Pochybování je základem poznání. Legoprojekt. Rozhovor s Jiřím Grygarem na str. 6. Misie na str. 18. Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

cena 39 Kč / ročník 42

www.i-brana.cz

Pochybování je základem poznání Rozhovor s Jiřím Grygarem na str. 6

Legoprojekt

Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

Misie na str. 18

zari-2010.indd 1

25.8.2010 14:30:09

Milí čtenáři,

navštěvoval jsem před lety každý čtvrtek ráno devadesátiletého muže. Byl vahařem a žil na stará kolena s družkou, která mu něžně říkávala Ádínek. Těšil se celkem dobré kondici, svěžímu rozumu i paměti. Přál si, abych za ním chodil pravidelně týden co týden číst Bibli a modlit se. Naše setkávání začínala pravidelným rituálem, který mu předepsala paní doktorka. Polkli jsme nalačno šťopičku Becherovky. Ádínek s Jarmilkou pohovořili, jak se jim daří, něco o dětech i vnoučatech a pak už přišel čas na evangelium. Tu a tam jsem se ho zeptal, jestli se také nechce připojit modlitbou a zda by nechtěl přijmout smíření s Bohem, pro které Kristus trpěl na kříži? Jeho odpověď byla vždy jedna a tatáž. Položil prsty na okraj stolu a řekl: „Když jsem chodil do obecné školy, museli jsme dát ruce před sebe a katecheta nás bil rákoskou přes prsty.“ To bylo všechno, nic víc nedodal. Do nejdelší smrti se nepomodlil. Vedle toho úplně jinak zní svědectví astrofyzika Dr. Jiřího Grygara. V rozhovoru vzpomíná nejen na rodiče, kteří ho vedli ke křesťanské víře, ale také na skvělé katechety, kteří pozitivně přispěli k formování jeho dospělé víry v době středoškolských studií. Oběma mužům zůstala vzpomínka z dětství a dospívání na vedení k víře, ale diametrálně odlišná. My na tom nebudeme jinak. Buď si s sebou neseme bolestný osten, který způsobilo pokrytectví, manipulace či přehnaná tvrdost, nebo radostnou vděčnost za moudré katechety, učitele besídky, vedoucí dorostu či mládeže a samozřejmě na rodiče. Myslím si, že se nikdo nakonec nebude moci před Bohem vymlouvat na špatné katechety, ale na druhé straně jsem přesvědčen, že všichni nemoudří a zlí lidé, kteří špatně formovali děti v tom nejpodstatnějším, budou Bohem velmi přísně souzeni. I proto zodpovědně a kriticky naslouchejme zkušenostem pedagogů i zkušených rodičů. Pomocí by mohlo být i téma o vedení dětí k víře, které jsme připravili nyní na počátku školního roku.

z obsahu:



3





6



10



18

22

24

26

30



34

38

SLOVO

Ježíšovy otázky - učedníkům i nám

Štefan Paluchník

ROZHOVOR

Pochybování je základem poznání

Jiří Grygar

TÉMA

Vedení dětí k víře

Radomír Kalenský

MISIE

Legoprojekt

Roman Neumann

PŘÍBĚH

Akce Emigranten

Bohumila Laurychová

EXEGEZE

Ananiáš a Safira

Matěj Hájek

OZVĚNY DOBY

Mučeník Ján Biroš

Peter Komrska

ZE SBORŮ

Proti proudu alive

Miloš Hejzlar

SERIÁL - Z LÉKAŘSKÉHO HLEDISKA

Důležitý je životní styl

Miluše Štifterová

POST SCRIPTUM

Iná realita

Tibor Máhrik

připravujeme:





TÉMA

Když se rodila církev

Robert Hart

šéfredaktor

zari-2010.indd 2

25.8.2010 14:30:09

Ježíšovy otázky - učedníkům i nám Lukáš 9,18-23

J

estliže se chcete něco dozvědět, tak se ptejte – to je jistě osvědčená metoda. Otázky můžete klást ústně, písemně, telefonicky, přes internet. Určitě je důležité si uvědomit, kdo se ptá a nač se ptá. Podle toho se nad otázkami velice zamýšlíme, anebo je hodíme za hlavu. Kdo se dnes ptá na Ježíše? V severních Čechách, které jsou poznamenané silným ateismem a ještě silnějším materialismem, se otázky spojené s křesťanstvím jaksi „nenosí“. Nedávno konal řemeslník ve sborovém domě revizi plynového kotle. Po skončení práce jsem se ho zeptal, jestli nechce část Bible, kde se dozví o Ježíši. „Tyto věci mě vůbec nezajímají,“ odpověděl, „hlavně abych vydělal peníze.“

Za koho mne zástupy pokládají?

Takto se zeptal Ježíš svých učedníků při jedné příležitosti, která je spojována s událostí u Cesareje Filipovy. Dříve než Pán Ježíš tuto otázku učedníkům položil, modlil se v jejich blízkosti. Musela to být mimořádná chvíle! Ježíš svým dotazem předně prozrazuje, že se o lidi kolem zajímá: o jejich problémy, radosti, starosti. Vždyť celé Ježíšovo působení bylo naplněno hlubokým zájmem o člověka, o jeho duši, o jeho potřeby. Proč však chtěl Pán vědět, co si o něm lidé myslí? Cožpak byl Ježíš závislý na posudku lidí, jak o něm smýšlí? Z Janova evangelia usuzujeme, že Ježíš jako znalec lidských srdcí věděl, jak se naň lidé dívají, neboť „věděl, co by bylo v člověku“ (J 2,24). Spíš mám za to, že Ježíš chtěl slyšet od učedníků, jak lidé o něm hovoří. Zřejmě tato otázka byla hlavně položená kvůli

učedníkům – aby si oni uvědomili, jak se lidé kolem na Ježíše dívají. To jistě platí i pro nás: i my máme znát mínění lidí kolem sebe, v jakých poměrech žijí, i jak (či vůbec) o Kristu přemýšlejí.

Odpověď učedníků

Učedníci referují o názorech lidí na Ježíše: Jan Křtitel, Eliáš, či jeden z dávných proroků. Tetrarcha Herodes, který nechal popravit Jana Křtitele, vidí pln údivu v Ježíšovi snad vzkříšeného Jana, a proto si „přál ho vidět“ (Lk 9,9). Eliáš byl považován za největšího izraelského proroka. S  jeho jménem je spojován vítězný zápas na hoře Karmel s  baalovými proroky! Eliášův význam umocňoval jeho zvláštní odchod z této země - v ohnivém nebeském voze. K dávným prorokům patřil jistě Mojžíš jako vůdce izraelského lidu z egyptské poroby do svobody, zákonodárce, ale též i prorok. Byl prototypem „proroka“, kterého jednou vzbudí Hospodin svému lidu (5 M 18,15). Také Mojžíšův závěr života je obestřen tajemstvím. Do kategorie dávných proroků někde řadili i Enocha, o němž nacházíme svědectví, že „chodil stále s Bohem a nebyl více viděn; nebo vzal ho Bůh…“ (1M 5,22) V Janově evangeliu nacházíme odpověď lidí v tom, že považovali Ježíše za Proroka, kterého po zázračném nasycení (rozmnožení chlebů) chtěli dokonce provolat králem! (J 6,14)

A za koho mne pokládáte vy?

Druhá Ježíšova otázka učedníkům je daleko důležitější. Je vlastně položená „na tělo“, nelze před ní 

zari-2010.indd 3

25.8.2010 14:30:09

Otázky - Alois Volkman Ptám se svých pohledů ptám se svých slov ptám se svých kroků i skutků svých se ptám. Ohlížíte se vyjadřujete jdete a naplňujete Jeho vůli?

couvnout, ani ji „opovídat“. Z úst Petrových zazní odpověď, která je mimořádná a je dokonce kvalifikována i tak, že se jedná přímo o Otcovo zjevení Petrovi. Jedná se o velké Vyznání víry. Výlučnost je podtržena i tím, že je uvedeno ve všech synoptických evangeliích: Za Božího Mesiáše (Lk 20b); Ty jsi Kristus (Mk 8,29); Ty jsi Kristus, Syn Boha živého (Mt 16,16). Toto vyznání víry tvoří významný mezník v životě učedníků a je situováno (podle Mt a Mk) do Cesareje Filipovy. Petrovo vyznání Ježíše za Mesiáše (zástupně i za učedníky) vynikne právě na pozadí místa, kde bylo vysloveno. Město Cesarea Filipova, ležící na úpatí hory Hermon při hlavním pramenu Jordánu, bylo ve staré době zasvěceno božstvu Baal-gad. Později ho Řekové nahradili svým bohem Pan (město neslo název Paneas). Herodes Veliký tam později vybudoval mramorový chrám Augustu Ce-

Mgr. Štefan Paluchník (65) absolvent KeBf v Praze, kazatel na sborech CB v Teplicích, v České Skalici, v Hradci Králové a nyní v Ústí n.L. S manželkou Olgou má 4 děti a těší se z 6 vnoučat.

sarovi, který mu město daroval. Tetrarcha Filip pak město za vlády téhož císaře zkrášlil a přejmenoval je na Cesareu k císařově poctě. Vyznáním v pohanské Cesareji Filipově se učedníci přihlásili k jedinému Pánu, kterému chtěli patřit: Ježíš je Kristus.

Ježíšova odpověď

Je zvláštní, že Pán Ježíš učedníkům „důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali,...“ (v.21) Proč? Výraz Kristus (ř. Christos, hebr. Mesiáš) znamenal: Pomazaný. Tím byl král, kněz či prorok. Ovšem název Mesiáš začal mít v této době i jiný význam. Oscar Cullmann ve své Christologii píše, že „ztotožňovat Mesiáše s národním hrdinou, království Boží s královstvím politickým, je pro Ježíše rouháním.“ Je skutečností, že někteří z Izraelců spojovali Mesiáše s představou krále, který se postaví do čela proti nenáviděným Římanům i se zbraní v ruce. K takovým patřili Zélóti (tj. „horlivci“) - i mezi Ježíšovými učedníky byli zastánci tohoto směru (synové Zebedeovi). Proto Ježíš začne mluvit o jiném titulu, který užívá o sobě nejčastěji: Syn člověka (v.22). Je jím vyvýšený Mesiáš (sr. Dn 7), avšak blízký člověku a dokonce Mesiáš, který před svým oslavením (skrze vzkříšení) bude trpět a bude zabit. Jeho vláda se mocně projeví – mocí obětovné lásky.

Proč a jak vyznávat?

Také k nám míří obě Ježíšovy otázky. I my máme poznat své okolí, sousedy, spolupracovníky, spolužáky, abychom je pochopili a poznali i jejich myšlenkový svět. To je ostatně předpokladem pro misii a evangelizaci. Nenechme se odradit, když na naši otázku po Ježíši Kristu uslyšíme nesmyslné až rouhavé odpovědi. To nás může přivést k ještě intenzívnějším modlitbám za tyto lidi. Daleko důležitější je však naše odpověď na Kristovu otázku: A za koho mne pokládáš ty? Nechtějme odpovědět příliš rychle, až automaticky. Odpovíme-li pravdivě, může se to stát impulzem k nové službě – Bohu i lidem. Za sebe mohu povědět, že nové vyznání Ježíše v některé situaci je pro mne zpětně novým povzbuzením i zdrojem určité duchovní obnovy. Jak vyznávat? Slovem, činem, celým životem – být prostě Ježíšovým následovníkem (Lk 9,23). O letošní konferenci v Náchodě mě povzbudil citát od Františka z Assisi: Musíme vždycky kázat evangelium. A když  je potřeba – i slovy. Totéž platí i pro svědectví! štefaN PaLUCHNÍk

4

zari-2010.indd 4

25.8.2010 14:30:10

Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

Poznámka k církevnímu sňatku

Jako informace z jednání RCB bylo v Bráně 7-8/2010 uvedeno, že Rada obdržela dotaz ohledně církevních sňatků a po projednání se shodla, může být uspořádán pouze věřícím snoubencům. Chtěl bych připomenout znění Ústavy CB, kde v čl. 99, odst. 3 je vysloveně uvedeno, že svatební shromáždění se zvěstováním Božího slova a přímluvnými modlitbami, které se koná po občanském sňatku, může být poskytnuto i „novomanželům, kteří jsou nevěřící, kteří Boží slovo přijímají a o společenství s věřícími stojí“. I to je také jeden ze tří způsobů církevního sňatku. Podle mých zkušeností můžeme těžko někdy rozpoznat, zda novomanželé nebo snoubenci jsou věřící nebo nikoliv. Bál bych se na ně takto činit nátlak, aby museli vyznat svou víru, o které si nejsou jisti, jen kvůli sňatku. Na druhé straně, vidím, že řada těch, kteří svou víru vyznávali před sňatkem a dostalo se jim i požehnání v církvi, se po svatbě „vybarvili“ jako ti, kteří nikdy skutečné obrácení neprožili. Děkuji i za téma článků o víře ve zmíněném čísle Brány, které náš pohled na víru v mnohém rozšiřují a třeba i problematizují. Znění Ústavy CB se mi proto v tomto směru zdá mnohem moudřejší a neztě-

žuje už tak někdy nelehkou cestu k církevnímu sňatku, i když bez slibu a požehnání po tzv. úředním sňatku, zvláště v době, kdy se ve společnosti vytvořil naprosto nový fenomén manželství bez sňatku a „požehnání úřadů“ (jakéhokoliv), jak se zpívá v jedné písní ze 60. let. J. OrAWSKi, OStrAVA

Ještě o víře

(k článku Zdeňka Vojtíška v Bráně 7-8/2010) Bratr Zdeněk Vojtíšek svým článkem „Víra – Komu věřit, čemu věřit a jak věřit?“ nabídl zajímavý vhled do vstřícného, všemu otevřeného a přejného myšlení religionisty zorientovaného v prostředí sekt a dávných i nových náboženských směrů a vůbec lidské „věřivosti“. S básnickou invencí přemítá o našem nadání k víře, jímž se patrně (kromě jiného) lišíme od tvorů jen čijících, tedy „životačichů“. Osměluji se vzít vážně jeho výzvu ke spolupráci na námětu. Víra bezpochyby předznamenává naše uvědomělé vnímání už při pohledu z očí do očí (Mt 6,22) nebo když se rozhlížíme třeba právě z okna, jak činí autor článku. Podle celkového obsahu mého psychického života, za který vděčím těm, mezi nimiž jsem rozum bral, mi přicházejí na mysl nové představy přizpůsobující se dřívějším, jak je v článku barvitě předestřeno. Je u toho můj cit, má myšlenka a posléze i volba, mé

rozhodování a vůle. Jakousi směrodatnou výhybku toho všeho však přehazuje VÍRA, která z pohodlně přežívající „věřivosti“, přidržující se pravděpodobností jaksi do ztracena, neboť posléze nejpravděpodobnější je smrt (N. Wiener), přesměrovává ze ztracenosti k PRAVDĚ dosvědčené Božím zjevováním se, které v Kristu vrcholí nepravděpodobnou nadějí hojnějšího života, života věčného. Komu, čemu a jak věřit ovšem jedinečně a nezastupitelně dosvědčují svatí Boží protagonisté Písma (2.P 1,20-21), kteří dosáhli svědectví, tedy potvrzení smysluplnosti svého riskování víry (Žd 11,2). Proto otvírám Bibli, abych při vlastní i obecné zmatenosti trefil. Je nejen „mapou“, v níž si upřesňuji, kde že to vlastně svým myšlením a míněním vězím, ale to dávné Boží SLOVO mé víře ožívá a v Duchu Kristově mě podněcuje i zmocňuje ke změně (J 8,31.32. Žd 4,12). Bible je dechem a živobytím víry, která se stává mírou a způsobem (modulem a modem) mého prožívání světa. To, jak ve světě žiju, pak zpětně vypovídá o jejím stavu, a Bible případně koriguje rizika jejího podnikání. Otázky Vojtíškova článku vnímám v kontextu Ježíšovy výzvy těm, kteří věří vírou chřadnoucí a nezřídka převrácenou: „Mějte VÍRU Boží.“ (Mk 11,22)… SAMUel JAN heJZlAr

(dokončení článku na: www.i-brana.cz/forum/1)

redakce a administrace: Soukenická 11, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 9/2010, ročník Bratrské rodiny 42, Českobratrské rodiny 68 • Vyšlo 1. 9. 2010 • Vychází 10x ročně, cena 39 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • Redakční rada: Mgr. Matěj Hájek, Mgr. Miloš Hejzlar, Anna Chrásková, ing. Peter Komrska, Jana Matulíková, Jiří Sedláček, PhDr. Daniela Sedláčková, Jana Šrámková, MgA., Ing. Karel Fojtík, Mgr. Petr Grulich j.h. • Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová • Vydavatel: KODeX o.p.s. • IČ 27895980 ev. č. MKČR: e 5080 • ISSn 1803-828X • Tisk: GRAFOTeCHnA PRInT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce. 5

zari-2010.indd 5

25.8.2010 14:30:10

Témat k rozhovoru s předním českým astrofyzikem se nabízelo nesmírné množství. Například srovnání vzniku vesmíru z pohledu nejnovějších vědeckých poznatků a knihy Genesis, nebo kam až může lidské oko pomocí teleskopů dohlédnout atp. Nakonec se ale převážná většina otázek týkala víry a skepse člověka.

Pochybování je základem poznání říká Jiří grygar, autor mnoha vědeckých i populárně-vědeckých knih a článků Široké veřejnosti jste se stal známým televizním pořadem a knihou Okna vesmíru dokořán. Zdálo se mi až neuvěřitelné, že v první polovině osmdesátých let takový pořad mohl vzniknout a být odvysílán, jak se vám to podařilo a jaké jste měli ohlasy?

RNDr. Jiří Grygar (74) maturoval na Jedenáctiletce v Brně Husovicích (1954); následovala vysokoškolská studia fyziky na Přírodovědecké fakultě MU v Brně (1954-57); astronomie na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze (1957-1959); astrofyzika – vědecká aspirantura ČSAV (1959-1963). Pracoval ve stelárním odd. Astronomického ústavu ČSAV, Ondřejov (19631980), v Laboratoři nízkých teplot ve fyzikálním ústavu ČSAV, Řež (1980-1991), dále v Centru částicové fyziky fyzikálního ústav AV ČR, Praha (1991- dosud). Publikoval přes 120 vědeckých prací (o meteorech, kometách, těsných dvojhvězdách a novách, o dálkovém průzkumu země, o astročásticové fyzice). Píše populárně-vědecké knihy, články a rozhovory, vystupuje v rozhlase a televizi.

Pořad vznikl z iniciativy dramaturga vzdělávacích pořadů Slovenské televize RNDr. Jaroslava Čorby, který jej prosadil do vysílání v r. 1982. Měl jsem v té době sice zakázáno vystupovat ve studiích v Praze, Brně a Ostravě, ale pokusně se ukázalo, že Slovenská televize mi zakázána nebyla, na rozdíl od scénáristy pořadu PhDr. Vladimíra Železného, jehož jméno se nesmělo objevit na titulcích ani v Bratislavě. Napsal mi opravdu znamenitý scénář s řadou na tu dobu neobvyklých televizních vymyšleností, které diváky zaujaly. Sám jsem se schválených textů obvykle moc nedržel a improvizoval podle promítaných obrázků a karikatur, co mne zrovna napadlo. Diváci velmi rychle vycítili, že to není žádná tupá propaganda, což bylo znát v četných dopisech, které mi po odvysílání každého dílu přicházely. Právě tento divácký ohlas byl podnětem pro další pokračování seriálu, který skončil až při rozpadu Československa v r. 1992. Mimořádná se mi tehdy jevila kapitola o halleyově kometě a váš komentář dějin. říkal jsem si,

6

zari-2010.indd 6

25.8.2010 14:30:10

Foto Bronislav Matulík

ten člověk musí být věřící. Můžete povědět své vyznání víry? Máte pravdu, že Halleyova kometa byla výborná záminka pro popis historických souvislostí a okolností při návratech komety vždy po 76 letech. Tento díl seriálu jsme si s dr. Železným opravdu vychutnali. Dr. Železný připravil před návratem komety ke Slunci v r. 1986 o tomto tématu velmi zdařilou knihu, která je dodnes čtivá. Moje víra pochází z rodinného prostředí. Mí rodiče byli katolíci a vedli nás děti k víře od dětství. Ve škole jsem měl štěstí na znamenité katechety jak v Brně, tak v Opavě, a to přispělo k formování mé „dospělé“ víry v období, kdy jsem studoval na gymnáziu. Tehdy však mou stabilitu víry velmi podpořilo i vlastní studium astronomie, protože jejím prostřednictvím jsem se přímo dostával k filosofickým otázkám o povaze, vývoji a vzniku vesmíru. Jste významným členem Českého klubu skeptiků Sisyfos, tzn. pochybování máte doslova v popisu práce. Není ale pochybování opakem či dokonce nepřítelem víry?

Pochybování je přirozeným základem každého poznání, jak vědeckého, tak náboženského. V obou případech jde o to, aby člověk dokázal odlišit vědu od pavědy a víru od pověry. A nejsou pochybnosti nepřítelem ani křesťanské víry? Přece člověk, který pochybuje, se trápí, ztrácí půdu pod nohama, smysl života… Slovo „skeptik“ se v češtině užívá ve dvou významech. Ten většinový odpovídá vaší otázce, ale ve vědě i víře jde o kritické myšlení, nikoliv o nějaký nihilismus. Sám beru skepsi právě v tom druhém významu jako naprosto nutný předpoklad k tomu, aby člověk dospěl k hlubšímu poznání světa, sama sebe a přirozeně i Boha. Zajímalo by mě, zda jste si stanovil hranice, kam až může zajít kritické myšlení člověka a kde jsou meze zdravého lidského rozumu? Nestanovil jsem si žádné takové hranice. Lidské poznání se vyvíjí nikoliv přímočaře, ale spíše metodou pokusu a omylu. Už Jára Cimrman hlásal, že někdo 

zari-2010.indd 7

25.8.2010 14:30:10

musí zjistit, že tudy cesta nevede, a stal se tak mistrem v couvání ze slepých uliček. To je podle mého názoru docela trefné vyjádření toho, jak člověk postupuje ve vědě i víře. Je tedy správné, aby člověk doslova všechno a vědomě, co se předkládá k věření, podrobil zkoumání a pochybnostem? Nemyslím, že by se měl člověk věnovat pochybnostem jako hlavní náplni svého růstu ve víře, podobně jako nemá mnoho smyslu třeba pochybovat o tom, že Země se otáčí kolem osy, která je šikmo skloněná k oběžné rovině. Když ho však pochybnosti přepadnou, měl by o tom kriticky přemýšlet a případně se poradit se specialistou, protože nikdo z nás není univerzální vševěd. U příležitosti předávání Bludných balvanů za matení české veřejnosti a rozvoje blátivého způsobu myšlení si váš klub skeptického myšlení užije dost legrace, alespoň na první pohled. V čem je to ale vážné, a chytili se už někteří laureáti vašich anticen za nos? Udělujeme Bludné balvany již dvanáct let, tj. celkem jsme zatím rozdali 74, v tom počtu jsou dva jubilejní arcibalvany k 10. výročí této taškařice. Jen ve dvou případech se laureáti chytili za nos a uznali, že se mýlili. Ve všech ostatních případech buď na udělení nereagovali vůbec, anebo přišli a v děkovném projevu pokračovali ve svých bludech a tak nás utvrdili, že jsme volili správně. Mnozí pak vyhrožují žalobami a případně se nás snaží pomluvit jako pohrobky inkvizice, popř. marxismu-leninismu. Tím nás ovšem přesvědčují, že jde vskutku o docela vážný problém naší společnosti, která se na jedné straně téměř holedbá svým ateismem a na druhé straně je z větší části pověrčivá až běda. Jedním z držitelů zlatého Bludného balvanu je i nedávno zesnulý populární astrolog a bývalý politik Antonín Baudyš, čím si to zasloužil? Doc. Ing. Antonín Baudyš, CSc. získal dokonce společně se svým synem za výjimečně zdařilou propagaci astrologie též Diamantový bludný arcibalvan Sisyfa v kategorii družstev, což je mimořádné ocenění, které udělujeme jen jednou za deset let. Blamoval se např. astrologickou předpovědí smrti G. W. Bushe během výkonu úřadu prezidenta USA. Tato předpověď mu přinesla širokou do-

mácí i mezinárodní publicitu koncem r. 2001 hned po amerických volbách, ale ve skutečnosti – jak známo – je G. W. Bush stále velmi naživu. Co soudíte o astrologii a vůbec o víře v osud? Astrologie je sice z historického hlediska pozoruhodný fenomén, protože mnoho historických osobností dokonce astrology zaměstnávalo a i v současné době jejich radám naslouchají někteří současní politici a různé celebrity. Potenciál astrologů předvídat budoucnost je však nulový. Ti schopnější dokážou o budoucnosti zajímavě mlžit, ale to je tak asi vše, co se jim daří, nepočítám-li jejich zřetelné úspěchy v podnikání… Víra v osud je ošemetné téma, protože může vést k názoru, že je úplně jedno, co člověk dělá, protože jeho osud je předem určen. V krystalické podobě nacházíme víru v osud v některých zejména orientálních náboženstvích. Osobně si myslím, že křesťanský předpoklad o svobodné vůli člověka je s vírou v osud v příkrém protikladu, takže sám v nějaký předem narýsovaný osud zkrátka nevěřím.



zari-2010.indd 8

25.8.2010 14:30:10

Knižní podoba televizního seriálu Okna vesmíru dokořán z roku 1989

Podle mého názoru ano, jinak se člověk snadno dostane do pasti vlastní neomylnosti a samolibosti, což je prakticky jistá cesta ke zkáze vědecké dráhy. Ostatně je známo, že poločas rozpadu platnosti vědeckých poznatků je sedm let.

Zdá se, že dnes jsou lidé ochotni doopravdy věřit doslova všemu. Čím to je? Známý britský spisovatel Gilbert Chesterton napsal už v r. 1925, že od té doby, co lidé přestali věřit v Boha, jsou ochotni uvěřit v jakoukoliv pitomost. Myslím, že uhodil hřebík na hlavičku. Co vás v poslední době v této oblasti nejvíc překvapilo? Jsem docela zděšen, kolik lidí u nás si myslí, že Američané v projektu Apollo nepřistáli na Měsíci a vše si natočili v hollywoodských ateliérech. Podobně docela hodně lidí věří, že atentát na newyorská dvojčata neprovedli islámští teroristé, ale že jej připravila americká CIA – kupodivu to však netvrdí o identicky uskutečněném útoku na Pentagon. Významnou roli v životě člověka hraje pokora, tedy sklonění se před něčím, co ho navždy přesahuje, nebo na co zatím nedosahuje. V náboženství je téměř neodmyslitelná, je předpokladem i pro vědeckou práci?

Můžete uvést pár příkladů pokorných vědců či objevitelů a doložit jejich přístup k vědě, přírodě či k Bohu? Velmi hluboce věřícími vědci byli podle očekávání duchovní jako Mikuláš Koperník, Gregor Mendel nebo Georges Lemaître – duchovní otec teorie velkého třesku. Patří k nim však také Johannes Kepler, Isaac Newton, Louis Pasteur, Arthur Eddington a ze současných světových badatelů především četní nositelé mezinárodní Templetonovy ceny, která se uděluje osobnostem za syntézu přírodovědeckého a náboženského zkoumání světa. Jakou máte rád definici vědy a vedle ní definici víry? Věda je představivost brzděná poznáním a pro víru to platí také. Nakonec, co považujete doposud za největší či nejdůležitější objev lidstva či fyziky? Za největší objev považuji zjištění, že se vesmír rozpíná, ale za nejdůležitější objev považuji vytvoření kvantové mechaniky kvůli jejím nevídaným praktickým aplikacím, integrované obvody, počítače, internet, lasery, přehrávače CD a DVD, navigace GPS, ploché televizní obrazovky, mobilní telefony, digitální fotoaparáty a videokamery, optická vlákna, umělé družice, kosmické sondy atd. atd. Děkuji za rozhovor.



Bronislav Matulík



zari-2010.indd 9 inzerce

25.8.2010 14:30:11

Foto archiv, Ilustrace Ondřej Košťák

RADOMÍR KALenSKÝ

10

zari-2010.indd 10

25.8.2010 14:30:12

K

dyž se řekne vést dítě k víře, jednou z nejčastějších obav je, abychom ho nemanipulovali a jednou z nejčastějších tužeb, abychom se s ním setkali v Božím království. Obojí dohromady tvoří velké dilema, které nás rodiče může svést k nebezpečnému postoji – necháme to na dítěti, však ono se jednou rozhodne pro Krista samo (přičemž potichu s nějakým tím křesťanským vlivem počítáme). Jak tedy naplnit naši rodičovskou touhu po věčném životě našich dětí a vyhnout se pasti manipulace? Dá se vůbec dítě k víře vést? To je obsahem tohoto článku. Nejde totiž o nic víc, než kde budou naše děti trávit věčnost. Spasení je v konečném důsledku dílo svrchovaného Boha a my je svým dětem nemůžeme dát, ani vnutit. To je ta nejlepší Boží pojistka před manipulací. Když tedy svoje děti nemůžeme vychovat ke spáse, zbývá nám vést je k víře. A tady je kámen úrazu. Projevy víry se do jisté míry dají naučit nebo naimitovat. Skutečná živá víra je však Boží dar. Máme tedy vůbec nějakou šanci svoji víru předat? Máme. Ovšem – jako vše vzácné a drahé – není to zadarmo a neděje se to samospádem.

lektuální – by tedy konečně mohla být onou zlatou střední cestou 50/50. Ale zklamu vás. Zjistilo se, že je to zhruba 75/25 ve prospěch dědičnosti. My rodiče a vychovatelé tedy máme zhruba čtvrtinovou šanci něco ovlivnit v oblasti školních vědomostí, zato v oblasti předávání postojů, přijetí sebe sama a zvládání životních překážek (v tzv. emoční inteligenci) nám Pán Bůh svěřuje do rukou mnohé. Žel, častokrát klademe větší důraz na intelektuální vzdělání než na budování emoční inteligence. Přitom zde máme daleko širší pole působnosti a zanecháváme našim dětem daleko vzácnější dědictví. Jakou cenu má tato informace v souvislosti s předáváním víry? Velkou. Tušíme totiž, že předávání víry jako postoje k Bohu leží spíše v emoční než v intelektuální oblasti. Jak tedy co nejlépe využít našeho omezeného vlivu, kterým můžeme v nejlepším slova smyslu na dítě působit? Pán Bůh nás pro naši úlohu rodičů a vychovatelů nenechal bez pomoci. Musíme ji však umět správně využít, a to úměrně věku a zralosti dítěte. I zde však budeme muset přistoupit na určité zjednodušení.

Zápas výchovy s dědičností

Jako první je popsal švýcarský psycholog J. Piaget, který zkoumal, jaké vnitřní nástroje používá dětská mysl ke svému zrání. Pokud těmto vnitřním nástrojům porozumíme, snadněji pochopíme, který z nich z naší výchovné brašny vybrat, abychom např. na zatlučení hřebíku nebrali šroubovák. Piaget a další, kteří na něj navazovali (Fowler, Kohlberg, Erikson), přišli na to, že myšlení dítěte se vyvíjí skokově. Pořadí skoků (stádií) se nemění. Nové stádium se skokem mění v nové (Piaget to nazývá akomodací), když dojde k nahromadění dostatečného počtu podnětů (chcete-li pokusů a omylů, AHA efektů ap., které Piaget nazývá asimilacemi). Jednotlivě přechody z jednoho stádia do druhého jsou poměrně rychlé – trvají řádově jednotky týdnů. Dobrá, řeknete si, ale co z toho? Odvíjí se od toho naše umění výchovy. Umění rodičovské výchovy je u každého z nás přirozeně ohraničeno dvěma postoji – úzkostně-ochranitelským a liberálním. Dobře manévrovat v tomto prostoru je uměním výchovy. A prostředkem manévrování jsou právě poznatky pana Piageta. Pokud jako úzkostlivý rodič svým ochranitelským přístupem znemožním dítěti nashromáždit dostatečné množství asimilací (AHA efektů), jeho skok do dalšího stádia nebude tak vysoký – připravuji ho o „zralostní body“. Pokud jsem naopak liberál-

Odborníci dlouho hledali odpověď na otázku, co má na dítě větší vliv – zda neúprosné geny nebo všemocná výchova. Intuitivně se nám chce odpovědět: 50 na 50. Odpověď je však trochu složitější. Vše se zjednoduší rozdělením problematiky do tří základních oblastí: fyziologické, emoční a intelektuální.

Jakou roli při vedení dětí k víře mohou hrát rodiče, vedoucí besídky nebo dorostu? A mají do tohoto procesu vůbec zasahovat, nebo nechat každému úplnou svobodu? Ve fyziologické oblasti, která zahrnuje vývoj buněk, fyzickou podobu, temperament… platí vysoká míra dědičnosti. V emoční oblasti, jako chování dítěte, komunikace, řešení konfliktů, zvládání emocí, vyrovnání se s neúspěchem ap., naopak zjišťujeme vysoký vliv prostředí a výchovy. Třetí oblast – inte-

Jaké nástroje nám Bůh svěřil do rukou

11

zari-2010.indd 11

25.8.2010 14:30:12

ním rodičem, zahrnu dítě vším, čeho si žádá jeho „zdravý vývoj“. Problém je v tom, že dítěti uprašuji cestičku a nabízím asimilace, které však nejsou jeho vlastními. Mysl dítěte si totiž svoje asimilace musí vytvořit sama. Nezpochybňuji, že někdy je potřeba přiblížit se k jedné z těchto hranic, ale většina výchovy se odehrává někde uprostřed. V této souvislosti si cením Boží moudrosti, když si uvědomím roli překážek, které nám často klade do cesty. On nás totiž stvořil, abychom jimi rostli a ne aby nás od nich stále někdo chránil. Pokud ve zrání dítěte, a to i duchovním, dobře využíváme roli jeho vlastních asimilací, chováme se jako moudří rodiče. Podobně se při našem duchovním zrání chová i náš Otec v nebesích. Jaké jsou tedy myšlenkové nástroje (stádia), se

Jaké „náboženské úkony“ přes den s dětmi děláte (dělaly jste) a chystáte se dělat? Co je kromě těchto úkonů ve výchově k víře podle vás potřeba? Do čeho je dobré děti nutit a na čem naopak netrvat? V jakém věku je třeba přestat děti takto vést a nechat jim svobodu výběru?

Jana, 3 děti (4, 7 a 9 let): 1. přes den se s dětmi modlíme před jídlem a večer si společně čteme příběhy z Bible (Bible pro děti), modlíme se a zpíváme 2. příklad rodičů 3. určitě chceme, aby s námi děti chodily do shromáždění a besídky. Netrváme např. na tom, aby se každý den všechny samy nahlas modlily (necháváme to na jejich úvaze, spontánnosti či potřebě) 4. zatím nevím Lenka, 3 děti (1, 4 a 6 let) 1. modlíme se nebo zpíváme před jídlem. Večer před spaním čteme z dětské Bible, povídáme si a modlíme se. Občas se pomodlí i děti 2. je potřeba být co nejlepším příkladem jako rodič. Když se stane, že nejsem dobrým příkladem, poctivě to dětem přiznat, případně se omluvit 3. „nutíme“ děti chodit do shromáždění, do besídky. Vyžadujeme určitou míru kázně při těchto i domácích ztišeních. Např.

nemusí se modlit, ale nesmí rušit; nemusí mít sepnuté ruce, ale nesmí se „válet“. Vedeme je k tomu, že je dobré modlit se za rodinu, kamarády, lidi v nouzi, nemocné Komentujeme různé události kolem nás i ve světě. Vzpomínáme na to, co se nám ten den nejvíce líbilo a naopak jaké důsledky má různá neposlušnost. To je snad odpověď i na čtvrtou otázku Miriam, 2 děti (7 a 10 let) 1. modlitba, čtení biblických příběhů, písničky 2. vlastní příklad 3. nenutit do úkonů, kterým nerozumí, vytrvat v pravidelných setkáváních u Bible 4. nevím Helena, 3 děti (47, 50 a 53 let) 1. děkovali jsme Pánu Bohu za jídlo, četli jsme si (na úrovni jejich věku) z Písma (na začátku si spíš vyprávěli), večer jsme děkovali Pánu Bohu za celý den, ptala jsem se dětí, jestli mají nějakou věc, za co děkovat. V určitém

věku jsme pochopili, že by rodinné čtení bylo neúnosné, od společného čtení a modliteb jsme upustili, aby měly soukromí. Ale neupustili jsme od našich modliteb za děti 2. aby děti viděly, že člověk to myslí s Pánem Bohem opravdově, což je občas problém, děti vidí své rodiče velmi dobře. Nebát se Pánu Bohu přiznat před dětmi chybu nebo vinu (i vůči dětem) 3. slovo nucení mi připadá nepříjemné. Toužili jsme, aby chodily do shromáždění, ale nemuseli jsme je nutit, samozřejmě chodily. Dětem pomáhalo i to, že jsme o nedělích měli návštěvy mladých lidí ze sboru, mohly mít pocit sounáležitosti se sborem. Ale to, že naše děti uvěřily, je ohromný dar od Pána Boha. V případě, že by se postavily proti těmto způsobům, bylo by to těžké, ale mám pocit, že bychom je nemohli nutit, tím bychom nic nezískali. 4. je to individuální, jedno z našich dětí se těžko otvíralo a tam zvláště jsem cítila, že nesmím naléhat. Ten věk – 14, 15 let? 

Ptala se Anna Chrásková

1. 2. 3. 4.

kterými se dítě postupně učí pracovat? Představme si dítě – učně a rodiče – jeho mistra (v mém případě jak jinak než elektrikářského). Nejprve má malý učeň k dispozici jen svoje (1) smysly (do 2 let věku). Podle smyslového poznání si uvědomuje, že žárovka svítí či nesvítí, a pochopí funkci vypínače. Potřebuje však neustálý dozor svého mistra (rodiče). Později ho mistr bere do dílny, kde od něj leccos pomocí (2) intuice odkoukává a pak napodobuje (od 2 do 7 let). Ovšem jsou mistři, kteří učně v dílně k ničemu nepustí, aby si neublížili; také jsou mistři, kteří za svého učně udělají vše sami. Z takových asi moc dobří elektrikáři nevyrostou. Dalším obdobím je praxe přímo v terénu. V této fázi učeň nejvíce saje vědomosti pomocí (3) faktických prožitků (od 7

12

zari-2010.indd 12

25.8.2010 14:30:12

let do puberty), které umí využívat. Chybí mu však stále abstraktní myšlení, a proto potřebuje mistra, aby mu občas řekl, co udělal dobře a co špatně. Následující fáze je nejtěžší. Spouští se abstraktní myšlení, díky němuž si náš učeň začíná uvědomovat (4) vztahy (od puberty do zhruba 17 let). Porovnává se s druhými a zjišťuje, kým vlastně je. Chce být nezávislý na mistrově zpětné vazbě a poradit si sám. Dostává výuční list a  vstupuje do předposlední fáze charakterizované (5) ideály (zhruba od 17 do 26 let). Myslí si, že už všechno zná, ale stále naráží na paradoxy života. Potřeba vyrovnat se s nimi mu vnucuje černobílý pohled na svět. Pokud má i v tomto stadiu náš učeň sílu vyrovnávat se s přicházejícími černobílými asimilacemi, vyvolá to poslední vývojový skok. Přijímá vnitřně paradoxy života a odhaluje určité obecné (6) životní principy, podle kterých svět funguje. Dochází mu, že je součástí a dokonce spolutvůrcem života, do kterého jej Bůh postavil. Uvědomuje si vděčnost za svého mistra. Pochopí jeho tehdejší postoje a stává se podobným mistrem někomu jinému.

Růst dětské religiozity

Přijmeme-li předchozí předpoklady, je nám jasné, že dokud dítě neprožije dotek Božího Ducha, nedá se o skutečné spasitelné víře mluvit. Do té doby mluvíme o víře, ale máme na mysli religiozitu dítěte, neboli jeho duchovní pohled na svět. Ten paradigmaticky (zjednodušeně modelově nebo aplikačně) souvisí se zráním jeho myšlení. Zde si někdy přiděláváme problémy, když máme tendence psychický a duchovní růst vnímat jako naprosto nezávislé struktury. Ony však spolu souvisí podobně, jako Starý zákon souvisí s Novou smlouvou. Představme si zrání dítěte jako ‚Hanojskou věž‘.1 Její kolečka tvoří popsaná stádia psychického vývoje. Od dítěte můžeme očekávat jen takové projevy víry, které odpovídají nejvrchnějšímu kolečku jeho Hanojské věže, tj. nejvyššímu vývojovému stádiu. Pokusím se teď přemýšlet v tomto kontextu a na pozadí vývoje myšlení dí-

Děti a víra Nevím, jak být dětem nejlépe pomocí na cestě k víře, ale vím, že se toho dá hodně pokazit. Mám jistou představu, co všechno se dá pokazit, mám naději, že se mnohého dá s Boží pomocí vyvarovat, ale přesto nevím, jak se vyhnout bolesti, když dítě ve víře vědomě jít nechce. Někdy vidím, jak se toho hodně pokazí, a přesto dítě víru najde. Tak nevím, jak se to stane, že některé dítě uvěří a jiné odpadne, víra se od něj odrazí, Bůh ví. Vím, že je nutné spoléhat na Boha, vím, že nikdo dítě dobrou víru nenaučí, nanejvýš mu ukáže její živost, smysluplnost a význam kristovského života. Přesto věřím, že je dobré se ze všech sil vyhýbat chybám, které brání dítěti vidět co nejlepší obraz Boha. Jaké některé chyby, se kterými chci i sám s Boží pomocí zápasit, vidím? 1. Víra jako soubor vědomostí. Víra nikdy nestála, nestojí a nebude stát na souboru vědomostí. Vědomosti jsou nanejvýš nástrojem prohloubení a usnadnění života ve víře. Přesto někdy cpeme do dětí vědomosti horem, dolem a dáváme přitom najevo, že se jedná o svatou činnost, a podstata uniká. 2. Lákavost vstřícné odezvy. Jak je i v této Bráně psáno, dětmi je snadné manipulovat. A tak někdy jen maličko přitlačíme na pilu a děti svoji víru vysloví. Vím, že to někdy může skončit dobře, ale vím o mnoha, mnoha případech, kdy to dobře neskončilo. Dobrá víra totiž musí zasahovat a prostupovat všechny složky osobnosti člověka a to u dítěte při nejlepší vůli není možné, protože jednoduše některé části osobnosti ještě nedozrály. Pak dozrají a za vírou stojí jen dětská emoce. 3. Víra nedělního nebo jen verbálního křesťanství. Když dítě nevidí u důležitých lidí ze svého okolí stále přítomnou víru ve všedních dnech a situacích, jak může pochopit, že víra je něco živého, co prostupuje celý život, a ne jen věc vyhrazená na neděli, případně pro zbožná slova ve stanovených časech? Bez vidění praktického denního spoléhání na Boha, modliteb a touhy poslouchat, je těžké pro dítě za vírou zahlédnout něco víc než rodinný zvyk nebo morální tradici. 4. Víra přísné povinnosti. Je to snadné a dítě to dobře pochopí, když se řekne, že víra znamená to a to dělat a to a to nedělat. Někdy navymýšlíme nesmyslné příkazy a zákazy, někdy sami nepochopíme, že dobrá víra v tomto není, ale že je ve stálém hledání Boha a důvěře v něj. Co pak vlastně víra nabízí? 5. Strach z otázek. K dětem často patří to, že se chtějí na věci ptát a konfrontovat své nejbližší s tím, co poznávají jinde. Proč bychom se měli snažit děti před takovými otázkami izolovat, nebo před nimi izolovat alespoň sebe? Není naopak lepší vytvářet prostředí pro takové otázky, pro vlastní přemýšlení a i tím dětem ukázat, že víra je živá a obstojí? Nechraňme Boha, Bůh se jistě obhájí. A co tedy dělat pozitivně? Sám žít před dětmi živý vztah s Bohem, v každodenním hledání, modlitbách, prohlubování poznání, s láskou k dětem, otevřeností a s vírou a touhou po Boží milosti. Pavel Chráska ml., vedoucí dorostu 

13

zari-2010.indd 13

25.8.2010 14:30:13

těte naznačit vývoj jeho duchovního náhledu na svět. Pokud chceme dítě duchovně vést a vyhnout se manipulaci, musíme se sklonit na jeho úroveň a pracovat pomocí ‚nejvrchnějšího kolečka‘, ke kterému v daném stádiu dospělo. Tak například u předškolních dětí je nejvyšším kolečkem nástroj intuice. Vnímají Boha a  víru intuitivně prostřednictvím svých nejbližších – rodičů. Z tohoto pohledu je předškolní období pro duchovní vedení jedno z nejdůležitějších. Dítě totiž v pozitivním slova smyslu napodobuje religiózní chování svých rodičů. Můžeme tomu říkat nápodoba víry. V období mladšího školního věku vnímá dítě duchovní svět přes věci, které vidí, slyší, kterých se může dotknout nebo se kterými má již zkušenost – tedy faktické prožitky. Zde máme úžasný prostor pro biblické příběhy, encyklopedické znalosti, besídkové vyučování, ale největší význam má naše faktické duchovní jednání v osobním životě. Dítě nemá schopnost abstraktního myšlení, takže zkoušet mu vyložit epištolu Římanům se nesetká s úspěchem. Velice ho však bude zajímat kniha Skutků, 1. a 2. Mojžíšova ap. Výklad – interpretace Božího slova funguje jen na pozadí příběhů.

dobrá parta a abstraktní myšlení jsou přece pouhými nástroji k vyššímu cíli – aplikaci Božího slova v životě dětí. Zde je prostor pro epištolu Římanům. Puberta je také obdobím pro revizi víry „zděděné od rodičů“. Přetavení ve vlastní živou víru se často děje v pubertě. Proč? Nejvyšším kolečkem v ‚Hanojské věží‘ je vztah, a tudíž i vztah ke Kristu a Pánu Bohu. Velkým zklamáním rodičů dětí z křesťanské rodiny je, když je začnou duchovně vést až právě v tomto období. Bez zdravého duchovního vedení v předškolním a mladším školním věku totiž není co revidovat. Dítě je strháváno daleko lákavějšími myšlenkovými podněty pro svoje asimilace a může se stát, že na čas křesťanství dokonce opustí. Body pro duchovní zrání v pubertě jsme ztratili už dávno předtím – v předškolním a mladším školním věku. Protože souvislost psychického a duchovního vývoje je paradigmatická, může dospívající stejně jako v psychickém zrání vstoupit ještě do dalších dvou posledních stádií duchovního vývoje. Předposledním stádiem je černobílý idealistický a individuální pohled na Boží slovo, na věroučné otázky a na společenství církve. Posledním stádiem2 je spojující víra, která se vyrovnává s dilematy Bible, křesťanského života a společenství církve z pohledu naděje a věčnosti.

Zvěstování evangelia dětem

Puberta není sprosté slovo. Nastupuje právě proto, že v geniálně stvořené hormonální továrně dítěte se odehraje zázrak. Jedním z  nich je, že mozek začíná myslet v abstraktních pojmech. Jedním z abstraktních pojmů je i slovíčko vztah. Vztah je mocný nástroj duchovního vedení tohoto období. Ovšem pozor, abychom nepadli do pasti spokojit se s tím, že se vytvoří dobrá parta a děti rády chodí sboru. Vztah,

Chceme zvěstovat evangelium dětem, ale daleko podstatnější je, co uděláme s dítětem, které na něj reagovalo. Jsou tři základní postoje, se kterými jsem se setkal. (1) Uznat dítě jako znovuzrozeného křesťana, (2) počkat do puberty, kdy se láme chleba, a teprve pak dítě uznat za křesťana, (3) nedělat nic a čekat, co se z toho vyvine. Důsledek předchozích úvah s paradigmatickým duchovním vývojem může nahrávat zastáncům „opatrného postoje“ (2 a 3). Mají pravdu, že před dítětem je ještě dlouhá cesta zrání, která může změnit jeho duchovní postoje. Pokud však bude mít dítě kolem sebe zdravé křesťanské prostředí (zdravý příklad věřících rodičů, sbor a  jeho výchovné struktury), bude se jeho víra proměňovat spolu s jeho intelektuálním a emočním vývojem ve spasitelnou víru v Krista. Základní důvěru v Boha však již dítě neztratí. Nikdy jste nečetli: ,Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘? (Mt 21,16) Opatrný postoj je na místě, když dítě nemá podporu v rodině, nebo když se nám nepodaří začlenit dítě, které skutečně upřímně přijalo Pána Ježíše, do sborové výchovné struktury. Můžeme se

14

zari-2010.indd 14

25.8.2010 14:30:13

V jakém věku jsou děti schopny dát Bohu své srdíčko? Pocházíme s manželem z nevěřících rodin, neprošli jsme besídkami ani nezakusili domácí pobožnosti. Později jsme ale poznali pár lidí, kteří uvěřili už kolem pěti, šesti let. To nás povzbudilo, a tak se při večerním ztišení už deset let snažíme v podstatě o dvě věci. Interaktivně a s nadšením chceme předávat dětem to, co víme z Písma, spolu se zkušenostmi ze života s Ježíšem. Kromě Bible čteme asi patnáct knih s biblickými náměty. Děti to vyžadují číst stále dokola. Vtahujeme děti do příběhu otázkami (Proč Jošijáš plakal při čtení zákona?), hodnotíme chování postav, představujeme si nádheru chrámu atd. Druhou důležitou věcí jsou společné modlitby. Učíme děti modlit se tak, že navrhujeme, za koho nebo za co se lze přimlouvat, či ať se modlí podle biblického textu. Modlí se rády, neboť mají zkušenosti s vyslyšenými modlitbami, a často připomínáme: Bůh může udělat cokoliv! Modlí se spontánně i přes den. Jedenáctiletý syn mi prozradil,

že se cestou do školy modlil za jednoho misionáře a za to, aby před školou nepotkal velké psy. Děti při jejich rozhodování se pro Ježíše nejvíce ovlivňuje to, zda vidí opravdový život s Ježíšem. A tak s manželem prosíme děti za odpuštění, pokud selžeme ve výchově, nebojím se před nimi plakat, když se mě Bůh dotkne skrze chvály, slyší nás modlit se ve sboru, na procházce, za bezdomovce, kterého jsme právě potkali… Čím více znají křesťanů, kteří věrně následují Krista a pomáhají jim k víře, tím lépe. Jsme moc vděční za přátele ve sboru, kteří si s dětmi povídají, za učitele besídek, vedoucí křesťanských klubů. Nechceme ale dětem předat jenom křesťanský životní styl, a tak s nimi často mluvíme o potřebě rozhodnout se dát Bohu své srdce. Modlili jsme se před dětmi za ně, aby tomu porozuměly. Hodně našich přátel se také modlilo. A děti zatoužily samy být spaseny. Pětiletý syn se zeptal: „Kdy už uvěřím?“ Pak jsme četli o tom, jak Izraelci dávali na poušti Bohu dary. zeptala jsem

utěšovat tím, že: ‚Pán Bůh ho neopustí; bylo zaseto a jednou to vzklíčí‘ ap., ale dítě saje jako houba vše a bez rozdílu. Co myslíte, že nasaje bez duchovního vedení? Ve stejném nebezpečí jsou však i děti sboru, kterým se nikdo nepostará o kvalitní duchovní vedení a nepovzbuzuje k němu ani jejich rodiče. Jádro problematiky evangelizace dětí však hledejme v teologické oblasti, v poctivé odpovědi na otázku: Co stojí za spasením dítěte? Jeho vlastní rozhodnutí pro Krista (podmíněné jeho duševní zralostí), nebo Boží neodolatelná milost? Ze své zkušenosti vím, že to je mince o dvou stranách. Odpověď na tuto otázku ale ovlivňuje náš postoj prohlásit obrácené dítě za křesťana. Obě pozice měly v historii své horlivé zastánce.3 Obě strany se v jednom shodovaly, že bez zásahu shůry by milost spasení zůstala duchovnímu zraku člově-

se dětí: „Co byste dali Bohu vy?“ A syn se rozhodl poprosit Ježíše o odpuštění hříchů. Stalo se to neočekávaně – tak tento vzácný okamžik většinou nastává. Když byly dceři čtyři roky, chtěla se modlit za přijetí Ježíše pozdě večer na dovolené po náročném dnu. „Rozmluvili“ jsme jí to, protože už skoro usínala únavou. Po pár dnech se ale připomněla a vyžadovala modlit se se mnou modlitbu přijetí. Přečetly jsme si knížku O srdíčku a uvěřila. Jenom náš nejstarší syn si své spasení naplánoval. Aby se to lépe pamatovalo, chtěl to udělat přesně v 5,5 letech. Ptal se mne: „Těšíš se, až v sobotu uvěřím?“ zní to bláznivě, ale opravdu to udělal! Když pak s tatínkem, se kterým také četl knížku O srdíčku, přišel do pokoje, asi čtvrt hodiny radostí skákal na matraci a jásal: „Já jsem tak šťastný!“ Máme velikou radost, jak děti rostou ve víře. Modlí se teď za spasení nejmladší tříleté elišky, zatímco ona se modlí, aby uvěřil strejda Jára. Obojí je u Pána možné! Uvědomujeme si, že za vírou, nejen dětí, stojí Boží milost. zároveň věříme, že Bůh se přiznává k modlitbám a úsilí rodičů dovést své děti k osobnímu  živému vztahu s Ježíšem. JOVANKA ChVOJKOVá

ka skryta. Co je naopak rozdělovalo, bylo, jak s tímto zásahem člověk naloží. Jedna strana tvrdila, že život v poslušné víře je již plně v rukou člověka. Z toho jim vycházelo, že za jistých okolností je možno toto spasení ztratit. Na druhé straně stáli ti, kdo vnímali Boha jako svrchovaného majitele milosti, kterou člověku uděluje podle jeho předurčení (predestinace). Člověk se tedy v podstatě pro Krista rozhoduje pod Boží režií okolností a jeho neodolatelné milosti. Protože Bůh připravil okolnosti, aby se s jeho milostí potkal, vede jej i na cestě spásy, aby vytrval. Nemůže tudíž svoje spasení ztratit. Hraní se slovíčky? Možná. Avšak s určitými dopady na vnímání cesty spásy dětí dodnes. V naší církvi na š těstí tyto teologické postoje rozdělení nezpůsobují. Zkušenosti pracovníků s dětmi však potvrzují, že pravdu může mít někdy ona, jindy 15

zari-2010.indd 15

25.8.2010 14:30:14

druhá strana. Známe obě strany mince – jak sborové děti, které vydaly svůj život Pánu, a dnes jsou ve světě, tak děti, které vyrůstaly ve sboru, zdánlivě nic bombastického neprožily, a přesto jejich víra dozrála. Má tedy vůbec smysl děti k víře vést? Není to manipulace, když jim odmalička vštěpujeme lásku k Bohu a zvěstujeme Kristovo odpuštění? Nezasahujeme Bohu „do řemesla“? Tyto otázky trochu postrádají smysl. Musíme si totiž uvědomit, že nejsme vlastníky spasení. Naším úkolem je věrně zvěstovat evangelium a nechat na Duchu svatém, kdy a za jakých okolností otevře našim dětem oči pro Krista. Zůstává však jedna otázka, která smysl má. Kdy už naše duchovní působení manipulací je a kdy ještě ne.

evangelizace dětí a manipulace

Evangelizací dětí rozumím zvěstování evangelia, které je zakončeno možností (záměrně neužívám slova výzva) reagovat na něj. Pokud si znovu promítneme všechna stádia psychického vývoje dítěte, vidíme, že předškolní věk s nástrojem intuitivní nápodoby je z tohoto pohledu nejzranitelnější. Víme však, co vlastně manipulace je? Slovo pochází buď z latinského manipulo – dělat něco rukama (manipulovat s něčím), nebo také manus pellere (mít v dlani něčí dlaň, mít někoho v hrsti). Máte-li v dlani dětskou ruku, můžete dítě doprovázet. Když ale ruku trochu víc stisknete, můžete ho mít ‚v hrsti‘. Pokud onou rukou je ruka Boží, je jistě vše v pořádku. Pokud je to ruka člověka, je tu jisté nebezpečí, že sevření neuvolní.

Ing. Radomír Kalenský (55) obrátil se ve svých 28 letech společně v jednu chvíli se svou manželkou Dášou. Krátce na to prožil osobní povolání pro práci s dětmi, s nimiž po 25 let aktivně pracoval v besídce, dorostu a dosud pracuje v Awana klubu ve svém domovském sboru CB Pardubice. Po studiích na ČVUT působil ve výzkumném ústavu pro radiolokaci, pak jako učitel na střední škole elektrotechnické, odkud jej Pán Bůh ve 40 letech povolal do celocírkevní služby tajemníka pro dorost CB. Byl ordinován za kazatele CB. Se svými spolupracovníky založil Dorostovou unii. V současnosti vede v České republice pobočku mezinárodní dětské organizace Awana International a slouží jako misijní pracovník pro Awanu v CB. Učitel katechetiky na katedře systematické teologie eTS Praha. Ženatý, otec čtyř dospělých dětí.

Zajímavé je, že přenesený výklad slova manipulace jako nekalé ovlivňování cizích názorů, překrucování faktů za účelem dosažení vlastního prospěchu nebo podvodné, vychytralé jednání s lidmi nebo fakty, se začal objevovat teprve ve 20. století. Pokud však má jít o manipulaci, měly by ji doprovázet následující znaky4: • skryté, podvodné jednání • využívání něčí naivity nebo nevědomosti • intrikaření pod pláštíkem zdání • záměr vlastního prospěchu • jednání v neprospěch manipulované osoby • manipulovaný člověk je považován za nástroj k dosažení cíle manipulátora Je-li naší motivací mít co nejvíce obrácených dětí, může (ale nemusí) se stát, že přání se stane otcem myšlenky a podvědomě několik znaků manipulace naplníme. Jedinou obranou je zůstat před Bohem, který ví, co činí a kdy to činí, pokorným Božím služebníkem. Předejít podvědomé manipulaci se dá také promyšlenou formou tzv. ‚výzvy‘. Není složité ‚zevangelizovat‘ za určitých okolností celou skupinu předškolních dětí. Proč? Protože předškolní děti pracují s nástrojem nápodoby, takže ‚co udělá kamarád, udělám i já‘. Aby nezůstalo pozadu, zvedne při výzvě ruku taky. My se radujeme, kolik dětí se obrátilo. Nebo děti mladšího školního věku mají zase přirozený sklon ctít autoritu a dělat jí, co jí na očích vidí. Když z našeho chování při evangelizaci vycítí, jak moc toužíme, aby reagovaly na výzvu, udělají to, protože nám chtějí udělat radost. Obecně platí, čím vyšší stádium, tím nižší riziko nevhodné výzvy. Jednou jsme v našem Awana klubu5 po evangelizačním programu učinili výzvu a nechali děti reagovat ve skupinkách, ve kterých obvykle se svým vedoucím bývají. I tak reagovaly takřka všechny děti. Záměrně jsme proto odložili osobní rozhovory o spasení v Kristu na příští schůzku. Za týden si na to vzpomněly jen dvě děti. Ty, které byly opravdu dotčeny Duchem Kristovým (prý na to celý týden musely myslet). V následném rozhovoru vydaly upřímně svůj život Pánu Ježíši. Dalším úskalím evangelizačních výzev pro děti je užívání vhodných slov. Děti mohou některé naše ‚kananejské ‘ výrazy pochopit intuitivně úplně jinak (zejm. předškolní děti) anebo je mohou brát doslova (zejm. mladší školní děti). Výzvy typu ‚přijmout Pána Ježíše do svého srdce, dát mu svoje srdce, očistit svoje srdíčko, mít nové srdce…‘ mohou být pochopeny doslovně podobně jako ve skutečném příběhu, kdy se dítě radovalo, že dědeček je konečně spasen, protože má

16

zari-2010.indd 16

25.8.2010 14:30:14

nové srdce (zjistilo, že děda prodělal transplantaci). Na druhou stranu nás to nesmí vést k tomu, abychom se báli dát dětem možnost na evangelium reagovat. Mějme však vždy na paměti, jaký myšlenkový nástroj dané kategorie používá (intuici, fakta, vztahy) a jaká úskalí se mohou objevit. Častokrát jsme se přesvědčili, že dítě zatoužilo přijmout Pána Ježíše při obyčejném rozhovoru nad Božím slovem, ač jsme žádnou evangelizaci nezamýšleli. Hlavním nástrojem evangelizace dětí tedy stále zůstává Boží slovo, které má moc vykonat, pro co je Pán Bůh poslal (Iz 55,11). Syťte jím svoje děti, ale nepřesycujte je. Vždyť „nudit děti evangeliem, je hřích“, podle slov bratra kazatele Fazekaše. Buďme tvořiví a inspirativní při duchovním vedení dětí. Ať už však jsme rodiči nebo vedoucími, zůstaňme vždy plně závislí na Kristově Duchu. Neupadněme do pokušení, že tím nejpodstatnějším, co dětem předáváme, jsou biblické znalosti. Důležitější je náš osobní postoj při tom. Ten oslovuje více, než si myslíme. Děti v nás dokáží „číst“ jako v Boží knize. Intuitivně, zájmem, který o ně projevujeme, vztahy, které budujeme, a časem, který jim obětujeme. Nemůže být ‚mistr nad svého Pána‘, proto nesvěřujme duchovní vedení svých dětí nikomu, kdo jim nemá co předat. radomír kalenský  1 Hlavolam, kde jsou na tyčce naskládána kolečka od největšího po nejmenší. 2 Opravdovým vrcholem duchovního zrání je tzv. všezahrnující víra, ale ta se dostavuje až ve zralém středním věku. 3 Viz tzv. Dortská synoda – Lane T., Dějiny křesťanského myšlení, Návrat, Praha 1996 4 Wróbel A., Výchova a manipulace, Grada, 1. vydání, Praha 2008 5 Awana International ČR (www.awana.cz) pomáhá sborům systematizovat duchovní práci s mladšími a předškolními dětmi.

Oranžová besídka Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem uviděla fotografii z Harekršna „besídky“. V ten moment mnou projela vlna zmatku a hlubokého vnitřního znejistění, které mě provází dodnes. Přívětivá místnost, laskavý vyučující, kreslící si děti. Nával zlosti – vymývání mozků! Co provádějí těm nebohým dětem, je naprosto obludné. Byla to jedna z chvilek, kdy se člověku zatřese pod nohama země, jejíž pevnost ho až do té chvíle vůbec nenapadlo zkoumat. Co je na onom obrázku jiné než ve všech besídkách, nedělních školách, awanách a dorostech, ve kterých jsem v církvi vyrůstala a následně je pomáhala vést? Nic, jen věrouka a kostýmy. Kde tedy bereme mandát pro podobné konání my? A vidíme-li přeci jen rozdíl, jak ho obhájit před bez-/jinověrcem? Křesťanská výchova, rodinná i sborová, je automatický model, nad kterým většinou neuvažujeme. Snad nad jeho možnostmi, technickými a organizačními detaily, ale ne nad jeho podstatou a etickou obhajitelností. Kdyby se tak dal vyčíst učitelům oné „kršňácké besídky“ zlý úmysl, bylo by všechno jednodušší. Chtít zmanipulovat a pobláznit svým oranžovým učením malé dítě, které se ještě neumí bránit a přehodnocovat, je zločin. Ovšem podsouváním zlých úmyslů (tak jako je mnohdy svět podsouvá církvi) bychom si problém příliš zjednodušovali. Dlouho jsem se snažila „najít pět rozdílů“, dokud jsem si rezignovaně nepřiznala, že oni akorát podle svého nejlepšího vědomí a svědomí předávají tu „svou pravdu“ a my zase „svou“. Ne, nezanevřela jsem na jakoukoliv práci s dětmi, ale jsem v tomto ohledu už daleko opatrnější a provázejí mě spíš obavy než nadšení. Radek Kalenský v článku řeší praktické aspekty křesťanské výchovy: jak víru předávat adekvátně věku a jak minimalizovat prvky manipulace. Obojí je velmi potřebné a inspirativní. Přivítala bych ale klidně i úvahu tomuto všemu předcházející, totiž čím celý fakt cíleného vychovávání k víře ospravedlnit. (Automatický argument, že přece chci pro své dítě to nejlepší, může totiž nahrávat oběma stranám.) Nejsilněji mi k této otázce zní v článku věta, že „dítě saje jako houba“. Ano, a takový proces nasávání sám o sobě nelze zastavit. Proto je třeba zodpovědně hlídat a usměrňovat, nakolik se děti brouzdají bystrými vodami a nakolik kalužemi. Bylo by ale naivní myslet si, že cokoliv dětem poskytne církev nebo křesťanská organizace, bude nutně onou živou vodou. Nechci působit jako šťoural a rozvratný živel. Podobné otázky si kladu, protože mám dvě malé děti a ještě menší sebevědomí, že je dovedu vychovávat a vést tak, jak se Kristu líbí. Jak by to asi dělal on, kdyby jeho pozemský život místo cesty na kříž vedl k založení rodiny a výchově potomků? Jak by asi vedl awanu a dorost, a dělal by to vůbec, nebo by akorát bral své děti a jejich kamarády do truhlárny, na ryby a otevřeně před nimi žil svůj život s Otcem? Odváděl by je v sobotu v synagoze po slovíčku k dětem do besídky, kde je to bude bavit a šít se jim na míru, nebo by je nechával napospas dojmům záhadné liturgie pro dospělé, které sice nerozumějí, ale jistě se jich také dotýká? Samé otázky, žádné odpovědi. Vím jen to, že osobně inklinuji (a bylo tomu tak už v dětství) spíš k zajímavým osobnostem než zajímavým programům, k příkladům ze života než k učení se v lavici, k individuální péči než k hromadným aktivitám. A rozhodně ke spontánním kontaktům než k náborovým akcím. Ale i v tom jsme každý jiný, Pán dal různost. Doufejme tedy, že s ní dá také moudrost a citlivost pro výchovu lehce deformovatelných dětských srdcí k víře, k naději a lásce. Jana Šrámková 

17

zari-2010.indd 17

25.8.2010 14:30:14

Jednou z nových misijních aktivit určených dětem je tzv. Legoprojekt. Kazatel Roman Neumann nám odpověděl na několik otázek, které se tohoto zajímavého počinu týkají.

Co je to vlastně Legoprojekt? Legoprojekt je název pro stavbu města ve tvaru kříže o rozměru 8 x 3,5 metru z kostiček Lega®. Město staví děti od 6 do 12 let po tři odpoledne, zpravidla od čtvrtka do soboty (od 15:30 do 18:30 hod.). Mladí stavitelé mají pořadatelem připraveno desetitisíce kostiček k tomu, aby mohly stavět s pomocí instruktorů, podle vlastní fantazie nebo podle různých návodů. Stavba města každý den probíhá s jednou přestávkou na občerstvení a program, který je zaměřen na přiblížení biblických pravd pomocí Lega® (například milosrdný Samařan, marnotratný syn,

Filip a etiopský dvořan, aj.). V neděli je Legoprojekt – postavené městečko z Lega – na rodinných bohoslužbách otevřen pro veřejnost i rodiče dětí, které se na stavění podílely. Legoprojekt je tedy příležitostí pro oslovení dětí i rodičů kolem nás. Jak vznikl nápad uspořádat tuto akci? V roce 2005 jsem se jako zástupce Dětského odboru účastnil evropského setkání vedoucích pro práci mezi dětmi, které probíhalo v rámci sdružení evropských evangelikálních církví (IFFEC), kde jsem viděl fotografie německého legového města. Vnímal jsem to jako výborný nápad, který by se dal využít i  v  našich podmínkách, kde je také celá řada dětí, která má Lego® ráda a přitom do církve nechodí.

Foto archiv R. Neumanna a M. Hejzlara

Legoprojekt

Bylo těžké domluvit se s bratřími z Německa na půjčení? Jak dlouho bude toto Lego u nás? Těžké to snad ani nebylo, jako velmi dlouhé. Samozřejmě, že se v roce 2005 v Německu nikomu moc nechtělo zabývat se otázkou, jestli sadu kostiček na chvíli oželet a půjčit za hranice. Ale nevzdával jsem se a znovu do Německa psal. Jedno období se stávalo, že se vždy e-mail vracel jako nedoručitelný, i když měl 18

zari-2010.indd 18

25.8.2010 14:30:15

správnou adresu. Pán Bůh má prostě svůj čas a jsem nyní velmi rád, že Legoprojekt může sloužit české i slovenské církvi právě v této době. Zabralo to tedy celých 5 let od prvních pokusů půjčit sadu legových kostiček do České republiky po naplnění auta Legem až po okraj a vyrazit s ním z Německa do Čech. A co se týče doby trvání Legoprojektu u nás, pak se v květnu 2010 podařilo dojednat prodloužení zápůjčky až do května 2011 z předběžně domluveného prosince 2010. Sbory tedy mohou projekt využít až do května 2011. Jaký je cíl této akce? Cíl je v podstatě trojí: Za prvé chceme, aby se i prostřednictvím Lega® šířila dobrá zpráva o Ježíši Kristu a Boží lásce k nám (proto je i legové městečko ve tvaru kříže a staví se v církvi). To je to nejdůležitější. Za druhé platí, že kdo si hraje - nezlobí, takže Legoprojektem rozvíjíme dětskou tvořivost a za třetí tímto projektem podporujeme práci místních sborů – mohou ukázat svému okolí i svou celoroční práci s dětmi, apod. Může být oživením či novým začátkem práce s dětmi – záleží na každém sboru, jak tuto příležitost využije.

kuchařce“, která obsahuje vše potřebné. Dobré je hned zpočátku uvažovat o vhodném datu (veškeré obsazené termíny jsou na webu Legoprojektu) a v rámci těchto úvah sladit společný termín s blízkým sborem, tak se dá velmi ušetřit na dopravném. Podmínkou organizace Legoprojektu je i účast na školení, které bude v lednu 2011 (do té doby jsou termíny rozebrány). Určitě je i užitečné se podívat na místo, kde Legoprojekt probíhá, to bývá velkou pomocí pro konkrétní představu o celé akci. Lidé bývají zpravidla překvapeni, že je to skutečně až tak velké. V rámci svého okolí začít získávat spolupracovníky. Jen pro představu je potřeba, aby každý den bylo k  dispozici nejméně 9 spolupracovníků. V  neposlední řadě je třeba zajistit velkou místnost ve sboru, kde se město bude stavět. Na závěr bych chtěl vyjádřit přání, aby Legopro jekt především sloužil k Boží slávě. Ptal se Miloš Hejzlar

Kolik sborů se do Legoprojektu zatím zapojilo a jaké jsou jejich zkušenosti z této akce? Zatím se do legoprojektu přihlásilo 28 sborů z české i slovenské části naší církve, ale další se zajímají. Zkušenosti z míst, kde již Legoprojekt proběhl, ukazují, že mezi dětmi je o takovou stavbu zájem, přicházejí nové děti, se kterými jsme předtím kontakt neměli. S nadšením na tuto akci vzpomínají a jsem ze srdce rád, že je Legoprojekt místem sdílení Božích pravd i jasného pozvání k Ježíši Kristu. Pán Bůh nám dává možnost oslovit další děti i rodiče, které miluje. Jak postupovat a co zajistit, když se sbor rozhodne do Legoprojektu vstoupit? Pokud má nějaký sbor o Legoprojekt zájem, je nejlepší se modlit, pak navštívit internetové stránky www.cb.cz/legoprojekt, kde je celá řada připravených věcí, ať už popisů, fotografií, návodů či videí. Dále je dobré kontaktovat vedoucího projektu, což jsem já, a tím sbor získá přístup k dalším materiálům na webových stránkách a zejména k „LegoKazatel Neumann a Legoprojekt v Horní Krupé. Vlevo Legoprojekt v Kutné Hoře.

19

zari-2010.indd 19

25.8.2010 14:30:15

Představitelé církví v Bruselu

„Respekt k důstojnosti každého člověka a sociální spravedlnost by měla stát ve středu evropských projektů“ - to vyplynulo ze setkání zhruba 20 představitelů evropských církví s prezidenty institucí Evropské unie, José Manuelem Barrosem, Jerzy Buzkem a Hermanem van Rompuyem. K tématu Boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení představili zástupci církví ze 14 evropských zemí své nápady v rámci strategie EU 2020 a vyjádřili také svou ochotu a zájem úzce spolupracovat na řešení sociálních otázek s představiteli evropských institucí.

Luterány povede Palestinec

V čele Světového luterského svazu stane palestinský biskup Munib A.  Younan z Jeruzaléma. Na konferenci svazu ve Stuttgartu byl na konci července zvolen velkou většinou hlasů. Palestinský biskup stojí v čele malé luterské církve v Jordánsku a Svaté zemi, která byla založena Němci na konci 19. století. Náleží k ní asi 3 tisíce věřících v 6 sborech. Younan nyní

bude představitelem 70 milionů luteránů ve světě. Je znám jako přímluvce Palestinců a kritik izraelské okupace a  rovněž i podporovatel nenásilného řešení blízkovýchodního konfliktu.

spálení Bible. Člen rady aliance Joel Hunter vyzval, aby se nepřiléval olej do ohně, ale aby se naopak uhašoval „vodou lásky“.

Proti pálení Koránu

V polovině června učinili francouzští evangelikálové historický krok. V  Paříži se sešlo asi 200 představitelů evangelikálních církví a služeb, aby založili Národní radu evangelikálů ve Francii, což bude instituce reprezentující francouzský evangelikalismus. Ve Francii jsou evangelikálové rostoucím hnutím. Počet jejich stoupenců za posledních 60 let osminásobně vzrostl, dnes je ve Francii 2000 sborů a každých deset dní je založen nový sbor. Střechová organizace evangelikálů chce lépe a transparentněji zastupovat zhruba půl milionu evangelikálů v zemi.

Floridská letniční církev jménem The Dove World si chce připomenout výročí teroristických útoků z 11. září velmi kontroverzním způsobem - pálením Koránu. Informovala o tom média včetně českých. Proti tomu se postavila Národní evangelikální aliance v USA (NAE). Její prezident Leith Anderson zdůraznil, že akce jenom zvýši napětí mezi muslimy a  křesťany nejen v USA, ale na celém světě. Jde možná o akt pomsty za pronásledování křesťanů v muslimských zemích, ale Bible nás vyzývá k tomu, abychom neodpláceli zlo zlem, nýbrž abychom usilovali o „dobré mezi sebou a vůči všem“ (1.Tes. 5,15). Aliance chce podporovat porozumění a smíření mezi lidmi různých věr. Spálení Koránu by muslimy hluboce urazilo - a stejně by reagovali i křesťané na

tom jones zpívá gospely Známý britský popový zpěvák Tom Jones si na stará kolena vzpomněl na své křesťanské kořeny. 26. července vyšlo jeho nové album s názvem Praise & Blame (Chvála a vina). Sedmdesátiletý Velšan zatím proslul ve své padesátileté kariéře spíše jako obdivovatel ženských půvabů, například v písních „She’s A Lady“ nebo „Sex Bomb“. Na novém albu zpívá křesťanské písně mj. od Boba Dylana, bluesového zpěváka Johna Lee Hookera nebo gospely Mahalie Jackson. David Sharpe, viceprezident vydavatelské firmy Island Records, která album produkovala, vyjádřil nad počinem malé potěšení. Když se dozvěděl, že Tom Jones zpívá křesťanské písně, považoval to za „špatný vtip“. Jeho firma nedala „jmění na to, aby Tom Jones zpíval z modlitební knížky“. Jeho obavy však byly zbytečné, album se rázem vyšvihlo na druhé místo britské hitparády a mělo i dobré kritiky.

Evangelikálové ve Francii

Křesťané zavražděni v Afghanistánu

6. srpna byla nalezena u cesty v afghánské provincii Badachšán těla 8 západních lékařů a dvou Afghánců. Pět mužů z USA a tři ženy – z USA, Německa a Velké Británie - pracovalo v lékařském týmu humanitární křesťanské organizace IAM, International Assistance Mission. K vraždám se přihlásilo hnutí Taliban. Důvodem, proč podle mluvčího Talibanu museli zdravotníci zemřít, bylo, že „šířili křesťanství a prováděli špionáž“. To označil ředitel organizace Dirk Frans v rozhovoru pro německou tiskovou agenturu DPA za lži. Řekl, že jsou sice křesťanskou organizací, ale „křesťanství nešíříme, nerozdáváme žádné Bible. To není naše práce. Děláme práci, na které jsme se se zdejší vládou dohodli,“ řekl, tedy v daném případě operace očí. Jeho společnost působí v zemi od roku 1966, tedy již za vlády Talibanu a v době okupace Sověty.

20

zari-2010.indd 20

25.8.2010 14:30:15

Stát chce šetřit i na církvích

Šetření a škrty se nevyhnou ani církvím a duchovním. Platy duchovních možná klesnou o pět až deset procent. Na úpravě mzdových tarifů zaměstnanců církví nyní pracuje ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Úprava tarifů se chystá ve více variantách, o kterých rozhodne vláda. Církve jsou financovány z rozpočtu ministerstva kultury (MK), které letos musí ušetřit nejméně 428 milionů korun, klesnout má i rozpočet na příští rok. Úsporná opatření se dotknou platů duchovních i dotací pro církev. „Nepochybně krizová opatření, která se dotýkají každého občana našeho státu, musí se dotknout i členů všech církví,“ uvedl pro ČTK pražský arcibiskup Dominik Duka. Zároveň upozornil na to, že průměrný plat duchovního, který činí podle tabulek zhruba 16.800 korun měsíčně, je hluboko pod celostátním platovým průměrem (CB platy kazatelů dorovnává významnou částkou z vlastních zdrojů zhruba na úroveň platu středoškolského profesora). Loni zaplatil stát 4755 duchovním 17 různých církví celkem 1,27 miliardy korun (včetně pojistného). Početně nejvíce je katolických duchovních, téměř 3100. Počet duchovních se za posledních 5 let zvýšil o více než 600.

Kontroverzní příručka k sexuální výchově

Ministr školství Josef Dobeš (Věci veřejné) nezruší doporučení k sexuální výchově ve školách. Kontroverzní příručku je ale ochoten změnit, bude stažena z webu úřadu. 6. srpna to oznámilo ministerstvo po jednání Dobeše se zástupci rodičů, kteří mají k metodické příručce výhrady. Dobeš také rozešle ředitelům základních škol doporučení, aby při výuce sexuální výchovy respektovali přání rodičů. „Shodli jsme se na tom, že jednotlivé metody sexuální výuky budou předem konzultovány s rodiči, kteří tak budou přesně vědět, co a jakým způsobem se jejich dítě na toto téma ve škole učí,“ uvedl Dobeš. Zdůraznil zároveň, že je povinností školy poskytnout dětem informace přiměřené jejich věku. „Téma sexuální výchovy není výjimkou,“ dodal Dobeš. Je však ochotný změnit sporné části příručky, případně celou. Už dříve jednal ministr o příručce s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou. Shodli se na tom, že by se mohla rozšířit koncepce etické výchovy a že by se problematika sexuální výchovy zasadila do širšího kontextu. Sexualita je součástí života a vztahu mezi mužem a ženou, z výchovy ve škole by se podle Duky ale neměla vytratit informace, že krása spočívá především v lásce. Proti příručce vystoupil Výbor na obranu rodičovských práv, jehož zástupci s Dobešem jednali. K petici proti koncepci sexuální výchovy, jak ji připravilo ministerstvo školství, už se na webových stránkách výboru přidalo přes 5000 lidí. Proti příručce vystoupila v dubnu také Česká biskupská konference (ČBK). Podle biskupů příručka nebyla dostatečně konzultována s rodiči a občanskými skupinami a nabádá k přílišnému individualismu. Církvi vadí také pasáže, které údajně předpokládají, že děti mají zkušenost s pornografickými filmy a časopisy. V příručce se podle jejích kritiků doporučují formy a metody, které ohrožují mravní výchovu mládeže. Podle ČTK, Daily Telegraph, ERC, IDEA, iHned.cz, iDnes.cz a Křesťan dnes (ve spolupráci s ChristNet.cz) zpracoval –juml-

■ 19. 7. řekl kazatel CB

Daniel Smetana ČTK, že nový moderní kostel Církve bratrské v Litomyšli by měl být otevřen koncem listopadu. Kostel bude kromě bohoslužeb sloužit i dalším účelům, mj. dvakrát týdně jako rozlučková síň pro obyvatele města.

■ 27. 7. napsala ČTK, že větši-

na snoubenců v České republice volí civilní obřad, pro církevní sňatek se rozhodne asi jen desetina párů. Ročně se v ČR bere zhruba 52 000 párů, katolický obřad podstupuje kolem 6 000 z nich. V Českobratrské církvi evangelické je oddáno zhruba dvě stovky párů ročně.

■ 7.8. informovala ČTK, že

sedm desítek kostelů a kaplí na západě Čech převedlo za pět let bezúplatně, většinou na obce, plzeňské biskupství. Menší část získala občanská sdružení. Obce nebo sdružení mají větší šanci získat na opravy grant.

■ 10.8. se sešly tisíce lidí na

vrcholu Sněžky na tradiční Svatovavřinecké pouti. Společně s poutníky se na nejvyšší české hoře setkali také prezident Václav Klaus a jeho polský protějšek Bronislaw Komorowski. Na Sněžku dorazil také pražský arcibiskup Dominik Duka, který zde sloužil polní mši.

■ 10. 8. informoval server

iHned.cz, že bývalý televizní moderátor (Medúza, Exit 316 ad) Aleš Juchelka kandiduje za TOP 09 na primátora Ostravy. Aleš Juchelka je členem CB.

■ 12.8. se novým ředitelem

Ústavu pro studium totalitních režimů stal bývalý mluvčí ČBK a laicizovaný katolický kněz Daniel Herman. V archivech ústavu je mj. i řada dokumentů o církvích, včetně CB. -juml-

21

zari-2010.indd 21

25.8.2010 14:30:16

Akce Emigranten Příběh z doby druhé světové války

V

září 1942 byla z podnětu říšského státního ministra K. H. Franka zahájena akce Emigranten jako msta českému národu za atentát na Heydricha a tou byly postiženy rodiny pohřešovaných osob. 17. října 1942 brzy ráno dostali četníci příkaz gestapa, aby hlídali kolem staré vodárny ve Veselí

V roce 1939 přešel Alois Konopický, nejstarší bratr Miloslavy Míkové, hranice. Nic víc o něm dál rodina nevěděla… nad Lužnicí, kde jeden z bytů obývala rodina Konopických. Kdosi je v noci přišel varovat. Než dorazili gestapáci, stačili něco z majetku schovat u sousedů. Sbalili si nejnutnější věci na pár dní a do autobusu nastoupili rodiče, Miluška a její bratr Karel, který

byl dva měsíce ženatý. Autobus zahnul směrem k Táboru. To se jim ulevilo, protože gestapo v Budějovicích bylo známé nejhorším zacházením. První týden prožili v přecpané věznici v Táboře, kde nebylo nic než v rozích naházená sláma. Laskavý žalářník jim v noci tajně umožnil, aby se členové rodiny smluvili na shodném vypovídání před očekávanými výslechy. Odtud byli v normálních vagonech transportováni přes Prahu a Hradec Králové do Kyjova a pak už pěšky hnáni do internačního tábora ve Svatobořicích. Celá rodina tu žila až do 12. dubna 1945, celkem tedy dva a půl roku. Silnice dělila tábor na oddělení pro muže a ženy, zvlášť stál židovský barák a na čas sem přišly také české děti, jejichž rodiče byli popraveni. Jedinou spojnicí byl dřevěný most, pojmenovaný na most Vzdychů. Začaly apely, rodina dostala hromadné číslo 617, jména přestala mít význam. Všichni vydáni na pospas neomezené moci velitelů

22

zari-2010.indd 22

25.8.2010 14:30:16

a jejich sadismu. Hned jim byla také přidělena práce. Miluška pracuje osm hodin denně jako šička, pak se pletly v tzv. culíkárně z dřevěných mokrých proužků jakési izolace. Každá dívka dostala dva ešusy a pokrývku. První rok je s ostatními asi 30 děvčaty v baráku na pokoji s palandami číslo jedenáct. Později se jí podařilo bydlet s maminkou. Kolem lágru stál tři metry vysoký dřevěný plot, pak ještě drátěný a v rozích trčely strážní věže. Když se jakžtakž sžili s ubytováním, začal dotírat hlad. Hladovky patřily mezi časté tresty, nejhůř se zacházelo s Židy, kteří

Miloslava Míková po návratu z lágru s broží, kterou jí vyrobil bratr z kosti během internace, a papírová cedule, kterou měla při sobě v průběhu transportu.

Překážky směšné nás dělí od svobody, a přece není úniku. Strašlivý žalářník postavil před východy své slovo, silnější než pušky četníků. Den po dni plyne, v beztvárno se křiví, svoboda čeká někde v daleku. Bože můj věčný, Bože spravedlivý dej sílu, sílu člověku. (báseň z lágru) měli svého tyrana Trunze. Přídělem brambor, co byly určeny pro lidi, krmil hlavní velitel Kaiser svá prasata. Pro ty vymyslel chlév v židovském baráku, na lidi pak zbylo místo už jen na půdě. O Vánocích darovala maminka bratrovi dva kousky chleba s marmeládou. Jaká to vzácnost! V létě se děvčata někdy dostala jako pomocnice na pole a mohla tak prožít chvíle jakési svobody. Někdy se někomu z okolního obyvatelstva podařilo propašovat do tábora trochu jídla, vězni jim za to byli nesmírně vděční. Později dostali občas povolení k přijetí balíčku od příbuzných, ale dozorci je většinou vykrádali, nechali jim jen chleba. Po večerech se dívky snažily zapomenout na trápení skládáním básniček, zhotovovaly

drobné dárky, zkoušely i divadlo. Nebylo divné, že se všichni internovaní upínali k Bohu a v modlitbě vyhlíželi pomoc, kterou tolik potřebovali. Přátelství, co vznikla tam, patřila k těm nejpevnějším, dodnes si některé družky píší a oslovují se tak srdečně, jak byly zvyklé v lágru. Bratr Alois se po válce vrátil z Anglie, kde sloužil u letectva, obdržel Řád britského impéria a od komunistického režimu pak dva roky na Mírově. Rodina mu nikdy nevyčítala, že kvůli jeho útěku musela trpět. V roce 1947 se Miluška provdala za Josefa Míku, člena zdejšího sboru, a narodili se jim tři synové. V roce 1960 však manžel v jednačtyřiceti letech náhle zemřel na břehu řeky, když se chtěl vykoupat. Sestra Míková je dnes druhá nejstarší z veselských a stále věrná ve shromáždění. Ještě dlouho v důchodu šila doma pro hojné zájemce prošívané deky. Se svou rodinou nesla radosti i tísně, ale říká, že všechno vkládá do Božích rukou. Je vděčná za dobré i těžké, protože Pán o nás ví a milostivě vše spravuje. V mladých letech zažila sama na sobě dost nenávisti. Je to už dávno, co si sestra Míková dala předsevzetí, že nechce nikdy nikoho  nenávidět a nikdy nechce lhát. BOhUMilA lAUryChOVá

InzeRCe

Prodám byt 2+1 v Praze - Zahradním Městě s proskleným balkonem 55 m2 po celkové rekonstrukci v klidné lokalitě. Cena - 2 500 000,-Kč. Kontakt: [email protected] nebo 728 221 345. 

NOEMI • www.noemka.com Seznamka pro křesťany • Pobyty pro nezadané [email protected] • Tel/SMS: +420 777222877

23

zari-2010.indd 23

25.8.2010 14:30:17

Ananiáš a Safira - krutý Boží trest?

SKUTKY 5,1-12

O

ddíl zachycující osobní tragédii manželského páru v období jinak slavného úsvitu křesťanské církve v Jeruzalémě nelze při poctivém čtení jen tak „odbýt“. Co se to tam tehdy stalo, že se oba nešťastníci náhle a bez sebemenšího prodlení skácí k zemi v důsledku Božího zásahu? A jaký význam může mít tato neobyčejně drsná epizoda pro nás? Vše se seběhlo ve strhující době prvního probuzení. Lidé znovu nacházejí poztrácené zdraví, motivaci, radost (Sk 2,1-12; 2,41-47; 3,1-11). Poslové dobré zprávy přinášejí Naději doslova na dotek. Mnozí, uchváceni evangeliem, to berou od podlahy – prodávají všechno a veškeré jmění věnují do společné pokladny – aby měli i ti chudí a aby se s penězi dělalo něco užitečného pro Pána Boha. I Barnabáš – později hrdina první misie – přinesl všechno své apoštolům k nohám (Sk 4,37). A stejně se zachovali i manželé Ananiáš se Safirou. Jenže s podstatným rozdílem – prodali půdu, utržené peníze přinesli do obce, ale část si přece jen nechali stranou – promyšleně, tajně, za zády všech ostatních (5,1-2). Jejich jednání je pochopitelné a skoro se nabízí slovo „normální“. Nechtělo se jim do úplné nejistoty, a nechtěli ani mezi ostatními „obětavými“ hrát druhé housle. Tak si svůj díl schovali a zamlčeli to. Jenže narazili – přední z apoštolů, odhodlaný

Mgr. Matěj Hájek (28) studoval evangelickou teologii na eTS a eTf UK, momentálně pokračuje v doktorském studiu tamtéž. Kazatel CB (2. kazatel ve sboru Praha - šeberov), externě vyučuje Teologickou etiku na eTS, ženatý, manželka eva.

Petr, byl už zase tvrdý jako skála. Viděl Ananiášovi do srdce a bez obcházení jej a později jeho ženu konfrontuje s jejich podvodem. A po konfrontaci, ke zděšení všech kolem (5,5; 5,11), postihne viníky smrt (5,5; 5,10). Náhle, bez prostoru pro vysvětlení, nebo nápravu. Je to šok. A člověka ihned napadá otázka z úvodu: Co se vlastně stalo tak hrozného, že Pán Bůh takhle hrozně zasáhl? Jednoduchou a úplnou odpověď nenajdeme. To ale nakonec platí o všech otázkách spojených se smrtí. Něco důležitého se ale přece dovědět smíme: „Ananiáši, proč Satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému…?“ (5,3) V Petrově větě se skrývají dvě důležité skutečnosti – Zaprvé, takovéhle výslovné spojení jednání člověka s působením Satana v jeho srdci je v celém NZ výjimečné (jen 2 podobné případy: Jidášova zrada - J 13,2; 13, 27; Mt 26,20; Mk 14,17-18; Lk 22,1 a označení kouzelníka Elymase za „ďáblova syna“ - Sk 13,10). Navíc samotné slovo „satan“ (řec. „satanas“ = protivník, nepřítel) najdeme u autora Lukáše a Skutků jen 7x. Zadruhé, lež do očí Petra a pospolitých křesťanů je v tomto případě ve skutečnosti lží do očí Bohu - Duchu svatému (5,3; 5,4). Manželé vědí, že obelhat lidi je snadné a doufají, že jim to projde i u Petra. Jenže ten tady reprezentuje Boží poznání, a to sahá až na dno lidské duše. Celá věc je navíc o to tragičtější, že Ananiáš se Safirou se vůbec nemuseli o svůj majetek dělit. Nejednalo se o povinnost, ani slušnost (Sk 2, 46; 5, 4!). Můžeme tedy shrnout: 1. hřích Ananiáše a Safiry byl velmi závažný. Testovali, co vydrží, nebo také na co nestačí sám Bůh. A to je přesný rukopis Božího úhlavního Nepřítele. 2. jejich hříchem nebyla chamtivost, ani nedostatek vydanosti Bohu, nýbrž pokrytectví. Nechtěli

24

zari-2010.indd 24

25.8.2010 14:30:17

odevzdat všechno (a třeba k tomu měli dobré důvody!), ale chtěli, aby si o nich druzí (a možná i sám Pán Bůh?) mysleli, že všechno odevzdali. Toužili prostě vypadat lepší (zbožnější), než ve skutečnosti byli. „A tak byli po zásluze potrestáni,“ chtělo by se nyní říct. Jenže to v uších uzdravovaných nadějí evangelia o „Lásce, která je silnější než smrt“ nutně musí skřípat. Tak jako to jistě skřípalo prvním křesťanům, kteří byli toho všeho svědky. Měli z toho strach (Sk 5,5; 5,11) a my přece věříme a čas od času i zakoušíme, že „dokonalá láska strach zahání“(1  J 4,18). Takže co tedy? Spokojit se s obvyklým konstatováním, že „k Bohu patří nejenom láska, ale taky pravda, a proto je na místě, že takto tvrdě trestá“ poněkud nestačí. Opravdu to totiž nejde dohromady s milosrdným Bohem, který je láska (1 J 4,16). A to ne ledajaká (srov. 2 Kor 5,21!). A navíc to život těm dvěma nevrátí a už vůbec to nezodpovídá vskutku znepokojující otázku, jak to, že pokrytectví a „obojakost“ v mnoha rafinovaných podobách často procházejí nám všem ostatním? Nabízí se ještě jiný pohled. Zázraky jsou v celé bibli úkazem z podstaty věci nevídaným (zázračným) a  symbolickým. Nejde ani zdaleka jen o událost samotnou, ale předně o hlubší význam, který se skrývá v ní a za ní. Zázraky jsou v pravém smyslu toho slova zjevením. Jsou Božím divadlem, v němž Pán Bůh odkrývá to nejdůležitější. Tomu dobře rozumíme v případě „kladných“ zázraků (uzdravení, nasycení, záchrana, vysvobození z nebezpečí, atd.). Hůř se to přijímá v tomto výjimečném „negativním“ zázraku, kdy jeho výsledkem je usmrcení dvou lidí. Nemůže však být také tento tragický zázrak Božím jevištěm, na němž se v miniaturním čase a prostoru odkrývá něco daleko hlubšího než jen to, že Bůh o nás ví všechno a má moc a právo kohokoli po zásluze potrestat smrtí? Neumožňuje nám toto otřesné drama především zblízka spatřit skutečnost, že (tolik zbytečná – Sk 5,4!, srov. Lk 15, 29-32) faleš a pokrytectví ve vztahu k Bohu i lidem jsou něčím, co nás (obvykle plíživě a nenápadně)  usmrcuje zevnitř?

Jména Ananiáš, Safira a Barnabáš Barnabáš – je hebrejského původu a znamená „Syn útěchy“. Barnabáš ze Skutků (původním jménem Josef) se stal později nejbližším Pavlovým spolupracovníkem při nesení evangelia a je zajímavé sledovat, jak kladně se (v kontrastu k samotnému Pavlovi) dostává právě v předmluvě k našemu příběhu na scénu. Jméno Barnabáš dostává od apoštolů jako vyjádření své nové identity. Můžeme zde vidět zajímavý rozdíl oproti Ananiášovi a Safiře, jejichž jména mají sice také kladný a zbožný význam, ale jsou to jejich občanská jména, která nejsou vyjádřením proměny při přijetí evangelia. Ananiáš – pochází z hebrejského An-aní-ás znamenajícího doslova „Jahve jedná milosrdně“. Bylo to obvyklé jméno v helénistickém židovstvu vyskytující se poměrně hojně. V bibli ho najdeme ve čtyřech dalších případech vždy v knize Skutků. V kontextu našeho příběhu toto jméno působí na první pohled poněkud ironicky. Pokud ovšem neuvažujeme o celé události jako o zjevení a také o posmrtné perspektivě života, která dává prostor pro naději i pro Ananiáše a jeho ženu. Safira – pochází rovněž z hebrejštiny a kořen tohoto jména značí krásu, či líbeznost. Nejedná se přitom (jako ostatně obecně ve starověkých jazycích) o pouhou jednu dimenzi krásy (např. fyzickou), nýbrž o krásu vícevrstevnou, která je odrazem a vyzařováním Krásy Boží.



matěj hájek

25

zari-2010.indd 25

25.8.2010 14:30:17

Keď sme prišli do Bardejova, bola naša cirkev komunistickou stranou vyhlásená za „nebezpečnú sektu“, ktorú treba zlikvidovať. Boli sme „malým stádočkom“ a Pán Boh nám daroval duchovné prebudenie a požehnanie. A to sa rozšírilo na stanice pod Duklou – najmä v Bodružale a v Pstrinej.

Mučeník Ján Biroš

ajdramatickejší duchovný obrat prežila sestra Mária Birošová, dcéra brata Jána Biroša, ktorá bola fanatická komunistka. Verila, že Stalin nikdy nezomrie. Keď zomrel, utrpela nervový šok. Prišla domov oblečená v čiernom, uplakaná a zúfalá. Jej veriaci otec sa usmial a povedal: „No, o jedného strašného zločinca menej!“ Brat Ján Biroš, laický kazateľ Jednoty českobratskej (Cirkvi bratskej), bol pokrývačom, tesárom,

N

murárom, aj zverolekárom a bol ochotný pomôcť každému – aj svojim nepriateľom. Bol „knieža v ľude“, ktorého formoval Duch Svätý na podobu Pána Ježiša. Len jeho dcéra Mária ho považovala za „naivného fanatika“, ktorý sa zbytočne vystavoval nebezpečiu a jej prekážal v kariére. Keď zomrel Stalin, Mária sedela doma a plakala. Otec sa za ňu modlil a prosil, aby jej Pán Boh otvoril oči. Večer sa mu podarilo osloviť ju: „Vidíš, dcéra moja, tvoji bohovia zomierajú a vstanú len na Božom súde. Sú bezmocní. Môj Boh je všemohúci. Trpel za nás, zomrel za naše hriechy, vstal z mŕtvych, žije, kraľuje a znova príde! Bude súdiť aj Stalina, všetky jeho zločiny i  zločincov, ktorí mu pomáhali.“ Otec jej ešte veľmi dôrazne povedal, že Pán Ježiš je teraz pre ňu Záchranca, ktorý jej môže odpustiť všetky jej viny a poblúdenie. Ak Ho však v pýche odmietne, stane sa jej Sudcom. Toto ju tak vyrušovalo, že nikde nemala pokoj. Tajne začala čítať Bibliu. Prestala veriť komunistickej strane. Moja augustová návšteva v roku 1958 v Bodružale bola dvojnásobne historická. Vtedy prišla prvý raz verejne do zhromaždenia Mária Birošová a obrátila sa. Verejne vyznala, že Ježiš Kristus je aj jej Spasiteľ a Pán. Celé zhromaždenie bolo naplnené nesmiernou radosťou a vďačnosťou. Mária bola tak nadšená a naplnená Duchom Svätým, že mala túžbu aj odvahu cestovať s nami na ďalšie zhromaždenie do Pstrinej. Odrazu sa z nej stala „fanatická sektárka“. Preto vzniklo v nepriateľskom tábore nekompromisné rozhodnutie zabiť Máriu aj mňa. Ja som ju v onen osudný večer viezol na motocykli z Bodružalu do Pstrinej.

26

zari-2010.indd 26

25.8.2010 14:30:19

Rodinný dom brata Biroša, kde sa konali zhromaždenia a kde došlo k tragickej udalosti Vlevo Mária Birošová po výdaji s rodinou a bratom Ciesarom

Kameňovanie

V Pstrinej sme mali mimoriadne požehnané zhromaždenie, v ktorom všetci prítomní hlboko prežívali prítomnosť Ducha Svätého. Pokojne sme sa vracali späť do Bodružalu. Uprostred dediny nás čakala skupina mužov a žien s vedrami hnojovky a kopou kamenia. Aby sme im na motorkách neutiekli, cez cestu založili brvno s klincami. Stačil som ešte ubrzdiť. Vtom však na nás vyliali niekoľko vedier hnojovky a začali nás kameňovať. Kamene padali najviac na naše hlavy. Mne hlavu nerozbili, Márii však áno. Začala volať o pomoc, lebo veľmi krvácala. O chvíľu pribehol jej otec, ktorý zastal a začal kričať na našich vrahov: „K tomuto vás vedie vaša viera?“ Keď sme vstúpili do izby, brat Biroš povedal: „A teraz sa pôjdeme pomstiť našim nepriateľom!“ Kľakol si a začal sa za nich modliť. Pridali sme sa svorne k nemu. Máriu sme museli odviezť k lekárovi. Ten chcel podať na útočníkov trestné oznámenie, ale Mária to odmietla. Povedala: „Ja im odpúšťam. Obrátila som sa k Pánu Bohu a On nám prikázal odpúšťať.“

Foto archiv rodiny

Vražda brata Jána Biroša

9. januára 1964 pred 6. hodinou prepadol neznámy muž brata Biroša na jeho dvore. Udrel ho do hlavy ťažkým predmetom. Tomuto zraneniu brat Biroš neskôr podľahol a zomrel. Pri údere stratil reč, pamätal si však, kto bol jeho vrahom. Tento muž zostal nepotrestaný, lebo vraj nebolo priamych svedkov. V snehu síce boli stopy, ale tie prišla polícia identifikovať až o tri dni. Policajti vedeli, kto bol páchateľom, ale nesmeli túto záležitosť vyšetriť. V konečnom dôsledku

brat Biroš zomrel na zápal pľúc, lebo ho zo Svidníka do Košíc prevážali v nevykúrenej sanitke. Vtedy bolo 25˚C pod nulou. Košickí lekári tvrdili, že sa udrel v sanitke. A to aj napriek tomu, že MUDr. Krátky napísal do sprievodného listu, že pacient má ťažkú ranu na hlave, ktorá bola spôsobená už predtým. Túto informáciu povedal aj manželke a švagrinej a upozornil ich, že príčinou smrti je práve táto rana na hlave. Nakoľko poranenie spôsobil stranícky funkcionár, ktorý sa opitý v plači k tomuto činu priznal, nesmelo sa o tomto skutku hovoriť. V Bodružale bol koncom januára 1964 veľký pohreb. Prišla naň polícia, ale aj všetci jeho spolupracovníci. Dávali pozor na každé moje slovo. Po pohrebe prišiel za mnou riaditeľ píly, kde brat Biroš pracoval a povedal: „Teraz ste na rade vy. Do týchto končín necestujte nikdy sám. Toto všetko, čo urobili zosnulému, bolo pôvodne naplánované proti vám!“ Riaditeľ si vážil brata Biroša aj našu cirkev. Dielo Božie však ani po smrti brata Biroša neupadlo, ale ticho rástlo. Prichádzali z dediny i z okolia noví ľudia, ktorí chceli počuť evanjelium a túžili po večnom živote. Nedali sa zastrašiť, lebo Pán Boh ich zbavil strachu a tak sa nechali pozvať k nasledovaniu Pána Ježiša. Stali sa učeníkmi Pána Ježiša Krista. Satan však nespal, proti našej cirkvi neúnavne pripravoval nové intrigy.... Zo zápiskov kazateľa Františka Ciesara „Iskry zo za viatej pahreby“ vybral Peter Komrska

27

zari-2010.indd 27

25.8.2010 14:30:20

Šokující výpověď prostřednictvím černobílých ikon

Spiknutí Will eisner, Spiknutí (tajný příběh Protokolů sionských mudrců), ISBN 978-80-200-1603-4, formát A4, 150 stránek, černobílé ilustrace, překl. Viktor Janiš, pevná vazba, přebal, Academia, Praha 2008, cena 250 Kč.

K

dyž jsem před léty objevil Arta Spiegelmana a jeho práci Maus, byl jsem po počátečních rozpacích skutečně nadšen. Jeho komiks o holocaustu se stal přesně tím, čemu dnešní generace mladých, která se vrací k vizualizaci, dobře rozumí. Domníval jsem se, že jde o výjimečnou zkušenost a že rozhodně „nelze dvakrát vstoupit do téže řeky“. Mýlil jsem se. Eisnerova práce, kterou ukončil pouhý měsíc před svou smrtí, přináší srovnatelně hodnotný zážitek jako již zmínění Maus. Eisner, průkopník americké komiksové tvorby a pro své následovníky a příznivce skutečný „guru“,

ODe DNA premiéra 20. 8. 10, reprízy 21. 8., 20.-22. 9., 24. 9. Na lodi Tajemství Divadla bratří formanů vzniká po 10 letech znovu ojedinělý projekt připravený přímo pro prostory divadelní lodi! Čeká Vás obraz postapokalyptického snu o naději, vlnách a hlubinách mořských. Sny rodící se z vody, vlhkosti a rzi. Komedie, tragédie, písně, skeče, slaná voda a křik racků! Inscenaci na pomezí činohry, alternativního a pohybového divadla bude živě doprovázet známá alternativní kapela DVA. Režie: Jakub šmíd, hrají: Jiří Kniha, Marie Jansová, Irena Kristeková, Vítek Maštalíř Místo konání: Loď Tajemství kotví mezi Výtoní a Palackého náměstím na Rašínově nábřeží Kontakt: [email protected] Tel: 420 777 862 614, www.odedna.webnode.cz

rozehrává pomocí černobílých obrázků dramatický příběh patrně nejslavnějšího plagiátu dějin Protokolu sionských mudrců. Tedy díla, které je až do dnešních dnů po celém světě nově vydáváno, přestože bylo nejednou označeno a odsouzeno jako jasné falzum vytvořené na zakázku ruské carské ochranky. Překvapivé nejsou jen okolnosti spojené se vznikem Protokolů, nýbrž i jejich další existence a způsoby zneužití. Když se jakýkoli režim na světě (ve dvacátém století) dostal do úzkých a hledal viníka svých nesnází, povětšinou a s povděkem sáhl po této nechvalně známé knize (nebo přinejmenším toleroval její vydání). Je neuvěřitelné, jak houževnatý život plagiát doposud prokázal. Na otázku: „Proč?“ mě jako odpověď napadá: „Protože co je lidstvo lidstvem, vždycky si potřebuje najít obětního beránka, na něhož přenese své nesnáze, problémy, neúspěchy a mindráky…“ Jako nesmírně poučnou shledávám zejména tu pasáž knihy, kde je textově srovnána literární předloha se samotnými Protokoly. Ve své podstatě nepřináší komiks Spiknutí žádné nové zásadní objevy, solidní studie shodného obsahu na dané téma nějakou dobu již existují. Nicméně je komiks převratný právě díky originálnímu zpracování – příběh se pomocí obrázků odvíjí v jednotlivých sekvencích stejně jako akční film a neodbytně spěchá ke svému fakticky otevřenému konci. Možná proto se všechny ty akademické texty zdají být vedle Eisnerových ikon zbytečně otylé a zadýchané. Na práci je sympatické i to, že o sepsání úvodu se postaral Umberto Eco a kniha navíc přináší i rozsáhlý inspirující materiál v podobě připojené bibliografie.  Petr PlAŇANSKý, PAStOr KS NyMBUrK

28

zari-2010.indd 28

25.8.2010 14:30:20

Co je těžší než pokořit velehoru Daniela Fajfra,

Na vrchol (The Climb, USA), 2002, 101 min hrají: Jason George, Ned Vaughn, Dabney Coleman a další, režie: John Schmidt

předsedu RCB a místopředsedu ERC

Horolezcům Derrickovi a Michaelovi se naskytne příležitost splnit si sen – pokořit jihoamerickou velehoru. Již v přípravách na expedici se ukazuje, jak jsou rozdílní. Michael je otevřený a téměř dokonalý křesťan a frajer Derrick, kterého v mládí opustil otec, sebestředný a vlastně nešťastný zarputilec snažící se dokázat světu i sám sobě, že nikoho nepotřebuje. Na vrchol to jde v podstatě bez problémů, pak ovšem přijde bouře, rychlý sestup, trocha nepozornosti a radost z pokoření hory střídá zoufalství ze smrti. Film režiséra Schmidta, který natočil i Příběh Ježíše Krista, ale skončí pokřesťansku ideálně. Pyšného a nevyrovnaného Derricka oběť přítele zlomí a on svůj život po evangelizační promluvě budoucího tchána vydá Bohu. Film je až do závěru spíše dobrodružný, pak ale akce mizí a více se káže. Vrcholná evangelizační scéna s tchánem je takový věroučný rychlokurz. Děj je jednoduchý, postavy dost šablonovité. Přesto se mi film celkově nezdá špatný a doporučila bych ho třeba k promítání dorostencům. ANNA ChráSKOVá

Do kostela na kole 19. září 2010 - 3. ročník

V neděli 19. září proběhne další ročník sympatické, komorní akce pojmenované Do kostela na kole. Za názvem se neskrývá nic složitějšího a „duchovnějšího“, než co vás okamžitě napadne. Akce vyzývá k tomu, abychom alespoň jednu neděli v roce zanechali automobily produkující zplodiny a reprezentující konzumní životní styl doma a vyrazili do svých kostelů a modliteben na bicyklu poháněném výhradně energií z nedělní snídaně. Proč vytáhnout kolo právě na cestu do kostela? Cílem je připomenout, sobě navzájem i širšímu okolí, že právě křesťanům leží životní prostředí na srdci. Uvědomují si totiž Boží poslání být správci Země a její krásy i zdroje považují za vzácný dar. Webové stránky akce (www.dokostelanakole.cz) nabízejí nejen možnost oficiálně se k velké nedělní jízdě zaregistrovat a prohlédnout úsměvné fotky z minulých ročníků, ale také například oprášit pravidla provozu jízdních kol nebo najít užitečné odkazy na křesťanské ekologické instituce a aktivity. -JANA ŠráMKOVá-

Máš osobní zkušenost s cestováním do kostela na kole anebo alespoň rychlým během? Není příliš riskantní, že se křesťané zmoženi konzumním životem, hromadně dostaví na bohoslužby zchváceni tak, že při kázání usnou? Osobní zkušenost nemám, neboť jako kazatel bydlím přímo v objektu modlitebny. Jedině že bych si tentokrát cestu do shromáždění prodloužil a pojal ji jako projížďku ranní Prahou. Velmi bych ovšem podpořil tuto akci a myslím si, že by tak učinil i apoštol Pavel. Co by za to dal, kdyby mohl na svých cestách po sborech používat horské či trekové kolo. Je dobré přemýšlet tímto směrem, neboť pro nás křesťany je často zahanbující, že sekulární ekologové mají větší starost o Boží stvoření než my, kteří pravidelně vyznáváme, jak věříme v Boha Otce, všemohoucího stvořitele nebe i země. Pokud jde o nebezpečí usnutí při kázání, z toho strach nemám. Spíše sobotní sledování TV dlouho do noci má tyto účinky. Myslím si, že nedělní sportovní výkon v podobě jízdy na kole naopak člověka probere a oddálí únavu až na čas po obědě. Co může být riskantní, je nepřipravenost na to, že většina farníků vezme výzvu vážně. Budou mít kam odstavit svá kola? A hlavně pozor, v Česku se krade i v neděli i před kostelem, takže z toho plyne úkol pro staršovstvo: zabezpečit hlídání kol těm, co si zapomenou zámek. A ještě malá poznámka. Pokud je cesta delší a kostel někde na kopečku, nesmíme zapomenout na deodorant. 

29

zari-2010.indd 29

25.8.2010 14:30:20

O

slavy dětského dne si většinou spojujeme se skákáním v pytlích, s házením míčků do pusy rozesmátého klauna či s pingpongovým míčkem na lžíci. Dětský den v podání Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře však vypadá zcela jinak. Vedení školy se rozhodlo věnovat dětský den celoškolnímu festivalu, kdy se studenti mohou osobně seznámit s odlišnými kulturami či myšlenkovými názory. Od roku 2005 tak na této škole proběhl Indický den, Rómský den, Židovský den, Den vyrovnané mysli.

1

2

V r. 2006 byl tento den představením křesťanské víry. Na organizaci festivalu „Proti proudu“, tak se tehdy tento den jmenoval, se podílely místní sbory Církve bratrské a Křesťanského společenství a misijní škola Apoštolské církve v Kolíně (viz Brána 2006/7-8). Studenti se tak mohli seznámit s tím, jak vypadá křesťanství v dnešní době, co znamená křesťanská víra a co přináší. Byl to požehnaný den, který přinesl řadu rozhovorů, a někteří se snad i na základě tohoto dne přiblížili ke Kristu. Vůbec nás tehdy nena-

Foto archiv M. Hejzlara

Proti proudu alive

3

30

zari-2010.indd 30

25.8.2010 14:30:21

4

padlo, že by se tento den mohl někdy opakovat. Uvažovat o znovupořádání tohoto festivalu jsme začali o prázdninách loňského roku. Vedlo nás k tomu několik věcí. Jednak to, že jsou zde již zcela jiní studenti než před čtyřmi lety, jednak to, že jsme v r. 2006 mezi studenty či učiteli snad nezanechali špatný dojem (alespoň jsme to takhle vnímali). Především však touha využít otevřené dveře a představit křesťanskou víru jako něco, co nepatří jen do hodin dějepisu a občanské nauky, ale co může a má proměňovat lidský život. Po modlitbách a rozhovorech v úzkém organizačním kruhu jsme tedy vedení školy oslovili. A Bůh tuto možnost vstoupit podruhé do „stejné řeky“ otevřel. Průběh tohoto dne se v některých věcech podobal festivalu z r. 2006. I letos tak mohli studenti sledovat Frýdlantské dramatiky, hovořit s Pavlem Světlíkem o ochraně přírody, seznámit se s prací organizace ADRA, Nehemia, slyšet příběh Thomase Graumana, který byl zachráněn Nicolasem Wintonem. S Danielem Fajfrem mohli diskutovat, proč je u nás tolik církví, s metodistickým pastorem na vozíku se mohli účastnit semináře Proč se zlé věci stávají dobrým lidem. Jiří Unger se studenty hovořil na téma Eutanázie, lektoři ACETu o sexu a kultu těla. O svých zkušenostech hovořili klienti Teen Challenge i Martin Škoda, vězeňský kaplan. Na akci se podíleli i Atleti v akci, kteří pro děti připravili lanové centrum. Velkou pomocí pak bylo působení Aleše Juchelky, který kromě svého workshopu o vlivu médií na člověka společně s  rockovou skupinou Runaway My Son tento festival zahajoval i končil. Když jsme před zahájením festivalu hovořili se zástupcem ředitele školy, varoval nás, že studenti rádi ze školy utečou. Mýlil se. Řada studentů i po závěrečném programu zůstala a ještě poslouchala písně, které hrála kapela. Někteří se ptali, kde je slibovaná zahradní párty. Bylo nám líto, že jsme ji kvůli nepříznivému počasí museli zrušit. Studenty to bavilo a nás taky. Tento den nám znovu ukázal, že má smysl hledat otevřené dveře, a i tam, kde se zdá  zavřeno, může Bůh otevřít. Miloš Hejzlar, kazatel CB Kutná Hora

5

1

1. Za školu festival zahájil zástupce ředitele Jiří Posselt. 2. V rámci festivalu proběhly i výtvarné dílny. 3. Někteří studenti si v rámci workshopů zkusili zazpívat i Gospel. 4. Aulu místního gymnázia studenti zcela zaplnili. 5. V diskusním programu křesťanský pohled obhajovali D. Fajfr, J. Unger a D. Hottmar. 6. Frýdlantšní dramatici zaujali svým osobitým stylem.

6

3

31

zari-2010.indd 31

25.8.2010 14:30:21

Jiří Nečas ředitel Ekologické sekce České křesťanské akademie Jde Vám asi o souvislost s naším lidským počínáním. Hledat souvislost mezi ním a sopečnými erupcemi by asi bylo hodně násilné. Avšak jinak je tomu s jevy souvisejícími s klimatem. Považuji za velmi pravděpodobné, že na vývoj srážek a rychlosti větru lidská činnost neblahý vliv má, ať už vlivem oxidu uhličitého ze spalovacích procesů, metanu z nadměrného chovu dobytka či jiných činností. Povodně souvisejí se zmenšením 4 retenční schopnosti terénu jako důsledku jak nevhodného způsobu hospodaření v lesích a na po

Povodně opravdu zasahují naši zemi častěji než v předchozích letech. Když ale čtu například knihu Toulky Českou minulostí, zjišťuji, že povodně, dlouhotrvající sucha, neúroda a další katastrofy zasahovaly české země i v minulosti opakovaně a často. Dalším faktorem je, že v dnešní „mediální době“ víme téměř okamžitě o jakékoliv přírodní katastrofě tisíce kilometrů od nás. To je jistě dobré v tom, že můžeme pomoci například zemětřesením zničenému Haiti. Na druhou stranu to může vytvářet dojem, že katastrofy přichází neustále.

lích, tak i trestuhodného „zabetonovávání“ půdy nejrůznějšími stavbami (parkoviště, silnice, dálnice, haly, obytné celky). Mně je bližší než o soudu mluvit o znamení, o poselství. Měli bychom být připraveni slyšet Boží řeč a přijmout Jeho pomoc, kterou může být i poznání aktuální situace. 

Pomáhat si je přirozené. Nevím, proč bychom měli mít o národě, jehož jsme příslušníky, špatné 5 mínění. Při různých setkáních s lidmi si uvědomuji, že většina lidí je milých a sympatických. K tomu patří i další kladná vlastnost - tichost. Takže více je slyšet onu méně sympatickou menšinu. A že se náš národ jeví tak ateistický? Asi my, kdo se ke Kristu hlásíme, o Něm neumíme trpělivě, věrohodně a s opravdovou láskou svědčit. 

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.

Živelné pohromy



Otázku Božích trestů tváří v tvář konkrétním tragickým událostem, jež se staly lidem okolo nás, vnímám jako velmi složitou. V této souvislosti mě napadají slova Pána Ježíše ohledně pádu věže v Siloe. Ti, na něž přišlo n e štěstí, nebyli větší hříšníci než my, ale pokud nebudeme činit pokání, zahyneme podobně. Tragickou událost se tedy nesnažím brát jako příležitost k hloubání, do jaké míry šlo o Boží

František Duda misijní pracovník sboru CB Praha - Stodůlky trest, ale především jako příležitost pro osobní znovuprožití toho, že bez odpouštějící milosti Pána Ježíše skončí můj život ještě větší katastrofou. Tyto události jsou jistě také výzvou k praktické pomoci našim bližním.



Kde se bere, to opravdu nevím. Ale na společné semknutí lidí při pomoci po povodních v roce 2002 rád vzpomínám. Jedinečná atmosféra solidarity a vzájemné pomoci a podpory na mě zapůsobila. Takhle nějak to možná bude fungovat v  Božím království. 

32

zari-2010.indd 32

25.8.2010 14:30:21

Blahoslav Košťák geofyzikální ústav ČSAV

Posuzovat množství a velikost katastrof vyžaduje srovnání s minulostí. I v nedávné historii najdeme mnohem strašnější události než ty současné. Záplavy v Indii a Číně, třicetiletá válka v Čechách, zemětřesení a tsunami v Lisabonu, hladomor na Islan

? ?

■ Je výskyt nejrůznějších

živelných katastrof v posledních letech vyšší než dřív? A co je příčinou? ■ Lze Lze vidět za živelnými

kkatastrofami atastrofami Boží soudy, tresty, případně Boží výchovu? tresty, Jaký je Váš názor? ■ Rozsáhlé povodně v letech

1997, 2002 a také i letos probudily nečekanou vlnu solidarity a pomoci napříč celou republikou. Kde se to v Češích bere?

du v důsledku výbuchu sopky, natož taková událost jako pád Tunguzského meteoritu na Sibiři! Něco se ovšem změnilo s lidskou společností. Příčiny? Zalidněnost světa úžasně roste, přibývá obrovských městských aglomerací, takže pak počet obětí na Haiti je děsivě vysoký i při skoro „normálním“ zemětřesení. Lidé, chtě nechtě, živoří ve slumech stavěných živelně právě na sesuvy v ohrožených svazích. A postavíme to tam s mezinárodní pomocí znovu. Společensky tak dnes obětí přibývá nesporně. Ekologicky vznikají také nové příčiny katastrof, když lidé poněkud bezstarostně zabydlují záplavové plochy a pak přijde povodeň. Postaví se sice hráz, ale současně se vysadí do krajiny i bobři, kteří ji navrtají. V minulosti prarodiče neměli pojištění, ale našli si bezpečnější místo! Místa je stále méně a lidé nereagují na zkušenost. Takové vnímání má lidsky farizejský nádech, a když spadla na hříšníky ta věž v Siloe (Lk 13:4) a li6 dé v tom viděli zvláštní Boží trest, odpověděl na to sám Pán Ježíš. Vy všichni, které to nepostihlo, nejste menší hříšníci, a máte teď příležitost si to v pokání uvědomit. Bůh jako vinař ještě stále trpělivě čeká od vás nějaké lepší ovoce! Vidět v každé větší katastrofě už ten konečný Boží soud, je nezodpovědné. Podceňuje se tím Boží trpělivost, která stále ještě čeká, i když napomíná. 

Nevidím tu solidaritu zrovna jako nečekanou, ani v Čechách. Nekoukejme na vše z té katastrofální stránky, i té morální, co se omílá v rozhlase a televizi. Obětavá solidarita tu byla v roce 1938, 1968, byla tu za války, nebyla vždy spontánně celonárodní, ale byla třeba v pracovních táborech, byla i v drobných sousedských činech. Lidé si pomáhají navzájem. Je to něco jako ozvěna svědomí na Boží napomenutí, a to i u těch, kteří se právě vírou nehonosí. Lidé někdy Pánu Bohu vyčítají životní nesnáze, ale přitom nechápou tu příležitost zazářit. 

PřiPrAVil MAtěJ háJeK

OznÁMenÍ

Ekologická sekce České křesťanské akademieVás zve na výstavu vybraných obrázků a fotografií ze soutěže pro děti a dospělé Moje tajné místo aneb krajina a setkání s Bohem uspořádanou k letošním Dnům vděčnosti za stvoření. Výstava je otevřena v Galerii Josefa Adamce v Praze 7, Na Śpejcharu 3 (dům Obce křesťanů, 2. patro; metro A Hradčanská) každou středu od 14 do 19 hodin v období od 18. srpna do 15. září 2010. Na závěr výstavy ve středu 15. září v 18 hodin proběhne vyhlášení cen.



zari-2010.indd 33

25.8.2010 14:30:22

Narodila jsem se 12. 7. 1953 v Praze věřícím rodičům. Díky tomu, že moje maminka byla do mých patnácti let v domácnosti, jsem prožila krásné dětství a byla jsem obklopena pozorností. Duchovně jsem vyrostla ve sboru Církve bratrské Praha 2 – Vinohrady, kde jsem během střední školy začala mít opravdu hluboký vztah s Pánem Ježíšem. Moje dětská víra se proměnila v něco víc, v zásadní vztah v mém životě. V patnácti letech jsem si přála jít na střední

MUDr. Miluše Štifterová školu zaměřenou na výrobu keramiky, tehdy jediná byla v Bechyni. Můj tatínek ale nechtěl, abych takhle mladá šla z domova. Řekl mi, že život v laboratoři je hezký (sám byl chemik), šla jsem tedy studovat obor zdravotní laborant. Po maturitě jsem pokračovala ve studiu na fakultě všeobecného lékařství, obor stomatologie. V roce 1977 jsem promovala, od té doby pracuji jako praktický zubní lékař v Benátkách nad Jizerou. Od roku 1994 mám soukromou zubní praxi. K té keramice jsem se přece jen také dostala, i když jsou to jen keramické zuby. V době mého mládí můj duchovní život nejvíc ovlivnili dva lidé – můj tatínek a bratr kazatel Alexander Havránek. Oba již řadu let nežijí, s láskou a vděčností na ně vzpomínám. V letech 1998-2002 jsem dálkově studovala některé předměty na ETS. V benáteckém sboru již řadu let vedu domácí skupinku. Jsem vdaná, s manželem Pavlem letos slavíme 33 let od svatby. Mám krásné manželství, narodily se nám tři dcery – Věra (31), Petra (27) a Anna (22).

Důležitý je životní styl

V kolika letech má člověk začít pravidelně docházet k zubaři a jaká je ideální frekvence preventivních prohlídek? Ideální je, když rodiče přivedou dítě při prořezávání prvních zoubků, to je okolo 6. měsíce věku. Při této první návštěvě jde především o konzultaci s maminkou či tatínkem – naučíme je, jak správně o zoubky

pečovat a jak předcházet vzniku zubních kazů. Například, že je naprosto nevhodné namáčet dudlík do cukru nebo do medu. V dnešní době existuje mnoho nových pomůcek, které je vhodné k čištění používat. Ideální frekvence preventivních prohlídek u dětí i dospělých je dvakrát za rok. Jak často se mají čistit zuby a hlavně, může se to člověk naučit dělat pořádně sám? Existuje mnoho kvalitních návodů k péči o ústní hygienu, přesto si myslím, že instruktáž v ordinaci zubního lékaře je velice prospěšná. Tuto instruktáž může provést i dentální hygienista/tka, ti jsou specializováni na preventivní péči o chrup dětských i dospělých pacientů. Klasické schéma čištění zubů ráno po snídani a večer po posledním jídle je všeo-

Foto archiv Miluše Štifterové

Co všechno se o pacientovi dozvíte, když se mu poprvé podíváte do úst? Při prvním pohledu do úst se o pacientovi nedozvím skoro nic. Používám nástroje (sonda a zrcátko) a on nemůže mluvit. Dozvím se trochu o tom, jak pečlivě pečuje o svůj chrup. Teprve při následném rozhovoru s pacientem, který patří k první návštěvě, se začnu seznamovat s tím, kdo na křesle sedí.

34

zari-2010.indd 34

25.8.2010 14:30:22

stomatologie

becně známé, ale u pacientů s vyšší kazivostí nebo při problémech s dásněmi je třeba čistit častěji. Je velmi vhodné používat i další pomůcky kromě kartáčku (mezizubní kartáčky, dentální nit, léčebné zubní pasty a ústní vody). Jak je možné, že někdo nemá se zuby problémy, i když se o ně nestará? Doplatí na to jednou? Odpověď na tuto otázku je značně komplikovaná. Dnes převládá názor, že nedostatečná péče o chrup se podstatně podílí na vzniku nejrůznějších problémů. Pečlivé odstraňování zubního plaku má zásadní význam při prevenci vzniku zubního kazu a zánětu dásní. Dá se tedy říci, že ve většině případů se lajdáctví v péči o zuby dříve či později projeví. Nicméně, určitou roli zde hraje i dědičnost. Co má společného péče o zuby s péčí o duši z pohledu pacienta/člověka a lékaře/Boha? Tak jako je potřeba věnovat péči o zuby čas a naučit se je čistit pravidelně, tak i v péči o náš duchovní život je důležitá pravidelnost a ochota dát Bohu svůj čas. Tak jako si nemůžeme zuby vyčistit na rok dopředu, tak ani v péči o duši nejde nic „nahnat“ do zásoby. Jaký máte recept, jak se starat o svůj duchovní život, aby se nezkazil? To souvisí s předchozí otázkou. Aby se duchovní život nekazil, je především důležitý životní styl. Je-li náš život jako jízda v rychlíku, kdy nestačíme sledovat, co se kolem nás děje, natož na to reagovat, tak je něco špatně. Moje práce je docela fyzicky i psychicky náročná, a tak si dopřávám kromě čtení Bible a modliteb i čas pobývat v tichosti a samotě s Pánem Bohem. Duchovní život se může „kazit“ leností i přemírou aktivit. Tak se, ne vždy úspěšně, snažím moudře rozhodovat, co budu dělat a co ne. V umění říkat ne nejsem příliš dobrá. Bůh může lidský charakter narovnat v každém věku. Jsou rovnátka účinná i pro dospělé? Za mého profesního života došlo k velikému pokroku v této oblasti. Dnes jsou opravdu velmi účinná „rovnátka“ i pro léčbu dospělých. Často nejde jen o léčbu estetických vad, ale i funkčních poruch v mezičelistních vztazích.

Kdybyste se měla podívat na „zoubek“ Církve bratrské a jít ke kořenům, co vidíte, že je třeba spravit nebo rovnou vytrhnout? Dost jsem si rozmýšlela, jak na tuto otázku odpovědět. Nechci se tomu ale nějak šikovně vyhnout. Uvědomuji si, že když máme rádi naši církev a záleží nám na ní, tak se nás jakákoliv kritika bolestně dotýká. V posledních letech mě trápí několik věcí. Některé sbory se tak vysilují starostí o vlastní chod, že už nemají sílu plnit ten největší úkol, který jsme jako církev dostali – jít do světa a hlásat evangelium. A ještě ke všemu je nám s těmi starými známými „sborovníky“ dobře a o žádné nové už tak moc nestojíme. Dále přestáváme rozumět tomu, co znamená „mějte dost na tom, co máte“. Stejně jako tento svět se honíme za materiálními věcmi na úkor skutečné ho života v Boží blízkosti. PřiPrAVilA ANNA ChráSKOVá

Stomatologie Stomatologie je lékařským oborem, který se zabývá prevencí, diagnostikou, léčením a výzkumem onemocnění a vývojových poruch zubů a tkání k nim přiléhajících. Součástmi tohoto oboru jsou praktické zubní lékařství, ortodoncie a maxilo-faciální chirurgie. Praktické zubní lékařství se zabývá záchovnou stomatologií – léčba tvrdých zubních tkání a zubní dřeně; stomatologickou chirurgií – léčba chirurgických onemocnění dutiny ústní, která zpravidla nevyžadují hospitalizaci a podílí se na rozvoji dentální implantologie; protetickou stomatologií – řešení ztrát zubů nebo celé dentice, především zhotovováním korunek, můstků a snímacích náhrad; parodontologií – zaměření na prevenci a léčbu parodontu, onemocněními sliznic dutiny ústní a dětskou stomatologií.

5

zari-2010.indd 35

25.8.2010 14:30:23

Boží moc k proměně konference o vnitřním uzdravení 28. – 30. října, Praha KD Ládví (u stanice metra C – „Ládví“) Přihlášky zasílejte na e-mailovou adresu [email protected] – do předmětu uveďte Boží moc k proměně, nebo na poštovní adresu KMS, Primátorská 41, 180 00 Praha 8. Pro identifikaci platby uveďte i datum narození. Konferenční poplatek: do 30. září 300 Kč, pro později přihlášené 400 Kč. Bližší informace: www.kmspraha.cz Kontakt: [email protected] Pořádá Křesťanská misijní společnost.

www.kmspraha.cz

Slouží Tony Kalmová, psycholožka a pastorační poradkyně z Nizozemí, a Signa Bodisbaughová, poradkyně a autorka knihy „Putování za celistvostí v Kristu“ z USA (společně s manželem Conleem). Na konferenci budou sloužit i čeští řečníci (Yvona Taschnerová, Marek Macák) a holandsko-český modlitební tým. „Tam, kde zůstáváme v Boží přítomnosti a počítáme s Boží mocí a zároveň s nadřazeností jeho vůle našim představám, máme vždy naději na změnu a stáváme se svědky Boží uzdravující a zachraňující moci.“ Mgr. Karel Taschner, ThD., kazatel CB a jeden z pořadatelů konference

Ulrich Parzany v České republice Návštěva německého evangelisty se uskuteční ve dnech 12. - 20. 9. 2010 Ulrich Parzany (71), v letech 1960-1967 studoval ve Wuppertalu, Göttingen, Tübingen a Bonnu, od roku 1967 do 1984 pracoval jako farář pro mladé v Essenu, v letech 1984 -2005 byl generálním tajemníkem organizace YMCA v Německu. Od roku 1994 je vedoucím a hlavním řečníkem akce ProChrist. V r. 1998 obdržel od prezidenta SRN vyznamenání, záslužný kříž. S manželkou Reginou mají tři děti a pět vnoučat. Cílem této návštěvy je zvěstoval evangelium v různých sborech, vyučovat a vést k potřebě evangelizace v místních sborech a povzbudit sbory k využití evangelizačního servisu ProChrist. Program: 12. 9. 2010 CB Praha Soukenická, 15:00 (seminář) a 18:30 (evangelizace) – kontakt ThDr. Pavel Černý, ThD 13. 9. 2010 Pastorálka kazatelů CB, Milovy 14. 9. 2010 Opava, Městský dům kultury Petra Bezruče, 18:00, kontakt Vladimír Pípal 15. 9. 2010 Náchod, CB Purkyňova ul., 17:00 a 18:30 – kontakt Ing. Rostislav Staněk 16. 9. 2010 Brno, BJB Smetanova ul., 16:30 a 19:00 – kontakt Ing. Pavel Coufal 17. 9. 2010 Vsetín, Dům kultury – kontakt Karel Fáber 18. 9. 2010 Třinec, SCEAV, 17:00 setkání sborových pracovníků, zapojených v ProChrist s Ulrichem Parzanym – kontakt Ing. Stanislav Stebel 19. 9. 2010 Komorní Lhotka, Evangelický den, 10:00 a 14:30 – kontakt Mgr. Tomáš Tyrlík 20. 9. 2010 Komorní Lhotka, pastorálka farářů evangelické církve, 9:00 – kontakt Mgr. Tomáš Tyrlík Pro další informace kontaktujte koordinátora ProChrist v České republice Stanislava Stebla, 739 600 201 anebo [email protected]

36

zari-2010.indd 36

25.8.2010 14:31:30

Z

pěvu se věnuji již od dětství. Ve chvalách a uctívání jsem zapojena od roku 1995. V letech 19961998 jsem žila v Anglii, kde jsem se služebně

Jeho slovo a prohlašování Jeho zaslíbení a uzdravení nad těmito zraněnými vztahy. Bůh byl opravdu má jediná naděje na obnovu toho, co bylo slovy poničeno.

Foto worship.cz

MARKÉTA LIŠKOVÁ zapojila do několika sborů a poprvé jsem dostala příležitost nahrát své dvě písně v nahrávacím studiu. Skládat jsem začala jako nevěřící teenager a po obrácení mě začalo inspirovat Boží slovo. Tak vznikaly mé prvotiny – zhudebněné žalmy. Baví mě hudba, která je zpěvná, která mě pěvecky motivuje a je mým uším melodická (např. RnB, pop), ale nepohrdnu i tvrdší muzikou. Album mých autorských písní s názvem „Close to your heart“ (je k dispozici k zakoupení na www.gimel. cz), které vyšlo letos v únoru, jsem vytvářela tři roky společně s klávesistou Donem Gawthornem, který jej i aranžoval; díky němu je naladěno do jazzových tónů. Jinak jsme použili elektroniku v kombinaci s živými muzikanty a nástroji: Jakub Antl (basa), Ondřej Malina (el. kytara), Michael Adams (kytara) a do písně Arise and shine jsme zapojili Jona la Planta (bicí). Úryvek je z písně Naději v tobě mám, jež vznikla v roce 2004 v období, kdy jsem prožívala velké zklamání a odmítnutí od svých nejbližších. Spíše to bylo jedno velké nedorozumění, ale jak jsme se do toho všichni nějak zamotávali, vznikla jedna velká bolest. Během této doby byl mou jedinou útěchou a silou Hospodin,

„Když zraní mě mé okolí, říkám si to přebolí a žiju dál. Ale uvnitř mám už šrám, ten se nezahojí sám, a tak doufám. Tvůj dech tvá slova naději mi dávaj, tvůj dech tvá slova jsou jak balzám. Naději v tobě mám, když Chléb tvůj posnídám…“

V současné době se snažím širokou veřejnost seznámit s mou tvorbou díky koncertům. Naposledy to bylo na závěr Křesťanské konference 2010 a na festivalu Freakfest 27. srpna 2010. Ráda bych, aby moje písně sloužily jako nástroj k šíření Jeho slova a moci, pro povzbuzení nejen pro Církev, ale hlavně pro ty, kteří Ho ještě neznají.  MArKÉtA liŠKOVá

www.marketaliskova.cz, www.facebook.com/marketaliskovamusic, www.youtube.com/marketaliskova



zari-2010.indd 37

25.8.2010 14:31:34

Iná realita

O

citol som sa v divnej krajine. Cesty tu sa vyhrievajú na slniečku, veveričky skáču po stromoch majú krásny a rovný asfalt, po oboch stra- a behajú popri ceste. Neboja sa ľudí, ani psov. Aj tí akonách sú lemované nielen stromkami, ale si divne nažívajú v svojich neoplotených dvoroch… aj elegantnými chodníkmi pre peších aj cyklistov. Podozrivé. Aj dom, v ktorom bývam, je akýsi divObrubníky sú vkusne ukončené, vyspádované, ný. Všetko v ňom funguje. Koberce sú príjemné, pred každým domom esteticky upravené. Hodne tu mäkké, dokonale začistené pri stenách a olemovapršalo a čuduj sa svete, voda né vkusnou drevenou lištou. nikde nestála. Žiadne kaluPosuvné dvere idú ľahko, Nuž, verte neverte, nie je že! Cez železničný prechod nehlučne, dosadajú a tesnia. to sen ani ukážka z novely. prejdeš nečujne a kanalizačNa oknách sú sieťky osadené né poklopy dokonale splývaNechcem propagovať malé v kovových rámoch a ukotjú s povrchom cesty. vené v okne vtipným mechamestečko v Minnesote Čudné. Na križovatke sú nizmom. Nezamykáme. Ani značky „STOP“ z každej strav noci. Bicykel nechávam len a nezatváram oči pred ny. Nechápem, ale funguje to tak opretý pred domom. odvrátenou stranou tu. Dohodnú sa. Nevidel som Šokujúce. Nemajú tu pažiadne dopravné zápchy. Jazneláky. Všetci bývajú v roAmeriky... dia opatrne a ohľaduplne. Ako dinných domoch. Všade zekeby sa nepotrebovali ponáleň a všade sa stavia. Dnes hľať. A rýchlosti dodržujú a pritom majú silné autá. som bol v parku, ktorý vybudovali pred rokom na Stále čakám, kedy skončí policajná akcia a začne mieste starej nemocnice, ktorá už doslúžila. Cestu, „normálny život“. Konšpirácia ožíva. ktorá veľký pozemok rozdeľovala, zrušili a zatrávZvláštne. Prechádzam sa ulicami a ľudia ma zdravia. nili. Developeri zjavne zaspali. Všetci stavbári sú Na chodníku bežal postarší pán v športovom úbore tu akýsi zaspatí, lebo v nedeľu stavebné práce stoja a – poklonil sa. Na opačnej strane mesta dáky chlapec a v sobotu iba niektoré stavby ožijú v dopoludňajkosiaci trávu na mňa zamával. Uklonil som sa, usmial ších hodinách... sa a pokračoval v práci. Stál som na prechode pre Nuž, verte neverte, nie je to sen ani ukážka z novechodcov a pozoroval prichádzajúce auto. Vodička sa ly. Nechcem propagovať malé mestečko v Minnesote usmiala a muž vedľa nej urobil gesto. Nenápadne som a nezatváram oči pred odvrátenou stranou Ameriky, skontroloval svoje oblečenie aj svoj bicykel. Všetko ani neprehliadam problém amerikanizácie sveta. bolo OK. Nebol som obliaty kávou, ani som nemal na Ide mi o niečo úplne iné. Vidiac ten iný svet, žiada sa tričku smiešny text a bicykel som nemal predpotopný. zvolať – aj takto sa dá žiť! Alebo - život môže vyzerať Pozoruhodné. Kvalitná tráva je udržiavaná, pravidel- aj inak, než si myslíme v svojich stereotypoch. ne kosená, bez buriny, radosť naboso vybehnúť. Tráva Presne o tom je evanjelium – dá sa žiť aj inak! Keď je všade! Pred domami, za domami, medzi domami… človek dá v svojom živote miesto Bohu, začne sa ro Vidím úžasné parky. Atletický štadión v super stave diť iný svet. Reálny. A krajší. Tibor Máhrik – neustále otvorený! Oko sa nevie vynadívať. Zajkovia 38

zari-2010.indd 38

25.8.2010 14:31:34

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 19. 9. 2010 (i e-mailem) na adresu redakce.

Tajenka z čísla 7-8/2010: Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí. Knihu Gilead vyhrává Anna Mertová, Most

Vylosovaný výherce získává knihu Hany Pinknerové Nebiblické příběhy z Karmelitánského nakladatelství.



zari-2010.indd 39

25.8.2010 14:31:35

2

V

V článku Gotika I jsme popisovali vznik a základní principy gotického slohu. 1 Nástup vrcholné gotiky (stále ještě ve Francii) v podstatě znamená dokončení procesu vznikání gotického tvarosloví. Skončilo období hledání a nastalo období profesionalizace a suverénního používání gotického slohu. Gotický sloh se stal univerzálním slohem zejména pro křesťanské stavby v oblastech Německa a střední Evropy, dále na pyrenejském poloostrově, kde dochází k míchání s islámskou kulturou, až po Anglii a Itálii. V každé z těchto oblastí dochází k individuálnímu rozvoji specifického pozdně gotického tvarosloví. Pro pozdní gotickou architekturu je typické rozvíjení dekorativních prvků. Pro ilustraci jsme zvolili rozvoj klenby jako jednoho ze základních prvků gotické slohu. Na počátku gotiky byla široce používaná křížová klenba. Novinkou byla kombinace této klenby s lomeným obloukem. V rozkvětu pozdní gotiky stojí z kleneb na předním místě klenby kroužené, jejichž žebra se v křivkách splétají a vytvářejí množství zaklenutých políček. Brzy se objevuje přetínání žeber, nebo se sahá k složitým hvězdicovým a síťovým vzorům, které ztrácejí konstrukční funkci a stávají se stále více záležitostí dekorativní. Protože v tomto směru již možnosti končí, klenby se zbavují žeber (od konce 15. století), a zaměňují je motivem větví. Od konce 15. století střídá dosavadní žebrovou klenbu klenba sklípková neboli diamantová, jejíž povrch je plasticky i světelně rozbit množstvím polí s negativním tvarem diamantového řezu. V pozdně gotickém slohu se stavěly sakrální stavby až do počátku 18 stol., tedy i v době, kdy už novým slohem byla renesance a začínající baroko. PAVel VANěČeK A JAKUB hlAVáČ

Foto archiv

Gotika II

1 - Kroužená klenba. Pražský hrad, Vladislavský sál 1490 – 1502 Benedikt rejt 2 - Sklípková (diamantová) klenba. St. Petri, Brandenburg, Německo od 1521 3 - Vějířová klenba. Katedrála v exeteru, Anglie, 1329-1342 4 - Visutá klenba. Kaple Panny Marie Westminsterské opatství 5 - Vějířová klenba kaple King´s College, Cambridge, 1446-1515 6 - hvězdicová klenba kostel sv. Kříže, Švábský gmünd – klenba Petra Parléře od r. 1351.



6 4

zari-2010.indd 40

5

25.8.2010 14:31:37

kazatel CB v Třebíči Narodil jsem se 6. 5. 1961 ve Zlíně a vyrůstal ve vesnici Slopné u Luhačovic. Po střední škole strojní jsem vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a pracoval čtyři roky jako konstruktér. V 80. letech jsem byl zapojen do brněnské služby Studenti pro Krista. Po převratu jsem se přestěhoval do Prahy a spolupracoval jsem s misionáři Campus Crusade for Christ ve službě Studentského hlasu pro Krista. V roce 1995 jsem začal koordinovat v ČR službu s filmem Ježíš. V roce 1998 jsem se oženil se Sue Knepp, misionářkou BEE a spolu jsme pracovali v této organizaci do roku 2005. V následujících třech letech jsem vystudoval Westminster Seminary California. V roce 2008 jsem byl přijat do vikariátu Církve bratrské. Po ordinaci za kazatele CB v květnu 2010 působím jako kazatel ve sboru CB v Třebíči, kde jsem již předcházející rok a půl sloužil jako vikář.

P

ocházím z katolického prostředí a byl jsem zvláště svojí matkou veden, abych každou neděli chodil do kostela. Bibli jsme doma neměli, a tak vše, co jsem znal o Bohu, jsem se doslechl z vyučování náboženství a z kázání a četby Božího slova v kostele. Neměl jsem však žádné blízké společenství ve víře. Často jsem se nechal strhnout kamarády zvláště v době dospívání k věcem, se kterými jsem vnitřně nesouhlasil (zábavy, alkohol). Po nástupu na vysokou školu jsem pociťoval ve svém srdci stále silnější touhu po vztahu pokoje s Bohem. Cítil jsem, že bych neobstál před Bohem, kdybych zemřel a stanul před jeho soudem. Začal jsem chodit každý měsíc ke zpovědi, pak každé dva týdny a později každý týden. Věřím, že Pán Bůh viděl moji touhu po pokoji a poslal mi do cesty člověka, který mi vysvětlil evangelium pomocí Čtyř duchovních zákonů. Slyšel jsem, že Bůh mne miluje a má s mým životem ten nejlepší záměr. Slyšel jsem, že jako každý člověk jsem hříšný, ale že Pán Ježíš zaplatil za mé hříchy svou obětí na kříži. Bylo mi řečeno, že pozváním Ježíše do svého života budu prožívat Boží lásku, odpuštění a pokoj ve svém srdci. Modlil jsem se ten večer, aby Pán Ježíš do mého života vstoupil jako můj Pán a Spasitel, děkoval jsem mu za odpuštění hříchů a prosil jsem ho, aby vedl můj život a měnil mne, abych byl takovým, jakým on mne chce mít. Byl jsem pozván k pravidelnému scházení nad Biblí a jeden výtisk Bible mi byl věnován. Bůh skrze studium Písma a blízké společenství dalších věřících měnil můj život. Dával mi více lásky k mým rodičům a lidem kolem mne. Od té doby vím, že mi je odpuštěno a že mám věčný život díky víře v Ježíše. Prožívám ve svém srdci pokoj a přijetí u Boha. Chci žít a pracovat  tak, aby to bylo ke chvále jeho slávy.

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Karel Šustek

Z rokovania Rady Cirkvi bratskej (január - jún 2010) 

Rozhovor s vikárom Ervinom Mittelmannom o jeho doterajšej službe a živote v Kalinove, ako aj o príprave na ordináciu. 

Diskutovala o príprave smernice pre udeľovanie študijného voľna pre kazateľov v činnej službe. 

Rozhodla o riešení akútnej situácie pri úprave platov zamestnancov cirkvi, ktorá vznikla zmenou pôvodného prísľubu Ministerstva kultúry. Možný dopad na rozpočet celocirkevných prostriedkov vysvetlí predseda finančného odboru správcom a hospodárom zborov listom. 

S vďakou prijala prezentáciu novej internetovej stránky www. cb.sk a doporučuje zborom ich aktívne využívať. Uložila internetovému odboru ďalej pracovať na jej rozvíjaní. 

Schválila pravidlá pre udelenie študijného voľna kazateľom v činnej službe a uložila tajomníkovi spracovať ich do formy vnútrocirkevnej smernice. 

Odsúhlasila pracovnú náplň pre správcov zborov. Považuje ju za minimalizovaný obsah a odporúča staršovstvám doplniť duchovenskú časť o body, ktoré pre miestne pomery považujú za potrebné. Po podpise správcom, podpredsedom staršovstva a Radou bude priložená k pracovnej zmluve do osobných materiálov. 

Br. kaz. Bohdan Roháček neprijal pozvanie trenčianskeho staršovstva za správcu tohto zboru. 

Br. kaz. Martin Uhriňák prijal pozvanie bardejovského zboru za správcu ich zboru a Rada bude sledovať ďalšie rokovania o podmienkach a čase jeho nástupu. 

Rada rokovala o personálnych otázka a potrebách zborov

Církev bratrská Mladá Boleslav Jak vznikla v městě automobilů naše kazatelská stanice? Na webových stránkách najdeme o její historii tyto informace. Naše společenství začalo existovat samostatně v květnu 2002, poté co část z nás odešla z jiné křesťanské církve. Nechtěli jsme zůstat nezávislým společenstvím, a proto jsme hledali, ke které církvi se připojit. Dospěli jsme k závěru, že životem i vírou je nám nejbližší Církev bratrská, jejíž součástí jsme se stali 1. ledna 2003. Nyní jsme samostatnou stanicí sboru CB v Benátkách nad Jizerou. Vím, že celý příběh byl daleko dramatičtější, ale nyní se žije více přítomností a budoucností než neradostným rozdělením jednoho křesťanského sboru. V roce 2005 nastala důležitá změna. Díky Bohu se našlo dostatek ochotných dárců i věřitelů, proto mohl být zakoupen sborový byt. Na podzim se do něho nastěhoval také první pracovník určený pro Mladou Boleslav, vikář Peter Cimala s manželkou. V roce 2008 se stal z vikáře ordinovaný kazatel, přesně řečeno 2. kazatel sboru Benátky nad Jizerou. Ještě je potřeba zmínit, že proces nákupu sborového bytu byl velmi dramatický, ale nakonec úspěšný. Nebýt obezřetnosti staršovstva, mohlo dojít k velkým potížím. Ukázalo se, jak důležitá jsou slova Pána Ježíše: „Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10,16). S Boží pomocí byl celý proces dotažen do konce, v dohledné době bude sborová nemovitost zcela splacena. V současnosti máme téměř 50 členů a přes 30 dětí. Někteří z nás pocházejí z křesťanských rodin, ale většina se stala křesťany až v dospělosti. Jádro sboru sice tvoří mladé rodiny s malými dětmi, ale máme u nás zastoupeny všechny generace – od novorozenců po seniory. Nedělní bohoslužby se konají v pronajatých prostorách místního sboru ČCE. Protože evangelický sbor využívá v letním období nedaleký kostel, rozhodli jsme se letos pro klasické ranní bohoslužby v době, kdy je modlitebna volná (květen - říjen). V zimním období se budeme opět scházet odpoledne od 16:30, což je náročnější především pro nejmenší děti. Avšak nejen na děti padá spolu s tmou i únava. Po několika nedělích se zdá, že změna přináší své ovoce. Již teď někteří smutní, že na podzim bude bohoslužba opět odpoledne. Protože potřebujeme pro dvě besídky vhodné místnosti, pronajímáme si prostory ve vedlejším domu dětí a mládeže. Za spolupráci s místním DDM jsme vděční. Pro některé sborové aktivity můžeme využívat modlitebnu také během týdne. Od minulého roku začal v Boleslavi fungovat klub Awana. Přes velké vytížení členů sboru se našlo dost ochotných služebníků, kteří se zapojili do rozjezdu této práce. Samostatný dorost toho času nefunguje, několik dětí občas dojíždí na dorost do Benátek. Naše mládež byla v počátku vlastně skupinkou. Protože setkávání začínalo ve sborovém bytě v 9. patře s výhledem jako na rozhledně, byl zaveden název Rozhledna. Ten se ujal, i když se scházíme ve sboru nebo v čajovně, Rozhledna zůstává. Po pěti letech v Mladé Boleslavi mám velkou radost z ekumenické spolupráce ve městě. Máme pravidelné ekumenické snídaně, v lednu se koná kromě týdne mod-

liteb také setkání mládeží nebo ekumenický ples. V tomto roce jsme se společně zapojili do akce Noc kostelů. Za podnětné považuji společné rozhovory o životech v našich sborech, ale také otevřenost hovořit o odlišnostech našich tradic a teologických důrazů. Jak ekumena funguje v praxi, dokládá také fakt, že v modlitebně ČCE se kromě nás scházejí v sobotu také adventisté. Ačkoliv nejsou Benátky tím klasickým mateřským sborem, který by cíleně založil novou stanici, vnímám toto spojení jako velmi důležité. Vedle finanční pomoci ze strany Benátek, výpomocí s některými službami, je to možnost vzájemného poznávání, povzbuzení i spolupráce pro Boží království. V průběhu roku pořádáme společně sborové dovolené, sobotní semináře, návštěvy mládeží nebo sborové dny. Co vyhlížíme v Mladé Boleslavi? Modlíme se za hledající lidi v našem městě, aby mohli najít Zachránce i duchovní domov v nějakém společenství. Vyhlížíme splacení poslední koruny dluhu za byt. Modlíme se za správné načasování osamostatnění naší stanice a založení samostatného sboru. Schází nám dostatek dětí v dorostovém věku, ale počet malých dětí nás nutí promýšlet, jak se jim budeme již za pár let věnovat, kdo by mohl dorost vést. Toužíme po vlastním sborovém prostoru, kde by mohlo být zázemí pro službu dětem, rozvoj práce ve městě, které má tak úžasnou duchovní historii. Dnes má Mladá Boleslav trochu jinou tvář a své zvláštní škodovácké tempo - továrna jede a město pulzuje spolu s ní. Pozvání na závěr. Až budete cestou na hory míjet Mladou Boleslav nebo navštívíte muzeum automobilů, tak si na nás v modlitbě vzpomeňte. Můžete se také zastavit na návštěvu - pozor však na správný čas :-), rádi  poznáme bratry a sestry z jiných koutů naší země. Peter Cimala , Více informací: www.cb.cz/mlada.boleslav

Český Krumlov - dveře dokořán Proč si myslíte, že většina lidí nechodí do církve? Kdybyste uvažovali přijít do církve, co byste především hledali? Co poradíte církvi, která chce lidem skutečně pomáhat? Tyto a podobné otázky jsme v září 2009 položili v anketách lidem na sídlišti Mír v okolí naší modlitebny. Po letech určité stagnace a pasivity našeho společenství jsme se rozhodli udělat krok víry a otevřít společenství lidem z okolí. Napnout své síly ve službě a očekávat Boží jednání. Otevřít i svá srdce novým věcem. Změnit stereotypy a nebát se neznámého. Odpovědi v anketách nás překvapily. Lidé si myslí, že je církev uzavřena nevěřícím, soustředěná na sebe, neodpovídá na otázky, které si lidé kladou, a nenabízí pomoc. V církvi by mj. rádi hledali naslouchání, možnost se vypovídat i vyzpovídat, najít přátele a Boží moc. A tak jsme se rozhodli otevřít lidem dveře dokořán. Na modlitbách jsme přijali rozhodnutí zaměřit se na dva hlavní směry oživování společenství. Budování sborového obecenství zevnitř a navázání kontaktů s lidmi kolem. Takový společný oběd po shromáždění nebo sborové opékání párků má něco do sebe. Lidé se přestanou tvářit nedělně a stávají se přirozenějšími.

v súvislosti s uvoľnenými kazateľskými miestami, s bratmi, ktorí sa pripravujú do služby a zámermi do budúcnosti. Rozhodla, že predseda bude aktívne rokovať o personálnych otázkach a požiadavkách zborov s tým, že bude Radu priebežne informovať o jednotlivých prípadoch.  Rada rozhodla o zrušení Odboru pre styk s verejnosťou, nakoľko život ukazuje, že CB takúto potrebu neeviduje. 

Rada sa zaoberala návrhom Odboru detí dorastu a mládeže na založenie Únie detí a mládeže, o.z. Jedná sa o občianske združenie, ktorého členovia budú najmä pracovníci s deťmi, dorastom a mládežou zo zborov CB. Únia... preberie všetky funkcie ktoré doteraz zastrešoval Odbor detí, dorastu a mládeže. Tento model funguje veľmi úspešne v CB CZ. Rada poverila ODDM pripraviť legislatívne podklady na odsúhlasenie tak, aby Únia...mohla byť založená „de jure“ v roku 2010. 

Uskutočnilo sa stretnutie so staršovstvom Žilinského zboru. Hlavnými témami boli: plánovaná stavba zborového domu a potreba personálneho posilnenie stanice D. Kubín. Rada informovala staršovstvo o možných finančných pôžičkách a povzbudila staršovstvo v napĺňaní ich zámeru, ktorý je mimoriadne náročný nielen ako stavebný projekt ale aj na logistiku okolo nej. Vyzývame spoločne bratov a sestry, ktorým Pán kladie na srdce budúcnosť našich kazateľských staníc, aby zvažovali možnosť presťahovať sa do Dolného Kubína a posilniť tam duchovnú prácu. 

Hanka Kavická, diakonka RCB sa obrátila na zbory v snahe o sumarizáciu diakonických aktivít. RCB podporuje ponuku Betánie ú.z. a doporučuje zborom aktívne sa zúčastňovať na aktivitách organizovaných a koordinovaných Betániou ú.z. 

Príprava a upresnenie programu výročnej konferencie

CB v Leviciach 30. 4. – 1. 5. Na konferenčných bohoslužbách si pripomenieme 130. výročie vzniku Cirkvi bratskej. Krátku spomienku a následné zvestovanie Božieho slova vykoná tajomník RCB v ČR, br. kaz. Petr Grulich. Rada ďalej konzultovala zmeny na kazateľských miestach v Bardejove, Prešove a v Leviciach, ako aj o potrebách pre samostatné kazateľské stanice. 

Rada upresnila zloženie jednotlivých odborov: Študijný odbor: Rastislav Betina, Štefan Evin, Ján Henžel, Juraj Kohút Evanjelizačno-misijný odbor: Peter Prištiak, Pavol Čech, Gabriel Gajdoš, Martin Jurčo, Jaroslav Tomašovský Odbor detí, dorastu a mládeže: Tibor Máhrik, Dagmar Danelová, Eva Myjavcová, Bohuslava Bánová, Marcela Beňová, Ervín Mittelmann, Martin Uhriňák, M.Benč Finančný odbor: Miroslav Moravský, Ján Bán, Rastislav Števko, Ján Ondič, František Haník Internetový odbor: I. Markuš, J. Máhrik, I. Žežula, Peter Jamnický, D. Galko Činnosť odboru pre duchovnú hudbu a spev bola dočasne pozastavená, kým sa nájde nový predseda. 

Rada viedla rozhovor so zástupcami staršovstva bratislavského zboru, ktorý sa týkal najmä procesu osamostatňovania „podvečerných bohoslužieb,“ ktorý by mal vyústiť do založenia nového zboru. 

S PŘISPĚNÍM RADY CIRKVI BRATSKEJ V SR PŘIPRAVIL TAJEBNÍK PETR GRULICH

Otevřenějšími ke vzájemnému sdílení. Zároveň ale potřebujeme spolu číst Bibli a modlit se, zápasit a konfrontovat své poznání Boha s ostatními. Proto jsme obnovili zaniklé biblické skupinky v týdnu, posílili vyučování v nedělní besídce a společné chvály a modlitby. Pravidelné posezení po shromáždění otevřelo prostor k diskusi i o věcech, o kterých se dosud příliš nemluvilo, a je to i prostor informovat se navzájem o tom, co se děje v oblasti našich misijních aktivit. Protože je ve sborečku generační díra, zaměřili jsme se nejprve na službu rodinám a dětem. Děti mladšího školního věku přicházejí pravidelně do misijního dětského klubu TORNÁDO, kde zpíváme křesťanské písničky, po vzoru Dětské misie a pomocí jejich materiálů vyučujeme evangelizační biblické lekce, hrajeme hry a učíme se být kamarády. Po celý školní rok jsme tak mohli pravidelně pracovat s asi třiceti dětmi. Některé z nich se rozhodly přizvat Ježíše do svého života a připojily se i k nedělní besídce. Jednoho dne z nich může být sborový dorost. Velmi se za to modlíme. Kde ale vzít mládež, když ve sborových rodinách není? Dokonce ani nemáme služebníka ve vhodném věku! Prvním krokem jsou pro nás DÍVČÍ KLUBY. Dvakrát v týdnu sem přicházejí děvčata ve věku do 16ti let. Pod vedením misijní pracovnice se učí vařit, vyrábějí zajímavé výtvarné předměty a zároveň naslouchají Božímu slovu, diskutují o něm a přemýšlejí nad životem křesťanů a svým. Jo, jo, je to někdy náročné, když parta „puberťaček“ dostane při vaření záchvat smíchu… Ale i tato služba začíná pomalu přinášet ovoce hlubšího zájmu o Ježíše! Po nedělním shromáždění se v modlitebně schází také Romský klub. I v něm mohou další děti slyšet evangelium, naslouchat Božímu slovu, modlit se… Vyvrcholením celoroční služby dětem je samozřejmě letní misijní tábor pro děti z klubů. Je připraven pro 30 dětí, se kterými se společně vydáme na Ostrov pokladů. Snad alespoň někteří z nich naleznou skutečný poklad, pro který stojí za to žít! Naše sídliště nejvíc volá po pomoci maminkám s dětmi, které tu žijí bez školky, izolovaně od zbytku města. Že jsou vděčné za každou pomoc, to se ukázalo hned po otevření našeho mateřského klubu Sluníčko. Do modlitebny teď 2x týdně přichází celkem více než 50 dospělých s předškolními dětmi. Město Český Krumlov nám dotací přispělo na nákup hraček a hlavní sál modlitebny se tak v týdnu proměňuje v bezpečnou hernu. Kromě budování osobních kontaktů je cílem šíření evangelia pomocí krátkých evangelizačních biblických zamyšlení na těchto setkáních. Je to Boží milost, že v některých případech vyslechnou evangelium celé rodiny. Naše služba je teprve na začátku. V nejbližší době bychom rádi otevřeli dveře starší generaci v Klubu seniorů, začíná misijní práce mezi dospělými i dětmi v nedalekých Plešovicích, modlíme se za službu potřebným. Toužíme po tom, aby naše společenství bylo naplněné Boží přítomností, aby lidé, kteří hledají Boha, Ho v našem společenství nacházeli, aby mohli říct: „vskutku je mezi vámi Bůh!“ Nevíme, co všechno je před námi, ale s vděčností v srdci můžeme říct: „Až  potud nám Hospodin pomáhal!“ (1.Sam.7,12) DAGMAR MAŇÁSKOVÁ, MISIJNÍ PRACOVNICE STANICE CB ČESKÝ KRUMLOV