economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE LISTOPAD 2009 ČÍSLO 5 ZDARMA

economix MAGAZÍN

PRO

STUDENTY VŠE


LISTOPAD 2009


ČÍSLO 5

ZDARMA

Rozhovor s Tomášem Sedláčkem / 26

Studium v zahraničí / 18–19

Cestopis: Sydney / 34




Ekofórum: Ing. Miroslav Kalousek Reforma veřejných financí, 9. 12. 2009, 19:30 hodin, Vencovského aula

Vzácnost Ondřeje Havelky / 38

Zahraniční student Viorel Contu / 22

Rektorské volby / 4

Rozhovor s režisérem Jiřím Strachem / 40

Taiči – bojové umění pro každého / 37

Stanislav Motl – lovec nacistů / 32

2

obsah

economix

– 5 / 2009

Editorial Ekonomické chování je zakomponováno do všech oblastí lidského života, dokonce i do večerníčků. Pojďme se podívat na několik příkladů. Pat a Mat, to je příklad podnikatele-inovátora podle Schumpetera. Naneštěstí, ti dva by našli své místo spíše v centrálně plánované ekonomice, svobodný trh by je zaslouženě vyloučil na úplný okraj. Machovi a Šebestové posunulo využívání kouzelného sluchátka jejich linii rozpočtu (tj. rozpočtové omezení) doprava nahoru, a to značně. Loupežník Rumcajs se sice realizoval v přerozdělování bohatství, ale snižoval tím efektivitu zapůjčitelného kapitálu, neboť svým konáním vázal značné finanční prostředky knížepána, který poté musel neustále vynakládat úsilí na zachování funkčního tržního systému respektujícího soukromé vlastnictví (a nemohl půjčovat peníze pro investiční příležitosti na Jičínsku). Proč byl ale Rumcajs loupežníkem? Starosta Humpál odmítl respektovat svobodnou, dobrovolnou směnu, když nechtěl zaplatit Rumcajsovi za ušité boty. O krtkovi, to je příběh o extenzivním využívání přírodních zdrojů. Tragédii obecní pastviny zde nepozorujeme, neboť krtek získával zdroje prvotním přivlastněním, zdroje byly v jejich kresleném světě téměř neomezené. (Zajímavá je mluvená pohádka Krtek a kalhotky z roku 1957 – z té je mimochodem patrné, jak obtížná je centrální koordinace veškeré výroby). Pohádka Pojďte pane, budeme si hrát (Potkali se u Kolína) je vlastně oslavou lidské kooperace. Kde bychom našli příklad problému pána a správce? Nejlépe ve známé Pohádce o mašinkách. Nejvyšší pan železničář si přál mít největší mašinku na světě. Poprosil tedy černokněžníka Zababu (nutností se stalo oslovení černokněžníka, neboť trh nedokázal potřebu uspokojit), ale musel za ni zaplatit. Vybral proto všechny peníze z železničních pokladen na svém nádraží a předal je Zababovi. Tržby si přivlastnil samozřejmě neprávem. Zájmy pána (železnice) a správce (nejvyšší pan železničář) se evidentně kvůli „transferu pro Zababu“ rozešly. Jak poté budou děti nakládat se svěřeným majetkem, když odmala vidí takové špatné příklady? Která pohádka obsahuje nejvíce ekonomických nelogičností? Krkonošské pohádky. Mezní užitek Anče, Kuby a hajného se od prvního dílu nerovnal mezním nákladům, proto by pro ně bývalo bylo racionální co nejrychleji odejít. Krakonoš je mohl vzít již na začátku do svých služeb, snížit tak jejich utrpení a tím by (jako dobrák od kosti) maximalizoval vlastní užitek. Ale Krakonoš se vždy zjevil v Trautenberkově stavení a nikdy se nepokusil navrhnout zvýšení mzdy nad rovnovážnou úroveň, čímž by mohlo dojít k přesunu/odchodu pracovní síly do Krakonošova (jistě víte, že Krakonoš trestal Tranutenberka nejrůznějším způsobem, například znečištěním světnice – uklízet muselo Trautenberkovo služebnictvo, nikdy ne Trautenberk sám – jediný efekt Krakonošových trestů byl v podobě snížení výkonnosti Trautenberkových výrobních faktorů). Pamatujete, když si Krakonoš vyšel na špacír a svým dupáním rozbil Trautenberkovi džbán a tím ho navíc probudil? Trautenberk byl rozzloben naprosto právem, protože musel nést negativní externalitu, kterou nemohl dostupnými právními prostředky internalizovat, protože právo určoval místní hegemon – Krakonoš. Krakonoš by jistě nesouhlasil s uvalením Pigouovské daně na sebe sama. Tímto děkuji spolužákům Kátě a Sašovi za inspiraci k imperiálnímu vpádu ekonomické teorie do dosud neprozkoumané oblasti české pohádkové tvorby. Přeji si, aby tento přístup byl inspirativní i pro čtenáře Economixu. Velice často jsou některé ekonomické pojmy dezinterpretovány jako nemorální. Důchodový efekt je brán jako zahálčivost, podle pohádek by měl člověk i při rostoucím důchodu stále do úmoru pracovat. Odbočíme-li od večerníčků, například v pohádce Sůl nad zlato je vidět negativní dopad regulace. Vždyť Maruška odešla od tatínka, pana krále, vlastně kvůli regulaci. A proč v mnoha dalších pohádkách hloupý Honza nakonec ke štěstí přijde? I on nalezl svou komparativní výhodu a mohl se zapojit do směny. Všichni ostatní by běžnou práci i zachraňování princezen zvládli efektivněji, ale díky Honzově angažovanosti při záchraně princezny se ostatní mohli věnovat s větším nasazením produkci spotřebních statků. Díky hloupému Honzovi se zvýšila celospolečenská efektivita a zvýšila se i hranice produkčních možností. Zapomíná se však, že ve slavné větě Každá voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu je míněno dlouhé období. A v dlouhém období se Stázina Kubovi za ženu nedostane, neboť všichni budou mrtví. Přeji vám pěkné počtení v novém vydání magazínu Economix a srdečně vás zvu na akce, které v tomto semestru sdružení Ekonom na VŠE pořádá. Podstatné informace se dovíte uvnitř vydání a těšit se můžete na zajímavé rozhovory, zpravodajství i články, které přinášejí neobvyklé pohledy na současnou ekonomickou realitu. Vladimír Štípek, šéfredaktor 

Volby do kolejní rady na Rooseveltově koleji / 3 Prof. Hindls zvolen rektorem i na další čtyřleté období / 4 Aktuality / 8 Akreditace ACCA pro FFÚ VŠE / 9 VŠE udělila čestný doktorát Arthuru P. Dempsterovi a Glennu Shaferovi / 10 Sto let od narození guru managementu Petera F. Druckera / 10 Jiří Zapletal ze Škody Power na VŠE / 11 Přednáška Miroslava Zámečníka – Green Economy / 11 Účast VŠE na veletrhu Gaudeamus v Brně / 12 Nový web katedry hospodářských dějin NF VŠE / 14 Mezinárodní konference o zavádění proticyklických opatření / 14 První experimentální laboratoř v České republice / 15 Jak ovlivní vysoké školství kauza Právnické fakulty ZČU? / 16 Co je třeba vědět o vedlejší specializaci? / 17 Queen Mary University of London / 18 University of Birmingham / 19 Titulem Ing. studium nekončí! Na řadě je Ph.D. / 20 Kreditový systém pro doktorandy na NF VŠE / 21 Zahraniční student Viorel Contu / 22 Mladý a úspěšný Michal Šaňák / 25 Tomáš Sedláček pro Economix: Šetřeme v dobách dobrých na doby poklesu HDP / 26 Eduard Janota: Schodek je udržitelný, pokud budou mít politici dostatek vůle a odvahy / 27 Impact Investments – opravdová naděje třetího světa? / 28 Podpora handicapovaných studentů na UK a ČVUT / 29 Účast SHS na veletrhu Gaudeamus 2009 v Brně / 29 Fakulta managementu má nové webové stránky / 30 Burza učebnic na Fakultě managementu / 30 Na baru se Stanislavem Motlem – jediným českým lovcem nacistů / 32 Projekce filmu Živý mrtvý – svědectví z továrny na smrt / 33 Cestopis: Alone in Sydney? No worries, mate... / 34 Jazz dance s Kateřinou Štěpánkovou / 36 Aktuálně ze sportu / 36 Outdoor letos šplhal po bednách / 37 Taiči – bojové umění pro každého / 37 Vzácnost Ondřeje Havelky / 38 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 39 Režisér Jiří Strach: Učte se už te rozpoznávat filmařskou kvalitu / 40 Vyhlášení 3. ročníku Winston Econ Art / 41 6. společenský večer NF VŠE / 42 Válečný fotograf Patrick Chauvel v Praze / 42 Recenze filmu Ondskan / 43 Recenze knihy Velký lexikon společenského chování / 43

economix

Šéfredaktor: Vladimír Štípek Zástupce šéfredaktora: Pavlína Máčalová Redaktoři: Michal Kľučár, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Jana Lysáková, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Pavlína Škromachová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Zuzana Žiačiková a další... Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha. Editor: Jan Jaroš Design a sazba: Pavel Vodička Tisk: Omikron spol. s r. o. E-mail Economixu: [email protected] Vydal::

Evidenční číslo: MK ČR E 17789

3

zpravodajství

Volby do kolejní rady na Rooseveltově koleji být odebrán – pokud to není vůlí centrály SÚZ.

Které sliby kandidátů do kolejní rady jsou podle tvého názoru nereálné? Kandidáti a hlavně kandidátky si předem neověřili reálnost svých slibů a slibovali například zabezpečení parkování pro studenty před budovou koleje. Tímto problémem se minulé kolejní rady důkladně zabývaly dost dlouhou dobu a bohužel ani „lobbing“ na magistrátu, ani podpora rektora neumožnily danou věc vyřešit. Dále se zaštiťovali projektem Vymaluj si sám, který na kolejích VŠE probíhá již od loňského roku, ale Rooseveltova kolej do něj nebyla zařazena z toho důvodu, že zde proběhlo kompletní vymalování budovy loni v létě. Nebo například slib, že vrátné nebudou budit studenty kolejním rozhlasem, což by bylo sice velice příjemné, ale dle mého názoru ne úplně možné. Jaký byl počet kandidátů ve srovnání s minulými volbami? Letos se přihlásilo osm kandidátů, což jsme velice ocenili hlavně z toho důvodu, že čtyři z pěti členů bývalé kolejní rady již nekandidovali, neboť ukončují svá studia na VŠE. Loni kandidovalo šest a předloni sedm studentů.

Co je podle tebe nejvýraznějším motivem k tomu, že studenti do kolejní rady kandidují? Myslím si, že studenti touží hlavně po tom, aby mohli ovlivnit rozdělení pokojů, které probíhá v létě, ubytovat sebe a své kamarády na žádanější pokoje. Jaké jsou oficiální výhody členů kolejní rady? Nemohu říci, že by člen kolejní rady měl opravdu nějakou oficiální výhodu. Podílí se na řízení koleje, konzultuje své návrhy s vedoucí koleje, s Centrální kolejní radou, prostřednictvím rady s vedením Správy účelových zařízení (SÚZ) i školy. Tudíž je mu dána možnost se vyjadřovat k různým otázkám, prvotně asi k financování kolejí, rozdělování poskytnutých zdrojů, zvelebování kolejí i jejich okolí atd. Členové kolejní rady také pořádají různé kulturní a sportovní akce, což je ponecháno pouze na jejich vůli. Co je možné získat takzvaně neoficiálně?

Neoficiálně je asi hlavní výhodou členů kolejní rady ubytování přes léto zdarma. To platí pouze pro ty členy KR, kteří přes léto zůstávají v Praze, rozdělují koleje a jsou k dispozici ubytovaným i v době letních prázdnin. Toto by se ale nemělo stát hlavním lákadlem pro to, stát se členem KR! Víš o nějakých privilegiích, která měli dříve členové kolejní rady díky tomu, že v této radě působili? Nenazvala bych to tak, ale zcela jistě se člen kolejní rady zná osobně lépe s vedoucí koleje, s ostatními zaměstnanci koleje a někteří i s vedením SÚZ a školy. Což může konkrétnímu jednotlivci určité výhody přinést. Jak již bylo zmíněno, v létě rozděluje pokoje na dané koleji kolejní rada, tak si většinou samozřejmě její členové pro sebe vybírají pokoje jako první. To ovšem neznamená, že by byla porušována určitá nepsaná pravidla, například to, že pokud student bydlí na nějakém pokoji a požádá si o něj i v příštím akademickém roce, nemůže mu

Kolik je na Rooseveltově koleji jednolůžkových pokojů? Kdo na nich bydlí? Na Rooseveltově koleji máme 19 jednolůžkových pokojů, z nichž některé jsou samostatné a některé v rámci buňky. Obvykle na nich bydlí buď vládní stipendisté, nebo studenti doktorského studia, které na tyto pokoje umísťuje přímo Centrální ubytování SÚZ, případně starší studenti, kteří na Rooseveltově koleji bydlí již delší dobu. Jednolůžkový pokoj obvykle nedostanou nově ubytovaní, pokud k tomu nemají vážné důvody a není takový pokoj k dispozici. Jak už jsem zmiňovala dříve, pokoj, na kterém student bydlí, se mu bezdůvodně nebere ani v následujících letech studia, pokud o něj znovu požádá. Také by se dalo říci, že v této otázce zde funguje určitá seniorita, to znamená, že s věkem a „odbydlenými“ lety u nás na koleji se člověk dostává na lepší pokoj.  Autor: Vladimír Štípek

– 5 / 2009

Jaká byla účast v letošních volbách? Účast ve volbách do kolejní rady Rooseveltovy koleje byla již tradičně velmi vysoká. I když ve srovnání s minulými lety mírně poklesla. Letos přišlo volit 98 z 364 ubytovaných, což je přibližně 26,9 % (minulý rok to bylo 27 %, v roce 2007 dokonce 38,4 %).

Často se objevoval volební slib „zvýšení bezpečnosti na koleji“. Jsou na Rooseveltově koleji problémy s bezpečností? Na naší koleji máme problém s tím, že na dveřích od buněk i pokojů jsou zvenčí kliky. Tuto věc jsme se snažili již v minulosti řešit a bylo nám přislíbeno, že peníze na výměnu klik v co nejbližší době dostaneme. Také jsme z důvodu bezpečnosti studentů i zaměstnankyň koleje zabezpečujících vchod do koleje žádali o vybudování vstupu do koleje na studentské karty, což se nám podařilo vyjednat a v nejbližší době to bude realizováno. Požadavek kamery na vrátnici byl taky v jednání, ale z důvodu nedostatku finančních prostředků byl prozatím odložen. Nemyslím si, že bychom měli nějaké zásadnější bezpečnostní problémy, ovšem v minulém roce došlo k jedné krádeži, kterou pravděpodobně způsobily osoby zvenčí, a proto jsme začali vstup cizích osob na kolej razantněji řešit.

economix

Ve čtvrtek 5. listopadu 2009 byly vyhodnoceny volby do kolejní rady (KR) Rooseveltovy koleje v Holešovicích. Předsedkyně kolejní rady Jitka Radová nám odpověděla na otázky týkající se voleb, výhod a „privilegií“ členů KR. Výsledky voleb si můžete prohlédnout na internetových stránkách Centrální kolejní rady VŠE ckr.vse.cz.

4

rektorské volby

economix

– 5 / 2009

Prof. Hindls zvolen rektorem i na další čtyřleté období Zástupci vyučujících a studentů v Akademickém senátu VŠE (AS VŠE) zvolili v pondělí 12. října 2009 do funkce rektora na období 2010– 2014 prof. Richarda Hindlse. V souboji o post rektora Hindls porazil děkana Národohospodářské fakulty VŠE doc. Jiřího Schwarze poměrem hlasů 20:12. Obhájil tak svůj mandát i pro další období. Ačkoli volba skončila rozdílem osmi hlasů, do poslední chvíle si ani jedna ze stran nebyla jista výsledkem.

o post rektora nepochybně dobře vědomi a podle toho se také více či méně úspěšně řídili. Zcela zásadní pro tuto volbu jsou totiž volby výše uvedených zástupců, tedy volitelů rektora, do AS VŠE. Právě proto je potřeba se na volby připravovat dlouhodoběji, a to zejména získáním vhodných a loajálních kandidátů pro volby do AS VŠE na všech fakultách školy. Jednoznačnou výhodu měl v tomto Hindls před Schwarzem. Hindls totiž mohl k motivaci kandidátů využívat zdroje školy a jím jmenovaný a již zakořeněný establishment,

kandidáty. Ačkoli máme dostatek informací o tom, jak v několika případech probíhalo „přesvědčování“ na straně vyučujících, v tomto článku se zaměříme na naše studentské zástupce v senátu. Jelikož většina z nich volila vítězného kandidáta, zaměříme se především na ně. Prof. Hindls na to prostřednictvím svých kolegů šel zejména přes organizaci Buddy System a přes Centrální kolejní radu (CKR). Tento tah se díky úzké vazbě těchto subjektů s rektorátem vyloženě nabízel a pro Hindlse to bylo snadné řešení za minimálních nákladů. O roli vedení orga-

Pro mnohé však tento výsledek není až takovým překvapením. Rektora volí 32 zástupců naší akademické obce, každý přísluší k nějaké fakultě nebo pracovišti školy. Každý z nich samozřejmě hájí (více či méně) své i kolektivní zájmy, podle toho, kam nebo ke komu patří. Nakonec se, ačkoli jsou vystaveni soustavnému tlaku z mnoha stran, (předpokládejme) rozhodují sami za sebe. Do AS VŠE jsou zvoleni vždy tři vyučující a dva studenti za každou z šesti fakult VŠE, což je 30 lidí. Další dva senátoři zastupují po jednom takzvané nezařazené na fakulty (což jsou hlavně doktorandi) a Centrum pro tělesnou výchovu a sport (CTVS). O volbě rektora se samozřejmě nerozhoduje až v momentu volby, při které jsou do urny senátory vhazovány volební lístky, ale již dávno předtím. Toho si byli uchazeči

což také činil, a hlavně zřejmě na rozdíl od Schwarze byl již dávno rozhodnutý, že bude o post rektora usilovat i pro další období. Mohl se tak svému znovuzvolení a eliminaci potenciálního protikandidáta věnovat systematicky. Během volebního období prof. Hindlse se změnil počet senátorů v AS VŠE z 21 na 32. Z jedenácti nových senátorů je sedm studentů, čímž se jejich poměr v AS VŠE zvýšil o 12 % na 40,6 % (doktorandi byli původně zařazeni mezi vyučující). Otázkou zůstává, co bylo motivací k tomu, aby byl v AS VŠE navýšen poměr studentů na úkor vyučujících. Faktem je, že věci lze z mnoha důvodů daleko lépe ovládat přes studenty než přes vyučující. Historie nejen naší školy to již mnohokrát prokázala. Dále bylo potřeba připravit vhodné, tedy zvolitelné a loajální

nizace Buddy System v rektorských volbách a jejím propojení a financování rektorátem se trochu dozvíte již v tomto článku, ale zásadní skutečnosti o tomto propojení přineseme až v příštím čísle Economixu. V zajištění studentských kandidátů loajálních Hindlsovi sehrála zásadní roli prorektorka pro zahraniční vztahy a public relations prof. Hana Machková, bez jejíhož posvěcení nemůže na VŠE žádná studentská organizace cokoli činit. Kontroluje působení organizací zaměřených na cizince a zajišťuje jejich monopolní postavení (je jen jedna – Buddy System), zároveň může navrhovat „zasloužilé“ studenty na mimořádná stipendia a aktivně působit v oblasti semestrálních pobytů na partnerských univerzitách v zahraničí. Právě v této souvislosti můžeme nalézt silnou vazbu mezi prorektorkou

5

které se zabývá vším jiným než tím podstatným, což bylo jeho nestandardní počínání při volbách. Vzhledem k tomu, co se na FIS VŠE při fakultních volbách stalo, byla ze strany AS VŠE přijata velmi přísná pravidla pro konání voleb, aby k podobným excesům nemohlo dojít i na celoškolské úrovni. Zástupci jednotlivých fakult si své urny pečlivě hlídali a neumožnili tak jakoukoli manipulaci s volebními lístky. Na tom nemění nic ani zpochybnění voleb na FPH VŠE, kde jeden ze studentů volil pochybením člena fakultní volební komise dvakrát. Zmiňme však ještě jednu perličku, která výše uvedený styl jednání doc. Fischera jen dokresluje. Sám sebe nominoval za hlavní volební komisi k volbě takzvaných nezařazených na fakulty (zejména doktorandů), ve které kandidovala jeho přítelkyně a rektorova studentská tajemnice Savina Finardi. Savina Finardi nakonec ve volbách neuspěla a nepomohlo jí ani nahnání zahraničních studentů z Centra studií střední a východní Evropy (CESP), spadajícího pod rektorát, jeho ředitelem doc. Mikulášem Pichaničem z FPH k volební urně. Manipulace těchto studentů se účastnilo vedení organizace Buddy System, kteří pro ně, čistě shodou okolností ve volební den, uspořádali promítání filmu (zřejmě Kolja) s občerstvením v zasedací místnosti v Rajské budově. Asi každý student, který se jen trochu zajímal o volby do celoškolského senátu, zaznamenal, že na čtyřech z pěti pražských fakult VŠE (kromě NF VŠE) kandidovali vždy dva kandidáti podporovaní organizací Buddy System a CKR. Tito kandidáti měli graficky sjednocené plakáty, které podle vyjádření jednoho z nich, Michala Bobka, nefinancovali ze svého. Zřejmě byly financovány přes Buddy System. Tito kandidáti uspěli na dvou fakultách, a to na FMV a FPH. Konkrétně jde o členky Buddy Systemu Janu Vránovou a Barboru Ondejčíkovou, dále o Michala Bobka (tehdy předsedy

Výsledek voleb do AS VŠE skončil úspěchem tábora prof. Hindlse. To bylo již tenkrát jasné asi všem, kteří znají poměry a vztahy jednotlivých aktérů na VŠE. Důkazem toho, že má Hindls v AS VŠE převahu, bylo již první zasedání senátu, kde se volilo předsednictvo. Svůj předsednický post dle očekávání obhájila doc. Jarmila Radová. Poté však v souboji o místopředsedu senátu v souboji s Miroslavem Svobodou z NF VŠE vyhrála Mgr. Alena Češková z FMV VŠE poměrem 21:11 (srovnejte s výsledkem rektorských voleb). Při této volbě se již tehdy naplno projevily preference jednotlivých senátorů a u některých jasně domluvený společný postup, a to na obou soupeřících stranách. Ačkoli nejpozději poté muselo být rozložení

– 5 / 2009

Machkovou (respektive rektorátem) a vedením studentské organizace Buddy System. Významnou roli v ovlivňování studentů ve prospěch prof. Hindlse hrají i studentská tajemnice rektora Savina Finardi, která má zprostředkovávat komunikaci mezi rektorátem a studentskými organizacemi (případně jednotlivými studenty), a Petr Mazouch, předseda Kolejní a stravovací komise AS VŠE, který byl nasazen na studenty v AS VŠE již v minulých volbách. Nervozita okolo voleb do AS VŠE byla veliká, a proto také proběhlo okolo nich letos v dubnu tolik tanečků, o kterých jsme vás informovali v Economixu č. 3/2009. Připomeňme si alespoň ten nejpodstatnější. Tím byla obava z manipulace voleb doc. Jakubem Fischerem, který byl ještě původním AS VŠE opět zvolen za předsedu hlavní volební komise. Tato obava však zdaleka nebyla jen na straně Národohospodářské fakulty VŠE, kde se očekávala kandidatura jejího děkana Schwarze proti rektoru Hindlsovi, k jehož velmi blízkým spolupracovníkům právě Fischer patří. Tuto obavu měli, vzhledem k událostem při volbách do akademického senátu (AS) FIS VŠE, i na dalších fakultách. Fischer byl totiž zvolen předsedou volební komise i pro volby do AS FIS VŠE, které proběhly za značně nestandardních podmínek v listopadu 2008. Na Fischerovi ulpělo značné podezření z manipulace těchto voleb, jelikož měl, jak sám přiznal, u sebe v autě přes noc volební urny s volebními lístky, z toho jen jedna byla zapečetěna. Navíc volby dopadly ve studentské části až zázračně stoprocentním úspěchem jedné ze soupeřících stran, a to statistiků, ke kterým Fischer patří. Tím statistici prostřednictvím studentů znovu ovládli čtvrtou fakultu poměrem hlasů 9:8 (6 studentů a 3 vyučující). Podrobně jsme vás o této kauze informovali v Economixu č. 1/2009 a Fischer své podezřelé jednání nijak nevyvrátil ani ve své reakci otištěné v Economixu č. 2/2009, ve

CKR) a Petra Vančuru, studenta oboru Arts Management, který je synem prof. Aleny Vančurové z FFÚ, jež letos neúspěšně kandidovala do AS VŠE a nikdy neskrývala své sympatie k prof. Hindlsovi. Pro kandidáty z tábora prof. Hindlse na NF VŠE byla zvolena jiná taktika založená na otevřené kritice děkana Schwarze. K tomu dobře posloužili studenti Stanislav Mazouch, mladší bratr již zmiňovaného Petra Mazoucha, a Šárka Zorníková, která je s NF VŠE ve sporu kvůli tomu, že sedmkrát neuspěla při zkoušce (o této kauze vás budeme informovat v dalším čísle Economixu). V tom, že tito dva studenti skončili na společné kandidátce, ačkoli se nikdy předtím nesetkali, sehráli zásadní roli lidé pohybující se okolo Hindlse. Informovali jsme vás o tom v Economixu č. 3/2009. Oba studenti však ve volbách neuspěli. Na FFÚ VŠE navíc uspěl student Ondřej Bayer, který se nikdy netajil svou přízní k lidem okolo prof. Hindlse a naopak nesympatiemi k doc. Schwarzovi. Bayera například při volbách do AS VŠE využil doc. Jakub Fischer, předseda hlavní volební komise, když potřeboval na poslední chvíli, aby si někdo v termínu stěžoval na časopis Economix a předsedkyni jeho vydavatele Zuzanu Starou, která za FPH kandidovala do celoškolského senátu. Bayer si tak stěžoval na kandidátku, která kandidovala za jinou fakultu, a nemohla tedy jeho kandidaturu jakkoli ohrozit. Jisté překvapení zřejmě připravili lidem okolo Hindlse úspěšní kandidáti na jeho domácí fakultě Zdeněk Vondra a Michal Budinský, kteří přísluší na FIS VŠE k poměrně nechtěné Grafické a multimediální laboratoři. S těmi se asi v jejich kalkulaci příliš nepočítalo. Jejich kandidáty totiž byli Jana Langhamrová a Petr Cyhelský, kteří tak zázračně uspěli ve Fischerem podezřele obhospodařených volbách do fakultního senátu. Ti však stejný zázrak ve volbách do celoškolského senátu ani zdaleka nezopakovali. Na Vondru s Budinským tak byl ihned nasazen Petr Mazouch, který se podle našich informací měl stát jejich „nejlepším kámošem“ a v této roli byl nakonec úspěšný.

economix

rektorské volby

economix

– 5 / 2009

6 sil děkanu Schwarzovi poměrně jasné, přesto se rozhodl o post rektora usilovat. Podle našich informací se domníval, že do senátu byli zvoleni zástupci, které by mohl přesvědčit svým dobrým volebním programem a pozitivní kampaní, jež by se tak výrazně lišila od metod, které je zvyklá používat protistrana. Že to pro něj bude velmi těžký úkol spojený s překonáváním někdy hodně velkých překážek, bylo asi evidentní. Z výše uvedeného vyplývá, že doc. Schwarz byl zcela v jiné výchozí situaci než prof. Hindls a u studentů mimo svoji fakultu od začátku tahal za kratší konec. Byl si zřejmě vědom, že musí u jednotlivých senátorů prolomit zejména informační bariéru a svou protistranou úspěšně dlouhodobě budovanou negativní pověst. Asi proto se rozhodl sejít se s každým senátorem, u kterého to považoval za smysluplné. Jakmile se sešel s prvními senátory, prof. Hindls na to zareagoval okamžitě sjednáváním obdobných schůzek. Podle našich informací Schwarz na schůzku pozval kolem třiceti senátorů, Hindls méně. Údajně vzhledem k neuvěřitelným historkám o úplatcích a mafiánských postupech děkana Schwarze, které byly podle našich zjištění z rozhovorů se studenty šířeny spolupracovníky prof. Hindlse, konkrétně zejména senátorem za FIS VŠE Petrem Mazouchem a studentskou tajemnicí rektora Savinou Finardi, scházel se děkan Schwarz se studentskými senátory pouze ve skupinkách po dvou nebo třech lidech (podle fakult), aby je chránil před těmito útoky a sám nemohl být nikým nařčen z toho, co o něm bylo šířeno. Dva studentští senátoři mi osobně řekli, že byli „jakoby jen tak mimochodem“ zásobováni zprávami o tom, jak všechny děkan Schwarz uplácí, a tak čekali, kdy to – v legraci řečeno – „konečně přijde“. Ničeho takového se však nedočkali. Upozorňuji, že to byli studenti, kteří nakonec dali hlas prof. Hindlsovi. Pokud jde o částky padající v těchto „zaručených“ zprávách, které měly diskreditovat některé aktéry, tak Petr Mazouch údajně ve svých „zaručených“ zprávách nešetřil miliony, kdežto Savina Finardi údajně dosud (například v Ekonomickém klubu) prohlašuje, že z dvanácti senátorů, kteří dali Schwarzovi hlas, dostalo šest z nich mimo jeho fakultu a doktoranda Václava Gráfa (také z NF VŠE), které měl prý jisté, po dvou stech tisících korun. Smutné je, že studenti vysoké školy, u kterých lze předpokládat jistou úroveň samostatného úsudku, tyto informace přebírají mnohdy automaticky bez toho, aby se nad smysluplností a tendenčností takových informací zamysleli. Když pomineme možnosti Petra Mazoucha nebo Saviny Finardi něco takového zjistit nebo ověřit, tak je to především nehorázná urážka a pomluva všech aktérů. Na druhou stranu je překvapující, pokud mají o takovém jednání jednoho z kandidátů důkazy, že je ještě nepředali k projednání

rektorské volby AS VŠE, který by z toho měl vyvodit přísné důsledky. Nebo se zkrátka lidé kolem prof. Hindlse řídí podle rčení: podle sebe soudím tebe? Částka dvě stě tisíc korun na senátora má totiž v souvislosti s organizací Buddy System reálný základ. Jak vyplývá již z dosud napsaného, vedení Buddy Systemu pracovalo pro Hindlse, nikoli pro Schwarze. Více si o tom budete moci přečíst v příštím vydání Economixu. O charakteru některých Hindlsových spolupracovníků leccos vypovídá i to, že spoléhají při šíření „zaručených“ zpráv na ty nejnižší lidské vlastnosti, které „zdobí“ naši společnost. Takovou typickou vlastností je závist. Poukazování na to, že je děkan Schwarz bohatý podnikatel, a dávání některých faktů do neuvěřitelných souvislostí a snaha tím z něj dělat mafiána, jsou dlouhodobou záležitostí. Mnoho z nás si již pár „zaručených“ historek či informací o NF VŠE nebo jejím děkanovi vyslechlo. Tyto zprávy jsou mnohdy jejich posluchači přebírány, aniž by u toho příliš přemýšleli. To, jak lze v rozporu s realitou a bez znalosti souvislostí interpretovat některá fakta například z obchodního rejstříku, mně k mému velkému zklamání osobně předvedl dokonce přímo prof. Hindls. Tutéž dezinformaci (kromě mnoha dalších) jsem se pak přes některé

studenty i senátory dozvěděl oklikou ještě od dalších lidí z Hindlsova tábora, takže šlo o úmyslné šíření účelové a ve své podstatě lživé interpretace. Propojenost či sympatie vedení jednotlivých fakult s rektorátem a jejich zájmy se projevily naplno, když vedení tří fakult intervenovalo u senátorů zvolených do AS VŠE na jejich fakultách ve prospěch prof. Hindlse. Šlo konkrétně o intervenci vedení FPH, FIS a FM v Jindřichově Hradci. U FIS VŠE je to nasnadě, jelikož jde o mateřskou fakultu prof. Hindlse, a navíc, jak mi bylo sděleno hned několika lidmi z této fakulty, nikdo si tam nepřál návrat Hindlse a prorektorky Stanislavy Hronové na fakultu. Narušilo by jim to tam totiž již připravované rozdělení moci při budoucích děkanských volbách. U FPH VŠE to také není nijak velké překvapení, protože na tuto fakultu právě z NF VŠE odešlo po nástupu doc. Schwarze do funkce děkana docela dost lidí a nebylo to zrovna v dobrém. Právě mnozí z těchto lidí, jak jsem měl možnost zjistit i osobně, mezi studenty šíří o NF VŠE a jejím děkanovi různé negativní zprávy. Neinformovaný student má samozřejmě tendenci přejímat tyto názory a informace od svých vyučujících, ke kterým má přirozenou důvěru. Dalším faktorem může být to, že se na

7

rektorské volby

musí objednávat centrálně přes rektorát, respektive Výpočetní centrum VŠE, se pořizuje podstatně dráž, než kdyby si ji fakulty objednaly třeba na internetu samy. Při velikosti a klientské síle VŠE by to mělo být právě naopak. To, že jsou na VŠE vydávány prostředky neefektivně na mnoha místech, a to ani nezmiňuji investiční akce, je zkrátka fakt a na fakultách se o tom velmi dobře ví. Že tento stav mnoha lidem vyhovuje, asi nemusím zdůrazňovat.

Co bude dál? Nezbývá než doufat, že se nyní prof. Hindls a jeho tábor po vítězství nad úhlavním nepřítelem zaměří na rozvoj a budování VŠE (tím však nemyslím investice do nových prostor), a to včetně NF VŠE, kterou se v uplynulých čtyřech letech snažili eliminovat, což bylo týmiž lidmi prezentováno jako snaha děkana Schwarze o osamostatnění NF VŠE. Dostatečným důkazem je to, že vedení VŠE je tvořeno především loajálními kolegy rektora Hindlse z jeho mateřské fakulty (FIS VŠE) a zástupci Fakulty podnikohospodářské. Nechme se překvapit, ale příliš změn v tomto smyslu asi nečekejme. Děkan Schwarz ve své funkci končí v červnu 2010 a vzhledem k tomu, že je děkanem NF VŠE již druhé období za sebou, nemůže v dalších volbách znovu kandidovat. NF VŠE tak čeká v polovině příštího roku volba nového děkana. Již nyní jsou nám známa jména až šesti potenciálních uchazečů o tuto funkci. Bude to jistě zajímavý souboj. Děkan Schwarz však podle svého prohlášení bude chtít ještě aplikovat na své fakultě některá opatření, se kterými šel do rektorských voleb a chtěl je aplikovat na celoškolské úrovni. I nadále pak zůstane ve funkci vedoucího katedry ekonomie a bude učit. Rektorské volby ukázaly, že v Praze je VŠE rozdělena zhruba půl na půl. Pak je tu ale ještě Fakulta managementu, v podstatě jakési „béčko“ FIS VŠE fungující v Jindřichově Hradci, kam nastupují většinou studenti, kteří neuspěli u přijímaček na pražské fakulty VŠE. FM VŠE je nejslabší součástí VŠE. Nejslabší fakultou byla i na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (JU ČB), kde se jí, podle našich zjištění, rádi zbavili. FM VŠE ovlivňovala rektorské volby již na JU ČB a je tomu stejně i na VŠE. Po senátorech FIS VŠE volili prof. Hindlse i všichni zástupci FM VŠE v AS VŠE. Nezapomeňme, že FM VŠE se stala součástí VŠE v době, kdy byl jejím rektorem prof. Jan Seger, současný děkan FIS VŠE. Vděčnost jindřichohradecké fakulty za záchranu a současné pumpování investic do její výstavby jsou dostatečným argumentem pro rozhodování jejích zástupců a někteří se tím ani netajili. Autor: [email protected]

– 5 / 2009

jednu ze stran, byli prof. Dana Zadražilová z FMV VŠE a doc. Petr Dvořák z FFÚ VŠE. Kromě toho, že volba rektora ukázala, jak jsou na VŠE rozloženy síly, kdo s kým, proti komu a v některých případech i za kolik (respektive za co), že na programu kandidátů v podstatě vůbec nezáleží, že lež opakovaná stále dokola je vnímána jako pravda, apod., je evidentní, že při současném stavu VŠE je kandidát typu Jiřího Schwarze nezvolitelný. Vycházím z mnoha rozhovorů s členy akademické obce napříč všemi fakultami. Představuje totiž změnu (bez ohledu na to, zda k lepšímu nebo k horšímu), což je samo o sobě lidem nepříjemné, protože to narušuje jejich „jistoty“ (a to bez ohledu na to, zda jsou s nimi spokojeni nebo ne). Děkan Schwarz totiž přišel s programem, který mnohé doslova zděsil. Šlo zejména o pracovníky rektorátu a rektorátních útvarů, protože chtěl udělat audit jejich činnosti a zjistit tak, zda jsou vůbec potřeba, a případné úspory chtěl přesunout do mzdových prostředků fakult. Uvedl třeba příklad právního oddělení VŠE, které si najalo i na tak banální věc, jakou je výběrové řízení pro dodávku kancelářských potřeb, externí advokátní kancelář. Dalším příkladem bylo třeba to, že výpočetní technika, kterou si fakulty

economix

FPH budou zanedlouho konat volby děkana a současný děkan prof. Jaromír Veber si údajně není zdaleka jistý úspěchem při obhajobě svého postu. Podle našich informací, které nelze ověřit, byla údajně uzavřena dohoda mezi Hindlsem a Veberem, že Veber podpoří u „svých“ senátorů Hindlse a Hindls ho za to, v případě, že Veber neuspěje v děkanských volbách, jmenuje prorektorem. Poté, co Hindls volby vyhrál, dohoda se údajně změnila tak, že prorektorem po zesnulém prof. Felixi Koschinovi bude někdo z FPH. Důkazem obdobné dohody by mohlo být to, že do funkce prorektorky pro pedagogiku má nastoupit Ing. Hana Mikovcová, dosavadní proděkanka pro pedagogiku na FPH. Pravda je, že se Veber při současném stavu ve fakultním senátu bude muset asi hodně ohánět, aby svůj post obhájil i pro další období. Záleží jen na síle protikandidáta, nebo spíše protikandidátky, kterou bude zřejmě prof. Eva Kislingerová. Na FM VŠE v Jindřichově Hradci došla intervence děkana Radima Jirouška až tak daleko, že „svým“ senátorům zabránil v individuálním styku s doc. Schwarzem. Vzhledem k tomu, že jsou za Hindlse investovány do FM VŠE desítky milionů do výstavby a vybavení, tak to má asi své opodstatnění. Děkany, kteří zřejmě neintervenovali ani pro

8

aktuality

EKOFÓRUM S MIROSLAVEM KALOUSKEM Studentské sdružení Ekonom pořádá v úterý 9. 12. 2009 od 19:30 ve Vencovského aule VŠE na Žižkově Ekofórum s bývalým ministrem financí Miroslavem Kalouskem na téma Reforma veřejných financí. Ekofórum je volně přístupné všem studentům a vyučujícím VŠE. EKONOM POŘÁDÁ PROJEKCE FILMŮ S NÁSLEDNOU DISKUSÍ S AUTORY Studentské sdružení Ekonom pro vás připravilo projekce dvou filmů v Likešově aule. Ve středu 25. 11. 2009 od 19:45 můžete vidět první snímek režiséra Jiřího Stracha Klekání zvoníme z roku 1995. Jde o půlhodinové sci-fi. Ve čtvrtek 10. 12. 2009 bude od 19:30 promítnut dokument Živý mrtvý od jediného českého lovce nacistů Stanislava Motla. Jde o unikátní zpověď Poláka Henryka Mandelbauma, který patřil k takzvanému osvětimskému sonderkommandu, tedy lidem, kteří byli nacisty donuceni asistovat při likvidaci lidí v plynových komorách.

economix

– 5 / 2009

PŘEDNÁŠKA VÁCLAVA KLAUSE K 17. LIS TOPADU 1989 Prezident Václav Klaus přednesl v pondělí 16. listopadu 2009 od 14.00 na Právnické fakultě UK přednášku k dvacátému výročí 17. listopadu 1989 a 70. výročí 17. listopadu 1939 na téma Studenti a 17. listopad. Akce se konala pod záštitou spolků CLS, ELSA, Juristi a Všehrd. O 17. listopadu 1989 pro naši současnost pojednává Václav Klaus i ve své nové knize Kde začíná zítřek. SOUTĚŽ PRO S TUDENT Y IT O S TÁŽ V KALIFORNSKÉ POBOČCE AVG TECHNOLOGIES Společnost AVG Technologies CZ prodloužila termín

KONFERENCE – 20 LET FINANČNÍCH A BANKOVNÍCH REFOREM V ČR soutěže o nejlepší zpracování libovolného tématu z oblasti bezpečnosti IT až do 30. listopadu 2009, aby měli studenti šanci zúčastnit se i v novém školním roce. Studenti, kteří předloží kvalitní seminární, diplomové či jiné práce, mohou vyhrát možnost navštívit pobočku AVG Technologies v kalifornském Silicon Valley. Soutěž je určena studentům denního pomaturitního studia ve věku 18 až 30 let. Abstrakt práce je nutné zaslat do 30. 11. 2009 na staz@avg. com. Informace najdete na kizi. vse.cz/soutez-pro-studenty-ito-staz-v-kalifornske-pobocceavg-technologies. VŠE PODRUHÉ ZÍSKALA OCENĚNÍ „1S T BUSINESS SCHOOL IN THE EAS TERN EUROPEAN ZONE“ VŠE opět získala prvenství v kontroverzním mezinárodním hodnocení EDUNIVERSAL v rámci regionu východní Evropy. Oceněno bylo 27 vysokých škol, z toho bylo 11 partnerských škol VŠE. Slavnostní udílení cen proběhlo v Kapském Městě v Jihoafrické republice, kde ocenění za VŠE převzala vedoucí Pedagogického oddělení Ing. Daniela Slušová. VŠE získala kromě ocenění „1st Business School in the Eastern European Zone“ také nejvyšší možné hodnocení v podobě pěti palmových listů. O prvním udělení tohoto ocenění VŠE si můžete přečíst v Economixu 5/2008 a o prestižnosti a hodnocených parametrech uděleného ocenění v Economixu 1/2009. VELETRH PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOS TÍ ŠANCE Ve dnech 10. a 11. listopadu 2009 se v atriu Rajské budovy opět konal podzimní veletrh pracovních příležitostí Šance. Více informací včetně seznamu vystavujících firem najdete na rpc.vse.cz/veletrhy-pracovnichprilezitosti.

Ve středu 11. listopadu se v Kongresovém centru ČNB uskutečnila konference 20 let finančních a bankovních reforem v ČR, nad kterou převzal záštitu prezident ČR Václav Klaus. Konferenci připravila Fakulta financí a účetnictví VŠE spolu s Českou národní bankou. Konference byla určena pro širokou odbornou veřejnost, zejména pak pro odborníky z finančních institucí a akademické sféry, kteří se zabývají měnovou teorií a politikou, bankovnictvím a kapitálovými trhy. Konference nabídla možnost zhodnocení uplynulých 20 let a také příležitost pro setkání všech, kteří se na přeměně ekonomického a finančního systému u nás aktivně podíleli. Více informací najdete na f1.vse.cz/konference. JOSEF ABRAHÁM NOVÝM ŘEDITELEM CES Ing. Josef Abrahám, Ph.D. byl s účinnost í o d 1 . 11 . 2009 jmenován rektorem VŠE ředitelem Centra evropských studií (CES), které se specializuje na problematiku evropské ekonomiky, politiky, práva, dějin, kultury a jazyků. PŘEDNÁŠKY CENTRA EVROPSKÝCH S TUDIÍ (CES), KATEDRY SVĚTOVÉ EKONOMIKY (KSE) A KONRADADENAUER-S TIFTUNG

* Ve středu 11. listopadu 2009 od 18.00 se v 323SB uskutečnila přednáška v německém jazyce Sozialsystem und seine zukünftige Reformen

(Vergleich Deutschland und Tschechien), kterou přednesla Ing. Edita Glajchová z České spořitelny. * Svou přednášku na téma Perspektivy vztahů EU a Ruska nejen v oblasti energetiky přednesla ve čtvrtek 12. listopadu od 18.00 v posluchárně D v NB VŠE teritoriální analytička EGAP Andrea Turečková. * V pátek 20. listopadu 2009 se od 7.30 v místnosti 112SB konala přednáška Michala Procházky z České rozvojové agentury na téma Česká rozvojová pomoc v kontextu rozvojové spolupráce EU. 5HD381 MIMOSEMES TRÁLNÍ KURZ RAKOUSKÉHO HIS TORIKA GEORGA CHRIS TOPHA BERGER WALDENEGGA V termínu 23. 11. až 4. 12. 2009 bude probíhat mimosemestrální kurz rakouského historika prof. Dr. Georga Christopha Berger Waldenegga. Kurz má název 5HD381 Chapters on Economic History „Der kranke Mann Europas? Die Entwicklung der Habsburgermonarchie zwischen 1815 und 1914 unter besonderer Berücksichtigung sozioökonomischer Aspekte“. Kurz pořádá katedra hospodářských dějin NF VŠE. Přednášky budou probíhat v místnosti 126SB vždy od 16.15 do 17.45. Informace najdete na khd.vse.cz/aktuality. php?id=11. SEMINÁŘ MULTIAGENTNÍ MODELY V SOUČASNÉ EKONOMII Katedra ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE pořádá 25. listopadu 2009 od 18.00 v 350NB seminář s názvem Multiagentní modely v současné ekonomii. Na semináři vystoupí Ing. Jan Burian z katedry filosofie NF a Ing. Michal Kvasnička Ph.D. z katedry ekonomie MU. Účast na semináři přislíbil také prof. Robert Holman (KEKE) a doc. Ján Pavlík (KFIL). Informace najdete na nf.vse.cz/ index.php?main=anews&id=609 a prostřednictvím e-mailu [email protected]. Autoři: Lucie Cepáková, Vladimír Štípek

9

zpravodajství

Akreditace ACCA pro FFÚ VŠE

CES TA FAKULT Y K AKREDITACI Organizace ACCA neuděluje akreditaci automaticky. Zájem a prvotní impulz tak musely vzejít ze strany fakulty. Byly předloženy podrobné materiály o jednotlivých předmětech k posouzení komisi, která uděluje akreditaci. Na vytvoření všech podkladů nutných k předložení komisi se podíleli na fakultě garanti předmětů. Celý proces vedla proděkanka pro zahraniční vztahy FFÚ doc. Marcela Žárová, která nám k tomu uvedla: „Za celým procesem je několikaměsíční pečlivá práce celého týmu pracovníků fakulty. Předložené výukové předměty měly naději na úspěšnou akreditaci, protože většina

garantů předmětů vytváří osnovy v souladu s vývojem v oboru a dále v souladu s požadavky profesních organizací na znalosti a dovednosti absolventů těchto předmětů.“ CES TA S TUDENTA KE KVALIFIKACI K získání kvalifikace ACCA – a tedy i členství v organizaci ACCA – je potřeba složit čtrnáct zkoušek. Devět z nich tvoří základní část Fundamentals (F). Právě v této části je dovoleno uznávat zkoušky studentům akreditovaných institucí. Fakulta financí a účetnictví získala akreditaci na předměty 1MU305 – Manažerské účetnictví I.,

economix Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y! [email protected] Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom

www.economix.cz

– 5 / 2009

CO JE ACCA? Asociace certifikovaných účetních patří mezi největší a nejrychleji se rozvíjející mezinárodní profesní organizace v oboru účetnictví. Je uznávána ve 170 zemích a v současné době má více než půl milionu členů a studentů. Kvalifikace ACCA vychází ze světových standardů pro vzdělávání účetních stanovených Mezinárodní federací účetních (International Federation of Accountants, IFAC). Velký důraz je kladen na profesní hodnoty, etické principy a zásady dobré správy, jejichž význam roste mimo jiné vzhledem k neustálému zpřísňování kodexů chování, předpisů a legislativy s cílem zvýšit profesionalitu a bezúhonnost účetní profese. Tyto oblasti jsou proto v rámci kvalifikace ACCA důkladně prověřovány a patří mezi základní požadavky při dokládání praktických zkušeností uchazečů.

1FU201 – Účetnictví I., 1FU485 – Pokročilé účetnictví – vybrané problémy, 1FU486 – Mezinárodně uznávané principy účetního výkaznictví, 1FU571 – Konsolidovaná účetní závěrka, 1FU572 – Účetnictví bank, vykazování finančních nástrojů. „Akreditované předměty byly vybrány po projednání s garanty předmětů na základě porovnání sylabů předmětů kvalifikace ACCA s předměty, které se na Fakultě financí a účetnictví vyučují,“ upřesnila Žárová. Kolik zkoušek bude studentům uznáno, závisí v závěru na oboru, který úspěšně dostudují. „Fakulta financí a účetnictví získala akreditaci šesti předmětů a v této souvislosti ACCA uděluje studentům jednotlivých oborů FFÚ určitý počet uznání z celkového počtu devíti zkoušek v základní části F.“ V druhé části Professional, tvořené pěti zkouškami, není žádné uznávání zkoušek povoleno (podrobnější informace najdete na f1.vse.cz/fakulta–financi–a–ucetnictvi– ziskala–akreditaci–acca). Specializované školicí středisko PricewaterhouseCoopers s názvem Business Academy nabízí kurzy pro získání této mezinárodní odborné kvalifikace – zde je tedy možnost získání všech čtrnácti zkoušek, popřípadě pouze těch zbývajících. Uchazeči dále musí absolvovat profesní etický program, což je on–line školicí program, v jehož rámci musí studenti reagovat na řadu eticky náročných situací. Dále je potřeba doložit celkově tři roky relevantní odborné praxe. Jak vidno, získání kvalifikace není cestou krátkou. Nicméně pro studenty FFÚ a zájemce o tuto kvalifikaci v jedné osobě je akreditace udělená fakultě viditelný skok vpřed. Kdo se může pyšnit kvalifikací, má navíc lepší vyhlídky na trhu práce. Pro další informace je možné zúčastnit se přednášky o ACCA, na kterou bude navazovat společenská část. Přednáška je plánována na čtvrtek 10. prosince 2009. Místo konání zatím není určeno. Další informace najdete na www.pwc.com/cz/cs/business– academy/acca/index.jhtml.  Autor: Lenka Vebrová

economix

Fakulta financí a účetnictví VŠE získala do roku 2013 akreditaci ACCA (The Association of Chartered Certified Accountants) pro šest vyučovaných předmětů. Nejde o úspěch, který si na fakultě mohou jen pověsit na stěnu mezi ostatní ocenění. Je to úspěch, který studentům usilujícím o získání kvalifikace ACCA značně urychlí tento proces a podstatně tak zvýší jejich možnost uplatnění na trhu práce.

10

zpravodajství

VŠE udělila čestný doktorát Arthuru P. Dempsterovi a Glennu Shaferovi Ve čtvrtek 8. října 2009 byl za účasti premiéra Jana Fischera ve Vencovského aule předán z rukou rektora VŠE prof. Richarda Hindlse čestný akademický titul doktora ekonomických věd doctor oeconomiae honoris causa panu Arthuru P. Dempsterovi, profesoru teoretické statistiky na Harvardově univerzitě, a panu Glennu Shaferovi, profesoru účetnictví, podnikatelské etiky a informačních systémů, který působí na Rutgersově univerzitě. Titul doctor oeconomiae honoris causa uděluje Vysoká škola ekonomická od roku 1991 zvláště významným osobnostem ekonomie a dalších věd s ekonomií souvisejících. Návrh rektorovi podávají děkani fakult, jejichž návrhy schvaluje nadpoloviční většinou vědecká rada. V tomto případě podávala svůj první návrh Fakulta managementu v Jindřichově Hradci. Významnými osobnostmi, které titul již obdržely, jsou například Tomáš Baťa mladší, Gary S. Becker, Douglass North, Milton Friedman, Peter F. Drucker (čtěte další článek na této straně) a William A. Niskanen. V úvodu Laudatia, které přednesl děkan Fakulty managementu prof. Radim Jiroušek, vyjádřil potěšení, že může představit ne jednoho, ale oba slavné muže, s jejichž jmény je nerozlučně spojena moderní teorie neurčitosti Dempster-Shafer theory of

evidence. Dempster-Shaferova teorie je zobecněním klasické teorie pravděpodobnosti, rozšiřuje ji v tom smyslu, že umožňuje zavádět různé typy nejistoty (neznalosti) o pravděpodobnostech. Arthur P. Dempster se narodil 8. října 1929, takže v den předávání titulu slavil své 80. narozeniny. Vysokoškolské vzdělání získal na Univerzitě v Torontu a Ph.D. v matematické statistice na Univerzitě v Princetonu. V roce 1958 nastoupil na katedru statistiky Harvardovy univerzity, na které působí jako emeritní profesor. Glenn Shafer se narodil 21. listopadu 1946, vystudoval prestižní Univerzitu v Princetonu. Poté pedagogicky působil na Kansaské univerzitě. Rok 1984 pro něj byl zlomovým, nastoupil v něm na Rutgers Business School. Zde je profesorem, členem výboru řídících profesorů a ředitelem doktorského programu v oblasti managementu. Shafer je také hostujícím profesorem na

Royal Holloway College, na University of London. Snad nejdůležitější publikací Glenna Shafera se stala kniha, kterou v roce 2001 publikoval společně s Vladimirem Vovkem: Probability and Finance: It’s Only a Game! Prof. Radim Jiroušek žertem vyslovil svou hypotézu: „Obávám se, že je to právě tato kniha, která způsobila současnou světovou finanční krizi. Jak jsem již řekl, kniha se jmenuje Pravděpodobnost a finance: to je jen hra! A já si představuji, že investiční bankéři si z ní vzali jen polovičku, to je Finance is only a game, a hráli si tak dlouho, až jsme se dostali tam, kde jsme.“ Na dotaz, jak se vedle tak slavných mužů prof. Jiroušek cítil, mi odpověděl: „Nestál jsem vedle nich poprvé. S Glennem Shaferem se znám už delší dobu, asi od roku 1993, s Arturem Dempsterem jsem se poprvé setkal v roce 2003 na konferenci.“ Oba pánové jsou velmi skromní, což bylo vidět i na slavnostní řeči při předávání titulů. Profesor Jiroušek dodává: „Mám pocit, že lidé matematického vzdělání jsou všeobecně skromnější než lidé s ekonomickým vzděláním.“ Pozvání na předávání čestných akademických titulů přijalo i osm partnerských univerzit. Prof. Jiroušek na závěr na adresu obou vyznamenaných pánů pronesl: „Myslím, že na ně je zbytečné přednášet chvalořeč, neboť je chválí to, co udělali, co vymysleli.“  Autor: Pavla Prokopová

economix

– 5 / 2009

Sto let od narození guru managementu Petera F. Druckera Peter Ferdinand Drucker, světově proslulý odborník v oblasti managementu a sociálních věd, by letos 19. listopadu oslavil sté narozeniny. Vysoká škola ekonomická v Praze udělila prof. Druckerovi 29. května 1997 na popud Fakulty podnikohospodářské titul čestný doktor ekonomie, tedy doctor oeconomiae honoris causa. Drucker se narodil ve Vídni, ale jeho dalším domovem se částečně stala i Praha, kde jeho otec působil jako advokát. Druckerův otec zde zastupoval české průmyslníky a bankéře. „Proto otec jezdil několikrát ročně do Prahy a často mě brával s sebou,“ uvedl při přebírání čestného doktorátu VŠE roku 1997 prof. Drucker, který se kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a vysokému věku sice nemohl dostavit osobně, ale díky televizní technice si posluchači mohli

poslechnout jeho proslov. „Druckerova odbornost má své kořeny v hlubokém poznání a v celoživotním studiu sociálně politických aspektů lidského společenství a politických systémů,“ řekl bývalý děkan Fakulty podnikohospodářské prof. Radim Vlček. Prof. Vlček také vysvětlil, že mylný je „léty pěstovaný mýtus v podobě představy, že Drucker a management jedno jsou“. Pro prof. Vlčka bylo podle vlastních slov ctí, že mohl udělit čestný doktorát právě Druckerovi, neboť pro tohoto laureáta se rozhodlo

vedení Fakulty podnikohospodářské, v jehož čele tehdy stál. „Čtenáři, zejména ve Spojených státech, mě nejvíce znají jako autora knih o managementu. Management ovšem nebyl ani první, ani tou nejvýznamnější oblastí mého vážného zájmu. K zájmu o management mě totiž přivedlo teprve studium problematiky společenství a společnosti. Společenstvím, společností a politickým systémem se ve skutečnosti zabývá více mých knih než managementem,“ vysvětlil Drucker ve své knize Fungující společnost. Profesor Drucker se stal jedním z významných amerických ekonomů, jejichž rodnou zemí bylo Rakousko a kteří se výrazně zapsali do ekonomické historie. Drucker byl také oceněn nejvyšším vyznamenáním Spojených států amerických, Medailí svobody, kterou mu v roce 2002 udělil prezident George W. Bush. Drucker zemřel 11. listopadu 2005. Autor: Pavlína Máčalová

11

zpravodajství

Jiří Zapletal ze Škody Power na VŠE Ve středu 14. října 2009 se uskutečnila třetí z řady přednášek k novému volitelnému předmětu Organizace trhů a odvětví pohledem manažerů (5EN343) pod patronací Národohospodářské fakulty a Fakulty podnikohospodářské. Před posluchače předstoupil předseda představenstva a generální ředitel Škoda Power, a. s., a místopředseda představenstva Škoda Holding, a. s., Jiří Zapletal. Přednášku na téma Škoda Power v globální ekonomice odprezentoval v plně obsazené Likešově aule. Jiří Zapletal vystudoval dřívější Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické. Začátkem přiblížil studentům historii vývoje společnosti od koupě Valdštejnské strojírny v Plzni Emilem Škodou přes vznik samostatného podniku Škoda Power v roce 1993 až po současnost, kdy firma zastává pozici evropské trojky na trhu parních turbín. Nebylo tomu tak vždy. Skupina podstoupila restrukturalizaci v letech 2000 až 2003, během které zredukovala počet oborů dceřiných společnosti ze 44 (rok 1999) na dva hlavní (rok 2005), konkrétně na dopravní strojírenství a energetiku.

Škoda se zaměřila v ozdravovacím procesu na eliminaci svých slabých míst: vysokého stupně vertikální integrace a nízké produktivity práce způsobené tehdy zastaralou technologií, malosériovou výrobou a nízkým naplněním naddimenzovaných kapacit. Zapletal zmínil i silné stránky společnosti po restrukturalizaci (vysoké bariéry vstupu, silná značka, vysoká úroveň technologických a inženýrských schopností, solidní zákaznická základna, vysoká ziskovost, nezadlouženost atd.). Očistění také výrazně dopomohlo k zeštíhlení organizace, k dnešnímu dni firma zaměstnává přes tisíc zaměstnanců. Škoda Power byla v letech 2006 až 2008 vystavena výjimečně silnému růstu poptávky,

což mělo pozitivní efekty. Navzdory dnešnímu dočasnému poklesu firma očekává v budoucích letech její další zvyšování. Zapletal dále vyhodnotil strukturu odvětví parních turbín. Tři čtvrtiny světového trhu ovládají čtyři výrobci z Indie a Číny. Evropskému prostředí dominují firmy Alstom a Siemens, které kontrolují 56 % produkce. Česká Škoda se řadí na pozici evropské trojky a obsluhuje 10 % poptávky. Směřování odvětví určují nové technologické trendy, zejména navyšování investic do výzkumu a vývoje, využívaní moderních materiálů a výrobních postupů a zajišťování budoucí poptávky implementací CCS technologie (Carbon and Capture Storage, tj. zachycování a ukládání oxidu uhličitého). Odvětví je možné považovat za komplexní a náročné na lidské i finanční zdroje a investice do R&D (Research and Development/výzkum a vývoj). Firmy čelí poměrně vysokému riziku podnikání a přizpůsobují svou strategii dlouhým cyklům. Na vývoji trhu parních turbín

se podepisují také ochranářská opatření ze strany státu. Další část přednášky host věnoval pohledu na budoucí vývoj společnosti. Škoda plánuje partnerství s firmou Doodan Heavy Industries & Construction, která jí umožní proniknutí na trhy Asie a Jižní Ameriky a přinese inovovanou, efektivní výrobní technologii a z toho plynoucí příležitost prosadit se jako globální hráč. V závěru přednášky Zapletal stručně shrnul podmínky úspěchu v oboru strojírenství. Zvýraznil nutnost vidět pozici firmy v měřítku globálního světa, schopnost číst trendy, chápat souvislosti, rozumět trhu, obklopit se kvalitními a motivovanými lidmi a v neposlední řadě mít potřebnou dávku štěstí. Bližší informace o kurzu Organizace trhů a odvětví pohledem manažerů najdete ve vydání Economixu č. 4/2009 na straně 13. Všechna vydání Economixu si můžete stáhnout ve formátu PDF na www. conomix.cz.  Autor: Zuzana Žiačiková

Green Economy je moderní pojetí ekonomie, které stojí v opozici vůči klasické Black Economy. Klade důraz na dlouhodobou udržitelnost, šetrnost vůči přírodním zdrojům a obecně se snaží dostat do souladu zájmy ekonomiky a ekosystému. Hlavním tématem přednášky bylo šetrnější využívání stávajících zdrojů energie, zejména snižování emisí oxidu uhličitého. Zámečník hovořil o možnostech, jak snížit neefektivní

využívání fosilních paliv ve prospěch alternativních zdrojů energie. Z přímých alternativ vyzdvihl zejména jadernou energetiku. Problém ovšem spatřuje v nákladech, které je nutné na stavbu nové elektrárny vynaložit. „Pokud se Martin Roman (generální ředitel ČEZ, pozn. redakce) zaručí veškerým svým majetkem, že Temelín bude dostavěn včas a za stanovené náklady, pak pojďme hned zítra do jádra,“ řekl v žertu Zámečník.

Vedle aktivních opatření spočívajících ve změně zdrojů elektřiny kladl Zámečník důraz na pasivní opatření pro snižování spotřeby energie. Například

zateplování budov vychází podle jeho slov dokonce ekonomicky výhodněji než stavba nových bloků jaderných elektráren. Navíc se tak vytvářejí nová pracovní místa a návratnost investice vychází na přibližně deset až patnáct let. Stejně pozitivní efekt bude mít snižování spotřeby automobilů. „V Evropě jsme na tom ještě dobře, ale v čem jezdí Američani, to zůstává rozum stát,“ dodal Zámečník. V druhé polovině přednášky dostali prostor studenti se svými dotazy. Zazněly otázky týkající se ekonomické návratnosti větrné energetiky, transferu elektřiny na velké vzdálenosti či energetické koncepce ČR. Diskuse se však rozvinula až po otázce týkající se například budoucího vývoje Číny a Brazílie a mezinárodního postavení Ruska.  Autor: Štěpán Mejzlík

economix

Týden třídění odpadu, který ve dnech 19.–23. října 2009 na VŠE pořádala ekologická organizace Oikos Praha, měl několik doprovodných akcí. Jednou z nich byla přednáška s názvem Green Economy, která se konala ve středu 20. října 2009 v RB101. Přednášku vedl ekonom Miroslav Zámečník, který donedávna působil v Národní ekonomické radě vlády (NERV) a byl také zástupcem České republiky ve Světové bance.

– 5 / 2009

Přednáška Miroslava Zámečníka – Green Economy

12

zpravodajství

Účast VŠE na veletrhu Gaudeamus v Brně

economix

– 5 / 2009

Vysoká škola ekonomická se 20.–23. října 2009 již podeváté účastnila evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání Gaudeamus 2009 na brněnském výstavišti. Již 16. ročník veletrhu letos navštívilo 34 tisíc návštěvníků, vystavovatelů bylo přes dvě stě. Kromě všech fakult se veletrhu účastnili i zástupci Střediska handicapovaných studentů VŠE (SHS). Vzhled stánku VŠE prošel výraznou modernizací pod vedením arch. Lenky Bednářové, která s VŠE spolupracuje již třetí rok. Informační materiály fakult, SHS a brožurky s přehledem bakalářských a magisterských studijních programů nově korespondovaly se vzhledem celého stánku školy. Vedoucí Pedagogického oddělení VŠE Daniela Slušová k účasti VŠE uvedla: „Velmi si cením účasti zástupců fakult po celou dobu trvání veletrhu, tři fakulty dokonce vyslaly jako v minulých letech své proděkany, tedy ty nejkompetentnější pro poskytování veškerých podrobných informací o fakultách.“ Podle Slušové ale byly informace poskytovány průřezově o celé škole. „Účast VŠE na veletrhu Gaudeamus se mi jeví jako zcela nezbytná, zejména kvůli pestré nabídce konkurenčních studijních programů českých

i zahraničních vysokých škol,“ dodala. Pro další ročníky se připravuje také prezentace VŠE formou přednášky. V současné době je zvažována i účast na pražské obdobě veletrhu – proběhne na konci ledna 2010. Martina Slezáková z PR oddělení VŠE k veletrhu uvedla: „VŠE na veletrhu Gaudeamus poskytuje veškeré informace týkající se studia na VŠE – jde o informace o studijních programech (Bc., Mgr., Ph.D.), charakteristiku jednotlivých oborů, informace o přijímacích zkouškách, o způsobu studia, délce studia.“ Informace byly poskytovány i o SHS, o možnosti ubytování na koleji a podobně. „Stručně řečeno – snažíme se návštěvníkům odpovědět na všechno, co je s ohledem na studium na VŠE zajímá,“ dodala Slezáková. Většinu návštěvníků veletrhu tvořili studenti středních škol, kteří tam přicházeli s cílem zorientovat se v nabídce vysokých

škol a snadněji se tak rozhodnout pro své budoucí vysokoškolské studium. Podle Slezákové nejčastější otázky směřovaly právě do této oblasti, konkrétně na obsah jednotlivých oborů, náležitosti přijímacích zkoušek, pravděpodobnost úspěchu u přijímacích zkoušek a náročnost následného studia. Časté byly také otázky na možnosti studia v zahraničí či na budoucí uplatnění absolventů VŠE. VŠE měla k dispozici své prezentační materiály – takzvané fakultní listy (A4 leták s informacemi o studijních oborech, počtech přijímaných studentů, podmínkách přijímacích zkoušek atd.), skládací letáčky pro Bc. a Mgr. studium, A4 leták SHS, CD SHS a další. VŠE měla na veletrhu také prostor pro přednesení powerpointové prezentace. Tato prezentace podle vyjádření Slušové vzbudila velký ohlas. Stánek byl vybaven sedmi „stolky“ s přítomnými zástupci šesti fakult a SHS. Stánek

nabídl i obrazovku, na níž se promítalo propagační video VŠE, a k dispozici byly i dva počítače s internetovým připojením k poskytování detailnějších informací. Na stánku byly i propagační předměty VŠE a dokonce i ocenění projektu Eduniversal „1st Business School in the Eastern European Zone“. Ing. Slezáková na otázku, o kterou fakultu byl největší zájem, odpověděla: „To nemáme přesně vyčísleno, obecně byl o VŠE velký zájem a návštěvníci se obraceli na všechny fakulty. Subjektivně lze asi říci, že nejvíce návštěvníků navštívilo ‚stolek‘ Fakulty mezinárodních vztahů.“ Na internetových stránkách veletrhu (www.gaudeamus.cz) nebyly u některých fakult dostupné informace o studijních oborech. „Web spravují organizátoři veletrhu a informace tam tudíž dávají oni. Na nás se v této záležitosti neobrátili. Informace na jejich webu bohužel nejsou aktuální a VŠE (stejně jako jiné školy) tam má uvedeny nesprávné obory. V tomto ohledu budeme organizátory kontaktovat a zjednáme nápravu,“ vysvětlila Slezáková. U některých fakult nejsou studijní obory dostupné ani po skončení brněnského veletrhu. K prezentaci jednotlivých fakult VŠE na Gaudeamu se pro Economix vyjádřili i někteří jejich zástupci účastnící se veletrhu: DOC . HANA MIKOVCOVÁ, PRODĚKANKA PRO PEDAGOGICKOU ČINNOS T FPH VŠE Jakým způsobem probíhala prezentace vaší fakulty? Celá VŠE měla společný stánek, každá fakulta svůj stolek se svými materiály, kde byl celý den vždy některý z pracovníků. Dále jsme měli objednanou prezentaci v sále B, která úspěšně proběhla v pátek od 9 do 10 hodin. Prostor byl pochopitelně i pro dotazy, z nichž nejčastější byly na téma přijímací zkoušky a jejich struktura. Další nejčastější dotazy směřovaly na obsah studia a uplatnění absolventů. Jak hodnotíte účast VŠE na veletrhu Gaudeamus? Můj osobní názor je, že v sou-

13

zpravodajství časné době je účast na takových akcích již naprosto nezbytná. Nejde jen o samotný „nábor“ studentů, ale o to, že přiblížíte školu osobně, poskytnete osobní kontakt, který přes webové stránky nezajistíte. Dále vystupujeme všechny fakulty jako celek, budujeme tak jméno školy, k tomuto mimochodem přispěly velmi kvalitní materiály, které zajistila prorektorka Machková ve spolupráci s proděkany fakult. PROF. ALENA VANČUROVÁ, VEDOUCÍ KATEDRY VEŘEJNÝCH FINANCÍ FFÚ VŠE

ně značný – především v dopoledních hodinách a v brzkém odpoledni. Tipoval bych to osobně tak kolem 200–250 studentů denně. Největšímu zájmu se těšily zejména informace o přijímacím řízení na fakultu, poměru přihlášených a přijatých, studijních oborech a předmětech, uplatnění v praxi a studiu v zahraničí. Jak hodnotíte účast VŠE na veletrhu Gaudeamus? Myslím, že rozhodně pozi-

tivně. Přestože je VŠE vnímána stále jako dobrá značka, je nutné podávat veřejnosti informace o jejím vývoji a změnách, které se v ní uskutečňují. Zájem je o ni velmi velký, a to i u studentů, jejichž bydliště je zcela jinde než v Praze. Pokud chceme, aby tito studenti dali přednost VŠE před jinými ekonomickými školami, které mají geograficky blíž, je třeba tuto školu dobře prezentovat a k tomu dává Gaudeamus ideální příležitost.

ÚČAS T SHS NA VELETRHU O vyjádření k účasti Střediska handicapovaných studentů VŠE jsme požádali ředitele Martina Ctibora, který však odmítl magazínu Economix podat jakékoli informace. Na otázky týkající se SHS nám tedy odpověděla vedoucí Pedagogického oddělení Daniela Slušová. Více najdete na straně 29 v rubrice Handicapovaní studenti na VŠE. Autor: Vladimír Štípek

Jaký byl zájem o informace? Většina zájemců spíše sháněla co největší počet letáků pro následné prostudování. Zájem o informace měli jen někteří. Otázky se točily především kolem podmínek přijímacího řízení a obsahu přijímacích zkoušek, občas i uplatnění absolventů. Jak hodnotíte účast VŠE na veletrhu Gaudeamus? Jaké přínosy to podle vás má? Účast je pro VŠE nutná. Nebýt tam by pro naši školu bylo minus, avšak sama o sobě účast na Gaudeamu není dostatečným prostředkem prezentace školy a jejích fakult. Zprostředkovaným přínosem je i to, že získáme lepší představu o tom, jak široký je dnes trh pomaturitního vzdělávání u nás a co budoucí studenty nejvíce zajímá.

Jaký byl zájem o informace? Zájem o informace byl poměr-

economix

Jakým způsobem probíhala prezentace vaší fakulty? Prezentace fakulty probíhala (ve středu) na stánku celé VŠE, kde měla Národohospodářská fakulta vyhrazenou svou část. Byl jsem přítomen já za studenty Ph.D. a za učitele a zástupkyně studentstva, slečna Ulrychová. K představení fakulty došlo prakticky u každého zájemce o informace individuálně za pomoci podpůrných materiálů (letáky, brožury atd.).

– 5 / 2009

ING. MARTIN JANÍČKO, S TUDENT DOK TORSKÉHO S TUDIA NF VŠE

14

zpravodajství

NOVÝ WEB katedry hospodářských dějin NF VŠE

Katedra hospodářských dějin Národohospodářské fakulty (KHD NF) má nové internetové stránky, které vytvořil fakultní webmaster, student Marek Vokoun. Na přípravě nových textů a drůzných podkladů se zapojili rovným dílem vedoucí katedry doc. František Stellner a hlavní iniciátor nového webu PhDr. Radek Soběhart, který nám odpověděl na otázky týkající se nového webu.

w w

d h k . w

Co vedlo vaši katedru k vytvoření nových internetových stránek? Vedení KHD usiluje o co nejlepší informační servis pro studenty i učitele a badatele. Přestože studenti a zaměstnanci VŠE hledají informace především na ISIS, neznamená to, že by webové stránky katedry ztratily na aktuálnosti. Navíc zůstávají „nosičem informací“ pro zájemce mimo VŠE. Také nám původně jednotná podoba všech webových stránek kateder NF již nevyhovovala.

z c . e s .v

Jak probíhala spolupráce s webmasterem Markem Vokounem? Vzájemná interakce byla usnadněna i tím, že všichni tři spolu na VŠE hrajeme volejbal... Velmi oceňujeme práci, zkušenost, kreativitu a erudovanost Marka Vokouna. Spolupráce s ním je skvělá a na stránkách se to nepochybně v dobrém slova smyslu odrazilo.

Na kterou novou funkci či rozšíření stránek by bylo dobré případného návštěvníka upozornit? Určitě na rozšířené sylaby vyučovaných kurzů, kde studenti mohou najít další bibliografie, texty apod. Zajímavé jsou aktuality: s velkým předstihem upozorňujeme na různé akce, kolokvia, pobyty hostujících profesorů, vydání nových knih atd. Uvítáme samozřejmě jakékoli podněty a návrhy na další zlepšení a rozšíření našich stránek. Zájemci se mohou obrátit na vedení katedry ([email protected], [email protected]).

Na stránkách se pravidelně obměňují historické fotografie. Některé jsou obecně známé, u jiných je identifikace náročnější. Je možné zjistit, o kterou historickou událost (znázorněnou fotografií) jde? Fotografie jsme zatím nashromáždili z podkladů pro powerpointové prezentace, ze svých „soukromých“ alb a přiznáváme, že na popisky jsme zatím nepomysleli. Zkusíme je zakomponovat. Plánujeme přidat snímky související se životem a studiem na VŠE, například nafotit naše pedagogy a studenty při výuce a dalších akcích a tím rozšířit spektrum obrazové přílohy. Pro zajímavost: při prvním „náčrtu“ nových stránek nás zarazily fotky z kostnice u Kutné Hory. Tehdy jsme Marka Vokouna poprosili o zařazení něčeho pozitivnějšího. Stránky katedry si můžete prohlédnout na khd.vse.cz.  Autoři: Vladimír Štípek, Pavlína Máčalová

Mezinárodní konference o zavádění proticyklických opatření

economix

– 5 / 2009

V kongresovém centru České národní banky proběhla 23. října 2009 odborná konference s názvem Introducing counter-cyclicality into prudential regulation; its role in Basel II. Cílem bylo debatovat o zavedení proticyklických opatření do bankovních regulačních mechanismů. Mezi účastníky konference nechyběli zástupci centrálních bank, akademici ani odborníci z renomovaných konzultantských firem. Na začátku přivítal hosty guvernér ČNB Zdeněk Tůma a krátce představil opatření, která během krize zavedla ČNB. Po něm si vzali slovo řečníci z americké Columbia University José Antonio Ocampo a Stephany Griffith-Jonesová. Zazněla myšlenka, že centrální banky by měly přijmout upravená regulační opatření v co nejkratším časovém horizontu, dokud je ještě zážitek z finanční krize takříkajíc „čerstvý“. Jinak by prý hrozilo, že

bude postupně docházet k bagatelizaci některých skutečností a výsledné opatření bude značně bezzubé. Stephany GriffithJonesová vyjádřila přesvědčení, že by bylo výhodné zavést pravidla regulace, která by mohly centrální banky v případě nutnosti zpřísnit, ovšem nikdy by je nesměly zvolňovat. Tím by se vyhnuly začarovanému kruhu spočívajícímu v představě, že „tentokrát je to jiné než

posledně, tentokrát žádný pád nehrozí“. Dále vystoupil John Hitchins z PricewaterhouseCoopers s prezentací účetního pohledu na problematiku oceňování očekávaných ztrát ze špatných úvěrů. Prosazoval myšlenku, že současnou krizi banky nestihly včas odhalit z velké míry vinou nepřesné metodiky. Zároveň však poukázal, že vzhledem k nejistému vývoji ekonomiky

je velmi problematické novou metodiku vymyslet a ještě ji začlenit do standardu GAAP. V další části konference postupně vystoupili zástupci centrálních bank ze západní a střední Evropy a sdíleli zkušenosti s regulačními opatřeními zavedenými v konkrétních zemích. Příspěvek přednesl také guvernér Banco de España Jesus Saurina Salas. Španělská národní banka totiž již od roku 2000 začala zavádět proticyklická opatření, která podle guvernéra Salase pomohla zmírnit dopad finanční krize na španělský bankovní sektor. Konferenci pořádala Česká národní banka, IPD – Initiative For Policy Dialogue (tuto organizaci založil nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz pod záštitou Columbia University, www0.gsb.columbia.edu/ipd/index.cfm) a GTZ (mezinárodní organizace zaměřující se podporu rozvoje www.gtz.de/en/ index.htm). Materiály z konference si můžete prohlédnout na www0.gsb.columbia.edu/ipd/ programs/item.cfm?ptid=2&prid=133&iyid=5&itid=1937.  Autor: Štěpán Mejzlík

V současné době patří experimentální ekonomie mezi nejdynamičtěji se rozvíjející části ekonomie. A spolu s tím rostou skoro jako houby po dešti po celém světě různé laboratoře pro provádění experimentů. Jedna menší, takzvaná mobilní laboratoř experimentální ekonomie, vznikla před nějakou dobou i v Česku na CERGE-EI. Tu můžeme považovat za předzvěst vzniku další laboratoře. V říjnu 2009 vznikla na VŠE stálá experimentální laboratoř. Nové pracoviště Laboratoř experimentální ekonomie (LEE) by mělo sloužit nejen studentům Vysoké školy ekonomické v Praze, Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a zájemcům z CERGE-EI, ale také všem, kteří se zabývají ekonomickým výzkumem a podaří se jim najít pro svůj výzkum financování. Laboratoř sídlí v areálu VŠE v Rajské budově v učebně 337. Blíže jsme si o laboratoři povídali s jejím zakladatelem a současným ředitelem Miroslavem Zajíčkem. Laboratoř tvoří dvě počítačové

místnosti. Jedna s 24 a druhá s 12 počítači. Obě laboratoře mohou fungovat jako dvě oddělené sítě nebo jako jedna propojená. Dokonce lze kombinovat i velikosti jednotlivých sítí. V rámci větší laboratoře funguje šest stanic zároveň jako vývojová pracoviště pro programátory. Jednotlivé stanice jsou od sebe odděleny přepážkami, aby studenti nemohli během experimentů komunikovat nebo si navzájem nahlížet na obrazovky. Přepážky jsou konstruovány tak, že každá druhá je odnímatelná, aby v případě potřeby mohly během experimentů spolupracovat jednotlivé dvojice. Společný projekt Národohospodářské fakulty VŠE (NF VŠE) a Liberálního institutu (LI) se do značné míry nechal inspirovat obdobnými pracovišti v zahraničí. Přímým vzorem se mu pak stala laboratoř Economic Science Institute na Chapmanově univerzitě v Anaheimu nedaleko Los Angeles, kterou založil a vede Vernon Smith. „Je potřeba mít hlavně lidi, kteří laboratoř budou využívat a provádět experimenty. Technicky vzato je laboratoř poměrně jednoduché zařízení, které není náročné ani po hardwarové či softwarové stránce. V zásadě jde jen o to, kdo vymyslí její strukturu, najde finanční prostředky a kdo ji postaví,“ říká Zajíček. „Vše se podařilo v rekordním čase půl roku – od března do října 2009, kdy byla LEE spuštěna do zkušebního provozu.“ Financování díky svým partnerům poskytl Liberální institut, Národohospodářská fakulta poskytla své prostory a Vysoká škola ekonomická provedla příslušné stavební úpravy. CO VÁS V LEE ČEKÁ A NEMINE Co se tedy v takových laboratořích dělá? Mezi výhody experimentálního přístupu patří to, že na rozdíl od dat z reálného světa je možné zafixovat tržní prostředí (respektive subjekty

trhu) a pohybovat s tržními institucemi v řízené podobě. Tím lze získat podklady k porovnání efektivnosti různých institucionálních uspořádání – například různých obchodních systémů na burzách. „Z hlediska pedagogického je výhodou LEE to, že studenti si mohou vyzkoušet teorii na vlastní kůži a ne jenom ‚drtit‘ imaginární definice,“ dodává Zajíček. „Takovou nabídku nebo poptávku vlastně nikdy nikdo neviděl – jsou to jen myšlenkové koncepty, ale v laboratoři je umíme poměrně dobře simulovat.“ Dalším příkladem jsou třeba různé typy aukcí, při jejichž provádění si studenti mimo jiné testují svoji rozvážnost a cit pro odhadnutí chování okolí. Je ale také možné studentům ukázat, jak se výsledky různých aukčních systémů projeví v jejich chování či ve výši realizovaných prodejů. Podle slov Miroslava Zajíčka by se mohl a také měl každý student alespoň jednou za své studium do laboratoře podívat. Ať už třeba v rámci cvičení ekonomie nebo v rámci samostatného předmětu. „Zatím existuje předmět pod identem 5EN323, tedy Hry a experimenty v ekonomii. Je to starý ident předmětu, v němž se hrály převážně deskové hry. V současnosti je však předmět naprosto jiný. Kvůli administrativní jednoduchosti bylo jednodušší jeho ident přebrat a pouze upravit jeho sylabus,“ řekl Zajíček. Kurz už probíhá první semestr, ale podle slov Zajíčka zbývá ještě hodně věcí k doladění a dopracování. „Zaprvé neustále doděláváme nastavení serverů celého systému, instalujeme jak již hotové experimentální programy, tak i programovací prostředí pro developery. Občas se bohužel nějaký experiment nepovede, to patří k věci,“ uvedl Zajíček. NOVÍ TALENTI A POTENCIÁL Možná tu máme na VŠE úplně nový obor, který ve studentech

probudí nové talenty. Ve světě již existuje velké množství obdobných laboratoří. Nejen ve Spojených státech a Velké Británii, ale také například v Itálii nebo Francii. Nicméně ve střední a východní Evropě byla doposud jediná experimentální laboratoř ve Varšavě, a to pouze ve formě programovacího prostředí pro provádění experimentů prostřednictvím internetu. „Stejně tak mnoho takových laboratoří má omezený rozsah výzkumu a také omezené technické možnosti, které výzkumníkům poskytují. Část z nich se také zabývá převážně takzvanou behaviorální ekonomií, která je od reálného života přece jenom vzdálená,“ přemítá Zajíček. Je ale také potřeba dodat, že behaviorální ekonomie bude prováděna i v LEE. „Jsou zde dvě učebny a ta menší, 12místná je zamýšlena právě pro experimenty v oblasti behaviorální ekonomie, jejímiž příznivci a nadšenci jsou někteří z mých kolegů na katedře ekonomie. Tu menší místnost jsem vlastně stavěl přímo pro ně,“ upřesnil Zajíček. Pokud jde o cíle, které si LEE klade, pak „základním cílem je provádět nové experimenty, které přinesou něco nového v oboru ekonomie a také nějaký praktický užitek zejména pro státní správu, ale také pro soukromé firmy,“ říká Zajíček a dodává, že „v současné době domlouváme spolupráci se CERGE-EI i s IES FSV, vymýšlíme společné předměty a také hostování zahraničních pedagogů. Máme před sebou ještě mnoho práce a v plném provozu bych očekával, že LEE bude v průběhu příštího roku.“ Nechme se tedy překvapit, jak se bude vyvíjet budoucnost první laboratoře experimentální ekonomie v České republice. Zatím můžeme prozradit jen to, že koncem února by měl do Prahy zavítat i „otec zakladatel“ experimentální ekonomie Vernon Smith. Prvním ze zahraničních profesorů bude Bart Wilson, jeden ze Smithových nejbližších spolupracovníků, který povede mimosemestrální kurz v květnu příštího roku.  Autor: Pavlína Máčalová

– 5 / 2009

Na prvních stránkách učebnic se často dočteme, že ekonomie není experimentální vědou. Očividně si to však nemyslel Vernon Smith z Chapmanovy univerzity v Anaheimu nedaleko Los Angeles, který jako jeden z prvních začal provádět experimenty – již v roce 1957, když začínal vyučovat na Harvardově univerzitě. Právě za rozvoj tohoto zvláštního oboru získal v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii.

15

economix

První experimentální laboratoř v České republice

zpravodajství

16

rozhovor

Jak ovlivní vysoké školství kauza Právnické fakulty ZČU? RO Z H OVO R S P Ř E D S E D K Y N Í A K R E D I TA Č N Í KO M I S E P RO F. V L A D I M Í RO U DVO Ř Á KOVO U O dopadech kauzy plzeňské právnické fakulty na české vysoké školství a o fungování Akreditační komise jsme hovořili s její předsedkyní prof. Vladimírou Dvořákovou, která působí mimo jiné na VŠE jako vedoucí katedry politologie FMV. Jaký bude mít vliv případ plzeňských práv na ostatní vysoké školy, potažmo Vysokou školou ekonomickou? Nepředpokládám, že kauza plzeňských práv bude mít větší negativní dopad na vysoké školství v České republice. Možná naopak, očekávám pozitivní vliv, zejména na dodržování studentských řádů a základních vyhlášek. Byrokracii lidé přirozeně nemají v oblibě a častokrát dochází k nedbalostem, přehlížení pravidel, neúmyslným, ale také úmyslným pochybením. Co se týče Vysoké školy ekonomické, osobně nemám pocit, že by zde docházelo k podvodným řízením. Samozřejmě, jednotlivci selhávají kdekoli. V takovém případě musí zafungovat mechanismy kontroly a nápravy. Domnívám se, že na vysokých školách proběhnou revize těchto mechanismů. Rovněž může mít vzpomínaná kauza preventivní účinek na jedince, kteří na vysokých školách a univerzitách hledají cesty k politickému a ekonomickému prospěchu. Dalším důsledkem snad bude změna fungování akademických senátů jednotlivých fakult, momentálně nemám na mysli VŠE. Ve funkci předsedkyně Akreditační komise pozoruji existenci dvou typů senátů: buď senát mocensky ovládaný děkanem, anebo senát za každých okolností bojující proti děkanovi. To výrazně reprodukuje poměry na domácí politické scéně. Podle mého názoru má akademický senát plnit kontrolní funkci a nepřenášet praktiky politiků do akademického prostředí. „ Existuje podle vašeho názoru nějaké systémové řešení, které zabrání promítání politických praktik do řízení vysokých škol? Vedeme diskuse, zda posílit vliv soukromého sektoru nebo, naopak zvýraznit roli akademické obce na řízení vysokých škol. Rozhodnutí musí odrážet atmosféru společnosti. Institut akreditační komise a akademického senátu je přebrán ze západní společnosti, kde však fungují v odlišném právním prostředí. Na západě nebývá zvykem, aby akreditační komise vyšetřovala důsledky nezákonného jednání. V takovém případě nastupují policejní orgány. „ Můžete vyloučit pochybení Akreditační komise v případě plzeňských práv?

economix

– 5 / 2009

„

Akreditační komise není sbor neomylných ani nesmrtelných. Zastávám názor, že komise nepochybila. Vývoj kauzy komise sledovala po dlouhou dobu v mezích zákona. Členy komise ovšem není možné považovat za vyšetřovatele. Komise průběžně přijímala sankce a upozorňovala v danou chvíli na prokazatelná pochybení. Podle prvního a převládajícího dojmu se opravdu zdálo, že na fakultě je jenom velký nepořádek. „ Považujete povinné prověření všech absolventů veřejných vysokých škol navrhnuté Ministerstvem školství ČR za proveditelné a efektivní? Kontrola registrů absolventů vysokých škol je krok realizovatelný a nedá velkou administrativní práci. Akreditační komise doposud registr nepoužívala. Přístup do registru má ministerstvo. Seznam absolventů Právnické fakulty ZČU se ukázal být podezřelý z hlediska vysokého počtu přestupů a délky studia některých bývalých vysokoškoláků. Z registru získáme základní přehled, který může upozornit na mimořádné režimy studia, vyslat signály o systémových pochybeních. Při nesrovnalostech požádá AK o vysvětlení fakulty. V případě nedostatečného odůvodnění, například zkráceného studia, pak může akreditační komise zahájit hloubkové šetření školy, prověřit fungování kontrolních mechanismů. „ Podporujete zavedení povinného odevzdávání závěrečných prací do celorepublikové elektronické databáze s přístupem pro veřejnost? Podporuji elektronické databáze závěrečných prací, považuji to za velice pozitivní řešení. Ale musím podotknout, že zavedení tohoto opatření neřeší problém plagiátorství vždy. Databáze může odhalit pouze plagiáty elektronických zdrojů, komplikace nastávají při opisování z neelektronických zdrojů. Podle mého názoru u bakalářských a diplomových prací plagiátorství zabrání nejúčinněji vyučující. „ Právnická fakulta ZČU výrazně utrpěla

na své důvěryhodnosti, nesplňuje akreditační podmínky a velkým problémem je personální zabezpečení chodu fakulty. Jakou šanci dáváte této instituci na přežití a za jakých podmínek? Mě osobně mrzí ztráta důvěry ve fakultu hlavně kvůli poctivým studentům. Bývalé vedení za jejich poškození nese plnou odpovědnost. Důvěryhodnost můžou navrátit dvě věci: vyšetřování a vize budoucího vývoje. Já pevně věřím, že vyšetřování proběhne maximálně řádně a nezávisle a bude oproštěno od vnějších tlaků. Nové vedení musí usilovat o nastavení naprosto transparentního systému, což zahrnuje vyjasnění podmínek přijímacího řízení, odvolávání, přestupů, uznávání předmětů, protokolů u obhajob a státnic. To je možné považovat za první a zásadní krok, aby fakulta mohla vůbec existovat. Fakulta se bude muset vyrovnat s problémy v oblasti specifického výzkumu a studentské vědy. Důvodem toho je podivná smlouva mezi vedením a Ústavem práva a státu Akademie věd ČR, čímž fakulta přišla o veřejné finance určené na granty. V každém případě, pokud Právnická fakulta přežije, bude pod dlouhodobým a pravidelným dohledem Akreditační komise. Zabezpečit rozvoj vědy a personálního obsazení nelze z měsíce na měsíc. „ V jak dlouhých intervalech provádí Akreditační komise hodnocení na vysokých školách? Hodnocení jednotlivých fakult probíhá podle rozhodnutí Akreditační komise. My se snažíme zároveň s hodnocením udělovat reakreditaci. Plánovaný zákon by v ideálním případě měl nařizovat celkovou prověrku každé školy v rozmezí pěti až sedmi let a komise by se soustředila především na kontrolu instituce jako celku a méně na detailní zkoumání jednotlivých oborů. V případě objevení problémů by se pak škola podrobila šetření v častějších intervalech. Momentálně se vynořilo hodně podnětů k přešetření. „ Týká se to i VŠE? Nebudu takhle specifikovat. Komise musí každý podnět pečlivě vyhodnotit. Je potřeba rozlišovat mezi opodstatněnými a nepodloženými impulzy. Považuji za závažné, pokud akademický pracovník dokáže svoji námitku vůči fungování školy podložit dokumentací a podal stížnost na kontrolní orgány, jako je akademický senát, vědecká rada atd., a navzdory tomu problém řešen nebyl. Za těchto okolností komise přistupuje ke kontrole instituce.  Autor: Zuzana Žiačiková

17

vzdělávání

Co je třeba vědět o vedlejší specializaci? PŘEHLED VEDLEJŠÍCH SPECIALIZACÍ: Fakulta financí a účetnictví Název vedlejší specializace Auditing Controlling Daně v podnikání Oceňování podniku a jeho majetku Peněžní ekonomie a bankovnictví Účetnictví a finanční řízení podniku Učitelství odborných ekonomických předmětů Management veřejné podpory projektů Faku lta mezinárodních vztahů Název vedlejší specializace Anglo-americká studia Cestovní ruch Diplomacie Evropská ekonomická integrace Frankofonní studia Mezinárodní podnikání Iberoamerická studia Komerční jazyky Komerční komunikace Retail Business Politologie Právo v podnikání Rozvojová studia Fakulta podnikohospodářská Název vedlejší specializace Analytik finančního sektoru Poradce - auditor Ekonomika nestátních neziskových organizací Finanční manažer Personální management Logistika - Mezinárodní přeprava a zasilatelství Management Manažer kvality Malé a střední podniky v tržním prostředí Bezpečnost práce Psychologie a sociologie řízení firmy Ekonomika sportu Fakulta informatiky a statistiky Název vedlejší specializace Analýza sociálně ekonomických dat Demografie a sociální analýza Informatika v podnikání Inteligentní systémy Kvantitativní metody v managementu Pojistné inženýrství Prezentace informací a komunikace Národohospodářská fakulta Název vedlejší specializace Ekonomie a právo Ekonomická teorie a analýza Ekonomická žurnalistika Filosofie Novodobé hospodářské dějiny Hospodářská politika Makroekonomická analýza Regionální rozvoj a evropská integrace Rozvoj obcí, měst a regionů Regionální studia Sociální politika Veřejná správa Ekonomika životního prostředí Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Název vedlejší specializace Management informací Management podnikatelské sféry Management veřejného sektoru Management zdravotnických služeb

Kapacita neomezená 100 neomezená 60 neomezená 100 60 neomezená Kapacita 30 50 neomezená neomezená 40 50 40 100 25 75 neomezená neomezená neomezená Kapacita 50 25 25 50 50 50 50 25 50 25 100 25 Kapacita neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená 20 Kapacita neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená neomezená 60 Kapacita 25 50 50 25

– 5 / 2009

Většina „vedlejšek“ je stálých a upravuje se pouze počet přijímaných studentů, ale někdy vznikne nová vedlejší specializace, například Fakulta financí a účetnictví má novou specializaci Management veřejné podpory projektů a Fakulta podnikohospodářská nabízí studentům novou vedlejší specializaci Analytik finančního sektoru. Vybrat si vedlejší specializaci není vůbec jednoduché, natož se na ni dostat. Přihlašování ve většině případů neprobíhá prostřednictvím ISIS, ale následovně: u své studijní referentky si vyzvednete formulář Potvrzení o přihlášení do vedlejší specializace, vyplněný si ho necháte potvrdit na příslušné katedře, kde chcete studovat, a poté ho odnesete zpět studijní referentce, která vám vedlejší specializaci zaregistruje do informačního systému. Na Fakultě podnikohospodářské je možné se přihlásit přes ISIS, ale raději se informujte u proděkanky pro pedagogiku doc. Hany Mikovcové, zda je nutné vyplnit i formulář. O některé specializace je velký

zájem, tudíž si studenti musí vystát frontu, přitom nemají jistotu, že se na svoji vysněnou vedlejší specializaci dostanou. Dobré je orientovat se podle kapacity specializace, tak lze alespoň částečně odhadnout, jestli je o specializaci velký zájem (a jestli je třeba čekat velký převis poptávky). Jednotlivé termíny přihlašování byste měli zjistit u sekretářky katedry, na kterou se chcete hlásit. Veškeré podrobnosti najdete na hlavní internetové stránce VŠE v sekci Studenti, kde je umístěn dokument Vedlejší specializace pro akademický rok 2009/2010, v němž jsou uvedeny nejen charakteristiky jednotlivých specializací, jejich garanti a podmínky vstupu, ale i jednotlivé předměty, které budete studovat. Studium vedlejší specializace obnáší 30 ECTS kreditů, přičemž určeny jsou povinné předměty a u některých specializací si lze vybírat i z nabídky volitelných předmětů. Studium je ukončeno státní zkouškou. Pokud se vám studium hodně zalíbí, můžete psát i diplomovou práci v rámci vedlejší specializace. Stačí mít souhlasné vyjádření fakulty vaší hlavní specializace, kde proděkan pro pedagogiku podepíše Zadání diplomové práce. Co říci na závěr? Volbu vedlejší specializace dobře zvažte, protože její změna je potom značně obtížná.  Autor: Stanislava Černovská

economix

V rámci vedlejší specializace máte možnost studovat něco, co by vás opravdu bavilo či rozšířilo vaše vědomosti. Studenti magisterského studia si pro školní rok 2009/10 mohou vybrat z 57 vedlejších specializací, které jsou rozděleny podle fakult.

18

vzdělávání

Queen Mary University of London

Beata Hranaiová (21) v júni úspešne ukončila bakalársky program v odbore Financie na Fakultě financí a účetnictví VŠE. Momentálne študuje program MSc (Master of Science) Finance and Investment na Queen Mary University of London (ďalej len QMUL). Beata sa nám pre Economix zverila so svojimi študijnými plánmi.

economix

– 5 / 2009

Dlhšiu dobu som rozmýšľala nad štúdiom magisterského programu v zahraničí a zvažovala som viacero krajín. Hlavným dôvodom, prečo som sa však nakoniec rozhodla pre jedno z najväčších finančných centier sveta, je práve obrovské množstvo možností pre študenta financií, ako som ja, ktoré táto metropola ponúka. Prihlášku som si podávala na viacero anglických škôl, ale nakoniec som si vyberala medzi QMUL a University of Edinburgh (tiež program MSc Finance and Investment), čo je výborná a uznávaná univerzita. Rozhodla som sa však pre Queen Mary, a to z viacerých dôvodov. Po prvé, tento program, keďže je full-time, trvá rok, čo znamená, že titul mi bude (dúfam) pridelený koncom septembra 2010. Záverečné skúškové obdobie síce končí už v júni, cez leto sa píše dizertačná práca (študenti musia byť prítomní

v Londýne počas písania). Na túto dobu si môžem nájsť letnú stáž v nejakej finančnej inštitúcii, na čo je Londýn ako stvorený (v Edinburghu by to bolo prakticky nemožné), čím mám o jednu výhodu viac nad študentmi z ostatných miest, a to silnejší životopis. Taktiež je dôležité si pozorne preskúmať každý predmet, ktorý budete musieť absolvovať, aký je jeho cieľ, na čo sa zameriava, požiadavky na ukončenie, v skratke: čo si z neho celkovo odnesiete. Našla som veľa vynikajúco hodnotených vysokých škôl, ale ich obory, ktoré ma zaujímali, obsahovali niektoré moduly, ktoré ma pravdu povediac vôbec neoslovili. A pokiaľ strávim na škole len rok, snažím sa z každého jedného predmetu vyťažiť čo najviac. QMUL ponúkala kurzy, ktoré sa mi na prvý pohľad zapáčili, a teraz môžem len potvrdiť, že to bola výborná voľba. Prístup k študentom a celkovo k štúdiu je tu dosť odlišný od VŠE a profesori skvele motivujú študentov k tomu, aby sa snažili (napríklad najlepší študenti získavajú za každý kurz štipendiá v nemalých čiastkach, a dokonca najlepších päť študentov kurzu Investment Management, ktorého sa momentálne zúčastňujem, získa stáž vo firme Barclays). Učebná látka je zaujímavá a študujeme z literatúry, ktorá je celosvetovo uznávaná. Väčšina profesorov pracuje v odbore, ktorý prednášajú, a výuka je orientovaná viac prakticky, čo je obrovské plus. Školné si síce platím z vlastných zdrojov, ale v ponuke sú rôzne štipendiá pre mimoriadnych študentov, takže pokiaľ ste excelovali na predchádzajúcej univerzite, máte veľkú šancu získať finančnú podporu, ktorá vám väčšinou viac než dostatočne pokryje školné. Odbory v oblasti financií a ekonómie sú veľmi konkurenčné a aby sa dalo skutočne

preraziť, či už sa uchádzate o pozíciu interna (stážistu) alebo part-time pracovníka počas štúdia, je naozaj nutné v akademickej oblasti vynikať a byť v správnom čase na správnom mieste. Keď som si vyberala školu, nehľadela som na jej celkový „ranking“, ale hlavne na reputáciu fakulty, čiže v mojom prípade Department of Economics, a oboru v rámci nej, ktorá bola výborná. Takže moje hlavné rady do budúcnosti sú: vyberajte si lokality, z ktorých môžete vyťažiť maximum aj počas štúdia, pozerajte sa na dobré meno fakulty alebo katedry, na ktorú sa hlásite, a hlavne si poriadne pozrite, čo vás čaká a či vás to bude baviť. Začnite si hľadať školy dostatočne skoro (veľa univerzít akceptuje študentov „on a rolling basis“, čo znamená, že sú prijímaní, pokiaľ sa kapacita kurzu nenaplní). Jazykový test (TOEFL, IELTS) si tiež spravte čo najskôr, aby ste si ho mohli zopakovať v prípade, že sa vám nepodarí. Ja odporúčam mať všetko hotové do konca roka predchádzajúcemu roku nastúpenia. Tiež je dobré sa pozrieť na profily absolventov programu, na ktorý sa hlásite, a rôzne štatistiky, napríklad kde bežne títo absolventi končia (Wall Street, pod mostom, alebo niekde medzi tým), poprípade ich začínajúce platy. Nesnažím sa naznačiť, že peniaze sú prioritou, ale treba myslieť dopredu. Koniec koncov, skoro nikdy to nie je o tom, akú školu ste vyštudovali, ale ako ste šikovní, ako dokážete preraziť a vyťažiť zo štúdia a príležitostí, čo sa vám naskytnú, čo najviac. Takže, nesústreďte sa len na počet hviezdičiek školy, na ktorú sa chcete hlásiť, ale v prvom rade na kvalitu vášho životopisu, pretože vzdelanie je len jeho prvá polovica.  Autor: Beáta Hranaiová

19

vzdělávání

O studiu v zahraničí jsem začal vážně uvažovat po maturitě na gymnáziu. Léto jsem tehdy strávil ve Vídni na jazykové škole s rakouskými kamarády. Byla to pro mě natolik pozitivní zkušenost, že jsem v zahraničí prožil i dvě následující léta – tentokrát v Londýně. Postupně jsem dospěl k rozhodnutí, že magisterské studium vystuduji právě ve Velké Británii. Největším oříškem pro mě bylo obstarat finance a vybrat vhodnou univerzitu. Poslední rok bakalářského studia jsem vedle studia pracoval na plný úvazek. Získal jsem místo asistenta u zahraniční automobilky. Díky vstřícnému přístupu kolegů a spolužákům z VŠE se mi podařilo skloubit dohromady zaměstnání a studium. Práce mi přinesla nejen finanční prostředky, ale také výbornou zkušenost a referenci, která mi velmi pomohla k získání stipendia. Při výběru univerzity jsem kladl důraz na jméno školy a zaměření oboru. Nejsem klasický studijní typ, při škole jsem měl vždy řadu vedlejších aktivit, proto jsem brzy vyškrtnul ze seznamu několik nejprestižnějších univerzit. Výběr jsem později zúžil na dvě univerzity – jednu v Londýně a jednu v Birminghamu. Zvolil jsem B’ham University z několika důvodů: zaujal mě obor ECIB (Economic Competitiveness & International Business), škola patří mezi lepší a je velmi kosmopolitní. V neposlední řadě mě přitahovalo velké město a jeden z největších univerzitních kampusů v Evropě. Podle světového žebříčku univerzit publikovaného v listu The Times se Birmingham University umístila na 10. místě mezi univerzitami v Británii, 22. v Evropě a 66. na světě (www.topuniversities.com/universityrankings/world-university-rankings/2009/ regional-rankings/europe). Obor ECIB je dvanáctiměsíční full-time magisterský obor. Školné bylo letos stanoveno na 6450 liber. Program je zaměřen na

economix

Po dokončení bakalářského studia na Fakultě podnikohospodářské se Mirek Mikeska (22) rozhodl pro navazující studium v Anglii. V současné době studuje obor Economic Competitiveness & International Business Msc (dále jen ECIB) na University of Birmingham, UK. Mirek se nám svěřil se svým záměrem studovat ve Velké Británii.

problematiku mezinárodního obchodu, strategický management a konkurenceschopnost. Absolventi oboru naleznou uplatnění v management consultingu (poradenské společnosti typu Deloitte, PWC, Ernst&Young a jiné) nebo strategickém managementu nadnárodních společností. Jak vypadá výuka? Na hodinách zkoumáme především aspekty globalizace, diskutujeme o současné krizi v souvislostech a zabýváme se strategiemi – často na příkladu velkých nadnárodních firem. Oceňuji především systém výuky, u níž je kladen velký důraz na četbu a vlastní názor studenta. Na každou hodinu je k dispozici reading list zahrnující výpis kapitol učebnic, knih, relevantních analýz odvětví a článků z ekonomických periodik (The Economist, Financial Times apod.). Na hodinách je pak značný prostor pro diskusi, učitel často zadá práci v týmu, kterou obratem prezentujeme. Zjednodušeně řečeno, mé dosavadní bakalářské studium na Fakultě podnikohospodářské má široký záběr od managementu, účetnictví až po statistiku. Během semestru se od studenta vyžaduje relativně hodně času stráveného nad příklady, seminárními pracemi, případovými studiemi apod. Naproti tomu ECIB je velmi specializovaný obor a studentská aktivita by se dala rozdělit na následující: diskuse, prezentace a eseje. Kampus univerzity tvoří budovy jednotlivých fakult, knihovna, learning centrum, sportovní centrum, job centrum, dva supermarkety, dvě banky, asi pět restaurací a menz, několik barů, diskotéka, a dokonce vlastní vlakové nádraží. Po areálu jezdí shuttle bus, který je pro studenty zdarma. Na školu několikrát do měsíce zavítají velké společnosti. Zatím jsem měl možnost hovořit o programech pro absolventy se zástupci firem Deloitte, Ernst & Young, Aston Martin a Jaguar. Birmingham má přibližně tolik obyvatel jako Praha, rozlohou je však podstatně větší. Centrum města tvoří Bullring se sochou býka, která je obklopena nákupními centry a stavbou architekta Kaplického (luxusní obchodní dům Selfridge), jež v noci svítí modře a je dominantou B’hamu. S volbou univerzity i dosavadním průběhem studia jsem velmi spokojený. Tři týdny před nástupem jsem se navíc dozvěděl výbornou zprávu – bylo mi uděleno stipendium ve výši 50 % školného, které univerzita vypsala pro dva studenty z EU a dva international studenty oboru ECIP a EPIB (Economic Policy & International Business). Sečteno a podtrženo, studium v Anglii považuji za cennou zkušenost, která kromě uznávaného vysokoškolského diplomu nabízí možnost poznat a lépe porozumět mnoha kulturám, které se tu prolínají.  Autor: Miroslav Mikeska

– 5 / 2009

University of Birmingham

20

vzdělávání

Titulem Ing. studium nekončí! Na řadě je Ph.D.

Studujete v pátém ročníku, přemýšlíte nad tématem diplomové práce. Možná poté si položíte otázku: „Co bude dál po ukončení studia?“ Na VŠE je možné studovat dále – každá fakulta má akreditované obory doktorského studia, na jehož konci získáte titul Ph.D. Studijní a zkušební řád o doktorském studiu uvádí: „Studium v doktorských studijních programech na VŠE je organizováno na jednotlivých fakultách ve spolupráci s oddělením vědy a výzkumu Rektorátu VŠE.“ Standardní délka doktorského studia jsou tři akademické roky a studovat lze maximálně pět let. Každá fakulta si sestavuje obory doktorského studia. V tabulce je seznam všech oborů, které lze v současné době na VŠE studovat. Jednotlivé obory je možné studovat i v angličtině. Podrobnosti o jednotlivých oborech, například o tom, které předměty jsou povinné celoškolsky a které oborově, naleznete v dokumentu Programy doktorského studia vydaném v květnu 2009 (www.vse.cz/ download/?ID=110&cat=5).

JAK S TUDIUM PROBÍHÁ? Každý student má svého školitele (profesora, docenta, případně význačného odborníka s vědeckou hodností), který pomáhá studentovi sestavit individuální studijní plán. Studijní a zkušební řád definuje podrobně, co individuální studijní plán obsahuje: seznam předmětů doktorského studijního programu, jeho časový rozvrh, plán vědecké a pedagogické činnosti studenta a rovněž pracovní název disertace. Mezi celoškolské předměty patří: Filozofie a metodologie vědy, Mikroekonomie a Makroekonomie, popřípadě Hospodářská politika. Tyto předměty se studují ve formě přednášek. Z ankety doktorského studia

Studijní obor

vyplynulo, že celoškolské předměty studenti nepovažují za příliš obohacující ke zpracování své disertační práce, zato předměty studované na fakultách považují za přínosné a kvalitní. Studium na fakultách může probíhat formou seminářů či kontrolovaného čtení literatury, které většinou probíhá tak, že profesor zadá téma práce a poté jde student na odborné konzultace. Součástí studia je vědecká aktivita pod vedením školitele, publikační činnost v odborných časopisech a výuka předmětů bakalářského a magisterského studia na VŠE. Školitel dbá na odborný dozor studenta, dále ho hodnotí a případně navrhuje děkanovi mimořádná stipendia či odměny. Každý student doktorského studia Forma studia (počet míst) prezenční kombinovaná

Fakulta financí a účetnictví Finance Účetnictví a finanční řízení podniku Teorie vyučování ekonomických předmětů

15

15

10

10

1

3

Fakulta mezinárodních vztahů Mezinárodní obchod

15

15

Obchodní a mezinárodní hospodářské právo

5

5

Mezinárodní politické vztahy

5

5

Evropská studia

5

5

Politologie

5

5

Fakulta podnikohospodářská Podniková ekonomika a management

12

19

Ekonomie

5

10

economix

– 5 / 2009

Fakulta informatiky a statistiky

CO UDĚLAT NA ZAČÁTKU? Po podání přihlášky je nutné úspěšně složit přijímací zkoušky, které jsou pro všechny formy studia shodné. Na doktorské studium se samozřejmě mohou hlásit i studenti z jiných vysokých škol, kteří již mají vysokoškolské vzdělání. Studium se uskutečňuje v prezenční a distanční formě nebo v jejich kombinaci.

Informatika

18

14

Ekonometrie a operační výzkum

4

4

Statistika

6

6

Národohospodářská fakulta Hospodářská politika

20

4

Regionalistika – veřejná správa

20

4

Ekonomické teorie

20

4

Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Management

6

4

má nárok na stipendium, které se nyní pohybuje okolo 4200 Kč, což je dolní hranice. Horní hranice může být maximálně 7000 Kč. Stipendium je vypláceno každý měsíc kalendářního roku. Většina studentů doktorského studia se pohybuje mezi těmito dvěma částkami, konkrétní výše odměny závisí na aktivitě studenta. Školitel navrhuje zvýšení stipendia podle toho, jak se student podílí na výuce, účastní se konferencí a jakou vykazuje publikační činnost. Některé obory mají tu nevýhodu, že předmět, který se s danou problematikou váže, je vyučován třeba jen jedním akademickým pracovníkem. Student tedy nemá možnost pedagogicky působit ve svém oboru a může vyučovat jen předměty mimo zvolený obor, například bakalářské semináře. Stipendium kolísá také podle toho, jestli jde o odměnu vyplácenou v době trvání semestru, nebo o prázdninách. Student nemůže pochopitelně o prázdninách vykonávat pedagogické aktivity, ale může se třeba více věnovat publikační činnosti. Stipendium je vypláceno pouze ve standardní délce studia (3 roky). Výše stipendia se může měnit v závislosti na tom, kolik předmětů student učí a podle jeho aktivity na katedře. Většinou doktorand v průměru učí tři předměty bakalářského či magisterského studia, nejčastěji jde o hlavní oborový předmět (například pro obor Účetnictví doktorand vyučuje předmět Účetnictví), poté mají výuku takových předmětů, jako je již zmíněný bakalářský seminář či psaní a obhajoba práce. Doktorand si může navrhnout zcela nový předmět a učit ho, například předmět Praktický trénink prezentací vede doktorandka Hana Ondrušková. CO JE NUTNÉ ZVLÁDNOUT K UKONČENÍ DOK TORSKÉHO S TUDIA? Povinnosti k úspěšnému ukončení rovněž uvádí Studijní a zkušební řád. Každoročně probíhá atestace (kontrola)

21

vzdělávání plnění studijního plánu u všech studentů. Atestaci provádí školitel ve spolupráci s vedoucím katedry a garantem oboru a její výsledky předává ke schválení děkanovi. Hodnotí se dosavadní průběh studia (úspěšné složení zkoušek) a podíl studenta na vědecko-výzkumné a pedagogické činnosti katedry. K úspěšnému ukončení doktorského studia student musí úspěšně absolvovat všechny zkoušky, složit státní doktorskou zkoušku a obhájit disertační práci. Nejprve probíhá takzvaná malá obhajoba, při níž se disertační práce obhajuje na katedře, a poté velká obhajoba, u které musí být v komisi přítomni profesoři či vědečtí pracovníci z jiné fakulty či univerzity. V minulosti se velké obhajoby účastnil například i prof. Václav Klaus. Po úspěšném absolvování všech povinností student získá titul Ph.D.

Doktorandi se mohou zúčastnit také některých soutěží na VŠE. Každoročně se uděluje cena rektora VŠE za prestižní publikaci. Soutěže pro doktorandy ale vypisují i jednotlivé fakulty. FFÚ bude již jedenáctým rokem pořádat konferenci studentů doktorského studia, která je tematicky zaměřena na obory FFÚ, ovšem zúčastnit se jí mohou i studenti z jiných fakult. Konference se bude konat 28. května 2010. Studenti, kteří se chtějí zúčastnit, mohou posílat svůj příspěvek do 10. března 2010. Studenti svůj příspěvek prezentují a tři nejlepší získají finanční odměnu. Studenti doktorského studia mohou bydlet na koleji a mají nárok na ubytovací stipendium. V podstatě je doktorand stále studentem a má studentské výhody – co se týče ubytování, menzy a studentských slev (ty jsou pouze do 26 let).

NÁZORY NĚK TERÝCH DOK TORANDŮ NA DOK TORSKÉ S TUDIUM NA VŠE: „Za velkou výhodu doktorského studia na Národohospodářské fakultě považuji to, že lze výuku substituovat vědou a výzkumem. Tudíž ten, koho baví učit studenty, může více učit, a ten, kdo nerad učí, se může více zaměřit na výzkum,“ řekl na náš dotaz Ing. Pavol Minárik z druhého ročníku doktorského studia oboru Hospodářská politika NF. Ing. Vanda Vilhanová nám objasnila volbu svého oboru Statistika na Fakultě informatiky a statistiky: „Obor jsem si vybrala, protože navazuje na mou magisterskou specializaci. Pokračuji ve studiu statistiky, která mě baví.“ Vilhanová je v prvním ročníku doktorského

studia a ke své školitelce uvedla: „Mou školitelkou je paní profesorka Řezanková a zatím si ji nemůžu vynachválit. Informuje mě o plánovaných konferencích, pomáhá mi s psaním článků i příspěvků. Já osobně jsem spokojená.“ Fakultu podnikohospodářskou studuje Ing. Jan Cimický. Jeho oborem je Podniková ekonomika a management, navštěvuje třetí ročník. Cimického zajímalo finanční modelování, proto se rozhodl tomuto tématu věnovat i při svém doktorském studiu. Ke svému studiu uvedl: „Těžko hodnotit studium samo o sobě, když se jedná víceméně o samostudium. Kvalitu a náročnost si tedy stanoví každý sám. V praxi se znalosti asi moc nevyužijí, věřím, že v pedagogické praxi rozhodně ano.“  Autor: Stanislava Černovská

Jaké byly důvody k zavedení kreditového systému? Stejné jako kdysi u bakalářského studia. Kreditový systém máme na VŠE již od roku 1991 a pro školní rok 2005/06 byl zaveden kreditový systém podle ECTS. Jeho zavedením se zvětšila pružnost studia. Studenti si mohou plánovat, jak rychle

Co považujete za největší výhodu doktorského studia ve formě kreditového systému? Kreditový systém umožňuje doktorandům se vyprofilovat, tj. každý student se může více soustředit na to, co ho zajímá.

Někteří studenti rádi píší a publikují články, jiní dávají přednost pedagogické činnosti, další vědeckým konferencím. Určité minimum kreditů musí splnit všichni ve všech činnostech, ale poté se mohou zaměřit na oblast, která je jim blízká. Jaké povinnosti navíc vyplývají pro studenty doktorského studia v kreditovém systému oproti jiným fakultám na VŠE? Samotným zavedením kreditů jsme nepřidali žádné nové povinnosti pro studenty doktorského studia. Pouze jsme ohodnotili jednotlivé povinnosti studentů, což přispělo k lepší měřitelnosti a efektivnosti studia. Je to přehlednější jak pro doktorandy, tak pro školitele. Díky kreditům je snadnější kontrola toho, co již studenti splnili a co nikoli. V tomto akademickém roce jsme vydali Bílou knihu i pro doktorandy, což je příručka, v níž jsou kreditově ohodnoceny veškeré povinnosti studentů. Pokud studenti studují v ECTS kreditech, plynou z toho pro ně nějaké výhody pro doktorské studium v zahraničí?

Všeobecně má systém evropských kreditů dvě funkce: akumulační a transferovou. Akumulační znamená, že během studia postupně akumulujete určitý počet kreditů, který je nutný k ukončení studia. Pomocí transferové funkce lze převést ECTS kredity mezi VŠE a jinou evropskou vysokou školou, pokud tam chcete studovat. Na bakalářských a magisterských oborech je transfer kreditů plně funkční. Ovšem v doktorském studiu tomu tak není a pochybuji, že kdy bude. Problémem je měřitelnost vědy, která se liší obor od oboru a škola od školy. Mimoto hodně zahraničních vysokých škol kreditový systém v doktorském studiu nemá. Životaschopným řešením je spíš uzavírání dvoustranných dohod jedné školy s druhou na určitém oboru. Myslíte si, že formu kreditového systému v doktorském studiu zvolí i další fakulty na VŠE? Jsem pevně přesvědčen o tom, že ano.  Autor: Stanislava Černovská

economix

Národohospodářská fakulta jako první zavedla na doktorském studiu kreditový systém, který je kompatibilní s kreditovým systémem ECTS. Tuto reformu inicioval bývalý proděkan NF VŠE Ing. Miroslav Svoboda, kterému jsme vzhledem k tomu položili několik otázek.

a co přesně chtějí studovat, ale všichni musí vystudovat něco společného a také určité počty kreditů v různých skupinách. V posledních letech se zvýšily povinnosti pro doktorandy a nikdo neměl přehled o tom, co a v jakém množství musí splnit. Například někteří studenti namítali, že nemají povinnost vyučovat předměty na bakalářském či magisterském studiu, jelikož nemají se školou uzavřenu pracovně-právní smlouvu. Zavedením kreditového systému pro doktorské studium se zpřehlednila situace pro studenty a zároveň se zlepšila kontrolovatelnost jejich studia. Student nyní ví, kolika kredity jsou ohodnoceny jednotlivé činnosti, které jsou potřebné k úspěšnému dostudování, ať už jde o publikaci odborných článků, výuku předmětů, výzkum a vývoj, účast na konferencích či vedení bakalářské práce.

– 5 / 2009

Kreditový systém pro doktorandy na NF VŠE

22

zahraniční student VŠE

Zahraniční student

se můj zájem rozšířil více do oblasti financí. Veškeré volitelné a rezervní kredity jsem vyčerpal na předměty katedry bankovnictví a pojišťovnictví. Pak jen zbyla otázka, zda se tomu budu dál věnovat v rámci vedlejší nebo hlavní specializace. Rozhodl jsem se pro hlavní specializaci Bankovnictví a pojišťovnictví. Takto jsem se tedy dostal na FFÚ.

Viorel Contu

Jak bys obě fakulty zhodnotil? Jaké jsou podle tebe mezi nimi rozdíly? Mně se líbí obě fakulty. FPH a FFÚ mi přinesly spoustu pozitivních zážitků. Znalosti, které jsem získal na obou fakultách, se vzájemně doplňují. Můžu jen říct z osobní zkušenosti, že studenti na FPH mají trochu více týmově orientovaných prezentací a seminárních prácí. Na FFÚ jsem měl relativně náročnější zkoušky, ale to je spíše dáno tím, že mi chyběly znalosti z bakalářského studia na FFÚ. Na FFÚ akorát nemusíte tak často ke studijním referentkám pro řešení běžných záležitostí, nejčastěji je to možné řešit přímo přes ISIS. Na FPH jsem potkal více zahraničních studentů, ale nevím, zda je jich v poměru opravdu více než na FFÚ. Jinak FPH a FFÚ mají společné rysy jako všechny fakulty VŠE.

Viorel Contu pochází z Moldávie. Je mu 24 let, nyní je ve třetím semestru navazujícího studia na Fakultě financí a účetnictví VŠE. Jeho oborem je Bankovnictví a pojišťovnictví. Na začátku studia na VŠE se musel potýkat se záludnostmi češtiny, podobně jako všichni cizojazyční studenti. Kdo ho zná delší dobu, musí uznat, že od počátku studia udělal velký pokrok a dnes hovoří perfektně česky. Moldávie není členskou zemí EU, což bylo pro Viorela lehce komplikující skutečností a nejen o tom nám vyprávěl.

economix

– 5 / 2009

Máš velmi neobvyklé křestní jméno. Moje jméno, Viorel, je typické jméno v Moldávii a Rumunsku. Občas ho při seznamování musím několikrát opakovat. Ale věřím, že na této škole jsou mezinárodní studenti, kteří mají daleko složitější jména. V České republice jsi již několik let, jak plánuješ budoucnost? Budu v České republice minimálně ještě několik let. Musím nejdříve dokončit magisterské studium. Pak se rozhodnu, zda budu pokračovat na doktorském studiu. Pravděpodobně také i zaměstnání budu hledat v České republice. Jsi student VŠE, bydlíš na koleji? Pronajímám si byt. Když jsem přijel do ČR, neměl jsem možnost se ubytovat na koleji. Nepamatuji si přesně ten důvod, ale myslím si, že podmínkou pro zahraniční studenty bylo buď občanství EU, nebo být stipendistou. Líbí se ti u nás na škole? Ano. Nedokážu si představit, že bych se učil na jiné škole než na VŠE. Myslím, že

naše škola poskytuje studentům fakticky všechno, co je potřeba k budoucí úspěšné kariéře. Jsem spokojený téměř se vším. Moc se mi líbí vstřícný přístup školy ke studentům. Jako pozitivní zkušenost mohu uvést, že má fakulta souhlasila se zahrnutím jednoho nového akreditovaného předmětu do skupiny předmětů oborově volitelných v rámci mé hlavní specializace. Není tedy problém studovat opravdu to, co se mi líbí. Bakalářský titul jsi získal na Podnikohospodářské fakultě. Co tě vedlo k přestupu na magisterské studium na Fakultě financí a účetnictví? Velkou výhodou FPH je to, že obor Podniková ekonomika a management předpokládá získání velkého počtu kreditů v rámci oborových a celoškolských volitelných předmětů. Máte možnost se seznámit a proniknout do širokého spektra ekonomických věd. Poté, co najdete oblíbený předmět, můžete se mu maximálně věnovat. Tímto předmětem pro mě byly Osobní a rodinné finance vyučované na katedře podnikové ekonomiky, který mimochodem doporučuji všem kvůli velmi zajímavým a užitečným poznatkům. Časem

Která fakulta tě více obohatila pro praxi? Které znalosti spíše využiješ? Počkejte, až se nechám zaměstnat, pak vám to řeknu... Kolik je na VŠE studentů z Moldávie? Osobně znám patnáct studentů z Moldávie. Ale domnívám se, že je nás tady více. Většina z nich studuje na FPH a FFÚ. VŠE je velmi atraktivní a populární mezi moldavskými studenty. A proto mnoho z nich po absolvování jazykové školy plánuje studium tady. Se studenty kterých jiných národností nejvíce komunikuješ? Nejvíce komunikují s Čechy, Slováky a Rusy. V prvním ročníku bakalářského

zahraniční student VŠE

23

studia jsme byli rozdělení do skupin. Na všechna cvičení chodila stejná skupina studentů. Zajímavý byl ten fakt, že kritériem rozdělení bylo místo původu. Dokážete si představit, jak překvapení byli cvičící, když zjistili, že na ty kurzy chodili pouze studenti, pro které čeština byla cizím jazykem? Patřil jsem do skupiny studentů ze zemí bývalého Sovětského svazu. Proto jsem se nejprve skamarádil s rusky mluvícími studenty. V druhém ročníku už skupiny neplatily, takže jsem měl možnost seznámit se na jednotlivých cvičeních s Čechy a Slováky. Různé týmové práce k tomu hodně přispěly. Zajímavou zkušeností byla tvorba mezinárodních týmů, ve kterých byli představitelé různých národností. Stýská se ti po něčem nebo někom z domova? Do Moldávie létám dvakrát za rok. Dohromady tam bývám tří měsíce ročně. Je to relativně dlouhé období, abych se stihl vidět se všemi mými kamarády a příbuznými. Když jsem v ČR, komunikuji s nimi přes internet. Navíc někteří z nich mě občas navštíví v Praze. Proto nikdy nezažívám pocit, že by se mi po nich stýskalo. Je to záludná otázka, ale kde se ti nyní více líbí? Podle mě jsou obě země krásné. Každá má něco zvláštního, v obou zemích najdu hodně věcí, které se mi libí. Rozhodnout se, zda zbytek života strávit tady nebo tam není jednoduché. Spíše bych preferoval mít v budoucnosti takovou činnost, abych nebyl pevně vázán na jednu zemi. Ale je to těžce realizovatelné. Takže budu muset hledat nějaký kompromis, možná ve prospěch ČR.

A co český jazyk, dělá ti problémy? Kdo s tebou promluví osobně, musí uznat, že česky mluvíš skvěle! V České republice žiji už pět let. Je to poměrné dlouhá doba, abych se naučil mluvit relativně dobře česky. Hodně mi pomohla znalost jiného slovanského jazyka, ruštiny. Díky tomu jsem si mohl docela rychle rozšířit slovní zásobu. Nevýhodou je, že některá slova mají opačný nebo úplně jiný smysl,

Jak trávíš svůj volný čas? Svůj čas trávím různě v závislosti na tom, v jaké zemi nebo v jakém období jsem. Ale všude se snažím dobře relaxovat a zpestřit si svůj život. Rád cestuji a poznávám nové země. Letos jsem poprvé navštívil Turecko

a Izrael. Jinak během semestru mi moc volného času nezbývá. Snažím si udržet dobrou fyzickou kondici, proto chodím do posilovny. Mám rád různé zahraniční kapely. Chodím na koncerty těch, které navštíví Prahu. Co říkáš obecně české kultuře? Koukáš třeba na českou televizi, nebo si raději pustíš zahraniční zpravodajství? Dějiny České republiky a české kultury jsem studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v rámci programu výuky českého jazyka pro cizince. Byl to velmi zajímavý předmět, který mi umožnil mít lepší představu o ČR a kultuře této země. Než jsem se stal studentem VŠE, byl jsem přijat i na jiné evropské ekonomické školy (například Università Commerciale Luigi Bocconi v Miláně). Rozhodl jsem se ale pro studium v ČR. Myslím, že právě moje velmi pozitivní zkušenost s lidmi a kulturou České republiky mě přesvědčila, abych tady zůstal a pokračoval ve studiu. Na televizi moc nekoukám. Raději surfuji na internetu. Nepreferuji konkrétní zpravodajství. Čtu novinky ve všech jazycích, které umím. Autor: Kristýna Straková

– 5 / 2009

Jaký je vlastně tvůj rodný jazyk? Mým mateřským jazykem je rumunština. Je to velmi krásný románský jazyk. Z evropských jazyků je nejvíce podobný italštině. Ty rozdíly jsou srovnatelné jako mezi českým jazykem a ruštinou. Znám Italy, kteří se naučili perfektně mluvit rumunsky za několik měsíců.

takže jsem si musel dávat pozor, abych se nespletl. Největší problémy jsem však měl v prvním semestru na VŠE. Tehdy jsem nechápal fakticky každé páté slovo. Je to docela stresující pocit, když jste na cvičení a tam nejen že nechápete všechno, ale ještě se musíte jasně vyjádřit a odpovídat na otázky. Práce se slovníkem byla naprostá nutnost při čtení přednášek a knih. VŠE naštěstí poskytuje kvalitní kurzy českého jazyka pro cizince, které mi umožnily rychle dohonit chybějící jazykové znalosti. Pro zahraničního studenta v prvním ročníku je ústní zkouška asi jedna z nejvíce stresujících zkušeností. Myslím, že nikdy v životě nezapomenu na mé první ústní zkoušky. Časem si ale člověk dokáže zvyknout. Teď cítím větší pohodlí, když čtu odbornou literaturu v češtině nebo v angličtině, než když čtu něco napsané v mém mateřském jazyce.

economix

Mohl bys přiblížit, jaký je život v Moldávii? Doporučuji navštívit stránky www.moldavskarepublika.cz. Je to kvalitní webová stránka, která poskytuje docela zajímavý a vyčerpávající přehled o Moldávii.

24

mladý a úspěšný

Proč jste se rozhodl studovat právě Vysokou školu ekonomickou v Praze? Na střední škole jsem se intenzivně věnoval počítačům a programování. Při volbě vysoké školy jsem vycházel z toho, že bych si rád rozšířil znalosti i v jiných oborech. Ekonomie mě vždy zajímala a VŠE mě nabídkou oborů nejvíce zaujala. Jak hodnotíte úroveň VŠE a její přínos pro praxi z pozice absolventa? Na VŠE jsem ocenil zejména široký přehled, který jsem měl možnost získat. Je důležité znát určitý obor do perfektního detailu, je však také důležité mít všeobecný rozhled a povědomí o velkém množství oblastí a v případě potřeby se do konkrétního tématu hlouběji ponořit.

economix

– 5 / 2009

V posledních letech výrazně roste zájem studentů o sbíraní zkušeností za hranicemi. Účastnil jste se v průběhu studia vzdělávacího nebo pracovního pobytu v zahraničí? Nezúčastnil. Práce v RSJ nicméně vždy znamenala a znamená těsnou spolupráci výhradně se zahraničními partnery a v tomto smyslu jsem zkušenosti se zahraničním prostředím při studiu získával. Zahraniční vzdělávací a pracovní pobyty jsou určitě velmi prospěšné. Vidíte možnosti zlepšování kvality přípravy budoucích absolventů naší školy? Co vám škola nebyla schopna poskytnout? Za velkou výzvu považuji to, aby předávané znalosti byly aktuální. Škola mimo jiné potřebuje mít intenzivní kontakt s praxí, aby byla schopna studentům předávat nejnovější poznatky a popisovat poslední vývoj v jednotlivých oblastech. V některých kurzech se to daří výborně, v jiných méně. Například vývoj v oblasti finančních trhů a používaných technologií je tak dramatický a rychlý, že informace o způsobu obchodování staré dva roky jsou dnes zcela neplatné. RSJ se podílí na předávání aktuálních poznatků studentům a připravuje též přednášky na VŠE, aby studentům nabídla aktuální pohled do velmi zajímavé praxe.

a technologie, které mám v RSJ na starosti, jsou velmi neobvyklé a zajímavé. Získával jste kromě působení v RSJ i jiné pracovní zkušenosti už na vysoké škole anebo jste se věnoval jen prohlubování vědomostí? V průběhu studia jsem nejprve pracoval na různých samostatných projektech jako OSVČ, později během studia jsem se stal zaměstnancem RSJ.

Mladý a úspěšný Michal Šaňák Člen představenstva společnosti RSJ Invest Ing. Michal Šaňák (30) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze se specializací na informační technologie, peněžní ekonomii a bankovnictví. Firma RSJ Invest je největším obchodníkem s cennými papíry se sídlem v České republice a zároveň oficiální tvůrce trhu na londýnské derivátové burze NYSE Liffe (v r. 2004) a také významným obchodníkem na chicagské CME Group. Obchody na burzách realizují pomocí vlastních automatizovaných softwarů, které fungují na základě sofistikovaných matematických metod (alghoritmic trading). Michal Šaňák působí ve společnosti na pozici ředitele IS/ICT (Information Systems/Information Communications Technology). Do jeho odpovědnosti spadá zejména zajištění vývoje black-box softwarových systémů a související technologické infrastruktury. Před nástupem do RSJ Invest podnikal v oblasti vývoje softwarových aplikací. Mezi jeho záliby patří sport a gastronomie.

Mnoho studentů ekonomických škol nemá přesně vymezenou představu o sféře svého budoucího působení. Věděl jste už v časech studia, kterým směrem se bude vyvíjet vaše profesní kariéra? Od okamžiku, kdy jsem během studia začal spolupracovat s RSJ (přičemž později jsem se stal akcionářem RSJ), jsem měl naprosto jasno v tom, že technologie a finanční trhy jsou pro mě to pravé. Proč jste se rozhodl pro kariéru v oblasti informačních technologií ve spojení s investičním bankovnictvím? Informační technologie hrají v

investičním bankovnictví mnohem větší úlohu, než si většina lidí dovede představit. Veškeré burzovní obchodování je dnes plně elektronické. Burzy už dávnou nejsou domy plné pokřikujících či telefonujících obchodníků. Stávají se IT společnostmi provozujícími nejmodernější technologie v rozsáhlých datových centrech. Všichni obchodníci obchodují elektronicky, ti nejlepší používají výkonný hardware a software, takzvané black-boxy, které obchodují zcela samy a na vývoj událostí reagují v řádu mikrosekund. RSJ je jedním z největších obchodníků na světě používajících tento nejpokročilejší způsob obchodování, takzvaný algorithmic trading,

Využil jste naplno všechny možnosti, které vám vysoká škola nabídla? Litujete nějaké nevyužité příležitosti? Je pravda, že režim současného studia a práce byl časově náročný a určitě by se našly kurzy či přednášky, které bych rád absolvoval, ale prostě na ně nezbyl čas. Nicméně nevidím žádnou příležitost, kterou bych zpětně rád vyměnil za menší čas věnovaný práci v RSJ. Jak vaše společnost spolupracuje se studenty a vysokými školami? Spolupráci se studenty a školami vítáme a podporujeme. RSJ intenzivně spolupracuje zejména s MFF UK, kde kolega Karel Janeček přednáší stochastickou analýzu. Moji kolegové též vedou diplomové a dizertační práce. Zázemí pro tvorbu diplomové práce na téma futures na úrokové míry jsme poskytli také studentovi VŠE. Jsme nyní ve fázi přípravy spolupráce s VŠE na úrovni přednášek o obchodování na burzách a technologiích. Má člověk ve vašem postavení nesplněné profesní cíle? Tato otázka je velmi zajímavá. Oblast, kterou mám v RSJ na starosti, mě naprosto naplňuje. V RSJ jsou skvělí odborníci a pracovní prostředí je výborné. V tomto smyslu jsem profesně na vrcholu. Na druhou stranu zajímavých oblastí, do kterých bych rád pronikl, vidím neustále více a více, a pořád se učím. V RSJ tak fungujeme všichni. Považoval bych za patologické nabýt spokojenosti a necítit potřebu dále se zdokonalovat a poznávat nové věci. Autor: Zuzana Žiačiková

26

rozhovor

Tomáš Sedláček pro Economix: Šetřeme v dobách dobrých na doby poklesu HDP Při představování ekonoma Tomáše Sedláčka mám trochu problém, kde začít. Jen si zkuste dosáhnout alespoň jediné mety jeho bohaté kariéry. Za svou diplomovou práci získal Hlávkovu cenu, je stipendistou prestižní Yale University, kde byl časopisem Yale Economic Review vyhlášen jedním z pěti nadaných mladých ekonomů. Působil jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla a poté na postu expertního poradce ministra financí. Nyní pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB a byl jedním z deseti špičkových českých ekonomů v Národní ekonomické radě vlády (NERV). K tomu všemu je členem dozorčích rad nejrůznějších neziskových organizací (například Slunečnice), členem programového výboru Nadace Forum 2000, a aby toho nebylo málo, letos vydal velice úspěšnou knihu. Každý čtvrtek píše pravidelně články do Hospodářských novin a přednáší na Karlově univerzitě. Vaše kniha Ekonomie dobra a zla, kterou jste letos vydal, stále vede žebříček nejprodávanější naučné literatury. Čím podle vás tolik čtenářů zaujala? Je běžné, aby se ekonomicko-historický text stal bestsellerem? Ani my jsme nic takového netipovali, původně jsme považovali za úspěch, pokud se podaří prodat 3000 kusů, avšak od května se prodalo 25 000 kusů. Kniha měla být takovým alternativním a snad provokativním zamyšlením nad smyslem ekonomie pro studenty společenských věd a pár dalších intelektuálů. Nakonec si knížka našla cestu k mnohem širšímu publiku, aniž bychom použili jedinou placenou reklamu. Myslím, že lidi zaujala také kvůli krizi. Já ji sice píšu už mnoho let, ale dokončil jsem ji v dubnu 2009. Rád při vysvětlování používám příběhy, vyhýbám se přesofistikovaným matematickým modelům, i když jejich užitečnost nepopírám. Jen upozorňuji, že nejsou všemocné. A pro vysvětlení mnohého veřejnosti zbytečné. Z ekonomie se stal nudný obor, podobný fyzice ve své matematičnosti. Já se snažil ekonomii vysvětlit pomocí příběhů a vrátit ji tak trošku zpět na zem, směrem k politické filozofii a etice. A taky jsem se snažil ukázat, že ekonomie umí být vědou krásnou, že nemusí být vůbec nudná. „ Kniha je zjednodušenou podobou vaší disertační práce, kterou jste však neobhájil a píšete novou. Berete to jako zklamání, poučení nebo příležitost k vydání dalšího bestselleru?

economix

– 5 / 2009

„

Z disertace se nakonec stalo něco mnohem lepšího, než jsem plánoval. Místo prachem zapadajícího textu je z ní kniha, kterou lidé čtou. Z toho mám velkou radost. Na druhou stranu mne to pochopitelně mrzí a chování mých kolegů mě dost zklamalo. Tři ze tří oponentských posudků byly doporučující, dva dokonce doporučovaly ke knižnímu vydání. Ty oponenty si vybírala sama rada, která je později, v den obhajoby, takto hodila do koše. Vyhození od malé obhajoby byl blesk z čistého nebe, který nikdo nečekal. Na druhou stranu jsem obhajobu nechal až na poslední chvíli, to byla moje chyba, protože ten rok bylo šíleně moc práce s NERV a s krizí vůbec, ten shon si nedokážete představit. Na té fakultě roky učím a supluji a mám ji rád. Mám odsud tři tituly, nechci na ni nadávat. Na druhou stranu kolegové měli jen dílčí připomínky, nebylo to nic zásadního, někomu tam chyběly citace z článků, někdo zas říkal, že je tam moc poznámek pod čarou. Takže práci vezmu, upravím a odevzdám za pár let znovu. Já na to nikterak nespěchám, ale spíš uvažuji, že si práci obhájím někde jinde. Práce měla být a je kontroverzní a určitě se neměla líbit všem. Ale takto se akademické spory neřeší. Nechci tu za pár let zas posloužit jako záplata na něčí komplexy. Mezitím už v hlavě nosím další knížku a po večerech načítám a sepisuji – bude to spíše soubor esejů na filozoficko-ekonomická témata. Rád filozofujete o etice v podnikání – na jaké úrovni si myslíte, že je podnikatelská etika v České republice? Je v něčem specifická? V čem nejvíce zaostáváme za jinými zeměmi, například západní Evropou či USA? U nás spíše chybí zažitá pravidla, že toto se prostě nedělá. Nemyslím, že by Češi byli nějak morálně zkaženější než Američané. Nicméně index vnímané korupce je u nás dost vysoký a já nemám pocit, že by s tím vláda v posledních letech něco pořádného

„

dělala. To je dost škoda, dusí to náš ekonomický potenciál. „ Lze se podle vás na ekonomickou krizi nějak připravit? Měli bychom si z ní odnést nějaké ponaučení typu: tohle příště uděláme lépe, dříve, rychleji? Na krizi se obecně připravit nelze, vždy přijde nečekaně. Kdybychom takovouto krizi čekali, nikdy by nemusela přijít. Lze ale následující: připravit se tím, že v dobách dobrých snižujete dluh, pročišťujete strukturální chyby, zrezivělé úřady atd. Pokud jediným pořádným lékem na krizi bylo puštění žilou státnímu rozpočtu, pak se k tomuto nástroji musíme chovat slušně. Nezneužívejme ho v dobách růstu a připravme se na další krizi přebytkovými rozpočty. Šetřeme v dobách dobrých na doby poklesu HDP. „ Byl by podle vás odlišný dopad světové ekonomické krize v České republice, pokud by zde bylo oficiálním platidlem euro? Euro není krátkodobá záležitost, těžko se to hodnotí. Čím jsem si jist, je, že z dlouhodobého hlediska je euro pro nás výhodné. Je to také záruka stability, která se v době krize může hodit. „ Činnost NERV skončila. Co považujete za váš největší přínos této skupině? Bylo složité prosadit své myšlenky jakožto nejmladší člen NERV? V novinách jsem četl, že se má činnost na popud premiéra zase obnovit, což je dobře. My se sami rozpustili kvůli tomu, že jsme tehdy čekali předčasné volby. Jinak mně se v NERV pracovalo moc dobře, spolupráci si vesměs pochvalují všichni členové. Byl to neopakovatelný zážitek. S prosazováním svých nápadů jsem problém neměl, naopak mne překvapilo, jak konstruktivní spolupráce to byla. „ Ekonomie není hodnotící vědou. Může se podle vás ekonom zabývat etickým subjektivním hodnocením? Odkud máte, že ekonomie není hodnotící vědou? A co vysoká inflace? To je přece ekonomické zlo, které hodnotíme a snažíme se mu vyhnout. Už když řeknete: ekonomie by měla být prosta hodnotových soudů, činíte tím hodnotový soud. Nepopisuje (pozitivně), jaká ekonomie je, ale jaká by (normativně) měla být! Ekonomie se rodila v lůně morální filozofie. Není možné ji odsud zcela vysekat. Ekonomie je věda o společnosti, o lidech, ne o kamenech. „ Vysoká inflace by měla být špatná kvůli tomu, že tržní systém nemůže fungovat tak efektivně (jak by mohl a dnes víme, že efektivní tržní systém se v dlouhém období opravdu vyplatí každému členu společnosti), lidé ztrácejí přehled o hodnotách statků, ten, ke komu se

27

rozhovory dostanou nově vytištěné (inflační) peníze jako první, získává (ke komu jako poslední, ztrácí). Všechny tyto vlastnosti poškozují a ochuzují lidi (aniž by velkou roli hrála náhoda či štěstí) a to může být z iniciativy některých lidí, kteří mají moc to ovlivnit. Nebojíte se toho, že hodnotící soudy v ekonomii mohou nahrávat některým lidem, kteří požadují omezení některých svobod? Není nebezpečné dát ekonomii do vínku možnost „hodnotit“ a určovat, co je dobré a co ne? Ach jo, tak jen si to shrňme. Počítejte se mnou. Vy jste právě ve své otázce použil následující hodnotící soudy, které hodnotíte jako zlé: nízká efektivita, ztracení přehledu o hodnotách, poškozování a ochuzování lidí. Já s vámi souhlasím, ale je to hodnotový soud. Já jen tvrdím, že ekonomii nelze (právě jste to sám předvedl) vést bez hodnotových soudů. Ve všem, co říkáte, máte pravdu, ale jsou to hodnotové soudy. Inflace je prostě zlá, kvůli tomu, co říkáte. „ Ministr financí Eduard Janota při své nedávné přednášce v rámci Ekofóra na VŠE uvedl, že dřívější ministr financí Bohuslav Sobotka má na svědomí značné zvýšení státního dluhu, protože vyhověl partajním požadavkům na

zvýšení některých sociálních dávek, neboť se blížily volby. Janota tehdejšího ministra varoval před takovým zvýšením výdajů. Jaký byl váš postoj? Ten předvolební balíček z roku 2006 se nelíbil nikomu z nás a byl dost odporný. Tuším, že i Sobotka hlasoval proti němu (na rozdíl od mnoha členů tehdejší opozice). Jde proti všemu, co jsem se na ministerstvu snažil udělat. „ Jak se obecně díváte na počínání některých ministrů financí – souhlasil byste s uspokojováním stále se zvyšujících finančních nároků jednolitých resortů, nebo byste byl striktní a utrácení byste nedovolil? (Tomáš Sedláček se takové otázce pobaveně směje, pozn. red.) No jasně, jsem zásadně proti šetření a navrhuji neomezený (a povinný) nárůst výdajů na každém ministerstvu! „ Na stránkách NERV je již delší dobu k dispozici závěrečná zpráva. Můžete říci o nějakém protikrizovém opatření „To je moje práce“, „K tomuto opatření jsem přispěl nejvíce“, nebo naopak „Tomu jsem bohužel nedokázal zabránit“? Takže nyní vážná odpověď na předchozí otázku: drtivá většina návrhů NERV i mých se týká úspory nákladů státu, pak je tam pár snížení pojistného (tedy daní nebo

kvazidaní). Jedním z opatření, která jsou moje, je Dynamické fiskální pravidlo, aby se výše povoleného deficitu řídila ne tupými maastrichtskými třemi procenty, ale podle růstu HDP. Suma deficitu a růstu by neměla být větší než čtyři procentní body. Tedy v roce, kdy roste HDP 6 %, mělo by se hospodařit s 2% přebytkem rozpočtu. Pokud se HDP propadá, řekněme o 3 %, může být schodek 7 % (což zhruba odpovídá). Nemám problém s deficitem v dobách recese, co je ovšem do nebe volající hřích, jsou deficity v dobách prudkého růstu. Dynamické pravidlo vede k zakázání takového chování. Dalším návrhem bylo prodloužení výdajových rámců na pět let (aby se rozpočet plánoval a odsouhlasil na pět let dopředu), to také hodně ušetří. Dále zavedení finančních penalizací ministrům a náměstkům, kteří nedokážou vyjít se schváleným rozpočtem. Tak, jak to bývá v byznysu. Nepodařilo se prosadit protikorupční opatření a provést hlubokou diskusi mezi členy NERV na téma euro. U eura byly názory odlišné, pár členů bylo proti, přestože na drtivé většině ostatních věcí jsme se shodli velice rychle. Teď je euro beztak na pár let pasé. Autoři: Dana Odvodyová, Vladimír Štípek

Eduard Janota: Schodek je udržitelný, pokud budou mít politici dostatek vůle a odvahy na asi 18 miliard korun, což jistě nelze označit za minimální vliv. Nezapomínejme, že část výnosu této daně je příjmem rozpočtů krajů a obcí, které nyní velmi tvrdě pociťují výpadek daňového inkasa. V tuto chvíli považuji stav veřejných financí za větší problém než cyklický výkyv HDP.

Hostem zářijového Ekofóra byl ministr financí Eduard Janota s přednáškou na téma Státní rozpočet v prostředí ekonomické krize. Na Ekofórum, pořádané studentským sdružením Ekonom na VŠE 29. září 2009, přišel rekordní počet návštěvníků. Ministr Janota i přes svůj nabitý program poskytl magazínu Economix rozhovor, ve kterém se vyjádřil k některým současným problémům státního rozpočtu.

„

Nedávno se vám povedlo ve vládě prosadit návrh státního rozpočtu pro příští rok. Některé strany přesto hrozí, že ještě nějaké věci budou měnit. Může se váš návrh ještě nějak významně změnit a je navrhovaný schodek v příštím roce udržitelný?

Schodek je udržitelný, pokud bude mít politická reprezentace dostatek vůle a odvahy. Chápu, že před volbami to bude obtížné, ale jinou možnost nevidím. Vnímám také riziko, že bude snaha změkčovat již schválený úsporný balíček při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu. Jediné, co mohu dělat, je apelovat na poslance, aby tak nečinili. „

Mělo smysl zvedat DPH? Nebude to mít na bilanci rozpočtu jen minimální vliv? Navíc zvýšení DPH může negativně působit také na růst HDP. Dopad zvýšení sazeb DPH je odhadován

Velká diskuse také probíhala kolem snížení státního příspěvku na stavební spoření. Problémem českých veřejných financí je vysoký podíl mandatorních výdajů, kam patří i státní podpora stavebního spoření. Je potřeba si klást otázku, jsou-li zde veřejné prostředky vynakládány efektivně. Já osobně právě tady vidím prostor pro další úspory.  Autor: Pavlína Máčalová „

– 5 / 2009

„

economix

Na vaši přednášku přišel rekordní počet lidí. Ani při přednáškách Václava Klause nebo Miloše Zemana nebyla aula tak plná. Jaký to byl pocit? Bylo pro mě milým překvapením, že se spousta studentů, kteří mohli strávit večer třeba u piva nebo v kině, přišla podívat na mou přednášku. Vládla tam příjemná atmosféra a doufám, že to bylo pro studenty přínosné.

Jaké kroky ještě plánujete prosadit do konce svého působení ve funkci ministra financí? Abych vyjmenoval alespoň některé věci: budu chtít předložit věcný záměr nového herního zákona a pokračovat v přípravách vzniku Jednotného inkasního místa. Budu také připravovat podklady k návrhu státního rozpočtu na rok 2011. Aktuálním problémem je například restrukturalizace společnosti ČSA nebo reforma účetnictví státu. „

28 28

názor

IMPACT INVESTMENTS – opravdová naděje třetího světa?

economix

– 5 / 2009

V Tanzanii, v chatrném obydlí, si při světle levné žárovky student čte knihu. Ne, to není úryvek z knihy Gorily v mlze, ani z ničeho podobného. Jde o větu ze zprávy Monitor Institutu (www.monitorinstitute.com) věnované Impact Investments. Impact Investments – jde o novinku v oblasti kapitálových trhů, která se formovala v posledních letech pod vlivem sílícího povědomí o filantropii. Snaha být prospěšným vyvrcholila zejména v posledních měsících řádění světové finanční krize. Není náhoda, že i hlavní regulátor londýnského finančnictví, Lord Turner, se vyjádřil o tomto odvětví jako o něčem, co přerostlo za hranice sociální užitečnosti pro společnost. Impaktové investice jsou investice měřící svoji výkonnost nejen IRR (Internal Rate of Return – vnitřní míra výnosu), či jakýmkoli jiným druhem výnosu, ale také s důrazem na sociální dopad pro společnost. Představují tedy vítaný nový vítr do tohoto, finanční kreativitou už zhýralého, prostředí. O tom, že tato aktivita v poslední době výrazně akceleruje, svědčí i exemplární založení GIIN (Global Impact Investing Network) ze září tohoto roku. Síť má kolem 20 institucionálních členů, kterými jsou zejména velké investiční banky jako JP Morgan, Citigroup, Deutsche Bank a samozřejmě známé nadace aktivní v této sféře: například Bill & Mellinda Gates Foundation a zejména Rockefeller Foundation. Účelem této aktivity je společné shromažďování informací a snaha o invenci v hledání nových způsobů investování v oblasti sociálních financí. V dosavadním snažení jde o rázný krok kupředu v rozvoji sociálního investičního přístupu, který by mohl přinést užitečné inovativní přístupy finančního inženýrství, kapacity s dostatečným potenciálem na takový výzkum, ale i nakonec to nejdůležitější – krev do žil těchto inovací – tedy peníze samé. Vydělávat peníze a konat přitom dobro jaksi mimochodem přímo svou prací je myšlenka, která se už chvíli ve finančním světě potuluje, ale zřejmě právě až eskalace negativního veřejného mínění vyvolala dostatečný tlak, aby se vše dalo do pohybu. À propos, dnes již není až takovou raritou, aby si správci prostředků (investory jim svěřených) hlídali a ošetřovali sociální dopady svých investic, zejména s ohledem na obecný good-will. Monitor Institut odhaduje, že kolem sedmi bilionů dolarů (asi polovina HDP Spojených států), je v nějakém ohledu monitorováno.

Samozřejmě, tato aktivita nespoléhá jenom na hodnotově filozofující jedince, kteří tímto chtějí odpovědět na palčivé otázky typu „Co chci, aby tady po mně zůstalo?“, „Jak si mě budou lidi pamatovat?“, „Čemu mám zasvětit život, abych se mohl ve výsledku pyšně ohlédnout za přínosem pro společnost?“ Výnosově orientovaným investorům zdůrazňuje silnou alfu, tedy dodatečný risk-free return (výnos bez rizika) v porovnání s vyspělými trhy, nakolik z definice jde o investice v rozvojových zemích, tedy v emerging markets. Dále také zdůrazňuje nízkou korelaci s vývojem trhu, jak se tedy v hantýrce říká: nízkou betu. Zkráceně, mělo by jít o to, co každý příčetný portfoliomanager hledá. Co se týče konkrétní realizace projektů, jde o frontální útok na pravou část balancesheetu (v horizontálním členění), tedy jak o vstup do části dluhové, tak vlastního kapitálu. Filantropický přístup k investování má již reálné, osvědčené (ba velmi úspěšné) výsledky. Poprvé byl popsán a aplikován formou mikropůjček v roce 1976 prof. Muhammadem Yunusem, tedy jeho Grameen bankou, a zabezpečil autorovi Nobelovu cenu míru (nikoli Nobelovu cenu za ekonomii) v roce 2006. Horkou inovativní novinkou v dluhových sociálních financích jsou i zatím v praxi neprověřené sociální bondy, jejichž vlastnický return by se zakládal na ušetřených nákladech komunity díky prostředkům získaným skrze dluhopis. Právě úspora rozpočtu vytvořená úspěšným řešením problému by představovala prostor pro finanční tok směrem k investorům. Obdobný úspěch se snaží vydobýt i přístup pánů Alvara Arreguiho z Accionu (mikrofinance) a Michaela Chu z KKR (Kohlberg Kravis & Roberts) – živoucí legendy private equity (střednědobé až dlouhodobé financování poskytnuté za získání podílu na základním kapitálu firmy), proslavené i tehdy největší, a kontroverzní akvizicí, RJR Nabisco. Tito dva pánové chtějí úspěch zopakovat investicemi tentokrát do vlastního kapitálu. Dle všeho čekají sociální finance lepší zítřky. Neméně dobré zítřky čekají i ty, kteří peníze nejvíc potřebují. Nemálo pamětníků usuzuje, že obdobné integrační snahy vedly svého času k strmému a úspěšnému nástupu private equity jako investiční strategie. Zůstává nám tedy už jen doufat v ochotu potenciálních investorů překousnout případnou rizikovou averzi ve prospěch zemí třetího světa. Autor: Michal Kľučár

29

handicapovaní studenti

Podpora handicapovaných studentů na UNIVERZITĚ KARLOVĚ a ČVUT Na českých vysokých školách se postupně stává standardem, že škola zajišťuje handicapovaným studentům servis, který by měl jejich znevýhodnění alespoň do určité míry kompenzovat. Na VŠE existuje Středisko handicapovaných studentů (SHS), České vysoké učení má v rámci Centra informačních a poradenských služeb (CISP) specializovanou Handicap poradnu. Tato poradna zajišťuje nejen dostatek informací o studiu pro handicapované studenty, ale také zprostředkovává asistenci, tlumočení do znakové řeči a další služby. Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT má i jedno specializované centrum, které se zabývá podporou samostatného studia zrakově handicapovaných (www.tereza.fjfi. cvut.cz). Specializované služby se snahou vyrovnat podmínky pro handicapované studenty poskytuje i největší a nejstarší česká vysoká škola, Univerzita Karlova (UK). V současnosti má 17 fakult a přes 42 400 studentů, což si vyžaduje i jinou organizaci

podpory, než je tomu například na VŠE. Zjistili jsme, jak funguje servis a pomoc handicapovaným studentům na UK. Mezi primární subjekty zajišťující podporu patří kontaktní osoby pro studenty se speciálními potřebami na příslušných fakultách, specializovaná pracoviště a poradny zaměřující se na jednotlivé cílové skupiny studentů, studijní oddělení příslušných fakult. Dále to jsou konkrétní vyučující a ostatní pracovníci (tj. individuální subjekty podpory) Univerzity Karlovy v Praze. Zaštiťující pracoviště – Kancelář pro studenty se speciálními potřebami – působí na celouniverzitní úrovni. „Systém podpory studentů se speciálními potřebami na UK je decentralizovaný, to znamená, že Kancelář je jedním ze subjektů podpory, ale ostatní je v kompetenci jednotlivých

fakult UK,“ uvedl na náš dotaz tiskový mluvčí UK Václav Hájek. Činnost kanceláře se soustředí zejména na poskytování kvalitních informací, zabezpečení bezbariérovosti a technického vybavení budov, organizaci projektu asistence pří studiu atd. Provoz Kanceláře pro studenty se speciálními potřebami je hrazen z finančních prostředků přidělených školou, útvar spadá pod Informačně poradenské centrum (IPC), které nabízí handicapovaným vysokoškolákům (a nejen jim) služby profesní, psychologické a sociálněprávní poradny. Na Univerzitě Karlově studuje celkem 123 zdravotně postižených, přičemž největší procento z nich navštěvuje humanitní obory, konkrétně filozofickou, pedagogickou a právnickou fakultu. Podle slov Václava Hájka mezi studenty se speciálními

potřebami převládá handicap zrakového a pohybového postižení, čemuž odpovídá technické vybavení budov a učeben. „Studenti nejčastěji využívají centra, která se věnují převádění studijních materiálů do vhodné formy, speciálně tedy knihovny a laboratoře Karolina,“ dodal Hájek. Kancelář koordinuje mimo jiné projekt asistence při studiu, jehož účelem je vyrovnávání podmínek studia handicapovaných a ostatních. Funkci asistentů zastávají předem vyškolení studenti UK a za výpomoc dostávají odměnu v podobě stipendia. Škola také nabízí příležitost účastnit se vzdělávacího pobytu v zahraničí, hlavně v rámci programu LPP/Erasmus s možností čerpání grantu od Národní agentury evropských vzdělávacích programů (typ grantu udělovaný jenom těžce zdravotně postiženým). Veškeré informace pro studenty se speciálními potřebami týkající se ubytování, stravování, přístupnosti budov, kontaktů na příslušné útvary apod. lze najít v brožuře, kterou vydává Kancelář pro studenty se speciálními potřebami a je dostupná i na internetu (www.cuni.cz/ UK-60.html). Autor: Zuzana Žiačiková

Účast SHS na veletrhu Gaudeamus 2009 v Brně SHS tyto ukázky prezentovali téměř nepřetržitě. Dále pak SHS nabízelo letáčky a CD s informacemi o jejich práci a středisku.

Jaký byl zájem o informace o SHS? I když to byla v historii veletrhu pomaturitního vzdělávání Gaudeamus první účast SHS, zájem o informace byl značný, a to jak ze strany handicapovaných uchazečů, tak ze strany výchovných poradců ze středních škol. Zejména zde spatřuji velký prostor pro zvýšení zájmu o studium na VŠE ze strany studentů s handicapem, neboť případní zájemci o studium nemuseli být vždy osobně přítomni na veletrhu a pomocí cílené distribuce na středních školách se k nim informace o službách SHS jistě dostane. Autor: Vladimír Štípek „

– 5 / 2009

Jakým způsobem probíhala prezentace SHS VŠE? Středisko handicapovaných studentů VŠE se prezentovalo na stánku VŠE jako integrální součást školy a stejně jako každá z našich šesti fakult mělo SHS vlastní stolek. SHS

„

nabízelo ukázky práce s braillským řádkem, hlasovým výstupem a také mělo k dispozici na ukázku zvětšovací software pro zrakově postižené – zástupci

economix

O vyjádření k účasti Střediska handicapovaných studentů VŠE jsme požádali ředitele Martina Ctibora, který však odmítl magazínu Economix podat jakékoli informace. Na otázky týkající se SHS nám tedy odpověděla vedoucí Pedagogického oddělení Daniela Slušová.

30

economix

– 5 / 2009

Dne 19. října 2009 byly do provozu uvedeny nové webové stránky Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Vzhledem i vnitřní strukturou se významně liší od těch minulých. Jejich vzhled však mnohem více zapadá do konceptu stránek ostatních fakult VŠE.

Studenti již několik let slýchávali, že stávající stránky fakulty, které byly spuštěny v roce 2006, jsou pouze dočasné. Fakulta se však nových stránek dočkala až letos na popud prorektorky pro zahraniční vztahy a PR VŠE prof. Hany Machkové. Dle jejího návrhu by měly stránky všech fakult (i podřízených kateder) respektovat jednotný vzhled stránek VŠE. Tohoto úkolu se na fakultě zhostil řešitelský tým Ing. Tomáše Kincla a Michala Hajdíka pod vedením děkana fakulty prof. Radima Jirouška a za vydatné spolupráce Ing. Václava Šubrty. Podařilo se jim vytvořit webové stránky, které jsou vizuálně shodné se stránkami celoškolskými, čímž naplňují vizi rektorátu. Stránky jsou technicky řešeny na principu content management systému Wordpress.

Jindřichův Hradec

Fakulta managementu má nové webové stránky

Michal Hajdík k tomu uvedl: „I když se o nových stránkách začalo hovořit už před rokem a i přes fakt, že už tehdy probíhaly práce na jejich inovaci, nakonec se metodou horské dráhy (nahoru, dolů, zpátky, dovnitř, ven) jejich faktická realizace v té podobě, v jaké dnes existují, odehrála v průběhu tří až čtyř týdnů na přelomu září a října 2009.“ Proděkan pro studium Ing. Vladimír Přibyl dodává: „Určitě se najdou lidé, kterým se to nelíbí, a naopak. Je třeba si uvědomit, že web je určen v nezanedbatelné míře také pro lidi mimo školu a fakultu, jednotná struktura jistě přispěje ke snazší orientaci při hledání podrobných informací o jednotlivých fakultách.“ Zajímavostí oproti minulým stránkám je, že každá katedra má vlastní stránky, a tudíž i vlastní prostor pro novinky. Nejpoužívanější odkazy

studenti najdou v menu s názvem Rychlá navigace, které je snadno a rychle přesměruje na webmail, Klokana, moodl, menzu a podobně. Názory na kvalitu a vzhled webu nejsou jednoznačné. Výjimkou nejsou ani připomínky, které musí Michal Hajdík řešit, objektivně je posoudit, a pokud je to možné, kritizované části se snaží upravit. Vyhovět všem není samozřejmě možné. Na otázku, s jakými připomínkami se již setkal, odpovídá: „Nejčastějším dotazem bývá: Kam se poděl odkaz na menzu?“ V tomto případě můžeme poradit, že odkaz lze najít v již zmíněné Rychlé navigaci, po jejímž rozbalení se zobrazí denní menu menzy v Jindřichově Hradci na několik týdnů dopředu. Vlastní názor na nové stránky si můžete udělat na fm.vse.cz.  Autor: Pavla Prokopová

Burza Zimní semestr na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci začal neobvyklou, a to historicky první burzou knih. Za pořádáním celé akce stáli čtyři dobrovolníci ze studentské skupiny CIA, jež vznikla teprve minulý semestr.

Burza knih byla původně zamýšlena pouze jako doprovodná akce Blešího trhu studentských aktivit. Studenti si tak mohli prohlédnout prezentaci jednotlivých studentských sdružení působících na fakultě, dozvědět se něco o Akademické florbalové lize, Pěti P (tomuto tématu jsme se věnovali v Economixu 6/2008), zahrát si šachy s vedoucím šachového kroužku a na závěr se dozvědět i o Univerzitním sportovním klubu. Martin Polák, organizátor burzy knih, k celé akci dodává: „Bohužel musím konstatovat, že studenti o tuto prezentaci nejevili sebemenší zájem. Je to černá stránka celé akce a naše velké zklamání.“ Příčinu tohoto zklamání vidí pořadatelé zřejmě v chybné komunikaci se studenty. V dnešní počítačové době pouhé letáčky nepřitáhnou náležitou pozornost studentů, ti je nečtou a upoutání jejich pozornosti musí být provedeno vábivější a agresivnější formou. Burza probíhala pouze jeden den na travnaté ploše před fakultou, kolem které musí projít každý, kdo jde do školy. Akce se zúčastnilo 58 studentů. Prodávaly se zde knihy, skripta a další studijní materiály, které si studenti sami oceňovali. Ceny stejných knih se proto někdy výrazně lišily, v některých případech řádově i o stokoruny. Celková hodnota dražených knih činila v den konání burzy 37 970 Kč. Nakonec se prodala více než polovina knih (187 ks), šlo převážně o knihy potřebné v zimním semestru. Pro pořadatele bylo velkým překvapením, že jazykové učebnice zůstaly na prodejních pultech téměř netknuty. Z každé prodané knihy šlo deset korun na

31

Jindřichův Hradec

učebnic na Fakultě managementu

úhradu nákladů spojených s pořádáním maškarního plesu, jenž se bude konat v březnu příštího roku. Konečná částka se měla vyšplhat na 1870 Kč. Kvůli odcizeným knihám a nákladům na

uspořádání burzy činil výdělek 1450 Kč. Z toho bylo 200 Kč použito na soutěž pořádanou fakultním časopisem Sometimes. Konečný výdělek tak činil pouze 1250 Kč.

Na burze byli někteří studenti více či méně úspěšní. Některým z nich se podařilo prodat vše, co přinesli. Další burza knih je plánována na začátek školního roku 2010/11. Pořadatelé uvažují

o vytvoření webového rozhraní, jehož prostřednictvím by se knihy do burzy vkládaly a kde by si je také mohli potenciální zájemci rovnou koupit.  Autor: Pavla Prokopová

economix

– 5 / 2009

Inzerce

32

na baru s...

Stanislav Motl – jediný český lovec nacistů Stanislav Motl je známý publicista a novinář, jeho tvář známe především z pořadu Na vlastní oči, pro který natočil desítky reportáží. Velký kus práce zasvětil osudům prvorepublikových hvězd v době protektorátu a odhalování nacistických zločinců. Je autorem několika knih, namátkou Mraky nad Barrandovem, Strážce brány, Oběti a jejich vrazi nebo Lída Baarová a Joseph Goebbels. Kde se vzal váš nevídaný zájem o nacistickou éru? Já jsem tím byl stižený od dětství. Vyrůstal jsem v podorlickém kraji, byl jsem normální kluk z venkova, hrál jsem fotbal, občas rozbíjel okna, ale kromě toho jsem měl taky zájem o historii a o archivy. Bylo to dáno tím, že jsem se hodně setkával s lidmi, kteří válku zažili, prošli koncentračními tábory nebo byli v odboji. Rád jsem ty lidi poslouchal. Vlastně jsem se odmalička obklopoval staršími lidmi – cítil jsem, že mi mohou dát víc než moji vrstevníci, myslím tím znalosti a zkušenosti. Tak jsem si povídal s těmi lidmi, poslouchal jejich příběhy, jak byli v koncentračních táborech mláceni, jak byli jejich kamarádi vražděni, a už tenkrát jsem se ptal: „Co se stalo s těmi lidmi, co vám ubližovali?“ Odpověď většinou zněla, že netuší, kam ti lidé zmizeli. Už tenkrát to ve mně hlodalo a cítil jsem, že je třeba takové vzpomínky uchovat. Nejdříve jsem si je zapisoval a později jsem si je začal s jejich vědomím nahrávat na kotoučový magnetofon. Díky tomu mám doma unikátní audiotéku. Také jsem samozřejmě vyhledával literaturu tohoto typu. „ Jak navazujete řeč o tak choulostivých a bolestivých tématech? Celý život se vzdělávám, jsem tím doslova posedlý. V posledních letech přišla na řadu psychologie. Třeba nyní objíždím děti vysokých nacistických představitelů a to je zapotřebí hodně taktu a empatie, abych se k nim dostal. Je to samozřejmě těžké, navíc já mám stále pochybnosti. Po letech pátrání najdu někdejšího nacistu, o kterém vím, že zabíjel. Pak přichází okamžik, kdy na něho zazvoním, mám s sebou televizní štáb. Najednou si kladu otázku, zda na to mám vlastně právo. Vždyť ti lidé třeba padesát, šedesát let po válce vedou dobrý život. Pak si ale vybavím například vzpomínky lidí, kteří v době války měli s těmito nacisty co do činění, přemýšlím o všech těch obětech. To mě pak vždy takzvaně nově nabije. Ale i v těchto případech mám své hranice. Svého času jsem vypátral bývalou dozorkyni SS z Malé pevnosti Terezín Hildegard Mendeovou. Ženu, o které se prokazatelně ví, že

dokázala pěstí zabít vězeňkyni. V Terezíně působila i se svým manželem Herbertem, rovněž dozorcem SS. Zazvonil jsem na ni, ona na mě zavolala policii, kameraman mi pak navrhoval, že uděláme anketu po jejích sousedech a budeme se ptát, zda vědí, co byla jejich sousedka zač. Já to ale nedokázal. Už kvůli jejím dětem a jejich budoucnosti. Ale myslím si, že určitá empatie a intuice vám v takové práci jen pomáhají. „ Odhalování nacistických zločinů je pravděpodobně jednou z vašich prioritních činností.

economix

– 5 / 2009

„

Ano, já jsem od roku 1994, kdy jsem přešel z Reflexu do televize, našel patnáct takových lidí. Abych vám řekl pravdu, mě nezajímají obyčejní členové gestapa, mě zajímají vrazi. Já hledám lidi, kteří skutečně vraždili. Buď samovolně, nebo dávali pokyn k vraždám. Často se mě lidé ptají, proč to dělám. Když přišel listopadový převrat, těšil jsem se na to, že se otevřou hranice a země spolu začnou nějakým způsobem spolupracovat. Mám teď na mysli hlavně vyhledávání a stíhání bývalých nacistických válečných zločinců. Překvapilo mě, že naše země na to od počátku naprosto rezignovala. Tak jsem začal svým způsobem pracovat za naši justici. Teprve až v roce 2005, po odvysílání několika mých reportáží na dané téma a hlavně poté, co se tím vším začala zabývat německá justice, naše Nejvyšší státní zastupitelství dalo pokyn k vyšetřování tří konkrétních případů. Občas se mě lidé ptají, proč se s takovou vehemencí nezabývám zločiny padesátých let. Vím, že je to obrovské a záslužné téma, ale zabývá se tím hodně lidí, novinářů, historiků. A někteří to dělají opravdu dobře. Problematice konkrétních zločinů druhé světové války se u nás věnuji pouze já. Cítím to jako povinnost. Vždyť v naší zemi zemřelo během druhé světové války 360 000 lidí, což je obrovské číslo. Trochu odběhnu od tématu – jedním z mých velkých témat jsou také děti z terezínského ghetta, kterým prošlo kolem 40 000 židovských dětí. Mapuji

jejich osudy, a když se nad tím zamyslím, tak si často říkám: To mohli být noví Einsteinové, Goethové... Přežilo jich jen několik desítek. Už jenom kvůli těmhle dětem stojí za to, aby se třeba uskutečnil proces s nějakým nacistickým zločincem, aby se ten zločin pojmenoval. Já si přitom vůbec nepřeji, aby obvinění lidé skončili ve vězení. Když už je nikdo nezavřel pět nebo deset let po válce, nemá cenu dnes zavírat devadesátiletého starce, to je trochu zbabělost. Já jen chci, aby se o té tematice mluvilo, je třeba ukázat, jak nebezpečná je každá totalita, ať je zleva nebo zprava. A především je třeba vzdát hold těm popraveným lidem, obětem války. „ Máte představu, jaké procento těchto lidí se dostalo před soud? A kolik vaším přičiněním? Drtivá většina lidí, na které se ptáte, zůstala neodhalena. V Německu by skoro neměli z čeho tu zemi postavit, protože tam byl nacista skoro každý. Dá se říci, že ti – jak já říkám „mediální nacisté“, jako Adolf Eichmann nebo Josef Mengele – byli v podstatě malé ryby. Ti větší nacisté zmizeli někam do Argentiny nebo jinam do Latinské Ameriky, měli na to čas a nějak se z toho dostali. Podstatně jim v tom pomohlo rozdělení světa. Když se po válce Evropa rozdělila na Východ a Západ, byl to pro bývalé nacisty ráj. Poté, co železná opona v roce 1989 padla, z naší strany se v tomto směru nic nedělo. Což je taky tragické. Co se týče mě, já jsem našel a usvědčil patnáct lidí. Z toho se u soudu objevili dva a další tři vyšetřuje německá justice. Co se týče budoucnosti, myslím si, že to vyjde do ztracena. „ Setkal jste se s někým ve světě, kdo dělá podobnou práci? Potkal jsem více takových lidí a především jsem měl dobrou příležitost setkat se se Simonem Wiesenthalem, proslulým lovcem nacistů. Touto činností se zabýval už od roku 1946. Simon Wiesenthal mi tenkrát řekl: „To, co děláte, vám ve vaší zemi nepřinese žádnou slávu, žádné uznání, jenom samé problémy. Připravte se na to, že vás budou chtít zastavit. A to za každou cenu a za použití nejrůznějších prostředků.“ Měl na mysli třeba i dnešní příznivce nacismu. Tito lidé bývají často silně antikomunističtí a snaží se nacistické zločiny omlouvat tím, že oni tehdy bojovali proti bolševickému nebezpečí. To, že v době války bylo mimo jiné zplynováno na šest milionů Židů, je buď nezajímá, nebo se tenhle hrůzný zločin snaží zlehčit, případně dokonce vyvrátit. Dost lidí, zejména mladých, na to slyší. Přiznám se, že jsem zpočátku čekal výhrůžky a překážky ze strany Německa. Hodně mě překvapilo, že všechny snahy o zastavení jsou od českých lidí. Opravdu jsem nečekal, že u nás bude mít nacismus tolik skrytých i otevřených příznivců.

33

na baru s...

jediným zpravodajem na západní frontě, napsal úžasné dílo, které jsem měl možnost editovat. Jeho knihu válečných reportáží Oheň proti ohni bych dával studentům jako učebnici. Měl jsem možnost ho osobně poznat, moc jsem ho obdivoval. Válku jsem si chtěl taky vyzkoušet, z jedné strany to pro mě bylo dobrodružství. Ale ke konci mého takzvaně válečného působení jsem už začal být strašně unavený. Hlavně anonymitou války. Najednou si uvědomíte, že ten, kdo na vás pálí ty bomby, vůbec neví, komu jsou konkrétně určeny. Ani ho to možná nezajímá. Možná si po takovém náletu na civilní cíle dá kafe nebo panáka. Zřejmě nepřemýšlí o tom, že to jsou třeba zrovna nevinní lidé, kteří vůbec nemohou za to, že jim zrovna vládne nějaký Miloševič nebo kdokoliv jiný. Tak jsem si jednoho dne řekl – dost. Ale byla to pro mě cenná zkušenost, která vás

vede k pokoře. Vidíte tolik zoufalství a utrpení! Život je velmi pomíjivý a já bohužel stále věřím tomu, že žijeme jenom jednou. Docela závidím lidem, kteří si to nemyslí. Ale tohle všechno mě vybízí k tomu, abych život nějak a něčím naplnil. „ Na čem právě pracujete? Jsem totální workoholik. Ten workoholismus graduje natolik, že právě píši dvě knížky, už to je šílené. Mohu prozradit, že jedna se týká právě odboje druhé světové války, především těch lidí, kteří skončili takzvaně pod sekyrou. O tom už se dnes moc nemluví. Byli to úžasní kluci, osmnáctiletí, mladí, kteří přišli o hlavu. Dneska jsou takřka neznámí, přitom se chovali moc statečně. Chtěl bych jim tím vzdát hold. Druhá kniha, na které pracuji, se týká mimo jiné tajemna a o té bych radši ještě nemluvil, nechci to zakřiknout. Co se týče mé práce reportéra a dokumentaristy, dokončil jsem hodinový film Živý mrtvý. Je to nejděsivější příběh, jaký jsem kdy natočil. Jde o příběh člověka, který byl v Osvětimi členem takzvaného sonderkommanda. Šlo o vězně, kteří měli na starosti ten nejděsivější úkol, vodili lidi do plynových komor, pak vytahovali jejich mrtvá těla, která potom pálili. Životnost takového sonderkommanda neboli komanda mrtvých byla zhruba tři měsíce, pak byli všichni zastřeleni a na jejich místa nastoupili další. Měl jsem možnost poznat jednoho z nich, který to zázrakem přežil. Film ukazuje, byť je děsivý a má opravdu prvky hororu, jak fungovala ta strašlivá továrna na smrt jménem Osvětim.  Autor: Hana Kubovcová

Živý mrtvý – svědectví z továrny na smrt

Ve čtvrtek 10. prosince 2009 bude v Likešově aule od 19.30 promítnut dokument s názvem Živý mrtvý. Jde o unikátní zpověď Poláka Henryka

Mandelbauma, který patřil k takzvanému osvětimskému sonderkommandu, tedy k lidem, kteří byli nacisty přinuceni asistovat u likvidace lidí v plynových komorách. Film vznikl na základě námětu a scénáře publicisty, novináře a spisovatele Stanislava Motla. Režisérem dokumentu je Pavel Dražan. Film Živý mrtvý (2008) je mimořádně působivý dokument s částečnými rekonstrukcemi děsivých scén, které se odehrávaly v koncentračním táboře Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau). Po filmu, který trvá 65 minut, bude následovat diskuse se Stanislavem Motlem, jediným českým lovcem nacistů. Akci pořádá studentské sdružení Ekonom. Vstup je zdarma. Informace najdete také na www.economix.cz. Autor: Vladimír Štípek

– 5 / 2009

PROMÍTÁNÍ DOKUMENTU S TANISLAVA MOTLA NA VŠE S NÁSLEDNOU DISKUSÍ

economix

Čím si vysvětlujete nárůst popularity extrémně pravicových stran u nás? Také odvoláváním se na boj proti komunismu? To by bylo příliš jednoduché. Příčin je více. Svou roli tu hrají i sociální aspekty. Přesto se tohoto nárůstu popularity zase tak moc neobávám. Snažím se vycházet z historické paměti této země. My jsme nebyli extrémně nacionalističtí nebo antisemitští. Ani fašizující skupiny jako třeba Vlajka nikdy nedosáhly velké síly a moci. Věřím téhle nastupující generaci a ještě více věřím té, která přijde po vás, vašim dětem. „ Napsal jste dvě knihy o slavné herečce předválečné doby, Lídě Baarové – Prokletí Lídy Baarové a nově vyšla kniha Joseph Goebbels a Lída Baarová. Jak vzpomínáte na setkání s ní? Lída Baarová si zničila život tím, že žila nějakou dobu s Josephem Goebbelsem. Když jsem se s ní poprvé setkal, čtyři hodiny jsme si povídali a já se celou dobu chtěl na toho Goebbelse zeptat. To bylo to, co mě zajímalo, co je pro mě vzrušující. Něco mi ale říkalo: Nedělej to. A po několika měsících, když už jsme byli docela přátelé, se ptala, zda jsem si všiml, že při našem prvním setkání nebyla zcela ve své kůži. A pak mi řekla: „Víte, za mnou jezdí novináři z celého světa, z Ameriky, z Německa, z Rakouska a všichni se ptají na to samé. Na Goebbelse. Vy jste byl první, který se na to nezeptal.“ Že jsem se takto zachoval, to nebyla vypočítavost, cítil jsem, že to nemám dělat. To je právě ta intuice, jak už jsem o ní mluvil. „ Co symbolizuje slovo prokletí v názvu vaší knihy? Když se mě ptal v televizním rozhovoru Aleš Cibulka, jak bych krátce Lídu Baarovou charakterizoval, řekl jsem, že to je žena, kterou zničila vlastní krása. Ta krása, to bylo její prokletí. Svatopluk Beneš, který s ní hrával, mi doslova řekl, že to byla nejkrásnější žena, kterou kdy potkal. Ona byla v jedenadvaceti letech evropskou hvězdou a ta její krása způsobila, že ji kontaktoval Goebbels. Příběh Lídy Baarové je obrovský a je nadčasový. Když si odmyslíte Goebbelse a Lídu Baarovou, pořád je to o tom, co udělá s člověkem hodně mindráků z dětství (viz Goebbels a jeho postižení) a co ty mindráky udělají s chlapem, který získá moc – jak ji může zneužít. A na druhé straně krásná holka, která žije kariérou a podlehne. Já říkám, že kdo Lídu Baarovou soudí, je hloupý a nemá na to právo. My máme právo jen zkusit ji pochopit. Jak se ostatně píše v talmudu: Nikdy nesuď člověka za jeho činy, pokud jsi nebyl na jeho místě. „ Vaše kariéra skýtá také zkušenost s válečným zpravodajstvím, jak na to vzpomínáte? Byl jsem v deseti válkách. Tu první válku jsem absolvoval v roce 1989, těsně před převratem. Bylo to v Arménii. V tomto směru mě asi nejvíce ovlivnil spisovatel Jiří Mucha, syn Alfonse Muchy. On byl naším „

34

cestopis

Alone in Sydney? No worries, mate. Austrálie je v poslední době stále častěji navštěvovaná, i když se nachází na opačné straně zeměkoule. Je to tím, že jde o západní civilizaci, která v dané oblasti nemá obdoby. Najdete zde vše, na co jste zvyklí ve vyspělém světě, ale je to navíc okořeněno exotikou. A jaké to tedy v Austrálii je? Naši cestu začneme v největším a nejvýznamnějším (i když ne hlavním) městě Austrálie – v Sydney.

economix

– 5 / 2009

Co chce každý turista vidět v Sydney? Opera House! Přesně tam směřovaly i mé první kroky týdenního pobytu. Opravdu překrásná a nepochopitelná stavba. Její jednotlivé části vypadají jako vzdouvající se plachty lodí vyplouvajících na moře... O tom bylo už napsáno mnohé. Jen uvnitř mne budova drobátko zklamala. Nevím přesně, co jsem čekala, ale foyer mi připomínal naše Kongresové centrum (tedy bývalý Palác kultury na Vyšehradě). Zrovna však probíhala zkouška

orchestru a akustika velkého sálu naprosto přebila dojem z dřevěných obkladů a fialových koberců na chodbách. Skutečnost, že dánský architekt této stavby, Jørn Utzon, během stavby odjel na 40 let z Austrálie (neúčastnil se ani slavnostního otevření), jste nejspíš už slyšeli. Ale věděli jste, že budova místo sedmi spolkla 102 milionů dolarů a pokrývá ji milion bílých dlaždiček dovezených až ze Švédska? Obdivovat typickou australskou flóru jsem se vypravila do Royal Botanic Gardens. Místo na rostliny jsem ale vybila baterku ve foťáku na hejna spících netopýrů, visících ve větvích stromů jako přezrálé hrušky. Prý je jich tam kolem deseti tisíc! Celými zahradami se rozléhá křik velikých bílých papoušků Cockatoo, kteří se pásli na trávníku zahrad jako stádo oveček a dávali o sobě hlasitě vědět. Ptáků je vůbec v Sydney spousta. Na nábřeží jsem byla přepadena drzými racky, kteří střemhlav zaútočili na můj voňavý oběd, jakmile jsem si ho rozbalila. V den mých narozenin se ve staré a osobité cihlové čtvrti The Rocks konal Aroma festival – přehlídka nejlepších káv z celého světa a svátek nás, kavárenských povalečů. Kolem nekonečných řad vonících stánků se procházely davy milovníků tohoto lahodného nápoje. Ulice ožily hudbou kapel různých žánrů a uměním pouličních umělců – například tančících na chůdách nebo sestavujících obraz Mony Lisy z kelímků s kávou. Jako dárek jsem si nadělila službu: „Obejmutí zdarma“, kterou opodál nabízela dvojice nadšenců. Na můj dotaz – Proč? – odpověděli, že je baví šířit dobrou náladu. Ale zpátky k památkám. The Rocks sousedí se slavným Harbour Bridge, nejširším jednoobloukovým mostem na světě (šířka 49 metrů), kterému pro jeho tvar místní přezdívají „šatní ramínko“. Most láká turisty z celého

35

cestopis světa, kteří se mohou projít po jeho oblouku a užít si pohled z výšky. Samozřejmě jsem nevynechala místní muzea různých zaměření. Nade všechny musím vyzdvihnout Powerhouse museum, v němž jsem strávila několik hodin obdivováním fyzikálních zázraků, interaktivních hejblat, ale také módy a designu. Viděli jste někdy Playboy pro slepce? Opravdu zajímavé místo. Úplně prvním vystaveným objektem, na který narazíte, je čajový servis od Bořka Šípka.

Okolí Sydney mne nadchlo po všech stránkách, nebo lépe řečeno na všech stranách. Na východě se o krásná panoramata stará oceán, na jihu se rozprostírá nádherný Royal National Park a na západě Blue Mountains. Ty získaly svůj název podle namodralých eukalyptových výparů, které se nad parkem vznášejí. Oba parky mne zaskočily svou rozlohou. Nekonečné dechberoucí zelené plochy bez rušivých silnic, chatových osad nebo elektráren. Nevím, jestli nás průvodce jen strašil, ale v Blue Mountains se prý vydal turista mimo cestu a trvalo dva týdny, než ho objevili. Ze stezky jsem raději nescházela. Mohlo se projít pod vodopádem, pod ohromnými skalními převisy a vyfotila

Původních obyvatel, Aboriginců, návštěvník Sydney moc nepotká. Většinou hrají na didgeridoo a prodávají cédéčka (všichni stejné album). Ale překvapilo mne, jak dobře zní právě tento aboriginský nástroj ve spojení s techno podkladem. Sydney je hodně uvolněné, živé město, které vás nenechá v klidu spát. I já jsem se nechala zlákat bezpočtem hospod, klubů a hostelovými vouchery na drinky zdarma po celém centru. V jedné hospůdce mě a mou spolubydlící zarazilo, kolik návštěvníků chodí od baru s čajovými konvičkami. Divné, že? Samozřejmě jsem si ji také objednala. Barman nám do ní namíchal spoustu druhů alkoholu a pak stačilo už jen

nalévat. Žádné fronty na baru a těch kombinací... Aussie experience! Když jsem v Austrálii, tak chci vidět klokany. První jsem viděla ve volné přírodě cestou do Blue Mountains. Další až ve zvířecím parku u Brisbane, ale návštěva Sydney Wildlife World či jiné „sanctuary“ určitě stojí za to: koaly, kasuáři, tasmánští čerti, vombati. V Sydney se určitě nudit nebudete. A nedejte se zaskočit, že v první chvíli budete váhat, jste-li opravdu v anglicky mluvící zemi. Ostatní národy si z Australanů dělají legraci, že by jim bylo rozumět, kdyby konečně přestali mluvit nosem. Přidají-li k tomu i svůj typický „lingo“ (slang), musí se člověk občas pozeptat i víckrát, co že mu to chtěl „Ozzy“ vlastně říct. Ale nic se neděje, Australany jen tak něco nerozhází. Hlavně se nestresovat. Jak s oblibou říkají: „No drama!“  Autor: Dana Odvodyová

– 5 / 2009

V Sydney byste neměli vynechat jednu z nádherných pláží. Já zvolila Bondi Beach, kde se to i v červenci, tedy v tamní zimě, hemží surfaři, turisty i plážovými povaleči. Ale na koupání bylo přece jen chladno.

jsem se u slavných skalních věží Three Sisters. Podle legendy to jsou dcery místního šamana, který je zaklel, aby je ochránil před válkou se sousedním kmenem, ve kterém byl však sám zabit – do vychytralého plánu se tak vloudila drobná trhlina.

economix

Jestli se vám nad hlavou už někdy proháněli žraloci, rejnoci a ohromné želvy, tak Sydney Aquarium klidně vynechejte. Pokud ne, je to ohromné! Potkáte kapitána Nema a všechny jeho kámoše, navíc ptakopysky, krokodýly, průhledné medúzy a spoustu dalších vodomilných potvůrek. V podvodním tunelu si připadáte, jako byste se procházeli oceánem.

36

sport

Jazz dance s Kateřinou Štěpánkovou Máte pocit, že po několikahodinovém sezení ve škole potřebujete protáhnout své tělo a odreagovat se? Zkuste jazz dance. Naše škola tento druh tance nabízí jako zájmový kroužek CTVS. Pokud se chcete zúčastnit, musíte si zakoupit permanentku, jejíž cena byla stanovena na 300 Kč. Tento zimní semestr můžete navštěvovat mimo jazzu také power jógu, vinyása flow jógu, funky jazz, klasický aerobik či taiči. O volných místech se můžete informovat na e-mailu [email protected]. Kateřina Štěpánková působí na VŠE jako cvičitelka jazz dance již několik let. Letos ji můžete také potkat na zájmovém kroužku power jóga. Pokud netušíte, o čem jazz dance je, tak se začtěte do následujícího rozhovoru. Co pro tebe znamená tanec? Tanec pro mne odmala znamená hodně. Kromě toho, že se při hodinách pořádně vyblbnu a odreaguji, je to i zvláštní druh komunikace s okolím, způsob vyjadřování vnitřních pocitů a nálad. Především je pro mne ale tanec velkou radostí ze života a to se snažím předávat i na svých hodinách.

Vystoupili jste i na plese Národohospodářské fakulty, jaké to pro vás bylo? Vystoupení na plese Národohospodářské fakulty bylo naším čtvrtým společným vystoupením (loni jsme vystupovali tamtéž, na studentském plese a v rámci majálesu) a vystupování si moc užíváme. Tančíme každý sám pro sebe, pro pocit radosti z pohybu, z hudby a ze života a věřím, že vystupováním na veřejnosti tuhle radost šíříme dál.

Můžeš mi popsat, jaký styl tance jazz dance je? A pro koho je určen? Je to druh moderního tance, který se postupně vyvinul z baletu. Tancuje každý za sebe, nikoli v párech. Mně osobně se na jazzovém tanci líbí, že je postaven na individuálním prožitku a lidské jedinečnosti: všechno je dobře, nic se nemůže zkazit, každý tancuje podle sebe, jak se momentálně cítí a jak cítí danou hudbu. Tedy alespoň takto vedu své hodiny. Je určen pro každého, kdo má rád hudbu a nebojí se zkusit při ní pohybovat. Tančíš jazz dance i jinde než na VŠE? Dnes už moc ne. Dříve jsem

tančila v přípravkách tanečního studia Dance Perfect a souboru Kassiopea, dnes se jdu jen občas podívat na nějaký taneční seminář. Jak dlouho už působíš na VŠE jako cvičitelka jazz dance a co se od té doby, kdy jsi zde začala, změnilo? Jazz dance učím čtvrtým rokem a doufám, že se mi podařilo během těch tří let školu pořádně roztančit... Od minulého roku se učí jazz ve dvou „výkonnostních“ úrovních, na škole je o tanec obecně čím dál tím větší zájem. Kromě nabídky stálých kurzů pořádáme i taneční soboty (příští bude 21. 11. 2009) a také jsme začali vystupovat.

Plánujete další vystoupení? Jistě! Ideálně na dalších plesech, ale nebráníme se v podstatě ničemu. Jakého největšího úspěchu jste dosáhli? Přijďte se podívat na hodiny a uvidíte. Hodně holek s jazzem před třemi lety začínalo zcela poprvé a dnes to jsou takřka profesionálky! Je snadné se do tvého kurzu přihlásit nebo je během jednoho dne obsazen? Jazz je zájmový kroužek CTVS, kterých se obecně moc nenabízí a zároveň je o ně velký zájem, a proto je většina z nich (včetně jazzu) obsazena během prvního dne zápisu.  Autor: Kateřina Dvořáková

economix

– 5 / 2009

Aktuálně ze sportu ESKYMÁCI V BAZÉNU Vždy se vám líbilo sjíždění divokých řek, ale báli jste se přihlásit do kanoistického oddílu, protože nemáte dostatek zkušeností? Pak právě pro vás připravili „Vládci peřejí“ kurz eskymování. Vítáni jsou zejména začátečníci, kteří by se rádi stali novými posilami oddílu, přijít ale mohou i ostřílení borci. Kurzy se uskuteční v sobotních termínech: 21. 11. 2009, 5. 12. 2009, 16. 1. 2010, 13. 2. 2010 a 13. 3. 2010 v bazénu v Kladně (Norská 2633, Kladno-Kročehlavy). Nečlenové oddílu zaplatí 100 korun za jeden tříhodinový kurz, za dvouhodinový

60 korun. Na akci je nutné se přihlásit na e-mailu eskymak@ vladcipereji.net. Podrobnější informace naleznete na oddílových stránkách www.vladcipereji.net. NOČNÍ ORIENTAČNÍ BĚH A ORIENTAČNÍ ZÁVOD NA HORSKÝCH KOLECH Ve dnech 6.–7. 11. 2009 se v Bratronicích poblíž Prahy uskutečnil 49. ročník NOB (tj. noční orientační běh; memoriál Šárky Hřebíčkové a Vojty Zelenky) a 10. ročník MTBO (mountain bike orienteering, orientační závod na horských

kolech; přebor CTVS VŠE Praha). Více informací na www. nob.atlasweb.cz/NOB/NOB. html. SOBOTNÍ TAIČI Sobotní kurz taiči pro začátečníky i pokročilé se uskuteční 5. 12. 2009 od 9 do 12 hodin v tělocvičně ve Staré budově na Žižkově. Tento kurz je určen nejen pro současné studenty, ale i pro absolventy a zaměstnance. Ti zaplatí 100 Kč, studenti 50 Kč, prváci a členové všesportovního oddílu mají kurz zdarma. Přihlásit se můžete na [email protected].

ŽIŽKOVSKÝ SCORELAUF V pondělí 9. 11. 2009 se uskutečnil již 8. ročník tradičního Žižkovského scorelaufu. Jde o závod pokud možno smíšených dvojic po žižkovských hospodách. Sraz byl v 19.45 přímo pod žižkovským vysílačem, kde dvojice obdržely mapu s vyznačenými kontrolami. Jejich úkolem bylo v časovém limitu 60 minut oběhnout co nejvíce kontrol a nutnou podmínkou k získání bodů na každé z nich bylo alkoholické občerstvení.  Autor: Tereza Voborníková

37

sport

Outdoor letos šplhal po bednách

Oddílu outdoorových sportů se v letošní sezoně dařilo. Členy tohoto oddílu jste mohli zahlédnout, kterak se derou hustými porosty při orientačním běhu, jezdí na kolech cestou necestou, perou se s divokou vodou, lezou po skalách nebo šplhají po bednách. Po jakých bednách? Přece po těch vítězných! Outdoorová sezona začala již v dubnu závodem Posázavská trilogie (o tomto závodu se dočtete i v Economixu č. 4/2009, na straně 35). Jde o závod v okolí Týnce nad Sázavou, při němž je nutné zdolat 15 km po svých (nejlépe během), 16 kilometrů se

můžete přiblížit lodičkou a 25 km se povozíte na kole. Tady zabodovaly outdoorácké ženy – na první místo „šplhala“ Bára Válková, na druhé Eva Rajtrová a třetí byla Kristýna Hájková. Další byl v deníčku závodů poznamenán Hradecký Survival – závod o poznání náročnější, jelikož jde o mistrovství České republiky v přírodním survivalu dvojic. A co si pod tím představit? Dvouetapový závod (noční a denní etapa) plný orientačního běhu, MTB (mountain bike – jízda na horském kole terénem), jízdy na kajaku i in-line bruslích, lezení, slaňování, plavání, nebo dokonce i střelbu ze vzduchové pistole. S tím vším si nejlépe poradil tým z EPO (Ekonom Praha Outdoor – pozn. red.) Zlaté nugetky – Kristýna Hájková a Eva Vítková. Úspěchem bylo i třetí místo EPO Šplouch a Pšouk, což byly Eva Rajtrová a Eva Safínová, nebo druhé místo v mixech Jaroslava Krajníka a Lucie Hrubé. Tentokrát už se ovšem nenechala zahanbit ani mužská část oddílu – Jiří Dvořák a Tomáš Strašák obsadili ve své kategorii druhé místo. Akademické mistrovství republiky se koná tradičně v jihočeských Poněšicích

u Hluboké nad Vltavou. Jde o 24hodinový nonstop závod dvojic. Disciplíny jsou kolo, běh, lezení, voda apod. Zkuste je ale vydržet celý den a noc. S tím se nejlépe poprali Jaroslav Krajník (který měl posilu z jiného týmu – Ondřeje Kutiše) a Martin Mec společně s Pavlem Touškem. Zlato v ženské kategorii vybojovaly Bára Válková s Martinou Hanuskovou. Menších i větších závodů se v letošním roce konalo ještě mnohem více a svůj celoroční trénink při nich zúročili i ostatní členové oddílu. Více o závodech i dalších „lezech na bedny“ se můžete dovědět na www. caes.cz.  Autor: Tereza Voborníková

Taiči si můžete zacvičit každý čtvrtek na Žižkově od 19.45 do 21.15 ve cvičebním sále MI 307 nad menzou. Jde o zájmový kurz, což znamená, že na něm nemůžete dostat zápočet a musíte, stejně jako u jiných zájmových cvičení, zaplatit poplatek 300 Kč za semestr. Za dva semestry se naučíte samostatně zacvičit tradiční zdravotní sestavu „24 forem“. Než to však zvládnete, budete se každou hodinu lehce rozcvičovat – naučíte se nové cviky na protažení a uvolnění, posílíte menší svaly, o kterých jste dosud ani

netušili, že je máte, a vyzkoušíte si kopy. Po rozcvičce jsou na řadě jednotlivé formy ze zdravotní sestavy. Sestavu se totiž nebudete učit celou hned, ale postupně a vždy si zopakujete prvky, které již umíte. Proto

se na hodinu nemusí bát přijít začátečník. Když se sejdou žáci rozdílné výkonnosti, rozdělí se kurz jednoduše na dva (začátečníci a pokročilí), přičemž zůstane společná rozcvička a závěr. Ten spočívá ve cvičení některého z čhikungů, což jsou staré čínské zdravotní cviky uvolňující nejen svaly, ale i psychiku. Na hodinu taiči nebudete potřebovat žádné speciální vybavení. Pokud máte chuť zkusit si tento netradiční sport, bude vám stačit pohodlné oblečení, které vás nebude omezovat v pohybu a boty s tenkou podrážkou. Ani ty však nejsou nutností, při taiči se pracuje i s chodidly, a tak je dobré, pokud zůstanou volná a ničím netížená. Zaslechnete-li z tělocvičny v průběhu taiči nějakou hudbu, vězte, že je z vedlejší posilovny... Existuje sice mnoho CD s hudbou určenou právě k tomuto druhu cvičení, ale klasické taiči se s ní necvičí. Při něm se totiž máte soustředit na své tělo a hudba by vás příliš rozptylovala. Průvodkyní při vašem poznávání světa taiči vám bude slečna Pavla Chaloupková, která se taiči dlouhodobě věnuje a může se pyšnit bronzovou medailí z mistrovství ČR.  Autor: Tereza Voborníková

economix

Jste připraveni vrhnout se do boje? Zlepšit pružnost a ohebnost svého těla? Nebo jste naopak zmoženi shonem a stresem všude kolem vás a chcete posílit nejen svaly, ale i mysl, zlepšit svou celkovou kondici a načerpat energii? Taiči je vhodným sportem pro každého – pomůže vám uvědomit si své tělo a jeho sílu, dokonce i zkoordinovat pohyby. A i když se taiči často (a neprávem) považuje za nenáročný sport, z hodin slečny Chaloupkové budete odcházet s propoceným tričkem, posílenými svaly a dobrým pocitem.

– 5 / 2009

Taiči – bojové umění pro každého

38

kultura

Vzácnost Ondřeje Havelky Každoroční koncert Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers pro studenty VŠE by se dal nazvat již tradičním a poptávka po něm vskutku značně převyšovala nabídku. Lístky, které se cenově drží i vzhledem k hospodářskému poklesu na velmi nízké úrovni, byly přibližně za tři hodiny beznadějně vyprodány. Skvělá hudba i vkusná zábava vyzdvihly spotřebitelův přebytek velmi vysoko. Večer nesl název Příběh jazzu, koncert byl doprovázen krátkými nacvičenými i improvizovanými scénkami a místa mezi jednotlivými skladbami prolínalo mluvené slovo mapující významné okamžiky ze světa jazzu a swingu. Kromě obměny představení byla dalším příjemným překvapením jazzová zpěvačka Věra Gondolánová, která vystřídala Ondřeje Havelku u mikrofonu celkem čtyřikrát a spolu s Melody Makers nadchla publikum například známou písní Summertime z repertoáru Elly Fitzgeraldové. KRÁTKÝ, MÉNĚ EKONOMICKÝ, ROZHOVOR S ONDŘEJEM HAVELKOU

economix

– 5 / 2009

„ Jak si myslíte, že ekonomická krize ovlivňuje vztah lidí k hudbě? Swing se vlastně rodil, gradoval v době ekonomické krize. Po černém pátku v roce 1929 se zvedla vlna swingu a první léta byl ten boom velmi rychlý. Jeden starý Američan, který žije v Praze, mi vyprávěl, že vlastně všechny ty staré asterovské filmy, které se odehrávají v nóbl hotelech, nádherných restauracích, kde je všechno krásné a načančané a kde zní swing, měly vlastně lidem

pomoci a ukázat jim, že všechno to třeba jednou zase takové bude. „ Ekonomové mají evidentně rádi jazz

a swing. Kdo vaši hudbu hlavně poslouchá? Dá se vůbec určit, jací lidé poslouchají zrovna Melody Makers? Těžko odhadnout, ono je to takové, že když jezdíme do menších měst, chodí hlavně starší publikum, které očekává, že budeme hrát spíše české filmové písničky, a pak jsou překvapení, že hrajeme jazz, ale většinou v těch větších metropolích chodí zase mladší publikum. Záleží na tom, kdo se právě dozví, že ten koncert proběhne. Většinou na nás ale chodí takoví stabilní fanoušci, kteří si to řeknou mezi sebou, a je to ta generace mezi 30, 40 a 50 lety. „ Jste tady každý rok a my doufáme, že

i příští rok se to podaří. Co by měli studenti, ekonomové, jako publikum vylepšit? Myslím, že to všechno je v našich rukách. Pokud budeme dobře hrát a budeme uvolnění, tak bude uvolněné i publikum. Bude to prostě taková akce, kauzální záležitost, nebo jak to vy ekonomové nazýváte... Budeme ve spirále zábavy stoupat nahoru. DELŠÍ, VÍCE EKONOMICKÝ, ROZHOVOR S ING. MIROSLAVEM SVOBODOU „ Pokolikáté se na VŠE koncert Ondřeje

Havelky a Melody Makers uskutečnil? Letos to bylo pošesté. Původně to organizovala hlavně moje žena. Když jsme ještě oba studovali, chtěli jsme to prostě jen zkusit. A ono se to chytlo. Nadšeni byli nejen studenti, ale i hudebníci v čele s Ondřejem Havelkou, takže se k nám vracejí rádi.

39

kultura „ S čím spojujete oblibu koncertu? Myslíte, že souvisí s ekonomickým vývojem nebo spíše propagací a dobou konání, respektive proč si myslíte, že je mezi ekonomy poptávka po lístcích tak vysoká? Klíčové jsou podle mé zkušenosti tři věci. Zaprvé Havelka: jsou akce, na které by studenti nešli ani zadarmo, kdežto Ondřej Havelka je aspoň zajímá. Zadruhé cena: neriskujeme, nýbrž ji stanovujeme tak, abychom měli jistotu, že se koncert vyprodá. Zatřetí propagace: zrovna loni se ukázalo, jak zásadní má vliv i přes několikaletou tradici. Neměl jsem žádné plakáty a navíc jsem propagaci špatně načasoval. Koncert se pak (poprvé a snad i naposledy!) i přes příznivou cenu nevyprodal.

„ Hlavní tíha organizace koncertu leží

právě na vás. Co je největším rizikem pro pořadatele? Obáváte se nezájmu studentů i po předešlých úspěších? Z čeho máte ohledně koncertu největší užitek? Nejvíc se opravdu obávám nezájmu. Naše škola je sice velká a studenti se obměňují, takže příznivců swingu nebo aspoň zvědavců by se vždy mělo najít dost. Ale nikdy nemám jistotu, že jsem jim o tom dal dost vědět. Před začátkem prodeje jsem hrozně nervózní. Nic jiného mne nestresuje, už dávno jsem si všechno sepsal do podrobného harmonogramu, kterého se držím. A pokud jde o můj užitek? Když vidím, že se lidé baví a že tancují, když vidím, že si to hudebníci užívají, tak jsem na vrcholu blaha. Swing a lindy hop je pro mne srdeční záležitost, takže když se o ně můžu podělit s ostatními, tak opravdu maximalizuji užitek.  Autor: Anna Stejkozová

Tím spíše je na nás, generaci motoristického jedenadvacátého století, aby se s těmito nesnázemi vyrovnala. Nuže, radnice vnitřních částí města se pod náporem vozidel a nespokojenosti svých obyvatel rozhodla pro zavedení parkovacích zón. Myšlenka jistě správná (i když i autora těchto řádků mírně podráždil fakt, že u budovy VŠE už nikdy jako nerezident bezplatně nezaparkuje), ovšem s nepopiratelnými „ale“. Můj blízký přítel bydlí kousek od náměstí Jiřího z Poděbrad. Kdysi se mu rozbila toaleta a měl byt plný vody. Zavolal tedy instalatérskou pohotovost, která se na místo dostavila během pár minut a nehodu okamžitě vyřešila. Ovšem vůz, kterým firma na místo dorazila, si dovolili zaparkovat v modré parkovací zóně. Nic nepomohl nápis pohotovost či telefonní číslo. Naše agilní policie během těch dvaceti minut, které instalatéři na opravu potřebovali, auto odtáhla. Není pak divu, že dochází k situacím, kdy například právě řemeslníci odmítají cestovat do vnitřních částí města, protože kdo by půl hodiny hledal místo na parkování, kdo by se vláčel přes pět ulic s brašnou plnou nářadí a ještě platil za parkování. Jedině blbec. Nehledě na zbytečnou konfrontaci s ochránci zákona, kterou musí řidiči absolvovat, pokud se náhodou odváží vjet svým vozem do centra města. Jistě všichni známe pěší zónu v ulici Vodičkova na Václavském náměstí. Pokud svým vozem přijíždíte směrem od Lazarské, zjistíte, že značka, která vymezuje hranice pěší zóny (ta před Lucernou), je pobledlá, plná nálepek, stojí necelé dva metry za sloupem veřejného osvětlení a ještě navíc se docela ztrácí mezi změtí reklamních neonů, které celou ulici lemují. Zkušený pražský řidič se tomuto místu předem vyhýbá, ovšem nešťastní Nepražáci (v tomto ohledu samozřejmě) a ještě více nešťastní cizinci si při klestění cesty pražským centrem nemohou tohoto nikdy všimnout. S důvěrou tedy

projíždějí skrze udivený (a leckdy předem pobavený) dav chodců, který již dobře ví, co je na konci těch padesáti metrů čeká, totiž hlídka městské policie, která zde stojí den co den, a to proto, aby z těch nešťastníků tahala pokuty. Jedna dopravní značka vyjde magistrát na 1000 Kč. Pokud by někdo rozumný nechal tuto částku do kvalitního značení investovat, mohli by si páni policajti ušetřit práci, respektive ji směrovat někam jinam, kde je potřebnější (proč třeba po celém městě narážím na luxusní auta s číselně zakulacenou poznávací značkou, parkující všude jinde než na místech k tomu určených?). Aby si Pražák užil dosyta, rozhodli se radní pro to, aby se za vjezd do města platilo mýtné. No budiž, taky jsem pro. Nicméně navrhovaných sto padesát korun za jednorázový vjezd? Představa, že oni zmínění řemeslníci budou muset navíc platit za vjezd do města, bude mít snad naprosto jasné důsledky. Magistrát sice připravil nabídku tarifů pro firmy, nicméně částky pohybující se okolo třiceti tisíc korun za jedno vozidlo si bude moci dovolit jen málokdo. A aby toho nebylo málo, nejenže si zaplatí ti, kteří do města vjíždí za prací, oni si zaplatí i ti, kteří ve městě bydlí. Tedy: pokud sečteme náklady, které má obyvatel města na to, aby získal povolení k parkování a povolení k vjezdu do města, přijdeme k částce okolo 25 000 za jedno vozidlo. Život v centru Prahy je jistě nákladný. Ovšem za výše uvedených předpokladů je nasnadě připomenout, že starousedlíkům to ani město samo neusnadňuje. Paradoxně skrze opatření, která by měla obyvatele centra podporovat. Bojím se tedy, bojím, že jednou nastane moment, kdy se z Prahy stane město mrtvé, bez obyvatel, naplněné kancelářemi, obchody a restauracemi a z kdysi živých pražských domů budou pustá mauzolea české hlouposti a ješitnosti.  Autor: Tomáš Vorel

– 5 / 2009

převýšila jejich nabídku. Pravděpodobně je nemyslitelné, aby měl Ondřej Havelka třeba dva koncerty za sebou, ale neuvažoval jste o nějakém jiném způsobu posunutí směrem k bodu rovnováhy poptávky a nabídky? Orchestr Ondřeje Havelky má program nabitý, ale i tak už jsme na dva koncerty za sebou mysleli a snad bychom je při současném vstupném i prodali. Ale jako ekonomové víme, že všechno něco stojí. Ten koncert je školou dotován (už jenom tím, že se neplatí za pronájem auly, že se neplatí za ladění pianina apod.). Jeden koncert ročně, to panu rektorovi ještě stojí za to – studenti dostanou kulturní vyžití, po kterém touží, a přitom se tato akce nikdy neokouká. Ale druhý koncert – zdroje na ně by se někomu musely vzít, a přitom efekt z něj by už zdaleka nebyl takový. Prostě klasický zákon klesajícího mezního užitku... Když se ptáte na rovnováhu poptávky a nabídky, jistě by toho šlo dosáhnout zdražením lístků, ale na to naštěstí pan rektor netlačí, a navíc jak jsem povídal o loňsku – nízká cena ještě zdaleka není zárukou převisu poptávky nad nabídkou.

Praha je město historické a existoval-li někdy v minulosti územní plán, byl pouze v rukou božích. Naši pradědové těžko mohli počítat s tím, že se na začátku třetího milénia budou po pražských křivolakých uličkách prohánět auta, tramvaje, autobusy. Je tedy břemenem naší metropole fakt, že na provoz v takovém rozsahu, jaký dnes zažívá, zkrátka není stavěná.

economix

„ Poptávka po lístcích tento rok značně

Sloupek Tomáše Vorla jr.

40 Režisér Jiří Strach patří k nejtalentovanějším filmařům současnosti. Tak se alespoň píše v necenzurovaných filmových diskusích na internetu, kde se může pustit pusa na špacír. Je-li tam někdo hodnocen kladně, něco na tom bude. Režisér Strach přijal pozvání studentského sdružení Ekonom na VŠE a 25. listopadu 2009 od 19.45 v Likešově aule představí svůj první film Klekání zvoníme z roku 1995. Po promítnutí tohoto třicetiminutového sci-fi snímku bude následovat diskuse.

Režisér Strach poskytl magazínu Economix rozhovor, který mnohé z vás, kromě vstupného zdarma, jistě naláká na tuto akci. Dočtete se mimo jiné, že v budoucnu natočí filmy podle knih ďábelského spisovatele Miloše Urbana, se kterým jste si mohli přečíst rozhovor v Economixu č. 6/2008 (ke stažení v PDF na www.economix.cz).

economix

– 5 / 2009

„ Není tak časté, aby se po-

tenciální studenti dostali na FAMU na první pokus. Vám se to podařilo. Byl jste opravdu takový talent nebo čím si to vysvětlujete? Kdesi jsem se dočetla, že v tom měla prsty Aňa Geislerová. Vlastně měla. Hrála spolu s Vaškem Chalupou v mém filmečku, který jsem natočil k přijímačkám. Byla to adaptace Čapkova apokryfu Smrt Archimédova. A jestli mám talent? To dodnes nevím. Faktem je, že jsem se u filmu pohyboval díky dětským rolím od devíti let. Je to totéž, jako když v tom věku pošlete dítě do Londýna – v osmnácti se vrátí a umí anglicky jako česky, aniž by se angličtinu muselo učit ve škole. Stejně tak já filmařinu odposlouchal, okoukal. A že jsem

kultura

Režisér Jiří Strach: Učte se už te rozpoznávat filmařskou kvalitu měl před očima ty nejlepší vzory! Kachyňu, Vávru a mnohé další. Myslím, že to především vedlo k tomu, že mě hned přijali. Pochopili, že mi žilami neteče krev, ale celuloid. „ Vaším debutem ještě z pražské FAMU je krátkometrážní snímek Klekání zvoníme. Můžete nám o něm něco říci? Mohli ho už někde diváci vidět? Jak se vám během studentských let podařilo získat ke spolupráci Aloise Švehlíka nebo Oldřicha Navrátila? Předpokládám, že Filip Blažek a Lucie Benešová byli vašimi spolužáky. Ano, Lucka s Filipem byli na konzervatoři, v paralelních ročnících. Klekání je anekdotka à la Orson Welles a jeho útok Marťanů na téma: co by se stalo, kdyby. V Klekání si jedna rozhlasová stanice udělá aprílový žertík a začne do éteru vysílat zprávy, že v Praze došlo opět ke komunistickému převratu. A my sledujeme dění v jedné zapadlé vesnici, kde se toho ti bývalí bolševici zase chopí a začnou znárodňovat. Ke Klekání se povedlo získat koprodukci České televize, tedy měl jsem o trochu lepší podmínky, než kdyby vznikalo jen jako studentský film. Povedlo se mi získat i herce, které jsem chtěl: Lojzu Švehlíka, Dášu Veškrnovou, Standu Zindulku. Česká televize vzala film za svůj a dala mu exkluzivní vysílací čas 1. dubna 1996 v půl desáté večer na jedničce a měl sledovanost téměř dva miliony. Klekání mi otevřelo dveře k profesionální práci. Na to, že jsem byl teprve ve třeťáku, to nebyl marný výsledek.

„ Jak s odstupem času na svou

režijní prvotinu vzpomínáte? Tehdy jsem měl pocit, že jsem Spielberg a točím Ben Hura. Připadal jsem si vystřelený katapultem do výšin. S odstupem času vím, kolik věcí jsem měl udělat jinak a lépe, kolika elementárních řemeslných chyb jsem se dopustil. Klekání jsem deset let neviděl a snad ani vidět nechci. Je to tentýž pocit, jako když chtěl Antonín Dvořák spálit svou první symfonii Zlonické zvony. Usmívám se tomu, zřejmě ty pocity studu za vlastní nezralost v mládí patří k běžnému tvůrčímu vývoji. „ Vyučujete na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku, jak se před studenty cítíte? Jak se vlastně vyučuje tvůrčí činnost? Sám jste studoval školu podobného typu, můžete „Filmovku“ porovnat s FAMU? Talent, schopnost myslet a vyprávět obrázky, se naučit nedá. To buď někdo má, nebo ne. Stejně jako hudební sluch. Lze to jen rozpoznat, rozvíjet a snažit se nezašlapávat. Talent lze vybavit řemeslnou schopností, aby už sám bez pomoci a sebejistě mohl komunikovat skrze plátno či televizi. Jak nás učil pan profesor Vávra: talent je jen deset procent, ten zbytek je neustálá úmorná dřina. Neexistuje talentovaný houslista, který vezme do ruky nástroj a bez tréninku geniálně hraje. K špičkovému výkonu je nutných těch osm hodin cviku denně. V podobném duchu mluvím i před studenty. Ale v podstatě jen opakuji to, co zase mně na FAMU říkali moji pedagogové. Snažím se

navazovat na tu nejlepší tradici, stavět na akademii v Písku duch původní FAMU, kterou jsem zažil. Proč původní? Asi před osmi lety totiž byl na FAMU zvolen děkan Dr. Bregant, filmový teoretik, který se z neukojených ambic rozhodl, že doteď se vše učilo blbě a on že to bude dělat jinak a lépe, „umělečtěji“. A vyházel skoro všechny stávající pedagogy režie. Shodou okolností to byla jména jako Kachyňa, Jakubisko, Svoboda, Klein, Smyczek – tedy ti nejlepší z oboru. Na škole, kde se člověk mohl naučit filmovat, se nyní naučíte zasvěceně debatovat o tom, co si asi Fellini myslel. Tím můžete blbnout hlavu naivním intelektuálkám v kavárně, nikoli však divákům v kině. Je té báječné školy škoda. „ Máte za sebou více než tucet televizních filmů (například Operace Silver A, Vůně vanilky, BrainStorm či televizní seriál Ďáblova lest), podle počtu repríz a diváckého ohlasu velmi úspěšných. V mnoha případech se dá říci, že televizní filmy mají větší úspěch než dlouho dopředu ohlašované filmy s obrovským rozpočtem a rozsáhlým promo. Jak se to stane, že je film nebo scénář klasifikován jako televizní a ne jako celovečerní? Dnes už se rozdíl mezi televizním a distribučním filmem takřka vytrácí. Rozdíly jsou jen ve velikosti rozpočtu, v exhibici podívané. Mnohdy paradoxně právě to, že v televizi člověk těch peněz tolik nemá, ho donutí soustředit se na to podstatné, totiž příběh a psychologii figur. Stále máme povrchní tendenci hodnotit „distribučák“ jako něco víc – jistě, má viditelnější reklamu, PR atd. Namísto toho bychom měli film hodnotit podle toho, jak nás emocionálně zasáhne. Jestli právě sedíme v kině nebo před televizí, je přece jedno. Usiluji o to, aby mé televizní filmy nepřipomínaly nějaké „tv inscenace“ ze sedmdesátých let či brakové seriály pro ženy komerčních televizí, ale aby se kdykoli daly pustit na plátno, aby v té primární filmařině nebyl žádný rozdíl. Vezměte si třeba právě Silver A či BrainStorm a pusťte si je v kině! Bude to pořád na velkém plátně fungovat

41

kultura a nebudete mít pocit, že se díváte na televizi. V poslední době jsme svědky nehorázných blábolů, které se bůhvíjak dostanou do kin. Za tím hledejme ztrátu elementární soudnosti a sebereflexe jejich tvůrců. A je to o ješitnosti. Každý chce mít film v kinech, aby se dostal do encyklopedií jako „filmový režisér“. S jakou nekoukatelnou srágorou se tam však dostal? Tvrdím, že plátno je posvátné a nesmí se na něj plivat průměrnost. Čtu pravidelně ČSFD, je k pláči, jaká zklamání z českého filmu zažívá normální mladý divák. Nýmandi pasující se na filmové režiséry to kazí nám všem. Berou diváky a kazí jim chuť na český film do kina vůbec jít. „ Vaši rodiče mají oba titul Ing. Nemohu se nezeptat, jestli neabsolvovali VŠE? Neodrazovali vás od umělecké dráhy? Maminka má ekonomku, tatínek elektrotechniku. Snad právě proto, že k ničemu uměleckému nikdy nepřičichli, je bavilo, kterými cestami kráčím já. Navíc, já byl vždycky slabý v počtech, kdyby mě nutili navazovat v jejich oborech, dělal bych

jim jen ostudu. Ale i brácha se dal jinudy, vystudoval medicínu a je z něj chirurg. Někdy se prostě to jablko od stromu odkutálí kousek dál. „ Jak se vlastně umělci dívají na nás, potenciální ekonomy, manažery, politiky či burzovní makléře? Převládají podobné předsudky jako o bohémských umělcích, kteří se jen opíjejí, šňupají kokain a užívají si prostopášných orgií? Jaképak předsudky? Jistěže

se jen opíjíme, sjíždíme lajny koksu a užíváme si takových orgií, které si suchar ekonom ani neumí představit... Ba ne, bez legrace. Nemám pocit, že bychom burzovní makléře, manažery a ekonomy nějak hodnotili, natož uzavírali do předsudků. Možná naopak. Člověk má tendenci obdivovat, co sám neumí a k čemu nebyl stvořen. Když přede mnou řeknete makroekonomie, musím se jít podívat do slovníku cizích slov. Stejně tak vy možná koukáte

s jistým obdivem na nás. Ale zatímco já makroekonomii rozumět nemusím, vy byste filmu rozumět měli. Není totiž daleko doba, kdy budete sedět na významných postech ve významných bohatých firmách a přijde nějaký filmař žebrat o peníze. Ergo, učte se už teď rozpoznávat filmařskou kvalitu. Dobré podporujte a nýmandy vyhazujte z oken mrakodrapů. „ Na závěr bych se ráda zeptala, na čem právě pracujete? Mám rozpracováno víc věcí. Na stole několik skvělých scénářů Marka Epsteina, z nichž nejdál jsou komedie Oldies and goldies a pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký, poslední velká klasika, která nebyla natočena. Příští rok natočím pro televizi adaptaci románu Miloše Urbana Santiniho jazyk. A pak Sedmikostelí, jiný román téhož geniálního autora. Kdo ho četl, ví, o čem mluvím. Sháníme silného partnera, nesmí to být ošizený film. Bez dostatku financí by to byl jen další průměrný film a tím já plátno prasit nehodlám.  Autor: Hana Kubovcová

Vyhlášení 3. ročníku Winston Econ Art film natočený time-lapse (časosběrnou) technologií pořádanou portálem iDnes. Pokud fotíte, děláte grafiku nebo točíte filmy, nebojte se a pojďte poměřit své síly s ostatními! Jedna z lesklých cen může čekat právě na vás a otevřít vám cestu k dalším úspěchům a aktivitám na kreativním poli. Winston Econ Art 2010 začíná! KATEGORIE WINS TON ECON ART 2010: Grafika – Firemní styl, Reklamní plakát, Firemní publikace, Web-design Fotografie – Detail/Makro, Architektura, Příroda, Lidé, Produktová fotografie, Dokumentární Film – Krátký film Ve filmové kategorii jsou udělovány ceny za režii, scénář, kameru, herecký výkon, střih a nejlepší film.  Autor: Zdeněk Vondra

– 5 / 2009

Tradičním vyvrcholením celé soutěže je červnový festivalový večer, v jehož průběhu autoři nejlepších prací převezmou ceny za svá díla z rukou významných osobností kreativního světa. Loni mezi nimi byli například ředitelka Divadla Na zábradlí Doubravka Svobodová,

kategorie jako web-design a dokumentární fotografie, a abychom se přiblížili ekonomii, marketingu a reklamě, tak také produktová fotografie. Organizátoři měli možnost si během minulého ročníku vyzkoušet nové audiovizuální technické zázemí Vencovského auly VŠE a pokusí se díky němu ještě více zdokonalit dramaturgii závěrečného vyhlašovacího večera, který by měl být již tradičně pojat jako audiovizuální show na půdě VŠE. Vítězové ceny za nejlepší film posledního ročníku nezůstali jen u tohoto triumfu. Několik týdnů poté převzali cenu za nejlepší

economix

Grafická a multimediální laboratoř VŠE vyhlašuje 3. ročník studentské kreativní soutěže a festivalu Winston Econ Art. Soutěž probíhá v kategoriích grafika, fotografie a film. Studenti mají možnost ukázat svou tvořivost a představivost a prezentovat se jako nadaní a kreativní tvůrci multimediálních děl.

grafik a vydavatel Ondřej Kafka nebo režisér Václav Marhoul. Soutěže se může účastnit každý student z VŠE, VOŠIS, U3V VŠE a FEL ČVUT. Práce je možné zasílat do března 2010. Informace o soutěži najdete na stránkách gml.vse.cz pod heslem Winston Econ Art 2010. Ročník 2009 přinesl řadu inovací a u nadcházejícího ročníku 2010 tomu nebude jinak. Soutěže a festivaly musí stejně jako jiné společenské události reagovat na aktuální požadavky lidí a doby, a proto dojde k úpravám soutěžních kategorií tak, aby zase o něco více kreativců získalo šanci se účastnit. Přibudou

42

kultura

6. společenský večer Národohospodářské fakulty Ve čtvrtek 15. října 2009 se v Národním domě na Vinohradech uskutečnil tradiční, v pořadí již šestý, společenský večer Národohospodářské fakulty VŠE. Večer začal imatrikulací studentů prvních ročníků a jejich slavnostním přijetím do akademické obce. Poté následoval bohatý kulturní program. K tanci hrála skupina Hamleti, což je umělecký kvartet, který tvoří Dalibor Gondík, Aleš Háma, Hardy Marzuki a Jakub Wehrenberg. V přestávkách

vystoupila skupina irských tanců Rinceoirí a taneční jazzová skupina Jazz Dance složená ze studentů VŠE pod vedením Kateřiny Štěpánkové.

Tradičně velký ohlas mělo vystoupení Petra Bartoně a Marka Hudíka z Katedry ekonomie NF zakončené beánií na skluzavce v podobě grafu. Bartoň v přestrojení za skotského morálního filozofa Adama Smithe hovořil tentokrát na téma udělení Nobelovy ceny za ekonomii, neboť jednou z letošních laureátek byla Američanka Elinor Ostromová. Její

neteř ztvárnil ve scénce doktorand Hudík. Významnou roli měl na jevišti dokonce malý strom – bonsaj – a „o strom“ šlo i v jejich vystoupení. Spojení bonsaje a Nobelovy ceny pro „Ostrom“ odhalilo zajímavé souvislosti. Společenský večer uzavřela diskotéka DJ Linky až do druhé hodiny ranní. Autor: Vladimír Štípek

Válečný fotograf Patrick Chauvel v Praze

economix

– 5 / 2009

Legendární francouzský válečný fotograf Patrick Chauvel přijal pozvání francouzského velvyslanectví a v pondělí 19. října 2009 přiletěl do Prahy. Tento držitel prestižního ocenění World Press Photo se válečné fotografii věnuje přes třicet let a od 90. let natáčí také dokumentární filmy z válečných oblastí. Chauvel navštívil Prahu již v roce 2006, kdy – stejně jako letos – vedl na FSV UK týdenní seminář pro studenty žurnalistiky. Ve Francouzském institutu tehdy mimo to uvedl svůj dokument

z roku 1999 Váleční reportéři (Rapporteurs de guerres). Během týdne, který letos v Praze strávil, stihl kromě zmíněného semináře pro budoucí žurnalisty představit ve čtvrtek 22. října 2009 ve Francouzském institutu svou knihu Válečný reportér (Rapporteur de guerre), která byla letos poprvé v češtině vydána nakladatelstvím Garamond, a hned poté uvedl svůj dokumentární film Trompe l’œil: Miroirs de guerre (Klamný dojem: Zrcadla války), pojednávající o každodenní práci palestinských a izraelských válečných fotografů. Patrick Chauvel odstartoval kariéru válečného fotografa, když už ve svých osmnácti letech odjel jako nezávislý fotoreportér dokumentovat takzvanou šestidenní válku mezi Izraelem a koalicí arabských zemí. Řadí se tak mezi poslední z generace reportérů, kteří tuto válku zažili. Postupně byl svědkem většiny

světových konfliktů, ke kterým během posledních zhruba pětatřiceti let došlo. Fotografoval v Izraeli, Palestině, ve Vietnamu, Kambodži, Irsku, Íránu, Libanonu (tam byl odsouzen k smrti), Angole, Mosambiku, Panamě, Afghánistánu nebo Čečensku. Nafotil i sérii reportážních snímků z pařížských předměstí. Chauvel začínal jako nezávislý reportér, později pracoval pro agentury Sygma a CPA Press nebo pro časopisy Newsweek, Life, Paris Match a Times Magazine. Od roku 1996 se věnuje také natáčení dokumentů z válečných oblastí, které podle jeho slov představují jiný a propracovanější způsob, jak vyprávět příběh. Je autorem celkem šesti dokumentů – 48h à Ramallah, Cauchemars d´enfants tchétchènes, Derrière l´objectif, Kamikaze 47, Váleční reportéři a již zmíněný Klamný dojem: Zrcadla války. V současné době pracuje dokonce i na hraném

filmu. V roce 1995 získal prestižní cenu World Press Photo za sérii snímků z Čečenska. Přihlásit ho však musela jeho agentura, sám Chauvel se soutěží neúčastní, a nepořádá dokonce ani výstavy svých fotografií. To totiž vůbec nepovažuje za důležité. K povolání fotoreportéra Patricka Chauvela v mládí vedlo nejen to, že v sobě obsahuje určitou dávku dobrodružství a adrenalinu, ale také touha být lepší než otec, který rovněž působil jako vynikající reportér. Nyní říká: „Dělám novinařinu, protože novinářům nedůvěřuji. Chci to vidět sám na vlastní oči, a abych si byl jistý, že mi budou věřit, dělám fotky.“ Jeho fotografie často prezentují to nejhorší utrpení a bídu lidí a krutost válek, jejich cílem však není vyvolání senzace, ale vyprávění pravdivého příběhu obětí konfliktů i vojáků tak, aby se na ně nezapomnělo.  Autor: Betka Kuchařová

43

recenze Recenze filmu: Ondskan (Evil/Zlo) Po nezapomenutelné herečce Ingrid Bergmanové a po jedinečném režisérovi Ingmaru Bergmanovi tady máme další dílo, které se nezapomenutelně vrylo do historie švédské kinematografie. Jde o film režiséra Mikaela Ha° fströma z roku 2003 – Ondskan. Název filmu Ondskan je do angličtiny překládán jako Evil, tedy Zlo nebo také Zlý. Sami Švédové však s tímto překladem nejsou příliš spokojeni, jelikož Ondskan má pro ně mnohem hlubší smysl než jen pouhé Zlo. A přesně o tom celý snímek vypráví. Ondskan byl natočen podle autobiografické knihy jednoho z nejznámějších švédských spisovatelů – Jana Guilloua, který v roce 1981 napsal stejnojmenný román Ondskan (v češtině vyšel pod názvem Zloba). Román i film jsou doslovným překladem podstaty života spisovatele Guilloua, který si zamlada v 50. letech minulého

století prošel peklem v jeho nejčistší formě. Děj filmu je situován do jednoho školního roku 50. let 20. století. Hlavní postavou je mladý student Erik Ponti, jemuž zemřel otec a je nucen žít se svou matkou a nevlastním otcem, kterého Guillou nikdy nenazval jinak než sadista. Nevlastní otec Erika psychicky i fyzicky týrá. Jakmile je však sám, stává se z Erika monstrum, které brutálně terorizuje spolužáky,

je za to vyhozen z prestižní školy a matkou poslán do soukromé internátní školy, která je jeho poslední možností, jak dokončit studium. V tomto okamžiku začíná film jiskřit. Nechybějí nucené práce, domácí vězení, nacističtí učitelé, šikana a nakonec dochází k lehce nesmyslné (přesto skutečné) přeměně Erika v ochránce slabších. Musím říct, že představitel hlavní role Andreas Wilson odvedl jedinečný výkon, a vůbec mě

nepřekvapuje, že byl film nominován na Oscara v kategorii cizojazyčný film. Kriticky je nutné hodnotit to, že nás režisér mate dobovým oblečením, starými auty ze 30. let a řekla bych přehnaně zastaralým nacistickým chováním učitelů a starších žáků, které se už prostě na Švédsko 50. let nehodilo. V úvodu filmu je Erikovi a jeho rodinnému životu (oproti knižní předloze) věnováno pouze asi deset minut a ty nestačí na to, abychom dostatečně pochopili Erikovo chování a jeho povahu, proč je považován za Zlo a že za to vlastně sám vůbec nemůže. Přes těchto pár nedostatků, které jsou snadno odpustitelné, je Ondskan skutečně výjimečným a v první řadě originálním filmem – toho si v poslední době začínám vážit čím dál víc. Dost často se bohužel stává, že spousta současných filmů je buď remakem, nebo alespoň parodií původních, většinou lepších filmů.  Autor: Pavla Kačmárová

Abyste se vyhnuli podobným přešlapům, můžete si přečíst nějaká pravidla společenského chování. Je téměř pravidlem, že většina knih o společenském chování se na tuto problematiku dívá vtipným pohledem. Autoři Smejkal a Bachrachová mají nejen vtip, ale také shovívavost a pokoru. Ve své knize Velký lexikon společenského chování nepoučují, ale ohleduplně radí. Vždyť přece návod, jak se chovat jako gentleman, by měl být také gentlemanský. Víte, že při promoci nesmíte prohodit s vedle stojícím kolegou nebo kolegyní ani slovíčko? A když se vám zlomí podpatek, co dělat? Dívka má jít bosa. Slova „velký“ bylo

dosaženo tím způsobem, že kniha obsahuje i některé rady, které bychom mohli označit slovem „samozřejmé“. Takovou je například poznámka, že na školní výlet je potřeba přibalit lyže s dobrým vázáním. Snad autoři opomněli, že posledních deset let v obchodech (ani bazarech) nezavadíte například o vázání „Kandahár“ s typickou pružinou (které mělo k bezpečnostnímu vázání daleko). Zajímavé je také vysvětlení podstaty školy v přírodě, která se prý od lyžařského kurzu liší tím, že se může konat v létě i v zimě, což je přinejmenším překvapivé... Naproti tomu je podstatné si zopakovat, jak oslovovat osobnosti nejrůznějšího společenského postavení, naučit správně líbat nebo potřásat rukou. Důležité je umět správně psát e-maily, které se, podobně

jako psané dopisy, řídí pravidly. Správně napsaný e-mail je vizitkou odesílatele. Někdy nás může na pozvánce na společenskou akci překvapit poznámka, která se týká způsobu oblečení – je-li uvedeno dinner jacket, jde o černý smoking, ale v žádném případě nejde o žaket, což je denní oblek většinou v šedé barvě. Dočíst se můžete i o výpravách za erotikou (vtipně zařazeno do kapitoly Tanec, kultura), dokonce i o způsobu zpoplatnění těchto služeb. V kapitole nazvané Mezní situace je zase uvedeno, jak se zachovat v případech například vykradení (s ničím nehýbat, ničí se tím stopy), vniknutí cizích osob do domu (chodby, WC atd. – vše by mělo být osvětlené, bez přílišného ohledu na úspory energií) či teroristické akce (důležité je utéct, nikoli dělat hrdinu, protože „hrdinů jsou

plné hřbitovy“). Čtenáře asi nezaujme všechno, ale některé rady je dobré si odnést do života. Ze začátku možná znějí banálně, ale praxe ukazuje, že lepší řešení neexistuje. Například rada, že podezřelá zásilka se má nahlásit policii nebo hasičům. Ve filmu Vrchní, prchni! odhalil soused Pařízek totožnost obávaného fantóma restaurací. Příslušník Veřejné bezpečnosti, kterému to oznámil, se zamyslel a Pařízkovi se zdálo, že pravděpodobně vymyslel plán. Příslušník však lakonicky odpověděl: „Ohlásím to.“ Kniha obsahuje mnoho pozoruhodných poučení, která jsou podávána s laskavostí a precizností, jež je autorům vlastní. Jeden z autorů, Vladimír Smejkal, je totiž publikačně velmi činný, několik jeho odborných knih získalo prestižní cenu nakladatelství. Dlouholeté publikační zkušenosti uplatnil i v tomto velkém lexikonu. Vydavatel: Grada (2006)  Autor: Vladimír Štípek

economix

„Dáte si long drink?“ Na to se zeptal vrchní z luxusní karlovarské restaurace venkovského „balíka“ z Ouplavic ve známém filmu Tři chlapi na cestách. „Balík“ (ztvárnil ho Jaroslav Moučka) přikývl a dodal: „Hlavně, aby byl hodně long!“

– 5 / 2009

Recenze knihy: Vladimír Smejkal, Hana Bachrachová – Velký lexikon společenského chování