1/2010
ROČNÍK 3.
ZDARMA, MĚSÍČNÍK
K Y Z OD VÁ Á R B O
díla aná e. r b Vy ejním ř uve
Pokud rádi malujete, pošlete nám svůj obrázek vlaku nebo Elfíka na naši adresu: Vydavatelství Propolis, Za Humny 537, 250 81 Nehvizdy. Obrázky můžete posílat i e-mailem na:
[email protected]
Lukáš Vojtek, Vratimov
Filip Patlevič, Pardubice
Apolena Herbrychová, Jičín
Lukáš Mareček, Praha
! i c u l k a J AHO holky í lý ze sáňkován rz m ro p ě n ěk p átil učka. Páni, Tak jsem se vr omů do teplo d ci p ko m ké vovat na nedale si začal připra em js ed n H a, tři balíčky já měl hlad! chníky chleb o b va D . ku mu kotel svačin jablek a k to m d se , ra sý á se vám tvrdého kakaa. Co? Zd o éh čk u o ď a a váš teplého a sl že jsem slon , te eň m o p a lo. to hodně? Nez ro mě bylo má p y b va d o eb kal ven rohlík n tnával a kou u ch o p si okno A tak jsem Najednou na y. jin a kr é tně do zasněžen vrabci a smu va d a y rk ko o jasně, já přiletěli tři sý ě to došlo. N n m A li. ka u venku, na mě ko ou chudáčci js i n o a ju u ývkou se tady lád ěhovou pokr sn d o p ko tevřel okno kde na zrníč omalu jsem o P . zí ra a en n . Hned se jen tak svého chleba k se u ko jim koupit a nadrobil dpoledne šel o em js já A . lůj do něj pustili ptáčky a taky ro p ím n zr se sýkorkám. krmítko, pytlík utná hlavně ch ý er kt í, n štěvují na zavěše kamarádi nav í en eř p o ě m veseleji. A od té doby je s nimi hned ě n m i A . en d každý
Váš Elfík
Když nemrzne , můžete ptáčků m do krmítka při dat i kousek ovoc e nebo zeleniny .
STRANA
8
ÚKOLY Y V O K Í ELF a vyhraj uj
oplň Hraj si, d
OBSAH: STRANA 4–5
OSLAVA 5 LET PENDOLINA
1
A 10–1
STRANA 9
M
KE OŠLÁP T Ě V S ÍK
STRAN
VYSTŘIHOVÁ
NKA
ELF
s omalovánko u „STEVARDKA“
tarktida
An
STRANA 6 –7
POHÁDKA
Jak se mašin ka Julie ztratila v ciz ích krajích
STRANA
15
INA
ANGLIČT
3
VÍTE, ŽE…
vlaky Pendolino už svezly více než 4 miliony cestujících. denně najedou téměř 6 000 kilometrů. za pět let ujely s cestujícími asi 8,7 milionu kilometrů.
4
PENDOLINU JE UŽ GRATULUJEME!
LET!
2. prosince slavil ne jrychlejší vlak v Česk u Pendolino - své páté narozeniny. To byla slá va ! Na první nástupišt ě pražského hlav ního nádraží přišel po blahopřát Pendolin u – speciálně opatřeném u jubilejním reklam ním polepem – generáln í ředitel ČD Petr Ža luda a tři jeho náměstkov é.
všudy daleko Oslava se vším ale gratulantů ěl m ec en av sl atý Vlakový o ohonásobný zl n m i ce n ko o d í moc více. Popřál mu endolinem jezd P ý er kt , tt o G kého sboru slavík Karel členové pěvec u m li a ív zp dané rád. Za k, což jsou na če vá la P u d n a každé Nadačního fo ovů. A jako n m o d h ýc sk aru ět děti s d uhý dort ve tv lo d ěl yb h ec n správné oslavě vlaku. italského rychlo
= (18 + 2) · 10 + 50 – 13
.....
5
Jak se mašinka Julie ztratila v cizích krajích
m
ašinka Julie byla odjakživa hrozně zvědavá. Po nádražích poslouchala všechno, co si povídaly ostatní mašinky, i rozhovory vagónků poslouchala, když vyprávěly o tom, co zajímavého slyšely od cestujících. Nezajímaly ji ale obyčejné klepy. Ze všeho nejraději poslouchala o dalekých krajích plných tajuplných míst a lidí. V noci pak o těch místech snila a i ve dne se jí často stávalo, že se tak zamyslela, až zapomněla, kudy a kam vlastně jede. Jednoho letního dne si děti v Mrakolapech na nádraží vyprávěly o tom, jak byly s rodiči na dovolené u moře. „Páni,“ povzdechla si Julie, když je zaslechla. „Takové moře, to musí být nádhera!“ A pak, když z nádraží vyjela, nemys-
6
lela už vůbec na nic jiného. „Moře je určitě větší než rybník v Mokřánkách,“ přemýšlela. „A jakou má asi barvu? Určitě bude krásně čisté. A dělají se na něm prý vlny. Ohromné vlny!“ Tak jela a jela a nevnímala nic okolo sebe, jenom své úžasné představy. Kdo ví, jak dlouho jela, když ji ze snění vytrhl křik vagónků. „Haló!“ volaly na ni. „Kam to jedeš? Tady to neznáme!“ Mašinka se rozhlédla a nevěřila svým očím. Vedle ní právě pochodoval zástup prapodivných tvorů. Byli chlupatí, měli dlouhé krky a na zádech hrb. Vy už jste, děti, určitě někdy velbloudy viděly, ale mašinka Julie ne, a tak není divu, že ze samého ohromení zastavila. V takové krajině ještě nikdy
nebyla. Všude bylo sucho a písek pokrýval zemi, kam jen dohlédla. „Tady zastavovat nemůžeme,“ ozvaly se zase vagónky, a tak se mašinka dala znovu do pohybu. A tu uviděla, že se před ní trať rozdvojuje. „Kam mám, já nešťastná, jet?“ naříkala. „Vždyť já jsem dočista ztracená.“ Ani vagónky nevěděly, až je napadlo, že vzadu táhnou jeden velmi starý vůz, který by snad mohl znát radu. Starý vagónek spal, a když ho vzbudily, zívnul si a rozhlédl se. „Hm, vím, kde jsme,“ pravil hlubokým hlasem. „Tohle je Turecko. Už jsem tu kdysi dávno byl. Jeď doprava, Julčo, za chvíli budeme v Istanbulu a tam už si s námi poradí.“ „Istanbul!“ vydechla mašinka a zachvěla se napůl strachy, napůl zvědavostí. „V Istanbulu mají přece moře!“ vzpomněla si a vyrazila dychtivě kupředu. A opravdu. Za chvíli se vláček začal blížit k velikému městu s vysokými bílými věžemi a za tím městem se už z dálky rýsovala obrovská modrá plocha. „To je krása, to je krása!“ volala mašinka a vagónky nadšeně přitakávaly. Krása to doopravdy byla, jenomže mašinka do Turecka jet vůbec neměla a z celého toho výletu teď koukal pořádný průšvih. Když dorazila na nádraží
v Istanbulu, ani si pořádně neodpočala a musela se rychle vydat na cestu zpátky. Jela vesele, ale když se blížila k Praze, začala se přece jenom bát, co tomu řeknou doma. Nu, nepochválili ji. V Praze ji čekalo veliké hubování. Ale zle to s naší Julií nakonec nedopadlo. Právě se totiž hledala mašinka, která by vozila lidi právě do tak dalekých krajů, jako je například Turecko, a možná ještě dál. A aby se Julie zase sama někam nezatoulala, rozhodlo se, že od teď bude jezdit v čele dálkového mezistátního expresu právě ona. A věřte, že lepší mašinku pro takový úkol vybrat nemohli. Julča jezdila spolehlivě s očima dokořán, poznávala svět, jak si to vždycky přála, a měla z práce takovou radost, že byli veselí i všichni lidé, kteří s ní zrovna cestovali.
7
ÚKOL 2 Spisovatel Vlad islav Vančura napsal pro dět i krásnou knížku o medvě dím klukovi a medvědím st rašidle. Vylušti jména obou tě chto hrdinů a napiš je do ku ponu na stranu 14.
ÚKOL
3
umí kyně a l ě m u velká ých Zima je oustu rozličn . u jinou p o s d t i ž b a o k r vy ček, ě ých vlo u ale dv o s j u k sněhov o áz napiš d em obr Na naš jné. Jejich čísla te úplně s a stranu 14. n kuponu
ÚKOL 4
I v zimě se mohou klu ci a holky ob léct do ves elé a barevné ho oblečen ho í. Jeden z těchto v zorů látky na sobě ale nikdo z dětí nemá . Jeho písmeno n apiš do ku ponu na stranu 14.
8
ŠKOLA NEJEN PRO DĚTI Říká se, že kdo si hraje, nezlobí. Některé hry však mohou být velice nebezpečné.
ÚKOL 5 zvlášť
ti ob olí je pro některé dě ok ho je a í ž ra Nád kají si: Tady by se to hrálo na honěnou, na
kumné lákavé. Ří ly objevitelské a průz la dě se by dy ta u, schovávano ím se, výpravy! vzájem hecují: Vsad na c ví na y lk ho a i uc až, jaký jsi V partě se kl nevylezeš. Vašku, uk n go va n te na že Aničko, n stožár… zbabělec a vylez na te ď bu ne e, vl Pa . na di hr
Dost, dost, dost!!! Zadržte a tru bte na popla ch! Takové hry často ko nčí tragicky. Železničáři posunují vagony, přistavují lokomotivy, snadno mů že dojít k úrazu či d okonce smrt i. Lézt na odstavené vagony je obzvlášť nebezpečné – nad vag ony visí elektrické d ráty a vyso ké napětí zabíjí i na dá lku.
Několik nerozu mných dětí si hraje na nádra ží na schovávanou. Pozorně si prohlédni obrá zek a najdi je co nejdříve, než se stane nějaké neštěstí. Spočí tej, kolik dětí se poschovávalo, a výsledek nap iš do kuponu na str. 14.
ti, iště! ískoviš ř p h e j a í n n kud Na hra i na hřišti, no. Po h č e p s z e je b nýc Hrajte m, kde i na odstave itě a t a k t dět zkrá i, urč lízkost ornit nějaké b e h t c í i j d i e uv poz ovj ch neb lat - u vagone co máte dě ebo známého n , už víte o železničáře ak předejít t íh nit nejbližš o. Můžete zachrá i a b h e é a tř dospěl eštěstí n u m veliké . u život někom
k í f l E ÁPKEM
L Š O T Ě V S Tentokrát navštívíme světadíl, na kterém jsme ještě nebyli. Víte, který to je? Přece Antarktida.
pólu. žního ji u hlá světadíl mená „protile í je zna nějš tida největr Antark u toto slovo a í jš d dně ledová a V překla Je to nejchla á v o “. í sněh zásob Arktidě i. Zdejš t světových m e Z 4 na ty až procen ís 0 m místo 8 í ř je Led a tvo ztál, hen ro si pokrývk dy na Zemi. c e š v a vo yby m světě sladké ký. Kd lé o e s c y v a n ří ry kilomet se hladina mo y b zvedla trů. o 50 me
ZIMAjší podnebí. V zimě E J O T , R R R R B ílů nejdrsně á ze všech světad a nejnižší
ěřen Antarktida m °C. Byla zde nam 0 –6 na až žitě a ot tady klesá tepl Dech se zde okam . rr rr B . °C 9 –8 a to ou sluneční teplota na světě, yž na ně dopadn Kd y. lk ta ys kr vé vé . A pokud při tako přeměňuje v ledo ha du t vi je ob t ús vám u ko by byla paprsky, může se tyč, roztříští se, ja u vo vo ko m ze na teplotě upustíte ze skla.
KDO BUDE P RVNÍ? Antark
tida se sta la posledním místem na Zemi, které lidé prozkoumali. Odehrál se zde nejdramatičtěj ší závod v historii objevování sv ěta. Byl to závod o dosažení jižn ího pólu. V roce 1911 se na něj vyda ly dvě výpravy . Jedna norská, vedená polárním bada telem Roaldem Am undsenem, a druhá britská, vedená kapitánem Rob er tem Scottem.
POLÁRNÍKŮ ŽNÝCH NA PAMÁTKU ODVÁ ut jižního pólu 14. prosince Jako první se podařilo dosáhno vali na lyžích a saních Amundsenově výpravě. Cesto ji se to podařilo výpravě tažených psy. O 34 dnů pozdě s poníky, psy a traktory. britské. Ti se vydali na cestu níci museli posledních 160 Zvířata však uhynula a polár i. Na sobě měli sedm vrstev kilometrů táhnout sáně sam žovaly pochod. Při návratu oblečení, které jim velmi ztě ynuli v důsledku hladu všichni členové výpravy zah pólu dnes stojí výzkumná a mrazu. Přímo na jižním jmenovaná podle dvojice stanice Amundsen – Scott, po odvážných polárníků.
PTÁCI VE FRÁČKU
Nejznámějšími ptáky Antarktidy jsou tučňáci. Žije jich tu osm druhů. Tučňáci neumějí létat, na pevnině se nemotorně kolébají, zato výborně plavou. Jejich přeměněná křídla jim slouží jako ploutve. Protože na věčně zmrzlé půdě není žádná potrava pro větší živočichy, hledají potravu v moři, kde je jí dostatek. Dokážou zadržet dech na 15 minut a potopit se víc jak 250 metrů hluboko. V době hnízdění se shlukují do obrovských kolonií. Samička klade jediné vajíčko, které pak sameček zahřívá na nártech chodidel.
MRAZUV ZDORNÁ ZVÍŘAT A
Protože je A zde jen m ntarktida pokrytá ledem, žij álo živoč ichů. Ryb e látku pr y mají v oti mrzn krvi utí. Jejic červená, h krev ale průh není ledná. M přežít i z ohou pr amrznut ot í v ledu. také dom Antarktid o ovem še a je sti druh V minulý ů albatr ch stolet o sů. íc h albatros přináší v námořníci věřili, že ítr a bo totiž pot uři. Alba řebují ke t r o s svému le dlouhá k tu vítr. M i řídla, kte ají rá nejsou k mává uzpůsob ní, ale ena k placht stěhovav ě n ý má ro í. Albatr zpětí kříd os metru. V el tři a ětšinu ž půl ivo Dokonce pije i slan ta tráví na mo ři. ou vodu. se vrací je Na pevnin n v době hnízdění. u
A na Jak konec po há v An znáte, danka je . v Ar tarktidě stli jst e k , V A tidě? Sn nebo rktid ě žij adno. med í led v ě av Ant di a mr ní ark oži tuč tidě za ňác se i.
tida
A
rk nta
11
LYŽOVAČKA
Kreslí: Petr Palma
Všude spousta sněhu, sluníčko krásně svítí, hurá na lyže.
píše: Jitka Dolejšová
Elfík ráno kouká z okna…
To je ale fronta. Půjdu raději pěšky. Ale při kraji, abych lyžařům nepřekážel. Pozóóóór, z cestýýýý!
BUUUMMM Dneska si krásně zalyžuju.
Promiňte, já nerada… Naštěstí to není nic vážného. Kde máš helmu?
Šel jsem si zalyžovat. A místo toho tě tady budu ošetřovat.
Neumíš se vyhnout?
V batůžku. Mně helma nesluší.
Jé, co tu děláš, Elfíku?
V batůžku je ti na nic. Helma není pro parádu, ale chrání tě. Při pádu, ale i při srážce s dalším lyžařem.
Teď, když jsem praštěná, to už taky vím.
Co děláš na velké sjezdovce, když neumíš lyžovat?
Když v knížce psali, že lyžování je snadné a zvládne to i malé dítě.
Helmu si pořádně nasaď a zapni. Nesmí být volná. No vida, dokonce ti sluší.
K
SMY
Nevypadám v tom jako blázen?
To já se z tebe za chvíli asi zblázním – pojď radši trénovat obloučky!
Ale na lyžích upadne skoro každý, viď? Tak zítra v devět tady u vleku, ale s helmou, jasný? To si piš, bez helmy na svah už nevlezu.
A pamatuj si: žádný učený z nebe nespadl.
žuc
h
Dneska to s Luckou dopadlo dobře, protože měla štěstí! Na sjezdovce ale ke srážce může dojít kdykoliv. Bez helmy se prostě nejezdí! Navíc si ji můžeš polepit a vyzdobit, aby byla taková, jaká chceš.
13
e s e m e j ě m S m e k í f l E s
Paní učitelka se ptá dětí ve škole: „Dět i, co nám dává husa?” Přihlásí se Pepíček: „Sádlo.” „A co ještě nám dává husa?” ptá se učitelka Pepíčka. „Sádlo.” „To už jsi říkal. Trochu ti pomůžu,” naléhá učitelka. „Co má tvoje maminka pod hlavou, když spí?” – „Ruku,“ odpovídá Pepíček. „A co má tvůj tatínek pod hlavou, když spí?” ptá se trpělivě dál paní učitelka. „Noviny,” odpovídá Pepíček. „A co míváš pod hlavou ty?” – „Polštář.” „No sláva. A co je v polštáři?”– „Peří.” „Velice správně, Pepíčku! Takže co nám dává husa?” – „Sádlo!”
Tatínek poslal zlobivého synka za trest brzo spát. Za chvilku se z pokojíčku ozvalo: „Tatí?” –„Co je?” – „Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?” „Ne. Měl ses chovat líp. A teď zhasnout!” O pět minut později: „Tatí?“ – „Co je zase?” „Mám žízeň. Mohl bys mi přinést sklenici vody?” – „Řekl jsem ti, že ne! A jestli se ještě jednou zeptáš, tak ti půjdu naplácat!” O pět minut později: „Tatí?” „CO JE???” „Až mi půjdeš naplácat, mohl bys s sebou vzít sklenici vody?”
Objednávka předplatného časopisu MŮJ VLÁČEK Objednávám si 12 čísel za cenu 320 Kč vč. DPH. (za poštovné a poskytnutou službu spol. We Make Media)
Jméno a příjmení: Adresa:
Výherci z minulého čísla: Ivana Spanilá – Zábřeh, Jan Žďánský – Jablonné v Podještědí, Jaromír Kubalec – Tábor, Kamil Rutar – Rychvald, Šárka Čermáková – Praha, Ctibor Spáčil – Slavkov u Brna, Barbora Velebová – Třebíč, Jan Novotný – Praha, Anna Seifriedová – Chlebičov, Michalka Ludvarová – Rýmařov.
14
České dráhy, a. s., Nábřeží L. Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, tel: +420 972 211 111,
[email protected], www.cd.cz Vydavatel: We Make Media, s. r. o., Jeseniova 55, Praha 3, 130 00, Tel: 274 003 333, fax: 274 003 330,
[email protected] , www.wemakemedia.cz, generální ředitelka: MUDr. Ivana Kaderková Redakce a inzerce:
[email protected] produkce: Bc. Zuzana Hostičková DTP, grafika, redakční texty: Vydavatelství Propolis s. r. o., Za Humny 537, 250 81 Nehvizdy,
[email protected], www.vypro.cz Ilustrace: Petr Palma, sazba: Daniel Barták, jazykové korektury: Mgr. Miluše Janotová, texty: Petra Kruntorádová, Mgr. Michaela Kuttlerová, Soňa Novotná, Jitka Dolejšová, Robin Král, Nellie Albrecht, Helena Kebrtová Předseda redakční rady: Sandra Chvojková, redakční rada: Ing. Jiří Ješeta, MUDr. Ivana Kaderková, Bc. Petra Kruntorádová Objednávka předplatného za 320 Kč (poštovné za 12 čísel):
[email protected] Evidenční číslo: MK ČR E 17868, ISSN 1802-937X Celostátní vydání vychází 4. 1. 2010 MŮJ VLÁČEK 2/2010 vychází 1. 2. 2010 Monitorovaný tištěný náklad ABC ČR: 50 000 ks www.cd.cz/juniorprogram Distribuce v síti Českých drah, ve vybraných veřejných knihovnách, základních školách, dětských centrech, nemocnicích a domovech. Vydavatel ani redakce nezodpovídá za obsah zveřejněné inzerce a reklamy.
I
MAZLÍČC Í C Á M / DO PETS
pejsek s patří určitě á n u y rk á d lně jiné enější živé ová doma úp Mezi nejoblíb ch le a tí ě a d ousta jmenuje zrovn y ck li g n a kočička. Sp a se odívat pak víte, jak uste se tedy p k Z ? zvířátko. Jestli te ví e N ? k cí mazlíče se zaměřil na rý te k , ten váš domá u k íč jdete dnového slovn . Třeba zde na lá k do našeho le vy b o e n i a obvyklá domácí zvířátk odpověď.
mnozí za sebou a e m á m e stu c Váno čkem spou e m o tr s d o brusle, z nás našli p knihu, kolo, – ů rk á d h živého krásnýc ba nového e tř o b e n e lyž kamaráda.
Na horách je fajn, i když sněží. Ale že těch vloček je, co? No já je snad sám ani nespočítám. Dokážeš to ty?
A Z Ě N T S O R A T S Z BE entku n a rm e p a n a v le s % 0 1 lech ve vybraných skiareá www.cd.cz/cdski
SNĚHEM