MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDROLOGIE A GEOBIOCENOLOGIE

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDROLOGIE A GEOBIOCENOLOGIE

DIPLOMOVÁ PRÁCE PLÁN PÉČE PRO NAVRHOVANÉ ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ LIPOVÁ SKALKA

2006

Martin Šrom

Poděkování:

Děkuji vedoucímu diplomové práce Doc. Janu Lacinovi za ochotu a cenné rady. Také děkuji Mgr. Ackermanové, Mgr. Gerišové a Kubešové za determinaci rostlinných druhů, za pomoc s určováním hub děkuji Dr. Janovskému. Děkuji vedení SLŠ hranice a Školnímu polesí Valšovice za poskytnutí dat lesního hospodářského plánu. Poděkování patří také mým blízkým za shovívavost a podporu.

Plán péče pro navrhované zvláště chráněné území Lipová skalka

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Plán péče pro navrhované zvláště chráněné území Lipová skalka vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji v přiloženém soupisu informačních zdrojů a souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu ze zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko unverzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně dne 27.4.2006

Martin Šrom………………… 3


ABSTRAKT

Diplomová práce: Plán péče pro navrhované zvláště chráněné území Lipová skalka Cílem diplomové práce bylo zpracovat podklady pro vyhlášení území za přírodní památku. Sledovaná plocha se nachází na školním polesí Střední lesnické školy v Hranicích. Území, místně známé jako Lipová skalka, je 6,95ha rozlehlý porost na mimořádně nepříznivém stanovišti. Ve skladbě dřevin je zastoupen buk a další listnáče, přirozeně se vyskytuje i chráněný tis červený, mezi živočichy se objevuje i chráněný mlok skvrnitý. Vyhlášení území za přírodní památku má zajistit přirozený vývoj na lokalitě, udržení a zlepšení podmínek pro významné druhy bioty a zajištění trvalého plnění půdoochranné funkce. Klíčová slova: suťové lesy, přírodní památka, plán péče

ABSTRACT

Dissertation: Management plan of proposal specially protected area Lipová skalka.

The subject of this dissertation was to create the management details of area for natural monument promulgation. The object in view is located on the training forest discrit of Secondery Forestry School Hranice. The area, which is locally known as Lipová skalka, covers 6,95ha of forest land on extremelly indisposed location. European beech and the other broadleaved trees are contained in species structure, protected race common yew is naturally presented. Protected animal salamander has been seen in area as well. The reason of promulgation of area to natural monument is to reserve natural develompent there, maintenance and improvement of conditions for important living species and guarantee of permanent pursuance of soilprotection capacity.

Key words: Scree forests, Natural monument, Management plan

4


OBSAH: 1. ÚVOD

1

2. METODICKÝ POSTUP A POUŽITÉ ZKRATKY

2

3. VÝZNAM SUŤOVÝCH LESŮ V KRAJINĚ

5

3.1. Definice a rozdělení suťových lesů

5

3.2. Ochrana suťových lesů

6

3.3. Suťové lesy České republiky

9

3.4. Tis červený (Taxus baccata)

13

4. CHARAKTERISTIKA LOKALITY A ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ

16

4.1. Základní identifikační údaje o lokalitě

16

4.1.1. Popis polohy území

16

4.1.2. Vymezení vlastnických a správních vztahů

16

4.1.3. Hranice území

16

4.2. Přírodní podmínky a širší územní vztahy

17

4.2.1. Fyzicko-geografické regionální zařazení

17

4.2.2. Biogeografická regionalizace

17

4.2.3. Přírodní lesní oblasti

18

4.2.4. Zařazení podle ÚSES

18

4.2.5. Reliéf a geologické podloží

19

4.2.6. Klimatické a hydrologické poměry

21

4.2.7. Půdní poměry

23

4.2.8. Životní prostředí

24

4.2.9. Obyvatelstvo

25

4.3. Charakteristika bioty

26

4.3.1. Základní charakteristika vegetace a využití území v okolí

26

4.3.2. Podrobný popis struktury a druhového složení vegetace

27

4.3.2.1. Stromové a keřové patro

27

4.3.2.2. Bylinné patro

32

4.3.2.3. Mechové patro

33

4.3.2.4. Mykologický průzkum

33

4.3.3. Popis druhového složení fauny lokality

34

5


4.4. Klasifikace biotopů a porostní prvky

36

4.4.1 Vymezení a charakteristika geobiocénů

36

4.4.2. Klasifikace území dle systému UHÚL

38

4.4.3. Fytocenologická klasifikace

39

4.4.4. Klasifikace dle systému NATURA 2000

39

4.4.5 Vymezení porostních prvků

40

4.5. Hodnocení stability a funkcí lesa

47

4.5.1. Ekologická stabilita a biodiverzita

47

4.5.2. Funkce lesa

48

4.5.2.1. Reálné potenciály lesů

48

4.5.2.2. Reálné efekty lesů

49

4.5.2.3. Faktor aktuálního společenského zájmu

49

4.5.2.4. Zhodnocení funkcí

49

4.5.2.5. Finanční hodnocení funkcí lesů

51

5. ZDŮVODNĚNÍ ZÁMĚRU NA VYHLÁŠENÍ PŘÍRODNÍ PAMÁTKY

52

5.1. Legislativní vymezení

52

5.2. Postup při vyhlašování

52

6. PLÁN PÉČE

54

6.1. Základní identifikační a popisné údaje

55

6.1.1. Kategorie ZCHÚ, název a kategorie IUCN

55

6.1.2. Územně správní členění, překryv s jinými chráněnými územími a příslušnost k soustavě Natura 2000

55

6.1.3. Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí

56

6.1.4. Výměra území a jeho ochranného pásma

57

6.1.5. Hlavní předmět ochrany

57

6.1.6. Dlouhodobý cíl péče

58

6.2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany 6.2.1. Přehled chráněných a významných druhů rostlin a živočichů

59 59

6.2.2. Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti

60

6.2.3. Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti

63

6.2.4. Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch

64 6


6.3. Plán zásahů a opatření

66

6.3.1. Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ 66 6.3.1.1. Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání

66

6.3.1.2. Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území 68 6.3.2. Zaměření a vyznačení území v terénu

68

6.3.3. Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností

69

6.3.4. Návrhy na vzdělávací využití území

69

6.3.5. Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring

70

6.4. Závěrečné údaje

70

6.4.1. Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů 6.4.2. Seznam mapových listů

70 71

7. DISKUZE

72

8. ZÁVĚR

73

9. SUMMARY

74

10.LITERATURA A PRAMENY

75

11.PŘÍLOHY

Mapové přílohy Tabelární přílohy Grafické a ostatní přílohy, fotodokumentace

7


1.

ÚVOD

Diplomová práce si kladla za cíl zpracovat potřebné podklady pro vyhlášení zájmového území za zvláště chráněné. Mezi základní práce patřila terénní šetření, na kterých jsem zjišťoval aktuální stav vegetace, udělal jsem průzkum fytocenologický, dendrologický, mykologický, pedologický i základní průzkum fauny lokality. Podstatnou část přípravy podkladů pro vyhlášení území za přírodní památku tvořilo získávání informací o širších územních vztazích a tvorba map. Nezbytnou součástí podkladů pro orgán ochrany přírody byl zpracovaný plán péče o území podle osnovy Ministerstva životního prostředí.

Sledované území není plošně rozsáhlé, porostní skupina 5C12 má plochu pouze 6,95ha. To ale vzhledem k charakteru území není neobvyklé. Jedná se azonálně vzniklý les na velmi příkrém (až 100% svah), kamenitém až balvanitém, suťovém podloží. Reliéf lokality dotváří skalky, které vystupují až 12m nad povrch terénu. Les je pak podle §7, odst.1, písm.a zákona 289/95Sb. řazen do ochranného lesa na mimořádně nepříznivých stanovištích. V dřevinné skladbě převažuje zastoupení buku, ale vzhledem k okolním holým bučinám je patrné výraznější zastoupení lípy, javorů, jasanů a dalších listnáčů, velmi pozoruhodný je přirozeně se vyskytující tis červený. Bylinné patro má nitrofilní druhy, ale bohatší je pouze v jarním aspektu. Území je ojedinělé v regionálním měřítku, extrémností podmínek vytváří jedinečný ekotop a zvyšuje biodiverzitu v krajině. Proto je jeho ochrana opodstatněná.

Obhájení této diplomové práce je také podmínkou řádného ukončení studia na naší univerzitě. Doufám, že čas strávený nad knihami, u počítače nebo v terénu se odrazil na kvalitě studie a pomůže mně tak úspěšně ukončit zvolený magisterský obor. Vypracování této studie pak určitě nebylo samoúčelné. Pomohlo mně poodkrýt složitost vazeb v lesním prostředí a ve správě lesů a ochrany přírody, naučilo lépe hledat zdroje informací a zpracovávat data. Doufám, že z práce vyplývá má schopnost analytického myšlení, samostatné činnosti a tvorby vlastních závěrů. Zejména však věřím, že se práce stane impulzem k zahájení správního řízení, ve kterém sledovaný lesní porost získá vyšší stupeň ochrany.

8


2.

METODICKÝ POSTUP A POUŽITÉ ZKRATKY

Metodický postup Metodický postup byl vypracován na základě zadaného tématu diplomové práce a vytyčených cílů. Hlavním úkolem bylo zjistit současný stav vybraného lesního ekosystému, porovnat s přírodě podmíněným stavem, navrhnout patřičná opatření ke stabilizaci a ochraně tohoto ekosystému a shromáždit další potřebná data k vyhlášení chráněného území.

Zdroje literatury Pro získání informací o širších územních vztazích a přírodních poměrech byly použity informační zdroje uvedené v literárním přehledu. Mezi zásadní informační zdroje patřily dendrologická a jiná data z lesního hospodářského plánu pro školní polesí Valšovice při Střední lesnické škole v Hranicích. Významným zdrojem informací byly Tabulky podnebí, kniha Péče o chráněná území – lesní společenstva (Míchal, Petříček, 1999), osnova ministerstva pro tvorbu plánů péče (MŽP, 2004), plány péče o podobné přírodní lokality ČR, skripta Geogiocenologie II (Buček, Lacina, 2000), další zdroje z univerzitní knihovny a zejména zdroje internetové, např. Státní registr ochrany přírody, data OPRL z webových stránek UHÚL, mapové aplikace Ministerstva životního prostředí, Portál veřejné zprávy, databáze Natury 2000 atd.

Terénní práce Průzkum celého území proběhl v několika etapách. První průzkum proběhl již v roce 2001, většina měření potom v létě 2004. Při terénních pracech jsem prováděl mapování na fytocenologických plochách a další popis současného stavu vegetace. Provedl jsem průzkum pedologický, dendrologický i mykologický.

Geobiocenologická typizace Podstatné bylo určení přírodního potencionálního stavu území. To lze v současné krajině stanovit na základě stabilnějších složek ekosystému, a to zejména geologického podloží, klimatu, reliéfu, základních půdních vlastností a podle indikačně významných druhů rostlin, které se na stanovišti ještě stále nacházejí.

9


Geobiocenologická typizace je založena na teorii typu geobiocénu. Podle vegetačního stupně, trofické a hydrické řady a zařazování rostlinných taxonů do ekologických skupin druhů jsem tedy vylišil jednotlivé typy geobiocénu.

Popis současného stavu a návrh opatření Protože rozdělení území na nejmenší jednotky podle lesního hospodářského plánu neodráží pestrost druhového složení a struktury porostů, vylišil jsem na ploše tzv. porostní prvky (Lacina, 1999). Ty jsou homogenní částí porostu, pro kterou platí typická dřevinná a prostorová skladba, synuzie podrostu a typ ekotopu. Pro jednotlivé porostní prvky jsem na závěr navrhl zásady péče a ochrany.

Typ porostního prvku jsem vyjádřil číselným kódem. První číslice značí typ potencionálních podmínek stanoviště, vyjádřený STG: 1: 4BC-C2-3, Tili-acereta fagi, 2: 4B-BC3, Fageta aceris 3: 4B3 Druhá číslice značí stupeň přirozenosti ekosystému: 0: přírodní druhová skladba a struktura, 1: přirozené biotopy s pozměněnou strukturou, ale přírodní skladbou, 2:- přírodě blízké biotopy, s polopřírodní skladbou, 3: přírodě už vzdálené biotopy Třetí číslice značí typ porostní skladby: 1: buk s příměsí listnáčů, 2: buk s pouze vtroušenými listnáči, 3: buk s příměsí modřínu a vtroušenými listnáči, 4: buk s lípou, 5: jehličnany s příměsí, 6: jasan s příměsí, 7: javory a lípy, 8: javor s bukem Čtvrté číslo značí stáří porostu: 1: kultury, 2: tyčkoviny až tyčoviny, 3: nastávající kmenoviny, 4: dospělé kmenoviny

Tímto

způsobem

jsem

podrobně

zmapoval

celou

plochu.

Porovnáním

s potencionálním stavem jsem stanovil míru antropické zátěže.

Zaměření vybraných objektů pomocí GPS Hlavním cílem práce bylo zaměřit význačné body terénu (tvar a umístění skalek), hraniční body segmentů, výskyt chráněných druhů rostlin jakož i upřesnění nadmořské výšky lokality. Měření probíhalo v dubnu 2006 pomocí GPS přístroje Etrex Garmin, V závislosti na počasí a tvaru terénu (resp. překážek ve výhledu na oblohu) byla přesnost měření mezi 510


12m, průměrná přesnost byla 8m. Základní souřadný systém, který jsem pro měření používal, byl WGS 84. Při převodu na systém S-1942 stačí zavést korekci East (y) +210m, Nord (x) +2360m.

Použité zkratky PP – Přírodní památka

MZD –Meliorační a zpevňující dřeviny

Pp – plán péče

Mze – Ministerstvo zemědělství

ZCHÚ – Zvláště chráněné území

MŽP – Ministerstvo životního prostředí

SLŠ – Střední lesnická škola v Hranicích

NPR – Národní přírodní rezervace

LHP – lesní hospodářský plán

PR – Přírodní rezervace

LHO – Lesní hospodářská osnova

NPP – Národní přírodní památka

OPRL – Oblastní plán rozvoje lesů

ÚSES – Územní systém ekologické

OOP – orgán ochrany přírody

stability

LHC – lesní hospodářský celek

VÚLHM – Výzkumný ústav lesního

AOPK – agentura ochrany přírody a

hospodářství a myslivosti

krajiny ČR

LPF – Lesní půdní fond

CHKO – chráněná krajinná oblast

ÚHÚL – Ústav hospodářské úpravy lesa

NP – Národní park

OPRL – Oblastní plán rozvoje lesa

OSL – orgán správy lesů

SLT – Soubor lesních typů

ŠP- školní polesí

HS – Hospodářský soubor

S – JTSK – souřadný systém jednotné

PLO – Přírodní lesní oblast

trigonometrické sítě katastrální

VKP – Významný krajinný prvek

GPS – Global position system – globální

EU – Evropská unie

navigační systém

HK – Hospodářská kniha

GBC – Geobiocén

STG – Skupina typů geobiocénů

ESR – Ekologická skupina druhů

JPRL – Jednotky prostorového rozdělení

ČR – Česká republika

lesa

LVS –Lesní vegetační stupeň

HS – Hospodářský soubor

11


3.

VÝZNAM SUŤOVÝCH LESŮ V KRAJINĚ

3.1. Definice suťových lesů Základní charakteristikou roklinových a suťových lesů a lesů blížících se jim je: 1. Vývoj na špatně přístupných strmých a kamenitých svazích s výchozy skal. Obvykle v úzkých údolích řek a bystřin, pod vrcholy kopců, na extrémních svazích a v krasových oblastech. 2. Abnormálnost ekologických podmínek, od výslunných, kamenitých svahů až po zastíněné, chladné a vlhké rokle obvykle s dostatkem živin. 3. Výrazná půdoochranná a protierozní funkce, tyto lesy lze často svým charakterem zařadit do kategorie lesů ochranných. 4. Obvykle malý hospodářský význam a tedy relativní zachovalost a nedotčenost činností člověka. V porostech se často vyskytují cenné listnáče, které mohou dorůstat úctihodných rozměrů, avšak obnova porostů běžnými těžebními technologiemi bývá nesmírně nákladná. 5. Prostorově výrazně omezené ekosystémy, jen zřídka plošně rozsáhlé. Nejedná se o klimaticky podmíněný les ale les podmíněný půdními vlastnostmi, proto je jeho výskyt azonální. 6. Neobvyklá bohatost druhů. Refugia významných, vzácných a chráněných živočichů a rostlin. Z vzácných a ohrožených rostlin lze jmenovat Phylittis scolopendrium, Aruncus vulgaris, Aconitum vulparia, Lunaria rediviva, Salvia glutinosa, Sesleria albicans, Taxus baccata, ze živočichů zejména zástupci Araneida a Insecta.

12


7. Rozmanitější zastoupení druhů stromového patra. Obvyklé jsou druhy Acer platanus a platanoides, Fraxinus excelsior, Tilia platyphylla i cordata, Ulmus glabra, Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Quercus petraea, Picea excelsa, Picea abies. Často se tak vyskytuje najednou několik dřevin hlavních, ale v rámci ČR jsou uváděny i suťové lesy pouze s jednou dřevinou dominantní. Suťové lokality zahrnují suťové osypy pod skalami, skalnaté hrany svahů, skalní rozpady, mrazové sruby i mrazové srázy, suťové proudy, balvanité rozpady, svahové kamenité rokliny a další. Na skalnatých a suťových lokalitách rostou nejen typické smíšené suťové lesy s bohatou dřevinnou skladbou, ale také např. dubobory, borodoubravy, reliktní a dealpinské bory, zakrslé doubravy a zakrslé bukové doubravy, zakrslé bučiny a zakrslé jedlové bučiny, smrkové a lišejníkové bory, zakrslé bukové javořiny a další. Tyto lesy buď trpí nedostatkem vláhy a krní, nebo se nacházejí na stanovištích, kde je limitním faktorem množství živin. Následující přehled je opomíjí a nebude je dále uvažovat.

3.2. Ochrana suťových lesů Ochrana těchto lesů je stejně významná jako ochrana klimaxových lesů, i když tlak na hospodářské využití suťových lesů nebývá velký. Společenstva, která hostí jiná než zonální společenstva, jsou ochranářsky nesmírně cenná, protože výskytem vzácná není jen lokalita sama, ale také druhy rostlin a živočichů na ní se vyskytující. Mají refugiální charakter, protože se vyskytují na plošně nevelkých a ostrůvkovitě rozšířených lokalitách. Funkce těchto lesů je zejména hydrogeologická, jsou biologickou ochranou strmých svahů před erozí a svahovým splachem. Proto bývají v lesních hospodářských plánech řazeny do kategorie lesů ochranných. Významná je také ochrana genofondu dřevin suťových lokalit. Hospodářskými doporučeními je ve všech případech zachování přirozené a přírodě blízké dřevinné skladby. Rizikem jsou převody na hospodářské monokultury nebo těžby se vznikem holiny. Ochrana suťových lokalit se děje ochranou příslušné vegetace. Doporučuje se les ponechávat přirozenému vývoji, v případě pozměněné skladby směřovat výchovu ke skladbě přirozené. Naprosto vyloučeny by měly být holoseče, těžba je možná pouze formou výběrů. Při geobiocenologickém mapování se mapují všechny suťové lokality jako součást kostry ekologické stability (Buček, Lacina, 1999).

13


Legislativní ochrana se uskutečňuje v několika rovinách: Legislativa ČR: Zákon č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jehož účelem je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy, ochraně přírodních hodnot a krás atp., vymezí tzv. významný krajinný prvek, který je ekologickou, geomorfologickou nebo esteticky hodnotnou částí krajiny a přispívá k její stabilitě. Mezi významné krajinné prvky pak řadí všechny lesy (§3, odst.1,b) a stanoví (§4, odst.2), že VKP jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívány mohou být pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, ve kterých by mohlo dojít k ohrožení VKP, je nutno si vyžádat závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Tento zákon také stanoví (§14), že území přírodovědecky nebo esteticky velmi významná lze vyhlásit za zvláště chráněná. Přitom lze stanovit podmínky jejich ochrany. Kategoriemi zvláště chráněných území jsou NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP. Lokality suťových lesů patří mezi velmi významná stanoviště a lze je vyhlásit jako NPR, PR, NPP nebo PP, nejčastěji se vyhlašují jako PR nebo PP.

Zákon o lesích č.289/95 Sb., který stanovuje předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, vymezuje kategorie lesa podle převažující funkce lesa (§6-7). Lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (sutě, kamenná moře, prudké svahy, strže, nestabilizované náplavy a písky, rašeliniště, odvaly a výsypky apod.) může orgán správy lesů na svůj návrh nebo na návrh vlastníka vyhlásit jako les ochranný. Lesy ochranné se v rámci lesního hospodářského celku evidují zvlášť, uvádí se pro ně diferencované způsoby obhospodařování a jsou osvobozeny od daně z nemovitostí, při obnově těchto lesů pak zákon stanovuje přednostní uplatňování clonných sečí a výběrů (§31, odst.3). Všechny pozemky, podle zákona určené k plnění funkcí lesa, musí být obhospodařovány tak, aby nedocházelo k jejich nevhodnému dělení z hlediska jejich ochrany, obnovovány stanovištně vhodnými dřevinami a vychovávány včas a soustavně tak, aby se zlepšoval jejich stav a zvyšovala odolnost, ve vhodných podmínkách využíváno přirozené obnovy. Nesmí se narušovat půdní kryt, narušovat vodní režim, sbírat semena, rozdělávat oheň atd. (§20), pokud nejsou tyto činnosti prováděny při hospodaření v lese. §36 stanoví, že ve prospěch účelového hospodaření v ochranných lesích lze přijmout opatření odchylná od některých ustanovení tohoto zákona (zejména pokud se týká velikosti nebo přiřazování holých sečí). Opatření jsou navržena v LHP nebo LHO nebo je stanoví 14


OSL. Vlastníci musí hospodařit v těchto lesích tak, aby byly zajištěny především jejich ochranné funkce a jsou povinni zajistit opatření uložená OSL ke splnění účelu sledovaného jejich vyhlášením. Za provedená opatření pak náleží vlastníku lesa náhrada zvýšených nákladů. Legislativa vůči EU: Strategie vlády České republiky v rámci EU na léta 2004 – 2013 vychází v oblasti životního prostředí ze Státní politiky životního prostředí 2004 – 2010 a zahrnuje také prioritu č.2.: Ochrana krajiny, vod, půdy a nerostného bohatství. Vedle zajištění ochrany živé složky životního prostředí (přírodních stanovišť, ohrožených druhů, biologické rozmanitosti jako celku), která patří mezi hodnoty strategického významu pro lidskou společnost, je důležité také zajistit odpovídající ochranu neživé složce životního prostředí. Prioritní v této oblasti jsou ochrana půdy před degradací, erozí a znečištěním.

Z pohledu direktiv Evropské unie pak uplatňujeme na území ČR směrnici 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků a směrnici 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Směrnice uložily povinnost vytvořit na našem území novou soustavu zvláště chráněných území, zvanou Natura 2000. Soustava je založena na ochraně typů přírodních stanovišť. Suťové lesy spadají do kategorie 9180 Tilio-Acerion forests of slopes, screes and ravines. Pro ČR bylo identifikováno 58 typů přírodních stanovišť, z toho 18 tzv. prioritních. Prioritním stanovištěm jsou také suťové lesy. Po vstupu ČR do EU se chráněná území soustavy Natura 2000 automaticky stávají součástí chráněných území soustavy Emerald.

Ostatní závazky: Bernská úmluva je mezinárodní úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť. Úmluva byla uzavřena v Bernu dne 19. 9. 1979 a Česká republika k této úmluvě přistoupila 8. 10. 1997 a v platnost v ČR úmluva vstoupila dne 1. 6. 1998. Na základě Bernské úmluvy vznikla (vzniká) soustava chráněných území budovaných radou Evropy. V České republice bylo pro soustavu Smaragd (anglicky Emerald) identifikováno 45 tzv. „ohrožených typů přírodních stanovišť“. Mixed ravine and slope forests, česky suťové lesy jsou mezi tyto ohrožená přírodní stanoviště zařazena.

15


3.3. Suťové lesy v rámci ČR Z pohledu geobiocenologické typizace se suťové lesy vymezené charakteristikou v bodě 3.1. této práce budou vyskytovat nejvíce na skupinách typů geobiocénů:

1C3 Carpini-acereta inferiora 2C3 Carpini-acereta superiora 3C3 Tili-acereta 4C3 Tili-acereta fagi 5C3 Fagi-acereta inferiora 6C3 Fagi-acereta superiora 7BC-C3-4 Aceri-piceeta

Různé formy suťového lesa hlavně na sutích podstatně více zahliněných nalezneme i na STG 1CD2-3 Corni-acereta inferiora, 2BC3 Fagi-querceta aceris, 2CD2-3 Corni-acereta superiora, 3BC3 Querci-fageta aceris, 3CD2-3 Corni-acereta fagi, 4BC3 Fageta aceris, 4CD(2)3 Acereta fagi, 5BC3 Abieti-fageta aceris inferiora, 5CD3 Fraxini-acereta, 6BC3 Abieti-fageta aceris superiora. Varianty suťového lesa najdeme i na mnoha STG se suchou a omezenou hydrickou řadou. Les na suti roste i na stanovištích s oligotrofní nebo oligotrofně mezotrofní trofickou řadou. Na těchto stanovištím je však limitujícím faktorem, spíše než suťový podklad, nedostatek vody nebo živiny. Tyto lesy však nejsou předmětem této studie a v přehledu se neuvažují.

Mapa potenciální přirozené vegetace (Neuhäuslová a kol., 2001) by na podobných stanovištích vymapovala jednotky svazu Tilio-Acerion (asociaci Aceri-Carpinetum, LunarioAceretum, Merculiali-Fraxinetum nebo Scolopendrio-Frexinetum) nebo nejblíže také Tilio platyphylli-Fagetum, Tilio cordate-Fagetum, Cephalantero-Fagetum nebo Luzulo-Fagetum, všechny ze svazu Fagenion, nebo např. Torilido-Quercetum ze svazu Quercion.

16


Grafický přehled plošného zastoupení rozvinutých lesů na suti v ČR je sestaven podle souboru lesních typů (Plíva1999) . J - Suťové LT

A - Acerózní LT

% plochy lesů ČR

2,5

F - Kamenité LT

2,16

2 1,52 1,5 1

0,75

0,5 0 SLT

Graf. č.1: Plošné zastoupení SLT v suťových lokalitách

Primárním stanovištěm pro suťový les je kategorie J – suťová (javorová). Méně extrémním stanovištěm je pak kategorie A – kamenitá (acerózní). Kategorie F – svahová, svěží

(kamenitá,

kapradinová)

je

stanovištěm

již

běžného

hospodářského

lesa

s nadprůměrnými bonitami dřevin. Vyskytuje se na silně kamenitých lokalitách, někdy i stržích a roklinách, které ovšem bývají silně zazemněny a stabilizovány. Suťová společenstva se zde budou ponejvíce vyskytovat pouze na lesním typu XF9.

Detailnější zastoupení blízkých SLT (průša 2001): 1A – javorohabrová doubrava0,13%

5F – Svahová jedlová bučina

1J – Habrová javořina

6F – Svahová smrková bučina 0,36%

0,20%

0,94%

2A – Javorobuková doubrava0,13%

6A – klenosmrková bučina

3A – Lipodubová bučina

0,40%

(vrcholová „jasanová„ javořina) 0,11%

3J – Lipová javořina

0,30%

7F – Svahová buková smrčina 0,04%

3F – Svahová dubová bučina 0,13%

8F – Svahová smrčina

0,005%

4A – Lipová bučina

0,13%

8A – Klenová smrčina

0,01%

4F – Svahová bučina

0,04%

5U – Vlhká jasanová javořina

0,01%

5A – Klenová bučina

1,25%

3U – Javorová jasenina

0,09%

5J – Suťová (jasanová) javořina 0,25%

17


Z důvodu vstupu ČR do EU a harmonizace právních předpisů s unií (vyhlášení Natury2000) proběhlo v ČR podrobné mapování biotopů (přírodních stanovišť). Průzkum podrobně zmapoval lokalizaci biotopu 9180 Tilio-Acerion.

Obr. č.1: Plošné zastoupení Tilio-Acerion v ČR

Výsledkem mapování je seznam lokalit navržených a schvalovaných v rámci Natura 2000 za zvláště chráněná území. Rozlišujeme lokality, ve kterých se stanoviště pouze vyskytuje a lokality, kde je biotop suťového lesa předmětem ochrany. Seznam těchto lokalit s uvedením jejich rozlohy je v příloze. Největší chráněná lokalita, kde se suťový les jako předmět ochrany dochoval má rozlohu 476ha, nejmenší pak 3,69ha. Největší počet území se nachází v intervalu od 1 do 10ha.

Podle Ústředního seznamu ochrany přírody je k 1.4.2006 v seznamu evidováno 2182 maloplošných zvláště chráněných území. Vývoj počtu maloplošných chráněných území na území republiky ukazuje graf.

2500

počet

2000

1950

1500 700

1000 500 14

100

356

0 1920

1940

1960

1980

2000

roky

Graf č.2: Počet maloplošných ZCHÚ v ČR

18


Za posledních 10 let bylo nově vyhlášeno 224 PP, 204 PR a 4 NPP. Území, kde se nachází zájmová lokalita Lipová skalka, leží v bývalém okrese Přerov. V tomto okrese je dnes chráněno ve třech NPR, šesti PR a šesti PP celkem 496ha ploch.

Seznam zvláště chráněných území na suťových stanovištích je společně s rozlohou a katastrálním územím lokality uveden v příloze. Celkem je zde vyjmenováno 113 ZCHÚ, nejvíce z nich je chráněno v přírodních rezervacích. Průměrná rozloha území je 43ha, největší území má rozlohu 903ha, nejmenší 0,8ha, nejčastěji se však vyskytují chráněná území v intervalu od 1 do 10ha rozlohy. Lokality, kterou jsou svou charakteristikou nejblíže lokalitě Lipová skalka, jsou uvedeny v tabulce.

Tab. I: Suťové lokality v ZCHÚ Název lokality

Kategorie

Katastr

Výměra [ha]

Jelení vrch

PR

Habartice

11,11

Netřeb Skalky na Sádku

PR PP

Kanice Postřekov

20,52 5,00

Herštýn Choustík

PR PR

Němčice Choustík

10,76 9,90

Zátoňská hora Ulrichov Vysoký kámen Žlíbky

PR PP PR PR

Lenora Dolní Příbrání Klení Borečnice

49,29 9,24 3,21 37,39

Ševcova hora

PR

Soběnov

8,33

Brdatka Suchá Dora Smrdutá

PR PR PR

Křivoklát Dobešov Chvalčov

33,89 17,60 3,12

Prosička

PP

Borovnice

8,43

Hrádky

PR

Osiky

32,92

Bayerova Modlivý důl Rybenské perličky Blatenský svah

PR PR PP PR

Křtiny Potštejn Pustá Rybná Malměřice

17,03 6,45 7,35 13,78

Přimda

PR

Přimda

19,63

Charakteristika Zbytek chudší květnaté bučiny místy suťového charakteru Smíšený svahový porost s tisem červeným Smíšený les na suti Suťový les kolem zříceniny hradu, zčásti bučina Suťový porost na skalnatém svahu Smíšený suťový porost přirozeného charakteru Smíšený suťový porost smíšený suťový porost přirozené skladby Skalnaté svahy se suťovými porosty Zbytek přirozeného bukového suťového porostu na balvanitých svazích Společenstva suťových a skalnatých svahů Suťový les na silně svažitém terénu Zbytek suťové javořiny Rulové skalisko s kamenným mořem a se starým smíšeným porostem Rulová skaliska s porostem javorových bučin Smíšené lesní porosty suťového charakteru Zbytek suťového smíšeného porostu Rulové skály s balvanitými sutěmi Starý suťový les na žule Starý suťový porost kolem zříceniny hradu 19


3.4. Tis červený (Taxus baccata) Taxus baccata bude v navrhovaném plánu péče předmětem ochrany. Proto se jím tato stať zabývá podrobněji.

Systematické zařazení:

Oddělení Pinophyta (nahosemenné) Třída Taxopsida (tisy) Řád Taxales (tisotvaré) Čeleď Taxaceae S.F.Gray (tisovité) Rod Taxus (tis) Druh Taxus baccata L. (tis červený)

Obr. č.2: Taxus baccata na lokalitě

Taxaceae je jedinou čeledí samostatné třídy. V České republice roste jen tis (v botanických zahradách i Toreya). Tis červený má řadu plemen zeměpisně ohraničených, morfologicky však jen nepatrně odlišných (Klika, 1947), např. ssp. orientalis, chinensis, a pro Evropu ssp. communis. Tis je hlubokokořenící dřevinou, dobře kořenící i na skalnatých a kamenitých podkladech (Chmelař, 1981). Červenohnědá, později šedohnědá kůra se periodicky lupenitě loupe a stejně jako ostatní orgány tisu nemá pryskyřičné kanálky. Růst stromu v radiálním směru není stejnoměrný. Hojně tvoří větve i dceřiné kmeny, zejména díky neobyčejné schopnosti tvořit adventivní pupeny (Klika, 1953). Dřevo má silné jádro a žlutobílou běl a je velmi tvrdé, odolné a pružné a málo náchylné proti chorobám a škůdcům. Letokruhy jsou velmi úzké a ve dřevě ostře ohraničené. Dvouřadě umístěné jehlice jsou měkké a málo odolné vůči mrazu. Tis je dvoudomý, zřídka kdy se vyskytují jednodomí jedinci. Jako solitéra plodí od 20ti let, v zápoji od 70-120let. Kvete již v březnu nebo dubnu a zpravidla každý rok (Chmelař, 1981). Samčí květy jsou zakládány na podzim, mají podobu zelené šištičky 4mm v průměru. Po uzrání jsou žluté a dobře viditelné. Větrem je pyl roznášen na značné vzdálenosti. Samičí květy se zakládají také na podzim. Na jaře jsou patrné jako zkrácené větve vyrůstající zespoda loňských větviček. K oplození vajíčka a tvorbě semena dochází až několik měsíců po opylení, 20


v srpnu až září, v chladnějších oblastech až do počátku listopadu. V prvním roce semena neklíčí, obvykle až v roce druhém a třetím. Ve čtvrtém roce již ztrácí klíčivost. Semena běžně rozšiřují ptáci. Klíční rostlinka vypadá jako jedlová, roste velmi pomalu, mnohými autory je tis uváděn jako nejpomaleji rostoucí dřevina. Roční přírůst v běžných podmínkách nepřesahuje 0,250,30m, nárost odrůstá (Bis, 2005) 0,5-8cm ročně, průměrný roční přírůst náletu a nárostu je 1,8cm. Průměrné stáří tisu, který dosáhne výšky pro měření výčetní tloušťky, uvádí Zatloukal na 22 let. Výškový přírůst kulminuje v 70ti letech. Kromě míšku semene je celá rostlina prudce jedovatá. Obsahuje směs přibližně deseti jedovatých pseudoalkaloidů, běžně pojmenovávaných jako taxin. Jeho obsah v jehlicích se pohybuje od 0,6-2%.

Úbytek populace tisu nadále přetrvává. Důvodem smrti tisu v přirozených podmínkách bývá pouze zřídka pozvolné usychání nebo fyziologické stáří. Častěji je to způsobeno silnými mrazy, vyhníváním kmene, bleskem, požárem, pády okolních stromů nebo skácením při obnově porostu. Přesto, že jde o dřevinu jedovatou, výrazně se na redukci jejího počtu podílí i stavy spárkaté zvěře, která svým okusem znemožňuje přirozenou obnovu, významný je i oděr či loupání kůry vysokou zvěří. Tis je velmi citlivý na náhlé oslunění, často při náhlém odclonění chřadne až uhyne. (Jelínková, 2001). K vymizení tisu z lesa také zcela jistě přispěl přístup lesníků, kteří tis přestali vnímat jako lesní dřevinu a nijak s ní nepracují. Aplikování holosečného hospodaření pak prakticky zamezilo šíření tisu. Navíc v současné době je při velice řídkém zastoupení jednodomost této dřeviny limitním faktorem pro možné opylení a následnou plodnost.

V současné době se inventarizací tisu v České republice věnuje Zatloukal et.al. (2001). Dle předběžných výsledků inventarizace tisů v ČR se eviduje přes 11800ks na přirozených stanovištích a nebo starých tisů, přenesených z původních populací k lidským obydlím v obcích.

Přehled současných nejvýznamnějších lokalit tisu na území ČR podle Zatloukala (2001): Severní Čechy: Počet tisů vyšších 1m je cca 800-1000ks (NPP Březiňské tisy, PP Jílovské tisy, CHKO Jizerské a Lužické hory..); Střední Čechy: Cca 6000ks (CHKO Křivoklátsko a NPR 21


Drbákovské tisy, okolí Slap aj.); Západní Čechy: Cca 300ks (NPR Netřebské tisy, okolí Chudenic, Karlových Varů); Jižní Čechy: Cca 300ks (Šumava a LS Nové Hrady, Hluboká, Jindřichův Hradec); Východní Čechy: Cca 500ks (PP Pod Skalou, obce Českomoravské vysočiny); Severní Morava: Cca 500ks (NPP Velký a Malý Špičák, Supíkovice, Beskydy..); Jižní Morava: Cca 2500ks (CHKO Moravský kras, NP Podyjí).

Nejblíže sledované lokality Lipová skalka se tisy vyskytují v intravilánech obcí, např. Uhřínov u Hranic, Frenštát, Zubří, Hrachovec, přirozeně potom v NPR Čantoria (1tis). V celém Zlínském kraji se eviduje jen 16ks a v kraji Moravskoslezském 43ks Taxus baccata (Neuvažují se prokazatelně umělé a parkové výsadby).

Ochrana původních (autochtonních) dřevin je významná zejména v krajině mimo zastavěné části obcí a v krajinných prvcích zvýšeného ochranářského významu. Zejména u tisu červeného jako u dlouhověké a pomalu rostoucí dřeviny je tato ochrana téměř nutností. Bez ní nemá tento druh v současnosti šanci na přežití.

Záchrana tisu v České republice: V roce 1994 byl vyhlášen program záchrany vzácných a ohrožených druhů lesních dřevin. Do této kategorie byl zahrnut i tis červený. Možností znovuzavedení tisu do lesů ochranných a zvláštního určení jsou značné. Zatloukal et al. 2001 uvádí zásady nutné pro záchranu tisu:

1. Chránit jako celek lokality se současným výskytem tisu, umožnit a podpořit na nich jeho obnovu a doplnit je podle potřeby výsadbou pocházející z místní populace. 2. Zamezit nepřiměřeným škodám působených na tisu zvěří. 3. Intenzivně pečovat o genofond tisu, v nejčetnějších populacích formou genových základen a v oslabených populacích formou semenných sadů soustřeďujících rozptýlený materiál, u něhož jsou již v přírodě omezené možnosti opylení a snížená plodnost. 4. Na vhodných lokalitách (zejména v lesích ochranných a zvláštního určení) začít s tisem pracovat jako s lesní dřevinou, tzn. zahrnout jej do lesních hospodářských plánů, sázet jej, ošetřovat a chránit.

22


4.

CHARAKTERISTIKA LOKALITY A ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ

4.1. Základní identifikační údaje o lokalitě 4.1.1.

Popis polohy území

Zpracovávané území se nachází v Olomouckém kraji, bývalém okresu Přerov, 6km jihozápadně od Hranic na Moravě. Je na

příkrém severozápadním svahu otevřeném do

Moravské brány a asi 1 km severně od vrcholu Maleník, nejvyššího vrcholu masivu Maleníku (někdy označován také jako Maliník). Porost je nazýván Lipová skalka, přiléhá svou severní hranicí k lesní cestě 1L a také turistické stezce Gabrielka, vedoucí směrem z Hranic na hrad Helfštýn. Dle lesnického značení je území označeno 5C12 a je také bílými pruhy (pro hranici dílce) na stromech vyznačeno v terénu.

4.1.2.

Vymezení vlastnických a právnických vztahů

Z majetkového hlediska plocha patří Střední lesnické škole v Hranicích, která zde má své polesí (Školní polesí Valšovice). SLŠ Hranice je jako příspěvková organizace zřizována Olomouckým krajem, je tedy v jeho majetku včetně polesí. Katastrálně je území přiřazeno k Paršovicím.

4.1.3.

Hranice území

V rámci lesnického rozdělení školního polesí Valšovice je porost značen 5C12, je tedy v 5. oddělení, dílci C a porostní skupině 12. Celková výměra sledovaného území je 6,95 ha. Území je v terénu přehledně určeno lesnickým značením pro hranice dílce nebo morfologií terénu. Tvar zkoumaného území je zhruba čtvercový. Na severní straně je po celé délce ohraničen odvozní lesní cestou Gabrielka, na východní straně je hranicí vodoteč, jižní hranici tvoří hrana svahu a nezaměnitelné mladší jehličnaté porosty, náležející do jiné porostní skupiny. Hůře znatelná je pouze hranice západní, kde porost plynule přechází do sousedního porostu velmi podobného složení, pouze na méně kamenitém podloží a o 20 let mladšího. I zde

23


je ovšem hranice porostní skupiny značena lesnickým značením (jeden 5cm široký bílý pruh na stromech v prsní výšce). Sledovaná plocha je tak v terénu jednoznačně určena.

4.2. 4.2.1.

Přírodní podmínky podle regionálního zařazení Fyzicko-geografické regionální zařazení

Dle fyzickogeografických regionů (Demek, 1975) náleží lokalita do: Geomorfologické oblasti 8734 - členitých vrchovin, Vnějších západních Karpat s erozně denudačním povrchem Do mírně teplé a suché klimatické oblasti s mírně teplou zimou S vegetačním stupněm dubovo bukovým

4.2.2.

Biogeografická regionalizace

Podle biogeografického členění (Culek a kol.,1996) lze lokalitu zařadit do: Podprovincie 3: Karpatská biogeografického regionu 3.4: Hranický

Bioregion leží na východě střední Moravy, zabírá západní část geomorfologických celků Moravská brána, Podbeskydská pahorkatina, výběžek Nízkého Jeseníku, Hornomoravského úvalu i Vizovické vrchoviny. Plocha bioregionu je 997 km2. Bioregion je tvořen pahorkatinou na měkkých sedimentech s vystupujícími kulmovými kopci. Dominuje biota třetího, dubovo bukového vegetačního stupně. Převažují dubohabrové háje, na kulmu jsou zastoupeny ostrůvky květnatých bučin, bikových bučin a acidofilních doubrav. Charakteristická je absence horských druhů. Většinu území tohoto bioregionu budují různá souvrství karpatského flyše paleogenního až křídového stáří, tvořený střídáním jílovců (břidlic) a pískovců. Ze složitého souboru většinou poloskalních hornin vystupuje starší podloží skupiny Maleníku, tektonické kry budované kulmskými břidlicemi a drobami, k němuž náleží i menší ostrov devonských vápenců u Hranic. Bioregion je pahorkatinný, s širokými nivami, jen v oblasti Maleníku je vyvinut jednostranně ukloněný hřbet se strmými, až 230 m vysokými zlomovými svahy bečevské části Moravské brány. Zvláštností je teplicový kras ve vápencích u Hranic s Hranickou propastí (nejhlubší v ČR) a Zbrašovskými aragonitovými jeskyněmi (nejteplejšími v ČR). 24


Reliéf má charakter v Moravské bráně plochých pahorkatin s členitostí 30-75m, v okolí kry Maleníku pak ráz členitých vrchovin s členitostí 200-240m. Vrchol Maleníku je zároveň nejvyšším bodem bioregionu (479 m n.m.). Na výchozech kulmu jsou vyvinuty typické kambizemě, na vápencích typické rendziny. V bioregionu je dále ještě vyskytují černozemě, šedozemě, hnědozemě, luvizemě, oglejené luvizemě a kambizemě. (postupně ve směru od východu k západu). V nivě řeky Bečvy pak převažují typické a glejové fluvizemě.

4.2.3.

Přírodní lesní oblast

Podle tohoto členění náleží území do: PLO 37: Kelečská pahorkatina Zvláštnosti této karpatské přírodní lesní oblasti je, že kromě Kelečské pahorkatiny je k oblasti připojena i část kulmské pahorkatiny Maleníku, což je kra Českého masivu, oddělena prolomem Moravské brány od Nízkého Jeseníku. Klima je mírně teplé, mírně vlhké, pahorkatinné. Převládají dubové bučiny a bohatá edafická řada (kategorie hlinitá 52%, obohacená 14,5%, bohatá 12%, svěží 11%). Lesnatost oblasti je 19%, nejvíce je zastoupen Picea excelsa (33%), Quercus sp. (21%) a Fagus sylvatica (12%). (Průša 2000).

4.2.4.

Zařazení podle ÚSES

Územní systém ekologické stability je vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny, účelně rozmístěných podle funkčních a prostorových kritérií (Míchal, 1994). Nutnost tvořit ÚSES a zapracovávat jej ho územních plánů vyplývá ze zákona. V zájmovém regionu (viz. mapa v příloze) je ÚSES vytvořen. Většinou je složen z již funkčních biocenter regionálního a nadregionálního významu a některých funkčních koridorů. Lokální biocentra a biokoridory většinou ještě funkční nejsou (zejména nejsou schválené územním plánem). Zájmové území Lipová skalka se nachází na území funkčního biocentra nadregionálního významu Maleník (výměra přesahuje 1500ha). Bylo schváleno v závazné části územního plánu Olomoucké aglomerace v r. 1997 a pro naplňování veřejného zájmu při hospodaření je stanoveno např.: zvyšování podílu MDZ nad legislativní hranici, v listnatých HS ve všech vhodných případech využívání přirozené zmlazení, podpora prostorové a věkové rozrůzněnosti porostů, ponechávání výstavků, výslovně se také uvádí ochrana biotopů zvyšující druhovou rozmanitost volně žijících organismů v krajině (lesní pláště, skalní sutě aj.). 25


Jiným významnýcm bicentren je regionální biocentrum Hadovec (nedaleko Lipníka nad Bečvou), kterým prochází nadregionální biokoridor řeka Bečva.

4.2.5.

Reliéf a geologické podloží

Reliéf: Podle regionálního členění reliéfu (Demek, 1985) terénu náleží lokalita do: Subsystému: Karpaty Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vnější Západní Karpaty Celku: Západobeskydské podhůří Podcelku: Podbeskydská pahorkatina Okrsku: Maleník

Avšak podle Geologického členění podloží náleží: Českému masivu, starým zvrásněným sedimentům kulmského stáří. Tvoří vlastně oddělený výběžek Oderských vrchů, který vznikl poklesem geologické klenby na úroveň údolí Moravské brány (Bečevské brány). Náhorní plošina Maleníku se proto ostře svažuje severně do údolí řeky Bečvy, zatímco na jih je terén jen mírně zvlněn s pozvolnou sklonitostí. (LHP, 2001).

Podle typologického členění reliéfu terénu (Balatka, 1971) náleží lokalita do: Členitých vrchovin Vrásnozlomových struktur a hlubinných vyvřelin České vysočiny Kerných a hrásťových staveb

Místní reliéf terénu lokality lze konkrétně charakterizovat takto: Nadmořská výška: 346 – 453 m n.m. Sklonitost plochy: 3 – 45° Střední nadmořská výška: 396 m n.m. Orientace reliéfu: Severozápadní Výrazné tvary: Vystupující horninový podklad na značné části území ve formě suti a skalek vysokých až 12m. Skalky mají charakter mrazových srubů nebo srázů. Mrazovým srázem je 26


příkrý svah o sklonu 18-30°, pokrytý ostrohrannými úlomky. Mrazovými sruby jsou skalní stěny, často se sklonem až 90°, které vznikly souborem periglaciálních jevů (mrazovým zvětráváním a odnosem) a které stále nesou stopy po těchto procesech. Padáním kamenů z těchto skal vznikly na úpatí kamenné osypy, složené z ostrohranných úlomků (hranáčů) a tvořící suťová pole a kamenné proudy.

Geologické podloží:

Území je tvořeno zvrásněnými horninami prvohor – kulmu. Sestává se z kulmských desek, drobových slepenců a jílovitých břidlic (LHP, 2001). Kulm je označení rozsáhlých souvrství hlubokomořských úlomkovitých usazenin, v nichž se rytmicky střídají písčité a jílovité vrstvy (Janoška, 2001). Mají obvykle černošedou barvu (z anglického culm – uhelný prach, mour). Droby jsou tmavou odrůdou pískovce, jsou tvořeny převahou křemene, dále pak živců a úlomky jiných hornin i nerostů. Hlavním znakem drob je křemitobřidličnatojílovitý tmel. Zvětrávají dosti těžce v mělké a kamenité půdy hlinitopísčité. Největším výskytem drob je tzv. Moravsko-Slezský trojúhelník (zahrnuje i Oderské vrchy). Slepence – konglomeráty vznikají stmelením štěrků. Můžou být stejného nebo různého druhu. Půdy jsou vždy kamenité, a stanoviště málo vhodné. Chemizmus obou těchto hornin je podprůměrný, pouze draslíku uvolňují do půdy průměrné množství (Hruška, 1998).

Geologický podklad drob a slepenců na části území Lipové skalky vystupuje na povrch, v porostu se nachází několik (cca 10) skalek a značná část povrchu je zavalena sutí.

4.2.6.

Klimatické a hydrologické poměry

Podle Quitta se území nachází v oblasti mírně teplé MT 10, kde je léto dlouhé, teplé a mírně suché, zima krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky, jaro a podzim krátké s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem.

Základní klimatické charakteristiky regionu (Quitt, 1975) jsou: Počet letních dnů:

40-50

Počet dnů s prům. teplotou 10°C a více:

140-160

Počet mrazivých dnů:

110-130

27


Počet ledových dnů:

30-40

Průměrná teplota v lednu:

-2 - 3°C

Průměrná teplota v dubnu:

7-8°C

Průměrná teplota v červenci:

17-18°C

Průměrná teplota v říjnu:

7-8°C

Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více: 100-120 Srážkový úhrn ve vegetačním období:

400-450mm

Srážkový úhrn v zimním období:

200-250

Počet dnů se sněhovou pokrývkou:

50-60

Počet dnů zamračených:

120-150

Počet dnů jasných:

40-50

Nástup období s prům. teplotou alespoň 0°C 11.3.- 16.3. Konec období s průměrnou teplotou alespoň 0°C 21.12 – 26.12. Teplotní suma teplot alespoň 5°C

1400-1600

Teplotní suma teplot alespoň 10°C

800-1000

Údaje meteorologické stanice Hranice: Nadmořská výška…255m.n.m. Zeměpisné souřadnice………...49º33’s.š. ; 17º45’v.d. Průměrné denní minimum teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce -6,6°C Absolutní minimum -31,5°C Průměrné denní maximum teploty vzduchu nejteplejšího měsíce 24,7°C Absolutní maximum 35,6°C

Tab. II: Průměrné teploty vzduchu a úhrny srážek Měsíc Teplota na stanici [ºC] Teplota na lokalitě [°C] Srážky na stanici [mm] Srážky na lokalitě [mm]

I. -2,7

II. -1,3

III. 3,0

IV. 7,9

V. 13,3

VI. 16,1

VII. 18,0

VIII. 17,0

IX. 13,3

X. 8,3

XI. 3,2

XII. -0,6

Rok ∅=8,00°C

-3,38

-1,60

2,17

7,12

12,12

15,11

16,54

16,03

12,47

7,81

2,56

-1,53

∅=7,12°C

38

31

33

46

66

79

88

87

59

59

49

43

Σ=678mm

40,1

38,9

39,1

51,1

82,0

98,4

91,4

86,1

56,7

47,2

54,5

49,5

Σ= 735,0mm

Průměrná suma období (měsíc V.-VIII.):

Srážky 357,9mm

Teploty 14,95°C

28


Při přepočtech hodnot klimatologické stanice na hodnoty stanoviště byla použita metoda orografické interpolace a speciální program pro odvozování klimatických dat pro oblast Moravskoslezských Beskyd podle Hadaše (1997). Data byla určena pro nadmořskou výšku 453m a zeměpisné souřadnice 49° 31' 24.7" s.š. a 17° 40' 42.2" v.d. (nejvyšší bod území na jižní hranici porostu). Podle přepočtu hodnot klimatologické stanice v Hranicích (255 m n.m.) na lokalitu je roční srážkový úhrn 735mm a průměrná roční teplota 7,12°C (čerpáno z dat období 19611990). V posledních letech však dosahují průměrné srážky v regionu (vyjma povodňové roky) jen 450 – 500mm (LHP, 2001). Orientace lokality (severní až severozápadní) ale udržuje vlhčí a chladnější mezoklima.

Převládající proudění vzduchu je západní a jihozápadní (23 a 14% všech pozorování), pokračující do směru severovýchod (17% všech pozorování), přesně podle průběhu reliéfu terénu Moravské brány. Grafický přehled o klimatických poměrech podává klimadiagram a větrná růžice v příloze. Údaje pro jeho konstrukci byly použity za období 1901-1950.

Vodnost území je malá, retenční schopnost velmi malá. Nejvodnějším měsícem je březen. Odtok z území je silně rozkolísaný (Demek, 1972). Region je zdrojem přírodních léčivých a minerálních vod (lázně Teplice nad Bečvou). Východní hranicí Hranického bioregionu prochází hlavní evropské rozvodí Severního a Černého moře. 4.2.7.

Půdní poměry

Dle Pelíška převládají v regionu asociace půd illimerizovaných podzolových. Lokalita sousedí z pohledu širších územních vztahů na severu s údolní nivou glejů, na jihu s flyšovou pararendzinou a na východě s karbonátovými pararendzinami. Studovaná lokalita pak leží na mozaice geologického podloží slepenců a drob. Dle mapy životního prostředí vzniká na ploše z silikátového substrátu azonální půdní typ rankery. Zvětrávání probíhá středně pomalu, půdy vznikají kamenité, písčité až písčitohlinité. Vrstvy suti na některých částech lokality Lipová skalka dosahují mocnosti i 0,8m. Teprve pod nimi můžeme objevit suť zahliněnou. Horniny indikují spíše vznik chudších půd, nicméně

29


v konkrétních podmínkách mikroklimatu stanoviště rostou často i nitrofilní druhy rostlin i dřevin. Tvoří se zde zahliněná suť. Potencionální eroze půdy je velmi vysoká. Kamenitost půdního profilu Lipové skalky se vždy pohybuje nad 50%. To indikuje zařazení do půdního typu rankery. Horizont Bv je v půdních sondách značně mocný a proto byl vylišen i půdní typ ranker kambický či kambizem rankerová, která připouští mocnost Bv horizontu nad 15cm. Melanický Al horizont nepřesahuje většinu profilu sondy. Plošné vymezení půdních typů je na mapě v příloze. Na segmentu 4 se nachází nevhodná dřevinná skladba s nejvyšším zastoupením Larix decidua, na půdním profilu můžu tedy pozorovat malou vrstvu zšedlého horizontu. Může jít snad o počáteční stadium degradace stanoviště nevhodným porostem. Podrobný popis půdních sond je uveden v příloze. Fotografie profilů však nejsou příliš zřetelné a mohlo by se zdát, že zahliněnost profilů je vysoká. Na všech půdních sondách však kamenitost (až balvanitost) profilu přesahuje 50% (obvykle 80%), prokořenění se od 40 do 70cm hloubky již výrazně snižuje a kvůli kamenitosti, resp. dosáhnutí matečné horniny, nebylo možno vykopat sondu hlubší než 70cm. Sled horizontů je Al – Bv – C1. Melanický silikátový Al horizont bývá dost mocný, tmavě hnědý, s vysokou skeletnatostí vždy přesahující 50%. Bv horizont bývá rezavý až světle hnědý, prokořeněný, skeletnatý, dosti mocný. Většinou je písčitohlinitý, čerstvě vlhký, drobtovitý. Přechází přímo do horizonu C1. Půdy lze dle provedeného rozboru charakterizovat jako značně humózní, sorpčně nenasycené, dle pH kyselé, kypré, drobtovité, čerstvě vlhké, hlinitopísčité až písčitohlinité, kamenité, s vysokou provzdušněností a objemovou hmotností, s měrnou hmotností 2,4g/m3, s aktivitou půdních kataláz a celuláz střední.

Na většině území probíhá dobrá humifikace, která vede k vytvoření humusové formy moder, a to i přes dominantní vliv bukového opadu. Nikde na ploše tak nevytváří mocné nerozložené vrstvy bukového listí. Nejčastěji se vyskytuje typický moder. Vzniká ve vlhčím a chladnějším klimatu než mull, přeměny organických látek probíhají za zvýšené účasti půdní fauny, přítomny jsou dokonce i dešťovky. Půdní reakce se pohybuje mezi pH 4,0-5,0. Skládá se z horizontu opadu Ol, drti Of a měli Oh. V segmentech s velmi dobrou humifikací se objevuje mullový moder. Výrazná je zde aktivita zooedafonu (zejména členovců). Má horizonty Ol a Of (který je slabý, často nesouvislý a má plynulý přechod do humusového horizontu). Na malé části plochy sledovaného území se vyskytuje humusová forma morový moder. Dochází k horšímu průběhu humifikace, více se objevují hyfy hub.

30


4.2.8.

Životní prostředí

Největšími znečišťovateli v oblasti jsou velké zdroje, avšak stále větší podíl na znečistění zejména Nox, CO a těkavých organických látek mají hlavní silniční průtahy městy a obcemi. Největším producentem tuhých znečišťujících látek jsou lokální topeniště v obytných domech a bytech. Největšími producenty SO2 a dalších škodlivin pak jsou Precheza Přerov, LG Philips Hranice a Cement Hranice. Hranice jsou díky tomuto podniku významným zdrojem prašných emisí a území je imisní oblastí s dlouhodobou koncentrací. Trend snižování celkových emisí ze stacionárních zdrojů od roku 1989 (ještě v roce 1999 o 39% oproti roku 1997) se v současnosti zastavil a nyní je stav setrvalý, resp. se eviduje mírný nárůst. Stálým problémem zůstává překračování limitních hodnot u suspendovaných částic velikostní frakce PM10 a u přízemního ozonu. Oblast má příhodné geomorfologické členění terénu pro spad emisí ze vzdálených zdrojů (např. z Ostravska). (MŽP 1999,2000,2004)

Reliéf Hranicka je narušen těžbou cementářských surovin. Dochází ke střetům zájmů v souvislosti s těžbou vápence a jeho omezení v důsledku existence ochranných pásem minerálních vod, jeskynních systémů a chráněných území. Ke střetům dochází i při snaze maximálních záborů půd při plánované těžbě štěrkopísku. (MŽP 2000). Na území Olomouckého kraje se stane cca 30 ekologických havárií za rok, převažují úniky ropných látek do povrchových vod. Největšími znečišťovateli vod však jsou velká města (včetně Hranic) svými vyústěními čistíren odpadních vod do vodotečí. 74% obyvatel je napojeno na kanalizaci a 59% na kanalizaci s čističkou odpadních vod. Největší čistírny jsou ale přetížené (Přerov i Hranice). Změny kvality povrchových vod v posledních 10ti letech jsou však mírně pozitivní prakticky ve všech sledovaných ukazatelích. (MŽP 1999,2000)

V přírodní lesní oblasti Kelečská pahorkatina se nachází dvě významné rezervace, Bukoveček a Dvorčák. Na popud Prof. Zlatníka bylo v r.1962 programově vyhledáno toto charakteristické území přirozené skladby. V bývalém okrese Přerov můžeme dále najít např. NPR Hůrka, PR Malá a Velká Kobylanka, Škrabalka, Lhotka u Přerova, PP Nad Kostelíčkem a Doubek. Do okresu nezasahuje žádná chráněná krajinná oblast nebo národní park. V Olomouckém kraji bylo na realizaci péče o NPR a NPP (24 území) v roce 2003 vynaloženo 592tis. Kč. (MŽP, 2004).

31


4.2.9.

Obyvatelstvo

Lidská kultura obývala blízké území už před 20-30 000 lety. Tyto mladopaleolitické populace se zaměřovaly zejména na lov mamutů (nálezy v Předmostí u Přerova). (Novák 1997). Moravskou branou probíhala také známá jantarová stezka. K dalšímu významnému osídlení dochází v mladší době bronzové a starší železné (1300-400 př.n.l.) a pak v době Velkomoravské (v 9.st. n.l.). Dnes bydlí většina obyvatelstva ve městech, v bývalém okrese Přerov jsou to města Přerov, Hranice, Kojetín, Lipník nad Bečvou a Potštát.

4.3. Charakteristika bioty 4.3.1.

Základní charakteristika vegetace v širších územních vztazích

Lesy pokrývají v oblasti třetinu území, jejich produkční potenciál je nadprůměrný. Významnými lesními celky jsou v regionu na severu (severozápadě) Oderské vrchy přecházející do Nízkého Jeseníku (vysoká lesnatost díky vojenskému výcvikovému prostoru Libavá) a na jihu (jihovýchodě) komplex Maleníku a za ním Hostýnské vrchy. Směrem na jihozápad a severovýchod je území otevřeno Moravskou branou do Ostravské pánve a Hornomoravského úvalu. V těchto sníženinách se mohutně rozvinulo zemědělství, území je řazeno do zemědělské oblasti B1 – obilnářská smíšená (Culek, 1976), s dobrou produkční schopností (Demek, 1975) a zvýšeným rizikem větrné eroze cca 1,01-5,00 mm za rok (Stehlík, 1983). Dochází k mírnému úbytku zemědělských ploch z důvodů realizací liniových staveb (výstavba dálniční sítě) a budování průmyslových podniků (např. technologické centrum Philips Hranice). Naopak roste výměra lesů zalesňováním, jen za rok 2003 to bylo v kraji 132ha. (MŽP, 2004) Z charakteristiky bioty Hranického bioregionu lze vyčíst, že se nachází z větší části v mezofytiku, v západní části fytogeografického podokresu 76a – Moravská brána vlastní. Potenciálně se vyskytují hlavně dubohabrové háje, pouze v oblasti Maleníku květnaté a z části i acidofilní bučiny. Na devonských vápencích průlomového údolí řeky u Bečvy u Teplic n.B. a lokálně okolo hradu Helfštýn jsou vyvinuty suťové lesy svazu Tilio-Acerion. Na území školního polesí Valšovice je vyhlášena genová základna pro buk a modřín (ten zde roste v tzv. „valšovickém ekotypu“). Lesní hospodářský plán pro školní polesí platný od 1.1.2001 uvádí:

32


Na ploše LHC se nachází vegetační stupeň dubovobukový (33%) a bukový (67%) a zastoupení dřevin je následující: Picea excelsa 33%, Fagus sylvatica 34%, Quercus petraea 5%, Larix decidua 16%, Tilia cordata 2% a Pinus sylvestris 2%. Přirozené zastoupení druhů je Fagus sylvatica 48,3%, Quercus sp. 36,7%, Tilia cordata 2,4%. Pinus sylvestris, Larix decidua ani Picea excelsa zde (PLO 37) nemají původní areál (Průša 2000), cílová druhová skladba navrhována pro LHC je Picea excelsa 35%, Abies alba 9%, Larix decidua 7%, Quercus sp. 4%, Fagus sylvatica 39%, Acer sp. 4%, Tilia sp. 2%.

Flóra je poměrně bohatá, tvořená obecně rozřířenými taxony východní části ČR (včetně karpatských emigrantů), jako např. Carex pilosa nebo Tithymalus amygdaloides. Zřetelná je účast mnohých subtermofytů z jižních a západních bioregionů, zatímco oreofyty v tomto Hranickém bioregionu chybí. Reliktní charakter má výskyt Phyllitis scolopendrium na dně Hranické propasti.

4.3.2.

Podrobný popis struktury a druhového složení vegetace

4.3.2.1. Stromové a keřové patro: Ve sledovaném porostu 5C12 je celková zásoba dřevní hmoty hroubí 2328m3 b.k., z toho připadá jen 63 m3 na jehličnany. Tvar lesa je vysoký, obmýtí je stanoveno na 150 let. V porostu převažuje jedna hlavní úroveň, stromové patro není příliš diferencováno a jen na části plochy rostou i dřeviny mladšího stáří, které vrůstají do hlavní úrovně. Keřové patro není tvořeno keři, jeho úlohu plní hlavně Tilia cordata, méně pak Fagus sylvatica a Acer pseudoplatanus. Tab III: Hospodářská kniha uvádí: % Dřevina Bk 60 Lpm 32 Md 2 Js 2 Dbz 2 Hb 1 Jv 1 (věk porostu 119 let)

poškození -

objem stř. kmene 1,27 1,20 0,99 0,83 0,80 0,45 0,62

33


Podle stanovištního průzkumu se na ploše dále nacházejí tyto druhy stromového a keřového patra: Picea abies, Pinus sylvestris, Betula pendula, Sorbus aucuparia, Ulmus glabra, Acer pseudoplatanus, Taxus baccata, Glossularia uva-crispa, Daphne mezereum, Sambucus nigra, Rosa canina.

Druhy indikují bohatší stanoviště, zejména Ulmus glabra, Tilia cordata, Acer sp., Fraxinus excelsior, Ribes uva-crispa, Sambucus nigra, zařazujeme do meziřady BC až řady C, nitrofilní stanoviště.

Protože rozdělení lesních porostů podle lesního hospodářského plánu velké pestrosti a druhového složení a struktury současných porostů, rozdělil jsem sledovaný porost Lipová skalka do sedmi co nejvíce homogenních individuálních jednotek – segmentů. Rozmístění segmentů po ploše je graficky znázorněno na mapě v příloze. Dřevinná skladba segmentů je následující: •

Segment č.1 – Bukový porost s výraznou habrovou podúrovní, dospělá kmenovina plného zápoje

•

Segment č.2 – Lipo-javorový porost s výraznou lipovou podúrovní, dospělá kmenovina přerušeného zápoje

•

Segment č.3 – Buko-javorový porost, dospělá kmenovina plného zápoje

•

Segment č.4 – Smrko-modřínový porost s bukem lesním a výraznou modřínovou nadúrovní, dospělý porost přerušeného zápoje

•

Segment č.5 – Lipo-bukový porost s lipovou podúrovní, dospělý porost plného zápoje

•

Segment č.6 - Buko-jasanový porost s lípou srdčitou a lipovou podúrovní a jasanovou nadúrovní, dospělá kmenovina plného zápoje

•

segment č.7 - Smíšený rozrůzněný porost javoru, lípy, buku a dalších dřevin na skalkách

34


Charakteristika jednotlivých dřevin na sledované ploše: Fagus sylvatica Je dominantní složkou porostu, zastoupen více než 60%. Patří mezi nejstarší a největší stromy na ploše. (výčetního průměru 80cm i více). Nachází se hlavně v hlavní úrovni, ale vyskytuje se i v podúrovni (funkci podúrovně zde ale hlavně plní lípa). Zmlazení buku je patrné, ale nepříliš hojné. Buk je stabilní oporou porostu a to i přes některá viditelná poškození. Báze kmenů porůstají hojně mechem, na kmenech často patrné houby (Fomes fomentarius), v porostu se nachází četné vývraty, zlomy i stojící neživé kmeny tohoto druhu. Z ekonomického hlediska kvalita výřezů by zde nebyla nejvyšší, kmeny jsou netvárné, jen zřídka je kmen průběžný déle jak 10m, časté jsou dvojáky a tvorba nepravého jádra. Značné množství biomasy se v porostu nachází v podobě odumřelého dřeva na půdním povrchu.

Tilia cordata Je druhou dřevinou s nejvyšší densitou. Vyskytuje se na celé ploše v průměrném zastoupení 28%. Přesto, že zasahuje i do hlavní úrovně, plní zde spíše úlohu hlavní podúrovně, vrůstavé či ustupující. Výšky a průměry nedosahují takových rozměrů jak u buku. Škůdci není výrazně napadána, i když už teď je patrná parazitace bejlomorkou. U mnoha starších exemplářů vyhnívá kmen. Často tvoří vícekmeny, zřejmě důsledek kořenové a pařezové výmladnosti po pařezovém hospodaření. Kmen je méně tvárný. Ve skalnaté části plochy se naklání a často vyvrací. Zmlazení je velmi hojné, plní funkci keřů, které zde téměř chybí.

Larix decidua Vyskytuje se v západní části asi v 5% zastoupení, ve východní části zcela chybí (zřejmě důsledek umělého vnášení, resp. šíření z vedlejšího porostu, kde roste jako vysazená přimíšená dřevina. Ve střední části horní poloviny území Lipové skalky se nachází plocha (Segment 4) osázená pouze smrkem a modřínem. Uměle zalesněný Picea excelsa i Pinus sylvestris zde v důsledku biotických i abiotických činitelů téměř chybí, zůstal pouze Larix decidua. Má zde zastoupení alespoň 60%. Téměř všechny stromy jsou nakloněny a vyvracejí se, tloušťkový přírůst je nevýrazný. Asi polovina těchto kmenů je již vyvrácena.

Fraxinus excelsior Nachází se téměř výhradně v severovýchodní části území (Segment 6). Zde je zastoupen odhadem 45%, doplněn je hlavně Tilia cordata, částečně Fagus sylvatica, Acer pseudoplatanus a platanoides. Strom tvoří hlavní úroveň, někde i nadúroveň. V podúrovni

35


není. Kmeny jsou průběžné, větví se až vysoko v koruně. Poškození není na první pohled zřejmé. Časté je zmlazení.

Quercus petraea Dřevina se vyskytuje pravidelně na celé ploše, ale ve velmi malém zastoupení, cca 1%. Je patrné, že zde již (4.LVS) vyznívá. Zdravotní stav je dobrý, poškození není patrno. Strom nedosahuje největších tlouštěk ani výšek, ale zasahuje do hlavní úrovně nebo je vrůstavý. Kmeny jsou dost vysoko průběžné. Zmlazení dřeviny není patrné.

Acer platanoides Nachází se rovnoměrně na celé ploše v nepříliš vysokém zastoupení, asi 3%. Prolíná stromová patra od ustupujícího po hlavní úrověň, i zmlazení je hojné. Korunu nasazuje dosti vysoko, kmeny jsou průběžné, ale často zkroucené. Stejně jako ostatní dřeviny rostoucí zde na příkré kamenité ploše, má sklon k vytváření bajonetu. Některé kmeny dosahují značných tlouštěk. Poškození není zřejmé.

Carpinus betulus Hospodářská kniha udává zastoupení 1%, podle mé pochůzky a měření na zkusných plochách zastoupení tohoto procenta nedosahuje, protože se vyskytuje na porostním prvku 1. Dřevina zde je vitální, vrůstavá, s četnými výmladky na kmeni.

Picea abies Je zastoupen několika málo exempláři ve střední části horní poloviny území. (Segment 4), společně s Larix decidua. Je napadán škůdci a dominantní část smrkového porostu je vyvrácena a tvoří prázdné kolo uprostřed lesa. Stojící živé stromy zasahují do hlavní úrovně. Zmlazení nebylo evidováno.

Pinus sylvestris Vyskytuje se na ploše v pouhém jednom exempláři, ve stejné části porostu, jak Picea excelsa a Larix decidua (Segment 4). Strom má relativně rovný kmen, koruna je nasazena vysoko. Koruna prosychá, zřejmě z důvodu zastínění. Vrcholový zlom, který je na polesí častý, nebyl pozorován. Zmlazení není evidováno.

36


Sorbus aucuparia Objeveno pouze několik exemplářů ve střední části porostu. Jsou mladého vzrůstu, dosahují výšky do osmi metrů. Zřejmě se na tuto lokalitu rozšířili z jiných ploch samovolně (ptactvo apod.) Celkově není příliš vitální, zřejmě se druhu pod hustou hradbou dřevin v hlavní úrovni nedostává dostatku světla. Hojnější je výskyt nárostu okolo 1m výšky, převážně na skalkách.

Betula pendula Na ploše se nachází jen několik kusů tohoto druhu. Jedná se o mladší exempláře. Kmeny se tlačí za světlem do hlavní úrovně, mají deformované kmeny, rostou šikmo vzhůru. Nejsou příliš vitální.

Ulmus glabra Roste v dolní skalnaté části území. Kmen je netvárný, ale vitální. Zmlazení dřeviny je relativně četné a některé již dosahuje 1m výšky. Nálet (nárost) je v dobrém zdravotním stavu, stejně jako dospělé kmeny.

Acer pseudoplatanus Vyskytuje se v celém podrostu jako nálet vedle Acer platanoides, Fraxinus excelsior, Tilia cordata a Fagus sylvatica. Dva mohutné vitální dospělé kmeny se nachází na ploše v jihovýchodním rohu území, mladší kmeny se nachází i v severní části. Nálet byl zdravý a vitální.

Taxus baccata Vyskytuje se pouze několik desítek exemplářů, zejména ve východní části území a to zejména v růstovém stádiu nárostu. Nejstarší jedinec jen mírně překračuje výšku 3m. Jsou vitální. Ještě nedochází k plození, nepodařilo se určit pohlaví jedinců.

Grossularia uva-crispa Nachází se pod jednou z mnoha skalek na území, je vitální a rozšiřuje se do okolí.

37


Daphne mezereum Výrazný pouze v jarním aspektu,

vyskytuje se jednotlivě v horní části zájmového

území (Segment 1 a 2), hojnější na hranici ochranného pásma na severní straně. Dorůstá výšky cca 60cm, je vitální.

Sambucus nigra Rozšířen pouze jednotlivě na spíše nezastíněných skalkách a v jejich okolí, na ostatních plochách území se nevyskytuje.

Rosa canina Na ploše bylo nalezeno pouze několik malých keříků na nezastíněných skalkách.

4.3.2.2.Bylinné patro

Při

analýze

synuzie

podrostu

Lipové

skalky

jsem

vycházel

z hodnocení

fytocenologických snímků, jenž uvádím v příloze. Porost byl rozdělen na 7 segmentů (viz výše), charakteristika vegetačního aspektu podle dominant, subdominant a kondominant je následující: •

Segment č.1 - Galium odoratum – Melica uniflora – Euphorbia amygdaloides

•

Segment č.2 - Galium odoratum

•

Segment č.3 - Galium odoratum – Impatiens parviflora.

•

Segment č.4 - Dryopteris filix-mas – Impatiens parviflora. - Oxalis acetosella.

•

Segment č.5 - Dryopteris filix-mas – Impatiens parviflora. – Galium odoratum

•

Segment č.6 - Athyrium felix-femina – Impatiens parviflora. – Geranium robertianum

•

Segment č.7 – Geranium robertianum - Polypodium vulgare

Podrost je tvořen zejména druhy mezotrofními, kromě druhů indikujících trofickou řadu B se vyskytují běžně i druhy meziřady BC (mezi mechy a na skalách i meziřada AB). Na suti pak roste mnoho zástupců indikujících trofickou řadu C. Na všech plochách se vyskytuje druh Galium odoratum a na většině ploch segmentů také kapradiny Athyrium filix-femina a Dryopteris filix-mas. Ty v létě tvoří dominantu podrostu a mají nejvyšší pokryvnost. Častý je výskyt Tithymalus amygdaloides, Asarum europaeum, 38


Oxalis acetosella, a také jiných kapradin, např. Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris dilatata, Phegopteris dryopteris. Vyskytuje se také Actaea spicata, Stychys sylvatica, Polygonatum multiflorum,

Lathyrus

vernus,

Vincetoxicum

hirundinaria,

Vicia

sylvatica,

Viola

reichenbachiana i riviniana. Polypodium vulgare je velmi běžný na výstupech skal, ve štěrbinách lze najít i Asplenium trichomanes. Z trav je zastoupena Poa nemoralis, Melica uniflora, Festuca altissima, Carex sylvatica, Carex leporina, Carex divulsa, Carex pilosa, Carex muricata, Luzula pilosa. Na skalkách a nejkamenitějších částech území se vyskytují také druhy indikující bohatší stanoviště, velmi hojná je Urtica dioica, Geranium robertianum, Chelidonium majus, Corydalis cava, Lamium maculatum, Dentaria eneaphyllos, Senecio fuchsii, Mycelis muralis, Rubus caesius, na hranici území navrhovaného ochranného pásma se vyskytuje také Allium ursinum, Ficaria verna, Petasites albus, Chrysosplenium alternifolium a jiné. Po ploše se rozrůstá invazní nitrofytní neofyt Impatiens parviflora. Celkově je však pokryvnost a pestrost bylinného patra velmi nízká a to díky hustému zápoji dřevin a letnímu aspektu a ani jarní aspekt před rašením listů dřevin není plošně rozsáhlý.

počet druhů v TŘ

25 20 15 10 5 0 Trofické řady A!

A

A/B

B

B/D

B/C

C

C!

C/D

D

D!

B~

Graf č.3: Zastoupení trofických řad v ZCHÚ dle synuzie podrostu

39


4.3.2.3. Mechové patro Podstatná část suti vystupující na značné části plochy porostu je porostlá mechorosty. (Za jejich determinaci děkuji Mgr. Gerišové a Kubešové). Mechorosty porůstají i většinu bází kmenů a většinu padlých kmenů.

Některé jmenované druhy nemají ani celý český název. Vyskytují se mechy indikující hlavně kyselé podloží, případně mechorosty mající širokou ekologickou amplitudou k trofnosti podloží. Jejich výčet je následující:

Hypnum cupressiforme

Dicranum scoparium

Brafythecium retabulum

Isothecium alopecuroides

Plagiochila porelloides

Thuidum recognitum

Polytrichum formosum

Plagiothecium succulentum

4.3.2.4. Mykologický průzkum

Pochůzkou v terénu a sběrem hub k determinaci jsem provedl mykologický průzkum. Výčet hub obsahuje zejména houby parazitické a saprofytické. Většina hub byla nasbírána na rostoucím nebo tlejícím dřevě buků a lip, odráží tak stav na hlavních porostotvorných dřevinách. Vyskytují se např.:

Bjerkandera adusta

Piptoporus betulinus

Stereum hirsutum

Diatripes desciforme

Bisporela citrina

Nectria cinnabarina

Postia sp.

Inonotus radiatus

Hypoxylon fragiforme

Spongipellis delectans

Poria sp.

Schizophora paradoxa

Phellinus nigricans

Fomes fomentarius

Pleurotus ostreatus

40


4.3.3.

Popis druhového složení fauny lokality

Druhy živočichů na lokalitě jsem určoval buď přímým pozorováním, pomocí pobytových znamení nebo dle hlasových projevů. Výčet živočichů je dosti neúplný a bylo by vhodné provést důkladnější pozorování. Vzhledem k ekotopu stanoviště by zejména vhodný byl průzkum bryologický, malakozoologický, mykologický a detailnější průzkum zaměřený na druhy podkmene Chelicerata a také třídy Insecta, v ní potom zejména na řád Coleoptera.

Na území byly ve zvýšené míře zjištěny druhy vázané na odumírající nebo odumřelé dřevo. Stojící suché i padlé kmeny se vyskytují na lokalitě ve velkém množství, proto je skupina bioty vázána va tyto podmínky zastoupena hojně. Z pozorovaného hmyzu na dřevě lze uvést např. Prionus coriarius (tesařík piluna), Tetropium castaneum (tesařík smrkový) nebo Cerambyx scopolii (tesařík bukový), na plodech se vyskytují Pissodes validirostris (smolák šiškový) nebo Athos subfuscus (kovařík hladký), na listech Agrilus viridis (polník zelenavý). Z čeledi kůrovců objevíme Ips typographus (lýkožrout smrkový), Pityogenes chalcographus (lýkožrout lesklý),

Xyloterus lineatus (dřevokaz čárkovaný), Ips cembrae

(lýkožrout modřínový), Ips duplicatus (lýkožrout severský), Dendroctonus micans (lýkohub smrkový), hlavně na lípě pak Xyloterus domesticus (dřevokaz bukový). Vyskytuje se dřevokazný mravenec Camponotus vagus, pod kameny a listím jsou hojní draví střevlíci jako Carabus auronitens (střevlík zlatolesklý), Carabus violaceus (střevlík fialový), Carabus coriaceus (střevlík kožitý), Carabus intricatus (střevlík vrásčitý) a také chráněný Carabus irregularis (střevlík nepravidelný). Hojný je výskyt zástupců třídy Arachnida, nechybí ani Ixodes ricinus (klíště obecné). Na bázích kmenů, hlavně lip je běžná Pyrrhocoris apterus (ruměnice pospolná). Z motýlů byl objeven Lophopteryx camelia (hřbetozubec olšový), Calocasia coryli (běloskvrnka lísková) a také můra Bena fagana (můrka buková). Zajímavý je výskyt chráněného rodu Bombus sp. (čmeláci). I přes velmi kamenitou a často málo zahliněnou suť se vyskytuje i Lumbricus terrestris (žížala obecná). Na lokalitě byl také po vydatném dešti potvrzen výskyt legislativně chráněného a silně ohroženého Salamandra salamandra (mlok skvrnitý) a to i přesto, že vodní tok na lokalitě přes léto vysychá. Výskyt dospělců však není vázán na vodu, páření probíhá také na souši. Pouze pulci jsou po roce kladeni do čistých lesních potůčků, kde probíhá jejich larvální stádium. Nejbližší vodní tok je vzdálen cca 150m od lokality.

41


Velký počet zástupců byl zjištěn z třídy Aves (ptáci). Běžní jsou pěvci Troglodytes troglodytes (střízlík obecný), Erithacus rubecula (červenka obecná), Parus caeruelus (sýkora modřinka), Parus major (sýkora koňadra), Sitta europaea (brhlík lesní), Garrulus glandarius (sojka obecná), Fringilla coelebs (pěnkava obecná), Garrulus glandarius (sojka obecná), chráněný Corvux corax (krkavec velký), kukačka Cuculus nanorus (kukačka obecná), šplhavci Dendrocopos major (strakapoud velký), Picus viridis (žluna zelená), dravec Buteo buteo (káně lesní). Určení savci jsou zastoupeni chráněnou Sciurus vulgaris (veverkou obecnou), Martes foina (kuna skalní), Lepus europaeus (zajíc polní), Capreolus capreolus (srnec obecný). V ochranném pásmu navrhované rezervace byl objeven Erinaceus concolor, chráněná Natrix natrix (užovka obojková) i Anguis fragilis (slepýš křehký) a přelétal silně ohrožený Ciconia nigra (čáp černý). Pobytová znamení patřila Sus scrofa (prase divoké) a Dama dama (daněk skvrnitý). Roční výkaz místního mysliveckého sdružení pro rok 2005 uvádí na území honitby Valšovice (1156ha lesních ploch) také např. potvrzený výskyt Lynx lynx (rys ostrovid), Accipiter sentilis (jestřáb lesní), Bubo bubo (výr velký), Accipiter hisus (krahujec obecný), Columba palumbus (holub hřivnáč), jejich výskyt proto nelze vyloučit ani na lokalitě Lipová skalka.

Obr. č.3: Salamandra salamandra

42


4.4. Klasifikace biotopů a porostní prvky 4.4.1. Cílem

Vymezení a charakteristika geobiocénů geobiocenologické

typyzace

krajiny

je

diferenciace

přírodního

potencionálního stavu geobiocenóz. Výsledky této typologie poskytují rámec pro diferencovanou péči o krajinu. Typizace je založena na aplikaci teorie typu geobiocénu. Typ geobiocénu je soubor geobiocenózy přírodní a všech geobiocenóz od ní pocházejících, včetně jejich vývojových stádií, které se mohou vystřídat v segmentu určitých ekologických podmínek (Buček, Lacina, 1999). Skupiny typů geobiocénů jsem vylišil na základě nádstavbových jednotek systému, tj. vegetačních stupňů a ekologických řad. Správné vylišení stupně a řad se opírá o indikační hodnotu synuzie porostu, zejména bylinného patra. Zjistěné STG jsem také porovnával s převodními klíči STG-SLT.

Lipová skalka je na své extrémnější polovině tvořena balvanitou sutí, málo zahliněnou. Mnohdy dosahuje mocnost nezpevněné sutě i 70cm. Podloží tvoří méně živná kulmská droba a slepence. Půdním typem je rankr, může být i kambiem rankerová. Vegetační stupeň je čtvrtý, typicky bukový. Je daný nadmořskou výškou a severní chladnější a humidnější expozicí. Také Quercus sp. jako běžný zástupce třetího vegetačního stupně výrazně v okolí i na lokalitě samé vyznívá. Hydrický režim bývá normální, ale může být na skalkách omezený. Růst dřevin však není nikde zakrslý. Vegetační pokryv indikuje trofickou řadu a meziřadu B, BC i C. Nitrofilní druhy jsou vždy zastoupeny (Urtica dioica, Chelidonium majus, Lamium maculatum, Geranium robertianum, Corydalis cava,..) a výraznější bývají v jarním aspektu. Ve dřevinném patře se vyskytují cenné a náročné listnáče, podstatně je zastoupen také Fagus sylvatica.

Tyto rysy ekotopu a synuzie podrostu indikují STG, který jsem pro dané území označil jako 4 BC-C 2-3. Nejbližší slovní charakteristika by byla Tili-acereta fagi – lipové javořiny s bukem. Dle převodního klíče by na těchto plochách měl být vylišen STG 3C3 (Tili acereta fagi), tento STG se sice vyskytuje na balvanitých sutích na strmých svazích, často však na svazích hlubokých říčních zářezů, bývá značně zahliněný a podloží nejčastěji tvoří živnější silikátové horniny. Půdy bývají i hluboké, silně humózní obohacené dusíkem. Území


Lipová skalka těchto parametrů nedosahuje. Zejména mateční hornina není živnější a nitrofilní druhy synuzie nejsou trvale výrazně plošně zastoupeny.

Druhá polovina území Lipové skalky se dá charakterizovat jako silně kamenitá až balvanitá, avšak zřetelně zahliněnější. Suť je zahliněná až po půdní povrch, kameny však pokrývají většinu půdního povrchu. Podloží zde však ve formě skalek nevystupuje na povrch. Půdním typem je nejhůře kambizem rankerová. Vegetační stupeň je také čtvrtý. Hydrický režim je normální, dřeviny mají průměrný až nadprůměrný růstový potenciál. Bylinný pokryv je chudý, většinu vegetační sezóny omezen pouze na kapraďorosty. Nitrofilní druhy zasahují jen ojediněle. Nevyskytují se však žádné druhy synuzie podrostu indikující chudší trofickou řadu či meziřadu (A či AB). Ve dřevinném patře výrazně dominuje Fagus sylvatica, v okolních porostech tvoří přechody do holých bučin. Na ploše Lipové skalky vstupuje do směsi s Tilia cordata, Acer platanoides nebo Quercus sp., přimíšené dřeviny jsou však ve velmi nízkém zastoupení.

Tato charakteristika nejvíce odpovídá STG 4 B-BC 3 – Fageta aceris (Bučiny s javorem). Charakteristické rysy ekotopu Fageta aceris se také shodují: kamenité části středních až strmých svahů v nadmořských výškách 350-650m. Podloží často tvoří i bohatší odrůdy drob, půdní typ je kambizem typická až kambizem rankerová. (Buček, Lacina, 2000) Z pohledu širších územních vztahů zájmové území sousedí na severní straně s STG 2-3 BC 3, kdy se jedná zejména o akumulační obohacené části svahů s mírnějším sklonem směrem k řece Bečvě. Na straně západní i východní se na příkrém svahu střídají STG shodné s STG na lokalitě (s vyšším zastoupením STG 4 B-BC 3, který přechází až v 3-4B3). Na straně jižní, kde zájmové území přechází ze hřbetu svahu do jeho náhorní roviny, je možno vylišit STG 4 B 3, který směrem od vrcholu Maleníku přechází do 3 B 3.

4.4.2.

Klasifikace území dle systému ÚHÚL (Plíva 1991)

Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek v lesním hospodářství je lesní typ, který je charakterizován význačnou druhovou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potencionální bonitou dřevin.


Na základě analytických údajů o lokalitě byly na území vylišeny následující lesní typy (OPRL, 2000):

3J2 – Lipová javořina kapradinovýma chudých sutích K jejímu vylišení vede zejména vystupující geologický podklad ve formě sutě, skalisek a také příkrý severní svah. Půdním typem na tomto lesním typu by měl být ranker typický, kambický nebo litický. Lipová javořina je vylišena u větších skalnatých výchozů a v oblastech suťových osypů. Vyskytuje se zde méně vzrostlých stromů, spíše více stromů stáří tyčkovin. V místech suťových osypů je menší abundance dřevin. Naopak dřeviny, které zde vyrostly, mají velmi široké koruny a téměř plně pokrývají nabízený životní prostor. Ve zvýšeném zastoupení zde roste zejména Fraxinus excelsior. Území je význačné velmi vysokou pokryvností mechorostů, rostoucích na suti i na bázích kmenů. Typickou kombinaci fytocenózy tvoří Dryopteris filix-mas s Athyrium filix femina a Galium odoratum plus některé nitrofilní druhy, jarní aspekt bývá pestřejší. Na kamenech a v jejich mezerách roste i Urtica dioica a Geranium robertianum, na skalkách naopak Polypodium vulgare. V malé pokryvnosti se vyskytuje Impatiens noli-tangere, která je již přerůstána invazním neofytem Impatiens parviflora.

4A3 – Lipová bučina kapradinová (ochuzená) Vylišena je na zbytku sledovaného území, tedy stále na kamenitém, místy až balvanitém příkrém terénu, avšak více zahliněném. Půdním typem je zde obvykle kambizem rankerová. Synuzie podrostu pak také obsahuje podstatně méně nitrofytů dostatečných na to, aby se typ klasifikoval jako 3J2. Humusová forma v některých částech porostu přechází i do morového moderu, i když ne mocného (segment 4). Vyskytují se druhy podrostu jako Melica uniflora, Poa nemoralis, Galium odoratum, Athyrium filix femina i Dryopteris filix-mas. Hlavní porostotvornou dřevinou je Fagus sylvatica, do podúrovně výrazně zasahuje poze Tilia cordata. Pravidelně je zastoupen nepůvodní Larix decidua. Zvažoval jsem i zastoupení 4F1 – Svahové bučiny kapradinové. Domnívám se ale nakonec, že tento lesní typ sem nenáleží. Vyskytoval by se sice na velmi kamenitém svahu, ale podstatně více zahliněném. Tomu lokalita nevyhovuje a tento lesní typ se nachází pouze v ochranném pásmu území navrženého k ochraně.


V ochranném pásmu navrhovaného ZCHÚ jsou na východní a západní straně vylišeny lesní typy 3B6 (bohatá dubová bučina javorová) a 4B4 (bohatá bučina javorová na svazích), na straně severní lesní typ 3F1 (svahová dubová bučina kapradinová na krátkých svazích) a na straně jižní lesní typ 4B1 (bohatá bučina mařinková). Typologická mapa dle OPRL je v příloze. 4.4.3.

Fytocenologická klasifikace

Pro doplnění byla plocha zařazena i do tohoto systému. Hlavním kriteriem pro vylišování vegetačních jednotek této školy je hledisko floristické (Vorel, 1986). Podle této Curyšsko-montpellierské školy lze na sledované ploše vylišit tuto asociaci:

Třída: Querco-Fagetea BR.-PL. et VLIEGER 1937 Řád: Fagetalia PAWLOWSKI 1928 Svaz: Fagion LUQUET 1926 Podsvaz: Eu – Fagenion OBERDORFER 1957 Asociace: Tilio cordate- Fagetum MRÁZ 1960 Na silně skeletovité svahovině až zazemněné suti zde vystupuje v roli subklimaxu.

Na části plochy nejvíce skalnaté a suti nejméně zazemněné se vyskytuje svaz TilioAcerion Klika 1955, asociace Marcuriali-Fraxinetum (Klika 1942) Husová 1982. (Moravec, 2001) 4.4.4.

Klasifikace dle systému NATURA 2000

Podle Katalogu typů biotopů ČR (Chytrý, Kučera, Kočí, 2001) byla vylišena jednotka:

Suťové lesy: Tilio-Acerion (forests of slopes, screes and ravines). Jsou typické výskytem nitrofilních druhů na strmým svazích, skálách a roklích, většinou maloplošných výměr. Na balvanech bývá výrazně vyvinuto mechové patro.

Na části území bez nezpevněné sutě, pouze s výrazným množstvím skeletu lze vylišit: Květnaté bučiny – Asperulo-Fagetum (beech forests, Herb-rich beech forests)


Podle charakteristiky jednotky v Katalogu ve skladbě převládá buk s příměsí dalších listnáčů, v synuzii se vyskytují běžné mezofilní druhy. Mechorosty rostou spíše na padlých kmenech a kamenech.

Asperulo-fagetum se nacházejí i v okolí zájmového území, vyvíjí se zde často do Fagetum nudum – holých bučin (při mapování vy se holé bučiny určovaly jako Luzulo-fagetum – acidofilní bučiny, avšak vzhledem k předpokladu, že se tyto holé bučiny vyvinuly z bučin květnatých, zařazují se do Asperulo-fagetum).

4.4.5.

Vymezení porostních prvků

Porostní prvek (Lacina, 1999) je různě velká, ale homogenní část lesního porostu, vyznačující se určitou druhovou skladbou dřevin, jejich prostorovou strukturou, zdravotním stavem a věkem v rámci určitého stanoviště, daného určitou skupinou typů geobiocénů nebo určitým souborem lesních typů, resp. agregací příbuzných stanovištních jednotek. Takto zvolené porostní prvky budou dále rámcem pro určité zásady péče a ochrany, protože pro účely ochrany přírody nestačí jen akceptovat rámcové zásady hospodaření podle hospodářských souborů.

Porostního prvek jsem vyjádřil číselným kódem. První číslice značí typ potencionálních podmínek stanoviště, vyjádřený STG (1: 4BC-C2-3, 2: 4B-BC3, 3: 4B3), druhá číslice značí stupeň přirozenosti ekosystému dle Ellenberga (0 – přírodní druhová skladba a struktura, 1 – přirozené biotopy s pozměněnou strukturou, ale přírodní skladbou 2- přírodě blízké biotopy, s polopřírodní skladbou, 3přírodě už vzdálené biotopy), třetí číslice značí typ porostní skladby (1- buk s příměsí listnáčů, 2-buk s pouze vtroušenými listnáči, 3- buk s příměsí modřínu a vtroušenými listnáči, 4- buk s lípou, 5- jehličnany s příměsí, 6-jasan s příměsí, 7 – javory a lípy, 8- javor s bukem) a čtvrté číslo značí stáří porostu (1- kultury, 2- tyčkoviny až tyčoviny, 3nastávající kmenoviny, 4- dospělé kmenoviny).

Na zájmovém území (jedna porostní skupina 5C12 o ploše 6,95ha) jsem vylišil 7 porostních prvků. Hranice těchto prvků se shodují s hranicemi segmentů pro popis dřevinného a bylinného patra (viz. výše). Další porostní prvky byly navíc vylišeny i


v navrhovaném ochranném pásmu okolo navrženého ZCHÚ. V tomto případě se jejich hranice většinou shodují s hranicemi porostních skupin podle JPRL. Na tomto základě lze porostní prvky vylišené na území klasifikovat takto: •

Porostní prvek č.1 – č. 2.1.1.4

•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


•

Porostní prvek č.12– č. 3.3.5.2

•


•


•


•


•


•


•


•


•


•


Porostní prvek č.1 Nadmořská výška je cca 450m n.m., jedná se o jediný porostní prvek lokality jehož reliéf je rovinatý. Jde totiž již o přechod příkrého svahu do náhorní roviny Maleníku. Stanoviště je extrémně kamenité, jde však o nejvíce zazemněný porostní prvek. Prvek tvoří část jižní hranice plochy, sousedí v navrhovaném ochranném pásmu se smrkovou tyčovinou a listnatou kulturou. Porostem je dospělá kmenovina s významným zastoupením Carpinus betulus. Ten v takovém zastoupení roste pouze zde, má četné výmladky i na větvích, je vitální, ikdyž nikdy nesahá až do hlavní úrovně. Tam je nahrazen Fagus sylvatica. Zápoj je často přerušený, ale plocha porostního prvku je k růstu využita plně, protože mezery v zápoji vyplňují a světla využívající nižší stromová patra, tvořená Carpinus betulus. Keřové patro chybí, bylinný podrost je tvořen pouze několika druhy s malou pokryvností. (Athyrium a Dryopteris, Galium odoratum, Tithymalus amygdaloides a Melica uniflora). Všechny zastoupené druhy můžeme zařadit do trofické řady mezotrofní, hydrická řada je normální, vegetační stupeň čtvrtý.

Porostní prvek č.2 Nadmořská výška je 445m n.m., povrch je rovinatý. Porostní prvek sousedí se segmentem č. 1 a tvoří v podstatě zbytek jižní hranice území Lipová skalka. Kamenitost půdního profilu dosahuje 50%, je však nejnižší na území Lipové skalky a v menší míře se kameny vyskytují také na půdním povrchu, které jsou jinak na celém území Lipové skalky běžné. Dominantní zastoupení má IV. patra porostu, tvořené druhem Tilia cordata. Tento druh pak natolik zastiňuje půdu, že bylinné patro není téměř vyvinuto. Kromě několika semenáčků se vyskytuje pouze Galium odoratum. V nadúrovni se na porostním prvku nacházejí tři výstavky (Acer pseudoplatanus a Tilia cordata).

Porostní prvek č.3 Nadmořská výška 435m n.m. Svah má sklon 30°, jde o přechod náhorní roviny do příkrého (srázného) svahu. Půdní povrch je téměř po celé ploše pokryt kameny a balvany, Jedná se o dospělou kmenovinu stáří cca 125 let převahou Acer platanoides. V porostu chybí nadúroveň, porost je dosti světlý s rozvolněným zápojem. V podúrovni se vyskytuje Fagus sylvatica, Tilia cordata, ve stadiu nárostu také Fraxinus excelsior, Acer platanoides. V jarním aspektu kvete Daphne mezereum. Dospělé kmeny Acer platanoides jsou mohutnými dominantami segmentu s dobrým zdravotním stavem. Jsou statnějším a košatější

než Fagus sylvatica. Značnou část kamenů a všechny kořenové náběhy s bázemi kmenů pokrývá mech. Bylinné patro je v letním aspektu dosti chudé.

Porostní prvek č.4 Nadmořská výška je 425m n.m., sklon 35°. Jde o porostní prvek na přechodu příkrého a strmého reliéfu. Uprostřed prvku je skalnatý výchoz, výška skalky do 2m. Kameny a balvany pokrývají více než polovinu porostního prvku. Vegetací je dospělá kmenovina rozvolněného zápoje. Střed plochy prvku je rozvrácen větrem a jinými abiotickými a biotickými činiteli. Hlavní porostní dřevinu tvořil Picea abies s Larix decidua a příměsí Pinus sylvestris. Do úrovně a hlavně podúrovně dnes zasahuje i Fagus sylvatica a Tilia cordata. Picea abies je téměř vytlačen, na ploše zůstávají stát jen 3-4 exempláře. Zbytek plochy pokrývá Larix decidua s vysokým procentickým zastoupením (odhadnuto až na 70% stromů). Mnohé z nich rostou nakloněny. Zdravotní stav dřevin je špatný, patrné je poškození podkorními brouky. Na ploše ještě roste exemplář Pinus sylvestris (prosychá). Plocha je prosvětlená, má neúplnou hlavní úroveň, výškovou rozrůzněnost pak zajišťuje v podúrovni Tilia cordata, v nárostu se dále vyskytuje Acer pseudoplatanus, Quercus sp., Tilia cordata a Fagus sylvatica. V podrostu můžeme objevit druh Oxalis acetosella i Senesio fuchsii. Půdní typ kambizem rankerová.

Porostní prvek č.5 Je rozsáhlým porostním prvkem na Lipové skalce. Sklon je cca 40°. Svah je vždy srázný až strmý, chůze porostem je obtížná, plynulá chůze není možná. Kamenitost povrchu s balvany je cca 80%. Z lesnického hlediska jde o smíšenou dospělou kmenovinu stáří 125 let (dle HK). Hlavní porostní dřevinou je Fagus sylvatica, hlavně v podúrovni se vyskytuje Tilia cordata, v nadúrovni dosti pravidelně Larix decidua. Roztroušeně lze nalézt Acer platanoides, Quercus petraea, Fraxinus excelsior. Fagus sylvatica je často napadán houbami (Fomes fomentarius). Tilia cordata často vyrůstá v několika kmenech z jednoho pařezu (bývalé pařezové hospodářství), je poškozována různými škůdci a mnoho kmenů je vyvráceno, nicméně je celkově početná a tak dosti vitální. Mimo fytocenologický snímek náležející tomuto porostnímu prvku jsem zaznamenal také Taxus baccata, Betula pendula, Sorbus aucuparia. Báze všech kmenů v menší či větší míře porůstají mechorosty. V podrostu se na celé ploše vyskytuje hojné zmlazení, nalezl jsem i např. Ulmus glabra. Keře na celé ploše vesměs chybí, funkci keřového patra zastává přirozené zmlazení, hlavně

Tilia cordata. Převažují druhy mezotrofní, ale vyskytují se (mnohdy ve vysoké pokryvnosti – Impatiens) i druhy indikující nitrofilní stanoviště.

Porostní prvek č.6 Nadmořská výška je 360m n.m. Porostní prvek se nachází v severní (spodní) části území Lipová skalka. Na celé ploše prvku mohutně vystupuje horninový podklad, nezpevněná suť z kamenů a balvanů zabírá až 90% povrchu. Na mnoha místech dosahuje výška suti, která není zahliněná, více než 70cm. Sklon se pohybuje na hranici 40°. Téměř ve všech částech porostního prvku se pokryvnost mechorostů na kamenech nesnižuje pod 70%, stejně jako na kořenových nábězích, bázích kmenů a padlých kmenech. Jde o dospělou kmenovinu, ve které dominuje Fraxinus excelsior a je doprovázen Fagus sylvatica, Tilia cordata, Acer platanoides. Fraxinus excelsior v tomto segmentu dosahuje největších dimenzí a kvality. Přítomné druhy (Athyrium felix-femina, Geranium robertianum, Urtica dioica) indikují trofickou řadu C. Porostní prvek č.7 Porostní prvek byl vylišen na těch územích Lipové skalky, kde se nachází skalnaté výchozy, byl tedy vylišen na skalkách, v jejich bezprostředním okolí a také na místech svahových kamenných osypů, kde výška nezahliněné suti je výrazná. Skalky dosahují výšky až 12m, průměrně však jen 3m. Dřevinné patro není obvykle ve stádiu dospělosti, nejčastěji je ve stádiu dorůstání, běžný je výskyt věkové a tím i prostorové rozrůzněnosti. Ve štěrbinách skalek a jejich bezprostřední blízkosti rostou suťové listnáče, jako Acer pseudoplatanus a platanoides, Tilia cordata, Taxus baccata, Ulmus glabra, také Fagus sylvatica,

z keřů Ribes uva-crispa. Pokryvnost mechorostů je vysoká. Bylinné patro

indikuje nitrofilní řadu (Geranium robertianum, Chelidonium majus, Stachys sylvatica aj.). Na skalkách se vyskytují např. Polypodium vulgare nebo Gymnocarpium dryopteris či Asplenium trichomanes. Půdním typem je ranker nebo ranker kambický, směrem pod skalkami je však možný výskyt hlubších půdních horizontů. Na jedné části segmentu se u turistické pěšiny nachází starý vyhlídkový altán. Plocha je proto částečně ohrožena nadměrným sešlapem, vyřezáváním nápisů do kůry stromů a odhazováním odpadků.

Uvádím i stručný popis porostních prvků v navrhovaném ochraném pásmu ZCHÚ:

Porostní prvek č.8 Dle HK již 139 let starý bukový porost s označením 5D14 podle JPRL, určen ke smýcení holosečí v době po zajištění vedlejšího porostu (porostní prvek 9). Zalesněn má být Fagus sylvatica a Quercus petraea v poměru 80/20%. Stanoviště je shodné s podmínkami Lipové skalky na STG 4 B-BC 3, plocha tvoří levou stranu břehu bezejmenného vodního toku (přes rok vysychajícícho) na východní hranici porostní skupiny Lipové skalky.

Porostní prvek č.9 Porostní skupina 5D1a, cca 0,5ha oploceného 8let starého porostu. Většinu v zastoupení má Fagus sylvatica, přimíšen je Fraxinus excelsior, Acer platanoides a Abies alba, ojediněle i Acer pseudoplatanus, Quercus sp., Larix decidua nebo Tilia cordata. Sklon svahu je 40°, kamenitost povrchu výrazná.

Porostní prvek č.10 Porostní skupina 5D3b, sousedící s Lipovou skalkou na jižní hranici, plošně málo rozsáhlá plocha zalesněná před 28mi lety Fraxinus excelsior, dnes s příměsí Acer pseudoplatanus a Larix decidua.

Porostní prvek č.11 Porostní skupina 5D4, v ochranném pásmu je navržena cca 1 třetina této odrůstající tyčoviny (jinak 1,32ha). Zastoupeny jsou Picea excelsa, Larix decidua, Abies alba i Pinus sylvestris, která je výrazně poškozena.

Porostní prvek č.12 Porostní skupina 5D3a, v navrhovaném ochranném pásmu ZCHÚ se nachází pouze třetina území (jinak 0,57ha). Plocha zalesněna před 28mi lety Picea excelsa, dnes s malou příměsí Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior i Tilia cordata.

Porostní prvek č.13 Porostní skupina 5D2a, 19let stará tyčovina Picea excelsa s přimíšeným Acer pseudoplatanus a Larix decidua.

Porostní prvek č.14 Porostní skupina 5B3, tyčovina Picea excelsa, sousedící s územím Lipová skalka na její jižní hranici.

Porostní prvek č.15 Skupina označená podle JPRL 5B1a, 7 let stará oplocená kultura Fagus sylvatica a Abies alba s přimíšenými dalšími listnáči. Z důvodu nefunkčního oplocení (resp. vysokého sněhu) jsou dřeviny velmi poškozeny okusem. Uprostřed plochy ponechaný doupný strom (Quercus sp.)

Porostní prvek č.16 5B1b, neoplocená, 7let stará monokultura Picea excelsa, na části mírně podmáčená.

Porostní prvek č.17 Druhá část 33let staré porostní skupiny 5B3, 100% zastoupení Abies alba, s Lipovou skalkou sousedící v jejím jihozápadním rohu. Téměř žádný podrost.

Porostní prvek č.18 5B2b, tyčkovina Picea excelsa s Larix decidua na ploše 0,86ha, ojediněle Fraxinus excelsior.

Porostní prvek č.19 5B11, plocha v ochranném pásmu cca 1,7ha (celková plocha skupiny 12,37ha). HK v tomto 109 let starém porostu Fagus sylvatica s přimíšeným Larix decidua a Quercus petraea navrhuje zahájit obnovu clonnou sečí a zalesnit plně Fagus sylvatica. Na malé části plochy vystupují drobné skalky (STG 4BC-B2-3), sklon je příkrý, porostní prvek tvoří celou západní hranici s Lipovou skalkou.

Porostní prvek č.20 7E10, v ochranném pásmu leží méně než 0,5ha tohoto 3,76ha rozlehlého porostu s kvalitním 106let strarém Fagus sylvatica a přimíšeném Larix decidua. Povrch je balvanitý a strmý.

Porostní prvek č.21 6A13. Je nově holosečně (násečně) vykácenou plochou, zalesněnou Acer pseudoplatanus a oplocenou. Půdní povrch je pokryt ostrohrannými balvany na 80% povrchu, sklon je až 30°.

Porostní prvek č.22 Je zbytkem porostní skupiny 6A13 s dominantním zastoupením Fagus sylvatica a přimíšenou Tilia cordata, ojediněle Carpinus betulus, Quercus petraea, Fraxinus excelsior, Larix decidua. Území tvoří severní hranici území, je velmi balvanité a přechází velmi strmý svah směrem do údolí se sklonem až 50°.

4.5. Hodnocení stability a funkcí lesa 4.5.1.

Ekologická stabilita a biodiverzita

Antropické vlivy Pro vymezení stupně antropického ovlivnění můžeme využít koeficient antropického ovlivnění vegetace KAOV, který udává poměr ploch přírodních až přírodě blízkých ku plochám přírodě vzdáleným až umělým (Lacina, 1986). Podle stupně přirozenosti určeného v bodě 4.4.5. této práce zařadíme mezi plochy přírodní a přírodě blízké všechny porostní prvky hodnocené 0, 1 nebo 2, mezi přírodě vzdálené a umělé pak porostní prvky hodnocené 3.

KAOV území navrženého k ochraně je 76 (6,86/0,09ha), neboť jako přírodě vzdálený je hodnocen pouze porostní prvek č.4. KAOV tak vyjadřuje nepatrné antropické ovlivnění území. KAOV území ochranného pásma je 2,81 (5,96/2,12ha), vyjadřuje tak velmi slabé antropické ovlivnění území.

Ekologická stabilita Ekologická stabilita je schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí. (Míchal, 1994). Území s vysokou ekologickou stabilitou se stává součástí kostry ekologické stability a územního systému ekologické stability. Podle stupnice hodnocení ekologické stability (Löw,

1995) náleží 6 ze 7 porostních prvků navrženého ZCHÚ do kategorie 5 – s výjimečně velkým významem. Pouze porostní prvek 4 má význam jen střední. Význam ochranného pásma pro ekologickou stabilitu je také výjimečně velký, pouze 6 porostních prvků z 15 (viz.kapitola 4.4.5) má význam menší než velký. Celé území školního polesí má velký význam pro ekologickou stabilitu, proto bylo také zařazeno do nadregionálního biocentra ÚSES (viz. výše). 4.5.2.

Funkce lesa

Cílem hodnocení funkcí lesa je vyjádřit potenciální možnosti území plnit všechny funkce sobě vlastní, míru jejich plnění, společenský zájem na jejich plnění a jejich finanční ohodnocení. Pro hodnocení jsem použil novou metodiku založenou na multifunkčním pojetí lesa. Metodika (Vyskot et al., 2003: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky) byla přijata Ministerstvem životního prostředí. Hodnotí se zejména reálný potenciál, tedy jaké jsou možnosti porostu a reálný efekt – jak jsou tyto možnosti naplňovány. Faktor aktuálního společenského zájmu (FAZ) snižuje nebo zvyšuje vypočtenou hodnotu, podle momentálně uplatňovaného celospolečenského zájmu.

Porostní skupina

SLT

5 C 12

3J2 (4A)

Věk Zakmenění 125

10

Funkční HS

HS upravený

Porostní typ

Přiřazeno k

31a/41b/1g

1

M6Z5

M5P9x

Tab. IV: nutné parametry k výpočtu hodnot funkcí 4.5.2.1 Reálné potenciály lesů Reálné potenciály funkcí lesů jsou „kvantifikované funkční schopnosti reálných lesů – (hodnoty produkovaných funkcí) v optimálně možných ekosystémových podmínkách.“ (Vyskot, 2003) Jsou to tedy ukazatelé maximální možné produkce funkcí lesů, které se v současnosti vyskytují v prostředí České republiky, resp. maximální možný užitek, který může Lipová skalka nabídnout. Výklad významu jednotlivých zkratek a funkcí z tabulek je uveden v bodě 4.5.2.4. Porostní skupina 5 C 12

BP

ES

HV

EP

SR

ZH

∑RP

Třída RP

2

4

3

5

3

4

21

IV.

Tab. V: reálné potenciály Lipové skalky, max. hodnota 6 (třída RP VI.) 4.5.2.2 Reálné efekty lesů

„Reálný efekt představuje aktuální funkční účinnost lesního ekosystému, tedy funkční účinek vyplývající z jeho aktuálního stavu. V procentických hodnotách vyjadřuje míru produkované funkce vzhledem ke svým potenciálním schopnostem. “ (Vyskot, 2003) Míra plnění závisí především na věku, zakmenění a zdravotním stavu porostu. Třída

váhy redukčních kritérií

REFL (%) závislé na

RE (%)

RPFL

věku

zakmenění

zdr. stav

věku

zakmenění

zdrav.stavu

BP

0,45

0,2

0,35

70

100

100

87

ESrezist.

0,5

0,2

0,3

100

100

100

100

HV

0,3

0,4

0,3

100

100

100

100

EP

0,3

0,3

0,4

100

100

100

100

SR

0,4

0,3

0,3

100

70

100

91

ZH

0,4

0,2

0,4

100

100

100

100

Tab. VI: reálné efekty Lipové skalky

4.5.2.3 Faktor aktuálního společenského zájmu - FAZ Úroveň naplňování aktuálních požadavků společnosti na lesy vyjadřuje společenský efekt lesů, který se stanoví pomocí faktoru aktuálního společenského zájmu (FAZ) Porostní skupina 1

5 C 12

BP

ES

HV

EP

SR

ZH

0,6

1,9

1

3

0,3

1

Tab. VII. FAZ – Faktor aktuálního společenského zájmu 4.5.2.4 zhodnocení funkcí Celková hodnota reálného potenciálu sledovaného porostu navrženého do ZCHÚ je 21, což znamená vysoký reálný potenciál. V rámci ČR se vyskytují porosty s hodnotami až do 26, nevyskytují se žádné porosty hodnocené 27-36 (tj třída RP V. a VI - velmi vysoký a mimořádný potenciál). Podrobnosti o způsobech určení hodnoty funkcí, jejich plnění nebo výpočtu finančního hodnocení lze nalézt ve zmiňované publikaci Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů ČR (Vyskot a kol., 2003). Funkce porostů jsou dle tabulek v kapitole 4.5.2.1. a 4.5.2.2. a 4.5.2.3. rozděleny do několika skupin: Funkce bioprodukční BP Funkce bioprodukční je schopností lesa produkovat biomasu, tj. nejen dřevní hmotu, ale veškerou primární produkci. Reálný potenciál u porostní skupiny 5 C 12 je nižší a to

z důvodu extrémnosti stanoviště. Dle faktoru aktuálního společenského zájmu (FAZ) není bioprodukční funkce u porostu 5 C 12 vyžadována (proto FAZ = 0,6). Funce ekologicko-stabilizační ES Funkce ekologicko-stabilizační je schopností udržovat dynamickou rovnováhu a odolávat stresovým faktorům. Je tím vyšší, čím vyšší je druhová diverzita porostu a čím bližší je přirozené skladbě. Ve sledovaném porostu je potenciál vysoký. Reálný funkční efekt u rezistence je plněn na 100% (síla dlouhodobě odolávat účinkům nepříznivých vlivů je vyšší než u mladých porostů, kde převažuje rezilience). Dle FAZ společnost deklaruje zvýšený zájem na plnění ES funkcí a řadí území do regionálního biocentra ÚSES (FAZ = 1,9). Funkce hydricko-vodohospodářská HV Funkce hydricko-vodohospodářská je schopnost ovlivňovat vodní bilanci a vodní režim. Vyšších hodnot potenciálu dosahují lesy ve vyšších nadmořských výškách nebo na nepříznivých stanovištích. Území potenciál, kterého je schopno dosáhnout, naplňuje na 100%. Dle FAZ lze území zařadit mezi lesy běžné vodohospodářské utilizace (lesy polyfunkční), FAZ = 1,0. Funkce edafická-půdoochranná EP Funkce edafická-půdoochranná je schopností lesa ovlivňovat a měnit půdní vlastnosti a procesy a chránit půdu před erozí. Reálný potenciál této funkce je v porostu 5 C12 na mimořádně nepříznivém stanovišti velmi vysoký a je naplňována na 100%. FAZ je zvýšený u porostu 5 C 12 na hodnotu 3 (mimořádně nepříznivá stanoviště). Funkce sociálně-rekreační SR Funkce sociálně-rekreační je schopností lesa působit na fyzické a psychické uspokojení potřeb člověka. Dle vyhodnocení rekreačního využití území lze konstatovat, že rekreační zájem o území je nadprůměrný. Území je zejména vhodné pro jednodenní rekreaci. Lesy spadají do II. Zóny příměstských lesů (Hranice na Moravě). Reálný potenciál lesů je vysoký díky atraktivním skalkám na území. Procento využití potenciálu je 91%. (Sociálně-rekreační funkce jsou nižší v porostech, kde není nižší zakmenění - prosvětlený porost s větší prostupností a výhledy je z hlediska sociálně-rekreační funkce přijatelnější než porost plně zakmeněný). Lesy se nachází v zóně příměstských lesů, FAZ je tedy zvýšený na 1,3. Funkce zdravotně-hygienická ZH

Funkce zdravotně-hygienická je schopností produkovat látky ovlivňující hygienické prostředí i zdravotní stav člověka. Reálný potenciál je vysoký a je naplňován 100%. Společenský tlak na zdravotně-hygienické využití lesa je běžný. Les z toho pohledu řadíme mezi polyfunkční (FAZ = 1).

4.5.2.5 Finanční hodnocení funkcí lesů Finanční vyjádření hodnot funkcí lesa není jeho oceňováním. Nestanovuje hodnoty tržní, ale jeho cílem jsou informace o hodnotě fukcí lesních ekosystémů v systému hodnot vnímaných a přijímaných lidskou společností (Vyskot, 2003). Srozumitelným srovnávacím prostředkem jsou peníze. Dle stanovené metodiky se pro toto hodnocení funkcí lesa používá vzorců, které zahrnují průměrnou cenu dříví na odvozním místě (stanoví každoročně ministerstvo), průměrnou roční potencionální produkci na ha, plochu porostu a jeho obmýtí. Spočítal jsem finanční hodnocení pro reálný potenciál plnění funkcí daného porostního typu, snížené hodnocení pro skutečně naplňovaný reálný efekt funkcí porostů a třetí sloupec tabulek finančně zohledňuje náš zvýšený (nebo i snížený) a tedy preferovaný společenský zájem. funkce

potenciály

efekty

FAZ

BP

4,090

3,537

2,122

ES

8,179

8,179

15,540

HV

6,134

6,134

6,134

EP

10,224

10,224

30,671

SR

4,090

3,721

1,116

ZH

8,179

8,179

8,179

40,896 39,974 Tab. VIII. Finanční hodnocení funkcí ∑ tis Kč

63,762

5.

VYHLÁŠENÍ ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ

5.1. Legislativní vymezení Adekvátním druhem ZCHÚ pro navrhované území je Přírodní památka. Podle §36, z.114/92Sb. přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku. Stanoví přirom také její bližší ochranné podmínky. Změna nebo poškozování přírodní památky nebo její hodpodářské využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány. Zákon dále říká, že je-li třeba zabezpečit ZCHÚ před rušivými vlivy z okolí, může být pro něj vyhlášeno ochranné pásmo, ve kterém lze vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na předchozí souhlas OOP. Pokud není OP vyhlášeno, je jím automaticky území do vzdálenosti 50m od hranic ZCHÚ. Orgánem odpovědným za vyhlášení ZCHÚ, vyhlášení OP, zpracování a realizaci Pp je v případě zájmového území Lipová skalka Krajský úřad Olomouckého kraje (Odbor životního prostředí a zemědělství).

5.2. Postup při vyhlašování OOP (Krajský úřad Olomouckého kraje) oznámí návrh na vyhlášení ZCHÚ známým účastníkům řízení. Do doby vydání rozhodnutí se má každý účastník právo do 60ti dní k řízení věci vyjádřit, podávat připomínky a stanoviska, nahlížet do spisu. Účastníkem řízení je v konkrétním případě SLŠ Hranice (ŠP Valšovice), jako osoba vykonávající správu nemovitosti na území, Olomoucký kraj jako vlastník, obec, na jejímž katastrálním území se plocha nachází (Paršovice), orgán OOP (Odbor životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Olomouckého kraje), jako dotčený orgán také obec s rozšířenou působností (Hranice) a další osoby, které prokáží oprávněný zájem se řízení účastnit (soukromí vlastníci, jejichž nemovitost sousedí s ochranným pásmem, AOPK nebo jiná občanská sdružení zabývající se ochranou přírody atp.).

OOP vydá předběžný záměr k vyhlášení, do doby schválení či neschválení návrhu na zřízení ZCHÚ se musí účastníci řízení zdržet kroků, které by vedly k poškození navrhovaného ZCHÚ. Orgán oprávněný k vyhlášení ZCHÚ může na svůj nebo na návrh jiného účastníka řízení svolat ústní jednání. Součástí ústního jednání může být i terénní šetření. OOP musí po vydání rozhodnutí (do 60ti dní od posledního dne k podávání připomínek) uvést, jak se se všemi oprávněnými požadavky účastníků řízení vyrovnal. Po vydání rozhodnutí je možné se ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí odvolat. Nezbytnou součástí rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ je zpracovaný a schválený plán péče. Bez Pp nemůže OOP realizovat jakékoli záměrné činnosti v ZCHÚ. Bez Pp nelze čerpat finanční prostředky z dotací státu určených k těmto účelům. Pp však nemá charakter obecně závazného předpisu a není ani správním rozhodnutím. Nelze jím nic natrvalo zakázat, povolit, omezit nebo vázat na nějaké podmínky, změnit vymezení území nebo jeho ochranného pásma. To je možné pouze vyhlašovacím právním předpisem (nebo novým vyhlášením stávající ZCHÚ), který stanoví bližší a závazné podmínky ochrany. OOP může uzavírat dohody o provedení práce či o poskytnutí příspěvku na provedení práce v ZCHÚ. Dohodu uzavře se subjektem podle svého uvážení, obvyklou osobou provádějící práce v lesních ZCHÚ je správce nebo majitel tohoto lesa. Pokud práce, přesto že jsou stanoveny v Pp, porušují ochranné podmínky stanovené vyhlašovacím předpisem nebo zákonem (např. použití chemických přípravků pro lepší dosažení přirozeného zmlazení a obnovy), je vždy nutné udělení výjimky z ochranných podmínek (§34, z.114/92Sb.) O udělení výjimky se vede správní řízení.

6.

PLÁN PÉČE

V návaznosti na ustanovení §38 z.114/92Sb. schválilo MŽP 29.9.2004 Osnovu plánů péče o národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky a jejich ochranná pásma. Navrhovaný plán péče je zpracován podle této osnovy. Body osnovy, které jsou v následujícím textu vynechány, byly podrobně rozpracovány již v předešlém textu.

Plán péče se zpracovává jako odborný a koncepční dokument pro řízení vývoje přírodních poměrů v ZCHÚ. Pokud je to zapotřebí k zabezpečení ZCHÚ před škodlivými vlivy z okolí, zpracovává se i pro ochranná pásma. Pp se obvykle zpracovává na délku 1015let, v lesních rezervacích by se toto období mělo přizpůsobit období platnosti LHP, neboť plán péče je pro zpracování LHP (také LHO) podkladem. Zapracování zajišťuje OOP vydáváním závazného stanoviska k tvorbě LHP. Realizace úkolů Pp je pro OOP závazným úkolem. Pp usměrňuje i způsoby využívání ZCHÚ, které nejsou zákonem zakázány ani limitovány, přesto by mohly poškodit jeho přírodní hodnoty. Je podkladem pro rozhodování OOP a tvorbu územně plánovací dokumentace. Pp určuje pro období své platnosti zejména aktivní praktické zásahy, může definovat kritické hodnoty, při jejichž překročení budou neodkladně provedena určitá, předem definovaná záchranná nebo nouzová opatření.

Plán péče (návrh na vyhlášení)

Přírodní památka Lipová skalka

na období 1.1.2007-31.12.2010

6.1. Základní identifikační a popisné údaje Po vyhlášení budou doplněny údaje: Evidenční kód ZCHÚ, Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ 6.1.1.

Kategorie ZCHÚ, název a kategorie IUCN

Navrhovaná kategorie: přírodní památka Název a kategorie IUCN: - (uvádí se u lokalit nad 1000ha výměry)

6.1.2.

Územně-správní členění, překryv s jinými chráněnými územími a

příslušnost k soustavě Natura 2000

kraj:

Olomoucký

obec s rozšířenou působností:

Hranice

obec:

Paršovice, Drahotuše

katastrální území:

Paršovice, Drahotuše

národní park:

-

chráněná krajinná oblast:

-

jiný typ chráněného území:

-

Natura 2000 ptačí oblast:

-

evropsky významná lokalita:

-

klasifikace lokality dle systému Natura 2000

9180 Tilio-acerion forest of slopes, screes and ravines (Suťové lesy)

prioritní stanoviště: Příloha: Orientační mapa s vyznačením území

ano

6.1.3.

Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí

Katastrální území: Paršovice 718106, kód k.ú. 380807001 Mapový list: u všech parcel STEP2880,V.S.XIII-14-15 (10)

Tab. IX: výměr parcel území dle KN Číslo parcely

Číslo

Druh pozemku

Ochrana/využití

Číslo listu

Výměra

Výměra

podle KN

parcely

podle KN

pozemku

vlastnictví

parcely

parcely

podle

celková

v ZCHÚ

PK

z KN [m2]

[m2]

ZCHÚ: 857/1

-

Lesní pozemek Pozemek určený

219

612650

53 019

219

3726

892

219

990092

25 678

160,6468

7,9589

219

612650

37992

219

3726

550

219

990092

28500

219

44164

10200

219

58

58

219

77707

1100

219

16172

2400

k plnění funkcí lesa 858/1

-

Lesní pozemek Pozemek určený k plnění funkcí lesa

859/1

-


Celkem [ha] Ochranné pásmo: 857/1

-


858/1

-


859/1

-


857/2

-


858/2

-


859/2

-


1292/1 Celkem [ha]

-

Ostatní plocha

Neplodná půda

178,3124

8,0800

Závažnou nesrovnalostí je rozdíl mezi katastrovaným a skutečným průběhem lesní cesty Gabrielka, který byl zjištěn při tvorbě LHP (Taxonia, 2000). Transformací rastru, vektorizací mapových listů a nastykováním vektorů formou transformace jednotlivvých vektorových map byla vytvořena digitální mapa pozemkové evidence (DMPE). Skupiny parcel byly poté sesouhlaseny s výměrou určenou PE. Nesoulad mezi výměrou z KN a plochou je dán nepřesnostmi ve vedení PE, přesností vektorizace a zejména nepřestnostmi v SMO. Skutečný průběh lesní cesty Gabrielka je jižněji, než je uvedeno v mapě SMO. Tato lesní cesta tvoří severní hranici zájmového území a katastrální nepřesnost v SMO tak zakládá další nepřesnost ve výměře parcel ZCHÚ. Výměra parcel na zájmovém území (porost 5C) byla při tvorbě LHP výše stanoveným způsobem určena na 7,9589ha. Skutečná plocha parcel je ve skutečnosti pouze 6,95ha. Pro přesné určení výměry území bude vhodné geodetické zaměření. Příloha: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma

6.1.4.

Výměra území a jeho ochranného pásma

Výměra ZCHÚ je 7,9589ha, výměra ochranného pásma 8,0800ha. Plocha skutečná ZCHÚ je 6,95ha a ochranného pásma 8,08ha. Výměra i plocha ZCHÚ byla převzata z dat LHP, výměra a plocha OP byla zjištěna z dat LHP a dopočtena planimetrováním.

6.1.5.

Hlavní předmět ochrany

Předmět ochrany podle navrhovvaného zřizovacího předpisu: Ochrana azonálně vytvořeného biotopu suťových lesů. Ochrana tisu červeného (Taxus baccata) Geomorfologické útvary mrazových srubů Prioritní stanoviště v rámci soustavy Natura 2000

Hlavní předmět ochrany – současný stav

Tab. X: Společenstva podle předmětu ochrany název

podíl plochy

společenstva

v ZCHÚ [%]

Suťové lesy 55%

popis biotopu společenstva

Společenstva na skalkách, v jejich bezprostředním okolí a na nezpevněné a nejméně zahliněné suti

Bučiny

45%

Bučiny na extrémním kamenitém povrchu a zahliněné suti

Tab. XI: Druhy podle předmětu ochrany název

aktuální početnost nebo

druhu

vitalita populace v ZCHÚ

Taxus

Desítky ks

baccata

stupeň ohrožení

popis biotopu druhu

Silně ohrožený dle

Skupinky nedospělých jedinců ve

vyhl.395/92Sb.

střední části území

Tab. XII: Útvary neživé přírody dle předmětu ochrany útvar

geologické podloží

popis výskytu útvaru

Skalky a skály

Slepence a droby 2-12m vysoké skalky vzniklé jako mrazové sruby, největší skalky ve spodní části území.

6.1.6.

Dlouhodobý cíl péče

Dlouhodobým cílem strategie péče o území je ponechání ekosystému autoregulačním procesům bez zásahu člověka. Dovoleno je usměrňování prostorové a druhové výstavby porostu, zejména za účelem dosažení přirozené skladby na celém zájmovém území. Důraz bude také kladen na trvalé udržení krytu půdy zejména ve stádiu rozpadu dřevin, z důvodu plného zajištění a podpory půdoochranné funkce lesního porostu. Zajištění trvalé existence a reprodukce druhu Taxus baccata, Ulmus glabra a Abies alba. Cílem dlouhodobé péče je tedy zachování cenné ukázky azonálního lesního společenstva na suti z kulmských drob a břidlic, udržení a zvyšování jeho přírodních hodnot a druhové a prostorové diverzity.

6.2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany Bod „ Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů“ byl dostatečně popsán v části 4 diplomové práce.

6.2.1.

Přehled zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů

Tab XIII: Přehled významných druhů název druhu

aktuální početnost

kategorie

nebo vitalita

ohrožení

popis biotopu druhu

populace v ZCHÚ

Taxus

Jednotlivý výskyt Silně ohrožený dle

Skalky a zahliněná suť, zastíněné

baccata

ve střední části

vyhl. 395/1992Sb.

lokality

Ohrožená dle vyhl.

Koruny velkých buků a javorů

území Scirpus

Nezjištěno

vulgaris

395/1992Sb.

Salamandra

2ks v porostním

Silně ohrožený dle

Tůň a prameniště v severní části

salamandra

prvku 7

vyhl. 395/1992Sb.

ochranného pásma

Tithymalus

Jednotlivý výskyt C4a (vzácnější,

amygdaloides na celé lokalitě

vyžadující pozornost)

Hřbet svahu přecházející v náhorní plošinu Maleníku

dle Červeného seznamu ČR Daphne

Řídký výskyt

C4a (vzácnější,

Hřbet svahu přecházející v náhorní

mezereum

v horní části

vyžadující pozornost)

plošinu Maleníku plus severní část

území, hojnější

dle Červeného

ochranného pásma

na hranici OP

seznamu ČR

Dentaria

Jednotlivý výskyt C4a (vzácnější,

eneaphyllos

na území

vyžadující pozornost) dle Červeného seznamu ČR

Zahliněná suť lokality

Taxus baccata byl lokalizován a zaměřen pomocí GPS v sedmi skupinkách, evidováni byli jedinci nad 1m výšky. Zdravotní stav dřeviny je dobrý. Nebylo možno určit pohlaví jedinců, nedochází ke kvetení. Popis jednotlivých skupinek:

1: GPS souřadnice WGS84: 49°31´27,3" s.š., 17°40´43,8" v.d., nadmo řská výška 429m. 3ks, výška 1,5m

2: GPS souřadnice WGS84: 49°31´28,2" s.š., 17°40´43,3" v.d., nadmo řská výška 419m. 1ks, výška 1,5m

3: GPS souřadnice WGS84: 49°31´28,7" s.š., 17°40´40,3" v.d., nadmo řská výška 396m. 4ks, výška 3x1m, 2m

4: GPS souřadnice WGS84: 49°31´28,7" s.š., 17°40´40,3" v.d., nadmo řská výška 396m. 1ks, 1,5m (za skalkou).

5: GPS souřadnice WGS84: 49°31´25,9" s.š., 17°40´43,4" v.d., nadmo řská výška 407m. 4ks, výška 3x1m, 2m

6: GPS souřadnice WGS84: 49°31´25,0" s.š., 17°40´42,3" v.d., nadmo řská výška 420m. 6ks, výška 1m, 2x1,5m, 2,5m, 2x3m, výčetní tloušťka 5cm.

7: GPS souřadnice WGS84: 49°31´28,4" s.š., 17°40´42,7" v.d., nadmo řská výška 403m. 1ks, výška 1m

Příloha: Lokalizace ostatních významných druhů je v sozologické mapě

6.2.2.

Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti

Ochrana přírody a lesní hospodářství: Zájmové území nyní spadá do správy Školního polesí SLŠ v Hranicích, které zde hospodaří na cca 1000ha plochy. V minulých stoletích bylo území součástí velkostatku Lipník nad Bečvou. Posledním majitelem byl šlechtický rod Althanů. Těm bylo v důsledku pozemkové reformy z r.1919 tehdejší polesí Paršovice znárodněno, resp. jej hraběnka Althanová musela odprodat státu. Polesí bylo poté dáno do užívání Vyšší lesnické škole v Hranicích, která zde vznikla na přelomu století. Od té doby slouží polesí jako účelové zařízení Střední lesnické školy v Hranicích, byť se několikrát změnila jeho správa (v 50tých letech bylo ve správě státních lesů, v devadesátých letech samostatnou organizací). Dnes je polesí součástí SLŠ

v Hranicích, svázáno administrativně i ekonomicky. Vedoucí polesí je zástupcem ředitele SLŠ a jeho rozhodnutí podléhají řediteli SLŠ. V důsledku reformy veřejné správy škola se svým majetkem náleží Olomouckému kraji, je jeho příspěvkovou organizací. Nejstarší historické prameny k hospodaření v lesích polesí uvádějí toulavé těžby, hrabání steliva a pastvu dobytka ze 17. století. Zlepšení nastalo v 18. století, kdy začala být zohledňována obnova. Obvyklé bylo obhospodařování pařezinami s ponecháváním výstavků. MD byl síjemi zaváděn už od 18. století. V 19. století probíhala umělá obnova (DB, BK, HB, MD, LP,..) již ve značném rozsahu, docházelo k převodu pařezin na kmenoviny. Zaváděn byl SM. Nejobvyklejší hospodářský způsob byl clonný a holosečný, rozsáhlé holoseče však nebyly obvyklé. Porovnání současné skladby se skladbou přirozenou a cílovou ukazuje následující graf (LHP, UHÚL): Zastoupení dřevin na LHC v % skutečné a přirozené 60 50 40 30 20 10 0 SM BK JD MD BR LP BO HB JS OL DB JV Druh dřeviny skutečná skladba dřevin rok 2000

p ř ir o z e n á

s k u t e č n á

TP

s k la d b a

s k la d b a

d ř e v in

d ř e v in

r o k

2 0 0 0

VJ DG

přirozená skladba dřevin

Graf č.4: Přehled zastoupení dřevin na ŠP Valšovice

Osivo k zakládání porostů bylo (u BK a JD, převážně také DB) získáváno z vlastních zdrojů. MD byl jesenické provenience (vyjma konce 19. století, kdy bylo 3x nakoupeno osivo s Innsbrucku v Alpách), na území polesí z něj za posledních 200 let vznikl cenný paršovický ekotyp. Původ SM není detailně znám. První chráněná území na polesí (PR Bukoveček, Dvorčák) vznikla v šedesátých letech minulého století na popud prof. Zlatníka.

Pro zájmové území Lipová skalka se můžeme domnívat, že dnešní porosty zde vznikly z přirozené obnovy. Na území se hospodařilo výmladkovým způsobem, patrné ještě dnes jsou zbytky po lipových pařezinách. To je také jeden z důvodů zvýšeného zastoupení LP na území. Pouze na malé části zájmové lokality došlo k umělé obnově zalesňováním SM,

BO a MD. Tento segment je v současnosti rozvrácen. Porosty v navrhovaném ochranném pásmu ZCHÚ vznikly také pravděpodobně z přirozené obnovy (BK) při těžbě přestárlých listnatých porostů clonnými sečemi. Mladé porosty v ochranném pásmu pak byly založeny po holosečné těžbě umělou obnovou (SM, JS, JD).

Lesy jsou řazeny do kategorie lesa zvláštního určení (lesy sloužící výuce, §8, odst.2, písm.d lesního zákona), zájmová lokalita pak byla v roce 2001 se zpracováváním nového LHP zařazena na popud p. Gratcla do kategorie lesa ochranného (lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích, §7, odst.1, písm.a lesního zákona). Jde o jediný ochranný les na polesí.

Negativní vlivy na lokalitě a v jejím ochranném pásmu: 1. Výmladkový způsob hospodaření – pařezina. Rozšíření LP na úkor jiných listnáčů (JV, JL) 2. Zjednodušení věkové struktury a prostorové výstavby porostu v důsledku těžeb v minulosti 3. Těžba a vyklizování odumřelého dříví na dopravně přístupných částech lokality 4. Zavádění stanovištně nevhodných druhů (SM, MD, BO) v lokalitě i v ochranném pásmu 5. Holosečné prvky obnovy v ochranném pásmu, jdoucí až na hranice navrhované ZCHÚ 6. Odumření jilmů v důsledku grafiózy

Myslivost: Navrhované ZCHÚ je součástí vlastní honitby Školního polesí SLŠ Hranice, uznané rozhodnutím obce z rozšířenou působností – Hranice ze dne 14.9.1995 a s platností do 31.3.2013. Výměra honitby je 1268ha, z toho tvoří lesní půda 1156ha, vodní plochy 0,8ha, zemědělské 96ha a ostatní plochy 15ha. Pro lesní honební pozemky byl stanoven normovaný stav srnčí zvěře 58ks, dančí zvěře 24ks a prasete divokého 12ks. V území Lipová skalka je umístěn myslivecký posed, hranice ochranného území ZCHÚ sousedí s mysliveckou kazatelnou a lesním políčkem pro zvěř. Husté porosty jehličnatých tyčkovin a tyčovin v ochranném pásmu bývají pro svou odlehlost vyhledávány jako stávaniště zvěře. Poškození okusem přirozeně vznikajících náletů a nárostů je na území

ZCHÚ nevýrazné a patrné je pouze v horní části lokality, kde hřbet svahu přechází v náhorní plošinu. Jiné části území jsou pro spárkatou zvěř špatně dostupné.

Rekreace a sport: Lesy ŠP Valšovice mají významný rekreační a sportovní potenciál. Lze je klasifikovat jako příměstské lesy. Již od založení lázní Teplice nad Bečvou plní také funkci pro rekreaci a rekonvalescenci lázeňských hostů. Jsou tranzitním prostorem pro turisty, kteří územím ve většině případů procházejí nebo projíždějí. Po lesní cestě Gabrielka vede významná turistická trasa směrem z Hranic na hrad Helfštýn, která je intenzivně využívána. V posledních 15ti letech turistický tlak na území ještě vzrostl. Se zvyšováním podílu organizované a cílené rekreace obyvatel je viditelný nárůst turistiky, zejména cykloturistiky. V posledním letech byla zřízena cyklotrasa na lesní cestě Galbielka směrem z Hranic do Týna nad Bečvou, ve stejném směru cyklotrasa na lesní cestě Helfštýnská (vedoucí na hřebeni Maleníku) a ve stejném směru cyklotrasa podél řeky Bečvy. Cyklotrasy jsou postupně doplňovány doprovodnými zařízeními pro turisty (informační tabule, rozcestníky, zastavení naučných stezek, turistické přístřešky). Na území Lipové skalky byl pro turisty před 25-30 lety postaven vyhlídkový altán. Červená turistická značka probíhá po severní hranici území (lesní cesta Gabrielka), na této lesní cestě u turistického rozcestníku „Lipová skalka“ začíná žlutá turistická značka, která spojuje cestu Gabrielka přes střed Lipové skalky s hřebenovou cestou Helfštýnská na rozcestníku „Maleník“. Pobyt v přírodě má významný kladný vliv na zdravotní stav návštěvníků, podporuje jejich zdravý životní styl a má být podporován. Negativním faktorem zvýšené návštěvnosti je nekázeň některých návštěvníků, kteří ruší klid a ticho a poškozují přírodní prostředí.

6.2.3.

Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti

1. Holosečné prvky obnovy v ochranném pásmu, jdoucí až na hranice navrhované ZCHÚ a zalesňování stanovištně nevhodnými dřevinami (v ochranném pásmu). Holosečnými těžbami v bezprostředním okolí území navrženého k ochraně dochází k narušování stability porostu zájmového území. V poslední době byla holosečně vytěžena porostní skupina, aktuálně dle lesnického rozdělení označená 5B1a a 5B1b (dle platného LHP byla holosečně těžena i část porostní skupiny 6A13). Zalesňováním stanovištně nevhodných dřevin v ochranném pásmu se snižuje potencionální stabilita porostu

v dospělosti a snižuje se plocha výskytu porostů blízkých potencionální přirozené vegetaci, důležitých pro zachování biodiverzity. Tím dochází k ohrožení předmětu ochrany. 2. Využívání turisticky značené cesty vedoucí přes území navržené k ochraně. Na lesní cestě Gabrielka vede významná turistická a cyklo trasa směrem z Hranic na hrad Helfštýn, přes území navržené k ochraně vede spojovací serpentinová stezka na rozcestí u vrcholu Maleník. Přítomnost turistů v plošně málo rozsáhlé lokalitě ruší volně žijící živočichy. Významný je sešlap v okolí turistické stezky a zvýšení potencionální eroze kolem atraktivních skalek. 3. Poškozování lokality neukázněnými turisty. Odhazování odpadků, rozdělávání ohně, poškozování planě rostoucích rostlin (zejména dřevin, vyřezáváním symbolů do kůry).

6.2.4.

Současný stav zvláště chráněného území a přehled dílčích ploch

Tab. XIV: Základní údaje o lesích Přírodní lesní oblast

37 – Kelečská pahorkatina

Lesní hospodářský celek

SLŠ Hranice

Výměra LHC v ZCHÚ [ha]

7,9589

Výměra LHC v OP [ha]

8,0800

Období platnosti LHP

1.1.2001 – 31.12.2010

Organizace lesního hospodářství

Školní polesí Valšovice při SLŠ Hranice

Označení

lesnického

rozdělení 5C12

lesa v ZCHÚ Označení

lesnického

lesa v OP

rozdělení 5D14, 5D1a, 5D3b, 5D4, 5D3a, 5D2a, 5B3, 5B1a, 5B1b, 5B2b, 5B11, 7E10, 6A13

Kategorizace: ZCHÚ je nachází celou svou plochou v lesích ochranných dle §7, odst.1, písm.a (mimořádně nepříznivá stanoviště) a je také zařeno do lesů zvláštního určení podle §8, odst.2, písm.b z.289/95Sb (lesy sloužící lesnické výuce) Ochranné pásmo je řazeno do lesů zvláštního určení podle §8, odst.2, písm.b z.289/95Sb.

Přehled výměr a zastoupení lesních typů v ZCHÚ a jeho OP a také Porovnání přirozené a současné skladby lesa jsou zpracovány tabelárně v přílohách. Základní údaje o útvarech neživé přírody: Předmětem zájmu je vystupující geologický podklad ve formě skalek. Periglaciálním zvětráváním (introskeletové mrazové) došlo k tvorbě mocných vrstev nezahliněné suti. Zákres útvarů je v příloze na Mapě sozologické v síti GPS. Popis nejvýznamnějších objektů (v mapě označených 1-6) je následující: 1. „Hradní ochoz“ Je nejvýše položenou skalkou. Několik desítek m dlouhá, avšak v nejširším bodě nejvíce 2m široká. Výška skalky je ze západní strany nejvíce 3m, ze strany východní ale až 8m. Z obou těchto stran je skalka rovně řezaná, kolmá. Připomíná tak hradní zeď, která je na vrcholové části rozeklaná v různé stupně. Skalkla je mrazovým srubem, kamenné osypy pod skalkou jsou patrné. 2. „ Lipová skalka“ Je největší skalkou na území. Díky blízké lesní cestě, turistické stezce a vyhlídkovému turistickému altánu, umístěném na plošině na vrcholu skalky, je také nejvíce navštěvovanou skalkou. V nejvyšším místě má výšku 12m, z této západní strany je také téměř kolmá. Ze strany severní a východní se zvedá příkře, patrný je turistický atak při zdolávání objektu. Ze strany jižní (směr do svahu) plynule přechází do terénu. 3. „Vyhlídka“ Objekt je lokalizován ve střední části území, je tedy ve vyšší nadmořské výšce a v době, kdy dřevinný porost na území nebyl vzrostlý, umožňovala skalka daleké výhledy do krajiny. Na svém vrcholu je tvořena plošinou o rozloze cca 15m2, na plošinu se přichází bez stoupání z jihu (ze svahu), z ostatních tří stran skalka příkře klesá, maximální převýšení je 6m. 4. „Obří schody“ Jsou objektem ve střední části území. Objekt je tvořen dvěma skalkami oddělených velkým stupněm (4m), horní skalka potom vytváří na svém hřebeni skalní stupínky připomínající schody. Skalka je mrazovým zvětráváním výrazně rozeklaná, běžná výška nepřekračuje 3m, délka max 30m. 5. „Rozsypaná“ Je výškově a plošně nevýraznou skalkou (nižší než 2m) v západní části zájmového území, významný je všakrozlehlý balvanitý proud, který se od skalky sype až k lesní cestě Gabrielka. 6. „V zatáčce“ Objekt sousedí přímo s lesní cestou Gabrielka, dosahuje výšky až 8m, stěny jsou však pouze příkré, nerovnoměrné, nepravidelně rozpukané, dosti hojně porostné listnatými dřevinami a keři.

Příloha: Informace o současném stavu území jsou v přílohách na mapě porostní, mapě přirozenosti porostů a mapě typologické.

6.3. Plán zásahů a opatření 6.3.1.

Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ

Jednotlivé navrhované zásahy byly lokalizovány do jednotlivých dílčích ploch (porostních prvků) a pro ně podrobně popsány. Výčet, popis i lokalizace jednotlivých zásahů je uvedena pro vlastní zvláště chráněné území i pro jeho ochranné pásmo. Podle jednotlivých SLT (STG) ve vlastním ZCHÚ i OP byly vypracovány Rámcové směrnice péče o les. Rámcová směrnice péče o les i podrobný popis navrhovaných zásahů pro jednotlivé porostní prvky byl stanoven také na základě mapy přorozenosti lesních porostů, mapa je součástí přílohy.

6.3.1.1. Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání

Rámcové zásady péče jsou zpracovány diferencovaně pro významné druhy rostlin a živočichů, pro uplatňování zásad ochrany na lesních pozemcích byla zpracována rámcová směrnice péče o les.

Rámcová směrnice péče o les podle souborů lesních typů: Směrnice je zpracována zvlášť pro ZCHÚ a zvlášť pro OP, je zpracována tabelárně a je součástí přílohy této práce.

Péče o rostliny: Mezi významné druhy rostlin na lokalitě, pro které se uvádí zásady pěče, patří Taxus baccata, Ulmus glabra, Abies alba. U těchto dřevin sledovat jejich početnost, zdravotní stav a celkovou vitalitu. Evidovat přirozené zmlazení a odrůstající nárosty. U Taxus baccata změřit jednou za platnost Pp výšku všech jedinců a výčetní průměr. V případě viditelných škod zvěří zavést individuelní ochranu jedinců pomocí oplůtku. Cíleně zavést Abies alba do porostní skladby, a to i umělou sadbou. K výsadbě budou použiti jedinci kvalitní místní provenience a budou individuelně chráněni proti okusu zvěří. Budou vysazeni v horní části

území, na přechodu hřbetu svahu do náhorní roviny, na STG 4B-BC3. Jejich výsadba bude provedena pouze v případě, vznikne-li na ploše nějaké východisko obnovy (např. úplným rozvrácením porostního prvku č.4). Porost na Lipové skalce je nyní ponejvíce ve stádiu zralosti a předpokládá se, že přirozená východiska obnovy začnou vznikat přechodem do stádia rozpadu během 30-40let. Tato doba bude nejvhodnější k vnesení chybějící Abies alba a dalšímu usměrnění porostní skladby. Ostatní významné a chráněné rostlinné druhy nevyžadují diferencované zásady péče, prováděna bude pouze kontrola stavu populace a diferencované zásahy budou zavedeny pouze při ohrožení druhu. Na území se vyskytuje invazní neofyt Impatiens parviflora. Vzhledem ke stupni rozšíření rostliny po ploše a v okoních porostech, její bionomii a tělesné stavbě není reálný jakýkoliv zásah proti šíření tohoto neofytu. Navrhuje se pouze evidovat šíření rostliny po lokalitě. Na území ZCHÚ nebo v jeho ochranném pásmu se vyskytují geograficky nepůvodní (Larix decidua) nebo stanovištně nevhodné rostliny (Picea abies, Pinus sylvestris). Rámcové zásady péče vylučují využívání těchto druhů na území ZCHÚ. V ochranném pásmu navrhují pěstování Larix decidua pouze do příměsi 5% a podporu listnatých dřevin na úkor Picea excelsa a Pinus sylvestris. Podrobné zásady jsou stanoveny pro jednotlivé porostní prvky.

Péče o živočichy: Stanovují se zásady péče o chráněný, silně ohrožený druh Salamandra salamandra (mlok skvrnitý). Na území byli pozorováni jen dva jedinci tohoto druhu (bezprostředně po intenzivním jarním dešti). Vzhleden ke skrytému způsobu života (aktivita na zemském povrchu pouze v noci nebo za deště či přímo po něm) je však reálný výskyt početné populace mloka. Dospělí jedinci navíc nejsou vázáni na výskyt vodního toku, proto je pro ně lokalita množstvím úkrytů i chladnějším a vlhčím mikroklimatem vhodná. Zásady péče o druh vyžadují jednak omezení turistického využívání lokality (více viz kapitola Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností) a pak i průběžnou kontrolu lokalit vhodných pro vývoj larev mloka (nejbližší stále průtočný vodní tok se nachází cca 150m severozápadně od lokality, nachází se mimo ochranné pásmo). Nutné je také udržení stálého krytu půdy dřevinnou vegetací, jinak nebude udrženo vhodné mikroklima.

Péče o útvary neživé přírody: Nenavrhují se diferencované zásady péče o objekty neživé přírody.

6.3.1.2. Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území

Podrobný výčet navrhovaných zásahů je zpracován pro lesní porosty, základní jednotkou, pro kterou jsou zásahy plánovány, je porostní prvek. Hranice porostních prvků buď souhlasí s hranicí porostních skupin podle JPRL nebo jsou podrobnější. Plán zásahů a opatření byl vypracován jak pro navrhované ZCHÚ, tak pro jeho ochranné pásmo. Výčet navrhovaných zásahů podle jednotlivých porostních prvků je zpracován tabelárně a je uveden v příloze této práce.

6.3.2.

Zaměření a vyznačení území v terénu

Navrhované zvláště chráněné území je v terénu přehledně určeno konfigurací terénu, odlišnými okolními porosty nebo lesnickým pruhovým značením pro hranici porostu na stromech. Výhledově vhodné, ne však nezbytně nutné, je geodetické zaměření lokality a stabilizace lomových bodů hranic hranečníky. Území bude v terénu určeno značením pro hranice ZCHÚ podle vyhlášky MŽP 395/92 Sb., tj. červeným pruhovým značením na hraničních stromech území. Jednotlivé označené stromy budou od sebe vzdáleny na dohled, tj. asi 30m. Pruhové značení bude obnovováno v pěti letých intervalech. Území bude na dvou místech (severní část u lesní cesty Gabrielka a jižní část u vstupu turistické pěšiny do území) označeno stojany s malým státným znakem a stručnými údaji o lokalitě.

6.3.3. Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností

Zejména vzhledem k plošné rozloze lokality je žádoucí omezení rekreačního využívání území. Území je významným a lokálně neobvyklým biotopem specifické fauny a flory, zpřístupněním území široké veřejnosti nutně dochází k omezování předmětu ochrany. Navrhuje se odklonění turisticky značené stezky do jiné, vhodnější lokality (návrh odklonu je na porostní mapě v příloze). Zchátralý turistický altán na jedné ze skalek nebude obnoven. Při dostatku finančních prostředků se navrhuje odstranit, resp. přesunout zároveň

s odklonem turisticky značené trasy (návrh nového umístění rekonstruovaného altánu je na mapě v příloze). Nebudou podpořeny zájmy na vykácení okolí skalek z důvodu lepšího výhledu do krajiny. Jako kompenzace omezení turistického využívání území se kromě přesunutí altánu na lepší lokalitu navrhuje zřízení velké informační tabule u lesní cesty Gabrielka (viz. kapitola 6.3.5. Návrhy na vzdělávací využití území). 6.3.4.

Návrhy na vzdělávací využití území

Navrhuje se zřízení velké informační tabule o lokalitě charakteru zastavení naučné stezky. Tabule s informační plochou cca 80x100cm bude umístěna v jižní části porostu u lesní cesty Gabrielka. Cedule bude podávat informace o důvodech zřízení ZCHÚ a důvodech vyloučení volného vstupu do území. Území může být využíváno k výuce nebo odborným exkurzím v souladu s posláním lesů zvláštního určení (lesy ŠP jako lesy sloužící lesnické výuce) nebo k odborným exkurzím OOP.

6.3.5.

Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring

Navrhuje se provést podrobný průzkum bryologický, malakozoologický, mykologický a zejména průzkum zaměřený na zmapování zástupců podkmene Chelicerata a hmyzu (zejména Coleoptera).

6.4. Závěrečné údaje 6.4.1.

Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody

podle jednotlivých zásahů (druhů prací), realizace a kontrola

Finanční prostředky zajišťuje, smlouvy o realizaci uzavírá, na provedení prací dohlíží a protokolárně je přejímá Krajský úřad Olomouckého kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství. Předpokládané náklady byly stanoveny orientačně srovnáním s kalkulacemi v obdobných plánech péče. Částky v závorkách budou čerpány pouze když během platnosti plánu vznikne vhodné východisko obnovy pro zalesňování. Finančně nákladné geodetické zaměření lokality není v tomto plánu péče navrhováno. Nátěr pruhového značení pro hranici

ZCHÚ je navrženo opakovat. V navazujících plánech péče pak postačí provést nátěr jen jednou za platnost plánu. Kontrolu ochranného režimu a plnění Pp může na území provádět Krajský úřad Olomouckého kraje, AOPK ČR, středisko Olomouc a ČIŽP, oddělení ochrany přírody, Olomouc. Tab.XV: Náklady na realizaci plánu péče Druh zásahu (práce) a odhad množství (např. plochy)

Orientační náklady

Orientační náklady za

za rok [Kč]

období platnosti plánu péče [Kč]

Jednorázové a časově omezené zásahy Výroba a instalace tabulí se státním znakem (2x)

----------

4000,-

Hranečníky, výroba a instalace (4x)

----------

8000,-

Probírka jehličnanů (10m3) v porostním prvku 4

----------

3000,-

Podsadba Abies alba 50ks

----------

(3000,-)

Ochrana výsadby Abies alba proti zvěři

----------

(2000,-)

Přeznačení turistické stezky, cca 1,6km

----------

4800,-

Inventarizační průzkumy

----------

Dohodou

Prořezávka v porostním prvku 2. (

----------

500,-

Výroba a instalace velké informační tabule

----------

8500,-

C e l k e m [Kč]

----------

(28800,-)33800,-

3300,-

6400,-

Opakované zásahy Pruhové značení pro hranici ZCHÚ (1,1km) C e l k e m [Kč]

6.4.2.

(35200,-)40200,-

Seznam mapových listů

Katastrální mapa 1:2880 STEP2880,V.S.XIII-14-15 (10) Státní mapa odvozená 1:5000 List Hranice 6-6 Základní mapa České republiky 1:10000 List 25-14-01 Body Osnovy plánů pěče „ Použité podklady a zdroje informací, Seznam používaných zkratek a údaje o zpracovateli plánu“ byly uvedeny v jiné části diplomové práce.

7.

DISKUZE

Diplomová práce zpracovává podklady pro vyhlášení nové Přírodní památky. Snaha o vyhlašování dalších území se zvýšeným stupněm ochrany a vytváření optimální sítě zvláště chráněných území v České republice je na jedné straně v souladu s cíli Státní politiky životního prostředí, na straně druhé bývá často z mnohých stran silně tlumena. Na jedné straně jsou to majitelé pozemků, kteří za snahou ochrany přírody vždy vnímají negativní omezení svých vlastnických, resp. užívacích práv. Zvláště soukromí vlastníci pozemků se po letech komunistických omezení nechtějí poddat omezením novým, zvýšeným nákladům nebo sníženým příjmům z pozemků. Bohužel ani orgán ochrany přírody nehájí zájmy ochrany přírody vždy podle svých představ. I on je totiž často limitován objemem finančních prostředků a není vždy ochoten financovat nově vyhlašovaná území. Tak jejich vyhlašování odmítá s tím, že síť je již dostatečná. V ideálním případě by pochopitelně ani nebylo nutné žádná zvláště chráněná území vyhlašovat. Uvědomělý vlastník by trvale a šetrně pečoval o cennější části přírody, protože by cítil nutnost přenechat ji zachovalou následným generacím. Nebylo by nutné vyčleňovat lesy ochranné a lesy zvláštního určení, protože by se i ve všech hospodářských lesích hospodařilo multifunkčně a nebylo by žádných obav, že jiné důležité funkce budou neúměrně potlačovány na úkor dřevní produkce. Nemůžeme zatím říci, že jsme toho v naší společnosti dosáhli. Proto stále vidím význam v úloze státu a orgánů ochrany přírody jako garanta zachování cenných částí přírody do budoucnosti. Proto stále vidím význam ve své snaze o vyhlášení cenného území Lipové skalky za přírodní památku. Součástí diplomové práce byl také stručný přehled přírodních lokalit podobných Lipové skalce (v rámci České republiky). Z přehledu vyplývá zvýšený zájem společnosti na ochraně podobného typu biotopu nebo bioty na tento biotop vázané, dokladované např. množstvím podobných ZCHÚ v rámci ČR nebo označením suťových lesů za tzv. prioritní stanoviště Natury2000, budované v rámci EU. Také samotná snaha o vyhlášení území na zvláště chráněné není v ČR neobvyklou záležitostí, z výše uvedených dat vyplývá, že ročně je v ČR vyhlášeno více než 40 nových maloplošných ZCHÚ, mé snažení tedy není ojedinělým jevem. Plocha podle provedených průzkumů nedosahuje významu a kvalit

srovnatelné na národní úrovni, je však výjimečná v rámci regionu a proto jsem přesvědčen o oprávněnosti vyhlášení území za chráněné.

8.

ZÁVĚR

Diplomová práce nese název: Plán péče pro navrhované zvláště chráněné území Lipová skalka u Hranic na Moravě.

Lokalita se nachází na školním polesí Střední lesnické školy v Hranicích, od tohoto města je území vzdálena cca 6km. Reliéfem lokality je kamenitý až balvanitý, suťový svah se sklonem až 40°. Na mnoha místech vystupují na povrch skalky. Geologických podložím této plošně málo rozsáhlé lokality (6,95ha ZCHÚ, 8,08ha OP) jsou chudší kulmské droby a slepence. V zahliněné suti však můžeme nalézt bohatší vegetační skladbu než v okolních porostech. Přesto, že dominantní dřevinou je Fagus sylvatica, ve skladbě dřevin je zastoupeno dalších 17 dřevin a keřů, včetně náročných listnáčů jako Acer platanoides, Fraxinus excelsior, Carpinus betulus, Acer pseudoplatanus, Tilia cordata, Ulmus glabra. Pozoruhodný a pro stanovení předmětu ochrany navrhovaného území významný je výskyt 20ks Taxus baccata vyšších jak 1m. Přesto, že nejvyšší jedinci nepřesahují 3m výšky a 5cm výčetního průměru, je tento nález v regionu naprosto unikátní. Vlhké, stinné a chladnější mikroklima vyhovuje i neobvyklým druhům fauny, zaznamenám byl výskyt chráněného mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Značný podíl odumřelé dřevní hmoty na půdním povrchu je vyznamným důvodem zvýšené biodiverzity lokality, zejména mezi druhy Arthropoda.

Diplomová práce jednak shrnuje precizně shromážděná data o lokalitě i širších územních vztazích, jednak analyzuje provedená terénní šetření. Zejména důležitá byla šetření o klasifikaci potencionální a skutečné skladby vegetace. Syntéza těchto dat byla základem pro stanovení diferencované péče v navrhovaném plánu. Návrhy jednotlivých zásahů opatření pak byly rozpracovány pro porostní prvky, kterých bylo v navrženém ZCHÚ a jeho ochranném pásmu vylišeno 22. Dlouhodobým cílem plánu péče je ponechání přírodních biocenóz přirozenému vývoji a dynamice, zásahy mají být prováděny pouze pro usměrnění tohoto přirozeného vývoje (např. úprava druhové skladby, podsadby chybějícími dřevinami přirozené skladby v případě neúspěšné přirozené obnovy ve stádiu rozpadu porostů atd.).

Před vyhlášením lokality za zvláště chráněnou musí proběhnout správní řízení o tomto rozhodnutí. Území lze vyhlásit za chráněné pouze má-li zpracovaný a schválený plán péče. Ten jsem zpracoval a spolu s dalšími materiály, které jsem shromáždil, bude podkladem OOP pro návrh na zahájení zmiňovaného správního řízení.

9.

SUMMARY

The subject of this dissertation is to create the management plan of proposal specially protected area Lipová skalka nearby Hranice na Moravě town.

The area in view is located on the training forest discrit of Secondery Forestry School Hranice, 6km away from Hranice. Relief of this area is hard stony, screes slope with 40 degrees slope ancle. The bedrock is formed from not too nutrient greywacke stones. Forest stands by contrast of that are represented by species, which need more nutrient as ash, lime tree, Norway maple, sycamore, elmtree etc. This phenomenon is caused by local microclimate and initiatory stage of development of soilground. Presence of 20pcs of common yew is in large region remarkable. The biggest yew on locality is not higher than 3m, but you cannot find other similar natural habitation closer than 100km away from Lipova skalka. Unusual local conditions bring along unusual animal species as for example protected animal salamander. Dissertation assembles data about locality, as well as information about larger territory. The main part of dissertation analyses area research, as phytocoenosis research, soil and geology exploration, dendrology measures etc. The comparison of potencional and real flora compositions was very important for specification of proposal management plan. The area was divided into 22 stands units, for which the management disposal was made. Long term target of protection od this locality is to leave stands for natural development without human intervention. Protected intervention will be restricted only for rectification of species compositions. To compose a management plan of proposal protected area is a necessary part for promulgation of locality as protected natural monument.

The reason of promulgation is to reserve natural develompent there, maintenance and improvement of conditions for important living species and guarantee of permanent pursuance of soilprotection capacity.

10. LITERATURA A PRAMENY •

Ambros, Z. Štykar, J. (1999): Geobiocenologie I. Ediční středisko MZLU, Brno

•

Buček, A. (1992): Úroveň životního prostředí. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 11, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Buček, A., Lacina, J. (2000): Geobiocenologie II. Ediční středisko MZLU, Brno

•

Culek, M. (1996): Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha.

•

Černý, A. (1989): Parazitické dřevokazné houby. SZN, Praha.

•

Demek, J. (1987): Hory a nížiny. Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha.

•

Hadaš, P., (1997): Speciální program pro odvození klimatických dat pro oblast Moravskoslezských. Zpravodaj Beskyd “ Vliv imisí na lesy a lesní hospodářství Beskyd”, 9: str. 229-234.

•

Voskovec, J. a kol.; cévnaté rostliny: [on line] 20.4.2006, dostupné na www.rostliny.nikde.cz

•

Hruška, B., Jelínek, S. (1998): Lesnická geologie. Ediční středisko MZLU, Brno.

•

Chmelař, J. (1981): Dendrologie s ekologií lesních dřevin, I. část Jehličnany. SPN, Praha

•

Chytrý, M. a kol. (2001): Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha

•

Janoška, M. (2001): Nízký Jeseník očima geologa. UPOL Olomouc

•

Jelínková, K., Zatloukal (2001): Praktická příručka o tisu. Cortusa, Blansko

•

Klika, J. a kol. (1953): Jehličnaté. ČSAV, Praha

•

Kolejka, J. (1992): Typy přírodní krajiny. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Kolejka, J. (1992): Limitující přírodní faktory. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 5, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Kolektiv (1958): Atlas podnebí ČSSR. Ústřední správa geodézie a kartografie. Praha

•

Kolektiv (1997): Hospodářská doporučení podle hospodářských souborů a podsouborů. Příloha Lesnické práce 1/97, MZe, Praha

•

Kolektiv (2001): LHP – LHC SLŠ Hranice 2001 – 2010, Taxonia a.s. Olomouc

•

Kolektiv (2000): Oblastní plán rozvoje lesů pro PLO 37, ÚHÚL Kroměříž

•

Kolektiv (1984): Typologická klasifikace lesů ČSR, ÚHÚL Brandýs n.L.

•

Kolektiv (1995): Zákon č 289/95Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, prováděcí vyhlášky, MZe Praha

•

Kolektiv (1992). Zákon č. 114/92Sb. o ochraně přírody a krajiny, prováděcí vyhláška, MŽP Praha

•

Kolektiv.; data OPRL: [on line] 20.4.2006, dostupné na www.uhul.cz

•

Kolektiv.; mapové aplikace: [on line] 20.4.2006, dostupné na www.env.cz

•

Kolektiv.; ústřední seznam ochrany přírody: [on line] 20.4.2006, dostupné na www.aopk.cz

•

Kolektiv.;

databáze

evropsky

významých

lokalit:

[on

line]

20.4.2006,

dostupné

na

www.natura2000.cz •

Kos, J. a kol. (1997): Chráněná území České republiky, AOPK ČR Praha

•

Kousal, J. (1975): Hustota tekoucích vod v ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Kousal, J. (1975): Střední výšky reliéfu ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Kříž, H. (1971): Regiony mělkých podzemních vod v ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Kučera, T. (1999): Reliktní bory, suťové a roklinové lesy. AOPK ČR Praha

•

Kundrata, M. (1992): Produkční potenciál půd. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 6, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Lacina, J. (1992): Ekologická stabilita krajiny. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 12, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Laštůvka,Z. a kol. (1996): Zoologie pro zemědělce a lesníky. Nakladatelství Konvoj, Brno.

•

Lízner, M. a kol. (1999): Stav životního prostředí v oblastech působnosti územního odboru MŽP a v hl. m. Praha v roce 1998, Olomoucká oblast, MŽP Praha.

•

Lízner, M. a kol. (2000): Stav životního prostředí v oblastech působnosti územního odboru MŽP a v hl. m. Praha v roce 1999, Olomoucká oblast, MŽP Praha.

•

Löw. (1995): Rukověť projektanta MÚSES, Doplněk Brno

•

Máchal a kol. (2000): Malý ekologický a enviromentální slovníček, Rezekvítek Brno

•

Neuhäuslová, Z. a kol. (2001): Mapa potenciální přirozené vegetace ČR, Academia Praha

•

Misař, Z., Svoboda, J. (1990): Geografická mapa ČSSR, Mapa předčtvrtohorních útvarů. Mapa 1:200000. List Česká Třebová. Ústřední ústav geologický, Praha.

•

Míchal, I. (1992): Obnova ekologické stability lesů. Academia Praha.

•

Navrátilová, M. (2003): Zhodnocení populace tisu na území CHKO Beskydy, diplomová práce. MZLU, Brno

•

Novák, P. (1991): Syntetická půdní mapa ČR. 1:200000, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha.

•

Panoš, V. a kol. (1976): Regionální členění reliéfu ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Pecina, P. (1998): Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, SPN Praha.

•

Pelíšek, J., Sekaninová, D. (1975): Pedogenetické asociace ČSR. 1:500000. Geografický ústav ČSAV Brno.

•

Pelíšek, J., Sekaninová, D. (1975): Granulometrické asociace ČSR. 1:500000. Geografický ústav ČSAV Brno.

•

Petříček akol. (1999): Péče o chráněná území – lesní společenstva, AOPK ČR Praha

•

Polášek, V. (1999): Plán péče pro maloplošné ZCHÚ Bukoveček na období 2001-2010, AOPK ČR Olomouc

•

Plíva, K. ; Žlábek, I. (1986): Přírodní lesní oblasti ČSR. SZN Praha 1986

•

Plíva, K. (2000): Trvale udržitelné obospodařování lesů podle souboru lesních typů, UHÚL Brandýs n.L.

•

Procházka, F. a kol. (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). -Příroda, Praha

•

Pyšek, P. a kol. (2001): Rostlinné invaze. Rezekvítek Brno

•

Quitt, E. (1992): Znečištění ovzduší. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvaatelstva ČSFR, list 8, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti ČSR. Studie Geographica 16. ČSAV Brno.

•

Rabčtejnek a kol. (1988): Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii, SZN Praha

•

Randuška, D., Vorel, J., Plíva, K., (1986): Fytocenológia a lenícka typológia. Príroda, vydavateľstvo kníh a časopisov, n.p., Bratislava.

•

Raušer, J. (1971): Biogeografické členění ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Rejšek, K. (1999): Lesnická pedologie, cvičení. Ediční středisko MZLU, Brno.

•

Stehlík, O. (1975): Potenciální eroze půdy ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Tesařová, J. akol. (2004): Stav životního prostředí v jednotlivých krajích ČR v roce 2003, Olomoucký kraj, MŽP Praha

•

Vavroušek, J., Viturka, M. (1992): Hodnocení územních předpokladů trvale udržitelného rozvoje. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 15, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Vopálková, A. a kol. (2004): Osnova plánů péče o NPR, NPP, PR a PP a jejich ochranná pásma, MŽP Praha

•

Vlček, V. (1992): Vodohospodářský potenciál území. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 15, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Vlček, V. (1971): Regiony povrchových vod ČSR. Mapa 1:500000. Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Vrška, T. a kol. (2003): Základní kriteria a parametry pro hodnocení přirozenosti lesních porostů, AOPK ČR, Brno

•

Vyskot, I. A kol. (2003): Kvantifikace ahodnocení funkcí lesů ČR. MŽP Praha

•

Vystoupil, J. (1992): Cestovní ruch a rekreace. Mapa 1:1000000. Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, list 10, Geografický ústav Československé akademie věd, Brno.

•

Zlatník, A. a kol. (1973): Základy ekologie. SZN, Praha.

•

Zicha, O. ; cévnaté rostliny: [on line] 20.4.2006, dostupné na www.biolib.cz

11. PŘÍLOHY Přílohy diplomové práce jsou rozděleny do tří částí:

1. Mapové přílohy 2. Tabelární přílohy 3. Grafické a ostatní přílohy, fotodokumentace

1. Mapové přílohy:

•

Mapa přehledová

•

3D snímek a profil terénu svahu

•

Lokalizace území v 3D ortofotosnímku

•

Mapa využití území

•

Geologická mapa

•

Natura 2000 a členění na územně správní celky

•

Mapa ÚSES regionu

•

Mapa porostní

•

Typologická mapa OPRL

•

Mapa funkčního potenciálu dle OPRL

•

Katastrální mapa

•

Mapa STG

•

Mapa sozologická v GPS síti

•

Mapa porostních prvků

•

Mapa přirozenosti porostů

Orientace všech mapových příloh je horní stranou listu na sever.

PŘÍLOHY

2. Tabelární přílohy

•

Natura 2000 – seznam suťových stanovišť L4

•

ZCHÚ ČR s podobným předmětem ochrany

•

Lokalizace zájmových bodů v systému GPS

•

Fytocenologické snímky v ZCHÚ i OP

•

Indexy floristické podobnosti a ekologická spektra

•

Charakteristiky lesních typů dle OPRL

•

Porovnání přirozené a současné skladby lesa

•

Přehled výměr a zastoupení LT

•

Rámcové směrnice způsobu řízení vývoje pro ZCHÚ

•

Rámcové směrnice způsobu řízení vývoje pro OP

•

Podrobný výčet plánovaných zásahů v ZCHÚ i OP

PŘÍLOHY

3. Grafické a ostatní přílohy, fotodokumentace

•

Geobiocenologický profil svahem

•

Klimadiagram

•

Větrná růžice

•

Popis půdních sond

•

Výpisy z hospodářské knihy LHP

•

Fotodokumentace

Fytocenologické snímky v ochranném pásmu Porostní prvek č. Nadmořská výška (m) Expozice Sklon (°) Mezoreliéf Mikroreliéf

19 360 S-SZ 20 PST KZ-k

19 410 S-SZ 15 TS DZ-k

19 430 S-SZ 30 TV KZ-k

16 450 S 3 RT DZ

15 450 S 3 RT DZ

14 450 S 3 RT DZ

Aspekt Celkový kryt (pater I.-III.) (%) patro Název druhu I. Fraxinus excelsior Larix decidua II. Acer platanoides Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Larix decidua Picea abies Pinus sylvestris Quercus petraea Tilia cordata III. Acer platanoides Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Tilia cordata IV. Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Sambucus nigra Tilia cordata V1a Abies alba Acer platanoides Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica Carpinus betulus Fraxinus excelsior Larix decidua Picea abies Quercus petraea Sorbus aucuparia Tilia cordata V1b Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica Quercus petraea Tilia cordata V2 Acer platanoides Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Tilia cordata Počet druhů pater I. Až III. Počet druhů pater IV. Až V.

Letní 50

Letní 45

Letní 40

Letní 0

Letní 0

Letní 50

40

40

30

5

2

15 2 10 40 2

5

10

+ + +

2 15 + + + +

+

+

-

3 + 2 -

+

10

-

+

10

+

+ + +

+ -

2

-

2 5

3 4

+ 1 3

0 3

0 5

3 4

Celková pokrynost synuzie podrostu (%) ESD Název druhu IIIA3S Maianthenum bifolium IIIA4Oz Juncus conglomeratus IIIB3S Athyrium filix-femina IIIB3S Dryopteris filix-mas IIIB3S Euphorbia amygdaloides IIIB3S Galium odoratum IIIB3S Hypericum hirsutum IIIB3Sz Carex sylvatica IIIC3Od Cirsium vulgare IIIC3Sd Fragaria vesca IIIC3Sd Mycelis muralis IIIC3Sd Myosotis sylvatica IIIC3Sd Rubus idaeus IIIC3Sd Rubus fruticosus IIIC3Sd Senecio fuchsii IIIC3Sz Ficaria bulbifera IIIC3Sz Ranunculus lanuginosus IIIB3(S)z Tussilago farfara IIIX3S Oxalis acetosella IVB2O Vincetoxicum hirundinaria Chamaerion angustif. IVB3S Carex divulsa Carex leporina Carex muricata IVB3S Melica uniflora IVC3Od Artemisia vulgaris IVC3S Impatiens species IVC3(S)d Atropa bella-donna IVC4(S)i Rumex sanguineus XB3Oz Poa pratensis XC3(S) Aliaria petiolata XC3(S)d Urtica dioica XC3(S)d Geranium robertianum XX3S Veronica chamaedrys XX4Ozd Rumex acetosa Počet druhů synuzie nedřevnatého podrostu.

25

10

15

1 -2 1

+

+ +

70

85

5

+2 + + + +

-

1

-2 +

1

1 +

+ + +

+ 1 1

+

+

+

+

+

+

+ -

1 + -

+ + + +

+2

+

1

-3 -2 + -

-2 + -2 +

10

+ 1 21

1

+

-

1

+2

0 2+

7

4

+ 22

-

4

Fytocenologické snímky ze ZCHÚ Porostní prvek č.

1

Nadmořská výška (m) Expozice

440 S-SZ

Sklon (°) Mezoreliéf Mikroreliéf

12 PST KZ-k

Aspekt Celkový kryt (pater I.-III.) (%) patro Název druhu I. Fraxinus excelsior Larix decidua II. Abies alba Acer platanoides Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Larix decidua Carpinus betulus Picea abies Pinus sylvestris Quercus petraea Tilia cordata III. Acer platanoides Carpinus betulus Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Tilia cordata IV. Carpinus betulus Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Sambucus nigra Tilia cordata V1a Acer platanoides Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Sambucus nigra Daphne mezereum Sorbus aucuparia Tilia cordata V1b Acer pseudoplatanus Fagus sylvatica Quercus petraea Tilia cordata Fraxinus excelsior Acer platanoides Carpinus betulus V2 Acer platanoides Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Acer pseudoplatanus Tilia cordata Počet druhů pater I. Až III. Počet druhů pater IV. Až V.

L 70

1

2

3

3

4

4

5

5

425 SSZ 30 PST KZs

425 420 420 380 380 SS-SZ S-SZ S-SZ S-SZ SZ 30 35 35 40 40 PST TV TV PST PST KZ- TZsk TZsk PZ-k PZ-k s

J 40

L 65

J 40

L 45

35 30

2

440 435 435 S- S-SZ S-SZ SZ 12 8 8 PST PST PST KZ- KZo KZo k k k

J 20

45

30

20

5

L 30

J 25

L 70

10

5

2

5

5

50

15

10

10 2

10 2

J 45

6

6

370 S-SZ

370 S-SZ

40 OTV KZs k

40 OTV KZs k

L 75

J 35

5

2

15 40

10 10

10 5

10 5

10

10

5

+

15 +

10 -

1

-

+

-

20

20

40 2

5

10 60

30

2

5

5

5

15

5

5 5

2

10

3

5

5

+ 3

-

-

+

80 + -

35 -

5 -

5 +

-

-

+

+

10 1

10 +

1

1

2 +

-

1 + -

+

3

+ 1

1

+

+

+

+

+

1

+

2 5

+ +

+ + + 1 1 + + + 2 6

+

+

+ +

2 6

+

-

+

1 + 1 +3 1 3 5

+2 +

1 1 1 +

2 3

-2 1 1 1 1 3 6

+ 1

-

+ + +

4 4

4 4

+ +

3 4

1 + 3 6

-

+ +

4 3

+ 4 4

Celková pokrynost synuzie podrostu (%) ESD Název druhu IIIB3S Athyrium filix-femina IIIB3S Dryopteris filix-mas IIIB3S Euphorbia amygdaloides IIIB3S Galium odoratum IIIB3S Hypericum hirsutum IVC3(S) Chelidonium majus IIIX3S Luzula pilosa IIIB3Sz Carex sylvatica IIIC3Sd Fragaria vesca IIIC3Sd Mycelis muralis IIIC3S Lamium maculatum IIIC3S Corydalis cava IIIC3Sd Myosotis sylvatica IIIC3Sd Rubus idaeus IIIC3Sd Rubus fruticosus IIIC3Sd Senecio fuchsii IIIC3Sz Ficaria bulbifera IIIC3Sz Ranunculus lanuginosus IIIB3(S)z Tussilago farfara IIIX3S Oxalis acetosella IIIX3Sa Polygonatum multiflorum IVB2O Vincetoxicum hirundinaria IVB3S Carex divulsa Carex leporina Carex muricata IVB3S Melica uniflora IVC3S Impatiens parviflora IVC3S Impatiens noli-tangere IVC3(S)d Atropa bella-donna XA3(S)s Polypodium vulgare XB3Oz Poa pratensis XC3(S) Aliaria petiolata XC3(S)d Urtica dioica XC3(S)d Geranium robertianum IIIB3S Viola reichenbachiana XX3S Veronica chamaedrys XX4Ozd Rumex acetosa Počet druhů synuzie nedřevnatého podrostu.

5

12

1

2

2

10

15

15

30

+ -

10

-2

+ -2

+

+

-

1

1

+

+ 1

+

+

+ 1

1 -

1

30

15

+2

+ 1 -

1 + +

+

+

10

1

-

-

+ +

1

-

+

1

-

1

+

1

+ +

1

+

+ -

1

-

+ 1

+

-

1

+

1

4

10

1 +

+

1 -

+

1 1

12

5

10

+

1

4

3

9

5

7

6

Pro hodnocení patrovitosti byla použita Zlatníkova klasifikační stupnice a BraunBlanquetova kombinovaná stupnice abundance a dominance upravená a zjemněná Zlatníkem

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ ÚSTAV LESNICKÉ BOTANIKY, DENDROLOGIE A GEOBIOCENOLOGIE

Recommend Documents