(
2009 / 1
ZPRAVODAJ KRÁLOVÉHRADECKÝCH PIONÝRŮ
VŠICHNI JSME NA JEDNÉ LODI. KAŽDÝ MÁ TEDY PRÁVO HOVOŘIT DO SMĚRU NAŠÍ CESTY.
OBSAH
Srandíci v Deštném v Orlických horách
reportáž Srandíci v Deštném v Orlických horách
1. str.
Lezecká stěna a bouldrovka Černožice
2. str.
Lezení HIS
3. str.
Víkendová akce Tygříků - Nesytá 2009
4. str.
Pekelný poklad
4. str.
PS Trutnov, oddíl Osada Bokouš
5. str.
Přežití 2009
6. str.
Slanění na Novohrajdě
7. str.
Stěna Hořice
7. str.
Zimní lanovění na Trojici 2008
8. str.
Jelikož nás zima v Jaroměři už dávno opustila a my jsme ještě nevyrazili s oddílem na víkend zablbnout si do sněhu, využili jsme nabídky Péťových rodičů (za což jim ještě jednou děkujeme) a o druhém březnovém víkendu jsme zavítali na jejich chatu do Deštného v Orlických horách. Chřipková epidemie nás trošku zaskočila, takže jsme jeli v takovém komorním počtu, bylo nás celkem šest. Nicméně jsme se rozhodli, že si víkend užijeme tak či tak. Ač se zprvu zdála cesta pesimistická, nakonec se za jedním z kopců vyloupla bílá krajina a už už jsme se viděli v závějích.
Pokračování na straně č.2 KRAJSKÁ ORGANIZACE PIONÝRA KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE © 2009
www.kormidlo.pionyr.cz
ODDÍLOVÁ ČINNOST
reportáže
Lezecká stěna a bouldrovka Černožice
Pokračování ze strany č.1
Jelikož i v drsných zasněžených oblastech žijí živočichové, rozhodli jsme se, že i my si na nějaké zahrajeme. Kluci si zvolili tučňáky, a tak vyfasovali po příjezdu vajíčko, které po celý pobyt na horách museli opatrovat a chránit, aby se z něho vylíhli malí tučňáčci. Z kluků se vyklubali opatrovníci na baterky, před odjezdem zbylo jediné vajíčko… Chata byla velice útulná a dostalo se nám nevídaného komfortu – elektřiny…☺! Jelikož jsme zvyklí na náš chvalkovický srub a večery při svíčkách, tohle byl opravdový luxus! Večer jsme si zahráli hry a moc jsme se těšili na sobotní den. Hned po snídani jsme vyrazili ven! Kopec u chaty vybízel k okamžité akci, a tak jsme neváhali a nasedli na lopaty a pekáče. No prostě paráda… Skokanský můstek byl skvělý nápad, let vzduchem na pekáči se povedl téměř všem…☺! Po obědě a po tom, co jsme trošku proschnuli, jsme se opět vydali do sněhu! Tentokrát jsem stavěli na louce nad chatou eskymácké (čili inuitské – jak by řekl Adam) iglú a poté následovala sněhová bitva! Po setmění jsme se vrátili do chaty mokří na kost! Rychle jsme rozvěsili věci kam to šlo a už nám nic nebránilo vrhnout se do Dračího doupěte… V neděli nám radost trochu pokazil déšť, ale našli jsme si jinou zábavu uvnitř. Pak už jen naobědvat, zabalit věci, poklidit chatu a vyrazit na cestu domů… Víkend byl moc fajn, sníh jsme si opravdu užili… Škoda jen, že nás nebylo víc. Tak zase někdy příště…
Srandíci…☺ str. 2
Duhové kormidlo 2009 / 1
Začalo to tak, že jsme nejeli na Ledovou Prahu. Když nám nevyšlo toto, tak se řeklo: „Pojedeme lízt!“ A tak jsme v sobotu ráno vyjeli vlakem do Černožic. Přijeli jsme na stanici a začali hledat cestu ke stěně. „Já bych šel tudy.“ „Ale mě se to líbí víc tudy.“ „Ne!“ řekla Rýma. „Jdeme tudy.“ Tak jsme poslušně jako ovečky šly za Rýmou s důvěrou, že nakonec dorazíme k cíli. A Rýma nezklamala. Po krátké cestě jsme dorazili (sice oklikou) ke kulturnímu domu, kde se uvnitř skrývala lezecká stěna a bouldrovka. Uvnitř nás už čekali Topič, Čára, Tyo, Zorna a Kuba. Začali nám pomáhat oblékat si sedáky, tedy až potom, co jsme se převlékli do sportovního oblečení. Když jsme již všichni měli sedáky, Kuba nám pověděl, jak to tu bude probíhat a také něco o bezpečnosti – co můžeme a co ne.
Pokračování na straně č.3
Prázdniny plné slunce a radosti vám přeje redakce
ODDÍLOVÁ ČINNOST
reportáže Pokračování ze strany č.2
Po té jsme se rozdělili na menší a větší, spíše tedy na ty více zdatné a méně zdatné a mohlo se začít. Jedna skupinka byla nahoře na stěně a druhá dole v bouldrovce. Pak jsme se vystřídali. V bouldrovce nebylo potřeba jištění, protože stěny nebyly vysoké a když se padalo, tak do měkkého – na obrovskou matraci. Nahoře na lezecké stěně se jistit muselo. Taky bylo těžší někam vylézt. A bylo by to mnohem horší s dopadem na tvrdou zem. No a pak se tedy lezlo a lezlo a lezlo a jistilo a odpočívalo a jistilo a lezlo a … Unaveni, utaháni, s bolístkami, bez bolístek, zdrceni a smutní, že už musíme odcházet, jsme se převlékli ze sportovního a šli jsme na vlak. Dorazili jsme na železniční stanici, počkali na náš vlak a už se těšili na to, jak budeme doma hrdě ukazovat puchýře od lezení... Snad si to brzy budeme moci opět zopáknout.
PTO Poutníci Anička „Mimi“ Ondrová
Lezení HIS
Jednu květnovou sobotu jsme vyrazili za lezením na HIS do Nového Města nad Metují. HIS není lehčích cest obtížnosti než 4 až po technicky i silově náročnější 7-, ale i nově vytaženou cestu 8a. Vyrazili jsme vlakem z Dobrušky. Naše výprava o celkovém počtu 9 lidí dorazila na HIS kolem desáté hodiny. Nejprve jsme se seznámili s okolím, poté s činností prvolezce, oblečením do úvazku str. 3
Duhové kormidlo 2009 / 1
nejdůležitější částí, které jsme věnovali o něco více času, jištěním a celkovou bezpečností lezení. Poté jsme přešli k tolik očekávanému lezení. Na skutečné lezení jsme trénovali na menších Boulderech, což je lezení bez jištění do výšky asi tak metr až metr a půl. Úkolem Boulderu bylo natrénovat a připravit se i na složitější kroky, které mohou lezce na skále potkat. Poté, co jsme si všichni vyzkoušeli Boulder, jsme přešli ke skutečnému lezení. Pro začátek jsme si vytáhli menší skalku obtížnosti 4-. Na té si také >všichni vyzkoušeli opravdové lezení po skále. Za podané výkony je nutno všechny lezce opravdu pochválit, protože předvedli, že opravdu patří do turistickohorolezeckého oddílu Dobruška. Ze všech předvedených výkonů je nutno vyzdvihnout ty nejlepší v podání Martina, Šárky a Kristýny, kteří si s touto cestou poradili bez problémů. Poté co všichni zdolali tuto skalku, jsme přešli k lezení na o stupeň těžší skále obtížnosti 5. Zde se projevilo, že všichni lezci zatím nemají takové zkušenosti pro zdolání této složitější skalky, která skýtala některé opravdu složité kroky. A tak alespoň máme důvod stále trénovat. Nakonec jsme si vytáhli ještě jednu lehčí cestu obtížnosti 4, kterou převážná většina lezců zdolala také bez větších obtíží. Zajímavým zpestřením nakonec byla soutěž o krále houpačky, kterou vyhráli všichni, kteří se zúčastnili. A tak jsme všichni spokojeně vyrazili zpět do Dobrušky. Dobrou zprávou pro vás, kteří jste s námi nebyli a měli by jste zájem je, že tento výlet budeme v budoucnu zajisté opakovat. Prázdniny plné slunce a radosti vám přeje redakce
reportáže Víkendová akce Tygříků - Nesytá 2009
O víkendu 13.-15. března jsme opět vyrazili na společnou víkendovou akci našeho oddílu. Každoročně jezdíme na 3 až 4 „víkendovky“, ale tahle byla částečně naší premiérou. Naše cesty nemířili tradičně směr chvalkovický srub, ale o kousek dál, na chatu v Nesyté. Protože jsme přesně nevěděli, co nás tam může potkat, sbalili jsme si s sebou pro jistotu věci „do nepohody“. Po příjezdu nám hned bylo jasné, že je to oproti našemu srubu lehký „nadstandard“. Topení topilo samo, světla svítila, no prostě pohoda. Před večeří jsme si rozdělili pokoje a zahráli deskové hry. V sobotu ráno jsme se probudili do deštivého dne. Nevadí, po snídani třeba bude líp. Štěstí se na nás usmálo a my mohli vyrazit na nedaleké hřiště. Trošku jsme si protáhli těla při závodech v družstvech a pak vyrazili do lesa. Po dobrém a vydatném obědu následoval průzkum okolí. Kousek od chaty je les jako dělaný pro různé
ODDÍLOVÁ ČINNOST hry. Po ruské pikačce a píšťalce vyrážíme o kus dál, na louku nedaleko lomu. Neprší, takže nálada je dobrá. Skvělý čas zahrát si hru s názvem Homo-hetero a na vlka a ovce. Čas letí jako splašený a najednou byla večeře. Ještě než jsme ulehli, čekala nás diskotéka se soutěží o nejlepší taneční kreace a soutěž ve dvojicích o to, která z nich déle vydrží tancovat na stále se zmenšujícím kusu papíru, aniž by šlápla nohou mimo. Neděle patřila deskovým hrám a tradičně balení a úklidu. Víkend se nám moc vydařil a určitě jsme na chatu v Nesyté nevyrazili naposled. Těšíme se na příště.
Pekelný poklad
Dne 28. 3. 2009 (byla to asi sobota) jsme putovali za pekelným pokladem až na samý konec světa, tam kde květiny přestávají kvést a čas se vleče mílovými kroky. Ano, šli jsme do samotného Pekla. Zní to hrůzostrašně, co? Skoro jako bychom prožili opravdové peklo. Opak je ale pravdou. Užili jsme si Pokračování na straně č.5
str. 4
Duhové kormidlo 2009 / 1
Prázdniny plné slunce a radosti vám přeje redakce
ODDÍLOVÁ ČINNOST
reportáže Pokračování ze strany č.4
krásný výlet pekelským údolím kolem řeky Metuje. Zpočátku se zdálo, že i počasí bude pekelné, to se ale vyjasnilo už kolem osmé ráno během naší cesty vlakem. Tím jsme se přesunuli do Náchoda, kde začalo naše putování. Vydali jsme se po čertových stopách, které byly značeny pekelnými vidlemi. Vždy když jsme našli tuto značku, měli jsme za úkol najít v její blízkosti indicii (kousek zprávy). Nutno říci, že čerti si z nás dělali legraci, když se nás snažili zpomalit různými úkoly, jako například skákáním panáka. Do Pekla jsme dorazili kolem dvanácté hodiny, kde jsme poskládali celou zprávu a „hurá“ poklad byl náš. Co jsme ale našli, neprozradím. Co se totiž na pekelské cestě uvařilo, to se tam i snědlo. Koho by to přeci jen ale zajímalo, vydejte se příště s námi. Závěrem bych hrozně rád poděkoval organizátorům této akce Léně Hulcové a Ivošovi Martinkovi. Ve spojení s moudrou paní Přírodou byli opravdu pekelné trio, které pro nás připravilo báječný den. Všem třem naše velké dík. (Ivošovi menší, protože Léně za celou dobu nepomohl s baťohem?)
Za pekelnou výpravu Kája Brázdil
Pionýrská skupina Trutnov, oddíl Osada Bokouš
V dálce se odehrává scéna, kdy je stařec přepadem nothingamskými vojáky. Děti se vydávají k místu - hoří tam oheň a slepý stařec je přivázán ke stromu.
"Pomoc, Pomoc!!! Je tu někdo? Pomozte mi! Přepadla mne banda z Nothingamu, právě když jsem šel pro vzácné přísady do lektvaru. Všichni v okolí jsou v ohrožení, šerif se rozhod je zničit. A některé lidi dokonce unáší. Unesl dokonce i Marianu - velkou lásku Robina Hooda. Robin se zítra vrátí z cest a snad se mu str. 5
Duhové kormidlo 2009 / 1
podaří Šerifa zničit. Ovšem bude potřebovat pomoci. Z jeho bandy ze Sherwoodu již nikdo nezbyl a slyším, že vás je hodně, tak že bude zřejmě na vás, abyste mu pomohli."
Tak takhle nějak začala naše víkendovka (17.19.4.2009) na táborové základně Bokouš Vlčkovice v Podkrkonoší. Jelikož letošní duben byl nadprůměrně slunečný a teplý, neměli jsme z počasí velké obavy. Celkem se nás v "sherwoodském lese" sešlo 19. Jelikož jsme byli starcem požádány abychom Robinu Hoodovi pomohli, začali jsme s tvrdou přípravou. Střelba z luku, boj s "tyčovou" zbraní nebo maskování v terénu byly základními dovednostmi každého bojovníka. Nechybělo ani pronásledování desperátů. Jako vrchol naší akce označili její členové hru "Sherball". Jedná se o slušnou obměnu stávajícího Bränballu. - "Rádi si s ostatními oddíly tuto novinku někdy zahrajeme!". Když se schylovalo k příchodu Robina Hooda byli jsme již všichni dobře připraveni mu pomoci. "A je to tady" - Výprava do Sherwoodského lesa v čele s Robinem Hoodem. Zbraně jsme měli připraveny a za nedlouho jsme se objevili u pevnosti šerifa z Nothingamu. Vojáci drželi v zajetí lady Marianu. Robin se odvážně pustil do souboje s šerifem. Svoji milovanou však nezískal, protože byla odvlečena vojáky do zajetí k čarodějnici - spojenkyni šerifa z Nothingamu. Tady už jsme museli pomoci všichni. Čarodějnici jsme našli v kamenné kapli. Vařila lektvary, které nás nutila pít. Stařec nám poradil, že je zapotřebí získat od Čarodějnice kouzelné klíče, pomocí kterých dokáže lady Marianu vysvobodit… Velká noční hra, která skončila odbitím půlnoci, zanechala v každém z nás spoustu dobrodružných zážitků, legrace, ale i jeden nezapomenutelný "PŘÍBĚH ZE SHERWOODU" oddíláci a instruktoři Osada Bokouš Prázdniny plné slunce a radosti vám přeje redakce
ODDÍLOVÁ ČINNOST
reportáže Přežití Pokračování ze strany č.4
2009
V pátek 27. 2. Jsme se v celkovém počtu 17-ti lidí sešli na Přežití na Sucháči. Protože jsme horolezecký oddíl, naše přežití se týkalo právě tohoto tématu. Poté co jsme se ubytovali nás čekala kratší procházka po okolí. Po procházce večeře a po večeři nezbytně nutné proškolení o způsobu výstupu na K2, který nás čekal v sobotu ráno. Probrali jsme i možnosti záchrany v daných situacích. Důležité bylo i rozdělení se do dvou menších skupin pro jednodušší postup na K2. Když jsme úspěšně absolvovali tohle všechno, následovalo osobní volno, které využil každý po svém. Někdo přemýšlel o zítřejším výstupu, jiní se snažili odreagovat s kytarou a tak dále. Až do chvíle večerky, která nastala kolem desáté hodiny. Na tak náročný výstup jako je K2 je důležité být opravdu odpočatý a na 100% připravený. Ráno budíček v osm hodin, hygiena, snídaně a už se vše začalo připravovat na výstup. Rozdělení horolezeckého materiálu, každý si oblékl svůj sedák a veškerý materiál. Vůdcové skupin dostali ještě navíc lano a karabiny s osmou pro své týmy. A vše bylo připraveno k odchodu. Vyrazili jsem pohromadě až pod K2 kde už to bylo na našich lezcích jak si budou počínat. Jako první vyrazili vůdcové skupin, kteří natáhli cestu. Za nimi pak postupně dolézali ostatní členové. Po překonání různých nástrah hory jako např. kluzké stěny, sesuvy půdy, nebo padající laviny se všichni dostali bez vážnějších potíží jižní stěnou až nahoru. To ale zdaleka ještě nebyl konec. Čekal
str. 6
Duhové kormidlo 2009 / 1
nás vrcholový přechod k severní stěně na sestup. To vše jsme absolvovali za zvýšené pozornosti. Jednou z nástrah byl prudký svah, který bylo nutné slanit. Po slanění svahu jsme se dostali až k samotné severní stěně. A opět to bylo na vůdcích, vybrat správnou cestu pro sestup. Nebyla by to ale K2 kdyby nepřipravila lezcům nějakou záludnost. Při sestupu obě skupiny ztratili vůdce se kterými se utrhlo jištění. Bylo tedy nutné se k němu co nejrychleji ale opatrně spustit a zajistit mu životní funkce. To jsme po menších komplikacích zvládli také, a když jsme dostali vůdce bezpečně na zem začalo nám opravdové přežití. Do Base campu to bylo totiž ještě dost daleko a ne úplně snadnou cestou. Jednou z nástrah cestou do base campu byla například vysoce náročná feratta. Kterou nakonec všichni zvládli. Pak už nás čekala jen trochu morálová lanovka až do našeho cíle. Tam jsme byli zachráněni. Za opravdu precizní práci obou skupin je nutno je pochválit. Počínali se opravdu jako zkušení lezci a prokázali, že jsou schopni absolvovat náročnější výstupy, které je budou stát opravdu hodně sil. V sobotu večer už jsme byli zpět v chatě a mohli slavit přežití. V neděli nás bohužel čekal odjezd. Velká spousta členů by si tento výjezd ráda ještě o nějaký den protáhla což bylo bohužel nemožné. Určitě se ale pokusíme do těchto koutů vrátit. A vy ostatní určitě neváhejte a připojte se k nám. Stojí to za to!!!
Prázdniny plné slunce a radosti vám přeje redakce
reportáže Slanění na Novohrajdě
Na pravidelných oddílových schůzkách se rozhodně nenudíme. Důkazem toho je i jedna z mnoha schůzek, kterou jsme směřovali na slanění do Křovic. Každý horolezec musí bezpochyby zvládat slaňování. A proto jsme se rozhodli, že i my půjdeme tuto činnost zařadit do seznamu věcí, které zvládne každý člen OSMY. Vyrazili jsme proto do Křovic na Novohradskou v celkem početné skupině, která čítala asi 15 lidí. Tam nás už čekali Mára s Hejďákem a s nimi i připravené slanění. Každý z nás se nejprve musel zvládnout navázat do úvazku (sedák). Po zvládnutí této části čekala část druhá. Navázat lano na osmu (lezecká pomůcka k jištění a slanění). Všichni tyto dvě
ODDÍLOVÁ ČINNOST části zvládli bez větších zaváhání a tak se mohlo přejít k poslední nejdůležitější části. Již navázaní překonat strach a sjet po laně skálu. Což některým z nás dělalo docela problém. Ovšem nakonec se všichni odhodlali a rozhodli se, že slaní stěnu asi tak 10 – 15m vysokou. Po úspěšném zdolání této části všichni usoudili, že to není vůbec hrozné a chtěli jít znovu. Bohužel nám už do konce schůzky nezbývalo moc času a museli jsme se včas dopravit do Dobrušky ke střeše, kde každá schůzka začíná i končí, museli jsme se smířit s tím, že už dnes slaňovat nebudeme.Někdy v budoucnu určitě slaňování zopakujeme. I slanění je totiž nutné trénovat až do té doby, než si bude opravdu každý jistý tím, že je schopen slanit sám i delší skálu.
Stěna Hořice
V neděli 25. 1. 2008 jsme se v hojném počtu vydali na lezeckou stěnu do Hořic. V celkovém počtu 11 dětí a cca 15 dospělých jsme si opravdu výborně zalezli. Vše začalo takovým malým školením - seznámením s materiálem. Poté jsme se pustili do samotného lezení. Nataženy byli 4 cesty různých obtížností, které si měl možnost každý vyzkoušet i několikrát. Po pečlivém tréninku a zdolání všech záludností, které na stěně čekaly jsme se pustli jako již tradičně do závodění. Závodilo se ve dvojici na rychlost v lezení do cca 3 – 4 metrů. Obě cesty byly stejné obtížnosti nicméně i přesto se raději závodníci vystřídali na obou závodních Pokračování na straně č.5
str. 7
Duhové kormidlo 2009 / 1
Prázdniny plné slunce a radosti vám přeje redakce
VÁNOČNÍ ZVYKY
volný čas Pokračování ze strany č.4
Stranách. K vidění byly jak dlouhé, a technické boje, tak i ty rychlé a bez přehnané techniky a čistoty lezení. Celkem 11 lezců soupeřilo o to, kdo bude ten první. Nakonec se, po opravdu velmi dramatickém finálovém boji mezi Rosťikem a Zdendou, rozhodlo o absolutním vítězi, kterým byl zcela zaslouženě Rosťa. K čemuž ještě jednou gratulujeme!!! Ovšem rádi bychom vyzdvihli výkony všech lezců, kteří opět předvedli, že v nich vyrůstá silná náhrada za naše starší lezce. Závěrem bychom celou akci zhodnotili jako velice vydařenou a budeme se těšit na další výjezd do Hořic na stěnu !!!
Zimní lanovění na Trojici 2008 V únoru nás čekaly lanovky na trojici. V neděli v sedm ráno se na trojici sešli Mára, Vláďa, Křovák, Hejďák, Marf a George, aby postavili lanovky. Bezvadnou lanovkou bylo třeba nízké přemostění, do kterého se nalézalo hned z pavoučí sítě. Cela lanová dráha byla vlastně v kuse, a proto bylo nejdůležitějším pravidlem nedotknout se země ani jednou, což znepříjemňoval například kříž na konci nebo nízký barmák hned na startu celé trati. Nelehkým zpestřením celé dráhy byla pro závodníky laserová síť na konci celé trati, kterou stvořili mistři svého oboru Marf s Hejďákem. Prolézt sítí laseru, aniž by se jí jakkoliv dotkl, bylo opravdu složité i pro vyhlášené pavoučí muže a nebylo divu, že to někteří řešili raději proskočením nebo úplným přeskokem, což si nemohl dovolit jen tak
někdo. Celou akci měl pod taktovkou Mára s Luckou, která v době stavění čekala s HUHU v Dobrušce na náměstí na účastníky. V 9 hodin byl sraz na náměstí a pak společný přesun na trojici, kde už byla připravená super překážková lanová dráha. Nejdříve to vypadalo, že celá akce proběhne bez účastníků. Nakonec ovšem přímo na místo konání dorazilo celkem 11 členů, což byla dobrá účast. Takže byl program zachráněn. Nejprve si každý vyzkoušel dráhu nanečisto a pak se jelo naostro na čas. Na první pětici čekala cena v podobě horolezeckého náramku. Zpestřením na konec byl mini souboj mezi pořadateli Hejďákem, Jířou a Márou. Výsledek nebudeme zmiňovat, ale skončilo to vítězstvím Máry. Na druhém místě Hejďák a třetí Jířa. Důležité výsledky byly úplně jiné. Za zmínění by stál výkon naprosto všech, proto to zkrátíme pochvalou všech zúčastněných členů. Po ukončení závodu plného napětí se všichni přesunuli vedle na louku, kde se hrály týmové hry. Všichni si příjemně strávené nedělní dopoledne užili a těšili se na další akce oddílu, které určitě budou!!
Zpravodaj Duhové kormidlo vydává Krajská organizace Pionýra Královéhradeckého kraje pro svou vnitřní potřebu. Adresa vydavatele : Krajská organizace Pionýra Královéhradeckého kraje, Všehrdova 194, 500 02 Hradec Králové . Odpovědný redaktor : Ivana Rýma Vejvodová ( riv ), tel. : 777 248 708, e-mail :
[email protected] Grafická úprava : Jakub Drbohlav. Tisk a distribuce : KOP KHK. Bez souhlasu redakce je zakázáno další šíření. Všechna práva vyhrazena. Copyright KOP KHK © 2006 - 2009. Elektronická verze : formát PDF, objednávky zasílejte na emailovou adresu redaktora. Zpravodajský portál KOP KHK : www.kormidlo.pionyr.cz Při grafické úpravě bylo použito kreseb ze stránek www.pionyr.cz Neoznačené foto : archiv redakce. IV. ročník, číslo 1. Vyšlo 10. červenece 2009 v nákladu 60 ks. NEPRODEJNÉ
