Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Sociálně ekologické aspekty dovozu sóji do České republiky Bakalářská práce

2014/2015

Štěpán Řehánek

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Sociálně ekologické aspekty dovozu sóji do České republiky zpracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace úvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školní díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne ………….……………

Podpis studenta ……………………...........

Poděkování Na této stránce bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Jelínkovi, Ph.D., za jeho dobré rady a připomínky a především celé rodině za podporu.

Jméno autora: Štěpán Řehánek Název práce: Sociálně ekologické aspekty dovozu sóji do České republiky Abstrakt: Bakalářská práce obsahuje stručný popis rodu Glycine a druhu Glycine max. Dále je popsáno pěstování, využití a historie pěstování sóji. Zásadním tématem je produkce sóji, největší světoví producenti, mezinárodní obchod a také dovoz sóji do České republiky. Z tabulek Českého statistického úřadu a Organizace pro výživu a zemědělství lze vyčíst, odkud je k nám sója dovážena v největším množství. Poslední část práce je zaměřena na ekologické aspekty pěstování sóji v zemích, odkud se k nám sója dováží a jeho vliv na místní obyvatelstvo. Klíčová slova: sója, pěstování sóji, producenti sóji, export a import sóji, environmentální problémy, sociální problémy, odlesňování, Brazílie, Argentina

Author: Štěpán Řehánek Title: Socio-ecological aspects of soy import to Czech republic Abstract: This bachelor thesis contains brief description of order Glycine and species Glycine max. Further follows information about cultivation, usage and history of soy cultivation. Principal theme is soy production, the biggest world producers, international trade and import to Czech Republic. Czech statistical office and Food and Agriculture Organization figures show where is soy imported from and its quantity and value. Last part of the work is focused on ecological aspects of soy production in countries importing soy to Czech Republic and its impacts on local population. Keywords: soy, soy production, soy producers, export and imports of soy, environmental problems, social problems, deforestation, Brazil, Argentina

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 1

2

3

CÍLE A METODIKA PRÁCE .................................................................................. 8 1.1

CÍLE ................................................................................................................... 8

1.2

METODIKA ...................................................................................................... 8

CHARAKTERISTIKA RODU GLYCINE A DRUHU GLYCINE MAX .............. 10 2.1

TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ ....................................................................... 10

2.2

BOTANICKÝ POPIS ...................................................................................... 10

2.3

POPIS DRUHU SÓJA LUŠTINATÁ .............................................................. 11

2.3.1

HABITUS ................................................................................................. 11

2.3.2

OBSAHOVÉ LÁTKY .............................................................................. 11

2.3.3

VYUŽITÍ .................................................................................................. 12

2.4

HISTORIE PĚSTOVÁNÍ SÓJI ....................................................................... 14

2.5

PĚSTOVÁNÍ SÓJI LUŠTINATÉ.................................................................... 15

2.5.1

KLIMATICKÉ PODMÍNKY ................................................................... 15

2.5.2

NÁROKY NA PŮDU ............................................................................... 16

2.5.3

HNOJENÍ.................................................................................................. 16

2.5.4

SETÍ A SKLIZEŇ .................................................................................... 16

GENETICKY MODIFIKOVANÁ SÓJA ............................................................... 17 3.1

OBECNÉ INFORMACE ................................................................................. 17

3.2

SOUČASNÝ PODÍL ....................................................................................... 17

3.3

VÝHODY A NEVÝHODY ............................................................................. 18

3.4

GLYFOSÁTOVÉ HERBICIDY ...................................................................... 18

4

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SVĚTOVÍ PRODUCENTI SÓJI ......................................... 20

5

DOVOZ SÓJI DO EVROPSKÉ UNIE A ČESKÉ REPUBLIKY ........................... 23

6

5.1

EVROPSKÁ UNIE .......................................................................................... 23

5.2

ČESKÁ REPUBLIKA ..................................................................................... 23

DOPADY PĚSTOVÁNÍ SÓJI................................................................................. 27 6.1

BRAZÍLIE........................................................................................................ 27

6.1.1

PODÍL SÓJI NA PRODUKCI ................................................................. 28

6.1.2

EXPORT ................................................................................................... 28

6.1.3

ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY PĚSTOVÁNÍ SÓJI .......................... 29

6.1.4

SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY ......................................................................... 36

6.2

7

ARGENTINA .................................................................................................. 38

6.2.1

PODÍL SÓJI NA PRODUKCI ................................................................. 38

6.2.2

EXPORT ................................................................................................... 39

6.2.3

ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY PĚSTOVÁNÍ SÓJI .......................... 40

6.2.4

SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY ......................................................................... 41

FAIR TRADE .......................................................................................................... 44 7.1

OBECNÉ INFORMACE a PRINCIPY ........................................................... 44

7.2

FAIR TRADE SÓJA V ČESKÉ REPUBLICE ............................................... 44

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 45 SUMMARY .................................................................................................................... 48 SEZNAM ZKRATEK..................................................................................................... 51 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................ 52 SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ............................................................................. 58

ÚVOD Sója luštinatá (Glycine max) patří mezi významné hospodářské plodiny a její využití je velice široké – od přímé konzumace a použití jako přísady v plejádě potravinářských produktů (zejména v jihovýchodní Asii) přes výrobu plastů a biopaliv až po její nejvýznamnější použití jako krmivo pro celou řadu hospodářských zvířat. Jde o nejvýznamnější

olejnou

plodinu – mezi

lety

2014 a 2015 bylo

sklizeno

314,37 milionů tun sojových bobů, což odpovídá zhruba 59 % celkové světové produkce olejnin. (Evropská komise, 2015) Sóju není v supermarketech moc vidět, ale skrytá se nachází v celé řadě produktů: přímo jako součást margarínů, majonéz a dresingů (sojový olej) či nepřímo téměř ve všech masových produktech, mléku a vejcích jako součást krmiva. Sója pochází z Číny, kde se pěstuje od dob písemných záznamů a patří zde mezi důležitou složku stravy. Jako příklad produktů ze sóji můžeme uvést tofu, tempeh nebo sojovou omáčku. Mimo Čínu a obecně jihovýchodní Asii se sója pěstuje ve velkém právě jako ideální krmivo pro hospodářská zvířata. Mezi největší producenty patří Spojené státy Americké, Brazílie a Argentina a právě v Jižní Americe dochází v současnosti k rozšiřování sojových plantáží a k problémům jako je odlesňování a sociální konflikty.

7

1

CÍLE A METODIKA PRÁCE V této kapitole budou v bodovém výčtu uvedeny základní cíle práce. Ve druhé

podkapitole

se seznámíme

s nejvhodnějším

postupem

práce

pro zpracování

výzkumného záměru. Jednotlivé fáze budou podrobně vysvětleny a popsány.

1.1 CÍLE Cílem práce je prostudovat literaturu o sóji luštinaté a jejím pěstování a provést literární rešerši. 

Taxonomicky klasifikovat a popsat rod Glycine;



Popsat historii pěstování sóji, její využití;



Určit největší světové producenty sóji luštinaté;



Popsat zemi, ze které se do České republiky dováží sója v největším množství a v jakém stavu, určit celkové množství vypěstované plodiny;



Určit způsob pěstování v zemi jejího původu a zhodnotit vliv pěstování sóji na ekonomiku země, přírodní prostředí, společnost a kulturu;



Popsat Fair Trade a zjistit, zda-li se do České republiky dováží sója s touto značkou;



Identifikovat zemi původu Fair Trade sóji a zhodnotit vliv pěstování na danou zemi.

1.2 METODIKA Práce je tvořena literární rešerší z dostupné literatury (hlavně botanická klasifikace a způsoby pěstování) a z internetových zdrojů. Práce je věnována informacím o sóji, jejímu původu, historii a využití, dovozu do České republiky a způsobu pěstování a ekologickým a sociálním dopadům pěstování sóji. Na začátku se práce zaměřuje na botanické vlastnosti a taxonomické zařazení rodu Glycine. Dále je stručně popsána historie pěstování sóji a její využití. Významnou kapitolou je rozbor dat Českého statistického úřadu týkajících se sojových produktů a jejich import spolu se statistikami Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) a Evropské komise (EUROSTAT), identifikace nejvýznamnějších dovozců a pěstitelů sóji. Z těchto dat je určen nejvýznamnější dovozce sóji do České

8

republiky. Součástí této kapitoly je určení, v jakém stavu se sója do České republiky dováží a jaké je její využití na domácím trhu. Dále se práce zaměřuje na způsoby pěstování sóji luštinaté v zemi, odkud se k nám dováží, jaký podíl má sója na exportu zemědělských produktů v dané zemi a s tím spojené dopady na místní ekologickou a sociání situaci. Dalším bodem je značka Fair Trade, kdy je zjištěno, zda se do České republiky sója s touto značkou dováží, odkud a v jakém množství a jaký vliv má její pěstování na zemi původu.

9

2

CHARAKTERISTIKA RODU GLYCINE A DRUHU GLYCINE MAX V této kapitole je popsán rod Glycine a druh Glycine max, její taxonomické

zařazení, botanická charakteristika, vlastnosti, využití, historie a pěstování sóji.

2.1 TAXONOMICKÉ ZAŘAZENÍ 

Říše: rostliny (Plantae);



Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta);



Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta);



Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida);



Řád: bobotvaré (Fabales);



Čeleď: bobovité (Fabaceae);



Rod: sója (Glycine).

2.2 BOTANICKÝ POPIS Sóji jsou jednoleté nebo vytrvalé byliny. Mohou být ovíjivé, plazivé nebo přímé. Listy bývají trojčetné nebo řidčeji lichozpeřené s 5 nebo 7 celokrajnými lístky. Palisty jsou drobné a obvykle opadavé. Květy jsou obvykle bílé, růžové až purpurové, v úžlabních hroznech. Kalich je zvonkovitý, chlupatý, hluboce dvojpyský. Koruna je o něco delší než kalich, lysá, s dlouze nehetnatými korunními lístky. Pavéza je velká, téměř okrouhlá nebo obvejčitá. Křídla jsou úzká, člunek je kratší než křídla. Tyčinky jsou dvoubratré, horní tyčinka je částečně přirostlá ke zbývajícím devíti. Semeník je téměř přisedlý, chlupatý, s mnoha vajíčky a nitkovitou čnělkou zakončenou hlavatou bliznou. (Heywood, 1978) Lusky jsou stopkaté, podlouhlé až čárkovité, přímé nebo zahnuté, pukající 2 chlopněmi, které se po puknutí svinují. Semen je v lusku 1 až 5 a jsou oddělena přehrádkami. (Ren, Gilbert, 2013) Rod Glycine zahrnuje potvrzených 16 druhů. Je rozšířen v Africe, Asii, Austrálii a Oceánii od tropů až po mírný pás. Mezi tyto druhy patří: Glycine arenaria, G. argyrea,

G. canescens,

G. clandestina,

G. curvata,

G. cyrtoloba,

G. falcata,

G. latifolia, G. latrobeana, G. max, G. microphylla, G. pindanica, G. priceana, G. tabacina, G. tomentella a G. wrightii. (The Plant List, 2013)

10

2.3 POPIS DRUHU SÓJA LUŠTINATÁ 2.3.1 HABITUS Sója luštinatá (Glycine max (L.) Merr., 1917) je jednoletá bylina porostlá hnědavě nazlátlými chlupy. Kořenový systém tvoří hluboký kůlový kořen větvící se do velkého počtu postranních kořenů, zasahujících většinou do hloubky 0,3-0,6 m. Elipsoidní noduly dorůstají do velikosti až 8 mm. Lodyha bývá většinou vzpřímená, 0,3-1 m vysoká, keříčkovitého charakteru. Odrůdy vyšlechtěné pro semena bývají nižší, silnější a rozvětvenější, kdežto odrůdy pěstované pro krmné účely nebo na zelené hnojení mívají tenčí, často vystoupavou lodyhu a vytvářejí velké množství nadzemní hmoty. (Valíček, 2002) Listy jsou trojčetné, s dlouhým rovným řapíkem; lístky vejčité, srdčité nebo široce kopinaté, dorůstající 3-10 cm délky. (Valíček, 2002) Květěnství je tvořeno krátkým hroznem s 3-15 bílými, světle fialovými až fialovými květy. (Valíček, 2002) Plodem je mírně zakřivený, mezi semeny zaškrcovaný lusk, dorůstající délky 3-7 cm. Nejčastěji obsahuje 2-4 kulovitá až elipsoidní semena, béžové, hnědé nebo černé barvy. Chemické složení semen se různí podle účelu pěstování. (Valíček, 2002) 2.3.2 OBSAHOVÉ LÁTKY Jsou vyšlechtěny odrůdy na vysoký obsah tuku nebo bílkovin, na krmení, zelené hnojení apod. V průměru semena obsahují 29-40 % bílkovin, 13-24 % tuku, 14-25 % sacharidů, 3-6 % vlákniny a 3-6 % minerálních látek. Bílkoviny v sóji jsou pro svoji skladbu aminokyselin vysoce hodnotné a blíží se bílkovinám živočišného původu. Důležitý je také obsah fosfolipidů, zejména lecitinu, který je cenným emulgačním prostředkem přírodního charakteru. Semena sóji obsahují provitamin a a vitaminy B1, B2, E a řadu dalších biologicky aktivních látek. (Valíček, 2002) Sója obsahuje také určité antinutriční látky, jako jsou antigenní bílkoviny a inhibitory tripsinu. Ty s sebou přinášejí komplikace jako potravní alergie a blokování trávících enzymů. Tepelnou úpravou jako je napařování, extruze, toustování nebo mikronisace

je možné

snížit

hladinu

termolabilního

inhibitoru

trypsinu.

(Dvořáčková, 2011)

11

Dále sója obsahuje izoflavony (fytoestrogen) schopné vázat se na estrogenové recoptory. Tyto endokrinní disruptory jsou spojovány se snižováním cholesterolu a prevencí onemocnění srdce a cév. Zároveň ovšem můžou vést k vyšší produkci estrogenu a snížené tvorbě testosteronu. (Examine.com, 2011) 2.3.3 VYUŽITÍ Mezi hlavní produkty pěstování sóji patří boby, pokrutiny a olej. Kromě využití v potravinářském a chemickém průmyslu má však sója význam i jako zelené hnojivo. Zvyšuje úrodnost půdy, prokypřuje orniční vrstvu a obohacuje ji o fixovaný vzdušný dusík. K těmto účelům se široce využívá v USA a v řadě zemí Orientu. U nás se ojediněle pěstuje na malých plochách, např. na jižní Moravě. (Valíček, 2002) 2.3.3.1 SEMENA Hlavním a nejcennějším produktem jsou semena, představující jeden ze světově nejvýznamnějších zdrojů bílkovin a tuku. Pojídají se v nezralém stavu jako zelenina, zralá po tepelné úpravě slouží k přípravě různých pokrmů. Používají se jako základní ingredience do polévek, omáček, při přípravě pečiva, cukrovinek, náhražek masa a kávy. Vyrábí se z nich sójové mléko, tvaroh a sýry, bílkovinné koncentráty nebo sojová omáčka. Zhruba 80 procent jedlých tuků a olejů spotřebovaných ve Spojených státech je sojového původu. (Gibson, Benson, 2005) 2.3.3.2 OLEJ Většina vypěstované sóji je zpracována na olej a pokrutiny. Sójový olej má vysoký obsah nenasycených mastných kyselin (vyšší zastoupení nez řepkový olej), lepší poměr kyseliny linolové než slunečnicový olej a je tedy velmi vhodnou surovinou pro přípravu dietních jídel. Obsahuje v tucích rozpustné vitamíny a dále pak příznivě působí nervovou soustavu, pokožku a podporuje látkovou přeměnu. (Dvořáčková, 2011) V potravinářském průmyslu je olej surovinou k výrobě ztužených pokrmových tuků, margarínu, salátových dresingů a lecitinu. Lecitin je přírodní emulgátor umožňující sloučení

vody

a tuků

a lubrikant,

používaný

v potravinářských,

obchodních

a průmyslových aplikacích. Také se používá ve farmaceutice a k výrobě ochraných nátěrů. Olej se dále používá pro výrobu mýdel, laků, barev a smaltů, syntetického kaučuku a vláken, jako součást izolací, linolea, tiskařských inkoustů, impregnačních

12

látek a dalších produktů. Také existují lubrikanty a paliva na sojové bázi, využitelné k doplnění stávajících ropných produktů. (Gibson, Benson, 2005). 2.3.3.3 POKRUTINY Pokrutiny jsou zbytkovým produktem po vylisování oleje. Boby se při extrakci odslupkují, odstředí se tuk a odpaří se zbytek extrakčního činidla. Takto vzniká sójový extrahovaný šrot 1. jakosti (obsah dusíkatých látek nad 48 %). Tento šrot je použitelný jako krmivo v nejrannějším období krmení telat, jehňat, kuřat, krůťat aj. Při přimíchání části slupek klesá kvalita: 2. jakost má obsah N-látek mezi 43-48 % a je vhodná jako krmivo pro všechny druhy hospodářských zvířat bez omezení. Poslední 3. jakost sojového šrotu s obsahem 38-43 % N-látek je vhodné zkrmovat pouze přežvýkavcům. (Dvořáčková, 2011) Při doplnění zrninami s dostatkem sirných aminokyselin, vápníku a fosforu, je možné nahradit potřebu bílkovin u řady hospodářských zvířat, jako je drůbež, prasata, telata, mladý skot i u dojnic. (Dvořáčková, 2011) Sojové pokrutiny vyrovnávají nedostatek proteinů v jiných krmivech, jako je kukuřice a pšenice. Pokrutiny se používají

jako

krmivo

hlavně

pro skot

(USA)

a drůbež

(EU, Čína),

ale také jsou použitelné jako krmivo na rybích farmách. (Valíček, 2002) 2.3.3.4 PÍCNINÁŘSTVÍ Také nadzemní část rostliny je velmi vhodným krmivem, a to jak v čerstvém stavu, tak i sušená nebo silážovaná. Na zelenou píci se sklízí v době plného květu a na počátku tvorby lusků. v této době obsahuje při 24,2 % sušiny asi 3,1 % stravitelných bílkovin, 1 % tuku, 10,4 % sacharidů, 6,4 % vlákniny a 2,4 % minerálních látek; výnos je 20-40 tun/ha. Na seno se sklízí na počátku tvorby lusků; pastva je vhodná pro dojnice, ovce i prasata. Vzhledem k vysokému procentu bílkovin v usušené nadzemní hmotě se používá i k výrobě koncentrovaných krmných mouček a granulí pro výkrm hospodářských zvířat. (Valíček, 2002) S rozvojem konzervačních technologií vzrostlo pícninářské využití celých rostlin sóje sklizených v zeleném stavu a určených k horkovzdušnému sušení pro výrobu úsušků a sójové moučky, dále pak pro sklizeň celých rostlin sóje ve formě drtě s následnou konzervací silážováním. (Skládanka, 2005)

13

2.3.3.5 BIOPALIVO Sója se dá využít k výrobě bionafty. Toto palivo má lepší mazací vlastnosti a je možné ho bezpečně používat ve stávajících dieselových motorech. Navíc je možné bionaftu biologicky odbourat v kratším čase (95 % za 28 dní) než normální paliva, u kterých dochází za stejný časový úsek k odbourání pouze 40 % (Soya.be, 2015). V roce 2008 zavedla brazilská vláda povinnou příměs 2 % biopaliva do nafty a v roce 2013 se podíl zvýšil na 8 %. Tato opatření, spolu se zájmem dalších zemí, podporují další růst sojových plantáží. (Azevedo-Ramos, 2007)

2.4 HISTORIE PĚSTOVÁNÍ SÓJI První zmínky o pěstování sóji pocházejí z 11. století před naším letopočtem ze severovýchodní Číny. Sója byla jednou z pěti hlavních čínských plodin spolu s rýží, pšenicí,

ječmenem

a prosem.

Sója

byla

pěstována

výhradně

v Číně

až do Čínsko-japonské války mezi lety 1894-95, kdy Japonci začali dovážet sojové pokrutiny jako hnojivo. První velké dodávky sojových bobů začaly být dováženy do Evropy kolem roku 1908 a sója upoutala světovou pozornost. Nicméně Evropa věděla o sóji od roku 1712 díky práci německých botaniků. Malé množství sojových bobů bylo z Číny posláno misionáři kolem roku 1740 a pěstováno ve Francii. První zmínka o sóji v americké literatuře pochází z roku 1804, ale předpokládá se, že sója byla poprvé pěstována v amerických koloniích pod jménem „čínská vikev“ už v roce 1765. Většina vyprodukované sóji byla tehdy používána spíše než k produkci bobů jako pícnina. (Gibson, Benson, 2005) Spojené státy před 2. světovou válkou dovážely více než 40 % potravinářských tuků a olejů. Narušení obchodních tras během války vyústilo k hromadnému rozšíření plochy pěstované sóji. Sója je jednou ze dvou hlavních hospodářských plodin, které se ve Spojených státech začaly pěstovat během 20. století (druhou plodinou je řepka, rozšířenější v Kanadě). (Gibson, Benson, 2005) V období mezi lety 1950 až po konec sedmdesátých let USA dominovaly světovému trhu se sójou a podílely více než 75 % na její produkci. Celosvětový nedostatek proteinových krmiv na počátku sedmdesátých let vedl k nárůstu produkce sóji v řadě jihoamerických zemí, zejména v Argentině a Brazílii. K roku 2003 se podíl USA na produkci sóji zmenšil na 34 %, zatímco Argentina a Brazílie zvětšily svoje podíly na 18 a 28 %. Většina argentinského území vhodného k pěstování sóji byla využita.

14

Brazílie zbývá stále ještě kolem 400 000 km2 potenciálně využitelné plochy. Toto území nicméně leží ve vnitrozemí a čelí překážkám, které brání rozmachu pěstování, zejména chybějící infrastruktuře a komunikacím. (Gibson, Benson, 2005) Současné

uplatnění:

Ve Spojených

státech

je sója

hospodářsky

druhou

nejvýznamnější plodinou a nejdůležitější exportní plodinou. V roce 2003 dosáhla hodnota exportu více než 9,7 miliard dolarů (zhruba 1/6 všech zemědělských exportních produktů). Čína se stala největším dovozcem a dováží sóju jen ze Spojených států v hodnotě téměř 3 miliard dolarů. Mexiko, Evropská unie a Japonsko jsou dalšími nejvýznamnějšími importéry americké sóji (pozn. text původního článku je zaměřen výhradně na pěstování a obchod z pohledu USA a nebere v potaz produkci Jižní Ameriky). (Gibson, Benson, 2005)

2.5 PĚSTOVÁNÍ SÓJI LUŠTINATÉ Hospodářsky podstatnou vlastností je výška nasazení prvního lusku (5-15cm), jinak může docházet ke ztrátám (kombajnová lišta mine lusky rostoucí níže). Lusky rostoucí nízko nad zemí je možné regulovat výběrem vhodné odrůdy a pečlivým zarovnáním půdy před setím. Mezi odrůdy schválené pro pěstování v ČR patří: velmi rané Bohemians, Silesia a Tundra, rané Moravians, Brunensis, Laurentiana a středně rané Naya. (Houba, 2011) Sója není náročná na předplodinu (nesvědčí jí však víceleté pícniny). Je používána jako přerušovač obilních osevních sledů, nejlepší předplodinou jsou hnojené okopaniny. Nevyskytne-li se sviluška chmelová, postačuje v rámci ochranných opatření pouze potlačování plevelů. (Houba, 2011) 2.5.1 KLIMATICKÉ PODMÍNKY Teplota: při klíčení vyžaduje minimální teplotu 6-7 °C, pro vegetační růst je optimální teplotou 20 °C a průměrná tepelná konstanta je 2300 °C. Sója je rostlinou krátkého dne (delší den vede k prodlužování vegetační doby). Nejvhodnější dobou pro založení porostu je 3. dekáda dubna, kdy se teplota půdy ustálí minimálně na 8-10 °C, 4-6 cm pod úrovní půdy. Voda: pro klíčení je třeba alespoň 140 % objemu semene. Největší nároky na vodu má sója během kvetení a nasazování lusků. Optimální úhrn srážek je 550 mm za vegetační období, je citlivá na přísušek, spíše snese vyšší vlhkost. (Houba, 2011)

15

2.5.2 NÁROKY NA PŮDU Optimální jsou hluboké, výhřevné černozemě, písčitohlinité, písčité i hlinité půdy, zásobené vápnem, humusem a živinami. Pro činnost bakterií vyžaduje kyselou až neutrální půdní reakci mezi 6,5 a 7 pH. Naopak nesnáší kyselé, zamokřené, zastíněné a utužené půdy. Zaplevelení způsobuje zpomalený počáteční vývoj. Po sklizení předplodiny je třeba provést podmítku, na podzim orbu na plnou hloubku ornice. Na jaře pak provést smykování a vláčení a před setím urovnat a nakypřit půdu do hloubky

5-7 cm.

Alternativně

je možné

využít

bezorebných

technologií.

(Houba, 2011) 2.5.3 HNOJENÍ Při prvním pěstování se zpravidla vyskytuje málo hlízek a třetina až polovina dusíku je čerpána z půdy. Vápnit je třeba už k předplodině, samotná sója nesnáší alkalickou půdní reakci. Při pěstování sóji jako přerušovače po obilnině je nutné dodat 80-120 kg/ha a postupně dávku snižovat. Odběr živin na 1 tunu semen: 70-90 kg N, 12-20 kg P, 30-40 kg K, 20 kg Ca, 1 kg Mg. Organické hnojení není vhodné díky vysokému obsahu dusíku, který vede k nadměrné tvorbě zelené hmoty, delšímu kvetení a delší vegetační době. Přestože jsou požadavky sóji na živiny relativně vysoké, je na dobře vyhnojených a intenzivně obhospodařovaných pozemcích potřeba přímého hnojení malá. Při přihnojení fosforem a draslíkem je možné pěstovat sóju i dva roky po sobě (platí pro ČR). Díky namnožení nitrifikačních bakterií lze dosáhnout až o 40 % vyššího výnosu semen. (Houba, 2011) 2.5.4 SETÍ A SKLIZEŇ Sója se pěstuje v řádcích 18-25 cm (někdy 12,5 cm). Výsevné množství se pohybuje mezi 0,6-0,8 mil. semen (120-140 kg/ha) a hustota porostu 600 tis. rostlin/ha (55-70 ks/m2). První rok pěstování je vhodná (a často nutná) inokulace hlízkovými bakteriemi těsně před setím. Vysoký obsah tuku v semenech způsobuje rychlý pokles klíčivosti (třetím rokem 40-50 %). Délka vegetačního období v ČR se pohybuj v rozmezí 120-140 dnů. (Houba, 2011) Skizeň je prováděna téměř výhradně strojově. Průměrný světový výnos z 1 hektaru se v roce 2013 pohyboval kolem 2,47 tun, v České republice pak 2,07 tun na hektar. (Faostat, 2015)

16

3

GENETICKY MODIFIKOVANÁ SÓJA

3.1 OBECNÉ INFORMACE Jde o sóju, u které bylo úpravou genetické informace docíleno tolerance k neselektivním herbicidům jako je glyfosát (N-phosphomethyl-glycin, hlavní složka herbicidu Roundup), zvýšené odolnosti vůči hmyzu nedostatku nedostatku vody (Monsanto, 2015). Dále je možné genetickou manipulací dosáhnout zlepšení kvality oleje a to například zvýšením obsahu kyseliny olejové nebo snížením obsahu kyseliny linolenové (ČZÚ, 2005). První geneticky modifikovaná sója byla vyvinuta společností Monsanto pod označením GTS 40-3-2 a poprvé vysazena ve Spojených státech v roce 1996. Glyfosát narušuje tvorbu esenciálních aminokyselin fenylalaninu, tyrosinu a tryptofanu. Tyto aminokyseliny jsou vytvářeny pomocí enzymu EPSP syntázy, který glyfosát blokuje. RR (roundup-ready) sója obchází tuto blokaci pomocí varianty EPSP syntázy pocházející z bakterie Agrobacterium tumefaciens. (Pagette a kol, 1995)

3.2 SOUČASNÝ PODÍL Geneticky modifikovaná sója zaujímá v současnosti 79 % všech pěstovaných GMO plodin s celkovou plochou 845 tis. km2 (2013). Největšími pěstiteli GMO sóji jsou Argentina, Brazílie, USA, a dále pak Kanada Uruguay, Bolívie, Paraguay, Chile, Mexiko, JAR a Kostarika. (GMO Compass, 2014) Tab. 1: Největší pěstitelé GMO sóji v roce 2013

Svět USA Argentina Brazílie Kanada Paraguay Uruguay Bolívie

Obdělávaná plocha v tisících km2 845 293 208 269 16 30 13 10

Poměr GMO plodin 79% 93% 100% 92% 90% 95% 100% 91% Zdroj: (GMO Compass, 2014)

17

Geneticky modifikované plodiny musí být podle nařízení Evropské unie označeny jako GM a musí být prokázán jejich původ. Mezi země, které nedováží žádné geneticky upravené

plodiny,

patří

Rakousko,

Francie,

Řecko,

Maďarsko,

Německo

a Lucembursko. GM sója je v České republice povolena (Evropská komise, 2014).

3.3 VÝHODY A NEVÝHODY RR sója umožňuje aplikaci herbicidu Roundup během prvních 6-8 týdnů růstu k potlačení všech ostatních druhů plevele. Po uplynutí této doby již kultura buření tolik netrpí díky aktivnímu růstu a vzájemnému zapojení. Jednoleté plevele odumírají během 5 až 10 dní a vytrvalé plevele během 2 až 4 týdnů (Randap.cz, 2015). Výhodou pěstování RR sóji je možnost aplikace bezorebných technik, kdy jsou rostliny vysety bez přípravy půdy, a buřeň je omezována použitím herbicidu. To snižuje evaporaci, vyčerpávání a erozi půdy. (Antoniou a kol, 2010) RR sója nemá navzdory občasné argumentaci vyšší výnosy v porovnání s nemodifikovanou variantou, v některých případech naopak dochází k nepatrnému snížení výnosu (UCSUSA, 2009). Na základě více než 8000 měření bylo zjištěno, že modifikovaná sója má v průměru o 6 až 10 % nižší výnosy. Glyfosát snižuje příjem živin rostlinou a váže v půdě některé stopové prvky, jako železo a mangan a brání jejich vstřebávání.

Farmáři

se pokoušeli

překonat

nedostatek

manganu

navýšenými

dodávkami, avšak bylo zjištěno, že při aplikaci spolu s glyfosátem dochází ke snížení resistence rostliny vůči tomuto herbiciu. (Antoniou a kol, 2010). Rozšířené používání RR sóji vede ke snižování účinnosti herbicidu Roudup a vzniku odolných plevelů. Od roku 1996 bylo na 239 stanovištích objeveno 32 druhů plevelných rostlin, u kterých se vyvinula rezistence vůči inhibitorům EPSP syntázy, mezi které patří glyfosát (ISHRW, 2015). Doporučuje se tedy pravidelně střídat plodiny a používat alternativní herbicidy. Dalším problémem je semenná kontaminace, kdy dochází k rozšířování GMO plodin na úkor nemodifikovaných plodin. Největším rizikem jsou však doposud neznámé vazby a interakce s životním prostředím a jejich nepředpokládatelný vývoj. (Delano, 2009)

3.4 GLYFOSÁTOVÉ HERBICIDY Roundup je světově nejrozšířenějším herbicidem. Světová spotřeba za rok 2011 se odhaduje na 650 tis. tun (Research and Markets, 2012) Roundup nemá podle

18

společnosti Monsanto školivé zdravotní účinky, působí pouze v tělech rostlin a v půdě se rozloží působením mikrobiálních pochodů a je navázán na jílové a organické částice (Monsanto, 2015). Podle americké Agentury pro ochranu přírody není glyfosát v malých dávkách zdraví nebezpečný (EPA, 2015) Nicméně podle světové zdravotnické organizace na základě studií provedených od roku 2001 v USA, Kanadě a Švédsku byly glyfosátové herbicidy klasifikovány jako „pravděpodobně karcinogenní u lidí“. V minulosti byly prokázány rakovinotvorné vlastnosti glyfosátu u laboratorních myší. (WHO, 2015) Glyfosátové herbicidy jsou spojovány s nervovými poruchami, reproduktivními poruchami, genetickými změnami, nádory jater, zpomalením vývoje a zárodečnými deformacemi

a zpomalením

vývoje

(Paganelli

a kol, 2010).

Tyto chemikálie

také negativně ovlivňují půdní biotu jako např. dešťovky, prospěšné houby a bakterie vázající dusík (Fearnside, 2000). Je tedy nutné dodávat velká množství dusíkatých hnojiv i přesto, že nemodifikovaná sója je schopná vázat dusík sama. (Altieri, 2006) Navíc byly od roku 1999 navýšeny povolené hodnoty maximální zbytkové úrovně glyfosátů ve vypěstované sóji. V Evropě a v USA došlo ke zvýšení z 0,1 mg/kg na 20 mg/kg. V Brazílii byla v roce 2004 zvýšena hodnota u geneticky modifikované sóji z 0,2 mg/kg na 10 mg/kg. Tyto hodnoty se jeví jako upravené tak, aby odpovídaly aktuální míře kontaminace a nikoliv potenciálním škodlivým účinkům. (Bøhn, Cuhra, 2014)

19

4

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ SVĚTOVÍ PRODUCENTI SÓJI Největším producentem sóji jsou už od konce druhé světové války Spojené státy

americké (v roce 2013 vyprodukovaly 89,4 miliony tun sojových bobů), kde sója spolu s kukuřicí patří k hospodářsky nejvýznamnějším plodinám. Následují Brazílie a Argentina. Další země podílející se na světové produkci sóji jsou Čína, Indie, Paraguay,

Kanada,

Uruguay,

Ukrajina

a Bolívie.

Celosvětově

bylo

v roce

2013 vypěstováno 276 milionů tun. (FAO, 2015) Tab. 2: Největší světoví producenti za rok 2013 2013

Stát

Množství (tuny)

1

Spojené státy Americké

89 483 000

2

Brazílie

81 724 477

3

Argentina

49 306 201

4

Čína

11 950 500

5

Indie

11 948 000

6

Paraguay

9 086 000

7

Kanada

5 198 400

8

Uruguay

3 200 000

9

Ukrajina

2 774 300

10

Bolívie

2 347 281 Zdroj: (Faostat, 2015)

Sója se začala ve větší míře pěstovat v Jižní Americe až v sedmdesátých letech 20. století (obr. 1), do té doby ji farmáři zde téměř neznali. V současnosti obsazují země latinské Ameriky přední příčky v pořadí světových producentů a vzhledem k růstu produkce a rozloze potenciálně využitelných ploch k pěstování sóji je pravděpodobné, že prvenství v blízké době přejde na Brazílii. (Faostat, 2015).

20

100 90 80

Miliony tun

70 60 50 40

USA

30

Brazílie

20 10 0

Obr. 1: Vývoj produkce sojových bobů v Argentině, Brazílii a USA mezi lety 1961-2013 Zdroj: (Faostat, 2015)

Tři největší producenti sóji jsou zároveň jejími největšími vývozci – na prvním místě se v roce 2013 nacházely Spojené Státy Americké s 34,3 miliony tun exportované sóji následované opět Brazílií a Argentinou. Tab. 3: Největší světoví vývozci za rok 2013 2013

Stát

Množství (tuny)

1

Spojené státy Americké

34 310 514

2

Brazílie

32 985 562

3

Argentina

10 820 030

4

Paraguay

5 010 000

5

Kanada

2 650 762

6

Uruguay

1 813 400

7

Ukrajina

1 096 303

8

Nizozemí

737 532

9

Slovinsko

334 083

10

Belgie

264 485 Zdroj: (Faostat, 2015)

Největšími dovozci sojových bobů jsou Čína (která spotřebuje celou svou produkci a import v roce 2011 dosáhl 54,8 milionů tun v hodnotě přes 26 miliard dolarů),

21

Japonsko, Mexiko, Španělsko, Německo, Nizozemí, Taiwan, Indonésie a Thajsko. (FAO, trade/production, 2015) Tab. 4: Světoví dovozci sojových bobů za rok 2013 2011

Stát

Množství (tuny)

1

Čína

54 834 369

2

Mexiko

3 340 376

3

Německo

3 189 579

4

Španělsko

3 176 843

5

Nizozemí

3 048 719

6

Japonsko

2 830 773

7

Taiwan

2 345 730

8

Indonésie

2 088 616

9

Thajsko

1 994 378

10

Turecko

1 297 770 Zdroj: (Faostat, 2015)

22

5

DOVOZ SÓJI DO EVROPSKÉ UNIE A ČESKÉ REPUBLIKY Evropská produkce sóji je v porovnání s jejím dovozem poměrně nevýznamná:

ve všech zemích unie bylo v roce 2011 sklizeno 1,2 milionů tun sojových bobů. Přesto však bylo ve stejném roce vyrobeno evropskými zeměmi 9,7 milionů tun sojových pokrutin. To je umožněno tím, že se do Evropy dováží dalších 14,3 milionů tun bobů ke zpracování. Dále se do zemí unie v roce 2011 dovezlo 16,9 milionů tun pokrutin. (Faostat, 2015). Podobná situace se opakuje u oleje: 2,5 mil. tun sojového oleje je evropského původu, zatímco pouhých 300 000 tun je importováno. Avšak vzhledem k tomu, že země Evropské unie vypěstují pouze 1,2 milionu tun bobů, je evropská

produkce

sojových

pokrutin

a oleje

pouze

zpracováním

bobů

vypěstovaných v Brazílii, Argentině, Uruguay, USA a dalších zemích.

5.1 EVROPSKÁ UNIE Mezi hlavní evropské dovozce sojových bobů patří Španělsko (26 %), Nizozemí (21 %) a Německo (19 %). Pokrutiny dováží v největší míře Nizozemí (25 %), Francie (13 %), Španělsko (11 %), Itálie (9 %) a Německo (8 %). Údaje pro sojový olej nejsou uvedeny. (Evropská komise, 2012) V rámci

zahraničního

obchodu

Evropské

unie

v období

mezi

roky

2009-2013 pochází 43 % sojových bobů z Brazílie, 19 % z USA, 16 % z Paraguaye, 12 % z Kanady, 3 % z Ukrajiny a 7 % z jiných zemí (průměrně bylo dovezeno 5,9 mil. tun ročně, údaje pro období 2009 – 2013). Pokrutiny, kterých bylo v období 2009-2013 importováno průměrně 10,1 mil. tun ročně, jsou dováženy téměř výhradně z Jižní Ameriky: Argentina 50 %, Brazílie 45 %, ostatní země 5 %. V období 2014-2015 bylo dovezeno celkem 17,6 mil. tun sojových produktů. (Evropská komise, 2015)

5.2 ČESKÁ REPUBLIKA Naše země není příliš velkým pěstitelem sóji luštinaté, přírodní podmínky zde nejsou úplně odpovídající jejím nárokům. Přesto je v menší míře vysazována a i přes velké fluktuace celkové množství každoročně sklízené sóji pomalu roste. (ČSÚ, 215)

23

20

12

18 10

16 14

Tisíce tun

10

6

8 4

6 4

Tisíce hektarů

8

12

2

2

Produkce (t)

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

0 2000

0

Plocha (ha)

Obr. 2: Domácí produkce sóji v České republice mezi lety 2000 a 2013 Zdroj: (Faostat, 2015)

Podle Českého statistického úřadu se sojové produkty dovážejí z drtivé většiny z Německa (81 %), následovaného Brazílií (10 %), Nizozemskem (2 %), Polskem (1 %), Argentinou (1 %) a v menší míře ostatními evropskými zeměmi (5 %). Z těchto zemí jsou pouze Brazílie a Argentina významnými pěstiteli a producenty sóji. Dovoz do České republiky z ostatních evropských zemí je důsledek překupování a samotný produkt pochází s největší pravděpodobností opět z Brazílie, Argentiny, Paraguaye, popřípadě z USA. (ČSÚ, 2015)

24

Německo Brazílie

10%

Nizozemsko Rakousko Polsko Belgie Spojené státy Argentina

81%

Ostatní

Obr. 3: Největší dovozci sóji do České republiky v letech 1999 2015 Zdroj: (ČSÚ, 2015)

Mezi 1. 1. 1999 a 26. 3. 2015 byly do České republiky dovezeny sojové produkty (sojové boby i drcené, sojový olej – frakce i rafinovaný, chemicky neupravený a pokrutiny – odpad kdy na boby

po extrahování

připadá

sojového

3,9 miliardy Kč,

oleje)

na olej

v hodnotě 73,2 miliard Kč, 9 miliard Kč

a na pokrutiny

60,3 miliard Kč, což představuje 82 % celkového objemu finančních prostředků. Mezi lety 1999 a 2005 bylo dovezeno celkem 148 tisíc tun bobů, 297 tisíc tun oleje a 3,7 milionu tun pokrutin V tabulkách ČSÚ je uvedena hmotnost dováženého zboží pouze do roku 2005, proto není možné přesně stanovit celkové množství sójových produktů dovezených do České republiky v období mezi lety 2006 a 2015 (ČSÚ, 2015).

25

50 45 40 35

Boby

hodnota x 100000 Kč

30 25

Olej

20 Pokrutin y

15 10 5 2015

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

0

Obr. 4: Dovoz sojových produktů do České republiky mezi lety 1999 a 2015 Zdroj: (ČSÚ, 2015)

Nicméně porovnáním celkového objemu finančních prostředků vynaložených na nákup sojových produktů a jejich průměrných cen můžeme odhadnout přibližné množství sóji dovezené do ČR. Při cenách bobů 9400 Kč/t, oleje 16000 Kč/t a pokrutin 8500 Kč/t vychází, že množství bobů importovaných do České republiky mezi roky 2005 a 2015 se pohybuje zhruba kolem 283 tisíc tun. Na olej pak připadá 252 tisíc tun a na pokrutiny 7,1 milionu tun (Kurzy.cz, 2015). Dohromady za celé období 1999-2015 pak bylo do České republiky dovezeno zhruba 431 tisíc tun bobů, 549 tisíc tun oleje a 10,8 milionů tun pokrutin. Celkové množství importované sóje činí 11,8 milionů tun. Pří výnosu 2,47 tuny na hektar vychází, že ČR každý rok využívá kolem 3000 km2 zahraničních zemědělských ploch. Česká sója je pěstována na ploše o výměře mezi 50 a 90 km2. (ČSÚ, 2015) V tabulkách ČSÚ jsou ovšem uvedeny pouze přímé sojové produkty, nikoliv však potraviny či průmyslové produkty, ve kterých je sója zpracována nebou použita jako surovina při výrobě. (ČSÚ, 2015)

26

DOPADY PĚSTOVÁNÍ SÓJI

6

Tato kapitola se zaměřuje na situaci v Brazílii a Argentině, odkud pochází drtivá většina sóji dovážené do České republiky. Jak je vidět na obrázku 3, sója v Jižní Americe zažívá ve druhé polovině 20. století značný nárůst obdělávané plochy a produkce. Ačkoliv je sója důležitou zemědělskou plodinou ať už pro využití v potravinářství nebo zejména v chovu zvířat a v řadě dalších aplikací, její pěstování s sebou přináší také řadu problémů, jako je odlesňování, ztráta biodiverzity, snížení množsví vázaného uhlíku, půdní eroze, zvýšené užívání pesticidů a hnojiv (související s kontaminací

povrchových

i podzemních

vod)

a společenské

problémy

jako

vysídlování původních obyvatel, sjednocování obdělávaných ploch pod několik málo vlastníků, nucená práce či nevyhovující pracovní podmínky zemědělských dělníků. 160

60

140

50 40

Miliony tun

100 80

30

60

20

Miliony hektarů

120

40 10

20

0 1961 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013

0 Produkce (tuny) Plocha (ha)

Obr. 5: Rozvoj pěstování sóji v Jižní Americe v období 1961 2013 Zdroj: (Faostat, 2015)

6.1 BRAZÍLIE Sója byla v Brazílii poprvé experimentálně vysazena na konci 19. století. Pěstovat sóju pro hospodářské využití začali jako první japonští přistěhovalci v roce 1908. V průběhu 40. let 20. stol. začali farmáři využívat sóju jako meziplodinu k obnovení půdního dusíku vyčerpaného pěstováním obilí. Zpočátku byla sója vnímána jako doplňková plodina k stávající produkci obilovin. Postupně začala být využívána

27

k výrobě oleje a pokrutin. Během druhé poloviny 20. stol. dochází k masivnímu rozvoji pěstování sóji, jak je vidět na obrázcích 1 a 4 (Oliviera, Schneider, 2014). Ještě na začátku 60. let 20. století bylo v Brazílii pěstováno pouze 2,5 km2 sóji o průměrném výnosu 1,06 t/ha (Kaimowitz, Smith, 2001). V současnosti je Brazílie druhým největším producentem sóji na světě. Zemědělství se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu 5,7 %. Zemědělsky je využíváno 33 % území. (The World Bank, 2015) 6.1.1 PODÍL SÓJI NA PRODUKCI Sója je druhou nejvýznamnější plodinou po cukrové třtině, která dominuje brazilské zemědělské produkci. Přesto je však Brazílie druhým největším světovým producentem sóji a stabilně zmenšuje náskok držitele první pozice, USA. Za rok 2013 vyprodukovala Brazílie 81,7 milionů tun sóji, což činí 29 % celkové světové produkce. Celková plocha určená k pěstování sóji zabrala 279 tis. km2, tj. 38 % z celkové plochy orné půdy. (Faostat, 2015) 900 800

Miliony tun

700 600 500 400 300 200 100 0

Obr. 6: Produkce zemědělských plodin v Brazílii v roce 2013 Zdroj: (Faostat, 2015)

6.1.2 EXPORT Přestože se v Brazílii pěstuje obrovské množství cukrové třtiny, nejdůležitějším vývozním artiklem je sója. V roce 2011 bylo ze země exportováno 32,9 milionů tun bobů v hodnotě 16,3 miliardy USD. Kromě nezpracovaných bobů vyváží Brazílie

28

v menší míře také zpracovanou sóju: 14,3 milionu tun pokrutin (5,6 miliardy USD), 1,7 milionů tun oleje (2,1 miliardy USD) a 656 tun omáčky (864 tis. USD) 35 30 25 Miliony tun

20 15 10 5 0

Obr. 7: Export zemědělských plodin v Brazílii v roce 2011 Zdroj: (Faostat, 2015)

6.1.3 ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY PĚSTOVÁNÍ SÓJI Přestože pěstování sóji přestavuje významný zdroj zisků pro brazilskou ekonomiku, také s sebou přináší celou řadu problémů, jako je odlesňování a degradace lesních porostů, pokles biodiverzity, degradace půd a půdní eroze či nadměrná aplikace pesticidů a kontaminace povrchových i podzemních vod. 6.1.3.1 ODLESŇOVÁNÍ A ZTRÁTA BIODIVERZITY Odlesňování brazilských lesních porostů je způsobeno celou řadou vlivů, jako jsou chov dobytka těžba minerálů, lesní těžba, maloplošné i velkoplošné zemědělství a výstavba vodních děl. Největší podíl nese právě chov dobytka, kdy je zhruba 80 % odlesněných ploch využito jako pastviny. Podíl sóji se odhaduje na 13 až 18 % (Lima, 2011). Odlesňování je umožněno a urychleno výstavbou infrastruktury. Zhruba k 70 % odlesňování dochází ve vzdálenosti do 50 km od zpevněné silnice, zatímco okolo nezpevněných silnic je to pouze kolem 7 %. (Azevedo-Ramos, 2007)

29

Mezi lety 1978 a 2013 bylo vykáceno zhruba 18 % (750 tis. km2) plochy lesních porostů v devíti státech brazilské oblasti Amazonia Legal. K poslední nejvyšší míře odlesňování došlo v roce 2004, kdy bylo odlesněno 27 423 km2. Od té doby došlo k poklesu cen sojových bobů a míra odlesňování se až na výjimky snižovala. V současnosti je ročně odlesněno zhruba 5000 km2.(Prodes, 2014) 30 25

Tisíce km2

20 15 10 5 0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Obr. 8: Odlesňování v brazilské Amazonii mezi lety 2004 2014 Zdroj: (Prodes, 2014)

Navíc je odlesňování k zemědělskému nebo chovnému účelu často vnímáno pozitivně jako vhodné využití půdy. Brazilská vláda v rámci pozemkové reformy a programu INCRA (Brazilský národní institut pro osídlování a agrární reformu) podporuje osídlování doposud nevyužitých území (nejčastěji lesních porostů) rodinami a přeměnu pozemků na zemědělskou výrobu s tím, že po pěti letech obhospodařování získají osadníci pozemková vlastnická práva a mohou vyčerpané plochy prodat, nejčastěji chovatelům dobytka. V rámci programu INCRA bylo takto přesídleno zhruba 950 tisíc rodin, založeno přes 9000 osad a přeměněno asi 880 tis. km2 (INCRA, 2011). Po vybudování odpovídající infrastruktury jsou pastviny obvykle nahrazovány sojovými plantážemi. Opětovné pěstování je umožněno dodatky živin a aplikací pesticidů, zabraňující růst konkurenční buřeně. (Fearnside, 2000)

30

Obr. 9: Expanze sóji v biomech tropického deštného pralesa a opadavého lesa a savany (cerrado) v Brazílii mezi lety 2001 2013 Zdroj: (Gibbs a kol, 2015)

Hlavními příčinami rozmachu průmyslového zemědělství jsou nižší náklady na transport díky lepší infrastruktuře a komunikacím, výhodná cena sojových bobů na mezinárodním trhu a rychlý ekonomický rozvoj Číny (9 % ročně), která je největším importérem sojových bobů na světě. (Azevedo-Ramos, 2007) Sója je méně náročná na pěstování a nepodporuje tedy stejné množství populace jako při využití menších zemědělských ploch k pěstování většího počtu plodin, jako je například kávovník nebo kakaovník a dále přispívá k migraci obyvatel. (Kaimowitz, Smith, 2001) V Brazílii došlo mezi lety 2001 a 2004 k rozšíření ploch obhospodařovaných intenzivním mechanizovaným způsobem o více než 36 tis. km2, ať už vykácením nových ploch nebo přeměnou stávajících pastvin. Nejvyšší podíl na růstu pěstování sóji má stát Mato Grosso, na který připadá celých 40 procent celkového odlesňování. V tomto období byla plocha odlesněná k zemědělským účelům přímo úměrná k průměrné roční ceně sojových bobů. (Morton, 2006)

31

Nelegální těžba Přestože jsoue holosečná těžba a vypalování nejrozšířenějšími způsoby odlesňování, je navíc ročně narušeno mezi 12 a 19 tis. km2 lesních porostů nelegální výběrnou těžbou, kterou je obtížnější určit metodami dálkového průzkumu země. Přestože je výběrná těžba mnohem méně invazivní a při jejím správném uplatnění nedochází k degradaci lesních porostů, je zároveň náročná na odbornost a čas. Při neodborném provedení často dochází k nevhodnému snížení zakmenění, poškození podrostu, zhutnění půd, změnám hydrologických poměrů a k erozi a jde tedy o jednu z nepřímých příčin následného plošného odlesňování. (Asner a kol, 2005) Kumulativní efekt odlesňování, degradace, špatné techniky těžby a zemědělského kácení a vypalování nových ploch ohrožuje desetitisíce kilometrů čtverečních lesních porostů nebezpečím požárů. Zejména v letech výskytu fenoménu El Niño jsou lesní porosty náchylnější díky delšímu období sucha a s tím spojenému nahromadění suché organické hmoty. (Azevedo-Ramos, 2007) Sojové moratorium V roce 2006 došlo k uzavření dohody mezi Brazilskou asociací pro rostlinné oleje (ABIOVE) a Brazilskou asociací pro obchod s obilím (ANEC) známé jako „Sojové moratorium“.

Cílem

této dohody

je zákaz

obchodování

se sójou

pocházející

z odlesněných oblastí Amazonského deštného lesa (ABIOVE. 2011). Farmy, které porušují moratorium, jsou identifikovány pomocí metod dálkového průzkumu země a vyloučeny z prodeje vypěstovaných bobů signatářům dohody. Během 2 let před podpisem moratoria se odlesňování podílelo na expanzi sóji téměř 30 %. Po přijetí dohody míra odlesňování prudce poklesla a v roce 2014 se podíl sóji na odlesňování Amazonského deštěného lesa pohyboval kolem 1 %. V tomto období v Amazonii došlo k rozšíření sóji o 13 tis. km2. (Gibbs a kol, 2015) Moratorium se však vztahuje pouze na biom deštného lesa a odlesňování cerrada se v období

2007-2013 pohybovalo

mezi

11 a 23 %.

Platnost

moratoria

byla

prodloužena do roku 2016. Brazilská vláda zavádí Venkovský environmentální registr (CAR – Cadastro Ambiental Rural), který má za úkol vytvořit strategickou databázi pro řízení, monitorování a boj proti odlesňování lesů (CAR, 2012). Nicméně panují pochyby, zda bude federální vláda schopná udržet nízkou míru odlesňování, nebude-li moratorium prodlouženo. (Gibbs a kol, 2015)

32

Obr. 10: Hranice a umístění pozemků (včetně ploch pod programy CAR/INCRA) s pěstovanou sójou ve státě Mato Grosso v období 2007-2014 pro tropický deštný les a 2007-2013 poloopadavé lesy a savany Zdroj: (Gibbs a kol, 2015)

Biodiverzita Brazílie se může pyšnit pravděpodobně nejrozsáhlejší biodiverzitou na světě. Oba hlavní biomy (deštný les a poloopadavé lesy) jsou ohroženy odlesňováním a degradací a tím pádem jsou v nebezpečí i zde se vyskytující rostlinné a živočišné druhy. Žije zde více než 3000 druhů obratlovců, z toho 300 druhů je celosvětově ohroženo. Patří sem 524 druhů savců (77 druhů primátů). Dále se zde vyskytuje přes 3000 druhů sladkovodních ryb, 517 druhů obojživelníků (více než polovinu tvoří endemity), 1622 druhů ptáků (70 druhů papoušků) a 191 endemity a 468 druhů plazů. Bezobratlých se odhaduje 10 až 15 milionů druhů. Počet rostlinných druhů se pohybuje kolem 50 tis. a 30 %

tvoří

endemity

(Lambertini, 2000).

Nejvyšší

počet

druhů

se nachází

v Amazonském deštném lese, nicméně i (polo)opadavé lesy a savany brazilského cerrada jsou neobyčejně bohaté. Vyskytuje se zde asi 7000 druhů vyšších rostlin (44 % jsou endemity), 199 druhů savců, více než 830 druhů ptáků, 180 druhů plazů, 150 druhů

33

obojživelníků a 1200 druhů ryb. Problémem je zde rozšiřování afrických druhů travin, mezi které patří Andropogon gayanus, Brachiaria brizantha, B. decumbens, Hyparrhenia rufa a Melinis minutiflora. (Klink, 2006) Brazílie nějakým způsobem chrání 16 % plochy státu, rozdělených na více než 16 000 federálních, státních a soukromých chráněnách území. Celková plocha činí 1 479 286 km2. (UNESCO, 2014) 6.1.3.2 PŮDNÍ EROZE A DEGRADACE Rozmach velkoplošného pěstování sóji způsobuje zhutňování půdy, erozi a půdní degradaci. Nejen že dochází ke ztrátám cenných živin a poklesu kvality půdy, ale navíc je odplavovaná půda akumulována na dně údolí, nádrží a zavlažovacích kanálů a způsobuje další komplikace (de Castro, 2009). Odhaduje se, že brazilské sojové plantáže ročně ztratí v průměru 19 až 30 tun půdy na 1 hektar, v závislosti na stanovišti a způsobu obhospodařování. (Altieri, 2006) V oblastech cerrada průběhu devadesátých let 20. stol. bylo postupně opuštěno přibližně 45 tis. km2 zemědělských ploch poté, co míra eroze dosáhla až 130 tun/ha za rok. (Klink, 2006) Na 1kg vypěstovaných bobů může ztráta půdy erozními vlivy dosáhnout až 10kg. K omezení rozsahu eroze je vhodné použití bezorebných technik a adekvátní rotace plodin. Zároveň je nutno snížit dávkování zemědělských chemikálií, aby se zabránilo jejich koncentraci v půdách a v podzemních vodách. (Barreto, 2007) Přestože bezorební techniky omezují míru eroze, mnoho farmářů pěstuje GMO sóju i na plochách, které nebyly v minulosti obhospodařovány právě z důvodu vysokého rizika eroze. Je-li na takovýchto stanovištích snížen vegetační pokryv (aplikace herbicidů), může docházet k vysokým ztrátám půdy i bez orby. (Altieri, 2006) Z příkladu bolivijských sojových plantáží mohou být odvozeny důsledky i pro sóju brazilskou. V oblasti u města Santa Cruz se sója pěstovala od 70. let 20. století a v současnosti trpí tato oblast vážnou degradací půdy. Navíc jsou půdy okolo Santa Cruz úrodnější a na rozdíl od brazilských plantáží nebylo, alespoň z počátku, nutno používat hnojiva a vápnění. Z dlouhodobého hlediska je tedy tento druh hospodaření s nejvyšší pravděpodobností neudržitelný, nebo jen za cenu masivních dodatků živin. (Fearnside, 2000)

34

6.1.3.3 KONTAMINACE PŮD, VODY A POTRAVIN Brazilský trh s pesticidy prodělal za posledních deset let výrazný nárůst (190 %), více než dvakrát rychlejší než zbytek světa (93 %). Od roku 2008 si Brazílie drží první pozici ve spotřebě pesticidů. Mezi lety 2010 a 2011 jich bylo použito celkem 936 tis. tun v hodnotě přibližně 8,5 miliardy USD. Největší podíl mají herbicidy se 45 %, dále pak fungicidy – 14 % a insekticidy 12 % (Rigotto a kol, 2014). To při porovnání celkové zemědělské plochy podle FAO odpovídá spotřebě 1275 kg/km2 Pro srovnání Česká republika spotřebovala za rok 2013 celkem 5 511 tun pesticidů, tj. 129 kg/km2. (UKZÚZ, 2014) Tyto chemické přípravky mohou mít nechtěné dopady jak na životní prostředí, tak na lidskou populaci (viz. kapitola 3.4). Jako příklad může posloužit záplavová oblast v blízkosti města Santarém. Vybudování přístavu urychlilo rozšiřování sojových plantáží (snadnější a levnější transport). Zemědělské chemikálie jsou splachovány do záplavových jezer, která se během období sucha zmenšují. To vede ke koncentraci ryb, což usnadňuje jejich výlov. Takto se chemikálie dostávají do těl ryb a potažmo do těl jejich konzumentů (Fearnside, 2000). Pesticidy jsou na velkoplošných farmách často aplikovány leteckými postřiky, u kterých hrozí odvanutí větrem a kontaminace okolních porostů a vodních ploch. (Altieri, 2006) Podle výsledků Programu pro analýzu residuálních pesticidů v potravinách bylo v roce 2011 pouze 22 % z celkem 1628 vzorků potravin bez známek kontaminace. Problémem je také pašování chemických přípravků z okolních zemí. Dva vzorky obsahovaly i zbytky dvou pesticidů (azaconazol a tebufenpyrad), které nejsou v Brazílii registrovány. (Rigotto a kol, 2014) Hnojiva V roce 2010 spotřebovala Brazílie 3,7 tun dusíkatých hnojiv a 4,4 tun fosforečných hnojiv na 1 km2. V porovnání s množstvím hnojiv použitých ve stejném roce v České republice (7,9 t/km2 N hnojiv a 1,4 t/km2 P hnojiv) aplikuje Brazílie pouze necelou polovinu dusíkatých hnojiv. Sóju však zpravidla není potřeba přihnojovat dusíkatými hnojivy. Naopak v případě forforečných hnojiv je situace opačná – Brazilská spotřeba překračuje českou více než třikrát. (Faostat, 2015)

35

6.1.4 SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY Pěstování sóji je v současnosti doménou velkofarmářů a společností, zaměřených v první řadě na zisk bez ohledu na dlouhodobé následky. Obyvatelé, žijící na území vhodném k pěstování sóji, jsou často násilně vystěhováváni (což je usnadněno vysokou mírou korupce), dochází k případům nucených prací, koncentraci příjmů, nárůstu počtu chudých ve velkých městech a místním nedostatkům potravin. 6.1.4.1 VYSÍDLOVÁNÍ OBYVATEL A PROBLÉMY S VLASTNICKÝMI PRÁVY Pěstování sóji je rentabilní pouze při využití velkých ploch a značných investicích, což automaticky vylučuje malé farmáře (Barreto, 2007). Velkofarmáři se sójou zřídka odlesňují plochy, na kterých zakládají plantáže. Místo toho odkupují parcely od malých farmářů či chovatelů dobytka, kteří plochu původně odlesnili a začali obhospodařovat, a kteří se posléze přesunou do hraničního území a kácejí dále. (Fearnside, 2000) Mnoho malých zemědělců, v současnosti ohrožných vytlačením ze svých polí, se původně přestěhovalo do oblasti z důvodu vytlačení ze svých farem na „starých hranicích“ v jižní části Brazílie. V 70. letech 20. století bylo nuceno opustit venkovské oblasti ve státě Paraná na jihu Brazílie 2,5 milionu lidí a počet malých farem klesl o 109 000.

Ve státě

300 000 nemovitostí

Rio

Grande

a konsolidaci

do Sul

došlo

v této době

obhospodařovaných ploch

k zániku

zhruba

do monokulturních

plantáží. Přestože se většina obyvatel přemístila do měst, část migrovala do hraničních oblastí Amazonie a stala se další příčinou odlesňování. Dnes podobná situace probíhá v amazonské části Brazílie, zejména na severu státu Mato Grosso a v západní části státu Maranhão. (Fearnside, 2000) Původní obyvatelé a členové komunit Quilombola (potomci bývalých otroků) ve státě Mato Grosso do Sul čelí od roku 2007 snahám o vystěhování z ploch, které si nárokují jako tradiční území. Díky zdlouhavosti legálního procesu se postupně stupňuje násilí a komunity jsou vystaveny výhrůžkám a útokům. V roce 2013 bylo kvůli sporům o vlastnická práva zavražděno 34 lidí a v roce 2014 v období leden-říjen bylo zabito dalších 5 osob. (Amnesty International, 2015) 6.1.4.2 KORUPCE V porovnání se zbytkem Jižní Ameriky trpí Brazílie o něco nižší mírou korupce. Podle indexu vnímání korupce za rok 2014 se Brazílie umístila na 69. pozici

36

(pro srovnání – Česká republika obsadila 53. místo). Vymahatelnost konvence OECD proti korupci z roku 2011 je však nízká (2. nejnižší úrověň). Přestože nejde o následek odlesňování a expanze sóji, korupce ji do značné míry umožňuje. Většina těžby a odlesňování v brazilské Amazonii je nelegální. Brazilský federální systém nechává místním

zastupitelstvům

(která

jsou zodpovědná

za tvorbu

místní

legislativy

a výkonnou moc) poměrně velkou míru nezávislosti ve financování, což může vést k obzvláště rozšířené korupci. (Transparency International, 2014) 6.1.4.3 CHUDOBA Pěstování sóji navíc vyžaduje velké počáteční investice do mechanizace a přípravy půdy a díky tomu je tento způsob pěstování dostupný víceméně pouze velkofarmám a vylučuje malé pěstitele. Kamkoliv se v Latinské Americe rozšířilo pěstování sóji, došlo k extrémní koncentraci příjmů. Nárůst rozlohy sojových plantáží způsobil v průměru ztrátu 11 pracovních míst a vytvořil pouze jednu novou pracovní pozici. (Fearnside, 2000) Zhruba 35 % obyvatel Brazílie žije pod prahem chudoby s příjmy nižšími než 2 USD denně. Na venkově je situace ještě horší – kolem 51 % populace (18 milionů osob) je ohroženo chudobou. Nejhorší je situace na severovýchodě země – 58 % celkové populace (67 % obyvatel venkova) zde žije pod úrovní chudoby, což často vede k migraci do měst. S chudobou jsou spojeny další problémy, jako například nízká úroveň vzdělání, nedostupnost lékařských zařízení nebo neodpovídající zásobování pitnou vodou. (IFAD, 2012) 6.1.4.4 OTROCTVÍ Velkým problémem je v Brazílii novodobé otroctví. V případě zemědělských dělníků jde často o chudé obyvatele velkých měst (zpravidla muži), kteří pod nabídkou výdělku opustí svůj domov za prací na plantáži, kde jsou poté zbaveni prostředků, zadluženi (poplatky za cestu, ubytování, stravu apod.) a pod hrozbou násilím či zabitím vystaveni nuceným pracem. Většina osob v zemědělském sektoru je nucená pěstovat sóju, kávu, kakao, pomeranče, a čaj. Menší podíl pracovníků pak připadá na lesní těžbu, chov dobytka a pálení dřevěného uhlí. Odhaduje se, že v současnosti je v celé Brazílii zotročeno 155 300 lidí. Silná brazilská ekonomika láká pracovníky z okolních zemí (Bolívie, Peru), kteří často nemluví portugalsky a jsou tedy pod pohrůžkami násilí,

37

deportace a zadlužení snadno manipulováni. (GSI, 2015). Jednou z podmínek sojového moratoria je zákaz otrockých prací. Farmy, na kterých jsou objeveni zotročení dělníci, jsou automaticky vyloučeny z obchodu s vypěstovanou sójou. (ANEC, 2006) 6.1.4.5 NARUŠENÍ MÍSTNÍ POTRAVINOVÉ SOBĚSTAČNOSTI Přestože Brazílie již od konce 80. let 20. stol. v rámci mezinárodního obchodu vyváží velké množství potravin, stále vysoký počet obyvatel trpí hladem a místy nemá k potravinám přístup. V minulosti si byli malí farmáři viceméně schopni zajistit vlastní spotřebu potravin. Avšak vzhledem k ekonomickému zaměření na velkoprodukci plodin jako je sója vznikají poměrně rozsáhlá území bez přístupu k dostatečně rozmanité stravě. Obyvatestvo je pak nuceno kupovat potraviny, které nepocházejí z místní produkce a stává se tak závislými na dovozu. (Ortiz a kol. 2013)

6.2 ARGENTINA Zemědělská výroba je důležitým pilířem argentinské ekonomiky. Podíl zemědělství na hrubém domácím produktu se pohybuje okolo 7 % a využívaná plocha připadá na 54,4 % území (The World Bank, 2015). Zemědělský sektor zaměstnává kolem 35 % obyvatel a výrazně se zaměřuje na export – 55 % objemu celkového exportu tvoří zemědělské produkty. Díky změnám v obchodní politice země, zvýšení cen na mezinárodních trzích a novým požadavkům na produkci biopaliv došlo v posledních dvaceti letech k výraznému rozvoji pěstování olejnin a zejména sóji (obr. 1). Mezi lety 1988 a 2002 došlo k poklesu objemu sklizených pícnin a siláže a k jejich nahrazení sójou téměř v poměru 1:1. (Di Paola, 2014) 6.2.1 PODÍL SÓJI NA PRODUKCI Sója je v současnosti nejdůležitější argentinský zemědělský produkt (nepočítáme-li celkový objem pícnin a siláží). V roce 2013 bylo v zemi vypěstováno téměř 50 milionů tun sojových bobů, což činí více než 50 % celkové domácí produkce a 18 % celosvětové produkce. Celková plocha využitá k pěstování sóji zabrala 194 tis. km2, což činí 49 % z 392 tis. km2 orné půdy. Dalšími nejčastěji pěstovanými plodinami jsou kukuřice, cukrová třtina, pšenice, ječmen, čirok a slunečnice. (Faostat, 2015)

38

60 50

Miliony tun

40 30 20 10 0

Obr. 11: Produkce zemědělských plodin v Argentině v roce 2013 Zdroj: (Faostat, 2015)

6.2.2 EXPORT Podobně

jako

Brazílie

vyváží

Argentina

obrovské

množství

zpracované

i nezpracované sóji. V současnosti je třetím největším vývozcem sóji na světě a zároveň i největším světovým vývozcem sojového šrotu. V roce 2011 jich bylo ze země exportováno 26,8 milionů tun, tedy téměř dvojnásobné množství v porovnání s Brazílií. Boby (10,8 milionů tun) jsou třetím a olej (4,4 miliony tun) pátým nejvýznamnějším zemědělským produktem Argentiny. (Faostat, 2015) 30

Miliony tun

25 20 15 10 5 0

Obr. 12: Export zemědělských plodin v Argentině v roce 2011 Zdroj: (Faostat, 2015)

39

6.2.3 ENVIRONMENTÁLNÍ DOPADY PĚSTOVÁNÍ SÓJI Velkoplošné pěstování sóji v Argentině čelí řadě problémů, jako jsou odlesňování a ztráta biodiverzity, vyčerpávání živin v půdě, nadměrná aplikace pesticidů a vznik odolných plevelů, eroze a degradace půd. (Antoniou a kol, 2010) 6.2.3.1 ODLESŇOVÁNÍ A ZTRÁTA BIODIVERZITY Stejně jako v Brazílii je příčinou odlesňování budování infrastruktury a následná přeměna lesních porostů k zemědělskému využití. (Redaf, 2010) Mezi lety 1990 a 2005 bylo

v Argentině

odlesněno

zhruba

22 410 km2,

což činí

6,4 % území. (Mongabay.com, 2006) Mezi lety 2006 a 2011 došlo ke snížení plochy lesních porostů o 1,22 % a jejímu nahrazení hospodářskými plodinami, zejména sójou. (Di Paola, 2014). Podle posledních dat z roku 2012 pokrývaly lesní porosty 289 204 km2, tj 10,6 %. (The World Bank, 2015) Biodiverzita a chráněná území: v Argentině žije kolem 1913 druhů obojživelníků, ptáků, savců a plazů. 13,3 % jsou endemity a 6,4 % z nich je na seznamu ohrožených druhů.

Dále se zde vyskytuje

9372 druhů

vyšších

rostlin,

z nichž

11,7 %

jsou endemické. Pouze 2,1 % území jsou pod nějakým stupněm ochrany podle IUCN. (Mongabay.com, 2006) 6.2.3.2 VYČERPÁVÁNÍ ŽIVIN V PŮDÁCH V případě sóji se zpět do půdy vrací pouze 14 % živin, které se spotřebují pro její vypěstování. Odhaduje se, že obnova živin v půdách vyžaduje dodatek 1 milionu tun dusíkatých a 227 tis. tun fosforečných hnojiv v celkové hodnotě 910 milionů USD ročně (Di Paola, 2014). V roce 2010 bylo spotřebováno 2,49 t/km2 dusíkatých hnojiv a 1,44 t/km2 fosforečných hnojiv. V porovnání s ČR je spotřeba fosforečných hnojiv na téměř stejné úrovni (1,42 t/km2 ), avšak dusíkatých hnojiv spotřebujeme více než trojnásobek, zhruba 7,86 t/km2 . (Faostat, 2015) V minulosti používali místní farmáři systém rotace plodin (nejčastěji kukuřice, pšenice, sója), který zajišťoval udržitelnou produkci s minimem dodatků. Ještě v polovině 90. let 20. století bylo vyčerpání půd v Argentině víceméně neznámým problémem. GMO sója je však pěstována souvisle rok co rok a tím pádem dochází ke zvýšení odběru živin jako

40

je fosfor a draslík. Ročně tak přichází půda zhruba o 3,5 milionu tun živin, kdy se sója na tomto čísle podílí asi polovinou. (Antoniou a kol, 2010) 6.2.3.3 NADMĚRNÁ APLIKACE PESTICIDŮ V posledních deseti letech došlo k masivnímu rozšíření GMO sóji a zárověň také k zvýšené spotřebě pesticidů, zejména glyfosátových herbicidů (Faostat, 2015) Mezi lety 1995 a 2001, současně s rozmachem RR sóji, vzrostl trh s herbicidy z 42 tun na 111,7 tis. tun, zatímco podíl insekticidů se za stejné období zvýšil pouze o 1,2 tis. tun

na celkové

množství

15,7 tis. tun.

Trh

s fungicidy

vzrostl

z 7,9 na 9,7 tis. tun. Často dochází k neodborné aplikaci těchto látek a kontaminaci nezamýšlených

ploch

(Antoniou

a kol, 2010).

V roce

2011 bylo

v Argentině

2

spotřebováno 266 052 tun pesticidů, tj. 699 kg/km (Faostat, 2015). 6.2.3.4 EROZE PŮD A DEZERTIFIKACE. Dochází k rozšiřování obdělávané půdy i do okrajových oblastí, které byly v minulosti považovány méně hodnotné nebo obtížně obdělatelné. Tato územíí jsou náchylnější k vodní i větrné erozi. V současnosti je zhruba 20 % obdělávaného území vystaveno erozi (Di Paola, 2014). RR sója umožňuje výsev i do míst, kde v minulosti panovala příliš silná konkurence ze strany buřeně. Používání pesticidů tuto nevýhodu obchází, ale vyvstává zde další problém, kterým jsou rezistentní plevele (viz kapitola 4.3.). Dalším problémem je skutečnost, že využití bezorebných technik je výhodné pouze na některých typech půdy. Při jejich použití na plochách s písčitými nebo jílovitými půdami (tvorba krust) dochází k vyšší míře eroze a ztráty vody a živin než při použití orby. (Antoniou a kol, 2010) 6.2.4 SOCIÁLNÍ DŮSLEDKY Stejně jako v Brazílii i v Argentině není pěstování sóji bezproblémové ani co se týče společenských následků. Mezi problémy, kterým čelí místní obyvatelé, patří konflikty o vlastnická práva, vysídlování, příjmová nerovnost nebo zdravotní následky používání pesticidů.

41

6.2.4.1 VYTLAČOVÁNÍ DOMORODÉ POPULACE V období 1980 – 2010 bylo v severní Argentině zaznamenáno 153 sporů o územní vlastnická práva. Mezi roky 2000 a 2008 jich bylo 136, tj. 89 % všech případů a celková sporná plocha pokrývala přes 17 tis. km2. To je způsobeno přechodem na model

zemědělského

velkoplošnými

exportu,

plantážemi,

kdy jsou tradiční

nejčastěji

se sójou.

malé

farmy

Nejčastějším

nahrazovány

důvodem

sporů

je skutečnost, že 99 % domorodé populace nevlastní žádnou půdu a nemůžou své nároky legislativně vymáhat. V 56 % případů dochází k vystěhovávání populace za použití výhružek, zastrašování zkorumpovanými policejními složkami i fyzického násilí. Jen v případě zaznamenaných případů se tyto problémy dotýkají 97 995 osob, z toho je 60 % domorodého původu. (Redaf, 2010) Slabá vymahatelnost práva činí zemi velice náchylnou ke korupci, přestože má Argentina adekvátní legislativu i instituce k jejímu potlačování. V roce 2014 se země umístila až na 107 místě indexu vnímané korupce. To umožňuje velkofarmářům ovlivňovat

místní

administrativu

a efektivně

znemožňuje

legální

obranu

vystěhovávaných obyvatel. (Transparency International, 2014) V březnu 2015 byla komunita India Quilmes na severozápadě země napadena ozbrojenými útočníky a vyhnána ze svého území. Bylo zraněno 7 lidí. Nikdo z útočníků nebyl obviněn. (Amnesty International, 2015) 6.2.4.2 OTROCTVÍ Podle globálního indexu otroctví je v současnosti v Argentině nějakým způsobem zotročeno zhruba 77 300 osob tj. 0,19 % celkové populace (GSI, 2015). Dělníci na sojových plantážích často pracují bez adekvátní výbavy, přístřeší, přístupu k vodě a elektřině a někdy i potravinám. V roce 2013 bylo v provincii Salta na severu země objeveno a zachráněno 85 dělníků. Novodobé otroctví

v Argentině je spojeno

s obchodováním s lidmi a nucenou prostitucí. (O'Boyle, 2013) 6.2.4.3 CHUDOBA Přestože je Argentina třetím světovým producentem a vývozcem zemědělských plodin, stále je 29,9 % (více než 12 milionů osob) populace ohroženo chudobou. Na venkově je tento podíl ještě vyšší, odhaduje se, že v průměru 40 % venkovské populace

žije

pod úrovní

chudoby

(IFAD, 2012).

V současnosti

se míra

42

nezaměstnanosti pohybuje kolem 6,9 % (INDEC, 2014). Mechanizované pěstování sóji vyžaduje asi o 30 % méně manuální práce a neuživí stejné množství farmářů jako tradiční zemědělství. Sojové plantáže vyžadují v průměru pouze dva pracovníky na 10 km2 (Antoniou a kol, 2010). To dále zvyšuje míru migrace do měst. Severozápad a severovýchod země trpí nejvyšší mírou chudoby – celá polovina populace má k dispozici méně než 1,25 US na den. Příčinou chudoby je podle IFAD omezený přístup k výrobním prostředkům, nízká úroveň vzdělání a zastaralá zemědělská technika a technologie. (IFAD, 2012) 6.2.4.4 POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST V současnosti je sója pěstována na 54 % zemědělské plochy a i přesto, že dochází k rozšiřování obhospodařovaných území, podíl tradičních plodin jako kukuřice a pšenice nadále klesá. Od začátku 70. let 20. stol. do současnosti poklesl podíl rýže o 44 %, kukuřice o 26 %, pšenice o 3 % a slunečnice o 34 % (Di Paola, 2014). V období 1997 až 2001 se snížil výnos brambor o 1,3 milionu tun (-39 %), hrášku o 23,2 tis. tun (-68 %) a čočky o 7,2 tis. tun (-80 %). Rovněž došlo ke snížení produkce fazolí, masa, vajíček

a mléčných

produktů.

Mezi

roky

2000 a 2005 bylo

kolem

2

46 000 km zemědělské půdy určené k pěstování obilnin, ovoce, zeleniny a chovu dobytka nahrazeno sojovými plantážemi. Dochází tak ke snížení pestrosti a lokální dostupnosti

potravin.

Přestože

je Argentina

světovým

vývozcem

a produkuje

mnohonásobně větší množství potravin, než sama spotřebuje, stále se potýká s lokálními nedostatky potravin, paradoxně zejména na venkově. (Antoniou a kol, 2010). 6.2.4.5 ZDRAVOTNÍ DŮSLEDKY Během devadesátých let došlo v Argentině k prudkému nárůstu spotřeby agrochemikálií. Během stejné doby stoupl počet případů novorozenecké úmrtnosti, rakoviny, leukémie, nádorů, vývojových poruch, neplodnosti u mužů a došlo k nárůstu degenerativních nemocí (poruchy žláz s vnitřní sekrecí, nervové poruchy) spojovaných s pesticidy (Do Carmo, 2013). V provincii Chaco a Santa Fe byl výskyt těchto onemocnění třikrát vyšší v komunitách, žijících v blízkosti sojových plantáží než ve vesnicích, zaměřených primárně na chov dobytka. Mezi lety 1997 a 2009 stoupl počet zdravotně postižených novorozenců ze 46 za rok na 186, více než čtyřnásobný nárůst. (Yepez, 2010)

43

7

FAIR TRADE

7.1 OBECNÉ INFORMACE a PRINCIPY „Spravedlivý obchod neboli fair trade je způsob obchodu, který dává příležitost pěstitelům, řemeslníkům a zaměstnancům v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky, aby se uživili vlastní prací za důstojných podmínek. Fair trade je založen na partnerství mezi výrobci na straně jedné a spotřebiteli na straně druhé. Výrobcům fair trade nabízí spravedlivé obchodní podmínky, důstojný život a možnost plánovat budoucnost. Spotřebitelům pak fair trade dává jedinečnou možnost se prostřednictvím každodenního nakupování snadno a účinně zapojit do snižování chudoby lidí na celém světě.“ (NaZemi: Fairtrade.cz, 2010) Principy fair trade     

Férová cena: Pěstitelé dostávají za své výrobky cenu, která jim umožňuje pokrýt náklady na výrobu a získat prostředky pro důstojné živobytí; Zákaz dětské práce; Zabezpečení důstojných a bezpečných podmínek pro zaměstnance. Pracovníci dostávají mzdu, která pokrývá náklady na jejich živobytí; Povinnost vyplácet tzv. sociální příplatek. Tento dodatečný příjem je investován do projektů místního rozvoje, zejména v sociální oblasti; Škodlivé agrochemikálie a geneticky upravené plodiny jsou z fair trade vyloučeny. (NaZemi: Fairtrade.cz, 2010)

7.2 FAIR TRADE SÓJA V ČESKÉ REPUBLICE Přestože by rozvoj obchodu s fair trade certifikovanou sójou mohl do určité míry zmírnit nepříznivé následky klasického pěstování, ani sój ani sojové produky (semena, olej, pokrutiny) nejsou momentálně v nabídce fair trade obchodů dostupné a sója slouží pouze jako surovina pro výrobu dalších výrobků (např. sojová omáčka). Navíc nejsou pro sóju vypracovány fair trade standardy (žádné sociální nebo environmentální požadavky na pěstování). (Fairtrade labelling organizations international, 2009) Fair trade sója je v současnosti dostupná ve Velké Británii, nicméně ani Česká republika ani Německo s fair trade sójou zatím neobchoduje (Transfair, 2014) Sojovým produktům, které jsou do Česka dováženy v duchu fair trade, chybí certifikace a pocházejí z rozvinutých zemí jako například Kanada či Francie, takže jsou pro zaměření této práce irelevantní (Alpro, 2014).

44

ZÁVĚR Sója je důležitou hospodářskou plodinou, a dá se očekávat, že v budoucnosti její spotřeba jenom poroste. Díky rostoucí lidské populaci a její spotřebě masa se bude jen zvyšovat potřeba levného krmiva s vysokým obsahem proteinů. Pro toto využití je sója výjimečně vhodná. Zvýšená produkce a konzumace sóji však s sebou přináší i řadu problémů. Expanze sóji v Jižní Americe představuje hrozbu pro lesní porosty, biodiverzitu a ekologickou stabilitu a nese s sebou také mnoho společenských problémů. Sója

se v současnosti

pěstuje

především

na velkoplošných

plantážích

mechanizovaným způsobem, za použití průmyslových hnojiv, pesticidů a herbicidů. Tento způsob, rozvinutý ve Spojených státech amerických, víceméně zajišťuje produkci krmiv hospodářských zvířat (zejména skotu a drůbeže). Geneticky modifikovaná sója vyvinutá společností Monsanto je odolná vůči totálnímu herbicidu Roundup a usnadňuje celkové pěstování. GM sója nicméně byla a je předmětem kontroverze – ať už environmentální a zdravotní důsledky nové odrůdy nebo herbicidu aplikovaného při jejím pěstování. Ačkoliv byly Spojené státy americké od druhé světové války vedoucím producentem sóji (v roce 2013 vypěstovaly 89,4 milionů tun), předpokládá se, že Brazílie brzy převezme první místo (údaje na webu FAOSTAT jsou dostupné v současnosti pouze do roku 2013). Dalšími významnými pěstiteli jsou Čína, Indie, Paraguay, Kanada, Uruguay, Ukrajina a Bolívie. Tyto země jsou pochopitelně i nejvýznamnějšími vývozci sóji. USA vyvezly v roce 2013 34,3 milionů tun, těsně následované Brazílií s 32,9 miliony tun. Hlavními importéry sóji jsou Čína (paradoxně země, ze které sója původně pochází), Japonsko a Mexiko. Asijské země obecně jsou největšími konzumenty sojových potravin vyráběných přímo z bobů, zatímco západní země využívají sóju hlavně jako krmivo pro hospodářská zvířata a v menší míře sojový olej. Z evropských zemí dovážejících sóju jsou na předních příčkách Německo a Španělsko. Dovoz sóji a sojových produktů do ČR pochází podle údajů Českého statistického úřadu z většiny z Německa a Polska. Brazílie jako producent obsazuje nižší příčky, nicméně z dat Evropské komise lze odvodit, že sója importovaná k nám z evropských zemí původně pochází ze zemí Jižní Ameriky a v menší míře z USA, evropská produkce je zanedbatelná (1,2 milionů tun vyprodukováno vs. 17,6 milionů tun dovezeno). Stejně jako v ostatních zemích jsou primárním sojovým produktem

45

dováženým do ČR pokrutiny – v roce 2005 bylo dovezeno 612 438 tun pokrutin, v porovnání s „pouhými“ 44 469 tunami bobů a 40 847 tunami oleje. Pěstování sóji s sebou nese řadu problémů, zejména v rozvojových zemích. Mechanizované zemědělství přeměňuje velké plochy v méně stabilní systém, více ohrožený degradací půdy a erozí než pole menších rozloh a s větší rozmanitostí plodin. Nicméně hlavním a nejvýznamnějším důsledkem pěstování sóji v Jižní Americe je odlesňování a degradace lesních systémů, ať už amazonského deštného pralesa nebo cerrada. Velkoplošné zemědělství není hlavní příčinou odlesňování (sója se přímo podílí na odlesňování zhruba 13 – 18 %), na první příčce je stále chov dobytka (dalšími důvody jsou těžba nerostných surovin a výstavba infrastruktury a vodních děl). Jde nicméně

o významnou

nepřímou

příčinu

odlesňování.

Rostoucí

ceny

sóji

na mezinárodním trhu motivují zemědělce k vyšším sklizním a nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je právě rozšíření plantáží. V oblastech,

kde probíhá

kácení

původního

pralesa

a výstavba

základní

infrastruktury, často chybí vládní přítomnost a vymahatelnost práva je mizivá. To znamená příležitost pro nelegální těžbu dřeva, či prostě odlesňování a vypalování a posléze k rozšíření polí. Drobní zemědělci, kteří často odlesní část porostu k zemědělskému využití, jsou k tomu nuceni okolnostmi, kdy často nemají na výběr a musí si obstarat obživu. To samé platí pro lesní dělníky. Dalším problémem, zejména v Brazílii, je novodobé otroctví. Díky nepřítomnosti policejních složek a korupci také často dochází k tomu, že jsou původní obyvatelé nebo osadníci vytlačeni ze svých farem zemědělskými podniky, rozšiřujícími své plantáže. Velkofarmáři často disponují značnými

finančními

prostředky, které mohou

využít

pro lobování

ve vládě

a k úplatkům, a zajistit si tak postup bez ohledu na zákony nebo dopad na místní obyvatelstvo, biodiverzitu a celkovou environmentální stabilitu. Sója má, jako další rostliny z čeledi Fabaceae, schopnost vázat vzdušný dusík díky symbiotickým hlízkovým bakteriím. Je tedy schopná růst na chudších půdách. Při plantážním pěstování GMO sóji však dochází k potlačení nitrofilních bakterií a kultura se tak neobejde bez dodatků živin průmyslovými hnojivy. Ty, v kombinaci s použitými pesticidy, způsobují kontaminaci povrchových i podzemních vod. Navíc jsou velké plochy bez ochrany lesním porostem nebo mezemi náchylné k erozi a s ní spojené ztrátě živin. Fair trade sója, tedy produkt, vypěstovaný v souladu s fair trade principy tak, aby byly omezeny negativní dopady jeho pěstování, v současné době v ČR neexistuje 46

a nedováží se. Fair trade produkty jsou takové, při jejichž pěstování nedochází k destrukci původních ekosystémů, je omezeno používání průmyslových hnojiv a pracovníci si vydělají dostatek peněz k důstojnému životu. Fair trade sója začíná být nabízena v některých zemích západní Evropy, jako např. ve Velké Británii, nicméně v Česku zatím dostupná není.

47

SUMMARY Soy is an important crop and its consumption is bound to increase in the future. Thanks to the growing human population and its meat consumption the need for cheap protein rich feed will only rise. Soy is exceptionally fitting for this use. However, increased production and consumption of soy also brings many problems. Soy expansion in South America poses threat to forests, biodiversity and ecological stability and causes various social issues. At the present time, soy is predominantly grown on large scale soy plantations with heavy

use

of mechanization,

industrial

fertilizers,

pesticides

and herbicides.

This method, developed in United States of America, basically secures production of stock feed (mainly cattle and poultry). Genetically modified soy, developed by Monsanto corporation, is herbicide (Roundup) resistant and proves easier overall production. However, GM soy was and still is a controversial topic – whether environmental and health impacts of new GM strain or herbicides used in its cultivation. Even though United States of America was the leading soy producer since the Second World War (with production of 89,4 milion tonness in 2013), it is presumed that Brazil will soon take the lead (the FAOSTAT data are currently only available for year 2013 and prior). Other important producers of soy include Argentina, India and Paraguay. These countries are, of course, also the most important exporters. USA exported 34,3 milion tonnes in 2013, closely followed by Brazil with 32,9 milion tonnes. The main importers of soy are China (paradoxically the country of soy origin), Japan and Mexico. Asian countries in generall are the biggest consumers of soy produced food, made directly from soybeans. In contrast, western countries mainly use soy cake for animal feed production and to a lesser extent, soy oil. The most important european importers are Spain and Germany. According to the Czech statistical office data, imported soy and soy products come into

the Czech

Republic

predominantly

from

Germany

and Poland.

Brazil,

as a producer, ranks lower. However, the European commision data shows that soy, imported to the Czech Republic from other european countries mainly originates from south America countries and to a lesser extent from USA. European production of soy is negligible – only 1,2 milion tonnes are produced in Europe vs. 17,6 tonnes imported. Just as in other countries, the main import into the Czech Republic is soy cake – residuals after oil pressing used as animal feed – 612 438 tonnes of soy cake was

48

imported in 2005 compared to „only“ 44 469 tonnes of soybeans and 40 847 tonnes of soy oil. Soy cultivation brings many problems, especially in developing countries. Mechanized agriculture transforms large swaths of land into a less stable system, more threatened by soil degradation and erosion compared to smaller fields with higher crop diversity. However, the main and most important issue of soy cultivation in south America is deforestation and degradation of forest ecosystems, be it Amazon rainforest or brazilian „cerrado“. Large scale farming is not the main cause of deforestation (soy itself accounts for 13 – 18 %), cattle ranching takes the first place (another causes are mineral mining and infrastructure construction). However, it is still a major indirect cause of deforestation. Growing soy prices on international markets motivate farmers to higher production and the easiest way to achieve that is an expansion of plantation. Furthermore, the areas of deforestation of prime forests and first basic infrastructure construction often lack goverment presence and law enforcement is minimal. This poses great opportunity for illegal logging operations followed by agriculture expansion. Small farmers, slashing and burning the forest frontier, are forced by local circumstances and often don’t have other way of making a living. The same goes for loggers. Slavery, especially in Brazil, poses yet another problem. Thanks to the lack of law enforcement and corruption, indigenous people together with new settlers are often driven out by large agrobusinesses, extending its plantations. These agrotycoons often have considerable wealth at their disposal and are able to use it for government lobbying and bribes, securing their business with no regard to laws, local population, biodiversity and overall environmental stability. Soy has, just as many other Fabaceae plants, ability to bind aerial nitrogen thanks to the symbiotic bacteria living in root nodes. Therefore it is capable of growing on poorer soils. When growing GMO soy the number of nitrophilous bacteria is reduced thanks to pesticide application and the ability of the plant to bind nitrogen is lowered. Therefore is necessary to suplement soil nutrients with fertilizers. These fertilizers, in combination with pesticides used, cause surface and ground water contamination. Furthermore, large swaths of land with no forest cover are more prone to erosion and loss of nutrients. Fair trade soy, a product made with fair trade principles in mind, should minimize the negative impacts of its production. This includes no original ecosystem disruption 49

or destruction, minimalization of industrial fertilizer use and providing fair income for the workers. Fair trade soy is beginning to be sold in some countries of western Europe, such as Great Britain, however it is not available in the Czech Republic yet.

50

SEZNAM ZKRATEK CAR

Venkovský environmentální registr

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

EU

Evropská unie

EUROSTAT Evropský statistický úřad FAO

Organizace pro výživu a zemědělství

FAOSTAT

Statistický úřad FAO

GM, GMO

Geneticky modifikovaná (plodina)

ha

hektar

INCRA

Brazilský národní institut pro osídlování a agrární reformu

IUCN

Mezinárodní svaz ochrany přírody

JAR

Jihoafrická republika

km2

kilometr čtvereční

MENDELU

Mendelova univerzita

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

OSN

Organizace spojených národů

PRODES

Projekt ročního vyhodnocování rychlosti odlesňování v Brazílii

RR

„Roundup ready“ (plodina rezistentní vůči herbicidu Roundup)

tis.

tisíc

USA

Spojené státy Americké

USD

Americký dolar

51

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1.] ALPRO 2014 Alpro.com [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.alpro.com/cz/faq?c=1%E2%80%8E [2.] ALTIERI, PENGUE 2006 GM soybean: Latin America’s new colonizer. GRAIN. Grain.org [online]. [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.grain.org/es/article/entries/588-gm-soybean-latin-america-s-new-co lonizer [3.] AMNESTY INTERNATIONAL 2015 Amnesty International Report 2014/15.. Amnesty.org [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/countries/americas/brazil/report-brazil/ [4.] AMNESTY INTERNATIONAL 2015 Amnesty International Report 2014/15.. Amnesty.org [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/countries/americas/argentina/report-argentina/ [5.] ANTONIOU, BRACK, CARRASCO, FAGAN, HABIB, KAGEYAMA, LEIFERT, Rubens NODARI, PENGUE. 2010 GM SOY Sustainable? Responsible?. GLS Gemeinschaftsbank eG: ARGE Gentechnik-frei (Arbeitsgemeinschaft für Gentechnik-frei erzeugte Lebensmittel) [online].[cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://www.gmwatch.eu/images/pdf/ gm_full_eng_v15.pdf [6.] ASNER, KNAPP, BROADBENT, OLIVIERA, KELLER, SILVA. 2005Selective Logging in the Brazilian Amazon: Science, 310: 480-482.. Dostupné z: http://www.redd-monitor.org/wordpress/wp-content/uploads/2008/10/asner-et-a l-2005-selective-logging-in-the-brazilian-amazon.pdf [7.] AZEVEDO-RAMOS. 2007 Sustainable development and challenging deforestation in the Brazilian Amazon: the good, the bad and the ugly. FAO Corporate document repository [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/011/i0440e/i0440e03.html [8.] BØHN, CUHRA. 2014 How “Extreme Levels” of Roundup in Food Became the Industry Norm. Independent Science News [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.independentsciencenews.org/news/how-extreme-levels-of -roundup-in-food-became-the-industry-norm/ [9.] Český statistický úřad: 2014 Databáze zahraničního obchodu. ČSÚ [online].. vyd. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO [10.] DE CASTRO, Selma Simões a José Pereira DE QUEIROZ NETO. Soil Erosion in Brazil from Coffee to the Present-day Soy Bean Production: Natural Hazards and Human-Exacerbated Disasters in Latin America. Developments in Earth Surface Processes [online]. 2009, 195-221 [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0928202508100116 [11.] DELANO 2009 Roundup Ready Crops: Cash crop or third world savior?. MASSACHUSETTS INSTITUTE OF TECHNOLOGY. [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://web.mit.edu/demoscience/Monsanto/ index.html [12.] DI PAOLA 2014 Soja, soja y ¿después?: Impacto de las medidas gubernamentales en la estructura productiva y el ambiente. FARN: Informe ambiental anual [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://farn.org.ar/wp-content/plugins/ download-attachments/includes/download.php?id=16422

52

[13.] DO CARMO, ALVAREZ. 2013 Expansión del cultivo de soja, salud y medio ambiente. Situación en Córdoba (Argentina) y Mato Grosso (Brasil). Asociación Latinoamericana de Población [online].[cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.alapop.org/docs/publicaciones/investigaciones/PoblacionMedioAm biente10.pdf [14.] DVOŘÁČKOVÁ, DOLEŽAL, HLADKÝ. 2011 Hodnocení výživné hodnoty krmiv: Multimediální prezentace ústavu výživy zvířat a pícninářství. MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ. [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/cvicebnice/krmivo.php?krmivo=24 [15.] El Instituto Nacional de Estadística y Censos: 2014 Tasas de desocupación y subocupación, total de aglomeradosurbanos. MINISTERIO DE ECONOMÍA Y FINANZAS PÚBLICAS DE LA NACIÓN. INDEC [online].[cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://www.indec.mecon.ar/nivel2_default.asp?seccion=S&id_tema=4 [16.] EUROPEAN COMMISSION 2015 Agriculture and Rural Development European Commission AGRI/C/4 OILSEEDS & PROTEIN CROPS: Committee for the Common Organisation of Agricultural Markets [online]. [cit. 2015-03-25]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/cereals/presentations/cereals-oilseeds/ market-situation-oilseeds_en.pdf [17.] EUROPEAN COMMISSION. 2012EU Oilseeds trade 2011/12: Management Committee for the Common Organisation of Agricultural Markets [online].[cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/cereals/trade/ oilseeds/2011-12_en.pdf [18.] Fairtrade Deutschland. 2014 TRANSFAIR. Fairtrade Deutschland [online]. Remigiusstr. 21 50937 Köln-Sülz, [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.fairtrade-deutschland.de/produzenten/sojabohnen-undhuelsenfruechte/ [19.] FAIRTRADE LABELLING ORGANIZATIONS INTERNATIONAL. 2009 Fairtrade Standards For Soybeans & Pulses FOR Small Producers’ Organizations (FLO): www.fairtrade.net [online].. Bonner Talweg 177, 53129 Bonn, Germany [cit. 2014-04-24] Dostupné z: http://www.fairtrade.net/fileadmin/user_upload/content/02-09_Soybeans_Pulse s_SPO_EN.pdf [20.] FAO. 2013 FAOSTAT: Food and agriculture organisation of the United Nations Production: Countries by comodity. [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx [21.] FAO. 2013 FAOSTAT: Food and agriculture organisation of the United Nations Trade: Import/Export [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné z: http://faostat.fao.org/site/342/default.aspx [22.] FEARNSIDE, 2000 Soybean cultivation as a threat to the environment in Brazil. Manaus, Amazonas,.. Department of Ecology, National Institute for Research in the Amazon (INPA). Center for Applied Biodiversity Science, Conservation International Dostupné z: www.researchgate.net/publication/231866206_Soybean _cultivation_as_a_threat_to_the_environment_in_Brazil/file/d912f50c13c3c674b 8.pdf

53

[23.] GIBBS, H. K., L. RAUSCH, J. MUNGER, I. SCHELLY, D. C. MORTON, P. NOOJIPADY, B. SOARES-FILHO, P. BARRETO, L. MICOL a N. F. WALKER. 2015 Brazil's Soy Moratorium: Supply chain governance is needed to avoid deforestation. Science [online]., vol. 347, issue 6220, s. 377-378 [cit. 2015-04-18]. DOI: 10.1126/science.aaa0181. Dostupné z: http://www.sage.wisc.edu/pubs/ articles/Gibbs/GibbsetalScience2015.pdf [24.] GIBBS, O NILES, FOLEY, BROWN. 2007Monitoring and estimating tropical forest carbon stocks: making REDD a reality.. Dostupné z: http://iopscience.iop.org/1748-9326/2/4/045023/pdf/ 1748-9326_2_4_045023.pdf [25.] GIBSON, BENSON. 2005 Origin, History, and Uses of Soybean (Glycine max). IOWA STATE UNIVERSITY, Department of Agronomy. http://agron-www.agron.iastate.edu/. vyd. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://agron-www.agron.iastate.edu/Courses/agron212/Readings/ Soy_history.html [26.] GMO Compass 2014 Field areas 2013: Genetically modified plants: Global cultivation on 174 million hectares. [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://www.gmo-compass.org/eng/agri_biotechnology/gmo_planting/257.global _gm_planting_2013.html [27.] GMO COMPASS. 2008Crops: Soybeans [online].[cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.gmo-compass.org/eng/grocery_shopping/crops/19.genetically_modi fied_soybean.html [28.] GMO COMPASS. 2014 Genetically modified plants: Soybean [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.gmo-compass.org/eng/agri_biotechnol ogy/gmo_planting/342.genetically_modified_soybean_global_area_under_cultiva tion.html [29.] HEYWOOD 1978 Flowering plants of the world. London: Oxford University Press,, s. 149-152. ISBN 0 19 217674 9. [30.] HOUBA 2011 Metodika pěstování sóji luštinaté: certifikovaná metodika. 1. vyd. Šumperk: Agritec,, 20 s. ISBN 978-80-87360-03-3. [31.] Instituto Nacional de Colonização e Reforma Agrária. 2011 GOVERNO FEDERAL BRAZIL. INCRA – Cidadania e Reforma Agrária [online].[cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.incra.gov.br/reforma_agraria [32.] KAIMOWITZ, SMITH. 2001 Soybean Technology and the Loss of Natural Vegetation in Brazil and Bolivia. Center for International Forestry Research [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.cifor.org/publications/ pdf_files/Books/CKaimowitz0101E0.pdf [33.] KLINK, CARLOS A. a RICARDO B. MACHADO 2006. A conservação do Cerrado brasileiro Megadiversidade[online].[cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.equalisambiental.com.br/wp-content/uploads/2013/02/Cerrado_con servacao.pdf [34.] KURZY.CZ 2015 Investice, komodity. ALIAWEB, spol. s r.o. kurzy.cz [online]. [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/komodity/ soja-graf-vyvoje-ceny/ [35.] LAMBERTINI, M. 200 A naturalist's guide to the tropics [online]. Chicago: University of Chicago Press, xxiv, 312 p. [cit. 2015-04-15]. ISBN 02-264-6828-3. Dostupné z: http://www.press.uchicago.edu/Misc/Chicago/468283.html

54

[36.] LIMA, SKUTSCH, COSTA 2011Deforestation and the Social Impacts of Soy for Biodiesel: Perspectives of Farmers in the South Brazilian Amazon. Ecology and Society [online] vol. 16, issue 4 [cit. 2015-04-17]. DOI: 10.5751/es-04366-160404. Dostupné z: http://www.ecologyandsociety.org/ vol16/iss4/art4/ [37.] MISSOURI BOTANICAL GARDEN 2013 The Plant List.. [online]. [cit. 201-03-07]. Dostupné z: http://www.theplantlist.org/ [38.] MONGABAY.COM. 2006 Argentina: statistics Http://rainforests.mongabay.com [online].[cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://rainforests.mongabay.com/ deforestation/archive/Argentina.htm [39.] MONSANTO 2015 Agricultural Seeds: Soybeans. Monsanto Company [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://www.monsanto.com/products/pages/ monsanto-agricultural-seeds.aspx [40.] MORTON, DEFRIES, SHIMABUKURO, ANDERSON, ARAI, DEL BON ESPIRITO-SANTO, FREITAS, MORISETTE, 2006 Cropland expansion changes deforestation dynamics in the southern Brazilian Amazon. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States [cit. 2015-04-04] Dostupné z: http://www.pnas.org/content/103/39/14637.full.pdf+html [41.] NAZEMI. 2010 Fairtrade.cz [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.fairtrade.cz/ [42.] O'BOYLE, 2013 Brendan. Authorities Discover 85 Workers Living in Slavery in Salta. Argentina Independent [online].[cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.argentinaindependent.com/currentaffairs/authorities-discover-85-w orkers-living-in-slavery-in-salta/ [43.] OLIVIERA, SCHNEIDER. 2014 The Politics Of Flexing Soybeans In China And Brazil. Transnational Institute (TNI) Agrarian Justice Program: 9 No . 3 September 2014 SOYBEANS IN BRAZIL: AGROINDUSTRIAL INPUT WITH MULTIPLYING MARKETS [online]. [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.tni.org/sites/www.tni.org/files/download [44.] ORTIZ, R., NOWAK, A., LAVADO, A. & PARKER 2013 Food Security in Amazonia: Report for Global Canopy Programme and International Center for Tropical Agriculture as part of the Amazonia Security Agenda project. [online].[cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.globalcanopy.org/sites/default/ files/Food%20security%20in%20Amazonia.pdf [45.] PADGETTE, KOLACZ, DELANNAY, LAVALLEE, TINIUS, RHODES, OTERO, BARRY, EICHHOLTZ, PESCHKE, NIDA, TAYLOR, KISHORE. 1995 Development, Identification, and Characterization of a Glyphosate-Tolerant Soybean Line. Crop Science [online]., vol. 35, issue 5, s. 1451- [cit. 2015-04-08]. DOI: 10.2135/cropsci1995.0011183X003500050032x. Dostupné z: https://www.crops.org/publications/cs/abstracts/35/5/CS0350051451 [46.] PAGANELLI, GNAZZO, ACOSTA. LÓPEZ, CARRASCO. 2010 Glyphosate-Based Herbicides Produce Teratogenic Effects on Vertebrates by Impairing Retinoic Acid Signaling. Universidad de Buenos Aires: Laboratorio de Embriología Molecular [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://pubs.acs.org/doi/abs/10.1021/tx1001749?prevSearch=Andres%2BCarrasc o&searchHistoryKey=& [47.] PATEL, LOPEZ, WILLIS a FRANK 2011 EXAMINE.COM [online]. [cit. 2015-04-11]. Dostupné z: http://examine.com/faq/is-soy-goodor-bad-for-me.html

55

[48.] Perspektivy sóji v ČR: Perspectives of soya in the Czech Republic : Sója 2005 : sborník z konference s mezinárodní účastí, 2005. Vyd. 1. v Praze: Česká zemědělská univerzita, 2005, 73 s. ISBN 80-213-1288-2. [49.] PRODES 2014 Projeto Prodes Monitoramento da Floresta Amazônica Brasileira por Satélite. Ministério Da Ciência, Tecnologia e Inovação. Instituto Nacional de Pesquisas Espaciais [online]. [cit. 2015-04-07]. Dostupné z: http://www.obt.inpe.br/prodes/index.php [50.] Randap.cz: Internetový agroobchod. KURENT S.R.O. Agromanualshop [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.randap.cz/ [51.] RED AGROFORESTAL CHACO ARGENTINA (REDAF) 2010 Conflictos sobre tenencia de tierra y ambientales en la región del chaco argentino: 2º INFORME ‐ Datos relevados hasta Agosto 2010. [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://redaf.org.ar/wp-content/uploads/2009/04/Conflictos-de-Tierra-y-Ambient ales-datos-relevados-hasta-Agosto-2010.pdf [52.] REN,; GILBERT, 2013 Flora of China: Glycine [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=113750 [53.] RESEARCH AND MARKETS. 2012 Outlook for China Glyphosate Industry 2012-2016. Researchandmarkets.com [online].[cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.researchandmarkets.com/reports/2101356/outlook_for_china_glyph osate_industry_20122016 [54.] RIGOTTO, VASCONCELOS, ROCHA. 2014 Pesticide use in Brazil and problems for public health. SCIELO. Cadernos de Saúde Pública [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.scielo.br/scielo.php?pid=S0102311X2014000701360&script=sci_arttext [55.] Rural poverty in Argentina. INTERNATIONAL FUND FOR AGRICULTURAL DEVELOPMENT. Rural Poverty Portal [online]. 2012 [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.ruralpovertyportal.org/country/home/tags/argentina [56.] Rural poverty in Brazil. INTERNATIONAL FUND FOR AGRICULTURAL DEVELOPMENT. Rural Poverty Portal [online]. 2012 [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.ruralpovertyportal.org/country/home/tags/brazil [57.] SKLÁDANKA. 2005 Multimediální učební texty pícninářství Ústav výživy zvířat a pícninářství Mendelova univerzita v Brně. [online]. [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=soja.html [58.] Soy Moratorium 2011 ASSOCIAÇÃO BRASILEIRA INDÚSTRIAS ÓLEOS VEGETAIS. Abiove.org.br [online].[cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://www.abiove.org.br/site/index.php?page=soy-moratorium&area=MTEtM y0x [59.] Soy Moratorium: Bulletin. 2006 ASSOCIAÇÃO NACIONAL DE EXPORTADORES DE CEREAIS. ANEC [online].[cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.anec.com.br/moratorium.html [60.] Soya.be 2015 Information about Soy and Soya Products. TOP CULTURES. Soya.be [online]. [cit. 2015-04-04]. Dostupné z: http://www.soya.be/soy-biodiesel.php [61.] ŠTECH. 2005 Magnoliophyta: krytosemenné rostliny. Systematika vyšších rostlin [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://botanika.bf.jcu.cz/systematikaweb/ magnoliophyta.htm

56

[62.] ŠTECH. 2005 Rosopsida (eudicots): pravé dvouděložné. Systematika vyšších rostlin [online]. [cit. 2014-04-24]. Dostupné z: http://botanika.bf.jcu.cz/ systematikaweb/magnoliophyta.htm [63.] TRANSPARENCY INTERNATIONAL. Brazil: 2014 Surveys and indices. Transparency International [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.transparency.org/country#BRA [64.] UNESCO 2014Biodiversity in Brazil.. UNESCO OFFICE IN BRASILIA [online]. [cit. 2015-04-15].Dostupné z: http://www.unesco.org/new/en/brasilia/naturalsciences/environment/biodiversity/ [65.] UNION OF CONCERNED SCIENTISTS 2009 Failure to Yield: Evaluating the Performance of Genetically Engineered Crops.. Ucsusa.org [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.ucsusa.org/sites/default/files/legacy/ assets/documents/food_and_agriculture/failure-to-yield.pdf [66.] UNITED STATES ENVIRONMENTAL PROTECTION AGENCY 2015 Glyphosate (CASRN 1071-83-6).. Integrated Risk Information System [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.epa.gov/ncea/ iris/subst/0057.htm [67.] Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský 2014 Spotřeba přípravků na ochranu rostlin v roce 2013. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/pripravky-n a-or/spotreba-pripravku-na-or/spotreba-v-jednotlivych-letech/spotreba-pripravkuna-or-v-roce-2013.html [68.] VALÍČEK 2002Užitkové rostliny tropů a subtropů. Vyd. 2., upr. a dopl. Praha: Academia,, s. 92-93. ISBN 80-200-0939-6. [69.] WALK FREE FOUNDATION 2015 Prevalence of slavery in Argentina.. The Global Slavery Index [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.globalslaveryindex.org/country/argentina/ [70.] WALK FREE FOUNDATION 2015 Prevalence of slavery in Brazil.. The Global Slavery Index [online]. [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.globalslaveryindex.org/country/brazil/ [71.] WeedScience 2015 Mutations in herbicide-resistant weeds to epsp synthase inhibitors. International survey of herbicide-resistant weeds. WeedScience.org [online]. [cit. 2015-04-09]. Dostupné z: http://weedscience.org/summary/moa.aspx?MOAID=12 [72.] WORLD BANK GROUP. 2015 The World Bank. Data: Agriculture [online]. [cit. 2015-03-27]. Dostupné z: http://www.worldbank.org/ [73.] World Health Organization: 2015 The International Agency for Research on Cancer. IARC Monographs Volume 112: evaluation of five organophosphate insecticides and herbicides [online]. [cit. 2015-04-08]. Dostupné z: http://www.iarc.fr/en/media-centre/iarcnews/pdf/MonographVolume112.pdf [74.] YEPEZ. Chaco Government Report 2010 WATER POLLUTANTS INVESTIGATION COMMITTEE [online]. [cit. 2015-04-12]. Dostupné z: http://www.gmwatch.eu/files/Chaco_Government_Report_English.pdf

57

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK Obrázky Obr. 1: Vývoj produkce sojových bobů v Argentině, Brazílii a USA mezi lety 1961-2013 ....................................................................................................................... 21 Obr. 2: Domácí produkce sóji v České republice mezi lety 2000 a 2013....................... 24 Obr. 3: Největší dovozci sóji do České republiky v letech 1999 2015 ........................... 25 Obr. 4: Dovoz sojových produktů do České republiky mezi lety 1999 a 2015 .............. 26 Obr. 5: Rozvoj pěstování sóji v Jižní Americe v období 1961 2013 .............................. 27 Obr. 6: Produkce zemědělských plodin v Brazílii v roce 2013 ...................................... 28 Obr. 7: Export zemědělských plodin v Brazílii v roce 2011 .......................................... 29 Obr. 8: Odlesňování v brazilské Amazonii mezi lety 2004 2014 ................................... 30 Obr. 9: Expanze sóji v biomech tropického deštného pralesa a opadavého lesa a savany (cerrado) v Brazílii mezi lety 2001 2013 ........................................................................ 31 Obr. 10: Hranice a umístění pozemků (včetně ploch pod programy CAR/INCRA) s pěstovanou sójou ve státě Mato Grosso v období 2007 2014 pro tropický deštný les a 2007 2013 poloopadavé lesy a savany ......................................................................... 33 Obr. 11: Produkce zemědělských plodin v Argentině v roce 2013 ................................ 39 Obr. 12: Export zemědělských plodin v Argentině v roce 2011 .................................... 39

Tabulky Tab. 1: Největší pěstitelé GMO sóji v roce 2013 ........................................................... 17 Tab. 2: Největší světoví producenti za rok 2013 ............................................................ 20 Tab. 3: Největší světoví vývozci za rok 2013 ................................................................. 21 Tab. 4: Světoví dovozci sojových bobů za rok 2013 ...................................................... 22

58