Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie
Výskyt tisu (Taxus baccata L.) na ŠLP Křtiny Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval
Ing. Petr Jelínek, Ph.D.
Karel Horský Brno 2013
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Výskyt tisu (Taxus baccata L.) na ŠLP Křtiny zpracoval sám a uvedl jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádá písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne.................................... Podpis studenta..............................
Poděkování Chtěl bych poděkovat panu Ing. Petru Jelínkovi, Ph.D. za vedení a cenné rady při psaní bakalářské práce a také za pomoc při terénních šetřeních. Dále bych poděkoval panu Martinu Zouharovi vedoucímu střediska myslivosti za poskytnutí údajů o početních stavech zvěře v reţijní honitbě ŠLP Křtiny. Rád bych také poděkoval své rodině za podporu a financování při studiu.
Abstrakt Horský Karel, Výskyt tisu (Taxus baccata L.) na ŠLP Křtiny Tato práce se zabývá výskytem tisu červeného a jeho přirozenou obnovou na školním lesním podniku Křtiny s vazbou na početní stavy spárkaté zvěře. Předmětem bylo lokalizování jedinců tisu a případně se vyskytujících semenáčků na školním polesí, jeho zaměření pomocí GPS, u jednotlivých jedinců určení pohlaví a ze získaných údajů vypracovat mapové podklady. Na základě současného, nebo historicky doloţeného výskytu bylo vymezeno 6 lokalit tisu červeného nacházejícího se na ŠLP. Vlastní šetření poté probíhalo v září a říjnu 2011 a v dubnu 2013. Z šetření bylo zjištěno, ţe na ŠLP se nachází 92 jedinců z toho 85 samičích, 5 samčích a 2 jedinci bez vylišených pohlavních znaků. Bylo zjištěno, ţe semenáčky se vyskytují jen na čtyřech lokalitách z celkových šesti. Dále vyplynulo, ţe bez přímé ochrany semenáčků před zvěří, nelze očekávat rozšíření populace tisu červeného v podmínkách ŠLP. Klíčová slova: tis červený, Školní lesní podnik Křtiny, semenáčky, škody zvěří
Abstract Horský Karel, Occurrence yew (Taxus baccata L.) on TFE Křtiny
This thesis deals with the occurrence of common yew and its natural regeneration at training TFE Křtiny in association with population of hoofed game. The subject was to locate yew individuals and possible occurrences of seedlings in school forest district, theirs positioning using GPS, specification of gender of individuals and creation of maps from gathered data. Six localities of common yew were marked out based on its current and historically documented occurrences within TFE. Actual research was performed at September 2011, October 2011 and April 2013. The research outcome was that there are 92 individuals of red yew at ŠLP, 85 of them are female, 5 male and 2 unrecognized. It was found out that seedlings occur at only 4 localities out of 6 total. Next result was that population growth of common yew, cannot be expected without direct protection of seedlings against game. Key words: common yew, Training forest enterprise Křtiny, seedlings, game damages
Obsah 1
Úvod ...................................................................................................................................... 6
2
Metodika a cíl práce .............................................................................................................. 7
3
Literární přehled .................................................................................................................... 8 Charakteristika zájmového území ................................................................................. 8
3.1 3.1.1
ŠLP Křtiny ............................................................................................................ 8
3.1.2
Moravský kras ....................................................................................................... 9
3.1.3
Národní přírodní rezervace Býčí skála ................................................................ 10
3.1.4
Národní přírodní památka Rudické propadání .................................................... 12
3.1.5
Národní přírodní rezervace Habrůvecká bučina.................................................. 12 Biologie tisu červeného (Taxus baccata L.)................................................................ 13
3.2 3.2.1
Systematické zařazení ......................................................................................... 13
3.2.2
Charakteristika .................................................................................................... 13
3.2.3
Ekologické nároky .............................................................................................. 16
3.2.4
Rozšíření ............................................................................................................. 17
3.2.5
Význam ............................................................................................................... 18 Zvěř spárkatá na ŠLP Křtiny ....................................................................................... 18
3.3
4
3.3.1
Jelen lesní (Cervus elaphus L.) ........................................................................... 18
3.3.2
Muflon (Ovis musimon) ...................................................................................... 18
3.3.3
Srnec obecný (Capreolus capreolus L.) .............................................................. 19
3.3.4
Prase divoké (Sus scrofa L.)................................................................................ 19
Výsledky ............................................................................................................................. 20 Zájmová území ............................................................................................................ 20
4.1 4.1.1
Adamov ............................................................................................................... 20
4.1.2
Býčí skála ............................................................................................................ 21
4.1.3
Rudice ................................................................................................................. 22
4.1.4
Olomučany .......................................................................................................... 23
4.1.5
Habrůvecká Tůň .................................................................................................. 24
4.1.6
Laţánky ............................................................................................................... 25
4.2
Početní stavy zvěře na ŠLP Křtiny.............................................................................. 26
5
Diskuze................................................................................................................................ 30
6
Závěr ................................................................................................................................... 32
7
Summary ............................................................................................................................. 33
8
Seznam literatury ................................................................................................................ 34
9
Seznam příloh ..................................................................................................................... 36
1
Úvod Tis červený (Taxus baccata L.) je vyhláškou 395/1992 Sb., kterou se provádějí
některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, prohlášen za druh silně ohroţený. Tis červený, se dříve hojně vyskytoval v našich lesích, dnes uţ prakticky vymizel. Společnost ho přestala chápat jako naší lesní dřevinu a dnes ho spíše vidí jako okrasnou dřevinu, která zdobí parky a arboreta. Většina populací tisu v České republice má omezený počet jedinců a bez podpůrných opatření hrozí jeho zánik. Tis červený patří ke dřevinám nejvíce postiţeným změnami vyvolanými hospodářským vyuţívání lesů (Kolář, 2010). Jedním z nejzávaţnějších limitujících faktorů přirozeného rozmnoţování tisu v naších lesích, vzhledem k jeho pomalému odrůstání v mladém věku, jsou vysoké stavy zvěře. Jednou z příčin ubývání tisu z našich lesů, bylo vyhubení větších šelem, které do této doby regulovaly početní stavy spárkaté zvěře. Pokud nebude dosaţeno přírodě blízkých stavů spárkaté zvěře, nelze bez dodatkových vkladů energie, jako jsou péče o genofond, výsadba a dlouhodobá ochrana tisu aj., spoléhat na plošnou přirozenou obnovu tisu (Jelínková a Zatloukal 2001).
6
2
Metodika a cíl práce Cílem bakalářské práce je zmapování výskytu tisu červeného (Taxus baccata L.) na
ŠLP Křtiny se zřetelem na semenáčky, tím pádem zjistit jestli dochází k přirozenému zmlazení stávajících populací tisu na ŠLP a zanesení těchto lokalit do map. Dalším cílem bylo zjištění stavů zvěře za posledních 10 let, konkrétně jaká spárkatá zvěř se na ŠLP vyskytuje, u kaţdého druhu zjistit cílový stav, jarní kmenový stav, plán lovu a skutečný odlov. Údaje o stavech zvěře, byly vypracovány z podkladů, které poskytlo oddělení myslivosti ŠLP ve Křtinách. Pro větší přehlednost byly tyto hodnoty dány do tabulek v programu Microsoft office excel 2007 a následně ve stejném programu byly pro lepší přehlednost z těchto hodnot vytvořeny i grafy. Po průzkumu daného území, který probíhal ve dnech 6.–10.9. 2011, 21.10. 2011, 18. a 25. 4. 2013 bylo vylišeno šest lokalit, a to lokalita Adamov, Býčí skála, Rudice, Habrůvecká tůň, Olomučany a Laţánky. V literárním přehledu byly uvedeny národní přírodní rezervace (Býčí skála a Habrůvecká bučina) a národní přírodní památka (Rudické propadání), kvůli vazbě na zkoumané lokality. U kaţdého nalezeného jedince byly zjištěny souřadnice pomocí GPS a následně tyto hodnoty byly zaneseny do mapy. Mapy byly zhotoveny na portálu mapy.cz a dále upraveny v programu Microsoft Office Picture Manager. Mapy jednotlivých lokalit byly zhotoveny v měřítku 1:12 000 a mapa zachycující celé zkoumané území se zaznačenými lokalitami v měřítku 1: 47 000. Porostní mapy (viz. Příloha 2,3,4,5,6,7), ze kterých byla zjištěna čísla porostů zkoumaných lokalit, byly zpracovány z mapového serveru ŠLP Křtiny. Z mapového serveru také byly zjištěny geologické a pedologické údaje k jednotlivým lokalitám.
7
3
Literární přehled
3.1 Charakteristika zájmového území ŠLP Křtiny
3.1.1
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny (ŠLP) je organizační součástí Mendelovy univerzity v Brně (Mendelu v Brně) a je od roku 1923 zřízen především pro její lesnickou a dřevařskou fakultu (LDF). Ta v rámci svých studijních programů lesnictví, krajinářství a dřevařství racionálně vyuţívá ŠLP jako unikátní účelové zařízení s mnoha lesnickými, enviromentálními a dřevařskými demonstračními objekty, v neposlední řadě jako exkurzní a výukový objekt zcela mimořádného významu. (Truhlář, 1996) 3.1.1.1
Klimatické a hydrologické podmínky
Školní lesní podnik leţí v nadmořské výšce 210–574 m. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 7,5° C a v niţších polohách aţ 8,1° C. Průměrné roční sráţky jsou ve vyšších polohách 685 mm a v niţších polohách 528 mm. Ve vegetačním období jsou průměrné roční sráţky 360 mm. Maximum sráţek je v srpnu a naopak minimum je v březnu. Na území ŠLP převaţuje severní a západní proudění vzduchu (Truhlář, 1996). Hydrologické poměry ovlivňuje především geologické podloţí. Existuje zde tzv. puklinové podzemní vody obsaţené v puklinách hornin Českého vyvřelého masívu. Pukliny v brněnském vyvřelém masívu jsou velmi úzké a hluboké a proto také málo vydatné. Puklinové vody jsou ţiveny atmosférickými sráţkami, reagují na jejich výkyvy, a proto také jejich vydatnost značně kolísá. Řeky Svratka a Svitava odvádějí vodu z Brna a okolí. Celá oblast patří do úmoří Černého moře. Hustota sítě vodních toků se slabým odtokem je mnohem menší neţ hustota údolí a roklin (potencionálně koryta pro vodní toky). Řadou údolí protékají jen občasné vodní toky (Krejčí, 1993). 3.1.1.2
Geologické a pedologické podmínky
Co se týče geologického podloţí tak v granodioritové brněnské vyvřelině je prolomem oddělena od jihozápadní Bobravské vrchoviny vyšší část, nazvaná Adamovská vrchovina. Její základní geomorfologický ráz určují hřbety se zachovanými zbytky zarovnaného povrchu, který klesá směrem k jihu. Dosahuje výšky 350 aţ 550 m. Jednotlivé části povrchu, jsou rozčleněny hluboce zaříznutými údolími a příkrými svahy. Brněnská vyvřeliny je komplex hlubinných, ţilných i vylitých vyvřelin. 8
Východní část (adamovsko-blanenská) je sloţená z biotitických a amfibolických ţul, které místy přecházejí do granodioritů. Ústřední bazickou část tvoří pruh diabasů a pruh dioritů (Plíva a Ţlábek 1986). Z pedologického hlediska se jedná o Amfibolicko-biotický granodiorit, který poměrně snadno zvětrává a tvoří lehké půdy se značnou příměsí štěrku a kupnatého písku. Hloubku půdy i vlhkostní poměry silně ovlivňuje i reliéf terénu (Plíva a Ţlábek 1986). Hlavními půdními typy území jsou kambizem typická mezotrofní, v jiţnějších částech podniku je vyšší zastoupení kambizemě oligotrofní a na překryvech sprašových hlín se vyskytuje luvizem. Na vápencích jsou významně zastoupeny rendziny a na minerálně chudých rudických vrstvách jsou kambizemě oligotrofní aţ podzolované. V severní části je vyšší výskyt podmáčených stanovišť a kambizemí mezotrofní glejovou a pseudoglejovou (Truhlář, 1996). 3.1.1.3
Lesnictví
Na území lesního podniku převládají smíšené porosty, ve kterých připadá 54 % na dřeviny listnaté a 46 % na dřeviny jehličnaté. Na území ŠLP Křtiny je celkem zmapováno 116 lesních typů ve 4 lesních vegetačních stupních. Hlavními dřevinami, které se zde vyskytují, jsou smrk, borovice, modřín, buk a dub. Mimořádné růstové vlastnosti má modřín, který ve zdejší oblasti není původní. Smíšené porosty buku s modřínem patří mezi nejproduktivnější. Do lesních porostů se vrací i jedle, která v posledních letech projevuje známky regenerace. Způsob obhospodařování ŠLP spočívá jen s minimálními holosečnými prvky. Obhospodařování lesních porostů vyţaduje jejich dobré dopravní zpřístupnění, proto je postupně stavebně realizována koncepčně řešená lesní dopravní síť (slpkrtiny, 2010). 3.1.2
Moravský kras
Moravský kras se nachází v Jihomoravském kraji, je to 3 aţ 6 km široký a 25 km dlouhý pruh devonských vápenců, který se táhne od obcí Líšeň a Maloměřice u Brna severním směrem ke Sloupu a Holštejnu (Mackovčin et al. 2007). Moravský kras je největší a nejlépe vyvinuté krasové území v Českém masívu. Rozkládá se na ploše 92 km2 a na jeho území lze po stránce hydrologické rozlišit tři charakteristické části samostatně se vyvíjejících jeskynních systémů. V severní části je
9
nejrozsáhlejší jeskynní systém o délce 30 km vázán na podzemní říčku Punkvu, která vzniká v podzemí soutokem Bílé vody, Sloupského potoka, Lopače a Krasovského potoka. Střední část Moravského krasu tvoří jeskynní systémy podzemního Jedovnického a Křtinského potoka. Jiţní část oblasti odvodňuje Hostěnický potok a potok Říčka (Friedl et al. 1991). Na území Moravského krasu je vysoké zastoupení nejpřísněji chráněných lokalit. I. zona zaujímá 17 % rozlohy chráněné oblasti a zahrnuje mimo jiné šest chráněných území národní kategorie. V území roste 68 chráněných druhů vyšších rostlin, z toho 9 kriticky a 21 silně ohroţených. Je známo více neţ 100 chráněných druhů ţivočichů, z toho 19 kriticky a 39 silně ohroţených (Mackovčin et al. 2007). K ochraně přirozených lesních společenstev byla zřízena řada chráněných území, jako je např. rozlehlejší rezervace Josefské údolí o ploše 114 ha. Zahrnuje lesnaté údolí Křtinského potoka s četnými krasovými a skalními útvary. Na svazích se zde vyskytují zbytky původních lesních porostů oblasti. Jako rezervace jsou chráněné i některé významné jeskyně. Nejznámější z nich je Býčí skála, proslulá svými archeologickými nálezy (Friedl et al. 1991). Na území Moravského krasu se nachází 4 národní přírodní rezervace, 11 přírodních rezervací a 2 národní přírodní památky. 3.1.3
Národní přírodní rezervace Býčí skála
Vyskytuje se zde charakteristický profil pro Moravský kras. Od západu je toto území tvořeno proterozoickými granitoidy brněnského masivu, které postupně směrem k východu přecházejí v devonské bazální klastické sedimenty, josefovské a laţánecké vápence. Půdu tvoří rendziny a na okrajích území kyselé kambizemě na vyvřelých horninách. Na ojedinělých sprašových překryvech se vyskytuje i luvizem. Podél Křtinského potoka se nachází úzké pásy gleje (Mackovčin et al. 2007). Nachází se zde řada různých lesních typů typických pro tuto oblast. Na nejteplejších
místech najdeme porosty dřínových doubrav (Corno-Quercetum) s dominancí dubu zimního (Quercus petraea), v příměsi s habrem obecným (Carpinus betulus) a vzácně i s jihoevropským dubem pýřitým (Quercus pubescens). Z bylin je zde zastoupena prvosenka jarní (Primula veris), pryšec mnohobarvý (Tithymalus epithymoides), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), medovník velkokvětý (Melittis melissophyllum) aj. Nejchladnějsí typy této oblasti jsou jedlové bučiny a suťová společenstva (Tilio10
Acerion) s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), j. mléčem (A. platanoides), jilmem horským (Ulmus glabra) a jedlí bělokorou (Abies alba). Byliny jsou zde např. zastoupeny ploštičníkem evropským (Cimicifuga europaea), měsíčnicí vytrvalou (Lunaria rediviva), samorostlíkem klasnatým (Actaea spicata) aj. Zcela odlišná vegetace se nachází na kyselém podkladu brněnské vyvřeliny např. ve stromovém patru se vyskytuje borovice lesní (Pinus silvestris) v bylinném patru se můţeme setkat s kostřavou ovčí (Festuca ovina), smolničkou obecnou (Steris viscaria), kručinkou barvířskou (Genista tinctoria) aj. Na skalách se vyskytuje vzácná a zároveň ohroţená kapradina skalní (Woodsia ilvensis), na hlubších půdách je hojná bika lesní (Luzula luzuloides), jestřábník zední (Hieracium murorum) a čilimníkovec černající (Lembotropis nigricans). Na několika místech v údolí je vyvinut potoční luh s olší lepkavou (Alnus glutinosa), vrbou křehkou (Salix fragilis) v podrostu se např. vyskytuje sasanka hajní (Anemonoides nemorosa) aj. (Mackovčin et al. 2007). Z mykologického hlediska se zde nachází 396 druhů hub. Chráněným kriticky ohroţeným druhem je hlíva jedlová (Hohenbuehelia abietina), druhem silně ohroţeným je ušíčko jedlové (Pseudoplectania vogesiaca). Vyskytuje se zde vřeckovýtrusá houba (Jafneadelphus olivaceofuscus), kterou na celém světě jinde nenajdeme. Bylo zde zjištěno 187 druhů mechorostů např. z kriticky ohroţených druhů zde najdeme mech (Didymodon glaucus), z druhů ohroţených játrovku (Cololejeunea rossetiana) a mech (Didymodon sinuosus) (Mackovčin et al. 2007). Z pohledu lesnictví se toto území dle vertikální členitosti nachází v dubovém aţ bukovém (1.-3.) lesním vegetačním stupni. Hlavní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica). Jeho zastoupení je větší na vápencových horninách. Na granitoidech dominuje dub zimní (Quercus petraea). Většina porostů má přírodě blízkou druhovou skladbu, jen na několika místech byly vysázeny nepůvodní dřeviny jako modřín opadavý (Larix decidua) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) (Mackovčin et al. 2007).
11
3.1.4
Národní přírodní památka Rudické propadání
Národní přírodní památka se nachází na devonských vápencích na hranici s břidlicemi drahanského kulmu. Vyvinuly se zde melanické půdy kambizemní rendzina, na terra calcis i rendzina rubefikovaná, podél vodního toku se vyvinul typický glej. Břehové porosty Jedovnického potoka tvoří olše lepkavá (Alnus glutinosa). Na patě a svazích roste javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica) v podrostu se společně s baţankou vytrvalou (Mercurialis perennis) vyskytuje čarovník paříţský (Circaea lutetiana), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) , pitulník ţlutý (Galeobdolon luteum), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) aj. Typickou vegetací na skalkách je sleziník červený (Asplenium trichomanes), puchýřník křehký (Cystopteris fragilis), rozchodník ostrý (Sedum acre) aj. Lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích jsou zařazeny do kategorie lesů ochranných nebo do kategorie lesů zvláštního určení. Podstatná část původních lesních porostů je nahrazena nepůvodními smrčinami (Mackovčin et. al. 2007). 3.1.5
Národní přírodní rezervace Habrůvecká bučina
Území je budováno laţáneckými vápenci. Část lokality je pokryta zvětralinovým pláštěm s relikty tzv. rudických vrstev. V pokryvu převaţují rohovce s výskyty křemenných geod a četných zkamenělin – především jeţovek a amonitu. Velkou část území tvoří kyselé aţ silně kyselé kambizemě. Z dřevin zde převaţuje buk lesní (Fagus sylvatica) s vtroušeným jilmem habrolistým (Ulmus minor), dubem zimním (Quercus petraea), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a javorem mléčem (Acer pseudoplatanus). Z bylin se zde vyskytuje sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) atd. Význačný je výskyt kriticky ohroţeného sklenobýlu bezlistého (Epipogium aphyllum).Lokalita patří do kategorie lesů zvláštního určení, spadající do dubobukového a místy i do bukového lesního vegetačního stupně. Hlavní dřevinou je buk, který má na devonském vápenci výbornou vitalitu a tím pádem i dobře zmlazuje. Dále byl zde vysázen modřín opadavý (Larix decidua), který zde podobně dobře roste jako buk. Borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrk ztepilý (Picea abies) rostou v mladších věkových třídách a tvoří odluky mezi porosty, dále je zde vtroušena douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) (Mackovčin et. al. 2007).
12
3.2 Biologie tisu červeného (Taxus baccata L.) 3.2.1
Systematické zařazení
Tis patří do oddělení nahosemenných rostlin (Pinohphyta), třídy Taxopsida, řádu tisotvarých (Taxales), čeledi tisovitých (Taxaceae), rodu tis (Taxus). 3.2.2
Charakteristika
Úradníček et al. (2001) uvádí, ţe tis červený je pomalu rostoucí strom s přímým kmenem, často vícekmenným, s široce kuţelovitou aţ kulovitou korunou, někdy je tis jen keřovitého vzrůstu. Srostlé kmeny mohou na bázi dosahovat průměru aţ 1 m. Tis dosahuje na přirozených stanovištích stáří asi 350 let. Pikula et al. (2003) uvádí 200 aţ 2000 let. Větvička (1999) uvádí, ţe je to malý strom dosahující výšky 12–20 m s jedním nebo více rozvětvenými kmeny s hustou rozkladně klenutou korunou, řídce statný rozloţitý keř. Ve stromovém tvaru a vyšším věku dosahuje pomalým růstem okolo 12 m výšky, někdy i 20 v parcích se však vyskytuje nejčastěji jen do výšky 5 m (Mojţíšek, 2005). Koblíţek (2000) uvádí, ţe tis červený je dvoudomý vţdyzelený keř nebo strom, bez pryskyřičných kanálků s hnědočervenou, šupinovitě aţ plátkovitě odlupčivou borkou. Listy jsou jehlicovité, většinou střídavě dvouřadé, na bázi zúţené v řapík, sbíhající po větévce. Pikula et al. (2003) uvádí, ţe větvičky jsou zelené s nízkými lištami. Jehlice jsou čárkovité, 20–35 mm dlouhé, 2 mm široké, špičaté, lesklé, tmavozelené. Listové jizvy má tis kulaté. Kvete v březnu aţ dubnu, jako dvoudomá dřevina má samčí i samičí květy v šišticích. Samčí květy jsou naţloutlé, šupinaté, kulovité jehnědy na rozdíl samičí květy jsou velmi malé, zelené, podobné listovým pupenům nacházejícím se na spodní straně větviček. Plodem je semeno černé a vejčité v červeném duţnatém míšku tzv. arillus podle Kliky (Klika, 1931), epimatium podle Skalické (Skalická, 1988).
13
Obrázek 1 - Samčí tis
Tisové dřevo má úzkou ţlutobílou běl a vyvinuté široké jádro, za čerstva temně červené, později temně červenohnědé. Letokruhy jsou úzké, husté ve svém průběhu nestejně silné. Z našich jehličnatých dřev je tisové dřevo nejtvrdší a nejtěţší. Málo se sesýchá a je neobyčejně trvanlivé, odolné a pruţné. Má špatnou štípatelnost, ale naopak se výborně leští, moří a soustruţí (Jelínková a Zatloukal, 2001). Tis je dobře kotven v půdě díky srdcovitému kořenu, ze kterého se rozrůstají další kořeny všemi směry a tím pádem dřevinu zakotvují i na skalnatých a kamenitých podkladech. Je to dřevina hlubokokořenná s endotrofní mykorhizou (Klika, 1953). Větvička (1999) uvádí, ţe všechny části s výjimkou duţnatého červeného míšku obsahují alkaloidy typu taxinů a jsou jedovaté. Úradníček et al. (2001) uvádí ţe, jedovatost tisu je odedávna známa, tradovalo se, ţe lze se otrávit i pouze pobýváním v jeho stínu. Bylo pozorováno, ţe zvířata poţírající tis se skácela k zemi a v křečích uhynula. Za smrtelnou dávku pro člověka se udává 50 g jehličí, smrt nastává do 24 hodin.
14
Jelínková a Zatloukal (2001) uvádí, ţe po opylení a oplození se vajíčko mění v semeno. Na spodu vajíčka se vytváří val, který se mění v duţnatý nepravý míšek červené barvy, do něhoţ jsou semena ponořena, ale nesrůstají s ním. Semeno uzrává v teplejších oblastech mezi srpnem a zářím, v chladnějších od začátků září do začátku listopadu. K vyklíčení semeno potřebuje dostatek humusu a zástin. Při klíčení vyrůstá nejprve hlavní kůlový kořen a později vedlejší. Klíční rostlina má brzy zdřevnaťující hypokotyl a dvě dělohy podobné jehlicím. Plodit začíná na volném prostranství ve 20– 30 letech, v zapojeném porostu začíná plodit mnohem později v rozsahu 70–120 let.
Obrázek 2 - Samičí tis se semenem v červeném arillu
K rozšiřování tisu přispívají ptáci, kteří jsou lákáni šťavnatým a mdle sladkým míškem, který vyhledávají (Úradníček et al. 2001). Jelínková a Zatloukal (2001) uvádí, ţe konzumace míšku ptáky, převáţně drozdovitými, závisí na jeho zralosti. V srpnu dokud nejsou míšky zralé, se těţko oddělují od semene a tak je ptáci konzumují s nimi, poté semeno projde zaţívacím traktem ptáků v neporušené formě.
15
3.2.3
Ekologické nároky
Mojţíšek (2005) uvádí, ţe tis červený je stínomilný, mrazu odolný, pokud v extrémních mrazech utrpí, velmi dobře regeneruje, na půdu je nenáročný. Naopak Klika et al. (1953) uvádějí, ţe trpí dlouhotrvajícími hlubokými mrazy a proto neroste na hřebenech nebo expozicích vystavených vysoušivým účinkům větru a útočiště nachází na stráních nad údolím řek orientující se na západ a severozápad. Výskyt na příkrých, osvětlených vápencových skalách dokládá schopnost tisu adaptovat se i na extrémní podmínky. Úradníček et al. (2001) uvádí, ţe je to dřevina schopná snášet silné zastínění po celé období ţivota, roste však také dobře za podmínek plného osvětlení na volném prostranství. Má vyhraněné nároky na vláhu, najdeme jej často i ve skalních štěrbinách a to však na stinných expozicích, kde je dostatek sráţek a vysoká vzdušná vlhkost. Vyskytuje se na rozmanitém geologickém podloţí s výjimkou chudých a mělkých půd. Je dřevinou oceánického klimatu s mírnými zimami a vysokou relativní vlhkostí vzduchu. Skalická (1988) uvádí, ţe se tis vyskytuje v suťových, vzácně i na jiných humusem bohatých půdách, převáţně v podhorských oblastech. Roste na půdách mělkých, kamenitých, rankerových aţ rendzinových, méně často na půdách hlubokých, vţdy však humozních a dostatečně vlhkých. Dle Svobody (1953) se jedná o dřevinu, která obývá rozmanitá stanoviště, většinou však s dostatečně vlhkým podloţím. Často se vyskytuje i na vápencích a to zejména a to zejména ve výše poloţených oblastech. Jedná se o druh, který roste v silném stínu jiných dřevin, vzhledem k jeho malé výšce a pomalému růstu netvoří souvislé porosty. Můţe vytvářet malé hájky soustředěné na hřebenech nebo na úpatích skalních stěn. Jelínková a Zatloukal (2001) uvádí, ţe semenáčky tisu jsou schopné do věku 5–6 let snášet zastínění 0,5–1 % oslunění volné plochy s malým počtem jehlic, ale zároveň s dobře rozvinutým kořenovým systémem. Semenáčky jsou schopné růst na příkrých plně osluněných vápencových skalách.
16
3.2.4
Rozšíření
Úradníček et al. (2001) uvádí, ţe celkové rozšíření tisu je vázáno převáţně na oblasti oceánického klimatu, tedy západní, severní a střední Evropu a Středozemí, na východ zasahuje přes Malou Asii na Kavkaz. V České republice je tis rozšířen na malých územích v omezeném počtu, jedná se o vesměs přírodní rezervace nebo chráněné krajinné oblasti. V Čechách se jedná o tyto lokality: Křivoklátsko na Berounce, zejména u Týřova (asi 5000 kusů); Povltaví u Štěchovic a Drbákova (kdysi 2000 kusů); předhoří Šumavy na Domaţlicku; hlavně Netřeb, Koráb a Helfštejn (několik set kusů); Luţické hory v severních Čechách (několik desítek kusů). Na Moravě rostou tisy východně od Svitav kolem vrchu Rohý (několik set kusů); bohatě se vyskytují tisy v Moravském krasu (asi 3000 kusů); v Beskydech je tis zastoupen v lesích uţ jen sporadicky. Zatloukal et al. (2010) uvádí ţe, roste 5 660 jedinců na Křivoklátsku v okolí Berounky a jejich přítoků. Nejvýznamnější je lokalita PR v Horách (Terešovské tisy), kde roste kolem 3 400 jedinců. Další významnou lokalitou je Drahanská vrchovina, kde se na přirozených stanovištích zachovalo 2 470 jedinců s největší koncentrací na lokalitách Pustý a Suchý ţleb, Macocha, Sloup a Laţánky. Samostatný fragment výskytu tisu v rámci Drahanské vrchoviny tvoří lokalita NPR Špraněk. Významnou lokalitou je také oblast Povltaví kde na více lokalitách mezi Bojovským potokem u Měchenic a NPR Drbákov – Albertovy skály u Nalţovického Podhájí roste kolem 2 260 jedinců. Dalšími významnými lokalitami s přirozeným výskytem tisu jsou: České středohoří (560 jedinců zejména na lokalitách Jílovské tisy, Březinské tisy – Bechlejovická stráň, Chlum u Děčína, Malá Veleň), Předhoří Hrubého Jeseníku (490 jedinců zejména na lokalitách Velký a Malý Špičák, Supíkovice, Vápenná, Písečná), Českomoravské mezihoří (333 původních tisů na Hřebečském hřbetu), Západočeská pahorkatina (235 tisů na lokalitě Netřeb a okolí), Předhůří Šumavy a Šumava (175 jedinců na více lokalitách, zejména v okolí Ktiše), Jizerské hory, kde roste kolem 130 jedinců v okolí Fojtky, Předhoří Českomoravské vrchoviny, kde roste 70 původních jedinců, zejména na Brajtavě (NP Podyjí), v PR Tisová stráň u Lačnova a v PR Bílý Kříţ. Na výskyt tisu v NP Podyjí nasedá za řekou Dyjí v Rakousku významná populace tisu v NP Thayatal. Dále uvádí, ţe v ţádné z dalších přírodních lesních oblastí jiţ přirozený výskyt tisu červeného nedosahuje 10 jedinců.
17
3.2.5
Význam
Velká výmladková schopnost tisu se vyuţívá zejména v zahradnictví při sestřihování a tvarování. Tis se dobře rozmnoţuje z řízků; je to základ jeho bohatého sadovnického vyuţití. Před staletími byl tis v celém svém areálu dosti hojný. Tisové dřevo bylo vyhledávaným materiálem v řezbářství, na obklady a intarzie, také pro zhotovování luků a oštěpů a to jiţ od pravěku. Ve středověku bylo tisové dřevo cenným zboţím, v 16.stol se např. vyváţelo z oblasti Alp a Karpat do Anglie, kde jiţ byly tisové porosty zdecimované, a to v takovém mnoţství, ţe v Bavorsku byl uţ v r. 1589 vydán zákaz kácení této dřeviny. Dnešní naše lokality představují pozůstatky někdejšího rozšíření. Příčinou byla nejen intenzivní těţba, ale také pastva a nejvíce holosečné hospodářství (Úradníček et al. 2001).
3.3 Zvěř spárkatá na ŠLP Křtiny 3.3.1
Jelen lesní (Cervus elaphus L.)
Jelení zvěř je typickým obyvatelem lesů s četnými pasekami a pastvinami. Má ráda lesy listnaté, smíšené a vyhovují jí podmínky i v jehličnatých lesích. Nejraději má porosty různověké, s bohatým keřovým podrostem. Mimo souvislost lesních porostů vyţaduje jelení zvěř klid. Nezbytnou podmínkou ţivotního prostředí je celoroční dostatek vody a příleţitost ke kalištění. Kromě travní a bylinné sloţky spásá jelení zvěř ve větší míře listy a výhony dřevin, přednost dává listnáčům, avšak v době nouze se spokojí i s jehličnany, z nichţ dává přednost jedli. Naše kulturní lesy, zejména jehličnaté bez keřového patra, neposkytují jelení zvěři dostatek obţivy, takţe ta pak hladoví a je nucena sytit se větvemi a kůrou ţivých stromů, kterou v létě loupe v dlouhých pruzích a v zimě ji ohryzává aţ na dřevo (Vach et al. 1999). 3.3.2
Muflon (Ovis musimon)
Obývá hlavně kamenité terény listnatých a smíšených lesů pahorkatin, přizpůsobí se i jinému prostředí. Daří se mu však i ve vlhčích oblastech s měkkou půdou. Nemá rád pouze vysokou sněhovou pokrývku. Mufloní zvěř ţije po celý rok ve smíšených tlupách obojího pohlaví, starší berani tvoří samostatné menší skupinky nebo ţijí kromě doby říje zcela samotářsky. Nejaktivnější je mufloní zvěř za šera, často se však pase i během dne. Potrava zahrnuje nejrůznější druhy bylin, travin, zemědělské plodiny či listy, výhonky, plody a kůru lesních dřevin. Vegetaci spásají mufloni těsně u země (Červený et al. 2003).
18
3.3.3
Srnec obecný (Capreolus capreolus L.)
Srnčí zvěř má velice ráda okraje mlazin a hustých keřovitých podrostů. Ráda ţije v níţinách, ale vystupuje i do horských poloh. Při letní pastvě si vybírá z lučních porostů
hlavně
bobovité
rostliny,
vyhledává
pole
s jetelem,
hrachem
a
luskovinoobilnými směskami. V zimě srnčí okusuje pupeny a ohryzává zelenou kůru zvláště měkkých dřevin (osika, jeřáb atd.) a keřů (maliník, ostruţiník atd.). Velikost teritoria je přímo úměrná kvalitě daného prostředí. Pokud lze poţadované podmínky nalézt na malé ploše, jedná se o velmi kvalitní biotop, tak bývá teritorium malé 3–5 ha. Při špatných podmínkách bývá teritorium větší a to 10–15 ha. Srnec je v ČR původním, běţně se vyskytujícím druhem a jeho stavy mají dlouhodobě stoupající tendenci (Vach et al. 1999). 3.3.4
Prase divoké (Sus scrofa L.)
Prase divoké u nás divoce ţilo do 18. století, celé území osídlilo znovu aţ po 2. světové válce. Vyhovují mu rozsáhlé listnaté a smíšené porosty, mnohdy však proniká i do míst méně zalesněných. Ţije v tlupách, v nichţ jsou jedinci různého věku a pohlaví. Jen staří kňouři jsou samotáři. Za potravou vychází v noci, je typickým všeţravcem. Poţírá nadzemní i podzemní části rostlin, semena lesních dřevin, zejména ţaludy, bukvice, kaštany apod. Škody způsobuje na zemědělských plodinách, zejména na okopaninách, kukuřici a zasetém obilí. Ţivočišnou sloţku tvoří nejrůznější hmyz, ţíţaly, hlodavci, mláďata obratlovců atd. Na vlhkých a zabahnělých místech se s oblibou kaliští a bahno na těle si pak odírá na blízkých stromech tzv. malovánky (Hromas et al. 2008).
19
4
Výsledky
4.1 Zájmová území 4.1.1
Adamov
Lokalita Adamov je z geologického hlediska tvořena granodioritem, co se týče pedologie tak se jedná o luvickou hnědozem, která postupně přechází v oligotrofní rankerovou kambizem. V porostu 133 C 17a/7a/4a (viz. Příloha 2) byly nalezeny dva dospělé samičí tisy, v jejich bezprostřední blízkosti ani v přilehlém okolí nebyly
2 samičí tisy
Obrázek 3 - dva samičí tisy
nalezeny ţádné semenáčky. Oba jedinci však plodí a dle Jelínka (2013) jsou semena ţivotaschopná a bez problémů dávají vznik novým jedincům. Lze předpokládat, ţe semenáčky se na dané lokalitě nepodařilo dohledat kvůli vyšším stavům spárkaté zvěře, ale na rozdíl od jiných lokalit kde se skousnuté semenáčky najít podařilo, zde tento důkaz chybí.
20
4.1.2
Býčí skála
Tato lokalita je z pohledu geologie tvořena vápencem. Z pedologického hlediska by jsme zde nalezli typickou aţ kambickou rendzinu. Byli zde lokalizováni 3 dospělí jedinci tisu. V porostu 305 D 17/11/4 byl nalezen samčí a samičí tis, v bezprostřední blízkosti samičího tisu bylo nalezeno a zmapováno 8 semenáčků, poškození zvěří zde nebylo pozorováno, převáţně nejspíš proto, ţe semenáčky se nacházejí na špatně dostupných místech vápencových skalek. Třetí nalezený jedinec je samčího pohlaví a nachází se v porostu 162 B 5 (viz. Příloha 3).
2 samčí tisy
Samičí tis + 8 semenáčků
Obrázek 4 - dva samčí a jeden samičí tis se semenáčky
21
4.1.3
Rudice
Z geologického hlediska je tato lokalita tvořena převáţně z kulmské droby která pozvolně přechází v deluviofluviální kvarterní sedimenty. Z pedologického pohledu se lokalita nachází na typické mezotrofní kambizemi, která přechází v luvickou oglejenou hnědozem. Na lokalitě byli celkem zaznamenáni 4 dospělí samičí jedinci a jeden jedinec s nevylišenými pohlavními znaky, konkrétně v porostu 173 F 7 (viz. Příloha 4). Kvůli hustému výskytu jedinců u sebe s rozestupy menšími neţ přesnost rozlišení GPS jsou dva jedinci na mapě zaznamenáni se stejnou polohou. Na lokalitě se nevyskytovaly ţádné semenáčky.
Dva samičí tisy
Dva samičí tisy
Tis s nevylišenými pohlavními znaky
Obrázek 5 - čtyři samčí a jeden tis s nevylišeným pohlavím
22
4.1.4
Olomučany
Z geologického pohledu je tato zkoumaná lokalita tvořena granodioritem. Z pohledu pedologie se jedná o typickou mezotrofní kambizem. Na lokalitě bylo zaznamenáno 11 dospělých jedinců samčího pohlaví a 14 samičího, v blízkosti samičích jedinců bylo lokalizováno a spočítáno 68 semenáčků. Samičí jedinci a semenáčky se nacházejí v porostu 130 A 10 a samčí jedinci se nacházejí v porostu 131 D 6 (viz. Příloha 5). Kvůli malým rozestupům jednotlivých jedinců od sebe je většina tisů na stejných GPS souřadnicích. Na ploše bylo pozorováno poškození kmenových výmladků zvěří (viz. obr. 7).
4 samčí tisy
14 samičích tisů + 40 semenáčků
10 semenáčků
7 samčích tisů
18 semenáčků
Obrázek 6 - 11 samčích a 14 samičích tisů s 68 semenáčky
Obrázek 7 - Kmenový výmladek skousnutý zvěří
23
4.1.5
Habrůvecká Tůň
Z geologického hlediska je tato lokalita tvořena devonským vápencem. Z pedologického pohledu se nacházíme na kambické rendzině. V porostu 159 A 7 (viz. Příloha 6) bylo zaznamenáno 25 dospělých samičích tisů a 15 semenáčků. Jak několik dospělých jedinců, tak i semenáčků je na mapě zaznamenáno na stejné GPS souřadnici. Na ploše bylo lokalizováno několik semenáčků skousnutých zvěří (viz. Obr. 8 a 9). 5 samičích tisů + 3 semenáčky 12 semenáčků
20 samičích tisů
Obrázek 10 - 25 samičích tisů a 15 semenáčků
Obrázek 9 - semenáček skousnutý zvěří
Obrázek 8 - semenáček po opakovaném poškození
24
4.1.6
Lažánky Tato lokalita je z geologického hlediska tvořena převáţně devonským vápencem a
postupně přechází aţ v kvartení deluviofluviální sedimenty. Z pohledu pedologie se jedná o kambickou v místech aţ typickou rendzinu. Na této lokalitě bylo zaznamenáno 39
dospělých samičích jedinců, 3 samčí a jeden nedospělý bez vylišených pohlavních znaků. 38 samičích, 2 samčí a 1 tis s nevylišenými pohlavními znaky spadá do porostu 102 C 13, dále pak v porostu 101 E 10a se nachází samčí tis a v porostu 101 B 10 se nalézá tis samičího pohlaví. Semenáčky se nacházejí po celém porostu 102 C 13 (viz. Příloha 7) v počtu desítky aţ stovky jedinců. V dalších dvou porostech se semenáčky dohledat nepodařilo. Pro menší přesnost zaměření GPS neţ je rozestup mezi jednotlivými jedinci se nachází více tisů na stejné souřadnici.
5 samičích a 1 samčí tis + 1 bez vylišeného pohlaví
Samčí tis
Samčí tis Samičí tis
33 samičích tisů
Obrázek 11 - Výskyt tisu u Lažánek
25
4.2 Početní stavy zvěře na ŠLP Křtiny Tabulky a grafy byly vytvořeny na základě údajů mysliveckého hospodaření v letech 2003–2012.
Tabulka 1 - Kmenové stavy zvěře a odlov v režijní honitbě ŠLP Křtiny pro zvěř jelení
Skutečný odlov jelení zvěře: Za sledované období nebyl plán odlovu splněn v 6 případech, dle tabulky je to nejvíce patrné v roce 2011 kde bylo z plánu uloveno pouze 42 %, ve třech případech byl plán odlovu překročen a to nejvíce v roce 2010 o 89 % kdy bylo uloveno 17 ks jelení zvěře, pouze v jednom případě, konkrétně v roce 2004 byl plán odlovu přesně splněn.
26
Tabulka 2 - Kmenové stavy zvěře a odlov v režijní honitbě ŠLP Křtiny pro zvěř srnčí
Skutečný odlov srnčí zvěře: Za sledované období nebyl plán odlovu splněn v 6 případech dle tabulky to je nejvíce vidět v roce 2010 kde z plánu bylo splněno 86 % coţ je o 27 ks srnčí zvěře méně neţ bylo v plánu odlovu. Ve čtyřech případech byl plán překročen, ale pouze o 2–3 % coţ jsou 2 ks, v roce 2003 to bylo kusů 5. Odlov srnčí zvěře se dá povaţovat za dostačující, coţ je patrné i z grafu kde křivku znázorňující plán lovu, křivka odlovu téměř kopíruje.
27
Tabulka 3 - Kmenové stavy zvěře a odlov v režijní honitbě ŠLP Křtiny pro zvěř mufloní
Skutečný odlov mufloní zvěře: Za sledované období plán odlovu nebyl splněn v 6 případech. Plán odlovu byl v roce 2003 splněn z 57 % a kusů bylo uloveno 29 místo 51 jak bylo plánováno. Ve třech případech se dá říct, ţe plán odlovu byl splněn téměř přesně, kde plán odlovu je překročen pouze o 2–5 % coţ ve výsledku dělá 1–3 ks. Plán odlovu byl nejvíce překročen v loňském roce a to o 21 % coţ je 13 ks mufloní zvěře.
28
Tabulka 4 - Kmenové stavy zvěře a odlov v režijní honitbě ŠLP Křtiny pro divoká prasata
Skutečný odlov prasat divokých: Za sledované období nebyl plán odlovu splněn ve dvou případech, dle tabulky i grafu to je nejpatrnější v roce 2006, to byl plán splněn pouze ze 64 % a bylo uloveno 171 ks při plánovaném odlovu 268 ks. Ve zbývajících 8 případech byl plán odlovu splněn a ve třech případech byl překonán dokonce o více jak 50 %, v roce 2012 byl překročen o 139 % a bylo uloveno 795 ks místo plánovaných 333 ks černé zvěře.
29
5
Diskuze Výskytem tisu v CHKO Moravský kras kam spadá i část Školního lesního
podniku ve Křtinách, se zabývala Švehlová (1997). Při něm lokalizovala 2 561 tisů s výškou nad 0,5 m. Semenáčky s výškou do 0,5 m zjišťovala pomocí zkusných ploch a jejich přesný počet neuvádí. Na tuto práci v rámci projektu SP/2d4/31/7 navázal Zatloukal (2010), který v terénu prověřil lokality výskytu tisu v CHKO Moravský kras a jeho okolí. Prošetřil stav populace tisů a jejich přirozené obnovy, souřadnicemi lokalizoval 124 jedinců tisu a dendrometricky proměřil a detailně popsal 75 tisů v CHKO a v jeho okolí. Dále ve své práci uvádí, ţe těţištěm výskytu tisu je v prostoru mezi Laţánkami a Sloupem. Tisy u Habrůvecké tůně, uvádí jako nepochybně vysázené na základě věkově shodných jedinců tisu s okolním porostem, počet jedinců na dané ploše neuvádí. Při získávání terénních podkladů pro bakalářskou práci bylo na této lokalitě zmapováno 25 tisů samičího pohlaví s vyskytujícími se 15 semenáčky, většina nalezených semenáčků byla poškozena zvěří. Původ tisů u Rudic uvádí jako nejistý se zbývajícími pěti tisy. V Rudicích během terénního šetření bylo vylišeno 5 tisů, co se týče pohlaví, tak 4 samičí jedinci a jeden bez vylišených pohlavních znaků. Na dané lokalitě se semenáčky nevyskytovaly. Za původní uvádí výskyt tisu na skalách v Josefském údolí nad jeskyní Jáchymka a pod Ruským kříţem, za nejistý původ uvádí výskyt tisu západně od Býčí skály. V rámci terénního průzkumu byl potvrzen výskyt tisu na této lokalitě v počtu dvou samčích jedinců, jeden se nachází nad jeskyní Jáchymka a druhý se nalézá u silnice západně od Býčí skály, třetí jedinec je samičího pohlaví nalézající se pod Ruským kříţem a byl zmapován s 8 semenáčky, o semenáčcích se Zatloukal (2010) ve své práci nezmiňuje. Nad Býčí skálou uvádí Grull (1984) výskyt tisu neurčeného pohlaví, tohoto jedince se lokalizovat a následně zmapovat nepodařilo, navíc na portálu AOPK ČR je uvedeno, ţe tento záznam je chybný a nevěrohodný. Dále Zatloukal (2010) uvádí, výskyt tisu v údolí Svitavy na severozápad od Adamova popisuje ho jako původní a uvádí pouze jeden samičí tis s nadějnou obnovou na rozdíl od dvou tisů, které uvádí Švehlová (1997). Při získávání dat z terénu byli zaznamenáni dva samičí jedinci, jak uvádí Švehlová (1997), ale přirozená obnova potvrzena nebyla. Dle Jelínka (2013) však tisy plodí a bez problému dávají vznik novým semenáčkům. Lze předpokládat, ţe semenáčky se na dané lokalitě nepodařilo dohledat kvůli vyšším stavům spárkaté zvěře, ale na rozdíl od jiných lokalit kde se skousnuté semenáčky najít podařilo, zde tento důkaz chybí. Zatloukal (2010) uvádí, ţe dvě skupiny dospělých tisů leţících jihozápadně od Olomučan jsou určitě z 30
výsadby. První skupinu uvádí na hranici CHKO těsně u Doubské cesty (14 tisů) a druhou mimo území CHKO poblíţ Dívčí cesty, zde počet tisů neuvádí. Na této lokalitě bylo potvrzeno 14 jedinců samičího pohlaví u Doubské cesty, navíc zde byl zmapován výskyt 68 semenáčků. Na druhé lokalitě poblíţ dívčí cesty bylo zmapováno 11 jedinců samčího pohlaví. Tato lokalita Švehlovou (1997) není uváděna. Zatloukal (2010) dále uvádí, ţe v okolí Laţánek se vyskytují jedinci samičího pohlaví a jeden jedinec pohlaví samčího, nalézající se u silnice před odbočkou na Vilémovice, počet jedinců neuvádí. Při průzkumu dané lokality bylo lokalizováno 43 jedinců tisu červeného. Zaznamenáno bylo 39 jedinců samičího pohlaví, 3 samčího a 1 bez vylišených pohlavních znaků. Semenáčky se vyskytovaly po celé lokalitě v počtu desítky aţ stovky jedinců. Zatloukal (2010) označuje obnovu tisu za sporadickou a dále uvádí, ţe ojediněle se tis obnovoval v okolí pouze 21 % šetřených jedinců, při vyrovnaném pohlaví chyběla pod cca 60 % samičích tisů. Okusem bylo poškozeno 64 % obnovy tisu, zpravidla se jednalo o opakovaný okus znemoţňující odrůstání obnovy. Obnova tisu odrůstala dobře pouze na místech pro zvěř obtíţně přístupných, nebo na místech turisticky frekventovaných. Dále uvádí, ţe poměr samčích a samičích tisů byl v rámci terénního šetření zcela vyrovnaný a ţe u 8 % tisů se pohlaví nepodařilo zjistit. Na rozdíl od výsledků, kterých bylo dosaţeno při této bakalářské práci, ze kterých vyplývá, ţe více jak polovina zmapovaných jedinců připadá samčímu pohlaví. Coţ je z celkového počtu 92 jedinců 85 samičích tisů. Zbytek se skládá z 5 samčích a dvou jedinců bez určeného pohlaví. V procentech připadá 92 % z celkového počtu jedinců samičímu pohlaví, 5 % samčímu a 3 % připadá na jedince bez vylišených pohlavních znaků. I z tohoto šetření vyplývá, ţe přirozená obnova odrůstala dobře pouze na místech pro zvěř špatně dostupných, (např. nepoškozené semenáčky na vápencových skalkách v lokalitě Býčí skála). Na dobře přístupných místech semenáčky byly poškozeny okusem. Okusem byly poškozeny i kmenové výmladky (např. skousnuté kmenové výmladky na lokalitě Olomučany). Zajímavým zjištěním je, ţe tis byl zmapován i na mimo vápencovém podloţí. Jedná se o lokality: Adamov, Rudice a Olomučany.
31
6
Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zmapování výskytu tisu červeného (Taxus
baccata L.) na ŠLP Křtiny s ohledem na jeho přirozenou obnovu a se zjištěním početních stavů spárkaté zvěře. Během průzkumu, který probíhal na 6 lokalitách, bylo pomocí GPS zmapováno a zakresleno do map 92 tisů z toho 85 samičích, 5 samčích a 2 jedinci bez vylišených pohlavních znaků. Přirozená obnova byla zaznamenána na 4 lokalitách, z toho na dvou bylo prokazatelně zjištěno poškození semenáčků zvěří. Z tohoto vyplývá, ţe přirozená obnova bez další péče a dalších opatření není moţná, protoţe semenáčky kvůli opakujícímu se skousnutí nemají šanci vyrůst do výšky mimo dosah zvěře. Nepoškozené semenáčky byly nalezeny pouze na místech zvěři špatně dostupných. Je zřejmé, ţe pokud v naší přírodě budeme chtít zachovat přirozený výskyt tisu červeného, musí být nalezen kompromis mezi početními stavy zvěře a následnou péčí o přirozenou obnovu. Výsledky této bakalářské práce by mohly být pouţity jako základ pro diplomovou práci a podklad pro zhotovení plánu péče na školním lesním podniku ve Křtinách.
32
7
Summary The goal of this bachelors thesis was to map occurrences of common yew (Taxus
baccata L.) at TFE Křtiny considering its natural regeneration and finding out population of hoofed game. During exploration that took place at six localities 92 individuals were mapped using GPS, 85 of them are female, 5 male and 2 unrecognized. Natural regeneration was recorded at 4 localities, seedling damage caused by game was provably detected at 2 localities out of them. It implies that that natural regeneration without further care and measures is not possible because seedling cannot grow out of games reach due to repeated bites. Undamaged seedling were located at only places that are hardly accessible to game. It is obvious that if we want to preserve natural occurrence of common yew in our countryside a compromise has to be found between game population and further care about natural regeneration. Results of this thesis might be used as basis for master’s thesis and TFE Křtiny care plan.
33
8
Seznam literatury
ČERVENÝ,
J.
et
al.,
2003.
Encyklopedie
myslivosti.
Praha:
OTTOVO
NAKLADATELSVÍ - CESTY, 591 s. ISBN 80-7181-901-8. FRIEDL,
K.
et
al.,
1991.
Chráněná
území
v
České
republice.
Praha:
INFORMATORIUM, 274 s. ISBN 80-85368-13-7. HROMAS, J. et al., 2008. Myslivost. Písek: MATICE LESNICKÁ S. R. O., 559 s. ISBN 978-80-86271-00-2. JELÍNKOVÁ, K., ZATLOUKAL, V., 2001: Praktická příručka o tisu. Blansko: CORTUSA, 80 s. KLIKA, J., 1931: Dendrologie - Jehličnaté. Brno: NOVINA, 215 s. KLIKA, J. et al., 1953: Dendrologie - Jehličnaté. Praha: ČSAV, 312s. KOBLÍŢEK, J., 2000. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov: SURSUM, 448 s. ISBN 80-85799-86-3. KOLÁŘ, R., 2010: Inventarizace a genetická diverzita tisu červeného ve ZCHÚ ČR [online]
citováno
10.
dubna
2013.
Dostupné
na:
. KREJČÍ, J., 1993: Brno v minulosti a dnes, sborník č.XI - Geologické a fyziogeografické poměry území města Brna, Magistrát města Brna. MACKOVČIN, P. et al., 2007. Chráněná území ČR Brněnsko, svazek IX. Brno: AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR A EKOCENTRUM BRNO, 932 s. ISBN 978-80-86064-66-6. MAPSERVER - ŠLP MENDELU, 2013: Mapový server ŠLP Křtiny - Masarykův les. [online]
citováno
10.
dubna
2013.
Dostupné
na:
slp.mendelu.cz/map.phtml?config=slp>. MOJŢÍŠEK, M., 2005. Jehličnaté stromy a keře. Brno: CP BOOKS, 96 s. ISBN 80-2510248-3.
34
PIKULKA, J. et al., 2003. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Nakladatelství CERM, 223 s. ISBN 80-7204-280-7. PLÍVA, K., ŢLÁBEK, I., 1986: Přírodní lesní oblasti ČSR, SZN Praha. SKALICKÁ, A. et al., 1988: Květena České socialistické republiky. Praha: ACADEMIA, 560 s. SVOBODA, P., 1953: Lesní dřeviny a jejich porosty, I. část. Praha: SZN, 412 s. ŠLP KŘTINY, 2002: O nás [online] citováno 10. dubna 2013. Dostupné na: . ŠVEHLOVÁ, K., 1997: Populační ekologie tisu červeného (Taxus baccata L.) v CHKO Moravský kras. Olomouc: PřF UP, 122 s. TRUHLÁŘ, J., 1996. Pěstování lesů v biologickém pojetí. Křtiny, ŠLP, 128 s. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA. P. et al., 2001. Dřeviny České republiky. Písek: MATICE LESNICKÁ, 233 s. ISBN 80-86271-09-9. VACH, M. et al., 1999. Myslivost. Příbram: SILVESTRIS, 368 s. ISBN 80-901775-2-2. VĚTVIČKA, V., 1999. Stromy. Praha: AVENTINUM, 216 s. ISBN 80-7151-238-9. ZATLOUKAL, V. et al., 2010: VaV MŢP SP/2d4/31/07, Rozšíření tisu červeného v České republice se zřetelem na jeho ekologickou amplitudu, vyhodnocení rizikových faktorů a zpracování komplexního návrhu opatření pro záchranu tohoto silně ohroţeného druhu, závěrečná zpráva projektu, IFER, Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o. Jílové u Prahy: 156 s.
35
9
Seznam příloh
Příloha č. 1 - Mapa celkového zájmového území se všemi zkoumanými lokalitami Příloha č. 2 - Porostní mapa Adamov Příloha č. 3 - Porostní mapa Býčí skála Příloha č. 4 - Porostní mapa Habrůvecká tůň Příloha č. 5 - Porostní mapa Olomučany Příloha č. 6 - Porostní mapa Rudice Příloha č. 7 - Porostní mapa Laţánky
36
Laţánky
Olomučany Habrůvecká tůň
Adamov
Býčí skála
Příloha 1 - Mapa celkového zájmového území se všemi zkoumanými lokalitami
37
Rudice
Příloha 2 - Porostní mapa Adamov
Příloha 3 - Porostní mapa Býčí skála
38
Příloha 5 - Porostní mapa Habrůvecká tůň
Příloha 4 - Porostní mapa Olomučany
39
Příloha 6 - Porostní mapa Rudice
Příloha 7 - Porostní mapa Lažánky
40
