economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE
BŘEZEN 2006
ZDA
ČÍSLO 1
ě n v í z u l k Ex
Pane rektore, co pro vás znamená Vysoká škola ekonomiconomická? Všechno. echno. Byl jsem tady 40 let, učil jsem tady, studoval, je to ško moje srdeční záležitost. Od škov ly jsem dostal úplně všechno, co sem moh jsem mohl, studoval jsem tady, psal knížky, stal se profesorem, děkanem, senátorem, teď chci škole také něco vrátit, už nechci víc.
torát byl takovým servisem ervisem pro katedry, pro lidi. Dále je trošku šku neefektivní stav, kdy je tady na škole neskutečně mnoho předmětů, dva tisíce předmětů je opravdu hodně. Je zde zanedbaná ekonomická věda a výzkum, ty nejsou na dobré úrovni asi nikde v republice, ale VŠE byla vždy vlajkovou lodí ve výzkumu a měla by trošku pokročit. Je toho víc, ale musí se jednotlivě, nedá se dostat školu někam celkově. Chce to zvolit přístup krok za krokem, trpělivě, nic radikálního.
Vnímáte tedy svou novou funkci jako završení své kariéry? To nevím, jestli se to dá nazvat úplným završením kariéry, já jsem se tomu slovu schválně vyhnul, protože završení jaké kariéry? Na akademické půdě lze dosáhnout několika met, rektorské místo je správcovské, rozhodovací, manažerské, takže je možné, že až toto místo opustím, že dostanu nějaké místo ve statistice a budu za vrchol považovat něco jiného. Takže z tohoto pohledu bych to nespojoval.
Jakými prostředky toho chcete dosáhnout? Existuje zde několik věcí. Předně je třeba nastolit jiný režim řízení. Chtěl bych, aby kves-
Foto: meduza
Vyplývá z toho, že neskončíte s přednášením svého kurzu statistiky? Statistiku učím, nepřestanu učit, něco se bude muset zasuplovat, ale to se stává běžně. Chci si v každém případě zachovat bezprostřední kontakt se studenty. Co konkrétně chcete škole dát? Především chci školu zklidnit, protože některé věci jsou tady skutečně rozjitřené, chtěl bych tady rozvinout konkurenci. Dnes je velká konkurence zejména v oblasti ekonomického vzdělávání. Chtěl bych školu více zviditelnit, vyšlapat cestičku v oblasti ekonomického vzdělávání, aby byla vidět.
Škola
RMA
CENA 5 Kč
– je moje srdeční záležitost
Znáte nějaký způsob, jak snížit počet a duplicitu některých předmětů? Duplicitu předmětů formálně odstraní přechod na ECTS. Chci využít jednoho nástroje, na který jsem byl zvyklý u nás na fakultě. Ten, kdo nejlépe ví, co se dubluje, je student. Protože on sedí na těch přednáškách a on to je, kdo třeba v pátek slyší to samé, co slyšel v pondělí nebo co slyšel před půl rokem v pondělí. Kdyby studenti přišli... nijak formálně, žádné organizované setkání. Já jsem vyhledával studentského tajemníka, teď k tomu budu využívat studentskou tajemnici. V minulosti jsem se setkal s tím, že za mnou přišel student a ty dva předměty jsme tenkrát během krátké doby spojili. K tomu chci předělat anketu. Dnes je to tak, že máme: tolik procent souhlasí, tolik nesouhlasí. Chci mít konkrétnější informace, ne nějaká globální čísla, že 27 se naučilo, já chci vědět, co se naučili. Když mi to vyjde časově, anketa by už mohla být připravena v letním semestru. Tím se dostáváme k počítačovému systému ISIS. Dnes je situace taková, že spolupráce s firmou Gitus skončila, skončila neúspěšně. Já teď nechci hledat viníky, je to složitá Dokončení na stranách 3 a 4
2
zpravodajství
economix
– 1 / 2006
Editorial Prichádzame pre vás s novým magazínom. Myšlienka založiť ho sa zrodila len pred nedávnom, chuť realizovať zaujímavý nápad však bola obrovská. Vznikla v krátkom čase neveľká skupina ľudí, ktorá sa s nadšením pustila do nového projektu. Zatiaľ malému počtu redaktorov zodpovedá aj skromnejší rozsah úvodného čísla. Dúfam však, že sa nám ho podarilo vykompenzovať skutočne pútavými článkami. Ako prvého sme oslovili nového rektora Vysokej školy ekonomickej, profesora Hindlsa, ktorý sa s nami podelil o svoje plány s našou školou, vyjadril sa k aktuálnemu dianiu a poodhalil viac i zo svojho života a súkromia. Dozviete sa o jeho vášni k futbalu, tiež o šiestich CD, ktoré vydal a z ktorých songy môžete počuť v českých rádiách. Iného rázu je rozhovor z rubriky „Na baru s... Na našu „barovú stoličku“ sa ako prvý posadil exkluzívne pre Economix NI, zakladateľ jazz-rapovej skupiny Cherry Hill. Tá si v Čechách svojim originálnym štýlom hudby získala mnoho fanúšikov. Aktuálne NI boduje v hitparádach českých rádií s hitom Live, kde si ho k spolupráci prizvali speváci Indy a Wich. Súčasťou Economixu sa stane aj rubrika „Mladí a úspešní“. Naši rovesníci nám tu porozprávajú, ako chutí sláva a čo stojí za ich úspechom. Prvým vyspovedaným sa stal Michal Dvořák, známy aj pod prezývkou Romeo. Mnohí ho poznajú ako jedného zo zakladateľov českej graffiti kultúry. Dnes writerstvo vymenil za produkovanie videoklipov aj pre hudobníkov ako Orion, Wich či slovenskú skupinu Kontrafakt. Miesto si u nás našli aj študentské organizácie a tak sa vám každý mesiac niektorá z nich predstaví alebo vás oboznámi s rôznymi zaujímavosťami. V cestopisoch nahliadneme do rôznych kútov sveta a celé vydanie zakončí kultúra. Na jej stránkach budete od našich redaktorov dostávať tipy nielen na divadelné predstavenia, filmy či dobrú knihu, ale samozrejme aj na dobré party. Chýba vám v tomto výčte niečo? Určite áno: spravodajstvo. Vieme ako sú pre vás dôležité novinky a aktuality z diania na škole, informácie o veciach, ktoré sa vás priamo dotýkajú. V tomto čísle ich síce nájdete pomenej, nabudúce bude rozsah správ oveľa bohatší. Predstavila som vám v krátkosti naše malé „dielo“ a teraz už len zostáva dúfať, že sa vám zapáči a budete zvedaví aj na naše budúce aprílové vydanie. Príjemné čítanie. Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka Chcete sa podielať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix? Píšte na:
[email protected].
Boj o výuku ekonomie na VŠE Katedra ekonomie Fakulty národohospodářské zveřejnila na konci února petici, ve které její členové protestují proti vyloučení katedry z výuky ekonomie na VŠE. V petici je poukázáno na porušení dohody děkanů všech fakult z 22. února 2005. Dohoda stanovila předměty celoškolského základu, jejich rozsah a také podíl jednotlivých fakult na jejich výuce. Petici podporuje i děkan FNH doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc.: „Na chronické nedodržování dohod na VŠE jsem upozornil ve svém otevřeném dopise členům Akademického senátu VŠE 13. 4. 2005.“ Podle děkana FNH tento vývoj vede dlouhodobě k oslabování konkurenční schopnosti VŠE. „Studentů jednotlivých fakult se toto neodpovědné jednání dotkne pravděpodobným rozpadem celoškolského základu a postupným uzavíráním fakult do sebe,“ dodává. K situaci na páté fakultě nový rektor VŠE prof. Ing Richard Hindls, CSc. na dotaz Economixu uvedl: „Nikdo nemůže děkanům diktovat, co mají dělat. Poslední, kdo by to udělal, jsem já.“ Dle zákona nemá rektor v této věci pravomoc. „Určitě nebudu zavádět pro řešení situace nějaké komise, podkomise. Preferuji jednání z očí do očí. Děkani mají moji plnou důvěru a nebudu je nijak usměrňovat,“ dodává. Jiný přístup ale očekávají od rektora VŠE členové katedry ekonomie FNH: „Svou autoritou by měl přispět k dohodě fakult a významně do děje zasáhnout. Žádáme od něj, aby na VŠE obnovil stav odpovídající právu a morálce akademického prostředí.“ Na zmíněnou petici reagovala stanoviskem fakulty děkanka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc.: „Schvalování obsahu studijních programů je zcela v kompetenci jednotlivých fakult.“ Děkanka věří, že VŠE nepřistoupí na nátlakové jednání a takový způsob komunikace,
Názor na věc… FAKULTA NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ VYLOUČENA Z VÝUKY EKONOMIE Před několika lety jsem se podílel na založení katedry ekonomie a spolu se svými kolegy na katedře jsme se snažili vytvořit takový model výuky ekonomie, který je pro studenty srozumitelný a za-
které podle ní nepřispěje k dobrému jménu školy. Postoj FMV vysvětluje také proděkan pro pedagogiku Ing. Jiří Zeman: „Naše fakulta ustoupila od výuky katedry ekonomie FNH z důvodu nejasností v akreditačních materiálech.“ Proděkan uvádí mezi další důvody také rozdílnou kreditovou dotaci návrhu této katedry ve srovnání s katedrou mikroekonomie Fakulty podnikohospodářské. „Navíc nám po obsahové stránce „seděla“ víc podoba ekonomie FPH, rozhodli jsme se pro tuto variantu,“ vysvětluje proděkan Zeman. „Doposud neznám oficiální příčiny vyloučení katedry ekonomie z výuky ostatních fakult. Ale k obsahu nebo kreditům za uplynulý rok neřekly žádnou připomínku. A co dále předmět Hospodářské dějiny – není trochu divné, že o něj fakulty nepožádaly katedru hospodářských dějin z FNH, ale místo toho odborně nepříslušnou katedru mikroekonomie z FPH?“ řekl pro Economix proděkan Fakulty národohospodářské Ing. Miroslav Svoboda. K porušení dohody z únoru minulého roku dodal: „Ta smlouva byla výsledkem několikaletého jednání a kompromisů na všech stranách. Jak chtějí fakulty vychovávat studenty, když neberou vážně svoje vlastní pravidla, a ještě ke všemu jejich porušování vydávají za svoje výsostné právo?“ (pol) Do uzávěrky se nám nepodařilo získat názory dalších fakult VŠE. Chceme vědět váš názor na dění na škole. Podporujete snahu Fakulty národohospodářské o společné jednání všech fakult ohledně výuky ekonomie? Nebo si myslíte, že fakulty by měly být více samostatné a nikdo by se neměl „starat“ o jejích výuku? Pište své názory na
[email protected]. Ty nejzajímavější příspěvky zveřejníme v nejbližším čísle.
jímavý. O tom, že se nám to podařilo, svědčí zájem studentů o naši ekonomii. Pro většinu našich studentů přestala být ekonomie nudným předmětem a strašákem, jako tomu bylo dříve. V poslední době však dochází na naší škole k administrativním pokusům zabránit studentům, aby si zapisovali ekonomii u učitelů naší katedry. Nikdo přiDokončení na straně 7
3
exkluzivně
Vznikne nový projekt, nebo uvažujete o rozšíření některého stávajícího? Nejdřív se pokusíme o integraci modulů, je možné, že se objeví nové rozhraní, že to nebude „dosovský“ klient. Chci, aby to fungovalo a vydrželo pár let. Určitě o tom ještě bude řeč, ale přikláněl bych se k variantě vlastních zdrojů. S firmou Gitus jsme ukončili spolupráci a s jinou firmou do toho jít nechceme. Ve svém inauguračním projevu jste zmínil záměr vytvořit nový profil absolventa. V čem spočívá? Ve větší vazbě na praxi. Dnes existuje pojem celoživotního vzdělávání, který začíná už první třídou základní školy. V současnosti v ekonomii existují striktní požadavky, nároky a záměry praxe, přičemž já bych velmi rád jednal s velkými podniky a už
V projevu jste dále zmínil snahu vyrovnat našeho absolventa s konkurencí z USA a EU. Absolvent by měl vstřebávat poznatky tak, aby vyhověl aktuálním potřebám, tedy tomu, co firmy aktuálně požadují. Informace se mění velmi rychle hlavně v legislativě, v oborech, jako jsou daně, finance. A právě zde by podniky měly trochu pomoci.
Uvažujete o zařazení zdokonalování komunikačních dovedností do standardní výuky? Asi to nepůjde dát do celoškolních základů. Spíše jde o to, aby se to projevilo jako nový přístup v každém předmětu. Čili nebude to předmět, který by prolínal školou. Umím si představit, že tento nový způsob bude dále rozvíjet pan profesor Voříšek na informatice, že to takto budou pěstovat lidé na třetí fakultě, u pana profesora Vebera, u paní profesorky Kislingerové. Představuji si, že to bude fungovat na financích, na statistice. Jde o to, aby si garanti oborů zajistili, aby absolvent neměl komunikační problémy, aby se nebál mluvit, aby uměl vyjádřit svůj problém. Není přece možné, aby student nebyl schopen o své práci pět minut souvisle hovořit bez power pointu, bez papírů a ještě k tomu v angličtině nebo v němčině. Takže ne jeden speciální předmět, ale aby student měl možnost trénovat tyto dovednosti třeba ve třech odborně zaměřených předmětech.
Škola
Kladete důraz na jazykové a komunikační dovednosti. Jak chcete naučit studenta dobře se prezentovat? Teď zrovna připravuje katedra psychologie projekt, kde se bude zjišťovat, jak se naši absolventi uplatňují na trhu práce. Chceme se také vrátit ke klasickým druhům personalistiky. Na třetí fakultě působí velmi silná katedra personalistiky. Takže je tady takový projekt a připravujeme tým lidí, který se o to bude starat. Takovéto personální věci bude mít na starosti pan prorektor Soukup.
Pojmenoval byste hlavní problém, kterému se budete věnovat? Já jsem ve funkci teprve šest týdnů. Problémy nerozlišuji na hlavní a vedlejší, určitě se ještě objeví problémy, o kterých jsem zatím nevěděl, takže bych se bál o něčem říct, že je to hlavní problém. Pracuji deset až dvanáct hodin denně a těch hlavních problémů je za ten den pět, ale také třeba žádný. Bavíme se o vědě, o vztahu ke studentským organizacím, o investicích, o záměru zřídit pro studenty tělovýchovné centrum. Jsme jediná vysoká škola v Praze, která nemá vlastní tělovýchovné centrum, která by měla vlastní halu, kam by si studenti chodili večer zasportovat sami od sebe. Takže je tohle hlavní bod? Určitě také. Prošel jsem si budovu školy s architektem – další hlavní bod, abychom se všichni ve škole cítili příjemně, aby bylo kde si dát kávu a pozvat sem někoho na návštěvu, aby se nemuselo chodit po Praze.
je to moje srdeční záležitost
Můžeme očekávat zavedení tohoto programu už od příštího semestru? Tohle začne platit od okamžiku, kdy si nastavíme pravidla a kdy seženu lidi. Je to také otázka financí. Nelze říct: Bude to ode dneška nebo od zítřka, musíme najít společnou řeč. Školu prakticky řídí dvacet až třicet lidí, já to nemohu dělat sám. Musím mít důvěru k lidem, oni musí důvěřovat mně, já je musím chránit, oni musí pomáhat. Sám tuhle věc nemohu obsáhnout.
Načrtněte nám svoji vizi. Je třeba pracovat a pracovat, mě to baví, obklopil jsem se lid-
mi, které to také baví, někdy se mi zdá, že dělají víc než já. Musím ty lidi nějak zapálit, jako svíčku, pak to jde samo. Jednodušší je lidi otrávit a něco zakázat. Zatím se mi zdá, že to vychází. Budete také zapalovat studenty, aby se více zapojovali do činností na škole? Já je těžko mohu zapálit, že bych jim to nějak vštěpoval, to snad ani studenti nechtějí ode mě slyšet. Když přijdou za studentskou tajemnicí Barborou Kunstovou s nějakým nápadem, určitě u mě nenajdou zaklaplé dveře. Budu se jim snažit vyjít vstříc – finančně, personálně, radou… Našel jste v zahraničí nějaký koncept, nápad, který byste rád zavedl u nás? Možná co se týče vědy a výzkumu. Věda a výzkum v ekonomické teorii, nové nápady, silný kolektiv. Tady má prorektorka Hronová jednu ideu – přivést do vědy mladé lidi, vytvářet inkubátory, podpořit doktorandy, využívat evropské programy. Ideálně si představuji zkušeného pedagoga a kolem něho pět zapálených lidí a dostatek prostředků na realizaci projektu. Na čtvrté fakultě máme hodně projektů Evropské unie. Podělte se o své osobní a pracovní plány do budoucna. Osobní – až skončím svoje povinnosti tady na rektorátu, chci ještě něco udělat pro statistiku. Pracovní – chci, aby se VŠE dostala mezi pět nebo sedm nejlepších vysokých škol v České republice. Co se týká blízké budoucnosti, chci zajistit lepší dopravu na Jižním Městě, šlo by o zvláštní linku na trase Chodov – Volha – Opatov. Chci najít nějaké řešení v rámci této takzvané podkovy. Problém nevidím ani tak v jednání, jako spíše v tom, jestli Dopravní podnik přistoupí na smluvní řešení, aby autobus jezdil kolem začátků a konců přednášek a také jen v době výuky. Vypadá to, že by linka mohla začít jezdit už od září. Dokončení na straně 4
– 1 / 2006
záležitost, pro mě je rozhodující student. A student nedostal funkční produkt, student musel přejít na starého „dosovského“ klienta. Nakonec se problémy, které se neřešily čtyři až pět měsíců, vyřešily v uvozovkách přes víkend, kdy se přepnulo na neintegrovaný systém jednotlivých modulů. Nyní velmi vážně zvažuji alternativu, kterou ještě projednám s proděkany, že využijeme vlastní zdroje. To znamená posílení programátorské složky, použití studentů, nejspíše tedy studentů vlastní fakulty, ale i odjinud. Zkušenost s firmou byla prostě špatná.
jsem tak začal činit. Chci jednat se zaměstnavatelskými svazy, profesními sdruženími. Nesu si bohaté zkušenosti z fakulty, kdy jsme tento přístup oživili v oblasti informatiky, kde existují taková dvě tři velmi profesní sdružení; jeden z představitelů je dokonce ve správní radě, bývalý generální ředitel Českého Telecomu. Tam nám to fungovalo, a tak nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat znovu. Jednal jsem s panem předsedou Českomoravského svazu spotřebních družstev, právě jednáme o spolupráci. Mám zájem spolupracovat s Hospodářskou komorou, se Svazem družstev.
economix
Fota: meduza
Pokračování ze strany 1
4 Pokračování ze strany 3 Co vás vlastně přivedlo ke statistice? Matematika. Měl jsem na střední škole dobrého učitele matematiky. Přitahuje mě technizace té disciplíny. Dnes se ale cítím více ekonomem.
economix
– 1 / 2006
O předmětu ekonomie nyní na škole diskutují čtyři fakulty. Jaký je váš názor na petici proti vyloučení páté fakulty z výuky ekonomie? Spor o ekonomii je na této škole už několik desítek let. Střet ekonomických koncepcí je tady dlouho, čas od času se vyhrotí více, někdy méně. Podle mě je spor způsoben nedostatkem jednání. Řešilo se to zkratkovitě, k dohodě nedošlo, teď je pravda, že jedna fakulta to vnímá jinak než ty ostatní. Nikdo nemůže diktovat děkanům, co mají dělat, poslední, kdo by to udělal, jsem já. Navíc na to nemám vůbec žádnou pravomoc. Jde o jednání, musíme se vrátit na začátek do bodu nula. Nemá cenu teď vyhrocovat situaci. Rozumím tomu, co se děje na páté fakultě, a sám bych na jejich místě situaci cítil stejně, ale musíme se vrátit do bodu nula a říci, kde se to stalo. Vyčítat si věci nemá smysl. Plánujete přesto do dění na škole nějak zasáhnout? Vím, že jednání už probíhají, s panem docentem Schwarzem jsem jednal – řekl bych – velice konstruktivně. Pan docent Schwarz také jednal s panem profesorem Segerem, proběhlo jednání s nastupujícím panem děkanem první fakulty Dvořákem. Čili já vím, že pan děkan Schwarz začal jednat, což je podle mě řešení, které bude správné. Lidé se musí sejít a jednat, nesmí to být formou tlaku a vyčítání. Pokud se bilaterální jednání mezi fakultami povedou nadále, budu situaci spíše monitorovat, pokud to začne někde skřípat, pak teprve nastane moje role. Děkani mají moji plnou důvěru a nebudu je nijak usměrňovat. Určitě nebudu zavádět nějaké komise, podkomise, rady rektora, preferuji jednání z očí do očí.
Jaký je ten nejzazší bod, kdy byste vzal otěže do rukou osobně? Nemám pravomoc, abych děkanům určil, co mají dělat, děkan je svrchovaná funkce. Děkan má vědeckou radu, poradní orgány, má akreditační komisi. Moje kompetence ze zákona je ve volbách. Děkan může ve většině věcí udělat více než rektor. Co je moje role: mám se všemi lidmi vysoce korektní vztahy, léta se s nimi znám a chtěl bych to zúročit. Že jsem tady dlouho a že všichni vědí, co mohou ode mě a co já mohu od nich očekávat. Svoji roli vidím v osobním vkladu, a ne v pozici síly. Spíše se chci s nimi bavit přesně tak, jako se bavím s vámi. Takto jsem mluvil s děkanem Schwarzem nedávno a vůbec jsem z toho neměl špatný pocit. *** Získal jste představu, jak by to mohlo ideálně dopadnout? Lidé by se měli dohodnout tak, aby žádná fakulta nebyla potlačená, aby lidé neztratili práci, na druhé straně má každá fakulta právo si profilovat svůj obor, jak uzná za vhodné. Tady si myslím, že došlo k selhání v komunikaci, že nebyla ochota přizpůsobit se. Tam se musí najít to řešení. Fakulty, které nabízejí, jsou v takové klientské pozici vůči odběrateli, vztah odběratel a dodavatel. Je to klientská pozice. Já musím učit statistiku tak, jak potřebuje obor finance, jak potřebuje marketing a kdokoli jiný. Tady je podle mě to místo, kde se to zadrhlo. Jste spokojen se svým týmem prorektorů? Ano, jsem velmi spokojen. Jsem spokojen se studentskou tajemnicí a se sekretariátem. Prorektoři jsou pro mě skoro samostatné jednotky. Prorektory jsem vybíral na základě vysoké odbornosti, musí mít za sebou odborné zázemí nějaké disciplíny, ve které jsou známí. Musí být pracovití, konstruktivní a odpovědní. Nesmějí povyšovat svůj názor nad mínění ostatních. Nešlo si nevšimnout vámi organizované ankety ohledně služeb menzy Italská. Zatím jsem se ještě nesezna-
moval s výsledky, ale fascinoval mě zájem. Podle výpočetního centra byla odezva po čtyřech šesti dnech šest až sedm tisíc odpovědí. Pro nás je smlouva s firmou Eurest špatná. Je napsaná tak krajně nevýhodně, že bude stát ještě hodně úsilí, aby se to buď zlepšilo, nebo alespoň srovnalo. Je to jeden z důvodů, proč byl odvolán pan kvestor. Jak už jsem zmínil, kvestorát má fungovat jako servis katedrám. Je otázka, jestli je tam těch lidí moc nebo málo. Nový kvestor bude muset předložit varianty a budeme o tom diskutovat. Je třeba řešit spoustu krvácejících míst, jako je hotel Krystal, jsme ztrátoví v nakladatelství, jsme v červených číslech i v jiných oblastech. Kdy by se mohl nový kvestor ujmout funkce? Mohlo by to být už 1. dubna. Jak vidíte situaci na kolejích? Zájem o koleje trošku poklesl, bude se možná muset přejít na komerčnější bázi, protože koleje nejsou v dobrém stavu, uvažuje se o rekonstrukci v řádech několika desítek milionů korun. Uvidíme, jestli studenti budou volit cestu na koleje nebo budou volit soukromé podnájmy. Jste pro zavedení školného? Kdyby bylo školné součástí celkové reformy financí, daňové zátěže, způsobu daňových asignací, pak spíše ano. Pokud by se ale nic nezměnilo, všechno by zůstalo při starém a k tomu se zavedlo školné, tak to podle mě není systémové řešení. Musí tady vzniknou takové řešení, aby si domácnosti uvědomily, že si školu platí, a aby to nebylo tak, že když v rozpočtu peníze chybějí, tak školám z kapes domácností něco nasypeme. V zásadě proti školnému nejsem, ale musí to být řešení systémové. Aby to také nebylo výhodné pouze pro banky, které by poskytovaly studentům půjčky. A navíc by škola neměla být krácena o příspěvek, který právě má. Nejste krácen o volný čas? Co děláte, když nepracujete?
Fota: meduza
exkluzivně
Fotbal a muziku. Fotbal aktivně, ale nesmí to nikdo moc vidět, protože už je to hrozné, už to nemá s fotbalem moc společného, prakticky tam jenom stojím. Nebo se na fotbal chodím koukat, jsem prezidentem jednoho pražského fotbalového klubu. Můj děda byl sportovní fanatik, hrál za Slavii i za národní mužstvo. Naši mi tu možnost také dali, ale profesionálním fotbalistou jsem se nestal, to by byla tragédie. Rodiče mě pak dali na muziku, což mě chytlo. Byly to hlavně pražské bigbandy. Jakého jste dosáhl největšího úspěchu? Natočil jsem šest cédéček, občas se slyším v rádiu, občas o mně někdo mluví. A v pracovním životě? Psaní knížek, získání profesury. Můžete být rektorem, ale stát se profesorem je životní meta, na kterou se propracováváte třicet čtyřicet let. Rektorem vás někdo zvolí a zase odvolí, ale dostat profesuru znamená psát, publikovat, být známý. Takže určitě profesura. Co říkáte na fenomén Borce tady na škole? Borce znám, nebudu tvrdit, že nevím, že o mně lidé říkají, že učím dobře. To bych mluvil hloupě, kdybych řekl, že nevím, co si o mně lidé myslí. Co se týče testů, proč ne, u nás na katedře se neustále generují nové testy. Ani já jsem nebyl moc poctivý student, ono vás totiž ne všechno baví stejně. Určitě neprozrazuji nic tajného, ono se to nemění. Jan Holeček
5
na cestě
Pracovala jsem v marketingové firmě, bylo to fajn, byli tam samí mladí lidé a i na to ráda vzpomínám. Můj úkol byl vytvořit strategii vstupu této firmy na evropský trh, šlo o zadávání reklamy přes internet a tato firma měla zmapované už celé Rusko. Jen jsem na začátku byla moc aktivní a pak jsem s lítostí zjistila, že už jsem si pětiletku splnila a že už pro mě nic moc nemají. Pomáhala jsem pak s překlady.
Ještě přidám pár „vychytávek“ na závěr. Když vám Rus řekne, že něco není daleko, pak pozor na to, může to být i den dva vlakem. Na večírky se chodí do rána a do jednoho pokojového bytu se vejde až dvacet lidí, a to ještě zůstane vana prázdná. A kolik se jich potom vejde do jedné maršrutky! Děvušky tam chodí moc pěkně oblékané a to i když jdou jen do obchodu za rohem. A pořád nechápu, jak se mohou tak elegantně procházet na vysokých podpatcích na asi půlmetrové vrstvě ledu. Na Sibiři je léto sice asi jen dva měsíce, ale i tak se můžete pořádně spálit na sluníčku. Byli jsme i kempovat pod stanem, ale na žádného medvěda jsme nenarazili. Vodka teče proudem, pivo už méně, ale i v Novosibirsku najdete billboardy Staropramenu, Velkopopovického kozla a je tam i hospoda Stará Praha, kde točí Budvar, Krušovice apod. V restauraci U Václava jsem nebyla, ale v Omsku v hospodě U Švejka ano.
Novosibirská opera Ale jak se v Rusku říká: „Kdo neriskuje, ten nepije šampaňské!“ Ani já jsem nelitovala. Čekalo tam na mě mnoho krásných zážitků, hodně dobrých kamarádů a ještě více nových zkušeností. Pravda je, že ještě když jsem vystupovala z letadla na letišti v Novosibirsku asi ve čtyři ráno, pořád jsem doufala, že sedmého března už by mohlo i tady začínat jaro. Asi správně tušíte, že jsem si musela ještě chvilku (asi do poloviny května) počkat. Ale kdy se vám stane, že pojedete na piknik v patnáctistupňových mrazech? Nebo vyzkoušíte skutečnou ruskou saunu, budete jak se patří oslavovat Den žen, uvidíte závody švábů, naučíte se vařit boršč, pojedete na Bajkal a potkáte tam šamana nebo do Omsku (kde Jágra už nepotkáte) a další?
Pokud někdo zamýšlí vycestovat až do těchto končin, pak mohu jen doporučit. A jestli máte strach ze zimy, potom nezapomeňte, že „Sibiřan, to není ten, komu není zima, ale ten, kdo se teple obléká!“ Libuše Lišková, AIESEC Praha
Senát školy vzal na vědomí změny týkající se kritérii pro ubytování studentů na kolejích VŠE navrženy rektorem Hindlsem. Do pořadníku pro získání koleje budou zařazeni studenti primárně podle počtu bodu za dojezdovou vzdálenost. Na hledisko prospěchu se bude hledět jenom v případě rovnosti bodů – určí se jako poměr získaných kreditů k součtu získaných a ztracených kreditů za celou dobu současného studia. Sociální kritérium bude vypuštěno. (více informací v dalším čísle) Úterý 7. března se uskutečnilo shromáždění Fakulty národohospodářské vzhledem k situaci, kdy ostatní fakulty VŠE vyloučili FNH z výuky všech celoškolských předmětů ekonomie. Děkan Schwarz vyzval studenty k podpisu petice na podporu výzvy k sezvání všech fakult VŠE k jednacímu stolu. Petici podpořilo přes 600 studentů VŠE. Za nového děkana Fakulty financí a účetnictví zvolil Akademický senát doc. Ing. Petra Dvořáka, PhD. Pro funkční období 2006 – 2010. Dvořák získal ve druhém kole volby 8 hlasů. Protikandidát Ing. Ladislav Majzlík, PhD. Získal o jeden hlas méně. Nový děkan vystřídá ve funkci doc. Ing. Bojku Hamerníkovou, CSc.
Dny kariéry na Sibiři
Co jsem se v Rusku naučila? Hlavně jsem zlepšila svou kostrbatou ruštinu, zažila jsem několik trapasů, neboť jsem předpokládala, že se zas tak od češtiny neliší. Snad pro pobavení zmíním, že jsem nevěděla, co mám odpovědět, když se mě kamarádka zeptala, „jesli u menja jest kalgotki?“ Po delší odmlce, kdy jsem dělala, že nerozumím (co je jí do mých kalhotek?), mi došlo, že mluví o pun-
Začátkem března nastoupil na místo děkana Fakulty informatiky a statistiky prof. Ing. Jan Seger, CSc. Jako jediný kandidát získal v únorových volbách 15 hlasů ze 17 přítomných senátorů. Profesor působil na škole jako rektor před doc. Ing. Jaroslavou Durčákovou, CSc., v letech 1994 – 2000.
Sibir Pikni
– 1 / 2006
Vlastně ani nevím, proč jsem se vypravila právě na Sibiř. Vzpomínám, že jsem si vždycky dělala legraci při svých plánech práce nebo studia v Rusku, že nakonec skončím na Sibiři. Když už jsem pak seděla v letadle do Novosibirsku, pochopila jsem, že to není žádný vtip.
Krátce
economix
Střípky z ledového Novosibirsku
čocháčích, zkrátka se jen starala, aby mi nebyla zima…Ještě jsme se tomu dlouho smály.
6
názor
Investiční pobídky? Děkujeme!!!
economix
– 1 / 2006
Investiční pobídky, které poskytuje Agentura pro podporu podnikání a investic – CzechInvest, mají sloužit k podpoře zavádění nebo rozšiřování výroby v oblasti zpracovatelského průmyslu a projektů týkajících se strategických služeb a technologických center. Právě těmto pobídkám podle vládních představitelů nepřímo vděčíme za tvorbu nových pracovních míst a za další „pozitivně“ znějící statisticky vykazovatelné ukazatele. Propagátoři investičních pobídek tak při obhajobě fantastických účinků aplikovaných investičních pobídek argumentují mnoha více či méně interpretovatelnými čísly. Proto z úst vládních zaměstnanců slýcháváme velmi konkrétní údaje, které (jak jinak než velmi konkrétně) popisují přínosy přicházejících investorů lákaných investičními pobídkami. Vládě a všem jejím odnožím však při argumentaci o prospěšnosti investičních pobídek nahrávají zejména jejich krátkodobé a na první pohled viditelné přínosy. Vyzdvihují jejich klady bez širší analýzy jejich dopadu na trh, odvolávají se na chování svých sousedů, čímž se snaží vytvořit legitimizující základnu pro svoji politiku. V této situaci, stejně jako ve většině hospodářsko-politických kroků, je ekonomie odstrčena na okraj. Nastupuje populismus, který potlačuje zdravý spontánní vývoj trhu. A co všechna ta nově vytvořená pracovní místa? Je to důkaz, jak „věrohodně“ vládní statistiky vypovídají o realitě. Při tvorbě „nových pracovních míst“ totiž často dochází k přetahování kvalifikovaných pracovníků z méně významných firem (pouze rozsahem), které jsou nuceny najímat méně kvalifikovanou pracovní sílu, a tak ztrácejí konkurenceschopnost na trhu. Důvodem je i to, že zahraniční investoři nabízejí podstatně vyšší mzdu, a to také díky státním dotacím. Paradoxně tak dochází k zajímavému jevu, kdy lidé v určitých regionech ze svých daní spolufinancují vyšší mzdy svých šťastnějších spoluobčanů zaměstnaných u společností pobírajících pobídky. Vzhledem k tomu, že menší firmy nezíská-
vají například dotace, díky nímž by zavedly novější technologie, také nevytvářejí nová pracovní místa a kvůli rostoucí státem dotované konkurenci musí někdy i propouštět. Tuto skutečnost už statistiky o nově vytvořených pracovních místech opomíjejí a ukazují jen čísla týkající se počtu zaměstnanců investičními pobídkami stimulovaných společností a pochybná čísla o nově vytvořených pracovních místech u subdodavatelů. Tento efekt, tedy vznik pracovních míst u subdodavatelů, je však velmi obtížně prokazatelný. Nová pracovní místa jsou tedy
tím, co vidíme a co vláda prezentuje svým potenciálním voličům. Pracovní místa, která zanikla, a rovněž ta, která nevznikla v důsledku expanze státem dotovaných společností (placených z daní), jsou tím, co již vidět není. V této souvislosti je tedy střídmost při posuzování vlivu investičních pobídek jako rozhodujícího činitele pro tvorbu (hojně a opět velmi konkrétně uváděného počtu) nových pracovních příležitostí opravdu namístě. Účinky investičních pobídek nejsou totiž určitelné tak jednoznačně, jak to činí jejich zastánci. Mimo pozitiv, která jsou spojena s přílivem přímých zahraničních investic, přinášejí investiční pobídky i nepřímo viditelná negativa. Pobídky způsobují distorzi trhu. Stát narušuje volnou hospodářskou soutěž, upřednostňuje skupinu podnikatelů s velkým kapitálem (zejména ze zahraničí) před podnikateli kapitálově slabšími. Vláda tak nepřímo vytlačuje jiné investice, oslabuje konkurenceschopnost nepodporovaných podniků, a tudíž devastuje již tak narušené podnikatelské klima v zemi. Soupeření o investory především s okolními státy bývá argumentační tečkou všech zastánců tohoto instrumentu. Investiční pobídky však podle průzkumů
při rozhodování investorů hrají menší roli. Rozhodující vliv mají ostatní faktory. Cesta k „vítězství“ (když už to musí být) je možná při realizaci mnoha kroků. Nabízí se komplexní systémová reforma veřejných financí dotýkající se všech státem řízených oblastí s nízkou odvodovou povinností, důsledná deregulace a odstranění všech byrokratických překážek. Výsledkem pak bude příliv přímých zahraničních investic nepodmíněný vládními dotacemi, ale zřejmě také vyšší investiční aktivita tuzemských firem a hlavně všeobecná prosperita daná kvalitním podnikatelským prostředím. Přínosy přímých zahraničních investic v systému bez klasických investičních pobídek a v opravdu motivujícím podnikatelském prostředí by potom nebyly narušeny mnoha negativy plynoucími z jejich dnešního selektivního charakteru. Projekty typu LG.Philips nám viditelně ukazují slabiny stávající politiky podpory rozvoje podnikatelského prostředí, kdy pod záminkou udržení pracovních míst v regionu vláda prostřednictvím své agentury zvažovala vyčlenění dalších nemalých prostředků. Avizovaný příchod jihokorejské automobilky Hyundai není výjimkou. Úžasné titulky a dobře znějící zprávy o tisících nových pracovních příležitostí a o vzniku automobilové velmoci jsou skvělou zbraní pro obranu této politiky a zároveň slibným ziskem v podobě volebních hlasů v blížících se parlamentních volbách. Ale za jakou cenu? Nikdo už nespočítá, kolik podnikatelů krachuje nebo v lepším případě jen propouští kvůli překážkám, jako jsou vysoké daně, všudypřítomná regulace a korumpovatelný byrokratický aparát. A právě (ovšem nejen) z peněz nijak nepreferovaných podnikatelů jsou financovány nestandardní podmínky pro hrstku vyvolených velkých (zejména zahraničních) investorů. Filip Minář
7
student life
Za semestr se dá zažít skutečně nemožné Buddies v Kutné Hoře Buddy. Kámoš. Někdo, bez koho se občas neobejdeš. A teď si představ, že máš jet do cizího státu, do cizího města a do cizí kultury na půl roku. Do takové situace se dostávají zahraniční studenti, kteří se rozhodnou strávit semestr na VŠE v Praze. Z toho důvodu původně vznikla studentská organizace Buddy System. Měla pomáhat zahraničním studentům s příjezdem, zorientováním se v Praze, s prvními kroky ve škole, s poznáváním nových přátel… Každému zahraničnímu studentovi Buddy System „sežene“ buddyho, který na něho čeká na letišti, zavede ho na koleje, ukáže mu školu... Pak už závisí jen na těch dvou, jestli tím jejich kontakt skončí, nebo jestli společně prožijí celý semestr. Pravda je, že v drtivé většině je to právě ten druhý případ. Dnes je však celá organizace mnohem dál. Už nejde jen o počáteční zorientování dezorientovaného studenta zahraniční univerzity. Teď už Buddy System poskytuje takříkajíc full-service. Všichni studenti, kteří v něm ve svém volném čase dobrovolně působí, zajišťují takřka celosemestrální šňůru akcí, aktivit a setkání.
Zahraniční studenti tak mohou se svými českými buddies zažít výlety do překrásných českých měst, jako je Kutná Hora nebo Plzeň. Dostat se však mohou i k našim sousedům do Krakova nebo Drážďan. Kromě toho jsou tu i další skvělá místa k navštívení: Lednice, Moravský kras či moravský sklípek. A na všechna tato místa se studenti také vydávají. Pro milovníky kultury, přesněji řečeno filmu, pak Buddy System připravuje projekce českých filmů s anglickými titulky. Jde vždy o novodobé známé české snímky, které mohou ukázat kvality naší kinematografie.
Relativně novou zkušeností je pro studenty účastnící se Buddy Systemu pořádání sportovních akcí. Lezení na stěně, seskoky padákem, lyžařské zájezdy, bowling, squash či fotbal. To je výčet jenom několika sportovních aktivit, které mohou studenti díky Buddy Systemu provozovat. Všech těchto akcí se účastní společně studenti ze zahraničí a jejich čeští buddies. Ten, kdo se tedy rozhodne mít si „na starosti“ cizího studenta, se díky tomu může dostat na místa, kde ještě nebyl, a zažít něco, co už nikdy nezažije.
Dovolím si předpokládat, že většina z vás alespoň slyšela o party zvané Nation2Nation. Tuto internacionální, interkulturální a interklubovou studentskou akci má na svědomí také Buddy System. Za těch několik semestrů, kdy se N2N dostává studentům pod kůži, se rozrostla na jednu z největších pravidelných studentských akcí v Praze. Zajímá vás i něco víc? Nejen to, ale VŠECHNO, se dočtete na stránkách http://buddy.vse.cz – oficiální adrese Buddy Systemu. Petr Jindra, Dušan Klimeš
Dokončení ze strany 2
tom jasně neřekl, z jakého důvodu se to děje. Proto chci připomenout studentům jejich právo na volbu učitele, kterou jim dává vysokoškolský zákon: „Student má právo výběru učitele určitého studijního předmětu vyučovaného více učiteli.“ S přechodem na systém evropských kreditů dochází mimo jiné k tomu, že se sjednocují předměty mikroekonomie a makroekonomie do předmětu ekonomie. Tento předmět začínají vyučovat dvě katedry: katedra ekonomie a katedra mikroekonomie. Není pochyb o tom, že stu-
aby zajistil dodržování vysokoškolského zákona na VŠE a aby nedovolil porušování práv studentů. Robert Holman, profesor na katedře ekonomie
STUDENTSKÁ ANKETA Ekonomii vyučují na naší škole dvě katedry. Jak velký prostor by si zasloužila mít každá z nich můžete sdělit i vy prostřednictvím ankety, kterou jste našli uvnitř listu. Vyplníte-li anketní lístek, uveďte prosím své jméno. Lístek vhoďte do redakčních boxů nacházejících se u všech šaten na Žižkově. Samozřejmě v nejbližším čísle budete seznámeni s její výsledkem
– 1 / 2006
FAKULTA NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ VYLOUČENA Z VÝUKY EKONOMIE
denti mají právo zvolit si učitele ekonomie (zapsat si u něho přednášku nebo cvičení) bez ohledu na to, z jaké katedry tento učitel je. Tuto volbu nemůže za studenta učinit nikdo jiný, dokonce ani jeho děkan. Jak už jsem řekl, objevují se pokusy administrativně znemožnit studentům, aby učinili vlastní volbu učitele ekonomie. K tomu se využívají takzvané identy, kterými jsou studijní předměty značkovány a pod nimiž jsou studentům přidělovány do jejich studijních plánů. Mám v tomto směru smutnou zkušenost, neboť před třemi lety byl na mě činěn silný nátlak, abych odstoupil z výuky ekonomie. Dnes dalším učitelům hrozí, že nebudou moci ekonomii na naší škole vyučovat. Domnívám se, že je především věcí rektora,
economix
Názor na věc…
8 O problémech ve zdravotnictví dnes slýcháme na každém rohu. A aby také ne, vždy jde o život. Bohužel, problém dlí přímo pod lampou – takže ve tmě. V otázkách života a smrti propadá pokušení socialismu i většina (m)učedníků liberalismu. Podívejme se nyní alespoň lehce na některé možné důsledky regulace cen léků, jež se snad mohou stát podnětem k povídání alespoň u posledního piva, kdy se náš modrý kabát obrátí naruby a kdy malinkou chvilku neřešíme drahé kvádro a „bavorák“ (jak nám káže ruka trhu aneb z koho by si studenti ČVUT utahovali?).
názor
Je regulace cen léků zdravá?
economix
– 1 / 2006
Vznik systémů státní zdravotní péče v posledních desetiletích vedl k takové situaci, že veškeré ceny, výdaje i objemy zdravotnických služeb a léčiv jsou dnes (alespoň v některých zemích) výsledkem spíše politických rozhodnutí než tržních procesů. Ceny léků jsou relativně přísně regulovány v evropských státech, naopak v USA zůstávají přes někdejší snahy Billa Clintona relativně tržní. Nejčastějšími argumenty ve prospěch státních intervencí jsou přitom informační asymetrie, snahy o snížení výdajů na zdravotní péči či pokusy vlád o zabezpečení plnohodnotné zdravotní péče i těm nejchudším občanům. Naopak ekonomická teorie tvrdí, že jakákoli regulace cen povede k nedostatku či k neefektivní alokaci v důsledku deformace relativních cen. Jak to tedy je s léky? Je regulace jejich cen skutečně zdraví prospěšná? REGULACE CEN LÉKŮ A VÝDAJE NA ZDRAVOTNÍ PÉČI. Významnou a velice dynamicky rostoucí položku státních rozpočtů evropských států blahobytu představují výdaje na zdravotnictví. Například ve Velké Británii vládní výdaje na National Health System vzrostly v letech 1997–2004 o více než 50 procent, obdobně je tomu i v ostatních zemích. Právě regulace cen léčiv se zdá jednoduchým řešením problému enormně rostoucích výdajů na zdravotnictví. Ale je tomu skutečně tak? Vtip je v tom, že politika regulace cen omezuje tvorbu zisku farmaceutických firem a v delším období vede k redukci jejich počtu, a tak i k redukci počtu nových léků. To může vést k nárůstu výdajů na jiné, méně účinné formy léčby. Existují studie, které například dokazují, že 1 americký dolar utracený za účinný lék je spojen s poklesem nákladů na nemocniční péči o 4 dolary. Tímto způsobem mohou peníze utracené za nové účinnější léky ušetřit mnohem větší náklady spojené s méně efektivními způsoby léčby. Naopak namítnout lze, že výdaje na zdravotnictví v USA jsou vysoké. REGULACE CEN LÉKŮ A INVESTICE Asi nejzávažnějším dopadem regulace cen léků je negativní dopad na research and
developement (R&D). Náklady na vývoj nového léčiva přitom dosahují astronomických částek; Pollard (2004) uvádí částku 800 milionů dolarů. Regulace pak tím, že postihuje zejména dražší anebo nejrozšířenější léky, vede k nižšímu a deformovanému vývoji léků nových. Vernon (2004) ve svém výzkumu zjišťoval, jak by světový farmaceutický průmysl reagoval na zavedení podobné regulace v USA, jaká dnes v průměru panuje v Evropě. A výsledek? Došlo by k poklesu R&D o 23,4–32,7 procenta. Dalším důkazem toho, jak regulace potlačuje R&D, je skutečnost, že zatímco se v 90. letech investice do výzkumu v Evropě zdvojnásobily, v USA vzrostly na pětinásobek! Podíl Evropy na světovém farmaceutickém výzkumu poklesl z 32 na 22 procent. Evropa se stává jakýmsi černým pasažérem, který přesouvá náklady vývoje na jiné. Evropští černí pasažéři tedy nejenže redukují R&D doma, ale též v USA, čímž ohrožují nemocné na celém světě. Co dodat? Snad jen to, že zmíněné výzkumy obhajující tržní mechanismy zřejmě nesponzorovali nejchudší Američané...
REGULACE CEN LÉKŮ A PŘÍSTUP K ZDRAVOTNÍ PÉČI Již v prvním ročníku nás učili, že „co je zadarmo, nemá cenu“. Kyleová (2003), která sledovala chování 28 největších farmaceutických trhů v letech 1980–2000, shrnula výsledky svého výzkumu do tří bodů: a) zavedení nových léků na regulované trhy je opožděné (o měsíce, ale také o několik let!), b) léky vyvinuté v zemích regulujících ceny proniknou na méně trhů a trvá jim to déle, c) firmy jsou méně ochotné proniknout na další trh po proniknutí na trh regulovaný. Snahy vlád o zpřístupnění zdravotní péče jsou tak (a nejenom podle této studie) minimálně sporné a de facto spíše brání přístupu pacientů k novým lepším lékům. K tomu je vhodné dodat, že v dnešním globalizovaném světě žádná z regulací nezůstane jenom v národních hranicích (Američané nakupují americké léky za regulovanou cenu z Kanady) a nedostatek léků pak mohou pocítit třeba nemocní Afričané. REGULACE CEN LÉKŮ A PACIENTŮV UŽITEK Na straně jedné jsou ceny léčiv v Evropě mnohem nižší než v USA, na straně druhé však tato regulace ochuzuje pacienty nejenom v Evropě, ale také na celém světě. Jak jsme již řekli výše, prvním mechanismem, přes který regulace cen léků poškozuje pacienty, je vztah tržeb, zisků, R&D investic a jejich dopad na lidské zdraví. Druhým kanálem je vztah mezi regulací a přístupem k již existujícím lékům v důsledku jeho neuvedení (opoždění) na trh. Výzkumy přitom poměrně jasně dokazují, že jak vývoj, tak užívání nových léčiv znamenají levnější a kvalitnější zdravotní péči. Slavný francouzský ekonom Fréderic Bastiat v eseji „Co je vidět a co vidět není“, který publikoval v roce 1850, konstatoval, že každý lidský počin je spojen se dvěma druhy důsledků. První jsou zamýšlené, prospěšné a jasně viditelné, ty druhé jsou naopak nezamýšlené, neviditelné a obvykle velmi škodlivé. Tak nějak je to i s regulací cen léků. Jejím viditelným důsledkem jsou relativně nízké ceny umožňující široký přístup k zdravotní péči. Naopak neviditelným důsledkem je nedostatek účinných léčiv, omezení vývoje nových léků, nárůst výdajů na neefektivní léčbu i smrt lidí na celém světě. Co by bylo, kdyby... Radoslav Peter Zdroje: * POLLARD, S., GABB, S., MINGARDI, A., The Human Cost of Pharmaceutical Price Controls in Europe: A case for reform, 2004 * VERNON, J., University of Pennsylvania, Drug Research and Price Controls, 2004 * BLOOM, N., REENEN, J., Regulating Drug Prices: Where Do We Go from Here?, 1998 * VERNON, J., SANTERRE, R., GIACCOTTO, C., Are Drug Price Controls Good for Your Health?, 2004
9
Fota: meduza
vypátrali jsme
Staronový klub na Jižním Městě?
Poněkud horší informace souvisí s dobou otevření. Současný stav podniku ani zdaleka neodpovídá zamýšlené podobě El Mágika. Původní provozovatel zanechal bar v celkem neprovozuschopném stavu, čehož si patrně všimli všichni, kteří do Karlosu v posledních měsících přišli. Práce na rekonstrukci bude ještě mnoho a novou tvář podniku El Mágico si budeme moci prohlédnout až v průběhu května.
– 1 / 2006
Pak mám pro studenty nejen VŠE dvě zprávy. Ta příznivější se týká celkového stylu nového podniku s trochu exotickým názvem El Mágico. Interiér bude rozdělen na dvě kontrastující části. Výrazně moderní pojetí diskotéky bude přecházet do starobyle působící restaurace. Pokud se ve večerních hodinách zatoužíte kulturně odvázat, bude zde připraven program v podobě diskoték, koncertů hudebních skupin, vystoupení a soutěží. V případě, že na toto místo zavítáte prodiskutovat studijní i mimoškolní záležitosti, jistě budete potěšeni širokým sortimentem alkoholických i nealkoholických nápojů, k dispozici je též
několik stolních fotbálků nebo jukebox. A pro ty, kteří nemají štěstí na pravidelné injekce v podobě jídel z domova, bude v atraktivním prostředí připraven pestrý výběr pokrmů pocházejících z šesti zemí světa.
Doporučení na závěr: Studujme v předstihu, ať si v měsíci lásky můžeme všechny přednosti nového studentského klubu patřičně vychutnat. Michaela Výtisková
economix
Patřili jste k náhodným nebo pravidelným návštěvníkům Karlos baru? Zpráva o ukončení jeho provozu vás zasáhla a nebaví vás trávit volné večery na kolejích studiem čtivých ekonomických knih? Jste si vědomi, kolik asi kolem žije lidí stejného věku, chtěli byste je poznat, jen nevíte kde?
10
exkluzivně Mladí a úspěšní
Romeo: vládne obrazu, zvuku, ději... univerzální umělec bez hranic!? Michal Dvořák, přezdívaný též Romeo, je širší hiphopové veřejnosti znám hlavně díky několika rapovým videoklipům, které má již na svém kontě (Praha remix pro Penery strýčka homeboye, Orionovo Teritorium, všechny klipy Kontrafakt, videoklip pro Mishu…). Už v pubertě se významně zapsal mezi pražskou writerskou „elitu“. V době, kdy o graffiti ostatní ještě ani neslyšeli, Romeo už svými obrazy směle zdobil zdi velkoměsta, soupravy metra, vlaky, sklady, vrata...
economix
– 1 / 2006
Na svět nazíral vždy poněkud rozmanitěji, nikdy se nenechal svázat formou, obsahem, ani prostředky. Michal dnes patří k významným osobnostem nastupující „městské nezávislé výtvarné scény“, loni vystudoval obor Konceptuální a intermediální tvorby na VŠUP. Graffiti už je však prý definitivně uzavřenou kapitolou v životě mladého umělce. Teď hlavně točí. I nadále videoklipy. Čím dál víc reklamu. Ale pomýšlí i na vlastní film. Michal je zkrátka ctižádostivý, nadšený, uznávaný, fantazií překypující idealista, který se v kapitalismu rozhodně neztratil… Nemáš pocit, že jsi dnes tam, kde jsi, protože jsi měl v životě prostě štěstí? Že jste se ke graffiti dostali mezi prvními? Neměl jsem výhodu, naopak – to my jsme to sem jako první přinesli, my jsme to tu postavili. Já bych byl radši kdyby tady bylo, takovejch jako my, dalších sto. To by se to celý daleko intenzivněji vyvíjelo. Každém měl šanci. A to jsi začal malovat teprve až v pubertě? Dostal ses k umění až díky graffiti? Ne, to ne, už od školky jsem chodil do Lidové školy umění, maloval jsem od malička.
U nás vždycky malovala máma, mám to asi po ní. Ale v graffiti jsem se našel, ale to je už uzavřená kapitola, ke které se už nikdy nevrátím. Proč jsi s tím vlastně přestal, když jsi měl úspěch? To jsi chtěl, ne? Nebo o to tu nešlo… Začal jsem pociťovat, že graffiti není na celý život. Jsem takový eklektik a jdu napříč obory. Zkoumal a nořil jsem se do svého Já, a postupně se začal potýkat s kamerou, točením, videem, kde jsem cítil velký potenciál. Nevím, proč si nenajdu klid, a proč mě něco pořád žene zase dál, zkoumat jiné, pro mě zatím nepoznané. Sám sobě jsem NEPOZNANÝM a proto se asi stále hledám. Zatím se toho ale nebojím, a věřím, že je to pro mě ta nejvhodnější cesta. Naopak bych to všem doporučil. V tomto věku není co ztratit. Prožitím jiných profesí a lidských cest se v člověku otvírají vrstvy jeho Já, rozvíjí se a násobí. Člověk je vícevrstevná bytost a je jen na nás, jak sami se sebou zacházíme, kam až jsme ochotni jít. Odbouráním strachu ze sebe samých nám je dovoleno skoro COKOLI. Záleží jen na našich hranicích tělesných a mentálních a můžeme zkoušet, co chceme. Je jen na nás, kam až zajdeme. Příjde ti talent jako něco samozřejmého, přirozeného? U nás v rodině talent prostě je, takže to tak beru. Zdravý přístup, čistá výchova, zdravý lidi. Každý má u nás doma v sobě stejný umělecký cítění, někdo to jen „miss-usuje“, ale je to tam. Ale všechno, co umím, všechno, co mám, bych vyměnil za to umět perfektně zpívat. K tomu totiž nepotřebuješ žádný prostředky, žádnou tužku, barvy… Prostě si to nosíš pořád s sebou. Fakt závidim lidem, co tenhle dar mají.
Kdy jsi začal točit? Stříháš si filmy sám? Poprvé jsem si kameru přivezl v roce 2000 ze Spojených států. Ale není nutný mít svojí vlastní techniku, vše se dá půjčit nebo pronajmout od servisních filmových technických center a u dražší techniky už jednoznačně nemá cenu ji přímo vlastnit. Co se týče střihu, většinu věcí si stříhám sám. Pro klipy je střih strašně důležitý. Bohužel zatím nemá nikdo moji dostatečnou důvěru, abych mu to mohl svěřit a spolehnout se, že moji vizi dotáhne tak, jak bych si to představoval. Co jsi dělal teď poslední dobou zajímavého? Např. jsem spolupracoval na reklamě na vysokorychlostní internet od Telecomu, jak honí dav lidí Jana Krause, je to točený z vrtulníků, fakt zážitek. Taky chystám video klip pro Sámera Issu. Sním o práci Art-direktora nebo přímo režírovat reklamu, to bych teď chtěl nejvíc. S Matoušem Hegerem jsme se podíleli na trpnějších věcech v reklamním sektoru a klipech pro „hvězdičky“ místního pop-rybníčku. Jeden byl realizován a rotuje, další čeká na povel „trhu“ k realizaci. Které umělce máš teď nejradši a jak se díváš na moderní umění? Teď mě nejvíc bere Kristo, ale to se vyvíjí. Stejně nikdy není nějaký pohled na umění absolutně plátnem. Jde stále dál a dál, teze a antiteze, jako ve vědě, jako všude… žijeme v době plurality, už neexistuje jednotný směr, pro každého je tu něco. Dovedu ocenit vše, co má aspoň minimální umělecké ambice, snažím si najít určité momenty, které jsou pro mě zajímavé. Nemáš pocit, že mezi mladými lidmi mizí zájem o umění, o kulturu, vůbec zájem o intelektuální témata? Ne, je to pořád úplně stejné. Nikdy to nebude většina, ale bude to tu stále. Nejprve klipy, pak double DVD z festivalu AIP Hop Kemp 2005, teď ses vrhnul na reklamu, co dál? Chtěl bych samozřejmě skončit u točení filmů. Dokonce už mám rozepsaný jeden film, takže si ulítávám a rozebírám v hlavě prakticky vše, co vidím. Stavebně, dějově, kamerou, rytmem filmu. Jinak vidím svou budoucnost hlavně zatím v reklamě – hudební průmysl tě neuživí, tedy u nás zatím rozhodně ne… Teď už se umění tolik nevěnuji, co jsem dodělal školu, i když i reklama a filmy je koneckonců umění – obsahuje klipovost, zkratkovost, koláž... A jaké filmy máš rád? Jaký bys chtěl točit? Z posledních třeba film Zkrocená hora.
11
exkluzivně Pak miluju Vanilla Sky. Samozřejmě Matrix I., to je základ. Moc se povedl taky čtvrtý díl Barmana! A nemáš strach, že se lidi, kteří tě nyní uznávají jako nezávislého, nekomerčního umělce, najednou postaví zády a budou na tvoji, nyní poněkud komerčnější tvorbu, házet špínu? Jsi na to připravenej? Toho se nebojím, teď třeba točím klip se Sámerem Issou, bude to fakt dobrej klip a dělám to rád. Komukoli, kdo mě o to slušně požádá, rád vyhovím, protože točím rád. Navíc i komerční věci jde udělat originálně, zajímavě…
Pohybuješ se už dlouho mezi českou rapovou elitou, ale sleduješ taky nováčky na scéně? Máš v současnosti nějakého černého koně, do koho bys neváhal investovat? Já vždycky pomáhal klukům, co se tu chtěli nějak prosadit, kteří měli, co nabídnout. Teď asi nejvíc sázím na Zee Sine Mahmuda
A co plánuješ do budoucna? Teď jsem dostudoval umění a přemýšlím o tom, že si dám ještě dva roky politických věd. Usadit se, najít svůj rytmus, polohu pro „správné nazírání skutečnosti“. Určitě bych rád dál točil. Kamera je úžasný médium. Dodělávám video pro českou rapovou kapelu, která se jmenuje Prago Unioin. Připravujeme i Indy a Wich, což by měla bejt total pecka, PURE RAP, moc se na to těším, a klip pro Rytmuse z KF k jeho solo albu, o tom snad nemusím ani mluvit…Těšte se na jaro a nový klipy. Jak to vypadá na natáčení takovýho klipu, kdy musíš organizovat svý kamarády, což bývá nejtěžší, ne?! Třeba teď s Prago Union.. Natáčení bylo v pohodový atmosféře, rozvláčnější přístup, žádnej stres a honění času, jako na velkých natáčeních. Točili jsme HDV technologií a těšíme se na první obrázky. Bude to náš první ucelený projekt touto technologií. Není na to mnoho financí, ani časově nejsme nikam tlačeni, takže si to spíš užíváme a snažíme se ušít něco přímo na tělo Prago Union, vizuálně silnou věc konkrétně na track, konkrétně na kapelu. Cítím, že se to povedlo, že to bude správně „zemitý a ušmudlaný“ tak jako Prago ve svým projevu i náladě jsou. A „zemitý a ušmudlaný“ tu myslím v tom nejlepším slova smyslu. Bylo to celý jen úplně na tobě? To je ideální, ne?! Jasná věc. Vybral jsem Track Zvyřátka! Byla to jasná volba! Hodinu poté, co jsem od Adama/Kata dostal album k naposlouchání a volnou rukou k výběru, jsem mu hned volal, že je mi jasný, jaký track chci to-
čit, a tak se i stalo. Produkce opět Matouš Heger, kamera Honza Šuster. Super. Jen spolupráce s Adamem je trochu „rozvláčnější“, Adam je v tomto opravdový umělec, takže i výsledek je v očekávání a nedá se říct, kdy budem hotovi. Natáčení za námi, ale i teď jsme na kapele lehce závislí, uvidí se… Přesto, relativně brzy se můžete na klip těšit (na netu kapely, Óčku, atd.). Prej nemáš rád zvířata… Miluju zvířátka…na obrázku nebo v akváriu. Hlavně ať mě neobtěžuje, ať se nelísá. Nepropadám naivní lásce ke zvířatum. Lidi si pořizujou zvířata, aby si lidi nahradili něco, co ve svým životě nenašli. Zvíře tě ale okamžitě vymění, když mu dá někdo žrádlo. S lidmi je to jiné – lidi mají duši. Vzhledem k tomu, kolik máš už dnes konexí, nevadí ti, že tě občas lidi jen využívaj – třeba kvůli zařizování vstupů, abys jim něco od někoho dohodil, levně natočil, atd… Mě to neva! Já můžu dát lidem pocit, že mě využívaj, a přitom využívám já je, protože mám rád, když mě obdivujou a uznávaj mě. A jsou spokojení vlastně všichni. To mě baví, takovýhle manipulace mezi lidmi. Jaký problém jsi teď třeba řešil, aby to nevypadalo, že jde u tebe vše jak po másle? Rozumíš, nějaký podnikatelský komplikace... Bohužel mnohokrát avizovaný klip Kam vítr, tam plášť Oriona a Ega se nekonal a nekoná, přestože bylo několikrát vše hotovo, vše připraveno k natáčení,štáb připraven, technika zabookovaná, Ego z KF se chystal na natáčení do Prahy… 3x se předělával scénář z důvodů změn termínu, neschopnost bráchy Oriona dotáhnout věci do konce byla ovšem nekonečná. RIP tento projekt! Zuzana Čurnová
– 1 / 2006
Děláš teď tedy vše jen pro peníze? Chceš mít jednou taky ty auta, baráky, roštěnky…viz rapový videa? Nebo by ti nevadilo nemít úspěch, ale dělat, co tě baví?? Tak já dělám, co chci, co mě baví. A nějak se to zatím daří, užívám si docela už teď! Mám nový Nike, novou bundu, byl jsem v Alpách, pokryju náklady...
– do toho bych se nebál dát ani korunu, tomu u nás nejvíc věřím. Rap miluju od mala a vždycky rád pomůžu těmhletěm týpkům.
economix
A je pro tebe publikum vůbec důležitý? Umění jsi teď vystudoval, takže už si nemusíš nic dokazovat, ne? Máš rád popularitu, že tě lidi uznávají? Samozřejmě, že miluju publikum, ale k životu ho rozhodně nepotřebuji. Nemusí mě obdivovat, ale samozřejmě si to užívám. Věřím, že silný věci přežijou navěky, aniž by je někdo docenil, aniž by se dostaly do učebnic. V temném lese kvetl krásný kvítek a zvadnul, ale byl tam, to stačí! Kdo chce, si ho vždycky najde.
12
koktejl
Kavárna Vesmírna Chcete na chvíli spočinout v příjemné kavárničce poblíž Václavského náměstí a zapomenout na hektičnost Prahy? Dovolte tedy, abych vám představil jednu poněkud netradiční. Posedět zde můžete u pestrých stolků, v nevelkých polštářkových sofa, v malé čajovně, v dětském koutku, u nenaladěného piana anebo u internetu, obklopeni nestálou výstavou obrazů, fotografií a dalších uměleckých výtvorů. Vesmírna je kromě všeho jiného také nekuřáckým a bezbariérovým prostorem. S sebou můžete vzít dokonce i psy a jinou domácí faunu. Pohostí vás tady nejen vonící kávou, vybranými čaji, ale nabídnou vám i čerstvě vymačkané ovocné šťávy nebo domácí mléčné koktejly. Obzvláště ten banánový s rozmixovanými arašídy je fantastický.
Pokud se rozhodnete utišit volající žaludek, pak očekávejte na místě vyrobené zdravé pochutiny. Výborné jsou sendviče na různé způsoby, ovocné a zeleninové saláty, sladké i slané palačinky, neodolatelný štrúdl, kuskus a spousta dalších zdravých a často domácích lahodných moků a pochutin (bezmasých) za přívětivé ceny. Co jinde nedostanete, je džbánek s chlazenou vodou a plátkem citronu zdarma jako pozornost podniku.
Sayag Jazz Machine
economix
– 1 / 2006
Další z řady koncertů v rámci projektu Euroconnections 2006. Francouzská šestice se představí českému publiku v pražské Akropoli v pondělí 27. března. Pařížské klubové seskupení se vyznačuje osobitým pojetím junglu, drum‘ n‘bassu, jazzu, bossa novy a hip hopu. Ve
Podstatné je, že kavárnu provozuje občanské sdružení MÁME OTEVŘENO? Obsluhujícím personálem jsou lidé různě postižení, kteří ale vždy rozumějí tomu, co chcete. To pak máte radost, že jste svou návštěvou v podstatě přispěli na dobrou věc, a odpadá zlostný pocit z nepříjemných zaměstnanců nejednoho baru či hospody. V kavárně si také můžete zakoupit něco z drobného prodeje ruční keramiky (i z chráněných
svých skladbách snoubí elektroniku a klasické jazzové nástroje, například saxofon, trumpetu nebo kontrabas. Tato „společnost“ vznikla roku 1998 a o tři roky později vydala svou prvotinu „Test pressing“. O další tři léta později vyšlo album „Anachronic“, jež dalo název i pozdějšímu evropskému turné. Kapela se postupně stala jednou z nejlepších svého druhu v Paříži a okolí. Zážitek z koncertu umocňuje projekce „high-speed“ černobílých filmů za zády gramofonového mága Charlyho Sy. Jak skupina zmiňuje, jsou to právě živá vystoupení, která dávají poslechu alba smysl, posluchač a divák zároveň se podle ní může těšit „na jeden z nejlepších vizuálních zážitků, jaké jste kdy viděli“. Projekce inspirovaná filmem začátku 20. století je nicméně uchopena duchem moderním. Pokud máte rádi jazz a chcete jej tak trošku jinak, pak si najděte v poslední březnové pondělí cestu do Paláce Akropolis. Pokud jste již ostřílení fanoušci drum‘n‘bassu nebo junglu, běžte pro příjemné zpestření tamtéž ☺ Sayag Jazz Machine, 27. března 2006 od 19.30, Palác Akropolis, Velký sál. Vstupné: v předprodeji 180 Kč, v den konání akce 220 Kč
dílen) a dalších drobností anebo některý z vystavovaných obrazů. Za mírný poplatek lze využít i internet ke spojení se světem a zbytkem vesmíru. Vesmírna nabízí i různé kulturní akce – koncerty, amatérská divadla, autorská čtení, besedy apod.) a workshopy (taneční, hudební či výtvarné). Informace o těchto akcích jsou dostupné zatím pouze v kavárně, kde si lze dokonce domluvit vlastní vystoupení či výstavu. V této milé kavárně určitě někdy na chvíli spočiňte. Po odchodu ucítíte takový zvláštní pocit: že vám tam bylo skvěle, že jste se podívali na život z jiné stránky a že jste snad i udělali dobrý skutek. Jiří Zábranský Adresa: Ve Smečkách 5, v centru Prahy 1 (směrem od Václavského náměstí na konci ulice po pravé straně). Otevírací doba: pondělí – pátek 9.00 – 22.00 sobota 13.00 – 22.00
Euroconnections Palác Akropolis od roku 1998 pravidelně představuje v rámci pořadu Euroconnections aktuální evropskou hudební tvorbu a zprostředkovává českému publiku kontakt s mladými interprety současné evropské hudební scény. Koncerty pořadu Euroconnections se konají zpravidla jednou za měsíc, přičemž domácí kapela uvádí zahraničního hosta. Koncerty bývají pro účinkující oboustranným obohacením, příležitostí k setkání se svými evropskými hudebními protějšky a navázání kontaktů. „Důležité je, že dochází k opravdovému setkání s kulturou jiné evropské lokace. Bez projektů jako Euroconne ctions by se k nám dostaly pouze superstars, které jsou již spíše obchodním produktem než samotnou aktuální tvorbou,“ říká Jaroslav Raušer, jeden ze zakladatelů Euroconnections. Jiří Zábranský
13
exkluzivně Na baru s...
S raperem jménem N.I. (Cherry Hill, Indy & Wich, The Regime) Proč jsi zůstal v Praze? Praha je fascinující. Úplně kdekoli jsem si sedl, mohl jsem hned začít psát texty. To jsem v NY nezažil. Pokaždý jsem si musel najít nějaký jiný místo, kde bych mohl psát. Nic mě neinspirovalo. Poznal jsem brzo Warrena, našeho klávesistu, pak svoji přítelkyni, a už se mi odtud nechtělo pryč…
„To se raději budeme bavit o sprostých slovech, o životě v ghettu, o komerci v hiphopu, o přívětivém Žižkově, o penězích, o černý barvě nebo o Wichovi…“ Charismatický raper jménem NI pochází z jižního Bronxu. Do Prahy se před lety dostal náhodou, během evropského turné se svou newyorskou skupinou Living Colour, a už tady rovnou zůstal. Usadil se na pražském Žižkově, který mu v mnohém připomínal drsný život v newyorském ghettu, kde jako chudý chlapec vyrůstal a snil o tom, jak se jednou stane uznávaným muzikantem a založí svou vlastní kapelu… V Praze založil Cherry Hill, která tu jako první představila českému publiku hudební žánr zvaný jazz-rap, známý doposud pouze fanouškům legendárních The Roots, která zde mimochodem minulý týden vystoupila v Lucerně. Jazz-rap kombinuje klasické jazzové nástroje s moderním rapem a prvky „black music“. Pak přišla spolupráce s Wichem, deska „No Surrender“. Poslední týdny jejich společný hit „I Live life“ neohroženě okupuje čelo hitparády WaveChart na veřejnoprávním Radiu Wave. A zbytek už Vám řekne sám... Jak jsi se dostal k hudbě? Celá moje rodina se odjaktěživa věnovala muzice. Máma
Teď intenzivně pracujete na společný desce s Wichem, na kterou se všichni nedočkavě ptají. Ptám se i já… Kdy už?! Kdy album vyjde, skutečně zatím říct nedokážu... Jsou jen dvě možnosti, proč se to stále prodlužuje. Buď je Vaše spolupráce natolik komplikovaná, že se jen stěží umíte na něčem dohodnout… Anebo Vám to spolu jde fakt výborně, že máte stále nový nápady a chuť dolaďovat album tak dlouho, dokud nebude úplně dokonalý! Inu?! Wich je ve skutečnosti asi ten nejlepší producent, co znám. Skutečně si práci s ním nemůžu vynachválit. Teprve v jeho beatech jsem se našel, umožní vydat ze sebe maximum. Jeho muzika absolutně odpovídá tomu, jak to uvnitř cítím, pak už jde všechno úplně samo. A to je to nejdůležitější. Hudba je o emocích, o pocitech, o sdělení. Jsem mu za to hrozně vděčný, protože sehnat někoho, s kým bych se uměl takhle sehrát, je strašně těžký. Hlavně v Americe.
Tady je hiphop teprve v plenkách, všechno známe víceméně jen z americkejch rapovejch videí. Sehnat ke spolupráci toho pravýho černýho rapera z newyorskýho ghetta, který je hiphopem nasáklý až do morku kostí, a ještě k tomu je i výborným muzikantem…Na to tu všichni čekali, a Wich coby nejlepší zdejší producent obzvláště, ne?! Přitom, ve skutečnosti jsem na toho Wiche čekal já! Vážně! Když chceš dělat hudbu, musíš se umět podívat k sobě do nitra. Wichovy beaty mi umožnily otevřít své nitro. A vůbec tady nezáleží na tom, jestli je někdo bílej nebo černej. I když není Indy černej, stejně ve svý hudbě reprezentuje, co je jeho život, svý zkušenosti. A to je fajn, že každej dělá jinou hudbu. V hiphopu jde, stejně jako u každý jiný hudby, jenom o to, vyjádřit svý emoce, sdělit svůj životní příběh, zážitky, postoje. I když třeba nic zvláštního neprožívám u rocku na někoho jinýho to může působit stejně silně, jako na mě hiphop. Každý je jiný! Strašně dlouho jsem v Americe nemohl najít lidi, se kterýma bych mohl dělat muziku. Ne, že by jich třeba v New Yorku bylo málo, ale největší problém je, že se každej tam stará jen o prachy. A to jsi v Americe nenašel?! Nikdo, kdo by dělal muziku pro radost?! Tomu se mi ani nechce věřit…Tady lidi dělají jen takovou hudbu, jaká se líbí jim, nepřemýšlí, jestli by se to líbilo ostatním. Když byl Indy na něco naštvanej, chtěl proto udělat písničku, jen pro vyjádření pocitů, ne pro prachy, ne aby z toho byl hit. V Americe chce každej hned prachy předem. Každej tam přemejšlí, kolik mu to hodí. Ale to se nedá! Takovej Orion taky nikdy nevydělá milion dolarů v hiphopu, ale proto to přece nedělá! Tolik z jeho písniček nikdo nikdy neslyšel, ale to je mu uplně fuk…. Např. písnička „Sometimes“ , co jsme dělali s Wichem, je o mým kámošovi z dětství, který mě k hiphopu přivedl. Radši neřeknu jméno, možná bude jednou slavnej… Vždycky dělal muziku od srdce, tak, jak to on sám cítil, bez ohledu na to, jestli bude úspěšná. Minulý Vánoce jsem se s nim mluvil a už i on mluvil jen a jen o tom, kolik čeho asi prodá a co se jako bude líbit! Zničí to nakonec každýho. Doufám, že to tu nedopadne stejně… Zuzana Čurnová Dokončení v příštím čísle
– 1 / 2006
V rubrice „Na baru s…“ budete pravidelně nacházet zajímavé rozhovory se současnými ikonami kulturního života v Praze! Rozhovory s lidmi, které sice možná ještě neznáte, ale rozhodně o nich ještě hodně uslyšíte! Omlouváme se tedy předem všem čtenářům, kteří si zde chtěli zaneřádit mysl nesmyslným plkáním o připravovaných televizních seriálech s Vojtíškem Kotkem, o duševních chorobách obyvatel vily s Diankou Kobzanovou, o dietních receptech s Haničkou Zagorovou, o náročném studiu na vysoké škole s Agátkou Hanychovou či o psychosomatické hyperfunkci obličejového svalstva s Míšou Dolinovou…
byla jazzová zpěvačka. Strejda hrál na kytaru a měl svou vlastní kapelu. Hudbu miluju od dětství.
economix
„Je půl osmé večer, nedočkavě stepujeme před Radostí a v davu lidí mihotajících se v rušném okolí I. P. Pavlova na první pohled rozpoznávám osobu, kterou by rozhodně byla škoda přehlédnout! Nebo spíš přeslechnout. Měří skoro dva metry a svým vzhledem dokonale vystihuje hudební styl, který si osvojil v Bronxu…“
14
koktejl Film
Crash
economix
– 1 / 2006
Drama – USA/Německo, 2004, 100 min. Máte někdy takové vtíravé myšlenky, co by se stalo, kdyby…? Kdybych nasedl na dřívější tramvaj, mohlo mě o něco později srazit auto. Nebo naopak, kdybych do ní nenastoupil, mohl jsem být… Televizní a filmový scenárista Paul Haggis, jehož v poslední době proslavil film Million Dollar Baby, si ve svém snímku Crash s motivem náhody pohrává. Ale nejen s ním. Tématem jsou osudy několika obyvatel Los Angeles, jež se během dne a půl náhodně protínají. Uvidíte propletené příběhy dvou černých mladistvých zlodějíčků, státního návladního, páru policistů, z nichž jeden je ten zlý, mexického zámečníka či perského obchodníka. Vystupuje zde například černý hollywoodský režisér, který se v podobném autě, jež bylo před chvílí hlášeno jako ukradené (samozřejmě oním párem zlodějů), vrací odněkud se svou ženou. Zastaví ho (bílí) policisté a jeden z nich poníží jeho manželku. Je z toho samozřejmě domácí hádka, jelikož se manželky dostatečně nezastal. Onen režisér, ovlivněn tímto incidentem, jedná v jiných vyhrocených momentech nečekaně. Kdyby se žádné auto neztratilo, ti dva by asi v klidu dojeli domů a jejich životy by plynuly bezstarostně dál. Věci se mnohdy ovlivňují, aniž to víme. Toť další Haggisův motiv. Zastřešujícím rysem filmu je otázka rasismu v USA, a to nejen rasismu před 11. zářím 2001, ale i toho pozdějšího. Tuto otázku Haggis nastínil mnohem věcněji než řada jiných tvůrců. Nejde tady jen o černé a bílé, ale vůbec o celou směsici národností. Snímek má však více zákoutí, která můžete objevit. Třeba, že život je tak rozmanitý, že se při souboru náhod den zkrátka nepodaří. Přitom stačilo tak málo a mohl uhánět po naprosto jiné koleji. Nebo si lze povšimnout, že ne všechno je takové, jaké se zdá na první pohled, a že se v soudech lidí můžeme snadno splést. Zprvu nechutný policista působí úplně jinak po práci v soukromí, kde se stará o nemocného otce. Rovněž onen režisér se v jiné části zachová zcela překvapivě. Postav, osudů a možností, jak si film vysvětlit, je samozřejmě mnohem více a je na divákovi, co všechno v něm najde. Jednoznačnou výhodou snímku je jeho prováza-
nost a moderní střih. To mu dodává výraznou dynamiku a přitažlivost. Nepřijdete ani o momenty, které nečekáte. A to je vždycky skvělá podívaná. Film ozdobily výtečné herecké výkony, jež filmu dodaly lesk. Ve filmu spatříte krásnou Sandru Bullockovou, Dona Cheadla (Dannyho parťáci), Terrence Howarda (Ray, Čtyři bratři), Thandie Newtonovou, Ryana Phillippa a další. Snímek byl oceněn třemi filmovými Oscary, a to za nejlepší film, scénář a střih. Zkrátka: stojí za to! Jiří Zábranský
Kniha
Paměti nezařaditelného Richarda Pipese (recenze knižní novinky Mladé fronty) Jméno Richarda Pipese není neznámé zejména studentům politologie, zasvěcenějším žurnalistům, a především pak historikům, kteří se zabývají dějinami 20. století. Pipes totiž, ať už v pozici poradce amerického prezidenta Ronalda Reagana, či jako dlouholetý profesor Harvardovy univerzity, věnoval celý svůj život studiu a reflexi dějin 20. století, zejména v Evropě, především v její východní části. Hlavním územím odborného a profesionálního zájmu Richarda Pipese bylo Rusko, Sovětský svaz a poté zase Rusko. Země, která v průběhu 20. století několikrát fatálně vstoupila do života nejen evropského kontinentu. Země, která jako první zavedla v praxi a desítky let udržovala při životě tvrdý totalitní režim. Země, která balancovala na hraně světové války a která prosazovala své vnitropolitické zájmy násilím na vlastních obyvatelích a zahraničněpolitické zájmy trvalou hrozbou jadernými zbraněmi. Pipes napsal několik velmi zásadních knih o Rusku, kořenech jeho geopolitiky a důsledcích pro zbytek světa. Velmi zásadně vyjádřil svůj postoj k Rusku v dnes již klasických dílech Dějiny ruské revoluce a Přežít nestačí. První je soubornou historií země, kterou Pipesův šéf v Bílém domě, Ronald Reagan, nazýval říší zla. Druhá kniha, Přežít nestačí (vyšly však v opačném pořadí), je studií spíše geopolitickou či politologickou. Dobře ji charakterizuje název jedné její kapitoly: Je Sovětský svaz reformovatelný? Asi není nutné zdůrazňovat, že Pipes nebyl v tomto směru optimistou. Naopak. Byl to on, kdo prezidenta Reagana inspiroval k neoblomným a zásadovým postojům vůči vyděračským praktikám brežněvovského Sovětského svazu. Rozhodně nebyl příznivcem žádných kompromisů, tak typických pro éru raných 70. let, která se v dějinách politiky nazývají érou détente,
tedy jakéhosi konejšení sovětského nepřítele, snahou nerozhněvat ho a nerozkývat pomyslnou mocenskou rovnováhu mezi Východem a Západem. Prozíravějším politikům a vědcům, jako byl právě Pipes, bylo jasné, že s totalitním režimem si na žádnou rovnováhu hrát nelze, protože totalitní režim není a ze své podstaty nemůže být rovnocenným partnerem, ba ani spolehlivým protihráčem. K Pipesovu profesnímu obrázku ještě dodejme, že kromě dvou let, která prožil aktivně v Reaganově Bílém domě, také řadu let zasedal v různých odborných týmech, a to jak politických (z těchto kruhů definitivně odešel až za Bushe staršího, o jehož politických schopnostech nemluvil právě lichotivě), tak zpravodajských, v CIA a Vojenském poradním týmu. Z letmého pohledu se tak může Pipes jevit především jako politický činitel. Sám sebe však považoval – a evidentně oprávněně – především za historika. Dosud jsme v českém překladu znali jen jeho Dějiny ruské revoluce a předchozí monografii Rusko za starého režimu. Nyní na pulty přišly Pipesovy memoáry nazvané Vixi aneb Paměti nezařaditelného. Vydala je Mladá fronta. Vixi znamená v latině „viděl jsem“. Za „nezařaditelného“ se označuje v knize sám Pipes. Jeho život byl sledem podivuhodných událostí, průmětnou všech důležitých okamžiků 20. století. Když listujete stránkami Pipesova života, nedivíte se, že ho nelze nikam přesně zařadit, zaškatulkovat. Polský Žid, který emigroval před německou okupací do Itálie a pak do Ameriky, jako Žid sice celoživotně věřící, ale bez potřeby dodržovat přísnou ortodoxii. Od dětství byl obklopen knihami, filozofií, výtvarným uměním, hudbou, ale celoživotně se zabýval analýzou násilí, politických genocid, utlačovatelských režimů – a ochranou před nimi. Tento zvláštní paradox – muž, který mohl mít, kdyby chtěl, značnou moc, přesto na vrcholu odešel zpátky ke svým knihám a ke svým studentům, ke svému bádání, ke své svobodě. Sám to vysvětluje na jednom místě pamětí na citátu jiného amerického myslitele, Erika Hoffera: „Lidé, kteří nejsou schopni svobody, kteří s ní nedokážou zacházet, hladovějí po moci. Touha po svobodě je rysem osobnosti ‚mít‘. Ta říká: nech mě samotného a já budu růst, učit se a uvědomovat si svoje schopnosti. Touha po moci je základním rysem osobnosti „nemít“. Kdyby Hitler měl talent a povahu pravého umělce, kdyby se Stalin dokázal stát prvotřídním teoretikem, kdyby měl Napoleon kvality velkého básníka nebo filozofa, sotva by se v nich vyvinula všestravující a neovladatelná touha po absolutní moci. Svoboda nám dává možnost uvědomit si svou lidskou a individuální jedinečnost. Ti, kdo toho ve svobodné atmosféře mnoho nedosáhnou, se budou hlasitě dožadovat moci.“ I kdyby tato kniha nepřinesla žádné jiné poučení pro naše časy (jako že to zdaleka není pravda), bohatě by to stačilo. Petr Žantovský
15
kultura Divadlo?
Ráda bych vás pro začátek upozornila na Divadlo Járy Cimrmana, které se nalézá nedaleko vaší školy. Nejen že je známou stálou scénou Cimrmanů, ale je to i scéna, která patří každé pondělí Divadlu konzervatoře. Tady mají studenti Pražské konzervatoře možnost poprvé ukázat své schopnosti na jevišti. Nevěřili byste, jaké nadšení je z jejich představení cítit. Osobně bych vám doporučila Dik (Divadlo konzervatoře) určitě navštívit. Například právě blížící se derniéru hry studentů 6. ročníku – Probouzení.
Když byste si měli vybrat… Zvolíte raději známou divadelní scénu, nebo klidně i menší divadlo? Je pro vás důležitější „zajít si prostě do divadla“, nebo vám jde o to, „NA CO“ jdete? Očekáváte od představení vůbec něco? Nebo hru vůbec neznáte a necháte se překvapit? Očekáváte, že když se bude v Národním divadle hrát například Shakespeare, že scéna a kostýmy budou vypadat tak, jak se nám Shakespearova doba vybavuje? A co když ne? Co když se režisér rozhodne jinak, a to tak, že Hamleta pojme moderně, přičemž jeho argu-
Probouzení
mentem bude Shakespearova nadčasovost. Tudíž my jako diváci mu vlastně nemáme co vytknout. Nemělo by tady být ale divadlo pro diváky? Je dobré experimentovat za každou cenu? Kolikrát se nelze zbavit pocitu, že režisérovi vůbec nešlo o to, udělat kvalitní představení, nýbrž o to, všem ukázat, že také On umí být originální. Co si potom odnášíme z divadla? Pokusím se psát o divadlech jak velkých, tak malých scén. O představeních moderních, klasických, experimentálních, školních i tradičních... Tak snad to k něčemu bude. Divadlu zdar! Alice Huda
rou takový zápas přináší, ale také o jiskřičce naděje, kterou v sobě skrývá.
Julian Garner Anglický spisovatel srostlý s Norskem anebo norský spisovatel anglického původu – tak by se dal charakterizovat dramatik a scenárista Julian Garner. Drama Probouzení je jeho dosud nejúspěšnějším dílem (za první verzi této hry, nazvanou Černí býci, získal v roce 1989 prestižní Ibsenovu cenu). Je to příběh o vině a jejím odčinění, o zápasu člověka s osudem, o pocitu marnosti, kte-
Režie: Výprava: Dramaturgie: Překlad: Hrají: Derniéra:
Jiří Bábek Lubica Melcerová Jaroslav Someš Luboš Trávníček studenti šestého ročníku konzervatoře v pondělí 26. dubna 2006 od 19.00
Výstava – Mořský svět Ak ste ešte nenavštívili stálu expozíciu Mořský svět na Výstavišti Holešovice, máte stále príležitosť. Veď koľkokrát sa vám „pošťastí“ pozrieť si zblízka tri hrozivé rady tesákov žraloka piesočného či naháňajúce sa morské a akváriové rybky farieb a tvarov, ktoré si len ťažko dokážete predstaviť. Našli sme dokonca aj malé-
ho Nema, alias Amphiprias ocellaris. Výstava je prístupná už od roku 2002 a úspešne zbiera len tie najpozitívnejšie ohlasy. V žiadnom prípade nečakajte nudnú miestnosť plnú akvárií. Ocitnete sa totiž doslova v morskom svete. Miestnosť je minimálne osvetlená, nad hlavou sa vám vznáša obrovská medúza a zo
všetkých kútov znie šumenie mora. Po hodinke v tomto úžasnom prostredí skutočne zabudnete na šedé veľkomesto. Otváracie hodiny sú každý deň od 10.00 do 19.00 a ako študenti za vstup zaplatíte len 120 Kč. Viac informácií nájdete na www.morskysvet.cz.
– 1 / 2006
Nebo se vám vybaví představení některého z bývalých spolužáků, které se odehrávalo v malém divadle, jež spíše připomínalo studiovou scénu. Nebylo příliš divadelní, a už ani trochu vás nesvazovala svátečnost či přirozený respekt. A vůbec, pocítili jste někdy ten rozdíl mezi tím, když vám někdo začne vyprávět,
jak byl v Národním nebo vinohradském divadle, a momentem, když vám kamarád řekne, že byl na výborném představení, ale v divadle, které VY VŮBEC NEZNÁTE?
economix
Co se vám vybaví, když se „řekne“ divadlo? Vybaví se vám činohra, opera nebo například balet... Vybaví se vám divadlo kamenné, kde je všechno prostorné, plné dějin, plné krásného interiéru, na jevišti hrají herci v krásných kostýmech a všechno je tak trochu sváteční…
Přijte se podívat na „Roosveltka hledá
Superstar II“ Ve středu 1. března se holešovická Roosveltova kolej pokusila najít svou Superstar. Povedlo se jí to? Do soutěže se přihlásilo třináct soutěžících. Zkušená dramaturgie z minulého ročníku se opět snažila přiblížit kolejní klání celosvětové soutěži některými výrazovými prvky – patřičně upraveným modrým logem, známou znělkou oddělující vystoupení jednotlivých soutěžících, kratičkým rozhovorem před zpěvem samým a někdy „zlou“ porotou.
Volně volenými skladbami prošly dále tituly jako Sousedovic Toníček, Láďa má velkou hlavu, Po schodoch, Dlouhá noc a další. Začátek druhé řady kolejní Superstar měl vynikající atmosféru. Publikum odměňovalo bouřlivým potleskem i zpěváky, kterým to zrovna neladilo. Studenti si prostě udělali večírek a bylo to znát. Ani vypadnuvší hrdinové nepřišli zkrátka. „Taška útěchy“ s menšími pozornostmi byla satisfakcí za odvahu.
Vystoupení každého odvážlivce zahrnovalo dvě skladby. Nejprve si „slavíci“ měli vybrat jednu ze čtyř písní, jež nasadila porota. Druhá, píseň vlastní volby, byla na rozdíl od první již bez hudebního podkladu. K nezapomenutelným výkonům patřila již první performance jistého Ctibora. Zaujal především svou „volnou disciplínou“, když si vybral píseň o Šmoulince. Osobitou show dal najevo, že čistě zpěvem se vyhrát nemusí. Získal si srdce publika a zvítězil. Tedy postoupil do druhého kola, kam spolu s ním míří dalších osm statečných.
economix
Finále se uskuteční ve středu 5. dubna. Tak neváhejte, přiďte se mrknout a zvolte svou Superstar. Jiří Zábranský
Na snímku vítěz diváků v prvním kole soutěže Rooseveltka hledá Superstar II
Adresa Roosveltovy koleje: Strojnická 7, Praha 7-Holešovice, tram 5, 12, 14, 15, 17, zastávka Výstaviště. Zdroj: Archiv RK Baru
vydává EKONOM - sdružení studentů ekonomie * šéfredaktorka: Tatiana Veščičíková * editor: Jan Jaroš * redaktoři: Jiří Zábranský, Zuzana Čurnová, Jan Holeček, Alice Huda a další * fotografie: Gabriela Dolníková * design a sazba: Pavel Vodička
