Důchodová reforma ve Spolkové republice roku 2001

Důchodová reforma ve Spolkové republice roku 2001 Ing. Rudolf F. Heidu, Department of Law and Social Sciences, Mendel University in Brno, [email protected] Abstrakt Ve Spolkové republice převažuje názor, že v důsledku demografického vývoje je potřeba částečná substituce zákonného průběžného důchodového pojištění soukromými důchodovými fondy se státní subvencí. Současný stav je ovlivněn reformou z roku 1972, která učinila německé důchodové pojištění globálně nejdražším. Přitom poměr výše sociálních odvodů a hrubé mzdy dosáhl v roce 2003 19.5 % a koncem osmdesátých let byla vypracovaná prognóza vývoje odvodů až 40 % hrubého příjmu při stárnutí společnosti a stejném náhradovém poměru. Článek se snaží popsat skutečnost, kdy je indikace finančních deficitů v důsledku demografických změn předdefinovaná, a dále popsat problémy soukromé správy fondů Riesterovy penze. Důchodová reforma z roku 2001 bude popsána z pohledu ryze ekonomického jako nevyhovující. Závěr odpoví na otázku, jak dalece participují na třetím pilíři pojištěnci s nižšími příjmy, aby mohl tento pilíř pokrýt pokles důchodových dávek z pilíře prvního a sloužit tím jako důležitý prvek prevence chudoby ve stáří právě u této cílové skupiny. Klíčová slova Průběžné financování, Generační smlouva, Fondové financování, Riesterův důchod Abstract In the Federal Republic of Germany, the prevailing opinion is that due to the demographic development the pay as you go system needs partial substitution by private pension funds with state subsidies. The retirement behavior virble in current data is mainly influencend by the 1972 reform which made the German pension system the most generous in the Word The German social security contribution rate, in 2003 at 19.5 % of gross income, was projected at the end of the 1980s to exceed 40 percent of gross income at the peak of population ageing if the accustomed replacement rates and the indication of pensions to gross income were maintained. The article describes the situation when indications of financial deficits due to demographic changes are overestimated and describes the problems of private management of suplementary funded private pension funds as a component of Riester reform. Conclusion answers the question of how far do lower income persons participate in the third pillar and what the expected financial results of their participation achieves in order to meet this first pillar pension deficite as an important element in preventing poverty in old age. Key words PAYG, Generation treaty, Founded financed, Riester pension

„Eins ist sicher. Die Rente!“ Norbert Blüm

Úvod Spolková republika v posledních dvou dekádách reformuje na základě nepříznivého demografického vývoje, tedy postupného stárnutí společnosti, svůj systém sociálního důchodového pojištění. Tyto reformy se zaměřují na trvalou finanční udržitelnost starobního pojištění. Jednou s determinant je přitom postupná substituce deficitu starobních příjmů z prvního, průběžně financovaného, pilíře diversifikací příspěvků do třetího pilíře s fondovým financováním a individuální mírou státních subvencí. Dosavadní zákonný důchodový systém by přitom mohl doposud být považován za úspěšný. „Spolehlivě zaručoval vysokou úroveň poskytovaných důchodů, a to při rozumné míře odvodů. Přežil dvě světové války, velkou hospodářskou krizi a nedávno i znovusjednocení obou Německých států.“1 V důchodové reformě jde principielně především o nalezení spolehlivého mechanizmu pro přenos v budoucnosti většího bohatství společnosti těm, kteří se na aktivním ekonomickém životě díky věku už podílet nebudou. Přesto je ve Spolkové republice stále častěji diskutován názor, že nelze zajistit dostatečně životní úroveň výlučně starobním důchodem ze sociálního důchodového pojištění prvního pilíře. Již v roce 2002 odpovědělo v dotazníku DIW, Německého institutu pro ekonomický výzkum, 80% respondentů záporně na otázku, zda jejich celkové životní náklady v důchodovém věku pokryje starobní důchod ze zákonného pojištění. Konkrétně ve výsledném sčítání bylo méně než 1% názoru, že starobní zajištění výlučně skrze první pilíř je vynikající. 18,6 % ho stále považovali za dobré. Největší část respondentů, tedy celých 44,0% odpovědělo, že méně dobře. 24,5% očekávali špatné pokrytí a 12,3% dokonce velmi špatné2. „Z výsledku sociálně ekonomického panelu z téhož roku vyplívá, že mladší generace v Spolkové republice je výrazně méně spokojená ohledně výhledu na dostatečné zajištění ve stáří skrze první pilíř, nežli generace předchozí. Tento trend je přitom nezávislý na ekonomické situaci jednotlivých pojištěnců. Rozdíl je pouze generační. V šetření z roku 1992 přitom tento názorový trend nebyl ještě zaznamenán.“3Přes rostoucí nespokojenost z mírou zabezpečení poskytovanou prvním pilířem, je velká skupina spolkové populace doposud skeptická ke starobnímu zabezpečení poskytovaným soukromým sektorem. Spolu s jistou skepsí ohledně budoucích náhradových poměrů, lze odvodit z tohoto šetření požadavek, na diversifikovaný státní model starobního zajištění. Většina respondentů přitom nepovažovala tehdejší míru státní podpory pro soukromě spravované penzijní plány za dostačující motiv k založení soukromého důchodového spoření. Výraznějším motivem, jak vyplývá z tohoto šetření, je výše individuálně disponibilních prostředků. Přitom v roce 2001 došlo v rámci reformní Agendy 2010, iniciované spolkovým kancléřem Gerhardem Schröderem, k zavedení dobrovolného důchodového připojištění, s různou mírou státní podpory, při jisté redukci pojistného v zákonném důchodovém pojištění. Základní hypotézou tedy bude, zda reforma z roku 2011 formou dobrovolné diverzifikace financování starobního důchodu může tvořit efektivní metodu pro demograficky robustní penzijní schéma se širokým pokrytím. Bude provedena modelová komparace výpočtu interní rendity obou forem financování. Zároveň se bude práce krátce věnovat komparaci nákladů veřejné a soukromé správy kapitálových důchodových fondů.

1

Börsch-Supan, A./Wilke, Ch. The German Public Pension Systém: How it Was, How it Will Be. University of Michigan Retirement Research Center, Working Paper WP 2003-041. Str. 1. 2 Wunder C., Schwarze, J. Zufriedenheit mit der Altersvorsorge und Präferenzen für alternative Sicherungsmodelle – Empirische Anlayse mit dem Sozioökonomischen Panel. Berlin, DIW, 2004. Str. 5 3 Tamtéž. Str. 1

Starobní zajištění a demografické změny Ve Spolkové republice se prosadil názor „ že v důsledku demografických změn, které lze očekávat, je posílení soukromého spořícího pilíře nevyhnutelné“4. Základní argumentace pro nezbytnost provedení důchodové reformy je předpokládaný rostoucí deficit průběžného financování v důsledku méně příznivého starobního kvocientu. V průběžném systému vzniká, v důsledku rostoucí průměrné délky života a nízké porodnosti, nevyhovující poměr mezi odvody pojistného a vyplácenými důchody, které negativně ovlivňují budoucí náhradový poměr. Od reformy z roku 1957 měl být přitom náhradový poměr první pilíře za účelem starobního zajištění dostačující. Prvních 20 let průběžného financování bylo positivně ovlivněno hospodářským zázrakem sociálně tržního hospodářství, všeobecným růstem mezd a relativně vysokou migrací pracovních sil do Spolkové republiky. Důchody s dynamickou návazností na mzdový průměr zajišťovaly ekvivalentní příjmový podíl u seniorů na výrazném mzdovém růstu ekonomicky aktivního obyvatelstva. Posledních dvacet let bylo naopak ovlivněno přizpůsobováním systému na demografické změny a s tím souvisejícím omezením u poskytovaného starobního zajištění. Jako základní problémem se jeví skutečnost, že budoucí generace důchodců nebude mít automaticky větší důchodové příjmy než generace předchozí. Což je předpoklad v poválečném hospodářství nový, zároveň neodporuje ale logice průběžného systému jako takového. Současný sociální důchodový systém je průběžný, pro zaměstnance povinný, pro samostatně výdělečně činné dobrovolný, zákonný systém, kdy alespoň formálně samosprávné důchodové pojišťovny inkasují pojistné a průběžně vyplácejí dávky současným důchodcům. Zásadní skutečnost tvoří fakt, že finanční rezerva systému dostačuje současně na 14 dní. Sociální důchodové pojištění by přitom mohlo vytvářet vyšší rezervy, systémově nemá, pokud jde o výši rezerv, žádné omezení. Zavedení průběžného financování v roce 1957 však vedlo k tomu, že zbylé rezervy byly spotřebovány do 10 let5. Při současném stavu jde tedy spíše o otázku fiskálních dopadů, do jaké míry vytvářet v prvním pilíři vyšší rezervy pro budoucí investiční výnosy. Spolková republika má ve svém zákonném důchodovém pojištění dnes celkem 43,5 miliónu pojištěnců, z toho 22,3 miliónů jsou příjemci důchodů. Tato položka je přitom největší rozpočtovou kapitolou, když tvořila v roce 2000 výdaje ve výši 200 miliard Euro, což reprezentuje 21 % veřejných výdajů a 11,8 % hrubého domácího produktu6. Státní úředníci nejsou zahrnuti do tohoto systému. Jejich penze se financují ze všeobecných daní. Samostatně výdělečně činné osoby mohou ale být dobrovolně pojištěni. V roce 1985 se pro účast na pojištění skrze GRV rozhodlo 62% všech samostatně výdělečně činných. V roce 1995 to bylo už jen pouhých 23 %, jak uvádí Německý důchodový pojistný ústav (dále jen DRV) ve své ročence z roku 2008. Lze tedy konstatovat, že tímto jevem indikovaná důvěra v poskytované krytí starobního důchodového pojištění pilíře má klesající tendenci. Reforma z roku 2001 pod vedením Waltera Riestera, spolkového ministra práce a sociálních věcí, zavedla dobrovolný systém penzijního připojištění se státním příspěvkem a dalšími daňovými zvýhodněními. Reformní snaha měla za záměr udržet důchodový příspěvek pod hranicí 22% hrubé mzdy do roku 2030. Při převodu části sociálního pojištění do druhého pilíře zaniká paritní spoluúčast zaměstnavatele. Ekonomické výhrady kritiků této reformy se týkali oslabení průběžného financování, nedostatečné adresnosti, efektu černých pasažérů (Mitnahmeeffekt), a také znevýhodnění starobního spoření bez státních subvencí“.7

4

Börsch-Supan, A. Perspektiven der Privaten Vorsorge. Düsseldorf, nakl. E. Mezger 2000, str.45. Tamtéž. Str. 2. 6 Tamtéž. Str. 2. 7 Kleinlein, A. Zehn Jahre „Riester Rente“ Bestandsaufnahme und Effizienzanalyse. Berlin, Fridrich Ebert Stiftung 2011, str. 3. 5

Model financování starobního zajištění Otázka ohledně optimálního způsobu financování důchodového pojištění je v odborných kruzích dlouho diskutována. Pro zajištění dostatečného náhradového poměru vůči mzdě existují dva základní modely. První, do roku 1957 v Německu v prvním pilíři užívaný kapitálový systém, a druhý, v důsledku následné reformy zavedený, průběžný systém8. Tato systémová změna byla založen na tezi národohospodáře Bernarda Mackenrotha „že veškeré sociální výdaje státu musí být financovány výhradně z příjmů běžného státního rozpočtu, tedy že v národním hospodářství lze vycházet výhradně z průběžného systému.“ Modelově lze znázornit průběžné a kapitálové financování na základě modelu překrývajících se generací, tzv. Overlapping-Generations-Modell9. Model obsahuje dvě periody, t a t+1, přičemž reprezentativní účastník sociálního důchodového pojištění je v časovém úseku t zaměstnaný a v následném úseku t+1 příjemce starobního důchodu. Překrytí je v modelu dosahováno tím, že důchod generace t je současný se zaměstnaneckým poměrem generace t+1. Model přitom neobsahuje ani státní dluh, či další daňové odvody, při povinném důchodovém pojištění. V případě průběžného systému přispívají zaměstnaní stávající generaci na starobním odpočinku. OLG model lze oprávněně použít za účelem formálního systémového popisu. Během ekonomicky aktivního období dosahuje modelová domácnost příjem v periodě t ve výši wt a odvádí pojistné ve výši bt. Mzda přitom v tomto modelu odpovídá mezní produktivitě práce. Po dovršení důchodového věku, tedy v periodě t+1 , bude mít tato generace nárok na důchodový transfer ve výši pt+1. Dosahovaný příjem a důchod může být přitom využit na spotřebu ct a nebo spořen st. Rozpočtové omezení vyplývá přitom v ekonomicky aktivní fázi z rozdílu mezi příjmem wt a odvody na důchodové pojištění bt a dále se součtu spotřeby ct a spoření st. . Výsledkem je tedy rovnice: wt-bt = ct +st. Pro důchod pak platí, že příjem je rovný důchodovým dávkám pt+1 a rozpouštění úspor st, které byly úročeny rt+1. Výsledkem pak je rovnice (1+ rt+1 )st +pt+1=ct2.Po transformaci st. a dosazení do základní rovnice je výsledkem rozpočtové omezení domácnosti

wt  b t 

c2t p t 1 t  c  . 1 1  r t 1 1  r t 1

V případě průběžného systému se důchodové platby v časovém úseku t+1, pt+1 poskytují u domácnosti generace t s příspěvků generace t+1, bt+1 . Pro důchodové pojištění a její příjmy je přitom směrodatný demografický vývoj. Populační růst bude označen n. Rozpočtové omezení pak bude vyplívat u důchodového pojištění z populačního růstu násobeno příjmy generace t+1 a důchodovými příjmy generace t v periodě t+1 ,tedy pt = (1+n) bt+1 Když doplníme do předchozí rovnice rozpočtové omezení domácnosti obdržíme jako výsledek intertemporální rozpočtovou restrikci reprezentativní domácnosti generace t. Tím odpovídá cash equivalent value životní renty cash equivalent value nákladů na běžnou spotřebu domácnosti. Tedy platí, že wt  b t 

c2t 1  n t 1 t b  c  . 1 1  r t 1 1  r t 1

Dojde-li ovšem v důsledku rostoucího počtu starobních důchodců k vyšším výdajům u sociálního důchodového pojištění, v období t+1 a jestli-že v důsledku náhradového poměru by měla zůstat výše poskytovaných důchodových plateb konstantní, tedy za předpokladu že platí pt = (1+n) bt+1, musí naopak růst odvody zaměstnaných. Rostoucí odvody ovšem vedou 8 9

Wellisch, D. Finanzwissenschaft III: Staatsverschuldung, München, Oldenbourg,1999. Str. 129 Homburg,S. Kapitaldeckung als praktikable Leitidee, Bad Homburg, SMP, 1988. Str. 16

k redukci disponibilního příjmu u ekonomicky aktivních domácností. Dochází tedy ke snížení životní úrovně v důsledku rostoucích odvodů do sociálního důchodového pojištění pro následující generace. Jaký je tedy předpoklad úspěšné reformy důchodového systému? Jde o nalezení finančně stabilního systému k zajištění určité, individuálním pracovním výkonem definované, životní úrovně ve stáří. Tedy pro životní fázi, ve které již nejsme schopni svou prací zajistit dostatečné finanční prostředky pro vlastní živobytí. Pojem pojištění je přitom v jisté míře zavádějící, když stáří není v principu neočekávaná životní situace. Aby mohla být věrohodně posouzena výhodnost průběžného systému prvního pilíře, oproti posílení kapitálového třetího pilíře, je důležité se „zaměřit na propočet dosahované vnitřní rendity it+1 a provést srovnání s kapitálovým výnosem třetího pilíře“10, tedy v konkrétním modelu s hodnotou rt+1. Hodnotu vnitřní rendity průběžného financování, v našem modelu označenou jako it+1, lze vypočítat s rozdílu důchodových plateb a odvodů v prvním pilíři. Jedná se tedy o veličinu

p t 1  b t . bt Výsledná rovnice má pak formu:

1  i t 1 

p t 1 (1  n)b t 1 b t 1 .   bt bt b t (1  n)

Je tedy zřejmé, že při konstantních odvodech v jednotlivých časových úsecích, tedy bt = bt+1 odpovídá vnitřní rendita průběžného systému financování demografickému vývoji. V konkrétním případě Spolkové republiky to znamená pro GRV při pevně stanovených odvodech ve výši 20% ze mzdy a zároveň klesající populaci rovněž klesající interní renditu. Z tohoto modely tedy jasně vyplívá reformní zadání pro první a třetí pilíř. Tedy doplnit případný schodek průběžného financování výnosy z kapitálových výnosů. V případě třetího pilíře spoří pojištěnci ze svého výdělku na kapitálový účet, na kterém se kumuluje kapitál a je navýšen o tržní úrok r. „Důchodové platby v časovém úseku t+1 se tvoří z úroku a postupného rozpuštění akumulovaného kapitálu“11. Pro třetí pilíř tedy je výsledný důchod výsledkem zúročeních úspor v časovém úseku, tedy pt+1 = (1+ rt+1) bt. „Je zřejmé, že v případě kapitálového financování není daná žádná závislost na demografickém vývoji a je založena na předchozí míře úspor a jejich úročení“12. Vnitřní rendita třetího pilíř je výhradně determinována tržní úrokovou mírou r. Výhodnost kapitálového financování je zřejmá z mezigeneračního pohledu. Pro průběžný systém a jeho finanční stabilitu je určující počet plátců. Dosahovaná interní rendita bude pak v případě klesajícího počtu plátců v důsledku demografického negativního trendu vyšší u kapitálového financování. Pro důchodovou reformu a dílčí posílení třetího na úkor prvního pilíře bude pak důležitá hypotéza, zda lze transformovat tuto soustavu tak, aby nedošlo k zásadním ztrátám. V odborné diskuzi k tomu slouží převážně princip Paretova optima. „Tedy jestli celkový anebo dílčí přechod z průběžného na kapitálové financování zajistí lepší starobní zajištění nežli kontinuita současného GRV“13. Okamžitý přechod je de facto vyloučen, jelikož nelze opomenout generaci pojištěnců, která má nárok na budoucí důchodové dávky, ale po celkové transformaci by tyto neměli žádné krytí, a bylo by nutné hledat alternativní zdroje pro jejich zajištění. Tato skutečnost jasně implikuje potřebu dílčího přechodu, kdy je třeba zajistit současné důchody na průběžné bázi a budoucí částečně již financovat kapitálově. Vznikající transformační náklady lze také označit za implicitní státní dluh, který může být rozložen na několik generací. Ani graduální přechod a výsledná alokace zdrojů nezaručí tedy Paretovské 10

Breyer und Buchholz 2009 Str. 122 Tamtéž. Str. 119 12 Homburg, S. Theorie der Alterssicherung. Berlin, Springerverlag, 1988. Str. 26 13 Breyer, F und Buchholz, W. Ökonomie des Sozialstaats. Berlin, Springerverlag, 2009. Str. 393 11

zlepšení. Není tedy možné, aby došlo k lepšímu zajištění jedné generace, aniž by docházelo k deficitům při zajištění jiné, k tomuto výsledku dochází ve svých modelech Breyer, Homburg a Sinn.

4. Soukromé starobní zabezpečení – Riesterova penze jako dílčí kapitálové krytí V roce 2001 připravilo Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením tehdejšího ministra práce Waltera Riestera zákon o starobním majetku, tzv. Altersvermögensgesetz (AVmG). Jednalo se u zřízení soukromě spravovaného, kapitálového pilíře. Riesterova penze je dobrovolná a jedná se v principu o sociální připojištění. Pojistné je placeno zaměstnancem v minimální výši 4 % z výdělku s tím, že stát tento příspěvek zaměstnance dotuje u účastníků s nižšími příjmy a s vyživovanými dětmi. Účelem tohoto produktu bylo zvýšit pojištěncům, a to i těm z nižších příjmů, budoucí součet kumulovaných důchodových příjmů za situace, kdy v dalším období dojde k poklesu náhradového poměru ze sociálního pojištění. Riesterova penze je koncipována jako kombinovaný model. Konkrétně to znamená, že starobní důchod je tvořen soukromým úsporami a státními příspěvky. Přitom je nutná diferenciace statní dotace formou finančních příspěvků přímo připisované na spořicí účet, a daňových úlev. Přímé dotace poskytuje na základě žádosti u ústředního orgánu pro správu starobních příspěvků, tzv. Zentrale Zulagenstelle für Altersvermögen (dále jen ZfA). Tabulka č. 1: Příspěvky k Riesterově penzi Minimální vlastní příspěvek Základní Dětské přídavky Daňové příspěvek státu odpočty 4% z ročního kumulovaného 154 € 185 €/300 € 2100 € hrubého příjmu předchozího roku u dětí do ročníku 2008/ od ročníku 2008 Zdroj: Spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí 2008

U manželských párů, kde každý vlastní smlouvu o starobním zajištění a přispívá alespoň minimálním odvodem, obdrží oba státní příspěvek. Jsou možné ale i scénáře, kdy se státní dotace rovnají vlastnímu příspěvku anebo dokonce tento převyšují. Pro tento případ je stanoven zákonodárcem základní příspěvek ve výši 60€. Vyšší příjmové skupiny tedy profitují, viz tabulka č. 2, z daňového odpočtu, zatímco chudší rodiny s vice dětmi jsou zvýhodněny přímým státním příspěvkem. Tabulka č. 2: Příklady státní podpory třetí pilíře Stav Svobodný, bez dětí Svobodný, dvě děti Manželé, dvě děti Předchozí hrubá mzda za rok 40 000€ 15 000€ 35 000€ Celkové pojistné 1.600€ 699€ 1.400€ Základní státní příspěvek 154€ 154€ 308€ Dětský přídavek 485€ 485€ Vlastní příspěvek 1.446€ 60€ 607€ Daňový odpočet 378€ Kvocient podpory 33,2% 91,4% 56,6%

Zdroj: vlastní propočet

Konkrétním zadáním soukromě spravovaného důchodového připojištění se státní podporou bylo pokrytí výpadku v příjmech prvního pilíře, po zavedení demografického faktoru do důchodové rovnice. Jelikož tento výpadek měl dopad na všechny nárokovatelné důchody nezávisle na jejich výši, je důležitá statistika celkového pokrytí Riesterovou penzí. Výchozí základnu tvoří přitom celkový počet oprávněných osob. Börsch-Supan i Sommer vycházejí z celkem 37 miliónu oprávněných žadatelů o státní podporu nebo daňový odpočet. Do konce roku 2009 bylo uzavřeno celkem 13,2 mil. smluv o důchodovém připojištění. Tedy pouze jedna třetina z 37 mil. oprávněných osob se rozhodla využít státem podporovaného kapitálového důchodového pilíře. Skoro třetina všech potenciálních příjemců státní podpory důchodového spoření disponovala ročním kumulovaným příjmem do 10.000 Euro, ale procentuálně je skutečný podíl této příjmové skupiny na důchodovém spoření jen 14,5%14. Jedná se tedy o nejnižší hodnotu v příjmových skupinách. Celkové pokrytí není větší než 32%. Přitom je markantní velmi různé pokrytí v nových a starých spolkových zemích a dále výrazně rozdílná participace u nižších a vyšších příjmových skupin. Celkový sklon německých domácností k úsporám vykazoval v roce 2008 dle údajů statistického úřadu hodnotu 10,5% disponibilních příjmů. Míra úspor klesala s dosahovaným příjmem. Socioekonomický panel DIW prokázal, že koncept Riesterovy penze nevede k většímu sklonu k úsporám u nižších příjmových skupin, a tím není prokázána účinnost konceptu důchodového připojení.

Závěr Vyhodnocení účinnosti Riesterova důchodu ukazuje, že důchody nabízené soukromými pojišťovnami jsou tedy poměrně drahé, a to z důvodu nadměrného zajištění pro případ dlouhověkosti, a že více než polovina hlavní cílové skupiny pojištěnců se systému neúčastní, a to i přes velmi vysoké státní dotace. Výsledkem je oslabení soustavy veřejných rozpočtů a dodatečná podpora vyšších příjmových skupin. Administrativní náklady v systému důchodového připojištění jsou vysoké. Propočty ekonoma Börsch-Supan z roku 2000 uvádějí průměrné správní náklady soukromých fondů v Německu ve výši 6-7%, u fondů spravujících Riesterovu penzi však 8 až 20 % z průběžných vkladů15. Oproti tomu vykazuje GRV dle vlastních propočtů 1,7% nákladů na správu. Vysoká míra státních subvencí přitom výrazně prohlubuje deficit veřejných rozpočtů. Nedostačující účast skupin s nízkými příjmy je pak dalším argumentem, který mluví proti výhodnosti soukromě spravovaného připojištění s fondovým financováním. Kolektivní rezervy pro dlouhověkost lze zřejmě výhodněji realizovat v prvním pilíři. Současný koncept vede pouze k předisponování existujících úspor u vyšších příjmových skupin do dotovaných smluvních spořících plánů a vzniká vytlačovací efekt.

Literatura Börsch-Supan, A., Wilke, C., 2003. The German Public Pension System: How it Was, How it Will Be. University of Michigan Retirement Research Center, Working Paper WP 2003-041. Börsch-Supan, A., 2000. Perspektiven der Privaten Vorsorge. Düsseldorf: E. Mezger. Breyer, F., Buchholz, W., 2009. Ökonomie des Sozialstaats. Berlin: Springerverlag, Datz, N., 2003. Private Altersvorsorge am Beispiel der „Riester-Rente“.Köln: DIA. 14

Datz, N. Private Altersvorsorge am Beispiel der „Riester-Rente“.Köln, nakl. DIA 2003. Str. 27 15 Marschallek, Ch. Die schlichte Notwendigkeit privater Altersvorsorge. Stuttgart, nakl. Lucius 2004. Str. 288.

Homburg, S., 1988. Kapitaldeckung als praktikable Leitidee, Bad Homburg, SMP. Homburg, S., 1988. Theorie der Alterssicherung. Berlin, Springerverlag. Sinn, H.-W., 2003. Das demografische Defizit – die Fakten, Folgen, die Ursachen und die Politikimplikationen. München, Ifo Institut. Klaus, V., 1997. Obhajoba zapomenutých myšlenek, Praha: Academia. Kleinlein, A., 2011. Zehn Jahre „Riester Effizienzanalyse. Berlin, Fridrich Ebert Stiftung.

Rente“

Bestandsaufnahme

und

Lampert, H., 2005. Die Diskussion um die Krise und die Reformen des Sozialstaates in der BRD und ihre Defizite. In: Jahrbuch für Wirtschaftswissenschaften. Göttingen, Vandenhoeck & Ruprech. Marschallek, C., 2004. Die schlichte Notwendigkeit privater Altersvorsorge. Stuttgart: Lucius. Wellisch, D., Oldenbourg.

1999.

Finanzwissenschaft

III:

Staatsverschuldung,

München,

Wunder C., Schwarze, J., 2004. Zufriedenheit mit der Altersvorsorge und Präferenzen für alternative Sicherungsmodelle – Empirische Anlayse mit dem Sozioökonomischen Panel. Berlin: DIW.

Přílohy – Tabulky Tabulka č. 3: Podíl hrubého přijmu na starobním zajištění dle zdrojů (Diversifikace hrubých důchodových příjmů v %)

Oblast/Skupina Spolková rep. Německo celkem manželé samotní muži samotné ženy Staré spolkové země celkem manželé samotní muži samotné ženy Nové spolkové země celkem manželé samotní muži samotné ženy

První pilíř

Ostatní starobní zabezpečení

Soukromé příjmy

Ostatní podpory

Ostatní příjmy

65 58 62 72

19 20 19 17

10 12 11 6

1 0 1 1

5 10 6 4

59 53 58 67

23 23 21 20

11 14 12 7

1 0 1 1

6 10 8 4

92 86 93 95

2 2 1 1

3 4 3 2

0 0 0 0

3 8 3 1 Zdroj ASID 2007

Tabulka č. 4:Podíl účastníku na Riesterovy penzi dle příjmových skupin v% do celkového příjmu 9 999 19 999 29 999 39 999 49 999 Nad 50.000

Staré spolkové země Muži Ženy 2004 2007 2004 2007 7,3 8,8 36,9 42,2 9,1 5,4 29,5 24,2 24,5 22,5 15,9 17,4 21,3 23,8 11,3 8,5 15,2 13,5 3,5 3,5 22,6 26,1 2,9 4,1

Nové spolkové země Muži Ženy 2004 2007 2004 2007 30,9 19,8 48,3 41,1 17,0 22,5 26,7 28,3 29,3 20,9 15,6 15,4 9,7 19,6 6,0 10,6 5,3 10,1 2,0 1,9 7,9 7,1 1,3 2,7 Zdroj DIW Berlin 2009

Tabulka č. 5: Redukce daňových výnosů v důsledku státní podpory třetího pilíře (v milionech DM) Rok Spolkový rozpočet Zemské rozpočty Obce Celkem

2001 -55 -48 -19 -122

2002 -249 -220 -84 -553

2003 -2.136 -1.958 -697 -4.791

2004 -2.259 -2.065 -735 -5.059

2005 -4.454 -4.070 -1.444 -9.968

2006 -4.363 -3.994 -1.416 -9.773

2007 -6.705 -6.131 -2.172 -15.008

2008 -6.796 -6.212 -2.200 -15.2008

Zdroj: Datz, N. Private Altersvorsorge am Beispiel der „Riester-Rente“.Köln, nakl. DIA 2003.