Právnická fakulta Masarykovy univerzity Brno Obor Právo a právní věda Katedra trestního práva
Diplomová práce:
Trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Vojtěch Hlína 2014
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma Trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce vypracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem při práci použil, byly řádně citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použité literatury a pramenů.
Vojtěch Hlína 2
Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu mé diplomové práce doc. JUDr. Josefu Kuchtovi Csc., za pomoc při výběru tématu práce, odborné vedení a podporu při její tvorbě. Dále bych rád poděkoval soudkyni Městského soudu v Brně Mgr. Barboře Sýkorové a státnímu zástupci Městského státního zastupitelství Brno Mgr. Janu Petráskovi, za poskytnutí rad a postřehů k zpracovávanému tématu. 3
ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá problematikou trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Úvod práce je zaměřen na pojem a účel trestu, spolu s myšlenkou retributivní a restorativní spravedlnosti. Stěžejní část práce tvoří rozbor trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, právní úpravu těchto trestů a její změny. Důraz je kladen na otázku výkonu a kontroly dodržování výkonu trestů, se zaměřením na přetrvávající nedostatky praxe. Součástí práce je i porovnání se srovnatelnými instituty zahraniční právní úpravy a úvahy nad možností řešení současných nedostatků ve výkonu a kontrole těchto trestů. KLÍČOVÁ SLOVA Trest domácího vězení, trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, restorativní justice, alternativní sankce, Probační a mediační služba, elektronický monitoring
4
ABSTRACT This diploma thesis deals with the issue of Home detention punishment and Prohibition on entering sports, cultural and other social events. The first part of the thesis aims at punishment itself, its meaning, purpose and at theory of retributive and restorative justice. The main part of the thesis is based on analysis of Home detention punishment and prohibition on entering sports, cultural and other social events, regulation and its amendments. The the thesis is focused on the execution of the punishments and control, as well as on its current complicantions. Part of the thesis aims at comparation with regulations of these punishments in different states and at possible solutions of the complications. KEYWORDS Home detention punishment, Prohibition on entering sports, cultural and other social events, restorative justice, alternative punishments, Probation and Mediation Service, elektronic monitoring
5
Obsah Úvod......................................................................................................8 1.
2.
Pojem a účel trestu .................................................................................10 1.1
Pojem trestu......................................................................................10
1.2
Účel trestu.........................................................................................11 1.2.1
Teorie retribuční.........................................................................12
1.2.2
Teorie utilitární...........................................................................17
1.2.3
Teorie smíšené...........................................................................21
1.3
Retributivní a restorativní justice..................................................22
1.4
Systém trestů v ČR...........................................................................24
Alternativní tresty...................................................................................25 2.1
Pojem.................................................................................................25
2.2.
Důvody potřebnosti alternativních trestů.....................................25 Přeplněnost věznic.....................................................................26
2.2.2
Vysoké finanční náklady............................................................27
2.2.3
Nedostatečné výchovné působení..............................................28
2.3
2.2.1
3.
4.
Výhody alternativních trestů..........................................................30
Probační a mediační služba...................................................................32 3.1
Pojem.................................................................................................32
3.2
Činnost PMS.....................................................................................32
Trest domácího vězení............................................................................34 4.1
Pojem.................................................................................................34
4.2
Vývoj.................................................................................................35
4.3
Předpoklady pro uložení TDV........................................................36
4.4
Legální podmínky uložení TDV.....................................................37
4.5
Přeměna trestu v TDV.....................................................................41
4.6
Výměra a vymezení TDV................................................................42 4.6.1
Délka trestu ...............................................................................42
4.6.2
Prostorové vymezení..................................................................43 6
4.6.3
Časové vymezení.......................................................................45
4.6.4
Další omezení a povinnosti........................................................47
4.7
Přeměna TDV...................................................................................48
4.8
Výkon TDV.......................................................................................51 Počátek výkonu trestu................................................................51
4.8.2
Místo výkonu.............................................................................51
4.8.3
Odložení a přerušení výkonu trestu...........................................52
4.8.4
Změna TDV ..............................................................................53
4.9
4.8.1
Kontrola výkonu TDV.....................................................................54 4.9.1
Technické možnosti kontroly.....................................................54
4.9.2
Faktická kontrola v současné době............................................55
4.9.3 Snaha o zavedení elektronického monitoringu .......................................................................................................................... Chyba: zdroj odkazu nenalezen
5.
4.9.4
Srovnání s právní úpravou v jiných státech...............................59
4.9.5
TDV de lege ferenda .................................................................63
Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce 67 5.1
Pojem.................................................................................................67
5.2 Vývoj .................................................................................................68 5.3
Předpoklady pro uloženi TZV........................................................70
5.4
Výměra a vymezení TZV.................................................................71
5.5
Výkon a kontrola TZV....................................................................72
5.6
Srovnání s právní úpravou v jiných státech..................................74
5.7
TZV de lege ferenda.........................................................................76
Závěr............................................................................................................... 79 Seznam použité literatury...........................................................................81
7
Úvod Pro téma své diplomové práce jsem si vybral oblast trestního práva, jelikož se pro mě jedná o fascinující a živé odvětví, kterému bych se rád věnoval i ve svém budoucím profesním životě. Jakožto poslední strážce hodnot a zájmů společnosti v rámci zásady ultima ratio musí trestní právo především pohotově reagovat na změny společnosti, přizpůsobovat se jejím momentálním potřebám a držet krok s vývojem kriminality. Jedním z nejaktuálnějších témat, týkajících se potřeby modernizace a dalšího vývoje trestního práva, je téma krize trestu odnětí svobody a zavádění alternativních sankcí, které mají jej mají v určitých případech nahrazovat. Cílem má být méně časté ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody a jeho ponechání jen jako nejpřísnější varianty pro případy, ve kterých z určitých důvodů nepřichází v úvahu žádná z dostupných alternativ. V současné době je v českém právním řádu již celá řada alternativních sankcí, přičemž ty poslední přibyly do našeho systému trestů rozsáhlou rekodifikací trestního práva s účinností od 1. 1. 2010, uskutečněnou přijetím nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., spojenou současně i s novelizací zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Mimo jiné se tak v českém právním systému objevily i dva nové alternativní tresty, totiž trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Zmíněným dvěma poměrně mladým trestním sankcím se budu věnovat v této práci. Cílem mé práce bylo objasnit postavení těchto institutů v domácím právním řádu, provést rozbor obou trestů, objasnit jejich vývoj, podstatu, podmínky uložení a způsob jejich výkonu a kontroly, to vše s ohledem na vliv podstatných změn v důsledku novelizace z roku 2012, především v úpravě trestu domácího vězení.
8
Dále bylo cílem mé práce upozornit na některé problémy s aplikací těchto trestů a s kontrolou jejich dodržování, provést srovnání s právní úpravou těchto institutů v zahraniční a i na základě takto získaných poznatků formulovat úvahy de lege ferenda s návrhy na možné odstranění zjištěných nedostatků. Má diplomová práce je tematicky rozdělena do jednotlivých kapitol. V první kapitole jsem se zaměřil na samotný pojem a účel trestu, spolu s vymezením a charakteristikou jednotlivých teorií trestu a trestání. Také jsem v této kapitole charakterizoval teorii retributivní a restorativní justice, abych poskytl teoretické základy pro další práci se zvoleným tématem. V druhé kapitole jsem se věnoval tématu alternativních trestů, hlavním důvodům jejich vzniku s přihlédnutím ke krizi trestu odnětí svobody, a také výhodám, jež přináší jejich praktické využití. Ve třetí kapitole se zaměřuji na instituci Probační a mediační služby, neboť její činnost má v aplikaci alternativních trestů klíčovou roli. Po tomto souhrnném teoretickém úvodu se ve čtvrté a páté kapitole věnuji již přímo trestu domácího vězení a trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Konkrétně zde uvádím vývoj těchto institutů, jejich současnou právní úpravu a podmínky i možnosti jejich uložení v jednotlivých aspektech. Zvláštní pozornost věnuji výkonu a kontrole těchto trestních sankcí, zejména problémům a nedostatkům, které jejich výkon a kontrolu provází. Dále pro srovnání uvádím zahraniční právní úpravu srovnatelných institutů a v navázání na ni i úvahy a návrhy de lege ferenda na odstranění zjištěných nedostatků. V průběhu tvorby práce využívám především analytickou a komparativní metodu.
9
1. Pojem a účel trestu 1.1 Pojem trestu Trest sám o sobě není jen umělým právním konceptem, ale přirozeným společenským jevem doprovázejícím vývoj lidstva od nepaměti. Jelikož je člověk ze své podstaty „zoon politikon“, tedy tvor společenský, odpradávna měl tendenci vyhýbat se nebezpečnému osamělému životu a namísto toho dával přednost spíše možnosti sdružování s dalšími jednotlivci do společenských skupin, které poté fungovaly jako relativně jednotný celek a jednotlivci v něm tak měli mnohem větší naději na přežití a rozvoj. Bez ohledu na konkrétní povahu takové společnosti se v ní vždy objevily normy vyžadovaného, a naopak zapovězeného jednání, přičemž požadavek dodržování těchto norem na jedné straně byl zpravidla doprovázen uplatněním sankce za jejich porušení na straně druhé. Pokud by totiž porušení těchto společenských norem zůstalo bez přiměřené odezvy autority, hrozilo by, že se bude v budoucnu opakovat nejen u konkrétního jedince, ale po jeho vzoru i u jedinců ostatních. Jedinou možnou odpovědí na takové porušení norem byl určitý neblahý následek uvalený na osobu pachatele, tedy trest, jež měl obnovit pořádek ve společnosti a do budoucna ji ochránit před dalším ohrožením. V relativně dlouhé a především pestré historii člověka snad nenajdeme příklad společnosti, která by koncept trestu neznala. Taková společnost by totiž vzhledem k přirozené povaze člověka musela být buď ryze utopická, nebo by velice brzy zanikla. Samotný pojem trestu byl již mnohokrát podroben analýze a různým způsobům uchopení. Velice přínosné jsou definice trestu podle H. L. A. Harta a N. Walkera, provedené rozborem pojmu a identifikováním základních prvků tvořících trest. Podle H. L. A. Harta je pro trest příznačné, že: 10
- je ukládán (alespoň předpokládanému) pachateli za porušení právních norem, - samotné jeho uložení a provedení náleží autoritě právního systému, proti kterému byl skutek spáchán, - vykonání je provedeno osobou odlišnou od pachatele, - spočívá v bolesti či v jiném následku obecně pokládaného za nepříjemný.1 N.
Walker
vypracoval
velice
podobnou
definici
trestu,
kterou
však nevztahoval pouze na trest v rámci právního systému, ale i na jakýkoli jiný systém norem. I zde je trest autoritou k tomu oprávněnou ukládán za konání či opomenutí, které porušuje určité normy chování, přičemž toto porušení musí být zaviněné, tedy vytknutelné. Trest v sobě zahrnuje způsobení újmy nebo jiného nepříjemného následku, jenž je úmyslný a cílený na osobu pachatele za účelem potrestání. Navíc však obsahuje požadavek existence ospravedlnitelného důvodu trestu, který vylučuje svévoli v trestání.2 Pro potřeby současného trestního práva se trestem obecně chápe „právní následek trestného činu představující jeden z prostředků realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný na základě zákona výlučně trestním soudem, zahrnující v sobě určitou újmu pro pachatele a vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehož výkon je vynutitelný státní mocí“3. Trest je tedy odpovědí státu na spáchaný trestný čin a na porušení právní povinnosti chovat se v souladu se zákonem.
1.2 Účel trestu Účel trestu a jeho jednotlivé funkce nelze ani dnes spolehlivě a úplně vymezit. Dnes již nahrazený trestní zákon platný do roku 2009 se snažil o vymezení účelu trestu legální definicí. Uváděl, že smyslem zákona je „chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání 1 2 3
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 6. Tamtéž, str. 6. KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2009, str. 471.
11
trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.“4 Současný trestní zákoník se o pevné uchopení účelu trestu nepokouší a nechává jej volně vyplývat ze základních zásad začleněných do textu zákona. Dle mého názoru je to jen správné, neboť účel trestu a jednotlivé funkce trestu se v rámci vývoje trestního práva relativně mění a přizpůsobují se poměrům a potřebám společnosti. Které funkce trest plní, které jsou pro danou dobu a právní systém převládající a které naopak okrajové či zcela zanedbatelné, se měnilo v průběhu historie vývoje trestního práva a vývoje nahlížení na trestný čin samotný. V základní rovině se dají ve vývoji trestního práva rozlišit dvě základní proti sobě stojící koncepce pohledu na trest, trestání pachatele a ospravedlnitelnost trestu. Zjednodušeně řečeno se jedná o teorii retribuční (absolutní) a teorii utilitární (relativní), přičemž za třetí samostatný koncept se občas považují i teorie smíšené, tedy teorie vycházející zároveň z obou zmíněných. 1.2.1 Teorie retribuční V českém právním prostředí je teorie retribuční často označována spíše jako teorie absolutní. Je založena na myšlence „punitur quia peccatum est“, tedy trestá se, protože bylo spácháno zlo.5 Kvůli tomu je někdy též nazývána teorií „zpět hledící“ („back looking theory“)6. Trest zde ve své podstatě představuje spravedlivé zlo, které má vyvážit nespravedlnost zla způsobeného trestným činem. Jde tedy ve výsledku o zákonnou spravedlivou pomstu (proto retribuční teorie, teorie odplaty). Svou povahou odpovídající teorii retribuční byl i jeden z nejstarších zachovaných zákonů, tzv. Chammurapiho zákoník. Ten fungoval na známém principu „oko za oko, zub za zub“ (princip tzv. Lex talionis). Často bylo takové 4
5 6
§ 23 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 348. LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 7.
12
pojetí spojeno s teistickým prvkem práva a trest byl tak mnohdy snahou o obnovení božské rovnováhy ve společnosti či usmíření bohů, například v římském pojetí Pax Deorum. Trest měl způsobit alespoň „tolik utrpení, bolesti a ztráty, kolik jí bylo způsobeno trestným činem“ 7, mnohdy dokonce následek trestu významně převyšoval způsobenou újmu, především kvůli převažující odstrašující funkci trestu. Teorii o trestu jako odplatě za spáchaný čin uznávali mnozí právní myslitelé v průběhu staletí. Už Aristoteles zastával názor, že trest vyrovná bezpráví způsobené trestným činem a znovu nastolí spravedlnost. 8 Tomáš Akvinský byl přesvědčen, že účelem trestu je především odplata za spáchané zlo, která napraví nejen osobu pachatele, ale i porušením zákona poškozenou společnost, přičemž při svých úvahách vycházel především ze Starého zákona.9 V moderní trestněprávní nauce pak teorii odplaty nejvíce zastávala tzv. klasická škola, založená v druhé polovině 18. století. Ta vycházela hlavně z přesvědčení o svobodné vůli každého jednotlivce (tzv. teorie indeterminismu). V případě spáchaní trestného činu tak zastánci klasické školy předpokládali, že pachatel obdařený vůlí byl ve svém jednání schopen svobodné volby. Byl si vědom příslušných norem, a přesto se vědomě rozhodl svým skutkem tyto normy porušit. Spácháním protiprávního činu tak zároveň i nepřímo souhlasil se svým potrestáním za tento skutek. Tuto teorii zastávali i slavní právní filozofové I. Kant a G. W. F. Hegel. K pojmu trestu Kant vyslovil myšlenku, že „trest je požadavek spravedlivého rozumu a kategorický imperativ, který se nesmí řídit nějakým účelem mimo něj ležícím a je ideálem spravedlnosti“. Hegel pak zastával názor, že spravedlivý trest je jedinou možnou právní rehabilitací zločince. Podobně jako Aristoteles Hegel chápal trest jako „negaci negace práva“, která obnoví jeho původní celistvost.10 7
8 9 10
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, str. 185. JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 348. LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 12. KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, str. 185.
13
Kant dokonce pojímal trest pro naši dobu již dosti nepochopitelně, totiž jako právo zločince spojené se ctí a s lidskou důstojností. Výkon trestu byl podle něj mimo jiné i projevem úcty k lidské důstojnosti tím způsobem, že se respektovala pachatelova svobodná vůle spáchat zločin.11 Nepotrestáním bychom vlastně zneuctili rozhodnutí pachatele zločin spáchat. Podobně pojímá právo zločince na potrestání i Hegel. Podle něj je „trest jen manifestace zločinu, to znamená druhá polovina, kterou ta první nutně předpokládá“.12 V retribuční teorii lze dále rozeznat i jednotlivá konkrétní pojetí trestu a trestání, jež především vyzdvihují různé projevy trestu. V následujícím přiblížení jednotlivých teorií použiji rozdělení dle Jana Laty13: a) Trest jako požadavek spravedlnosti a znovunastolení práva Jedná se o nejryzejší formu absolutní teorie, která chápe trest pouze jako odplatu za spáchaný čin. Ospravedlněním zla uloženého trestu je už samotné předchozí spáchání trestného činu. Tato teorie odmítá s trestem spojovat jakýkoli společenský účel. Právě naopak. Kant, jakožto přední představitel tohoto pojetí, klade důraz na neodůvodněnost trestu žádným veřejným prospěchem. Podle něj totiž „trest nemůže být nikdy uložen jako pouhý prostředek k prosazení nějakého dobra, ať již s ohledem na samotného odsouzeného nebo společnost, ale vždy musí být uložen pouze a jedině proto, že osoba, které byl uložen, spáchala zločin“14. To odpovídá i již zmiňované koncepci Hegela, pro kterého je trest ve své podstatě jen negací negace, která obnovuje rovnováhu práva po negativním činu pachatele.15
11 12 13 14 15
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 17. Tamtéž, str. 17. Tamtéž, str. 36 a násl. Tamtéž, str. 37. Tamtéž, str. 37.
14
b) Trest jako ztráta pachatelových práv Již v době osvícenství se začal formovat názor, že jednotlivec disponuje určitými právy, která mu nejsou přiznávána, ale jsou mu přirozená od narození již z toho titulu, že je člověkem. Označujeme je nejčastěji jako základní lidská práva a v současné době jsou u nás upravena například v Listině základních práv a svobod.16 Patří mezi ně celá škála práv a svobod, z nichž některá jsou považována za základní, jiná za od základních odvozená postupem vývoje. Za ta nejvýznamnější lze označit právo na život, právo na osobní svobodu, právo vlastnit majetek a podobně. Tato teorie využívá jako nepříjemný účinek trestu k potrestání pachatele právě omezení či popření pachatelových práv. Trestem smrti se popře jeho právo na život, uvězněním právo na osobní svobodu, zabavením majetku či pokutou se zasáhne do práva vlastnit majetek a podobně. c) Trest jako obnovení rovnováhy a odejmutí neoprávněně získané výhody Toto pojetí trestu vychází především z představy, že porušováním norem, které jsou jinak všeobecně dodržovány, se dostává pachatel vůči zbytku společnosti do výhody, přičemž tuto výhodu má de facto na úkor zbytku společnosti. Zde je tedy hlavním úkolem trestu odejmout pachateli neprávem nabyté výhody a nastolit tak znovu rovnováhu práv ve společnosti tak, jak byla před spácháním trestného činu.17 Klasicky se může jednat například o propadnutí výnosů z trestné činnosti, které pachatel získal nezákonným způsobem a po právu mu tak nenáleží.
16
17
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. n: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 39.
15
d) Trest jako manifestace nesouhlasu s chováním pachatele V tomto pojetí plní trest i funkci prostředku komunikace mezi státem, pachatelem a veřejností. Stát uložením trestu pachateli dává jasně najevo, že porušení normy bylo špatné a že stát ani v budoucnu takové porušení nebude tolerovat. Pachateli je tak dáno najevo, že jeho čin byl nežádoucí a je v jeho zájmu, pokud znovu nechce strpět účinky trestu, aby se napříště protiprávního jednání zdržel. Stejně tak skrze trest stát promlouvá i k veřejnosti. Na jedné straně se v duchu retribuční teorie dává veřejnosti skrze trest uložený pachateli možnost k procítění spravedlivé odplaty vůči jeho osobě a spáchanému činu. Na straně druhé stát sděluje uloženým trestem i veřejnosti, že dané jednání nebude tolerováno, a pokud by se i někdo další dopustil porušení práva, bude s ním nakládáno stejně.18 e) Trest jako možnost pokání Toto pojetí, pokládající za jeden z hlavních účelů trestání poskytnutí možnosti pokání výkonem trestu, vychází především z raného křesťanského vnímání viny a hříchu. Panoval všeobecně rozšířený názor, že pošpinění vinou ze sebe může jedinec smýt pokáním, rozjímáním, odříkáním a světským utrpením. Základem bylo uvědomění si své viny a přímá snaha o vlastní nápravu. Podobně jako u trestu jako manifestace nesouhlasu je i zde trest formou komunikace mezi státem a pachatelem. Je mu tak dáno najevo, že společnost nepřijímá, ba přímo odsuzuje jeho jednání a zároveň se snaží dovést pachatele k vnitřnímu uvědomění, že jeho jednání bylo špatné. Současně mu tak dává skrze negativní projevy trestu šanci polepšit se a případně se i navrátit do společnosti již jako napravený jedinec.19
18 19
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 41. Tamtéž, str. 45.
16
1.2.2 Teorie utilitární V českém právním prostředí se ustálilo označení této teorie jako teorie relativní, stojící de facto proti teorii absolutní. Začala se rozvíjet v průběhu 18. století, především jako reakce na značně přísné a kruté tresty, často spojené i s mučením. Ty byly hojně ukládány zločincům v souladu s dosud převládající myšlenkou trestu jako odplaty či msty. Pokud je principem teorie retribuční imperativ „vina vyžaduje trest“, potom by byl odpovídajícím ekvivalentem pro teorii relativní imperativ „nemoc vyžaduje léčení“.20 Samotná teorie relativní je postavena na myšlence „punitur ne peccetur“, tedy trestá se, aby nebylo pácháno zlo. 21 Teorie relativní se tak nesoustředí tolik až na zločin samotný, ale hlavně na nápravu vzniklého stavu a zabránění dalšího páchání trestné činnosti. Proto je někdy označována jako teorie „vpřed hledící“ (looking forward theory“). Principem je ve srovnání s retribuční teorií naprosto rozdílný pohled na trest, totiž již ne jako na odplatu, ale především jako na prostředek obrany společnosti a nápravy osoby pachatele. Podle utilitární teorie by pachatel měl být potrestán ne proto, že si to zaslouží, ale protože to přinese lepší následky, než kdyby potrestán nebyl. Tedy že zlo způsobené uložením trestu lze ospravedlnit jen tím, že se tak zabrání případnému většímu utrpení ve formě nového trestného činu v budoucnu.22 Představitelem relativní teorie byl ve své době především C. Beccaria, případně z pozdějších myslitelů například B. Wootton. Beccaria ve svých úvahách vyzdvihoval především odstrašující efekt trestu s na jeho dobu naprosto revoluční myšlenkou, že odstrašující účinek trestu nespočívá ani tolik v jeho přísnosti a krutosti, ale spíše v neodvratnosti trestu.23 V té době totiž naopak odstrašující účinek trestu spočíval především v jeho značné krutosti, což nahrazovalo chabě 20 21 22 23
JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 348. Tamtéž, str. 348. LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 19. JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 349.
17
fungující systém s nízkou efektivitou, ve kterém mnoho pachatelů zůstávalo zcela nepotrestáno. Jiným přístupem bylo například vyzdvižení trestu jako nápravného prostředku pachatele. Základem byl názor, že pachatel si špatně nebo nedostatečně osvojil společenské normy a trest by ho měl především napravit a zařadit zpět do společnosti. Velkou zastánkyní tohoto přístupu byla právě i společenská reformátorka B. Wootton s názorem, že trest by měl být v každém jednotlivém případě individualizován podle možnosti nápravy konkrétního pachatele,24 což dnes známe jako zásadu individualizace trestu. a) Teorie odstrašující Je jednou z nejtypičtějších teorií spadající pod teorii utilitární, podle které má trest především odstrašující funkci, a to jak v rovině individuální, tak i v rovině generální prevence. Individuálně preventivně má trest působit na samotného pachatele a uložení trestu ho má odradit od dalšího porušování práva, pokud nechce znovu strpět negativní následky dalšího trestu. Efekt generální prevence je pak docílen odrazením potenciálních pachatelů od páchání trestné činnosti, pokud si nepřejí také strpět stejné následky trestu jako pachatel. Odstrašující prvek může být docílen přísností trestní sankce, avšak podle dnes již všeobecně uznávaného názoru se většího účinku dosáhne spíše pocitem neodvratnosti odhalení a potrestání.25 Ne u všech činů je tak možné snížit kriminalitu pouze skrze odstrašující účinek trestu. Důvodem je například vysoká latence některých činů, kdy i přes vysokou trestní sazbu pachatelé čin spáchají a své odhalení a stíhání riskují bez větších obav z potrestání.26 Kde určitý prospěch ze spáchání trestného činu pachatelům převáží riziko odhalení i navzdory již vysoké trestní sazbě, tam její další navýšení bude mít jen stěží zamýšlený účinek snížení kriminality. 24 25 26
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 27. JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné I. 4. vyd. Praha: ASPI, 2003, str. 275. LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 21-26.
18
b) Nápravná teorie Dalším prvkem utilitární teorie je právě teorie nápravná. I ta datuje svůj počátek do 18. století a základem je předpoklad, že důvodem pachatelova trestného činu je především nedostatečné vštípení morálních a jiných společensky uznávaných hodnot, ať už vlivem špatné výchovy, nevzdělanosti, špatného sociálního umístění a podobně. V osobě pachatele je tak viděna nedostatečně vychovaná a nedostatečně informovaná osobnost, která nepáchá trestnou činnost z vlastního přesvědčení, ale jen kvůli nedostatečnému vštípení správných norem chování. Tato teorie si tak bere za cíl uloženým trestem pachatele převychovat, napravit jej a pokusit se mu dodatečně vštípit správné normy chování.27 V 19. století byly přímo k tomuto účelu zakládány zvláštní vězeňské systémy (např. irský a emírský), které se svým režimem specializovaly na převychování vězňů. Za stejným účelem byla zakládána také různá terapeutická a převýchovná specializovaná zařízení.28 Trest tak, především ve formě odnětí svobody, již nebyl pouhým dočasným odstraněním pachatele ze společnosti, ale využívala se celá škála postupů k nápravě pachatele včetně vyučování a výchovy, tělesných cvičení, pracovních zařazení, terapií a podobně. Tato teorie také významně pracuje s individualizací trestní sankce, vycházejíc především z objektivní stránky činu a osobnosti pachatele (účinná lítost, pravděpodobnost recidivy, atd.). Zastánkyní individualizace trestu byla již výše zmíněná B. Wootton, podle které má být sankce individualizována podle možnosti nápravy konkrétního pachatele.29
27 28 29
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 26. Tamtéž, str. 27. Tamtéž, str. 27.
19
Stejně jako na samotný výkon trestu a převychování pachatele pak tato teorie klade důraz i na jeho resocializaci po skončení výkonu trestu a tedy i na jeho zařazení zpět do společnosti. c) Teorie eliminační Základem této teorie (též nazývané teorií izolační) je fakt, že navzdory odstrašujícím účinkům trestu se najdou jedinci, kteří i přesto nadále páchají trestnou činnost. Současně u části takových pachatelů naprosto selhávají snahy o nápravu a i po výkonu trestu je velice vysoká pravděpodobnost jejich další recidivy. V případě takových pachatelů je v zájmu veřejnosti žádoucí zabránění jejich trestné činnosti jejich eliminací z příslušné skupiny či ze společnosti samotné. V krajním případě se trvalá eliminace pachatele ze společnosti dá dosáhnout i trestem smrti, avšak častější je pochopitelně trest odnětí svobody, v rámci kterého je pachatel cíleně umístěn mimo společnost, aby ji nemohl ohrožovat svým jednáním. Jinak se eliminačního efektu trestu dá dosáhnout i trestem zákazu činnosti odvozeného od předchozího protiprávního jednání pachatele (zákaz řízení, zákaz práce s dětmi, zákaz výkonu povolání atd.), trestem odebrání věci, trestem vyhoštění a podobně. I zde je velice důležitý prvek individualizace trestu, neboť trest s převládajícím eliminačním prvkem má velice silný negativní dopad na práva pachatele. Proto by měli být ze společnosti eliminováni pouze pachatelé opravdu nebezpeční, u kterých z určitého důvodu nepřipadá v úvahu žádná alternativa k takovému trestu. Hraje tu roli objektivní stránka činu, recidiva pachatele, jeho chování ve výkonu trestu apod. Naopak pachatele, kteří byli již takto potrestáni a přestali být společensky nebezpeční (například se osvědčili dobrým chováním a je pravděpodobné, že došlo k jejich nápravě), již není třeba nadále izolovat od společnosti a z utilitárního hlediska není důvod k pokračování výkonu trestu.30
30
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 29.
20
d) Teorie restituční V historii trestního práva byl zločin chápán především jako újma způsobená státu či panovníkovi, který jej představoval. Teprve později se začalo trestní právo soustředit krom pachatele a státu na další důležitou stranu spáchaného zločinu, totiž na osobu oběti. Právě zapojení všech tří stran a snaha o napravení či alespoň zmírnění škod způsobených daným trestným činem jsou charakteristické pro restituční teorii a restorativní justici. Újma způsobená oběti může mít různou podobu, především podobu fyzické či psychické újmy, majetkové újmy a podobně. Tato teorie namísto odplatného trestu preferuje důraz na zapojení pachatele do napravování způsobených škod, zejména uložením závazků určitého plnění v rámci trestní sankce.31 Zejména u mladých a výdělečně činných pachatelů by bylo z tohoto pohledu například pouhé uložení trestu odnětí svobody pro nápravu způsobených škod značně nevhodné, neboť když bude namísto něj upřednostněn určitý alternativní postih, bude mnohem větší pravděpodobnost, že pachatel bude schopen materiálně odčinit následky svého činu. Samozřejmě se předpokládá absence okolností vylučujících použití daných alternativ. 1.2.3 Teorie smíšené V průběhu doby se pochopitelně v trestněprávní nauce v různých školách a směrech objevovaly teorie pracující zároveň s prvky retributivní i utilitární teorie, tvořící teorie různým způsobem smíšené. Rozhodně však nelze považovat tento vývoj trestněprávní vědy v otázce teorie trestu a trestání za lineárně progresivní a novodobé pojetí tak nelze považovat za výsledek překonání teorií původních, které již z dnešního pohledu nemohou samostatně obstát. Naopak i původní teorie se občas dostávají po čase znovu do popředí zájmu trestněprávních teoretiků. Například Jelínek vyslovuje názor o současném pozvolném nástupu renesance teorie odplaty po dlouhém období utilitární teorie spojené především 31
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, str. 32.
21
s lidskoprávním hnutím.32 Tento částečný návrat je z velké části odrazem poměrů v současné společnosti a veřejného mínění společnosti, neboť ta je kvůli relativnímu růstu kriminality a dlouhodobě převládající neúspěšnosti resocializačních a rehabilitačních programů k podobným snahám značně skeptická a vrací se přesvědčení o potřebě přísného trestání plnícího především účel odstrašení a odplaty, která má odradit pachatele od další trestné činnosti. Často se tak trestněprávní věda mění v závislosti na pozvolné změně společnosti a kombinuje v sobě často prvky utilitárních i retribučních teorií pro utvoření funkčního celku spojujícího jednotlivé myšlenky a vytvářejícího nejvhodnější pojetí trestání odpovídající současným potřebám společnosti a právního systému.
1.3 Retributivní a restorativní justice S vývojem teorií týkajících se trestání a trestu se neodmyslitelně pojí i vymezení myšlenky retributivní a restorativní spravedlnosti, respektive pojetí retributivní a restorativní justice. V moderní teorii trestního práva převažovalo až do počátku 20. století právě pojetí klasické, tedy pojetí tzv. retributivní justice. Již její název vypovídá o tom, že se jedná o pojetí justice zaměřené primárně na potrestání pachatele a vycházející převážně z retribučních teorií trestu. Pro justici retributivní je charakteristické především chápání trestného činu jako způsobení újmy státu, a tedy jako konflikt mezi jednotlivcem (pachatelem) a státem, přičemž osoba oběti je do značné míry opomíjena. Dále je pro retributivní justici charakteristický důraz právě na odplatnou funkci trestu. Pachatel je v postavení pasivního příjemce trestu vystaven jeho neblahým účinkům a samotným výkonem trestu je často i dlouhodobě či dokonce trvale společensky stigmatizován.
32
JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 349.
22
Jak již bylo zmíněno, tato koncepce přetrvala i v moderní společnosti až do konce 20. století, respektive do přelomu 20. a 21. století. Někdy v té době se totiž začínají ozývat hlasy pro změnu pohledu na dosavadní chápání trestání a na samotný trestný čin. Ten měl přestat být brán jen jako pouhé porušení veřejného pořádku a útok na stát, ale předně jako konflikt přímo mezi primárními účastníky trestného činu, tedy mezi pachatelem a konkrétní obětí.33 Zatímco klasická justice se zajímala především o to, kdo čin spáchal a jak ho za jeho čin po zásluze potrestat, restorativní justice se více zaměřuje na to, komu byla spáchaným trestným činem způsobena újma a jak ji lze napravit. Restorativní justice tak na konci 20. století začala pomalu vstupovat do popředí zájmu a v současné době se jedná o nejrozšířenější pojetí pro chápání trestného činu a vypořádávání se s jeho následky. Vychází především z myšlenek utilitárních teorií a je pro ni charakteristické mimo jiné právě to, že se soustředí i na oběť trestného činu a na újmu jí způsobenou, ať už se jedná o újmu materiální, psychickou či fyzickou. Krom toho restorativní justice spíše ustupuje od zpřísňování trestů především u mladých pachatelů a namísto toho se snaží o nalezení alternativy k přísným trestům, které by umožňovaly, aby pachatel převzal odpovědnost za svůj čin.34 V souvislosti s tím se snaží o co největší možné aktivní zapojení pachatele do nápravy škod způsobených jeho trestným činem. Zároveň hledá cestu, jak pachateli toto zapojení co nejefektivněji umožnit, aby přitom byl zároveň zachován původní účel trestu. V praxi se tedy rozhodně nejedná o přímé nahrazení retributivní justice justicí restorativní. V případě restorativní justice jde spíše o souhrn postulátů, cílů a metod, které charakterizují místy odlišný přístup od klasické justice v řešení problematiky zločinnosti. Dá se tedy říci, že restorativní justice představuje
33
34
ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 23. Tamtéž, str. 24.
23
paralelní systém, který působí současně se systém justice klasické, a oba celky se navzájem doplňují.35
1.4 Systém trestů v ČR Systém trestů lze z trestněprávního hlediska definovat jako uspořádání jednotlivých druhů trestů podle závažnosti, podle postihovaných zájmů a vzájemných vztahů mezi jednotlivými tresty. S ohledem na zásadu nulla poena sine lege trestní zákoník v § 52 poskytuje taxativní výčet všech trestů, které má trestní právo k dispozici. V současné době je tak na základě trestního zákoníku možné uložit: - trest odnětí svobody - trest domácího vězení - trest obecně prospěšných prací - trest propadnutí majetku - peněžitý trest - trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty - trest zákazu činnosti - trest zákazu pobytu - trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce - trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání - trest ztráty vojenské hodnosti - trest vyhoštění
35
KARABEC, Z. Koncept restorativní justice. In: Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů, institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2003, str. 8.
24
2. Alternativní tresty 2.1 Pojem Alternativní tresty patří spolu s alternativami k potrestání a s odklony do obecného systému alternativních opatření. Vzhledem k teoretickým výhodám alternativních trestů a převážně negativům klasického trestu odnětí svobody by správně mělo být naopak uvěznění alternativou využitou až ve chvíli, kdy z určitých důvodů nelze zvolit jiné vhodnější opatření ambulantní povahy36 ve formě alternativního trestu. Dosud je však praxe spíše opačná, proto se za alternativní tresty považují všechny tresty, které nejsou spojeny s trestem odnětí svobody. Alternativní
tresty
poskytují
soudci
ve
fázi
vynášení
rozsudku
nad pachatelem trestného činu možnost zvolit jednu z více možností a zohlednit tak všechny relevantní skutečnosti ve spojení s osobou pachatele a spáchaným trestným činem. Soudce má tak v konkrétních případech ukládání trestu de facto na výběr, zda je žádoucí uložit trest odnětí svobody, uložit některou z alternativ nezahrnujících omezení osobní svobody či například zvolit střední cestu skrze institut domácího vězení, kdy je odsouzený omezen na osobní svobodě jen částečně.37
2.2 Důvody potřebnosti alternativních trestů Myšlenka alternativních opatření k nepodmíněnému trestu odnětí svobody obecně je spjata s krizí vězeňství, kterou můžeme rozeznat již v 80. letech 20. století v USA a později i v mnoha dalších, především evropských státech, Českou republiku nevyjímaje.38 Tato krize se projevila tím způsobem, že do té doby převládající trest odnětí svobody se ukázal být nevhodný jako univerzální 36
37 38
KALMTHOUT, A. M. Realizace alternativních trestů, některé zkušenosti západoevropských zemí. In: Právní rozhledy 1997, č. 12, str. 626. JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 357. KARABEC, Z. Koncept restorativní justice. In: Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů, institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2003, str. 9.
25
trest aplikovaný téměř plošně na drtivou většinu případů, včetně méně závažných deliktů. Prakticky stejný vývoj a důvody, které se projevily v USA a v dalších zemích, kde se krize trestu odnětí svobody vyskytla, se dají vysledovat i v případě České republiky. Hlavními důvody pro selhávání toho trestu jsou především přeplněné věznice, svou omezenou kapacitou nadále neschopné pojmout velké množství odsouzených, stále se zvyšující finanční náklady na výkon trestu odnětí svobody a také nedostatečné výchovné působení věznic na odsouzené a s tím související selhání následné resocializace a vysoká recidiva pachatelů. 2.2.1 Přeplněnost věznic Přeplněnost věznic je v současnosti v ČR již dlouhodobým a závažným problémem. Od roku 2002 se zvýšil počet vězňů z přibližně 13 000 na více než 22 50039 k době před amnestií prezidenta Václava Klause ze dne 1. 1. 2013 40. Po dlouhou dobu počet vězněných osob postupně narůstal, a ačkoli zmíněná amnestie částečně ulevila českým věznicím, jde podle mého názoru pouze o výhledově krátkodobé uvolnění napětí. Pokud se nezmění trend v ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody, nebo pokud se výrazným způsobem nesníží kriminalita, aby tak bylo ukládáno méně takových trestů, věznice se brzy naplní na stav odpovídající době před amnestií a počet vězňů bude pravděpodobně i nadále stoupat. Jedním z důvodů zvyšujícího se počtu odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody může být z části i zvýšená pravděpodobnost, že obžalovaný pachatel bude odhalen a odsouzen, způsobená například pokroky na poli kriminalistiky. Hlavním důvodem je ale právě vysoké procento případů, kdy jsou i pachatelé méně závažné trestné činnosti rovnou potrestáni nepodmíněným trestem odnětí
39
40
Informace k amnestii. Vězeňská služba České republiky online. Publikováno 4. 3. 2013 cit. 23. 10. 2014]. Rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
26
svobody41, nebo jsou odsouzeni k podmíněně odloženému trestu, ve kterém se však neosvědčí, a tak stejně nakonec ve vězení skončí. 2.2.2 Vysoké finanční náklady S přeplněností věznic logicky souvisí i zvyšující se finanční náklady na výkon trestu odnětí svobody ve věznicích. Toto zvyšování nákladů je dáno nejen růstem počtu vězňů, ale především nárůstem platů pracovníků věznic, zvyšováním ceny energií a zboží, inflací a podobně. Při diskuzích o nákladnosti trestu odnětí svobody se nejčastěji pro porovnání uvádí údaj odpovídající průměrnému vynaloženému nákladu na výkon trestu odnětí svobody pro jednoho uvězněného pachatele na den. Z následujícího přehledu je patrný vývoj těchto nákladů v posledních letech.
Období
A
B
2010
-
846,00 Kč
2011
782,00 Kč
758,00 Kč
2012
710,00 Kč
916,00 Kč
2013
1 080,00 Kč
1 319,00 Kč
Zdroj: Výroční zprávy vězeňské služby za rok 2010 - 201342 Poznámka: A = Průměrný denní náklad za organizační jednotku na jednoho vězně (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP43) B = Průměrný denní náklad za celou vězeňskou službu na jednoho vězně (tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje a FKSP, kapitálové výdaje a sociální dávky)
41
42
43
DUŠEK, L. Kde hledat příčiny přeplněných věznic. Jiné právo online. Publikováno 3. 4. 2012 cit. 23. 10. 2014]. Výroční zprávy za rok 2010 – 2013. Vězeňská služba České republiky online. cit. 23. 10. 2014]. Tzn. Fond kulturních a sociálních služeb.
27
Z tabulky jasně vyplývá postupné zvyšování nákladů v průběhu sledovaného období, především se značným nárůstem v roce 2013, kdy je náklad na jednoho vězně v průměru za celou vězeňskou službu víc než o polovinu větší než srovnatelné náklady za rok 2010. Vliv na tento nárůst v roce 2013 měla i zmiňovaná prezidentská amnestie z počátku roku 2013, neboť nárazově došlo k prudkému poklesu vězněných osob, avšak mnohé náklady na jejich věznění (energie, platy zaměstnanců atd.) zůstaly stejné, což ovlivnilo konečný průměr. I přesto se však dá pozorovat trend růstu nákladů oproti předchozím obdobím, což je jistě argumentem svědčícím o potřebě širšího využití levnějších alternativ k trestu odnětí svobody. 2.2.3 Nedostatečné výchovné působení Nápravná funkce trestu již byla zmíněna výše v teoretické části této práce. Jednou z hlavních funkcí trestu odnětí svobody by měla být právě snaha o reintegraci odsouzeného s individuálním zřetelem na osobnost pachatele a povahu spáchaného činu. Součástí trestu může být celá řada resocializačních programů snažících se o nápravu odsouzeného a připravující jej na návrat do společnosti po propuštění z výkonu trestu. Příkladem mohou být programy umisťující odsouzené do pracovních skupin již při výkonu trestu, aby se u nich vytvořily či udržely pracovní návyky a byl jim tak usnadněn návrat do pracovního procesu po jeho skončení. V ideálním případě by tedy měl trest odnětí svobody pachatele přesvědčit o špatnosti jeho činu, napravit jej, aby se co nejvíce předcházelo riziku recidivy a také mu pomoci v následné resocializaci po propuštění z výkonu trestu. Kdyby byly tyto cíle trestem odnětí svobody v dostatečné míře dosahovány, jistě by se dalo přimhouřit oko nad vysokým počtem vězňů i nad vysokými finančními náklady, které trest doprovází. Dostatečná funkčnost systému by totiž
28
podle mého názoru časem nutně znamenala snížení recidivy mezi pachateli, a tudíž pravděpodobně i výrazné snížení zločinnosti obecně. Skutečnost je však bohužel značně odlišná od takového ideálního stavu. Eliminační funkce trestu oddělující pachatele od společnosti je v určitých ohledech pro společnost relativně přínosná, avšak vytrhuje pachatele z jeho přirozeného prostředí. To pro něj může být přínosné, je-li jeho přirozené prostředí samo o sobě problematické a značně kriminogenní. Avšak výkonem trestu se přeruší prakticky veškeré vztahy pachatele se společností, tedy i vztahy pozitivní, například vztahy rodinné, pracovní vztahy, kontakty s přáteli a podobně. Po propuštění z výkonu trestu je tak pachatel s absencí pozitivních vazeb mnohdy bez vlastních finančních prostředků, často má naopak dluhy z doby před výkonem trestu nebo dluhy plynoucí z povinnosti náhrady škody způsobené trestným činem. Navíc je odsouzený společensky stigmatizován prodělaným výkonem trestu, což mu také výrazně ztěžuje hledání práce na již tak nepřívětivém pracovním trhu. Sám odsouzený pak nemá mnoho schůdných řešení své tíživé životní situace, a pokud v takové chvíli selžou i následné resocializační a podpůrné programy, je velice vysoká pravděpodobnost jeho další recidivy. I kdyby byl totiž po výkonu trestu vnitřně „napraven“, vidí pak návrat k trestné činnosti jako jediné možné řešení. V současnosti je recidiva pachatelů velmi závažným problémem, což je zčásti dáno zmiňovanou vysokou zadlužeností odsouzených a také problematickým hledáním práce pro vězně propuštěné z výkonu trestu. Možnost zachování pozitivních společenských vazeb i při výkonu trestu, především pak zachování zaměstnání, by teoreticky znamenalo mnohem jednodušší návrat k běžnému životu i po skončení trestu. Avšak rizikový není pro pachatele až jeho návrat do společnosti, ale už samotný výkon trestu. Při něm je sice pachatel vytržen ze svého mnohdy kriminogenního prostředí, avšak i vězení je paradoxně výrazně kriminogenním prostředím.44 44
ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 21.
29
Vzhledem k velkému počtu pachatelů trestné činnosti soustředěných do společných prostor a tvořících zde dlouhodobý kolektiv je naprosto běžným jevem, že uvězněný pachatel získá ve výkonu trestu kontakty a často i teoretické znalosti k páchání další trestné činnosti a riziko jeho recidivy je ještě prohloubeno. Samotné prostředí věznic a výkon trestu má navíc značný negativní psychologický vliv na osobu odsouzeného. Spolu s výše zmiňovaným vytržením z jeho přirozeného prostředí a utlumením společenských kontaktů může mít takové prostředí za následek i změnu jeho osobnosti. Pobyt ve vězení tak může například přispět k otrlosti vůči morálním podnětům, k citové chladnosti, depresím, oslabení vůle a podobně.45
2.3 Výhody alternativních trestů Výše uvedené důvody poukazující na nevhodnost trestu odnětí svobody pro časté použití ve většině případů odsouzení byly důvodem pro postupné zavádění alternativ k trestu odnětí svobody. Tyto alternativy se snaží co nejvíce zachovat původní funkce trestu, avšak na druhou stranu minimalizovat nežádoucí negativní dopady a nevýhody z něj plynoucí. Z mého pohledu je jednou z nejzásadnějších výhod alternativních trestů právě omezení negativních dopadů spojených s vytržením pachatele z jeho přirozeného prostředí a zasazením do izolovaného a relativně kriminogenního prostředí věznice. Odsouzený pachatel ponechaný na svobodě se mnohem lépe sociálně vyrovnává s nežádoucími účinky trestu. V rámci společnosti není vystaven stigmatizaci a společenskému odmítání v souvislosti se svým odsouzením v takové míře, jako by tomu bylo při výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. Jsou zachovány jeho pozitivní společenské kontakty a je mu navíc umožněno být nadále ekonomicky aktivním, díky čemuž je mnohem lépe schopen nahradit případnou způsobenou škodu. Znovu se tak projevuje výrazný prvek restorativní justice, kdy je pamatováno i na osobu oběti a její zájmy. 45
ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 21.
30
Ekonomická stránka výkonu trestu je silným argumentem i z pohledu státních výdajů. Jak je uvedeno výše, výkon trestu odnětí svobody je spojen s vysokými finančními náklady, ale při použití alternativ odpadá velká část těchto nákladů a jejich výkon je z finančního hlediska mnohem méně náročný. Při správném a efektivním ukládání alternativních trestů namísto trestu odnětí svobody by navíc nedocházelo k přeplňování věznic a ušetřily by se i dodatečné výdaje s tím spojené. Konečně i výchovná stránka je z hlediska využití alternativních trestů významným plusem oproti trestu odnětí svobody. V případě alternativních trestů je totiž možné rázným způsobem výchovně působit na odsouzeného, aniž by jej bylo nutné vystavit nežádoucím negativním následkům trestu odnětí svobody. Trest si tak může zachovat svou přísnost a nepříjemné následky pro pachatele, zároveň však na něj výrazně výchovně působí, například právě aktivnějším zapojením do náhrady způsobených škod.
31
3. Probační a mediační služba 3.1 Pojem Probační a mediační služba České republiky (dále jen „PMS“) je specifickou institucí trestněprávní politiky existující formálně od 1. 1. 2001, konkrétně od účinnosti zákona č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě. Svou činností mísí prvky sociální a právní povahy a usiluje především o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností, ale v duchu restorativní justice napomáhá také efektivnímu výkonu alternativních trestů s důrazem na prevenci kriminality a zájmy poškozených.
3.2 Činnost PMS Již z názvu instituce je patrno, že většina její činnosti může být podřazeno pod probační a pod mediační činnost. Probací se dle zákona rozumí „organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.“46 Probační činnost je tedy založena především na kontrole, pomoci a odborném poradenství. Trestný čin je zde opravdu chápán jako konflikt mezi pachatelem, obětí a společností, a proto je vyvíjena snaha o co největší možné napravení následků konfliktu. Pomocí široké škály programů, činností a spolupráce s různými veřejně prospěšnými organizacemi je PMS vyvíjena snaha o redukci nechtěných negativních následků trestu, jako například narušení 46
§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
32
pozitivních sociálních vazeb pachatelů, a je jim napomáháno k začlenění zpět do společnosti, návratu k normálnímu životu, nápravě škod způsobených jejich trestným činem a podobně.47 Mediace je další činností přispívající k praktickému řešení trestné činnosti s ohledem na zájmy poškozeného i pachatele. V zákoně je mediace vymezena jako „mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením“48, kterou lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.49 Jedná se tedy o neformální způsob řešení konfliktů, které jsou spojeny s trestným činem, skrze osobu mediátora. Ten je nezávislou a nestrannou třetí osobou zprostředkovávající jednání mezi stranami tak, aby bylo dosaženo řešení vyhovující všem stranám konfliktu. Mimosoudně se tak může dojít k řešení, kterého by pravděpodobně klasickou soudní cestou nikdy nebylo dosaženo.50
47
48 49 50
ŽATECKÁ, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2007, str. 21- 22. § 2 odst. 2 zákona č. 257/2000 Sb. Tamtéž § 2 odst. 2. ŽATECKÁ, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2007, str. 28-31.
33
4. Trest domácího vězení 4.1 Pojem Trest domácího vězení (dále jen TDV) je podle mě asi nejvýznamnější a nejočekávanější novinkou, kterou přinesl nový trestní zákoník s účinností od 1. 1. 201051. Dlouhou dobu byl právní i laickou veřejností očekáván jako trest, který bude alternativou především k nepodmíněnému trestu odnětí svobody hlavně v případech, u kterých s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, osobě pachatele i možnostem jeho resocializace nepostačuje pouhé podmíněné odsouzení či některý z mírnějších alternativních trestů, avšak nepodmíněný trest odnětí svobody by byl již naopak neúměrně přísný a tedy nevhodný. TDV je tak alternativou v případech, ve kterých postačuje vzhledem k povaze tretného činu, osobním vlastnostem pachatele a jeho rodinným poměrům podstatně menší intenzita zásahu.52 TDV je tak v současnosti druhým nejpřísnějším trestem v naší soustavě trestů a představuje jakýsi kompromis mezi trestem odnětí svobody a ponecháním pachatele na svobodě. Hlavním důvodem pro jeho zavedení byly výhody oproti trestu odnětí svobody, tedy podle důvodové zprávy především „zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb“53, ale i ekonomická hlediska, vztahující se k výkonu trestu. V porovnání s náklady na výkon trestu odnětí svobody54 jsou zde předpokládané náklady při plném využití potenciálu trestu pouze zlomkové, a navíc je zachována případná výdělečná činnost pachatele, a tak je usnadněna náhrada způsobené škody. Samotný trest pak primárně spočívá v „povinnosti odsouzeného zdržovat se po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí nebo jeho části v soudem 51
52
53 54
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Důvodová zpráva k novému trestnímu zákoníku. I. Obecná část. PSP ČR [online]. [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž. Viz kapitola 2.2.2.
34
stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotních služeb u poskytovatele zdravotních služeb v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu“55.
4.2 Vývoj Jak již bylo zmíněno výše, TDV se stal součástí českého právního řádu přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Ten nahradil dřívější trestní zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, který tento institut neznal. Přesto však nebylo zavedení tohoto institutu pro české právo úplnou novinkou, neboť tento trest byl již dříve obsažen v trestním zákoně č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích. Dokonce i v úpravě jeho výkonu lze vysledovat podobnosti se současnou úpravou. Trest mohl být uložen místo vězení prvního stupně pachatelům, kteří byli jednak dobré pověsti a jednak by nemohli ve výkonu běžného trestu vykonávat svůj úřad, obchod nebo si zajišťovat výdělek.56 Podobně lze v současné právní úpravě uložit TDV, pokud je vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a vzhledem k osobě a poměrům pachatele takový trest vhodný a dostačující, případně i vedle jiného trestu.57 Právní úprava trestního zákona č. 117/1852 ř. z. navíc jako další podmínku uložení tohoto trestu předpokládala pro výkon trestu „přípověď odsouzence, že se nevzdálí“58 či rovnou postavení stráže před dům odsouzeného.59 Uložením trestu domácího vězení se odsouzený zavazoval, že se „pod nižádnou záminkou z domu nevzdálí pod trestem, že by ostatní čas vězení přestáti musil ve věznici veřejné“60. I v současné úpravě je podmínkou uložení TDV písemný slib
55 56
57 58 59 60
§ 60 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb. § 262 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinch, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. § 60 odst. 1 a) zákona č. 40/2009 Sb. § 246 zákona č. 117/1852 ř.z. Tamtéž. Tamtéž.
35
pachatele61, že se ve stanovené době bude zdržovat na určené adrese. 62 Podobně také uložení tohoto trestu zavazuje pachatele k dodržování jeho podmínek, neboť při porušení povinností vyplývajících z uloženého trestu by mohlo dojít k přeměně trestu na trest odnětí svobody.63
4.3 Předpoklady pro uložení TDV Základním předpokladem pro uložení TDV je, že jej lze uložit pouze za přečin64, tedy za nedbalostní či úmyslný trestný čin, jehož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let. Uplatněn tak může být v široké škále trestných činů s nižší trestní sazbou a ideálně tak může v mnoha případech nahradit tresty odnětí svobody s kratší výměrou. Jako samostatný trest může být TDV uložen pouze v případě, že vzhledem k povaze a závažnosti činu a osobě a poměrům pachatele není uložení jiného trestu třeba65 a TDV je sám o sobě v daném případě plně dostačující, přičemž samostatně lze tento trest uložit, i když to zákon na některý trestný čin výslovně nestanoví.66 Na druhé straně kumulace TDV s dalšími druhy trestů je sama o sobě ze zákona možná, avšak s výjimkou spočívající v tom, že TDV nelze uložit vedle trestu odnětí svobody67, a to ani podmínečně odloženého68, a vedle trestu obecně prospěšných prací. Obě podmínky jsou vzhledem k povaze všech uvedených trestů celkem pochopitelné. Pokud má TDV nahrazovat trest odnětí svobody, bylo by naprosto nelogické, kdyby se oba tresty daly uložit kumulativně. Navíc se zde uplatní
61 62 63 64 65 66 67 68
Viz kapitola 4.4. § 60 odst. 1 b) zákona č. 40/2009 Sb. § 61 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž § 60 odst. 1. Tamtéž § 60 odst. 2. Tamtéž § 53 odst. 2. Tamtéž § 53 odst. 1. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 309.
36
zásada, podle které tam, kde postačí sankce méně intenzivní, nesmí být uložena sankce intenzivnější.69 U zákazu kumulace TDV a trestu obecně prospěšných prací lze také vysledovat pochopitelné důvody pro toto omezení, neboť minimálně praktický výkon obou trestů by dle mého názoru byl velice problematický. TDV s přihlédnutím především k pracovním aktivitám odsouzeného postihuje jeho zbylý, tedy volný čas. Při uložení TDV kumulativně ještě s trestem obecně prospěšných prací by tak docházelo ve výkonu k vzájemnému překrývání trestů, jedním by byl omezován výkon druhého a vedlo by to k nežádoucímu nadměrnému zatěžování odsouzeného.
4.4 Legální podmínky uložení TDV V § 60 odst. 1 trestního zákoníku jsou vedle předpokladu ukládání TDV pouze za přečiny uvedeny i další dva základní zákonné požadavky podmiňující uložení tohoto trestu. Jednak se jedná o splnění požadavku, že v daném případě „vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu“70. Dále pak o podmínku písemného slibu pachatele, že se bude ve stanovené době zdržovat v obydlí na určené adrese a při kontrole výkonu trestu poskytne veškerou potřebnou součinnost71. První z těchto legálních požadavků odráží samotnou povahu TDV, neboť musí být jako druhá nejpřísnější sankce TDV vymezen vůči trestu odnětí svobody, který má v určitých případech nahrazovat. Zákon použil pro toto vymezení požadavek obecného přesvědčení vycházejícího z okolností případu o tom, že postačí TDV uložený samostatně nebo kumulativně s jiným trestem, avšak 69
70 71
Důvodová zpráva k novému trestnímu zákoníku. I. Obecná část. PSP ČR [online]. [cit. 23. 10. 2014]. § 60 odst. 1 a) zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž § 60 odst. 1.
37
bez nutnosti uložení trestu odnětí svobody. Jak je uvedeno v citovaném ustanovení, hledí se zde především na povahu a závažnost spáchaného činu a na osobu a poměry pachatele. Posuzování těchto aspektů má vést k tomu, že TDV bude uplatňován opravdu jen u případů, kdy tyto okolnosti ve prospěch pachatele nevyžadují použití trestu odnětí svobody. V případech, kdy soud odsuzuje k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za delikt, u něhož hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let, je nutné v rozsudku dostatečně odůvodnit, proč by uložení mírnějšího druhu trestu nevedlo k tomu, aby pachatel do budoucna vedl řádný život.72 Při ukládání TDV musí soud naopak zdůvodnit, proč vzhledem ke všem relevantním okolnostem uložení TDV postačuje. Druhou zákonnou podmínkou je výše zmíněný písemný slib, bez kterého nelze trest uložit. Ve výsledku tak TDV vlastně nelze uložit proti vůli pachatele, což je vzhledem k obecné povaze trestního práva z mého pohledu velice zajímavý prvek. Prvním aspektem tohoto slibu je závazek pachatele, že bude dodržovat trest v rozsahu jeho uložení a bude se ve stanovenou dobu zdržovat v obydlí na určené adrese. Pachatel tak vyslovuje souhlas s primární povinností plynoucí z uloženého trestu. Jedním z důvodů vyžadování písemného slibu, tedy de facto souhlasu pachatele s výkonem tohoto trestu, může být právě fakt, že výkon TDV z podstatné části vyžaduje jeho faktickou součinnost. Tím pádem je úspěšný výkon trestu mnohem pravděpodobnější, pokud jej pachatel akceptuje a souhlasí s jeho podmínkami.73 Druhým aspektem písemného slibu je závazek součinnosti při kontrolách výkonu trestu. Trestní řád uvádí, že „kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba ve spolupráci s provozovatelem
72 73
§ 55 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 312.
38
elektronického kontrolního systému“74. Dále, že za tímto účelem je odsouzený povinen příslušnému probačnímu úředníkovi umožnit vstup do místa výkonu trestu75. Také vyhláška č. 456/2009 Sb. o kontrole výkonu trestu domácího vězení konkrétněji vymezuje, že: „součinnost odsouzeného při výkonu kontroly trestu domácího vězení spočívá zejména v umožnění kontroly přítomnosti odsouzeného v místě a době výkonu tohoto trestu probačním úředníkem, včetně umožnění jeho vstupu do obydlí odsouzeného a ve spolupráci při plnění soudem uložených přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v § 48 odst. 4 trestního zákoníku směřujících k tomu, aby odsouzený vedl řádný život, při plnění výchovných opatření a při kontrole, zda odsouzený nahrazuje způsobenou škodu“76. Dále však také stanovuje povinnost součinnosti pachatele ve vztahu k samotnému technickému zajištění výkonu trestu, když uvádí, že „odsouzený umožní za přítomnosti probačního úředníka vstup do obydlí zástupci provozovatele
elektronického
kontrolního
systému
za
účelem
instalace
a deinstalace elektronického kontrolního systému a strpí na svém těle po 24 hodin denně technické zařízení po dobu výkonu trestu domácího vězení. Dále umožní zástupci provozovatele vstup do obydlí za účelem údržby a kontroly funkčnosti elektronického kontrolního systému.“77 V původním znění trestního zákoníku však nebylo neposkytnutí součinnosti vůbec spojeno se zmařením TDV, a nemohlo být tedy považováno za důvod k uložení tehdy ještě náhradního trestu. Důvody pro náhradní trest byly dle § 61 odst. 2 pouze nedodržení povinnosti zdržovat se v určený čas v obydlí na určité adrese, nedodržení dalších uložených omezení či povinností, porušení
74
75 76
77
§ 334b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž § 334b. § 4 odst. 1 vyhlášky č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž § 7 odst. 2.
39
povinnosti nahradit podle svých sil škodu, nebo porušení podmínek případného výchovného opatření u mladistvých.78 To teoreticky znamenalo problém při zajištění výkonu trestu v případě, že by například odsouzený odmítl vpustit probačního úředníka do obydlí za účelem kontroly, neboť případné vynucení vstupu by pochopitelně bylo nepřípustným zásahem do základního práva na domovní svobodu.79 Zároveň však takové jednání kvůli taxativnímu výčtu nemohlo být považováno za zmaření výkonu trestu. Teprve novelou č. 330/2011 Sb. s účinností k 1. 12. 2011 byl změněn text trestního zákoníku v § 61 na jeho dnešní podobu, zahrnující v sobě možnost přeměny TDV na trest odnětí svobody mimo jiné i za vyhýbání se výkonu trestu nebo jiné maření tohoto trestu.80 Obecnější formulací se zajistilo i poskytnutí součinnosti odsouzeného v souvislosti s technickým zajištěním výkonu a s jeho kontrolou právě pod hrozbou přeměny trestu. Zajímavým praktickým problémem by však také mohl být případ, kdy potřebnou součinnost odmítnou poskytnout osoby žijící s odsouzeným ve společném obydlí. Například tím, že odmítnou vpustit do obydlí probačního úředníka za účelem kontroly. V takovém případě by byla kontrola de facto znemožněna bez možnosti vynucení, neboť právo na soukromí a domovní svobodu mají právě i osoby spolubydlící s odsouzeným, avšak ty ničím vázány k součinnosti nejsou.81 V aplikační praxi se dnes někdy při kontrolách využívá například i mobilního telefonu, kdy je odsouzený vyzván vyjít ven, namísto vpuštění úředníka dovnitř. Avšak třetí osoby žijící s odsouzeným ve společné domácnosti jsou v současné době i tak nepřiměřeně zatěžovány výkonem trestu, jak uvedu dále.
78 79 80 81
§ 62 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 181/2001 Sb. Čl. 12 ústavního zákona č. 2/1993 Sb. § 61 zákona č. 40/2009 Sb. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 315.
40
4.5 Přeměna trestu v TDV Vedle samotného přímého uložení lze TDV uložit i přeměnou jiného původně uloženého trestu. Možností je přeměna trestu odnětí svobody v mírnější TDV, nebo naopak přeměna jiného mírnějšího trestu v TDV jako zpřísnění plynoucí z porušení uložené povinnosti. Možnost přeměny trestu v TDV je součástí právního řádu díky novele č. 390/2012 Sb. s účinností od 1. 12. 2012. Přeměna trestu odnětí svobody v TDV spočívá v tom, že po výkonu poloviny doby trestu odnětí svobody uloženého za přečin může soud přeměnit zbytek tohoto trestu v TDV, pokud odsouzený po právní moci rozsudku „svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život“82. Při této přeměně odpovídá každý zbylý den původní výměry trestu odnětí svobody za jeden den domácího vězení, přičemž soud v tomto případě není vázán obecně určenou maximální výměrou délky TDV podle § 60 odst. 1 trestního zákoníku 83, ta může být tedy i delší než dva roky. O této přeměně rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele příslušné věznice, a to i bez návrhu odsouzeného.84 Naopak v přísnější trest lze přeměnit trest obecně prospěšných prací, pokud „pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává“85. V takovém případě může být tímto přísnějším trestem za obecných podmínek § 60 odst. 1 i TDV, přičemž každá i jen započatá hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den přeměněného TDV.86 Podobně lze v přísnější variantu přeměnit i peněžitý trest, pokud jej pachatel nevykoná ve stanovené lhůtě, přičemž lze k tomu účelu využít TDV nebo trest 82 83 84 85 86
§ 57a zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 57a. § 333b odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. § 65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 65 odst. 2 a).
41
obecně prospěšných prací.87 Soud tak musí nejdříve využít alternativních trestů, teprve pokud by odsouzený ani po této přeměně trestu nevedl řádný život, nenastoupil by výkon trestu, bez závažných důvodů by porušil sjednané podmínky, jinak mařil, nebo zaviněně nevykonal tento trest, mohlo by dojít k nové přeměně trestu, tentokrát již v trest odnětí svobody.88
4.6 Výměra a vymezení TDV Když jsou splněny zákonné požadavky pro uložení TDV a soud se pro něj v daném případě rozhodne, musí v rozsudku nebo v trestním příkazu obligatorně rozhodnout o výměře délky trestu a o konkrétní době, ve které se má odsouzený zdržovat v obydlí na určené adrese.89 Fakultativně pak v rozhodnutí o uložení TDV může soud rozhodnout i o uložení dalších omezení či povinností 90 a zpravidla pachateli “též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem“91. V případě mladistvých pachatelů nebo pachatelů ve věku blízkém věku mladistvých může soud rozhodnout i o uložení výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže.92 Jakmile se rozhodnutí o uložení TDV stane vykonatelným, předseda senátu zašle odsouzenému a příslušnému středisku PMS nařízení výkonu trestu, ve kterém určí počátek a místo výkonu tohoto trestu.93 4.6.1 Délka trestu Maximální délka TDV je zákonem obecně stanovena na dva roky 94, avšak pro mladistvé pachatele „horní hranice sazby tohoto trestního opatření 87 88 89 90 91 92 93 94
Tamtéž, § 69 odst. 2. Tamtéž, § 69 odst. 3. § 60 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 48 odst. 4. Tamtéž, § 60 odst. 5. Tamtéž, § 60 odst. 6. § 334a odst. 1 a) a b) zákona č. 141/1961 Sb. § 60 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.
42
nesmí převyšovat polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku“ 95 Pokud by však byl TDV ukládán pouze trestním příkazem, je obecná horní sazba omezena na maximálně jeden rok.96 Vzhledem k povaze trestu, omezení z něj vyplývajících pro odsouzeného a vzhledem k tomu, že má být svou povahou mírnější než samotný nepodmíněný trest odnětí svobody, se stále debatuje o tom, zda není obecná dvouletá sazba příliš vysoká. TDV bude i ve své maximální možné výměře pro odsouzeného jistě mírnější, než stejně dlouhý výkon trestu odnětí svobody. I tak však znamená takto dlouhé období TDV pro odsouzeného značnou zátěž.97 Především u mladistvých, kteří mohou vzhledem k větší šanci nápravy představovat jednu z cílových skupin pro uplatnění TDV, by příliš dlouhý výkon TDV znamenal citelný zásah do osobního a společenského života, a tak i možnou překážku pro správný rozumový a mravní vývoj. Před novelou č. 390/2012 neexistovala v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže speciální právní úprava horní sazby, a tak pro mladistvé platila obecná, tedy dvouletá sazba. Současná horní sazba trestu je tak sice mírnější, ale podle mého názoru pro mladistvé pachatele stále příliš vysoká a pro splnění účelu by pravděpodobně stačila i sazba v délce maximálně několika měsíců, třeba tedy i jen poloviční sazba. 4.6.2 Prostorové vymezení Jako místo výkonu TDV je zákonem stanoveno soudem určené obydlí nebo jeho část.98 Zjevným problémem je zde především interpretace pojmu „obydlí“. Legální definici tohoto pojmu najdeme v trestním zákoníku, podle kterého se obydlím rozumí „dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení
95
96 97
98
§ 26 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcehc mládeže), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. § 314e odst.2 b) zákona č. 141/1961 Sb. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 315. § 60 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb.
43
a příslušenství k nim náležející“99. Jelikož je však obydlí vázáno i na základní právo na domovní svobodu100, lze pro přesnější vymezení tohoto pojmu sáhnout i po judikatuře s tímto právem spojeným. Tak například můžeme dovodit, že „judikaturou obecných soudů i českou trestněprávní doktrínou je institut obydlí definován jako prostor sloužící k bydlení“101 a také „prostory k němu náležející, za které je třeba považovat všechny prostory, k jejichž užívání opravňuje vlastnický titul nebo jiný právní titul, který opravňuje k užívání daného prostoru k bydlení či obývání. Zpravidla půjde o nájemní či podnájemní smlouvu, avšak titulem může být např. i věcné břemeno.“102 Tím pádem pod pojem obydlí spadají nejen byty a domy, ale případně i chaty, hotelové pokoje, pokoje ubytoven, kolejí, ad absurdum i karavany, přívěsy, stany atd. Podobné
výkladové
problémy mohou
být
spojeny i
s
pojmem
„příslušenství“. Starý občanský zákoník103 považoval za příslušenství bytu prostory a místnosti určené k tomu, aby byly s bytem užívány. 104 Nový občanský zákoník105 obecně stanovuje příslušenství jako „vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení“. Dále stanovuje, že „jsou-li pochybnosti, zda je něco příslušenstvím věci, posoudí se případ podle zvyklostí“106. Na základě těchto dostupných ustanovení zákona a soudní praxe je třeba v souvislosti s vymezením místa výkonu TDV chápat jako příslušenství obydlí i zahrady, dvorky a jiné pozemky a prostory bezprostředně spojené se samotným obydlím a odsouzený se tedy v rámci uloženého trestu může pohybovat i na nich.
99 100 101
102 103
104 105
106
Tamtéž, § 133. čl. 12 ústavního zákona č. 2/1993 Sb. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl.ÚS 3/09. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž, § 121 odst. 2. § 510 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž, § 511.
44
Soudce by měl být před uložením TDV dobře obeznámen o poměrech obviněného, aby nedocházelo k aplikaci tohoto druhu trestu při absenci vyhovujícího místa výkonu. Uložení TDV trestním příkazem je již přímo ze zákona podmíněno požadavkem „vyžádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o možnostech výkonu tohoto trestu, včetně stanoviska obviněného k uložení tohoto druhu trestu“107. Trest je pak ukládán s přihlédnutím k této zprávě.108 4.6.3 Časové vymezení Dalším aspektem uloženého TDV je doba, po kterou se musí odsouzený zdržovat na soudem určeném místě. Ve znění trestního zákoníku před novelou č. 330/2011 ze dne 1. 12. 2011 bylo uvedeno, že odsouzený je „povinen zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody“109. Na první pohled formální časové vymezení trestu bylo vyvažováno výslovným určením, že soud může tuto dobu vymezit i jinak. Ze strany zákonodárce šlo pravděpodobně o snahu o zjednodušení práce soudů, kterým byla poskytnuta tato „šablona“ pro jednotné využití ve většině případů, a teprve případech hodných zřetele se soud mohl od určené doby odchýlit rozdílným vymezením. Teprve po výše zmíněné novele byla tato úprava změněna do současné podoby. Podle ní soud přímo stanoví období, po které je odsouzený „povinen se zdržovat v určeném obydlí nebo jeho části, v pracovních dnech, ve dnech pracovního klidu a pracovního volna s přihlédnutím zejména k jeho pracovní době a k času potřebnému k cestě do zaměstnání, k péči o nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí, aby při zajištění všech nezbytných 107 108 109
potřeb
odsouzeného
a
jeho
rodiny
ho
přiměřeně
postihl
§ 314e odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb. Tamtéž, § 314e odst. 4. § 60 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 181/2001 Sb.
45
na svobodě“110. V této úpravě je tedy rozhodnutí o časovém vymezení TDV v souladu se zásadou soudní individualizace trestu již plně v pravomoci soudce. Jak již bylo uvedeno výše, jednou z nějvětších výhod zmiňovaných v souvisloti s TDV je umožnění zachování pozitivních sociálních vazeb ve výkonu zaměstnání odsouzeného a s tím spojené zohlednění času stráveného v zaměstnání i například dojížděním do něj. Veškerá represe trestu dopadá na zbylý, tedy na volný čas odsouzeného. Z tohoto důvodu je pro soud velice důležité detailně znát poměry odsouzeného tak, aby mohl rozhodnout o uložení trestu v odpovídajícím rozsahu. Zákon především požaduje zohlednění pracovní doby a času potřebného k cestě do zaměstnání.111 Pochopitelně bude tedy vymezení trestu značně rozdílné v případě zaměstnání v blízkosti obydlí odsouzeného, než v případě nutnosti dlouhého dojíždějí do místa zaměstnání. Podobně dává zákon do popředí i zachování pozitivních rodinných vazeb odsouzeného s požadavkem přihlédnutí k péči o nezletilé děti a k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí.112 Je tak zajištěno, aby se výkonem trestu nepřiměřeně nezasahovalo i do jiných práv a svobod, než které mají být trestem cíleně postiženy. Soud tak zohlední například nejen rekvalifikační kurzy či pracovní pohovory odsouzeného, ale i sportovní aktivity či zájmové kroužky dětí a podobně. Hlavním požadavkem však i nadále zůstává, aby TDV odsouzeného přiměřeně a citelně postihl na osobní svobodě a byl tak zachován smysl trestu. Zákon navíc pamatuje na zvláštní okolnost, kterou může soud při ukládání trestu zohlednit, totiž že „může odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna“113 Jde o speciální zohlednění práva na svobodu vyznání 114, na jehož základě může soud dále upravit konkrétní rozsah trestu. Zde je však 110 111 112 113 114
§ 60 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb. § 60 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 60 odst. 4. Tamtéž, § 60 odst. 4. Čl. 15 a čl. 16 ústavního zákona č. 2/1993 Sb.
46
obzvláště nutné dbát na dostatečné seznámení se s poměry obviněného, neboť jen samotné jeho tvrzení o pravidelných návštěvách bohoslužeb či jiných náboženských obřadů by nemělo samo o sobě stačit k příslušnému zohlednění rozsahu trestu. Pachatel by se totiž mohl pouze snažit o dosažení bezdůvodného zmírnění trestu. Je tedy třeba se v takových případech přesvědčit, většinou již s pomocí probačního úředníka, zda dosavadní život obviněného obsahoval jím deklarovaný religionistický aspekt a zda opravdu pravidelně vykonával tvrzené duchovní činnosti, což lze ověřit například u duchovních příslušné církve. 4.6.4 Další omezení a povinnosti Kromě primární povinnosti zdržovat se v době TDV na určeném místě lze odsouzenému uložit i další povinnosti a omezení v rámci TDV. Zákon výslovně uvádí, že soud může uložit pachateli na dobu výkonu trestu přiměřené povinnosti či omezení „uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život“ a „zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem“115. V § 48 odst. 4 trestního zákoníku, na který citované ustanovení odkazuje, je obsažen demonstrativní výčet přiměřených omezení a povinností, které lze soudem vedle primární povinnosti trestu uložit. Povinnost dle svých sil nahradit vzniklou škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení směřuje v souladu s principy restorativní justice vstříc především oběti trestného činu, která tak má větší šanci na skutečnou náhradu škody, jelikož povinnost jejího uhrazení je přímo vázána na výkon TDV pachatele, který tak bude motivován ke splnění povinnosti nahradit vzniklou škodu, pokud se bude chtít vyhnout případné přeměně trestu. V případě pachatele ve věku blízkém věku mladistvého „může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených 115
§ 60 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb.
47
v § 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé“. Trest tak je možno v případě potřeby nejen u mladistvých, ale i osob blízkých věku mladistvých takto kombinovat například s dohledem probačního úředníka či jiným výchovným opatřením116. Pokud se soud rozhodne některé další povinnosti či omezení uložit, rozhodně by měly souviset s povahou spáchaného skutku a s osobností pachatele, směřujíce ho k vedení řádného života. Lze tedy kupříkladu uvažovat o uložení povinnosti zdržet se požívání alkoholických nápojů či jiných návykových látek117 v případě, že byl spáchaný skutek klasifikován jako trestný čin opilství118 či byl skutek jinak spojen s užíváním těchto látek pachatelem. Podobně lze uvažovat například o spojení povinnosti zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, pokud byl skutek spojen s gamblerstvím pachatele, typicky navazující majetkovou trestnou činností. Vždy je tak třeba dostatečně odůvodnit proč a v jaké souvislosti se skutkem či osobou pachatele se soud rozhodl uložit konkrétní dodatečná omezení či povinnosti,
neboť
nedostatečné
zdůvodnění
nebo
uložení
omezení
bez souvislosti s případem by bylo nepřípustnou libovůlí soudu.
4.7 Přeměna TDV V původní úpravě trestního zákoníku před novelou zákona č. 330/2011 bylo v § 61 odst. 1 upraveno určení náhradního trestu odnětí svobody pro případ, že by byl výkon TDV zmařen. Úprava po zmiňované novelizaci je však v mnoha ohledech rozdílná. Již samotný název napovídá jeden z největších rozdílů. Namísto uložení náhradního trestu za původní TDV je provedena přeměna tohoto trestu. Soud tak může „přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest domácího 116 117 118
§ 15 a následující zákona č. 218/2003 Sb. § 48 odst. 4 h) zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 360.
48
vězení nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu“119. Další rozdíl je patrný v určování délky trestu. V úpravě před novelou bylo možné uložit náhradní trest nejvýše na jeden rok, zatímco v současné úpravě nerozhoduje o výši trestu odnětí svobody soud, ale je zákonem stanoveno, že „každý i jen započatý jeden den nevykonaného trestu domácího vězení se počítá za jeden den odnětí svobody“120. Tuto změnu úpravy vítám, neboť dává mnohem větší smysl. V rámci původní úpravy před novelizací bylo nutné v rámci uložení TDV rovnou určit i případný náhradní trest odnětí svobody v délce až jeden rok pro případ, že by výkon TDV byl zmařen.121 Jenže takto určený trest by TDV nahradil stejně při zmaření v začátku, v průběhu i na konci tohoto trestu. Tím mohla vzniknout disproporce mezi zamýšlenou a výslednou délkou trestu. Nyní jsou stanovena jasná pravidla pro určování výše trestu, která umožňuje zohlednění již vykonané a zbývající délky trestu TDV. Také je umocněna myšlenka existence TDV jako hlavní alternativy za trest odnětí svobody. Ve chvíli, kdy je TDV výkon zmařen porušením povinností odsouzeného, v rozsahu celé zbývající délky trestu jej nahradí trest odnětí svobody. Lze tak dovodit, že nejdelší možná délka přeměněného trestu bude činit dva roky, například při nenastoupení odsouzeného k výkonu trestu či neposkytnutí součinnosti s instalací technických prostředků pro výkon, který tak ani nezapočne. Naopak nejkratší možná délka pak teoreticky činí pouhý jeden den v případě porušení povinnosti těsně před koncem uloženého trestu. Další dle mého názoru přínosnou změnou je úprava uvádějící, že soudce „může“ TDV přeměnit. Je mu tak ze zákona dána možnost institutu přeměny nevyužít i navzdory porušení povinností odsouzeného. Ve staré úpravě před novelizací č. 330/2011 zákon takovou možnost nepřipouštěl, což bylo často
119 120 121
Tamtéž, § 61. § 61 zákona č. 40/2009 Sb. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1339/2011. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.[cit. 23. 10. 2014].
49
kritizováno a v souladu s dosavadním vývojem právní úpravy alternativních trestů se volalo po institutu výjimečného ponechání alternativního trestu.122 Naštěstí současná úprava už opravdu umožňuje ponechat na posouzení soudu, zda tohoto institutu využije, či zda se v případech hodných zřetele, například z důvodu jen mírného porušení povinností nebo krátké zbývající doby trestu, rozhodne ponechat TDV bez provedení přeměny. I zákonné důvody podmiňující použití přeměny TDV jsou po novelizaci určeny z mého pohledu lépe. Namísto původně taxativního výčtu konkrétních důvodů, pro které šlo uložit náhradní trest, ale který například nepočítal s neposkytnutím součinnosti pro kontrolu výkonu trestu jako s důvodem pro náhradní trest, je dnes dikce zákona obecnější. Soud tak může obecně TDV přeměnit, pokud se pachatel „v době od odsouzení do skončení výkonu trestu domácího vězení vyhýbá nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu domácího vězení, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest“123. Z této formulace je patrno, že k rozhodujícímu porušení ze strany pachatele může dojít až po okamžiku odsouzení, a pak kdykoli během stanovené doby až do skončení výkonu trestu. Krom vyhýbání se nástupu trestu je zde konkrétně uvedeno i porušení sjednané podmínky bez závažného důvodu. To znamená, že i porušení primární povinnosti zdržovat se v určenou dobu na určeném místě nebude naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání124, protože trestní zákoník s touto situací již počítá jako s důvodem pro přeměnu trestu.125 Pod důvod jiného maření výkonu trestu a pod zaviněné nevykonávání trestu lze teoreticky podřadit zbylé blíže neurčené případy, kdy pachatel narušuje výkon trestu, například právě i neposkytnutím součinnosti s kontrolou výkonu trestu. 122
123 124 125
ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 324. § 61 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 337 odst. 1 písm. g). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 11 Tz 17/2013. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR[cit. 23. 10. 2014].
50
O přeměně TDV v trest odnětí svobody „rozhodne předseda senátu na návrh probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání“126. Zároveň v rozhodnutí o přeměně soud určí i způsob výkonu trestu, tedy zařadí odsouzeného do některého typu věznice.127
4.8 Výkon TDV Základním úkonem pro jeho uskutečnění je nařízení výkonu TDV vydané poté, co se rozhodnutí ukládající TDV (rozsudek či trestní příkaz) stalo vykonatelným.128 V tomto nařízení předseda senátu určí počátek129 a místo výkonu tohoto trestu130. Příslušnost se řídí obecnou úpravou, proto je k nařízení výkonu příslušný předseda senátu soudu, který o věci rozhodl v prvním stupni.131 4.8.1 Počátek výkonu trestu Počátek výkonu TDV má být soudem stanoven tak, aby si odsouzený mohl obstarat své záležitosti.132 Je tedy na úvaze soudu, kolik času odsouzenému poskytne, než určí nástup k výkonu trestu. Jde o individuální zohlednění poměrů odsouzeného, aby mu na jedné straně byla poskytnuta dostatečná doba pro obstarání jeho náležitostí, avšak zároveň aby nedocházelo k bezdůvodnému oddalování výkonu trestu. 4.8.2 Místo výkonu Místo výkonu TDV má soud určit „v obydlí odsouzeného, v místě trvalého pobytu nebo v místě, kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutím k jeho osobním a rodinným poměrům“133. Prvotním kritériem pro určení místa výkonu má být 126 127
128 129 130 131 132 133
§ 334g odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 323. § 334a zákona č. 141/1961 Sb. Tamtéž, § 334a odst. 1 a). Tamtéž, § 334a odst. 1 b). Tamtéž, § 315 odst. 2. Tamtéž, § 334a odst. 2. Tamtéž, § 334a odst. 3.
51
faktický pobyt odsouzeného s přihlédnutím k rodinným vazbám, které jsou ostatně jedním z hlavních uváděných zachovaných výhod oproti trestu odnětí svobody. Pokud je odsouzený zaměstnaný, měl by soud také přihlédnout k místu zaměstnání a k možnostem dopravy do místa zaměstnání.134 Samozřejmým předpokladem pro určení místa výkonu trestu je i faktický stav daného místa, tedy funkční sociální vybavení, počet osob společně obývajících prostory, technický stav prostor a podobně.135 Jak však bylo řečeno výše, zjištění místa splňujícího požadavky pro výkon trestu je jedním z předpokladů pro uložení TDV a pokud soud nezjistil existenci vyhovujícího místa, neměl by TDV vůbec uložit. 4.8.3 Odložení a přerušení výkonu trestu V souvislosti s TDV je vhodné zmínit možnost soudu „z důležitých důvodů na potřebnou dobu“136 odložit nebo přerušit jeho výkon. O odložení výkonu trestu může soud uvažovat například ve chvíli, kdy je již určena doba nástupu trestu, avšak nastanou natolik závažné události v životě odsouzeného, že by bylo nevhodné či nepřiměřené je nezohlednit (např. úmrtí v rodině). Stejně tak může dojít k odložení ve chvíli, kdy soud při určování místa výkonu trestu sice zjistí, že zamýšlené místo je nevhodné k výkonu trestu, avšak lze důvodně předpokládat brzké opadnutí těchto důvodů. Ze stejných důvodů pak může dojít k přerušení již započatého výkonu trestu. Pominou-li důvody pro odložení či přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá.137 Doba odložení či přerušení výkonu se pochopitelně nezapočítává do doby vykonaného výkonu trestu.138
134 135
136 137 138
§ 334a odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 326. § 334d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. Tamtéž, § 334d odst. 2. Tamtéž, § 334d odst. 3.
52
4.8.4 Změna TDV Soud má pravomoc změnit podmínky výkonu TDV na návrh odsouzeného, státního zástupce či pracovníka PMS, ale i bez takového návrhu.139 Může tak změnit místo výkonu, rozsah doby, po kterou se zde má odsouzený zdržovat nebo změnit přiměřené povinnosti a omezení uložená odsouzenému. 140 Při takové změně však nesmí v neprospěch odsouzeného změnit rozsah hodin v týdnu, ve kterých se má odsouzený v daném místě zdržovat a nesmí též změnit rozsah povinností a omezení jemu uložených.141 Ke změně místa výkonu tak vzhledem k výše uvedenému může soud přistoupit například při existenci důvodů, které způsobují nevhodnost místa určeného pro výkon trestu a tyto důvody se vyskytly nebo byly zjištěny až po uložení TDV. Samozřejmě však změna místa přichází v úvahu až ve chvíli, kdy u konkrétních důvodů nelze počítat s brzkou nápravou a nelze tedy využít pouhého přerušení výkonu. Podobně lze přizpůsobit místo výkonu trestu v případě změny místa výkonu zaměstnání, například je-li k dispozici vhodné místo pro výkon trestu situované blíže k místu zaměstnání, přičemž ponechání původního místa výkonu by nepřiměřeně
omezovalo
odsouzeného
nutností
dojíždění.
Kvůli
změně
zaměstnání, změně délky pracovní doby nebo i kvůli změnám v možnostech dojíždění lze také upravit dobu, po kterou se má odsouzený na stanoveném místě zdržovat. Prodlouží-li se totiž odsouzenému doba dojíždění do zaměstnání nebo doba pro výkon zaměstnání samotného, je vhodné tyto okolnosti promítnout do trestu změnou určené doby tak, aby měl odsouzený po skončení pracovní doby dostatek času pro návrat do místa výkonu TDV.
139 140 141
§ 334e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. Tamtéž, § 334e odst. 1. Tamtéž, § 334e odst. 1.
53
4.9 Kontrola výkonu TDV Ve věci kontroly výkonu TDV zákon uvádí, že „kontrolu výkonu trestu domácího vězení zajišťuje Probační a mediační služba ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného nebo namátkovou kontrolou prováděnou probačním úředníkem“142. Lze tedy rozpoznat dva základní způsoby provádění kontroly, kdy u obou je patrné stěžejní postavení PMS. Buďto PMS sama provádí namátkové kontroly vysíláním probačního úředníka do místa výkonu trestu nebo je kontrola prováděna pomocí elektronického monitoringu, při kterém PMS spolupracuje s provozovatelem elektronického kontrolního systému. 4.9.1 Technické možnosti kontroly Počátky elektronického monitoringu jako prostředku kontroly výkonu trestu sahají do USA 80. let a i v současnosti je nejvíce a nejefektivněji využíván právě v zemích anglosaského práva, konkrétně například v Anglii a ve Walesu. 143 Z teoretického hlediska lze rozdělit elektronický monitoring podle toho, zda je založen na aktivním či pasivním sledovacím systému.144 Pasivní sledovací systém je založen na náhodné či předem plánované kontrole přítomnosti odsouzeného v místě výkonu trestu, přičemž s prováděnou kontrolou je vyžadována jeho součinnost. Prvotní zavedení elektronického monitoringu v pasivní podobě probíhalo prostřednictvím telefonní linky. Kontrolující osoba volala odsouzenému do místa výkonu trestu a on byl povinen se telefonicky ohlásit a potvrdit tak svou fyzickou přítomnost. Zprvu problematická kontrola byla podmíněna skutečným telefonním hovorem provedeným osobou, která byla dobře seznámena s hlasovým projevem
142 143 144
§ 334b zákona č. 141/1961 Sb. JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, str. 375. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str.. 327.
54
odsouzeného, nebo pořízením kontrolní nahrávky hlasového projevu odsouzeného a následného fonografické porovnávání. V současnosti je případná telefonní kontrola již převedena na počítače, které dle příslušného programu navazují telefonní spojení, jež je odsouzený povinen přijímat a potvrzovat svou fyzickou přítomnost zadáním kontrolního kódu do zařízení a následným rozluštěním a odesláním jednorázové odpovědi skrze zařízení připevněné na svém těle. Aktivní sledovací systém na rozdíl od systému pasivního neprovádí kontrolu náhodně nebo nárazově, ale provádí ji prakticky neustále skrze vysílač na těle odsouzeného a přijímač v místě výkonu trestu, který je napojen na kontrolní stanoviště. Ve chvíli přerušení signálu způsobeného oddálením vysílače od přijímače dojde k vyslání zprávy, a tedy informování kontrolního střediska o tom, že odsouzený opustil místo výkonu trestu.145 Na místo je pak cíleně vyslán terénní pracovník, který se přesvědčí o tom, zda se opravdu jedná o maření výkonu trestu ze strany odsouzeného, nebo jen o technickou závadu či jinou relevantí situaci. Za zmínku stojí i možnost obdobné aktivní kontroly pomocí GPS, které za předpokladu dostatečného pokrytí signálem umožní sledování odsouzeného v reálném čase bez nutnosti instalace přijímače v místě výkonu trestu. Elektronický náramek či GPS vysílač se připevňují zpravidla na kotník odsouzeného, neboť zde (na rozdíl od zápěstí) je fyziologií člověka vyloučena možnost nežádoucího sundání zařízení bez přerušení elektrického okruhu, které by upozornilo středisko kontroly.146 4.9.2 Faktická kontrola v současné době Již od počátku existence TDV v ČR je kontrola jeho výkonu prováděna prakticky pouze namátkovými kontrolami PMS. Ze zákona lze jasně dovodit, 145
146
ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 327. KRÁL, V. Dotazy a odpovědi: Domácí vězení – další alternativní trest?. In: Trestněprávní revue, 2007, č. 8, s. 237.
55
že zákonodárce neměl v úmyslu ponechat veškerý výkon kontroly jen na PMS, ale do budoucna plánoval její spolupráci s dodavatelem elektronického monitoringu.147 Už z povahy věci je jasné, že elektronický monitoring, pokud je řádně a bezproblémově zaveden, je mnohem efektivnější než namátkové kontroly prováděné úředníky PMS. Před amnestií prezidenta Václava Klause ze dne 1. 1. 2013 byl sice počet odsouzených k TDV mnohem vyšší, a tím pádem i mnohem náročnější na kontrolu než teď, kdy se počet odsouzených v jednotlivých krajích pohybuje v jednotkách či maximálně desítkách. Přesto je výkon kontrol v takové intenzitě, aby dostatečně splnily svůj účel, stále velice náročný pro samotné úředníky, osobu odsouzeného i osoby žijící s odsouzeným ve společné domácnosti. 4.9.3 Snaha o zavedení elektrického monitoringu Zákonodárce samozřejmě předpokládal pořízení a zavedení elektronického monitoringu krátce po zavedení samotného TDV, avšak ani pět let po účinnosti novely umožňující tento trest uložit elektronický monitoring stále zajištěn není. Navíc doba jeho zajištění je stále relativně nejistá. Začátkem roku 2010 ztroskotal již první projekt, který plánoval k pořízení technických prostředků pro kontrolu výkonu TDV využít fondů Evropské unie. Příslušné dotace na pořízení monitorovacích náramků se ale ministerstvu spravedlnosti získat nepodařilo. Tento počáteční neúspěch měl však podle tehdejších vyjádření zavedení elektrického monitoringu zpozdit maximálně o rok, než se výběrovým řízením zajistí zakázka plně hrazená jen ze státního rozpočtu. 148 V roce 2010 tak byl faktický výkon TDV mnohem nákladnější než výkon trestu odnětí svobody, neboť na pár desítek odsouzených připadalo 90 nově přijatých
147 148
§ 334b zákona č. 141/1961 Sb. Elektronické náramky se zpozdí. Hlídat domácí vězně budou až příští rok. IHNED.cz online. Publikováno 14. 1. 2010 cit. 23. 10. 2014].
56
úředníků PMS, zajišťujících kontrolu výkonu. Výsledné náklady byly tak přibližně 4,5 krát vyšší než výkon trestu odnětí svobody ve srovnatelném období.149 Následný tendr, který měl situaci vyřešit nakoupením monitorovacích náramků za dvě miliardy korun, však vzbudil pochybnosti o správnosti postupu použitého při zadávání zakázky, a proto se jím začal zabývat Úřad pro ochranu veřejné soutěže. Ten v rámci své pravomoci ihned vydal předběžné opatření, takže zakázku nebylo možné dokončit.150 Teprve v roce 2012, tedy dva roky po zavedení TDV, zahájila PMS praktický experiment spočívající ve čtyřměsíčním zkušebním zavedení 24 elektronických náramků. Výsledky byly všestranně pozitivní, náklady na výkon trestu pro jednoho odsouzeného se pohybovaly pouze okolo 165 Kč měsíčně a celkové náklady na provoz po případném plošném zavedení byly odhadovány asi na 400 Kč měsíčně za osobu. Odsouzeným navíc vyhovovala jistota kontroly a opadnutí častých nečekaných kontrol probačních úředníků.151 Jenže ještě počátkem roku 2012 podmiňovalo ministerstvo spravedlnosti nákup náramků tím, že soudci začnou tento trest častěji ukládat. Před pořízením monitorovacích náramků tak původně požadovali uložení TDV alespoň v 500 případech, aby se jejich nákup vůbec vyplatil. Navzdory tomuto požadavku i pokračující nechuti soudců TDV ve větším počtu ukládat, začalo koncem roku 2012 ministerstvo spravedlnosti připravovat nové výběrové řízení na koupi monitorovacích náramků a v návaznosti na úspěšný pokus s jejich provozem měla být jejich provozovatelem PMS. Ta se měla stát ve spolupráci a pod dohledem ministerstva spravedlnosti zároveň i zadavatelem této zakázky na koupi 500 – 2000 kusů náramků. K 1. 1. 2013 však přišla již zmiňovaná prezidentská amnestie, která zredukovala počet odsouzených k TDV ze stovek na pouhých řádově několik 149
150
151
VIKTORA, A. Domácí vězení se státu prodraží, stojí 4,5krát víc než za mřížemi. IDNES.cz online. Publikováno 18.8. 2010 cit. 23. 10. 2014]. Pochybnosti v soutěži: ÚOHS prověří tendr na systém domácího vězení. IHNED.cz online. Publikováno 9. 6. 2010 cit. 23. 10. 2014]. JURKOVÁ, M. První domácí vězni dostávají náramky. Vyjdou na 165 korun měsíčně, vězení by stálo tisícovku. IHNED.cz online. Publikováno 1. 8. 2012, cit. 23. 10. 2014].
57
desítek odsouzených. Výběrové řízení bylo náhle znovu nevyhovující, neboť počet objednaných náramků byl přemrštěný a výrazně převyšoval momentální potřebu praxe. Z toho důvodu bylo toto výběrové řízení zastaveno a začalo se znovu pracovat na variantě více odpovídající současným potřebám. V polovině roku 2014 se znovu vynořila šance brzkého vyřešení chybějícího technického
zajištěný
elektronické
kontroly
výkonu
TDV.
Ministryně
spravedlnosti Helena Válková a její náměstek pro vězeňství Pavel Štern uváděli termín podpisu smlouvy s dodavatelem náramků ještě v roce 2014 a jejich zavedení do praxe počátkem roku 2015. I potřetí však bylo výběrové řízení zastaveno, tentokrát v červnu 2014 přímo ministryní Válkovou. Jako důvod pro zastavení zakázky uvedla netransparentnost řízení a v souvislosti s tímto tendrem je náměstek Štern v současné době vyšetřován protikorupčním útvarem policie.152 Ani pět let po zavedení TDV tak není v plném rozsahu uspokojivě zajištěn jeho výkon, což osobně vnímám jako obrovské selhání a nedivím se soudcům, že TDV využívají jen minimálně. Mnoho z nich v současnosti dává před TDV přednost jiným alternativním trestům, především pak trestu veřejně prospěšných prací, neboť ve vhodných případech splní úlohu mírnější trestní sankce stejně jako TDV, a navíc je s ním spojen relativně bezproblémový výkon a kontrola jeho dodržování.153 Plně s tímto názorem souhlasím souhlasím a dle mého názoru by dokonce bylo lepší kdyby soudy TDV opravdu začali plně využívat,teprve až bude existovat možnost elektronické kontroly jeho výkonu tak, jak to bylo zamýšleno. Současný stav neefektivní a problematické kontroly budí pochybnosti o splnění účelu trestní sankce a může oslabovat důvěru veřejnosti i odsouzených v tento trest i právní systém samotný.154
152
153 154
Elektronické náramky pro vězně se úřady pokoušejí zavést pět let. ceskenoviny.cz online. Publikováno 16. 6. 2014 cit. 23. 10. 2014]. Rozhovor se soudkyní Městského soudu v Brně Mgr. Barborou Sýkorovou. ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, str. 329.
58
4.9.4 Srovnání s právní úpravou v jiných státech Pro lepší dokreslení institutu TDV a lepší pochopení jeho české právní úpravy v této kapitole pro příklad uvedu některé aspekty právních úprav jiných států, které využívají TDV nebo jeho ekvivalent. Rozhodně nemám v úmyslu provést úplný rozbor cizích právních úprav tohoto institutu, neboť v této práci by to v plném rozsahu nejen nebylo možné, ale ani vhodné. Jde mi zejména o zdůraznění odchylných prvků právní úpravy a poskytnutí případných vzorů pro úvahy de lege ferenda, které by mohly sloužit jako inspirace pro budoucí novelizaci tohoto institutu v domácím právu. Anglie Právní systém Anglie je jedním z průkopníků TDV. Pokud nepočítáme určité jeho historické předchůdce, které TDV připomínaly jen vzdáleně, pak oficiálně zavedla Anglie tento institut roku 1991.155 V současné době se v Anglii využívá ve dvou podobách, přičemž obě spadají pod tzv. „curfew“, tedy „zákaz vycházení“. U obou se využívá elektronického monitoringu v podobě náramků, v angličtině přezdívaných „tag“.156 Tyto dvě podoby se nazývají „Home detention curfew“ (HDC)157 a „Curfew order“. První z nich, tedy HDC, relativně připomíná současnou českou úpravu přeměny trestu odnětí svobody v TDV.158 Odsouzení s nízkou sazbou trestu (od 3 měsíců do 4 let) jsou podmínečně propuštěni několik týdnů před koncem svého trestu a jeho zbytek vykonají v domácím vězení. Podobně jako v české úpravě je i zde silně znatelný princip individualizace trestu, neboť případy se posuzují jednotlivě a je zvažována vhodnost jejich zařazení do programu. Někteří odsouzení, například pachatelé násilné trestné činnosti, sexuálních útoků či pachatelé, kteří již dříve podstoupili HDC a porušili 155
156 157 158
HOŘÁK, J., Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. In: Trestní právo. 2005, č.12, str. 8. Tagging and curfews. Surrey & Sussex Probation Trust online. cit. 23. 10. 2014]. PETERS, D. Home detention curfew. insidetime.org online. cit. 23. 10. 2014]. § 57a zákona č. 40/2009 Sb.
59
stanovené povinnosti, nejsou do tohoto programu zařazováni vůbec. O případném zařazení do programu HDC rozhoduje ředitel věznice.159 Druhou z podob je „curfew order“, který má mnohem blíže k naší obecné úpravě TDV. Může být uložen pachatelům starším 16 let, a to i společně s jiným trestem či opatřením, nejčastěji s tzv. „unpaid work“160, tedy s obdobou našich obecně prospěšných prací. Zatímco o zařazení do HDC rozhoduje ředitel příslušné věznice, curfew order může jako trest uložit pouze soud. Obě podoby curfew mají podobné podmínky výkonu. Podobně jako v českém právu je nejdříve posuzováno samotné místo výkonu trestu. Vhodné místo musí splňovat určité základní hygienické a sociální standardy včetně elektrického
připojení
nutného
pro
provoz
elektronického
monitoringu.
Významnou roli v celém zabezpečení výkonu trestu hraje National probation service, tedy obdoba české PMS. Ta mimo jiné zajišťuje i výše zmíněné prověření zamýšleného místa výkonu. Zajímavostí je, že v případě HDC je kromě samotné vhodnosti místa kontrolováno, zda jsou si ostatní osoby ve společné domácnosti vědomi úmyslu odsouzeného být zařazen do programu HDC a především zda dobrovolně podstupují bydlení s osobou zařazenou do tohoto programu.161 V rámci výkonu obou forem je odsouzený povinen zdržovat se na určeném místě v předem určenou dobu, nejčastěji od 7 hodin večer do 7 hodin ráno. Plnění této povinnosti je kontrolováno elektronickým monitoringem ve formě elektronického náramku o velikosti náramkových hodinek, umístěného na kotník odsouzeného. Náramek je lehký, odolný a voděvzdorný, aby odsouzeného co nejméně omezoval v běžném životě. Spolu s ním je v jeho bydlišti nainstalován i přijímač, který neustále monitoruje signál náramku a při přerušení signálu vyšle zprávu řídícímu pracovišti, které kontrolou vyhodnotí, zda je absence signálu
159 160 161
Home detention curfew. Justice online. cit. 17. 9. 2014. s. 199 Criminal Justice Act 2003 online. cit. 17. 9. 2014. PETERS, D. Home detention curfew. insidetime.org online. cit. 17. 9. 2014.
60
způsobena vzdálením odsouzeného z určeného místa, či zda se jedná o technickou poruchu. Porušení povinnosti zdržovat se na určitém místě či při nedovolené manipulaci s monitorovacím zařízením je odsouzený sankcionován a jeho trest může být i převeden zpět na výkon ve věznici.162 Odsouzenému může být poskytnuta výjimka z povinnosti zdržovat se na určitém místě při výjimečných situacích, jako je například pohřeb či svatba příbuzných, pracovní pohovor, svědectví u soudu, návštěva lékaře apod. O úmyslu využití výjimky, pokud je to možné, musí odsouzený požádat minimálně s 24 hodinovým předstihem.163 Na rozdíl od českého práva chápajícího místo výkonu jako obydlí a jeho příslušenství164, tedy zahradu, garáž a podobně, v úpravě anglické je místem výkonu pouze samotné obydlí a jeho opuštění, byť jen při cestě na zahradu či dvůr, způsobí vyslání signálu kontrolnímu středisku a může být bráno jako porušení uložené povinnosti.165 Otázkou však zůstává, jak moc je praxe v takových případech přísná a s jakou přísností se postihují. USA Také Spojené státy americké hojně využívají obdoby TDV a elektronického monitoringu. Vzhledem k povaze právního systému USA se konkrétní úprava může v jednotlivých státech lišit, avšak základ úpravy bývá zachován. Domácí vězení je zde především využíváno ve formě „house arrest“. V trestním řízení soudce nejdříve uloží trest odnětí svobody, a teprve poté se rozhodne, zda nařídí výkon ve věznici, či zda zvolí možnost domácího vězení. Pokud trestní sazba přesahuje dva roky, obžalovaný spáchal trestný čin výslovně vyžadující výkon ve věznici nebo spáchal násilný trestný čin či jinak závažný trestný čin, tak obecně platí, že domácí vězení uložit nelze. 162 163 164 165
PETERS, D. Home detention curfew. insidetime.org online. cit. 17. 9. 2014. Tamtéž. Viz kapitola 4.6.2. PETERS, D. Home detention curfew. insidetime.org online. cit. 17. 9. 2014.
61
Soudce má být při ukládání domácího vězení vnitřně přesvědčen, že jeho uložením nebude ze strany odsouzeného hrozit nebezpečí třetím osobám v jeho okolí, a není tak třeba nařízení výkonu ve vězení. I zde je podstatou domácího vězení povinnost zdržovat se neustále či v předem určenou dobu na předem určeném místě, přičemž příslušenství obydlí, jak jej chápe české právo, totiž zahrady, dvorky a podobně, mohou i nemusí být zahrnuty do takto určeného místa a záleží tak pouze na výroku soudního rozhodnutí. Výjimky z této povinnosti samozřejmě představují doba výkonu zaměstnání, školní vyučování, lékařského vyšetření, bohoslužby a různé závažné případy. K základní povinnosti mohou být uloženy i další povinnosti a omezení, aby trest co nejlépe vyhovoval povaze případu a dostatečně nahrazoval režim věznice. Příkladem může být například i povinnost nosit kromě elektronického monitorovacího náramku i zařízení monitorující hladinu alkoholu v krvi pomocí průběžné analýzy potu odsouzeného.166 Pokud odsouzený některou z uložených povinností poruší, může dojít k přeměně trestu v trest odnětí svobody s výkonem ve věznici.167 Slovensko Právní úprava slovenského trestního práva obecně je velice blízká té české, především vzhledem ke společné minulosti a podobným společenským poměrům. TDV však Slovensko zařadilo do svého systému trestů o čtyři roky dříve než ČR, konkrétně s účinností od 1. 1. 2006 přijetím nového trestného zákona č. 300/2005 Z.z. Úprava TDV je zde stručnější, jinak však velice podobná úpravě české. Zákon zde umožňuje uložit TDV pachateli přečinu až na jeden rok. Přirozeně je i zde odsouzený primárně vázán povinností zdržovat se v určeném čase ve svém
166 167
Ankle-worn Alcohol Monitoring Technology. BI Incorporated online. cit. 17. 9. 2014. Conditional sentece („house arrest“). LawFacts online. cit. 17. 9. 2014.
62
obydlí, včetně k němu náležících venkovních prostor.168 Také povinnost podrobit se kontrole technickými prostředky, pokud byly stanoveny169, koresponduje s obecnější českou variantou písemného slibu o poskytnutí součinnosti s výkonem kontroly170. Slovenská úprava TDV obsahuje i povinnost odsouzeného vést po dobu výkonu trestu řádný život, přičemž porušení této povinnosti může být důvodem k přeměně trestu v trest odnětí svobody.171 Tato povinnost je zde však obsažena přímo v úpravě TDV, na rozdíl od úpravy české, která přímo TDV s povinností vedení řádného života vůbec nespojuje. Za zmínku také stojí, že ačkoli je slovenský institut TDV účinný o čtyři roky déle než u nás, ani zde ještě stále nemají plně zajištěnu technickou stránku kontroly výkonu trestu ve formě elektronických monitorovacích náramků. Slovenské ministerstvo spravedlnosti však počítá s jejich zavedením počátkem roku 2016, neboť již podepsalo smlouvu na jejich dodání. Na rozdíl od České republiky navíc Slovensko uspělo při čerpání dotací z EU a sumu v přepočtu asi 600 milionů Kč na nákup náramků vyčlenilo z eurofondů. Ty mají být použity pro kontrolu výkonu TDV, ale například i pro kontrolu zákazu přiblížení.172 4.9.5 TDV de lege ferenda V této části bych rád zhodnotil současnou právní úpravu TDV a vyslovil několik návrhů de lege ferenda, mimo jiné i s ohledem na uvedené odlišnosti v zahraniční právní úpravě. Co se týče teoretické stránky současné úpravy, mnoho zásadních nedostatků a rozporů bylo od doby účinnosti TDV napraveno postupnou novelizací trestních
168
169 170 171 172
§ 53 odst. 2 zákona č.. 300/2005 Z.z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. Tamtéž, § 53 odst. 2. § 60 odst. 1 b) zákona č. 40/2009 Sb. § 53 odst. 2 zákona č. 300/2005 Z.z. VILČEK, I. Slovensko zavádí pro vězně elektronické náramky. novinky.cz online. Publikováno 31. 5. 2014 cit. 19. 9. 2014.
63
předpisů. Současná úprava je již mnohem propracovanější a lépe odpovídá teoretickým požadavkům trestního práva. Jednou z mála výhrad teoretické stránky současné úpravy by z mého pohledu mohlo být současné nezařazení povinnosti odsouzeného vést řádný život přímo do úpravy TDV tak, jak je to obsaženo mimo jiné i ve slovenské úpravě. Namísto toho se zákonodárce rozhodl tuto povinnost zařadit do systému trestů jen nepřímo skrze přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uložené pachateli podle § 48 odst. 4 „směřující k tomu, aby vedl řádný život“173. Uložení těchto omezení a povinností je čistě fakultativní, tím pádem obecně není odsouzený v rámci TDV vůbec vázán povinností vést řádný život. Důvody přeměny TDV v trest odnětí svobody jsou úzce směřovány pouze na povinnosti přímo vázané na výkon a kontrolu TDV174. Ve výsledku tak například i spáchání dalšího trestného činu ve výkonu TDV nelze samo o sobě považovat za porušení povinností a důvod přeměny trestu. Tato relativně paradoxní situace by podle mě mohla být vyřešena jednoduchým zavedením obecné povinnosti vést řádný život přímo do povinností v rámci TDV po vzoru slovenské úpravy, nebo alespoň přidáním porušení této obecné povinnosti do důvodů pro případnou přeměnu trestu. Naopak v souvislosti s praktickým zavedením a výkonem TDV již tak optimistický nejsem. V současné době je totiž výkon TDV naprosto nevyhovující a není divu, že se jej soudci dlouhodobě zdráhají ukládat. Současná praxe bez zavedeného elektrického monitoringu je totiž relativně nespolehlivá a neexistuje dostatečná jistota, že trest bude v celém svém rozsahu řádně vykonán. Navíc je jeho současný výkon nepřiměřeně zatěžující jak pro úředníky PMS, tak pro osoby odsouzené a pro třetí osoby žijící s odsouzeným ve společné domácnosti.175
173 174 175
§ 60 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 61. MRÁZOVÁ, K. V domácím vězení teď sedí šest lidí. Plzeňský deník online. Publikováno 24. 8. 2014 cit. 21. 9. 2014.
64
Rozsah doby, po kterou se musí odsouzený zdržovat na určeném místě, většinou zahrnuje večerní a noční hodiny ve všedních dnech, případně celé dny pracovního klidu. Vzhledem k takto určené době jsou kontroly prováděny úředníky PMS především v nočních a brzkých ranních hodinách. Navíc jsou uskutečňovány i několikrát do týdne, ale zároveň i několikrát ve stejný den, aby odsouzený nemohl vysledovat vzor v provádění kontrol a nerozhodl se opustit místo TDV hned po skončení kontroly, protože by nabyl přesvědčení, že další kontrola ve stejný den již bezprostředně následovat nebude.176 Právě především těmito častými kontrolami je tak opakovaně a ve velké míře zasahováno do osobního a rodinného života nejen odsouzeného, ale všech osob v dané domácnosti.177 Sami odsouzení uvádějí, že je tento způsob kontroly značně obtěžující, neboť noční kontroly budí veškeré osoby v kontrolovaném obydlí, zatímco přes den musí odsouzení neustále hlídat zvonek či telefon kvůli případné kontrole úředníků PMS.178 Zdánlivým řešením nadměrného obtěžování kontrolami by bylo snížení počtu prováděných kontrol, což by však vedlo ještě k větší nejistotě faktické vykonatelnosti trestu. Ideálním řešením by přirozeně bylo co nejdřívější zajištění elektrického monitoringu, jehož zavedení snad konečně umožní provádění fyzických kontrol jen v takovém rozsahu, jak bylo zákonodárcem zamýšleno. To znamená pouze výjimečně, jen jako doplnění neustálé elektronické kontroly odsouzených. Do té doby se však přikláním k současnému trendu, totiž dokud nebude v plné míře zajištěna kontrola výkonu tak, jak to předpokládá zákon, nevyužívat TDV příliš hojně, ale jen v těch nejvhodnějších případech. Co se týče samotného nadměrného zatížení třetích osob výkonem trestu, lze v určité úrovni uvažovat o inspiraci anglickou úpravou ve formě požadavku souhlasu osob ve společné domácnosti s odsouzeným. Na rozdíl od odsouzeného 176
177
178
KŮS, O. Náramky by kontrolu vězňů usnadnily. 5plus2 online. Publikováno 1. 8. 2014 cit. 21. 9. 2014. MRÁZOVÁ, K. V domácím vězení teď sedí šest lidí. Plzeňský deník online. Publikováno 24. 8. 2014 cit. 21. 9. 2014. JANOUŠEK, A. Kontrola zvoní i ve čtyři ráno, popisuje domácí vězeň svůj výkon trestu. IDNES online. Publikováno 20. 5. 2011 cit. 21. 9. 2014.
65
totiž tyto osoby dobrovolně nepřistoupily na žádné omezení z trestu plynoucí a ani nejsou v té souvislosti vázány žádnou povinností. U těchto osob by pak jako podmínka pro uložení trestu mohl být vyžadován písemný souhlas o uložit TDV osobě ve společné domácnosti, nejlépe již v rámci institutu předběžného šetření prováděného PMS.
66
5. Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce 5.1 Pojem Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (dále jen „TZV“) je další novinkou zavedenou do českého právního řádu trestním zákoníkem s účinností od 1. 1. 2010. TZV nebyl kupodivu původně v návrhu nového trestního zákoníku ani začleněn, ale dostal se do něj až během projednávání v Poslanecké sněmovně cestou pozměňovacího návrhu.179 Tento trest nebyl spojen s tak velkým očekáváním, jako tomu bylo v případě TDV, neboť má ve své podstatě o dost užší možný rozsah uplatnění. Přesto se však po dlouhou dobu, především ve spojení s většími sportovními akcemi, mluvilo o potřebnosti určitého institutu, který by byl částečným řešením zvyšujícího se počtu násilností přímo v průběhu nebo v souvislosti s těmito akcemi. Tyto násilnosti často značně překračují hranice běžné kriminality, a to jak počtem pachatelů, tak způsobem provedení (pyrotechnika, zápalné lahve, agresivita). Bývají též spojeny s rozsáhlou majetkovou i násilnou trestnou činností, zejména pachateli z řad diváků a fanoušků. Cílovými společenskými akcemi, kvůli kterým byl TZV zaveden, jsou tedy především hokejové a fotbalové zápasy, neblaze proslulé právě agresivitou a trestnou činností diváků i fanoušků, ale uplatnit tento trest lze i v souvislosti s ostatními sportovními utkáními, hudebními koncerty, diskotékami, festivaly a podobně.. TZV je dalším z řady alternativních trestů, a proto je jednou z jeho funkcí v určitých případech poskytovat alternativu k trestu odnětí svobody, či jej svou specifickou úpravou alespoň doplňovat. Svou povahou může TZV částečně
179
BERÁNEK, J. Trest pro fotbalové výtržníky v praxi. Český rozhlas online. Publikováno 21. 6. 2010 cit. 26. 9. 2014.
67
připomínat trest zákazu činnosti180, avšak na rozdíl od něj má TZV mnohem užší zaměření. U zákazu činnosti má soud široké možnosti aplikace, neboť trestem lze postihnout prakticky jakoukoli činnost, „dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností“181. Naopak TZV lze uložit pouze za spáchání úmyslného trestného činu „v souvislosti s návštěvou takové akce.“182 Za obdobnou činnost, avšak bez spojitosti s určitou akcí, tedy TZV uložit nelze. Samotný trest pak spočívá v tom, že se „odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných společenských akcích“183. Projeví se tak preventivní a eliminační funkce trestu, neboť se pachatel zákazem vstupu eliminuje z daného druhu akcí, a nemůže tak v souvislosti s nimi páchat další trestnou činnost. Tím se zároveň preventivně chrání jejich budoucí průběh.
5.2 Vývoj TZV V souvislosti s TZV o klasickém historickém vývoji ani hovořit nelze, neboť v minulosti ještě žádný podobný institut součástí českého právního řádu nebyl, a jedná se tak v našich podmínkách o relativně nový prvek. Každopádně však lze vysledovat počátky společenské potřebnosti podobného institutu a obecnou snahu o zlepšení situace v souvislosti s pořádáním především sportovních veřejně přístupných akcí. Jednou z prvotních legislativních snah o všeobecné zlepšení této situace bylo přijetí zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Jednalo se pouze o správněprávní předpis, který si kladl za cíl vymezení „postavení sportu ve společnosti jako veřejně prospěšné činnosti“184, a zároveň určení konkrétních úkolů a povinností spojených s pořádáním veřejných sportovních akcí a vymezení sankcí hrozících za jejich porušení. Snahou bylo 180 181 182 183 184
§ 73 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 73 odst. 1. Tamtéž, § 76 odst. 1. Tamtéž, § 76 odst. 3. § 1 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
68
přenést zodpovědnost a starost o bezpečný a klidný průběh akcí přímo na samotné pořadatele těchto akcí a na sportovní kluby. Na základě tohoto zákona mají tak vlastníci či provozovatelé sportovních zařízení povinnost například „přijmout potřebná opatření k zajištění pořádku v průběhu sportovního podniku a vydat a zveřejnit návštěvní řád“185, ale například i dát podnět k přerušení či ukončení probíhající akce, pokud veškerá učiněná opatření selhala a nepodařilo se obnovit pokojný stav.186 Na základě povinností vyplývajících z tohoto zákona je na samotných pořadatelích těchto akcí, aby na základě předchozích zkušeností zhodnotili povahu a rizikovost plánované akce, a na základě toho přijali v dostatečném rozsahu opatření potřebná k ochraně jejich pokojného průběhu. Navzdory snahám pořadatelů o přijetí příslušných opatření a zajištění bezpečnosti však byly i nadále při pořádání sportovních utkání častým jevem násilnosti a rozsáhlá trestná činnost s nimi spojená. Proto se začalo uvažovat vedle obecných bezpečnostních opatření i o možnosti individuálnějšího postihu konkrétních nejproblematičtějších pachatelů. Značná část této trestné činnosti totiž není páchána běžnými řadovými fanoušky, ale jen určitými jedinci či skupinami pachatelů, kteří již při přípravě na sportovní akce plánují páchání trestné činnosti, jsou na ni již předem vybaveni a na podobné akce se dostavují i opakovaně za stejným účelem. Myšlenkou tak bylo zacílit se na tyto konkrétní jedince a přijmout trestní sankci, která by je eliminovala z těchto akcí a zajistil se tak jejich klidný průběh. Například Filip Ščerba k tomu uvádí, že „zvláštní charakter této trestné činnosti, resp. její nárůst v poslední době a také zvláštní hodnotový systém pachatelů takových činů, vyvolaly potřebu zavedení takového zvláštního druhu trestu, který po určitou dobu pachateli znemožní návštěvu takového druhu akcí, v jejichž souvislosti ke spáchání trestného činu došlo“.187 Právě z tohoto
185 186 187
Tamtéž, § 7a odst. 1. Tamtéž, § 7a odst. 2. ŠČERBA, F. Právní úprava nových alternativních trestů. In: Bulletin advokacie. 2009, č. 10, str. 87.
69
důvodu se nakonec díky tehdejšímu ministru vnitra Ivanu Langerovi188 podařilo TZV pozměňovacím návrhem do nového trestního zákoníku zařadit.
5.3 Předpoklady pro uložení TZV TZV lze uložit pachateli až na dobu deseti let, avšak pouze za spáchání úmyslného trestného činu v souvislosti se sportovní, kulturní či jinou společenskou akcí.189 Do doby výkonu TZV se přirozeně nezapočítává doba výkonu případného trestu odnětí svobody.190 Samostatně může být TZV uložen, podobně jako TDV, jestliže „vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba“.191 Vzhledem ke specifické funkci TZV však bude častější jeho kumulace s jiným trestem. Na rozdíl od úpravy TDV zde není žádné zákonné omezení, a tak lze TZV v případě potřeby uložit vedle libovolného trestu. Nejpříznačnějším požadavkem pro uložení TZV je souvislost spáchání úmyslného trestného činu s příslušnou sportovní, kulturní či jinou společenskou akcí. Z použité formulace je patrné, že se ani zdaleka nejedná pouze o trestné činy spáchané v průběhu akce samotné, ale i při přepravě na ni, před jejím zahájením, po jejím ukončení a podobně. Důvod pro takto obecnou formulaci je jasný. Právě výtržnosti a potyčky sportovních fanoušků, které byly jedním z hlavních důvodů pro zavedení TZV, se neodehrávají vždy jen v průběhu samotné akce, ale často už jako střety dvou rivalských skupin před i po samotné akci, například ve spojení s oslavami výsledku sportovního utkání. V jednotlivých případech musí soud sám zvážit, zda je souvislost spáchaného trestného činu a dané akce natolik markantní, aby to zakládalo možnost uložení TZV. Ne vždy však musí být tato souvislost spáchaného trestného činu s konkrétní akcí na první pohled jasná a zřetelná. TZV bude například vhodné uložit i 188
189 190 191
MALÍKOVÁ, J. Zavedení trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ministerstvo vnitra ČR online. cit. 1. 10. 2014. § 76 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. Tamtéž, § 77 odst. 2. Tamtéž, § 76 odst. 2.
70
v případě trestného činu v rámci pořádání smluvených srazů znepřátelených skupin pouze za účelem vzájemného fyzického napadání (tzv. hooligans). I v takových případech se totiž většinou jedná o fotbalové fanoušky, a navzdory faktu, že se tyto potyčky pořádají na jiném místě i v jiný den než samotné sportovní zápasy, je dána souvislost se zápasy určitých sportovních klubů, a TZV by tak byl pro tyto pachatele vhodný a citelný. Stránka dokazování souvislosti takové trestné činnosti s určitou akcí by však mohla být značně problematická, právě vzhledem k rozdílnému času a místu konání takového setkání a samotné sportovní akce.
5.4 Výměra a vymezení TZV TZV lze uložit maximálně na dobu deseti let, 192 přičemž i mladistvým lze za obecných podmínek TZV uložit, avšak horní hranice sazby u nich nesmí přesahovat pět let.193 Nejdůležitějším aspektem v rámci rozhodnutí o uložení TZV je však určení rozsahu akcí, na které se daný zákaz vstupu vztahuje. Aby měl dostatek podkladů pro správné vymezení TZV, může soud podobně jako v TDV pověřit úředníka PMS opatřením potřebných podkladů, zejména o osobě obviněného194, například o jeho členství nebo sympatiích k určitému sportovnímu klubu. Už samotná terminologie zákona, zejména použití termínu „jiné společenské akce“, dává značně široké možnosti uplatnění TZV. Současná judikatura se kloní k názoru, že správné vymezení rozsahu trestu TZV je naprosto zásadní a příliš úzké i příliš široké vymezení by bylo krajně nežádoucí a problematické. 195 Pokud soud vymezí rozsah zákazu příliš široce, nebo dokonce nevymezí rozsah zákazu vůbec, může se stát, že je odsouzený zákazem až nepřiměřeně omezen. Vzhledem k povaze TZV jistě není účelem zamezit mu obecně vstup například i na vánoční 192 193 194 195
§ 76 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. § 26 odst. 4 zákona č. 218/2003 Sb. § 184 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 6 Tz 57/2011. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
71
trhy, volební kampaně, slavnostní průvody a podobně, neboť veškeré tyto akce mohou být zařazeny pod kulturní či jiné společenské akce, pokud nedojde k bližšímu určení zákazu. Bez dostatečného vymezení by se tak TZV vztahoval i na ně. Příliš široké vymezení trestu TZV tak lze považovat i za důvod pro podání stížnosti pro porušení zákona.196 Naopak příliš úzké vymezení rozsahu trestu by nemuselo zaručit „dostatečnou ochranu společnosti před opakováním stejné trestné činnosti ze strany obviněného, resp. by obviněnému nemuselo dostatečně bránit v dalším páchání obdobných trestných činů“197. Správné vymezení odpovídající trestnému činu pachatele a účelu TZV je tedy při ukládání tohoto trestu naprosto zásadní. Vzhledem k jeho relativně nedávnému přidání do soustavy trestů a nízké frekvenci jeho ukládání se s ním soudy ještě stále učí pracovat a praktické metody vymezení rozsahu TVZ se v judikatuře teprve usazují. V souvislosti s konáním sportovních akcí tak některé soudy dle okolností případu například omezují zákaz vstupu pouze na sportovní akce určitého klubu, na veškeré sportovní akce, nebo i obecně na všechny sportovní akce, u kterých se platí vstupné198. Podobné vymezení platí i pro kulturní a jiné společenské akce, lze tedy podle okolností uložit TZV s rozsahem pouze na konkrétní společenskou akci, na veškeré podobné akce a podobně. Ve všech případech je pak nutné využití TZV i konkrétního rozsahu trestu patřičně zdůvodnit v souvislosti s trestnou činností a poměry pachatele.
5.5 Výkon a kontrola TZV Ve výkonu TZV hraje zásadní roli PMS ve spolupráci s Policií ČR. Po nabytí právní moci rozhodnutí ukládajícího TZV zašle předseda senátu opis tohoto rozhodnutí příslušnému orgánu PMS, kterým je středisko v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, případně ve kterém se zdržuje 196 197
198
§ 266 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 6 Tz 57/2011. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014]. KUBOVÁ, H. Fanoušek Draků odsouzen: deset měsíců s podmínkou a dva a půl roku nesmí na hokej. DENIK online. Publikováno 21. 1. 2011 cit. 28. 9. 2014.
72
nebo pracuje, nemá-li stálé bydliště.199 Současně se zasláním opisu soud pověří opatřením konkrétního úředníka tohoto střediska PMS kontrolou nad výkonem TZV.200 Tím se de facto veškerá odpovědnost nad výkonem a kontrolou TZV dostává plně do pravomoci PMS. Příslušný úředník PMS na základě svého soudního pověření vyzve odsouzeného, aby se dostavil na příslušné středisko PMS za účelem vyjednání podmínek výkonu trestu a stanoví k tomu termín. Současně s tím odsouzeného upozorní na následky nesplnění těchto povinností bez závažného důvodu.201 Probační úředník poté s odsouzeným vypracuje probační plán, který představuje základní dokument upravující konkrétní podmínky výkonu TZV, pravidla spolupráci PMS a odsouzeného, konkrétní povinnosti odsouzeného, ale i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti podle § 48 odst. 4, pokud byly soudem uloženy. Považuje-li to probační úředník za potřebné, může navíc odsouzenému určit povinnost dostavovat se podle jeho pokynů v období bezprostředně souvisejícím s konáním akce, na kterou se vztahuje TZV, k určenému útvaru Policie České republiky.202 Při ukládání a při kontrole této povinnosti postupuje úředník PMS v součinnosti s Policií České republiky a konkrétní podmínky plnění této povinnosti vypracovává s odsouzeným po dohodě s ní.203 Pro odsouzeného to v takovém případě znamená dodatečnou povinnost dostavit se v době konání příslušné akce na určenou policejní služebnu, nahlásit svou přítomnost a řídit se zde pokyny Policie ČR a probačního plánu v rámci spolupráce s PMS. Buďto je odsouzenému po ověření totožnosti a potvrzení jeho přítomnosti dovoleno služebnu opustit, nebo je mu uloženo setrvat na služebně Policie ČR po celou dobu trvání akce.
199 200 201 202 203
§ 350i odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. Tamtéž, § 350i odst. 1. Tamtéž, § 350i odst. 2. § 77 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. § 350i odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb.
73
Tato fakultativně uložená povinnost nemá v žádném případě odsouzeného dodatečně omezovat na jeho osobní svobodě. Probační úředník o této povinnosti rozhoduje individuálně v konkrétních případech, zejména je-li jím daná akce vyhodnocena jako riziková. V takovém případě osobní přítomnost odsouzeného na policejní služebně pod dohledem příslušníků Policie ČR zajišťuje dodatečnou kontrolu výkonu TZV a představuje faktické ujištění, že odsouzený se zakázané akce opravdu neúčastní. Bez uložení této povinnosti je totiž jinak kontrola trestu pouze ryze pasivní, a navíc problematická. Primární kontrola výkonu TZV totiž v současné době prakticky neexistuje. Pokud není uložena sekundární povinnost dostavit se v době konání akce na policejní služebnu, pak nelze účinně kontrolovat dodržování výkonu trestu. K odhalení porušování povinnosti zákazu vstupu tak dochází prakticky pouze v případě, že orgány činné v trestním řízení pojmou podezření, že byl spáchán trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání204, a až následně je oveřeno, zda u dané osoby byl TZV opravdu uložen. V obecném výkonu a kontrole trestu se tak více spoléhá na to, že riziko trestního stíhání za trestný čin maření úředního rozhodnutí a vykázání bude pro odsouzeného dostatečnou motivací, aby zákaz vstupu neporušoval. Vzhledem k povaze TZV a technickým možnostem současná doba důslednější kontrolu výkonu ani neumožňuje, i když alespoň v případě konání sportovních akcí jsou zvažovány dodatečné kroky sportovních klubů a svazů, které by měly zlepšit možnosti kontroly výkonu TZV a zajišťování bezpečnosti při sportovních akcích samotných.205
5.6 Srovnání s právní úpravou v jiných státech TZV není ve své české podobě příliš rozšířen v jiných státech, což však neznamená, že by zejména problematika diváckého či fanouškovského násilí byla aktuální pouze pro Českou republiku. Naopak, například v Anglii je divácké násilí relativně rozšířeným jevem, spolu s jevem tzv. hooligans, tedy hromadných rvaček 204 205
§ 337 odst. 1 e) zákona č. 40/2009 Sb. Viz kapitola 5.7.
74
organizovaných především fotbalovými fanoušky znepřátelených fotbalových klubů za účelem vzájemného fyzického napadání. Anglie V rámci faktického dopadu má v anglickém právu nejblíže k české úpravě institutu TZV tzv. prohibited activity requirement206, tedy požadavek zakázané činnosti a tzv. exclusion requirement207, tedy požadavek vyloučení návštěvy míst. Oba dva instituty pak společně spadají pod opatření uložitelná ve všech případech (Requirements available in case of all offenders). Požadavek zakázané činnosti spočívá v tom, že odsouzený, jemuž bylo v rámci rozhodnutí uloženo i toto opatření, se musí zdržet aktivit uvedených v tomto rozhodnutí v určitý den nebo dny, případně rovnou v celém určeném časovém rozmezí. Pro uložení tohoto požadavku je nutná předchozí konzultace soudu s probačním úředníkem.208 Požadavek vyloučení návštěvy míst spočívá v tom, že odsouzenému, jemuž bylo v rámci rozhodnutí uloženo i toto opatření, je zakázáno po dobu určenou v tomto rozhodnutí navštěvovat blíže určená místa buďto po celou určenou dobu, nebo pouze v blíže specifikované dny. Pro oba tyto požadavky, především pak pro vyloučení návštěvy míst, je možno použít elektronického monitoringu pro kontrolu jejich výkonu.209 Kromě této trestněprávní úpravy lze v Anglii a Walesu vysledovat podobnost s TZV i u jiného institutu, totiž u civilního preventivního příkazu, konkrétně u tzv. footbal banning order, kterým může být zakázán přístup přímo na jednotlivá národní, ale i mezinárodní fotbalová utkání.210 Podmínky jeho uložení jsou upraveny v tzv. Football Spectators Act211 z roku 1989. Navzdory své civilní 206 207 208 209 210
211
s. 203, Criminal Justice Act 2003 online. cit. 17. 9. 2014. Tamtéž, s. 205. Tamtéž, s. 203 (2). Tamtéž, s. 315. BOLEDOVIČOVÁ, L. Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce jako nástroj k potírání trestné činnosti proti veřejnému pořádku. In: COFOLA 2012: Plný text sborníku, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2012, str. 1427-1439 Football Spectators Act 1989. legislation.gov.uk online.cit. 16. 9. 2014.
75
povaze, tedy navzdory tomu, že není trestem, lze tento příkaz uložit vedle samotného trestu v rámci trestního řízení za spáchaní trestného činu v souvislosti s fotbalovým zápasem. Při odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody jej lze uložit ve výměře šesti až deseti let, jinak na tři až pět let.212
5.7 TZV de lege ferenda V úvodu úvah de lege ferenda o TZV bych rád shrnul základní prvky úpravy a faktického výkonu trestu v současné době. Jak jsem již uvedl výše, jedním ze základních problému TZV je praktická kontrola jeho výkonu. Pokud probační úředník nestanoví odsouzenému dodatečnou povinnost dostavit se v době konání zakázané akce na služebnu Policie ČR, neexistuje prakticky žádná možnost preventivní kontroly a případný postih za porušení povinností vyplývajících z TZV přichází až ve chvíli porušení této dodatečné povinnosti, nebo v rámci trestního řízení ve věci dalšího trestného činu spojeného se zakázanou akcí. I samotná povinnost dostavit se v době konání akce na stanovenou policejní služebnu je značně problematická. Není například pamatováno na situaci, kdy odsouzený v době konání akce potřebuje být neočekávaně mimo oblast určené služebny Policie ČR. Nehledě například na situaci, kdy bude pořádán několikadenní hudební nebo kulturní festival typu, který spadá pod TZV. I kdyby taková akce byla vyhodnocena probačním úředníkem jako riziková, výkon zákazu účasti odsouzeného na takové akci by prakticky nešlo zajistit. Řešením zajišťujícím lepší kontrolu alespoň u nejproblematičtějších sportovních a kulturních akcí by mohl být například tzv. adresný ticketing. Ten spočívá v prodeji vstupenek na příslušnou akci již se jménem diváka. Jejich distribuce a následná kontrola při vstupu do areálu akce pak probíhá proti předložení dokladu totožnosti. Jejich hromadné zavedení spolu s povinnou registrací fanoušků současně zvažuje například Fotbalová asociace České 212
BOLEDOVIČOVÁ, L. Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce jako nástroj k potírání trestné činnosti proti veřejnému pořádku. In: COFOLA 2012: Plný text sborníku, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2012, str. 1427-1439
76
republiky, která tak reaguje především na stále vysoký počet výtržností a násilností v průběhu fotbalových zápasů, a to i ze strany zahraničních, především německých a polských diváků.213 V současné době je i navzdory kamerovým systémům problematická identifikace pachatelů této trestné činnosti, právě kvůli vysoké anonymitě diváků podobných akcí, často zesílené cíleným maskováním nejaktivnějších pachatelů. Adresný ticketing by umožnil propojení jména konkrétního diváka s číslem jeho sedadla, což by umožnilo pomocí kamerových systémů i navzdory případnému maskování konkrétní pachatele dohledat a stíhat. Pokud by bylo zavedení adresného ticketingu a povinné registrace kombinováno například se zákonnou povinností nahlášení výkonu TZV, pořadatel akce by tak byl o zákazu informován a odsouzený by v době výkonu trestu ani neměl šanci na danou akci pořídit vstupenku. Dalším možným zlepšením kontroly výkonu TZV a později i teoretickou náhradou povinnosti dostavovat se v době konání akce na služebnu Policie ČR, by podle mě mohlo být využití elektrického monitoringu. Jeho zavedení se sice zatím plánuje pouze pro kontrolu výkonu TDV, ale jeho další praktické využití by mohlo být mnohem širší. Uplatnění by mohl najít právě i v kontrole výkonu TZV. Odsouzený by například v době konání zakázané akce mohl být podroben režimu připomínajícímu TDV, tedy namísto na policejní služebně by měl povinnost setrvat v době konání akce ve svém obydlí, samozřejmě se zohledněním stejných kritérií jako u TDV, tedy výkon zaměstnání, zdravotní péče apod. Jiným způsobem využití elektrického monitoringu ve výkonu TZV by mohlo být určení povinnosti odsouzeného strpět na svém těle monitorovací elektronický náramek po celou dobu výkonu trestu, současně s určením povinnosti pořadatelů akcí ve spolupráci s PMS umístit přijímač signálu ke vchodu na tyto akce. Namísto na přerušení signálu by přijímač reagoval na jeho navázání v případě přítomnosti odsouzeného na zakázané akci. Toto řešení by však bohužel nešlo aplikovat na všechny případy, například kontrolovat tímto způsobem trest zákazu vstupu vymezený na „veškeré 213
Zkusme adresný ticketing, čekat dál na smrtelnou tragédii na stadiónech už nelze, vyzývá Pelta. sport.cz online. Publikováno 23. 3. 2014 cit. 10. 9. 2014.
77
diskotéky, zábavy, koncerty a podobné akce“214 by bylo naprosto nemyslitelné. I proto by se dalo do budoucna uvažovat o speciální právní úpravě po vzoru anglického footbal banning order, jež by konkrétněji upravila zákaz vstupu pouze na sportovní akce, jejichž zapezpečení je v současné době hlavním cílem. Méně riziková sklupina kulturních a jiných společenských akcí by mohla zůstat pod současnou obecnou úpravou. Poslední
mnou
navrhovanou
změnou,
přispívající
především
k dobrovolnému dodržování výkonu trestu ze strany odsouzených, by mohl být institut nahrazení dočasného zákazu vstupu v případě porušení (či porušování) uložených povinností zákazem doživotním. Lze si představit, že pro většinu pachatelů by bylo riziko doživotního zákazu dostatečnou hrozbou, zejména ve spojení s efektivnější kontrolou a důsledným postihem.
214
MERGENTAL, T. Porušil zákaz vstupu na diskotéku. policie.cz online. Publikováno 5. 3. 2013 cit. 14. 9. 2014.
78
Závěr Cílem mé diplomové práce bylo rozebrat právní úpravu TDV a TZV, posoudit jejich změnu v rámci novelizace a zhodnotit, nakolik se podařilo odstranit nedostatky, které tyto trestní sankce doprovázely v době po jejich přijetí, především v souvislosti s výkonem a kontrolou dodržování. Domnívám se, že vymezené cíle práce se mi podařilo splnit. Po rozboru TDV lze konstatovat, že jeho právní úprava se novelizací dočkala značného zlepšení oproti původní úpravě, a došlo tím i k odstranění některých vad a nesrovnalostí, které byly s touto trestní sankcí spojené. Bohužel i navzdory zlepšení a zpřesnění právní úpravy přetrvávají u TDV značné praktické problémy s jeho výkonem a kontrolou dodržování. Ve své práci jsem upozornil na vleklou a zatím neúspěšnou snahu o pořízení elektronických náramků k zajištění technické stránky elektrického monitoringu. Ačkoli bylo s touto formou kontroly výkonu TDV počítáno již od počátku, stále ještě nedošlo k její praktické realizaci a dodržování výkonu trestu je zajišťováno pouze fyzickými kontrolami úředníků PMS, které původně měly plnit jen podpůrnou funkci vedle stálé elektronické kontroly. Namísto výhod, jež mělo zavedení TDV přinést, jsou tak zatím s jeho výkonem a s provizorní kontrolou spojeny zvýšené náklady a neúměrné zatěžování odsouzených i třetích osob. V návrzích de lege ferenda jsem současné právní úpravě TDV vytkl absenci obecné povinnosti vést po dobu výkonu řádný život a navrhl jsem její začlenění do právní úpravy po vzoru Slovenska. Také jsem jako podmínku uložení TDV navrhl vyžadovat souhlas od třetích osob, žijících ve společné domácnosti s odsouzeným. Současná právní úprava na práva těchto osob nebere ohled, a přitom je do nich značným způsobem zasahováno, zejména výše zmíněným provizorním způsobem kontroly. Častější ukládání TDV a citelné zlepšení jeho výkonu a kontroly očekávám nejdříve až po zavedení elektronického monitoringu. Do té doby se však názorově přikláním k současnému postoji soudců, jež se zdráhají TDV ukládat ve větší 79
míře, dokud jeho výkon a kontrola nebude plně zajištěna tak, jak bylo od počátku plánováno. Dokud totiž nedojde k zavedení elektronického monitoringu do praxe, ani zdaleka nepůjde využít plného potenciálu TDV a nelze tak ještě ani dnes s jistotou říci, zda bude nakonec splňovat veškerá očekávání, či zda se objeví nové nedostatky. Právní úprava TZV naopak od svého přijetí neprošla prakticky žádnou změnou a trpí stále stejnými problémy v souvislosti s jeho výkonem i kontrolou dodržování. Souhlasím, že si současná kriminalita v souvislosti především se sportovními akcemi žádá reakci trestního práva, kterou měl být právě TZV. Jenže dodatečná povinnost dostavit se v době konání zakázané akce na služebnu Policie ČR, kterou může stanovit odsouzenému pověřený probační pracovník, je bohužel prakticky jediný, navíc z mého pohledu nevyhovující, způsob kontroly dodržování výkonu trestu. Jako jedno z možných řešení jsem de lege ferenda navrhl možnost využití elektronikého monitoringu i na kontrolu TZV, avšak ten ještě nebyl zaveden do praxe ani v TDV, a proto tento krok není v nebližší době proveditelný. Navíc by to v rámci současné obecné úpravy bylo z praktického hlediska značně problematické. S přihlédnutím k tomu, že jádro kriminality, na kterou je zaměřena tato trestní sankce, představují trestné činy v souvislosti s velkými sportovními akcemi, dalo by se podle mě uvažovat o vytvoření speciální úpravy jen pro sportovní akce po vzoru Anglie. Speciální úprava jen pro sportovní akce by pak mohla vytvořit a zavést prostředky kontroly, jež by byly v současné obecné úpravě nepoužitelné. Dále by podle mého názoru k dobrovolnému dodržování povinností v rámci TZV samotnými odsouzenými mohla přispět i hrozba doživotního zákazu na příslušné akce v případě jejich porušování.
80
Použité zdroje a literatura Knižní zdroje •
BOLEDOVIČOVÁ, L. Trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce jako nástroj k potírání trestné činnosti proti veřejnému pořádku. In: COFOLA 2012: Plný text sborníku, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2012, ISBN 978-80-210-5929-0.
•
LATA, J. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: Nakladetelství Lexis s.r.o., 2007, ISBN 80-86920-24-0.
•
KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2009, ISBN 978-80-7179-082-2.
•
JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné. 2. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2010, ISBN 978-80-87212-49-3.
•
KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2005, ISBN 978-80-7400-429-2.
•
JELÍNEK, J a kol. Trestní právo hmotné I. 4. vyd. Praha: ASPI, 2003.
•
HOŘÁK, J., Domácí vězení a elektronická kontrola odsouzených. In: Trestní právo. 2005, č.12, ISSN 1211-2860.
•
ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011, ISBN 978-8087212-68-4.
•
KARABEC, Z. Koncept restorativní justice. In: Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů, institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 2003, ISBN 80-7338-021-8.
•
KALMTHOUT, A. M. Realizace alternativních trestů, některé zkušenosti západoevropských zemí. In: Právní rozhledy 1997, č. 12, ISSN 1210-6410.
81
•
KRÁL, V. Dotazy a odpovědi: Domácí vězení – další alternativní trest?. In: Trestněprávní revue, 2007, č. 8, ISSN 1213-5313.
•
ŽATECKÁ, E. Postavení a úkoly probační a mediační služby. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2007, ISBN 978-80-87071-55-7.
•
ŠČERBA, F. Právní úprava nových alternativních trestů. In: Bulletin advokacie. 2009, č. 10, ISSN 1210-6348.
Legislativa •
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. n: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 181/2001 Sb. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit.23. 10. 2014].
•
Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
82
•
Zákon č. 117/1852 ř.z., o zločinch, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcehc mládeže), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
SLOVENSKÁ REPUBLIKA.Zákon č.. 300/2005 Z.z., trestný zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
•
Vyhláška č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 10. 2014].
Soudní rozhodnutí •
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl.ÚS 3/09. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR
•
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1339/2011. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR
•
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 6 Tz 57/2011. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR
•
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 11 Tz 17/2013. In: ASPI. [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 83
Elektronické zdroje •
Ankle-worn Alcohol Monitoring Technology. BI Incorporated online. cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://bi.com/tad
•
BERÁNEK, J. Trest pro fotbalové výtržníky v praxi. Český rozhlas online. Publikováno 21. 6. 2010 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/749815
•
Conditional sentece („house arrest“). LawFacts online. cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://lawfacts.ca/node/68
•
Criminal Justice Act 2003 online. cit. 23. 10. 2014 . Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/2003/44
•
DUŠEK, L. Kde hledat příčiny přeplněných věznic. Jiné právo online. Publikováno 3. 4. 2012 cit. 23. 10. 2014 . Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.cz/2012/04/kde-hledat-priciny-preplnenychveznic.html
•
Důvodová zpráva k novému trestnímu zákoníku. I. Obecná část. PSP ČR [online]. [cit. 23. 10. 2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=410&CT1=0
•
Elektronické náramky pro vězně se úřady pokoušejí zavést pět let. ceskenoviny.cz online. Publikováno 16. 6. 2014 cit. 23. 10. 2014. ISSN 1213-5003. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/elektronicke-naramky-pro-vezne-seurady-pokouseji-zavest-pet-let/1092091
•
Elektronické náramky se zpozdí. Hlídat domácí vězně budou až příští rok. IHNED.cz online. Publikováno 14. 1. 2010 cit. 23. 10. 2014. ISSN 1213-7693. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/lehke-zpravy/c1-39896120elektronicke-naramky-se-zpozdi-hlidat-domaci-vezne-budou-az-pristi-rok
•
Football Spectators Act 1989. legislation.gov.uk online.cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1989/37
•
Home detention curfew (HDC). Offenders families hepline online. cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.offendersfamilieshelpline.org/index.php/hdc/
•
Home detention curfew. Justice online. Publikováno 25. 2. 2012 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: 84
https://www.justice.gov.uk/offenders/before-after-release/home-detentioncurfew •
Informace k amnestii. Vězeňská služba České republiky online. Publikováno 4. 3. 2013 cit. 23. 10. 2014 Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/amnestie1681/
•
JANOUŠEK, A. Kontrola zvoní i ve čtyři ráno, popisuje domácí vězeň svůj výkon trestu. IDNES online. Publikováno 20. 5. 2011 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kontrola-zvoni-i-vectyri-rano-popisuje-domaci-vezen-svuj-vykon-trestu-1n6-/krimi.aspx? c=A110520_162123_usti-zpravy_alh
•
JURKOVÁ, M. První domácí vězni dostávají náramky. Vyjdou na 165 korun měsíčně, vězení by stálo tisícovku. IHNED.cz online. Publikováno 1. 8. 2012, cit. 23. 10. 2014. ISSN 1213-7693 Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-56861430-prvni-domaci-vezni-dostavajinaramky-vyjdou-na-165-korun-denne-vezeni-by-stalo-tisicovku
•
KUBOVÁ, H. Fanoušek Draků odsouzen: deset měsíců s podmínkou a dva a půl roku nesmí na hokej. DENIK online. Publikováno 21. 1. 2011 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://sumpersky.denik.cz/zlociny-asoudy/fanousek-draku-odsouzen-deset-mesicu-s-podminkou-a.html
•
KŮS, O. Náramky by kontrolu vězňů usnadnily. 5plus2 online. Publikováno 1. 8. 2014 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://plzensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/v-domacim-vezeni-ted-sedi-sestlidi-20140823.html
•
MALÍKOVÁ, J. Zavedení trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ministerstvo vnitra ČR online. cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/mvcren/docDetail.aspx? docid=124330&doctype=ART
•
MERGENTAL, T. Porušil zákaz vstupu na diskotéku. policie.cz online. Publikováno 5. 3. 2013 cit. 23. 10. 2014.Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/porusil-zakaz-vstupu-na-diskoteku.aspx
•
MRÁZOVÁ, K. V domácím vězení teď sedí šest lidí. Plzeňský deník online. Publikováno 24. 8. 2014 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://plzensky.denik.cz/zlociny-a-soudy/v-domacim-vezeni-ted-sedi-sestlidi-20140823.html
85
•
PETERS, D. Home detention curfew. insidetime.org online. cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.insidetime.org/articleview.asp?a=92
•
Pochybnosti v soutěži: ÚOHS prověří tendr na systém domácího vězení. IHNED.cz online. Publikováno 9. 6. 2010 cit. 23. 10. 2014. ISSN 12137693 Dostupné z: http://domaci.ihned.cz/politika/c1-44166760pochybnosti-v-soutezi-uohs-proveri-tendr-na-system-domaciho-vezeni
•
Tagging and curfews. Surrey & Sussex Probation Trust online. cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.surreysussexprobation.gov.uk/been_sentenced/tagging_curfew s/
•
VIKTORA, A. Domácí vězení se státu prodraží, stojí 4,5krát víc než za mřížemi. IDNES.cz online. Publikováno 18.8. 2010 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domaci-vezni-se-statu-prodrazi-stoji-45krat-vic-nez-za-mrizemi-p6a-/domaci.aspx? c=A100817_210051_domaci_vel
•
VILČEK, I. Slovensko zavádí pro vězně elektronické náramky. novinky.cz online. Publikováno 31. 5. 2014 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/337844-slovensko-zavadi-provezne-elektronicke-naramky.html
•
Výroční zprávy za rok 2010 – 2013. Vězeňská služba České republiky online. cit. 23. 10. 2014 Dostupné z: http://www.vscr.cz/generalnireditelstvi-19/informacni-servis/uredni-deska-1/
•
Zkusme adresný ticketing, čekat dál na smrtelnou tragédii na stadiónech už nelze, vyzývá Pelta. sport.cz online. Publikováno 23. 3. 2014 cit. 23. 10. 2014. Dostupné z: http://www.sport.cz/fotbal/synotliga/clanek/560240-zkusme-adresny-ticketing-cekat-dal-na-smrtelnou-tragedii-nastadionech-uz-nelze-vyzyva-pelta.html
86
