economix Petr Macháček o thaiboxu, práci, koníčcích... MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE ZÁŘÍ 2006 ČÍSLO 4 ZDARMA

economix M A G A Z Í N

P R O

S T U D E N T Y

V Š E




Z Á Ř Í

2 0 0 6


Č Í S L O 4




Z D A R M A

Rozhovor s děkankou F2 D. Zadražilovou

k e č á . . . h h c c í a íčc

n o M k , i r c t á r e p P xu, o b i a o th

NOVÁ MENZA ITALSKÁ
EL MÁGICO
DISKRIMINACE

2

zpravodajství

O menzu nepřijdeme, o pizzu ano

economix

– 4 / 2006

Editorial

Znovu začíname! Prednášky, semináre, povinnosti, posedenia u Nata, či v Akademickom klube, študentské party... To všetko k našej škole patrí, rovnako, ako už aj náš mesačník Economix ☺ Od minulého semestra pribudlo v našej škole nové, príjemné posedenie, menzu prebrala firma Sodexho, a „u nás“ pribudli štyri stránky a viaceré zaujímavé rubriky. Pán, ktorý sa na Vás tento mesiac usmieva z titulnej stránky, tentokrát nie je nikto z vedenia školy. Jeho prácou a zároveň aj jeho koníčkom je thajský box. Je prezidentom Českej asociácie ultimátnych zápasov a Czech Muai Thai Asociation a porozpráva vám o tvrdej príprave na súťaže, o thajskom boxe, aj o svojich zverencoch, ktorých úspešne trénuje. Na ďalších stranách sa dozviete, čo si myslí rektor VŠE Hindls o kvalite jedla v menze po zmene jej prevádzkovateľa, alebo ako prebiehal konkurz na výber firmy, ktorá stravovanie obstaráva. Nielen o Fakulte medzinárodných vzťahov sa môžete dozvedieť v rozhovore s jej dekankou prof. Danou Zadražilovou. Od jej nástupu na dekanský post sa zaslúžila už o mnoho pozitívnych zmien a viaceré sa ešte chystajú. Pripravuje sa aj širší okruh predmetov vyučovaných v angličtine, či zavedenie nového vyučovaného jazyka na VŠE – čínštiny. Na ďalších stranách vám poradíme, ako čo najpohodlnejšie zoženiete v škole učebnice, alebo kam si v Prahe zájsť na zaujímavú výstavu. Predstaví sa vám a pozve vás do svojich radov združenie AIESEC, ktoré už dlhé roky pomáha študentom získať mnoho skúseností v pracovnej oblasti, zlepšiť komunikačné schopnosti, či sprostredkovať prácu v zahraničí. V cestopise zavítame do Indonézie a v novej rubrike Tip na víkend vás náš redaktor Marcel prevedie Prahou a odporučí vám tie najkrajšie miesta v hlavnom meste. Toľko o našom čísle, želám vám príjemný štart do nového semestra a plynulý prechod z prázdninového vegetu do študijných povinností. Veď tie pravé stresy nám i tak začnú až za pár mesiacov .☺  Tatiana Veščičíková, šéfredaktorka Chcete sa podieľať na vzniku Economixu? Získať skúsenosti v žurnalistike? Alebo len chcete vyjadriť vaše názory, postrehy a pripomienky na Economix? Píšte na: [email protected]

Pizzu i saláty sice nový provozovatel menzy na Žižkově zrušil, ceny jídel však poklesnou. Nově se můžete také těšit na po sezení ve Staré budově či na složitější systém registrace Batmana.

zasadil nový rektor Vysoké školy ekonomické Richard Hindls. Jeho rozhodnutí předcházela anketa mezi studenty, která pro Eurest nevyzněla vůbec příznivě.

S novým semestrem se dočkala Vysoká škola ekonomická mnoha změn. Eurest je vystřídán dalším gigantem stravovacího trhu – společností Sodexho-Pass. Ve Staré budově se dočkáte moderního posezení, po kterém studenti už dlouho volali. Nový semestr však přináší i složitosti. Batman už je Eurodam a vyžaduje po uživatelích zkušenost a znalost systému. Zkušeným uživatelům však přináší příjemná zjednodušení.

S TARÁ BUDOVA NOVĚ Staří matadoři VŠE budou při vstupu do Staré budovy překvapeni. V prvním patře, kde bývaly obstarožní kabinety a nástěnky, je dnes moderní posezení. Studenti, kteří do školy zavítali ještě před začátkem výuky, byli příjemně překvapeni. Hluboká křesla a příjemná atmosféra vystřídaly původní sterilní prostředí. „Něco takového naší škole už dlouho chybělo,“ ohodnotil nové vybavení Zdeněk Starý, student čtvrtého ročníku fakulty financí a účetnictví.

OBĚD: -5 PROCENT Společnost Sodexho-Pass se rozhodla neprovozovat pizza bar a salátový bar. Na ten si sice studenti zvykli, nový provozovatel však hodlá přilákat nižší cenou a standardní kvalitou služeb. „Před levnějším jídlem bych preferoval širší nabídku. Obávám se, že po prvních několika měsících spadne kvalita na původní úroveň,“ uvedl pro Economix Petr Krajča, student čtvrtého ročníku podnikohospodářské fakulty. O výměnu provozovatele menzy se

NOVÝ SYS TÉM MŮŽE PŘEKVAPIT Bezdrátové připojení Batman bylo na VŠE pohodlné. Stačilo si vystát frontu, zaplatit poplatek a surfovat na internetu. Nyní už uživatelé platit nemusí a pověstné ekonomické fronty také ubudou. Heslo k nové síti si vygenerujete sami na eurodam.vse.cz a v příjemném prostředí prvního patra Staré budovy si užijete pohodlí bezdrátového internetu.  Jiří Zábranský

3

PETR, 3. FAKULTA: Přes léto jsem byl v Británii a navštívil jsem jeden z největších ostrovních festivalů, a to Global Gathering Festival elektronické hudby. Vrcholem byla představení Groove Armady a Daft Punku. Nezapomenutelný zážitek. MICHAL, 1. FAKULTA: Navštívil jsem festival RFP, kde životním zážitkem byl koncert Manu Chaa. Pětadvacet tisíc lidí nasedlo na jeho mezinárodní expres lásky a porozumění. Tomu se Madonna v Sazka Areně nemůže nikdy přiblížit. IVAN, 5. FAKULTA: Nikde jsem nebyl, ale oknem Rooseveltovy koleje jsem nadšeně poslouchal Franz Ferdinand hrající na festivalu Love Planet, který se tento rok konal na Výstavišti. PAVEL, ČVUT, 5. ROČNÍK, FAKULTA ARCHITEK TURY, A MARUŠKA, 2. FAKULTA VŠE: Myslím, že povedený festival byly České hrady, konkrétně „zastavení“ na Točníku. Příjemně překvapila Tonya Graves a Tatabojs, naopak zklamali Support Lesbiens. Hodně dobrý byl Sázava Fest. Ale všechno převýšil koncert Erika Claptona v Sazka Areně. ŠTEFAN, 2. FAKULTA: Byl jsem na RFP v Českém Brodě a Cosmic Tripu v Teplicích, festivalu elektronické hudby. Bylo krásně, užili jsme si sluníčka, vykoupali jsme se v přírodním koupališti. Dva dny jsme si geniálně užili: grilování, popíjení a hlavně super muzika DJ. Jen nepřiletěl Andy C., kterému zrušili let. PETR, 3. FAKULTA: Summer of Love, skvělá jednodenní akce. Z jediného mráčku na obloze trošku zapršelo, nicméně vynikající Chris Liebing dal na tuto „smutnou“ událost zapomenout. 

Obsah Editorial / 2 O menzu nepřijdeme, o pizzu ano / 2 Menza na Žižkově má nového provozovatele / 4 Jak sehnat učebnice? / 5 Vyšleme více studentů do Číny (rozhovor s děkankou F2 D. Zadražilovou) / 6 Semináře/konference/výstavy / 7 Vybírám, chybuji, diskriminuji? / 8 Jak tygři přicházejí o iluze aneb konec tygrů ve střední Evropě / 9 Studentská organizace – AIESEC / 10 Na baru s Petrem Macháčkem! / 11 Cvičit, nebo tančit? / 13 Indonézie (cestopis) / 14 Recenze – hudba, kniha, film / 16 Divadelní (p)ohledy / 17

economix Šéfredaktorka: Tatiana Veščičíková Zástupce šéfredaktorky: Marcel Bodnár redaktoři: Marcela Cupalová Miroslav Cvrček Zuzana Čurnová Michal Haltuf Jan Holeček Anna Kmeťová Pavel Nádvorník Jakub Rojček Michaela Výtisková Jiří Zábranský a další... fotografie a kresby: Marcel Bodnár Gabriela Dolníková Pavlína Hrušťáková Jaroslav Šícha editor: Jan Jaroš design a sazba: Pavel Vodička e-mail Economixu: redakce.economix @centrum.cz vydává:

Kavárna Velryba / 17 Zahrady Kinských (tip na víkend) / 18 El Mágico / 20

titulka: Petr Macháček foto z titulky: Marcel Bodnár

– 4 / 2006

Byl jsi v létě na některém festivalu?

economix

Anketa

4

?

zpravodajství

Menza na Žižkově má nového provozovatele B U D E L E P Š Í N E Ž T E N M I N U LÝ ? NEJPRVE KRÁTCE PRO PŘIPOMENUTÍ Až do konce minulého semestru provozovala největší menzu VŠE – menzu na Žižkově – společnost Eurest. Kvalita služeb však postupem času upadala – soudě alespoň dle množství stížností studentů. Vše vyvrcholilo letos koncem března, kdy do čela VŠE přišlo nové vedení. To – snad aby dokázalo, že „nové koště dobře mete“ a že mu problémy studentů nejsou cizí – uspořádalo studentskou anketu o kvalitě stravování v menze na Žižkově (zvaná též Menza Italská). Té se účastnila téměř polovina všech oslovených studentů a velká většina (tři pětiny) vyslovila svou nespokojenost s kvalitou služeb Eurestu. Nakonec vedení školy koncem května ukončilo s Eurestem spolupráci a během prázdnin hledalo nového provozovatele menzy. Ten se nakonec našel. V dopise studentům rektor Richard Hindls mj. píše: (...) „Po složitých jednáních mohu oznámit, že od 11. září 2006 bude zajišťovat stravování v menze společnost SODEXHO, společné stravování a služby, s. r. o.“ (...) „Chtěl bych Vás ujistit, že vedení školy bude velmi bedlivě sledovat kvalitu stravovacích služeb a bude na ni podle potřeby reagovat. V podobném duchu jednalo v těchto dnech rovněž s vybranou firmou.“ (...) „Současně vedení VŠE připravilo pro začátek zimního semestru i některá další drobnější zpestření gastronomických služeb v prostorách školy.“

economix

– 4 / 2006

Určitě nás všechny zajímá: Stálo to za to a zlepšilo se to? Nevrátí se všechno do starých kolejí? CO NÁS VLAS TNĚ ČEKÁ? To základní zůstává při starém: Obědy se vydávají od 11:30 do 14:30 hodin, večeře od 17:00 do 20:30 hodin. Platit můžete školní kartou (ISIC), kterou nabijete v pokladně před vstupem do menzy, nebo pak přímo v hotovosti u pokladen v menze. Celková cena za celé menu (hlavní jídlo, polévka, čaj) s DPH je 52 Kč, student z toho zaplatí 33 Kč (zbytek jsou dotace). Každý den můžeme vybírat celkem z pěti jídel – čtyři „běžná“ hlavní jídla, patá nabídka je studený zeleninový talíř.

A JAK TO CHUTNÁ? Nemohu psát o něčem, co neznám, tak jsem se rozhodl vyzkoušet novou menzu na vlastní kůži – nutno podotknout, že jsem ji navštívil v době před začátkem nového semestru, takže pravá „zatěžkávací zkouška“ pro personál přijde později. Zatím nemohu říct špatného slova. Menza byla uklizená, personál usměvavý (pán mě přesvědčoval, abych si vzal víc knedlíků a místo pěti mi jich nakonec dal sedm:-) V ceně jídla je polévka a čaj, za příplatek dostanete kávu nebo limonády od Coca-Coly – takže to zůstává stejné jako minule. Ač z jedné zkušenosti lze těžko soudit, ke kvalitě jídla mohu říct, že mi chutnalo více než v Eurestu a zhruba odpovídá tomu, co byste od jídla v hodnotě 52 Kč čekali. Určitě jsme všichni jedli i lepší, ale žaludek vyhládlého studenta (snad) potěší. Ale víte co? Běžte ochutnat sami... Pro případ občasného „rozšoupnutí se“ by mi nevadila možnost objednat si i lepší (a dražší) jídlo – kapacita Akademického klubu (kde takové jídlo lze sehnat) je přeci jen poněkud omezená. Obvzlášť v době oběda, kde minulý rok byla cca. polovina míst rezervována pro kantory. JAK SE VLAS TNĚ VYBÍRÁ TAKOVÝ DODAVATEL? Protože peníze, kterými se dotuje jídlo v menze, jsou státní, vypisuje škola standardní výběrové řízení. Do něj přišlo sedm nabídek – jen pro zajímavost, nejvyšší nabídka byla od firmy Aramark – jedno jídlo za 99 Kč! Společnost SODEXHO byla se svými 52 Kč druhá nejlevnější (nehodnotila se jen cena jídla, ale i pestrost sortimentu a výše pokuty v případě nedodržení závazků). „Všechno jsme museli stihnout o prázdninách – výběrové řízení i námitkové řízení poražených,“ říká rektor VŠE Richard Hindls. „Stahoval jsem kvůli tomu i lidi z dovolených. Utvořili jsme 11člennou komisi, kde byl zastoupený senát, kantoři a studenti... Přizval jsem i odborníky na stravování, kteří o gastronomii také něco vědí. Komise postupně zužovala výběr přihlášených kandidátů a nakonec z toho vzešlo SODEXHO jako vítěz,“ dodává rektor. Právě rektora VŠE, který po svém zvolení odstartoval celou výměnu provozovatele menzy, jsem se zeptal i na několik dalších otázek:

Už jste se byl podívat v nové menze? A jak Vám chutnalo? Byl jsem čtyřikrát. Musím říct, že mě chutnalo. Ale rozhodující není, jestli chutnalo mně. Já to dělám pro těch 17 000 lidí. Takže myslíte, že se to zlepšilo? Můj první pocit je dobrý, ale člověk musí být s hodnocením opatrný. První týden ještě nechodí tolik studentů a kantorů. Všechno se pozná až tak v listopadu, v prosinci, kdy jsou největší návaly, hlavně o polední pauze ve 12.30 hod.

Jak chcete zajistit, aby se kvalita služeb znovu nezhoršila? Za prvé je to komunikace. Tady předtím s Eurestem komunikace trošku vázla. Se Sodexhem jsem od začátku vedl velmi otevřená jednání, abychom se o tom bavili, pokud se vyskytne nějaká stížnost. Za druhé – s Eurestem měla škola tak špatně napsanou smlouvu, že byl malý zázrak, že odsud odešli. Nyní se dá smlouva vypovědět prakticky bez vážných důvodů. Takže pokud se zvedne vlna odporu ze strany studentů, tak začneme jednat o ukončení smlouvy. A naopak. Pokud budou studenti spokojeni, jsem ochoten jim tady poskytnout další prostory. A za třetí, oni moc dobře vědí, jak to tady probíhalo. Já si myslím, že by byli hloupí, kdyby udělali stejné chyby. Jsem optimista, věřím jim. A uvidíme za tři měsíce. Kdo vlastně mohl za tak pro školu nevýhodnou smlouvu? Bývalý kvestor. Nijak jsem se netajil tím, že smlouva s Eurestem byla jedním z důvodů, proč jsem kvestora okamžitě po svém nástupu do funkce odvolal. V dopise studentům píšete o „složitých jednáních“. V čem byla nejsložitější? První složitostí bylo rozvázat smlouvu s Eurestem. Protože kdyby Eurest chtěl, tak by se ubránil. Ale musím říct, že Eurest byl v jednání nesmírně korektní. Takže nakonec od oné smlouvy odstoupil - bez nátlaku, po vzájemných několikahodinových jednáních – a musím říct, že jsem si s nimi zachoval korektní vztahy. Druhou složitostí pak bylo výběrové řízení na nového provozovatele.

DALŠÍ „S TRAVOVACÍ“ NOVINKY Nová menza však není jedinou novinkou pro studenty v tomto semestru. Rektor slíbil i „další drobnější zpestření“ a nás zajímalo, co si pod tím představit. „Chci, aby škola byla příjemná. Takže letos otevíráme kavárnu v Rajské budově. A bude tu i klasická cukrárna – zmrzlina, dorty... Můžete pozvat nějakou slečnu,“ odhaluje rektor, na co se letos můžeme těšit a pokračuje: „Ve staré budově v prvním patře se otevírá tzv. Zóna klidu. Je tam asi 50 míst a studenti tu mohou připojit i notebook. Brzy tam chceme instalovat automaty s občerstvením.“ Dalším hojně navštěvovaným zařízením je Akademický klub ve třetím patře rajské budovy. Zajímalo mě, jaký bude jeho osud po odchodu Eurestu. „Akademický klub samozřejmě zůstává. Má nového nájemce, pana Michlu.“ Já myslím, že se letos máme na co těšít... Takže na závěr nezbývá nic jiného, než popřát všem čtenářům Dobrou chuť!  Michal Haltuf

Anketa

Jak vám chutnalo v nové menze? Chodila jsi sem minulý rok? Ano. A myslíš, že se to zlepšilo? Je to stejné. To je moje první jídlo v nové menze a zdá se mi stejné jako v té staré. Takže jak ti chutnalo? Takový průměr. Odpovídala: Zuzka Jak vám dnes chutnalo? Pořád stejné jako to bylo. A ty? Stejný názor. Odpovídaly: Judita a Marie Chodil jsi sem i minulý rok? Chodil. A chutnalo Ti dneska? Hele, dneska to není špatný...

Myslíš, že se kvalita zlepšila? Když to srovnám s Eurestem, tak se to zlepšilo. Ale chtěl bych k tomu říct jednu věc: Eurest byl první měsíc po rekonstrukci taky skvělý. Takže očekávám, že měsíc to bude skvělé a potom uvidíme, jestli to opět sklouzne, do takové mizérie, která tu potom byla. Ale teď je to určitě lepší než byl Eurest. Myslím, že chyba byla, že se dalo na první dojem a pak se dál nic nekontrolovalo. Takže to chce zajistit průběžné kontroly. Krom toho – sice chápu, že škola musí poskytovat jídlo levně. Ale mohli udělat výběrové řízení třeba na dvě firmy. Jedna by poskytovala jídlo levnější, druhá dražší. Já osobně bych preferoval jídlo, které by stálo třeba 50 Kč nebo 60 Kč, skutečná cena by byla 90 Kč a kvalita by byla o dvě třídy Odpovídal: Michal, F4 vyšší. 

Věřím, že každý se těšil do školy alespoň tak jako já. Den se sešel se dnem a opět se roztáčí kolotoč, na který ze začátku není snadné naskočit. Začátek školy vždy provází šílený shon. Vytvořit si rozvrh, přestěhovat se do Prahy, nakoupit učebnice a sehnat všechny potřebné informace je kolikrát nadlidský výkon. Rád bych se pokusil nastínit, jakým způsobem si na VŠE lze pořídit studijní materiály. Tento článek píšu hlavně pro studenty prvních ročníků, kteří tápou, kde a jak sehnat skripta potřebná pro studium na VŠE. Ekonomové-mazáci vědí, že někde stačí jen výpisky, které se dají stáhnout z internetu. Přestože žijeme v informačním věku, který kvapí rychle kupředu, a možnost využití internetu je pro studium na naší škole nezbytná, zůstane klasická učebnice v tištěné podobě neoddělitelnou součástí studentovy knihovny. Začátkem každého semestru se na všech nástěnkách v budovách i kolejích VŠE objevují stovky papírků s nabídkou skript, učebnic a dalších studijních materiálů. Na každém takovém inzerátu je uveden seznam prodávaných knížek, jejich ceny a telefonní číslo

prodávajícího. Není nic jednoduššího než na tohle číslo zavolat a domluvit si schůzku k předání. Na tento způsob shánění učebnic byste si ale měli připravit plný kredit v telefonu, hodně času a rovněž je třeba ozbrojit se trpělivostí. Často se stává, že prodejce inzerované učebnice už dávno prodal. Časově sladit schůzku také není nejjednodušší. Může se také přihodit, že kvalita učebnic nesplní vaše očekávání. Zde na řadu přichází handrkování a smlouvání o ceně. Na druhou stranu je díky inzerátům prodej efektivní a nákup levný. Koupit učebnice lze i ve čtvrtém patře Staré budovy, kde se nachází Antikvariát skript. Jeho nabídku najdete na antik.vse.cz. Otevřeno je zde dva dny v týdnu – v úterý od 10.00 do 14.00 a ve čtvrtek od 13.00 do 17.00. Antikvariát učebnice nejen prodává, ale i vykupuje. Podmínky výkupu jsou taktéž uvedeny na webu. Pokud chcete nakoupit skripta

zde, je vhodné přijít hned na začátku semestru, a to ještě před začátkem otevírací doby. Proč? Stejně jako všude na naší škole, i zde student musí vystát dlouhou frontu. A když ji konečně vystojí, stává se, že jím požadovaná učebnice je již vyprodaná. Ceny jsou pevně dané a učebnice si můžete předem prohlédnout, takže se na rozdíl od prodeje přes inzerát vyhnete smlouvání a handrkování. Další variantou nákupu&prodeje studijních materiálů na VŠE je Burza učebnic. Burza probíhá vždy jen jednou za semestr, a to ve druhém týdnu výuky. Koná se v budově VŠE na Jižním Městě. A jak burza funguje? Student, který chce prodávat, nejprve zaregistruje učebnice k prodeji na internetových stránkách burzy. Sám si určí cenu, za kterou chce své knihy prodávat. Potom je přinese na burzu, kde je pořadatelé nabídnou k prodeji. Pokud se prodají, prodávající dostane požadovanou částku. Poplatek za úspěš-

ný prodej je 10 % ceny učebnice. A jak je to na burze s nákupem? Všechny nabízené učebnice jsou na burze vystaveny, prodej probíhá formou supermarketu. Každý si sám vybere učebnice podle ceny a kvality (hlavně v první den se tady dají koupit skvělé publikace!) a zaplatí u pokladny. Harmonogram burzy a další informace najdete na stránkách burzy: burzaucebnic.vse.cz. Její nevýhodou je, že je pořádána pouze na Jižním Městě – málokomu se chce vláčet učebnice přes celou Prahu. Na druhou stranu takto lze vyřídit nákup/prodej rychle a najednou. Pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete si samozřejmě pořídit skripta úplně nová. Kde? V prodejně skript a ekonomické literatury v prvním patře Rajské budovy, dveře číslo 110. Otevřeno je pondělí až čtvrtek od 8.30 do 18.00. V pátek od 8.30 do 16.00. Patrioti zde mohou zakoupit tričko nebo kšiltovku s logem VŠE za 200 Kč ☺. Je mnoho možností, jak si obstarat skripta. Snad se mi povedlo zmínit ty základní a dostat tím pár nových studentů ze slepé uličky. Ještě přidám poslední radu: počkejte si první týden, než vám učitelé sdělí, jaké učebnice budete potřebovat. Hodně štěstí a moc to s tím studiem nepřehánějte! ☺ Pavel Nádvorník

– 4 / 2006

Jak sehnat učebnice?

economix

?

5

zpravodajství

6

rozhovor

Vyšleme více studentů do Číny zranitelní, jestliže se objeví díry ve státním či jiném rozpočtu. Uvažujete o možnosti, že by studenti mohli absolvovat celé studium v angličtině nebo němčině? Ucelený akreditovaný program v cizím jazyce máme jeden. Výše zmíněný joint program M.A. Degree in International Trade and European Integration, který řídí doc. Klosová. Hodně učitelů z fakulty vyučuje v celoškolském programu International Business. V obou případech jde o navazující magisterské programy. Bakalářské programy jsou problematičtější, protože vyžadují díky celoškolnímu základu součinnost všech fakult. Rozšířili jsme proto alespoň možnost studovat oborově volitelné odborné předměty v cizím jazyce. V cizím jazyce je samozřejmě také doktorské studium.

Když jsme připravovali rozhovor do tohoto čísla Economixu, ze začátku jsme nevěděli koho vyzpovídat, protože kvůli dovoleným nebyl nikdo k dispozici. Čas si však nakonec přeci jen našla paní děkanka Fakulty mezinárodních vztahů – prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc. Po delším posouvání termínů se tak s paní děkankou rozhovor povedl. Sice, kvůli její vytíženosti, jenom přes e-mail, ale náš redaktor Jan Holeček ji pár otázek položil. A tady jsou její odpovědi:

economix

– 4 / 2006

Jaké pro vás byly tyto prázdniny? Děkuji, příjemné. Co se Vám podařilo splnit za dobu ve funkci děkanky? Transformace předmětů do podoby evropských kreditů a úspěšná reakreditace všech oborů v Akreditační komisi vlády. Získali jsme akreditaci MŠMT na mezinárodní joint program M.A. Degree in International Trade and European Integration a zároveň podporu z programu Erasmus Mundus. Nově jsme akreditovali bakalářský program Politologie a Mezinárodní studia – diplomacie. Dále jsme výrazně rozšířili počet zahraničních hostujících profesorů a uskutečnili několik letních univerzit pro zahraniční studenty. Zvýšila se i intenzita podávání vědeckých grantů i úspěšnost v jejich získání. Začali jsme výrazněji stimulovat publikační aktivitu učitelů a doktorandů. Příkladem může být Cena Komerční banky za nejlepší doktorskou disertační práci, kde první místo je odměněno 50.000 Kč. Také jsme uskutečnili několik rozsáhlejších projektů v oblasti vzdělávání pro exekutivu a státní správu, nejvýznamnější je zřejmě vzdělávací projekt uskutečňovaný pro Ministerstvo průmyslu a obchodu a obdobný pro Svaz českých a moravských spo-

třebních družstev, které budou mít věřím kontinuitu i v budoucnosti a jsou pro fakultu i učitele zároveň zajímavým finančním přínosem. A nakonec jsme systematičtěji začali uskutečňovat pravidelné pracovní hodnocení akademických pracovníků a řídit kariérní růst. Fakulta se částečně přestěhovala do třetího patra SB. Jak jste se s tím vypořádali? Máte ambice se rozšířit do dalších prostor? Stěhování bylo obtížné a bohužel ještě do této chvíle neskončilo. Fakulta byla v harmonogramu řešení nové dislokace bohužel až v závěru celého schématu, kdy docházejí finanční prostředky. Snažíme se to spolu s kvestorem řešit. Je to ovšem citlivá záležitost. Rozmístění v rámci školy řešila dislokační komise a my jsme její závěry akceptovali. Uvažujete o dalším oboru, případně nové katedře? O žádných takových záměrech jsme nejednali. Nepovažuji to za aktuální. Jaké jsou plány na rozvoj fakulty? Udržet to, co jsme nastartovali a posílit vícezdrojové financování, abychom byli méně

Jak vnímáte fakt, že zahraniční studenti nechodí na přednášky spolu s českými? Věřím, že toto už není pravda. Prorektorka pro zahraniční styky a PR prof. Machková právě nastartovala nový systém, v němž právě takovou výuku nabízíme. Běžně akreditovaný předmět je paralelně vedle češtiny vyučován i v angličtině a právě v anglické paralelce je takováto smíšená skupina studentů. Na škole se dá studovat arabština nebo švédština. Je v plánu rozšíření a větší specializace těchto jazykových předmětů? Vyučujeme třeba i čínštinu. Vzhledem k tomu, že se postupně dojednaly větší kvóty pro vysílání našich studentů do Číny, předchozí studium čínštiny bude podmínkou vyslání. Uvažujete o vytvoření nových kurzů zabývajících se rostoucím vlivem Číny? Spíše o specializaci zaměřené na toto teritorium, v níž bychom rádi využili lidi s vlastní zkušeností ze života a podnikání v Číně. Stejně je to i s Ruskem. Pokračujete se zaváděním nového kreditního systému? Spíše než o zavádění bychom mohli mluvit o realizaci, protože od září začínáme podle nového systému učit. Věřím, že snížení počtu studijních povinností a odstranění duplicitního ověřování znalostí nejprve ve formě zápočtu a posléze bakalářské či souborné zkoušky bude zefektivněním. Stejně tak možnost reprobace. Nejsem moc ráda, že jsme nepoužili hodnocení na škále A – F, ale vrátili se zpět ke stupnici 1 – 4. Děkuji za rozhovor a přeji hezký den!  Jan Holeček

7

prof. Ing. Dana Zadražilová, CSc. Curriculum vitae KVALIFIKACE 1977 – 1981 1983 – 1988 1996 2005

– Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta obchodní, obor ekonomika vnitřního obchodu (inženýr) – Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta obchodní, vědecká aspirantura, titul kandidáta ekonomických věd v oboru ekonomika vnitřního obchodu – Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, habilitace v oboru mezinárodní obchod (doc.) – Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů, profesura v oboru mezinárodní obchod (prof.)

ADMINIS TRATIVNÍ ZKUŠENOS TI 1993 – 1996 1997 – 2000 2000 – 2003 2003 – 2005

– předsedkyně Akademického senátu Fakulty mezinárodních vztahů VŠE – proděkanka pro pedagogickou činnost Fakulty mezinárodních vztahů VŠE – prorektorka pro pedagogickou činnost VŠE – místopředsedkyně Akademického senátu VŠE

2004 – dosud – vedoucí katedry Obchodního podnikání a komerčních komunikací Fakulty mezinárodních vztahů VŠE 2005 – dosud – děkanka Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze

Krátce KONCERT LÁDI KERNDLA S HOS TEM TEREZOU KERNDLOVOU: Ve čtvrtek 12. 10. 2006 v Nové Aule VŠE odehrají svůj koncert Láďa Kerndl a Terezou Kerndlovou. Koncert začíná ve 20:00. Vstupenky koupíte v síti Ticketpro, na stránkách www. ticketportal.cz a v budově školy. Jejich cena je 270 Kč, v den koncertu už však 300 Kč. Studenti VŠE si však ve speciální akci mohou zakoupit vstupenky k stání za 100 Kč. Příjemnou zábavu! VÝPOČETNÍ CENTRUM HLEDÁ POMOCNÍKY: Výpočetní centrum a Audiovizuální oddělení VŠE hledají spolupracovníky pro zajištění chodu výuky na Žižkově i Jižním Městě. Více se dovíte na Žižkově v místnosti SB 210 u pana Horáčka a na Jižním Městě v místnosti 384 JM u pana Krotila.

TERMÍN ŽÁDOS TÍ O SOCIÁLNÍ S TIPENDIUM: Pokud nechcete přijít o sociální stipendium, musíte si svou žádost podat už do 29. 10. 2006. Více informací najdete na http://socstip.vse.cz MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZY V NĚMČINĚ: Pro německy hovořící otevírá Fakulta mezinárodního obchodu mimosemestrální kurz Wechselkursmanagement. Začíná se 12. 10. 2006 a zapsat si jej můžete prostřednictvím klienta pod identem MO_108 (cvičení 005). Druhý mimosemestrální kurz v němčině s názvem Geschichte, Aufbau und wirtschaftliche Folgen der Systeme der sozialen Sicherung in der Europäischen Union poběží od 9. 10. 2006. Na tenhle kurz se můžete přihlásit do 29. 9. 2006 na sekretariátu KSE (NB 230).  Marcel Bodnár

ČLENS T VÍ VE VĚDECKÝCH RADÁCH A ODBORNÝCH KOMISÍCH

CO:

World Press Photo 2006 KDY: 7. 9. – 1. 10. 2006 KDE: Karolinum, Ovocný trh 3, Praha 1 CO:

Forum Foundation 2000 KDY: 9. 10. 2006, 14.00 KDE: Laterna Magika, Národní 4, Praha 1

SPECIALIZACE CO: – Mezinárodní management: řízení transnacionálních korporací, interkulturní management a trénink, mezinárodní řízení lidských zdrojů, sociální dialog v EU – Řízení retailingu: strategie v retailingu, organizace distribučního řetězce, řízení prodeje, merchandising, category management HLAVNÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOS T Autorka dvou monografií a spoluautorka vysokoškolské učebnice zaměřených na oblast obchodního podnikání a mezinárodního managementu, autorka nebo spoluautorka čtrnácti vysokoškolských učebních textů, autorka nebo spoluautorka dvanácti oponovaných vědeckovýzkumných prací, autorka více než třiceti příspěvků pro odborné časopisy, konference, odborných recenzí a expertizních prací. 

Země krásná neznámá – výstava fotografií Yanna Arthuse Bertranda KDY: 8. 8.–31. 10. 2006 KDE: Kampa, Praha 1

Míříš do BBC? Tak se cestou přiuč u nás!

economix hledá nové členy redakce na pozice:

• • • •

Redaktor zpravodajství Redaktor kultury Fotograf Ilustrátor  Co

nabízíme?

Mladý a příjemný kolektiv Zajímavou náplň a ohodnocení práce A

co požadujeme?

Jenom chuť psát a pátrat po nových informacích! Máš-li zájem, neváhej nás kontaktovat e-mailem na tatiana.vescicikova@ centrum.cz

– 4 / 2006

Semináře/ konference/výstavy

economix

1997 – dosud – členka Vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů VŠE 2000 – 2003 – členka Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze 2003 – dosud – členka komise pro obhajoby doktorských prací v oboru Mezinárodní ekonomické vztahy, Fakulta mezinárodních vztahů, VŠE 2005 – dosud – členka Vědecké rady Fakulty managementu v Jindřichově Hradci, VŠE 2005 – dosud – členka Vědecké rady Fakulty mezinárodních vztahů Ekonomické univerzity v Bratislavě 2005 – dosud – členka Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze

8

názor

Vybírám, chybuji, diskriminuji? 2006: PRAŽSKÁ TEPLÁRENSKÁ, POZICE FINANČNÍHO ŘEDITELE

Paní Marie Čaušević se ucházela o post finanční ředitelky v podniku, ve kterém již několik let pracuje. Přestože ve výběrovém řízení uspěla a personální agentura ji doporučila, Pražská teplárenská ji nepřijala. Namísto toho proběhlo další kolo řízení, které již tentokrát nebylo vyhlášeno veřejně. Kandidáty byli muži...

návrhu ustoupit. Jako důkaz, že holčička je vhodnější, předložila zprávu české pobočky Evropského institutu pro adopci. Budoucí otec se však nedal a rozhodně trval na chlapci. Ředitelka se ale rozčílí, podezřívá pana Nováka z diskriminování žen a chce na něj poslat úředníky z „Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů“ a „Komise pro rovnost pohlaví“. Muž se vyděsí a diskriminaci žen vehementně popírá. Když se k němu přidá i paní Nováková, ředitelka je obviní z diskriminace

2064: RES TAURACE Čtyři staří kamarádi spolu jdou na oběd do vyhlášené restaurace. Byli všichni dlouho v zahraničí a chtějí si dát něco z české kuchyně. Nakonec se všichni shodnou a objednávají čtyřikrát vepřo knedlo zelo. Servírka se zeptá, jestli to myslí vážně a jestli nezapomínají na menšiny. Hosté však vůbec nechápou, o čem to mluví. Servírka jim tedy nenápadně naznačí, že jejich specialitou je cikánská

Jak si vysvětlit chování firmy? Pokud jsou informace o výběrových řízeních pravdivé (a nemáme důvod jim nevěřit) a paní Čaušević uspěla napoprvé, proč vedení podniku chtělo přijmout někoho jiného? Jedno z možných vysvětlení je to, že vedení firmy nechtělo mít na místě finančního ředitele ženu. Tím vyloučilo pravděpodobně nejvhodnějšího kandidáta. Svým výběrem podnik poškodil sám sebe. Paní Čaušević jistě zaměstná někdo bez předsudků a Pražské teplárenské se sníží produktivita. Za pár měsíců možná poznají, jakou udělali chybu.

2100: KONEC PROBLÉMU DISKRIMINACE

economix

– 4 / 2006

2038: DĚTSKÝ DOMOV, ADOPCE Mladý bezdětný pár se rozhodl adoptovat dítě. Již několikrát navštívili dětský domov. Vybírali mezi dětmi, nejvíce se jim líbil dvouletý modrooký chlapec, který je vždycky nadšeně vítal. Když si však manželé Novákovi chtěli podat žádost právě o něj, ředitelka domova se velice podivila. Vždyť pro ně, oba vysokoškolsky vzdělané lidi, je přece nejvhodnější tříletá holčička, která umí už deset písmenek. Pan Novák se usmál, poděkoval za radu, ale odpověděl, že si již vybrali toho chlapce. Ředitelka ale nehodlala od svého

z řad národnostních menšin, na které se pravidla nevztahují. Speciální pravidlo je pak určeno těm skupinám hostů o čtyřech a více členech, které se skládají jak z národnostních menšin, tak z národnostních většin. U takových skupin se počet členů vydělí počtem lidí z národnostních menšin násobených dvěma. Výsledné číslo se zaokrouhlí nahoru. Tolik jídel menšin si je potom skupina povinna objednat. Ovšem nejméně polovinu z nich musí sníst příslušníci národnostních většin.“ Zda hostům více chutnalo vepřo knedlo zelo nebo cikánská pečeně, nevíme. Jisté ale je, že si nemohli oběd svobodně vybrat. Alespoň ne všichni. Tím se ale úřad ani komise nezabývaly, jim šlo o vyváženost v oblasti stravování.

hnědookých. Oba manželé mají totiž stejně jako chlapec oči modré, holčička však hnědé. Ředitelka opět hrozí, tentokrát „Evropskou komisí pro rovnoprávnost tmavookých“... Manželé Novákovi si nakonec chlapce vyvzdorovali přes hrozby soudem a mnoho reportáží v novinách a televizích. Časem možná zjistí, že udělali chybu. Ale dost možná, že budou žít spokojeně a na spor s ředitelkou si už nevzpomenou. Ovšem o jejich spokojenost ředitelce nešlo. Ta jen chtěla dodržovat nařízení úřadů.

pečeně. Muži poděkují, ale objednávku měnit nechtějí. „Pánové,“ už trochu podrážděně pronese servírka, „vy asi neznáte nařízení ‚Evropského úřadu pro multikulturalismus‘ a ‚Evropské komise pro jídla menšin!‘ Podle tohoto nařízení si při objednání vyššího množství jídel než tří musíte objednat i nejméně jedno zařazené zmíněnou komisí mezi jídla menšin. Dále pak jedno za každou novou objednanou čtveřici jídel. Výjimku z tohoto pravidla tvoří jídla francouzské kuchyně, jako hlavního tahouna evropské integrace. Další výjimka platí pro hosty

Na konci 21. století lidé prohlédli. Uvědomili si, že každá chyba sama potrestá toho, kdo ji udělal. A ten se z ní poučí. Pokud ne, bude potrestán znovu. Lidé začali naslouchat ekonomům, kteří již stovky let o takovém principu fungování trhu mluví. Firmy podléhající různým předsudkům se totiž samy z trhu vytlačují. Když nezaměstnají schopného pracovníka jen proto, že je to žena, zaměstná ji někdo jiný. Ten pak bude své služby poskytovat kvalitněji a levněji. Tím se ukázala i nesmyslnost takzvané pozitivní diskriminace. Úřady zabývající se diskriminací mohly být zrušeny, ušetřilo se mnoho peněz, snížily se daně. Podnikatelé za ušetřené peníze zaměstnali více (i) žen, rodiny si mohly pořídit více dětí a hosté v restauracích měli více peněz na exotická jídla. Při svých výběrech chybovali, ale ne tolik jako úředníci. A hlavně vždy měli na zřeteli uspokojení zájmů a potřeb svých nebo svých blízkých, a nikoli ochranu neúspěšných podnikatelů nabízejících nekvalitní zboží a služby.  Mirek Cvrček

9

názor

Jak tygři přicházejí o iluze aneb konec tygrů ve střední Evropě

– 4 / 2006

Kromě toho, že se soudruzi chystají krást lidem více z toho, co vydělávají, uvažují také o tom, že Slovákům sáhnou na jejich penze. Nová vláda chystá snížení příspěvků do druhého pilíře na 6 %. Toto opatření by příští rok připravilo 1,5 miliónu Slováků spořících na svou penzi o sedm miliard Sk a snížilo jejich budoucí penzi o jednu třetinu. Vláda též plánuje odstranit daňové úlevy pro účastníky třetího – dobrovolného pilíře. Tyto změny by možná zaplácly díry, které ve veřejných financích vyhlodala nová vláda, zároveň by však vedly k likvidaci soukromého spoření na penze. Znamenalo by to nižší důchody příštím generacím. Nezbývá než doufat, že tyto změny z nějakého důvodu neprojdou (viz petice na www.zachranmedochodky.sk), nebo emigrovat. Nástrojem Ficovy vlády k okrádání lidu má být též zrušení možnosti věnovat 2 % daně z příjmu neziskovým organizacím nebo snížení podílu měst, obcí a VÚC na vybrané dani z příjmu. A aby nás někdo neobvinil, že soudíme za ještě nerealizované kroky, přidejme několik slov o tom, že Fico vážně ublížil Slovensku už jenom tím, že sestavil vládu. V srpnu agentura Reuters zveřejnila analýzu, podle níž nová slovenská vláda znervóznila zahraniční investory. Nelze bohužel vyčíslit, kolik nevytvořených pracovních míst jenom pouhé zveřejnění takovéto analýzy stálo, nebo kolik lidí kvůli ní přišlo o vyšší mzdu. Jisté však je, že například společnosti hi-tech oborů jako DELL, Hitachi, IPS Alpha, Sharp, Philips LCD, uvažující o investici na Slovensku, se na poslední chvíli rozhodly pro jiné lokality. Jenom u firmy DELL přitom mělo vzniknout 2500 až 3000 nových míst. Podle maďarského hospodářského periodika přišlo Slovensko v letních měsících o investice v hodnotě 34 miliard Sk.  Radoslav Petr

economix

V posledních letech se o Slovensku mluvilo jako o ekonomickém tygrovi nejenom střední Evropy. Přišly však volby 2006 a šelma se rázem ocitla na černé listině ohrožených druhů. Přesná diagnóza jejích zdravotních problémů zatím nebyla stanovena, není tedy jasné, zda jde skutečně o vážnou nemoc nebo pouhou simulaci. Podívejme se tedy společně na některé znepokojující příznaky. V létě 2006 se vlády ujala jakási „mafiánsko-populisticko-komunistická“ koalice v čele s obdivovatelem Fidela Castra, soudruhem Ficem. Ten se před volbami neostýchal naslibovat pospolitému lidu z lesů a hájů hory a doly, možné i nemožné. Volby tak s přehledem vyhrál. Bezprostřední reakce Slováků na vznik nové koaliční vlády pochopitelně nebyla nijak výrazná. Razantní pokles kurzu slovenské koruny okamžitě po vzniku nové vlády však naznačoval nervozitu či nedůvěru trhů již od samého počátku. Premiér tuto situaci upokojoval opakovaným prohlášením o svatosti maastrichtských kritérií a termínu pro přijetí eura, ale též angažováním několika poradců ministrů předchozí vlády (Richard Sulík – spoluautor daňové reformy z roku 2003). Situaci se mu skutečně podařilo malinko uklidnit a na okamžik se zdálo, že to přece jen nebude až taková tragédie, jakou Fico před volbami nasliboval. Na okamžik upustil od „razantních zásahů“ do daňového a důchodového systému. Jak se však ukázalo, šlo jen o pověstný klid před bouří. Bohužel většina Slováků si není schopna uvědomit, že to, co od státu dostanou, vyšlo ve skutečnosti z jejich kapes, z kapes jejich sousedů a z kapes jejich dětí. Stát přece nic neprodukuje, jenom vybírá daně, odvody, pokuty, poplatky… a zadlužuje své občany. Co tedy chystají soudruzi na Slovensku? V zásadě můžeme to, co slovenská vláda chystá, rozdělit do dvou skupin. Zaprvé je to plnění části předvolebních slibů, a to bez ohledu na jejich reálnost či spravedlivost, a už absolutně bez ohledu na důsledky. Jenže tyto sliby je třeba zaplatit. A právě s potřebou ukrást lidem víc je spojena druhá skupina připravovaných opatření. Nejčastěji se uvádějí tato tři: zvýšení daní z příjmů, nižší podíl obcí, měst a VÚC na daních a oslabení

druhého pilíře důchodového systému. Co se samozřejmě neukradne dnes, to zůstane ke splacení dalším generacím. Nová slovenská vláda poručila Regulačnímu úřadu, který dnes nezávisle na vládě reguluje ceny energií, aby od ledna snížil cenu elektřiny, vodného a stočného o více než 5 % a cenu plynu o více než 1 %. Pokud by tak úřad neudělal, pak vláda přijme opatření, aby jeho rozhodovací pravomoci vykonávala přímo exekutiva (ve slovenském případě přímo generální tajemník strany). Zkrátka to, co už tady jednou bylo. Regulace, nedostatek, černý trh, problémy, no a pak bum – dvouciferná inflace. Nemluvě o tom, kolik lidí, investorů, či dokonce zemí si proti sobě Slováci mohou poštvat. Ministr hospodářství (ten se zdá v této demagogii „třešničkou na dortu“) se však nebojácně pouští do sporu se zahraničními spoluvlastníky v energetických monopolech. V rozhovoru pro Wall Street Journal prohlásil, že do 20. září připraví návrh zákona, který by vrátil kontrolu nad již privatizovanými firmami do rukou státu! Plánované snížení DPH na léky z 19 % na 10 % by podle Institutu finanční politiky znamenalo výpadek v příjmech státu asi 2,67 miliardy Sk. Ministerstvo financí již připravilo několik návrhů, jak tento výpadek nahradit. Jedním z nejdiskutovanějších je milionářská daň. Ta dostane podobu zrušeného nezdanitelného základu, který se postupně bude snižovat pro osoby s příjmem nad 120násobek životního minima, až úplně zanikne. Další opatření se dotknou méně vydělávajících lidí. Řemeslníkům plánuje nová vláda vzít možnost odečíst 60% paušální výdaje v případě, že dnes vedou jednoduché účetnictví. Tato výhoda má nově poklesnout na 40 % a živnostníci tak zaplatí daň z většího koláče.

10

studentská organizace

AIESEC – Príležitos pre tvoj rozvoj

economix

– 4 / 2006

Uvažoval si už nad tým, čo by si robil po vyučovaní? Cítiš sa na škole občas stratený a rád by si si vybudoval sieť kamarátov? Napadlo ťa niekedy, či ti škola dáva naozaj všetko aj z hľadiska praktického využitia nadobudnutých znalostí? Ak máš chuť a čas urobiť pre seba niečo naviac, využi šancu, ktorú ti ako študentovi VŠE dáva už 40 rokov AIESEC. AIESEC je najväčšia medzinárodná, študentmi plne riadená organizácia na svete, ktorá v Českej republike pôsobí na desiatich vysokých školách. V AIESEC nájdeš priestor pre objavenie a rozvoj svojho potenciálu. Táto organizácia pomáha mladým ľuďom zorientovať sa v pracovnom svete a nájsť si svoju cestu pre budúcu kariéru. Vďaka širokej sieti našich partnerov dostávaš možnosť bližšie preniknúť do firemnej sféry a nadviazať s jej predstaviteľmi neformálnejšie kontakty. Na schôdzkach s firmami si vyskúšaš viesť obchodné jednanie, vyjednávať s druhou stranou, odvracať námietky a podobne. Jednou z hlavných devíz, ktoré môže človek v AIESEC získať, je osvojenie si a rozvinutie vodcovských schopností. Svoje o tom vie i Ondřej Sochor, prezident AIESEC Praha: „V AIESEC Praha som už tretím rokom, a keď som dostal šancu viesť celú pobočku 100 ľudí, okamžite som ju využil a kandidoval na túto pozíciu. Z pozície nádejné-

ho budúceho manažéra nie je nad to, koordinovať svoj tým 5 viceprezidentov a prostredníctvom nich i celú pobočku. So svojimi kolegami som zodpovedný za tvorbu ročného plánu, strategické rozhodnutia a za chod pražskej pobočky našej organizácie.“ AIESEC ti dáva voľné ruky pri príprave a realizácii svojich myšlienok prostredníctvom tvorby projektov. Znalosti v project managemente uplatníš nielen v škole pri niektorých z predmetov, ale i neskôr, v profesnom živote. Pôsobenie v AIESEC je výborným prostredím, kde si zlepšiť vyjednávacie a komunikačné

schopnosti. „Niekoľkokrát som mala možnosť prezentovať pred väčším publikom. I keď som sa toho spočiatku bála, pri informačnej schôdzke pre vyše 200 prvákov som už takmer nepociťovala trému a dá sa povedať, že odvtedy sa na verejné prejavy dokonca teším,“ vysvetľuje Hana Hartošová. AIESEC však nie je len o práci, z rovnakej miery si tu užiješ i zábavu medzi vysokoškolskými študentmi. Na rôznych akciách, ako je napríklad Global Village (na VŠE sa koná dvakrát ročne), sa

stretneš s mladými ľuďmi zo všetkých kontinentov. Vďaka tomu, že AIESEC pôsobí v 95 krajinách sveta, dostávaš možnosť poznať ľudí z týchto končín zeme. Medzinárodná sieť 18 000 mladých ľudí ti dáva dennodennú príležitosť zlepšiť si angličtinu, ale i iné cudzie jazyky. V neposlednom rade získaš medzinárodnú sieť kontaktov, čo sa ti hodí ako teraz, tak i v budúcom živote, napríklad při cestách po zahraničí. Viac informácií na nástenkách a letákoch.  Zuzana Molnárová

A

k si študentom 4. alebo 5. ročníka, naskytá sa ti šanca vycestovať do jednej z 94 krajín, v ktorých AIESEC pôsobí, na zahraničnú odbornú prax a rozšíriť si tak svoje skúsenosti a znalosti, prípadne získať nové kontakty. Na začiatku druhého týždňa výuky na VŠE sa v Novej budove uskutočnia informačné schôdzky, ktoré sa zamerajú na možnosti zapojenia študentov do AIESEC s dôrazom na informácie o zahraničnej odbornej praxi. Ich súčasťou budú tiež referencie od bývalých členov a priestor pre otázky. Ak máš záujem, určite neváhaj a príď sa pozrieť! INFORMAČNÉ SCHÔDZKY NA VŠE: Nová budova - posluchárna A pondělí 2.10.2006; 19:45 úterý 3.10.2006; 19:45 KONTAKTY: http// aiesec.vse.cz e-mail: [email protected]

11

na baru s...

… Petrem Macháčkem!

TEDY, NEJEN O KRVAVÉM SPORTU A NEPOSKVRNĚNÉM SOUKROMÉM ŽIVOTĚ… si za vás s boxerem Petrem Macháčkem promluvila Zuzka Čurnová Nejdřív musím položit několik obligátních rozhovorových otázek jako: co posloucháš za muziku, jaké je tvé nejoblíbenější jídlo a samozřejmě nevynechám ani dotaz na oblíbené filmy... Nejradši mám mořské potvory, ryby, drůbež, těstoviny nebo například ovocné knedlíky. Nejradši si pustím Dana Landu, Rammsteiny, Linkin Park, Loreenu McKennitt, Nightwish. A taky keltskou muziku. A z filmů mám rád třeba snímky Legenda o vášni, Statečné srdce, Forrest Gump. Trénuješ prý až deset hodin denně, večer často vystupuješ, do toho cestování, rodina… máš vůbec nějaké volno sám pro sebe? A jak s ním tedy případně nejraději nakládáš, jaké máš koníčky? Jo, mám toho pořád hodně. Ale asi jsem vlastně šťastný člověk, jestli to tak můžu říct,

Ještě si neodpustím otázku na oblíbené oblečení. Předpokládám, že jsi celý den ve sportovním. Přesně tak. Nejradši mám věci od No Fear a Bad Boy.

Základními „zbraněmi“ jsou pěsti, lokty, kolena a nohy… ANEB NĚKOLIK SLOV O THA JSKÉM BOXU Tak a teď už konečně můžeme přejít rovnou k tomu, co umíš ze všeho nejlíp k muay thai. Zkus nás, nezasvěcené, trošku osvítit… Thajský box neboli muay-thai je bojové umění staré více než tisíc let. Je to bojové umění pro tvrdé chlapy a vyvíjelo se ve skutečných bitvách - během neustálých bojů Thajců se sousedními kmeny Barmánců, Khmerů a Vietnamců, neboť správně zvládnutá technika boje muže proti muži poskytovala velké výhody tomu, kdo ji uměl nejlépe. Základními „zbraněmi“ jsou pěsti, lokty, kolena a nohy. Rozvíjí kompletně celé tělo a učí mladé sportovce sebekázni, odříkání a sebeúctě, vyžaduje skutečné nadšení a chuť něco dokázat. Jako ostatní sporty, i muay-thai se musí trénovat naplno, s přísným dodržováním životosprávy a elánem, protože rozdíl mezi rvačkou a sportem je více než propastný. Žádný z thaiboxerů, kteří to berou vážně, si nemůže (a ani nechce) dovolit poprat se na ulici a riskovat tak zranění a skutečnost, že dosavadní příprava, která trvala půl roku, přijde během pár vteřin vniveč a čekání na další vrchol potrvá několik měsíců.

Jak probíhá a jak dlouho trvá taková příprava na první zápas? To je podle individuální šikovnosti, většinou 1,5 až 2 roky. V průběhu času závodník získá kontrolu nad svým tělem, výbornou koordinaci pohybů končetin a díky atletickým tréninkům také vytrvalost a dynamiku, bez které se žádný vrcholový sportovec neobejde. Cesta k vrcholu není jednoduchá. Potřebné zkušenosti získá každý sportovec pouze závoděním. U thaiboxu jsou to zkušenosti většinou velmi bolestivé, nicméně thaiboxeři, kteří tím prošli, nedají na svůj druh sportu dopustit. Ve 20. století se stal thajský box atraktivním bojovým sportem – v samotné zemi původu je stejně oblíbený jako u nás například hokej a skoro každý Thajec ovládá přinejmenším jeho nejdůležitější základy. Už ve 13. století, za dob Prvního království, využíval král prostranství před svým palácem k pořádání turnajů, při kterých si vybíral ty nejlepší bojovníky jako své strážce. Počkej, to je hotová mytologie, jen vyprávěj… Legenda ze 14. století hovoří o tom, že se po smrti krále Seng Muang Ma nemohli jeho dva synové, Feng Keng a Yi Kumkam, dohodnout, kdo nastoupí po otci na trůn. V zemi hrozila dokonce občanská válka, a tak se zástupci obou táborů dohodli, že boxer, který zvítězí v souboji, bude zvolen budoucím králem. Vyhrál boxer z tábora Yi Kumkam, jenž byl korunován na krále… Thajský box má ale své kořeny také v buddhismu. Lidé, kteří vidí thajský box poprvé, se často podivují nad rituálem předcházejícím bezprostředně každému zápasu. Tento obřad se nazývá ram muay, jedná se o duchovní obřad, kdy dochází k zabezpečení ringu od vnějších vlivů, bojovník vzdává poctu bohům, rodičům, učitelům, milovaným, králi a zemi a soustředí se jen na nadcházející souboj s nemilosrdným protivníkem. Poté oba boxeři zamíří do protilehlých rohů ringu, kde jim trenéři udělí poslední pokyny před zápasem. Zápas má pět kol po třech minutách s přestávkami o délce 80 vteřin. Na konci každého kola se body sečtou a vítěz je pak určen podle celkového počtu získaných bodů, pokud se ovšem každý ze zápasníků udrží do konce zápasu při vědomí… Často se totiž stává, že je jeden z boxerů knokautován a padne bezvládně na podlahu ringu. Stejně jako v klasickém boxu i tady pak počítá hlavní rozhodčí do deseti. Když se zápasník nezvedne, zápas je automaticky ukončen a soupeř je vyhlášen vítězem. Na ten obřad se klade velká důležitost, protože Dokončení na straně 12

– 4 / 2006

Kupodivu se však již po prvních minutách našeho rozhovoru ukázalo, že jde, navzdory nebezpečnému, neřkuli militantnímu, vzezření, o osobu nadmíru inteligentní, nečekaně vřelou, ba co víc – dokonce zábavnou. Sraz s českým guru bojových umění jsme si dali kde jinde (vzhledem k tomu, že v průměru cvičí neuvěřitelných deset až dvanáct hodin denně!) než v posilovně. Konkrétně v posilovně na Vinohradské třídě, kde Petr denně připravuje své početné svěřence – a vše nasvědčuje tomu, že i budoucí šampiony – na profesionální kariéru zápasníka či bodyguarda. Těžko bychom hledali většího znalce přes asijská bojová umění… Petr Macháček je ve svých osmatřiceti letech mimo jiné čestným prezidentem České asociace ultimátních zápasů a Czech Muay Thai Asociation, zakládajícím členem České asociace brazilského jiu-jitsu, mnohaletým trenérem Muay Thai reprezentace ČR a hlavním trenérem známé Hanuman Gym Praha. Mimo to je, jak o sobě sám hrdě prohlašuje, také šťastně ženatým otcem tříleté dcery a především čtrnáctiletého syna Petra, který po slavném otci zdědil srdce bojovníka s přirozenou touhou vítězit. To se mu také daří, i když v jiné, avšak podobně nebezpečné sportovní disciplíně – v motokrosu, v němž letos získal titul mistra republiky.

protože můj největší koníček je moje práce. Baví mě taky cestování – a v podstatě pořád někam lítám na zápasy. Ale jednoznačně u mě v životě převažuje sport! Kromě zápasů jsem ještě blázen do motorek: enduro, motokros. Ten dělá můj syn. Dál pak horolezectví a v zimě jezdíme lyžovat.

economix

Jmenuje se Petr Macháček a věřte mi – není radno si to s ním rozházet…

12 Pokračování ze strany 11 se tím ukazuje duše a srdce každého bojovníka. Obřad i vlastní zápas jsou doprovázeny hudbou a tempo hudby často určuje i tempo zápasu. Během staletí Thajci přijali mnoho technik, které jim přidaly na ostrosti, prudkosti a větší účinnosti. Vzhledem k tomu, že thajský box vyžaduje naprosto precizní, ostrý a nekompromisní boj, jsou tito bojovníci právem považováni za mistry ve světě bojového umění. Všechny možné způsoby boje jsou popsány v Chupasartu, bibli všech válečníků a učebnici bojových technik. Říká nám, jak bojovat s nožem, mečem, oštěpem, sekerou, kopím a lukem. Holenní kost se stala základem kopí, aby chránila a útočila. Paže se staly zdviženým dvojitým, obranným mečem. Pěst zase bodajícím koncem oštěpu. Loket, to je bitevní sekera, která drtí a rozmačkává; koleno si vysekává cestu obranou. Rychle se mihotající chodidla, to jsou kopí, šípy a nože. Každičká část lidského těla se proměnila v nebezpečnou zbraň, a tak se vyvinul boj na blízko. Nové bojové umění muay thai – thajský box.

economix

– 4 / 2006

To je na můj, řekněme „středoevropský“, vkus celkem brutální zábava. Nebo se pletu a jsem jen přecitlivělá, měkká? Od pradávných dob vládci v Thajsku přikládali velkou váhu trénování svých vojáků, ale i obyčejných lidí, v pěstních soubojích beze zbraně i se zbraní. Souboje beze zbraně jsou známy pod pojmem muay a se zbraní krabi-krabong (doslova meč a hůl, ale souboje se neomezovaly pouze na tyto dvě zbraně). Pozorování boje, jeho napodobování, učení se, bylo součástí dětství každého Thajce. Sami vládci často bývali skvělými bojovníky – byli silní, stateční a zkušení. To bylo i jedním z důvodů obrovského vzestupu Thajců v této části světa. Krátce po válce pak nastal opravdový boom. Právě válka prokázala, že thajský box neztratil nic ze svého kouzla. Do Bangkoku přijížděli bojovníci z různých koutů země, aby získávali slávu a peníze. Takže thajský box je v Thajsku něco jako národní sport? Lidé různého sociálního postavení přicházeli do táborů, kde se učilo umění muay thai. Bohatí, chudí, mladí i staří, všichni chtěli ovládat toto bojové umění. Dokonce až do 20. let 20. století bylo součástí povinné školní výuky! Kvůli vysoké úrazovosti se od toho muselo ve školách upustit. Lidé se však i nadále věnují thajskému boxu v tělocvičnách a sportovních klubech. Z původně tradičního bojového umění se s příchodem moderních sdělovacích prostředků stala dokonce masová zábava. Všechny čtyři televizní společnosti Thajského království vysílají denně zápasy muay-thai pro miliony fanoušků po celém Thajsku. Například thajský Channel 7 přenáší

na baru s... zápasy již přes 20 let. Na venkově se lidé scházejí u jakéhokoli dostupného televizoru, ve městech jsou při vysílání thajského boxu prázdné ulice, protože každý sleduje v televizi zápasy. Dokonce můžete najít boxerský ring na ulici v baru. Každý má šanci nalézt slávu na těch nejznámějších stadionech světa, jako je například Rajdamnern či Lumphinee, v přímém přenosu.

Pak ale musí být velmi obtížné Thajce porazit... Teď už je to lepší. Ve 20. letech minulého století byla zavedena nová pravidla a už se nesměly používat konopné provazy, kterými se dalo soupeři ublížit mnohem více. Místo nich se začalo bojovat s koženými rukavicemi, a to po vzoru západního způsobu boxu, jehož obliba celosvětově rostla. Vytvořily se také hmotnostní kategorie vycházející z mezinárodního způsobu dělení do kategorií. Doposud bojoval zápasník s bojovníky jakékoli váhy i výšky. Zavedením váhových kategorií si byli bojovníci najednou více rovni a místo jediného, všeobecného vítěze byl od tehdejší změny v každé váhové kategorii jeden. Někteří bojovníci kvůli tomu dokonce tento sport zcela opustili. Většina domácích thajských bojovníků patří k nejlehčím váhovým kategoriím (70 procent z nich patří do kategorie muší váhy). Těžší kategorie bojují jen zřídkakdy a většinou jsou dnes zastupovány pouze cizinci. Ve kterých zemích se kromě zmiňovaného Thajska tento sport rozšířil? Velmi oblíbený je také v Japonsku, Jižní a Severní Americe, v Austrálii, Evropě - nejvíc pak v Holandsku.

Ze začátku se thajský box u nás samozřejmě potýkal s mnoha problémy. Do pádu železné opony sem nesměly proniknout téměř žádné západní sporty, jež v sobě ukrývaly prvky kapitalistické propagandy. K takovým sportům patřil rovněž thajský box, jehož utkání se do té doby dala sledovat pouze na programech satelitních televizí. Ale jsem rád, že naše práce nese ovoce a thajský box se dnes mezi širokou veřejností těší stále větší oblibě, bez rozdílu věku a pohlaví. Na počátku roku 1990 jsme ještě společně s několika stejně nadšenými přáteli začali shromažďovat všechny dostupné informace o thajském boxu - podle článků a fotografií ve specializovaných zahraničních časopisech a knihách. Trénovali jsme různě po parcích podle videokazet. Díky nebývalému zájmu jsem se rozhodl kontaktovat zástupce oficiální světové organizace EMTA pana Deflefa Turnau, který byl prezidentem německého svazu thajského boxu a prezidentem světové Kick-boxing asociace (IKBF). Vyšel mi velmi přátelsky a ochotně vstříc a pozval mě do své školy Bujin gym k tréninku. Během svých tréninkových pobytů v Německu jsem získal nejdříve instruktorskou licenci k tréninku thajského boxu a Kick-boxingu a pověření k založení pobočky EMTA-IKBF ještě v tehdejší ČSFR. Stal jsem se tak jediným licencovaným a oficiálním trenérem muay thai a kick-boxingu v České republice od světových organizací těchto sportů, IMTA a IKBF (International Muay Thai Asociation a International Kick-boxing Federation). V roce 1991 tak vznikla první škola thajského boxu v Československu. Které země dnes nejčastěji slaví úspěchy ve světě? Jak jsou na tom Češi? Ve světě jsou na prvním místě Thajci, Američané a státy bývalého Sovětského svazu, naše země se však drží přinejmenším v patnáctce těch nejlepších. Svědčí o tom i množství titulů, které si naši bojovníci přivezli z mnoha turnajů každoročně pořádaných v různých zemích. Úspěchy mají i v kolébce tohoto bojového sportu, v samotném Thajsku! Největší českou nadějí je teď „Spejbl“ – Ondra Hutník (mistr světa muay thai WKA 2001, mistr Evropy muay thai IAMTA 2002…). A kde tě v nejbližší době můžeme naživo vidět zápasit? Vidět mě můžete na soutěžích 11. 11. 2006 v Mladé Boleslavi na thaiboxu a 16. 12. 2006 v Sazka Aréně na K1. A v úplně nejbližší době budu mít exhibici na studentské párty Nikolajka 11. 10. 2006.  Zuzana Čurnová

A NAKONEC THA JSKÝ BOX U NÁS…

kontaktní e-mail: [email protected]

Thajský box je v České republice stále ještě poměrně novým sportem. Ty jsi sem ostatně toto bojové umění přivezl jako úplně první…

odkazy: www.muaythai.com www.hellorheaven.cz www.fightnews.cz

13

zábava

Cvičit, nebo tančit?

Pokud toužíte udělat něco pro své zdraví a zlepšit si postavu, máte řadu možností. Na VŠE můžete zvolit z široké nabídky různých klasických sportů, jako je plavání či volejbal, přes sebeobranu až po neobvyklé sporty, se kterými se často nesetkáváme, jako je například sportovní šerm. V poslední době se ale dostávají do popředí pohybové aktivity jiného charakteru. Jsou to různé tance, ať již párové, či individuální. A ty v nabídce Centra tělesné výchovy nenajdete. Proč právě tanec? Tanec je nejen společenskou záležitostí v období plesové sezóny. Tancem můžete velmi příjemně, přirozeně a efektivně zformovat

svou postavu, nejlépe pokud se mu budete věnovat pravidelně během celého roku. Kromě klasických tanců, jak je známe z plesů, se v nabídce párových tanců setkáte i s latinsko-americkými tanci, jako je salsa, samba, cha-cha apod. „Nejoblíbenějším se v poslední době stává orientální tanec, populární začínají být také africké tance, flamenco i moderní hiphop,“ sdělila Petra Vicherková, lektorka taneční školy Dalila. „Orientální tanec ženám a dívkám pomáhá nejen zlepšit postavu, ale i psychicky si odpočinout a uvolnit se po každodenním stresu,“ dodává. Orientální, někdy známější jako břišní tanec přišel pochopitelně z východu a je znám svými rehabilitačními účinky. Vhodný je pro každou ženu bez rozdílu věku, pokud jí to dovolí její zdravotní stav. V některých zemích jsou dokonce prvky tohoto tance používány jako porodní tanec, který uvolňuje pánevní oblast a usnadňuje porod. Působí pozitivně na zpevnění pánevního dna a na parasympatický nervový systém, který zklidní srdeční tep, prohloubí dýchání a zlepší prokrvení vnitřních orgánů. Petra Vicherková z taneční školy Dalila doplňuje: „Tanec zbaví bolestí zad, zlepší držení těla, pomáhá upravit menstruační potíže, celkově zpevní svalstvo a naučí vnímat řeč těla.“ Kromě zdravotních účinků má další pozitivní efekty. Pomáhá například ženám, které trpí sexuálními problémy, protože při tanci vypadá každá žena půvabně a smyslně, což se jistě také pozitivně odrazí v lepším společném partnerském porozumění. Všechny tyto aspekty posilují psychiku, zvyšují sebevědomí, zbavují stresu a umožňují čerpat energii.

Možná není nezajímavou myšlenka zahrnout výuku některých tanců do nabídky kurzů tělesné výchovy na naší škole, nemyslíte?

Bydlíte na kolejích VŠE a chcete si zatančit „orientálně“? Více na www.dalila.cz.  (pol)

14

cestopis

Co znamená – mimo jiné Lidé čtyř náboženství, dlouhá historie a geografická poloha a členění dělají z Indonésie zemi nanejvýš rozmanitou a zajímavou. Pobyt zde člověku umožňuje poznat život ve státě, který je považován za rozvojový, ale kulturně je neskutečně bohatý. Necelé tři měsíce strávené na ostrově Jáva mi daly šanci alespoň trochu pochopit muslimský svět, žijící vedle křesťanství, hinduismu a buddhismu, a poznat asijskou mírumilovnou a přívětivou mentalitu. Pobyt v cizině člověku nejen rozšiřuje obzory poznání, ale přináší i mnoho nevšedních zážitků všedního života. Tady jsou některé z nich tak, jak jsem si je poznamenala do deníku.

economix

– 4 / 2006

21. 9. 2000 Čt: Přilétám do Jakarty. Z letiště jedeme mezi mrakodrapy nočního velkoměsta. Veze nás Antony z místní studentské organizace AIESEC. Zastavuje na mostech a přikazuje: „Čuchněte, jak to tu smrdí!“ Chce, abychom poznali město se vším všudy. Jsem hodně překvapená okolím domu, kde budu bydlet – kolem jsou stoky, haldy suti a kouřících odpadků. 22. 9. 2000 Pá: První ráno – příchod na ulici před domem… Tak tady to všechno budu muset zvládat sama! Provoz na ulici je šílený a neutichající a já mám pocit, že nikdy nepřejdu na druhou stranu! (Brzy se naučím dostat se nejprve do půli vozovky a pak řešit situaci v protisměru. Jinak přejít nelze.) Klima je možné přirovnat k prádelně. A bez přestávky! 23. 9. 2000 So – 24. 9. 2000 Ne: Podnikli jsme výlet vlakem do blízkého města Bogoru. Děti kolem nás pobíhají, hihňají se a dotýkají se našich rukou. Místní market se podobá vietnamské tržnici v Česku.

Druhý den navštěvujeme Taman Mini – jakartský skanzen. Cesta tam přímým minibusem, takzvaným mikroletem, ubíhá rychle. Místní školačky se s námi chtějí fotografovat. Čekáme v dlouhé frontě na lanovku, která návštěvníky vozí nad celým areálem. Pohoda. Najednou na mě ale jdou mdloby a nedá se jim ubránit. A jen cítím, jak mě sbírají ze země. Posadit se. Napít se vlažné vody. A už máme gondolu. Pot se ze mě řine proudy. Nic moc. Dřevěné zdobené domy ze všech koutů Indonésie jsou moc pěkné. Vedro ale ubíjí. Cesta zpět už není tak jednoduchá – jak a kudy? Jednoduchému spojení směrem tam neodpovídá linka zpět: 4 „mikrolety“, 1 vlak, 6 špatných rad včetně upozornění, že jsem v méně bezpečné oblasti. Návrat domů nám trval asi 3 hodiny. 25. 9. 2000 Po: Cestou na migrační úřad nás stíhá bouřka a objížďka kvůli demonstracím. Úřad je jak z dob kolonií. Za přepážkou sedí v řadách za stoly super antilidští úředníci. Klimatizace tu není žádná. Úmorné dusno jen zvolna krájejí větráky u stropu. S kouřem z cigaret to ani nehne. Snímají mi otisky prstů – mám pocit nebezpečného kriminálníka. Úředník mou rukou zamazal lejstra. Demonstrace pokračují, a cesta domů se proto komplikuje. Doma na mě ze stropu spadla stonožka. Pěkně jsem vyjekla a ji to stálo život. Nejoblíbenější obuví jsou nám známé „vietnamky“. Rozhodně se hodí za deště. Voda je nezničí a bláto jimi proteče natotata. Obdivuhodný je um, s jakým autobusoví průvodčí naskakují, vyskakují a dobíhají busy v téhle „obuvi“. Doma první šváb „jako kráva“! Děs! 29. 9. 2000 Pá: První setkání v AC Nielsen, ve firmě, kam jsem přijela na praxi. Všechno probíhá nanejvýš formálně. Není vždycky dobré vidět až do kuchyně,

jako v případě warungů, pouličních jídelních přístřešků – třeba na to, jak se myje nádobí. Kbelík na udusané zemi, kalná voda, ušmudlaný hadr… Dáme se do jídla. Nechte si chutnat! A že nám většinou chutná! Večeře ve warungu jsou stylové – zápach odevšad: smrad z výfuků z ulice se mísí se závany smažícího se chili koření a připálené rýže ze sousedního přístřešku. 3. 10. 2000 Út: První zabitý šváb!!! Vlastnoručně. 4. 10. 2000 St: Poslední den prázdnin. Od zítřka do práce. Ještě že jsem nešla do koupelny první, číhal tam šváb. 5. 10. 2000 Čt: Dobré ráno (doslova) od indonéské kolegyně Nitnot (naučila se zdravit česky!). Ráno mi přinesla krabičku s typickými sladkostmi. Chutnají – po pravdě řečeno – zajímavě. Šáteček s banánem a se sýrem a všemožné žužu různých barev, především z rýže. První den v práci. Nic moc. Můj stůl je prázdný. Počítač mi dali až odpoledne. Dostala jsem první práci, a to na manuálu „peoplemetru“. Se všemi si potřesu rukou. Všichni mě znají. Já jen výjimky. Ochutnávám zeleninovou zmrzlinu z kacang hijau! (zelené luštěniny) Po necelém měsíci: 30. 10. 2000 Po: Získávám jedinečné dovednosti: spláchnout si mýdlo z celého těla 2 dl vody, když přestala téct ve sprše voda, to chce cvik. Jak si zvýšit pocit vyspání: vzbudit se, vypnout vypůjčený mobil, který mi slouží jako budík, osprchovat se, vyčistit si zuby, začít se oblékat, vzít si hodinky a zjistit, že je teprve 2.45 místo 5 hodin ráno a že to zapípání mobilu byla jen příchozí SMS. 31. 10. 2000 Út: Celé odpoledne leje a leje. Večer čekám hodinu, než přijede autobus

15

cestopis

– praxe v Indonésii nou. K vánočnímu obědu si dávám takzvané indomie, což jsou instantní chili nudle se zeleninou. Ke štědrovečerní večeři si dopřávám rybu. Je s praženými buráky. Navrch si dám mísu ovoce s jogurtem a mangový džus, ve kterém stojí lžíce, jak je hustý. Večer jdeme na představení tradičního stínového loutkového divadla. 25. 12. 2000 Po: První svátek vánoční, pro Švýcara Jürga Vánoce, návrat do Jakarty. Ráno se jdu podívat do kostela. Všichni se usmívají a hned mi nabízejí židličku u dveří. Sedím a po zádech mi stékají potoky potu, jaké je vedro. Zpívání s varhany mi vhání slzy do očí. Stýská se mi. Zpět v jakartské čtvrti Depok mám ale zvláštní pocit návratu domů. Všechno je zavřené, protože se slaví konec ramadánu, poslední konec denního půstu. V centru se prý oslavuje ve velkém. Nejedeme tam. Včera vybuchly bomby v křesťanských kostelech a bylo několik mrtvých. Indonéská kamarádka Windy se bojí. Mlaďoši jezdí na autech s bubny a petard je třikrát více než obvykle, ozývají se dělobuchy a křik z mešity. 27. 12. 2000 Út: Poslední celý den v Indonésii. Jedeme ještě na výlet do centra Jakarty, abychom si zvěčnili některá její zákoutí. Vůbec jsme nesehnali nic indonéského k jídlu, vše je pořád zavřeno. Večer jsme pozvaní k Hismě. Hostí nás dobrotami. A protože jsou všechny místní restaurace a bary zavřené (je přece Idul Fitri, konec ramadánu), paradoxně jdeme slavit konec mého indonéského pobytu do Planet Hollywood. Loučíme se a já mám zvláštní pocit: jak mám uvěřit, že tohle končí?  Dagmar Huncová (AIESEC)

– 4 / 2006

falšované značky všeho druhu (lze je dokonce kombinovat na jednom kuse oděvu). Raději se Číňanům v pouličních jídelnách moc nedívám do hrnců pod pokličky. Jedí ze zvířecích vnitřností opravdu všechno. Antony kupuje od staré seschlé babičky domácí vafle za 1500 Rp (7 Kč). Je toho opravdu dost. Kupuje to, jak říká, protože paní je stará. (A pro nás je státní sociální zajištění takovou samozřejmostí.) 22. 11. 2000 St: Dnes je velký AC Nielsen Day. Vyvezli nás, tedy všechny zaměstnance, do areálu čajovníkové plantáže. Skvěle jsme se bavili. Jednotlivá oddělení měla svá vystoupení. Jako nejoblíbenější se ukázalo převlékání kluků za holky. Vystoupení našeho oddělení bylo slabé – my z oddělení Média jednoduše nemáme na nic takového čas! Též jsem přispěla. Zazpívala jsem a zahrála na flétnu, kterou jsem si dovezla. Odpoledne jsme šli na procházku plantážemi. To byla nádhera. Ochutnala jsem banány na „spoustu“ způsobů: pečený, vařený, čerstvý – jak uvnitř žlutý, tak oranžový. Některé banány mají pecičky. 24. 12. 2000 Ne, Štědrý den: Praxe v AC Nielsen skončila a cestujeme po Jávě. Zažíváme neuvěřitelnou zkušenost. Minibus, který jede naším směrem, a hodil by se nám tedy k přestupu, je úplně plný. Úplně! Průvodčí nás zve k nástupu. I s batohy! Ano, je to neskutečné. Tedy, já jsem uvnitř, švýcarský kamarád Jürg vně autobusu, ale jede také. Už i on, jako místní lidé, dokáže za jízdy stát na stupátku jen na jedné noze a držet se jen palcem rámu dveří! Mé tělo je schopno prohnutí, o nichž jsem netušila, že je zvládnu – donutila mě k tomu mačkanice těl a zavazadel. Milé stařenky tu jsou oblečené v tradičním batiku (Zdobená látka se tu nosí opravdu všude a k nošení se zároveň používá, a to věcí i dětí). Odpoledne procházíme krásnou kraji-

◄◄◄ Indonézská svatba ◄◄ Barvení látky – batiku ◄ Stínové divadlo ▲ Ovocný trh ► Venkovská rodina

economix

směřující ke mně domů (jízdní řády tu neexistují – času dost). Bez čtvrthodiny dvě hodiny strávím v autobuse. Sedím řidiči téměř na klíně – poslední volná sedačka byla vedle něho. Náramně si vychutnávám klakson zvuku zaoceánské lodi, jímž troubí zataháním za záchodovou splachovací šňůrku nad sebou. Mile si „povídáme“ o českém fotbale – jasně: Poborsky, Berger, Nedved! Ceko! Vystupuji a zase leje ani ne jako z konve, spíše jako z kýblu. Chodník je obrovská bahnitá kaluž, v průchodu mezi domy – kudy MUSÍM – se shora valí vodopád (k čemu vést okap až na zem?). Brodím se bahnem kolem „naší“ suti (kam se poděly chuděrky krysy?), ani nechci vědět, co mi protéká skrz sandály. Na co okapy? Další sprcha. Po vzoru místních si hlavu chráním pracovní taškou. Nádherný obraz doma za dveřmi na rohožce – z dlouhé sukně mi tečou čůrky vody, blůzu mám úplně promočenou. Jsem nadšená. Tohle jsem ještě v životě nezažila! 18. 11. 2000 So: Dopoledne jedeme s Antonym do města. Navštívíme skvělou odesílací službu autobusem – Antony posílá některé věci domů rodičům. Je neuvěřitelné, jak tohle může na takové ohromné vzdálenosti fungovat a jak se všechny ty nejrozličnější balíky mohou dostat na správné místo určení. Je tu takový chaos! Projíždíme chudinskými čtvrtěmi kolem stoky (teče v ní cosi hustého, černého). U mostu pracují vybírači odpadků. Strašný zápach. (Nechutné, neskutečné, neuvěřitelné, obdivuhodné.) Navštěvujeme China town – další stěží uvěřitelné dobrodružství. Obchoduje se tu se vší myslitelnou technikou od těch nejtitěrnějších počítačových součástek… Jsou tu mraky obchodů včetně těch s pornofilmy. Za 100 korun je tu k sehnání jakýkoli software, zejména ten nejnovější. Na tržišti najdete

16

recenze Hudba

Recenze filmu DVD v období, kedy sa dal vzhliadnuť výhradne v kinosálach. Preto nejednému fanúšikovi srdce zaplesalo, keď sa v kinách objavilo voľné pokračovanie.

Every Man For Himself Přestože se v úvodu jejich druhého alba vlastně nezpívá a jeho závěr je plný zvuků píšťal a trubek, tahle nahrávka míří hlavně k příznivcům řízného rocku. Čtveřice z L. A. nehraje nijak originálně, ale plný zvuk Moving Forward či do punkrocku hozené Without A Fight jsou potenciální hity. Nezaměnitelný ovšem není ani rozevlátý hlas Douglase Seana Robba a skladbám by neuškodila kratší stopáž či více zvukových experimentů podobných nápadům v If I Were You. Celkově se ale dá říct, že jim tento model funguje. Navíc umějí pracovat s náladou (Don‘t Tell Me). Pomalejší písně jsou všechno možné – jenom ne přeslazené. A to může fanouškům part typu Stone Temple Pilots nebo Velvet Revolver stačit. Hoobastank Every Man For Himself Island/Universal 13 skladeb /51:09

economix

– 4 / 2006

The Beekeper Tori Amos si stabilně vysokou úrovní svých alb už dávno vydobyla respekt expertů a oddanost posluchačů. O svém milovaném klavíru mluví zásadně v ženském rodě, své příběhy ráda halí do melodií s křehkou kostrou, ale dokáže se i náležitě rozlítit. Je silnou osobností, pro kterou není problém zpívat o něžných emocích stejně jako o nejtemnějších stránkách ženské duše včetně vlastní pohnuté historie. Podobně jako na koncepční desce Scarlet’s Walk (servírované dokonce s podrobnou mapou Scarletina putování), i letošní Beekeper (Včelař) nabízí jistou tematickou provázanost. Dle nápovědy v bookletu jsou skladby rozděleny do šesti skupin s názvy jako „růže a trny“, „pouštní zahrada“, „skleník“ nebo „bylinky a lektvary“. Další vodítko však chybí, takže případné dějové spojitosti si musí posluchač objevit a poskládat sám. V kontextu vynalézavosti předchozí tvorby tentokrát písně plynou velmi opatrně, chvílemi až nevzrušivě, některých skladeb si téměř nevšimnete. Jen typické klavírní ornamenty jsou často dobarveny zvukem a možnostmi „hammondek“, které si zpěvačka nově oblíbila během práce ve studiu. Z poslušně doprovázející kapely si výraznější ozdoby dovolí pouze basista Jon Evans, vítaným hostem je i skromný písničkář Damien Rice (v písni Power of Orange Nickers). Při vší úctě schraňuje Včelař pouze standardně dobré skladby, což však v případě Tori stále značí kolekci hodnou poslechu a zaznamenání.  Tori Amos The Beekeper Sony BMG 19 skladeb/79:23 Zdroj hudebních recenzí

www.ireport.cz Autoři: Roman Jireš, Filip Tomášek

Erazmus a spol. (FR/UK 2002)

Réžia: Cédric Klapisch, Hrajú: Romain Duris, Kelly Reillyová, Judith Godrecheová, Audrey Tautouová Parížsky sympaťák Xavier dospeje k názoru, že ku štúdiu ekonómie by bolo nanajvýš vhodné pridať obstojnú znalosť španielskeho jazyka. Aby mohol tento svoj zámer efektívne uskutočniť, rozhodne sa na rok presťahovať do Barcelony a absolvovať študijný program Erazmus. Ocitá sa v byte, ktorý okrem jeho osoby obýva ďalších šesť študentov rôznych národností, jazykov a zvyklostí. Úsmevné zážitky, nové priateľstvá a lásky spôsobia, že plynulá španielčina nie je to najhodnotnejšie, čo si Xavier z Barcelony po uplynutí roka odnáša. Film nemoralizuje, nekáže, iba kvalitne zabáva. Divák je nestranným pozorovateľom víťazstiev, prehier, i problémov hlavných hrdinov, ktorí mu počas sledovania prirastú k srdcu natoľko, že by sa najradšej ocitol v ich obývačke s fľašou piva v ruke. Skrátka, mladý človek-Európan, má pocit, že tento film by rovnako ako o Xavierovi mohol byť práve o ňom samom. Niet divu, že sa stal kultovým už

ERAZMUS 2 – PRIATELIA SÚ SPÄŤ (FR/UK 2005) Tridsiatka na krku, nie veľmi sľubne sa rozvíjajúca kariéra, mdlý osobný život. „Ženy sú ako matrjošky – hráš sa s nimi, postupne ich otváraš, ale nevieš, ktorá bude tá posledná – najmenšia,“ tvrdí Xavier. Tak sa hrá, otvára, venuje sa písaniu scenárov presladených telenoviel a obýva dom svojej lesbickej kamarátky. Prijíma nečakanú pracovnú výzvu, ktorá mu okrem sebarealizácie prináša priestor na prehodnotenie svojho života a možno i stretnutie s niekým, kto by sa mohol stať jeho „poslednou matrjoškou“. Každý z týchto dvoch filmov, hoci v nich vystupujú takmer tie isté postavy, pojednáva o odlišných témach, všetky sú však pre mladého, tápajúceho človeka mimoriadne zaujímavé. Hlavní hrdinovia sú ľudia z mäsa a kostí, so svojimi problémami a chybami, a prechádzajú osobným vývojom, tak ako ľudia v reálnom živote. Preto im divák drží palce a úprimne sa o ich osudy zaujíma.

Recenze knihy Virginia Woolfová – Orlando Anglická spisovateľka Virginia Woolfová patrí k najvýznamnejším osobnostiam svetovej kultúry dvadsiateho storočia. Po tragickej smrti matky ju v londýnskom intelektuálnom prostredí vychovával, a neskôr aj sám vzdelával otec. Hoci sa vydala, prežila niekoľkoročný ľúbostný vzťah s poetkou a spisovateľkou Vitou Sackville-Westovou. Najmä táto žena sa stala predobrazom hlavnej postavy románu Orlando. Psychické problémy, ktorými Woolfová trpela celý život, vyústili do samovraždy utopením sa v rieke. Woolfová sa vo svojom diele usiluje preniknúť k problému hodnoty ľudského života v nekonečnom plynutí času, a v románe Orlando sa vyrovnáva s problémom pohlavnej identity, ktorým sa zaoberá celý život. Podľa jej vlastných slov „každý človek vo svojom vnútri osciluje od jedného pohla-

via k druhému“, a táto zmena je pre autorku silným zdrojom energie. Orlandovi, anglickému šľachticovi, kráľovná Alžbeta I. prisľúbi obrovský majetok, ale len pod podmienkou, že zostane navždy mladý. Pomocou záhadných síl Orlando túto úlohu plní, ale len do času, kedy sa z neho stane niekto úplne iný. Svoj život začína ako muž - šľachtic v 16. storočí. Po historických i zemepisných premenách jeho príbeh končí, keď je Orlando modernou spisovateľkou – ženou v 20. storočí. V tomto „životopise“ sa s úplnou samozrejmosťou miešajú skutoční ľudia a skutočné udalosti s vymyslenými. „Orlando býva považovaný za ‚ľúbostný list‘ Vite Sackville-Westovej, ktorá bola predlohou hlavnej postavy, ale v skutočnosti je to vyznanie lásky k literatúre a jazyku.“ A je nepochybne oslavou ľudskej imaginácie.  Obě recenze: Anna Kmeťová

17

kultura Divadlo

Divadelní (p)ohledy Skripta se stávají monotónním společníkem a hospůdka vás omrzela nebo jen dnes jednoduše nemáte chuť, přesto chcete něco zajímavého vidět a pobavit se? Pak by vás mohlo zaujmout divadlo. Cirkus mezi skutečným světem a fantazií, který je tu v danou chvíli jen pro vás. Zakupte si lístek na cestu po pražských divadelních scénách a prozkoumejte spolu s námi prostory a repertoár pražských divadel i těch, která sídlí mimo ni. Usaďte se do křesla a vyčkejte otevření opony. Měsíc září je ve znamení rozjezdu nové divadelní sezóny, divadelníci pilně oprašují repertoár a samozřejmě nabízejí nové premiéry. Za všechny vyberu dvě zbrusu nová představení, jejichž premiéry připadají na stejné datum – 27. září. Prvním titulem je hra německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga, jejíž název je Žena z dřívějška. V premiéře ji uvede Švandovo divadlo na Smíchově v režii Michala Langa, v hlavních rolích s Klárou Cibulkovou, Apolenou Vel-

dovou a Lubošem P. Veselým. Švandovo divadlo je zárukou dobré umělecké kvality a pro zahraniční studenty i dobrá možnost, jak zhlédnout v Praze divadelní představení s anglickými titulky, pokud si ještě nejsou jistí svými znalostmi češtiny. Druhým titulem je hra Ostře sledované vlaky v Divadle pod Palmovkou, kterou na motivy Hrabalovy novely zdramatizoval Václav Nývlt. Představení režíroval Milan Schejbal a v hlavních rolích můžete vidět Ondřeje Kavana, Oldřicha Víznera, Marcelu

Nohýnkovou nebo Reného Přibila. (Pozn.: Tato hra je uvedena v druhé premiéře, první premiéra proběhla 16. června.) Obě jmenovaná představení jsou pevně vsazena do programů obou divadel, takže na ně můžete zajít kdykoli, kdy budete mít čas a chuť. Samostatnou kapitolou jsou festivaly, jimž v Praze jednoznačně vévodí Pražský divadelní festival německého jazyka. Ten letos zahájí 3. listopadu svůj jedenáctý ročník, kterému se budeme jistě obsáhleji věnovat v prosincovém vydání. Pro příznivce alternativy se koná od 29. 6. do 10. 10. festival alternativního divadla, ale nejen jeho, s názvem Příští vlna/ Next Wave, který je již stálicí mimo oficiální proudy českého divadla. Doufám, že se podařilo alespoň trochu zpříjemnit chvilku čtením o divadle a že snad přišla i chuť na nějaké představení zajít. Zároveň jsem se snažil nastínit i témata, jimiž by se měla tato rubrika zabývat i v dalších číslech, samozřejmě v obsáhlejší formě, ať už formou reportáží, interview, recenzí představení či jen pouhými zprávami a klípky z okruhu divadla. DIVADLO ŽIJE!  Jan Kavalec

Lenže ktorú vybrať? Tie na sídliskách sú síce lacné, ale často spojené s cukrárňami. Tým pádom tam hrozí výskyt mamičiek s bábätkami, neposedných malých detí a zákazu fajčenia. A ako inak, bývajú ošarpané. V centre sú zas kaviarne s astronomickými cenami a plné ľudí, túžiacimi predviesť svoje plné peňaženky. Čo teraz? Jedno riešenie existuje. Teda, riešení je určite viac, ale ja vám práve idem odporučiť to svoje obľúbené. Je ním príjemná kaviarnička asi päť minút pešo od Národního divadla – Kavárna

Velryba. Už pri vstupe vás upúta nevšedné logo zavesené priamo nad dverami, tváriace sa ako železná maketa veľryby. Po vstupe vás pristihne nevšedný hukot, tentokrát však nie z hudby ale z osadenstva mladých ukecaných ľudí. Samotná kaviareň je rozdelená na dve časti spojené chodbou s toaletami. Prvá časť vyzerá ako klasická kaviarnička z filmov. Drevené stoly a stoličky, farebné steny, vpredu barový pultík s príjemnou obsluhou. Večer tu býva väčšinou celkom

plno, preto je vhodné doraziť trošku skôr. Okrem toho tu nájdete aj rôzne letáčiky a lákadlá na kultúrne akcie po Prahe (ako ostatne všade). Keď však prejdete tou spomínanou chodbičkou s toaletami (po ľavej strane zhliadnete s troškou šťastia i majstrovstvo šéfkuchára), dostanete sa do takzvaného Klubu kavárny Velryba. A tu spočíva to tajomstvo príjemného posedenia s priateľmi. Tichá a nerušiaca hudba, veľmi priateľská obsluha a steny, na kto-

Kabaretní vystoupení v klubu Kavárny Velryba

rých sa striedajú obrazy podľa toho, kto práve vystavuje. V rožku schované piano. Ak pekne poprosíte, možno vám dovolia i zahrať si, ale jeho pôvodný účel je hlavne ako sprievod občasných hudobných a kabaretných vystúpení rôzneho žánru. A čo viac, dá sa tu veľmi chutne najesť. Bohužiaľ, klubová časť je každú nedeľu uzavretá. Ceny sú v celej kaviarni primerané polohe, nič extra drahé, ale s 20 korunami v peňaženke tiež nepochodíte. Kávu si dáte za 30, pivko rovnako, čaj za 20–25 a najete sa v pohode za 120 koruniek českých. Posedieť si tu môžete denne od 11.00 až do polnoci a potom sa prípadne podľa chuti môžete presunúť niekam inam. Takže až nabudúce nebudete vedieť, čo s časom, prípadne kam zobrať rodičov na návšteve, ste vrelo vítaní. Príjemnú zábaMarcel Bodnár vu.  *** Kavárna Velryba Opatovická 156/24 Praha 2 - Nové Město 110 00 Tel.: +420 224 931 444

economix

Sedíte doma či na koleji, je víkendový večer a vy netušíte, do čoho pichnúť. Doma sa vám byť nechce, do zadymenej a od hudby sa otriasajúcej krčmy tiež nemáte náladu na celý večer a zbadať sa až pri desiatom pive. Chcete kľud, pohodu a posedenie s kamošmi v príjemnej atmosfére pri vínku či káve. Ako riešenie sa javí dobrá kaviareň.

– 4 / 2006

Kavárna Velryba

economix

– 4 / 2006

18

tip na víkend

Štartovacia pozícia víkendovej prechádzky je od Švandovho divadla. Dostanete sa sem napríklad z Václavského námestia električkou č. 9 či z Karlovho námestia autobusom 176.

Zahrady Kinských

Kde máte vystúpiť, vám bude jasné hneď, pretože to najskôr zahlási tetuška s príjemným hlasom v samotnej električke. Ak by náhodou nie, orientujete sa podľa veľkej budovy Justičného paláca, fontány na námestíčku či samotnej ružovo-červenej budovy Švandovho divadla. Po vystúpení z MHD už začína samotná prechádzka, čiže žiadne ďalšie vozenie sa čímsi na elektrinu či benzín!!! (až na jednu malú výnimku) Prichystajte si teda svoje vychádzkové paličky, napnite všetky zmysly a hor sa na to. Nasmerujte svoje kroky hore do kopca a po pravej strane cesty nemôžete nezbadať masívny železný vchod do záhrady Kinských. Po vstupe dnu sa vám naskytne pohľad na masívnu bielu budovu. Tou je palác Kinských. V jeho vnútri býva cez leto otvorená reštaurácia a nachádza sa tu i Muzaion s rôznymi expozíciami. V reštaurácii sa teraz zastavovať asi nebudete, po päťminútovej vychádzke snáď ešte nie ste hladní. K palácu patrí aj obrovský komplex záhrad, podľa mňa jedno z najkrajších miest v Prahe. Keď sa teraz vydáte popri jeho pravej strane, dostanete sa do ich útrob. Sídli tu obrovské množstvo kríkov, stromov, skál, holubov, vrabcov a kačiek. A možno aj čoho iného, ale to objavíte sami☺. Po obídení paláca naďabíte po pravej strane na prudké stúpanie. Nedajte sa odradiť, to, čo je za ním, stojí naozaj za to. Ak prvý hneď poteší váš pohľad vodopád s jazierkom. Popri ňom sa vydáte, prípadne ak vás veľmi fascinuje, tak sa tu chvíľku pristavte nasať atmosféru. Najlepšie je, ak pri ňom práve žiadni psíčkári nevenčia svoje zvieratká alebo čerství rodičia ukričané bábätká (ináč nič proti nim, aby nevznikli spory). Vtedy máte kľud a pokoj nechať sebou plynúť príjemné myšlienky a počúvať zurčanie vody. Keď skončíte, pôjdete do kopca a časom budete mať na výber viac odbočiek. Teoreticky je jedno, ktorú sa vydáte. Ak to však bude tá správna, prejdete sa ešte okolo jedného nádherného dreveného kostolíka, aké väčšinou nájdete v skanzenoch. Tu sa určite oplatí pristaviť, pretože ak budete mať šťastie na hru slnečných lúčov, môžete napáchať aj nejaké krásne fotky. Ale veď, ne-

chajte sa prekvapiť. Kamenná cestička spred kostolíka vás potom dovedie k atrakcii číslo už-ani-neviem-koľko. A tou je druhé parčíkov jazierko. Opätovne s malým kúskom šťastia vám poskytne niektorá z hejna prítomných kačičiek aj zaujatý kukuč. Keď už ste sa nabažili kačičiek, je čas pohnúť sa ďalej. Znova natočíte hlavu napravo a ako sa vraví, vydáte sa rovno za nosom (pre tých menej chápavých teda doprava;-) ). Po ľavoboku vám preplávajú v dohľade masívne skaliská. Áno, je to jedinečný úkaz, ktorý v dosahu takých 500 m ktorýmkoľvek smerom už nenájdete. Ale dosť bolo vtipov. Práve ste sa dostali na Petřín. Známy to kopček tróniaci hneď povedľa kopčeka, na ktorom stojí najznámejšia pražská atrakcia po Karlovom moste (áno, samozrejme že hovorím o Hrade). Tak teda, môžete si povedať: „Zvládol som to najväčšie stúpanie po ceste!“ A právom, stúpať totižto odteraz už budete len veľmi jemne. Keď vás teda nohy zanesú ďalej smerom, ktorým ste sa vydali, môžete sa pristaviť na vyhliadke. Ale táto myslím nestojí za veľa, keďže ju zo všetkých strán obklopujú stromy a nič moc vidno nie je. Nebojte, bude lepšia. Pomalým krokom sa blížime k atrakcii, ktorú je vidieť z polky mesta ako jazvu na tvári Petřína. Ide o Hladový múr. Ten sa tiahne od Újezdu až po úplný vrchol kopca. V mieste, kde sa križuje s chodníkom, je možné ho prekročiť. Teda, doslova prekročiť nie, skôr pekne slušne prejsť cez bráničku;), ale ešte než cez bráničku preleziete, skočte si po schodoch dolu si omrknúť výhľad cez staré strieľne. No časom zrejme zistíte, že kukať cez

strieľne nie je až taká zábava. Môžete teda skúsiť vyliezť na stenu, ale to odporúčam len tým, ktorí sa neboja výšok, pretože „výškofóbom“ by tento pohľad mohol spôsobiť doživotnú traumu. Ak z vrcholu steny nespadnete, vydajte sa ďalej, prejdite bráničkou a tu hneď sa vám naskytne ten sľúbený nádherný výhľad. Vidieť odtiaľ Malú Stranu, Národné divadlo, Karlov most či žižkovský vysielač. Pri troške šťastia a vašej väčšej výške narazíte pohľadom aj na Pražský hrad. A ak náhodou nie, stačí podísť pár metrov ďalej medzi stromy a máte to isté. To sa už pomaly, ale isto blížime k záveru prvej časti prechádzky. Stačí sa nechať viesť chodníčkom po tichom parčíku a kde sa naskytne vychutnať výhľad. Určite neminiete taký malý pekný domček. Nedajte sa oklamať, nik v ňom nebýva, teda aspoň myslím. Okupujú ho obrazy. Je to totiž galéria. Má vraj tri poschodia, hoc z vonku sa to zdať nemusí, a 90 obrazov. Dovnútra som sa ešte nebol mrknúť, ale obrazy, ktoré je vidieť cez dvere, stoja za to. Odredovaný pán, ktorý to tam má celé na starosti (práve o ňom mám pochybnosti, či tam aj nebýva), vám ponúkne vstup za 100 Kč, pre študentov 50. Ak sa však kratšiu chvíľu budete tváriť, že teda za tú cenu to rozhodne nestojí, určite zľaví. Ja som to mohol mať za 30 Kč, no nemal som bohužiaľ čas. Ale z toho, čo o nej viem, by mala stáť za to. Ak zariskujete a navštívite ju, dajte vedieť pocity:) No a po galérii nasleduje už iba jediná vec. Lanovečka. Áno, dobre čítate, pražský dopravný podnik disponuje okrem električiek, autobusov a metra aj takýmto exkluzívnym dopravným prostriedkom. A vy práve stojíte na jej stredovej stanici v polke Petřína. Občas však „z technických příčin je přerušen provoz lanové dráhy na Petřín“ (povedali v tramvaji). Tak si to radšej vopred zistite, nech nezostane prekvapení. Na tejto stanici máte teda na výber dve varianty riešenia. Jednou, tou jednoduchšou, je zviesť sa dolu na Újezd a hurá domov (električka č. 9 na Václavské námestí) oddychovať s pocitom príjemne stráveného poobedia (ale toto je variant fakt len pre tých lehnivších). Druhou, pre nevychodených, je vyviesť sa hore na vrchol, pokračovať v prehliadke Petřína a nakoniec sa vydať po chodníčku smerom na Hrad. Túto možnosť bližšie priblížim v niektorom z ďalších vydaní Economixu.  Marcel Bodnár

Zapomeňte na Karlos! Je tu El Mágico a bar má drive.

S novými majiteli přichází velmi příjemná změna. Klub je mnohem prostornější a kvalitativně na vyšší úrovni než jeho předchůdce. Ten byl navíc svým posledním vnitřním řešením tak trochu z obliga. Nástupce El Mágico má dva zcela nově posazené bary a je taktéž rozdělen na dvě části. Jedna slouží spíše k posezení, ta druhá k pořádnému tanci. Rozdíl je v tom, že od jednoho ke druhému nechodíte úzkou uličkou

kolem neuvěřitelných záchodů, ale jinudy a podstatně pohodlněji. Bar nabízí mnohem příjemnější požitek pro oči a totéž poskytuje nový jídelní lístek chuťovým buňkám. Podstatné je, že se výrazně zvýšil počet míst k sezení a všeobecný komfort potřebný k pořádné večerní jízdě. Stoly si můžete rezervovat. Pivo je za nádherných osmnáct korun. Přál bych si bydlet na Jižním Městě.

Co vás vedlo k myšlence bar provozovat? ře dopadlo. Bar byl obecně ve špatném stavu, až jsme se divili. BývaMyslíme víc do budoucna a máme pocit, že studentské kluby tady lý provozovatel do klubu, jak se ukázalo, neinvestoval téměř nic. nemají moc velkou úroveň. Proto jsme se rozhodli zvednout úroveň alespoň tady na Jižním Městě s tím, že studenti kvalitu ocení. Co nabízíte? Kromě klasických tanečních večerů chceme dělat i tematické veDo jaké míry je konkurencí blízký bar pod kolejí Blanice? čery a další akce společně s dodavateli zaměřenými na podávání náNechceme zápasit, máme svou vizi a spíš než konkurencí jsme pojů. Navíc, stoly je možné rezervovat. kvalitativní alternativou. Dáváte o sobě vědět i širšímu studentskému okolí v Praze? Bar jste převzali od bývalého majitele? Zatím naše propagační aktivity směrujeme na studenty ubytované Ne, na prostory bylo vyhlášeno výběrové řízení Univerzity Karlovy, v okolí. Věříme, že dobrá pověst se rozšíří.  Jiří Zábranský která je vlastníkem. Nebylo to jednoduché, ale nakonec to pro nás dob-