economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE LISTOPAD 2008 ČÍSLO 5 ZDARMA

economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE

Byl jednou jeden blob / 30

LISTOPAD 2008

ČÍSLO 5

Jarov D v novém kabátě /7

Ekofórum 4. 12. 2008 Ing. Miloš Zeman, CSc., /6

VŠE je nejlepší ekonomická škola ve střední a východní Evropě /5

ZDARMA

Mexické dobrodružstvo? Viva México! /34

Mária Gálová ředitelka aukční síně / 29

Ekofórum 27. 11. 2008: MUDr. Tomáš Julínek, MBA ministr zdravotnictví /6

Mladý a úspěšný Jan Sýkora / 27

Vlastimil Ježek a jeho chobotnice / 31

Na baru s Magdalenou Šalamounovou / 32

Zahraniční studentka Ta Mai Anh / 24

2 Editorial Všichni jistě z naší alma mater známe tu mršku VEVERKU. Už je trošku starší, občas nezvládla takovou práci jako její e-mailové kolegyně. Často se také musela vyprazdňovat. To je jasné, na stará kolena už je všechno obtížnější. Teď je už téměř mrtvá. I náš PES byl dobrý kamarád. Jenže přišel nástupce a starý osvědčený hlídač našich studijních výsledků pošel. Náš zvěřinec však není jediný. I v Jindřichově Hradci se to hemží kdejakou havětí. KLOKAN nosí ve své kapse zajímavé informace pro studenty. Mají tam dokonce svého kamaráda, kterému říkají KAPR. To je něco na způsob školní diskuse, jenže takový kapr toho moc nenamluví. Vždyť kapr žije pod vodou! Kolegové z České zemědělské univerzity v Suchdole mají zase svého HROCHA. Hroch jim pod svou tlustou kůží eviduje studijní záznamy. Není to od něj pěkné? Pojďme však za našimi vlasatými kolegy do Dejvic na techniku. Tam jim zase v síti dělá neplechu KOS. Univerzita krále Karla má prý zase svého čuníka, tedy www.cuni.cz. Když o tom přemýšlím, tak stejně největší zvíře je náš BOREC. Škoda, že nový systém má tak ošklivé bezpohlavní jméno – ISIS. Pojďme mu dát přezdívku! Třeba nějakého přítulného zvířátka. Kvůli tomu, že ISIS už jednou na světě byl, pak zemřel a teď opět vstal z mrtvých, mě napadá Zombie. Nikoliv. Co třeba Vlk? Kdepak, tak se už jmenuje arcibiskup (za socialismu to byl Výbor lidové kontroly). Co například Liška? To by se zase zlobil ministr školství. Opusťme faunu a zkusme flóru. Líbil by se vám Topol? Je zvláštní, že naše vláda nám vyčerpala téměř všechny potenciální názvy informačního systému. Napadá mě pojmenovat ISIS nějakým krásným dívčím jménem, které je plné poetiky a něhy. Džamila! Vlastní návrhy nám můžete poslat. ISIS je také jméno bohyně. Egyptské bohyně! Byl to záměr tvůrců systému?

economix

– 5 / 2008

Chvíli jsem přemýšlel o tom, jak jinak navrhnout novou budovu Národní knihovny, aby svou „chobotnatostí“ nevadila a aby byla krásná. Dalším kritériem pro mě byla i cena, protože jsem si řekl, že atypická budova z neobvyklých materiálů musí být dražší. Chtěl jsem použít nejjednodušší tvar, který nejlépe využije prostor (krychli) a běžně používané stavební metody. Po určitém lámání hlavy jsem zjistil, že lepší tvar, než jaký měla Kaplického chobotnice, nevymyslím. Je takový problém postavit krásnou stavbu za dvě miliardy a s použitím nejmodernějších technologií? Ovšem postavit budovu s omezením (finančním i technologickým), to by se teprve ukázal dobrý architekt! Zkusme to! Studium ekonomických předmětů v nás lehce ubíjí uměleckého ducha, ale i my můžeme trumfnout Kaplického! Své návrhy nám můžete poslat a nejlepší „design“ knihovny zašleme novému generálnímu řediteli NK. Ten bývalý, Vlastimil Ježek, nám poskytl zajímavý rozhovor. Můžete se těšit i na rozhovor Betky Kuchařové s mladou a krásnou zpěvačkou Magdalenou Šalamounovou, zajímavé informace o aukcích a kšeftu s uměním přinesla Lucka Kubečková. Rozhovor se starostou Jindřichova Hradce pro nás udělala Pavla Prokopová. Dále se těšte na „sloupek“ osobitého herce a studenta VŠE Tomáše Vorla jr. Vašek Eliáš napsal o neuvěřitelných technických vymoženostech, které pomáhají nevidomým žít plnohodnotně, a v čísle najdete ještě mnoho dalších článků. Přeji všem čtenářům mnoho úspěchů! Vladimír Štípek, šéfredaktor

economix

obsah

Bezpečnost před VŠE / 3 Šance na VŠE / 4 VŠE je nejlepší ekonomická škola ve střední a východní Evropě / 5 Stará aula přejmenována na Likešovu aulu / 5 Aktuality / 6 City look na VŠE / 6 Jarov D v novém kabátě / 7 Rekonstrukce bloku E na Jarově / 7 Příčiny a dopady dnešní finanční krize v podání Pelikána a Ježka / 8 Hledá se zdatný maják / 8 Mezinárodní konference Hospodářské a politické důsledky „osmičkových“ mezníků / 9 Ekonomická pokladnice moudrosti knihovna VŠE / 10 Evropská investiční banka a Poison Fire / 11 Orientujeme se v ISIS I / 11 5. Společenský večer NF VŠE / 12 Hvězdy poslucháren na VŠE / 13 Vedlejší specializace: Chcete ji? Přivstaňte si. / 14 Arts Management / 15 Honors Academia / 15 VŠE otevře jako první veřejná vysoká škola program MBA / 16 Chystá se krize i na české vysoké školství? / 17 SHS VŠE informuje / 18 Jak pracují nevidomí s počítačem aneb PC s hlasovým a hmatovým výstupem / 18 Nové možnosti pro handicapované studenty na VŠE / 19 Můj CEMS rok aneb Výlet do země Roalda Amundsena / 20 Buddy System má novou prezidentku / 21 Rozhovor se starostou Jindřichova Hradce Ing. Karlem Matouškem / 22 Jindřicháč.CZ / 23 Učebna číslo 127 / 23 Zahraniční studentka na VŠE – Ta Mai Anh / 24 Čím hůře, tím lépe / 26 Mladý a úspěšný Jan Sýkora / 27 Vývoj českého aukčního trhu aneb jak se obchoduje s uměním / 28 RNDr. Mária Gálová, MBA – rozhovor s ředitelkou aukční síně Dorotheum / 29 Byl jednou jeden blob / 30 Ježek a jeho chobotnice / 31 Na baru s Magdalenou Šalamounovou / 32 Mexické dobrodružství? Viva México! / 34 VŠTJ Ekonom – florbal / 36 Jarov liga / 36 Jak jsme byli poprvé na golfu aneb Říkejte mi Tiger / 37 48. ročník NOB a 9. ročník MTBO / 37 Prokletí zlata Inků / 38 Dan a Dana nad kafem / 38 Recenze knihy / 39 Recenze filmu / 39

economix Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected] Vydal:

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

zpravodajství

Další epizoda seriálu o bezpečnosti před VŠE na Žižkově Pod svahem ulice U Rajské zahrady je přechod stále vyznačen pouze zebrou a značkou, že zebra by měla sloužit jako přechod. S blížícím se zimním obdobím a s tím souvisejícím zhoršením podmínek (snížená viditelnost, mokro, náledí) se můžeme obávat nezodpovědných řidičů, kteří nedodržují předpisy, ale i těch, kteří pouze nezvládnou situaci. Tento argument jsme zdůraznili odboru dopravy Prahy 3. Dostalo se nám odpovědi: „V tomto případě nezabrání potenciálnímu neštěstí ani příčný práh, ani dopravní značka, ani jiné dopravní zařízení či stavební úprava.“ Názor je to subjektivní, dalo by se s ním polemizovat. Zvýraznění může v případě mlhy řidiče upozornit, že by měl zpomalit. Naopak řidiči, kteří v některé oblasti jezdí často, si jsou všeobecně jis-

tější a zvyšuje se tendence jezdit rychleji. Jenže pokud takový řidič ví, že pod kopcem je zpomalovací práh, vždy pojede pomaleji, což značně snižuje možnost rychlé jízdy, a tedy i nebezpečí v případě náledí či mokra. Kuriózní je, že značka vyme-

zující konec dvousměrného provozu v ulici U Rajské zahrady je umístěna na chodníku v polovině přechodu pro chodce (přechod před vchodem do NB). Teoreticky je dvousměrný provoz ještě v půlce přechodu a v druhé půlce je provoz již jen jedno-

směrný. Tuto záležitost ospravedlňuje odbor dopravy tím, že ještě před křižovatkou a přechodem je značka „Přikázaný směr jízdy vpravo“. Bylo nám oznámeno, že naši „připomínku ve věci umístění dopravní značky zasílají k prověření také Technické správě komunikací hl. m. Prahy se žádostí o posouzení“. Před VŠE tedy nejspíš přijede komise odborníků na dopravu, situaci zhodnotí, pokývají hlavami a možná někdy v budoucnu se sejdou znovu a definitivně rozhodnou. Jak to u nás chodí, může to být na jaře, může to být za dva roky. Možná ale bude mírná zima, bez mrazů, bez mlh, nebude pršet a i v noci bude dost světla a studentům nic hrozit nebude a jakékoli úpravy budou zbytečné. Autor: Pavlína Škromachová

Inzerce

CEP je think tank založený v roce 1998 Václavem Klausem Posláním CEPu je podpora myšlenek volného trhu a svobody jednotlivce Využijte zvýhodněného předplatného pro studenty – budete pravidelně

Zaregistrujte se k bezplatnému odběru newsletteru a novinek emailem

www.cepin.cz 88x130_cb.indd 1

23.10.2008 17:07:04

economix

Kupte si naše publikace nebo si je stáhněte ve formátu pdf

– 5 / 2008

dostávat poštou sborníky, newsletter a pozvánky na semináře

4

zpravodajství

Šance na VŠE

economix

– 5 / 2008

Uplynulo několik měsíců a na VŠE opět byla příležitost zajímat se o své budoucí povolání na veletrhu Šance. Tento veletrh se uskutečnil v atriu Rajské budovy 11. a 12. listopadu. Šance má na VŠE již několikaletou tradici. Dříve tento veletrh probíhal pouze jeden den (účastnilo se ho asi jen 15 firem), od podzimní Šance v roce 2007 se veletrh koná dva dny. Důvodem je zvýšený počet firem z různých oborů, které se na naší škole chtějí prezentovat. Zásluhu na tom má Rozvojové a poradenské centrum (RPC), které od podzimu 2006 Šanci organizuje. Tentokrát byla vyžadována registrace účastníků. Při registraci jste totiž měli možnost uvést řadu informací a tím zvýšit svou šanci, že dostanete pracovní nabídku, která vám bude šitá na míru. Dali jste tak najevo firmám svůj zájem o práci a nové zkušenosti. V těchto dnech budou přicházet na e-mail registrovaným účastníkům nabídky práce, protože firmy na základě vybraných preferencí mají snadnější výběr potenciálních pracovníků. Ve středu 12. listopadu jste si mohli nechat udělat profesionální fotografii, která by mohla v získání zaměstnání jednou pomoci. Kromě fotografie do životopisu jste si mohli nechat udělat i skupinový snímek s přáteli. Finanční výtěžek z fotografií půjde na stavbu školy ve Rwandě. Další novinkou na letošní Šanci bylo představení zástupců státní správy. Konkrétně zde zájemce lákali lidé z Nejvyššího kontrolního úřadu. „Jejich pre-

zentaci i s aktuální nabídkou uplatnění najdete v katalogu, který je již volně přístupný na webu Rozvojového a poradenského centra. Katalogy jsou dva, vždy na každý den veletrhu zvlášť. Vedle prezentací účastnících se společností v něm najdete

i plánky a další užitečné tipy,“ dodává Mgr. Tereza Francová, která má projekt Šance na starosti. Pokud se vám zdá, že nemáte příliš velké šance získat zaměstnání, nezoufejte. Není to nemožné. Důkazem jsou sami studenti, kteří už zde zaměstnání získali. Ovšem nesmíte podcenit přípravu. Ta zahrnuje dobře propracovat svůj životopis a zjistit si maximum informací o firmě a pracovní pozici, o kterou se chcete ucházet. Jestli dostanete e-mailem informaci o probíhajících konkurzech a výběrových řízeních, neváhejte se do nich přihlásit. I neúspěšný konkurz je významnou zkušeností. Při dalších příležitostech se chyb vyvarujete, budete klidnější a najdete i to „zdravé“ sebevědomí. Pak už stačí jen poslat motivační dopis, životopis a na pozvání se dostavit na pohovor. Jak se chovat na pohovoru, to je už téměř notoricky známá věc (internetové servery a například časopisy pro ženy v domácnosti doslova překypují návody, v čem přijít na pohovor, co říkat, co neříkat... jsou to někdy až úsměvné rady, ale je dobré si je alespoň jednou přečíst). O radách a úspěších studentů, kteří si na Šanci práci našli, si můžete přečíst na webu rpc.vse.cz/uspechy-nasanci/. Je nutné překonat ostych a nebát se zkoušet nové věci. Právě zkoušením nových věcí v sobě můžete objevit zatím netušené možnosti. Můžete se řídit i příslovím: „Kdo nic nezkusí, ničeho nedosáhne.“ Autor: Eva Byrtusová

VÝVOJ POČTU FIREM A REGIS TROVANÝCH S TUDENTŮ NA VELETRHU ŠANCE Počet registrovaných Datum konání Počet firem studentů Šance 15. 11. 2006 30 800 Šance 21. 3. 2007 44 nezjištěno Šance 13.–14. 11. 2007 69 1300 Šance 18.–19. 3. 2008 73 900 Šance 11.–12. 11. 2008 66 900 (Zdroj: rpc.vse.cz/sance-starsiho-data)

5

zpravodajství

VŠE je nejlepší ekonomická škola ve střední a východní Evropě Rektoři a děkani z celého světa hodnotili, která ekonomická škola je z daného regionu nejlepší. V rámci střední a východní Evropy vyhrála Vysoká škola ekonomická v Praze. Za ní se umístila Varšavská vysoká škola ekonomická a na třetí pozici skončila Ekonomická fakulta Univerzity v Lublani. Cenu převzal v Paříži rektor VŠE prof. Richard Hindls. Internacionalizaci označil jako dlouhodobou prioritu největší české vysoké ekonomické školy. Rektor při slavnostním předávání dále uvedl: „Máme 110 partnerských univerzit a jsme členem prestižních mezinárodních sítí CEMS a PIM. Zahraničním studentům nabízíme více než 90 kurzů v angličtině, akreditované studijní programy typu joint degree, double degree a například v tomto roce dosud na VŠE hostovalo 61 zahraničních profesorů. To vše přispívá k dobrému jménu školy v zahraničí.“ Cena 1st Business School in the Eastern European Zone, kterou VŠE získala, byla udělena v rámci projektu Eduniversal

Awards. Jde o projekt celosvětového rozsahu francouzské konzultantské firmy SMBG. Do výběru je zařazeno tisíc škol a tyto školy jsou rozděleny do devíti regionů (Afrika, střední Asie, střední a východní Evropa, Blízký východ, Dálný východ, Latinská Amerika, Severní Amerika, Oceánie a západní Evropa). Kritérii při výběru jsou například mezinárodní vliv a pověst

školy, ocenění získaná školou, akreditace školy na celostátní i mezinárodní úrovni, výsledky v důležitých žebříčcích či účast v různých mezinárodních sdruženích a organizacích. Nejvyšší

představitelé 153 škol (rektoři a děkani) z celého světa odpovídali na otázku, kterou z vysokých škol uvedených v seznamu by doporučili pro studium v dané zemi, a takto se rozhodovalo o konečném pořadí. Z každého regionu byly vybrány tři nejlepší školy, celkově tedy 27 škol. VŠE se svým vítězstvím zařadila do prestižní skupiny devíti nejlepších ekonomických

škol na světě podle teritoriálního uspořádání. Další čtyři české školy (PIBS; CMC; Brno International Business School; VÚT Brno, Fakulta podnikatelská), které byly

do výběru zařazeny, VŠE jednoznačně porazila a získala prvenství s celkem 423 hlasy (škola získala o 299 hlasů více než druhá nejlépe hodnocená česká škola). Proto má VŠE právo využívat označení Business School with Universal Influence neboli vysoká škola ekonomická s celosvětovým vlivem, které je symbolicky vyjádřeno pěti palmovými listy. Ostatní české školy mají vždy jen tři palmové listy. Tento mezinárodní úspěch je pro studenty jednoznačným signálem, že studují na prestižní škole a v rámci střední a východní Evropy si nemohli vybrat lépe. Na ostatní oceněné se můžete podívat na www.eduniversal.com. Autor: Vladimír Štípek

Prvním děkanem Fakulty informatiky a statistiky VŠE byl právě profesor Likeš (1929–1994), který se zasloužil o vznik této fakulty. Na Vysoké škole ekonomické působil nejdříve jako výzkumný a pedagogický pracovník. V roce 1989 byl zvolen předsedou akademického senátu VŠE a o rok později byl jmenován profesorem statistiky. V roce 1991 získal hodnost doktora ekonomických věd (Dr.Sc.), zasloužil se o vznik zmiňované fakulty a stal se jejím děkanem. Byl jím pou-

ze do roku 1994, kdy ve svých pětašedesáti letech po krátké nemoci zemřel. Profesor Likeš byl a je jednou z nejvýznamnějších osobností české statistiky a mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky. Je autorem několika knih z teorie pravděpodobnosti a statistiky, mnoha skript a asi sedmdesáti prací v časopisech a sbornících, z nichž nejvýznamnější byly publikovány v mezinárodních statistických a technických časopisech. Vysoká škola ekonomická chce touto cestou připomínat studentům významné odborníky, kteří ve škole v minulosti působili. Autor: Lucie Cepáková

economix

Začátkem listopadu byla v předsálí Staré auly slavnostně odhalena pamětní deska prof. Ing. Jiřího Likeše, DrSc. a aula se nyní nazývá Likešova aula.

– 5 / 2008

Stará aula přejmenována na Likešovu aulu

6 DEN VĚDY NA PRAŽSKÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH V pátek 21. 11. se v prostorách Rajské budovy VŠE uskuteční 2. ročník Scientia Pragensis – Den vědy na pražských vysokých školách. Cílem akce je populárně naučnou formou prezentovat veřejnosti výsledky vědy, výzkumu a další tvůrčí činnosti dosažené na pražských univerzitách. Akci pořádají VŠE, ČVUT, ČZU, UK a VŠCHT. Je přichystána řada zajímavých přednášek a diskusí. Na akci je volný vstup, registrace není nutná. Více informací najdete na www.sciprag.cz.

V sobotu 22. listopadu proběhne na VŠE každoroční neformální společenské setkání absolventů. O vývoji a strategii VŠE bude účatníky informovat rektor a děkani jednotlivých fakult. Akce bude mít bohatý kulturní program. Vystoupí například studentské soubory VŠE, bavič a imitátor Vladimír Hron a skupina Olympic. Více informací naleznete na www.den svse.cz.

economix

– 5 / 2008

REK TOŘI NA VŠE Ve dnech 4. a 5. prosince proběhne 98. zasedání Pléna České konference rektorů. Rektoři českých vysokých škol se tentokrát sejdou na VŠE v Praze. EKOFÓRA NA VŠE Ve čtvrtek 27. listopadu v 18:30 vystoupí v rámci Ekofóra ministr zdravotnictví Tomáš Julínek s přednáškou na téma Budoucnost zdravotnické reformy. Týden poté se ve čtvrtek 4. prosince od 18:00 uskuteční Ekofórum s Milošem Zemanem, který bude přednášet na témata ČR a světová hospodářská krize a Jak rozšířit práva voličů. Obě akce se konají ve Vencovského aule.

aktuality ZDENĚK SVĚRÁK NA VŠE Setkání s významným dramatikem, scenáristou a hercem Zdeňkem Svěrákem, držitelem řady filmových cen, mimo jiné prestižního Oscara, proběhne ve středu 3. prosince v 18 hodin ve Vencovského aule. Školu navštíví v rámci studijního programu Arts management. PŘEDNÁŠKA FRANCOUZSKÉHO VELVYSLANCE Velvyslanec Francouzské republiky pan Charles Friese bude přednášet na VŠE na téma The French Presidency of the European Union. Přednáška se bude konat ve středu 26. listopadu od 11.00 do 12.30 ve Vencovského aule. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ NATO A EU PO ROZŠÍŘENÍ Centrum evropských studií VŠE v Praze ve spolupráci s Konrad-Adenauer-Stiftung a katedrou světové ekonomiky FMV připravuje mimosemestrální kurz 2SE418 NATO and EU after Enlargement (NATO a EU po rozšíření), který proběhne 24. až 28. listopadu pod vedením Senior Research Fellow at the Düsseldorf Institute for Foreign and Security Poli-

cy (DIAS) and Lecturer in International Relations at the Otto-Suhr-Institute of the Freie Universität Berlin, pana Dustina Dehéze. Přihlásit se můžete do 21. listopadu. Více podrobností zjistíte na ces.vse.cz. S TUDIUM MBA V USA V roce 2009 přijme Bradley University dva studenty VŠE ke studiu MBA programu. Dvouletý program je určen studentům, kteří v akademickém roce 2008/2009 ukončí magisterský stupeň studia. Uzávěrka přihlášek ke studiu je 20. listopadu v 15 hodin. Kritéria výběru v rámci VŠE jsou studijní výsledky, výborná znalost angličtiny (test TOEFL nebo IELTS), motivační dopis, ve druhém kole interview. Podrobnosti najdete na ozs.vse.cz/?p=327. VŠEFES T V úterý 18. listopadu se od 19 hodin uskutečnil první ročník VŠEfestu v klubu Matrix na Žižkově. Na festivalu vystoupily kapely složené ze studentů VŠE Fecal matters, Nenaděláš nic, Strictly commercial a Aemann Kaki. Partnery VŠEfestu byli magazín Economix, NF VŠE a FPH VŠE. MODEL EVROPSKÉ UNIE Asociace pro mezinárodní otázky pořádá 3. ročník vzdělávacího projektu Model Evropské unie určeného studentům vysokých škol. Hlavní součástí tohoto unikátního projektu

Módní přehlídka na VŠE – City look Ve čtvrtek 4. prosince bude od 19:45 hodin Rajská budova svědkem prvního módního projektu v historii naší školy. Současní módní návrháři představí své autorské kolekce přímo v atriu RB na skleněných schodech. Tématem projektu bude City look, městský styl odívání, přechod mezi business look a casual. Součástí projektu bude prezentace módních tendencí na sezonu podzim-zima 2008/2009 a jaro-léto 2009. Diváci se mohou těšit na krásné modelky, některé z nich jsou dokonce studentkami VŠE. Projekt je jednou z aktivit studentů programu Arts management na Fakultě podnikohospodářské VŠE a záštitu nad ním převzal děkan Jaroslav Veber. Autor: Lucie Marková

je simulace zasedání Rady EU. Díky Modelu EU získávají studenti možnost dovědět se více o tématech, kterými se v současnosti Evropská unie zabývá, ale také zdokonalit své vystupování a rétorické schopnosti. Úspěšní účastníci projektu navíc získají možnost exkurze do sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku. Více informací na www.studentsummit.cz. Uzávěrka pro odevzdání přihlášky je 9. prosince. INTENZIVNÍ MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ V ANGLIČTINĚ Katedra bankovnictví a pojišťovnictví pořádá intenzivní mimosemestrální kurz v angličtině 1BP 580 Current Issues in Finance. Vyučujícím je Robert G. Kuklik a kurz proběhne v termínu 24.-28. listopadu (Po 12.45-16.00, Út-Pá vždy 9.15-12.30). Počet ECTS kreditů je 3, na kurz se lze přihlásit prostřednictvím systému ISIS. Více informací na www.vse.cz/ zprava/10637. JINDŘICHOHRADECKÉ FÓRUM – MANAGEMENT ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB Ve čtvrtek 4. prosince se na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci uskuteční jednodenní seminář na téma První rok reformy českého zdravotnictví pohledem managementu. Jde již o 6. ročník Jindřichohradeckého fóra, které se věnuje ekonomické tematice.

ru z p rbar vi o kd aajství

n v D v Jaro

k m ové

Ve čtvrtek 6. listopadu proběhlo slavnostní otevření kompletně zrekonstruované budovy bloku kolejí Jarov I. D. Za přítomnosti vedení školy bylo otevřeno i zrekonstruované hřiště za komplexem kolejí, jehož součástí je i nový umělý trávník. Na studenty čekají nově vybavené jedno-, dvou- a třílůžkové pokoje se sociálním zařízením a kuchyňkou v buňce. Kompletně nový je i nábytek, taktéž rozvody internetu, dveře a okna. To vše bude sloužit studentům, kteří mají kvůli vzdálenosti domova a díky studijnímu prospěchu nárok bydlet na koleji. Rekonstrukce má sice mírné zpoždění, ale kolaudace má proběhnout již 25. listopadu a nejpozději

dalších 3,058 milionu korun. Povrch umělého trávníku hradil Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS). Studenti se tak mohou těšit na „běžný“ kolejní standard, který je však neobvyklý svou celkovou novotou. Obyvatelé kolejí byli dříve zvyklí spíše na postupné zavádění novinek a dílčí zlepšování kvality bydlení. Zajímavým a možná lehce nepatřičným nadstandardem jsou masážní sprchové kouty. Jestli je třeba studentům poskytovat takové vybavení, už necháváme k posouzení čtenářům. Určitým nedostatkem, který může limitovat soužití studentů v jedné buň-

D

od začátku prosince se budou moci nastěhovat první studenti, aby škola zbytečně nepřicházela o peníze za pronájem. V současné době se dodělávají podlahy, renovuje se fasáda a instaluje se nábytek. Náklady celé přestavby včetně vnitřního vybavení se vyšplhaly na necelých 34 milionů korun. Škola rekonstrukci hradila plně z vlastních prostředků. Rekonstrukce hřiště stála školu

ě t á b a

7

ce, je řešení sociálního zařízení. Součástí koupelny je totiž většinou i neoddělené WC, sprchový kout je navíc z průhledného skla, takže používat toto sociální zařízení může pouze jeden člověk, což například pro „ranní provoz“ značně nedostačuje. Teprve běžné užívání ukáže, jestli byl tento způsob řešení správný. Nutno však přiznat, že dispozice budovy mnoho kouzel neumožňuje. „Při přípravě projektu rekonstrukce bloku Jarov I. E se již počítá se samostatným WC a koupelnou,“ uvedl Michal Bobek, předseda Centrální kolejní rady. Autor: Vladimír Štípek

Jarov I. E je v současné podobě shodný se vzhledem sousedního bloku D před rekonstrukcí – pokoje jsou pro dva až čtyři studenty bez sociálního zařízení, které je společné pro celé patro. Blok taktéž není zasíťovaný, proto musí studenti za internetem do Studijního centra Jarov. Rekonstrukce bude provedena stejně jako v sousedním bloku D – bude vytvořen buňkový systém. Zároveň budou na koleji rekonstruovány některé pokoje s možností

ubytování handicapovaných studentů. VŠE již v současnosti několik pokojů pro tyto studenty má na Rooseveltově koleji, ale kapacita není dostačující, proto bude rekonstrukce bloku E dalším krokem k zjednodušení života na VŠE pro tyto studenty. V rámci rekonstrukce koleje Jarov I. E se rovněž počítá i s jinou změnou – nejenže kolej projde vnitřní rekonstrukcí, ale připravují se plány na vybudování dalšího patra bloku. Tato varianta je stále otevřená, protože budova patří mezi památkově chráněné objekty (architektura 50. let 20. století). Je tedy možné, že plán nakonec nebude schválen a patro se přistavovat nebude. Důvodem, proč by se měl blok E povytáhnout, je postupný úbytek lůžek na kolejích

E

VŠE v důsledku rekonstrukcí (pro představu: rekonstrukce bloku D snížila počet lůžek v tomto bloku o jednu čtvrtinu). Navíc se nedostavuje předpokládaný pokles zájmu o koleje– studenti nadále využívají koleje jako příjemné místo k bydlení během studia. Nevýhodou, která plyne z rekonstrukce bloku E, je ztráta poslední koleje s relativně nízkými cenami kolejného. Ačkoli Správa účelových zařízení (SÚZ) nemusí zřizovat na svých kolejích levné ubytování, přesto se bude snažit zachovat určitou kapacitu s nižším kolejným. Kolej, která by levnější ubytování měla poskytovat, není ještě známa, ale uvažuje se zejména o Jarovu II. Autor: Michal Bobek, předseda kolejní rady

economix

Koncepce rozvoje kolejí počítá pro rok 2009 kromě jiných investic také s rekonstrukcí posledního jarovského bloku, který má společné sociální zařízení pro celé patro, Jarova I. E.

– 5 / 2008

Rekonstrukce bloku E na Jarově

8

zpravodajství

Ve středu 29. října se uskutečnila v Rajské budově na Žižkově přednáška s názvem Příčiny a dopady dnešní finanční krize. Přednášejícími byli prof. Ing. Pavel Pelikán, CSc. a doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc., oba z katedry institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty. Každý z přednášejících měl 20 minut na to, aby rámcově přednesl svůj názor. První začal profesor Pelikán. Podle jeho názoru není dnešní finanční krize krizí trhů, ale krizí finančních institucí, která je způsobena nerovnoměrně omezenou racionalitou (každý se chová s jinou mírou racionality). Pelikán označil racionalitu za vzácný zdroj a jako takový by se podle něj měl také alokovat – problémem je však otázka, kdo by měl tento zdroj alokovat, kdo je natolik racionální? Za další příčinu krize považuje nezodpovědnost vrcholných manažerů a to, že jsou trhy pomalé. Vláda je bohužel ještě pomalejší, takže nestihne z trhu vyřazovat ty finanční instituce, které nefungují správně. Podle něho jsou dvě možná řešení, a to buď omezit svobodu jednání institucí anebo jim naopak dát úplnou svobodu. Rozhodovat by se mělo podle toho, jak je daná instituce „vychovaná“. (Přirovnal finanční instituce k dětem a vládu k rodičům – pokud jsou děti vychované, dáme jim více svobody než těm nevychovaným.) Dnešní krizi by vláda měla řešit tak, že by nekontrolovala ve finančních institucích detaily, ale celkové fungování. (Opět přirovnání – pokud se nám v autě porouchá zapalování, nebudeme startovat motor manuálně, ale uděláme komplexní prohlídku, opravíme chyby a budeme se snažit, aby vše fungovalo automaticky.) Avšak dodal, že trhy a nikoli vláda by měly mít poslední slovo. Po něm vystoupil docent Ježek, který začal rozdělením finančních kultur na kulturu, ve které jsou peníze alokovány institucemi, a kulturu, v níž si lidé peníze sami alokují. U nás samozřejmě funguje ta první v podo-

Příčiny a dopady dnešní finanční krize v podání Pelikána a Ježka

Prof. Ing. Pavel Pelikán, CSc.

Doc. Ing. Tomáš Ježek, CSc.

bě přeměny úspor na investice a to je právě dnešní problém, protože nastal časový nesoulad mezi braním a dáváním peněz. Řekl, že v této kultuře vždy hrozí takzvané inherentní riziko, tzn. banka půjčuje peníze, které si sama současně půjčila. (V současné době funguje pravidlo, že banka má 8 % peněz vlastních a 92 % půjčených). V klidných časech pak klidně půjčuje depozita, avšak nastane-li problém, mohou nastat tři možné situace: 1) banka neodhadne správně, kolik může půjčit, a stane se neschopnou dostát závazkům,

2) banka půjčí někomu, kdo není schopen splácet jí, a opět ona se stává neschopnou dostát závazkům, anebo 3) kvůli pomluvě vznikne panika, lidé si jdou vybrat své úspory a banka nemá žádný kapitál. Na tyto problémy samozřejmě existují obrané mechanismy, a to: 1) sebekontrola banky a bankéřů banky (morální zodpovědnost) a soubor vnitřních pravidel, 2) sebekontrola komunity bankéřů (dříve si bankéři dávali pozor na svou pověst, například půjčovali až po důkladném prověření klienta), 3) kontrola ze strany autorit (stát a centrální banka) a specializovaných agentur. Dnes ovšem selhaly první dva obranné mechanismy. Díky šikovným vrcholným manažerům se totiž podařilo prodat akcie daleko nad jejich skutečnou hodnotou a pomocí takto nadhodnocených akcií se krize rozšířila po celém světě. (Přirovnal to k nemoci a jejímu šíření pomocí infekce v podobě mizerných akcií). Řešením a záchranou pro banky je podle něho pomoc od státu. Stát by měl na dobu určitou (aby se nestal akcionářem dané banky) odkoupit její akcie a po uplynutí této doby je prodat na veřejném trhu a mezi tím se snažit nastolit zpět důvěru mezi bankami. Na závěr Ježek uvedl jako odstrašující příklad bankovní systém na Islandu. Poté nastala diskuse, ze které je třeba zmínit snad jen všeshrnující otázku, a to: „Kdo za to tedy může?“ Podle Pelikána lidská nátura, rozdílnost IQ a zálib. Lidé prý krotí instituce, ale ještě nikdo nenašel instituci, která by ukrotila všechny. Ježek na to řekl, že banky se pouštějí do morálního hazardu a hřeší na to, že stát jim v případě potíží pomůže. Podle něj by prý nejlepší byl krach, ale bohužel krach velkých finančních institucí dopadne na celý stát a společnost. Autor: Kristýna Straková

economix

– 5 / 2008

Hledá se zdatný maják ný, nápaditý, komunikativní, být studentem střední či vysoké školy a taky trochu blázen. Myšlence majálesu jako velkého studentského svátku musí věřit a také obětovat kus svého času. Kromě možnosti realizace šílených nápadů a z toho plynoucích zkušeností skýtá funkce majáku i nárok na adekvátní finanční odměnu, VIP vstup a také několik volných vstupenek pro kamarády.

Pořádat v Praze Poř majáles je sice ma legrace, ale záleg roveň rov i dost práce. Organizátoři proto hledají p pro nadcházející Pražský Pražsk sk ký majáles majjáles v roce 2009 schopného pomocníka, který by koordinoval širší program akce i její vyvrcholení, tj. hlavní den. „Hledáme kolegu, který má chuť se podílet na přípravách a realizaci největšího studentského festivalu v Praze,“ uvedl Tomáš

Viktořík z pořadatelského sdružení StudentZone. Maják by měl být organizačně schop-

Podrobnosti o práci najdete na www. majales.cz, případně se ptejte na majak@ majales.cz. Autor: Martin Benda, UKáčko.cz

9

zpravodajství

Mezinárodní konference Hospodářské a politické důsledky mezníků 1848–1918–1938–1948–1968 V současnosti se velice živě hovoří o souvislostech mezi roky končícími číslicí osm. Národohospodářská fakulta VŠE pořádá ve čtvrtek a v pátek 20. a 21. listopadu v budově České národní banky v Praze mezinárodní konferenci s názvem Hospodářské a politické důsledky mezníků 1848–1918–1938–1948–1968.

v mentalitě Čechů (Středoevropanů, Evropanů) vlastně neexistuje, zato „bojujeme“ o interpretaci událostí, které se staly v těchto letech, a role českého národa v nich.

Hlavním organizátorem konference je doc. František Stellner, vedoucí katedry hospodářských dějin (NF). Domácí i zahraniční hosté budou přednášet v angličtině a v němčině na téma historického vývoje, ale také vnímání, vlivu a významu již zmíněných osmičkových dat. Zamyslí se i nad vytvářením mýtů, protože vycházejí z toho, že syndrom „osmiček“

Oba dny konference budou rozděleny do několika bloků dále členěných na jednotlivé přednášky. Ve čtvrtek proběhnou bloky na téma roku 1848 a Rakousko a Československo, na pátek jsou pak připravena témata Československo a Slovensko, Československo a Šedesátá léta. Velký prostor bude ponechán diskusi k odpřednášené problematice. Konference se koná ve čtvrtek 20. listopadu od 12.45 do 19 hodin a v pátek 21. listopadu od 9 hodin do 16.30. Vstup na konferenci je volný a jste srdečně vítáni. Autor: Anna Stejkozová

economix

– 5 / 2008

Inzerce

10

knihovny

Ekonomická pokladnice moudrosti knihovna VŠE

economix

– 5 / 2008

Každé správné město mívá svou knihovnu. VŠE takovým městem bezesporu je, a proto i ona svou knihovnu má. Nejde však o žádnou doplňkovou službu, nýbrž o plně nebo spíše až nadstandardně vybavenou knihovnu s několika pobočkami tak, aby byla vždy co nejblíže studentům. Samozřejmostí knihovnické služby jsou výpůjčky. Ty jsou plně automatizovány prostřednictvím systému Aleph, k němuž mají studenti přístup skrze své multifunkční identifikační karty. Aby bylo vyhověno aktuálním potřebám daného studenta a urychlila se cirkulace materiálů, jsou výpůjčky děleny na prezenční, absenční krátkodobé a dlouhodobé, případně pouze „přes noc“, když je potřeba nastudovat do druhého dne nějakou knihu nebo skripta. V takovém případě se titul vrací do dvou hodin po otevření knihovny. Jediné omezení je to, že audio a video materiály jsou půjčovány pouze prezenčně a CD materiály absenčně pouze v případě příslušnosti k danému titulu. Tím se dostáváme také k tomu, že tištěné zdroje nejsou jediným artiklem, který knihovna VŠE nabízí. V rámci jazykové studovny jsou přístupny audio a video materiály. Video materiály jsou pak reprezentovány nejen jazykovými kurzy, ale též cizojazyčnými filmy. To vše v angličtině, němčině, francouzštině i španělštině. Dále jsou k dispozici laboratoře s televizory s příjmem zahraničních programů z digitálních satelitů nebo místnosti pro náslech audio materiálů, které nabízejí kromě výše zmíněných jazyků také třeba ruštinu, ale též portugalštinu a italštinu. Interaktivní CD-ROM případně on-line přístup ke slovníkům a jiným studijním pomůckám jsou pak již jen vítaným zpestřením. Kromě jazykové studovny a půjčování knihovna provozuje ještě studovnu hlavní a počítačovou. Počítačová studovna poskytuje přístup na internet, odbornou literaturu a skripta k vlastní tematice a na CD encyklopedické tituly reprezentované například Encyclopaedií Britannicou. Dnes již standardní službou je také zpřístupnění aktuálních periodik. Ani v tom knihovna VŠE nezaostává. Odebírá několik desítek titulů ve formě ročního předplatného, které jsou k libovolnému nahlédnutí. Přístupná je přitom i možnost zažádat o přidání nového titulu mezi již odebírané. Běžné však je, že jsou pro studenty zdarma k odběru taková periodika jako The Wall Street Journal Europe, Prager Zeitung, Profit, Euro, E15 a některá další. Jde přitom o čísla v řádu desítek, u vybraných až o dvě stě výtisků.

Ne každému vyhovuje studování nějakého dokumentu přímo v knihovně. Pro takové případy jsou ideální dvě z knihovních služeb. První je samoobslužné kopírování, ale hlavně elektronické dodávání dokumentů, které umožňuje neopustit domov, respektive kolej, a dostat materiály přímo v elektronické podobě. Jediným limitem je zde maximální počet 25 naskenovaných stran vybraného časopisu či knihy. Samozřejmě se může stát, že knihovna něco nebude mít. V takovém případě přicházejí v úvahu dva postupy. Pokud jde o periodikum staršího data, je pravděpodobné, že bude dostupné v archivu, jenž schraňuje periodika s datací před rokem 1975. Není nic jednoduššího než dostat daný titul do jednoho týdne k nastudování v žižkovské pobočce. Ovšem ani v případě, že VŠE daným

titulem vůbec nedisponuje, nejsou tamní knihovnické služby u konce. Na studentovu žádost může být realizována výpůjčka z jiné knihovny v České republice, jediná změna nastává v úhradě nákladů s tím spojených. Dnešní doba však přináší zcela odlišný trend, totiž on-line elektronický přístup k datům, a to nejlépe v jejich plném znění a zdarma. Ani zde není VŠE nikterak pozadu. Nabízí se nám přístup zdarma do elektronických informačních zdrojů. Těch je mnoho, některé všeobecné, jiné odborné, avšak vždy pokrývající tematický záběr VŠE. Ze všeobecných to je například ProQuest 5000 s obsahem více než osm tisíc odborných periodik v angličtině nebo Anopress IT nabízející články z tištěných periodik a přepisy vybraných televizních a rozhlasových relací spolu s vybranou referenční literaturou. Z těch specializovaných upozorněme na JSTOR a jeho digitalizovanou databázi odborných časopisů od jejich prvního čísla, Literature Online LION, který zpřístupňuje na 350 tisíc položek z anglické a americké literatury, Faktivu zprostředkující aktuální informace od předních zpravodajských agentur typu Reuters a aktuální denní obsah zahraničních periodik jako The Wall Street Journal, Washington Post aj., ale též přepisy zpravodajství televizních stanic, například BBC a CNN. Dále je k dispozici ViewsWire, tedy ekonomické zpravodajství o 195 zemích světa. Uvědomíme-li si, že ostatní zdroje pokrývají ještě další odborná témata, docházíme k jedinečnému přístupu k ohromnému množství kvalitních informací. A to nejen skrze počítače školy, ale též z vlastního počítače přes školní proxy server. Knihovna tak má potenciál stát se nepostradatelným pomocníkem každého studenta VŠE při jeho studiu, ale stejně tak rozvíjet i jeho přehled a znalosti mimo zvolený obor. Nezbývá než doporučit knihovnu alespoň navštívit a vědět o ní, když ne rovnou začít jejích unikátních služeb využívat. Ústřední knihovnu VŠE najdete na Žižkově ve Staré budově. Dalším pracovištěm je Studijní knihovna na Jižním Městě. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci má také vlastní knihovnu. V areálu kolejí Jarov se nachází Studijní centrum, které je spravováno Výpočetním centrem VŠE. Jsou zde k dispozici počítače, kopírka, diplomové práce z let 2002 a 2003, denní tisk a odborné časopisy. Všechna pracoviště spolupracují a samozřejmostí jsou meziknihovní výpůjčky. Podrobnější informace naleznete na webu knihovny ciks.vse.cz. Případné dotazy můžete zasílat na [email protected]. Autor: Tomáš Javůrek

11

zpravodajství Mezinárodní studentská organizace Oikos pořádala 10. listopadu na VŠE diskusi o politice Evropské investiční banky. Organizace Oikos se zabývá vzděláním studentů v oblasti životního prostředí a dala si za cíl upozornit na škody páchané společnostmi, které financuje Evropská investiční banka. Tato akce začala u nás a bude pokračovat i v zahraničí. Akce byla zahájena třicetiminutovým filmem Poison fire, který přímo ukazoval, jaké škody páchají naftařské společnosti v Nigérii. Předmětem kritiky byly důsledky spalování zemního plynu při těžbě nafty, což má dopad jak na životní prostředí, tak na zdraví a tím i životní úroveň místního obyvatelstva. Po tomto filmu následovala krátká debata. Původně slibovaným hostem byl Prince Chima Williams, ředitel oddělení

Evropská investiční banka a Poison Fire

právních zdrojů a projektový koordinátor v Environmental Rights Action/Friends of the earth v Nigérii, který nedorazil kvůli špatnému počasí. Místo něho byl tedy pozván pan

Dato Chipaschvili z Gruzie, který měl krátkou prezentaci na téma výstavby nového ropovodu v oblasti kolem Kaspického moře, který však Evropskou investiční bankou financován

není. Při výstavbě ropovodu údajně nejsou dodržovány základní regule ochrany životního prostředí. Nebyla prý vytvořena analýza ekologických dopadů na Kaspické moře, nikdo nedomyslel dopravu ropy a možné důsledky ekologické katastrofy, ačkoli se bude ropa muset přepravovat vlakem a malými tankery. Celá akce měla za cíl z pohledu ekologů ukázat na problémy spojené s podobnými projekty, do kterých je zapojena Evropská investiční banka, jež má možnost stanovit si podmínky, za jakých bude dané projekty financovat. Ekologové nejvíce namítají, že banka při výběrech projektů nebere dostatečně v úvahu ekologické aspekty. Na závěr byli účastníci upozorněni na možnost podepsat pohlednici pro ředitele Evropské investiční banky, která má za účel ukázat možnosti, které má a jež může využít pro pomoc životnímu prostředí. Autor: Kristýna Straková

ELEK TRONICKÁ POŠTA Jak si už jistě mnoho z vás všimlo, server veverka.vse.cz je již minulostí. Výpočetní centrum Vysoké školy ekonomické (VC VŠE) udělalo další pokrok v integraci studijního systému tím, že do něj zapojilo spravování elektronické pošty. Uživatelé teď mají veškerou potřebnou funkcionalitu pod jednou střechou. Stalo se tak především za účelem zkvalitnění komunikace, již zmíněné integrace do systému a také kvůli rychlejšímu doručování a přehlednějšímu rozhraní, což jistě ocení každý uživatel. Původní adresy zrušeny nebudou, budou fungovat dále, tedy každý uživatel bude mít jak původní adresu [email protected], tak [email protected]. VC VŠE dopo-

ručuje používat adresu ve formátu [email protected]. Rovněž budou zachována přesměrování pro doručování pošty. PŘIHLAŠOVÁNÍ NA ZKOUŠKY Pro přihlášení na zkoušky sledujeme následující postup: po přihlášení do systému ISIS na úvodní obrazovce klikneme v kategorii Moje studium na od-

kaz Portál studenta a dále pak na ikonku Přihlašování na zkoušky (obrázek notesu a pera). Tímto se dostaneme na stránku s přehledem zkoušek. Tyto jsou rozděleny do sekcí: Kam jsem přihlášen, Kam se mohu přihlásit, Kam se již nemohu přihlásit, Co proběhlo a Kam se ještě nemohu přihlásit. Přihlášení na zkoušku provedeme v sekci Kam se mohu přihlásit kliknutím na šip-

ku přihlásit u požadovaného termínu. Pro přihlašování na bakalářské zkoušky klikneme v osobní administrativě Portál studenta na ikonku Mimosemestrální kurzy (obrázek dvou šedých a jedné černé tlapky). Dále pak ze seznamu bakalářských zkoušek vybereme ty, na které se chceme přihlásit, a výběr potvrdíme stiskem tlačítka Přidat označené kurzy. Následovně si můžete zkontrolovat seznam zapsaných mimosemestrálních kurzů (tj. bakalářských zkoušek) a eventuálně nehodící se odebrat. Poté se vrátíme do osobní administrativy Portál studenta a zde vybereme již zmíněnou ikonku Přihlašování na zkoušky. Ze sekce Kam se mohu přihlásit vybereme požadovaný termín a šipkou se přihlásíme na bakalářskou zkoušku. Pokud tam některá ze zkoušek není, znamená to, že na ni nejsou aktuálně vypsány žádné termíny. Nakonec by si měl každý uživatel zkontrolovat, na které termíny je přihlášen. Autor: Jaromír Valeš

economix

V tomto dílu seriálu se dovíte o přechodu z poštovního serveru veverka na ISIS a rady, jak se přihlásit na zkoušku nebo zadat téma bakalářské práce.

– 5 / 2008

Orientujeme se v ISIS I

12

zpravodajství

5. Společenský večer Národohospodářské fakulty

economix

– 5 / 2008

Již tradičně pořádala Národohospodářská fakulta ples pro studenty VŠE. Pro nezkušené prváky je to vždy pamětihodný zážitek, jelikož zde plní imatrikulační slib a účastní se následné beánie. Pro zbytek studentů a vyučující je to dobrá příležitost, jak příjemně strávit večer

v Národním domě na Vinohradech a potkat se mimo školní lavice. K tanci hrál Orchestr Mercury, v pozdějších hodinách DJ Linka, o doprovodný program se postarali The Robots, mistři světa v electric boogie, a školní taneční soubor Vrány. Jde o zájmový kroužek CTVS,

v němž působí studenti všech fakult. Pětadvacet tanečnic zpestřilo program vystoupením ve stylu jazz dance. Název souboru evokoval i výběr kostýmů v elegantní černé barvě. Neméně působivý program si připravil Petr Bartoň coby Adam Smith. Autor: Hana Kubovcová

13

návštěvnost přednášek

Hvězdy poslucháren na VŠE

DOC . PHDR. FRANTIŠEK S TELLNER, PH.D. 1) V tomto semestru učím čtyři kurzy, jde o přednášky 5HD213 Dějiny mezinárodních vztahů 19. a 20. století, 5HD336 Hospodářské a politické dějiny totalitních režimů, 5HD200 Hospodářské dějiny a 55F101 Ekonomická propedeutika. U prvních dvou se jedná asi o 80 posluchačů, u zbylých dvou, které učím pouze zčásti, okolo 300 posluchačů. 2) Jsem velmi spokojen. Velké přednášky pro více než sto posluchačů jsou nepochybně náročnější, protože je obtížnější udržet kontakt s většinou lidí v sále. Kurzy 5HD213 a 5HD336 jsou volitelné a jsou vždy zaplněné, řadě studentů povoluji nadkapacitní zápis. Proto si myslím, že posluchači mají zájem. Navíc se rádi zapojují do diskuse, ptají se a reagují na mé dotazy. 3) Vzhledem k rozšiřující se „informační dálnici“, počítačům, mobilním telefonům s fotoaparátem atd. si studenti předávají výpisky a nahrávky a mohou snadno zjistit, do jaké míry pedagog opakuje stále stejné věci. Musíme proto i z tohoto důvodu přednášky aktualizovat a přinášet „nejčerstvější“ novinky z výzkumu. Pokud bych neinovoval a neprokládal výuku powerpointovou prezentací a ukázkami z dokumentárních pořadů a podobně, předpokládám, že by to kvalitu mých kurzů snížilo a odrazilo by se to na počtu posluchačů. Snažím se takové situaci předejít.

ING. NAĎA BLÁHOVÁ, PH.D. 1) V tomto semestru vyučuji předmět 11F201 Finanční teorie, politiky a instituce a MT302 Regulace finančního trhu. Ten první jmenovaný kurz na sebe váže velké množství studentů – nejvyšší mnou zaznamenané číslo bylo 800. Kurz je koncipován tak, že se na něm stejnou měrou podílejí kolegové z katedry veřejných financí. Spolupráce s nimi je bezvadná a oceňuji ji především ve zkouškovém období, kdy se společným úsilím snažíme obsloužit ten velký počet studentů, jak nejlépe umíme. Kurz Regulace finančního trhu jsem akreditovala nově, takže doufám, že nynější kapacita 50 studentů zaznamená v budoucnu nárůst. 2) Pochopitelně mě těší velká účast na přednáškách, určitě mě to pozitivně motivuje. Vím, že důvodů, které studenty k účasti vedou, je víc, ale chci věřit, že jedním z hlavních je i jejich zájem o problematiku, kterou přednáším. Kurz Regulace finančního trhu, jehož obsah jsem si mohla sama navrhnout, podle mého názoru poskytuje potřebné znalosti ve velmi aktuální oblasti a studenty opravdu zajímá. 3) Na nedostatek studentů účastnících se mých přednášek si nemohu stěžovat, proto bych k této otázce nezaujímala konkrétnější postoj. Nechci se tvářit, že mám patent na to, jak si velkou účast zajistit. 4) Jakákoli odpověď by byla nevhodná. K účasti na přednáškách mám několik postřehů. Jeden uvedu jako příklad toho, jak může někdy dojít k nepochopení. Přicházela jsem do plné posluchárny, atraktivní čas středa večer. Studenti seděli na schodech a já mezi nimi procházela. Poznamenala jsem, že by jim určitě pomohlo pořídit si plastové sedátko, které sama vlastním, vejde se do batohu a nabízí relativně měkké posezení. Večer jsem dostala e-mail od studenta, který mi napsal, že byl na mé přednášce naposledy, protože má otlačenou zadní část těla a mé glosování situace pokládá za nevhodné.

PROF. ING. ZBYNĚK REVENDA, CSc. 1) Mám přednášky ze dvou předmětů, na jednom je zapsáno 290 studentů, na druhém asi 150. Na začátku semestru bych odhadoval účast na 95 %, nyní kolem 60 %. Hlavní důvod poklesu účasti uvádím v odpovědi na třetí otázku. 2) Samozřejmě bych preferoval co nejvyšší účast. Neúčast na přednášce ale nemusí nutně znamenat, že student nemá o problematiku zájem. 3) Účast by nepochybně zvýšilo omezení možností „studování“ přednášek přes různé záznamy na internetové síti. Tento způsob studia nijak neodsuzuji (nejsouli porušena autorská práva), studenti se však při neúčasti na přednáškách vystavují nebezpečí neznalosti aktualizovaných témat. 4) Závidím jim, s nižším počtem studentů lze přednášky vést na více individuální bázi. To ale neznamená, že i při vysokém počtu studentů nemohu popřípadě odpovídat na individuální dotazy v průběhu přednášky. PROF. ING. RICHARD HINDLS, CSc. 1) Mívám asi 350 posluchačů. Přednáším kurz statistiky 4ST201. Dříve to byly i kurzy další, momentálně vzhledem k akademické funkci mám jen tento kurz. I přes značné časové vytížení touto funkcí je pro mě možnost přednášet a mít pravidelný kontakt se studenty velmi významná. 2) Dlouhodobě jsem s účastí velmi spokojen. Během přednášek mám pocit, že studenti jsou pozorní, a to i přes (nebo možná právě proto) určitou obtížnost předmětu statistika. 3) Při registracích mám pravidelně „převis“ poptávky. Za podstatné však považuji především to, abych udržel aktuálnost ekonomických témat, údajů a problémů, které prezentuji. 4) To záleží na charakteru toho či onoho kurzu, zde nelze odpověď generalizovat. Komornější přednáška a těsnější kontakt s posluchači má rovněž své kouzlo. Navíc velkou předností VŠE je pěstování i malých oborů, které na jiných ekonomických vysokých školách budete hledat marně. Pak je nižší počet studentů docela přirozený. Zjistili jste, že jste ani jednoho z námi vybraných pedagogů ještě na přednášce „v akci“ nezažili, a navíc vás problematika, kterou vyučují, zajímá? Budeme rádi, když se vám článek stane inspirací ke spojení příjemného s užitečným a vy si rozšíříte vědomosti dalšími předměty. Autor: Anna Stejkozová

– 5 / 2008

OTÁZKY: 1) Kolik studentů asi průměrně navštěvuje vaše přednášky? Jaké předměty v tomto semestru vyučujete (popřípadě které předměty obvykle vyučujete)? 2) Jste s účastí spokojeni? Jak vám vyhovuje? Myslíte si, že se vašich přednášek účastní (jen) studenti, kteří mají o problematiku skutečně zájem? 3) Myslíte si, že by něco změnilo (snížilo/ zvýšilo) účast na vašich přednáškách? Co by to podle vás bylo? Co byste byli ochotni „podstoupit“ kvůli takové změně? 4) Jak se díváte na kolegy, kteří hovoří na přednáškách pouze ke skromnému počtu studentů? Jaké by to pro vás bylo, kdybyste byl na jejich místě?

4) Obecně je rozdíl mezi povinnými a volitelnými kurzy. Bohužel u povinných je úbytek posluchačů téměř automatický. Také je třeba zdůraznit, že humanitní obory jako hospodářské a politické dějiny, filozofie, politologie a další mají lepší možnost oslovit širší spektrum studentů než úzce specializované kurzy. Malý počet posluchačů proto nutně nemusí signalizovat neschopnost pedagogů. Ale stává se to. Jaké by to pro mě bylo? Odpovím citátem: „Člověk si rád vyslechne radu, zvláště když ví, že se jí nebude muset držet (M. Twain).“

economix

V tomto čísle Economixu jsme se rozhodli podívat se na přednášky takříkajíc „z druhého úhlu pohledu“. A to z pohledu kantora. Oslovili jsme několik přednášejících, kteří se ve studentských diskusích objevují mezi nejoblíbenějšími, a položili všem tytéž otázky. Přečtěte si, jak vnímají účast na svých přednáškách.

14

zpravodajství

Vedlejší specializace: Chcete ji? Přivstaňte si. Celkový přehled vedlejších specializací pro každou fakultu: FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICT VÍ Jméno vedlejší specializace Kapacita Veřejné finance Zdanění Controlling Oceňování podniku a majetku Peněžní ekonomie a bankovnictví Účetní a finanční řízení podniku Učitelství odborných ekonomických předmětů

Vedlejší specializace na každé fakultě se rok od roku mění. Navíc přihlašování na specializaci nemusí být vždy jednoduché.

economix

– 5 / 2008

Proces přihlašování je v podstatě stejný na každé fakultě. Zapisování do vedlejších specializací probíhá od počátku zkouškového období. Na katedře, kde hodláte studovat vedlejší specializaci, si vyzvednete formulář Potvrzení o přihlášení do vedlejší specializace. Tento formulář poté odevzdáte na vybranou katedru. Potvrzený formulář pak jen odnesete na studijní oddělení ke své referentce, která vloží zaměření do informačního systému. Jak jste si jistě všimli, přihlašování do vedlejších specializací neprobíhá přes internet jako registrace předmětů či přihlášení na bakalářskou zkoušku. Pěkně postaru je potřeba si vystát frontu. V tomto bodě se dostáváme do spekulací, zda onu frontu u této vedlejší specializace stát budeme nebo nebudeme. Ve většině případů je dobré se orientovat podle kapacity speci-

alizace. Osobně jsem se hlásila na specializaci Ekonomická žurnalistika a žádný problém tu nebyl. Naopak mezi nejobávanější patří například specializace Podnikohospodářské fakulty Finanční manažer. Je zde kapacita padesát studentů a historky kolem zápisu jsou přímo děsivé. Studenti si přivstávají i ve čtyři hodiny ráno a stojí před školou, aby se dostali mezi těch vysněných padesát. Tvoří se seznamy, kdo v kolik hodin přišel, aby rozdělování míst bylo spravedlivé (viz fotografie k článku). Těžko radit, kam je nejlepší se přihlásit. Letos se například jedna studentka hlásila na Psychologii a sociologii v řízení firmy. Člověk si řekne, že kapacita je 120 studentů, tudíž nebude problém. Frontu sice nestála, ale když došla na katedru, vedlejší specializace už byla plná. Autor: Pavlína Máčalová

neomezená 50 100 neomezená neomezená 100 60

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Angloamerická studia 30 (přihlašování 391NB) Cestovní ruch 50 (přihlašování 241NB) Evropská ekonomická integrace neomezená (přihlašování 231NB) Diplomacie neomezená (přihlašování 272NB) 40 (přihlašování 280ANB Frankofonní studia + francouzština) Mezinárodní podnikání 50 (přihlašování 218NB) Iberoamerická studia 40 (přihlašování 280ANB) 100 (přihlašování dle jazyka Komerční jazyky + 2 jazyky) 25 (251NB + angličtina + test Komerční komunikace + prospěch) Retail Business neomezená (251NB) Politologie neomezená (261NB) Právo v podnikání neomezená (221NB) Rozvojová studia neomezená (231NB) PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ FAKULTA Poradce – auditor 25 Bezpečnost práce 25 Ekonomie průmyslového podniku 50 (pro všechny kromě F3) Ekonomie sportu 25 Finanční manager 50 Logistika – mezinárodní přeprava 50 a zasilatelství Management 50 (pro všechny kromě F3) Marketing 50 (pro všechny kromě F3) Malé a střední podniky v tržním 50 prostředí Manažer kvality 25 Personální management 50 Psychologie a sociologie v řízení 120 firmy FAKULTA INFORMATIKY A S TATIS TIKY Analýza sociálně ekonomických dat neomezená Demografie a sociální analýza neomezená Informatika v podnikání neomezená Kvantitativní metody v managementu neomezená Manažerské informační systémy neomezená Orientace v informační společnosti neomezená Pojistné inženýrství neomezená Prezentace informací a komunikace neomezená NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ FAKULTA Ekonomie a právo neomezená Ekonomická žurnalistika neomezená Hospodářská politika neomezená Makroekonomická analýza neomezená Regionální studia neomezená Regionální rozvoj a evropská integrace neomezená Sociální politika neomezená Rozvoj obcí, měst a regionů neomezená Veřejná správa neomezená Ekonomika životního prostředí neomezená

15

vzdělávání

ARTS MANAGEMENT V akademickém roce 2007/2008 otevřela Fakulta podnikohospodářská nový studijní obor Arts management. Nutno dodat, že je novinkou v celé České republice. Obor slibuje získání ekonomických a manažerských znalostí s ohledem na rozvoj kulturního dědictví České republiky. Arts manažer by se tedy měl orientovat v kultuře a její historii, řešit problémy s kulturní politikou i s ohledem na cestovní ruch a podporovat kulturní rozvoj v dané oblasti s využitím znalostí účetnictví, řízení lidí, organizace práce, práva a jiných základních manažerských a ekonomických dovedností. Tyto znalosti by mu měly poskytnout celoškolsky povinné předměty na VŠE a oborové

předměty týkající se hlavně kultury, umění, historie, architektury a dalších oborů. Přesněji řečeno, předměty tohoto typu studia se dělí na čtyři části (tzv. čtyřvrstvá struktura): všeobecný základ (mikroekonomie, makroekonomie, matematika, statistika...), užší základ (firemní ekonomie, management, účetnictví...), profilující předměty (EU a strukturální fondy, projektový management, kurzy regionalistiky, cestovního ruchu se zaměřením na kulturu...) a umělecké předměty (dějiny kultury, přehled uměleckých slohů...). Na čtvrté části struktury s VŠE spolupracuje Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Na výuce se tyto nejodbornější předměty podílejí asi z 25 procent. Proto se i přijímací řízení na tento obor od ostatních na VŠE výrazně liší. Budoucí stu-

dent arts managementu musí kromě obvyklé zkoušky z matematiky složit i zkoušku z všeobecného přehledu o uměleckých oborech. Ta už vyžaduje přehled ve všech kulturních odvětvích. Na stránkách fakulty je k dispozici ukázkový test a dlouhý seznam literatury, kterou je nutné k tomuto testu nastudovat. Studium tohoto oboru ocení hlavně humanitně orientovaní lidé. Oproti ostatním zaměřením na VŠE se zabývá spíše méně ziskovou částí ekonomiky a kulturním vyžitím. Nemáte-li k umění a kultuře vztah, zvolte si raději jiný obor. Studenti mají na studium arts managementu rozporuplné názory. Hlavním problémem je překvapení z odbornosti předmětů. Někdo je nadšen a jiný zklamán. Ale lidé se zájmem o výstavy, muzea, divadla, hudbu nebo literaturu budou ve svém živlu.

Arts management je z velké části orientován na praxi. Tedy jak zorganizovat určitou kulturní akci, například výstavy v galeriích, koncerty, dalšími tematickými okruhy jsou marketing a prezentace kultury širší veřejnosti, zařizování grantů pro nejrůznější veřejné akce, práce při natáčení filmu, divadlo či práce v showbyznysu. To do značné míry vyžaduje znalost daného oboru, na což by vás mělo studium připravit. Studium je však zaměřeno spíše k muzeím, galeriím a výstavám. Arts management se zaměřením sice trochu liší od klasických oborů na VŠE, ale pro humanitně orientované jedince je jistě dobrou volbou. Do jaké míry bude na našem trhu využitelný v praxi, se ukáže až časem s prvními absolventy. Buďme však optimističtí. Autor: Hana Prchlíková

Novinkou je, že nejde pouze o studenty VŠE, ale i o zájemce z jiných vysokých škol v České republice, například ze Škoda Auto Vysoká škola, a dokonce o zájemce z jiných zemí. Novými členy programu jsou tedy i Natallia Shtukar nebo Ewgeniya Matseushuk z Běloruska. Vzhledem k relativně malému množství studentů vznikla v průběhu uplynulého roku velice příjemná atmosféra, jejímž důsledkem byla řada aktivit, které v rámci programu původně plánovány nebyly, ale staly se jednou z nejpříjemnějších částí projektu. Příkladem takové aktivity jsou již výše zmíněné plaká-

Honors Academia ty umístěné v prostorách VŠE. Myšlenka nové reklamní kampaně vznikla na závěrečném soustředění předmětu Marketing v rakouských Alpách, kde jednotlivé týmy prezentovaly výsledky svých semestrálních projektů. Tým, který se zabýval projektem Honors Academia,

jeho možnostmi, nedostatky a záměrem, přišel s myšlenkou reklamy založené na zkušenostech současných studentů. V návaznosti na tuto prezentaci byl pod vedením Alice Savovové, jedné ze studentek, připraven projekt, jehož výsledkem jsou bannery umístěné po škole.

Vzhledem k množství informací a úkolů, které souvisí s vedením programu, jakým je Honors Academia, navrhlo vedení projektu, aby s některými dílčími úkoly pomohli sami studenti programu. Velká část návrhů na zlepšení je realizována a vedení programu výrazně podporuje studenty i mimo tento program – například prostřednictvím konzultací a nabídek ze strany partnerských firem. Partnerské firmy Honors Academia jsou skvělým prostředkem získávání reálných informací přímo od manažerů těchto společností. V tomto semestru studentům přednášely například manažerky z Číny a Indie. Celkový koncept propojení programu s externími přednášejícími je oboustranně velmi efektivní. Pro řadu studentů jsou přednášky od manažerů firem příležitostí, jak se dovědět více informací o společnostech, v nichž by případně chtěli pracovat. Pro HR jsou tyto přednášky příležitostí najít talentované studenty. Autor: Lucie Marková

economix

Honors Academia na VŠE má za sebou první rok existence a několik zásadních změn. Původně relativně neznámý a nový projekt díky propagačním plakátům v prostorách školy zaujal řadu nových studentů. Velká část z nich byla v uplynulém měsíci přijata ke studiu.

– 5 / 2008

Honors Academia

16

vzdělávání

Sloupek Tomáše Vorla jr.

VŠE otevře jako první veřejná vysoká škola prestižní studijní program

economix

– 5 / 2008

Má babička s oblibou sleduje odpolední zápolení na ČT 1, při němž se Jarda z Lovosic snaží trumfnout Ingrid z Ivanovic na Hané ve známé vědomostní hře zvané AZ kvíz. Tato stálice na českém televizním nebi baví diváky již dlouhá léta a nepopírám, že já sám rád s babičkou pozdně posvačím za pitvořivého výkladu moderátora Aleše Zbořila. Krom zlomyslných myšlenek a úvah nad vlastní prozíravostí při zbrklé volbě políček soutěžících (viz gaučová zvolání „Ježíš, co to dělá?!“ a „To jsem věděl!“) či moderátorových těžkopádných vtipů při seznamování diváků s povoláním a zájmy účinkujících baví mě na sledování AZ kvízu ještě jedna věc. Tou je nezřídka nastávající jev, kdy ona Ingrid, jejíž vzdělání končí maturitou z učiliště a která celý život pracovala jako prodavačka v Jednotě, s grácií zamete s panem Jardou, který vystudoval dvě vysoké školy, pracoval v několika nadnárodních firmách a při odchodu do důchodu opouštěl kancelář nacházející se v horních patrech podnikové budovy. Jack London strávil několik málo měsíců na univerzitě a pak ji opustil s tím, že se toho doma naučí víc. Nezmiňuji příklad slavného spisovatele kvůli snižování významu vzdělávacích zařízení, dovolil bych si ale do jisté míry srazit všeobecný názor srovnávající institucionální vzdělání s inteligencí. Společnost ráda kategorizuje lidi na hloupější, tedy ty, kteří nabyli vzdělání pouze na některém z nižších stupňů školského systému, a na chytřejší, kteří získali své vědomosti studiem v institucích nesoucích označení „vysoká“ či univerzita. Tímto nešetrným zacházením s významy slov dochází pak k situacím, kdy se osoby nacházející se v jednotlivých skupinách vůči sobě vymezují a navzájem označují nálepkami ten intelektuál či na druhé straně ten dělňas. Se správnou intonací vycházejí obě tvrzení nastejno. Být vzdělaný ve středověku znamenalo ovládnout všechny základní obory obecné vzdělanosti a člověk univerzitu opouštěl jako komplexní učenec. Dnešní doba, vyznačující se zběsilým technologickým pokrokem a přemírou informací, si vyžaduje nezbytné specializace, které způsobují, že učený pozbývá času k celkovému širšímu sebevzdělávání. Dalo by se s nadsázkou říci, že čím více se učíme a specializujeme, tím méně toho o okolí sama sebe víme, jelikož na to zkrátka nemáme čas. Televizní kvíz určitě není tím, co bychom mohli považovat za směrodatné měřítko lidské vzdělanosti. Paní Ingrid třeba zrovna sedly otázky, pan Jarda byl pod palbou reflektorů nesvůj a při otázce, jak zní latinský výraz pro nachytání člověka při činu na IF, mu v hlavě vyvstanul jeho nedávný problém s vrtošivou ženou. Jako jednoduchá sonda ovšem pořad posloužit může. Nezapomínejme tedy na svět kolem sebe a vzdělávejme se i jinde než na hřišti, jehož mantinely vytyčuje obsah předepsané literatury. Nerad bych se dožil doby, kdy budu zabíjet hospodské debaty novinkami z burzy. Autor: Tomáš Vorel

Na trhu je v současné době velké množství soukromých subjektů nabízejících tento druh manažerského studia a přichází doba, kdy se headhunteři a personalisti začínají ptát, kde uchazeč ke svému titulu přišel. V čem chce tedy být VŠE jiná a čím chce zajistit, aby právě její MBA bylo tou nejlepší volbou? Celou výuku organizuje institut International School of Business and Management (ISBM), který založila Podnikohospodářská fakulta VŠE. Výkonným řiditelem ISMB je Dipl. Ing. Daniel Spálenka, MBA, který získal titul MBA v Německu, odkud si přináší cenné zkušenosti a know-how. Garantem studia a akademickým ředitelem ISBM bude proděkan Podnikohospodářské fakulty prof. Ing. Ivan Nový, CSc. FIBBA? Většina škol v České republice nabízejících program MBA nemá vlastní akreditaci. Jsou pouze určitou formou franšísingu – tedy zahraniční univerzita propůjčí tuzemské firmě knowhow a studijní program. VŠE jde jinou cestou, a to velmi ambiciózní a odvážnou. Rozhodla se vytvořit vlastní program s akreditací u mezinárodní akreditační komise FIBBA, zajišťující velmi vysoký standard výuky.

NÁROKY Studium bude klást velké nároky na uchazeče o studium. Ten bude muset splnit hned několik podmínek pro přijetí. Dokončené vysokoškolské vzdělání, dva roky praxe v řídící, nebo jinak zodpovědné funkci, doporučení dvou zaměstnavatelů a samozřejmostí je perfektní znalost anglického jazyka. PROGRAM VŠE bude nabízet celkem čtyři různé specializace. MBA in Business and Entrepreneurship, MBA in Transport and Logistic, MBA in Public Administration a MBA in Construction Managament. Mezinárodní lektorský tým bude složen z odborníků v daných oborech. CENA Cena celého dvouapůlsemestrálního programu v rozsahu 90 ECTS činí zhruba 400 tisíc korun. Autor: Martin Křivka

economix Hledáme nové redaktor(k)y! [email protected]

? 17

vzdělávání

Chystá se krize i na české vysoké školství? Ačkoli si to někteří z nás možná ani neuvědomují, výdaje na naše vzdělání jsou ve státním rozpočtu celkem značnou položkou. Možná jste si všimli, že v těchto dnech proběhlo schvalování státního rozpočtu na rok 2009. Částka vyčleněná pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR je jedna z nejvyšších. Přesto jsou vládní výdaje na vysoké školy v České republice šesté nejnižší mezi třicítkou zemí OECD.

ŠTĚDRÁ MINIS TRYNĚ Veřejný výdaj na studenta vzrostl nejvíce během funkčního období ministryně Petry Buzkové. Ta získala pro vysoké školy více peněz než všichni její předchůdci. To jí můžeme podle všeho děkovat za krásné časy. Ovšem všechno krásné jednou končí. Rektoři se ozývají, že jim současné prostředky nestačí, ale vláda víc dát nechce – při současném stárnutí populace vlastně ani nemůže. Proto vznikla Bílá kniha terciárního vzdě-

VYDÁVÁNÍ PENĚZ NA HLAVU Podfinancování ale není jedinou slabou stránkou v systému terciárního vzdělávání u nás. SWOT analýza upozorňuje i na těžkopádný a neefektivní systém řízení vysokých škol, nízký počet absolventů kratších studijních programů vstupujících na trh práce a vůbec nízký podíl dospělé populace s vysokoškolským vzděláním. To může znít trochu sporně. Vysoké školy totiž přijímají rok od roku více studentů. Tato tendence začala po roce 1989, kdy vysoké školství u nás zaznamenalo významný růst v mnoha ohledech. Došlo k rozvoji regionálních univerzit. Počet přijímaných studentů se čtyřnásobně zvýšil. Hlavní důvod můžeme vidět v současném systému financování. Každý přijatý student totiž s sebou přinese více než sedmdesát tisíc korun na školní rok. Není tedy důvod studenta nepřijmout. Navíc, když zájem o studium stále roste. Mimochodem, věděli jste, že soukromé vysoké školy se rozvinuly hlavně proto, aby uspokojily rostoucí poptávku v minulém desetiletí, na kterou už veřejné vysoké školy nemohly reagovat? V České republice je nyní 26 vysokých škol veřejných, dvě státní a 46 soukromých. Šance na přijetí je zhruba 72 procent. Přesto zůstává každý třetí uchazeč „za branou“.

lávání. Jejím hlavním cílem je odstranění již zmíněných a dalších slabých stránek. Studenty bude zřejmě nejvíce zajímat část o financování studia. Protože výrazného navyšování prostředků v terciárním sektoru vzdělávání nebude pravděpodobně možné dosáhnout bez zapojení soukromých prostředků, a to formou odloženého školného. Co si pod tím představit? Bílá kniha říká: „Podstatou systému odloženého školného je, že školné neplatí studenti, ale příjmově úspěšní absolventi. Zavedení školného na veřejných vysokých školách musí předcházet plné zprovoznění systému všeobecných studentských půjček, aby nevznikla ekonomická bariéra v přístupu ke vzdělání. Student bude mít možnost odložit splácení školného až na období budoucích příjmů. V takovém případě student požádá Centrum správy financování terciárního vzdělávání o zprostředkování půjčky na školné (odložené školné).“ Pokud patříte mezi „věčné studenty“, kteří si studium prodlužují, trochu se vám to prodraží. Jedním z cílů je totiž vaše řady eliminovat. Nicméně v rámci první vlny reformních kroků uskutečnitelných do roku 2010 se zavedení spoluúčasti studentů nenavrhuje. Ale kdo ví, co se do té doby v naší „oranžové“ republice semele...

A JAK V PŘÍŠTÍM ROCE? Pro rok 2009 získal ministr školství Ondřej Liška ze státního rozpočtu pro svůj resort 124 miliard korun plus 10 miliard z prostředků Evropské unie. Oproti letošnímu roku jde sice o více než čtyřprocentní nárůst, ale vzhledem k vyššímu počtu přijatých studentů klesne výdaj na každého z nich na 66 700 korun. Letos to bylo 70 756 korun. Autor: Lenka Vebrová

M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E

D U B E N

2 0 0 8

Č Í S L O 2

Z D A R M A

Mirek Topolánek Ekofórum 27. 3. 2008 / str. 18

Evžen Tošenovský Ekofórum 19. 3. 2008 / str. 20

Vladimír Bezděk ředitel společnosti AEGON / str. 22

Michal Bobek předseda Centrální kolejní rady VŠE / str. 12

1. vicemiss ČR 2008 Zuzana Putnářová je studentkou VŠE! / str. 26

prof. Radim Jiroušek děkan FM VŠE / str. 6

VOLBY DO AS FPH ISIS NÁRODOFEST KRAJČO NA VŠE IZRAEL

Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E

Ú N O R

2 0 0 8

Č Í S L O 1

Z D A R M A

Ekofórum s Jiřím Čunkem / str. 14

Aneta Červenková rozhovor s projektovou manažerkou sdružení Ekonom / str. 16

Pavel Mucha rozhovor s výkonným ředitelem společnosti NetCentrum / str. 18

Tomáš Vorel ml. rozhovor / str. 30

L.H., EKONOMICKÉ FAKULTY V ČR CEMS DOKTORSKÉ STUDIUM NA VŠE

www.economix.cz

economix

economix

– 5 / 2008

Inzerce

18

handicapovaní studenti

Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze informuje: Během listopadu budou instalovány tzv. orientační hlasové majáčky pro nevidomé, které jim poskytnou nejzákladnější informace po-

třebné k orientaci v budově, popřípadě i v okolí budovy. Informace budou namluveny v českém i anglickém jazyce. Majáčky budou umís-

těny nad vchody do všech tří budov (SB, NB, RB) na Žižkově a také na Jižním Městě. Umístěny budou také nad vjezdem do areálu školy

k Nové budově a nad vchodem do Střediska pro handicapované studenty. Autor: Václav Eliáš

Jak pracují nevidomí s počítačem aneb PC s hlasovým a hmatovým výstupem

economix

– 5 / 2008

Život někdy přináší obtížné situace. Moderní technika však dokáže pomoci vyrovnat se s kdejakým, zdánlivě neřešitelným problémem. Technika výrazně pomáhá i těžce zrakově postiženým, kteří tak mohou pracovat s osobním počítačem, notebookem, mobilním telefonem či PDA. Vždy jde o takzvané kompenzační pomůcky, které jsou velmi finančně náročné. Vysoká cena je způsobena především „nemasovou“ poptávkou. Na pořízení kompenzační pomůcky například osobního počítače přispívají úřady s rozšířenou působností (dříve obecní úřady), v souladu s vyhláškou č. 182/1991 Sb, § 33 a následující, v platném znění. Jde vždy o osobní počítač, notebook, PDA či mobilní telefon vybavený operačním systémem. Následně je do PC nainstalován takzvaný odčítač obrazovky (anglicky screen reader), který se podle potřeb uživatele spustí po startu operačního systému či po stisku kombinací klávesové zkratky. Uživatel tak může za pomoci hlasového výstupu pracovat se zařízením standardním způsobem jako každý z nás. Hlasový výstup není schopen vždy

pracovat s prostředím, v němž převládá grafické zobrazování, flash animace, 3D efekty a podobně. V takovémto prostředí technici, respektive tvůrci softwaru pracují na jejím dozvučování. Ne vždy jsou úspěšní a například nevidomý nemůže pracovat s některými programy ze sady Microsoft Office (MS Access, MS Power Point). Bez problémů si hlasový výstup poradí s textovými programy MS Word, NotePad apodobně. Dokáže pracovat s elektronickou poštou a internetem, kde má k dispozici přístup k velkému množství informací. Pro nevidomé existuje i elektronická knihovna beletristické literatury, a dokonce je klientům k dispozici přístup k elektronickým verzím časopisů a k dennímu tisku. K osobnímu počítači, notebooku či PDA lze připojit brailleský řádek, pokud je na něm nainstalován hlasový výstup. Brailleský řádek zobrazuje nevidomému v hmatové podobě pouze textové informace, které jsou zobrazeny na monitoru PC. Toto uživatel především využije při výuce cizích jazyků. Nevidomý dnes může psát nebo si číst SMS, pracovat s poštovním klientem či internetovým prohlížečem nebo WAP, zjistit si zmeškané hovory a podobně. Opět je pro nevidomé problematická MMS zpráva, neboť jde převážně o flash animaci nebo obrázek a screen reader ji není schopen analyzovat, a tudíž nevidomému sdělit, co je na obrazovce (displeji) znázorněno. Autor: Václav Eliáš, Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze

handicapovaní studenti

19

Nové možnosti pro handicapované studenty na VŠE

– 5 / 2008

Letního sportovního kurzu se zúčastnili tři zrakově postižení studenti VŠE spolu s ředitelem Střediska handicapovaných studentů Martinem Ctiborem. Zrakově postižení studenti Bára, Zdeněk a Vašek s vodícím psem Cipískem se, pokud to bylo možné, účastnili sportovních aktivit, které byly vhodné pro jejich zdravotní handicap, s jednotlivými družstvy, jichž letos bylo šest. Mezi sportovní aktivity zrakově postižených patřil například orientační běh denní i noční, průchod přes lanové centrum, kánoe a kajaky a cykloturistika na dvojkolech (tandem). Pro handicapované studenty to byl hezký a příjemně strávený sportovní kurz. Podle vyjádření některých „zdravých“ studentů byla účast handicapovaných studentů na kurzu přínosem. Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze by rádo poděkovalo Ireně Stejskalové (vedoucí kurzu), Miloši Pádivému (řediteli CTVS) a rektorovi VŠE Richardu Hindlsovi, neboť bez jejich vstřícnosti a laskavosti by se handicapovaní sportovci kurzu nemohli zúčastnit. Autor: Václav Eliáš, Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze

Inzerce

economix

Již tradičně se uskutečnil letní sportovní kurz v Dobronicích u Bechyně pořádaný Centrem tělesné výchovy a sportu VŠE v Praze (CTVS). Dobronický kurz v termínu 21.–28. června 2008 byl pro účastníky kurzu výjimečný, neboť úplně poprvé se tohoto kurzu zúčastnili i zdravotně handicapovaní studenti.

20

– 5 / 2008

První seznamovací akcí nových členů CEMS byl tradiční Rookie Weekend v Jáchymově. Na začátku nového školního roku jsem vyrazila na klasický blokový seminář na týden do Varšavy, kde jsem se dověděla o marketingu v kosmetickém průmyslu, jenž byl tématem tohoto semináře. Po návratu do Prahy pak již začala výuka, pro běžného studenta poněkud netradičním způsobem – veškeré lekce byly vedeny v anglickém jazyce, účastnili se jich zástupci předních mezinárodních firem, kteří se s námi dělili o své zážitky a zkušenosti, všechny úkoly či seminární práce byly řešeny v mezinárodních týmech a následně prezentovány před odborníky z praxe. Mimo toho jsme jako CEMS studenti měli možnost účastnit se mnoha skill seminářů, workshopů či neformálních setkání se zástupci korporátních partnerů CEMS. Celý zimní semestr byl pak zakončen velkou vánoční CEMS party, která pro mnohé včetně mě znamenala i velkou rozlučku s českými i zahraničními kamarády před odletem do zahraničí.

economix

Co se vybaví většině lidí, když se řekne Norsko? Krásná příroda, okouzlující Norky, ohromná naleziště ropy, ale také zima a především prohibice. Na sever jsem odjížděla plná očekávání, co mi semestr strávený na univerzitě v Bergenu vlastně přinese. Co však odjezdu do zahraničí předcházelo? Našla jsem pohozený letáček propagující program CEMS. Zúčastnila jsem se i setkání s jeho současnými studenty a následně jsem se přihlásila. Nakonec jsem úspěšně prošla celým výběrovým řízením včetně assessment centra. Informace o tom, že svůj výměnný pobyt strávím ve Skandinávii, byla již jen „třešničkou na dortu“.

TAM, KDE VYJÍ POLÁRNÍ VLCI V Norsku začíná letní semestr podstatně dříve než v České republice, přičemž pro zahraniční studenty je ještě připraven wel-

zpravodajství

Můj CEMS rok aneb Výlet do země Roalda Amundsena

come week. V Bergenu jsem tedy přistála již 5. ledna. První seznamovací týden byl opravdu nabitý všemožnými soutěžemi, hrami a samozřejmě večírky; hlavní úkol byl splněn, téměř 120 zahraničních studentů se tak nějak poznalo. Našim hlavním komunikačním kanálem se stal hned od počátku facebook, díky němuž jsme nejen zjistili, jak se kdo doopravdy jmenuje, ale hlavně, kde jsou jaké akce, kdo na ně jde a jestli opět někdo neslaví narozeniny. Univerzita, na niž jsem přijela do Norska studovat, nese název Norges Handelshøyskole, ale nikdo jí neřekne jinak než NHH (čti en ho ho). Jde o nejlepší ekonomickou vysokou školu v celé zemi, což si její studenti plně uvědomují a podle toho se také někdy chovají. Výuka probíhá podobnou formou jako na VŠE, jen je kladen větší důraz na samostatnou přípravu před hodinou a hlavně na četbu odborných článků a publikací, která je časově poměrně náročná. Jedním z předmětů, které jsem na NHH studovala, byly Chinese Challenges, díky nimž jsem se jako studentka CEMS zúčastnila odborného workshopu ve

Stockholmu, kde jsme v týmu prezentovali naši semestrální práci na téma Private banking in China. Tento výlet do Švédska byl opravdu velmi milým překvapením, které pro nás zdejší CEMS Club připravil. Hlavní náplní semestru v Bergenu však byla práce na business projektu, na jehož zpracování se podílejí zadávající společnosti a především pak tým studentů z celého světa. Já si vybrala firmu zabývající se testováním rakoviny, která potřebovala vypracovat obchodní plán pro po-

tenciální investory. Naše skupina byla větší, než je obvyklé, a čítala celkem deset lidí. Kvalitní obchodní plán se zdál zpočátku nelehkým úkolem, především i proto, že nikdo z nás neměl téměř žádné zkušenosti s testy detekujícími rakovinu. Po mnoha náročných týdnech a především posledních téměř probdělých nocích se nám nakonec podařilo vypracovat obchodní plán, s jehož kvalitou byli zástupci zadávající společnosti více než spokojeni. Pro mě osobně práce na business projektu znamenala velkou zkušenost z hlediska mezilidské komunikace a především pak v oblasti kulturních rozdílů, které jsem si do té doby v takové míře nikdy neuvědomovala. Pozitivním zjištěním naopak bylo, že i tým složený z naprosto rozdílných osobnostních charakterů může společně dojít k velmi kvalitnímu výsledku. Nejzajímavější na výměnném semestru jsou ale samozřejmě mimoškolní aktivity. Tamější studentská organizace po nás připravila několik úžasných událostí jako valentinskou party, výlet do Stavangeru či dokonalou závěrečnou Farewell Dinner. Bergenský CEMS klub uspořádal akce jako sjezd divoké řeky, seznamovací CEMS party či tradiční CEMS Rotation Dinner s korporátními partnery. Ovšem nejlepšími akcemi byly ty, které jsme si jako studenti pořádali sami na kolejích, protože mít ve své kuchyni najednou až čtyřicet lidí je naprosto úžasné a v českých podmínkách zatím neproveditelné. Během svého výměnného pobytu jsem poznala neuvěřitelnou partu lidí, díky nimž byl můj výměnný semestr jednoznačně tím nejlepším, jaký jsem doposud zažila. Pokud byste se rádi o programu CEMS dověděli více, přijďte 3. prosince do Rajské budovy, kde bude probíhat druhý ročník CEMS Day na VŠE. O zkušenostech s programem CEMS se s vámi rádi podělí jeho minulí i současní studenti. Budete mít možnost zeptat se na podrobnosti o kterékoli z partnerských univerzit CEMS, zjistit, jak probíhá výběrové řízení či jak se na něj dá připravit. Autor: Pavlína Šimurdová

21

zpravodajství

Stát se „buddiekem“ je výhodné hned z několika důvodů: můžete konverzovat v cizím jazyce, najít si nové přátele, navázat kontakty v zahraničí a ještě k tomu získáte deset bodů k přijímacímu řízení pro studium v zahraničí, což je pro studenty největší lákadlo. Ale jak se říká, bez práce nejsou koláče. Takže ani zmiňovaných deset bodů nelze dostat jen tak za nic. Povinností je postarat se o přiděleného zahraničního studenta a pomoci mu se zařizováním nezbytných věcí a dále ho provázet studentským životem. Buddy System pořádá mnoho akcí, různých aktivit a výletů. V tomto akademickém roce se studenti vydali do Kutné Hory, Karlových Varů, na Karlštejn a užili si několik dalších akcí, například SkiT-

rip za zimními radovánkami v Janských Lázních v Krkonoších. Ovšem nejen na lyžích, ale i snowboardech či saních, protože kromě sjezdovek je možné se vyřádit i na sáňkařské dráze. Další atrakcí byl sky-diving – seskok s instruktorem v tandemu z výšky 4000 metrů rů – či Boat party, která býváá tematicky laděná. V tomto roce se pod záštitou Buddy Systemu promítají české filmy s anglickými titulky, na něž jsou zváni všichni studenti. Pro tento semestr jsou v plánu tři filmy. V říjnu se již promítal Kolja, 12. listopadu to bylo Tajemství hradu v Karpatech a posledním filmem bude začátkem prosince Popelka (vše samozřejmě s anglickými titulky). A JAK JE TO S ORGANIZACÍ BUDDY SYS TEMU?

Jana Reháková Na valné hromadě konané 20. října bylo zvoleno nové vedení. Prezidentkou se stala Jana

Reháková, která nahradila dosavadního prezidenta Tomáše Borta, a viceprezidentkou byla zvolena Martina Chládová. Nové prezidentce jsme položili několik otázek. Co tě lákalo na funkci prezidentky Buddy Systez mu? Na Buddy Systemu jsou nejúžasnější lidé, kteří ho tvoří, jeho členové! Oni jsou hlavním důvodem, proč jsem se rozd hodla kandidovat na post prezidentky Buddy Systemu. Jsou nesmírně aktivní, spojuje je společná vize „Breaking down the barriers, bringing the world together“. A jedinou odměnou je jim pocit z dobře vykonané práce. Láká mě možnost jim pomoci při vykonávání jejich práce, otvírat jim možnosti realizace a získávání dalších zkušeností. Jsem hrdá na to, že je mohu reprezentovat. Počítala jsi s tím, že máš i protikandidáta a že to nebude úplně lehký souboj? Do voleb jsem šla s vědomím, že mám proti sobě velmi silného protikandidáta – teď už bývalého viceprezidenta Lukáše. Domnívám se, že až do poslední vteřiny to bylo velmi napínavé a nešlo jasně určit, kdo má větší šance uspět v hlasování. Výsledkem voleb jsem byla velmi mile překvapena. Nevěděla jsem, že mám v Buddy Systemu až tak velkou podporu... Bylo to příjemné zjištění.

Jakých cílů chceš ve vedení Buddy Systemu dosáhnout? Chystáš nějaké výrazné inovace? Buddy System se za poslední rok posunul o skok dále. Tomáš s Lukášem a Martinou toho udělali hodně a laťku nastavili vysoko. Dnes je Buddy System organizací, o kterou se zajímají firmy, která má šmrnc nejen na naší škole, ale také v zahraničí. Přála bych si, aby i nadále fungoval minimálně tak skvěle, jak je tomu teď. Uvnitř Buddy Systemu se odehrávají úžasné projekty, například jsme organizátorem International Weeku. Rádi bychom dále pokračovali tímto směrem, zapojili se do dalších projektů, zvýšili povědomí o Buddy Systemu, a to nejen v síti Erasmus Student Network. Současně je potřeba pracovat a působit i mezi členy. Už teď máme více než 40 členů, a proto je koordinace našich aktivit nelehký úkol. Rádi bychom zapojili i „buddieky“ a lidi, kteří mají zájem s námi spolupracovat a podílet se na našich aktivitách. Více informací se lze dovědět 1. a 2. prosince během Dnů partnerských univerzit v posluchárně RB111. A o co půjde? Čeští a zahraniční studenti předvedou své prezentace, jejichž prostřednictvím bude možné získat informace o zahraničních univerzitách, na nichž mohou studenti VŠE studovat v rámci semestrálních výměnných pobytů. Dále lze jít přímo na některou z infoschůzek do posluchárny B – ta nejbližší se bude konat 24. listopadu od 19.45. Autor: Lucie Cepáková

economix

Když se řekne Buddy System, většina studentů VŠE určitě alespoň trochu ví, o co jde. Prvořadým cílem této dobrovolné studentské organizace je poskytování prostoru pro vzájemné poznávání českých a zahraničních studentů. Zahraniční student studuje na VŠE buď jako Exchange student, nebo v rámci programu CESP (Central and East European Studies Program). Zásadní rozdíl spočívá v tom, že Exchange studenti jsou z partnerských škol VŠE a jsou u nás výměnou za naše studenty. Naproti tomu CESP studenti si studium u nás platí a mohou být z kterékoli univerzity.

– 5 / 2008

Buddy System má novou prezidentku

22

Rozhovor se starostou Jindřichova Hradce Ing. Karlem Matouškem

economix

– 5 / 2008

Fakulta managementu Vysoké školy ekonomické je odtržena od veškerého dění v hlavním městě. Pro přiblížení života v Jindřichově Hradci pražským studentům a možná i některým studentům z Jindřichova Hradce jsme vyzpovídali jeho starostu Ing. Karla Matouška. Pomáhá fakulta vysoké školy z Prahy zvyšovat prestiž města? Samozřejmě pomáhá. Už v roce 1991 vznikla myšlenka, že by v Jindřichově Hradci byla vysoká škola, a řeči o tom, že jsme nejmenší univerzitní město v republice, mají svoji platnost. Tehdy představitelé města i okresního úřadu deklarovali, že fakultu chtějí. Nejprve byla pouze vysokoškolským pracovištěm, poté spadala pod pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity a v roce 1998 se začlenila pod Vysokou školu ekonomickou v Praze. Jaká je spolupráce města a fakulty? Nejlepší spolupráci, která je stěžejní, vidím v programu Pět P (Podpora, Péče, Přátelství, Pomoc, Prevence). Je to dobrovolnický program určený dětem ve věku 6 až 15 let, které to mají v životě složitější než jejich vrstevníci. Funguje na základě přátelského vztahu dítěte a dospělého dobrovolníka, kteří se spolu scházejí jedno odpoledne v týdnu a věnují se různým společným aktivitám. Vnímám to jako velmi bohulibou činnost, většinou studenti studují, baví se, a když si najdou čas na takovouto věc, tak to tedy klobouk dolů. Zaměstnanci úřadu jsou ochotni studentům kdykoli poskytnout informace pro zpracovávání jejich diplomových prací. Fakulta nám zpracovala dopravní průzkum pro městský úřad, jako tomu bylo v případě cyklostezek. Jak město podporuje Fakultu managementu? Založení fakulty předcházelo několik zvláštních okolností. Po pádu komunistické strany zůstala její nová budova okresní-

Jindřichův Hradec ho výboru KSČ bez užitku. Okresní úřad ji dal k dispozici budoucí fakultě. První studenti zažili pionýrské doby, co se týče stravování i ubytování. Nebyly koleje a studenti bydleli na ubytovnách jindřichohradeckých firem (Slovan, Pozemní stavby). Poté, co nám byla vrácena kasárna jako historický majetek města, začalo se s výstavbou kolejí pro studenty. Zastupitelé věnovali jednu budovu škole a Vysoká škola ekonomická investovala asi 30 milionů a campus je hotov. Jednu budovu z těchto kasáren tvoří menza, ubytování a sídlo správy kolejí a budova s byty pro pedagogy. Mezi podporu fakulty lze počítat i přidělení 12 bytů pro pedagogické pracovníky v polovině 90. let. Podílí se město na fungování fakulty i finančně? Musím říci, že nepodílí, pokud pominu její začátky. Jediné, co bych mohl zmínit, je sportovní akce, kterou fakulta každoročně pořádá. Tou akcí je Hodinovka o pohár starosty města, vždy ji dotujeme pohárem a dalšími cenami. Fakultu bychom mohli podporovat i z toho titulu, že bychom jí dali k dispozici buď zadarmo, nebo za snížené nájemné kulturní dům Střelnice pro reprezentační ples a jiné akce. Toto je takový popud pro činovníky z fakulty, kteří se na nás mohou obrátit. Bude se město finančně podílet i na plánované rekonstrukci budovy školy? Určitě ne. Pouze při modernizaci křižovatky u fakulty jsme počítali s budoucí realizací přístavby fakulty. Jaký je nejvýznamnější úspěch politiky v Jindřichově Hradci v poslední době? Největší úspěch v letošním roce je první místo v soutěži Historické město roku. Tuto soutěž vyhlašuje Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Slavnostní vyhlášení probíhá ve Španělském sále Pražského hradu u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel. Cenu získává město, které nejlépe připravuje a realizuje Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. V jezuitské koleji se nám po letech hledání možného využití povedlo založit Národní muzeum fotografie. Když se řekne národní

muzeum, napadne nás, že by mělo sídlit spíše v hlavním městě, proto jsme velmi hrdí na to, že své útočiště našlo právě u nás. O založení se zasloužila obecně prospěšná společnost, velkou finanční pomoc poskytlo město, Evropská unie a rozvojový fond Phare. Jakými většími investicemi se může Jindřichův Hradec pochlubit? Co může město potenciálním investorům nabídnout? Na prvním místě jsou viditelné investice do budov. V našem případě můžeme jmenovat novou sportovní halu, dům s pečovatelskou službou, za který jsme dokonce získali ocenění Bytový dům roku, dále lze uvést celý nový střed města, povrchy ulic, veřejné osvětlení, kanalizaci. Pokud do Jindřichova Hradce přijedete vlakem, přivítá vás nová ulice vedoucí přes obě náměstí až na nábřeží k rybníku Vajgar. A nejen ulice, ale vlastně celý střed města. Možná, že by studenty zajímalo, že na tento projekt jsme dostali 600 tisíc eur z fondu Phare v tehdejším kurzu 30 korun. Dále jsou to také akce, které nejsou tak vidět, například kanalizační sběrač B. Ten vede podél toku Nežárky až do čističky. Původní byl z roku 1937 a spíše vedl do čističky čistou vodu z Nežárky a to, co bylo ve sběrači, teklo zpátky do řeky. Náročná stavba sběrače stála 60 milionů korun. Kdyby se věnovalo 60 milionů na věci, které jsou vidět, město by bylo určitě hezčí, ale bez této investice bychom se neobešli, město by se nemohlo dále rozvíjet. Průmyslovou zónu jako takovou Jindřichův Hradec vůbec nemá. Sice už několik let usilujeme o získání nevyužívaného pozemku, bývalého tankodromu, na který by bylo možné nějaké investory nalákat, ale bohužel toto se nám do dnešního dne nepodařilo. Jindřichův Hradec je spíše městem, které žije turisty. Komplex budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci je po Pražském hradu a dále zámku v Českém Krumlově třetím nejrozsáhlejším památkovým objektem v České republice. Co nám zde ovšem chybí, je hotel vyšší kategorie. V centru města je jediný čtyřhvězdičkový hotel. Jakou kulturní akci konanou ve vašem městě byste návštěvníkům nebo obyvatelům doporučil? Určitě bych neváhal a pozval vás na letní operní představení, ve kterém účinkují sólisté Národního divadla. Letos proběhl pátý ročník po obnově této krásné akce, v 60. letech totiž zanikla. Probíhá na třetím nádvoří zámku a letos byl k vidění Verdiho Rigoletto. Mezi milovníky folku je festival Folková růže nazýván nejkrásnějším folkovým festivalem na světě. Letos proběhl již 16. ročník, je pořádán časopisem Folk a Country. Můžete prozradit nějakou zajímavou kulturní akci, která je teprve ve fázi příprav? Když už jsem hovořil o opeře, na příští

23

Jindřichův Hradec rok plánujeme další představení a již dnes mohu prozradit, že půjde o Mozartovu operu Don Giovanni. Ve fázi příprav je také výstava fotografií Cesta světla (Via lucis). Fotografie vybírá komise složená z profesorů FAMU a jde o fotografie mapující situaci posledních dvaceti let v ČR. Tedy od doby cinkání klíči na Václavském náměstí až po dnešek. Nejprve bude tato výstava umístěna na Staroměstské radnici, poté poputuje do Bruselu a nakonec do našeho Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Jak Jindřichův Hradec žije Vánocemi? Co se ve městě děje? Pociťuje město odliv studentů Fakulty managementu v tomto období? S Vánocemi je spojena spousta tradičních akcí, jako jsou vánoční trhy na horním a dol-

ním náměstí. Upřednostňujeme obchodníky s vánoční tematikou. Samozřejmě probíhají i adventní akce

na zámku. Každoročně je na třetím nádvoří vystavěn živý betlém, středověké stánky z neotesaného dřeva pokryté jehličím a slámou. V černé kuchyni zámku se vaří čaj, káva, grog a podle receptu Bílé paní i kaše pro návštěvníky (podle pana starosty není kaše moc dobrá, pozn. red.). Samozřejmě, že také pořádáme adventní koncerty, které se konají v kapli sv. Máří Magdaleny, a mezi vánočními svátky si mohou návštěvníci kostela Nanebevzetí Panny Marie poslechnout Vánoční mši od Jana Jakuba Ryby v podání symfonického orchestru a sborů, které v Jindřichově Hradci působí. Studenti z města na Vánoce pochopitelně odjíždějí ke svým rodinám. Autor: Pavla Prokopová

Jindřicháč.cz

w

Třetím je technický tým složený ze studentů fakulty – jejich úkolem je tvorba webových stránek. Tento tým slouží jako technická podpora redaktorského týmu. Cílovou skupinou celé akce jsou děti z Jindřichova Hradce a okolí, a to hlavně z druhého stupně základních škol. Patří totiž do šikanou a drogami nejohroženější skupiny. Dále je projekt určen učitelům, rodičům a sociálním pracovníkům, kterým mohou informace z Jindřicháče.cz pomoci v každodenním kontaktu s dětmi. I když tento projekt netrvá dlouho, podařilo se navázat kontakty se subjekty pracujícími s dětmi, zejména se základními školami, knihovnou, zájmovými organizacemi, odborem školství a odborem sociálních věcí městského úřadu. Drobnými propagačními akcemi, soutě-

w w

Učebna číslo 127 Studenti Fakulty managamentu se otužují a málokdo o tom ví. Nesprchují se ale studenou vodou, nechodí v zimě v kraťasech a ani se nesaunují. Čím to tedy je? Mohou za to teplotní rozdíly v jednotlivých učebnách. Začarovaná učebna je zaručeně ta s číslem 127. Jakmile člo-

věk vstoupí, dostane pomyslnou facku přehřátého vzduchu přes obličej. I ten, kdo se obvykle nepotí, se v této místnosti přinejmenším orosí na čele, protože to je k nevydržení. I když se zde netopí, působením slunce se zde teplota odhadem pohybuje kolem 27 stupňů. Za další zmínku stojí, jak „dokonale“ působí vyhřátá místnost na studenty. Zatemňuje jim

mozky, myšlenky se rychleji vytrácejí kamsi do neznáma, pozornost klesá. Je to utrpení sedět v tomto prostředí a přitom studovat. Tedy nestudovat. Student si pak ze cvičení či z přednášky nic kloudného neodnese. Jak proti přehřátí bojujeme? Otvíráme okna, avšak čirý vzduch nepřichází. Cirkulaci vzduchu podpoří profesoři, kteří otvírají dveře do uličky. Trochu

žemi pro děti a komunikací s řediteli i učiteli základních škol se povedlo upozornit na vznikající portál a zaujmout některé děti pro spolupráci. Vizí do budoucna je, aby na fakultě vznikaly další studentské firmy, jejichž náplň již bude dána jejich zájmy a možná i nápadem, jenž se prosadí na volném trhu. Slogan webu zní následovně: Najdi si akci v Jindřichově Hradci. Pro studenty se na fakultě chystají i jiné nové příležitosti, jak by mohli získat praktické zkušenosti s managementem. Jednou z nich je například právě ukončené výběrové řízení na spolupráci při přípravě a realizaci Jihočeského komorního festivalu, který se koná již popáté. Dva ze studentů byli vybráni, aby tento festival manažersky a organizačně vedli. Autor: Jitka Březinová

XXXXX se provětrá, ale vše hned zmizí, když se dveře zavřou. Poslední záchranou jsou žaluzie. Ty vše zatemní, ale teplo stále propouští. Řešením by byla jistě klimatizace, ale najdou se na to finanční prostředky? To uvidíme. Když se po úžehu ze stodvacetsedmičky chcete zchladit, stačí navštívit aulu, v níž pro změnu velmi rychle vymrznete. Autor: Kateřina Bicanová

– 5 / 2008

Hlavním smyslem celé akce je, aby si studenti fakulty, tedy budoucí manažeři, vyzkoušeli některé aktivity, které je mohou potkat v jejich budoucí profesi. Mohou zde využít znalostí a dovedností z výuky, jako je například management, marketing, komunikační dovednosti, IT technologie, sociální politika, fundraising a další, a to na aktivitě neziskové a nekomerční, což však nevylučuje, že se jim zkušenosti ze spolupráce nebudou hodit i v ziskové sféře. Cílem projektu je dát studentům možnost samostatně

kreativně pracovat v reálném prostředí, zajistit udržitelnost projektu Webový portál pro děti, který na fakultě začal v únoru 2008, a pokračovat v komunikaci a spolupráci s městem Jindřichův Hradec a Jihočeským krajem. Studentská organizace je složena ze tří pracovních týmů. Prvním z nich je manažerský tým složený ze studentů FM VŠE, který má za úkol řízení projektu, propagace, fundraising, finanční řízení, výzkum potřeb cílových skupin a další. Druhou skupinou je redaktorský tým mladých lidí z vysoké, střední i základní školy, jejichž úkolem je hledat a aktualizovat data o volnočasových aktivitách pro děti v Jindřichově Hradci, o možnostech pomoci dětem ohroženým šikanou a drogami, a to formou reportáží, fotografování a dělání rozhovorů.

economix

Jindřicháč.cz – to je nová studentská aktivita vzniklá na Fakultě managementu, přesněji řečeno je to internetový projekt vyvinutý studenty a věnovaný studentům.

24 Do našeho seriálu o studentech původem ze zahraničí přibyla sympatická studentka Ta Mai Anh. Již jméno napovídá, že její původ můžeme hledat v Asii, a to ve Vietnamu. Česky si říká Anička a studuje mezinárodní obchod, snad proto, že její život je tak trochu „mezinárodní“. Česká republika není její cílovou stanicí, ale jen odrazovým můstkem na cestě do velkého světa.

Myslíš, že by se hodně lišil tvůj život, kdybys žila v zemi, ze které přišli rodiče? Myslím, že by to bylo úplně o něčem jiném, kdybych vyrůstala ve své rodné zemi. Jelikož jsem tam nevyrůstala, nemohu to ale dobře posoudit. Životní úroveň zde v ČR je viditelně na vyšší úrovni, mzdy jsou čtyřikrát, někdy až pětkrát vyšší, je tu lepší bezpečnost a hlavně státní správa a zdravotnictví. Jakmile potřebujete pomoc, čeští lékaři jsou vám vždy ochotni pomoci, což u nás neplatí.

Jak ses ocitla v České republice? Moji rodiče přišli do České republiky za prací, takže jsem tu vyrůstala už jako malá holčička. Chodila jsem do české školy už od první třídy.

Navštívila jsi někdy Vietnam? Ano, ráda jedu za svým druhým domovem, mám tam své příbuzné, které ráda navštěvuji. Vietnamci jsou navzájem úzce svázáni, rodiče se starají o své děti, dbají na to, aby dosáhli nejvyššího vzdělání, pomáhají si navzájem, starají se o příbuzné. Myslím, že myšlením jsme zcela odlišní například od Američanů. Jo jo, tak to má být, musíme si pomáhat...

Proč sis vybrala pro studium VŠE? Vždycky jsem chtěla na vysokou školu s ekonomickým zaměřením a VŠE mi připadala jako dobrá volba. Hlavně můj obor (mezinárodní obchod) mi přišel dost zajímavý a doufala jsem, že možná v budoucnu využiji poznatky ze svého oboru i v cizí, třeba ve své rodné zemi.

– 5 / 2008

Jak bys nám přiblížila zemi, ze které pocházejí tví rodiče? Moji rodiče pocházejí z Vietnamu, který se nachází v jihovýchodní Asii při pobřeží Jihočínského moře. Tato země s více než dvoutisíciletou historií je bohatá jak na kulturní, tak na přírodní bohatství, na své si přijdou i milovníci sportu. Je to krásná země, stojí za to se tam jet podívat. Doporučuji!

economix

zahraniční studentka na VŠE

Ta Mai Anh

Přejala jsi zcela zvyky a styl života běžný v ČR, nebo udržuješ nějaké „exotické“ obyčeje? Jsem schopna vést i více kulturních zvyklostí více zemí! Jelikož jsem tu odmalička, český styl života, české jídlo, zvyky, jazyk... mám v malíčku. Také dodržuji naše tradice, například si vařím více naše jídlo, vepřo-knedlo-zelo – to není moje gusto. Co tě v České republice nejvíc zlobí? Já si osobně myslím, že jsou Češi dost uzavření vůči cizincům. Nemůžeme Českou republiku porovnávat například

zahraniční studentka na VŠE

25

s USA, kde pracují všechny rasy pod jednou střechou. Smím tvrdit, že Češi jsou z velké části rasisti, nebo se dívají na cizince skrz prsty, což je tedy smutné. A nejsmutnější na tom je, že Česká republika nemá moře – mohla by tak vydělat jako stát velké peníze!

Chtěla bys v České republice zůstat i po dokončení studia? Ne, chtěla bych určitě do zahraničí, proto studuji Mezinárodní vztahy, kde se musím učit víc jazyky oproti jiným fakultám, takže doufám, že v budoucnu naleznu nějaké uplatnění v cizině.

Setkala ses někdy s diskriminací? S diskriminací jsem se již setkala, ne ve škole, ani ve třídě, ani v práci, ale spíše na ulici.

Co by se dalo zlepšit v oblasti vztahů k cizincům ve škole i v mezilidských vztazích? Ať jsou lidé více otevření, ať se nebojí komunikovat a obchodovat s cizinci, neboť každý jsme svým způsobem originální. Každý jsme zkrátka nějací, a to bez ohlednu na barvu pleti. Autor: Vladimír Štípek

Jaký máš vztah s ostatními studenty a učiteli? Myslím, že mě berou jako bělošku, ve škole ani ve třídě se ke mně nikdo neopovážil vyjádřit nic negativního nebo mě slovně napadat. Vyhovuje ti životní styl v ČR? Až na pár drobností ano. Jaké jsou tvé plány do budoucna? Ještě nevím, těžko říct. Mám spoustu plánů, chci dokončit školu, pak hodně cestovat. Uvidíme, kde se nakonec usadím.

economix

– 5 / 2008

Inzerce

26

názor

Čím hůře, tím lépe

economix

– 5 / 2008

Když byl kdysi Karel Čapek dotázán, proč nemůže vystát tehdy ještě jen mile potrhlé komunisty, odvětil, že se mu nelíbí jejich uvažování „čím hůře, tím lépe“. Jestliže se dnes zamyslíme nad souvislostmi tzv. finanční krize, uvědomíme si, že v tom komunisté rozhodně nejsou sami. A že jim společnost dělají ti, do nichž bychom to určitě neřekli. Ekonomika, česká i světová, není v posledních týdnech či měsících bezpochyby ve zcela dokonalé kondici. Nahromadily se dlouhodobě neřešené či špatně řešené strukturální a jiné problémy, které mají potenciál stát se skutečnou hrozbou produkční schopnosti jednotlivých ekonomik. Stát se může mnohé, ale stejně tak se zatím nestalo mnohé z toho, čím jsme dnes a denně bombardováni jako katastrofickou realitou. Na dnešních událostech je možná nejtísnivější pocit, že jsou zde vlivné skupiny těch, kteří si podobný vývoj přejí a – vědomě či nevědomě – dělají hodně pro to, aby se vše do zdravých kolejí vrátilo co nejpozději. Nic na celém faktu nemění skutečnost, že na verbální úrovni usilují o pravý opak. Není to v historii nic nového, ale rozměr, v jakém vše pozorujeme nyní, je již při letmém pohledu mimořádný. Kdo tedy může mít „zájem“ o to, aby se současná krize některých finančních institucí přelila do krize celého finančního systému a tím ohrozila dlouhodobé zdraví celých ekonomik včetně, samozřejmě, ve svých důsledcích životní úrovně obyvatel? Nejviditelněji se tento absurdní masochismus projevuje ve sféře médií. Těm se obtížně funguje v situaci dlouhodobého, poměrně solidního ekonomického růstu, který je provázen jen drobnými a mělkými zakolísáními. Každá negativní zpráva je tak vítána a vydrží na titulních stranách mnohem déle, než by si zasluhovala. Sledujeme pak vzdělaně se tvářící nedouky, kteří pouze slova zemětřesení, bouračka či vražda nahradili termínem finanční krize. Při znalosti některých atributů fungování zejména finančního sektoru je skoro s podivem, že se ten český ve světle svého mediálního obrazu sám

dobrovolně nezhroutil a neodešel na věčnost. To samozřejmě neznamená, že vše je v pořádku a že není dlouhodobě zaděláno na problémy, které bude nutné relativně bolestivě řešit. Tyto problémy se však ve veřejné diskusi objevují zcela minimálně a bývají zasunuty hodně hluboko pod balastem komentářů a neustále se opakujících názorů těch, kteří by se před každým novým věšteckým prohlášením měli podívat na to, co sami řekli před několika týdny, a konfrontovat to se zcela odlišnou realitou. Mnohem subtilnější, ale o to potenciálně nebezpečnější, mohou být motivace konglomerátu tvořeného politickými a finanč-

ními elitami. Ty sice v průmyslových demokraciích stojí formálně spíš proti sobě, ale stále hůř se jim v dnešním světě daří zastírat, že jejich zájmy jsou v mnoha ohledech podobné, a dokonce totožné. Z reakcí vrcholných politických představitelů na obou březích Atlantiku nelze nepostřehnout výrazný zájem na tom, aby veřejnost uvěřila hrozbě ekonomické katastrofy a byla ochotna vyjádřit alespoň implicitní souhlas (tzn. je strpět) s opatřeními, která s tržní ekonomikou a stabilitou vlastnické struktury nemají mnoho společného. Nedává to moc smysl, neboť ve standardní situaci mají stávající politické elity potřebu spíš malovat voličům stav ekonomiky v růžových barvách, až do doby, kdy už nelze nic zastírat. Zcela jinou dimenzi však podobné aktivity vládnoucích struktur získají, když si uvědomíme principy fungování finančního resp. bankovního sektoru v éře,

kdy mu dominují centrální banky v té či oné podobě ovládané státem. Přesáhnou-li ztráty vytvořené v systému bankovnictví částečných rezerv únosnou míru a nakumulované problémy již nelze dál tlačit před sebou, pak aby se management bankovních domů vyhnul akutní nutnosti „skládat účty“ (tedy zbankrotovat), jedná v podivuhodné shodě s vrcholnými představiteli politické moci. Příkladem za všechny jsou Spojené státy, jejichž systém centrálního bankovnictví je již od samého počátku zatížen značnými pochybnostmi o jeho zákonnosti. Aby byla americká veřejnost, stále ještě negativně vnímající porušování tržních principů, ochotna akceptovat obrovské přesuny finančních prostředků z jejích kapes do bilancí ohrožených bank, musel odcházející prezident, vedení FED (americké centrální banky) a vrcholní představitelé Kongresu vyvinout mimořádné úsilí a de facto se uchýlit až k hrozbám zhroucením ekonomiky v případě, že by navrhovaná opatření nebyla prosazena. Dnes a denně jsme vystaveni srovnávání dnešní finanční krize s léty Velké hospodářské krize přelomu 20. a 30. let. Na podzim roku 2008 může tyto dvě události srovnávat jen ten, kdo je naprosto neznalý skutečných souvislostí ekonomického propadu z doby před osmi dekádami. Nelze se však ubránit dojmu, že mnohá proponovaná opatření na poli hospodářské politiky v největších ekonomikách současnosti směřují k tomu, aby se skutečně něco podobného opakovalo. Budeme-li i nadále ochotni zaměňovat příčiny a následky a na základě toho „necháme konat“ (laissez-faire, krásná ironie) dnešní politické a finanční elity v duchu jimi navrhovaných kroků, pak se můžeme poměrně brzy hodně divit. Zamyslíme-li se totiž, komu současný stav finančního sektoru vyhovuje, pak odpověď je až příliš zřetelná na to, aby vše byla jenom shoda okolností, či dokonce „hra tržních sil“. Autor: Ing. Ladislav Tajovský

27 2 7

mladý a úspěšný

Jan Sýkora, výkonný ředitel a spolumajitel makléřské firmy Wood & Company Myslím, ze stále stačí trocha teoretických znalostí, hladovost a ambice růst jak spolu s firmou, tak i uvnitř.

VŠE vystudoval těsně po sametové revoluci. V 90. letech získal tehdy nepříliš běžný titul MBA. Dnes je výkonným ředitelem a spolumajitelem známé makléřské firmy Wood & Company. O studiích v „divokých 90. letech“, o makléřském byznysu a o krizi si s námi povídal Jan Sýkora.

Šel byste do toho dnes znovu? Samozřejmě. Dnes, v časech finanční krize, je makléřský byznys dost rizikovým podnikáním, některé české firmy tento rok zaznamenaly ztráty. Myslíte si, že by mohlo v nejbližší době přijít k oživení obchodování na burzách a tím pádem i k oživení makléřského podnikání? Situace určitě v příštích letech nebude nejjednodušší. Na druhou stranu, společnosti a jedinci, kteří přežijí, vyjdou z nadcházející krize mnohem silnější než kdy předtím. Myslím, že jsme svědky naprosto fantastické příležitosti, která se opakuje jednou za několik set let.

Pokud vím, studia MBA jsou více vedena jako diskuse mezi studenty, než že by byla zaměřována na teoretické znalosti. Jaké další rozdíly vidíte mezi klasickou ekonomkou a studiem MBA? Studium MBA v sobě snoubí jak teoretic ké (akademické) znalosti, tak jejich aplikaci v praxi. Myslím, že pro každého, kdo uvažuje o uplatnění mimo akademický svět, je model MBA studia na kvalitních školách neocenitelný. Když se dnes s odstupem díváte na studia VŠE, co vám tato škola dala a co byste se naopak přál tehdy naučit? Nemyslím si, že jsem kvalifikován na tuto odpověď. V době začátku devadesátých let (těsně po revoluci) nebyla úroveň pedagogů až na výjimky příliš vysoká. Setkávali jsme se s příklady, kdy profesoři byli o kapitolu před studenty. Je normální, ze přeškolení z marxismu-leninismu na tržní ekonomiku trvalo pár let. Každopádně na tři roky strávené na VŠE vzpomínám velmi rád. Který předmět, jestli takový byl, vás v době studií ovlivnil nejvíce? Asi jediné přednášky, na které vzpomínám, byly doutníkovým kouřem provoně-

né přednášky pana profesora Tučka. Dalším praktikem byl určitě i profesor Daňhel, matematický klasik profesor Horský. Vzpomenete si ještě na učitele, ke kterým jste rád chodil i na přednášky, a naopak na ty, které jste jako student moc „nemusel“? Začátkem devadesátých let bylo běžné, že na přednášky či cvičení, které studenty příliš neoslovily, se prostě nechodilo. Docházka nebyla povinná, takže většina studentů při studiu již pracovala a do školy se chodilo jen na zkoušky či zajímavé přednášky, což bylo v podstatě na několik hodin týdně. Dnes jste jedním ze spolumajitelů české makléřské společnosti Wood & Co. Co bylo impulzem vydat se v kariéře tímto směrem? V roce 1993, kdy jsem studoval MBA, jsem se seznámil s Richardem Woodem, který Wood & Co. v roce 1991 založil. Co mne naprosto nadchlo, byl tým, který Richard kolem sebe soustředil. Navíc Richard mi při prvním interview řekl, že předpokládá a že by byl nejšťastnější, kdyby klíčoví zaměstnanci jednoho dne firmu řídili a převzali. To byla pro mne nejsilnější motivace. Co musí vystudovaný ekonom umět, aby se do podobného podniku mohl pustit?

Projevilo se na vaší firmě nějak to, že je z poloviny vlastněna islandskou bankou, vzhledem k problémům, které má dnes islandský bankovní sektor? Zatím ne. Naši islandští partneři nemají žádný vliv na řízení firmy. Bohužel procházejí složitou dobou. Straumur je v tuto chvíli jedinou přeživší islandskou bankou. Pevně věřím, že situaci nejen přežijí, ale vyjdou z ní mnohem silnější. Na druhou stranu v době, kdy se hovoří o státních bankrotech Itálie a Španělska, je tu i nenulová šance, že to neustojí. V tom případě bychom s největší pravděpodobností získali jejich 50 % Wood & Co. zpět. Celkově se experti o finanční krizi vyjadřují v tom smyslu, že nikdo neví, kam se dál bude ubírat, nebo kdy skončí. Máte svůj soukromý tip s ohledem na případný konec krize a oživení trhu? Jak jsem již řekl, myslím, že příštích pár let nebude jednoduchých. Zatím problémy vidíme hlavně ve finančním sektoru a ještě se příliš neprojevují v reálné ekonomice. To teprve přijde a uvidíme velmi pravděpodobně razantní oslabení světových ekonomik. Prostě bublina splaskne. Každopádně silné a dobře řízené firmy budou mít fantastické příležitosti k akvizicím a růstu. Rovněž pro trpělivé a likvidní investory toto bude příležitost tisíciletí. Autor: Marcel Bodnár

– 5 / 2008

Po škole jste se rozhodl rozšířit si vzdělaní o titul MBA. Co dnes může takovéto vzdělaní dát vystudovanému ekonomovi? V roce 1993 to byla fantastická šance získat přistup k fantastickým profesorům z amerických prestižních škol, kteří na USBSP/RIT vyučovali. Samozřejmě kvalita se s tehdejší úrovni na VŠE nedala vůbec srovnávat.

economix econo omix

Vystudoval jste VŠE. Co vás na tuto školu lákalo a jaký obor jste si vybral? Vystudoval jsem bakalářské studium na fakultě financí v letech 1990–1993. Od mládí jsem se chtěl věnovat obchodu.

28

obchod s uměním

Vývoj českého aukčního trhu aneb Jak se obchoduje s uměním která mu vyhovuje. Zároveň může sběratelinvestor získat reprezentativní průřez sledovaným uměleckým obdobím či stylem. „V Česku a na Slovensku existuje uzavřený kruh deseti až dvanácti sběratelů, kteří kupují obrazy nad 500 tisíc korun,“ říká majitel Galerie Art Praha Vladimír Neubert.

Štíhlé dámy v kloboucích, ošperkované od hlavy až k patě, lesk diamantů, muži s šustícími bankovkami v rukavičkách, to vše v oparu nervozity. Tak si představujete aukci umění? Omyl! Přesvědčte se sami, podzimní aukční sezona 2008 je v plném proudu.

economix

– 5 / 2008

Na konec září připravilo hned několik aukčních síní své prodeje, kterými byla zahájena podzimní aukční sezona. Dorotheum, jedna z největších tuzemských aukčních síní, ve své aukci 20. září nabídla na 150 obrazů, mezi nimi i mistrovská díla Jana Zrzavého. Jeho dlouho nezvěstné dílo Podobizna malíře Adolfa Gärtnera se vydražilo za 6,9 milionu korun. V posledním desetiletí byl portrét považován za nezvěstný, naposledy byl publikován v Zrzavého monografii z roku 1941. Nakonec se objevil v pozůstalosti Josefa Vydry (1884–1959), výtvarného pedagoga navazujícího na odkaz Bauhausu, se kterým se Jan Zrzavý přátelil. Aukční síň Meisser-Neumann se pro tuto sezonu zaměřila převážně na díla české avantgardy, tradiční krajináře, současné umění i starožitnosti. Ty nabízela ve své aukci 27. září. VÝT VARNÉ UMĚNÍ JAKO INVES TICE Posledních pár let podle ředitelky Dorothea Márie Gálové ukazuje na nový trend na českém trhu s uměním. Sbírání obrazů a investování do umění se začíná věnovat mnohem početnější skupina lidí než před několika lety. Nejde pouze o vyhraněné sběratele, právě naopak. Proto je aktuální soubor dražených prací vždy sestaven i pro potřeby toho, kdo míní teprve svou sbírku zakládat. Výstava všech dražených prací dává možnost orientace v daném období výtvarné tvorby. Začínající sběratel-investor si podle organizátorů může na výstavě lehce vybrat a na aukci pořídit základ své budoucí umělecké sbírky, a to v takové cenové úrovni,

VÝT VARNÉ UMĚNÍ A NEJBOHATŠÍ SBĚRATELÉ V kuloárech se vypráví ledacos. Například to, že jeden z nejbohatších sběratelů občas konspirativně draží po telefonu ze svého terénního vozu, zaparkovaného za aukčním domem, nebo dokonce z místních toalet. Kuloáry jsou na každé aukci místem velmi významným, leč vyplatí se brát je s rezervou. Mezi zájemci o obrazy se stále více objevují právníci a lidé střední vrstvy, kteří se zaměřují na díla do 50 tisíc korun, ač je z daní odepsat nemohou. Finanční skupina PPF na aukcích kupuje fotografie. Například bankovní instituce však na aukcích nakupují výjimečně. Stejné je to i se státními galeriemi. „Pokud vůbec nakupujeme umělecká díla, pak od soukromých vlastníků, od autorů nebo získáváme pozůstalosti,“ vysvětluje ředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný. VÝT VARNÉ UMĚNÍ A KRIMINALITA V souvislosti s dovozem obrazů nedávno (srpen 2008) uložil soud europoslanci a bývalému řediteli televize Nova Vladimírovi Železnému dvouletý trest se čtyřletým podmíněným odkladem a pětimilionovou pokutu. Společně s ním byl v nepřítomnosti souzen galerista George Novotný, kterému pražský městský soud udělil stejný postih jako Železnému. Žaloba oběma mužům kladla za vinu daňové úniky ve výši 6,8 milionu korun při dovozu obrazů z ciziny. „Šlo o dokonaný trestný čin. Obžalovaní jednali v úmyslu krátit clo a DPH,“ prohlásil předseda senátu pražského městského soudu Dušan Paška. Peněžitý trest europoslanci uložil za to, že se s pomocí galeristy snažil získat majetkový prospěch.

Nakonec padly podmínky. Soud totiž přihlédl k tomu, že trestná činnost byla spáchána před devíti lety, že škoda byla zaplacena a že oba obžalovaní žijí řádným životem. „To vše výrazně snižuje společenskou nebezpečnost,“ konstatoval Paška. Soudní jednání se táhne už šest let. Poslední kauzou z prostředí obchodu s výtvarným uměním u nás jsou údajná falza obrazů Pravoslava Kotíka, z jejichž prodeje byla obviněna Galerie Art Praha. VÝT VARNÉ UMĚNÍ A DESÍTKY MILIONŮ ZA OBRAZ Y Které obrazy stály na tuzemských aukcích nejvíc? 1. František Kupka: Élévation (Výšky) IV, 22,1 mil., 2007 2. Oskar Kokoschka: London, Chelsea Reach, 19,5 mil., 2008 3. Josef Šíma: Léda s labutí, 14,6 mil., 2008 4. František Kupka: Abstraktní kompozice, 13,4 mil., 2007 5. Josef Čapek: Děvče v růžových šatech, 12 mil., 2007 6. Georges Braque: Zelené umyvadlo, 11,5 mil., 2008 7. Emil Filla: Dívka s mandolínou, 11 mil., 2008 8. Jindřich Štyrský: Krajina v oblacích, 10,25 mil., 2007 9. Antonín Procházka: Kopretiny, 10,1 mil., 2008 10. Josef Čapek: Koupel nohou, 9,3 mil., 2006 11. Antonín Procházka: Poprsí muže, 9 mil., 2007 12. Jindřich Štyrský: Cirkus Simonette, 8,6 mil., 2006 13. Jindřich Štyrský: Stan, 8,3 mil., 2008 14. František Kupka: Pískaři na Seině, 8,2 mil., 2008 15. Josef Čapek: Koupel nohou, 7,9 mil., 2008 Autor: Lucie Kubečková

29

rozhovor

RNDr. Mária Gálová, MBA, rozhovor s ředitelkou aukční síně Dorotheum ČR vlastní aukce, a to 4x až 5x v roce. Je to největší aukční společnost na českém trhu, má 14 zaměstnanců, z toho tři interní experty na výtvarné a užité umění a šperky. Právě v tomto se odlišuje od ostatních pořadatelů dražeb, kteří pracují výhradně s externími znalci. Je napojená

koli jiná společnost. Možná je naše situace ještě složitější než u jiných obchodních společností, jelikož jde o vysoce odborný obor. Osobně považuji za nejtěžší, že musíme zboží nejenom prodávat, ale také získat k prodeji. Právě tato část naší práce je vůbec nejsložitější.

Jaká klientela se dražeb účastní a došlo v průběhu let ke změnám struktury zákazníků? V posledních letech sledujeme nárůst zákazníků – o umění se začíná zajímat širší skupina lidí, která se rekrutuje především ze střední vrstvy. Dalším, z našeho pohledu pozitivním trendem posledních let je, že se o umění zajímají stále mladší ročníky. To následně vytváří tlak také na změnu struktury nabízeného zboží. Třeba právě mladší klientela inklinuje více k modernímu a současnému umění. Právě z toho důvodu jsme nedávno připravili speciální aukci zaměřenou výhradně na české umění druhé poloviny 20. století. Aukce jednoznačně prověřila připravenost našeho trhu na tuto změnu a měla zásadní umělecký a komerční úspěch.

Myslíte si, že lze při vašem podnikání využít i internetových dražeb? Naše společnost internetové dražby nepořádá. Tímto způsobem se dá nakupovat, dle mého soudu, pouze zboží méně kvalitní, kde rizika pro nakupujícího i zprostředkovatele nejsou tak velká. Domnívám se však, že pro umění bude v zásadě vždy platit, že se bude obchodovat přímým kontaktem zákazníka s dílem samotným.

na zahraniční klientelu i odborníky. Co do výše obratu je Dorotheum za celou dobu historie na 1.–3. pozici na trhu. Je jedinou aukční společností, která je auditovaná, navíc jednou z významných auditorských společností. Jak se činnost aukční síně liší od činnosti klasické soukromé společnosti? V zásadě nijak. Pracujeme na stejných principech jako jaká-

Jaký je harmonogram hospodářského roku? Všude ve světě je rok rozdělen do tzv. jarní a podzimní aukční sezony, stejně tak i u nás. Je nějaký rozdíl v tvorbě vyvolávací ceny u nás a v západní Evropě? Vyvolávací cena je cenou, na které se domlouvá expert s konkrétním majitelem díla. Má spíše motivační charakter pro na-

Jak probíhá aukce? V zásadě tak, jak to známe z filmů. Aukci řídí licitátor a můžete se jí zúčastnit přímo v sále, po telefonu nebo na písemný limit. Účastníkem dražby může být každý, komu je 18 let a je právně způsobilý. Důležité je se před samotnou aukcí seznámit s pravidly aukční síně, například s výší tarifů (příhozů), s výší přirážky, způsobem a termíny platby, převzetí předmětů a podobně. To nejdůležitější však je seznámit se předem s dílem samotným a získat k němu maximum informací, v ideálním případě od odborníka, na kterého se můžete spolehnout. Autor: Lucie Kubečková

– 5 / 2008

Jak dlouho Dorotheum funguje? Dorotheum jako rakouská společnost funguje 300 let, byla založena v roce 1707 císařem Josefem I., je vůbec nejstarší aukční společností ze všech dnešních velikánů na světovém trhu s uměním. Česká pobočka byla založena v roce 1992, jako vůbec první zahraniční pobočka mateřské společnosti. Nejdříve pouze jako akviziční kancelář pro aukce ve Vídni, od roku 1997 pořádá přímo na území

kupující a pohybuje se zhruba na 2/3 ceny odhadní. Cena odhadní v sobě zrcadlí význam autora a jeho díla, skutečnost, jestli je dílo signováno nebo nikoli, jestli bylo vystavováno nebo publikováno, jeho rozměr, techniku, stav a také to, jaká je po autorovi a typu díla v konkrétní době poptávka. V tomto kontextu nemá reálný význam srovnávat vyvolávací ceny u nás s cenami jinde ve světě. Jde vždy o individuální případ. Jiná situace by mohla nastat například u užitého umění, kde by mohlo být srovnání snazší. Pokud jde o předměty srovnatelné kvality, ceny jsou v podstatě stejné, trh s uměním je dnes v pravém slova smyslu globální.

economix

Čím je podle vás český trh s obrazy specifický? Český trh s uměním má hodně lokální charakter. To znamená, že česká klientela se zaměřuje především na české umění. Je spíše ve svém chování konzervativní, sběratelé a investoři ve větší míře sázejí na již prověřená jména, a tudíž na ten druh umění, který sice nemá potenciál zásadního zhodnocení v budoucnu, na druhou stranu představuje jistý a bezpečný způsob uložení finančních prostředků.

30

architektura

Byl jednou jeden blob

economix

– 5 / 2008

Chobotnice Jana Kaplického se zapsala do dějin české architektury. To i přesto, že zatím nestojí a její osud je možná zpečetěn. Výstavbu nové Národní knihovny provází od prvopočátku mnoho problémů – od nevyhovující soutěže přes nedořešené pozemkové vztahy po rozpory v politickém spektru. Nevypadá to, že by se v brzké době něco vyřešilo, ale když trochu zafantazírujeme a představíme si, že stavbě velkolepé, moderní a originální knihovny nic nebrání, zbývá zodpovědět poslední – kde na téměř čtyřmiliardový počin vzít a je bezpodmínečně nutné, aby se tak finančně náročný projekt v Praze stavěl? Vezměme to popořádku: Píše se rok 2004 a ředitel Národní knihovny tvrdí, že knihovna potřebuje novou budovu. Vypisuje se mezinárodní soutěž, které se účastní kolem čtyř set architektů z celého světa. V březnu roku 2007 známe výsledek – porota vybírá blob Jana Kaplického. Ten se podle svých slov nechal inspirovat bunkrem, barvou šampaňského, lidským tělem a spoustou dalších věcí. Příběh blobu pokračuje a dělí populaci i politické spektrum na dva tábory. Zatímco Václav Klaus prohlásí, že stavbě bude bránit vlastním tělem, sociální demokraté v čele s Jiřím Paroubkem výstavbu chobotnice na Letné až fanaticky podporují. Trochu zmateně působí primátor Pavel Bém, kterému se návrh Kaplického údajně líbí (ještě aby ne, když byl členem poroty), ale už ne tolik jeho výstavba na Letenské pláni. Na povrch vyplývá údajná neregulérnost soutěže, v jejíž porotě sedí blízcí známí Kaplického a pravidla jsou neustále měněna, což vyústí až v žalobu ostatních zúčastněných. Památkáři se bouří proti nabourání pražského panoramatu, stále větší počet (ne)kompetentních lidí se vyjadřuje k umístění blobu na Letné. V červenci letošního roku ministr kultury Jehlička oznamuje, že se blob stavět nebude. S takovým tvrzením se britský architekt Kaplický nechce smířit a stále tvrdohlavě tvrdí, že „jeho“ Národní knihovna na Letné bude. Státní kasa by eventuální výstavbu chobotnice citelně pocítila. Samo uspořádání architektonické soutěže spolklo neuvěřitelných 26,5 milionu korun. Pokud by se začalo sta-

vět do roku 2010, stát by na její stavbu vydal tři miliardy korun, což potvrdil ředitel knihovny Vlastimil Ježek v pořadu Otázky Václava Moravce. Stát přitom počítal s částkou pouhých 1,9 miliardy Kč. Další miliardu by mohlo stát odškodné, které žádají neúspěšní architekti za zpracování svých projektů. „Požadujeme anulování výsledků soutěže, vrácení vstupních poplatků a uhrazení nákladů všem soutěžním týmům,“ píše se v otevřeném dopise, který architekti poslali ministru kultury Václavu Jehličkovi. To, že byla soutěž na novou knihovnu pochybná, se ozývá i z EU. Jelikož nejsou peníze ani na stavbu, ani na pozemky, bylo nutné najít jiné řešení – ministr Jehlička ho vidí v přestavbě dnešní Národní knihovny (bývalý klášter Klementinum) tak, aby se do ní knihy vešly. Je otázka, jestli po ničivých záplavách v letech předešlých je vhodné umístit cenné knihy do podzemí. „Řešení vychází z reálné ekonomické situace a finančních prostředků, které má resort kultury momentálně k dispozi-

ci,“ řekl ČTK mluvčí ministra Jan Cieslar. Nedostatek financí v rozpočtu ČR komentuje Jan Kaplický po svém; tvrdí, že česká vláda likviduje kulturu. Nahrává mu k tomu výstavba tunelu Blanka – spojky mezi křižovatkou na Špejcharu a Trojou, která bude stát kolem 30 miliard korun. Stejně tak se v rozpočtu našly peníze pro ztrátové České dráhy a kromě jiného se najdou i na výstavbu podmořského „oceanária“ či národního stadionu. Pokud by se k moci dostala ČSSD, Jiří Paroubek prý udělá cokoli pro to, aby potřebné tři miliardy na výstavbu získal. Stejně tak vicepremiér Jiří Čunek (KDU-ČSL) prohlásil, že se hodlá zasadit o to, aby se finance na novou budovu ve státním rozpočtu našly. I bývalý ministr kultury Vítězslav Jandák se domnívá, že zbývající dvě až tři miliardy by se během výstavby objevily. Kromě jiného připomíná i výnos z privatizace pražského letiště, který může činit přes 100 miliard korun. Ať už to s Kaplického blobem dopadne jakkoli, všem se originální chobotnička nikdy nezavděčí. Spíše je to výstraha do budoucna, že by se měly projekty zadávat průhledně a výsledek by měl být jednoznačný. Některé aspekty kolem soutěže jsou stále předmětem kritiky (například dodatečné úpravy podmínek soutěže, kontakty mezi soutěžícími a komisí). Zadavatel by měl jasně dopředu zveřejnit náklady, které do projektu může vložit, aby se z jed-

né miliardy nakonec nestaly tři a více. Sporné bylo i řešení majetkových a právních vztahů, nebo si snad stát nemůže dovolit služby kvalitních právníků? Ve třech miliardách by se odměna za dobré právní zastoupení jistě našla. Nová knihovna však jednoznačně potřebná je. Prostředí Klementina je krásné a inspirativní, ale čekat dvě až tři hodiny na výdej knihy je v dnešní době již naprosto nevyhovující. Stěhování do nových prostor je v budoucnu nezbytností. Argumentem pro zastánce knihovny je to, že díky zájmu a vášním, které „oko nad Prahou“ vzbudilo, je z neexistující knihovny turistická atrakce už teď. Co teprve, až se postaví! Každá stavba s podobným významem, jako je Národní knihovna, má šanci ze sebe vytvořit významné kulturní centrum, shromaždiště lidí, které bude žít vlastním životem, v jehož útrobách se vytvoří neopakovatelné mikroklima. Národní knihovna tedy vždy přitáhne mnoho lidí a je téměř vyloučeno, aby byla opomíjena, nebo dokonce nevyužívána. Příběh tak končí zatím nešťastně. Pro Vlastimila Ježka, který byl odvolán z funkce generálního ředitele NK. Pro Jana Kaplického, který je zklamán rodnou zemí, hrozí jí žalobou u mezinárodního soudu a odmítl přijmout cenu Ministerstva kultury ČR za mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí. Pro Pavla Béma, jelikož kauza Národní knihovny ukázala jeho názorovou roztříštěnost. Pro neznámého pachatele z magistrátu, na kterého poslal Vlastimil Ježek ombudsmana. Pro ČR, do jejíž mezinárodní soutěže už se asi nikdo nikdy nepřihlásí. Pro ministerstvo kultury, jehož ceny jsou odmítány. Nejsmutněji končí příběh blobu pro Prahu, která přichází o možnost mít jednu z nejoriginálnějších a zřejmě i nejfunkčnějších knihoven na světě. Autor: Hana Kubovcová Zdroj: www.novinky.cz, www.nkp.cz, www.narodni-knihovna.cz, www.blisty.cz, www.ihned.cz

31

Nemyslíte, že váš obraz úspěšného bývalého ředitele Českého rozhlasu okolnostmi kolem Národní knihovny poněkud utrpěl? Uznáváte, že to mohl být hlavní důvod, proč jste neuspěl ve volbách do Senátu? Ani tah s Ježkovým knihobusem zřejmě nepomohl. To neumím posoudit, osobně se cítím být stále stejným Ježkem, dnes jako kdykoli předtím. Srovnávat rozhlasové období s knihovnickým navíc ani nejde, a pokud, pak bych musel říci, že studiový dům na Vinohradské jsme postavili bez politiků – v opačném případě by pravděpodobně dodnes nestál. Odmítnout setrvání v ředitelském křesle výměnou za likvidaci Kaplického chobotnice jsem považoval a považuji za správné, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Za čtyři roky v Národní knihovně se vůbec nestydím, povedla se nám řada velmi dobrých počinů: od zajímavých akvizic historického fondu přes spuštění programu k získávání sponzorských příspěvků Adoptujte si svůj rukopis či založení nové pražské Galerie Klementinum až po soutěž o nejvhodnější návrh nové budovy Národní knihovny. Ano, i tu považuji za úspěšnou, neboť její vítěz nabídl kvalitu obdivovanou bez přehánění od Austrálie po Ameriku, a na tom české kyselé hrozny nemohou nic změnit. Pokud jde o Senát, rozhodli voliči – ti, co přišli, i ti, kteří zůstali doma. A to je třeba s pokorou přijmout, i když pravolevé vidění světa, které podle mého soudu letošní volby provázelo, je mi cizí. Z funkce šéfa Národní knihovny vás odvolal ministr kultury Jehlička z KDU-ČSL kvůli nepovedenému výběrovému řízení. Tím odvolal budoucího možného senátora své strany. Byl to pro něj nezbytný krok nebo za vaším odvoláním stál někdo jiný? Změnil se váš postoj ke KDU-ČSL, pod jejíž záštitou jste do Senátu kandidoval? V odvolání žádný důvod uveden není, v tiskové zprávě ministerstva kultury se uvádějí „důvodné pochybnosti o soutěži“, kterou jsme si prakticky objednali u Mezinárodní unie architektů a kterou také šéf její soutěžní sekce osobně dozoroval. Důvodné pochybnosti tak pro sebe překládám jako „pochybné důvody“. S většinou výhrad vůči soutěži absolutně nesouhlasím, vznikaly vesměs na objednávku více než rok po vyhlá-

Ježek a jeho chobotnice šení výsledků, aby „legalizovaly“ čistě politické rozhodnutí mimořádný projekt ateliéru Future Systems pohřbít. Václav Jehlička buď uvěřil všem těm nesmyslům, kterými ho různí lidé z různých důvodů přes rok vytrvale krmili, nebo podlehl tlaku ODS. V obou případech mi jistě „přitížilo“, že jsme si profesně ani lidsky nikdy neporozuměli. Jak to bylo opravdu, ví jenom on sám. Můj vztah ke KDU se nezměnil – lidi, které jsem měl rád, mám rád dodnes, a naopak. Někteří mne jen překvapili, ale to si musí vyřídit s vlastním svědomím sami. Zlom v kauze Národní knihovna nastal ve chvíli, kdy se do diskuse zapojil prezident Václav Klaus. Souhlasíte s tím? Pokud ano, jak je možné, aby jeden člověk měl natolik silný vliv na ostatní, a co jej vedlo k jeho radikálnímu prohlášení? Jakou roli zde sehrál „kamarád“ Václava Klause Milan Knížák? Klaus i Knížák sehráli bezpochyby negativní role. Kdo dříve, to je otázka typu, zda byla dříve slepice nebo vejce. Klausovo angažmá v této věci nechci přeceňovat, ale pravda je, že po jeho prohlášení o přivazování se k bagru najednou nešlo nic z toho, co předtím postupovalo poměrně hladce. Jak hodnotíte jednání primátora Pavla Béma, který byl členem komise, která návrh přijala, a poté otočil o 180 stupňů? Pavel Bém byl po celou tu dobu v nelehké situaci, musel se vyrovnávat s vlivy, které na samotnou knihovnu přímo nedosáhly. V posledním roce jsem na něj měl často vztek, dneska mi je ho už jenom líto.

Jak se bráníte nařčení, že výběrové řízení bylo upraveno tak, aby v něm zvítězil pan Kaplický? Co bylo hlavním důvodem pochybností? To je tak absurdní, že... Připusťme, že chcete dosáhnout nějakého cíle, v tomto případě vítězství Kaplického v soutěži (že jsem ho vůbec neznal, nechme stranou). Myslí snad opravdu někdo vážně, že bychom v takovém případě zvolili mezinárodní, anonymní a otevřenou architektonickou soutěž podle pravidel Světové unie architektů, s přísnými pravidly na všechny myslitelné situace? Že bychom požádali o jmenování porotců UNESCO nebo hlavní město Prahu? Omlouvám se, ale na tuhle pitomost už se mi vážně nechce odpovídat. Kdo byl schopen této konstrukci uvěřit, toho stejně nepřesvědčím. Jaký je podle vás pravý důvod, proč se stala možná stavba na Letné trnem v oku kritiků z řad politiků? Mohou být pravými důvody jiné zájmy využití Letné? To nikdo z nás neví, můžeme jen spekulovat, hledat pravděpodobné důvody. Podle mého soudu je tím hlavním fakt, že jsme pro stavbu nové budovy Národní knihovny nezískali podporu pražského politického podsvětí, které si viditelné politiky vodí jak v loutkovém divadle. Dočetl jsem se, že jste pro veřejnou sbírku k zafinancování Národní knihovny - sám byste přispěl. Je to reálný nápad? Věříte, že Kaplického návrh není zatracen a jak vidíte budoucnost Národní knihovny? Veřejná sbírka samozřejmě neřeší to zásadní – pozemky. Nemyslím si ani, že by mohla nahradit účast státního rozpočtu, a také k tomu není žádný důvod. Peníze z daní nepatří politikům, i když o nich v rámci zastupitelské demokracie za nás rozhodují. Účast ve veřejné sbírce tak považuji za spíše symbolické gesto, vyjádření názoru. Ono to ostatně s Národním divadlem nebylo jinak – bez příspěvku Františka Josefa by zcela určitě nestálo. Národní knihovna je důležitou kulturní a vzdělávací institucí, je nezastupitelná. Úroveň poskytovaných služeb je ale do budoucna svázána s realizací moderní budovy a já věřím, že ji do deseti let nakonec postavíme. Co tvoří náplň vašeho běžného dne a kam budou směřovat vaše kroky po neúspěšné kandidatuře do Senátu? Do konce roku jsem zaměstnancem Národní knihovny, pak chci nějakou dobu zůstat na volné noze. A docela vážně přemýšlím o knize s pracovním názvem Chobotnice česká, protože různé roviny toho, co jsem v posledních dvou letech v souvislosti s projektem Oko nad Prahou prožil, stojí za hlubší reflexi. Autor: Miroslav Mikeska

– 5 / 2008

Vlastimil Ježek byl nejen generálním ředitelem Národní knihovny. Úspěšnou práci má za sebou například na postu ředitele Českého rozhlasu, zabýval se i výstavnictvím. V poslední době se do povědomí veřejnosti zapsal nejen jako propagátor obdivovaného i zatracovaného blobu na Letné, ale i neúspěšnou kandidaturou do Senátu.

economix

ro uz b hr iokvao r

32

na baru s ...

Rozhovor se zpěvačkou Magdalenou Šalamounovou

economix

– 5 / 2008

Je mladá, krásná a talentovaná. Co více si přát od zpěvačky. Rozhovor nám poskytla Magdalena Šalamounová, někdejší objev soutěže Česko hledá SuperStar a hudební stálice pražských klubů, která zpívá za doprovodu kapely Photolab. Její hlas zní například ve filmech Rafťáci a Pusinky.

Mohla bys nám krátce představit svou kapelu? Kdy a jak vznikla, jaký hudební styl hrajete, kde vás můžeme vidět? Photolab má celkem sedm členů – jedny bicí (Hopinu), jedna basa (Elisn), dvě kytary (a.m.almela a p.m.bob), čtvery klávesy (Petah troje, jedny já) a jeden Kudla, který se stará o naše fotky, videa a kapelní design. Vznikli jsme v nepřesné datum na podzim před třemi roky na výstavě filmové fotografie, kde jsme měli zahrát tři písně ve stylu photostreamu – tehdy ještě ne moc secvičené. Tomuto hudebnímu stylu jsme věrni dodnes a také náš název z něho vzešel. Vidět je nás možno po různých klubech, ale vzhledem k právě probíhajícímu nahrávání desky máme od října koncertování na nějaký čas přerušeno, všechny koncertní novinky se však budou objevovat na našich stránkách www.photolab.cz. Je to tvá první kapela nebo jsi již dříve v nějaké působila? Photolab je moje úplně první kapela, ráda bych, aby jí také dlouho zůstala.

Bereš sama sebe jako zpěvačku ve skupině nebo máš do budoucna v plánu vyzkoušet si sólovou dráhu? Jsem ráda na pódiu s kapelou, nedovedu si moc představit, že jsem tam jen sama za sebe s nájemnými hráči. Naše hudba se nám líbí právě proto, že do toho každý dává svůj specifický díl. Necítím se být sólovou zpěvačkou. Téměř všechny tvé písničky jsou v angličtině nebo francouzštině. Jak se ti zpívá v cizích jazycích? Zpívá se mi v nich velmi dobře, ačkoli zpívám francouzsky s belgickým akcentem a anglicky s ruskou výslovností. Je to pro mě – přiznám se – trošku „schovka“ před přílišným vyjádřením emocí českými slovy, která nic nezakryjí. Píšeš si texty sama? Kde hledáš inspiraci třeba jen k samotnému zpívání? Texty většinou vycházejí z atmosféry, kterou má nová melodie. Inspirace ke zpívání přichází většinou spolu s kytarovými nápady našeho kytaristy a.m.al-

33

na baru s ... mely, a když nám oběma přijde zrovna ve správnou chvíli, vznikne ta správná písnička.

Čemu se studijně věnuješ? Dříve jsi prý studovala „knihy“. Co tě na nich nejvíce bavilo? Obor knihkupectví jsem studovala na střední škole, teď ale studuji religionistiku. Knížky však rozhodně zůstaly mou velkou součástí. Jsem spíše beletristický typ, máme však v kapele kytaristu Boba, se kterým vedeme diskusi na téma četby beletrie. On tvrdí, že nemá cenu číst příběhy, které někdo „jen tak“ vymyslel, protože ho nebaví cizí, na ničem nezaložené „vymýšlení“, a tedy čte literaturu faktu. Já vzhledem ke svému beletristickému pojetí si myslím, že vymyšlené příběhy kvalitního rázu mohou rozvíjet dosti zajímavé myšlenky, takže člověk může být obohacen i mimo fakta. Samozřejmě nejlepší je kombinace obojího.

V předchozích rozhovorech ses přiznala k nervozitě z vystupování. Jak jsi na tom s nervozitou teď? Moje nervozita bývá většinou těsně před vystoupením, ale na pódiu už odeznívá, což dříve nedělala. Určitě jsem na tom lépe, než když jsem poprvé stála na pódiu. Doufám, že se to bude jen lepšit! Nemohu nezmínit soutěž Česko hledá SuperStar, díky níž ses dostala do širšího povědomí. Jak zpětně hodnotíš své působení v soutěži? Byla by tvá umělecká dráha bez této soutěže svízelnější? Soutěž beru jako určitou zkušenost v životě, která ale byla spíše psychologického rázu než přímo hudebně směřující. Myslím, že do širšího povědomí mě, dalo-li by se to takto říci, asi dostala, ale s kapelou jdeme normálně od začátku tak, jak to povětšinou chodí. Naším cílem je koncertovat po různých pěkných klubících, kde by z toho měli posluchači radost.

Zdá se, že se tvá kariéra na hudební scéně pěkně rozjíždí. Čemu kromě hudby se ve volném čase věnuješ?

Ve volném čase si zvláště otevírám knížky, aby byla nějaká radůstka, vytvářím si filmové zážitky či něco uvařím a následně umyji nádobí (to také nějaký ten volnočas zabere) a občasně si tak popíjím s kamarády vínko, pokuřuji startky a hovořím...

Co tě v nejbližší době čeká, ať už s kapelou či bez kapely? V nejbližší době mě čeká mnoho věcí, ale jsou to různé maličkosti, nic velkého – to je ta bezkapelní část... a natáčíme desku! A to je ta velká kapelní část. Autor: Betka Kuchařová

– 5 / 2008

ji v trochu upraveném aranžmá použil. Zkušeností bych to ani nenazvala, ale bylo to hezké...

economix

Mimo jiné ses také podílela na vzniku soundtracku k filmu Rafťáci. Jak ses k tomu dostala a jaká to pro tebe byla zkušenost? Zrovna v době, kdy se připravovala hudba k Rafťákům, jsem natáčela píseň Dalibora Cidlinského (Best Of Days), která se dostala k Mirkovi Chyškovi, který vytvářel hudební doprovod k filmu. Hodila se mu, a tak

Jak vidíš své studium v budoucnosti? Chtěla bys zkusit nějaký hudební obor? Už jsem tak trochu odkryla svůj studijní svět, myslím, že zatím se mi žádné velké plány nerýsují, hudební obor však zkoušet nebudu. Snad proto, že chci zůstat ve své legrační neznalosti technického pěveckého neumu.

34

economix

– 5 / 2008

Niekto cestuje, aby spoznával mestá, iný chce vidieť prírodu, ďalší zas túži poznať inú kultúru. Ja, keď som sa rozhodla ísť do Mexika, som nechcela ani jedno. Spadala som do kategórie, ktorej je jedno, kam, podstatné je s kým. A myslím, že to bolo dobre, pretože som nemala žiadne predstavy ani očakávania, takže som sa mohla len nechať unášať tým, čo ma stretávalo, a naplno si to užívať. Môj prvý kontakt s Mexikom na ceste do tejto krajiny bol už na letisku v Madride, kde mi došlo, že španielčinu, ktorú počujem okolo seba, budem počúvať najbližších skoro dvadsať dní. To by nebol problém, ten jazyk sa mi páči, akurát že okrem na papieri napísaného „Stratila som sa, môžete mi nejako pomôcť?“, „gracias“, „bolí ma hlava“ a zopár neslušných slov som nič iné nevedela. Úprimne, za tých pár týždňov som sa ani veľa navyše nenaučila. (No zvládnem človeku vynadať a potom ho poprosiť, aby sa ukľudnil, a poďakovať sa, prípadne si objednať malú colu light. Hm, veľmi užitočné.) Po tomto jazykovom precitnutí ma čakalo zopár ďalších. Ciudad de México. Môžem povedať, že som ho navštívila zatiaľ len v lietadle a na letisku, ale myslím, že na prvýkrát mi to celkom stačí. Ono to mesto je, povedzme, že si predstavte superlatív od slova obrovské a ešte krát tri. Tak to by sa jeho veľkosti hádam mohlo blížiť. Toto mesto bolo prvé, čo som z Mexika videla a no, v Mexiku je naozaj všetko jednoducho väčšie. Letisko bolo pre mňa jedno prekvapenie za druhým. Hlavne tie káble vytŕčajúce zo stien, nikde nikto a nič, len podlaha a steny a ja radami poučená, ako si mám, obzvlášť tam, dávať pozor, aby ma neuniesli.

é vo? k c t i s x ž e u M dr o r b o a d ! v i o V xic é M Ale prežila som, pán na pasovom aj bez slov správne odhadol účel mojej návštevy a za chvíľku som sedela v poslednom lietadle do Monterrey, tretieho najväčšieho mesta v Mexiku (patrí do štátu Nuevo León). Počas celých tých letov som si myslela, že si prečítam aspoň sprievodcu, ale nevyšlo to, takže som sa plne spoliehala na znalosti môjho hostiteľa. Nesklamal. Dorazila som do Monterrey, dokonca tam so mnou priletel aj môj kufor, kamaráti ma vyzdvihli a vzali k nim domov. Mesto mi naozaj vyrážalo dych. Znie to ako klišé, ja viem, ale tam je naozaj všetko také iné, neeurópske. Maličké farebné domčeky, minimum mrakodrapov, hory, všade samá anténa, tacos sem tacos tam, chaotická doprava, veď koniec koncov, ako skoro všetko. Za ten čas tam som zistila, že aj keď veci nemajú najmenší náznak organizácie, to ešte neznamená, že nefungujú perfektne. Ľudia tam proste žijú pre okamih, majú vždy kopec času a nelámu si večne hlavu s tým, čo sa asi bude diať o hodinu. V takej krajine nakoniec sa ani nedá príliš plánovať, lebo tam neviete, ako bude. Prvý deň pre mňa znamenal vyrovnávanie sa s ich časovým pásmom a spoznanie zopár božských ľudí. Na ďalší deň sme sa rozhodli už pre niečo viac turis-

ticky ladené. Zobrali sme si taxík, ktoré sú tam mimochodom také lacné, že ja, zvyknutá na Prahu, som pri tej cene ani nechcela vystúpiť z auta, ale musela som. Prešli sme sa cez hlavné (dajme tomu) námestie s parkom, kde boli samé páriky, no romantika, ja som poobdivovala ich architektonické výtvory a potom sme sa vydali smer prvé múzeum. Ešte musím podotknúť, že som vychytila veľmi dobré obdobie, pretože celé Mexiko sa pripravovalo na oslavy dňa nezávislosti, ktoré prepukli v noci z 15. na 16. septembra, takže všade boli národné vlajky, výzdoby, pouliční predavači sombrér a iných čačiek. Tým pádom celá krajina mala nádhernú atmosféru. Tak a teraz k tým múzeám. Každý deň sme mali na programe jedno. Najprv historické, kde boli staré oblečenia, vlajky, hrdinovia, trochu z aztéckej a mayskej kultúry a samozrejme všetky popisky v španielčine, takže ja som si len predstavovala, čo je tam asi tak napísané. Keď už spomínam tých hrdinov, dozvedela som sa, že v Mexiku to fungovalo tak, že jeden hrdina zabil predošlého hrdinu, a preto je hrdinom, a tak dokola. Ale pozor, všetci z nich sú považovaní za hrdinov. Oni celkove ako krajina majú zvláštnu minulosť a aj politickú prítomnosť, no ale

cestopis o tom každý z nás pozná svoje. Nebolo by pekné odhaľovať nepríjemnú stránku tejto čarovnej krajiny, pretože zlo, únosy, korupcia a tak ďalej sa dejú v každej krajine (len v Mexiku o trochu viac). Ale predsa jedna rada, ak by ste sa chystali na návštevu, nečakajte, že vám polícia bohvie ako pomôže, ak budete potrebovať. Tá tam totiž je vo väčšine prípadov skôr len tak, aby bolo, bohužiaľ. Netýka sa to ale cestných kontrol, na tie si dajte pozor, lebo mexický strážcovia zákona si vymyslia kadejaký ne-

dostatok na aute, len aby z vás vytiahli peniaze. Poďme sa však vrátiť opäť k tej peknej časti Mexika. Ďalšie múzeum, kde sme boli, bolo Museum del Noreste, najväčšie v Monterrey. V jednej časti sme sa priučili akými rôznymi spôsobmi sa miešali rasy a k akým potomkom to viedlo. Ďalej sme videli krásne popísanú antickú históriu Mexika, aj to, koľko územia USA kedysi patrilo Mexiku (podstatná časť), či aké zvieratá a rastliny sú typické pre Strednú Ameriku. No je toho veľa na vymenovanie, lepšie vidieť na vlastné oči. Ešte sme zvládli aj múzeum moderného umenia, takzvané MARCO múzeum. Krása. Okrem toho sa v strede mesta dá plaviť loďkou na umelej riečke Santa Lucía, či poprechádzať v obrovskom parku, ísť do múzea výroby ocele, múzea fotografie, do aquaparku, zábavného parku či do záhrady

šli na pahorok s obrovskou mexickou vlajkou s rozmermi 50 krát 25 metrov a váhou 200 kilogramov (hovorím o vlajke, nie o pahorku). Na tom mieste som chcela byť Mexičankou. Naozaj som si pripadala ako hrdý člen štátu. A k tomu ten rozhľad. Jeden z momentov, kedy som preklínala, že sa budem musieť vrátiť do Európy (bez urážky). A ešte jedna vec o Monterrey, dôležitá pre záujemcov o zahraničný pobyt v Mexiku. Tu sa totiž nachádza univerzita ITEMS, kde VŠE ponúka dve miesta. Je to jedna z najdrahších súkromných škol v celom Mexiku, spadá do nej minimálne päť fakúlt s rôznym zameraním, má nádherný areál (vrátane srniek vyvaľujúcich sa v tráve) a mala som tam možnosť byť asi na dvoch hodinách, jesť v školskej jedálni, zaplávať si v bazéne a vidieť profesionálnu spevácku

súťaž univerzity. Škoda len, že študovať tam nemôžem. Samozrejme netrávili sme celý čas len v Monterrey. Keďže, ako som už spomínala, Mexiko oslavovalo dni nezávislosti, vybrali sme sa po vzore ostatných aj my na výlet. Šli sme piati, štyria Mexičania a ja. Vtedy som zažila, čo je to, keď by ste chceli vedieť, o čom sa okolo vás rozpráva, lenže proste im nerozumiete takmer nič, pokiaľ ich čas od času nenapadne vám solidárne čo-to preložiť. Ale aj napriek tomu bola vždy veľká zábava. Ako náš cieľ cesty sme po mnoho dohadovaní pár hodín pred odchodom zvolili štát Jalisco, ktorý je domovom tequily a folklórnych skupín, ktoré poznáte ako Mariachi. Videli sme púšte, úžasné hory, mnoho polí, kde sa pestuje agáve, bol mi vysvetlený proces tvorby tequily, ale ten nemôžem prezradiť, prakticky sme si vyskúšali, ako sa z tequily riadne opiť (niekoľkokrát), naživo sme videli mariachi hudobníkov, pobudli v mestečku Autlán, odkiaľ pochádza Santana (ten slávny gitarista), a boli sme aj v meste Guadalajara, ktoré je považované za najmexickejšie mesto v celej Strednej Amerike. Tu sme strávili večer dňa nezávislosti, kedy je tradíciou, že sa ľudia koncentrujú na námestiach v mestách a potom má primátor z balkóna budovy pri námestí príhovor niekoľkokrát zahrňujúci vetu „viva México“. Tento akt sme ale nevideli, pretože bola hrozná búrka, tak sme radšej zapadli do baru. Čo sa tequily týka, zopár faktov: pije sa hlavne u nás známa ako zlatá tequila, pretože je viac vyzretá. Striebornú som tam pomaly ani nevidela. A povedali mi, že mám zabudnúť na ten európsky výmysel piť tequilu s pomarančom a škoricou. Keď nie čistú, tak len citrón (za čo oni považujú limetky) a soľ ako doplnok. Neoddeliteľnou súčasťou Me-

xika je ich fantastické jedlo, ktoré je pomerne lacné. Aj napriek tomu, že som sa dala preventívne zaočkovať proti žltačke, mala som z ich všadeprítomných pouličných stánkov trocha strach. Keďže z masa jem len kuracie a ryby, mnoho miestnych špecialít typu taquítos s hovädzími jazykmi som neskúšala. To však neznamená, že sa nedalo vybrať si, naopak. Ja ako milovník fazúľ som bola v raji pri všetkých tých pastách a omáčkach z fazúľ, ktoré sa servírujú k jedlu pomerne často. Samozrejme som ochutnala všetky druhy tortilla jedál, miestne polievky, aj sladké. Všetci poznáte tortillu, čiže tu okrúhlu placku z kukuričného cesta, akurát, že tam chutí úplne inak ako tie, čo dostať tu. Mexičania jedia rukami, na všetko dávajú salsu a limetky a podávajú sa ohromné porcie. Popritom stále o niečom diskutujú, takže sa z posedenia v reštaurácii stáva spoločenská udalosť, po ktorej sa pol dňa neviete hýbať. Okrem toho je obsluha vždy príjemná a ich ochota nepozná hraníc (pokiaľ rozprávate po španielsky, lebo inak vám nerozumejú). To si v Českej republike hádam ani neviem predstaviť. A teraz prejdem na časť, ktorá robí Mexiko tak pôvabnou krajinou. Mexičania! Neviem, ako to tí ľudia robia, ale sú stále kľudní a vždy všetko „klape“. A keď náhodou neklape, tak maňana (bude/zajtra/ niekedy v neurčitej budúcnosti). Okrem toho pôsobia dojmom, že majú na všetko vždy dosť času. Mexičania, aspoň tí, čo mám možnosť poznať, sú veľmi charizmatickí, príjemní, energickí a veselí ľudia, ktorí vedia, ako si vychutnať život. Veľmi, ale veľmi radi rozprávajú, zo všetkého a všetkých si robia srandu a sú pri tom patrične hluční. Proste a stručne je na nich na prvý pohľad poznať ich južanská povaha. Pri tom sú veľmi nápomocní a tiež si uvedomujú, že ak chcú

niečo dosiahnuť, nebude to nikdy zadarmo, a preto vždy spravia, čo je v ich silách, a samozrejme neustále s úsmevom na tvári. Tam sa na mňa hádam nikdy nikto krivo nepozrel, či povedal zlého slova. Čo ma však prekvapilo, bolo, že si tam veľmi potrpia na svoju reputáciu. Čo znamená, že hlavne mladí dbajú na to, ako sú oblečení, a dávajú si pozor, aby ich druhí neohovorili! Napríklad v Monterrey je veľa barov, kde ak nie je dievča v koktejlových šatách a chlapec v košeli, pekne upravený, navoňaný, tak ich tam nepustia (a niekedy môžete spĺňať tieto nepísané pravidlá a aj tak vás nepustia, lebo majú pocit, že nie ste hodní ísť do ich podniku). Na druhej strane, aspoň sa mladí ľudia o seba starajú, aj keď si myslím, že vzhľad z nás zaujímavejších ľudí neurobí. Tak či onak, v Mexiku som sa vďaka ľudom cítila naozaj veľmi príjemne a nič mi nechýbalo. Nakoniec, čo malo prísť na začiatku, najzákladnejšie údaje o Mexiku. Federácia o 31 štátoch plus územie hlavného mesta Ciudad de México. Populácia 106,68 miliónov ľudí hovoriacich hlavne po španielsky, kresťanského vyznania a mestickej rasy. Najväčším mestom je Ciudad de México s viac než 19 miliónmi obyvateľov, nasleduje Guadalajara so štyrmi miliónmi a ďalej Monterrey s 3,6 miliónmi. A čo som si z Mexika doniesla? Nie, ani poncho, ani sombréro, ale asi tristo štípancov od komárov, pocit, že tam žijú najveselší a najochotnejší ľudia na svete, obrovský srcebol a túžbu čo najskôr isť naspať za každým, keď vidím na nebi lietadlo, čo uznáte, že je v Prahe vidieť pomerne často. A samozrejme fľašu poriadnej kvalitnej tequily, ktorou budem zaháňať smútok a spomínať na najlepšiu dovolenku v mojom živote. Autor: Tamara Bodnárová

economix

s papagájmi. To by bolo asi gro kultúry v Monterrey. Toto mesto je obrovské rozlohou a plné kontrastov. Hlavne je tu dosť viditeľný rozdiel medzi chudobnou časťou a bohatou časťou, ktoré sú prakticky vedľa seba. Je tam dokonca jeden dom, ktorého majiteľ si na zaistenie súkromia kúpil celý kopec, na ktorom tá budova stojí. Ja som milovala pohľad na tie ich kopce obsiate domami a anténami. Hlavne v noci! Najkrajší výhľad na Monterrey sa mi naskytol asi predposledný deň, keď sme vy-

– 5 / 2008

35

cestopis

36

sport na VŠE

VŠTJ Ekonom – florbal

Dalším členem rodiny VŠTJ Ekonom, kter ý vám na stránkách Economixu představujeme, je oddíl florbalu. O „nepovedeném hokeji“ jsem si povídala s Michalem Tunkrátem, studentem čtvrtého ročníku VŠE a útočníkem VŠTJ Ekonom florbal.

je drahá a školní tělocvična bohužel neodpovídá ligovým rozměrům. Dříve jsme chodili hrát až od 22.30 do půlnoci, naštěstí se panu Stejskalovi podařilo vyjednat halu o hodinu dřív, takže jsme s touto hodinou vlastně spokojeni. Kterou soutěž hrajete? Turnajů se účastníme teprve třetí sezonu, přihlásili jsme se do

sedmé ligy a teď hrajeme krajský přebor, to je šestá liga, čili se nám po roce podařilo postoupit o soutěž výše. Hraje se turnajovým stylem, dva zápasy v jeden den v Praze a okolí. Moc diváků na nás nechodí – spíš známí, žádný autobus fanynek (zatím). Momentálně jsme po dvou turnajích v polovině tabulky. Hraje se deset turnajů, a to bez playoff. Jezdíte kromě turnajů i na nějaká soustředění? Na soustředění jsme zatím nebyli, protože větší část týmu je z Moravy, a tak se na víkend rozutečou domů. Takže se zatím soustřeďujeme pouze v hospodě. Jedním z důvodů jsou peníze – všechny jdou na pronájem haly. Máme jednoho sponzora, agenturu Czech-us, která nám docela vypomáhá, ale kdyby se našel další sponzor, docela by nám to pomohlo.

Kde trénujete? Berete i nové členy? Tréninky máme dvakrát týdně – v pondělí od 21.30 do 23 hodin v Kunraticích a ve středu od 21.30 do 23.00 na Chodově – přes den jsou haly velmi drahé. Když někdo bude chtít navštívit trénink, je nejlepší se buď přijít rovnou podívat, nebo se ozvat trenérům (Petr Stejskal – [email protected], Tomáš Pachl – [email protected], pozn. red.). Když už do toho ale někdo jde, měl by chodit pravidelně. Hala

Odkud k vám přicházejí noví členové? Přicházejí vůbec? Letos se objevilo docela dost prváků, tak uvidíme, jak se uchytí. S výukou nijak oficiálně propojeni nejsme, ale většina nových členů k nám přichází právě odtud. Nástěnku ani webové stránky zatím nemáme, ale na stránkách se pracuje. Kolik má VŠTJ Ekonom florbal vůbec členů? Z téměř 20 aktivních členů nás na tréninky chodí stabilně asi 17, na zápasy je potřeba dvakrát pět plus brankář a dva náhradníci. Navíc musíme mít ještě vlastního rozhodčího, jinak bychom platili pokutu. Pokud byste měl někdo zájem udělat si kurz, rozhodčího bereme všemi deseti. Autor: Dana Odvodyová

economix

– 5 / 2008

Jarov liga V areálu kolejí Jarov byla dokončena rekonstrukce stávajícího sportovního zázemí, součástí kterého je zcela nové fotbalové hřiště s umělým trávníkem. Pro mnoho obyvatel zdejších kolejí to bude jistě vítaná změna, protože kvalitní a dostupné fotbalové hřiště v okolí dlouho chybělo. Na své si však přijdou i milovníci dalších sportů, například basketbalu, volejbalu, nohejbalu a dalších sportů.

Na základě probíhajících úprav se zrodil nápad zorganizovat kolejní ligu v malém fotbalu. Podobné soutěže jsou na jiných kolejích či školách nejen u nás, ale i v zahraničí zcela běžné a těší se stále většímu zájmu a popularitě. Tyto ligy zpestřují studentský život a rozvíjejí sportovní aktivity studentů. Protože organizovanost dává samotnému sportování další rozměr, který přináší větší náboj, větší emoce, ať při prohře či výhře, a také rozvíjí týmového ducha. Podrobnější informace získáte

prostřednictvím e-mailové adresy [email protected]. Hraje se systémem 4+1, tedy čtyři hráči v poli a jeden brankář. V současné době je přihlášeno 30 týmů, které byly rozděleny do pěti skupin po šesti týmech. Nultý ročník Jarov ligy začal 17. listopadu a bude probíhat do 19. prosince. Hraje se převážně ve večerních časech. V tomto nultém ročníku se týmy budou kvalifikovat do prvního „plnohodnotného“ ročníku, který proběhne v letním semestru následujícího roku.

V nejbližší době bude spuštěn podpůrný web http://jarovliga. vse.cz, který bude sloužit hráčům, organizátorům a fanouškům pro lepší orientaci v kolotoči Jarov ligy. Pokud vás fotbalová Jarov liga zaujala, tak neváhejte, přihlaste se a aktivně se zúčastněte. V příštích měsících se těšíme na férové sportovní zápasy na našem nově rekonstruovaném hřišti. Autoři: Petr Pelc, Michal Přidálek

37

sport na VŠE

Jak jsme byli poprvé na golfu aneb Říkejte mi Tiger

Bylo kalné středeční ráno. Prahu halila těžká šedá mlha, sem tam se spustil nějaký ten drobný deštík. Prostě počasí, které si vyloženě říká o setrvání v posteli a kvůli kterému mají ve Skotsku krby a teplé plédy. My jsme přesto neodolali a přijali pozvání Golfového klubu VŠE, který stejně jako mnoho jiných organizací spojuje studenty VŠE, a vydali se na green v Letňanech.

kterém jsme se měli naučit základy tohoto pro některé nudného sportu. Za sebe musím říct, že to nuda není! Mile nás uvítal trenér Martin, který nám po nafasování kbelíku s míčky vysvětlil, jak správně držet hůl, jak si stoupnout, abychom si mohli konečně zkusit odpal ve stylu Tigera Woodse. Strávili jsme zde sice jenom

hodinu, ale za tu dobu hra člověka pohltí. Musím uznat, že trefit se do jamky skutečně není legrace. Situace, že si pracně uchopíte hůl, zaujmete správné postavení nohou, myslíte na všechny detaily, které by ve finále mohly zhatit vaši snahu, napřáhnete se a míček prostě minete, se stala nejenom mně. Ale aby to nevypadalo, že jsme byli úplná

Naši rozpačitost po výstupu na zastávce Toužimská umocňoval pohled po okolí – pole, pole, rozpadlá bouda, pole, pole, oblastní silnice. S drobným zděšením v očích jsme se vydali vstříc svému osudu a po deseti minutách chůze se před námi rozprostřela obrovská zelená louka s dobře střiženým pažitem, na

dřeva, tak některé odpaly vyvolávaly překvapení nejen v nás samých, ale „wow“ bylo slyšet i od našich spoluhráčů. Myslím, že jsme nabídku Golfového klubu VŠE využili doslova do posledního míčku. Naplno se zde ukázalo, že být členem studentské organizace v naší škole může člověku mnohé přinést. Ať už to jsou noví kamarádi, zkušenosti nebo prostě jen věci, které byste se sami neodvážili zkusit, aby z toho nebyl trapas. Chtěli bychom nejen za redakci Economixu, ale určitě i za další členy pozvaných studentských organizací, kteří strávili svou golfovou hodinku v Letňanech, poděkovat Golfovému klubu za pozvání. Věříme, že spolupráce mezi studentskými organizacemi bude pokračovat. Autor: Jana Lysáková

Díky tradičně vysoké účasti (146 dvojic) se startovalo v několika vlnách s časovým limitem dvě hodiny. Mrholení a mlha zostřily už tak obtížnou trať a náročný terén. Kvalitu závodu potvrdila vý-

sledková listina: jen několik prvních párů stihlo absolvovat celou trať a jiné přiběhly dávno po limitu s chybějícími kontrolami. Veškeré výkonnostní rozdíly však smazal vydařený večírek. Sobotní závod MTBO nevybočil z tradice: bylo opět hnusně. Oproti loňskému roku bahno vystřídalo mokré listí a kluzké kořeny, ale naštěstí nebyla taková zima, ovšem i tak to stálo za to. Pod dvě hodiny se vešlo pouze pár dvojic. Systém „osmičky“ – dvou okruhů na orienťáckých

mapách s přejezdem přes start – byl docela zajímavý a přejezd byl pro závodníky příjemným zpestřením. Naší dvojici se až na drobné chyby vcelku dařilo, ovšem do nekonečného kopce na poslední kontrolu mi došla zásoba sprostých slov, a tak nezbývalo než kopec vyšlapat mlčky. V cíli se mi parťák smál, že jsem celá od bahna, zatímco jeho černý obličej by nepoznala ani vlastní matka. Autor: Dana Odvodyová

economix

Druhý listopadový víkend patřil tradičnímu klání v nočním orientačním běhu dvojic a následnému MTBO. Pro letošní ročník zvolili organizátoři Krňany, vesničku ležící jižně od Prahy.

– 5 / 2008

48. ročník NOB – Memoriál Šárky Hřebíčkové a Vojty Zelenky a 9. ročník MTBO – přebor CTVS VŠE Praha

38

recenze

Prokletí zlata Inků Výstava, která je k vidění od 1. listopadu 2008 do května 2009, představuje bájný poklad říše Inků. Expozice je vystavena v nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Výstavu tvoří poháry z masivního zlata, ďábelsky se šklebící masky, náušnice, ozdoby nosu a posmrtné dary. Většina z obrovských zlatých pokladů, které Španělé v 16. století roztavili, skončila na dně moří nebo v rukou pirátů a do Evropy se nikdy nedostala. Část z pokladu bájné říše ze sbírek Museo del oro (Muzeum zlata) v Limě tvoří unikátní výstavu s devadesáti zlatými předměty, které na výstavě v Německu zhlédlo 160 tisíc návštěvníků. Exponáty jsou součástí světové-

ho kulturního dědictví. Vstupné na výstavu pro studenty do 26 let je 160 korun. S rozsáhlým územím, které Inkové ovládali, se pojilo i vlastnictví nesmírného množství zlata. A právě zlato se Inkům stalo osudným. Pro Inky bylo zlato symbolem slunce, krásy a darem bohů bez jakékoli materiální hodnoty. Autor: Lucie Marková

Dan a Dana nad kafem CREPERIE U SLEPÉ KOČIČKY

economix

– 5 / 2008

Kocouři, kočky, koťata a vynikající palačinky. Takto stručně by se dala popsat holešovická palačinkárna a článek by mohl vlastně skončit. Ale kdepak, ještě chvíli vám budu dělat chutě. Před vyhlášenou creperií s tímto až brutálním názvem se tyčí kočka s packami přes oči – odtud ten název. Nedejte se odradit a račte vstoupit do království palačinek. Hlavní místnost doplňují příjemně zařízené sklepní prostory. Pár stolků je ale také přímo na chodníku, odkud můžete pozorovat ruch ulice. Nelze přehlédnout originální obrazy, sošky a jiné de-

taily s motivy koček, které jsou prostě všude (kromě palačinek, samozřejmě). Creperie působí velice útulně. Dobře, umělé květiny a lucerničky jsou trochu kýčovité, ale co... Objednat si můžete ze širokého spektra jídel, která však vět-

šinou spadají do vyšší cenové hladiny – zde si potrpí na kvalitu, musí to být někde vidět. V nabídce jsou pokrmy z různých druhů mas, saláty i smažený sýr, ale my jsme sem přišli na palačinky. Ty zde pečou z pohankové mouky (což je zdravé),

v mnoha sladkých i slaných variantách. Jak jsem zmiňovala, ceny nepatří do ryze studentského ranku, nicméně vzhledem k lokalitě a omezené kapacitě tu beztak asi nepočítají s tím, že by se z místního podniku stala menza. Vyzkoušeli jsme palačinky na sladký i slaný způsob a nelze říct nic jiného než: „Ještě!“ Říkejte si, co chcete, ale takové na kolejích prostě nepřipravíte (a to vynikající víno také jistě nebylo z krabice). Creperie U slepé kočičky se nachází přímo u tramvajové zastávky Kamenická v ulici Milady Horákové a otevřeno má od 9 do 23 hodin. Veškeré potřebné informace naleznete na internetových stránkách www. slepakocicka.cz. Autoři: Dan Haltuch, Dana Odvodyová

39

recenze Recenze knihy: Ivanka Devátá – RODINNÝ PODNIK Když už se tedy jako absolvent(ka) VŠE z jakéhokoli důvodu necítíte na založení podniku soukromého, můžete se s vervou pustit do zakládání toho rodinného. Ivanka Devátá, autorka knihy Rodinný podnik, na 158 stranách drobných fejetonů a povídek popisuje stručný, ale o to náročnější postup. V úvodních kapitolách se proto ocitáme (na můj vkus až zbytečně podrobně) na porodním sále a absolvujeme zahajovací fázi vzniku rodinné korporace. Slabší jedinci v této chvíli knihu zavírají a odkládají a začínají přemýšlet o jakémkoli jiném byznys plánu, který by sáhodlouze neobsahoval popisy hekárny a přidušených nebo řvoucích novorozeňat. Autorka v úvodu vesele podotýká: „Každého z nás potkávají v ži-

votě rozličné svízele a trampoty. Můžeme klesat pod jejich tíhou, lepší však je, když se k nim stavíme s nadhledem.“ Její laskavé příběhy plné humoru vás tedy dočasně přesvědčí, že žádný malér není tak velký, abychom se mu nemohli od srdce zasmát. Takže si opravdu odnášíme z porodnice společně s autorkou, která je zároveň hlavní postavou knihy, jedno z přidušených dětí, které při porodu vážilo 4,5 kg. Uvedená váha nás jako amatéry a začátečníky v oboru rodinného podnikání nijak netanguje. Autorka jí však věnuje další kapitoly knihy. Takže čtenář zběžně přeskakuje kojící a blinkací sekce až ke

kapitole s názvem Jehla v kupce sena. Ano, jde o kapitolu, v níž autorka hledá vhodnou kandidátku na pozici chůvy. Čtenář, který přehlédl, že povídky vznikaly v 80. letech, se tedy marně těší na popisy krásných ukrajinských dívek coby chův, nebo českých studentek, které se zapletou s relativně „méně“ angažovanou částí rodinného podniku (myslíme otce). Jakmile se tedy coby čtenáři prokoušeme výčtem důchodkyň, sousedek a maminek, které autorce hlídají miminko, dostaneme se ke kapitole, jež je nejkratší ze všech a pouze konstatuje, že „méně“ angažovaná část rodinného podniku (opět myslíme otce) z korporace od-

chází za lepší „pracovní příležitostí“. Rodinný podnik však nehází flintu do žita a autorka směle rozšiřuje rodinnou korporaci o novou „méně“ angažovanou část podniku a dalšího přidušeného novorozence. A podnik ve stylu going concern jede směle dál! Autorčina prvotina v současnosti nepředstavuje knihu obsahově provokativní, ba naopak. Ivanka Devátá vyzrálým stylem a nevtíravým humorem předkládá čtenářům soubor povídek, který je až naivně pozitivní, ale možná že právě tento způsob psaní reprezentuje onen mytický dospělácký nadhled. Rozsah: 158 stran Vydavatel: Nakladatelství MOTTO, 3. vydání, Praha 2004 Hodnocení: 3 Autor: Lucie Kubečková

Recenze filmu: ZJIZVENÁ TVÁŘ (Scarface)

Scarface ale neleží jen na základech brutality a všudypřítomného kokainu. Film si vás především získá svým rychlým spádem, který vás nenechá oddechnout, a navíc skvělými hereckými výkony. Nejvýraznější je bezpochyby herec Al Pacino, který nejedenkrát dodal, že zde ztvárnil jednu z nejoblíbenějších rolí.

cuje až k mafii, kde se se svým osobitým přístupem, bezohledností a cílevědomostí dostává až na úplný vrchol drogového podsvětí. Později přebírá i manželku svému šéfovi (Michelle Pfeifferová), kterého zanedlouho ve funkci vystřídá. Svou pýchou a chtíčem po moci a penězích však postupně přichází o své nejbližší a jeho postava se ocitá v naprostém šílenství. Film ukazuje svět, odkud není cesty zpět. Za každou chybu se platí, a to cenou nejvyšší – životem. Sami nevíte, komu máte věřit. Z Al Pacina mrazí a v příběhu uvěříte doopravdy všemu. Kdo tento film viděl, jistě na něj jen tak nezapomněl. Kdo ještě ne, tak by v jeho filmotéce neměl chybět. Autor: Pavlína Máčalová

economix

Krvavé, brutální gangsterské drama, které posunulo filmovou kinematografii v osmdesátých letech o značný krok dál. Oliver Stone nenapsal scénář pro slabé žaludky. Ve filmu je 47 mrtvých a 207krát uslyšíte slovo „fuck“. Původní děj se odehrává v Miami, ale město mělo strach o svoji reputaci, proto režisér Brian de Palma přesouvá většinu scén do Los Angeles.

– 5 / 2008

Příběh začíná v přístavu na Floridě, kam připlouvají 3000 amerických lodí přivážejících občany z Kuby za svými příbuznými. Brzy se ale zjistí, že mezi příbuznými se pohybují i nejhorší kubánští vězni. Jedním z nich je i charismatický Tony Montana (Al Pacino). Ten sice hned po příjezdu skončí ve vězení, ale nesetrvá v něm dlouho. Za zabití jednoho komunistického vězně ho dostává drogová mafie ven i s jeho nejlepším kamarádem. Od myče nádobí se propra-

economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE LISTOPAD 2008 ČÍSLO 5 ZDARMA

Recommend Documents