www.i-brana.cz
Marie Svatošová
Foto FLICKR, design Ondřej Košťák
cena 34 Kč / ročník 41
Rozhovor str. 6
O studnách, věrném služebníku a statečné dívce Do Písma na str. 24
Sňatky s nevěřícimi? K diskusi str. 32
brezen-2009.indd 1
17.2.2009 16:56:11
Milí čtenáři,
Ježíš řekl, že nebudeme-li jako děti, nevejdeme do nebeského království (Mt 18,3). Apoštol Pavel si naproti tomu pochvaloval, že přestal smýšlet a mluvit jako dítě, protože je už dospělý (1 Ko 13,11). Děti byly a jsou trvalou inspirací, zvláště pro rodiče, prarodiče, ale také pro pedagogy, psychology a další, kteří s dětmi žijí nebo pracují. Staly se inspirací i pro Ježíše, když jednoho dne postavil dítě vedle sebe doprostřed shromáždění učedníků a dal je všem za vzor. Dětský svět přímosti, bezbrannosti, odevzdanosti a společenské bezvýznamnosti pomáhá dospělým vstupovat skrze Krista do Boží otcovské náruče. Být dítětem ale není cíl ani vrchol lidského bytí. Na to upozorňoval apoštol Pavel. Od infantilního věření je třeba dorůst k dospělosti víry a vztahů. Přičemž ona dospělost není měřena věkem, ale vyzrálostí. To když např. rozhněvaný mladý revolucionář nalezne v Kristu a jeho ranách východisko pro sebe i svět a ne v ranách, které bude uštědřovat nespravedlivé společnosti třeba pomocí zápalných bomb. Anebo když fundamentalisticky smýšlející křesťan učiní krok víry ne k liberalismu, ale k zdravému pohledu na Písma svatá, na která už nepotřebuje ustrašeně lepit nedůležité nálepky bezchybnosti, ale objevuje v nich Boha i svět ve všech paradoxech, které lze jen myslet. Svět a Bůh očima dítěte nám proto může pomoci dostat se nejen blíž k našim dětem doma i v církvi, ale může nám pomoci dostat se blíž k Bohu a nakonec opustit ono dětské smýšlení ne s pohrdavým nadhledem, ale s vděčností za všechno, co jsme jako děti mohli uvidět, prožít, objevit a co spolu se všemi našimi nynějšími dětmi můžeme opakovaně zažívat. A třeba se nám nakonec podaří, že až do smrti budeme v zlosti právě jako nedospělé děti (1 Ko 14,20). Neboť víme, že děti se dovedou rychle rozvztekat, ale stejně tak rychle usmířit a smát.
z obsahu:
3
6
10
22
SLOVO
Mít správné priority
Zbigniew Lipus
ROZHOVOR
Smrt není konec úsečky
Marie Svatošová
TÉMA
Svět a Bůh očima dětí
Pavla Cimlerová
PŘÍBĚH
Dopis před popravou
Josef Pšikal
DO PÍSMA
24
O studnách, věrném služebníku...
KAUZA
26
Uvězněný manžel
K DISKUSI
32
Sňatky s nevěřícími
SERIÁL
Soňa Slováčková - Schneiderová
34
Mezi lotry pověšen...
FOKUS
37
38
Teen Challenge
Matěj Hájek
Tomáš Najbrt
Petr Ministr
POST SCRIPTUM
Čo sa dozvieš od studničky
Daniel Pastirčák
připravujeme:
TÉMA
Oběť Ježíše Krista
Jan Roskovec
šéfredaktor
brezen-2009.indd 2
17.2.2009 16:56:11
Mít správné priority Ageus 1,15
V
ěřím, že všichni toužíme po Božím požehnání v našich životech. Ať se to týká požehnání v obyčejných pozemských záležitostech jako je práce, rodina, výchova dětí, zdraví, finanční zabezpečení, nebo požehnání v duchovní oblasti jako osobní duchovní růst, spasení našich blízkých, viditelné Boží působení v církvi i ve světě atd. Náš Bůh je Bohem, který chce žehnat svému lidu. Apoštol Pavel v epištole Galatským říká, že Pán Ježíš na kříži na sebe vzal naše prokletí, abychom my mohli přijmout Boží požehnání, které Bůh zaslíbil už Abrahamovi. Co máme tedy dělat, abychom mohli zakoušet v našich životech Boží požehnání? Požehnání v oblasti duchovní, tak i v hmotné?
Judské paběrkování
Prorok Ageus popisuje situaci Judejců, kteří se vrátili z babylonského exilu do své rodné země, která byla velmi zpustošená. Čekalo je hodně práce, aby si postavili nové domy, vysadili nové vinice, zúrodnili zanedbanou půdu a také opravili poničený chrám v Jeruzalémě. Tito Judejci usilovali o dobrou věc – zabezpečit sebe a své rodiny, ale moc se jim to nedařilo. Hodně se snažili, ale výsledky byly nepatrné. 6. v. „Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku.“ Jinými slovy jim chybělo Boží požehnání. Hod-
ně se snažili, ale Bůh jim v tom nepožehnal. Byla to pro ně velká dřina, žít bez Božího požehnání. V Ž 127 je řečeno: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte a dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“ Tak to asi prožívali i ti Judejci, kteří se snažili investovat svou energii, čas i peníze do budování svých domovů a zabezpečení svých rodin. Ale, žel, mnohé z toho bylo nadarmo. Bůh jim v tom nežehnal. Smutné na tom je, že oni ani moc nepřemýšleli nad příčinami svého neúspěchu, nepožehnání. A proto k nim Bůh musí promluvit skrze svého proroka a ukázat jim, v čem je problém. V. 9 - 10: „Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům. Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu…“ Příčinou jejich bídy a nepožehnání bylo to, že měli špatné priority ve svém životě. Nejdříve já a moje zájmy a potřeby a až pak, když zbude čas, energie a finance, tak budu pracovat na Božím domě. To bylo hlavní příčinou jejich nepožehnání. Skrze napomenutí proroka Agea si to pak mohli uvědomit a změnit své smýšlení. Znovu se pustili do stavby Božího domu,
brezen-2009.indd 3
17.2.2009 16:56:12
Co ti dám? Marie Rafajová Petr Mu dal svou loď, aby se neznavil, Marta Mu nabídla dům pro pár tichých chvil. Šimon dal sílu ramen, když klesal únavou, Maria pomazala mastí Jej voňavou. Co mohu já Ti dát? Dům nemám, ani zem. Srdce mé vezmi si s láskou, co hoří v Něm.
dali Boží zájmy na první místo a Bůh jim pak znovu začal žehnat i v jejich osobních životech a rodinách.
Dnešní nouze
Tak tomu bylo ve starozákonní době. Platí tento princip i dnes, v době, ve které žijeme my? V mnohém se naše doba podobá tomu, co prožívali i tito Judejci. Máme hodně práce, povinností, hodně starostí o zajištění rodiny. Je zde obava ze ztráty zaměstnání, globální finanční krize a jiné starosti, které člověka zatěžují. Žijeme ve velkém shonu a stresu. Jak si v tom všem uchovat správné priority a živý vztah víry s Kristem? Ve známém textu v Mt 6,31-33 nám Ježíš dává velmi jednoduchý návod: „Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si bu-
Zbigniew Lipus, DiS. (38) ženatý, manželka Andrea, zatím bez dětí, absolvent ETS, první sbor byl v Kolíně, nyní v Letovicích (kazatelská služba celkem 12 let).
deme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ V tomto textu nás Pán Ježíš nevyzývá k lhostejnosti vůči legitimním pozemským potřebám jako jídlo, pití, oblečení, bydlení… Pouze ukazuje, že to nemá být hlavní prioritou a starostí našich životů. Tou hlavní prioritou a starostí má být hledání Božího království a vztah s Ním. Jinými slovy je zde řečeno: Uprostřed všech starostí a nejistot, které máte, mi dejte první místo a já se o vás postarám. „Všechno ostatní vám bude přidáno.“
Pořadí hodnot
Mít správné životní priority, dát Bohu první místo a důvěřovat jeho slovu, to je cesta k Božímu požehnání v našich životech. Žel, často máme tendenci zaměňovat pořadí: nejdříve musím zabezpečit sebe a pak až mi zbude čas, síly, finance, pokud vůbec něco zbude, dám je k dispozici Bohu. A můžeme se snažit a pachtit a Bůh té naší dřině jaksi nežehná, podobně jako tomu bylo u Judejců, o kterých jsme četli. Věřím, že Bůh nám chce dávat své požehnání a zajištění našich potřeb, ale očekává od nás, že mu dáme první místo a dovolíme mu, aby řídil naše životy. K tomu potřebujeme mít víru, že investovat do vztahu s Bohem a do Božího království je tou nejlepší a nejjistější investicí.
Výzva dnešní době
Berme i tento starozákonní příběh jako výzvu pro naši dobu. Nenechme se pohltit pozemskými starostmi, nebo i sebelítostí nad tím, jak to máme v životě těžké na rozdíl od ostatních, kteří se mají lépe. Neporovnávejme se a nezáviďme jedni druhým. Usilujme především o to, aby náš vztah s Bohem byl správný a zájmy Božího království byly na prvním místě v našich životech. A pak všechno ostatní nám bude přidáno. Vždyť „Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo, jak je psáno: Rozdělil štědře, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navěky. Ten, který dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží plody vaší spravedlnosti“. (2Kor 9,8-9) ZBiGnieW lipus
4
brezen-2009.indd 4
17.2.2009 16:56:12
Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail:
[email protected]
Milá redakce,
chci se ještě vrátit k úvodníku z Brány 9/2008 „Ukaž nám znamení“ od br. kaz. M. Žemličky. Úvodník jsem přečetl jedním dechem a několikrát jsem se k němu vrátil. Chtěl jsem vědět, proč mě tak zaujal, obohatil. Často jsem si kladl stejnou otázku, kterou slyším třeba i od svých kolegů v zaměstnání „Proč se ten váš Bůh konkrétně neprojeví, proč mlčí?“ Bratr Žemlička na tuto otázku odpovídá jasně, konkrétně, na dané téma s lehkostí prochází celou biblí. Té se po celou dobu drží (celkem 11 biblických odkazů). Hovoří svěží, srozumitelnou češtinou, oproštěnou od podbízivých slov hovorového a slangového jazyka, ale i archaických výrazů a složitých, dlouhých souvětí. Nikam neodbočuje, téma nerozmělňuje. Takto podané slovo ještě dlouho zůstává v paměti. Chci mu touto cestou poděkovat. Vyprošuji pro něj, ale i všechny kazatele mnoho Boží síly do další práce. samuel krauZ
Díky za úrodu!
Chystám se Vám napsat již delší dobu. Chci moc poděkovat za Vaši pilnou a mravenčí práci. Pokud jsem dlouhé roky
četla Bratrskou rodinu celou, platí to dvojnásob o Bráně, kterou čtu bez dechu od první do poslední stránky. Chci reagovat na obrázek u článku Modlitebna místo hospody. Nevím, zda to bylo záměrné, ale velmi mě rozveselil titulek u obrázku se stolem plným darů přírody, u kterého je napsáno „Díkůvzdání za úrodu“. Za stolem tam stojí plno krásných dětí, které mají ve sboru v Horní Suché. To je také veliká „úroda“, za kterou patří Pánu Bohu dík!
S pozdravem a přáním Božího požehnání do Vaší práce, EVa DVOřáKOVá
Milý Tomáši Najbrte,
díky, že ses ujal rubriky SERIÁL a poskytuješ nezištně tolik potřebný materiál nové písně pro pěvecké sbory. Jako by KDOSI vyslyšel mé přání. Díky, Pane. rENaTa KřEČKOVá, CB ČESKá SKaLiCE
Pozvání na BEN STACÍK Na sobotu 14. března 2009 jsme pro vás připravili již sedmý ročník Benefičního hudebního a divadelního festivalu s názvem BEN STACÍK. Akce se uskuteční od 14.00 do 20.00 v prostorách sboru Církve bratrské, Koněvova 24, Praha 3. Během odpoledne uvidíte řadu divadelních i hudebních vystoupení. Akce se zúčastní: Eliška Ptáčková, Olats Otesoc, Jananas, Jana Rychterová, Bez Peří, Aidin – Danny Langoska, Vojta Jágl, Ester Pavlů, Věra Slunéčková, Alžběta Somorovská, PT Divadlo, Děti ze Stacíku, Švandovo divadlo – Klára Pollertová-Trojanová, Klára Cibulková, Jaroslav Šmíd, Apod OS Balanc, divadlo Hlad, Teatro dela Liberte, Jindřich Nováček, studenti gymnázia J.S. a řada dalších. Nebude chybět ani příspěvek žižkovské mládeže. Doprovodný program bude zahrnovat prodejní výstavu výtvarných prací našich dětí, tombolu, občerstvení, různé soutěže. Vstupné 90 Kč. Těšíme se na Vás. Věra Weilová, www. cb.cz/praha3/stacionar
redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail:
[email protected] Číslo 3/2009, ročník Bratrské rodiny 41, Českobratrské rodiny 67 • Vyšlo 25. 2. 2009 • Vychází 10x ročně, cena 34 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • Redakční rada: Mgr. Miloš Hejzlar, Jiří Sedláček, Jana Matulíková, Mgr. Matěj Hájek, ing. Peter Komrska, Anna chrásková, ing. Karel Fojtík j.h. • Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová Vydavatel: KODeX o.p.s. • iČ 13161229 • ev. č. MKČR: e 5080 • Tisk: GRAFOTecHNA PRiNT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.
5
brezen-2009.indd 5
17.2.2009 16:56:12
Smrt není koncem úsečky rozhovor s MUDr. Marií Svatošovou, zakladatelkou hospicového hnutí v České republice Nemocní lidé, když navštěvují lékaře, vkládají do nich svou naději na uzdravení. Co pro vás znamená slovo naděje? Rozhodně mnohem víc, než naděje na tělesné uzdravení. To je stejně jenom dočasné. Vždyť i vzkříšený Lazar na druhý pokus smrti podlehl. Stvořitel do mě vložil velkou touhu po věčné radosti, po věčném životě. K tomu je moje naděje zacílena, a té se držím, jak nejlíp umím.
MUDr. Marie Svatošová (67) po maturitě na SZŠ v Náchodě pracovala rok jako zdravotní sestra, roku 1968 promovala na LFKU v Hradci Králové. Po dvou letech práce sekundářky na interním oddělení v Semilech odešla do Prahy. Třicet sedm let žila v bezdětném manželství s doc. Ing. Josefem Svatošem. Ovdověla v červnu 2008. Do konce roku 1989 pracovala jako praktická lékařka. V lednu 1990 odešla do České katolické charity a se svými spolupracovníky vybudovala síť domácí péče v Čechách a na Moravě. V roce 1993 založila občanské sdružení Ecce homo, které ve spolupráci s královéhradeckou Charitou 8. 12. 1995 otevřelo první český hospic v Červeném Kostelci. Aktivně se podílí na rozšiřování sítě hospicových zařízení v ČR dosud. V r. 2002 přijala jako zakladatelka hospicového hnutí v Česku z rukou prezidenta Václava Havla státní vyznamenání – medaili za zásluhy III. stupně. V červnu 2005 vzniká Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče (APHPP) a Marie Svatošová se stala její první prezidentkou. Současně se věnuje publikační činnosti.
Jako lékařka jste jistě musela zažít nejen posílení pozemské naděje na život, ale také zmar při snaze pomoci svým pacientům. Jak jste se s tím vyrovnávala? Co bylo nejtěžší? Na fakultě nás učili vítězit nad smrtí, ale nepřipravovali nás na prohry a už vůbec nás nenaučili s nemocnými a jejich rodinami pravdivě a zároveň citlivě komunikovat. Některé ty situace jsou stejně těžké, jako když se jako obžalovaný ocitnete u soudu, ale brzy jsem zjistila, že i tady platí: „Nestarejte se, co budete mluvit, Duch vám dá.“ A opravdu dá! Můžete nám v té věci svěřit nějakou konkrétní zkušenost? Těch je mnoho, ale s ohledem na diskrétnost, kterou je nutno vůči nemocným zachovávat, nemohu být až tak konkrétní. Jsou to rozhovory velmi citlivé, někdy i dost intimní, z mé strany vyžadující zachovávání zpovědního tajemství. A stejně je to pokaždé jinak. Spíše vám nabídnu svoji osvědčenou metodu „klika a rohožka“. Jde o to nevpadnout do pokoje nemocného rovnou z ulice, ale v klidu se na chvíli zastavit na rohožce, podržet kliku v ruce a nabídnout se do služeb: „Pane Bože, jestli myslíš, tak já tam tedy jdu. A jestli chceš, abych mu něco řekla, tak mi řekni co, a já slibuji, že to řeknu.“ Poté už není potřeba si dělat starosti. Buď mě něco napadne a pak to musím říct, i když se mi to třeba moc nezdá – ono se dodatečně ukáže, že to bylo přesně to, co tenhle člověk právě v tuhle chvíli potřeboval slyšet. No, a když mě nic nenapadne, tak mlčím. Je klidně možné, že ode mě v tuto chvíli Pán Bůh víc nechtěl, možná bude chtít zítra nebo pozítří, anebo
6
brezen-2009.indd 6
17.2.2009 16:56:12
k tomu použije někoho nebo něco úplně jiného. To už není moje věc. V roce 1990 jste opustila praxi praktické lékařky, abyste realizovala myšlenku hospicového hnutí. To ale znamenalo soustředit se mnohem víc na poslední věci člověka nežli na jeho uzdravení. Není to tak trochu proti smyslu lékařského povolání? Naopak. Řekla bych, že lékařský stav se svému poslání v mnohém zpronevěřil, když se přestal zajímat o celého člověka a zaměřil pozornost jen na jeho potřeby tělesné. Hospicové hnutí se snaží o nápravu. Tělesné potřeby nepodceňuje, ale není-li v silách současné medicíny chorobný proces zastavit, snaží se nemocného zbavit nepříjemných příznaků. To není málo. Zároveň usiluje o uspokojení jeho potřeb psychických a duchovních, které při umírání téměř vždy dominují. Hovořme tedy o smrti a v souvislosti s ní rovněž o umírání. Mohla byste prosím definovat termín smrti? V odborné literatuře se setkáte s pojmem smrt klinická – tou se míní zástava dechu a srdeční činnosti. V té chvíli mozek ještě pracuje, ale nedostane-li svou potřebnou porci kyslíku, za pár minut přestane pracovat i on a pak se mluví o smrti mozku a smrti člověka. Proti tomu nic nemám, ale já smrt nechápu jako konec člověka, nýbrž bránu, která se právě teď před netělesnou složkou lidské bytosti otevírá. Otázkou samozřejmě je, kam se otevírá? O tom vím jen to, co nám bylo zjeveno. To si každý může přečíst v Bibli. Cokoliv bych vám řekla
brezen-2009.indd 7
17.2.2009 16:56:12
navíc, byla by pouhá spekulace. Je to otázka víry, nikoliv vědomostí nebo zkušeností. Těším se na to, co ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a ani na rozum člověku nevstoupilo, tj. na to, co Bůh připravil těm, kteří ho milují. Věřím, že Bůh je Láska, věřím, že Ježíš umřel i za moje hříchy a je mým advokátem. Věřím, že mě přivede k Otci, věřím a doufám v jeho nekonečné milosrdenství. To je všechno, co vám k tomu mohu říct. Lidé na smrt a skutečnost vlastního umírání nahlížejí různě. Někteří o tom nechtějí ani slyšet, zatímco jiní, např. známý pediatr Švejcar, se na vlastní umírání a smrt těší s tím, že ji budou pozorovat a studovat. Lze se na smrt připravit a jak? Strkat před majestátem smrti hlavu do písku jako pštros je chování nedospělé, naivní a s největší pravděpodobností se vymstí. Je moudré se připravit i na situaci, že někdo v rodině vážně onemocní a budu se muset umět o něho postarat. Z toho důvodu např. hospice umožňují stáže i nezdravotníkům. A protože nikdy nevíme, kdy nás smrt zaskočí, je moudré se na ni připravovat průběžně a zodpovědně – podrobný a spolehlivý návod k tomu je v Bibli. Mohla byste onen biblický návod více specifikovat? Mám na mysli hlavně Nový zákon, v němž už neplatí „oko za oko, zub za zub“. Ježíš to shrnul do kratinké teze: milovat Boha a bližního. V tom je úplně všechno. To stačí. Mnoho lidí se bude divit, jak je ostatně psáno: „Pane, kdy jsme ti dali najíst, kdy jsme tě oblékli, kdy jsme tě navštívili ve vězení?“ A mnozí jiní naopak: „Pane, kdy jsi byl hladový, a nedali jsme ti najíst?“ Návodů a povzbuzování k dobrému životu je Bible opravdu plná. Připomeňme si například Horské kázání a blahoslavenství, listy sv. Pavla apod. A co je hlavní, není to obyčejná literatura, je to živé Boží slovo. Je to způsob, jakým k člověku promlouvá sám Bůh. Existuje rovnítko dobrý křesťan – dobrá smrt? Jaká je vaše zkušenost? Ty pojmy bychom museli nejprve definovat, ale obecně lze říci, že člověk, který umírá s jakž takž čistým svědomím, většinou umírá pokojně. Naopak Stalinova dcera Světlana umírání svého otce kdesi popisovala jako úděsný horor. Ale nedovolila bych si z neklidného umírání vyvozovat závěry, soud patří jedině Bohu. Ježíšova smrt na kříži taky nebyla žádná idylka…
Napsala jste pozoruhodnou knihu o lékaři a faráři P. Ladislavu Kubíčkovi, muži veliké radosti a naděje, jehož život byl drasticky ukončen vraždou. V čem vás inspiroval svým životem a pak i smrtí? P. Ladislav byl obyčejný venkovský farář. Čím lidi tak oslovoval a přitahoval, bylo asi především to, že žil evangelium naplno, za všech okolností a vždy. A po smrti? O té jsem se dozvěděla téměř hned, telefonem. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, ale zároveň jsem ho vnímala v těsné blízkosti vedle sebe a slyšela zřetelně jeho hlas: „Nic se neboj, teprve teď to pořádně roztočíme!“ Čas ukázal, že to nebyla žádná sluchová halucinace. Když vidím, co jeho knížky, a knížky o něm, působí v lidech, kteří se s ním osobně nikdy nesetkali, nestačím se divit. Platí o něm v plné míře: „Zrno musí padnout do půdy, aby mohlo přinést mnohonásobný užitek.“ Páter Ladislav vás mimo jiné povzbuzoval ve vaší práci. Také díky hospicovému hnutí už není smrt a umírání takovým tabu, jakým bývalo dřív. Jak vůbec hospicové hnutí vzniklo, kde ve světě hledat jeho počátky? Myslím, že to byla reakce na úspěchy moderní medicíny a ambice pyšných lékařů v celém civilizovaném světě. Nechtějí prohrávat a někdy pacientům pomocí přístrojů a transplantací nejrůznějších orgánů nepomáhají, ale škodí. Škodí jim, pokud jim v čase, který uzrál, nedovolí odejít. Toho se každý bojí. V Americe proto mnozí lidé nosí u sebe lísteček s písmenky DNR, což znamená neresuscitovat. V Holandsku si z téhož důvodu odhlasovali zákon o eutanazii, a ve Velké Británii se ze stejných pohnutek rozvinulo hospicové hnutí. Tam jsme se to učili. U nás jste stála na počátku tohoto hnutí vy. Jak se vyvíjelo a jakou získalo podporu státních a církevních institucí? Na ministerstvu zdravotnictví jsme měli velké štěstí. Hned napoprvé jsem tam narazila na člověka, který pochopil, oč jde, a dodnes nám spolu s dalšími kolegy pomáhá. U církevních institucí má hospicové hnutí samozřejmě podporu. Určitě morální, a v rámci možností i finanční, např. formou sbírek nebo podporou žádostí o pomoc církve ze zahraničí. Kolik hospiců dnes v České republice máme a kolik jich je zapotřebí? Momentálně je rozestavěný 13. lůžkový hospic,
brezen-2009.indd 8
17.2.2009 16:56:13
Foto Bronislav Matulík
Duchovní péče je zajištěna ve všech hospicích, máme to i ve standardech. Je to nabídka, kterou nemocný může a nemusí přijmout. Priority potřeb nemocného se v průběhu nemoci výrazně mění. V závěru života téměř vždy potřeby duchovní nějakým způsobem vystupují do popředí, s tím je nutno počítat. Jestliže před měsícem nechtěl o knězi ani slyšet, neznamená to, že teď po něm netouží. Je nutné taktním způsobem situaci vyhodnotit a nemocnému, který si po prvním odmítnutí neodvažuje o duchovní pomoc sám říct, ji citlivě nabídnout, ale nevnucovat. To platí i o lidech, kteří sami sebe označují jako nevěřící. Většina z nich je ve skutečnosti hledajících, a všichni bez výjimky patříme mezi „nemocné“, kvůli kterým Ježíš přišel. Tohle ujištění je pro mnoho „nevěřících“ úlevným balzámem, jen jim to musí někdo s láskou říct.
v Chrudimi, pro Pardubický kraj. Několik bychom jich ještě potřebovali, ale podaří-li se rozvinout dosud váznoucí formu domácí hospicové péče, možná bude stačit jeden lůžkový v kraji. Zatím ho nemá kraj Vysočina, Liberec a Karlovy Vary. Jak je to s financováním hospicu – platí si to klienti? Klient na skutečné provozní náklady přispívá necelými 10 %, ve většině hospiců však podle jeho možností. Financování je vícezdrojové. Zhruba 50 % od zdravotních pojišťoven, 20 % bývalo z resortu sociálního (teď to nějak uvízlo, bojujeme!), a za zbývajících 20 % vděčíme dárcům a sponzorům. Jakou péči v hospici věnujete umírajícímu v jeho poslední den, kdy už se ví, že s největší pravděpodobností zemře, je něčím mimořádná? Je-li to možné, snažíme se, aby u umírajícího byli jeho nejbližší, pokud to možné není, personál se je snaží v rámci možností nahradit. Zvýšený dohled personálu je samozřejmostí v každém případě. Věřící část personálu a dobrovolníci provází umírajícího modlitbou. Máte stálou duchovní péči, někoho, kdo se stará o klienty v duchovní oblasti? Jak přistupují k duchovnímu nevěřící klienti na prahu smrti a jejich rodiny?
Pečovat je třeba ale také o personál, jak dlouho vydrží zdravotníci v hospicích pracovat? V Anglii nás připravovali na to, že nám personál v průměru po dvou letech vyhoří a bude muset být vystřídán. V prvním českém hospici, který funguje už 14. rok je ještě polovina personálu původního. Většina ostatních odešla z důvodů přirozené fluktuace: odchod do důchodu, mateřská dovolená, následování manžela apod. Tam, kde se personálu vedení věnuje a jeho práce si váží, není to s fluktuací tak zlé, jak jsme původně čekali. Naopak není vzácností, že sestřička, která se vdá na druhý konec republiky, přejde zároveň za prací z jednoho hospice do druhého. Nepřichází mezi cizí. „Hospicáci“ se navzájem znají z různých seminářů, konferencí a výměnných stáží. Dá se o nich říct, že tvoří jednu velkou rodinu. A taky si myslím, že tu hrají významnou roli hřivny. Jsou sestry záchranářky, ty ať pracují na odděleních ARO, JIP apod. A jsou sestry hospicové, které by byly na takových pracovištích nešťastné. Každý z nás má na něco, a je to dobře, aspoň se navzájem potřebujeme a můžeme se hezky doplňovat. Nakonec, co vy sama děláte pro sebe, kde a jak nabíráte sílu do života? Mám spolehlivé zdroje. Na prvním místě jsou to svátosti a Písmo svaté, a také si dopřávám dvakrát ročně několikadenní duchovní cvičení, kdy zmizím na „poušť“. Nelze jenom dávat, je třeba i čerpat. Děkuji za rozhovor.
ptal se Bronislav matulík
brezen-2009.indd 9
17.2.2009 16:56:13
PAVLA ciMLeROVÁ
o Brána d
ucie, 11
nebe, L
let
10
brezen-2009.indd 10
17.2.2009 16:56:13
D
ětští psychologové ve své praxi často využívají metod, kdy se dítě na úrovni hry identifikuje s imaginární osobou, která má propůjčenou moc a může na fantazijní úrovni pomoci dítěti přetvářet nebo nově utvářet svět podle jeho představ. V jedné části této metody si dítě může vybrat, čím by chtělo být nejraději – stát se na chvíli zpátky malým dítětem, zůstat tak starým, jako právě je nebo se stát alespoň na fantazijní úrovni dospělým. Svou volbu má dítě odůvodnit. Řada dětí se na fantazijní úrovni identifikuje právě se světem dospělých – láká je
radostný, uvolněný, plný čehosi tajemného a dobrodružného. Děti vidí svět jinak než my dospělí… Představa dítěte, kdo je to Bůh nebo kdo nebo co se skrývá za tímto slovem, souvisí do určité míry s otázkou náboženské či ateistické výchovy v rodině a později s osobní vírou v Boha. Dětské představy Boha se u dítěte vyvíjejí, vyvíjí se i postoje dítěte k Bohu na základě vlastních zkušeností s prožívanou Boží láskou. Vývojem dětských představ o Bohu se zabývalo několik představitelů náboženské psychologie. Ve svých následujících úvahách jsem se nechala in-
představa neomezené volnosti, samostatnosti, nezávislosti, možnosti nikým nekontrolované a neomezované zábavy, možnosti získat peníze, s kterými je možno libovolně zacházet, lákavá je i představa ztráty školních povinností. Svět dospělých představuje pro dítě svět neomezených možností a lákadel. Mnozí z nás dospělých bychom se zase rádi alespoň na chvíli vrátili do světa dítěte, kdy jsme zažívali pocity bezpečí, jistoty, ochrany, pohodlí a klidu. Pro některé jsou ale vzpomínky na dětský svět spojeny s představou světa zlého a nebezpečného. Dospělý člověk pozoruje a vnímá svět kolem sebe pohledem často méně pozorným, ustaraným, unaveným a uspěchaným, svázaným různými klišé, pravidly a povinnostmi. Dětský pohled je pestrý, emotivní,
Naše rodina, Anička, 5 let
Dospělý člověk pozoruje a vnímá svět kolem sebe pohledem často méně pozorným, ustaraným, unaveným a uspěchaným, svázaným různými klišé, pravidly a povinnostmi. Dětský pohled je pestrý, emotivní, radostný, uvolněný, plný čehosi tajemného a dobrodružného. Děti vidí svět jinak než my dospělí…
spirovat pojetím Jamese Fowlera, žáka významného psychologa Lawrence Kohlberga.
Dětský pohled na svět od nejrannějšího období
V nejranějším období tzv. nediferencované víry si dítě vytváří představu o okolním světě přes časný vztah převážně s osobou matky. K tomu, aby se dítě dokázalo bezpečně orientovat v okolním světě, potřebuje mít v blízkosti osobu, případně několik důvěrně blízkých osob, které mu poskytují citlivou, něžnou a láskyplnou péči. Jen tak si dítě vytvoří pocit bezpečí, který je předpokladem zdravého a bezproblémového poznávání okolního světa. Důvěra dítěte v okolní svět je zde ztělesněna v rodičovské 11
brezen-2009.indd 11
17.2.2009 16:56:13
Loď pro celý svět, Sára, 6 let
péči. V období kolem půl roku začíná dítě prozkoumávat své okolní prostředí, ještě ale nedokáže svou pozornost rozdělit mezi blízké osoby a mezi předměty v bezprostředním okolí. Podle nejnovějších psychologických studií dochází k významnému posunu kolem devátého měsíce věku, kdy již dítě dokáže svou pozornost rozdělit mezi matku, respektive jemu blízkou osobu a okolní svět – dítě začíná ukazovat na zajímavé předměty ve svém prostředí a začíná na nejjednodušší úrovni rozumět tomu, že i ti druzí vidí a slyší podobné věci jako ono samo. Druhé období ve vývoji dětských představ o Bohu bychom mohli nazvat obdobím intuitivně – projektivní víry. Zhruba kolem čtyř let je usuzování dítěte ještě vázáno na to, co dítě vnímá, tedy to, co vidí, slyší a co si na základě viděného, slyšeného představuje. Rozvíjí se dětská představivost, která je silně spojena s dětskou fantazií. Dítě má tendenci neživé předměty polidšťovat, měnit realitu podle svých vlastních přání. Dítě je v tomto období velmi citlivé a vnímavé pro nejrůznější obrazy, symboly a rituály. Velmi důležitou roli hrají pocity, které má dítě s těmito symboly spojené – mohou to být pocity bezpečí, ale i pocity úzkosti, strachu a ohrožení. Dětští psychologové mají zkušenost, že děti v tomto období kreslí obrázky tzv. „zlých lidí“ podstatně menší než například obrázky „lidí hodných“. V souvislosti s těmito obrazy si dítě vytváří i svou dětskou představu Boha, která je podněcována jeho fantazií a aktuálními emočními prožitky. Nejnovější studie také ukazují, že již čtyřleté dítě má poměrně rozvi-
PhDr. Pavla Cimlerová (50) absolventka oboru psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, učitelka a vedoucí katedry psychologie na ETS VOŠ Praha, zástupkyně ředitele v Pedagogicko-psychologické poradně Středočeského kraje, soudní znalec v oboru psychologie. Vdaná, matka dospělého syna.
nuté pojetí smrti, které dokáže aplikovat na lidi, zvířata a rostliny. V celém předškolním období je velmi důležité, které obrazy, příhody, vyprávění, symboly či rituály jsou dítěti prezentovány, kdo dítěti tyto obrazy předkládá a zda jsou spojeny s pozitivními emocemi či zda u dítěte vyvolávají emoce negativní. Nejvýznamnějšími osobami, které dítěti tyto obrazy zprostředkovávají, jsou rodiče. Proto i dětská představa Boha je významnou mírou napojena na to, jak ji dítěti zprostředkovávají jeho rodiče. Je to o to důležitější, že obrazy a příběhy z období předškolního věku nás pak mnohdy provázejí celý život. V období mladšího školního věku začíná dítě vytvořenou představu o Bohu, napojenou na osobu dospělého, zpochybňovat. Dítě je v tomto věku již plně zaměřeno na to, co je a jak to je, snaží se pochopit okolní
Nedělní ráno,
5:45 hodin. Honzík (2 3/4) vpadne do ložnice rodičů a radostně volá: „Mámo, už vyšlo nebe!“
svět realisticky, doopravdy, začíná poznávat vztahy mezi příčinami a následky i vzájemné vztahy mezi věcmi i lidmi. Dítě má v tomto věku v oblibě příběhy, rádo vypráví své vlastní příběhy, ale i naslouchá příběhům druhých. Dítě žije často uvnitř těchto příběhů, i když ještě zpravidla nedokáže pochopit hlubší souvislosti a význam příběhů. Je důležité, aby příběhy nebyly dětem prezentovány pouze slovně, ale aby byly konkrétně znázorňovány i na obrázcích či ilustracích, případně aby dítě samo mohlo do příběhů vstupovat například dramatizací příběhů apod. To vše má význam i pro nový obraz Boha v očích dítěte – z výtvoru fantazie a představivosti v raném dětství se v tomto věku stává Bůh, který nese lidské rysy, který vstupuje do nejrůznějších vztahů dítěte a tyto vztahy může ovlivňovat. Bůh, který rozumí přáním a potřebám lidí, tedy i dítěte samotného. Dítě záro-
12
brezen-2009.indd 12
17.2.2009 16:56:14
veň poznává, že různé pocity a přání je možné před okolím skrývat, nelze je ale skrýt před sebou samým ani před Bohem. Proto má smysl s Bohem hovořit, má smysl ho o něco prosit. James Fowler mluví v této souvislosti o tzv. mýticko – slovní víře dětství. Dítě si své představy o Bohu vytváří i na základě sociálních zkušeností, které může získat, pokud patří do skupiny stejně smýšlejících lidí, tedy do křesťan-
Obraz a představa Boha se v tomto věku stává osobnější, hlubší, ale i kritičtější. Mladý člověk hledá odpověď na celou řadu otázek – kdo jsem, kým jsem, jaký jsem, kam patřím, kam směřuji, jaké hodnoty jsou v mém životě důležité. Odpovědi na tyto otázky formují pocit vlastní identity. Objevuje se touha vztahovat se ve svém životě k hodnotám, které člověka přesahují a které mohou dát jeho životu konečný smysl. Dospělými lidmi předkládaná představa Boha je přehodnocována a Noemka (5 let) se mě nepodrobována přísné dávno zeptala: „Víš, jak si, kritice. Mladý člověk mami, představuju nebe?“ hledá sám odpovědi Zbystřila jsem a čekala na odpověď. a sám se na základě „Jako že v tom nebi je vlastních zkušeností dlouhá řada lidí, kteří uvěřili s Bohem rozhoduje. v Pána Boha.“
Rodina při sklizni Hanička, 4,5 ro brambor, ku
„A co tam v té řadě dělají?“ „Oni v ní prostě jsou. A na začátku té řady je Pán Bůh, a na jejím konci je Pán Bůh. A když někdo umřel jako dítě, tak tam v té řadě stojí a má balónek na hraní.“
ského společenství. Proto tak důležitou roli hrají skupinky dětí ve sborech, nedělní besídky apod. Zatímco předškolní dítě žilo obrazy, symboly, rituály a dítě mladšího školního věku příběhy, tedy i příběhy biblickými, mladý člověk v období pubescence (puberty) již své příběhy má, ptá se na význam těchto příběhů. Zpravidla se nespokojí s jediným řešením, ale uvažuje o možných alternativních řešeních příběhů, řešení porovnává a hodnotí. Kriticky srovnává existující a přítomné poměry s tím, co by mohlo nebo ještě lépe mělo být. Z tohoto srovnání pak vyplývá častá kritičnost, nespokojenost, zklamání.
Jak výchova ovlivňuje pohled dítěte na Boha
Vztah dítěte k Bohu a představa dítěte o Bohu je tedy do značné míry závislá na raných vztazích dítěte k rodičům, na společenství lidí, ve kterém se dítě pohybuje, a později na jeho osobních zkušenostech s Bohem. Vztah k Bohu však může být spoluutvářen i výchovnými postoji rodičů, na jejichž základě si dítě vytváří určité přenosové tendence, které mohou být i nebezpečím pro vytváření dětské představy o Bohu. Pokud zažívá dítě emočně pozitivní a stabilní vztah ke svým rodičům, vytváří si zpravidla představu akceptujícího Boha. Základní důvěra jako hlavní zkušenost raného dětství je přenesena na vztah k Bohu. Pokud ale dítě zažívá ve vztahu k rodičům negativní emoce jako je strach, nejistota, nepřijetí či přímo strach z autority, může se strach z rodičovské autority přenést i na samotnou autoritu Boha. V tomto případě se pak může u dítěte vytvořit strach motivovaný představou Boha jako někoho, kdo je jen neúprosným soudcem, nikoliv i Bohem milujícím. Pokud dítě žije ve výchovném prostředí, kde rodiče na dítěti až nezdravě citově lpí, příliš dítě ochraňují, zbavují je vlastní iniciativy ve snaze upoutat je k sobě, podřizují se přáním dítěte a jeho náladám a 13
brezen-2009.indd 13
17.2.2009 16:56:14
Stvoření světa, Amálka, 6 let
nekladou na dítě žádné nároky, může si také dítě vytvořit ve vztahu k Bohu dětinské přenosové tendence ve smyslu chápání Boha jako všesplňujícího ochránce, toho, který chrání a jenom odměňuje za každých okolností. Představa takovéhoto Boha pak může být
Tato příhoda svědčí o úžasné dětské
schopnosti vystihnout atmosféru nejrůznějších situací. O našich hektických nedělních ránech tak jednou po cestě do shromáždění náš syn Jakub (3 roky) prohlásil: „Vždycky ráno vstaneme, pak spěcháme, rychle snídáme, a vždycky žehlíme, a pak spěcháme do shromáždění.“
konfrontována s tím, že Bůh nevyslýchá vždy všechny prosby dle našeho lidského uvážení a vystavuje člověka i životním zkouškám.
Výchovné náměty
Bernhard Grom ve své knize Nábožensko – pedagogická psychológia poskytuje výchovné náměty, které mohou zamezit základním nebezpečím v procesu vývoje religiozity v životě dítěte. Především je potřeba ovlivňovat citovou stránku prožívání dítěte. Doporučit lze následující aktivity: • vyprávění, dětské kresby o Bohu, komentování kreseb • ústní vyjádření vlastních názorů dětí na Boha • seskupovat některé základní výpovědi o Bohu a vytvářet z nich otázky • vycházet ze svědectví bible • vychovávat k zodpovědnosti a obětavosti • ve výchově poskytovat dětem citově vřelou náklonnost, která by měla být v rovnováze s nároky na disciplinu • čelit nesprávným výkladům biblicko – teologických výpovědí • naučit děti chápat prosebnou modlitbu jako důležitý rozhovor s Bohem o vlastní situaci, o svých vlastních starostech a úzkostech, nejenom Boha mobilizovat k pomoci a mít vůči Bohu přímo materiální očekávání
U rybníka Homo
lka, Hanička, 7 let
Vnímání a pohled handicapovaného dítěte
Doposud jsme se zaměřovali pouze na utváření představ o světě a o Bohu u zdravých dětí. Jak ale vnímá svět dítě handicapované? Vzhledem k tomu, že zrakem vnímáme přibližně 85 % informací z okolního světa, je pochopitelné, že dítě s postižením zraku bude okolní svět vnímat odlišně – především si představu o světě bude vytvářet pomocí náhradních kompenzačních pohybových mechanismů a za pomoci různých manipulačních aktivit. Důležité budou pro takové dítě sluchové a dotykové podněty, které mu budou suplovat chybějící zrakové vjemy. Slova a dotyky se stávají pro takové dítě důležitými signály, představa o světě se vytváří přímo na základě vlastního vnímání hmatem, sluchem, čichem, chutí a zprostředkovaně vyprávěním jiné osoby. Důležité pak je, kdo a jaké informace o okolním světě i o Bohu dítěti zprostředkovává. Sluchově postižené dítě vnímá
14
brezen-2009.indd 14
17.2.2009 16:56:14
1. Na co by ses zeptal Pána Boha, kdybys ho potkal? 2. Jaký je Bůh? 3. Jaká barva tě napadne, když se řekne: Bůh, ďábel, ráj, láska, víra, naděje 4. Jaký zázrak jsi v životě zažil? 5. Co je nejkrásnější/nejošklivější věc na světě? 6. Čeho si v životě nejvíc vážíš?
Ondra (11 let): 1. Zeptal bych se, kdy si pro nás Pán Bůh přijde. 2. spravedlivý 3. bílá / černá / zelená / červená / nic / nic 4. Často něco hledám a potřebuju to rychle najít, protože odcházím a tu věc potřebuji vzít s sebou. A najednou to najdu. 5. Nejkrásnější je Bůh, nejošklivější ďábel 6. Boha Filip (8 let) 1. Kdy skončí svět? 2. Není hříšný 3. Červená / černá / zelená / růžová / modrá ryba / nic 4. Nevím 5. V nebi je nejkrásněji, nejošklivější je ďábel 6. Boha, víry Nela (5 let) 1. Jaké je to v nebi? Je to tam měkké? 2. Hodný, není lakomý 3. Žlutá / červená / modrá / růžová / šedá / žlutá 4. I když jsem myslela, že nedostanu ani jednu věc, dostala jsem k Vánocům i sedačku i kočárek na panenku Chou Chou.
5. Nejkrásnější je sluníčko, nejošklivější ďábel 6. Že mám dědu a babičku, že ještě neumřeli Kryštof (4 roky) 1. Dostal jsem takovýdle ponožky s krtečkem od Daniely, hele! A mami, kde Ho potkám? 2. Hrozně schovanej 3. Bůh – průhledný, ďábel – hnědý, ráj – zářivá červená pusa, láska – žlutá, protože je jako medaile a ta je taky hezká, víra – černá, naděje - bílá
okolní svět přes komunikační bariéru. Dítě je ve svém vnímání vázáno na konkrétní realitu, je pro ně obtížné myslet abstraktně a hledat nějaké obecnější souvislosti a vztahy. Svět vidí takový, jaký ve skutečnosti je – okolní svět vnímá především vizuálně, všímá si více drobných detailů a rozdílů i
4. Zázrak je, když se „tam“ objeví nějakej mrak a zalívá kytky. 5. Nejkrásnější - něco dostat, nejošklivější – čerti. Ty se mně fakt nelíběj. 6. Asi nějakýho cirkusu. Natálka (5 let) 1. Nevím 2. Hodný 3. Modrá, nevim, červená, růžová, nevim 4. Žádné 5. Nejkrásnější – růže, nejošklivější – takového nic nemám 6. Barbien
barevnosti okolního světa. Svět kolem sebe vnímá celým tělem, vnímá pohyby, různé vibrace, záchvěvy. Tělesně postižené dítě vnímá okolní svět daleko citlivěji, zpravidla jako svět plný bariér nejen fyzických, ale i psychických. Mentálně postižené dítě se dovede radovat ze všeho, co mu okolní svět 15
brezen-2009.indd 15
17.2.2009 16:56:15
Mezi nebem a zemí, Natálka, 5 let
Modlíme se s Haničkou (3 roky) každý den
přináší. Svět vnímá omezeněji, ale to neznamená, že je v něm méně šťastné.Hůře chápe vzájemné vztahy, svět je pro něj méně srozumitelný, proto i více ohrožující. Svět vnímá přes své vlastní pocity a potřeby a přítomnost. Dítě si zpravidla nedokáže v mysli propojit informace o Bohu, ale o to více Bohu důvěřuje. Svět může vnímat postižené dítě jako nebezpečný, ohrožující, často v něm pro svůj handicap nedokáže ze svého pohledu plnohodnotně obstát. Bůh však může být pro takto postižené dítě někým, kdo mu dokáže poskytnout bezpodmínečnou a bezvýhradnou lásku.
V čem nás dospělé může dětský pohled na svět i na Boha inspirovat: • zkusme se na svět kolem dívat s pokorou, kterou mají malé děti • učme se od dětí bezvýhradné důvěře v Boha • dívejme se na svět kolem nás bez předsudků a s dětskou otevřeností • zkusme se radovat a těšit se z maličkostí, procházejme životem s radostí
Boží smlo
uva, Filip
, 7 let
několikrát. Hance nedají spát nová slova, a tak se ptá: „Kde je Pán Bůh? Kde je Pán Ježíš?“ Odpovídáme: „Jsou v nebi. Vidí nás, ale my je nevidíme.“ Za několik dnů probíráme náročné téma – elektrický proud. Vysvětlujeme Haničce: „Elektrický proud nevidíme.“ Hanička se zamyslí a řekne: „My ho nevidíme, ale on nás vidí.“
• naučme se plně vnímat přítomnost a méně se zabývat tím, co bylo či co naopak bude
• věnujme se občas naplno tomu, co nás doopravdy těší
• nenechejme se ovlivňovat konvencemi společnosti • zkusme občas zpomalit a vnímat zblízka vše ko• • • • •
lem sebe, objevujme s duší dítěte všechny krásy tohoto světa buďme otevření novým věcem, novým zážitkům a mějme touhu něco nového poznat vyzkoušejme nové věci, ke kterým jsme se třeba doposud nedokázali odhodlat učme se dětské upřímnosti využívejme fantazie, kterou v dospělosti tak trochu ztrácíme přijímejme druhé bez předchozích podmínek, aniž bychom se ptali, co nám to přinese a co z toho budeme mít pro sebe ■ PhDr. Pavla Cimlerová
16
brezen-2009.indd 16
17.2.2009 16:56:15
inzerce
Srdce Boží a srdce dětí
Snažím se vzpomenout na období, kdy jsem se sama dívala na svět dětskýma očima. Nevím přesně, jak jsem byla stará, ale jednu dobu jsem, jako většina dětí, měla spoustu otázek. Mimo jiné mě zajímalo, jak vznikl svět. Klasická odpověď, že svět vznikl zkrátka naráz z ničeho, mně rozhodně nestačila. Zároveň jsem ale žádné lepší vysvětlení nedostala, a tak jsem si tuto otázku (podobně jako některé další) odnesla nezodpovězenou až do dospělosti. Každý rodič ví, že děti nás umí někdy pořádně zaskočit. Když se dnes ve svém zaměstnání i jinde s dětmi setkávám, vidím, že jsou na tom podobně, jako kdysi já. Ptají se rodičů, učitelů nebo svých kamarádů na překvapivé a často zásadní otázky. Odpovědi, které se jim dostanou, je přitom jen málokdy dokáží uspokojit. Pracuji v mateřské škole, a tak bývám čas od času v tomto směru svědkem neuvěřitelných příhod. Jedna holčička nedávno z ničeho nic doma položila své mamince následující otázku: „Má Bůh v srdci děti, nebo mají děti v srdci Boha?“ Té dívce bylo v té době pět let. Nikdo z její rodiny nebyl věřící a tato dívenka nebyla nikdy podrobena žádné systematické náboženské výchově. Její nevěřící rodiče zareagovali obdivuhodně. Neuměli své dceři dát odpověď, ale zároveň jí nechtěli bránit v hledání toho, co se pro ni zdálo tak důležité. Rozhodli se požádat mě, coby prvního věřícího člověka, který byl při ruce, abych s jejich dcerou její otázku probrala. Od té doby jsme si s touto dívkou povídaly opakovaně o víře. Jednou jsem jí nabídla, že se za ni nahlas pomodlím. Později mě často o modlitby sama žádala. Dodnes prý před spaním vyžaduje modlitbu od své maminky, která jí (ač nevěřící) zkouší statečně vyhovět. Jiný zvláštní zážitek je spojený s loňským adventem. Navštívili jsme s dětmi háj s Božími mukami. Vyprávěli jsme si tam evangelijní příběh a jeden chlapec (rovněž z nevěřící rodiny) ještě několik dní poté žasnul nad tím, že mu Bůh odpouští všechno zlé, protože za něj zemřel Ježíš Kristus. Dokonce opakovaně svůj prožitek vyjadřoval i v kresbách. Je jasné, že podobné zkušenosti nezažívá člověk s dětmi každý den. Nezdá se mi moudré si děti a jejich přístup ke světu nereálně romantizovat. Všichni víme, že i děti mívají své všední a nezajímavé chvíle. I děti nás čas od času umí zaskočit nejen v kladném, ale i v záporném slova smyslu. Umí být sobecké, vzteklé, odmítavé, ba i kruté. Jejich vnitřní svět je podobně dvojznačný jako ten náš, dospělý. Navzdory této dvojznačnosti však každá dětská tvář vyzařuje cosi tajemného a krásného, co snad všechny dospělé při pohledu na ni vede alespoň někdy k zastavení a bezděčnému úsměvu. Jak zmiňuje i Pavla Cimlerová ve svém článku, svět viděný dětskýma očima je „jiný“ svět než ten, který vidíme my. Je jasné, že děti se bez nás dospělých neobejdou, potřebují si osvojovat právě ten náš pohled na svět. Potřebují, abychom je ve světě učili žít. Bezesporu je to ale také naopak. I my se bez dětí a „jejich očí“ neobejdeme, i my se máme co učit. Při zvláštních zkušenostech, jako jsou ty, které jsem zmínila výše, se člověk opravdu učí něco nového. O dětech, o světě, ale i o Bohu. O Bohu, který si hledá cestu do všech dětských i dospělých srdcí. O Bohu, jehož vlastní srdce nese nás všechny. O Bohu, který v nás už od malička probouzí důležité otázky.
■
Eva Hájková, učitelka v mateřské škole
DOVOLENÁ V KARLOVÝCH VARECH Dvě zařízené bytové jednotky a turistická ubytovna. http://web.telecom.cz/futtl e-mail:
[email protected]
17
brezen-2009.indd 17
17.2.2009 16:56:15
Foto archiv autora
rozhovor s komisařem Jánem Figelem
Návštěva Bruselu V rámci českého předsednictví v EU jsme 27. – 29. ledna navštívili Brusel s delegací Ekumenické rady církví. Jednalo se o sedmnáct představitelů a biskupů českých církví zastoupených v ERC. Návštěva se uskutečnila na pozvání Konference evropských církví. Mimořádně zajímavý program byl dobře připraven a zahrnoval návštěvu Evropské komise a setkání s komisaři J. Figelem a V. Špidlou. Návštěva evropského parlamentu umožnila řadu setkání a rozhovorů se zahraničními i českými europoslanci a pracovníky různých oddělení této rozbujelé instituce. Přestavitelé církví navštívili také Radu Evropy, Český kulturní dům a setkali se s pracovníkem Evropské evangelické aliance, který je lobbyistou v Bruselu. Všude se nám dostalo srdečného přijetí. V každém setkání jsme se dostali na Lisabonskou smlouvu, možnosti českého předsednictví, místo církví v evropské společnosti a další spolupráci v otázkách výchovných, sociálních a kulturních. Samozřejmě byly diskutovány i okruhy otázek týkajících se náboženských svobod, zachovávání lidských práv, migrace a pak zcela konkrétně Izrael a situace v Gaze a zájem českých křesťanů o situaci na Kubě.
Vlevo: Česká delegace hodnotí Entropu Dole: Diskuse s poslankyní zuzanou roithovou
18
brezen-2009.indd 18
17.2.2009 16:56:21
Komisař Vladimír Špidla představil sociální politiku EU
Delegace českých církví v Evropském parlamentu
z jednání do jednání
EU je organizace, která vzešla z úzké spolupráce šesti zemí. Dnes je zemí dvacet sedm a v centru Bruselu se boří staré budovy, aby udělaly místo obrovským budovám nové evropské vlády. Není pochyb o tom, že integrace Evropy nese své dobré ovoce. Na druhou stranu se objevují tlaky na zachování principů subsidiarity a ponechání určitého prostoru nezávislosti každé zemi. Kořeny evropské civilizace se nedají přehlédnout, s církvemi se sice počítá, ale sekulární „náboženství“ je dnes určováno zelenou ekologií a důrazem na centralizaci. Zástupci církví si uvědomili složitost evropského soužití a prožili novou zodpovědnost za svou zemi i za evangelium v Evropě. S účastníky výpravy jsme se shodli, že návštěva evropských struktur předčila očekávání. Mohli jsme více porozumět kladům i záporům integračního procesu v oblasti náboženské, kulturní, hospodářské i politické. Dnes není jiná cesta, než zůstat v kontaktu, modlit se a pilně pracovat, aby náš starý kontinent nezůstal bez Kristova světla a naděje. PaVEL ČErNý
19
brezen-2009.indd 19
17.2.2009 16:56:27
Fanatičtí muslimové v Rakousku
Za odpadnutí od islámu by se mělo zabíjet, prohlašují státem placení učitelé islámu na rakouských školách. Myslí si to každý pátý muslimský vyučující, tedy osmdesát mužů. Režim země, v níž žijí, prohlašují za „nepřijatelný“. Názory muslimských učitelů anonymně zkoumala katedra náboženské pedagogiky na Vídeňské univerzitě a výsledky průzkumu Rakušany ohromil a pobouřil, informoval server Týden.cz. Vysvětlení naléhavě žádá celé politické spektrum. Výsledky průzkumu odhalily, že každého čtvrtého učitele islámu lze označit za náboženského fanatika. Více než pětina (22 %) konstatovala, že islám a demokracie se vylučují. Podle patnácti procent dotazovaných islám zapovídá účast ve volbách i v rakouském společenském životě, každý desátý učitel považuje za přípustné obracet lidi na islám násilím.
Reklamní souboj s ateisty
Jak Brána informovala (1/2009), Britská humanistická asociace spustila reklamní kampaň: „Bůh pravděpodobně není, přestaňte si dělat starosti a užívejte života.“ Nové reklamní kolo boje o postoj Britů
k Bohu organizuje tamní Křesťanská strana. Londýnem od února jezdí 175 autobusů s jejími slogany. V lehké nadsázce vytvořil šéf strany reverend George Hargreaves heslo na boky autobusů, které hlásá: „Bůh rozhodně existuje. Tak se připojte ke Křesťanské straně a užívejte si života.“ Ruská ortodoxní církev si také rezervovala pětadvacet obřích reklamních ploch na autobusech. Podporuje ji stanice Hour TV a na dopravních prostředcích se bude snažit zaujmout sloganem – „Bůh JE, VĚŘTE. Přestaňte se trápit a užívejte si života.“ Biblická společnost svaté trojice (Trinitarian Bible Society) zase nasadila méně konfrontační tón a rozhodla se pro verš ze žalmů, který plísní nevěřící: „Říká blázen v srdci svém: Není Boha.“
Warren se modlil za Obamu
Součástí inaugurační slavnosti nového prezidenta USA Baracka Obamy byla i modlitba, kterou letos poprvé pronesl kalifornský pastor a zakladatel jedné z největších evangelikálních kongregací Saddleback Church Rick Warren. Ten po letech nahradil
Věrnost zubní pastě více než církvi Američtí protestanté změní spíše svoji církev než zubní pastu. Vyplývá to z průzkumu institutu Ellison Research (Phoenix/Arizona). Podle něj by pouze 16% protestantů v žádném případě nezměnilo svoji denominaci. Naproti tomu 22% dospělých Američanů zůstává věrno své zubní pastě a 19% značce svého toaletního papíru. U katolíků je situace zcela jiná: 60% z nich by nikdy nevstoupilo do jiné církve.
Billy Grahama. Celostátně, mediálně vlivný kazatel Rick Warren se pouhé dva týdny před volbami vyslovil jednoznačně pro Obamu. Předtím si dlouho držel nestrannou pozici a v jeho sboru vloni proběhla vůbec první veřejná diskuse obou prezidentských kandidátů (viz starší zpráva Brány). Účast na inauguraci prezidenta byla pro kazatele bezesporu Obamovým poděkováním. Warren se těsně před Obamovou přísahou modlil ke Všemohoucímu Bohu (mj.), aby dal prezidentovi „moudrost vést s pokorou, odvahou, integritou, soucitem a velkorysostí“ a uzavřel Modlitbou Páně.
Berlínské prohlášení překonáno
V lednu došlo po stu letech k oficiálnímu usmíření mezi německými pietisty a letničními, kteří vydali společný dokument k Berlínskému prohlášení z roku 1909. Sto let starý dokument znamenal spektakulární distanc pietistů a probuzeneckých skupin od letničního hnutí, které bylo označeno za hnutí „zdola“, tedy s démonským vlivem. V letošním lednovém společném prohlášení pietistického střechového sdružení Gnadauer Gemeinschaftsverband a letničního Mülheimer Verband se zdůrazňuje, že historický dokument Berlínského prohlášení i jeho letniční protějšek nemají pro současné soužití obou skupin žádný význam. Nosnou základnou je nyní společný základ Evangelické aliance. „Ježíš Kristus je náš pokoj“ (Ef 2,14), stojí v závěru nového prohlášení. CB se k Berlínskému prohlášení nikdy nepřipojila.
20
brezen-2009.indd 20
17.2.2009 16:56:27
Biskupové mají výhrady k usnesení Evropského parlamentu
Čeští a moravští biskupové se ohradili proti některým bodům usnesení Evropského parlamentu o stavu dodržování lidských práv v zemích Evropské unie. Evropští zákonodárci podle nich prosazují příliš volný přístup žen k umělým potratům, k sexuální výchově dětí a snaží se povyšovat registrované partnerství osob stejného pohlaví na úroveň manželství heterosexuálních párů. Prohlásili to 22. ledna po prvním letošním plenárním zasedání, na něž se sjeli do kapucínského kláštera na Loretánském náměstí v Praze. Výhrady mají biskupové také proti návrhu zavedení poraden pro mladistvé. „Důvěrné poradenství zahrnuje také informování o možnostech potratu podávané formou jeho faktického doporučení – opět bez toho, aniž by rodiče byli informováni a mohli uplatnit svůj hlas,“ uvedla mluvčí ČBK Irena Sargánková.
Černý: Církve po převratu ztrácí kredit
Církve v České republice za 20 let svobody ztratily něco ze svého kreditu, který měly v době, když přišla sametová revoluce. Řekl to 16. ledna předseda Ekumenické rady církví v ČR Pavel Černý po neformálním setkání s novináři na téma 20 let ekumenismu ve svobodě. Ekumenický dialog je ale v současné době podle něj mnohem hlubší než v minulosti a objevuje témata, která byla dříve opomíjena. Církve vždy bojovaly za svobodu a demokracii, řekl Černý. „Žel, jednáními se státem, která se tak vlečou, daly příležitost některým médiím dát do popředí otázku financí, což je otázka vždycky citlivá. Vznikla z toho šílená rovnice, že církve chtějí jen peníze,“ uvedl. Otázka pozice církve v tuzemsku se proto podle něj týká především vztahů církve se státem. Za nejdůležitější momenty ekumenického dialogu v uplynulých 20 letech považuje Pavel Černý kaplanskou službu; především v armádě ČR, věznicích a zdravotnictví. Význam má podle něj i podepsání Ekumenické charty v roce 2007, kde se církve zavázaly k respektu a spolupráci a pořádání ekumenických bohoslužeb.
Evangelíci přišli o 10 milionů
Pražští policisté hledají 36letého zaměstnance Českobratrské církve evangelické Vladimíra Prokopa, kterého podezírají ze zpronevěry církevních peněz. Muž, který pracoval jako ekonom, pravděpodobně neoprávněně převedl z účtu církve deset milionů korun na tři jiná konta. V případě odsouzení mu hrozí až 12 let vězení. Muž byl za podobnou trestnou činnost už patnáctkrát stíhán, devětkrát dokonce skončil ve vězení. Policisté po něm pátrají také proto, že nenastoupil k poslednímu výkonu trestu, ke kterému byl odsouzen za podvod. Muž pracoval v hlavním centru církve v Jungmannově ulici od srpna loňského roku. Peníze začal podle policie zpronevěřovat v polovině prosince. V pátek 23. ledna ze zaměstnání bez vysvětlení odešel a místo jeho dalšího pobytu policisté neznají. „Chod církve snad ztráta peněz neohrozí,“ uvedla mluvčí církve Ivana Benešová. Podle ČTK, Týden.cz, idEA, iDnes.cz, TS ČBK a Kardinál.cz (ve spolupráci s ChristNet.cz) juml
■ 15. 1. kardinál Miloslav Vlk
zaslal bývalému prezidentu Václavu Havlovi dopis, v němž mu přeje brzké uzdravení a ujišťuje ho o svých modlitbách za něj. Později při propuštění z nemocnice Havel pro média vděčně připomněl, že se za něj v jeho kritických chvílích někteří modlili.
■ 4. 2. zemřel ve věku bezmála 87 let teolog Josef Smolík, emeritní profesor a někdejší děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Vychovával několik generací evangelických duchovních, včetně kazatelů CB. Byl významným představitelem světového ekumenického hnutí.
■ 5. 2. kardinál Vlk se připojil
ke kritice rozhodnutí papeže Benedikta XVI., který zrušil exkomunikaci popírače holocaustu, britského tradicionalistického biskupa Richarda Williamsona. Vlk uvedl, že se projevily další okolnosti neudržitelného způsobu uskutečnění tohoto gesta. Podle Vlka vzniká dojem, že Vatikán bral tento krok příliš na lehkou váhu.
■ 11. 2. uvedla poslankyně a
kandidátka na šéfku KDU-ČSL Michaela Šojdrová, že strana by si měla zachovat jasný křesťanský profil. „Za klíčové považuji, aby tato strana prosazovala křesťanské hodnoty. Ve složitém a znejistělém světě je výhodou, pokud samotný název jasně říká, že na těchto hodnotách náš program stojí.“
■ 12. 2. uvedla ředitelka odbo-
ru církví MK Pavla Bendová, že počet církví, na jejichž činnost přispívá stát, se od roku 2012 zřejmě výrazně rozšíří. Nyní financuje stát 17 církví, z nových by na státní peníze dosáhlo dalších devět. -juml-
21
brezen-2009.indd 21
17.2.2009 16:56:27
Dopis před popravou Pšikal Josef – 10. 2. 1943 Ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého amen.
M
oji drazí – Liduško, Milánku a Ivánku! V milosti Otce Pána našeho loučím se s Vámi v plné víře, že Vás, moji drazí, neopouštím, ale žíti budu s Vámi po všechny dny Vaše. Proto nebuďte zkormoucenými, ale plně se odevzdejte do vůle Otce tak, jako já odevzdávám sebe a Vás do rukou Jeho. Vaši poslední fotografii mám před sebou, a tak mluvím s Vámi svoje poslední slova. Smrt nás nemůže rozloučiti, protože nás Pán náš od ní vysvobodil, a proto vždy si připomínejte, že Jeho osvobození a vykoupení nesmí býti pro nás marné. Moji drazí! Žijte tak, abychom všichni před ním mohli časem svým předstoupiti a já mohl říci: „Pane, zde já a ti, které jsi mi dal, žádný se neztratil.“ V tento den mi připadl žalm 59. Váš dopis jsem právě dostal a budu se modliti za Vás, abyste zůstali pevnými ve víře, lásce a bázni k Bohu
a věřili, že i můj odchod jest vůle Boží a jeho milost. Dokažte, že nic Vás od Otce nemůže odraditi, vždyť Syna svého jednorozeného dal za nás, a my bychom jej nechtěli poslouchati? Proto z jeho milované ruky otcovské přijímejte po celý život vše, jak On dává. On dobře ví, co jednomu každému z nás přísluší, zná konec všeho, a já jej prosím, aby Vás vzal do klína svého a dal Vám Utěšitele svého a vy zůstali věrnou rodinou Jeho. Bůh je láska a kdo v lásce přebývá, v Bohu přebývá, a v této víře odcházím a vím, že Vás vidím a Vy věřte, že se na Vás dívám s našimi všemi, kteří jsou na místě ticha. Proto Vás prosím, abyste moje přání, které jsem Vám již v prvním dopise z Breslau a ve všech ostatních psal, učinili skutkem. Já odcházím jako evangelík a prosím Vás, abyste v Jednotě českobratrské i Vy žili, trpěli i umřeli. Poručníkem dětí ustanovuji Jožu a prosím všechny moje a Vaše, aby uznali, že tato cesta a mé rozhodnutí jest jedině správné a plyne z mého velikého poznání milosti Boží a proto, Liduško, prosím, abyste i Vy smýšleli všichni, že Joža mi byl poslán od Otce Pána
22
brezen-2009.indd 22
17.2.2009 16:56:28
Foto archiv rodiny autora
našeho, aby byl poslem jeho vyslyšené modlitby. se všemi vašimi prosím, abyste mi odpustili, kde V posledním dopise z 3. února jsem Vám psal o jsme si nerozuměli – líbám Vás. této věci více. Liduško, pozdravuj všechny ostatní a prosím, Prosím Jožu, aby byl Milanovi a Ivanovi dobrým abyste s Jožou, Jednotou vše co nejdříve uvedli ve otcem a zachoval je, aby byli věrnými evangelíky skutek. v jednotě, a tuto prosím, aby je přijala k sobě a ubráMůj Jožo, děkuji tobě a milosti Boží s Tebou a nila je všech špatných učení a vychovala je věrnými s Tvými za všechno to krásné, co jsi mi ukázal svým dítkami Božími. způsobem života, prosím tě, ujmi se svého úřadu Tebe, Liduško, líbám a prosím, abys mi odpustila k dětem a posiluj je i Lidušku a neopouštěj, aby nevšechno toto utrpení, které Ty a děti pro mne musí- vešli a nezůstali a já je neviděl. S bratrským polibte snášeti, ale ono mne zachránilo, že jsem nyní tak kem se loučím s tebou a Tvými. pevným a také vše, co bylo před tím. Líbám Tebe a Má lásko, Liduško, přijímám Sv. večeři Páně pod děti na tomto obrázku – má lásko, které jsem denně obojí – prosím o zpopelnění. Líbám tě, má drahá, a večer zpíval „Dobrou noc“ a tak i dnes, jako chlap- děti v radostné své duši, plné lásky a odpuštění – a cům „Ach synku, synku“. neplačte, jsem s Vámi všady, když budete věrnými Žij, Liduško, věrně v Jednotě s dětmi, každý den dítkami Otce, tak jak já věřím, že jsem Jeho a budu jsem se za to modlil a prosil – a ve společném životě u Pána ještě dnes. Milost Pána našeho Jezu Krista se s Jožovou rodinou. všemi vámi, Amen. (Zjevení Jana 22,21) Milánku a Ivánku – chlapci moji – dívejte se kažVáš a Tvůj Pepa Ivan dý den k nebi – odkud se na Vás dívám a budu prositi, abyste byli pravým dědictvím Božím a zelenou ratolestí – buďte věrní Josef Pšikal Těsně po okupaci německou Bohu, Jednotě. Poslouchejte armádou vznikla v roce 1939 na Jožu ve všem, Otec náš dobrý území Čech a Moravy odbojová nám jej poslal včas, abychom organizace Obrana národa. se zachránili, a děkuji Jemu, Tvořili ji především vojáci československé armády. V jejím že mě osvítil a Duchem svatým čele stáli generálové Josef Bílý přivedl k sobě. a Bedřich Homola. Skupina Odpusťte mi, že tolik musíte byla zaměřena hlavně na zprazkoušet, ale věřte, že i Vám se vodajskou činnost, sabotážní akce, ilegální převody do dostalo milosti od Otce, neboť zahraničí a orientovala se na vy první budete z našeho rodu přípravu vojenského povstání. prvními evangelíky v Jednotě a Obrana národa čítala několik proto si važte toho, že Vás Otec tisíc osob. Jednou z nich byl také Josef Pšikal, nadporučík zachránil od té bludné světské v záloze. Byl předsedou Masacesty, kterou bych já Vás byl rykovy letecké ligy a spoluvedl, kdybyste netrpěli, a bylo zakladatelem letiště v Brně vše při starém. Milánku a Iván- Medlánkách. Jeho úkolem bylo připravit plán na podminování mostů přes řeku Svratku a ku, jsem s Vámi a budu vždy podle potřeby je vyhodit do vzduchu. Brněnská skupina však byla s Vámi, půjdete-li cestou, kterou vyzrazena a 6. 12. 1939 v síti zatčených uvízli jak Josef Pšikal, tak Vás povede víra k Bohu skrze jeho soused a křesťan Josef (v dopise Joža) Makovský. Zatčení dary Ducha sv. v Jednotě. Buďte postupně prošli Sušilovými i Kounicovými kolejemi, věznicemi na Mírově, v Breslau a v Dietzu. Josef Pšikal byl odsouzen k trestu věrnými českými bratry. smrti, poprava byla vykonána 10. 2. 1943. Láďo, Růžo, Zdeno a Jendo Poslední dopis napsaný pár hodin před popravou svědčí o – Kateři, loučím se s Vámi a odnesmírné lásce k rodině, odpovědnosti za ni až do posledního depusťte a věřte všichni, že slova a chu, o lásce k církvi a především o síle víry v Ježíše Krista, který dává člověku sílu i ve chvíli nejtěžší. rozhodnutí má jsou správná. Babičko, Maři, Božo, Milado, 23
brezen-2009.indd 23
17.2.2009 16:56:28
O studnách, věrném služebníku a statečné dívce
N
aše vyprávění začíná dojemným rozhovorem mezi stařičkým praotcem Abrahamem a jeho nejvěrnějším služebníkem, jehož jméno nám zůstane až do konce skryto (srov. Gn 15,2). Abraham je stařec nasycený neobyčejným životem, na jeho ramenou usedlo hojné požehnání. Přesto ho v této chvíli zastihujeme (tak jako dosud již mnohokrát – viz Gn 12, 10-13; Gn 15; Gn 16,1-6; Gn 18,16-33; aj.) s ustaranou hlavou. Jeho vyvzdorovaný syn Izák – dědic nejen otcovy krve, ale i poslání nést naději veškerým čeledím země – dosud nenašel manželku. A bez ní je vší naději konec. Proto Abraham z posledních sil rozhodně jedná. Úkol najít Izákovi manželku svěřuje nejspolehlivějšímu ze svých lidí. Svému služebníkovi dává detailní instrukce a s bohatou výbavou ho posílá do Aramského Dvojříčí - svého rodiště. Snad právě tam se najde žena, která unese tíhu požehnání, jež kdysi on sám přijal (Gn 12,1-4). Důležitost úkolu stvrzuje symbolická přísaha, při níž přísežník vkládá ruku do klína (snad přímo na pohlavní orgán) toho, komu se zavazuje. V tomto zvláštním aktu vidíme nedílnou souvislost plodnosti a Hospodinova požehnání. Pán Bůh je od pradávna přítelem nového života – v přírodě i v lidském pokolení (Gn 17,6). Zázrak nového narození je vždy potvrzením, že je Bůh nablízku (Gn 4,1). Je snad možné cudně zahlížet v této
Matěj Hájek (27) studoval evangelickou teologii na ETS a ETF UK, momentálně pokračuje v doktorském studiu tamtéž. Kazatel CB (2. kazatel ve sboru Praha - Šeberov), externě vyučuje Teologickou etiku na ETS. ženatý, manželka Eva.
GENESIS 24
Boží zálibě jeho hlubokou touhu také „se narodit“? Služebník s doprovodem se vydávají na cestu posilněni Abrahamovým příslibem, že sám Hospodinův posel půjde před nimi (24, 7). Při odpočinku u studny těsně před cílem cesty je jasné, že se blíží nadějně očekávané setkání. Služebník se hbitě modlí a předkládá Bohu jakési „Gedeónovo rouno“. Znamení, které žádá, má však úplně jinou povahu než test, který o staletí později předložil Hospodinu ustrašený soudce Izraele (srov. Sd 6,33-40). Služebník u studny žádá, aby žena pro Izáka byla neobyčejně laskavá a úslužná. Pokud ochotně napojí nejen jeho, ale i velbloudy (přičemž tento náročný úkol dle tehdejšího mravu patrně nenáležel ženám – viz např. Ex 2,16; 1Sam 9,11), musí to být ta pravá. Služebník tedy nežádá k potvrzení Boží vůle zázrak. Hledá s nohama pevně na zemi tu, která bude způsobilá přijmout dar sňatku s Izákem, dar propůjčující i neobyčejnou odpovědnost. Služebník ještě nedokončí svou modlitbu a už přichází mladá a krásná Rebeka, vnučka Abrahamova bratra Náchora (srov. Iz 65,24). Její ochota je šokující – nadšeně vyhoví všemu, oč ji služebník žádá (24, 15-25). Nyní už nemůže být pochyb, že za tímto setkáním stojí sám Hospodin. Abrahamův sen o dobré ženě pro syna Izáka naplňuje tato dívka vrchovatě. Jak brzy vyjde najevo, je obětavá Rebeka dokonce přímo z rodiny – jedná se o patriarchovu praneteř. Právě v tomto okamžiku poprvé jasně vidíme, že celý příběh je jedním velkým dosvědčením Hospodinovy dobré a mocné vůle, která pořádá okolnosti lidských životů tak, aby se mohlo rodit nové a nové požehnání (viz prolog k celému vyprávění ve 24, 1). Vždyť i jméno židovské dívky Rebeky je pravděpodobně slovní variací hebrejského kořene ûrb (b-r-k), jež je základem slovesa „požehnat“.
24
brezen-2009.indd 24
17.2.2009 16:56:28
Jakkoli ovšem je to Hospodin, kdo má děj celého dramatu ve svých rukou, jednotlivým postavám to neubírá na důležitosti a svébytnosti. Ano, Bůh pomáhá, jak může. Povolává na cestu Abrahamova služebníka, inscenuje setkání s Rebekou (a právě s ní!). Ale rozhodující pro celou misi bude nakonec to, zda se zúčastnění lidé (Rebeka a její rodina) rozhodnou nabídku k sňatku přijmout. Boží a lidská vůle jsou tedy obě při věci. Postavy příběhu mají prostor projevit své city, vyhovět svým sklonům, použít rozum, ale také třeba výřečnost a prozíravost. Po setkání u studny se tak ocitáme v domě Rebečiných rodičů. Zde probíhá zásadní vyjednávání o budoucnosti jejich dcery (24, 33-60). A právě v tuto chvíli naplno rozehrává svůj part „bezejmenný“ Abrahamův vyslanec. Šikovnými tahy přesvědčuje Rebečiny „zákonné zástupce“, že Izák bude výborná partie. Nejdřív obdarovává Rebeku a dává na odiv bohatství svého pána. Na tuto návnadu se podle předpokladů ihned chytá Rebečin bratr - pragmaticky uvažující Lában. Při svém líčení dosavadních událostí pak vyslanec nepatrně pozměňuje některé detaily (mimo jiné formuluje Abrahamovo zadání úkolu jinak - srov. 24,4 a 24,38; vynechává zmínku o možnosti Izákova přestěhování za nevěstou do Aramu – srov. 24, 5-7). Nakonec zdůrazňuje, že v případě odmítnutí jistě bude úspěšný kdekoli jinde (24, 49). Těmito jemnými řečnickými kousky zvýrazňuje Boží iniciativu v celém dění. Ne Izák, ani Abraham, ale sám Hospodin si přeje plánovaný svazek. I díky služebníkově obratnosti se brzy zdá, že je vyhráno. Lában i dívčin otec Betúel uznávají, že sňatek je Boží vůlí (24,51-52). A tak jsme (jak už to někdy v bibli i životě bývá) svědky „kouzla nechtěného“. Lában – patrně největší autorita v Rebečině rodině - neklade překážku Božímu úradku, ač ho v jeho jednání podle všeho nevedou zbožné motivy. Po náležitě bujarém seznamovacím večírku dochází druhého dne na lámání chleba. Abrahamův sňatkový agent se chystá chvatně na cestu domů. Jenže ochota a domnělá poslušnost Boží vůli ze strany Rebečiny rodiny jsou ty tam. Příbuzní se snaží Rebečin odchod co možná pozdržet (24, 55-56). Schyluje se k napínavému vyvrcholení – rodina alibisticky přenáší zodpovědnost na Rebeku. Dívka sama má volit, zda už je připravena odejít. Tady se přece není čeho obávat. Lában i jeho matka jsou si Rebekou jisti (24, 57). A tak to vidíme znovu – vesmírný leitmotiv tolikrát vtištěný do vyprávění Písma: Celé Boží srdce ve dlani jediného člověka. Na vlásku rozhodnutí mladičké Aramejky visí teď celá budoucnost. Ne její, ne Izákova, ale „Budoucnost“ jako taková. Pokud zůstane doma, Izák nebude mít ženu. Pokud k němu odejde, naděje znovu neumřela - Rebeka se stane pramenem požehnání zavlažujícím celou zem. A jak to nakonec celé dopadlo? Dočtěte sami. Napovím, že se závěr odehrává znovu u studny. Tentokrát zpátky v Kenáanu, v místě, kde před časem nalezli život dva ztracení lidé umírající žízní (Gn 16,7-9; Gn 21). Od té doby se to místo jmenuje „Studnice živého, který mě vidí“.
K výjimečnosti studní v dějinách Božího lidu Voda je podmínkou života a na Blízkém Východě jí byl vždy nedostatek. V horku starověké Palestiny byla proto studna místem zásadní důležitosti (Gn 26,22). O studny se tvrdě bojovalo (např. Gn 21,15; Gn 26,15-25), studny byly místem stvrzení významných dohod (Gn 21,30-33; Gn 26,31-33). Bible nás zve však ještě o krok dál. Právě u studny se odehrává několik podivuhodných setkání, při nichž lidé nacházejí nejen vodu, ale i pramen života jako takového. Kromě zapuzené otrokyně Hagar s dítětem a setkání Rebeky s Izákem se studna projednou vryla do historické paměti lidstva o dlouhá staletí později. Stalo se to díky rozhovoru neznámé Samařanky s podivuhodným rabínem z Nazareta (J 4,1-30). Setkali se u studně praotce Jákoba, jejíž původ je dnes již zahalen. Životem unavená žena přišla se džbánem pro vodu. Nic víc nečekala, nic víc už snad ani nechtěla. Přesto o chvíli později nechává džbán džbánem a spěchá zpět do svého města, aby všem v úžasu řekla: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem dělala. Není snad právě to Mesiáš?“ (J 4,29). Trvalo ještě nějaký čas, než se ukázalo, že její naděje nebyla marná. Tajemství pramene života, naznačované v předchozích Božích navštíveních v blízkosti studny, bylo odkryto jednou provždy.
Matěj hájek
25
brezen-2009.indd 25
17.2.2009 16:56:28
Mnoho žen prožilo podobnou zkušenost. Ze dne na den se jim změnil život. Byly nuceny zastoupit zatčeného manžela v úloze živitele a vychovatele. I Soňa Schneiderová se statečně postavila na vlastní nohy a v důvěře v Pána Boha obstála v těžké zkoušce.
Uvězněný manžel
B
yla krásná neděle, 12. října 1958. Po shromáždění při oblíbeném obědě, připravila jsem smažený květák s brambory, jsme si s vděčností připomínali třetí narozeniny našeho syna Jana. Pak manžel odcestoval do Mariánských Lázní, kde měl odpoledne službu na stanici Planá v domečku manželů Ječných. Jenomže tam nedorazil.
kračovali v hledání. Modlila jsem se, aby jim Pán Bůh zavřel oči a aby nenašli něco, co by manželovi uškodilo. Věděla jsem, že má písemnosti bratra Františka Urbánka s presidentem T. G. Masarykem a pak i nějaké zakázané knihy. Pán mě vyslyšel! Byli opravdu slepí. Po hodině vše skončili a vyhrožovali, že ještě přijdou. To už bylo odpoledne skoro čtrnáct hodin. Když vyšetřovatelé odešli, vlezl si Bohoušek pod
zatčení a domovní prohlídka
Na nádraží ho překvapili dva pracovníci StB a zatkli. Bránil se, že má službu a večer že slouží v Mariánských Lázních. Odbyli ho, ať na to zapomene, že si lidé bez něj poradí, a vzali ho do vazby. Domů se samozřejmě nevrátil. Neměla jsem však starost, protože se několikrát zmiňoval, že tam někdy přenocuje, když se zdrží na pastoraci. Ráno v osm hodin přišli dva příslušníci v kožených kabátech a sdělili mi, co se stalo. Hned se tlačili do bytu, a že musí udělat prohlídku, a ať seženu ještě jednu osobu z domu, která tu musí taky být. Zašla jsem za paní Horovou, manželkou velkého straníka, bydleli přímo nad shromážděním. Pánové obraceli byt naruby a pořád něco hledali – prý letáky a zbraně! Nesměla jsem při tom odcházet z místnosti ani se postarat o syny, kteří měli hlad, byli ze všeho moc rozrušení a plakali. „Návštěvě“ docházela trpělivost, ale nepřestávali hledat. Přesunuli se do přízemí do kanceláře, kde po-
Bohuslav Schneider před zatčením (1958)
26
brezen-2009.indd 26
17.2.2009 16:56:29
postel, naříkal a vyhrožoval, že až vyroste, potrestá všecky zlé pány, kteří mu vzali tatínka. S Honzíčkem jsem musela chodit asi čtrnáct dní na nádraží – věděl, že tatínek odejel vlakem, a čekal, že se zase vrátí.
Foto archiv autora
V zaměstnání i doma pod dohledem
Tak začalo tísnivé období v životě naší rodiny i sboru. Zavolala jsem bratru Rausovi, který okamžitě přijel a uvědomil bratry starší. Čekali jsme, že to bude jen nedorozumění, že se vše vyjasní a manžel se vrátí… Ale zkušený bratr JUDr. Stárek ze stanice v Kadani nám to rozmluvil a radil, co dělat dál. Hledala jsem si tedy zaměstnání, protože okamžitě přestali vyplácet mzdu i dětské přídavky. Moje maminka proto ukončila své zaměstnání a přijela mi pomoct starat se o naše tří a čtyř a půlleté chlapečky. Našla jsem zaměstnání v kanceláři za 950 Kč hrubé mzdy a nějaký čas jsem k tomu pracovala jako uklizečka. Moje předchůdkyně dostávala za práci 500 korun měsíčně, pro mne byl vypracován úkolový list za 208 korun. Byly potíže, musela jsem štípat dříví na zatopení ve třech kamnech. Dříví bylo uskladněno ve sklepě v bývalé prádelně. Nějaký dobrodinec zmáčel všecko dříví, abych to neměla snadné. Taky jsem musela nosit uhlí, vybírat popel z kamen a zametat chodník před kancelářemi, které byly umístěny v bývalém obchodě. Ale nebyli jsme tam dlouho a odstěhovali se za město, kam jsem dojížděla na kole, když bylo dobré počasí. V zaměstnání jsem byla jako pod drobnohledem. Současně se mnou byl do stavební firmy přijat „přípravář práce“. Byl to pracovník StB, který mě hlídal a otravoval mi život. Připadala jsem si často jako u výslechu. Postěžovala jsem si proto vedoucímu. Ten mu pak domluvil a trochu se to zmírnilo. Ten přepočítaný úkolový list na úklid – to byla taky jeho práce! A co my doma? S útržkami a ústrky se roztrhl pytel. Bydleli jsme ve stejném domě, kde bylo shromáždění, ale v 1. patře bydleli zmínění Horovi, kteří stále z balkonu pozorovali pohyb dole, a ve 2. patře bydlel pan Pokorný, pracovník StB, který nás obtěžoval a chodil si k nám telefonovat i v noci – to ještě v době, kdy byl manžel doma. Měl nás stále před očima, protože jsme bydleli taky ve 2. patře. Naše pokoje sousedily, byly přepaženy tenkou příčkou, takže bylo všecko slyšet. A
Bohuslav Schneider s manželkou Soňou (1958)
balkony jsme měli blízko sebe, takže nebylo kam před jeho pozorností uniknout.
Soud a vězení
Manžel byl odsouzen na tři roky. Ani odvolací soud v Karlových Varech tuto sazbu nesnížil. Po soudním líčení mě na chodbě vyhledal mladý právník, který byl přítomný soudnímu líčení, a utěšoval mě, že by muž mohl být v polovině trestu propuštěn na podmínku. A ať to chápu, že je zlá mezinárodní situace a cosi v Berlíně, a tak že výši trestu nemohou snížit. Muž byl ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří a po odvolacím soudu jej převezli do Valdic u Jičína (bývalé Kartouzy). Podmínky tam byly hrozné. Na cele byli tři vězni, žádné WC, ale jen kbelík, který se vynášel jen ráno! Vytápění bylo jen rourou ve zdi, odkud byl pouštěn trochu teplý vzduch do cely. Práci měli, ale bylo to jen třídění cibule nebo navlékání špendlíků do svazečků. Při takové práci se nedal „plnit plán“, takže si vězni nevydělali ani na zaplacení pobytu. Tím vznikal dluh, který jsme museli splácet ještě dlouho po jeho návratu z vězení. Jen jednou jedenkrát mi přišla domů poukázka na 50 Kč – za jeho „plnění plánu“! 27
brezen-2009.indd 27
17.2.2009 16:56:30
vem Božím. Muž uměl nazpaměť celé kapitoly z Bible, tak je citoval. Kněží, kterých tam bylo velmi mnoho, zase vyučovali z nastudovaných knih – všecko zpaměti. Tím mezi nimi vzniklo mnoho krásných přátelství.
Návštěvy ve věznici Vysvětlení se mi dostalo až při návštěvě ve vězení. Byl převeden na práci do kanceláře, kde však po dvou či třech týdnech někdo zasáhl a musel pryč. Za těch pár dnů byla ta padesátikoruna! Někdy byl přemístěn na jinou celu, kde byli jen dva. To bylo psychické trápení. Jeden ho stále provokoval, aby se manžel rozčílil a začal se prát. Po dvou dnech marného provokování tam dali jiného, který byl duševně nemocný a stále vyžadoval, aby manžel mluvil a mluvil. To trvalo tři dny. Ani v noci nebyl pokoj. Manžela to velmi sužovalo. Ale Pán Bůh byl milosrdný a dával mu potěšení jiným způsobem. Říkal mi, že cítil velikou sílu, když jsme měli v Karlových Varech modlitební hodiny a přimlouvali jsme se za něho. A pak, když měli hodinové procházky na dvoře, kde chodili dokolečka, dařilo se někdy tiše mezi sebou hovořit. Střídali se ve dvojicích a posilovali se Slo-
rodina Schneiderových v roce 1966
S velikou vděčností vzpomínám na bratra Jana Hrubeše, který se nebál případných těžkostí a dopravoval nás autem do Jičína na návštěvy. Kvůli té veliké vzdálenosti jsme tam museli vždycky přenocovat v hotelu a zařizovat si noclehy dlouho dopředu. Jezdila s námi i moje maminka a taky jednou manželova matka a sestra. Pro ně to byl hrozný zážitek. Na návštěvu do Valdic jsme směli jen jednou za tři měsíce a to jen na jednu hodinu! Nesměli jsme nic přivézt, ani kousek ovoce. Nesměli jsme se obejmout, manžel nesměl ani polaskat hochy. Bachař byl pořád u nás a poslouchal každé slovo. Byly to strašné chvíle. Psát jsme si mohli jen na odměřenou velikost papíru a jen jednou týdně. Dopisy byly cenzurovány a některé přišly proškrtané nebo vůbec nepřišly. Vyřešila jsem to tak, že jsem psala hustě na stroji, aby se vešlo co nejvíce informací – hlavně však o dětech, co dělají, jak rostou atd., protože o lidech ze sboru jsem nesměla psát a citáty z Bible vůbec ne. Psala jsem, že teta či strýček říkali to a to a pak při návštěvách jsme se snažili vysvětlit, o koho šlo. Těžko bylo vysvětlovat klukům, kde to vlastně tatínek je, a proč nemůže domů. Nějak to nechtěli „brát“, že tatínek je u zedníků. Manžel potřeboval brýle. O povolení jsem musela žádat u velitele tábora. Pak teprve je mohl dostat! Potřeboval bačkory, byla tam velká zima. Poslala jsem dobré, ale ty mu nepovolili, že vypadají trochu jako boty a mohl by v nich utéci! Tak znova balík s kostkovanými bačkorami, ale nic víc! Balík mohli dostávat jen ti vězni, kteří plnili plán, a to nebyl náš případ, jak jsem už vylíčila. Mou posilou a útěchou v té době byl náš skvělý karlovarský sbor – moje sborová rodina, která mě podpírala a držela. Tam, u Božího Slova a mezi lidmi, kterým se mohlo důvěřovat a kteří nás měli rádi, bylo skvěle. Nikdy na to obecenství nezapomenu!
28
brezen-2009.indd 28
17.2.2009 16:56:31
když v albu našel jeho dřívější fotku, uvěřil, že tohle je skutečně jeho tatínek! Ale nebylo vyhráno! Ukázalo se, jak nám tento zásah režimu velice uškodil. Manžel byl stále sledovaný, pod okny nám několik týdnů chodil hlídač. Byl málomluvný, smutný, zklamaný, cítil se naprosto zbytečný a měl pocit, že je doma i ve sboru přítěží… Musel najít práci a nastoupit do ní 6 týdnů po propuštění, sice by ho znovu zavřeli a tentokrát pro „příživnictví“! Vypadalo to slibně. V několika firmách ho vítali a prý fajn, takového člověka potřebujeme, přijďte zítra, sepíšeme to. A zítra už bylo místo obsazené… Po velikém trápení a stresu byl až po pěti týdnech přijat v naší stavební firmě jako pomocný dělník v panelárně. A to ještě dostal pěkně vynadáno na personálním oddělení od kádrového referenta! Ať se prý opováží otevřít pusu! Po několika týdnech tvrdé práce měl namoženou šlachu na noze a dostal sádru. Zajímavá byla reakce chlapců, když se otec přibelhal se sádrou a berlí. Bohoušek se lítostí rozplakal a Jeník se postavil k jeho boku a řekl: „Tatínku, opři se o mou hlavu!“ Onemocnění bylo dobré pro to, že ho přeřadili „výše“ a byl dělníkem ve skladu stavebního materiálu. Ukázal své schopnosti a tak ho posléze přeřadili na dopravní oddělení jako normovače, kde měl dělat i mzdy. Bylo to pro něj moc těžké, protože tu práci neznal, ale statečně se učil a vydržel. Po čase se našla jiná možnost a ještě asi třikrát měnil zaměstnání.
Znovu kazatelem a třetí syn Čerstvě amnestovaný Bohuslav Schneider se Soňou (1960)
Amnestie, ale ne konec trápení
Tak uběhlo devatenáct měsíců a přišla amnestie v květnu 1960. Týkala se politických vězňů, takže se vrátil i náš tatínek. V rodinném životě tím vznikly obrovské změny. Manžel se musel smířit s tím, že chodím do práce a že jsem se musela naučit rozhodovat o některých věcech – osamostatnila jsem se. Dříve všecko řídil sám. Pak i kluci měli problémy – nějak se jim tatínek nelíbil. Honzíček pořád sháněl „svého“ tatínka. Tohle prý není on. Ten jeho nosil tmavý oblek, byl za kazatelnou a měl více vlasů a tmavších a byl větší… No jasně, když za těch 19 měsíců vyrostl! Až
Tři roky po amnestii jsme prožili nádherné období, kdy nás Pán Bůh obdaroval. Narodilo se nám děťátko, krásný, zdravý syn Jiří. Je to tak, že požehnáním od Hospodina jsou dítky. To se u nás dokonale naplnilo. Jiří byl pro nás všecky skutečným požehnáním. Když uběhlo zakázaných deset let, mohl se manžel vrátit zpět do kazatelské práce. Po dlouhém jednání s církevním tajemníkem v Hradci Králové dostal sbor souhlas k tomu, aby se Bohuslav Schneider mohl stát kazatelem. Byl nesmírně šťastný, nadšený a plný elánu, vždyť to bylo to nejcennější v jeho životě – zvěstovat Boží Slovo! Služba evangeliem byla v jeho životě na prvním místě vždycky a před vším ostatním. Stěhování proběhlo začátkem léta 1968. Nestačili jsme se pořádně rozhlédnout a byl tu 21. srpen 1968. To už je ale jiná kapitola… Soňa Slováčková – Schneiderová
29
brezen-2009.indd 29
17.2.2009 16:56:31
Film Terezy Nvotové
Ježíš je normální! Dokument, ČR 2008, 66 minut premiéra v ČR 15. 1. 2009
V
zrůstající obliba dokumentárních filmů nedávno dovolila natočit téměř současně dva celovečerní s ryze náboženskou tématikou. Narozdíl od osobního příběhu mariánské vizionářky (Ivetka a hora) je druhý z těchto filmů (Ježíš je normální!) zaměřen spíše na náboženské společenství. Mladá režisérka Tereza Nvotová má sice také výraznou osobní zkušenost, a dokonce je možné její dílo chápat jako snahu o pochopení této zkušenosti a vyrovnání se s ní, ale ve filmu dává přednost tomu, aby bylo zobrazeno hnutí víry. Sama zůstává spíše v pozadí jako zvědavá, tázající se a udivená mladá žena, která dává mnoho prostoru výpovědím jiných a ponechává je bez komentáře. O hnutí víry zde jen připomeňme, že je nadšeneckým výhonkem probuzeneckého křesťanství. Pro tuto odnož je typické přesvědčení, že správná a upřímná víra věřícímu nevyhnutelně způsobí zdraví, úspěch a dokonalou prosperitu (více o hnutí víry v časopise Dingir 2/2008, www.dingir.cz).
MAX - ČT 2, 31. 3. ve 20:30 v rámci EF Britská koprodukční filmová fikce, pokoušející se zmapovat první kroky Adolfa Hitlera na jeho cestě do čela německého národa (2002). K mimořádně působivému vyznění filmu přispívají i vynikající výkony obou protagonistů snímku: Johna Cusacka v roli Maxe Rothmana a Noaha Taylora jako Hitlera. Dále hrají L. Sobieská, M. Parkerová, U. Thomsen a další.
Film má dvě linie. Jednou je sjezd bývalých spolužáků dnes již zaniklé bratislavské základní Školy budoucnosti, jejímž zřizovatelem byla Cirkev bratská. (Vůči praktikám školy se církev brzy postavila a transformovala ji na Základnú školu Narnia.) Kromě výuky v angličtině se Škola budoucnosti vyznačovala masivní evangelizací dětí ve stylu hnutí víry. Tato spontánní misie si (jak je ostatně pro hnutí víry typické) nekladla podle výpovědí spolužáků žádné hranice vzhledem k pravdivosti evangelizačních tvrzení ani k věku dětí. Ostatně učitel a misionář, který ve filmu se svými bývalými žáky hovoří, není ani po letech žádné kritické reflexe své činnosti schopen. Tereza Nvotová samozřejmě neměla filmový materiál z této školy. Velmi vhodně ale zvolila jedno ze společenství, které hnutí víry reprezentuje dnes a na němž jsou jeho teologie i bohoslužebná a misijní praxe dobře patrné. Druhou linií filmu je tedy dokumentární zachycení pražského společenství s názvem Triumfální centrum víry. Aniž by Nvotová cokoli hodnotila, sami příslušníci společenství odhalují zoufalé zploštění křesťanské tradice, jehož se hnutí víry dopouští a jež vcelku nevyhnutelně vede k rozporuplnému duchovnímu vývoji těch, kdo byli - podobně jako žáci Školy budoucnosti - výchově v prostředí hnutí víry podrobeni. Film má jistě své nedostatky, ale jeho sledování a následný rozhovor o něm by měly být povinné minimálně pro členy církevních staršovstev a pro církevní sdružení mládeže. Poskytuje skvělou šanci pro reflexi křesťanského života a možnost postoupit na duchovní cestě křesťana i církevního společenství o kousek dál. ■ zDENěK VOJTÍŠEK
30
brezen-2009.indd 30
17.2.2009 16:56:31
Nesviť mi do repráku! Alena Konečná Návrat domů, 65 stran, 100 Kč
Prvotina Aleny Konečné zaujme formou i obsahem. Děj probíhá ve dvou časových liniích. V první pozorujeme milující matku, která obětavě pečuje o nemocné dítě v horečkách. Druhou tvoří vzpomínky. Autorka velmi autenticky popisuje cestu od nadšeného očekávání, ve kterém se s manželem rozhodli ke svým dětem přijmout ještě jedno – cizí, přes období těžkého rozčarování až k zodpovědné lásce. Tato knížečka ale není jen svědectvím o vybojovaném vztahu k adoptovanému dítěti, které nesplňuje očekávání rodičů. Je také upřímným přiznáním k hlubinám vlastního nitra, které se tím odhalily. Mentálně retardovaná Denisa je tím, komu je určena výzva z názvu knihy. Je reakcí na její nekonečné pozorování ostatních při jídle. Její odlišnost a mnohdy nevhodné chování vyvolávají emoce, v převážné míře negativní. Je třeba poděkovat matce za upřímnost, s níž se sděluje, že chvílemi toto své přijaté dítě nenáviděla a dokonce si přála jeho smrt. Kdo z nás by byl ochoten se natolik otevřít ostatním? Přes veškerou péči je jisté, že Denisa bude potřebovat prostředníka mezi sebou a světem, kterému nerozumí. Má štěstí, že ho získala ve své rodině. Kniha tedy končí „dobře“. Rozhodně může být povzbuzením pro rodiče, kteří se občas cítí frustrováni výchovnými neúspěchy nebo se obtížně vyrovnávají s různými emocemi vůči svým vlastním nebo přijatým dětem. I jim platí konstatování: Jste normální! JaNa MaTULÍKOVá
Regule života křesťanského každodenní Jan Amos Komenský
Sbor České Budějovice vydal Komenského „Každodenní pravidla křesťanského života“. Dodatek z díla „Praxis pietatis“ obsahuje 30 krátkých myšlenek a rad při cestě za Pánem. Inspirací bylo první vydání J. A. Vernera z roku 1947, ovšem ke staročeskému originálu byl přidán i alternativní text v současné češtině a žánrové fotografie Daniele Tupého a Dany Šrotové. Vznikla drobná knížečka, která může sloužit i jako pomůcka, hlavně je ale vhodným dárkem jak pro křesťany, tak i (kvůli jménu autora) pro nevěřící přátele. Objednat lze na adrese: Sbor Církve bratrské, Baarova 64, 370 01 České Budějovice nebo:
[email protected]. Cena: 1 - 10 ks / 85,- Kč, 11 – 50 ks / 75,- Kč, nad 50 ks / 70,- Kč SVETOzár SaVKa
■ Ekologická sekce České
křesťanské akademie zve na úterý 10. března 2009 do přízemí kláštera Emauzy na odloženou besedu s doc. RNDr. Martinem Branišem, CSc. z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK na téma Znečistěné prostředí. Začátek je v 17:30, předpokládaný konec do 19:30.
■ Konference pro pracovníky s dětmi na téma BIBLE A DěTSKÁ FANTAZIE - Setkání pro všechny, kteří s dětmi pracují a hledají inspiraci či povzbuzení, ať jsou pokročilí či začátečníci. Praha 1, Soukenická 15 28. března 2009, 9 - 15 hod http://cb.cz/deti/konf_2009/
■ Všichni, kdo chtějí mluvit
o svém manželství, jsou zváni do sboru Církve Bratrské v Písku, Tyršova ulice 435/15, kde v podkroví u krbu proběhne 4. 4. 2009 slavnostní závěrečná večeře účastníků kurzu Manželských večerů. Tady bude celý kurz prezentován a uslyšíte i svědectví některých absolventů aktuálního kurzu. Bližší informace: Josef a Romana Habartovi (tel. 731 180 870) Markus a Nelli Amstutzovi (724 206 700, 724 121 687)
[email protected]
■ V rámci křesťanské organi-
zace Atleti v Akci se bude i letos v termínu 20. - 26. 7. 2009 konat v Jablonci nad Nisou Multisportovní kemp - 8. ročník. Přihlášky do: 30. 6. 2009 www.multikemp.cz
■ Kurz zpěvu sborů EFFATHA
se koná 13. 8. - 22. 8. 2009 v Litomyšli. Aktuální informace na http://www.cb.cz/zpivani
31
brezen-2009.indd 31
17.2.2009 16:56:32
Sňatky s nevěřícími Jiří Sedláček CB Praha 1
ném místě u zdi márnice. Dnes bychom jeho hrob marně hledali. Balcarovi odpůrci v přesvědčení, že jednají v souladu s Písmem, hrob zahladili, aby nezůstala žádná památka. Právo hovořit lidem do života kazatel i staršovstvo určitě mají. Jde však vždy o to, aby to byl rozhovor přátel, kteří se mají rádi a mají o sebe zájem, kteří se umí přijímat i se svými odlišnými názory a životními zkušenostmi a stojí při sobě, i když se jeden z nich nezachová podle „dobře míněné rady“ druhého – a ne o tvrdé uplatňování autority nad životy jiných lidí.
Ženil jsem se mladý (23), Pán Bůh pro mě připravil hluboce věřící dívku. Prožili jsme spolu báječných 22 let a máme tři dospělé děti. Již 15 let se stýkáme v rámci hnutí Manželská setkání s věřícími páry. Víme proto, že ani společná víra není zárukou, že se manželství vyhne bolestem a rozchodům. Někdy je víra jediným pojítkem mezi lidmi, kteří jsou osobnostně tak odlišní, že se nikdy neměli vzít. Jindy naopak působí vážné problémy neschopnost kompromisu v pojetí víry či zbožnosti. Problematický je výklad slov „hřích“ a „nevěřící“. Nikdo z nás by nebyl šťastný, kdyby si jeho dítě vzalo člověka, který nevěří či odmítá víru v Pána Ježíše, avšak ještě pamatuji názory, podle kterých správní věřící byli pouze v CB. S tím, jak se církev otevírá, řada mladých lidí zjišťuje, že kvalitní a lásky hodní partneři se najdou i mimo církev. S hříchem je to podobné. Vzpomeňme, co všechno v nedávné minulosti bylo – a to dobře biblicky podloženo – za hřích pokládáno a dnes to vidíme jinak. To není relativizmus, pouze poukázání na to, že svět kolem nás není černobílý.
Pro ilustraci dobře poslouží příběh jednoho ze zakladatelů naší církve: V roce 1872 se kazatel bysterského sboru Jan Balcar nechal vyfotografovat. Pro řadu členů to byl tak těžký hřích a porušení přikázání Desatera, že to způsobilo vážný rozkol ve sboru. V roce 1883 následovalo další těžké Balcarovo provinění. Po smrti své první ženy se zasnoubil s věřící třicetiletou svobodnou matkou Alžbětou D. To už jeho sbor neunesl. Následné rozdělení sboru Balcarovi podlomilo zdraví a v roce 1885 zemřel. Byl pochován na bysterském hřbitově na nedůstoj
Petr Kučera kazatel CB Frýdek-Místek Sňatek s nevěřícím je podivný šedavý hřích. I stanovisko studijního odboru se vyhýbá slovu hřích a mluví o neposlušnosti Boží vůle, což je v podstatě totéž. Lidsky se sňatek s nevěřícím zdá jako něco, „co se přece musí pochopit“. Navíc v našich sborech žije mnoho „smíšených“ dvojic. I v Písmu najdeme výjimky – sňatky s nevěřícími, které dobře dopadly (Mojžíš, Rut). A ještě navíc je běžné, že kazatel a starší nakonec svatbu „vystrojí“ v modlitebně. Co kazatel a církev při takové svatbě dělá? Modlí se za to, aby Pán Bůh pomohl tam, kde se neděje jeho vůle. Několikrát jsem v této situaci jako kazatel stál. Potil jsem se víc, než zamilovaní. Zbývá Boží milosrdenství. Tento můj schizofrenní postoj jen dokresluje, jak podivný, nakonec všechny strany ke kompromisům vedoucí, je to čin. Nakonec často zbývá jen doprovázení a milost od Boha. Leč Boha není radno pokoušet.
32
brezen-2009.indd 32
17.2.2009 16:56:32
? ?
■ Jsem křesťan, je mi přes třicet
let a stále jsem si nenašel věřícího partnera. Je hříchem vzít si v mém věku nevěřícího ale tolerantního člověka?
■ Pokud si nenajdu do určitého
vvěku ěku věřícího partnera, musím zůstat do smrti sám/sama? sím Zvláště když nemám dar celibátu a samota mne čím dál víc bolí. ■ Má právo mi do těchto věcí
hovořit kazatel či staršovstvo, kteří mi většinou vzhledem ke svému stavu nemohou rozumět? O co mi v životě jde? Chci zůstat dobrým křesťanem až do konce života nebo mít životního partnera? Svazkem s nevěřícím dáváš v sázku poklad největší, svou víru v Pána Ježíše Krista. Vidím kolem sebe tolik zajímavých a dojemných příběhů mužů a žen, kteří hledání věřícího vzdali a zůstali sami. A dnes nežijí sami. Žít sám je trápení, žít v manželství také není snadné. Žít ve svazku s nevěřícím bývá nakonec ještě tesknější. Sdílel jsem krušné životní příběhy s desítkami „smíšených párů“. (Nakonec nutno podotknout, že ani sňatek s věřícím není zárukou na šťastný manželský život.)
Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.
Kazatelé o sňatcích věřících s nevěřícími ví mnohem víc, než si snoubenci myslí. Nesli se svými ovečkami mnoho kompromisních příběhů. Nezapomenu na telefonát s jedním starším bratrem, jemuž zemřela žena: „Co myslíte, bratře kazateli, je moje manželka v nebi? Poslední dobou měla zájem o duchovní věci...“ Měli se rádi. Manželka byla nevěřící. Jistá míra muk, plynoucí z nemoudrého rozhodnutí kdysi dávno, ani smrtí partnera nekončí. Kazatelé a starší mají co k tématu říci. Žel přicházejí k „hotové věci“.
Hana Sturmová CB Brno O tom, co je hřích, bude určitě rozhodovat Pán Bůh, který jako jediný může nahlédnout veškeré životní okolnosti a srdce člověka. Já bych si ale sňatek s nevěřícím partnerem nepřála. Myslím, že jít do manželství s nevěřícím člověkem je velice nejistá věc a navíc by se člověk připravil o Boží požehnání. I kdyby se jednalo o tolerantního člověka, chyběl by společný duchovní základ, společné společenství víry, modlitba a sdílení. Nestačí, aby ten druhý naši víru jen toleroval. To by bylo žalostně málo.
Je pravda, že samota je někdy těžká, ale byl by život s nevěřícím partnerem lehký? Byl by takový společný život spokojený a šťastný? I kdyby byl nevěřící člověk charakterní a uznávající v převážné míře křesťanské hodnoty, určitě by to musel být život plný kompromisů. Je však smutné a tato bolest zůstává, že člověk, který se takto ocitá sám, je vlastně připraven o možnost mít rodinu, ač by ji jinak rád měl. Myslím, že je to velké téma k modlitbám pro všechny, kterým není lhostejná budoucnost těchto jejich spolubratrů a spolusester a vůbec Kristovy církve v dnešním světě, protože křesťanské rodiny tvoří její nepostradatelnou část.
Boží služebníci určitě mají vůli našeho nebeského Otce tlumočit a připomínat. Je však také pravda, že kdo něco neprožil, nemůže plně porozumět. Proto by si měli pro sdělování Božích pravd vyprošovat plnost a vedení Ducha Svatého. Napadá mě, že když církvi záleží na tom, aby nevznikala manželství věřících s nevěřícími a cítí a vnímá za to zodpovědnost, měla by se snažit napomáhat tomu, aby křesťané měli více příležitostí najít svého věřícího partnera. Zvlášť, když všichni víme, že v dnešní společnosti tvoří křesťané tak malé procento a také, že v církvi převažuje počet žen nad počtem mužů. Církev by například mohla vytvářet prostor a možnosti pro střední generaci nad 30 let pro setkávání na různých, pro ně vytvořených akcích v rámci celé republiky s otevřeností i pro ostatní křesťanské denominace.
PřiPraViL DaViD NOVáK
brezen-2009.indd 33
17.2.2009 16:56:32
Tomáš Najbrt
narozen 1951, studium: pražská konzervatoř - kytara a kompozice, v Německu církevní hudba. Hlavní zájem: loutna a historické nástroje. Osm let byl celocírkevním kantorem ČCE. Vytvořil nové doprovody pro Křesťanský kancionál. Vede pěvecké sbory, vystupuje sólově a se soubory.
O
slava Krista, který vstal z mrtvých, je zřejmě pro současného člověka snáze uchopitelná než připomínání předcházejících utrpení Mesiáše. Zdá se, že v dřívějších dobách měli křesťané větší pochopení pro oba rozměry evangelijní zvěsti. Ukažme si to na písni, která se tématicky i liturgicky přímo váže na pašijové události. V římskokatolických kostelích se běžně setkáváme s cykly křížové cesty. Čtrnáct zastavení Krista v strastiplné pouti na golgatské popraviště nám připomíná bolest, trápení, mučení i opuštěnost Mesiáše. Původně bylo zastavení sedm, v době barokní se jejich počet zdvojnásobil. Od 13. století známý hymnus Patris sapientia, veritas divina (Otcova Moudrost, božská Pravda …) právě takových sedm zastávek připomíná. Středověk pěstoval památku zastavení utrpení Krista v kanonických pašijových hodinkách. Hodinky vigilií a modliteb Svatého kříže byly nepostradatelnou součástí modlitebních knih od 14. do poloviny 16. století. Zde pašijní hymnus Patris sapientia má ústřední úlohu, střídán modlitbami a meditacemi. Obvykle je jeho text připisován papeži Janu XXII. (1316 – 1334). On se ale zřejmě spíše zasloužil o jeho rozšíření a kanonizaci než o skutečné autorství. Obsah je prostý: Ve formě hymnu jsou ve slokách připomínána jednotlivá zastavení. Hymnus se stal na počátku 16. století předlohou pro text písně Michaela Weisse „Christus, der uns selig macht“. Ta byla poprvé publikovaná v německém kancionálu Jednoty bratrské (Ein New Gesengbuchlen) v Mladé Boleslavi 1531.
Text M. Weisse je volným překladem na motivy předlohy latinského hymnu. V polském jazyce již kolem roku 1420 existovala verze pocházející od Jana z Witowa. Je dosti pravděpodobné, že M. Weisse ji znal, neboť narozen asi 1480 ve Slezsku v Nyse, prožil léta jako mnich v klášteře ve Wroclawi. A zde se jistě modlil pašijové vigilie… M. Weisse se po seznámení s lutherskou reformací připojil k Jednotě bratrské v Litomyšli a později působil jako její kazatel v Čechách a na Moravě (Lanškroun, Fulnek). V současném německém evangelickém zpěvníku najdeme tuto Weissovu píseň doposud v pašijovém oddíle. Český text jsem převzal ze zápisu v kancionále Sedlčanském, sepsaném již v době pobělohorské. Obsahově však patří do 16. století. Zde je píseň v devatenácti slokách. Z nich jsem vybral a upravil kratší verzi. Jen lehce pozměněnou melodii vícekrát harmonizoval J. S. Bach, můžeme se s ní setkat například v jeho Pašijích podle sv. Jana (číslo 35). Nápěv písně rozeznívá svou velmi tklivou náladu citlivého posluchače i zpěváka. Svým rázem připomene snad i jakýsi stylizovaný nářek melodickými, jakoby vzlykajícími sestupy. Předkládám čtyřhlasé zpracování pro sbor. Snažil jsem se zvýraznit trochu lidovější podobu. Dobrá interpretace by mohla být i jednohlasá s jednoduchým doprovodem. Akordy pro kytaru se neshodují s průběhem harmonie čtyřhlasu. Tempo by mělo být podobné řeči, půlová nota asi 87 podle metronomu.
Foto Martina Řehořová
Mezi lotry pověšen...
34
brezen-2009.indd 34
17.2.2009 16:56:32
Píseň a její záznam ve formátech mp3 a pdf najdete na www.i-brana.cz
35
brezen-2009.indd 35
17.2.2009 16:56:33
inzerce
Učme své děti modliti se Věřící rodiče mají odpovědnost za své dítky, aby je naučili modliti se. Rovnat modlitby. Co nejprve, čím pokračovat a čím ukončit. Modlitba Páně je k tomu účelu nejlepším vzorem. Nejvíce příležitostí mají k tomu úkolu maminky a proto je to ponejvíce jejich výsadou, učit děti modlitbě. I jim to velice poslouží, protože více než při jiné příležitosti pochopí, jak je to důležité, aby se samy uměly modliti v Duchu a v pravdě a projevovaly onu žádoucí uctivost k modlitbě, kterou děti nejlépe pochopí z příkladu rodičů. Jedna sestra píše: Byla jsem návštěvou v jedné rodině. Děti se chystaly ke spaní a podle obyčeje svého, kterému je maminka naučila, klekly ke své postýlce a odříkávaly Otčenáš. V polovině modlitby některé slovo přehodily, jak se to dětem, zvláště ospalým nejednou přihodí, a tu maminka spustila celá nahněvaná: „Zas už to převracíte?!“ Děti se lekly a ustrašeně začaly znovu a hodně rychle, aby se zase nezmátly a nedostaly snad ještě na dobrou noc nějaký políček. Jejich duše nemyslela na toho, jemuž jejich modlitba měla náležet. Bylo mi bolno u srdce z takovéhoto obyčeje modlitby. Děti vidí v modlitbě nemilou povinnost, která, když ji nevykonají slovně správně, jim může přinést nežádoucí pohlazení nahněvaných rodičů. Jak jinak zněla modlitba malého děvčátka, které jsem slyšela jinde. Sklonila hlavinku do dlaní a jako by mluvila s maminkou, modlila se: „Drahý Pane Ježíši, děkuji ti za zdraví a chlebíček, za tatínka a za maminku a prosím, dej mi čisté srdéčko, abych tě milovala nade všecko na světě. Amen.“ J.C. Českobratrská rodina 1935
Proč veřejné „Nonstop čtení Bible“ o Velikonocích? Přečíst celou Bibli za 3 dny a 3 noci? Je to vůbec možné? Zejména, pokud si uvědomíme, že mnohým z nás trvalo přečtení Bible i několik let. Ale budete se divit, lze to! Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o další nevýznamnou akci. Mnozí z nás by ji mohli odmítnout, protože není dostatečně „in“ nebo dost monumentální. Ale pozor, nenechte se odradit! Opak může být pravdou. Čtěte dále! Slova Bible v našem vlastním jazyce Pokud sledujete vývoj projektu Bible – překlad 21. století (dříve NBK), určitě víte, že překlad byl v nedávných dnech dokončen. Již brzy si budete moci z webových stránek www. bible21.cz stáhnout jeho elektronickou podobu. Historický okamžik však nastane právě o Velikonocích 2009, kdy bude poprvé po 30 letech veřejnosti představen nový český překlad Bible v tištěné podobě. Celonárodní čtení Bible začne v Betlémské kapli za přítomnosti VIP, zahraničních hostů, osobností českého veřejného života a médií. Betlémskou kapli jsme si vybrali záměrně. Tato stavba byla před více než 600 lety zřízena za jediným účelem – aby obyčejní lidé mohli slyšet slova Bible ve svém vlastním jazyce. A přesně totéž je hlavním smyslem projektu „BIBLE21“. Kniha se musí číst Veřejné čtení je velmi snadný způsob, jak na Bibli a její nadčasové poselství upozornit co nejvíce našich současníků. Toužíme, aby se Bible o letošních Velikonocích četla v co nejvíce městech, městečkách či vesnicích. Jediná podmínka je, aby to bylo na veřejném a pokud možno frekventovaném místě. Budeme šťastni, když se přečte opravdu celá Bible, ale budeme nesmírně rádi, i když se někde přečte pouze část – třeba evangelium či jiná oblíbená pasáž. Veřejné čtení je organizačně i finančně nenáročnou akcí Jsme inspirováni čtením z Prahy z roku 2004. Akce nebyla finančně náročná a naopak byla nesmírně mediálně přitažlivá. Pro mnohé kolemjdoucí to bylo poprvé, co vůbec slyšeli slova Bible. V případě letošních velikonoc se určitě spojí i různí lidé z různých církví a očekáváme, že tato akce pomůže upevnění místních vztahů. Kontakt: E-mail:
[email protected] • W: www.bible21.cz T: 571 161 002 Další odkazy pro více informací: • Nadační fond NBK • Nonstop čtení Bible o Velikonocích 2009 • Přihláška ke čtení ve Vašem městě - http://www.nbk. cz/nonstop_cteni/vyzvy_nonstop_cteni_bible_NBK
36
brezen-2009.indd 36
17.2.2009 16:56:33
Teen Challenge
O
rganizace Teen Challenge byla založena v roce 1958 v USA pastorem Davidem Wilkersonem. Tento křesťanský učednický program funguje v 92 zemích světa. Naším posláním je pomáhat ztraceným lidem, mužům, ženám i dětem na okraji společnosti. Nejlépe to vystihuje tato věta: Přinášet dobrou zprávu lidem se závislostmi a
jít na našich webových stránkách. V současné době hledáme dobrovolníky pro kavárny, dětská centra a střediska. Budeme vděčni za každého, kdo má touhu sloužit ztraceným lidem a vnímá, že jej Pán do této služby volá. Pokud se chcete zapojit, kontaktujte nás. Naléhavou potřebu máme v dětském centru v Brně a v kavárnách v Praze, Havířově, Teplicích, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem. Byla ukončena několikaletá služba na Ostravsku a tu bychom velmi rádi obnovili. Samozřejmě se službu TC snažíme zabezpečit také finančně. Dnes jistě nevíme, co přinese letošní rok, ale věříme, že i přes úskalí finanční krize se Pán o nás postará a dá vše potřebné k tomu, abychom mohli plnit své závazky a nehledě na okolnosti sloužit lidem v potřebě. Jsme si jisti, že Bůh si i nadále bude používat obyčejné lidi k tomu, aby Jeho dílo obstálo a mohlo dál úspěšně pokračovat. Proto vás prosíme, pokud můžete, zůstaňte ve své podpoře křesťanských projektů věrní. Pokud pod porujete i nás, velmi vám za to děkujeme.
navrhnout jim jako řešení jejich problému učednictví. V tomto procesu jim napomáhat až do chvíle, kdy student může fungovat jako křesťan ve společnosti, aplikovat duchovně motivované biblické principy do osobního života, místního sboru, zaměstnání a celkově do společnosti. TC usiluje pomoci lidem stát se psychicky zdravými, citově vyváženými socipetr ministr álně zabezpečenými, fyzicky zdatnými a duchovně živými. Minulý rok Teen Challenge oslavilo 50 let výročí od svého vzniku. Oslava tohoto výročí se konala ve Spojených státech a zúčastnil se jí bratr David Wilkerson, Nicky Nicky Cruz, Izrael Navarez, Cruz, Izrael Navarez, které můžete znát Sonny a David z knihy Dýka a kříž. Z toho jsme měli Wilkerson na oslavě velikou radost. Mohli jsme se setkat se 50. výročí vzniku spoluslužebníky na Božím díle. I nadáTeen Challenge. le chceme a usilujeme o to, aby služba Teen Challenge zasáhla co nejvíce lidí. • Tento rok nás čeká několik projektů, na které budeme Chceme, aby tito lidé mohli poznat Krispotřebovat finance, a rádi bychom nabídli spolupráci a ta a byla jim zvěstována naděje a milost. informovali o našich podnikatelských a výrobních činnosV České republice funguje TC od roku tech. Jedná se o výrobu dřevěných palet, úklid a čištění vysokoparními stroji a prevenční přednášky na školách. 1994. Máme několik kontaktních center-kaváren, střediska pro muže a ženy, • Můžete-li naše služby někomu doporučit, uvádíme zde dětská centra. Provádíme prevenční kontakt:
[email protected] nebo telefonicky 233 541 627, 271 743 607 programy na školách a sloužíme ve věznicích. Více informací můžete na37
brezen-2009.indd 37
17.2.2009 16:56:33
Čo sa dozvieš od studničky V
lete sme so synom Jonatanom čundrovali. zal, nitku za nitkou; pradivo reči, motúziky základTrasu som zaznačil do mapy. Tábor som za- ných ľudských návykov. Doma máme veľkú knižnicu. každým zakreslil ku studničke. Skutočnosť Za každou knihou sa skrývajú nitky, ktoré ma spájajú však bola iná ako mapa. Kde mal žblnkotať pramie- s nesmiernym vesmírom ľudských myšlienok. Z ich nok, šumela často iba burina nad vyschnutou mokra- stránok ku mne pritiekli slová dávno mŕtvych autorov ďou. Slnko pálilo, voda vo fľašiach sa míňala. Blížili a zviazali sa v uzlíku mojej duše. Som uzlíkom v sieti sme sa k rázcestiu. Podľa mapy tu mala byť studnička. súrodencov, priateľov i nepriateľov. Je vo mne pevný Tentoraz mapa neklamala. Zostúpili sme ku koreňom bod. Zviazal som sa v láske so ženou svojho života, starého dubu. Hltavo sme pili. Pri studničke visela aby sme v nociach plných nehy zväzovali uzlíčky ďalplechová schránka – zoších ľudských príbehov. šit a ceruzka. Listovali Táto neviditeľná sieť je Vzťahy zvecneli na prostú sme odkazmi: Veta od dnes ohrozená. Úspešmateriálnu výmenu. Stratou osamelého chodca, od ne budujeme materiálny turistickej skupiny, slová skutočných vzťahou však strácame svet, no náš duchovný poďakovania od troch svet sa rozpadá. Fungusami seba. Nevieme sa nájsť. Sami cyklistov. Komu tie slová je obchodná sieť, elektripatrili? Studničke? Vtesebe sa stávame vecou na použitie. fikačná sieť, distribučné dy mi to došlo: Rozdiel siete, masovokomunimedzi studničkami, ktoré zlyhali a touto studničkou kačné siete, sieť finančných tokov i internet, iba sieť bol jednoducho vo vzťahu. K tým prvým si nikto vzťah ľudských vzťahov nefunguje. Krehké zväzky rodiny nevytvoril. Táto studnička mala šťastie. Pod horou bý- odumierajú; muži opúšťajú ženy, ženy mužov, rodivali ľudia, ktorí si k nej našli vzťah. Pravidelne sem vy- čia deti, deti rodičov. Vzťahy zvecneli na prostú mastúpili z doliny, čistili ju. Zhlobili striešku, aby stud- teriálnu výmenu. Stratou skutočných vzťahov však ničku neudusilo lístie, vydlabali žliabok, aby voda strácame sami seba. Nevieme sa nájsť. Sami sebe sa mohla tiecť pútnikovi priamo do pohára. Stáli sme na stávame vecou na použitie. Veď bez toho, aby sme posvätnom mieste; viazal sa tu tajomný uzol života. našli svoje vzťahy, nemôžme nájsť ani seba samého. Vzal som ceruzu a písal. Odkaz neznámym ľuďom, Vzťahy lásky sú totiž husľovým kľúčom, podľa ktorévďaka ktorým sme mohli uhasiť svoj smäd. ho sa hrá ohromná mnohohlasá hudba vesmíru. Taký je celý náš svet. Plodné prúdy života tečú neTým husľovým kľúčom je Boh. On je uzlíkom viditeľnou sieťou od jedného ľudského uzlíka k dru- večných vzťahov. Večné prúdenie poznania a lásky hému. Veď čo je človek, ak nie uzlík vzťahov. Ak by Otca, Syna a Ducha Svätého. Milujúci, Milovaný a som škrtol všetky vzťahy, ktoré ma v živote utvárali, Duch toho Milovania. Prameň tej Lásky je Studniččo mi zo mňa zostane? Dvaja ľudia spojili život v ne- kou, z ktorej sú napájané všetky naše malé studničpatrnom uzlíčku; štipka hmoty z otca, štipka hmoty ky. Nuž nastal čas vrátiť vyschnuté korytá k Studz mamy a som tu. Tajomný kód genetickej informácie ničke, aby naše domovy, mestá, naše lúky, hory, lesy pritiekol ku mne riečiskom predkov a utvoril zázrak i záhrady rozkvitli vôňami novej lásky. mojej individuality. Vo svojich rodičoch som sa viaDaniel Pastirčák 38
brezen-2009.indd 38
17.2.2009 16:56:33
Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 22. 3. 2009 (i e-mailem) na adresu redakce.
PřiPraViL DUŠaN KarKUŠ
Tajenka z čísla 2/2009: Má duše po tobě žízní jak vyprahlá zeme. Vylosovaný výherce: Pavel chud (e-mail)
Vylosovaný výherce získává knihu z vydavatelství Návrat domů William a Catherine Boothovi - Zakladatelé Armády spásy
39
brezen-2009.indd 39
17.2.2009 16:56:34
1225 - 7. 3. 1274
„Hýkání tohohle hloupého osla jednou zaplní celý svět,“ tak odpovídal Tomášův učitel Albert Veliký na nelichotivé přezdívky, jimiž jeho žáci častovali svého spolužáka. Pozdější „doktor angelicus“ ovšem ke svému věhlasu zdaleka nedospěl snadno. Svoje názory a koncepční východiska musel těžce hájit v učených sporech jak se zastánci konzervativnějších přístupů (františkáni Peckham a Bonaventura), tak s mladšími, sekularizujícími radikály (Siger z Brabantu). Tři roky po jeho smrti dokonce pařížský biskup (pod nějž spadala pařížská univerzita) odsoudil 219 Tomášových vět a pár dní na to učinil podobný krok arcibiskup z Canterbury (v jehož obvodu je univerzita v Oxfordu). Navzdory tomu byl ale již v roce 1323 prohlášen za svatého a v roce 1567 ho Pius V. označil za jednoho z třiceti tří učitelů církve. Lev XIII. dokonce v roce 1879 označil tomismus za oficiální katolickou filozofii. Tomáš se narodil v hraběcí rodině nedaleko Neapole a v pěti letech byl dán na vychování k benediktinům. Ještě jako chlapec absolvoval svobodná umění na univerzitě v Neapoli a v osmnácti vstoupil do dominikánského řádu. S tím ovšem tvrdě nesouhlasili jeho vlastní sourozenci, unesli ho a několik měsíců drželi v domácím vězení. Později pokračoval ve studiích v Paříži a Kolíně n. Rýnem, poté působil v Paříži jako učitel (v letech 1252-1259 a 1269-1272), a také jako papežský dvorní teolog a učitel na různých místech v Itálii. V letech 1272-73 založil řádovou univerzitu v Neapoli. Počátkem roku 1274 byl povolán papežem na koncil v Lyonu, ale cestou na něj, ve svých 49 letech, zemřel. Tomášovo rozsáhlé dílo je spojováno se jménem Aristotelovým (napsal 12 děl komentářů jeho díla). Rozhodně ale nelze říci, že by byl pouze ve vleku aristotelismu. Naopak jeho filozofie je v mnohém ohledu spíše plně svébytnou a kritickou křesťanskou syntézou platonismu a aristotelismu (neoplatonizující aristotelismus – Steenberghen). Ve své teologii (Summa theologiae) pak vychází především z Augustina, ale zpracovává ho aristotelsky. Již za svého života byl Tomáš pro mnoJako pětiletý je Tomáš akvinský dán na výchovu do kláštera Monte Casino, hé výraznou autoritou, do mnoha dobokde v podstatě začíná jeho studium. Následují Neapol, Paříž a Kolín nad rýnem. Mezi jeho nejdůležitější díla patří teologický výklad „Suma teologická“ vých sporů ostatně zasáhl rozhodujícím (1266-73), kterou však po akvinského smrti dokončí až jeden z jeho žáků. způsobem, jeho mínění bylo vyžadováno ke všem sporným otázkám. I když jeho dílo zůstalo nedokončeno, představuje obdivuhodný naukový koncept, pokus za pomoci filozofických nástrojů křesťansky poznávat pravdu o Bohu a světě. Za jeho úsilím lze cítit jeho až vášnivou touhu (ale i touhu jeho doby) po poznání. Vždyť „smyslem filozofie není dovědět se, co si mysleli jiní, ale dovědět se, jak je to s pravdou věcí.“
Foto archiv
Tomáš AKVINSKÝ
roBert Hart
brezen-2009.indd 40
17.2.2009 16:56:36
BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA
Bedřich Smola kazatel CB Vsetín - Maják Narodil jsem se 6. prosince 1981 ve Vsetíně. Po skončení střední školy jsem v roce 2001 zahájil denní studium na ETS, který jsem dokončil roku 2004. Rok 2004 byl rokem velkých změn. V červnu jsem se stihl oženit, přestěhovat se do Hradce Králové a nastoupit tam do vikariátu ve sboru Církve bratrské. V Hradci Králové jsme s manželkou Lenkou působili 4,5 roku. Lenka zároveň studovala v Hradci Králové Farmaceutickou fakultu UK. V době svého působení v Hradci Králové jsem se též zapojil do práce Odboru mládeže. V prosinci 2008 jsme se přestěhovali zpátky na Vsetín a od ledna 2009 jsem začal působit jako kazatel nového sboru ve Vsetíně – Maják.
P
ocházím z nevěřící rodiny. Křesťanem jsem se stal, když mi bylo 15 let, tedy poměrně brzy na to, abych byl schopen zhodnotit, kam by mě život zavedl. Nicméně po letech mě trochu překvapilo, když někteří moji nejbližší přátelé, s nimiž jsme začínali experimentovat s lehkými drogami, skončili v různých léčebnách. Tak jsem byl Pánu Bohu vděčný, že mě nenechal zajít tak daleko. Poprvé jsem přičichnul ke křesťanství tak, že mě lidé ze vsetínské mládeže pozvali na letní anglický camp. Druhý den po návratu jsem zažil možná nejzvláštnější den ve svém životě. Pán Bůh mi neustále připomínal myšlenky, které jsem se snažil ignorovat, a já jsem musel přemýšlet o tom, co jsem na campu slyšel. Jako dnes si dovedu vybavit moment, kdy mi najednou věci do sebe nadpřirozeně zapadly a já neměl jinou možnost, než Bohu dát svůj život. Když mi bylo asi 17 let, začal jsem více přemýšlet o tom, jakým směrem bych chtěl v životě jít. Uvědomil jsem si, že bych rád Bohu sloužil. Rozhodl jsem se přihlásit na ETS. To byl poměrně velký šok pro moje rodiče, ale časem si zvykli na myšlenku, že ze svého syna nebudou mít úspěšného podnikatele, ale faráře. V průběhu studia jsem začal chápat, jaké je konkrétní Boží povolání pro můj život. Oslovil jsem tehdy s určitými obavami radu církve s tím, že bych rád nastoupil do vikariátu. Nutno dodat, že mi tehdy bylo 22 let. Pak už šlo všechno poměrně jednoduše a v červnu 2004 jsme se jako novomanželé stěhovali do Hradce. Po několika letech v Hradci Králové jsem začal vnímat ještě konkrétnější Boží povolání, a to do zakládání nových sborů. Začal jsem hledat místo, kde se taková práce dělá nebo kde jsou lidé, kteří touží po stejné věci. No a tak jsem skončil zase na nějakou dobu doma ve Vsetíně. Uvidíme, co Bůh připraví do budoucna.
inform-03-09.indd 1
17.2.2009 17:03:08
Sbory, kazatelé a vikáři, odbory, konference Sbor CB v Horní Suché si připomenul na ročnici 18. 1. 2009 devadesáté výročí svého založení. Kázáním sloužil bratr předseda Černý, zpíval pěvecký sbor s hudebním doprovodem a hudební skupina mládeže. Na programu slavnosti se podíleli další domácí i hosté.
Předseda Pavel Černý uvedl v neděli dne 25. 1. 2009 vikáře Karla Šustka do nové duchovní služby, kterou již se svou manželkou zahájili v Třebíči.
Nový Sbor CB v Čelákovicích (v pořadí 69.) byl ustanoven předsedou 1. 2. 2009 za účasti domácích, hostů i ekumeny. Zástupce místní samosprávy pozdravil přítomné s příslibem pomoci v případě hledání větších prostor pro shromáždění.
Rada souhlasně projednala vizitační zprávy z Plzně (předložil kazatel Samuel Jindra), dále z Ústí nad Labem, kde byl vizitací pověřen předseda a kazatel T. Holubec, a též zprávu z České Třebové, kterou vykonal již dříve kazatel Stanislav Stebel.
Předseda a tajemník jednali s kazatelem Robertem Filipem i vikářem Markem Potmou ve věcech života Sboru Praha 4 – Jižní Město (vč. stanice Skalka). Sbor JM hledá nové místo pro své shromáždění a sborové aktivity a probíhá také hledání a příprava dalších pracovníků.
Rada hovořila s kazatelem Davidem Beňou z Olomouce, který ohlásil ve sboru úmysl ukončit v létě 2009 službu správce sboru. Staršovstvo navázalo kontakt s Radou týkající se hledání nástupce. Zároveň Rada schválila návrh na využití obdarování kazatele D. Beni pro celocírkevní pozici tajemníka Studijního odboru na 0,5 úvazek, který předloží Konferenci. Potřebu výkonu systematické práce v rámci SO vnímá
inform-03-09.indd 2
Pastorálka kazatelů CB Na Vysočině v obci Milovy se v hotelovém a konferenčním centru 9 skal konala ve dnech 25. – 27. ledna 2009 pastorální konference kazatelů a vikářů CB. Ústřední téma znělo: Ať ve všem dorůstáme v Krista! Kazatel v těle Kristově. První večer nazvaný Budu vyprávět o Hospodinových činech moderoval David Novák a přinesl řadu svědectví o Boží moci v životech kazatelů, kteří svěžím způsobem sdělovali svá svědectví a zkušenosti. Hudební skupina vedená kazatelem Davidem Kubíčkem (D. Kubíček – housle, bicí – Jiří Bort, kytary – Daniel Fajfr, Bedřich Smola a Roman Toušek, flétna – Míla Kloubek, Hudební skupina na kazatelské pastorálce saxofon – Steve Olsen, keyboard – Marek Šrámek) motivovala přítomné k tomu, aby s chutí zpívali a vestoje vzdávali Bohu čest a chválu. Nic na tom nezmění ani polemický pokus hudebníků jednu z melodií transponovat do zcela jiného, byť známého žánru … Klíčové přednášky k ústřednímu tématu pastorálky se znamenitě zhostil v pondělí ráno kazatel David Beňa. Po ní následovala diskuse v šesti skupinách. Kazatel v napětí – bylo motto předem zadaného svodného tématu pro rozhovor v seniorátních skupinách. Diskutovalo se pak na dílčí navazující témata: Odstup a blízkost, Moje a Kristova církev, Očekávání (druhých) a limity, Vztah a pozice, Nehodnost a vznešené poslání, Obdarování a povinnost. Každá diskuse odhalovala napětí, zápasy, paradoxy a úskalí v kazatelské praxi a mohla přispět k objektivizaci práce i důležitosti poslání kazatelů sloužících k růstu Kristova těla uprostřed sborů CB. Nadpis pondělního večera zněl: Tělo pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími … Programem provázel kazatel Daniel Fajfr. Znovu se střídaly zajímavé příspěvky bratrů, které byly prokládány svěže doprovázenými písničkami. Zaznělo několik aktuZpívající a chválící kazatelé na lednové pastorálce alit ze života církve a představili v centru Vysočiny se noví kolegové, kteří nově nastoupili do služeb CB. Přestávky během dne a zejména pozdní večery využívali někteří k dalším setkáním a budování přátelských vztahů. Závěrečný intenzívní půlden (úterý) byl uveden teologickou reflexí kazatele Tomáše Holubce inspirovanou Bonhoefferovým přístupem ke společenství v církvi. Společenství v napětí mezi duchovním a duševním, tak znělo zadání důkladného referátu T. Holubce, ke kterému byl připojen panelový blok s tématem: Na cestě ke společenství. Kazatel Petr Grulich řídil závěrečnou panelovou diskusi, do které byli vybráni kazatelé Jiří Hofman, Petr Šimmer, Karel Taschner a Roman Toušek. Obecenství i náplň konference přispěla k osvětlení citátu Dietricha Bonhoeffera týkajícího se církve, který jsme měli stále před očima na programu: „Křesťanské obecenství není ideálem, o nějž bychom měli usilovat, ale je to Bohem nám darovaná skutečnost, na níž smíme brát účast.“ Účastníci se rozjížděli do sborů občerstveni duchovními podněty a přejnou atmosférou, kterou pastorálka přímo dýchala.
17.2.2009 17:03:08
Houba Ve dnech 15. -16. 1. proběhla v Pardubické Arše mládežnická Houba, což je název pro regionální setkávání se mládeží CB. Tentokrát se nás sešlo přes 230, což je nový početní rekord. Název tohoto setkání byl provokativní: „Alternativní sex“. Po každé přednášce proběhla vlna dotazů reagujících na podněty z přednášek, během celé akce byly možnosti k osobním rozhovorům. Je jasné, že právě sexualita a vztahy mezi mužem a ženou jsou oblasti, kde jsou mladí lidé vystaveni velikému tlaku svého okolí. I proto jich přijelo tolik. Nemít sex před svatbou nebo mít jednoho partnera celý život, je v dnešní době pro mnoho lidí cosi zcela exotického. Proto je potřeba o těchto věcech hovořit a hledat v nich Biblické principy. Odbor mládeže organizuje Houby na osmi místech republiky v průběhu celého školního roku. Témata volíme dle aktuálnosti. Jsme velmi potěšeni, že je o tyto akce mezi mládežníky zájem a že se zde dozví nejen nové věci z Božího slova, ale též se mohou poznávat s mladými lidmi z dalších mládeží. To, že by podobná setkání probíhala na tolika místech a byl o ně mezi mládežemi CB takový zájem, mi před pár lety znělo jako nereálný sen. Ten se ale stal skutečností, za což patří Pánu Bohu dík. DAVID NOVÁK
Rada dlouhodobě a konferenční návrh souvisí s hledáním pokrytí rostoucí agendy a potřebnosti teologické práce Studijního odboru v současné době. Rada schválila konferenční návrhy, které budou postoupeny prostřednictvím Návrhové komise Konferenci. Návrhy se týkají personálního obsazení funkcí celocírkevních tajemníků a řešení příspěvků CB (valorizace) na platy kazatelů. Všechny návrhy budou se stanovisky Návrhové komise postoupeny staršovstvům sborů začátkem března.
Předseda volební komise kazatel Pavel Lukáš informoval dne 31. 1. 2009 o stavu příprav volby zbývajících členů Rady. Kandidaturu do Rady z několika desítek oslovených přijalo 13 kazatelů a nekazatelů. Staršovstva obdrží jmenovitý seznam spolu s představením kandidátů v první dekádě března.
Tajemník pro dorost, vikář Jan Homolka zaslal zprávu o činnosti za 4. čtvrtletí 2008, které bylo ve znamení vyřizování potřebných formalit, žádostí o granty a jiné administrativy v kontaktu s úřady. J. Homolka absolvoval nezbytná školení a v rámci možností navštěvoval dorosty na sborech, z nichž některým vypomáhal při vypořádání účetního roku 2008.
SENIORÁTNÍ SETKÁNÍ
Foto archiv RCB
V Bílině se dne 23. 1. 2009 sešli kazatelé a vikáři severočeského seniorátu a za přítomnosti tajemníka se sdíleli o práci na svých sborech. Kazatelé uvítali mezi sebou kolegu Karla Taschnera, který se po administraci v Karlových VaKazatelé K. Taschner, K. Hůlka, rech aktivně zapojil zejména do M. Let a vikář P. Horvát služby Slovem v Chomutově, kde přijal i úkol staršího sboru. Severočeští pastoři probrali některé podněty týkající se Ústavy a Řádu s akcentem na posílení úlohy seniorátu. V Brně – Kounicova se konalo 4. 2. 2009 jihomoravské seniorátní setkání 13-ti kazatelů, vikářů a tajemníka K. Fojtíka. Hlavním vzdělavatelným tématem byl křest dětí, který uvedl před obsažnou diskusí přítomných referátem senior Pavel Lukáš. Mimořádným hostem byla misionářka Misionářka Patricie Hauser vedle kaPatricie Hauser (původem zatele Jana Asszonyi na JM seniorátu ze Švýcarska), která dostala příležitost krátce referovat o působnosti křesťanské společnosti „Misie na Nilu“ v islámském prostředí.
inform-03-09.indd 3
Tajemník pro mládež, kazatel David Novák předložil obsažný výkaz činností za období říjen 2008 – leden 2009, ve kterém nastínil strategii celocírkevní práce s mládeží. Rada si cení množství návštěv mládeží a sborů, kam byl D. Novák zván ke službě s dobře připravenými přednáškami na aktuální témata. Radu zaujalo vyhodnocení ankety ze sjezdu mládeží CB, BJB a Kř. sborů (www.cb.cz)
Vikář Viktor Glier byl schválen za člena Správní rady Diakonie CB.
Rada byla seznámena s jednáním zástupců Nadačního fondu nových sborů a staršovstva misijního sboru ve Vlašimi 28. 1. 2009.
17.2.2009 17:03:09
V návaznosti na doporučení rozhodla o jmenování sestry Kateřiny Červenkové za dalšího člena staršovstva. Staršovstvo Sboru CB ve Vsetíně - Majáku požádalo o prodloužení pracovní smlouvy s pastorační asistentkou R. Navrátilovou do 31. 12. 2010. Rada tuto žádost schválila.
Rada projednala dopis obecně prospěšné společnosti Kodex (vydavatel Brány) a rozhodla o podpoře vydávání tohoto časopisu v období roku 2009.
Pro vikáře Marka Potmu přijala Rada zadání ordinační práce na téma: „Stanice Církve bratrské: minulost, současnost a budoucnost“.
Rada schválila zadání ordinační práce pro vikáře Samuele Fürsta na téma: „Principy spolupráce kazatele a staršovstva dle instrukcí apoštola Pavla a její aplikace dnes.“
Česká evangelikální aliance poděkovala Radě CB za podporu práce ČEA v roce 2008. Na rok 2009 byl poukázán členský příspěvek ve prospěch ČEA ve výši 5.000,- Kč.
Rada vyhověla žádosti kazatele Rostislava Staňka z Náchoda ve věci čerpání studijního volna pro studijní pobyt na Wheaton College v době 6. 6. – 17. 7. 2009.
Kazatel Matěj Hájek požádal Radu o zahraniční služební cestu do USA, kde získal studijní pobyt na Wheaton College (ve stejném termínu s kaz. R. Staňkem). Rada schválila také tuto studijní cestu.
PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK
inform-03-09.indd 4
Ekumenický modlitební večer Pěkně navštíveného ekumenického setkání dne 19. 1. 2009 v modlitebně na Soukenické se účastnili čelní představitelé církví ČR. Kázáním sloužil předseda České biskupské konference arcibiskup Jan Graubner, přítomen byl i kardinál Miloslav Vlk a liturgii shromáždění vedl P. Černý. Zpíval kvalitní pěvecký sbor CB ze Smíchova dirigovaný bratrem Tomášem Najbrtem. Zaujal příspěvek korejského zástupce, který poměrně srozumitelnou češtinou formuloval svízelnou problematiku rozděleného korejského národa. Byla představena řada naléhavých důvodů k přímluvným modlitbám, které byly součástí nevšedního shromáždění.
MISIJNÍ KONFERENCE ZMA Zahraniční misijní agentura – ZMA pořádala v Praze na Soukenické 31.1.2009 celodenní konferenci, které se účastnily tři desítky zájemců. Cílem motivačního setkání, které vedl kazatel Daniel Hejzlar (ředitel ZMA), bylo povzbudit, nabídnout možnosti a pomoci, rozpoznat místo v misii pro sbory i jednotlivce.
Vyjádření Ekumenické rady církví k problematice domácí a ústavní péče a výchovy dětí Řídící výbor Ekumenické rady církví v ČR se na svém zasedání 5. února 2009 zabýval otázkou péče o malé děti, která byla vnesena do diskuse evropským parlamentem a jeho tlakem na zřizování jeslí. ERC vyslovuje znepokojení nad snahou institucí EU ovlivňovat rodinné hodnoty v jednotlivých zemích tím, že budou tlačit na výstavbu jeslí a rozvoj ústavní výchovy dětí. ERC zvláště v době českého předsednictví přijala jako svůj úkol posilovat nezastupitelnou úlohu rodiny ve výchově dětí. Mnohé české rodiny mají své zkušenosti z doby totality, kdy většina žen byla zapojena do pracovního procesu a děti vychovávaly denní jesle a mateřské školky. Tato zkušenost chybí politikům ze Západní Evropy. Psychologové ale dostatečně prokázali hluboký vliv rodiny na rozvoj a výchovu dítěte a není divu, že totalitní režimy se vždy snažily výchovu dětí převzít do svých rukou. ERC vytyčila oblast rodiny jako jednu ze svých priorit pro české předsednictví v EU v nedávno vydané publikaci „Příspěvek církví k otevřené občanské společnosti“ slovy: „Rodina má nezastupitelnou úlohu při formování základních postojů a hodnot i při vytváření hlavních kontextů života všech svých příslušníků. Právě v těchto svých rolích tvoří rodina základní stavební kámen společnosti.“ Věříme, že heslo českého předsednictví „Evropa bez bariér“, povede politiky i občany ke snaze nestavět další bariéry mezi rodiče a děti a ocenit postavení žen, které pečují o malé děti. Jménem Řídícího výboru Ekumenické rady církví PAVEL ČERNÝ, PŘEDSEDA
17.2.2009 17:03:10
