PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor Právo Ústav práva a technologií
Diplomová práce Právní regulace dostupnosti digitálního obsahu mladistvým Tomáš Povejšil
2013/2014
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní regulace dostupnosti digitálního obsahu mladistvým zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
1
Děkuji doc. JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D., za cenné rady při tvorbě této práce. Děkuji všem blízkým za podporu.
2
Abstrakt Diplomová práce na téma Právní regulace dostupnosti digitálního obsahu mladistvým se zabývá důvody regulace přístupu dětí k audiovizuálním dílům a počítačovým hrám a jejich možnými následky na nezletilé. Práce obsahuje srovnání proporcionality omezení informačních práv člověka v ČR, EU a USA. Zaměřuje se také na odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnost. Ze srovnání využívaných ochranných institutů vyplývá, že bez možnosti spolehlivého ověření věku uživatelů internetu lze pochybovat o účelnosti regulace ostatních distribučních kanálů digitálního obsahu. Klíčová slova regulace, dostupnost, digitální obsah, děti, audiovizuální díla, počítačové hry, rating
Abstract Thesis on Legal Issues in Adolescent Access of Digital Content deals with impact of audio-visual works and computer games on adolescents and with reasons for regulation of their accessibility. It contains a comparison of proportionality of informative rights’ restriction in the Czech Republic, the EU and the USA. Also focusing on the liability of information society services providers’. As an outcome of an analysis of protective institutes, it is apparent that without the possibility of reliable age verification of an internet user the effectiveness of the regulation of other distributive means can be highly doubted. Keywords regulation, access, digital content, children, audio-visual works, computer games, rating
3
Úvod .............................................................................................................................................. 5 1
Pojem digitálního obsahu ..................................................................................................... 8
2
Konflikt regulace s právem na informační sebeurčení ....................................................... 10 2.1
Pojetí omezení informačních práv v Evropské unii a České republice ........................ 11
2.2
Pojetí omezení informačních práv v USA .................................................................... 14
3
Vliv digitálního obsahu na mladistvé .................................................................................. 18
4
Regulace dostupnosti audiovizuálních děl ......................................................................... 25 4.1
4.1.1
Klasifikace filmů v České republice ..................................................................... 33
4.1.2
USA a klasifikace filmů ........................................................................................ 35
4.2 5
6
Regulace dostupnosti audiovizuálních děl v EU a ČR .................................................. 27
Právní postavení a odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti ........ 38
Regulace dostupnosti počítačových her............................................................................. 44 5.1
PEGI a PEGI online ....................................................................................................... 47
5.2
USA a rating Entertainment Software Rating Board ................................................... 51
Alternativy regulace dostupnosti digitálního obsahu mladistvým ..................................... 58
Závěr............................................................................................................................................ 64 Zdroje .......................................................................................................................................... 68 Tištěné zdroje ......................................................................................................................... 68 Elektronické zdroje ................................................................................................................. 69 Právní předpisy ....................................................................................................................... 78 Judikatura ............................................................................................................................... 80
4
Úvod
Během mého život se odehrála revoluce v přístupu informacím, která má dopad na celou naši společnost. S rozvojem výpočetní techniky a posléze internetu, se dostupnost digitálního obsahu extrémně zjednodušila, zrychlila a zlevnila. S tím souvisí zvýšené riziko, že se i malé děti, ať už omylem, nebo záměrně, dostanou k obsahu, který není vhodný pro jejich věk. V práci se proto budu zabývat možnostmi, jak omezit dostupnost digitálního obsahu jak na pevných nosičích, tak online. Z digitálního obsahu jsem si pro analýzu vybral audiovizuální díla a počítačové hry, jelikož se jedná o obsah, který je, dle mého názoru, pro děti atraktivnější než jiný digitální nebo digitalizovaný obsah. Primárním cílem tohoto obsahu je totiž pobavení uživatele. Filmy, videa a počítačové hry jsou také často zmiňovány ve spojitosti se sexuální tematikou a násilím a jejich negativním vlivem na mladistvé. Pojmy dítě, mladistvý a nezletilý budu používat jako synonyma ve smyslu čl. 1 Úmluvy o právech dítěte, tedy jako každé lidské bytosti mladší 18 let.1 V textu nebudu rozlišovat mezi přístroji, na kterých lze digitální hry hrát. Pojmy videohry a počítačové hry proto, nebude-li v textu uvedeno jinak, zahrnují herní software na PC, herní konzole a podobná zařízení. Mým cílem je zjistit, jaké ochranné instituty jsou zakotveny v právních předpisech, jaké se opravdu používají a jaké by se používat mohly. V diplomové práci využiji analýzu současného stavu a zkusím pomocí svých i nově nabytých poznatků formulovat další možnosti vývoje. Zanalyzuji distribuci televizního vysílání a audiovizuálních služeb na vyžádání i videí, která jsou na internet nahrána uživateli. Zabývat se budu vlivem medií na děti, zda se nejedná o zbytečnou paniku, či jaké následky konzumace digitálního obsahu může mít. Porovnávat budu situaci v Evropské
1
Čl. 1 sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. o sjednání Úmluvy o právech dítěte. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 1. 2014]. Dále jen „Úmluva o právech dítěte“.
5
unii, České republice a ve Spojených státech amerických. Spojené státy jsem si pro komparaci vybral, jelikož filmy, seriály a počítačové hry z USA hrají i v evropské a české kultuře velmi významnou, ne-li zásadní roli. Většina u nás dostupných filmů a počítačových her pochází z Evropské unie nebo ze Spojených států, domnívám se proto, že právě jejich porovnání bude mít největší přínos. Věřím také, že seznámení s odlišnými, nejen právními, kulturami, bude pro čtenáře zajímavé. Internet, na kterém je v současné době možné získat většinu digitálního obsahu, je snadným zdrojem informací i pro děti. Zaměřím se proto i na možné omezení jeho dostupnosti na internetu. V textu se budu dále zabývat odpovědností poskytovatelů digitálního obsahu na internetu, jako nejdůležitější elektronické síti na světě, jež je dostupná pro každého. Dostupnost mládeži nevhodného obsahu může být na jiných, například soukromých, sítích regulována provozovatelem a v této práci se jimi zabývat nebudu. Záměrně jsem si vybral poměrně specializované téma, které se na právnických fakultách běžně nevyučuje. Problematika digitálního obsahu je většinou řešena z hlediska porušování autorských práv nebo trestní odpovědnosti za nelegální obsah a jen málo publikací se věnuje primárně ochraně dětí před jeho dostupností. Jedná se o mezioborovou práci, jelikož téma zasahuje do práva ústavního, mediálního a ICT. Porušení některých norem by však mohlo vést i ke vzniku občanskoprávní, správní nebo i trestní odpovědnosti. Z mimoprávních oborů je třeba využít poznatků z psychologie a sociologie. Práce je rozdělena do šesti kapitol. V první kapitole zhodnotím pojem digitální obsah a možnosti jeho distribuce dětským konzumentům. Omezování přístupu k informacím může kolidovat se základními informačními právy. Druhá kapitola se proto zabývá lidskoprávními otázkami omezení dostupnosti audiovizuálních děl a videoher. Zde také posoudím pojetí informačních práv v Evropské unii a Spojených státech. Na základě psychologických a sociologických výzkumů budu ve třetí kapitole hodnotit důvody regulace digitálního obsahu a možné negativní i pozitivní následky, které dětem po expozici nevhodného digitálního obsahu hrozí. Prozkoumám i názory soudů na tuto problematiku a jejich rozhodovací praxi. Čtvrtá kapitola je věnována regulaci dostupnosti audiovizuálního obsahu. V této kapitole se budu zabývat regulací 6
většiny distribučních kanálů. V následující části bude rozebrána situace v oblasti počítačových her. V poslední šesté kapitole se budu věnovat alternativním možnostem k současné situaci. V závěru práce se pokusím dospět k názoru, zda je regulace digitálního obsahu nutná a proveditelná. Zhodnotím dostupné názory na škodlivost digitálního obsahu a technická řešení pro omezení dostupnosti. Kromě de lege ferenda se pokusím formulovat i další možné postupy, jak mladistvým v přístupu zabránit. Závěry této práce by mohly být přínosem poskytovatelům digitálního obsahu, rodičům a zájemcům o právní situaci na trhu s médii, které mají primární cíl pobavit. Vzhledem k velmi rychlému a stále pokračujícímu vývoji digitálních služeb budu při psaní této práce využívat co nejaktuálnější zdroje. Pracovat budu především s právními předpisy Evropské unie, České republiky a USA. Lidskoprávní dokumenty, včetně mezinárodních smluv, využiji při hodnocení legitimity regulace dostupnosti. Judikatura je v USA a v menší míře i v EU pramenem práva, bude proto nutné prozkoumat relevantní judikaturu a případné akty správních orgánů. Z odborné literatury budu čerpat převážně ze zahraniční literatury, předpokládám totiž, že zde bude více kvalitních informačních zdrojů. Kromě právnické literatury se pokusím vypořádat i s psychologickými či sociologickými studiemi a literaturou hodnotící vliv obsahu medií na mladistvé. Nad rozsah této diplomové práce je zevrubnější analýza situace v jiných zemích. Kromě dalších členských států Evropské unie by bylo jistě zajímavé zaměřit se na Asii, zejména na ohromný filmový trh v Indii či japonský trh s počítačovými hrami. S tématem úzce souvisí i značná problematika regulace internetu, jež by stála za samostatný výzkum.
7
1
Pojem digitálního obsahu
Pojem digitální obsah zahrnuje vše, co může být zpracováno počítačem. Jedná se o obsah, který je uložen na paměťovém médiu v podobě binárního kódu. Tento kód pak může být přenášen z jednoho počítače na jiný, aniž by u kopií došlo ke změně kvality.2 Digitálním obsahem je například počítačový program, píseň ve formátu mp3, elektronická kniha nebo tato diplomová práce, pokud si ji čtete na jakémkoliv elektronickém zařízení. V následujícím textu se budu zabývat audiovizuálními díly, především filmy a videi, která mohou být tvořena jak nedigitálně pomocí záznamu na filmová políčka3, tak i digitálně záznamem na obrazový čip kamery. Nedigitálně vytvořený obsah se však může digitalizovat, tedy uložit jako série nul a jedniček, tak aby mohl být zpracován počítačem. O digitalizaci se typicky mluví v případě starých filmů či knih. Druhou skupinou digitálního obsahu v této práci budou počítačové hry, které jsou ze své podstaty pouze digitální. Jednotlivé komponenty digitálního obsahu se objevují v judikatuře Soudního dvora Evropské unie i českých soudů, nicméně se zde žádná komplexní definice ani problematická interpretace neobjevuje. Digitální a digitalizovaný obsah může být distribuován pomocí hmotného nosiče (Blu-ray, DVD, harddisk, flashdisk apod.) nebo pomocí elektronických sítí, mezi kterými hraje ústřední roli internet. Počet uživatelů internetu dosáhl v roce 2013 podle Mezinárodní telekomunikační unie (International Telecommunication Union) 2,7 miliard lidí, což představuje asi 40 % populace Země.4 Přes 5 % světové populace jsou takzvaní digitální domorodci (digital natives), kteří využívají internet pět a více let.5 Existuje i početná skupina lidí, kteří se již narodili do éry masového používání internetu. Jejich podíl se samozřejmě bude každým rokem zvyšovat, a proto je vhodné
2
What does “digital content” mean? [online]. Agency for Instructional Technology [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ait.net/products/digital/ 3 Rychlý pohyb filmových políček vytváří iluzi plynulosti. Z toho vzniklo i americké označení pro film moving pictures, zkráceně movie. 4 MIS 2013 [online]. International Telecommunication Union. [cit. 4. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.itu.int/en/ITU-D/Statistics/Pages/publications/mis2013/infographic-1-idi.aspx 5 Ibid.
8
zabývat se regulací obsahu, který mohou mladiství na internetu najít. Na základě současných trendů se dá předpokládat, že rozvoj internetu bude i nadále pokračovat rychlým tempem. Čím dál tím více původně offline služeb se přesouvá právě na internet. V minulých letech se změnily trendy v oblasti novin a časopisů, v současnosti probíhá, podle mého názoru, revoluce v oblasti audiovizuálních děl. Nyní je možné sledovat televizní vysílání přes internet či využívat tzv. pořady na vyžádání a není proto nutné čekat na jejich odvysílání. S tím se pojí riziko, že pořady nevhodné pro děti a mladistvé tak mohou být dětem dostupné v kteroukoliv denní dobu. Existuje i velké množství videí, které si může kdokoliv prohlédnout online a bezplatně. Soudní dvůr Evropské Unie označuje příchod a rozvoj internetu jako digitální revoluci, se kterou psané právo není schopno držet krok. Využívá tak proto tradiční instituty, které se snaží aplikovat na nové situace.6 Kromě pouhé „recyklace“ právních pojmů se snaží evropští zákonodárci zavádět i instituty nové, které umožňují regulaci dostupnosti digitálního obsahu. Nutnost regulace dostupnosti digitálního obsahu souvisí s ochranou dětí před jakýmkoliv jiným obsahem. Specifikem pro digitální obsah je jeho mnohdy snadnější, rychlejší a levnější dostupnost nejen na internetu. Pro „digitální děti“ není problém sehnat během několika okamžiků vhodný zdroj, ze kterého si mohou počítačovou hru nebo audiovizuální dílo stáhnout, aniž by opustili svůj pokoj. Díky internetu tak odpadá většina překážek, které před dětmi stojí, když si chtějí obstarat zakazovaný obsah.
6
MENGOZZI, Paolo. STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA. Věc C‑657/11, Belgian Electronic Sorting Technology NV proti Bert Peelaers Visys NV [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (Belgie)] [online]. Soudní dvůr Evropské unie, publ. 21. března 2013 [cit. 10. 1. 2014].
9
2
Konflikt regulace s právem na informační sebeurčení
Pokud budeme mluvit o regulaci dostupnosti digitálního obsahu, je vhodné začít diskuzí o legitimnosti této regulace. Lidská práva jsou zásadně přiznávána každému bez ohledu na věk. Ochrana lidských práv u dětí je složitější než v případě dospělých. Kromě „standardního“ ohrožení základních práv, které je teoreticky možné pro děti i pro dospělé, dětem navíc hrozí omezení práv v zájmu dítěte ze strany zákonného zástupce. Rodiče běžně rozhodují o dětech v mnoha otázkách, včetně toho, jaké informace se potomek dozví a jaké informace naopak o sobě sdělí ostatním. Ochrana mladistvých před nevhodným audiovizuálním obsahem a počítačovými hrami tak může zasahovat do ústavního práva na informační sebeurčení.7 Právo na informační sebeurčení garantuje každému neomezený sběr a použití informací o své osobě.8 Jeho cílem je ochrana soukromého života jedince, aby se o jeho osobě nezveřejňovaly osobní informace, respektive aby zveřejněné informace mohla osoba dále ovlivnit, například odstranit. Toto právo není expressis verbis zakotveno v lidskoprávních předpisech, ale bylo formulováno ústavními soudy.9 Zahrnuje několik lidských práv, které dohromady tvoří kvalitativně odlišný celek než jen „součet“ těchto práv. Mezi součásti práva na informační sebeurčení patří právo na svobodu projevu, právo na informace, právo na soukromí nebo právo na vzdělání. Tím, že jsou jednotlivá práva podřazena pod jeden pojem, dochází ke zdůraznění jejich důležitosti. V případě konfliktu s jinými lidskými právy bude mít právo na informační sebeurčení větší důležitost, než pokud by s kolidujícím lidským právem byla poměřována jen jedna komponenta informačního sebeurčení.10
7
Domnívám se, že dítě bude jen výjimečně proti svým rodičům uplatňovat svá základní lidská práva, aneb „Kde není žalobce, tam není soudce“. 8 KOKEŠ, Marian. Několik poznatků k problematice konkrétních konfliktů mezi právem na informační sebeurčení a ochranou národní bezpečnosti v tzv. době internetové. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch. Právo na soukromí. 1 vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 124. 9 Poprvé bylo judikováno v roce 1983 německým Bundesverfassungsgericht. 10 POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s. 324-326.
10
Právo na informace, jako součást práva na informační sebeurčení je garantováno mnoha mezinárodními, evropskými i českými právními předpisy. Toto právo je v úzké spojitosti s právem na svobodu projevu a přísluší každému člověku bez rozdílu věku. Kromě toho, že děti mají právo na informace, naleží taktéž všem lidem právo na svobodný projev. Proto by měl mít také každý tvůrce videoher a každý autor audiovizuálního obsahu možnost svobodně rozšiřovat své myšlenky a názory zásadně bez omezení.11
2.1
Pojetí omezení informačních práv v Evropské unii a České republice
Za zásadní dokument o dětských právech lze považovat Úmluvu o právech dítěte. Jedná se o vůbec nejúspěšnější smlouvou o lidských právech z hlediska počtu signatářů12, jelikož ji podepsaly všechny státy světa kromě USA a Somálska.13 Úmluva garantuje dětem právo na svobodu projevu, které zahrnuje i právo vyhledávat a přijímat jakékoliv myšlenky a informace. Dítě si může vybrat, prostřednictvím jakého média chce informace přijímat, a to včetně audiovizuálních děl a počítačových her.14 Omezení tohoto práva je přípustné na základě dvou podmínek. První z nich je, že omezení stanoví zákon a druhou je nutnost takového omezení. Ochrana veřejného zdraví a morálky jsou takovým důvodem k omezení práva na svobodu projevu.15 Evropská úmluva o lidských právech umožňuje omezit právo na informace mimo jiné za účelem předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo
11
Je však otázkou, zda lidská práva mohou náležet i právnickým osobám, popř. která konkrétní. Práva dětí [online]. Český výbor pro UNICEF [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.unicef.cz/codelame/kde-pusobime 13 11. Convention on the Rights of the Child Status [online]. UNTC [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?mtdsg_no=IV-11&chapter=4&lang=en#6 14 Čl. 13 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 15 Čl. 13 odst. 2 písm. b) Úmluvy o právech dítěte. 12
11
morálky.16 Pro omezení svobody projevu z důvodu ochrany morálky v evropském prostoru je zásadní rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) Handyside v. The United Kingdom, ve kterém soud odmítl hodnotit co je morální, s tím že toto posouzení závisí na místě a čase. Z právních předpisů členských států, podle soudu, není patrný evropský koncensus, a proto nechal další posuzování na vnitrostátních soudech a správních úřadech.17 V tomto rozsudku je také zakotvena zásada, že právo na informace obsahuje jak právo na kladně přijímané informace a myšlenky, tak i na ty, které uráží, šokují nebo zneklidňují.18 Evropští zákonodárci si uvědomují důležitost audiovizuálních děl pro demokratickou společnost. Zajištění svobody informací, názorové rozmanitosti a plurality médií, odůvodňuje používání zvláštních pravidel pro tato díla.19 Jakékoliv omezení dostupnosti filmů a videí mladistvým proto musí být v rovnováze s lidskými právy.20 V Listině základních práv Evropské unie21 je právo svobody projevu a právo na informace ukotveno v článku 11. Právo na informace zahrnuje právo přijímat a rozšiřovat informace bez zásahu veřejné moci a bez ohledu na hranice. Žádné možné omezení tohoto práva se v článku 11 neobjevuje. Práva dítěte mají zvláštní úpravu v článku 24. Dětem je zde garantováno právo svobodně vyjadřovat své názory, nikoliv však právo cizí názory přijímat. Pokud tedy někdo za dítě rozhodne, že cizí názory
16
Čl. 10 odst. 2 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 1. 2014]. Dále jen „Evropská úmluva o ochraně lidských práv“. 17 Bod 48 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976, no. 5493/72, Handyside v. The United Kingdom. Application no. 5493/72. In: HUDOC [právní informační systém]. [cit. 3. 1. 2014]. Dále jen „Handyside v. The United Kingdom“. 18 Bod 49 rozsudku Handyside v. The United Kingdom. 19 Bod 3 předmluvy směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 1. 2014]. 20 Bod 43 předmluvy směrnice 2007/65/ES. 21 Listina základních práv Evropské unie (2007/C 303/01). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 3. 1. 2014]. Dále jen „Listina základních práv EU“.
12
nebude z důvodu jeho ochrany a péče o jeho blaho přijímat, bude tak činit v souladu s Listinou. Pro výklad Listiny základních práv EU se musí přihlížet i k vysvětlení k této Listině22, které cituje čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech.23 Právo na informace lze opět omezit jen na základě zákona, jen v případě nezbytnosti v demokratické společnosti a mj. z důvodu ochrany zdraví a morálky.24 V Listině základních práv a svobod ČR upravuje svobodu na informace čl. 17. Vzhledem ke čtvtému odstavci řadíme právo na informace do kategorie lidských práv relativních, tedy těch, která se za určitých podmínek dají omezit.25 „Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“
26
Formální podmínkou takového omezení je, že bude uvedeno v zákoně. Omezit svobodu projevu a právo na informace tedy nelze rozhodnutím soudu či správního úřadu ani podzákonným právním aktem. Materiální podmínkou je nezbytnost, tedy že uvedené cíle jsou potřebné a nelze jich dosáhnout jinými prostředky. Jakýmsi předpokladem jakéhokoliv omezení práva na informace je existence demokratické společnosti. Touto formulací se autor Listiny, podle mého názoru, snažil předejít situaci, kdy by se v hypotetické budoucí společnosti, která by měla nedemokratické znaky, někdo snažil toto právo omezit s odůvodněním, že se jedná o nutné opatření k ochraně výše uvedených hodnot. Pokud by se nejednalo o demokratickou společnost, mohlo by se právo na informace pravděpodobně omezit jen pro účely,
22
Čl. 52 odst. 7 Listiny základních práv EU. Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. 24 Vysvětlení k čl. 11 Listiny základních práv EU. 25 KMEC, Jiří; KOSAŘ, David; KRATOCHVÍL, Jan; BOBEK, Michal. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1687. ISBN 978-80-7400-365-3. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 1. 2014]. 26 Čl. 17 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 1. 2014]. Dále jen „Listina základních práv a svobod“. 23
13
které jsou v typické demokratické společnosti akceptovatelné.27 Domnívám se, že zamezení přístupu dětem k určitému softwaru nebo audiovizuálnímu dílu bude těžko zdůvodnitelné bezpečností státu nebo veřejnou bezpečností, pokud dítě nebude provozovat nelegální činnost. Teoretické důvody pro regulaci tedy mohou být ochrana práv a svobod ostatních (právo dětí na ochranu před negativními vlivy) a ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Omezení lidských práv je možné ve prospěch jiného lidského práva nebo veřejného zájmu.28 Pro zodpovězení otázky, kterému právu je třeba dát přednost, slouží v demokratickém právním státu test proporcionality. V České republice používá Ústavní soud test, který má tři kroky.29 Prvním krokem je zhodnocení, zda omezení, kterým chceme dosáhnout cíle, je vůbec vhodné. Tedy zda směřuje k vytyčenému cíli. Dalším krokem je hodnocení potřebnosti omezení. Posledním krokem je samotné poměřování významu cíle a omezení. Zjednodušeně se dá říct, že se vybírá menší zlo. 30 Pomocí testu proporcionality může soud rozhodnout, zda je vhodnější omezit přístup dětem k určitému obsahu za účelem ochrany mravnosti nebo zda převáží informační práva člověka.
2.2
Pojetí omezení informačních práv v USA
Ve Spojených státech amerických je svoboda projevu zakotvena v Prvním dodatku americké Ústavy.31 Stejně jako v evropském prostředí není svoboda projevu
27
Jedná se samozřejmě jen o teoretické zhodnocení situace. V praxi by se nedemokratičtí vládci pravděpodobně lidskými právy příliš nezabývali. 28 HOLLÄNDER, Pavel. Zásada proporcionality: Jednosměrná ulice, nebo hermeneutický kruh?. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch. Právo na soukromí. 1 vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 20-22. 29 Evropský soud pro lidská práva používá pětistupňový, ale de facto se jedná o modifikaci. 30 WÁGNEROVÁ, Eliška. Právo na soukromí: Kde má být svoboda, tam musí být soukromí. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch. Právo na soukromí. 1 vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 61-62. 31 První dodatek Ústavy Spojených států amerických [online]. Legal Information Institute [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/constitution/first_amendment. Dále i jen „První dodatek“.
14
absolutní. Je možno ji omezit v několika případech, které definoval Nejvyšší soud USA.32 Omezení svobody projevu se dá rozdělit do tří kategorií.33 Existují projevy, které nejsou Prvním dodatkem chráněny vůbec, projevy které jsou chráněny na základě mírného testu ústavnosti (intermediate scrutiny) a projevy chráněné přísným testem ústavnosti (strict scrutiny). Toto rozdělení se využije při soudním přezkumu zákona, který se posuzuje z hlediska rozpornosti Prvním dodatkem.34 Některé druhy projevu nejsou chráněny Prvním dodatkem vůbec. Jedná se o například o projevy obscénnosti, nenávistné projevy35, teroristické hrozby, pomluvu nebo lživou reklamu.36 Do kategorie projevů, které lze zákonem omezit jen na základě přísného přezkoumání ústavnosti patří nekomerční projev. Ten lze omezit zákonem jen za účelem dosažení přesvědčivého vládního zájmu pomocí prostředků, které jsou ušité na míru tomuto zájmu.37 Komerční projevy a projevy obsahující erotické prvky patří v USA z hlediska lidských práv do druhé kategorie projevu. Oproti nekomerčnímu projevu se může snadněji omezit.38 Pro omezení projevu obchodní povahy stačí mírné přezkoumání ústavnosti zákona. To lze provést za účelem důležitého vládního zájmu
32
Autor uveden jako „SINDLER“. Regulace extremismu na internetu [online]. MVČR, s. 4 a násl. publ. 11. května 2010 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.google.com/url?q=http://www.mvcr.cz/soubor/regulace-extremismu-nainternetu.aspx&sa=U&ei=f1cHU7PDE6bMygPv-oDgCA&ved=0CAUQFjAA&client=internal-udscse&usg=AFQjCNFVJ3r-Pt9-t-_9py2fAKwy_tQNrQ 33 MANHEIM, Karl M. Constitutional Law II.First Amendment Problem Solving Flowchart [online]. Loyola Law School Los Angeles [cit. 8. 3. 2014]. 34 Strict scrutiny. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/strict_scrutiny 35 „fighting words“ Projev, jehož vyslovení by mohlo vést ke zranění nebo okamžitému narušení míru. Například pokud někdo zvolá „Hoří!“, za účelem úmyslného vyvolání paniky. In: First Amendment and the Meaning of "Free Speech" [online]. Michigan State University [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.inclusion.msu.edu/equity/FirstAmendmentAndFreedomOfSpeech.html 36 Ibid. 37 Strict scrutiny. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/strict_scrutiny 38 Commercial Speech. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/commercial_speech
15
pomocí prostředků, které souvisí s tímto zájmem.39 Jedná se tedy o tři odlišně intenzivní stupně testu ústavnosti zákonů, kterými lze omezit právo na svobodu projevu. Z hlediska lidských práv knihy ani filmy, které jsou vydávány za účelem zisku, nejsou považovány za komerční projev.40 Projev chráněný Prvním dodatkem v USA zahrnuje i svobodu televize, rádia, filmů i videa. Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu je těmto prostředkům projevu přiznávána stejná ochrana jako politickému a ideologickému projevu.41 Počítačové hry jsou podle rozhodnutí Nejvyššího soudu Brown v. Entertainment Merchants Association nové médium, které stejně jako jiné druhy medií, zprostředkovávají informace skrze obrazné prostředky. Neměly by proto mít odlišný stupeň ochrany, než jaký mají knihy, divadelní hry a filmy.42 Ve stejném rozhodnutí si soud klade otázku, jaký je rozdíl mezi násilím ve videohrách a násilím v pohádkách, jako jsou například ty od bratří Grimmů.43 I v předchozích 12 případech Nejvyšší soud rozhodl, že počítačové hry požívají ochrany na základě práva na svobodu projevu. Násilné počítačové hry nelze omezovat ani z důvodu obscénnosti, jelikož stejné prvky obsahuje i literatura, umění a ostatní média, které jsou Prvním dodatkem chráněny.44 Aby byla hra nebo film omezeny z důvodu obscénnosti, museli by zobrazovat sexuální chování, které by podle společenských standardů chtělo vyvolat zjevně urážlivým způsobem sexuální vzrušení. Dílo by navíc muselo postrádat jakoukoliv literární, uměleckou, politickou nebo
39
Intermediate Scrutiny. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/intermediate_scrutiny 40 COHEN, Henry. Freedom of Speech and Press: Exceptions to the First Amendment [online]. Congressional Research Service, publ. 16. října 2009, s. 9 [cit. 8. 3. 2014]. 41 NEWMAN KNAKE, Renee. From research conclusions to real change: understanding the First Amendment's (non)response to the negative effects of media on children by looking to the example of violent video game regulations. SMU Law Review [online]. 2010, roč. 63, č. 4, s. 1204-1205 [cit. 20. 1. 2014]. 42 Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států (Supreme Court of the United States) ze dne 27. 6. 2011, No. 08–1448, Edmund G. Brown, Governor of the State of California, and Kamala Harris, Attorney General of the State of California v. Entertainment Merchants Association and Entertainment Software Association [online]. Supreme Court of the United States, s. 1 [cit. 14. 2. 2014]. Dále jen „Brown v. Entertainment Merchants Association” 43 Essential Facts About Games and Court Rulings [online]. The Entertainment Software Association, 2011, s. 2 [cit. 26. 2. 2014]. 44 Ibid., s. 2.
16
vědeckou hodnotu.45 Vzhledem k pochybnostem Nejvyššího soudu USA o jasných důkazech škodlivosti počítačových her46 dal proto soud přednost právu na svobodný projev před omezením dostupnosti počítačových her.
Pojetí omezení informačních lidských práv za účelem ochrany mladistvých v kontextu s digitálním obsahem se v USA a v EU liší. Ve Spojených státech je jedním z rozhodujících měřítek obscénnost. Pokud digitální dílo neobsahuje obscénní prvky, lze jeho distribuci omezit jen na základě přísného testu ústavnosti. Násilné prvky v audiovizuálních dílech a počítačových hrách nejsou důvodem pro legální omezování jejich zpřístupňování. V lidskoprávních dokumentech, jimiž se řídí členské státy Evropské unie, se objevují výjimky, kdy lze informační práva omezit. Mezi tyto výjimky patří i ochrana zdraví o mravnosti, které mohou být důvodem pro regulaci dostupnosti digitálního obsahu mladistvým. Soudy členských států mohou rozhodnout, která díla jsou nemravná, a tedy omezitelná. Poměřování nutnosti omezení se pak bude provádět pomocí testu proporcionality národními soudy, popřípadě ESLP.
45
CLARK, David S.; ANSAY, Tugrul. Introduction to the Law of the United States. Second edition. The Hague: Kluwer Law International, 2002, s. 91-92. 46 Brown v. Entertainment Merchants Association, s. 14.
17
3
Vliv digitálního obsahu na mladistvé
Děti je třeba, kvůli jejich rozumové a mravní nevyspělosti, chránit více než dospělé. To se, dle mého názoru, promítá v každodenním chování většiny normálních lidí a také to reflektují právní předpisy. Pokud je ublíženo dítěti, vyvolá to přirozeně silnější citovou odezvu, než pokud by se stejná věc stala dospělému. Stejně tak i například český trestní zákoník ukládá v mnoha případech přísnější tresty, pokud je trestný čin spáchán na dítěti. Hrozby mohou děti potkat v reálném světě stejně jak v tom digitálním. Tyto dva světy však nejsou odděleny pevnou hranicí a čím dál tím více se prolínají. Je proto vhodné řešit možnost regulace dostupnosti obsahu, který by mohl vést k ohrožení dětí. Vzhledem ke snadné dostupnosti digitálního obsahu na internetu se děti mohou setkat, mimo jiné, s těmito hrozbami:
Vystavení
nevhodnému
obsahu,
který
podněcuje
např.
k anorexii,
sebepoškozování, užívání drog či sebevraždě
Vystavení sexuálnímu obsahu
Kybernetická šikana (cyberbullying)
Šíření nahrávek fyzických útoků na jiné děti pořízených kamerou mobilního telefonu (happy slapping)47
Návody k nebezpečným činnostem (výroba výbušniny, jedovaté látky)
Vystavení násilí na lidech a zvířatech
Vystavení militantním názorům Skrze audiovizuální díla a počítačové hry mohou být nezletilí vystaveni výše
uvedeným hrozbám. Snad nejčastěji diskutovanými důvody pro regulaci dostupnosti audiovizuálních děl a videoher obsahující násilí nebo prvky erotiky je ochrana zdraví a
47
Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Evropská strategie pro internet lépe uzpůsobený dětem. Evropská komise, Brusel, publ. 2. května 2012, s. 5. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 16. 1. 2014].
18
mravnosti. Lze předpokládat, že se zákonodárci snaží ochránit primárně duševní zdraví jedince, jelikož konzumace filmů či her obsahujících nevhodné prvky těžko vyvolá u jinak zdravého člověka somatické změny. Podle Americké pediatrické akademie (American Academy of Pediatrics) je jasně prokázána spojitost mezi násilím v médiích a násilným chováním dětí. V roce 2000 vydala prohlášení, ve kterém na základě více než 1000 studií na toto téma a 30 letého výzkumu tvrdí, že u některých dětí může být násilí v médiích důvodem pro zvýšenou agresivitu v názorech, hodnotách nebo chování. Děti pak násilí častěji přijímají jako akceptovatelnou možnost řešení sporů. Může také dojít k otupění vnímání reálného násilí, a proto se zvyšuje pravděpodobnost pasivního jednání, když se dítě s násilím opravdu setká. Svět je nezletilým vykreslován jako násilný a zlý, to v nich může vyvolat pocit, že se snadno stanou obětí a budou mít problémy s důvěrou k ostatním. Pokud člověk v dětství vidí násilí, bude mít v dospělosti větší tendenci k násilí než dítě, u kterého tomu tak nebylo. V prohlášení je uvedeno, že násilí v mediích není jedinou příčinou dětské agrese, asociálního postoje nebo násilí. Mezi další možné příčiny patří mimo jiné rozpad rodiny, vliv vrstevníků nebo dostupnost zbraní.48 Podobně kriticky se problému staví i Národní asociace školních psychologů (National Association of School Psychologists) v souhrnu několika novějších odborných studií.49 Podle nich je u mladistvých jasně prokázána souvislost mezi vystavením násilí v médiích a násilným chováním. Dále tvrdí že u chlapců, kteří sledují násilné televizní programy ve věku 2 až 5 let je zvýšené riziko protispolečenského chování ve věku od 7 do 10 let. V jedné studii50 je uvedeno, že nezletilí a dospělí, kteří vykazují známky
48
Joint Statement on the Impact of Entertainment Violence on Children. Congressional Public Health Summit [online]. American Academy of Pediatrics, publ. 26. července 2000 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www2.aap.org/advocacy/releases/jstmtevc.htm 49 CHARVAT, Jeffrey L. The Impact of Media Violence on Children and Adolescents [online]. National Association of School Psychologists, 2009, s. 1-2 [cit. 26. 2. 2014]. 50 KRONEBERGER, William G. et al. Media violence exposure in aggressive and control adolescents: differences in self- and parent-reported exposure to violence on television and in video games, 2005 In: CHARVAT, Jeffrey L. The Impact of Media Violence on Children and Adolescents [online]. National Association of School Psychologists, 2009, s. 2 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nasponline.org/advocacy/Media%20Violence%20Research.pdf
19
agresivního chování, jsou více vystaveni násilí v počítačových hrách a televizi (což neprokazuje, že násilná média agresi způsobují). Proti studiím, které konstatují existenci vztahu násilných her a filmů s násilím adolescentů, vystupují kromě Nejvyššího soudu USA i jiné kritické hlasy.51 Podle nich jsou studie prokazující škodlivost násilných médií přehnané, založené na chybných výzkumech, neprůkazných výsledcích, nebo dokonce na dezinterpretovaných a opak tvrdících faktech. Někteří vědci naopak považují násilí v médiích za dobrou možnost, jak ventilovat vlastní agresi.52 Existuje také teorie, že vědci, kteří se dříve zabývali výzkumem televizního vysílání, se okolo roku 2000 rychle přeorientovali na počítačové hry. Mnoho z nich byli blízcí kolegové, kteří dříve spolupracovali. Během krátké doby se začalo s jistotou mluvit o negativním vlivu počítačových her navzdory tomu, že v té době bylo provedeno jen málo nových výzkumů na dané téma. Až v posledních letech se začaly objevovat i výzkumy zpochybňující tyto jednostranné názory, a to nepřekvapivě mimo tuto skupinu vědců.53 Dalším argumentem proti je jednoduché porovnání násilných trestných činů mezi mládeží s počtem prodaných videoher. Ačkoliv prodeje počítačových her trvale rostou, dětská delikvence dosahuje nejnižší úrovně za posledních 40 let.54 Z dostupných studií vyplývá, že v současné době není možné prokázat jasný vtah mezi konzumací násilného obsahu v médiích a negativním chování dětí. Existují názory, které vyzdvihují negativní vlivy her a filmů i názory opačné. V odborné literatuře ze Spojených států amerických i Evropské unie lze najít nespočet článků argumentujících pro oba tyto názory. Organizace PEGI spravující nerozšířenější evropský rating počítačových her z hlediska vhodnosti pro věkové skupiny tvrdí, že
51
Souhrn výzkumů hodnotících videohry kladně nebo neutrálně je dostupný z: ESSENTIAL FACTS ABOUT GAMES AND VIOLENCE [online]. Entertainment software association, 2013, s. 4 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.theesa.com/facts/pdfs/ESA_EF_About_Games_and_Violence.pdf 52 KNAKE, 2010, op. cit., s. 1201 53 FERGUSON, Christopher J., Mark COULSON a Jane BARNETT. Psychological Profiles of School Shooters: Positive Directions and One Big Wrong Turn. Journal of Police Crisis Negotiations [online]. 2011, roč. 11, č. 2, s. 147-148 [cit. 16. 2. 2014]. 54 Data pochází z USA. Převzato z: ibid., s. 146.
20
negativní následky hraní násilných her nejsou prokázány.55 Stejně se vyjadřuje i ve výše uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud USA nebo odborníci z Rady Evropy.56 Ochrana mladistvých před pornografickým obsahem je také obhajována mravností, což je subjektivní pojem, pod kterým si každý může představit něco jiného.57 Mezi uváděné negativní následky expozice pornografického materiálu na dětskou populaci patří:
„strach z vlastního prvotního selhání v důsledku neschopnosti napodobit virtuální zkušenost vedoucí k dalšímu selhání
trvalá frustrace z opakovaných selhání vedoucí k vyhýbání se normálním sexuálním objektům a vztahům, hledání tzv. náhradních objektů (např. dětí)
vznik a rozvoj závislosti na pornografii
vznik a rozvoj sexuálních deviací (exhibicionismus, voyerismus, náhradní sexuální objekty jako děti, zvířata, mrtvoly apod.)
sexuální delikvence (vynucení si sexuální aktivity)“58
Stejně jako v případě počítačových her, i zde existují odborné názory, že pornografie dětem neškodí. Spíše mění tradiční sexuální chování a názory. Pokud nezletilí často koukali na sexuální obsah, mají tendenci později považovat nezávazný sex jako přípustný. Vystavení sexu v médiích také způsobuje, že mladí lidé považují pohlavní styk spíše za hru, vedoucí k tělesnému požitku než za součást vztahu. Mezi
55
FAQ [online]. PEGI S.A. [cit. 16. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/110 MILLWOOD HARGRAVE, Andrea. Protecting children from harmful content [online]. Directorate General of Human Rights and Legal Affairs, Council of Europe, 2009, s. 5 [cit. 15. 1. 2014]. 57 Dle Nejvyššího správního soudu nemůže být tento pojem předmětem znaleckého posudku a jen správní orgán nebo soud mu může přiřadit konkrétní význam. Převzato z: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2007, č.j. 8 As 62/2005-66. In: ROZEHNAL, Aleš. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 112 [cit. 22. 2. 2014]. 58 MAŠKOVÁ, Anna; LUKÁŠOVÁ, Kateřina; PACÁK, Rastislav; BRANDEJSOVÁ, Jana. NEZÁKONNÝ A NEVHODNÝ OBSAH NA INTERNETU. Metodický materiál pro pedagogické pracovníky [online]. Národní centrum bezpečnějšího internetu, 2012, s. 9 [cit. 28. 2. 2014]. 56
21
pozitivní vlivy sexuálních témat v médiích se považuje zvýšení erudice v oblasti sexuální prevence nebo zdraví.59 Samotný pojem pornografie je vysvětlován různě. Povedenou českou definici pornografie poskytuje Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 5 As 32/2007-83. Pornografie je podle něj mj. neurčitý právní pojem, jehož posuzování se mění na základě místa, času a osoby posuzovatele. Jejím cílem je podněcování sexuálního pudu, což běžně vyvolává morální pohoršení. Slabší formou pornografie je erotika, která primárně nemá za cíl vzrušovat, i když vzrušení může způsobit, a také nepřekračuje soudobé standardy společnosti.60 Vzhledem k tomu, že lidé mají různá hodnotová měřítka, nebudu se zde pokoušet univerzálně definovat pornografii. Známá je i definice obscénnosti61 soudce Pottera Stewarta amerického Nejvyššího soudu: „Když to uvidím, tak to poznám.“ (I know it when I see it.).62 Důvodem pro omezení přístupu mladistvých k nevhodnému materiálu63, který se v právních dokumentech ve spojitosti vyskytuje, je ochrana zdraví, morálky nebo mravnosti. Lze si položit otázku, zda není naopak nemorální dětem upírat právo na nepříjemné informace64, s tím že se je dozví až po dosažení určitého věku. Pokud by se zákony opravdu dodržovaly, vyrůstaly by děti v jakési naivní bublině. Po jejím prasknutí v 18 letech by přišlo šokující zjištění, jak svět opravdu funguje.65 Dospívání je
59
PETER, Jochen. Media and sexual development. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media. Oxon: Routledge, 2013, s. 218. 60 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č.j. 5 As 32/2007-83. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 1. 3. 2014]. Rozsudek však popisuje pojem „pornografie“ v zákoně č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 61 Ačkoliv ve zmíněném rozsudku definoval obscénnost (není chráněna Prvním dodatkem, tzn. je ilegální), domnívám se, že se tato definice může použít i pro pornografii (je legální, pokud není obscénní). Více k tématu viz HUDSON, David L. Pornography & obscenity [online]. First Amendment Center, publ. 13. září 2002 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.firstamendmentcenter.org/pornography-obscenity 62 Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států (Supreme Court of the United States) ze dne 22. 6. 1964, No. 378 U.S. 184 (1964), Nico Jacobellis v. Ohio [online]. Justia US Supreme Court Center [cit. 15. 2. 2014]. 63 Předpokládaje, že dítě nepáchá nelegální činnost, například se nesnaží ohrozit bezpečnost státu kybernetickými útoky. 64 Bod 48 rozsudku Handyside v. The United Kingdom. 65 Nabízí se přirovnání k totalitním státům, jejichž občané po omezení cenzury objeví skutečnou realitu.
22
dlouhodobý proces. Člověk dosažením magické hranice 18 let náhle nezmoudří a nestane se psychicky odolnějším proti násilí a sexu v počítačových hrách nebo v audiovizuálním obsahu. Ani v praxi jistě nefunguje, že po sfouknutí 18 svíček na narozeninovém dortu se oslavenec odebere ke svému počítači a poprvé na vlastní oči spatří to, o čem doposud slyšel jen z historek od starších kamarádů. Je možná dokonce kontraproduktivní děti od „nevhodného“ materiálu izolovat. Pochybuji, že je pro společnost výhodné vychovávat lidi, kteří se s negativními stránkami společnosti setkají až v dospělém věku. Naopak si myslím, že může být výhodnější dětem postupně dávkovat informace o tom, že mezi lidmi existuje násilí, nadávky, erotika nebo smrt. Počítačové hry, seriály, filmy a jiný digitální obsah mohou být prostředkem, jak děti s touto problematikou seznámit. V reálném životě se podobné postupné dávkování odehrává. Odehrává se zprostředkovaně skrze rodinu, přátele a média. Je však poté na zamyšlení, proč existují zákony, u kterých se dá už předem očekávat, že budou obcházeny nebo porušovány. Zákonodárce někde musel udělat hranici mezi dětmi a dospělými. Tato hranice je v mnoha případech dodržována, a proto nezletilé například nepotkáváme za volantem. V mnoha případech však tato hranice dodržována není. Ve státech Evropské unie začíná 60 % lidí kouřit před 18 rokem66, i když si cigarety mohou ve většině případů zakoupit osoby starší 18 let.67 Domnívám se, že obdobně je nedodržována v oblasti dostupnosti digitálního obsahu. V případě regulace dostupnosti pornografie dětem se nabízí otázka, jestli by nebylo vhodné snížit věkovou hranici, od kdy dětem zpřístupňovat erotický materiál, když stejné děti mohou sex provozovat od 15 let.68 Nezletilí tedy mohou provozovat něco, k čemu by v digitální podobě neměli mít legální přístup. V případě kdyby si
66
Attitudes of Europeans towards Tobacco - Report [online]. Directorate-General Health and Consumers, 2012, s. 67 [cit. 16. 2. 2014]. 67 Ve 22 státech je limit nastaven na 18 let; v 5 státech na 16 let. Chorvatsko ve studii chybí. Převzato z: Report on the implementation of the Council Recommendation of 30 November 2009 on Smoke-free Environments (2009/C 296/02) [online]. European Commission, Brusel, publ. 14. března 2013, s. 10 [cit. 3. 3. 2014]. 68 Zaokrouhlený evropský průměr. Převzato z: ROBERTSON, Stephen. Age Of Consent Laws - Children and Youth in History. deLiberation.info [online]. deliberation, publ. 12. dubna 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.deliberation.info/age-of-consent-laws-children-and-youth-in-history/
23
nezletilá osoba své sexuální aktivity nahrála, bude se jednat o tvůrce dětské pornografie. Pokud by se na této videonahrávce vyskytovala jiná nezletilá osoba, může být situace ještě absurdnější. Dítě, které je tvůrcem nahrávky, by nemělo výsledné audiovizuální dílo ukázat druhému dítěti, se kterým nahrávanou aktivitu provádělo, jelikož by se jednalo o zpřístupnění pornografie nezletilému. Na tomto místě je důležité připomenout, že dětem není zakázáno využívat nevhodný digitální obsah. Zakázáno je však tento obsah dětem poskytovat. Podle mého názoru je vhodné být předběžně opatrný. To, že není zcela jasně prokázáno, jaké následky má konzumace digitálního obsahu na nezletilé, ještě neznamená, že nemá negativní vliv.69 Je možné, že se teprve v budoucnosti ukáže, že se ve společnosti vyskytují právě kvůli násilí a erotice v digitálních mediích charakterově pokřivení jedinci, nicméně si myslím, že se jedná o zbytečné obavy doprovázející každé nové médium.70 Pro nezletilé jsou navíc zakazovaná témata velmi přitažlivá.71 Nabízí se však otázka, zda regulace není kontraproduktivní, jelikož i v tomto případě by mohlo platit rčení „Zakázané ovoce chutná nejlépe.“
69
Otázkou k zamyšlení je, jestli audiovizuální díla běžně označovaná jako vhodná pro děti nezpůsobují mnohem více škody. V dětských pohádkách vystupují krásné princezny, jejichž problémy mnohdy vyřeší princ nebo magická postava. Princové jsou často silní, odvážní a chytří. V případě že jsou hloupí, ruku krásné princezny stejně dostanou, protože jsou alespoň hodní. Princezny a princové bývají také ve většině případů bohatí a vzdělaní. Zobrazované romantické zápletky v současných filmech a seriálech dost možná zapříčiňují nereálné požadavky od budoucích partnerů a následná zklamání z kruté reality. Atraktivita hereček a herců také pravděpodobně nebude korelovat s atraktivitou běžné populace. 70 K tomu viz kapitola USA a rating Entertainment Software Rating Board. 71 MAŠKOVÁ, LUKÁŠOVÁ, PACÁK, BRANDEJSOVÁ, 2012, op.cit., s. 40.
24
4
Regulace dostupnosti audiovizuálních děl
Regulace dostupnosti audiovizuálního obsahu mladistvým se s technologickým pokrokem stává čím dál tím aktuálnější. Pokud chtělo dítě před masovým rozšířením televize shlédnout film, mohlo jít do kina. Tam by mu, z důvodu nevhodnosti filmu, nemusely být prodány lístky. Dále by muselo projít přes uvaděče, který by ho do sálu teoreticky nemusel pustit. V případě televizního vysílání je dítěti omezována možnost konzumovat libovolná audiovizuální díla časovým omezením.72 V současné době se mladiství k audiovizuálním dílům mohou dostat i ve videopůjčovnách a v obchodech, avšak i na tyto distribuční kanály dopadá zákonná úprava, tak aby se k nevhodným filmům nemohli dostat nezletilí. Běžně se lze setkat s několika nástroji, které rodičům pomáhají k omezení dostupnosti nevhodného obsahu dětem. Důležitým nástrojem je klasifikace audiovizuálních děl z hlediska jejich vhodnosti pro konkrétní věkovou skupinu. Ratingová instituce film ohodnotí v jaké míře a kontextu se ve filmu zobrazuje násilí, sex, děsivé scény, vulgární mluva, diskriminace nebo třeba užívání drog a na základě toho filmu udělí rating. Dalším rodičovským nástrojem jsou softwarové zámky na televizor, díky nimž je možné přístroj zamknout pomocí kódu buď úplně, nebo jen některé programy. Pomocí rodičovského zámku je možné televizi uzamknout také v určitém čase, tak aby ji dítě nemohlo sledovat například ve večerních hodinách. Další pomůckou pro zákonného zástupce je grafický symbol, který před začátkem pořadu nebo vždy po jeho přerušení reklamou upozorňuje rodiče, že se v pořadu objevují nevhodné prvky. V současnosti je, podle mého názoru, nesnadnější možností, jak získat audiovizuální materiál, návštěva internetu. Na internetu je možné získat většinu pořadů uvedených v kině i v televizi, a navíc zde existuje i velké množství jiných videí, která se v televizním vysílání nikdy neobjevila. Přístup dětí k nevhodným stránkám lze také omezit použitím rodičovského zámku v prohlížeči, který zabrání načtení např.
72
To neplatí o speciálních erotických kanálech, které je možné sledovat po celý den.
25
erotických stránek. Pro počítačově gramotné dítě však asi nebude velký problém takový zámek obejít, ať už stažením jiného prohlížeče, nebo navštívením jiných, nezakázaných stránek s podobným obsahem. Přístup k internetu je snadnější než kdy jindy, a tak děti ve vyspělých státech mohou využívat počítače s internetem ve školách, knihovnách, kavárnách, obchodech či na letištích. Tyto instituce pravděpodobně budou mít nějaký preventivní mechanismus proti přístupu k nevhodným stránkám, ale není mi známa ucelená platforma, která by efektivněji omezovala přístup dětem k internetu. Rozvoj mobilních telefonů, tabletů a mobilního internetu ulehčuje dětem přístup k webovým stránkám i mimo domov, kde rodiče mají alespoň teoretickou šanci dítě kontrolovat. Filmy, seriály nebo videa je možné sledovat buď online bez trvalého uložení, nebo tento digitální obsah stáhnout pomocí peer-to-peer programů a z webových stránek. Pro rodiče tak může být velmi komplikované pouhé monitorování všech těchto distribučních kanálů, natož pak regulace jejich dostupnosti. Snahu rodičů neulehčují ani internetové stránky obsahující široké spektrum obsahu, které nabízejí naprosto nezávadný obsah spolu s tím, který je pro děti nevhodný. Je relativně snadné zakázat specializované stránky zabývající se například erotikou nebo konzumací drog pomocí filtrů obsahujících klíčová slova, ale omezit různá fóra, na kterých může kdokoli diskutovat o jakémkoliv tématu, je těžko proveditelné bez samotného omezení svobody internetu. Ve svých komentářích mohou diskutující v internetových diskuzích mnohdy používat kromě samotného textu i audiovizuální obsah.73 Existují i webové stránky zaměřené primárně na obrazový a audiovizuální obsah nahraný uživateli.74 Poslední kategorií webových stránek jsou internetová úložiště75, na která může kdokoliv uložit data a kdokoliv76 je stáhnout. Zde je samozřejmě možné ukládat a stahovat pro děti nezávadné soubory, nicméně lze zde snadno získat přístup i k těm závadným.
73
Jedná se např. o 4chan.org nebo reddit.com. Jedná se např. o youtube.com, imgur.com nebo 9gag.com. 75 Jedná se např. o uloz.to, rapidshare.com nebo mega.co.nz. 76 V některých případech je třeba registrace. Stažení souboru je možné omezit heslem nebo počtem stažení. 74
26
4.1
Regulace dostupnosti audiovizuálních děl v EU a ČR
Regulace audiovizuálních děl patří do pravomoci členských států Evropské unie. Sama EU může jen podporovat, doplňovat nebo koordinovat aktivity členských států. 77 Každý členský stát si tedy může zvolit, zda a jakým způsobem bude filmy a videa regulovat. V České republice je dostupnost audiovizuálních děl regulována především zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání“) a zákonem č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání“). V obou zákonech se pořadem pak rozumí pohyblivá sekvence obrázků, doplněná zvukem nebo i bez něj.78 První uvedený zákon reguluje lineární vysílání, tedy to, jehož obsah příjemce nemůže ovlivnit. Jedná se typicky o televizní vysílání, ve kterém jsou pořady zařazeny „v linii“ jeden za druhým. Divák sice může libovolně na svém přijímači přepínat kanály, na kterých lineární vysílaní běží, a tím si volit obsah, nemůže si však vybrat libovolný pořad v libovolnou dobu. Je tak odkázán na poskytovatele, jaký obsah mu nabídne. Lineární vysílání není vázáno jen na klasickou televizi, ale může být zhlédnuto i prostřednictvím jiných distribučních kanálů, tedy včetně internetu.79 Provozovatel lineárního vysílání nesmí vysílat pořady, které mohou vážně narušit fyzický, psychický
77
Čl. 6 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie (2010/C 83/01). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12. 1. 2014]. 78 § 2 odst. 1 písm. l) 14 zákona č. 231/2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. Resp. § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 79 ROZEHNAL, Aleš. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 8.
27
nebo mravní vývoj dětí. To se může stát zejména v případě, že pořad obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí.80 Dostupnost nevhodných pořadů je omezena dětem i povinností pro provozovatele převzatého televizního vysílaní, a to tím, že do základní programové nabídky nesmí být umístěn program, který by převážně obsahoval nevhodné pořady, které mají potenciál ohrozit vývoj dítěte.81 Doba od 6:00 do 22:00 je vyhrazená pořadům vhodným pro děti. V tomto čase se totiž nesmí vysílat pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí.82 V případě sporu, zda uvedený pořad mohl ohrozit vývoj mládeže, je třeba tento neurčitý právní pojem odborně, kvalifikovaně a nestranně vyložit.83 Uvedené omezení neplatí pro speciální programy pro dospělé, které jsou poskytovány na základě smlouvy uzavřené s osobou starší 18 let. K přístupu k těmto programům je třeba navíc technické zařízení, které může dětem přístup zamezit. Neměly by zaznít ani jakékoliv vulgarismy. Sprostá slova může obsahovat jen umělecké dílo, pro jehož kontext je to důležité, a to mezi 22:00 a 6:00.84 Po desáté hodině večerní se tedy mohou i v základní programové nabídce vyskytnout televizní pořady obsahující pro mladistvé nevhodné prvky. Před takovým pořadem je však vždy nutné umístit slovní upozornění o jeho nevhodnosti. Po celou dobu vysílání musí být navíc označen symbolem, který informuje diváky o tom, že pořad není vhodný pro děti.85 Rada pro rozhlasové vysílání je orgánem, který v České republice dohlíží na dodržování předpisů v oblasti televizního vysílání a vydává sankce v případě jejich
80
§ 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání Ibid., § 32 odst. 3. 82 Ibid., § 32 odst. 1 písm. g). 83 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 1999, sp.zn. 28 Ca 312/98. In: Komentář k § 2. ROZEHNAL, op. cit., 2011, s. 107. 84 § 32 odst. 1 písm. g) a j) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání 85 Ibidi., § 32 odst. 1 písm. h). 81
28
porušení.86 Rada je za porušení předpisů omezujících dostupnost nevhodných audiovizuálních děl mladistvých oprávněna uložit pokutu ve výši od 20 000 Kč až do 10 000 000 Kč87, což představuje nejvyšší možnou variantu pokut podle zákona o provozování televizního a rozhlasového vysílání. Regulace dostupnosti audiovizuálních děl v podobě lineárního vysílání mladistvým je tedy prováděna za pomoci několika nástrojů. Jedná se o zákaz zveřejňování těch pořadů, které by mohly vážně narušit budoucí vývoj dítěte. Ty pořady, které by mohly pouze ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj mladistvých, lze zpřístupňovat pouze v noci, kdy si má rodič svého potomka pohlídat. V základní programové nabídce navíc nesmí být zařazen program, který by převážně obsahoval pořady schopné mladistvé ohrozit. Pro prevenci a lepší rodičovskou kontrolu slouží povinné označování pořadů slovním upozorněním a obrazovým symbolem, že pořad není vhodný pro děti. Výjimkou jsou například erotické programy, které si může objednat pouze dospělá osoba, a ke kterým je poskytnuto technické opatření (zaheslovaný set top box) proti přístupu mladistvým.88 Z logiky věci se u těchto programů nevyžaduje upozornění o nevhodnosti pro děti. V druhém zákoně se jedná o regulaci nelineárního vysílání. Jak již název zákona naznačuje, může příjemce o audiovizuální službu požádat. Pokud si však o službu nepožádá, tak se mu nezobrazí. Příjemce audiovizuálního obsahu si může zvolit nejen konkrétní pořad, ale i čas, ve kterém bude vybraný pořad zpřístupněn. Video on demand, neboli video na vyžádání, představuje v současnosti poměrně populární alternativní zdroj filmů a seriálů. Poskytovatel audiovizuálních služeb na vyžádání má redakční odpovědnost, za výběr a uspořádání pořadů v katalogu, ze kterého může příjemce vybírat.89 Pro poskytovatele audiovizuální služby na vyžádání působícího v Evropské unii je z hlediska
86
§ 5 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání Ibid., § 60 odst. 3 písm. c) a d) 88 Informace pochází od společnosti Telefónica Czech Republic, a.s. k její službě O2 TV. 89 § 2 odst. 1 písm. a) zákona 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání 87
29
ochrany dětí zásadní ustanovení článku 22 směrnice 89/552/EHS90, které bylo do českého práva transponováno v § 6 odst. 3 zákona o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.91 „Poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání je povinen zajistit, aby audiovizuální mediální služba na vyžádání, jejíž obsah může vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí, byla dostupná pouze tak, aby děti a mladiství neměli běžně možnost obsah této audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.“92
Jako zásadní v tomto ustanovení považuji sousloví „…zejména tím, že, obsahuje pornografii a hrubé samoúčelné násilí…“. Podle doslovné interpretace musí být v audiovizuálním díle přítomna jak pornografie, tak současně hrubé samoúčelné násilí. Slovem zejména zde zákonodárce nechává otevřenou možnost pro existenci i jiného, pro nezletilé, škodlivého obsahu.93 Pojmu pornografie se věnuji na začátku této práce.94 Nejvyšší správní soud judikoval, že Rada pro televizní a rozhlasové vysílání je oprávněna k tomu, aby ve své rozhodovací praxi definovala pojem pornografie95,
90
Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 22. 1. 2014]. Tato směrnice byla dvakrát změněna, a to směrnicí Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007. A nakonec v roce 2010 rekodifikována do směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb. Dále jen „směrnice o audiovizuálních mediálních službách“. 91 Dnes stejná povinnost v čl. 27 „nové“ směrnice 2010/13/EU o audiovizuálních mediálních službách. 92 § 6 odst. 3 zákona 132/2010 Sb., o audiovizuálních službách na vyžádání 93 Bylo by jistě velmi zajímavé zjistit, co dalšího má potenciál skrze obrazovku narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí. 94 Viz kapitola Vliv digitálního obsahu na mladistvé. 95 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2012, č.j. 5 As 15/2011-116. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 17. 2. 2014].
30
nicméně žádné stanovisko Rady pro televizní a rozhlasové vysílání nebylo publikováno. Hrubé samoúčelné násilí je další neurčitý pojem, jehož interpretace by závisela na výkladu soudce. Násilí se slabší intenzitou se, předpokládám, označuje jako mírné násilí. Zákonodárce tak zde chtěl, podle mého názoru, vyjádřit, že ne každé zhlédnutí použití síly vůči jinému je a priori pro mladistvé škodlivé. Význam slova „samoúčelné“ je tak trochu lingvistickou záhadou, kterou si jednoduše překládám jako „bezúčelné, zbytečné“.96 V českých verzích všech tří směrnic97 je použito „bezdůvodné násilí“.98 Je tedy otázkou, co stálo za rozhodnutím českých zákonodárců zvolit tuto, podle mého názoru, méně jasnou variantu, která slovem hrubé navíc hodnotí kvalitu násilí. Z doslovné interpretace ustanovení dále vyplývá, že vývoj dětí a mladistvých by narušen být mohl, ale ne vážně. V případě sporu by se asi jen těžko prokazovalo, zda pořad vážně narušil vývoj dítěte, protože následky takového narušení nemusí být patrné ihned, ale třeba až v dospělosti. Bude se tak posuzovat jen možnost vážného narušení vývoje.99 Pojem vývoj je v obou zákonech i evropských směrnicích rozepsán do tří elementů, a to fyzický, psychický a mravní vývoj.100 Po zhlédnutí nějakého extrémně šokujícího audiovizuálního díla psychicky labilním dítětem, si lze velmi těžko představit, že by tento zážitek měl dopad na jeho tělesný vývoj. Negativní vliv nevhodných filmů nebo videí na psychický a mravní vývoj nezletilých není zcela průkazně dokázán, dovolím si tedy pochybovat o možném vlivu na jeho na fyzický vývoj. Poskytovatel splní svou povinnost zajistit, aby děti a mladiství neměli možnost nevhodné pořady vidět ani slyšet, použitím kvalifikovaného disclaimeru. Tento nástroj
96
Na základě příkladů uvedených u tohoto slova In: Slovník současné češtiny [online]. Lingea s.r.o, 2013 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http: http://www.nechybujte.cz/Home/ShowView?view=ssc&set=_ssc&opti=iU&data=samo%C3%BA%C4%8D eln%C3%BD 97 Viz poznámka pod čarou 90. 98 V anglických verzích je „gratuitous violence“. 99 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp.zn. 4 As 38/2007. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 1. 2. 2014]. 100 Ve směrnicích je uvedeno „tělesný, duševní a morální“.
31
ve svém stanovisku zavedla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jedná se o obecné upozornění v duchu zákona, že žádaná audiovizuální služba obsahuje pro nezletilé škodlivé scény. Dalším prvkem v kvalifikovaném disclaimeru je tzv. „zabezpečení nad obsaženou informační hodnotu; tak, aby děti a mladiství nemohli škodlivý obsah obsažený v audiovizuální mediální službě na vyžádání běžně vidět a slyšet“. Tímto zabezpečením je například varování s tlačítky ANO - NE, povinnost zadat datum narození nebo zaslání přístupového hesla v e-mailu, který bude obsahovat i poučení o přístupu ke škodlivému obsahu ve smyslu ustanovení § 6 odst. 3 zákona o audiovizuálních službách na vyžádání.101 Pokud poskytovatel nesplní povinnost podle výše uvedeného ustanovení, spáchá tak správní delikt, za který mu hrozí pokuta až do výše 2 000 000 Kč.102 Mezi další, v praxi103 využívané prostředky pro zabránění přístupu mladistvých k nevhodným pořadům na vyžádání, patří zaheslovaný set top box, který umožní příjem a dekódování signálu od poskytovatele. Heslo k tomuto zařízení dostane jen zletilá osoba po uzavření smlouvy. V případě videa na vyžádání se většinou platí systémem pay-per-view, tedy za každý zhlédnutý pořad zvlášť. Uživatel se na konci měsíce z faktury dozví, jaké pořady byly přes jeho set top box zhlédnuty. Lze tak zjistit, zda nezletilí ve společné domácnosti nesledovali nemravné pořady. Je však otázkou, jestli v současné době, kdy lze srovnatelné pořady nalézt na internetu zdarma, je tato regulace ze strany poskytovatele vůbec smysluplná. Třetí kategorií audiovizuálních děl jsou videa, jejichž primárním cílem není dosáhnout zisku nebo videa, která nesoutěží s televizním vysíláním.104 Tato díla nespadají do působnosti výše uvedených směrnic, respektive zákonů. Bude se jednat typicky o videa na youtube.com a podobných stránkách. Videa sem mohou nahrát sami
101
STANOVISKO_DISCLAIMER [online]. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, s. 1 [cit. 20. 2. 2014]. § 12 odst. 2 zákona 132/2010 Sb., o audiovizuálních službách na vyžádání. 103 Vycházím z informací od společnosti Telefónica Czech Republic, a.s. k její službě O2 TV. VOYO, údajně největší česká videoknihovna, od společnosti CET 21 spol. s r.o. používá kvalifikovaný disclaimer a platbu před zhlédnutím pořadu. 104 § 2 odst. 2 písm. a) zákona 132/2010 Sb., o audiovizuálních službách na vyžádání. 102
32
uživatelé a jiné osoby je mohou najít a zhlédnout. Uživatelé mohou svá videa zveřejňovat pravidelně a dlouhodobě, a dokonce z toho mohou v některých případech finančně těžit.105 Podle mého názoru, se tento audiovizuální obsah dá podřadit pojmu služba informační společnosti. Toto téma rozebírám v kapitole Právní postavení a odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti.
4.1.1 Klasifikace filmů v České republice
V České republice je klasifikace audiovizuálních děl regulována zákonem č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie. V Evropské unii existují tři přístupy ke klasifikaci filmů. Jejich označování před zveřejněním může být povinné; nepovinné, s tím, že některé věkové skupiny k nim nebudou mít přístup; nebo nepovinné.106 Česká republika patří do první kategorie, protože před uvedením každého kinematografického díla na našem území musí být dílo označeno z hlediska vhodnosti jeho obsahu pro děti.107 Kinematografickým dílem je každé audiovizuální dílo zpřístupněné veřejnosti v kině nebo podobným způsobem.108 Do pojmu kinematografické dílo nepatří jiná audiovizuální díla jako například televizní seriály, audiovizuální záznamy, publicistika, reklama nebo interaktivní audiovizuální díla (videohry).109 Existují čtyři kategorie přístupnosti filmů:
105
K tomu viz JOHNSON, Jennifer. Making YouTube a Full-Time Job. HotHardware.com [online]. HotHardware.com, LLC., publ. 11. prosince 2008 [cit. 24. 2. 2014]. Dostupné z: http://hothardware.com/News/Making-YouTube-a-FullTime-Job/ 106 Empirical Study on the Practice of the Rating of Films Distributed in Cinemas Television DVD and Videocassettes in the EU and EEA Member States, Final Report [online]. European Commission, 2003, s. 7-8 [cit. 20. 2. 2014]. 107 § 4 zákona č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2014]. Dále jen „zákon o audiovizi“. 108 Ibid., § 2 odst. 1 písm. a) a písm. b). 109 Důvodová zpráva k zákonu č. 496/2012 Sb. o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi). In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014].
33
přístupné bez omezení
nevhodné pro děti do 12 let
nepřístupné pro děti do 15 let
nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let110 Filmy tedy mohou být nepřístupné osobám do 15, nebo do 18 let. Kategorie
nevhodné pro děti do 12 let je, podle mého názoru, jen doporučením pro rodiče. Zákonodárce by jinak nezvolil odlišnou terminologii, pokud by se jednalo o filmy nepřístupné do 12 let.111 Osoba, která je povinna film klasifikovat je výrobce, jedná-li se o česká kinematografická díla, nebo distributor, který zprostředkovává zahraniční filmy v ČR. Výrobce filmu je povinen oznámit distributorovi udělení ratingu.112 Distributor následně musí obaly filmů označit klasifikací. Značením je povinen řídit se i každý pořadatel kinematografického představení. Na oznámení o konání představení musí být patrná klasifikace113, aby si případní zájemci mohli vybrat vhodný film. Při samotném představení je povinnost pořadatele dohlédnout na to, aby se k filmu nedostali osoby mladší, než pro jaké je klasifikací určen. Posledním článkem, který může být v řetězu od výrobce filmu k dětským očím je osoba, která filmy prodává, pronajímá nebo půjčuje. Tato osoba nesmí díla označená věkovou klasifikací poskytnout dětem v rozporu s tímto označením.114 Distributoři a pořadatelé kinematografických představení nesmí zpřístupnit upoutávky na jiné filmy, které jsou označeny přísnější klasifikací. Zákonodárce se tak snaží chránit mladistvé ve všech fázích distribučního procesu filmů.
110
§ 4 odst. 2 zákona č. 496/2012 Sb., zákona o audiovizi. Vysvětlení nenabízí ani důvodová zpráva k zákonu o audiovizi, ani k předcházejícímu zákonu č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. 112 § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 496/2012 Sb., zákona o audiovizi. 113 § 5 odst. 4 a 5 zákona č. 496/2012 Sb., zákona o audiovizi. 114 Ibid., § 6. 111
34
Výrobce je povinen poskytnout informaci o ratingu i distributorovi. Pokud tak neučiní, hrozí mu pokuta až 100 000 Kč, tedy ve stejné výši jako když neklasifikuje vlastní film. Stejná pokuta hrozí i tomu, kdo prodá, pronajme nebo půjčí film nezletilé osobě v rozporu s ratingem a také pořadateli, který poruší výše uvedenou povinnost. Distributorovi pak hrozí za správní delikty v souvislosti s klasifikací pokuta maximálně 50 000 Kč.115 Správním orgánem, který delikty řeší v prvním stupni, je krajský úřad. Odvolacím orgánem je pak Ministerstvo kultury.116
4.1.2 USA a klasifikace filmů
Motion Picture Association of America, Inc. (dále jen „MPAA“) je soukromá společnost ve Spojených státech podporující filmový a televizní průmysl v USA. Sdružuje šest hlavních amerických filmových společností117, distributory a komerční kina.118 Kromě ochrany duševního vlastnictví a obchodních zájmů se snaží chránit i spotřebitele.119 Od roku 1968 spravuje dobrovolný rating filmů, který rodičům napoví, pro jakou věkovou skupinu je film vhodný a pomocí deskriptorů popíše, na základě čeho film konkrétní rating dostal. Mezi deskriptory patří mimo jiné sex, násilí, nahota, jazyk, „témata pro dospělé“ nebo užívání drog.120 Filmy mohou být označeny jedním z následujících pěti označení:
G (general audiences) – Vhodné pro všechny
115
§ 55 zákona č. 496/2012 Sb., zákona o audiovizi. Ibid., § 58 odst. 4 a 5. 117 Jedná se o Walt Disney Studios Motion Pictures, Paramount Pictures Corporation, Sony Pictures Entertainment Inc., Twentieth Century Fox Film Corporation, Universal City Studios LLC a Warner Bros Entertainment Inc. Převzato z: About Us [online]. MPAA Inc., 2013 [cit. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mpaa.org/about 118 ALBOSTA, Jason K. Dr. Strange-rating or: How I Learned that the Motion Picture Association of America's Film Rating System Constitutes False Advertising. Vanderbilt Journal of Entertainment & Technology Law [online]. 2009, roč. 12, č. 1, s. 115 [cit. 4. 3. 2014]. 119 About Us [online]. MPAA Inc., 2013 [cit. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mpaa.org/about 120 ALBOSTA, 2009, op. cit., s. 127. 116
35
PG (parental guidance suggested) – Nějaký obsah nemusí být vhodný pro děti
PG-13 (parents strongly cautioned) – Nějaký obsah může být nevhodný pro děti do 13 let
R (restricted) – Do 17 let je třeba doprovod dospělého
NC-17 (adults only) – Do 17 let vstup zakázán121 Člen hodnotící komise musí být rodičem a nesmí mít žádné vazby se zábavním
průmyslem.122 Rating může dostat každé dílo, které bude promítáno v komerčních kinech nebo za účelem zisku distribuováno veřejnosti alespoň sedm dní v řadě a zároveň bude běžným způsobem inzerováno. Členové MPAA produkující filmy, mají povinnost vlastní díla podrobit hodnocení.123 Existuje otázka, zda nedochází ke střetu zájmů, když stejná společnost, která sdružuje některé výrobce filmů, má za úkol filmy hodnotit. Proti MPAA byly vedeny žaloby nečlenskými filmovými společnostmi kvůli údajné diskriminaci a ušlému zisku, poté co MPAA udělila filmům neodpovídající rating. Kvůli „přísnějšímu“ ratingu pak měli žalobci přijít o část zisku, nicméně z důvodu nedostatku přesvědčivých důkazů byly žaloby zamítnuty.124 Vzhledem ke svému charakteru a poplatku za udělení ratingu ve výši minimálně 2 500 amerických dolarů125 je tato klasifikace určena primárně pro komerční filmy s větším rozpočtem. Při porušení povinností vyplývající z pravidel MPAA může být rating odebrán, zastaven proces klasifikace i pro další filmy stejného porušitele, nebo s ním spojené osoby.126 Při porovnání české a americké klasifikace lze dospět k několika rozdílům. Zatímco v ČR je klasifikace všech filmů zákonnou povinností, v USA se jedná o dobrovolnou samoregulaci společností vyrábějící a zprostředkující audiovizuální díla,
121
The Film Rating System (CARA) [online]. MPAA Inc. [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.filmratings.com/how.html 122 Čl.1 CLASSIFICATION AND RATING RULES [online]. MPAA Inc., NATO Inc., 2010, s. 2 [cit. 3. 3. 2014]. 123 Ibid., čl. 2 odst. 1, s. 3. 124 ALBOSTA, 2009, op. cit., s. 130-131. 125 Appendix A Agreement to submit motion picture for rating [online]. MPAA Inc., 2012, s. 9 [cit. 3. 3. 2014]. 126 Čl. 3 odst. 2. CLASSIFICATION AND RATING RULES [online]. MPAA Inc., NATO Inc., 2010, s. 12-13 [cit. 3. 3. 2014].
36
proto ne všechny filmy rating mají. Subjekty, které udělují rating, jsou v obou případech soukromé společnosti, ale tím podobnost končí. Ve spojených státech se jedná o jedinou společnost, která uděluje rating ostatním za poplatek, jenž se odvíjí od ročních příjmů zadavatele.127 V České republice oproti tomu označení o věkové vhodnosti udělují filmům samotné distribuční společnosti nebo výrobci českých filmů. Při udělování věkového označení však neexistují žádné zákonné povinnosti. Z toho vyplývá, že každý povinný subjekt je může udělovat podle svého uvážení. Udělený rating pak musí dodržovat všechny subjekty umožňující mladistvým zpřístupnění filmů. Nesplněním této povinnosti může vzniknout odpovědnost za správní delikt. Tím vzniká paradoxní situace, že například distributor, za účelem větších zisků, může označit film jako přístupný bez omezení, i když obsahuje nevhodné scény, a neporuší tím zákon. Ačkoliv je rating MPAA dobrovolný, členové této společnosti se zavázali dodržovat pravidla, za jejichž porušení hrozí soukromoprávní postih. Nečlenům však žádný postih nehrozí od MPAA nehrozí. Výhodou ratingu MPAA pro uživatele je jednotná databáze filmů přístupná na internetu. Pokud se spotřebitel bude zajímat o rating filmu, uváděného na českém území, musí si nejdříve zjistit, výrobce či distributora a od něj získat informaci. Česká klasifikace, na rozdíl od té americké, neobsahuje deskriptory popisující, které nevhodné prvky film obsahuje. Rozdílný je i samotný charakter ratingu. MPAA ratingy jsou spíše doporučující, jelikož obsahují tři stupně doporučení pro rodiče, zda mají jít s potomkem do kina. S výjimkou toho nejpřísnějšího (NC-17), se dítě k filmu může se souhlasem rodiče dostat k jakémukoliv filmu. Česká klasifikace je oproti tomu přísnější, jelikož na film s ratingem nepřístupné pro děti do 15 let nebo nepřístupné pro děti a mladistvé do 18 let je mladším osobám vstup zakázán i pokud by s tím rodič souhlasil.128
127
Appendix A Agreement to submit motion picture for rating [online]. MPAA Inc., 2012, s. 9 [cit. 3. 3. 2014]. 128 § 5 odst. 5 zákona č. 496/2012 Sb., zákona o audiovizi.
37
4.2
Právní postavení a odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti
Informační společnost je pojem, který se začal objevovat v 70. letech 20 století. Označuje společnost, která je závislá na výměně informací a informace se stává zásadní komoditou. Jedná se o koncept, který navazuje na post-industriální společnost. Nástup informační společnosti souvisí především s rozvojem vědy a výzkumu, médií, přístupu ke vzdělání. Díky tomuto rozvoji vzniká ohromné množství informací.129 Informace se následně přemisťují mezi lidmi nebo se uchovávají. Novým fenoménem se tak stala schopnost, ve velkém množství informací najít tu relevantní a odfiltrovat balast.130 V evropském právu se definice pojmu služba informační společnosti poprvé objevuje ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti. Službou informační společnosti se rozumí každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.131 Předmětem služby musí být primárně informace. Pokud se tedy bude jednat o online prodej hmotné věci a informace bude sloužit jen k popisu této věci, nebude se jednat o službu informační společnosti.132 V příloze V. směrnice následují příklady služeb, které nejsou zahrnuty, do výše uvedené definice. Pro účel této práce je vhodné zmínit, že zpřístupnění elektronických her v herně za osobní přítomnosti uživatele není poskytováním služeb informační společnosti, jelikož se
129
CRAWFORD, Susan. The Origin and Development of a Concept: The Information Society. Bulletin of the Medical Library Association [online]. National Center for Biotechnology Information, 1983, 71(4), s. 380–382 [cit. 13. 2. 2014]. 130 Dalším problémem by mohly být tzv.“informační bubliny“, ve kterých lidé, kvůli přemíře informací, žijí. Více k tématu viz PARISER, Eli. Beware online "filter bubbles" [online]. TED Conferences, LLC, 2011 [cit. 4. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/eli_pariser_beware_online_filter_bubbles.html 131 Čl. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 22. 1. 2014]. Dále jen „směrnice o postupu při poskytování informací“. 132 POLČÁK, Radim. Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti. Právní rozhledy. 23/2009, s. 837. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck, s. 837 [cit. 4. 2. 2014].
38
nejedná o poskytnutí na dálku.133 Stejně tak i služby, které nejsou poskytovány na žádost, jako např. rozhlasové a televizní vysílání, nejsou považovány za služby informační společnosti. Do českého práva je pak tento pojem transponován v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých službách informační společnosti“).134 Elektronickými prostředky, kterými jsou tyto služby šířeny, jsou mj. síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy, telekomunikační koncová zařízení a elektronická pošta.135 Mezi prostředky se řadí hardware i software, předmětem tak budou i instant messengery.136 Uživatelem i poskytovatelem může být jakákoliv fyzická i právnická osoba, tedy i osoba mladší 18 let. 137 S regulací dostupnosti audiovizuálního obsahu souvisí i právní postavení poskytovatele jakožto osoby umožňující přístup k nějakému obsahu, který uživatel použije. Nebýt poskytovatele, nemohl by se uživatel k informacím dostat a nehrozilo by tedy, že se mladiství dostanou k nevhodnému obsahu. Odpovědnost poskytovatelů se řeší většinou ve spojitosti s porušením autorských práv, při nahrání nelegálního obsahu nebo při zásahu do osobnostních práv. Rozborem této problematiky bych mimo jiné rád zodpověděl otázku, kdo je odpovědný za uživateli nahraný pornografický materiál na internetových stránkách a zda je možné regulovat jejich dostupnost. Pomocí elektronických prostředků je poskytováno ohromné množství dat a bylo by proto nereálné požadovat po poskytovatelích kontrolu všech dat, které nabízejí
133
Příloha V, bod 1, písm. b) směrnice o postupu při poskytování informací § 2 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. 135 Ibid., § 2 písm. c). 136 Důvodová zpráva k zákonu č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014]. 137 §2 písm. d) zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. 134
39
uživatelům. Poskytovatelé mohou být spolu s uživateli spoluodpovědní za informace, které se vyskytují v jejich systému. Poskytovatele služeb informační společnosti můžeme rozdělit do tří kategorií. První skupinou jsou poskytovatelé služeb, které spočívají jen v přenosu informací (mere conduit). Tyto osoby tak nabízejí cesty, po kterých uživateli nahrané informace putují. V tomto případě jsou poskytovatelé odpovědní, jen pokud přenos informací sami iniciují. Pokud si poskytovatel sám vybere adresáta přenášené informace, zakládá to jeho odpovědnost za obsah informací. Je logické, aby byl poskytovatel odpovědný za to, co sám ze své vůle zprostředkovává. Poslední variantou spoluodpovědnosti je případ, kdy poskytovatel sám zvolí nebo změní obsah přenášené informace.138 Konkrétním příkladem může být provozovatel hotspotu v restauraci nebo ve veřejné dopravě. Druhou skupinou poskytovatelů jsou ti, kteří poskytují služby spočívající v přenosu a automatickém dočasném meziukládání informací (caching). Tím, že se určité informace se uloží blíže k uživateli, dochází k rychlejšímu načítání internetových stránek.139 Není totiž potřeba stejné informace pokaždé znovu stahovat, a tak se urychlí přenos dat a servery jsou lépe chráněné před přetížením.140 Kromě odpovědnosti za porušení smluvených technických podmínek a dodržování technických standardů je odpovědnost poskytovatelů v tomto případě podobná odpovědnosti poskytovatelů v předchozí kategorii.141 Třetím typem poskytovatelů jsou ti, kteří nabízejí služby spočívající v ukládání informací samotnými uživateli. Tito poskytovatelé budou odpovědní za uživatelský obsah, pokud mohli vědět, že se jedná o ilegální data nebo o ilegální jednání uživatele.
138
§ 3 odst. 1 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. POLČÁK, 2012, op. cit., s. 148. 140 Důvodová zpráva k zákonu č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014]. 141 POLČÁK, Radim. Právo na internetu – spam a odpovědnost ISP. Brno: Computer Press, a.s., 2007, s. 58-59. 139
40
V případě, že o protiprávním jednání vědět nemohli, ale dozvěděli se o něm později, jsou povinni učinit všechny relevantní kroky k odstranění nebo znepřístupnění takového obsahu.142 Jednalo by se například o nahrání nelegálního audiovizuálního obsahu na internetovou stránku, kde je možnost oznámit nevhodný obsah. Pokud by i přes oznámení poskytovatel služby závadný obsah neodstranil, byl by spolu s uživatelem, který obsah nahrál, odpovědný. Nelegálním obsahem by v tomto případě mohla být například dětská nebo zoofilní pornografie, nikoliv běžná pornografie, která je legální. Poskytovatel však nemusí aktivně vyhledávat nelegální obsah.143 Jedná se opět o logické ustanovení, jelikož vzhledem k množství obsahu by se v mnoha případech jednalo o těžko realizovatelný požadavek. Konkrétním příkladem takového poskytovatele je cloudové úložiště, diskuzní fórum nebo internetová stránka typu youtube.com. Dostupnost služeb informační společnosti není vázána na hranice států. Jedná se o globální prostor, ve kterém uživatelé běžně neřeší, z jaké země služba pochází.144 Pokud poskytovatel, který je usazený v jiném členském státě EU, bude poskytovat služby uživatelům na českém území, nebude se na něj český zákon vztahovat. Nicméně bude povinen řídit se českými předpisy na ochranu veřejného pořádku, veřejného zdraví, bezpečnosti státu a ochranu spotřebitele.145 Do kategorie ochrany spotřebitele by se mohla zařadit i ochrana mladistvých proti nevhodnému audiovizuálnímu obsahu. Ze zákona však žádné povinnosti související s regulací dostupnosti informačních služeb nevyplývají. Nezáleží ani na tom, zda obsah stránky nahrál poskytovatel nebo uživatel. Nabízí se otázka, zda by poskytovatelé přenosu informací mohli být odpovědní za poskytnutí přístupu k pornografii dětem podle trestního zákona, pokud, děti skrze jejich internetové připojení navštěvují erotické stránky. Poskytovatelé připojení však v tomto případě odpovědnost neponesou, jelikož z jejich strany nedošlo k žádnému aktivnímu jednání (iniciace přenosu, volba uživatele, změna obsahu).
142
§ 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Ibid., § 6. 144 Pokud rozumí jejímu obsahu. 145 § 9 zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. 143
41
V České republice je šíření pornografie dětem trestným činem. Český zákonodárce ani v tomto zákoně nenaznačil, co považuje za pornografické dílo. Odpovědný bude ten, kdo jakkoliv zpřístupní dítěti pornografické dílo v jakékoliv formě, za což může být potrestán odnětím svobody až na dva roky, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Zpřístupněním nebo nabídnutím pornografie na dětem přístupném místě se, podle trestního zákoníku, člověk dopustí šíření pornografie.146 Fakticky by pak každý provozovatel webových stránek obsahujících erotický materiál porušoval zákon, protože internet jistě je místo dětem přístupné. Z komentáře k trestnímu zákoníku se lze dočíst, že pro tento trestný čin se nepoužije § 117, ve kterém se za veřejné spáchání trestného činu považuje jeho spáchání (mimo jiné) na veřejně přístupné počítačové síti. Ve vysvětlení k „jinak zpřístupňuje“ je však uvedeno, že sem spadá vystavování pornografie na internetu.147 Ústavní soud ČR veřejnou přístupnost (počítačovou sítí) definuje takto: „…musí se z hlediska okruhu osob, kterým je zpřístupňováno, jednat o obdobu umístění ve výkladní skříni, okně bytu či ve veřejných místnostech. Musí tedy jít o okruh poměrně široký bez úzkého individuálního vymezení. V případě znaku spáchání činu "veřejně přístupnou počítačovou sítí" pak musí být její veřejná přístupnost využívána pachatelem dokonce takovým způsobem, že to navyšuje škodlivost jeho činnosti obdobně tomu, jakoby byl užil tisk, film, rozhlas nebo televizi.“
148
Internet má zcela jistě potenciál konkurovat tisku, filmu, rozhlasu i televizi. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pouhé provozování internetové stránky s pornografickým obsahem, který na stránku nahráli uživatelé, může způsobit trestní odpovědnost. Pokud by poskytovatel věděl, měl vědět nebo se dozvěděl, že uživatelé uploadují na jeho stránky pornografii, hrozila by mu trestní odpovědnost za
146
§ 191 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 2. 2014]. Dále jen „trestní zákoník“. 147 ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní zákoník. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1886. ISBN 978-80-7400428-5. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 2. 2014]. 148 Bod 37 nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2013, č.j. I. ÚS 1428/13 -1. 1. In: NALUS [databáze rozhodnutí Ústavního soudu]. Ústavní soud České republiky [cit. 1. 3. 2014].
42
zpřístupnění pornografie dětem. Upozornění před vstupem na erotické stránky o nevhodnosti stránek pro osoby mladší 18 let lze, podle mého názoru, považovat za legální prostředek, jak se vyhnout spáchání trestného činu. Upozornění je samozřejmě velmi snadno překonatelným opatřením pro samotné děti, které by chtěly na pornografické stránky vstoupit. Vzhledem k absenci jiných možností a s přihlédnutím k současnému stavu technologií neočekávám v blízké budoucnosti žádnou zásadnější změnu v kontrole uživatelů. Tedy ani dětí bažících po webových stránkách obsahující nevhodná audiovizuální díla. Po porovnání právní úpravy lineárního (televizního), nelineárního (na vyžádání) a uživatelského (nekomerčního) poskytování audiovizuálního obsahu můžeme dospět k závěru, že zde existují tři stupně ochrany mladistvých. V případě lineárního vysílání je zakázáno odvysílat pořady, které mohou vážně narušit vývoj nezletilců. Ostatní nevhodné pořady jsou omezeny časovým intervalem, ve kterém mohou být odvysílány. Součástí nelineárního vysílání mohou být i pořady, které mohou vážně narušit vývoj dítěte, poskytovatel je však povinen omezit dostupnost těchto pořadů, tak aby k nim nezletilí neměli běžně přístup
použitím disclaimeru.149 V případě ostatních
audiovizuálních děl, která nemají charakter konkurence televizního vysílání nebo nejsou distribuovány primárně za vytvořením zisku, zde mimo obecného zákazu zpřístupnění pornografie mladistvým, žádné omezení dostupnosti dětem není.
149
Jedná se o pořady na vyžádání, takže lze předpokládat, že divák již má představu, o co žádá. Žádat samozřejmě může i o ty pořady, které mohou vážně narušit dětský vývoj. U lineárního vysílání chybí prvek výběru, divák si může pouze spustit obrazovku a nechat se bavit, tím co mu připravil poskytovatel. Zákonodárce, podle mého názoru, tedy takto chrání počestné občany neznající pořady, které mohou narušit vývoj nezletilých, aby při sezení před televizí nebyli náhodně vystaveni tvrdé pornografii nebo násilí.
43
5
Regulace dostupnosti počítačových her
Prodej počítačových her, videoher a herních konzolí dosáhl v roce 2012 na celém světě tržeb 1, 582 bilionu korun (79 miliard amerických dolarů). V roce 2013 toto číslo vzrostlo na 1,862 bilionu korun (93 miliard amerických dolarů). Do roku 2015 by tento trh měl, podle odhadů, dosáhnout 2,223 bilionů korun (111 miliard amerických dolarů).150 Jen pro porovnání, tržby České republiky budou podle zákona o státním rozpočtu na rok 2014 v tomto roce 1,099 bilionů korun (55 miliard dolarů).151 Prodej samotných počítačových her a her do přenosných zařízení dosáhl celosvětově v roce 2012 výše 41,472 miliardy dolarů a v roce 2013 přibližně 48,994 miliardy dolarů. Odhad tržeb na rok 2014 je 52,24 miliardy dolarů a v roce 2015 pak 56,008 miliardy dolarů.152 Vzhledem k tomuto vzrůstajícímu trendu je vhodné zabývat se otázkou ochrany dětí před případnými negativními vlivy obsahu videoher. Je vhodné zmínit, že hraní počítačových her není jen doménou mladých chlapců, jak tvrdí některá společenská klišé. Podle statistik Entertainment Software Association je průměrnému hráči v USA 30 let a mladiství pod 18 let tvoří jen třetinu všech hrajících. Muži pod 18 let představují 17 % uživatelů počítačových her, což je méně než 31 % žen nad 18 let, které pravidelně hrají hry.153 Podle studie Entertainment Software Rating Board (dále jen „ESRB“) z roku 2009154 mělo 17 % videoher prodaných na území USA rating Mature (pro uživatele od
150
Gartner Says Worldwide Video Game Market to Total $93 Billion in 2013 [online]. Gartner, Inc., publ. 29. října 2013 [cit. 3. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.gartner.com/newsroom/id/2614915 151 § 1 odst. 1 zákona č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění zákona č. 258/2013 Sb. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 15. 1. 2014]. 152 Gartner Says Worldwide Video Game Market to Total $93 Billion in 2013 [online]. Gartner, Inc., publ. 29. října 2013 [cit. 3. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.gartner.com/newsroom/id/2614915 153 2013 SALES, DEMOGRAPHIC AND USAGE DATA. ESSENTIAL FACTS ABOUT THE COMPUTER AND VIDEO GAME INDUSTRY [online]. Entertainment Software Association, 2013, s. 16 [cit. 8. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.theesa.com/facts/pdfs/esa_ef_2013.pdf 154 How Much Do You Know About Video Games? Video Game Industry Statistics [online]. Entertainment Software Association [cit. 5. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/about/video-game-industrystatistics.jsp
44
17 let), 23 % rating Teen (pro uživatele od 13 let) a 12 % rating Everyone 10+ (pro uživatele od 10 let).155 Demonstrovat oblíbenost počítačových her podle jejich prodeje je poměrně přesné měřítko. Je třeba však zmínit i rostoucí oblibu online her, které jsou zdarma. Příkladem můžou být hry na facebook.com, během nichž lidé stráví souhrnně miliardu hodin měsíčně.156 Dalším neopomenutelným prostředkem ke hraní her jsou mobilní telefony, které díky svému rostoucímu výkonu umožňují hraní čím dál tím více sofistikovanějších her. Tím se na displeje mobilních telefonů mohou dostat i hry obsahující pro mládež nevhodný obsah. Podle odhadu společnosti Gartner dokonce tržby z prodeje her pro mobilní telefony předčí do roku 2015 prodej počítačových her.157 Je třeba znova připomenout, že není zcela průkazně dokázán negativní vliv her na vývoj a chování dětí. Často se uvádí, že videohry obsahující násilné scény podněcují děti k násilnému chování, nicméně takováto tvrzení se neopírají o prokazatelný argument.158 Jedná se o jakýsi předpoklad a možná i předběžnou opatrnost před neznámým. Některé studie naopak dokazují pozitivní účinky dokonce i násilných her na člověka. Mezi tato pozitiva se řádí například lepší schopnost zpracování vizuální informace, vizuální paměť nebo koordinace očí s rukama. Dalším přínosem, konkrétně pro děti, je možnost využití her jako prostředku k sociálnímu vzdělávání.159 Evropský parlament uznává videohry jako šikovný vzdělávací prostředek. Hry podle něho stimulují učení se faktům a dovednostem a spolupráci. Oceňuje možnost videoterapie
155
Rating categories, content descriptors, and interactive elements from ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/ratings_guide.jsp 156 NUTLEY, Michael. Social media - a new frontier for gaming. Marketing Week [online]. Centaur Communications Ltd, 2011 [cit. 5. 1. 2014]. 157 Gartner Says Worldwide Video Game Market to Total $93 Billion in 2013 [online]. Gartner, Inc., publ. 29. října 2013 [cit. 3. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.gartner.com/newsroom/id/2614915 158 FAQ [online]. PEGI S.A. [cit. 16. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/110 159 TAMIU Study Finds Positive Results in Playing Violent Video Games [online]. Texas A&M International University [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.tamiu.edu/newsinfo/11-16-07/article5.shtml
45
v rámci rehabilitace osob s poraněním mozku, osob se svalovými problémy nebo u dětí trpících autismem.160 Evropská unie doposud nevydala žádný právní předpis regulující dostupnost počítačových her mladistvým. Členské státy mají pravomoc rozhodovat o omezení prodeje počítačových her.161 Existují zde spíše snahy o posílení mediální gramotnosti spotřebitelů a o spolupráce mezi členskými státy. Jediným výrazným celoevropským projektem pro ochranu dětí je dobrovolná klasifikace počítačových her PEGI. Dostupnost počítačových her dětem není ani v českém právu regulována. V extrémním případě by rodič (nebo jiný zákonný zástupce) mohl naplnit ustanovení § 201 trestního zákoníku, a to tím že by ohrozil výchovu dítěte. Osoba, která by dítěti umožnila hrát nevhodné hry tak často, že by tím, i z nedbalosti, ohrozila rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že mu umožnila vést zahálčivý nebo nemravný život, by mohla být odsouzena až ke dvěma letům odnětí svobody.162 Hry mohou být dostupné na pevných nosičích nebo v imateriální podobě. V případě jejich distribuce např. na CD nebo DVD existuje možnost ověření věku tím, kdo videohru prodává či jinak zpřístupňuje. Složitější je situace, pokud by se dítě chtělo dostat ke hře pomocí internetu. V případě nelegálně distribuovaných her neexistuje žádná možnost, jak mladistvým omezit přístup. Dítě si ji může stáhnout z internetového úložiště, od různých uživatelů pomocí peer-to-peer programů nebo získat třeba od kamaráda. Nezletilí také mohou využít oficiální distribuci po internetu. V tomto případě si stačí vytvořit uživatelský účet na jednom z internetových obchodů s hrami163 a disponovat platební kartou. V případě snad nejznámějšího online obchodu s videohrami Steam164, musí uživatel souhlasit s obchodními podmínkami a zároveň
160
Body 3-6 usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2009 o ochraně spotřebitelů, zejména nezletilých, s ohledem na používání videoher (2008/2173(INI)) 2010/C 87 E/21. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 2. 1. 2014]. 161 Ibid., písm. E. 162 § 201 trestního zákoníku. 163 Jedná se např. o store.steampowered.com, origin.com, gog.com 164 Dostupné z: http://store.steampowered.com
46
zaškrtnout políčko, že je starší 13 let. Při nákupu her obsahujících nevhodné prvky musí uživatel pokaždé vyplnit své datum narození. Je tedy jasné, že pokud bude dítě chtít, ke hře se snadno dostane. Relevantní je tento typ ochrany spíše před náhodným přístupem. Distribuci počítačových her lze tedy efektivně v současné době omezit jen v případě her, které jsou prodávány na pevných záznamových mediích. Stejně jako v případě audiovizuálního obsahu je zásadní překážkou nemožnost zkontrolovat věk uživatele internetu. V případě her na hmotných nosičích je možné přenést odpovědnost za poskytnutí nevhodné hry na osobu, která hru dítěti poskytla.
5.1
PEGI a PEGI online
Pan-European Game Information (dále jen „PEGI“) je systém dobrovolného hodnocení a značení počítačových her, který má informovat evropské spotřebitele o obsahu videoher. PEGI bylo založeno společností Interactive Software Federation of Europe v roce 2003 a nyní je rozšířeno mezi 29, převážně evropských, zemí, a to Belgii, Bulharsko, Českou republiku, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francii, Irsko, Island, Itálii, Izrael, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Maltu, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko. Německo používá vlastní klasifikační systém USK.165 PEGI podporuje přes 900 společností vyrábějící či distribuující počítačové hry spolu s předními výrobci konzolí (Sony, Microsoft a Nintendo).166 Distributoři her, kteří jsou členy PEGI, musí svým odběratelům doporučit dodržování Pravidel PEGI pro maloobchodníky (PEGI Retail Code). Především doporučit
165
Viz k tomu http://www.usk.de Seznam všech členů dostupný z: PEGI Annual Report 2012 [online]. PEGI, s. 41-49 [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1080/nid/media/pdf/390.pdf 166
47
aby maloobchodníci neprodávali počítačovou hru osobě mladší, než určuje rating.167 Tato doporučení by měli brát jako povinnost a k jejímu splnění vynaložit rozumnou snahu. Mezi další povinnosti patří zobrazovat rating i v reklamách a v prodejních prostorech, vyškolit zaměstnance, tak aby byli schopni poskytnout zákazníkovi informace o systému PEGI.168 Každá hra by měla být označena na přední straně obalu lehce srozumitelnou samolepkou, která zájemci usnadní výběr hry. PEGI dělí videohry do 5 věkových kategorií169 podle toho, jestli a v jaké míře obsahují následující prvky: násilí, vulgární mluva, riziko drog, sex, diskriminace, gamblerství a online hry s dalšími lidmi. Tyto prvky jsou pak uvedeny na zadní straně obalu, tak aby se mohl spotřebitel informovat, kvůli čemu je hra označena příslušným ratingem. PEGI dělí hry do pěti kategorií:
„PEGI 3 Obsah her, označených tímto ratingem je považován za vhodný pro všechny věkové skupiny. Jistá úroveň násilí je (v humorném kontextu) akceptovatelná (Bugs Bunny nebo Tom & Jerry). Dítě by nemělo asociovat postavu na obrazovce s postavami reálného života, hra neustále naznačuje, že jde o čirou fantazii. Hra neobsahuje zvuky ani scény, které by mohly dítě vyděsit, nenarazíte v ní ani na vulgární výrazy.
PEGI 7 Hry, které by mohly být normálně ohodnoceny nálepkou PEGI 3, ale obsahují scény, které mohou nahánět hrůzu.
PEGI 12 Hry označené tímto ratingem mohou zobrazovat určitou míru násilí, stále však pouze vůči fantazijním postavám. Násilí vůči lidem nebo zvířatům nesmí být vyjádřeno graficky. Nahota může být do určité míry zobrazena, případné vulgární projevy musí být mírné a bez sexuálního významu.
PEGI 16
167
PEGI Annual Report 2012 [online]. PEGI, s. 33 [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1080/nid/media/pdf/390.pdf 168 PEGI RETAIL CODE APPENDIX B. PEGI Annual Report 2012 [online]. PEGI, s. 40 [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1080/nid/media/pdf/390.pdf 169 Jednotlivé kategorie jsou navíc barevně odlišené, podle barvy na semaforu, pravděpodobně aby každý spotřebitel přibrzdil před nákupem hry označené červeným ratingem PEGI 18.
48
Tento rating upozorňuje na to, že násilí nebo sexuální aktivity jsou ve hře zobrazené stejně, jako reálném životě. Jejich hráči by se měli vyrovnat s extrémnější vulgární mluvou, užíváním tabáku a drog a vykreslením kriminálních aktivit.
PEGI 18 Klasifikace pro dospělé je aplikována, pokud je ve hře přítomno zobrazení hrubého násilí nebo specifických druhů násilí. Hrubé násilí je velmi složité definovat, protože jeho úroveň je v mnoha případech velmi subjektivní, ale obecně může být definováno, jako podoba násilí, která může v hráči způsobit odpor.“
170
Systém PEGI spravují dva administrátoři, a to NICAM (Nizozemský institut pro klasifikaci audiovizuálních médií), který má v kompetenci počítačové hry s označením PEGI 3 a PEGI 7. Druhým administrátorem je britský VSC (Rada pro video standardy), který kontroluje hry určené pro starší hráče s označením PEGI 12, PEGI 16 a PEGI 18.171 Před vydáním hry vydavatel vyplní online formulář, ve kterém sám ohodnotí obsah hry z hlediska výskytu nevhodných prvků a automatizovaný software data zpracuje a navrhne rating. Podle toho navrženého ratingu pak NICAM nebo VSC přezkoumá klasifikaci. Následně je vydavateli poskytnuta licence k použití loga PEGI a deskriptorů na obalu hry.172 Pro hry dostupné na internetu existuje rating PEGI OK. Stránka s tímto označením obsahuje hry, které jsou vhodné pro děti všech věkových kategorií, jelikož neobsahují žádný z výše uvedených prvků a navíc nesmí jakkoliv dítěti nahánět hrůzu.
170
PEGI Pan European Game Information - Co znamenají nálepky? [online]. PEGI S.A. [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/117/ 171 PEGI Pan European Game Information - Vlastník a administrátoři (správci) [online]. PEGI S.A. [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1199/ 172 PEGI Annual Report 2012 [online]. PEGI, s. 7 [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1080/nid/media/pdf/390.pdf
49
Pokud se v online hře objevuje nějaký, pro dítě nevhodný, prvek, je možné, aby byla stránka označena klasickým PEGI ratingem.173 PEGI Online je koncipováno jako nástroj na regulaci her hraných online mezi více lidmi (multiplayer), který doplňuje pilotní systém PEGI. Specifikem online hraných her je interakce mezi hráči, což pro mladistvé přináší některé hrozby. PEGI Online je platforma sdružující poskytovatele online her, kteří se řídí Kodexem bezpečnosti PEGI Online. V tomto kodexu je mimo jiné závazek hodnotit poskytované hry ratingem PEGI nebo nějakým obdobným, zveřejňovat na stránkách s hrou jen věkově adekvátní reklamu, umožnit ohlášení nevhodného obsahu nebo monitorovat a odstraňovat nevhodný uživateli vytvářený obsah.174 Členové dostanou licenci, která jim umožní zobrazování loga PEGI Online na webových stránkách i na samotných hrách. Zobrazené logo má být, obdobně jako v případě PEGI, garancí pro spotřebitele, že společnost dodržuje minimální standard ochrany dětí.175 V případě porušení Pravidel PEGI (PEGI Code of Conduct) může být členovi uloženo napravení, což může být změna značení na obalu, odebrání loga nebo deskriptoru, stažení produktu z trhu nebo změna reklamy. Pokud se člen závažněji proviní, může být i dočasně vyloučen ze systému nebo mu může být uložena pokuta až do výše 500 000 euro za každé porušení.176 Další možnou sankcí je veřejná publikace rozhodnutí.177
173
PEGI Pan European Game Information - Nálepka PEGI OK [online]. PEGI S.A. [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1402/ 174 BAENSCH, Juergen. PEGI ONLINE SAFETY CODE (‘POSC’): A CODE OF CONDUCT FOR THE EUROPEAN INTERACTIVE SOFTWARE INDUSTRY [online]. PEGI Online, s. 6 [cit. 15. 1. 2014]. 175 Co je PEGI Online? [online]. Interactive Software Federation of Europe [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegionline.eu/cs/index/id/61/ 176 PEGI Annual Report 2012 [online]. PEGI, s. 37 [cit. 10. 1. 2014]. 177 Ibid., s. 38.
50
5.2
USA a rating Entertainment Software Rating Board
Ve Spojených státech amerických se rozvířila otázka regulace videoher po posledním útoku na základní školu ve městě Newton (Connecticut), při kterém 20 letý mladík zastřelil 28 lidí.178 Na tento incident reagoval Barack Obama mimo jiné prohlášením, že vyzve Kongres, aby uvolnil 10 milionů dolarů na provedení studie o vztahu násilí a počítačových her.179 Zmíněnou studii se mi však nepodařilo nalézt, je možné, že vzhledem ke své náročnosti doposud není vytvořena, anebo nikdy vytvořená nebude. I z tohoto důvodu se krátce na to objevil na stole amerických zákonodárců návrh zákona H.R.287 - Video Games Ratings Enforcement Act ze dne 18. ledna 2013, který zakazuje na území USA jakoukoliv distribuci, prodej nebo půjčování videoher, které by nebyly opatřeny ratingem Entertainment Software Rating Board (dále jen „ESRB“). Také prodejci by museli označit videohry zmíněným ratingem, a to na jasném, zřetelném místě na obale. Za porušení těchto povinností by hrozila pokuta do výše 5 000 dolarů. Tento návrh zákona však zatím nepostoupil z Podvýboru pro komerci, výrobu a obchod (Subcommittee on Commerce, Manufacturing, and Trade) dál do House of Representatives a je tak proto zatím neplatný.180 Některé názory označují tento návrh zákona za cenzuru s tím, že pokud by hry bez označení ESBR nemohly být prodávány ani jinak distribuovány, byl by porušen První dodatek americké Ústavy. Dále kritické názory namítají, že pro distribuci počítačových her by byl potřeba souhlas soukromé společnosti (ESRB), což neodpovídá podmínkám tržního hospodářství. Poslední výtka se vytahuje na nesystematičnost
178
Stalo se 14. 12. 2012. Více např. VOGEL, Steve; HORWITZ, Sari; FAHRENTOLD, David A. Sandy Hook Elementary shooting leaves 28 dead, law enforcement sources say. Washingtonpost.com [online]. The Washington Post, publ. 14. prosince 2012 [cit. 10. 2. 2014]. 179 DINAN, Stephen.Critics of violent films, video games
note the call for study, not controls. The Washington Times [online]. The Washington Times, LLC, publ. 16. ledna 2013 [cit. 10. 2. 2014]. 180 Návrh zákona H.R.287 ze dne 15. ledna 2013, Video Games Ratings Enforcement Act. In: Library of Congress, 113th Congress (2013-2014) [cit. 14. 2. 2014].
51
tohoto nařízení, jelikož pro filmy, kterým jsou ratingy udělovány taktéž soukromou společností (MPAA), žádná podobná povinnost neplatí.181 Studie amerických tajných služeb řešící ozbrojené útoky na školy zmiňuje, že 59 % útočníků projevilo zájem o násilí skrze různá média. Nejvíce útočníků však projevila svou vášeň k násilí psaním různých básní a povídek (37 %), dále sledováním násilných filmů (27 %), dále se umístily knihy s násilným obsahem (24 %) a až jako poslední skončily násilné počítačové hry (12 %).182 Ve 40. a 50. letech se v USA objevily názory, že komiksové knihy byly příčinou mimo jiné i zvýšené delikvence mládeže.183 Následně se do hledáčku dostala televize a hudba. Objevuje se argument, že počítačové hry jsou odlišné kvůli tomu, že jsou interaktivní. Hráč se tak přímo účastní násilí a rozhoduje o výsledku. Tento prvek však podle Nejvyššího soudu Spojených států není rozhodující, jelikož interaktivnost se v médiích vyskytovala například už v roce 1969 vydáním knihy The Adventures of You: Sugarcane Island, ve které si čtenář mohl nalistováním konkrétní strany vybrat, jak bude zápletka pokračovat.184 Nabízí se otázka, jestli není vhodnějším řešením omezení dostupnosti střelných zbraní než omezování počítačových her. Je možné, že vzhledem k silné lobby zbrojního průmyslu ve Spojených státech a intenzivnímu vztahu Američanů ke střelným zbraním, je snadnější omezit výrobce videoher.185
181
BOWMAN, Mitch. Censorship At Its Finest: H.R. 287, The “Video Games Ratings Enforcement Act”. Transparent Seas [online]. Publ. 17. ledna 2013 [cit. 10. 2. 2014]. 182 VOSSEKUIL, Bryan et al. THE FINAL REPORT AND FINDINGS OF THE SAFE SCHOOL INITIATIVE: IMPLICATIONS FOR THE PREVENTION OF SCHOOL ATTACKS IN THE UNITED STATES [online]. Washington, D. C.: United States Secret Service and United States Department of Education, 2002, s. 22 [cit. 11. 2. 2014]. 183 EDWARDS, David. Former FBI profiler: ‘Video games do not cause violence’. Rawstory.com [online]. Raw Story Media, Inc., publ. 24. února 2013 [cit. 1. 2. 2014]. 184 Brown v. Entertainment Merchants Association, s. 10. 185 Více k tématu viz např. JAMIESON, Christine. Gun violence research: History of the federal funding freeze. Psychological Science Agenda [online]. The American Psychological Association, 2013 [cit. 11. 2. 2014]. O patologickém vztahu Američanů ke zbraním viz např. film Bowling for Columbine z roku 2002, režie: Michael Moore.
52
Ve Spojených státech amerických a Kanadě se pro hodnocení vhodnosti počítačových her pro mládež používá rating ESRB. Tento rating zahrnuje hodnocení vhodného věku hráče a popis obsahu, který by mohl být relevantní pro rodiče dětí nebo pro prodejce her. Posledním kritériem pro rating ESRB je možnost interakce s jinými lidmi pomocí hry nebo sdílení osobních údajů. Hra se označuje na přední straně obalu a v případě her, které se stahují (tzn. nemají obal), je upozornění, pro kterou cílovou skupinu je hra vhodná, zobrazeno před samotným stažením hry.186 ESBR dělí hry do následujících šesti kategorií podle vhodnosti pro věkové kategorie:
„EARLY CHILDHOOD – Obsah určený pro malé děti.
EVERYONE – Obsah určený obvykle pro každého. Může obsahovat zanedbatelné komiksového nebo fantazijního násilí nebo mírné násilí nebo občasný mírný jazyk.
EVERYONE 10+ – Obsah obvykle vhodný pro starší 10 let. Může obsahovat více komiksového, fantazijního nebo mírného násilí, mírný jazyk nebo zanedbatelné množství nevhodných témat.
TEEN – Obsah obvykle vhodný pro starší 13 let. Může obsahovat násilí, nevodná témata, hrubý humor, malé množství krve, napodobování gamblerství nebo občasný hrubý jazyk.
MATURE – Obsah obvykle vhodný pro starší 17 let. Může obsahovat intenzivní násilí, krev, krvavé scény, sexuální scény nebo hrubý jazyk.
186
Video game and mobile application ratings from ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/index.jsp
53
ADULTS ONLY – Obsah vhodný jen pro starší 18 let. Může obsahovat dlouhé scény s intenzivním násilím, názorné sexuální scény nebo gamblerství s opravdovými penězi.“
187
Existuje i dočasný rating pro hry, které zatím nebyly hodnoceny, a to RATING PENDING, který se však může objevit jen v inzerci a později bude nahrazen některým z výše uvedených. Popis obsahu zahrnuje 30 kategorií, pomocí kterých je na zadní straně obalu hry vyjádřeno, na jaké nevhodné elementy může hráč při hraní narazit. Jedná se například o drogy, násilí, intenzivní násilí, jazyk, hudební texty, nahota, sex a další. Je zajímavé, že neexistuje zvláštní kategorie „zmiňuje zbraně“, ale například „zmiňuje tabák“ (Tobacco Reference) hře přiřadit lze. 188 ESRB rating není právně vynutitelným nástrojem regulace videoher a Entertainment Software Rating Board není veřejnoprávní orgán. Stejně jako v případě PEGI se jedná o dobrovolnou autoregulaci výrobců a prodejců her. Tyto subjekty mohou dobrovolně uzavřít soukromoprávní závazek, že se budou řídit pravidly ESRB, a jen pokud tato pravidla poruší, mohou za to být sankcionovány. Subjekt porušující závazky vyplývající ze členství v ESRB může dostat pokutu až do výše 1 miliónu amerických dolarů, jeho výrobek může být stažen z prodeje nebo mu může být uložena povinnost označit videohry samolepkou.189 Proces hodnocení videoher začíná před jejich vydáním, a to tím, že výrobce hry vyplní dotazník, ve kterém uvede nejen všechny pro hodnocení relevantní elementy vyskytující se ve hře, ale i jejich kontext. Po vyplnění dotazníku dodá hodnotící komisi DVD obsahující samotnou hru a scény ze hry, ve kterých se komise může seznámit
187
Překlad autor. Rating categories, content descriptors, and interactive elements from ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/ratings_guide.jsp 188 Ibid. 189 Rating enforcement and Advertising Review Council of ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/enforcement.jsp
54
s různými, pro děti nevhodnými úseky hry. Komise složená nejméně ze tří anonymních odborníků, kteří většinou měli co dočinění s dětmi190, přezkoumá hru a navrhne, jakým hodnocením by hra měla být označena. Pokud výrobce s hodnocením nesouhlasí, může se proti němu ohradit a komise dílo znovu přezkoumá. Po vydání hry je obal hry zkontrolován, zda je ESRB označení vhodně umístěno a anonymní odborníci otestují, zda pro veřejnost určená verze je stejná, kterou dostali od výrobce k testování poprvé.191 Videohry, které jsou distribuovány pomocí internetu, hodnotí samotný vydavatel pomocí dotazníku. Na základě jeho odpovědí mu automatický systém přiřadí rating. Komise tak před vydáním hry nehodnotí, ale může je, stejně jako v případě her na hmotném nosiči, otestovat po uvedení do distribuce. Pokud vydavatel neuvede správné údaje o hře a ESRB to zjistí, je oprávněna rating upravit a v případě závažného porušení může rating i odejmout.192 Problémem každého ratingu je fakt, že nemůže označit chování hráčů při hraní online. Příkladem může být situace, kdy dítě hraje po síti nezávadnou hru například s ratingem EVERYONE 10+ a při hraní narazí jiného hráče, který má vulgární jméno nebo se hrubě vyjadřuje během společné komunikace. Takové jednání vulgárního hráče samozřejmě není vhodné pro děti starší 10 let, i když samotná hra pro takové dítě vhodná je. S podobným nevhodným chováním se však lze setkat i v reálném světě. Domnívám se, že desetileté dítě může samotné chodit po ulici bez dohledu rodičů a bude to pro něj bezpečné, nicméně i v bezpečných oblastech může být vystaveno nevhodnému chování jiných osob. ESRB proto označuje hry, které mohou být hrány online, samolepkou „Online Interactions Not Rated By The ESRB”.
190
Tzn., že pracovali s dětmi, nebo se jedná o rodiče, což považuji za poměrně širokou definici. Podrobněji: FAQs about ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/faq.jsp#14 191 Rating enforcement and Advertising Review Council of ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/enforcement.jsp 192 Ibid.
55
V rozhodnutí Nejvyššího soudu USA Brown v. Entertainment Merchants Association byl shledán rozpor zákona státu California193, který zakazoval prodej a půjčování násilných videoher mladistvým a ukládal povinnost takové hry označovat číslovkou „18“, s Prvním dodatkem. Za porušení zrušeného zákona hrozila pokuta až do výše 1 000 amerických dolarů. Nejvyšší soud argumentoval tím, že tento zákon nespravedlivě zakazuje prodej násilných videoher, zatímco knihy, filmy a hudbu nechává bez povšimnutí. Podle soudu se videohry neliší od jiných medií a zasluhují stejnou ochranu zásadami práva na svobodu projevu. Svobodný projev může být omezen jen v případě několika výjimek, které historicky nepožívají ochranu. Mezi tyto výjimky patří obscénnost, podněcování k násilí a nenávistné projevy (fighting words).194 Vzhledem k faktu, že Spojené státy nemají tradici v omezování přístupu dětí k obsahu, který zobrazuje násilí, nemůže být státem uzákoněna další výjimka z práva na svobodu projevu. Snahu státu California nepodporují ani vědecké studie, které by prokazovali vliv násilných akčních her na násilné chování dětí. Není také možné odlišit, které známky násilného chování jsou způsobeny počítačovými hrami a které jinými médii. Dobrovolné označování samolepkou s ratingem ESRB splňuje to, o co se snaží zrušený zákon, není proto nutné zavádět další podobný mechanismus (označení číslovkou 18).195 Rozhodnutí Brown v. Entertainment Merchants Association je tak zásadní pro zodpovězení otázky, zda lze zakázat prodejci nebo jinému distributorovi poskytovat dětem videohry s ratingem, který neodpovídá jejich věku. Takový zákaz by byl v USA shledán protiústavním, a proto je nyní ESRB rating založen na dobrovolném soukromoprávním závazku.
193
Jedná se o zákon, který, podle mého názoru paradoxně, podepsal a následně prosazoval celosvětový symbol pro násilné filmové hrdiny guvernér státu California Arnold Schwarzenegger. 194 Více k omezení svobodného projevu v USA viz např: COHEN, Henry. Freedom of Speech and Press: Exceptions to the First Amendment [online]. Congressional Research Service, publ. 16. října 2009, s. 36 [cit. 8. 3. 2014]. 195 Brown v. Entertainment Merchants Association, s. 14-15.
56
Systém klasifikace se v Evropské unii a spojených státech ve velké míře podobá. V obou případech se jedná o dobrovolný systém, využívající uvědomění výrobců a distributorů her, že ne každá hra je vhodná pro jakoukoliv věkovou skupinu. Klasifikace využívá jak samotný rating s číslovkou označující věkovou hranici na přední straně obalu, tak i deskriptory popisující obsah hry. Porušením interních pravidel soukromých společností, které spravují ratingy, může dojít jen k občanskoprávní zodpovědnosti za porušení smlouvy. Pro veřejnoprávní postih by muselo dojít k porušení obecných právních předpisů směřujících k ochraně mravnosti dětí.196
196
K tomuto viz kapitola Vliv digitálního obsahu na mladistvé.
57
6
Alternativy regulace dostupnosti digitálního obsahu mladistvým
Často využívaným prostředkem regulace dostupnosti audiovizuálních děl na internetových stránkách je nutnost založení uživatelského účtu. Osoba, která chce mít přístup k obsahu webové stránky, zadá různé osobní údaje. Kromě e-mailové adresy a uživatelského jména se často zadává i datum narození, což slouží k identifikaci nezletilých.197 V případě, že má poskytovatel obsah rozdělen do kategorií podle jednotlivých témat, může tak nezletilým zájemcům o nevhodné kategorie přístup odepřít. Problémem takovéto regulace je nemožnost kontroly ze strany poskytovatele, jestli uživatelé při vytváření uživatelského účtu zadávají pravdivé údaje. Pokud se nějaké dítě bude chtít k nevhodným tématům dostat, jednoduše může při registraci zadat jiné datum narození, tak aby se jevilo starší. Možností pro ověření věku by byly různé osobní kódy, které by uživatel musel zadat před vstupem na internetovou stránku nebo do prohlížeče. Každý dospělý uživatel by měl státním úřadem přidělený unikátní kód, za který by zodpovídal. Poskytnutí tohoto kódu nezletilé osobě by bylo porušením zákona. Kromě lidskoprávních otázek této regulace je zásadní i otázka proveditelnosti. Nevýhodou takového systému by totiž byla jeho enormně složitá realizace. Pro efektivní fungování by se do tohoto systému musely zapojit všechny státy světa. Další možností pro ověření věku, tentokrát bez zásahu státních orgánů, je využití existujících platebních karet. V tomto případě by se však musely platební karty nějak klasifikovat, protože jsou mnohdy poskytovány již malým dětem.198 Opět by zde byla překážkou nutnost spolupráce poskytovatelů digitálního obsahu a platebních karet z celého světa. Pokud
197
Kromě identifikace dětí, slouží znalost věku jistě i efektivnějšímu cílení reklamy. Např. v Německu ji mohou získat již od 7 let. Převzato z: Kinderkonto [online]. Kostenloses Konto 24 [cit 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.kostenloses-konto24.de/kinderkonto.html. V ČR ji mohou získat od 8 let. Převzato z: BRDKOVÁ, Lenka. Mám kartu = jsem dospělý. Za pořízení dětské karty se nic neplatí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., publ. 28. října 2011 [cit 14. 2.2014]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/za-porizeni-detske-karty-si-banky-nic-neuctuji-fql/bank.aspx?c=A111014_1668417_bank_sovhttp://finance.idnes.cz/za-porizeni-detske-karty-si-bankynic-neuctuji-fql-/bank.aspx?c=A111014_1668417_bank_sov 198
58
by například Evropská unie zavedla tuto povinnost pro poskytovatele internetových služeb se sídlem v EU, domnívám se, že by došlo především k jejich masivnímu odlivu do zahraničí. Evropské děti toužící po filmech, seriálech a videích pro dospělé by se jistě rychle přeučily chodit na mimoevropské stránky, kde by takové ověření věku nebylo požadováno. Někteří internetoví poskytovatelé audiovizuálních děl vydávají pokyny pro své uživatele, ve kterých uvádějí, jaký obsah mohou pomocí jejich služeb sdílet. Jedná se o uzavření smlouvy mezi uživatelem a poskytovatelem služby. Youtube.com, přední poskytovatel videí na internetu, ve svých smluvních podmínkách zakazuje uživatelům nahrát videa obsahující mj. pornografický nebo sexuálně explicitní materiál, „špatné věci“ (např. týrání zvířat, užívání drog nebo tvorba výbušnin) a šokující věci (např. násilí, zranění, mrtvoly). V případě porušení těchto pokynů, může být uživateli zasláno upozornění nebo rovnou smazán účet.199 Tato samoregulace je spolehlivý prostředek, kterým lze mladistvým omezit přístup k závadnému materiálu. Dítě hledající nevhodný obsah ho může samozřejmě u jiného poskytovatele, ale samoregulací se omezí možnost náhodného nalezení takového obsahu. Nevýhodou pro podnikatelský subjekt je, že si takto odepírá potenciální uživatele, kteří raději využijí poskytovatele s menší mírou autocenzury. Další možností jak zabránit mladistvým, aby se dostali k nevhodnému audiovizuálnímu obsahu, je zabránění jeho nalezení na internetu. Vzhledem k množství dostupných dat, je klíčová schopnost nalézt relevantní informaci. V internetových vyhledávačích většinou existuje možnost nastavení různých stupňů filtrování výsledků. Automaticky bývá (google.com, yahoo.com) nastaveno filtrování výsledků, tak aby se nezobrazovali ty nejexplicitnější. Toto nastavení si lze samozřejmě změnit a pochybuji, že průměrné současné dítě by to samo nezvládlo. I v tomto případě platí, že se jedná
199
Pokyny pro komunitu YouTube [online]. YouTube [cit. http://www.youtube.com/t/community_guidelines?hl=cs&gl=CZ
59
3.
2.
2014].
Dostupné
z:
spíše o nástroj k zamezení náhodného přístupu k nevhodnému obsahu. Pokud nezletilá osoba bude chtít, hledaný obsah si jistě najde. V roce 1994 byl zahájen mezinárodní pokus o dobrovolnou kategorizaci internetových stránek podle obsahu ICRA. Provozovatelé stránek mohli vyplnit dotazníky, ve kterých uváděli, podobně jako v případě PEGI, které nevhodné prvky stránka obsahuje. Podle toho se pak dětem mohly při vyhledávání odfiltrovat nevhodné stránky. Vzhledem k malé podpoře poskytovatelů byl v roce 2010 ukončen a absorbován jinými dobrovolnými projekty na autoregulaci internetu.200 Evropská komise ve své Digitální agendě pro Evropu 2020 se snaží v mnoha oblastech podporovat a koordinovat samoregulaci dostupnosti digitálního obsahu mladistvým, nicméně se v současné době jedná spíše o záměry bez jakýchkoliv zveřejněných dopadů na samotnou dostupnost.201 Pokud by existovala spolehlivá klasifikace webových stránek podle obsahu, mohli by se tomu přizpůsobit i výrobci software a hardware. Ti by teoreticky mohli vyrábět své produkty ve dvou variantách. Verze pro děti by umožňovala na základě klasifikace zpřístupnění jen vhodného obsahu a verze pro dospělé by zobrazovala veškerý digitální obsah. S tím samozřejmě souvisí mnoho dalších komplikací, mimo jiné jak by se řešilo dosažení dospělosti u majitele „dětského přístroje“, otázky odpovědnosti za zpřístupnění „dospělého přístroje“ nezletilým či technická realizace filtrování obsahu. Pro úspěšnou realizaci by se musela klasifikovat většina webových stránek, což by vzhledem k jejich enormnímu počtu202 bylo extrémně náročné. Problematické by také bylo nastavení kritérií, na základě kterých by se stránky hodnotily. Vzhledem k neohraničitelnosti internetu by lidstvo muselo dospět ke koncensu, co je pro děti škodlivé. S přihlédnutím k faktu, že i v evropsko-americké
200
O’NEILL, Brian. Internet policies - Online child protection and empowerment in a global context. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media. Oxon: Routledge, 2013, s. 398. 201 Self-regulation for a Better Internet for Kids [online]. European Commission [cit 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/self-regulation-better-internet-kids 202 Aktuální počet možno shlédnout zde: http://www.internetlivestats.com/total-number-of-websites/
60
společnosti, která si je historicky, kulturně i hodnotově blízká, nepanuje shoda, pochybuji, že by se to podařilo v celosvětovém měřítku. V současné době se proto jedná jen o dystopickou ideu autora. Pokud se nepodaří odstranit příčinu, je vhodné odstranit následek. Jednou z možností, jak omezit negativní psychické následky po vystavení závadnému materiálu, je zvýšení mediální gramotnosti dětí, rodičů a učitelů. Mediální gramotnost, je schopnost nalézt vhodné médium, kriticky ohodnotit informace v něm obsažené a ty pak použít.203 Tato vlastnost se dá použít jako prevence proti negativním vlivům audiovizuálního obsahu i počítačových her. Mediální gramotnost souvisí i s nedigitálními médii, nicméně vzhledem k informační revoluci, se dá stejně aplikovat na digitální média. Americká pediatrická asociace doporučuje rodičům, jako prevenci proti negativním vlivům medií, aby dětem nabídli i neelektronický druh zábavy (knihy, deskové, hry, noviny), a obsah s přidanou informační hodnotou. Rodiče také mají s dětmi sledovat televizi a bavit se s nimi o tom, co viděli. Nedoporučuje se, aby děti strávily s médii poskytujícími pouze zábavu více než dvě hodiny denně, a i během této doby by měly mít přístup jen ke kvalitnímu obsahu. Důležitý je také čas strávený venku a jiné aktivity než TV a počítač, aby mohly využívat vlastní představivost a nejen přebírat hotové představy z médií.204 Učitelům se doporučuje naučit děti zásady práce s internetovým obsahem, například kde a jak mohou najít kvalitní zdroj informací nebo jak se informace na internetu mohou tvořit. Je vhodné děti informovat o sexualitě (nejen) na internetu a tedy i o pornografii. Kvalifikovaný učitel by měl být schopen vysvětlit společenské hodnoty a vhodným způsobem naučit děti jak o tomto citlivém tématu hovořit.205
203
HOBBS, Renee. Media literacy. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media. Oxon: Routledge, 2013, s. 417-420. 204 Media and Children [online]. American Academy of Pediatrics [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.aap.org/en-us/advocacy-and-policy/aap-health-initiatives/Pages/Media-and-Children.aspx 205 MAŠKOVÁ, LUKÁŠOVÁ, PACÁK, BRANDEJSOVÁ, 2012, op.cit., s. 18-19.
61
V současné společnosti mají informace zásadní význam. Věřím proto, že jen informované dítě, se bude schopné se nástrahami na internetu snadno vypořádat. Existují i různé platformy na ochranu dětí na internetu. V prostoru Evropské unie je významná platforma saferinternet.org. Ta zastřešuje dva projekty, zaměřené na bezpečnost dětí na internetu. Nejedná se o specializované programy na regulaci dostupnosti digitálního obsahu. Jeho cílem je udělat internet pro dětí lepším a bezpečnějším, a to tím, že se zaměřuje na ochranu dětských práv, snaží se posílit jejich pozici a působí v oblasti prevence i na ostatní členy společnosti. Prvním projektem je Insafe, založený 2004, je sítí 30 národních center (tzv. Safer Internet Centers), která působí v zemích EU, Norsku, Rusku a na Islandu. Od roku 2013 je spojen s projektem INHOPE a vystupují pod společným názvem Insafe- INHOPE. Každoročně organizují také Safer Internet Day, který se nyní koná v 99 státech po celém světě.206 Insafe-INHOPE provozuje hotlines, na kterých může kdokoliv anonymně nahlásit nelegální obsah na internetu, aby byl pomocí národních institucí co nejdříve odstraněn. Na specializovaných helplines se mohou děti informovat o tom, jak postupovat při různých nežádoucích situacích, se kterými se na internetu mohou setkat.207 Druhým projektem je Safer Internet Programme, což je pětiletý program EU, který má pomocí konkrétních projektů dosáhnout stejných cílů jako výše uvedené Insafe-INHOPE. Tento program probíhal v letech 2009-2013 a rozdělilo se během něho 55 milionů eur.208 Z výzkumů vyplývá, že zvýšení mediální gramotnosti u mladých dívek vede k omezení konzumace násilí v médiích a ztotožňování se s agresivními postavami. U
206
Insafe/INHOPE Annual Report 2012: Working together for a Safer Internet [online]. European Schoolnet, s. 8 [cit. 28. 2. 2014]. 207 Ibid., s. 14. 208 About Insafe [online]. European Schoolnet [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.saferinternet.org/about#mission
62
chlapců pak dochází ke snížení agresivity. Děti jsou také schopnější kriticky nahlížet na zobrazované násilí.209 Podle
mého
názoru
je
vhodnou
ochranou
před
negativními
vlivy
audiovizuálního obsahu a videoher dětí rodinné prostředí. Rodina totiž ovlivňuje dítě jako první a pravděpodobně i nejvíce. Až následně na nezletilé působí škola, vrstevníci nebo média. Obviňovat počítačové hry že způsobují násilné chování dětí je však možná jednodušší než obviňovat rodiče, že selhali ve výchově. Pokud by dítěti ukázali jinou možnost trávení volného času nebo by mu dovolili hrát hry v menší míře, mohli by, podle mého názoru, předejít negativním prvkům v jeho chování. Pro spolehlivé zabránění přístupu dětem k digitálnímu obsahu s prvky násilí a erotiky, bylo by potřeba přistoupit k zásadní regulaci celého internetu. Vzhledem k faktu, že v současné době nelze odlišit dětského uživatele internetu od dospělého, muselo by se přistoupit k cenzuře internetu. Většina internetových služeb, které jsou minimálně v Evropě a USA považovány za běžnou součást života, by byla obsahově omezována. V demokratických státech jistě není tak velký zájem na ochranu dětí před digitálním obsahem, aby sáhly k takto drastickému omezení svobod. Dalším, méně významným důvodem, je opět těžko proveditelná realizace.210
209
SCHARRER, Erica. The behavioral, affective, and cognitive implications of media violence- Complex relationships between young people and texts. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media.Oxon: Routledge, 2013, s. 213. 210 I v Turkmenistánu, jedné z nejcenzurovanějších zemí světa, kde je přístup k internetu omezován jak ekonomicky (cena měsíčního ADSL připojení je 35x vyšší než průměrný měsíční plat), tak obsahově (oficiálně nefunguje mnoho služeb, jako jsou facebook.com, youtube.com), lze cenzuru obejít. Převzato z: Internet Enemies Turkmenistan [online]. Reporters Without Borders [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://en.rsf.org/spip.php?page=ennemi&id_article=39772 a vlastní informace autora.
63
Závěr
Audiovizuální díla a počítačové hry jsou dětem omezovány v zájmu ochrany jejich zdraví a mravnosti. Digitální media mají zcela jistě vliv na své uživatele, ale z dostupných psychologický a sociologických studií se jeví velká názorová roztříštěnost. Není evidentní, jaké konkrétní následky „nevhodný“ digitální obsah způsobuje a v jaké míře. Vzhledem k počtu informačních zdrojů, ze kterých každý den přijímáme velké množství informací, lze jen těžko odlišit vliv jednotlivých medií na osobnost. Je otázkou, zda je vůbec možné se ke konkrétním odpovědím pomocí výzkumů dopracovat. Pozitivní či negativní vliv se totiž může projevit až za desítky let a velmi pravděpodobně bude záviset na mnoha dalších faktorech, jejichž souvislosti nebude jednoduché rozklíčovat. Porovnáním regulace audiovizuálního obsahu mladistvým v Evropské unii a Spojených státech vyplývá, že omezování dostupnosti probíhá spíše formou věkové klasifikace než cenzurováním. Regulace audiovizuálních děl je v EU poměrně nejednotná, vzhledem k tomu, že každý člen si ji upravuje vlastní normotvorbou. Samotná EU může jen podporovat a koordinovat společný postup států pomocí směrnic a doporučení. Neexistuje zde jednotná klasifikace filmů, jak je tomu v USA, ani centralizovaná
soustava
orgánů,
které
by
zajišťovaly
regulaci
dostupnosti
audiovizuálních děl. Audiovizuální díla jsou v České republice regulována v závislosti na distribučním kanálu. Televizní vysílání je obsahově omezováno v době, kdy se předpokládá, že děti mají k televizi přístup, tak aby se v ní nevyskytovaly pořady mající potenciál ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí. Navíc provozovatel nesmí vysílat pořady, které by mohly vážně narušit vývoj dětí, a to zejména tím, že obsahují zároveň pornografii a hrubé samoúčelné násilí. V základní programové nabídce lineárního vysílání se nesmí převážně vyskytovat díla, která mohou ohrozit vývoj dětí. Rozhodnutí, zda pořad ohrožuje, či dokonce vážně narušuje vývoj dětí, náleží soudům a v současné době neexistuje závazná metodika pro ohodnocení pořadu. 64
Audiovizuální mediální služby na vyžádání mají kvalitativně odlišný charakter regulace. Na základě vyžádání je možné získat přístup i k pořadu, který může vážně narušit vývoj dětí. Podmínkou pro poskytovatele takových pořadů je, že využije kvalifikovaný disclaimer. U pořadů na vyžádání není zákonná povinnost časového omezení. Dalším, tentokrát dobrovolným, prostředkem může být softwarový zámek na zařízení, které umožňuje uživateli příjem signálu. Výrobci a distributoři filmů v České republice jsou povinni udělit filmům rating, kterým jsou pak povinni se řídit i ostatní osoby v distribučním řetězci. Filmy lze zařadit do tří kategorií, jejichž hranicemi jsou 12, 15 a 18 let. První hranice je pouze doporučující (film je nevhodný), další dvě však již restriktivní (film je nepřístupný). Nedodržením ratingu může osoba spáchat správní delikt a v případě poskytnutí pornografie mladistvému i trestný čin. Internet
je
dětem
přístupné
místo,
proto
by
mohlo
provozování
pornografických stránek zakládat trestní odpovědnost za zpřístupnění pornografie nezletilým. Provozovatelé těchto stránek běžně umisťují před vstupem varování obsahující popis obsahu webových stránek a také zákaz vstupu dětem. Tímto se, podle mého názoru, snaží vyhnout trestní odpovědnosti.211 Poskytovatelé informačních služeb třetího typu (nabízející hosting) nemusí obsah nahraný uživateli aktivně kontrolovat. Neponesou odpovědnost za uživateli nahraný digitální obsah, pokud nemohli vědět, že se jedná o ilegální obsah (např. dětská pornografie) nebo se o ilegálním obsahu nedozvěděli. Běžná pornografie není ilegální, ale předpokládám, že pokud provozovatel věděl, mohl vědět, nebo byl informován, že uživatelé nahrávají na jím provozované stránky pornografický obsah, mohlo by to zakládat trestní odpovědnost
za
zpřístupnění
pornografie
dětem,
podobně
jako
v případě
provozovatelů pornografických stránek s vlastním obsahem. Lze proto poskytovatelům
211
Pravděpodobně se tím také chrání před možným občanskoprávním sporem s osobou, která by se cítila poškozena náhodným vstupem na stránky obsahující pornografii.
65
hostingu doporučit preventivní použití upozornění před vstupem na stránky, na které mohou uživatelé nahrát pornografický obsah. Ve spojených státech je rozšířený dobrovolný filmový rating společnosti MPAA. Jedná se o sdružení právnických osob, které filmy vyrábí nebo distribuují, které se smluvně zavázaly dodržovat rating. Za porušení povinností hrozí členům sankce jen ze strany MPAA. V porovnání s ČR, kde je klasifikace všech filmů zákonnou povinností, se zde můžeme setkat s odlišným přístupem, jelikož ne každý distribuovaný film na území USA musí být klasifikován. Rating MPAA uděluje nezávislá komise podle jednotných pravidel, zatímco v ČR si každý subjekt může nastavit vlastní hodnotící pravidla. Záleží proto na vlastním úsudku českého subjektu, což by mohlo vyvolat otázku, zda si subjekty ratingy „neoptimalizují“ za účelem zvýšení počtu potenciálních zákazníku. Komiksové knihy a televize v minulosti vyvolávali otázky o svém negativním vlivu na děti. Stejně tak dnes se podobná diskuze odehrává v případě počítačových her. Mladiství v EU i v USA mají přístup ke hrám regulován primárně pomocí dobrovolného ratingu hodnotícího vhodnost konkrétní hry pro určitou věkovou skupinu. Americký rating ESRB podobně jako evropský PEGI využívá několik věkových kategorií a deskriptory znázorňující jaké konkrétní nevhodné elementy hra obsahuje. Ve Spojených státech je poměrně silná tradice ochrany svobodného projevu. Zákonná regulace dostupnosti počítačových her by proto mohla, stejně jako v minulosti, narazit na ochranu ústavnosti, kterou poskytuje Nejvyšší soud. Snahy zákonodárců omezovat distribuci her v evropském prostoru mi nejsou známy. Dostupnost tradičních medií mladistvým, jako je televizní vysílání nebo tištené publikace, je již zákony regulována. Stejný obsah jako v tradičních mediích, a to včetně toho nevhodného, je však na internetu regulován minimálně. Domnívám se, že zákonodárci jsou si plně vědomi paradoxu, že dítě, které si nemůže koupit pornografické dílo v materiální podobě, může najít velké množství pornografie na internetu, a navíc i zdarma. Analogický je i paradox, že osoba, která pornografii v materiální
formě
nezletilému
zpřístupnila,
může
být
za
takové
jednání
sankcionována, přičemž provozovatel pornografické stránky těžko. Digitální média jsou 66
z hlediska zákonodárství novým prvkem, kolem kterého je částečně právní vakuum a bude ještě trvat, než se zaplní. Regulace dostupnosti digitálního obsahu v současné době naráží na zásadní problém, a tím je nemožnost efektivního ověření věku uživatele na internetu. V praxi používaná upozornění před vstupem na webové stránky či nutnost vyplnění data narození jsou pro nezletilé, kteří se chtějí k obsahu dostat, snadnou překážkou. Svůj smysl mají spíše jako ochrana před nechtěným přístupem k takovému obsahu. S přihlédnutím k současnému stavu technologií neočekávám v následujících letech nový prostředek umožňující efektivní kontrolu věku uživatelů internetu. Regulace dostupnosti digitálního obsahu na internetu je v současné době, podle mého názoru, těžko proveditelná. Alternativní instrumenty na ověření věku by totiž vyžadovaly spolupráci všech států, což, vzhledem k rozmanitosti hodnot a zájmů v různých částech světa, není pravděpodobné. Činnost států by se, podle mého názoru, měla spíše zaměřovat na zvýšení mediální a digitální gramotnosti svých občanů, tedy i dětí. Není příliš smysluplné vytvářet pravidla, která budou dětmi obcházena. Mladiství by měli vědět, kde najít kvalitní obsah a jak se vypořádat s tím méně vhodným. Pokud budeme nezletilým odpírat některý druh informací, tím spíše o něj projeví zájem. Domnívám se proto, že je smysluplnější děti například ve školách postupně a vhodnou formou seznamovat s digitálním obsahem, a to i s tím nevhodným. Nezletilí by pak mohli lépe využít potenciál informační společnosti.
67
Zdroje Tištěné zdroje 1. CLARK, David S.; ANSAY, Tugrul. Introduction to the Law of the United States. Second edition. The Hague: Kluwer Law International, 2002, s. 489. ISBN 90411-1748-2 2. GILES, David. Psychologie médií. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, s. 200. ISBN 978-80-247-3921-2. 3. HERZÁN, Martin. Pornografie a svoboda projevu. Bratislava: Eko-konzult, 2003, s. 64. ISBN 80-89044-92-1. 4. HOBBS, Renee. Media literacy. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media. Oxon: Routledge, 2013, s. 417424. ISBN 978-0-415-78368-2. 5. HOLLÄNDER, Pavel. Zásada proporcionality: Jednosměrná ulice, nebo hermeneutický kruh?. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch. Právo na soukromí. 1 vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 20-36. ISBN 978-80-210-5449-3. 6. KOKEŠ, Marian. Několik poznatků k problematice konkrétních konfliktů mezi právem na informační sebeurčení a ochranou národní bezpečnosti v tzv. době internetové. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch. Právo na soukromí. 1 vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 119-143. ISBN 978-80-210-5449-3. 7. O’NEILL, Brian. Internet policies - Online child protection and empowerment in a global context. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media. Oxon: Routledge, 2013, s. 395-402. ISBN 9780-415-78368-2. 8. PETER, Jochen. Media and sexual development. In: LEMISH, Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media. Oxon: Routledge, 2013, s. 217-223. ISBN 978-0-415-78368-2. 9. POLČÁK, Radim. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, s. 392. ISBN 978-80-87284-22-3. 10. POLČÁK, Radim. Právo na internetu – spam a odpovědnost ISP. Brno: Computer Press, a.s., 2007, s. 154. ISBN 978-80-251-1777-4. 11. POUPEROVÁ, Olga. Regulace médií. Praha: Leges, 2010, s. 272. ISBN 978-8087212-48-6. 12. ROZEHNAL, Aleš. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 300. ISBN 978-80-7357-628-8. 13. SCHARRER, Erica. The behavioral, affective, and cognitive implications of media violence- Complex relationships between young people and texts. In: LEMISH, 68
Dafna. The Routledge International Handbook of Children, Adolescents and Media.Oxon: Routledge, 2013, s. 209-216. ISBN 978-0-415-78368-2. 14. WÁGNEROVÁ, Eliška. Právo na soukromí: Kde má být svoboda, tam musí být soukromí. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch. Právo na soukromí. 1 vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 49-62. ISBN 978-80-210-5449-3. Elektronické zdroje 1. 11. Convention on the Rights of the Child Status [online]. UNTC [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?mtdsg_no=IV11&chapter=4&lang=en#6 2. 2013 SALES, DEMOGRAPHIC AND USAGE DATA. ESSENTIAL FACTS ABOUT THE COMPUTER AND VIDEO GAME INDUSTRY [online]. Entertainment Software Association, 2013, s. 16 [cit. 8. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.theesa.com/facts/pdfs/esa_ef_2013.pdf 3. About Insafe [online]. European Schoolnet [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.saferinternet.org/about#mission 4. About Us [online]. MPAA Inc., 2013 [cit. 2. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.mpaa.org/about 5. Agreement to submit motion picture for rating [online]. MPAA Inc., 2012, s. 14 [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0C CwQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.filmratings.com%2Fdownloads%2Fcara_s ubmittal_paperwork.doc&ei=p2sUU93_BWO7QanuoD4Ag&usg=AFQjCNHSKN9jYjSE4P7o_twJRa72hYHJVw&sig2=lGGLW mF_GmOAAO3treWcsw&bvm=bv.61965928,d.ZGU&cad=rja 6. ALBOSTA, Jason K. Dr. Strange-rating or: How I Learned that the Motion Picture Association of America's Film Rating System Constitutes False Advertising. Vanderbilt Journal of Entertainment & Technology Law [online]. 2009, roč. 12, č. 1, s. 115-147 [cit. 4. 3. 2014]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?sid=011835f4-295e41a0-a360-88a6de12562c%40sessionmgr4002&vid=2&hid=4110 7. Attitudes of Europeans towards Tobacco - Report [online]. Directorate-General Health and Consumers, 2012, s. 167 [cit. 16. 2. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_385_en.pdf 8. Autor uveden jako „Sindler“. Regulace extremismu na internetu [online]. MVČR, s. 32. publ. 11. května 2010 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.google.com/url?q=http://www.mvcr.cz/soubor/regulaceextremismu-na-internetu.aspx&sa=U&ei=f1cHU7PDE6bMygPv69
oDgCA&ved=0CAUQFjAA&client=internal-uds-cse&usg=AFQjCNFVJ3r-Pt9-t_9py2fAKwy_tQNrQ 9. BAENSCH, Juergen. PEGI ONLINE SAFETY CODE (‘POSC’): A CODE OF CONDUCT FOR THE EUROPEAN INTERACTIVE SOFTWARE INDUSTRY [online]. PEGI Online, s. 6 [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegionline.eu/cs/index/id/64/media/pdf/197.pdf 10. BOWMAN, Mitch. Censorship At Its Finest: H.R. 287, The “Video Games Ratings Enforcement Act”. Transparent Seas [online]. Publ. 17. ledna 2013 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://transparentseas.net/2013/01/17/censorship-at-itsfinest-h-r-287-the-video-games-ratings-enforcement-act/ 11. BRDKOVÁ, Lenka. Mám kartu = jsem dospělý. Za pořízení dětské karty se nic neplatí. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., publ. 28. října 2011 [cit 14. 2.2014]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/za-porizeni-detske-karty-si-banky-nicneuctuji-fql/bank.aspx?c=A111014_1668417_bank_sovhttp://finance.idnes.cz/za-porizenidetske-karty-si-banky-nic-neuctuji-fql/bank.aspx?c=A111014_1668417_bank_sov 12. CLASSIFICATION AND RATING RULES [online]. MPAA Inc., NATO Inc., 2010, s. 23 [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: www.filmratings.com/downloads/rating_rules.pdf 13. CLEMENTS, Christopher. Protecting Protected Speech: Violent Video Game Legislation Post-Brown v. Entertainment Merchants Ass’n. Boston College Law Review [online]. 2012. Vol. 53, Issue 2, s. 661-692 [cit. 5. 1. 2014]. Dostupné z: http://lawdigitalcommons.bc.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3217&context=b clr 14. Co je PEGI Online? [online]. Interactive Software Federation of Europe [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegionline.eu/cs/index/id/61/ 15. COHEN, Henry. Freedom of Speech and Press: Exceptions to the First Amendment [online]. Congressional Research Service, publ. 16. října 2009, s. 36 [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/misc/95-815.pdf 16. Commercial Speech. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/commercial_speech 17. CRAWFORD, Susan. The Origin and Development of a Concept: The Information Society. Bulletin of the Medical Library Association [online]. National Center for Biotechnology Information, 1983, 71(4), s. 380–385 [cit. 13. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC227258/pdf/mlab000680030.pdf 18. ČESÁLKOVÁ, Lucie. Otravné červené číslo v kroužku / Regulace filmů v České republice. Cinepur.cz [online]. Cinepur, vyd. 54, 11/2007 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://cinepur.cz/article.php?article=1339 70
19. DINAN, Stephen.Critics of violent films, video games
note the call for study, not controls. The Washington Times [online]. The Washington Times, LLC, publ. 16. ledna 2013 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.washingtontimes.com/news/2013/jan/16/obamarecommendations-dont-tackle-movies-video-gam/ 20. Důvodová zpráva k zákonu č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=oz5f6mrqga2f6nbygbpwi6rnga&conversat ionId=5249366 21. Důvodová zpráva k zákonu č. 496/2012 Sb. o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi). In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=oz5f6mrqgezf6nbzgzpwi6rnga&conversati onId=4487601 22. EDWARDS, David. Former FBI profiler: ‘Video games do not cause violence’. Rawstory.com [online]. Raw Story Media, Inc., publ. 24. února 2013 [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.rawstory.com/rs/2013/02/24/former-fbiprofiler-video-games-do-not-cause-violence/ 23. Empirical Study on the Practice of the Rating of Films Distributed in Cinemas Television DVD and Videocassettes in the EU and EEA Member States, Final Report [online]. European Commission, 2003, s. 123 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/avpolicy/docs/library/studies/finalised/studpdf/rating_fin alrep2.pdf 24. Essential Facts About Games and Court Rulings [online]. The Entertainment Software Association, 2011, s. 10 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.theesa.com/facts/pdfs/ESA_EF_VidGamesCourtRulings.pdf 25. ESSENTIAL FACTS ABOUT GAMES AND VIOLENCE [online]. Entertainment software association, 2013, s. 4 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.theesa.com/facts/pdfs/ESA_EF_About_Games_and_Violence.pdf 26. FAQ [online]. PEGI S.A. [cit. 16. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/110 27. FAQs about ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/faq.jsp#14 28. FERGUSON, Christopher J., Mark COULSON a Jane BARNETT. Psychological Profiles of School Shooters: Positive Directions and One Big Wrong Turn. Journal of Police Crisis Negotiations [online]. 2011, roč. 11, č. 2, s. 141-158 [cit. 71
16. 2. 2014]. DOI: 10.1080/15332586.2011.581523. Dostupné z:http://eds.b.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=3&sid=5e532b3618f6-420d-a098-e38b0b9daef8%40sessionmgr115&hid=115 29. First Amendment and the Meaning of "Free Speech" [online]. Michigan State University [cit. 8. 3.2014]. Dostupné z: http://www.inclusion.msu.edu/equity/FirstAmendmentAndFreedomOfSpeech. html 30. Gartner Says Worldwide Video Game Market to Total $93 Billion in 2013 [online]. Gartner, Inc., publ. 29. října 2013 [cit. 3. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.gartner.com/newsroom/id/2614915 31. HERRERO, Luis S. Speech, Violence, and Video Games: Is Grand Theft Auto Worthy of First Amendment Protection. Revista Juridica Universidad de Puerto Rico [online]. 2007, Vol. 76, Issue 2, s. 421-440 [cit. 28. 12. 2013]. Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/Page?handle=hein.journals/rjupurco76&div=39&col lection=journals&set_as_cursor=6&men_tab=srchresults&terms=%28pegi%29 &type=matchall 32. How Much Do You Know About Video Games? Video Game Industry Statistics [online]. Entertainment Software Association [cit. 5. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/about/video-game-industry-statistics.jsp 33. HUDSON, David L. Pornography & obscenity [online]. First Amendment Center, publ. 13. Září 2002 [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.firstamendmentcenter.org/pornography-obscenity 34. CHARVAT, Jeffrey L. The Impact of Media Violence on Children and Adolescents [online]. National Association of School Psychologists, 2009, s. 2 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nasponline.org/advocacy/Media%20Violence%20Research.pdf 35. Insafe/INHOPE Annual Report 2012: Working together for a Safer Internet [online]. European Schoolnet, s. 52 [cit. 28. 2. 2014]. ISBN 9789491440175. Dostupné z: http://www.saferinternet.org/c/document_library/get_file?uuid=d1849d4317da-489a-be61-5fc1fb757c2c&groupId=10137 36. Intermediate Scrutiny. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/intermediate_scrutiny 37. Internet Enemies Turkmenistan [online]. Reporters Without Borders [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://en.rsf.org/spip.php?page=ennemi&id_article=39772 38. JAMIESON, Christine. Gun violence research: History of the federal funding freeze. Psychological Science Agenda [online]. The American Psychological Association, 2013 [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.apa.org/science/about/psa/2013/02/gun-violence.aspx 72
39. JOHNSON, Jennifer. Making YouTube a Full-Time Job. HotHardware.com [online]. HotHardware.com, LLC., publ. 11. prosince 2008 [cit. 24. 2. 2014]. Dostupné z: http://hothardware.com/News/Making-YouTube-a-FullTime-Job/ 40. Joint Statement on the Impact of Entertainment Violence on Children. Congressional Public Health Summit [online]. American Academy of Pediatrics, publ. 26. července 2000 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www2.aap.org/advocacy/releases/jstmtevc.htm 41. KILLIAN, Johnny H.; COSTELLO, George; THOMAS Kenneth R. Constitution of the United States of America: Analysis and Interpretation: Analysis of Cases Decided by the Supreme Court of the United States to June 28, 2002 [online]. Washington: U.S. Government Printing Office, 2004 [cit. 31. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.constitution.org/cons/GPO-CONAN-2002.pdf 42. Kinderkonto [online]. Kostenloses Konto 24 [cit 12. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.kostenloses-konto24.de/kinderkonto.html 43. KMEC, Jiří; KOSAŘ, David; KRATOCHVÍL, Jan; BOBEK, Michal. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1687. ISBN 978-807400-365-3. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 5. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nnptembrgjpwk5tlgy&groupIndex=2&rowI ndex=0&conversationId=844297 44. KRONEBERGER, William G. et al. Media violence exposure in aggressive and control adolescents: differences in self- and parent-reported exposure to violence on television and in video games, 2005 In: CHARVAT, Jeffrey L. The Impact of Media Violence on Children and Adolescents [online]. National Association of School Psychologists, 2009, s. 2 [cit. 26. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nasponline.org/advocacy/Media%20Violence%20Research.pdf 45. Legal Issues in Digital Distribution. SMU Science and Technology Law Review [online]. 2010, Vol. 13, Issue 2, s. 161-186 [cit. 18. 12. 2013]. Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/Page?handle=hein.journals/comlrtj13&div=14&coll ection=journals&set_as_cursor=20&men_tab=toc&men_hide=false#165 46. LIEVENS, Eva. Protecting Children in the Digital Era: The Use of Alternative Regulatory Instruments [online]. Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2010, s. 584 [cit. 19. 1. 2014]. eISBN 9789004189720, pISBN 9789004184770. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/docDetail.action?docID=10455186&p00=digital %20content%20children 47. LINDER, Doug. The First Amendment and Obscenity and Public Nudity [online]. The University of Missouri-Kansas City [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://law2.umkc.edu/faculty/projects/ftrials/conlaw/obscenity.htm 73
48. MANHEIM, Karl M. Constitutional Law II.First Amendment Problem Solving Flowchart [online]. Loyola Law School Los Angeles [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://classes.lls.edu/archive/manheimk/114d3/echarts/speech3.htm 49. MAŠKOVÁ, Anna; LUKÁŠOVÁ, Kateřina; PACÁK, Rastislav; BRANDEJSOVÁ, Jana. NEZÁKONNÝ A NEVHODNÝ OBSAH NA INTERNETU. Metodický materiál pro pedagogické pracovníky [online]. Národní centrum bezpečnějšího internetu, 2012, s. 40 [cit. 28. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.ncbi.cz/category/6metodiky-ucebni-materialy 50. Media and Children [online]. American Academy of Pediatrics [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.aap.org/en-us/advocacy-and-policy/aap-healthinitiatives/Pages/Media-and-Children.aspx 51. MENGOZZI, Paolo. STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA. Věc C‑657/11, Belgian Electronic Sorting Technology NV proti Bert Peelaers Visys NV [žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hof van Cassatie (Belgie)] [online]. Soudní dvůr Evropské unie, publ. 21. března 2013 [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=135471&mode=re q&pageIndex=1&dir=&occ=first&part=1&text=digit%25C3%25A1ln%25C3%25A D%2Bobsah&doclang=CS&cid=277831#ctx1 52. MILLWOOD HARGRAVE, Andrea. Protecting children from harmful content [online]. Directorate General of Human Rights and Legal Affairs, Council of Europe, 2009, s. 16 [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.bka.gv.at/DocView.axd?CobId=40268 53. MIS 2013 [online]. International Telecommunication Union. [cit. 4. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.itu.int/en/ITUD/Statistics/Pages/publications/mis2013/infographic-1-idi.aspx 54. MOORE, Michael. Bowling for Columbine [film]. 2002 55. NEWMAN KNAKE, Renee. From research conclusions to real change: understanding the First Amendment's (non)response to the negative effects of media on children by looking to the example of violent video game regulations. SMU Law Review [online]. 2010, roč. 63, č. 4, s. 1197-1236 [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=9&sid=e1b30f65196f-4ba1-a48d-9cefea2e719f%40sessionmgr4003&hid=4110 56. NUTLEY, Michael. Social media - a new frontier for gaming. Marketing Week [online]. Centaur Communications Ltd, 2011 [cit. 5. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.marketingweek.co.uk/analysis/digital-strategy/social-media-anew-frontier-for-gaming/3022558.article 57. PACKARD, Ashley. Digital Media Law (2nd Edition) [online]. Somerset: Wiley, 2012, s. 418 [cit. 22. 12. 2013]. eISBN 9781118336861, pISBN 9781118290729. Dostupné z: 74
http://site.ebrary.com/lib/natl/docDetail.action?docID=10593119&adv.x=1&p0 0=digital+content+children&f00=all&p01=Internet+OR+%22Law+and+legislatio n%22+OR+%22European+Union+countries%22&f01=subject 58. PARISER, Eli. Beware online "filter bubbles" [online]. TED Conferences, LLC, 2011 [cit. 4. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/eli_pariser_beware_online_filter_bubbles.html 59. PEGI Annual Report 2012 [online]. PEGI, s. 64 [cit. 10. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1080/nid/media/pdf/390.pdf 60. PEGI Pan European Game Information - Co je PEGI? [online]. PEGI S.A. [cit. 2. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/112/ 61. PEGI Pan European Game Information - Co znamenají nálepky? [online]. PEGI S.A. [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/117/ 62. PEGI Pan European Game Information - Nálepka PEGI OK [online]. PEGI S.A. [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1402/ 63. PEGI Pan European Game Information - Vlastník a administrátoři (správci) [online]. PEGI S.A. [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.pegi.info/cs/index/id/1199/ 64. Pokyny pro komunitu YouTube [online]. YouTube [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.youtube.com/t/community_guidelines?hl=cs&gl=CZ 65. POLČÁK, Radim. Odpovědnost poskytovatelů služeb informační společnosti. Právní rozhledy. 23/2009, s. 837. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=nrptembqhfpxa4s7gizv643uojptqmzx 66. POREMSKÁ, Michaela. Pornografie v USA. Trestněprávní revue. 8/2008, s. 233. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=nrptembqhbpxi4s7hbpxg5dsl4zdgmy&gro upIndex=1&rowIndex=0&conversationId=846563 67. Práva dětí [online]. Český výbor pro UNICEF [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.unicef.cz/co-delame/kde-pusobime 68. Rating categories, content descriptors, and interactive elements from ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/ratings_guide.jsp 69. Rating enforcement and Advertising Review Council of ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/enforcement.jsp 70. Rating Process from ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/ratings_process.jsp 71. Report on the implementation of the Council Recommendation of 30 November 2009 on Smoke-free Environments (2009/C 296/02) [online]. European 75
Commission, Brusel, publ. 14. března 2013, s. 20 [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/health/tobacco/docs/smokefree_implementation_report_en.pdf. 20 s. 72. ROBERTSON, Stephen. Age Of Consent Laws - Children and Youth in History. deLiberation.info [online]. deliberation, publ. 12. dubna 2013 [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.deliberation.info/age-of-consent-laws-children-andyouth-in-history/ 73. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Evropská strategie pro internet lépe uzpůsobený dětem. Evropská komise, Brusel, publ. 2. května 2012, s. 19. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 16. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2012:0196:FIN:CS:PDF 74. Self-regulation for a Better Internet for Kids [online]. European Commission [cit 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/digital-agenda/en/self-regulationbetter-internet-kids 75. Slovník současné češtiny [online]. Lingea s.r.o, 2013 [cit. 15. 2.2014]. Dostupné z: http://www.nechybujte.cz/Home/ShowView?view=ssc&set=_ssc&opti=iN&dat a=0x7fffff 76. SPARROW, Andrew. Film and Television Distribution and the Internet: A Legal Guide for the Industry [online]. Brookfield: Ashgate Publishing Group, 2008, s. 231 [cit. 20. 12. 2013]. eISBN 9780754681908, pISBN 9780566087363. Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/natl/docDetail.action?docID=10209191&adv.x=1&p0 0=digital+content+children&f00=all&p01=Internet+OR+%22Law+and+legislatio n%22+OR+%22European+Union+countries%22&f01=subject 77. STANOVISKO_DISCLAIMER [online]. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, s. 1 [cit. 20. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-seridime/pravni-stanoviska/STANOVISKO_DISCLAIMER.pdf 78. Strict scrutiny. Wex Legal Dictionary / Encyclopedia [online]. Legal Information Institute [cit. 8. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/wex/strict_scrutiny 79. ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní zákoník. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3614. ISBN 978-80-7400-428-5. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 3. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/document-view.sea ISBN 978-80-7400-4285m?documentId=nnptembrgjpwk5tlg4xhgys7giydaok7gqyf64dgge4tc&type=ht ml&conversationId=5277188. ISBN 978-80-7400-428-5 76
80. TAMIU Study Finds Positive Results in Playing Violent Video Games [online]. Texas A&M International University [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.tamiu.edu/newsinfo/11-16-07/article5.shtml 81. The Film Rating System (CARA) [online]. MPAA Inc. [cit. 3. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.filmratings.com/how.html 82. THIBORG, Jesper; CARLSSON, Bo. Law and Morality in Counterstrike. Entertainment and Sports Law Journal [online]. 2010, Vol. 8, Issue 2, s. 1-14 [cit. 18. 12. 2013]. Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/Page?handle=hein.journals/entersport8&div=10&co llection=journals&set_as_cursor=11&men_tab=srchresults&terms=%28pegi%2 9&type=matchall#69 83. Total number of Websites [online]. internetlivestats.com [cit. 13. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.internetlivestats.com/total-number-of-websites/ 84. Unterhaltungssoftware Selbstkontrolle [cit. 13. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.usk.de/ 85. Usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. března 2009 o ochraně spotřebitelů, zejména nezletilých, s ohledem na používání videoher (2008/2173(INI)) 2010/C 87 E/21. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 2. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:087E:0122:0126:CS:PD F 86. Video game and mobile application ratings from ESRB [online]. ESBR [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.esrb.org/ratings/index.jsp 87. VOGEL, Steve; HORWITZ, Sari; FAHRENTOLD, David A. Sandy Hook Elementary shooting leaves 28 dead, law enforcement sources say. Washingtonpost.com [online]. The Washington Post, publ. 14. prosince 2012 [cit. 10. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/politics/sandy-hook-elementaryschool-shooting-leaves-students-staff-dead/2012/12/14/24334570-461e-11e28e70-e1993528222d_story.html 88. VOSSEKUIL, Bryan et al. THE FINAL REPORT AND FINDINGS OF THE SAFE SCHOOL INITIATIVE: IMPLICATIONS FOR THE PREVENTION OF SCHOOL ATTACKS IN THE UNITED STATES [online]. Washington, D. C.: United States Secret Service and United States Department of Education, 2002, s. 63 [cit. 11. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.secretservice.gov/ntac/ssi_final_report.pdf 89. What does “digital content” mean? [online]. Agency for Instructional Technology [cit. 15. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.ait.net/products/digital/ 90. WILCOX, Alan. Regulating Violence in Video Games: Virtually Everything. Journal of the National Association of Administrative Law Judiciary [online]., 2011, Vol. 31, Issue 1, s. 253-314 [cit. 19. 12. 2013]. Dostupné z: http://heinonline.org/HOL/LuceneSearch?termsa=pegi&base=js&all=true&sear 77
chtype=field&collection=journals&submit=Go§ions=any&typea=text&face _quers=yearhi%3A[2006%20TO%202050]%20AND%20yearlo%3A[1000%20TO %202050]&new_face=date Právní předpisy 1. Listina základních práv Evropské unie (2007/C 303/01). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 3. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/cs/treaties/dat/32007X1214/htm/C2007303CS.01000101.htm 2. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb. o sjednání Úmluvy o právech dítěte. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzheyv6mjqgqwta 3. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 4. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzhezf6mrqhewte 4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 19. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2007:332:0027:0045:CS:PDF 5. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 30. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:095:0001:0024:CS:PDF 6. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a pravidel pro služby informační společnosti. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:13:20:31998L0034:CS:PDF 7. Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování 78
televizního vysílání, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/36/ES ze dne 30. června 1997 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31989L0552:CS:HTML 8. Smlouva o fungování Evropské unie (2010/C 83/01). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 12. 1. 2014]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0047:0200:cs:PDF 9. USA. Návrh zákona H.R.287 ze dne 15. ledna 2013, Video Games Ratings Enforcement Act. In: Library of Congress, 113th Congress (2013-2014) [cit. 14. 2. 2014]. Dostupné z: http://beta.congress.gov/bill/113th/house-bill/287/text 10. USA. Ústava Spojených států amerických [online]. Legal Information Institute [cit. 20. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.law.cornell.edu/constitution/overview 11. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=onrf6mjzhezv6mrnge&conversationId=921352 12. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 13. Zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 14. Zákon č. 231/2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 8. 2. 2014]. 15. Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2014]. 16. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 2. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=onrf6mrqga4v6nbqfuyti&conversationId=1156608 79
17. Zákon č. 475/2013 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2014 a o změně zákona č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2013, ve znění zákona č. 258/2013 Sb. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 15. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?documentId=onrf6mrqgezv6nbxguwta&conversationId=1156327 18. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 22. 1. 2014]. Dostupné z: https://www.beckonline.cz/bo/documentview.seam?documentId=onrf6mrqga2f6nbygawto&conversationId=1157181 19. Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a o změně některých zákonů (zákon o audiovizi). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2014]. 20. Zákon České národní rady č. 36/1993 Sb. o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2014]. Judikatura 1. Nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2013, č.j. I. ÚS 1428/13 -1. In: NALUS [databáze rozhodnutí Ústavního soudu]. Ústavní soud České republiky [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=80512&pos=12&cnt=13&ty p=result 2. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. 12. 1976, no. 5493/72, Handyside v. The United Kingdom. Application no. 5493/72. In: HUDOC [právní informační systém]. [cit. 3. 1. 2014]. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx#{%22languageisocode% 22:[%22ENG%22],%22appno%22:[%225493/72%22],%22documentcollectionid 2%22:[%22CHAMBER%22],%22itemid%22:[%22001-57499%22]} 3. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 1999, sp.zn. 28 Ca 312/98. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/documentview.seam?type=html&documentId=njptembqgbpxg2ttl43dkmi&conversationI d=1193875 4. Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států (Supreme Court of the United States) ze dne 27. 6. 2011, No. 08–1448, Edmund G. Brown, Governor of the State of California, and Kamala Harris, Attorney General of the State of California v. Entertainment Merchants Association and Entertainment Software 80
Association [online]. Supreme Court of the United States [cit. 14. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.supremecourt.gov/opinions/10pdf/08-1448.pdf 5. Rozsudek Nejvyššího soudu Spojených států (Supreme Court of the United States) ze dne 22. 6. 1964, No. 378 U.S. 184 (1964), Nico Jacobellis v. Ohio [online]. Justia US Supreme Court Center [cit. 15. 2. 2014]. Dostupné z: http://supreme.justia.com/cases/federal/us/378/184/case.html 6. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp.zn. 4 As 38/2007. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 1. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0038_4As__0700122A_pre vedeno.pdf 7. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2008, sp.zn. 6 As 70/2007104. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 6. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0070_6As__0700104A_pre vedeno.pdf 8. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2007, č.j. 8 As 62/2005-66. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 22. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2005/0062_8As__0500066A_pre vedeno.pdf 9. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, č.j. 5 As 32/2007-83. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 1. 3. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0032_5As__0700083A_pre vedeno.pdf 10. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2012, č.j. 5 As 15/2011-116. Nejvyšší správní soud [online]. Nejvyšší správní soud [cit. 17. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2011/0015_5As__11_201204171 14049_prevedeno.pdf
81
