kontakty po celém světě jsou úžasné, člověku se otevřou oči, procvičí si jazyk. A ještě jednu věc musím povědět. Že mi můj zahraniční buddy strašně chybí a těším se, až ho budu moci v jeho zemi navštívit.  Autor: Anna Stejkozová

economix

Rádi byste poznali také studenty z jiných zemí? Nebo byste dokonce chtěli sami někdy v zahraničí studovat? Nebo máte zájem podílet se na chodu velké organizace zajišťující tyto studentské pobyty? A znáte už Buddy System?

– 4 / 2009

Seznamte se: Buddy System

16

ekofórum

economix

– 4 / 2009

O první Ekofórum tohoto semestru byl obrovský zájem a do Vencovského auly se muselo vejít rekordních přibližně 1100 studentů, přičemž kapacita auly je 450 sedících lidí. Hostem Ekofóra byl ministr financí Ing. Eduard Janota s přednáškou na velmi aktuální téma Státní rozpočet v prostředí ekonomické krize. V úvodu Janota přiznal svůj údiv nad tak velkým zájmem o jeho přednášku a poté se již věnoval svému tématu. Nejprve hovořil o návrhu státního rozpočtu na rok 2009, na kterém se začalo pracovat v lednu 2008. Tehdy byl stále ekonomický růst 5,1 %, proto ministerstvo odhadlo předpokládaný růst na rok 2009 ve výši 4,8 %, což byl původní (a v té době realistický) odhad. První signály, že se HDP oproti původní předpovědi sníží, se objevily v srpnu 2008, kdy právě vrcholily práce na státním rozpočtu (pro rok 2009) a byl navržen deficit ve výši 38,1 mld. Kč. Ještě v říjnu nejdůležitější instituce (MF, ČNB) odhadovaly kladný růst HDP pro rok 2009 okolo tří procent. Rozpočet postavený na odhadu ekonomického růstu 4,8 % byl v říjnu 2008 poslán do sněmovny k projednání, i když bylo už tehdy jasné, že růst bude nižší. V lednu 2009 vláda přijala usnesení č. 122, kterým převedla prostředky z rezervních fondů organizačních složek státu do příjmů kapitoly Všeobecná pokladní správa na snížení deficitu státního rozpočtu ve výši 37 mld. Kč, což je více než 1 % HDP. Janota k tomu řekl: „Už v lednu 2008 jsem věděl, že jim ty peníze seberu.“ Organizační složky státu to nesměly vědět, neboť by si uvědomily nebezpečí „stáhnutí“ peněz zpět do centra a snažily by se případně tyto prostředky rychle proinvestovat. Navržený deficit pro rok 2009 (38,1 mld. Kč) by tedy rezervní fondy jednotlivých resortů pokryly. Při projednávání návrhu o státním rozpočtu pro rok 2009 poslanci Janotu žádali, aby návrh přepracoval zejména na příjmové straně. Janota ovšem s přepracováním nesouhlasil, jelikož v ekonomice zavládla nejistota

EKOFÓRUM s ministrem financí Eduardem Janotou a nikdo nedovedl říci, jak se bude ekonomika vyvíjet. Janota a jeho tým měli do konce ledna 2009 předložit písemnou zprávu o změnách příjmů a výdajů deficitu státního rozpočtu při zpomaleném růstu HDP na 3 %, 2 % a 1 %. Ještě v prosinci 2008 se tedy teoreticky uvažovalo, že by růst mohl být až tříprocentní. V polovině března 2009 se o růstu již uvažovalo v dimenzích 0 %, –1 % a –2 % a bylo již zřejmé, že problém bude většího rozsahu. Vyskytovaly se již také problémy v oblasti bankovního sektoru v USA i v Evropě. Ani dnes není jasné, jaké budou dopady poklesu výkonnosti ekonomiky, protože i ty realističtější (tedy nejnižší) odhady na letošní rok bylo nutné pod tíhou okolností a propočtů ministerstva předělat. Změna ekonomických vztahů a vazeb byla tak značná, že v makroekonomickém odhadu byla řada naprosto otevřených proměnných a sestavování odhadů podle dosavadních postupů bylo značně ztíženo. Problematické také bude plnění konvergenčních maastrichtských kritérií. Pro vstup do eurozóny je nutné mít deficit veřejných rozpočtů 3 % a v metodice národních účtů ESA 95, podle které se kritéria určují, je deficit veřejných rozpočtů ČR 7,4 % pro rok 2009. Je to z důvodu toho, že se deficit státního rozpočtu odhaduje na 160–170 mld. Kč a zbytek představují deficity

ostatních složek veřejných rozpočtů (municipality, rozpočty krajů, státní fondy, privatizační účet). Tato roztříštěnost je jednou z velkých nevýhod českých veřejných financí, stejně jako různé kompetence a pravomoci státních fondů. Zeštíhlení veřejných rozpočtů a snaha o větší transparentnost rozpočtů se prozatím příliš nedaří. Začalo se rovněž s přípravami na návrh rozpočtu na rok 2010. Jestliže se pří původních odhadech zdálo, že deficit bude asi 165 mld. Kč, pak by deficit veřejných rozpočtů byl pětiprocentní. V průběhu roku 2009 se objevily informace, že by HDP mohl klesnout do záporných čísel. Výrazný by byl také prudký pokles příjmů. Jejich odhad byl letos v první fázi vyšší, až po promítnutí daňových příjmů velkých firem se ukázalo, že příjmy jsou sníženy za první zhruba tři měsíce o 40 mld. Kč. Deficit státního rozpočtu pro rok 2010 se tím pádem vyšplhal na 230 mld. Kč, což představuje podíl veřejných rozpočtů na HDP přibližně 7,2 %. Taková výše deficitu byla pro Janotu i premiéra Jana Fischera nepřijatelná, tudíž bylo zároveň schváleno opatření na příjmové a výdajové straně rozpočtu. Nejdříve se přistoupilo k razantním úsporám v jednotlivých resortech, ke zmrazení mezd, ale sníženy nebyly investiční výdaje, aby nedošlo k oslabení

hospodářského růstu. Návrh rozpočtu se projednával ve vládě a měli se k němu vyjádřit ministři. I přes stanovené limity došlo v jejich předběžných požadavcích k navýšení až k 340 mld. Kč. Z tohoto navýšení ministr Janota akceptoval pouze osm mld. Kč, šlo tedy o razantní snížení požadavků jednotlivých ministerstev. Deficit 7,2 % ve veřejných rozpočtech byl nepřijatelný, ministr Janota tedy dostal zadání snížit deficit, a proto s odborem státního rozpočtu vypracoval takzvaný „úsporný balíček“. Nechtěl zvyšovat přímé daně, což by uškodilo například firmám, které se musí vyrovnávat se současnými ztrátami. Příjmy státního rozpočtu lze navýšit zvýšením sazby DPH a spotřební daně (benzin, tabákové výrobky, alkohol), dále zvednutím DPFO, zdvojnásobením daně z nemovitostí (což byl podle Janoty významný moment, i když mnohými kritizovaný, neboť může jít o několikanásobné zdanění prostřednictvím DPH a daně zaplacené při pořízení nemovitosti; tato daň prý ale v jiných zemích funguje a u nás měla zatím nízkou váhu ve srovnání s ostatními daněmi). Příjmy rozpočtu se měly dále zvýšit zrušením slev na sociálním pojištění a dalšími obdobnými opatřeními. V rámci úsporných opatření na straně výdajů jde o snížení rodičovského příspěvku, porodného, sociálních služeb, nezvýšení podpor v nezaměstnanosti a přídavků na dítě a jiné. Důležité bylo i snížení platů státních zaměstnanců. Podle Janoty by k tomu dojít mělo, protože v soukromé sféře dochází také ke snižování platů (navrženo bylo čtyřprocentní snížení platů, což znamená úsporu výdajů kolem sedmi mld. Kč). Ministr Janota odmítl valorizaci důchodů, protože k tomu zatím nejsou naplněny zákonné podmínky. Vše bylo poznamenáno snahou snížit deficit veřejných rozpočtů pod 7 %. Janota však varoval před falešným srovnáváním s jinými evropskými zeměmi, které mají deficit dokonce nad 7 %. To je dáno tím, že tyto země v poslední době sanovaly velké bankovní ústavy a příští rok se jejich deficit automaticky sníží o cca 2 až 2,5 % a jejich deficity se budou

deficitu státního rozpočtu. Na grafu ve své prezentaci ukázal vývoj bilance státního rozpočtu za posledních 14 let, ze kterého bylo patrné, za jakých vlád se ČR zadlužila až na dnešní asi 1 bilion Kč. V roce 1995 (za vlády Václava Klause) byl státní rozpočet naposledy vyrovnaný, poté již byl pouze deficitní. K prvnímu většímu deficitu došlo za vlády Miloše Zemana. Tehdy šlo o 70 mld. Kč. Ovšem za vlády Jiřího Paroubka se deficit zvýšil nad 100 mld. Kč. Následně vláda Mirka Topolánka deficit vylepšila. Janota uvedl, že jeho opatření jsou zatím prvním krokem k ozdravení veřejných rozpočtů, ale musí se podniknout další systémové změny, které vylepší bilanci státního rozpočtu, aby ČR mohla v budoucnu přijmout euro. Poté byl věnován prostor dotazům. První otázka se týkala sestavení rozpočtu na příští rok

a toho, jaká je průměrná úroková míra ze státního dluhu. Janota se svěřil, jak se těšil, až jeho mandát skončí (v říjnu měly být volby do PSP ČR), což se nestalo. V každém případě sestavení rozpočtu na příští rok bude problematické. Na druhou část dotazu řekl, že 20 % dluhu je kryto pokladničními poukázkami, které mají úrok 3,5 %, a dále dluhopisy s různou lhůtou splatnosti. Raritou je jeden padesátiletý dluhopis, který vznikl v době extrémně nízkých sazeb na objednávku penzijních fondů, ovšem jen v malém rozsahu. Nejlevnější dluhopis má privátní umístění v Japonsku, v korunovém vyjádření jde asi o 6 mld. Kč. Tento dluhopis byl s třicetiletou splatností. Druhý tazatel se zajímal o ekologickou zakázku ze 13. října 2009 a o to, zda ji ministr Janota podepíše. Janota zdůraznil, že ekologické zakázky

jsou problémem a že by se měl zmapovat skutečný rozsah škod. S podpisem bude Janota velmi váhat, a pokud by to podepsal (což podle podmínek tendru v podstatě musí) a návrh šel do sněmovny, hlasoval by jako předkladatel proti. Další dotaz směřoval k tomu, zda je možné v horizontu pěti až deseti let mít opět vyrovnaný rozpočet a jak to případně udělat. Janota by považoval za velký úspěch, kdyby byl deficit 1 % podílu veřejných rozpočtů na HDP, běžně je možné tolerovat deficit v rozmezí 1 až 2 %. Podpora investic je také problematická, mimo jiné z toho důvodu, že ČR vstoupila do EU. Čerpání prostředků z EU vyžaduje národní kofinancování těchto investic. Zde stojíme před těžkým rozhodnutím, jestli zvýšit deficit a čerpat prostředky z EU a vytvořit prostor na kofinancování nebo ne. Ideální by samozřejmě bylo zlepšit strukturu výdajů a směřovat je spíše pro účely kofinancování a tím ubrat prostředky z užití, kde se pouze „projídají“. Dalšího studenta zajímalo, jak poslanci vnímají státní rozpočet, zda ho berou zodpovědně ve smyslu „dluhu všech lidí“, nebo pouze zvyšují výdaje pro svoji popularitu. Ministr Janota k tomu řekl, že tazatel si vlastně odpověděl sám. Zmínil se také o disciplíně ve sněmovně, která není ideální. Občas lze vzhledem k nepřítomnosti části poslanců prosadit i různé zákony, které by při ostražitosti ostatních členů parlamentu nikdy nebyly schváleny. Poslední dotaz zněl na téma eurozóny – kdy bude ČR schopna přijmout euro. Podle Janoty jde v nejbližších třech letech o neřešitelnou záležitost a jediný, kdo to zatím řeší, je tripartita. Podmínkou vstupu do eurozóny je mít maximálně tříprocentní deficit veřejných rozpočtů na HDP a dále udržovat dva roky stabilní měnový kurz, určitou míru inflace atd. Eduard Janota se vyjádřil, že euro nejspíše nebudeme mít ani v roce 2015. Videozáznam, zvukový záznam a powerpointovou prezentaci přednášky ministra Janoty najdete na www.economix.cz. Autoři: Stanislava Černovská, Vladimír Štípek

economix

pohybovat mezi 3 a 4 %. Česká republika zatím do bank v současnosti nedala ani korunu, také kvůli tomu, že sanace některých bank proběhla již v devadesátých letech. Na straně příjmů pomohla rozpočet vyrovnat také ochota tripartity (zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů). Vláda Mirka Topolánka zavedla systém slev na sociálním zabezpečení pro pracovníky, kteří mají nízkou mzdu, aby majitelé firem byli motivováni takové pracovníky zaměstnávat. Sleva v ročním vyjádření činila 16,5 mld. Kč a zaměstnavatelé se zrušením této slevy souhlasili, čímž pomohli zvýšit příjmovou stránku rozpočtu. Vzdali se toho za cenu, že byl ponechán systém úhrad nemocenských dávek, který se měl původně zpřísnit. Celková změna deficitu rozpočtu při schválení navrženého balíčku je o 75,7 mld. Kč (z toho 50,3 mld. Kč na straně příjmů). „Při projednávání balíčku s politickými stranami nesouhlasila ČSSD s ničím na straně výdajů,“ prohlásil Janota a později dodal: „Jednání s politiky nevedla k ničemu, levice říká: ‚zvyšte daně‘ a naopak: ‚radikálně snižte výdaje,‘ říká zase pravice.“ Jeden z mála, kdo chtěl spolupracovat a o problémech se otevřeně bavit, byl například Miroslav Kalousek. Ministr Janota při jednáních o balíčku trval na tom, aby byl schválen jako jeden celek. A v den přednášky (29. 9. 2009), vláda balíček schválila, čímž se sníží deficit státního rozpočtu na rok 2010 na téměř 162,7 mld. Kč a deficit veřejných rozpočtů činí 5,3 % HDP. V tuto chvíli to je podle Janoty maximum, co bylo možné udělat, je to určitá záchranná brzda pro rok 2010 a systémové řešení musí teprve přijít. Jestliže situace nebude systémově řešena v letech 2011 a 2012, deficit veřejných rozpočtů se bude pohybovat v rozmezí 5,4–5,6 %, tedy daleko od hranice, za které by bylo možné vstoupit do eurozóny. Tato situace bude muset být řešena a řešení v budoucnu nebudou tak (relativně) jednoduchá, jak tomu bylo nyní. Janota řekl, že schválení úsporných opatření bylo nutné, ale že nejde o systémové řešení

– 4 / 2009

17

ekofórum

18

liberalismus

Liberalismus očima politiků Liberální světonázor vychází z lidské přirozenosti, z touhy člověka po svobodě při rozhodování, ze selského rozumu, tvrdí svorně tři přední pravicoví politici, kteří poskytli rozhovory pro aktuální číslo našeho magazínu. Předseda ODS Mirek Topolánek, předseda slovenské SDKÚ Mikuláš Dzurinda a předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka se podělili o své dlouholeté zkušenosti s tvorbou a realizací praktické hospodářské politiky. Mirek Topolánek otevřeně přiznal, že inspiraci pro národohospodářské rozhodování čerpá z teorií rakouské a chicagské školy. Politik ovšem nemusí studovat ekonomii, aby pochopil základní koncept přirozeného řádu a neviditelné ruky trhu. Jde o přesvědčení. Politika

omezování státních zásahů do tržního mechanismu se nestřetává, zejména v dnešních časech, s velkým nadšením a pochopením ze strany veřejnosti. Sympatie voličů přitahují v období hospodářského poklesu spíše levicově orientované politiky, které jsou štědré a populární. Socialističtí spasitelé (teoretici i praktici) momentální stav světového hospodářství obratně využívají jako jasný a neprůstřelný důkaz selhání přirozeného řádu a omluvu pro rozpínání státu a ukrajování ze svobody jednotlivce. Intervencionismus nachází své příznivce daleko snadněji nyní, ale i během hospodářské konjunktury. Americký ekonom Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, oprašuje při argumentování svých názorů citát F. D. Roosevelta („Vždy jsme věděli, že bezohledné hájení vlastních zájmů je špatné pro morálku“), jedním dechem dodává, že stejně zhoubně tyto

„vlastní zájmy“ působí na ekonomiku. Liberální teorie však zdůrazňují ostrý kontrast Krugmanových názorů a přirozené lidské nátury. Paradoxně však myšlenky, které zdůrazňují špatnost hájení vlastních zájmů, získávají na oblíbenosti u voličů, potažmo i politiků. Prosazovat politiky vycházející z liberální doktríny je neporovnatelně složitější a náročnější ve srovnání s velkorysým nadělováním z cizího. Jak Mirek Topolánek uvedl, řešení situace nespočívá v bezhlavém prosazování liberální ideologie, uvědomuje si nevyhnutelnost kompromisů, zejména v kontextu evropské civilizace. Provádění dlouhodobé hospodářské politiky s minimem nutných státních zásahů považuje předseda ODS za reálné, i když maximálně „křivolaké“ a plné „výmolů a překážek“. Prosazování takové politiky by se dalo označit za poslání či úděl.

Přemysl Sobotka upozornil na nebezpečí dezintegrace evropských struktur jako výsledek nerozumného hospodaření. Uznal roli státu zasahovat v hraničních případech, jakými krize jsou, ale jenom do té míry, která nebrání procesu samouzdravení ekonomiky. Liberalismus však považuje za důležitý pro ekonomický rozvoj, což podle něj ilustruje dřívější ekonomický vzestup Evropy. Evropu však na první příčce ekonomického rozvoje vystřídaly ještě liberálnější Spojené státy. Bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda se v rozhovoru vyjádřil v tom smyslu, že liberální politika může být také atraktivní, zdůraznil potřebu její prezentace a vysvětlování reformních kroků – podle Dzurindy se liberalismus jednou prosadí, neboť si všichni lidé uvědomí, že se jim to vyplatí.  Autor: Zuzana Žiačiková

R O Z H O V O R Y

economix

– 4 / 2009

ING. MIREK TOPOLÁNEK, PŘEDSEDA ODS, PŘEDSEDA VLÁDY ČR V LETECH 2006–2009

„ Vystudoval jste sice technickou univerzitu, ale máte nějakého oblíbeného ekonoma, který ovlivňuje váš pohled na ekonomické řešení problémů? Technické univerzity během totality byly paradoxně méně zatíženy marxistickou ideologií a politickou ekonomií než řada jiných, tehdy prestižních škol.

Samozřejmě je jednodušší se zaštiťovat titány ekonomické teorie minulosti než urazit nejmenováním žijících. Mohl bych vyjmenovat řadu reprezentantů rakouské či chicagské školy, mohl bych vyzvednout Buchanana apod. Přesto korektně přiznám, že mými vzory byli vždy spíše politici, kteří dokázali prosadit ekonomickou teorii do praktického výkonu politiky, než teoretici a propagátoři akademických konceptů. A tady jmenuji za všechny paní baronku Thatcherovou. „ Liberální kroky a reformy nastartované vládou za vašeho působení jsou nyní ohroženy. Nepěkný osud stihl i liberální reformy vlády Mikuláše Dzurindy poté, co prohrál volby. Je tedy možné dlouhodobě udržovat politiku deregulace, snižování státních zásahů (a tedy krácení nejrůznějších transferů obyvatelstvu) a dlouhodobě praktikovat liberální politiku?

Je to otázka spíše pro politologa nebo filozofa. Jednoduchá odpověď by byla, že stačí pouze vyhrávat volby, mít mandát – a pak už jenom stačí mít vizi liberálního kapitalismu, trpělivost, odvahu, personální odpovědnost atd. Existují ale také historické souvislosti, geopolitické ukotvení, sociálně-ekonomické návyky, resentimenty, krátkodobé i dlouhodobé trendy české, evropské, světové politiky, ekonomické cykly, vlivy globalizace, otřesy typu ekonomická krize, jaderné a teroristické hrozby. Obecně vzato, nelze vytrhnout Českou republiku z celkového kontextu světového vývoje a z procesů probíhajících nezávisle na naší vůli. To není fatalismus. To je realita. Proto je tak důležité být součástí euroatlantické civilizace, se všemi riziky, která to přináší a do budoucna přinášet může. Moje odpověď tedy zní: Ano, je možné i v našich podmínkách dlouhodobě praktikovat a realizovat liberální politiku, ale cesta

to bude křivolaká, ne prosta výmolů a překážek, poutníci na této cestě budou mít pokušení z ní sejít na širokou dálnici populismu a socialistických slibů, budou propadat beznaději a nihilismu. Věřím na přirozený běh věcí, na pracovitost a selský rozum, na evoluční vývoj a pozitivní změny pouze v případě nepřerušovaného demokratického vývoje. T. G. Masaryk řekl: „Tato země potřebuje 50 let demokratického vývoje.“ To platí dodnes! „ Naše země je téměř dvacet let po sametové revoluci a stále probíhají politické a ekonomické transformace, občanská společnost se stále formuje. Kdy podle vás ustane snaha prosazovat se krátkozrakou politikou se socialistickými prvky? Proč tomu tak je? Je třeba hledat chybu v nesprávném prezentování a vysvětlování reforem? Co proti tomuto jevu mohou dělat politici jako spolutvůrci významného

19

„ Budování štědrého sociálního státu je krátkodobou strategií, která skrývá například

nebezpečí ztráty efektivity, jak upozorňují ekonomové. Deficity také nelze zvyšovat donekonečna, respektive to bude stále nákladnější. Může trend budování štědrých ekonomik a na to navazující problémy v konečném důsledku vést až k dezintegraci na úrovni EU? Poločas rozpadu Evropské unie se zkracuje v závislosti na nerealizaci kroků reagujících na stárnutí populace, na extenzi byrokracie a umělé centralizace, na zadlužování a ekonomicky sebevražedné chování jednotlivých ekonomik v době recese, na tendenci uzavírat a chránit domácí i evropskou ekonomiku, na páchání dobra, na neschopnosti bránit vlastní civilizaci, na boji proti přírodě, na etatistických, paternalistických, neokomunistických, neonacistických, ekologistických a nacionalistických tendencích. Vzhledem k tomu, že alternativy k našemu členství v EU jsou buď horší, nebo žádné, nevypadá to pro nás nijak lákavě. Jsem i v tomto případě spíše optimista. Doufám, že trest za uvedené konání, respektive nekonání, nebude znamenat konec tohoto projektu a naše definitivní vražení do sféry vlivu Ruska. I proto jsem pokládal násilné ukončení naší úspěšné předsednické mise za pošlapání našich bytostných národních zájmů. „ Věříte v případě současné ekonomické krize v samoregulační schopnost tržních mechanismů? Opravdu by se mohla krize, jak říkají liberální ekonomové, vyřešit sama, a to bez zásahů? Už vznik samotné krize pouze potvrzoval permanentní porušování samoregulačních tržních mechanismů v dobách hojnosti a uměle vybuzované konjunktury. Státní a politické zásahy do ekonomiky (například oblíbená teze amerických demokratů, že každý Američan má právo na vlastnické bydlení, spustila fakticky, díky sekuritizaci a metastázím derivátů hypotečních produktů financování, vlastní krizi finančního sektoru), disbalance na globálním trhu (kdo šetří a má utrácet, a kdo utrácí a má šetřit), množství virtuálních toxických aktiv, protekcionismus,

narušování konkurence a nerespektování varovných signálů předznamenaly trest. Krize tedy vznikla právě v důsledku narušování tržního prostředí a z nevíry v samoregulační schopnost trhu. Velcí hráči světového trhu při řešení krize pokračují ve všech předchozích chybách. Co k tomu dodat? Tady neplatí okřídlené „věř a víra tvá tě uzdraví”. V ideálním světě a v dokonale konkurenčním prostředí by podobná krize nevznikla. Politik, který by v dnešním světě chtěl krizi „vysedět”, je buď nemocný se sebevražednými sklony, izolovaný, bez odpovědnosti, nebo na odchodu. Nebo všechno dohromady. Takže v tom lepším případě státy a politici řešení předstírají, v tom horším opravdu věří v možnost zásahu. Současná krize změní svět. Ne k lepšímu! Změní jej ekonomicky, sociálně i politicky. Bohatší část světa si bude muset zvyknout, že trochu zchudne, což vyvolá sociální pnutí, ta dnešní, nebo spíše včerejší chudší část světa zbohatne, bohužel nerovnoměrně, což vyvolá totéž. Nejsem skeptik, ani ekonom, ani jenom politik. Jsem pouze ekonomicky, liberálně myslící homo politicus. ING. MIKULÁŠ DZURINDA, CSC ., PŘEDSEDA SDKÚ, PŘEDSEDA VLÁDY SR V LETECH 2002–2006

„ Česká republika zastávala funkciu predsedníctva v Rade Európskej únie, ktorému výrazne sťažilo snaženie zastať svoju úlohu naplno vyslovenie nedôvery v parlamente iniciované opozíciou na čele s Jiřím Paroubkom. Podľa vášho názoru mal vtedajší premiér Topolánek reálne šance ovplyvniť, respektíve zvrátiť

smerovanie európskych krajín a USA (z pozície mladého českého štátu EÚ) k protekcionizmu, štátnemu intervencionizmu a nemožno opomenúť populizmu? Som presvedčený, že každý zodpovedný politik by sa mal usilovať o to, aby zásahy štátu do ekonomiky boli opodstatnené, a keď nie sú opodstatnené, aby boli čo možno najmenšie. Závisí však, prirodzene, aj od situácie, v ktorej sa nachádzame, musíme ju vždy a vlastne dennodenne znovu vyhodnocovať. Myslím si, že Mirek Topolánek bol, a aj zostane zodpovedným politikom. Neviem, či akákoľvek členská krajina EÚ má v rámci polročného predsedníctva možnosť, aby akýkoľvek trend zvrátila – v každom prípade všetky krajiny, ktoré Radu Európskej únie vedú, majú možnosť niektoré trendy naštartovať. A v tomto konkrétnom prípade viem, že české predsedníctvo nadviazalo na to dobré, čo sa vykonalo, posilnilo trendy, ktoré sú aj z môjho pohľadu správne, neodklonilo sa od nich. A tam, kde mohlo zohrať svoju pozitívnu úlohu (napríklad pri riešení takzvanej plynovej krízy na začiatku jeho funkčného obdobia), ju aj zohralo. „ Momentálna situácia na politickej scéne ČR sa čiastočne podobá situácií na Slovensku v roku 2006, kedy naštartované pravicové reformy dostali červenú. Je vôbec možné dlhodobo udržiavať politiku deregulácie, znižovania štátnych zásahov (a teda krátenia najrôznejších sociálnych transferov obyvateľstvu) atraktívnou pre voličskú základňu? V prvom rade by som chcel zdôrazniť, že „červenú“ dostalo pokračovanie reforiem na Slovensku; žiadnu z dôležitých reforiem súčasná vláda pod vedením Roberta Fica nezrušila. Možno zmenila niektoré jej jednotlivosti, ako napríklad to, že zrušila poplatky v zdravotníctve, oveľa horšie však je, že v reformách nepokračovala – a výsledok vidieť. Pretože nie všetko to, čo sa dnes na Slovensku deje, možno pripísať na vrub svetovej hospodárskej krízy. Nečinnosť vlády je oveľa, oveľa horšia.

– 4 / 2009

podílu politických názorů ve společnosti? Já souhlasím s Václavem Klausem, že transformace přechodem od vlády jedné strany k pluralitní parlamentní demokracii, změnou centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní, de facto v polovině devadesátých let skončila. Řešíme spíše reformy jednotlivých segmentů, ať už jde o reformy sociální, zdravotní, penzijní, veřejných rozpočtů. Permanentně řešíme dědictví totality v zanedbání bydlení, životního prostředí, škody na myšlení lidí. Budujeme, nebo spíše necháváme vznikat a košatět občanskou společnost. Tady logicky, a v demokracii je to obvyklé, existují rozdílné pohledy jednotlivých zástupců myšlenkových proudů, stran a hnutí na řazení priorit, hloubku reforem, kroky, postupy. Problém je ale spíše generační. Drogová závislost na státu, nesouhlas s odvykací kúrou a rezistence obrovské skupiny lidí závislých na platbách od státu, kraje, obce. Zaměstnanci veřejné správy, senioři, lidé závislí na sociálním transferu, firmy napojené na státní penězovody a dotace atd. A pak samozřejmě lidé minulého režimu. To nejsou jenom ti, kteří měli za komunismu výhody. Jsou i lidé, kteří pořád věří v rovnost všech, nikoli rovné příležitosti, blázínci snící o beztřídní společnosti přes všechny prokázané zločiny komunismu. Masa všech těchto lidí, voličů, logicky vytváří brzdu všech liberálních reformních snah. Řekl bych trochu morbidně matematicky, že rychlost liberalizace a deregulace je dána funkcí času a stupně mortality vynásobené koeficientem (menším než jedna a s vlivem na výsledek větším než malým) blbosti, setrvačnosti a nepoučitelnosti. Politici, vědomi si předešlého, nesmějí propadnout beznaději a rezignovat na permanentní vysvětlování a přesvědčování lidí kolem sebe. V tradičně plebejské zemi s vysokým podílem závisti, malosti, negativních návyků a vstřícné předposratosti je to spíše poslání nebo úděl než práce.

economix

liberalismus

20

economix

– 4 / 2009

Odpovedať na otázku, či politika poriadku a podpory zodpovedného správania sa každého z občanov môže byť dlhodobo atraktívna je príliš zložitá na to, aby sa na ňu dalo odpovedať v krátkosti, napriek tomu sa pokúsim: áno, aj takáto politika môže byť atraktívna, pretože, v konečnom dôsledku, je zaujímavejšia a výhodnejšia. To, že v spoločnosti existujú rôzne cykly (volebné, kedy jednu politiku strieda iná, možno omnoho menej zodpovedná), je asi prirodzené. Dôležité je, aby sme boli schopní tú zodpovednejšiu politiku ponúknuť, prezentovať, obhájiť a presadiť. Čím viac sa nám to bude dariť, tým viac, a o tom som presvedčený, sa bude dariť našim krajinám, našim ľuďom. „ Takmer dvadsať rokov od zamätovej revolúcie prechádza stredoeurópsky región štádiami politickej a ekonomickej transformácie a formovania občianskej spoločnosti. Kedy sa prestane presadzovať krátkozraká, dlhodobo neudržateľná socialistická politika? Prečo tomu tak je? Možno hľadať chybu v nesprávnom prezentovaní a vysvetľovaní reforiem? Čo môžu proti tomuto javu podniknúť politici ako tvorcovia názorov spoločnosti? Musíme byť trpezliví; vraví sa, že obnova spoločnosti (nie ekonomiky, tá môže byť za priaznivých okolností a odvahy politických elít pomerne rýchla) po 40 rokoch skúsenosti s nedemokratickým režimom bude trvať rovnaký čas, teda približne dve generácie. Sme asi v polovici tohto obdobia. Napriek tomu sme stále svedkami praktík, ktoré nesvedčia našim krajinám, a ani času, ktorý žijeme – napríklad korupcia, netransparentnosť apod. Ale sme takisto svedkami toho, že to, čo sa podarilo a funguje, napríklad vytvorenie druhého dôchodkového piliera na Slovensku, sa napriek neustálym pokusom vlády podarilo zachovať – aj preto, že ľudia vedia, aké užitočné to je. Povedal by som, že únava z relatívne rýchleho reformného procesu, ktorý mal mnoho podôb a rovín, možno aj nedostatočná schopnosť prezentovať tie správne motivácie pre podporu

liberalismus takýchto reformných politík – že toto všetko, a aj mnohé iné faktory, prispeli k tomu, že dnes dochádza k návratu k niektorým starým, nefunkčným pravidlám a k porušovaniu tých, ktoré fungujú. Kultúra (a politická najmä) podporuje výkon jednotlivca, jeho vnímanie vecí a, naopak, on svojimi postojmi môže potvrdzovať správnosť nášho smerovania. Myslím si preto, že odpoveďou je návrat k fungujúcim pravidlám, ktoré podporujú jednotlivca, jeho osobnú slobodu a zodpovednosť, nabádajú ho k pomoci tým, ktorí takúto pomoc skutočne potrebujú – a potom, snáď, budeme lepšie vedieť posúdiť to, ktorá z ponúkaných politík či politických alternatív bude pre nás lepšia, výhodnejšia. „ Budovanie štedrého sociálneho štátu je krátkodobou stratégiou, deficity verejných rozpočtov nemožno donekonečna navyšovať. Rovnako demografický vývoj v krajinách Európskej únie hrá proti príťažlivej myšlienke welfare state. Môže podľa vášho názoru tento trend viesť v konečnom dôsledku k politickej a ekonomickej dezintegrácií na úrovni EÚ? Môže viesť, podľa mňa, k Európe, v ktorej niektorí budú napredovať rýchlejšie, iní pomalšie. Či to bude znamenať dezintegráciu sa neodvažujem tvrdiť – viem však, že sa treba pokúsiť takémuto rozvratu zabrániť. Nie za cenu kompromisov, ale dohodami na dobrých spoločných politikách. MUDR. PŘEMYSL SOBOTKA, PŘEDSEDA SENÁTU PARLAMENTU ČR

„ Do českého předsednictví Evropské unii výrazně zasáhlo vyslovení nedůvěry vládě. Měl podle vašeho názoru premiér v demisi Mirek Topolánek reálnou šanci ovlivnit, respektive zvrátit směřování evropských zemí a USA k protekcionismu a státnímu intervencionismu? V první řadě je třeba znovu říci, že vyslovení nedůvěry vládě v době našeho předsednictví bylo jasnou ukázkou toho, jak opozici, tedy ČSSD a komunistům, záleží na renomé České republiky. Ale ani kdyby vláda Mirka Topolánka nebyla v demisi, neměla by moc šancí ovlivnit vývoj myšlení evropských vlád v době krize. V EU naše vláda přicházela, a také částečně uspěla, s návrhy, které by pomohly řešit krizi, aniž by dramaticky nebo dlouhodobě rostla role státu. Protekcionismus byl pod vedením Mirka Topolánka odsouzen v EU na vládní úrovni a s mou podporou i na parlamentní úrovni na jednání evropských parlamentů v Paříži. „ Liberální kroky a reformy nastartované vládou Mirka Topolánka a Mikulášem Dzurindou na Slovensku mají nejasnou budoucnost. Je možné v našich podmínkách dlouhodobě pokračovat v liberální politice? Trochu bych vaši otázku opravil – je „nutné“ pokračovat v liberální politice? Ano, je to nutné. Vy se ptáte pod vlivem toho, že krize vede k masivním vstupům států do ekonomiky a k zestátňování. Nepovažuji osobně tyto kroky za moudré, ale vím, že nejsou dlouhodobě udržitelné. Kdo jiný než Češi vědí, jak stát hospodaří. A to není jiné ve Francii, Británii, USA. V Evropě je staletá tradice vlivu státu na dění v zemi. Byli to králové, kteří zakládali pivovary, zaváděli školství, důchody. Na druhou stranu je to právě liberální přístup k ekonomice, který z Evropy vytvořil světovou mocnost 17., 18. a 19. století, než ji vystřídaly ještě liberálnější Spojené státy. Bezpochyby v globálním světě bohužel vliv státu roste. Ale rozhodně nelze jedním dechem říci, že nelze praktikovat liberální ekonomiku.

Krize skončí, za několik málo let se z ní svět otřepe a přijde nová éra liberalismu, protože podnikatelé a občané obecně si nebudou chtít od státu nechat do všeho mluvit. Navíc stát je nejhorší hospodář, a proto by neměl podnikat ani dramaticky regulovat. RVHP jsme tu již měli. „ Naše země je téměř dvacet let po sametové revoluci a stále probíhají politické a ekonomické transformace, občanská společnost se stále formuje. Kdy ustane snaha prosazovat se krátkozrakou politikou se socialistickými prvky? Je chyba v nesprávném prezentování a vysvětlování reforem? Co proti tomuto jevu mohou dělat politici? Dvacet let je málo na to, aby se změnila mentalita společnosti. Mojžíš nechal putovat svůj lid po poušti 40 let, než zemřeli všichni pamětníci blahobytu v Egyptě. Teprve potom novou generaci zavedl do své zaslíbené země. Ale je třeba připustit, že myšlenky socialismu, rovnostářství a závisti mají u nás rodnou půdu. Je skutečně třeba lidem vysvětlovat, že ke svobodě a k demokracii patří také různé životní úrovně, že ne každý může být vrcholovým fotbalistou, úspěšným podnikatelem, houslovým virtuosem. Na druhou stranu musím odmítnout často podsouvanou myšlenku, že liberální přístup ke světu je sobecký a nesociální. Naopak. Solidarita by měla vyvěrat z lidské přirozenosti a touhy po spravedlnosti. Neměla by být oktrojována a vynucována. „ Budování štědrého sociálního státu je krátkodobou strategií, která skrývá například nebezpečí ztráty efektivity, jak upozorňují ekonomové. Deficity také nelze zvyšovat donekonečna, respektive to bude stále nákladnější. Může trend budování štědrých ekonomik a na to navazující problémy v konečném důsledku vést až k dezintegraci na úrovni EU? Ano. Dokonce může vést ke zhroucení státních financí, k bankrotu státu. To je právě nebezpečí, na které je třeba upozorňovat. Ale z tak dramatického vývoje obavy nemám.

21

názor

Vypadá to jako docela triviální otázka, že? Nemoc se přece léčí tak, že se snažíme najít příčinu, která onemocnění způsobila. Jakmile stanovíme diagnózu, nasazujeme léčbu, jejímž cílem je nemoc vyléčit. Jako doplněk se můžeme snažit tlumit příznaky nemoci a ulevit od bolesti. Tohle ví přece každý... Teď si zkusme pod pojmem nemoc představit kolaps systému. Jakéhokoli. Třeba ekonomického. Co byste dělali, kdyby byl systém nemocný, chytil by rýmu nebo virus? Snažili byste se ho vyléčit, stejně jako nemocné tělo. To znamená, že byste se snažili zjistit, v čem je chyba, a tu chybu napravit a napříště se jí pokud možno vyhnout. Problémem je, že u některých nemocí nevíme přesně, co je způsobuje. Jak byste postupovali v tomto případě? Představte si, že by pacient přicházel pořád dokola a vy byste pořád nevěděli, jak ho vyléčit a proč je nemocný. Jediné, co byste věděli, by bylo, že po kratším či delším čase nemoc odezní, ale pak se objeví znovu. Možná by bylo dobré vyzkoušet experimentální léčbu, hledat způsoby, které by mohly fungovat, pacienta postavit na nohy a hlavně napříště posílit pacientovu imunitu. Ideální by pak bylo, kdyby se podařilo identifikovat virus, který nemoc způsobuje, a odstranit ho ze světa. Zpátky do světa ekonomie. To, co víme, je, že čas od času se objevuje pokles hospodářského tempa, které dosahuje dokonce záporných hodnot (to je nemoc – ať nezapomeneme na analogii). Následuje snaha o zastavení poklesu a o otočení trendu. Po čase se trend skutečně obrátí a vše se vrací do „normálu“, do černých čísel (pacient je vyléčen). Postižené státy (dnes téměř celý vyspělý svět) vymýšlejí záchranné balíčky obsahující stimulační opatření určená ke zmírnění krize a návratu ekonomiky do „normálu“. Bohužel se poklesy objevují neustále znovu a znovu, interval mezi těmito poklesy se navíc zkracuje. Vládnoucím garniturám (lékařům, kteří rozhodují o způsobu léčby) jednotlivých států (státy představují pacienty) se nedaří nalézt příčinu poklesu (virus) a odstranit ji.

K vyřešení krizí se používají stále tytéž metody, tedy hlavně fiskální a monetární politika, jejichž mix a konkrétní složení (očkování) se pokaždé liší. Tyto metody se ukazují jako neúčinné v boji s krizí, mohou sice na chvíli stabilizovat ekonomiku (tiší příznaky), ale bohužel za cenu prodloužení trvání krize a jejího následného prohloubení při dalším poklesu (nové „kolo“ nemoci). Asi by stálo za to zkusit změnit strategii. Když nefungují standardní nástroje – fiskální a monetární politika (očkování) a automatické vestavěné stabilizátory se ukazují jako neúčinné (vitaminy), pak nastává doba pro revoluční přístup. Rakouská škola, monetaristé i spousta dalších ekonomických škol již léta upozorňují na negativní vliv centrální banky na stabilitu ekonomiky. Proč nezkusit alespoň na chvíli (pár let) otestovat hypotézu, že centrální banky (respektive způsob jejich politiky) nemají pozitivní, ale právě opačné účinky na ekonomiku? Když všechno ostatní selže, pak je asi varianta, kterou si politici nechtějí připustit, pravdivá. Bohužel, institut centrální banky je natolik hluboce zakořeněn, že bude téměř nemožné se ho pokusit eliminovat v celosvětovém rozsahu tak, aby byl účinek takové změny dostatečně viditelný. Političtí a ekonomičtí lékaři celého světa se snaží již hodně desítek let tuto zákeřnou ekonomickou nemoc léčit. Stále se to nedaří, nemoc se pravidelně vrací. Poslední analogie – lékaři také dlouhou dobu pouštěli pacientům žilou, než se ukázalo, že to je naprostý nesmysl. A žilou se pouštělo velice dlouho. Za poslední století se téměř nikdo nepoučil z fatálních neúspěšných regulací, diktování podmínek a nesmyslů centrálních bankéřů. Jak dlouho ještě budeme našim ekonomikám pouštět žilou?  Autor: Ing. Adam Kovář

economix Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y! [email protected] Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

www.economix.cz

– 4 / 2009

„ Věříte v případě současné ekonomické krize v samoregulační schopnost tržních mechanismů? Opravdu by se mohla krize, jak říkají liberální ekonomové, vyřešit sama, a to bez zásahů? Víte, asi mohla. A taky se to tak v minulosti, ještě za krizí na začátku dvacátého století, dělo. Ale dnes by to stálo moc slz, moc utrpení, moc pádů. Svět se změnil a já jsem přesvědčen, že jednou z rolí státu je umět v dobách, jako jsou krize, pomáhat, zmírňovat její dopady. Jsou na to modely, způsoby, co dělat, jak zasahovat. Ale stát by neměl překračovat jakousi pomyslnou červenou linii, za kterou už stát pokřivuje samoočišťující účinky krize a brání její katarzi. Taková politika sice může zdánlivě vést ke zmírnění dopadů krize, ale ve skutečnosti prohlubuje její příčiny a brání zdravým ekonomickým silám, aby ony nově ekonomiku nastartovaly a povstaly. Za krize nemůžou kapitalisté, které je potřeba vyhnat, jak nám někteří tvrdí. Krize jsou přirozenou součástí vývoje společnosti. Jde o to, dopady krize tlumit, ne se ji snažit pumpováním státních peněz zahnat. Když prší, vezmete si deštník, abyste nezmokli. Nesnažíte se déšť zastavit. Autor: Zuzana Žiačiková, Pavlína Máčalová

Jak se léčí nemoc?

economix

Spíše jde o to, abychom se nedostávali na hranu, abychom hospodařili rozumně. Když byl ministrem financí v době socialistických vlád Bohuslav Sobotka, prožívala česká ekonomika díky reformám z devadesátých let nepřetržitý vysoký růst. Rozumný politik či hospodář v tu dobu šetří, vyrovná schodky rozpočtu, protože dobře ví, že po letech tučných přijdou roky hubené. Bohuslav Sobotka na tuto základní poučku nedbal a i v době růstu jsme se neustále zadlužovali. To dramaticky snižuje naše manévrovací možnosti v době krize a doplatíme na to všichni. Bohuslav Sobotka a sociální demokraté se při svém utrácení oháněli potřebami občanů. A občané na jejich rozhazovačnou politiku nyní doplácejí. Jsem si jist, že velká část společnosti si je toho vědoma.

22

zpravodajství NOVÉ akademické taláry Národohospodářské fakulty

Akademičtí představitelé Národohospodářské fakulty VŠE používají při slavnostních promocích nové taláry, které navrhla studentka FPH VŠE Lucie Marková.

Všechny fakulty VŠE dosud používaly stejné taláry. Zeptali jsme se proto děkana NF VŠE Jiřího Schwarze, proč si jeho fakulta nechala zhotovit vlastní taláry. Schwarz k tomu uvedl: „Staré taláry jsou v letním období

zcela neprodyšné, těžké a nejdou řádně zapnout, aby přes ně nebyl vidět spodní oděv, což je rušivý element.“ Děkan Schwarz proto oslovil Markovou, zda by vytvořila návrhy, a poté jí zadal jejich realizaci. Lucie Marková je absolventkou oboru textilní a oděvní design na katedře designu na Technické univerzitě v Liberci. V současné době studuje na Fakultě podnikohospodářské obor Arts Management a program Honors Academia. Minulý akademický rok se podílela na módní přehlídce City Look v atriu Rajské budovy. Vytvořila například také kolekci reprezentačních kostýmů pro British American Tobacco, na jaře 2008 spolupracovala na prezentaci šperků a komponentů Preciosy, a. s., na výstavách v Jablonci nad Nisou a v Hongkongu. „ Kde jsi hledala inspiraci při vytváření nových akademických talárů?

Základním námětem byly církevní taláry, vlastní inspirací pak lesní zvířata, například sova nebo netopýr. „ Jsi autorkou návrhů, kdo je realizoval? Taláry vytvářely dílny Národního divadla, patří mezi nejlepší v republice. Spolupracovala jsem s nimi i na dalších projektech, jako byly například kostýmy pro krasobruslaře Tomáše Vernera.

„ V čem jsou nové taláry lepší než ty staré? Jsou jiné, nevím, jaké bylo zadání na ty původní. Já jsem řešila problém vrstvení materiálů a druhů materiálů tak, aby vrstev na sobě nebylo moc, což souvisí se střihovým řešením. Je rozdíl hlavně v materiálech, některé z těch, které jsem použila, jsou určeny na taláry církevních hodnostářů ve Vatikánu.  Autor: Vladimír Štípek

Univerzita alebo nie... čo to vlastne študujem?

economix

– 4 / 2009

Počas roku 2009 dorazila do médií informácia, podľa ktorej bude vzdelávacia inštitúcia pod názvom Anglo-americká vysoká škola, o. p. s., požadovať náhradu ušlého zisku vo výške 10 miliónov korún od predstaviteľov ministerstva školstva alebo riaditeľovi odboru vysokých škôl Václavovi Vinšovi. Ušlý zisk vznikol z dôvodu, že ministerstvo zastupované v tomto prípade Václavom Vinšom odmietlo preložiť český názov školy Anglo-americká vysoká škola do angličtiny ako Anglo-american University, ale preložilo ho ako Anglo-American College. Tým údajne spôsobilo Anglo-americkej vysokej škole ušlý zisk, ktorý vyčíslila na 10 miliónov, lebo anglickým názvom Anglo-American College sa zmenilo jej vnímanie medzi študentmi, hlavne zo zahraničia, ktorí tvoria väčšinu jej študentského portfólia. Ministerstvo školstva sa odvoláva na vyhlášku zákona o vysokých školách č. 111/1998 Sb., podľa ktorej vzdelávacia inštitúcia neuniverzitného typu, ktorou Anglo-americká vysoká škola v Českej republike je, nemôže vo svojom názve používať slovo univerzita ani iné slová z neho odvodené. Anglické

slovo univerzita – „University“ takýmto odvodeným tvarom je, a teda zákon sa vzťahuje aj na preklady do cudzích jazykov. Kde je teda pravda? Je problém len názov? Čo vlastne znamená slovo univerzita? Je delenie škôl podľa typu na univerzitné a neuniverzitné jasné? Stanovisko Angloamerickej vysokej školy môže byť pochopiteľné z určitého uhlu pohľadu. Vnímanie slova univerzita nemusí byť rovnaké vo všetkých krajinách. V anglicky hovoriacich krajinách je univerzitou väčšinou škola, ktorá je schopná poskytovať akreditované študijné programy minimálne na bakalárskom a magisterskom stupni. Ako sa aj podľa uvedeného prípadu zdá, nároky na definíciu univerzity v Českej

republike sú väčšie. Zákon o vysokých školách č. 111/1998 Sb. okrem iného delí vysoké školy na univerzitné a neuniverzitné. Neuniverzitný typ vysokej školy môže poskytovať bakalársky a magisterský stupeň štúdia a vyvíjať všetky vedecké, umelecké, výskumné a iné aktivity s tým súvisiace. Univerzitný typ vysokej školy má právo uskutočňovať všetky typy študijných programov (bakalársky, magisterský i doktorský) a taktiež v súvislosti s tým i vedecké, výskumné, vývojové, umelecké a iné činnosti. Vysoká škola univerzitného typu by mala poskytovať široké spektrum vzdelávania (ako je to napríklad v prípade Karlovej univerzity, ktorá má obory od lekárstva, cez biológiu pokračujúc až k žurnalistike) a musí sa deliť na fakulty. Vysoká škola neuniverzitná sa na fakulty nedelí a poskytuje špecializované vzdelávanie v jednom obore. Podstata problému je tu veľmi jednoducho načrtnutá na príklade Anglo-americkej vysokej školy: v Českej republike nie je každá vysoká škola automaticky univerzitou. Typ vysokej školy musí odsúhlasiť Akreditačná komisia. Anglo-americká vysoká škola bola zatiaľ na území Českej republiky akreditovaná ako vysoká škola neuniverzitného typu.

23

zpravodajství

Sloupek Tomáše Vorla jr.

Začněme zeširoka aférou okolo svržení vlády během českého předsednictví EU. Jistě v každé zemi panují neshody mezi vládou a opozicí, ale aby si někdo dovolil před počátkem předsednictví slíbit loajalitu a po pár měsících otočit o sto osmdesát stupňů a vládu bez okolků sesadit, to se vskutku nedělá. Dovolil bych si zde rýpnout do svědomí mj. paní Olgy Zubové, která, jen co vláda i díky jejímu hlasu padla, podezřele rychle dozrála (rozuměj ze zelené do oranžové). Opozice bez rozumné alternativy zesměšnila české předsednictví. Ale nejen to. Z Bruselu se ihned ozvaly hlasy zpochybňující rotaci předsednictví mezi členskými zeměmi právě z obavy, že malé země nebudou mít dostatečně silný mandát pro prosazování zásadních změn. A osobní neshody na české lokální úrovni a jejich vyústění ve svržení vlády právě této skepsi jen přidaly na vážnosti. Pravda je, že Mirek Topolánek v žebříčcích popularity stoupal co týden o pár pěkných procent a jak známo, Jiří Paroubek raději zkoumá průzkumy veřejného mínění než skutečně odvedenou práci. Nakonec přišlo provizorní řešení ve formě prozatímní úřednické vlády, která ač složena z odborníků nanejvýš pro to vhodných, měla mandát velice slabý, a tak se zbytek českého předsednictví změnil v čekání na vystřídání. Každý dobrý skutek budiž po zásluze potrestán a česká veřejnost (zejména ta její mladší část) to dala Jiřímu Paroubkovi doslova sežrat. Vajíčková aféra budila jak rozpaky, tak pobouření, úsměvy, ale i ostrá slova. Z mého pohledu se jeví samotný akt házení vajíček jako nechutná, do slušné společnosti nepatřící záležitost a nehodlám ji jakkoli obhajovat. To, co začalo jako recese, se změnilo v nepřehlednou bitvu, v níž nebylo ani poražených, ani vítězů. Pouze zbyla vzpomínka

na to, jak to Jirka fakt hustě schytal. Že to mělo za následek pouze zesměšnění osoby pana Paroubka a nikoli podstatu toho, co je jeho stranou propagováno, a tedy to, proti čemu zasnění vrhači údajně bojovali, to už nikoho nezajímá. Stejně tak nelze zapomenout na aféru týkající se dovolené v Toskánsku. Jak je možné, že se nejvyšší představitelé tohoto státu sejdou na jednom místě v jednu dobu a na jedné jachtě kdesi stovky kilometrů od našich hranic? Budiž, ale nedovedu pochopit, proč zde v tu samou dobu pobýval generální ředitel ČEZ Martin Roman a stínový ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Vysvětlení, že Toskánsko je něco jako Špindlerův Mlýn, je věc, která by neprošla ani pětiletému dítěti. Ale jak psal Joseph Heller, je-li něco naší slabostí, zveřejněme to, tvařme se, že je to všechno v pořádku a udělejme z toho svou přednost. Ostatně, co proti tomu naděláme, že ano. Óda na manžela, podivný útok kameny na Mirka Topolánka, tanečky okolo předčasných voleb a vůbec celé ty žabomyší války za účelem zesměšnit, přelstít a přečurat. To čtu denně v novinách. Nejsem ale už schopen číst obsah těchto sdělení. Pokaždé vydám jen údivné cože, Ježíši anebo no to už přece není možný. Nejsem s to dostatečně vysvětlit své pocity při vnímání zpráv z politiky, ale pokud rozeberu každou jednotlivou věc s nadhledem, nemůžu než konstatovat, že politika není v poslední době nic než jeden velký smutný cirkus. Jediný, s kým se v názorech opravdu ztotožním, je dvanáctiletý Miki, protože: „...Angažovat v politice se určitě budu. Ale nevím, jestli v té české, za stávající situace... Nevím, jestli by to bylo dobré. Nevím, bojím se, že do té doby se nic nezmění...“ Autor: Tomáš Vorel

– 4 / 2009

Nelze jinak než se po prázdninové pauze vyjádřit k naší politické situaci. Ono by se tedy dalo k politické situaci v České republice napsat kdykoli cokoli a bylo by to jistě vtipné, ale to, co se u nás děje v poslední době, nemá obdoby. Nebudu ani časově přesný a nestranný, bohužel mi to rozčilení nedovolí.

economix

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ Vysoká škola ekonomická je podľa svojho štatútu vysokou školou univerzitného typu. V názve Vysokej školy ekonomickej sa táto skutočnosť neodzrkadľuje, to však proti zákonu nie je. Vysoká škola ekonomická má, i napriek možným pochybnostiam (poskytuje vzdelanie výhradne v obore ekonómie a vied s ekonómiou súvisiacich), znaky vysokej školy univerzitného typu. Člení sa na fakulty, dokonca na šesť, poskytuje akreditované všetky tri typy študijných programov. Má veľa vedeckých pracovníkov a vlastnú vedeckú činnosť. Je zapojená do medzinárodnej spolupráce. Počtom študentov, počtom výmenných študentov, svojou polohou, rozlohou i vyššie zmienenými kritériami sa môže minimálne porovnávať s niektorými svetovými univerzitami. Z tohto faktu, že VŠE (majúc v názve „vysoká škola“) je školou univerzitného typu, vyplýva i jej anglický názov – University of Economics. Na prvý pohľad je možno zarážajúce, prečo vysoká škola (teda názov evokujúci skôr neuniverzitnú inštitúciu) je preložená ako „univerzita“. Je samozrejme výhodnejšie sa pre zahraničie profilovať ako univerzita. Nutné je však ale uviesť, že VŠE je českým zákonom vnímaná ako škola univerzitného typu. Je to naozaj tak? Požiadavkám univerzitného vzdelania vyhovuje napríklad existencia fakúlt, rôznorodosť oborov (i keď je všetko v súvislosti s ekonomickou problematikou, obory sú ale naozaj pestré) a snahou niektorých fakúlt poskytovať univerzitné vzdelanie (čo je snaha napríklad Národohospodárskej fakulty). Súvislosť s prípadom Anglo-americkej vysokej školy má s VŠE určitú analógiu, ale VŠE vykazuje predsa len viac prvkov ukazujúcich skôr na univerzitný typ školy. Môže to znieť ako formalita v názve, jednoduchá problematika, no výklad zákona naozaj nemusí byť v tomto prípade jasný. Krátko po tomto spore, v apríli 2009, Ministerstvo školstva Českej republiky uznalo námietky školy berúc do úvahy niektoré argumenty, ako napríklad to, že väčšina študentov Anglo-americkej vysokej školy (v českom jazyku) pochádza zo zahraničia, nie z Českej republiky, a označenie školy má pre nich význam. Ministerstvo uznalo aj ten argument, že všetky akreditované študijné programy sa aj skutočne vyučujú, dokonca v angličtine. Škola naďalej nepožaduje po ministerstve finančnú kompenzáciu. Vysoká škola univerzitná alebo neuniverzitná, názov, zákon... V konečnom dôsledku je hlavne na študentoch, ako využijú možnosti vzdelávacej inštitúcie, či už vo svojom štatúte má oprávnene slovo univerzita alebo nie, s ktorou na pár rokov zviazali svoj život a rozhodli sa práve tu pripraviť na štart do života. Autor: Andrea Chovanová

24

rozhovor

Tomáš Holub z ČNB o krizi a měně

economix

– 4 / 2009

Svět se zmítá již několik měsíců v hospodářské recesi a ani česká ekonomika není výjimkou. Jak se dá řešit prohlubující se rozpočtový deficit a jaký je výhled domácího hospodářství do budoucna? O těchto a dalších tématech jsme se bavili s ředitelem sekce měnové a statistiky z České národní banky panem Tomášem Holubem. Do dané funkce nastoupil v roce 2004, do té doby byl poradcem guvernéra ČNB. V letech 1998 až 2002 vyučoval také na Vysoké škole ekonomické v Praze. „ Slovo krize stále zní ze všech stran, i když už lze ze statistik vyčíst známky oživení. Jaký je váš názor? ČNB sice vydala prognózu, podle které česká ekonomika v příštím roce poroste již o 0,3 procenta, přesto: nemohou nastat ještě nějaké komplikace? Česká – i světová – ekonomika je momentálně ve fázi těžce nemocného pacienta, jehož stav se přestal zhoršovat, dokonce se objevily náznaky zlepšení a doktor opatrně mluví o tom, že vyhlídky jsou poměrně příznivé, pokud se neobjeví neočekávané komplikace. O takovém pacientu se obvykle neříká, že je zdráv, a stejně tak se nedá říci o české ekonomice, že pominula krize. Dá se ale hovořit o tom, že zřejmě skončila fáze hospodářské recese – to je fáze, kdy ekonomika klesá (stav pacienta se zhoršuje). Co se týče komplikací, které mohou nastat při rekonvalescenci, otázka visí nad tím, jak si světová – a tudíž i česká – ekonomika povede poté, co pomine účinek vládních podpůrných opatření, například šrotovného. Také spotřeba domácností může ještě oslabit s tím, jak bude pokračovat

nárůst nezaměstnanosti a pomalý růst mezd. Proto by oživení mohlo mít tvar nesouměrného W, to znamená, že růst by po počátečním oživení mohl opět zpomalit. Druhou hlubokou recesi však již nečekám. „ Na vývoj ekonomiky budou mít určitě vliv i výdaje státu. Zvláště při probíhající recesi se očekává rekordní rozpočtový deficit. Jaký je podle vás nejlepší způsob pro snížení deficitu v budoucích letech? Způsob snížení schodku je politická otázka, proto zůstanu v obecné rovině. Zaprvé je třeba dodržet zásadu, aby vládní protikrizová opatření byla jen dočasná, tedy aby po odeznění krize – nejpozději v roce 2011 – přestala platit. Zadruhé je třeba co nejvíce zbrzdit růst veřejných výdajů, zohlednit v něm změněnou makroekonomickou situaci a snížit vysoký podíl mandatorních a kvazi-mandatorních výdajů. Dlouhodobě je třeba vypořádat se s problémem stárnutí populace, který stále představuje tikající bombu ve veřejných rozpočtech. K této bombě současné vysoké rozpočtové schodky ještě přisypou více střelného prachu tím, že zvýší zadlužení státu. „ Je dobrým receptem dále zvyšovat daňovou zátěž? Platí jednoduchá rovnice: veřejné výdaje - veřejné příjmy = schodek veřejných rozpočtů. Daňové příjmy musí být nastaveny tak, aby pokryly výdajové potřeby, a to bez ohledu na to, z jaké ideologické pozice se na to člověk dívá. Primární tedy je, jak velké úspory se vládě podaří najít ve veřejných výdajích (viz mou odpověď na předchozí otázku). Pokud to nebude stačit, úvahy o mírném zvyšování daňové zátěže budou pro jakoukoli politickou reprezentaci nevyhnutné. Pro dlouhodobý růst české ekonomiky to sice nebude příliš dobrá zpráva, ale je to pořád lepší než vyhlídka rozpadu veřejných financí. „ Vydávání státních dluhopisů pro řadové občany jako levnějšího způsobu financování státního dluhu hodnotíte negativně, má to podle vás určitá rizika? Na tuto věc se ČNB obecně nedívá negativně. Je věcí vlády, potažmo ministerstva financí, jakým

způsobem bude financovat státní dluh, a je naprosto přirozené, že hledá co nejlevnější způsoby. Z pohledu ČNB je ale důležité, aby financování státu nenarušovalo makroekonomickou stabilitu či stabilitu finančního sektoru. U zmiňované emise dluhopisů tkví ďábel jako vždy v detailu, to je v nastavení parametrů takové emise. Například zda a za jakých podmínek bude mít občan právo tyto dluhopisy státu zpětně prodat, jaké budou náklady na distribuci těchto dluhopisů, zda budou tyto parametry adekvátně zohledněny v úrokové míře dluhopisů apod. „ ČNB se v srpnu rozhodla k dalšímu snížení základní úrokové sazby – na 1,25 procenta. V čem tento krok pomůže finančnímu trhu? Od loňského srpna ČNB snížila úrokové sazby celkově již o 2,5 procentního bodu. Spolu s dalšími opatřeními to přispělo ke zmírnění napětí na finančním trhu a k celkovému uvolnění měnových podmínek. Poslední snížení sazeb bylo, stejně jako to předchozí, motivováno především výhledem inflace, která se i při nízkých sazbách bude v důsledku hospodářského útlumu jen pozvolna zvyšovat ze současných nízkých hodnot k 2 %, tedy k inflačnímu cíli ČNB platnému od roku 2010. „ Jak ovlivní snížení základní úrokové sazby běžné české občany? Pokud vím, tak komerční banky se k výraznějšímu zvýhodňování úvěrů nemají. Banky jsou obecně více opatrné a narostla cena za podstupované riziko, to je rizikové prémie na různé finanční produkty. V této situaci je alespoň dílčím úspěchem, že se měnové politice podařilo snižováním sazeb dosáhnout toho, že úvěry pro občany výrazně nezdražily. Navíc fungují i ostatní kanály přenosu (transmise) měnové politiky do ekonomiky včetně kurzové transmise. Ty sice běžný občan nepocítí bezprostředně na vlastní kůži, ale pomůžou ekonomice, což má v konečném důsledku dopad i na všechny občany v podobě vývoje zaměstnanosti, vývoje mezd i cen apod. „ Pomohlo by podle vašeho názoru , kdyby banky zvýhodnily

hypotéky a finanční půjčky? Nerozhýbal by se trh rychleji a opadl by všeobecný strach z půjčování? Vyšší opatrnost bank v současné situaci má své racionální opodstatnění – bude pokračovat růst nezaměstnanosti, podniky se budou s krizí vyrovnávat jen pozvolna a ne všechny uspějí. Tlačit banky uměle do vyššího půjčování není správná cesta. Konec konců současná krize má jádro v tom, že finanční instituce v minulosti podcenily řadu rizik a nenechaly si za ně patřičně zaplatit. Navíc není možné mluvit o tom, že by půjčování úplně zamrzlo. Úvěry včetně hypoték se poskytují dál, jen obezřetněji a pomalejším tempem. „ Kvůli enormnímu růstu deficitu a vývoji ekonomiky se stále odkládá přijetí eura. Kdy podle vás bude Česká republika schopna přijmout euro? Podle některých politiků by to mohlo být v roce 2014. Je toto datum reálné? Technicky stále reálné je, ale vyžadovalo by velmi rychlou a razantní konsolidaci veřejných financí. Ta je potřebná bez ohledu na euro. Je ale na politicích, nakolik ji budou chtít kvůli vidině přijetí eura urychlit. To je politické rozhodnutí. „ Je vůbec přijetí eura důležité? Neochránila by nás v některých tíživých ekonomických situacích stabilní česká měna? Otázka přijetí eura pro mě není záležitostí prvního řádu, otázkou bytí či nebytí. Přijetí eura má své přínosy i náklady. Přitom platí, že pro země se stabilní vlastní měnou a plnohodnotnou měnovou politikou, kam řadím i Českou republiku, jsou přínosy i náklady z makroekonomického pohledu pravděpodobně poměrně malé. Někdy vám vlastní stabilní měna pomáhá, což podle mého názoru platí během současné krize, někdy může ekonomiku vývoj kurzu měny spíše poškozovat (u nás například v letech 2001–2002). Celkově tedy nejde o to, kdo euro přijme dříve, ale kdo se na to lépe připraví, aby náklady takového kroku co nejvíce snížil a byl naopak co nejlépe schopen využít přínosy eura.  Autor: Pavlína Máčalová

25

mladý a úspěšný

Mladý a úspěšný Karel Zajíček Určitě mě láká. A možné to je, já už vlastně nemusím být ve firmě fyzicky přítomný, jediné, co potřebuji, je internet. Zabývám se hlavně nákupy v cizině, kontaktuji dodavatele, takže nic víc není třeba. Jak vznikl nápad založit internetový obchod s parfémy? Na střední škole jsme vymysleli dávkovače na alkohol, ale byly tam problémy s patenty. Stálo to moc peněz, takže nám zkrátka nezbývalo nic jiného než udělat

Který předmět na škole, jestli takový byl, považuješ v rámci své práce za nejpřínosnější? Za nejpřínosnější považuji všechny předměty, které se zabývají nějakou ekonomickou teorií. A těch je právě na Národohospodářské fakultě hrozně moc. I když si lidé říkají, že to je k ničemu, tak když začneš dělat byznys, vidíš, že to k něčemu je. Dokážeš díky tomu daleko pružněji reagovat než člověk, který to nezná. Jak zvládáš kombinovat studium se zaměstnáním? Můžeš přiblížit, jak vypadá tvůj běžný den? Vypadá to tak, že posledních pět let nic nestíhám. Člověk si řekne, že si vezme pár zaměstnanců a bude to v pohodě, ale ty zaměstnance je taky třeba trochu vést. Takže u nás to teď vypadá trochu jako taková anarchie, každý si dělá, co chce. Já jsem na svoje zaměstnance strašně hodný, ale nikdo nemůže mít u sebe v kanceláři psy, poslouchat si tam drum&bass a takové věci. A volného času moc nemám. Proto jsem taky dělal bakaláře pět let. Láká tě studium v zahraničí? Je to vzhledem ke tvé vytíženosti vůbec reálné?

Ve společnosti zastáváš post „strategický manažer“, co si pod tím lze představit? Mně to označení přišlo hrozně vtipné. Na starosti mám hlavně vyjednávání. Lidé říkají, že mi to jde. Prý vyjednám to, co jen tak někdo nevyjedná. A asi je to pravda. Dnes je internet posetý e-shopy s kosmetikou, jak se vám daří udržet krok s konkurencí? Je to stále těžší? Já si myslím, že jsme mnohem efektivnější než konkurence. Máme málo zaměstnanců, to, co jinde dělá pět šest lidí, se u nás dělá softwarově. A hlavně na českém trhu to funguje tak, že je tu kolem pěti šesti velkých dodavatelů a na ně jsou nabaleny desítky e-shopů, které si udělají webovky a potom prodávají zboží se ziskem třiceti korun za kus. To nechápu. Já si to sám vozím z ciziny, takže tam mám i větší zisk. Co by sis přál do budoucna, ať už v pracovním nebo studijním životě? Já v životě nechci moc pracovat . Teď dřu, ale představuji si to tak, že moc pracovat nebudu. Čtyři pět hodin denně, to člověk musí, ale nechci pracovat jenom proto, abych si mohl koupit něco, co nepotřebuji. Když tě tak poslouchám, nemáš někdy chuť s tím seknout? Včera jsem měl obrovskou chuť s tím skončit a odjet někam do Austrálie. Ale podobné pocity jednou za čas přijdou. Na druhou stranu bych nemohl pracovat pod někým, a když chci, tak si to volno taky udělám. Někdy bych chtěl jen tak mít volné odpoledne a proválet ho někde v kavárně. Ale to tak prostě je, že chceš to, co nemáš, a naopak.  Autor: Hana Kubovcová

– 4 / 2009

Co tě lákalo na studiu na VŠE? VŠE jsem si vybral kvůli holkám. Střední školu jsem strávil na elektrotechnické škole, kde byli jenom kluci – ve třídě kluci, jdeš si zahrát ven fotbal, tam taky samí kluci. Zkrátka už těch kluků bylo moc. Takže když jsem přišel na Den otevřených dveří na VŠE a většina lidí byly holky, tak jsem měl vybráno.

něco komerčního. Parfémy má doma každý. To de facto vymyslela má velice dobrá kamarádka. Protože jsem dřív hodně cestoval, věděl jsem, že v cizině jsou ty parfémy hodně levné, začal jsem se ptát po nějakém velkoobchodu. A bylo to.

economix

Na tomto místě zpravidla představujeme absolventy VŠE, kteří se významně uplatnili v praxi. Karel Zajíček je trochu výjimkou; ačkoli stále usedá do lavic naší školy, je provozovatelem úspěšného internetového obchodu idarek.cz, který se zabývá hlavně prodejem parfémů a kosmetiky. Na VŠE právě nastoupil na magisterské studium.

26

Jindřichův Hradec

Dostavba budovy Fakulty managementu v Jindřichově Hradci Po prázdninovém lenošení nám návrat do školy zpříjemnil fakt, že Fakulta managementu VŠE pomalu, ale jistě získává jinou podobu. Pavilon informačního centra již má novou, lepší, ba i moderní podobu a čeká na poslední úpravy. Nová část budovy vznikla nad místem původního parkoviště, které se rozšířilo o jedno podzemní podlaží, a tak má informační centrum jedno podzemní a čtyři nadzemní poschodí. První je určeno knihovně, která bude fungovat na úplně jiném principu, než jsme byli doposud zvyklí. Od nového semestru potřebné knihy nebude vyhledávat knihovnice, nýbrž sami studenti,

kteří budou procházet mezi regály a hledat požadované publikace. Knihy budou pro přehlednost řazeny podle jednotlivých oborů. Druhé patro bude sloužit výlučně samostudiu, zato třetí patro, rozdělené na několik

samostatných kójí, bude umožňovat lepší práci ve skupinách. Nouze o počítač by už také měla být minulostí. V posledním patře jsou totiž naplánovány dvě počítačové učebny s kapacitou 64, respektive 48 studentů. Obě učebny navíc bude dělit posuvná

příčka, která se v případě potřeby lehce odstraní a kapacita posluchárny se rázem zvýší na 112 studentů. Tajemník fakulty Ing. Miroslav Malec k otevření nové části budovy dodává: „K dnešnímu dni mi nejsou známy žádné skutečnosti, které by bránily otevření Informačního centra počátkem prosince. V současné době ale probíhá několik výběrových řízení na vybavení, při kterých samozřejmě nemohu případné komplikace vyloučit.“ Celková cena první etapy včetně zabudované technologie a vybavení se předpokládá ve výši 119 milionů Kč (včetně DPH). Náklady z 53 % kryje VŠE, zbytek je financován ze státní systémové dotace.  Autor: Pavla Prokopová

economix

– 4 / 2009

Rozhovor s Mgr. Eliškou Novotnou, zástupkyní FM VŠE v Akademickém

Z našeho magazínu jste se již dověděli o volbě nového rektora VŠE, možná jste se seznámili i s volebními programy jednotlivých kandidátů. Své představy o tom, jak by se dala naše škola posunout dál, mají samozřejmě také senátoři a senátorky Akademického senátu VŠE. Jednou z nich je Mgr. Eliška Novotná. Přednáší sociologii na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci a řadu let působila jako starostka obce Zahrádky v okrese Jindřichův Hradec. Jste socioložka s dlouholetou praxí v tomto oboru. Co vás přivedlo právě na FM VŠE?

Na fakultě působím od jejího začátku, dokonce si pamatuji, když byla zdejšími středoškolskými učiteli a několika aktivisty v kabinetu jedné školy vymýšlena. Zpočátku jsem zde působila v rámci českobudějovické fakulty, jejíž byl zárodek FM součástí, později, po osamostatnění fakulty, externě. Protože moje působení na několika českobudějovických fakultách Jihočeské univerzity bylo, kromě potěšení, které mně skýtalo, stále únavnější, volila jsem po letech snadnější řešení a začala působit kmenově v Jindřichově Hradci. V současné době cestuji na jindřichohradeckou fakultu necelých 30 km, zatímco do Českých Budějovic to mám „před Hradec“ o 50 km dále. Po redukci veřejné dopravy jsem byla (a jsem) nucena jezdit autem, což je naprosto neefektivně trávený čas.

managementu mnohem více než fakulty Jihočeské univerzity spoléhá na systémy zprostředkovávající informace a PC obecně, zatímco na těch českobudějovických fakultách, které jsem poznala (pedagogické, zdravotně sociální a teologické), bylo více bezprostředních kontaktů face to face – a ty mnohdy postrádám. Studenti manažerské jindřichohradecké fakulty méně než moji českobudějovičtí studenti od sociologie očekávali, a vlastně méně očekávali vůbec samu sociologii. Také jsem samozřejmě musela pozměnit nabídku sociologických předmětů, vytvořit nové a opustit ty, které jsem si léta se zájmem vytvářela (Klasické sociologické teorie, Moderní sociologické teorie, Kvalita života, Sociologický výzkum). Ale pokud chápu změnu jako součást života a jako výzvu, tak jsem tím též mnohé získala.

Jak velkou změnou pro vás byl přechod z relativně velké budějovické univerzity na malou FM? V čem je to jiné? Změna byla v systémech i ve studentech, takže velká, ale po předchozích zkušenostech jsem věděla, do čeho jdu. Fakulta

Byla jste několik let vedoucí katedry managementu veřejného sektoru a mohla ovlivňovat chod fakulty. K čemu máte výhrady, co vám na FM schází a co byste v rámci fakulty ráda viděla jinak? Co považujete za klíčové do budoucna?

V současné konkurenční situaci manažerských a ekonomických škol v jižních Čechách postrádám na fakultě vizi a jasně definované cíle – tedy přesně to, bez čeho se dobře fungující organizace dlouhodobě těžko obejde. Jaký má být absolvent fakulty a co pro to můžeme udělat? Co je naší komparační výhodou? Od nich by se potom měly odvíjet studijní programy a struktura fakulty. Jaká je regionální funkce fakulty a jaký význam má fakulta pro každodenní život města – a co pro naplnění těchto vizí fakulta činí? V praktické rovině si pak umím pro pracovníky fakulty představit zlepšení, z nichž některá by se dala realizovat celkem snadno a bez větších nákladů. Ke zlepšení prostorových podmínek dojde snad brzy dokončením alespoň první etapy dostavby budovy letos na podzim. Snad by pak šlo vymezit prostory pro neformální spontánní setkávání pedagogů fakulty (na kávu, na pár slov), které bývá při řešení ledačeho tak efektivní (zatím jsme každý za svými zavřenými dveřmi, civíme do monitorů a píšeme si e-maily přes zeď). Zlepšení

27

Jindřichův Hradec

Fotografická soutěž na FM VŠE Studenti Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci mohou stále ještě přihlašovat své snímky do fotografické soutěže pořádané studentským sdružením Ekonom, vydavatelem magazínu Economix. Soutěž bude probíhat nejdříve v prostorách Fakulty managementu (FM), později se výstava nejlepších fotografií, které vybere odborná porota profesionálních fotografů, přesune na VŠE v Praze, kde ji budou moci zhlédnout i studenti z ostatních pěti fakult VŠE. Vítězné fotografie budou rovněž prezentovány ve studentském magazínu Economix.

senátu VŠE a zjednodušení informačních toků by šlo dosáhnout stanovením několika pravidel (kdo má komu co sdělit za jakých podmínek), jejichž respektování by bylo vyžadováno. Pro studenty bych vítala informační servis o pracovním uplatnění ve městě a okolí, aby nepracovali v okrajových dnech týdne daleko, a také bych podporovala, i když jsme v tom mnohé udělali a jsme v tom mezi fakultami školy zřejmě jedničkou, mnohem soustavnější a cílevědomější práci s absolventy. Nyní jste byla coby zástupkyně FM zvolena do AS VŠE. S čím jste spokojena a co byste naopak jako senátorka ráda v rámci celé školy změnila? Zatím se v AS VŠE rozkoukávám, je to nové prostředí i lidé. Nekandidovala jsem se soupisem celoškolních problémů v kapse, natolik do situace školy nevidím, ale jsem připravena podílet se na řešení těch problémů, které budou nastoleny. Uvidím, zda například práce v komisích bude o konkrétních kauzách a přinese něco užitečného.  Autor: Josef Stejkoza

TÉMATA SOUTĚŽE: – Jindřichův Hradec v proměnách věků – Šumná fakulta managementu – Jindřichův Hradec inspirativní a dekadentní Výše uvedená témata jsou pouze inspirativní, téma fotografií nechceme ničím omezovat. Fotografie v digitální podobě zasílejte na adresu redakce@ economix.cz a nezapomeňte připojit kontaktní údaje. Autor: Vladimír Štípek

Inzerce




28

handicapovaní studenti na VŠE

Při studiu na VŠE není vozík překážkou

Pohybově handicapovaní – vedle studentů se zrakovými a sluchovými vadami, jež jsme vám v této rubrice představovali v předchozích vydáních magazínu – tvoří třetí nejpočetnější skupinu studentů s handicapem, se kterými se na naší škole v současnosti můžete setkat. Když se řekne pohybově handicapovaný, mnoho lidí si představí člověka trvale upoutaného na invalidní vozík, případně někoho s mentální poruchou. Ne vždy tomu tak ale musí být. Existuje řada lehčích forem postižení pohybového ústrojí, při kterých plnohodnotný život člověku zajišťuje jedna, případně dvě berle. Pro takového studenta či studentku je asi nejdůležitější ohleduplnost a ochota ze

strany spolužáků i pedagogů. Často stačí udělat více prostoru na schodišti, uvolnit výtah nebo v posluchárně pustit sednout na místo, které je vhodné k odložení berlí. Při závažnějších handicapech, které mohou vzniknout jako následek úrazu, nemoci v dětství, nebo jsou již vrozené, je však zapotřebí služeb osobních asistentů, kteří studentům pomáhají zdolávat překážky na cestě ke vzdělání. Tuto službu – osobní asistenci – zajišťuje na VŠE Středisko handicapovaných studentů, sídlící v přízemí Nové

S TŘEDISKO HANDICAPOVANÝCH S TUDENTŮ INFORMUJE Na Vysoké škole ekonomické v současné době studuje 17 studentů, které eviduje Středisko handicapovaných studentů. V letošním akademickém roce zatím nově služeb střediska začal využívat jeden handicapovaný student. Nejvíce handicapovaných studentů je ze čtvrté fakulty z oboru informatika. Jde převážně o studenty s pohybovým handicapem, například upoutané na invalidní vozík.  Autoři: Vladimír Štípek, Václav Eliáš, SHS VŠE v Praze

budovy, a to v místnosti číslo 26. Odtud asistenti a asistentky doprovázejí studenty podle jejich individuálních rozvrhů na jednotlivé vyučovací hodiny a zpět, jsou jim oporou při cestách do knihovny, menzy či na studijní oddělení. Pokud je to nutné, zajišťují přesun studentů z výuky na Žižkově do budov na Jižním Městě. Ačkoli je škola vybavena nájezdovými plošinami pro vozíky i velkými výtahy, do kterých se handicapovaný student dostane i s vozíkem, je při tom asistence další osoby nezbytná. Například

dveře na fotobuňku a vysoký práh u vstupu do Nové budovy by vozíčkář sám překonával jen stěží. Jedním z těch, kdo služeb osobní asistence SHS pravidelně využívají, je student oboru Aplikovaná informatika Fakulty informatiky a statistiky Jakub Novák, který k tomu říká: „S vozíkem se také obtížně projíždí dveřmi se zavíračem, které jsou (ve spojení s vysokým prahem) bez pomoci téměř nepřekonatelné.“ Kromě toho Jakubovi ztěžuje pohyb po škole i často nefunkční výtah ve Staré budově a setkal se už i s neochotou a ignorancí ze strany některých studentů. Na druhou stranu si ale pochvaluje: „Profesoři se snaží vyhovět žádostem o poskytnutí poznámek, nadlimitní zápis, konzultační hodiny atd.“ A jak by tedy zhodnotil své studium na VŠE? „Celkově jsem se školou spokojen a jsem rád, že tu mohu studovat.“ Stále je však co zlepšovat. Odstranění některých překážek vyžaduje nejen finanční prostředky, ale také ochotu vycházet těmto požadavkům vstříc.  Autor: Marta Osersová

SOUTĚŽ O NOVÉ LOGO S TŘEDISKA HANDICAPOVANÝCH S TUDENTŮ VŠE SHS ve spolupráci se studentským sdružením EKONOM vyhlašuje soutěž na vytvoření loga pro Středisko handicapovaných studentů VŠE. Podmínkou je vytvoření loga zdarma pro neomezené využití ze strany SHS VŠE. Své návrhy v elektronické podobě můžete posílat do 20. října 2009 na adresu redakce@ economix.cz. Vítězné logo a jeho autor budou představeni ve studentském magazínu Economix. 

economix

– 4 / 2009

EKOFÓRA Ekofóra pořádá pro studenty a zaměstnance VŠE studentské sdružení Ekonom, o.s.

www.economix.cz

30

Kos – obydlená sopka v Egejském moři

cestopis

Malý řecký ostrov, který autem přejedete za pár hodin, leží v Egejském moři severovýchodně nad Krétou v souostroví Dodekanés. Najdete ho velmi blízko Turecka (asi 5 km), téměř z celé severní strany ostrova vidíte protější turecké pláže či v noci na rozsvícená turecká města. Protože je Kos ostrovem velmi větrným, často se stane, že vám směrem k Turecku uletí nafukovací lehátko. Je jen otázkou času, než nějaký podnikavý Turek vymyslí, jak tato lehátka efektivně opravit či recyklovat a mít z toho užitek.

economix

– 4 / 2009

Jak jsem již zmiňovala, Kos je opravdu malý ostrov. Tomu odpovídá i značení silnic. Celým ostrovem vede jedna hlavní silnice s příhodným názvem Main Road. Na pobřeží jsou malé silnice, či spíše jedna úzká silnička s občasnou odbočkou na pláž. Této jednoduchosti se vymyká snad jen hlavní město Kos, které z hlediska dopravy trochu připomíná to, co známe z centra Prahy. Objížďky, uzavírky, zákazy parkování, nesmyslné semafory. Problémem je, že Řekové, zvyklí jezdit po celém ostrově téměř stále rovně, se zde trochu ztrácejí. Semafory totiž mají teprve pár let a ještě jim nepřivykli. To může způsobit kuriózní, ale i velmi nebezpečné dopravní situace, proto doporučuji své vypůjčené vozidlo zaparkovat hned na okraji města a centrum si projít pěšky. Oblíbeným turistickým dopravním prostředkem jsou zde čtyřkolky. Nejsou drahé, ale pozor, jsou velmi poruchové a majitelé půjčoven jsou často laxní k závadám. Nesvítí světla? Jezděte potmě. Nebliká blinkr? Signalizujte rukama... Kos je zajímavý svými památkami, které jsou ale nejvíce soustředěny právě v hlavním městě, zčásti obehnaném pevností johanitů z 15. století. Pro mě byly nejpoutavější asi římské lázně ze třetího století před Kristem, které jsou přímo v centru Kosu. Jsou

tam dochované mozaiky a malby na zdech, původní – i když rekonstruovaný – je jakýsi centrální lázeňský dům. Okolo jsou další nekryté bazény. Velmi zajímavá je také známá horská vesnička Kefalos, v níž stojí zachovalé antické divadlo. Jestliže vás památky omrzely, navštivte sirné lázně, které se nacházejí na východním konci Main Road. Přímo ze skály tam vyvěrá sirný pramen do uměle vytvořeného bazénu ohraničeného kameny. Z druhé strany do bazénu proudí mořská voda, takže výsledná teplota je přijatelná i pro ty, kterým by nevyhovovala teplota pramenu. Ta se pohybuje kolem 50 °C. Kos je sopečný ostrov, proto hrozí občas i zemětřesení. Když jsem byla na Kosu poprvé, zastihlo nás zemětřesení poměrně nepřipravené právě v sirných lázních. Z ničeho nic začaly padat kameny, země se třásla a přišla přívalová vlna, která spláchla vše, co jsme měli na břehu. Proto doporučuji, pokud byste se do lázní vydali, schovat si věci na nějaké vyvýšené místo. Pokud máte rádi moře a chcete se vydat na výlet lodí, nabízí se pár kilometrů vzdálená sopka Nissyros – jedna z příčin častých zemětřesení. Je stále činná a pod přísným dohledem seismologů. Denně se až do kráteru jde podívat několik set zvědavých turistů. Další možností plavebního výletu je, jak shodně radí cestovní kanceláře i místní kapitáni (kteří tuto službu nabízejí výhodněji), takzvaná „líná plavba“. Znamená to ovšem, že ráno musíte nepříjemně brzy vstávat, nechat se autobusem dopravit do hlavního města Kosu, kde funguje největší přístaviště, které je součástí již zmiňované pevnosti johanitů. Pak vás na celý den posadí na loď, kde jste odkázáni jen na to, co mají v lodním baru, a celý den fouká silný vítr... Čas od času loď zastaví a můžete se vykoupat v údajně nejhezčí zátoce, jakou jste kdy viděli, nebo je možné prohlédnout si jeden z ostrůvků, kde vám místní stařenka (mladí tam nežijí, není čím se uživit) nabídne pravou mořskou houbu. Prozradí vám, že když se s ní doma umyjete, dostanete do těla tolik jódu, jako byste se 300krát

31

cestopis

namočili do moře (ano, opravdu mluvila o třech stovkách namočení). Večer se připálení, vyfoukaní a utahaní vrátíte do hotelu a zapřísáhnete se, že více plaveb už nikdy neabsolvujete. Poslední možností výletu na lodi je plavba do Turecka. Musíte se však smířit s tím, že je třeba pas, slečnám se doporučuje delší sukně a nevzdalovat se od vaší skupiny. Na tržišti se musíte obrnit velikou trpělivostí a opravdovou rozhodností, abyste nakonec nepřišli i o poslední peníze. Pokud nejste ani na památky, ani na plavby lodí, zbývají snad už jen přírodní zajímavosti. Pravděpodobně nejhezčí, ale také nejnebezpečnější, je téměř vyschlé solné jezero asi půl kilometru od letoviska Tigaki.

O nebezpečí jsem se zmiňovala hlavně proto, že na teplém písku žijí hadi, z nichž někteří jsou velmi jedovatí. K nejbližšímu lékaři je daleko. Možností, jak se k jezeru bezpečně dostat, nebo alespoň relativně bezpečně si ho prohlédnout, je několik. Můžete si půjčit auto, ale musíte počítat s tím, že je tam písečná a velmi děravá cesta – celé ho tedy neobjedete. My jsme zvolili čtyřkolku a ukázalo se to jako velmi pohodlná, ale také zábavná varianta. Přece jen je to terénní vozítko. Alternativní možnost dopravy k jezeru je koňmo. Je možné si půjčit koně, jet po pláži a následně se vrátit přes dno jezera. Pokud máte zbytečných 50 eur, myslím, že je to varianta nejlepší... Musíte ale umět jezdit na koni. Ačkoli je Kos malinký, nabízí dostatek zábavy i pro sportovce. Protože je větrný, často se pořádají kurzy kiteboardingu či windsurfingu. S instruktorem i bez něj, stačí jen mít dost odvahy. Kos nezapomíná se zábavou ani na rodiny, ani na dětské duše. Svým milým, malinkým, ale o to vybavenějším aquaparkem dokáže zabavit každého minimálně na několik hodin. Je to takový (příjemný) prvek globalizované turistiky. Pláže jsou na Kosu oblázkové i písčité.

Oblíbenými turistickými oblastmi jsou Marmari a zmíněné Tigaki, nejkrásnější pláž ostrova je Camel Beach. Za sebe ale nemohu říct, že by na Kosu bylo ošklivé místo – snad s výjimkou toalet na letišti. Díky blízkosti k Turecku zde žije mnoho tureckých přistěhovalců. Mají zde svou čtvrť a obvykle pracují jako pomocná síla, většinou jako číšníci. Záleží na tom, jak moc ovládají nějakou cizí řeč. Mám Řecko ráda, ne jenom Kos, ale i ostatní řecké ostrovy. Nevím, zda je to řeckou vstřícností, příjemným počasím anebo tím, že všude běhají polodivoké kočky, ale do Řecka se vracím již mnoho let a ráda se budu vracet stále.  Autor: Kristýna Straková

economix

– 4 / 2009

Inzerce

32

na baru s...

Tomáš Polák z kapely Mig 21: Tomáš Polák se narodil v roce 1968 a ve světě showbyznysu je znám především jako kytarista a skladatel. Hraje ve skupině Mig 21 a složil hudbu k mnoha filmům. K nejpopulárnějším patří snímky Výlet, Ene bene nebo Pánská jízda. Skupina Mig 21 má zkušebnu na náměstí Míru, což je pěkné místo blízko centra. Jak často zkoušíte? Záleží na období. Třeba když se blíží jarní nebo podzimní turné, tak se scházíme častěji a připravujeme se. Tedy když je to potřeba. Máte kromě Mig 21 ještě nějaké další zaměstnání, nebo je skládání hudby vaše prioritní povolání? Ne, já dělám v podstatě jen toto. Píšu muziku a hraju s kapelou.

economix

– 4 / 2009

Složil jste hudbu pro filmy jako Ene bene, Výlet nebo Pánská jízda. Jak se to liší od tvorby pro kapelu? U filmu většinou píšu hudbu na finální střih obrazu. Rytmus a charakter scény určují, jakou náladu má hudba vytvořit. Ve výběru interpretů a instrumentace mám úplnou svobodu. U kapely je to obráceně. Obsazení je dané, zbytek je bez omezení. Ještě něco – u písně pro kapelu vím, že ji pak budeme hrát naživo, několikrát do měsíce a možná i několik let. S některými členy z kapely jste se znali dlouho před založením Mig 21. Co vás svedlo dohromady k vytvoření kapely? Čí to byl nápad? Touha mít zase kapelu. S Pavlem (Hrdličkou) a Honzou (Hladíkem) jsme hráli v kapele TGM Stereo. Honza nás seznámil s Jirkou (Macháčkem) a já přivedl Tomáše (Kurfirsta). Tomáše znám nejdéle, asi od první vysoké školy. S Pavlem a Honzou jsme se seznámili na FAMU.

Hrajete spolu poměrně dlouho. Nezavládne někdy mezi členy kapely „ponorka“? Ano, ale bojujeme proti tomu. Kapela na turné tráví většinu času v mikrobusu, společně s řidičem, manažerem a nástrojovým technikem. Stejně jako v ponorce musí zvládat zátěžové situace: nedostatek osobního prostoru, nedostatek vzduchu, nedostatek tekutin i potravin (při dlouhých intervalech mezi benzinovými pumpami), nikotinové abstinenční příznaky atd. Zvládnout se to dá jedině disciplínou a jasně organizovanou funkční strukturou kapely uvnitř vozu. Tomáš hlídá, jak řidič řídí, Honza hlásí, jak je venku hezky, Pavel čte z novin, Jirka zásobuje filmy na DVD a já to autovideo pouštím. Před Mig 21 jste hrál také ve skupině Modrá hvězda nebo v již zmíněné TGM Stereo. Proč tyto kapely zanikly? Protože nic netrvá věčně. Měla vaše tvorba z předchozích kapel hodně společných prvků s hudbou Mig 21, nebo to byl úplně jiný styl? Vzhledem k tomu, že muziku pro ty kapely jsem psal vždy jenom já, tak se tam nějaká podobnost určitě dá vysledovat. Já ji ale nevidím, protože to je moje hudba. Neumím to tedy úplně přesně posoudit. Nedávno jsem si ale našel písničky kapely, která se jmenovala Stará kočka. Dali jsme ji dohromady někdy na té první vysoké škole. To byl takový intelektuální punk a mně to přišlo jako stádo zběsilých veverek, jak to bylo rychlé. A ujalo se to? Nedávno se mě právě někdo ptal, jestli nemám staré nahrávky, a požádal mě, abych je převedl na cédéčko. Prostě je nějak zrekonstruoval. Tenkrát ještě CD nebyla a já jsem to měl na kazetách. Dokonce jsem našel i starý kazeťák. Převedl jsem to tedy do počítače a poslechl jsem si to. Nikomu jsem to nedal, protože to považuji za něco,

33

na baru s...

HUDBA jako LEGO

Když se takto pohybujete v hudbě, neměl jste někdy nutkání napsat si k písni i text? Jednou jsem si to vyzkoušel. Ten text jsem napsal, ale nepřišel mi lepší nebo minimálně tak dobrý jako ty texty, které píše Jirka Macháček nebo Xindl X. Tak jsem ho ani nikomu neukázal. Každý dělá, co umí. Kde hledáte inspiraci při psaní hudby? Napadne vás to v nějakém okamžiku, nebo potřebujete být v určitém rozpoložení? Hudba je takové lego. Je samozřejmě lepší, když je text napřed nebo když tam je alespoň náznak, myšlenka, o čem ta píseň má být. K tomu si vytvořím představu, jakou má ta skladba dávat emoci nebo náladu. Má to být rychlé nebo pomalé, smutné nebo veselé. Pak začnu vymýšlet nějaký fragment melodie, k němu přidávám dolů harmonii a postupně to takhle rozšiřuji do stran. Někdy se stává, že ta původní melodie, na kterou jsem napsal harmonii, mi pak připadá banální. Potom ji měním, až vznikne ten finální tvar. Někdy si to roste i nějak samo. Určím jen náladu, do které se chci trefit, a kopu do toho tak dlouho, až se něco objeví. Jak dlouho tedy trvá vytvořit melodii k písni? Některé písničky jsem měl v tom základním schématu třeba za čtvrt hodiny. Nad něčím ale třeba sedím 200 hodin a vzejde z toho tři a půl minuty dlouhá písnička. Mám totiž rád věci, které jsou vyextrahované až na

svoji podstatu. To znamená, že ve finále jsou vlastně jednoduché a banální, ale fungujou. Je pro vás čím dál těžší vymýšlet nové melodie? Já o tom nepřemýšlím, jestli je to lehké nebo těžké. Mě to musí nějakým způsobem bavit, abych to mohl dělat.

Vystudoval jste analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. To je obor úplně z jiného soudku, než kterým se v současnosti živíte. Nenapadlo vás třeba hned po škole něco jiného? Poté co jsem v roce 1991 absolvoval analytickou chemii s diplomovou prací Možnosti analýzy stopových prvků v lidském dechu, jsem zjistil, že nemám potřebný zápal pro vědu, že raději analyzuji hudbu, a tak jsem to risknul. Šel jsem dělat kulisáka do divadla

a začal se věnovat hudbě. Měl jsem co dohánět. Na kytaru jsem se začal učit až někdy v osmnácti. Je pravda, že jste vystudoval také zvuk na FAMU. Tam jste zjistil, že při hudbě už zůstanete? Já jsem u hudby vždycky

chtěl zůstat. Otázkou bylo, jestli hudba bude chtít zůstat se mnou. Jestli budu mít možnost psát, jednak co a jednak pro koho. Zatím to vypadá, že ano, a já jsem za to vděčný. Jaký je váš oblíbený film? Sci-fi thriller ∏ (pozn. redakce: vyslovujeme Pí) od režiséra Aronofskiho. O čem ten film je? Čím vás zaujal? Je to film o tom, jak se člověk snaží dobýt podstaty všeho. Snaží se najít univerzální kód všeho, tedy podstatu existence.

Zahrál jste si někdy ve filmu? Váš kolega Jirka Macháček se v kinematografii uchytil vcelku dobře. Hrál jsem jen v dětském filmu Velké přání, a to jednu z hlavních dětských rolí. Bylo mi 12 let. Byl to klasický socialistický normalizační film. A nechytlo vás to, nechtěl jste ve filmové branži pokračovat? Ne, já jsem byl rád, že jsem nemusel rok do školy. Celou pátou třídu jsem byl tedy úplně mimo a byl jsem spokojený.

Dnes se třeba film točí do třiceti natáčecích dnů, ale tenkrát se to točilo třeba rok. Máte dnes nabídky do filmu? Ne, jen něco málo. Alice Nellis mě jednou chtěla do filmu jako herce, ale nějak z toho sešlo. Jaká je vaše oblíbená kapela (kromě Mig 21)? Ta, která to umí! Red Hot Chili Peppers, Air, Freak Power, Frank Zappa and Mothers of Invention, Orchestr Jaroslava Ježka, Londýnská filharmonie a spousta dalších.  Autor: Pavlína Máčalová

– 4 / 2009

Používáte někdy při koncertech s Mig 21 písničky z tvorby těch starších kapel? Ne. Za tou kapelou se vždycky uzavře nějaká kapitola a nějaké písničky, které v té době pro ni vznikly a většinou se už nehrají. Věci, které jsem považoval za hezké, jsem použil třeba ve filmu.

Je to velmi dobře udělané. Jako film je to velmi čistá práce.

economix

co bych neměl dávat. Překvapilo mě ale, že to nebylo tak pitomý, jak jsem si myslel.

34

Na DOBRONICE ŠESTKY nejezdí žádné švestky!

Běhám pomalu a po dvaceti metrech mě píchá v boku. Bojím se výšek. Neudržím rovnováhu na kolečkových bruslích. V noci se bojím i doma, natož pak v lese. Ale docela hezky (pomalu a při kraji) jezdím na kole. Když zabloudím, s jistotou mne najdete v nejbližší hospodě se svíčkovou. A přes to všechno jsem se vypravila na outdoorové Dobronice „šestky“ (v Dobronicích probíhá celkem šest kurzů, prvních pět je „běžných“ se sportovní náplní – například míčové hry; poslední, šestý turnus je outdoorový).

economix

– 4 / 2009

To, že outdoorové Dobronice jsou pro „drsňáky“, se dozvíte ve všech školních kuloárech. Příspěvek na „borci“ o nutnosti slaňování z mostu přímo do kánoe mne ale příliš nevyděsil a onen „pověstný a zlověstný“ e-mail s instrukcemi pro přežití nedorazil, proto jsem poslední srpnový víkend naložila osm párů bot (zasvěcený tuší, nováček nad počtem žasne), kolo, brusle a posádku do červeného naftového dopravidla a vydala se směr Bechyně. První večer po nezbytné instruktáži (a přidělena k družstvu) jsem vyrazila na první aktivitu, kterou jsem si zpětně nazvala „poznej okolí tábora“, neb šlo o výlet po nejbližším okolí. Ovšem „výlet“ v outdoorové verzi – nejprve bylo nutné přeplavat řeku Lužnici a dát

kánoi a kajaku, šplhání po opičí dráze v korunách stromů – a došlo i na vyjížďku na kole. Nejen ve dvou, ale i v družstvu se to lépe táhne, takže výcvik probíhal ve veselé atmosféře. Rozhodně velmi veselé pro okolní pozorovatele – nikdy by mne nenapadlo, že kajak sám od sebe rovně nejezdí a má tendenci točit se na klidné vodě dokola (alespoň pod mým vedením...), že se člověk může zašmodrchat do opičí dráhy nebo že les si výběh kamenitou a bahnitou roklí. Aby nás nestudilo mokré oblečení, byl nutný i běh po poli a po krásách vesnice Dobronice. Díky důmyslně umístěným kontrolám jsme velmi dobře poznali i místní hrad, a když už se zdálo, že je té kultury na jeden večer až dost, zavedla nás cesta opět do bahnité strže, takže následná koupel v řece přišla vhod. Protože nováčků se letos sešlo více, v prvních dnech probíhal nácvik outdoorových sportů – orientačního běhu, jízdy na

sport na VŠE

ponořený do tmy vypadá úplně jinak než za světla. Po nácviku mohla přijít na řadu soutěž družstev, která začala tradičním závodem DUSMAN – přesný překlad ani původ názvu po mně nechtějte, po dechu jsem ale lapala hned za prvním stromem. Šlo o noční běžeckou štafetu v náročném lesním terénu (nahoru, dolů, jehličí, hlína, kořeny, pád, skluz dolů, potok). Následoval štafetový orientační běh za denního světla, závody různých vodních dovedností – zvláštní zmínku si zaslouží především „kachny“, které musely svůj kajak dopravit do cíle pouze za použití vlastních rukou, kajaky táhnoucí „výletníky“ na kánoích na laně či svalovci táhnoucí pramici s celým týmem. Nakonec došlo i na lezení v nedalekém Táboře, kam se dojelo na kolech. Nebo na MTBO ve dvojicích, při němž řada brodících se bikerů utopila mobil, takže nemohla poskytnout fotografický důkaz o své přítomnosti na kontrole. Poprvé v životě jsem sjela kanál (u Českých Budějovic) na kánoi a na raftu. Závěrečný survival jsme přežili všichni! Dokonce i houbařící paní, kterou jsem překvapila v lese běžíc s barelem a mapou (barel se předával jako štafeta, mapa, protože šlo o orientační běh, i když to v mém podání vypadalo spíš na bloudění). Moje družstvo nevyhrálo žádný ze závodů. Možná proto, že šetřilo síly na dobronické večery a večírky. A ty se stejně jako celý kurz náramně vydařily.  Autor: Tereza Voborníková

35

sport na VŠE

Na VŠE jsou tygři! A tygřice!

na VŠE. Jiní začínali prakticky od nuly, což prý rozhodně není problém, protože starší členové na závodech poradí s technikou i mazáním. Cenné rady také poskytuje „praotec tygr Pádifka“ (Mgr. Miloš Pádivý), zasloužilý lyžař, který letos oslaví šedesáté narozeniny, a přesto se svým týmem vyráží závodit. Pravidelně se zúčastňuje závodů Klubu Akademiků Klasiků (KAK), což je závod pro veterány v rámci Akademického mistrovství ČR, kterého se tygři také účastní. Tygří smečku potkáte v zimě na všech významnějších závodech,

BĚŽKAŘSKÁ ZAJÍMAVOST Jestlipak znáte tzv. Vasův běh, který touží vyhrát skoro každý běžkař? Jde o běh na lyžích ve Švédsku dlouhý devadesát kilometrů, jehož inspirací se stal dnes již legendární útěk Gustava Erikssona Vasy z dánského zajetí v roce 1520. Byl zajat poté, co se mu nepodařil puč proti králi Kristiánovi II., který tehdy vládl Švédsku i Dánsku zároveň. Vasa nejprve zkoušel vyvolat odpor proti králi ve vísce Mora, a když nebyl vyslyšen, vydal se směrem k hranici s Norskem. Nerozhodní obyvatelé Mory znovu vše zvážili a vyslali za Vasou posly, kteří ho dohonili v Saelenu. A právě odtud zpět do Mory se běží onen proslulý závod.  Autor: Tereza Voborníková

economix

Žižkovští tygři jsou oddílem běžeckého lyžování. Největší shon zažívají na podzim, kdy je třeba řádně potrápit svaly před nadcházející sezonou. Ale ani v ostatních ročních dobách nezahálejí. Na trénincích v tělocvičně posilují a hrají basketbal, o víkendech se pak účastní dalších sportovních aktivit – z posledních zmiňme například takzvanou Posázavskou trilogii (outdoorový závod složený z běhu, plavání a jízdy na kole), kde měli tygři, navzdory tomu, že jde o disciplíny patřící do repertoáru jiných sportovních týmů z VŠE, silné zastoupení. Část tygří party dokonce pořádá i společné prázdninové akce, loni si vyjeli putovat Ukrajinou. Hlavní tygří aktivity ale spadají do zimní sezony. Tehdy tráví prakticky každý víkend na českých horách a závodí se soupeři i sami se sebou (tygři celou zimu sbírají za své úspěchy v závodech body a na konci sezony se vyhodnotí nejlepší člen družstva). Někteří členové oddílu jsou profíci a zkušenosti a úspěchy měli již předtím, než přišli

– 4 / 2009

objíždějí prakticky celou republiku – účastní se Jizerské padesátky (na kterou mají možnost natrénovat přímo v Jizerských horách na školním kurzu KPR I. a II.), Krkonošské sedmdesátky, Šumavského maratonu a jiných podniků. Na dálkové běhy se občas vydají i do zahraničních kopců Německa, Rakouska nebo Itálie – a někteří z nich sní o účasti na významných světových závodech, které se pořádají v Rusku nebo severských zemích. Pokud ještě pořád nejste přesvědčeni, že tygři jsou tím pravým oddílem pro všechny milovníky bílé stopy, snad vás nalákáme na dosti vysoké zastoupení tygřic v týmu nebo pivní štafetu, ve které jsou přeborníky, i když letos trochu podcenili strategii (postavili dvě dobrá družstva místo jednoho excelentního...). Tygři mají své stránky na behlyze.vse.cz.

Chcete na Žižkově zahlédnout tygra? Pak máte několik možností – až půjdete po schodišti ve Staré budově, zastavte se u tygří vitrínky a prohlédněte si fotky. Je libo radši živého tygra? Pak se v pondělí okolo šesté hodiny potulujte u tělocvičny nebo později v restauracích nedaleko školy. V prvním uvedeném probíhá trénink, v druhém pak neméně důležitý nácvik pivní štafety.

36

kultura

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

economix

– 4 / 2009

Od 3. do 11. července Karlovy Vary již počtyřiačtyřicáté hostily největší filmový festival střední Evropy. Dlouho se spekulovalo o tom, jak se filmový svatostánek vypořádá s finanční krizí, hodně festivalů se letos vůbec neuskutečnilo nebo muselo výrazně slevit ze svého standardu. Díky smlouvám se sponzory, které jsou uzavírány rok i více let dopředu, karlovarský festival nic podobného nepotkalo. Konečné resumé? Přes 230 snímků, 12 043 akreditovaných účastníků, 425 projekcí a 130 711 prodaných vstupenek. První cena byla nezvykle udělena hned při zahajovacím večeru. Z rukou ministra kultury Václava Riedlbaucha ji převzala umělecká ředitelka Eva Zaoralová za rozvoj české kultury v roce 2009. Slavnostní zahájení i závěrečné udílení cen doprovázelo intro bratří Cabanů. Velkolepou show, při které sálem poletovaly igelity rozvířené fukarem, a svůdně ovíjející ženské křivky okomentoval moderátorský guru festivalu Marek Eben humorem sobě vlastním: „Kdo by to byl řekl, že kus igelitu a zahradní vysavače mohou způsobit takový kulturní zážitek.“ Po deseti letech do Varů zavítal Miloš Forman, aby zde uvedl světovou premiéru svého nejnovějšího filmu Dobře placená procházka. Jde o filmovou podobu divadelní hry, spíše jazzové opery z dílny Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, poprvé se hrála již v roce 1965. „Je to moralistická pohádka o tom, že peníze kazí charakter. To téma je více aktuální dneska než v 60. letech, protože v 60. letech nikdo peníze neměl, takže to nehrálo roli. Není to politický film. Je to film o vztahu mezi lidmi, o stavu společnosti,“ říká o svém zatím posledním snímku režisér Forman. O budoucí distribuci filmu do zahraničí si věhlasný režisér nedělá velké iluze. „Více než 50 % půvabu je v talentu pana Suchého, je to nepřeložitelné, což bude hrát velkou roli při distribuci. To, jak Jiří Suchý zachází v ,Procházce‛ s češtinou, ve mně budí nekonečný obdiv.“ Miloš Forman Dobře placenou procházku režíroval už v 60. letech, kdy bylo divadlo Semafor v hledáčku stranických pozorovatelů, tajnému sledování

StB se nevyhnul ani on při natáčení filmu Amadeus. „My jsme samozřejmě věděli, že nás sledují. Nikdo není dokonalý, ani estébáci ne. Věděl jsem, ěl jjse sem se m, žžee můj řidič s nimi spolupracuje. spolupracu cuje cu je. Ale to byl je y jinak k ssuper u er chlap. up nepsali A mněě to to ani ni nnevadilo, pokud ud nnepsa sali něco, sa co nnebyla nebyli ebyl ylaa pravda. Oni navíc neby byli ttak a naak ivní, špionáž, ivní ní, ab ní aby si mysleli, že připravuji šp špio oná n ž, když ohromný rozpočet kddyžž mám ohrom omný ný rroz ozpo počet na film m a tím tm tí bych by ych h o něj přišel.“ při řišel.“ Velké Velké oč očekávání budil i nový film lm T.M.A. T.M. M..A. odd krále Herze. Slabkrále českého českého hororu hhor oror oruu Juraje Ju He erze. Sl labší nátury neboť nát átury y se asi si zalekly, nebo oť žalostný žalo ostnýý zzpěv pěv duchů duch chů ch ů dětí, děětí t , keltské keltské rituály ritu ri tuál tu á y nebo nebbo vypíchnuté vyp pícchnuté oko v detailním deta de t il ilní n m zzáběru ní áběru udělají udě d laají ddojem, ojem oj em m, přesto je těch motivů ch strašidelných str traš a idel aš id de ných mo otivůů na otiv na jeden jeden snímek trochu moc. Reakce různorodé; hu moc c. Re R akcee bbyly yly rů yl ůznorodé; od nadšení až ppo o rozpačité předčasné předča časné odchody ča z kinosálu. Stejně Stej ejně tak publikum ej publiikum rozdělil režisér Lars von T Trier svým rier se sv vým Antikristem. Premiéru mělaa ve Varech h také Rozervaná objetí Pedra A Almodóvara lmodóvara nnebo ebo Bílá stuha Michaela Hanekeho. Haneekeho. V soutěžní sekci sekci se letoss utkalo čtrnáct snímků, bohu bohužel u žel bez českého českk ého zástupce. Oproti loňskému loňském mu roku byla o dost rozmanitější, žánrově pestřejší peestřejší a zda aleka ne tolik dezdaleka Vítězem presivní. Vítěze em se stal ccelovečerní elovečerní debut belgického režis sér é a Frédér rika Dumonta Anrežiséra Frédérika děl u moře, vyprávějící vypráávějící o chlapci, chlapci, který sdílí taj ajemstvíí a kvůli tomu přiaj s otcem děsivé tajemství chází o dětskou nevinnost neevinnoost a naivitu. Dílo je autobiografické, sám režisér ám rež ežisér říká, že natočil ež svou vlastní noční m můru. ůrru. Čtyřiačtyřicátý ročník byl byl ve znamení hvězdných hostů. hosstů. Pro Křišťálový Křiišťálový glóbus za mimořádný umělecký př přínos řínos světové kinematografii sii přijela francouzská franncouzská herečka Isabelle Hup Huppertová, režisér, ppertová, rež žisér, producent a herec John Malkovich h M hn Mal alko al kovi ko vich vi ch a český ččes eský es kýý režisér Jan Švankmajer, Švankmajer známý i pod přezdívkou Alchymista surrealismu. Isabelle Huppertová potvrdila svou pověst obávané a chladné herečky, proto na tiskové konferenci s ní

vládlo jisté napětí. O pár dní později ho rozvířil John Malkovich, který do Varů dorazil z Prahy pendolinem, aby zde představil svůj režijní debut Tanečník seshora a dokument Which Way Home, pod nímž je podepsán jako jeden z producentů. Přestože ani on nepatří k milovníkům novinářů a chtivých sběračů podpisů, odpovídal velmi ochotně a rozvážně. Karlovarský festival hodnotil velice příznivě: „Je to nesmírně dobře organizované a není to tak obrovské, to se mi líbí. Asi dvě hodiny jsem pročítal program a myslím si, že jsou tu uvedeny velice zajímavé filmy. Také sekce jsou dobře zvolené.“ Režisér Jan Švankmajer byl oceněn u příležitosti svých 75. narozenin, podle slov Evy Zaoralové má být Křišťálový glóbus jistou satisfakcí za to, že v době totality u nás nemohl svobodně tvořit. Cenu prezidenta festivalu převzal americký herec, režisér, producent a filmový heartbreaker Antonio Banderas. Zavzpomínal na svou zlomovou roli Zorra, na oblíbený dabing kocoura z animovaného filmu Shrek a na postavy homosexuálů, které kdy ztvárnil. „Pamatuji si, jak jsem při natáčení Philadelphie přesvědčoval Toma Hankse, že se nemůžeme políbit jako bratranci, když hrajeme milence. Měl jsem velkou průpravu z Almodóvarových filmů.“ Do poslední chvíle nikdo nevěřil, že festival navštíví také Quincy Jones, dvorní producent Michaela Jacksona. Paradoxně právě v den pohřbu krále popu Jones přijel do Karlových Varů, aby podpořil charitativní činnost Heleny Houdové a její nadaci Slunečnice. Ve Varech nešlo jen o filmy a večírky. Česká televize nebo časopis Reflex pořádaly každodenní debaty významných hostů s diváky, ČEZ v rámci festivalu pořádal hudební festival, nemluvě o dalších koncertech a výstavách, které probíhaly souběžně s festivalem. Mohli jste zde najít i alternativní místa, jakým byl třeba prostor pod Chebským mostem. Každé festivalové odpoledne se tu promítaly projekce pro děti, po setmění začal program pro dospělé plný toho nejlepšího z české kinematografie a o půlnoci startoval program s hvězdičkou zvaný Starodávný hambáček.  Autor: Hana Kubovcová Foto: Marek Švadlena, internetový server www.mezinami.cz

37

rozhovor

Výběr soutěžních filmů se nikdy neřídí kritériem témat, a to nejen u nás, ale totéž by vám řekli i ti, kdo vybírají soutěžní kolekci Cannes nebo Benátek. Proto byla letošní žánrová rozmanitost spíše dílem náhody. Prostě byl letos rejstřík námětů i žánrů děl, která jsme měli k dispozici, pestřejší než loni. „ Vítězným snímkem se stal Anděl u moře, který vypovídá o chlapci, který (velmi stručně řečeno) nese na svých bedrech tíhu tajemství svého otce a ztrácí svou dětskou nevinnost. Byl to i váš favorit? Musím přiznat, že Anděl u moře mým favoritem nebyl a rozhodnutí poroty udělit mu Křišťálový glóbus mne trochu překvapilo. Tím spíš, že porota na druhé straně opomněla například ruský film Vlček a vlastně i polský film Sviňky, i když tomu dala alespoň své zvláštní uznání. Nemluvě o francouzském filmu Villa Amalia, který vzbudil sice rozporné reakce i mezi diváky a kritikou, ale stojím si za tím, že to je dobrý film. „ V loňském roce byly v soutěžní sekci zastoupeny dva české snímky – Karamazovi a Děti noci. Přestože u nás každoročně vzniká spousta nových filmů, letos se do soutěže

To se mi stalo několikrát na menších festivalech, a to kvůli tomu, že dotyční tvrdohlavci do té doby měli málo zkušeností s prací v porotách a neznali umění kompromisu. „ Křišťálový glóbus získala již řada umělců. Máte představu, jak si vyznamenané „hvězdy stříbrného plátna“ této ceny váží? Jakou má toto ocenění mezi velkými umělci hodnotu? Podle toho, jak hodně slyším i v zahraničí mluvit o Křišťálovém glóbu od té doby, co je udělován v podobě té krásné sošky s glóbem zdviženým nad hlavou, si zcela určitě vyznamenané osobnosti té ceny opravdu považují. Dokonce už se stalo, že režisér John Boorman nás požádal, zda by soška, kterou dostal u nás rok předtím, mohla „hrát“ v jeho dalším filmu. A už mnohokrát jsme slyšeli chválu i od velkých hvězd, jako je Robert Redford nebo Robert De Niro, který mimochodem dal souhlas s natočením jedné z těch nových znělek, které máme už dva roky. Kdyby si Danny De Vito, Harvey Keitel nebo Miloš Forman tohoto symbolu MFF Karlovy Vary nevážili, určitě by nechtěli s naší hlavní cenou hrát v těch malých vtipných scénkách, které už jsou mezi diváky u nás i v zahraničí tak populární. „ Kdyby neexistovala žádná omezení kvůli dostupnosti filmových tvůrců, koho byste ráda viděla na červeném koberci v Karlových Varech? Určitě by mne potěšilo vidět po něm kráčet Stevena Spielberga či Martina Scorseseho, z evropských tvůrců Alaina Resnaise. „ Kromě jiných festival po letech navštívil také Miloš Forman, jak se vám líbila jeho Dobře placená procházka? Zaslouží si podle vás tento film pozornost? Filmová Dobře placená procházka je skvělým záznamem představení, který umožňuje vidět detaily, jaké v divadle nemůžete rozeznat. Ale na druhé straně portál divadelní scény rámuje pro diváka v hledišti zážitek nesrovnatelný s dojmem

z filmového přepisu. Myslím, že v tomto smyslu se Formanův film lépe uplatní na DVD než v kinech. „ V souvislosti s českým filmem nemůžeme opomenout další světovou premiéru – film T.M.A. režiséra Juraje Herze. Jaký na vás udělal dojem? O tom, že si Herzova filmu vážíme, snad svědčí fakt, že jsme jej zařadili do prestižní mimosoutěžní oficiální selekce. Osobně si myslím, že to není nejlepší Herzův film, ale přiznávám se, že horor není můj oblíbený žánr. „ Světem hýbe ekonomická krize, jak se s ní vypořádal karlovarský festival? Pociťovala jste nějaká omezení i při přípravě festivalu? Letos jsem žádná omezení nepociťovala, jak to bude vypadat s přípravou dalšího ročníku, záleží na našich smlouvách s partnery a na státním příspěvku. To ale všechno ví a bude vědět především Jiří Bartoška. My se v programovém oddělení vždy snažíme vydávat prostředky, které jsou nám vyčleněny, co nejrozumněji, ať je krize nebo ne. „ Na počátku 44. ročníku filmového festivalu jste převzala významné ocenění vaší práce z rukou ministra kultury naší republiky. Kromě toho vám francouzská vláda udělila vyznamenání Rytíř řádu umění a literatury. Můžete nám přiblížit, v jaké době to bylo a jaké okolnosti to doprovázely? Jmenování Rytířem řádu umění a literatury jsem od francouzské vlády dostala v roce 2002 jako odměnu za pozornost, kterou věnuji francouzskému filmovému umění i literatuře, nejen v rámci filmového festivalu, ale i jako publicistka a překladatelka. Ocenění za zásluhy o rozvíjení českého filmu, které mi na letošním ročníku předal ministr kultury České republiky prof. Václav Riedlbauch, jehož si mimochodem nesmírně vážím jako vynikajícího muzikologa, skladatele a vzácného člověka, bylo pro mne nečekanou poctou a opravdu mne potěšilo a dojalo.  Autor: Hana Kubovcová

economix

Soutěžní sekce byla v letošním roce žánrově rozmanitější než v loňském ročníku, kdy se valná většina filmů točila kolem spletitých partnerských vztahů či jiných chmurných témat. Byl to váš záměr nebo zkrátka loni nebylo z čeho vybírat?

neprobojoval žádný. Čím si to vysvětlujete? Bohužel nalézám vysvětlení jen v kvalitě filmů, ze kterých jsme mohli vybírat. Některé – jako Protektor Marka Najbrta nebo 3 sezóny v pekle Tomáše Mašína – ještě nebyly hotové, jiné už byly v premiéře uvedeny na jiném mezinárodním festivalu a z těch, jež zbývaly, naši výběrovou komisi žádný nezaujal natolik, abychom ho zařadili do hlavní soutěže. „ Filmy ze soutěžní sekce se ve většině případů nedostávají do distribuce ani na DVD, může jim v tom pomoci vítězství na festivalu? Bylo tomu tak loni v případě filmu Ukrutně šťastni? Ano, rozhodně některým oceněným filmům pomáhá účast v soutěži, aby se dostaly do distribuce. Zejména CinemArt se často ujímá našich soutěžních děl: kromě islandského filmu Ukrutně šťastni zakoupil v minulosti i další oceněné filmy, shodou okolností vesměs skandinávské. Byly to například norský Kurz negativního myšlení (2007), který měl pak v kinech poměrně slušnou návštěvnost, nebo dánský Číňan (2005). „ Kromě toho, že filmy do soutěžní sekce vybíráte, jste sama několikrát byla členkou poroty (v Cannes, Berlíně i Benátkách). Jaké to je, hodnotit a oceňovat filmy, na které má každý divák subjektivní náhled a názor? Je to jistě prestiž, ale máte takovou úlohu porotkyně ráda? Samozřejmě si vždy vážím toho, když mne některý z významných festivalů, jako Berlinale nebo Cannes či Benátky, pozve, abych se zúčastnila jednání poroty. Je to příležitost seznámit se s nesmírně zajímavými osobnostmi, na druhé straně opravdu nelehká práce. Právě na velkých festivalech, které jsem jmenovala, jsme ale nakonec vždy dospěli k výsledku, který nás všechny uspokojoval, díky přátelské diskusi, nenápadně usměrňované předsedy porot. Horší situace nastane, když si některý z porotců postaví hlavu a je naprosto hluchý k argumentům druhých.

– 4 / 2009

Rozhovor s programovou ředitelkou MFF KV Evou Zaoralovou

38

kultura

Filmový valčík pro VŠE Strahově, optimismus a ladnost. Film téměř amerického střihu. Jenže dialogy mají k americkým vzorům daleko. Posuďte sami, o čem si hlavní hrdinové při romantické procházce povídají o životě v Praze: Ona: To si takhle v Praze nadáváte? On: U vás nikdo nenadává? Ona: Jen předseda JZD, chce, abych chodila krmit slepice už v pět ráno. On: Jaké máte u vás slepice? Ona: Ty rozumíš slepicím? Odmyslíme-li si mluvení, můžeme si vychutnat i Prahu šedesátých let dvacátého století. Hlavní hrdinka (Karla Chadimová) byla ubytována s tisíci dalších dívek v Domě odborových svazů před dnešní VŠE a hlavní hrdina (Jozef Adamovič) bydlel přímo na VŠE (ve filmu s názvem Školy vítězného února). Zajímavé jsou i scény, v nichž ústřední dvojice tančí na střeše Staré budovy. Přes den je to přímo SB, ale pro noční tančení vyrobili barrandovští filmaři přesnou kopii střechy SB, panoramatu města i Domu odborových svazů. I když film nepatří k perlám české kinematografie a tvůrci se až příliš nechali unést snahou ukázat, jak se mají mladí lidé „socialisticky“ chovat a myslet, pohled na naši školu (která se mimochodem téměř nezměnila) potěší.  Autor: Vladimír Štípek

Budovy VŠE mají zajímavou historii. Krásu předválečného funkcionalismu si vybrali i socialističtí filmaři. Chtěli ukázat něco krásného a moderního, aby svět viděl, jak je to v Praze pěkné, aniž se pochlubili, že tu modernost jen „zdědili“. Budova VŠE si tedy zahrála i ve filmu. Režisér Josef Mach, známý například svou detektivkou Na kolejích čeká vrah nebo komediemi Hrátky s čertem, Florenc 13.30 a již trochu budovatelskými Trampotami oficiála Tříšky, natočil v roce 1960 hudební velkofilm s názvem Valčík pro milión. V tomto filmu hrálo nevědomky několik desítek tisíc komparsistů, protože děj filmu se odehrává při II. celostátní spartakiádě. Dva mladí lidé se při spartakiádě do sebe zamilují, jásavé barvy, jazzová hudba, velkolepé pohledy na zaplněný stadion na

economix

– 4 / 2009

Výstava Přemysla Pospíšila v atriu Rajské budovy V atriu Rajské budovy Vysoké školy ekonomické na Žižkově je instalována výstava výtvarníka Přemysla Pospíšila. Slavnostní vernisáž za přítomnosti představitelů školy proběhla 21. září 2009. Přemysl Pospíšil (1924– 2001) se věnoval malířství, sochařství, grafice a ilustracím a působil také jako pedagog výtvarného umění na Univerzitě Karlově, ale i jako samostatný výtvarník a od roku 1957 člen skupiny Proměna. Docent Stanislav Horný z Grafické a multimediální laboratoře (GML), která nad výstavou převzala záštitu, uvedl: „V raném období se Přemysl Pospíšil zaměřoval hlavně na krajiny, později přešel na dřevěné a kovové plastiky. Jsme rádi, že tuto výstavu můžeme uspořádat na Vysoké škole ekonomické, naplňuje to myšlenku vedení školy, že na VŠE by se měly dostat i obory zaměřené na kreativitu, umění a multimédia.“ Pospíšilova tvorba se uplatnila doma i v zahraničí a nyní si jeho obrazy a některé plastiky můžete prohlédnout na VŠE.  Autor: Vladimír Štípek

39

recenze Recenze knihy: Radoslav Nenadál – Vzhůru ke dnu

Kniha Radoslava Nenadála s názvem Vzhůru ke dnu pojednává o světě českých zbohatlíků před koncem tisíciletí. Literární pastvou pro čtenáře je pitoreskní a vrstevnatý děj tohoto románu, který je rozehráván třemi protagonisty.

Rychlokvašený milionář Alexandr Berger je vlastníkem bulvárních nakladatelství a filmových ateliérů. Životní nespokojenost vyplývající z možnosti mít ve své podstatě cokoli Bergera dovede až k megalomanskému výtvoru – Bergerovy Skalky. Jde o zámek se skulpturami, které zachycují všechna umělecká období. Do uskutečnění tohoto plánu se vloží natolik, že nevnímá rostoucí odcizení od vlastních dětí i manželky. Projekt mu připadá natolik geniální, že se na Skalku nastěhuje a celé dny listuje v knihách o architektuře. Bergerova choť Zina, která vplula do nenadálého kapitalistického blahobytu, pozapomněla na nuzné poměry, ze kterých pochází, a odvykla každodenní realitě obyčejných lidí. Sama je ředitelkou nakladatelství krásné literatury.

Střídmým a zároveň jazykově i myšlenkově nejprostším úhlem pohledu se tak jeví projev Salicharové, hospodyně Bergerových, která prostomyslně, avšak objektivně, pozoruje život svých zaměstnavatelů. Světem Bergerových vládnou peníze. Z chladu panujícího v celé rodině běhá mráz po zádech. Když jsou vztahy s odrostlými dětmi minimalizovány na předávání peněz, člověku je až smutno. Čtenáře nepřekvapí sebevražda dcery Bergerových, Helgy. Samotný čin reflektuje neschopnost jedince nalézt si ve společnosti své místo. Množství peněz, které je pro realizaci přání u Helgy klíčové, jí ovšem neumožnilo svou osobnost v průběhu let utvořit. Umírá tak sama v bytě, který jí pořídili rodiče. Syn Adam následně prchá od rodiny, sám od sebe i od rodinného

neštěstí do zahraničí. Důchodkyně Salicharová, která s rodinou zůstává i po smrti Helgy, vnáší do románu vyrovnávací prvek hodnot. Nadvláda peněz se tak stává jakousi rodinnou kletbou. Čím více peněz mají, tím chladnější vztahy v rodině jsou. Jedinci se tak plácají v tradičních kulturních vzorcích, které by rovněž chtěli změnit a ozářit svou výjimečností. Tyto pokusy však končí nadměrnou sebeláskou, závistí a vzájemným obviňováním. Období největšího bohatství Bergerových se tak pro rodinu stává pokryteckým peklem, ze kterého není návratu. Na luxus se velmi dobře zvyká, zkouškou odvahy je však pro jedince až možný propad do nižšího životního standardu.  Hodnocení: 1 Nakladatelství: Olympia 2004 Autor: Lucie Kubečková

Předně však musím zdůraznit, že pořádného válečného „vypalováku“ jsme se zase nedočkali, jaksi nechápu zařazení filmu do kolonky „drama/válečné“, radím vám přistupovat k filmu podobně jako já, tedy s nadhledem – a nakonec si užijete výbornou komedii. Nemůžu nezdůraznit především scény s Hitlerem, u kterých se prostě musí pobavit každý. Na druhou stranu mám pocit, že se Tarantino zamlada moc často koukal na Tenkrát na západě (což napovídá i název první kapitoly a vlastně každá

část všech jeho filmů) a až moc se zhlédl v Leonem. To ale není vše, co mě na Quentinovi řekněme mírně štve, nevím, jestli to dělá schválně (což každopádně dělá), ale proč zrovna podobnost s Tuctem špinavců? Několik vět o ději a hlavně o hercích: Jsem vážně ráda, že alespoň někdo pochopil nutnost úvodní scény a povedlo se mu natočit geniálních prvních pár minut, oceňuji především ironii a metafory od jednoznačně nejlepší postavy – „Lovce židů“ – v podání Christopha Waltze (mimochodem údajně měl být představitelem této role Leonardo DiCaprio). Stupeň ironie se zvyšuje každou minutou (což je důležité si uvědomit hned na

začátku druhé kapitoly a také tak k filmu přistupovat, vždyť o to tomu Tarantinovi přece jde, tak proč ho zklamat). Nejdřív jsem si říkala, co tam ten Brad Pitt vlastně dělá? Stupidní vůdce Panchartů, který na počkání skalpuje nacisty a vyžívá se v jejich brutálním zabíjení (zde je podobnost s Tuctem špinavců asi nejmarkantnější, pamatujete na drsného majora americké armády?), jenže ve skutečnosti je právě tady ta Tarantinova filmová jedinečnost, jedině on si dovolí vzít jeden z nejznámějších amerických válečných filmů, vystupňovat ho do (ne)snesitelné krajnosti a ještě z toho udělat přednost celého filmu, tleskám! Ráda bych připomněla alespoň

jednu z ženských představitelek, Diane Krugerovou, která ztvárnila postavu nacistické herečky Bridget von Hammersmarkové. Zajímavé je, že postava tohoto jména sice nikdy neexistovala, ale při psaní scénáře Tarantino vycházel z životopisu jiné nacistické herečky – Leni Riefenstahlové, která za druhé světové války podporovala propagaci nacismu prostřednictvím svých filmů (Triumf vůle, Olympia aj.) a jejíž jméno jsme ve filmu také mohli zaslechnout. Za zmínku rozhodně stojí, že Hanebný pancharti atakují hranici zisku 194 milionů dolarů, což je pro film, jehož náklady se pohybovaly kolem 70 milionů dolarů, rozhodně úspěch. V každém případě si říkám, jak špatný film by Tarantino asi musel natočit, aby nelámal rekordy jak v návštěvnosti, tak vydělaných peněz? Dílo Hanebný pancharti je prostě žánrový film, který stojí za to. Tarantino je jednoduše Tarantino, kdo ho nemá rád, nenajde si v něm nic ani teď, ale když už nic jiného, zábava rozhodně bude a i ten největší filmový kritik se královsky pobaví, takže: „Skalpovat, prosím!“ Autor: Pavla Kačmárová

economix

Borců s kulometem stále nebylo dost, a tak tu tentokrát máme jednotku amerických Židů, takzvaných Panchartů, kteří se na pozadí premiéry německého filmu rozhodnou upálit Adolfa Hitlera. Když pominu zbytečnost více než 150 minut (proč si dnes každý myslí, že čím delší film bude, tím víc nás bude bavit?!), musím konstatovat, že Quentin Tarantino sice opět nezvládl dílo hodné historického velkofilmu, přesto se mu povedlo natočit něco, na co se jen tak nezapomíná.

– 4 / 2009

Recenze filmu: Hanebný pancharti (Inglourious Basterds)