1/2011
rozhovor
www.i-brana.cz
Devatero řemesel a ještě jedno právo
Manželství a rozvod
Foto FLICKR, design Ondřej Košťák
cena 39 Kč / ročník 43
fráze
„Hodně Božího požehnání!“
leden 2011.indd 1
28.12.2010 14:28:30
Obsah
Milí čtenáři, na začátku nového roku k Vám přicházíme s přáním Božího požehnání v roce 2011. Těšíme se na další rok, kdy se budeme společně setkávat nad stránkami časopisu BRÁNA a věříme, že to budou setkání radostná, povzbudivá i poučná jak pro Vás čtenáře, tak i pro redakční radu a celý tým, který se na přípravě časopisu podílí. Pracujeme jako dobrovolníci vedle svých zaměstnání a další služby ve vlastních sborech. Přesto jsme během uplynulých čtyř měsíců věnovali značné úsilí tomu, abychom Vám mohli předvést časopis v novém, upraveném provedení. Některých změn jste si jistě všimli na první pohled. Díky vstřícnosti tiskárny Grafotechna print, s.r.o. bude příští ročník Brány vytištěn na kvalitnějším papíru - a to bez navýšení ceny. Rozdíl by měli ocenit především starší čtenáři - tisk na „křídě“ je sytější, kontury ostřejší a lépe se čte. S tím souvisí i pozměněná grafická úprava a nové typy písma. Změny Vás čekají i v obsahu časopisu. Jistě sami brzy zjistíte, že některé rubriky byly obměněny, jiné se přesunuly na nová místa. To podstatné a tradiční však zůstává tak, jak jste byli v uplynulých letech zvyklí. I pro rok 2011 máme připraveno deset zajímavých tematických okruhů. Jako první z nich jsme zařadili aktuální otázku biblického vzdělávání v naší církvi. Biblické studium, biblické hodiny i různé vzdělávací skupinky mám velmi rád. Během týdne jich spolu s manželkou navštívíme obvykle několik. Někdy společně, jindy každý zvlášť - a pak si máme dlouho o čem povídat. Některý biblický výklad nás nadchne a povzbudí, jiný nutí k přemýšlení o tom, zda a do jaké míry se s ním můžeme ztotožnit. Někdy se čas nekonečně vleče - obvykle tehdy, když kazatel otevře Písmo, začne číst a posluchači již předem vědí, o čem to bude a jak to dopadne; jindy by člověk vydržel sedět a naslouchat dlouhé hodiny… Poznávání Pána Boha je pro mne obohacující a povznášející skutečností. Přeji Vám, abyste ji mohli v následujícím roce bohatě zakoušet - a pokud k tomu svým skromným dílem přispěje i časopis Brána, bude to pro nás velkou výsadou a radostí. Váš Jiří Sedláček,
04 06 10 20 26 32 36
Tunelovaný Ježíš Rozhovor Devatero řemesel... Téma Biblické vyučování Zápisník Bible v rudých deskách Právo Manželství a rozvod Fráze Hodně Božího požehnání! Modlitba Ztracené klíče
příště
Nastav druhou tvář Jakub Hučín
tiráž Číslo 1/2011, ročník Bratrské rodiny 43, Českobratrské rodiny 68 • Vyšlo 5. 1. 2011 Vychází 10x ročně, cena 39 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík Redakční rada: Mgr. Matěj Hájek, Mgr. Miloš Hejzlar, Bc. Anna Chrásková, ing. Peter Komrska, Jana Matulíková, PhDr. Daniela Sedláčková, Mgr. Petr Grulich j.h. Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Kutílková Vydavatel: Jiří Sedláček • IČ 13161229 Ev. č. MKČR: E 5080 • ISSN 1803-828X Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.
vydavatel
Redakce a administrace: Kodex, o.p.s., Soukenická 11, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56 www.i-brana.cz • e-mail:
[email protected]
leden 2011.indd 3
28.12.2010 14:28:31
SLOVO
Jan 8,25
Tunelovaný Ježíš aneb o subjektivním chápání Písma
Ž
idé se jednou Ježíše ptali: „A kdo vlastně jsi?“ (J 8,25) Paradoxem zůstává, že Pána Ježíše si představujeme tak trochu po svém. Občas v jeho jménu dokonce docházíme k úplně protichůdným závěrům. Vezměme například tak závažnou věc, jako je trest smrti. Nejde jen o svědomí společnosti. Jde o život a smrt. Jen těžko byste hledali větší téma. Křesťané v Americe vám většinou řeknou: „Právě proto, že jsme křesťané, jsme pro trest smrti. Ježíš nás učil spravedlnosti.“ Křesťané v Evropě to vyjádří jinak: „Právě proto, že jsme křesťané, jsme proti trestu smrti. Ježíš nás učil milosrdenství.“ Co na to říct? Jak je možné, že s Biblí v ruce a v Ježíšově jménu docházíme k tak protichůdným závěrům? Je snad Ježíš za mořem jiný než v Evropě? Jaký vlastně skutečně je a jakým způsobem ho poznáváme? A jak jej poznávám já? Jak v jeho jménu reaguji ve spleti vlastního života, života své rodiny, svého sboru, společnosti a celé církve? Malé děti někdy reagují roztomile. Dáte jim chleba se salámem, salámek snědí a chleba vám vrátí. Když jim řeknete, že se to nedělá, slíbí vám, že se polepší. Další den jim chleba se salámem připravíte znovu, a ono se to zase opakuje. Salám zmizí a chleba vám zůstane. Biblický text a dílo samotného Pána Ježíše Krista mají v sobě mnoho pochoutek, řeklo by se až lahůdek. Ovšem sám Ježíš kázal i nepříjemné věci, které mu chceme vracet jako něco, co nám nechutná. Není těžké si vytvořit vlastní obraz
Boha. Něco si z něj vzít a něco vyplivnout, vybrat si z něj jen tolik, co sám uznám za vhodné. Otázka však zní, zda to, čemu a komu věřím, odpovídá celému pohledu Písma. Nebo snad i my máme sklony si z Božího slova vybírat jen to, co nám ve víře připadá logické nebo nám vnitřně zachutná? Naše osobní přirozené vnímání nás v poznávání Hospodina omezuje. O to víc je třeba se zabývat Božím slovem a pěstovat zdravé biblické smýšlení. Sami v sobě totiž podléháme stereotypním vzorcům prožívání, cítění i myšlení, které nám komplikují přijímat zvěst o našem Spasiteli a Pánu ve vší biblické plnosti. Ono se pak může stát, že autoritou, kterou milujeme a které podřizujeme svůj život, není Kristus sám, nýbrž pouze jakási omezená představa, jakou jsme si o něm vytvořili ve své fantazii. Tolik křesťanů to dělá místo toho, aby se drželi skutečného Ježíše, jak jej zjevuje Písmo. Spokojí se s vlastními prožitky, místo aby poctivě zkoumali Bibli. Pokud v sobě takto ustrneme, Ježíše samotného tím vykrádáme, vyprazdňujeme, nebo jak se dnes moderně říká, tunelujeme. Co je víc? Kristus sám, nebo Kristus, kterého jsem si vymodeloval ve svém nitru? Kdo je skutečný a živý Bůh a kdo je jen jeho karikatura? Je Ježíš, ve kterého já věřím, skutečným Ježíšem? Je skutečně tím, kterého zjevuje Boží slovo? Nebo jsem si ho trochu upravil, nebo snad dokonce v něčem ochočil?
leden 2011
leden 2011.indd 4
28.12.2010 14:28:31
Krista poznáváme z vnějšku, z Písma, z Božího slova, byť samozřejmě věříme, že v Duchu svatém bydlí v našem srdci. Přes všechny potřebné a veskrze požehnané zkušenosti našeho nitra je třeba připomenout, že vlastní prožitky zůstávají při poznávání Boha zásadně omezené. Kristus zjevený v Písmu nemusí být tím samým Kristem, kterého jsem pozval do svého srdce. Proč? Protože člověk zůstává v pokušení skutečného Krista vyměnit za pouhý pocit Krista. Boží zjevení je ale na lidském způsobu vnímání nezávislé. O to víc je třeba zabývat se svědectvím Písma ve všech jeho akcentech. Tolik lidí si myslí, že jdou za Ježíšem, ale ve skutečnosti jdou za svými vlastními představami, které si do Ježíše subjektivně promítají. Jde totiž o to, jestli Krista přijímáme ve všem, co zvěstoval, nebo jestli z jeho slova slyšíme jenom to, co chceme slyšet, tj. pouze důrazy, které nám jsou blízké nebo co svým způsobem akceptujeme. Co byste řekli člověku, který by o sobě tvrdil: „Já jsem učení Ježíše Krista přijal zhruba tak na sedmdesát procent. Něčemu věřím, ale něčemu tolik ne.“ Dalo by se pak říct, že ten polokřesťan bude spasen ze sedmdesáti procent? Dobře víme, že to tak nefunguje. Nejde věřit nějak napůl. Ani z Ježíše nejde vzít jen jednu část. A pokud to někdo dělá, klame tím sám sebe. Někteří lidé si při četbě Bible podtrhávají důležitá biblická místa barevnou tužkou. Pokud se podíváte do Bible někomu jinému, zjistíte, že si v ní zvýraznil úplně jiné věci. Říkáme tomu někdy vedení Duchem svatým. Někoho vede tak a někoho prý úplně jinak. Proto také v Písmu vidí věci, které ostatní nevidí. Není to ale někdy i vedení duchem lidským, duchem vlastního myšlení? Kdo je arbitrem toho, co je v Bibli důležité a co zas tak důležité není? Lidská zkušenost? Temperament? Svědomí? Aktuální situace? Kolikrát se věřící člověk ve svém životě soustředí na jednu jedinou věc,
Mgr. Petr Grulich (43) Po absolvování teologické fakulty a zahraničního studia sloužil jako kazatel ve sborech Horní Krupá a Praha 1 – Soukenická, řadu let působil v Evangelizačním odboru. Autor knih Kázáníčko kázání I a II a Tunelovaný Ježíš, současně pracuje jako tajemník Rady Církve bratrské. Žije s manželkou a 3 dětmi v Praze.
jeden biblický důraz, jedno vybrané slovo, jedno podobenství nebo jednu biblickou událost a tu pak uchopí jako nějakou šifru, přes kterou filtruje všechno ostatní, co si v Bibli přečte, jako by to bylo všechno, co Ježíš řekl. Takovým stylem však ze své víry i z praktického křesťanského života mnoho věcí spolehlivě vygumuje. Jedním slovem zastíní všechno ostatní. Ježíšem tak vlastně manipuluje. Je to podobné, jako kdybyste se na svět dívali vždycky jen přes růžové brýle. Budete vidět všechno správně? Pokud ne, vyměníte je za brýle černé. Zlepší se to tím? Tak i přijetí Ježíše v sobě obsahuje přijetí všeho, co dělal, co kázal, kým byl i jak jednal, protože přijetí pouhé části Ježíšova díla křesťanskou zvěst deformuje. Stará lidská moudrost říká: „Skutečnost pro nás většinou není to, co skutečně je, ale to, co jsme se sami rozhodli, že je.“ Jedny biblické důrazy sice přijímáme, ale ty ostatní už jakoby nevidíme. Co když se taková věc stane nejenom jednomu člověku, ale třeba celé církvi? Falešné následování nemusí být způsobeno jen tím, že se v Pánu Ježíši zásadně mýlíme, nebo že žijeme v rozporu s Písmem. Ono stačí některé biblické věci nepřijmout, obcházet, zavírat nad nimi oči. Co nakonec zbude z takového křesťanství? A proč sám Ježíš tolik zápasil s farizeji a zákoníky své doby? No přece právě proto, že při praktikování své víry a četbě Písma zůstali jednostranní. Tolik se zabývali principy zákona, až jim úplně uniklo milosrdenství (Mt 12,7). Tolik se soustředili na čistotu svého učení, že se z jejich životů ztratila láska. Vzít si z Bible jenom něco a to ostatní pominout, je základem těžké duchovní slepoty. Mezi Ježíšem skutečným a tím virtuálním může být propastný rozdíl. Ten první je Spasitel světa, Král králů a Pán pánů. Ten druhý je vykradený, chcete-li upravený pán našich vlastních představ a přání. Má-li se do našeho života vejít, pak už to není ten svrchovaný Král, nýbrž bůh námi zcenzurovaný, upravený a ochočený tak, aby byl i naší tělesné přirozenosti a svévoli přijatelný. Je to Bůh, který nemá změnit nás, nýbrž bůh, kterého měníme my. Je to lidsky opracovaný Ježíš, kterého si vytváříme podle svých ambicí a osobních potřeb. Proto je vytunelovaný. Přeji všem čtenářům Brány, aby i v nadcházejícím roce pěstovali zdravé biblické smýšlení ve vší jeho rozmanitosti a plnosti!
■ Petr Grulich leden 2011
leden 2011.indd 5
28.12.2010 14:28:31
ROZHOVOR
s kazatelem andrejem beňou o všem, co dělal rád
Devatero řemesel a ještě jedno Kluk se na nic nehodil, tak šel na faráře, říkávalo se o některých. Jsou ale v církvi lidé, kteří na co sáhli, všechno jim šlo, a přece šli dělat duchovního. V jejich případě desátým řemeslem nebyla bída, ale služba Kristu všude, kam je Bůh i církev poslali. Myslíš, že člověk je od narození lenoch či pracant, nebo je to věc výchovy? Jakou výchovou jsi prošel ty? Tak i tak, ze všeho trochu, ale přece jenom bych dal asi víc na tu výchovu, a podle ní je z něho nakonec více lenoch, nebo si zvykne pracovat. Bylo nás doma v Mokroluhu, to je až na východě Slovenska, devět dětí, a nikdo nikoho nenutil. Měli jsme hospodář-
ství, pole, kozy, prasata, krávu, a jestli budu dělat, jestli se mi chce nebo ne, o tom se nediskutovalo. Úkoly byly od rána jasně dané, nejprve škola, pak zpátky domů udělat úkoly, pomoct rodičům, ale čas na hraní zbyl taky. Kdybych neudělal, co jsem měl, byly by sankce, někdy i s holí nebo s páskem. Prožil jsem výchovu tvrdou i laskavou. Tatínek byl přísný a svým způ-
leden 2011
leden 2011.indd 6
28.12.2010 14:28:32
sobem jsem se ho bál, ale na druhé straně jsem neměl potíže poslechnout. S věkem pocit odpovědnosti narůstal.
kravín, včetně střechy, postavil jsem si garáž… Byla to řemesla získaná i díky stavbám modliteben v Počernicích, v Čelákovicích a jinde.
Co všechno pro vás děti práce na domácím hospodářství obnášela? Štípat dříví na topení, vynést popel, vyčistit kamna, nasekat trávu pro krávu, kozy i králíky a samozřejmě chodit do lesa na houby a na různé ovoce. To jsem se sestrou dělal mimořádně rád. Já byl nejstarší, takže k mé práci patřilo taky máchat pleny v potoce. Pomáhali jsme většinou mamince, protože tatínek býval od rána do večera v práci. Dělal tesaře na
Co bylo tvým hlavním řemeslem? Po gymnáziu a dvou letech na Vysoké škole zemědělské jsem odešel ze studií. Více méně jsem musel. Profesor mně stále vyhrožoval, že neudělám zkoušku z marxismu, a když nezměním stanovisko, nebudu to mít lehké. Odešel jsem a v rámci organizovaného náboru nastoupil na Ostravsko do Nové hutě. Nejprve jsem zametal dílnu a jeřábničil, udělal jsem si totiž jeřábnický kurz. Pak ale za mnou přišel vedoucí stranické buňky, že je škoda s maturitou jenom uklízet, když jim podepíšu, že zůstanu v Nové huti pracovat, umožní mi kurz pro automatické svařování. Souhlasil jsem a na to konto mě poslali do Chotěboře. Naučil jsem se svařování pod tavidlem, později vibrační svařování, udělal jsem si kurz i na svařování elektrickým obloukem a plamenem. Tak jsem se stal svářečem. Díky tomu jsem spolupracoval s lidmi, kteří vyráběli různé konstrukce a kotle, jezdil jsem s nimi i na montáže. Pracoval jsem především jako svářeč, ale v pracovním kolektivu jsem dělal všechno co ostatní, vyráběl konstrukce, montoval je, dával dohromady sila, dílny, haly… Pro mě pak nebyl problém udělat doma kotel na ústřední topení, kombinovaný bojler, garážová vrata, zábradlí atp.
Prožil jsem výchovu tvrdou i laskavou. Tatínek byl přísný a svým způsobem jsem se ho bál. stavbách, někdy i „týždňovky“. Odjel v pondělí ráno a vracel se v sobotu večer. Maminka musela zastat spolu s námi dětmi veškerou domácí práci. Ale tak tomu bylo v Mokroluhu skoro ve všech rodinách. A když byly sena, žně nebo sklizeň brambor, tatínek napsal omluvenku do školy a šli jsme na pole. Sbíral jsem drobné brambory, hlídal mladší sourozence, loupal kukuřici a o žních jsem s velikou radostí pomáhal vázat snopy.
Foto Bronislav Matulík
Co jsi dělal nejraději? Sbíral houby, maliny a lesní jahody. Dokonce jsem si tím mohl i něco vydělat. Za utržené peníze jsme si jednou s bratrem a sestrou koupili velké rádio. To byl tenkrát u nás na východě velký hřích. Přivezli jsme ho na vozíku domů a rodiče se museli s tím světským hříchem vypořádat. Ale nakonec rádio akceptovali, a pak dokonce i někteří bratři ze shromáždění k nám chodili poslouchat hokej. Fandili Kanadě, kdežto my děti, pod vlivem školní propagandy, jsme fandily Sovětskému svazu. Stal ses mužem mnoha řemesel, které bylo první? Na vesnici, kde jsem vyrůstal, řemeslníků nebylo. Lidi si proto museli poradit a do všeho se fušovalo. Doma jsme stavěli rodinný domek, tatínek byl tesař, takže jsem mu pomáhal dělat krovy, zadlabovat… Tesařina a zedničina se staly mými prvními řemesly. Neměl jsem pak doma problém postavit chlévy,
Jaká další řemesla ti přišla v životě pod ruku? V JZD jsem našel vyřazenou líheň na kuřata pro pět set vajec. Za padesát korun jsem ji přivezl domů
Andrej Beňa (70) Po gymnáziu studoval dva roky na VŠZ v Nitře. Následně pracoval v ostravské Nové huti Klementa Gottwalda a pak v pražské ČKD Lokomotivka a ve Státním výzkumném ústavu materiálu. V letech 1973 – 1983 sloužil jako kazatel při zaměstnání v Horních Počernicích. Od roku 1991 do roku 1997 jako správce sboru v České Skalici. Následně přijal pozvání jako druhý kazatel sboru Praha 3 – Žižkov. V letech 2006 – 2009 se ujal samostatné stanice v Černošicích-Mokropsech. Pracoval také jako duchovní ve Chvalech v LRS a v Domově Bethesda. S manželkou Boženou mají čtyři děti a čtyři vnoučata.
leden 2011
leden 2011.indd 7
28.12.2010 14:28:32
ROZHOVOR a dal ji do pořádku. Zúročil jsem vědomosti z vysoké zemědělské a s místním panem farářem, který choval slepice, jsme spolupracovali. Přicházely sousedky, a jestli bych jim nevylíhnul kuřátka. Prodávali jsme je po pěti korunách. Naučil jsem se pak poznávat, z kterého vajíčka kuře bude a ze kterého ne. Hospodyňky chodily z okolí, já jim vajíčka prosvěcoval a dával jsem jim stranou ta, která měly nasadit pod kvočnu nebo husu. Přišel jednou i náčelník Veřejné bezpečnosti s manželkou, bál jsem se, co mi řekne, ale přišel si pro kuřátka. A tajemník strany mě také podporoval, protože široko daleko nebylo nikoho, kdo by to dělal. Přivydělal jsem si tak tisíc korun za měsíc, což byly tehdy v sedmdesátých letech pěkné peníze. Kromě toho jsem dělal rok co rok zabijačky. Po smrti tatínka mě to naučil soused. Sedl si na židli, díval se, jak prase zabijeme a když kleslo, naučil mě ho píchnout, odkrvit, opařit, rozebrat a nasolit slaninu. Naučili jsme se s bratrem dělat klobásy, jelita, tlačenky a všechno podle vlastní chuti.
Dělal jsi laického kazatele, kde jsi ale pracoval? Jeden ze zkušených kazatelů mně doporučil, abych si našel práci v ČKD, kde byla bašta straníků. Pod svícnem je největší tma, tvrdil. Poslechl jsem a vyplatilo se to. Jednak měli zoufale málo kvalifikovaných svářečů a jednak, když za mnou přišli s otázkou, jestli přijdu dělat i v sobotu a v neděli, řekl jsem jim na rovinu, že v sobotu ano, ale v neděli ne. Oni to respektovali a kupodivu jim nevadilo, že dělám laického kazatele, jen mě varovali, že kdybych neměl zaplacenou známku ROH (Revoluční odborové hnutí), mohl bych mít potíže. Po zhruba desíti letech jsem z ČKD odešel a nastoupil jako technolog a instruktor a učitel svařování ve Státním výzkumném ústavu materiálu. Dnes už skoro nikdo v církvi neví, co všechno obnášela role laického kazatele, jak ses na ni připravoval, a hlavně, co všechno jsi dělal? Na Ostravsku za dlouhých zimních večerů bez televize jsem hodně četl. Hlásil jsem se i dvakrát
Kazatel je neustále pod stálým tlakem hodnocení. Někteří říkají, že dobře slouží, jiní, že špatně slouží, kazatel to musí vnímat, ale nesmí brát klacek do ruky. A dodnes dělám rád na zahradě, baví mě zavařovat ovoce, kvalitně ho sušit, vyrábět křížaly, naložit zelí, dělat čalamády a tak. A samozřejmě taky vařím. Už na montážích jsem se to naučil, a když jsem pak byl více než šest let sám v České Skalici, domácí umění jsem zúročil. Z východního Slovenska ses přestěhoval přímo do Prahy, šel jsi za prací? Ne, do Prahy jsem se přistěhoval na pozvání Rady Církve bratrské, konkrétně mi psal předseda Bohuslav Beneš. A v návaznosti na to mně psali počerničtí, jestli bych u nich nenastoupil jako laický kazatel. Jak tě objevili? Měli asi reference. Už v Ostravě za kazatelů Urbana a Touška jsem byl ve staršovstvu a vedl mládež i dorost. S oběma jsem jezdil po široké diaspoře sboru a dost často kázal. Pak jsem byl členem staršovstva i v prešovském sboru, kde jsem rovněž sloužil. Bratr Beneš mě slyšel kázat, a proto mně napsal. Takže v roce 1973 jsem nastoupil do Horních Počernic.
na studium teologie, ale nepustili mě z práce. Bratr Urban mně doporučoval literaturu a vděčný jsem i bratru Benešovi, který mně radil a navigoval, jak sloužit. Po mém příchodu do Počernic se začala stavět modlitebna, já jsem pracoval na tři směny a měli jsme k tomu tři malé děti. V Počernicích a na stanici v Čelákovicích byla dvě dopolední shromáždění a pak jedno večerní, přes týden dorost a mládež. Takže si nepamatuji, že bych kromě nemoci a dovolené neměl v neděli dvě nebo i více shromáždění. Jak to nesla tvoje žena? Jednou mně řekla, že si nebrala kazatele, ale svářeče. Ale byla docela svobodná, nemusela se zúčastnit kazatelských a církevních akcí, ale na druhou stranu dovedla lépe naslouchat, lépe se vcítit a lidé jí často řekli daleko více než mně. Po zhruba dvaceti letech přišlo povolání za kazatele a správce sboru v České Skalici, čekal tě velký rozdíl v práci?
leden 2011
leden 2011.indd 8
28.12.2010 14:28:32
Pro mě byl úžasný rozdíl v tom, že jsem měl volné dopoledne. Hodně jsem zase četl, dělal si poznámky, věnoval se přípravě, takže jsem mohl sloužit tématicky. To jsem pak mohl zúročit i v následné službě na Žižkově.
To musela být určitě pořádná změna, jít do Prahy. Bál jsem se té změny, protože jsem už vlastně jednou druhým kazatelem žižkovského sboru byl, Počernice bývaly jeho stanicí. Bál jsem se podruhé vstoupit do stejné řeky. Pán Bůh mi ale pomohl a mohu potvrdit, že s kazatelem Jendou Asszonyi a vedle bratra Kubového jsem prožil jedno z nejkrásnějších období své služby. Ve sboru nebyly spory, výborná atmosféra ve staršovstvu a krásné bylo, že jsem nebyl správce, nenesl jsem tudíž plnou odpovědnost. Následovaly tři roky, kdy jsi převzal odpovědnost za samostatnou stanici v Černošicích-Mokropsech… Do Mokropes jsem šel rovněž s obavou, čekalo mě prostředí úplně neznámé. Modlil jsem se a bylo mi jasné, že je potřeba především obnovit vzájemné vztahy a myslím, že se to podařilo. Obnovily se i biblické hodiny a důležité bylo rozhodnutí postavit novou modlitebnu. Prožil jsem tam velice pěkné období, mohl jsem přijímat mladé lidi do sboru a vytvořily se tam moc krásné vztahy, o kterých si myslím, že stále pokračují.
Pak ses vrátil jako pastýř do LRS a Bethesdy, co je nejdůležitější ve službě těžce nemocným, starým a umírajícím? Se starými lidmi je to svým způsobem jako s dětmi, člověk musí mít trpělivost, čas a lásku. Navíc každý je jiný. No a ukazuje se, že i u věřících lidí se neprojevuje na stáří jen moudrost, ale i všelijaké vrtochy. Člověk musí vzít odvahu a s láskou umět říci ne a ukázat, že Pán Bůh leckdy vidí věci jinak. I staří lidé se někdy musí naučit přizpůsobit a přijímat službu těch, kteří jim slouží. Byl jsem mnohokrát u lůžka umírajících. Někdy je to těžké, jindy radostné. To, když se umírající těší na setkání s Pánem. Mám zkušenosti i s tím, že umírající nemluví, ale vnímají dotek. Navštívil jsem bratra, jeho žena mně řekla, že mě už nebude vnímat, ale položil jsem mu ruku na ruku. Rozjasnily se mu oči, bylo vidět, že je rád, a když jsem mu řekl: „Bratře, nashledanou v nebi,“ oči se mu zavřely a bratr brzy na to odešel k Pánu. Ale mám i zkušenosti s lidmi, kterým se těžko umíralo. Tam člověk vidí, že už nelze nic napravit, že už se musí všechno odevzdat jen do kompetence Boží. Co bys doporučil jako čerstvý sedmdesátník mladším kazatelům, co je nejdůležitější, co mají předně dělat a čeho se naopak varovat? Pro mou kazatelskou práci byly vodítkem tyto biblické verše: „Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ A druhý verš: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“ Pohled na Pána Ježíše je úžasně důležitý, protože bez něj nemůžeme nic učinit. Bez něj všechny aktivity vedou dříve nebo později ke skepsi. A neohlížet se za sebou kazatele chrání od pýchy a malomyslnosti. Na Slovensku je básnička Orie, orie Ján, priletelo k nemu deväť vrán, která se stala mým kazatelským krédem: Prvá vraví: Dobre orie. Druhá vraví: Zle orie. Tretia vraví: Dobre orie. Štvrtá vraví: Zle orie… Tak se vystřídaly všechny a závěr básničky je pro mě takový: Orie, orie Ján. Kazatel je neustále pod stálým tlakem hodnocení. Někteří říkají, že dobře slouží, jiní, že špatně slouží, kazatel to musí vnímat, ale nesmí brát do ruky klacek, aby je zahnal, a nesmí se neustále „vránami“ zabývat, přestal by dělat to nejdůležitější, k čemu ho Pán povolal.
■ Bronislav Matulík
leden 2011
leden 2011.indd 9
28.12.2010 14:28:32
Foto FLICKR
TÉMA
paVel černý
Krize biblického vzdělávání zasáhla v naší zemi všechny církve. Na vině bude nejen větší náročnost na výkonnost v zaměstnání, změna životního stylu a s tím spojená únava, ale především duchovní krize. Hledá se proto východisko a řešení, jak obnovit ztracenou touhu po Slovu zprostředkovaném apoštoly a proroky.
10 leden 2011
leden 2011.indd 10
28.12.2010 14:28:35
H
ovořit o vyučování a výchově v církvi, není ničím novým. Sám náš Pán a Spasitel vytýčil úkol pro své učedníky velmi zřetelně: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Tento text ze závěru Matoušova evangelia zní velmi majestátně, povzbudivě, ale obsahuje nelehký úkol. Společenství církve Kristových učedníků dostalo od svého Mistra a Pána misijní úkol. Do zvěstování evangelia a do svého svědectví Kristu mají zahrnout všechny národy, kmeny, sociální skupiny. Mají získávat další učedníky, křtít je trojičním křtem do těla Kristovy církve a učit je, aby zachovávali všechno, co jim přikázal Ježíš. Co pro tento úkol dostali? Když si představíme skupinku učedníků a obrovské multinárodní, multináboženské a multikulturní římské impérium, tak bychom řekli, že toho moc neměli. Nebyly jim dány akreditované školy, školící centra, učebnice, pomůcky. Ne všichni učedníci měli zvládnutou tehdy dominující helenistickou filozofii a barvitý náboženský pluralismus doby. Na druhou stranu je vzkříšený a na pravici Boží odcházející Kristus nenechal jako opuštěné a nešťastné sirotky. Nesmíme zapomenout, že učedníci si už ze svého prostředí a ze svých rodin nesli znalost Starého zákona. Dále za sebou měli tříletou „biblickou školu“, která neprobíhala jako distanční či dálkové studium, ale dnešními termíny řečeno, byla to spíše internátní škola. Zůstávali s Ježíšem. Učili se z Ježíšových kázání, výkladů a aplikací Starého zákona. Učili se z Ježíšova života, žili ve společenství s ním, provázeli ho na cestách, podíleli se na službě zvěstování Božího království. Po nanebevstoupení Krista prožili Letnice a tehdy ještě malá církev byla zmocněna Duchem svatým ke svěřenému poslání. Téměř okamžitě začala odvážně s evangelizací a vyučováním národů. Předávala kérygma (zvěst) i didaché (učení). Hrstka statečných během několika desítek let zvěstí a vyučováním ovlivnila celé římské impérium a někteří apoštolé patrně pronikali i za jeho hranice.
K čemu je dobrá tradice? Ježíšovo pověření k vyučování vůbec nebylo novinkou. Učedníci byli Židy a věděli, jak je vyučování důležité. Připomeňme, že např. v Dt 6,1-9 se objevuje úplný učitelský mandát. Začíná slovy: „Toto jsou přikázání, nařízení a práva, kterým vás Hospodin, váš Bůh, přikázal vyučovat, abyste je dodržovali
v zemi, do níž táhnete…“ Když dnes přemýšlíme nad zázrakem, jak mohli mnozí Židé přežít 2000 let rozptýleni do celého světa a zachovat svou identitu a sounáležitost s vyvoleným lidem, nemůžeme pominout důraz na vyučování. Izrael měl dodržovat přikázání, nařízení a práva. Lidé se měli bát klamat Hospodina a svého Boha měli milovat a ctít. Měli předávat příběh Božího jednání v každé rodině na své syny i vnuky. Každý měl znát příběhy praotců, vyvedení z Egypta, přechod Jordánu a zachovávat přikázání. Přikázaná slova si neměli pouze pamatovat, ale měli je mít v srdci. Hospodinem vytyčená požehnaná cesta vyžadovala vztah lásky ke Stvořiteli a Pánu. Kolikrát v dějinách lidu Staré smlouvy nastala reformace objevem knihy Zákona, následným pokáním a přijetím směrovek Zákona na připravené cestě. Tato navigace z Boží strany neselhala. Selhání ale byla na straně lidské. V židovství se setkáváme se synagogou a židovskými školami. Vyučování hraje velkou roli. Mělo probíhat především v rodině a potom i ve škole, ve společnosti a ve starých dobách zahrnovalo muže, ženy i děti. Vyučovalo se ze Starého zákona, z jeho různých výkladů, slavení svátků, náboženských rituálů, modliteb i praktického života.
Nová smlouva Myslím, že každému křesťanu je jasné, že nestačí pouze intelektuální znalost příběhu evangelia. V Novém zákoně je položen velký důraz na víru v Mesiáše, Božího Syna – Ježíše, v kterém Bůh silně a mocně promluvil k lidem. Učedníkem se stává ten, kdo se setkává s Kristem a přijímá jeho pozvání a následuje. Učedníkem Ježíšovým je ten, kdo činí vůli nebeského Otce, ten, kdo je poslušný. Je možné se biblické texty naučit memorovat, ale je těžké se
ThDr. Pavel Černý, Th.D. (61) V roce 1976 byl ordinován za kazatele. V letech 19932009 působil jako předseda Rady CB a paralelně jako místopředseda a později předseda Ekumenické rady církví v ČR (1997-2009). V roce 2004 dokončil postgraduální studia a byl na Karlově univerzitě promován doktorem teologie. V současné době je kazatelem Sboru CB v Praze 1 – Soukenické, předsedou Studijního odboru Rady CB a vedoucím katedry praktické teologie na ETS. S manželkou Hanou mají tři dospělé děti a šest vnoučat.
leden 2011 11
leden 2011.indd 11
28.12.2010 14:28:35
TÉMA učit poslouchat. K tomu je třeba osobní přesvědčení, že náš Rabí – Mistr je skutečně také Pánem a Spasitelem. Pro naši poslušnost pomůže osobní vztah lásky k Ježíši. Už Augustin v této souvislosti pověděl, že ignorovat Písmo znamená ignorovat Krista. Naše láska ke Kristu, kterého ještě nevidíme tváří v tvář, znamená milovat jeho Slovo, milovat jeho cestu a v důvěře jít v jeho šlépějích. Vezmeme-li již zmíněné Matoušovo evangelium, máme před sebou v ruce úžasný studijní text. Začíná Ježíšovým vyučováním osobní a sociální etiky Božího království, pokračuje vyučováním o misii, předkládá model komunity lásky, uzdravujícího smíření a spravedlnosti. Nevyhýbá se ani eschatologickým otázkám na konci přítomné doby a průlomu Božího království v plnosti. Věrná církev z pokladů učení apoštolů a proroků žila a těžila z nich pro svou službu. Učení se dotýkalo hlavy, srdce i rukou dalších učedníků.
Učednictví v dějinách Vždy byly doby, kdy církev více žila pod autoritou Písma svatého a doby, kdy základ apoštolů a proroků byl zatemněn lidskou nepoddajností, neústupností, touhou po moci a bohatství a dalšími hříchy. Při studiu církevních dějin vidíme pády a opět nově se rozvíjející obnovná hnutí. Boží slovo projevovalo svou moc a Duch svatý oživoval evangelium i směrovky na cestě za Kristem.
Dějinné analýzy nám mohou pomoci v pochopení dynamiky a důležitosti biblického vyučování v církvi a vyučování národů. Po reformaci se protestantskými církvemi rozlila vlna ortodoxie. Snaha o kvalitní vyučování byla dobrá. Bible se více studovala, přibývalo katechismů a různých pomůcek. Ovšem ortodoxové autoritu Bible v dobré snaze dovedli až ad absurdum. Z Písma dělali učebnici zeměpisu, dějin, přírodopisu a kosmologie. Toto zneužití Bible vedlo např. k tomu, že jim některé poetické texty Písma ukazovaly na geocentrické uspořádání vesmíru. V hledání nejjemnějších odstínů biblického učení někdy zacházeli až do úsměvných podrobností a uměle vytvářených problémů. Dlouhá kázání se těžko poslouchala a dávala odpovědi na otázky, které nikdo nekladl. Není divu, že přišla doba pietismu a následných duchovních probuzení. Víra byla zvroucněna osobním vztahem ke Kristu a rozvíjením modlitebního života. Přes různé nedostatky můžeme dnes povědět, že pietismus dal církvi krásné dědictví v zavedení biblických hodin. Duchovně probuzeným lidem už nestačilo jedno kázání v neděli. Chtěli se scházet i v týdnu a společně vykládat Bibli. Biblické hodiny se staly vhodným nástrojem interaktivního vyučování a umožnily širší zapojení laiků do procesu výchovy. V 18. století se objevují duchovní probuzení, která profesor Rudolf Říčan označuje jako evangelikalismus. Duchovní probuzení se dotkla Anglie (metodismus), Skotska (presbyterní církev), Německa, Skandinávie a Ameriky (nejrůznější denominace). Říčan podtrhuje, že tato probuzení se ujímala práce sociální a evangelizační. Vznikaly misijní společnosti mezidenominačního rázu, svou práci rozvíjí Britská a zahraniční misijní společnost a zřizují se nedělní školy. Tyto nedělní třídy ovšem nebyly jen pro děti. Byly zřízeny především pro dospělé. Ve sborech se začalo vyučovat a třídami nedělní školy procházeli i chudí lidé, kteří na vzdělání neměli. Bible se vyučovala a začaly být vydávány nové knihy a biblické kurzy. Zakládaly se křesťanské školy, kde mělo vyučování Bible své pevné místo. V 19. století dochází k silnému rozšíření zahraniční misie. Tento vývoj si vyžádal přípravu většího množství misijních pracovníků a potom bylo nutné konat katechezi a vyučovat základy křesťanství pro nové učedníky v kulturách nejrůznějších zemí, národů a skupin. To uvedlo do pohybu novou teologickou a lingvistickou práci na překladech Bible do dalších jazyků. Misijní služba vždy tlačí na rozvoj biblického vyučování. Pokud
12 leden 2011
leden 2011.indd 12
28.12.2010 14:28:36
církev nemá nové učedníky, přestává vyučovat, kostnatí a uzavírá se do sebe.
Mezi Aténami a Berlínem Jedním z dnešních příkladů problematiky biblické-
ho vzdělávání v církvi, včetně teologických fakult, seminářů a nejrůznějších vzdělávacích center, je soustředění na sycení intelektu. Teologické vzdělávání se často soustřeďuje na mysl. Jakoby se napjalo lano mezi tím, co byla paideia (výchova) Atén a Wis-
nápady Písmo je jedním z pilířů našeho života, naší víry. Je to nejjasnější (podle mnohých dokonce jediný pravý) paprsek Božího světla. Svítí nám, abychom byli vidět, abychom se neztratili a taky abychom se neubáli. Bible je moudrou chůvou i rádkyní, je krásnou paní, co řekne pravé slovo v pravý čas, je teplou komůrkou, do níž se smíme schoulit, když je venku zima a hluk, ale i jasným hlasem polnice, když už chceme jenom spát. Je tajnou zprávou, že nás má někdo strašně moc rád a že to myslí smrtelně vážně. Je to veliké vyprávění, příběh s nelehkým a přece šťastným koncem. Kniha knih, nekonečný příběh, co leží na stole a čeká, až ji zase někdo otevře, aby nejen četl, ale aby vstoupil. Jak ji otevírat, jak vcházet? Křesťané to zkouší od samého počátku, někdy to jde lépe, někdy hůř. Následující nápady od několika kazatelů jsou pokusem, jak oživit a doplnit běžné biblické vyučování, jak ještě jinak pomoci vejít do „slov věčného Života“. Konkrétní nápady: • Biblické setkání při svíčkách, či v přírodě. Malé, ale silné prvky, které pomůžou vnímat, jak zvláštní to je, když sedíme společně nad listy slova od samotného Boha. Malá technická: dost záleží na počasí. • Víkendový studijní výjezd. Cílem je nejen číst, ale i prožít danou pasáž, tématický celek, nebo třeba celou biblickou knihu. Je jasné, že najít k něčemu takovému čas a prostor není snadné. Nejde to často, ale za pokus to stojí. Nemusí se jistě jednat o celý víkend, ale třeba jen jeden den. • Bibliodrama. Setkání, při němž účastníci přímo vstupují do biblického příběhu jako jedna z postav, či tichý přítomný, který příběh prožívá z povzdálí. Následuje společná reflexe, diskuse, sdílení dojmů atd. • Stereo výklad. Kazatel a další pověřený člověk vykládají biblický text společně, podobně jako dva zprávaři např. v Televizních novinách; případně se může jednat o výklad jednoho, který je koreferovaný výkladem druhého člověka. • Pásmo biblických hodin navazujících na seriál nedělních kázání. Účastníci mají možnost do tématu hlouběji proniknout. Jinou formou podobného programu je setkání v diskusním kroužku přímo po bohoslužbě, kdy je možnost společně přemýšlet (s kazatelem, či bez) nad aktuálně vysloveným kázáním. • Diskusní skupinka. Na základě pročtení textu a otázek, které vzešly ještě před začátkem seriálu z řad účastníků biblických hodin (vedoucí biblické hodiny je moderátorem, ale zároveň musí připravit závěr) •Cestopis. Spojit výklad textu (např. misijní cesty apoštola Pavla) s cestopisem po zajímavých zeměpisných místech (za pomocí promítání fotek z dataprojektoru, nebo filmového dokumentu) • Život a bible. Účastníci vytipují několik součástí běžného života a ty slouží jako témata jednotlivých setkání. K těmto tématům si dopředu promyslí jedno, či několik biblických míst, které s danou oblastí podle nich souvisí. Vedoucí setkání moderuje a shrne zjištěné. • Tvořivá skupinka. Po přečtení a času na rozjímání mají účastníci možnost vyjádřit dojem z daného biblického oddílu výtvarnými prostředky. Vzniklá díla mohou na příštím setkání společně diskutovat.
Biblické vyučování na mnoho způsobů
■ Matěj Hájek
leden 2011 13
leden 2011.indd 13
28.12.2010 14:28:36
TÉMA senschaft (věda, systematické studium) Berlína. Atény jsou symbolem řecké filozofie, která výrazně ovlivnila křesťanství (např. aristotelismus). Berlín se stal symbolem evropské univerzitní teologie, která se pod vlivem osvícenství, racionalismu a liberalismu přímo vyžívala v útocích na věrohodnost Bible a nejrůznějšími způsoby rozmělňovala a někdy i vyvracela Kristovo evangelium a základy apoštolského učení. Na soudnou stolici usedl lidský intelekt a zpochybněno muselo být vše, co se mu zdálo nepravděpodobné a podezřelé. Někdy docházelo dokonce k vyřazování biblických textů o věcech nadpřirozených, jindy se kánon Písma rozpadal pod zásahy tzv. vyšší biblické kritiky. Není pochyb o tom, že zde věda často překročila své meze a že nasadila pochybné exegetické metody, které někdy připomínaly řeznické zásahy ostrým nožem, který odstraňuje výroky Písma, které nejsou v souladu s představami kultury a poznání určité doby. Bible nebyla vykládána Biblí, jak podtrhovali reformátoři, ale byla interpretována podle toho, co odpovídalo současným myšlenkovým schématům a představám. Zmíněný trend hluboce ovlivnil kázání v církvi. Kázání se stávala přednáškami a kostely a modlitebny se proměňovaly v přednáškové auly. Začalo být opovrhováno zkušenostmi víry a konverze či naplnění Duchem svatým bývaly považovány za nevhodný a nedůstojný subjektivismus. Odborná vědecká práce je samozřejmě třeba, ale teologická učiliště se nesmí uzavírat zápasům a problémům dnešní církve. Je otázkou, nakolik se evropské církve do současnosti osvobodily z paradigmat Atén a Berlína. Všimněme si, jak málo v naší zemi mnozí profesoři a učitelé teologie vstupují do diskusí na stránkách církevních časopisů. Není snad poslání učitele spojeno s posláním pastýře? (Ef 4,11)
Dnešní doba nepřeje pilnému a soustředěnému studiu Božího slova. Povinnosti jsou náročné a konzumní styl života dovede vyplnit všechen zbývající čas. Ve většině sborů českých církví se ke studiu a aplikaci shromažďují jen malé hloučky. Existuje velká disproporce mezi nedělním shromážděním a biblickou hodinou či domácí skupinou. V některých sborech fungují domácí skupiny a určité procento věřících se shromažďuje k pravidelným setkáním po domech. Některé skupiny jsou dobře vedeny a umožňují studium Písma. V mnoha skupinách ale převládá důraz na společné sdílení. Sdílení a skupinová pastorace jsou projevem společenství věřících. Pokud ale skupina zůstane jen u formálního přečtení veršíku a celý čas věnuje sdílení, něco zásadního bylo zanedbáno. Jak budeme učit druhé, aby zachovávali všechno, co Ježíš přikázal, když to neznáme ani my sami? A Kristus se velmi silně přiznal k Bibli své doby, ke Starému zákonu a stal se středem zákona Nového. Jestliže dnes přestaneme růst v poznání Krista, potom zítra nebudeme mít co vyučovat. Důležitá je zvěst, ale nesmí se vytratit ani apoštolské učení. Apoštol Pavel silně podtrhuje, že křesťanské vyučování musí jít až za hranice poznání. Modlí se za křesťany v Efezu (Ef 1,17b-19), aby mohli získat „...ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“ Z textu plyne, že v církvi nestačí jen běžný školní vyučovací proces. Je zapotřebí ještě duch moudrosti a osvícený vnitřní zrak. Osvícení ale těžko přijde, budeme-li zanedbávat vyučování. O své službě v Efezu říká apoštol, že tamním lidem všechno řekl, když je učil ve shromáždění
Dnešní kontext Dnešní doba nás zastihuje v situaci, kdy se evropské církve silně zmenšují a ztrácejí svůj vliv a schopnost oslovit dnešní generace. Je vážnou otázkou, zda krize křesťanství v Evropě není právě způsobena neschopností předat zvěst evangelia a učit zachovávat vše, co nám Kristus zanechal. Mnoho křesťanů zná intelektuálně, více či méně, zvěst evangelia. V Bibli ale není jen evangelijní příběh. V Božím slově stojí evangelium vedle Božích přikázání a Ježíšovy cesty. Evangelium není bez nároku na lidský život. Pozvání k přijetí evangelia o vykoupení není úplné bez pozvání k následování Ježíšovy cesty, která je cestou úzkou. 14 leden 2011
leden 2011.indd 14
28.12.2010 14:28:36
i v rodinách a pokračuje ujištěním, že jim oznámil „celou Boží vůli“ a nic nezamlčel (Sk 20,20 a 27).
KOMENTÁŘ
Biblické vyučování
Biblické hodiny
Vyučování a výchova jsou nepochybně vícerozměrné. Vyučujeme z Písma příběhy, vyznání, poezii, písně, zjevení a povzbuzující i napomínající oddíly. K vyučování potřebují pomoc a osvícení Duchem svatým ti, kteří vyučují i ti, kteří vyučování přijímají. V přemýšlení nad vyučováním v církvi nám může pomoci výsledek experimentů, které byly již před lety provedeny na několika univerzitách. Cílem těchto pokusů bylo zjistit, kolik poselství člověk přijímá slovy a kolik přijímá prostřednictvím neverbálních prostředků. Výsledek byl ohromující. Pouze 40 % obsahu bylo předáváno slovy a 60 % procent bylo předáváno osobností (charakterem) učitele. Potvrdilo se zde to, co už dávno předtím pověděl o křesťanském kázání Phillips Brooks: „Kázání je pravda protékající osobností.“ Mnohé přichází do našeho života myslí, ale jsou věci, které přicházejí srdcem. Mnohé je předáváno prostřednictvím duchovní zkušenosti, která má doprovázet vyučování. Není jedno, kdo určitou věc vysloví. Informovanost a didaktická jasnost vyučování jsou nepochybně důležité, ale nejsou ještě vším. Duch svatý chce ve své svrchované moci použít i osobnost učitele – svědka a jeho duchovní zkušenost, aby dal vyniknout Boží pravdě a osvítil mysl i srdce toho, kdo učení přijímá. Bez obnovy důrazu na toto vícerozměrné vyučování vidím obnovu církve a tím naplnění misijního poslání pesimisticky. Přemýšlejme a modleme se, jak obnovit biblický důraz na vyučování ve sborech, po domech i na veřejnosti. V této věci potřebujeme nové duchovní probuzení.
Biblické hodiny se dříve v katolické církvi nevedly. Bratřím protestantům jsme je záviděli. Za minulého režimu jsme je konali tajně, cokoliv nového bylo zakázáno. Biblické myšlení a vyučování je jiné než řecké. Řecké stojí na definovaných pojmech a definicích. Obtížně se pamatuje. Mnoho biblických textů je spíše poetických, dokáží vystihnout to nejdůležitější pro vztahy a jednání. Věda řekne o vodě H2O, básník vypráví o studánce, ke které chodí laně pít. Ježíš byl dokonalý učitel. Jeho podobenství jsou geniálně vybrané modely toho, co nám chce osvětlit. Většinu školních definic jsem zapomněl. Podobenství porozumí i větší děcko a do smrti si jej bude pamatovat. Ježíš vybíral podobenství ze života, z toho, co každý znal. Podobenství ale potřebuje výklad. V evangeliích máme Ježíšův výklad nejdůležitějších podobenství. Výklad zbylých si máme zrekonstruovat z Ježíšova vyučování v evangeliích. Podobenstvími si Ježíš zároveň vytřídil posluchače. Když podobenství slyšeli profesoři, kteří přišli okouknout „konkurenci“, povýšeně se nafoukli: „Pane kolego, ten vesničan chce mluvit o božím království a vykládá, jak sedlák seje na poli. To není žádná teologie, pojďme na fakultu.“ Když Ježíše slyšeli chlapi z poslední hospody, kteří „rozumí“ všemu, pravili: „Ty vole, Franto, to je nějakej filozof, poď na pivo.“ A byl od nich pokoj. Je ztrátou času vést řeč s lidmi, kteří nehledají. Kdo se neptá, nic se nedozví. Kdo předstírá, že rozumí, neodejde chytřejší, než přišel. Zvídaví přišli: „Rabi, prosím tě, já jsem tomu neporozuměl, mohl bys mně to vysvětlit?“ „A tebe to zajímá?“ „Zajímá.“ „Tak pojď, rád ti to vysvětlím.“ Dobrý učitel dá příležitost každému, i zanedbaným žákům. Pak se ale víc věnuje těm, kteří mají větší zájem. Z takových může něco být, ti mohou posunout společnost dál. „Kdo má, bude mu dáno a dostane přidáno! Kdo nemá, přijde i o to, co zatím měl.“ (Tomu rozumíme. Maminka nese na stůl jídlo. Děcko křičí, dej mně víc. Ne, ne, tady máš základní porci, až ji sníš, ráda ti přidám.“ Vrtá-li se děcko v jídle, maminka mu talíř sebere.) Ježíš mluvil k zástupům, z těch, kteří se ptali, si vytřídil učedníky. Z Dvaasedmdesáti si vybral Dvanáct. Z nich byli nejlepší tři a jeden porozuměl nejvíce. Rozum je velikým darem od Boha. V podobenství o jedné hřivně je možná řeč o rozumu. Máme s ním náležitě a s užitkem hospodařit. Rozumem se lišíme od ostatních živočichů. Zbožní pohané se velice snaží porozumět božstvům a čekají na nějaké osvícení. Nám Bůh vypráví, co pro něj znamenáme a kým pro nás je. Můžeme mu porozumět, informace máme z první ruky („Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.“). Ježíš nikdy nepoužívá „cizí“ (nebeská) slova, ale užívá slova z toho, co známe, s čím máme zkušenost. Vše vysvětluje. Když něco začne, dotáhne to. Nevadí nám, že pokračování výuky je na dalším místě v Bibli (podobně jsou dnes vymyšleny programové učebnice). V životě také některé věci pochopíme, dojdou nám až za čas. Pracuji s mužskými mimo naši farnost. Před čtyřmi lety jsme si řekli, chlapi, máme málo času, ale jsme schopni si vyhradit jednu hodinu týdně na biblickou nedělní vyučovací lekci? Souhlasili. Jestli vydržíme deset let, projdeme pět set lekcí. Za tu dobu bychom už mohli Bohu víc porozumět – nikdo jiný nám nenabídne větší a krásnější poznávání. ■ Václav Vacek, katolický farář v Letohradě
■ Pavel Černý
leden 2011 15
leden 2011.indd 15
28.12.2010 14:28:36
TÉMA
O hľadaní ciest k biblickému štúdiu v žilinskom zbore
Forma sa mení, cieľ ostáva R
eformácia správne postavila Božie slovo do centra liturgie a pozornosti človeka, ktorý chce duchovne žiť. Preto biblické hodiny za dôležité nepovažujem. Biblické vzdelávanie však áno. V našej zborovej praxi sa snažíme všetky formy práce podrobiť kritickej analýze z pohľadu cieľov a celkového zmyslu činnosti. Korešponduje to s obrazom putujúceho ľudu, ktorý neustále „rozbalil a zbalil“ svoje stany na ceste do zeme zasľúbenej. Pod skrutínium zmysluplnosti, relevantnosti, kultúrnej prirodzenosti, intelektuálnej náročnosti, biblickej opodstatnenosti a pod. prinášame nielen liturgickú formu nedeľných bohoslužieb a ostatné zborové štruktúry, ale aj tradičný „pilier“ zborovej praxe CB – biblické hodiny. Na čo sú vlastne biblické hodiny? Ako reálne vyzerajú a čo prinášajú? O čo tam ide a o čo má ísť? Aké sú duchovné potreby spoločenstva a ako ich naplniť? Aké by mali byť a čo spraviť, aby boli? Ako zladiť sociálny, edukačný a spirituálny rozmer vo vyváženej jednote? Organizačné usporiadanie a zmeny v ňom je jedna vec a porozumenie podstaty vecí a múdrosť v tom, ako nastaviť formáty stretnutí je vec druhá. Pokúsim sa naznačiť aspoň niektoré momenty z nášho zápasu o zborom organizované biblické vzdelávanie v Žiline.
Keď záujem je V rokoch 1996-2002 tradičné biblické hodiny začali viditeľne stagnovať. Priemerná účasť 5 ľudí neodpovedala obrazu z nedeľných bohoslužieb, ktorých sa zúčastňovalo 30-50. Boli také stretnutia, na ktoré som prišiel iba sám s manželkou. Niektorí bratia ponúkli jednoročné tematické štúdium doma, v súkromí, ale aj to z rôznych dôvodov ustalo. Analýza príčin ukázala, že v zbore, kde jadro tvoria mladé rodiny, takáto forma biblického štúdia nevyhovuje. Záujem tu bol, forma však nebola vhodná. Preto sme rozdelili zbor na 4 skupiny, ktoré sa stretávali po domoch. Delenie korešpondovalo so sídliskami. Účasť narástla skokom. Viac ako 70% členov
spoločenstva vrátane detí sa zapojilo do domácich skupiniek biblického štúdia.
Keď záujem nie je V zbore sa postupne objavili noví ľudia. Pre nich „biblické stredy“ nehovorili vôbec nič a domáce skupinky v sebe niesli kultúrny element neprijateľnosti. Cirkev nesmie len čakať, až ľudia prejavia záujem o biblické vzdelávanie, ale musí aj iniciovať také kroky, ktoré zdravý záujem prebudia. Preto sme v spoločenstve ponúkli jednoročný kurz „Panoráma spásy“, ktorý bol primárne určený pre ľudí hľadajúcich, resp. tých, ktorí prišli do zboru nedávno. Zatiaľ čo biblické skupinky bežali po sídliskách, Panoráma spásy pod vedením kazateľa prebiehala v zborovom dome a jej formát korešpondoval s reštauráciou. V miestnosti boli stolíky, okolo ktorých sedeli 2-3, podávalo sa občerstvenie a atmosféra mala skôr charakter seminára. Každý účastník dostal poznámky a na konci kurzu tak mal v rukách obsah všetkého, čo sa študovalo. Takmer všetci, ktorí absolvovali tento kurz, po jeho skončení prejavili záujem o biblické vzdelávanie organizované v zbore.
Sila a slabosť skupiniek Na tretí rok sa ukázala nielen sila, ale aj slabosť skupiniek. Sociálny rozmer stretnutí síce naďalej zostával a účastníci boli zaň vďační, ale problém nastal v kvalite biblického vyučovania. Ľudia, ktorým o niečo ide, chcú vedieť čoraz viac a chcú vidieť zmysel vecí. Vtedy je na pleciach vedúceho skupinky rastúci tlak a neustála príprava 4 vedúcich skupiniek sa ukázala byť limitujúcim faktorom. Nastala kríza. Kríza je výborná vec k tomu, aby sme znovu prehodnotili život, priority, formy, princípy... Druhý dôležitý moment súvisel s tým, že zbor sa už stretával v prenajatých priestoroch a budovanie identity spoločenstva sa začalo stávať problémom. Medzitým sa ukázalo, že malé deti v rodinách odrástli natoľko, aby sme opäť prehodnotili spoločné biblické hodiny v stre-
16 leden 2011
leden 2011.indd 16
28.12.2010 14:28:36
Foto archiv autora
du v priestoroch zborového domu. Slúžiaci bratia sa naviac budú môcť dôkladnejšie pripraviť na tému biblického vyučovania. Urobili sme nové rozhodnutie – návrat k biblickým stredám. Priemerná účasť 15 s rozptylom od 10 do 23 potvrdila jeho správnosť.
nie je, tak „štúdium Písma“ skĺzava do zákonníckych debát o teoretických poznatkoch z Písma, ale nie je to nazeranie v bázni do tajomstiev Božieho kráľovstva v kontexte komunity svätých, ktoré mení život.
Ostrý tréning
K biblickému štúdiu sa schádzajú zvyčajne ľudia na rôznej úrovni duchovného poznania a s rôznymi vnútornými potrebami. Tí biblicky náročnejší by nedbali, aby štúdium bolo náročné, akoby prednášal sám David Jackmann. Avšak Písmo vraví – Blahoslavení, ktorí rozmýšľajú o zákone Hospodinovom. Naše rozmýšľanie bude primerané nášmu poznaniu a to je rôzne. Preto sa musíme učiť jeden druhého znášať. Empaticky vnímať svet toho druhého. Aj to je dôležitá súčasť biblického vzdelávania! Rast v láske k bratovi a sestre je rastom v láske k Bohu. Naviac len tam, kde sa navzájom dobre poznáme, je možné aj účinne duchovne človeka viesť. Ponor do Písma však zostáva základom stretnutí, ktoré majú mať cieľ biblického vzdelávania. Nenahradí ho žiadne zdieľanie, ani spevy, ani modlitby. Viera je totiž skrze počutie a počutie je skrze slovo Božie. Náš zbor rastie a väčšina prichádza z rodinne disfunkčného prostredia. Zbor sa stáva jedinečnou komunitou o.i. k získaniu potrebných sociálnych zručností. To je tiež súčasťou biblického vzdelávania. Veď ono má pomáhať žiť. Boh nám daroval život večný. A životu časnému sa musíme učiť. Apropo – opäť sme urobili nové rozhodnutie. Biblické hodiny sme presunuli do prenajatého priestoru. Z bývalej krčmy sa stal Klub Escape. Názov nenaznačuje únik z reality, ale z chaosu do Božieho poriadku.
Domnievam sa, že služba slovom na biblickej hodine je v istom zmysle náročnejšia, ako nedeľné kázanie. Prečo? Pretože našou snahou je biblické štúdium robiť interaktívne, pričom sa očakáva intenzívna diskusia premosťujúca posolstvo Písma s praktickým životom, poznaním a skúsenosťou človeka. Biblické vzdelávanie by preto nemalo mať formát nedeľných bohoslužieb (čo žiaľ zvyčajne po zboroch býva), ale skôr sa blížiť k hebrejskej praxi vyučovania v ješive, kde sa dá reagovať na skutočné a aktuálne potreby, ako ich prináša život. Na takomto stretnutí sa zvyčajne „vynárajú“ obdarovaní bratia v učení a mali by aj dostať priestor k vedeniu stretnutia. O to sa usilujeme. Najlepší tréning je ostrý. Momentálne v našom zbore slúžia 10 bratia. Dôležitou podmienkou je, aby sa stretnutí zúčastňoval, aj keď práve nemá službu slovom. Totiž brat, ktorý príde do „kotla“, čelí otázkam, námietkam, komentárom ostatných, ktoré môže dobre zužitkovať. Prítomnosť kazateľa je vítaná, najmä ak má obdarenie vstúpiť do diskusie s biblickým ponorom pastoračne zameraným. V tej chvíli sa stáva učiteľom ostatných služobníkov, pretože ho môžu vidieť „naostro“ v akcii, ako rieši kontroverziu, nečakaný problém, teologickú otázku, či jasnejšie formuluje učenie Písma. To všetko sa dá len v atmosfére dôvery, otvorenosti a vzájomného prijatia. Ak toto
Budovanie komunity
■ Tibor Máhrik, kazateľ Zboru CB v Žiline
Ročný kurz Panoráma spásy, ktorý prebiehal pod vedením kazateľa Tibora Máhrika v zborovom dome, formát korešpondoval s reštauráciou.
leden 2011 17
leden 2011.indd 17
28.12.2010 14:28:36
TÉMA nabídka prO Všechny sbOry církVe bratrské
čtěte bibli, tam to všechno je a
si jste poznali, že jsem si nadpis vypůjčil z jedné Werichovy písničky, ve které se mu podařilo vtipně převyprávět starozákonní příběh Davida a Goliáše. Krásně tak vystihl bohatství Bible, ve které nacházíme nejen paralely k našemu životu, ale také nadějné vyhlídky. Skutečnost je ovšem taková, že si málokdo vzal páně Werichovu radu k srdci. Celková biblická povědomost české populace je, mírně řečeno, velmi chabá. To by tak ani nevadilo, kdybychom si alespoň my křesťané udrželi solidní biblické znalosti. Na nedávné konferenci v Kapském Městě, na níž byli zástupci ze 198 zemí světa, se mluvilo mimo jiné o „biblické chudobě“. Účastníci se zabývali tím, co mohou křesťané udělat pro to, aby měl každý člověk na naší planetě přístup k Bibli. Ukázalo se, že nejde jen o místa, kde lidé nemají Bibli v rodném jazyce. Biblickou chudobou jsou postiženy i takové země, kde mají k dispozici dokonce několik různých překladů, mezi kterými si člověk může vybrat. Přesto je i tady znalost Bible mizivá. Zkrátka Bible se nečte. Není divu, že se blahodárný vliv Božího slova nepromítá do života jednotlivců, a tím ani do společnosti. Říká se, že ze všeho, co si přes den člověk přečte nebo slyší, si na čas zapamatuje méně než 5%. Navíc to, co mu uvízne v paměti, jsou mnohdy věci nepodstatné a někdy dokonce, troufám si říct, blbosti. O to víc je třeba zaplňovat volnou kapacitu mozku solidními informacemi. A těmi jsou biblické stránky doslova nabity. Potěšující je skutečnost, že v tomto roce se stane Bible nejprodávanější knihou v naší zemi. Dosud se jí prodalo v nejrůznějších překla-
dech a vydáních neskutečných 120 tisíc! Že by se blýskalo na lepší časy? Neradostnou skutečností je fakt, že „biblická chudoba“ se týká také Církve bratrské. Někteří s ní přijdou do kontaktu jen při nedělním shromáždění. Pokud je to s naším vztahem k Bibli tak neslavné, vkrádají se otázky: V jakých oblastech života je obnova biblických znalostí nejpotřebnější? Co je možné udělat pro to, aby se vliv Bible ještě více promítnul do života jednotlivců, rodin, sborů, potažmo do celé společnosti? Odpovědi se budou asi různit, ovšem budou mít jedno společné, a totiž základní předpoklad a východisko pro eventuelní změnu – začít Bibli pravidelně číst a nechat se jí inspirovat. Někdy je ale těžké přimět se ke čtení Bible. Často s nadšením začneme s pravidelnou četbou, časem ale nadšení opadá a končí to u Hesel nebo několika veršíků. Člověk proto potřebuje občas nějaký nový impuls, který by jej motivoval k této bohulibé činnosti. Existuje řada návodů, jak číst Bibli efektivně a s porozuměním. Dokonce se každoročně pořádá olympiáda v biblických znalostech. Často je ale překážkou představa, že se soutěže účastní jen trénovaní přeborníci, a proto našinec nemá odvahu měřit své „síly“ se zdatnými soupeři. Nebude tedy na škodu hledat další alternativy. Na stránkách tohoto čísla najdete několik možností, jak najít nový motiv k četbě Knihy knih. Jedná se o akci „40 dní s Biblí“, kterou si rozhodně nenechte ujít. Nejde totiž jen o osobní čtení, najdete zde inspiraci pro svou rodinu i sbor.
■ daniel FaJFr, předseda rady cb
1 leden 2011
leden 2011.indd 18
28.12.2010 14:28:37
akce
40 dní s Biblí
Rada Církve bratrské se na základě zprávy bratra předsedy pro výroční Konferenci v Náchodě zabývá tématem biblického smýšlení. Zveme tímto všechny členy a přátele Církve bratrské k rozhodnutí domácího čtení Bible, což v minulosti patřilo k automatickým základům naší osobní zbožnosti. V současné době zaznamenáváme, že někteří naši členové přicházejí ke kontaktu s Písmem pouze v rámci nedělního shromáždění. Postrádají základní biblické znalosti, natož aby na nich mohli stavět, nebo se podle nich ve svém životě zásadně orientovat. I naše společné Vyznání víry nám připomíná, že „Písmo svaté jako Boží slovo je jediným měřítkem a autoritou naší víry a našeho života (2Tm 3,16; 2Pt 1,21)“, proto se k němu trvale vracíme. Rádi bychom jednotlivce, rodiny i celé sbory pozvali, aby se připojili k celocírkevní akci s názvem 40 dní s Biblí, která bude zahájena ve středu 16. března 2011 a potrvá celých 40 dní až do velikonoční neděle. Budeme velmi rádi, pokud se osobně připojíte konkrétním osobním rozhodnutím čtení vybrané části Písma. Současně s vydáním tohoto čísla Brány rozesíláme na všechny sbory připravené materiály, které by jednotlivcům mohly posloužit v případě jejich rozhodnutí čtyřicetidenního čtení Bible. Někdo se rozhodne, že v této předvelikonoční době přečte část Bible, kterou si vybere sám, další si k četbě opatří jeden z nových českých překladů, jiný použije níže nabídnuté materiály. Variant je mnoho a jistě i staršovstva na základě této celocírevní výzvy navrhnou další možnosti osobního čtení Bible podle potřeb místního sboru, případně celou tuto akci nějak zajímavě rozvinou. Ze strany Rady jsme proto připravili alespoň tyto základní materiály, které jsou k dispozici u jednotlivých kazatelů, nebo případně na webových stránkách www.cb.cz. Nabídka pro jednotlivce (rozeslané v elektronické podobě s vytištěním na sborech): • Rozpis osobního čtení: Nový zákon za 40 dní • Rozpis osobního čtení: Lukášovo evangelium za 40 dní • Rozpis osobního čtení: Být křesťanem (rozpis čtení tématicky řazených textů na 40 dní) Tištěné materiály pouze k objednání: • Brožura ke společnému čtení Bible rodin s dětmi podle knihy Skutků (připravil Dětský odbor; 40 dílků, cca 40,- Kč) • Brožura „Malá dogmatika pro děti“ aneb co by děti měly vědět o Bohu (připravil kaz. Stanislav Heczko, cca 40,- Kč), drobné lekce možno využít k domácím pobožnostem s dětmi dorostového věku. • Kniha „Tunelovaný Ježíš“ (připravil kaz. Petr Grulich; 137 stran; 150,- Kč). Kniha postupně prochází 9 psychologických typů osobnosti, popisuje jejich základní charakteristiky a snaží se ukázat, jak přirozený lidský temperament ovlivňuje schopnost přijímat duchovní pravdy při čtení Bible. Cílem této knihy je subjektivní jednostrané tendence rozpoznat a následně překonat. Objednávky tištěných materiálů do konce ledna 2011 prostřednictvím kazatele sboru nebo webových stránek www.cb.cz. Nabídka pro skupinky a biblické hodiny (rozesláno e-mailem s vytištěním na sborech): • Jakubova epištola (připravil kaz. David Beňa; 8 lekcí) • Studium Bible ve skupinkách: Podrobnosti na http://www.cbsi.name
■ petr Grulich
leden 2011 1
leden 2011.indd 19
28.12.2010 14:28:39
ZÁPISNÍK
Martin Vávra 48 let, člen Sboru Církve bratrské v Trutnově, je ženatý a má dvě dcery ve věku 12 a 17 let. Pracuje jako vedoucí strategického nákupu a logistiky v ZPA Smart Energy a.s.
Bible v rudých deskách Bible v rudých deskách
zase Čína. Po kolikáté už? Už to tady začínám znát. Letiště, dálnice, hotely. Ne tak docela. Při každé cestě jedu tu pár set kilometrů po nové dálnici, tam po novém mostě přes zátoku, onde má letiště druhou odbavovací halu a příště, příště se nebudu trmácet a pojedu vlakem, to už bude postavená železnice, co začali stavět loni. Hledám dodavatele pro náš podnik. Potkávám spoustu lidí, s některými se dokonce domluvím. To jsou většinou ti, co mi chtějí něco prodat. Jiní mi obřadně uvaří čaj, povečeří se mnou v drahé restauraci, snaží se mě opít. To jsou jejich šéfové. Moc příležitostí narušit protokol a zmizet kdesi v temnotách k obyčejným čínským lidem není. A kdyby, tak zase ta řeč… Člověk se u nás o Číně, zemi středu, dozví všelicos. Realita ovšem překoná jakékoliv představy. Třeba o tom, jak zde žijí křesťané. Čekal jsem, že to bude jako u nás před třiceti lety – nikdo o křesťanství nemluví, nepatří se to. Kristus je pro chudáky a staré babky. A všechno pod kontrolou. Důslednou. Stejně jako internetová cenzura a kontrola pohybu vozidel v prostoru. Skutečnost je překvapivá. Yueqinq. Průmyslové město na úzkém pásu rovné země mezi Východočínským mořem a horami. Určitě nemá ani půl milionu obyvatel, vlak tady totiž nestaví. Přijíždím večer. Na první pohled je to město stejné, jako stovky dalších mezi Kantonem a Šanghají. Ale něco tady nehraje. Proti temnému nebi svítí obrovské karmínové kříže. Nevypadá to na podzemní církev. Kostely jsou obrovské. Ráno vyrážím za prací.
HledámMarvinem dodavatele pro podnik. Potkávám spoustu lidí, s některými se S přítelem se náš zdravíme s mladičkým domluvím. To jsou většinou ti, co mi chtějí něco švýcarské prodat. Jiní mi obřadně uvaří čaj, p kyprým podnikatelem. Perfektní oblek, mnou v drahé restauraci, snaţí se mě opít. To jsou jejich šéfové. hodinky, nové AUDI A6. Anglicky se umí jenom Moc příleţitostí narušit protokol a zmizet kdesi v temnotách smát. Jedeme do továrny. Uličky se zužují, skoro k obyčejným čínsk není. A kdyby, tak zase ta řeč… na všech domech zajímavé sgrafitti – znamení kříČlověk se u nás o Číně, zemi středu, dozví všelicos. Realita ovšem překoná že na dveřích nebo vedle nich. Stojíme před fabpředstavy. Třeba o tom, jak zde ţijí křesťané. Čekal jsem, ţe to bude jako u nás p – tak padesát lidí, naKristus místní lety – nikdo oričkou křesťanství nemluví, nepatří se to. je pro chudáky a staré všechno pod kontrolou. StejněČisto, jako internetová cenzura a kontrola pohy poměryDůslednou. fakt malá. pořádek. v prostoru. Vlevo od vstupních dveří kříž a pod Skutečnost ním je překvapivá. město na úzkém pásu rovné z nějaký Yueqinq. rozpis –Průmyslové že by bohoslužVýchodočínským mořem a horami. Určitě nemá ani půl milionu obyvatel, vlak by? To už si majitel firmy všiml, že nestaví. Přijíţdím večer. Na první pohled je to město stejné, jako stovky dal mě vývěska hned radostně Kantonem a Šanghají. Ale něcozaujala, tady nehraje. Proti temnému nebi svítí obrovské k kříţe. Nevypadá to na do podzemní církev.znamení Kostely jsou obrovské. Ráno vyráţím udělal vzduchu kříže S přítelem Marvinem se zdravíme s mladičkým kyprýmdopodnikatelem. Perfek a významně se usmál. Jdeme švýcarské hodinky, nové AUDI A6. Anglicky se umí jenom smát. Jedeme do továrn kanceláře, prostřednictvím se zuţují, skoro na všech domech zajímavé sgrafitti – Marznamení kříţe na dveřích n vedeme ty na seznamonich. Stojíme vina před fabričkou – taktakové padesát lidí, místní poměry fakt malá. Čisto Vlevo od vstupních a pod nímse nějaký rozpissměje – ţe by bohosluţby? To uţ vací dveří řeči.kříţ Z vitríny na nás firmy všiml, ţe mě vývěska zaujala, hned radostně udělal do vzduchu znamen rudá knížka. Při bližším zkoumávýznamně se usmál. Jdeme do kanceláře, prostřednictvím Marvina vedeme ní vidím zlatý křížPři bliţším zkoumání seznamovací řeči. Z vitríny na se nadeskách nás směje rudá kníţka. (vyslov„sin„sin jüe šu“) – tedy Nový deskách zlatý a kříţ nápis: a nápis: 新约全书 (vyslov jüe čchüan vida, nejspíš nejdůleţitější podnikatelská literatura v tomhle čchüan šu“) – tedy Nový zákon. Nokousku Číny. Škoda, s panem majitelem moc nerozuměli, jistě bychom si dlouho povídali o Boţí milos vida, nejspíš nejdůležitější podnilásce, o víře a naději. Moţná bychom mluvili o tom, proč jsou lidi v tomhle kraji katelská v tomhle nejbohatší z celé Číny a jakliteratura to všechno souvisí. Moţnákousi o tom, ţe ve vzdálených Č hledal rozpis bohosluţeb firemní že nástěnce Ţe by u ředitele naší firmy a – ku Číny.naŠkoda, jsmemarně. si s panem – ani u mě v kanceláři Bibli nenašel. bychom si spolu o spoustě věcí ze ţiv majitelem moc nerozuměli, jistěPovídali bychom si dlouho společenství, o našem vztahu ke státu a moci a vůbec… Jenţe jsme si nerozuměli a povídali o Boží milosti, pravdě, lásce, o víře nevím, jak to v té Číně s tím křesťanstvím vlastně je. a naději. Možná bychom mluvili o tom, proč jsou lidi Martin Vávra v tomhle kraji v průměru nejbohatší z celé Číny a jak to všechno souvisí. Možná i o tom, že ve vzdálených Čechách by hledal rozpis bohoslužeb na firemní nástěnce marně. Že by u ředitele naší firmy a – stydím se – ani u mě v kanceláři Bibli nenašel. Povídali bychom si spolu o spoustě věcí ze života našich společenství, o našem vztahu ke státu a moci a vůbec… Jenže jsme si nerozuměli a tak pořád nevím, jak to v té Číně s tím křesťanstvím vlastně je. Foto autor
A
A zase Čína. Po kolikáté uţ? Uţ to tady začínám znát. Letiště, dálnice, hotel docela. Při kaţdé cestě jedu tu pár set kilometrů po nové dálnici, tam po novém m zátoku, onde má letiště druhou odbavovací halu a příště, příště se nebudu trmáce vlakem, to uţ bude postavená ţeleznice, co začali stavět vloni.
■ Martin Vávra
20 leden 2011
leden 2011.indd 20
28.12.2010 14:28:39
Těšínský seniorát
Bulletin Rady Církve bratrské vychází jako příloha časopisu Brána
ThDr. Tadeáš Firla
Narozen 8. 8. 1955, obrácení, křest a přijetí do sboru prožil v roce 1969 v Horní Suché. S manželkou Janinou jsou spolu 30 let a mají čtyři dospělé děti a jednu vnučku. Pracoval jako provozní elektromontér (16 let). Kazatel v Horní Suché (1989 - 1999) a v Českém Těšíně (1999 – doposud). Senior (od 2006 zvolen na další 2 roky). Nyní administrátor v Horní Suché. Člen RCB (6 let, nyní od 2010). Člen SO a Rady ETS. Vystudoval OU Ostrava (1970 - 1973). Biblický seminář (1977 - 1979). Kurzy BEE (1989 - 2001). Gymnázium (1996) a teologická studia na KETM UMB v Banské Bystrici, završena na HTF UK v Praze rigorózní zkouškou v roce 2008.
T
ěšínský seniorát je společenstvím pěti velkých sborů CB a dvou nových stanic (Český Těšín, Horní Suchá, Hrádek, Třinec - Líštná, Třinec - Lyžbice a stanice Karviná a Třinec-Sosna). Členové s dětmi a přátelé čítají kolem 1000 osob. Navzdory různým rozdělením a nepokojům v minulosti, naše sbory žijí a rozvíjejí se. Těšínsko je dnes oázou jednoty, spolupráce, modlitebního zápasu, misijního úsilí mezi sbory CB i dalšími denominacemi. Píšeme to s radostí, v pokoře a s vědomím Boží nezasloužené milosti. Dnes to již není jazyk, který nás spojuje. Je to stále silný pocit sounáležitosti, který zároveň vytváří ovzduší svobody. Můžeme být sami sebou, přesto se navzájem respektovat a doplňovat. Jednou ze zvláštností našeho seniorátu je skutečnost, že v průběhu celé existence našich sborů byli jejich správci jen bratři původem z tohoto regionu (až na dvě výjimky). Mnozí další odešli sloužit jinam. Naše pravidelné společné aktivity jsou ročnice, společné mládeže, výměna služeb kazatelů, konference, seniorát, regionální staršovstva. Jako kazatelé a vikáři se scházíme 5 - 6 krát v roce ke studiu Písma, sdílení, modlitbám. Prožíváme to, že se máme rádi, je nám spolu dobře. Ceníme si našeho rozdílu v bohoslužebné praxi vůči jiným seniorátům a ponechané svobody v rámci Řádu CB (vysluhování svátosti, příprava služebníků, specifické „pneumatologické důrazy“). Regionální ST se setkává 2 – 3 krát ročně. Studujeme biblická témata (výchova nových pracovníků, Kristova vize budování církve podle Jan. 17, principy vůdcovství). Často se sdílíme se svými problémy a modlíme se za naše potřeby. Společně rozhodujeme o záležitostech seniorátu vůči RCB. Seniorát s regionálním ST volí svého seniora každé 2 roky a 2 kandidáty pro volbu do RCB. ■
leden 2011.indd 1
1/2011
28.12.2010 14:28:39
• Počátkem prosince proběhlo jednání s ministrem kultury, kde zástupci církví byli seznámeni s dalším postupem ve věci vyplácení mezd duchovním. Zásadní věcí je skutečnost, že od 1. 1. 2011 dochází ze strany státu k zafixování objemu vyplácených peněžních prostředků církvím na celé čtyři roky (až do roku 2014) a to podle současného stavu duchovních. To reálně znamená, že pokud chceme jednoho nového kazatele či vikáře přijmout, musíme úvazek jiného ukončit, nebo jej zaplatit sami. Celá záležitost v sobě prozatím nese mnoho neznámých, pokud však bude nutné, Rada ve spolupráci s hospodáři jednotlivých sborů připraví pro nadcházející Konferenci návrh opatření, jak nově vzniklou situaci řešit. V současné době je konána revize některých pracovních úvazků Rady.
Z jednání RCB v Praze, prosinec 2010 • Rada předává Komisi pro Ústavu a Řád několik návrhů úprav základních dokumentů církve, které bude projednávat Společná konference. Nejdiskutovanějším tématem je návrh na možné vytvoření „oblastí“ (dříve seniorátů). Novela předpokládá, že do oblasti sbor vstoupí rozhodnutím členského shromáždění a zároveň mj. vymezuje základní komunikaci mezi členskými shromážděními, staršovstvy a seniory prostřednictvím sdílení výročních zpráv o duchovním stavu sborů a zpráv o práci a potřebách oblasti. Oblast by vznikla pouze tam, kde o to budou mít jednotlivé sbory skutečný zájem. Předkládaný návrh s sebou nepřináší žádné změny v dosavadním principu kongregačně presbyterního zřízení CB, neoslabuje ani postavení či suverenitu místních sborů, kterým zůstávají všechny kompetence jako doposud. Novela však obsahuje několik změn, které vyžadují přirozený vývoj církve a nárůst počtu sborů CB. Jde především o posílení pastorační péče. Další návrhy se týkají specifikace práce neordinovaných vikářů, udělování výjimek k možnosti vysluhovat svátosti, možnost prodloužení maximální doby, kdy může kazatel působit na jednom sboru s úpravou periody hlasování o jeho setrvání, pravidel pro práci revizorů a účelových zařízení. Ze strany Studijního odboru Rada přijala náměty na úpra-
leden 2011.indd 2
Sbor Církve bratrské v České Třebové N
ěkde jsem četl, že 90% české populace zná Českou Třebovou jako město železnice. A je pravdou, že vlaky, koleje a pražce k tomuto městu neodmyslitelně patří. Ale i když zde je, co se rozlohy týče, největší nádraží v republice, sviští tu vlaky všech tvarů, nákladů a účelů, není vše jen o dráze. Českotřebovský sbor působí v oblasti podorlicka a v jižní části Orlických hor – od Kunvaldu po Lanškroun a od hranic s Polskem téměř až k Litomyšli. Je to oblast kopcovitá a mnohotvárná. Kraj se slavnou bratrskou historií. Kunvald, Žamberk, Ústí nad Orlicí a další místa jsou pevně spjata se starou Jednotou bratrskou, s její tichou a poctivou zbožností a s jejím úsilím o svatý charakter křesťanů i církve. I českotřebovský sbor má svou bohatou historii a my dnes máme na co navazovat. Jaký tedy je dnes českotřebovský sbor Církve bratrské? Významnou charakteristikou je jeho „diaspora“. Jsme rozptýleni v řadě větších, či menších obcí a navíc jsme z několika křesťanských „tradic“. Proto v současnosti považujeme za důležité, abychom byli více spolu, budovali vztahy a otevřené společenství. Chceme být sborem, který se bude vyznačovat třemi „O“: Otevřenými srdci, otevřenými vztahy a otevřenými domy.
Sbor tvoří z velké části mladé rodiny s malými dětmi, což je skvělá současnost a příslib do budoucnosti. Nedělní Bohoslužby jsou tím časem, kdy se sejde sbor a může být spolu. Proto také po skončení ještě chvíli rádi zůstáváme a při kávě či čaji ještě hovoříme… Je naší velikou radostí, že ve vedení chval se střídají hned tři hudební skupinky, každá s trochu jiným stylem. Je to velmi obohacující. Protože ve sboru je řada mladých rodin, nechybí tam ani malé děti. Letos jsme poprvé otevřeli dvě oddělení nedělní besídky – pro
28.12.2010 14:28:40
mladší a starší děti. Jsem velmi vděčný, že máme dostatečně silný tým vedoucích, kteří se o děti ve sboru velice pěkně starají. V poslední době se podařilo posílit práci s mladými ve sboru. Zhruba půlroční krizi ve vedení dorostu se díky Bohu podařilo překonat a dnes dorostencům slouží tým ochotných a obětavých vedoucích. I skupina děcek se stabilizovala a jsou spolu rádi. Jsem moc rád i za to, že na schůzky dorostu začaly pravidelně chodit i některé děti našich nevěřících přátel. Tým dorostu také připravil několik vydařených akcí. Jednou z nich byl „Legoprojekt“, stavění legového městečka s evangeliem, kam se dali pozvat i někteří z těch, kteří doposud neměli s církví nic společného. Vydařenou akcí byla také dvoudenní drakiáda s přespáním ve sborovém domě. Dorostenci se sešli ve volný čtvrtek a společně pracovali na výrobě papírového draka a druhý den je společně pouštěli. A přálo i počasí… Mládež se schází ke svým pravidelným schůzkám v páteční podvečer. Mimo toho, že se každým rokem významně podílejí na vedení English campu pro mládež, je radost sledovat, jak rostou do zralosti v Kristu, jak se učí zodpovědným službám a jak hledají cesty k nevěřícím. Rozhodli se, že budou pravidelně pomáhat sestře Janě Severýnové, která se dlouhodobě obětavě věnuje řadě mladým z Mladkova – vesnice, kde má sbor kazatelskou stanici. Těším se, jaké tato spolupráce přinese ovoce. Už delší dobu v rámci našeho sboru probíhá kontaktní misijní program Mellon – oslovuje zejména fanoušky J. R. R. Tolkiena, C. S. Lewise a „fantazy“ žánru vůbec. Zpočátku v rámci těchto programů probíhaly „filmové čajovny“ s následnou diskusí o shlédnutém filmu. Poslední dobou řada těchto mladých lidí ale začíná hladovět po evangeliu a tak místo filmu spolu čtou Bibli! V sobotu 20. listopadu jsme všichni pracovníci s mladou generací (vedoucí besídky, dorostu a mládeže) vyjeli na naši stanici v Mladkově, kam jsme pozvali bratra kazatele Radomíra Kalenského z CB Pardubice, který měl dopoledne zajímavý seminář o zrání křesťana. Odpoledne jsme pak společně hledali odpovědi na některé koncepční i aktuální otázky ve vedení mladé generace ve sboru. Výborný oběd pak celý program jen podtrhl. Začátkem září jsme pořádali „Zababův duatlon“, sportovní běžecko-cyklistický závod. Probíhal ve dvou skupinách – děti a dospělí. S radostí jsme přivítali i některé hosty – sportovní nadšence, kteří do našeho sboru (zatím ) nechodí. Další kapitolou sboru je Naděje. Náš sbor stál před patnácti lety u zrodu českotřebovské pobočky občanského sdružení Naděje. „Naše“ pobočka se věnuje práci mezi sociálně slabými a hůře přizpůsobitelnými spoluobčany. Tato služba má mnohá specifika, protože se jedná o dosti problematickou skupinu lidí, kde převládají Romové. Řadu let se pracovníci Naděje modlili za větší možnost nesení evangelia těmto lidem, zatímco realita zákonů a plnění různých standardů je nutila stále více a více opouštět sociálně-duchovní práci a soustřeďovat se na pouhou správu bytového domu. Situace se ale radikálně změnila letos v létě, kdy město zrekonstruovalo bývalou kotelnu v bezprostřední blízkosti domu Naděje, kde mohl vzniknout Nízkoprahový klub. A tak dnes stojí náš sbor
leden 2011.indd 3
vy ohledně církevních sňatků a navázání hlasovacích práv kazatelů na instalaci (nikoliv na ordinaci jako doposud), možnosti ztráty (příp. obnovy) způsobilosti k ordinované službě kazatele. Zvažuje se i možnost, zda do pravidel systemizace úvazků na sborech by se měly započítávat i úvazky vikářů v prvních dvou max. třech letech vikariátu, neboť současné podmínky na mnoha místech Radě neumožňují umístit vikáře ke zkušenému kazateli, který by jej pastýřsky doprovázel. Staršovstvům budou shromážděné návrhy zaslány po projednání v Komisi pro Ústavu a Řád.
• Do vikariátu byl po rozhovoru přijat
br. Antonín Motošický (sbor Praha 9, Černý Most), prozatím bez pracovního úvazku, o jeho dalším zařazení se rozhodne později. Další rozhovor proběhl s pastoračním asistentem Jakubem Formánkem (diakonská a pastýřská služba v Bethesdě) a Rada odsouhlasila jeho diakonskou ordinaci. Do vikariátu byl zařazen i br. Martin Běle, dosavadní kazatel sboru Elim Písek, který v současné době prochází procesem připojení k Církvi bratrské. Vikariátní cvičení bude také absolvovat bratr Petr Tuček, který v současné době přebírá po Davidu Novákovi vedení Odboru mládeže. Br. Petr Tuček bude zároveň navržen Konferenci jako celocírkevní pracovník.
Z jednání RCB v Praze, prosinec 2010 • Rada byla informována o práci Dětského odboru. Předseda odboru br. kaz. Roman Neumann (Horní Krupá) pracuje se svým týmem s mimořádným nasazením, nejvýraznějšími výstupy jsou pořádání pravidelných konferencí pro pracovníky s dětmi a Legoprojekt, zvažuje se pořádání dětské konference. Podrobnosti jsou na nových webových stránkách www. cb.cz/deti, které mají poměrně velkou návštěvnost. Prostřednictvím Legoprojektu se zhruba za 6 měsíců podařilo již na 26 místech kontaktovat téměř 1100 dětí, z nichž 500 bylo v Církvi bratrské vůbec poprvé. Na následnou nedělní bohoslužbu přišlo dalších 200 dospělých, kteří byli v naší církvi rovněž poprvé. Radujeme se z nových příležitostí služby, zároveň zvažujeme možnosti jejího rozvíjení, příp. personální vyztužení práce Dětského odboru.
28.12.2010 14:28:40
• Rada upravila dosavadní statut Dia-
konie CB, aby lépe vyhovoval současným legislativním nárokům a potřebám církve, dále bylo zahájeno jednání o případné transformaci Léčebného a rehabilitačního střediska ve Chvalech (doposud účelové zařízení církve) pod nově vznikající o.p.s.
• Kazatel Jan Drahokoupil se přestě-
hoval k další službě kazatele a správce sboru do Kolína, jeho nástupcem v Ostravě bude kazatel Daniel Jurčo (doposud v Prešově). Od začátku ledna zahajuje na 0,5 úvazku službu kazatele Pavel Lukáš v Prostějově (doposud Brno-Betanie), seniorem východočeské oblasti byl zvolen br. kaz. Rostislav Staněk, na Těšínsku byl potvrzen br. kaz. Tadeáš Firla, v Bystrém byl hlasováním v desátém roce služby potvrzen br. kaz. Roman Toušek, v Benátkách nad Jizerou byl za kazatele a správce sboru zvolen br. kaz. Stanislav Stebel, br. Štěpán Vašíček (vikář) byl po rozhovoru se staršovstvem sboru Radou převeden do kategorie „neordinovaný vikář“.
• Předsedou Rady Evangelikálního
teologického semináře byl radou ETS zvolen br. kaz. Pavel Plchot (Praha 1Soukenická).
• Konference CB uložila Radě ve spolu-
práci se sbory zpracovat analýzu naléhavých potřeb církve a předložit ji s návrhy na organizační nebo strukturální změny potřebné k jejich naplňování k dalšímu projednání. Rada po zpracování konstatuje, že se do tohoto úkolu zapojil jen nepatrný počet sborů CB, což nepřímo signalizuje, že zpracování naléhavých potřeb církve patrně není naléhavou potřebou církve.
a my všichni před výzvou – jak využijeme tuto skvělou příležitost nabídnout těmto lidem svůj čas, své přátelství a – evangelium? Služba Naděje v České Třebové je nejen specifická, ale velmi náročná. Také proto v současné době procházíme různými zápasy o směřování a personální obsazení pobočky, aby mohla dobře a úspěšně sloužit potřebným. Před časem jsme si uvědomili, že v oblasti, kde působí náš sbor, žije jen ve městech cca 60.000 obyvatel. To je dost vysoké číslo. Jen zlomek z nich patří Pánu Ježíši. A tak prožíváme, že stále platí Kristova slova, že žeň je mnohá, ale dělníků zoufale málo. Kéž by Pán Bůh dal lidem v našem okolí hlad po evangeliu – po něčem, co je přesahuje, co je pevné, stále a pravdivé… a kéž by vypudil nové dělníky na svou žeň – těmto hladovějícím a žíznivým přinést zvěst o Pánu Ježíši Kristu! Také prožíváme řadu oblastí, kde bojujeme. Například hledáme v Ústí nad Orlicí nějaké vhodné a finančně dostupné zázemí pro naše setkávání – pro skupinky, Biblické hodiny, nedělní Bohoslužby. Stávající pronajaté prostory nevyhovují a zatím se nám nedaří nějaký vhodný podnájem sehnat. Dále připravujeme rekonstrukci sborového domu, která začne, dá-li Pán, příští rok. Začneme výměnou kotlů, pak bude následovat zlepšení tepelné izolace domu a další kroky budou následovat. Máme v plánu rozšířit počet kluboven a dalších prostor a dát je sboru k dispozici. Toužíme připravit pro příslušníky našeho sboru, ale i pro naše hosty příjemné prostředí, ze kterého by bylo patrné, že si příchozích vážíme, těšíme se na ně a máme je rádi. A také – vzhledem k naší strategické poloze železničního uzlu – rádi bychom připravili důstojné, pohodlné a sympatické zázemí i pro vás, bratry a sestry z jiných sborů, kteří byste chtěli třeba v našem sboru uspořádat seminář, vyučování, konferenci či nějaký jiný typ setkání. Všichni jste ale již teď srdečně vítáni!
■ Tomáš pospíchal, kazatel CB v České Třebové
Připravil Petr Grulich, tajemník RCB
leden 2011.indd 4
28.12.2010 14:28:40
STALO SE
Restituce v Rusku
Ruská Státní duma 19. 11. 2010 schválila dlouho připravovaný zákon o restituci nemovitého majetku církvím, z nějž nejvíce získá církev pravoslavná. Pro zákon hlasovalo 345 poslanců dolní parlamentní komory, proti bylo 42, hlavně z řad komunistické strany. Zákon musí ještě podepsat prezident Dmitrij Medveděv. Podle zákona dostane církev zpět na 11.000 objektů, mezi nimi kláštery, školy a také tisícovky památek celonárodního významu. Dílčí vracení církevního majetku zabaveného bolševiky začalo už na počátku 90. let, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin podepsal dekret o předání některých církevních objektů. V současnosti má pravoslavná církev v Rusku 234 mužských a 244 ženských klášterů, na 16.000 farností s chrámy a skoro 5000 církevních škol.
Tři veteráni misie
Tři veteráni světové evangelizace oslavili v listopadu 60 let existence evangelizační společnosti Billy Grahama (BGEA). Dvaadevadesátiletý Billy Graham, jeho bývalý hudební ředitel Cliff Barrows (87) a zpěvák George Beverly Shea (101) na slavnostním večeru v Charlotte (stát Severní Karolína) sdíleli vzpomínky na uplynulé roky služby. Billy Graham řekl, že zvláště rád vzpomíná na evangelizační kampaň na Times Square v New Yorku v roce 1957. Policie tehdy musela kvůli návalu posluchačů zatarasit přístupové ulice. Čest za vše vykonané však náleží pouze Kristu. Dále Billy Graham uvedl, že se těší na to, až jednoho dne uvidí Krista, a také svoji ženu Ruth, jež zemřela v roce 2007. Světoznámý evangelista podle odhadů kázal 210 milionům lidí ve 185 zemích světa. V roce 1982 navštívil za nepříjemných komunistických omezení také Československo. Podle IDEA a ČTK (ve spolupráci s ChristNet.cz) zpracoval -juml-
no comment „Zaměstnání na celý život“ slibuje prostřednictvím inzerátů v německy psaném švýcarském tisku řeholní řád kapucínů. Místo peněz nabízejí „duchovnost, modlení a sociální zajištění“. Oznámení se objevilo v médiích v rubrikách „Práce“. Konkrétně oslovovalo novináře, obchodníky, teology, odborníky na komunikaci a učitele. Další inzeráty františkánů se prý budou obracet na techniky, dělníky a osoby pracující v sociální oblasti. Hlásit se mají svobodní katolíci ve věku 22 až 35 let.
GLOSA
Petr Vaďura V Ústí nad Labem prověřují financování rekonstrukce parku. Zachytil jsem to v televizi a nevím podrobnosti. Vím jen, že rekonstrukce byla financována z evropských peněz a byla podle všeho předražená. Lavičky, skluzavky pro děti,
Co s evropskými penězi? ale i samotné stromky stály mnoho desítek tisíc korun. Celkově se zde proinvestovalo snad až osm miliónů. Teď probíhá audit, protože to někdo udal. Jenže – jak to v podobných případech chodí – z tohoto mraku asi opět pršet nebude a vše se nenápadně zamete pod koberec. Jakýsi úředník z ústeckého magistrátu v televizi s úsměvem vysvětloval: „Šlo to z evropských fondů.“ Jako by chtěl diváky uklidnit, že to „nešlo z naší kapsy“. Tak proč se vzrušovat, ne? Taky vám přijde tohle mrhání evropskými penězi nemorální? Kolik se za poslední léta objevilo v našich městech nepotřebných parkovišť (třeba u nás v Tachově), kašen, ploch vydlážděných zámkouvou dlažbou a všelijakého luxusu! A to vše jen proto, že tu prostě jsou k dispozici nějaké peníze a my bychom byli hloupí, kdybychom je neutratili. „Není to z naší kapsy, tak co!“ Opravdu není? A i kdyby, je to správné? Copak ty peníze není možno investovat tam, kde je jich skutečně zapotřebí? Mám z toho pocit, že jsme se brzy naučili manýrům rozežraného milionářského synka, který utrácí prostě jen proto, že má utrácet co. Jen aby nám to jednou někdo nespočítal! ■
leden 2011 21
leden 2011.indd 21
28.12.2010 14:28:40
Foto archiv autora
PŘÍBĚH
PŘÍBĚH MILOŠE CHARVÁTA
Modlitba vyslyšená po šestnácti letech Vzal telefonní seznam, našel Církev bratrskou v Kolíně a rovnou se zeptal, jestli by ho nepokřtili.
J
e mi čtyřicet šest let. S Ježíšem Kristem jsem se setkal před desíti lety. Zní to asi hustě, ale hustý to bylo. Vyrůstal jsem v prostředí bez Boha, přesto jsem věděl, že je někdo nad námi, kdo nás přesahuje, koho nejsme schopni pochopit. Ženy, víno, na vše kašlat a abych byl už v důchodu, nemusel makat, to byl smysl mého života. Před kriminálem mě zachránila vojna. Již jsem měl druhý podmíněný trest.
Na vojně mě chtěli poslat na léčení kvůli alkoholu. Jednoho večera jsem vylezl z kotelny pod širé nebe a volal jsem k Bohu: „Bože, já už takhle nemůžu, já chci klid, ať jsem třeba poustevník v jeskyni, ale ne už tyhle nervy.“ Podotýkám, nikdy jsem se nemodlil, ani mě k tomu nikdo navedl. Prostě jsem toužil po životě v usmíření, po pokoji. Ani jsem netušil, že za šestnáct let bude modlitba vyslyšena. Musím ještě
22 leden 2011
leden 2011.indd 22
28.12.2010 14:28:40
Oznámení
dodat, že jsem měl vnitřní jistotu, že někdo nade mnou držel ochrannou ruku. A na ty věci jsem podvědomě zapomněl a život šel ve stejných kolejích. Po vojně svatba a manželství, kde si žena vytrpěla své, začal jsem hrát v rockový kapele a pokračoval v sebeničení. Po pěti letech rozvod. A odešel jsem z kapely, že bych se upil. Měl jsem dost času, tak jsem začal jezdit na kole, krásný výlety postupně přes dvě stě kilometrů a pivo. V mládí jsem závodně lyžoval, dělal gymnastiku a čtyři roky sportovní škola-atletika. No zkrátka kamarádi mi poradili, ať se přihlásím na závody. Byl jsem docela úspěšný, dělal jsem to na sto procent, jako vše. Přestal jsem pít a tvrdě trénoval, to byl můj život. Masáže, sauna, závody. Abych byl lepší, hledal jsem všechny možné způsoby regenerace, protože trénovat víc už nešlo. Takže přišla jóga, pět Tibeťanů, akupresura atd. Nikam jsem nechodil, ale z knížek od táty jsem se tomu věnoval fest. Fyzicky jsem na tom byl výborně. V roce 2000 a 2001 jsem vyhrál Rubena tour, je to seriál závodů horských kol po republice a v Polsku. Tak uteklo těch šestnáct let a k nám do práce přišel kluk, ne zrovna má parketa, teda v té době, byl věřící. Jednou jsem o tom říkal tátovi. A on, jestli nechci Bibli, že každý vzdělaný člověk by o tom mohl něco vědět. Daroval mu ji jeden blázen, co rozdával majetek a těšil se na smrt. Táta ji nechtěl a asi na po desátý si ji teda vzal ze slušnosti, aby dotyčný neotravoval. Takže Bible ležela u táty asi dvacet let. Tu neděli jsem si ji půjčil a hned co jsem ji četl, mě zasáhla, že jsem chodil spát v noci ve dvě. V pět jsem vstával do práce a nebyl jsem vyčerpaný. To byla síla! Spoustě věcem jsem nerozuměl, ale měl jsem absolutní jistotu, že je to slovo Boží. Teprve po letech vím, že je to působení Ducha svatého, aby se člověk „zbláznil“. Četl jsem, že ten, kdo uvěří, nechá se pokřtít na odpuštění hříchů. Tak telefonní seznam, nějaká církev a jestli mě pokřtí. Bylo to Církev bratrská Kolín, a světe div se, i takový člověk, jako já se ocitl v prostorách, kam by ho nedostali ani buldozerem. Ježíš vstoupil do mého života, protože On je slovo Boží, stal se mým Pánem a Přítelem. Ježíš mi dal společenství bratrů a sester a vyslyšel tu modlitbu před šestnácti lety, tedy klidný a radostný život ve zdrženlivosti (celibát) a mimochodem dal mi sílu skončit s jógou, se závoděním, spousty CD jsem vyhodil. Těsně, asi půl roku před uvěřením, jsem držel vegetariánství. Žil jsem tak zdravě, že by mě to zničilo. Ale úžasné na Bohu je, to On je stvořitel a ví, co každému pomůže. My lidé rádi děláme šablony, neboť to je jednodušší, než být veden Duchem. Vrátil jsem se k muzice po deseti letech, ale už používám tento dar k tomu, k čemu byl určen Pánem všeho – je dobré chválit Boha! Zkrátka nemusíš ničemu rozumět, ale stačí jeden verš z Písma, kterému ze srdce uvěříš, a tvůj život se změní. Bůh je milosrdný, má tě rád a nechce, abys šel do zahynutí. Chvála Kristu.
Nové CD
Celostátní pěvecký sbor Církve bratrské Effatha vydal nové CD „Veselme se, křesťané!“. CD obsahuje nahrávky z posledních dvou koncertů. Kdo Effatu dlouho neslyšel, může být překvapen úpravami písní. Věříme, že se stane šiřitelem té „dobré zprávy“ u Vás i mezi Vašimi přáteli. Cena: 160,- Kč. Objednávky:
[email protected], tel: 481 545 312 nebo www.effatha.cz/shop
Pozvání na kurz zpěvu
Zveme nové zpěváky na letní kurz zpěvu! Také rád/a zpíváš? Chceš toto své obdarování dále rozvíjet? Pokud ano, pojeď s námi o prázdninách na letní kurz zpěvu do Litomyšle. Zjistíš, jak správně zpívat ve vícehlasém pěveckém sboru, naučíš se nové písničky a poznáš nové přátele, bude nás asi 80. Základ při tom stavíme na každodenním biblickém vyučování, které vede kazatel Roman Toušek. Tento rok budeme rozděleni do tří kategorií: děti (912 let), dorost (13-15 let) a mládež (od 16 let výše). Kurz se bude konat v termínu od 4.8. do 14. 8. 2011, děti a dorost budou zahajovat až v neděli 7. 8. 2011. Celé naše snažení zakončíme koncertem v místním kostele. Přihlášku je třeba poslat nejpozději do konce dubna 2011. Formulář přihlášky i další informace najdeš na webové stránce http://www.effatha.cz, po volbě „Kurz zpěvu“. Kontakt: Jana Petriláková, e-mail:
[email protected], mobil: 731 483 270, adresa: Valdštejnská 267, 514 01 Jilemnice. Těší se na Tebe vedoucí kurzu se zpěváky.
■ Miloš Charvát
leden 2011 23
leden 2011.indd 23
28.12.2010 14:28:41
DO PÍSMA
Genesis 16
Narození Abra(há)mova prvního syna P
rvní verš není ještě začátkem příběhu, spíše uvedením do situace, naznačením stavu věcí, jakýmsi nadpiskem následujícího textu. Sárajina neplodnost1) uvedena již v Gn 11,30 hned při první zmínce o Sáraji. Zvlášť vyniká ve srovnání se vším požehnáním, jímž je Abram zahrnut: bohatstvím (Gn 13,2 a 6b) a mocenskými úspěchy (Gn 14,14–16). Požehnání v podobě potomka dosud nepřichází, ačkoliv je již 3x Bohem výslovně zaslíbeno (Gn 12,2; Gn13,16; Gn 15,4–5). Egyptský2) původ otrokyně Hagary může vysvětlovat předchozí pobyt v Egyptě, ale je i hluboce symbolický. 2. verš započíná samotné vyprávění. Sáraj jedná iniciativně, cílevědomě až manipulativně. Jakkoliv tento její čin vyznívá negativně (nedostatek víry v naplnění Hospodinových zaslíbení, nedostatek trpělivosti a pokory k čekání na ně – viz níže), nelze jej nahlížet dnešní optikou, nemůžeme aplikovat naše pojetí manželské věrnosti. SZ toleruje polygamii, a ačkoli cizoložství trestá smrtí (Dt 22,22), „muž … ze zájmu o rodinu směl mít pohlavní styk s jinými ženami, pokud tím neporušil práva jiného muže“3) Sáraj jedná v souladu s tehdejším zvykovým právem (srov. Gn 30,1–24: zápas Jákobových žen), a to ve snaze „odčinit“ svou nedostatečnost, očistit své jméno (viz pozn. (1)) a uspíšit naplnění Hospodinova zaslíbení. Se Sárajiným manipulativním a cílevědomým jednáním kontrastuje vyznání Chany – ženy, která také zakusila hořkost neplodnosti: „Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy.“ (1S 2,3b) Zajímavý je popis reakce Abrama – mocného a zámožného patriarchy, vítěze v bitvě proti 4 králům: „Abram Sárajiny rady uposlechl.“ Nabízí se srovnání s Adamem: „Vzala tedy … a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.“ (Gn 3,6b). Bez boje s pokušením ze
strany ženy. Abram tak snad jednal ze zoufalství z bezdětnosti svého manželství (Gn 15,3). 3. verš: Sáraj realizuje své plány, Abram promeškává poslední možnost vzepřít se. A to po více než 10 letech zkušeností s Hospodinem. Poté, co jej Hospodin povolal z Cháranu, přivedl do zaslíbené země a obdařil velikým bohatstvím, poté, co mu dopřál vítězství ve veliké bitvě a dvakrát mu zopakoval svůj slib, že mu dá nesčetné potomstvo; slib, jemuž Abram uvěřil, a Hospodin mu to „připočetl jako spravedlnost.“ (Gn 15,6). Po tom všem se stále ještě nedokázal plně spolehnout na Boha, že vyplní svůj slib, a pokusil se vzít vše do vlastních rukou. 4. verš popisuje veskrze přirozenou situaci: Hagar, otrokyně bez práv, vycítila a využila svou převahu (snad i vliv na Abrama) (viz pozn. (1)). 5. verš: Sáraj dává vinu za své ponížení Abramovi a dovolává se (proti němu, ne Hagaře!) Hospodinovy obhajoby.4) Vzniká paradoxní situace, byla to přeci ona, kdo vše zapříčinil. 6. verš: Abram Hagaru vrací Sáraji, aby nad ní měla opět moc a sama situaci vyřešila. Sáraj, sama neochotná pokořit se před Hospodinem, pokořovala Hagaru tak, že od ní utekla.
Mgr. Daniela Z. Klimešová (30) Roku 2004 absolvovala Husitskou teologickou fakultu UK, obor Husitská teologie a psychosociální vědy; v současné době je šestým rokem farářkou Církve československé husitské v Teplicích; s manželem Miroslavem mají děti: Rozálii (3), Bartoloměje (2) a Julii (½ roku).
24 leden 2011
leden 2011.indd 24
28.12.2010 14:28:41
7. verš: Sárajino pokořování bylo tak zlé, že se těhotná (!) Hagar rozhodla vydat sama na dlouhou a nebezpečnou cestu (přes step (ČEP)/ poušť (Kral.)) směrem k Egyptu (dle místa, kde ji nalezl posel Hospodinův). U pramene mohla odpočívat, ale také se modlit (kultický význam vodních zřídel). 8. verš: Hospodin (i prostřednictvím poslů) často začíná rozhovor otázkou, na niž zná odpověď (Gn 3,9–11; Gn 4,9; Nu 22,9; 1Kr 19,9 aj.) Chce znát nikoli situaci, ale postoj člověka k ní. Hagar věcně přiznává barvu. Nehodnotí, nevymlouvá se. 9. verš: Hospodinova odpověď je překvapivá: posílá ji zpět. Hagar se má pokořit – učinit to, co její paní neučinila. Akceptovat Boží plán pro svůj život a vyčkat naplnění zaslíbení, které následuje. 10. verš: Zaslíbení, které se jí a jejímu potomstvu dostalo, je totožné, jako zaslíbení určené Abramovu potomku, který se měl zrodit z víry (Izák), ne nedověry (Izmael) (Gn 13,16; Gn 15,5) 11. – 12. verš: Možná bychom očekávali, že Hospodin Izmaele zavrhne a odvrátí od něj svou tvář či jej bude jako nežádoucího ignorovat. On však pro něj má připravené vyznavačské jméno a zaslíbení5), které jakkoliv nevyznívá zvlášť příjemně, mohlo dodat Hagaře naději, že její syn neponese její osud ponížené otrokyně. 13. verš (srov. Ex 3;6) Hagar v poslovi rozeznává jakési božstvo, otázkou je, zda znala Abramova Boha. Náboženství nebylo vždy věcí vlastní volby a osobní konverze, ale příslušnosti k náboženství pána domu. Hagar mohla Hospodina prostřednictvím Abrama znát, přesto jej sama nazývá (opovážlivě?) „Bohem vševidoucím“ na základě své vlastní zkušenosti s ním. 14. verš 6) 15. verš hovoří o dvojí poslušnosti – Hagar se vrátí do Abramova (a Sárajina) domu, porodí7) Abramova syna, a ten mu dává jméno, které pro něj vyvolil Hospodin v souvislosti s Hagařiným ponížením. 16. verš: údaj o Abramově věku při narození Izmaele (86), při změně jména a obřízce (99) a při narození Izáka (100)8) nás nenechává na pochybách o tom, že Izmaele – syna nedověry a nepokory - zplodil ještě starý neobřezaný Abram, zatímco Izákovým otcem je nový člověk, obřezaný Abrahám9). Teprve nový člověk – nové stvoření nese plody zaslíbení. Starý člověk uskutečňuje jen vlastní vůli.
POZNÁMKY (1) Neplodnost (v Bibli vždy přičítána ženě) pokládána za nejhorší osud – absenci požehnání a Boží trest (proto stigmatizaci). (Gn 30,23; Ex 23,26; Oz 9,14; L 1,25) Srov. L 23,29 „Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily.“ (2) Egypt – země pohanských kultů, otroctví, hříchu; země, kam se z Kanaánu vždy „sestupuje“ (stejné sloveso jako pro sestoupení shora dolů, do hrobu, do podsvětí) a z níž se vždy „vystupuje“ (zdola nahoru, z hrobu, na nebesa). Do Egypta se obrací Abram a později Izrael v nouzi (hlad: Gn 12,10, asyrská agrese: Iz 36,6 a 9), jako pokus řešit nastalou situaci na vlastní pěst bez Boha, ale nic dobrého z toho nevzejde (Gn 12,11– 20), spása nepřichází z Egypta ale od Hospodina (Iz 37,21 a 33–38) To může být také základním vyzněním celé kap.16. (Tomuto se vymyká sestoupení Jákobovy rodiny do Egypta s Hospodinovým svolením v Gn 46,3) (3) NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Kalich, Praha 2. druhé vydání, 1956, s. 400 (4) V SZ úloha soudce jiná než v našem právním systému, částečně splývá s rolí obhájce. Sáraj se nedovolává soudu, ale obhajoby. (5) O naplnění tohoto zaslíbení hovoří Gn 25;18 (6) O této studnici hovoří Gn 24,62 a Gn 25,11 jako o bydlišti Izákově (7) Ga 4,24 ukazuje Hagaru jako tu, která rodí z vůle člověka, tedy syna, který zůstává pod zákonem, a je proto nesvobodný (srov. výkl. v. 11–12), zatímco Sáru představuje jako matku syna svobodné ženy, zrozeného ze zaslíbení, na základě Nové smlouvy, někoho, kdo nestojí pod Zákonem (8) Gn 18,10: Izák nemohl být ani počat před Abramovou obřízkou (9) „Otcem hlučícího davu pronárodů“ se stal Abram i v Izmaelovi (Izmael je praotcem 12 kmenů), ale praotcem vyvoleného národa a potažmo Spasitele (Gn 12,2b–3) se stává skrze Izáka – syna zaslíbení. ■
■ Daniela Zdislava Klimešová
leden 2011 25
leden 2011.indd 25
28.12.2010 14:28:41
PRÁVO
Manželství a rozvod Do advokátní kanceláře přišel muž, že by chtěl požádat o rozvod. Advokát se ho vyptával, proč se chce rozvádět, a dověděl se, že hlavní rozpory jsou finančního rázu: „Vzali jsme se před třemi lety a ona pořád mluví jen o penězích. Nemám peníze, dej mi peníze, potřebuji peníze…“ Advokát se vyptával, co žena s těmi penězi dělá, zda tolik utrácí, nebo někoho podporuje, nebo zda si šetří. Klient trochu znejistěl: „To já nevím, pane doktore, já jsem jí zatím žádné peníze nedal…“ Tento příklad působí skoro humorně, ale rozvody jsou bez výjimky velmi smutné.
M
Jan Luhan Narodil se v roce 1948 v Plzni. Dětství a mládí prožil v Horních Počernicích. Oba rodiče byli Židé, kteří přežili holocaust. Sami byli nenáboženští humanisté, avšak souhlasili s tím, aby syn Jan chodil do dětské besídky a později do mládeže v Církvi bratrské. V hornopočernické mládeži ve svých dvaceti letech poznal Pána Ježíše a také svou pozdější manželku Jarku. V roce 1971 se vzali a měli šest dětí, z nichž žijí jen čtyři. Mají devět vnoučat. Je členem sboru Církve bratrské v Čelákovicích. Práva vystudoval na Právnické fakultě UK v Praze a již od školy pracuje jako advokát v Lysé nad Labem. Věnuje se hlavně občanskému právu, ale nevyhýbá se ani trestním obhajobám. Spolupracuje s Českou advokátní komorou při výchově advokátních koncipientů.
anželství má velikou a dlouhou tradici, ale v posledních desetiletích je ohroženo krizí – v celosvětovém měřítku i v naší zemi. Mnohé páry žijí spolu raději nezávazně „na hromádce“, aniž by uzavřely manželský svazek. A u těch, kteří se přece jen vezmou, téměř 50% manželství končí rozvodem. Manželství lze uzavřít mezi mužem a ženou – bohužel tato „samozřejmost“ není již v současné době samozřejmostí, v několika zemích byla již uzákoněna možnost uzavírat manželství mezi osobami téhož pohlaví. U nás tomu tak – alespoň zatím – není. Uzákoněné registrované partnerství má sice některé podobné rysy a zvýhodnění, ale přece jen zůstává od manželství odlišné. Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost, mají právo na to, aby jejich životní úroveň byla zásadně stejná. Není to tedy tak, jak si někteří lidé (hlavně muži) představují, že to, co si vydělají, je „jejich“ a tomu druhému do toho nic není. Naopak, vše, co si vyděláme, ať již v zaměstnání či podnikáním, patří do společného jmění manželů (SJM). Do SJM patří vše, co manželé za trvání manželství získají, s výjimkou věcí, které některý z nich získal dědictvím nebo darem. Zákonný rozsah SJM lze zúžit nebo naopak rozšířit smlouvou, která musí mít formu notářského zápisu, nebo také výrokem soudu na žádost některého z manželů. Když se manželství dostane do hluboké krize, kterou nelze vyřešit jinak, přichází velmi nepříjemná životní situace – rozvod. Manželství může na návrh jednoho či obou manželů rozvést soud, a to
26 leden 2011
leden 2011.indd 26
28.12.2010 14:28:41
Foto Bronislav Matulík a archiv
ten, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště. Předtím, než soud o návrhu na rozvod rozhodne, musí být vyřešeny poměry nezletilých dětí, pokud v manželství jsou. Rozvod lze uskutečnit dvojí formou – jako „dohodnutý“, nebo rozvod „klasický“. Dohodnutý rozvod přichází v úvahu tam, kde se druhý manžel k návrhu na rozvod připojí a kde oba manželé uzavřou před rozvodem dohodu o výchově a výživě nezletilých dětí (jsou-li) a dohodu o vypořádání majetkových vztahů, společného bydlení a vzájemné vyživovací povinnosti po dobu po rozvodu. Výhodou dohodnutého rozvodu je to, že se příčiny nemusejí podrobně zdůvodňovat, tj. odpadá „praní špinavého prádla“, a že majetkové a bytové otázky jsou právní mocí rozsudku o rozvodu vyřešeny. Naopak když se manželé na rozvodu nebo na majetkových záležitostech nedohodnou, přichází v úvahu rozvod „klasický“, kdy soud rozhoduje pouze o tom, zda rozvod manželství vysloví. V takovém případě je třeba uvádět a prokazovat příčiny, které vedly k hlubokému rozvratu manželství. V případě „klasického“ rozvodu se majetkové a bytové otázky řeší až v době po právní moci rozsudku o rozvodu. Zákon na majetkové vypořádání poskytuje lhůtu 3 let, během níž se bývalí manželé buď musí dohodnout, nebo podat návrh k soudu, aby jejich majetek vypořádal. Pro právníka – křesťana (ať již advokáta nebo soudce) je rozvod, u kterého musí asistovat, vždy velmi smutnou záležitostí. Málokdy se podaří ně-
můj pohled Velmi politováníhodnou záležitostí jsou rozvody věřících lidí, věc dříve zcela ojedinělá, nyní žel již nijak výjimečná. Rozvod je věc špatná, Bůh jej nenávidí (Mal 2,16). Někdy je to však jediné řešení, pokud lidé nenajdou dost milosrdenství, odpuštění a trpělivosti, aby mohli zůstat spolu. Moje zkušenost je taková, že kdo je pevně rozhodnut pro rozvod, dříve nebo později dosáhne svého. Manželství nelze udržet silou, proti vůli jednoho z manželů. Křesťan nemá podle mého názoru „povinnost“ bránit se rozvodu za každou cenu. Manžel či manželka není mým „majetkem“, který si mohu udržet. Mám však vždy jednat tak, abych, pokud na mně záleží, nepůsobil k rozvratu, ale k pokoji.
komu, kdo je rozhodnut se rozvést, jeho záměr rozmluvit. Pokud se nezdaří pokus o usmíření, snažím se alespoň o to, aby se lidé rozcházeli slušně a čestně. ■ leden 2011 27
leden 2011.indd 27
28.12.2010 14:28:41
KULTURA
ROZHOVORY NAD BIBLÍ
Nevystižitelný Bůh K
niha Nevystižitelný Bůh vyšla v edici Rozhovory nad Biblí a jedná se o přepis rozhlasových rozhovorů o biblických textech, které vedl Petr Vaďura s Jiřím Benešem. Jiří Beneš v knize odpovídá na zvídavé otázky týkající se biblických textů, a to jak ze Starého, tak z Nového Zákona. Poutavě hovoří i o těch nejpalčivějších otázkách jako jsou svobodná vůle, Boží svrchovanost, role skutků v životě věřících či otázka utrpení. Jako student theologie oceňuji, jak se autor se všemi těmito otázkami vypořádává po akademické stránce, kdy do výkladu zapojuje jak literární, tak historické pozadí biblických textů, ale zároveň vše vysvětluje velmi srozumitelným jazykem, kterému bude rozumět i netheolog. Zajímavé je především jeho přemýšlení nad starozákonními texty, které se podobá rabínskému, což se projevuje v jeho asociacích na jednotlivá slova nebo hrátkami se slovy. Zároveň také ukazuje, jak starozákonní texty odkazují do Nového Zákona na Krista. Velmi také oceňuji autorovu věrnost Písmu, neboť na místech, která volají po výkladu, nabízí výklad, a na místech, kde Bible sama mlčí, mlčí i on. Není zde ani snaha uzavřít diskuze, které se
náš tip Bílá vrána
29. 1. 2011 ve 22.40 na ČT 2. Film z roku 2007, hrají: R. Wakefield, L. Ford, G. Wardová, T. Colletteová, E. Thomson a další. Režie Elissa Downová. V anglickém znění s titulky. Celovečerní debut scenáristky a režisérky Elissy Downové představuje emocionálně silný a přitom nesentimentální portrét rodiny, která se musí potýkat s autismem. Snímek, který bývá často srovnáván s vynikajícím filmem Co žere Gilberta Grapea (1993) Lasseho Hallströma, posbíral řadu cen na filmových festivalech. K jeho přesvědčivosti přispívají vynikající herecké výkony.
uzavřít nedají, ale naopak zde Jiří Beneš přistupuje k výkladu se vší pokorou. Červenou nití, která se táhne celou knihou, je otázka vztahu člověka a Boha a vztahu lidských skutků
Jiří Beneš, Vyšehrad 2010 288 stran, 288 Kč
a Boží milosti. Boží milost je podle autora základem naší lidské odpovědi v podobě skutků, tedy že naše skutky jsou naší odpovědí na Boží milost, Boží spasení. Boží přikázání Beneš nechápe jako nařízení, která se musí dodržovat, neboť je ani nelze dodržovat. Boží přikázání spíše ukazují na to, jak vypadá život člověk, který byl zasažen Boží milostí, tedy že přikázání mají sloužit spíše k reflexi toho, jestli opravdu člověk žije s Bohem a je proměňován Boží milostí, což člověka vede k díkuvzdání a ke chvále, nebo jestli žije podle sebe, což zase vede k modlitbám pokání. Člověk se totiž může snažit jak chce, ale pokud není proměněno jeho srdce, tak bude jeho snaha marná, protože skutky si stejně Boží milost nezaslouží. Jednoduše řečeno, naše proměna je působena Duchem svatým, ne naší snahou. Asi neexistuje skupina, které bych tuto knihu nedoporučil, ale měl by si jí přečíst každý, který nějakým způsobem zápasí s tématy, které jsem uvedl na začátku. Kniha je dobrá pro všechny, kteří rádi studují svou Bibli a kteří ji studují do hloubky. ■ Petr Lupton
28 leden 2011
leden 2011.indd 28
28.12.2010 14:28:41
OTÁZKA PRO
Písečná kosa
Evu Bergerovou
Strašnické divadlo; autor: Vladimír Korner, režie: Eva Bergerová, hrají: N. Řehořová, A. Fišerová, L. Jurošková, Jan Čtvrtník ad.
Ředitelku a režisérku Strašnického divadla
„A sotvaže to dítě povyrostlo, vzalo si dýku a meč a odešlo k moři.“ Strašnické divadlo od letošního června uvádí adaptaci středověké existenciální prózy Písečná kosa, dramaturga a spisovatele Vladimíra Kornera. Jedná se o absolventské představení loňských páťáků Pražské Konzervatoře. Od samého úvodu je patrné, že tvůrci se zaměřili na expresívní pojetí a zdůraznili spíš lyrické prvky knižní předlohy. Od začátku tedy dýcháme (pravda, snad až trochu schématicky) ponurý „gotický“ vzduch temného středověku. Alwin ze Sovince, potomek českých zemanů, je typem poutníka duše, jehož cesta i několikerá zastavení mají nám být modelem i zrcadlem. Co s načatým životem na českém venkově? Kudy a kam vede cesta ke smíření a ke smyslu? Kde je pravý zdroj? Alwin zjištuje: v řeholním závazku, ve vzpouře vášně, ve svaté válce, ba ani v pomstě prolité otcovy krve to není. Tak kde tedy? Mladí ve Strašnicích nás s nasazením a naléhavostí přivádí k téhle otázce jako k zející propasti. Další krok už nechávají na nás. ■ Matěj Hájek
Pojď a viz Samuel Jan Hejzlar, 327 stran, 1000 výtisků reprezentativního vázaného vydání, vydáno vlastním nákladem v roce 2010, ilustrace a fotografie obrazů od akademického malíře Miroslava Rady Z pera evangelického kazatele Samuele J. Hejzlara vychází další kniha s názvem Pojď a viz. Kniha má 54 témat, kázání se střídají s kratšími úvahami. Osobitost, nekonvenční přístup k biblickým textům i k životu, jadrná čeština, vtipné a výstižné novotvary, to vše charakterizuje nezaměnitelný styl svébytného kazatele a vypravěče. Čtenář nemusí s autorem vždy souhlasit, o to víc je vtahován do děje a na dálku s ním může vést vnitřní rozhovor. Z každé stránky textu je zřejmé, že hlavní postavou této novodobé postily je sám vzkříšený Pán. Knihu lze přečíst běžným způsobem, ale také jako četbu na každý týden, neboť počet kapitol se téměř kryje s týdny v roce. Pro ty, kteří vystupují za kazatelny, může být dobrou inspirací. Pozoruhodná je poznámka v tiráži: „…režijní cenu 150 Kč uhraďte laskavě svému křesťanskému shromáždění nebo místnímu sboru.“ Distribuci koná autor při návštěvách sborů, kontakt: 776 838 747.
■ Daniel Fajfr
Körnerova Písečná kosa jde pod povrch, otevírá velké a základní otázky. V podtitulu uvádíte, že se jedná o hru pro náročného diváka. Co Vás vedlo k adaptaci a uvedení právě této hry ve spolupráci s mladými herci z konzervatoře? Pravděpodobně největším důvodem k inscenování Písečné kosy byla samotná touha celý ten velký epický příběh prožít na vlastní kůži. To právě tvorba inscenace umožňuje. A nejde o to odpovídat na jakékoli, byť zásadní otázky, ale sdílet s herci a posléze i s diváky příběhy, které tyto otázky otevírají. Příběh Alwina ze Sovince ve mně žil už dlouho. Zajímala a bavila mě na něm také odlišnost Písečné kosy a Údolí včel. Odchod z domova je u Ondřeje v Údolí včel nucený, kdežto Alwin v Písečné kose odchází z rodného statku sám a z vlastní vůle. Odchází hledat otce a zároveň smazat vinu matky. V podstatě však odchází hledat ženu. Tu pravou nikdy nenajde, jen válku a smrt. Údolí včel a Písečná kosa jsou podobné příběhy jen napohled: Rozdílnost témat a výpovědí smyslu je obrovská. V Údolí včel má řád – ať je to řád rytířský nebo společenský – ještě smysl, v Písečné kose už smysl postrádá vše. Totální apokalypsa války konce dějin, kdy už nad vojáky nestojí ani anděl smrti. Písečná kosa je román o mladých lidech. Ti mladí lidé v románu nestihnou zestárnout. Takže když jsem dostala z konzervatoře nabídku se zadáním obsadit pět děvčat a tři kluky, poměrně rychle se mi do ní dosadila Písečná kosa a nic jsme nemuseli měnit. ■
leden 2011 29
leden 2011.indd 29
28.12.2010 14:28:42
OZVĚNY
sJezd mládeže církVe bratrské
brOdFest O
posledním říjnovém víkendu (28. – 31. 10. 2010) se sesypaly hromádky mládežníků z celé republiky a na pár dní stvořily horu. Do Havlíčkova Brodu přijela asi tisícovka mládežníků a na čtyři dny vytvořila nebývalé společenství. Scházelo se ke společným kázáním a chválám, chodilo se na semináře a přednášky, nejrůznější workshopy, užívalo se sportu a koncertů a divadel. V nadpisu celé akce stála otázka „Na čem záleží?“. Možná odpověď známe předem, ale k čemu tato znalost, pokud ji nežijeme? Vždyť víme, že nás Pán Bůh má rád, dokázal nám to, když za nás dal svého jediného Syna, a přesto se v našich životech stává jen položkou v rozpočtu a ne rozpočtářem. Říkáme, že záleží na Bohu, ale s Bohem se hádáme, chceme mít poslední slovo. Opakujeme si otázku „Co je to za Boha, když mě neposlouchá a nedělá, co chci já?“ Nechceme se skrze Boha k něčemu dostat? Jde nám opravdu o Něj? Není náš vztah s Bohem jen něco jako manželství pro peníze? Víme a pamatujeme si, že nám Pán Ježíš umožnil cestu zpátky k Bohu? Pro představu, krátké reportáže z jednotlivých akcí: Seminář s názvem „7 důvodů proč (ne) uza-
vřít manželství“ vedli manželé Horští z Brna. Kromě důvodů proč jo a proč ne, jsme také řešili, jaké vlastně manželství má být a jak ho popisuje Bible (manželství jako smlouva, nit trojitá, chrám, atd.). Líbilo se mi to moc. Dalším byl např. „Církev – co nemůže chybět v církvi 21. století“, řečníkem byl Bedřich Smola, kazatel CB Vsetín – Maják. Seminář vyšel z jedné z definic církve, ve které je mimo jiné řečeno, že církev je komunita znovuzrozených lidí, kteří jsou poslušní Písma, shromažďují se pod kvalifikovaným vedením a pravidelně se schází a rozchází (myšleno sejití se k bohoslužbě a rozejití se po bohoslužbě). Jednotlivé části definice jsme podrobněji rozebírali. Stěžejní myšlenkou bylo to, že církev jsou lidé, kteří by měli žít jako rodina, a také to, že bychom se v církvi měli soustředit na to, co nás spojuje, a ne na to, co nás rozděluje. Měli bychom také dávat pozor na používání zájmena „my“ (např. když mládež udělá nějakou evangelizační aktivitu a celý sbor potom říká „my evangelizujeme“). V rámci Brodfestu jsme měli také možnost se zúčastnit již tradičních sportovních turnajů. Vzhle-
30 leden 2011
leden 2011.indd 30
28.12.2010 14:28:42
Foto Hedvika Benáková
dem k nízké účasti našich mládežníků jsme neměli možnost sestavit vlastní družstvo jako ostatní mládeže. Tím nám byla odepřena možnost přivést na Smíchov nějakou tu cennou trofej, kterou bychom jinak zcela jistě získali. Alespoň jsme však svým sportovním umem mohli přispět k vítězstvím, ale i prohrám, v jiných družstvech a navázat tak nové přátelské vztahy. Po dlouhém dni jsem se vypravil na Alternativní večer aneb „Večer modliteb a chval“. Chtěl jsem Boha chválit a pěkně si zazpívat. Už na začátku jsem cítil velký smutek, možná i únavu z celého dne. Uvědomil jsem si, že s Bohem nežiji, jak bych měl a chtěl. Pán Bůh se mě dotknul a já při první modlitební chvíli mohl vyznat svoje problémy a starosti a vše Jemu odevzdat. Bylo to fajn, nejen kvůli Boží blízkosti, ale navíc jsem to mohl vyznávat před sobě nejbližším člověkem. Zbytek večera jsem si užil, jak v písních, tak v modlitebních ztišeních. Díky Bohu za to, že mě má rád, i když jsem takový, jaký jsem. Pocity ve zkratce: Bylo to super! – Spousta nových informací a podnětů – Bylo to povzbuzení, bylo to „Boží“ – Oslovující! Je štěstí, že duchovní „potravy“ se nelze nikdy zcela nasytit, protože jinak by naše duchovní zážitky z Havlíčkova Brodu hraničily s obžerstvím. Byl to skutečně požehnaný čas, kdy jsme se mohli plně oddat Božím věcem. Na dlouhou dobu máme teď o čem přemýšlet a na co vzpomínat.
■ Katka Ptáčková,
Dana Pavelková, David Vrba, Mirek Klimeš a Jan Macek
leden 2011 31
leden 2011.indd 31
28.12.2010 14:28:42
FRÁZE DUCHOVNÍ MLUVA, KTERÉ NEROZUMÍME
„Hodně Božího požehnání!“ „Pán ti žehnej!“ „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě…“ „Přijměte požehnání!“ Tyto a podobné věty píšeme na vánoční pohledy a „péefka“, gratulujeme jejich pomocí svým blízkým k narozeninám nebo k maturitě a promoci, slýcháme je při požehnání dětem, při křtech a svatbách, u příležitosti uvádění kazatele na sbor, a vlastně každou neděli na závěr bohoslužby. Co však ony věty znamenají? Co jimi chceme vyjádřit? Proč je píšeme a říkáme a s vírou přijímáme? A co o nich vlastně věříme?
V
Bibli se dočteme, že Hospodin hned na začátku požehnal prvním tvorům a lidem plodivou silou (Gn 1,22.28); a že podobně požehnal při novém začátku po potopě i Noemovi a na počátku lidu Izraele Sáře, ovšem také Izmaelovi (9,1; 17,16.20). Asi nejznámějším biblickým požehnáním je požehnání, které Bůh přiřknul Abramovi: totiž že jej učiní
buď Abram Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země,“ říká sálemský král Malkísedek Abramovi vracejícímu se z vítězné bitvy, „a požehnán buď sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do ruky tvé protivníky“ (Gn 14,19n). Abrahamův služebník, asi Eliezer, když šťastně dorazil do Cháranu a našel Rebeku, podobně říká: „Požehnán buď Hospodin, Bůh
„Hodně Božího požehnání!“ požehnáním pro všechny národy: „Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí“ (12,23). Podobná zaslíbení od Pána dostali i Abrahamův syn Izák a vnuk Jákob, Izrael: na věky obdrží zemi Kanaán, jejich potomků bude jako hvězd na nebi a písku na mořském břehu (přičemž někteří z nich to dotáhnou až na krále), a budou si jimi dokonce žehnat národy (Gn 22,17n; 26,3n; 28,14). A mohli bychom pokračovat: Hospodin své lidi zahrnoval dobrými dary: svobodou, zemí, potomstvem, deštěm a bohatstvím, svou přízní a ochranou. Nový biblický slovník shrnuje tento aspekt požehnání následovně (s. 810 prvního vydání): „SZ výraz je beraka a obecně znamená udělení dobra, zpravidla materiálního (…). Ve stejném smyslu se užívá NZ termín eulogia (…), zároveň však označuje jak duchovní přínos evangelia (…), tak materiální požehnání obecně“. Ovšem v Bibli nežehná pouze Hospodin, čteme rovněž o lidském požehnání, a sice o lidském žehnání lidem, ale i lidském žehnání Bohu. „Požehnán
mého pána Abrahama, že od mého pána neodňal své milosrdenství (…) a dovedl mě až do domu bratří mého pána“ (24,27). Když pak Cháranští vypravují Rebeku s Eliezerem na cestu, volají za ní své požehnání: „Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců…“ (24,60). Podobně požehná Rebečin manžel Izák synu Jákobovi, nejprve v domnění, že jde o prvorozeného Ezaua – to mu připisuje pozemské bohatství, úrodu, vládu, požehnání národů, které Jákobovu synu požehnají -, pak ovšem s plným vědomím – zde je požehnání jaksi skromnější, je jím potomstvo a zaslíbená země (27,27-29; 28,1-4). A opět bychom mohli pokračovat mnoha citacemi, ve kterých lidé žehnají lidem, aby se jim dobře vedlo, anebo Hospodinu, protože jim dopřál zdaru. Asi nejznámějším z „lidských“ požehnání je tzv. požehnání áronovské (Nu 6,22-27): „Budete žehnat synům Izraele takto: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě. Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Tak vloží mé jméno na
32 leden 2011
leden 2011.indd 32
28.12.2010 14:28:43
Oznámení
Izraele a já jim požehnám.“ Zde jasně vidíme, oč v požehnání vlastně jde: Požehnáním je především Boží osobní blízkost: jeho usměvavá a pozorně hledící tvář: jeho péče, milost a spása. Všechna ostatní požehnání, jako déšť nebo tučné konto, jsou „přidaná hodnota“, přídavek. Dále zde v Nu 6 vidíme, kdo vlastně žehná: lidé i Bůh, každý ovšem v jiném smyslu: Žehná-li Bůh, pak reálně dává ze svého. Žehnáme-li my, pak nic nedáváme, nýbrž s důvěrou – protože On nás pozval - a pokorně – protože máme prázdné ruce - prosíme Boha, aby On otevřel své pokladnice, aby se On sklonil, aby On požehnal. Boží požehnání je „dekret“; lidské žehnání je přímluva, „elementární modlitba“ (jak praví Encyklopedia Judaica, druhé vydání, s. 750 třetího svazku). Co ale znamená úsloví, že „Bůh je požehnaný“, příp. že má být požehnaný? Že mu snad přece jen dáváme něco ze svého? Že snad přece jen posilujeme jeho paže a násobíme jeho moc? Určitě ne! Magické představy sice mnohdy přežívají, Bibli jsou však vzdáleny. Z příkladů, které jsme uvedli výše, z vět Malkísedekových anebo Eliezerových, prosvítá základní význam „žehnání Hospodinu“: Je to vyjádření vděčnosti, jsou to slova díků a chvály, je to pokorné uznání Boží dobrotivé vlády. Ještě víc ale možná napoví jeden nz. příklad (Mt 25,34nn): „Tehdy král řekne těm na pravici,“ říká Pán Ježíš ve známém vyprávění o posledním soudu. „Pojďte ke mně, požehnaní mého Otce, ujměte se království. Neboť jsem hladověl a dali jsme mi jíst, žíznil jsem a dali jste mi pít, byl jsem na cestách a ujali jste se mě…“ „Požehnanými“ zde jsou sice lidé (ne Bůh); nás však zajímá otázka, proč jsou „požehnaní“ (a proč tedy i Bůh je „požehnaný“). Protože zdědili Boží království? Ano. Ovšem nejsou „požehnaní“ i proto, co udělali pro Ježíše a jeho bratříčky (v. 40)? Že jim totiž dali jíst a pít, že je oblékli a navštívili? Že totiž nejen sami dostali, ale ze svého také rozdávali? Není zde „požehnaný“ ten, kdo ze svého požehnání, které dostal od Hospodina, dal potřebným? A není tedy i Hospodin „požehnaný“ a lidmi „žehnaný“ proto, že si nenechává pro sebe, nýbrž dává – milostivě, zadarmo a jindy po právu, ale vždy bohatě a svobodně? Bůh je požehnaný – protože dává. Když tedy vyslovujeme a píšeme slova požehnání a všelijaká blahopřání, prosíme Boha, aby požehnal. A on rád žehná, protože je požehnaný: velkorysý a štědrý.
■ David Beňa
Luděk Rejchrt, Bronislav Kaleta, Sváťa Karásek, Josef Smolík, Daniel Fajfr, Jan Sokol, Václav Malý, Pavel Černý, Ján Liguš, Petr Pokorný, Jindřich Halama, Joel Ruml, Ludvík Armbruster, Pavel Hošek, Vilém Schneeberger, Petr Grulich, Jiří Mrázek, Petr Sláma, Bohumil Kejř, Pavel Filipi, Daniel Heller, Karel Toušek, Tomáš Butta, Petr Firbas, Petr Kučera, Karel Řežábek, Petr Grulich, Hana Tonzarová, Jan Valeš, Vojtěch Eliáš, David Šorm, Miloš Rejchrt, Lubomír Ondráček, Jiří Unger, Mojmír Kallus, Mikuláš Vymětal, Roman Mazur, Blahoš Fajmon, Aleš Jaluška ... Co mají tato jména (a seznam by mohl být delší) společného? Jejich kázání, úváhy, promluvy a výklady biblických textů si můžete poslechnout na MP3 na stránkách
STUDENTSKÝCH BOHOSLUŽEB www.studentsky.cz Studentské bohoslužby byly iniciovány studenty z různých církevních denominací a probíhají od října 2003 v období vysokoškolského roku.Cílem těchto setkávání je výklad vybraných biblických textů v rámci tématického celku, který je zvolen pro daný semestr. Na každý večer je k výkladu přizván jiný host z řad farářů, kazatelů, teologických odborníků různých církevních vyznání. Mezi pravidelné účastníky nepatřní pouze studenti, naopak večery jsou určené i de facto nestudujícím a především mladým duchem. Akce má neformální, civilní charakter a je určená pro kohokoliv se zájmem o poslech výkladu Bible v podání osobností pozvaných farářů, kazatelů a teologů z různých církví.
leden 2011 33
leden 2011.indd 33
28.12.2010 14:28:43
K DISKUSI
nové modlitebny
Stavět, nebo nestavět? Je pro sbor klíčové mít vlastní modlitebnu? A vyplatí se vysoké finanční i pracovní nasazení celého společenství k získání vlastní budovy?
David Novák 44 let, tajemník CB pro mládež a evangelizaci, člen RCB, administrátor Sboru CB v Praze 13 a učitel na ETS
Vzhledem k tomu, že jsem zhruba šestnáct let strávil ve staršovstvech sborů CB Praha 6 a Praha 13, které byly bez modlitebny a i nyní administruji sbor bez modlitebny (Praha 13), zároveň oba sbory rostly, nepovažuji vlastnictví modlitebny pro práci sboru za klíčové. Spíše bych řekl, že je v tom výhoda, která ale sama o sobě požehnání nepřinese. Zároveň si jsem moc dobře vědom všech problémů, které v sobě různé podnájmy obnáší. Od neustálého přenášení aparatury, přes nejistotu, zda příští rok vám pronájem bude prodloužen, až po situace, že je v létě zavřená škola či hotel, kde se scházíte, a váš sbor se neschází, protože prostě nemá kde. V této situaci si začínáte klást otázku, co vlastně tvoří podstatu vašeho sboru a tedy i církve a protože nemáte stálé prostory, dojdete k závěru, že budova to jistě není – což je dobře. (Zároveň to ale klidně může být jiná oblast.) Z pohledu staršího nesoucího zodpovědnost za sbor mě (a nejen mě) skutečnost, že jsme neměli budovu, nutila některé věci sborového života brát vírou, prostě proto, že nás k tomu donutila syrová realita. Dnes se v rámci našeho sboru schází na odlišných místech dorost, mládež, Awana, maminky a ještě jinde se scházíme v neděli. Z té nezajištěnosti mně občas leze mráz po zádech. Přesto sbor prožívá požehnání, které bych přál i dalším sborům. Nechci tvrdit, že vlastnictví
modlitebny vede sbor automaticky ke klídku a pocitu zajištěnosti. Co ale vím je, že bez modlitebny v mnoha směrech nezajištěni a zranitelní jste a vírou v mnoha ohledech plynoucí z toho, že „nemáte svoje“, žít musíte. Pokud vás to vede k úpěnlivějším modlitbám za sbor a většímu spoléhání se na Pána církve, jen dobře. Sborům s modlitebnou jejich střechu nad hlavou přeji, zároveň jsem rád, že tvořit sborové společenství lze dobře i bez vlastní budovy. Nakonec ani prvotní církev, stejně jako třeba dnešní církev v Číně, modlitebny většinou neměly a nezdá se, že by nějak stagnovaly…
Pavel Paluchník 29 let, kazatel Sboru Církve bratrské v Černošicích a učitel na ETS
Klíčové jsou pro sbor docela jiné věci, než mít svou vlastní budovu. Společenství, které není ochotno se podřizovat Kristu a mít rovné i láskyplné vztahy, nezachrání ani nejkrásnější supermoderní modlitebna na světě. S budovou modlitebny to pak je jako s darem Ducha svatého (viz 1 K 12-14). Někomu je dopřán, někomu ne. Kdo ho má, nemá ho pro sebe a ke své chloubě. Není-li duchovní dar využit, je k ničemu. Ano, může být dokonce i nebezpečný, pokud si na něm přespříliš zakládám. Otevření černošické modlitebny přineslo nebývalý zájem veřejnosti a s ním mnoho nových výzev pro naše společenství. Přicházejí noví a nikým osob-
34 leden 2011
leden 2011.indd 34
28.12.2010 14:28:43
NAPSALI JSTE ně nepozvaní lidé, objevily se nečekané možnosti misie a přibylo potřebné zázemí pro konání dorostu, mládeže, besídky, setkávání maminek, zkoušek sborového zpěvu, atd. Modlitebna je pro nás dar s krásnými možnostmi, bude-li zasvěcena službě Bohu. Co tě nezabije, to tě posílí? Osobně vzpomínám na přestavbu sborového domu v Hradci Králové, která trvala neuvěřitelných 8 let. Roky nepřetržitých brigád. V Černošicích jsme stavby modlitebny svépomocí nebyli schopni. Bohužel nebo bohudík? Nevím. Zkušenost to byla také náročná, i když mozoly na rukou ze stavby modlitebny nemáme nikdo. Náš hlavní úkol bylo shánět finance a věnovat spoustu času jednáním a administraci. Stálo to mnoho modliteb celého sboru, ztenčené účty členů sboru a různé adrenalinové situace. Přesto samotné břímě stavby reálně denně neslo jen několik jednotlivců (a to až heroickým způsobem). Nebýt toho, psal bych zde jinou odpověď. Samozřejmě i u nás došlo na brigády. Díky Boží milosti však lze říci, že doba stavby modlitebny ani tak relativně malé společenství jako je to naše neodvedla od hlavního úkolu církve – zvěstovat evangelium a sloužit potřebným. Prozkoušela naši víru i naše vztahy. Zmobilizovala síly k další duchovní práci. Takže, ano, stálo to za to. Přejeme všem stavícím sborům sílu, trpělivost i víru ke zdárnému dokončení.
■ připraVil matěJ háJek
biblický kriticizmus Čtenáři Brány se baví a řeší otázku, jestli je Bible Boží slovo a nebo ne. Staří se ptají, kam že to naše Církev bratrská spěje, když br. Vojtíšek, který v naší církvi slouží, tvrdí, i když cituje prof. Hellera, že Bible není Božím slovem, ale může se stát Božím oslovením. Na druhé straně můžeme číst v Bráně slova kazatele br. Holubce, který závěry bratra Vojtíška popírá. Možná že by se i tato otázka mohla řešit na stránkách našeho časopisu. Zdá se, že rakovina zvaná “biblický kriticizmus” zasáhla i naše společenství. milOš kOtrla, pustá rybná
Ještě k církevním sňatkům Z řádků br. Václava Mullera se domnívám, že jde o nedorozumění. Náš Řád (i v dřívějších verzích) zřetelně rozlišuje mezi sňatkem věřících a nevěřících a také (v tomto smyslu) mezi sňatky nesmíšenými a smíšenými, případně sňatkem kázněných apod. Vyjadřujeme tak své porozumění tomu, jak se Bible dívá na manželství. Pro ty, kteří nesplňují podmínky pro „církevní sňatek“ (formulace posledního Řádu), není uzavřena možnost tzv. „svatebního shromáždění“. Pro dokreslení - např. Řád z r. 1982 s podobným záměrem odlišuje „Požehnání sňatku“ od „Svatební pobožnosti“. Rozhodnutí o konkrétních případech bylo a stále zůstává v kompetenci staršovstva sboru. tOmáš hOlubec, karlOVy Vary
komentář ke komentáři bible a úcta k ní Nedá mi to, abych nezareagoval. Nejen proto, že se mi komentář Zdeňka Vojtíška (Brána 10/2010, str. 17) líbil a že ho pokládám za užitečný; hlavním důvodem je mi potřeba potvrdit, že Bible, jak nám ji zachovaly minulé generace církve, je také slovem lidským. Bojím se vnímat Bibli jako konzervu čistě Božího promluvení, jednou provždy danou a mluvící vždycky stejně, bez ohledu na kontext a okolnosti. Začnu otázkou: Když satan pokoušející na poušti Krista Pána citoval slova Písma, předával Boží Slovo? Nebylo to spíše slovo satanovo, byť šlo o biblickou citaci? Boží Slovo, to skutečné slovo našeho Boha, nejde ztotožnit s lidskými slovy. Vždycky je přesahuje, byť by šlo i o biblický text. Formulace lidského jazyka je jen matricí, na které se Boží Slovo odehrává tam, kde je Boží Duch oživí. Je-li ale Bible i slovem lidským, svádí to ptát se, jestli pak člověk nechce sám rozhodovat, co v Bibli Božím Slovem je a co už není, jak na to bratr Holubec ve své reakci upozorňuje. Myslím ale, že tato otázka vyrůstá z představy neodpovídající skutečnosti a stává se tak zavádějící otázkou. Bible jistě je slovem Božím i lidským. Není to ale tak, že by se to lidské od Božího dalo oddělit. Stejně, jako to platí o Slovu vtěleném, o Pánu Ježíši Kristu, jsou i v Písmu stránka Boží i lidská přítomny nesmíšeně, neproměnně, nerozděleně a nerozlučně. Není tu místo pro lidské rozhodování, jen pro pokorné čekání na Ducha, který oživí litery a naplní je smyslem, který nás všechny přesahuje. petr raus, brnO
Adresa redakce: Brána, Soukenická 11, 110 00 Praha 1 E-mail:
[email protected]
leden 2011.indd 35
leden 2011 3
28.12.2010 14:28:44
MODLITBA
Ztracené klíče
Nebo má-li nějaká žena deset stříbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? Lukáš 15,8
Budeme rádi, když i vy, milí čtenáři, se s námi podělíte o své zkušenosti s modlitbami. Pište na adresu redakce: Kodex o.p.s., Soukenická 11, Praha 1, 110 00 nebo na e-mailovou adresu:
[email protected]
N
a tom není nic zvláštního. Můj kolega v práci, jinak technický genius, je hledá každý den. Skoro se divím, že ve známé kapitole v Lukáši 15, kde se ztratila ovce, pak mince a nakonec ještě poněkud nezdárný kluk, se neztratily také klíče. Ale tehdy se ještě asi tak nezamykalo. Kdopak by je aspoň jednou neztratil. Jenže já jsem je ztratil na klikvišti. Tedy tak říkáme rašeliništi, kam chodíváme na podzim sbírat klikve. Tenké provázky útlé rostlinky se snoubí s rašeliníkem a uvnitř mechu většinou ve vodě najdete krásně červené plody velké skoro centimetr. Vlastnosti mají podobné jako známé brusinky. Přijeli jsme autem a dál už pěšky. Na své věci si vždycky dávám pozor a klíče dávám do pravé kapsy. Občas se přesvědčuji, že tam ještě jsou. Sbíráme, hledáme a jak postupuje čas, rovnáme bolavá záda; už moc dlouho vidět nebude. Je pozdní odpoledne a jako už mnohokrát před tím, zase sáhnu
na pravou kapsu: tak to se mi ještě nestalo! Klíče nikde. Ani v kapse, ani ve spodní vrstvě pod protrženou podšívkou. Je zbytečné líčit prakticky nulovou šanci najít klíče od auta v lokalitě několika set čtverečních metrů, kde už bylo všechno sešlapáno v čvachtající vodě a každým dalším šlápnutím se naděje jen zmenšovala. Brzy se bude stmívat. S manželkou jsme hledání vzdali a vydali se v těžkopádných holinkách do půl hodiny vzdáleného stavení, kde by měl být telefon; tehdy jsme ještě mobily neměli. Konečně se nám podařilo sehnat syna a vylíčit mu naši situaci. Vracíme se; osmdesátiletý děda už také nehledal. Měl selský rozum a věděl, že to nemá smysl. Mně to nedalo. Znovu se vracím, kde jsme začínali a na místa, kde jsme strávili jinak krásný den v pozoruhodné přírodě. Zavřu oči a snad jen tak pro sebe vydechnu: „Pane Bože, kdybych tak hledal to tvé království jako teď ty klíče!“ Otevřu oči a nevěřím, co vidím: Přede mnou leží moje klíče. Ležely na malém kopečku, jako by je tam právě někdo položil. Jak to, že jsem je neviděl? V tu chvíli už přijíždí i náš David, někde si vypůjčil auto. Je to zvláštní, jak ta Boží pomoc přicházívá až na poslední chvíli; nejspíš proto, abychom vyčerpali všechny své možnosti a umění a aspoň občas poznali, že „u Boha není nic nemožného“. S odstupem času se k tomuto zážitku občas vracím; vzal jsem si z toho ponaučení? Začínám den s Božím slovem a modlitbou? Hledám opravdu nejprve to hlavní? Vždyť pak „to všechno ostatní bude přidáno“.
■ Zdeněk Linzmajer
36 leden 2011
leden 2011.indd 36
28.12.2010 14:28:44
KŘÍŽOVKA
Tajenku zašlete do 16. 1. 2011 (i e-mailem) na adresu redakce. Vylosovaný výherce získává knihu Pojď a viz od Jana Samuele Hejzlara (viz recenze na str. 29)
Tajenka z čísla 12/2010: Miluji přikázání tvá víc než zlato. Knihu Diesel II. vyhrává: Markéta Pavelková, Pozlovice
Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu
leden 2011 37
leden 2011.indd 37
28.12.2010 14:28:45
POST SCRIPTUM
Jana Šrámková
Parašutista na Zacheův způsob J
eden parašutista riskoval seskok z letadla v nepříznivém počasí, chytl ho silný vítr a odnesl kilometry pryč od plánovaného místa přistání. Nešťastník uvízl na neznámém pustém místě ve větvích stromu a hodiny volal o pomoc. Když ho konečně objevil nějaký muž, parašutista se jako první zeptal, kde že se to vlastně ocitl. A muž mu s pochopením odpověděl: „Na stromě!“ „Nejste náhodou farář?“ zeptal se parašutista. „Ano, jak jste to poznal?“ podivil se muž. Tuto historku Anthony de Mello ve své knize Modlitba žáby uzavírá snad už přebytečnou replikou: „Protože to, co jste mi řekl, je naprostá pravda, ale naprosto nanic.“
Utvrzovat žíznivého v potřebnosti dodržování pitného režimu není dvakrát produktivní. Pro růst potřebujeme víc než informaci, víc než příbalový leták k obrácení. Snad to není hřích lenosti, marnivosti ani přílišné pasivity, když člověk znavený službou, zkouškami, nebo zkrátka jen životem zatouží být ve společenství nadchnut, motivován, získán a zapálen pro dobrou, Boží věc. Trápí mě, že ony záblesky Jeho velikosti, průrvy do hlubších vrstev života a záchvěvy pochopení a vnitřní proměny zakouším nepoměrně častěji u četby (sekulární) beletrie, při setkání se zajímavými (často nevěřícími nebo jinak věřícími)
Po příběhu Zachea by člověk čekal, že evangelizační a pastorační práce do korun stromů bude pro kazatele královskou disciplínou! Mám tuhle anekdotu ráda, už proto, že tvoří roztomilou paralelu k novozákonnímu příběhu Zachea. Právě po něm by člověk čekal, že evangelizační a pastorační práce do korun stromů bude pro kazatele královskou disciplínou! A ono je to někdy právě naopak – kázat se začíná do lavic, a ke konci jsou všichni posluchači na větvi. Je skvělé, když se ve svých sborech nemusíme bát o pravdivost zvěstovaného, například když si nepleteme stromy s telegrafními sloupy. Občas to ale pokulhává s onou relevancí. A to pochopitelně necílím jen na kázání, která jsou špičkou ledovce, ale na všechny programy, generační setkání, slovíčka k dětem, na konference, křesťanské časopisy a dalších tiskoviny, a co hůř, někdy i na naše vzájemné rozhovory. V církvi se povětšinou dozvídám právě jen to, k jakému ideálu je v životě třeba směřovat – což jediné bezpečně vím a nedokážu. Zajímalo by mě všechno to kolem! Kudy směřovat, jak, ba někdy i proč. A kde k tomu sebrat sílu.
lidmi než při návštěvě církve. Samozřejmě, díky našemu velkému Bohu, že se zjevuje na místech nečekaných. Že neomezuje své působení na kostely, modlitebny a nepromlouvá k nám jen přes kněží a faráře, ba ani ne jen skrze křesťany. Díky, že se nás dotýká skrze svoje podivuhodné stvoření, skrze umění a mnohé další cesty. Přesto je mi ale líto, že ho nezakouším silněji v místě jeho „trvalého bydliště“, v domovské instituci. Je mým novoročním předsevzetím učit se zvát Zachey a parašutisty z korun stromů na zem. Učit se nevěřícím i spolubratřím říkat víc, než jen co se očekává a jací bychom měli být. Pracovat s textem své Bible hlouběji a nápaditěji než jen parafrázovat, co si každý gramotný umí přečíst. Zkoušet se vzájemně inspirovat, motivovat, předávat odhodlání – to všechno v moci Ducha. Místo: „Na stromě,“ do větví zavolat: „Přistál jste na zahradě naší modlitebny! Tohle byl nejšťastnější úlet vašeho života, bratře, pojďte dál!“ ■
38 leden 2011
leden 2011.indd 38
28.12.2010 14:28:45
Inzerce
1,1 milionu Kč pro výběrová řízení F-nadace pro rok 2011 Uzávěrka příjmu přihlášek je 4. února 2011. Pro uzávěrku je rozhodné datum doručení do emailové schránky F-nadace. Pro přílohy zaslané klasickým způsobem je rozhodné datum odeslání z pošty.
Více najdete na www.f-nadace.cz Pokud Vás cokoli o těchto programech zajímá, obraťte se na nás - rádi poskytneme bližší informace. e-mail:
[email protected] [email protected] (podpora služby Reinharda Bonnkeho) tel.: 774 077 753 (Oľga Cajchanová)
Misijní odbor Kostnické jednoty zve na poznávací zájezdy do IZRAELE Organizuje Ludmila Hallerová celoročně. Renomovaný průvodce po Izraeli je Fredi Winkler. Jarní zájezd: 17. – 27. března 2011 Podzimní zájezd: 26.října. – 06. listopadu 2011 Účastníci navštíví známá místa z Bible, například Jeruzalém, Betlém, Kafarnaum. Budou se moci vykoupat v Mrtvém moři, zažít plavbu po Genezaretském jezeře a vyjet na Masadu. Cena pobytu: 1075,- USD za osobu na dvoulůžkovém pokoji s polopenzí. V ceně zájezdu jsou všechny vstupenky, jízda lanovkou na Masadu, jízda lodí po Genezaretském jezeru. Cena zpáteční letenky: 10. 450,- Kč.
Podrobné informace a přihlášky:
[email protected]
NOEMI • www.noemka.com Seznamka pro křesťany • Pobyty pro nezadané Přihlášeno přes 2000 osob z ČR a Slovenska. Pro zaslání bližších info/přihlášky: Noemi, Na Mušce 1124, 534 01 Holice, ČR
[email protected] • Tel/SMS: +420 777222877
10 čísel ročně plus bulletin CB INform
Objednávám předplatné časopisu BRÁNA pro sebe jako dárek* Adresa, kam bude časopis zasílán: Jméno: .................................................................................................................................................... Ulice: ...................................................................................................................................................... Město:
...............................................................................................
Počet ks: .........................................
PSČ: ....................................
Podpis: .................................................................................
Objednávky zasílejte na adresu: BRÁNA, Soukenická 11, 110 00 Praha nebo e-mailem:
[email protected] Vychází 10x ročně, 39 Kč, roční předplatné 390 Kč + poštovné dle platného ceníku České pošty Při odběru přes sborové distributory ve sborech CB ušetříte na poštovném - obraťte se na ně! * Objednáváte-li dárkové předplatné, nezapomeňte k objednávce do obálky nebo e-mailu připojit i svoji adresu, abychom Vám mohli zaslat fakturu.
leden 2011.indd 39
28.12.2010 14:28:45
1
K
Klasicismus je umělecký sloh, který vznikl ve Francii v 17. století na královském dvoře „krále slunce“ Ludvíka XIV., odkud se šířil dále do Evropy. Klasicismus se snažil odvrátit od baroka a rokoka, tudíž byl střídmý až jednoduchý. V době Napoleona Bonaparte je nazýván empír. Přebral mnoho prvků z antiky a renesance. Největší rozkvět prožívá v době absolutistických monarchií v Evropě. Klasicismus byl klidný až přísný, odmítal impulsivitu, energii a emoce. Vše, co bylo pro baroko zásadní a typické, klasicismus odmítl. Místo dynamiky klid, místo oblých tvarů rovné linie, místo pompéznosti vznešená noblesa, místo překypujících barev chladná střídmost. Klasicismus je prvním projevem historismu. Záměrně napodobuje starší architektonickou, tj. klasickou řeckou a římskou architekturu. Jedna z nejvýznamnějších pařížských staveb, Pantheon, byla postavena jako kostel a posléze vyvlastněna revolucí jako „Památník Velké Francie“. V té době se kostely měnily na „Chrám rozumu“, „Chrám nejvyšší bytosti“, či „Chrám vítězství“. Snad nejtypičtějším klasicistním chrámem v Paříži je Ste-Marie-Madelaine, postavený ve stylu římsko-korintského peripterosu (ochozový chrám). Raným architektonickým projevem tzv. barokního klasicismu je největší novodobá sakrální stavba – ka2 3 tedrála sv. Pavla v Londýně, postavená jako trojlodní bazilika s tříplášťovou kupolí. V klasicistním slohu se rozvíjí též Petrohrad. Na trojlodní baziliku s centrální kupolí navazují polokruhové kolonády po vzoru chrámu sv. Petra v Římě. Jedinečnou stavbou je též chrám sv. Izáka v Petrohradu. V Čechách i na Moravě církev odolávala vlivům klasicismu, neboť pro ni ztělesňoval reformní snahy konce 18. století. Proto se církev většinou držela barokních (ev. rokokových) vzorů. V sakrální architektuře se tak klasicismus objevuje jen v menší architektuře, především v soukromých kaplích či hrobkách, jejichž objednatelem nebyla církev, 1 a 2 - Katedrála sv. Izáka (Isakijevský chrám) v Petrohradu. ale šlechtic. Jako příklady uvádíme čistě klasicistní Řadí se mezi největší katedrály na světě. Vypíná se do výšky 100 metrů a nabízí 14 000 míst pro návštěvníky. kostel sv. Kříže v Praze a proporcionálně krásné prů3 - Římskokatolický farní kostel Vzkříšení Páně ve Slavkově čelí kostela sv. Vzkříšení Páně ve Slavkově. u Brna od architekta Ferdinanda Hotzendorfema.
Klasicismus
Foto archiv autorů
paVel Vaněček a Jakub hlaVáč
4 - La-Madeleine, kostel sv. Máří Magdalény v Paříži. 5 - Katedrála Sv. Pavla v Londýně. Současná podoba je poslední přestavba z roku 1708 podle návrhu Christophera Wrena.
4
5
leden 2011.indd 40
28.12.2010 14:28:50
