Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Studijní obor: Etnologie
Miroslav Havlík
TĚŠICKÉ BÚDY Příspěvek ke studiu jihomoravského vinohradnictví a vinařství Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Miroslav Válka, PhD. Brno 2010
-1-
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval
samostatně
s vyuţitím
uvedených pramenů a literatury.
Miroslav Havlík -2-
OBSAH: 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 4 2. HISTORIE VINAŘSTVÍ NA JIŢNÍ MORAVĚ ................................................................... 9 2.1. Nejstarší doklady vinohradnictví na Moravě .................................................................. 9 2.2. Rozvoj vinařství na Moravě ve středověku a raném novověku .................................... 14 2.3. Horenské a viniční řády................................................................................................. 17 2.4. Od úpadku vinařství po třicetileté válce po patent Josefa II. ........................................ 20 2.5. Zeselštění vinohradnictví v 19. století........................................................................... 24 2.6. Spolkový ţivot vinaře ve 20. století .............................................................................. 26 3. VINNÉ BÚDY NA SLOVÁCKU........................................................................................ 29 4. TĚŠICKÉ BÚDY ................................................................................................................. 32 4.1. Kukvice ......................................................................................................................... 33 4.2. Těšice ............................................................................................................................ 42 4.3. Těšické vinohrady ......................................................................................................... 47 4.4. Stavba vinného sklepa ................................................................................................... 51 4.5. Vinařské lisy .................................................................................................................. 53 4.6. Vinařský nůţ ................................................................................................................. 63 4.7. Osobnosti Těšických búd .............................................................................................. 64 5. KATALOG VINOHRADNICKÝCH STAVEB V LOKALITĚ TĚŠICKÝCH BÚD ........ 72 6. ZÁVĚR................................................................................................................................. 82 7. PŘÍLOHY............................................................................................................................. 84 7.1. Grunty a jejich hospodáři v Těšicích............................................................................. 84 7.2. Terminologický slovník ................................................................................................ 91 8. PRAMENY A LITERATURA ............................................................................................ 92 8.1. Prameny nepublikované ................................................................................................ 92 8.2. Pouţitá literatura ........................................................................................................... 93
-3-
1. ÚVOD „Vţdycky jsem býval nadšen slováckými búdami proto, ţe jest v nich všude tolik milého půvabu, někdy tolik klidu a jindy tolik veselosti...“ píše v úvodu svého článku o slováckých vinných „búdách“ Josef Klvaňa.1 Vyznává se zde z dojmu, který na něj udělaly drobné vinohradnické stavby tak typické pro nejjiţnější část Moravy. Co zákoutí Slovácka, úrodného vinorodého kraje, to trochu odlišná, ale zároveň i stejná malebnost vinných sklepů. Rozdíly jsou patrné na první pohled. Výstavné měšťanské sklepy v Mařaticích u Uherského Hradiště, či v Hustopečích se liší od skromných petrovských Plţů nebo sklepů na Kyjovsku. Sklepy dříve roztroušené ve viniční hoře u Mutěnic jsou jiné neţ hustě semknuté uliční řady sklepů v Dolních Bojanovicích a Moravské Nové Vsi. Naopak všechny spojuje útulné posezení před sklepem, uvnitř búdy v malé „izbétce“ i příjemný pobyt tam dole v „kvelbeném“ sklepě v nejtěsnější blízkosti sudů a demiţónů. V nich je ukryto víno bílé i červené, které okouzlilo nejen Klvaňu před sto lety, ale má sílu stále okouzlovat i ve století jednadvacátém. Vinné sklepy a búdy začaly dříve nebo později vyrůstat všude tam, kde se dařilo pěstovat révu vinnou a především, kde plody této rostliny hrozny dozrávaly do poţadované kvality a sladkosti. Zprvu nenápadně, později stále hustěji se objevují po celé jiţní Moravě vinohradnické stavby. Majitelé jimi především zajišťovali bezpečí a ideální podmínky pro výrobu svých vín. Slouţily jim však i jako přístřeší pro vinohradnické nástroje i pro ně samé v době nepříznivého počasí. Záhy se tyto stavby staly také místem setkávání a druţné zábavy. Jiţní Morava se ve vzpomínkách návštěvníků často spojuje právě s návštěvou vinných sklepů. Příjemné prostředí vinných sklepů v Šidlenách, Nechorách, Na Výmole, v Belegradech2 a jinde proslavila jiţní Moravu a vinné sklepy rozeseté ve většině jihomoravských obcích se staly symbolem tohoto regionu. Vinohradnické búdy a sklepy stavěli zkušení zedničtí mistři i sami vinohradníci s výpomocí sousedů a příbuzenstva.3 Kaţdá lokalita tak získala svůj nezaměnitelný charakter, místní odlišnost od ostatních.4 V některých místech byli vinohradníci uváţlivější a zkušeností
1
KLVAŇA, Josef: Slovácké vinné búdy. Český lid 22, 1913, s. 68. Jedná se o vţité pojmenování areálu více sklepů pohromadě, nebo sklepní uličky: Šidleny v Miloticích, Nechory v Prušánkách, Výmol v Moravské Nové Vsi, Belegrady ve Velkých Bílovicích ale i mnohé další. 3 FROLEC, Václav: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště 1966, s. 14. 4 Například zcela specifickou lokalitou je v tomto směru lokalita Stráţ v obci Vrbice, která svou podobu získala v 50. a 60. letech 20. století díky zednickému mistrovi Františku Michnovi. Průvodce sklepními uličkami jiţní Moravy. Brno 2007, s. 203–204. 2
-4-
svých předků si váţili více. Své búdy přizpůsobovali místnímu zaţitému zvyku a osvědčené podobě. Především pak do začátku 20. století bylo respektování stavební tradice nepsaným, ale pevným pravidlem. Později však, především vlivem událostí 20. století, se vkus majitelů vinohradnických staveb značně proměňuje. Slovácko tak ukrývá lidové stavby, které vynikají svou jednotou. Jmenovat můţeme například vesnickou památkovou rezervaci Petrov - Plţe5 či Blatnici – Starou Horu6. Vinné sklepy jsou soustředěny ale také do sklepních uliček a vinohradnických areálů, které ve své podobě odráţí vývoj celého 20. století. Tento případ se týká i lokality zvané Těšické búdy. Počet drobných soukromých vinařů, pro které se stalo pěstování vinné révy naplněním jejich volného času, postupně ubývá. Vesnickou kulturu na jiţní Moravě, kde jsou příhodné podmínky pro pěstování vinné révy, však stále více ovlivňují mladí vinaři, pro které se stalo pěstování vinné révy nebo výroba vína zaměstnáním. Jiţ neobhospodařují malou výměru vinice starými a osvědčenými zděděnými metodami předávanými z generace na generaci, ale zavádějí do své činnosti nejmodernější technologické postupy. S rozvojem vinařské turistiky pak pohled na tradiční vinařství na Moravě nabývá zcela nových rozměrů.7 S cílem po originalitě nebo s návratem ke staré dobré tradici pátrají pak sami vinaři i manaţeři vinařských podniků a spolků v etnografické a historické literatuře s jediným cílem, nalézt zde něco zajímavého, co jejich produkt v očích návštěvníků ozvláštní. Zde se pak nachází prostor pro zpracování vinařské tematiky z nejrůznějších pohledů. Vţdyť starobylost mnohdy vyvolává pocit kvality i výjimečnosti. „Ve vinorodých krajích, jakým je jiţní Morava, ovlivňuje vinařství svým způsobem celkový způsob ţivota zdejších obyvatel...“ píše Václav Frolec o tom, co platí dodnes, i kdyţ moţná v trochu pozměněné podobě neţ v 80. letech 20. století. Podnikatelé ve vinařství se stávají i mecenáši a organizátory kulturních akcí. Je jim vlastní starost o tradice a zvyky, pořádání koštů vín, gastronomických festivalů či tradičních folklórních akcí, které jsou vţdy spojeny s jejich vínem a pro ně tím pádem i s reklamou. Právě na jiţní Moravě, kde se folklórní tradice více neţ kde jinde snoubí s vinařskou kulturou, je zájem o historii
5
Výnosem Ministerstva kultury Československé republiky vyhlášeného dne 15. září 1983 pod číslem 14442/83– VI/1, http://pamatky.kr–jihomoravsky.cz/prapz_16.shtml, 30.11.2010. 6 Nařízením vlády České republiky, vyhlášeným dne 24.května 1995 pod číslem 127/ 1995, http://pamatky.kr– jihomoravsky.cz/prapz_17.shtml, 30.11.2010. 7 Zde je především důleţité vzpomenout aktivity nadace Partnerství a projektu „Moravské vinařské stezky“, na kterých lze provozovat agroturistiku, např. na jízdních kolech, http://www.stezky.cz/, 12.11.2010.
-5-
i současnost vinařství na svém místě. Vinařství ovlivňuje celkový způsob ţivota jihomoravských obcí a je výsledkem staletého vývoje. Ve své práci rozlišuji pojmy vinohradnictví, tedy práci především ve vinicích, jejíţ hlavním cílem je výsadba a pěstování vinné révy k produkci hroznů, sklizeň hroznů nebo révových roubků, výsadba a pěstování révy podnoţové či výroba sazenic.8 A vinařství, které je sice chápáno také v širším pojetí, zahrnující i pojem vinohradnictví, v této práci však bude pod tímto pojmem myšleno především tzv. sklepní hospodářství, tj. pouze zpracování hroznů na víno a jeho ošetřování.9 Toto rozdělení se jeví jako účelné zvláště v dnešní době, kdy můţeme v mnoha vinařských oblastech jiţní Moravy pozorovat nejen součinnost vinohradnictví a vinařství na jednom místě, ale i naprosté oddělení, kdy se pěstitelé zabývají např. pouze produkcí hroznů, nebo naopak pouze výrobou vína i z hroznů importovaných ze zahraničí. Málokterá sklepní ulička vinařských obcí můţe na tak malém prostoru říct tolik co Těšické búdy. Počtem vinných sklepů se řadí mezi ty nejmenší, ale i nejpestřejší. Při bliţším pohledu totiţ zjistíme, ţe ve skupince objektů jsou zastoupeny snad všechny etapy vzniku a vývoje vinařských búd na jiţní Moravě od konce 18. století. Vedle čtyř nejstarších sklepů z počátku 19. století a dvou sklepů s pouze zastřešeným vchodem stanovým přístřeškem stojí sklepy vystavěné v průběhu 19. století, sklepy z první poloviny 20. století ještě svázané tradicí i sklepy z druhé poloviny 20. století ovlivněné jiţ dobou socialismu s břízolitovými omítkami a vyškrabávanými sgrafity od „lidové malérečky“. Objevíme zde sklepy samostatně stojící, tak jak je hospodáři postupně stavěli roztroušeně podél cesty u svých vinohradů, i sklepy semknuté do uliční řady. Zjistíme, ţe v Těšických búdách slouţí sklepy nejen drobným vinařům všech generací, ale i velkovinařům, pro které se stalo jiţ vinohradnictví a vinařství zdrojem obţivy a museli tedy i svůj sklep, v daném případě jiţ výrobní prostory, své vinařské činnosti přizpůsobit. Jsou zde však i sklepy, které se rozhodli jejich stavitelé postavit nejen k výrobě vína a občasnému posezení, ale jejich stavbu pojali natolik velkoryse, ţe se mohli v současnosti do objektů nastěhovat a dnes jim slouţí jako jejich trvalé obydlí, které splňuje všechny poţadavky a nároky na moderní bydlení. Těšické búdy v sobě skrývají sklepy, ve kterých se vínům stále dobře daří a jejich majitelé jsou na ně právem hrdi. Jsou zde však i sklepy, kde se jiţ víno nevyrábí a jejich sklepní prostory slouţí spíše k úschově ovoce nebo
8 9
VONDRÁČEK, Milan (red.): Velký vinařský slovník. Praha 2007, s. 228. Tamtéţ, s. 225.
-6-
v horším případě i jako skladiště nepotřebných věcí. Najdete zde i zástupce sklepů, které se rozhodl majitel zakoupit ne s cílem vlastní produkce vín, ale se záměrem uţívat búdy a sklepa jen jako rekreačního objektu. Výzkum této lokality jsem si tedy nevybral náhodou. Právě zde je moţné zkoumat rozvoj více jak 200 let vinařství v tomto kraji. Mimo jiné můţeme na této malé lokalitě doloţit desítku vřetenových lisů od nejstaršího z roku 1802 po nejmladší z roku 1912, které se buď zachovaly, nebo o nich byly zjištěny alespoň základní informace. Sklepy však ukrývají i tovární kovové vinařské lisy nejrůznějších konstrukcí a všech velikostí i různé úrovně řemeslného zpracování. Těšické búdy se však staly i v minulosti objektem výzkumu nejen Václava Frolce, ale i Antonína Kuriala, jehoţ výzkumy zachytili hned dva vinné sklepy z této oblasti.10 Těšické búdy zaţily jiţ své nejslavnější chvíle i doby úpadku. Období, kdy do těchto míst proudilo mnoţství návštěvníků i doby, kdy sem zavítal jen některý z majitelů, aby zkontroloval svůj majetek. Byly svědkem veselí a všeobecné zábavy i místem klidu. Při výzkumu dané lokality v letech 2007 aţ 2009 jsem se opřel především o detailní znalost prostředí. Respondenti11 byli oslovováni pro cílené zjištění základních informací. Nejvíce znalostí však mohl pozorovatel získat přirozeným způsobem, metodou oral history. Při běţném setkání u búdy nebo z rozhovorů ve sklepech samotných. Kromě tohoto zdroje informací však bylo vyuţito podrobného studia archivních pramenů. Především z fondu Velkostatku Hodonín, který je deponován v Moravském zemském archivu, či z fondů Státního okresního archivu v Hodoníně a Masarykova muzea v Hodoníně a obecních kronik. Takto byly ověřovány a zpřesňovány kusé a nepřesné informace získávané od respondentů. Pro pochopení dané problematiky bylo nutné i studium odborné literatury týkající se vinařství i monografií a vlastivědných prací o jednotlivých obcích v nejbliţším okolí zkoumané lokality. Základní poznatky o jihomoravském vinařství můţeme čerpat z díla
10
KURIAL, Antonín: Katalog lidové architektury. Okres Hodonín. Část sedmá. Brno 2007, s. 108 – 111. Nepřímými informátory se stala většina majitelů sklepů v Těšických búdách. Jejich vzpomínky a znalosti dané lokality však nebyly zaznamenávány, protoţe se většinou jednalo pouze o přátelské setkání, kde získané informace byly dále konfrontovány s písemnými prameny a především vzpomínkami pana Pravomila Kotáska, který se 2. února 1923 v Těšicích narodil i 30.července 2010 zemřel. 11
-7-
Josefa Klvani.12 Právním zvyklostem a horenským právům se věnoval především Jaroslav Pošvář.13 Odkaz Václava Frolce14 ve výzkumu tradičního vinohradnictví a vinařství na Moravě je však dosud nepřekonaný.15 Společně s Janem Petrákem se věnoval také vinařským lisům na Moravě.16 V posledních letech se problematikou vinařství zabývalo ve svých diplomových pracích hned několik studentů Masarykovy univerzity, jednalo se však většinou o dílčí studie zabývající se pouze problematikou určité lokality nebo daného fenoménu. Spíše přehledem jednotlivých lokalit, jejich cenných lisoven a viničních tratí se stala práce autorské dvojice Jitky Matuszkové a Věry Kovářů o vinohradnických stavbách na Moravě.17 Věra Kovářů pak společně s Janem Kučou a dalšími se stala autorkou také drobné lokálně zaměřené publikace zaměřené na vinohrady a sklepy v Mařaticích.18 Pozitivně je potřeba hodnotit i aktivitu Moravského zemského archivu, který vydal ve spolupráci s Vinařským fondem výběrové bibliografie k dějinám vinařství na Moravě.19 Důstojného pokračovatele se však dílo Václava Frolce zatím nedočkalo. V roce 1978 přitom Frolec napsal: „Problematika etnografického studia tradičních i současných forem vinohradnictví a vinařství je integrální součástí výzkumu současného venkova, vesnice a městečka. Jde o problematiku velmi sloţitou, v níţ má národopis nezastupitelné místo. Vţdyť vinohradnictví a vinařství nepředstavují jen výrobní procesy, ale i zvláštnosti ve způsobu
12
KLVAŇA, Josef: Vinohrady na Slovensku moravském. Národopisný sborník Českoslovanský 2, 1898, sv. 3, s. 69–80; KLVAŇA, Josef: Vinařství. In: NIEDERLE, Lubor (red.): Moravské Slovensko I., Praha 1918, s. 322– 339. 13 POŠVÁŘ, Jaroslav: Moravské právo hor viničních. Časopis Matice moravské 70, 1951, s. 120–165; Týţ: O původu viničních právních zvyklostí na Jiţní Moravě. Slovácko 7, 1965, s. 82–89. 14 Narozen *27. září 1934 v Ratíškovicích. Zemřel 14. května 1992 v knihovně národopisného semináře na univerzitě v Münsteru. 15 FROLCOVÁ, Věra: Václav Frolec (1934 – 1992). Bibliografická příloha Národopisné revue č. 6. Stráţnice 1994; DOROVSKÝ, Ivan – FROLCOVÁ, Věra – NEKUDA, Vladimír: Vědecký odkaz Václava Frolce (1932– 1992). Brno 1995. K stěţejním pracím Václava Frolce patří především: Vinohradnické stavby na Slovácku (Uherské Hradiště 1966), Tradiční vinařství na Moravě (Brno 1974) a Jihomoravské vinohradnictví (Brno 1984). 16 FROLEC, Václav – PETRÁK, Jan: Vinařské lisy na Moravě. Český lid 54, 1967, s. 31–49. 17 MATUSZKOVÁ, Jitka – KOVÁŘŮ, Věra: Vinohradnické stavby na Moravě. Šlapanice 2004. 18 KOVÁŘŮ, Věra – KUČA, Jan a kol.: Mařatice – Vinohrady. Ze ţivota vinařské dědiny. Uherské Hradiště 2009. 19 SMUTNÁ, Kateřina a kol.: K dějinám a současnosti moravského vinařství. Výběrová bibliografie z kniţních fondů jihomoravských archivů. Brno 2004; SMUTNÁ, Kateřina a kol.: Prameny k dějinám vinařství na Moravě. Tématický soupis z archivních fondů Moravského zemského archivu v Brně, Státních okresních archivů Brno– venkov se sídlem v Rajhradě, Břeclav se sídlem v Mikulově, Hodonín, Uherské Hradiště, Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Znojmo a Archivu města Brna. Brno 2004; ŠTARHA, Ivan: Historie vinařství na Moravě – Pohled do archivních pramenů. Brno 2004.
-8-
ţivota a kultuře i myšlení lidí, kteří se touto speciální oblastí zemědělské výroby zabývají.“ 20 Totéţ platí i dnes po více neţ 30ti letech. A tak alespoň musíme vzít s povděkem dva sborníky z posledních let z konferencí, které se uskutečnily ve Slavkově u Brna21 a v Mělníce22. Na slovenské straně řeky Moravy se pak vinohradnictví věnovala především Ema Kahounová-Drábiková.23 Vzhledem k blízkosti slovenské Skalice pak připomínám i její studii o vinohradnictví ve Skalici.24
2. HISTORIE VINAŘSTVÍ NA JIŢNÍ MORAVĚ 2.1. Nejstarší doklady vinohradnictví na Moravě Starobylost dodává často lidské činnosti na váţnosti. Proto i při studiu vinohradnictví a vinařství na Moravě se často hledá nejstarší doklad nebo zmínka. V této souvislosti je zmiňováno několik historických momentů, které dokládají předpokládanou dlouhou historii tohoto jihomoravského fenoménu.
Nůţ falx nalezený v římském táboře pod Pálavou.
Je především lákavé spojovat počátky vinařství, v oblasti bývalé římské provincie Noricum, s nálezem noţe o délce 28 cm měl ostří dlouhé 18 cm a široké 2,5-3,5 cm při archeologickém průzkumu Římského vrchu u někdejšího Mušova pod Pálavou. Ostří noţe 20
FROLEC, Václav: Etnografické aspekty tradičního a současného vinařství – cíle a metody výzkumu a dokumentace. Národopisné aktuality 15. 1978, s. 13–22. 21 Dějiny vinařství na Moravě. Sborník příspěvků z konference, uspořádané ve dnech 16.–17. září 2004 ve Slavkově u Brna. Brno 2005. 22 KILIÁN, Jan: Trpké býti zdá se? Víno a vinařství v českých zemích ve středověku a v raném novověku. Sborník příspěvků z konference konané v Mělníce 2.–4. dubna 2008. Mělník 2009. 23 KAHOUNOVÁ, Ema: Ľudové vinohradnicke stavby a lisy. Bratislava 1969; DRÁBIKOVÁ, Ema: Človek vo vinici. Bratislava 1989. 24 Táţ: Vinohradníctvo v Skalici. Slovácko 7, 1965, s. 66–81.
-9-
bylo opatřeno na jedné straně mělkým ţlábkem u týlu. Podle zprávy ţateckého rodáka profesora Antona Gnirse byl tento nález učiněn na podlaze v obytné budově římské stanice. Výzkum výše uvedené archeologické lokality probíhal v letech 1926 aţ 1928.25 Nůţ byl navíc datován do období císaře Proba (276-278), který zrušil zákaz výsadby vinic v římských provinciích a podporoval provinciální vinařství i pomocí práce svých legionářů při zakládání vinic. V této době byly římské legie rozloţeny na jiţním Slovensku i na jiţní Moravě a právě v archeologických vykopávkách římské X. legie Legio Decima Gemina Pia Fidelis z Vindobony byl nalezen výše uvedený nůţ. Význam reforem císaře Proba pro rozvoj vinařství v zaalpských zemích je nejvíce patrný v jeho vlastním osudu. V době jeho vlády se stává vývoz vín, především do keltské provincie a Germánie, velmi výnosným. Ovládali jej především obchodníci s vínem, kterým tento obchod dopomohl často aţ k rytířskému (jezdeckému) stavu. Jejich vliv byl natolik velký, ţe vysazování vinic a pěstování révy v provinciích omezovali přísnými nařízeními jiţ v době císaře Domitiana z roku 91 n.l. Počátkem 3. století n.l. však císař Probus ruší zákazy výsadeb vinic v provinciích a podporuje provincionální vinařství i pomocí práce svých legionářů. Toto jeho rozhodnutí se mu stává osudným, kdyţ při kontrole svých vojáků při zakládání vinic v Sirmiu na řece Sávě, dnes Sremska Mitrovica v Srbsku, je jimi ubit.26 Rozvoj vinohradnictví a vinařství na našem území lze však prokazovat jen velmi obtíţně.27 Nůţ zprvu identifikovaný jako vinařský28 však pozdější interpretace zcela zpochybnily. Jaroslav Tejral uvádí, ţe se jedná o tesařský nástroj.29 Podle Měřinského je v současnosti jiţ zcela jasné, ţe se jednalo o tzv. falx, nůţ z výstroje legionářů římských vojsk, který slouţil například k prosekání se neprostupným terénem, odvětvení kmenů apod. Prvními vinařskými noţi na našem území a v nejbliţším okolí jiţní Moravy jsou tedy aţ nálezy noţů se sekuris z doby Velké Moravy ze 7.-8. století z Moravského Svärého Jána a z 9. století ze Starých zámků u Líšně. 30
25
TEJRAL, Jaroslav: Doba římská v oblasti vodního díla. In: STUCHLÍK, Stanislav (ed.): Oblast vodního díla Nové mlýny od pravěku do středověku. Brno 2002, s. 291 – 328; JELÍNKOVÁ, Dagmar – KAVÁNOVÁ, Blanka: Soupis nalezišť z doby římské. In: STUCHLÍK, Stanislav (ed.): Oblast vodního díla Nové mlýny od pravěku do středověku. Brno 2002, s. 329 – 354. 26 KRAUS, Vilém: Vinitorium historicum. Praha 2009, s. 45. 27 VYHŇÁK, Pavel: Příspěvek k nejstarší historii českého respektive moravského vinohradnictví, s. 24–30. 28 MĚŘINSKÝ, Zdeněk: Vinařský nůţ z římské stanice u Mušova. Národopisný věstník českoslovanský 7, 1972, s. 103–112. 29 TEJRAL, Jaroslav: Na hranicích impéria (doba římská). In: PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská. Brno 1993, s. 446–447. 30 Na základě osobního sdělení prof. PhDr. Zdeňka Měřínského, CSc., dne 30. listopadu 2010 v Hodoníně.
- 10 -
Velkomoravské vinařské noţe se sekuris: A) Moravský Svätý Ján, B) Staré zámky u Líšně.
Stejně lákavé je spojovat vinařskou tradici na mikulčickém katastru s pověstí, která se váţe k roku 892 a je zachycena v Kronice české Václava Hájka z Libočan: „LÉTA OSMISTÉHO DEVADESÁTÉHO DRUHÉHO Ludmila kněţna velmi poboţná pohanka urodila Bořivojovi syna, a dáno jemu jméno Spytihněv. I pozval Bořivoj na hody radostné Slavibora Bšovského hraběte muţe velmi vzácného téţ i Lidoslavy manţelky jeho, jenţ to byli rodičové Ludmily kněţny, aby na svou novou rodinu pohleděli, totiţ na Spytihněva, a přitom aby hodovali a radovali se. Pozváni tu byli také i jiní vladykové a zemani na Vyšehrad, a hodovali pět dní pořád zběhlých. Masa zvířecího i rybího také i medoviny bylo bez nedostatku. Jedl jeden kaţdý i pil coţ mu se a pokud mu se líbilo. Nechtějícího ţádný nenutil. Přitom času kdyţ hosté slavně hodujíce kratochvilné věci rozmlouvali. Přišly tu noviny kníţeti a dar od krále Moravského Svatopluka, prve v té zemi neslýchaný. Totiţ sud vína výborného velmi veliký přivezen. Bořivoj učiniv poděkování králi, mnohem větší a znamenitější dary jemu od stříbra i zlata poslal. Sluţebníci okusivše vína, divili se tomu nápoji, prvé v té zemi nikdy neslýchanému. Podali kníţeti, v jiný hodokvašení. Všichni ten nápoj chválili a od toho dne nejprve v Čechách se víno píti začalo. Kdyţ tu se pak všichni hosté rozjeli, kněţna Ludmila, na ţádost manţela svého také toho chváleného nápoje, totiţ vína okusila, a hned ţádala Bořivoje, aby kázal kamenú nádobu udělati a do ní vína nalíti, a postaviti ji
- 11 -
Krosynu Bohyni31. Kníţe na ţádost její to učiniti rozkázal, i nepršal jest před tím ţádný déšť tři měsíce, a jakţ to učinili, té noci spadl hojný déšť na zemi. I domnívali se, a tak všichni pravili, ţe by to Krosyna, za ten nápoj, na Bohu nejvyšším Jupiterovi vyprosila, aby skrze oběť toho vína jich země zvlaţena byla.
Václav Hájek z Libočan: Kronyka česká. 1541 (Vydání z roku 1819).
Nezřízené holdování alkoholu bylo pro Slovany poměrně typické. Týkalo se to však především piva, medoviny a kvasu. Vinná réva rostla na našem území od pravěku planě. Na jiţní Moravě je ještě v 9. století, v době slávy a největšího kulturního vzestupu Velkomoravské říše, doloţena vinná réva špatné jakosti podobná planým odrůdám. Na jihozápadním Slovensku, kde byl vliv římských provincií a rozvinutého vinařství nejsilnější a byly zde i lepší klimatické podmínky, je pokročilé vinařství doloţeno jiţ od 8. století. S nástupem křesťanství v 9. století si však pěstování révy i u nás vynucovaly především liturgické potřeby. Dokládá to mimo jiné i symbolika révy na předmětech uměleckého řemesla, především pak opaskových kováních. Dovoz vín z jiţnějších vinorodých oblastí nebyl jednoduchý, ale především byl velmi nákladný. Kvalitní víno bylo tedy vyhrazeno nejvyšší společnosti, vládnoucím vrstvám a kléru. Je také velmi pravděpodobné,
31
Bohyně Krosina s podobou ţeny s černou tváří zahalenou v rudé říze a drţící na kolenou nahé dítě, které mělo v rukou jablko je uvedena pouze u Václava Hájka z Libočan a proto je moţné nad jejím skutečným kultem vznést pochybnosti. Srov. ATWERI, Jiří: Slovanské pohanství dnes. Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce. Magisterská diplomová práce. Ústav evropské etnologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Brno 2007, s. 71.
- 12 -
ţe vedle kvalitních importovaných vín révových, konzumoval běţný lid i vína ovocná.32 Při archeologickém výzkumu lokality Valy u Mikulčic pak bylo pěstování vinné révy spolehlivě doloţeno od 9. století.33 Rozborem botanických makrozbytků byly metodou plavení a následně detailního mikroskopického zkoumání zjištěny soubory peciček. Jeden byl podobný dnes vzácné révě lesní, ale s jiţ znaky záměrného kultivování. Druhý soubor peciček révy pak vykazoval všechny znaky šlechtění.34 Rozvoj vinařství v Čechách dokládají první nepřímé zprávy aţ od 10. století. Výše uvedená pověst daru Svatopluka doznala v průběhu středověku další vývoj. Ludmila se stala bájnou zakladatelkou vinic mezi obcemi Nedomice a Dřísy u Mělníka. Do Antotajů výroby vína byl posléze zasvěcen i její vnuk svatý Václav. Z této a podobných pověstí vzniká později v Čechách svatováclavská vinařská tradice, v níţ svatý Václav vystupuje jako „Supremus magister vinearum“, tedy nejvyšší perkmistr hor viničních. V této podobě jej zobrazuje i Velislavova bible. Podle legend chodil kníţe Václav i v noci na vinici. Sklízel tam hrozny, sám je lisoval a připravoval z nich víno určené k bohosluţbě.35
Sv. Václav při práci na vinici i při lisování hroznů, vyobrazení ve Velislavově bibli (1325–1349).
Zejména skutečnost, ţe se Těšické búdy nachází dnes jiţ v katastru obce Mikulčic, tedy v bezprostřední blízkosti významného velkomoravského hradiště, můţe svádět
32
GALUŠKA, Luděk: Slované. Doteky předků. O ţivotě na Moravě 6. – 10. století. Brno 2004, s. 41. BERANOVÁ, Magdalena: Slované. Praha 1988, s. 102–103. 34 OPRAVIL, Emanuel: K počátkům vinařství na jiţní Moravě. Slovácko 16–17, 1974–1975, s. 9–12.; OPRAVIL, Emanuel: Původ a rozšíření vinné révy v českých zemích. Vlastivědný věstník moravský 17, 1965, s. 220–228. 35 LUTOVSKÝ, Michal: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 355. 33
- 13 -
k domněnce, ţe pěstování révy vinné bylo v této lokalitě kontinuální jiţ od doby hradištní. Bohuţel však jakékoliv další doklady o rozvoji vinohradnictví aţ do raného novověku v celé oblasti chybí. O významu vinařství na našem území svědčí také fakt, ţe první písemné zmínky o vinohradnictví u nás se nacházejí v nejstarších pergamenových listinách a kronikách. Tyto listiny a zprávy často dokládají určitá vlastnická práva. Nejčastěji panovník předává určitý majetek, vesnici či město, církevním institucím nebo šlechtickým majitelům. Jako součást těchto majetků jsou jmenovány vinice nebo vinný desátek. Brněnský opis Kosmovy kroniky z 15. století pak obsahuje vpisek, který nás informuje o tom, ţe třebíčský klášter jiţ v době svého zaloţení, tedy v letech 1101 aţ 1104, vlastnil vesnice Drnovice, Omice a Tětčice s vinohrady. Nejstarší originální listinou je privilegium Přemysla Otakara I. z roku 1222, kde král stvrzuje rajhradskému klášteru benediktýnů dar desáté bečky vína z vinohradu v Miroslavi, který věnoval klášteru markrabě moravský Vladislav.36
2.2. Rozvoj vinařství na Moravě ve středověku a raném novověku Vinohradnictví a vinařství se na našem území stává podle písemných pramenů významným hospodářským činitelem aţ během 12. a 13. století. Přitom však aţ do 17., respektive do 18. století, dominují v tomto oboru především vrchnosti, kláštery a bohatí měšťané královských měst. Teprve v průběhu 17. a 18. století dochází k tzv. „zeselštění“ vinařství.37 Je nutné si uvědomit, ţe práce na vinici byla ve středověku a raném novověku moţná jen za pomoci námezdní síly z řad nejchudšího obyvatelstva. Proto po dlouhou dobu bylo pěstování révy vyhrazeno pouze řeholním institucím, klášterům a kapitulám, které měly produkci, zejména mešního vína, určenu pro svou potřebu jako eucharistický symbol a součást křesťanské liturgie. Později také v souvislosti s lokací nových sídel bylo zakládání vinic povoleno i privilegovanému měšťanstvu královských měst, které mohlo na náročnou práci ve vinici
36
ŠTARHA, Ivan: Historie vinařství na Moravě. Pohled do archivních pramenů. Brno 2004, s. 3–4. FROLEC, Václav a kol.: Vinohradnictví. Kapitoly z dějinného vývoje od minulosti do současnosti na Moravě a v Čechách. Brno 1973. 37
- 14 -
najímat dostatečné mnoţství dělníků z řad chudších vrstev obyvatel města. V Čechách jsou pak zakládány vinice přímo za hradbami měst Prahy, Loun, Slaného, Ţatce, Mělníka, Litoměřic a jiných.38 Na Moravě se setkáváme s vlastnictvím vinohradů měšťany a drobnou šlechtou i na větší vzdálenosti. Brněnští měšťané zakládají své vinice na Kamenném a Červeném kopci, na stráních nad Pisárkami, Komínem, Jundrovem, na kopci kolem Ţabovřesk, na jiţním úbočí Špilberku, na Kraví hoře, nad Královým Polem, v Obřanech, Maloměřicích, Husovicích a nad Juliánovem. Zakládání vinohradů se však nezastavilo jen v okolí Brna, ale expandovalo i do vzdálenějších míst, například Řečkovic, Medlánek, Soběšic a Ţidenic. Brněnští měšťané a klášterní komunity však nezůstali ani u vinohradů v těchto lokalitách a postupně se svým ekonomickým zájmem pronikali na celé Ţidlochovicko, Hustopečsko, Kloboucko, Mikulovsko a Břeclavsko.39 Výše uvedený výklad sice přímo nesouvisí s lokalitou Těšických búd, nicméně ve svém výčtu nejlépe charakterizuje rozsah podnikání ve vinohradnictví a vinařství nejen u bohatých brněnských měšťanů. Podobně tomu bylo také u měšťanů a klášterů z jiných velkých královských měst. V nejbliţším okolí zkoumané lokality pak k podobné situaci ve vlastnictví viničních tratí církví, šlechtou a měšťany docházelo na katastru obce Čejkovice nebo v Dolních Bojanovicích. Od 13. století se pak formují i největší vinařská centra v okolí měst Ţidlochovic, Hustopečí, Mikulova, Znojma, Dolních Kounic, Stráţnice a Blatnice. Není jistě překvapením, ţe o rozvoj vinařství v českých zemích se zásadně zaslouţil od poloviny 14. století císař Karel IV., kdyţ 16. února 135840 vydal nařízení k zakládání vinic pro Prahu a okolí. Druhým nařízením z 12. května 135841 následně rozšiřuje platnost svého prvního nařízení a viničního řádu na celou zemi a na všechny osoby duchovní a světské. Moudré kroky Karla IV. popisuje císařův současník Beneš Krabice z Weitmile ve své kronice: „A okolo města Prahy dal vysázeti zahrady a vinice a pro ty zahrady a vinice se lid velmi rozmnoţil, zakrátko bylo zbudováno mnoho stavení...“.42
38
PETRÁŇ, Josef a kol.: Dějiny hmotné kultury 1/II. Kultura kaţdodenního ţivota od 16. do 18. století. Praha 1995, s. 674–675. 39 JORDÁNKOVÁ, Hana: Viniční hospodářství brněnských měšťanů do Bílé hory. in: Dějiny vinařství na Moravě. Sborník příspěvků z konference, uspořádané ve dnech 16.–17. září 2004 ve Slavkově u Brna, s. 31– 40. 40 KRAUS, Vilém: Vinitorium historicum, s. 83. 41 Tamtéţ, s. 84. 42 Tamtéţ, s. 85.
- 15 -
Je moţné předpokládat, ţe podobná situace nastala i v mnoha královských městech. Prozíravost Karla IV. korunuje skutečnost, ţe jeho nařízení a viniční řád zůstaly v platnosti po dlouhých 500 let a podporovaly zásadním způsobem rozvoj vinařství v českých zemích. Podobným způsobem se o rozvoj moravského vinařství zaslouţil také bratr Karla IV., markrabě Jan Jindřich. Ţidlochovice se jeho přičiněním staly vedle Hustopečí a Mikulova největší vinohradnickou obcí na Moravě. Vinohradnické práce majitelé vinic ve výše uvedeném rozsahu a vzdálenostech nevykonávali sami, ale najímali si na ně mnoţství odborně zdatných správců a dělníků. Tím také docházelo k odbornému zušlechťování odrůd révy vinné. Tato fáze rozvoje vinařství na českém území vrcholila ve 14. aţ 16. století. Poté městské vinice postupně zanikají vlivem nevhodných klimatických podmínek. Postupně se však vinohradnictví a vinařství dostává i na venkov a oproti staršímu období, kdy produkce vinohradů byla určena především pro městský trh se vinohradnictvím v malých míře začínají zabývat i jednotliví sedláci na venkově. Od 14. století se v Čechách a na Moravě daří také zavádět nové druhy rakouské a burgundské révy, které však vyţadují mnohem lepší pěstitelské znalosti a metody. Nemusí být však určeny jiţ jen pro domácí trh, ale mohou být předurčeny i k vývozu. V tomto období také dochází na nejvýznamnějších lokalitách k ustanovování viničních práv tzv. horenských řádů. V roce 1497 vydává král Vladislav II. Jagelonský i nařízení o povinném zapsání všech vinic do gruntovních knih perkmistrovských, tedy pozemkových, a nařizuje ověřovat kvalitu vína.43 Pro Hodonín a jeho okolí je naopak významnou česky psaná listina Pertolda z Lipé z 24. března 1555, kterou potvrzuje městu Hodonínu svobodný nálev vína od sv. Václava do sv. Valentina a zakazuje jakýkoliv cizí nálev.44 Znamená to, ţe i v okolí Hodonína bylo rozvinuto vinařství. Spolu s vlastnictvím vinic nebo vinných desátků totiţ získávali zprvu některé kláštery i právo vinného šenku z produkce vlastního vinohradu. Vinný šenk byl totiţ jednou ze součástí mílového práva královských měst. Teprve později toto privilegium získávají také poddanská města a městečka, kterým v této době jiţ Hodonín byl. Listina z roku 1555 je však vydána ne panovníkem, ale pozemkovou vrchností, tedy majitelem panství.
43
POKORNÝ, Pavel: Tradiční vinařství na Moravě. Katalog k výstavě. Mikulov 2000, s. 20. SOkA Hodonín, fond AM–H, inv.č. 12, Pertold z Lipé potvrzuje svobodný nálev vína od sv. Václava do sv. Valentina a zakazuje jakýkoliv cizí nálev. 44
- 16 -
2.3. Horenské a viniční řády Tyto horenské řády45 obsahují především organizační normy, předpisy o práci ve vinicích se stanovením mezd, a předpisy o škodách ve vinohradech. Jiţ od počátků vysazování vinic na jiţní Moravě se uţívalo určitých právních zvyklostí. Ty pak byly pravděpodobně od 13. století sepisovány a v písemné formě potvrzovány na jednotlivých lokalitách feudální vrchností. Tento proces trval poměrně dlouhou dobu. Obsahově se však viniční řády od sebe moc neliší. Docházelo totiţ i k jejich přejímání z blízkých i vzdálenějších center. Horenská práva však byla také postupně obnovována. Docházelo k tomu buď po zničení zapsaných práv např. poţárem, o které nebyla v minulosti nouze, či jinou zkázou. Horenská práva také potvrzovala nebo měnila i vrchnost při příchodu na nové působiště. Proto většina nám dnes známých horenských práv pochází aţ ze 17. století, kdy po hrůzách třicetileté války nebyly obnovovány jen vinice, ale i horenská práva, která často potvrzovala nová katolická vrchnost.
SOkA Uherské Hradiště, Archiv města Uherský Brod, ilustrace z Horenské knihy (1582-1618).
45
Oba termíny „horenský“ i „horní“ pro pojmenování organizačních norem pro vzdělávání vinic a předpisů pro práci ve vinohradech jsou správné. Termín „horní“ však můţe vést k záměně s právem hornickým.
- 17 -
Jihomoravské viniční řády rozděluje Jaroslav Pošvář46 obvykle do dvou typů. Na právo mikulovské a ţidlochovické, ve kterém navíc zvláštní skupinu tvoří soubor tzv. práv falkenštejnských. Tato práva jsou pojmenována podle míst původu a zároveň místa nejvyšší odvolací instance. Do skupiny mikulovské patří např. samotný viniční řád mikulovský, ale i horenská práva obcí Bulhary, Bavory, Pavlov, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Mušov a dalších. K ţidlochovickému okruhu se hlásí práva Ţidlochovic, Čejkovic, Pouzdřan, Nosislavi, Stráţnice, Napajedel či Polešovic. Práva uherskobrodská, bořetická, či bzenecká jsou přiřazována k okruhu falkenštejnskému. Rozdíly mezi oběma typy jsou zejména v postizích za přestupky ve vinicích. Mikulovský vzor je mnohem mírnější a jako trest častěji vyměřuje finanční pokutu. Klade také větší důraz na samotné obdělávání vinohradů. Ţidlochovické právo naopak vyniká krutostí a kromě trestu smrti hrozí také utnutím ruky, vyloupnutím oka apod. Tyto kruté tresty jsou známy jiţ v právních ustanoveních na ochranu vinohradů v době východořímské a ze zemědělského zákona Nomos geórgikos z Byzantské říše z počátku 8. století. Tyto kruté horenské řády však nebyly v praxi dodrţovány a častěji musel provinilec sloţit peněţitou pokutu. Je také jen velmi málo zpráv o tom, ţe by byly tyto kruté tresty naplňovány. Zmiňována je nejčastěji a jedině zpráva o popravě hustopečského měšťana dne 9. září 1610 za noční krádeţ hroznů při pranýři na hromadě písku zvláště k tomu nasypanému.47 Ostatní porušení horenského řádu s následkem úmrtí lze spíše přisuzovat nešťastné náhodě nebo neopatrnosti, krutosti či neuváţenosti hlídače viniční hory. Snad jen proto přišla o ţivot těhotná ţena v roce 1780 zastřelená vinohradnickým hlídačem. Snad právě pro tento i jiné případy dochází v roce 1784 k uspíšení ustanovení nových horenských nařízení Josefem II. Některá horenská ustanovení se jiţ ve svém názvu „fulgštejnská“, „fuglštenská“, „volgenštegnská“, „engelštenská“, či „anglištejsnká“ hlásí k dolnorakouskému Falkensteinu a jeho nejvyššímu odvolacímu horenskému soudu. Pohled na současný městys Falkenstein s 461 obyvateli48 leţící nedaleko Mikulova v dolnorakouském Weinviertlu jen stěţí vede k představě, ţe zde zasedal horenský úřad s odvolací kompetencí od Vídně po Brno. Od 6. století byl však tento kraj osídlen slovanským obyvatelstvem a do počátku 12. století byla tato oblast také součástí Moravy. Nejstarší písemné doklady horenského práva se zde
46
POŠVÁŘ, Jaroslav: O původu viničních právních zvyklostí na jiţní Moravě. Slovácko 7, 1965, s. 82–89. Temtéţ, s. 135. 48 Stav k roku 2001. 47
- 18 -
datují do počátku 14. století a jsou obsaţeny v listině abatyše kláštera sv. Kláry ve Vídni z roku 1528. Tento řád se však hodně liší od jihomoravských horenských práv, zvláště pak skupiny ţidlochovické. Typ mikulovský je mu mnohem bliţší. Vysvětlení hledá Pošvář v tezi, ve které vinařství ve velkomoravské době v oblasti Dolnomoravského úvalu a Pomoraví bylo především ovlivněno Byzancí, jejími zvyklostmi, znalostmi o pěstování révy i její právní ochranou a krutými tresty. Naopak oblast Dyjskosvrateckého úvalu a přilehlé oblasti rakouské tzv. „Vinné čtvrti“ byla ovlivněna spíše pokročilým právním systémem Římské říše.49 Nejstarší známý text moravského horenského práva z r. 1281 je sice horenské právo kroměříţské, které bylo otištěno v německém překladu v časopise Notizenblatt z r. 1884, ale nejznámějším moravským horenským právem je právo ţidlochovické, které bylo vydáno Petrem rytířem Chlumeckým, Einige Dorf-Weissthümer aus Mähren. Jeho úpravu lze klást do r. 1379, kdy si markrabě Jošt povolal do Brna ţidlochovického horného a konšely, aby se s nimi poradil o zlepšení markraběcích vinohradů v Ţidlochovicích a povznesl tak význam tohoto města jako vinohradnického centra. V řádech je určena i správa viničních hor, kterou zajišťoval perkmistr, jinak i horný, a horní konšelé. Úkolem perkmistra byl dozor nad horami, určování vinohradních prací, vybírání panského desátku, zaráţení hory a především administrativní práce a zápis do horenských knih, které evidovaly všechny majetkoprávní pohyby v dané hoře. Horný byl volen horníky, majiteli vinohradů, a potvrzován vrchností. K ruce měl horní konšely, perknosy, jichţ bylo například v Bzenci šest, stejný počet byl i v Ţidlochovicích, jinde však byli jen dva nebo jeden. V menších obcích horních konšelů nebylo. Někde dávala vrchnost hornému k ruce panského horníka. V mnohých jihomoravských obcích, například v Bořeticích v roce 1754, byl perkmistr, totoţný s pudmistrem. Za svoji práci neměl perkmistr plat. Dostával však poplatek při kaţdém majetkovém převodu, ať jiţ to bylo dědictví, dar nebo prodej. V Ţidlochovicích dostával v 18. století od převodu a od zápisu do horenské knihy 12 krejcarů. Mimo to mu připadala také část příjmů z pokut uloţených horenským soudem. Kdyţ zrály hrozny, dostával takzvané koštné, tedy kaţdou sobotu po třech hroznech z kaţdého vinohradu. Velká pozornost byla v horenských řádech věnována také odvádění daní. Byl to především perkrech, daň z půdy, a desátek, desátý díl z úrody hroznů. Do knih horenských zapisoval horní písař, který býval zpravidla totoţný s obecním písařem. Vyšší horenské právo mělo také vlastní horenskou pečeť. Taková je doloţena 49
POŠVÁŘ, Jaroslav: O původu viničních právních zvyklostí na jiţní Moravě, s. 86.
- 19 -
z Ţidlochovic a z Bzence, kde byly na pečeti dva hrozny a dva vinařské noţe. Dělníci kopáči a sběrači vína byli zastupování vincourem, který uzavíral smlouvy s majitelem vinic. O pořádek ve vinicích a dohled nad nimi se starali hlídači zvaní hotaři, kteří podléhali perkmistrovi a konšelům.50 Funkce hlídačů vinic, hotařů, se udrţela na mnoha místech jiţní Moravy do poloviny 20. století. Později však jejich nejdůleţitější prací nebylo jiţ hlídání vinic před zloději, ale především plašení špačků, kteří dodnes způsobují vinařům nemálo škod. V současné době tuto činnost zastávají především členové místních mysliveckých sdruţení nebo sami vinohradníci, kterým jsou předem určeny dny dozoru nad vinohrady a viničními tratěmi. Horenská práva jednotlivých městeček a vesnic byla nařízením z 19. srpna 1782 Moravským guberniem sepsána a na jejich místo nastoupilo od 22. září 1784 „Všeobecné vinohorenské řízení pro Markrabství moravské“. Díky výše uvedenému soupisu se také dozvídáme, ţe blízkému Hodonínu „viniční řád byl jiţ před mnoha lety udělen, ale jiţ se ho nepouţívá.“51
2.4. Od úpadku vinařství po třicetileté válce po patent Josefa II. Vrcholu dosáhlo moravské vinařství v 16. století. V průběhu třicetileté války však kvetoucí vinohrady pustnou, zanikají a proměňují se ve spoušť. Obnova vinic pak přichází především od venkovského lidu. Tento rozvoj lze sledovat i díky velkému oţivení zájmu venkovského
obyvatelstva
o stavby
a
rozvoj
vinných
búd v
nejvyhlášenějších
vinohradnických lokalitách. Mnohé sklepní uličky jiţní Moravy jsou tomu dodnes důkazem. Dochází k jiţ zmiňovanému zeselštění vinařství. Zda tomu bylo i na katastru obce Těšice však potvrdit nelze. Pokusme se však na danou dobu podívat pozorněji. Kdo nám můţe být lepším průvodcem 2. poloviny 17. století neţ sám Jan Ámos Komenský. Předně se na něj můţeme spolehnout jako na výborného a zasvěceného pozorovatele, který svůj výborný pozorovací talent zúročil ve svém celoţivotním díle. Komenský se narodil 28. března 1592 s velkou část svého dětství proţil v Uherském Brodě, kde byl jeho otec Martin členem jednoty bratrské a cechu nákladnického, coţ znamenalo osobu, která nesla náklad na určité podnikání, z něhoţ měla zisk.
50 51
ŠTARHA, Ivan: Historie vinařství na Moravě. Pohled do archivních pramenů, s. 8. POŠVÁŘ, Jaroslav: Moravské právo hor viničných. Časopis Matice moravské 70, 1951, s. 120 – 165.
- 20 -
Nejpravděpodobněji se jednalo o správu hor viničních. Uţ dříve totiţ rodina vlastnila hned dva vinohrady v Blatnici. O stavu vinohradnictví nám podává Komenský zprávu hned ve dvou pramenech: prvně v popisu Moravy na své mapě a podruhé ve své knize Orbis sensualis pictus. Komenský shromaţďoval potřebné informace pro svou mapu Moravy řadu let snad s cílem připojit ji k jinému svému dílu, k historii Moravy De Antilquitatibus Morauiae, jehoţ rukopis se však bohuţel nezachoval. Cílem Komenského bylo především opravit nepřesnosti a omyly první mapy Moravy tzv. Fabriciovy z roku 1569 a doplnit ji o své vlastní poznatky. Mapu Komenský věnoval Ladislavu Velenovi ze Ţerotína, který v té době jiţ pobýval v pobělohorském exilu. V úvodu své práce autor píše: „Početné jsou a rozličně vydané místopisné mapy naší vlasti, nejjasnější pane, ale všecky jsou plny chyb.“52 Nejstarší výtisk mapy Komenského mapy Moravy, tištěné z mědirytiny, pochází jiţ asi z roku 1624. Další jsou datovány léty 1627, 1633, 1645, 1664, 1677. První vydání v Čechách s titulem Morauiae olim regnum nunc marchionatus jako přílohu díla Tomáše Pešiny z Čechorodu. Mars Moravicus ryl rytec Samuel Dvořák. Komenského mapa Moravy pak byla vydávána více neţ 50 let a tištěna z dvanácti různých tiskových desek. Kromě schematického reliéfu, vodstva a sídel zaznamenal Komenský na mapě také vinice, výběr léčivých pramenů a lázní, sklárny a ţeleznorudné, zlaté i stříbrné doly. Vinohrady na jeho mapě můţeme v oblasti jiţní Moravy sledovat v okolí Valtic a Mikulova. Pás vinohradů se pak táhne severně k Hustopečím a východně ke Kyjovu. Na druhé východní straně řeky Moravy se první symboly vinné révy objevují u Holíče směrem ke Skalici, Stráţnici a dále na Veselí, Uherskohradišťsko a Uherskobrodsko. Nejblíţe Hodonínu (Göding), jsou vinohrady u Bojanovic, Bílovic a Mutěnic. Mezi Hodonínem a Břeclaví však bohuţel v mapě z 1. poloviny 17. století vinohrady zakresleny nejsou.
52
HÝBL, František: Mapa Moravy Jana Amose Komenského. Přerov 2008.
- 21 -
Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627 a její výřez zaměřený na zkoumanou oblast.
- 22 -
Vinobraní. Orbis Sensualis Pictus (1685).
Další zajímavý příspěvek k historii vinohradnictví a vinařství nám přináší Komenský ve své knize Orbis Pictus. V popisu vinobraní ze 17. století nás seznamuje s následujícími skutečnostmi. Víno roste ve vinici (č. 1). Réva vinná se při tom rozrůstá i na stromy (č. 2), na „kolíky“ (č. 3) i na „laťky“ (č. 4), na které bývají kmeny révy vinné a taţně přivazovány. V době vinobraní se hrozny sbírají do „puten“ (č. 5) a vysípají do „vinných kádí“ (č. 6). Nejdříve se hrozny „tisknou“ („tlačí“) bosýma nohama (č. 7) a „vybíjejí dřevěným tlukem“ neboli „stoupou“ (č. 8). Poté se šťáva, kterou Komenský označuje i jako „mušt“ (č. 11), vytlačuje „presem“ (č. 9). Mošt se lije do „dţbera“ či „kádičky“ (č. 10) a poté do „vinných beček“ (č. 12), které jsou „zašpuntovány“ (č. 15) a uskladněny do „pivnic“ na „podvaly“ neboli „gantnary“ (č. 14). Mošt se ve víno „obrací“ a z beček „točeno“ bývá „hevírem“ (č. - 23 -
13) nebo „trubkou“ (č. 16) v které jest „kohůtek“ („čepík“).53 Od poloviny 17. století nebývale narůstá mnoţství archivních pramenů. Vedle nejrůznějších evidencí půdy jsou v jednotlivých archivech velkostatků deponovány horenské knihy, knihy vinných sklepů a lisoven, soupisy sklizní v jednotlivých letech, podrobnější doklady o prodeji a nákupu vín i vinohradů, vinařských sklepů i lisoven, zachyceny jsou také pronájmy vinic. Tento a další spisový materiál je v současnosti přístupný především v Moravském zemském archivu v Brně.54 V něm je například zaznamenána stíţnost obcí Mikulčic, Moravské Nové Vsi a Týnce hejtmanu brněnského kraje z roku 1754, ve které poukazují na to, ţe novoveský myslivec bydlící při přívozu přes řeku Moravu u Moravské Nové Vsi jiţ po pět let má ve svém stavení zařízen nálev vína a ţe tím obecní hospody poškozuje. Z dalšího spisového materiálu soudní agendy vyplývá, ţe při následném jednání 30. dubna 1755 v krajské kanceláři se ukázalo, ţe obce Mikulčice, Moravská Nová Ves ani Týden nemají ani výsadního urbariálního práva nálevu, ani jiného písemného oprávnění, a ţe přívoz novoveský je od kaţdé obce dobrou hodinu vzdálen chůze. Byly tedy se svou stíţností zamítnuti.55
2.5. Zeselštění vinohradnictví v 19. století Rozvoj vinohradnictví na Moravě měl vzestupnou tendenci ještě v první polovině 19. století. Vlivem robotního patentu Josefa II. z roku 1775, který zmírnil povinnosti poddaných, došlo k úbytku levné pracovní síly na dominikálních vinohradech. Vyhlášení patentu Všeobecného vinohorenského zřízení pro markrabství moravské dne 22. září 1784 zlikvidovalo veškeré horenské řády a vrchnostenskou ochranu vinic v celcích, vinice bylo moţno od té doby zřizovat kdekoliv pro ně bylo vhodné prostředí. Padla tak vinařská a soudní samospráva i povinnost zakládání vinic v celcích.56 Zajímavou informaci k tomuto období nám přináší na počátku 19. století Josef Alois Zeman ve své stati Die Podluţaken, Ein kleiner Beytrag zur Etnographie von Mähren.
53
KOMENSKÝ, Jan Amos: Orbis sensualium pictus quadrilinguis. Přetisk vydání z r. 1685. Praha 1989. SMUTNÁ, Kateřina a kol.: Prameny k dějinám vinařství na Moravě: tematický soupis z archivních fondů Moravského zemského archivu v Brně, Státních okresních archivů Brno–venkov se sídlem v Rajhradě, Břeclav se sídlem v Mikulově, Hodonín, Uherské Hradiště, Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Znojmo a Archivu města Brna. Brno 2004. 55 Masarykovo muzeum v Hodoníně, fond historie, inv. č. H 8784: Střípky z dějin velkomoravských Mikulčic, sesbíral Jos. Judas, 1925–1975, rukopis+fotopříloha, s. 132. 56 ZEMEK, Metoděj: Vinohradnictví v 19. století. In: ZEMEK, Metoděj a kol.: Vinohradnictví. Kapitoly z dějinného vývoje na Moravě a v Čechách od minulosti do současnosti. Brno 1973, s. 136–152. 54
- 24 -
Popisuje sice jen oblast v cípu soutoku řek Dyje a Moravy po Moravský Ţiţkov a Mikulčice, jeho tvrzení lze však vztáhnout na celou oblast dnešního Podluţí, tedy kraj mezi Břeclaví a Hodonínem: „Vinice jsou pouze na některých místech, a i tam nemají příliš velkého významu. V ţádostivosti po ušlechtilém révovém moku mezitím jiţ proměnili trochu polí, kde to bylo moţné, ve vinice.“ 57 Patent Josefa II. však také rozšířil prostor svobodného počínání poddaných vlastnících vinice a uznal jejich vlastnická práva. Spory ve vinicích jiţ byly nadále podřízeny soudnímu systému vzešlému z reforem 18. století a posíleno bylo také právo na individuální rozhodnutí jednotlivých hospodářů při pracích ve vinicích, moţnost volně vysazovat i sklízet vinohrady. Toto nařízení také povolovalo kaţdému prodávat a šenkovat potraviny, víno a ovocný mošt, které sám vyrobí. To znamenalo především svobodný nálev vína ve sklepích pod tzv. víchou. Robotní povinnosti byly navíc sníţeny na polovinu a veškeré pozemky, které vrchnosti neobdělávaly přímo ve své reţii, musely být dány do dědičného pachtu. Zejména v oblasti mezi Hodonínem a Břeclaví se tak mnoho vinic dostalo do rukou drobných vinohradníků po roce 1793. Proces zeselštění vinohradů tak byl ukončen a nic nebránilo budování nových komplexů vinných sklepů a lisoven mimo usedlosti hospodářů oproti původním sklepům přímo v domech vinařících měšťanů.58 Naopak dominikální vinohrady postupně zanikají a jejich plochy pustnou, nebo se proměňují na sady, bramborová nebo řepná či jiná pole. Společně s poklesem poptávky po víně zaniká i rentabilita velkého viničního podnikání. Lidovým nápojem jiţ není víno, ale spíše laciná kořalka vznikající v mnohých vinopalnách a pivo, které se začíná vařit v průmyslových pivovarech. K obrodě moravské vinohradnictví dochází aţ v druhé polovině 19. století zejména zásluhou nově vznikajících vinařských druţstev, vinařských škol a vinařských provozů. V této době také začíná specializace vinařů na jednotlivé odrůdy. Dřívější rozdělení pouze na bílá nebo červená vína nestačí a pěstitelé začínají objevovat kouzlo jednotlivých odrůd vín. Tomuto trendu postupně přivykají i drobní pěstitelé. Aţ do poloviny 19. století nesuţoval evropské vinohrady ţádný nebezpečný škůdce. Slibný rozvoj vinohradnictví však ke konci 19. století zastavuje nejdříve padlí révy vinné,
57
ZEMAN, Josef Alois: Die Podluţaken. Ein kleiner Beytrag zur Etnographie von Mähren. Mährischer Wanderer 2, 1811. In: JEŘÁBEK, Richard (ed.): Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1786– 1884. Stráţnice 1997, s. 80. 58 MARKEL, Martin: Vinař. Příklad rodiny Markelových a Johanna Joschta. In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004, s. 202–216.
- 25 -
zvané oidium, které do Evropy přichází ze severní Ameriky v roce 1845. Na Moravě se pak s touto parazitickou houbou poprvé vinaři setkávají v roce 1851. Druhou ranou pro naše vinařství byla po oidiu plíseň perenospora viticola, která v našich krajích později nesla také lidové označení „ruda“. V roce 1878 byla z Ameriky dovezena do Evropy a poprvé se objevila v jiţní Francii, odkud se během krátké doby rozšířila do celé Evropy a na Moravu v roce 1886. Nejvíce škod však napáchal druh mšice zvaná révokaz, která napadá vinnou révu na kořenech. Na nakousnutých místech vlasových kořínků se tvoří nádory, které vedou aţ ke zkáze celé rostliny. Americký révokaz byl poprvé zjištěn v Evropě poprvé v roce 1863 a začal způsobovat obrovské škody ve všech vinohradnických oblastech. V roce 1890 byl poprvé zjištěn i ve vinicích v Šatově na Znojemsku, o deset let později v Dolních Dunajovicích a rychle se šířil dál. Do roku 1913 byl révokaz ve většině moravských vinic.59
2.6. Spolkový ţivot vinaře ve 20. století Postupný úpadek moravského vinařství naštěstí nenastal a to především díky osvětě a pouţití nových a účinných metod v obraně proti révokazu i plísňovým a houbovým chorobám. Spolkový zákon z roku 1862 umoţnil drobným vinařům zakládat spolky, v nichţ si mohli vyměňovat své zkušenosti i zakládat druţstva. V červnu roku 1900 se koná zakládající schůze Zemského vinařského spolku pro markrabství moravské. Stanovy spolku jsou však schváleny aţ v roce 1902 ve Bzenci. Jedním ze zásadních počinů Zemského vinařského spolku je vydávání odborného časopisu Vinařský obzor, jehoţ první číslo vyšlo 24. ledna 1907. V této souvislosti také vychází mnoţství odborných publikací, které mají jediný cíl: zkvalitnit práci velkých i drobných pěstitelů vinné révy a také zlepšit kvalitu vinařství na Moravě a v Čechách. Byly to například publikace Josefa Šimáčka60 nebo Bedřicha Pštrosse61. K zakládání vinařských druţstev docházelo především v prvních desetiletích 20. století. Tak například Společenská smlouva Vinařsko-ovocnického druţstva v Hodoníně z roku 1924 uvádí: „Účelem společenstva jest: 1. společný nákup, zpracování a odbyt všech vinařských a ovocnických plodů, výrobků
59
POKORNÝ, Pavel: Tradiční vinařství na Moravě, s. 59 – 60. ŠIMÁČEK, Josef: Vinařství. Hospodářství viničné a sklepní. Praha 1888. 61 PŠTROSS, Bedřich: Vinařův rok. Celoroční vinařský pracovní kalendář. Brno 19462. 60
- 26 -
a potřeb, jakoţ i výroba a prodej štěpovaných i jiných révových sazenic a ovocného stromoví. 2. udrţování styků s kruhy hospodářsky spřízněnými za účelem rozvoje vinařství a ovocnictví 3. zřizování podniků na společné zpracování hroznů, ovoce a vedlejších výrobků z nich – a to vše činiti ku zvelebení hospodářství i ku zvýšení výnosu hospodářského s obmezením na své členy.“62 Od konce 19. století však nacházíme v literatuře i v archivních pramenech nový zdroj poznání o moravském vinohradnictví. Jde o mnoţství dokladů především etnografického charakteru. Jedná se také o sbírky vlastivědného materiálu, které vznikaly sběratelskou činností jednotlivců, vlastivědných krouţků a muzeí. Přibliţují nám lidové vinařství konce 19. a počátku 20. století. Sbírky fotografií a pohlednic dokumentují práci na vinicích, v lisovnách a stáčírnách, ale nalezneme v nich i doklady k novodobým slavnostem vinobraní, koštům vín, soutěţím i jiným společenským a kulturním akcím. Roku 1930 sice poklesla plocha vinic na Moravě na nejniţší míru, pouze na 3790 ha, ale do roku 1937 byla viniční plocha obnovena na 7000 ha. S mírným poklesem se tato hodnota udrţela aţ do devadesátých let, kdy celková plocha vinic činila 14 548 ha. Historický přehled ploch vinic v českých zemích rok
Morava
Čechy
celkem
1786 19.394 ha 3.336 ha 22.730 ha 1789 29.231 ha 2.677 ha 31.908 ha 1820 29.801 ha 2.576 ha 32.377 ha 1850 23.966 ha 1.802 ha 25.768 ha
62
1871 12.205 ha
684 ha 12.889 ha
1900 11.863 ha
870 ha 12.733 ha
1930 11.863 ha
870 ha 12.733 ha
1930
3.790 ha
366 ha
4.156 ha
1960
7.907 ha
294 ha
8.201 ha
1971
-
-
9.988 ha
1980
-
- 14.548 ha
ŠTARHA, Ivan: Historie vinařství na Moravě., s. 16.
- 27 -
-
- 16.226 ha
1991 10.698 ha
574 ha 11.272 ha
1995 10.106 ha
573 ha 10.679 ha
1999 10.609 ha
501 ha 11.110 ha
1986
Zdroj: Sumarizační tabulky. ÚKZÚZ Brno, ing. Čepička, CSc, 200263
Nejvíce samozřejmě utrpělo vinařství po II. světové válce v oblastech osídlených německým
obyvatelstvem.
Většina
nově
příchozích
neměla
ţádné
zkušenosti
s vinohradnictvím a vinařstvím a jen pomalu se učila správným vinařským postupům. V roce 1995 byl vydán zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a následně pak vyhláška ministerstva zemědělství ze dne 16. 8. 1995 č. 189/1995 Sb. s prováděcími ustanoveními uvedeného zákona. V roce 1996 byly zahájeny práce na přípravě nového vinařského zákona. Nejdříve se překládaly předpisy Evropského společenství v sektoru víno do češtiny a následně se zapracovávaly do výše uvedeného zákona. Současně se shromaţďovaly první praktické poznatky z působení zákona č. 115/1995 Sb. Konečným výsledkem byla novela vinařského zákona zveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 216/2000. Tento zákon zrušil původní prováděcí vyhlášku Ministerstva zemědělství a zavedl vyhlášky č. 297/2000 Sb., č. 298/2000 Sb. a č. 299/2000 Sb. Tím bylo naše vinařské právo z podstatné části přizpůsobeno předpisům Evropské unie. V roce 2004 byl přijat zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a následně navazující vyhlášky č. 323/2004 Sb. a č. 324/2004 Sb., čímţ byla legislativa České republiky v této oblasti uvedena plně do souladu s normami Evropské unie. 64 Vyhláškou 324/ 2004 Sb. byl stanoveny seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, včetně jejich územního vymezení. Tuto vyhlášku však v roce 2010 nahradila vyhláška č. 254/2010 Sb. s účinností od 1.října 2010, která určuje stejně jako její předchůdkyně vinařské podoblasti ve vinařské oblasti Morava na mikulovskou, slováckou, velkopavlovickou a znojemskou. V Čechách jsou vinařské podoblasti mělnická a litoměřická. Vyhláška také určuje jednotlivé vinařské obce a viniční tratě v jednotlivých vinařských podoblastech, kde v katastru obce Mikulčic je uvedena pouze viniční trať Kněţské. Například v Josefově jsou to hned čtyři viniční tratě Roztrhanské, Kukvičky, Homole a Ţidlíky u Nechor.65
63
BENEŠ, Petr (ed.): Kategorizace viničních tratí uherskohradišťské vinařské oblasti. Brno 2003, s.15–16. KRAUS, Vilém: Réva a víno v Čechách a na Moravě. Tradice a současnost. Praha 1999. 65 254. vyhláška ze dne 25.srpna 2010, kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, www.mvcr.cz, 30.11.2010. 64
- 28 -
3. VINNÉ BÚDY NA SLOVÁCKU „Z dáli se domníváme viděti celou ves – přijdeme-li však blíţe, vidíme, ţe je ves mrtva, bez ţivota, jestliţe náhodou jednotlivec nebo druţina zapadlá k sudu dobrého vína nepřeruší ticho výskotem nebo hádkou. Ovšem jsou doby, kdy celá ta končina oţivne: kdyţ práce je ve vinohradech, hlavně při vinobraní...“ tak popisuje Lubor Niederle v almanachu Národopisné výstavy Českoslovanské před více neţ sto lety podobu jihomoravských vinných sklepů.
Slovácká vinná „búda“ s posezením na Národopisné výstavě Českoslovanské.
Na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 se tedy vinná búda v expozici objevila, i kdyţ pro návštěvníky bez moţnosti nahlédnout dovnitř, do vnitřního vybavení. Autoři výstavy zvolili pro ukázku búdu od Mařatic u Uherského Hradiště, kterou postavili podle zaslaných plánů uherskobrodského stavitele Šaniaka. Malebnost vinných búd tedy zaujala i tvůrce Národopisné výstavy českoslovanské.66 Výstavní dědina nemohla vynechat tak typickou stavbu nejjiţnějšího cípu Moravy. A v krátkém popisu charakterizuje i vnitřek sklepa. Rozděluje jej na síň, kde se nachází lis na hrozny zvaný „pres“, a na druhou část, podzemní sklep, kde na kantnýřích z trámů uchovávají se v sudech vína z vinné révy, někde i jablečné (zvané „jabčák“), v menší míře i slivovice a další domácí lihoviny. Sklep je se síní67 spojen klesající chodbou s klenbou zvanou „šije“, aby vlastní sklep byl co moţná nejníţe a
66
NIEDERLE, Lubor: Slovenská vinná búda. In: Národopisná výstava Českoslovanská. Praha [1897], s. 106– 107. 67 Na Moravě se síň ve vinném sklepě označuje jako „preshaus“.
- 29 -
byla v něm udrţována stálá teplota. Síni pak dominuje obvykle nejdůleţitější nástroj vinaře ve sklepě –„pres“, vinný lis na presování šťávy z pomletých hroznů. Niederle si všímá, ţe dřívější velmi těţké lisy, kde byly pouţity i kamenné prvky, ale především mohutné dubové trámy, se jiţ v jeho době nahrazují modernějšími, menšími a mnohem lehčími presy ţelezné konstrukce.68 Kromě presu slouţí búda také k úschově dalšího drobnějšího nářadí pro vinohradnické a vinařské práce, kterými jsou sudy, koštýře69 a jiné. Za nejlepší vinorodé oblasti Niederle povaţuje jiţní okolí Uherského Hradiště, oblast mezi Kyjovem a Hodonínem, okolí Blatnice, Polešovic, Syrovína, Oujezdce, Bzence a v neposlední řadě také okolí Dolních Bojanovic. Postesk v tehdejší době nad předpokládaným úpadkem lidového vinařství na Slovácku, kdy jiţ na konci 19. století vinné sklepy pustly nebo se měnily na místo uloţení brambor vinou vysoké daně z vinohradů a značně namáhavé práce, kterou vinařství vyţadovalo, nebyl naštěstí oprávněný.70 Počátek výstavby lisoven a vzniku sklepních areálů lze klást, jak jiţ bylo uvedeno do 18. století. Svůj vliv stavebním rozvoji těchto drobných hospodářských objektů nese také změna v odvádění vinných dávek. Zatímco v předchozím období byla daň odváděna ve formě rmutu přímo při vinobraní a málokterý vinohradník tedy nepotřeboval mít sklep přímo ve vinohradě, od 18. století se jiţ vinný desátek platí jiţ ve formě čistého vína. To jistě vedlo i ke zkvalitnění vinařské práce jednotlivých hospodářů.71 Základní klasifikaci vinohradnických staveb provedl jiţ Václav Frolec. Rozdělil stavby vinohradnického a vinařského charakteru na vinné sklepy vlastní (sklepy a lisovny) a stavby výpomocné, do kterých můţeme zahrnout všechny přístřešky, studny, kapličky, boţí muky a kříţe. Vlastní vinné sklepy rozděluje dle sloţení na sklepy, lisovny bez sklepů a lisovny se sklepy. Při tomto dělení je rozhodující zda stavba obsahuje buď jen samotný sklep s připojenou nadzemní budovou, nebo ke sklepu jiţ ţádná budova připojena není.
68
K podrobnějšímu rozdělení sklepa i jeho vybavení se bude práce věnovat později. Koštýřem je označován speciální skleněný nástroj pro „natahování vína z nádob, pomocí vysávání vzduchu z koštýře ústy. V okolí Hodonína se můţeme také setkat s označením „koštéř“ (staromoravsky), někde také s označením „tukr“, „tufr“ či slovenským „hever na víno“. NIEDERLE, Lubor: Slovenská vinná búda, s. 107. 70 Podobný postesk bychom mohli vznést i dnes, kdy soukromé malovinařství je spíše na ústupu a přeţívá jen díky starým hospodářům, zatímco mladí vinaři svou práci stále více profesionalizují, jsou často absolventy středních i vysokých vinařských škol a zavádí do výroby svých vín nové progresivní postupy a metody. 71 MATUSZKOVÁ, Jitka – KOVÁŘŮ, Věra: Vinohradnické stavby na Moravě. s. 21 – 23. 69
- 30 -
I.)Vinné sklepy vlastní 1. sklepy
1.1. bez budov 1.2 s budovami 1.2.1.1. štítově orientovaná stavba 1.2.1.2. okapově orientovaná stavba 1.2.2.1. stavby v semknuté v jednu uliční řadu 1.2.2.2. drobné stavby roztroušené
2) lisovny bez sklepů 3) lisovny se sklepy 3.1. přízemní 3.2. vyvýšené 3.3. patrové II.)Stavby výpomocné
Stavbami pomocnými rozumí Frolec přístřešky, studny, kapličky, boţí muka, kříţe a jiná drobná sakrální nebo profánní stavba ve vinohradě nebo v jeho blízkosti, popř. i mimo jej s dostatečně prokazatelnou vinařskou tématikou.slavností, festivalů, svátků vinobraní apod. Příkladem můţe být areál Plţů u Petrova, sklepní areál Nechory u Prušánek nebo sklepy soustředěné kolem myslivny v Mikulčicích. 72 Naproti tomu dvojice Matuszková-Kovářů člení vinohradnické stavby podle funkce na73: 1. Samotné sklepy 1.1. Sklep 1.2. Sklep s přístřeškem 2. Sklepy s podzemní lisovnou 3. Sklep s přízemní lisovnou 4. Sklep s patrovou lisovnou 4.1. Hanácko-slovácký typ 4.2. Blatnický typ 5. Vyvýšené lisovny 6. Lisovny s nadsklepním bytem 7. Přízemní lisovny bez sklepa 8. Lisovny a sklepy při domech. V případě Těšických búd se jedná především o původní stavby okapově orientované.
72 73
FROLEC, Václav: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště 1966. MATUSZKOVÁ, Jitka – KOVÁŘŮ, Věra: Vinohradnické stavby na Moravě, s. 21–27.
- 31 -
4. TĚŠICKÉ BÚDY V současnosti bychom obec Těšice u Hodonína na běţných mapách hledali marně. Obec se totiţ k 1.1.1951 sloučila se sousední obcí Mikulčice pod jeden společný katastr a název Mikulčice. Dnes jiţ tedy jednu obec lze označit za jihomoravskou vesnici se zástavbou uličního typu, jejíchţ usedlosti jsou rovnoměrně rozloţeny po obou stranách hlavní komunikace. Jen na několika málo místech došlo ke shluku menších chalup bývalých domkářů a vesnické chudiny. Obce Mikulčice a Těšice spolu natolik těsně sousedily, ţe bylo vţdy prakticky moţné plynule přejít z jedné do druhé, přitom však kaţdá z obcí do roku 1848 patřila k jinému panství a později do roku 1918 i jinému velkostatku. Těšice byly vţdy součástí hodonínského panství, zatímco Mikulčice náleţely do panství břeclavského. Obce však náleţely do stejné farnosti se společným kostelem na katastru obce Mikulčic, ale prakticky uprostřed dnešní společné návsi. Měly vţdy také společnou školu i hřbitov.74 Jak uţ bylo uvedeno, nemůţeme bohuţel odvozovat tradici vinařství v Těšicích a Mikulčicích ani od dob Římanů, ani z doby slávy velkomoravského hradiště, jehoţ pozůstatky se nachází na katastru obce a bohuţel nelze doloţit v Těšicích ani Mikulčicích starobylé horenské právo nebo alespoň horenskou knihu. Do roku 1656 také nemáme mnoho zpráv o vinohradnictví v této lokalitě. Josef Judas však ve svých Střípcích z dějin velkomoravských Mikulčic75 upozorňuje na písemnou zmínku z roku 1353, která uvádí, ţe Václav z Mikulčic prodal čtvrtinu zdejších vinic, jak je drţel sám a jeho otec Bartoloměj, paní Anně z Rosic a dědicům za 40 hřiven.76 K roku 1543 Jan a Vilém Tetaurové z Tetova, potvrdili svým poddaným z Kukvic a Těšic povolení svého otce Jiříka, aby si směli zakládat vinohrady za plat 20 grošů z kaţdé čtvrti, po sedmileté svobodě pak i za desátek.77 O tomto desátku však mlčí všechny další urbáře i prameny. Nejen urbář panství z roku 1600,78 ale i urbář panství z roku 1654.79
74
ŠKVRŇA, Josef: Dějiny a popis Těšic a Mikulčic. Hodonín 1913; GLOS, Vlastimil – MATUSZKOVÁ, Jitka – POLÁČEK, Lumír – RUTAR, Svatopluk – VACHEK, Michal: Mikulčice. Mikulčice 2003. 75 Masarykovo muzeum v Hodoníně, fond historie, inv.č. 8784, jiné číslo Hf1364, JUDAS, Josef: Střípky z dějin velkomoravských Mikulčic, 1925–1975, rukopis, s. 129. 76 HLAVINKA, Karel – NOHÁČ, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda Moravská. II. místopis. Brno 1926, s. 208– 209. 77 Tamtéţ, s. 199. 78 MZA Brno, fond F5, inv. č. 83a, Urbář panství (1600), fólio 73–83. 79 MZA Brno, fond F5, inv. č. 84, Urbář panství (1654), fólio 31–38.
- 32 -
Obr. 9. - Ves Těšice, Urbář panství z roku 1656..
Jediným pramenem tedy zůstává pouze urbář z roku 1656, , který k obci Těšice uvádí: „Vinohradů při tej dědině Těšicích ţádných se nenachází: nicméně mají vinohrady, tak jakţ Specificati y actimati se najde totiţ v hoře Kukvické.“ 80 Bohuţel i následující urbáře z roku 169181 a lánový rejstřík82 mlčí. Vraťme se k roku 1656, který nám prostřednictví výše zmíněného urbáře prozradí mnohem více.
4.1. Kukvice Kukvice stávaly při panském dvoře, který byl roku 1782 rozdělen mezi osadníky nově zaloţené osady Josefov. První zmínky o Kukvicích nacházíme v pramenech z první poloviny 15. století. Je však moţné, ţe se můţe jednat také o ves stejného jména v blízkosti Oslavan. Zmiňuje se v nich vladycký statek, po němţ se psal rod z Kukvic.83 Počátkem 16. století jsou jiţ prokazatelně námi zkoumané Kukvice majetkem hodonínského pána Jindřicha z Lipého, který je roku 1507 vyměnil s Heraldem Kunou z Kunštátu za pole zatopená jeho pavlovským rybníkem u Bořetic. Do zemských desek byla tato ves s hospodářským dvorem Heraldu Kunovi a jeho manţelce Magdaleně z Lomnice zapsána aţ roku 1511. Magdalena ves ve své poslední vůli odkázala roku 1528 svým vnukům Janovi a Vilémovi Tetaurům z Tetova. Ve sporu o dědictví v roce 1536 s jejich bratranci Vilémem a Albrechtem z Víckova, sídlících na Čejkovicích, se dozvídáme, ţe kukvičtí poddaní mimo jiné pytlačili na rybníce sousední
80
MZA Brno, fond F5, inv.č. 338, Urbář panství (1656). MZA Brno, fonf F5, inv.č. 85, Urbář panství (1691). 82 MZA Brno, fond D1, inv.č. 209a, Lánové rejstříky (Göding), fólio 53–56. 83 NEKUDA, Vladimír: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno 1961, s. 142. 81
- 33 -
dnes jiţ také zaniklé vsi Rupersdorfu. Jan a Vilém Tetauři své nároky obhájili a ves drţeli aţ do roku 1568, kdy ji prodávají Závišovi Prusínovskému z Víckova. V roce 1578 je však jiţ zmiňován opět jiný majitel Kukvic Albrecht Čertorejský z Čertorej a v roce 1600–1604 drţí Kukvice zatím pouze jako zástavu správce hodonínského panství Jiřík Čechočovský z Čechočovic. Proto se Kukvice ještě nenachází v urbáři hodonínského panství z roku 1600.84 Další z majitelů Zikmund Čertorejský roku 1607 uzavírá smlouvu trhovou o tvrz a ves Kukvice s dvorem za 6.000 moravských zlatých se správcem hodonínského panství Janem Lesenným z Lesenné. A za 4.000 moravských zlatých jeho syn Jeroným Lesenný Kukvice v roce 1627 přenechává novému majiteli hodonínského panství Zdeňkovi Ţampachovi. Tak se Kukvice stávají součástí hodonínského panství.85 Ještě v roce 1643 v sirotčích registrech je ves stále uváděna jako osedlá.86 Urbář z roku 1656 však jiţ uvádí, ţe dědina Kukvice je na ten čas pustá.87 Podobně označuje Kukvice i lánový rejstřík.88 V roce 1691 je zmiňován sice panský dvůr, ale pole od pustých gruntů jiţ obdělávají poddaní z Těšic a vrchnost bere šestou kopu a šestý snop.89 Ještě v roce 1623 je připomínán hospodář z Kukvic v kupním rejstříku obce Luţice.90 Kukvice tedy pravděpodobně nejvíce utrpěly při loupeţných vpádech Gábora Bethlena a Turků na Moravu a jistě strádaly i v průběhu celé třicetileté války. Na katastru zaniklých Kukvic byla roku 1782 zaloţena nová osada se čtyřiceti hospodářstvími a hospodou. Dostala jméno podle panujícího císaře a majitele Hodonínského panství – Josefov. Pro představu, jak mohlo toto území vypadat je předloţen výřez mapy I. vojenského mapování z let 1764 – 1768 a 1780 – 1783. Jedná se sice o období mladší o 100 let, ale při předpokladu, ţe rozloha vinohradů i jejich seskupení se příliš nezměnilo, nám i toto mapování můţe situaci alespoň trochu přiblíţit. Při podrobnějším zkoumání předloţené mapy je patrné, ţe všechny vinohrady jsou vţdy situovány na jihozápadní stranu kopců mírně zvlněné krajiny. Opačná, severovýchodní strana pahorkatiny je vţdy zalesněna. Výsek zobrazuje přibliţně uprostřed vinohrady na Kukvicku a dále viniční hory Dolních Bojanovic, Starého Poddvorova a Prušánek.
84
MZA Brno, fond F5, kniha č. 1a, inv. č. 83a, Urbář panství (1600). ONDRUŠ, Vladimír: Zaniklé osady v okolí Dolních Bojanovic. In: ESTERKA, František: Dolní Bojanovice. Dolní Bojanovice 1996, s. 22–23. 86 MZA Brno, fond G10, inv.č. 782/1, Sirotčí registra (1643). 87 MZA Brno, fond F5, inv.č. 338, Urbář panství (1656). 88 MZA Brno, fond D1, inv. č. 209a, Lánový rejstřík Göding. 89 MZA Brno, fond F5, inv.č. 85, Opersdorfský urbář (1691). 90 MZA Brno, fond F5, inv. č. 470a, Kupní rejstřík obce Luţice (1579–1661), folio 10a. 85
- 34 -
Obr. 10. – Viniční tratě katastru Josefov, Dolní Bojanovice a Starý Poddvorov na I. vojenském mapování.
- 35 -
Ves Těšice a Mikulčice s okolím s dobře patrnými cestami na Josefov. I. vojenské mapování.
- 36 -
O vinohradech v Kukvicích se urbář z roku 1656, lánový rejstřík i Opersdorfský urbář z roku 1691 zmiňují poměrně podrobně. Vypočítávají hospodáře z jednotlivých okolních obcí a města Hodonína, kteří zdejší viniční tratě obdělávají. V roce 1656 to byli z Hodonína: v hoře Novokřtěnské Jan Fiala a v hoře Přední Petr Hájek, Martin Pavlišta, Václav Škaredý a Anna Sýkorka v hoře Zadní. Z Dolních Bojanovic hospodařili na Kukvicku v hoře Přední Jan Kříţ, Dorota Koledk, Pavel Ondrův a v hoře Zadní Václav Horáček, Jan Ranchovanský, Kača Kulhavá. Těšických občanů obhospodařujících vinohrady však bylo nejvíce. V hoře Přední to byl Martin Plachý, Jan Švagerka, Vávra Kamenický, Petr Celý, Jan Formanský. Do hory Zadní chodili Tomáš Mackův, Tomáš Ţelezo, Vala Pecivál, Jan Nosál, Maczek Šléma a Václav Pecivál. A dokonce hned dva vinohrady v Přední i Zadní hoře měli Jan Škřečhorský a Jiřík Komenda. Také Mikulčané obhospodařovali kukvické vinohrady a to jmenovitě všichni v hoře Zadní Jiřík Borovec, Šimon Rybář, Mikuláš Buza, Jiřík Nádhera, Jiřík Šohaj, Konečková, Jakub Kokrhel, Macek Kovářův, Mikuláš Tarabač. Pravidelné cesty na Kukvicko museli absolvovat i obyvatelé Moravské Nové Vsi Jan Kosák do hory Zadní a Jiřík Bezprstek do hory Přední. Naopak blízko to měli z Prušánek do hory Přední Jiřík Sliz, Jan Paustka, Martin Zálešák, Jan Matuška a do hory Zadní Jakub Čaha, Petr Prachař, Lukáš Načpal, Jiřík Flajha a Jan Buček. Dubňanský Jakub Tesař v hoře Přední byl jediným. Překvapit nás však mohou i hospodáři ze slovenské strany a to holíčští Václav Hlasný v hoře Přední a Václav Matušků v hoře Zadní, Anna Tkadlička a Barbora Antalka z Kopčan v hoře Zadní. Svůj vinohrad zde měl i ţid hodonínský Maušl v hoře Zadní. Celkem to dělalo 97 měřic, coţ urbář přepočítává na lány, kde 1 lán je 96 měřic, coţ činí 1 lán 1/4/4 achtele. Dále nás urbář informuje o tom, ţe stále je zde mnoho dalších pustých vinohradů, poněvadţ „dědina všecka zpustla, jsouc ladem leţí, a ani jednoho hospodáře pro správu na ţivé se nenachází, věděti se nemůţe, komu který vinohrad náleţel.“ Těchto pustých vinohradů zde má být dalších 75 čtvrtí, kde do kaţdé čtvrti po 2 ½ měřicích se činí. Tedy v sumě 187 měřic 2/4.91 Kukvické vinohrady tedy leţely především v hoře Přední a Zadní, tj. v úsecích níţe a výše poloţených. Hned v úvodu nás však můţe zaujmout i označení hory Novokřtěnské. Snad na 50.000 novokřtěnců bylo v polovině 16. století vypuzeno ze svých domovů ve Švýcarsku a jihozápadním Německu. Moravská šlechta, v té době ještě nekatolická, je ráda usazovala na svých panstvích jako vynikající vinaře a řemeslníky. Místní obyvatelstvo jim říkalo také 91
MZA Brno, fond F5, inv.č. 338, Urbář panství (1656), fólio 19–21.
- 37 -
toufaři, od německého taufen = křtít, ale také habáni. Ţili v uzavřených komunitách ve společných dlouhých domech zvaných Haushaben, odtud označení habáni. Osudy novokřtěnců nám především přibliţují jejich vlastní kroniky. V nich se vyskytuje také celkem čtyřikrát osada Kreutz, v originále Greutz a Greütz. Nevíme však o ţádném výskytu této osady v moravských písemných pramenech. V Kreutzu se novokřtěnci usadili kolem roku 1565, bydleli ve společném domě a za hospodáře měli Mikuláše Steina, který zemřel 11. března 1594. V roce 1597 byl vojáky chycen Hanuš Rot, hospodář novokřtěnců z Prušánek, a v Kreutzu byl sťat. K 31. červenci 1599 se vztahuje zápis o tom, ţe v Dolních Bojanovicích a Kreutzu tábořily dva prapory českých dragounů. Po náhodném výstřelu z pušky dokonce větší část Kreutzu vyhořela. Poslední zápis pochází z roku 1605 a popisuje zkázu novokřtěnských komunit v Kreutzu, Čejči, Hodoníně a Jarohněvicích a jejich vypálení Bočkajovými vojsky. Přitom byly v Kreutzu čtyři osoby zabity. Z uvedených zápisů je pravděpodobné, ţe osada Kreutz se nacházela v blízkosti Prušánek a Dolních Bojanovic, zvláště pak kdyţ i samotné pozdější prameny komolí jméno vsi např. na Kukkrwicz (1751), indicií by mohla být také skutečnost, ţe v určité době se v kronice novokřtěnců jméno vsi Kukvice nevyskytuje, ale naopak Kreutz ano, ale ostatní vsi lokalizovat můţeme. Samotným novokřtěncům výslovnost jmen českých vesnic dělala zřejmě značné potíţe a např. Prušánky sami označují jako Prutschän. Kreutz by pak mohly být Kukvice, uvádí Karel Hlavinka a Jan Noháč.92 Po bitvě na Bílé hoře museli novokřtěnci opustit Moravu a uchýlit se většinou do horních Uher, kde se podílí na rozkvětu místního vinařství a hrnčířství. Lánový rejstřík hodonínského panství z roku 1673 také vyjmenovává jednotlivé viniční trati Kukvic: Obernberg - Vrchní hora, Fordernberg - Přední hora, Mitternber Prostřední hora, Hinternberg - Zadní horu a Homole. Ve Vrchní hoře měli vinohrady z Hodonína Petr Martinovský, z Dolních Bojanovic Jan Plachý, Jan Švagerka, Jura Kříţ, Václav Turek, z Těšic Adam Konečný, Pavel Líčeník, Pavel Pecha, Matěj Tulak, Jiřík Hovora, Jiřík Lacko, z Mikulčic Martin Chromý, Tomáš Duchala, Jiřík Kutil, Pavel Hoferek, Pavel Červenka. Z Prušánek to byl Michal Osecký a z Moravské Nové Vsi Anna Rotvanová. Svůj vinohrad zde měl i hodonínský farář. V Prostřední hoře měl vinohrad z Hodonína Salamon Zek, z Dolních Bojanovic Václav Vašíček, Matěj Řezáč, Michal Habrovic, Martin Kusý, Tomáš Topenčík, Jindra Špilberkský, Pavel Dorazil, z Těšic Janek Horňák, Adam Zyga, Jan
92
HLAVINKA, Karel – NOHÁČ, Jan: Hodonský okres. Vlastivěda Moravská. II. místopis. Brno 1926, s. 240– 241.
- 38 -
Matrašův, Jiřík Miškovský, Jakub Čech a z Prušánek Jakub Kulíšek, Karel Ţíţala a Martin Duraj. V Zadní hoře z Hodonína Abel Jud, Matěj Slezák, z Dolních Bojanovic Adam Hofer, Urban Hofer, Pavel Lebavý, Martin Svobodník, z Těšic Jan Mackových, Tomáš Mackových, Jan Nosál, Novosad, Tomáš Ţelezný, z Mikulčic Jan Krejčí, Mikuláš Bauza, Jiřík Nádhera, Jiřík Šuhaj, Juřinka, Jan Koneček, Mikula Dubec, Matěj Kovářův, Mikulka a Jan Vališ. Zadní horu obhospodařovali i vinaři z Prušánek Jakub Kulíšek, Lukáš Načpal a Buček, z Luţic Pavel Kubičny, blíţe nejmenovaná vdova z Hrušek a Pokladnik z Bílovic. Ze slovenských Kopčan přijíţděli do Zadní hory Antalička, Jan Tkadlec, Hledian, Kuřina a z Holíče Kalivoda. V této hoře měl svůj vinohrad i farář z Mikulčic. V hoře Homole ţádní hospodáři jmenováni nejsou.93 V urbáři z roku 1691 se bohuţel jiţ uţivatelé jednotlivých vinohradů neuvádí. Zapsány jsou zde však jiné zajímavé informace. Vyjmenovány jsou jednotlivé viniční tratě i s jejich velikostí a stanoveny poplatky za jejich uţívání. Ty vybírali úředníci majitele panství pravidelně o vinobraní. Poplatky byly stanoveny v penězích a jejich výše odráţela kvalitu jednotlivé viniční tratě. V Přední hoře se podle urbáře nacházelo 28 achtelů94 vinohradů. Za jeden vinohrad dostával majitel panství 35 krejcarů. Prostřední hora byla největší a nacházelo se zde 85 achtelů. Z jednoho kaţdého vinohradu přicházelo ročního platu po 35 krejcarech. Hora Zadní byla rozdělena na část dlouhou, která měla v sobě 60 achtelů vinohradu za 46 krejcarů ročně. Jednalo se zde tedy o nejlépe poloţené vinice v Kukvicích. Hora Zadní krátká měla jen 25 achtelů a vinohradník za svůj vinohrad do hraběcí pokladny odváděl o vinobraní pouze 28 krejcarů. V hoře Homola bylo sice napočítáno 21 achtelů vinic, ale ty byly dle slov urbáře dokonale pusté. „Kdo jich ujme a rozdělá, bude povinen po vyjítí lhoty z jednoho kaţdého achtela 28 krejcarů." Poznamenán je zde podél hranic se Starým Poddvorovem i vinohrad majitele panství o velikosti dvou achtelů, který však v té době byl pustý. Zajímavým údajem je i zápis o ţlebu pod těmi horami mezi polem a vinohrady. Písař neopomněl poznamenat, ţe se tudy za starodávna honil dobytek z Kukvic na Úlehle poddvorovské. V roce 1691, kdy se jiţ tudy dobytek nehonil, ţleb „pod runou vinohradní, ze strany vinohradů, všelijakým stromovím zarostl. Však téţ ovoce a tráva v tom ţlebě mezi runou a polem, počnouc od rybníka kukvického aţ po hranice potvorovské, k panské ruce
93
MZA Brno, fond D1, inv. č. 209a, Lánový rejstřík Göding. folio 69b–73a. Achtel, z německého Achtel, tj. osmina, měl znamenat měrnou plochu vykázané viniční půdy dělené na osminy a potom přidělované po achtelu na zaloţení vinohradu. Měl v různých dobách i obcích nestejnou výměru. VRBAS, Jakub: Achtel vinohradu a kolem něho. Vinařský obzor 32, 1938, s. 116. 94
- 39 -
se bíravá, a dostává se některým rokem, kdyţ se časně vytkne a pilně hledí drahné ovoce, a několik fůr toho nejpěknějšího sena pro dobytek ovčí.“95 Josef Judas uvádí: „Vysloveně vinařskými obcemi Mikulčice a Těšice nebyly, jak je vidět také ze znaků na obecních pečetích. Chybí jim vinařský motiv, který by symbolicky vyjadřoval, ţe vinařství představovalo zaměstnání většiny obyvatelstva. Dokládá to také Topograpghie von Markgrafthum Mähren von Franz Jos. Schwoy z r. 1793, kde viničná půda není jako v jiných vinařských obcích při Mikulčicích a Těšicích jmenována. Ani horenského práva, jemuţ podléhalo vinohradní hospodářství, jako jiné obce v okolí ani Mikulčice ani Těšice neměly. Sloţení půdy a poloha pěstování vinné révy u nás málo svědčí a nelze je srovnávat s půdními a klimatickými podmínkami ve vinicích kukvických a roztrhanských v katastrech obcí Dolní Bojanovice a Josefov.“96 Docházelo proto k záměně pozemků. Zatímco Těšičtí disponovali potřebnými pastvinami a loukami, Josefovským se těch nedostávalo a naopak mohli nabídnout kvalitní polohy viničních tratí. To přetrvalo po více jak třista let. Mnoţství vinohradů obhospodařovaných těšickými hospodáři postupně klesal. Pro těšické vinaře bylo stále výhodnější postavit si sklep s lisovnou co moţná nejblíţe Těšicím. Jako například Antonín Balúm z Těšic, č.p. 44, který měl také vinici i s „búdou“ za Josefovem, ale pro časté krádeţe vína ji jiţ r. 1877 opustil a postavil sklep s lisovnou nový. Za novým sklepem si vysadil také vinici. I ostatní těšičtí hospodáři postupně opouštěli búdy za Josefovem.97 Pravomil Kotásek ve svém zápisu do pamětní knihy svého vinného sklepa ze 7. ledna 2000 uvádí: „Asi po třicetiletéj válce místní vinaři prý měli vinohrady aj búdy vzadu“ a i kdyţ „...hodně vinařů mělo vinohrady u búdy, ale ešče drţali a chodili do vinohradú dozadu“. Říkávalo se: „Kam ideš? Ale idu dozadu střihat. Tento výrok dozadu sa uţívá enom v Těšicách a Mikulčicích. V okolních dědinách říkajú do Kukvických, Roztrhanských lebo na josefovsko.“ 98 Jmenuje také vinaře z Mikulčic, kteří i v roce 2000 stále obhospodařovali vinohrady na Kukvicku. Jsou jimi Vlastimil Glos, Štěpán Hubačka, Zdeněk Hřebačka a Petr Valkovič.
95
MZA Brno, fond F5, inv.č. 85, Opersdorfský urbář (1691), fólio 67–68. Masarykovo muzeum v Hodoníně, fond historie, inv. č. H 8784: Střípky z dějin velkomoravských Mikulčic, sesbíral Jos. Judas, 1925–1975, s. 131. 97 SOkA Hodonín, fond MNV–M, inv.č.15, Kronika obce Mikulčic (1945 – 1976), s. 83. 98 Pamětní kniha vinného sklepa pana Pravomila Kotáska, která byla zaloţena v 80. letech 20. století, je dnes v majetku jeho syna Radomila Kotáska. Obsahuje také několika stránkový popis jednotlivých vinohradnických staveb v Těšických búdách i vzpomínku na osobnosti této vinařské uličky. 96
- 40 -
Původní sklepy v u vinohradů v katastru Josefova, na bývalém Kukvicku byly s největší pravděpodobností vzorem pro sklepy. (převzato z MÁČEL. Otakar – VAJDIŠ, Jaroslav: Slovácko. Architektonický vývoj vesnice. Praha:1958, obrazová příloha č. 58.
Dnešní sklepy v Josefově však jiţ zcela ztratily svůj původní vzhled. (foto M.Havlík, 2010)
- 41 -
Obr. 12. – Vinohrady u Těšic i za Josefovem a Dolními Bojanovicemi na II. vojenském mapování (1836-1852)
4.2. Těšice V pramenech jsou uváděny Těšice od poloviny 14. století jako přídomek drobných šlechticů, nebo předmět závěti a majetkoprávní pře. Tak je jmenován například v roce 1355 Zdeněk z Těšic, který s Jindřichem z Nevojic koupil městečko Mikulčice za 300 hřiven, Sezema z Těšic, který je v roce 1379 jmenován jako dluţník ţida Merklína z Brna, Viknan z Těšic, který zastavuje Těšice Oldřichovi Štosovi z Bránic, či roku 1409 Dorota z Těšic. Pro malou osadu však je významným aţ rok 1529, kdy ve středu po sv. Petru a Pavlu, - 42 -
tedy 30. června,99 směnil Těšice olomoucký biskup Stanislav za tvrz a ves Nechvalín s Janem z Lipého. Tak byly Těšice jiţ trvale připojeny k Hodonínskému panství. První podrobnější pohled na osadu nám umoţňuje urbář panství z roku 1600. Těšice měly v té době 18 podsedků, a to se jmény hospodářů Jakub Arnoštů, Makula Beniků, Jíra Čzapaka, Mikula Čiardviků, Anna Drchlová, Jan Kudlavka, Jíra Nároţného, Václav Nykodém, Anna Pechová, Martin Pika, Pavel Pitulů, Vávra Polák, Jakub Prlačků, Bartošek Šeferů, Jíra Trčků, Staniek Uhrů, Jura Zlatník a Martin Zpěváků. Na 15 půllánech byli osedlí Anna vdova, Jíra Bobička, Staniek Bořitů, Jakub Dřímal, Jura a Matouš Hiffiků, Petr Hlavatých, Jan Kautnejch, Valenta Kotaučů, Margeta Lekavá, Matěj Makodier, Dobeš Odřezalú, Matěj Pánků, Jan Řezáč a Jan Ţilka. Ve vsi se nacházel i jeden láník Jíra Neprášil, který pravděpodobně zároveň provozoval obecní šenk, neboť měl povinnost odvádět za šenkování piva ročně 15 špichů soli. V Těšicích je zapsán i jeden masný krám s řezníkem a v obecním šenku byli Těšičtí povinni ročně jednu bečku panského vína vyšenkovat. Jan Ţilka, Pavel Pitulů, Mikula Beniků, Jura Hiffiků mohli za roční plat 12 grošů lovit ryby v předem vymezeném úseku řeky. Společně pak měli obyvatelé Těšic mimo jiné povinnosti v bojanovském dvoře orat, hnůj vozit, obilí sváţet a do stohů sklízet, trávu séci a seno z Doubravy hrabat, sušit a sváţet, chmel z panské chmelnice odrhovat, hrabat panské konopí a zároveň jej i zpracovat. Také se museli podílet na opravě hodonínského zámku, pivovaru i hospodářského dvoru. Mohli být povoláni i k opravě stavu hodonínského mlýna a hrází rybníků. Kromě toho vozili do zámku dřevo a sekali na otop, dělali honce na panských honech a pomáhali i s výlovem rybníků. 100 Bohuţel jména výše uvedených hospodářů se nedají identifikovat s pozdějšími grunty v Těšicích, jejichţ přehled od roku 1654 do roku 1870 předkládám. V přehledu hospodářů a jejich gruntů nám schází údaje z roku 1691, kdy vzniká tzv. Opersdorfský urbář. Hrabě Bedřich z Oppersdorfu na Dubu a Frýdštejně prodává za 720 000 zlatých rýnských své rozsáhlé hodonínské panství kníţeti Janu Adamu Ondřeji z Lichtenštejna. Pro potřeby prodeje vzniká i podrobný popis panství, soupis jeho poddaných i jednotlivých povinností a platů. Bohuţel jen s obtíţemi se dají jména uvedená v urbáři přiřadit k výše uvedenému přehledu gruntů v Těšicích od pol. 17. do konce 19. století. Jmenováni jsou podsedníci Jan Borek, Matěj Čip, Jakub Gardoš, Blaţek Kratochvíle, Jura Matějových, Matouš Novosad, Jan Polách, Ondra Šlema, Petr Šlema,
99
BLÁHOVÁ, Marie: Historická chronologie. Praha 2001. s. 518. MZA Brno, fond F5, inv. č. 83a, kniha č. 1a, Urbář panství (1600).
100
- 43 -
Ondra Švec, Michal Tesař a Ziga Adam, čtvrtláníci Jura Hovora, Ondra Kučera, Jakub Vidimus a Jan Zorálek, půlláníci Martin Jablonický, Pavel Krejčiřík, Jakub Křečkorský, Jan Mackových, Jan Marek, Ondra Nosál, Pavel Nosál, Matěj Pinda, Pavel Pinda, Tomáš Plachý, Václav Plachý, Jura Synek, Ondra Synek a Lukáš Šimkových. U čtyř podsedků nejsou jména uvedena a za jeden půllán odváděla plat vrchnosti i obec Těšice. Kromě pravidelných platů ze svých gruntů odváděli těšičtí obyvatelé majiteli hodonínského panství i poplatek za mušketýrskou hlásku. Někteří za poplatky mohli také rybařit na několika částech řeky Moravy. V urbáři je zmiňována také panská louka za hrází rybníku Nesyt, masný krám i vinný šenk, ve kterém museli v Těšicích jednu deseti vědrovou bečku panského vína vyšenkovat a to vţdy na kaţdém másu vína o jeden krejcar draţší, neţ se obyčejně šenkuje. Také pivo jen z hodonínského pivovaru mohli pít a pouze panskou kořalku si nalévat. Ţivot obce musely velmi ovlivňovat i povinné roboty. Ty byly vyměřeny od svatého Václava (28. září) do sv. Jána (24. června) v rozsahu půlláníci po 3 dny za tohoto třičtvrtě roku a čtvrtláníci po 2 dne. Obě skupiny musely robotu absolvovat s potahem, tj. i s vozem. Podsedníci pak v tomto období chodili na robotu po tři dny pěšky. Od sv. Jána do sv. Václava však byli povinni robotovat kaţdý den kromě nedělí a svátků potahem i pěšky při zámku, mlýně, pivovaře, hospodářských dvorech, vodním stavu i rybnících a museli „kdekoliv, kamkoliv, a cokoliv se jim rozkáţe, robotu svou vykonat“. Kromě toho šlechtě dělali honce v lesích. Jen k tomu svému lesu u Těšic se chovali nešetrně, a proto si nemohli bez vůle a dovolení vrchnosti v něm brát dříví. Samozřejmostí byl i desátek faráři v Mikulčicích.101 Ostatní prameny nejsou uţ bohuţel tak sdílné. Na druhou stranu však vychází jeden z druhého a proto bylo moţné vytvořit výše uvedený přehled gruntů a jejich hospodářů. Pro přehlednost byl porušena posloupnost a seznam jednotlivých hospodářství byl seřazen od údajů novějších po informace starší. Povinný způsob označování domů pomocí číselné řady, která slouţí k jednoznačné identifikaci budov bylo v českých zemích zavedeno roku 1770 patentem Marie Terezie, aby nahradilo dosavadní identifikaci budov domovními znameními nebo
jmény majitelů. Pak umoţnil zcela přesnou lokalizaci jednotlivých hospodářství.
Zvláště pak, kdyţ bylo moţné některé hospodáře podle domovního čísla nacházet i v jiném spisovém materiálu hodonínského velkostatku. Ten pod označením F5 je deponován v Moravském zemském archivu a patří svým rozsahem mezi největší.102
101 102
MZA Brno, fond F5, inv.č. 85, Urbář panství (1691). BALCÁREK, Pavel: F5. Velkostatek Hodonín (1370), 1446 – 1919. Inventář. Brno 1969.
- 44 -
Obr. 13. – Mikulčice.
- 45 -
Podle předloţeného přehledu gruntů a jejich majitelů od poloviny 16. století do konce 19. století můţeme průběh osídlení označit jako plynulý, bez váţnějších zvratů. Intravilám obce se postupně zahušťoval drobnějšími staveními a velké hospodářství byla dělena. Ţádná z usedlostí nezůstala po delší dobu v drţení jednoho rodu. Písemné prameny správy panství však bohuţel jen stěţí dají nahlédnout do ţivota jednotlivých osedlých. Mnohem sdělnější jsou samozřejmě prameny 20. století a především pak obecní kroniky a nebo paměti místních písmáků. Lokalita Těšic se můţe pochlubit poměrně bohatým souborem těchto pramenů. Jsou to především kroniky samotných Těšic,103 poté i Mikulčic104 a je nutné také připomenout rukopis tzv. Judasovi kroniky uloţený v Masarykově muzeu v Hodoníně105 a další. Ty nás zavádí aţ do 20. století, i kdyţ některé zápisy jsou i retrospektivní. Zajímavým pro nás můţe být např. zápis z roku 1928 v kronice obce Těšic. Jsou zde vypočteny náklady průměrného sedláka v Těšicích, který obhospodařoval 20 měřic pole a 5 měřic louky. Na nich obsíval rţi 4 měřice, ječmene 3 měřice, pšenice 2,5 měřice, jetele 2 měřice a vysazoval brambor 2,5 měřice, cukrovky 2,5 měřice a krmné řepy 1 měřici. Kukuřice měl 1 měřici. Navíc měl vinohrad o 1 měřici. K hospodářství patřily dvě dojnice v ceně od 3500 Kč do 3000 Kč, jalovice za 3500 Kč, 2 prasata za 1500 Kč, 10 husí po 30 Kč a 10 slepic po 20 Kč. Pro obdělávání hospodářství slouţily 2 vozy, pluh, brány, vál a plečka. Za rok hospodář vyvezl 30 fůr hnoje po 8 metrácích, kde cena za fůru byla přibliţně 50 Kč. Tohoto hnoje dával před sadbou obilí a řepy na měřici po 10 fůrách a hnojil vţdy jednou za 3 roky. Navíc přihnojoval obilí superfosfátem s dávkou 70 kg na měřici a 10 kg čilského ledku na měřici. Pod výsadbu řepy bylo nutné dát 30 kg na měřici draselnaté soli, 100 kg superfosfátu a 40 kg čilského ledku. Zápis vypočítává i cenu tohoto hnojiva, kdy superfosfát stál 0,78 Kč za 1 kg, čilský ledek 2,30 Kč a draselnatá sůl 0,90 Kč. Úrody dobrý hospodář sklidil průměrně 50 metráků řepy na měřici, 3,5 metráku rţi, 4 metráky ţita, 4 metráky ječmene, 4 metráky ovsa, 4 metráky kukuřice. Sena z jetele sklidil 4 fůry po 7 metrácích, kde se počítal 1 metrák sena za 50 Kč. Lučního sena shrabal 8 fůr a otavy 2 fůry. Měřice urodila také 5 mandelů rţi se 7 aţ 8 metráky slámy nebo 35 aţ 40 metráků brambor. Dobrý hospodář mohl poté odprodát 7 metráků ječmene, 4 metráky rţi, fazole za 60 Kč, máku
103
SOkA Hodonín, fond Oú–Těš, inv.č. 83, 84, 85, Kroniky obce Těšice. SOkA Hodonín, fond MNV–M, inv.č. 15, Kronika obce Mikulčic. 105 Masarykovo muzeum v Hodoníně, fond historie, inv.č. 8784, jiné číslo Hf1364, JUDAS, Josef: Střípky z dějin velkomoravských Mikulčic, 1925–1975, rukopis. 104
- 46 -
za 50 Kč, vajíček za 300 Kč, ovoce za 300 Kč, 2 vepře po 1.000 Kč, mléka a mléčných výrobků za 2000 Kč a tele za 550 Kč. Nedílnou součástí ţivota na hospodářství byly i dvě zabíjačky prasat o přibliţné váze 80 kg. Kromě svých nákladů na šatstvo a obuv musel sedlák počítat i s 200 Kč dělníkům za okopávání a sečení, 200 Kč za mlácení obilí, 300 Kč za umělá hnojiva, 60 Kč za očkování prasat a 150 Kč za modrou skalici do vinohradu. Kromě toho počítal i 60 Kč za poţární pojištění, 50 Kč za časopisy a spolky, 1100 Kč za 3 míry pachtu, 300 Kč za pozemkové daně a 150 Kč na daně z obratu.106 Jen vinohradů bylo v té době v Těšicích na 11 hektarů z nichţ se sklízí průměrně 10 hl vína.107 Jen v roce 1930 je zmiňována neobyčejná nadúroda vína, kdy na 1 měřici vinohradu se sklidilo 26 aţ 30 věděr. Litr vína se toho roku prodával po 6 Kč.108 Zájem místních hospodářů o nové metody obdělávání polí i svých vinohradů od 20. století velmi podporoval spolkový ţivot. I o tom hovoří kronika, kdyţ se zmiňuje, ţe v roce 1928 se v nedalekých Mutěnicích konala okresní hospodářská výstava, které se hojně účastnili i rolníci z Těšic. Takových podobných akcí bylo jistě mnohem více.109
4.3. Těšické vinohrady První podrobnější mapou, která nám můţe přiblíţit stav vinohradů v katastru obce Těšice je indikační skica Stabilního katastru z roku 1827. Vinohrady jsou stále umístěny jen po levé straně cesty. Odlišeny od orné půdy jsou i barevně. Majitelé vinohradů na trati tzv. „Předních Dílech“ byly (v závorce uvedeny domovní čísla jejich domů): Kovařík Franz (20), Tomanovský Wendelín (19), Makudera Franz (18), Ličeník Johan (17), Bušek Paul později Anton (34), Lisák Michal (12), Ličeník Johan později Jablonický Martin (11), Schindar Lorenz později Tesařík Johan (10), Kuderna Paul později Johan (53), Bohunský Vencl později Koschutek Stephan (9), Trnka Lorenz (22), Líčenik Franz později Johann (8), Šimčík Josef později Franz (6), Václavových Franz, později Paul (5), Lacka Franz později Jakob (41), Trnka Johann (42), Vavrys Paulus (47), Kutšeřík Franz (46), Kuderna Mathyáš později Andreas (45), Zdařilek Michael později Šimon Lacka (51), Lacko Johann později Urbačík Jakob (51),
106
SOkA Hodonín, fond Oú–Těš, inv.č. 83, Kronika obce Těšice, s. 161–163. SOkA Hodonín, fond Oú–Těš, inv.č. 84, Kronika obce Těšice, s. 4. 108 SOkA Hodonín, fond Oú–Těš, inv.č. 83, Kronika obce Těšice, s. 174. 109 SOkA Hodonín, fond Oú–Těš, inv.č. 83, Kronika obce Těšice, s. 163 107
- 47 -
Kučeřík Franz (36), Kučeřík Josef později Josef Licţenik (35), Benada Kašpar později Martin (15), Bílek Paul (54), Matušina Andres později Joseph (33).
Obr. 14. – Vinohrady a Těšické búdy na indikační skice Stabilního katastru v roce 1827.
Výřez z mapy nám také ukazuje šest vinných „búd“, které jsou také situovány po levé straně cesty směrem z Těšic do Josefova. Jejich majiteli byli všichni hospodáři z Těšic a to Kuderna Johann a po něm Anton (z domovního čísla 13), který však u sklepa nevlastnil ţádný vinohrad, Šinda Lorenz po něm Laczka Paul (10), Kuderna Paul a po něm syn Johan (53), Trnka Lorenz (22), Trnka Johann (42) a Kuderna Mathias po něm Andreas (45).110
110
MZA Brno, fond D10, inv. č.2661 – Stabilní katastr Těšice (1827)
- 48 -
Díky další dochované mapě katastru, tentokrát z roku 1870, můţeme srovnat majitelé vinohradů na Předních Dílech po 43 letech: Kovařík Georg (20), Tomanovský Kaspar (19) poté Anna a následně Tesařík Valentin (100), Makudera Johann (18), Lacka Michael (17), Bušek Johann (34), Jablonicky Martin pak Izidor (11), Lacka Paul (23) pak Líčeníková Apolonia, Kudrna Franz, a Johan, Dvořak Johan (22) pak Dvořák Johan a Marie (14), Líčeníková Anna (8) pak Vavrys Franz (4), Šimčik Mathaus (6), Lacka Johan (41) pak Kudrnová Anna a Kolesík Ignác z Mikulčic, Vavris Andreas (47), Nosál Viktor (48) pak Jakub, Kučeřik Anton (46) z Hodonína pak Milota Josef (59) z Těšic, Kudrna Martin (45), Lacka Valentin (51), Hurbančík Jakob (104) z Těšic a po něm rozděleno na dva díly mezi Konečkovou Annu z Mikulčic a Hurbančíka Franze z Těšic, Konečková Theresia (55), Malíková Magdalena (36) z Těšic pak Makulová Apolonia z Mikulčic, Těšinsky Anna (35), Šátek Johan (54), Matušina Josef (33).
Obr. 15. – Vinohrady a Těšické búdy na indikační skice Stabilního katastru v roce 1870.
- 49 -
Ve výčtu majitelů sklepů jsou Makudera Johan (111), Lacka Michael (17), Kudrna Anton (13), Lacka Paul (10), Kudrna Franz pak Johann (53), Dvorţak Johanus (22) pak Martin (14), Trnka Johann (42) pak Anton, Vavrys Andreas (47), Kudrna Martin (45), Těšinsky Anna (35). Díky zápisu učitele Bedřicha Trnky v kronice obce Mikulčice můţeme porovnat tento výčet jmen s jeho údaji o majitelích sklepů v roce 1890. Podle zápisu měli lisovnu se sklepem následující hospodáři: Matouš Makudera (18), Michal Lacka (17), M. Kudrna (13), Valentin Teseřík (100), Jan Kudrna (53), Dvořák (14), Antonín Trnka (42), Josef Vavrys (4), Martin Kudrna (45), Matěj Lacka (51). Na Mikuleckém katastru pak na trati Na Drahách nedaleko těšických búd stály dva vinné sklepy s lisovnami Pavel Lacka (č. domovní 10 v Mikulčicích) a Antonína Balůna (č. domovní 44 v Mikulčicích).111 O samotné odrůdové skladbě vinohradů na katastru obce Těšice nás informuje kronika obce Mikulčic. Dříve se na jakost hroznů a i výsledného víno moc nehledělo. Ve vinohradech měli také vinaři méně kvalitní odrudy. Byli to budinky, fraštáky, muškatele, cinifádle, bugáry, lopuchy, pyhorně, kozí cecky. Ti zkušenější vysazovali i druhy hodnotnější, kterými byli rýnský rýzlink a modrý portugal. Odrůdy červených vín se v Těšických búdach začaly vysazovat dle sdělení Pravomila Kotáska po roce 1850. V 60. letech 20. století se pak vysazoval nejvíce Tramín, Sylvánské zelené, kterému se zde říkalo Sinifádl, Veltlín či „damascenka“, Frankovka, v Těšických búdách se vyskytuje jeden klon zvaný „lopúchová“ pro velké listy, Rýzlink vlašský, Neuburg, či různé chrupky, Sauvignon112, Müller Thurgau, Malinger, Rulandské zvané burgundské. Veltlínu zelenému se méstně říkalo „ muškatel“. Ve vinohradech po několika málo hlavách měli vinohradníci ukryty i stolní odrůdy čabaňskou perlu a hroznu Košutovu.113 Pravomil Kotásek k tomu doplnil, ţe kvalita vína také záleţela na jednotlivé odrůdě révy i ročníků. Stávalo se, ţe cukernatost hroznů nepřevýšila 15°. Takto málo vyzrálé vína byla díky malému mnoţství alkoholu i velmi náchylná na vady vína. K pouţí cukru k doslazení vína docházelo aţ ve 2. polovině 20. století. V době nedostatku vína byly oblíbené i nejrůznější náhraţky. Například z višní se dělal oblíbený višňák, tedy šťáva z kvasených višní. Naopak k výrobě destilátů v Těšicích ani ve vinných búdách v minulosti dle informací Pravomila Kátáska nedocházelo. V místě sice bylo rozvinuté sadařství, především trnek, ale ty nebyly jako jinde především určeny k výrobě slivovice. „Já si vůbec nepamatuju, ţe by sa 111
SOkA Hodonín, fond MNV–M, inv.č.15, Kronika obce Mikulčic (1945 – 1976), s. 83. Podle vlastních slov jej v Těšicích vysadil Pravomil Kotásek poprvé široko daleko v roce 1977. 113 SOkA Hodonín, fond MNV–M, inv.č. 15, Kronika obce Mikulčic, s. 84. 112
- 50 -
pálilo.“ Myšleno v malých soukromých pálenicích. „Chodívalo se na kořalku do hospodu a to sa pila reţná. Sekáči si ráno dávali reţnej. Kdyţ měl hospodář větší úku, najal si partyju sekáčů, aby to za jeden deň skosili,“ vysvětlil dále Kotásek. O zajimavé skutečnosti vesnického koloritu se zmínil při jiné příleţitosti „To bylo tak jindá. Byl takový zvyk ţe husy hnávali na pastvu hospodáři. To bylo proto, ţe hospodář zahnal husy na pastvisko a zpátky se stavil na kořalku. Ta se neplatila. Jen ţid dělal čárky na futra, kolik kdo vypil. Ţid pak nechal prodat celý grunt. Proti tomu se postavili synové v Mikulčicích, kteří vyhnali z Mikulčic ţidů ven.“
4.4. Stavba vinného sklepa O stavbě vinného sklepa zavzpomínal při setkání Pravomil Kotásek: „Lidé si postavili sklep, coţ bylo najdúleţitější a dál buď neměli peníze nebo jim to stačilo. Presovali u známých a víno se nechávalo kvasit ve sklepě.“ Lisovny s vinnými sklepy byly tedy nejdříve stavěny po levé straně. Teprve později, aţ na mapě z roku 1870 se objevují dvě búdy i na straně pravé. K jedné z nich také pan Kotásek zavzpomínal: „Búdy bývaly většínú jen na levej straně. Proč? Já nevím! Na pravej byly akorát, co měl náš Milek.114 Tam byla jedna zajímavá věc. Tam celú zimu, na jaro, v zimě aj na podzim, kdyţ otevřel dveřa od půdy, aţ do sklepa, ve 3 hodiny tam svítilo světlo aţ na bečky!“ 115
Stavba sklepních a výrobních prostor Vinařství Maláník-Osička, s.r.o. (foto M. Havlík, 2007)
114 115
Kotásek Pravomil a Emilie, dnes parc. číslo 2858. Z rozhovoru s Pravomilem Kotáskem v Těšicích dne 5. listopadu 2008
- 51 -
Jiří Husár popsal při osobním setkání dva způsoby stavby samotného sklepa. Sklepní ulička v Těšicích se nenachází u paty viniční hory. Sklepy tedy nebylo moţné hloubit ve větší hloubce do ţluté kompaktní hlíny pomocí rýčů a motyk116 jako například v Dolních Bojanovicích nebo Čejkovicích.117 Sklepní prostory byly nejdříve vykopány zvrchu a na dřevěnou konstrukci byly poloţena cihelná klenba, která byla následně zaházená vykopanou hlínou. Po čase se na této cihelné klenbě dle sdělení informátora118 vytvořila díky vápenatému sloţení ţluté hlíny pevná krusta, která nejen zvyšovala pevnost klenby, ale i vytvářela paropropusnou vrstvu a sklep tak udrţovala v suchu. Při stavbě samotného sklepa pak bylo moţné pouţít dva způsoby výstavby klenby. Jednalo se o tzv. bojanovský nebo čejkovský způsob stavby. Odlišovaly se především mnoţství dřeva, které bylo nutné spotřebovat na výstuţe, tzv. ramenáty. Zatímco u čejkovského způsobu bylo pouţito minima ramenátů, byly umístěny přibliţně 50 cm od sebe a konstrukce se postupně posouvala, bojanovský způsob vyţadoval sice řidší konstrukci ramenátů, sice 1 m od sebe vzdálených, ale naopak hustější laťování.
Obr. 16. – Rotunda Pravomila Kotáska ml.ve sklepě (foto M. Havlík, 2010)
116
FROLEC, Václav: Vinohradnické stavby na Slovácku. s. 14. MATUSZKOVÁ, Jitka – KOVÁŘŮ, Věra: Vinohradnické stavby na Moravě. s. 29. 118 Jiří Husar vlastnící sklep na parc. č. parc.č.2871/ 2 117
- 52 -
Zvlášností Těšických búd jsou tři vystavěné rotundy, neboli kruhové sklepní prostory ukončené klenbou. První rotundu v Těšicích si postavil Pravomil Kotásek v roce 1983. Výhodou stavby rotundy bylo, ţe nebylo potřeba dřevěných ramenátů. Konstrukce klenby byla při stavbě samonostná a vrcholem zednického umění bylo ukončení této rotundu v samém vrcholu klenby. Pro stavbu sklepních prostor a především rotundy bylo nutné pouţít speciální hlíny těţené v Dolních Bojanovicích. Do ţluté hlíny s velkým obsahem vápenatých sloţek nebylo nutné přidávat další pojiva. „Ţlutice“, jak se této hlíně místně říká vykazovala také ideální vlastnosti. Další rotundu si vystavěl Pravomil Kotásek ml. ve svém sklepě a zatím poslední rotunda zdobí sklep Víta Pavky na parcele č. 2754.
4.5. Vinařské lisy Vinařské lisy, nářečím označované jako presy, dnes jiţ němí svědkové zašlé slávy. Jen na posledním z těchto mohykánů se dodnes presují hrozny a to v „búdě“ pana Pavla Handlíře (parc.č.2706/1). Je zajímavé, ţe v lokalitě Těšických búd se můţeme dopátrat téměř desítky presů. Od nejstaršího z roku 1802 po nejmladší z roku 1912. Mladším presům ţelezné konstrukce a pravděpodobně tovární výroby uţ se tato práce z pochopitelných důvodů tak podrobně věnovat nebude. Základním pramenem ke studiu vinařských lisů na Moravě je práce Václava Frolce a Jana Petráka uveřejněná v časopise Český lid v roce 1967.119 Jen pro zběţný přehled si uveďme, ţe základní činností vinařského lisu je rychlé a ekonomicky výhodné oddělení moštu z hroznů. Základní rozdělení starých dřevěných vinařských listů je pak na kládové a vřetenové. Kládové lisy jsou zaloţeny na principu jednoramenné páky, kde mohutný silný a těţký trám zasazený vodorovně do konstrukce lisu stlačuje svou vahou rmut. Tato síla bývá umocněna navíc velkým kamenným závaţím umístěným na konci trámu. Rozměrné kládové lisy se však bezprostředně v okolí Hodonína nenacházely. Jejich nejbliţší zástupce lze nalézt na Břeclavsku, Hustopečsku, Kyjovsku a Uherskohradišťsku a Uherskobrodsku. Souviset to můţe především se starší tradicí pěstování vinné révy v těchto lokalitách. Menší rozšíření je dáno především skutečností, ţe kládový lis ve své rozměrnosti byl výsadou jen nejbohatších majitelů vinic, tzn. nejbohatších měšťanů a šlechticů. Na Hodonínsku jsou doloţeny pouze lisy vřetenové. Princip vřetenového lisu je 119
FROLEC, Václav – PETRÁK, Jan: Vinařské lisy na Moravě. Český lid 54, 1967, s. 31–49.
- 53 -
zaloţen na nutnosti neustále lisovaný rmut utahovat i za pomoci dlouhá páky a důmyslných kladek. Dle sdělení Pavla Handlíře, který dodnes na dřevěném vřetenovém lisu presuje, je výsledek, oproti presování v dnes jiţ zcela rozšířených drobných ţelezných lisech, jednoznačně mnohem lepší. Jde především o to, ţe na rmut u dřevěného vřetenového lisu působí materiál dřevo a je moţné šroubovici utahovat mnohem pečlivěji. V minulosti také bylo snahou vinařů, aby mošt nepřicházel do kontaktu s kovem, protoţe poté víno hnědlo a kazilo se. Proto také veškeré součásti presů, které přicházely do styku s hrozny, byly vyrobeny ze dřeva, nejlépe dubu. Lisování na mohutném kládovém lisu dle sdělení však muselo přinášet mnohem lepší výsledky, neboť na rmut působil stálý tlak klády. Je důleţité si totiţ uvědomit, ţe po naplnění branek lisu rmutem se díky odtékající šťávě odpor rmutu sniţuje a vřetenový lis je proto nutné neustále dále dotahovat. Naproti tomu lis kládový vyvíjí stály tlak na rmut díky zavěšenému ramenu se závaţím. Moderní lisy ţelezné konstrukce dnes rozdělujeme dle obsluhy na ruční, mechanické, poloautomatické a plnoautomatické. Podle způsobu vyvíjení tlaku rozeznáváme lisy mechanické, hydraulické a pneumatické. A nakonec podle polohy košů, ve kterých se nachází hrozny na vertikální a horizontální.120 Na základě výše uvedené systematizace lze původní mohutné dubové lisy povaţovat za pracovní nástroje ruční s mechanickým působením na rmut z pomletých nebo nakvašených hroznů s vertikální polohou košů.121 Jak jiţ bylo řečeno výše, je moţné předpokládat, ţe podrobné znalosti pěstování vinné révy a výrobě vína se generace obyvatel Těšic učila právě v viniční hoře bojanovské a také ve sklepích v Dolních Bojanovicích. A právě z Dolních Bojanovic se nám zachovala z roku 1946 zpráva122 o nejstarším vinném presu v okolí z roku 1635. Ještě v roce 1946 byl podle autora článku ve velmi dobrém stavu. O jeho dalších osudech však bohuţel dnes jiţ informace nejsou.
Nejstarším dochovaným presem v Těšických búdách je pres v búdě Petra Miroše. Na
120
KONEČNÝ, Antonín: Lisy. In: Velký vinařský slovník. Velké Bílovice 2007, s. 93. FROLEC, Václav: Tradiční vinařství na Moravě. Brno 1974, s. 56–72. 122 Rka: Něco z historie bojanovského ryzlinku. Malovaný kraj 1, 1946, s. 14. 121
- 54 -
hinštu tohoto presu je christogram IHS a datace 1802.
Nejstarší vřetenový pres z roku 1802 (foto M. Havlík, 2010)
Jen o deset let mladším je pres z roku 1812 v „búdě“ Zdeňka Handlíře Lis původně - 55 -
vybavený dřevěným šroubem byl v průběhu doby upravován. Nejdříve byl dřevěný šroub vyměněn za ţelezný a poté, co konce ţivotnosti dostála i dřevěná vana, kterou odtékal vylisovaný mošt, byla sem instalována nerezová vana. Tento pres je navíc jediným dodnes uţívaným dřevěným presem v Těšických búdách. Nápis na hinštu je ANTON KOWARIK MAJSTR JOHAN LICENIK HOSPODAR 1812
Stále funkční pres z roku 1812 v lisovně Zdeňka Handlíře (foto M. Havlík, 2010).
- 56 -
Další ze zachovalých presů pochází z roku 1817. Jiţ nefunkční pres je dnes schován před nepřízní počásí pod dřevěným přístřeškem za búdou Radomila Kotáska. Původní umístění presu bylo v původní sklepě dnes Pravomila Kotáska ml. Podle sdělení Pravomila Kotáska st. znamená na hinštu napsáno 17 I N 80 1817 Isidor Netík, hospodář narozen v roce 1780. pres z roku 1817.
Pres z roku 1817 v majetku Radomila Kotáska (foto M. Havlík, 2007)
- 57 -
Pres z roku 1854 stojící v současnosti před hřbitovem byl původně z búdy, dnes zbořeniště, tzv. Makuderova sklepa. Zajímavostí je, ţe tvůrce presu pravděpodobně nedopatřením umístil hinšt presu vzůru nohama a na něm můţeme číst:
FRANC * MAKUDERIK * HOSPODAR PAWL * BALUN TESAR * ROKU 1854
- 58 -
Další z presů se zachoval bohuţel pouze v torzu. Zbylé čási byly natolik zničené, ţe je nebylo moţné ani identifikovat. Původně byl pres umístěn ve sklepě Jakuba Kuběny, dnes v majetku Miroslava Havlíka a Petra Marady.
Torzo presu z roku 1908 (foto M. Havlík, 2009)
Nápis na hinštu tohoto presu byl stručný: LACKA 1908 MAtěJ
Detail nápisu na hinštu presu (foto M. Havlík, 2009)
- 59 -
Dnes zcela nepřístupný, nicméně zachovalý dřevěný pres se nachází v búdě Štěpánky a Karla Šmídových. Pres je z roku 1911.
Pres s ţelezným vřetenem z roku 1911. Ve vinné búdě. Interiér vinařské boudy, naskládané sudy a různé nářadí. (foto Václav Frolec, 1957, dnes ve fotoarchívu ÚEE MU)
Z pramenů bylo zjištěno, ţe pres si nechal vyrobit u „majstra“ Rudolfa Pospíšila v roce 1911 hospodář Michal Šimčík. Od téhoţ mistra tesaře pochází i nejmladší z presů z roku 1912, který je dnes umístěn ve sbírce soukromého sběratele Jaroslava Jílka z Mikulčic. Pres je v současnosti rozebrán.
Profilovaný sloup a detail hinštu na nejmladším dřevěném presu z roku 1912 (foto M. Havlík, 2010)
Nápis na hinštu nás informuje, ţe pres si nechal vyrobit v roce 1912 hospodář Jan Klíma u „majstra“ Pospíšila. - 60 -
V Těšických búdách se pravděpodobně nacházely ještě dva další velké dřevěné presy, o kterých se mi bohuţel nepodařilo zjistit více informací.
Vřetenový lis z majetku Štefana Urbana z Mikulčic (foto Jan Petrák, 1957, archiv ÚEE MU v Brně)
Neznámý pres zachycený v Judasově kronice.
U fotografie je poznámka „Vřetenový lis, nyní v muzeu Uh. Hrad.“. Bohuţel v muzejních sbírkách Uherského Hradiště, Mikulova či Valtic se pres z Mikulčic, ani Těšic ţádný nenachází. - 61 -
Současné presy v lisovnách Těšických búd (foto M. Havlík, 2010)
- 62 -
4.6. Vinařský nůţ Jiţ v historickém úvodu práce byl uveden nález 28cm dlouhého vinařského noţe při archeologickém průzkumu Římského vrchu pod Pálavou při archeologickém výzkumu tábora římské X. legie Legio Decima Gemina Pia Fidelis z Vindobony z období 3. století n.l. Rozvinuté římské vinařství však tento typ noţe znalo jiţ dlouho a zmiňuje se o něm i Lucius Junius Moderatus Columella, píšící kolem roku 65 n.l. Ve svých dvanácti knihách o zemědělství De re rustica se v knize třetí a čtvrté podrobně zabývá také vinohradnictvím. K vinařskému noţi pak uvádí následující informace. Vinařský nůţ (falx) je sloţen z rukojeti a rovné části čepele, kterou označuje jako nůţ (culter). Culter přechází v oblouk (pronus). Součástí noţe je i prodlouţená špice (scalptrum). Hákovitě zahnutá část čepele se nazývá zobák (rostrum), který je zakončen ostrou dýkou (mucro). Zádovou část pak tvoří čepel rozšířená do výběţku, která slouţí jako sekerka s rovným nebo půlkruhovým ostřím (securis). Tato čepelka musela být tenká, ale tvrzená a stále dobře nabroušená. Slouţila k odstranění zaschlých čípků nebo částí stařiny. S její pomocí se kmeni révy vinné způsobovaly roztřepené rány, které musely být zaříznuty noţem a poté vyhlazeny pomocí ostrého mucra. Nejvíce se však nůţ pouţíval tahem k sobě. Slabší části stařiny i silnější réví se odřezávaly zobákem. K vyčištění dutých částí stařiny slouţilo ostré scalptrum.123
Falx: A) culter, B) pronus, C)scalptrum, D) rostrum, E) mucro, F) securis
Nálezy vinařských noţů se pak nesčetněkrát opakují z období Velkomoravské říše (833 – 906). Jmenujme nálezy např. z hradiště Staré Zámky u Líšně, z Pohanska u Břeclavi.
123
KRAUS, Vilém: Vinitorium historicum, s. 29.
- 63 -
Vinařské noţe se sekuris z blíţe neurčenými nálezovými okolnostmi ze sbírek Masarykova muzea v Hodoníně.
Při terénním výzkumu Těšických búd byla zjištěna jiţ pouze přítomnost vinohradnických nůţek. Jedinou výjimkou byl nález jednoho vinařského noţe.
Vinařský nůţ z Těšic. Poč. 20. století. Foto Miroslav Havlík, 30.11.2010.
4.7. Osobnosti Těšických búd Kaţdý z vinařů a hospodářů by se dal označit jako osobnost Těšických búd, která zde vtiskla pečeť své práce do vína. A kaţdý se tady také vţdy přirozeně snaţil vypěstovat co nejvíce obílí, brambor, zeleniny a ovoce, mít ve vinohradě nejkvalitnější hrozny a vyrobit z nich to nejlepší víno. Některým se dařila práce lépe, některým hůře. Někdo byl totiţ ve své
- 64 -
práci svědomitější, učenlivější a mnohému se přiučil ze svých chyb i moudrostí ostatních. Jiný hospodář setrval na svých zvycích i povaze, která se zrcadlila v jeho víně. Mezi největší osobnosti Těšických búd bezesporu patřil pan Pravomil Kotásek (2. února 1923 – 30.července 2010) rozený Těšičan, kterému nejen Těšické búdy přirostly k srdci, ale stal se i jejich nejlepším pamětníkem a znalcem. Jeho vinařské umění bylo vyhlášené. To především dokládá jím v 80. letech zaloţená pamětní kniha,124 kterou předkládal svým vzácným hostům k podpisu a případně i k několika vděčným slovům. Tato kniha je o to cennější, ţe dne 7. ledna 2000 připsal do knihy i několik svých vzpomínek na Těšické búdy. Tento krátký čtrnácti stránkový zápis se stal jedním z důleţitých pramenů této práce. Vedle popisu jednotlivých sklepů a informací, které si k nim Pravomil Kotásek pamatoval, vepsal do svých pamětí i několik vzpomínek na zvlášť pozoruhodné osoby a veselé historky, které se k nim váţí. Popisuje veselý a pestrý, někdy i divoký ţivot v Těšických búdách. Jen kolik kamarádů se zde pravidelně scházívalo. Těšické búdy byly druhým centrem Těšic a kdyţ se šlo ráno do pole, nezapomnělo se stavit ve sklepě pro litr vína.125
Sešlost u Těšických búd v roce 1912.
Karbaníci ve vinných búdách Malé útulné „izbétky“ vinných „búd“, v létě chladné a v zimě příjemně vytopené, byly nejednou svědkem karetních her. V blízkosti vína i v klidu dál od domova někteří hospodáři 124
Dnes v majetku syna Radomila Kotáska. Údaje z jeho pamětního zápisu byly doplněny v rozhovoru s Pravomilem Kotáskem dne 5. listopadu 2008 v Těšicích. 125
- 65 -
rádi propadali tomuto povyraţení. Dnem „D“ byla obvykle neděle odpoledne. Karty se hrávaly nejčastěji u Jaroslava Konečka, Bedřicha Sečkáře a Ludvíka Vavryse. U Ludvíka Vavryse se scházela i stálá parta karbaníků: Bedřich Trnka, Jakub Kuběna a Francek Kuběna zvaný „Puk“. V létě, kdyţ bylo otevřené okno, uţ od prvních sklepů byly slyšet jejich hlasité výkřiky – „bylo ich čut, řvali jak paviáni“. Francek „Puk“ byl synovcem Jakuba Kuběny, a tak často strýc synovce po hře cestou domů káral: „Ty mě mosíš říkat strýčku a né: kurva, jak to hraješ!“ Cestou domů se pak jeden druhému i posmívali, kolik který dostal „promrhat“ a kolikrát ho ten druhý ošidil, kdyţ hlásil čtyřicet a přitom měl v kartách jen dvacet.
Kaţdou neděli oţívaly Těšické búdy ruchem návštěvníků.
Ludvík Vavrys Výše zmíněný Ludvík Vavrys byl v JZD kovářem. V důchodu chodíval pak do búdy denně hrát karty. Jednou uţ měl připito. Hráli zrovna karty ve vinné „búdě“ Bedřicha Trnky. Ve svém dlouhém černém kabátě měl nachystanou prázdnou láhev na víno. Z něj měla příštího dne jeho ţena Marie udělat „svařák“.126 Bedřich Trnka dal tehdy přítomnému Pravomilu Kotáskovi znamení, aby připravenou láhev vína vyměnil za láhev vody.
126
Horký nápoj, který se vyrábí zahřáním vína na 90°C s přidáním cukru a skořice, hřebíčku, případně vanilky.
- 66 -
Ráno ţena „Mařena“, neţ šla do kravína, si svařovala přinesené víno. Bylo však pořád slabé, i kdyţ si přilévala a přílévala a stále nic: „Ludvíku to víno je jakési slabé!“ Ludvík Vavrys znal hned viníka, i kdyţ tam ten den vůbec nebyl: „To mě určitě vytáhl Jakub (Kuběna).“ „Bar sem sa mu přiznal, ţe sem to já!“, přiznal se později Ludvíkovi Vavrysovi Pravomil Kotásek ke svému činu, svaloval vinu na Jakuba Kuběnu aţ do své smrti.
Těšické búdy oţívaly i o hodech, kdyţ si přijeli do nich pro zásobu vína muzikanti. Hody 1926.
Další vzpomínku Pravomil Kotásek opět věnoval Ludvíku Vavrysovi. Ke konci ţivota, „k posledu“, uţ byl Ludva „marod“ a chodil k MUDr. Berkovi, primáři hodonínské nemocnice, na prohlídky. Lékař jej jednou seznámil se zdravými účinky malého mnoţství vína: „Pane Vavrys, měl by jste vypít denně aspoň 2 odlivečky (2 dcl) červeného.“ Ludvík Vavrys na to: „Chachá, co ste húpý pane prímář, dvě odlivečky? Já vypiju kaţdý deň tři litry!“ Byl vyléčený a uţ se primáře nenavštívil. Cesty domů z Těšických búd také nebyly někdy jednoduché. O tom by mohla vyprávět následující historka: „Jednú sa trefili u Ludvi (Vavryse) Fanek Koneček (zvaný „Bukač“) a ţe mosá jít za dňa dom, ale uţ bylo tma! Šli uţ dúho a naráz viďá světlo. Dojdú a tam enom búdka a v ní sedí chlap. „Sakra, kde su to?“ „Na kde, u Potvorovska v nafťáckej búdě!“127 Aţ sa rozednílo toţ šli dom.“
127
Na opačné straně, neţ je obec Těšice, daleko v katastru obce Josefov.
- 67 -
Magdaléna Sečkářová Jednou jela s „kravama dozadu128 na turčání.129 Dojela, vypřáhla krávy a začala rúbat turčání. Bylo horko a toţ ţe sa napije. Dojde k vozu. Sakra zapomněla víno! Jaká práca bez vína! Zapřáhla tedy opět krávy a jely dom! Pavel a Ondra Vavrysovi Jiná vzpomínka Pravomila Kotáska patří bratrům Pavlovi a Ondrovi Vavrysům. Ti měli ještě své vinohrady „vzadu“, tedy na katastru obce Josefov – na Kukvicku. Své cesty do vinohradu obvykle plánovali spolu den předem večer v búdě při víně: „Bratře kam půjdem zajtra? Půjdem zajtra dozadu? Toţ o sedmi idem“. Kdyţ společně šli domů, často jeden druhému něco vykládal. Kdyţ mluvil Ondra, stál při tom a Pavel šel dopředu. Kdyţ Pavel Ondrovi odpovídal, stál Pavel a Ondra šel. Jak došli k býkárně, tak tam se rozloučili slovy: „Tak co bratře, co budem zítra dělat?“ Kdyţ si neměli co povídat, cestu si často krátili počítáním kroků. Vznikl tak zajímavý a po dlouhé roky tradovaný údaj Ondry Vavryse: „Dyţ sem byu muadý toţ 10.250 kroků, dyţ su starší tak uţ 12.500. Šákra, jak je to moţné“. Spočítali dokonce, kolikrát obvykle v roce cestu do vinohradu musí vykonat. Pavel Vavrys, zvaný téţ „fúsatý“ udával počet 56krát. „Od střihání vinohradu, přes kopačku, vynášání réví, vázání réví, všecko moţné...“ Při své cestě jednou míjeli Pavel a Ondra Vavrysovi vinohrad jiné známé osůbku Těšických búd, Pavla Salajky, zvaného „Harmonikář“. Vinohradu zjevně nevěnoval dostatek pozornosti, protoţe byl zarostlý trávou a plevelem do výše kolí (tzn. ţe vinohrady ještě byly pěstovány na hlavy). Na okraji vinohradu však měl vysazeny okrasné jiřiny, které však byly ještě vyšší neţ tráva a plevel. Pavel Vavrys byl známý šprýmař, a proto se zeptal Ondry: „Bratře, to je vinohrad? Enom sa podívaj, Ondro! To je vinohrad? To je šviňohrad!". V tu chvíli oba skočili mezi jiřiny začali je trhat a říkali potom: „Já čášou čašou a čiprpalku
128 129
Myšleno aţ na pole nacházející se na katastru obce Josefov – tzv. na Kukvicko. Suché stvoly kukuřice.
- 68 -
čifravou. Temu ša ríká vinohrad? To je škáţa (zkáza). To je jak ty Němči (odehrálo se to v době okupace). To je jak kobyuky, lúţa (lúza). Chachá, světe blbý, řit mi vyliţ!“ Pravomil Kotásek nám také zachoval i veselou vzpomínku na polní práce jednoho z uvedených bratrů: „Ondřej Vavrys byli takoví [...] rádi nadávali a na všecko si stěţovali, všecko kritizovali. Jednú stařenka nachystali Ondrovi fazulu a řekla mu: Starý měl bys zajít zasadit fazulu dozadu! (myšleno opět aţ do katastru obce Josefov). Prostřed vinohrada měli střešňu a pod ňú búdku pod dochem. V téj době po prvním máji bylo velice horko. Ondra došli do Kukvického, napili sa a odpočívali. Trochu si zdřímli. "Šákra čo s tú faţulú, faţulu nemám rád, šak to jen duje?" Vyhrabali motykú jamku, hrst fazule dali do kapse, fazulu vysypali do jamky, zahrnuli a na tej jamce vysadili fazulu do kříţka † Stařenka dyš došly do vinohrada viďá fazula ţádná, enom pod střešňú 6 keříkú. „Ná, kams to zasadiu?" Ondra nato pohotově: „Sákrá, šecko to ţeţraly ty svině trpilky a baţanti!" Štefan Hurban Jednou šel Štefan Hurban střihat vinohrad130 a přitom si říkali: „Ešče to parádně nastrihám, abych naplniu šecky bečky, abych měu do smrti dost.“ Nadúroda se bohuţel další rok nekonala a tak musel do smrti střihat kaţdou zimu ještě nejméně 10krát. Řezu však nevěnoval uţ takovou pozornost a tak jeho hlavy révy vinné připomínaly „jelení parohy, ani to nemuseli ohýbat!“ „strýc“ Kudrna Dle vlastních slov Pravomila Kotáska: „Jednú sem šel búdama a strýc Kudrna mňa volali na pohárek“. Odpověděl: „Strýcu děkuju, ale idu k obědu. Su hladný. Aţ nekdy podruhé." Dostalo se mu však odpovědi: „Tento! Jaký oběd? Vypiješ luhačovku (1,5 l minerální vody) a máš po obědě." Mlynář Hrdina a vinař Kůrka
130
Střihání vinohradu – odborně „řez révy“ je činnost, kterou vinohradník vykonává ve svém vinohradě jako první v novém roce. Opakovaným řezem se nejen usměrňuje růst révy vinné, ale tato činnost je především pro rostlinu kvalitativně pozitivní. To se projevuje zejména zvětšením nadzemních orgánů révy oproti keřům neřezaným, nárůstem větších listů i větších hroznů. Zlepšují se tak hospodářsky cenné vlastnosti sklizně hroznů. VONDRÁČEK, Milan (red.): Velký vinařský slovník. s. 174–175.
- 69 -
mlynář Hrdina: „Toţ pane Kůrka, jaké byly ţňa?“ Kůrka: „Jaké ţňa? Stály hovna! Jak začauo srat, tak srauo a srauo, aţ z teho byuo hovno!" Ladislav Makudera Hospodář Makudera se vydal orat pole na Zadní díl. Jdouc kolem, stavil se ve svém sklepě natahnout trochu vína na cestu a na pole. Tahá koštýřem z první bečky. Jen to uvnitř hrklo. Zkouší to i z druhé a třetí bečky, ale ani tam nic. „Hergot, nekdo mě ukradl všecko víno.“ I rychle otočil koně a namířil si to do nedalekých Luţic, kde se nacházela stanice četníků. Táhá koštýřem před četníkama, enom to „chŕká“. Četník si ale všímá, ţe koštýř je dole mokrý. Prohlédne si ho tedy pozorně a vidí ţe v baňce je dírka. Minulý „večer byl totiţ v búdě bratr Janek s Janošem Benadú a Janem Matušinú. Při svíčce netrefil pověsit koštéř a ťukl na hřebík baňku a byla dírka.“ Druhým koštéřem si natáhli a do večera „sa oţrali“. Ladislav Bohúnský O Ladislavu Bohúnském se říkávalo, ţe víno si netáhal do láhve. Aby nemusel často do sklepa chodit, raději si víno nalil přímo do kýble. Nepil však víno ani z malého pohárku zveného koštovačka. Zásadně z hořčičáka!131
Pavel Salajka Při ţních poslal Pavel Salajka svého syna Luďu do sklepa pro višňák.132 Ten svůj úkol splnil svědomitě, a proto se otec syna ještě zeptal: „Aj sis dal pohárek?“ „Ale enom nahonem, devět hořčičáků!“ Michal Šimčík (sklep na parc.č.2744) První vzpomínka patří Michalu Šimčíkovi. Jednomu z největších sedláků v Těšicích a zároveň těšickému starostovi, který však nevěnoval svou pozornost jen těšické obci, ale byl i funkcionářem mnoha podniků a společenstev v Hodoníně i okolí, zejména pak hodonínských cukrovarů. Jeho vinná „búda“ patřila ve své době k největším a byla také nejnavštěvovanější –
131
Dříve často pouţívané skleničky o obsahu 2 dcl i více jako obal pro horčici se druhotně pouţívaly v domácnostech i jinde jako sklenice na pití např. vody. 132 Alkoholický ale zároveň velmi sladký a tedy i chutný nápoj vytvořený z višní, cukru a vody.
- 70 -
„přeca byu pan starosta“. A na jeho příkladu lze doloţit i důleţitý prvek vinného sklepa v minulosti – společenskou prestiţ. Vţdyť na Slovácku se vinné sklepy často stávaly znakem společenské úrovně majitelů i místem politických debat.133 Jak dokládá Václav Frolec, stávalo se v mnoha obcích, ţe „nejednou starostovi pomohl k úřadu více sklep neţ jeho schopnosti.“134 To však snad nebyl případ Michala Šimčíka, i kdyţ se v očích spoluobčanů víc věnoval funkcím a politice neţ hospodářství. „Denně jezdil vyřizovat jako předseda společenstev a bank do Hodonína vyšší záleţitosti a tak dycky ho dovezlo auto.“ Své společenské postavení také vyjadřoval spisovným vyjadřování a proto: „Neříkal jak obyčejní ludé „byu“ ale „byl“.
Sešlost ve sklepě Michala Šimčíka.
133
Sklep č. 15 ve Vracově proto dostal i přídomek „Parlament“, kde se podle vyprávění často scházeli radní obce, aby i zde řešili obecní záleţitosti, o nichţ se na radnici marně dohadovali. MATUSZKOVÁ, Jitka – KOVÁŘŮ, Věra: Vinohradnické stavby na Moravě, s. 78–81.; MATUSZKOVÁ, Jitka: Vracovský parlament. Malovaný kraj 43, 2007, č. 4, s. 34. Průvodce sklepními uličkami jiţní Moravy. s. 157. 134 FROLEC, Václav: Vinohradnické stavby na Slovácku. s. 35.
- 71 -
5. KATALOG VINOHRADNICKÝCH STAVEB V LOKALITĚ TĚŠICKÝCH BÚD Katalog vinohradnických staveb v Těšických búdách vychází ze soupisu, který zpracoval v roce 2000 Pravomil Kotásek a nachází se v pamětní knize jeho sklepa, dnes v majetku syna. 1) První vinný sklep s búdou se nachází mezi ţeleznicí a vlečkou k dolu Mír. Je postavený v roce 1974 a jejím majitelem je Václav Gracián. Má vlastní studnu, která je však vlivem poddolování a intenzivního čerpání vody z dolů suchá. Další sklepy Jana Pecucha (kovářa), Franty Balúna z Luţic, Gusty Bernátka a Miry Hrušeckého (koupil od Jakuba Kuběny) zbořili při výstavbě dolu Mír a dnes přes tyto pozemky vede silnice a ţelezniční vlečka k hnědouhelnému dolu Mír v Mikulčicích. 2) parc.č.2912 FILIPOVIČ VLADIMÍR, U Vrchnice 811/ 1, Luţice 696 18 Sklep této búdy napravo hned při cestě z Luţic do Mikulčic byl postaven jiţ před rokem 1914 a jako většinu sklepů vchod do něj nejdříve kryl pravděpodobně jen provizorní stanový přístřešek. Později nad ním byla vystavěna i búda z bílých vápenopískových cihel. A především díky tomuto materiálu lze uvedenou stavbu řadit do 1. pol. 20. století. Historie vápenopískové cihly spadá do konce 19. století, kdy v roce 1880 byl v Německu patentován výrobní postup tohoto „bílého kamene“. V roce 1894 začíná průmyslová výroba bílých cihel nejdříve v Německu a teprve postupně proniká i do okolních států. Sklep se svou dispozicí řadí mezi „prvorepublikové“ stavby a svým řešením nápadně připomíná sklep na parcele č. 2744. Majitelem sklepa na parcele č. 2912 byl v minulosti František Kůrka, původem z Prušánek. Dalším z majitelů byl i jeho zeť Josef Pavka. 3) parc.č. 2901/ 1 Ing. IMRICH VOJTĚCH, Těšice 161, Mikulčice 696 19 Po pravé straně se nachází také stavba vinného sklepa z roku 1970. Jedná se o typický projev stavitelství 2. poloviny 20. století. „Lidový charakter“ má představovat vstupní ţudro. Zbytek - 72 -
hmoty stavby je však zcela poplatný své době a svým majitelům, kteří předpokládali kromě vlastního vinařského hospodaření i moţnost krátkodobého ubytování v patře stavby. Pouţité keramické obklady i břízolitová omítka celý obraz dokreslují. Sklep s búdou postavil současný majitel Vojtěch Imrich. 4) parc.č.2900/ 1 LOUCKÝ RADEK, Březová 790/ 12, Luţice 696 18 Po pravé straně cesty se nachází sklep, jehoţ stavbu lze dle sdělení pamětníků stanovit do 20. let 20. století. Stavbu provedl Jan Vavrys, dříve hospodský z „dělnického“. Sklep dále přešel na podivínského a zanedbaného Bohumila Vavryse, který sklep prodal Radkovi Louckému. Sklep svou dispozicí navazuje na tradici sklepů v lokalitě. Doba jeho vzniku mu však předurčila větší rozměr samotného vinného sklepa i lisovny nad ním. 5) parc.č. 2986 PINDA BLAHOMÍR, Těšice 28, 696 19 Mikulčice Po levé straně první sklep s lisovnou patří B. Pindovi. Búda byla postavená v roce 1934 Parákem a po jeho přestěhování na Slovensko prodaná Cyrilu Pindovi, jehoţ vnuk je dnes majitelem. Ve sklepě se na dobu stavby zachovala památka ve formě nástěnné malby zobrazující krojovaného šohaje s pohárkem vína. Malba z roku 1935 je signována JZ (Jiří Zaviačič). Podobný obraz je i ve vedlejší búdě. 6) parc.č. 2987/ 2 Ing. MOŢNAR MIROSLAV A ing. IRIS, Mikulčice 316, 696 19 Sklep postaven v roce 1988 Františkem Kopečkem, který jej v roce 1999 prodal Miroslavu Moţnarovi. 7) parc.č.2993 DŘEVĚNÝ STANISLAV A HELENA, Těšice 121, Mikulčice 696 19 Dnes búda po Konečcích, původně měl Joţka Koneček jenom sklep s krytou šijkou, syn Jaroslav přistavil búdu, dnes má búdu zeť St. Dřevěný a zemřelý (1999) Fr. Koneček (1/2 na ½). 8) KONEČEK JAROSLAV, U Jordánky 901, Moravská Nová Ves 691 55 Původně měl sklep jen krytou šijku. - 73 -
9) parc.č.2994 KOTÁSEK RADOMIL, Těšice 601, Mikulčice 696 18 Sklep měl původně jen krytou šíjku, byl postavený v roce 1923. Búdu postavil Florián Vavrys. Lisovna byla přistavena v roce 1974 P. Kotáskem. V roce 1983 byla ke sklepu přistavena rotunda. V roce 1999 a to 9.9. byl sklep zbořen a 29.9. znovu postaven. Prostřední část sklepa byla vlivem dřívější důlní činnosti v havarijním stavu. 10) parc.č.2998 POLÍNEK LIBOR, Mikulčice 445, 696 19 TESAŘÍK LUDVÍK Původně sklep s krytou šíjkou. V roce 1980 postavena búda. Cyril Polínek sklep koupil od Jana Sukupa a v roce 1980 znovu postavil i búdu. 11) parc.č.3002 ZAVIJAČIČ IVAN, Mikulčice 418, Mikulčice 696 18 Jeden ze starých sklepů. Podle ústního podání byl celý zarostlý tzv. černou plísní, búdu k němu postavil Franta Zavijačič, dnes ji vlastní vnuk Ivan Zavijačič. 12) parc.č.2872 KOSOVÁ LUDMILA, Těšice 147, Mikulčice 696 19 Ve sklepě se asi v roce 1940 propadla štola i s bečkami (3 ks). Búda je po Matějovi Judasovi. Po jeho synovi Liborovi má búdu dcera z Valašského Meziříčí, v nájmu je Jaroslav Švebl. 13) parc.č.2871/ 2 HUSÁR JIŘÍ A OLDŘIŠKA, Těšice 573, Mikulčice 696 19 Búda postavena v roce 1980 podle vzoru búd v prušáneckých Nechorách. Sklep s krytou šíjkou patřil rodině Bílíkově, koupil jej Staňa Svrček, dnes ho vlastní Jiří Husár. 14) parc.č.2864 RNDr. DVOŘÁK LUBOMÍR, Důlní 688/ 4, Luţice 696 18 Původně majetkem rodiny Makuderů. Původní sklep pod dochem se propadl vlivem důlní činnosti v 1907. Doly vystavěly sklep nový. Ten byl prodaný asi v roce 1960 Zbyňkovi Rampáčkovi, ale pro jisté nesrovnalosti při zápisu tento sklep vyvlastnil Zdeňek Hřebačka, - 74 -
Makuderův zeť. V roce 1995 na sklepě strţena střecha a sklep se proměnil ve zbor. 15) parc.č.2858 KOTÁSEK PRAVOMIL A EMILIE, Vrbky 686, Ratíškovice 696 02 Původně búda Lackových zděděná po staviteli bůdy Isidoru Netíkovi (nar. 1870), doloţen zde pres z roku 1817. V roce 1985 búdu v havarijním stavu, zbořil a znovu vystavěl Pravomil Kotásek. Byla přistavěna také rotunda. Búdy Makuderova a Lackova mají stejné osudy. V roce 1907 búdy pod dochem následkem důlní činnosti spadly, a proto tehdejší majitelé dolů a Schreibrovy sklárny búdy postavili z cihel a ke kaţdému sklepu přistavili 5 m sklepa. 16) parc.č.3012 WEISSBERGEROVÁ SVATAVA, Těšice 575, Mikulčice 696 19 Ve sklepě je zajímavá klenba (asi z r.1850), dnes zvaná „čejkovská“. Sklep patří rodině Rylků. Dnes jej vlastní vnučka. Původně byla u sklepa malá búdka, ale syn Svatopluk Rylka přistavil búdu s patrem. 17) parc.č.3018 Ing. SEČKÁŘ JIŘÍ, Velkomoravská 511/ 142, Luţice 696 18 Búda Francka Tesařika, přešla na vnučku Libu Sečkařovou, dnes ji má její syn Jirka. 18) parc.č.3019 PAVKA JAROSLAV A JOSEFA, Těšice 154, Mikulčice 696 18 Původně búda Buškových přešla na zeťě Klímu, potom na zeťě Ludvíka Cířka (přiţeněný z Josefova), přešla na prasynovce Jaru Pavku. Původní búdu přestavil asi roku 1995. 19) parc.č.3024 KREJČIŘÍKOVÁ RENÁTA, Velkomoravská 785/ 401, Luţice 696 18 Vedle búda rodiny Kudrnú. Původně búda pod dochem byla asi v roce 1925 - 30 přestavena a zúţena. Tady byl dřevěný pres, stáří neznámé. 20) parc.č. 3031 BERÁNKOVÁ ANEŢKA, Nám. B. Martinů 3016/ 3, Hodonín 695 01 Sklep s krytou šíjkou vlastnili jej Barošovi (rodina hospodského a řezníka) na obecním v - 75 -
Těšicích. Syn Frantik prodal sklep Karlu Beránkovi a ten v roce 1996 - 97 přistavil búdu na patrovou budovu (Ranč Aneţka). Dnes objekt trvale obydlen. 21) parc.č.3032 MRKUS RUDOLF A JARMILA, Vinohrádky 596/ 12, Luţice 696 18 Búda po Rud. Maděryčovi (kloboučník), přešla na zetě Rud. Mrkuse a jeho syn Rudek přistavil ve střeše místnost (ze zadu). 22) parc.č. 3037/ 2 FIALA JIŘÍ A ALENA, Těšice 27, Mikulčice 696 19 Na pozemku koupeném od Jablonických z Lednice postavil sklep a búdu Jirka Fiala s tchánem Fanošem Šimčíkem (Šruňú) v roce 19 ? . 23) parc.č. 3038 HERNÍK JIŘÍ A NADĚŽDA, Mírová 349/ 59, Rohatec 696 01 Sklep a zastřešená šíjka patřila Joškovi Buškovi (zedník), zdědil ji Luďa Bušek a ten ji postoupil dceři Nadi Herníkové z Rohatce, postavili u sklepa búdu s patrem. 24) parc.č.2838 BOHUNSKÝ JOSEF A JANA, Těšice 595, Mikulčice 696 19 Na protější straně byl sklep s krytou šíjkou rodiny Lackových, přešel na vnuka Laďu Bohunského. (jeho otec padl v první světové válce). Ten asi r. 1980 přistavil búdku. Dnes sklep s búdou vlastní jeho syn Josef. 25) parc.č.3044/2 MACHÁČEK METODĚJ A MILENA, Perunská 3567/ 10, Hodonín 695 01 Na levé straně je nově postavený sklep s búdou, stavěl ji Tureček (SNB ve výsluţbě z Hodonína, původem z Tvrdonic). 26) parc.č.2765 BENADA JAROSLAV, Těšice 153 Jedna z nejstarších búd (pres z roku 1914) patřila rodině Tesaříků, přešla na zetě Jana Benadu a potom na syna Jaroša (ten zde tragicky uhořel) a na vnuka Jaru Benadu. Tady prý mívali „víno jak med“. - 76 -
Búda Jaroslava Benady (foto M. Havlík, 2007).
27) parc.č.2759/ 2 BLECHA RADEK, Konečná 3617/ 5, Hodonín Mimo řadu búd postavil dozadu postavil sklep s búdkú Jar. Koneček, po jeho smrti přešel sklep na zeťě Luďu Stibůrka z Luţic, který jej prodal Radku Blechovi. 28) parc.č.2758 MIROŠ PETR, Velkomoravská 19/ 261, Luţice 696 18 Jedna z nejstarších búd. Dřevěný vřetenový pres in situ z roku 1805. Původně búda pod dochem byla překryta křidlicí. Búda se sklepem
po rodině (bezdětní) Kudrnů přešla
na snachu Balunovou, potom na zetě Fanoša Urbančíka (Hurban Fanoš), dál na dceru Aničku Salajkovou.
- 77 -
Búda Petra Miroše (foto M. Havlík, 2007).
29) parc.č.2820 PAZOUREK LUDĚK A PAVEL, Těšice 169, Mikulčice 696 19 Na pravé straně naproti je búda po L. Vavrysovi, ten ji i se sklepem postavil asi před r. 1930. 30) parc.č.2754 PAVKA VÍT, 484, Mikulčice 696 19 Nově postavená búda, sklep – rotunda. 31) parc.č.2753 HAVLÍK MIROSLAV, Velkomoravská 60/ 202, Luţice MARADA PETR, Záhumenní 57, Luţice Na levé straně je búda po Matějovi Lackovi, která přešla na zeťě Jakuba Kuběnu a na syna Ivana Kuběnu. Jeden z nejstarších sklepů. Doloţen dřevěný vřetenový přes z roku 1907. Poslední búda doloţena pod dochem do r. 1944.
- 78 -
Búda Miroslava Havlíka a Petra Marady (foto M. Havlík, 2010).
32) parc.č.2811 UHÝREK STANISLAV A MILENA, U Školy 115, Josefov 696 21 Na pravé straně búda a sklep, búdu stavěl Tonek Tesařík, syn Jaromír prodal sklep s búdú Jarovi Vavrysovi. 33) parc.č.2744 ŠMÍD KAREL A ŠTĚPÁNKA, Těšice 570, Mikulčice Sklep z druhé poloviny 19. století. Zajímavé je umístění dvou sklepů za širokou búdou vedle sebe. Doloţen dřevěný vřetenový pres z roku 1908. Tato búda s dvěma sklepy je po Michalu Šimčíkovi (kdysi starosta), přešla na zetě Jaru Kuběnu a na jeho zetě Karla Šmída (tehdy málo pouţívaný). Pres z roku 1911. 34) parc.č.2734 VÝMOLA BRONISLAV A MARTINA, Těšice 562 Vedle je búda po Kotáscích (Kamzáci), přešla na syna Svatoša (tragicky zahynul asi - 79 -
r. 1992). Prodano Broňkovi Výmolovi (1998). 35) parc.č.2783/2 FIALA ROMAN, Jiţní 3721/25, Hodonín Původně sklep s šíjkou postavený r. 1901 Ondrou Vavrysem přešel na vnuka Štěpána Bílka. Ve druhé polovině 20. století vystavěna búda na patro. 36) parc.č.2727 LACKA MIROSLAV, Těšice 149 Vedlejší sklep patřil rodině Trnků, přešel na vnuka Miroše Lacku, ten přistavil r. 1970 búdu. 37) parc.č.2721 VÝMOLA FRANTIŠEK, Mikulčice 459 Původní majitel búdy Vavrys, dále jeho zeť Král z Moravské Nové Vsi. Poté, co se odstěhoval před r.1930 do Lednice, přešel sklep s búdou na Matúša Sečkářa. Po něm jej zdědila dcera Aneţka Výmolová. Její manţel původní búdu přestavěl asi r. 1960. Byl zde nejstarší pres z roku 1797 (1794). Tento sklep má jednu zvláštnost, vedle šíje do sklepa je udírna, dříve pouţívaná. 38) parc.č.2720 BLABLA LADISLAV, Těšice 568 Vedlejší sklep a búdu na patro postavil Laďa Blabla 1997. 39) parc.č.2714 BILSKÝ JOSEF A JITKA, Těšice 548 Původní sklep s krytou šíjkou patřil rodině Jakuba Nosála (ve své době pokrokový občan, starosta Sokola Těšice-Mikulčice), sklep přešel na zetě Pivečku, po jeho smrti koupil sklep a postavil búdu na patro Ludva Jandák a daroval ji synovci Joškovi Bílskému 1980. 40) parc.č.2712/1 ZELINKA PETR, Úvoz 493/ 29, Brno, Staré Brno, 603 00
½
ZELINKA ZDENĚK, Těšice 123, Mikulčice 696 19
½
Na pozemku vedle Bilského postavil v roce búdu Zdeněk Zelinka, vnuk Pavla Vavrysa („fúsatého“). Tento pozemek patřil původně rodině Milotů, asi v r. 1835 - 40 zde byl - 80 -
vysazen Rýnský ryzlink. Pavel Vavrys vinohrad obhospodařoval aţ do smrti, jeho zeť Franta Zelinka vinohrad vykučoval asi v roce 1978. Ještě v r. 1995 zde stál zbytek bývalého sklepa po Milotech, ten při stavbě sklepa zboural Zdeněk Zelinka, syn Fr. Zelinky. 41) parc.č.2711 MALÁNÍK JAN A NADĚŢDA, Mikulčice 253 Původním majitelem sklepa byla rodina Kudrnú. Po smrti Štefana Hurbana ze Gbel, který se do rodiny Kudrnů přiţenil, odkoupil Fanoš Maláník („čubaňa“), nově postavil sklep i búdu. Jeho syn Štěpán postavil na levé straně archivní sklep a v roce 1998 za stávajícím sklepem postavil napříč velký sklep. A později dostaven celý výrobní areál. Sklep dnes slouţí jako velkovýrobna vína. 42) parc.č.2706/1 HANDLÍŘ PAVEL A ZDEŇKA, Velkomoravská 82/ 260, Luţice Jedna z nejstarších búd v této lokalitě s presem datovaným r. 1812, patřila Jakubovi Lackovi z Luţic („sračkář“), přešla na zetě Rudu Lekavého z Josefova a ten ji ponechal dceři Handlířové.
Búda Pavla a Zdenky Handlířových (foto O. Marada, 2009).
- 81 -
43) parc.č.2705 MALÁNÍK ZDENĚK, Těšice 604 Vedlejší sklep postavil Tomáš Maláník. 44) Za silnicí je sklep a búda postavená v roce 1971 po Pavlovi Vavrysovi („fúsatém“), přešla na zetě Frantu Zelinku a po něm na dceru Fibková. 45) parc. č.2783/2 JANEČEK JAROSLAV, Vinohrádky 443/ 24, Luţice JANEČEK STANISLAV, Pekařská 48/ 12, Luţice VACULOVÁ MARIE, Velkomoravská 65/ 218, Luţice VAVRYS JOSEF, Osvětimany 299 RYLKOVÁ LUDMILA, Těšice 166 VAVRYS JOSEF, Luţice 48??? Na pravé straně naproti búdy Fr. Výmoli má postavený sklep s búdou Vašek Koláček přiţeněný (oţenil se s vnučkou Pavla Vavryse „fúsatého“) z Rohatce.
6. ZÁVĚR Těšické búdy jsou uliční řadou sklepů v katastru obce Mikulčice u Hodonína. Věhlasem a rozlohou tato lokalita moţná nedosahuje jiných sklepních uliček a areálů, přesto však stojí za pozornost. Necelá padesátka vinných sklepů totiţ představuje zajímavý soubor vinohradnických staveb, který reprezentuje vývoj soukromého vinohradnictví a vinařství za posledních dvěstě let. Stavebně jsou pak búdy ukázkou nejen dobového stavebního konsensu 19. století, ale také proměnlivého vkusu a stavebního vnímání v průběhu celého 20. století. Na jedné straně zde nalezneme zástupce počátku vinařské tradice v této lokalitě vzácně dochované čtyři nejstarší sklepy spolu s několika mohutnými dřevěnými vřetenovými lisy. Nová výrobní hala vinařské firmy Maláník – Osička, s.r.o. je naopak představitelem nejprogresivnějšího přístupu k současnému vinařství. Podrobné studium archivních pramenů potvrdilo původ vinohradnických a vinařských znalostí těšických obyvatel, z katastru dnes sousední obce Josefov, z vinohradů zaniklé vsi Kukvice. Naznačena byla i moţnost ovlivnění místní tradice novokřtěnskou komunitou, která působila od poloviny 16. do 20. let 17. století v této oblasti. Pověsti o novokřtěncích, neboli - 82 -
habánech, jsou na celém Podluţí i v okolních regionech velmi rozšířené. Jako příchozí z vyspělých vinorodých oblastí jihozápadního Německa mohli tedy ovlivnit místní vinařství větší mírou neţ např. lokálně blízké, ale časově velmi vzdálené, vinařství římské nebo velkomoravské. Těšické búdy si právem zasluhují naši pozornost. Je otázkou, zda nejstarší objekty, které jsou dnes v poměrně dobrém technickém stavu, neochraňovat také památkově. Došlo by však pravděpodobně k rozporu mezi vnímáním majitele a uţivatele těchto objetků a přístupem pracovníků Památkového ústavu. Mnohem vstřícnější však bude větší informovanost, která jednotlivé majitele objektů i vedení obce Mikulčice poučí a bude motivovat ke správnému přístupu a ochraně této lokality. Nové stavby vinných sklepů i rekonstrukce stávajících objektů by pak měly být v souladu s celkovou podobou sklepní uličky. Rekonstrukce i větší stavební úpravy by měly respektovat stavební vývoj a především těţit z poučené minulosti, aby nové objekty i opravy tuto jednotu neporušily. V rozvoji vinařské turistiky a v její hlavní akci, Dni otevřených sklepů, tak budou moci Těšické búdy zaujmout návštěvníky, stejně jako velké sklepní areály Nechory v Prušánkách, Šidleny v Miloticích, či Belegrady ve Velkých Bílovicích. Zbývá si jen přát, aby současní majitelé vinohradů a búd našli ve svých potomcích i nových majitelích poučené nástupce, kteří budou význam a hodnotu Těšických búd i nadále udrţovat a rozšiřovat. K tomu by měla přispět i tato práce. Aby co nejvíce objektů slouţilo svému původnímu účelu a co nejméně k uloţení nepotřebných věcí.
- 83 -
7. PŘÍLOHY 7.1. Grunty a jejich hospodáři v Těšicích - od roku 1654 do roku 1870 Posloupnost gruntů byla vytvořena na základě následujících pramenů k jednotlivých rokům 1654 MZA Brno, fond F5, inv.č. 84, kniha č. 1: Urbář panství. 1656 MZA Brno, fond F5, inv.č. 338: Urbář panství. 1667 MZA Brno, fond D2, inv.č. 209: Komínový rejstřík hodonínského panství. 1673 MZA Brno, fond D1, inv.č. 209a: Lánové rejstříky – Göding. 1749 MZA Brno, fond D2, inv.č. 209: Rektifikační akta – panství Hodonín. 1754 MZA Brno, fond D4. inv.č. 289/ 2: Tereziánské katastr - Těšice. 1775 MZA Brno, fond D5, inv.č. 21/B-19: Urbariální fase - Těšice. 1788 MZA Brno, fond D6, inv.č. 949: Josefinský katastr – Těšice. 1827 MZA Brno, fond D10, inv.č.2661: Stabilní katastr – Těšice. 1870 MZA Brno, fond F5, inv.č. 140: Parcelní protokol obce Těšice. číslo domu
1 43 2 3
1870 Martin Vavrys, pt. Franz Vavrys Georg Lacka, pt. Franz a Rosalie Vavrysovi Franz Lacka, pt. Betty Plačková Vincenz Malý, pt. Anton a Anna Tůmovi Franz Vavrys
4 7
Johann Parák, pt. Elemida Paráková
1827
1788
1775
1749,1754
Johann Šimčik, sedlák
Paul Šimčik
Lorenc Šimčík (P)
Pavel Novák
Franz Latzko, sedlák
Jan Kuchař
Johann Kuchař (P) před ním Johann Lacko
Jan Lacko
Lorenz Lacka, sedlák
Josef Lacko
Josef Lacko (P)
Vdova Lacková
Franz Tesařík, sedlák
Anton Školda
Anton Školda (P)
Jan Hubáček
Ignác Kotásek, sedlák pt. Josef Bohunský Franz Lacko, sedlák pt. Anna Lacková
Paul Barchanec
Paul Barchanec (P)
Pavel Líčeník
Andreas Šulec
Matěj Šulec (P)
Josef Sýkora
- 84 -
1673
1667
1656
1654
Jan Tigar (1/4)
Valenta Pecivál (1/2)
Václav Pecivál (1/4)
Václav Pecivál (1/2) Pavel Švejnových a Jakub Čech
Jiřík Miškovský (1/2)
Geörg Müshkowsky (1/2)
Jiřík Miškovský (1/2)
Jiřík Miškovský (1/2)
Jakub Lacka, pt. Helena Vavrysová
5 Matouš Šimčík
6 8
Anna Líčeníková, pt. Štefan Boreš Prokop Kotásek
9 Pavel Lacka
10 11 12 13
Martin Jablonický, pt. Isidor Jablonický Kateřina Baroš Anton Kudrna Anna Těšinská
35 14
Martin Tetur, pt. Jakub a Kateřina Lackovi Franz Benada
15 16
Valentin Rilka Michael Lacka
17 18 19
Johann Makudera Kašpar Tomanovský, pt. Cyril Jablonický
Franz Václavových, sedlák pt. Paul Václavových Josef Šimčik, sedlák pt. Franz Šimčík Franz Líčeník, sedlák pt. Johann
Petr Václavových
Petr Václavových(1/4)
Matěj Šlejma (1/2)
Paul Kučera
Georg Šimčík (1/4)
Martin Líčeník, Ignác Šulec
Martin Líčeník (1/2)
Josef Bílík
Jakub Nekpisa (1/2)
Venzl Bohunský,sedlák pt. Tomáš Kotásek Lorenc Šindar, sedlák pt. Paul Lacka Johann Bílek, sedlák pt. Johann Tesařík Johann Líčeník, sedlák
Petr Líčeník rychtář
Petr Líčeník (1/4) Johann Líčeník (1/4)
Jan Střebreský
Jura Synkových (1/2)
Paul Šindar
Jan Novák (1/2)
Jan Šindelný
Jura Lacko (1/2) před ním Jan Matyášů
Paul Kučera
Matěj Školda (1/4)
Josef Pinda
Matěj Pinda (1/2)
Michal Lisák, sedlák Johann Kudrna, sedlák Ignác Kucčeřík, sedlák pt. Johann Líčeník Johan Hubáček, sedlák
Josef Pinda úřední Michael Kudrna Josef Kučeřík
Josef Pinda (1/2)
Jan Novák
Matěj Šlejma (P)
Matěj Šlejma (P) před ním Ondráš
Jakub Nekpisa (P)
Jakub Nekpisa (P)
Martin Andresů (1/2)
Martin Andresu (1/2) před ním Blaţej Kratochvíle
Vítek Pálkovič (1/2)
Vítek Pálkovič před ním Mikuláš Vymyslický a Jan Florian
Martin Plachý (1/2)
Martin Plachý (1/2)
Petr Celý (1/2)
Pert Celý (1/2) před ním Jiřík Mšskovský)
---
vdova Kateřina Nekpisová (1/2)
---
---
Martin Šimek (1/4)
Jan Šimek
Josef Kučeřík (1/4)
Štefan Štěpa
Pavel Kolenček
Martin Hubačka (P) před ním Johann Kalenčík
Jan Kalenček
Kašpar Benada, sedlák pt. Martin Beneda Petr Rilka, sedlák pt. Šimon Rilka Johann Líčeník, sedlák
Viktoria Bílíková
Viktorína Bílíková (1/4), Florián Bílík (1/4),
Michal Borek
Martin Hubáček Sebastián Svoboda
vdova Kilková (1/4)
Pavel Kurdich
Franz Makudera, sedlák Vendelín Tomanovský, sedlák pt. Kašpar Tomanovský
Michael Makudera Vendelín Tomanovský
Michael Makudera (1/4)
Martin Plachý (1/2)
Petr Celý (1/2) - zemřel roku 1663 pustý grunt Maršálek (L)
Jakub Barša (1/4) Petr Foukalík
Vendelín Tomanovský (1/4)
- 85 -
Martin Plachý (1/2)
--Maršálek (L)
pustý grunt Maršálek (L)
20 21 45 22
Georg Kovařík
Johann Šotek Martin Kudrna Viktor Nosál, pt. Franz Nosál Johann Dvořák, pt. Anna Líčeníková Apolonia Kolesíková
23 Martin Jurček
24 25 26 27 28
OBEC TĚŠICE pt. Josef a Anna Růţičkovi Andreas Flesner, pt. Heinrich Flesner Pavel Kunia, pt. Josef Zaviačič Matyáš Bohúnský Martin Bušek, pt. Franciska Bušková
29 Kateřina Benadová
30 31
Johann Pšenica, pt. Tomáš a Kateřina Zapletalovi
Franz Kovařík, sedlák Johann Šotek, sedlák Matyáš Kudrna, sedlák pt. Andreas Kudrna] Lorenz Trnka, sedlák
Mikuláš Hubačka Josef Lacko
Mikuláš Hubačka (1/2)
Pavel Kučera
Ondra Kucţera (1/2)
Josef Lacko (1/4)
Martin Makudera
Jakub Čech (1/2)
Jan Makudera Andreas Záhorovský Michael Líčeník
Martin Makudera (1/4)
vdova Haneskočinová (1/4)
Josef Bílík
Jakub Nekpisa (1/2)
OBEC TĚŠICE, pt. Pavel Kolesý (D)
OBEC TĚŠICE obecní pastouška Mates Tesařík
Georg Treila (D)
Michael Marek
OBEC TĚŠICE obecní kovárna Josef Sulz
Josef Polešák (D)
Matěj Horak
Franz Smekal
Matouš Líčeník (D)
Kryštof Kuchař
Tomáš Kučeřík
invalida Martin Hubáček (D)
Josef Kardoš
Pavel Antoš
vdova Bindová (D)
Matouš Nedotial
František Krajan Barton Kuchař Pavel Sýkora
Tomáš Lysák (D)
Václav Krajan
vdova Hanáčková (D)
Jura Líčeník
MartinUhrovič (D), pt. Cyril Malík OBEC TĚŠICE obecní kovárna Matyáš Pinda (D), pt. Franz Pinda Andreas Líčenik (D) Martin Maršálek (D) pt. Johann Bílek Pavel Krbik (D) pt. OBEC TĚŠICE Jakub Bystřický (D) Martin Bušek (D) Josef Zorálek (D), pt. Kateřina Kovaříková Jan Skoda (D) Tomáš.Hanák (D)
- 86 -
Jiřík Uher (1/2)
Jiřík Uher (P)
Jakub Čech (1/2)
Pavel Škrach (1/2)
Pavel Škrach (1/2) před nímMatěj Čejp
vdova Kateřinaa Nekpisová (1/2)
Jakub Nekpisa (P)
Jakub Nekpisa (P)
Klára Kurková, pt. Adolf Poláček
Fabián Líčeník, sedlák
Petr Líčeník
Petr Líčeník (P)
Martin Líčeník
Tomáš Janowých (D) Matěj Dubec (D) před ním Pavel Líčeník Blaţej Kratochvíle (D) před ním Jan Líčeník Tomáš Borek (D) před ním Jan Slezák Adam Uklovský (D) před ním Jíra Galas Jura Černý (D) před ním Jan Moškor Jan Florián (D) před ním Vala Pecivál domkaři nově osedlí po roce 1657 Pavel Šimonových (D) ujal grunt roku 1660 Matěj Čejp (D) ujal grunt roku 1668 Jakub Borovec (D) ujal grunt roku 1662 Martin Sláma (D) opustil grunt roku 1662 Jan Čech zemřel roku 1661 Makudera (D) Horňák (D)
Pavel Sýkora (D)
32 Johann Doleţal, pt. Franz Doleţal
Josef Zicháček, sedlák
Michal Sichaček
Michal Zicháček (P)
Petr Zicháček
Johann Vavrys, pt. Andreas Vavrys
Michale Bálka, sedlák pt. Matyáš Bálka
Jan Bálka
Johann Bálka (P)
Matouš Plečák
vdova Šimková Tomáš Hubáček
Jakub Šimek (1/4) purkmistr Tomáš Hubačka (1/4) rychtář
Jakub Šimek
Petr Kučeřík
Franz Kucţerţik (1/4)
Mikuláš Kučeřík
37
50 33
Josef Matušina Johann Bušek
34
36 38
Magdaléna Malá, pt. Franz Tesařík OBEC TĚŠICE pt. Tomáš Vavřín
--Pavel Bušek, sedlák pt. Anton Bušek Franz Kučeřik, sedlák
OBEC TĚŠICE (D) Jakub Milota (D)
Tomáš Janových (1/2) Jan Líčeník (1/2) Blaţej Kratochvíla (1/4) pustý grunt Slezak (1/4) Jan Floryán od 1.10.1666 pustý grunt Borovcovský (1/4) Pavel Šimon (1/4) pustý grunt Makuderovský (1/4)
Tomáš Janových (P) Pavel Líčeník (P) Jan Líčeník (P) Jan Slezák (P) Jíra Galas (P) Jan Moškor (P) Vala Pecivál (P) Jakub Borovecz (P) Martin Sláva (P) Jan Čech (P) pustý grunt Makuderovský (P) pustý grunt Horňákovský (P)
Tomáš Janových (P) Jan Líčený (P) pustý grunt Václav Slezák (P), před ním vdova Kraňková Jiřík Baláš (P) před ním Jakub Borovec a Matouš Pecivál Jan Moškor (P) Vala Pecivál (1/2) Jakub Borovec (P) pustý grunt Martin Sláva (P) Jan Čech (P), před ním Jiřík Petrovic Barton Zelinka (1/2)
Tomáš Mackových (1/2)
Tomáš Mackových (1/2)
Tomáš Mackových (1/2)
Tomáš Mackových (1/2)
Jan Mackových (1/2)
Jan Mackových (1/2)
Pavel Makudera (1/2)
Pavel Makudera (1/2), před ním Jiřík Burša a Jan Májkových
Jan Hubačka
OBEC TĚŠICE obecní
- 87 -
39
Anna Zapletalová, pt. Franz Lacka Anton Tesařík
40 41 42
Johann Lacka, pt. Matouš Nedbalec Johann Trnka, pt. Anton Trnka Anton Balún
44 46 47
Anton Kučeřík, pt. Kateřina Mikušová Andreas Vavrys
48 49
Matouš Kotásek, pt. Franz Kotásek Valentin Lacka
51 53 54 55 56 57
Franz Kudrna, pt. Johann Kudrna Johann Šotek Terezie Konečková Štefan Šašina, pt. Magdaléna Pindová Matouš Kalenčík, pt. Marie Kalenčíková
hospoda Ignác Kotásek Pavel Štěrbak
Johann Kubík (D)
vdova Kubička
Martin Hanáček (D) pt. Mikuláš Koneček Jakob Lacka, sedlák
Matěj Školda
vdova Laczková (D)
vdova Šibková
Georg Trnka
vdova Trnková (1/4)
Michal Trnka
Johann Trnka, sedlák Barton Hubačka, sedlák pt. Ágnes Hubačková Franz Kučeřik, sedlák
Pavel Trnka
Pavel Trnka (1/4)
Franz Hubáček
Martin Hubačka (P)
Jakub Vojtěch
Jura Hovora (1/4)
Georg Hovora (1/4)
Matouš Tesař (1/4)
pustý grunt Matouš Tesař (1/4)
Pavel Vavrys, sedlák Matyáš Staněk, sedlák pt. Viktorin Nosál Johann.Kotásek, sedlák pt. Šimon Kotásek Johann.Lacka, sedlák pt. Jakub Urbancţik Michal Staněk, sedlák pt. Šimon Lacka Pavel Kudrna Paul, sedlák
Jan Zacharovský Jan Nosál
Johann Zachaovský (1/4)
Michal Nosál
Jan Nosál (1/2)
Hans Nosál (1/2)
Pavel Nosál (1/2)
Jan Nosál (1/2)
Michal Černy
Pavel Pálka (P)
Jan Pálka
Jura Hovora (1/4)
Georg Hovora (1/4)
Matouš Tesař (1/4)
pustý grunt Matouš Tesař (1/4)
Franz Laczka purkmistr
Franz Lacka (1/2)
Martin Pálka
Pavel Krejčířových (1/2)
Paul Krejčířových (1/2)
Jan Švagerka (1/2)
Jan Švagerka (1/2) před ním Pavel Makáče a Krejčířových
Pavel Bilík, sedlák
Florián Bilík
Josef Lacka, sedlák pt. Georg Lacka Anton Haluša (D)
Franz Kučeřík
Johann Líčenik (D)
Jan Matyášů (1/2) před ním Pavel Slepička
pustý grunt Matyášovský (1/4)
Jan Matyášů (1/2)
pustý grunt Jan Matyášových (1/2)
Pavel Slepička (1/2)
Georg Kučeřík
Johann Nosál (1/4)
Pavel Matušina
Pavel Kalenčik (D) pt. Georg Kalenčík
- 88 -
60 61 62
Johann Líčeník, pt. Anna Líčeníková Agnes Šimčíková, pt. Franz a Marie Šimčíkovi Kateřina Bohúnská, pt. Juliana Sandová
62 63 63 64 66 67 68 69 70 71 72 73 73 74
Fabián Bílík, pt. Barbora Bílíková
Franciska Mrkvová Anton Komosný, pt. Josef a Marie Maděřičovi Štefan Franz Toman, pt. Marie Kotásková Johann Hubáček, pt. Marie Hlaváčová Kašpar Koneček, pt. Klement a Tekla Nešporovi Franz Bohúnský, pt. Michael Bohúnský Josef Pinda, pt. Kateřina Pindová
Franz Koneček Anna Bradavková, pt. Anna Pacejková
Franz Hnízdil (D) Anton Koneček (D) pt. Franz Malík Mikuláš Hrčka (D) pt. Georg Kottasek Andreas Kuchař (D) pt. Pavel Bilik Johann Jablonický (D) Matěj.Kudrna (D) pt. Viktorin Kudrna Ignác.Šimčík (D) pt. Josef Šimčík Georg Kunz (D) pt. Neruda Johann Medios (D) Franz Nosál (D) pt. Johann Líčeník Franz Václavowých (D) pt. Hlawacţ Michael Pinda (D) pt. Balka Florian Jakub Balún (D) pt. Cyril Balún Josef.Bohunský (D) Franz Miklík (D) pt. Flehsner Heinrich Michael Bílík (D) pt. Martin Mikusch FloriánTrnka (D) pt. Matyáš Klíma Johann Korbel (D) pt. Tomáš Bradavka
Při zpracování přehledu se nepodařilo zařadit následující hospodáře: * v urbáři z roku 1654: Šimona Karáska (před ním drţel grunt Pavel Šimný), Jiříka Petrovouse a podsedka Jiříka Úkropa. Nepodařilo se ani lokalizovat pusté grunty, které měly drţeli podsedek Pavel Krejčířových (před ním Jan Floryán) a půlláník Jiřík Rovenda (před ním Jan Kejmů). * v urbáři z roku 1656: nebyla nalezena posloupnost u hospodářů Bartona Zelinky a Karáska v komínový rejstřík uvádí navíc nelokalizovaného půlláníka Bartla Zelinku (ten se vyskytuje i v urbáři z roku 1656), dále půlláníky Ambroţe Rusňáka, vdovu Petříkovou, Jana Hlavičku. Nebyla nalezena také souvislost mezi osedlými v dalších obdobích a pustými čtvrtlány Myškovskými, Machančovskými, Vironkovskými, Tezařovskými a čtrtlánem Matesa Černovského Následující grunty a jejich popisná čísla se vyskytovala pouze v přehledu roku 1870: číslo domu: 52 Kateřina Dvořáková, 58 – Rosalia Dvořáková (pt. Marie Konečná), 59 – Josef Milota, 65 - Florián Bušek (pt. Franz a Anna Švehlovi) 86 - C.K. Severní Ferdinandova dráha (pt. Vilém Lechner), 87 Anna Šmídová (pt. Jakub Šmíd), 88 - Johann Kotásek (pt. Juliana Kotásková), 75 – Anna Šimčíková, 84 – Kateřina Kordulíková (pt. Josef Kurdulík), 89 - Matylda Balková, 90 - Antonia Červenková (pt. Johann a Franciska Bynařovi), 91 Barbora Bernátková (pt. Jakub Bernátek), 92 - Apolonie Jablonická (pt. Marie Hubáčková), 93 - Florián Balún (pt. Anna Balúnová), 94 - Johann Kovařík (pt. Leopold Grünwald), 95 - Mariana Makuderová (pt. Eva Bendová), 96 - Josef Říha (pt. Pavel a Marie Petrjánošovi), 97 - Pavel Koneček (pt. Georg Kovářík), 98 Terezie Vavrysová, 99 Růţe Tesaříková (pt. Lorenc Tesařík), 100 Valentin Tesařík, 101 Johann Škarda, 102 Klára Valová (pt. Josef a Veronika Lackovi), 103 Johann Bilík (pt. Josefa Bohúnská), 104 Jakub Hurbančík (pt. Franz Urbančík), 105 Valentin Bílek, 106 Lukáš Sýkora (pt. Julie Janošková), 107 Magdalena Bílíková (pt. Franz Šimek), 108 Martin Kotásek (pt. Franz Kotásek), 109 Franz Kotásek, 110 Matouš Pinda, 111 C.K. Severní Ferdinandova dráha, 112 později zapsán Johann a Rozalie Balúnovi, 113 Tekla Hlavčová (pt. Jakub Kotásek), 114 Franciska Klímová (pt. Anna Tomanovská), 115 Šimon Koneček (pt. Marie Konečková), 116 Kateřina Mikušová, 117 Johann Trnka (pt. Johann Janeček), 118 Georg Kovařík (pt. Andreas a Terezie Bednaříková), 119 Anastázia Lišáková (pt. Johann Benada), 120 C.K. Severní Ferdinandova dráha (pt. Franciska Nechlová), 122 později zapsán Matyáš a Kateřina Bílkovi, 126 později zapsán Fabián a Kateřina Kučeříkovi, 127 později zapsán Martin a Terezie Bílíkovi, 128 později zapsán Florián Tesařík, 132 později zapsána Anna Benadová, 134 později zapsána Anna Kudrnová. - 89 -
76 77 78 79 80 81 82
Johann Cupal Georg Bálka, pt. Jakub a Franciska Klímovi Johann Cupal, pt. Pavel a Maria Doleţalovi Sidomuk Kotásek, pt. Josef Darmovzal Anastazia Klátilová, pt. Ágnes Klátilová Franz Krejčí, pt. Tomáš a Marie Konečkovi Mariana Konečková, pt. C.K. Severní Ferdinandova dráha Mariana Konečková
83 OBEC TĚŠICE
85
Anton Černý (D) pt. Matyáš Bušek Šimon Bálka (D)
Josef Hubáček (D) pt. Johann Zupal Georg Mikuš (D) pt. Pavel Rilka Martin Jansík (D) pt. Florián Školda Johann Líčeník (D) pt. Zekla Krejčí Petr Kosák (D) pt. Georg Pinda
Pavel Jablonický (D) pt. Andreas Kučera OBEC TĚŠICE Kašpar Korbel (D)
Pouţité zkratky: (L) = láník; (1/2) = půlláník; (1/4) = čtvrtláník;(P) = podsedek; (D) = domkař, pt. = poté
- 90 -
7.2. Terminologický slovník Tento malý vinařský slovník pojmů je zaměřen především na termíny dříve uţívané, nebo nářečně a odborně specifické. Původ slov byl hledán s pomocí Václava Machka a jeho Etymologického slovníku jazyka českého.135 búda – lisovna, stavba provozního charakteru, dříve z nepálených cihel, od 20. století z cihel desátky – daň z vína odevzdávaná v naturáliích vrchnosti, církevní správě frejunk – právo volně, tzn. svobodně disponovat vinohradem frýd, frejd – plot ţivých keřů na konci vinohradu, aby byl omezen vstup do vinohradu greft – jednotlivý řádek ve vinohradě, jsou od sebe vzdáleny, réva vinná se v nich vysazuje v příčných asi metr širokých řádcích, na vysoko asi 70 cm, réva se kaţdý rok seřezává na nejčastěji 3 očka (podle roku i 2 – 4 očka) grůl – nakyslá poněkud zkvašená tekutina z vylisovaných slupek zalitých vodou, pijí děti a čeleď, několik dní po vinobraní hlava – nízký kmen révy vinné hora – 1) vinice v jedné trati, někdy se zvláštním pojmenováním 2) vysoký stoţár ověnčení devatero kvítím, po vztyčení na“zaráţání hory“ jiţ nebylo moţné do vinohradů vstupovat hotař – hlídač vinohradů kole – tyče, ke kterým se přivazují taţně révy vinné martiňák – hrozen révy vinné, který dozrává aţ ke konci podzimu mlátovica – kořalka, koňaku příbuzná, zkvašené vinné mláto polité vodou napájanec - rozesazení hlavy z dlouhého koncového taţně obloukem ostrlíz, oslíz – paběrkování po vinohradu, sběr ponechaných drobných hroznů peň –kmen vinné révy perenospora – plísňové onemocnění perkmistr, horný – nejvyšší úřadník viniční práce ve vinohradě – podle Klvani – 1. řezání révy, 2. Postnica, 3. Zatlúkání kolí, 4. Druhé okopávání, 5. Smítání, 6. Třetí okopávání, 7. Podvazování, 8. Urovnání a pohrabání vinice, 9. Vinobraní, Vytahování kolí
135
MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1997.
- 91 -
pravokořený – odrůda révy vinné, která byla vysazena na ze svého kořenového systému X sazenice naštěpované na amerických odrůdách odolných proti révokazu preshaus, presúz – prostor určený pro lisování hroznů s presem psí víno – plané odrůdy révy vinné, vynikají především vysokou odolností vůči chorobám a jsou velmi bujného vzrůstu, plody jsou však malé a nekvalitní ruda – viz perenospora sádky – plocha u boudy ve vinohradu pro sadbu brambor, zelí a ovoce, ořechy vlašské šija –spojující chodba preshauzu s vlastním sklepem úna – příkop, který stéká voda vincúr – představený dělníků ve vinohradě, zodpovídá za jejich platy, kvalitu práce zaráţání hory – slavnost po které byl zapovězen vstup do vinohradu v době zrání hroznů, těsně před vinobraním (nejčastěji před sv. Panny Marie- 15, srpna
8. PRAMENY A LITERATURA 8.1. Prameny nepublikované ATWERI, Jiří: Slovanské pohanství dnes. Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce. Magisterská diplomová práce. Ústav evropské etnologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Brno 2007, s. 71. Masarykovo muzeum v Hodoníně, fond historie, inv. č. H 8784: Střípky z dějin velkomoravských Mikulčic, sesbíral Jos. Judas, 1925-1975, rukopis+fotopříloha. SOkA Hodonín, fond Oú-Těš, inv.č. 83: Kronika obce Těšic. SOkA Hodonín, fond Oú-Těš, inv.č. 84: Kronika obce Těšic. SOkA Hodonín, fond MNV-M, inv.č. 15: Kronika obce Mikulčic. SOkA Hodonín, fond KSPPOP, inv.č. 14: Těšice č.7 Kuběna Jakub, vinný sklep. MZA Brno, fond D10, inv.č.2661, Stabilní katastr Těšic (1827) MZA Brno, fond D 9, inv. č.2661, Stabilní katastr Těšic (1827, 1970) MZA Brno, fond F 5, inv.č. 140, Parcelní protokol obce Těšice (1870)
- 92 -
8.2. Pouţitá literatura BENEŠ, Petr (ed.): Kategorizace viničních tratí uherskohradišťské vinařské oblasti. Brno 2003, s.15 – 16. BERANOVÁ, Magdalena: Slované. Praha 1988, s. 102 – 103. Dějiny vinařství na Moravě. Sborník příspěvků z konference, uspořádané ve dnech 16.–17. září 2004 ve Slavkově u Brna. Brno 2005. DOROVSKÝ, Ivan – FROLCOVÁ, Věra – NEKUDA, Vladimír: Vědecký odkaz Václava Frolce (1932-1992). Brno 1995. DRÁBIKOVÁ, Ema: Človek vo vinici. Bratislava 1989. FROLCOVÁ, Věra: Václav Frolec (1934 – 1992). Bibliografická příloha Národopisné revue č. 6. Stráţnice 1994. FROLEC, Václav a kol.: Vinohradnictví. Kapitoly z dějinného vývoje od minulosti do současnosti na Moravě a v Čechách. Brno 1973. FROLEC, Václav: Etnografické aspekty tradičního a současného vinařství – cíle a metody výzkumu a dokumentace. Národopisné aktuality 15. 1978, s. 13–22. FROLEC, Václav: Tradiční vinařství na Moravě. Brno 1974, s. 56–72. FROLEC, Václav: Vinohradnické stavby na Slovácku. Uherské Hradiště 1966. FROLEC, Václav – PETRÁK, Jan: Vinařské lisy na Moravě. Český lid 54, 1967, s. 31–49. GALUŠKA, Luděk: Slované. Doteky předků. O ţivotě na Moravě 6. – 10. století. Brno 2004, s. 41. GLOS, Vlastimil – MATUSZKOVÁ, Jitka – POLÁČEK, Lumír – RUTAR, Svatopluk – VACHEK, Michal: Mikulčice. Mikulčice 2003. HÝBL, Františe: Mapa Moravy Jana Amose Komenského. Přerov 2008. JELÍNKOVÁ, Dagmar – KAVÁNOVÁ, Blanka: Soupis nalezišť z doby římské. In: STUCHLÍK, Stanislav (ed.): Oblast vodního díla Nové mlýny od pravěku do středověku. Brno 2002, s. 329 – 354. JORDÁNKOVÁ, Hana: Viniční hospodářství brněnských měšťanů do Bílé hory. In: Dějiny vinařství na Moravě. Sborník příspěvků z konference, uspořádané ve dnech 16.–17. září 2004 ve Slavkově u Brna, s. 31-40. KAHOUNOVÁ, Ema: Ľudové vinohradnicke stavby a lisy. Bratislava 1969. KAHOUNOVÁ, Ema: Vinohradníctvo v Skalici. Slovácko 7, 1965, s. 66–81. KILIÁN, Jan: Trpké býti zdá se? Víno a vinařství v českých zemích ve středověku a v raném novověku. Sborník příspěvků z konference konané v Mělníce 2.–4. dubna 2008. Mělník 2009. KLVAŇA, Josef: Slovácké vinné búdy. Český lid 22, 1913, s. 68. KLVAŇA, Josef: Vinařství. In: NIEDERLE, Lubor (red.): Moravské Slovensko I., Praha 1918, s. 322–339. KLVAŇA, Josef: Vinohrady na Slovensku moravském. Národopisný sborník Českoslovanský 2, 1898, sv. 3, s. 69–80 KONEČNÝ, Antonín: Lisy. In: Velký vinařský slovník. Velké Bílovice 2007, s. 93. - 93 -
KOVÁŘŮ, Věra – KUČA, Jan a kol.: Mařatice – Vinohrady. Ze ţivota vinařské dědiny. Uherské Hradiště 2009. KRAUS, Vilém: Réva a víno v Čechách a na Moravě. Tradice a současnost. Praha 1999. KRAUS, Vilém: Vinitorium historicum. Praha 2009, s. 83. LUTOVSKÝ, Michal: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha 2001, s. 355. MACHEK, Václav: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1997. MARKEL, Martin: Vinař. Příklad rodiny Markelových a Johanna Joschta. In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří: Člověk na Moravě 19. století. Brno 2004, s. 202–216. MATUSZKOVÁ, Jitka – KOVÁŘŮ, Věra: Vinohradnické stavby na Moravě. Šlapanice 2004. MĚŘINSKÝ, Zdeněk: Vinařský nůţ z římské stanice u Mušova. Národopisný věstník českoslovanský 7, 1972, s. 103–112. Národopisná výstava Českoslovanská. Praha [1897], s. 107. NEKUDA, Vladimír: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno 1961, s. 142. NIEDERLE, Lubor: Slovenská vinná búda. In: Národopisná výstava Českoslovanská. Praha [1897], s. 106–107. ONDRÁČEK, Milan (red.): Velký vinařský slovník. Praha 2007, s. 228. OPRAVIL, Emanuel: K počátkům vinařství na jiţní Moravě. Slovácko 16–17, 1974–1975, s. 9–12. OPRAVIL, Emanuel: Původ a rozšíření vinné révy v českých zemích. Vlastivědný věstník moravský 17, 1965, s. 220–228. PETRÁŇ, Josef a kol.: Dějiny hmotné kultury 1/II. Kultura kaţdodenního ţivota od 16. do 18. století. Praha 1995, s. 674–675. POŠVÁŘ, Jaroslav: Moravské právo hor viničních. Časopis Matice moravské 70, 1951, s. 120–165. POŠVÁŘ, Jaroslav: O původu viničních právních zvyklostí na jiţní Moravě. Slovácko 7, 1965, s. 82-89. Průvodce sklepními uličkami jiţní Moravy. s. 157. PŠTROSS, Bedřich: Vinařův rok. Celoroční vinařský pracovní kalendář. Brno 19462. Rka: Něco z historie bojanovského ryzlinku. Malovaný kraj 1, 1946, s. 14. SMUTNÁ, Kateřina a kol.: K dějinám a součastnosti moravského vinařství. Výběrová bibliografie z kniţních fondů jihomoravských archivů. Brno 2004. SMUTNÁ, Kateřina a kol.: Prameny k dějinám vinařství na Moravě. Tématický soupis z archivních fondů Moravského zemského archivu v Brně, Státních okresních archivů Brnovenkov se sídlem v Rajhradě, Břeclav se sídlem v Mikulově, Hodonín, Uherské Hradiště, Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Znojmo a Archivu města Brna. Brno 2004. SMUTNÁ, Kateřina a kol.: Prameny k dějinám vinařství na Moravě: tematický soupis z archivních fondů Moravského zemského archivu v Brně, Státních okresních archivů Brnovenkov se sídlem v Rajhradě, Břeclav se sídlem v Mikulově, Hodonín, Uherské Hradiště, Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Znojmo a Archivu města Brna. Brno 2004. - 94 -
ŠIMÁČEK, Josef: Vinařství. Hospodářství viničné a sklepní. Praha 1888. ŠKVRŇA, Josef: Dějiny a popis Těšic a Mikulčic. Hodonín 1913. ŠTARHA, Ivan: Historie vinařství na Moravě – Pohled do archivních pramenů. Brno 2004. TEJRAL, Jaroslav: Doba římská v oblasti vodního díla. In: STUCHLÍK, Stanislav (ed.): Oblast vodního díla Nové mlýny od pravěku do středověku. Brno 2002, s. 291 – 328. VONDRÁČEK, Milan (red.): Velký vinařský slovník. s. 174–175. VYHŇÁK, Pavel: Příspěvek k nejstarší historii českého respektive moravského vinohradnictví. In: KYLIÁN, Jan (ed.): Trpké býti zdá se? Víno a vinařství v českých zemích ve středověku a v raném novověku, s. 24–30. ZEMAN, Josef Alois: Die Podluţaken. Ein kleiner Beytrag zur Etnographie von Mähren. Mährischer Wanderer 2, 1811. In: JEŘÁBEK, Richard (ed.): Počátky národopisnu na Moravě. Antologie prací z let 1786–1884. Stráţnice 1997, s. 80. ZEMEK, Metoděj: Vinohradnictví v 19. století. In: ZEMEK, Metoděj a kol.: Vinohradnictví. Kapitoly z dějinného vývoje na Moravě a v Čechách od minulosti do současnosti. Brno 1973, s. 136-152.
- 95 -
