Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: etnologie
Eva Drhovská Poutní místo Dobrá Voda u Nových Hradů Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Martina Pavlicová, CSc. Brno 2007
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně, pouze s využitím uvedených pramenů a literatury.
Ráda bych poděkovala PhDr. Martině Pavlicové, CSc. za pomoc a konzultace při psaní práce.
OBSAH Úvod
5
1. Podoba poutí v historii
7
2. Geograficko-historické vymezení oblasti
12
3. Vznik a vývoj poutního místa
15
4. Architektura a popis poutního místa
23
5. Poutě na Dobré Vodě v historii
29
6. Poutě na Dobré Vodě dnes
33
7. Další poutní místa na Novohradsku
36
Závěr
40
Seznam použité literatury
42
Přílohy
43
Seznam příloh
44
ÚVOD „Pod pojmem pouť rozumíme putování se zbožným úmyslem na památné a posvátné místo jako zvláštnímu zdroji milosti“.1 Dějiny putování sahají do nejstarších dob. Již od pradávna toužili věřící pokleknout na místech posvěcených přítomností božského Spasitele a putovali tam již za dob, kdy církev byla pronásledována. Už i v Bibli jsou zmínky o putování většinou na místa zjevení Hospodina a pak na místa spojená se životem Ježíše Krista. Hlavním poutním místem byl Jeruzalém, ale časem se rozvíjela i další poutní místa. Motivem vzniku malých i velkých poutních svatyní byla většinou víra ve zvláštní milosti spojené s modlitbou k Bohu a jeho svatým, vázanou na konkrétní místo. Tuto víru povzbuzovala tradice, která z pokolení na pokolení předávala informace o zázračných uzdraveních a vyslyšení proseb. Na poutních místech se tak většinou stalo ve spojitosti s požitím léčivého pramene, ale také třeba s důvěrou v milostné obrazy nebo sochy. Mezi světci chovali katoličtí věřící vždy zvláště velikou úctu k matce Ježíše Krista, Panně Marii. Míst se zvláštní úctou k jednotlivým světcům bylo v době středověku také mnoho, ale je postupně, a to zejména od doby barokní, začala počtem převyšovat poutní místa s mariánským kultem a v dnešních dnech je počtem zcela předstihla. Jenom v Čechách je přes 200 mariánských poutních míst a na Moravě na 100.2 Jedním z nich je právě kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě u Nových Hradů, kde je uctíván obraz Panny Marie Dobré rady. Na některých místech lze také zaznamenat zvláštní úctu k relikviím či legendami opředeným přírodním objektům v krajině, například k balvanům, na nichž se zjevila Panna Maria. Motivem putování skupin i jednotlivců na poutní místa byla víra ve vyslyšení proseb, víra v uzdraven, nebo touha vyjádřit poděkování za Boží pomoc, ale nejen to. Pouť měla a má totiž nejen náboženský, ale i společenský a sociální význam. Poutě jsou typickým projevem náboženského života, a to nejen ve středověku, ale i dnes, jak to dosvědčuje i Dobrá Voda u Nových Hradů. A právě tomuto poutnímu místu se tato práce věnuje. V první kapitole je obecně popsána historie poutí a poté historicky a geograficky vymezena oblast Novohradských hor, kde toto poutní místo leží. Následující kapitoly se již přímo věnují Dobré Vodě, jejímu vývoji v historii, legendám spojeným se vznikem poutního místa, jeho architektuře a vzhledu, podobě poutí v historii a dnes. Nakonec se stručně zmíníme ještě o dalších poutních místech na Novohradsku. Fotografie v přílohách pak zachycují hlavně současný stav poutního místa.. 1 2
Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska. České Budějovice: Veduta 2004, s. 19. Koutecká, H.: Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. Praha: Portál 1992, s. 3.
Práce je založena hlavně na dostupné literatuře, ale využívá i archivní prameny a výpovědi informátorů.
1. PODOBA POUTÍ V HISTORII Poutě jsou velmi starým zvykem a jejich dějiny sahají do nejstarších dob. Církev je konala i doporučovala už od dob křesťanského starověku. Poutě znají všechna světová náboženství. Kořenem pro křesťanské poutě bylo židovství, z něhož křesťanství vyrůstá. Pro Židy se stal hlavním poutním místem Jeruzalém. Jenom zde mohl být příchozí Žid v těsné blízkosti s Bohem.3 Každý Izraelita po dovršení dvanáctého roku měl povinnost třikrát ročně putovat do jeruzalémského chrámu.4 Výlučnost jeruzalémského chrámu padla s příchodem Ježíše Krista a jeho učedníků.5 Prvotními cíly křesťanských poutníků byla tzv. svatá místa, spojená s Boží přítomností (např. Jeruzalém-Boží hrob a Golgota, Betlém).6 Velký rozmach poutí nastal, když byla církvi dána svoboda v roce 313 Konstantinem. Jeruzalém byl ale vzdálený a těžko dostupný. Vznikala tedy i další, pro Evropany dostupnější, poutní místa. Prvním takovým významným poutním místem v Evropě byl Řím (hroby apoštolů sv. Petra a Pavla). Po roce 1300 sem směřovalo více poutníků než do Jeruzaléma. Ve středověku bylo také velmi hojně navštěvováno Santiago de Compostela s hrobem sv. Jakuba, Bari s ostatky sv. Mikuláše, Tours s hrobem sv. Martina a další. Jsou známa i místa zjevení andělů, jako například Mont-St-Michel.7 Poutní cesty na místa spojená s životem Krista, Panny Marie, světců, či do chrámů s vzácnými ostatky a zázračnými obrazy, mají v Čechách tisíciletou tradici.8 Před koncem 11. století je znám první poutník z Čech do Jeruzaléma. Ne každý si ale mohl dovolit putovat na tak vzdálená místa. Do 13. století je pouť spíše záležitostí jednotlivců a bohatých. Na přelomu 12. a 13. století se stává pouť masovou záležitostí. V 11. až 14. století vznikají malá regionální poutní místa, která jsou snadněji dostupná. Tato poutní místa jsou spjatá se zázračnými uzdraveními, zjevením Panny Marie, hroby mučedníků. V některých případech byla poutní místa uctívána už v pohanských dobách. Od 8. století se také objevují ostatky různých světců. Ty jsou děleny na menší části a distribuovány na další místa. Dále jsou uctívány věci, které byly v kontaktu se svatým. Později se stávají nejnavštěvovanějšími ta místa, kde byly nalezeny zázračné obrazy a sochy. Nový impuls přinesla zbožnost gotiky. Vrcholné gotické období je totiž úzce spojeno s rozmachem mariánské úcty.9 V této době začíná rozvoj úcty k milostným obrazům a sochám Panny Marie. Začíná její zobrazování (Panna Marie zlatokorunská, vyšebrodská). Tato úcta 3 4 5 6 7 8 9
Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 19. Koutecká, H.: Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě, c. d., s. 3. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka Novohradska, c. d., s. 19. Dibelková, I.: Poutní místa v Čechách. Praha: Olympia 2004, s. 5. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 20. Royt, J.: Křesťanská pouť po barokních Čechách. Český lid 79, 1992, s.323. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách. Praha: Debora 1995, s. 4.
postupně převládne a zatlačí starší formy úcty k relikviím a zázračným hostiím.10 Poutě byly ale i řadou lidí kritizovány. Dobou největší kritiky je období reformace a osvícenství. To u protestantů nakonec vedlo k úplnému odmítnutí poutí. Katolická církev ale pouti schvalovala a doporučovala. Jednotlivým poutním místům byly papežskou stolicí udělovány privilegované a odpustkové listiny, sami biskupové a kněží chodili v čele posvátných průvodů.11 U nás se objevila kritika poutí na konci 14. století. V této době začali někteří čeští reformátoři ostře vystupovat proti úctě k zázračným obrazům a v letech 1415-1436 za husitských válek bylo mnoho kultovních staveb a památek zničeno. Téměř do konce 16. století poutní provoz v převážně reformačně orientovaných Čechách vymizel. K obnově poutí dochází v Čechách až v poslední čtvrtině 16. století, kdy do země přichází jezuité.12 K hlavnímu rozvoji poutního hnutí v našich zemích dochází v době barokní v 17. a 18. století. Jeho počátek nastává po skončení třicetileté války v roce 1648, kdy již v zemi není místa pro nekatolická vyznání. Čeští poutníci v tomto období často putují i za hranice země.13 V této době se velmi rozšířil mariánský kult a došlo k mohutnému rozkvětu poutí. Vzniká největší počet poutních míst. Mnohá se snaží navázat na starší dobu. Konec barokních poutních míst v našich zemích přinesla doba Marie Terezie a Josefa II.. Ti vydávají řadu dekretů omezujících lidovou zbožnost. V roce 1772 vydává Marie Terezie zákaz poutí do cizích zemí. Výjimkou bylo Mariazell, kam byla povolena pouze pouť jednodenní. Tento zákaz však nebyl dodržován. Za Josefa II. probíhala kampaň proti poutím. Bylo vydáno mnoho zákazů a zrušeno mnoho klášterů, kostelů a poutních míst. Ve stejné politice pokračoval i Leopold II.. Za Františka I. po roce 1792 již však docházelo k řadě ústupků.14 Po roce 1837 byla znovu povolena křížová cesta. Řada poutních míst byla obnovena, ale už ne v takové slávě jako v baroku. Na přelomu 18. a 19. století se mění charakter poutí. Distancují se od nich mocnější vrstvy. Pouť je v rukou venkovského obyvatelstva. V této době vznikají nová poutní místa. Příčinou jejich vzniku je většinou zjevení Panny Marie (Lurdy, Fatima, La Salette).15 Ani po 2. světové válce se více než 40 let trvajícímu ateistickému státu nepodařilo úplně potlačit konání poutí a od roku 1989 dochází k znovuzrození posvátných míst. V České republice existuje řada míst, jejichž staletá poutní tradice se nyní oživuje. 16 Čechy mají přes dvě stě 10 11 12 13 14 15 16
Černý, J.: Potní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 20. Tamtéž, s. 20. Royt, J.:Křesťanská pouť po barokních Čechách, c. d., s. 324-325. Tamtéž, s. 327. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 20. Tamtéž, s. 20. Dibelková, I.: Poutní místa v Čechách, c.d., s. 5.
mariánských poutních míst a Morava na sto.17 Putování na poutní místa mělo charakter kajícný nebo prosebný.18 Poutníky vedla na poutní místa celá řada pohnutek, jako bylo například touha přiblížit se Bohu, hledání pomoci a útěchy, touha po uzdravení, kajícnost, nebo vyjádření vděčnosti. Požadavek na vykonání poutě obsahovaly někdy i závěti. Poutě mohly být vykonány i zástupně. Dalšími významnými motivy poutníků byla přitažlivost relikvií, touha po vytržení ze všednosti, intenzívní prožívání víry a přiblížení se Bohu. Poutě byly i společenskou záležitostí. Důležitou roli hrálo společné prožití liturgie. Poutě provázely i různé zábavy a vyřizování obchodních záležitostí. Tuto stránku světské náplně se církev snažila potlačit. Cesta na poutní místa bývala náročná. Znamenala dobrovolné strádání (askezi a odříkání). Tyto útrapy a odříkání na dlouhé cestě byly nezřídka součástí pokání, které prakticky neodlučitelně patřilo k pouti. Dalšími podstatnými součástmi poutě byla modlitba, křížová cesta, půst a svatá zpověď. Vrcholem poutě bylo přijetí Nejsvětější Svátosti (svaté přijímání). Toto setkání s Ježíšem Kristem bylo pravým duchovním vrcholem někdy i strastiplné cesty, z které se pak poutník vracel s „plesajícím srdcem zpět domů do každodenního lopocení“.19 Pouť byla výrazem soukromé zbožnosti a měla charakter individuální návštěvy nebo byla organizována v rámci skupiny v podobě procesí.20 Uzavřená procesí nesoucí kříž, korouhve a sošky svatých byla typickým znakem poutí až do 2. světové války. Tyto procesí přicházela se zpěvem a modlitbami na svá oblíbená poutní místa každoročně v určité dny a svátky v průběhu církevního roku. Kněz šel někdy rovněž s procesím. Při poutích na daleká místa poutníky jen vyprovázel na kraj obce ke kapli nebo kříži.21 Barokní pouť měla svůj řád. Od pozdního středověku se putovalo v uzavřených procesích, v nichž byl nesen kříž a korouhve. Účastnili se ho bíle oděné družičky, bratrstva, spolky a někdy i muzikanti.22 Vycházelo se od farního kostela nebo návesní kaple. Sem se přišli pomodlit i členové rodiny, kteří zůstávali doma. Na začátku se poutníci v kleče pomodlili Otčenáš a pokropili se svěcenou vodou. Procesí vedli starší zkušení muži, kteří předříkávali modlitby, předzpěvovali i kázali. V čele 17 18
19 20 21 22
Koutecká, H.: Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě, c. d., s. 3. Dvořáková, H.: Dva aspekty projevu současné zbožnosti na příkladě poutí do Žarošic a na Turzovku. Národopisná revue 8 (35), 1998, s. 91. Dudák, V. a kol.: Novohradské Hory: příroda, historie, život. Praha: Baset 2006, s. 509. Dvořáková, H.: Dva aspekty projevu současné zbožnosti na příkladě poutí do Žarošic a na Turzovku, c. d., s. 91. Tamtéž, s. 509. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 21.
procesí nesl některý mladý muž vysoký kříž, na kterém býval zavěšen věnec. Za křížem vycházeli poutníci nesoucí korouhve s obrazy Panny Marie a světců, následovala mládež, pak muži. Ve středu šly zpravidla družičky nesoucí sošku Panny Marie na nosítkách. Pak kráčel kněz a na konci šly ženy.23 Typickými znaky procesí byla společná modlitba a zpěv. Z modliteb převažoval především růženec, dále pak Otčenáš, žalmy a od 16. století Zdrávas Maria. Z písní dominovaly písně mariánské. Na dlouhé cestě přespávali poutníci obvykle v některých křesťanských rodinách nebo v zájezdních hostincích. Po příchodu na poutní místo následovalo uvítání knězem, proslovy vedoucích, zpěváků a družiček, pozdravení a prosby k Panně Marii. Kromě osobních votivních darů přinášela procesí na poutní místa i společné obětiny. Na poutním místě poutníci adorovali Nejsvětější svátost a modlili se u milostných soch nebo obrazů. Těch se dotýkali svými růženci, obrázky a soškami, které si pak odnášeli domů jako upomínkové předměty.24 V tomtéž seskupení a řazení se poutníci vraceli domů povzbuzení na celý život. Na procesí již v obci čekaly děti, kterým poutníci přinášeli obrázky, prstýnky, bonbony apod.25 Pěší způsob putování byl od 19. století kombinován také s využitím železnic. Dnes je mnohem více rozšířeno cestování vlastními auty nebo společně speciálně vypravenými autobusy.26
23 24 25 26
Tamtéž, s. 21. Tamtéž, s. 22. Tamtéž, s. 23. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 509.
2. GEOGRAFICKO-HISTORICKÉ VYMEZENÍ OBLASTI Jedno z hlavních mariánských poutních míst nesoucí název kostel Nanebevzetí Panny Marie nebo také Panny Marie Dobré rady (podle původní kapličky) či Těšitelky zarmoucených (pro německy mluvící) v Dobré Vodě u Nových Hradů (něm. Brünnl) se nachází na severním úbočí Kraví Hory (953 m. n. m.) v nadmořské výšce 750 metrů v Novohradských horách, pět kilometrů od hranice s Rakouskem. Tato výrazná dominanta krajiny, od severu zdaleka viditelná, je vzdálená šest kilometrů jihozápadně od Nových Hradů. Podhorská osada ulicového typu dnes patří pod obec Horní Stropnice, která je od Dobré Vody vzdálena asi čtyři kilometry. Oblast Novohradských hor se nachází na samém jihu Čech při hranici s Rakouskem. Tyto hory byly vyvrásněny již v prvohorách. Horopisně náležejí do subprovincie Šumavské, provincie Česká vysočina. Na jihovýchodě přehází Novohradsko plynule do regionu historického území, tzv. Vitorazska, které zasahuje do okresů České Budějovice, Jindřichův Hradec a na území Rakouska. Na jihozápadě přesahuje Novohradsko do části okresu Český Krumlov přibližně až k ose Kaplice-Dolní Dvořiště.27 Na jihu jsou Novohradské hory ohraničeny českobudějovickou a třeboňskou pánví. Na severu hory přecházejí na území Rakouska, kde také leží jejich větší část s nejvyšší horou Viehberg (1 112 m. n. m.). Nejvýznamnější řekou této oblasti je Malše se svými přítoky. Oblast Novohradských hor nebyla zpočátku dlouho obydlena kvůli své nepřístupnosti a drsným podmínkám. V 7. a 8. století začalo osidlování slovanským obyvatelstvem, které sem přicházelo proti proudu řek.28 Roku 995 získávají vládu nad Českými zeměmi Přemyslovci. Jih Čech je málo osídlený kraj, plyne z něho málo užitku, a proto je na okraji zájmu knížat. Od 12. století je území intenzivně kolonizováno německým obyvatelstvem. Na kolonizaci se podílejí také církevní řády, hlavně cisterciáci. Další podíl na kolonizaci mají Vítkovci, kteří tu založili řadu osad (např. Horní Stropnici roku 1259).29 Koncem 13. a ve 14. století je již osídlena většina novohradského podhůří, avšak do výše položených míst ještě kolonizace nepostoupila. Od roku 1387 zde dominují Rožmberkové, kteří ovládají kraj po celé 15. a 16. století. Dochází k rozvoji kraje. Vzniká řada obchodních stezek. Přichází sem více českého obyvatelstva a jsou kolonizovány i vyšší polohy v souvislosti s těžbou dřeva a výrobou skla.30 V roce 1547 dochází k odboji proti Habsburkům, kterého se účastnila téměř všechna jihočeská šlechta. Po třicetileté válce dochází k úpadku a zpustnutí země v důsledku války i 27 28 29 30
Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 11. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 279. Tamtéž, s. 280. Tamtéž, s. 280.
živelných pohrom. Majetek je roku 1620 odbojné šlechtě zkonfiskován a do kraje přichází šlechta nová. Z ní jsou nejvýznamnější Buquyové. Za jejich vlády se rozvíjí průmysl. Významné je sklářství, ale také spřádání lnu a plavení dřeva. Podporují novou výstavbu a přinášejí sem barokní sloh.31 V 19. století dochází k úpadku hospodářství kvůli nedostatečné dopravní síti. Je zde nedostatek pracovních příležitostí, a proto dochází na řadě míst k vystěhovalectví.32 Po vzniku Československé republiky odmítla část německého obyvatelstva na Novohradsku připojení ke státu a jejich revolta musela být vojensky potlačena. Německý nacionalismus vyvrcholil zřízením protektorátu Čechy a Morava a obsazením země nacistickým vojskem dne 15. 3. 1939. Na základě mnichovského diktátu z roku 1938 zabralo Německo pohraniční území, Novohradsko se stalo součástí Sudet a církevně připadlo pod linecké biskupství. Katolíci zde byli německými nacisty pronásledováni a mnozí kněží i laici zemřeli v koncentračních táborech.33 Po skočení 2. světové války dochází k přesunu obyvatel. Německé obyvatelstvo je v letech 1945 až 1946 vystěhováno a území je postupně doosidlováno nejvíce Čechy z vnitrozemí (hlavně z Českobudějovicka a Třeboňska), Slováky (8,7%) a slovenskými reemigranty z Maďarska, Rumunska a Bulharska (9,1%).34 Krajinu pohraničí se však nepodařilo osídlit a kulturně regenerovat na úroveň předválečného stavu. Řada míst už dosídlena nebyla a zcela zanikla (např. Cetviny, Mýtiny, Veveří a další). Na zánik některých osad a negativní dopad na kraj vůbec mělo také budování železné opony a vznik tzv. hraničního prostoru na jihu oblasti při hranici s Rakouskem, kdy v jeho prostoru bylo vysídleno obyvatelstvo a normální život tu byl na dlouhou dobu přerušen.35 Komunistický režim navíc po čtyřicet let působil násilnou ateizací kraje. Po roce 1989 se příhraniční oblast otevřela turistickému ruchu a dochází k její částečné obnově. Roku 2000 zde byl vyhlášen Přírodní park Novohradské Hory. Dodnes je toto území poměrně málo dotčeno civilizací a zůstává spíše krajinnou a přírodní rezervací.36 Není zde větší průmysl, neprocházejí tudy žádné důležité komunikace a jsou tu drsnější klimatické podmínky.
31 32 33 34 35 36
Hloušek, P. a kol.: Českokrumlovsko, Novohradské hory, turistický průvodce. Praha: Kartografie 2004, s. 24. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 282. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 18. Tamtéž, s. 13. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 282. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 13.
3. VZNIK A VÝVOJ POUTNÍHO MÍSTA DOBRÁ VODA U NOVÝCH HRADŮ Dějiny tohoto poutního místa jsou svázány jako u mnoha jiných poutních míst s objevením pramene léčivé vody. Nejstarší zmínka o Dobré Vodě pochází z roku 1259, kdy Rožmberkové založili ve Vyšším Brodě cisterciácký klášter, kterému připadlo patronátní právo kostela v nedaleké Horní Stropnici.37 Již tehdy byla známa léčivá síla pramenů, jak o tom svědčí tehdejší název osady „Guteprunne“, ležící 3 kilometry severozápadně od dnešní Dobré Vody. Doklady o existenci další osady téhož jména jsou z 2. poloviny 16. století. Tehdy na území novohradského panství vznikly v sedle mezi Kraví horou a Vysokou lázně nazývané „Rožmberské Teplice“ nebo „Dobrá woda“, podle svého zakladatele Viléma z Rožmberka též „Vilemowa hora“, německy Wilhelmsberg či Heilbronn..38 Dnes je tato osada známá pod názvem Hojná Voda (hojná od slova hojivá). Osada se velmi rychle rozvíjela, vznikly zde známé lázně, ve kterých si léčil chorobu jater i sám Petr Vok v roce 1577.39 V roce 1613 se osada stala městečkem. Po Bílé hoře od roku 1630 měla vlastní kostel sv. Anny, který byl zbořen roku 1963 pro špatný stavební stav.40 Roku 1650 zde byla zbudována samostatná fara, která byla obsazována duchovními z vyšebrodského kláštera.41 Nedaleko Hojné Vody, na 1,5 kilometru vzdáleném severním úbočí Kraví Hory, byl po roce 1698 nalezen nový pramen.42 Ten brzy zastínil původní lázně v Hojné Vodě. U pramene byla zbudována boží muka a kolem něj začala vznikat osada Brünnel, později Dobrá Voda. Obecně je však považován za dobu vzniku poutního místa až začátek 18. století. Jeho vznik je spojen s legendami o zjevení Panny Marie. Podle jedné z nich měl 4. října 1701 jistý ctnostný selský synek Matěj Egidi z nedalekého Bedřichova (německy Friedrichschlag) velmi časně ráno, ještě před úsvitem, vidění, jak mu velké množství lidí, kteří byli oděni v pracovních šatech, ukazuje chrám stojící na čtyřech bílých sloupech, zastřešený prkny. Oznámili mu, že je zodpovědný za výstavbu svatyně u pramene. Začal vozit materiál, ale nikomu o svém vidění neřekl. Třetí den, ve čtvrtek večer, právě když uléhal ke spánku, zjevil se mu i samotný Ježíš Kristus na kříži. Ačkoliv byla již úplná tma, viděl také zřetelně obraz Panny Marie asi střevíc vysoký a tu již proti němu přicházelo velké množství poutníků, takže již Ukřižovaného Spasitele ani mariánský obraz nemohl vidět. Poté začal na označeném místě stavět.43 Podle jiné verze se Panna Maria zjevila pasáčkovi 37
38 39
40 41 42 43
Kroupa, S.: Zázraky před jižní hranicí. Pohled z Novohradských Hor do měst a vesnic v jižní části roviny Třeboňské. České Budějovice: Veduta 2005, s. 163. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách, c. d., s. 141. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad 1992, s. 4. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách, c.d. s. 141. Weis, M.: Jihočeské Ave. Semily: Arista 2001, s. 126. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách, c. d., s. 141. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 78.
Matějovi Egidim přímo u studánky, u níž stály již od roku 1698 boží muka.44 Upozornila ho na léčivé účinky pramene a naléhavě ho žádala, aby jí na místě vystavěl kapličku. Jiná legenda podává zprávu o dvou mužích ze Žibřidova u Rožmberka. Ti měli před slavností Tří králů vidění, jak z okolí rakouské obce Sankt Michael u Freistadtu přicházejí celé houfy lidí na Dobrou Vodu.45 Kromě toho byly také pozorovány různé světelné úkazy. Proto je rok 1701 považován za letopočet vzniku poutního místa a počítala se od něj všechna kulatá výročí vždy slavená za přítomnosti biskupů, ať již českých nebo rakouských.46 V tomto roce zde byla postavena kaple s obrázkem Panny Marie Pomocné, podle něhož bývá kostel někdy nazýván (Pomocné nebo také Dobré rady).47 Pověsti o tomto prameni, který dal pozdější osadě jméno, se rychle rozšířily. Lidé začali vodě přisuzovat léčebné účinky a brzy sem začali docházet první poutníci, třeba až z Třeboně či Freistadtu, a jejich počet se rok od roku zvyšoval.48 Již z roku 1701 jsou v Pamětní knize zázračných uzdravení zaznamenána první prokázaná uzdravení: Urban Hartl z Dlouhé Stropnice se na svátek Tří králů modlil a po požití vody z pramene znovu nabyl ztracený sluch. Dne 14. ledna 1702 zde desetiletá slepá dívka z Dlouhé Stropnice začala vidět. Dne 23. ledna se zde dcera Řehoře Radbauera z Pěčína u Trhových Svinů zbavila bolesti nohou. V tentýž den Thomas Bauer začal opět slyšet na pravé ucho, které bylo od dvou let hluché. Tchyně Gregora Bayera byla pět let slepá a tady znovu začala vidět. Gregor Šuster, panský rybář, ztratil svůj zrak roku 1683 při střelbě z kanónu a zde poprvé opět uviděl. Do novověku bylo hlášeno ještě mnoho jiných zázračných uzdravení z Českých Budějovic, Týna nad Vltavou, Strakonic, Nové Bystřice, Prachatic a Českého Krumlova v Čechách; z Lince, Ennsu, Haslachu, Waldenfelsu a Lassbergu v Horním Rakousku; z Vídně, Waidhofenu nad Dyjí, Bittisu, Pyrbachu, Heidenreichsteinu, Zwettlu, Waldsteinu v Dolním Rakousku; z Konice, Znojma a Nové Říše na Moravě; z Passova v Bavorsku, z Pressburgu v Maďarsku a z mnoha dalších míst.49 V českobudějovickém okresním archivu existují důležité pamětní knihy a listiny k zázračným uzdravením. Jeden zcela zvláštní dosvědčený zázrak, který vzbudil velký rozruch, se stal před započetím stavby kostela. Kristýna Gubernátová z Tiché se rouhala proti Dobré Vodě před staviteli připravenými ke stavbě kostela a před poutníky. Prohlásila, že v Dobré Vodě bude vystavěno tak málo kostelů, jako rohů má na hlavě. Do tří hodin se jí pak objevily rohovité výstupky na čele. Ona se zalekla a spěchala na Dobrou Vodu. Po osm dní zde konala pokání, několikrát denně se myla a koupala v léčivé vodě a tak byla svého trápení opět zbavena. Upadnuté rohy byly pak uloženy do
44 45 46 47 48 49
Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko. České Budějovice: Dona 1992. s. 71. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 78. Dudák, V. a kol.: Novohradské Hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Libor Albert, rozhovor 13. 3. 2007 Koblasa, P.: Hovohradským jihem. Rudolfov: Jelmo 1997. s. 15. Mayer, B.:Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost. 300 Jahre Brünnl-50 Jahre Sinsheim. s. 9-10.
pokladnice a ukazovány divícím se poutníkům. Teprve před několika roky zmizely beze stopy.50 Zdejší pramen léčivé vody byl využíván poutníky k léčení různých nemocí, ale především k léčbě očních neduhů. Podnět k tomu zavdala pověst vyprávějící o ženě z urozeného rodu, která byla od narození slepá. Přes své tělesné postižení se provdala za zbožného šlechtice a vbrzku byl jejich manželský svazek požehnán dítkem. Když byla paní v požehnaném stavu, nechala se často dopravit na poutní místo Dobrá Voda u Nových Hradů, kde setrvávala v modlitbách s přáním, aby alespoň jednou mohla spatřit dítko, které nosí pod srdcem. Panna Maria její prosby vyslyšela a když matce bylo vloženo do náručí narozené dítě, její zrak se otevřel. Na poděkování paní vykonala opět pouť na Dobrou Vodu a stala se podporovatelkou a šiřitelkou úcty k Panně Marii „Dobrovodské“.51 Podle jiné legendy se zde malé pasačce zjevila Panna Maria a beze slova ukázala na pramen a pak na oči. Dodnes většina přicházejících poutníků si omývá oči vodou z léčivého pramene. Podle lékařů se jedná o radioaktivní vodu, která může za určitých podmínek přispět k vyléčení očního zákalu.52 Lidé jako díky přinášeli kromě peněz řadu votivních darů, jako např. ze stříbra vyhotovené oči, uši, zuby, nohy, ruce, velké množství votivních obrázků, sošek a další. Známé je i věnování odstřižených dívčích copánků. Paní Anna Uršula Moserová, rozená Sterneková z Vídně přinesla jako poděkování za uzdravení oční nemoci veškeré své šperky, z nichž byla roku 1750 vyhotovena pražským zlatníkem Jakubem Koberweinem monstrance. Tento skvost byl 73 cm vysoký a 35 cm široký a je velice vysoko ceněn pro mnoho vzácných perel a drahokamů. Ještě před rokem 1785 byla tato práce opatřena emailovou miniaturou obrazu Panny Marie Dobré Rady, která byla vsazena do perlového rámečku, nad něj pak byl umístěn 8 cm vysoký křížek posetý brilianty se smaragdem uprostřed. Celkem bylo uváděno na monstranci 420 briliantů, 856 perel, osm smaragdů, po třech ametystech a hyacintech, dva granáty a jeden chrysolit.53 Ve sbírce votivních darů býval také byzantinizující obrázek Černé Madony z 18. století s italským nápisem „La Madonna de Konstantinopoli In Basano Pergio Antonio Remontini“.54 Již od roku 1702 se začaly objevovat spory o uložení peněz z obětních darů poutníků na Dobré Vodě mezi stropnickým farářem a novohradskou vrchností. Stropnický farář tvrdil, že kaple leží na jeho farním území a tudíž peníze musí mít v úschově on, novohradská vrchnost se zase domáhala peněz s odůvodněním, že nové poutní místo leží na pozemku jejího panství. Další neméně závažná roztržka vypukla mezi hrabětem a vyšebrodským klášterem ohledně obsazování fary. Vleklé spory musela řešit až pražská arcibiskupská konzistoř. Teprve po dlouhých jednáních došlo 50 51 52 53 54
Tamtéž, s. 11. Weis, M.: Jihočeské Ave, c. d., s. 130-131. Farní okénko. Borotinský zpravodaj 35, 1995. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 10. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 80.
v prosinci 1708 k vyřešení sporu. Hojná Voda a Dobrá Voda byly spojeny a ustanoveny jako samostatná farnost pod patronátem hraběte Buquoye. Obsazovat farnost kněžími však připadla vyšebrodskému klášteru, a to tím způsobem, že vyšebrodský opat měl vždy navrhnout hraběti tři klášterní kněze. Hrabě si z nich měl vybrat jednoho, kterého pak předloží konzistoři k prezentaci. Než bude dostavěna farní budova na Dobré Vodě, měl kněz zatím bydlet na Hojné Vodě. 55 Prvním farářem se stal P. Filip Ringler z řádu Cisterciáků. Vyšebrodský klášter obsazoval duchovními toto poutní místo až do svého násilného zrušení v roce 1950. Poslední cisterciák, který zde působil, byl P. Daniel Waschenpelz.56 V době totality zde působili diecézní kněží. K ideálnímu souzvuku mezi vyšebrodským opatem a novohradskou vrchností však nikdy nedošlo a velmi často se stávalo, že z navržených tří cisterciáků nevyhovoval hraběti ani jeden.57 Kaple stojící u studánky brzy nepostačovala přicházejícím poutníkům. Proto byl v květnu 1706 z iniciativy hraběte Alberta Karla Buquoye položen prelátem Janem J. Bukovským z Českého Krumlova základní kámen barokního kostela. Se samotnou stavbou se začalo roku 1708.58 Kostel mohl vzniknout díky darům věřících a finanční podpoře uvedeného hraběte Buquoye.59 Protože návštěvnost Dobré Vody neustávala, vydala ještě roku 1708 arcibiskupská konzistoř v Praze povolení ke konání bohoslužeb v sakristii rozestavěného kostela. V samotném kostele se sloužila mše v srpnu 1713, tentokrát však pražská konzistoř další bohoslužby zakázala. Jako důvod uvedla, že kostel není ještě dostavěn ani vysvěcen.60 K dokončení stavby chrámu došlo v roce 1715. Ještě téhož roku jej 26. května slavnostně vysvětil krumlovský prelát a vikář Zikmund Heubner.61 Ve stejné době začala vznikat též vlastní osada. Dne 30. června 1707 došlo k povýšení osady na městečko. Pět let poté propůjčil hrabě Karel Kajetán Buquoy zvláštní výsady zdejším řezníkům, pekařům a perníkářům. Tyto výsady jeho následovníci ochotně potvrzovali. Mladé městečko roku 1717 získalo i vlastní znak Ten představoval na modrém štítu porostlý vrch, z něhož prýští pramen, nad ním je malý stříbrný štítek a v něm zlatý zvonek. V témže roce udělil Karel Kajetán Buquoy Dobré Vodě svobodu trhu.62 Dobrá Voda se díky neustávajícímu proudu poutníků (kolem 40 000 ročně) utěšeně rozrůstala a brzy zastínila i sousední, kdysi neméně slavnou, Hojnou Vodu. Střed městečka kolem kostela doplnily po obou stranách cesty drobné domky, jejichž výstavba pokračovala i ve 2. 55 56 57 58 59 60 61 62
Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie, c. d., s. 5. Weis, M.: Jihočeské Ave, c. d., s. 127. Šterjn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: potní kostel Panny Marie, c. d., s 5. Tamtéž, s. 4. Dudák, V. a kol.: Novohradské Hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie, c. d., s 5. Dibelková, I. a kol.: Poutní místa v Čechách, c. d., s. 69. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie, c. d., s. 5.
polovině 18. století.63 V roce 1718 přibyla vedle kostela buquoyská barokní rezidence a roku 1719 byla naproti kostelu postavena fara.64 V ní v letech 1967-2001 působily řádové sestry Institutu Blahoslavené Panny Marie, lidově zvané „Anglické panny“.65 Současně s rezidencí v roce 1718 byl na východ od kostela postaven panský hostinec Herrenhaus. Zde byly nabízeny horké i studené vanové koupele, které byly náležitě zpoplatněny a přinášely do vrchnostenské pokladny značný zisk. Po úpadku lázeňského provozu v 19. století v důsledku nedostatečného dopravního spojení byly lázně změněny na zájezdní hostinec. Mezi lety 1718-1730 byla v okolí zámečku provedena nákladná parková úprava.66 V roce 1747 byla v Dobré Vodě zřízena škola. V roce 1890 školu navštěvovalo 166 žáků. V té době měla Dobrá Voda asi 550 obyvatel. 67 Budova školy byla dřevěná a od roku 1818 byla umístěna v rezidenci. Před rokem 1728 byl v Dobré Vodě zřízen špitál.68 Dobrou Vodu jako vyhledávané poutní místo však roku 1831 vážně ohrozil vysloužilý voják Nikolaus Sailer z Jedlice. Ten do tamní studánky tajně ukryl obrázek Panny Marie. Potom tvrdil lidem, že se právě tam Panna Marie zjevuje a on s ní hovoří. Seilerovy výmysly způsobily, že řada poutníků začala navštěvovat místo Dobré Vody Jedlici. Podvodník vydělával na prodeji zázračné vody a sbíral dary věřících. Nakonec však byl Sailerův podvod odhalen.69 V roce 1849 se Dobrá Voda stala samostatnou obcí a od roku 1855 i samostatnou farností. Od roku 1885 měla poštu a v místě působily sbor dobrovolných hasičů, okrašlovací spolek a místní skupina Böhmerwaldbundu. Obživu tu nacházelo mnoho řemeslníků (např. dva řezníci, pokrývač, dva perníkáři, dva pekaři, dva obuvníci, krupař, dva pánští krejčí, kovář, dva výrobci nitěných knoflíků a další). Také tu fungoval úvěrní ústav, dvě trafiky, tři obchody se smíšeným zbožím, prodejce střelného prachu, čtrnáct prodejen poutnického zboží, dva výčepy piva, výčep lihovin a lékař. Kromě toho tu pro hosty byly k dispozici vanové i sprchové lázně a letní byty. Obyvatelé ještě podomácku malovali svaté obrázky na sklo a prodávali je příchozím poutníkům a lázeňským hostům. Tyto obrázky se také vyvážely do Španělska, Portugalska, Rumunska, na Ukrajinu, ale též do některých latinskoamerických zemí.70 V roce 1888 byl celý poutní kostel nákladně restaurován na popud hraběnky Filipini Buquoyové. Slavnostní vysvěcení opraveného kostela proběhlo 14. října 1888 a provedl ho 63 64 65 66 67 68 69 70
Dudák, V. a kol.: Novohradské Hory: příroda, historie, život, c. d., s. 736. Koblasa, P.. Novohradským jihem, c. d., s. 16. Dudák, V. a kol.: Novohradské Hory: příroda, historie, život, c. d., s 511. Tamtéž, s. 450 Kroupa, S.: Zázraky před jižní hranicí, c. d., s. 163. Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko, c. d., s. 73. Koblasa, P.: Novohradským jihem, c. d., s. 16. Koblasa, P.: Novohradským jihem, c.d., s. 16.
českobudějovický biskup Martin Josef Říha a pontifikální mši celebroval vyšebrodský opat Leopold Wackarž. V té době měla Dobrá voda 101 domů, kostel, faru, školu, lázně a poštu.71 Dobrá Voda byla až do roku 1945 obydlena převážně německým obyvatelstvem. V roce 1938 zde žilo asi čtyři sta padesát Němců a patnáct Čechů, a byla známa pod jménem Brünnl. Každoročně sem přicházely desetitisíce návštěvníků. Poutní sezóna trvala od sv. Floriána (4. května) do sv. Linharta (6. listopadu).72 Úpadek Dobré Vody nastal druhou světovou válkou. Chrám Panny Marie byl jako mnohé jiné kostely v roce 1942 okraden o své zvony a hromadné poutě byly nacisty zakázány.73 Další rána pro Dobrou Vodu přišla roku 1945. Do lázeňské obce přišli ruští vojáci. Ti odvlékali dobytek, kradli po domácnostech a nechyběly ani násilnosti. Potíže s Rusy skončily až v prosinci 1945. Poté nastal odsun německého obyvatelstva a místo zůstalo liduprázdné. Následně je z části osídlili slovenští reemigranti z Maďarska a Rumunska.74 Dne 8. dubna 1949 z neznámé příčiny vypukl v tzv. Herrenhausu, kde se pálil líh, požár. Ten se silným větrem rychle rozšířil na dalších dvanáct objektů. Zasahovalo 14 hasičských sborů. Šíření požáru napomáhal i nedostatek vody, nefunkční vodovody, hořící dřevěné přístavby u domků a volně poházená sláma. Hasiči a vojáci mohli jen nečinně přihlížet. Zázrakem byl ušetřen les a především kostel nalézající se v blízkosti Herrenhausu.75 V rámci ostrahy hranic došlo roku 1951 k hromadnému bourání prázdných domů a lázeňských penzionů. Rovněž hlavní pramen byl záměrně zasypán, nejspíše proto aby zmizelo vše, co by mohlo připomínat slávu poutního místa obydleného německým obyvatelstvem. Na chrám naštěstí nedošlo. Pramen nad chrámem byl sice brzy obnoven, ale chrám chátral dál.76 V roce 1957 se podařilo nakrátko obnovit poutě, jichž se toho roku zúčastnilo 2 500 lidí. Přesto byla někdejší sláva Dobré Vody nenávratně pryč.77 Chrám zachránila až nákladná oprava zvenčí v 80. a 90. letech. Tu zorganizoval za pomoci tehdejšího starosty Malíka z nedaleké Horní Stropnice P. Bonfilius, který je rodákem z nedalekého Údolí. Generální oprava přišla na více než 12 000 000 korun. P. Bonfilius se s pomocí časopisu Glaube und Heimat spojil s odsunutými farníky a jejich potomky. Díky darům bylo možno u firmy Perner v Pasově pořídit nové zvony v hodnotě za více než 70 000 DM.78 Zvony se jmény Florián a Jan Nepomuk Neumann posvětil tehdejší českobudějovický biskup Antonín Liška dne 12. srpna 71 72 73 74 75 76 77 78
Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie, c. d., s. 6. Kroupa, S.: Zázraky před jižní hranicí, c. d., s. 164. Weis, M.: Jihočeské Ave, c. d., s. 128. Koblasa, P.: Novohradským jihem, c. d., s. 16. Tamtéž, s. 17. Kroupa, S.: Zázraky před jižní hranicí, c. d., s. 164. Koblasa, P.: Novohradským jihem, c. d., s. 17. Weis, M.: Jihočeské Ave, c. d., s. 128-129.
1995.79 V dnešních dnech se chystá oprava znovu. Pokud se podaří získat granty, tak by měla oprava proběhnout vevnitř i venku.80 Nyní Dobrá Voda postupně znovu nabývá svou původní slávu. Roku 2001 bylo připomenuto 300 let vzniku poutního místa.81 Nedávno zde proběhla primice z Harbachu. Duchovní správu zde od roku 1990 obstarávají servité z kláštera v Nových Hradech založeného Ferdinandem Buquoyem. V Dobré Vodě dnes nastálo žije pouze 36 obyvatel,82 protože celoroční bydlení je zde velice náročné kvůli klimatickým podmínkám a dostupnosti místa. Zdejší lesy přecházejí v veřejnosti nepřístupný Žofínský prales při hranici s Rakouskem, který je nejstarší přírodní rezervací v Evropě zřízenou Buquoyi v roce 1838.83
79 80 81 82 83
Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 80. Libor Albert, rozhovor Dudák, V. a kol.: Novohradské Hory: příroda, historie, život, c. d., s. 511. Tamtéž, s. 464. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 77.
4. ARCHITEKTURA A POPIS POUTNÍHO MÍSTA Poutní a farní kostel Panny Marie Nanebevzaté, někdy nazývaný „Jihočeské Lurdy“, je výraznou dominantou krajiny. Byl postaven, jak již bylo výše napsáno, v letech 1708 až 1715 v barokním slohu. Jména projektanta ani stavitele nejsou dosud známá. Někde se uvádí dohady o tom, že architektem mohl být Kryštof Dienzehofer nebo snad Santini,84 ale v archivních dokumentech se zatím nic nenašlo. Kostel se sestává z elipsovité centrály a dvou třípatrových hranolových věží po stranách (východní a západní). K východní věži přiléhá sakristie. Půdorysné řešení je pravděpodobně odvozena z Borrominiho římského kostela San Carlo alle Quattro Fontane (San Carlino) a blízký je i návrhům milánského architekta Franceska Ricchiniho.85 Stavba kostela je dlouhá 23 metrů a široká 15,8 metru.86 Vzadu směrem do svahu je kostel obestavěn trojkřídlým ambitem se dvěma kaplemi v rozích (kaple Panny Marie Lurdské a kaple zasvěcená sv. Barboře a sv. Janu Nepomuckému, jehož druhotné tělo tu bylo uctíváno)87. Stavba ambitu byla započata roku 1728.88 Ambit navazuje na hranolové věže po stranách kostela a tvoří tak za kostelem úzké obdélné nádvoří. V ambitu také stála pověstí opředená socha bičovaného Krista s parukou z pravých vlasů.89 K širokému a bohatě členěnému severnímu průčelí je připojeno zdobené dvouramenné schodiště s kamennou balustrádou vedoucí do kostela i do krytého ambitu. Schodiště je dále ozdobené vázami a andílky. Pod tímto schodištěm je otevřená trojdílná kaple. Ve středu kaple je kamenná nádrž s léčivým pramenem, který je odtud veden před kapli ke dvěma kašničkám. Za nádrží stojí sousoší Piety. V bočních kaplích jsou světci Jeroným a Maří Magdaléna a na druhé straně Jan Křtitel a Rozálie.90 Kaple je zepředu uzavřena trojdílnou mříží zdobenou dubovými lístky. Tato mříž pochází z první čtvrti 18. století.91 Stěna schodiště je ozdobena dvěma korintskými pilastry, závěr středního oblouku je ozdoben hlavou andělíčka. Vnější fasády jsou členěny pilastry. Severní a jižní průčelí je zakončeno barokními štíty. Střechy nad kostelem jsou sedlové. Nad hlavním vchodem je umístěn alianční znak Buquoyů a Černínů z Chudenic.92 Hlavní vchod do kostela je vrouben žulovým ostěním v rozích s uchy a mušlemi, uprostřed 84 85 86 87 88 89 90 91 92
Hloušek, P. a kol.:Českokrumlovsko, Novohradské hory, turistický průvodce, c. d., s. 56. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 79. Koblasa, J.: Novohradským jihem, c. d., s. 17. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda historie, c. d., s. 510: Tamtéž, s. 510. Tamtéž, s. 509. Koblasa, J.: Novohradským jihem, c. d., s. 18. Weis, M.: Jihočeské Ave, c. d., s. 130. Koblasa, J.: Novohradským jihem, c. d., s. 17.
se dvěma páry vřetenových polosloupů na podstavcích s barokně korintskými hlavicemi. Další vchody do kostela z jižní a západní strany jsou vroubeny rovněž žulovým ostěním s toskánskými pilastry. Vchody do sakristie a ambitu vroubí prosté kamenné ostění.93 Uvnitř je kostel členěn korintskými pilastry s ornamentální výzdobou. Kněžiště a loď tvoří jeden celek. Klenba kostela je zdobena četnými malbami. Původní nástropní fresky z roku 1729 představující loretánskou litanii byly při opravě roku 1888 přemalovány.94 Dnešní malby můžeme pomyslně rozdělit do dvou částí, Starého a Nového zákona. Směrem ke kůru jsou zobrazeny starozákonní postavy proroků a světců. Novozákonní část fresek na klenbě směřuje k hlavnímu oltáři a představuje mimo jiné Krista držícího kříž a Pannu Marii Nanebevzatou,95 které je poutní chrám zasvěcen. Na nástěnných malbách v presbytáři a lodi lze spatřit i pohanské prorokyně, tzv. Sibyly, jejichž výroky, vztahující se k narození Spasitele, katolická církev uznala. S jejich zobrazením jako s protějšky starozákonních proroků se můžeme setkat v církevním umění. V kostele na Dobré Vodě jsou to Sibyla Samoská, Perská, Fryžská a Tiburská.96 Pod okny můžeme číst namalované invokace loretánských litanií.97 Vršek kostela je sklenut kopulí s osmibokou lucernou. Na celkovém řešení vnitřního prostoru můžeme vidět vliv italské církevní architektury.98 Výzdoba interiéru je velmi bohatá a působivá. Zařízení kostela pochází vesměs z 18. století a je zdobeno bohatými řezbami. Buquoyové věnovali tomuto místu velkou péči. Kromě domácích umělců a řemeslníků povolali také italské malíře a pozlacovače.99 Po vstupu do kostela spatříme na levé straně hlavní oltář sahající až ke klenbě, který byl pozlacen roku 1718.100 Hlavní oltář se skládá z obláčků a andělů nesoucí rám s milostným obrazem Panny Marie Pomocné nebo také Utěšitelky (Marie Trost) z roku 1842. Tento obraz nahradil předchozí, ovšem již také ne původní obraz. Předchozí dobrovodský obraz, v pořadí již druhý, byl téměř celý zničen úderem blesku 1. září 1841.101 Proto byl v Českém Krumlově namalován obraz nynější, slavnostně posvěcený 3. července 1842.102 Kopie dobrovodské Madony byly po roce 1945 pořízeny také v Sinnsheimu a. d. Elsens, Linci a ve Vídni, kam jsou pořádány každoroční poutě.103 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103
Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní chrám Panny Marie, c. d., s. 7. Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko, c. d., s. 73. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní chrám Panny Marie, c. d., s. 8. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 79. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách, c. d.,. s. 142. Dibelková, I.: Poutní místa v Čechách, c. d., s. 70. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní chrám Panny Marie, c. d., s. 5. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 79. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových hradů: poutní chrám Panny Marie, c. d., s. 8. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 79.
Na obraze je postava Madony s děťátkem na levé ruce oblečené v bohatý šat. Tento obraz je podobný soše Madony v hornorakouském poutním místě Maria Trost am Rohrbach, asi 20 km jihozápadně od Frymburku. Za prototyp Panny Marie Dobrovodské však bývá také někdy považována milostná socha v poutním kostele Maria Trost u Štýrského Hradce (Maria Trost bei Graz).104 Pod obrazem jsou sochy dvou andělů s německými nápisy „O Trösterin der Betrübten a Zeige dich als eine Mutter“ (Těšitelko zarmoucených a Ukaž se matkou). Celá stavba oltáře je nahoře zakončena holubicí, která je symbolem Ducha svatého. Po stranách oltáře jsou znaky hraběte Karla Kajetána Buquoye a jeho manželky Filipiny rozené Palffyové. Vlevo za oltářem ke vchodu do sakristie stojí ve výklenku socha sv. Linharta, vpravo pak sv. Antonín. Za hlavním oltářem je umístěna oratoř, kterou tvoří půlkruhový pavlán, přístupný schodištěm u východní věže.105 Po stranách oltáře stojí ještě sochy sv. Benedikta a Scholastiky s otevřenou knihou a nápisem „Ora et labora“. Postranní oltáře zdobí také sochy světců. U hlavního vchodu jsou to uprostřed sv. František z Assisi, doprovázený svatým Vojtěchem a sv. Norbertem, nad ním sv. Bernard s Pannou Marií a nahoře sv. Florián. Na protilehlém oltáři vidíme uprostřed sv. Jana Nepomuckého, vlevo sv. Zikmunda, vpravo sv. Václava a nahoře archanděla Michaela.106 Na bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého jsou uloženy také zvláštní relikvie, ruka sv. Anny a hřeb Kristova kříže.“107 Za zmínku stojí také zajímavá, sochařsky velmi bohatě zdobená kazatelna, umístěná naproti hlavnímu vchodu. Na této kazatelně jsou umístěny sochařsky zpracované alegorie Smrti (muž s kosou), Věčnosti (žena s hadrem), Víry, Naděje a Lásky. Na nejvyšším místě je pak postava apoštola Pavla. Kazatelna je dále ještě zdobena andělíčky a řezanými vypouklými výjevy zobrazujícími Krista u studny, Krista předávajícího klíče sv. Petrovi a Krista Dobrého pastýře.108 Kůr s varhanami tvoří půlkruhový pavlán jako protějšek oratoře u hlavního oltáře. Dvoumanuálové varhany jsou bohatě zdobené zlatými ornamenty. Na vrcholu varhan stojí socha krále Davida hrajícího na harfu.109 Socha je umístěna mezi pěti andílky, hrajícími na hudební nástroje. Kůr s varhanami pochází z roku 1727.110 Pod kůrem jsou umístěny dvě zpovědnice, na nichž stojí na podstavci klečící sv. Petr a Marie Magdalská. Z bohatého zařízení kostela nesmíme zapomenout na empirovou dřevěnou křtitelnici, která 104 105 106 107 108 109 110
Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Štrejn, Z.: Dobrá Voda U Nových Hradů: potní chrám Panny Marie, c. d., s. 8. Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách, c. d., s. 142. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní chrám Panny Marie, c. d., s. 8. Tamtéž, s. 21. Koblasa, J.: Novohradským jihem, c. d., s. 18.
stojící nedaleko hlavního vchodu pod sochou sv. Jeronýma. V dolní části je zdobena rákosovými lupeny, uprostřed vroubky, nahoře penízky, víko rovněž zdobené má na vrchní desce sochu Ježíše Krista přijímajícího křest od sv. Jana Křtitele.111 Ve výklencích lodi mezi ozdobnými polosloupy stojí sochy církevních otců (Ambrož, Augustin, Jeroným a Řehoř). Sklářskou tradici kraje připomíná nová křížová cesta, tvořená podmalbami na skle. Namaloval ji H. Schmeler roku 1992 a kostelu ji daroval servita P. Bonfilius Wagner.112 Chrám byl nákladně opraven. Stavbu s mělkým založením však stále ohrožují paradoxně právě vodní prameny, nad nimiž stojí.113 Naproti kostelu se nachází fara. Fara byla postavena roku 1719. 114 Je to jednopatrová budova s trojúhelníkovým štítem, který je členěný pilastry a zdobený jehlanci a koulemi. V jižním průčelí jsou výklenky se sochami světců. Fara dříve sloužila jako domov řeholnic. Dnes se chystá její rekonstrukce a opět by ji měly osídlit řádové sestry.115 Na levé straně silnice směrem z Dobré Vody do Horní Stropnice se nachází hřbitov. Hřbitov byl založen až roku 1786. Do té doby se pochovávalo na Hojné Vodě.116 Na západní straně kostela byla v roce 1718 vystavěna K. A. Buquoyem tzv. rezidence jako letní zámeček. Byla to trojkřídlá barokní jednopatrová budova s fasádou členěnou pilastry. Rezidence sloužila k ubytování vrchnosti a jejích vznešených hostů. Kromě obytných a provozních místností obsahovala také lázeň v zadním křídle. Po sto letech svého vzniku byla dána do užívání dobrovodské obce. Ta sem umístila radnici a školu. V roce 1852 přešla rezidence do majetku obce natrvalo.117 Rezidence tu stála až do roku 1963,118 kdy byla zbourána. Dnes tu po ní zbyla pouze rozbořená zeď v úrovni bývalých sklepů. V místě původního objevení pramene ve svahu nad kostelem stojí tři starší kamenné kříže. Tyto kříže byly obnovené roku 2001. Mají moderně stylizované kovové korpusy. Nápis na desce uvádí citát z evangelia ,,Já jsem pramen živé vody“ a „Památce obětí terorismu-září 2001“.119 Nedaleko Dobré Vody se také nacházel tzv. Kleefleck. Je doložený už od roku 1769 a byl zapisován jako součást Dobré Vody. Do roku 1834 tudy vedla cesta spojující Dobrou Vodu a
111 112 113 114 115 116 117 118 119
Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní chrám Panny Marie, c. d., s. 21. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s: 79. Hloušek, P. a kol.: Českokrumlovsko, Novohradské hory, turistický průvodce, c. d., s. 56. Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko, c. d., s. 73. Rozhovor, Libor Albert Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko, c. d., s. 73. Koblasa, J.: Novohradským jihem, c. d., s. 18. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 79. Tamtéž, s. 79.
Hojnou Vodu. Nacházela se tu rovněž poustevna sv. Ivana, která zanikla roku 1782.120 V dnešních dnech je osada tvořena převážně chatami. Funguje zde domov důchodců, vedle kostela bistro Na vyhlídce (čp. 47) a opodál bufet U rozcestí (čp. 27). Nad kostelem se nachází rekreační středisko českobudějovické školy J. Š. Baara. Při silnici směrem na Hojnou Vodu nalezneme ještě další obdélné kamenné kašny z let 1847, 1926 a 1929, do kterých nejspíše dříve také vytékaly prameny.
120
Koblasa, P.: Novohradským jihem, c. d., s. 19.
5. POUTĚ V DOBRÉ VODĚ V HISTORII Poutní sezona tu tradičně začínala na svátek sv Floriána (4. května) a končila až na svátek sv. Linharta (6. listopadu). V celém roce neuplynul ani jeden den, kdy by se nedostavil k poutnímu kostelu alespoň nějaký návštěvník. Frekvence poutních mší svatých patřila mezi nejvyšší v celé habsburské monarchii. Například v roce 1762 zde bylo napočítáno 62 500 věřících, kteří přijali svaté přijímání, roku 1913 na 50 000 poutníků a 400 procesí z jižních Čech.121 Na Dobrou Vodu přicházeli poutníci v procesí přibližně z 250 různých míst, zejména z jižních Čech, Dolních i Horních Rakous a z jižní Moravy, jednotlivci pak dokonce až ze severních Čech a Slovenska.122 Poutní ruch na Dobré Vodě pulzoval od jara do zimy s česky i německy mluvícími poutníky, jejichž procesí přicházela pravidelně každý rok vždy v určený den, který se tradičně dodržoval.123 Byly to například 4. května obec Světlá a Waidhofen nad Dyjí, kteří každoročně zahájili poutní sezonu a po nich následovalo několik malých zástupů z Dolního Rakouska.124 Dále pak v pondělí v prosebném týdnu přicházeli ze Sonntagbergu a Amstetteru z Dolního Rakouska; v úterý ze Schattaueru a ve středu z Jihlavy na Moravě. S nimi chodil vpředu zástup dívek oděných v malebných krojích. Někteří zůstali přes svátek Nanebevzetí Krista.125 Odpoledne na svátek Nanebevzetí Krista a den na to navštěvovali Dobrou Vodu poutníci z Traunsteineru, Frauenhofu a Poignu z okolí Hornu v Dolním Rakousku. V pátek, po Nanebevzetí Krista, dorazili v průvodu také návštěvníci z Rychnova u Nových Hradů od hornorakouské hranice. S nimi šly vpředu bíle oděné dívky.126 V sobotu večer před svatodušní nedělí sem přicházeli z Schlägleru doprovázeni poutníky z Bavorska. Také oni chodili ve velkém zástupu se sněhobíle oděnými dívkami v čele průvodu. Tentýž večer dorazili poutníci od Heidenreichsteinu, Romaueru Adamsfreiheitu, Reibersu a Dobersbergu v Dolním Rakousku a z Vyššího Brodu v Čechách. Na svatodušní sobotu se pak dostavili novobystřičtí a odpoledne budějovičtí Němci a Češi. K tomu se ještě připojily průvody z Beinhöfleru, Mistlbachu, Mühlbachu a Siebenlindnu z Dolního Rakouska a Dobré Vody (Gutwasser) v Čechách. Na svatodušní pondělí každoročně přicházeli poutníci z Rožmberka, Berstadtu a Wittingaueru v Čechách a jeden zástup z okolí Jihlavy na Moravě. Na svatodušní úterý dorazili také Trhovosvinenští z Čech.127 Dále sem například chodili v den Svaté Trojice z města Vitorazi v Dolním Rakousku. 121 122 123 124 125 126 127
Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 80. Tamtéž, s. 78. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie život, c. d., s. 510. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 11. Tamtéž, s. 11. Tamtéž, s. 12. Tamtéž, s. 12.
V pátek po Božím Těle přicházeli poutníci z Vyšné z okolí Freistadtu v Horním Rakousku.128 Na svátek sv. Víta, 15. června, zde slavila mši svatou Horní Stropnice. Na svátek sv. Jana Křtitele sem docházely Malonty a v neděli na to Velešín, Kaplice, Hodonice a poutníci ze Schwarzi v Dolním Rakousku.129 Na svátek Jana a Pavla, to je 26. června, navštěvovali Dobrou Vodu poutníci ze Žumberka, Benešova nad Černou a Pohorské Vsi s duchovními, kteří zde sloužili mši. Na svátek Petra a Pavla, 29. července, přicházeli ze Sv. Jana nad Malší, Waldensteinu a Elenitzu. Na svátek sv. Prokopa, 4. července, dorazili ve velkých zástupech Novohradští s jejich duchovními. Ti uzavírali jarní sezonu.130 V horkých letních dnech navštěvovalo poutní místo jen velice málo zástupů. Byli to například poutníci z Harmensteinu, Langfeldu, Grossgerungu, Stříbrných Hutí, Sinetschlagu a další. Podzimní sezonu, na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, začínali Němci z Českých Budějovic, Seifritzu a Gebhartu. Je pak následovali z Klosterbrucku a Konice z Moravy. V sobotu po Bartolomějovi dorazily průvody z Vorstadtlu, Hoheneicheru, Gmündtu, Steinbachu, Erdweisu a Zuggeru z Dolního Rakouska a z Tiché v Čechách.131 Dále sem například přicházeli poutníci v sobotu před Matyášem z Windhagu v Horním Rakousku a na samotný svátek sv. Matyáše sem putovali z Gobrechtsu, Rothenschachlu a Köstelsdorfu v Dolním Rakousku. Na svátek sv. Václava, 28. září, se zde zdržoval Drisendorf, Teinles, Chlum, Borovany a další. Potom přicházel na Zlatou sobotu Leopoldov, Cetviny, Gmündt a mnoho dalších průvodů z Dolního Rakouska. Nakonec na svátek sv. Leonarda, 6. listopadu, chodili poutníci z Harbachu a Wutschingeru z Dolního Rakouska.132 Všechna jmenovaná procesí dorazila obvykle večer za hlaholu zvonů v průvodu se sochami a korouhvemi a v doprovodu duchovních. Po příchodu na Dobrou Vodu byly proneseny uvítací proslovy a uděleno požehnání. Poté se poutníci vydali najít si noční ubytování. 133 Někdy spali i v ambitech.134 Po ubytování, často v pozdní noci, přicházeli ke svaté zpovědi. Ke zpovědi chodili i druhý den brzy ráno.135 Návštěvníci si také mohli nakoupit různé upomínkové předměty a svaté obrázky ve stáncích. Za první republiky o hlavních poutích stávaly stánky kolem silnice od zdola až nahoru 128 129 130 131 132 133 134 135
Tamtéž, s. 13. Tamtéž, s. 13. Tamtéž, s. 14. Tamtéž, s. 14. Tamtéž, s. 15. Tamtéž, s. 15. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 22. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 15.
směrem k Hojné Vodě.136 Z Dobré Vody je známo více než 20 různých typů svatých obrázků.137 Po mši svaté a po snídani většinou poutníci odcházeli zpět domů. Na kraj města je doprovodil kněz. Při rozloučení dávali poutníci příslib, že pokud budou zdraví, jistě znovu další rok přijdou.138 Při příchodu a odchodu poutníků byla pokaždé zpívána loretánská litanie vystřídaná dalšími písněmi. Rozdíl byl pouze v tom, že při příchodu se zpívala na pozdrav Panně Marii a při odchodu od ní získávali poutníci propuštění.139 Poutníci dříve nevcházeli do kostela bočním vchodem nad terasou se schodištěm, ale ambitem, ve kterém vykonali pobožnost křížové cesty.140 Pobožnost začínala písní na počest ukřižovaného Spasitele. Před každým obrazem byla krátká úvaha a přechod k dalšímu zastavení byl provázen písní.141 Zastávky zde tvořily také nárožní kaple zasvěcené sv. Barboře a sv. Janu Nepomuckému. Teprve po pobožnosti křížové cesty vstupovali poutníci do chrámu vchodem na západní straně, čelem přímo proti hlavnímu oltáři s obrazem Panny Marie Těšitelky.142 Ti, kteří křížovou cestu nevykonali hned po příchodu, vykonali ji jistě jiný den, neboť bez pomodlení křížové cesty neopustilo poutní místo žádné procesí. A takto na poutě na Dobré Vodě vzpomínal P. Bonfilius Wagner: „...Dobrá Voda měla svůj poutní kalendář, který začínal 1. května a končil 6. listopadu. Každý den v tomto rozmezí patřil určité farnosti, která pravidelně putovala na Dobrou Vodu. Začínaly Nové Hrady na svátek sv. Floriána a poutní sezonu končila poutí farnosti Harbach z Rakouska. Každá farnost vždy byla uvítána před kostelem, poté se šlo průvodem s prapory a korouhvemi za zpěvu a hlaholu zvonů do kostela, kde byly slouženy slavné služby Boží. Odpoledne po mši svaté následovala pobožnost, svátostné požehnání a rozloučení s poutníky...“143
136 137 138 139 140 141 142 143
rozhovory s návštěvníky, 27.5. 2007. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska, c. d., s. 81. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 15. Tamtéž, s. 16. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 16. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 510. Weis, M.: Jihočeské Ave, c. d., s. 128.
6. POUTĚ V DOBRÉ VODĚ DNES Toto kdysi jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst českobudějovické diecéze je po roce 1989 opět společným poutním místem českých, rakouských a německých katolíků. V dnešních dnech dochází k jeho postupnému obnovování a oživování. V roce 1990 byla také obnovena poutní a turistická cesta z Moorbad Harbachu přes hraniční přechod Šejby, který je v poutní sezoně příležitostně otevírán pro pěší poutníky. Současný poutní ruch se však nedá se slávou minulosti srovnat. Do Dobré Vody přijde každoročně asi 30 000 návštěvníků a procesí z asi 250 obcí. Svatému přijímání je přítomno 12 až 13 000 lidí, to je ovšem málo oproti 19. století, kdy podle starých záznamů se k svatému přijímání každoročně dostavilo až 60 000 osob.144 Trvale zde bydlí už jen málo lidí. Obec je využívána spíše na sezónní bydlení. Lidé se sem ale velice rádi a často, třeba i několikrát do roka, vracejí, kvůli vzpomínkám a krásné přírodě. Mnoho z nich jsou často jen turisté, kteří zde nemají žádné vazby z minulosti. Avšak velká řada návštěvníků jsou lidé z okolí, kteří vzpomínají, jak sem jako děti jezdily na poutě s rodiči a prarodiči. Hlavně toto místo navštěvují bývalí sudetští Němci a jejich potomci. Každý návštěvník si omyje oči a ruce ve vodě vytékající do kašniček před kostelem, protože lidé stále věří v ozdravnou sílu mírně radioaktivního pramene.145 Mše svatá je tu sloužena nejen o nedělích a svátcích, ale i o tzv. fatimských dnech každého 13. dne v měsíci. Dříve byla sloužena česká a německá mše zvlášť, dnes je ale nedostatek kněží, a tak se spojila na česko-německou mši.146 Průměrně se nedělní mše zúčastňuje asi třicet lidí. Slaveny jsou tu dvě hlavní poutě. Jedna z nich je pohyblivá a slaví se na svátek seslání Ducha Svatého a druhá pevná pouť je slavena 15. srpna na Nanebevzetí Panny Marie, protože kostel je zasvěcen právě Panně Marii Nanebevzaté. V tyto dny je zde slavena slavnostní mše svatá. Na slavnost se vždy snaží pozvat českobudějovického biskupa. To se každý rok nedaří, ale vždy přijede alespoň biskupský vikář nebo vyšebrodský opat.147 Na poutě sem jezdí všichni, kteří o nich vědí. Každá farnost se vždy nejdříve telefonicky ohlásí. Snaží se dodržovat pořadí, v jakém sem farnosti putovaly v minulosti, ale například Harbach dříve pouť končil a dnes chodí už první červencovou neděli.148 Dnes už se nechodí do kostela přes ambit, jako to bylo zvykem dříve, ale chodí se rovnou do kostela. Pouze poutě z Rakouska a Německa často chodí ambitem, ale nemodlí se křížovou cestu, 144 145 146 147 148
Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 16. rozhovory s návštěvníky, 27. 5. 2007 Albert, L., rozhovor Albert, L., rozhovor Albert, L., rozhovor
nýbrž zpívají mariánské písně149. Farnosti spadající pod Nové Hrady se zde schází každého 13. v měsíci o tzv. fatimských dnech. V poslední době se přidaly i farnosti Trhové Sviny a Kaplice. Na Dobrou Vodu se sjedou dva autobusy. Jeden jede přes Trhové Sviny, Olešnici a Nové Hrady a druhý autobus jede přes Kaplici, Blansko, Hradiště, Benešov nad Černou a Rychnov u Nových Hradů. Připomíná se zde zjevení Panny Marie ve Fatimě roku 1917.150 Začátek je vždy v pět hodin odpoledne. Lidé se shromáždí u vchodu do ambitu a průvod jde ambitem se svíčkami za zpěvu Písně k Panně Marii Fatimské, která se zpívá i v průběhu mše svaté. Poté je sloužena mše svatá. Po svatém přijímání na konci mše se zhasne kostel, rozsvítí se opět svíčky a modlí se: Zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie Neposkvrněné Srdce Panny Marie, plný důvěry přicházím k Tobě. Chce se Ti celkem zasvětit jako Tvoje dítě. Navždy se Ti zasvěcuji a daruji. Zasvěcuji Ti celý svůj život, svoji duši a svoje schopnosti, radost i úspěch. Vše, čím jsem, co mám a co dělám, vše nechť je Tvým majetkem a vlastnictvím. Bez jakékoliv výhrady nechávám vládnout Tvoje Neposkvrněné Srdce nade mnou, nad mojí rodinou a nad všemi, které mi chceš svěřit. Chci pořád myslet na to, že Ti patřím, že mě vedeš a ochraňuješ. Neposkvrněná Matko, slibuji Ti, že Ti budu zasvěcovat oběti a snažení každého dne, že se budu s láskou k Tobě modlit růženec a oslavovat Tvoji památku, a tak usmiřovat Boha za všechny urážky a Tobě způsobené bolesti. Matko, jsem Tvůj teď i navěky. Skrze Tebe a s Tebou chci navždy zcela patřit Ježíši. Amen. Za zmínku stojí i pozoruhodná tradice poutí k Panně Marii Dobrovodské. Ta vznikla po 2. 149 150
Albert, L., rozhovor Albert, L., rozhovor
světové válce v roce 1951 v německém Sinsheimu, malém městečku v Bádensku-Wittembersku. Založili ji zde vysídlenci z Novohradských hor a dodnes se účastní těchto poutí ke kopii Panny Marie z Dobré Vody, která je uložena v místním kostele sv. Jakuba, tisíce věřících.151 Napodobeninu dobrovodského obrazu vytvořil Hans Thurn pocházející od Nových Hradů a žijící ve Vídni. Obraz byl vysvěcen 26. srpna 1951. Mezi zakladatele této tradice patřila rodina Gabath, jejíž členové bývali kostelníky na Dobré Vodě, dále pak Franz Kropsbauer a Johann Pachner.152 V současné době, od roku 1992, ze Sinsheimu pořádají i každý čtvrtý rok poutě na Dobrou Vodu. Asi čtyřikrát do roka se zúčastňuje mší hrabě Buquoy a poutní místo navštěvuje i hraběnka Margaret.153
151 152 153
Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 511. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 39. Albert, L., rozhovor
7. DALŠÍ POUTNÍ MÍSTA NOVOHRADSKA Druhým největším poutním místem na Novohradsku je Svatý Kámen (něm. Maria Schnee beim Heiligen Stein). Toto poutní místo patří do farnosti Rychnov nad Malší a leží devět kilometrů jižně od Kaplice.154 Má mnoho společného s Dobrou Vodou. Stejně jako na Dobré Vodě i zde je vznik poutního místa spojen s legendou o zjevení Panny Marie. Ta se zde zjevila s Ježíškem na velkém balvanu už někdy kolem roku 1500. Balvan, který dostal název Svatý kámen, se později rozdělil na dvě části na znamení pravdivosti zjevení. Rozdělené části se mají zase postupně přibližovat a spojí se, až nastane soudný den. 155 Podle jiné verze se kameny od sebe naopak vzdalují a konec světa má nastat, až bude mezi nimi mezera velká tak, že jí projede vůz se senem.156 Nad balvany byla vystavěna kaple (tzv. kaple Zjevení). První zmínka o uzdravení v souvislosti se Svatým Kamenem popisuje událost z roku 1634, kdy se podivuhodně zahojila spálená ruka tříleté dcerky zedníka Šimona Stepingera.157 Kapli nad balvany a malý kostelík Panny Marie Sněžné v jejím sousedství dala vystavět abatyše českokrumlovského konventu klaristek Kristýna Pöprlová a kněžna Anna Marie z Eggenbergu roku 1655. Roku 1701 rozšířila kostelík o větší loď abatyše Beatrice Vintířová. Kostel byl vysvěcen až 5. srpna 1744. Ke slávě poutního místa přispělo i získání těla starokřesťanské mučednice sv. Konkordie, umučené roku 258 v Římě. Roku 1778 jej sem darovali krumlovské klaristky.158 Kromě kostela a kaple tu stejně jako Na Dobré Vodě nalezneme pramen léčivé vody, který vyvěrá do studniční kaple. Z nedalekého Rychnova nad Malší vede ke kostelu sedm výklenkových kaplí, zastavení k rozjímání „Sedmi bolestí Panny Marie“.159 V letech 1655-1752 vykonávali ve Svatém Kameni duchovní službu cisterciáci z Vyššího Brodu podobně jako na Dobré Vodě. V letech 1848-1854 na Svatém Kameni působili redemptoristé, vyhnaní z Vídně, a vystavěli při kostele klášter a ambity. V letech 1895-1924 je nahradili kněží kongregace bratří Nejsvětější Svátosti. Ženská větev této kongregace zde od téhož roku vydržela až do roku 1950. Potom již následovala zkáza poutního kostela i poutního místa.160 Po druhé světové válce dopadl Svatý Kámen snad ještě hůř než Dobrá Voda. Ocitl se 154 155 156 157 158 159 160
Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 511. Tamtéž, s. 511. Hloušek, P. a kol.: Čekokrumlovsko, Novohradské hory, c. d., s. 83. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 511. Tamtéž, s. 511. Tamtéž, s. 511. Tamtéž, s. 511.
v hraničním pásu a přístup sem byl veřejnosti zakázán. Celý areál chátral a mobiliář byl ze značné části rozkraden nebo spálen. Z kostela bylo zřízeno skladiště materiálu a později ovčinec. Věž využívalo vojsko pohraniční stráže jako pozorovací hlásku. Roku 1975 byla z důvodu dezolátního stavu zbořena i tři ramena ambitu a klášteříčku, který přiléhal k presbytáři a kapli Zjevení. Ztratil se barokní obraz Panny Marie Sněžné na Svatém Kameni z hlavního oltáře. Nezvěstná je i původní dřevořezba Madony s Ježíškem, která bývala umístěna v kapli Zjevení na jednom z balvanů. Ostatky sv. Konkordie byly převezeny do bezpečí a dodnes se nacházejí na jiném místě.161 Odsunutí němečtí katolíci z této oblasti, podobně jako odsunutí němci z Dobré Vody v Sinnsheimu, si v letech 1983-1984 postavili na Hiltschnerbergu na rakouské straně poblíž Svatého Kamene kostelík Maria Schnee, který jim připomínal ztracené poutní místo, na něž bylo z tohoto návrší vidět. Hlavními iniciátory stavby byla rodina Ludwiga Sturanyho. Kostelík, jehož dispozice a některé prvky připomínají původní kostel, posvětil 5. srpna 1984 Florian Pröll, opat z premonstrátského kláštera ve Schläglu.162 Po roce 1989 se spojili čeští a rakouští katolíci k obnově původního poutního místa na Svatém Kameni v Čechách. V roce 1991 byla dokončena obnova kaple Zjevení a roku 1993 posvětil tehdejší biskup Antonín Liška opravený kostel.163 Dalším poutním místem je kostel Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů. Jeho počátky sahají nejméně do 16. století. Podle legendy se zde jednomu měšťanovi zjevili tři bíle odění mládenci a zpívali verš proroka Izajáše: „Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů“ a přikázali mu postavit zde kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Původně tu skutečně stávala dřevěná kaple, u níž přebýval poustevník. Za peníze ze sbírek věřících se v letech 1651-1652 postavila kaple zděná. Nedaleko kaple vyvěral pramen, který měl léčebné účinky, proto zde obdobně jako na Dobré Vodě byly zřízeny menší lázně. Kvůli zamokřenému terénu byla ale kaple staticky narušena a stržena. Místo ní byl nedaleko na mírném návrší postaven Karlem Albertem Buquoyem v letech 1705-1708 kostelík. Bohužel ani zde neznáme stavitele a architekta. V době barokní v Trhových Svinech působilo Bratrstvo Nejsvětější Trojice, které zde každoročně pořádalo devět slavností. V dnešních dnech je kostel soustavně ohrožován krádežemi. Proto je interiér téměř zcela vyklizen. Poutě na slavnost Nejsvětější Trojice se ale stále udržují.164 Smutný osud potkal poutní místo Cetviny. Na pravém břehu Malše u hranic s Rakouskem je založili kolonisté již ve 13. století. Po roce 1945 byla obec zcela vysídlena, a protože ležela v blízkosti „železné opony“, začalo se s její systematickou likvidací. Zůstal jen jediný dům, hřbitov, 161 162 163 164
Tamtéž, s. 511. Tamtéž, s. 511. Tamtéž, s. 511. Tamtéž, s. 513.
kašna, pomníček padlým v 1. světové válce a kostelík Narození Panny Marie, který je raně gotickou stavbou ze 14. století. Díky úsilí občanského sdružení Cetviny a rodáků byl chátrající kostel zachráněn a v září 2003 došlo k jeho znovuvysvěcení.165 Dalším poutním místem na Novohradsku je obec Svatý Jan nad Malší. Leží nedaleko Velešína. Vzniklo v roce 1786. Již předtím tu však stála kaplička, která byla v letech 1778-1782 přestavěna na barokní kostel sv. Jana Nepomuckého. Původní usedlosti, které se v obci dochovaly, jsou památkově chráněny.166 Jedním z nejstarších poutních míst v jižních Čechách jsou Doudleby. Už v 15. století zde byl v kostele sv. Vincenta uctíván deskový obraz Madony s Ježíškem. Podle legendy tvář Panny Marie slzela, když si obraz z kostela do svého příbytku přenesl jeden z doudlebských kněží.167 Obrázek Panny Marie Dobré Rady byl taktéž uctíván v Pohoří na Šumavě. V letech 17831791 tu dal Jiří Buquoy postavit kostel. Hlavní poutě se zde konaly na svátek Jména Panny Marie. Po druhé světové válce se obec ocitla v hraničním pásmu a byla postupně zbořena. Zůstal zde jen zdevastovaný kostel a několik zřícenin domů. Přesto se každoročně konají v září poutě k Panně Marii Dobré Rady.168 Pohoří v minulosti taktéž proslulo malováním náboženských obrázků na sklo.169 Malé poutní místo vzniklo u pramene v Údolí u Nových Hradů, který rovněž proslul léčivými účinky, a to zejména v případě očních nemocí. Roku 1790 tu byla postavena kaple. Ta byla v době komunistického režimu zbořena. Dnes se tu nachází pouze boží muka a studánka.170 Nedaleko obce Soběnov stojí kaple Panny Marie „V hájku“. Podle legendy stojí v místech, kde se kdysi shlukli mravenci do podoby kříže. Podle proroctví to prý znamenalo, že sem v budoucnu budou přicházet mnozí poutníci.171 Významnějšími poutními místy na rakouské straně Novohradských hor jsou například barokní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v městečku Hoheneich, Maria Trost bei Rohrbach s poutním kostelem Narození Panny Marie, Waldstein a Maria Pötsch v Horních Rakousích.172
165 166 167 168 169 170 171 172
Hloušek, P.: Českokrumlovsko, Novohradské hory, c. d., s. 84. Tamtéž, s. 81. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 514. Tamtéž, s. 515. Hloušek, P.: Českokrumlovsko, Novohradské hory, c. d., s. 76. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 514. Tamtéž, s. 515. Tamtéž, s. 516.
ZÁVĚR Pouť není jen záležitostí minulosti, ale je oblíbena i v dnešních dnech, a to i přesto, že změnila svou podobu. Cesta na poutní místo už nebývá strastiplnou. Místa se stala snadněji dostupná a lidé často dávají větší přednost pohodlí. To ale nemusí být pravidlem. Pro někoho je putování na poutní místo plné odříkání a sebezapření stále neodmyslitelnou součástí pokání a velkým osobním prožitkem víry. Poutě mají stále pro lidi velký osobní i náboženský význam. Příkladem je třeba velké poutní místo Czestochowa v sousedním Polsku, kam každoročně za Pannou Marií putují procesí z celého Polska i několik dní. Dokazuje to také řada oživených poutních míst u nás, mezi nimi i Dobrá Voda u Nových Hradů. Toto poutní místo prošlo několika stoletími, přežilo i obě světové války. Na jeho charakteru se podepsala řada vývojových etap - doba vrcholu slávy od 18. do počátku 20. století, stejně tak úpadek a chátrání v době válek a komunistického režimu. Přesto však nikdy nevymizelo z paměti lidí, kteří se sem vždy vraceli a díky nimž bylo zase obnoveno. Dobrá Voda vznikla v době baroka u léčivého pramene, jako řada jiných poutních míst v Evropě situovaných do atraktivního přírodního prostředí. Tato místa údajných zjevení a zázraků byla záměrně volena u studánek a pramenů, v lesních tišinách, na výšinách a kopcích, z nichž mnohé poutní chrámy dominovaly okolní krajině a z daleka přitahovaly zraky pocestných.173 I Dobrá Voda je z daleka viditelná a působí na poutníka mimo jiné svou monumentálností a nádhernou přírodou, která mnohdy vede k zamyšlení nad vlastním bytím. V dnešních dnech tato barokní stavba ležící v Novohradských horách, nedotčeném koutu jižních Čech, přitahuje svou historií a atmosférou. Bydlí zde již málo obyvatel, ale lidé toto místo stále navštěvují, věří v léčivou sílu pramene a udržují tak poutní tradici, i když už ne v takové míře, jako kdysi. Na úpadek měla vliv řada činitelů – špatná dostupnost místa, válka, požár v roce 1949, ale hlavně vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce a vytvoření pohraničního pásma. Přesto je Dobrá Voda stále významným a důležitým poutním místem jižních Čech a hlavně Novohradska. Na Dobrou Vodu přicházelo v poutní sezoně mnoho procesí, která zachovávala různé zvyklosti. V průběhu času se však charakter a průběh poutí změnil. Poutníci sem už většinou nepřicházejí pěšky v průvodech s prapory a krojovanými dívkami, ale přijíždí v autobusech. Nedodržuje se ani zvyk křížové cesty v ambitu. Těžko by se tu rovněž hledal stánek s upomínkovými předměty a svatými obrázky. Stále se zde ale dodržuje poutní kalendář od svátku sv. Floriána do svátku sv. Linharta. Zajímavé jsou také nově vzniklé tradice fatimských dnů nebo 173
Jeřábek, R.: K filiacím některých charakteristických znaků mariánských poutních míst v Evropě. Národopisná revue 8, 1998, s. 69.
pouť rodáků z Dobré Vody v Sinsheimu. Ohledně Dobré Vody se ještě nabízí řada otázek. Například se stále vedou dohady, zda je milostný obraz Panny Marie replikou sochy ze Štýrského Hradce, nebo zda byl předlohou obraz v Maria Trost am Rohrbachberg. Dodnes také není znám architekt a stavitel poutního kostela. Zajímavé by mohlo být rovněž vypátrání potomků některých lidí, kteří se v Dobré Vodě uzdravili. Obnovené poutní místo Dobrá Voda u Nových Hradů dokazuje, že poutní tradice neumírá. Pouť a putování na poutní místa přesto, že mění svůj charakter, má stále velký význam pro život lidí, i když už není takovým fenoménem, jako byla třeba v době barokní. Zůstává důležitou součástí jejich víry, ale také společenského života.
LITERATURA Boháč, Z.: Poutní místa v Čechách. Praha: Debora 1995. Černý, J.: Poutní místa Českobudějovicka a Novohradska. České Budějovice. Veduta 2004. Dibelková, I.: Poutní místa v Čechách. Praha: Olympia 2004. Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život. Praha: Baset 2006. Dvořáková, H.: Dva aspekty projevu současné zbožnosti na příkladě poutí do Žarošic a na Turzovku. Národopisná revue 8 (35),1998, s. 91-101. Farní okénko. Borotinský zpravodaj 35, 1995, 15. Hloušek, P. a kol.: Českokrumlovsko, Novohradské hory, turistický průvodce. Praha: Kartografie 2004. Jeřábek, J.: K filiacím některých charakteristických znaků mariánských poutních míst v Evropě. Národopisná revue 8 (35), 1998, s. 69-90. Koblasa, P.. Novohradským jihem. Rudolfov: Jelmo 1997. Koutecká, H.: Stručný místopis mariánské úcty v Čechách a na Moravě. Praha: Portál 1992. Kroupa, S.: Zázraky před jižní hranicí. Pohled z Novohradských hor do měst a vesnic v jižní části roviny třeboňské. České Budějovice: Veduta 2005. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost. 300 Jahre Brünnl-50 Jahre Sinsheim. Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko. České Budějovice: Dona 1992. Royt, J.: Křesťanská pouť po barokních Čechách. Český lid 79, 1992, s. 323-332. Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad 1992. Weis, M.: Jihočeské Ave. Semily: Arista 2001. Rozhovory Libor Albert, 13. 3. 2007 Návštěvníci Dobré Vody, 27. 5. 2007
PŘÍLOHY
SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1 Mapa Dobrá Voda a okolí Obr. 2 Dobrá Voda; originál mapy stabilního katastru, 1826174 Obr. 3 Dobrá Voda, pohled od Horní Stropnice, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 4 Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, pohled z boku, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 5 Dobrá Voda, pohled směrem na Hojnou Vodu175 Obr. 6 Kostel Nanebevzetí Panny Marie, pohled zezadu, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 7 Dvouramenné schodiště před kostelem, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 8 Pieta v kapli pod schodištěm, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 9 Kupole kostela, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 10 Hlavní oltář s obrazem Panny Marie Dobré Rady, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 11 Obraz Panny Marie Dobré Rady, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 12 Varhany v kostele, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 13 Boční oltář na levé straně, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 14 Kazatelna s alegorickými sochami, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 15 Poutní prapor z Dobré Vody, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 16 Půdorys kostela Nanebevzetí Panny Marie176 Obr. 17 Původní pramen nad kostelem, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 18 Kříže u původního pramene, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 19 Fara v Dobré Vodě, Eva Drhovská, 11. 3. 2007 Obr. 20 Stará pohlednice z Dobré Vody177 Obr. 21 Dobrá Voda, rytina z 18. století178 Obr. 22 Dobrá Voda, pohlednice z počátku 20. století179 Obr. 23 První milostný obraz Panny Marie Dobré Rady z roku 1701180 Obr. 24 Druhý milostný obraz zničený roku 1841 bleskem181 Obr. 25 Znak Dobré Vody, kresba M. Milec182 Obr. 26 Poutníci před kostelem Nanebevzetí Panny Marie183
174
Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. Mörtl, O., Svoboda, M.: Kaplicko a Novohradsko, c. d., s. 72. 176 Štrejn, Z.: Dobrá Voda u Nových Hradů: poutní kostel Panny Marie, c. d., s. 23. 175
177
Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 4.
178
Tamtéž, s. 14 Dudák, V. a kol.: Novohradské hory: příroda, historie, život, c. d., s. 180 Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 18. 179
181 182 183
Tamtéž, s. 19. Koblasa, P.: Novohradským jihem, c. d., s. 16. Mayer, B.: Wallfahrt zum Gnadenbild Maria Trost, c. d., s. 68.
Obr. 27 Pouť v Dobré Vodě184 Obr. 28 Votivní obrazy185
184 185
Tamtéž, s. 68. Tamtéž, s. 27.
Obr. 1 Mapa Dobré Vody a okolí
Obr. 2 Dobrá Voda, katastrální mapa
Obr. 3 Dobrá Voda, pohled od Horní Stropnice
Obr. 4 Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, pohled z boku
Obr. 5 Dobrá Voda, pohled směrem na Hojnou vodu
Obr. 6 Kostel Nanebevzetí Panny Marie, pohled zezadu
Obr. 7 Dvouramenné schodiště před kostelem
Obr. 8 Pieta v kapli pod schodištěm
Obr. 9 Kupole kostela
Obr. 10 Hlavní oltář s obrazem Panny Marie Dobré Rady
Obr. 11 Obraz Panny Marie Dobré Rady
Obr. 12 Varhany v kostele
Obr. 13 Boční oltář na levé straně
Obr. 14 Kazatelna s alegorickými sochami
Obr. 15 Poutní prapor z Dobré Vody
Obr. 16 Půdorys kostela Nanebevzetí Panny Marie
Obr. 17 Původní pramen nad kostelem
Obr. 18 Kříže u původního pramene
Obr. 19 Fara v Dobré Vodě
Obr. 20 Stará pohlednice z Dobré Vody
Obr. 21 Dobrá Voda, rytina z 18. století
Obr. 22 Dobrá Voda, pohlednice z počátku 20. století
Obr. 23 První milostný obraz Panny Marie Dobré Rady z roku 1701
Obr. 24 Druhý milostný obraz zničený roku 1841 bleskem
Obr. 25 Znak Dobré Vody, kresba M. Milec
Obr. 26 Poutníci před kostelem Nanebevzetí panny Marie
Obr. 27 Pouť v Dobré Vodě
Obr. 28 Votivní obrazy