Muziky jsme měli, kolik jsme chtěli. Olympiáda v Číně. Rozhovor s Kryštofem Ebenem str. 6. K diskusi str. 42. Foto FLicKr, design Ondřej Košťák

cena 34 Kč / ročník 3

www.i-brana.cz

Muziky jsme měli, kolik jsme chtěli Rozhovor s Kryštofem Ebenem str. 6

Olympiáda v Číně

Foto FLicKr, design Ondřej Košťák

K diskusi str. 42

cervenec-srpen 2008.indd 1

17.6.2008 17:44:11

Milí čtenáři,

nejlepší by bylo, kdybychom v létě o zábavě vůbec nepsali, a přesto bychom se všichni nejen při čtení časopisu Brána dobře bavili. Jenomže, jak už to na světě bývá, člověk dokáže udělat ze všeho problém a následně odbornou studii. Už jenom přesně definovat pojem zábavy je nesnadné. Natož pak ji vymýšlet a dělat! Snad pouze pasivní konzumace nečiní potíž. Zábava ovšem vůbec nemusí být vytržena z kontextu jiných činností a nemusí být ani protikladem vážně pojatého života. Víme, že Komenský v sedmnáctém století razil heslo „škola hrou“ a nešlo mu o nic jiného, než aby děti studium více bavilo. Neboť když baví, třeba pomocí dramatizace, výsledky memorování jsou lepší. Podobné tomu bude i s profesemi, jimiž si vyděláváme na živobytí. Představa, že by Komenského nebavilo studovat, učit, psát, přednášet, angažovat se v politice, spravovat bratrský sbor, vykládat slovo Boží, tvořit vztahy a vychovávat děti, je úděsná. A stejně tak dnes je úděsné nakupovat rohlíky u otráveného pekaře, léčit se u znechuceného doktora, poslouchat nedělní kázání od znuděného faráře atp. Vždycky si proto raději vybereme frontu u pokladny s věčně usměvavou prodavačkou, pořádně si oddechneme, když nás ve dveřích ordinace přivítá lékař, který má rád své povolání, a úplně jiný bude rozhovor s kazatelem, který s chutí slouží, přítomnost lidí ho neobtěžuje a miluje slovo Boží, než kdyby tomu bylo obráceně. A že je u toho všeho také mnoho sebezapírání, obětí a dřiny, je nabíledni. Nejlepší by opravdu bylo, kdybychom o zábavě vůbec nemuseli psát, ale až si letní číslo našeho časopisu celé přečtete, dáte snad redakci zapravdu, že to stálo za to. No a kdo se vůbec nebavil, toho prosíme, aby nám napsal peprný dopis, který rádi uveřejníme.

z obsahu:

3

6

SLOVO

Přichází den ROZHOVOR

Měli jsme muziky, kolik jsme chtěli SPECIÁL PLUS

10

30

32

Roman Cimbulka

Zábava, zábava, zábava..

Zábava Pavel Chráska ml. Kolik lidí, tolik způsobů zábavy Jakub Hučín Zábava v Bibli? Jan Valeš ml. Zábava s pokorou a čistým srdcem rozhovor s D. Vávrou Zábavné bohoslužby? Tomáš Najbrt Je křesťanský život zábavný? Pavel Chráska ml.

PŘÍBĚH

Služba církvi v „babylonském zajetí“

Jan Štěpán

EXEGEZE

Koloským 2,16-23

Jiří Lukl

FOTOREPORTÁŽ

34

Sjezd mládeže BJB, CB a KS

ZE SBORŮ

40

Misionář z Dejvic

SERIÁL

45

Peníze novozákonní doby 6

POST SCRIPTUM

46

Kryštof Eben

Poznají nás?

Jan Luhan

Jana Šrámková

připravujeme:

TÉMA

Výchova dětí

Jan Hábl

šéfredaktor


17.6.2008 17:44:11

Přichází den Římanům 13,11-14

T

oužili jste někdy něco vědět předem, abyste mohli být připraveni, až to přijde? Třeba vědět, kdy zdraží mléko nebo chléb nebo jiné zboží, a koupit ho včas a v hojném počtu předem? Nebo znát výsledek fotbalového zápasu a být klidní, když vaše mužstvo prohrává a ostatní šílí zoufalstvím, protože víte, že to brzy otočí a zvítězí? Nebo vědět, kdy přijde těžké období vašeho života a v jaké oblasti, abyste mohli na sobě pracovat a připravit se? Asi každý z nás měl někdy takové přání. Bůh nám dává obrovskou výsadu, když nám některé věci sděluje předem a radí nám, jak se na ně připravit. Jedním z oddílů, ve kterém jde o oznámení budoucích věcí, je oddíl z Římanům 13, kde ap. Pavel mluví o příchodu Pána Ježíše.

Čas

Pavel se odvolává na to, že zpráva o Ježíšově příchodu není pro věřícího člověka novinkou: „Víte přece…“ (v.11). Ani pro nás to není nové. Dokonce mluví o tom, že víme, co to znamená, nejen, že to přijde. Přesto raději některé věci připomíná, protože je zde čas, kdy je třeba procitnout a být vzhůru. Jako když jde někdo do práce a musí brzy, ještě za tmy, vstát, aby byl včas na svém pracovišti. Nařídí si budík na určitou hodinu, aby to vše stihl. Aby byl včas vzhůru, i když všechno kolem ještě spí. Pavel připomíná, že nyní už je ta hodina, kdy máme být vzhůru, už není hodina spánku. Kdo ještě spíš, nebo už zase spíš, rychle procitni a buď vzhůru! Jinak hrozí zmeškání! Je potřeba se připravit!

Vždyť noc už je na konci a přiblížil se den. To je důvodem, proč být vzhůru. To je důvod k naději, k radosti, k napnutí všech sil, k očekávání a těšení se. Už to nebude dlouho trvat, už je nám blíže to, co vyhlížíme a co nás naplňuje velkou radostí. Už nyní můžeme žít touto radostí, protože je to už blízko. Rozhodně blíže, než když jsme se radovali na začátku našeho života víry, když jsme vydali život Ježíši.

Světlo – tma

To je tolik používaný obraz v Bibli a nejen zde, že snad ani není nutné jej vysvětlovat. Dobro a zlo – světlo a tma. To je jasné. Přesto je to zde řečeno ještě i jinak: den a noc. To může mít i trochu jiný rozměr. Obraz noci a dne nám dává totiž také rozměr časový. Světlo a tma má potom i rozměr morální. Jiný je způsob života v noci a jiný ve dne. Už nyní je tu potřeba žít podle denního způsobu, podle světla, i když je zatím ještě tma. Ačkoliv to zde není výslovně řečeno, mám za to, že i apoštol Pavel zde předpokládá, že jsou dva druhy lidí. Lidé noci a lidé dne. Ti kdo patří noci a žijí podle toho – spí, nebo provozují noční aktivity. A ti, kdo patří dni a žijí tak, nebo měli by žít, jako ve dne, i když je zrovna noc. Žijí tak proto, že vědí, že noc není nekonečná a že brzy přijde den, který už neskončí. Noc tu samozřejmě symbolizuje tento čas, čas který je pod mocí Zlého – čas tmy, kdy vládne Ďábel. Den pak je tu obrazem Boží úplné vlády a svítání, příchod nového dne je spojen s příchodem Pána Ježíše Krista v Jeho moci a slávě, s Jeho druhým příchodem. Pavel nám


17.6.2008 17:44:11

Roman Cimbulka (34)

je to něco skrytého, nebo naopak něco dávaného na odiv okázale, vykřičeno do noci – slovy či jinak, se sebejistotou, s účelem se vyvýšit, ponížit druhého. Snaha něco dokázat sobě nebo druhým, uchvátit něco pro sebe, ať už majetek, nebo požitek, užitek, bez velké námahy, je to chaos a vzdor. Takové jsou skutky tmy, skutky tohoto světa, pod mocí Zlého. To je ten způsob, to je to myšlení. Na druhé straně je třeba obléknout se. Svlékli jsme věci na spaní, je čas se vhodně obléknout. Obléknutí se ve zbroj světla, v Pána Ježíše Krista. To je to naše pracovní oblečení, to jsou ty naše montérky pro každý den. To je jiné oblečení než oblečení noci. Pavel o tom píše v předešlém odstavci, kde je zmíněno milování druhých, láska, jako naplnění Božího zákona : „Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ (Ř 13,9-10) Už ne něco uchvátit, zneužít, být různě ušmudlaný a pomačkaný, ale nyní už jako za denního světla! Tam je všechno dobře vidět, můžeme ukázat krásné barvy a krásný střih podle poslední a neměnné Ježíšovy módy. Je tu zmíněno obléci Pána Ježíše. To je protiklad k naší staré přirozenosti tmy. Jsou to zároveň jasně dané hranice. Odkaz na to, že tu je rozdíl – stará přirozenost a nová v Ježíši Kristu. To nové se do těch starých šatů nevejde. V Ježíši Kristu jsme vyrostli a krátké rukávy a nohavice nejsou oblečením pro den plný práce. Byly možná vhodné doma, tam to dříve stačilo, ale nyní už to není možné nosit. Nyní máme obléci Krista. Přesto se asi někteří našli, kteří si chtěli nechat i staré oblečení, staré sklony, starou přirozenost a přes to navléci to nové. Čisté navléci na staré, špinavé a páchnoucí. Možná vstali moc pozdě na to, aby stihli svléci staré a obléci nové, možná byli leniví, kdo ví? Pavel varuje: „nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.“ (v.14) Když máme na sobě obojí, neprospívá to novému oblečení, zašpiní ho to, roztrhá a bude zase jako to staré, propadneme svým vášním – skutkům noci.

Vyučil se strojním zámečníkem, dodělal si maturitu, dálkově vystudoval etS. Byl kazatelem ve Sboru CB v Písku, nyní 2. kazatel v CB tábor. S manželkou markétou mají syna Jakuba a dceru Johanku.

Tento oddíl nás jasně odkazuje na to velké, co přijde. Zároveň však nás i povzbuzuje k tomu, věrně tyto události očekávat a připravovat se na ně. Kéž rozumíme, co znamená: „Noc pokročila, den se přiblížil.“ 

život jak loďka z papíru smáčí se smáčí ve víru omylů, sladkých pokušení... každým dnem více potopená blíží se ke dnu - žádná změna... Bože - dej ducha života ať se má loďka nemotá Bože - mou loďku doplout nech na druhou stranu - na tvůj břeh Daniela Sedláčková tu ukazuje, co to pro nás má znamenat, když jako křesťané víme předem, co bude. To je ten rozměr, že víme předem o výsledku. To nám umožňuje už nyní podle toho žít. Být připraveni, neznepokojovat se, být stálí, opravdoví. Dává nám to moudrost, chrání nás to, pomáhá nám v orientaci. Je v tom také právě ta radostná naděje. Pohled dopředu s očekáváním. Pohled bez zbytečných obav a strachů.

oblékání

Znovu tu máme obraz o oblékání, podobně jako v jiném Pavlově listu. Je to jeho oblíbené přirovnání. Když jsme se probudili a vstali, je třeba se také převléknout, nepůjdeme do zaměstnání v tom samém, v čem jsme spali. Pyžamo ani noční košile není nejvhodnější oblečení pro cestu ani samotné zaměstnání. Proto je třeba něco svléci (odložit, dokonce odhodit - v.12). Pavel tu ukazuje právě na ty zvyklosti, které jsou způsobem nočního života: hýření, opilství, nemravnost, bezuzdnost, svár, závist. To se všechno děje pod rouškou tmy, pod přikrytím, v tajnosti, povzbuzeno temnotou a pachutí noci. Často

roMaN CiMBUlka

4


17.6.2008 17:44:12

iNzerce

Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

rekreační křesťanský dům „Grüne au“ Milá redakce,

nejsem ten typ, kdo pravidelně píše ohlasy do periodik, ale tentokrát učiním výjimku. Přinutilo mne k tomu poslední číslo Brány věnované tématu Povoláním kazatel, které mě velice oslovilo. Možná i proto, že se mě i tak trochu osobně týká. Líbilo se mi, že toto téma bylo pojato různým způsobem a z různých úhlů pohledu. Byl prostor pro Biblickou studii, hlas ulice a hlavně autentická svědectví z různých perspektiv (dítě kazatele, manželka kazatele, kazatel...). Toto číslo, věřím, pomůže všem lépe pochopit, kdo je to vlastně ten kazatel, a že je to i docela normální člověk z masa a kostí, s problémy a potřebami jako každý jiný. Věřím, že pestrost a autentická svědectví jsou tím pravým kořením, které činí Bránu pro čtenáře lákavější. JakUB škarVaN, kaZatel CB BrNo - koUNiCoVa

Náš samoobslužný dům zve k rekreaci těla i duše do nádherné alpské krajiny zvané „Solná komora“. st. Wolfgang leží východně od města Salzburg, z Prahy asi 4 hodiny autem. Pro nádheru této perly přírody, i pro Slovo Boží, jehož je náš dům plný, je to místo, kde v pravdě i duše může dýchat - velebnost Stvořitele skrze stvoření projevenou obdivovat - rovněž lásku Kristovu nově vnímat. Útulná pestrost i rozmanitost krajiny a přírody, majestátnost mnohých okolních horských masivů, množství křišťálově čistých jezer, starobylost krásných čistých městeček i další turistické atrakce... to vše uchvacuje. Dům má 50 míst pro skupiny i jednotlivce, křesťanská obecenství i sportovce. Procházky i horské túry začínají přímo u našich domovních dveří. cena: skupiny 11-30 osob 14.50 €, nad 30 osob 13.50 €, jednotlivci 14.50 20 € / den; děti mají slevu. Pro náročnější stojí hned vedle k dispozici Bungalow pro 4 dospělé a 4 děti za 100 € / den - velmi pěkná poloha i vybavení. Kontakty: Frau Frater, tel/fax 0043/6138/2513 [email protected] ● www.christliches-freizeitheim-gruene-au.de Přihlášky: Jiří Potoček tel/fax 49 553 9393

noemi

www.noemka.com

zve nezadané křesťany na týdenní pobyt na Šumavě (Churáňov – Zadov) termín: 2. – 9. srpna 2008 plánovaný počet účastníků: 70 (35 mužů, 35 žen) program: turistika, cyklistika, vodácký výlet (Vltava) večerní programy: Boží slovo, večery modliteb a chval, volný čas, rozhovory, nová přátelství, možnost seznámení Bližší informace: Noemi, Na Mušce 1124, 534 01 Holice, ČR E-mail: [email protected] Tel.: 00420-777222877

Redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 7-8/2008, ročník Bratrské rodiny 40, Českobratrské rodiny 67 • Vyšlo 25. 6. 2008 • Vychází 10x ročně, cena 34 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • redakční rada: Mgr. Miloš Hejzlar, Jiří Sedláček, Jana Matulíková, ing. Peter Komrska, Anna chrásková, ing. Karel Fojtík j.h. • Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová Vydavatel: KODeX o.p.s. • iČ 27895980 • ev. č. MKČr: e 5080 • Tisk: UNiPreSS s.r.o. Turnov Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

5


17.6.2008 17:44:12

Narodil jste se na štědrý den – byl jste pohodové dítě, nebo spíše takový „dáreček“? Asi jsem byl pohodové dítě, alotria jsem moc nedělal. Spíš jsem občas měl sklon k tomu typicky mladistvému znechucení vším a otrávenosti. A do práce jsem se v dětském věku taky nehrnul, bylo štěstí, že se tehdy dala škola vychodit bez většího nasazení. Maminka vás prý jednou ještě jako malého shodila i s židlí od klavíru. to jste ji tak hudebně týral? Prosím, ukažte mi dítě, které hudebně netýrá, tedy pokud na něco hraje. Hra na nástroj je pro dítě docela namáhavá, vyžaduje velký pokrok v koordinaci, v ovládání těla, v soustředění, vytrvalosti atd. A odměna za to není nijak valná, jaké uspokojení může mít dítě z toho, že zabrnká nějaké cvičení… Takže je na rodičích a profesorech,

Měli jsme muziky, kolik jsme chtěli říká kryštof eben v rozhovoru, který se netýká jen hudby

Hrají vaše děti? Jak se jim to snažíte zpříjemnit? Provozujete doma rodinné muzicírování? Martička hraje na cembalo, Andulka na barokní flétnu (rád ji doprovázím a často si zahrajeme), Daniel s Dominikem zatím hrají na klavír. Holky už hrají rády a nemají problém. S kluky cvičím buď já, nebo manželka. Trochu se to dá zpříjemnit, když si dítě může vybrat skladby, které se mu líbí, když se hraje jazz nebo blues... Musíme dělat přestávky, motivač-

ní návštěvy cukráren a tak podobně. Nesmíme příliš tlačit na výkon. A je třeba být dětem spolubojovníky proti společnému nepříteli – klavíru, dokud se z toho klavíru nestane spojenec. o vaší mamince se toho asi moc neví – mohl byste ji nějak představit? Máma byla psycholog nejen jako absolvent oboru, ale nějak přirozeně jako člověk. Já jsem byl ten typ dítěte, které potřebuje několik nočních debat k tomu, aby dospělo k jakémukoliv významnému rozhodnutí. Tyhle rozbory situace jsem dělal s mámou

Foto archiv K. ebena

aby to dětem nějak zpříjemnili. Přitom bohužel musí osvědčit trpělivost a vydržet nějaké to týrání.

6


17.6.2008 17:44:12

Nakonec mě neudivilo, že se z kluků přes jinou volbu povolání stali přece jen muzikanti…, napsal na obal prvního alba svých synů Petr Eben. Matematik a přece jen muzikant Kryštof Eben to potvrzuje rozhovorem, vzniklým korespondenčně v průběhu května. a leccos jsem si při nich ujasnil. Taky jsem se od ní naučil vážit si někdy více konsenzu mezi lidmi než takzvané objektivní pravdy. Váš otec od malička mluvil na davida německy, aby měl oproti vám, starším bratrům, výhodu. to působí dojmem, že by jinak neměl šanci – byli jste drsní bratři? Doufám, že ne. Ale věkový rozdíl mezi námi a Davidem byl velký a bylo dobře, že David byl od malička na něco odborník – v němčině nás strčil do kapsy už v pěti letech. Táta ovšem zkoušel mluvit německy už na mne, ale byla padesátá léta a já jsem byl hodně zakotvený v češtině, tak to nevyšlo.

RNDr. Kryštof Eben, CSc. (54) se narodil 24. prosince 1954 v Praze v rodině hudebního skladatele, klavíristy a varhaníka Petra Ebena a absolventky filozofické fakulty v oboru angličtina a psychologie Šárky ebenové roz. hurníkové. má dva bratry, marka, který je narozen o tři roky později, a o 10 let mladšího Davida, se kterými od konce sedmdesátých let hraje ve skupině Bratři ebenové. Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu UK, obor Pravděpodobnost a matematická statistika, působil v matematickém ústavu Československé akademie věd a v Nemocnici pod Petřínem. V současnosti pracuje v Ústavu informatiky AV ČR. S manželkou markétou, vzděláním inženýrkou (elektro), má čtyři děti, martu (18), Annu (17), Daniela (10) a Dominika (9).

Věnovali se rodiče vaší hudební výchově? Učil vás otec hudbu poslouchat, rozumět jí, nebo to ve vás bylo samo? Nějaký, menší kus talentu jsem po otci zdědil, takže jsem se příliš nemusel učit poslouchat. Ale táta se postaral o to, abychom měli muziky, kolik jsme chtěli. Měli jsme velké gramorádio a spoustu desek, některé ještě na 78 otáček, taky magnetofon (to bylo asi tak roku 1960) a tak jsem si od malička pouštěl všecko, od Bacha přes Beethovena po Stravinského, Semaforské písničky, a později blues, soul, Johna Mayalla a Franka Zappu… Máte rád hudbu svého otce, rozumíte jí? Mám rád tátovu hudbu a myslím, že jí rozumím. Kdybych byl hudební vědec, rozuměl bych samozřejmě lépe, víc bych viděl do formy, instrumentačních technik a podobně. Ale i tak hodně věcí znám dobře, pamatuji jejich premiéry nebo jsem je mnohokrát slyšel živě. kromě klasických nástrojů, jako jsou piano a varhany, hrajete v písních se svými bratry také na: zobcovou flétnu, akordeon, flightcase, xylofony, metalofon, sanzu, buben, pumpičku… Na co se ještě chcete naučit? Na tom posledním albu už to jsou zase jiné nástroje: foukací harmonika, kaval, kamzičí roh, bansuri – na všechny jen pár tónů, ale jsou tam. Mám velkou slabost pro dechové nástroje včetně těch etnických. Už jsem si vyzkoušel i latinskoamerickou quenu a didgeridoo. Zahrát pár tónů je ovšem něco úplně jiného než se na nástroj naučit. Chtěl bych si vybrat nějaké dva nástroje, na které se dá hrát i ve vyšším věku, aby člověk mohl být nahluchlý (to už jsem) a popřípadě i bezzubý a přece ještě mohl hrát. Možná ta foukačka, ta pěkně proznívá hlavou, a pak mám rád tureckou ney, ale tu si teprve musím obstarat. Hrajete na spoustu nástrojů, ale téměř nezpíváte (výjimka – sbor v písni V limitu z alba tichá domácnost), proč? Proč ve vašich písničkách nezpívá ani david? Hlas mám mizerný a ovládám ho s obtížemi, zpíval jsem jen dětem k uspávání, na nahrávku to opravdu nebylo. David je na tom mnohem lépe, na koncertech i na posledním albu zpívá všechny sbory. 7


17.6.2008 17:44:12

Vydali jste zatím tři alba. První, Malé písně do tmy, byly vlastně takové mladické, „naivní“ písničky. Tichá domácnost už byla o poznání vážnější, o zklamání a nedůvěře, ale s nadějí. A v Já na tom dělám je cítit lidská lhostejnost, neláska, nepochopení, tvrdost, přetvářka… (hodnotím texty). Vyjde vám nové album Chlebíčky – jak byste ho popsal? Souhlasíte s mým hodnocením předešlých alb? Které písničky máte nejradši? S tím hodnocením moc nesouhlasím, kromě té mladické naivnosti Malých písní do tmy. Zklamání, naděje, lhostejnost, neláska, tvrdost – to jsou vážné věci, ale ty písničky často berou to téma s odstupem, pokud možno s humorem nebo s nadhledem a hlavně bez patosu. To poslední album bude v jistém smyslu nostalgičtější, projevuje se na něm, že jsme všichni starší. Je na něm víc klidnějších, pohodovějších písniček. Prakticky všechny jsou z posledních let, takže se doufejme víc projeví to, že náš sedmičlenný soubor (bratři plus Pavel Skála, Jiří Veselý a Jiří Zelenka z Etc. a kontrabasista Jaromír Honzák) má za sebou už hodně vystoupení, že se víc ukáží jeho různé možnosti. Z toho nového alba mám nejradši písničku o Karlových Varech - hezký text, melodie je psaná v dórském modu a Jirka Veselý s Davidem tam výtečně vyrábí atmosféru na akordeon a klarinet. Ano, je pravda, že se písničky na věci dívají s odstupem, s takovou lehkostí, a patos by mi ani na mysl nepřišel. Ale ty vážné věci, jak o nich mluvíme, tam (alespoň pro mě) přesto zaznívají dost silně… Ke které z těch „starých“ písniček máte teď, po letech, nejsilnější vztah, výrazné vzpomínky, nebo je mezi nimi nějaká, kterou třeba už moc rád nehrajete? Moje oblíbená píseň je Sůl v očích, melodie i text. Původně jsme ji hráli v Ypsilonce. V divadle měla zvláštní atmosféru – před tou scénou byl na jevišti křik a mumraj, pak to všechno zklidnělo a potemnělo, Olda Kaiser v hlavní roli tiše pokuřoval a Marek do toho zpíval tuhle písničku. Za celá ta léta se mi neomrzela. Marek píše pro Bratry Ebeny texty i melodie, David hudbu studoval a věnuje se jí profesionálně, nemáte komplexy, nepřipadáte si s nimi hudebně méněcenný?

Je pravda, že jsem v celé kapele jediný opravdový amatér. Musím to kompenzovat ukázněností a snahou posloužit nějak celku. Často hraju doprovodné party nebo naopak si zahraju na nějaký speciální nástroj pro zpestření zvuku. Ta role mi ovšem vyhovuje – kdybych byl jako David nebo Pavel Skála sólistou, musel bych investovat nesrovnatelně víc času do cvičení, a to při mé práci a čtyřech dětech nejde. Neměl jste někdy chuť stát se hercem, moderátorem jako Marek, který byl v televizi vlastně od mládí? Nikdy. Dospělé jsem bavil do svých tří let, pak to skončilo a vyrostl ze mne introvert. Ostatně Marek moderoval naše koncerty hodně let před tím, než se v té roli objevil v televizi a já jsem se k tomu nikdy nepřidal, přestože jsme klidně mohli na jevišti vést dialogy – řada kapel to tak dělá. A představa, že sedím ve tři hodiny v noci nad papírem a pokouším se vymyslet něco chytrého nebo vtipného, je děsivá. Ale hrát před lidmi pro vás problém není. Nebo míváte trému? Trému nemám. Když jsme hrávali ve třech, bývalo to horší, hrál jsem někdy dost choulostivé klavírní party, a patnáct tisíc lidí na Portě*, to nebyla legrace. Na gymnáziu jste se přeorientoval od hudby k matematice. Čím se v současné době ve svém zaměst-


17.6.2008 17:44:13

nou stanou bezvýznamnými právě proto, že s nimi nikdo jiný kromě mne samotného nemá problém.

Bratři Ebenové - zleva Marek, David a Kryštof, na horním snímku při jednom ze svých koncertů

nání zabýváte? Kdysi vás zaujaly aplikace statistiky v počasí, v medicíně – co vás oslovuje dnes? U nás se člověk nemůže příliš ohlížet na to, co ho oslovuje, spíš je to boj o přežití – když máte možnost dělat něco, co vás baví, je to výhra. Matematická statistika je k mému štěstí dost zábavná a flexibilní, takže když v roce 2000 nevyšel grant na aplikace v medicíně a naopak vyšel grant na matematické modelování čistoty ovzduší, začali jsme se s kolegy zabývat touhle tematikou a od té doby nám to vydrželo. Dnes máme dlouhodobý projekt (jmenuje se MEDARD, www.medard-online.cz) okolo čistoty ovzduší a počasí. Práce i zajímavých otázek máme tolik, že to zvládáme jen s obtížemi. Můžete se tedy zmínit o nějaké zajímavé informaci z této tematiky? Já bych se zmínil o zajímavé věci, která s touto tematikou souvisí nepřímo, totiž o tom, že lidi hodně zajímá počasí, ale čistotu ovzduší berou jako fatální věc, se kterou nemohou nic dělat, a tak je ani moc nezajímá (měřeno počtem návštěv na našich stránkách – drtivá většina přístupů se týká počasí). Z těch našich modelových simulací jsme se přesvědčili o tom, že čistota ovzduší je nadnárodní problém, polutanty i látky, ze kterých vznikají, se přenášejí na velké vzdálenosti. Tím spíš je asi třeba, aby se to jako problém dostalo do obecného povědomí. Co je podle vás v životě nejdůležitější? Nevím, kde jsem to vyčetl, ze sebe to nemám, ale za nejdůležitější považuji udělat ten „Koperníkovský obrat“ a neuvažovat o tom, co já čekám od života, ale co život čeká ode mne. Tenhle přístup umožní člověku skousnout všelijaká příkoří, která se najed-

Jste věřící? Jak byste popsal, co pro vás víra znamená? Chodíte pravidelně do nějakého křesťanského společenství? Věřící jsem a kdybych se měl někam zařadit, tak asi do zástupu posluchačů a čtenářů autorů jako je Thomas Merton, Anselm Grün, Tomáš Halík anebo autor Oblaku nevědění ze 14.století. Víra pro mne mimo jiné znamená přesvědčení, že selský rozum je vcelku nevhodný nástroj, chceme-li se dobrat nějakého skutečného poznání. Mnohem lepší je ponořit se do filosofie, matematiky nebo fyziky nebo i psychologie, to dá člověku hodně a přivede ho to na konec jeho vlastních schopností (u matematiky to jde dost rychle, u filosofie je to podobné). Co je za tím koncem vlastních schopností, je prostor víry. Víra znamená snažit se vstoupit do prostoru víry. Ale víra ovlivňuje i praktický život. Co vám z víry konkrétně vyplývá do života? Beru to naprosto prakticky. Víra pro mne není nějaká doktrína, která by něco dalšího znamenala nebo naopak neznamenala, je to opravdu vnitřní prostor. Myšlenky (a vědomí vůbec) se pořád, od rána do večera, pohybují v nějakých vnitřních prostorech, často stísněných a nudných. Díky knihám, setkávání s lidmi, studiu anebo jen na základě zcela prosté modlitby je možné se vnitřně přeladit. Člověku pak může být dáno do prostoru víry nahlédnout a případně v něm aspoň občas pobývat. A úplně na závěr – co vás baví, jak odpočíváte? Baví mě šachy, stará a etnická hudba, samozřejmě knížky, cvičení na nástroje, dokumentární filmy a výstavy obrazů. Mám rád výhledy – na moře, města, hory, nebo z letadla. Kdybych neměl ty čtyři děti, zkusil bych paragliding nebo létání na rogalu. Ale stačí mi výlet na kole s manželkou, končící jedním  pivem ve venkovské hospodě. ANNA CHRÁSKOVÁ *

Porta - trampský a folkový festival, v roce 1979 na něm získali Bratři Ebenové interpretační cenu – pozn. red.


17.6.2008 17:44:13

ilustrace speciálu plus Judita Košťáková ml.

EL PAV

C

l.

Am

SK HRÁ

PAVEL ČERNÝ

10


17.6.2008 17:44:15

Někoho zábava uráží, jiný si život bez ní neumí představit, další cítí nad zábavou sebejistý nadhled a zase jiný v ní vidí daremnou ztrátu času. Kde je pravda, co je správně? Najde si odpověď každý sám?

K

arel je novinář. Je starý asi tak jako já. Jdu teď za ním, říkal jsem si, že by mi mohl pomoci. Nebudu nic zastírat, Karel je trochu bulvární a v novinařině se specializuje na rozhovory, kdy se snaží lidi provokovat, aby z nich dostal něco zajímavého, něco, co čtenáře může překvapit. Ale na druhou stranu, nenechte se mýlit, Karel je slušný člověk se širokými zájmy a rozhledem. Uvidíme, jak na moji nabídku zareaguje. „Ahoj Karle, nebudu chodit kolem horké kaše, nejsi ochotný mi pomoct? Hnedka vysvětlím. Píšu teď do křesťanského časopisu článek o zábavě, tak jsem si vzpomněl na tebe, že bys tomu dal šťávu.“ „To nemyslíš vážně, ne?“ „Myslím.“ „Ty chceš, abych dával šťávu nějakýmu tvýmu hlubokomyslnýmu, úmornýmu článku, kterej bere sám sebe hrozně vážně a ve kterym horem dolem za pomoci spousty cizích slov probíráš něco tak jednoduchýho jako je zábava??“ Budu upřímný, tahle Karlova slova měla blízko k tomu, aby se mě dotkla, myslím totiž, že většinou nepíšu úmorně, posuďte sami. Ale dal jsem se do války, tak musím bojovat. „Karle, já umím psát zábavně, to určitě dobře víš, ale nechme to stranou. Byl bych rád, abys mi pomohl s rozhovory. To by šlo, ne?“ „Jo, tak to si úplně dovedu představit, jak do toho plátku vytvoříme něco, co pro mladý bude děsná nuda, starý to bude urážet a střední se na to vykašlou, protože na takový blbosti nemaj čas.“ Doufám, že i vám je teď už jasné, že Karel moji nabídku přijal!

kdo se nebaví, nežije a nuda je smrt

První, za kým jsme šli, byla paní KN (paní Kdosenebaví Nežije) a pan NJ (pan Nuda Jesmrt). Zrovna

popíjeli pivko na jedné lávce přes silnici a chodník, sem tam plivli na lidi či auta pod sebou a klábosili. Já: „Nuda je definována jako pocit neuspokojení při nedostatku zajímavé činnosti. Souhlasíte s tím?“ Oni: „Nevim, třeba.“ Já: „Prožíváte zábavu také jako institucionalizovaný systém v rámci kultury, jehož smyslem je dosáhnout u lidí pocit pohody a uvolněnosti?“ Oni: „Co?“ Karel: „Proč ste souhlasili s timhle rozhovorem?“ NJ: „Sme neměli zábavu a mysleli sme si, že to bude zábava. Prostě hrozná nuda.“ Karel: „A bavíte se?“ NJ: „Ani ne, je to dost nuda.“ Karel na to silně vrazil do paní KN, až sebou sekla o zem, když vstávala, znovu do ní vrazil, takže zase spadla a pak zase. KN: „Co to děláš?“ Karel: „Bavim se, hele, NJ, je to zábava?“ NJ: „Jo, docela jo, ale je to dost ulítlý.“ KN: „To si děláš srandu, ne, dyť do mě vráží, ty …“ NJ: „Jo, ale je to sranda, lepší než furt čučet na lidi, jak hledaj holuby, co na ně flusli.“ Já: „Zažíváte teď vysokou úroveň sociální euforie?“ KN: „Di do háje, nevidíš, že se teď bavim s NJ?“, přestala si mě všímat a pokračovala v hádce s NJ. Šli jsme s Karlem pryč.

křesťanský odmítač zábavy

Pan KZ (pan Křesťanskýodmítač Zábavy) je vážný muž a trochu jsem se obával, jakým způsobem bude reagovat na Karla. Inu, uvidíme. Já: „Protestantská etika s sebou prý nese pojetí životního stylu jako plánovitého vztahu k životu a využití času ve znamení šetrnosti, střídmosti a střízlivosti, tedy naplněného praktickými aktivitami a zdrženlivého ke smyslovému hýření. Člověk má překonávat 11


17.6.2008 17:44:15

svoji pokleslou přirozenost. Jaké místo pak má v životě křesťana zábava?“ KZ: „Zábava je hra, činnost nenesoucí užitečné ovoce praktické pomoci a práce a to je v omezené míře přijatelné nanejvýš u dětí, ne však u dospělých. I u dětí je třeba dbát, aby do zábavy přílišně nezabředly a učily se věcem užitečným, zejména věcem duchovním.“ Já: „Proč myslíte, že zábava nenese užitečné ovoce?“ KZ: „Mluvil někdy Ježíš o zábavě, je někde v Bibli popsáno, že by se věnoval zábavě?“ Napadla mě akorát Kána, ale nebyl jsem si tím jist. Karel: „Mluvil někdy Ježíš v Bibli o potřebě fyzického spánku?“ KZ: „Nevím o tom...“ Karel: „A o pravidelném přísunu potravy a o dalších pravidelných a nutných potřebách člověka?“ KZ: „Nevím o tom.“ Karel: „Myslíte, že Ježíš pravidelně spal, snídal, obědval, večeřel a naplňoval další potřeby?“ KZ: „Jsem si jist, že ano, ale kam tím míříte?“ Karel: „Jste si jist, že Ježíš dělal věci, o kterých Bible nemluví, jak si můžete být jist, že se Ježíš někdy nevěnoval i zábavě, o které Bible nemluví?“ KZ: „Ale zábava není užitečná!“ Karel: „A o čem mluví Bible?“ KZ: „O vztahu Boha k člověku, o vztahu člověka k člověku, o tom, jak nacházet Boha.“ Karel: „Takže v zábavě Boha nejde najít?“ KZ: „Ne!“ Karel: „A v práci?“ KZ: „Asi taky ne.“ Karel: „A v jiné praktické lidské činnosti?“ KZ: „To je asi stále stejné…“ Karel o rozhovor očividně ztratil zájem, tak jsme se rozloučili a odešli.

Především práce

Blízko pana KZ bydlí pan PP (pan Především Práce), tak jsme neváhali, využili příležitosti, že je zrovna doma a ne v práci, a zašli na pár slov. Já: „O vás je známo, že máte hluboký vztah k práci. Jak se ale díváte na zábavu?“ PP: „Práce bývá definována jako účelná produkce věcí, které mají hodnotu pro ostatní lidi. Zdůrazňuji, práce má účelnou hodnotu pro ostatní lidi! Jakou

účelnou, podtrhuji účelnou, hodnotu přináší zábava pro ostatní lidi? Na tomto srovnání je zřejmé, jakou má práce přednost před zábavou. Zábava bere člověku kapacity, aby přinášel účelné hodnoty druhým lidem. Lidstvu je potřebí práce a ne zábavy!“ Karel: „Je dobré odpočívat?“ PP: „Jistě, po dobrém odpočinku je práce ještě produktivnější.“ Karel: „Je dobře, když je lidem spolu dobře?“ PP: „Obecně řečeno si nemám důvod myslet opak, ano, je to dobře.“ Karel: „Je špatný, když se lidi smějou?“ PP: „Pokud se nevysmívají druhým a neodvádí je to od práce, tak to nepochybně špatné není.“ Karel: „Je to naopak dobré?“ PP: „Ano, je to dobré, dodává to nové síly a chuť do života i k práci.“ Karel: „Znáte ten vtip, jak potká holub vrátnýho a ptá se ho…“ PP: „Odpusťte, ale budu se již muset opět věnovat práci.“ Někdy by mě ten vtip zajímal, ale teď už jsme museli odejít a já se Karla zapomněl zeptat, jak ten vtip končil.

Mám zábavu na háku

Na pana MN (pan Mámzábavu Naháku) jsem se vysloveně těšil. Ten člověk je pohodář, neupadá do extrémů a tykáme si. Já: „Pověz, jaké místo má zábava ve tvém životě?“ MN: „Hele, když ji umíš používat, tak je dobrá. Ale jasný, všeho z mírou. Prostě vim, že sou i jiný věci na světě, než je zábava, ale zábava je dobrá.“ Já: „Dík, to si řekl moc pěkně.“ MN: „No, jo, prostě člověk k něčemu v životě dojde, no. Nechápu ty lidi, co neuměj dělat nic jinýho, než hledat, jak se zabavit, až je nebaví vůbec nic. A nechápu ani ty lidi, co zábavu odmítaj a sou pak na

Pavel Chráska (32) člen Církve bratrské na Smíchově, který se mimo jiné potkal a stále aktivně potkává se zábavou a občas i sociologií.

12


17.6.2008 17:44:16

druhý jak katani, žádnej úsměv, jiskra v oku, nic. Zábava je projevem lidský vitality, kreativity a spontánnosti.“ Já: „Bezva, tohle musí zaznít!“ Karel: „Z jinýho soudku: jak ste na tom se svou přítelkyní?“ MN: „No, nedávno sme se rozešli.“ Karel: „Proč, jestli smim vědět?“ MN: „No, znáš to… Po čase je to takový furt stejný, trochu nuda, a na děti sme ještě dost mladý, aby sme do nich investovali to úsilí. No, je to takový fádní potom, a člověk musí žít, trochu si užít, a ne mít pocit, že si na nohu uvázal kouli nějakýho vztahu.“ Karel: „A vám to od začátku neklapalo?“ MN: „Ne, to vůbec, naopak, sme si šíleně rozuměli a milovali se a měli fakt srandu, skvělý to bylo, super, ale prostě čas nejde zastavit, znáš to. Jak řikám, začalo to bejt takový trochu moc stejný, chtělo to zase změnu. Ale sory kluci, sem kvůli vám přerušil jednu hru na kompu a musim ji dohrát, to by sem jinak s bráchou nevydržel. Tak čau.“ Je to pohodář, nebojí se být upřímný, a to se mi líbí, musím se zeptat Karla, co na něj říká.

Jen kultivovaná zábava

Jako posledního jsme navštívili pana JZ (pan Jenkultivovaná Zábava), který působí jako člověk velmi vzdělaný. Já: „Jaká zábava je dobrá a jaká ne?“ JZ: „Dobrá zábava je jen ta, která povznáší ducha, obohacuje mysl i srdce, dává nahlédnout do hloubek lidství a jsoucna a umožňuje byť jen odrazivě zahlédnout emanaci Boha. Ostatní zábava je jen pozlátko obracející se k bazickým potřebám lidí, mající narkotizační charakter a účinky a nahrazující primitivní náboženské rituály, od kterých by člověk měl být již dávno naprosto vzdálen. Dobrá zábava člověka vychovává a pozvedá na vyšší úroveň lidství, činí ho lepším člověkem.“ Já: „A co je tou dobrou zábavou?“ JZ: „V prvé řadě je nutné vědět, že dobré zábavy je v dnešním světě neuvěřitelně málo, jen nepatrný zlomek toho, co lidstvo vyprodukuje. Dobrou zábavou je například poslech kvalitně provedené vážné hudby, výjimečně vydařený film, na nějž nepochybně nepřijdou masy lidí, jisté formy výtvarného umění, občas nějaká kniha autora, který nedá na pozlátko prodejnosti a popularity apod. Je těžké dobrou zábavu nacházet, ale stojí to za to.“

Karel: „Hele, v čom to je, že se většina lidí věnuje tý blbý zábavě?“ JZ: „Lidi jsou primitivní a navíc mají potřebu se družit, sdílet spolu emoce, vidět pozitivní vzory, nechat se lacino potěšit, a přitom nevidí tu hloubku bytí!“ Karel: „Hele, a co fočus?“ JZ: „Žádný týmový sport, i drtivá většina individuálních sportů, nekultivují člověka, ale pěstují v něm jen nanejvýš pokořující zvířecké pudy.“ Karel: „Hele, a co když jsou ty lidi v tom mančaftu spolu rádi a podporujou tim svý zdraví a učej se snaze pro druhé a kázni?“ JZ: „To na věci nic nemění.“ Tak skončilo naše ptaní se s Karlem.

Co teď s tím?

Ono to zase není tak složité. Jasné je, že zábava jako náplň života je marnost. Je na to příliš prchavá a příliš rychle zestárne a nezbývá než hledat stále nové vzruchy zábavy, které zase prchnou a zestárnou. Ale podobně marné jsou i jiné životní náplně, když jimi není Bůh. Zábava může přinášet dobré věci: odpočinek, posílení mezilidských vztahů, poučení o sobě i druhých, smích, zdraví apod. Zábava může přinášet i zlé věci: závislost, zanedbávání druhých, výsměch, různá pokušení, těkavost a neschopnost něco vytrvale budovat apod. Jak to tak bývá u mnoha věcí, zábava je dobrý sluha, ale špatný pán. Když křesťan dobře vidí, že první v jeho životě je Bůh a následně i lidé, a když s láskou k Bohu a k lidem žije, pak snad ani zábavu nemusí moc řešit, nemusí se jí bát a přirozeně pro ni najde ve svém životě dobré místo, kdy z ní bude brát dobré, a zmíněná láska ho bude chránit od toho zlého.  Pavel Chráska ml.

13


17.6.2008 17:44:16

Kolik lidí, tolik způsobů zábavy

U

deří pátek, vytoužený konec pracovního týdne a do české (ale mohli bychom klidně říci celé euroamerické) populace vjede nový život a nová energie – konečně volno. Cestující v autobusech, tramvajích a metru mají v pátek a v sobotu večer jinou náplň než spěchat do práce – jedou za zábavou, někteří za „seriózní“, jiní se jen tak uvolnit a setřást ze sebe nahromaděné napětí. Zábava je důležitou součástí osobního života každého člověka a bez nadsázky lze říci, že s člověkem, který se nedokáže bavit, není něco úplně v pořádku. Tím ale nechceme říci, že se všichni lidé baví stejně, nebo že by se měli bavit stejně, naopak. Dokladem toho je celý zábavní průmysl, na kterém je dobře vidět rozmanitost způsobů, jak se lidé baví. Kromě toho platí, že i samotný jedinec si volí různé typy zábavy podle toho, jak je zrovna naladěný – někdy dá přednost pasivnější odpočinkové zábavě, jindy volí akčnější způsoby.

Uvolněte se, prosím

Název stejnojmenného televizního pořadu velmi dobře vyjadřuje to, po čem dnešní člověk touží – trochu se uvolnit, setřást ze sebe napětí, alespoň na chvíli nic nemuset a nemít žádnou odpovědnost. Ačkoli se to možná nezdá, žijeme odmalička neustále

pod tlakem odpovědnosti a výkonu – výchova, úkoly ve škole, doma, potom odpovědnost v zaměstnání, za rodinu, za placení hypotéky, za dobrý výběr dovolené... Navíc téměř nesmíme udělat chybu, všude číhá nějaká sankce. A pokud je člověk druhými hodnocen, vždy za to, co dokázal, jaký podal výkon, jak je „dobrý, úspěšný a výkonný“. Když se podíváme blíže na prožitek, který dnešního člověka každý den provází, najdeme nejčastěji úzkost, někdy třeba jen mírnou, ale zato všudypřítomnou. Nároky doby jsou skutečně vysoké a nikdo, kdo chce ve společnosti obstát, jim neunikne. Takový permanentní tlak lze jen těžko vydržet. S rostoucími nároky a komplikovaností společnosti se také zintenzivňuje potřeba vysadit a zapomenout na úkoly, které člověka čekají (dělají to hodně mladí lidé, ale nejen oni). Zkuste si představit množství konzumentů zábavných televizních programů. Televize má tu velkou výhodu, že u ní člověk nemusí vůbec nic. Zapomenout, přehlušit tlak odpovědnosti, to je jeden z důležitých motivů, proč dnes člověk tolik vyhledává masovou zábavu, kterou mnozí považují za „málo kvalitní“ – potřebuje vypnout, na nic nemyslet.

Racionální doba přeje zábavě

Tlak na zodpovědnost souvisí ještě s jednou oblastí prožitků člověka, respektive s tím, že v běžném životě žádné prožitky vlastně nemá. Společnost se svými po-

14


17.6.2008 17:44:17

žadavky na odpovědnost a na plnění úkolů vede člověka k jednostrannému prožívání – orientuje se totiž pouze na racionalitu, požaduje racionální řešení a racionální a logickou odpověď. Oblast iracionálních emocí v ní nemá příliš mnoho místa, emoce jsou hodnoceny jako něco nepatřičného – jako „takové ty citečky...“ Pokud byste se lidí kolem sebe zeptali, kterou část těla nejvíce v běžném životě zaměstnávají, bez výjimky by vám odpověděli, že hlavu. Zbytek těla jako kdyby stál někde v pozadí a sloužil jen hlavě, aby mohla dobře fungovat. K čemu tato jednostrannost u člověka vede? K tomu, že jeho emoce nemohou volně proudit, jsou uvězněny pod krunýřem racionality, nemohou se projevovat. Někteří odborníci mluví o emoční implozi – emoce bouří uvnitř člověka a nemohou ven. Protože ale žijí a potřebují žít, derou se na povrch, explodují. Je pravda, že v porovnání s minulostí žijeme nesmírně pohodlně, nemusíme se tolik starat o bezprostřední přežití. Na druhou stranu dnešní pohodlná doba bere člověku přirozené prožitky. Už jenom naštípat dřevo do kamen, nebo odklidit sněhem zapadanou cestu, nebo pokosit louku člověku zprostředkovalo intenzivní prožitek, jak pozitivní, tak negativní, navíc byl spojený s tělesným prožitkem (tělo je důležitým „prostředkem“, jak prožívat emoce, jak žít jinde a jinak než „v hlavě“). Tak se někdy těžký životní styl staral přirozenou cestou o vyvážení emočního prožitku a racionální zátěže. Mluvím-li o vyvážení, znamená to, že emoční a racionální prožívání musí být dlouhodobě v rovnováze, jinak nastane z jedné, nebo z druhé strany přetlak. A právě to se stalo dnešnímu racionálnímu člověku. A protože nemůže ve svém běžném životě průběžně uspokojovat svoje emoční potřeby přirozeně a dostatečně intenzivně, dělá tak „ve skocích“ – tedy po dlouhém bloku pěti dnů pracovního týdne, kdy je ponořen do své racionality, najednou potřebuje vyhledat intenzivní emoční prožitek, vybít svoje emoce, vybít to, co během týdne zůstalo pod povrchem a nemohlo ven. Proto má také řada zábavných aktivit příchuť adrenalinu.

Pověz mi, jak se bavíš, řeknu ti, kdo jsi

Pokud mluvíme o zábavě a o různých způsobech zábavy, nelze přehlédnout fakt, že zábava je také projevem lidských hodnot, tedy toho, co prožíváme pro sebe jako důležité, co námi hýbe, rezonu-

je, podle čeho se v životě orientujeme. A protože jsme různí, jsou různé i druhy zábavy. Dokonce bychom mohli jít tak daleko, že bychom podle převažujících druhů zábavy, jimiž se ten který člověk zabývá, mohli určovat i jednotlivé typy osobnosti člověka. Tak například u osobností, u kterých najdeme silný rys otevřenosti novým zkušenostem, se pravděpodobně setkáme spíše s aktivními a „nevyzkoušenými“ způsoby zábavy, naopak lidé konzervativní budou volit „osvědčené“ způsoby. Lidé intelektuálně nadaní budou hledat zábavu, při které mohou zapojit i svůj intelekt (deskové a společenské hry, hlavolamy...), lidé pohybově nadaní si rádi zasportují nebo zatančí, lidé hudebně nadaní... doplníte si sami. Různost zábavy vypovídá o pestrosti lidí. A tak ji nemůžeme hodnotit jako méně a více kvalitní, každý potřebuje jinou a i v různých okamžicích života různou. Není to tak, že intelektuálně zaměřená zábava je automaticky kvalitnější než tancování na diskotéce nebo sledování akčního filmu. Někdy je to tak, že si prostě potřebujeme „zablbnout“, nebo se odvázat, nebo si díky akčnímu hrdinovi vyčistit přetíženou hlavu. Nutit člověka unaveného celotýdenním řešením problémů, aby se bavil luštěním hlavolamů, nebude pro něj asi ten nejlepší způsob odpočinku a relaxace. Obecně můžeme říci, že lidé vnitřně bohatí, lidé mající velké množství zájmů budou mít také bohatý repertoár způsobů, jak se bavit, a budou z nich vybí rat podle své aktuální potřeby a chuti. Jakub Hučín – autor je psychoterapeut

15


17.6.2008 17:44:17

Zábava v Bibli?

Z

ajímavá otázka, že? Ale co na ni odpovědět? Nejdřív mě napadlo: Co asi říká Bible o zábavě? Na to by ale mohla být pěkně nudná odpověď. To mě v tom případě nezajímá tolik, jako kde v Bibli ta zábava vůbec je? V čem je Bible veselou knihou? Kdy jsme se nad Biblí naposledy od srdce zasmáli?

Vážná Bible a veselý Ježíš

Devět z deseti čtenářů z Bible se určitě shodne v tom, že Bible není knihou vtipů ani anekdot, ani není plná veselých příběhů. Je to kniha o vážných věcech, která je však psaná s nezničitelnou nadějí. Pro mne je jedním z nejveselejších míst v Bibli vyprávění o tom, jak Ježíš skáče radostí a s jiskrou v oku chválí Boha. Že nevíte, který příběh mám na mysli? To je možná tím, že překladatelé evangelií to zpravidla přeloží poněkud nábožně: rozveselil se, zaplesal, velmi se rozradostnil. Ekumenický překlad nebo Nová smlouva to překládají přeci jen docela šťavnatě: „V té hodině zajásal v Duchu svatém.“ Celá věta zní v překladu Slovo na cestu takto: „Boží Duch naplnil Ježíše v té chvíli velkou radostí, takže se modlil: Děkuji ti, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl před učenými a rozumáři tyto skutečnosti a odkrýváš je dětsky prostým lidem. Ano, Otče, tak se ti to líbí.“ (Lukáš 10,21) A protože slovo „égalliasato“ znamená jásavou radost, není možné ho číst s rukama v kapsách. Jen si to zkuste! To ale u slov „zajásal“ nebo „naplnil ho velikou radostí“ rozhoďte rukama stejně, jako když vám někdo vypráví tu nejpovedenější příhodu. Potkáváme tu Ježíše veselého, uvolněného a s radostí. Ne díky alkoholu, jak si to možná leckdo dovede sám u sebe představit. Ježíš je tak veselý, protože je plný Ducha svatého. Překvapuje vás takové spojení Ducha svatého s veselím? Pokud si tedy chce-

te spravit náladu, můžete se nadchnout pro stejné věci, které udělaly Ježíšovi radost tehdy. To toužím zažívat: když je mi skvěle, mám dobrou náladu a důvod být veselý, projevovat svou radost také modlitbou. Ne smutnou modlitbou, ale veselou. Připadá mi to jako zkouška dospělosti duchovního života – prožívat s Bohem chvíle radosti, dobré pohody a štěstí.

Pár příkladů, jak se bibličtí pisatelé bavili na úkor svých postav a čtenářů

Co takový Smíšek, s ním muselo být veselo! (Smíšek se hebrejsky řekne Jicchak, tedy Izák.) Sáru evidentně rozesmála představa vlastního miminka (Gn 18,11-13). O svou představu se však s Hospodinovým poslem podělit nechtěla. Škoda. Job zase vypustí poněkud ironickou hlášku: „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!“ (Job 12,2) I když mu v tu chvíli asi do smíchu nebylo... Chcete-li si přečíst satirickou bajku, nalistujte si knihu Soudců v kapitole 9. Humornou ironii pak najdete u proroka Eliáše, který se posmívá Baalovým prorokům (1Kr 18,27). V Ga 5,12 některé překlady překládají Pavlovu pobavenou poznámku dost důrazně: „Ti, kteří mezi vás kvůli obřízce vnášejí neklid, ať se rovnou vyklestí!“ (KMS) Možná by se tím leccos vyřešilo! Nebo je to obraz toho, jak blízko a zároveň fatálně mimo byli tito věřící lidé. V celém Novém zákoně najdeme jen několikrát výzvu křesťanům, aby žehnali druhým lidem (L 6,26 nebo 1Pt 3,9). Když si však přečtu okolnosti, za kterých a komu tak mají křesťané činit, nevím, jestli o to mám stát. Však se přesvědčte sami. Takové požehnání je pak pravý kanadský žertík.

Bohulibé jídlo a pití

To mě přivádí k jednomu velkému a velmi krásné-

16


17.6.2008 17:44:17

Kresba Barták, ze soutěže Bratr Paleček pořádané obč. sdružením VO 106 v Náchodě.

mu biblickému motivu – „jíst a pít“. Prostě radost vyjádřená společným jídlem a pitím. Např. jedna z těch vážných i úsměvných knih o tom píše: „A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.“ (Kaz 3,13) Není to celý náš život, ale jeho důležitá část. To miluji. Vlastně tento úryvek z Bible stál na počátku mého poznávání, co to znamená slavit. Nebyl jsem zvyklý slavit v tom smyslu užívání si času stráveného s kamarády a přáteli u jídla a pití s jasným vědomím, že Bůh je tu s námi a je veselo. Ježíš si něčím podobným vysloužil ne příliš lichotivou přezdívku (Mt 11,19). A hostiny, jídlo a pití bylo jeho oblíbené téma (např. L 14).

A co byste řekli na tento obraz lidské spokojenosti: „Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.“ (Ž 104,15) Bible je rozhodně proti jakémukoliv opilství – to totiž ani není vtipné. Znám však spoustu mladých lidí, kteří se radují se svými přáteli u dobrého jídla a pití s pocitem, že dělají něco pro křesťany ilegálního. Zřejmě se ještě nedočetli k těm stránkám Bible, kde se o radostném jídle a pití mluví jako o dobré a bohumilé zábavě. A co bychom si teprv počali s obětí pokojnou, kte-

rá prakticky vypadá jako hodně bohatá hostina, kterou však lidé jedli na svatém místě a která vyjadřovala radostné společenství člověka s Bohem (např. Lv 7,28-34)?

Zábavné čtení Bible

Když mluvíme o zábavě v Bibli, chci vás povzbudit k tvořivému čtení Bible. K mému čtení Bible patří radost. Číst Bibli otráveně je mi proti mysli. A tak si i studium Bible občas zpestřuji. Nezapomenu, jak jsme se skupinkou mládeže četli proroctví Zacharjáše a malovali si na tabuli jednotlivá zjevení, která jsou popsaná v jeho prorocké knize. Bylo to skvělé a navíc si to dodnes pamatuji. Nebo třeba kniha Job. Se studenty dálkového studia jsme udělali experiment – každý vzal jednu kapitolu a zestručnil ji do jedné věty. A pak jsme pomocí těchto krátkých zhuštěných vět přečetli knihu Job během pár minut a dynamika této divadelní hry nám nově vyvstala. Nejlepší zpestření jsou asi scénky a divadlo. Na to je však potřeba více lidí. V tom mají výhodu křesťanské rodiny s dětmi. Nebo lze biblické texty kreslit. Mám kdesi na několika listech nakreslenou v obrázcích celou epištolu do Filippis. Nebojme se experimentovat, i čtení Bible nás může bavit.

Modlitba fifty fifty

Na závěr uvedu jednu modlitbu, kterou bychom mohli nazvat: Modlitba fifty fifty. Je zapsána v Žalmu 90,15: „Tolik radosti nám dopřej, kolik bylo dnů, v nichž jsi nás pokořoval, a let, v nichž se nám  zle vedlo.“ Jan Valeš ml., ředitel ETS

17


17.6.2008 17:44:18

Zábava s pokorou a čistým srdcem Vážně míněný rozhovor o zábavě po tříhodinové smršti na jevišti a gejzírech smíchu v hledišti divadla Sklep s architektem a hercem davidem Vávrou diváci vás znají především v poloze člověka dělajícího humor a zábavu. Jaké další tváře má david Vávra? To si musí diváci najít sami, nééé? To já přece nevím! No ale dobře, zabývám se především architekturou, to je moje hlavní činnost. Ostatní věci jsou zábava. I když ji člověk dělá celým srdcem, je to ale takové rozptýlení. Moje povolání je tedy architektura a večer se někdy bavím divadlem, někdy sportem a o víkendu jednou za měsíc místo zahradničení natáčíme Šumná města. Smích je kořením života, umíte plakat a ventilovat své emoce i obráceně? Tím, že člověk dělá klaunské věci, musí to na druhé straně nějak vyvažovat. Dojímají ho např. spor-

tovní výkony, filmy, happyendy – takže ano a je to přirozené. Jak byste definoval pojem „zábava“ a kde máte postavenu mez zábavy, kterou byste nikdy nechtěl překročit? Mez zábavy není postavená. Děláte-li něco s čistým srdcem, mez neexistuje. Tzn. když něco děláte upřímně, s vnitřní pokorou a ne hnusně, můžete dělat cokoliv, i to co je pro někoho možná nepřijatelné. Takže já opravdu nevím o takové mezi. Ta vnitřní čistota je opak zloby a humor je tím pádem očišťující. Protože jak bojovat se zlem? Těch způsobů je samozřejmě víc. Můžete s ním bojovat i tak, že na něj ukazujete, odhalujete jeho směšnost, a tudíž nejlepší lék na zlo je smích.

18


17.6.2008 17:44:18

Něco jiného je postavit či nepostavit hranici zábavy sobě, ale co například vlastním dětem nebo mládeži obecně? Platí to, co jsem řekl před tím. Naše děti chodí sem na představení už odmala. Když jim bylo čtyři pět let, ničemu nerozuměly, možná to pro ně bylo někdy tvrdé, možná i třeba trošku sprosté, ale tu hvězdičku jsme jim na to nevystavili.

Foto Bronislav Matulík

Jste podobně zábavný jako na divadle a před kamerou i doma s manželkou a dětmi? To není otázka pro mě, to je otázka pro manželku. Přece vám nemůžu říct, já jsem v divadle řekl nějaký fór, ale když přijdu domů, to jsou teprve frky a tam srším! Divadlo je proto, aby se člověk vyventiloval. A zvláště naše forma divadla, kterou děláme také jako zábavu pro nás. Když máme nějaký problém se světem, tady si ho skrze to představení vyříkáme, a můžeme jít v klidu domů dělat zcela banální úkony, rýt zahradu, peskovat děti, být morousem a být takovým tím otcem, kterému nic není po chuti… Tzn. občas se mi povede vtip a občas se mi velice nepovede a děti mi už před osmi lety říkaly: „Raz, dva, tři – smích.“ kde se cítíte nejlépe a nejsvobodněji: v atelieru, na prknech, která znamenají svět, před kamerou, doma, v církvi nebo sám kdekoliv jinde? To je jako Sofiina volba. Občas dostávám otázku: „Které město máte nejradši?“ Na to se ptám, které ze svých dětí máte vy nejradši? Zábava, města, práce… Nemůžu říct, že něco mám rád víc než jiné. Všechno je součástí mého života a nesmírně si vážím toho, že se můžu pohybovat tímto časem a dělat si tyhle příjemné činnosti,

David Vávra (51), akad. arch. vystudoval Stavební fakultu ČVUt a architekturu na AVU. V roce 1971 založil s milanem Šteindlerem divadlo Sklep. Je známý i jako filmový herec. V televizi diváky provázel jako bavorský učitel němčiny a nyní Šumnými městy a Křesťanským magazínem. Je ženatý, s manželkou se starají o čtyři děti a je členem Českobratrské církve evangelické v Praze – Braníku.

které mě naplňují pozitivní energií. Takže opravdu nemůžu říct, že něco dělám radši, než jiné. A navíc mně se ty věci vzájemně prolínají. ale oproti téměř neomezeným možnostem divadla, architektonická zakázka vás omezuje… Já miluji omezení! Někdy se mě lidi optají, co bych si postavil na zelené rovné louce? To je pro mě ale nejstrašnější otázka! Architektura, jako řada jiných lidských profesí, je služba. A tudíž musíte něco lidem plnit. Musíte plnit touhu někoho bydlet nebo mít kostel nebo prodávat banány. Onu představu člověka musíte zhmotnit za určité peníze a v určitém prostoru a s nějakým materiálem. Takže čím je to víc omezené, tím já jsem šťastnější. Nejsvázanější komplikovaná věc, nezastavitelný pozemek, který má špatně nastavené světové strany… Čím hůř, tím líp, víc to musíte vymýšlet a je to větší výzva! Takže vlastně moje svoboda je komplikace. Nahlédněme společně nyní do kostela. Vyhovuje vám vážnost a jakoby liturgická zastaralost nedělní bohoslužby? Znám řadu kazatelů, kteří nejsou vážní. Já sám jsem tradicionalista a mám hrozně rád rytmus celého roku. Rozhodně mně proto nevadí u kostela určitá pravidelnost bohoslužby a to, že na sebe navazují určité úkony… Je ale řada kazatelů, kteří to vše dokáží s normálností a vřelou lidskostí. Co je přirozené, je vždycky trošku humorné. Tím, jak je člověk nedokonalý, je nakonec i směšný. Takže i pravda pravdoucí, když je sdělována vážně, je vždy trochu veselá. Znám řadu kazatelů, kteří danost víry umí předat velmi závazným způsobem, ale humor jim nechybí. Třeba můj kamarád Václav Vacek, který má velký dar Slova. Mám ho moc rád, vážím si ho a občas tedy, tak jednou za rok, zajedu na jeho kázání. Dokáže říct velice jednoduše základní otázky víry a života. Co soudíte o modernizaci bohoslužeb se snahou zavádět do ní prvky, které by 1


17.6.2008 17:44:18

lidi víc bavily a nebo alespoň připomínaly svou žoviálností sekulární prostředí? Moc jsem se s tím nesetkal, snad v Americe. Dovedu si ale představit i u nás člověka, který by to tak udělal, že by to bylo dobré, nepatetické. V té Americe jsou lidi spontánnější. Výborné např. je, že při písních se stojí a při modlitbách sedí. Když člověk při zpěvu sedí, je někdy stísněný, ale když stojí, zpívá se mu líp. A naopak při modlitbě, když sedí, je víc jako ponořený. Jednou jsem ale dostal zakázku na kostel a požadavek byl, aby šlo co nejrychleji odstranit stůl Páně, aby se tam mohly instalovat basketbalové koše… Ten přesah se mi líbil. Máte nějaký oblíbený kostel či chrám, kde je vám architektura pomocí či dobrou nápovědou k setkávání s Bohem? Já mám nejradši náš branický kostel. Tam jsem prožil všechno. Je řada kostelů, které miluji, které jsou jakoby nějakým zjevením a požehnanou situací, ale abych měl osobní prožitek víry kvůli té architektuře? Pro mě jsou osobní zážitky cennější než architektura. V branickém kostele se odehrálo vše. Křest, konfirmace, skautský slib, svatba, křtiny dětí… Neměl

jsem to jinde, proto nemůžu jinam, a tím pádem mi ten náš kostel přijde nejgeniálnější. Ale musím říct, že jsem potkal na poli loni jednu moderní kapli od Petera Zumthora, což je švýcarský truhlář a památkář. Teprve později se stal slavným světovým architektem. A toho požádal sbor obyčejných německých vesničanů u Kolína nad Rýnem, aby jim udělal kapli – zadarmo, protože nemají peníze.

Podařilo se mu udělat kapli, která má atmosféru, jakou mají kostely po pěti stech či třech stech letech. Má v sobě něco dlouhodobého, je v ní zvláštní hluboký zážitek – jakási zvládnutá destrukce, protože vznikl tím, že vnitřní podpůrná konstrukce ze smrkových kmenů byla záměrně zapálena. Takže existuje takový prostor, který mě okouzluje, ale moje doma je tady ta nouzová dřevěná stavba v Braníku z roku 1947, která vznikla jen na dva roky, než se postaví kostel kamenný… Jak se vám spolupracuje s vámi již zmíněným Václavem Vackem v Křesťanském magazínu? Výborně! On je ten chytrej a já jsem za toho blbýho. To je vynikající spolupráce. Já se můžu jen ptát hlasem ulice a on odpovídá. To jsou skvělé role. Zrovna zítra jedeme na místo, které jsem si vymohl, že tam chci. Jedeme za trapisty do Nového Dvora k Tachovu. Trapisti si vždycky najdou nějaké místo, kde je klid, kde je to zapomenuté a třeba i zdevastované, a tam vymlčí v modlitbách pozemský ráj. S Václavem Vackem jsme se seznámili velice jednoduše. V Izraeli jsme hráli ve dvou týmech – katolíci proti protestantům. Hráli jsme vodní pólo. Bylo to ve Svaté zemi a nejpozitivnější bylo, že se nevědělo, kdo vlastně vyhrál! To se ke konci tak popletlo, že

za katolíky pak hrál i evangelík Otřísal… To byl můj nejekumeničtější zápas v životě. Tam jsme se s Václavem sblížili. Myslíte si, že by křesťanská media měla svou formou držet krok se sekulárními? Moc jsem o tom nepřemýšlel. Problém, že se to nedaří, je asi ten, že je to zatím takové patetické. Sám

20


17.6.2008 17:44:18

Ale v každém díle Šumných měst je nějaká postava či stopa historie, která, i když není z doby, která nás zajímá, tam zanechala svůj historický otisk a přežívá v tom kraji dodnes. A tím pádem tam měl právo být i Karafiát, který se stal součástí velké části dětských snů. Díky Broučkům si třeba lidi uvědomili, že je tu smrt a že žijeme ve smrti. Smrt je dnes věcí odloženou, něčím co není, o čem nechceme vědět, a pak se jí nepřiměřeně děsíme. jsem v tom taky nenašel přirozenou formu, jak informace předat lidem, kteří jsou dnes zvyklí je vnímat takovým rychlým způsobem. Ale zajímavý byl projekt, kdy jsem spolupracoval pod vedením Marky Míkové a dále s herci Janem Potměšilem, Josefem Somrem a jinými na namluvení Bible. Překlad byl výborný, současný. Tahle forma mi přišla dobrá… Ale strašně toužím a strašně mi to chybí(!), že nikdo nenahrál klasické oblíbené písně ze zpěvníku, jako např. Má Pán Ježíš, má mě rád, abych si je mohl nepateticky zpívat v autě. Všichni dělají jenom moderní křesťanské skladby… Vraťme se k tématu architektury a k populárnímu pořadu Šumná města. Které natáčení vás nejvíce bavilo dělat a nečekaně překvapilo? V každém městě je něco, co nečekáte. Vždycky máme o těch městech nějakou stopu, známe atmosféru. S Radkem Lipusem, který tento pořad vymyslel, cestujeme s divadlem, navštěvujeme ta místa, já je třeba i projedu na kole… Na každém místě je vždycky samozřejmě historik, kunsthistorik či architekt, který nás dovede nejmíň na jednu třetinu míst, o kterých jsme neměli ani tušení. Takže v každém městě objevíme něco, o čem vůbec nevíme. Navíc města, která na první pohled nepůsobí tak harmonicky, jako Most nebo Litvínov, mají obrovskou šanci něco udělat. Jsou tam volné plochy, dá se tam stavět svobodněji než např. v Praze, která je více méně hotová a není už kde stavět.

Nakonec, co vás v životě opravdu nebavilo, ale co jste byl přesto nucen dělat? Já jsem měl štěstí, že skoro nemůžu říct, že by mě někdy něco nebavilo a že bych to musel dělat se zapřením. Až na takové ty banální úkony, které člověk nemá rád, např. čištění atp. I ty debility, které mě pronásledovaly třeba v socialistické armádě, se daly vydržet a bylo to pro mě nakonec bohatstvím. Všelijaká neuvěřitelná setkání a situace, které jsem nikdy po tom už nemusel řešit. Nikdy jsem ale nebyl v kriminále nebo v koncentráku, což bych samozřejmě rozdýchával hůř. Možná, že je to taková hezká zpráva o naší době, že člověk dnes může dělat spoustu věcí, které nás  fakt baví. Ptala se Jana Matulíková

Jak vás bavilo natáčet na Valašsku u Jana Karafiáta? Karafiát v Šumných městech vlastně vůbec neměl být, protože my se zabýváme architekturou konce devatenáctého a dvacátého století. 21


17.6.2008 17:44:19

Zábava při setkávání generačních skupin v církvi Patří zábava do církevních shromáždění? mohou být zábavné i vážné duchovní programy, kázání? Jaká forma je vhodná? Co nás na společných setkáních baví a co naopak zábavu nepřináší? zeptali jsme se zástupců čtyř generačních skupin v CB – besídky, dorostu, mládeže a pravidelného účastníka nedělních shromáždění. Do besídky chodím rád, protože je tam často legrace. Legraci děláme všichni, někdo něco řekne a všichni se smějou. A taky strejda všechny příběhy komicky vysvětluje. Klidně bych měl besídku delší, někdy je moc krátká. Nebaví mě, když se to probírá moc do detailů. Legrace do besídky patří, protože jinak by to děti nebavilo. Adam Pokorný, 9 let, besídka Praha – Smíchov Chodím do besídky moc rád. Baví mě probírat biblické příběhy a přitom hrát hry, nebo plnit různé úkoly. Třeba paní učitelka dá otázku a my na ni musíme odpovědět. Když odpovíme správně, tak dostaneme bod. Je to pro nás vetší legrace a více si toho o příběhu zapamatujeme. A hlavně je to napínavé. Když se snažíme, posloucháme a nezlobíme, tak dostaneme i sladkou odměnu. Moc mě nebaví sedět na židli a celou dobu jen poslouchat. To se ale často nestává. Máme hodné paní učitelky, které s námi hrají různé soutěže a hodně nás chválí. Takže se do besídky těším a jsem rád, že se dozvídám o Pánu Bohu něco nového. honzík Fryš, 8 let, besídka Praha – horní Počernice Podle mého názoru zábava do dorostu jisto jistě patří. Samozřejmě, nic se nemá přehánět, ale proč by na dorostě neměly být hry, na kterých se člověk zasměje a pobaví? Myslím, že člověku to pomáhá už jenom v udržení pěkných vztahů, získání hezkých vzpomínek a zážitků a my děti máme prostě potřebu smát se a bavit se. Určitě to není na škodu, možná jen v tom případě, kdy by se zábava brala

jako hlavní program a ta vážná část by se dostala jenom tak na okraj. I v rámci vážného programu zábava být podle mého může. Není nutná, ale někdy člověku může pomoct v nabytí soustředění, pochopení, tak proč ne. Na druhou stranu se ale může přihodit úplně pravý opak. Pokud se to přežene, soustředěnost se vytratí a může se ztratit myšlenka, ponaučení či podobně. A jak má tedy konkrétně vypadat zábava ve vážném programu? Možná nějaký příběh převedený do současnosti, aby na něm šel lépe pochopit následující program, situace, příběh z Bible… Na dorostě je hodně zábavných věcí. Jak hry, programy, písně, chvíle společně strávené, tak mnoho dalšího. Věc, co by mě na dorostě nudila, mě vůbec nenapadá. Takže řeknu, že nic. magdaléna Ranšová, 16 let, dorost Černošice – mokropsy (stanice sboru Praha – Smíchov) Podle mě zábava do dorostu určitě patří, protože se tam schází parta dětí, která chce společně využít (a užít si) svůj volný čas a nejenom řešit nějaké vážné otázky, i když chvíle věnovaná vážnému duchovnímu programu tam určitě patří také. Myslím si, že zábava může být i v rámci vážného programu, ale hodně záleží na tom, jak daný vedoucí svůj program pojme a na jaké téma ho má. Pokud je např. součástí programu nějaký názorný příklad, divadlo (představení) nebo něco podobného, už to samo o sobě je často zábavou, není to na škodu a naopak to program ozvláštní a může to i více oslovit. Ale na druhou stranu se v některých

situacích zábava jako taková do programu příliš nehodí – hodně záleží na situaci. Neřekla bych, že je možné stanovit nějaká pravidla, jak má zábava v dorostu vypadat, v každém dorostu je trochu jiná, podle toho, co zrovna dorostence a vedoucí baví. Mě osobně na dorostu baví asi všechno, mám ráda duchovní programy, schází se tam skvělá parta lidí, se kterými si poměrně rozumím, a různé akce a hry jsou taky super, protože člověk si občas musí tak trochu zablbnout. Karolína Vávrová, 14 let, dorost trutnov Zábava, dle mého názoru, do mládeže jednoznačně patří. Lidé, kteří někdy odmítají přílišné veselí a vtip v mládeži, mi připomínají mnichy z knihy a filmu ‚Jméno růže‘. Ti se odmítali smát, protože smějící se člověk se příliš podobá obličeji opice. Já mám za to, že Pán Bůh má smysl pro humor a proto není nic proti ničemu, když v mládeži zábava bude. Samozřejmě, že nic se nesmí přehánět, a tak musí v mládeži mít hlavní místo „vážný“ program, modlitby a rozhovory. Nicméně koncipovat program jako hodinovou nudnou přednášku nepovažuji za šťastné a přeci jen jsme stále jen lidé a potřebujeme srozumitelný způsob sdělování informací. Většina důležitých a podstatných věcí, faktů a myšlenek se dá podat dvěma způsoby. Jeden člověka ubije, zadupe do země, druhý člověka povzbudí, potěší a může mít pocit, že to je to pravé pro něj. Bible a evangelium má pro nás úžasné zprávy a pokud to cítíme, tak to na nás ostatní poznají a už nadšení, které z nás bude sršet,

22


17.6.2008 17:44:19

Foto archiv

nebude nuda, ale zábava. Bude nás bavit mluvit o Bibli, budeme tím naplňováni a Pán Bůh bude mít mnohem více prostoru si naše snažení použít. Jak toho docílit? Pro začátek bychom měli mít rádi Bibli, věřit, že opravdu věříme v dobrou věc. Velmi užitečné a prospěšné je pak učit se správnému projevu, mluvit před lidmi, na veřejnosti, používat pomůcky k výkladu. Nelze jen sedět doma a čekat, až udeří blesk a Pán Bůh si nás použije. Musíme poslechnout jeho výzvy a jít do světa hlásat evangelium, připravovat se na to. Dalimil Petrilák, 22 let, mládež Liberec Když se sejde skupina lidí, kteří si rozumí a cítí se spolu dobře, bývá to zábava. Proto si myslím, že by schůzky mládeže zábavné být měly. Dokonce si dovolím říct, že pokud existuje v mládeži (a nejen

tam) téma, na které „se nežertuje“, něco není v pořádku (tím nemám na mysli, že by každý program musel být za každou cenu vtipný). Pro mě jako posluchače je zajímavější, když se k programu připojují mládežníci se svými připomínkami a názory. Závisí to na celkové atmosféře, protože když se sejde skupina lidí, kteří si rozumí a cítí se spolu dobře, bývá to zábava. Kateřina Rausová, 23 let, mládež Brno – Kounicova Vzpomínám, jak mi kdysi kolega z práce vesele vyprávěl, jak šel ulicí a na čerstvě obnovenou fasádu našeho sboru byla zrovna připevňována písmena identifikující naši denominaci. Procházel prý v okamžiku, když již byla připevněna první čtyři. Sliboval mi, že určitě přijde. Církev a zábava je opravdu zvláštní kombinace. Podobně jako církev a cirkus. Církev byla k podívané pohanům v římských

arénách zábavy. Církev v cirku tedy kdysi byla. Ale že by mohl být cirkus v církvi? Kdo potřebuje zábavu a cítí se bez ní znaven nudou? Není dnes spíše k zvážení nuda vzniklá z přemíry zábavy? Teoretický požadavek na zábavu by však mohl vyvolat i jiný skrytý podnět. Pokud se křesťané začnou cítit čím dál více jako publikum (než-li např. jako publikán), je pravděpodobné, že začnou vyžadovat čím dál více zábavy. Pokud se někdo nudí v církvi, pak jsem si zcela jist, že to určitě nezachrání zábava nebo kazatel jako hlavní bavič. Pokud ano, pak by bylo možné například při cestě z nedělního shromáždění říci: „Dnes to stálo za to, kázání bylo vtipné, ale skutečná zábava začala, až když se začaly vyznávat hříchy“. Takže pokud římský nebo jiný lid potřebuje chléb a hry, církev by měla zůstat v uspokojování z těchto dvou potřeb hlavně u Chleba. Po tomto zvážení otáčím v pomyslné aréně názorů na programovou zábavnost církve palec dolů. Ale s Tomášem Moorem se zároveň modlím: „Dej mi Pane milost, abych chápal vtip.“ K tomu děkuji za společenství sboru, ve kterém žiji, že se s nimi nenudím. Odvažuji se tvrdit, že mne mají rádi, a já zase je. Zkuste se nudit s někým, koho máte rádi. A nakonec jedno nové přísloví: „Lepší jest milovati nudnou pravdu nežli zábavný blud, nýbrž výtečnou odměnou šašků jest kopanec.“ Petr Bischof, 40 let, sbor Česká Skalice

23


17.6.2008 17:44:19

Zábavné bohoslužby?

U

nedělního oběda se ptal přísný otec svého syna, cože kazatel při bohoslužbách povídal? „No, mluvil o Bohu,“ vzpomíná si nejistě synek. „Jistě, a ještě něco?“ „No, ještě mluvil o hříchu,“ připustil syn. „A co dál?!“, naléhal otec. „Nojo, byl proti…“ Takto může dopadnout rozhovor o obsahu a průběhu bohoslužeb, nemluvě už o zkoumání jejich zábavnosti.

Bohoslužby, které baví

Někteří zkušení kazatelé mají ve zvyku začít svá kázání vtipem nebo aspoň podařenou historkou. Přejí si jednak navázat kontakt a zároveň posluchačům naznačit, že jejich zvěst je pro lidi z masa a kostí a že tedy nemusí mít strach ze zbožného proslovu, který je čeká… Někdy pak hovoří třicet i čtyřicet minut a je to paradoxně zdlouhavé. Spoléhají totiž na své řečnické umění. Zajímavá situace nastává, když je nutno, aby bohoslužby byly zábavné. To se děje při televizních přenosech. Buď je to takový podivný kolos – viz novoroční přenosy – nebo je to nudné. Není totiž co snímat! A tak kamera bloudí celkem bezradně po tvářích posluchačů (pozor na nesoustředěné výrazy a ty dřímající, pozor také na krásné blondýnky – ty jsou jaksi nepatřičné). Režisér se zachraňuje zajímavými detaily architektury a varhan. Přímí posluchači bohoslužeb samozřejmě vnímají celou věc jinak. Podobně i pokusy učinit rozhlasové přenosy bohoslužeb zajímavé, jsou pro nezasvěcené mnohdy spíše medvědí službou.

Bohoslužba a její liturgie

Bohoslužby nejsou jen kázání, byť v protestantském světě má hlavní roli. Jejich další části pak účastníkům připadají méně důležité. Křesťanská bohoslužba má řadu prvků, které ji tvoří: Čtení, modlitby, kázání-výklad, modlitby, symboly (večeře Páně, křest), společný zpěv, hudební vložky a další. Podstatné je však už i to vlastní

shromáždění. Zde nastupuje důležitý pojem: Liturgie. Středověká církev nazývala bohoslužby také slovem Officium (služba), z toho služby Boží, kde Bůh nabízí své Slovo i pomoc člověku vzývat, oslavovat, sloužit. Reformátoři mluvili o „cultu Dei“ – tedy o službách Božích. A jak přeložit slovo liturgie? Řecky „leitos“ – veřejný, „ergon“ – dílo. Výslovné užití slova liturgie v Novém zákoně najdeme v Žd 8;2,6 a Sk 13,2. Dodejme, že jsou různé typy bohoslužeb (protestantská bohoslužba, katolická mše, pobožnost, svatební, pohřební atd., a také, jak se říká třeba v Církvi bratrské, shromáždění).

Zajímavá liturgie

Obvykle se má zato, že liturgie jsou určité neměnné modlitby, úkony, formule. Rád bych tento pohled obohatil a osvobodil z čistě technického významu. Liturgii je možno chápat ve vztahu k dnešním bohoslužbám jako jejich hlavní osu či páteř. Takto můžeme vidět geniální snahu reformátora Martina Luthera, jenž v souladu s možnostmi tehdejšího nastupujícího humanismu usiloval o aktivní zapojení věřících do bohoslužebného dění, o jejich spoluúčast na základě všeobecného kněžství. Využíval pro to společné písně a používání srozumitelného jazyka (a nešlo přitom pouze o němčinu místo latiny). Ostatně už na počátku 15. století Jan Hus učil lid českým modlitbám a společnému zpěvu. Příkladné je úsilí Jednoty bratrské a jejich světové prvenství v tisku hodnotných zpěvníků a kralický překlad Písma. Zdařilá či „zábavná“ liturgie vtáhne účastníky do bohoslužeb. Kazatel na začátku uvede vstupní biblický text tak, že ho lidi pochopí, že je zaujme jako motto celého následujícího dění. Když posluchače zasáhne, je to úspěch. Když kazatel při vstupním pozdravu dokáže naznačit liturgickou provázanost následujících biblických čtení a písní, i to je úspěch a posluchači mohou aktivně myslet… Snadněji se toho dociluje v jasných liturgických obdobích církevního roku (Vánoce, Letnice atd.), ale při troše

24


17.6.2008 17:44:19

pedagogického daru lze takový impuls či osnovu nalézt i při jiných příležitostech. A pak se také zužitkuje náročná lopota kazatelovy přípravy. On má jistě všechny souvislosti promyšlené, ale posluchači jen obtížně chápou a nalézají vztahy mezi několika čteními, bez jasného úvodu. Snáze si lze pak zapamatovat a vnímat bohatost zvěstování. Písně lze uvést výslovným upozorněním na verše a obraty v textu, kvůli kterým je kazatel navrhl. Varhaníci a hudebníci prosí, a často žel marně, aby jim kazatelé písně nahlásili s dostatečným předstihem, aby si mohli připravit rejstříkování, tempa, způsoby zpívání atp. Pokud se tak nestane, jsme často účastni rutinního doprovodu. Varhaníci to jistě zahrají bez chyb, ale také bez zajímavosti a inspirace pro zpěváky. Nastupuje stereotyp a nuda!

Zábavní či rušivé prvky bohoslužeb?

Přirovnejme bohoslužby k divadlu

Nejde o podívanou, show, ale o názorné, dramatické spoluprožívání, objevování evangelia a Božího slova. Nevýhodou poezie je někdy její nejednoznačnost. Avšak často je přece jen trefnější, přímočařejší, stručnější než vědecký nebo filozofický výklad. Využívá obrazů a ne popisů. Je dobře, když posluchač pochopí sám, dojde k poznání bez poučování. Proto jsou tak vhodné příběhy. Najednou posluchači či divákovi začne v určitém místě svítat, docházet… Dlouhé kázání je z nouze ctnost. U nedělního oběda se mladý muž pokoušel odpovědět na otcovy otázky. V jeho odpovědi postrádáme to, že kázání by mělo být o něm a o Kristu. Pak nebude nudit. Bude zábavné. Tomáš Najbrt 

Kresba Václav Linek, ze soutěže Bratr Paleček pořádané obč. sdružením VO 106 v Náchodě.

Slovíčko pro děti zhusta vybočuje svou formou a obsahem z celého stylu a řádu shromáždění, až opět někdy posluchači ztrácejí souvislosti. Chaotická a náhodná pestrost ve skutečnosti oslabuje pozornost. Stačilo by přitom vytvořit vhodný most, úvod a také si dát se slovem pro děti práci a nezkoušet lacině zábavné efekty.

Hlaholení před začátkem bohoslužeb je jistě známkou radostného setkání, možná i společenství. Je ale draze zaplaceno. Prvních pět minut jsou pak návštěvníci zcela nesoustředěni – a je to nudné. Účast sólových zpěváků je dvojsečná. Zpestření je vítané, ale udržet souvislost, navázat na předchozí úroveň je obtížné. A to je začátek plytkosti, povrchnosti vnímání, následuje vypnutí pozornosti. Nuda?

25


17.6.2008 17:44:19

Je křesťanský život zábavný?

M

ůžeme se na zábavu dívat z nadhledu, z odstupu, pitvat ji pod mikroskopem hlubokých vhledů, můžeme ji vidět v souvislostech i v jednotlivých součástech života, ale stále trochu zůstává mimo náš osobní křesťanský život ve víře. Člověk zábavu zváží, zhodnotí, usoudí, zda s ní má nebo nemá problém, jestli mu v nějakých souvislostech vadí nebo ji jindy vyžaduje, ale stále stojí vně jako předmět zkoumání, s kterým nakonec můžeme nakládat podle naší vůle a schopností. Ale je tu jedna otázka, která se nás může vnitřně dotýkat: Je náš křesťanský život zábavný, nebo je to spíš nuda? Možná je to otázka, která bude mnoha křesťanům dost oprávněně protivná. „Vždyť to není něco, co by měl křesťan řešit, jestli je jeho život zábavný nebo ne.“ Mám ale dojem, že to je otázka, kterou v dnešní době, ať už vědomě nebo podvědomě, mnozí křesťané řeší, snad zejména křesťané mladí.

Zábava do křesťanství oblečená

Možností, jak se bavit, je ohromné množství, žít bez zábavy je trapné, suché a velmi nezajímavé. Jak je mnohdy pro dnešní dobu neatraktivní ten „nudně usedlý“ život, kde hraje prim stálost, střízlivost, spokojenost s málem. Vždyť je okolo tolik příležitostí! Proč je nečapnout za pačesy? Ten pravý život přeci má přinášet vzrušení, napětí, hru, naplňování velkých snů a velkých cílů, jen tak člověk cítí, že opravdu žije. A když to život nepřináší, je to jen neatraktivní nuda, které se člověk klidně může vzdát. Říkal jeden kazatel naší církve něco v tomto smyslu: „Nic nechtít znamená být mrtvý. Neboj se chtít velké věci, neboj se mít velké sny, Bůh ti to všechno může naplnit.“ Nebyly tím myšleny velké věci v materiálním světě, ale velké věci v životě s Bohem. Vede tudy cesta? Křesťan pak může svému nevěřícímu okolí říct: „Já mám také vzrušení, napětí, také si naplňuji velké sny a cíle, prostě můj život je také zábavný, akorát se tak děje v křesťanských souvislostech, s Bohem. Život s Bohem není nuda!“ Je to skutečně ta cesta, po které můžeme jako křesťané radostně kráčet, když nám v hlavách či srdcích vytanou pochybnosti, jestli je náš život dost zábavný vzhledem ke standardům dnešního světa? Nemyslím. Křesťané i jinak halí zábavu do

26


17.6.2008 17:44:20

křesťanského hávu. Pořádají vzrušující akce plné napětí, pořádají vzrušující bohoslužby, neotřelá setkávání plná zážitků, hrají muziku, která dokáže člověka roznítit, připravují velkolepá představení, natáčejí filmy apod. Nechci říct, že je za každých okolností špatně takové věci dělat a že setkávání křesťanů nesmí být zábavná, ale nemyslím, že to je cesta, jak se vypořádat s tlakem na zábavnost křesťanského života.

Jeden Bůh, dvě cesty, jedna volba

Opakovaně se mi vrací příběh Abrahama a Lota a jejich rozchodu. Lot zvolil život v atraktivním prostředí, místo, kde měl žít, nabízelo všechno, byla to kvetoucí zahrada zábavného života. Naproti tomu na Abrahama zbyl asi poněkud nudný suchopár, snad s pěknými výhledy, ale asi s nevelkým vzruchem klokotajícího společenského života. A jaký byl výsledek života těchto dvou postav? Lot přežil jen tak tak, a to sotva s holou kůží. Abraham byl nazván přítelem Božím, tedy nejvyšším možným titulem nepřekonatelné hodnoty. Vůbec tím nechci říct, že askeze je cestou k nejlepšímu životu a naopak blahobyt cesta do pekel nebo přinejmenším do obtíží. V tom podstata věci ukrytá není. Podstata je v tom, nechat abrahamovsky zcela na Bohu, čím a jak mi Bůh život naplní. Být spokojen s tím, co mám, jak říká Pavel, protože to je od Boha. Pak křesťan nemusí řešit, jestli je jeho život dost zábavný, dost vzrušující, dost naplněný velkými věcmi, jestli se mu plní jeho sny. Ať je ten život z vnějšího pohledu jakýkoliv, je dobrý, protože je od Boha, který je dobrý a který dává to nejlepší pro život. Člověče, myslíš, že můj život není z vnějšího pohledu dost zábavný a je nudně usedlý? Možná, ale je dobrý. Myslíš, že přináší můj život málo vzrušení a napětí? Možná, ale je dobrý. Je dobrý, protože je s Bohem a nic nemůže být lepšího, než být s Bohem. Ať už Bůh připraví mému životu okolnosti jakékoliv a třebas z vnějšího pohledu velmi nudné, nevadí, to je fuk, ten život bude dobrý a nebude nikdy moct být lepší.

Je ale možná pro člověka těžké Bohu cele důvěřovat. Vždyť život nabízí tolik zábavy, o kterou člověk možná přijde, když půjde abrahamovsky za Bohem. A zábava, to je smích, to jsou dobré věci v životě. Že jsou to jen prchavé momenty? Že to často z dálky vypadá lépe, než když to důvěrně poznáš? Že mi to samo o sobě radost do života nepřinese? To je všechno možné, ale stejně, když jdu cestou Abrahama, tak ty zmařené příležitosti Lotovy cesty nelze nevidět. A čím víc člověk přemýšlí, že by se těchto příležitostí měl vzdát, tím sladší se mu můžou zdát. Co s tím? Asi nezbývá než prosit Boha, aby nám dal tu milost, abychom jasně viděli, že život s ním je život trvale dobrý, že je pro nás tím nejlepším životem, kde nebudeme zklamáni jednoduše proto, že jsme s Bohem. Nemusím usilovat o veliké věci a vím, že mi Bůh ze své milosti dá zažívat radost a pokoj, nad nějž není, a to ať už budou okolnosti mého života jakékoliv. Naopak cesta křesťansky pomalované zábavy vede k tomu, že člověk nevidí dobře, co hledá, jestli Boha nebo zábavu, může i ztratit pravý cíl svého usilování a na konci své cesty může být rád i jen za holý život.

Být s Bohem

Když by se mě tedy někdo zeptal: „Je tvůj křesťanský život zábavný?“ Můžu v důvěře v Boha odpovědět: „Nevím, možná z tvého pohledu vůbec ne, ale to je jedno, vím, že můj život je dobrý, mě baví, protože je  s Bohem.“ Pavel Chráska ml.

inzerce

Dovolená v Karlových Varech V měsících červnu – září nabízím k využití na dovolenou dvě zařízené bytové jednotky a dva pokoje zařízené jako turistická ubytovna. http://web.iol.cz/futtl * e-mail: [email protected]

Dovolená na Vysočině turistická ubytovna u Pípalů, koupání na přehradě, plná penze za 265 Kč na den, polopenze za 215 Kč. Tel.: 564 571 072, mob.: 776824312, [email protected], www.cervenarecice.name

27


17.6.2008 17:44:21

Služba žen v FeG

Jak již Brána informovala (1/2008), naše německá sesterská církev FeG se vážně zamýšlí nad kazatelskou službou žen. Tomuto tématu se věnoval i letošní Teologický týden v bohosloveckém semináři FeG v Ewersbachu na počátku dubna. Významnou přednášku na něm pronesl rektor tohoto semináře Dr. Wilfrid Haubeck. Podle tohoto novozákonníka je třeba známé místo z Pavlova listu Timoteovi o ženách (1. Tim. 2,11-15 „ženě učit nedovoluji“) interpretovat tak, že je psána do zcela určité situace sboru v Efezu. V pozadí jsou závažné nešvary v tomto sboru. Texty jako 1. Tim 5,11-15 a 2. Tim 3,6n ukazují, že nebiblické názory měly povážlivý vliv zejména mezi ženami. „V této situaci, kdy ženy svým vyučováním a zvěstováním šířily falešné učení, jim Pavel zakazuje učit a vládnout nad muži,“ domnívá se Haubeck. Konečné slovo ke službě žen v FeG bude mít záříjová celocírkevní konference.

Násilí při Christivalu

Poprvé ve třicetileté historii Christivalu, tradičního setkání evange-

lické mládeže v Německu (zejména probuzenecké), musela 16 tisíc účastníků chránit před násilnými útoky levicových a ateistických radikálů policie. Jak Brána informovala (4/2008), setkání v Brémách předcházela vzrušená diskuse o možnosti léčby homosexuality, kterou vyvolal v Bundestagu a médiích předseda poslanecké frakce německých zelených Volker Beck, sám homosexuál. Asi stovka mladých levičáků se zahalenými tvářemi se pokusila násilím dostat přes hradbu pořadatelů do areálu Christivalu. Nakonec musela zasáhnout policie a útočníci se dali na útěk. Dva narušitelé byli zatčeni, jeden policista byl zraněn. Útoku předcházela asi tisícová demonstrace levicových a ateistických odpůrců Christivalu, kteří nesli protikřesťanská, často vulgární hesla. Pozitivní novinkou Christivalu byla účast předsedy Rady Evangelické církve v Německu biskupa Wolfganga Hubera, který svou autoritou hlavy německých evangelíků mládežnické setkání zaštítil.

Církve mají potíže se suchým zákonem Po nedávném schválení přísného protialkoholového zákona se na Slovensku objevují nejasnosti týkající se jeho užívání v praxi. Zákon bez výjimky zakázal mladistvým do 18 let požívat alkoholické nápoje. Zákon může představovat problém také například pro církve, které při Večeři Páně užívají víno. V Církvi bratrské přijímají víno již děti přibližně od 14 let. Podle tajemníka slovenské Rady Cirkvi bratskej Štefana Markuše je tento zákon absurdní a církve by proti němu měly protestovat, informoval server Aktuálne.sk. Slovenský parlament původně chtěl povolit například „symbolický přípitek v soukromí“, ale poslanci nakonec toto ustanovení zamítli. Zákon navržený vládní HZDS schválil slovenský parlament, nyní jej musí podepsat prezident Ivan Gašparovič.

Alžírsko: Evangelizace = neokolonialismus

Čtyři křesťanští konvertité byli 3. června v Alžírsku odsouzeni k trestu odnětí svobody s podmínkou. V rozsudku je uvedeno, že byli uznáni vinnými „z ilegálního praktikování nemuslimského kultu.“ Předseda Vysoké islámské rady šejch Bouamrane k tomu na stránkách deníku Khabar vysvětlil, že zákon z roku 2006 upravující praktikování nemuslimských kultů zaručuje svobodu svědomí také pro křesťanskou menšinu. Jak ale dodal, nevztahuje se na evangelizační hnutí, které je pro islám, jakožto státní náboženství, nepřijatelné. Činnost evangelizačních skupin označil za „neokolonialismus, který se převléká do svobody svědomí.“

Voják suspendován kvůli misii

Příslušník americké námořní pěchoty v Iráku si vysloužil suspenzaci za to, že při službě na kontrolním stanovišti rozdával kolemjdoucím lidem mince s biblickými verši. Jeho konání pobouřilo občany irácké Falúdže. Zpravodajská stanice CNN citovala slova z některých mincí. „Kde strávíte věčnost?“ stálo na jedné, zatímco na jiné byla citace z Janova evangelia: „Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Americká armáda podobnou činnost nedovoluje. „Ceníme si vztahu s místními obyvateli a jejich obavy sdílíme,“ řekl armádní mluvčí.

28


17.6.2008 17:44:21

Zasedal synod ČCE

Ve dnech 15. – 18. 5. 2008 proběhlo 2. zasedání 32. synodu Českobratrské církve evangelické v prostorách Magistrátu hl. města Prahy. Na svém pátečním večerním zasedání se 32. synod ČCE věnoval schvalování návrhů a podpořil myšlenku člena synodní rady Miloše Rejchrta, který dopoledne vystoupil proti tomu, aby církev přijímala dary pocházející z hazardních her. Stejně tak se jednoznačně postavil za iniciativu příhraničních sborů, které ve spolupráci s Evangelickou církví v Německu vypracovaly dokument Sexuální zneužívání žen a dětí v česko-německém příhraničí. Fakta o počtu erotických klubů a množství násilím zneužívaných žen byla pro mnohé synodály otřesná. Během páteční tiskové konference vyjádřili představitelé církve stálou připravenost týkající se finančního narovnání mezi církví a státem a prezentovali pastorační téma synodu Manželství a rodina. Synodní kurátorka Mahulena Čejková (nejvyšší laický představitel církve) zde připomněla soustavnou péči, kterou věnuje spolu se synodním seniorem manželským krizím farářů a farářek.

CB Litomyšl začne na jaře stavět

Příští rok na jaře začnou v Litomyšli první práce na stavbě nového kostela Církve bratrské. Jedná se o moderní stavbu avantgardního vzhledu. Studie nového kostela z architektonické kanceláře Fránek si už všimly české a dokonce i zahraniční časopisy. Prosklený objekt bude zapuštěn do zeleného svahu, několikaúrovňová střecha má tvar vícenásobně zatočené cesty. Hlavním stavebním materiálem bude železobeton. Sbor má při plánované stavbě velmi dobrou spolupráci s městem. To poskytlo výhodný pozemek u hlavní silnice I/35. Průběh projektu mohou zájemci sledovat na webových stránkách www.novykostel.cz.

Hlavní vojenští kaplani NATO v Praze

V úterý 3. června 2008 se v Praze na Generálním štábu Armády České republiky uskutečnilo setkání hlavních kaplanů armád států NATO. Setkání se uskutečnilo u příležitosti 10. výročí vzniku Duchovní služby Armády České republiky. Náčelník Generálního štábu AČR generálporučík V. Picek ve svém projevu k celkem 37 kaplanům z armád 21 zemí vyzdvihl fakt, že Duchovní služba AČR urazila v průběhu své desetileté existence velký kus cesty a stala se spolehlivým prvkem armády. Poděkoval všem kaplanům za podporu a spolupráci a ocenil jejich pomoc a rady, které poskytli při znovuobnovování duchovní služby AČR, jejíž tradice byla přerušena po II. světové válce. V odpoledních hodinách se pak za účasti náčelníka Generálního štábu AČR, čelných představitelů českých církví, předsedy Ekumenické rady církví Pavla Černého a dalších uskutečnila ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze na Hradčanech ekumenická bohoslužba. Podle ČTK, Novinky.cz, Aktuálne.sk, Rádia Vatikán, Army.cz, MF Dnes, Christsein heute a IDEA (ve spolupráci s ChristNet.cz) -juml-

■

21. 5. odpověděla Lucie Bílá serveru ChristNet. cz na otázku, jak se dívá na osobnost Ježíše Krista. „Mám pocit, že velkých osobností – i když ne takového formátu – bylo spousta. V každém případě on je pro mě ikona čistoty - a bohužel také příklad toho, že všechno dobré je po zásluze potrestáno“.

■

25. 5. se biskup František Radkovský setkal s novináři. Uvedl přitom, že zhruba jen 10 500 lidí navštěvuje v celé plzeňské diecézi, která pokrývá většinu Plzeňského a Karlovarského kraje, bohoslužby v kostelech. Je to zhruba tolik, kolik lidí chodí v jiných diecézích do kostelů v jediném okrese.

■

3. 6. byl při ekumenické bohoslužbě u příležitosti 10. výročí Duchovní služby v Armádě ČR vyznamenán mj. předseda ERC Pavel Černý, a to Záslužným křížem ministryně obrany ČR I. stupně. Pamětní medaili dostal i kazatel CB Jan Asszonyi.

■

4. 6. se poslanec Vlastimil Tlustý se spolu s opozicí znovu zasloužil o vyřazení bodu týkajícího se majetkového vyrovnání s církvemi z programu sněmovny. Zároveň prosadil do programu schůze návrh na zřízení dočasné parlamentní komise, která by se otázkou zabývala.

■

10.6. uvedli tři rebelující poslanci ODS (Tlustý, Raninec, Schwippel) ve společném prohlášení, že církve by měly podle jejich výpočtů získat namísto 83 miliard Kč pouze 62 miliard Kč. Tedy o 21 miliard méně, což by při dlouhodobém splácení, které stát plánuje na dvacet let s úrokem 4,85 procent, znamenalo rozdíl 66 miliard korun. -juml-

29


17.6.2008 17:44:21

J

eště 10 roků zbývalo rakouskému „společenství trůnu a oltáře“ k ukončení tři století trvající vlády, když se 8. srpna 1908 narodil v rodině klatovského kazatele Josefa Beneše syn Bohuslav. Náročná Boží příprava budoucího Božího služebníka byla už v dětství a v dospívání provázena mnohými nesnázemi a odříkáním. Po absolvování gymnázia vystudoval jako první řádný posluchač naší církve Husovu čsl. evang. bohosl. fakultu v Praze (19291933). Po studijních pobytech na biblickém ústavu St. Chrischona u Basileje a ve Velké Británii byl v roce 1936 povolán do žižkovského sboru jako pomocník kazatele F. Urbánka. V červnu 1937 byl zde zvolen jeho nástupcem a zároveň ordinován.

Práce ve vedení církve

V roce 1944 byl zatčen gestapem a uvržen do koncentračního tábora tajemník Rady naší církve, kazatel smíchovského sboru Josef Cvrček. Tajemníkem RJČ byl zvolen bratr B. Beneš. Krátce po komunistickém puči v roce 1948 bylo na bratra kazatele Beneše vloženo Pánem církve břemeno asi jedno z nejtěžších: měl jít s dosud na státu téměř nezávislou církví do novodobého „ba-

80. léta - kazatel Beneš ve svém žižkovském bytě Vpravo portrét z 30. let

placené místo v Radě převedeno na nově zvoleného předsedu bratra B. Beneše. Do této funkce pak byl volen až do roku 1975.

Služba církvi v „babylonském zajetí“ Ke stému výročí narození kazatele Bohuslava Beneše bylonského zajetí“. V něm bylo podle komunistické teorie třídního boje jednáno s církvemi jako s nepřátelskými organizacemi. Církev bratrská dostala v bratru Benešovi veliký Boží dar: kromě mimořádného obdarování pro kazatelskou a pastýřskou službu byl vystrojen moudrostí a statečností a obdařen ujištěním o Boží věrnosti pro kritická desetiletí po roce 1948. Podle totalitních zákonů o církvích z roku 1949 musel začátkem roku 1951 opustit kazatelské místo a přejít do Rady církve jako vůbec její první placený tajemník. V roce 1954 po úmrtí předsedy RJČ bratra Františka Zdychynce, zároveň kazatele sboru v Soukenické, bylo úřady

Zápas o prostor pro církev v totalitě

Bratr B. Beneš vedl většinu jednání o nové uspořádání církve a zpracování nových, vyžadovaných dokumentů, např. Ústavy církve. Celé 25leté období pak v Boží síle vedl zápas o prostor pro církev a její službu. A to bylo velice náročné i riskantní, protože CB měla v tajných informacích pro režimní úředníky punc „zkušeného světonázorového protivníka“. V totalitním režimu se změnilo mnohé jak ve vnějších podmínkách církve, tak i v rozsahu práce a jejím vnitřním životě. Ve vztahu státu k církvím se kromě příkazů a zákazů uplatňovaly arogance, postihy (např. odebrání státního souhlasu k vyko-

30


17.6.2008 17:44:21

Těžkosti i uvnitř církve

Ve vnitřním životě církve došlo mimo jiné k připojení několika skupin věřících; největších na Těšínsku a v Levicích. Při jednání s nimi se projevila další nebeská obdarování bratra Beneše: vlídná taktnost, porozumění a trpělivá tolerance. Jejich připojení znamenalo duchovní obohacení církve o některé biblické důrazy. Žel těšínské extrémně letniční skupinky svou netrpělivostí a neústupností zhoršovaly v kritických letech situaci uvnitř církve i ve vztahu k totalitním úřadům. Na druhé straně byla velkým divem Boží moci a lásky skutečnost, že v nejkritičtějších padesátých letech naše církev vydávala pravidelně každým rokem metodicko-tématické pomůcky pro náboženství, nedělní besídky, dorost a mládež.

Foto archiv

Především kazatel

návání duchovenské práce) a věznění. Nařízená systemizace sborů znamenala zrušit během dvou dnů samostatnost čtvrtiny sborů a připojit je jako stanice ke sborům sousedním. Byla zavřena Biblická škola v Kutné Hoře, vynuceně ukončena sociální práce církve, zastavena všechna (čtyři) naše celostátně vydávaná periodika, podstatně omezena práce s dětmi a mládeží, zakázáno pořádání vlastních táborů a biblických kurzů pro mládež atd. Obě děti bratra Beneše prošly strastiplnou cestou k získání vysokoškolského vzdělání. Období 1948 1968 bylo pro CB daleko tvrdším, nežli dvacetiletí normalizace 1969 - 1989.

Soudní procesy s věřícími

Bratr JUDr. B. Kejř, první a dlouhá léta jediný placený úředník v ústředí církve, ve vzpomínkách píše, že bratr Beneš snášel velice těžko persekuci věřících. Byl nakomandován na proces s vedoucími bratry Bratrské jednoty baptistů. A později, když musel být přítomen několika procesům s bratry z naší církve, poznal při procesu s kazatelem A. Voříškem v předsedovi senátu svého spolužáka z gymnázia. Po skončení procesu mu soudce omluvně řekl, že dal nejnižší trest, jaký byl v rozmezí stanoveném ještě před procesem okresním výborem komunistické strany!

Bratr kazatel Beneš byl mimořádně pracovitý a pilný. Celý život se považoval na prvním místě za kazatele Kristova evangelia. Bylo tomu tak i v jeho období předsedy Rady JČ. Do počátku 70. let minulého století, kdy na něj nebeský Otec vkládal těžká a bolestivá onemocnění, každoročně kázal při 200 i více bohoslužbách. Pro každou z nich měl pečlivě vypracované kázání, ani jedno neopakoval! Nedostal se k větší literární práci kromě příručky věrouky pro pracovníky v církvi a několika desítek časopiseckých článků, neměl osobní ambice na cesty do zahraničí ani na zpracování a předložení disertační práce – jen sloužil a sloužil. A přece byl poctěn i lidskou, viditelnou poctou: Komenského evang. teolog. fakulta mu udělila v roce 1969 čestný doktorát teologie. Náročná cestování hromadnými dopravními prostředky po celém Československu (v noci, v nevytopených vlacích atd.) i mnohaleté stresové zatížení z výše uvedených soudů a z jednání s totalitními církevními tajemníky zhoršovalo zdravotní stav bratra kazatele Beneše. Poslední den památného roku 1989 byl vzácný a věrný Boží služebník ThDr. h.c. Bohuslav Beneš, který stál jako čtvrtý v řadě Kristovských osobností v čele Církve bratrské v prvním století její existence, odvolán do nebeského domova. S vděčností Pánu církve si připomínáme 100. výročí jeho narození.  Následujme jeho víry! Jan Štěpán

31


17.6.2008 17:44:21

Koloským 2,16-23

6 ODMÍTNUTÍ BLUDAŘŮ

2,16 Předcházející oddíl byl zaměřen na jedinečný význam Kristovy smrti a vzkříšení. Dnešní text popisuje situaci, kdy křesťané v Kolosis byli kritizováni za to, že neprojevují patřičnou pozornost tomu, co jí a pijí, že nedodržují a neslaví určité dny. Odpověď Pavla a Timotea je však jednoznačná: v pohledu na význam Kristovy smrti všechny zmiňované výtky kritiků jsou irelevantní a nepatřičné. Přicházejí z řad vyhraněného judaistického učení. Přísné dodržování zákazů požívat určitá jídla bylo charakteristickým projevem života židů diaspory. Příkazy o nečistých jídlech z Lv 11,1-23 a z Dt 14,3-21 nabyly velkého významu zvláště v dobách Makabejských povstání, kdy dodržování těchto předpisů se stalo otázkou života či smrti (1Mak 1,62-63 „Mnozí v Izraeli zůstali pevní … že nebudou jíst nečisté. Byli odhodláni raději zemřít, než se poskvrnit nečistým jídlem… a také zemřeli.“) Petrova zkušenost s Korneliem (Sk 10), znamenala odstranění překážek v přijetí Krista pohany. Výjimkou může být ohleduplnost vůči druhým, kterým bych mohl být svým počínáním pohoršením (viz celou kapitolu Ř 14, zvláště 21.verš). Zmínky o svátcích a novoluní najdeme ve SZ na několika místech. V Iz 1, 13-17 ovšem v kritickém pohledu, jako protiklad ke skutkům lásky a milosrdenství. 2,17 Biblická eschatologie vyhlíží příchod „budoucího věku“(Iz 9,6 , Mt 12,32 , Ef 1,21). Nejzřetelněji ve věci našeho tématu je to vyjádřeno v Žd 10,1: „Zákon je pouze stínem budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost.“ Vlastní podstatou je Kristus, který je naplněním biblické eschatologické naděje.

ThDr. Jiří Lukl (69) studoval teologii na Komenského evangelické fakultě v Praze a v Londýně. externě učil na etS. od r. 1972 je kazatelem Církve bratrské.V letech 1990-2004 pracoval jako ředitel České biblické společnosti.

Nejbližší paralelu najdeme v Ř 5,14, kde Adam je typem toho, který má přijít, totiž Krista. Kristus je tou podstatou všech věcí a vrhá i v historickém pohledu stín na židovské zákony o jídle a slavnostech. „On je hlavou všech mocností a sil.“ (2,10) 2,18 Je zde varování před těmi, kteří se domnívají, že svým úsilím už dosáhli určitého cíle, a teď chtějí diskvalifikovat ostatní křesťany v Kolosis, když nedělají to, co vyjadřuje verš 2,16. Výraz „ponižování“ zahrnuje v biblickém použití několik významů: pokoru, umrtvování těla či vášní, nebo i asketické praktiky, případně půst (Ž 35,13, Iz 58,3 pro porozumění celé problematice 3-8). „Uctívání andělů“ rozhodně nepatří k projevům židovské zbožnosti, setkáme se s ním v řecko-římském náboženském světě. Nabízí se i možnost překladu, že se jedná o anděly, kteří uctívají Hospodina Iz 6,2-3, Dn 7,10. V Kumránské komunitě se odehrávaly bohoslužby jakoby v přítomnosti andělů, členové byli vyzýváni knězem: „Kéž byste byli jako andělé přítomni v domě Svatosti, k slávě Hospodina zástupů …“ Je možné si představit židovskou synagogu (či židokřesťanský sbor) ovlivněnou těmito představami (1 K 11,10). Výraz „zasvěcování“ (embateuo) znamená vstup nebo prozkoumání. Např. vstoupit do tajemství nějakého kultu, nebo přijmout dědictví. Bludaři v Kolosách tak mohli vzbuzovat strach, že bez správných duchovních úkonů nelze dosáhnout cíle nové víry. 2,19 V pozadí je tu obraz církve (sboru) jako těla, jehož hlavou je Kristus. Důraz je položen na vzájemnost jednotlivých částí těla a na růst, který je možný jen v závislosti na Kristu, hlavě tohoto živého organizmu. Jeden člen drží a podpírá druhého. Někdo ze sboru v Kolosis se pravděpodobně vzdálil od Krista, zatoužil po individuálních mystických zkušenostech, bez ohledu na ostatní údy těla. Tím narušil a oslabil celé společenství sboru. V tomto případě jde spíš o eklesiologii než o christologii. Kde se člověk v církvi nedrží Krista, tam to má zničující dopad jak na jednotu a celistvost Kristova těla, tak i na jeho

32


17.6.2008 17:44:22

růst. Každá jednotlivá část těla má svou důležitost pro soudržnost a zdravý růst celého těla. 2,20 Závěrečné verše této kapitoly, které uzavírají stať 2,6-23, chtějí ukázat, že život v Kristu není závislý na dodržování židovských předpisů. Dvojí důraz verše 2,12 („pohřbeni s ním… a vzkříšeni s Kristem“) je teď rozdělen do dvou sekcí (2,20 – „Jestliže jste s Kristem zemřeli…“, a 3,1 – „Jestliže jste s Kristem byli vzkříšeni…“). Verše 20-23 ukazují, od čeho byli křesťané v Kolosis vysvobozeni, dříve než se bude mluvit o tom, jak se projevuje nový život víry (3,1 – 4,6). Židovské učení bylo pro některé křesťany v Kolosis přitažlivé a byli vtaženi do těchto praktik. I toto však patřilo do oblasti „mocností světa“, od kterých byli vírou v Krista osvobozeni. 2,21 Uvedené předpisy se týkají čistoty a zdrženlivosti od určitých jídel. Připomínají důležitost rituálů všech náboženství jako cesty k přístupu a životu v harmonii s duchovními silami, které jsou za hranicemi vnímatelné reality. Čeho se týkají uvedené tři příkazy, není zcela jasné. Jsou vyjádřené v obecném významu jako strach před znečištěním při fyzickém dotyku něčeho zakázaného. S něčím podobným se setkáme v příbězích Mk 5,1-34 a L 10,30-32. Podobnou starost o čistotu najdeme i v komunitě Kumránu. Iz 65,5 vyjadřuje kritiku těch, kteří pokrytecky mluví o čistotě, zatímco jednají nečistě. Židé v Kolosách usilovně zachovávají čistotu, aby si udržovali postavení Božího lidu, aby tak vyjadřovali svou odlišnost od ostatních národů. 2,22 Ve světle Mk 7,18-19 starost o nečisté jídlo nemá hrát velkou roli v životě křesťana. Před přeceňováním a formálním užíváním těchto praktik varoval už dávno prorok Izaiáš (Iz 29,13 a 58,5-7). 2,23 Pavel a Timoteus si uvědomovali, že shora uvedené náboženské praktiky mohly být pro některé křesťany přitažlivé. Slibovaly bohaté duchovní prožitky. Co je pravá moudrost, je uvedeno v předešlých zmínkách (1,9.15-18.28, 2,3). Bludaři v Kolosis k tomu připojovali ještě svoje příkazy a zákazy, jako „zvláštní projev zbožnosti“. Ve skutečnosti jsou to výkony spadající do oblasti tělesné, které pro duchovní život nemají valný význam. Nový život v Kristu má zcela jinou náplň. O jeho projevech se rozepisuje celá další kapitola této epištoly. Jiří Lukl ■

Jednoho archeologa se ptali, jak se pozná člověk. Odpověděl: „Ukažte mi, jak jsou uloženy jeho kosti, pak poznám, zda to bylo zvíře, nebo člověk.“ Moudrá odpověď, která odkazuje ke zvyklostem, kultuře a historické paměti. To trojí nás prý

Petr Plaňanský

Resuscitace paměti odlišuje od zvířat. Teda někdy. „Někdy“ proto, že často zapomínáme, chováme se nekulturně či pohrdáme tradicí předků. Jsme zemí, kde klesá počet vykonaných pohřebních obřadů. Což jen podtrhává skutečnost, že smrt pro nás neznamená žádný zásadní předěl. Patrně tedy ani svému životu nepřikládáme vysokou cenu a smysl… Navíc jsme někdy až děsivě prázdní. Snad proto tak snadno přejímáme to, co nám nikdy nebylo vlastní. Svého času u nás převládaly větry východní, dnes výhradně dují větry západní. A korouhvička se otáčí jak divá. Kampak to bude příště? Lékem na vnitřní prázdnotu může být znalost dějin. Uskutečníme-li dobrodružnou výpravu za „resuscitací národní paměti“, narazíme na zajímavé události a jejich protagonisty. Jednou takovou postavou je Karel starší ze Žerotína. Jako zemský hejtman byl po několik let faktickým místokrálem Moravy. Přesto dokázal na své funkci nelpět a odejít v okamžiku, kdy se povinnosti dostaly do rozporu s jeho svědomím. Je známo, že svým dlužníkům odpouštěl dluhy, k poddaným se choval mírně a velkoryse. Navíc úzkostlivě dodržoval zásadu, že za věci ducha (vyznání) nelze bojovat ani silou ani mocí, natožpak zbraněmi. Nakonec svoboda vyznání a pomoc bratřím v nouzi pro něj byla víc, než postavení, majetek a generální pardon Habsburků. Zřekl se všeho, stal se exulantem a z peněz získaných prodejem majetku se stal mecenášem utečenců. Máme na české politické scéně osobnosti formátu Žerotína? Vedou naši zemi lidé, pro něž je svědomí víc než prospěch? Jednají s laskavostí, pokorou a mírností? Tytéž otázky lze přenést i na půdu církve. Odvážíme se toho vůbec? Místo odpovědí raději nabídnu myšlenku: resuscitace paměti je nebezpečná, může totiž stát na počátku převratných změn k lepšímu. Může být dokonce nápomocna v hledání odpovědí na nejdůležitější otázky života: Kdo jsme? Odkud jdeme? Kam směřujeme?

■

33


17.6.2008 17:44:22

9

www.vnapeti.estranky.cz Byl to můj první sjezd a byl vážně skvělý. Díky moc organizátorům :) Díky moc! Zuzana

Fotoreportáž ze Sjezdu mládeže BJB, CB a KS

2

1

www.vnapeti.estranky.cz Lidi, opravdu ta akce byla fakt mega, ani jsem nečekal, že by mě až tak bavila. (Ohnivec) Vynikající konference, nebudu to dlouze rozepisovat, ale po dlouhé době jsem na akci takového kalibru nenašel žádnou zásadní chybu či nedostatek!! (congratulation dejv)

4

5 3

7

6

1. Pavel Hošek na jednom z pěti seminářů, které vedl. 2. Společné nedělní chvály vedla skupina Flow. 3. Ve čtvrtek večer po prvním společném setkání následoval koncert známé slovenské skupiny „Tretí deň“. 4. Z koncertu skupiny Rock-Steady 5. Na konci sportů proběhla již tradičně štafeta 10x kilometr. 6. Z muzikálu Marnotratný syn v podání náchodské mládeže. 7. Bedřich Smola při ranním ztišení 8. Z organizace nočního outdoorového závodu 9. Prosím, nefotit!!

34


17.6.2008 17:44:22

Foto www.vnapeti.estranky.cz

8

www.vnapeti.estranky.cz Ahoj, byla to fakt bomba, myslím, že to byla fakt povedená konference ve všech ohledech. Jak už po stránce organizátorské, tak po duchovní. Nevím jak vy, ale já se tam každopádně setkala s Ježíšem. Mám na co vzpomínat a o čem přemýšlet. Jeden z nejsilnějších zážitků byl asi ten večer se svíčkami, to bylo fakt nezapomenutelný. (kvvk)

Havlíčkův Brod 8. - 11. května 2008 Hodně jsem přemýšlel nad tím, jak oživit evangelizaci, kterou jsem měl mít. V posledních letech jsem to dělal tak, že jsem napsal nějaký scénář, který korespondoval s tématem evangelizačního slova. Tentokrát jsem chtěl vymyslet něco jiného. Nakonec padla volba na svíčky a celou následnou symboliku světla, tmy a kříže. Mám za to, že v našich kruzích existují v zásadě dva silné akcenty – Bůh hovoří skrze slovo (akcent převládající v evangelikalismu) a v posledních letech mnozí hovoří o Bohu promlouvajícím skrze chválu (především kruhy, kterým je bližší tzv. charismatičtější pojetí zbožnosti). Na sjezdu jsme mohli okusit i další akcent, v našich kruzích málo známý. Tím je Bůh promlouvající skrze ticho a symbol doplňující kázané slovo. Vím, že ani slovo, ani chvála, ani svátosti, ani ticho, ani symbol, ani nic jiného nejsou nějakou automatickou převodovkou, která uvádí Boha do činnosti. Mohou být ale nástrojem, který nám pomůže se ztišit před Bohem. Pokud ovšem před Něj přicházíme s postojem pokory a touhy se s Ním setkat. A to může být vlastně kdekoli. Z reakcí vnímám, že se Sjezd mimořádně povedl. Za to patří díky Pánu Bohu. Bůh stále jedná s mladou generací naší církve, a to vůbec není samozřejmost. Díky Mu za to!!! daVid NoVÁk

5


17.6.2008 17:44:27

Interview s Timem Juppem, klávesistou skupiny

Delirious? Mohl bys popsat hlavní téma vašeho nového alba? To hlavní téma a také název alba je Kingdom of Comfort (Království pohodlí). Během posledních dvou až tří let jsme měli úžasné možnosti jako skupina hodně cestovat na různá místa. Začali jsme navštěvovat chudé a více rozvojové země jako Indie, nedávno jsme byli v Kambodži a taky jsme navštívili spoustu míst v Africe, kde jsme viděli hodně chudoby, a je to pro nás výzva. Vyvstalo nám mnoho otázek ohledně našich životů, toho, čemu věříme, a toho, o čem si myslím, že je důležité. Hodně písniček z této nahrávky hovoří o těchto věcech. Na západě žijeme pohodlný život – neudělali jsme si vlastně ten náš život příliš pohodlný? A co s tím můžeme dělat?

24.7. 17:15 Čt2 PozNAmeNANí (v původním znění s titulky) oscary oceněný americko-švýcarský film (1948). hrají: m. Clift, J. Novotná, I. Jandl, A. macmahonová, W. Corey a další. Režie Fred zinnemann Po válce se z koncentračních táborů vracejí tisíce lidí, včetně dětí ze všech evropských zemí. mezi nimi je i devítiletý Karel malík. ten však v osvětimi ztratil řeč a zapomněl i na to, že před válkou měl otce a matku. V rozvalinách německého města jej najde americký voják Steve, který se ujme chlapcovy výchovy. Kromě amerického vojáka, jenž byl jednou z prvních filmových rolí montgomeryho Clifta, jsou hlavními hrdiny příběhu dva Češi: maminku hanu ztvárnila Jarmila Novotná. Jejího syna Karla představoval nadaný chlapec Ivan Jandl, jehož herecký výkon vynesl tehdejšímu Československu zlatý glóbus a také prvního oscara. obě jeho ceny se dnes nacházejí v depozitáři Národního filmového archivu.

V České republice jste hráli zatím jednou v r. 2006 na festivalu Colors of ostrava – pamatuješ si ten koncert? Ano, pamatuji si ho velmi dobře. A pro nás je to významná vzpomínka. Hlavně díky tomu, že publikum bylo převážně nekřesťanské, a my máme takové akce opravdu moc rádi. Vždycky jsme cítili, že naše hudba má být nejen pro lidi uvnitř církve, ale také mimo církev. A mít možnost v Čechách hrát pro velké publikum lidí, kteří neznají Krista, bylo pro nás velmi vzrušující a opravdu jsme si užili každou minutu a moc rádi bychom zase někdy přijeli… Jistě smutnou zprávou pro fanoušky je, že Stuart Smith opustil kapelu. Už jste našli jeho náhradníka? Ano. Stew s námi naposledy hrál v dubnu v Austrálii. Už máme jednoho kluka, který Stewa nahradil, je to taky náš kamarád, který se připojil ke kapele v květnu. Jinak jsme pochopitelně velmi smutní, že Stew odešel – byl s námi od začátku a hráli jsme spoustu let, ale je prostě čas na další období v jeho životě a my určitě budeme hrát dál. Mohl bys sdílet něco, co Bůh udělal ve tvém životě nebo v životě kapely? Ano. Myslím, že naše poslední nahrávka v podstatě vypráví příběh toho, co Bůh udělal v našich životech. Vidět věci, které jsme viděli v některých zemích, je pro nás veliká výzva. A v podstatě to upevní tvoje odhodlání a přesvědčení, takže si uvědomíš víc než kdykoliv předtím, že každý den v životě se počítá. Žít každý den naplno. Jestli zrovna cestujeme do Indie nebo jestli jsme zapojení v našem sboru, v našem sousedství doma, vždy chceme být opravdoví v tom, co to je být křesťanem a následovat Ježíše, ať to znamená cokoliv. ■ toMÁš PolíVka, roSa

36


17.6.2008 17:44:27

Karamazovi

■ KoDeX, o.p.s.

režie: Petr zelenka hrají: Ivan trojan, Igor Chmela, martin myšička, David Novotný, Radek holub a další; premiéra: duben 2008

Dostojevského příběh s Ivanem Trojanem v hlavní roli měl velkou odezvu už při svém uvedení v dejvickém divadle (dramatizace E. Schorma v režii Lukáše Hlavici měla premiéru v březnu 2000). Filmový režisér Zelenka, který s divadlem dlouhodobě spolupracuje, přišel s nápadem převzít v podstatě hotové představení a zasadit ho téměř ve stejném obsazení do filmového rámce – příběhu divadelního souboru, který přijíždí na alternativní festival pořádaný v polských ocelárnách. Na pozadí Dostojevského dramatu o procesu, v němž jsou vyšetřováni čtyři bratři Karamazovi v případu otcovraždy, vystupují ve zvláštních barvách na povrch i paralelní příběhy zúčastněných divadelníků a diváků. Rozhodování mezi vlastním prospěchem a odpovědností k celku, osobní tragédie i znevažující nejistota, nakolik je tragédie opravdová, se prolínají s představením, které otevírá otázky víry, spásy a nesmrtelnosti, odpovědnosti za vlastní činy, lásky a nenávisti... Film je obrovsky působivý – syrové prostředí oceláren, výborná hudba a především vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů přinášejí ohromující zážitek, který pro mne v české kinematografii poslední doby nemá moc srovnání. -oS-

Jak se vypořádat se studem a vinou

zve na CYKLUS VzDĚLáVACíCh PoŘADŮ z oblasti multikulturní výchovy, mezináboženského dialogu a sociálního rozvoje, kurzy rozvoje zdravého sebevědomí a asertivního jednání. Cyklus přednášek, který se uskuteční za podpory městské části Praha 1 v prostorách klubu sboru Církve bratrské v Praze 1, Soukenická 15, proběhne v měsících září až listopad vždy v pondělí nebo ve středu od 18.30 hodin.  17.9. „Skrytý svět šikanování“ - psychoterapeut PhDr. Ing. michal Kolář  6.10. „o stáří a stárnutí - mezigenerační dialog“ socioložka PhDr. Jiřina Šiklová, CSc.  20.10. „Dialog židů, křestanů a muslimů?“ - teolog Doc. thDr. Pavel hošek, thD.  5.11. „21.století – výzva k mezináboženskému dialogu?“ - religionista PhDr. zdeněk Vojtíšek, th.D.

■ KoNFeReNCe PRo RoDIČe 18.10.2008 Archa Pardubice

Daniel Green a mel Lawrenz překlad: Dan Drápal, Návrat domů 2008, Praha, 100 stran A5

hlavními řečníky budou Ken Pitcher z CB Frýdlant nad ostravicí a hana Pinknerová z Brna.

Knih, které začínají slovem „Jak“ je dnes na trhu nespočet. Většinou nabízejí laciné know-how na život. Návrat domů a autoři knihy Jak se vypořádat se studem a vinou však vydali knihu, která je čtivá, potřebná a rozhodně ne laciná. Číst by ji měli ti, kteří neberou signály svých emocí vážně, zrovna tak ti, kteří jsou životem hnáni převážně svými pocity, ale především ti, kteří si neumějí poradit se svou vinou – skutečnou či domnělou. Vina a stud se komplexně týkají našeho života – rácia, naší psychiky a samozřejmě našich vztahů s Bohem a lidmi. Čtenáři se dovědí nejen definici studu a viny, ale především „jak“ se studem a vinou ve svých životech pracovat. Není totiž vůbec jednoduché zorientovat se sám v sobě, natož pak v druhých lidech. Kniha pomáhá odhalit stud vnucený, oprávněný, přirozený, a stejně tak pomáhá pracovat s neoprávněnými pocity viny či s vinou opravdovou. Odborné definice a rozbory jsou doplněny ilustracemi ze života a nechybí ani východisko v kříži Ježíše Krista.

Setkání pro všechny, kteří chtějí duchovně vychovávat své děti, hledají inspiraci a povzbuzení, ať jsou pokročilí či začátečníci. Je zajištěno hlídání pro děti ve věku 4 – 12 let www.cb.cz/deti

BroNiSlaV MatUlík

7


17.6.2008 17:44:28

Biblická stezka V Chotěboři se 6. až 8. června 2008 uskutečnilo finále soutěže dorostenců Závod nepatřil k nejdelším, ale zato reliéf Železných Hor ubral většině dost z jejich fyzických a mnohdy možná i těch psychických sil. Naše hlídka bojovala s nasazením všech sil až do konce. V posledních minutách jsme posbírali, co nejvíce bodů šlo a mířili jsme do cíle. Díky Pánu se žádná z hlídek neztratila a tak jsme se všichni, i když někteří po časovém limitu, znovu sešli. Po celou dobu závodu bylo zataženo, ale déšť přišel až na posledních 10 minut, takže jsme nijak moc nepromokli. Odpoledne byly různé sportovní hry, při kterých se prolomily jak věkové bariéry, tak i to, odkud jednotlivci jsou. Po hrách následovala večeře, večerní ztišení nad Božím slovem a všemi tak velmi očekávané vyhlášení výsledků dopoledního závodu. Vyhlášení bylo organizátory napínáno více, než se některým z účastníků líbilo, ale všichni se dočkali. Po vyhlášení šli někteří unavení účastníci spát, někteří, navzdory našemu přemlouvání, odjeli domů a někteří se rozhodli, že před spaním budou chválit Pána písněmi, což bylo velmi pěkné. Sešlo se tam asi tucet lidí, téměř každý z jiného sboru a společně chválili Otce. Ze strany organizace si nebylo na co stěžovat

a tak jsme všichni odjížděli s pocitem toho, že jsme mohli strávit další víkend se svými přáteli nejen z Církve bratrské, ale i z jiných denominací a hlavně v blízkosti Pána Ježíše Krista.  Vojtěch Kofroň,16 let,CB Písek

Už po jedenácté jsme letos pořádali orientační závod tříčlenných dorostových hlídek. Nejprve 16. až 18. května proběhla regionální kola na šesti místech republiky. Z nich postoupilo do celostátního finále celkem 21 hlídek. Finále se uskutečnilo 6. až 8. června v rekreačním středisku ČCE Chotěboř. Pro letošní ročník byly jako ústřední téma zvoleny knihy Jozue a Soudců. I letos se projevila svědomitá a cílevědomá příprava velkého počtu dorostů na Stezku. Tento závod přesahuje hranice Církve Bratrské, a proto se na finále sešli závodníci z devatenácti sborů nejen CB, ale také KS a ČCE. Všichni s nadšením využili jedinečnou možnost se sejít, navzájem se poznat a navázat nová přátelství. Zástupce dorostu z Písku napsal své postřehy z letošního finále. Další články a kompletní výsledky jsou na stránkách www.dorostovaunie.cz Doufám, že s většinou dorostů se sejdeme na příštím 12. ročníku. Honza Homolka, tajemník pro dorost CB

Za chvíli po příjezdu bylo hřiště plné dorostenců, honících se za míči a frisbee. Večerní ztišení s Honzou Homolkou doprovázela skvělá skupinka, která kupodivu hrála spíše starší, ale dobře upravené písně. Po výborné večeři, ostatně všechna jídla byla vynikající, následovalo představování dorostů. Ráno po hygieně a snídani následoval všemi očekávaný start. Během tří hodin v členitém terénu někteří nachytali až 10 klíšťat, skvělá Péťa ovšem s

38


17.6.2008 17:44:28

inzerce

Vyšší odborná škola sociální a teologická - Dorkas Blažejské náměstí 9, 772 00 Olomouc Tel.: 585 208 813 * E-mail: [email protected] Vzdělávací program: Sociální a teologická činnost Délka a forma studia: tříleté, denní, vyšší odborné Možnost žádat o ubytování na internátu Termín uzávěrky přihlášek: 15.8.2008 Termín přijímacího řízení: 25.8.2008

poklidem všechny zlikvidovala. Na celkem jednadvaceti různých stanovištích jsme prokazovali své dovednosti a znalosti a snažili se získat co nejvíce bodů. Odpoledne zaplnily hry, ve kterých nechyběla legrace, nasazení ani fair play. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet, jaké to je házet tomahawkem do kůlu. Ve chvíli kdy začalo opět prudce pršet, byla předčasná večeře. Vzápětí nastalo vyhlašování, které HoHo natahoval, třeba vkládáním písní. Po vyhlášení vítězné hlídky (CB Vsetín), se šlo ven házet se svítícím frisbee. My jsme ještě vyrazili na noční vycházku okolním lesem. Ráno, po sbalení a uklizení, následovalo ranní shromáždění, kde

Biblická stezka ve výsledcích: 1. místo - CB Vsetín 2. místo - CB Havlíčkův Brod 3. místo - CB Trutnov 4. místo - KS Praha-střed 5. místo - CB Frýdek-Místek

měl hlavní slovo kazatel Petr Asszonyi. Mluvil v souvislosti s Jonášem o Božích cestách, které pro nás má Bůh připravené. Celý víkend byl plný akce, ale našly se také klidné chvíle s Pánem. Vše bylo super a určitě bychom se rádi zúčastnili i příštích ročníků. ■ Sam, Bětka, Filip - CB Kutná Hora

► Dorkas je církevní školou, zřízenou Bratrskou jednotou baptistů, která nabízí absolventům středních škol prakticky zaměřené odborné vzdělání a podnětné mezidenominační společenství. ► Škola Dorkas je řádným členem Asociace vzdělavatelů v sociální práci a její vzdělávací program naplňuje standardy vzdělávání pro přípravu sociálních pracovníků. ► Studenti jsou připravováni se zvláštním zřetelem na neziskový sektor pro odbornou činnost sociálních pracovníků podle zákona o sociálních službách ve státních, církevních a dalších organizacích působících v sociální a charitativní oblasti. Během tří let absolvují 21 týdnů odborné praxe v různých typech sociálních a církevních pracovišť. ► Teologická profilace sociálního oboru umožňuje přípravu též pro diakonickou a pastorační práci v rámci církevních a dalších křesťansky zaměřených organizací. ► Absolventi školy Dorkas mohou na základě smlouvy uzavřené s Teologickou fakultou Jihočeské univerzity získat ve zkráceném navazujícím studiu bakalářský titul. ► Podrobnější informace o studiu a přijímacím řízení naleznete na internetových stránkách www.dorkas.cz

Hledáme nového kazatele Sbor Církve bratrské v Praze 6 – Dejvicích nabízí místo kazatele na plný úvazek od 1. září 2009. Hledáme kazatele, který by zpočátku (po dobu asi 1 – 2 let) sloužil v týmu se současným kazatelem Danielem Heczkem, má jazykové znalosti (minimálně angličtina), a kterému jsou blízké tyto důrazy: Boží milost, společenství sboru v duchu otevřené Boží rodiny a podpora nových forem služby. Náš sbor byl založen v roce 1995, je složen z velké části z členů, kteří nevyrůstali v církevním prostředí, schází se v pronajatých prostorách, je nucen často improvizovat, oceňuje upřímnost, atmosféru svobody a vzájemné podpory a je vděčný za jasné a oslovující zvěstování Božího slova. Kontakty: Místopředseda staršovstva [email protected] www.cb.cz/praha6

■ HLEDÁ

SE DOMOVNÍK PRO DŮM BOŽÍ Sbor CB Praha 5 přijme domovnickou rodinu. Nutné: víra v Krista, základní manuální zručnost a smysl pro zodpovědnost. Požadujeme: domovnické a drobné údržbářské práce na částečný úvazek a aktivní účast na životě sboru. Nabízíme: vřelé křesťanské obecenství, služební byt, zajímavé finanční ohodnocení. Kontakt: [email protected]; 257 319 839.

■ Vyučený železničář by se rád naučil zámečnické nebo údržbářské práce. mob.724 575 830.

39


17.6.2008 17:44:29

Misionář z Dejvic První zahraniční misionář dejvického sboru, a hned mezi muslimy

Mezi syny Izmaele

„Co já tady jenom dělám, v nějakým Istambulu?“ zakroutil jsem nevěřícně hlavou a zahleděl se někam hluboko do chodníku. Když jsem ji zase zvedl, uviděl jsem nějakého Afričana, jak si to zdáli kráčí přímo ke mně a fixuje mě pohledem. Slušně pozdraví a povídá o domově, válce, hladu a Somálsku. Je na cestě na konzulát, nejedl už čtyři dny a potřebuje peníze na další cestu... O několik dní později jsme se s kamarádem modlili za právě začínající den. Stáli jsme u dveří nějaké budovy a než jsme skončili, objevila se kolem nás řada váženě vypadajících pánů. Byli to delegáti mezinárodního symposia a na odpoledne nás srdečně pozvali na exkurzi do místních dolů. Starali se o nás královsky a dokonce prosadili naši účast na slavnostní večeři v luxusním hotelu. Jediný, kdo byl

proti (a to rezolutně), byl jeden a jediný přítomný Angličan, člen výboru. Po večeři nás ještě k sobě domů pozval jeden profesor univerzity v Ankaře, prý na pohoštění (rovnou po večeři...) a na rozpravu o islámu. To když se o něj tak živě zajímáme. Pozval ještě některé své žáky. Vykreslil nám krásy své víry a kultury, a já hloupý jsem neuměl nic jiného, než mu to vyvracet. Prokázal víc náklonnosti než já! Tolik jen dva střípky z mojí první cesty do Turecka. Z Boží milosti jsem měl příležitost cestovat do zemí Blízkého Východu a setkávat se s muslimy. Zamiloval jsem si je pro jejich přátelství, otevřenost a vůbec tu „jinakost“. Jak to ale se zamilovaností bývá, i ta moje odešla. Postupně jsem je začal nenávidět a jen pomyšlení na ně mi dělalo zle. Dal jsem jim vale a užíval si své svobody. Snad jen ne-

Foto archiv

Od založení našeho sboru v roce 1995 máme stále na mysli aktivní podporu evangelizace a misie. Jsme proto rádi, že máme mezi sebou Pavla, který už dlouhá léta nosí v srdci myšlenku zvěstovat spásu v Ježíši Kristu v muslimském prostředí. Po delší době hledání a zvažování různých otázek jsme v našem sboru rozhodli o tom, že Pavla vyšleme jako našeho prvního zahraničního misionáře. Máme za to, že k tomu uzrála doba, a chceme za ním stát duchovně, modlitebně a z části i finančně. Uvědomujeme si některá rizika (součástí naší podpory je i snaha ho chránit, proto nezveřejňujeme jeho příjmení), ale věříme, že láskyplnou a respektuplnou službou v biblickém duchu může Pavel získat „právo“ oslovit ty, kteří netuší, že cílem jejich upřímného hledání by měl být právě Ježíš Kristus. Kéž Pavlovo poselství o Jeho milosti Duch svatý uchopí a použije ke znovuzrození mnohých. Daniel Heczko, kazatel CB Praha-Dejvice

40


17.6.2008 17:44:29

besa tomu chtěla jinak. Přišlo i jejich nové přijetí, ale ne dřív než mé pokání. Má pýcha mi stála v cestě, mé krédo „Boží přízeň pro mě, ale ne pro ně“ muselo vzít za své. Sám jsem nemohl uvěřit té změně, je možné je mít rád „přesto, že...“! To musí být nový dar, protože dřív jsem to neměl. Náš sbor je mi oporou a společně se nyní vydáváme na ještě odvážnější cestu, totiž pracovat na misijním poli trvale a dlouhodobě. Je to zajímavé chvění, vidět, jak to roste pod rukama. Stále více lidí z různých sborů a koutů ČR se chce nějak připojit a to je nádherné. Tahle země je bohatá po všech stránkách a du-

World in Need Jsme potěšeni tím, že Pavel a jeho sbor jsou na cestě vpřed k získání muslimů. ti jsou fascinováni osobou Ježíše, ale potřebují se dozvědět víc. Více a více z nich objevuje, že Korán o něm mluví. Je dokonce možné mluvit o Islámu jako o arabské formě judaismu, podobnosti jsou zarážející. Protože polovina všech uprchlíků jsou muslimové, hledáme cesty, jak jim sloužit, a získat tím právo mluvit v Jeho jménu. V této době, kdy je církev apatická a vůči nim nepřátelská, Ježíše hledá tolik muslimů, jako nikdy předtím. Pokud máte zájem o seminář vedoucí ke změně postojů, kontaktujte nás, prosím, prostřednictvím redakce, rádi přijedeme.

chovně především. Bůh nám už po celá staletí mnoho dal, ani dnes není daleko od nás, jen otevřme oči! Křesťanů není mnoho, ale přece máme co dát našemu i jiným národům. Jak je krásné, že budeme mít podíl na Božím díle mezi syny Izmaele! ■

Kázání bratra Bohuslava Beneše Neděle 19. září 1948 - začátkem září zemřel prezident dr. E. Beneš, uzavíralo se pozemské putování kazatele Františka Urbánka. Roztáčelo se kolo komunistického násilí. Do této svíravé situace dostal pastýř žižkovského sboru prorocké slovo a kázal na ně: „Kdež jest Hospodin, Bůh Eliášův? (2 Kr 2,14) Jakmile zavadíme o jméno proroka Eliáše, objeví se před námi postava, s kterou nebudeme hned hotovi. Vždycky bude mít Eliáš do našich poměrů, otázek co říci. Modlí se a strhne oheň s nebe, modlí se a otvírá se nebe a na hrozně vyprahlou zem padají životadárné krůpěje deště. Tak zvláštním životem jako žil Eliáš, nežije hned tak někdo. Je to život samého napětí, plný podivuhodných zkušeností … V jistém smyslu je to dost odvážné srovnávat dobu Eliášovu s dobou naší. Říkají nám to ze Západu i z Východu, že nynější doba je dobou rozhodování… při tom pozorujeme, jak mravní život lidský je na obou stranách ohrožen, jak se vytrácí, co se zdálo být pilířem světa… A mnozí se táží, kde je Bůh, jak to skončí, kam to dospěje se světem, když spěje touto cestou? Význačným momentem rozhodujícím o charakteru doby je strašné lhaní… Buduje se na lži, pracuje se s lživými prostředky. Zde nejlépe vidíte, jaké jsou základy, na nichž se má budovat lepší svět… V tomto světě mají Eliášové přetěžké postavení… Kde je Bůh Eliášův? Lidé se skoro vyzývavě dívají k církvi, udělejte něco, co pomůže světu! Svět se táže, jednotlivci se táží, ukažte nám, jakého máte Boha?... Dal bych tedy odpověď: já mluvím o Ježíši Kristu a raduji se z toho, že mohu stále opakovat, Ježíš Kristus je tentýž dnes, zítra i na věky, tentýž v pomoci, divy činící skrze své učedníky… Je tentýž ve své lásce, ochotě osvědčit svou slávu skrze nás, ale zdali o to stojíme, aby se ta moc projevila skrze nás? Tak já se vás táži… kdo bude kandidovat pro plášť Eliášův, kdo z nás bude chtít od Pána Boha dvojnásobný díl moci, kterou měli apoštolové, proroci, církev apoštolská? Abychom mohli říci: tady je Bůh náš!“

PaVel

41


17.6.2008 17:44:30

CB Trutnov dálkové plavání

■ Olympiáda obecně je akce, se

kterou souhlasím. Je to obrovská sportovní událost, která není často k vidění. To, že se koná v Číně, mi nevadí. Čína byla vybraná jako země vhodná pro konání olympiády a věřím, že tuto událost zvládne dobře. Jiná věc je, že právě v Číně se nemají lidé zrovna nejlépe a vláda by mohla peníze vynaložit úplně jinak. Ale stejně jako u nás o penězích rozhodují ti vyšší pánové a ti rozhodli, že „Čína na to má“. Sportovec se na olympiádu bude připravovat stejně dobře či špatně, ať se koná kdekoliv ve světě. Pro sportovce nejde o otázku, kde olympiáda je, ale jaký výkon je schopný na olympiádě podat a jak se umístí.

■ Nejvíc mě inspiruje každá individuální sportovní

disciplína, kde sportovec trénuje pouze sám za sebe. Každému zvlášť je změřená vzdálenost nebo čas. Každý sám za sebe ukáže, jaká byla jeho příprava a jaké výkony je opravdu schopen podat. V kolektivních sportech chlapci často nebývají sehraní a hlavní vinu za špatný výkon nese vždy trenér, a podle mě divadlo se má hrát na jevišti, ne na hřišti.

■ Ano, rád bych sledoval alespoň část olympiády i paralympiády. Nemám vybraného sportovce, kterému bych fandil, ale samozřejmě upřednostním české sportovce a hlavně plavce, protože k plavání mám blízko. Rád se podívám na atletiku, plavání, cyklistiku, box a další sporty, kde sportovec odvádí svůj výkon, to co natrénoval. Radost mi dokáže zkazit přehnaná touha po vítězství, která se projevuje přede-

Billi Crossan CB Praha 6, vedoucí Athletes in Action

■ Olympijské hry jsou mocné

hnutí a jako mnoho věcí ve společnosti jsou silně ovlivněny penězi a politikou. Měly být olympijské hry pořádány v Číně? Zřejmě ne. Avšak předání těchto her do Číny přineslo světlo do temné situace lidských práv v této zemi. Navíc jako křesťan věřím, že se můžeme radovat nejenom z tlaku za svobodu a spravedlnost, ale také z příležitosti svobodněji zde šířit evangelium. Čína se snaží omezit náboženskou svobodu uvnitř a kolem olympijských her. Čínský olympijský výbor se například pokusil říci, že nepovolí žádné Bible do olympijských vesnic atletům, trenérům ani ostatním. Během dvou dnů musel výklad tohoto pravidla změnit kvůli celosvětovému odporu. Věřím, že Bůh si nějakým způsobem použije světovou, sekulární, zpolitizovanou událost těchto olympijských her v Číně, aby Jemu samému přinesla slávu.

■ Osobně jsem běžec, takže se mi líbí přirovnání

křesťanského života k závodu. (I Kor. 9:24-27; Židům 12:1-2) Pisatelé Nového zákona zde vykreslují rozdíl mezi korunou, pravděpodobně vavřínovým věncem pro vítěze, který uvadne a vybledne, a korunou věčného života, která znamená konečný cíl. Potřebujeme mít stále perspektivu věčného života.

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.

Jiří Brus

vším v dopingových aférách. Už dávno neplatí olympijské heslo není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, a to je škoda. Mám rád sport pro radost, kde sice také jde o dobré umístění, ale nesmí při něm jít o život.

Foto archiv

Olympijské hry v Pekingu

42


17.6.2008 17:44:30

Také Pavel používá obraz běhu na pěti nebo šesti dalších místech, aby nám řekl, jak žít křesťanský život. Jakkoli se mi toto přirovnání zdá výstižné, někdy zjišťuji, že zmínka o zápase je pro můj vlastní vztah k Bohu přesnější. Já osobně nehledám ve sportu návod, jak žít křes-

? ?

jazyka a národa stanou před Pánem ve svatém uctívání. Miluji olympijské hry, ale ten den ve Zjevení 7,9 bude nezměrně slavnější, než vůbec kdy bude den jejich slavnostního zahájení.

Tomáš Zakouřil

■ Jaký je váš názor na olympiá-

du v Číně? Souhlasíte s konáním olympiády v této zemi a nebo zastáváte názor těch, kteří proti jejímu konání protestují? ■ Apoštol Apoštol Pavel neváhal přirovnat křesťanský život k žipřirovnat votu sportovce, jaká votu disciplína vás nejvíce inspiruje? ■ Budete v létě sledovat olympijská či paralympijská klání a kterému ze světových sportovců fandíte a proč?

ťanský život, spíš vidím v Bibli inspiraci pro sportovce, aby sportoval jako křesťan. My v církvi máme stále hodně práce naučit křesťany sportovat způsobem, který vzdává čest darům a schopnostem, které Bůh dává člověku, a konečnou slávu ponechávat Bohu.

■

Rád sleduji olympijské hry. Od doby, kdy jsem viděl Marka Spitze získat 7 zlatých medailí v Mnichově v roce 1972, bylo až do mých 20 let mým největším životním snem stát se olympionikem. Chtěl jsem to já, ne Pán Bůh. Součástí Božího plánu pro můj život byla ale příležitost zapojit se do života těch, kteří mají často příležitost soutěžit na této úrovni. Takže s mnohými sportovci, které sleduji a fandím jim, jsem v osobním kontaktu. Modlím se, aby Bůh použil jejich úspěch nebo neúspěch k tomu, aby je přivedl k osobnímu vztahu se sebou samým. Modlím se i za české sportovce, které znám, aby nejenom poznali Ježíše, ale aby je Bůh použil k tomu, že v tomto směru ovlivní i tento národ. Těším se na den, o kterém se hovoří ve Zjevení 7,9, kdy lidé z každého kmene,

CB Praha 13 orientační běh

■

Protesty kolem konání olympiády v Číně mají za cíl využít této masově sledované události k poukázání na totalitní rysy čínského režimu. V tom s protestujícími rozhodně sympatizuji. Pro Čínu je to, že získala pořádání olympiády, významný politický krok, což není první a určitě ani poslední případ politizování OH. Vzpomeňme vzájemný bojkot účasti západního a poté východního bloku (Moskva1980, Los Angeles 1984), ale i hry k oslavě hitlerovského Německa 1936. Zdá se mi zcela korektní, když opozice kritizuje takovou událost jako snahu odvést pozornost celosvětové veřejnosti od jiných palčivých problémů. Musíme si zvyknout, že olympiáda je víc jakýsi veletrh a politická událost, než setkání sportovně zaměřených lidí při soutěži. Nakonec už řadu ročníků je samotných sportovců na olympiádě výrazná menšina. Na druhou stranu ale nemohu říci, že s konáním olympiády v Pekingu osobně nesouhlasím. Dle mého by nevadila ani současným protestujícím, kdyby se režim nechoval totalitně. Čínských sportovců si vážím, s některými závodníky v orientačním běhu jsem měl i osobní kontakt a myslím, že pro ně to bude velká událost.

■

Mně osobně, protože jsem běžec, je přirozeně nejbližší vytrvalostní sport – tedy běh, o kterém se sám Pavel zmiňuje v epištole Filipským (3 kap.), Židům (12 kap.) a jinde. Život sám a následování Krista tím spíš je tak trochu běh na dlouhou trať.

■

V létě budu olympiádu sledovat příležitostně (mám v té době nějaké akce), ale těším se jako vždy na slalomáře na divoké vodě... jsou typově k „orienťákům“ nejblíž a některé také znám trochu blíž. Z cizích budu fandit Bryanu Clayovi v desetiboji, ale samozřejmě i Šebrlemu. PřiPraVil -BM4


17.6.2008 17:44:30

Jistým krokem správným směrem

K

řesťanským rodičům jistě záleží na tom, aby svoje děti dobře připravili pro život. Čím dál míň je možno opírat se o zákazy a příkazy, čím dál víc je tedy důležité vzbudit jejich zájem, motivovat je. V každém sboru se vyskytuje nějaký školák 6 až 12 let ( 5-13), ale dosud se ne všichni setkali s časopisem KROKY. Vychází od roku 1998. Je to časopis o Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životě s ním. V naší ateistické zemi je toto téma velmi důležité. Děti z křesťanského i sekulárního prostředí by měly vědět, že věřit v Boha a věřit Bohu, je normální. Že děti málo čtou? Zkuste to zpočátku s nimi. Předčítání mají občas rádi i čtenáři! Že je to velké věkové rozpětí? V rodinách bývá víc dětí. Ke článku, který neupoutal teď, se vrátí příští rok. I stejně staré děti nemusí zaujmout totéž. A co teprve srovnání stejně starých hochů a dívek?

O to, aby se časopis líbil, se snaží asi 18 lidí. Jsou různého věku, různých zaměstnání, z různých

církví a různého bydliště. A co je spojuje? Chtějí se dělit o svoje vědomosti, zkušenosti, radosti, jistoty, prohry a výhry. Nechtějí říkat, co si mají děti myslet, ale učí je myslet a přemýšz DoPISŮ: let. V životě a před Bohem Časopis je moc důležitý zejména pro je každý sám za sebe. Filípka. Nakonec si ho přečte celá rodina včetně puberťáků a manžela. Je velmi důležité, co děti maminka čtenáře e. m. obklopuje, co ovlivňuje jejich myšlení, rozhodování, oBJeDNeJte co se podílí na budování aspoň jeden časopis do každého sboru: jejich osobnosti. Aby bylo Redakce časopisu KRoKY víc dobrých podnětů jít 615 00 Brno, táborská 72 jistým krokem správným [email protected]; www.kroky.cz směrem je úkolem i časopiKRoKY vycházejí každý sudý měsíc su KROKY. ■ (6x za rok). Předplatné 230,- Kč, jednotlivě 40,- Kč

ireNa ZeMaNoVÁ, ZodPoVědNÝ redaktor

44


17.6.2008 17:44:31

6

Foto archiv

Co penězi vůbec nebylo V předchozích pěti číslech Brány jste měli možnost seznámit se s penězi, kterými se platilo v době Pána Ježíše a první církve. Dnes se dozvíte o penězích, o kterých také čteme v Novém zákoně, které ale ve skutečnosti penězi v pravém slova smyslu nebyly. V Lukášově evangeliu 19,11-27 čteme známé podobenství Pána Ježíše o hřivnách (hřivna - řecky “mina“): „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme tohoto člověka za krále!‘ Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil…“ Nejednalo se tu vůbec o peníze, ale o váhovou a početní jednotku. Mina – hřivna – představovala množství 100 drachem, tedy necelých půl kilogramu stříbra. Pro srovnání – za 5 drachem bylo možno koupit ovci. Později, ve Velkomoravské říši, byla hřivna primitivní platidlo z litého železa. A ještě později, v českém středověku, byl jako „hřivna“ označován kus stříbra, ze kterého se pak razilo určité množství peněz, třeba denárů nebo pražských grošů. Kolem roku 1929 se v předválečném Československu chystalo zavedení zlatých mincí, nazývaných „hřivna“. Tyto plány překazila světová hospodářská krize na přelomu 20. – 30. let. V současné době je „hřivna“ měnovou jednotkou na Ukrajině. Slovo „hřivna“ je dnes užíváno v přeneseném smyslu – svou hřivnu zakopává ten, kdo nechá své nadání ležet ladem. Má – li někdo velké nadání, mimořádné schopnosti, říkáme, že má talent. Tohle původně řecké slovo má zajímavý původ. Podobně jako hřivna, „talent“

také nebyla mince, pouze účetní jednotka – 6 000 drachem. Čteme o něm (v řeckém originálu Nového zákona) u Matouše 18,24: „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven (dosl. deset tisíc talentů). Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil…“ Množství 10 000 talentů, které dlužil králi nemilosrdný služebník, představuje nepředstavitelné bohatství (váhově by se jednalo asi o 300 tun stříbra, tedy asi 30 plně naložených kamionů, a cenově – přepočítáno na dnešní českou měnu – představovala by kupní síla takové hromady peněz asi 30 miliard korun, což je podle mého názoru asi tak roční rozpočet hlavního města Prahy). V českých překladech Bible nebývají „mina“ a „talent“ důsledně rozlišovány, obojí je označováno jako „hřivna“. ■ Příště: ZÁHada StaréHo Hada

45


17.6.2008 17:44:33

Poznají nás? H

rozně nerada jezdím na Anděla. Nevím, komentovat tam. Na poezii sice nakonec došlo sakde tenhle nevábný kousek pražského mozřejmě jen okrajově, ale i tak jsme se nenudili. Smíchova přišel k tak poetickému jménu, Kamarádka, která přešla na naši školu z Brna, líčila každopádně to muselo být už hodně dávno – tam- ostatním svůj údiv nad tím, jaké lidi tu potkává. Snad ní chaos, trhy, tramvaje, fast foody, bezdomovci každá druhá holka byla někdy miss a všichni kluci, se a mamutí nákupní centrum nebeský prostor moc kterými se dá trochu mluvit, jsou gayové. Aby neměnepřipomínají. Moje averze k tomuto místu má ale la pocit, že už odhalila všechno, přidal každý nějakou ještě jiný důvod. Tam, kde se protínají dvě hlavní tu pikantnost, s kým má tu čest studovat v ročníku. tepny přeplněné chodci, stává někdy prazvlášt- Někdy to bylo humorné, většinou člověku spíš běhal ní „evangelizační mráz po zádech. Přiskupinka“. Jde o pár tom dotyčné znám a mladých lidí, ktevím, že jsou všichni Vždycky, když kolem nich probíhám ří uprostřed už tak moc fajn. Někdo vyse sklopenou hlavou, srdce mi buší velmi nepříjemného nesl eso, že u nich hluku drhnou vší sia cítím, že jestli bych někdy ve slabosti studují hned tři přílelou do kytary a zuřivě žitostní pornoherci. zapřela víru, bylo by to teď a tady. chřestí tamburínou. Chvíli bylo ticho, jako Do těchto zvuků se by se téma vyčerpalo, pak snaží doslova vykřičet dobrou zprávu o Boží dokud jakýsi kluk, kterého jsem tak úplně neznala, lásce, většinou redukovanou na jedinou větu či nevytáhl jednoznačný trumf: „Jo, a znáte někdo tu, slogan. V obličeji výraz extatické křeče, nikdo jim co si prej v osmnácti vzala evangelickýho faráře?“ nerozumí, ale každého to rozhodně obtěžuje. Asi vážně není potřeba upozorňovat na sebe tamMoje averze je obrovská. Tolik bych chtěla mít burínou a pokřikováním, staromódním oblečením, víc pochopení pro jiné formy zbožnosti a představy speciální výživou, ani ostentativním odsuzováním o práci na Božím díle, ale má potřeba se vůči nim druhých. Poznají nás přece po lásce. Tehdy jsme vymezit je silnější. Možná proto, že máme vlastně se od plic rozesmáli, ale já vím, že ať dělají jakákoli podobný cíl, a já vnímám, jak je jejich úsilí zoufale ramena, když se někde ukážu se svým nádherným kontraproduktivní. A taky prostě nesnáším, když mužem (zvlášť když na sobě má něco pruhovaného) na mě někdo křičí. Vždycky, když kolem nich probí- a držíme se za ruce, všichni jen kroutí hlavou a pak hám se sklopenou hlavou, srdce mi buší a cítím, že překvapivě rozněžněle přiznávají: „Jsi asi jediná, jestli bych někdy ve slabosti zapřela víru, bylo by to díky komu věřím, že je to ještě dneska možný.“ teď a tady na Andělu. A připomínám si to každý den, ať už s milovanými Ale člověk nemusí být pokřikujícím entuziastou, spolužáky supím ve škole do nekonečných schodů aby na sebe strhával pozornost. Nedávno nám ve nebo dobíhám tramvaj na Andělu – obtěžkaná svým škole odpadl seminář tvůrčího psaní, a tak jsme se čtrnáctikilovým těhotenstvím si to v duchu opakuji: jako pilní studenti dohodli, že si půjdeme sednout Poznají nás po lásce... ■ do kavárny a svoje práce si budeme navzájem číst a Jana Šrámková 46


17.6.2008 17:44:34

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! tajenku zašlete do 17. 8. 2008 (i e-mailem) na adresu redakce.

PřiPraVil dUšaN karkUš

Tajenka z čísla 5-6/2008: Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti. Vylosovaný výherce: Michaela Jelínková, Havlíčkův Brod

Vylosovaný výherce dostane knihu Desítka (Desatero aneb deset slov o Bohu a člověku) od Jiřího Beneše, vydal Návrat domů 2008.

47


17.6.2008 17:44:34

28. 11. 1628 - 19. 8. 1688

John BUNYAN


Foto archiv

,,

Nedostalo se mu takřka žádného vzdělání, uměl pouze číst a psát. Přesto jeden ze vzdělanců té doby, John Owen, na královu otázku, proč chodí na kázání nevzdělaného dráteníka, neváhal odpovědět: „Milerád bych, sire, vyměnil svou učenost za dráteníkovu moc zasahovat lidská srdce.“ Bunyan byl především neúnavným kazatelem. Přesto napsal na šedesát knih, z nichž nejznámější, Poutníkova cesta, bývá po Bibli označována za nejprodávanější knihu všech dob. Narodil se v chudé rodině dráteníka (jindy se uvádí kotláře) nedaleko Bedfordu v Anglii a vyučil se otcovu řemeslu. Když mu bylo šestnáct, zemřely mu krátce po sobě matka a mladší sestra, otec se znovu oženil a John záhy narukoval do armády Parlamentu, kde strávil dva roky v bouřlivé době občanské války. Tehdy žil zcela bezbožným způsobem života, jímž neotřásla ani událost, kdy jeho „Nato se mé mysli velice ulevilo a pochopil druh, jenž byl místo něj na stráži, jsem, že Bůh může ospravedlnit hříšníka kdyko- byl zasažen kulkou a zemřel. liv; stačí pouze patřit na Krista a přičítat si jeho Ve dvaceti se oženil se svou první zásluhy a to je všechno.“ ženou. Neznáme její jméno, byla však velmi chudá a jako věno si přinesla pouze dvě knihy po svém zbožném otci. Měli spolu čtyři děti, nejstarší Mary se narodila nevidomá. Prvních pět let manželství bylo poznamenáno vleklým Bunyanovým duchovním hledáním a krizí, na jejímž konci uchvátilo jeho srdce slovo Ř 3,24: Jsi ospravedlněn zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. „Nato se mé mysli velice ulevilo a pochopil jsem, že Bůh může ospravedlnit hříšníka kdykoliv; stačí pouze patřit na Krista a přičítat si jeho zásluhy a to je všechno.“ V roce 1654 pak Bunyan vstupuje do baptistického sboru v Bedfordu. Záhy začíná, nejprve soukromě a nesměle, ale brzy i veřejně, kázat a jeho popularita rychle roste. Přelom desetiletí ale přinesl dramatické změny: v roce 1658 mu umírá manželka a v roce následujícím se žení podruhé. Je ale také poprvé obviněn, že káže bez oprávnění. V roce 1660, po obnovení monarchie a počátku pronásledování nonkonformistů, rok po svatbě, byl uvězněn. Ve vězení pak strávil dvanáct let, Své nejproslulejší dílo, alegorii Cesta poutníka, protože odmítl vzdát se kázání evangelia. Vzniklo tak ale napsal Bunyan během svého pobytu v bedfordském vězení několik jeho děl, jež by jinak sotva napsal. V roce 1672 si ho bedfordský sbor zvolil kazatelem a po propuštění z vězení je mu umožněno kázat. Brzy se stává duchovní autoritou s vlivem daleko přesahujícím jeho působiště (mj. i v Londýně), nicméně pozvání, aby se stal kazatelem jinde, odmítá. Pastorem sboru zůstal věrně, i přes opakovaná pronásledování i uvěznění, celých šestnáct let až do své smrti. Při návratu z Readingu, kde usmiřoval otce se synem, ho zastihla prudká bouře, dostal horečku a po několika dnech, ve svých šedesáti letech, zemřel. roBert Hart

17.6.2008 17:44:43

vikář v Písku od 22.12.2007

Narodil se 31.12.1977 v Liberci. Je ženatý a s manželkou Terezou mají jednoho syna. Po stavební průmyslovce studoval v letech 1996-2000 fakultu architektury na Technické univerzitě v Liberci. Po základní vojenské službě nastoupil v roce 2001 dálkové studium teologie na ETS. 2001-2002 sociální pracovník v azylovém domě Naděje v Jablonci nad Nisou. Od roku 2002 se zapojil se do práce na samostatné stanici libereckého sboru v Novém Městě pod Smrkem, výpomoc službou slovem. 2002-2004 technik pro výrobu v nábytkářské firmě a skladník v automobilovém průmyslu. Od roku 2004 vedoucí stanice v Novém Městě pod Smrkem a téhož roku Radou CB přijat do vikariátu.

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Ondřej Kyml

P

ocházím z nevěřící rodiny. Nevzpomínám si ani, že by věřili mí prarodiče. Církev a víra byla spíše pro legraci a zlehčování. Poslouchal jsem metalovou hudbu a začal jsem se klonit k magii, démonům a satanovi. Četl jsem Satanskou bibli, ale i tu naši. Mým oblíbeným veršem bylo Zj 13,18. Pokusil jsem se i o dobrovolný odchod ze světa. Svůj čas jsem trávil v rockových klubech, navazováním vztahů s děvčaty, poslechem hudby, ježděním na skateboardu, kreslením graffiti na zdech. Studoval jsem architekturu a seznamoval jsem se s filosofií, uměním. Obzvláště se mě dotkl život filosofa Kierkegaarda a jeho poměrně nešťastný vztah k dívce Regině. I já tou dobou prožíval nešťastný vztah k dívce Regině. Bůh mě tak znovu přivedl ke čtení Bible. Pak mě jedna rodinná známá pozvala do CB v Liberci. Bratr kazatel Hofman mi tu předal základy víry i potřebu služby. Začínal jsem vedením modlitebních chvílí, občas jsem měl program v mládeži, posléze v neděli večer, sloužil jsem při biblické hodině a pak i při nedělním shromáždění. Jsem vděčný za trpělivost kazatele i sboru. Postupně jsem uviděl, že architektura není to, co bych chtěl v životě dělat. Proto jsem se rozhodl pro studium na ETS. Bible, kterou jsem v šestnácti letech našel zaprášenou na půdě, mi po řádce let poskytla jedno velké překvapení. Bylo to v době mého studia na semináři, kdy jsem našel mezi portréty kazatelů v jubilejním sborníku Církve bratrské jméno Hruda František. Nikdy předtím mě nenapadlo si to spojit s mým strýcem, který se také jmenoval Hruda. Ale byla to právě jeho Bible. Našel jsem ji znovu a pořádně si přečetl její inkoustem psané věnování. Stojí tam: 2Tim 3,15-17. „Mému milému vnukovi Ivovi, se srdečným přáním bohatého požehnání při čtení této vzácné knihy věnuje dědeček F. Hruda.“ K narozeninám 1.7.1950. Pán Bůh mi dal mocné utvr zení, že kráčím po správné cestě.

inform-7-8-08.indd 1

17.6.2008 17:47:41

Kazatel Martin Grohman byl v Havířově v neděli dne 27. 4. 2008 zvolen za nového správce a kazatele sboru. Do služby v havířovském sboru nastoupí v létě 2008. Volbu vedl z pověření Rady tajemník, který zde posloužil kázáním. 

Instalace kazatele Ladislava Melkuse proběhla v neděli 27. 4. 2008 v Hranicích na Moravě. Instalaci provedl předseda, který ve sboru dopoledne kázal a odpoledního shromáždění se zúčastnil i tajemník a řada hostů z blízkého okolí. 

Umístění vikáře Ľudovíta Feketeho z Levic bylo souhlasně předjednáno s kazatelem Petrem Geldnerem. Předseda projednal bližší podmínky umístění vikáře ve staršovstvu v Kolíně dne 15. 5. 2008. Vikář bude bydlet v modlitebně v Poděbradech a bude se pod vedením administrátora Petra Geldnera podílet na službách v neobsazeném sboru v Kolíně i v rámci aktivit poděbradského sboru. 

Rada vzala na vědomí dopis kazatele B. Matulíka ze sboru Praha 5 Smíchov, že staršovstvo ČernošiceMokropsy vděčně přijímá umístění vikáře Pavla Paluchníka ve stanici Mokropsy. Současně bylo formulováno přání, aby zde v době stavby nové modlitebny mohl ještě sloužit kaz. Andrej Beňa. Rada v této věci rozhodla o umístění vikáře Pavla Paluchníka do stanice ČernošiceMokropsy od 1. 9. 2008 na úvazek 0,75. Dále byl ponechán kazatel A. Beňa v této stanici do 30. 6. 2009 na poloviční úvazek. 

Volbu kazatele Slavoje Raszky ve sboru Třinec - Terasa vykonal člen Rady Josef Sliž dne 4. 5. 2008. Kaz. Slavoj Raszka byl zvolen členským shromážděním novým správcem a kazatelem sboru. Instalací byl Radou pověřen kazatel Samuel Jindra a proběhne dne 15. 6. 2008 odpoledne v Třinci. 

Kazatel Bronislav Kaleta zaslal Radě zprávu ze zahraniční služební cesty ve dnech 31. 3. až 3. 4. 2008 v německém Ewers


Kazatel Daniel Komrska, který je v invalidním důchodu 14 let, byl pozván do Rady. Pracuje na částečný úvazek v zařízení Naděje Vysoké Mýto, kde se podílí na vedení každodenních pobožností. Kazatel Přemysl Pýter je ochoten některé jeho služby v Naději převzít. Kazatel Komrska má možnost (podle svého zdravotního stavu) vypomáhat jinde. Rada se po rozhovoru rozhodla pověřit kazatele D. Komrsku administrací uvolněného sboru Česká Třebová od 1. 8. 2008, po odchodu kazatele Petra Kučery.

Služba OMaru

OMAR – slovo vyvolávající otazníky, možná skrývající záhady, připomínající jméno muslimského vůdce, po kterém je pojmenovaná mešita. Zkratka OMAR se v poslední době v našich sborech skloňuje častěji. Nehledejte žádnou hádanku ani příklon k islámu. Pokud to ještě nevíte, tak OMAR znamená Odbor pro manželství a rodinu při Radě CB, který zřídila rada naší církve na základě konferenčního návrhu z poslední konference CB. Cílem služby je budování manželství a posilování role muže a ženy v rodině na biblických základech. V této službě jsou zapojeni zatím čtyři bratři a sestry. Tento odbor považuje za důležitý úkol oslovit sbory s programem, který je již částečně připraven a dál se rozvíjí a nastavuje. Pracovníci odboru chtějí navštívit všechny sbory, které projeví zájem o tuto službu. Chtějí nejen přinést programy týkající se služby snoubencům, manželstvím a rodinám, ale chtějí s jednotlivými společenstvími navázat užší kontakt a pozvat je ke vzájemné spolupráci tak, aby jim programy byly „šité na míru“ a byly tak pro ně aktuální. Užší spolupráce se sbory, které mají zájem o služby OMARu, začala na přelomu roku 2008. Z několika setkání, která proběhla v poslední době, přináším krátké informace. První, které chci zmínit, se konalo ve sboru v Táboře. Témata semináře navazovala na program Manželské večery. Seminář popsal vikář br. Roman Cimbulka následujícími slovy: „V sobotu 15. března jsme s radostí uvítali v táborském sboru bratra Josefa Horského. Pozvali jsme jej, aby pro nás měl dva semináře. První seminář byl v sobotu dopoledne na téma Priority v životě křesťana a byl určen především věřícím. Druhý, odpolední seminář, byl na téma Sexualita a byl určený i pro pozvané lidi z města. Bratr nám představil Odbor pro manželství a rodinu (OMAR) a velice mile, osobně a fundovaně hovořil na daná témata. Trochu nás mrzela menší účast na seminářích, ale kdo byl, nelitoval a mnohé si odnesl. Mě osobně oba semináře povzbudily a ukázaly mi, že je možné (a dobré) takto o těchto tématech mluvit s druhými lidmi v církvi i mimo ni.“ V sobotu 5. dubna proběhl ve sboru na Praze 13 celodenní seminář pro manželské páry. Jádro programu tvořily dvě přednášky. Rozdíly mezi mužem a ženou a z nich vyplývající rozdílné role a potřeby a druhá na téma

2x foto PČ

Sbory, kazatelé a vikáři

17.6.2008 17:47:41

Manželské mýty. Po přednáškách následovaly rozhovory v párech – ty byly inspirovány doplňujícími otázkami k tomu, co právě zaznělo. Kazatel sboru br. Marek Šrámek popisuje vlastní zkušenost: „Přednášky byly podány velice poutavou a praktickou formou s mnoha konkrétními ukázkami, kdy se přímo nabízelo říci: ‚Přesně takhle to u nás doma občas vypadá.‘ Díky tomu i některé poměrně známé věci mohly v posluchačích probudit novou chuť investovat víc času a pozornosti do vztahů doma. To vše bylo nakonec uzavřeno společnou přímluvnou modlitbou, kdy se každý osobně modlil za to, aby byl tomu druhému lepším partnerem. Jsem velmi vděčný Bohu za to, jak si bratra Josefa používá ve službě manželům a věřím, že jeho darů hojně využijí i další sbory naší církve.“ V úterý 8. dubna proběhlo setkání „chlapů“ v Ústí n. Orlicí. Účastnil se ho také kazatel sboru v České Třebové br. Petr Kučera a napsal o něm: „Konalo se v Ústí nad Orlicí, setkali se zde především mužové z Ústí, ale přidali se i někteří z Třebové. Celkem nás bylo asi 15 účastníků ve věku od 30 do 50 let, povětšinou otcové rodin.

Jednání Rady se účastnila sestra Jana Lachmanová, kterou sbor Trutnov doporučuje jako misijního pracovníka pro stanici Úpice. Sestra představila svoji činnost, kterou vedla ve sboru Liberec i současné možnosti služby, které již v Úpici prosondovala. Pracovní zaměření zpracovaného projektu vychází z ověřených potřeb misijní služby mezi dětmi a s tímto zaměřením je možné práci v Úpici rozvíjet. Rada přijala sestru jako misijního pracovníka pro stanici Úpice, a to od 1. 7. 2008 na úvazek 0,75 na dobu jednoho roku.

Setkání vedl Pepa Horský, který byl pozván, aby nám popovídal o roli muže v dnešní době. Pepa s námi prošel historický vývoj mužské role a zastavil se v současnosti. Vyzdvihl důležitost zralosti a dozrávání do role ‚chlapa‘. Z rozhovorů s bratry vím, že se jim líbilo celé povídání, rádi citovali některé dobré postřehy z přednášky. Celá přednáška ujasnila směr dalších mužských setkávání u nás.“ Jsou již připravována další setkání - např. setkání pro manžele v Ústí n. Labem a v Brně Královopolská. Rovněž plánujeme účast s programem na letních kempech a sborových nebo rodinných dovolených. Uskuteční se také víkendové setkání pro vedoucí snoubenců a letní týdenní kurz pro posílení a obnovení vztahu manželů, nazvaný Manželská setkání, který zajišťuje občanské sdružení Genea – sdružení pro rodinu (www.genea-spr.cz) a další. Nejen OMAR, ale celá církev vidí velkou potřebnost této služby. S tím je spojena velká potřeba služebníků, kteří by v této službě stáli. I tady platí slovo Pána Ježíše: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“ (Lk 10,2) jOSeF HOrSKÝ, tajeMNíK OMarU 


bachu, a to na konferenci BFeG s diskusním tématem - kazatelky v evangelických sborech. Kazatel Bedřich Smola oznámil Radě, že hodlá zahájit další studium, a to na TCM v Rakousku – Haus Edelweiss u Vídně (dálkový vysokoškolský program akreditovaný v USA) k získání magisterského teologického vzdělání formou dálkových kurzů. Rada souhlasí s dalším vzděláváním kazatele. 

Staršovstvo sboru Náchod požádalo Radu o zařazení sestry Dany Staňkové jako pastorační asistentky na půl úvazku ve sboru Náchod. Rada projednala přeřazení jmenované z pastoračního pracovníka Rady CB na pracovnici sboru Náchod v termínu od 1. 7. 2008 na jeden rok. 

Různé Na základě žádosti správce sboru České Budějovice o prodloužení mandátu vedoucího samostatné stanice v Trhových Svinech. Rada souhlasí s prodloužením mandátu vedoucího stanice bratru Miroslavu Huličkovi na další čtyři roky, tj. do března 2012. 

Rada vzala na vědomí zápis z jednání Evangelizačního odboru ze dne 31. 3. 2008. Dále souhlasně projednala novelu směrnice o založení odboru ZMA (Zahraniční misijní agentury). Rada souhlasí s tím, že výkonná funkce se bude jmenovat ředitel ZMA (kazatel Daniel Hejzlar). 

Rada vzala na vědomí zápis z Rady ETS, která se konala dne 17. 4. 2008 pod vedením předsedy R-ETS, kazatele Jiřího Lukla. Zápis komentoval kazatel Samuel Jindra, který zde (spolu s ekonomkou a tajemníkem RCB) zastupuje CB. 

Zápis z porady Studijního odboru ze dne 22. 4. 2008 v Pardubicích předložil předseda SO kazatel S. Jindra. Radě byl předložen stav přípravy podzimní pastorálky 

17.6.2008 17:47:42

kazatelů s manželkami. Dále se odbor zabýval některými etickými otázkami, které zpracovává, a bude v práci s dalšími přizvanými pracovníky pokračovat. 

Kazatel Roman Toušek zaslal Radě informaci o založení nového pěveckého sboru, který má za cíl v průběhu dvou let podpořit zkvalitnění sborového zpěvu ve sborech. Do pěveckého sboru se přihlásilo 70 zpěváků, někteří z nich jsou zpěváci sboru Effata. 

Setkání pastoračních pracovníků proběhlo dne 8. 4. 2008 v Praze za účasti některých členů pastoračního odboru (předseda Pavel Černý, kaz. Jiří Hofman, sestra E. Mančalová, sestra D. Staňková); setkání se rovněž zúčastnil tajemník. Účastníci si vyměnili zkušenosti z pestré a náročné pastorační služby. 

Seniorátní setkání severomoravského seniorátu proběhlo 7. 4. 2008 v Hranicích na Moravě. Zúčastnil se jej předseda s přednáškou Identita Církve bratrské a probuzenecké hnutí. Informaci ze setkání početného pražského seniorátu, které proběhlo 28. 4. 2008 ve sboru Smíchov na téma: Jak se připravují kazatelé ke službě kázání, podali tajemník K. Fojtík a kazatel M. Kloubek. 

Rada projednala zprávu tajemníka pro dorost, bratra Jana Homolky, o činnosti v 1. čtvrtletí roku 2008. Nově zvolená Rada DU (Dorostové Unie) bude pozvána na jednání do Rady CB. Jedním z témat rozhovoru by měla být otázka kontinuity mezi prací dorostu a mládeže. 

Rada souhlasně projednala vizitační zprávy ze sboru Náchod (vizitoval kazatel David Novák) a ze sboru Horní Krupá (vizitoval bratr Jiří Dezort).

Nekritická poddajnost je jistá závislost..., ze které dává svobodu Ježíš. Konzumní vichřicí doby, jakož i jejími dalšími povrchními jevy, jsme ovlivňováni všichni. Můžeme jí však být smeteni (při zajišťování „úspěšné“ cesty vlastních dětí, mám-li uvést jeden z příkladů, nebo totéž lze vysledovat při budování „úspěšné“ nejen podnikatelské kariéry, kdy se vytrácí čas na modlitbu, zájem o služby ve sboru i účast na bohoslužbách …), nebo jen lehce ovíváni – tj. s trendy doby laškujeme tu více, tu méně, ale návratem k „hlubině bezpečnosti“, jak by řekl Komenský, si udržujeme směr a nemůžeme zabloudit. Na počátku je snad důležité vůbec si uvědomit, že držet krok s davem – a v dnešní globalizované době už to neznamená pouze dav český – opravdu neznamená být „IN“ a nejlepší, jak se nám to snaží reklama a politici vnutit, ale být uboze stádní. Mnozí vynakládají své úsilí vyrovnat se většině v dobré víře, že to tak má být, nemají-li trpět komplexem méněcennosti. A tak usilují o věci a o množství, které vlastně ani nepotřebují. Krása života jde mimo ně, nemají čas ji vnímat, prožít. Jsme zodpovědní v tomto ohledu se bránit jisté závislosti, nepoddávat se a usilovat o rozhovory v církvi, v rodinách i ve společnosti. Diskuse nejsou vždy snadné, protože životní zkušenosti dříve nebo později odhalují, že zdaleka vše není „OK“, jak se nám to okolí snaží vsugerovat. I světští lidé alespoň teoreticky docházejí k závěrům, že módní vlna „užít si“ ve všech směrech bývá zavádějící a často uvízne v pravém opaku, v náhražce štěstí při nejlepším, ale také často žel i v neštěstí. Tedy diskuse jsou dobré, avšak jen málo účinné. Navíc seriozní výměna názorů na závažná témata nemá někdy vůbec šanci. Jít proti proudu doby není prostě snadné ani ve svobodě, ba možná ve svobodě paradoxně ještě nesnadnější, protože „svatozář odvážným se nekoná“, neboť ta odvaha je skrytá, vnitřní. Evangelium, Kázání na hoře – ten naprosto jedinečný a nepřekonatelný etický vrchol v duchovních dějinách, který nic neztrácí na své kráse tím, že jej stále nedokážeme naplnit – to je však jediná bezpečná navigace. Ano, nedogmatické, neschematické čtení Písma svatého, samozřejmá účast na bohoslužbách, soustavné úsilí o upřímné, radostné, láskyplné křesťanství bez sobeckého, zákonického sebeuplatňování, neboť toho druhého máme mít přece za důstojnějšího než sebe (alespoň o tom tedy víme a tu a tam se o to třeba pokusíme) – to by mělo být ovzduší církve, aby byla přitažlivá. Vím, že zřejmě nebylo řečeno nic nového. Imunitu vůči virům doby lze nabýt návratem ke kořenům Ježíšova učení. Přeji Vám, aby radost Vaše mohla být plná a abyste byli vpravdě svobodní. Karel Fojtík 

PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK


17.6.2008 17:47:43

Muziky jsme měli, kolik jsme chtěli. Olympiáda v Číně. Rozhovor s Kryštofem Ebenem str. 6. K diskusi str. 42. Foto FLicKr, design Ondřej Košťák

Recommend Documents