economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE BŘEZEN 2009 ČÍSLO 1 ZDARMA

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY

VŠE




BŘEZEN

2009




ČÍSLO 1




ZDARMA

Cestopis – Turecko / 38

Jan Palach – student VŠE / 3

Kalousek a Mikloš: Proč říkáme ano či ne euru? / 22

Zahraniční student Stefan Katev / 34

Rozhovor s Janem Švejnarem / 24

Oikos Prague má novou prezidentku / 17 Fakulta managementu se konečně dočká dostavby / 30

Národní ekonomická rada vlády (NERV) / 20

Na baru s Winter Ave Zoli / 36

2

obsah

economix

– 1 / 2009

Editorial Jan Palach studoval na VŠE. Vždy se ale o něm píše jako o studentovi filozofie. Daleko více si „užil“ života právě na ekonomce. Jeho smrt vyvolala značnou odezvu, a to i na VŠE. Učitelé a studenti VŠE chtěli po sebeupálení Palacha vstoupit do stávky. Nakonec ale vše vyznělo do ztracena. Bylo zkouškové období, studenti chtěli mít zápočty, učitelé klid. Koleje na Jarově se měly podle Palacha pojmenovat. Tehdejší kolejní rada se kvůli tomu rozdělila na dva tábory, jednotná v žádném případě nebyla. Někdo chtěl „počkat“, jak události budou pokračovat. Jiní poukazovali na to, že nový název kolejí by mohl zlidovět do formy „palachárna“, což by bylo hanlivé a znevažovalo Palachův odkaz. Tak se tedy počkalo a čeká se dodnes. Na VŠE se poté situace vyvíjela neméně zajímavě. Některé předměty se jednoduše vynechaly, některé knihy se postupně vyřadily z fondu. Samozřejmě ne najednou, ale pěkně pomalu, nenápadně, trvalo to i několik let. Mezi studenty se přemítalo, jak tedy k ekonomické problematice přistupovat. Měli reformátoři pravdu? Je třeba do socialistického systému (který žádný z reformátorů nezpochybnil) zavést některé tržní zásady? Má se opravdu řízení ekonomiky decentralizovat? Ze sídla sovětských diplomatů, které se nacházelo ve vile Tereza hned nad naší školou, si studenti mohli odnést jasné ponaučení. Byla to takzvaná Bílá kniha, která byla ze začátku vysmívaná. Vždyť v ní všichni nalezli problémy, které se podařilo během 60. let odhalit a vyřešit. Možná k velkému překvapení mnohých se všechny tyto informace z Bílé knihy staly skutečností, později vtělené do Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti. Události, které se stanou na přelomu věků, režimů a epoch, jsou vždy zajímavé. Bohužel, tehdejší VŠE se nechala, jako celý národ, znormalizovat. Tak krize asi opravdu přijde. Když Samuelson říká: „Všichni nyní chápou, že bez vlády žádné řešení neexistuje“, je to asi opravdu vážné. On toto říká už dlouho, ale vážné je, že se podle toho lidé už chovají. Jaký cíl si politici vyberou? Když se lékař rozhodne pro nesprávné řešení, ohrozí jen jednoho pacienta. Politik a jeho ekonom, jako poradce, mohou ohrozit třeba i půlku světa. Možná je zde obava z razantního řešení, z jednoho silného argumentu. Vždyť na silný liberální argument si „ti druzí“ najdou argument možná stejně silný. Co když je argument jedné strany úplně scestný a mylný? To je jedno, protože protiliberální argumenty jsou populárnější a nezavánějí hříchem zvýhodňování bohatých. Robin Hood si vždy své posluchače najde. Rozhodnutí, jakým směrem se v této chvíli ubírat, je velice záludné. Někdo může být osudově nejistý a říkat si, co kdyby řešení, které si zvolí, nepomohlo. A ještě víc, mohlo by třeba svět poškodit. Obama musel udělat těžké rozhodnutí a už rozhodl. Rozhodne se zbytek světa podle něho? Na krizi můžete zkusit zapomenout například při rozhovoru s krásným éterickým stvořením dívky, která se jmenuje Winter Ave Zoli. Na krizi můžeme zapomenout i chvílí strávenou na Facebooku (například na Economix fanklub), ale pozor na vtíravou reklamu, o které píše Nina Hönigová. Neméně zajímavý je i článek o Mt. Pelerin Society Terezy Syrové. Skalní liberálové mají totiž ve Švýcarsku své „orlí hnízdo“, do kterého se jen tak někdo nedostane. Také se můžete díky Economixu podívat do kavárny, v níž je pořád tma. Tma je tam ovšem totální (i když máte oči otevřené)! Ke krizi se vyjádřil nejen zakladatel nové liberální strany Petr Mach, ale v rozhovoru i ekonom Jan Švejnar. Jak krizi vidí člen NERV, děkan Jiří Schwarz? I to se v magazínu dočtete. FM VŠE v Jindřichově Hradci staví novou budovu. Podrobnosti o investici zjistila Pavla Prokopová. Jak se líbí plastika Entropa „stiženým“ národům? Oficiální stanoviska států jsou známa, ale reakci studenta VŠE z Bulharska si můžete přečíst v rozhovoru Jany Lysákové. S některými charakteristikami států Davida Černého nesouhlasím. Je natolik výmluvná Itálie jako fotbalový tým? Nabízí se přece mnoho asociací – fašistická minulost, údajná italská lenost (vzpomeňme si na známé: mladý Ital v zimě nepracuje a v létě tančí). Ne každý se vyzná v této problematice. Proč se dívat na nějaké křivonohé fotbalisty, když Itálie dala světu kupříkladu Sophii Lorenovou, Ornellu Mutiovou, Ginu Lollobrigidu, a samozřejmě, podle mého, nejkrásnější – Claudii Cardinalovou. Na závěr bychom se mohli pokusit charakterizovat současnou (krizovou) situaci. Možná by to šlo následovně: Tak co to bude, chlapeček, nebo holčička? zeptá se jeden pán. Druhý na to: Myslím si, že je to jedno, vždycky je přece hlavní, aby to byl chlapeček.  Vladimír Štípek, šéfredaktor

Výstava Jan Palach – student VŠE / 3 Volby do AS FIS VŠE s mnoha otazníky / 4 Aktuality / 6 Nástavba nad posluchárnou C / 6 E15 na kolejích končí / 7 Na kolej pouze s ID kartou / 7 Studijní knihovna JM / 8 Nová knihovna na VŠE / 9 Knihovna ČSÚ / 9 Bílá kniha terciárního vzdělávání / 10 IFTG nabízí MBA na VŠE / 11 Blýskněte se na trhu práce! / 11 SCIO – přijímačky snadno a rychle? / 12 Vědecké časopisy na VŠE / 13 Start k VŠE / 14 Orientujeme se v ISIS III / 14 Společenské weby – sblížení nebo byznys? / 15 Spanilé jízdy studentů NF VŠE / 16 Oikos Praha má novou prezidentku / 17 AIESEC – noví týmoví lídři / 17 Vox po(pa)puli – Otevřený dopis skeptikům / 18 NERV – Co? Proč? Kdo? Jak? / 20 Kalousek a Mikloš: Proč říkáme ano či ne euru? / 22 Petr Mach založil novou politickou stranu / 23 Retail summit aneb pracovní příležitosti / 23 Rozhovor s Janem Švejnarem / 24 Spisovatel Adrian Hornsby na VŠE / 25 Montpelerinská společnost / 26 Mladá a úspěšná Jana Olejníková / 28 Sloupek Tomáše Vorla / 29 FM VŠE se konečně dočká dostavby / 30 Regionální rozvoj – šance pro města z jihu Čech / 31 Přijímací zkoušky pro handicapované studenty / 32 SHS VŠE v Praze informuje / 32 Pod křídlem noci / 33 Zahraniční student Stefan Katev / 34 Na baru s Winter Ave Zoli / 36 Cestopis: Turecko – pohled do kultury / 38 Nordické nože na Lipně / 40 Co zažiji s outdoorem? / 40 Golf Networking Club, první VŠ golfový klub / 41 Začněte hrát golf se Student Golf klubem! / 41 Filmový klub na škole ekonomů / 42 Dan a Dana nad kafem / 42 Recenze knihy Pohádkář / 43 Recenze filmu Nouzový východ / 43

economix

Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Marcel Bodnár Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Pavlína Máčalová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha. Titulka: index Jana Palacha, archiv UK Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected] Vydal::

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

výstava

Výstava Jan Palach – stud student VŠE

V atriu Rajské budovy VŠE se v lednu konala výstava věnovaná Janu Palachovi. V současné době jsou již panely deinstalovány, ale celá výstava se do RB vrátí 19. března a bude zde do 10. dubna. Jan Palach se upálil ve čtvrtek 16. ledna 1969 na Václavském náměstí. Svým činem chtěl protestovat proti nastupující normalizaci. Méně známý je fakt, že Palach studoval Vysokou školu ekonomickou, protože je většinou prezentován jako student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK), kam z VŠE přestoupil. Jan Palach zahájil své studium zemědělské ekonomie na VŠE na podzim 1966. Na vysněný obor na filosofické fakultě sice zkouš-

ky složil, ale kvůli velkému počtu uchazečů přijat nebyl. Proto strávil na VŠE dva roky, později přešel na FF UK. Velmi aktivně se mezi studenty zapojoval do veřejného dění, pomáhal dokonce zakládat akademickou radu studentů. Se spolužáky z VŠE se zúčastnil několika brigád v Sovětském svazu, ale také různých studentských mítinků, pomáhal distribuovat skripta. Po událostech pražského jara v roce 1968 se ještě zvýšil jeho zájem o politiku, ale do stávek a demonstrací se výrazněji zapojoval až později, v době, kdy již nestudoval na VŠE. Na podzim 1968 byl úředně schválen jeho přestup na FF UK. Údajně v tomto období nastal v jeho chování největší zlom. Tehdy nejspíše začal připravo-

vat protest, který by oslovil co nejvíce lidí, který by vzbudil pozornost společnosti. Jeho původním záměrem byl plán na obsazení budovy Československého rozhlasu, kvůli vyhlášení generální stávky. Podporu sháněl pomocí studentského vůdce Lubomíra Holečka, kte-

rému v dopise vylíčil svůj záměr. O pomoc žádal také Ladislava Žižku, spolužáka z VŠE, redaktora časopisu Ekonom. Studenti z budovy VŠE na Žižkově měli být připraveni v případě nouze přispěchat nedalekému rozhlasu ve Vinohradské ulici na pomoc. Na svůj dopis nejspíš nedostal odpověď, proto se odhodlal k jiné formě protestu – k sebeupálení. Mezi jeho požadavky, sdělené formou dopisu, patřilo mimo jiné zrušení cenzury. Poté se upálil na Václavském náměstí. V nemocnici zemřel na následky těžkých popálenin. Na zprávy o jeho činu reagovala veřejnost i zahraniční tisk. Silnou odezvu měl i na VŠE. Jeho protest nebyl společností vyslyšen. V době 40. výročí jeho upálení vyšla kniha zabývající se příběhem Jana Palacha. Přípravu knihy a potažmo výstavy v prostorách Karolina finančně podpořilo především ministerstvo zahraničních věcí, FF UK a Ústav pro studium totalitních režimů, převážnou část práce odvedli studenti filozofické fakulty společně s historikem Petrem Blažkem. Část výstavy jste mohli zhlédnout také v atriu Rajské budovy VŠE díky úsilí Jakuba Stránského, který působí jako asistent na Katedře manažerského účetnictví FFÚ.

výstavy pracovali a z jakých zdrojů jste čerpali? Na výstavě jsme pracovali dva měsíce, ovšem hlavně díky tomu, že již byla hotová kniha, takže materiály pro výstavu již byly pohromadě. Zdrojů k výstavě je řada: Archiv bezpečnostních složek, Archiv Univerzity Karlovy, Česká tisková kancelář, Libri prohibiti, Národní archiv, RobertHavemann-Gesellschaft, Ústav paměti národa, Varšava, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, archiv Jiřího Palacha, archiv Ladislava Žižky a mnoho dalších.  Objevili jste při přípravách nějakou perličku nebo nějakou dosud neznámou skutečnost či souvislost?

Asi hlavním objevem je návrh Jana Palacha na obsazení rozhlasu.  Je něco, co se na výstavu nedostalo, i když si myslíte, že to tam mělo být? Nezpracovali jsme zcela vyčerpávajícím způsobem ohlas, který Palachův čin vyvolal ve společnosti v lednu 1969, ani to, jak přežíval jako symbol v následujícím dvacetiletí. To by bylo na další velké bádání.  Myslíte, že Jan Palach a jeho čin přinášejí lidem nějaký odkaz ještě teď po 40 letech? Jak jeho čin vnímáte vy osobně? Myslím, že ano. Minimálně při letošním výročí jsem cítil, že lidé

to stále velmi prožívají: těch různých akcí i výstavy v Karolinu se jich zúčastňuje velké množství. Pro mě je Jan Palach inspirativní jako člověk, který měl mimořádně vyvinutý smysl pro spravedlnost a pravdomluvnost. Nedokázal dost dobře snést rozpor mezi proklamacemi, které převážná většina společnosti pronášela v srpnu 1968 (Nezradíme; Raději smrt než nesvobodu) a tím, jak začala společnost na tyto sliby postupně zapomínat. Tenhle rozpor mezi slovy a činy a nutnost na něj upozorňovat (a taky si ho uvědomovat sám u sebe) je pro mě věc pořád dost aktuální.  Autor: Pavlína Škromachová

economix

 Jak jste se dostal ke kurátorství této výstavy? Před dvěma roky jsme začali v rámci Studentské rady FF UK připravovat knihu k 40. výročí sebeupálení Jana Palacha. Bylo nám jasné, že nezvládneme připravit velkou publikaci sami, ale že budeme potřebovat pomoc dalších autorů, takže jsme se obrátili na Petra Blažka. Ten pak do knihy napsal historickou rekonstrukci činu Jana Palacha a připravil edici z dokumentů bývalé Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti. Nápad udělat k palachovskému výročí výstavu měl ředitel Národního muzea Michal Lukeš, který mě s tím oslovil.  Jak dlouho jste na přípravě

– 1 / 2009

Rozhovor s Jakubem Jarešem, kurátorem výstavy o Janu Palachovi

4

economix

– 1 / 2009

Ve dnech 5. a 6. listopadu 2008 se uskutečnily volby studentských zástupců do Akademického senátu Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Studenti statistických oborů v nich zaznamenali fantastický úspěch. Fakultu informatiky a statistiky VŠE (FIS VŠE) navštěvuje něco přes 3200 studentů, kolem 2800 z nich studuje obory informatiky a asi 400 statistické obory, z toho přes stovku mimo VŠE, a to na Vyšší odborné škole informačních služeb (VOŠIS), která je smluvním partnerem VŠE pro výuku studentů FIS VŠE. Tomu také zhruba odpovídá poměr vyučujících na jednotlivých katedrách. Statistici jsou sice na fakultě v menšině, přesto ji naprosto ovládají. Tento stav se dlouhodobě nelíbí mnoha vyučujícím kateder oborů informatiky a vzhledem k personálnímu obsazení a nepružnosti fakulty již i mnoha vyučujícím ze statistických oborů. Důvodem jejich nespokojenosti je dlouhodobá strnulost vedení fakulty v čele s děkanem prof. Janem Segerem, které podle vyjádření mnoha vyučujících nereflektuje požadavky praxe. Je potřeba měnit strukturu výuky, kateder, jednotlivých oborů a zavést například žádané distanční studium. Rovněž se jim nelíbí vztahy s ostatními fakultami, což je údajně věcí několika málo jedinců jednajících za fakultu. Mnozí považují fakultu také doslova za paralyzovanou. Bohužel nikdo z těch, se kterými jsem o fungování fakulty hovořil, nechce poté, co byli svědky perzekuce vyučujících na Katedře matematiky FIS VŠE (KMAT) po kauze Gažo ze strany vedení fakulty, v obavě z postihu veřejně prezentovat své názory a postoje . Tomu odpovídá i to, že se se mnou kvůli informacím k tomuto článku někteří lidé odmítli sejít na VŠE, aby nás náhodou někdo neviděl spolu. Jen jako ilustrační příklad toho, jak fakulta funguje, v podstatě každý uvedl to, že děkan fakulty nepoužívá počítač, natož e-mail: „Zkuste mu poslat mail. Uvidíte, jestli se vám ozve... Prý mu je snad jednou měsíčně stahuje sekretářka.“ Dále je častým argumentem věk děkana (70) a jeho

kauza

? Otazníky nad volbami

tajemnice (přes 70), což prý o mnohém vypovídá. Nespokojenost vyučujících z řad informatiků vedla až k tomu, že svou kandidaturu na děkana FIS VŠE ohlásil vedoucí KIT FIS prof. Ing. Jiří Voříšek, CSc. a rozhodli se pro něj získat podporu. Děkana však volí Akademický senát fakulty, a proto bylo potřeba do něj prosadit své zástupce. Do senátu jsou voleni zástupci z řad vyučujících (11 členů) a studentů (6 členů). K ovládnutí senátu je tedy potřeba mít devět mandátů. Jelikož došlo mezi vyučujícími informatiky a částí vyučujících statistických oborů k dohodě, bylo jasné, i vzhledem k jejich počtu, že volby zástupců vyučujících v senátu vyhrají. Tak se také stalo. Ze 17 kandidátů z řad vyučujících obsadili prvních jedenáct míst zástupci oborů informatiky (včetně kandidátky za KMAT, která je po kauze Gažo ještě rozpolcenější). Do senátu fakulty se však dostalo jen osm z nich, protože, stejně jako na některých dalších fakultách VŠE, mají na FIS VŠE pravidlo (Volební a jednací řád AS FIS VŠE, čl. 3, odst. 2) říkající, že každá katedra a vědeckovýzkumné pracoviště musí být v senátu zastoupeny alespoň jedním členem. Tak se do senátu dostali i tři zástupci statistiků, kteří získali méně hlasů než někteří jejich kolegové informatici (viz Tabulku č. 1). Tento výsledek se dal očekávat a byl jasný i statistikům, kteří dosud senát i fakultu ovládají. Proto nečekali a rovněž podnikali kroky k tomu, aby se do senátu dostali ti správní a loajální zástupci, kteří budou v senátu prosazovat opatření vedení fakulty a v dalších děkanských volbách podpoří současného děkana Segera. Takovými kroky bylo například konání voleb ve dnech a časech vyhovujících většině voličů ze statistických oborů a přeřazení Ing. Petra Mazoucha z Katedry statistiky a pravděpodobnosti na Katedru ekonomické statistiky, jež se událo týden před senátními volbami. Tak se díky výše uvedenému pravidlu Mazouch dostal jako zástupce své nové katedry do senátu, ačkoli ve volbách získal ze všech kandidátů nejméně hlasů. Jde o téhož Petra Mazou-

cha, rovněž člena celoškolského akademického senátu a kolegia děkana, který sehrál tak významnou roli v posledních rektorských volbách i v kauze Gažo (viz Economix č. 4/2008). Bylo jasné, že jazýčkem na misce vah při hlasování v senátu budou studenti. Vzhledem k předpokládanému výsledku voleb u vyučujících bylo potřeba o studenty bojovat. Vzhledem k předchozím senátním volbám, při nichž už tenkrát měli někteří pochybnosti o jejich regulérnosti, nechtěli informatici nechat nic náhodě a na volby se připravovali. Ve volební komisi například prosadili, že u každé volební urny budou vždy zástupci jak statistiků, tak informatiků. Rovněž před volbami do senátu dělali kampaň a oslovovali studenty. Vyučující oborů informatiky tak začali vyzývat vlastní studenty ke kandidatuře do senátu a různě je podporovali ve volební kampani. Zvali je například na hojně navštěvované přednášky, na nichž se někteří z kandidátů ostatním studentům prezentovali. Někteří kandidáti měli své plakáty, nebo dokonce i webové stránky. Vyučující studenty také vybízeli k účasti ve volbách a podpoře těchto kandidátů. Tato kampaň nebyla nikterak agresivní a možná ne moc dobře prováděná, minimálně ovšem byla a studenti se měli možnost něco o těchto kandidátech a jejich programech dovědět. Naopak kandidáti z řad studentů ze statistických oborů podle svých vyjádření pro naši redakci nevedli vůbec žádnou kampaň. Někteří pouze uvedli, že se zmínili svým spolužákům. To, že někdo na rozdíl od jiných dělá volební kampaň, i když ne zcela povedenou, ještě neznamená, že se dostaví kýžený výsledek. Kandidáti statistických oborů totiž vyhráli senátní volby na celé čáře a informatiky doslova rozdrtili (viz Tabulku č. 2). Všech šest kandidátů (statistiků) zaznamenalo ve volbách neuvěřitelný až fenomenální úspěch. V některých případech se to zcela vymklo jakékoli logice, a dokonce i statistici by se asi zpotili při výpočtu pravděpodobnosti takového výsledku. Například úspěšný kandidát Petr Cyhelský, student prv-

ního ročníku VOŠIS, který vůbec na VŠE nechodí a měl v termínu voleb asi jen čtrnáct dní po imatrikulaci, a tak ho téměř nikdo ze studentů ještě vůbec nemohl znát (na Žižkově a Jižním Městě tedy určitě ne), získal ve volbách 196 hlasů (tedy ho muselo volit 39,12 % z 501 účastníků voleb), přičemž během dvou hodin ve čtvrtek 6. 11. 2008, kdy probíhaly volby na VOŠIS, přišlo volit asi jen 60 studentů (dle vyjádření předsedy volební komise doc. Jakuba Fischera). Pokud dostal od každého svého zcela nového spolužáka na VOŠIS hlas, musel získat přes 130 hlasů od voličů, kteří vůbec netušili, kdo to jen může být... Volební výsledek je přinejmenším velmi zajímavý. Rozdíl mezi vítěznými statistiky a poraženými informatiky je totiž v řádu sto a více procent (každý ze statistiků, kromě zmíněného Cyhelského, získal více než dvojnásobek hlasů nejlepšího kandidáta informatiků). V poli poražených informatiků zůstal například Adam Trčka, který je díky svým aktivitám na škole známý i studentům mimo FIS VŠE (získal 112 hlasů). Tomu, že by po přípravách obou táborů na volby do AS FIS VŠE rozhodla nakonec takovýmto způsobem jen neuvěřitelná náhoda, věří asi málokdo. A to zejména poté, co velké otazníky do voleb vnášejí některé skutečnosti, a to vztah statistických kandidátů z řad studentů k vedení fakulty. Překvapivé jsou informace o zajištění a zacházení s volebními urnami. U tří úspěšných kandidátů z řad studentů se nám podařilo zjistit provázanost na vedení fakulty nebo statistických kateder. Studentka oboru kvantitativních metod v ekonomice Jana Langhamrová je dcerou vedoucí Katedry demografie FIS Ing. Jitky Langhamrové, studentka téhož oboru Ludmila Petkovová je senátorkou AS VŠE a byla studentskou tajemnicí rektora Richarda Hindlse, bývalého děkana FIS VŠE, který je dosud vedoucím Katedry statistiky a pravděpodobnosti a po dobu svého mandátu je zastupován doc. Lubošem Markem, a již zmíněný student VOŠIS Petr Cyhelský je vnukem prof. Lubomíra Cyhelského, ně-

5

kauza

do Akademického senátu FIS VŠE

Tabulka č. 1

počet obdržených Kandidáti - učitelé hlasů Prof. Ing. Petr Berka, CSc. (LISP)* 80 Ing. Dušan Chlapek, Ph.D. (KIT)* 77 Ing. Luboš Pavlíček (KIT)* 77 Ing. Jan Fábry, Ph.D. (KEKO)* 72 Ing. Lenka Flusserová (KEKO)* 72 RNDr. Radomír Palovský, CSc. (KIZI)* 72 Doc. Ing. Vojtěch Svátek, Dr. (KIZI) 71 Mgr. Barbora Batíková, Ph.D. (KMAT)* 68 Doc. Ing. Zora Říhová, CSc. (KSA)* 67 Doc. Ing. Vlasta Svatá, CSc. (KSA) 66 Doc. Ing. Hana Řezanková, CSc. (LISP) 54 Doc. Ing. Dagmar Blatná, CSc. (KSTP)*/** 45 Prof. RNDr. Jindřich Klůfa, CSc. (KMAT) 42 Prof. Ing. Josef Arlt, CSc. (KSTP) 41 RNDr. Richard Horský (KMAT) 40 Ing. Jitka Langhamrová, CSc. (KDEM)* 36 Ing. Petr Mazouch (KEST)* 34 Počet oprávněných voličů: 129 Počet vydaných hlasovacích lístků: 122 Volební účast: 94,60 % Počet odevzdaných/platných hlas. lístků: 122 * zvoleni do AS FIS VŠE ** nová předsedkyně AS FIS VŠE

oslavná nálada. Navíc při sčítání hlasů, když kontrolujete lístky a celý štos je, jako by ho zaškrtal jeden člověk... Tak vám to prostě přijde divné. Po sečtení hlasů nám to bylo jasné... Nezvládli jsme to. Uvažovali jsme o odvolání a zpochybnění voleb, ale nemáme v ruce vůbec nic. Bez důkazů bychom stejně nic nezmohli a navíc by to vážně narušilo vztahy na fakultě i mezi lidmi, kteří spolu dobře vycházejí. Rovněž by to mohlo mít s velkou pravděpodobností personální odezvu, o což tady nikdo nestojí. Mezi statistiky máme mnoho kolegů, se kterými velmi dobře vycházíme. Je to záležitost jen velmi malé skupinky lidí...“ Na dotaz, o koho jde, se všichni shodnou, že jde o děkanovy souputníky, „velmi průbojné mladé hochy“. Těmi jsou údajně doc. Fischer a Ing. Mazouch. Jediní, kteří byli ochotni k výsledku voleb a jejich případné manipulaci promluvit oficiálně, byli prof. Jiří Voříšek a Ing. Dušan Chlapek. Oba však odmítli připustit možnost manipulace voleb a velmi obdobně uvedli: „Výsledek je zvláštní. Kdyby se něco takového dělo, vedlo by to k rozlomení fakulty. Nezbývá než pogratulovat.“ To nakonec velmi dobře vystihuje současnou atmosféru rezignace na fakultě. Podle vyjádření doc. Fischera byly volební lístky i seznam voličů skartovány 20 dnů po volbách. Zpětně už tedy nejde nic dokázat

Tabulka č. 2 Kandidáti - studenti Kristýna Vltavská (SP)* Jana Langhamrová (SM)* Bc. Barbora Nosková (SP)* Bc. Ludmila Petkovová (SP)* Jitka Matějková (SP)* Petr Cyhelský (PIS)* Bc. Barbora Tomášková (IT) Bc. Adam Trčka (IT) Bc. Tomáš Petřík (IT) Ing. Veronika Skočdopolová (EOV) Lucie Bartošková (MM) Jan Kaltoun (IN) Vojtěch Roček (IN) Ing. Lukáš Burkoň (INF) Ing. Tomáš Vilím (INF) Vojtěch Václav Pour (SED)

Počet vydaných hlasovacích lístků: Volební účast: Počet odevzdaných hlasovacích lístků: Počet platných hlasovacích lístků:

počet obdržených hlasů 278 272 261 253 252 196 120 112 110 108 105 96 77 66 59 13

501 15,40 % 501 501 Zdroj: fis.vse.cz

a vše je již jen na úrovni spekulací. Faktem zůstává, že volební účast 15,4 % studentů je tristní a svědčí o nezájmu studentů o dění na své fakultě. To je však dlouhodobý problém mnoha fakult. Z asi 3200 voličů se voleb zúčastnilo 501 studentů, z toho pouze asi 4 % informatiků a 50 % statistiků. Výsledek voleb je následující: Vyučující oborů informatiky získali osm mandátů, vyučující statistických oborů získali tři mandáty, studenti oborů informatiky nezískali žádný mandát a studenti statistických oborů získali šest mandátů. Poměr statistici versus informatici je 9:8, a tak fakultu opět ovládají. Doc. Fischer má údajně na starosti i volby do Akademického senátu VŠE. Zbývá jen doufat, že celoškolský senát má tuto proceduru zajištěnu lépe a otevřená volební urna nebude nikde bez dozoru putovat. Články vždy končím nějakým moudrem či citátem, a proto tomu nebude jinak ani tentokrát, kdy jsem si vybral citát slavného muže, jehož jméno je adresou naší školy. Sir Winston Churchill říkával: „Věřím jen těm statistikám, které si zfalšuji sám.“ Autor: [email protected]

TERMÍN A MÍS TO KONÁNÍ VOLEB FIS VŠE: Žižkov – vestibul mezi Rajskou budovou a Menzou Italská (před místností RB101) 5. 11. 2008 od 9 do 16.30 6. 11. 2008 od 9 do 15 hodin Jižní Město – vestibul v přízemí budovy (poblíž vrátnice) 5. 11. 2008 od 13 do 15 hodin 6. 11. 2008 od 9 do 11 hodin VOŠIS – vestibul v přízemí budovy (vedle sborovny) 6. 11. 2008 od 9 do 11 hodin 

– 1 / 2009

lební komise doc. Jakub Fischer: „Volební urny byly řádně zapečetěny. Zapečetěna nebyla akorát volební urna na VOŠIS, protože se tam hlasovalo jen poslední den voleb a nebylo to potřeba.“ Na otázku, kde se volební urny nacházely přes noc mezi oběma volebními dny, odpověděl: „Přes noc jsem je měl v autě. Jako předseda volební komise jsem je po prvním volebním dnu převzal a druhý den ráno pak opět zavezl do volebních místností.“ Právě fakt, že volební urny nebyly přes noc zabezpečeny (byly v zavazadlovém prostoru auta na ulici), a svědectví o nezapečetění minimálně ještě jedné další volební urny vyvolávají u mnoha vyučujících fakulty značné pochybnosti o regulérnosti těchto voleb. Bohužel nikdo z dotazovaných nechce být v této souvislosti jmenován. Mimo záznam jsme se však dověděli některé další podrobnosti. Za všechny uvádíme vyjádření jednoho z vyučujících: „Po zkušenostech z minulých voleb jsme se na volby připravovali a dávali jsme si velký pozor na to, abychom měli přehled o tom, co se s urnami děje. Bohužel jsme to neuhlídali. Máme svědectví, že urny nebyly zapečetěny, a přes noc a během transportu se tak s nimi mohlo v podstatě libovolně manipulovat. Že jsme to podcenili, se ukázalo u sčítání hlasů, kdy ještě před sčítáním panovalo v táboře statistiků bujaré veselí až

economix

kdejšího vedoucího Katedry statistiky FIS VŠE a prorektora. Navázanost těchto studentů na předchozí i současné vedení fakulty je tedy zřejmá. O jejich loajalitě asi také nemůže být pochyb. Provázanost kandidátů z řad studentů s vedením fakulty však není nic neobvyklého a je to častý jev na fakultách veřejných vysokých škol. Děkani usilují o to, aby kandidovali studenti, kteří k nim budou loajální, a připravují si tak půdu pro své znovuzvolení v děkanských volbách. Pokud jsou však volby regulérní, ani děkan si nemůže být jistý jejich konečným výsledkem. Regulérnost voleb, a to jakýchkoli, je zaručena tím, že jsou volby transparentně vyhlášeny, hlasovat může každý, kdo na to má právo, kandidáti mají rovné podmínky při kampani, existuje „nezávislá“ volební komise (jsou zastoupeny všechny strany volebního boje) a volební urny jsou řádně zajištěny proti manipulaci s volebními lístky. Poslední z uvedených základních podmínek regulérnosti voleb však v tomto případě údajně naplněna nebyla. Podle našich informací nebyly řádně zajištěny (například pečetí a podpisy) dvě ze tří volebních uren. Hlasovat bylo možné ve dvou dnech na Žižkově a na Jižním Městě a jeden den na VOŠIS. K zajištění volebních uren se nám vyjádřil předseda vo-

6

aktuality

VELETRH PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOS TÍ ŠANCE Veletrh pracovních příležitostí Šance, na kterém se tentokrát představí 47 firem, proběhne 17. a 18. 3. 2009 v atriu Rajské budovy VŠE. Studenti mají možnost se dopředu registrovat a tím zvýšit šanci získat zajímavou nabídku zaměstnání. Více na rpc.vse.cz/veletrhy-pracovnichprilezitosti. KARIÉROVÉ KONZULTACE ZDARMA Studenti VŠE mají možnost využít bezplatného individuálního kariérového poradenství s personální poradkyní. Konzultace se konají v průběhu celého semestru pravidelně každé úterý od 11.00 do 14.00 v RB303. Na konzultační schůzku je nutné se zaregistrovat na stránkách RPC rpc.vse.cz/individualnikonzultace-s-personalni-poradkyni.

INTERNET A GOOGLE ZA ČASŮ KRIZE Přednáška na téma Internet a Google za časů krize (Internet and Google in the times of economic slowdown) se bude konat v úterý 10. 3. 2009 v 17.00 v Likešově aule VŠE. Přednášejícím je Mohammad Gawdat, Mana-

ging Director Region 4 společnosti Google. Přednášku v anglickém jazyce pořádá Katedra marketingu (KMG) FPH. Více na fph.vse.cz/att/prednaskagoogle-2009.pdf.

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE PAPER‘09 O NEJLEPŠÍ ČLÁNEK MLADÉHO ČESKÉHO EKONOMA NAPSANÝ V ANGLICKÉM JAZYCE Soutěž, která je určena doktorandům a zaměstnancům VŠE do 35 let, má téma Současná ekonomická krize – příčiny, důsledky a dopad na ČR. Záměrem je podporovat tvorbu ekonomů v anglickém jazyce. Vítěz obdrží 25 000 Kč, nižšími částkami bude odměněno i druhé a třetí místo. Odborné články je nutné zaslat redakci Prague Economic Papers do 31. 8. 2009.

BYDLENÍ V HLÁVKOVÝCH KOLEJÍCH Nadaní studenti doktorského studia či mladí akademičtí pracovníci mají možnost částečné úhrady bydlení v Hlávkových kolejích. Vyhovují-li podmínkám Hlávkovy nadace, mohou se přihlásit u proděkana pro vědu své fakulty do 7. 5. 2009 (výjimečně je tato možnost udělována i studentům magisterského stupně studia). Více na www. hlavkovanadace.cz. MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZY: Katedra obchodního podnikání a komerčních komunikací 2OP448 Intercultural Communication for Managers (Interkulturní komunikace pro manažery), termín: 18.–20. 3. 2009, místnost: 338 RB. 2OP448 Intercultural Communication for Managers (Interkulturní komunikace pro manažery), termín: 15.–17. 4. 2009, místnost: 338 RB. INTERNATIONAL RETAILING (KOP) Studenti se mohou prostřednictvím systému ISIS hlásit na mimosemestrální kurz 2OP449 International Retailing (Mezinárodní retailing), v angličtině, určen pro navazující magisterský stupeň – plán E, kurz je ohodnocen 3 ECTS kredity. Kurz se koná 4.–6. 5. 2009 v RB 338. Přednášejícím je Prof. Dr. Bernd Hallier. Více na kopkk.vse.cz.

KATEDRA HOSPODÁŘSKÝCH DĚJIN NF VŠE 5HD381 Chapters on Economic History – Knowledge, Power and Social Change in Britain 1750–1900, v angličtině, přednáší hostující profesor a britský historik Dr. Oliver Walton, a to ve dnech 23. 3.–3. 4. 2009 v místnosti SB 126, vždy v době od 12.45 do 14.15. Kurz sestává z přednášky (60 minut) a cvičení (30 minut) a bude zakončen ústní zkouškou. Zkouška ECTS má 4 kredity (ostatní zkouška 2 kredity). Více informací na http://kop.vse.cz. LECTURES ON ECONOMIC AND FINANCIAL HIS TORY V termínu 6.–9. 4. 2009 se na VŠE uskuteční mimosemestrální kurz v angličtině Lectures on Economic and Financial History. Vyučujícím bude John Levendis, Loyola University New Orleans. Přihlašování probíhá přes ISIS od 12. 2. 2009. PREMIÉRA UMĚLECKÉHO SOUBORU VŠE GAUDEAMUS 15. 3. 2009 v 19.00 proběhne v Divadle v Dlouhé premiéra představení uměleckého souboru VŠE Gaudeamus s názvem Cestou krajinou. Podrobnější informace na www.gaudeamusfolklor.cz.
Autor: Vladimír Štípek

economix

– 1 / 2009

Nástavba nad posluchárnou C Prostory VŠE se opět rozrůstají. Na podzim roku 2008 byla zahájena nástavba nad posluchárnou C, která bude doplňovat vyučovací kapacity o dvě moderně vybavené učebny. Každá z učeben dosahuje kapacity o velikosti 30 posluchačů. Kvestor Libor Svoboda k tomu uvedl: „Učebny by měly být určeny pro výuku specializovaných kurzů na vyšších stupních studia (doktorandské a magisterské) a pro výuku v programech MBA, pro něž škola (FPH) získala mezinárodní akreditaci v loňském roce.“ Pro běžnou výu-

ku učebny prozatím používány nebudou. Kompletní rozpočtové náklady zahrnující také veškeré vybavení interiérů se vyšplhaly na 20 milionů korun. Dokončení nástavby a uvedení do provozu je plánováno na polovinu března tohoto roku. „V průběhu výstavby se nevyskytly žádné závažné problémy. Časový harmonogram bylo nutno přizpůsobit tak, aby docházelo k co nejmenšímu narušení běžného chodu školy (práce o víkendech, noční práce),“ doplnil Svoboda.
Autor: Tereza Syrová

7

koleje

E15 na kolejích končí Na kolejích VŠE jsou každý pracovní den k dispozici noviny, které si studenti mohou bezplatně vzít. Ačkoli tato praxe trvá na kolejích již delší dobu, od ledna 2009 došlo ke změnám v distribuci. Nejvíce ekonomy mrzí omezení distribuce deníku E15, naopak čtenáři Lidových novin mohou slavit. Deník E15, jejž vydává společnost Mladá fronta, a. s., je bezplatným deníkem zaměřeným na „ekonomiku a byznys“ (podtitulek názvu novin). Ačkoli deník je na mediálním trhu relativním nováčkem (od podzimu 2007), získal si velkou skupinu čtenářů, a to zejména díky vysoké kvalitě a odbornosti článků. O tom, že deník mezi ostatními bezplatnými médii vyniká, vypovídá i velké množství citací a odkazů v jiných celostátních médiích.

Na kolejích VŠE byla „E15ka“ k dispozici rovněž od podzimu 2007, zejména díky přání Centrální kolejní rady. Deník byl mezi studenty velmi oblíbený a mnohdy jej rozebrali již během rána. Na konci roku 2008 však vydavatel oznámil, že je nucen zrušit některá distribuční místa. To postihlo i koleje, na kterých byla po dohodě ponechána pouze dvě místa, kam se dodává deník nadále – Jarov I. (hlavní vrátnice) a Jarov III. F. Hlavním důvodem, který

vedl vydavatele ke zrušení distribučních míst, je údajně rozšíření distribuce do Ostravy a Brna a nemožnost rozšíření denního nákladu kvůli kapacitě tiskárny. Vydavatel dále argumentuje tím, že studenti mohou deník odebírat i ve škole na Žižkově. Náplastí pro studenty bydlící na kolejích je alespoň rozšíření distribuce dalších deníků. K MF DNES, která se na koleje dodává bezplatně již od půlky loňského roku, přibyly i Lidové no-

viny. Za distribucí těchto novin stojí mediální skupina Mafra, a. s., do jejíhož portfolia oba deníky patří. Původně se hovořilo o možnosti, že by distribuce MF DNES skončila taktéž na konci roku. Protože je zájem studentů o noviny velký, došlo k jednání mezi Správou účelových zařízení a vydavatelem a bylo dohodnuto pokračování akce. Množství výtisků MF DNES dodávaných na koleje se sice snížilo, ovšem toto snížení částečně vykompenzovalo právě rozšíření distribuce o Lidové noviny. S dalším rozšířením dodávaných novin se v současnosti nepočítá. Trh s bezplatným tiskem zažívá v době finanční krize, stejně jako veškeré další služby zaměřené na příjmy z reklamy, těžké období. Jednou z přímých obětí krize je deník 24 hodin, který na konci roku 2008 přestal existovat.  Autor: Michal Bobek, předseda CKR

Jak vlastně bude celý systém fungovat? Student, který půjde na kolej, přiloží kartu ke čtečce a po odblokování dveří bude moci projít. Otvírání dveří nebude založeno na systému turniketu, který by vpouštěl studenty jednotlivě, nýbrž dveře zůstanou odblokovány do té doby, než se zpět uzavřou. Proto v případě, že půjde větší skupinka studentů, bude stačit, když otevře první student. Ostatní návštěvy a stu-

denti, kteří si kartu zapomenou, budou muset zvonit na vrátného, který jim otevře a prověří jejich totožnost. Podobný systém již funguje na Jarově III. F, jenže zde k otvírání místo karty slouží obyčejné klíče a zámek na bzučák. Studenti, kteří bydlí na kolejích VŠE, se však nemusí bát, že by je čekaly problémy se vstupem na Jarov II. Podle Kolejního řádu mají studenti bydlící na kolejích VŠE možnost navštěvovat bez omezení jakékoli jiné koleje a bezplatně zde i přespat. Proto čtečka rozpozná kartu všech „kolejáků“ a pustí je bez problémů dovnitř. Taktéž se studenti nemusí bát, že by SÚZ monitorovala jejich pohyb. To, zda se student po vstupu na kolej bude muset i nadále prokázat kolejenkou a zda po návštěvách z jiných kolejí bude vrátný požadovat zápis do knihy návštěv, si rozhodne vedoucí koleje. Výhodou otevírání dveří ID

kartami je částečné omezení vstupu osob, které na kolejích nemají co pohledávat. Takto se zejména zamezí vstupu bezdomovců, kterým se někdy podařilo využít nepozornosti vrátného. Totéž platí o zlodějích, kteří by si kolej vytipovali jako svůj cíl. Zavádění ID karet taky zkomplikuje prodávání kolejí. Ačkoli vyměnit si navzájem ISIC není těžké, přece jen tato změna přináší větší komplikace než úprava kolejenky, protože ISIC se používá i při využívání jiných služeb. Sice se v současnosti zavádění vstupu na ID karty v případě dalších bloků neplánuje, ale je pravděpodobné, že pokud se systém na Jarově II. osvědčí, budou při rekonstrukcích dalších kolejí zaváděny i tyto prvky. S využitím ID karet se však již nyní počítá na Jarově I. E, ovšem ne při vstupu na kolej. V rámci plánované rekonstrukce, která má proběhnout během letošního

léta, bude polovina koleje, která se rekonstruuje jako ubytování vyšší kvality, mít otvírání pokojových dveří na karty. Tento systém je používán například na Masarykově koleji ČVUT v Dejvicích. Zde jsou výhody ještě větší než v předchozím případě – klíče, které jdou z ruky do ruky, nejsou vždy bezpečné. Ačkoli jde o chráněný profil, někteří zámečníci porušují zákon a klíče jsou ochotni vyrobit. Navíc v případě ztráty klíče je nutné vyměnit celý zámek, u ztráty karty se pouze nastaví identifikátor nové karty. Zavádění otvírání pokojů na karty je podstatně náročnější a dražší, a pokud nejde o kompletní rekonstrukci vnitřních prostor koleje, je vyloučeno, že by se realizovalo. Proto se nedá očekávat, že by se v jiných blocích tyto úpravy realizovaly.  Autor: Michal Bobek, předseda CKR

economix

O koleji Jarov II. se v posledním roce hovoří zejména v souvislosti s výměnou starých dosluhujících oken za nová. Ovšem Jarov II. si během února připíše prvenství, o kterém se doposud příliš nemluvilo. V rámci výměny vstupních dveří zde bude, jako vůbec na první koleji VŠE, zprovozněno otevírání dveří na identifikační karty.

– 1 / 2009

Na kolej pouze s ID kartou

8

knihovny

Studijní knihovna Jižní Město Ještě jste tam nebyli? Nic o ní nevíte? Vaše chyba! Na první pohled obyčejná knihovna VŠE na Jižním Městě toho totiž studentům i vyučujícím nabízí opravdu hodně. Pokud si chcete procvičit jazyky nebo se vzdělávat v oblasti IT, určitě je dobré zamířit právě na Jižní Město. Příjemné prostředí, ochotní zaměstnanci a možnost občerstvení mohou udělat i ze studia příjemnou záležitost.

– 1 / 2009

POČÍTAČOVÁ S TUDOVNA Nabízí k využití nejen počítače s připojením k internetu, ale i „počítačovou“ literaturu a CDROMy. V této studovně naleznete velké množství odborných publikací o různém softwaru. Od těch starších až po ty nejnovější. Jde obvykle o dražší publikace, ale i tak je možné si některé z nich půjčit domů. „Součástí učebny je i laserová tiskárna, takže cokoli, co na počítači v síti VŠE vytvoříte, si tady můžete vytisknout,“ doporučuje vedoucí SKJM Mgr. Verona Miletínová. Za tisk se platí pomocí multifunkční identifikační karty, ovšem nabít se dá pouze na Žižkově.

economix

Vejdete do budovy školy na Jižním Městě, dáte se doleva do budovy B a po průchodu chodbou po schodech vpravo sejdete dolů ke knihovně – sledujte šipky CIKS. Knihovna má tři studovny: hlavní, počítačovou a jazykovou. Hlavní studovna má sice méně knížek než knihovna na Žižkově, zato má „lupu“, díky které si mohou všechny knížky prohlížet i studenti se zrakovým postižením. Dále jsou zde počítače pro práci s internetem a můžete si zde například dělat výpisky z knih. Bezbariérový přístup je zajištěn do všech studoven.

JAZYKOVÁ S TUDOVNA Jde o nejvzdálenější místnost od vchodu. Máte zde k dispozici řadu různých slovníků k několika jazykům – angličtině, němčině, španělštině, italštině, ruštině

či francouzštině. Kromě slovníků jsou tu i cizojazyčné časopisy, můžete zde sledovat cizojazyčné zpravodajství na satelitní televizi, pustit si cizojazyčný film (pro skupiny možno po domluvě i na plátně) či si pustit poslech. Této učebny využívají i někteří vyučující na VŠE, kteří sem své studenty posílají, a návštěva této studovny se tak stává součástí výuky. Možná by nebylo špatné, kdyby tento postup uplatňovalo více vyučujících – vždyť právě poslech mluveného slova bývá u cizích jazyků tím, co mnoha lidem dělá problémy a co je třeba procvičit. I zde je místo pro handicapované studenty. V této studovně lze využít služeb kopírky. Právě vybavenost počítačové

a jazykové studovny na Jižním Městě je výhodou této knihovny oproti knihovně na Žižkově. ELEK TRONICKÉ INFORMAČNÍ ZDROJE Knihovna naší školy poskytuje přístup do mnoha databází s nejrůznějšími informacemi. Nutno uvést, že se za tyto přístupy platí nemalé peníze, avšak studenti mohou tyto zdroje využívat po dobu svého studia zdarma. Takže určitě to stojí za zkoušku. Kromě procvičení angličtiny zde můžete najít podklady pro psaní seminárních, bakalářských či diplomových prací. Pro usnadnění orientace v těchto databázích jsou vytvořeny návody k jejich používání. Ze známějších databází uvá-

PROVOZNÍ DOBA KNIHOVNY NA JM A KLUBU S TUDIJNÍ KNIHOVNY SKJM Klub Pondělí 9:00 – 16:00 9:00 – 17:00 Úterý 11:00 – 18:00 9:00 – 17:00 Středa 9:00 – 16:00 9:00 – 17:00 Čtvrtek 11:00 – 18:00 9:00 – 17:00 Pátek 9:00 – 16:00 9:00 – 16:00 Zdroj: Web SKJM (http://jm.vse.cz/knihovna/info.htm#doba)

díme například ProQuest5000. Prozkoumat je můžete na webu www.econlib.cz. A pokud zrovna nejste na kolejích nebo ve škole, tak se můžete připojit i z domova. Návod najdete na http://www.vse.cz/proxy/. SKJM poskytuje své služby hlavně studentům prvních ročníků. „Každý rok pořádáme přednášky, ve kterých seznamujeme studenty prvních ročníků s nabídkou služeb knihovny,“ nabízí vedoucí SKJM. Kromě těchto úvodních přednášek probíhají během roku i některé další. Příkladem je Týden knihoven nebo přednášky zaměřené na elektronické informační zdroje. Kromě toho se také knihovna snaží nabízet své služby i vyučujícím, zejména jazykářům, a také s nimi konzultují nákup literatury a podobně. Knihy, elektronické informační zdroje a CD-ROMy nejsou konečným výčtem toho, co vše lze v knihovně nebo mimo ni prostudovat. Knihovna odebírá také některá periodika. Ta jsou volně přístupná – jde například o časopisy a deníky Euro, Profit, Czech Business Weekly, Prager Zeitung, The Wall Street Journal Europe a další. Knihovna na Jižním Městě působí mnohem klidnějším dojmem než knihovna na Žižkově. Zdá se tedy lepším studijním prostředím. Zaměstnanci knihovny rádi pomohou, pokud to je v jejich silách. Přestože je knihovna zaměřena na první ročníky, ani starší studenti zde nepřijdou zkrátka. Bohužel, v poslední době se zdejší zaměstnanci setkávají s nezájmem studentů. „Dříve tady studenti čekali ve frontě,“ dodává vedoucí SKJM. Pokud už budete unaveni studiem v knihovně, běžte si odpočinout a občerstvit se do Klubu Studijní knihovny. I zde naleznete výběr periodik, která si můžete přečíst. Knihovna na Jižním Městě v současnosti vyřazuje některé starší knihy. Jestliže máte zájem, vydejte se tam. Zdejší pracovníci v hlavní studovně jistě rádi poradí, kterých knih se to týká.  Autor: Eva Byrtusová

9

knihovny

Nová knihovna na VŠE o deset tisíc svazků v angličtině z oblasti práva, filozofie, ekonomie, historie a společenských věd. Přístup k literatuře nebude pravděpodobně omezen jen na studenty NF VŠE. Knihovna bude otevřena pravděpodobně na jaře tohoto roku, jakmile bude dodán objednaný nábytek.  Autor: Lucie Cepáková

Národohospodářská fakulta VŠE buduje samostatnou knihovnu, která bude umístěna v nové zasedací místnosti fakulty ve třetím patře Nové budovy v prostoru za výtahy. Jejím základem budou knihy, které fakulta získala z pozůstalosti britského gentlemana Chrise Tamea. Jde přibližně

Knihovnu ČSÚ najdete v budově úřadu u stanice metra Skalka. Z historie knihovny je podstatná událost z roku 2002: při povodni došlo ke zničení velké části portfolia knihovny budovaného přes dvě stě let. Bylo zničeno více než 140 tisíc svazků, za což v převážné míře mohla voda a plíseň. Poté knihovna přesídlila z původní budovy

klasických údajů ze sféry hospodářské až po údaje zajímavé pro širší okruh veřejnosti – například to, která jména jsou nejčastěji používána v České republice, samozřejmě roztříděná podle let, krajů nebo sociálních skupin. Potřebuje-li člověk údaje v číslech, knihovna úřadu je ideálním zdrojem. Knihovna disponuje také publikacemi popisujícími teorii statistiky, metody sběru a vyhodnocování údajů a vše, na co si člověk v souvislosti se slovem statistika může vzpomenout. Zájemce si může prohlédnout i publikace vydané před rokem 1918, musí však počítat s tím, že údaje jsou většinou v německém jazyce. O všech knihách a publikacích knihovny ČSÚ se lze informovat v on-line katalogu, který je dostupný na stránkách www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ knihovna. Hned vedle vchodu do ČSÚ se nachází stojan s publikacemi, které úřad vydává. ČSÚ pravidelně publikuje tři časopisy: Statistika, Demografie a Zpravodaj. Zde je možné nalézt statistiky typu Česká republika v číslech, Minifakta o České republice,

Ženy & Muži v datech, Výzkum a vývoj – zaměstnanci, Výzkum a vývoj – vysokoškolský sektor, brožurku se stručnou historií statistiky v České republice (podrobnější historie je přirozeně k dispozici v knihovně). Tyto brožurky jsou volně k dostání a mají pravděpodobně motivovat k širšímu zájmu o statistiku. Podle informací uveřejněných na webových stránkách ČSÚ však v roce 2009 dojde k redukci plánovaných publikací. Údaje z nich budou ale zveřejněny na webových stránkách ČSÚ jako datové výstupy. ČSÚ poskytuje i další služby. Například je možné si vyžádat statistiku nebo údaje podle požadavků zájemce. Stránky ČSÚ tedy nabízejí nejrůznější informace – databáze, registry, regionální statistiky, on-line publikace, analýzy a komentáře, časové řady, volební výsledky, sčítání lidu, domů a bytů, animované grafy... Studenti si však občas postěžují na nepřehlednost stránek úřadu, nejnovější data se totiž ve vyhledávači na domovské stránce ČSÚ nemusí objevit vždy na prvním místě. Vyhledání těch nejnovějších vyžaduje trochu trpělivosti, přesto zde požadované informace naleznete poměrně rychle. Nejdůležitější čísla a informace (inflace, HDP, obyvatelé, index spotřebitelských cen) figurují přímo na úvodní stránce ČSÚ www.czso.cz. Pro jednodušší orientaci lze použít Rychlé informace, které se při vyhledávání nabídnou.  Autor: Andrea Chovanová

economix

Kde najít zaručená data k seminární práci? Kde nejrychleji zjistit „skutečné“ údaje o nezaměstnanosti, inflaci, volbách, sčítání lidu a dalších veličinách? Český statistický úřad (ČSÚ) je pro tento účel ideální. Nejrychleji lze informace vyhledat prostřednictvím výstupů dostupných z internetu ( www.czso.cz). ČSÚ však nabízí ještě další zajímavou službu – statistickou knihovnu. Co nelze nalézt na internetu, je možné zjistit přímo zde.

v Karlíně do současných prostor na Skalce. Současný fond knihovny je samozřejmě menší než původní, ale probíhají rozsáhlé práce na jeho obnově. Přispívají k tomu dary od zahraničních i českých institucí, soukromých osob i zahraničních statistických úřadů, se kterými si knihovna vyměňuje publikace již mnoho let. Za vystavení čtenářského průkazu se účtuje poplatek 50 Kč. Tento typ průkazu je platný na jeden rok. Existuje možnost vybavit si průkaz platný pouze na jeden den, což zájemce přijde na 20 Kč. V knihovně je k dispozici studovna, v níž má čtenář možnost studovat většinu publikací, protože k vypůjčení je jen malá část fondu. Prezenční forma výpůjček je také důsledkem úbytku fondu po povodních. Ve studovně najde čtenář i stolky s počítači s přístupem k internetu. Do knihovny je možné si přinést notebook i digitální fotoaparát. Samozřejmostí je kopírovací služba. Portfolio knihovny zahrnuje všechny publikace ČSÚ, ročenky, údaje, statistiky – k dispozici je široké spektrum zdrojů od

– 1 / 2009

Knihovna ČSÚ

10

vzdělávání

Bílá kniha terciárního vzdělávání

economix

– 1 / 2009

Sousloví Bílá kniha nám jako vysokoškolákům není tak neznámé. Bílá kniha terciárního vzdělávání, která byla projednána vládou 26. ledna 2009, je koncepční a strategický dokument, který stanovuje, jakým směrem se má terciární vzdělávání v České republice vyvíjet v následujících deseti až dvaceti letech. Hlavními cíli navrhovaných změn je dosažení takového systému školství, který umožní vysokým školám a univerzitám v rámci zvoleného poslání poskytovat vzdělání špičkové světové úrovně a podílet se tak na posilování historicky založené prestiže naší země jako evropského centra vzdělanosti. Dále velice diskutabilní odstranění nebo podstatné zmírnění sociálních a jiných bariér v přístupu k terciárnímu vzdělávání a také umožnění studia všem uchazečům, kteří o ně mají zájem. A také posílení autonomie vysokých škol a tím i odpovědnosti za jejich vlastní rozvoj a v neposlední řadě snaha přispět prostřednictvím výzkumných a vývojových aktivit k produkci nových znalostí a ke zvýšení inovačního potenciálu ekonomiky. To všechno se sice hezky říká, ale s realizací to bude podstatně horší. Tak například zmírnění sociálních bariér je doprovázeno zavedením školného, což je terčem kritiky. Ministr školství Ondřej Liška se v úvodním slově Bílé knihy pozastavuje nad tím, že v ČR studuje z mladých lidí do 26 let jen devět procent studentů, jejichž otec byl manuálně pracující, oproti rodinám vysokoškolsky vzdělaným, kde je to 56 procent. A není divu, výdaje vysokoškoláků nejsou zrovna malé (ubytování, strava, učební pomůcky, MHD, nějaká ta akce...), kdyby k tomu mělo přijít ještě placení školného, bylo by studium pravděpodobně finančně náročnější, studenti by trávili více času po brigádách a v důsledku toho by se méně věnovali studiu. Je ale nutné mít na zřeteli, ja-

kým způsobem bude nový systém situaci řešit – jestli poté budou školy dostupné i pro studenty, kteří dnes kvůli tíživé finanční situaci studovat nemohou. Bílá kniha používá termín „odložené školné“, kdy je výraznější příliv soukromých zdrojů do systému možné zajistit pouze formou školného s možností odloženého a kontingenčního splácení. Příliv soukromých zdrojů od firem v žádné evropské zemi totiž nedosahuje výraznějšího podílu na financování a nelze očekávat, že v České republice tomu může být jinak. Školné posílí racionalitu a zodpovědnost při rozhodování studentů a škol a začne hrát dosud chybějící a přitom velice důležitou roli cenového informačního signálu. Po vzoru skandinávských a dalších zemí tedy Bílá kniha doporučuje převést nepřímou podporu studia na přímou, a to formou cílených sociálních stipendií, studijních grantů a půjček, které by měly být studentům dostupné nezávisle na ekonomické situaci či ochotě rodičů jejich studium finančně podporovat. Další změnou by mělo být zvýšení vlivu stakeholderů neboli externích aktérů na vysoké školy. V praxi by šlo například o to, že do čela univerzity by mohl usednout i člověk z byznysu. Ve správní radě by totiž mohli být i manažeři soukromých firem. Podíleli by se tak na volbě kandidáta na rektora či schva-

lování rozpočtu. Ideální model by tak měl zajistit odpovědnou účast veřejnosti na fungování vzdělávacích institucí a současně zabránit prosazování úzkých zájmů některých vybraných skupin. Vše by mělo směřovat k tomu, aby vysoké školy realizovaly svou činnost s větší odpovědností za výsledky vůči veřejnosti a aby intenzivnější účast externích aktérů na různých úrovních sloužila jako vyjádření veřejného zájmu. Otázkou ale zůstává, jestli se to podaří udržet na uzdě do takové míry, aby se škola nestala převážně byznysem. K tomu se nám vyjádřil stínový ministr školství Jiří Havel: „Vliv vlastníků na soukromých školách je enormní, na veřejných skoro žádný. Školy pracují v řadě režimů podle hesla: Dej mi peníze a neptej se, co za to dostaneš. Nezávislost vede někde až k neodpovědnosti. Bílá kniha o tom trochu mluví, ale řešení příliš nenaznačuje.“ Na tuto problematiku jsme se zeptali i rektora VŠE Richarda Hindlse: Jak se díváte na to, že Bílou knihou má být prosazen větší vliv stakeholderů na vysoké školy? Bude možné zamezit tomu, aby se škola nestala „jen“ byznysem? „Výraz stakeholder skutečně původně vychází z byznysu, avšak jeho role v moderním univerzitním prostředí je dnes už vnímána o dost šířeji. Nejde jen o podnikatelské okolí škol, ale o obecnější

vazby univerzit k regionům, firemnímu výzkumu či třeba ke kulturním aktivitám aj. Vztahy univerzity s okolím tedy utváří mnoho externích aktérů, nikoli pouze byznys. Proto obavu o to, že se univerzity stanou „jen“ byznysem, jak zní vaše otázka, nemám. Charakter škol totiž neovlivní ani tak existence či neexistence stakeholderů, ale daleko více to, jak nyní – v čase po projednání Bílé knihy vládou – bude vypadat věcný záměr zákona o terciárním vzdělávání a zda se najde konsensus mezi zákonodárci a představiteli škol (učitelé, studenti) při přípravě návrhu zákona v klíčových otázkách, jimiž jsou změny zejména v řízení a financování vysokých škol.“ Bílá kniha se výrazně zaměřuje na výzkum. Česká republika totiž patří mezi země s mimořádně nízkým podílem soukromých finančních prostředků ve výdajích na výzkum, vývoj a inovace ve veřejném sektoru. Významnou překážkou v této oblasti je nedostatečná poptávka firem po výsledcích výzkumu, vývoje a inovací, která je pravděpodobně způsobena nejen nedostatkem finančních prostředků v menších firmách, ale i orientací firem na využití dosud poměrně levné pracovní síly a na výrobky s nižší přidanou hodnotou. Vysoké školy by tedy měly být rozděleny na výzkumné a výukové. A jak by to mělo být určeno? Zjednodušeně řečeno, půjde o to, jak se v daném oboru bude dařit publikovat výsledky v časopisech s vysokým impakt faktorem a dosahovat vysokého ekonomického zhodnocení patentů, technologických řešení či inovací. Z výše uvedeného plyne, že pro výběr musí být rozhodující evropská či světová excelence, která se mimo jiné projevuje zájmem zahraničních studentů doktorských studijních programů o takové pracoviště. Lze ale předpokládat, že kategorizace proběhne nejprve na úrovni fakult a případně vysokoškolských ústavů. Vysoká škola je totiž jako celek pro takovou kategorizaci příliš velký a heterogenní celek.  Autor: Lucie Cepáková

11

vzdělávání Do konce března můžete podat přihlášku na přijímací zkoušky do postgraduálního studia typu MBA – MASTER Management et Administration des Entreprises (MAE). Titul je možné získat za přispění francouzského velvyslanectví přímo v rámci VŠE. Tento institut umožňuje studium nejen již absolventům z praxe, jak to bývalo dobrým zvykem u MBA, ale i studentům, kteří ukončili čtvrtý ročník. Je tedy možné studovat poslední ročník navazujícího magisterského studia a rovnou začít studium MBA. To je výhoda nejen pro studenty, kteří se chtějí na frankofonní země v rámci podnikového managementu specializovat, ale i pro ty, kdo si prostě jenom chtějí rozšířit obzory. Po přijetí, k němuž je potřeba výborná znalost francouzštiny a češtiny, zaslání životopisu ve francouzštině a motivační pohovor s komisí složenou ze zástupců Université Jean Moulin Lyon 3 a VŠE v Praze následuje teoretická část studia. Ta probíhá v podobě desetitýdenních modulů v rozmezí červen až leden a její náplní je obchodní a pracovní právo, podnikatelské prostředí, kvantitativní metody řízení, marketing, řízení výroby, řízení lidských zdrojů, účetnictví, finanční řízení, informatika a řízení projektů a strategický management. „Studium je opravdu intenzivní. Výukový týden vždy začíná

Francouzsko-český institut řízení (IFTG) nabízí MBA na VŠE

velmi náročným pondělím, kdy se od 9 hodin píše obvykle tříhodinová písemná práce z minulého modulu. Výuka pak probíhá každý den od 13.30 do 19.30, v pátek od 9 do 14.30 s krátkými pauzami zhruba po hodině a půl či dvou. Vzhledem k časové náročnosti se studium prakticky vylučuje s plným úvazkem. Toto omezení způsobuje, že IFTG navštěvují převážně

mladší lidé (tedy tak to bylo v mém ročníku), kteří mají vrchol kariéry před sebou,“ uvedla Karina Kubelková, studentka programu MASTER. Po skončení teoretické části jsou studenti povinni absolvovat od března do června odbornou stáž ve francouzské firmě v České republice nebo přímo ve Francii. Z této stáže pak zpracovávají závěrečnou práci Mé-

moire, kterou následně v září obhajují. Výuka je zajišťována ve spolupráci s několika francouzskými univerzitami, jako například IAE Lyon (Université Jean Moulin Lyon 3), IAE Paris (Université Paris 1 – PanthéonSorbonne), IAE Nice (Université de Nice – Sophia-Antipolis), Audencia Nantes. Studium není díky podpoře francouzského velvyslanectví v Praze tak nákladné a jeho cena je v současné době 42 tisíc Kč bez DPH. „Reálná cena studia je samozřejmě mnohonásobně vyšší, bylo by naivní myslet si, že se jedná o cenu reálnou. Letenky, ubytování a práce francouzských profesorů by jistě cenu kurzu vyhnaly do podobné roviny jako u jiných MBA. Jen díky štědré podpoře francouzské ambasády a hlavním sponzorům programu bylo možné dosáhnout takto příznivé ceny. Vychovávání frankofonních manažerů je jedním ze strategických francouzských zájmů, navíc tuto možnost studia nabízí v celé České republice právě jen IFTG, proto si nemyslím, že by nízká cena měla jakkoli negativní vliv na kvalitu. Navíc, nízká cena v tomto případě zvyšuje mnohonásobně návratnost investice,“ zhodnotila program Kubelková. Fungování IFTG je jistě zajímavou příležitostí jak pro studenty, tak pro francouzské společnosti hledající své budoucí zaměstnance.  Autor: Jana Lysáková

Uplynulo jen pár měsíců a trh řeší zcela jiné problémy. Najed-

Honors Academia nou chybějí zakázky, a výrobní haly i manažerská sídla tak zejí prázdnotou. Média každým dnem informují o rostoucí nezaměstnanosti a plánovaném propouštění v dalších a dalších firmách. Každé výběrové řízení dnes představuje tvrdý boj, ve kterém vyhrávají výhradně ti, kdo se dokážou odlišit od zástupu ostatních. Titul a jazyky jsou často základní podmínkou, ni-

koli však rozhodující proměnnou. Je třeba udělat krok dál. Příležitostí pro studenty VŠE, jak zabodovat a získat konkurenční výhodu, může být například program Honors Academia. Dveře mají otevřeny zejména všichni studenti inženýrského studia, kteří se chtějí odlišit a v budoucnu něco dokázat. Pestrá struktura studia jim nabízí zajímavosti ze všech ob-

lastí podnikatelského řízení, leadershipu, komunikace, ale i etikety. Ne však formou biflování stohů knih a suché teorie, ale spíše prostřednictvím diskusí se zkušenými manažery, práce s případovými studiemi, účasti v manažerských hrách, exkurzí nebo v rámci praxe u partnerských firem. Odlište se i vy od ostatních absolventů VŠE a posuňte se dál s programem Honors Academia. Více informací na www. honors.cz.  Autor: Martina Poláková

economix

Hesla typu „Nedostatek pracovníků“ zdobila ještě před půlrokem titulní stránky novin a odborných časopisů. Firmy odmítaly zakázky, protože jednoduše „neměly lidi“. Absolventy nejen VŠE čekala růžová budoucnost. Měli otevřené dveře do světa byznysu a mohli si vybírat z nespočtu zajímavých nabídek.

– 1 / 2009

Blýskněte se na trhu práce!

12

vzdělávání

Scio – přijímačky snadno a rychle? V minulém čísle jste se mohli dočíst o tom, jak dopadly loňské přijímací zkoušky na VŠE. Nyní vám přiblížíme jednu z forem testování, které se na naší škole akceptují – přijímací řízení dle Scia.

economix

– 1 / 2009

SCIO – CO TO VLAS TNĚ JE? Scio je název firmy, která byla založena roku 1996 Ondřejem Štefflem. Dříve se společnost zabývala spíše maturanty a pořádala Národní srovnávací zkoušky (NSZ), které měly žadatelům o vysoké školy ukázat srovnání jejich dovedností. Postupně Scio usilovalo o to, aby tyto zkoušky byly vysokými školami uznány jako korektní přijímací řízení. To se nakonec do jisté míry stalo, protože již v tomto roce jsou zkoušky od Scia alespoň částečně uznávány na více než 50 fakultách z celé České republiky, a dokonce i na jedné vysoké škole na Slovensku. Obsahem NSZ jsou buď předmětové testy, nebo test obecných studijních předpokladů. Nyní se firma Scio zabývá i žáky základních škol, ale také pořádá zajímavé projekty pro základní a střední školy. PRINCIPY SCIO TES TŮ Pokud se student rozhodne absolvovat NSZ, musí se nejprve zaregistrovat (většinou na internetu) na vybraný termín a místo a zaplatit částku 394 Kč. Student obdrží pozvánku, v níž jsou napsány všechny důležité informace, které účastník potřebuje – místo a čas konání testu, co si nezapomenout ke zkoušce nebo také to, jaké chování je při psaní testu nepřípustné. Před každým testem probíhá úvodní kontrola totožnosti, zahájení a rozdání testů. Výsledek je dán takzvaným percentilem – úspěšností ve srovnání s ostatními účastníky (například percentil 80 znamená, že jste lepší než 80 procent všech zúčastněných), který se student doví nejpozději dvacátý den po vykonání testu. Scio po uplynutí všech termínů NSZ pošle seznamy studentů s jejich výsledky na jimi vybrané ško-

ly. Školy dále většinou vyvěsí požadovanou hranici percentilu, pod kterou studenty nepřijímají. POZITIVA A NEGATIVA SCIA Nespornou výhodou je fakt, že se můžete přihlásit až na šest termínů testů a počítat se vám bude ten nejlepší výsledek. Tuto výhodu jistě ocení především ti, kteří jsou před testy nervózní. Další pozitivum můžeme spatřovat v tom, že si každý účastník Scio testů může vybrat místo, kde se bude jeho zkouška odehrávat. V tomto roce si mohli účastníci vybrat mezi 27 městy v ČR a třemi městy na Slovensku. Samozřejmě je výhodou i to, že jsou testy objektivní a vysoké školy se nemusí zabývat organizací přijímacího řízení. Podle mého názoru budoucí studenti vysokých škol nacházejí největší plus v tom, že se testy Scio dají „natrénovat“. Studenti mohou prezenčně navštěvovat přípravné kurzy, mohou se účastnit internetových kurzů nebo si lze zkušební testy nechat poslat. V této velké škále možností možná nakonec tkví

velké negativum Scio testů. Pokud si totiž zkusíte vypracovat kolem pěti zkušebních Scio testů, brzy zjistíte, že se styl otázek pořád opakuje a vy se jen potřebujete naučit postup, jak dané problémy řešit. Testy Scio tedy nezjišťují ani tak míru znalostí studenta jako spíše míru přípravy na přijímací řízení a jistou dávku přirozené inteligence. Myslím si, že na určitých typech škol toto negativum vadit nemusí, ale na specializovaných fakultách typu Přírodovědecká fakulta (Ostrava) by se jisté oborové znalosti měly očekávat. Jedním z negativ může být i to, že NSZ stojí 394 Kč. Ne každý si může „koupit“ například čtyři pokusy. Dalo by se tedy říci, že testy nahrávají majetnějším studentům. SCIO A VŠE Pouze Národohospodářská fakulta VŠE plně přešla z klasického přijímacího řízení na Scio testy. Pokud chce budoucí student navštěvovat tuto fakultu, musí podat přihlášku, zaplatit administrační poplatek 200 Kč při přihlašování elektronickou formou, 400 Kč v pří-

padě písemné formy (poplatek je snížek kvůli ceně Scio testů), 600 Kč se platí v případě podání papírové přihlášky po 30. květnu 2009. V loňském roce byli přijati všichni uchazeči, kteří dosáhli úrovně percentilu 76 a vyššího. Také Fakulta informatiky a statistiky VŠE ke Sciu přihlíží, ale jen částečně. Pokud bude uchazeč o studium na této fakultě mezi 40 procenty nejlepších v rámci NSZ, bude přijat bez přijímacích zkoušek. Těchto studentů však bude přijato pouze 30 procent z celkového počtu přijímaných studentů. Ostatní, kteří se do vybraných 30 procent nevejdou, musí skládat běžné přijímací zkoušky. Zajímavé je také to, že na této fakultě je administrační poplatek 500 Kč a 590 Kč (papírová přihláška). Zde není poplatek snížen, protože absolvování NSZ je jen jakýsi bonus pro studenty, kteří si chtějí zvýšit šance na přijetí. Dohromady tedy platí v nejlepším případě 894 Kč. SCIO ANO, NEBO NE? Každá škola si musí sama odpovědět na otázku, co od svých budoucích studentů očekává. Pokud vyžaduje oborové znalosti, na kterých chce dále stavět, doporučovala bych klasické přijímací řízení. Pokud však škola hledá spíše studenty, kteří logicky uvažují a mají jistý „studijní potenciál“, může být volbou právě Scio.  Autor: Kateřina Dvořáková

13

Vědecký časopis Politická ekonomie vychází šestkrát ročně (únor, duben, červen, srpen, říjen, prosinec) a zabývá se ekonomickými teoriemi, hospodářskou politikou, ekonometrií, ale také ekonomickou literaturou či mezinárodním vědeckým životem. V Politické ekonomii prezentují své práce přední čeští ekonomové, ale také zahraniční autoři a nositelé Nobelovy ceny za ekonomii. Časopis Politická ekonomie můžete také najít v elektronické verzi – EconLit. Prague Economic Papers vychází jako čtvrtletník a jeho obsahem bývají, stejně jako v Politické ekonomii, ekonomické teorie, hospodářská politika a rozvojové problémy (development issues). Oba vědecké časopisy jsou sledovány v databázi Web of Knowledge společnosti Thomson Reuters. Časopisy Prague Economic Papers a Politická ekonomie můžeme nalézt v jedné z částí databáze v takzvané databázi Web of Science. WEB OF SCIENCE Databáze Web of Science je světově uznávaný informační zdroj v oblasti výzkumu a vývoje. V této databázi můžete nalézt bibliografické údaje včetně abstraktů, citace prací autorů, ale i plné texty. Databáze se dále dělí na pět citačních indexů – Science Citation Index Expanded (zaměřuje se na časopisy z oboru přírodních a technických věd), Social Science Citation Index (sleduje vědecké časopisy ze společenských, přírodních a technických věd – zde jsou uvedeny oba vědecké VŠE časopisy), Arts & Humanities Citation Index (oblast humanitních věd, uměnovědy a přírodních a společenskovědních časopisů), Conference Proceedings Citation Index – Science „CPCI-S“ (zaměřuje se na citace v konferenční literatuře z přírodních a technických věd) a Conference Proceedings Citation Index – Social Sciences & Humanities „CPCI–SSH“ (sleduje citace v konferenční literatuře z oborů humanitních, společenskovědních a uměnovědy). IMPAK T FAK TOR Vědecké časopisy jsou ohodnoceny takzvaným impakt faktorem. Tento faktor každoročně vyhodnocuje americký Institut pro vědecké časopisy a je publikován ve Zprávě časopisecké citovanosti. Impakt faktor se vypočítává na základě citovanosti v průběhu tří let. Pokud bychom například chtěli určit impakt faktor časopisu Politická ekonomie za uplynulý rok 2008, musíme nejdříve

Vědecké časopisy na VŠE

zjistit číslo, kolikrát byly články tohoto časopisu z let 2006–2007 citovány v ostatních sledovaných časopisech roku 2008. A také musíme vědět, kolik v Politické ekonomii vyšlo v letech 2006–2007 článků celkem. Impakt faktor časopisu se spočítá, když vydělíme první údaj druhým. Je však nutné vědět, že do jmenovatele zlomku se nezapočítávají komentáře ke článkům nebo errata (opravy). Impakt faktor (činitel vlivu/ dopadu) tedy určuje kvalitu vydávaného časopisu a čím je jeho číslo vyšší, tím je časopis prestižnější. Většina časopisů má impakt faktor nižší než dva, za vysoký impakt faktor jsou považovány hodnoty nad čtyři. Mezi parametry, které hodnotí kvalitu časopisu, patří například aktuálnost, výstižnost názvů, mezinárodní charakter redakční rady, autorů a odběratelů, abstrakty článků, několik dalších citačních faktorů (impakt faktor je pouze jedním z nich, další může být například Immediacy Index – ukazuje, jak rychle je článek z daného časopisu odcitován) či geografický význam časopisu. KLADY A ZÁPORY IMPAK T FAK TORU Impakt faktor může být nápomocný pro autory článků, kteří přemýšlejí o tom, kam

svou práci poslat. Dále může být prospěšný například pro knihovny či vědecké pracovníky, kteří si podle něj mohou vybírat kvalitnější časopisy. Důvěryhodnost impakt faktoru je však zpochybňována a mezi odborníky panují odlišné názory na jeho vypovídací schopnost. Je dobré vědět o spoustě negativ, která se vážou k impakt faktoru. Například nemůžeme porovnávat impakt faktory časopisů z různých vědních oborů, jelikož se mění citační chování jednotlivých autorů a každé odvětví se liší charakterem článků. Impakt faktor se dotýká časopisu jako celku, může tedy vyzdvihnout i články, které nemusí odpovídat požadované kvalitě. Může také docházet k takzvané „negativní citaci“, kdy autor například zveřejní kontroverzní práci a ostatní autoři ve snaze vyvrátit její teorii zvýší její citovanost. Další častou námitkou je fakt, že se citovanost sleduje pouze dva roky po vydání práce. Tato podmínka tedy upřednostňuje obory, ve kterých poznatky zastarávají rychleji než v jiných (například medicína). Naopak v jiných oborech, jako je například lesnictví, mohou jisté výzkumy slavit úspěch až za deset let. Existují také například „citační bratrstva“, tak se říká autorům, kteří citují své práce navzájem, aby si zvýšili citovanost. Stává se také, že se do impaktovaných časopisů nedostanou neznámí vědci či vědci zastávající jiný myšlenkový proud než mainstreamový, což částečně omezuje rozvoj vědy, protože i autoři z jiných směrů by měli dostat prostor k prezentaci. Proto je třeba brát při vybírání vědeckého časopisu na zřetel to, jaký časopis hledám, co se v něm chci dočíst, dovědět, a nehledět jen na velikost impakt faktoru. ČESKÉ ČASOPISY S IMPAK T FAK TOREM (IF) Mezi české impaktované časopisy patří například: Physiological research (oblast fyziologie, biochemie, farmakologie atd., IF 2007 – 1,505), Preslia (oblast botaniky, IF 2007 – 2,064), Folia Parasitologica (oblast parazitologie, IF 2007 – 1,000), Folia Geobotanica (oblast rostlinné ekologie a systematiky, IF 2007 – 1,133), Czechoslovak Mathematical Journal (oblast matematiky, IF 2007 – 0,155) a jak již bylo řečeno Politická ekonomie (IF 2007 – 0,054) a Prague Economic Papers (jelikož je sledován databází Web of Knowledge od druhého čísla roku 2008, IF mu ještě nebyl přidělen). Jednotlivá čísla vědeckých časopisů vydávaných VŠE jsou k dostání v prodejně skript a ekonomické literatury VŠE v Praze, popřípadě v prodejně Academia (Václavské náměstí 34, Praha 1).  Autor: Kateřina Dvořáková

– 1 / 2009

Vysoká škola ekonomická v současné době vydává dva vědecké časopisy – Politickou ekonomii a Prague Economic Papers.

economix

publikace VŠE

14

zpravodajství

E Š V k t Star Možná i vy vzpomínáte na první dny na půdě VŠE. Na dny plné úskalí a spekulací, kam se mohu jít najíst, kam bavit a kde co najdu. Nováčkům na naší škole by do budoucna mohl sloužit web start.vse.cz. Práce na informačním systému pro prváky byla povinností pro splnění kurzu 4SA426 – Prezentace a komunikace informací. Vizí týmu bylo předat studentům „všechny potřebné informace v ucelené, srozumitelné a přátelské formě, které by jim měly pomoci při orientaci na VŠE“. Jelikož šlo o projekt v rámci kurzu, nebyl nijak finančně podporován a jeho realizace probíhala během celého semestru podle časových možností členů týmu. Orientační náklady nepřesáhly částku dvou set tisíc korun. „Žádné náklady skutečně vynaloženy nebyly, přesto v dokumentaci jsou, jelikož

úkolem bylo projekt zpracovat jako reálný. IS pro prváky jsme zvolili proto, že zde něco takového ještě není, a myslíme si, že je to velice užitečné, přínosné a prvákům to může usnadnit práci a čas (vzpomínali jsme na své začátky na VŠE). Projekt se nám podařilo zpracovat a dotáhnout do takové formy, že je schopný provozu a dostát svého cíle,“ vysvětluje vedoucí projektu Bc. Jana Mihoková. V současné době projekt není plně funkční a jeho případné vylepšení záleží na zájmu studentů a vedení školy. „Otázkou je, jak se k tomu škola postaví a zda bude mít zájem tento projekt rozvinout a dotáhnout do plné veřejné podoby. Myslím, že je zde velký potenciál, aby se tento web stal oficiálním informačním zdrojem pro prváky,“ myslí si Mihoková a dodává: „Po domluvě s vedením se nám podařilo zdarma získat doménu. Jedinou podmínkou je, že do fóra mohou přispívat pou-

ze registrovaní členi. Vytvořili jsme také banner, který by mohl být upoutávkou na Start na jiných (školních) stránkách. Všechny podklady a informace (celou dokumentaci, příručku, logo aj.) lze najít na poslouchej. com/vsestart v záložce Ke stažení.“ Je nutné podotknout, že tato stránka zatím není oficiálním informačním zdrojem, a proto nelze nikde nalézt odkaz. Na fóru zatím žádný student nediskutoval. Nabídka informačního serveru start.vse.cz je rozdělena do několika kategorií – od studijních záležitostí přes ubytování a stravování až po zábavu. Užitečné je zejména vysvětlení kreditového systému na naší škole nebo popis registrací a tvorby rozvrhu. To, zda by studentům prvních ročníků více vyhovoval čistě jejich web než informace na stránkách VŠE, ukáže jedině uvedení stránek do provozu. Je však třeba zvážit, zda by další informační server zbyteč-

ně nemlžil informace, které jsou již někde jinde uvedeny. Záleží také na úrovni informační přesnosti webů jednotlivých fakult, úplnosti a přehlednosti jejich informačních brožur a dalších materiálů. Je velice těžké určit, zda si studenti vystačí s informacemi z hlavního webu a dalších systémů (například doprovodné informace k ISIS). Výhodou je, že start.vse.cz vznikl bez nutnosti vynaložení finančních prostředků. Škola by asi těžko mohla zaplatit dvě stě tisíc Kč studentům za jejich školní práci. Správa webu by však do budoucna vyžadovala údržbu a není jisté, jestli by se toho opět ujali studenti zdarma, například v rámci některých předmětů, protože by už nešlo o typickou tvůrčí činnost. Možná si studenti vystačí s informacemi z oficiálních zdrojů, s borcem a zbytek doladí v diskusi na spolužácích. Tak jako dosud my.  Autor: Hana Kubovcová

economix

– 1 / 2009

Orientujeme se v ISIS III V tomto dílu seriálu o systému ISIS se podíváme na další výhodnou funkcionalitu, kterou nám poskytuje ISIS. Jde o delegování práv na operace v systému jinému uživateli. Tahle možnost je velmi vhodná zejména v období mezi semestry, kdy mnoho studentů využívá volno k cestování, tedy při registraci či zápisu předmětu svěřit svá práva známému, který provede požadované úkony.

DELEGOVÁNÍ PRÁV Při delegování práv existují dva pohledy, a to ze strany uživatele, který deleguje svá práva, a uživatele, který se tak stává delegátem. Při delegování práv je potřeba dodržet následující postup: Na stránce Osobní administrativa v ISIS zvolit v sekci Nastavení informačního systému položku Nastavení delegátů. Dále zadat jméno požadované osoby do vstupního řádku a stisknout tlačítko Dohledat. Pokud je vyobrazeno více uživatelů, provést výběr konkrétní osoby zatr-

žením příslušného pole. Dále můžete rozhodnout, na jaké rodiny aplikací se budou vztahovat delegovaná práva, zda na všechny nebo jen například na zápis/registraci předmětů. Dobu, po kterou jsou práva delegována, je možné omezit vyplněním pole Od kdy, Do kdy, s poznámkou pro delegáta. Ovšem pokud tato pole nevyplníte, bude delegování časově omezeno do doby, kdy delegáta odeberete zatržením pole ve sloupci Odebrat a potvrdíte stiskem tlačítka Odebrat.

ZMĚNA IDENTIT Y Pokud chcete jako delegát využít vám svěřená práva, musíte na stránce Osobní administrativa v sekci Nastavení informačního systému zvolit položku Změnit identitu uživatele. Tímto se otevře seznam osob, které vám práva delegovaly. Výběr osoby provedete stiskem tlačítka Vybrat v příslušném řádku. Nyní zkontrolujte jméno v pravém horním rohu. Od této chvíle pracujete v ISIS pod jménem této osoby. 

ISIS S

Autor: Jaromír Valeš

15

internet

Skutečnost, že virtuální reklama se stala jedním z hlavních pilířů světa internetu, který tak inzerenti svými aktivitami živí, je vcelku nepříjemná, ale jasná věc. Pozoruhodný je ale postupný vývoj jejích čím dál rafinovanějších forem. Klasické reklamní bannery a světélkující postavičky neodbytně ťukající na naši obrazovku „zevnitř“ a vehementně se dožadující pozornosti zcela jistě zatím nepatří na smetiště dějin reklamy, ale prokazatelně již nejsou schopny přinášet svým autorům kýžený efekt, tedy důsledně oslovit cílovou skupinu spotřebitelů a přimět je k akci – utracení peněz. Selhání kdysi efektivních prostředků se dnes zdá vcelku pochopitelné hned z několika důvodů: jednak v posledních letech došlo k obrovskému zintenzivnění reklamního tlaku na uživatele internetu – zvlášť markantním se tento jev stal na českých serverech. Bylo například vědecky prokázáno, že průměrný uživatel není schopen zaregistrovat a uchovat v paměti konkrétní značku produktu, na nějž mu právě před nosem prolétla reklama. Stali jsme se tedy evidentně imunním vůči klasickému přístupu k reklamě a její klesající výnosy jsou toho důkazem. Tento trend před nedávnem přiměl programátory a obchodníky k vývoji daleko rafinovanějších a sofistikovanějších metod inzerce: vrátili se k pro-

stému a nejpůvodnějšímu principu předávání zpráv a dobrých zkušeností od „ucha k uchu“. Zlatý, tisíciletími historie lidské civilizace prověřený mechanismus dostal v prostředí internetu 21. století zcela nový rozměr. Jako první s touto novinkou přišel populární společenský server Facebook, který je v současnosti jedním z nejpoužívanějších komunikačních prostředků mladé

kosmopolitní generace po celém světě. Jistě se vám již nejednou stalo, že na vaší faceové stránce čeká zpráva se sdělením, že váš nejlepší přítel XY se právě stal fanouškem produktu QZ, za níž následuje pobídnutí, abyste se také připojili, protože je to přece skvělé! Ačkoli to celé působí jako vcelku veselá hra, jejímž prostřednictvím dává člověk na-

jevo, co má rád, co mu chutná, co poslouchá, a další zdánlivě „nezákeřné“ osobní informace a přispívá tak spolu se svými přáteli k vytvoření komunity spřízněných duší, je nezbytné si alespoň uvědomit pravou podstatu a důvod zavádění těchto hravých aplikací. Nejen že jde o jasnou propagaci konkrétního produktu a o cílené rozšiřování povědomí o něm a jeho značce (v klasické bannerové reklamě již konzumenty opomíjené) uvnitř cílové skupiny, která se zformovala vlastně sama a bez marketingové námahy prodejců. Navíc jsou mnohé speciální aplikace zaměřeny na sledování vašich webových nákupů, o nichž následně – za uživatelova souhlasu – informují osoby ze seznamu přátel. Úspěšnost zmíněného přenosu informací o nákupech může být vysoká zejména u generace teenagerů, kde dnes hraje ztotožnění se s vrstevníky takřka klíčovou roli. V neposlední řadě představují zmíněné postupy velmi komplexní nástroj průzkumu trhu a sběr cenných informací o členech Facebooku. Ty bývají poslední dobou doplněny také o profil volnočasových i pracovních aktivit uživatelů, kteří v dobré víře zanechávají na své stránce zprávy o tom, co v každou jednotlivou část dne dělají. Zdánlivě nevinné vzkazy určené přátelům rázem ztratí pláštík bezstarostnosti. V očekávání rostoucích zisků se v oblasti nového přístupu k reklamě nedávno rozhořel boj mezi dvěma nejvýraznějšími poskytovateli společenských webů: Googlem a Facebookem. Druhý jmenovaný začal uplatňovat tento převratný přístup k marketingu jako první a své inženýry začal k další vynalézavosti motivovat vidinou adekvátního podílu na zisku. Google samozřejmě nemohl zůstat pozadu a na svých webech rychle zavedl podobné přístupy. Nechme se překvapit, kdo z konkurenčního soupeření vyjde jako vítěz. Čími fanoušky se stanete vy? Mimochodem, zkuste se podívat na Facebooku do skupiny Economix fanclub! Nebudete litovat... Autor: Nina Hönigová

economix

Takřka denně asi každého zasáhne ten nepříjemný, avšak nezbytný zážitek. Zasedneme k počítači, automaticky se připojíme k netu, a tedy k celému civilizovanému světu, čímž se zhmotníme ve virtuální realitě a začneme tak opět „skutečně“ existovat. Než se však jako běžný uživatel dokážeme proklikat množstvím reklamních bannerů, někdy i vydařených, přesto dotěrných reklam, a než najdeme informaci, kterou hledáme, uplyne mnohdy až několik drahocenných minut. Čas, to jsou přece peníze, vzpomínáte?

– 1 / 2009

Společenské weby – sblížení nebo byznys?

16

zpravodajství

Spanilé jízdy studentů NF VŠE Odpad. To by se s nadsázkou dalo říci o tom, co pokládá za důležité pro své studenty třinecké gymnázium. A jak jsem k tomu došla? Přečtěte si to. Musel to být večer, kdy po úporném celodenním učení přišel stav nevědomí tak, jak ho popsal Sigmund Freud. Někdy během tohoto mého stavu mi přišel e-mail od docenta Zdeněka Chytila o Spanilé jízdě. Jde o projekt prezentace Národohospodářské fakulty VŠE na středních školách. Tehdy mi to přišlo jako dobrý nápad. Kontaktovala jsem proto jednu z osob uvedených v emailu, sama sobě jsem si s odstupem několika dní střídavě gratulovala k tomuto středoškolákům prospěšnému kroku a nadávala za to, že vůbec nevím, co jim budu říkat. V tomto vnitřním boji zvítězilo mé odvážnější já. Dny plynuly, zkoušky přecházely a já stále neměla ani řádku

ve své chystané powerpointové prezentaci. Bylo možné také využít „návodních“ materiálů určených pro tyto spanilé jízdy. Nakonec jsem se ale vzchopila! Cožpak nejsem dokonalá (muži, rozumějte: žena)!? S vypětím posledních sil a stoupající tělesnou teplotou jsem dokončila prezentaci alespoň v hrubých rysech. Lehla jsem do postele a přemýšlela, jestli vůbec do toho města na opačném konci světa dojedu. Příští den byl den C (cesty). Pobrala jsem kufry a s bolavým tělem jsem se vydala do práce a posléze do vlaku. Tam jsem pracovala na detailech prezentace, ale už mě nic moc nenapadalo. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Na desátou jsem přišla na ono gymnázium, chvíli si povídala s tamní výchovnou poradkyní a šlo se prezentovat. K mému úžasu jsem měla prezentaci v opravdu velmi dobře vybavené učebně. Bohužel nepřišlo tolik

lidí, kolik jsem očekávala. Jak jsem již zmínila výše, současně běžela veledůležitá přednáška o třídění odpadu, která byla povinná. Zato přišli samí zájemci, takže se mi před nimi povídalo dobře. A hlavně, věděla jsem o VŠE a NF mnohem více než oni, takže jsem nad nimi měla informační převahu. Když se jejich pozornost uchýlila mimo můj hlas, přestala jsem mluvit a oni se zase vzpamatovali (jednoduchý trik, vřele doporučuji vyzkoušet). Přednáška byla naplánována na hodinu a nebýt hodiny, která v této učebně měla probíhat po mé přednášce, tak bychom možná pokračovali – studenti měli hromadu otázek. Ale na většinu mohli nalézt odpověď na stránkách VŠE. Po skončení jsem si je vyfotila a o 15 minut později jsem stála před školou. Bylo to docela snadné. Výchovná poradkyně by ráda tuto akci zopakovala i příští rok a hlavně pro více lidí. Takže misi považuji za úspěšnou.

economix

– 1 / 2009

EKOFÓRA

A co z toho mám? Za tuto prezentaci dostanu od naší fakulty nějaké peníze (ale přesnou částku neznám) a proplatí mi lístky. Současně jsem si vyzkoušela, jaké to je, prezentovat před skupinou neznámých lidí, kteří navíc mají tendenci „ztrácet“ pozornost. Jak vidíte, obsah prezentace závisí zcela na vás – obvyklé je prezentovat fakultu a/nebo přednášet na nějaké odborné téma. Sami si i kontaktujete školu a domlouváte si datum přednášky. Ovšem než se do čehokoli pustíte, je lepší dát vědět některému z organizačních členů týmu Spanilé jízdy, zda se do vámi vybrané školy tento rok již někdo nevypravil. Pokud jste letos na tuto výzvu nereagovali, mohu vám to doporučit. Asi nejjednodušší je kontaktovat svou bývalou střední školu. Přeji hodně zdaru a pozitivní odezvu!  Autor: Eva Byrtusová

Ekofóra pořádá pro studenty a zaměstnance VŠE studentské sdružení Ekonom, o.s.

www.economix.cz

17

zpravodajství

Oikos Prague má novou prezidentku Zkrátka jde o to, nalézt rozumný kompromis mezi životním prostředím a ekonomií. Co chceš ve své funkci dokázat? Jak dlouhé je tvé volební období? Volební období trvá jeden rok a během toho bych chtěla využít spolupráce s OSN a „dovézt“ na VŠE zajímavé osobnosti z oblasti životního prostředí, které mají co říct. Dále pokračovat v projektu Zelený kampus, což zahrnuje mimo jiné třídění odpadu nejen v „ekologickém koutku“, ale i v dalších prostorách VŠE, rozjet informační kampaň o třídění odpadu a jeho využití; dále nainstalovat fontánky na vodu na VŠE (v přípravě); pokračovat ve výměně žárovek za úsporné zářivky na kolejích. Pokračovat v tradici Bio a Fair Trade snídaně a v neposlední řadě pořádat přednášky a diskuse...

Mezinárodní ekologická organizace Oikos, působící také na VŠE, má od 1. ledna 2009 novou prezidentku. Stala se jí Kateřina Krpatová. Kateřina studuje Národohospodářskou fakultu a není divu, že si zvolila právě obor Ekonomika a správa životního prostředí.

taktovala prezidenta, dala si s ním kafe a stala se členem.

V čele Oikosu na VŠE vystřídala Víta Skřebského, jenž do dalšího funkčního období nekandidoval, protože již dokončuje svá studia na VŠE. Sympatická třiadvacetiletá blondýnka Kateřina Krpatová nám poskytla první rozhovor v nové funkci prezidentky Oikosu na VŠE.

Mohla bys přiblížit studentům a případným zájemcům, o co se vaše organizace stará a zajímá? Oikos je mezinárodní studentská organizace působící na vysokých školách s ekonomickým zaměřením. Oikos Praha je pobočkou působící při Vysoké škole ekonomické v Praze. Naším cílem je ukázat, že ekonomie a životní prostředí nemusí jít nutně proti sobě, chceme doplnit vzdělání studentů v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje.

Jak ses dostala k této organizaci? Od prvního ročníku jsem sledovala jejich stránky, dva roky je pozorovala a poté zkon-

Jak dlouho jím jsi? Od června 2008. A už prezidentkou? To šlo rychle. Činím se...

Kolik má Oikos v současnosti členů? A chtěla bys jich více? Či méně? Máme 18 členů včetně mě. Dle mého názoru není důležitá kvantita, ale kvalita. Tento rok budou někteří z Oikosu již končit svá studia na VŠE, tudíž se dále nemohou aktivně zúčastňovat dění v Oikosu, stanou se z nich Oikos Alumni. Takže nové tváře určitě vítáme! Tváře, které mají co říct. Jako hlavní specializaci na magisterském studiu máš právě ekonomiku životního prostředí... Přesněji ekonomika a správa životního prostředí. Chtěla jsem to dělat již od gymnázia, studium ekonomie je zajímavé, studium ekologie také a propojení těchto dvou disciplín, to je něco pro mě. Tolik o nové prezidentce Oikosu. Chceteli se stát členy, jste vítáni s otevřenou náručí, avšak pokud si chcete jen napsat do příštího životopisu „členství v Oikos Prague“, udělá s vámi tahle slečna velmi krátký proces.  Autor: Kristýna Straková

Tři z nich – Míša Centnerová, Soňa Petričková a Fi-

lip Štafa – se zaměří na market research a nábor studentů na zahraniční praxe na VŠE a UK. Zbylí čtyři – Daniela Zatloukalová, Janka Pospíšilová, Danka Rimovská a Petr Bilík – budou kontaktovat české firmy z oblasti IT, exportu a vzdělávání s nabídkou zahraničního praktikanta. Autor: Veronika Jensiová

economix

Na konci zimního semestru dostali nováčci z podzimu možnost vést vlastní tým a vyzkoušet si odpovědnost a znalosti v praxi. Kandidovalo devět studentů a sedm z nich může rozběhnout svůj projekt.

– 1 / 2009

AIESEC – noví týmoví lídři

18

vox po(pa)puli

Otevřený dopis skeptikům Se zájmem jsem si přečetl v nedávném čísle Economixu (5/2008) článek o tom, jak jsme podle žebříčku projektu Eduniversal nejlepší ekonomická škola ve střední a východní Evropě. Někteří mí kolegové studenti jsou skeptičtí vůči metodě, jakou tohoto krásného ocenění bylo dosaženo. Tito rozvratitelé morálky nevěří v tento finální důkaz, že na naší škole studujeme lépe, studujeme radostněji než kdekoli jinde v této části kontinentu. Následujícími řádky bych rád ilustroval, že metoda posuzování škol byla natolik kvalitní, že ji zatím nikdo jiný na světě nepoužil! Vpravdě historické dvojité vítězství pro náš ústav.

economix

– 1 / 2009

Metodika standardních rankingů business škol, jak ji provádějí například časopisy Business Week, Financial Times, The Economist či Wall Street Journal, má podle těchto rozvratitelů mnohem větší vypovídající hodnotu. Já říkám: Ne! Vždyť tyto slavné publikace ve své nadutosti VŠE ani neposuzují, a tak nemohou vidět, že jsme nejlepší! DVANÁCT APOŠTOLŮ KVALIT Y Kdo tedy stojí za projektem pěti palmových listů Eduniversal? Je to SMBG, francouzská konzultantská společnost v oboru osobnostního rozvoje, a toto je první ročník vyhlašování. Ha, řekne skeptik. Zase si nějaká neznámá, ryze lokální malá francouzská firma dělá reklamu. To je jasné, že udělá hezkou marketingovou kampaň s pěti lístečky a bude hodně používat slova „excelentní“, „globální“ či „na planetě Zemi“. Na to já říkám: Ano, skeptiku, tato slova opravdu používá. Je to konzultantská firma, ta přece musí vědět, o čem mluví. A teď blíže k metodě: Každé zemi je dána kvóta, kolik škol se může hodnocení zúčastnit.

Tohoto čísla bylo dosaženo takzvanou vědeckou metodou, která započítává nejen například HDP na obyvatele, ale třeba i velikost vzdělávacího sektoru. Za Českou republiku se tak do konečného hlasování může dostat pouze pět škol. Ty pro celý svět vybírá skupina dvanácti expertů, mezi nimiž je i reprezentant Akademického odboru OSN! Jak může vůbec někdo pochybovat o fundovanosti takového sboru? Vždyť úředník tak globální organizace musí mít ty nejlepší informace. KVALITNÍ KONKURENCE VYBRÁNA Z ČR se kromě nás, brněnské BIBS, čelákovického CMC a brněnské FP VUT dostala do výběru už jen naše „dceřiná“ PIBS – Pražská mezinárodní manažerská škola při VŠE, která se umístila hned za námi na druhém místě! Což zase leží některým skeptikům v žaludku, protože je to zcela nezávislý důkaz o bezkonkurenční kvalitě našich pedagogů, kteří tvoří drtivou většinu pedagogů na PIBS. Vidíte, skeptici? Nějaká škola doplňuje svůj pedagogický sbor trochou pedagogů odjinud – a už nemůže být první! Nepřekvapí proto, že třetí v pořadí, brněnská BIBS spojená s VŠE pouze skrze dva lidi, musela tedy skončit i za PIBS. A jen pro ilustraci naší konkurence – BIBS sídlí v několika kancelářích nad rozlehlou vietnamskou tržnicí, to nemůže být pro VŠE konkurence. My sídlíme nad Českou spořitelnou. Je tedy jasné, že expertní výběr škol byl objektivní, a o ostatních školách v ČR tedy vůbec není třeba uvažovat.

MBA Kromě nás se ostatní čtyři posuzované české školy zaměřují na udělování titulu MBA. Ten není v ČR formálně uznáván, proto kurzy ministerstvo nijak neakredituje, a může je tedy poskytovat kdokoli. Přesto, anebo právě proto, existují nadnárodní akreditační komise garantující kvalitu. V našem prostoru je to především FIBAA (Foundation for International Business Administration Accreditation). Ta posuzuje školy opravdu zevrubně. Získat její akreditaci není nikterak jednoduché a je to velice zdlouhavý proces. V ČR byla v době posuzování jediná škola, která se mohla touto akreditací pochlubit, všechny ostatní, které se o tuto akreditaci pokoušely, neuspěly. No, a najednou od kolegů slýchám, že prý je zvláštní, že třeba tato jediná úspěšná škola se do výběru vůbec nedostala. Tady se ale právě projevuje genialita projektu Eduniversal. Jak všichni víme, naše škola začala po vyhlášení výsledků poskytovat také svůj MBA program. A tomuto programu se okamžitě po svém zahájení podařilo tuto akreditaci získat. Cha, tak vidíte, skeptikové, jak byla dvanáctičlenná komise prozíravá, když naši školu ocenila dokonce ještě předtím, než jsme dostali akreditaci? A škola, která získá akreditaci později, musí přece být lepší než nějaká škola, která už ji dávno měla. Navíc, jakým nebývalým způsobem jsme ji získali! To nevíte, že? Akreditační proces se jinak zahajuje pouze s déle zaběhnutými programy a zevrubná evaluace trvá rok či dva, zato náš nový program to stihl za pár týdnů po svém založení. To je přece nesporná známka kvality!

HODNOCENÍ VYBRANÝCH ŠKOL Poté, co komise vybere z každé země k posuzování určené školy, přichází vlastní fáze posuzování. Ta má dvě části, jedna měří „míru internacionalizace studia“ a druhá se na názor ptá rektorů ostatních posuzovaných škol. V té první je škola obodována dle následujících kritérií a maximálních bodových ohodnocení: 1) Akreditace u mezinárodních institucí: až 3,2 bodu; 2) Členství v mezinárodních organizacích: až 1,45 bodu; 3) Členství v žebříčcích – mezinárodních, regionálních a národních: až 6,2 bodu; 4) Publikační činnost: až 0,55 bodu. Moji kolegové tvrdí, že to je pochybné měřítko kvality business školy, a kde jsou prý standardnější kritéria měřící spíše kvalitu než zapojení, jako například přidaná hodnota, o kolik se zvýší příjem businessmana před a po vystudování (třeba do pěti let), jak rychle budou po studiu studenti postupovat, či působení top businessmanů mezi vyučujícími? Nebo že publikační činnost pedagogů má ve skutečnosti větší vypovídací schopnost než například členství v mezinárodních organizacích? To jsou však od nich obzvláště naivní argumenty. Vždyť ostatní s námi porovnávané české školy vyučují business trapně podle světových zvyklostí manažerského vzdělávání, tedy student musí mít alespoň minimální praxi z businessu, třeba 2–3 roky. My jdeme vlastní, průkopnickou cestou. Naše kvalita nám totiž umožňuje učit business i studenty bez praxe, přímo od maturity. Že světové školy často zajišťují svým business studentům oficiální praxi ve formě „sandwich programme“ (studium–praxe–studium)? K čemu? Naše výuka je natolik kvalitní, že naši studenti nechtějí přijít ani o minutu, natož celý rok, a praxi si zajišťují sami, nadivoko, prací na plný úvazek v průběhu studia! A když jsme schopni naučit businessu i člověka

UNIVERZITA Když už jsme u těch názvů: slýchám argumenty, že jméno naší školy v angličtině nám v rankingu pomohlo. Když prý ostatní rektoři třeba v Singapuru na stránkách projektu Eduniversal klikali a měli vybírat nejlepší školu v dané zemi (aby svými klikanci přisbírali body pro vlastní školu), nám prý pomohlo, že jako jediní z českých vybraných škol máme v anglickém názvu „univerzitu“, což

rů ostatních rektorů bere skeptickým argumentům vítr z plachet nejvíce: máme 423 ‰ hlasů od rektorů (a druhá naše PIBS 124 ‰), vysoko tedy čníme nad ostatními českými institucemi (všechny pod 100 ‰). Když se podíváme do zahraničí, jsme na tom jen o malinko hůře než například Cambridgeská univerzita (443 ‰) a daleko za námi jsou takové školy jako University of Chicago (391 ‰, dle Business weeku trapně nej-

prý zní lépe než názvy ostatních škol. A že prý je mimochodem nesmysl mít v názvu „univerzita“, když naše škola žádné univerzální spektrum oborů neposkytuje, že prý třeba taková London School of Economics je taky v angličtině jenom „škola“. Takovým nevěřícím Tomášům říkám: Ano, univerzita zní lépe než škola, proto ji máme v názvu. Neučíme sice vše, zato máme VŠE v názvu. Jak tristně triviální jsou vaše argumenty... Jaká nevíra ve schopnost rektorů na druhém konci světa posoudit kvalitu naší školy. Kvalitu máme – vždyť je to v názvu napsáno!

lepší americká business škola), Duke (374 ‰), UCLA (356 ‰), Carnegie (344 ‰) či Švejnarova Business school na UMich (221 ‰). Nezlobte se, kolegové, tady opravdu zoufalé výkřiky typu „trh a poptávka potenciálních studentů ocení kvalitu školy lépe než na chvíli zvolení rektoři na druhém konci světa“ nic nepomohou.

DEANS‘ VOTE Druhou částí rankingu je hlasování ostatních rektorů škol ve světě, kteří on-line odpovídali na otázku: „Z těchto škol v této zemi, kterou školu byste doporučil(a) někomu, kdo chce studovat v této zemi?“ Skeptikům se nelíbí, že hlasující škola může získat až 1,62 bodu, tedy váhu třikrát větší než publikační činnost, jenom za to, že se její rektor aktivně zúčastní hlasování. Mí kolegové si snad myslí, že si někdo na našem rektorátě za dlouhých zimních večerů nějaké body připsal za klikání a hodnocení ostatních. Nevím, co si o takovém pochybovačném názoru myslet. Vždyť by to bylo vrcholně neetické! A pak, dovedete si představit ten zdlouhavý a nudný proces, 153krát zakliknout na internetu políčko u nějaké školy? Nevěřím, to se prostě nevyplatí... EKONOMIE ČI BUSINESS Oficiální název k posouzení vybraných škol zní Official Selection of the best 1000 Business Schools in the World. Někteří moji kolegové tvrdí, že se nemůžeme považovat za školu businessu, vždyť prý máme (v anglickém i českém) názvu ekonomii, protože naším pojítkem je analýza ekonomických otázek z různých pohledů, a jak prý k tomu přijdou například naši budoucí diplomaté, daňoví úředníci či programátoři (na budoucí státní správu nehledě). Já ale říkám: U nás prostě „ekonomika“ znamená to, co na západě business, tak proč nebýt považováni za čistě business školu? Navíc, jak by to znělo – Vysoká škola businessu?

MÍRA DOPORUČENÍ PODLE REK TORŮ Právě přesvědčivý výsledek VŠE v umístění podle názo-

NEJLEPŠÍ V REGIONU Za míru doporučení 423 ‰, nejvyšší v naší divizi, převzal pan rektor v listopadu ocenění s názvem „1st Business School in the Eastern European Zone“, které PR oddělení školy přeložilo jako „Nejlepší ekonomická vysoká škola ve střední a východní Evropě“. Tady se ukazuje, jak skeptici neumějí světové jazyky, když nevědí, že „Eastern

Europe“ znamená „střední a východní Evropa“! Kupte si slovník! My nepotřebujeme, abychom se srovnávali s nějakým středoevropským Rakouskem, které do naší divize vůbec zařazeno nebylo! Dalším skeptikům se zase nelíbí, že název „1st Business School“ byl přeložen jako „Nejlepší škola“. Tvrdí, že prý evidentně ani sama SMBG nechtěla cenu nazvat „The Best Business School“ v regionu, že prostě jenom suše konstatuje, že je škola na prvním místě, porovnáme-li míry doporučení pro jednotlivé země. A právě z otázky, co vlastně našich slavných 423 ‰ ve skutečnosti měří, pochází snad nejsprostší a nejhanebnější útok, který podpásově útočí na samu statistickou fundovanost našeho pana rektora, profesora oboru. Zkušený statistik podle nich rozpozná, že na zjištění celkového pořadí škol v regionu by otázka na ostatní rektory bývala musela znít „Jakou školu v tomto regionu byste doporučil“, nikoli „Jakou školu v této konkrétní zemi...“ Uvádějí hypotetický příklad země Statistánu, kde je jedna statisticky zcela průměrná škola a ostatní nestojí vůbec za nic. V takovém státě bychom podle té druhé, skutečně položené otázky očekávali doporučení blížící se 1000 ‰, a taková škola, ač průměrná, by pak v regionálním srovnání měr doporučení vyhrála na celé čáře, když ostatní země budou mít mnohem vyrovnanější vnitrostátní škálu kvality. Na tyto skeptické výpady je ale zcela zbytečné vůbec reagovat. Ani já, ani oni nejsme profesory statistiky, tak kampak se selským rozumem. Když už nevědí, jak argumentovat dále, zpochybní skeptici i slova rektorova, který v nedávném rozhovoru pro iList. cz interpretoval výsledek jako uznání, že „jsme nejlepší univerzitou střední a východní Evropy v ekonomickém vzdělávání“. Při pohledu na zvolená měřítka vám budou tito lidé říkat, že to vlastně není žebříček kvality, nýbrž míry internacionalizace. Tím však svým argumentům sami kopou definitivní hrob: vždyť kdo není v dnešním globalizovaném světě internacionalizován, jako by nebyl!  Autor: Ing. Adam Kovář

economix

právě odmaturovaného, jak pak chcete, skeptici, porovnávat přidanou hodnotu příjmu před a po studiu? Vždyť před studiem naši studenti povětšinou příjem nemají. A procentuální nárůst příjmu má tedy hodnotu nekonečno procent. Řečeno slovy Ing. Jiřího Paroubka: „Nechci se vás dotknout, pánové, ale kdo z vás to má!?“ A publikační činnost vyučujících v opravdu odborném tisku jako měřítko? K čemu? Business je aplikovaná věda; naši vyučující tedy aplikují.

– 1 / 2009

19

vox po(pa)puli

20

zpravodajství

Národní ekonomická rada vlády (NERV) – Co? Proč? Kdo? Jak? Premiér Topolánek vás jmenoval do Národní ekonomické rady vlády. Proč jste tuto nabídku přijal a co si slibujete od činnosti NERV? Nabídku jsem přijal, protože pomoci radou vládě v zemi, která se nedostala do hospodářské krize špatnou vlastní hospodářskou politikou, je nejen povinnost, ale opravdová výzva. NERV vznikl pro řešení skutečného problému, o němž ještě před rokem téměř nikdo netušil. Nikdy jsem nezastával žádný post ve „světě Potěmkinových vesnic“ a jsem rád, že i v tomto případě má moje práce konkrétní obsah a snad přinese i nějaké pozitivní efekty. Osmého ledna 2009 byla premiérem Mirkem Topolánkem jmenována Národní ekonomická rada vlády (NERV), poradní a konzultační orgán složený z deseti ekonomických odborníků. Ti mají za úkol odhadovat dopady světové hospodářské krize na Českou republiku a navrhnout opatření, která by předpokládané nepříznivé vlivy co nejvíce zmírnila. Dále budou hledat recepty na udržení trvalého ekonomického růstu. Do NERV byli jmenováni i dva odborníci působící v současnosti na VŠE. Jsou to děkan Národohospodářské fakulty VŠE Doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc. a Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. z katedry ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE.

economix

– 1 / 2009

ČLENOVÉ NERV: Vladimír Dlouhý (poradce investiční banky Goldman Sachs) Martin Jahn (šéf VW Group v Rusku) Pavel Kohout (ředitel pro strategii firmy Partners) Jiří Kunert (šéf UniCredit Bank ČR) Michal Mejstřík (šéf Institutu ekonomických studií FSV UK) Jiří Rusnok (šéf Asociace penzijních fondů) Tomáš Sedláček (hlavní makroekonomický stratég ČSOB) Jiří Schwarz (děkan Národohospodářské fakulty VŠE) Jiří Weigl (kancléř prezidenta Václava Klause) Miroslav Zámečník (konzultant firmy Boston Venture Central Europe)

Rozhovor s členem NERV, děkanem NF VŠE Jiřím Schwarzem Jako studenti ekonomické univerzity věnujeme současné hospodářské situaci zvýšenou pozornost, a to především ve vztahu k České republice. Jak bylo již zmíněno, pomoci s řešením domácí situace by měla právě NERV. Děkana Národohospodářské fakulty Jiřího Schwarze jsme se zeptali na jeho pohled na NERV a ekonomickou krizi.

Složení NERV je velice pestré a stěží lze předpokládat zásadní shodu všech členů. Jakým způsobem budete v rámci NERV připravovat svá doporučení? Půjde o kolektivní rozhodování o doporučeních, nebo každý bude pracovat samostatně, případně v malých skupinkách, na konkrétním zadaném problému? NERV je poradním orgánem vlády České republiky. Není tedy orgánem exekutivním, proto nepředpokládám, že bychom o našich doporučeních měli hlasovat a většina by svým názorem měla „přetlačit“ menšinový názor. Členové NERV by se měli na doporučeních dohodnout! Ne shodnout, prosím! To znamená, že i když by některý člen měl zásadní odpor vůči nějakému návrhu, přesto může být takové doporučení oficiálním stanoviskem NERV. Člen, který s ním nesouhlasí, má právo svůj odlišný názor veřejně prezentovat. Styl práce založený na konkurenci argumentů a dohodě předpokládá důkladnou přípravu podkladových materiálů a následnou zasvěcenou a kritickou diskusi. Členové NERV mohou vytvářet expertní komise pro analýzu konkrétních problémů. Já se například zasazuji o vznik Expertní komise pro prodej státních dluhopisů obyvatelstvu. Předpokládám, že výstupy z jednání této a dalších komisí by měly být podkladovými materiály pro jednání NERV. Z toho vyplývá, že seriózní doporučení lze podávat pouze písemně a musí být založena na důkladné analýze. To všechno mohou členové NERV dělat a navíc za velkého zájmu médií. A to je přece hodně! Jaké zadání NERV od vlády dostala a jaká doporučení doposud vládě předložila? Premiér požádal členy NERV o vypracování doporučení vládě České republiky pro zmírnění negativních dopadů hospodářské

21

zpravodajství

Jak se stavíte k názoru, že recese je „tvořivá destrukce“? Krize a recese jsou nedílnými součástmi

Lze bubliny na trhu, jako byla ta s nemovitostmi, vůbec předpovídat? Jak je možné takovým situacím předcházet? Mnozí by nejraději sáhli k dalším regulacím. Vytváření bublin na trhu lze předpovídat.

Úspěšnost takových předpovědí se ovšem příliš neliší od úspěšnosti předpovědi počasí. Mnozí lidé vědí, že když ceny nemovitostí, akcií a dalších aktiv mnoho let pravidelně rostou a jsou vysoké, bude zákonitě muset dojít k jejich korekci směrem dolů, přesto si požadované aktivum koupí a věří, že na něm neprodělají. Doufají, že dojde k cenovému zvratu a ceny klesnou až poté, co oni nakoupená aktiva výhodně prodají! Proto je nesmírně těžké předpovědět okamžik cenového zvratu. Kdo by to uměl, tak by disponoval mimořádným potenciálem k obrovskému zbohatnutí. Předcházet zlomovým situacím úplně nejde, lze však vytvářet podmínky, které omezují rizika, že se zlomové situace na trhu budou objevovat často. Rozšíření či prohloubení státních regulací není efektivní nástroj k zabránění takzvaným tržním selháním. Spíše naopak, stále detailnější regulace snižují samostatnost a odpovědnost manažerů, a tím vytvářejí příznivé podmínky pro morální hazard. Příliš rizikové chování hypotečních bankéřů povzbuzovaných politiky v USA při poskytování hypoték bylo spouštěcím mechanismem současné hospodářské krize v Severní Americe a v západní Evropě. Myslíte si, že současnou krizi světové ekonomiky lze srovnávat s velkou hospodářskou krizí ve třicátých letech minulého století? Srovnávat lze všechno, problémem však je serióznost takových aktivit. Aby se současná krize svou hloubkou, rozsahem a časovou délkou dala srovnávat s Velkou hospodářskou krizí, budeme k tomu potřebovat ještě několik let, několik tisíc zbankrotovaných firem a několik desítek milionů nezaměstnaných. Doufejme, že nebudeme muset srovnávat!  Autor: Anna Stejkozová

economix Hledáme nové redaktor(k)y! [email protected]

– 1 / 2009

Jaké konkrétní kroky ke zmírnění dopadů současné krize na českou ekonomiku byste vládě doporučil? Vládě bych doporučil pokračovat v reformním kurzu tak, aby se Česká republika stávala zemí přívětivou pro domácí podnikatele, atraktivní pro zahraniční investory (aniž bychom je museli lákat prostřednictvím rozpočtově nákladných investičních pobídek) a příjemnou pro každodenní život. To vyžaduje systematický postup při zdokonalování legislativy vedoucí k efektivnějšímu vynucování práva, další snižování daňové a administrativní zátěže a zpružnění pracovního a stavebního zákonodárství. Při ekonomických potížích každý člověk nahlédne do své peněženky, zamyslí se nad svými příjmy a výdaji a možná i něco zásadního změní ve svém chování. Podobně by měla jednat odpovědná vláda. Měla by posoudit, zda rozpočtové výdaje jsou opravdu tak důležité, že se kvůli nim musíme zadlužovat. Možná bychom některé potřeby mohli uspokojovat jinak než pomocí veřejných statků. Vždyť na růst deficitu veřejných rozpočtů o 10 miliard ročně každý obyvatel ČR v průměru zaplatí 1000 Kč! To je více než 33krát více než nepopulární „třicetikoruna“! Proto tlak na efektivní vynakládání veřejných zdrojů a rozpočtová disciplína musí zůstat prioritou vlády České republiky i v krizové situaci!

hospodářského cyklu. Už od 20. let minulého století se ekonomové s různou intenzitou snaží prosadit své teorie nebo alespoň doporučení vedoucí k odstranění nebo alespoň ke zmírnění cykličnosti hospodářského vývoje. Jak nám reálný hospodářský vývoj ukazuje, tak se jim to vůbec nedaří. Proto musíme v tržním hospodářství recesi považovat za zákonitost. Tato zákonitost má známé negativní důsledky, mezi něž patří omezování výroby či likvidace firem v důsledku snížené koupěschopné poptávky, růst nezaměstnanosti se všemi nepříjemnými důsledky pro nezaměstnané i pro společnost, snížení příjmů veřejných rozpočtů spojené s růstem tlaku na rozpočtové výdaje a hrozbu rozpočtových deficitů vedoucích k růstu zadlužení atd. Zároveň snížená poptávka neúprosně vytlačuje z trhu ty výrobce a prodejce, kteří díky svým vysokým nákladům nebo nízké kvalitě neobstojí v konkurenci lepších. Krachující podniky standardně přebírají jejich úspěšnější konkurenti (tvořivá destrukce). Uvolněné lidské, kapitálové a jiné zdroje se nabízejí na trhu podnikatelům, kteří je dovedou přeměnit v něco, po čem firmy a lidé touží. Dovedou tyto zdroje, které u dřívějších majitelů byly málo produktivní či neproduktivní, opětovně zhodnotit. Tak dochází k efektivní alokaci omezených zdrojů, s jejichž pomocí se opět začínají vyrábět zboží a služby, po nichž je poptávka a které se prodávají. Právě kontinuální hledání nejefektivnějších způsobů užívání omezených zdrojů je motorem hospodářského růstu a společenského pokroku.

economix

krize na obyvatele České republiky. Každý z členů NERV předložil v určené časové lhůtě písemně vlastní doporučení. Na následných jednáních vznikl společný materiál nazvaný Sedm setů proti krizi. Ten byl předložen premiérovi České republiky.

22

zpravodajství

Kalousek a Mikloš: Proč říkáme ano či ne euru? Ve středu 14. ledna se v Kongresovém centru České národní banky konala Pražská evropská přednáška Liberálního institutu na téma Rozdílný přístup k euru v České republice a na Slovensku. Hlavní příspěvky přednesli bývalý slovenský ministr financí Ivan Mikloš a současný český ministr financí Miroslav Kalousek. Programem provázel děkan Národohospodářské fakulty Jiří Schwarz.

economix

– 1 / 2009

Přednáška přilákala mnoho významných hostů a nezbylo jediné volné místo. Je vidět, že euro je stále velmi zajímavé téma. Obzvláště v souvislosti se současnou globální finanční krizí. Slovensko přešlo na euro v lednu letošního roku. Česká republika stále vyčkává, a krize ji dokonce tlačí ke stále vzdálenějšímu datu jeho přijetí. První se ujal slova Miroslav Kalousek. Na začátek uvedl, že vždy chtěl přijmout euro co nejdříve. „Arbitrárně je jedno, kudy se promítne dohánění ekonomik ostatních zemí. Ať už třeba inflací nebo čímkoli jiným,“ uvedl Kalousek. Dodal, že hlavně záleží na tom, jaké budou dopady v současné době. „Vždy je něco za něco,“ řekl. Původně byl rok

2012 vhodný pro přijetí eura, to se ale změnilo loni v létě. Ne kvůli krizi, jak dodal, ale kvůli tomu, jak na ni reagovali představitelé Evropské unie. Ti věří, že krizi lze vyřešit pomocí fiskální politiky. To se však Kalouskovi nelíbí. Nelze podle něj říci, „že nalijeme miliardy do politiky, nemocní se uzdraví a ptáci začnou zpívat“. Z takového postupu je možné jen krátkodobě zmírnit dopady. V přednášce pokračoval v „eurovém“ duchu. Podle Kalouska jde o politický projekt, který je velmi úspěšný. Je ale také potřeba dodržovat nějaká kritéria, například maastrichtská. Ta je podle něj důležité dodržovat pořád, a to i během špatných časů. V normální, bezproblémové době je dokáže dodržet každý. Pokud se nedaří splnit pravidla, hrozí celému systému spousta rizik. Jakmile se Kalousek vrátil ke krizi, řekl, že mu není jasné, z čeho chtějí vlády ufinancovat všechny dluhy. Dnes už se ne-

chce půjčovat ani bonitnímu klientovi, jako je právě vláda. Může to vytvořit velké nerovnováhy v rozpočtech. Pokud si vlády nakonec zvládnou půjčit, tak poté přichází v úvahu logická otázka, co to udělá s eurem. Jestli se tak rozhodnou velké země, centrální banka ve Frankfurtu by podle Kalouska musela úvěrově vyhovět co největšímu území. Navíc, jestli půjdou cestou velkých deficitů, budou na to doplácet především malé země. Jediným způsobem obrany následně bude také se vydat na cestu velkých deficitů. Z těchto všech důvodů se Kalousek přiklonil k možnosti počkat na přijetí eura. Nejdříve by rád věděl, „odkud vítr fouká“, než se rozhodne, že teď je ten správný čas na jeho přijetí. Svou přednášku zakončil tím, že předsednictví EU, co se finanční stránky týče, se bude snažit dodržet tři následující principy. Zaprvé princip fiskální disciplíny, jak již předtím uvedl. Druhým principem je férová hospodář-

ská soutěž a třetím transparentní veřejná podpora. Kalousek se domnívá, že se nemá z veřejných financí podporovat automobilový průmysl. Pokud už se k tomu většinově dojde, tak by se mělo daňovým poplatníkům říci, na co jejich peníze jdou. „Netvařme se, že peníze jdou na boj s globálním klimatem, když jsou na něco jiného,“ řekl Kalousek na závěr. V přednášce pokračoval Ivan Mikloš, který popsal teorii rovné daně a to, jak probíhalo přijímání reforem na Slovensku. Bohužel podle něj během vládnutí Ficova kabinetu došlo k mnoha změnám, ale rovná daň se udržela. Mikloš přiznal, že byl a stále je silným zastáncem eura, jelikož byla dobrá doba na přijetí. Díky všem reformám bylo Slovensko na euro lépe připraveno. Dodal, že kdyby reformy neprošly, cesta k euru by byla mnohem těžší. A proč je vlastně zastáncem eura? Podle něj se zvyšuje především míra ekonomické svobody a dále proces nutil stát dodržet jistá ekonomická kritéria, v tomto případě maastrichtská. Další výhodou, jakou lze v procesu přijetí eura vidět, byla disciplinovanost vlády. Měla společný cíl a snažila se k němu společnými silami dostat. Slovensko je prý oproti Česku o velký kus napřed. Přednáška tento fakt potvrdila a ukázala nám, že cesta k euru je ještě daleká. Zvukový záznam přednášky a následné diskuse najdete na gfx.libinst.cz/libinst/pep09. mp3.  Autor: Pavlína Máčalová

23

zpravodajství

Petr Mach založil novou politickou stranu sy týkající se hospodářské politiky. Mohla by hrát nová strana v budoucnu i roli v sestavování pravicových koalic? Prosazovaní liberalismu a myšlenek volného trhu by to jistě prospělo. Ovlivnit v budoucnu podobu vlády je naším hlavním cílem. Dnes je ODS tlačena koaličními partnery zleva. Dělá tedy především ústupky zeleným (jako moratorium na jadernou energii). Bohužel ale většina „zelených“„ nápadů není od Strany zelených, ale od EU – například povinné přimíchávání biopaliv, daně z plynu a podobně. Proto tolik odmítáme Lisabonskou smlouvu – nechceme v těchto věcech zrušení zásady jednomyslnosti v Radě ministrů EU. Chceme, aby český hlas měl i v budoucnu význam.

Petr Mach je jedním z předních českých liberálů. Vystudoval VŠE v Praze a v roce 1997 působil jako předseda Mladých konzervativců. Od roku 2003 do začátku letošního roku byl ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku. Tuto organizaci, jejímž cílem je šíření ideálů svobodné společnosti a tržního hospodářství, založil Václav Klaus. Petr Mach byl externím poradcem prezidenta pro ekonomiku a založil novou liberální stranu – Stranu svobodných občanů. Důvody založení nové strany byly také hlavním tématem našeho rozhovoru. Nová strana SSO by měla být podle informací tisku pravicová. Budete hájit ideály liberalismu více než v současnosti Občanská demokratická strana? Vznikli jsme právě proto, že Občanská demokratická strana přestala ve skutečnosti hájit ideály ekonomického liberalismu. Vydával jsem deset let časopis Laissez Faire, který mnozí studenti VŠE znají. Chci opravdu zásadní zjednodušení a snížení daní a nadměrných vládních výdajů. Tato vláda o kus snížila daň z příjmu, ale zavedla daň z elektřiny, z plynu, zvýšila dolní sazbu DPH. Byrokracii nesnížili, naopak nové vládní agentury přibyly. V Laissez Faire jsem měl rubriku Úřad na zrušení. Mám představu, jak odbourat byrokracii rázně.

v budoucnosti moci výrazněji ovlivňovat politickou scénu, když se nezaměří na středového voliče? Budeme se snažit oslovit co nejvíce voličů i s tímto „nestředovým“ programem. Ustupovat od základních idejí ale nehodlám. Jsem přesvědčen, že jednoduché a nízké daně a odbourání byrokracie mohou být, když se to dobře a věrohodně podá, přitažlivé pro více než pět procent voličů. ODS dělá ústupky, které se týkají životního prostředí, a musí dělat i kompromi-

Jasně vyprofilovaná strana, která má daleko ke středu, pravděpodobně nebude masovou stranou. Myslíte si, že bude

Spojené státy se chystají vlastnímu hospodářství výrazně finančně pomáhat. V Evropě se vznáší nebezpečí protekcionismu a omezení tržního hospodářství. Myslíte si, že se tento vývoj může zvrátit? Protekcionismus vždy přichází v určitých cyklech, vlnách. My se budeme snažit upozorňovat na marnost protekcionismu, budeme kritizovat i Obamu i Sarkozyho, když budou chtít léčit krizi protekcionismem. Ale obávám se, že k obratu a k renesanci ekonomického liberalismu dojde až tak za deset dvacet let. Pravice se musí vzchopit nejen u nás, ale i ve Francii a v USA, kde je v hlubokém intelektuálním úpadku. A bohužel to nevypadá, že by v blízké době evropská a americká pravice našla ztracené kořeny.  Autor: Vladimír Štípek

Retail summit

Minulých čtrnáct ročníků se neslo v duchu optimismu z ekonomického růstu. Le-

tošní se od ostatních lišil, hlavně kvůli nastupující celosvětové ekonomické krizi. Firmám hrozí nedostatek peněžních zásob, a proto hledají nová východiska. Podle organizátorů je načase změnit metody, proto je třeba dát příležitost mladým a motivovaným lidem, kteří mají dobré nápady. Setkání mělo pevný program, který byl rozhodně velice zajímavý. Například došlo na setkání vrcholných managerů a expertů, vystoupení Boba Robbinse, což je chief executive officer firmy Tesco pro střední a východní Evropu, a další, neméně zajímavé výstupy či diskuse. Jedním z hlavních témat bylo také podnikání malých a středních firem a jejich působnost v příštích patnácti letech. Cílem letošního setkání bylo napomoci ob-

chodníkům při získávání správné inspirace a také zvednout obchodnickou náladu, která s nadcházející krizí stále chladne. Organizátorem tohoto setkání je firma Blue Events, s. r. o., a o setkání je každoročně větší zájem. Dříve se ho účastnilo okolo 500 účastníků, tento ročník přilákal asi 800 zájemců.  Autor: Kristýna Straková

economix

Letos se ve dnech 3. a 4. února uskutečnil v Top Hotelu již 15. ročník největšího setkání obchodníků ve střední a východní Evropě, které spolupořádá Fakulta mezinárodních vztahů VŠE v Praze.

– 1 / 2009

aneb Rozhlédněme se po budoucích pracovních příležitostech

24

rozhovor vat výsledky. Na bakalářské úrovni je české školství možná v průměru dále než americké. Americké školy dominují na magisterské a doktorandské úrovni. Jak se díváte na globální finanční krizi? Bude situace ještě horší nebo už začíná pomalu stagnovat? Myslím, že to bude ještě horší. I když nejhorší dopad jsme už asi zažili. V největší krizi jsou Spojené státy. Přesto – jak si představujete budoucnost České republiky? Nejsou pesimistické statistiky jen pro strašení lidí? Nejsou. Krize nás (a potažmo Evropu) zatím postihla minimálně. To však neznamená, že nebude mnohem hůře. Jsou již jasné náznaky, že Německo a další velké státy EU jdou do vážné recese, a to se k nám bohužel přenese.

Rozhovor s Janem Švejnarem Do povědomí české veřejnosti se Jan Švejnar nejvýrazněji zapsal jako neúspěšný kandidát na prezidentský úřad. Profesor Jan Švejnar je však v první řadě ekonom, přednáší na Michiganské univerzitě, významně se zasloužil o založení a fungování CERGE–EI (Center for Economic Research and Graduate Education – Economics Institute), ale podílí se i na nominaci laureátů Nobelovy ceny. Jan Švejnar byl poradcem mnoha českých politiků, mimo jiné Václava Havla.

economix

– 1 / 2009

Vystudoval jste ekonomii na Cornell University a na Princetonu. Byl jste se studiem spokojen? Který předmět vás nejvíc ovlivnil? Byl jsem se studiem na těchto špičkových univerzitách nadmíru spokojen a nikdy jsem nelitoval, že jsem tato studia podstoupil. Nejvíce mě ovlivnila mikroekonomie, ekonomie práce a ekonomický rozvoj. Jistě znáte poměry v českém školství. Dalo by se nějak srovnat vysoké školství u nás a ve Spojených státech? Třeba doporučit nějaké zlepšení nebo co je u nás lepší? Máte pravděpodobně na mysli vysoké školy. Vysoké školy jsou u nás různé, a srovnání je tudíž složité. Řekl bych, že v průměru dává české školství vysokoškolskému studentovi více autonomie a požaduje po něm více memorizace faktů. Americké školství má středoškolský přístup v tom, že student musí každý měsíc, ne-li týden, vykazo-

Nepřijde vám, že kdyby se krize tolik nemedializovala, byla by panika menší a krize mírnější? Kvůli zprávám lidé méně utrácejí a více šetří, což nemusí ekonomice úplně prospívat. To je samozřejmě pravda, ale na druhé straně je potřeba, aby lidé měli realistická očekávání a na krizi se dobře připravili. Domácí poptávka je důležitá, ale zahraniční poptávka po našem exportním zboží a službách bude klíčová. Jaké řešení krize doporučujete? To je na dlouhé povídání. Je rozhodně potřeba hledat zásadní kroky – ne jen malé úpravy. Souhlasíte s panem Paroubkem, který navrhl jako lék na krizi zvýšení daně bohatým? Doopravdy by takový krok pomohl? Sám o sobě ne. Spíše jde o to, že jestli se budou snižovat daně, což by pomohlo změkčit dopad recese, tak z hlediska fiskálního stimulu je efektivnější snížit daně více pro střední a nižší vrstvy než pro velmi bohaté občany. Jak se vám zamlouvá nový americký prezident Barack Obama? Myslíte, že naplní všechna očekávání Američanů a vyvede zemi z krize? Je to inteligentní a schopný člověk. Všechna očekávání samozřejmě nemůže splnit, protože přebírá zemi v krizi a očekávání jsou nerealistická. Nicméně myslím, že zavede zásadní, prospěšné reformy. Od demokratického prezidenta, jako je Barack Obama, lze očekávat další finanční podporu a pumpování vysokých částek do ekonomiky. Nemyslíte si, že taková další opatření jsou jen litím peněz do černé díry? Již investovaných 700 miliard dolarů se propadlo velmi rychle a vý-

25

rozhovor sledky dle ekonomů nejsou nějak uspokojivé. Máte pravdu, že bude hodně záležet na tom, jak se tyto peníze utratí a jak budou tyto výdaje monitorovány. Je neuvěřitelné, že nynější americké ministerstvo financí prakticky neví, jak banky použily prvních 300 miliard.

To teprve uvidíme. Nevytyčili jsme si žádné velké cíle, takže nebudeme viděni jako významní inovátoři. Předsedáme však v období krize a různých jednotlivých krizových situací, takže uvidíme, jak v těchto aspektech předsednictví obstojíme. Jak se díváte na výroky pana Paroubka, který se neustále pokouší ukončit vládnutí vítězné strany ODS a ohrožuje klidné předsednictví EU? To, že se jako lídr opoziční strany snaží ukončit vládnutí ODS, je přirozené a je to normální součást politické konkurence. Pokud vím, tak veřejně přislíbil jak doma, tak v zahraničí, že v oblasti předsednictví bude vládu podporovat, což je správný krok.

ČSSD zažila v krajských volbách překvapivé vítězství. Jak se ale díváte na úspěch komunistů? To je na pováženou. Svědčí to o velké nespokojenosti občanů a neschopnosti ostatních stran nabídnout přesvědčivé programy a osobnosti. Rok od roku se síla komunistické strany opět zvětšuje. Nehrozí podle vás po dvaceti letech návrat staré diktatury? Nemusí být samozřejmě v takové podobě, ale jisté riziko tu je. Nemyslím si, že nyní existuje nebezpečí diktatury. Jsme členy NATO a EU. Problém tkví v tom, že KSČM se stále ještě jasně nedistancovala od bývalého komunistického režimu. Nepřijala naše členství v NATO a některé základní principy, jako například soukromé vlastnictví. Z těchto důvodů stále ještě není plně státotvornou stranou v naší moderní společnosti. V rozhovorech jste připustil, že byste opět kandidoval na prezidenta. Je tomu tak? Při minulé kandidatuře jsem se rozhodl, že budu ochoten zásadně sloužit České republice. Toto rozhodnutí trvá, a jestli bude existovat situace, kdy má kandidatura dává smysl, tak budu kandidovat. Jestliže ne, tak ne. Sám pan Paroubek připustil, že by mohl kandidovat. Nebyla by to trochu čára

Nezdá se vám, že se sociální demokracie ještě nesmířila s rolí opozice? Určitě se s rolí opozice nesmířila a nikdo by to od ní, a ani od jiné existující strany, neočekával.

přes rozpočet? Kandidoval byste i v takovém případě? Popřípadě za jinou stranu? Pokládám za nadmíru prospěšné, aby se o post prezidenta ucházelo více kvalitních kandidátů, kteří představí různé ideje a vize pro naši společnost. Kandidoval jsem s podporou parlamentářů z více než jedné strany či senátního uskupení. Doufám, že by tomu tak bylo i v budoucnu. Česká republika v současnosti předsedá Evropské unii. Myslíte si, že ve své roli obstojí?

Jakpak se díváte na Lisabonskou smlouvu? Je pro Českou republiku výhodná? Vzhledem k hlasování a novému počtu eurokomisařů (pokud nedojde díky Irsku ke změnám) by byla Česká republika v mírné nevýhodě vzhledem k velkým státům. Lisabonská smlouva není ideální, ale je to to nejlepší, čeho se dá ve středně dlouhém horizontu v rámci 27 zemí dosáhnout. Proto stále říkám, že je dobré ji odsouhlasit a potom intenzivně pracovat se zbytkem Evropy na tom, aby Evropa fungovala hladce a integrovaně a aby ČR hrála aktivní a pozitivní roli.  Autor: Pavlína Máčalová Rozhovor se uskutečnil 12. ledna 2009.

Adrian Hornsby je také ředitelem pro výzkum a analýzy v Investing for Goods, stal se odborníkem na etické investování. Během svého života už napsal čtyři hry a povídky. Jeho hry byly prezentovány například v Pekingu, New Yorku, Amsterdamu či Paříži. Během přednášky na VŠE poprvé v České republice představil svoji knihu The Chinese Dream: A Society Un-

der Construction, která vyšla v loňském roce. Tato studie pojednává o silách, které vedly k vytvoření současné Číny a k světové urbanizační vlně. Akce byla zorganizována pod záštitou Ekonomického klubu Mladé občanské platformy. Autor: Kateřina Dvořáková

economix

Anglický spisovatel Adrian Hornsby navštívil 11. prosince 2008 naši školu se svou přednáškou FROM MAO TO WOW s podtitulem How shiny Chinese products got us into the credit crunch… and how they´ll get us out again.

– 1 / 2009

Spisovatel Adrian Hornsby na VŠE

26

zpravodajství

The Mont Pelerin Society (Montpelerinská společnost)

economix

– 1 / 2009

Po skončení druhé světové války se v roce 1947 sešlo 36 akademických pracovníků (ekonomů, historiků, filozofů) s liberálním ekonomem Fridrichem Augustem von Hayekem, aby prodiskutovali osud liberalismu (jeho teorii a především praxi). Místo setkání bylo určeno nedaleko švýcarského Montreux, na místě zvaném Mont Pelerin. VZNIK JEDNÉ Z NEJPRES TIŽNĚJŠÍCH LIBERÁLNÍCH SPOLEČNOS TÍ Skupina si dala název podle místa prvního setkání: Mont Pelerin Society (Montpelerinská společnost). Klade důraz na to, že se nechce přizpůsobit žádné politické straně, nehodlá provádět propagandu ani být ortodoxní. Jde o sdružení jednotlivců, nikdo z nich nesmí hovořit za ostatní. Cílem bylo usnadnit výměnu názorů mezi učenci, kteří sdílejí stejné ideály svobody, dále sledovat fungování, přednosti a vady tržního hospodářství. Od roku 1947 vzrostlo členství z necelých 50 na 500 osob. Jsou zde přítomni muži a ženy z téměř 40 národů, rozdílných akademických disciplín, věku a také proslulosti. Členy společnosti jsou vysocí vládní úřední-

ci, nositelé Nobelovy ceny, novináři, ekonomičtí a finanční odborníci a právní učenci z celého světa. Snaží se společně pravidelně představit nejnovější analýzy myšlenek, trendů a událostí. Schůze se konají obvykle poslední týden před začátkem září. Pojednání o předmětech společného zájmu jsou čtena, diskutována a kritizována. Stručně řečeno, společnost je složena z osob, které i nadále vidí nebezpečí pro civilizovanou společnost, jak je uvedeno v jednom z cílů. Je vidět jasný zájem o ekonomický a politický liberalismus, který má vzestupnou tendenci od druhé světové války až po současnost. Ale v nedávné době je znepokojuje mírný pokles liberalismu. Nemusí nutně sdílet společnou interpretaci v příčinách či následcích: rozšiřování vlády, ve stavu sociální péče, v moci odborů, obchodního monopolu a hrozby z inflace. Opět bez jakékoli dohody se členové společnosti snaží vykládat základní principy moderních podmínek hospodářské společnosti. PODPORA Sdružení ultraliberálních ekonomů Mont Pelerin Society je od svého založení podporováno nadací William Volker Fund. Nadace finančně zajistila také akademické volnotržní časopisy a knihy vydávané chicagskou školou, zafinancovala

vlivnou Foundation for Economic Education (ročně na fungování proudí stovky milionů dolarů). O ČLENS T VÍ VE SPOLEČNOS TI Členství lze získat pouze na pozvání, kompletní seznam členů bohužel nelze nikde dohledat, jelikož se seznam nesmí zveřejnit. je však známo, že mezi členy nechyběl současný český prezident Václav Klaus, hlavní poradci Borise Jelcina, bývalý francouzský ministr financí Alain Madelin a Margaret Thatcherová. Dalším nám známým členem Mont Pelerin Society je od roku 1994 doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan Národohospodářské fakulty.

Současné vedení PREZIDENT – DEEPAK LAL, (USA) Deepak Lal (narozen v roce 1940 v Lahore) je v současné době profesorem pro mezinárodní rozvoj studií na University of California v Los Angeles. V minulosti působil jako poradce řady vlád. Je autorem mnoha odborných článků o rozvoji ekonomiky a také hojného počtu odborných knih. Působil též jako profesor politické ekonomie na University College London a jako vědecký pracovník

v Cato Institute. Pracoval jako konzultant pro Indian Planning Commission, byl členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj různých agentur OSN. V letech 1984 až 1987 působil jako administrátor ve výzkumu Světové banky. Z jeho knih jsou známé například The Poverty of Development Economics (Chudoba rozvojové ekonomiky), The Hindu Equilibrium (Hinduistická rovnováha) a The Political Economy of Poverty, Equity and Growth (Politická ekonomie chudoby, slušnosti a růstu). SENIOR VICEPREZIDENT – GREG LINDSAY, (AUS TRÁLIE) Greg Lindsay je výkonným ředitelem předního australského výzkumného týmu Centre for Independent Studies, které založil v roce 1976 jako mladý učitel matematiky na západním předměstí Sydney. Centrum se rozrostlo na jeden z nejvlivnějších výzkumných ústavů v Austrálii a na Novém Zélandu. Lindsay původně studoval zemědělské vědy na univerzitě v Sydney, ale zjistil, že to pro něj není ten pravé, a přemístil se na Sydney Teachers College. Své studium ukončil na Macquarie University v roce 1977. V roce 2006 byl na valném shromáždění v Guatemale zvolen prezidentem Mont Pelerin Society.

Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

zpravodajství TA JEMNÍK – CARL JOHAN WES THOLM, (ŠVÉDSKO) Carl-Johan Westholm (narozen v roce 1947 v Orse) je lídrem ve švédském průmyslu. Studoval na Uppsala Universitet, kde v roce 1970 obdržel magisterský titul v oboru politických věd, v letech 1971–1974 pracoval jako vysokoškolský pedagog a v roce 1976 se stal doktorem filozofie. V letech 1969–1971 pravidelně přispíval svými články do Daily News. Dále se angažuje v různých organizacích podporujících svobodné podnikání a obchod. Westholm je také autorem řady knih. SHROMÁŽDĚNÍ Shromáždění Mont Pelerin Society se dají rozdělit do tří skupin, a sice na valná shromáždění, regionální shromáždění a speciální setkání. Valná probíhají vždy v pravidelných dvouletých intervalech, regionální nepravidelně. Valná shromáždění proběhla v poslední době v nejrůznějších koutech světa, například ve Washingtonu, D. C. (USA. 1998), v Santiagu (Chile, 2000), Londýně (Anglie, 2002), Salt Lake City (USA, 2004), Guatemale (Guatemala, 2006), Tokiu (Japonsko, 2008). Další příležitost potkat se s předními liberály nastane v Sydney v roce 2010. Regionální shromáždění probíhají v nejrůznějších světových městech, pro zajímavost: v Praze se tak stalo v roce 1991 a v Bratislavě v roce 2001. VÝZNAMNÍ EKONOMOVÉ VE VEDENÍ SPOLEČNOS TI Mezi významnými ekonomy, kteří působili jako prezidenti Mont Pelerin Society, byli například profesor F. A. von Hayek (1947–1961), profesor Milton Friedman (1970–1972), profesor George Stigler (1976–1978), profesor James Buchanan (1984–1986) a profesor Gary Becker (1990–1992). Zde je vidět působení takzvané Chicagské školy, v zastoupení Friedman (monetarismus), Stigler, Becker. Hayek, jakožto zakladatel, byl proslulý svým sporem s J. M. Keynesem, Buchanan je hlavním představitelem Školy veřejné volby.  Autor: Tereza Syrová

iexconomix m o n eco N ZÍ GA MA

O PR

TY EN UD ST

E VŠ




N BE DU

08 20




MA AR ZD
O 2 SL ČÍ N P R O M A G A Z Í

T Y S T U D E N

V Š E




Ú N O R

2 0 0 8




Č Í S L O 1




Z D A R M A

Ekofórum

lánek k Topo 2008 Mire 27. 3. rum Ekofó / str. 18

ký Tošenovs2008 Evžen 19. 3. rum Ekofó / str. 20

ěk Bezd ti čnos Vladimír el spole 22 ředit N / str. AEGO

k al Bobe Mich Centrální/ VŠE předseda ní rady kolej str. 12

vá Aneta Červenko ou rozhovor s projektov manažerkou sdružení 16 Ekonom / str.

šek Pavel Mucha Jirou 6 Radim / str. s výkonným prof. n FM VŠE z roz rozhovor děka společnosti

ed řed ředitelem str. 18 N NetCentrum /

e RA EL
IZ E! 1. vic n VŠ E M NA VŠE u VŠ RSKÉ STUDIU ČO NA D C EMS
DOKTO KR AJ Č R
CEMS Y V ČR Zuza dentko ST EKONO MICKÉ FAKUL TY FE L.H., R RO DO ÁR je stu
NÁ IS IS VO LB

H AS FP Y DO




ww www.economix.cz ix.cz Inzerce

27

28

mladá a úspěšná

Jana Olejníková, manažerka oddělení interní komunikace ve společnosti Ahold Vystudovala Podnikohospodářskou fakultu VŠE, poté působila ve společnosti Siemens, v níž mimo jiné vedla marketingové a PR oddělení divize Komunikace. Od poloviny listopadu je odpovědná za interní komunikaci ve společnosti Ahold, která provozuje síť prodejen Albert a Hypernova.

economix

– 1 / 2009

Vystudovala jste Fakultu podnikohospodářskou na VŠE. Podle čeho jste se rozhodovala při výběru vysoké školy a oboru? Mým dětským snem bylo vystudovat veterinu, jako můj strýc. Bohužel mi byla rozmluvena jako obor „těžký pro holky“. Proto jsem se rozhodla jít ve šlépějích své starší sestry a zkusit si přijímací zkoušky na VŠE, na podnikohospodářskou fakultu. Důležitou roli při výběru školy měly samozřejmě předměty přijímacích zkoušek – matematika a jazyky byly pro mne tehdy bezproblémové předměty, takže volba byla jednoduchá. Splnilo studium vaše očekávání? Na které hodiny jste se opravdu těšila, popř. na kterého kantora, který vás zaujal? Můj názor se asi nebude lišit od většiny nově nastupujících studentů, když řeknu, že jsem po gymnáziu chtěla především dále studovat, bavit se, vyzkoušet život na vlastní pěst a odjet z malého města do Prahy. VŠE se mi jevila jako ideální varianta, která mi všechno výše uvedené splnila. Na bakalářském stupni studia mě bavily předměty věnované ekologii, kultuře a národnímu hospodářství. Předměty naší třetí fakulty mne oslovily až na inženýrském stupni studia, a to předměty

z personalistiky, psychologie a sociologie řízení firmy. Nejvíce ze všech mě ovšem zaujal předmět Sociálně manažerské dovednosti (tzv. SoMaDo). Z dnešního pohledu bych řekla, že zkušenosti z tohoto předmětu jsem v praxi velmi uplatnila. Kurz se podobal spíše manažerskému školení než tehdy klasické výuce na VŠE. Měli jsme možnost vyzkoušet si prezentaci před kamerou, cvičit vyjednávání apod. Nesmím zapomenout ani na jazykovou výuku. Za to, že dnes mluvím španělsky a stále se domluvím rusky, vděčím svým profesorům z VŠE. Ráda vzpomínám na pana Dr. Provazníka z katedry Psychologie a sociologie a na jeho kolektiv, pak na celý kolektiv učitelů ruštiny. V posledních letech stále více studentů tráví léto v zahrani-

čí nebo se účastní různých výměnných pobytů. Máte zkušenost se studiem nebo delším pobytem v zahraničí? Kolika jazyky mluvíte? V době studia na VŠE jsem na žádný studijní pobyt nejela. Vybrala jsem si to později, když jsem strávila půl roku putováním po cestách evropských, a loni jsem odjela na čtyři měsíce do Střední a Jižní Ameriky. Domluvím se běžně anglicky, španělsky a rusky. Nyní se pokouším si oživit němčinu kvůli kamarádům z Německa a ze Švýcarska. Za svůj život jsem se učila mnoho jazyků, např. francouzštinu, turečtinu, řečtinu, švédštinu a arabštinu. Vždy, když se chystám jet na dovolenou, se snažím naučit alespoň prvních deset lekcí z jazykové učebnice, abych uměla pozdravit, poděkovat a objednat si v kavárně kávu

a vodu. Arabštinu jsem se učila v době, kdy jsem psala diplomovou práci na téma „Specifika obchodního jednání ve styku s islámskými státy“, a obrovsky mě bavila. Dozvěděl jsem se o vás, že obdivujete kulturu Latinské Ameriky a Španělska. Co vás na těchto zemích nejvíc fascinuje? Mám ráda španělskou kulturu, lidi, jídlo, krajinu, filmy, hudbu, koně, tanec, jazyk... prostě všechno. Líbí se mi jejich každodenní pohoda, ranní káva, odpolední siesta a vztah v rodině. Nejraději si sednu v podvečer v Barceloně nebo jiném městě na kávu na náměstí a kochám se lidmi kolem sebe. Na Španělech se mi líbí jejich otevřenost a upřímnost – jedna z vlastností, které mi v Čechách chybí. Latinská Amerika je láska „z jiného soudku“. Poprvé jsem do Mexika odjela na dovolenou před šesti lety, projeli jsme ho téměř celé a při té příležitosti navštívili Guatemalu, do které jsem se zamilovala. Sopky, Mayové, indiánské kultury a „nedostatek turistů“. Tehdy jsem se rozhodla, že se tam vrátím, a loni se mi to na měsíc povedlo. Na latinoamerické kultuře mě fascinuje příroda, lidé, magický realismus. Se španělštinou je cestování po Jižní a Střední Americe jednodušší, ale i s ní se můžete dostat do úzkých. Například ve vysokých horách a zapadlých vesnicích Bolívie či Guatemaly se mluví pouze místními indiánskými jazyky, což jen v případě Guatemaly je 28 mayských dialektů. Pracovala jste již při studiu v oblasti marketingu nebo PR? Měla jste vždy jasnou představu o tom, jak by vaše zaměstnání po dokončení studia mělo vypadat? Těsně před koncem školy jsem pracovala v České informační agentuře, tam jsem měla možnost být ve styku s novináři, články, rešeršemi apod. Předtím jsem pracovala v oblasti marketingového výzkumu a také jako organizátor controllingových akcí pro Controller Institut. Jasnou představu o své budoucí práci jsem neměla. Věděla jsem, že mě baví čeština, psaní, organizování akcí a práce s lidmi.

29

mladá a úspěšná

Jaké priority a cíle jste si stanovila při nástupu do funkce? V Aholdu je mým hlavním cílem pro tento rok zrevidovat všechny naše komunikační toky uvnitř společnosti a pokusit se je zefektivnit. Co byste poradila současným studentům VŠE, aby byli v profesním životě úspěšní? Aby zkusili práci u nás! Myslím, že za profesním úspěchem stojí hlavně to, že vás práce baví a je pro vás stále výzvou. Mluví se o dopadu světové krize na českou ekonomiku. Jak si stojí Ahold v prostředí, které je v Česku vysoce konkurenční? Předpokládáte, že by mohlo dojít k nějakým konkrétním změnám v odvětví v důsledku krize? Za celý finanční rok 2008 se čisté tržby Aholdu v České a Slovenské republice zvýšily o 13,9 % a identické tržby vzrostly o 3,2 %. Od srpna loňského roku

V čem tkví úspěch Albertu, který získal již počtvrté titul Supermarket roku? V paměti mi utkvěl slogan „věřte nízkým cenám“. Jak ho hodnotíte? Supermarket roku je velkým oceněním práce všech zaměstnanců prodejen. „Věřte nízkým cenám“ je slogan a zároveň slib našim zákazníkům, že v prodejnách Albert najdou široký sortiment zboží za ceny, které je nenutí dělat kompromisy při výběru svých oblíbených výrobků. Spolupracuje vaše společnost také se studenty (kromě manuálních prací)? Myslíte, že by se větší spolupráce mohla vyplatit? V úvahu přichází například forma spolupráce na projektech nebo záštita bakalářských a diplomových prací studentů. Ahold spolupracuje se studenty vysokých škol jak z VŠE, tak např. ČZU a dalších. Dvakrát ročně pořádáme u nás v centrále v Butovicích Dny otevřených dveří. Dále se prezentujeme na studentských veletrzích, jako jsou Career Days nebo Šance. V rámci naší společnosti funguje i tzv. Summer Internship, kde vybraní studenti pracují na 2–3měsíčním projektu a získávají zkušenosti přímo od odborníků z retailu. Možnost zpracovat u nás diplomovou práci pak mají studenti, kteří absolvovali Summer Internship nebo u nás pracují. Talentované absolventy hledáme prostřednictvím Management Trainee programu. Na chodbách našich provozoven, ať už je to centrála, distribuční centra nebo i prodejny, můžete potkat studenty, kteří u nás začínali v rámci některého studentského projektu nebo v prodejně jako brigádníci.  Autor: Miroslav Mikéska

Sloupek Tomáše Vorla jr. Když jsem byl menší, byly pro mne Vánoce vrcholem roku. Těšil jsem se na dárky, sladkosti (míň už na kapra), stromek, ozdoby, pohádky a vůbec všechno. Postupem času a mého dospívání jsem si prošel obdobím, kdy mi Vánoce přišly jako totální komerce, pak fází apatie, načež přišlo období smíření. Dnes se na svátky těším hlavně proto, že budu doma s rodinou a že bude řízek. Ale i v době, kdy jsem považoval Vánoce za hloupost, jsem si je dokázal užít, a to díky tomu, že můj tehdy malý bratr dokázal ze Štědrého večera udělat skvělou show. Ona dětská naivita je pro rodiče dvojsečná. Na jedné straně je to prvek, který dokáže vykouzlit tu pravou sváteční atmosféru, na druhou stranu tlačí na rodiče, aby dítěti dopřáli, po čem touží. Na to konto bych vám chtěl povyprávět příběh, který se stal minulé Vánoce v jednom českém městečku. TV Prima před Vánocemi 2007 odvysílala reportáž o krádeži v supermarketu. Tři chlapci ve věku okolo patnácti let přistihli pracovníka ochranky při krádeži. Všimli si ho zejména proto, že se choval značně nervózně a vůbec si nepočínal jako zdatný lapka. Svůj lup schoval pod bundou uniformy a vydal se směrem ke křoví, které lemovalo parkoviště supermarketu, aby zde nelegálně nabyté statky uschoval a mohl si je při odchodu domů v klidu vyzvednout. Chlapci muže pronásledovali, zavolali policii a muže usvědčili. Do této chvíle případ jasný a mou pozornost by jistě neuchvátil. Vše se ale změnilo v momentě, kdy policie zveřejnila seznam ukradených věcí. Muž zcizil dvě másla, kilo mouky a jednu panenku Barbie. Dle mužových slov měla být dárkem pro jeho malou dceru a ostatní mělo být použito na výrobu cukroví. Případ je o to smutnější, že

jako zaměstnanec bezpečnostní služby musí být muž trestně bezúhonný, a je tak docela pravděpodobné, že s ním jeho zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr. Tento případ mi dlouho leží v žaludku a sám nevím, jak s ním naložit. Zmíněného člověka neznám a nemíním soudit, co je ve skutečnosti zač. Pokud ovšem budu uvažovat pouze v rámci tohoto případu, vychází mi na jedné straně etické nerovnice zoufalý muž, který udělal zoufalý čin z jistě bohulibého důvodu, na druhé straně však stojí litera zákona a mravní kodex, který platí pro všechny bez rozdílu. V každém případě, krást se nemá. Nakolik je ale tento muž zločincem v pravém slova smyslu, to nechám na posouzení čtenáři. Buď jak buď, Vánoce vytvářejí lidé. A dokud budou lidé hloupí, uvidí za Vánocemi pouze nucené veselí a stres z nákupů. Chyba tedy není ve svátcích samotných, ale v jejich pojetí. Onen zmíněný muž byl snad opravdu jen zoufalý či hloupý. Nenechte se proto prosím vyprovokovávat vánoční kampaní a vězte, že podstata Vánoc je v něčem docela jiném. Jak já to ale budu jednou vysvětlovat svým dětem, to sám věru netuším.  Autor: Tomáš Vorel

– 1 / 2009

V prosinci minulého roku jste se stala manažerkou interní komunikace ve společnosti Ahold. Jak funguje interní komunikace ve firmě s 15 tisíci zaměstnanců? Komunikace ve firmě je na dobré úrovni, ale jako všude i zde je prostor pro zlepšování. Ahold je v České republice provozovatelem 300 prodejen Albert a Hypernova, zároveň má dvě velká distribuční centra a centrálu, která sídlí v pražských Nových Butovicích. Celkem pro nás pracuje zhruba 15 tisíc lidí, ke všem těmto pracovníkům musí včas dorazit zpráva, která se jich týká, má vliv na jejich práci či na jejich pracovní podmínky, ať už jsou to lidé na pozici prodavače, skladníka či manažera. Většina našich pracovníků v provozu při své práci nepoužívá e-mail, to znamená, že všechno důležité musí „unést papír“, ale zároveň nelze prodejny či distribuční centra zahltit papírovou komunikací.

sledujeme nový trend – zvýšený zájem zákazníků o zboží nabízené v tzv. promocích a o výrobky naší vlastní značky Albert Quality, která nabízí stejnou kvalitu jako tzv. značkové výrobky, ale je minimálně o 15 % levnější. Předpokládáme, že čeští spotřebitelé budou ještě více citliví na cenu při zachování požadavků na kvalitu nabízeného zboží.

economix

Poté přišla nabídka práce pro Siemens v divizi Komunikace, kde jsem nakonec zůstala takřka osm let, zpočátku jako PR manažer, pak na pozici marketingové a PR ředitelky pro divizi.

30

Jindřichův Hradec

Fakulta managementu se konečně dočká dostavby

economix

– 1 / 2009

Na podzim loňského roku došlo na Fakultě managementu VŠE k významné události. Byla zahájena její několik let avizovaná rekonstrukce a dostavba. Celý projekt má na starosti tajemník fakulty Miroslav Malec, který nám poskytl informace o tom, jak přestavba probíhá a co nového nás čeká. Budova, v níž Fakulta managementu sídlí, nebyla původně určena pro potřeby vysoké školy (sídlil zde bývalý okresní výbor KSČ) a v mnoha ohledech již nevyhovuje požadavkům pedagogů ani narůstajícímu počtu studentů. Proto po několika letech vyjednávání o finančním zajištění investice byla v listopadu loňského roku zahájena první etapa rekonstrukce a dostavby. „Realizaci současné dodávky stavebních prací zajišťuje stavební firma Hochtief, a. s., a celá dostavba první etapy by měla být dokončena 30. listopadu tohoto roku. Významným rysem celé přestavby je důraz na bezbariérový charakter budovy,“ uvedl Malec. V rámci první etapy bude k původní budově přistavěn pavilon informačního centra (prosklená část budovy na vizualizaci). Ten vzniká nad místem původního parkoviště, které se rovněž rozšiřuje, a to o jedno

podzemní podlaží. Informační centrum bude mít čtyři patra. Tajemník Malec k prostorovému uspořádání informačního centra dodává: „První patro bude patřit knihovně, která bude fungovat na úplně jiném principu, než je tomu dnes. Studenti budou moci sami procházet mezi regály a hledat své oblíbené autory a publikace. Ve druhém patře bude prostor pro samostudium a ve třetím vzniknou oddělené kóje umožňující práci ve skupinách a počítačová studovna. V posledním, čtvrtém patře vzniknou dvě učebny vybavené moderní výpočetní technikou. Kapacita těchto učeben bude 64 a 48 studentů.“ Zajímavostí je, že obě učebny budou odděleny posuvnou příčkou, takže v případě potřeby budou moci fungovat jako velká posluchárna pro 112 studentů. Celková cena první etapy včetně zabudované technologie a vybavení se předpokládá ve výši 119 mili-

onů Kč (včetně DPH), samotná stavba by měla stát 103 milionů Kč. Náklady z 53 procent kryje VŠE, zbytek (47 %) je financován ze státní systémové dotace. Následně by měla navazovat druhá etapa dostavby, jejíž dokončení je plánováno na rok 2012. Realizace druhé etapy nebude pro kolemjdoucího tak patrná. Nové prostory pro společenskou místnost, garsonky pro hostující profesory a seminární učebny s počítači vzniknou přístavbou jednoho patra nad pavilony B (křídlo budovy s nynější knihovnou) a C (hlavní křídlo se vstupním vchodem). Kapacita počítačových učeben bude 24 a 34 studentů. Na místě nynější knihovny bude dostatek místa pro tři přednáškové učebny (pro 99, 66 a 48 studentů). Malec dodává: „Ve všech přednáškových učebnách budou do stolů zabudovány zásuvky s elektrickým proudem pro napojení notebooků.“ Zastřešením nádvoří a nynější studentské klubovny vznikne prostorná dvorana s občerstvením. Druhou etapu by chtěla VŠE financovat pomocí strukturálních fondů EU. Na předpokládaných nákladech, které by měly dosahovat výše 166 milionů Kč, by se VŠE chtěla podílet patnácti procenty. Jaká překvapení tedy na studenty v Jindřichově Hradci čekají? V rámci první etapy dojde k rozsáhlé modernizaci knihov-

ny, v jejích studovnách budou vytvořeny nové možnosti pro týmovou práci, druhá etapa přinese, mimo jiné, prostornou dvoranu s občerstvením. Dle slov pana tajemníka: „Vybudování informačního centra, nové knihovny, studoven a učeben výrazně rozšíří možnosti výuky i samostudia, podstatně se zlepší i kvalita života studentů, pedagogů i návštěvníků včetně účastníků Univerzity třetího věku z řad seniorů.“ Tajemník fakulty dále uvedl: „Další součástí projektu dostavby fakulty je i vybudování a provoz Institutu managementu inovací, který bude špičkovým pracovištěm v oblasti managementu inovací v zájmu urychlení přechodu ke znalostní ekonomice včetně oblasti zdravotnictví. Fakulta managementu VŠE by prostřednictvím tohoto pracoviště mohla více rozvíjet i spolupráci s praxí.“ Záměr vybudovat Institut managementu inovací FM VŠE je reakcí na stávající stav FM VŠE, která disponuje širokým spektrem odborníků, ale také je odrazem celospolečenské poptávky, orientované na posílení inovačního procesu, na podporu ekonomického růstu a zároveň i na inovativní přístupy k řešení řady sociálních, zdravotnických, ekonomických i ekologických problémů.  Autor: Pavla Prokopová

31

Jindřichův Hradec

Odkud se takový grant vlastně vezme? Jde o dotační program, který má na starosti regionální politika. Strategie regionálního rozvoje České republiky je nyní vymezena na období 2007–2013 a je rozdělena do osmi hlavních bodů, z nichž si dovolím jmenovat dva, a to Cestovní ruch a Kulturu, které jdou spolu ruku v ruce. Zjednodušeně řečeno: čím více opravených památek, tím více turistů a tím více peněz – a tak pořád dokola. Problém není samozřejmě zdaleka tak prvoplánový, rekonstrukcí se nemyslí pouze oprava, ale i změna využití památky a efektivnější využití pro cestovní ruch. Ale zpět k regionální politice. Jejím prvořadým cílem je vytvoření podmínek pro odstranění nebo alespoň zmírnění nadměrných rozdílů ve vývoji jednotlivých částí státu a dosažením vyvážené regionální struktury přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti národní ekonomiky v mezinárodním měřítku. Zahrnuje opatření v první řadě napomáhající růstu stupně ekonomické aktivity v území, kde je vysoká nezaměstnanost a malá naděje na přirozený ekonomický růst, a na druhé straně opatření sloužící ke kontrole ekonomických aktivit v územích s nadměrným růstem. Vždy také dochází k meziregionálnímu přerozdělování. Mechanismus této redistribuce spočívá

v příjmech a výdajích státního rozpočtu a rozpočtů regionální správy. I pro turistický ruch je ekonomická síla regionu důležitá – musíme si přiznat fakt, že v celosvětovém měřítku je nejčilejší cestovní ruch v ekonomicky nejrozvinutějších místech. V rozvinutých regionech je dobrá infrastruktura, kvalitní ochra-

na životního prostředí a samozřejmě i vysoká bezpečnost. To je cíl i EU – regionální politika je v EU prováděna na několika úrovních: nadnárodní, národní a regionální. Například je nutno uhlídat, aby nedošlo k vývoji takzvané dvourychlostní Evropy, obrazně řečeno, aby některé méně vyspělé státy EU

economix

Také v letošním roce jsou udělovány granty a zastupitelstvo Jihočeského kraje přispěje na péči o kulturní dědictví jižních Čech.

značně nepokulhávaly za ostatními a nedocházelo k dvojímu vývoji. (K problematice dvourychlostní Evropy se v minulém čísle Economixu vyjádřil v rozhovoru i Miloš Zeman). Regionální politika zaujímá velmi významné postavení nejen v rámci hospodářské politiky EU, ale i v rámci její celkové politiky, což dokumentuje skutečnost, že z hlediska finančních prostředků, vynakládaných na zabezpečení vlastních cílů, se dlouhodobě řadí na druhé místo – hned za společnou zemědělskou politiku. Adresáti těchto prostředků jsou pochopitelně spokojeni. Podle kritiků je to ovšem příliš mnoho. Konkrétně Jindřichův Hradec uvolňuje ze svého rozpočtu finanční prostředky na podporu organizací působících v oblasti sociálních služeb, zájmových činností seniorů a zdravotně znevýhodněných a organizací s protidrogovými aktivitami. Účelové dotace je možné čerpat v průběhu celého roku 2009 a může o ně žádat i fyzická osoba poskytující nebo provozující tyto služby. Funguje zde komunitní plán, jehož smyslem je zapojit veřejnost do diskusí o sociálních službách a umožnit jí, aby se mohla účastnit tvorby tohoto plánu. V Jindřichově Hradci momentálně probíhají projekty realizované za podpory EU, jako například modernizace a přístavba plaveckého bazénu, na který je vyhrazeno necelých 18 milionů korun, rekonstrukce cyklostezek a také projekt Stavební úpravy ulice Štítného v Městské památkové rezervaci Jindřichův Hradec, jenž by měl být dokončen letos v květnu. Nezbývá nám než doufat, že tyto projekty mine tržní (vládní) selhání a všechny cíle se opravdu naplní a prostředky budou vynaloženy efektivně. Předpokladem je, že orgány na místní úrovni jsou s problémy daleko lépe obeznámeny a i důsledky nesprávných řešení většinou dopadnou na bedra zodpovědných osob. Jaké to asi bývá s daleko monstróznějšími projekty, řízenými centrálně, například z ministerstev?  Autor: Lucie Cepáková

– 1 / 2009

Regionální rozvoj – šance pro města z jihu Čech

32

handicapovaní studenti

Středisko handicapovaných studentů funguje na VŠE od roku 2007. Za dobu jeho existence se počet studentů využívajících služeb SHS zvýšil o polovinu, což znamená, že se bariéry pro handicapované studenty úspěšně odbourávají. Co ale na takového uchazeče čeká u přijímacích zkoušek? Může kvůli svému handicapu očekávat nějaké úlevy nebo zvýhodnění?

Přijímací zkoušky pro handicapované studenty

economix

– 1 / 2009

Handicapovaný student se musí nejdříve trochu pídit po informacích o tom, jakou podporu může očekávat. Na hlavní stránce školního webu je přístup k informacím SHS přes odkaz Instituty, Centra. O činnosti sdružení se může dovědět také ve dnech otevřených dveří jednotlivých fakult. V kanceláři SHS v místnosti č. 35 NB jsou jim k dispozici denně od 9 do 18 hodin ředitel centra Martin Ctibor nebo student Václav Eliáš. Pro zájemce o studium nabízí možnost „přijímaček nanečisto“, což představuje možnost vyzkoušet si přijímací testy přímo ve středisku. Na základě výsledků může středisko pomoci zajistit individuální přístup ke zkoušce. Této možnosti využilo v loňském roce sedm uchazečů, pět z nich potom u testů uspělo. Podle Eliáše není individuální přístup k handicapovaným

Středisko handicapovaných studentů VŠE v Praze informuje

uchazečům vždy samozřejmostí: „Průběh závisí na domluvě s fakultou. Když fakulta řekne, že ne, my s tím nic neuděláme a i handicapovaný student skládá zkoušky u nich.“ Jak dodává, dobré zkušenosti má středisko například s přístupem FFÚ a FPH. Vždy ale záleží na ochotě jednotlivých fakult a v této oblasti je možné ještě mnohé zlepšit. FIS povoluje individuální přístup především u sluchově a zrakově postižených, uchazeči na mechanickém vozíku obvykle vykonávají přijímací zkoušku běžnou formou. Ostatní uchazeči s postižením zraku nebo sluchu mohou dostat zadání testu upravené pracovníky SHS, fakulta jim může ponechat na zkoušku až dvojnásobek běžného časového limitu. Jiná situace je u Národohospodářské fakulty, která přijímá studenty na základě výsledků Národních srovnávacích zkoušek společnosti Scio. Je tedy potřeba požádat o individuální přístup přímo tam. Jak Scio informuje na svých webových stránkách, tito studenti mají možnost skládat zkoušky téměř ve všech obvyklých termínech na odborných pracovištích v Praze, Brně nebo Ostravě. Věřme tedy, že také v letošním roce se podaří sítem přijímacích zkoušek projít i studentům, jimž jejich handicap již nemusí komplikovat přístup k vysokoškolskému vzdělání.  Autor: Pavlína Škromachová Ve středu 4. února 2009 úspěšně ukončila bakalářské studium na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze zrakově handicapovaná studentka Marta Osersová. Jejím oborem bylo národní hospodářství. V magisterském studiu si vybrala obor ekonomika a správa životního prostředí. K tomuto tématu se vázala i bakalářská práce, která se zabývala ekonomickou analýzou přeshraničního pohybu odpadů. Jde o významný osobní úspěch, ale také o úspěch Střediska handicapovaných studentů jako významného partnera při překonávání obtíží a překážek, které každý handicap přináší.  Autoři: Václav Eliáš, Vladimír Štípek

handicapovaní studenti

33

Pod křídlem noci

Restaurant Pod křídlem noci Národní 10, 110 00 Praha 1 tel.: +420 224 951 741 www.podkridlemnoci.cz

economix

Do poslední chvíle jsem netušila, kam to vlastně půjdeme na večeři, ale překvapení stálo za to! Restaurace je rozdělena do dvou částí – takzvané světlé a tmavé. Ve světlé části jsme byli pohledným a milým číšníkem seznámeni se základními pravidly restaurace, vybrali si menu a poté přišel ten netrpělivě očekávaný moment – vstoupili jsme do tmy. Byla jsem velmi nejistá a při cestě k našemu stolu jsem se držela naší číšnice jako klíště. Měla velmi příjemný hlas, který byl v tu chvíli pro mě záchytným bodem a určitou jistotou. Průběh večeře se vydařil. S polévkou jsem problém neměla, ale druhý chod už byl zajímavý – objednala jsem si totiž pečenou kachnu se zelím. Nejen že jsem při nabírání sousta měla zpravidla prázdný příbor, ale ani hledání patřičných komponent na talíři nebylo jednoduché. Po několika marných pokusech jsem to vzdala a jedla rukama. To nemluvím o moučníku – banánu v čokoládě se zmrzlinou. Z toho jsem měla hrůzu, že si zašpiním obličej a hlavně oblečení. Naštěstí to dopadlo dobře, žádná újma na majetku restaurace ani mém se nekonala. Opravdu jsme se nasmáli, je to pro mě zážitek na celý život. U stolu nás bylo celkem pět. Po večeři jsme si navzájem vyměnili zkušenosti se stolováním a uklidnilo mne, že ani pro jednoho z nás, kromě mého nevidomého kamaráda, to nebylo vůbec snadné. Takovouto cestou si člověk uvědomí, co má, a přiblíží se mu svět tmy. Většina ji chápe jako něco strašného, jako odsouzení k doživotní beznaději. Ale opak je pravdou. I ve tmě se dá žít plnohodnotný život. Vždy záleží jen a jen na nás. Bariéry stavíme my, zdraví lidé. Návštěvu této restaurace doporučuji všem. Nejen že se dobře najíte, ale poznáte něco nového. Něco, co vás může sblížit s ostatními.  Autor: Ing. Martina Vahalíková, EKF VŠB-TU Ostrava

– 1 / 2009

V restaurantu Pod křídlem noci vstoupíte do světa naprosté tmy a vlastních emocí. V létě minulého roku jsem navštívila svého nevidomého kamaráda v Praze, kde jsem strávila příjemný čas se spoustou zážitků, na které hned tak nezapomenu. Jedním z nich byla návštěva restaurace Pod křídlem noci.

34

zahraniční student na VŠE

Zahraniční student STEFAN KATEV

economix

– 1 / 2009

Stefan pochází z Bulharska. Na VŠE studuje Fakultu mezinárodních vztahů, za obor si vybral mezinárodní obchod. Nyní je ve 3. ročníku. I když v České republice prožil celý svůj „uvědomělý život“, přesto není jeho pohled zatížen „českou realitou“ a zjistit jeho názory může být obohacující pro nás všechny. Mimo jiné se dočteme, jak se dívá na zpodobnění Bulharska v díle Entropa výtvarníka Davida Černého.

V České republice jsi již delší dobu. Mohl bys přiblížit okolnosti svého příjezdu do ČR? Co tomu předcházelo? Proč jste si vybrali právě ČR? Do České republiky se přistěhovala celá naše rodina v roce 1994. Předcházel tomu však spletitý sled událostí. Pád komunismu znamenal pro bulharskou ekonomiku drtivý dopad. Mnoho lidí nemohlo najít práci a podobný byl i případ mých rodičů, kteří právě dokončili vysokou školu. Přes kontakty se podařilo otci najít práci na ambasádě, kde pomáhal vyřizovat víza zájemcům o práci v zahraničí. Zde si uvědomil, jak velká je poptávka po přepravě do zahraničí, a tak v roce 1992 založil společnost Katev Travel & Commercial, která zprostředkovává pravidelnou autobusovou dopravu do Bulharska dodnes. Naneštěstí se sociální i ekonomická situace v Bulharsku stále zhoršovala, proto rodiče usoudili, že bude lepší, když jejich děti budou vyrůstat v České republice, kde byla situace podstatně lepší. Důvodů, proč si rodiče vybrali zrovna Česko, je více. Moje matka vystudovala slovanskou filologii, takže uměla češtinu, která je navíc jako slovanský jazyk bližší bulharštině než například němčina, neboť další varianta byla usadit se v Německu. Dalším důvodem, který nejspíš o všem rozhodl, bylo snazší vyřízení dokladů k pobytu v České republice než v sousedním Německu. Mohl bys stručně popsat město, odkud pocházíš? Narodil jsem se v Sofii a jako město se kráse Prahy nevyrovná, ale vždycky se tam rád vracím, především kvůli krásným vzpomínkám z dětství. Město se pyšní bohatou historií, protože bylo založeno už kmenem antických Thráků, kteří mu také dali původní název Serdica. Dnešní vzhled centra pochází z počátku 20. století, kdy se formovala novodobá republika. Komunistický režim po sobě také zanechal znatelné stopy, neboť město je obklopené nepěknou a zchátralou betonovou džunglí, která velmi kazí image Sofie. Dominantou města je hora Vitoša. Nejvyšší vrchol Černý vrch se tyčí nad Sofií ve výšce 2290 metrů a k lanovce se dá dojet z centra tramvají, což je taková kuriozita. Město je známé také svými minerálními prameny, zde se údajně léčila byzantská princezna Sofia, po které nese město své současné jméno. Město je dále známo svým bouřlivým nočním životem – a budete-li mít štěstí na dobrého průvodce, určitě se nudit nebudete. V Praze jsi studoval střední školu a teď pokračuješ na VŠE. Je výběr naší ško-

zahraniční student na VŠE

35

ly náhodný nebo jsou v tom rodinné kořeny? Otec je architekt, máma filoložka, ale oba jsou podnikatelé, takže jsem se rozhodl spíše z praktických důvodů. Obor mezinárodní obchod jsem si vybral, protože mým velkým koníčkem jsou jazyky, které se zde vyučují na slušné úrovni. Studuješ mezinárodní obchod. Chtěl by ses jednou věnovat něčemu s bulharskou tematikou, třeba v rámci velvyslanectví, nebo míříš úplně jinam? V budoucnu se vidím na vyšším postu ve velké nadnárodní české společnosti v Bulharsku, jako například ČEZ. Práce na velvyslanectví mě také láká, ale konkrétně jsem o tom ještě nepřemýšlel. V současné době je mou prioritou dokončit navazující magisterské studium na naší škole.

Vzhledem k tomu, že jsi v ČR už dlouho, co se v tvém životě změnilo? Přece jen mentalita českých a bulharských lidi je trochu jiná. V České republice žiji celý svůj uvědomělý život, takže si nedokážu představit, jak by to vypadalo, kdyby tomu tak nebylo. Přesto si naše rodina zachovala bulharské tradice. Rodiče nás se sestrou vždycky učili být pyšní na naše předky, oba mluvíme i píšeme bulharsky, takže můžu směle říct, že mentalita obou národů je značně odlišná, především kvůli historickým, ale i náboženským rozdílům. Pravoslaví převládá u 80 procent bulharského obyvatelstva, což přináší odlišné tradice a zvyky. Co mi dal dlouhodobý pobyt v Česku, je kulturní nadhled. Přece jenom zde budu vždycky cizincem, ale v Bulharsku nebudu nikdy doma, takže to s sebou nese i určitá negativa. Žiješ s rodiči v Praze. Nemrzelo tě někdy, že tím přicházíš o kolejní život studentů? Mám spoustu kamarádů z kolejí, tak mi

Setkal ses někdy například s diskriminací? Ano, bohužel jsem se s ní setkal na základní škole. Ve třídě jsme shodou okolností byli čtyři Bulhaři a někteří spolužáci, kteří sdíleli extremističtější názory, často šikanovali mého kamaráda. Mám na to špatné vzpomínky. Naštěstí jsem se nikde jinde s diskriminací nesetkal. Jaké jsou tvoje vztahy ve škole se studenty a učiteli? S učiteli jsem nikdy neměl problém, vždycky jsme našli společnou řeč, takže jsem s výukou naprosto spokojený. Mezi studenty jsem našel hodně kamarádů, se kterými se často vídáme po škole. Mně osobně vyhovuje, že jsme mezinárodní komunita, díky čemuž jsem našel kamarády ze všech koutů Evropy. Co tě zlobí na naší škole? Jak by se dal zlepšit přístup učitelů vůči zahraničním studentům, případně co bys ty sám uvítal? Mnoho lidí si stěžuje, že výuka je strašně neosobní kvůli obrovskému počtu studentů na škole. Podle mě nás to však lépe připraví na realitu, až školu opustíme. Můj názor je, že se tak studenti naučí lépe dbát o svoje záležitosti a být více soběstačnými. Jinak se ke mně učitelé vždycky chovali jako k českému studentovi. Nemám postřeh, zda se jejich přístup liší k těm zahraničním. Co mi přijde na našem oboru líto, je, že se

kvůli obrovskému počtu lidí těžko vytvoří kolektiv. Na druhou stranu člověk pozná více lidí, takže to záleží na jeho schopnosti komunikace s lidmi. V poslední době je aktuální neshoda mezi ČR a Bulharskem kvůli plastice, kterou ČR umístila v Bruselu v rámci svého předsednictví EU. Jak to vnímáš ty jako Bulhar žijící v ČR? Mě plastika osobně velmi urazila. Nejspíš jsem nepochopil, co přesně měla symbolizovat či na co měla poukazovat. Chápu, že to někomu může připadat vtipné, ale můj názor je, že se nehodí na mezinárodní úroveň. Jsem zastáncem svobody slova a myslím, že kdyby to pan Černý vyvěsil někde na Václavském náměstí, nebylo by to tak urážlivé. Tím, že to spadalo pod záštitu České republiky, šlo podle mě o velkou ostudu. Navíc se pan Černý za své dílo omluvil, což by podle mě neměl udělat žádný seriózní umělec. Souhlasím s názorem, že umění má provokovat, a tím, že vzbudilo emoce, ať už kladné či záporné, dokazuje, že svou úlohu splnilo. Nesouhlasím s úsilím bulharských politiků plastiku znázorňující Bulharsko odstranit, protože jako právoplatný člen bychom si tu ostudu měli vypít společně s ostatními členskými zeměmi. Místo toho by se nad tím měli zamyslet, protože plastika poukazuje, i když nevhodně, na to, co si o Bulharsku myslí zbytek Evropy. Doufám, že se jednou dožijeme dne, kdy se Bulhaři nebudou muset stydět za svou zem či za své politiky a umělci nás budou vidět jinýma očima.  Autor: Jana Lysáková

– 1 / 2009

Jak často se vracíš do Bulharska? Díky firmě rodičů jsem s cestováním do Bulharska neměl nikdy problém. Alespoň jednou ročně se tam vypravím – vidět blízké, v létě pak k moři. Poslední tři roky jsem založil s kamarády tradici silvestrů v Sofii, protože se tam pořádají neuvěřitelné novoroční oslavy.

některé výhody kolejního života neušly. Rodiče mě navíc v ničem neomezují, takže jsem toho nikdy nelitoval.

economix

U studentů VŠE je obvyklý velký zájem o zahraniční stáže. Chystáš se také zažádat si o stipendium? Kam bys chtěl vyrazit? Ano, přemýšlel jsem o zahraniční stáži a pokusím se dostat někam do Španělska. Zaprvé mě velmi láká tato země, zadruhé si chci vylepšit španělštinu, kterou mám strašně rád. Dále jsem přemýšlel o Edinburghu, protože to město miluju, případně zvažuji skandinávské země.

36

na baru s...

economix

– 1 / 2009

Winter Ave Zoli americká kněžna Libuše Ženy slovanského původu mají zvláštní kouzlo. Stejné je to i u krásné herečky Winter Ave Zoli. Je talentovaná a ambiciózní. Možná podobná byla i kněžna Libuše, kterou bude Winter hrát v novém filmu The Pagan Queen režiséra Constantina Wernera.  Mluví a píše se o vás jako o americké herečce českého původu. Jak se sama vnímáte? Narodila jsem se v Pensylvánii, ale můj otec je Slovák. Moje babička za námi cestovala a já na Slovensko, takže jsem se rychle naučila mluvit slovensky. Když mi bylo jedenáct, odstěhovala jsem se s rodiči do Prahy. I když jsem Američanka, vždy jsem se cítila jako Českoslovenka.

 Narodila jste se ve Spojených státech, žila v Čechách a nyní jste zpět v USA. Kde se tedy cítíte nejvíce doma? Teď bydlím v Los Angeles a tam se mi hrozně moc líbí. Je tam moře, slunce a hory. Na druhou stranu se cítím jako doma, když jsem v Praze. Strávila jsem tady skoro patnáct let a pořád tady mám rodinu. Je těžké říct, kde je to lepší, protože obě místa mi vyhovují.  Jak dlouhou dobu jste vlastně strávila v Čechách? Jak často se sem vracíte? Vracím se vždy na svátky, a když tady mám práci, což je docela často, jsem tady asi dvakrát do roka. Zrovna teď jsem dostala práci na americkém krátkém seriálu, který se tady bude točit.  Co se vám na životě v Čechách líbilo a na co byste si naopak nezvykla? Vždy se mi líbila historie a krása Prahy. A taky se mi líbí, že můžu všude pěšky nebo metrem. V Los Angeles jsem pořád v autě! Nevím, jestli je něco, na co bych si nemohla zvyknout. Jsou to samozřejmě maličkosti, jako třeba moje oblíbené potraviny v Los Angeles, Whole Foods nebo některé obchody, kam chodím nakupovat. Anebo knížky, ale to se dá vždy nějak vyřešit... třeba nakupovat přes internet.  Mluvíte velmi dobře česky. Jak si udržujete aktivní znalost češtiny? Mluvím pořád slovensky s babičkou a s dědou. Také mám kamarády z Čech v Los Angeles. A samozřejmě když jsem v Praze. Nikdy bych si nedovolila ztratit moji češtinu.  Jak jste se dostala k herectví? Byl to váš dětský sen? Když jsem byla malá, vždy jsem chtěla být baletka. Chodila jsem na tanec a taky na zpěv. Když jsem ale začala hrát v divadle ve škole, tak jsem hned věděla, že to nejspíš bude moje budoucnost. Od třinácti let jsem začala hrát profesionálně.  V loňském roce jste nedaleko Prahy natáčela film The Pagan Queen, který je inspirován legendou o kněžně Libuši a zachycuje mytické počátky vlády Přemyslovců v Čechách. Ztvárnila jste v něm postavu kněžny Libuše. Byla to vaše první hlavní role? Byla to moje první hlavní role ve filmu. Měla jsem trému už měsíc před natáčením. Měla jsem strach, jestli režisér neudělal chybu, když mě vybral. Ale taky jsem věděla, že do toho dám celé své srdce a duši...  Máte už za sebou řadu filmových i seriálových rolí, uveďme například filmy Liga výjimečných, Česká spojka (Bad Company), Princ a já, Hellboy nebo seriál Zjevení. Na která natáčení vzpomínáte nejraději? Musím říci, že nejvíce jsem si natáčení užila, když jsem hrála Libuši ve filmu The Pagan Queen. Byla to opravdu krásná zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu.  Mnoho filmů, ve kterých jste hrála, se

37

na baru s...

kových rolí jako ve filmech Tristan a Isolda a The Pagan Queen. Cítím se asi nejpohodlněji v právě takových filmech.  Z doby, kterou jste strávila v Čechách, pravděpodobně znáte nějaké české filmy. Patří některé z nich mezi vaše oblíbené? Nevím, který český film bych uvedla jako nejoblíbenější, ale mám strašně ráda Miloše Formana jako režiséra. Moc bych s ním jednou chtěla pracovat.

 Jaké máte plány do budoucna? Chcete zůstat u herectví? Naučila jsem se, že plánovat budoucnost se moc nedá. Jistě mám nějaké cíle, kterých bych chtěla dosáhnout. Chci se nadále věnovat herectví, zatím mě to hrozně baví. Chtěla bych hodně cestovat a užívat si prostě života... jsem teď šťastná, zdravá a jdu si za svými sny.  Autor: Betka Kuchařová

– 1 / 2009

Inzerce

economix

částečně natáčelo v České republice, vznikly v české koprodukci nebo jste se v nich setkala s českými herci. Myslíte si, že to nějakým způsobem souvisí s vaším českým původem? Nevím, jestli to souvisí s mým českým původem. Spíš ty filmy byly americké, takže si myslím, že ne. Ale určitě mi to pomohlo s Libuší... Ne, že jsem dostala tu roli jen kvůli tomu, že jsem Češka (castingy byly v Londýně, New Yorku a Los Angeles), ale myslím si, že to, že mám české kořeny, mi pomohlo se s Libuší lépe ztotožnit.  Jaké pro vás bylo hrát Libuši, která je považována za matku českého národa? Jak jste se na roli připravovala? Byla pro mě velká pocta hrát Libuši. Četla jsem o ní vše, co jsem mohla, včetně všech příběhů o Šárce a Vlastě. Hodně jsem o Libuši přemýšlela, jaká to byla žena. Chtěla jsem ji ztvárnit jako statečnou, moudrou a silnou, ale taky duchovní, jemnou a citlivou. Všechny tyto vlastnosti jsou u ní v krásné rovnováze.  Kromě filmu The Pagan Queen jste se objevila také ve snímku Tristan a Isolda, kde je příběh rovněž založen na pověsti. Mají pro vás tyto filmy nějaké zvláštní kouzlo? Dalo by se říct, že jsou si v něčem podobné? Určitě se dá říct, že historické příběhy mají své kouzlo. Ráda bych dostala víc ta-

38

Turecko: Pohled do kultury

economix

– 1 / 2009

V létě se mi naskytla výborná příležitost zajet si na pět týdnů do Turecka. Nešlo by o nic tak výjimečného, pokud bych jela jen na dovolenou slunit se na pláže a užívat si prvotřídních diskoték. Můj výlet začal na severozápadě Turecka, kde jsem mohla bydlet v turecké rodině. Považuji to za nejlepší recept, jak poznat tamní způsob života, zvyky a kulturu. Než ale začneme cestovat, krátce si zemi představíme. Turecko má strategickou polohu, a možná proto je tak rozmanité. Hraničí s Gruzií, Arménií, Ázerbájdžánem, Íránem, Irákem, Sýrií, Řeckem a Bulharskem. Z jihu ho omývá Středozemní moře, ze západu Egejské moře a ze severu Černé moře. Na ploše 780 580 kilometrů čtverečních žije přes 70 milionů obyvatel. Kromě krásných písčitých pláží a početných vodopádů zaujímají velkou část povrchu země hory. Nejvyšší hora Velký Ararat je vysoká 5137 metrů. Současným prezidentem je Abdullah Gül, premiérem Recep Tayyip Erdogan. Po tak rozlehlé zemi se nejlépe cestuje autem. Netřeba dodávat, že u cestovní kanceláře lze objednat autobusové zájezdy, ale pokud nemáte rádi cestování ve skupinkách, tak doporučuji jezdit ve vlastním. Existují tedy další dvě možnosti – půjčit si auto nebo jet vlastním. Já jsem zvolila druhou možnost. S přestávkou na spaní cesta z Česka do severního Istanbulu zabrala něco přes jeden den.

cestopis

PŘÍJEZD DO RODINY Rodina, ke které jsem měla namířeno, žije ve městě Yalova na břehu Marmarského moře. Žije v něm téměř 71 tisíc obyvatel a je to hlavní město stejnojmenné provincie. Trajektem z Istanbulu se tam dostanete zhruba za 40 minut. V centru města panuje chaos, ale já jsem naštěstí bydlela v horách. V rodině se mi moc líbilo. Od našich rodin se tolik nelišila. Možná to bylo tím, že sice byla muslimská, ale nepraktikující. Ženy nenosily šátky, ba dokonce to rodina zavrhovala. Vepřové ochutnali a rádi se napili. Modlení pětkrát denně se neuskutečňovalo.

součást Evropy než Asie. V současnosti se podle průzkumů dělí turecká populace na dvě poloviny. Jedna je velmi liberální a náboženství nepraktikuje v silné míře. Patří sem však také ortodoxní věřící, kteří v jinak islámském státě (sunnité) tvořící početnou skupinu. Tato liberálnější polovina žije většinou ve velkých městech jako Istanbul, Ankara nebo Izmir (Smyrna). Pravidla jsou v daném případě velmi volná. Šátky dokonce, jak jsem již zmínila, někteří striktně odmítají. Pro dívku není problém si vyjít v minisukni a celkový vztah mužů a žen je stále rovnocennější. Druhá polovina země patří k pravici až extrémní pravici. Jejich snahou je zapojit náboženství co nejvíce do běžného života. Příkladem je město Konya nebo část Istanbulu Eyüp. Rozpolcenost však není jen záležitostí dnešní generace. Střet radikálního islámu, mírného islámu a křesťanství sahá už do dávné minulosti. Uveďme třeba istanbulskou gigantickou stavbu Hagia Sofia. Tento kolos byl původně postaven na troskách křesťanských kostelů. Po ničivém požáru nechal císař Justinián chrám opět postavit, a to v kolosálním stylu. V roce 1453 ale dobývá Istanbul Mehmed II. Dobyvatel a ten přeměnil chrám v mešitu. Zlaté mozaiky Ježíše a Panny Marie jsou zde však k vidění dodnes, protože tato slavná křesťanská díla byla „jen“ zabílena. Od roku 1923 už přichází turecký hrdina Mustafa Kemal zvaný Atatürk a Hagia Sofia se stává muzeem. Ještě dnes se extrémní pravice snaží o obnovení mešity, ale brání jí v tom ortodoxní menšina a také negativní ohlasy z Evropské unie.

NÁBOŽENS T VÍ: DVOJÍ T VÁŘ Turecko je v tomto ohledu hodně tolerantní, možná proto se spíše považuje za

KUCHYNĚ Vraťme se ale k rodině. První, co vás praští do očí, je soudržnost rodiny. Schází se velmi často a málokdy se stane, že sedíte u ve-

Turek. Jde o mléčný zakysaný nápoj, který je trochu slaný a mírně okořeněný. Pokud vám chutnají mléčné výrobky, tak doporučuji. Na začátku jsem si nedokázala představit, že budu pít zakysané mléko třeba k masu s hranolky, ale jakmile si člověk zvykne, je to velmi osvěžující, především během léta. ZVYKY Zvyků a tradic existuje nepřeberné množství. Vybrala jsem ale jeden, který mi moc k srdci nepřirostl, přesto je to tradice. Na začátek musím podotknout, že v dnešní době už tato tradice umírá, ale i tak jsem jí byla svědkem. Jde o zvyk zvaný sunnet. Jakmile chlapec dospěje do věku deseti let, následuje rituál obřízky. Jak jsem říkala, v dnešní době už se to moc nepraktikuje a chlapec se obřízne ihned po porodu. Některé rodiny si

to však přejí takhle. Jsou dva způsoby: buď lze rituál provést v nemocnici, nebo doma. Osobně jsem se účastnila druhého případu. Pro rodinu je to velká událost. Chlapec se nejdříve převleče za prince a projíždí v troubícím nazdobeném autě po městě. U nás by si člověk mohl myslet, že se někdo žení či vdává. Po příjezdu už doma čekal lékař, který chlapci místo umrtvil. Dříve se to ani neumrtvovalo. Chlapce povzbuzuje a drží vybraný rodinný příslušník. Během celého procesu zpívá muslimský zpěvák z koránu. Chlapec si prožije svoje, na druhou stranu se také cítí dobře, protože se z něho stal muž. Po zákroku se podává maso s rýží a ayranem. Odpoledne je určeno odpočinku, jelikož večer je čas velké oslavy. Chlapec sedí na trůně a ostatní pijí, jedí a tančí. Avšak rozhodně se nenechte mým předchozím odstavcem nějak vylekat. Každá země má své zvyky a Turecko nestojí jen na rituálu obřízky. Rok od roku je Turecko vyspělejší, i když pořád jsou vidět velké mezery. Pro Evropany je určitě příjemný Istanbul nebo slunečný jih s městy Antalya, Alanya nebo Belek. Turecká riviéra je určena pro turisty. Pětihvězdičkové hotely jsou naskládané na sobě, obsluha je prvotřídní, ulice jsou čisté a noční zábava nezná mezí. Spousta známých dýdžejů pochází právě z Turecka. Pokud máte rádi historii a poznávání kultury, doporučuji sever a západ – Istanbul, Izmir. Jih je spíše na odpočinek. Nevládne tu takový chaos. Přesto si nemyslete, že tureckou riviéru tvoří jen pláže a hotely. K prohlídce jsou tu krásné vodopády nebo historický amfiteátr. Turecko je velmi bohatou zemí i na antické památky – stačí jmenovat Tróju, Efesos a Milét. Nebojte se objevovat, a pokud budete mít příležitost, je krásné se podívat každé kultuře i pod pokličku.  Autor: Pavlína Máčalová

economix

čeře sami. I když nebydlí ve stejném městě, najdou si čas a minimálně jednou do týdne si posedí nad vínkem a chutným jídlem. Kuchyně je další výbornou vizitkou Turecka. Sama jsem se do ní zamilovala a často si něco z ní připravím. Není nijak složitá. Vepřové maso v podstatě v Turecku neseženete. Jedí velmi často kuřecí, hovězí nebo jehněčí a samozřejmě ryby. Snad nejznámější je kebab nebo pak více kořeněné mleté maso köfte. Jako přílohu si dopřejí chleba ekmek, rýži nebo hranolky. Doporučuji rýži, protože je připravena poněkud jiným způsobem, než jsme obecně zvyklí. Před zalitím rýže vodou ji krátce opraží na másle. Další specialitou jsou zeleninové saláty, které jsou často z opečené zeleniny na olivovém oleji nebo z čerstvé zeleniny s bílým jogurtem. Mimochodem bílý jogurt jedí snad ke všemu. Co se pití týče, tak z nealkoholických nápojů jsou tradiční ovocné šťávy, černý čaj a káva. Černý čaj se připravuje ve speciální dvojité konvičce. V jedné je horká voda a ve druhé čajový koncentrát. Koncentrátu se dává do speciální skleničky jen málo a dolije se horkou vodou. Nepijte samotný koncentrát, je velmi hořký. I s horkou vodou je čaj stále velmi silný a je potřeba ho hodně osladit. Uvařit kávu je také velmi zdlouhavý rituál. Česká představa o turecké kávě spočívající v zalití kávy horkou vodou je velmi mylná. Kávu je potřeba několikrát převařit a míchat. Rozhodně to není nápoj pro lidi s vysokým tlakem. Nezapomínám ani na alkohol, který je všude k dostání. Tradičním nápojem je raki, neboli anýzová pálenka. Ředí se vodou a ledem, aby se vytvořila bílá dobrota. Přezdívá se tomu „lví mléko“. Když už jsme u toho mléka, málem bych zapomněla na ayran. U jídla si tento nápoj neodpustí snad žádný

– 1 / 2009

39

cestopis

40

sport

Nordické nože na Lipně Poslední dobou si na nás „Děda Mráz“ trošinku zasedl, nemyslíte? Začalo to zavřením kohoutků a pokračovalo to nízkými teplotami pod nulou, za které by se nemusela stydět ani daleká Sibiř. Má to však i své světlé stránky, obzvláště pro nás bruslaře. Ve zkratce: všemožné ledové plochy vydržely dlouho zamrzlé. V takových podmínkách stojí za to vyrazit na Lipno!

V lednu jsme se s kamarádem Vaškem z Českých Budějovic rozhodli na vlastní kůži zažít krásu mrazivého počasí. „Budějce“ (jak se u nás na jihu říká) totiž leží nedaleko naší největší vodní nádrže Lipno, která bývá v zimě pokrytá silnou vrstvou ledu. Dá se po něm dokonce jezdit i autem, a proto poskytuje ideální podmínky jak pro běžkaře, tak pro bruslaře. Stačí vyrazit v sedm hodin ráno autem a v osm už stojíte na ledě. Z Prahy to trvá asi dvě a půl až tři hodiny. Na zamrzlé ploše Lipna se rozprostírá desetikilometrový upravený pruh ledu široký šest metrů, který spojuje obce Lipno nad Vltavou a Frymburk. Tato dráha je pravidelně upravována a na začátku února po oficiálním měření byla údajně prohlášena za nejdelší bruslařskou dráhu na světě. Se svými 10 922 metry je opravdu monstrózní. V přístavu Lipenské Maríny je možné si zapůjčit vybavení v podobě bruslí, nordických nožů a vyprošťovacích bodců, vše v rozličných velikostech a dobré kvalitě. Stejně tak jsme učinili i my, když jsme neodolali

dlouhým nordickým nožům, které disponují vázáním Rotafella a Salomon a dají se jednoduše připevnit na vlastní klasické (či skatové) běžkařské boty. Tento typ bruslí disponuje dvojnásobně delšími noži než klasický a díky volné patě umožňuje delší skluz a zároveň větší požitek z jízdy. Svým způsobem se blíží závodnickým bruslím. Vzhledem k tomu, že oblast Lipna se stala v poslední době velmi oblíbenou, a to nejen pro Nizozemce, je dobré si trochu přivstat. Během slunečných víkendů navštíví tuto dráhu kolem 3000 lidí nejen rekreačních či náhodných bruslařů, ale dokonce i závodníků.

Počasí nám přeje, a tak vyrážíme na první okružní jízdu. Myslím, že severská ocel byla dobrá volba. Nabroušené brusle se jemně zařezávají do ledu a výborně drží stopu, která je dlouhá někdy i přes osm metrů. Na cestě začínáme potkávat první nadšence a také první občerstvení, kterých je několik dokonce přímo na ledě. Pokud se zastavíte, můžete posedět a dát si teplý čaj, punč nebo třeba gulášovou polévku. Vše za přijatelné ceny. Dokončujeme čtvrtý a poslední okruh, tedy celkem 40 kilometrů, přibližně za tři hodiny i s krátkým posezením. Pokud bychom nemuseli zpátky do Budějovic na oběd, bylo by možné jezdit klidně celý den. Pro nás jsou však najeté kilometry dostačující výplní sobotního dopoledne, a tak nasedáme do auta a vyrážíme zpět do královského města Přemysla Otakara II. Na závěr bych chtěl vypíchnout několik důležitých věcí. Je dobré sledovat počasí a aktuální stav ledové pokrývky. Přestože je půjčovna v Lipně nad Vltavou otevřena sedm dní v týdnu, je dobré přivézt si s sebou vlastní nabroušené vybavení. Neztrácíte čas ani peníze. Pokud však brusle nevlastníte, je půjčovna vítanou alternativou. Začít se dá z obou stran – jak v Lipně, tak ve Frymburku. Existuje samozřejmě mnoho dalších výborných míst, kde se dá v Čechách bruslit (Praha – Šeberák, Džbán), ale Lipno patří rozhodně k tomu nejlepšímu a vyplatí se pro něj obětovat trochu času. Autor: Jan Gazdačko

economix

– 1 / 2009

Co zažiji s outdoorem? Pokud se přidáte k horolezcům, možná zažijete perné chvilky, i když bude na skále vaše jištění bezpečné. Jestliže vás okouzlí divoká voda, budete kličkovat na vltavských kanálech a pravděpodobně se nalokáte kalné vody z řeky. Rozhodnete-li se přidat k orientačním běžcům, docela možná se ztratíte v některém z pražských „lesů“. A pokud si jako tělocvik zapíšete outdoor, může se vám přihodit toto všechno a zcela určitě ještě víc!

Získat zápočet outdoorovým způsobem ale není jen tak ledajaká věc. Především musíte mít chuť na ne vždy pozitivní, nicméně silné zážitky. Dále musíte mít dostatek času – na outdoor je nutné si vyhradit celé čtvrteční dopoledne, a pokud vás dobrodružné venkovní sporty naprosto pohltí, pak bude času potřeba daleko víc. Přestože se skoro každý týden sportuje s jiným vybavením, nemusíte se bát, že se z vašeho kolejního pokoje stane skladiště

kajaků, in-line bruslí nebo lyží všeho druhu. Některé sportovní pomůcky je možné si zapůjčit ve skladu CTVS, jiné seženete od kamarádů. O tématu daného týdne budete informováni vždy v pondělí na sportovních nástěnkách ve Staré i Nové budově VŠE. CO TO OUTDOORIS TI VLAS TNĚ VYVÁDĚJÍ? Letos outdoor začínal na Vltavě, ale nebyla to zrovna romantická vyjížďka na lodičkách. Bylo potřeba splnit plavecké testy (na kachny pozor) a pak zabrat až k soutoku s Berounkou. Outdooruje se za každého počasí. Čím hůř, tím lépe. Letos na tomto pravidle vydělaly společnosti prodávající ložiska do kolečkových bruslí, protože často

došlo k jejich opotřebení, někdy až ke zničení. Během hodin tohoto tělocviku máte možnost poznat Prahu s mapou v ruce. Okruh po památkách nečekejte – ztrácet a nalézat se při orientačním běhu budete v Divoké Šárce, v Hostivaři nebo v Kunratickém lese. Leze se vysoko a ještě výš – v zimě v Holešovicích v lezeckém centru Mamut. A když napadne sníh? To je ta nejlepší příležitost vyrazit z Prahy do Bedřichova v Jizerských horách. Učit těmto dovednostem vás bude Tomáš Vaněk, který všechny výše zmíněné sporty využívá při přírodním víceboji (tzv. survival), nebo Petr Stejskal. Chcete-li tyto pány nebo ostatní členy CTVS poznat, zkuste si zapsat v tomto semestru outdoor. Jak na to? Přijďte na první hodinu (na to je však pozdě, udělejte to tak v příštím semestru) nebo přímo za vyučujícími do konzultačních hodin. P. S.: Skalní outdooristi vylepšují svou fyzičku i mimo čtvrteční tělocvik – každou středu od 20.15 v tělocvičně ve Staré budově.  Autor: Tereza Voborníková

41

sport

Golf Networking Club, první vysokoškolský golfový klub Na VŠE již druhým semestrem působí klub, který má za cíl spojovat studenty se zájmem o golf. Ačkoli Golf Networking Club byl založen studenty VŠE a většina současných členů je právě z této vysoké školy, je otevřen všem studentům vysokých škol bez výjimky. K založení klubu došlo v reakci na stoupající popularitu golfu. Ten dávno přestal být sportem pro několik vybraných jedinců a už vůbec neplatí mylná představa, že „golf je jen pro snoby“. Rapidní nárůst příznivců tohoto sportu a vznik mnoha golfových hřišť v posledních několika letech dokazují, že je tomu právě naopak. Golf je také perfektní

příležitostí k setkání s novými přáteli, nezřídka i s těmi na celý život. Jak už z názvu klubu vyplývá, jedním z dalších cílů klubu je umožnit členům navázat nové vztahy v neformálním prostředí. Podmínkou členství je vyplnění elektronické přihlášky na internetových stránkách golf. vse.cz a zaplacení semestrálního příspěvku 400 Kč. Členové potom mají zajištěn vstup na akce pořádané klubem, ale čekají je také slevy a výhody na dvanácti golfových hřištích a dalších místech. Klub nabízí členství v České golfové federaci za 1500 Kč. Při nákupu tohoto ročního členství navíc členové nemusí platit příspěvek za zimní semestr 2009.

Vítáni jsou samozřejmě také noví členové, kteří s golfem zatím nemají žádné zkušenosti. Opět od března, a to každé úterý a čtvrtek od 10 nebo od 16 hodin se totiž koná škola golfu pro začátečníky, kde se účastníci během deseti lekcí seznámí se základy golfu a potom mohou případně složit zkoušku golfové způsobilosti a získat tak handicap 54, což je nezbytná podmínka pro vstup na golfové hřiště. Vedle toho v březnu startuje škola golfu pro pokročilé, a to každou středu. K setkávání členů bude docházet pravidelně na driving range v Čechii Karlín, kam Golf Networking Club zve zajímavé hosty ze světa golfu a byznysu. Pro členy klubu se chystají golfová posezení v ka-

várně, stejně tak jako panelové diskuse v prostorách VŠE, a zejména akce jara – golfový turnaj špičkové úrovně na přelomu dubna a května. Turnaj s občerstvením a hosty ze světa profigolfu naváže na mimořádně vydařený Golf Networking Club Hrádek Cup 2008, jenž byl vrcholem podzimní golfové sezony a z nějž si členové klubu odnesli hodnotné ceny a především nezapomenutelné zážitky. Pokud máte chuť zapojit se a vyzkoušet si sport, kterému už mnoho lidí před vámi zcela propadlo, a přitom se seznámit s novými přáteli, podívejte se na internetové stránky golf.vse.cz, na nichž najdete všechny důležité informace.  Autor: Tomáš Mudra

možnost poradit se s profesionály osobně a vše si takříkajíc osahat. Dalším krokem k tomu, abyste byli vpuštěni na normované golfové hřiště, je absolvování kurzu golfové způsobilosti zakončeného zkouškou. Tak získáte Zelenou kartu, bez které vás na golfové hřiště nepustí. Opět je důležité si vybrat, kde tento kurz absolvujete, jaké nabízí možnosti, co vše se dozvíte a jestli je veden profesionálním trenérem. Od března tohoto roku poběží v rámci Student Golf klubu dva kurzy na Zelenou kartu, a to v areálu GK Čechie. Účastníci mají zajištěnu veškerou potřebnou výbavu a osvojí si vše od historie golfu přes nutná pravidla až po praktickou část – trénink na hřišti. Po absolvování kurzu a následném složení zkoušky golfové způsobilosti získá adept

handicap 54 a možnost registrace v České golfové federaci. To vyžaduje zaplacení klubového členství formou členského příspěvku, jenž většinou tvoří nejnákladnější položku, která v některých případech může dosahovat i několika desítek tisíc korun. Student Golf klubu se však díky výhodné spolupráci s mnoha firmami a golfovými resorty podařilo dostat tuto cenu na minimum – členství je proto možné získat za 1700 Kč. Student Golf klub nabízí svým členům v rámci čtyřsetkorunového členského příspěvku slevy až 50 procent ve více než 45 golfových resortech v ČR a dalších 6500 slev v ostatních odvětvích. Kompletní seznam slev a výhod pro studenty najdete na webových stránkách www. studentgolf.cz.  Autor: Adam Binder

economix

Student Golf klub aktivně funguje od podzimu roku 2008 jako studentská organizace na většině vysokých škol v Praze. Hlavním podnětem pro jeho vytvoření byla myšlenka propojení golfu, nejrychleji se rozvíjejícího sportu v ČR, a komunity studentů a absolventů, kteří jsou otevření novým aktivitám a golf by rádi hráli, ale považují jej za příliš nákladný a nedostupný.

Student Golf vytváří plnohodnotnou síť mimoškolních aktivit, a to jak z oblasti golfu, tak mimo něj. Pro své členy klub připravuje pravidelné tréninky, kurzy golfové způsobilosti, golfové večírky a panelové diskuse a semináře, kterých se účastní zajímavé osobnosti z oblasti politiky, průmyslu, obchodu a golfu. S prvními golfovými kroky úzce souvisí i základní pravidla, kterými by se měl hráč řídit, chce-li se všechno potřebné naučit od základů správně. Existuje více možností jak začít, všechny se ale většinou shodují v tom, že první odpaly byste měli provést pod vedením profesionála, který vás naučí základní pohyby. Proto pořádá Student Golf klub pro úplné začátečníky pravidelné prezentace přímo na školách, kde mají posluchači

– 1 / 2009

Začněte hrát golf se Student Golf klubem!

42

kultura, volný čas

Filmový klub na škole ekonomů Na Vysoké škole ekonomické si lze vybrat ze dvou filmových klubů. Jedním je iniciativa Ladislava Tajovského, který se stará o fungování Filmového klubu I. B., druhým je Filmový klub VŠE, organizovaný studenty naší školy. Ten je obdobou vysokoškolských filmových klubů a nyní se mu budeme věnovat. Tento klub funguje na VŠE již od roku 2001, jeho začátky však nebyly snadné. Protože dodržují veškerá nařízení týkající se autorských práv a práv na promítání, která opravdu nejsou levná, ze začátku si členové FK museli promítání financovat sami. Martin Doležal z Filmového klubu nám k tomu řekl: „Stali jsme se rázem pracujícími studenty, kteří si v úterý večer pouštějí velice nákladné filmy.“ Naštěstí se již teď promítání stalo rentabilním. Doležal nám ke vztahu FK a VŠE uvedl: „Filmový klub má oficiální sídlo v budově školy. Díky podatelně a vrátnici může probíhat bezproblémová distribuce filmu. Škola nám umožňuje propagaci na plazmo-

vých televizích, plátně v Rajské budově a na internetu a na základě smluvních podmínek nám pronajímá své prostory a techniku. Myslím, že tento vztah je pro obě strany velmi korektní.“ VŠE klubu finančně nepřispívá, klub musí škole platit nájem promítacího sálu, tedy Likešovy auly. Práva na promítnutí filmového díla stojí od 1200 do 6000 Kč. Filmový klub byl založen a stále funguje jako nezisková organizace a jeho členové ani neuvažují o tom, že by z něho vytvořili podnikatelskou činnost. Raději si vytvořili rezervu, kdyby jeden semestr nebyl příliš úspěšný, aby nedošlo ke krachu či aby nenastala znovu situace,

kdy by museli financovat chod klubu ze svého. Mimo to za peníze navíc adoptovali na dálku devítiletého chlapce v Keni, který díky nim získá základní vzdělání, naučí se číst a psát. Program bývá předem stanoven a spolu s dalšími informacemi jej najdete na www.filmacek. net. Někdy jsou součástí promítání i besedy s hosty, nedávno to byl například Jiří Menzel (více v Economixu č. 6/2008), který prý dokonce projevil zájem o účast sám. Byl v tomto však světlou výjimkou, jinak si klub své hosty zpravidla zve. Ptali jsme se, zda teď, když je klub rentabilní, pozvou nějaké hvězdy, a dostalo se nám strohé a velmi jasné odpovědi: „Jestli

jsou hvězdami myšleni lidé, kteří jsou vidět v každém společenském časopisu, tak pozvánky od nás adresované neobdrží.“ A jak se vybírají filmy? Vždy na semestr dopředu, získávání autorských práv totiž není snadné ani levné. Výběr pak ovlivňují diváci, kteří členy kontaktují se svým tipem, distributoři, kteří na oficiální adresu FK zasílají informace o novinkách, a sami členové, kteří bedlivě sledují plán premiér. Spoléhají při tom hlavně na dobrého režiséra. „Když je obsah filmu mizivý, je zde alespoň kvalitní režie,“ dodal Martin Doležal. Plánem do budoucna je pořádání více besed, rozšíření promítání na příležitostných akcích a větší podíl na studentských aktivitách. Je také nutné najít následovníky, kteří převezmou štafetu, aby klub nezanikl se stoupajícím věkem nynějších členů. Promítání pro letní semestr 2009 začalo 3. března a prvním snímkem byl Valčík s Bašírem. Doležal k podmínkám účasti na promítání ještě dodal: „Cena 50 Kč je stejná pro studenty, nestudenty, dospělé, ZTP, důchodce, věřící, nevěřící, kulhavé, šilhavé, šmatlavé, anarchisty, pacifisty... jste u nás všichni vítáni.“ Na stránkách Filmového klubu si můžete vstupenky rezervovat on-line. Autor: Kristýna Straková

Dan a Dana nad kafem

economix

– 1 / 2009

V SEDMÉM NEBI Kavárnu V Sedmém nebi najdete na Újezdě, v ulici Zborovské, hned vedle Café Savoy. Svým názvem se ka-

várna pyšní naprosto oprávněně. Dostane vás svou jedinečnou atmosférou – tlumené osvětlení, starý dřevěný nábytek a navíc milé ceny. Prostor kavárny je rozdělen do tří menších místností ve dvou patrech, takže obvyklý kavárenský hluk se roztříští v příjemnou kulisu. Nad kavárnou bdí Pánbůh, který se zde houpe na houpačce a shlíží do přízemí dírou v podlaze (nebo v nebi?) Čas si zde můžete zpříjemnit knížkou z místní knihovničky či deskovou hrou. Nápojový lístek nabízí nepřeberné množství čajů, káv a dalších dobrot. Z vlastní zkušenosti můžeme doporučit například extra hustou čokoládu (byla fakt hustá!), výborné

veltlínské nebo vynikající nakládaný hermelín. I když špatně si zvolit asi nelze. Kavárna má wi-fi připojení, nicméně její internetové stránky se mi nalézt nepodařilo.  Autor: Dana Odvodyová, Dan Haltuch

43

kultura Recenze knihy: Barbora Nesvadbová – Pohádkář Barbara Nesvadbová, známá jako šéfredaktorka časopisu Harper´s Bazaar a někdejší partnerka bývalého ministra Karla Březiny, je autorkou Pohádkáře, čtvrté to knihy z její ženské dílny. Kniha nese název podle heroizované postavy muže jménem Mára. Ten se stává osudovým partnerem hned několika žen. Detailní ženské rozbory situací a náhledů na věci a pocity, tisíckrát rozebírané smutky a nenávisti vydaly na 207 stran knihy. Pro vážnost situace hned na začátku autorka pro jistotu pohřbí babičku, otce a několik svých bývalých lásek snad proto, aby jí čtenář odpustil, že na dalších desítkách stran knihy Nesvadbová, ať už autobiograficky nebo ne, zabředá do

ženských fantasmagorií, které jsou od reálného světa a dění na hony vzdálené, a přitom jako by se díky nim točil svět. Z jazykového hlediska kniha není o moc zdárnější. Autorka zcela evidentně ráda čte sebe samu, zároveň si libuje v příliš častých anaforách a sem tam sklouzne k pocitu, že by i čtenáři mohla něco vysvětlit podrobněji. Tím však nedochází k prohloubení empatického vztahu mezi autorem a čtenářem, právě naopak. Názvy jednotlivých kapitol často nekorespondují s postupujícím dějem knihy (lze-li vůbec

o nějakém ději uvažovat). Čtenář tak často přemítá, která ze tří „Márových obětí“ k němu právě z textu knihy mluví: zda to je Karla, nebo jde o Tereziny esemesky, či to jsou zoufalé Daniny monology. Autorce se nepodařilo odlišit ženské postavy takovým způsobem, aby se nepřekrývaly a vyprofilovaly tak svůj jasný záměr. Všechny tři ženy spojuje nejen Mára, ale rovněž emoční labilita a na druhé straně snaha o citovou převahu nad okolím. Neschopnost nalézt si jiného partnera,

citová otupělost, věková rezignace a nekonečné odchody a návraty tak bez ohledu na smyšlenost postav autorčinu tvorbu svým způsobem velmi poznamenávají. Knize chybí oproštění od vztahových malicherností. Dětské postavy jsou vesměs používány jako okrajové PR. Pozérství postav, které vyloženě smrdí autobiografickou stopou, překypuje ješitností a nemizí ani v případě, že jde o vnitřní monolog. A tak autorka na konci knihy Máru alespoň uvrhne do žaláře, neboť v jakémkoli jiném případě by asi všechny Márovy ženy musely ve své slepé a bezvýchodné touze spáchat sebevraždu. Hodnocení: 3 Nakladatelství: MOTTO Počet stran: 207  Autor: Lucie Kubečková

z nich doopravdy nechce žít život, jaký žije. Není však úniku… Nebo ano? Život utíká a protéká mezi prsty. Je doopravdy jediná cesta dělat to, co vás nebaví, a bydlet tam, kde nechcete? Začíná hra s emocemi. Moment, kdy se uvažuje o otázce priorit, odpovědnosti, strachu a svobody. Film je dotažený do puntíku a režisér se snažil očividně nechat hercům volné pole působnosti, aby ukázali, co v nich je. Ztvárnění postav je dokonalé. K dobrému efektu ještě přispívá kvalitní kamera, střih a do děje zapadající hudba. Takový film určitě stojí za vidění.  Autor: Pavlína Máčalová

economix

Filmový Oscar se bohužel nedostane na každého, někteří filmoví tvůrci již však vědí, jak na to, ale ne všichni se chtějí podřídit oscarovému diktátu. Film Nouzový východ se tomuto diktátu nepodřídil a žádného Oscara neobdržel. Film však získal tři nominace, což je samo o sobě významným úspěchem. Nominován byl v kategorii herec ve vedlejší roli (Michael Shannon), výprava a kostýmy. Podle mého názoru by si sošku zasloužila i představitelka hlavní role Kate Winsletová, ale ta ji získala za jinou roli v jiném filmu.

Řeč je o filmu Revolutionary Road, který přinese nečekaný nával emocí. Dílo se velmi podobá filmu Americká krása a není divu, jelikož se točilo pod taktovkou téhož – režiséra Sama Mendese. Hlavními hrdiny jsou manželé April a Frank (Kate Winsletová a Leonardo DiCaprio). Na začátku přišla láska na první pohled a ihned dítě, které přinutilo pár začít žít spořádaný rodinný život. Své sny o herecké kariéře zanechali ve městě a odstěhovali se na klidný venkov do krásného velkého domu. Co víc si přát... Děti rostou, Frank pracuje jako klasický úředník a April poslušně doma vaří a uklízí. Okolí je bere jako dokonalý pár. Pod slupkou to ale vře a nikdo

– 1 / 2009

Recenze filmu: Nouzový východ (Revolutionary Road)