economix VOLBY DO AS FPH ISIS NÁRODOFEST KRAJČO NA VŠE IZRAEL MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE DUBEN 2008 ČÍSLO 2 ZDARMA

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




D U B E N

2 0 0 8




Č Í S L O 2




Z D A R M A

Mirek Topolánek Ekofórum 27. 3. 2008 / str. 18

Evžen Tošenovský Ekofórum 19. 3. 2008 / str. 20

Vladimír Bezděk ředitel společnosti AEGON / str. 22

Michal Bobek předseda Centrální kolejní rady VŠE / str. 12

1. vicemiss ČR 2008 Zuzana Putnářová je studentkou VŠE! / str. 26

prof. Radim Jiroušek děkan FM VŠE / str. 6

VOLBY DO AS FPH
ISIS
NÁRODOFEST
KRAJČO NA VŠE
IZRAEL

2

obsah Editorial

economix

– 2 / 2008

Milé studentky, milí studenti! V minulém čísle Economixu jsem vyhlašoval soutěž o největšího loosera minulého semestru. Tím jsem si chtěl dokázat, že jsem o něco lepší, než si myslím. A vida! Názor mých kolegů z redakce se potvrdil – jsou i horší. Přišlo plno slabých emailů (kolem 10 kreditů), pár lepších (průměr 15 ztracených), ale absolutním vítězem se stal Jirka z F3 (prostě chtěl anonymitu). V ZS 2007/2008 ztratil celkem 24 kreditů (ECTS). Část zmizela kvůli neúspěchům během semestru a za zbytkem stojí nový studijní řád, podle kterého se nám při nesplnění limitu 20 kreditů za semestr, odebírá ze zásoby kreditů rezervních. A nepočítáme násobky za další semestry. Takže dnes na škole nestačí pouze pilně studovat, ale důležité je pravidelně vysedávat před studijním oddělením nebo na fakultních stránkách a jako vlčák u boudy hlídat, až opět vyvěsí další změny studijních pravidel. Snad se nám všem zoufalým v příštím semestru povede lépe. Osobně jsem začal semestr netradičně, ale o to příjemněji. Běžkařský kurz na Prezidentské chatě organizovaný školou vystřídaly dva týdny tepla a plachtění v jednom z vrcholů bermudského trojúhelníku – Fort Lauderdale. Teplo na Floridě nás, prokřehlé seveřany, dokáže zahřát, ale některé „americké vymoženosti“ našince přímo rozpálí. V den, kdy jsem odlétal, schválila místní vláda vyhlášku, podle níž se Darwinova teorie smí vyučovat na státních floridských školách pouze jako „teorie“. Asi čekají na Boží zázrak. Ale toho my se snad na Žižkově nikdy nedočkáme. I když Richardu Gažovi bych nějaký malý zázrak přál. Příběh jeho bakalářského diplomu je také jak z jiného světa. V dalším z řady článků o sportovních klubech na VŠE vám představíme Turistický oddíl. To, zda holdují turistickému salámu, a další neméně důležité zajímavosti vám prozradí Dana Odvodyová. Krása vždy patřila mezi důležité vývozní artikly Československa, dnes i České republiky. A že naše krása je žádaná i pro svou přidanou hodnotu inteligence, je rovněž známé. Nejen o exportu si povídala Hanka Kubovcová se studentkou mezinárodního obchodu a zároveň první vicemiss ČR 2008 Zuzanou Putnářovou. Pokud bydlíte na koleji, tak vás jistě zajímá, jak se budou rozdělovat vaše místa v příštím semestru, co plánuje škola s kolejemi nebo jak bude SÚZ řešit problém s parkováním na Jarově. Na vše odpoví rozhovor s novým předsedou centrální kolejní rady Michalem Bobkem. Economix se stal mediálním partnerem Majálesu 2008, který se bude konat 30. dubna na Bílé hoře. Jak symbolické místo v bitvě studentů pražských vysokých škol o krále Majálesu. Kandidáta VŠE Lukáše Pavla vám také představíme v novém Economixu. Král je mrtev, ať žije král! Ekofóra navštívili dva mohutní muži ODS. Není to tak dávno, co jsem si oba trochu pletl. Po Ekofórech, která organizuje sdružení Ekonom, si našli čas pro rozhovor premiér Mirek Topolánek i hejtman Evžen Tošenovský. Závěrem bych vám rád popřál příjemné jarní dny, které jsou jako stvořené pro večerní procházky historickou Prahou (relativně bez turistů). Zakončete toulky horkou čokoládou v některé z mnoha historických kaváren. Po dlouhé procházce může přijít chuť na něco sladkého…

Nejsou lidi – absolventi jsou na dračku / 3 Jste si jistí, že na konci studia dostanete diplom? / 4 Fakulta managementu / 6 Rozhovor s prof. Radimem Jirouškem, děkanem FM VŠE Doplňovací volby do AS FPH / 8 Úmyslně založený požár na VŠE / 10 Dny partnerských univerzit / 10 Aktuality / 10 Konflikt mezi studenty skončil pobodáním / 11 Rozhovor s Michalem Bobkem, předsedou CKR VŠE / 12 Tematické týdny ovládly VŠE! / 14 Studenti VŠE na soutěži v Kanadě / 15 ISIS: sen se stává skutečností / 16 Rozhovor s Bc. Adamem Trčkou z VVC VŠE / 17 Ekofórum: premiér Mirek Topolánek o reformách / 18 Rozhovor s premiérem Mirkem Topolánkem / 19 Ekofórum: hejtman Evžen Tošenovský / 20 Rozhovor s hejtmanem Evženem Tošenovským / 20 Mladý a úspěšný Vladimír Bezděk / 22 Günter Verheugen na VŠE / 24 Gayové, lesby, manželství a děti / 25 Na baru se Zuzanou Putnářovou, 1. vicemiss ČR 2008 / 26 Studenti VŠE pomáhají budovat školy v Africe / 28 CEMS Pan-European Skill Seminář 2008 / 28 Debatní klub VŠE / 29 Klub investorů / 29 Jaro s YBPW ČR / 29 K čerstvému vzduchu špinavou prací / 30 Vox po(pa)puli / 30 HC EKONOM oslavuje postup z 5. skupiny PLLH / 31 Turisák / 31 IZRAEL – Svatá země / 32 Festival dokumentárních filmů Jeden svět / 34 Koncert Richarda Krajča na VŠE / 35 Freeze Prague 2008 / 35 Národofest / 36 Majáles 2008 / 37 Rozhovor s Lukášem Pavlem, kandidátem na krále Majálesu / 37 Recenze filmu: Až na krev / 38 Recenze knihy: Mika Waltari/Plavovláska, Už nikdy nebude zítra / 38 Divadelní (p)ohledy: Trilogie „Pražské návštěvy“ / 39

economix

Šéfredaktor: Václav Gráf Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Miroslav Cvrček, Michal Haltuf, Kateřina Imríšková, Hana Kubovcová, Pavlína Máčalová, Radoslav Peter, Anna Stejkozová, Jakub Šalek, Vladimír Štípek, Olga Trpáková, Dana Odvodyová, Jaromír Valeš a další… Fotografie: Jaroslav Šícha, Janusz Konieczny Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička. Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected]

Václav Gráf, šéfredaktor Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

zpravodajství

NEJSOU LIDI – absolventi jdou na dračku! Hospodářské noviny přišly v únoru se zajímavou zprávou, že české firmy přeplácejí absolventy. Co je k tomu vede? Proč tento trend dosahuje v posledních letech takového boomu?

la výše 21 692,- Kč, absolventi dostávají nadprůměrné platy. Existují rozdíly mezi jednotlivými obory, ale ty bychom mohli my „skoroekonomové“ vysvětlit pohybem nabídky a poptávky. Jenom pro zajímavost... Nezaměstnanost absolventů VŠE je kolem 2 % a zaujímá druhé místo v rámci České republiky (porazila nás Akademie múzických umění v Praze, která má nezaměstnanost absolventů jenom 1 %!). Většina jich do pěti let po skončení studia dosahuje příjmů přes 33 tisíc měsíčně.









Inzerce









PODLE S TATIS TIKY MINIS TERS T VA PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR JSOU V TOP 10 NEJLÉPE OHODNOCENÝCH OBORŮ: 1. programátor specialista – 35 377 Kč 2. vedoucí pracovník v průmyslu – 30 329 Kč 3. odborný pracovník marketingu – 28 588 Kč 4. projektant a analytik výpočetních systémů – 28 196 Kč 5. právník (mimo advokacii a soudy) – 27 496 Kč 6. vedoucí účetní – 26 093 Kč 7. strojní projektanti a konstruktéři – 25 617 Kč 8. mistři ve stavebnictví – 25 575 Kč 9. projektanti elektro – 25 575 Kč 10. stavební projektanti a konstruktéři – 24 751 Kč

– 2 / 2008

Autor: Jana Lysáková

economix

V současné době je míra nezaměstnanosti zhruba 6,1 %. Následky jsou tedy nasnadě – zaměstnavatelé mají zúžený výběr kandidátů na volné pracovní pozice. Zároveň chce každý mít nejlepší odborníky. Tím nejlepším materiálem jsou tudíž čerství absolventi. Nejenže jsou plní elánu a odhodlání něčeho dosáhnout, ale hlavně si ze školy nesou nejnovější informace, které jsou velké plus především v rychle se rozvíjejících a měnících se oborech jako jsou informační technologie nebo průmysl. Zaměstnavatelé se shodují, že absolventů je dostatek, těch velmi kvalitních je však jako šafránu. Podle analytiků českým studentům stále chybí dostatečná schopnost sebeprezentace a jazyková vybavenost (asi přece jen budeme muset dát vyučujícím za pravdu). Ve snaze udržet si své nové pracovníky se firmy uchylují k nasazení vysokého, ba dá se říct až astronomického finančního ohodnocení. Není tedy žádnou výjimkou, že čerstvý inženýr bere vyšší plat než jeho rodiče. Zajímavé sumy, co říkáte? Když vezmeme v potaz fakt, že průměrná mzda loni dosahova-

4

kauza

Jste si jistí, že na konci studia dostanete diplom?

economix

– 2 / 2008

Toto dilema řeší student třetího ročníku Richard Gažo. Rektor VŠE Richard Hindls totiž jeho bakalářský diplom nepodepíše, dokud nebude vyřešena stížnost s „neznámým“ obsahem od „neznámé“ osoby. Richard Gažo ale není jen tak nějakým řadovým studentem VŠE. Od června 2003 působil zhruba tři roky v Akademickém senátu VŠE (AS VŠE) za Národohospodářskou fakultu. Byl zvolen předsedou Kolejní a stravovací komise AS VŠE a členem Pedagogické komise AS VŠE. O CO VLAS TNĚ JDE? Velmi zjednodušeně řečeno: student Richard Gažo dvakrát neuspěl u zkoušky z matematiky, vzhledem ke svým aktivitám a působení na škole se však domnívá, že jde o záměr některých vyučujících z katedry matematiky. Proto požádal proděkana Národohospodářské fakulty Ing. Daniela Šťastného, aby pro jeho třetí pokus bakalářské zkoušky z matematiky byla sestavena nezávislá komise. Vedení Národohospodářské fakulty žádost posoudilo a pověřilo děkana Jiřího Schwarze, aby takovou komisi jmenoval. Komise složená ze dvou matematiků a jednoho ekonoma s matematickým vzděláním z magisterského studia na University of Cambridge a doktorského studia na University of Chicago Richarda Gaža vyzkoušela a oznámkovala. Tím student Gažo splnil poslední podmínku pro ukončení bakalářského studia. Podle vyjádření rektora však následovalo podání stížnosti na rektorát od „neznámé“ osoby s „neznámým“ obsahem, která se ale tohoto případu týká, a rektor do vyřešení této stížnosti logicky odmítá Gažovi podepsat diplom. Slovo „neznámý“ uvádím proto, že jsme se od vedení školy tuto informaci nedozvěděli.

JAK ŠEL ČAS Na začátku roku 2004 oslovila skupina studentů Richarda Gaža, člena Pedagogické komise AS VŠE, s prosbou, aby se jako jejich zástupce v AS VŠE zastal některých vyučujících na katedře matematiky Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Tito vyučující byli mezi studen-

ty velmi oblíbení a v studentských anketách organizovaných vedením VŠE patřili mezi nejlepší z hodnocených. Šlo například o paní prom. matem. Miroslavu Otavovou, RNDr. Evu Ulrychovou, Mgr. Barboru Batíkovou, RNDr. Hanu Hladíkovou, RNDr. Irenu Sýkorovou a RNDr. Evu Nešverovou. Gažo k tomu uvedl: „Měl jsem od studentů informaci, že těmto vyučujícím každý semestr postupně vedení katedry odebírá přednášky a cvičení navzdory velkému zájmu o jejich hodiny. Na stále rostoucí nespokojenost studentů s tímto postupem vedení katedry nereagovalo. Rozhodl jsem se

jako člen AS VŠE rozhovory se zainteresovanými zjistit, v čem spočívá tato skutečnost, případně co bych mohl udělat pro to, aby se vyhovělo studentům a aby tito vyučující mohli vyučovat v rozsahu (počet hodin výuky), který by byl pro studenty uspokojivější. Celou věc jsem projednal s paní Otavo-

vou a vedoucím katedry matematiky doc. Milošem Kaňkou. Paní Otavová mě informovala, že by s dalšími vyučujícími ráda vyučovala ve větším rozsahu. Bohužel jí to ze strany doc. Kaňky nebylo umožněno a paní Otavová za důvod, proč doc. Kaňka snižoval počet přednášek a cvičení, považovala špatné osobní vztahy mezi vedoucím katedry a těmito vyučujícími. Následně jsem se setkal s doc. Kaňkou, který se mnou bohužel vůbec nechtěl na toto téma diskutovat a odkázal mě na tehdejšího děkana Fakulty informatiky a statistiky prof. Hindlse. Děkan Hindls mi oznámil, že důvodem

?

snižování počtu hodin přednášek a cvičení těchto vyučujících je potřeba zvýšit počet docentů a profesorů na katedře z důvodu tlaků z MŠMT ČR. Konstatoval, že trend za roky 2000–2004 je klesající a tito vyučující nemají zájem zvyšovat si kvalifikaci v doktorském studijním programu. Čísly o počtu docentů a profesorů z výročních zpráv za tyto roky jsem však panu děkanovi dokázal pravý opak – mírně se zvyšující trend. Výsledkem tohoto rozhovoru byl příslib, že pokud tito vyučující nastoupí do doktorského studia, budou mít v dalších semestrech větší počet přednášek a cvičení. Z této dohody a diskuse neexistuje písemný zápis. Celý problém jsem považoval za vyřešený v momentě, kdy se tito vyučující zapsali v dalším semestru do doktorského studia a očekával jsem ze strany vedení katedry a fakulty realizaci slíbených kroků.“ Gažo se domnívá, že tato jeho aktivita měla rozhodující dopad na neúspěšné absolvování jeho bakalářských zkoušek z matematiky: „Musím konstatovat, že důvodem nejsou mé nedostatečné vědomosti, ale pomsta doc. Kaňky kvůli mojí angažovanosti ve věci některých vyučujících na jeho katedře.“ Svá tvrzení podporuje následujícími událostmi: „28. října 2004 ráno před písemným testem vyvěsila sekretářka katedry matematiky na nástěnku seznam jednotlivých zkoušejících a studentů, kteří u nich budou na zkoušce. Po několika minutách přišel doc. Kaňka a údajně ve značném hněvu tyto seznamy strhnul z nástěnky a přibližně po hodině je vyvěsil pozměněné znovu – moje jméno bylo přiřazeno, spolu s dalšími jen třemi studenty, k doc. Kaňkovi, který původně v tento den vůbec na seznamu zkoušejících nebyl. Samotné zkoušení pak probíhalo hodně nestandardně a evidentně měl zájem mě ze zkoušky vyhodit.“

5

?

Gažo dále dodává: „Uvědomuji si, že má obvinění pana doc. Kaňky jsou závažná, a tvrdím je s upřímností, protože si myslím, že jsou pravdivá. Bohužel si myslím, že o praktikách doc. Kaňky na katedře matematiky věděl a ví tehdejší děkan a současný rektor VŠE prof. Richard Hindls. Jako člen AS VŠE jsem byl v roce 2005 volitelem nového rektora VŠE a veřejně jsem vyjadřoval sympatie ve volbách jeho protikandidátovi. V situaci, která rozhodla o sporném mandátu člena AS VŠE, tehdejšího studenta Petra Mazoucha, jsem měl k dispozici stanovisko Studentské komory rady vysokých škol (SK RVŠ), které zpochybňovalo platnost jeho mandátu. Tato skutečnost měla zásadní vliv na výsledek rektorské volby. V tomto duchu jsem vystupoval proti platnosti volby prof. Hindlse rektorem VŠE.“ Rektor Richard Hindls k tomu uvedl: „Jsem povinen každou stížnost řešit, a dokud není řádně vyřízena, nemohu podnikat nevratné kroky, které by v případě oprávněnosti dané stížnosti znemožnily nápravu. Stížnost jsem předal kontrolní komisi a očekávám její závěry, na základě kterých se rozhodnu, jak dále postupovat. Pokud se daná stížnost ukáže jako neoprávněná, diplom pana Gaža podepíšu během pěti vteřin. Pokud se ukáže, že stížnost byla oprávněná, došlo k porušení zákona či jiných předpisů, budu v této věci dále jednat se všemi zúčastněnými stranami.“ Hindls také důrazně popřel byť jen náznak toho, že by tato věc souvisela s Gažovými aktivitami na VŠE. Kontrolní komisi představuje jediná osoba, kterou je RNDr. Iva Hejdučková z Oddě-

lení kontroly, informací a stížností. Paní Hejdučková nám velmi ochotně sdělila vše, co sdělit v této fázi jejího šetření lze. Stížnost byla podána 28. února 2008, šedesátidenní lhůta pro její vyřízení plyne od následujícího dne a měla by, pokud dobře počítám, končit v pondělí 28. dubna 2008. V případě, že bude nutné došetřit některé další podstatné skutečnosti, může rektor tuto lhůtu dle předpisů školy dále prodloužit. Paní Hejdučková, ačkoli tuto stížnost šetří sama, má možnost si vyžádat nejen stanoviska všech

zúčastněných stran, ale i součinnost dalších osob a oddělení napříč celou školou, zejména pak právního oddělení. Rovněž si vyžádala obecným dotazem stanovisko z ministerstva školství, ale to jí sdělilo, že se na řešení podílet nebude, jelikož jde o čistě vnitřní záležitost naší školy. O výsledku svého šetření pak vyrozumí jak stěžovatele, tak rektora. Vzhledem k tomu, že Richard Gažo získal známku z matematiky nestandardní cestou, požádali jsme o vysvětlení proděkana pro pedagogiku Národohospodářské fakulty Ing. Dani-

ela Šťastného. Ten nám poskytl následující vyjádření: „V prosinci 2007 mne navštívil student Richard Gažo a svěřil se mi se svými obavami o regulérnost průběhu jeho případné bakalářské zkoušky na katedře matematiky. Informaci jsem si následně ověřil a zvážil různé možnosti. Patnáctého ledna 2008 jsem na schůzi vedení fakulty o této záležitosti informoval a navrhnul, aby děkan jmenoval ad hoc zkušební komisi na vyzkoušení tohoto studenta. Vedení se na tomto postupu usneslo a děkan na základě toho jmenoval zku-

šební komisi složenou z předsedy RNDr. Mirona Tegze, CSc. (NF VŠE), RNDr. Petra Budinského, CSc. (VŠFS) a Petra Bartoně MA (NF VŠE). (Pozn. red.: Tegze je jmenován jako člen komise pro státní zkoušky z matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.) Tato komise studenta Gaža vyzkoušela a ohodnotila známkou 3, čímž splnil všechny podmínky pro ukončení bakalářského stupně studia. Na základě jakési stížnosti byl 28. února 2008 děkan NF požádán o poskytnutí všech relevantních informací a 6. března byly tyto informace poskytnuty. Rektor

VŠE odmítá na základě nevyjasněnosti případu podepsat Gažovi diplom. Záležitost se prošetřuje dodnes a o průběhu šetření nemáme informace.“ O vyjádření jsme samozřejmě požádali i vedoucího katedry matematiky doc. RNDr. Miloše Kaňku, CSc.: „Já nejsem na této věci nijak osobně zainteresován a je mi to úplně jedno. Byl jsem dotázán (nejmenovaným) členem kolegia děkana 4. fakulty, zdali student Gažo úspěšně absolvoval na naší katedře zkoušku z matematiky. Jelikož jsem to netušil, nechal jsem svou sekretářku prověřit veškeré záznamy od roku 2006 a zjistili jsme, že u nás ji dosud neabsolvoval. Na základě přání tohoto (nejmenovaného) člena kolegia jsem toto oznámil paní Hejdučkové z kontrolního oddělení. Nejde o stížnost, ale o úřední stanovisko.“ K otázce na Gažem zpochybňovanou regulérnost jeho zkoušek uvedl: „Mám písemné důkazy o průběhu jeho zkoušek. Mám archivované obě jeho písemné práce, které dopadly velmi špatně. Mám rovněž záznam z ústní zkoušky, kterou absolvoval u mě, který obsahuje položené otázky. Student Gažo na ně nebyl schopen odpovědět. Druhou zkoušku neabsolvoval u mě.“ Rovněž dodal, že archivuje veškeré písemné práce od roku 1998, ačkoli jeho povinností je archivovat je pouze pět let. Vzhledem k poměrně vážným obviněním a nestandardním okolnostem celého případu se budeme celou kauzou nadále zabývat a budeme vás informovat o jejím průběhu a doufejme i brzkém konci. Vzhledem k tomu, že doc. Kaňka podle vlastních slov nepodával stížnost, rektorát tedy asi považuje dané oznámení spíše za podnět k šetření. Pokud je skutečně na každém šprochu pravdy trochu, tak bychom my, kteří se na škole v něčem angažujeme, měli asi trochu zpozornět... Autor: [email protected]

– 2 / 2008

Gažo absolvoval 2. února 2006 druhý pokus a k jeho průběhu uvádí: „Úroveň testu v mé skupině byla nepřiměřeně náročná oproti ostatním termínům. Zkoušející patřili mezi blízké spolupracovníky doc. Kaňky, byli vůči mně od začátku zkoušky zaujatí a podle mě bylo jejich cílem mě vyhodit ze zkoušky.“

economix

kauza

6

představení fakulty

Fakulta managementu – „šestá fakulta“ V Jindřichově Hradci je fakulta VŠE, šestá v pořadí, kterou někteří studenti v Praze ani neznají. Fakulta managementu (FM) se stala součástí VŠE v roce 1998, dříve patřila pod Jihočeskou univerzitu. Na FM vyučují i mnozí „pražští“ pedagogové. Fakulta v Jindřichově Hradci je klasickým příkladem expanze pražských vysokých škol do jiných oblastí republiky. Podobně se rozšiřuje například ČVUT, které si vytváří konzultační a přípravná střediska například při některých odborných středních školách. Malebné město s Fakultou managementu nabízí studentům plnohodnotný bakalářský a magisterský studijní program, navíc klid a zdravé prostředí jižních Čech. Tamní studenti nejsou rozptylováni ruchem velkoměsta, což někdo může brát jako nevýhodu. Fakulta prošla za svou poměrně krát-

Fakulta managementu VŠE v Jindřichově Hradci kou dobu existence bouřlivým vývojem. Z původních padesáti studentů jich je dnes hodně přes tisíc. Od roku 2004 je možné studovat i doktorský studijní program. Rozvoji pomáhá i spolupráce se zahraničními univerzitami. Také díky podpoře zahraničních i domácích institucí se daří řešení vědeckovýzkumných projektů. Problémem by se mohlo zdát dopravní napojení Jindřichova Hradce. Budoucnost

však i tyto problémy vyřeší. Směrem na jih se totiž usilovně buduje železniční dvoukolejní koridor a ve stejném směru se staví i dálnice. Fakulta sídlí v budově, která se stavěla na konci éry socialismu jako okresní výbor komunistické strany. Poměry se však změnily, novodobá vládnoucí garnitura se přestěhovala do jiných paláců a dnes budova slouží budoucím manažerům. Stavba se značně podobá okresnímu výboru, který si straníci nechali postavit také v Táboře, kde ještě nedávno fungovala jedna z kateder Jihočeské univerzity. Obě budovy byly postaveny „fortelně“, komunisté na svých shromaždištích a ústředích nešetřili, patrně po sobě chtěli zanechat něco kvalitního. Do budoucna je zamýšleno rozšíření a modernizace stávající univerzitní budovy, aby vyhovovala moderním požadavkům na kvalitu výuky. Také je třeba vyrovnat se s tím, že se zvyšuje počet studentů.  Autor: Vladimír Štípek

Rozhovor s prof. Radimem Jirouškem, děkanem Fakulty managementu VŠE

economix

– 2 / 2008

V době vašeho studia se mladí muži dávali spíše na strojírenství či si přáli být jadernými inženýry. Co vás vedlo ke snaze stát se matematikem a informatikem? Také jsem uvažoval o chemii či jaderné fyzice. V posledním roce před maturitou mě však ovlivnila naše učitelka matematiky Vasiljuková.

Na naše dotazy odpovídal nový děkan Fakulty managementu v Jindřichově Hradci, prof. Radim Jiroušek, DrSc. Děkanem se stal v únoru tohoto roku a ve funkci vystřídal prof. Pavla Pudila, který byl děkanem od roku 2002. Prof. Jiroušek je čtvrtým děkanem od doby, kdy se fakulta stala součástí VŠE v Praze.

Fakulta managementu je od ostatních fakult a od dění v Praze částečně odloučená. Vidíte to jako nevýhodu, nebo to s sebou nese naopak pozitiva? Má to mnoho výhod i mnoho nevýhod. Jednoznačnou výhodou je téměř komorní prostředí a z toho vyplývající bližší osobní vztahy mezi učiteli a studenty. To však vyplývá i z velikosti, či spíše malosti, fakulty. Nevýhodou pak je, že si vše, co pražským fakultám zajišťuje kvestorát či další obslužná pracoviště, musíme zajišťovat sami – od úklidu přes opravy a údržbu budovy až po knihovnu a výpočetní centrum.

Jindřichův Hradec je blíže hranicím, cesta do zahraničí, pomineme-li leteckou, je tedy snadnější. Jaké mají studenti možnosti podívat se studijně do zahraničí? Naši studenti si sice mohou odpoledne sednout na kolo a dojet si do Rakouska na výlet, ale příležitost ke studiu v zahraničí mají stejnou jako studenti ostatních fakult VŠE. Výměnné aktivity studentů jsou řízeny prorektorkou pro mezinárodní vztahy a naši studenti nejsou nijak zvýhodňováni ani nejsou diskriminováni. Pěstujete nadstandardní vztahy například s Rakouskem, když je poloha Jindřichova Hradce geograficky takto výhodná? Na poli vědecké spolupráce máme úzké kontakty s univerzitou v Salcburku. V současné době se rozvíjí spolupráce s vysokou školou IMC v Kremži v oblasti doktorského studia. Nemyslím si však, že by tato spolupráce byla nějak nadstan-

dardní. Předpokládám, že podobné mezinárodní kontakty mají i ostatní fakulty VŠE. Jindřichův Hradec je klidné historické město. Díky Fakultě managementu je to také město univerzitní. Je spjatost fakulty s životem města silnější, než je tomu například v Praze? Myslím si, že ano. V Praze je kromě Vysoké školy ekonomické Univerzita Karlova, České vysoké učení technické a řada dalších vysokých škol. V Jindřichově Hradci je jenom naše fakulta. Je tedy zřejmé, že z tohoto pohledu naše vztahy s představiteli města mohou být, a také jsou, mnohem užší, než mohou být v Praze. Za zmínku stojí skutečnost, že se přestavitelé města zúčastňují slavnostních akcí na škole, jako byla například inaugurace děkana, či že starosta města je členem vědecké rady fakulty. Fakulta má také od města pronajatých několik bytů pro své zaměstnance. Naopak přítomnost fakulty ve měs-

7

představení fakulty

Jak je zabezpečeno ubytování a stravování studentů? Zjišťujete, jak jsou studenti spokojeni? Myslím, že v tomto směru si naši studenti nemohou stěžovat. Všichni studenti, kteří projeví zájem o ubytování na koleji, jsou, alespoň po nějaké chvíli, uspokojeni a naši menzu nám všechny pražské fakulty závidí.

v Jindřichově Hradci pracovní příležitosti, nebo se studenti kvůli jejich nedostatku mohou více věnovat studiu? V Jindřichově Hradci je příležitostí k práci velice málo. To je dost velká nevýhoda a vzhledem k tomu, že určitá část studentů si na studium musí vydělávat, řeší to někteří studenti prací v místě bydliště. To samozřejmě přináší ještě více problémů, než kdyby pracovali přímo v Jindřichově Hradci. To se samozřejmě týká studentů prezenčního studia. V Jindřichově Hradci však nabízíme též kombinovanou formu studia, což je typ dálkového studia vhodného pro studium při zaměstnání. Mají o studium na Fakultě managementu zájem studenti z okolí města, tedy takzvaní „spádoví“ studenti, nebo si vaší fakultu vybírají i studenti z jiných částí republiky, případně ze zahraničí, kteří by teoreticky měli do Prahy blíž? Je až překvapivé, že naši studenti jsou ze všech koutů republiky, tedy i z Prahy. Neříkám

však, že jsou rovnoměrně rozděleni, těch z Jihočeského kraje a okolí je přece jen o trochu víc. Jakou konkurenci představuje pro vaši fakultu nově vytvořená Ekonomická fakulta, která vznikla rozdělením Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích? To samozřejmě ještě nevíme. Pravda je, že se letos ke studiu na naší fakultě přihlásilo méně studentů než v předchozích letech. Jihočeská univerzita opustila své působiště v Táboře. Její budova je nyní na prodej. Fakulta managementu vznikla původně také z JČU, a to podobným způsobem. Nepřemýšlíte o další jihočeské expanzi? Kdyby si v Táboře vytvořila pobočku jiná vysoká škola a zahájila výuku ekonomických předmětů, neznamenalo by to zostření konkurenčního boje o studenty v jižních Čechách?

Na pražských fakultách VŠE je běžné ve vyšších ročnících při studiu pracovat. Dokonce to začíná být problémem, děkani fakult při imatrikulaci doporučují studentům, aby se věnovali hlavně studiu a ne práci. Jsou

Být děkanem fakulty VŠE je prestižní záležitost. Jaké máte plány do budoucna? V odpovědi na tuto otázku lakonicky použiji slova, která byla mým mottem při kandidování na tuto funkci: Nechci být dobrým děkanem, ale chtěl bych být děkanem dobré fakulty. Tím chci vyjádřit, že mým prvořadým dlouhodobým cílem je, aby prestižní bylo na fakultě studovat, na fakultě učit a ne být tam děkanem. Plánujete další rozšiřování fakulty? Bude se kapacita Fakulty managementu zvyšovat? Budova je již v současné době fakultě malá, a proto je naplánována její přístavba a rekonstrukce. S těmito akcemi, které by bylo možno jen těžko realizovat, kdyby fakulta nebyla součástí VŠE, se začne ještě letos. Realizace stavebních úprav pak umožní další rozšíření aktivit fakulty, i když s nějakým masivním nárůstem počtu studentů nepočítáme. ČVUT má promoce v Betlémské kapli, Univerzita Karlova v reprezentačních prostorách Karolina, JČU v Alšově jihočeské galerii na zámku Hluboká. Pražská VŠE má promoce v aule běžně používané pro výuku, což je kritizováno nespokojenými studenty, protože aula není dostatečně slavnostní a důstojná. Jak probíhají promoce na Fakultě managementu? Fakulta managementu sídlí v budově bývalého okresního výboru KSČ. Zde si představitelé strany vybudovali aulu na okresní stranická zasedání, která sice není srovnatelná s Karolinem ani Betlémskou kaplí, ale ostatním promočním sálům v Praze se podle mě alespoň vyrovná. Navíc mají studenti možnost, mají-li o to zájem a vyvinou-li dostatečnou organizační aktivitu, zajistit si na promoce prostory v místním zámku.  Autor: Vladimír Štípek

Aula Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci

– 2 / 2008

Studenti na Fakultě managementu mají daleko do velkých pražských knihoven a institucí. Světové osobnosti ekonomie, ale i politici, mají do Jindřichova Hradce delší cestu. Jak se snažíte studentům tento handicap kompenzovat? Jaké tedy mají studenti v Jindřichově Hradci podmínky ke studiu? Otázka je hodně široká. Je jasné, že v Praze jsou obecně možnosti mnohem větší. Co se týká informačních zdrojů, tak například i díky internetu se možnosti přístupu k informacím vyrovnávají. Navíc má fakulta dobře fungující vlastní knihovnu, která zajišťuje všechny základní funkce, tedy i mezinárodní výpůjční službu. Takže v tomto smyslu si já ani studenti nemůžeme stěžovat. Samozřejmě, že situace je mnohem horší, jestliže zvažujeme možnost účasti studentů a pedagogů na různých odborných seminářích, které v Praze organizuje skoro každá fakulta či výzkumná instituce a na kterých je možno vyslechnout přednášky našich i světových špičkových odborníků. Sice se občas některého z nich snažíme pozvat i do Jindřichova Hradce, ale je jasné, že v tomto směru se Praze nikdy nebudeme schopni vyrovnat, že se prostě musíme smířit s tím, že na tyto akce musíme občas do Prahy zajet.

Osobně bych uvítal, kdyby v Táboře vznikla další fakulta VŠE. Dvě mimopražské fakulty situované ve stejném regionu by mohly úzce spolupracovat.

economix

tě přinesla veřejnosti možnost navštěvovat v místě bydliště univerzitu třetího věku a další odborné kurzy.

8

DOPLŇOVACÍ VOLBY

volby

studentských zástupců

economix

– 2 / 2008

Koncem zimního semestru se Akademický senát Fakulty podnikohospodářské (AS FPH) dostal do tíživé situace, protože někteří senátoři ukončovali svá inženýrská studia a tím i své působení v AS FPH. Senát se proto na únorovém zasedání rozhodl vypsat doplňovací volby, které se uskuteční 16. dubna 2008 od 10 do 15 hodin v hale Rajské budovy. Přihlásilo se rekordních dvanáct kandidátů a my jsme jim položili dvě otázky: proč se rozhodli kandidovat a co je podle nich nejvážnějším problémem FPH, který by chtěli ovlivnit. Tady jsou jejich odpovědi.

EVA BURIANOVÁ Je studentkou třetího ročníku. Pochází se severních Čech a ve volném čase tancuje (břišní tance, jazz dance), jezdí na kole, hraje na housle, čte a chodí do kina. Otázka č. 1: Když jsem se dověděla, že senát FPH hledá nové členy, rozhodla jsem se kandidovat. Není mi jedno, co se na naší fakultě děje, protože se mě to bezprostředně týká. Chci mít možnost o těchto věcech rozhodovat a také zjistit, do jaké míry je vůbec možné z pozice studenta dění na škole ovlivnit. Otázka č. 2: Myslím, že studenti FPH nejsou efektivním způsobem informováni o změnách, které se jich bezprostředně týkají (například změna studijního plánu) – v souvislosti s tímto problémem by mimo jiné měly být vylepšeny webové stránky fakulty. Informace od studijních referentek se nedají považovat za závazné, vzhledem k tomu, že od každé často slyšíte k dané věci něco jiného. Není doceněna práce tajemníka (kterého studenti využívají více, než si vedení připouští). Jeho pozici by usnadnila pomocná pracovní síla. Nesouhlasím s uzavřením počítačové učebny ve čtvrtém patře Rajské budovy. Její provoz by měl být obnoven a navíc by v téže místnosti měla být k dispozici tiskárna. Chtěla bych zlepšit komunikaci mezi stávajícími senátory a ostatními studenty, to je možnost pro studenty obrátit se na členy senátu se svými nápady, popřípadě stížnostmi.

LUCIA GONDOVÁ Je studentkou třetího ročníku. Otázka č. 1: Do akademického senátu kandiduji protože bych chtěla s pomocí funkce reprezentanta studentů přispět ke zlepšování některých detailů týkajících se dění na naší škole. Otázka č. 2: Ráda bych dosáhla toho, aby se student mohl věnovat pouze studiu a nemusel se zatěžovat případnými organizačními problémy, které jsou se studiem spojeny.

MIROSLAV HA JŽUŠ Je studentem třetího ročníku a dokončuje bakalářské studium. Pochází z východního Slovenska, z Humenného. Otázka č. 1: Som karierista a s tým sa neodmysliteľne spája túžba po funkcii:-) Otázka č. 2: Nedostatočné parkovacie miesta (posílnené rozšírením „modrých zón“). Chýbajúce úložné priestory. Chybajúca komunikácia medzi študentmi a kompetentnými osobami a nedostatok miest na sedenie a soušlajzovanie sa:-)

PAVEL HEŠTÝN Považuje se za „úplně normálního studenta, s normálním prospěchem, který normálně žije a normálně se baví“. Studuje navazující magisterské studium. Rád sportuje – hlavně tenis, squash, plavání, a když vyjde čas, tak i golf. Bakaláře vystudoval v Brně – mezinárodní vztahy a evropská studia: „Mohu tak porovnat, jak to chodí i na jiných školách, což považuji za výhodu.“ Otázka č. 1: Byl jsem navržen a rozhodl jsem se přijmout, protože myslím, že je čas se zapojit a zkusit přispět. Otázka č. 2: Nejvážnější zní dost ostře, ale hlavní věci, které stojí za to vylepšit, jsou určitě srovnání kvality výuky a komunikace fakulty a vyučujících se studenty.

JAN CHYLÍK Studuje ve třetím ročníku. Po vystudování Fakulty podnikohospodářské po několika letech praxe by rád dosáhl titulu MBA. Současně s vysokou školou pracuje na částečný úvazek v Hospodářské komoře ČR. Je aktivním členem Klubu mladých manažerů při České manažerské

asociaci. Sám se charakterizuje jako „stručný puntíčkář lačný po informacích“. Jeho zájmy se údajně dají vyjádřit jedním slovem – kalokagathia (pozn. red.: volně přeloženo jako soulad krásy a dobra). Otázka č. 1: Zjišťuji, že mi dění na Fakultě podnikohospodářské není lhostejné. Po některých opatřeních vedení naší fakulty (potažmo celé školy) ve mně doslova vře občansko-studentská uvědomělost a touha angažovat se v akademickém senátu. Otázka č. 2: Stav jednosměrného informačního kanálu mezi vedením (a administrativou) fakulty a studenty. Chci se zasadit o jeho “rekonstrukci” tak, aby nedocházelo k informačním šumům (například nedávné zmatky kolem změn ve studijním plánu E).

ONDŘEJ KAŠPÁREK Narodil se v Českých Budějovicích, ale již 21 let bydlí v malé vesničce Úsilné nedaleko Budějovic. Jeho zájmem a částečně i prací je veškerá problematika spojená s kulturním managementem, kulturní politikou a živou kulturou obecně, ve volnějších chvílích hraje v kapele a studentském divadle. Studuje první ročník bakalářského studia oboru arts management. Otázka č. 1: Jednak si myslím, že nový obor arts management by měl mít rozhodně v senátu zastoupení. Další důvod je ten, že arts management nemá katedru ani garanta či kohokoli, na koho by se mohli studenti obrátit v případě problému či požadavků něco na studiu změnit. Otázka č. 2: Důvěra studentů ve vedení a zastupující orgány.

Termín voleb: 16. dubna 2008 od 10

9

volby

do Akademického senátu FPH

JAKUB ŠANDA (22) Je studentem čtvrtého ročníku oboru podniková ekonomika, vedlejší specializace retail business. Bydlí v Kutné Hoře. V roce 2003 předsedal Studentské radě Gymnázia J. Ortena v Kutné Hoře.

do 15 hodin v hale Rajské budovy

MARTIN ŠLÉGL (22) Je studentem čtvrtého ročníku oboru podniková ekonomika a management. Pochází z Mladé Boleslavi a bydlí na Jarově III.F. Otázka č. 1: Kandiduji z důvodu možnosti částečně se podílet na chodu fakulty. Jsem člověk aktivní, který se zajímá o věci veřejné, a proto je pro mě AS především výzvou. Otázka č. 2: Rád bych lobboval za každý opodstatněný návrh kteréhokoli studenta naší fakulty. Více informací naleznete na www. slegl.cz. Pokud vám není lhostejný osud vaší fakulty a chcete mít v akademickém senátu své odpovědné zástupce, přijďte k volbám! Kandidátům přejeme hodně štěstí a vám správnou volbu. Více informací o průběhu voleb se dovíte na stránkách FPH.  Autor: Martin Morovics (senátor AS FPH)

– 2 / 2008

DAVID KULA Studuje třetím rokem obor podniková ekonomika a management. Pochází z Palkovic (okr. Frýdek-Místek) a v Praze bydlí na koleji Jarov III.G, kde je současně i členem kolejní rady. Jeho hlavní zálibou je cestování. Otázka č. 1: Důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat, je spousta. Jako hlavní bych uvedl nejen mou dlouhodobou nespokojenost

VERONIKA MAREŠOVÁ Studuje ve třetím ročníku. Pochází z Českých Budějovic, kde vystudovala osmileté Gymnázium J. V. Jirsíka. Od února 2007 pracuje jako koordinátorka výuky v jazykové škole. Otázka č. 1: Kandidatura je určitou výzvou vzhledem k možnosti vlivu na organizaci fakulty a zejména také pro funkci senátora jako aktivního spojovacího článku mezi studenty a samotným vedením FPH. Otázka č. 2: Zlepšit a zprůhlednit přístup k informacím. Zvýšit povědomí o akademickém senátu a posílit jeho roli zástupce všech studentů. Otázka zajištění stravování, úschovných skříněk a šaten, využití prostorů budov, problematika registrací a zápisů předmětů, požadavků na studium a jejich změn... A nemohu opomenout známou klasiku: celosvětový mír pro všechny!:-)

MARIE ŘEZÁBKOVÁ Studuje třetí semestr navazujícího magisterského studia. Pochází ze Středočeského kraje z vesničky kousek od Rožmitálu pod Třemšínem. Na VŠE tráví i dost mimostudijního času, protože je zde zaměstnaná. Otázka č. 1: Rozhodla jsem se kandidovat na základě vlastních pohnutek. Jako student, který má před sebou závěrečný rok studia, jsem prošla již mnohými situacemi, jako je změna plánu nebo různé změny ze strany fakulty, které občas nebyly až tak průhledné. Chci se podílet na podobných rozhodnutích, aktivně zasahovat do chodu FPH a zprostředkovávat (prostřednictvím AS) vedení školy názory studentů. Otázka č. 2: Jednoznačně komunikace a informovanost studentů, protože právě díky těmto dvěma aspektům lze studium usnadnit lidem, kteří chtějí studovat. Mám pocit, že systém, který tu je nastaven, sám vyřazuje studenty jen právě proto, že nejsou dostatečně informováni o svých možnostech a o pravidlech studia vůbec.

Otázka č. 1: Jsem člověk, kterému dění na naší fakultě není lhostejné. Kandidatura je pro mě výzva a zároveň je to pro mě otázka cti. Chci být prostředníkem při řešení problémů mezi administrativou a studenty. Senát je služba a já nabízím sebe a své zkušenosti. Otázka č. 2: Problémů na FPH vidím mnoho, ale většina z nich má společného jmenovatele – bariéry v komunikaci. Uzavření počítačové učebny RB437 je toho názorným příkladem a já se chci aktivně podílet na odstranění těchto bariér. Další informace na www.jakubsanda.cz.

economix

KAREL KOLIŠ Studuje třetí ročník bakalářského studia. Kromě školy se věnuje práci v oblasti IT, rád fotografuje, poslouchá rock a cestuje. Otázka č. 1: Chtěl bych se podílet na rozhodování ve věcech fakulty a tím přispět zejména k lepším podmínkám ke studiu. Myslím si, že znám dostatečné množství studentů, abych věděl, co je ve škole trápí. A v akademickém senátu budu mít možnost tyto věci řešit. Otázka č. 2: Největší problém vidím v komunikaci. Učitelé často nevědí o studentech, studenti o učitelích, o požadavcích, plánech a dalším. Studenti často dostanou na otázky týkající se studia rozdílné odpovědi. Je také potřeba diskutovat o kapacitách, skupinách a náplni předmětů. Více na http://volby-as.karelkolis.cz.

s komunikací a informovaností ze strany fakulty vůči studentům, kterou bych se všemi svými silami snažil ovlivnit k lepšímu. V tomto směru vidím velký potenciál třeba ve fakultním webu, který podle mne má pro studenty dnes velmi malou informační hodnotu. Toto je zároveň i odpověď na druhou otázku. Otázka č. 2: Mezi další věci, za které bych se snažil bojovat, patří například rozšíření kapacity některých předmětů ze skupiny oV nebo zařazení vybraných velmi zajímavých a doposud nezpřístupněných předmětů do skupiny cV, což by si podle mě přála spousta dalších studentů.

10

zpravodajství, aktuality

Úmyslně založený požár na VŠE! V pátek 28. března kolem 18.30 byl v chodbě suterénu Nové budovy úmyslně založen dosud neznámou osobou požár u edičního oddělení. Jednotky Hasičské záchranné služby musely evakuovat 22 osob a škola podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Celou událost popsala Ing. Klára Bratová z tiskového oddělení VŠE takto: „K požáru došlo 28. března 2008 v chodbě suterénu NB u edičního oddělení. V 18.30 hodin byla signalizována mimořádná událost v tomto prostoru a ostraha objektu místo prověřila. Pracovník ostrahy v 18.36 hodin upřesnil

místo požáru a požár nahlásil na Hasičský záchranný sbor, který přijel v 18.45 hodin a vzniklý požár následně zlikvidoval. V tomto čase se pracovník ostrahy aktivně podílel na hašení požáru. Jednalo se o požár papíru v chodbě suterénu NB. Jednotky HZS po

příjezdu vyvedly z budovy 22 osob pomocí vyváděcích masek, z těchto osob bylo 7 odvezeno záchrannou službou s podezřením na nadýchání zplodin z hoření. Následně bylo provedeno odvětrání budovy. Požárem byly poškozeny elektrické rozvody, podlahová krytina, malby a podhledy. Následným šetřením z kamerového systému byl zjištěn pohyb neznámé podezřelé osoby v předmětném místě. Příčinou vzniku požáru bylo úmyslné zapálení, VŠE v Praze dne 28. března 2008 ve 22.30 hodin podala trestní oznámení na neznámého pachatele a případ šetří Policie ČR jako obecné ohrožení.“ Autor: Martin Steiner

Dny partnerských univerzit V pondělí 21. a v úterý 22. dubna pořádá studentská organizace ESN VŠE Praha - Buddy System ve spolupráci s Oddělením zahraničních styků akci s názvem Dny partnerských univerzit. Cílem této akce je seznámit studenty VŠE s univerzitami, na

nichž mají možnost studovat v rámci semestrálních výměnných pobytů. Během dvou dnů bude prezentováno více než 30 univerzit, a to jak českými, tak zahraničními studenty. Student nejprve představí univerzitu, na které studoval či studuje, a následně i danou zemi. Na konci každé prezentace bude vyhrazen prostor pro otázky.

Studenti VŠE tak budou mít možnost udělat si konkrétní představu o studiu a životě v dané zemi. Pro všechny účastníky budou navíc připraveny malé dárky a po každém bloku prezentací proběhne losování o zajímavé ceny. Více informací a program prezentací: buddy.vse.cz  Autor: Hana Kodymová

Aktuality NOVÁ S TUDIJNÍ TA JEMNICE Od 1. března je novou studijní tajemnicí Savina Finardi. Obracet se na ni můžete ve středu od 9.30 do 11.30 v kanceláři SB167.

economix

– 2 / 2008

REK TORSKÝ SPORTOVNÍ DEN VŠE 23. dubna je kvůli Rektorskému sportovnímu dni VŠE zrušena veškerá výuka, konzultační hodiny vyučujících a úřední hodiny zaměstnanců školy. Uzavřeny budou počítačové učebny i knihovny a studovny. Menza Italská však bude v provozu. PCPE 2008 Národohospodářská fakulta VŠE pořádá 18. až 20. dubna již čtvrtý ročník mezinárodní konference o politické ekonomii, ekonomické teorii i historii, ekonomii a právu a vztahu ekonomie a politiky – Prague Conference on Political Economy 2008. Své příspěvky přednesou účastníci z řady univerzit z Evropy, USA, Kanady, ale i Tchaj-wanu či účastníci z Afriky. Během pátečního (18. 4.), veřejnosti otevřeného programu, probíhajícího od 14 do 18 hodin v RB101, vystoupí s přednáškami profesoři Bruno Frey (Uni-

versity of Zurich) a Thomas DiLorenzo (Loyola College in Maryland). Podrobný program najdete na pcpe.libinst.cz. S TUDIJNÍ POBY T Y V USA V pátek 18. dubna od 9.30 proběhne v posluchárně RB210 prezentace studijních pobytů v USA, a to v bakalářském, magisterském nebo doktorandském stupni, které jsou organizovány prostřednictvím Fulbrightovy komise v Praze. KMM – TOP MANAŽERKA Klub mladých manažerů pořádá ve čtvrtek 17. dubna od 18 hodin v RB335 setkání s paní Ing. Monikou Pavlíčkovou, obchodní ředitelkou společnosti Universal Production Partners, a. s., zabývající se tvorbou počítačových animací, postprodukcí a realizací klasických filmových triků. Více na www.kmm.cz. TOMÁŠ JULÍNEK NA VŠE O REFORMĚ ZDRAVOTNICT VÍ Ekonomický klub Mladé občanské platformy (MLOP) uspořádal 14. dubna od 18 hodin přednášku ministra zdravotnictví Tomáše Julínka na téma probíhající reformy zdravotnictví.

SVOČ Den Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) se uskuteční 18. dubna v rámci Dne vědy a konference PCPE 2008. BUSINESS MONITOR ONLINE Do 7. května mají všichni uživatelé z VŠE možnost na stránkách www.businessmonitor.com/enter využít zkušební přístup do rozsáhlého informačního zdroje Business Monitor Online (BMO), který přináší komplexní analýzy trhu zemí celého světa a hodnotí dopad politického, ekonomického a obchodního vývoje napříč globálními trhy. BESEDA O KLIMATICKÝCH ZMĚNÁCH ZA ÚČAS TI MARTINA BURSÍKA

Filmový klub VŠE ve spolupráci s OIKOS Praha uspořádaly v úterý 1. dubna od 18.30 besedu o klimatických změnách za účasti místopředsedy vlády a ministra životního prostředí Martina Bursíka. Beseda začala promítáním oscarového dokumentu Nepříjemná pravda, ve kterém vystupuje Al Gore.  Autor: Martin Steiner

V brzkých ranních hodinách 23. února se na kolejích VŠE na Jarově slavilo. Dokonce tak bouřlivě, že to jeden ze studentů, kteří tam bydlí, nevydržel a šel slavící kolegy požádat o trošku klidu pro spánek. To však vyvrcholilo v hádku a jeden z dotyčných studentů po slovní výměně vytáhl zavírací nožík a svého spolužáka pobodal. Policejní mluvčí Iva Knolová k tomu jen uvedla: „Dvacetiletý student krátce po páté hodině ráno v Praze 3, v ulici Koněvova na koleji vysoké školy bodl zavíracím nožem svého o rok staršího kolegu. K napadení došlo na pokoji koleje po předchozí vzájemné slovní výměně názorů.“ Napadený student pak musel být převezen do jedné z pražských nemocnic a v ní se

mezi studenty VŠE skončil pobodáním jednoho z nich podrobil operaci a následné hospitalizaci. Podle informací, které dala policie k dispozici, utrpěl student bodná poranění v oblasti břicha a pravé paže. Vyšetřování případu teď spadá do kompetence kriminální policie. Mladý útočník byl policií po incidentu zadržen a pak i obviněn policejním komisařem pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví. Došlo k těžké újmě na zdraví poškozeného, dle § 222/1 trestního zákona ve stadiu pokusu, informovala policie. Vyšetřování je teď vedeno na svobodě. Economixu se nepodařilo z důvěryhodných zdrojů zjistit, zda stěžující si student byl útočníkem nebo pobodaným, ani jména zraněného a útočícího studenta. Neznáme ani informace o současném zdravotním stavu zraněného. Vedení

VŠE se odmítá do ukončení policejního vyšetřování k incidentu jakkoli vyjádřit. Toto však není první případ pobodání studenta pražské VŠE. V roce 1997 se, rovněž v areálu kolejí Jarov, odehrál rasově motivovaný trestný čin, který skončil vraždou súdánského studenta Hassana Elamina Abdelradiho (24). Tehdy, 8. listopadu 1997, napadli dva skinheadi okolo půl třetí ráno ve vysokoškolském klubu Dělová koule v sousedství areálu studentských kolejí v Praze 3 devětadvacetiletého Súdánce. Křičeli rasistická hesla a vyhrožovali mu zabitím. Súdánec se před nimi běžel schoval na vysokoškolské koleje Jarov, jeden ze skinů ho pronásledoval až do pátého patra, kde mu způsobil řezná zranění na rukou. Poté se vracel dolů

§

11 a v přízemí u výtahu potkal dalšího Súdánce, studenta Hassana Elamina Abdelradiho, kterého na místě ubodal k smrti. Pachatelé skončili tehdy s tresty odnětí svobody na 14,5 roku ve věznici s ostrahou a 7,5 měsíce nepodmíněně. Jako v každém společenství lidí, i mezi studenty ekonomie se najde pár lidí, kteří se nedokážou ovládat, což pak může vyústit do podobného incidentu, jako byl ten únorový z kolejí na Jarově. Oslavy čehokoli na kolejích jsou jejich neodmyslitelnou součástí, avšak v danou chvíli slavící studenti by si měli uvědomovat, že kolem nich jsou stovky jiných studentů, které může druhý den čekat důležitá písemka nebo náročný den a musí se proto vyspat. Trocha ohleduplnosti pak může předejít obdobným nepříjemným událostem. Redakce Economixu doufá, že o podobných případech již studenty v budoucnu nebude muset informovat.  Autor: Marcel Bodnár

– 2 / 2008

Po řádění Lorda Hoven ke konci minulého roku je Vysoká škola ekonomická opět v hledáčku policie. Konflikt dvou studentů na koleji totiž skončil pobodáním jednoho z nich.

KONFLIKT

economix

zpravodajství

12

rozhovor

Rozhovor s Michalem Bobkem, Michal Bobek je novým předsedou centrální kolejní rady. Kariéru radního začal na koleji Vltava a v současné době je členem kolejní rady na Jarov III. G. Michal je studentem 3. ročníku Podnikohospodářské fakulty - obor podniková ekonomika. Pochází z Horní Suché (mezi Havířovem a Českým Těšínem). Michal je tou osobou, která zastupuje a lobbuje za všechny ubytované studenty na kolejích VŠE. Jak jsi se dostal na pozici předsedy Centrální kolejní rady? V kolejní radě jsem letos třetím rokem – dva roky jsem působil na Vltavě, nyní jsem radním na Jarově III.F. Poté co se můj předchůdce Michal Horáček rozhodl znovu nekandidovat, přijal jsem kandidaturu spolu s Michalem Svobodou z KR Blanice, který kandidoval jako můj zástupce. Členové kolejních rad poté usoudili, že jsme oba pro CKR ti nejlepší, a zvolili nás.

economix

– 2 / 2008

Můžeš ve zkratce popsat čtenářům Economixu výhody členů kolejní rady? Asi navenek nejviditelnější výhodou členů KR je možnost bydlet v létě zadarmo. Tato výhoda se však netýká všech členů, ale pouze tří z každé koleje, kteří se během léta aktivně podílejí na rozdělování pokojů. Druhou, ne tolik viditelnou výhodou, je přímo podílení se na rozdělování kolejí. Je to sice práce, která v létě zabere několik dnů, na druhou stranu radní ovlivňují, kde budou bydlet a s kým. Mají proto před ostatními jistou výhodu, že si mohou vybrat lepší pokoje, které jsou k dispozici, či si pojistit lepší blok. Další výhody nejsou nikde zaznamenané a záleží na jednotlivých vedoucích a radních. Každopádně radní mají lepší přístup k informacím o koleji, a dovedou se proto dříve a lépe zorientovat. Proč myslíš, že se tak málo studentů hlásí do voleb do kolejní rady? Hlavním důvodem je podle mě všeobecná nechuť účastnit se „veřejného života“. Netýká se to jen voleb do kolejní rady, ať již v aktivní, či pasivní formě. Stejný problém řeší senáty fakult i školy, kde je i o tato místa velmi nízký zájem a v případě aktivních voleb dokonce mizivý. Obdobné to je v případě voleb do kolejních rad. Přitom si studenti neuvědomují, že právě kolejní rady pro ně mohou udělat velmi mnoho, a měli by se o dění na koleji více zajímat. Příkladem nám budiž to, že na Jarově III.G byl dlouhodobě problém s pračkami – konkrétně na 600 lidí (z toho 100 cizinců) byla do roku 2006 k dispozici jediná pračka. Nyní na soustavný

nátlak nejen místní kolejní rady je již praček pět. Studenti nesmějí zapomínat, že jejich slovo je hodně slyšet a volby do kolejní rady jsou jednou z možností, jak hodně změnit. Časté jsou výtky kvůli chování vrátných a vedoucích kolejí. Co s tím může CKR dělat? Problémy s vrátnými řeší místní kolejní rady, protože ony samy dobře vědí, které výtky jsou opodstatněné a které ne. Řešení záleží na míře porušení určitých norem chování, od výtky dotyčné vedoucí až po odchod vrátného. Stížnosti na vedoucí koleje se řeší na úrovni CKR. Řešení se většinou hledá spolu s ředitelem Zerzáněm. Stížností na některé vedoucí je sice hodně, na druhou stranu jde o stížnosti, kterým chybí racionální podstata. Mnohokrát si lidé stěžují, že vedoucí je na ně nepříjemně hrubá, ale při bližším prozkoumání se zjistí, že daný člověk před tím stačil porušit veškerá pravidla chování na koleji a při jednání s vedoucí, která ho napomínala, své chování korunoval... Stížnosti na to, že jsou některé vedoucí nepříjemné, tu jsou, jen stěží však jde vedoucí koleje odvolat za to, že někoho odmítla přijmout po úředních hodinách. Pro CKR jsou důležitá zejména hrubá porušení závazných pravidel Správy účelových zařízení (SÚZ) či kolejního řádu. Naštěstí se v poslední době žádné pravidelnější stížnosti na většinu vedoucích ke mně nedostávají a hrubé porušení pravidel se podle mě v posledních dvou letech také neřešilo. Ovšem to neznamená, že KR jsou bezzubé. Příkladem může být počínání KR Rooseveltova, která svým opodstatněným nátlakem velmi silně přispěla k odvolání vedoucího koleje. V současné době vedení školy, SÚZ a kolejní rada připravují Střednědobou

koncepci rozvoje kolejí. Můžeš blíže popsat tuto koncepci? Koncepce je důsledkem zvýšeného zájmu ze strany vedení školy, zejména pak ze strany rektora. Koncepce by měla přinést do kolejí potřebné peníze, aby se vyřešily problémy, které koleje velmi tíží. Pokud se chceme podívat na koncepci blíže, tak lze říci, že v prvních letech půjde většina peněz na odstranění nejhorších nedostatků – zejména na rekonstrukci bloku D a o rok později bloku E. Zároveň se budou vyměňovat okna, která by měla kromě většího komfortu ubytovaných přinést i značné úspory při vytápění. Tyto opravy spolu s opravou elektroinstalace na Vltavě by měly zajistit, že všechny koleje budou na přiměřené úrovni a studenti by se již neměli v půlce srpna obávat, že dostanou neodpovídající kolej. Tím ovšem investice nekončí. V letech 2008–2010 by měly jít peníze i do oprav jiných budov, které nejsou ještě v havarijním stavu, ale neodpovídají současným měřítkům. Mělo by se jednat zejména o opravu a zateplení fasád na Jarově III.F a III.G, při kterých se vymění i veškerá okna. Tyto dvě investice přinesou také velmi velké úspory na vytápění. Současně s penězi ze školy by měl SÚZ investovat z provozních peněz do vnitřního vybavení koleje – což především znamená vyštukovat a vymalovat koleje, které byly doposud vytapetovány, opravy vnitřního vybavení koleje, výměny matrací, starého nábytku, zničených skříní apod. Doufejme, že rokem 2010 zájem o koleje neskončí. V dnešní době ještě fungující zařízení se postupem času znehodnotí a bude potřebovat obnovit. Ale to je otázka budoucnosti. Co přesně máš na mysli pod větou: „… aby se studenti v půlce srpna nemuseli obávat, že dostanou neodpovídající kolej“? Myslím tím zejména bloky D a E. Jejich prostředí je pro dnešní dobu již prostě nemyslitelné. Nejenže jsou sprchy a záchody společné pro celé patro, ale nejsou rozděleny ani na pánské a dámské. Když se k tomu připočte i to, že jednotlivé sprchy jsou řešeny tak, že jsou vedle sebe tři baterie a mezi nimi vůbec nic, ani závěs, tak je to opravdu strašné. Kolem celé koncepce je velká sláva... To si vedení školy až teď všimlo, že některé koleje jsou v nevyhovujícím stavu? To rozhodně ne. Jenže škola měla v minulosti poměrně velké výdaje na investiční projekty přímo pro účely výuky. Nejprve se v polovině 90. let dokončoval areál na Již-

13

rozhovor

Budete se snažit o co nejrychlejší zavedení internetu tam, kde doposud chybí? V současné době chybí internet pouze na Jarově I.E a na Vltavě. CKR by byla velmi ráda, pokud by mohla zajistit zavedení internetu na obě koleje co nejrychleji, jenže v případě těchto dvou je to poněkud složitější. V rámci koncepce rozvoje kolejí je internet na Vltavě i na Jarově I.E plánován na rok 2009. Dříve na tyto investiční akce nešlo dosáhnout. V případě Jarova I.E je důvodem to, že se internet bude zavádět spolu s rekonstrukcí koleje. Ta nejde uspíšit, protože nelze současně rekonstruovat více kolejí najednou (rekonstrukce se nestihne do začátku akademického roku a proto část kapacit bude asi měsíc chybět). V případě Vltavy taktéž nejde o pouhé zavedení internetu, ale o kompletní opravu elektroinstalace. Oproti bloku E by byla oprava jednodušší, ovšem na opravy kolejí se v tomto roce počítá s určitým fixním rozpočtem a oprava Vltavy by znamenala odsun jiných, taktéž důležitých položek, na další roky. Navíc škola musí veškerý postup na Vltavě koordinovat s Univerzitou Karlovou, se kterou má Vltavu ve spoluvlastnictví a proto nelze projekt rozjet dodatečně, například z peněžních přebytků. Jaké plány jsou s hřištěm u kolejí Jarov? Hřiště na Jarově by mělo být opraveno – to je již všeobecně známo. Je ovšem otázkou jak. Existují totiž dvě možnosti. S první se počítá v tom případě, jestliže škola dostane dotaci na opravu z ČMFS (Českomoravského fotbalového svazu). Pokud ano, bude

Městská část Praha 3 zavedla parkovací zóny na většině svého území. Slepá ulice za bloky kolejí Jarov I. se nyní stala odstavným parkovištěm půlky Prahy 3. Studenti nemají kde parkovat a SÚZ zároveň uniká zdroj externích příjmů. Jaké vidíš řešení? SÚZ již připravuje řešení této otázky. Konkrétně je nutné si uvědomit, že veškeré objekty na jarovských kolejích patří VŠE. Tedy konkrétně i kousek slepé části silnice mezi bloky G a F. Naše jednání se na SÚZ setkalo s velkým pochopením – Správa účelových zařízení by chtěla připravit závoru, která by zamezila vjezdu vozidel do této oblasti. Závora by měla být na čipové karty a každý student by si mohl kartu koupit za určitý poplatek. Vše ovšem záleží na tom, zda umístění závory podpoří město, jehož souhlas je k tomu nutně potřeba. Vše bylo na příslušnou radnici již odesláno a nyní se čeká na rozhodnutí. Jakmile radnice závoru povolí, bude moci SÚZ závoru nainstalovat a tím se zvýší možnosti parkování pro studenty. Každý rok jsme svědky změn v podmínkách přidělení koleje. Co nás čeká letos?

Zatím nebyla kritéria pro nový akademický rok schválena, ovšem již jsem měl možnost jednat na toto téma s prorektorem Koschinem a ředitelem SÚZ Zerzáněm. Všichni tři jsme se shodli, že je potřeba ponechat stejná kritéria jako byla vloni. Takže by mělo opět platit, že rozhodující bude poměr získaných ku ztraceným kreditům. Mám tak trošku pocit, že jsme škola invalidů. Poměrně dost studentů získává kolej z takzvaných zdravotních důvodů. Ale ráno všichni dobíhají tramvaj celkem bez problémů. Proč se zdravotní důvody neuznávají pouze u ZTP a ZTP/P? Rozhodně by to nevyvolávalo takové korupční prostředí jako doposud. Pokud by se udělovaly koleje pouze lidem s průkazy ZTP či ZTP/P, ubylo by lidí, kteří mají koleje ze zdravotních důvodů. Ovšem poškodilo by to značnou část studentů, kteří potřebují koleje – například na bolavá záda nelze získat průkaz na ZTP a přitom si nedovedu představit muka studentů, kteří by museli dojíždět i z velmi malé blízkosti. Za CKR mohu říci, že s tímto problémem se budeme snažit pohnout. Na druhou stranu jen stěží lze bojovat proti lékařské zprávě, ve které, podotýkám že specializovaný lékař, píše, že se dojíždění nedoporučuje. Dostáváme se do začarovaného kruhu. Jak říkám, určitě se pokusíme pravidla změnit tak, aby kolej ze zdravotních důvodů dostávali pouze lidé, kteří na to mají nárok. Kolik času trávíš prací pro kolejní radu? Mou velkou výhodou je to, že oproti minulosti nejsem jediným člověkem ve vedení CKR. Velmi dobrou práci odvádí bývalý předseda Michal Horáček. Například byl hlavním organizátorem a otcem myšlenky turnaje ve fotbálku. A taky Michal Svoboda a samozřejmě různí členové rad z jiných kolejí. Takže čas strávený prací pro CKR je naštěstí únosný a dá se zvládnout. Tvůj předchůdce Michal Horáček rád chodil v kovbojském klobouku. Máš také v plánu nosit nějaký zajímavý doplněk? Ne, to rozhodně ne. Myslím si, že Michal nosil tento klobouk ještě předtím, než se stal předsedou, a jelikož jej nosí doposud, tak se ho evidentně nevzdal ani předáním předsednictví. Asi nebudu mít žádný speciální doplněk – například klobouk bych určitě někde zapomněl a nebo by mi ho odfoukl další orkán, který půjde přes republiku. Ale třeba se časem něco vyvine...  Autoři: Pavlína Máčalová, Václav Gráf

předsedou Centrální kolejní rady VŠE

– 2 / 2008

Jaký byl prozatím váš největší úspěch nebo zajímavý návrh na oživení kolejí? Koncepce je zaměřená hlavně na investice do budov, nikoli vnitřního vybavení. Proto se veškeré návrhy točí okolo výměn oken, zateplení a podobně. Samozřejmě z provozních peněz SÚZ jde investovat i do vnitřního vybavení. Právě v návrzích je vidět rozdílnost mezi kolejemi. Zatímco například Jižní Město má veškeré žádosti zaměřeny na opravu oken či výtahů, Rooseveltova kolej spíše požadovala investice do vybavení – například obnovu tělocvičny, zavedení wi-fi či montáží žaluzií.

hřiště upraveno velmi kvalitně, podle programu na výstavbu malých tréninkových hřišť. Jestliže však škola dotaci nedostane, bude hřiště opraveno z peněz SÚZ, aby bylo základně vybaveno a nechátralo. Podle mého názoru, pokud škola dotaci nedostane, raději bych viděl odsunutí opravy hřiště do budoucích let a zaměřil se na investice například do výměny oken na Jižním Městě apod., protože v okolí Jarova je podle mě sportovních příležitostí relativně dost.

economix

ním Městě, poté se stavěla Nová aula. Od roku 1999 škola tvořila investiční rezervy na stavbu Rajské budovy, která do roku 2005 spotřebovala většinu peněz. Přesto se i v těchto letech opravila Rooseveltova kolej a Jarov I.C. V současné době škola investuje do areálu na výuku menší částky než v minulosti, proto je možno dát větší část peněz do kolejí.

14

zpravodajství

Tematické týdny ovládly VŠE!

economix

– 2 / 2008

Ve dnech 10.–14. března se na VŠE konal v pořadí již druhý tematický týden. Po Žlutém týdnu pořádaném v zimním semestru Národohospodářskou fakultou přišel na řadu Pruhovaný týden, který již byl pořádán pro všechny studenty VŠE. Tematické týdny jsou totiž nově pod záštitou studentského sdružení Ekonom. Každý, kdo přišel v pruhovaném oblečení, se mohl zúčastnit profesionálního fotografování ve vestibulu Rajské budovy. Zapojili se nejen studenti, ale také vyučující a další zaměstnanci naší školy. Fotografie z Pruhovaného týdne jsou k dispozici na stránkách www.economix.cz. Účastníci Pruhovaného týdne měli i jiné výhody než se jen nechat vyfotit. Ve čtvrtek 13. března proběhl historicky 1. Národofest a ten, kdo se na něj dostavil v pruhovaném, nemusel platit vstupné. Tematické týdny se těší stále vzrůstající oblibě, a proto v nich budeme pokračovat. Ty následující budou vždy spojeny s nějakou kulturní akcí nebo neobyčejným zážitkem.  Autor: Pavla Vašíčková

economix Hledáme nové redaktor(k)y! [email protected] Z












Inzerce













15

zpravodajství

čtyřmi kopiemi případové studie a kancelářskými potřebami. Studie byla relativně krátká (pouze sedm stran textu a deset stran příloh), což nás potěšilo, a tak jsme čekali hladký průběh zpracování. Jak ale minuty ubíhaly, zjistili jsme, že právě malý rozsah studie a obecnost infor-

Příprava na soutěž začala již v září minulého roku, kdy náš tehdy ještě nesestavený tým absolvoval společně s ostatními studenty mimosemestrální kurz Případové studie v mezinárodním podnikání. Kurz je vyučován anglicky a vede ho Ing. Helena Hrůzová. Ta při soutěži působila jako náš „faculty advisor“ - pedagog z vysílající univerzity, který má na starosti odbornou přípravu účasti a podporu celého týmu. Vyučovaný kurz poskytl výborné znalosti nejen k tomu, jak řešit případové studie, ale především jak řešení správně prezentovat. Absolvování kurzu v rozsahu 7 ECTS ale rozhodně nestačilo. Od poloviny ledna až do devátého března se náš tým pravidelně scházel a s advisorem trénoval, seč mu síly stačily. Vzhledem k začátku semestru příprava často znamenala zůstávat ve škole až do 22. hodiny, týmová příprava někdy probíhala i o víkendech, což způsobilo zejména v posledních čtyřech týdnech absenci našeho osobního života. Cesta do Kanady byla dlouhá, nicméně jsme předtím uvítali zrušení vízové povinnosti pro občany ČR platné od podzimu minulého roku a měli štěstí v tom, že právě v den našeho příletu byl obnoven provoz na torontském letišti přerušený z důvodu silné sněhové vánice. Z Toronta jsme pokračovali autobusem jihozápadním směrem do 200 kilometrů vzdáleného města Londýna, které leží mezi Huronským, Erijským a Ontarijským jezerem, má více než 300 tisíc obyvatel a protéká jím řeka Temže. Po příjezdu jsme měli čas na aklimatizaci, zorientování se v centru města a hlavně na dokončení všech příprav včetně prezentace Doing business in the Czech Republic.

mací budou klíčové problémy. Výsledkem prvního dne práce bylo rozdělení rozhodujících oblastí řešení studie mezi jednotlivé členy týmu. Musím přiznat, že z první etapy našeho řešení jsme byli poněkud v rozpacích, protože naším plánem bylo dospět k výběru řešení studie hned první den. Ale jak se ukázalo, většina ostatních týmů byla v podobné situaci. Následující den byl ještě obtížnější řešili jsme studii deset hodin v kuse. Věděli jsme, že velmi důležitou roli hraje nejen návrh řešení, ale i jeho grafická stránka. Přestože jsme se zpracování snažili věnovat posledních pět hodin, cítili jsme, že výsledek mohl být ještě lepší. Důležitou roli hrál také trénink prezentace výsledků, protože jsme byli poučeni, že vyhrává nikoli ten s nejlepším řešením, ale ten, který ho umí nejlépe prodat. Časo-

Zleva: Jakub Chomát (vedoucí týmu), Bára Burešová, Jan Kaška, Helena Hrůzová, Jakub Fischer První den soutěže se konalo oficiální zahájení a uvítání všech týmů, které letos přijely ze všech koutů světa - Brazílie, České republiky, Francie, Hongkongu, Irska, Jižní Koreje, Maďarska, Mexika, Norska, Nového Zélandu, Singapuru a Španělska. Druhý den dopoledne každý tým prezentoval svoji zemi, zejména investiční příležitosti, její komparativní výhody a podnikatelskou situaci. Prezentace probíhaly v hodinách výuky Ivey a účastnili se jich kanadští studenti, účastníci soutěže a pedagogové, následovaly možnosti klást otázky a dozvědět se tak víc o jednotlivých kulturách. Srovnání ekonomického vývoje, podnikatelských příležitostí a kultur těchto zemí bylo velmi poučné. Odpoledne téhož dne pak začala sama soutěž. Každému týmu byla přidělena malá místnost s jedním notebookem,

vý limit jsme tak využili doslova do poslední minuty, ve které jsme uložili finální verzi powerpointové prezentace. V sobotu ráno proběhlo rozlosování týmů do tří skupin a stanovení pořadí prezentací. Na každou z nich měl tým vždy dvacet minut čistého času a deset minut bylo určeno na otázky poroty. Ta byla zastoupena členy managementu kanadských a amerických mezinárodních firem. Z každé skupiny pak postoupil porotou vybraný tým do odpoledního finále. Ačkoli jsme se velice snažili a odvedli tvrdou práci, z naší skupiny jsme nepostoupili, porazila nás jedna z nejlepších škol z Brazílie. Ve finále se následně utkaly Brazílie, Maďarsko a Norsko. K velkému překvapení všech nepostoupil žádný z asijských týmů, které byly považovány za favority vzhledem k řadě vítězství za dobu trvání soutěže. Odpolední konečné klání pak hodnotili všichni členové dopoledních porot a přihlížely i všechny ostatní týmy. Ačkoli někdy bývá pro soudce rozhodování obtížné, tentokrát bylo celkem jasné, že vítězem se stane tým z Maďarska, který předvedl logicky a názorně zpracované a dobře odprezentované řešení. Naše domněnka se pak potvrdila na večerním slavnostním vyhlášení vítězů. Čas v Kanadě uběhl jako voda, všichni jsme si odvezli mnoho zážitků a zkušeností, diskutovali jsme, jak se žije, studuje a pracuje v jiných zemích, jaké jsou kde podnikatelské příležitosti a pracovní možnosti a navázali přátelství, která překonávají hranice států a mnohdy i kontinentů. Tato zkušenost rozvinula náš obzor a jsme vděčni škole, že jsme měli tuto příležitost. Závěrem bychom rádi poděkovali Ing. Hrůzové za veškerou pomoc a rady, které nám poskytla; vedení všech fakult za poskytnutí finančních prostředků na účast, OZS za organizační přípravu a v neposlední řadě společnosti Hilti, sponzorovi našeho týmu.  Autor: Jakub Fischer

– 2 / 2008

Scotiabank International Case Competition (SICC) je soutěž v řešení případových studií pořádaná prestižní školou Richard Ivey School of Business, University of Western Ontario. Hlavním sponzorem soutěže je jedna z největších severoamerických bank, Scotiabank. Letos se uskutečnil devatenáctý ročník soutěže a VŠE měla příležitost prezentovat se na ní již podeváté. Tým z ČR se tak začátkem března připojil k dalším jedenácti zemím, které zde letos měly své zástupce.

economix

economix

– 2 / 2008

Studenti VŠE na soutěži v Kanadě

ISIS:

16

ISIS

sen se stává skutečností

economix

– 2 / 2008

V dnešní době se student bez internetu prakticky neobejde. Studium na VŠE v praxi vyžaduje po studentovi, aby se informoval o svém studiu a dění na akademické půdě pomocí internetu. Pryč jsou ty časy, kdy studenti postávali u nástěnek, aby si mohli zapsat předmět nebo termín zkoušky. Vše se odehrává online. Na první pohled se může zdát vše velmi jednoduché, ale není tomu tak. Je sice pravda, že díky internetu nemusí být student ve škole fyzicky přítomen, avšak pokud není připojen k internetu, respektive nemá potřebný program, stejně se nezapíše. Všichni to známe: wrzclnt.exe a vybrat ident předmětu. Kdy se mi hodí rozvrh? Kdo to bude učit? Jaká je literatura? Kde budou dodatečné dokumenty? Na semestru nebo na jiné webové stránce? Výsledky budou na výsledcích nebo na semestru? Orientujete se? Pokud ano, máte štěstí. Studenti v prvním ročníku se zpravidla ke spoustě informací nedostanou, protože jednoduše nevědí, kde je najít v systému, který není úplně „intuitivní“. V současné době k aktivní správě studia potřebujete čtyři webové aplikace a dvě aplikace (resp. jednu v případě studentů plánu E) ve formě klienta, sloužící k zapisování předmětů a bakalářských zkoušek. Konkrétně to jsou: semestr.vse.cz, pes.vse.cz, vysledky.vse.cz, veverka.vse.cz. Pokud se zajímáte o novinky z prostředí školy, můžete navíc navštěvovat stránku vse.cz. Ve skutečnosti systém pes.vse.cz nemá vlastní databázi a je jen jakýmsi otiskem centrální databáze, která je dnes již dost zastaralá. Tím pádem jsou informace vložené například studijní referentkou viditelné až druhý den, protože databáze se znovu otiskne až přes noc. Nehledě na to, že v současné době podle studijních referentek systém často koliduje a má tendence kolabovat. Pokud chceme opravdu přejít na elektronický index, potřebujeme stabilní informační systém, na který se budou moci spolehnout nejen studenti, ale i pedagogové. V červenci 2004 podepsala VŠE smlouvu s firmou GITUS, a. s., na komplexní dodávku a implementaci Integrovaného studijního informačního systému (ISISng). Firma však zřejmě neměla zkušenosti s vývojem podobné aplikace a celý projekt skončil fiaskem a odstoupením obou stran od smlouvy. Podle vyjádření Kláry Bratové z tiskového oddělení VŠE byla tehdy nejprve provedena analýza, jejíž výsledky VŠE akceptovala, a fakturovanou částku proto firmě Gitus také

uhradila (výši částky nám VŠE odmítla sdělit). Na základě výsledků této analýzy pak měly následovat etapy implementace, avšak VŠE žádnou z nich neakceptovala a už ani nezaplatila. Spor pak vyvrcholil v roce 2006 odstoupením od smlouvy oběma smluvními stranami. Smluvní vztah dosud není právně ukončen a předpokládá se nějaká forma mimosoudního vyrovnání a vypořádání nároků obou stran, jelikož VŠE uplatňuje sankční pokutu a dodavatel úhradu rozpracovanosti díla. Uvědomíme-li si, že VŠE studuje v současné době více než 17 tisíc studentů, kteří jsou ve výuce vedeni zhruba 700 pedagogy, je jasné, že každá internetová aplikace sloužící pro studijní potřeby musí odolat obrovskému náporu. V případě ISISng z roku 2004 tomu tak rozhodně nebylo a nezřídka se stalo, že operace, které uživatelé provedli, neměly správný efekt. To znamenalo obrovský problém, stažení aplikace z provozu a následný přechod zpět k wrzclnt.exe klientům s dosovským interfacem. Za touto kapitolou však nyní uděláme tlustou čáru.

Nový isis.vse.cz Výpočetní centrum VŠE v současnosti vyvíjí značné úsilí, aby se podařilo plně implementovat novou webovou aplikaci se zkratkou ISIS v názvu. Implementovat – čili již vyvinutý systém upravit podle potřeb školy a nastavit jej podle možností školní informační infrastruktury. Jistě se ptáte, jestli se nebude opakovat debakl z roku 2004. Nový ISIS je už odzkoušen. VŠE jej koupila od Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, která jej již s úspěchem implementovala jako Univerzitní Informační Systém (UIS), přičemž 20členný vývojový tým nadále pracuje na dalším zlepšování celého systému. UIS využívá Lesnická univerzita již déle než dva roky na všech fakultách. V roce 2002 tento systém získal 3. místo v prestižní evropské soutěži univerzitních informačních systémů EUNIS Elite Award of Excellence. V současné době má tento systém devět tisíc aktivních uživatelů a zpracuje přes 85 tisíc operací denně. Je tedy prověřený a natolik dobrý, že si jej od Lesnické univerzity kupují i další vysoké školy – například Škoda Auto Vysoká škola. Studijní problematika je v tomto systému řešena komplexně. Tedy od prvního kontaktu uchazeče s univerzitou – prezentace informací o univerzitě a o jejích studijních programech, příjem přihlášek ke studiu včetně elektronických přihlášek, první zápis studenta a imatrikulace. Pokračuje přes denní

studijní povinnosti, tedy rozvrhy, zkoušky, evidenci průběhu studia, a končí u výsledných výkazů o studiu – seznam studovaných předmětů, diplom, vysvědčení, dodatek k diplomu.

Co nám nový systém nabídne? Hlavním cílem integrovaného systému je zvýšit komfort agendy a celkově zjednodušit správu studia po internetu. Největší výhodou bude to, že všechny dosavadní aplikace agendy potřebné ke správě vašeho studia budou pod jednou webovou aplikací, tedy pod jednou doménou. Nebudeme již muset překlikávat mezi pěti různými aplikacemi. Odpadne nutnost mít nainstalovány aplikace nutné k zapisování předmětů, velkou výhodou je tedy dostupnost z celého světa a z různých platforem. Všechny informace vložené uživateli budou okamžitě vidět, každá změna se projeví ihned, což v dosavadním systému není technicky možné. Isis.vse.cz se bude skládat z několika hlavních modulů a mnoha dalších podmodulů.

Schematické znázornění systému isis.vse.cz

zdroj: is.mendelu.cz Všem studentům doporučujeme, aby se dále informovali na stránkách wiki.vse.cz, které byly v polovině března spuštěny pro veřejnost. Na tomto webu najdete spoustu užitečných informací o systému ISIS včetně harmonogramu implementace. Stejně tak již byla zprovozněna doména isis.vse.cz, tedy i systém ISIS, ale ten běží pouze ve zkušebním provozu, takže se do něj zatím nedá přihlásit a informace, které vám poskytne, nemusí být aktuální. 

17

ISIS

Rozhovor s Bc. Adamem Trčkou z Výpočetního a vývojového centra VŠE dy a další postupy psané přímo uživateli pro uživatele.

Adam Trčka je zaměstnancem Výpočetního a vývojového centra VŠE, odbor projektování a rozvoj IS. V současné době se zabývá správou serverů pes. vse.cz a semestr.vse.cz. V rámci projektu isis.vse. cz se zabývá data managementem, ve kterém jde především o migraci stávajících dat do nového systému, a nastavením rozhraní pro ostatní systémy. Jak potřebám naší univerzity může sloužit systém původně navržený pro Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu? Myslím a doufám, že víc než dobře. Jedná se o mnoha lety a mnoha univerzitami prověřené řešení, které přináší dosud nesourodou funkčnost pod jednu střechu. Jako hlavní výhodu pak vidím jednotnou datovou základnu, která umožní veškeré změny vidět okamžitě bez nutnosti čekat na noční přenosy dat. Pro příklad: neměla by se opakovat situace, kdy student dostane navíc kredity k zápisu předmětů a tato informace se do systému pro registrace a zápisy dostane až druhý den. Což pokud se děje těsně před koncem zápiso-

vého období, může být problematické. Který prohlížeč bude nejvhodnější pro práci s isis.vse. cz? Jsou podporovány všechny běžné prohlížeče napříč platformami. Dodavatelem jsou doporučeny Internet Explorer (verze 6.0), Mozilla (1.0) a Mozilla Firefox (od verze 0.8). S jakými problémy jste se setkali a potýkáte při implementaci systému? Při datové migraci jsme se potýkali s problémem mnoha atomizovaných databází, které bylo nutné sloučit, sjednotit a nastavit celý proces tak, aby toto vše probíhalo automatic-

ky. Pokud si vezmeme, že jsme sjednocovali okolo deseti databází pracujících na pěti různých databázových platformách, dovedete si představit, že to byla opravdová výzva. Kde se mohou studenti a pedagogové dozvědět více o novém systému? Pro širokou veřejnost jsme připravili informační portál WikiVŠE dostupný na adrese http://wiki.vse.cz, kde najdou všemožné informace o novém ISIS. Web je postaven na enginu MediaWiki (podobně jako známá Wikipedia) a umožňuje komukoli přidávat nebo měnit články. Budeme jenom rádi, pokud toto uživatelé budou využívat a vzniknou tak návo-

Bude isis.vse.cz umožňovat uživatelům nějaké speciální funkce? Určitě, má jich spoustu. Za všechny mohu zmínit jednu, která určitě ušetří mnoha studentům vrásky na čele, a to je možnost (dočasného) delegování práv. V praxi to pak může vypadat tak, že můžete jinému uživateli systému delegovat svoje práva na určitou rodinu aplikací (třeba studium) a ten může provést například přihlášení na zkoušku nebo odevzdání dokumentu za tohoto studenta. Je jasné, že tato možnost musí být využívána s obezřetností, protože je možné ji velmi snadno a velmi citelně zneužít. Budou studenti muset podniknout nějaké kroky, aby se mohli stát uživateli nového systému? Jedinou podmínkou pro vstup do systému bude získání přístupového hesla. Předpokládáme, že bude dostupné přes aplikaci heslo.vse.cz, každopádně bližší informace a přesný postup budou včas zveřejněny na naší wiki.  Autor: Jaromír Valeš

economix

– 2 / 2008

inzerce

18

economix

– 2 / 2008

Ve čtvrtek 27. března navštívil Vysokou školu ekonomickou v Praze další významný rodák ze Vsetína. Mirek Topolánek je předsedou vlády České republiky od roku 2006 a ve společnosti je v poslední době znám svým poněkud svérázným vyjadřováním. Hlavní téma přednášky charakterizoval sloganem Nejvyšší čas pro snižování deficitu veřejných rozpočtů. Hned na začátek se omluvil za smuteční černý oblek. Neoblékl si jej ale bezdůvodně, právě přijížděl z pohřbu padlého vojáka z Afghánistánu. Na úvod představil ve své powerpointové prezentaci v bodech několik světových rizik ovlivňujících v jisté míře i Českou republiku. Mezi nejhlavnější patří zpomalení americké ekonomiky nebo růst cen energií. Topolánek uvedl, že v případě zlepšení sald veřejných rozpočtů většina zemí spoléhá na redukci primárních výdajů. Česká republika se podle tabulky v premiérově prezentaci v současnosti pohybuje na vrcholu nebo také těsně za vrcholem ekonomického cyklu a podle Topolánka nemůžeme počítat s tím, že by se situace zlepšila. V druhé části úvodu přistoupil k dalším ekonomickým rizikům, a to již u nás. Premiér zmínil v popředí riziko demografického vývoje a řekl, že „černobílé řešení neexistuje“. Vysoce rizikový je tento problém především z pohledu dlouhodobého financování, kde se Česká republika řadí na přední příčky hned vedle Kypru, Řecka, Maďarska a Slovinska. V druhé části se premiér vrátil do minulosti a popsal s pomocí grafů a tabulek vývoj domácích veřejných rozpočtů. V 90. letech byl stav veřejných rozpočtů velmi deficitní. Nejvyšší deficit ještě nastal v letech 2001 až 2003. Podle některých lidí jsou to údajně ještě pozůstatky transformačního procesu. Sám Topolánek se však spíše přiklání k tomu, že příčinami byly udržení stability bankovního sektoru a příprava na vstup do Evropské unie. Vylíčení historie

S premiérem Mirkem Topolánkem na VŠE o reformách ukončil lety 2004 a 2005, kdy došlo ke snížení deficitu a vytkl, že Sobotkova reforma zapůsobila jen krátkodobě, a tudíž nejlepší období pro nápravu bylo promarněno. V další části se přesunul do současnosti. Jak již zmínil, ekonomika ČR se nachází na vrcholu ekonomického cyklu a vývoj

a institucí, přičemž mimořádné příjmy budou financovat reformy. Dodal, že rozhodně nelze „mašličkovat balíky například z dividend společnosti ČEZ“, jak by si to přálo mnoho politiků. Ve druhé fázi se nacházíme nyní a představuje implantaci zásadních reforem. Třetí fáze, v níž jde o dotažení jmenova-

je spíše nezdravý. Slidy se snažil co nejvíce přeskakovat. Chtěl dát větší prostor dotazům. Ještě zbývalo několik projektů, které chrlil velmi rychle. Naznačil nejdůležitější cíle vlády, jíž předsedá. Zejména se pokusí na budoucnost především vydělat. Chtěl by zajistit nízkou daňovou zátěž, rozumné veřejné výdaje jsou podle jeho názoru dlouhodobým řešením. Jeho dalším cílem je zjednodušení podnikání a urovnání hospodářské soustavy do roku 2014. Po rychlém vyjmenování cílů se ještě pozastavil u jednotlivých fází činnosti jeho vlády. První fázi pojmenoval stabilizačně-startovací. Ta zahrnuje zrušení fondů

ných cílů a kroků do konce, je již na jiné vládě. Před částí věnovanou otevřené diskusi zadal studentům úkol, zda je lepší snížení daně z příjmu fyzických osob, která má vliv na nabídkovou stranu, nebo snížení sociálního a zdravotního pojištění, což má vliv na zaměstnavatele, tedy na poptávkovou stranu. Na závěr ještě upozornil: „Každá reforma veřejných rozpočtů musí mít politickou podporu, jinak je to zdlouhavé a bolestné.“ Podle premiéra byl schválený „batoh“ hrdinský počin. Po čtyřiceti minutách došlo na dotazy z publika. První student se ptal, zda není lepší snížení

ekofórum nejdříve schodků než snížení daní. Premiér Mirek Topolánek ihned zareagoval: „Nebylo.“ Podle něj se musí současně realizovat několik kroků - zpřísnění práce načerno, poskytnutí zelené karty a vzdělávacích programů. Uvedl, že daně neohrozily reformu veřejných rozpočtů a bod L na Lafferově křivce stále platí. Druhý dotaz se zaměřil na Slovensko, konkrétně na to, zda se ČR inspirovala slovenskými reformami. Topolánek v žertu odpověděl, že jejich reformy jsou mixem Dzurindy a Fica, což je částečně pravda. Jenže i samo Slovensko se inspirovalo v jistých krocích také v ČR v roce 1997. Plno věcí se na Slovensku povedlo, ale některé reformy také ne. Podle Topolánka se nepodařila zdravotnická reforma, jež nebyla dotažena do konce, a poté třípilířový důchodový systém, v němž jsou náklady na druhý pilíř příliš vysoké. Věří však, že kdyby Dzurindova vláda pokračovala, tamní situace by byla lepší. V dalších otázkách se studenti přesunuli více do politických a mediálních záležitostí a debata začínala nabírat na obrátkách. Jeden student si neodpustil dotaz týkající se toho, že sice vláda plánuje do roku 2014, ale kde má jistotu, že bude stále u moci? Navíc se podle něj premiér nechová v jistých situacích úplně korektně. Topolánek odpověděl s úsměvem: „Mohl bych se kontrolovat, ale potom bych to nebyl já.“ Po úsměvné chvilce se premiér zaměřil na nejistoty v jednotlivých reformách. U zdravotnické reformy je podle něj třeba prosadit čtyři ze sedmi zdravotnických zákonů, jinak by to bylo hodně špatné. Další důležitou reformou je reforma justice. Dodal, že naštěstí si toho nikdo ještě příliš nevšímá, a proto se do ní moc nerýpe. Málokdo však ví, že dnes už 1400 obcí má svůj CzechPoint. Právě takové projekty by měly přesvědčit lidi u dalších voleb. V závěru odpovědi studenty ujistil, že se nemá hrát při zdi, což on rozhodně nedělá. Zvukový záznam přednášky a následné diskuse jsou k dispozici na www.economix.cz. Autor: Pavlína Máčalová

a sjednocení daně pro fyzické a právnické osoby. Dokonce je připraven k diskusi zákon o dani z příjmů, který řeší opět daně v jednom zákoně. A já říkám – abychom neovlivnili rozpočty měst a obcí, což by další snižování daně pro fyzické osoby způsobilo, protože obce a kraje se podílejí na výnosech z těchto daní –, že je lepší pro zaměstnance a zaměstnavatele snížit sociální pojištění a v tom smyslu naplňovat cíl celkového snížení daňové zátěže. Ptáte-li se, co chystám v daňové oblasti, tak je to právě toto a právě odstranění toho rozdílu v sazbách daně v roce 2009 u té střední a nižší příjmové skupiny.

z příjmů fyzických osob, protože je to nesmysl. Ani jsme to netvrdili, to byly spíše mýty novinářů. Existencí odečitatelné položky je stanovena míra progrese. Jen jsme zavedli stropy na sociální a zdravotní pojištění a tím jsme zavedli další moderní prvek, který je naprosto správný. Jediná diskuse, která nám zůstává a zatím není ukončena, je balík zhruba za 300 miliard nejrůznějších odečitatelných položek a daňových výjimek, z nichž některé jsou potřebné a nutné, některé jsou politicky citlivé a některé jsou prostě nezrušitelné. Tedy otázka, zda Tlustý, nebo Kalousek, je pro mě nesmyslná. Já chci rea-

Rozhovor s předsedou vlády ČR Mirkem Topolánkem  Přesunu se trochu do minulosti. Přikláníte se spíše k návrhu daňové reformy pana Kalouska, nebo pana Tlustého? Pan Tlustý žádnou reformu prakticky nepředstavil a jeho trochu umělé postavení ekonomického guru ODS mě vždycky trochu dráždilo, protože rovnou daň u nás prosazovali ještě dříve než pan Tlustý pánové Kocourek a další a ten koncept není v krystalicky čisté podobě nikde realizován. Je zcela evidentní, že ve stávající Evropské unii to ani úplně není možné. EU má totiž tendenci sjednocovat základ daně z příjmů právnických osob, což je věc, které se bráníme zuby nehty a brzdíme patami – a nejsme v tom zdaleka jedinou zemí. Já neznám Kalouskův a Tlustého koncept, já znám jediný koncept, který se podařilo částečně realizovat, a to je zavedení rovné daně a výrazné snížení progrese. Ani rovná daň nezamezuje zcela progresi daně

lizovat koncept, který znamená snížení progrese a odstranění zaplevelení daní.  Jak tyto kroky chce současná vláda realizovat? Mluvme spíše o parlamentu. Ten problém není v tom, že by vláda nedokázala vymyslet daleko čistší a korektnější koncept daně. Je to problém parlamentu a průchodnosti v něm. To, co prošlo, je maximum možného.  Nedávno jste se v rozhovoru pro jeden deník zmínil, že pro vás bude důležitá reforma policie a justice. Co můžeme očekávat za novinky u policie, kromě nové metalízy na autech? Klíčová reforma, kterou chci prosadit, je reforma vědy a výzkumu týkající se i terciálního vzdělávání. Existuje koncept Bílá kniha terciálního vzdělávání, kde se pracuje i se zavedením odložené platby, tedy školného. Pracuje se tam s daleko větší otevřeností univerzit pro financování ze strany průmyslového sektoru. A také s dale-

ko větší odpovědností vedení za řízení školy, s daleko větší samostatností a s daleko větší možností dosáhnout na univerzitní výzkum. Včera (26. března) jsme schválili základní koncept reformy vědy a výzkumu, což si myslím je to, co nás zajímá. Nesouhlasím s tím, že reforma policie je klíčová. V programovém prohlášení je deset oblastí a reforma policie je jen jednou z nich.  V příštím roce nás čeká předsednictví v Evropské unii. Již probíhají přípravy? Budou nějaké speciální změny, na které bychom se měli připravit? Pracuje se na tom fakticky tři roky – poslední rok velmi intenzivně. Institucionálně máme dnes vládní výbor pro EU, který je na ministerské úrovni. Zřídili jsme post místopředsedy vlády s odpovídajícím aparátem, který má pod vedením Alexandra Vondry na starosti české předsednictví. Posílili jsme naši misi pro EU v Bruselu. Věcně už máme dneska jasný harmonogram jednotlivých ministeriád, komisí a toho, co budou fakticky zabezpečovat. Politicky máme stanoven rámec naší agendy, a to jak té prioritní české, tak té kogentně dané evropské. Finančně máme jasně definovaný rámec. Přesně víme, ve kterých městech, za jakých podmínek, v jakých hotelích... Pokračujeme velmi ostře. Nemám pocit, že bychom to nezvládli. Jediný problém je politická dimenze: lisabonská dohoda bude ratifikována v letošním roce. Pokud bude jmenován prezident Evropské rady a vysoký představitel zahraničních věcí a bezpečnosti, tak trochu z té hry vypadne český premiér a český ministr zahraničí, ale to není nic, co by nás limitovalo v té přípravě.  Podpoříte vůbec ratifikaci lisabonské dohody? Lisabonská dohoda je pro mě velmi těžký kompromis, který jsem prosazoval ve straně jako přijatelný. Podepsal jsem lisabonskou dohodu. Mé jméno je vyryto na kameni před klášterem sv. Jeronýma v Lisabonu. Doufám, že ho nebudou muset vyhazovat. Autor: Pavlína Máčalová

economix

 Vaše přednáška se jmenuje S premiérem o reformách. Jaké budou tedy další změny v daňové soustavě? Budeme se popřípadě přibližovat ke stylu daňové reformy na Slovensku z roku 2004? Obecně, když vezmu jednu z těch deseti priorit vlády, která se týká právě veřejných rozpočtů, tak i v rámci té jedné desetiny reformních kroků jsou daně jen jednou pětinou. Většinou se soustředí pozornost na jeden bod a nic víc. Už se zapomíná na reformu justice, reformu podnikatelského prostředí, reformu zdravotnictví, reformu důchodů. Daně nejsou dnes nejpodstatnější částí té reformy.  Budete se tedy ještě daňovou reformou zabývat nebo zůstane jen u již naplánovaných změn do roku 2010? My dnes hodně mluvíme o tom, jak a kde zavedli rovnou daň, ale málokdo si prostudoval tu rovnou daň velmi detailně. Musel by jinak vědět, že rovná daň má v různých zemích jinou sazbu. Ambicí Estonska, které je bráno jako lídr těchto změn, je dostat se například u daně z příjmů právnických osob postupně z 20 na 19 % v roce 2010. Abychom si uvědomili, že to, čeho jsme dosáhli my dnes, už je na úrovni toho, čeho Estonci dosáhnou dejme tomu od reforem z počátku 90. let po patnácti letech. Mně tedy připadá ta reforma dostatečně razantní. Řešíme jeden zásadní problém – to je souběh devatenáctiprocentní daně pro firmy i fyzické osoby v roce 2010. Určitý rozdíl v sazbách daně je nastaven loni schválenou legislativou pro střední a nižší příjmové skupiny, tj. 12,5% rovná daň pro fyzické osoby. Nyní máme spor, který jsme se rozhodli koaličně řešit, a hledáme, které řešení bude nejvhodnější. Samozřejmě, že lepší je dnes nesnižovat sazbu daně, ale zdravotní a sociální pojištění.  Daň z přidané hodnoty se tedy nebude postupně dál sbližovat v jednu daňovou sazbu? Politická vůle a mandát této vlády skončily na 19 a 9 %. Zásadně dnes budeme diskutovat o naplnění rovné daně

– 2 / 2008

19

rozhovor

20

ekofórum, rozhovor

Ekofórum s hejtmanem Evženem Tošenovským Ve středu 19. března v 18 hodin začalo v Nové aule VŠE první Ekofórum právě probíhajícího semestru. Sdružení studentů ekonomie Ekonom pozvalo výraznou osobnost české regionální politiky, hejtmana Moravskoslezského kraje a předsedu Asociace krajů České republiky Evžena Tošenovského. Nosnou myšlenkou jeho přednášky byla analýza vztahů mezi státem a kraji, tedy i ministry a hejtmany. Setkání se kvůli překvapivě menšímu zájmu studentů neslo v komorní atmosféře. Tošenovský započal své vystoupení přehledem historie

regionálního členění v Čechách a na Moravě od 10. století až do současnosti. Prvotní uspořádání nabíralo konkrétní tvary od 14. století, hejtmani začali plnit svou funkci v 15. století, důvody pro vznik této pozice byly zejména vojenské. Toto formování provázely neustálé boje mezi jednotlivými úrovněmi moci, uvedl Tošenovský. Ústředně řízené kraje s volenými orgány a definovanou státní správou vznikly až v 19. století. Hejtmani zajišťovali vojenské, soudní a živnostenské záležitosti spolu se správou daní. Měli navíc pravomoc popravovat. V praxi tedy vykonávali panovníkovu vůli, paradoxně tedy decentralizace koncentrovala moc. V roce 1948

vznikly krajské národní výbory. Podle Tošenovského nebyly po roce 1989 tyto existující výbory využity hlavně kvůli diametrálně odlišným politickým principům, které do té doby reprezentovaly. Také reforma ekonomického systému země si vyžádala vysokou centralizaci rozhodování. Hlavním tématem další části přednášky byly příčiny vzniku krajů. Podle Tošenovského byl podnětem politický zájem více než objektivní potřeba. Základním motivem nového územně-správního uspořádání bylo vytvoření silového politického kolbiště. V roce 2000 tedy vzniklo 14 krajů včetně území hlavního města Prahy. Dnes mezi kompetence krajů patří především řízení středního

školství, zdravotnických zařízení, sociálních ústavů, krizový management, dopravní agenda a další. Politika znovu ukázala své paradoxy při prvních volbách do krajských zastupitelstev, které vyhrála ODS, jež nové územní uspořádání země hodně kritizovala. ČSSD jako tvůrce nového uspořádání nezískala ani jeden hejtmanský post. Druhé volby náskok ODS ještě zvýraznily, když obsadila 12 hejtmanských křesel. Tošenovský během přednášky rovněž popsal zásadní výhody svého postu. Podle něj je počet hejtmanů nízký (dohromady jich je 14, včetně primátora Prahy). Svým zvolením do úřadu získává hejtman poměrně svobodné

vnímají své postavení, nakolik konkurenční jsou vztahy mezi nimi. Napětí vzniká zejména z pocitu ohrožení politické figury. Dalším faktorem může být, že ministři nebo premiéři mnohokrát nerozumějí hejtmanskému pohledu na svět. Téměř si troufnu říct, že mají zbytečně víc obav, než je zdrávo. To bude tím nejzásadnějším problémem.  A jak je možné tento problém řešit? Řešením je jednoznačně komunikace. Ministři by měli porozumět pozici hejtmana, jeho zájmům. Na druhé straně, hejtmani by měli jasně definovat své požadavky. Znám málo hejtmanů, kteří touží zastávat post ministra. Pozice hejtmana je daleko svobodnější.  Jak byste popsal své současné plány na postu hejtmana Moravskoslezského kraje? Hlavním letošním motivem jsou samozřejmě nadcházející volby. Když člověk končí etapu, povinností bývá mnoho. Chci tedy ještě dosáhnout toho, aby před volbami zůstal můj stůl čistý.

 Máte politickou podporu zastupitelů kraje pro plnění svých priorit? Skutečně si nemohu stěžovat, protože naše krajské zastupitelstvo mi vychází vstříc po odůvodnění mých postojů a uvedení argumentů. Diskuse mezi námi je korektní, má vyšší úroveň než parlamentní diskuse.  Rok 2008 tedy bude rokem voleb do krajských zastupitelstev. Podle všeho budete opět, již potřetí, lídrem moravskoslezské ODS. Jak hodnotíte své šance? Vyhrajete? Kdybych měl pocit, že prohraju, tak samozřejmě nekandiduji. Situaci vždy kriticky vyhodnotím, avšak volby jsou velkou neznámou, není možné navazovat na historickou zkušenost. Podstatný je okamžik volby. Nakonec nebude důležité, kdo vyhraje, ale jaké bude skóre. Dnešní politická scéna je hodně diverzifikovaná. Vznikají nemalé animozity mezi jednotlivými stranami.  V tomto roce se mimo jiné uskuteční vnitrostra-

nické volby v ODS. Kdo bude vítězem? Podporuje moravskoslezská ODS premiéra Mirka Topolánka na postu předsedy strany? Kdo bude vítězem? Vítězem musí být ODS. Debata o podpoře kandidátů doposud neproběhla, zatím neznáme ani jména hráčů tohoto souboje. Nepochybně existuje víc lidí schopných vést ODS.  Ke konci minulého roku zahájila v Nošovicích výstavbu své továrny jihokorejská automobilka Hyundai. Co znamená příchod tohoto investora a jeho subdodavatelů pro ČR a konkrétně pro váš kraj? Rozhodnutí šesté největší automobilky světa investovat do některého regionu Evropy znamená důležitý signál pro kapitálové trhy a pro hráče na poli automobilového průmyslu. Taková informace má celosvětový charakter, láká nové investory. Hyundai plánuje u nás proinvestovat 30 miliard korun. Avšak nejenom Hyundai, odha-

Rozhovor

economix

– 2 / 2008

Hostem předposledního Ekofóra byl bývalý primátor Ostravy a současný hejtman Moravskoslezského kraje, matematik, politik, předseda Asociace krajů České republiky a také člen vědecké rady Národohospodářské fakulty VŠE. Vše v jednom. Ženatý, otec dvou dětí. Naše pozvání na rozhovor přijal Ing. Evžen Tošenovský Dr.h.c. (52).  Co bylo důvodem pro váš vstup do politického života? Byl to rok 1989. Jelikož jsem nevydržel poslouchat určité názory, politické dění mne rychle vtáhlo. Stejně jako mnoho jiných lidí, kteří do té doby s politikou neměli nic společného.  Tématem přednášky byl vztah mezi státem a kraji, ministry a hejtmany. Co je podle vás ústředním problémem těchto vztahů? Podstatou problému je to, jakým způsobem ministři a hejtmani nebo krajská reprezentace

21

ekofórum, rozhovor

Kraje v. stát, hejtmani v. ministři politické postavení, rovněž mají jednoduchou cestu k médiím. Spolupráce mezi hejtmany je v současnosti na vysoké úrovni, protože si vzájemně nekonkurují. Ve vztahu mezi kraji a vládou je podle Tošenovského rozhodující osobností premiér, protože mezi ním a hejtmany panuje jistý druh soutěžního napětí. Tošenovský však tvrdí, že ještě žádný hejtman plně nevyužil svou nezávislou pozici a informační převahu nad vládou a ministry. Podle Tošenovského byl premiérem, který nejlépe dokázal svým přístupem a řídícími schopnostmi vytvořit prostor pro komunikaci ministrů a hejtmanů, překvapivě Miloš Zeman. Tošenovský se poté, trochu netradičně, pustil do věštění.

Dlouholetá zkušenost a pozorné sledování reality na české politické scéně mu prý dovolují nahlédnout do budoucnosti. Nejenom historie naznačuje, že středověký panovník i novodobý premiér museli a budou i nadále muset čelit požadavkům územních celků. Naznačil, že současný stav pravděpodobně neprojde žádnými dramatickými změnami a nikdy nekončící debaty o výši rozpočtů pro kraje budou nadále vesele pokračovat. Podle Tošenovského budou kraje (hlavně) politicky trpěny ze strany obcí i ze strany vlády, i navzdory pozitivnímu vnímání veřejností. I tak ale zastánce krajského rozdělení republiky zamítá Evropu na bázi regionů, protože podle něj představitelé

krajů v konečném důsledku hájí zájmy svého mateřského státu. Kdyby nějaký předseda vlády uzavřel takticky pakt s hejtmany, získá rozhodující sílu na politické scéně, zejména díky informovanosti krajských představitelů, míní Tošenovský. Závěrem přednášky dostali prostor na dotazy přítomní studenti. Jeden z nich směřoval právě ke vzpomínanému zastoupení krajů v „hlavním městě“ Evropy, Bruselu. Tošenovský toto zastoupení hodnotí mnohokrát jako zbytečné, protože náklady na jednoho zastupitele se pohybují kolem pěti milionů korun ročně. Na dosažení efektivnosti by teoreticky měl vygenerovat alespoň deset milionů korun do rozpočtu zastupitel-

stva. Reálná situace, jak ji Tošenovský popisuje, vypadá tak, že bruselský zástupce nevygeneruje vůbec nic, maximálně tak společná střetnutí s evropskými úředníky. Ke škodě studentů nebyla účast na přednášce nijak vysoká. Přednáška hejtmana Tošenovského totiž poskytla zajímavý vhled do fungování krajů a jejich vztahů s ústředními orgány státní správy. Hejtmani sice, jak Tošenovský tvrdí, mají podporu veřejnosti, ale zájem o ně očividně není takový jako o členy vládního kabinetu. Zvukový záznam přednášky a následné diskuse je k dispozici na www.economix.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

cen na světových trzích neustále narušovaly jeho stabilitu.  Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje zrušení investičních pobídek. Jste zastáncem nebo odpůrcem těchto stimulů pro investory? Z vnitřního přesvědčení jsem protivníkem investičních stimulů. Jenomže Evropa spustila tuto hru. Můžeme sice ignorovat její pravidla a vyhovět vnitřnímu přesvědčení, rovněž však můžeme ztrácet výhody v soutěži. Podobným případem bylo odmítání zbrojařského průmyslu jako špinavého a nemorálního počátkem devadesátých let. Svět nám sice zatleskal, avšak okamžitě využil příležitosti a obsadil vzniklou díru na trhu. Je potřeba zachovat racionální přístup, nesmíme dovolit, aby investiční pobídky lámaly naši vnitřní konkurenceschopnost domácích výrobců. Musíme zabránit stavu, při kterém český producent prostřednictvím placení daní vlastně živí a podporuje své konkurenty.

 Evropská unie přidělila vašemu kraji přibližně dvacet miliard korun v rámci finanční strategie pro roky 2007–2013. Kam tyto prostředky poputují? Značná část bude určena rozvoji infrastruktury, železnic, dálnic a letiště. Výstavba letiště pohltí zhruba dvě až tři miliardy korun. Rozvoj infrastruktury vygeneruje pro podnikatele lepší podmínky než například daňové úlevy. Významnou částku pohltí podpora středního školství. Pro zvládnutí tlaku způsobeného přílivem investic bude potřeba odstranit bariéru nedostatečné vědomostní vybavenosti a technické připravenosti.  Vaše krédo zní: „Slušnost není slabost, naopak!“ Je na české politické scéně výhodné se řídit jeho obsahem? Že slušnost není slabost, je můj vnitřní princip, kterému podřizuji své chování a vystupování. Nejsem přesvědčen, že česká politická scéna a její představitelé mají stejné zásady. Mne však

neřídí hloupost okolí. Chci žít podle vlastních pravidel, jejichž dodržování mne ráno neodradí od pohledu do zrcadla.  Již 16 let se účastníte vrcholové politiky. Jak hodnotíte svou dosavadní kariéru? Co je vaším nejcennějším úspěchem? Co naopak prohrou? Kam směřuje váš budoucí profesní život? Splněním mého snu by byl dobrovolný odchod z primátorského křesla. Proti tomuto postu jsem svého času hodně bojoval, ale časem ve mně zanechal pozitivní pocity i myšlenky. Tuto etapu provázely neuvěřitelné průšvihy, jako například zavírání ostravských dolů. Mou ambicí bylo setrvat ve funkci primátora jeden rok, byl jsem připraven kdykoli zavelet k odchodu. Když skončím jako hejtman, budu pravděpodobně rád vzpomínat na hejtmanské období. Určitě mám své hluboké skryté představy, jako každý člověk. Politiku však není možné předvídat a samovolně určovat své směřování.  Autor: Zuzana Žiačiková

economix

dem stejný objem financí přinesou jeho subdodavatelé, tedy dohromady 60 miliard korun během dvou let. Příchod závodu vyvolá i sociální pohyb. Investice Jihokorejců je největším kapitálovým pohybem v ČR, kraj zaznamenává obrovský nárůst. Sekundárně je důležitá nutnost výstavby infrastruktury jako závazek státu. Rozhodnutí o stavbě automobilového závodu je důležité nejenom pro Čechy, ale i pro Jihokorejce samé. Jsou opatrní, nedůvěřiví, nerozhazují svůj kapitál. Automobilka Hyundai přesvědčila bohaté korejské investory, že přesunout kapitál do České republiky se vyplatí.  Probíhají v současné době rozhovory s dalšími potenciálními investory? Ano, zejména farmaceutický, elektrotechnický, letecký průmysl a softwarové firmy jeví zájem. Investice další automobilky je nereálná. Podobnou situaci již kraj zažil, když hutnictví bylo jeho nosným průmyslovým odvětvím. Jakékoli pohyby

– 2 / 2008

s hejtmanem Evženem Tošenovským

22

mladý a úspěšný

Vladimír Bezděk

economix

– 2 / 2008

stranami nebo úřady. Mne, jako koordinátora, jmenovala svým usnesením Vláda České republiky.

Vladimír Bezděk (33) pracuje ve společnosti AEGON od ledna 2007. V současné době je ředitelem a předsedou představenstva AEGON Pojišťovna, a. s., a AEGON Penzijní fond a. s. Svou pracovní dráhu zahájil v roce 1997 v České národní bance. Za více než devět let působení v ČNB prošel několika útvary a pozicemi. Nejprve v Institutu ekonomie a poté i v Měnové sekci se zabýval analýzou fiskální politiky. Od roku 2001 působil jako poradce člena Bankovní rady. Na podzim 2003 přešel do Samostatného odboru ekonomického výzkumu, kde koordinoval výzkum fiskální politiky a současně působil jako jeden z poradců Bankovní rady. Od července 2004 do června 2005 byl dočasně uvolněn na Úřad vlády ČR a byl vládou ČR jmenován koordinátorem přípravy podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě. Po návratu do ČNB na pozici koordinátora fiskálního výzkumu a poradce Bankovní rady přibral od října 2005 k těmto aktivitám i vedení referátu finanční stability. Vladimír Bezděk je ženatý a má tři děti.

li v mediální anonymitě? Kolik členů Bezděkova komise vlastně měla a kdo byli její členové? Jakým způsobem byli tito lidé do komise jmenováni? Oficiální název komise byl „Komise pro přípravu podkladů pro rozhodnutí o důchodové reformě“, takže se asi nelze divit, že se uchytilo kratší označení. Že to bylo zrovna moje příjmení, mne štěstím opravdu nenaplňovalo, nicméně média jsou opravdu světová mocnost.

Jak se mladý absolvent vysoké školy dostane do čela komise, která měla za cíl najít politický konsensus v něčem tak zásadním, jako je důchodová reforma? Mezi absolutoriem VŠE (1997) a nabídkou koordinátora komise (2004) uplynulo sedm let, která jsem profesně strávil v ČNB. Na různých pozicích jsem se tam zabýval veřejnými financemi a v rámci toho i důchodovou problematikou. Na toto téma jsem také publikoval. Možná pomohlo i to, že ČNB je vnímána jako politicky nezávislá instituce.

Kolegové z toho měli spíše legraci, sami o mediální publicitu nestáli. V odborné rovině (semináře, konference, přednášky) jsme vždy vystupovali společně a trval jsem na tom, aby výsledky prezentovali zejména oni. Komise se skládala ze dvou částí. Zaprvé to byl takzvaný Výkonný tým, který jsem sestavoval já a který čítal včetně mě šest osob. Naším úkolem bylo provést odbornou analýzu variant důchodové reformy, které předložily jednotlivé politické strany. Kromě toho existoval i politický Tým expertů. Zde měla každá politická strana dva zástupce (celkem deset osob) a další zástupci byli z MF ČR, MPSV plus zástupce premiéra. Tyto osoby byly delegovány jednotlivými

Jak vnímáte to, že se pro označení této komise všeobecně ujalo vaše jméno a ostatní členové komise v podstatě zůsta-

Jak tedy Bezděkova komise vznikla? Jaké bylo zadání? Komise začala naplno fungovat v říjnu 2004. Častým omylem je, že naším zadáním bylo najít politický konsensus v otázce důchodové reformy. Já, jako koordinátor, a můj Výkonný tým jsme byli zodpovědní za provedení seriózní srovnávací analýzy jednotlivých reformních návrhů – šlo tedy čistě o odbornou práci. Kdyby v mém mandátu byl jen stín politického zadání (najít konsensus apod.), tak bych takovou roli nepřijal. Dokonce ani úkolem Týmu expertů nebylo najít politický konsensus, nýbrž informovat pravidelně svou politickou stranu o postupu prací, aktualizovat zadání jejich varianty atd. Na pravý politický konsensus musí být dán politický pokyn z nejvyšších míst, tedy od předsedů politických stran. „Zespodu“ a pracovně, bez vůle „seshora“, se konsensus (a možná ani široká většina) nalézt nedá. Kdyby se současný průběžný systém udržoval nadále ve stejné podobě, za jak by podle vašeho mínění zkolaboval? Pokud nebudou provedeny žádné změny, tak podle mého odhadu nejpozději za 20 let bude deficit důchodového účtu větší než 1 % HDP ročně, což je hranice, kterou osobně považuji za neúnosnou. V dnešních cenách by se pro představu jednalo o 30 miliard korun. Uvědomují si vůbec politici, že reforma penzijního systému je nutná? Většina určitě ano. Málokdo je však ochoten tento názor zastávat veřejně a zejména napomoci k řešení celého problému. K jakým závěrům v návrhu penzijní reformy komise dospěla? Výkonný tým na konci svého působení v červnu 2005 publikoval Závěrečnou zprávu, kde jsou hlavní závěry docela přehledně shrnuty. Ještě dnes ji lze najít na internetu na www.reformaduchodu.cz. Klíčové body lze shrnout takto: – dnešní důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný, – řešením není dále zvyšovat pojistné či daňovou zátěž, – parametrickými opatřeními (zvyšování důchodového věku, zpomalení valorizace důchodů atd.) lze zajistit dlouhodobou finanční rovnováhu, avšak na úkor ztráty jakékoliv zásluhovosti v důchodovém systému, – je vhodné diverzifikovat povinný důchodový systém, a to jak z hlediska financování (kombinace PAYG a spoření), tak z hlediska charakteru (kombinace dávko-

23

Vycházeli jste z již fungujících systémů v zahraničí, nebo jste našli nějakou „českou“ variantu? Měli bychom se inspirovat slovenskou důchodovou reformou prosazenou Dzurindovou vládou? Nebo i tam vidíte nedostatky? Politické strany se samozřejmě inspirovaly i reformami v zahraničí. Například ČSSD přišla s takzvaným NDC systémem, který byl prvně vyvinut ve Švédsku. KDU-ČSL třeba navrhovala reformu typu opt-out, v níž se kombinují prvky z některých středoevropských reforem. Obecně na každé reformě či lidském výtvoru dříve či později objevíte nějakou chybu. Při inspiraci je dobré se chyb druhých vyvarovat a naopak okopírovat jejich úspěchy. Došli jste také k závěru, že je nezbytné prodlužovat věk odchodu do důchodu. V jakém věku budou podle vás do důchodu odcházet současní absolventi vysokých škol? V dávkově definovaném systému, který máte udržet finančně jakžtakž nad vodou, to v situaci stárnoucí populace bez zvyšování důchodového věku prostě nejde. Je to jeden z nejsilnějších parametrických nástrojů. Tipuji, že důchodový věk dnešních dvacetiletých lidí bude kolem 66-67 let. Existuje dnes i v České republice možnost spořit si na důchod mimo sociální pojišťovnu? Co lidem doporučujete zvážit při výběru pojišťovny pro penzijní připojištění? Podle mne je důležité začít s penzijním připojištěním co nejdříve a nečekat až na posledních 10-20 let aktivního života. Není nutné začít spořit hned ve dvaceti letech tisícovku měsíčně, ale 100 nebo 200 Kč dnes nikoho „nezabije“ a později jde částku zvýšit. Důležité je to i vzhledem k tomu, že stále více zaměstnavatelů poskytuje příspěvky na penzijní připojištění svým zaměstnancům jako benefit. Vezměme si hypotetickou situaci: absolvent vysoké školy nastoupí do práce ve 24 letech. Bude pracovat asi 40 a více let, s hrubým platem mezi 30 a 50 tisíci korun. Kolik by si podle vašeho názoru měl takový člověk spořit v soukromé sféře, aby si zabezpečil rozumný důchod? Existuje takové „pravidlo palce“, které říká, že je dobré spořit aspoň 10 % čistých příjmů. V tomto případě tedy odhadem mezi

dvěma a čtyřmi tisíci korun měsíčně. Samozřejmě není nutné, a ani vhodné, dávat celou částku do jediného instrumentu, lze ji rozdělit mezi penzijní připojištění, životní pojištění na vykrytí rizik (například s hypotékou, invaliditou apod.) a třeba spořit i napřímo v podílových listech. Krátkodobě lze využít i stavební spoření. To je ale instrument výhodný k ukládání peněz v horizontu šesti let, nikoliv v horizontu desetiletí. Od jakých faktorů se odvíjí rozhodování jednotlivce, kolik si ukládat na důchod nad rámec stávajícího systému? Dobrá otázka. Kdybych znal odpověď, tak ji určitě komerčně využiji. Obecně si myslím, že lidé (v Česku možná ještě o něco silněji než jinde v cizině) extrémně spoléhají na stát a důchodový problém „diskontují“. Je to

daleko, tak proč spořit (tzn. neutrácet) dnes; nějak bylo, nějak bude apod. Navíc i politici svými populistickými výroky ničemu nepomáhají. Odborná literatura hovoří o tzv. krátkozrakém (myoptickém) jedinci:-) Úvaha by teoreticky měla vycházet z toho, jak velkou část předdůchodového příjmu si chci spořením nahradit. Budu-li 40 let spořit 10 % svého čistého příjmu, mohu předpokládat, že mi to v důchodovém věku zajistí doživotní rentu kolem 20-25 % mých předdůchodových příjmů. Chci-li víc, musím více spořit. Výsledky práce Bezděkovy komise byly všeobecně vnímány pozitivně a k jejím závěrům se hlásili zákonodárci napříč politickým spektrem. Považujete práci komise za úspěšnou, ačkoli dosud nebyla schválena důchodová reforma? Já ji za úspěšnou samozřejmě považuji:-) Předně jsme dokázali dotáhnout naši misi až do konce (tzn. spočítat politikům opakovaně jejich varianty a vzájemně je porovnat na předem dohodnutých kritériích). Nikdo z politické ani odborné scény naši práci, postupy, metody nezpochybnil a nikdo naši činnost politicky ani jinak netorpédoval. Dnes nám to možná přijde jako samozřejmost, ale věřte mi, že to stálo hodně lidí spoustu času a energie. Navíc se politici z celého spektra dostali k jednomu stolu a zjistili, že se spolu, navzdory názorovým rozporům, dokážou bavit a nemusí jeden druhého urážet či jinak ohrožovat. Samozřejmě, tato debata probíhala za zavřenými dveřmi. Navíc po odborné stránce jsme ve Výkonném týmu řešili úkoly, které nikdo před námi v Česku, ale v některých případech ani ve světě neřešil. Pohybovali jsme se na „hranici produkčních možností“, možná se nám ji povedlo i mírně posunout. To považuji také za úspěch, byť ho plně docení jen pár lidí v Česku a pár stovek v cizině. Důkazem je třeba zájem, který naše výpočty vzbudily u kolegů v OECD, Světové bance, Mezinárodním měnovém fondu či Evropské komisi. Proč Bezděkova komise zanikla? Protože to tak bylo od začátku naplánované. Fakt, že komise bude mít počátek i konec, byl jednou z mých podmínek, se kterými jsem post koordinátora přijal. Nechtěl jsem „komisi na pořád“ nebo, nedej bože, nějaký „úřad“, kterého se už nikdo nikdy nezbaví. Chtěl jsem jasné apolitické zadání, jasný deadline, jasné kompetence procedurální, finanční a personální a pak jsem byl připraven nést za odbornou práci osobní odpovědnost. Napomohlo mi v tom i to, že v ČNB mne byli ochotni uvolnit na tento úkol pouze na jasně definovanou dobu, ne delší než jeden rok. Důležité bylo i to, že naše činnost probíhala v naprosto transparentním prostředí, všechny výsledky byly zveřejňovány průběžně na webu, pořádali

– 2 / 2008

vě definovaného a příspěvkově definovaného pilíře). Připomínám, že dnes máme systém, který je plně závislý na průběžném (PAYG) financování a je plně dávkově definovaný. Na výše zmíněném webu lze kromě Závěrečné zprávy nalézt i spoustu dalších informací o komisi včetně například jmen všech spolupracovníků.

economix

mladý a úspěšný

24

mladý a úspěšný,

jsme odborné diskuse apod. Prostě nebylo to tak, že by se někam šest lidí na tři čtvrtě roku zavřelo a nikdo o nich nic nevěděl. Co je příčinou, že penzijní reforma nebyla dosud přijata? Alibismus a populismus politiků napříč celým politickým spektrem. Možná mají i obyčejný strach. Jaké doporučení byste dnes dal politikům, kteří předkládají reformu penzijního systému? Co dělají dobře, co naopak špatně? Do jaké míry se předkládané návrhy liší od závěrů vaší komise? Dnes není na stole žádná reforma penzijního systému, nýbrž jen některé parametrické změny. Nedejme se mást novinovými titulky. Moje doporučení zní: udělat rychle tyto parametrické změny a pak ihned pokračovat reformou typu „opt-out“. Pokud by byla politická vůle (nemusí být konsensus), lze mít reformu opt-out připravenou kompletně během jednoho roku, a dá se tak zrealizovat plně v tomto volebním období. Jak se účast na práci v komisi odrazila na vaší kariéře? Souvisí s tím i nabídka práce ředitele pojišťovny AEGON? Nepřímo asi ano. Přímým důvodem byl však fakt, že po více než devíti letech v ČNB jsem chtěl poznat nové věci, hledal jsem další inspiraci a určitý vnitřní motor. A v téže chvíli hledal AEGON v Česku nové lidi. Zde

mohlo pomoci, že jsem byl určitým způsobem známý a šlo na mne snadno získat reference. Nicméně po ukončení činnosti komise jsem ještě rok a půl pracoval v ČNB a teprve poté přešel do soukromého sektoru. Jaké jsou vaše cíle na tomto postu? Kam chcete pojišťovnu dostat a jak toho chcete dosáhnout? AEGON v Česku začal jako investice na zelené louce v roce 2005. Rozjezd z nuly je vždy trochu pomalejší než akvizice. Rád bych proto v nadcházejícím období jednoho dvou let přeřadil s AEGONem na „kosmickou“ rychlost a nejpozději do roku 2010 být mezi deseti největšími životními pojišťovnami v Česku. Mohu říct, že za poslední rok máme k tomuto cíli velmi dobře nakročeno. Loni jsme byli nejrychleji rostoucí životní pojišťovna na trhu. Rád bych také, aby AEGON prohluboval svou přítomnost i na jiných částech finančního trhu, než je životní pojištění. V souladu s tímto záměrem jsme v loňském roce založili AEGON Penzijní fond a věřím, že další „překvapení“ český finanční trh z naší strany ještě čekají. A v neposlední řadě je mým cílem vštípit veřejnosti povědomost o tom, že AEGON dělá zajímavé věci a tak trochu jinak, že jsme a i nadále musíme být inovativní. Jaké uplatnění můžete nabídnout ve vaší pojišťovně studentům nebo absolventům VŠE?

zpravodajství V obou našich firmách je široké spektrum oblastí, kde se mohou studenti uplatnit. Namátkou například podpora obchodu a klíčových partnerů, marketing, audit, pojistná matematika, zpracování smluv (tzv. backoffice), IT, vývoj produktů, HR či finance. Pro některé studenty může být zajímavou možností přivýdělku při studiu právě třeba pomoc při zpracování smluv. Lze si dohodnout časovou flexibilitu a můžete tak dobře poznat pojišťovnu či penzijní fond zevnitř. Další možností je stát se ještě při studiu naším obchodním zástupcem, využívat moderních IT technologií, které používáme, a prostřednictvím našich finančních produktů pomáhat lidem zlepšovat jejich finanční situaci a naplňovat jejich osobní cíle. Jakým způsobem relaxujete? Věnujete se nějakým koníčkům? Momentálně relaxuji více, než by bylo zdrávo. Na vaše otázky odpovídám v nemocničním pokoji, kde se léčím z úrazu ze squashe. Snažím se tedy o sport, byť možná do budoucna budu muset squash nahradit něčím méně „destruktivním“. Kromě toho rád hraji karty (mariáš, taroky, učím se bridž) a rád si občas něco přečtu. Na to však moc času nezbývá, protože mám tři malé děti a nemůžu vše kolem nich nechat alibisticky pouze na manželce.  Autor: Marcel Bodnár

Günter Verheugen na VŠE

economix

– 2 / 2008

Ve čtvrtek 6. března se v Nové aule VŠE konala přednáška místopředsedy Evropské komise Güntera Verheugena. Komisař pro obchod a průmysl je nejvíce chválen za svůj přínos při rozšiřování Evropské unie. Na naší škole nebyl poprvé. V roce 2002 zde obdržel čestný titul Doctor oeconomiae honoris causa VŠE v Praze. Téma přednášky znělo Czech EU membership as a key to success in the global economy. Nová aula byla plná - kdo nepřišel s časovou rezervou, musel zhruba hodinu a půl stát. Verheugen na úvod ocenil členství České republiky v Evropské unii. Ve své přednášce hovořil zejména o ekonomické globalizaci, stárnoucí populaci, ekologii a konkurenci ze strany nově

vzrůstajících ekonomik, jakožto o výzvách pro evropskou - tudíž i českou ekonomiku. Řešením je podle něj takzvaná Lisabonská strategie, která přemění výzvy v příležitosti. Nutno dodat, že celá přednáška byla v anglickém jazyce, ačkoli na začátku se Verheugen pokusil o český pozdrav, čímž nejednou pobavil publikum. V další části byl vymezen prostor pro otázky z řad publika. Například na tolik diskutované přijetí eura. Dotazů bylo mnohem víc, ale času málo. I tak nás může těšit, že si místopředseda Evropské komise ve svém nabitém programu návštěvy České republiky našel čas nás navštívit. Možná i proto, že na naší škole nebyl poprvé a zřejmě si ji oblíbil.  Autor: Lenka Vébrová

Názor

Lze jistě hovořit o poněkud skeptičtějším přístupu Čechů k institutu manželství (vysoká rozvodovost), který může mít svůj vliv i na gay a lesbické páry, významnou roli bezpochyby hraje též delší historie boje za práva lesbigay menšiny ve zmíněných zemích, v nichž panují menší obavy z reakcí na projevy menšinové sexuální orientace. Avšak za neméně důležitý faktor ovlivňující počet stejnopohlavních svazků lze považovat i rozsah práv a povinností, které stejnopohlavním párům z registrovaného partnerství vyplývají. Posledně uvedenými dvěma skutečnostmi se mimo jiné zabývala Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny, která v roce 2007 připravila a vydala publikaci Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Analýza poukazuje na skutečnost, že stávající zákon o registrovaném partnerství poskytuje partnerům ve srovnání s manželi pouze omezená práva, a tím je neodůvodněně znevýhodňuje. Právní nerovnost se projevuje zejména v neexistenci institutu společného jmění partnerů, společného nájmu bytu, v daňovém právu (vyšší dědická a darovací daň pro partnery) či v sociálním zabezpečení (partneři nemají nárok na vdovský/vdovecký důchod). Jestliže při rozhodování o vstupu do manželství hrají vedle symbolické roviny nemalou roli také ryze pragmatické úvahy (finance, majetek), jen stěží lze obdobné úvahy vyčítat stejnopohlavním

párům. Stávající právní nerovnost tak přispívá k tomu, že do partnerství vstupují gay a lesbické páry v podstatě z ryze symbolických důvodů, a nelze se tedy divit, že jich je méně. Není pochyb o tom, že kdyby se manželství scvrklo na pouhé symbolické „ano“ na matričním úřadě, rozmyslela by si je i řada heterosexuálních párů. Samostatnou kapitolou vyvolávající nejvíce diskusí a rozporných názorů jsou vztahy k dětem. Ponecháme-li stranou fakt, že na institut manželství nelze přímo vázat žádné výhody pro děti (bylo by to protiústavní, neboť dítě přece nemůže za to, že se nenarodilo v manželském svazku), zůstává neoddiskutovatelnou skutečností, že do manželství vstupují i páry, jež děti mít nemají nebo nechtějí mít, a naopak, že (i v ČR) reálně existují gay a lesbické páry, které děti mají a vychovávají. Pokud jde o výchovu dětí stejnopohlavními páry, odkazuje výše zmíněná analýza na řadu relevantních výzkumů, z nichž žádný nezjistil, že by děti vychovávané homosexuálními rodiči měly jakékoliv problémy s psychickým vývojem v porovnání s dětmi heterosexuálních rodičů. Expertní stanoviska již v tomto smyslu formulovalo také několik mezinárodně uznávaných odborných společností, například Kanadská psychologická asociace či Americká psychologická asociace. Citovaná analýza rovněž trefně poznamenává, že veřejná debata o výchově dětí stejnopohlavními páry je v České republice teprve na počátku, a soustřeďuje se proto výlučně na otázku adopcí, avšak pouze ve smyslu adopce dětí, jež nejsou biologickými potomky ani jednoho z adoptivních rodičů. V debatách tak jednoznačně chybí jasné rozlišení různých druhů adopce, jako jsou adopce společná (dítě adoptuje společně pár), individuální (dítě adoptuje pouze jeden z páru) a adopce biologického dítěte partnerky/partnera, nemluvě o pěstounské péči.

Zvláštní kapitolou je pak možnost adopce biologického dítěte partnera/ky, která je v Česku stejnopohlavním párům taktéž odepřena. Je realitou, že stejnopohlavní, zejména lesbické páry, děti mají a vychovávají, přičemž děti v těchto rodinách mají obvykle z hlediska práva pouze jednoho rodiče. „Nevlastní“ rodič je ze zákona povinen se podílet na výchově dítěte, ale nemá žádnou možnost, jak svůj faktický a citový vztah k dítěti upravit právně, čímž může být ohrožen nejlepší zájem dítěte, a to zejména v situaci, kdy se rodina dostane do krize. Například v situaci rozpadu partnerství či úmrtí biologického rodiče hrozí, že dítě bude odděleno od nevlastního rodiče, k němuž má hluboký a dlouhodobý citový vztah a jehož považuje za svoji rodinu. Naopak v případě úmrtí nevlastního rodiče bude dítě znevýhodněno v dědických právech apod. Tento právní stav tak znevýhodňuje nejen nevlastního rodiče, ale především děti vyrůstající ve stejnopohlavních rodinách. Institucionalizace výchovy dětí stejnopohlavními páry a postavení registrovaného partnerství na roveň manželství by tudíž podle našeho názoru měly pozitivní dopady nejen na životy jednotlivých párů a jejich děti, ale i na společnost jako celek. Zkušenosti z Nizozemska, Belgie, Španělska a dalších států ukazují, že přiznání stejných práv stejnopohlavním i různopohlavním párům nezpůsobilo žádný společenský rozvrat, kterým tolik hrozili konzervativní zastánci tradičních hodnot. Naopak, tyto země učinily další krok kupředu na cestě k toleranci a ke společnosti, ve které mohou lidé prožít život podle svých představ a bez obav se podílet na jejím fungování, ať už jim dal osud do vínku jakoukoliv menšinovost. Samozřejmě za podmínky, že dodržují základní liberální pravidlo: neohrožovat nikoho na životě, na zdraví ani na majetku. Vydá-li se Česká republika konečně stejným směrem, můžeme se v brzké době dočkat jistě i výrazně vyššího počtu registrovaných párů.  Autoři: Mgr. Martina Štěpánková, Ing. Slavomír Goga členové Pracovní skupiny pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny

2008 –– 22 // 2008

Nabízí se srovnání se zeměmi, v nichž už registrované partnerství také mají. V Nizozemsku jen za první rok existence příslušného zákona (1998) vstoupilo do partnerství na 3000 párů, v Německu v letech 20012006 cca 14 000-20 000 párů, tedy zhruba 2800-4000 párů za rok. I když zohledníme vyšší počet obyvatel v obou zemích, pořád nám vyjde, že se v Česku registruje v průměru méně párů než v Německu a výrazně méně než v Nizozemsku. Předložené statistiky tak potvrzují potřebnost institutu registrovaného partnerství jako takového, zároveň však nabízejí otázku, co je příčinou nižší „sňatečnosti“ stejnopohlavních párů v ČR ve srovnání se zahraničím.

Gayové, lesby, manželství a děti

Stávající česká právní úprava stejnopohlavním párům neumožňuje společnou adopci ani umělé oplodnění lesbických párů. Individuální adopce je sice možná, avšak pouze v případě, že není žadatel/ka o adopci registrovaný/á. Zákon o registrovaném partnerství totiž jakoukoliv adopci (individuální i společnou) partnerům zcela zakazuje. Odpůrci registrovaného partnerství tak do zákona prosadili jednoznačně diskriminační ustanovení, které de facto nutí páry, jež chtějí děti, aby zůstaly nesezdané.

economix

Jsou tomu téměř přesně dva roky, co byl schválen zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství. Od července 2006, kdy vstoupil v účinnost, jej k uzavření partnerství využilo již přes 500 párů osob stejného pohlaví. Zatímco odpůrci této právní normy považují počet uzavřených partnerství za nízký a poukazují na její nepotřebnost, pro příznivce stejnopohlavních svazků jde naopak o důkaz, že zákon má smysl a je využíván.

25

26

na baru s...

1. vicemiss ČR 2008

Zuzana Putnářová je studentkou VŠE! Zuzka je rodačkou z Ostravy, je jí 22 let a na VŠE studuje mezinárodní obchod. Od raného mládí vyhrává tuzemské i mezinárodní soutěže krásy. Svůj první titul získala ve třinácti letech na Miss Poupě ČR, zvítězila i v soutěžích Miss Reneta, Miss Slovácko, Europe Girl a v mnoha dalších soutěžích. Neméně úspěšně reprezentovala Českou republiku na mezinárodních soutěžích. Patří jí titul Miss European Union (Budapešť), Miss Bikini Queen (Malta), Miss Cosmopolitan International (Malajsie), Miss Tourism World (Zimbabwe) a Queen of Queens (Albánie). Jejím posledním úspěchem je titul 1. vicemiss ČR a ocenění Miss elegance.

economix

– 2 / 2008

 Finále Miss ČR se uskutečnilo 15. března, takže je to poměrně čerstvá událost. Máš představu, jaké povinnosti a aktivity z tvého titulu vyplývají? Přiznám se, že zatím pořádně netuším, co všechno mě čeká. Určitě jsou tam nějaké akce pro sponzory, pro partnery a v souvislosti s tím, že tuto soutěž převzal pan Moťovský, který chce soutěž více orientovat na charitu, se určitě nějaká aktivita bude vyvíjet i tímto směrem. Ale nikdo nám zatím konkrétní harmonogram nedal. Je to spíše

o tom, že nám zavolají, kde teď máme být.  Některé soutěže krásy, ve kterých jsi zvítězila, nejsou lidem vůbec známy. Jak ses o nich dozvěděla a přihlásila se na ně? Co se týče soutěží v České republice, tak tam samozřejmě žádný problém s přihlašováním není a účast na těch mezinárodních mi byla většinou nabídnuta v závislosti na výsledcích v ČR. Oslovil mě takzvaný národní ředitel vlastnící licence na jednotlivé zahraniční soutěže a nabídl mi reprezentaci ČR v zahraničí. Bylo to pro mě velice zajímavé, už jen díky možnosti cestování. Soutěže jsou většinou nějakým způsobem podporovány tamní vládou, takže účastnicím platí letenku a další věci. Ráda jsem takové možnosti využila a postupem času jsem díky nasbíraným kontaktům získala další nabídky na účasti v mezinárodních soutěžích.  V čem se liší Miss ČR od zahraničních soutěží? Ty rozdíly jsou celkem velké. U těch mezinárodních soutěží odjedete na tři nebo čtyři týdny někam jinam, do jiného prostře-

dí, kde se celá soutěž odehrává. Musíte chodit na tiskovky, neustále jsou kolem vás novináři, stále odpovídáte na nějaké otázky. Samozřejmě i disciplíny v samotném finále se značně liší. Například chybí volná disciplína, která je nahrazena promenádou v národních krojích, to je takové zpestření pro diváky. V počtu 80 holek volná disciplína ani nejde realizovat. A je to možná i o přístupu k finalistkám, jak oni vnímají celou osobnost té dívky.  Zmiňovala jsi již finanční stránku věci, jak jsou podobné soutěže finančně náročné pro tebe samu? Ještě upřesním, ony ty zahraniční soutěže nejsou úplně zadarmo, hrazeno je ubytování a stravování, ale je třeba dokoupit si šaty, popřípadě zajistit některé poplatky, jako letištní taxy, pojištění, očkování a tak dále. Nebo si pamatuji, že když jsem byla na soutěži v Zimbabwe, měla jsem hrazenou letenku až z Londýna do Harare. A co se týče Miss v České republice, tam byly investice spíše časové. Ať už to byla příprava na volnou disciplínu, shánění tanečníka,

shánění kostýmu či vyřešení určitých komplikací, které vznikly kvůli reklamě pro Ženu a život, kterou jsem točila a která byla trochu v rozporu se sponzorskými smlouvami. Finanční náklady byly přiměřené.  Jeden ročník soutěže Miss Slovácko jsi vyhrála, při dalším ročníku ti patřilo čestné místo porotkyně. Jaký je to pocit, vidět soutěž krásy z té druhé strany? Když jsem byla já v porotě, tak vítězka, která vyhrála ročník po mně, už získala auto:-) To já

Jak se budeš snažit skloubit školu s modelingem a dalšími aktivitami? Pro mě je škola pořád prvořadá, takže se spíše budu snažit skloubit ten modeling se školou než naopak. Samozřejmě se nevyhýbám povinnostem, které mám, ale teď chci dodělat bakalářskou práci, státnice, dokončit zbývající předměty a popřípadě zabojovat o stipendium. Tak uvidíme, jestli se to podaří nebo ne.  Byla VŠE jasnou volbou, nebo jsi po maturitě přemýšlela i o jiném studiu? Mým cílem byl mezinárodní obchod, takže jakmile se mi to splnilo, na další přijímačky jsem nejela. Takže se dá říci, že to byla prioritní volba, a jsem ráda, že se mi to tenkrát podařilo.  Říká se, že krásné ženy to mají snazší. Myslíš, že ti tvá krása ulehčuje muka ve zkouškovém období? Určitě ne. Myslím si, že pokud je člověk sympatický a rozumí si s kantorem, může k tomu přihlédnout, ale to není o kráse. Rozhodně to není tak, že bych

zkouškami nějak lehce procházela. Vždycky se na ně připravuji vcelku dost poctivě.  V tisku i mezi lidmi se stále spekuluje o tom, nakolik je v Miss ČR dopředu rozhodnuto o vítězce. Co si myslíš ty, jakou měrou je konečný výsledek ovlivněn finálovým večerem? Myslím si, že při finálovém večeru už je vše rozhodnuto. Řekla bych, že stěžejní jsou generálky a rozhovory, ale v samotném fi-

nále by ta dívka musela něco zásadního zkazit, aby titul nevyhrála. Ale jinak, co všechno hraje roli při hodnocení, to asi neví nikdo. A já se k tomu ani nemohu vyjadřovat, to je spíše otázka na porotu.  Myslíš si, že je u nás místo pro dvě soutěže krásy? Těžko říct, myslím si, že by měla být jen jedna. Česká republika není tak velký stát, aby tady byl prostor pro dvě celorepublikové soutěže navíc vysílané jedním médiem, televizí Nova. Samozřejmě i soutěžící holky se musí nějakým způsobem rozdělit. Výhodou dvou soutěží jsou různé systémy volby - v jedné soutěži volí vítězku porota, v druhé diváci, takže záleží také na tom, co které dívce více vyhovuje. Ale myslím si, že nyní, když soutěž převzal pan Moťovský, spolu budou soutěže nějakým způsobem spolupracovat. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby byla soutěž jen jedna. I pro ty holky, protože jsou dvě vítězky, a tak je otázka, která je vlastně ta pravá.  A který systém je podle tebe objektivnější? Nechci diváky podceňovat, ale oni hodnotí zejména to, jestli má soutěžící dívka na kameru hezký obličej, při tom vlastně vůbec netuší, jak vypadá v reálu. A ne každý má to štěstí, že je fotogenický, že mu kamera tímto způsobem neublíží, i když v reálu je nádherný. A je to i naopak, že někdo vypadá před kamerou naprosto úžasně a v reálu tomu tak není. Navíc oni během finálového večera vidí dívku v minutových položkách, takže nemohou moc posoudit, jaká doopravdy je. Nemohou posoudit její inteligenci, její projev a chování, zkrátka jaká je osobnost a jestli je schopna reprezentace ČR v zahraničí. Na druhou stranu jde o to, jaká ta porota je. Teď nemluvím o žádné konkrétní soutěži, ale může se stát, že je porota nějakým způsobem ovlivněná nebo bylo něčemu dopomoženo, tím pádem se ztrácí objektivita. Ale pokud jsou to odborníci, kteří si zachovají svou nestrannost, tak je určitě lepší porota, která s dívkami může chvíli být a trochu je poznat.  Autor: Hana Kubovcová

economix

jsem tehdy nedostala. Ale v porotách se mi líbí určitě více než na pódiu.  Patříš mezi úspěšné české modelky, na přehlídce kubánského návrháře Osmana Laffity jsi byla jednou z modelek, které jeho návrhy předváděly. Jak ses dostala k práci právě pro něj? Šlo o klasickou přehlídku, které předcházel casting, a on si mě vybral do svého přehlídkového týmu. Takže to šlo běžnou cestou. Upřímně řečeno, pro pana Laffitu jsem předváděla jen jednou. A dodnes mi to nebylo zaplaceno. Opakovaně předvádím spíše pro jiné značky: Escada, E-daniely, Beata Rajská...  Kdo patří mezi tvé oblíbené návrháře v ČR? Nádherné šaty má určitě Blanka Matragi. Jinak nemám vyhraněný styl, od každého se mi něco zalíbí. Bohužel šaty od návrhářů jsou hodně drahé. Mám moc ráda Escadu, ale sama bych si ty věci nemohla dovolit. Líbily se mi třeba jedny letní šaty, které ale stály 80 tisíc korun. Bohužel, nic pro mě...  Máš nějaký sen, na jaké přehlídce by ses chtěla objevit? Ani ne, možná pro Blanku Matragi bych ráda předváděla šaty, ale nemůžu říci, že by to byl vyloženě můj sen. Ale určitě by to bylo velice příjemné.  Na rozdíl od Miss ČR Zuzany Jandové se ti daří držet soukromé věci pod pokličkou. Co jsi pro to udělala? On si zase bulvár rýpne někde jinde. Tam je problém v tom, že se asi nedá stoprocentně věřit ničemu. Já nevím, co je pravdy na věcech okolo Zuzany Jandové, ale novináři si většinou stvoří nějakou báchorku nebo ji postaví na minimálním pravdivém základě a pak z toho vytvoří příběh, který upoutá čtenáře. A vůbec je nezajímá, že to těm holkám ubližuje a nejenom jim. Bulváru se člověk nevyhne, i když se člověk snaží dělat věci pořádně. Vždycky si něco najdou. A s tím mým soukromím ono možná ani není o čem psát, jelikož já momentálně nemám přítele.  S úspěchem na Miss ČR ti vzniká řada povinností.

– 2 / 2008

27

na baru s...

28

zpravodajství

Studenti VŠE

pomáhají budovat školy v Africe

Na světě stále žijí miliony dětí, které nemají přístup ani k základnímu vzdělání (jen v oblasti subsaharské Afriky jejich počet dosahuje 45 milionů). Studenti všech evropských vysokých škol, které jsou součástí CEMS (Community of European Management Schools), jsou si toho vědomi a snaží se pomoci. Akademickým rokem 2007/2008 počínaje byl ve spolupráci s UNICEF a nadací Nelsona Mandely zahájen tříletý projekt zaměřený na podporu vzdělání v Africe. Cílem této humanitární činnosti je získání finančních prostředků na výstavbu dvou škol ve Rwandě a Mosambiku. Bylo by potřeba vybrat 200 tisíc dolarů na stavbu obou škol, ale hlavním cílem v roce 2008 je získat prostředky na první školu ve Rwandě, tedy 100 tisíc dolarů. Projekt zahrnuje nejen výstavbu škol, ale i workshopy a semináře pro učitele, investice do zlepšení infrastruktury a kanalizace, zajištění pitné vody či udržení přátelské atmosféry mezi dětmi, učiteli a komunitou žijící v okolí školy. Další informace k projektu najdete také na www. schoolsforafrica.org. Do projektu Schools for Africa se zapojují i studenti českého člena CEMS – Vysoké školy ekonomické v Praze. Již loni v květnu proběhl v Praze pod štítem CEMS pochod nazvaný Walk the World: Fight for Hunger, tedy pochod proti celosvětovému hladu. Studenti CEMS z celé Evropy při něm vybrali 50 tisíc dolarů. Cílem první části projektu Schools for Africa je získat alespoň 5000 eur v rámci každé CEMS univerzity. Všichni studenti, nestudenti i profesoři VŠE, kteří se cítí tímto projektem osloveni, mohou přispět a zároveň se i pobavit. Plánována je řada akcí, jejichž výtěžek půjde na Humanitární projekt Schools for

Africa, ale členové CEMS Clubu Praha pilně pracují na tom, aby se účastníci a přispěvatelé také bavili či poučili. Ve čtvrtek 24. dubna 2008 proběhne studentská benefiční party v africkém duchu (klub KAMIKAZE na Štvanici), kde vás čekají dva dýdžejové a bohatý doprovodný program. Další příležitostí k přispění bude Bleší trh (22.– 23. dubna 2008) – studenti mohou věnovat věcné dary a kdokoli si je bude moci za navrženou cenu koupit. Plánují se i semináře a workshopy v prostorách VŠE, které budou probíhat spíše ve večerních hodinách a budou je připravovat různé firmy rovněž zainteresované v tomto projektu. Podrobnosti o jednotlivých akcích budou s předstihem k dispozici na www.schoolsforafrica. cz. Zúčastnit se můžete rovněž velmi zajímavé a zábavné akce, která je plánována na začátek května, tedy měsíce zamilovaných,

a nese i název s láskou spojený – Speed dating. Tento systém rychloseznamování se původně objevoval v židovských komunitách za účelem seznámení se svobodných židovských žen a mužů, ale v 90. letech minulého století se stal velmi populárním zejména v anglicky mluvících zemích (USA, Velká Británie, Austrálie). Speed dating je příležitostí seznámit se s mnoha novými lidmi, mezi nimiž můžete potkat i toho pravého. Navíc tím můžete přispět na dobrou věc – a tou výstavba školy v Africe rozhodně je. Studenti zaplatí symbolický poplatek a pak budou rozděleni do skupin a po absolvování různých aktivit přijdou na řadu rozhovory v párech. Více informací o Speed datingu také již brzy najdete na českém webu projektu Schools for Africa. To vše a možná ještě více se v tomto semestru odehraje na VŠE. Tak neváhejte a zapojte se do Humanitárního projektu Schools for Africa!  Autoři: Olga Nýdlová, CEMS Club PR Team Martin Kuncl, CEMS Club koordinátor Humanitárního projektu

economix

– 2 / 2008

CEMS Pan-European Skill Seminar 2008 CEMS Club Prague při VŠE vás zve na mezinárodní seminář PanEuropean Skill Seminar 2008, který se koná 24. a 25. dubna 2008. Seminář je určen nejen studentům programu CEMS MIM ze všech 17 evropských partnerských univerzit, ale určitá kapacita byla vymezena i pro studenty VŠE studující v jiných programech. Na seminář či jeho část se můžete hlásit zasláním životopisu v anglickém jazyce na e-mailovou adresu viceprezidentky CEMS Clubu Anny Štěrbové ([email protected]).

Skill semináře a workshopy si pro vás připravili tři z korporátních partnerů programu CEMS MIM, a to na následující témata: Launching a new brand, Business negotiation a Online Case - Challenge of Audit and Tax Advisory. Zpracování uvedených témat zohlední specifika trhů střední a východní Evropy. Kromě zajímavých workshopů se můžete těšit také na pestrý doprovodný program. Naplánována je zahajovací a zároveň benefiční party v klubu Kamikaze na Štvanici, spojená s letošním humanitárním projektem organizovaným studenty programu CEMS MIM. Na řadu přijde

i vyjížďka parníkem či návštěva pivovaru Staropramen na Smíchově. Pořádáním mezinárodních setkání chce pražský CEMS Club zvýšit povědomí o programu CEMS MIM mezi studenty i širokou veřejností a zároveň také posílit jeho akademicko-korporátní úroveň. Více informací o akci Pan-European Skill Seminar 2008 a aktuální zprávy najdete na nových webových stránkách CEMS Clubu: www.cems.cz. Autor: Olga Nýdlová, CEMS club PR team

29

Debatní klub bude brzy oslavovat své první narozeniny. Studentům poskytuje příležitost ke zlepšení komunikačních dovedností a neméně důležitá je možnost setkat se s lidmi podobných zájmů. Ti, kteří dosud trpí trémou při vystupování před lidmi, o ni zaručeně během několika setkání přijdou. Setkání debatního klubu se nesou ve velice přátelské a neformální atmosféře. Poté, co všichni dorazí, se rozdělí týmy a vyhlásí teze, kterou bude vládní tým obhajovat. Debata probíhá na základě pravidel britské parlamentní debaty. Debatují čtyři týmy po dvou lidech - dva týmy reprezentují vládu a dva opozici. Vládní strana má za úkol vysvětlit tezi a přinést plán řešení problému, kdežto opozice má za úkol tento plán vyvrátit. Vládní a opoziční řečníci se na základě pravidly stanoveného pořadí mezi sebou střídají. Každý má na svoji řeč obvykle sedm minut, členové protistrany mohou v určeném čase vznášet připomínky, které řečník může, ale nemusí přijmout. Jakmile

skončí poslední řečník, rozhodčí vyhodnotí debatu, určí pořadí týmu, následně okomentuje průběh debaty a podá všem debatérům zpětnou vazbu. Aktivní debatéři mají možnost zapojit se do nejrůznějších debatních soutěží, jak v češtině, tak v angličtině. Turnaje poskytují účastníkům prostor pro další vypilování jejich schopností, změření svých sil s debatéry ostatních klubů a jsou obvykle zakončeny afterparty se společnou večeří. Na podzim se několik členů DK VŠE zúčastnilo každoročně pořádaného Mikulášského turnaje na PF UK. V březnu

proběhlo Akademické mistrovství ČR/SR, kterého se zúčastnily dva týmy DK VŠE. Počátkem dubna se na PF UK bude konat anglický Allen & Overy Debate Tournament, který je vrcholem debatní sezony. Ambicióznější debatéři mohou vycestovat i na mezinárodní turnaje pořádané v Evropě či jinde ve světě. Debatní klub se schází každé úterý v 18.00 v SB 233. Nejnovější aktuality najdete na stránkách klubu http://debata.nazory. cz/. Registrace do mailing-listu je možná na e-mailové adrese [email protected].  Autor: Jan Vyhlídka

Klub investorů

Klub investorů založila loni v létě na VŠE parta studentů, kteří již v té době obchodovali se svými prostředky na světových finančních trzích. Dnes, přibližně po roce, má klub zatím 13 členů. Každý z nich obchoduje podle vlastní strategie, a to nejen na akciovém, ale i komoditním a dalších trzích. Přestože je každý z členů svým způsobem jiný, spojuje je touha a vytrvalost stát se ještě lepšími dlouhodobými investory nebo obchodníky. Proto se pra-

videlně jednou týdně scházejí na VŠE, kde si vzájemně předávají vlastní zkušenosti a znalosti z finančních trhů. Jsou to například oblasti, jako je fundamentální nebo technická analýza, money management, screening nebo i jen jednoduchá doporučení, které akcie či jiná aktiva mají aktuálně potenciál zisku. Prostředí klubu zároveň umožňuje členům navzájem spolupracovat, doplňovat a propojovat své analýzy pro investiční příležitosti. Na některá setkání klubu zavítá několikrát do semestru i profesionál z oboru, se kterým členové diskutují a učí se, jak ještě více uspět na finančních trzích. V budoucnu chce klub začít úzce spolupracovat se zahraničními investičními kluby z významných světových uni-

verzit, jako je například Cambridge. Zároveň chce klub vytvářet networking s investičními společnostmi a pomáhat tak svým členům, budou-li chtít, nalézt uplatnění v těchto společnostech. Jako další aktivita v klubu se rýsuje spravování skutečného portfolia, jinými slovy společně zhodnocovat vložené peníze. Klub investorů je otevřen všem studentům, nejen z VŠE, kteří aktivně obchodují nebo se vážně zajímají o obchodování na finančních trzích. Členství v klubu nic nestojí. Chcete-li se stát členem nebo získat více informací o fungování klubu, případně dostávat pozvánky na setkání, zavítejte na www. CzechInvestorsClub.cz.  Autor: Michal Svíčka

Jaro s YBPW ČR Pro jarní semestr bude organizace Young Business and Professional Women Česká republika (YBPW ČR) pořádat zajímavé projekty a akce. Nejbližší akcí bude 15. dubna 2008 pokračování cyklu Úvod do profese za účasti odborníka z praxe, tentokrát pro obor advokacie. Další zajímavá témata přednášek pro jarní semestr jsou mentoring na téma Marketing a reklama. Tuto přednášku povede mentorka Mgr. Iva Stratilová, termín přednášky je 29. dubna 2008, dále Fair Trade a Fair Rande s koordinátorkou Lenkou Černou, která je plánována na 13. května 2008. Fair Rande je takzvané rychlé rande, při němž mají nezadaní možnost seznámit se s více protějšky najednou. Fair je proto, že se na něm servírují produkty značky Fair Trade. Lenka Černá přijde pohovořit o průběhu projektu. Mezi další připravované akce patří interaktivní workshop Vyjednávání, který bude pořádán 27. května 2008, dále 10. června 2008 setkání U kulatého stolu s velvyslankyní Jihoafrické republiky H. E. Ms. Nomsa Dube a mnoho jiných zajímavých témat, která jsou zatím ve fázi jednání a příprav. YBPW ČR je součástí mezinárodní sítě organizace Business and Professional Women působící ve více než 80 zemích a sdružující ženy všech profesí. Zároveň jde o jednu z největších celosvětových ženských profesních organizací. Tato organizace sdružuje ženy, kterým záleží na jejich budoucnosti a jež by rády rozvíjely svůj osobní a profesní potenciál. V České republice působí YBPW pod Asociací podnikatelek a manažerek jako Mladý klub APM ČR. Bližší informace o připravovaných akcích i o činnosti klubu YBPW ČR naleznete na internetové adrese www.mladezeny.cz.  Autor: Markéta Kučerová

– 2 / 2008

Debatní klub VŠE

economix

zpravodajství

30 Také máte občas pocit, že komunikace na škole vázne? Připomínají vám rozhovory se studijní referentkou konverzační kurzy maďarštiny? Věřte, že problém s komunikací není pouze mezi studenty a zaměstnanci školy, nýbrž i mezi jednotlivými útvary VŠE. Do sportovních prostor v Rajské budově se začátkem roku dodatečně instalovala vzduchotechnika. Ta patřila od začátku mezi základní požadavky Centra tělesné výchovy a sportu (CTVS), ale při stavbě budovy na ni jaksi „nezbyly“ nezbytné dva miliony korun. A nyní při bourání otvoru do střechy při její instalaci zase nezbyla dobrá vůle na pořádné zakrytí strojů a vybavení. Musel být zásah tak necitlivý?

Vestavba nové vzduchotechniky měla proběhnout ve zkouškovém období. Stavební práce byly CTVS řádně e-mailem oznámeny, nicméně z objektivních technických důvodů začaly až o dva týdny později v závěru zkouškového období, když byla většina vyučujících na sportovních kurzech. Problém však byl zejména ve způsobu

zpravodajství

K čerstvému vzduchu špinavou prací provedení prací. Jak je možné, že někdo začne dělat obrovskou díru do stropu a nechá všechen odpad padat do nepřikryté místnosti plné posilovacích strojů a dalšího drahého vybavení? Zvířený jemný prach se vznášel celým objektem a až na nátlak tajemníka a sekretářky CTVS dělníci vybavení přikryli, nicméně všechen odpad stále padal na zem. Objekt byl během prací otevřený a nehlídán. Naštěstí se nic neztratilo. Po dokončení prací nastoupilo dvacet zaměstnanců úklidové firmy a tři dny dávali vše do původního stavu. Omyté stroje musel prohlédnout servisní technik, který je zkontroloval a namazal všechna táhla. V blízké době je naplánován další generální úklid, jelikož prašnost celého prostoru je stále značná a sportovci to vše dýchají. Ke všemu bylo nově instalované zařízení špatně odizolováno, a tak krátký čas do posilovny dokonce tekla voda. Ing. Tomáš Horský z Odboru správy majetku VŠE (OSM) považuje způsob informování CTVS za dostatečný a uvedl, že ke zpoždění prací došlo z důvodu velmi složitého geodetického zaměření táhel ve stropní konstrukci. Úklid tělocvičny byl předem domluven s firmou, která přestavbu prováděla. K zatékání do tělocvičny sice došlo, ale v tak malém rozsahu, že to podle něj ani není nutné komentovat. Při zabezpečení majetku školy byl použit kamerový systém.

Zároveň do 26. března nebyla OSM nahlášena žádná škodní událost. Podle Horského nedošlo ze strany OSM k žádnému pochybení. Kvůli špatné komunikaci, ale zejména značně necitlivému provedení prací vydala VŠE zbytečné prostředky na úklid a opětovné zprovoznění strojů a studentům odpadla část sportovní výuky. Bylo to však nutné? Při včasném, ale zejména přesném upozornění se mohly místnosti vyklidit a podlahy a stěny přikrýt. Práce na vzduchotechnice byla dokončena, zprovoznění bylo naplánováno na začátek dubna. Plně zapojena bude z technických důvodů až po skončení topné sezony (pozn.: vzduchotechnika měla být zprovozněna po uzávěrce Economixu). Pokud vás zaskočila informace pana Hor-

ského, že tělocvična je hlídána kamerami, a tudíž se natáčí, jak moc se při hodinách tělesné výchovy flákáte, nemusíte mít žádný strach. Učitelé CTVS si rozhodně video z tělocvičny po večerech nepřetáčejí. Podle ředitele CTVS Miloše Pádivého kamerový systém do tělocvičny dokonce vůbec nezasahuje.  Autoři: Dana Odvodyová, Václav Gráf

economix

– 2 / 2008

vox po(pa)puli V minulém čísle Economixu jsme v této rubrice zveřejnili názor studentky Dany Odvodyové ke zrušení služby úschovy zavazadel v šatně Rajské budovy pod názvem Nechci lyžárnu na VŠE. Jelikož jsme získali vyjádření vedoucího Odboru správy majetku VŠE Ing. Tomáše Horského až těsně po uzávěrce (nikoli však jeho vinou), otiskujeme jeho vyjádření k tomuto problému, který postihl mnoho studentů VŠE, až nyní.

K úschově zavazadel slouží dnes úschovní skříňky. O tom, zda je jejich počet dostačující, lze diskutovat. Problém je v dislokaci – nedostatek prostor. Stávající obsluha šaten si velmi často

stěžovala na nepřiměřenou hmotnost mnoha zavazadel, která přesahovala 15 kilogramů. Tato skutečnost odporuje předpisům bezpečnosti práce žen. Podotýkám, že zabezpečení pracovnic na tento směnný provoz je velice problematické (časté výpovědi z výše uvedeného důvodu). Domnívám se, že rozšíření služeb úschovy zavazadel lze provést pouze rozšířením počtu stávajících skříněk.  Ing. Tomáš Horský vedoucí Odboru správy majetku VŠE

31

sport

HC EKONOM oslavuje postup z 5. skupiny PLLH

První rok nemohl být pro HC EKONOM lepší. Tým složený z hokejistů studujících na VŠE dokázal hned v prvním roce vybojovat postup z 5. skupiny Pražské ligy ledního hokeje. Hlavním cílem sezony bylo vytvořit kompaktní mužstvo, které se sehraje a vytvoří v kabině dobrou atmosféru pro práci v dalších letech. Výsledky týmu však nakonec předčily očekávání a tým VŠE vybojoval druhé místo, které zaručuje postup do 4. skupiny. „Postup jsme samozřejmě museli vydřít na ledě, ale nemalou zásluhu na výsledcích a fungování týmu má naše vedení, trenér a naši sponzoři. Všem

moc děkujeme,“ říká k triumfu obránce Vilém Kos. V příští sezoně navíc čeká hráče zvýšení tréninkové zátěže, a ambiciózní tým tak již může myslet na nejvyšší příčky i v následujícím roce. Díky dobré přípravě, stále rostoucímu zájmu diváků, zázemí od školy a generálního partnera nemá tým nouzi o kvalitní hráče. „Je tu dost velká selekce, do základu týmu se vejde jen 20 hráčů, a proto jsme již tento rok museli některé velmi dobré hokejisty odmítnout,“ uvedl manažer týmu Ivo Suchomel a zároveň dodává: „To ale samozřejmě neznamená, že dveře do týmu jsou pro ostatní zavřené, chce to však, aby hráči uká-

zali, že si reprezentovat školu zaslouží.“ Vrcholem celé hokejové sezony je akademické mistrovství, na němž se střetnou výběry univerzit z České republiky. „Sejdou se zde opravdu skvělí hráči, kteří při studiu hrají za profesionální týmy z 1. a 2. ligy, dokon-

ce i někteří borci z extraligy. Je to neskutečný zážitek a zkušenost pro náš tým. Za obrovský úspěch bychom považovali postup ze skupiny,“ dodává vedoucí výpravy Miloš Lang. Na závěr semestru uspořádají hokejisté velkolepou BBQ party, která oficiálně zakončí úspěšnou sezonu 2007/2008. Jako poděkování za podporu školy předali hráči HC Ekonom rektorovi VŠE prof. Richardu Hindlsovi dres s jeho jménem a číslem 99 na zádech a logem VŠE na hrudi. Veškeré informace o oddílu a zápasech najdete na internetových stránkách http://hcekonom.vse.cz/.  Autor: Dana Odvodyová

Hned na úvod bych chtěla rozbít vžitý předsudek, že Turisti jsou banda namakanců v pumpkách, kteří se honí po horách. Kdepak. Turistou (rozuměj členem Turisťáku)

ská turistika, ferraty, cyklistika, vodní sporty, sněžnice, zkrátka na co si vzpomenete. Vše funguje na principu dobrovolnosti. Po tréninku se skupinka lidí dohodne, kam o víkendu vyrazí, dají vědět ostatním a je to. Ročnímu příspěvku (350 Kč) se nevyhnete, ale Turisťák členům přispívá na dopravu a jiné výdaje. Navíc získáte možnost využít školní materiál (například vodácké vybavení) nebo výcviková střediska (Dobronice, Suchomel). Tréninky probíhají každou středu od sedmi do čtvrt na devět v tělocvičně Staré budovy. Většinou se hraje florbal nebo je možnost jít do posilovny. Víc informací najdete na stránkách http://www.turistak.net/turista/ nebo na nástěnce u schodů v prvním patře Staré budovy. A nebo se zajděte zeptat přímo na trénink!  Autor: Dana Odvodová

economix

Jako druhý jsem se rozhodla představit snad nejstarší sportovní oddíl na škole. Jeho historie se začala psát zhruba před půlstoletím. Ani moje maminka si ho nemohla vynachválit! Dnes má Turisťák okolo padesáti členů a těší se velké oblibě.

se může stát každý. Nepotřebujete vlastnit rozsáhlé vybavení do hor, sněhu, na vodu či jinam. Ani pumpky. Úplně postačí, když máte kladný vztah k přírodě a chuť poznávat její krásy. Turisté totiž téměř každý víkend podnikají nějakou sportovní akci. Většina je určena pro všechny výkonnostní skupiny. Například na víkend v době rozhovoru byly naplánovány hned dvě akce: skialpinistický výlet ve Švýcarsku a turistika na Slovensku. Spí se venku, ohýnek, špekáčky, prostě akce pro každého. Na akce jezdívají jak naprostí nováčci, tak dlouholetí členové. Právě díky jejich zkušenostem a všestrannosti Turisťáku mají noví členové příležitost vyzkoušet si sporty, které normálně nedělají, případně nemají nikoho, s kým by je provozovali. Mezi nejčastější sporty patří skialpinismus, pěší vysokohor-

– 2 / 2008

Turisák

32

cestopis

IZRAEL – Svatá země

economix

– 2 / 2008

Když se řekne stát Izrael, každému se vybaví něco jiného. Židům jejich země zaslíbená, Palestincům úhlavní nepřítel a generálnímu tajemníkovi OSN nevyřešený konflikt. Mně se však vybaví tisíce vzpomínek na tuto zemi, kterou pravidelně téměř každý rok navštěvuji. Tyto návštěvy se staly tradicí začátkem devadesátých let, kdy se celá rodina z otcovy strany přestěhovala z Ukrajiny na území Izraele. Rozhodla jsem se však nepsat chronologický vývoj tohoto státu od dob, kdy ho navštěvuji, ale přiblížit vám ho pomocí mé poslední cesty, kterou jsem absolvovala minulé léto.

Myslím si, že jen málo z vás si dokáže představit, co znamená pro letiště Ruzyně let do Tel Avivu. Je to jako noční můra. Zaprvé se tyto lety opravdu odehrávají většinou v noci lehce po dvanácté hodině a zadruhé skoro všechny příjemné věci spojené s pobýváním v letištní hale, nejsou realizovatelné - téměř všude totiž mají zavřeno. Tato informace je katastrofální pro natěšence na duty free shopy, maniaky přes Hugo Bosse a hlavně pivaře a kuřáky. Nepomohlo ani lomcovaní dveřmi na terasu, když jsem dostala neutišitelné nutkání „popovídat si s panem Morissem“. Servírka, která výjimečně již v jedenáct zavírala protější bar, na mě volala, že je to marné, že „zase letí ten blbej Tel Aviv“. Odebrala jsem se tedy se svěšenou hlavou na místo blíže k letadlu a vyčkávala, než budu moci strávit krásné čtyři hodiny letu se společností ČSA a okusit první košer jídlo. Vše proběhlo podle plánu, dokonce i žádanku o tříměsíční vízum jsem tentokrát vyplnila napoprvé správně. V pět hodin izraelského času (+1 hodina od SEČ) jsem již stála uprostřed nového terminálu Ben Gurionova1 letiště, který byl na rozdíl od Ruzyně plný života. Netrpělivě jsem hledala ceduli exit, abych mohla co nejdříve spatřit své milované prarodiče. Ti mě vřele

přivítali slovy, jestli jsem si též všimla těch dvou pánů z Knessetu2. Neuvědomujíc si převratného faktu, že jsem letěla v jednom letadle se zástupci izraelského lidu, jsem mířila k východu, kde mě jako vždy zasáhla táž vůně vůně pomerančovníků. Je úplně jedno, kdy se rozhodnete jet do Izraele, ale vždy máte jistotu, že vás potká vůně kvetoucích či zrajících pomerančů. Na parkovišti si normální Čech připadá skoro jako doma, jelikož zde nalezne nepřeberné množství automobilů značky Škoda. Izraelci prostě vědí, co je dobré. Jedno z těchto aut, dědečkova felicia, mě dopravilo do nedaleké Ramly, kde bydlí moji prarodiče. Toto městečko je zvláštní tím, že je to široko daleko jediná obec, kterou založili Arabové, a to již před 1500 lety. Je též jedním z mála míst, která nezažila žádný teroristický útok od roku 1948. Arabové zde žijí po boku s rusky mluvícími Židy a jediným problémem, který tíží tuto osadu, je občasný horký vítr z pouště chamsin. Po příchodu „domů“ mi byla naservírována snídaně. Koho by ale proboha napadlo jíst v pět hodin ráno? Popíšu vám typickou izraelskou snídani a pokusím se vás nalákat a přesvědčit. Představte si několik druhů oliv, teplý bagel (kynuté pečivo ve tvaru kruhu), ovčí sýr a salát

s rajčaty politý olivovým olejem a pokapaný citronovou šťávou. Dosti často můžete na stole najít i humus, což je něco jako pomazánka, která se připravuje z luštěnin a olivového oleje. Není však kulinářským výtvorem židovské kuchyně, nýbrž arabské či turecké. Domnívám se, že nikdo nemůže odolat takovým lahůdkám ani v brzkých ranních hodinách6. Po královské snídani jsem se odebrala nabrat síly, jelikož mě čekala série návštěv u mého rozsáhlého příbuzenstva. Mé probuzení do teplotně průměrného odpoledne (asi 40 °C) bylo přivítáno letáčkem ruské cestovní kanceláře, v němž jsem si okamžitě začala vybírat, kam se letos podívám. Golanské výšiny, kde jsem se jako malá kou-

pala ve vodopádech, mi byly zakázány - prý kvůli Hizballáhu3, takže jsem zvolila obvyklou sestavu: Jeruzalém5, Ejlat, Mrtvé moře a Jad Vašem. Po několikadenních návštěvách a bouřlivých oslavách mého příjezdu jsem konečně vyrazila na cestu po zemi, kudy kráčeli moji předci před více než dvěma tisíci lety. První destinací se stal Jeruzalém, kde jsem byla minimálně šestkrát, přesto jsem nemohla přerušit svoji tradici spočívající v návštěvě tohoto výjimečného města. Cesta do Jeruzaléma trvala necelé dvě hodiny a doprovázela ji přednáška našeho průvodce. Nechyběla též klasická přestávka na benzinové pumpě Elvise Presleyho, která je oázou rock&rollu a zmrzliny v tamějším horkém klimatu. Kopce poseté bílými baráčky

s typickou rovnou střechou (proto se Jeruzalému někdy říká „bílé město“) nás vítaly na půdě jednoho z nejvýznamnějších historických měst. Teploměr ukazoval přes čtyřicet stupňů, takže by člověk ani neuvěřil, že letos bylo v Jeruzalémě v zimě více sněhu než v Praze. Průvodce nás tedy upozornil na pitný režim a pokrývku hlavy. Můj dědeček to měl částečně vyřešené jarmulkou a ostatní nasadili kloboučky a kšilty, tedy až na mě, což se mi pak „zúročilo“ úpalem. Naše exkurze započala u hradeb staré části města, kde se naším vchodem do tajů posvátného města Jeruzalém stala neveliká brána. Touto bránou s námi zároveň zcela náhodou, i když velmi symbolicky, procházeli tři různí věřící - žid, muslim a křesťan. Jeruzalém je sídlem tří náboženství - judaismu, islámu a v neposlední řadě křesťanství. Pro židy je nejposvátnějším místem Zeď nářků, pro muslimy nádherná mešita Al-Aksá a pro křesťany chrám Božího hrobu. První zastávkou na cestě poznání se stal nikterak zajímavě vyhlížející dům typické jeruzalémské architektury. Zajímavý byl však tím, že spojoval tři zmiňovaná náboženství: v přízemí se nacházel hrob židovského krále Davida, první patro náleželo křesťanům a „korunu” představoval minaret. To vše má být důkazem, že tato náboženství jsou schopná žít pospolu. Prohlídka pokračovala ulicemi různých čtvrtí židovské části města, v nichž žijí převážně pouze ortodoxní židé. Najdete zde různé typy čtvrtí, v nichž se soustřeďují židé z různých konců světa, kteří si s sebou přivezli i část kultury bývalého domova. Čím blíže se dostáváte k centru všeho, tedy ke

33

né bahenní ženy a muže, kteří se v přesvědčení, že budou krásnější, obalují černým blátem. Pokud se však hodláte jít vykoupat, připravte se na to, že potopení hlavy je nemožným činem a sledování barevných rybiček jen velkým snem - nic živého, kromě lidí a určitých typů bakterií, zde nenajdete a koncentrace soli ve vodě vám nedovolí se potopit. Několik málo hodin vás tedy přesvědčí, že je lepší pokračovat dále na jih. Cesta do Ejlatu vede přes poušť Negev, která je spíše kamenitá. Najdete v ní pouze několik zpestřujících oáz s fíkovými palmami. Natěšena na krásné Rudé moře jsem netrpělivě vyhlížela modravou hladinu. Byla jsem si totiž vědoma, že mě čekají krásné tři dny plné odpočinku, čtení a zábavy na vlastní pěst,

i když s ruskými kolegy ze zájezdu. Za tak krátký pobyt v Ejlatu jsem navštívila místní podmořské muzeum, projela se lodí s proskleným dnem k egyptským hranicím a navštívila vyhlášený lokál U tří opic, čehož jsem ráno lehce litovala. Alkoholové soupeření s otrlými Rusy a izraelskými vojáky se totiž po zvážení nezdálo úplně tím nejlepším nápadem. Po návratu do rodinného kruhu jsem si připadala připravená natolik, abych mohla vyrazit na pár dnů do nedalekého hlavního města. Tel Aviv začal vznikat na začátku dvacátého století, kdy židovští obyvatelé Palestiny skupovali od místních půdu v okolí města a přístavu Jaffa. V současnosti jsou tato města propojena a na mapě je naleznete jako Tel Aviv-Jafo. Tel Aviv má přes čtyři sta tisíc obyvatel a je to velmi moderní, evropsky vypadající město s orientálním nádechem. Liší se pouze tím, že u Macdonald‘s nenajdete cheeseburger a v pizzerii si můžete objednat jen pizzu margheritu. Bydlení je zde drahé jako v centru Paříže a na každém rohu na vás číhá stánek s nápisem Glida Algida - zmrzlina Algida. Panoráma města zdobí mrakodrapy, které div nepadají pod tíhou vlhkého vzduchu, který zde u pobřeží Středozemního moře trápí již pouze turisty, jelikož místní si už zvykli. V Tel Avivu jsem tento-

krát byla svědkem neskutečných slavností spojených s inaugurací prezidenta Šimona Perese, kterého nejen já, ale i celý židovský národ vnímáme jako velikou postavu Izraele, která s ním kráčí již od jeho vzniku. Lidé se radovali a obloha zářila jako o silvestrovské noci všemi možnými barvami a opět se hrála hymna Hatikva. Těmito slavnostmi jsem ukončila svůj pobyt na území svaté země a se slovy Šalom El´Israel7 a slzou v oku jsem zamířila do země své - České republiky.  Autor: Kateřina Pljaskovová 1 David ben Gurion byl zakladatelem a prvním ministerským předsedou státu Izrael, proto po něm pojmenovali své letiště. 2 Knesset je izraelský parlament. 3 Hizballáh je libanonská teroristická organizace. 4 Bar micva je svátek, při němž mladý třináctiletý chlapec dosahuje své náboženské dospělosti. 5 Tel Aviv je mezinárodním společenstvím uznávané hlavní město státu Izrael, ale Izraelci považují za své hlavní město Jeruzalém, stejně jako Palestinci. Toto je jeden z klíčových problémů izraelsko-palestinského mírového procesu. 6 Židé neslučují v jídle maso s mléčnými výrobky - není to košer. 7 Šalom El´Israel = mír božskému Izraeli. Šalom se používá v hebrejštině ve smyslu ahoj nebo dobrý den.

– 2 / 2008

Zdi nářků, tím bohatší a ortodoxnější židy potkáváte. Je jen málo lidí, kteří neznají panoráma Jeruzaléma a spolu s ním i pro něj typickou mešitu Al-Aksá. Ale jen hrstka z nich ví, že pokud se zahledíte dále, na horizontu uvidíte tisíce ne-li sta tisíce bíle zářících pomníků. Symbolizuje to dohled „starších“ nad svatým městem a nad bývalým chrámem krále Šalamouna. Při této návštěvě jsem měla poprvé štěstí zhlédnout Bar micva4 přímo u Zdi nářků, což byl jeden z nejkrásnějších zážitků mého života. Všude se tančilo, všichni se radovali a kolemjdoucím nabízeli jídlo a pití. Pokud byste jejich jídlo nepřijali, tak je hluboce urazíte, což jsme si velmi dobře uvědomovali, a proto jsme se též bez ostychu velmi dobře najedli a napili. Toto posílení nám pomohlo překonat kraťoučkou cestu k chrámu Božího hrobu. Před ním stála neskutečně dlouhá fronta. Kolegové - ruští turisté, sice nebyli ochotni ji vystát, ale následně mnohem ochotněji platili svými dolary v obchodě se suvenýry, v němž nakoupili spoustu svěcených obrázků, křížků i magnetů na ledničku. Vrcholem mého dne bylo muzeum holocaustu - Jad Vašem. Toto muzeum je situováno na okraji Jeruzaléma na klidném místě uprostřed krásného parku. Je rozděleno na dvě části - dětskou a hlavní část, která se nachází v ohromné prosklené pyramidě. Dětské muzeum vypadá jako kobka. Vcházíte totiž do tmavého prostoru, kde není vidět ani na krok a musíte se přidržovat tyče, abyste neupadli. Jdete stále níže a níže a promlouvají k vám tři hlasy ve třech jazycích - anglicky, německy a hebrejsky. Říkají vždy jméno, věk a místo úmr-

tí židovského dítěte. Hlavní část muzea, prosklená pyramida, skýtá neskutečné množství materiálů - filmů, deníků, dobových plakátů od roku 1933 po konec druhé světové války. Je rozdělena na sekce, každá z nich se zaměřuje na různé části Evropy, v nichž probíhal holocaust. Našla jsem zde i československou část. Po emociálním zážitku v Jad Vašem jsme při západu Slunce opustili Jeruzalém i s jeho tajemnem a kouzlem. V dalších dnech mě čekala cesta na jih za světovou kuriozitou, Mrtvým mořem, a přímořským letoviskem Ejlat. U Mrtvého moře, kde jsme se stavovali jen na pár hodin, si člověk připadá jako ve slané sauně. Nejenže se nacházíte v nejhlubší proláklině a u nejslanějšího jezera světa, ale také v nejteplejším místě na území Izraele, kde písek přímo taje ve sklo. Potkáváte též hrůz-

economix

cestopis

34

economix

– 2 / 2008

Jubilejní desátý ročník festivalu Jeden svět byl věnován Aun Schan Su Ťij, nositelce Nobelovy ceny míru, a lidem v Barmě (Myanmaru), které utlačuje brutální vojenský režim. Festival je organizován společností Člověk v tísni a během devíti let své existence se vyvinul v největší lidskoprávní filmový festival v Evropě. Ředitelem festivalu je temperamentní Igor Blaževič, patronem je stejně jako v minulých letech bývalý prezident Václav Havel. Festival se koná pod záštitou ministra kultury Václava Jehličky a primátora hlavního města Prahy Pavla Béma. Letošní ročník byl zaměřen především proti diktatuře. Robert Mugabe (Zimbabwe), Alexandr Lukašenko (Bělorusko), Kim Čong-il (Severní Korea), Fidel Castro (Kuba), Than Shwe (Barma). Vojenští a komunističtí diktátoři, na stejném pódiu se mohou setkat jedině na Jednom světě, jehož letošním sloganem se stala věta Umlčme tu písničku! Festivalový spot (znělku, kterou můžete vidět na stránkách www.jedensvet. cz) společně s otevřeným dopisem zaslal ředitel festivalu Igor Blaževič těm, kteří hráli na letošním ročníku hlavní roli – světovým diktátorům. „Píši Vám s úmyslem Vás informovat, že jste byl právě Vy vybrán jako jedna z postav, která ztělesňuje téma letošního festivalu: diktatury. Přestože většina světa se pustila demokratickou cestou, Vy jste se rozhodl uzurpovat moc jakýmkoliv možným způsobem. Odtrhl jste svou zemi a její obyvatele od zbytku světa ve jménu samozvané stability a pokroku. V dnešním světě už ale není možné před globální veřejností skrývat nezvratná fakta – totiž že jste se obohatil na úkor lidu Vaší země... Posílám Vám upoutávku na náš festival v naději, že si díky ní lépe uvědomíte, jak svět vnímá politické zřízení, jehož jste strůjcem. Je klidně možné, že Vás to nezajímá. Od nás by ale bylo pokrytecké upírat Vám právo na to, co Vy tak úzkostlivě držíte pod

Festival dokumentárních filmů

JEDEN SVĚT svou kontrolou – totiž informace. Neostýchejte se reagovat na způsob, jakým jste vyobrazen v našem spotu, a na letošní heslo „Umlčme tu písničku“. Vy a Vaše kapela hrajete tu svou odrhovačku už příliš dlouho. V normálním životě si jen málokdo z nás užije svých patnáct minut slávy – a Vy jste přitom v záři reflektorů pro miliony diváků už celá léta. Ale jak Vás asi vnímají občané Vaší země po té věčnosti na výsluní slávy? Kdybyste byl na jejich místě, neměl byste také pocit, že přišel čas změnit repertoár?“ Mezi „úspěchy“, které si výše zmínění mohou přičíst na svůj účet, patří: vítězství ve zmanipulovaných volbách a shromáždění veškeré moci ve státě do svých

vypouštěli z úst stejně dojímavá slova. Zajímavých filmů bylo na tomto festivalu nespočetně mnoho, proto zmíním jen některé. Mě velice zaujal film s názvem War/ Dance. Jde o příběh odehrávající se v severní Ugandě, v oblasti zmítané násilím, kterého se zde na místních lidech dopouštějí rebelové. Malé děti vidí, jakou násilnou smrtí umírají jejich rodiče, nebo jsou donuceni stát se mladým vojákem a zabíjet domorodce stejně tak, jako to dělají rebelové. V táborech, které jsou pod ochranou armády, žije přes dva miliony lidí. Žijí bez naděje, že se jednou vrátí do svých domovů a budou žít jako dřív. Většině z nich se po ztrátě svých nejbližších ani žít nechce.

rukou (Alexandr Lukašenko, Bělorusko), největší počet dětských vojáků a více než tisíc politických vězňů (Than Šwei, Barma), připravení o život tisíce nevinných lidí a nejdéle vládnoucí diktátor v dějinách (Fidel Castro, Kuba), hladomor, kvůli němuž zahynuly dva miliony lidí a statisíce obyvatel v „převýchovných“ táborech (Kim Čong-il, Severní Korea), nejvyšší inflace a nejnižší průměrná délka života na světě (Robert Mugabe, Zimbabwe). Jeden svět je zaměřen na dokumentární filmy, jejichž tematika není moc úsměvná. Spíše nás nutí k zamyšlení a určité pokoře. Mé pocity po opuštění promítacího sálu byly plné vděčnosti nad tím, kde jsem se narodila, jak vyrůstám, a především nad tím, že já sama jsem strůjcem svého štěstí. Jeden svět se snaží otevřít nám oči a především srdce. Zní to pateticky, ale myslím, že po několika zhlédnutých filmech byste

Příběh ale není jen o neštěstí lidí ze severní provincie Patongo. Je spíše o šanci, kterou dostávají místní sirotci v podobě účasti v celostátní pěvecké soutěži. Zpěv a tradiční tanec kmene Acholi, se kterým děti na soutěži vystoupí, jim dodává poslední zbytky důstojnosti a hrdosti na vlastní kmen a na pár měsíců je vytrhne z jejich nostalgie a smutku. Cenu za nejlepší film si odnesl brazilský snímek U soudu, který ukazuje záběry ze soudní síně, v níž se řeší prohřešky neplnoletých delikventů. Režisérka filmu Mária Ramosová se nesnaží nijak moralizovat, spíše se pokouší hledat podstatu toho, co vede mladistvé k takovému chování a do jaké míry ovlivňuje jejich chování prostředí, ve kterém vyrůstají. Diváci nejvíce ocenili dokumentární snímek Občan Havel s podtitulem Scény z prezidentské kuchyně. Pavel Koutecký, re-

n e Jed

t ě sv

kultura žisér filmu, sledoval prvního českého prezidenta po dobu 13 let, věnoval se jeho soukromým i politickým dramatům během prezidentského období, zachytil po jeho boku obě první dámy i nespočet jeho přátel a spolupracovníků. Sám se bohužel premiéry a ocenění nedočkal. Po jeho tragické smrti se dokončení filmu ujal režisér Miroslav Janek. Snímek Občan Havel rovněž obdržel zvláštní uznání od hlavní poroty. Ta své rozhodnutí odůvodnila těmito slovy: „Domníváme se, že snímek Občan Havel je velmi zábavný a že se jedná o kultovní film, jenž se na mnoho let stane jakousi univerzální klasikou. Jedinečná možnost sledovat každodenní život prezidenta přináší výjimečně silný, intimní pohled na život a dobu Václava Havla. Velice si tvůrců snímku vážíme a klaníme se jejich vytrvalosti při jeho tvorbě.“ Filmům, které výjimečným způsobem přispívají k ochraně lidských práv, uděluje speciální porota Cenu Václava Havla. Tu letos získal snímek Dopis Anně. Jde o portrét zavražděné ruské novinářky Anny Politkovské, která patřila mezi veřejné kritiky takzvané druhé čečenské války a jejích krvavých masakrů páchaných armádou na civilním obyvatelstvu. „Byla to obdivuhodná odvážná žena a je v zájmu nás všech, ale především Rusů samotných, dobrat se pravdy o jejím zavraždění. Můžeme jen doufat, že její smrt bude pochopena jako oběť, která vyprovokuje sebezáchovné pohyby ruské společnosti,“ řekl Václav Havel. Ačkoli doménou Jednoho světa jsou dokumentární filmy, program je doplněn o debaty a besedy týkající se různé problematiky. Na téma Disidenti a svoboda vystoupil patron festivalu Václav Havel, jeho projev si můžete poslechnout na oficiálních stránkách festivalu. Pro ty, kdo se zajímají o práci v neziskových organizacích či dobrovolnictví, bylo k dispozici dvoudenní fórum neziskovek, milovníkům hudby připravili organizátoři festivalu program ve spolupráci se Sázava festem, jehož vrcholem byl koncert v Lucerna Music baru se skupinami Sly Rabbits a DUB. O.NET.  Autor: Hana Kubovcová

35

kultura

Koncert Richarda Krajča na VŠE Zazněla řada známých hitů jako Srdce, PoHádkách, Obchodník s deštěm, Lolita a další, které v provedení kytara a trumpeta dostaly nečekaně příjemný a trochu nostalgický ráz. Zpěvák rovněž představil několik úryvků ze svých nových písniček, které se objeví na připravovaném albu skupiny Kryštof. Tato „ochutnávka“ novinek potvrdila, že je opravdu na co se těšit! Pro Krajča bylo konání koncertu v takto neobvyklém prostředí jistým experimentem, nicméně – podle názoru všech zúčastněných – experimentem velmi zdařilým. Pro mě osobně tedy byl koncert Richarda Krajča a Nikolaose Grigoriadise nečekaně příjemným zážitkem a troufám si tvrdit, že obdobnou „přednášku“ by s chutí absolvovala většina studentů.

Na pozvání vedení školy vystoupil v pondělí 10. března od 20 hodin zpěvák Richard Krajčo v Nové aule VŠE. Když se na webu a na nástěnkách školy objevila informace o konání koncertu Richarda Krajča na VŠE, u mnohých to vzbudilo jisté rozpaky. Koncert v přednáškové aule!? Vzhledem k tomu, že Krajčo své „kryštofí“ koncerty prožívá naplno, to znamená „řádí“ po celém pódiu, vyvstala otázka, jak se asi tenhle živel vypořádá s ryze akademickým prostředím přednáškové místnosti? Každého, kdo se nakonec odhodlal přijít na tuto „hudební přednášku“, čekalo velmi příjemné překvapení. Krajčo se tentokrát obešel bez kapely Kryštof a vsadil na komorní složení – společnost mu dělal pouze jeden kolega z kapely, trumpetista Nikolaos Grigoriadis. Tato dvojice se hned od počátku snažila vytvořit příjemnou a neformální atmosféru a lze říci, že se jí to povedlo. K uvolnění přispělo také to, že publikum mělo možnost klást během koncertu protagonistům dotazy. S pokračujícím večerem se posluchači i mu-

zikanti uvolňovali čím dál víc, a tak se konec koncertu nesl v již takřka kamarádském duchu. Krajčovi se dokonce podařilo přimět obecenstvo k pěvecké spolupráci.

Amatérský záznam části koncertu pořízený mobilním telefonem je dokonce k dispozici na www.youtube.com (klíčová slova: Krajčo, VŠE).  Autor: Jana Tomešová Fotografie: Petr Kolařík

Na předem určeném místě „zmrzne“ uprostřed pohybu domluvená skupina dobrovolníků, která ještě před chvílí vypadala jako normální dav. Po několika minutách se zase vše rozběhne a každý pokračuje v tom, co přerušil. Jde vlastně o jedno-

duchou formu happeningu nebo povyražení skutečně pro každého – pokud tedy zvolíte vhodnou polohu. I na první pohled nevinné ukazování na ceduli může po dvou minutách bez hnutí znamenat tvrdý boj s vlastní vůlí. V Praze přitom v úterý nebyli překvapeni pouze běžní cestující, ale jistě i sami organizátoři. Akce, která byla původně pláno-

vána pro menší skupinu, se změnila ve skutečné zmražení stanice metra záplavou lidí. Zpráva se rychle roznesla prostřednictvím diskusí a blogů, takže se na místě kolem 17. hodiny sešlo několik stovek převážně mladých lidí. Výsledek byl sice jiný, než bylo očekáváno, ale rozhodně vzbudil pozornost – masa lidí ve vestibulu metra, několik mi-

nut téměř naprostého ticha a pak rozchod jakoby nic. Takovou českou tečkou za závěrem byl shluk policistů a revizorů, kteří se připravili za čáru placeného prostoru před eskalátory a hned, jak se dav počal rozpouštět, neváhali poctivě pracovat a kontrolovat ty, kteří šli do metra. Toto první pražské zmrznutí mělo být původně spíše nácvikem nebo zkouškou, takže je možné, že pokud jste o tom nevěděli a rádi byste se stali účastníky podobné akce, budete mít v budoucnu možnost. Zatím se můžete pro inspiraci podívat na server youtube.com, kde po zadání klíčových slov „freeze“ a „frozen“ narazíte na více či méně povedené záznamy z celého světa.  Autor: Anna Stejkozová

economix

Ten, kdo procházel v úterý 18. března vestibulem stanice metra Muzeum deset minut po 17. hodině, musel být přinejmenším zmatený. Do České republiky se totiž dostal projekt Freeze nebo také Frozen (pozn. red.: česky lze vyložit jako zmrzlý) navazující na nápad uskutečněný předtím například na Grand Central Station v New Yorku nebo na Trafalgar Square v Londýně.

– 2 / 2008

Freeze Prague 2008

36

economix

– 2 / 2008

S mírným zpožděním zapříčiněným hledáním místa Koněvova 13, kde sídlí klub Matrix, jdu vstříc decibelům ze setmělého sálu. Chvíli mi trvá, než se zorientuji a zjistím, kdo zrovna hraje a kdo vlastně na tuhle akci přišel. Říkám si, klobouk dolů před těmi, kdo mají tohle na svědomí a na chvíli nás všechny vytrhli ze světa definicí, které všechny končí stejně: „...za účelem maximalizace zisku“... Národofest se konal 13. března. Pokud jste vůbec nezaregistrovali, že něco podobného proběhlo, šlo o přehlídku hudebních skupin studentů (nejen) Národohospodářské fakulty. Za lidových 20 korun jste si mohli zařádit na sedm žánrově různorodých kapel, a pokud se vám řádit nechtělo, stačilo jen vystát frontu na zlatavý mok čepovaný do kelímků, což ještě více umocňovalo atmosféru letních festivalů. Mezi návštěvníky Matrixu byl i děkan Národohospodářské fakulty doc. Jiří Schwarz, kterému patřil čestný potlesk za to, že se podobným akcím nebrání, naopak je podporuje. Moderování večera se zhostil Jarda Valeš. Myšlenka Národofestu se zrodila v hlavách dvou studentek, Jany Koderové a Lamyi Kourdi, kterým, jak samy tvrdí, nevyhovovala anonymita VŠE: „Původní záměr vznikl již před rokem a po mnoha konzultacích získal dnešní podobu. Jedná se o přehlídku hudebních skupin studentů Národohospodářské fakulty!“ Po schválení akce a poskytnutí finanční podpory vedením Národohospodářské fakulty se k organizačnímu týmu přidala Markéta Hlaváčová a mohly naplno začít přípravy. Na základě inzerce na webu fakulty a na chodbě

ve fakultních prostorách Nové budovy se v prosinci přihlásily první kapely. Začalo vyjednávání s klubem Matrix, jehož velké prostory a finanční požadavky nejvíce vyhovovaly podmínkám akce. Tvorby loga a plakátu se poctivě ujala studentka Fakulty informatiky a statistiky Anna Slouková ve spolupráci s Grafickou a multimediální laboratoří VŠE. „Chtěly bychom tímto poděkovat všem, kteří se na akci podíleli,“ uvedly hlavní organizátorky Národofestu.

VŠE studují dva členi Feferonek, z prvního ročníku Národohospodářské fakulty to je Tomáš Nikodym (kytara) a z první fakulty Radek Holeček (bicí). Stránky kapely: http://rizikoft.wz. Rána z milosti, skupina založená před dvěma lety na Gymnáziu Christiana Dopplera, sama sebe charakterizuje jako směsici všemožných stylů, přičemž každý člen je inspirován jiným interpretem. Tvrdí, že se u nich střetávají vlivy skupin, jako je Nightwish, Blackmore´s

Národofest

Musím se přiznat, že když jsem poprvé spatřila plakát s upoutávkou na Národofest, název mi přišel mírně nacionalistický a trochu jsem se bála, že to přece jen bude zavánět ekonomií, o které se mi v druhém semestru už i zdá. Jako milovnice letních festivalů jsem ale nakonec neodolala a šla se podívat, jak vlastně takový minifest v podání Národohospodářské fakulty vypadá.

kultura

Na letošním Národofestu vystoupily tyto kapely: Kapela Arogance vznikla v roce 2003, první koncert měla před rokem. Hraje klasický rock, jako jsou Guns N´Roses, Aerosmith, Black Sabbath, AC/ DC, Jimi Hendrix a další. Zástupcem VŠE v kapele je kytarista Michal Jiran z třetího ročníku. V nedávné době jste je mohli slyšet v klubech Kain nebo Vagon. Více informací najdete na stránkách www.arogance.cz. Další kapela, která v Matrixu zahrála, nese jméno Riziko Feferonek. Její vznik se datuje do roku 2004, tvorba kapely byla původně ovlivněna punkem, dnes se snaží o rockovější styl. Jsou pro ni typické rychlé přechody mezi pomalými akustickými pasážemi a rychlými refrény.

Night a rockové, punkové, metalové a bůhvíjaké další prvky. Repertoár kapely tvoří zhruba dvacítka ryze původních písniček, avšak sami přiznávají, že někdy nestydatě vykradli takové klasiky jako Dvořáka nebo Mozarta. Národofest pro ně byl údajně vrcholem jejich dosavadní kariéry, jelikož se kapela polorozpadla a postihlo ji něco jako únavový syndrom. Národohospodářskou fakultu v této kapele zastupuje Hana Beránková z druhého ročníku, která v kapele zpívá a hraje na flétnu. Více informací naleznete na http://bandzone.cz/ranazmilosti. Strictly Commercial jsou sedmičlennou kapelou pocházející z obce Košťálov v Libereckém kraji. Dnes zkoušejí na půdě Konzervatoře Jaroslava Ježka,

kde také většina z nich studuje. Kapela hraje vlastní skladby, které jsou převážně ve stylu funkrock. VŠE studují tři ze členů Strictly Commercial, a to Hynek Jína, který v kapele zpívá a hraje na kytaru (1. ročník Národohospodářské fakulty), z Fakulty podnikohospodářské Petr Kvarda (perkuse) a kytarista Jakub Štěpán z Fakulty financí a účetnictví. V Praze můžeme kapelu vidět 26. května v klubu XT3. Bližší informace najdete na http://www. strictly-commercial.com/. Soběslavská kapela Hodně podně funguje od roku 2004. Tvoří vlastní muziku, ve které nalezneme prvky rocku, punku i ska. Národohospodářskou fakultu zastupuje Richard Spilka (bicí), který o kapele říká: „Jsme taková smutná kapela s veselou historií. S tím, jak přibíráme členy, se mění poměr holek a kluků v kapele – momentálně jsme dívčí kapela:-) Hrajeme pro radost, protože peníze z toho žádné nejsou... To ale určitě nevylučuje fakt, že nás to dost baví!“ Motto kapely zní: „Žena na Měsíc!“ Další zajímavosti jsou k dispozici na www.hodnepodne.cz. Ribana Ruby, skupina zastoupená studenty doktorandského studia Michalem Lapáčkem (kytara) a Ondřejem Vojáčkem (kytara, zpěv), je původně revivalová kapela hudby šedesátých let. Za deset let hraní se ale ledacos změnilo, a tak dnes vlastní tvorba kapely, která směřuje někam mezi blues a pop-rock, pomalu a nenápadně vytlačuje starý revivalový repertoár. Právě texty, feelingem a melodičností chce kapela oslovit své publikum. Jak sami říkají, hrají občas a pro radost a pro vás. Na webu je najdeme na www.ribanaruby.cz. Na závěr večera zahrála kapela Špuntkvaně, která na večer zapůjčila aparaturu. Tato pražská skupina hraje zhruba rok a půl po menších pražských klubech. Převážně jsou ovlivněni punkem, který míchají s nejrůznějšími vlivy všech možných žánrů. Další informace na www.spuntkvane. com. Ráda bych poděkovala Janě Koderové a Lamyi Kourdi nejen za jejich ochotu a pomoc při psaní tohoto článku, ale především za jejich kulturní aktivity na půdě VŠE. Autor: Hana Kubovcová

37

kultura

Majáles nabídne zábavu i tuhý boj

Kandidátem na prestižní post studentského krále, který se každoročně uděluje koncem letního semestru na Majálesu, se za VŠE stal charismatický mladík Lukáš Pavel. Coby student komerčních komunikací si určitě připraví dobře promyšlenou kampaň a doufá, že studenty VŠE zaujme a zvolí ho za krále. O tom, na čem nyní kromě kandidatury pracuje a čeho chce v případě úspěchu jako král dosáhnout, si popovídal s Economixem.  Co ti teď momentálně zabírá nejvíc času? Dokončuji třetí semestr navazujícího magisterského studia

Pražský Majáles 2008 proběhne „na čarodějnice“, tedy 30. dubna v Kempu Džbán v Praze 6. A jak strávit tento večer lépe než ve víru studentské zábavy doprovázené hudbou předních českých hudebních skupin? Těšit se můžete na Skyline, Clou, The Prostitutes, The Chancers, Davida Kollera a další. Hlavním hudebním lákadlem letošních pražských oslav budou Chinaski.

Lukáš Pavel: Žiju v režimu 25/8 na druhé fakultě. Jako vedlejšku studuji komerční komunikace. Jinak dopoledne trávím prací u jednoho mobilního operátora, kde mám na starosti korporátní klientelu, a odpoledne jsem zase poctivým studentem. Začal jsem také přednášet marketing pro jednu vzdělávací společnost. Je to zajímavá zkušenost být na druhé straně řeky, než jsem doposud jako student byl. Na přátele, zábavu, koníčky a skleničku bílého bohužel zbývají jen večery. Žiju teď tak trošku v „25/8 režimu“, ono se to ale jednou vrátí. Alespoň doufám...  Přibliž studentům VŠE svůj volební program na studentského krále. Chci dotáhnout na školu víc profesionálů z praxe, aby studen-

ti měli možnost nakouknout pod pokličku opravdového byznysu a na přednášky chodili ne proto, že musí, ale že chtějí! A že se dozvědí kvalitní a užitečné informace pro svoji budoucí kariéru. To je mým hlavním cílem. Začnu lobbovat ještě minimálně

Aktuální informace najdete na webu www.majales.cz. Autor: Lenka Kašparová Fotografie: Jiří Havlíček

za jeden kvalitní „bufáč“, abychom se měli kde dobře najíst. Domnívám se, že po této stránce VŠE pokulhává. A taky asi koupím nějakou velkou kuchařku do menzy. Tím myslím knížku:-) Chci pokračovat v motivačních soutěžích pro studenty. Firmám tyto svěží nápady pomohou v jejich strategii, zároveň si mohou vybrané kandidáty naverbovat pro budoucí spolupráci a studenti budou odměněni nejen hodnotnou cenou, ale též zkušeností a kontaktem se svým potenciálním budoucím zaměstnavatelem. A hlavně! Dobře se pobavíme 30. dubna v „Bitvě na Bílé hoře“, kam, věřím, všichni na Majáles dorazíte. Budu se těšit!  Autor: Marcel Bodnár

– 2 / 2008

Pražský Majáles letos oslaví své čtvrté narozeniny. A stejně jako v minulých ročnících se oslavy Majálesu, studentského

svátku s tradicí starou několik set let, ponesou ve velkém stylu. Chybět nebude tradiční volba krále Majálesu, letos nově i souboj mezi vysokými školami, studentské recese, hudební produkce a pestrý doprovodný program. V rámci Majálesu proběhnou také dva menší studentské festivaly z dílny studentů Karlovy univerzity – Okultění a Pavlač 2008.

Programem, který odjakživa patřil k majálesové tradici a ani letos rozhodně nesmí chybět, je volba krále či královny Majálesu. Kdo bude po celý příští rok vládnout svým poddaným z řad studentů pražských vysokých škol a hájit jejich zájmy? Ten, kdo patří do stavu studentského a umí si naklonit poddané, v současnosti tedy spíše voliče, na svou stranu. Vyhrává ten nejoblíbenější, nejkreativnější, zkrátka nejlepší. A právě o něm mohou svým hlasováním rozhodnout všichni, kdo se zúčastní majálesové zábavy.

economix

Studentský život – to nejsou jen přednášky, zkoušky, shánění kolejí, privátů a vysedávání s kamarády u piva. Ke správnému studentskému životu by měly patřit především akce, na které si člověk rád vzpomene i po dvaceti letech, s kroužkem na prsteníčku a dvěma dětmi na krku. To jsou teprve akce, které opravdu stály za to. Akce, které přilákaly tisíce mladých lidí svým skvělým programem, pobavily, nadchly a zanechaly v nich plno zážitků.

38

kultura, recenze Recenze filmu:

Až na krev (There will be blood)

Pod taktovkou režiséra Paula Thomase Andersona se zrodil unikát filmové kinematografie. Do našich kin přichází 27. května. Odlišně postavený scénář než v případě jiných filmů, jedinečná kamera (jeden z letošních Oscarů) a nezapomenutelné herecké podání hlavního hrdiny. Film Až na krev rozhodně nespadá mezi ty „obyčejné“. Děj se odehrává v Kalifornii na přelomu 19. a 20. století. Hlavní postava Daniel Plainview (Daniel Day-Lewis) se vypracovala z úplného bahna až na vrchol naftařského průmyslu. Jednoho dne se doví o pozemku v městě Little Boston ležícím na spoustě ropy. Neváhá a se svým synem H. W. (Dillon Freasier) se vydává za svou vysněnou

kariérou. Ke svému cíli šel doslova přes mrtvoly. Dalo by se použít rčení: „V nejlepším se má přestat.“ To však není Danielův případ. V průběhu filmu ztrácí všechny důležité hodnoty a vlastnosti – důvěřivost přátelům, věrnost, důstojnost a nakonec i lásku a rodinu. Děj graduje a s ním i herecké podání Daniela Day-Lewise. Není pochyb, že

letošní Oscar za hlavní roli v mužském podání patří do jeho rukou. V bezeslovných chvílích hraje nechutně depresivní hudba dodávající mrazivé napětí. Slovo „nechutně“ píšu v dobrém slova smyslu, jelikož diváka neskutečně vtahuje do děje a přetahuje na něj špínu Danielova života, což platí i pro jeho protivníka Eliho Sundaye (Paul

Dano), který ztvárnil kněze z Little Bostonu roznášejícího falešnou víru v Boha. Po celou dobu mezi nimi panuje jak vnitřní, tak vnější rozpor, a to nejen ve víře. Během filmu si musíte položit otázku: „Kam až je člověk schopen zajít a kvůli čemu všemu lze zradit?“ Autor: Pavlína Máčalová

Recenze knihy – Mika Waltari/Plavovláska, Už nikdy nebude zítra

economix

– 2 / 2008

světové války a stín války jakoby na nich skutečně ležel.

Mika Waltari (1908–1979), největší finský spisovatel, který světově proslul svými historickými romány Egypťan Sinuhet nebo Pád Cařihradu, je rovněž autorem méně rozsáhlých literárních celků, k nimž patří díla Plavovláska a Už nikdy nebude zítra. Na obou románech, které jsou součástí jedné knihy, pracoval během druhé

Plavovláska je životním příběhem krásné mladé dívky Maire, jež se nepřízní osudu stává prostitutkou, ale i ženou taxikáře, který jí domů vodí zákazníky, a vdovou po muži, kterého divoce milovala. Jako děvčátko byla Maire vychovávána nevlastním otcem, kterého milovala, on ji nenáviděl. Když se ji jednou pokusil zabít, definitivně se rozhodla k útěku z domova. V té době Maire potkává bezejmenného taxikáře a s vidinou zajištění si ho ihned bere za muže. Sňatkem se ale z Maire stává taxikářova prostitutka a pomocnice při pašování drog, kořalky a zbraní. Deziluze v kombinaci s hlubokou životní beznadějí

dovádí Maire k dalšímu útěku z „domova“. Z úspor si Maire zařizuje malé květinářství a potkává svou celoživotní lásku Torstiho, ale i jeho rovněž záhy ztrácí. Už nikdy nebude zítra je příběh milostného trojúhelníku. Bergas je bohatý podnikatel, avšak stále na cestách – ve své firmě zaměstnává svého přítele Kapitána, který udržuje utajovaný poměr s Bergasovou krásnou ženou Astrid. Když jednou Kapitán a Astrid jedou z tajného nedělního výletu, přejedou malého chlapce. Chlapec je na místě mrtev a oni ho pouze schovají v lese. Za několik dní je chlapec nalezen. Kapitán nechce, aby nešťastnou nehodou trpěla Astrid. Vše dobře promyslí a promluví do duše Bergasovi, kterému tak dochází, jak moc svou ženu

zanedbává. Bergas tedy naplánuje dovolenou a s Astrid společně odlétají. Kapitán chce sebe i Astrid ušetřit trápení a sám se jde nakonec udat na policii. Oba romány naznačují, jak snadno se z člověka může stát živoucí kus ledu, a to nikoli vlastní vinou. Vliv morálně upadající společnosti, nedostatek lásky a řada nešťastných zkušeností s lidskou chamtivostí a chtíčem dokážou podle Waltariho dohnat člověka ke zvířecím činům, bohužel. Rozsah: 144 stran Vydavatel: Nakladatelství Hejkal, 1. vydání, Havlíčkův Brod 1995 Hodnocení: 1  Autor: Lucie Kubečková

kultura

Divadelní (p)ohledy

39

PRAHA I – III

Na sobotu 19. dubna 2008 od 18 hodin připravilo Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie ojedinělou akci. Během jediného večera uvede trilogii Pražské návštěvy od režiséra Davida Jařaba – Vodičkova – Lazarská, Žižkov a nedávno premiérované Karlovo náměstí. Tři inscenace, tři místa, tři časy. První část Vodičkova – Lazarská se odehrává na tramvajové zastávce někdy nad ránem. Druhá část Žižkov nás přenáší do jednoho všedního dne obyvatel jednoho domu, kteří se scházejí v jedné hospodě. Poslední částí je pak Karlovo náměstí s atmosférou hluboké noci a náhodných setkání v parku. Jde o zajímavé sondy do života lidí, s jejichž touhami se můžeme velmi snadno ztotožnit. Děje všech tří inscenací jsou prosté, snadno se v nich orientujeme, díky tomu můžeme zaměřit svou pozornost na postoje a jednání jednotlivých postav. Velmi zajímavým aspektem všech tří inscenací je skutečnost, že se odehrávají jakoby v reálném čase, v tomto ohledu vyniká především Karlovo náměstí. Hlavním tématem všech tří částí je pasivní čekání. Toužíme po změně, toužíme být „někým“, toužíme po lásce, ale naše neschopnost vymanit se ze svého stereotypu nás nutí ke stagnaci. Náš život se skládá z „okamžiků“, které nedokážeme správně uchopit. Čekáme na „zázrak“, který by nás vytrhl ze všednosti... A když konečně přijde, tak ho buď vůbec nepoznáme, nebo ho zcela promarníme. Nakonec zjistíme, že jsme ustrnuli v čase: čekáme na tramvaj, na lásku, na příležitost...

Všechny tři inscenace se vyznačují strohou scénou a hereckým minimalismem, který opět nejlépe funguje v Karlově náměstí, kde především Roman Zach s Ivanou Uhlířovou svou ryzí existencí smazávají rozdíl mezi divadlem a realitou. Najednou nesedíme v hledišti, ale v parku na Karlově náměstí a bez dechu sledujeme křižovatku lidských osudů a další promarněnou šanci. V celé trilogii jasně vnímáme potřebu někam patřit, lidé neschopní samostatné existence vyhledávají společnost dalších lidí. Když na scénu vstoupí tajemný cizinec, jeho přítomnost vyvolává zájem i strach zároveň. Cizí element je hybnou silou všech tří částí trilogie: skupinka ve Vodičkově – Lazarské se potkává s jakýmsi Mesiášem-Bohem (Stanislav Majer), obyvatelé žižkovského domu podléhají okamžitému kouzlu tajem-

ného emigranta (Jiří Štrébl), ztracenci v Karlově náměstí se možná potkali se samotným ďáblem (Martin Pechlát). Zjišťujeme, že hranice mezi dobrem a zlem, mezi Bohem a ďáblem, je stejně nejasná jako význam a podoba lásky v našich otupělých životech. Když se v Žižkově ptá Jára (Martin Finger) své holky Hanky (Ivana Uhlířová), která emigrantu Richardovi na chvíli zcela propadne: „Je lepší než já?“, odpoví mu: „Ne, je jinej.“ Jinakost často hledáme ze zoufalství a pocitu prázdnoty. Změna sama o sobě se pak stává hlavní motivací a není důležité, zda jde o změnu k lepšímu nebo k horšímu. Davidu Jařabovi se podařilo do zdánlivě jednoduchých promluv vtěsnat skutečný obsah. Tyto tři inscenace se nepodobají běžným divadelním představením, musíme přistoupit na určitý komunikační kód, ale ve chvíli, kdy tak učiníme, objevíme nový nejen divadelní rozměr. A zatímco ve dvou prvních částech můžeme ještě lehce tápat ve formě a rytmu, navíc sporé osvětlení Vodičkovy – Lazarské nám nemusí být úplně příjemné, Karlovo náměstí je obrazem soustředěné a promyšlené práce všech tvůrčích složek. Pokud se rozhodnete přijít na Pražské návštěvy, ráda bych vás upozornila na několik drobných věcí, které považuji za obzvlášť zajímavé: kytara jako objekt naděje; Gabriela Míčová jako Monika (Milena nebo Marta) ve všech částech trilogie nutící nás k zamyšlení, zda nejde o stále stejnou osobu v různých fázích života; slova hodná zaznamenání; význam společné činnosti, ať už je to pití piva nebo hraní her; červená taška, kterou Martin Pechlát pustí z ruky jen jednou. Všichni chceme hrát v životě nějakou roli. Hledáme své místo. Chceme si sami sebe vážit, aby si nás pak mohli vážit i druzí. Aby se tak stalo, musíme si uvědomit, jak na tom jsme v dané situaci, kde jsme právě teď, kde jsme byli a kde bychom být mohli. Takže já začnu: „Jmenuji se Michaela a jsem ubožačka. Moje ubohost spočívá v tom, že...“ Autor: Michaela Korcová

economix

„Jsou zvláštní místa a zvláštní časy. Je v nich něco opravdového, ale už to nechceme vidět. Opravdovost se nám zdá jako sen. Nejsme připraveni vstoupit do té brány a jít dál. Po tom všem hledání se zastavíme před ní a říkáme si: Určitě je zavřeno. A když nám někdo ukáže, že tomu tak není, usmíváme se přihlouple a voláme: Ne, ne, děkuju, já postojím, beztak se mi to všecko jenom zdá.“

– 2 / 2008

Trilogie „Pražské návštěvy“ od Davida Jařaba