Foto FLICKR, design Ondřej Košťák. Biblický pohled na člověka aneb jak spojit neslučitelné

www.i-brana.cz Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

cena 34 Kč / ročník 41

Biblický pohled na člověka aneb jak spojit neslučitelné

leden-2009.indd 1

16.12.2008 20:46:20

Milí čtenáři,

na počátku roku trochu statistických údajů: V současné době žije na Zemi 6,5 miliardy lidí. Každý den se narodí 365 tisíc dětí. Ve stejném časovém úseku zemře 155 tisíc osob. Celkový počet obyvatel se tak denně zvyšuje o 210 tisíc. Pokud se stávající trend nezmění, bude hranice 7 miliard obyvatel překročena mezi lety 2012 a 2013, hranice 9 miliard pak bude překonána do roku 2050. Za těmito nepředstavitelnými čísly si ale vždy musíme představit jen jednoho člověka a jeden jediný příběh s neopakovatelnou lidskou zkušeností. Protože co jedinec, to originál, to jiný obraz, jiný pohled a hlavně jiná odpověď na otázku „Jaký je člověk?“ A právě tato otázka je hlavním tématem lednového vydání časopisu Brána. První, co jsme udělali - oslovili jsme teologa, aby nám ve stručnosti předložil biblickou antropologii. Za což děkujeme řediteli Evangelikálního teologického semináře Janu Valešovi ml. Bible je pro nás křesťany nejcennějším zdrojem informací, odrážející tisíciletou zkušenost člověka a hlavně názor Toho, který člověka stvořil. Oslovili jsme navíc dalších šest lidí, jednotlivců, jejichž zkušenosti i profese jsou velmi odlišné. Lékařku Rut Vovsovou, učitelku Ludmilu Hrabětovou, psycholožku Danu Krausovou, soudce Jiřího Vaňka, muže s bohatou kriminální minulostí Romana Šťastného a nakonec hrobníka Davida Stejskala. Jejich názory samozřejmě nejsou věroučně závazné, ale na druhé straně jsou velmi poučné. Kdo se snadno pohoršuje, nechť raději nečte výpověď absolventa High Prison School (Vysoké vězeňské školy). Kromě nových a zajímavých témat, jsme pro vás na letošní rok připravili dvě nové rubriky. Jednak seriál písní, kterým nás provede hudebník Tomáš Najbrt a dále seriál Kauza, kde chceme připomenout události a svědectví ze života církve a křesťanů za totality. Věříme, že vám náš časopis bude dobrým celoročním průvodcem a těšíme se na Vaše ohlasy.

z obsahu:



3





6



SLOVO

Hledání Krále ROZHOVOR

Zdraví a dlouhý život není všechno Ecce homo



CESTOPIS





22



Jan Štorek

TÉMA

10

18

Pavel Fér

Jan Valeš ml.

Do oblak a zpět

Tomáš Stebel

PŘÍBĚH

Ze Švýcarska přes Valašsko...

Pavel Hurta

DO PÍSMA

24

Synové božští, dcery lidské (Gn 6)



KAUZA

26

Církev a misie za mřížemi



K DISKUSI

32

Barak Obama - prezident



SERIÁL

34

Nová píseň ze 17. století



POST SCRIPTUM

38

Bushův odkaz

Viktor Ber

Petr Toužimský

Tomáš Najbrt

Daniel Raus

připravujeme:





TÉMA

Tlustá čára

Peter Moreé a kolektiv

šéfredaktor

leden-2009.indd 2

16.12.2008 20:46:21

Hledání Krále Jan 21,18-19 Motto pro nový rok: Pojď za Ježíšem

Nový rok je takový zvláštní, mimořádný čas, začátek nového období. Z Boží milosti se nám dostává nová příležitost, přidaný čas. Jak ho využijeme, kudy a především kam půjdeme v tomto novém roce? Když o tom tak přemýšlím, říkám si, jestlipak ta výzva, kterou Pán Ježíš opakovaně adresuje Petrovi: „Následuj mne“, případně podle staršího překladu: „Ty pojď za mnou“, není vhodnou výzvou, nasměrováním do nového roku také i pro nás?

Pozvání na úzkou cestu

Jakže to Pán Ježíš Petrovi říká? Petře, dřív jsi chodil, kam jsi chtěl. Ale ne, to přece není žádná pravda, to bys mu Pane křivdil. Předně Petr není žádný bezbožný svévolník, který by si někdy dělal, co se mu zamane, bez ohledu na druhé a hlavně bez ohledu na Boží slovo. Za druhé, copak Petr už několik let věrně nenásleduje svého Mistra a Pána? On a chodit si kam chce? Kdepak, vždyť už dávno kvůli němu opustil svou živnost, dokonce i rodinu a šel za ním. Není to snad naprosto přesvědčivý důkaz toho, že Petr opustil své vlastní cesty, ustoupil od svých plánů a podřídil se ve všem výhradně Ježíši Kristu? Tohle všecko je sice pravda a přece to ještě není následování. Petr až doposud pořád zůstával svým vlastním pánem, tím kdo rozhoduje o svém životě. Tím kdo Ježíše buď poslechl nebo také ne. Kdo si pořád ponechal

právo výhrad, právo rozhodnout. Teď ovšem má být konec i s tím. Následování Pána Ježíše vyžaduje naprostou podřízenost, poddanost. Nejen našich činů, ale dokonce i našich postojů, naší mysli, našich hodnot. Tak jak to později napsal ve své epištole: „Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista.“ Následování Ježíše je konec nezávislosti našeho smýšlení, protože znamená poddanství mysli Ježíše Krista. Petře, počítej s tím, že teď už to nebude po tvém. Jiný tě přepáše a povede kam nechceš. Oproti tvým představám a plánům, oproti tvým touhám a potřebám. Někdo jiný bude určovat cíl a směr tvé cesty. Tedy i proti tvé vůli. Pokud si představujete následování tak, že Pán všecko srovná, o všechno se postará a bude to pohoda, pak vás musím vyvést z omylu. Pán Ježíš Petrovi slibuje spíše pravý opak. Petře, nebudeš tomu vůbec rozumět, už se ti to nebude zdát dobře, ale úplně špatně. Tvé nitro se tomu bude vzpírat, bude ti to nepříjemné, co víc, bude to bolet. Ano, bude to i bolet. Mluví tu o Petrově mučednické smrti. Jde v tom až do krajnosti, ba až za tu nejzazší mez. Petře, ty máš zemřít. Ne jen obrazně, symbolicky, ale skutečně. Pán od něj chce sebevydání až do krajnosti. Neznamená ona výzva, ty pojď za mnou, právě toto sebevydání? 

leden-2009.indd 3



16.12.2008 20:46:21

Buď počátkem to Slovo nám, jímž učiněn svět! Nic bez něho, je život v něm, jas do zemských běd a to světlo svítí do všech temnot žití, Tmy ho neobsáhly! Br. Jan Táborský, 15.stol. (Křesť. kancionál)

Stojí to za to

Tak takové pozvání si může klidně strčit za klobouk. Kdo mu o něj stojí, kdo by něco takového chtěl? Snad jen šílenec. Copak je to normální? Řekněte sami, vám to snad připadá jako něco dobrého, žádoucího? Nevyhýbáme se tomu, jak jen můžeme? Jenom netrpět. Jenom si zachovat svou nezávislost. Já budu rozhodovat, já budu mít poslední slovo. A Pán Ježíš si klidně řekne: Někdo jiný tě povede, kam nechceš a to třeba i na smrt. To snad mám jít jako ovce na porážku? Sám strkat hlavu do oprátky? Nechat si působit trápení a bolest? Copak jsem se zbláznil? To není pozvání, ale noční můra! Proč by člověk dělal něco takového? Například proto, že následování má zaslíbenou velikou odměnu. Jen si připomeňte všecka ta zaslíbení Písma. „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ Stokrát víc! Podívejme, ona to tedy není ztráta, jak se zdá na první pohled, jak se obáváme, ale zisk, přínos a to nesmírný. Zisk vlastně už i v tomto životě, na tomto světě, ale zejména potom v Božím království. Nebojte, jen žádný strach, následováním Krista

Pavel Fér (48) Vyrůstal v kladenském sboru, kde se vydal Pánu Ježíši Kristu v roce 1974. Po maturitě na elektrotechnické průmyslovce absolvoval kurzy při Radě CB. Začal sloužit při zaměstnání v Trutnově. Jako kazatel pracoval 10 let v Litomyšli. Nyní osmý rok v Horní Suché. Se svou manželkou Jaroslavou (v domácnosti) má šest dětí.

získáváte slavná zaslíbení, obrovskou odměnu. Ovšem zde o žádných zaslíbeních přímo nečteme. Jako když tu nejsou důležitá. Jako, když už ono následování Ježíše samo o sobě, beze všech odměn nemá znaménko minus, ale plus. Jestliže nás Ježíš vede jinudy a to i tam, kam nechceme, jestliže nám tak způsobuje trápení i bolest, není to proto, aby nás potrápil. I tak je to dobrá cesta pro nás. Pravda, je to velmi úzká cesta, až příliš těsná, nesnadná, bolavá, sami bychom jí nikdy nešli, ale přece jen je, zůstává jedinou cestou k životu. Je to dobrá, požehnaná cesta, cesta záchrany. Mimo ni je smrt, peklo. Kam bychom jinak šli, bez Ježíše? Kde bychom skončili? To za prvé. Za druhé, teprve na této cestě zraje a roste náš vnitřní člověk, náš charakter se proměňuje do Kristovy podoby. Jedině tak se dostáváme z našich mělčin na hlubinu víry a života.

Je to společenství s Kristem

Ovšem tady jde ještě o jeden hlubší důvod proč následovat Ježíše i tak úzkou cestou až na doraz. Co znamená následování v prvé řadě? Především být s ním, být v jeho blízkosti, mít s ním společenství. Ano, následování vždycky znamenalo v prvé řadě společenství. Společně žít. To se neděje v nedělní škole, na shromáždění, či v několika vzácných okamžicích našeho života. V nějaké „pracovní“ době. Následování vyžaduje neustálou přítomnost, blízkost. Od rána do rána. Znamená to jít, chodit s ním. Všimli jste si toho, na co se Pán Ježíš ptá ještě dříve, než vyzve Petra k následování? Miluješ mne? Skutečně, opravdově? Ptá se na lásku. Na té mu záleží. Následování je totiž v prvé řadě blízký vztah lásky, oddanosti. Překonání překážek a odstupu, život v bezprostřední blízkosti Pána Ježíše Krista. Následování nás vede blíže a více do jeho přítomnosti. Umožňuje nám tak být s ním, být mu nablízku. To je něco, co bez následování prostě nejde. Bez následování jsme daleko, vzdáleni Krista, ať už si namlouváme cokoliv. Teprve skutečné následování nám umožňuje být se samotným Kristem. Copak jste už nezakusili, že není nic lepšího! Pojďte poznat ještě víc jak je život s Kristem krásný i radostný a to i přes ono sebezapření a nesení kříže. Pojďte za ním. Stojíme na začátku nového roku. Půjdeme s Ježíšem, půjdeme za ním? I tam, kam se nám nebude chtít? On nás k tomu zve. Věřte, stojí to za to! PaVeL Fér 

4

leden-2009.indd 4

16.12.2008 20:46:22

Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

PF 2009

Redakce časopisu Brána (zleva: Matěj Hájek, Jonáš Chráska, Anna Chrásková, Miloš Hejzlar, Jana Matulíková, Jiří Sedláček, Bronislav Matulík, Karel Fojtík, Ondřej Košťák – chybí Olga Sovová a Peter Komrska) přeje všem čtenářům Boží ochranu, milost, pokoj a tedy požehnání po celý rok 2009.

redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 1/2009, ročník Bratrské rodiny 41, Českobratrské rodiny 67 • vyšlo 23. 12. 2008 • vychází 10x ročně, cena 34 Kč šéfredaktor: Bronislav matulík • redakční rada: mgr. miloš Hejzlar, jiří Sedláček, jana matulíková, mgr. matěj Hájek, Ing. Peter Komrska, anna chrásková, Ing. Karel Fojtík j.h. • výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová vydavatel: KODeX o.p.s. • IČ 13161229 • ev. č. mKČr: e 5080 • Tisk: GraFOTecHna PrInT, s.r.o. Praha objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

5

leden-2009.indd 5

16.12.2008 20:46:23

Zdraví a dlouhý život není všechno Lékař a vědecký pracovník Jan štorek dává nahlédnout do svého života, své profese a do problematiky léčby rakoviny že bych nevěděl, co je správné, ale uskutečnění bylo obtížné. Jsem rád, že jsem to udělal, odešel z prestižního Seattlu do Calgary a dal přednost rodině. Jaké bylo vaše doposud nejtěžší rozhodnutí v medicíně? Nejtěžší je ten druh rozhodování, kdy se stav pacienta natolik zhoršuje, že je třeba rozhodnout o přechodu na paliativní léčbu, kdy už nemá cenu se pokoušet zachránit jeho život, ale tišit bolesti a usnadnit pacientovo trápení. Je to těžké i vzhledem k rodině

Foto Bronislav matulík

Představuji si, že lékař musí být rozhodným člověkem. čeho se týkala vaše nejdůležitější životní rozhodování? Nejdůležitější rozhodnutí nastalo dávno před tím, než jsem začal studovat medicínu, totiž rozhodnutí následovat ve víře Pána Ježíše Krista. Další důležité rozhodování přišlo, když jsem zvažoval, zda zůstat v zahraničí nebo se vrátit do Čech po té, co jsem dokončil studia. A ještě další z důležitých rozhodování se týkalo toho, zda se snažit se stát věhlasným odborníkem nebo se více věnovat vlastní rodině. Ne 6

leden-2009.indd 6

16.12.2008 20:46:23

Podílí se na výzkumu léčby leukémie. Jeho oborem je transplantace kostní dřeně. Svou péčí prodlužuje pozemské životy nemocných, ale ví, že jedině v Kristu je život věčný. Smrt jako prohraný boj s nemocí jej udržuje ve stavu pokory. Kariéra pro něj není hlavní prioritou. Odešel z nejprestižnější kliniky na světě, aby dal přednost rodině. pacienta. Nemocný sám by si třeba i přál zemřít, ale nejbližší příbuzní a přátelé říkají: „Pane doktore, ještě se snažte, on je pro nás tak drahý člověk.“ S tím souvisí otázka sdělování pravdy o stavu pacienta. Jaký na to máte názor? Co se sdělování pravdy týče, na to jsou poměrně jasné etické předpisy, alespoň v USA a Kanadě. Tj., pacient musí být vždycky ten první, kdo má říct, jak moc detailně chce být informován. Pacient také musí určit, kdo z jeho příbuzných a přátel má informace dostat. Jsou lékaři při studiu medicíny psychologicky školeni, jak pravdu pacientům sdělovat? Když jsem byl studentem medicíny, tyto záležitosti nebyly součástí výuky. Také přístup byl jiný. Pacientovi se mělo lhát, že nemá maligní nemoc. Zdůvodňovalo se to tím, že se pacient psychicky podepře touto lží. Což se mi nelíbilo, ale nevěděl jsem, co s tím dělat. Když jsem odešel do Spojených států a Kanady, viděl jsem, že se pacientovi říká vždy pravda, s výjimkou, když ji nechce slyšet. Někdy musím říkat pravdu i tehdy, když si to rodina nepřeje, pro-

MUDr. Jan Štorek, CSc. (49) studoval fakultu všeobecného lékařství uK v Praze, dále pak rezidenturu v oboru interního lékařství na universitách v Praze a v Seattlu. Specializaci v hematologii a onkologii studoval na universitách v Los Angeles a v Seattleu. Od roku 1989 žije v uSA resp. v Kanadě. Pracoval na prestižním pracovišti (Fred Hutchinson Cancer Research Center) v Seattlu a nyní jako docent na universitě v Calgary. S manželkou Štěpánkou má tři děti. V Calgary navštěvuje baptistický sbor, v Čechách je členem Církve bratrské v Praze 5 na Smíchově.

tože by chtěla „podepřít pacienta“ tím, že mu situaci vylíčí růžověji. Co se týká psychologického školení, nejprve jsem se to učil pokusem a omylem. Ne vždy jsem to dělal dobře, někteří pacienti si stěžovali… Začal jsem o této problematice číst, šel jsem na přednášku lékařů i pacientů, a tam jsem se lépe naučil podávat špatnou zprávu způsobem, který je přijatelný a ne tvrdý. Vaším oborem je transplantace kostní dřeně. Proč jste si vybral právě tuto specializaci? Tato specializace mě jednak vědecky fascinovala a jednak dávala naději na uzdravení. Tehdy bylo strašně málo rakovin, které se daly vyléčit. Transplantace kostní dřeně nabízela možnost alespoň pro leukémie částečnou možnost pro vyléčení. Tato léčba byla u lidí rozvinuta v sedmdesátých letech minulého století. Stala se rutinní praxí pro určité typy leukémií a určité další typy nemaligních chorob kostní dřeně v osmdesátých letech. Od té doby je užívaná rutinně a výzkumem je zdokonalovaná. co konkrétně vás tak fascinovalo? Vždycky mě lákala imunologie. Byl jsem fascinován tím, že je možné u pacienta vyměnit kostní dřeň a tím celý krevní a lymfatický systém za systém někoho jiného, přestože jsme my lidé od sebe navzájem dost odlišní. V imunologii platí pravidlo, že kdykoli se přenese štěp na někoho jiného, měl by být odvrhnut, nicméně je zajímavé, že existují způsoby, jak se tomu vyhnout a jak udržet štěp dlouhodobě v těle jiného člověka. abyste ale přistoupili k transplantaci, musí být určitý počet znaků shodný mezi dárcem a pacientem, Můžete to konkretizovat? Těch potřebných znaků je daleko více (stovky a tisí7

leden-2009.indd 7

16.12.2008 20:46:24

ce) oproti obyčejné transfúzi krve. V případě transplantace kostní dřeně je potřeba shody nejméně v osmi antigenech (to jsou proteiny na povrchu buňky) a každý z těchto osmi antigenů může mít desítky či stovky variant. Proto je těžké najít dárce mimo rodinu. I v rodině je jen třiceti procentní pravděpodobnost, že se najde shodný sourozenec. Mimo rodinu je tato pravděpodobnost podstatně nižší. Díky práci mnoha lidí a hodným dárcům je dnes v registru celosvětově asi deset milionů dárců ochotných darovat krevní kmenové buňky, a to je důvodem, proč alespoň běloši mají sedmdesáti až osmdesáti procentní naději v registru najít shodného dárce. Ale lidé jiných ras mají tuto možnost sníženou tím, že v tomto registru převažují běloši. Říká se, že zločinci jsou vždy o krok před policií, platí totéž o rakovině? Příklad zločinců a policajtů lépe než v rakovině vynikne v otázce mikrobiologie a infekčních chorob, kde mikroby jsou chytřejší a chytřejší ve smyslu, že si vytváří rezistenci na známá antibiotika. Proto je třeba stále vyvíjet antibiotika nová a nová. Nicméně není jisté, kdo vyhraje. Choroby maligní si ovšem také vytvářejí rezistenci na chemoterapeutické látky, proto je poměrná neúspěšnost chemoterapeutických léků. Problém je v tom, že tyto látky nejsou dostatečně specifické. Většina z nich jenom mírní dělení buněk. Chemoterapie je jen o něco účinnější vůči rakovinným buňkám, které se dělí víc než buňky normální a zdravé. Jaké byly zlomové objevy ve výzkumu léčby leukémie? Zlomem v léčbě alespoň jednoho typu leukémie (chronické myeloidní leukémie) bylo v posledních deseti letech nalezení něčeho jako chemoterapeutické látky, která je ale velmi specifická pro rakovinnou buňku. Je asi tisíckrát specifičtější pro buňku rakovinou než nerakovinou. To vedlo k tomu, že toto onemocnění se dá alespoň dlouhodobě suprimovat, takže se pacient cítí v podstatě zdravě a je jen na tabletkách. Na čem nyní pracujete? Nyní pracuji na dvou otázkách. První se týká toho, že pacienti po transplantaci kostní dřeně mají mnoho komplikací, mají hodně infekcí. Trvá někdy i roky, než se jim vrátí imunita zpět. Zjišťujeme, proč to trvá tak dlouho, abychom našli způsoby, jak imu-

nitu vrátit dříve. Druhý směr, který vyvíjíme, je ten, že se snažíme zjistit, zda by transplantace kostní dřeně nebyla užitečná pro autoimunní choroby. Tj. pro choroby, o kterých si myslíme, že jsou způsobeny vlastními imunitními buňkami pacienta. Ony buňky místo aby bojovaly proti infekcím, bojují proti vlastnímu organismu, např. roztroušená skleróza nebo Crohnova choroba. Pracoval jste v Seattlu v době, kdy se tam léčil Josef Lux, což byla u nás mediálně mimořádně sledovaná událost. Na čas dokonce jeho příběh zlidštil českou politiku. Setkal jste se tam s ním? Jsem vděčný, že jsem mohl poznat rodinu Josefa Luxe. To, že jsme se v Seattlu setkali, byla věc náhody. Na klinice je asi čtyřicet lékařů a všichni jsou současně i výzkumníci. Aby měli dost času na výzkum, každý z lékařů se jeden měsíc stará o pacienty a tři měsíce je ve výzkumných laboratořích. Když se Josef Lux připravoval na transplantaci, byl jsem zrovna ve službě a staral se o pacienty. Josef Lux patřil ke konci svého života k pacientům, se kterými se setkávám v situaci, kdy se pro ně nedá dělat nic víc než mírnit bolesti a příznaky choroby. Ovzduší pokoje pacienta křesťana bývá daleko pokojnější než pokoje pacienta nekřesťana. Převládá smíření. Jestliže se pacient zachrání (třeba zázrakem), bude to dobře, ale když k tomu nedojde, bude pacient ve věčných příbytcích. Zdravotní sestry říkávají, že do takového pokoje rády chodí, protože tam něco načerpají, pacienti a jejich příbuzní nemluví jen o bolestech, ale zajímají se o jejich život, zda nejsou unavené, jestli nemají problémy ve vztazích atp. To byla moje zkušenost i s Josefem Luxem a jejich rodinou. Vzpomenete si ještě na některého z dalších pacientů? Vzpomínám na křesťana, který mě velmi obohatil. Byl to pacient, který měl několik potransplantačních komplikací a poslední z nich byl infarkt. Po něm jsme se společně rozhodli, že už nebudeme zachraňovat život, ale tišit příznaky. Trvalo to tři dny, než umřel. V té době jsem se ho zeptal, co důležitého by mně doporučil do mého života. „Nebuď stále jenom v nemocnici. Já jsem byl skoro pořád jen ve své kanceláři a málo doma s rodinou.“ V padesáti pak dostal lymfom (rakovinu mízních uzlin) a už jenom procházel léčbou, až nakonec umřel.



leden-2009.indd 8

16.12.2008 20:46:24

Je pro lékaře křesťana etické se s pacienty také modlit? Oficielně jsme vzděláváni, že to jako lékaři nemáme dělat. Já jsem se s nevěřícím pacientem nikdy nemodlil. A o Kristu jsem nevěřícímu pacientovi říkal jenom dvakrát. V jednom případě, když paci-

situací, kdy pro pacienta nemůžeme udělat nic víc než podávat morfin, který nejen tiší bolest ale také mírní pocit dušnosti. Což je v případě poškození plic jedna z nejpodstatnějších pomocí, kterou můžeme pacientovi poskytnout. Zatím jsem se nesetkal s případem, kdy by se nedala dávka vystupňovat tak, aby bolesti nebyly. V současné době nabízíme pacientům, aby si sami dávkovali množství morfinu. Připustil byste za určitých okolností eutanazii? Co se týče eutanázie, v tom mám eticky díky Pánu Bohu a pomoci kolegů křesťanů jasno. Byly vydány přesné regule, že je etické neléčit, když je vyléčení velice málo pravděpodobné nebo si pacient léčení nepřeje. Je etické mírnit bolest, a to i dávkami morfinu, které člověka duševně utlumí. Ale je neetické aktivně pacienta zabít.

ent pochopil, že je to proto, že mu nemohu nabídnout nic jiného než tlumení příznaků a že mu chci nabídnout něco, co má věčnou hodnotu. Jestli to nakonec přijal, nevím. V druhém případě pacient řekl, že je žid a že o tom nic nechce slyšet. Jak se vyrovnáváte se smrtí svých pacientů? Je to smutné. Nicméně si myslím, že je to pro mě i dobré. Z medicínského hlediska si vždy projdu, co se mohlo udělat lépe, aby ke smrti nedošlo, tady nám pomáhá, dovolí-li pacient či rodina udělat pitvu. Jednak mě to udržuje ve stavu poníženosti, protože si uvědomím své omezení. Na rozdíl od většiny lidí, kteří považují lékaře za člověka, který toho hodně umí a má schopnosti vyléčit, vím, že to tak není. A jednak mně to vždycky připomene moji vlastní smrtelnost. Je paliativní medicína skutečně tak účinná, že utiší i nesnesitelné bolesti? Jestli paliativní medicína dokáže vyléčit i tu nejtěžší bolest, nevím, ale občas si říkám, že jeden z  největších pokroků v medicíně bylo vynalezení morfinu. Protože alespoň v mém oboru je mnoho

Jakou máte zkušenost s nemocničními kaplany? Zkušenost mám výbornou. Zvláště ze Seattlu, kde se kaplanem stal pacient, který sám dříve podstoupil transplantaci kostní dřeně. Rozhodl se pomáhat pacientům, kteří procházejí obtížemi po transplantaci. Byl zasvěcen do jejich situace, byl radostným křesťanem a byl schopen velmi neformálně navazovat s pacienty vztahy. Zaťukal např. na pokoj, představil se a zeptal se pacienta, zda nechce nějakou pomoc. Tou pomocí mohl být obyčejný neformální rozhovor o všedních věcech, nebo navázání hlubokého rozhovoru o Kristu. Dokázal to velice nevtíravým způsobem. Ani se na to nepotřeboval školit, protože z něj vyzařovala touha pomoct jakýmkoli způsobem, který pacient potřeboval. Rád svědčil o Kristu, ale respektoval, že jsou lidé, kteří o něm nechtějí slyšet. Těm pomohl všedním způsobem, rozptýlením nudy, rozradostněním, a pacientům, kteří byli jiných náboženství, pomohl také obyčejným rozhovorem a zprostředkováním kontaktu s jejich duchovními. Rozhodně bych takovou službu podpořil i u nás v Čechách. Nemocniční personál nemůže pacientovi poskytnout nic víc než několik let či desítek let ži vota, ale kaplan může pomoct k věčnosti. Bronislav Matulík



leden-2009.indd 9

16.12.2008 20:46:24

Ilustrace Ondřej Košťák

jan valeš ml.

10

leden-2009.indd 10

16.12.2008 20:46:24

O

braz první, potemnělý: Večerní zprávy, vidět jsou části roztrhaného lidského těla po výbuchu trhaviny nastražené teroristy. Hned za tím následuje informace o znásilnění malých dětí nevlastním otcem… Existuje vůbec nějaký příběh lidské zvrácenosti, o kterém jsme ještě neslyšeli? A co by nás ještě ve zpovědnici mohlo překvapit? Obraz druhý plný živých barev: Krása a bohatství lásky. Štěstí v očích postiženého člověka, jemuž bylo pomoženo způsobem, který předčil jeho očekávání. Přátelství, kterému nevadí nedostatky druhého, ale s láskou je snáší už léta s poctivostí, na kterou je možné se spolehnout. Znám křesťany, kteří žijí s tou první představou. Každý den je pro ně zápasem s hříchem, umrtvují své vášně půstem a sebekázní (Ř 13,11-14). Život je pro ně boj. A znám i jiné křesťany, kteří si denně připomínají Ježíšovo vítězství, život je především využívání dobrých příležitostí, které Pán připravuje (Ef 2,10). Je vidět, že obě skupiny křesťanů žijí to, co se v Bibli píše. A přece je tu háček. Osobně vidím skutečný problém v tom zůstat realistou (nepřehlížet lidskou hříšnost), a přitom nepřijít docela o radost, respekt a hrdost, že jsme lidé. Není takový problém vézt se na

s Božím viděním člověka, jako koruny stvoření. Boží realismus je v tom, že obě tyto tak protichůdné stránky člověka vidí s plnou intenzitou a zároveň.

Pohled do zrcadla – Nebuďme naivní!

Bude dobré si připomenout tu černě pestrou povahu hříchu. Jelikož shrnutím Božích nároků na člověka je láska k Bohu a bližnímu (souhrn Božích přikázání, Mt 22,35-40, Mk 12,28-31, L 10,25-28), můžeme hřích definovat jako nelásku. Láska znamená dávat sám sebe – být pozorný, vyjádřit vděčnost, dát svůj čas, energii, majetek. Opakem, a tedy hříchem pak je lhostejnost a projevy otevřené nenávisti. Opakem lásky je také sebeláska, tj. braní druhým a dávání jen sobě. Pochopitelně hříchem je porušování Božího zákona (1J 3,4). Z jiného úhlu pohledu je podstatou hříchu ne-víra, protože to, co Bůh od hříšného člověka očekává je důvěra, víra (J 6,28-29 a 16,9). Hřích tedy můžeme definovat jako opak víry, tedy neschopnost důvěřovat Bohu či spoléhání se jen na sebe. Protože Desatero začíná slovy „Já jsem Hospodin, Bůh tvůj ...“, je vzpoura vůči Bohu pravým opakem. Tyto definice nám mohou pomoci v těch případech, kdy si nejsme jisti, co vše ještě hřích je a co již ne.

Člověk je protichůdná bytost, je v něm svatost i hříšnost. Každý z nás je tím, kdo je hoden lásky, kdo může patřit Bohu a žít s Ním, ale i tím, kdo Boží zákony porušuje, nemiluje Boha ani bližní, ubližuje… Jak se s tím vyrovnat? té či oné vlně. Bible je však neuvěřitelně realistická, a přitom člověka vnímá jako korunu stvoření. Z prvního obrazu se dělá zle, mysl ztrácí sílu a tělo odmítá poslušnost. Je to ohlušující ozvěna nesmyslného ticha. Zato druhý obraz láká a zve, chceme vstoupit do nepřeberných možností a krás života. Nasloucháme unešeně a mysl i tělo se poddává rytmu všeho úžasného. Jak je možné toto skloubit? Citování vět z Bible, které zdůrazňují lidskou hříšnost, ještě neznamená, že uvažuji biblicky. Boží genialita (mohu-li použít toho slova) spočívá totiž v tom, jak spojuje realitu lidského hříchu s realitou lidské slávy. Žít podle Božího slova pak znamená osvojovat si Boží vnímání lidského hříchu spolu

To jsou biblické definice hříchu. Jak definují hřích lidé v české společnosti? „Hřích“ je především porušení úcty a práv druhého člověka. Když na to někdo doplatil, bylo to zlé jednání. Pokud to nikoho nepoškozuje, není to vážná věc. Takový „hřích“ je narušením integrity bližního, narušením toho, co bytostně patří k lidství. Toto pojetí má svá úskalí: Nepostihuje společenské dosahy hříchu, takže mezi mou nečinností a strádáním jiného jinde nevzniká vazba a já vůči ostatním nejsem ničím povinen (mluvíme totiž o základních lidských právech, nikoli povinnostech). Vše je tak individuální, že nám uniká společná povaha mnoha podob hříchu. Jiným problémem je to, že Bůh není v tomto 11

leden-2009.indd 11

16.12.2008 20:46:25

smyslu naším bližním, a tudíž nemá žádná práva. Řada lidí zná příběh o prvním hříchu Adama a Evy, když jedli ovoce ze zakázaného stromu. Ten pak pokračuje příběhem bratrovraždy – hřích velmi brzy odhalí svou pravou tvář. Když je Kain uprostřed pokušení zabít svého bratra, Hospodin mu říká: „Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat

dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Gn 4,7) Někteří lidé mají pocit, že dobrým jednáním něco od Boha získají... Jak nesmyslné! Dobrým jednáním si však účinně pomáháme v boji s pokušením. Hřích vytváří systém zla, který proniká lidskou

Jaký je člověk při příchodu na svět

V posledních letech došlo k otevření porodních sálů pro blízké, kteří doprovázejí rodičku, nastávající matku, k porodu. Otcové, případně jiné doprovázející osoby, nejčastěji kamarádky, sestry nebo matky, mohou být přítomny porodu očekávaného dítěte. Mohou ho spatřit v prvních vteřinách života. V některých porodnicích otcové, pokud chtějí, mohou přestřihnout pupečník, mohou dítě vyfotografovat, napsat mu jeho jméno na kůži, asistovat při jeho ošetření, zvážení a změření i prvním zabalení. Novorozenec je obodován v první, páté a desáté minutě života. Body dostává za projevy základních životních funkcí. Snahou porodníka a porodních asistentek je, aby se dítě narodilo v co nejlepším stavu, a tudíž dostalo co nejvyšší počet bodů. Současně i pro matku by měl být porodní průběh co nejbezpečnější, nejpřijatelnější, se snahou zmenšit všechna rizika, která porod pro matku představuje. Člověk novorozenec je křehkou i dokonalou bytostí zároveň. Je plně závislý na péči matky a současně má skrytý obrovský potenciál k rozvoji schopností, ve chvíli narození jen tušených a předpokládaných, někdy ani netušených, ani nepředpokládaných. Některým rodičům slouží dítě jako potvrzení jejich potence, potvrzení jejich sociálního postavení. Často jsou pak zdravé, nadané a krásné děti výkladní skříní rodiny. Inteligence a krása jsou charakteristiky, kterých si současná společnost vysoce cení, a my velmi ochotně toto hodnocení přejímáme, respektive je nám tento postoj vlastní. Naše církevní prostředí staví vysoko i další vlastnost, a to poslušnost. Poslušné dítě dává rodičům možnost sebepotvrzení a určité pozice ve sborovém společenství. Čím je pro nás narození dítěte, člověka? Je to především obrovská příležitost a dar. Příležitost zjišťovat, že ne všechno se vyvíjí, jak jsme si představovali, někdy je možná dokonce všechno naopak. S dítětem zjišťujeme, že život je mnohotvárný, nezařaditelný do kategorií, nepředvídatelný a někdy velmi dobrodružný. Pokud přijmeme tuto nejistou situaci jako další šanci k osobnímu zrání a ne jako korunovaci vlastního života, může nám tento postoj otevřít nové oblasti a stát se dlouhodobým stimulem duchovního růstu. V naší středoevropské, bohaté a zajištěné společnosti automaticky předpokládáme, že narozené dítě musí být zdravé. Všechna vyšetření v době těhotenství byla přece v pořádku… Těžko přijímáme život s hendikepem. O to víc si vážím žen, které věděly o postižení dítěte, a přesto se rozhodly donosit ho, porodit, starat se o něj a milovat ho. Investovat do dítěte bez ohledu na „efektivitu“ vynaloženého úsilí a péče. Často místo skutečné podpory zažívají nepříjemnou pozornost až zvědavost okolí a současně jsou péčí o různým způsobem znevýhodněné dítě omezeny nebo úplně vyřazeny z aktivit běžného života.  Rut Vovsová, gynekolog-porodník

12

leden-2009.indd 12

16.12.2008 20:46:25

Jaký je člověk ve školní lavici?

Každý člověk přichází na svět s určitým obdarováním a určitými schopnostmi. Každý je jedinečnou osobností Bohem obdarovanou. Naše lidské společenství mu toto obdarování pomáhá rozvíjet nebo ubíjet. Jaký z každé osobnosti vyroste člověk a jaký bude, o tom se velkou měrou rozhoduje také ve škole. Pochopila jsem, že dítě při vstupu do školy touží být přijato s pochopením a porozuměním. Očekává pomoc při nezdarech a je pro něho důležitá jistota, že ho mají ostatní rádi. Několik příkladů. LÁĎA – byl žákem páté třídy. První výstup se odehrál v den mého vstupu do školní praxe. Ředitelem školy jsem byla upozorněna na jeho časté výkyvy v chování a nekázeň. Bude-li třeba, měla jsem ho poslat do ředitelny. Láďa přišel do školy až během druhé vyučovací hodiny. Najednou bez zaťukání a pozdravení se ve třídě objevil střapatý kluk, ruce v kapsách. Horečně jsem přemýšlela, jak se mám zachovat a celá třída očekávala nějakou zábavu. Učila jsem dál a nevšímala jsem si ho. Po chvilce se ozval sám: „Sem přišel.“ Přešlapoval z nohy na nohu a já jsem mu odpověděla, že jsem si všimla. Požádala jsem ho, jestli umí přijít do třídy lépe, aby to zkusil znovu. K údivu všech opravdu šel a dokázal, že to umí. Něco se v něm zlomilo, dalo nám to všem ještě dost práce, ale podařilo se. Láďa se přestal „předvádět“, pochopil, že ho máme rádi. Když jsme se po letech potkali, srdečně se ke mně hlásil, omlouval se a dosvědčil, že to byl právě ten okamžik, který byl tam na začátku. To, že nebyl křik ani ředitelna, způsobilo u něho velikou změnu. LOJZÍK – nebyl mým žákem, ale přesto jsem s ním prožila zvláštní zkušenost. Ve třídě, kam chodil, se paní vychovatelce vytratily z peněženky nějaké peníze. Šli na vycházku, paní vychovatelka poslala Lojzíka zpět do třídy, aby přinesl míč, který tam zapomněli. Při návratu zjistila, že jí chybí peníze. Pojala podezření, že to byl právě Lojzík, který byl ve třídě chvíli sám. Já jsem to měla vyšetřit. Lojzíkovu rodinu jsem dobře znala a některé starší sourozence jsem učila. Celá rodina žila neokázale a skromně. Lojzík byl tichý, málomluvný, na mé otázky neodpovídal. Potom nejistě odpověděl, že nic nevzal. Dohodli jsme se, že si o tom všem promluví s rodiči. Myslela jsem, že o tom pomlčí, ale to jsem se zmýlila. Doma se Lojzík rodičům přiznal, peníze vrátil a omluvil se. Nám to stačilo a dále jsme se tím nezabývali. Rodiče byli z činu svého syna zdrceni, ale měli jsme radost, že se sám přiznal. JIRKA – byl žákem mého muže, učitele tělocviku. Zavalitý a neohrabaný kluk byl dobrým terčem pro vtípky spolužáků. Dost tím trpěl, ale bojovat proti tomu neuměl. Tělocvik považoval za svého nepřítele, nedařilo se mu nic zvládat. Po jedné zase neúspěšné hodině si ho učitel pozval k sobě. Poradil mu, že by mohl mít úspěch ve vrhu koulí. A Jirka chtěl. Byl stále lepší, viděli to i spolužáci, začali si ho vážit. Nejprve se stal přeborníkem školy a později i přeborníkem všech škol v okrese. Vytrvalost a houževnatost ho provází celý život. Vystudoval vysokou školu, stal se úspěšným podnikatelem. Na svého učitele tělocviku nedá dopustit a dodnes jsou z nich dobří přátelé. KRISTINA – byla velice neukázněná a divoká se sklonem k drzosti. Málokdo si s ní chtěl povídat. Při jedné hodině vyrušovala obzvláště silně. Často jsem ji musela napomínat, až jsem na ni křikla: „Kristo, už toho mám dost!“ A nastal výbuch. Její reakce byla opravdu nevybíravá a drzá. Já jsem se v ten okamžik neudržela a začala jsem na ni ječet, co si to dovoluje. Ona sice ztichla, ale začala plakat a i celá třída byla až do konce vyučování nějak smutná. Když jsem doma nad vším přemýšlela, začala jsem se za své jednání stydět. Pochopila jsem, že jsem se jí něčím dotkla, mrzelo mě to. I druhý den ve třídě bylo stále nějaké zvláštní ticho. Trvalo do té doby, než jsem se všem omluvila, řekla jsem dětem, že mě to mrzí. Vyzvala jsem všechny, abychom celou situaci všichni společně znovu řešili. Během několika chvil nám Kristina vypověděla, co ji trápí. S pláčem se nám svěřila, že si myslí, že ji nikdo nemá rád. Maminka má radši bratry, ve škole s ní nikdo nechce kamarádit a já jsem ji oslovila Kristo, což zní jako kryso. Proto ten výbuch. Byla jsem ráda, že všechno ze srdce vyšlo ven a mohli jsme začít pracovat na vylepšování vzájemných vztahů.  Ludmila Hrabětová, učitelka v důchodu

13

leden-2009.indd 13

16.12.2008 20:46:25

společnost. Jsme v pokušení podceňovat hřích v jeho síle, vlivu a důsledcích. Nepodceňujme hřích, lidskou zlobu, vlastní slabosti ani prolhanost ďábla. Prosím vás, nebuďme naivní vůči hříchu! Naše slabosti a pokušení mohou zmařit mnoho dobrého a číhají na nás v těch nejsvatějších okamžicích. Pozoruji, jak moje silné stránky a obdarování ohrožují službu, kterou pro Boha konám. Natož moje slabé stránky! Nemohu si být jistý sám sebou, protože se znám. Zjistil jsem, že jsem schopen mnoha věcí, za které se stydím.

cesta vpřed do Boží blízkosti

Ponořme se však nyní na chvíli do docela jiného světa. Bůh totiž vidí člověka ještě i jinak: hodného

lásky, krásného a oblíbeného, schopného a obdarovaného. Na rozdíl od bohatého slovníku pro lidský hřích tady tápeme a Bible i křesťanský slovník pracně hledá pár použitelných slov. Nejobvyklejší je odkazovat na stvořenost člověka k obrazu Božímu (zjednodušeně: Boží obraz v člověku). Můžeme také mluvit o sounáležitosti či spřízněnosti člověka s Bohem. V tomto článku tomu na několika místech zkouším říkat sláva člověka. Od prvních generací křesťanů se však vžilo mluvit o Božím obrazu. Už od církevního otce Irenea v 2. st. po Kristu se táhne rozlišení původního stavu a dnešního stavu člověka v hříchu. Bůh řekl, když stvořil člověka: „aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26) Lidská

Jaký je člověk na lavici obžalovaných

Jsou místa, kde se člověk cítí dobře a spokojeně, kam se těší a rád se vrací. Ale jsou i místa, o kterých již předem víme, že nám tam zcela určitě dobře nebude, kde bychom se nikdy nechtěli ocitnout a pokud se nám to stane, připadáme si jako ve špatném snu, ze kterého bychom se rádi rychle probudili. Jedním z nich je lavice obžalovaných. Je to zvláštní místo. Místo, kde se věci, o kterých chceme, aby se nikdo nikdy nedozvěděl, veřejně projednávají, kde ožívají naše nejhorší vzpomínky, na které jsme tolik chtěli zapomenout. Pro někoho je to místo, kde lhal nejvíce v životě. Místo, kde zapírá úplně všechno (téměř i příslovečný nos mezi očima), nebo svaluje celou vinu na své spoluviníky, anebo se vymlouvá na své mládí nebo stáří, na to, že se o něj doma až moc starali, nebo že se o něj nestarali, na své špatné kamarády, tvrdé nebo měkké rodiče, zlé učitele atd. A kde se tak snaží posadit na lavici obžalovaných místo sebe všechny lidi, se kterými se kdy setkal. Anebo i Boha. Pro někoho – ale takových je jen málo – se stává místem, kde doznává své viny. Na tomto místě se mu pak dostává očekávaného „rozhřešení“. Neboť touží, aby se ta věc již uzavřela, aby ji měl konečně z krku. Přijetím vyneseného trestu celá věc, alespoň pro něho, končí. Paradoxem dnešní doby je, že existují lidé, kteří jsou ochotni pro peníze, anebo, jak tvrdí psychologové, pro pocit své důležitosti (vždyť budu v televizi!), absolvovat dobrovolně pobyt na „lavici obžalovaných“, kde se zavazují odpovídat vždy pravdu na jakýkoli dotaz, byť tato pravda je zcela samoúčelná, má jen vzbudit senzaci a nic neřeší. Mám na mysli reality show s názvem Nic než pravda. V něm soutěžící sice neusedají na dřevěnou lavice bez opěradla, jak je tomu u soudu, ale na měkké čalouněné křeslo, avšak kladené otázky a odpovědi jsou většinou daleko osobnější a intimnější. V pořadu, který jsem viděl, bylo zajímavé, že soutěžící vždy ve hře skončili, protože o sobě tvrdili lepší věci, než byla pravda (např. že nemá radost z cizího utrpení, nebojí se stáří). Detektor lži ale odhalil, že pravdu neříkají. Ono je totiž vždy těžké si přiznat nepříjemné věci o nás samotných, a to jak před soudem, tak před televizními kamerami, ale i v naší rodině nebo sboru. Je to ale jediná šance, jak dojít ke správné diagnóze našeho stavu. Nemá to být ale samoúčelná show. Jde o počátek cesty k zahájení správné terapie našeho nemocného já skrze pokání.  JiŘí VaNěK, Soudce

14

leden-2009.indd 14

16.12.2008 20:46:25

Jaký je člověk – pohled kriminálníka

Pohled na lidi? Pohled absolventa High Prison School? Do křesťanského časopisu? Tak fajn, sedím v baru – podotýkám, že pozítří mi je krásných čtyřicet – třicet dva… To zní líp. A zkušeností z „druhé“ strany až až… Stručně. Lidi v base jsou svině. Svině, pak neviditelní a věřící. Věřící jsou vlastně všichni, ale bohem jim je pojem „půlka“ (trestu), evangeliem je amnestie, a modlitbou je drmolení svého příběhu, kde sám a sám čestný chlap podlehl intrikám a faulům svých křivých příbuzných, fízlů, svědků a zaujatých soudců. Navíc pokorně přijímají další rány a bez mrknutí oka se ti fajn chlapi podrobují dalším ranám osudu. A tihle všichni fajn chlapi jsou všude, ale všude okolo. A tihle všichni po vás něco chtěj. A když nedáte, tak si to vezmou, protože povyšovat se nad ně a jet si sám na sebe – to se nepatří. Takže já jsem povýšen a stačím si sám – vlastně – mám Boha, jsme tudíž dva. A ty svině, svině neviditelný a věřící – jsou mi u pr… . Schválně – ráno čihněte do zrcadla a dejte si před hubu třeba mřížku z ledničky. Á – co vidíte? Pokud nemáte Boha jako já, tak jste svině, svině neviditelný nebo ti věřící. Jen jste to ještě nezjistili. Venku to totiž nejde. A pokud Ho máte – tak Ho milujte a za nima se necpěte!!! No a já zapomněl na hrstku nesmělých, ale asi upřímných „kadetů“ (ti čekají, až budou povoláni). Ti to s Bohem myslí vážně, jenomže se bojí sviní neviditelných (zákeřných a nečekaně přesně mířících) a tak vznikající lásku tají, maskují a nějak nosí v sobě… Ale s Bohem se poznávají jako vy – bratři a sestry „venku“. A ty vlastně jako jediný tímto zdravím. Jó, dám si, slečno, ještě dvojku…  roMaN šťaStNý, dieSeL ii.

jedinečnost spočívá v tom, co do nás vložil Bůh. A něco z toho přežilo i pád člověka do hříchu. Takto názorně lze přiblížit dlouhou cestu generací křesťanů a jejich úvah o tom, jak je tomu s Božím obrazem v člověku, který padl do hříchu: že by podstatou té lidské jedinečnosti byl intelekt (tak např. Tomáš Akvinský), panství člověka nad světem nebo naše vztahovost (K. Barth nebo E. Brunner)? Pro lepší pochopení je třeba připomenout, že kniha Genesis mluví o stvoření člověka „podle obrazu Božího“. Neznám konzistentnější výklad, než že tím obrazem Boha je právě člověk Ježíš Kristus (Ko 1,16). Předložka „podle“ nám pomáhá po-

Mgr. Jan Valeš ml. (35) kazatel Církve bratrské, sloužící jako ředitel ETS. Studoval nejprve ETS, pak ETF uK. Je ženatý s manželkou Janou, roz. Kejřovou, se kterou má dvě dcery: Johanku (4) a Alžbětu (1).

rozumět, že nejde o tu či onu jednotlivost (inteligence, nadvláda či vztahovost), ale právě o samo spojení člověka s Bohem. Na člověku je nejúžasnější to, že patří k Bohu, že neexistuje jeden bez druhého. Nepřesnou zkratkou můžeme říci, že na člověku je nejúžasnější sám Bůh. Možná se zdá, že přeháním. Doufám, že se mi to brzy podaří ještě lépe objasnit. Být člověkem je úžasné, vždyť jsme stvořeni na Ježíšův způsob, podle jeho podoby. To je ohromná čest a výsada. Tento druhý Boží úhel pohledu na člověka nespočívá v optimismu, že člověk je přeci jen dobrý a šikovný. Jeho podstatou je vidět člověka ve vztahu s Bohem, ne odděleně. V tomto smyslu Ježíš ujišťuje své apoštoly, že to je on sám, s kým se setkáváme v jeho učednících, v jeho nepatrných (Mt 10,40-42). Nejde o osvícenský optimismus v lidský pokrok. Z toho nás snad 20. století vyléčilo. Nejde ani o komunistický optimismus v nové uspořádání společnosti, protože to člověka nezměnilo, jen se jinou formou projevila naše hříšnost. Vidět slávu a vznešenost člověka ne15

leden-2009.indd 15

16.12.2008 20:46:26

vede k optimismu, ale mimo jiné také k  setkávání s Bohem skrze setkávání s lidmi. To je jedna ze součástí biblického učení o člověku. Apoštol Jan přímo říká, že společenství církve je jedinečná podoba Boží přítomnosti – jako bychom ho mohli očima vidět: Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. (Spojme si dobře obě části verše: „Boha nelze vidět“ – „Bůh v nás zůstává“.) Společenství člověka s Bohem spočívá ve sdílení boží přirozenosti (2Pt 1,4). Proto čteme v Bibli o přítomnosti Ducha svatého ve věřícím člověku – vždyť „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Ga 2,20). Kristus svým lidstvím posvěcuje život v jeho tělesnosti: jídlo, spánek, sex, práce, přátelství – to vše jsou Boží dary. A naopak obžerství, lenost, promiskuita či pornografie, workoholismus nebo manipulace jsou nebezpečnou parodií na Boží stvoření. Zato radost je darem Ducha svatého, ovocem i znakem Božího království a je tak nedílnou součástí bohoslužby (asi spíše té bohoslužby všedního dne).

ku – tím je Boží zjevení v Ježíši Kristu. Bůh se stal člověkem! A není to proti jeho přirozenosti!! Pokud jsme jako lidé stvořeni podle obrazu Božího Syna, pak to ovšem dává smysl – On se mohl stát člověkem, protože nejprve jsme my lidé byli stvořeni na jeho způsob, podle jeho předlohy. Proto také On sám, Boží Syn, člověk Ježíš z Nazareta, je nám dán jako cíl našeho osobního růstu (Ř 8,29). Bible svědčí o tom, že právě na Ježíši poznáváme doopravdy oba Boží úhly pohledu na člověka: Slávou lidstva je právě to, že patří k Ježíši, že on je jedním z nás. A tragickou bídou člověka je to, že tento Ježíš přišel o život právě lidskou rukou, protože v takovémto stavu se lidstvo nachází – připraví o život toho, kdo je zdrojem našeho bytí a naší největší chloubou. Boží zjevení v Ježíši je základem našeho poznání. Jen tím, co Bůh nám o sobě dal vědět, si můžeme být opravdu jisti. Oba úhly pohledu jsou jasně čitelné v Ježíši Kristu. Proto mám odvahu to nazvat biblickým pohledem na člověka. A je tu ještě jedna podstatná skutečnost, kterou musím dodat, aby náš obraz o člověku vycházel z PíJedině v Kristu sem svatých. Snažím se vás inspirovat k vnímání Nyní se však musím podělit o to, co mi dává odvahu člověka, které postihuje jak jeho hříšnost, tak jeho tvrdit, že takto má vypadat biblické učení o člově- vznešenost. Ale mezi oběma tématy je podstatný rozdíl: spřízněnost s  Bohem je součástí naší podstaty, zatímco hříšnost ne. Křesťané po celém Jaký je člověk na hřbitově světě vyznávají, že Ježíš je skuJaký je člověk? Z pohledu hrobníka je to pozůstalý. Na konci života tečným člověkem (narodil se, přestane být pozůstalým a stává se zesnulým. žil a pracoval, trpěl a zemřel), a Co přináší změna z pozůstalého na zesnulého? Především pozitiva. přece je zároveň skutečným BoPřestanou mu chodit složenky, hem (říkal to o sobě, jednal tak). nemá problémy ani deprese, neJežíš je pravý člověk i pravý Bůh. trápí ho nemoci, zkrátka jedním Jeho lidství nelze oddělit od jeho slovem: nestrádá. božství, ani nesmíme přestat Hlavní změna je ale v tom, rozlišovat jeho lidství a božství. že se člověk stává neuvěřitelně (Nyní jen opakuji vyznání prvdobrým. Vycházím totiž z  toho, ních křesťanských koncilů 4. a že umírají pouze vzorní otcové 5. století.) Je-li Ježíš skutečným a obětavé matky, příkladní občačlověkem, a přitom nehřeší, pak né, milovaní dědečkové, babičky je vidět, že hřích není součásuctívané pro moudrost a lásku tí podstaty člověka. --- Nebo je k bližním a vnoučatům, zkrátka to všechno trochu jinak? Může výhradně charakterní osoby a se hřích stát naší přirozeností, osobnosti. Ještě nikdy jsem nepokud nepřijmeme přirozenost pohřbíval žádného darebáka.  boží skrze Ducha svatého? Jestli David Stejskal, hrobník existuje ta možnost, aby jádrem mé osoby byla spřízněnost s Bo16

leden-2009.indd 16

16.12.2008 20:46:26

Jaký je člověk v psychoterapeutické ordinaci?

Je velký a silný. Ale jinak než běžně sílu a velikost člověka chápeme. Kolik odvahy projeví člověk, který přiznává, že se bojí. Kolik vnitřní síly ukáže, když začíná plakat. Jak velký je člověk ve chvíli, kdy připouští, že prohrál a ztratil. Uvidět sebe ve své slabosti a nouzi, ustát pohled na sebe bez přetvářky, přes všechny své pocity a zmatky dojít až ke své vlastní ceně, ke smíření se sebou a se životem, to vše znamená zahlédnout skutečnou velikost člověka. Tam, kde přes zdrcující a bolestivou ztrátu, přes smutek a beznaděj člověk opět vstává a krok za krokem znovu zkouší žít, rovněž vypovídá o velikosti a síle. Vidím člověka v jeho vnitřní síle i tam, kde přes pochybnosti a zklamání znovu vykročí a chopí se nového úkolu. V psychoterapeutické ordinaci je to prostě jinak než v běžném životě. Kolik z nás slýchávalo „buď silný a neplač“, „buď statečný a nemluv o tom“, „když tě něco trápí, tak to vydrž“, „chceš-li něco dokázat, neukazuj svoji slabost“. Stali jsme se vězni těchto zmatených představ o síle. Zkusme si představit, jaký by zavládl úlek, kdybychom měli začít pravdivě mluvit o tom, co v hloubi duše cítíme. Kolik z nás by pozbylo odvahu. Kolik věcí schováváme před sebou i před druhými. Tuto část sebe nenápadně odsouváme do kolonky slabost. Tváříme se, že neexistuje. Připadáme si tak ve vlastních očích silní a stateční. Ale tento pohled v terapeutické ordinaci nabírá na obratu. Co je silné je viděno jako slabé a co je křehké a slabé nabývá na síle a velikosti. Silnými a statečnými se stávají ti, kteří se poctivě setkají se sebou. Pravdivost k sobě dává do pohybu jejich velkou vnitřní sílu. Práce s člověkem tak ve mně pokaždé vyvolává úctu před člověkem, který je v nouzi. Žasnu nad tím, jaké byly člověku dány možnosti. Jak bohaté lidství začíná tam, kde připouštím, že mi mnohé schází. Jaký je tedy člověk u psychoterapeuta? Stojí sám sobě tváří v tvář. Je smutný, hněvivý, závislý, ukřivděný, rozbolavělý, uplakaný, unavený, rezignovaný, zoufalý, i radostný, překvapený, povznesený, odhodlaný, rozhodný, smířený. Je lidský. Je velký v pokoře a silný v přijetí, že lidství je křehké. Pomyslete, jak velký a silný pak musí být Ten, který člověka učinil.  Dana Krausová, psychoterapeut

hem, je to lákavá šance, jak neskončit tam, kde se jádrem člověka stává hřích.

Foto archiv

Kudy ven?

Lidé nás mohou v mnoha věcech zklamat. Přesto nás Bible učí vnímat druhé jako Boží stvoření, pro která Ježíš položil život z lásky. To má veliký význam v péči o lidi – vždy pamatovat na to, že Ježíš neodsoudil ani ty, kdo ho přibíjeli na kříž. Člověk a Bůh patří k sobě. Ježíš umíral a vstal za všechny lidi. Proto se Bible jednoznačně staví proti odsuzování lidí (Ř 2,1 14,4). Zklamání z druhých lidí může svádět k tomu vnímat jenom je, jejich zlobu (či hloupost) a naše zranění. Pokud však přestaneme druhé vnímat jako Boží milované lidi, jsou to spíše oni, kdo mají pádný důvod být zklamáni námi – pohrdli jsme jimi, škrtli

jsme Boha z jejich života, odepsali jsme je. Jak snadno člověk padne do pastí hříchu! Nebuďme proto naivní, nepodceňujme hřích ani naše sklony k němu. Biblické učení o člověku spočívá v tom, jak spojuje nekompromisní pojmenování lidské bídy (hříchu) s  bytostnou spřízněností člověka s Bohem. A jak to tedy Bible spojuje? V osobě a životě Ježíše z Nazareta, který je pravým člověkem, tj. nedělitelnou jednotou lidství a božství. Naší dobu bych charakterizoval jako rezignaci na zlo, o kterém víme a kterého si jsme vědomi, i rezignaci na slávu člověka, v kterou jsme přestali doufat. Bible vytyčuje velmi realistické i nekompromisní porozumění člověku, které nás může vyvést z naší  skepse. Poznáváme se v něm? Jan Valeš ml.

17

leden-2009.indd 17

16.12.2008 20:46:27

Tma. Zima. Svištění větru. Sníh dopadající na stan. Převracím se ve svém spacáku a přemýšlím, kde to vlastně jsem. Jak jsem se sem dostal. Jaké to vůbec bylo se sem dostat...

Do oblak a zpět

Výstup na Mont Blanc očima Tomáše Stebla

U

ž odmala mě fascinují hory. Bydlet v rovinách je příjemné. Dobře se jezdí na kole, pokud je sníh, tak na běžkách. Přesto bych si ale mnohem radši vybral výhled na hory, kdyby byla ta možnost. Jako děti jsme vyrůstali s pohledy na Fatru a později na Beskydy. Téměř každý rok jsme také jezdívali do Vysokých Tater, kde jsme přivykali turistice a objevovali krásy tohoto sportu. Když se mi v letošním roce naskytla možnost jet do Alp, na masiv Mont Blanc, probudilo se ve mně velké nadšení, ale objevila se také spousta pochybností, otázek, nejistot a praktických starostí. Vše se podařilo nějakým způsobem vyřešit, a tak jsme mohli společně se Slávkem Ranšem, mým společníkem, vyrazit na cestu.

Před výstupem

Rozhodli jsme se pro přechod přes vrchol Mt. Blancu cestou z Italského Courmayeru přes sedlo Col du Midi a sestoupit kolem známé záchranné chaty Valotky přes Dome du Gouter zpět do Itálie k autu.

Zpočátku probíhalo vše podle ideálního scénáře. Cestou jsme se ještě zastavili na malý výlet s úžasnými výhledy na celý masiv. Počasí bylo krásné, modrá obloha bez mráčků, teplo a téměř bezvětří. Vyšli jsme dobře naladěni před sedmou hodinou večerní k našemu prvnímu cíli. Tím byla mezistanice lanovky ve výšce asi 2300 m n. m., u které jsme postavili stan a přenocovali. Stejné počasí nám vydrželo ještě i během dalšího dne. Do našeho cíle – sedla Col du Midi - které je často využíváno jako výchozí bod k dobytí vrcholu, jsme dorazili během odpoledne a tak nám zbylo dost času pro přípravu na třetí, rozhodující den. Když byly naplněny lahve vodou z roztopeného sněhu a naše žaludky vydatnou stravou, zachumlali jsme se do svých spacáků a snažili se aspoň na chvíli si zdřímnout. Pravda, ve výšce tří a půl tisíc metrů to bez aklimatizace jen tak nejde, ale aspoň trochu jsme si odpočali.

Na vrchol

Ozvalo se zapípání hodinek. Nastal dlouho očekávaný den rozhodující pro to, jak se bude dále vyvíjet

18

leden-2009.indd 18

16.12.2008 20:46:27

Foto autor

naše dobrodružství. Dali jsme si rychlou snídani, sbalili své věci a opustili místo noclehu. Předpověď počasí na tento den se již zhoršovala, nebyla však kritická. Vyrazili jsme tedy vzhůru, před námi bylo asi 1300 m stoupání a poté 500 m klesání. Do té doby nikdy jsem si nepředstavil, jak se může taková cesta protáhnout. Po deseti hodinách jsme se vyplahočili na vrchol. Bylo to deset hodin naplněných námahou, obavami, strachem, pocity bezmocnosti, nedostatkem kyslíku, nevolností, přesto však plných krásných výhledů, impozantních scenérií hor, mraků a ledovcových útvarů a zakončených úžasným pocitem, který člověk zažije, když se zastaví na vrcholu. Ano, touto krátkou chvílí dostane to vše nepříjemné smysl. Ta chvíle „nahoře na hoře“, kdy sledujete ohromující výhledy a derou se Vám do očí slzy radosti, je jen těžko zapomenutelná. Museli jsme se však probrat z nadšení a urychleně zamířit dolů. K místu posledního noclehu se však již jde o poznání snadněji, zažíval jsem jakýsi povznášející pocit, že jsme splnili cíl. Dovolená, byť by byla krásná, i kdyby se nám nepodařilo na vrchol dosáhnout, měla i onu „šlehačku na dortu“.

téměř nedaří. Po menší snídani, ke které jsme se i přes nechuť přiměli, nazouváme ztuhlé pohory, balíme omrzlý stan, nasazujeme batohy a všechno ostatní potřebné vybavení. Objevují se však komplikace. Cesta naším směrem je zasněžená, výhled není, musíme se tedy rozhodnout, co dále. Vybíráme si variantu pro sestup po jiné trase. Ve směru z Francie chodí z této strany turistů mnohem více. Pěšina je tedy dobře viditelná. Po rozloučení s ledovcem nastává úmorný sestup po skále, kamení a později v lese. Až nyní zjišťuji, co to opravdu je únava. Batoh na zádech se najednou zdá těžší, kolena se podlamují a trpíme nedostatkem vody na pití. Cesta se vleče. Až se nechce věřit, že konečně procházíme uličkami Les Houches poblíž známého Chamonix. Ještě to trvá nějakou dobu, než se podaří Slávkovi dostat zpět do Itálie pro auto. Už je však před námi jen cesta zpět domů, za našimi rodinami, za našimi blízkými.

Nový pohled na věc

Přál bych všem podobnou zkušenost. Přestože si jsem jistý tím, že mnozí z Vás mají za sebou mnohem extrémnější výstupy nebo sportovní zážitky, Nečekané komplikace jsem rád, že se s Vámi mohu touto cestou podělit o Teď se však budím do dalšího dne. Unavené tělo své dojmy. Myslím si, že je velmi prospěšné dostat je třeba ještě vyburcovat k sestupu dolů. Venku se někdy do takového prostředí, kde člověk neřeší mlha jak mléko, že není vidět na deset metrů, na- pracovní starosti a jiné těžkosti, které se mu obvykle brat sníh na roztopení se ze zledovatělého povrchu honí hlavou, ale zabývá se pouze tím, co opravdu potřebuje: hledá oporu a ochranu u Boha, snaží se opatřit si něco k jídlu a místo pro odpočinek a MONT BLANC dává pozor na to co dělá, aby Nadmořská výška: 4810 m něco zbytečně nepokazil a přeVrchol leží ve Francii, masiv žil. Je dobré uvědomit si, jakou zasahuje do Itálie a Švýcarska. podporou si mohou být lidé naPodle některých pramenů nejvyšší v Evropě, záleží však vzájem, jak je důležité se vcítit na volbě hranic mezi Evropou do druhého a posoudit, čím mu a Asií (jinak je nejvyšší Elbrus). pomohu. V  takových chvílích člověk pozná, kdo je sobecký Prvovýstup: 8. srpna 1786 J. Balmat, M. Paccard a zaměřený sám na sebe a kdo Nejrychlejší výstu na vrchol a se dokáže soustředit na druhé. sestup zpět: 5 hodin 10 minut Moc oceňuji, jak mě Slávek 14 sekund (21. 7. 1990, Pierredokázal povzbudit a překonat André Gobet) Každý rok vystoupí přes 20 000 moje pochybnosti a strach. turistů, přes 100 zemře. Jsem vděčný Pánu Bohu za ochranu a za příležitost takoZdroje: http://cs.wikipedia.org  vou zkušenost získat. http://www.lidovky.cz Tomáš Stebel

19

leden-2009.indd 19

16.12.2008 20:46:27

Velkovévoda nepodepsal euthanasii

Lucemburský velkovévoda Henri odmítl v pondělí 1. prosince podepsat zákon, který by umožňoval euthanasii nemocným v  terminálním stadiu, se silným tělesným a psychickým utrpením, u nichž není výhled na zlepšení, a to za asistence alespoň dvou lékařů a skupiny expertů. Zákon byl schválen v lucemburském parlamentu. Velkovévoda Henri odmítl zákon podepsat z důvodu svědomí, a to i přes nátlak parlamentu. Lucembursko je konstituční monarchie a podpis hlavy státu je pro platnost zákona nezbytný.

Jen kulturní mezináboženský dialog

Papež Benedikt XVI. soudí, že dialog mezi náboženstvími není v přísném významu tohoto slova možný. Naopak kulturní dialog mezi nimi je dnes zvláště naléhavý. Papež to uvádí v předmluvě ke knize, která vyšla na počátku prosince v Itálii. Ačkoli papež v polovině listopadu ve Vatikánu přijal vysoké představi-

tele islámu, nyní znovu zdůrazňuje své výhrady vůči čistě teologickému dialogu s nekřesťany. Pravý dialog mezi náboženstvími by totiž znamenal zpochybnit vlastní víru, což není možné, zdůraznil papež v dopise pravicovému italskému poslanci Marcellu Perovi. Politik dopis zveřejnil jako předmluvu ke své knize Proč se máme považovat za křesťany.

Vrchní rabín odmítl dialog

Den dialogu mezi židy a katolíky, plánovaný v Itálii na 17. ledna příštího roku, byl zrušen a židé místo něj oslaví Den židovství. Oznámil to předseda Shromáždění italských rabínů Giuseppe Laras. Prohlásil, že důvodem je problém modlitby za židy v  katolické v liturgii Velkého pátku. Ta byla kvůli protestům dokonce nedávno přeformulována a nyní obsahuje prosbu, aby Bůh „osvítil“ srdce židů, „aby uznali Ježíše Krista jako Spasitele všech lidí.“ Rabín Laras nicméně potvrdil, že dialog i přesto musí pokračovat dál.

Evangelium se šíří balóny

Přes přísně střeženou severokorej-

Návštěva bohoslužeb prospívá zdraví Pravidelné návštěvy kostela nebo účast na bohoslužbách mají příznivý vliv na délku života. Vědci z University Alberta Einsteina v New Yorku sledovali skupinu žen různých vyznání, které navštěvovaly pravidelně bohoslužby, informoval časopis Psychology and Health. Byli si přitom vědomi, že organizovaná víra vytváří sociální síť a poskytuje pravidelný program, který zvyšuje pocit pohody. Během výzkumu 7 let sledovali více než 92 000 žen po padesátce. Všechny musely odpovědět na otázky týkající se jejich zvyků, zdravotního stavu a náboženských praktik. Odborníci potom na základě jejich odpovědí určili smrtelné rizikové faktory. Zjistili, že u žen, které chodí pravidelně na bohoslužby, je ve srovnání s těmi, které to nedělají, o 20 procent nižší úmrtnost.

skou hranici začaly putovat balóny s přivěšenými taškami, jež obsahují evangelijní poselství. Za poslední měsíce jich byly vyslány statisíce. To byl patrně důvod, proč Severní Korea opět zpřísnila dozor na hranici a hrozí, že přeruší další komunikace, jako např. telefonní linky. Uprchlíci z komunistické Koreje údajně vypovídají, že se Korejci velmi snaží tato evangelijní poselství získat. Každý balón nese 10.000 biblických traktátů ve třech taškách, jež mají časovač, aby spadly v různou dobu. Vysílání balónu organizuje skupina, která si nepřeje být identifikována.

Američtí anglikáni se rozštěpili

Početná skupina anglikánských konzervaticů se oficiálně odtrhla od episkopální (anglikánské) církve ve Spojených státech. Biskup Robert Duncan představil ve středu 3. prosince konstituci nové odnože anglikánské církve, která ponese název: Anglikánská církev v Severní Americe. Skládá se ze čtyř episkopálních diecézí ve Spojených státech. Odhaduje se, že k nové anglikánské církvi patří kolem 100 tisíc věřících. Biskup Duncan bude prvním arcibiskupem primasem této církve. Jeho stoupenci se hlásí k programu, předloženému anglikánskými konzervativci z různých zemí (zejména rozvojových) na Globální konferenci o budoucnosti anglikánské církve, konané letos v červnu v Jeruzalémě. Episkopální církvi vyčítají, že snižuje autoritu Písma svatého, zejména v  otázkách sexuální etiky (mj. problematika homosexuálů). Chtějí však nadále setrvat v  anglikánském společenství.

20

leden-2009.indd 20

16.12.2008 20:46:28

Vlk dostal od generála vojenskou Bibli

Ve čtvrtek 4. prosince 2008 se uskutečnilo přátelské setkání náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Vlastimila Picka a kardinála Miloslava Vlka. Přítomen byl také hlavní kaplan Armády České republiky pplk. Jan Kozler. Oba představitelé spolu neformálně pohovořili o duchovní službě v armádě, kde slouží v ekumenickém složení 19 kaplanů. S potěšením konstatovali, že se daří nalézat společný hodnotový základ pro dobrou spolupráci. V závěru setkání představil generál Picek kardinálu Vlkovi vojenskou Bibli, kterou Armáda České republiky pořídila pro potřeby vojáků na základě jejich dlouhodobého zájmu. Vojenská Bible je každá svým způsobem unikátem. Její vrchní obal je v látkovém provedení polního stejnokroje, a díky vzoru maskovacího potisku tak neexistuje jediný stejný exemplář. Bible je ve dvou formátech, v klasickém a většina pak v kapesním provedení, aby ji mohli mít vojáci kdykoliv u sebe. Generál Picek věnoval jeden výtisk vojenské Bible kardinálu Vlkovi.

Sněmovna prodloužila lhůtu pro práci komise k církevnímu majetku

Poslanecká sněmovna 4. prosince prodloužila lhůtu pro práci sněmovní komise, která má řešit majetkové vypořádání mezi státem a církvemi. Církve, kterým byl po roce 1948 zestátněn majetek, přišly o 141 miliard, které by jim majetek mohl vynést. Takové jsou výsledky studie, kterou si nechala udělat poslanecká církevní komise. Komise nyní nově zjistila, že stát do církevního majetku a církví za dobu komunistické vlády do roku 2007 investoval celkem 60 miliard korun. To požadoval přesně vyčíslit exministr kultury Vítězslav Jandák (ČSSD). Během dvou měsíců by nový odhad měla provést auditorská společnost Ernst & Young. Stát za to zaplatí dva miliony korun. Navíc by měli vybraní experti pro komise zpracovat další varianty splácení majetku, který nelze vydat.

Vize jedné evangelické církve

Synodní senior Českobratrské církve evangelické Joel Ruml si umí v budoucnu představit jednu evangelickou církev. „Představit si to asi umím,“ řekl v rozhovoru pro noviny Křesťan Dnes. Na otázku „co tomu brání?“ odpověděl: „Nemluvil bych, co tomu brání, ale co by se muselo stát, aby k tomu došlo. A to by se muselo stát opravdu hodně. .. Jsme zapřeni nohama na této zemi a zastupujeme různé instituce, které vlastní majetek, mají nějakou historii, tradici, emotivní, emocionální vazby svých členů v různém věku na církevní místa,“ vysvětlil Joel Ruml a dodal: „Vím, že to nejsou před Hospodinem významné věci, ale pro lidský život jsou to hrozně významné věci a těch se těžko dovedeme vzdávat.“ Podle Joela Rumla by existence jediné evangelické církve byla „zajímavá situace“. Nemyslí si ale, že je tato situace blízko.

Podle Aktuálně.cz, Apha.cz, ČTK, IDEA, Křesťan dnes, MFD, Novinky.cz, Rádia Vatikán a Res claritatis (ve spolupráci s ChristNet.cz) -juml-

■ 22. 11. přijal z rukou kardi-

nála Miloslava Vlka v katedrále svatého Štěpána v Litoměřicích biskupské svěcení nový litoměřický biskup Jan Baxant. Papež Benedikt XVI. ho 20. biskupem litoměřické diecéze jmenoval letos 4. října.

■ 24. 11. vyšla kniha esejů o

víře Bůh nezná budoucnost z pera hlavního komentátora Mladé fronty Dnes Martina Komárka.„Je to jedna z nejpolemičtějších knih, co znám,“ řekl profesor Tomáš Halík, který knihu spolu s autorem „pokřtil“. Někdejší ateista Martin Komárek tvrdí, že jeho cesta k víře nebyla snadná. A právě z této složité anabáze k Bohu se v knize esejů vyznává.

■ 28. 11. začala výstava

Toleranční modlitebny na Vysočině ve vestibulu krajského úřadu v Jihlavě. Na Vysočině se do současné doby zachovalo celkem 13 původních evangelických modliteben.

■ 28. 11. si připomněla

pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku desáté výročí uznání osamostatnění na konstantinopolském patriarchátu. Pravoslavná církev sdružuje zhruba 100 000 věřících, z nichž 70 000 je občanů Slovenska a přibližně 30 000 České republiky. Církev na území českých zemí a Slovenska zůstala jednotná i po rozdělení Československa.

■ 30. 11. se evangelíci v Do-

mažlicích dočkali otevření nového sborového domu, jehož stavbu plánovali víc než 80 let. Nový sborový dům ČCE za 11 milionů korun, v němž je modlitebna, byt pro faráře, prostory pro setkání a schodišťová věž se zvonem, stavěli v Domažlicích rok a půl. -juml-

21

leden-2009.indd 21

16.12.2008 20:46:28

Hanspeter a Ramazan

Ze Švýcarska přes Valašsko až do Turecka Příběh plný zápasů a modliteb misionáře Hanspetera Tiefenbacha

H

anspeter Tiefenbach pracuje už dvacet pět let jako misionář v Turecku. Narodil se ve Švýcarském Zürichu. V mládí si užíval života „na plný plyn“. Se svými kamarády na motorce procestoval Švýcarsko i okolní státy. Jako osmnáctiletého jej maminka pozvala do shromáždění, kde sloužil kazatel z Ameriky. Boží slovo na něj mocně zapůsobilo. Zanedlouho vydal svůj život Pánu Ježíši. Cítil, že to je začátek, že musí pokračovat a nějak být užitečný.

Švýcarsko

Zašel tedy za kazatelem sboru s přáním, aby mu přidělil nějakou práci. Dostal za úkol před shromážděním rozdat zpěvníky, srovnat židle a po shromáždění zase uklidit. Dále v sobotu zamést před modlitebnou schody, v zimě sníh. Přijal tento úkol, věrně ho vykonával, ale nenaplňovalo ho to. Žádal o další práci. Svěřili mu tedy službu v besídce. S dětmi k sobě našli krásný vztah. Připravoval pro ně stále nové a zajímavé programy. Jednou zorganizovali zvláštní akci. Koupili nafukovací balónky, do každého vložili lístek s biblickým veršem, svou adresou a prosbou,

aby ten, kdo balónek najde, poslal zprávu, kam až balónek doletěl. Pak všechny balónky naplnili plynem a z nedalekého kopce je vypustili do světa. Je to téměř neuvěřitelné, že jeden z těch balónků doplachtil až na Valašsko, do obce Pržno u Vsetína k Vrajovým. Jejich dcera, studentka gymnázia, poslala do Zürichu zpětnou zprávu.

Valašsko, Německo a Anglie

Hanspeter nelenil a přijel rodinu navštívit. Byla to jen formální poznávací návštěva. Po nějakém čase přijel znovu i s bratrem. Vrajovi, kteří se o Boží věci příliš nezajímali, navrhli Hanspeterovi, že ve Vsetíně – Jasence je pěkná nová modlitebna, aby se tam jeli podívat. Přijeli až po shromáždění, právě jsme se rozcházeli. Padli jsme si do oka, pozvali je na oběd a tak začalo naše přátelství. Již při prvním setkání nám Hanspeter řekl, že by chtěl jít do Turecka nést evangelium. Pán Bůh mu položil na srdce Turky a Turecko. Jeho rozhodnutí bylo pro mnohé těžko pochopitelné – vyměnit jistotu a blahobyt Švýcarska za život v zemi s naprosto odliš-

22

leden-2009.indd 22

16.12.2008 20:46:29

nou kulturou, jiným životním stylem i životní úrovní. Ale bratr se nedal nikým zviklat. Odešel do Německa, kde se učil turecky. Pak se přihlásil k tříletému studiu na biblické škole, kde studovala také jeho krajanka Anna. Spolu pak odjeli do Anglie zdokonalit se v anglickém jazyce, když před odjezdem uzavřeli sňatek.

Konečně Turecko

Hanspeter však v té době nemohl odjet do Turecka jako misionář či kazatel. Proto se u jedné německé firmy seznámil s výrobou a prodejem orientálních koberců a do Turecka odjel jako obchodní zástupce firmy. Cesta vedla opět přes Valašsko. Při loučení v našem sboru jsme je ujistili, že je poneseme na modlitbách, aby je Pán učinil mocnými svědky v této zemi. Jejich počátky byly velice skromné. Usadili se v jižní části země – v Antalyi. Hanspeter hodně cestoval jako zástupce firmy a také se stal průvodcem křesťanských zájezdů, často po stopách apoštola Pavla. Nejbližší křesťan však byl více než 300 km vzdálen. Přesto se občas setkávali a posilovali ve víře. Začala mravenčí práce na Božím díle. Snažili se zvát lidi do bytu, kde jim pomalu přibližovali základy evangelia. Manželka se věnovala ženám, zvala je na odpolední čaje. Práce vyžadovala mnoho a mnoho trpělivosti. Turci jsou velmi nestálí. Rádi slíbí, ale s plněním slibů je to horší. Když už se zdálo, že někteří berou Boží věci vážně, najednou odešli a bylo nutné začínat s novými lidmi. Po nějaké době však přece několik lidí po uvěření a vyučování mohlo být pokřtěno. Začalo malé shromáždění v bytě Tiefenbachových. Hanspeter a Anna neumdlévali ve službě svědectví, osobních setkávání, navštěvovali nemocné, pomáhali potřebným i těm, kteří prožívali různé útoky satana.

Foto archiv autora

Nová modlitebna

Hanspeter s Annou se stali Turkům Turci, aby je získali pro Krista. Pán Bůh jejich práci žehnal. Přibývali noví věřící a byt už nestačil. Hledali místo, kde by se mohli scházet. Objevili modlitebnu, patřící jedné americké misijní společnosti, která jim nabídla pronájem na každé nedělní odpoledne. Bylo to jako dar z nebe. První shromáždění se konalo na podzim 1999. Ale ani nepřítel nespal. Boží dílo chtěl za každou cenu překazit. Jednou chtěl někdo modlitebnu podpálit a když to nevyšlo, následovaly další násilnosti. Bratři se rozhodli, že budou modlitebnu hlídat ve dne i v noci, a každý nový příchozí se musel podrobit prohlídce. Ale i přes všechna tato protivenství sbor

rostl. Někdy bývá ve shromáždění i 100 lidí. Jsou to vesměs lidé velmi chudí, nezaměstnaní, s mnoha sociálními problémy.

Hledání nástupce, protivenství a naděje

Hanspeter se vytrvale modlil za svého nástupce. Pán Bůh jeho prosbu vyslyšel. Přímo pod jeho kazatelnou vyrostl nadšený, věrný a statečný muž Ramazan Arkan. V roce 2007 jej vyzvali, aby napsal do místních novin něco o křesťanech. Bratr příležitosti využil a napsal článek nejen o sboru, křesťanech, ale především osobní svědectví o setkání s živým Ježíšem. Stalo se, co bylo do té doby zcela nemožné, noviny otiskly jeho dvoustránkové svědectví v plném znění. Na jaře 2007 jsem mohl s dalšími třemi přáteli z  našeho sboru navštívit rodinu Tiefenbachových i sbor v Antalyi. Naše cesta však byla poznamenána tragickou událostí. Dne 18. dubna 2007 byli v městě Malatya zabiti tři věrní bratři – kazatelé a pomocník. Dva byli Turci, jeden Němec. Před smrtí je krutě mučili. Pro církev to byl velký šok. Všichni byli otřeseni. Příští neděli přišla do shromáždění jen polovina lidí. Pohřbu jednoho ze zabitých jsme se mohli zúčastnit. Přišlo na sedm set lidí včetně policistů v civilu i v uniformách, řada televizních štábů, ale i policejní kamery, které zaznamenávaly mnohé křesťany. Slovo dostala i manželka umučeného kazatele. Řekla, že odpouští všem vrahům. I takové je Turecko. Někteří vedoucí bratři dostávají nadále výhružné telefonáty o zabití. Na začátku letošního roku zachytila policie zprávu, že se chystá atentát na bratra Ramazana. Celý týden ho policisté hlídali, než potenciálního útočníka vypátrali a uvěznili. Život křesťanů je v této zemi velmi těžký a složitý a Boží slovo do srdcí obyvatel jen velmi pomalu proniká. O to větší radost máme z každé pozitivní zprávy, která z této oblasti přijde. Před Vánocemi psal bratr Ramazan, že by si rádi postavili vlastní modlitebnu. Několik sborů je finančně podporuje, ale protože místní křesťané jsou z větší části velmi chudí, je prostředků na stavbu stále málo. Při rozhovoru mně jeden bratr řekl, že bychom se měli za ně modlit. Vynechejme slova „měli bychom“ a skutečně se za tuto oblast modleme. Boží lid v Turecku modlitební podporu velice potřebuje, aby zůstal věrný a v nastoupené cestě vytrval. Kdyby měl někdo z čtenářů možnost a Pán Bůh mu položil na srdce i materiální pomoc bratrům na jejich modlitebnu, rád odpo vím na otázky a podám další informace. Pavel Hurta, CB Vsetín

23

leden-2009.indd 23

16.12.2008 20:46:30

Synové božští, dcery lidské STVŮRY A SOUD V GENESIS 6,1-4

O

tvíráme jeden z nejtajuplnějších oddílů Starého zákona. Najdeme zde hned několik vykladačských oříšků. Zároveň se ptáme i po celkovém vyznění tohoto zvláštního vyprávění. „Když se lidé počali na zemi množit...“* Vyprávění začíná zprávou o rozmnožení lidstva. Zde navazujeme na dřívější Boží zaslíbení „ploďte a množte se a naplňte zemi“. Příběh se tedy rozvíjí očekávaným způsobem, v harmonickém navázání na předznamenaný záměr stvoření člověka. „...a rodily se jim dcery...“ Zde se setkáváme s prvním vybočením z očekávaného rytmu vyprávění. Proč právě dcery? První zprávy o potomcích Adama a Evy se soustředily na syny (Kain, Ábel, Šét, Enóš), podobně i výčet Kainových potomků (Gn 4). Adamův rodopis (Gn 5) sleduje opět mužskou linii, ovšem plození dcer je zmiňováno průběžně s plozením synů. Ale nyní se jako postavy do popředí dostávají právě dcery. „...viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.“ Nyní se Boží záměr komplikuje. Dcery lidské se dostávají do hledáčku synů božských. Jejich očima vidíme lidské dcery jako „půvabné“ (v hebrejštině „dobré“). Vidět jako dobré bylo v Gn 1 refrénem provázejícím Boží tvoření. Ovšem v Gn 3,6 se „vidění dobrého“ náhle relativizuje. Žena viděla strom

Viktor Ber, Th.D. (36) Viktor Ber, Th.D. (36), studium na uK HTF (Bc., Mgr.), Jerusalem university College, uK ETF (Th.D.), učitel Evangelikálního teologického semináře v Praze.

jako dobrý, pokud jde o jídlo a též „lákavý pro oči“. Od té chvíle musíme být opatrní, pokud čteme, že někdo něco „viděl jako dobré“, neboť ovoce z „dobrého“ stromu vedlo ke zlým koncům. Nyní synové božští vidí lidské dcery jako dobré. Máme zde ironickou paralelu k Božímu jednání v Gn 1. Bůh viděl, že stvoření bylo dobré. Bůh dává zvířata jedno druhému, muže a ženu tvoří jednoho pro druhého. Tito božští synové (jakoby „bohové“) vidí dcery jako dobré – a berou si je pro sebe. Kde Bůh dobré dával, božští synové si dobré berou pro sebe. V tuto chvíli není zásadní otázkou přesná identita oněch božských synů. Důležité je, že jednají pseudobožsky, svévolně, jak „se jim zachtělo“. Vidět jako dobré a vzít si pro sebe – to je nápadná paralela tohoto textu s Gn 3 a zároveň kontrast s Gn 1. „Hospodin však řekl...“ Do vyprávění vstupuje skutečný Bůh – Hospodin. Výraz „zaneprazdňovat se“ je variantně uváděn jako „přebývat“, tedy „můj duch nebude v člověku věčně přebývat“. Jiný pramen navrhuje číst „soudit se“. Zřetelnou funkcí tohoto výroku je vyjádřit Boží rozhodnutí omezit možnosti lidské svévole. Dle některých se jedná o omezení délky lidského života (k čemuž ale rozhodně nedochází vzápětí), dle jiných se jedná o určení počtu let do potopy. Zřejmě se bude jednat spíše o omezení délky lidského života, k němuž časem dochází. Tímto se posouváme dále od dokonalého stvoření směrem ke světu, jak jej známe dnes. Zkrácení délky života rovněž souzní s ohlášeným nástupem vlády smrti v Gn 2,17; Gn 3,2 a 3,19. Stejný zájem se projevuje také při vyhnání lidí z Edenu. V Gn 3 i zde je smrt nástrojem, kterým Bůh omezuje šíření lidského zla: V Gn 3,22 je člověku zakázáno ochutnat ovoce stromu života, neboť již

24

leden-2009.indd 24

16.12.2008 20:46:30

ochutnáním ze stromu poznání si člověk začal uzurpovat božskou autoritu. Nyní v Gn 6,1-4 je opět nebezpečí, že lidé obcováním se syny božskými nežádoucím způsobem zvětší svůj potenciál činit zlé. „Za oněch dnů... vznikaly na zemi zrůdy...“ Výraz „zrůdy“, v hebrejštině nefilím, není vůbec jasný. Podobný výraz v hebrejštině značí „potrat“, čímž se snad inspiroval ČEP. Septuaginta zde překládá „obři“, podobně jako v Nu 13,33, kde snad „obři“ dává větší smysl než „zrůdy“. Souvislost se slovesem „padat“ umožňuje též překlad „padlí“, „ti, kteří padli“. Zde pak vstupuje do hry problém větné skladby. Citovaná část tohoto verše představuje větu, která je v hebrejském textu na začátku celého verše. Z toho někteří usuzují, že nefilím nejsou zrůdné plody mesaliance, nýbrž právě synové božští, případně ještě nějaká jiná skupina ne-lidských bytostí. „To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“ Pověstní mocní mužové mohli být konečně oněmi potomky božských synů a lidských dcer. Nejsou však předmětem slovesa „rodit“, může se jednat o další charakteristiku buď nefilím, nebo božských synů (pokud tyto dvě skupiny dokonce nesplývají). „Mužové pověstní“ je zajímavý obrat. Hebrejsky zní „mužové jména“ a v kontextu knihy Genesis se za několik kapitol rozezní v Gn 11,4: „Tak si učiníme jméno...“ – to půjde o další megalomanský pokus o propojení padlého lidského světa s tím božským, další pokus „být jako Bůh“, nebo alespoň „jako bohové“. Genesis 6,1-4 je parodií na lidské poslání zaplňovat zemi dle Božího záměru. Hovoří o svévoli božských synů, o porušení harmonického řádu stvoření, dle kterého je žena stvořena pro muže, ne pro jiné bytosti, byť se zdály být božskými. Obcování s božskými syny nevede k životu věčnému – naopak, Bůh této snaze čelí právě omezením života člověka. Příběh tak předjímá ještě razantnější omezení lidského hříchu, o kterém vypráví následující  příběh o potopě. Viktor Ber

* Bible citována v Českém ekumenickém překladu (ČEP), Česká biblická společnost, 1985

Kdo byli „synové božští“ v Gn 6,1-4? V dějinách výkladu tohoto oddílu se setkáváme se třemi hlavními přístupy k výkladu tohoto označení. „Synové božští“ jsou andělé. Jedná se o nejstarší doložený výklad. S tímto chápáním se můžeme setkat v některých rukopisech Septuaginty, kde se překládá „andělé boží“, v tomto smyslu hovoří rovněž i pseudepigrafní literatura (1 Henoch, Kniha Jubilejí), případně jiní starověcí autoři (Josephus Flavius, Filón). Jako důvod bývá uváděn chtíč andělů, pseudepigrafní spis Závěť dvanácti patriarchů (Závěť Rúbenova, 5,5-7) hovoří také o chtíči žen. Tento výklad se může opřít o užití daného slovního spojení na jiných místech Starého zákona: Jób 1,6; 2,1; Žalmy 29,1; 89,7 aj. Minimálně v knize Jób se jedná očividně o andělské bytosti, dle žalmů (Ž 82) však i pro tyto „syny boží“ platí důležitá omezení, jsou naprosto podřízeni Bohu a s ním neporovnatelní. V Gn 6,1-4 pak jejich sňatky s dcerami lidskými představují převracení stvořitelského řádu. „Synové božští“ jsou pozemští vladaři či soudci. Tento výklad naznačuje židovský překlad Písma do řečtiny, tzv. Symmachos („synové mocných“, případně „synové vladařů“), tímto směrem ukazují i židovské parafráze bible v aramejštině (targúmy). Z jiných míst Písma je možno citovat 2 Samuelovu 7,14, kde Hospodin označuje Davidova potomka na královském trůnu jako svého syna. Z výjimkou Ž 82,6 však takto nebývají označování vladaři či panovíci všeobecně. „Synové božští“ jsou z bohulibé linie Šétovců (viz Gn 5), „dcery lidské“ naopak z problematické linie Kainovců (Gn 4). Tento názor se poprvé objevuje u Julia Africana. V určité variaci se k podobnému výkladu klonil i Augustin. V každém případě je hlavním problémem nevhodné míchání dvou společenství, z nichž pouze jedno kráčí bohulibou cestou. Existuje i varianta, která jako „syny božské“ označuje Kainovce a jako „dcery lidské“ právě potomky Šéta (tedy vlastně novou linii Adama a Evy, viz Gn 4,25n).



25  leden-2009.indd 25

16.12.2008 20:46:30

Dostat se do vězení s perspektivou, že tam člověk stráví kus života, je situace téměř k neunesení. Stále mezi námi žijí lidé, kteří touto těžkou životní zkušeností nespravedlivého odsouzení a uvěznění prošli. Přesto alespoň některým z nich jejich spoluvězni zprostředkovali setkání s vírou, která jim změnila život nečekaným způsobem, a v nesvobodě poznali pravou svobodu.

Církev a misie za mřížemi

P

sal se 11. listopad 1950. Zdeňku Toužimskému bylo 20 let. V sobotním vydání Rudého Práva se lidé mohli dočíst o odsouzení protistátní skupiny v Mladé Boleslavi. Tentýž den večer padly rozsudky přesně tak, jak bylo už otištěno v Rudém Právu. Tehdy si mladý Zdeněk vyslechl rozsudek odnětí svobody na dobu 14 roků podle paragrafu 231 za vlastizradu, odnětí občanských práv a peněžité pokuty ve výši 10.000 Kč. Tři hlavní body obžaloby zněly – výkvět zlaté mládeže (myšleno člen skautu), kuřák cigaret Lucky Strike (tehdy vůbec nevěděl co to je) a piják Coca Cola (znal pouze z četby). Jeho „spolupachatelé“, se kterými se setkal až v soudní síni, mu vysvětlili, o jaký nápoj se to vůbec jedná a co je LS za kuřivo.

posadili k jídlu, byl překvapen, co se stalo. Jeho spoluvězni se sklonili nad „polévkou“ (slupky od brambor v teplé vodě) a v modlitbě poděkovali za toto jídlo. Rozčílilo ho to. Děkovat za tuhle šlichtu, která je vhodná tak pro prasata! Vůči modlitbě se ohradil. Jeho spoluvězni, co děkovali za jídlo, ho laskavě usadili a řekli mu, že když neví o co jde, ať se do těchto věcí neplete. Od té doby je respektoval.

Josef Korbel a ukradená šála

V táboře byl také uvězněn kazatel a důstojník Armády Spásy Josef Korbel. Pro spoluodsouzené vyráběl z kousků látek panenky a panáčky, které potom tito lidé posílali jako dárky svým dětem. Jednou dostal od

Vězení a první modlitby

Pak již následovaly v různém pořadí tábory: Rovnost, Svornost, Bratrství, Bytíz, Vojna… V táborech byla různá sebranka odsouzených. Nejstarší z nich (podle délky pobytu) byli Němci, většinou bývalí dozorci z koncentračních táborů, potom zloději, vrazi, bývalí českoslovenští vojáci ze západní, ale i z východní fronty, profesoři vysokých škol, lékaři, právníci, diplomaté, komunisté, ale také antikomunisté. Nechyběli ani kněží, faráři a kazatelé. Tedy velmi rozmanitá společnost odsouzených. Po nástupu do vězení bylo Zdeňkovo srdce naplněno zlobou a hořkostí. Když se jednou vraceli z uranového dolu a společně s několika spoluvězni se

Brigadýr armády spásy Josef Korbel - 1983

26

leden-2009.indd 26

16.12.2008 20:46:34

Foto archiv autora

Zdeněk Toužimský po návratu z vězení a článek v Rudém právu ze dne 11. 11. 1950

spoluvězně červenou vlněnou šálu. Josefovi se zdálo škoda šálu zničit. Ale jeho spoluvězeň na tom trval a řekl: „Udělej panenku z čeho chceš a šálu si klidně nechej“. Tak to také Josef udělal. Bylo příjemné mít v zimním období teplou šálu kolem krku. Jeho radost však netrvala dlouho. Jednoho dne potkal Zdeňka a ten na něj pohlédl zlostnýma očima. Josef nejprve nevěděl, co se děje. Najednou mu Zdeněk nervózně řekl. „Jak se ti líbí tvoje nová šála? Tuto šálu jsem dostal od maminky a někdo mi ji ukradl.“ Po těchto slovech se obrátil a odcházel. „Ten muž si myslí, že jsem zloděj,“ pomyslel si Josef a zůstal jak přikovaný k zemi. „Copak nechci být svědkem o Ježíši i na tomto místě“? V tu chvíli již běžel za Zdeňkem, který zašel do jednoho z baráků a vysvětlil mu, že šálu dostal, že žádný zloděj není a šálu vrací. Otočil se a rázným krokem odcházel od baráku. Najednou za sebou uslyšel rychlé kroky. Zastavil se, otočil a uviděl Zdeňka jak k němu spěchá s napřaženou rukou a otevřenou dlaní: „Odpusť mi, že jsem si myslel, že jsi zloděj,“ řekl smířlivě. Josef s vděčností Bohu i ve svém srdci přijal podanou ruku. Jejich vzájemný stisk byl novým počátkem Zdeňkova života. Netrvalo dlouho a Zdeněk přijal Pána Ježíše do svého srdce i života. Zúčastňoval se pravidelných nedělních shromáždění i dalších setkání podobných biblickým hodinám nebo domácím skupinkám. Také ekumenická setkání se čas od času uskutečňovala. I na takovémto místě, obehnaném ostnatými dráty, fungovala církev.

Muklovská Universita a misie Zdeněk se také pravidelně zúčastňoval přednášek Muklovské Univerzity. Vyučovala se zde angličtina, politologie a kromě jiného i marxismus–leninismus, matematika, filosofie, mezinárodní vztahy atd. Mnozí z odsouzených profesorů z univerzit, bývalých pilotů RAF, politiků i diplomatů se mohli na čas stát učiteli na této „Univerzitě“ a předávat své znalosti ostatním. V táboře fungovala také i misie mezi odsouzenými. Aktivně se zapojovali odsouzení křesťané i kazatelé. Také Josef Korbel. Většinou každý den dostávali odsouzení kousek chleba. Na celý den to byly asi 3-4 malé krajíce v celku. Josef šel vždy za nějakým spoluvězněm, vyndal z kapsy kus chleba, rozdělil ho na dvě poloviny a jednu podal spoluodsouzenému. Ten se divil, proč to dělá, vždyť musí mít sám hlad. Což byl počátek zvěstování evangelia. Tímto způsobem bylo zachráněno pro věčný život mnoho odsouzených. Mnozí díky živé víře mohli přežít útrapy svého věznění.

Svoboda

Přestože vězení bylo jedno z nejtemnějších období života Zdeňka Toužimského, vždy na ně vzpomínal s  vděčností a bez hořkosti. Právě mezi ostnatými dráty poznal tu pravou svobodu a světlo svého života, kterou může dát jedině Bůh. Nikdy nepoznal pevnější přátelství mezi lidmi, jen s těmi, co prošli jáchymovským peklem. Zachránil několik lidí ze závalu, pracoval za ty, kteří byli staří, nemocní, vysíleni, mnohým nezištně pomáhal. Domů se vrátil po čtyřech a půl letech. Byl jiný člověk. Byl si vědom toho, že jako křesťan nemůže žít stejným životem, jako před svým zatčením. Proto se také aktivně zapojil do života v církvi. Dlouhá léta byl členem staršovstva, byl laickým kazatelem. Po roce 1989 byl zvolen do zastupitelstva města Mladé Boleslavi. Stal se také radním a mnoho let byl, kromě jiného, oddávající. A tak sloužil církvi i městu do doby, jak mu dovolil zdravotní stav. Po návratu z vězení nevážil snad ani 50kg. Přesto, že byl mladý, zdravotní následky z výslechů i práce v uranových dolech měl. Nakonec také práce v uranových dolech a ozáření bylo příčinou jeho předčasného odchodu z tohoto světa. Vzájemné setkání s Josefem Korbelem bylo pro něho zásadní a ovlivnilo ho do konce života. Jejich přátelství trvalo více jak čtyřicet pět let a dnes se již oba mohou společně radovat v ne beském domově. Petr Toužimský, syn

27

leden-2009.indd 27

16.12.2008 20:46:34

Pavel Javornický

Když se víra s vědou nehádá

T

o děvče je celá maminka a krásně zpívá jako babička z otcovy strany a ten kluk je mezi dětmi kápo, jako býval strýček Břenda! Dědičnost je překvapivá, i když podivně přeskakuje. Nepochybujeme o ní, vlastně jí i rádi věříme. Otec věří, že syn bude natolik po něm, že zdárně povede závod, který on tak pracně budoval. Odkud se ta podobnost, ta dědičnost bere? Odkud jsme se tu vzali my? Odkud se bere víra a naděje? V několika posledních desetiletích byl učiněn pokus škrtnout víru z našeho života a do značné míry se to i podařilo. Záminkou bylo, že převratné pokroky vědy popírají dědictví víry. Teorie o samovolném, náhodném vývoji živo-

Eva Kantůrková: JAN HuS Autorka odvedla úctyhodnou práci nad historickým materiálem i nemalé myšlenkové úsilí. Její kniha dává živý, ucelený i detailní obraz Husova života a doby. Filosoficky kultivovaným způsobem jsou zde postižena témata, jež představovala dynamizující jádro dobových sporů, zejména střet realismu s nominalismem, jenž tvořil pozadí názorových bojů 13. a 14. století. (Vydal Ideál, 484 str., 380 Kč) 12. 1. 2009 16:30 ČT2 SEDM LET V TIBETu Známý režisér Jean-Jacques Annaud natočil strhující příběh, v němž se mísí dobrodružné i historické prvky podle scénáře vycházejícího z autobiografické knihy Heinricha Harrera. V hlavní roli se představil Brad Pitt.

ta a vesmíru nahradila biblickou zprávu o stvoření. A my zůstáváme často zmateni nevědouce, kde je pravda. O pravdu nám však jde, musí jít, nemámeli ztratit naději. A naděje má časový rozměr, týká se budoucnosti, ale také minulosti, protože žijeme z nadějí a z dědictví minulých generací. Autor této knížky zůstal věrný víře svých otců, víře křesťanské, z níž čerpá své životní jistoty. Jako student biologie a později vědecký pracovník akademického ústavu se však musel vypořádat s vědou, která měla tyto jistoty zviklat. Byl to útok proti víře. Nebyl sám, kdo byl této zkoušce podroben. Mnozí se přizpůsobili, jiní se nechali přesvědčit, jiní začali bojovat o pravdu i o víru. Pavel Javornický po své sedmdesátce dospěl ke stanovisku, že by se víra s vědou hádat neměla. Pojďme se místo toho divit, navrhuje. A jako přírodovědec nás vede za oponu a ukazuje překvapivé věci. Laici neznalí vědecké terminologie se nemusí bát těchto exkurzí. Řeč je srozumitelná, ale autor, nedivme se, nás k přemýšlení nutí. Nesnadný úkol si předsevzal – nebýt povýšeně nestranný, ani jednostranně bojovný. Staví před nás fakta i myšlenky, a nechává za sebe hovořit jiné. Je tu hromada myšlenek, názorů a citátů k domýšlení. Není tu únavná systematika zpracovávání nejnovějších teorií a konfliktů, knížku je možno číst i na přeskáčku. Nahlédneme s ním i do problémů víry a nebude to na škodu. Celé vydání knihy je charitativní a kniha je ZDARMA. V knize je zmíněno, že ten kdo knihu obdrží, může darovat 30,-Kč jako dar své místní křesťanské církvi nebo sboru. Kniha bude distribuována rozdáváním a zasíláním. Čtěte a dejte číst přátelům! ■ BLaHoSLaV KošťáK

28

leden-2009.indd 28

16.12.2008 20:46:34

Temný rytíř The Dark Knight, režie Christopher Nolan, uSA 2008

Nejnovější filmová adaptace původně komiksového příběhu o Batmanovi byla letos v létě nadšeně přijata u kritiky i divácké veřejnosti na celém světě. Neobyčejný úspěch filmu, který na první pohled nemá čím překvapit, stojí za povšimnutí. Přitom vezmeme-li v úvahu samotnou dějovou linii filmu, nezapůsobí na nás nijak převratně. Jedná se o málo rozvětvený a snad až příliš přímočarý příběh typicky kladného hrdiny – „Batmana“ (Christian Bale), který neúnavně bojuje proti zloduchům ničícím jeho milované město. V případě „Temného rytíře“ je jeho protivníkem trochu tajemný a orficky rozesmátý „Joker“ (Heath Ledger), jehož postavu už navíc dobře známe z Burtonova „Batmana“ z roku 1989. Zvláštnost „Temného rytíře“ je uložena někde jinde. Zdánlivě omšelý a dějově vskutku trochu fádní námět se nám před očima mění v překvapivě neokrášlenou a syrovou skicu nejzákladnější zápletky našeho světa. Všichni dobře víme, komu držet palce, všichni zděšeně kroutíme hlavou nad přízračně komickým Jokerem, jehož pořezaná tvář je surovým výsměchem do očí celého světa. A Jokerova zběsilost je také na samém konci zdánlivě poražena. Přesto my všichni budeme muset ještě volit, zda se přidáme k trestnímu honu na Batmana, který se dobrovolně vydává všanc zlobě rozzuřených lidí. Přesto i naše víra v „Temného rytíře“ ještě projde ohněm. Zda nakonec přitakáme iluzi zářivého hrdiny, anebo zůstaneme věrni „skrytému strážci“ v masce, to je otázka, kterou před nás nejnovější filmový Batman naléhavě klade. Snad právě to z něj dělá vskutku důležitý film. MatěJ HáJeK

VOX 008 5. ročník hudebního festivalu www.vox.signaly.cz

Komunitní centrum Matky Terezy v Praze 11 hostilo 22. listopadu již podruhé festival VOX. Bezmála osmihodinový maratón hudby a zpěvu představil pěknou řádku účinkujících nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Žánrová pestrost celého projektu podtrhla i smysl této již pravidelné podzimní akce, která chce nechat zaznít evangelium skrze současné hudební proudy a to bez konfesního ohraničení. Zklamáni mohli být snad jen vyznavači tvrdší hudby, ale „těžký kov“ opravdu nepatří k oblíbeným formám hudební tvorby v církvích. Naopak tradiční „gospel“ a „worship“ doplnil folk rock, world-music a pop. Kdo tedy zaujal mezi zhruba sedmi interprety? Pomineme-li standardně profesionální výkon skupiny Oboroh, pak to byly dozajista emotivně strhující sbory Gospel Limited a mírně exotičtí Nsango Malamu, čerpající z afrického folklóru. Menu bylo bohaté, obsluha rychlá a BRÁNA byla při tom. Nelze než doporučit…, ale to zase až za rok.

■ Ve středu 11. února 2009

v 18:00 se v CB v Novém Městě nad Metují uskuteční seminář k problematice Narovnání majetkových vztahů mezi státem a církví. Hostem a moderátorem večera bude Daniel Kvasnička.

■ V neděli 25. ledna 2009

v 17:30 hodin se v rámci tradičního večírku CB Kounicova 15 uskuteční koncert Tomáše Najbrta a patera Jaroslava Konečného. Oba hudebníci také představí netradiční hudební nástroje, na které hrají, a to formou přijatelnou i pro děti. vstupné dobrovolné.

■ Dorostová unie pořádá dne

10.1.2009 kurz pro vedoucí dorostu a pracovníky s dětmi v CB Praha 2 – Vinohrady. Začátek v 9 hodin. Přihlášky mailem na [email protected] Téma: Příprava duchovních programů. Sbor Církve bratrské v Praze 6 zve na přednášku br. Šimona na téma Pronásledování křesťanů v dnešním světě. Kdy: Evropská 88, Praha 6 – Dejvice Kde: středa, 21. ledna 2009 od 19:00 hod Aktuální téma: Situace v Nigérii

Sára KošťáKoVá

29

leden-2009.indd 29

16.12.2008 20:46:35

Modlitebna místo hospody

Díkůvzdání za úrodu

Z

kazatelny se ozve číslo písně, a tak poslušně otevírám zpěvník. Překvapeně zírám, co je tohle za divná, nezvyklá slova? Jak se to vůbec čte? Vtom už se shromážděním nese: „Boże wielki, pełnyś chval, wielbim Twą potęge Panie!“ Když pak přijdou na řadu modlitby, překvapením není konec. Lidi zlatý, co je tohle za hatlamatlatilku? Slyším cosi mezi polštinou, němčinou a češtinou. Inu, pokud jste to ještě nikde neslyšeli, tak se mluví po našemu. Podobné překvapení by mohl zažít každý, kdo by nepřipraven přišel do sboru Církve Bratrské v Horní Suché. Ano, je to ještě pořád v České republice, avšak příslušnost k těšínskému Slezsku se nezapře. Je tomu právě 90 let, co probuzení šířící se po Slezsku zasáhlo i Horní Suchou. Tehdy smrtelně onemocněla manželka stolaře Františka Žwaka. Lékař nedával žádnou naději. Když však po modlit-

bách vstala ze smrtelné postele, pověst o tom se rychle rozšířila. Týden na to v neděli 6. ledna 1919 se tak u Žwaků konalo první shromáždění. Přicházeli lidé tvrdí, hrubí, především horníci, často opilci i násilníci. Přicházívali ze zvědavosti, avšak přemoženi mocí Ducha sv. vyznávali své hříchy a dělali pokání. Radikální proměna jejich životů byla jasně patrná a to přitahovalo další a další. Sbor poměrně rychle vyrostl, a tak na místě, kde kdysi br. Žwak plánoval postavit hospodu, roku 1922 vyrostla první modlitebna. Tehdy sbor patřil do Svazu rozhodných křesťanů, probuzeneckého hnutí působícího na Slezsku se silnými důrazy na osobní posvěcení a Ducha sv. Název „Rozhodní křesťané“ velmi dobře vystihoval, o co jim šlo: rozhodně následovat Pána Ježíše Krista. V letech německé okupace byla činnost Svazu zastavena a členové se mohli scházet jen po rodinách. Tato oblast připadla přímo k Německé říši a lidé se mohli rozhodnout, zda přijmou slezskou či polskou národnost. Ti, kdo se přihlásili k polské národnosti, byli perzekuováni, mnozí skončili na nucených pracích v Německu, někteří dokonce zahynuli v koncentračních táborech. Ti, kdo se rozhodli pro slezskou národnost, se stali Němci a museli později narukovat do wehrmachtu. Po válce sbor opět ožil, avšak rychle přišla nová totalita. Svaz rozhodných křesťanů byl zrušen a členům nezbylo než se připojit k některé z povolených církví. Nejbližší kontakty s Jednotou

Foto archiv sboru

Devadesátiny sboru v Horní Suché

30

leden-2009.indd 30

16.12.2008 20:46:35

inzerce

K 500. výročí narození reformátora Jeana Calvina pořádá obč. sdr. Exulant ve dnech 8. - 11. 5. 2009

autobusový zájezd do Ženevy Cena za dopravu a ubytování do 3.500,- Kč (stravování si zajišťuje každý sám). Odjezd z  Prahy 8. 5. dopoledne, zastávka v Plzni. Kromě Ženevy navštívíme Kostnici a Bern. Další informace a přihlášky do 15. 2.: Pavel Čáp, Brechtova 4/778 (schr. č.  25), 149 00 Praha 4, pavel. [email protected], tel.: 604 175 061. V přihlášce uveďte jméno a příjmení, věk, adresu, telefon, email. Srdečně zveme k účasti.

Stará modlitebna v Horní Suché

českobratrskou (nyní Církví bratrskou), kdy mnozí kazatelé Jednoty zajížděli na Těšínsko, rozhodly o připojení se k této (naší) církvi. Některé sbory i jednotliví členové původního Svazu se silnějšími letničními důrazy se ovšem v církvi necítili příliš dobře, a tak odešli do ilegality, aby založili dnešní Apoštolskou církev. Sbory v Hrádku, Těšíně a Horní Suché zůstaly v Jednotě. Další výrazné oslabení sboru přišlo v šedesátých letech, kdy se mnozí vystěhovali na Bieszczady v Polsku. Silně průmyslový ráz Karvinska a zdejší časté těžní věže uhelných dolů asi návštěvníky nepřekvapí, avšak zato by je mohla překvapit jinde neobvyklá značka: Pozor důlní vlivy. Vlivem poddolování se propadají nejen některé silnice, ale i domy a celé oblasti. Místy až o desítky metrů. Většina obce se musela přestěhovat. V důsledku poddolování jsme i my museli opustit svou první modlitebnu (která se nyní nachází pod vodou) a přestěhovat se do podnájmu evangelické církve v Karviné. Avšak i tento provizorní prostor byl ohrožen důlní činností. Po dlouhém, velice nesnadném jednání s úřady, kdy Bůh odstranil z cesty doposavad překážející církevní tajemnici, se podařilo získat povolení pro stavbu nové vlastní modlitebny, která byla slavnostně otevřena v září 1968. Byla to první modlitebna pozvolna následujícího stavebního probuzení v církvi. Dnešního návštěvníka sboru by nepřekvapila jen polština a místní slezština, ale nejspíš i silná tradice zpěvu. Vedle skupinky mládeže a mužského tria je to především chór (pěvecký sbor), který je schopný pod taktovkou br. Tadeáše Danela nacvičit i náročné skladby spolu s orchestrem. Pozvěte je a uslyšíte sami. Těší nás rozvinutá práce mezi našimi dětmi, ve kterých nám Pán bohatě požehnal. Jen oslovit okolí už neumíme tak, jak tomu bylo v začátcích sboru. Sbor je téměř výlučně tvořen dřívějšími dětmi sboru. Potřebujeme někdejší rozhodnost v následování toho, který se mezi námi tak mocně projevoval. Budete-li mít cestu, například  do lázní Darkov, zastavte se. Rádi vás přivítáme.

Prodám byt 3+1/lodžie v  osobním vlastnictví, Říčany, cca 20min. do Prahy (PID 1. pásmo), 76 m2, zděné jádro, sklep, vlastní plyn. vytápění, klidné místo, lesy, MŠ, ZŠ 5 min. Tel: 606 684 222 

Hledáme sborotvornou misijní rodinu a nabízíme pronájem bytu 3+1 ve sborovém domě CB v Chomutově o rozměru 82 m2. Zájemci volejte 777 273 078 nebo podejde zprávu: [email protected] 

Pavel Fér

31

leden-2009.indd 31

16.12.2008 20:46:36

Barak Obama - prezident Julie olsen manželka misionáře cB Benátky nad Jizerou Barak Obama je záhadný muž. Jako politik ve státě Illinois často nehlasoval jednoznačně pro ten který zákon. Má krásný úsměv a postavu, Američanům připomíná Abrahama Lincolna. Je uhlazený v řeči a zdá se být tvůrcem dohody, což je kontrast s představou kovboje George Bushe. Co o něm víme, je, že hlasoval pro to nechat zemřít děti, které přežily potrat. Chce kolem šířit „blahobyt“ znamenající, že 10% Američanů, kteří již platí ve Státech 70% daní, budou nyní platit více, přitom 47 milionů neplatí daně žádné. Má také plány ztížit to malým podnikům tím, že je bude nutit, aby poskytovaly více služeb svým zaměstnancům. Osobně se jeví jako velmi příjemný člověk. Je to typ osoby, kterého bych měla ráda za souseda, ale nechci, aby řídil moji zemi. Co se týká českých médií, nedávno jsem se vrátila z ročního pobytu ve Státech a drtivá většina našich liberálních médií ho podpořila 9 : 1. Navzdory jeho nezkušenosti a pochybným vztahům Amerika pro něj hlasovala. 

Obamův slogan byl ZMĚNA… Demokraté jsou známí braním bohatým a dáváním chudým. Velkou vládou s menší osobní zodpovědností/svobodou jednotlivce. Liberálním postojem k právům homosexuálů a potratům. Kontrolou podnikání a větší podporou sociálních programů jako např. zdravotní péče pro všechny. Malou armádu s přístupem ke zbytku světa na způsob „ať jsou všichni přátelé“. Zdá se, že Obama zaměstná mnoho Clintonových úředních pověřenců… George Bush získal pověst mezinárodního buřiče, který vyvolává válku a rozdělení. Obama se určitě

pokusí spojit lidi i země dohromady v míru. Jenomže některé země a lidé prostě nechtějí mír. Bylo pro Obamu moudré říci, že se setká s vrchními představiteli států bez předběžných podmínek? Myslím si, že pro Obamu začala škola a jeho zahraniční politika bude záviset na učitelích, které si pro sebe vybral.

? ?

■ Jaký je Barak Obama člověk?

Myslíte, že ho média v Česku vykreslují objektivně? ■ Jak se podle vás změní domácí i zahraniční politika USA po inauguraci nového prezidenta? ■ Je známo, že v blízkosti amerických prezidentů se pohybují rických proslulí kazatelé, např. Billy proslulí Graham. Lze podle vás skloubit osobní víru v ukřižovaného Ježíše s postem nejmocnějšího muže planety?



Nepochybně Obama chce dělat správnou věc, ale je mladý a bude se muset velmi spoléhat na zralost lidí, kterými se obklopuje. Zeptejme se Josefa, druhého muže po faraónovi. Nebo Daniele, který zastával vysoký úřad v Babylonských a Médsko-Perských vládách. Pokud se díváme na stránky Starého zákona, vidíme komentáře nejen o skutcích králů, ale i o stavu jejich srdcí vůči Bohu. Například Chizkijáš, činil to, co je správné v Hospodinových očích. Vládnul úspěšně, ale na konci svého 

32

leden-2009.indd 32

16.12.2008 20:46:36

období udělal něco politicky nerozumného. Ostatní králové jako Herodes Veliký nevěřili v Boha, ale stále vidíme zbytky jeho velkolepého stavebního programu. Některé věci dělal dobře. President George Bush se hlásí ke své víře v Ježíše Krista. Věřím, že hledá Jeho vedení v rozhodnutích, která činí pro Spojené Státy, stejně jako i ve svém životě. Ve svých veřejných projevech se často odvolává na Boha. Přece však udělal během své vlády chyby. Jiní prezidenti přijímají slavné křesťanské osobnosti s velkými ceremoniemi, protože vědí, že věřící populace v Americe to sleduje a chtějí se objevit „v dobrém světle“. Stále budu brát vážně svou zodpovědnost modlit se za vůdce mé země. Obama tvrdí, že je věřící, a společně se svými krajany doufám, že změny, ke kterým dá podnět, budou dobré. Nezáleží na politické situaci, ve které žijeme, protože pro nás jako křesťany je naše stabilita v Bohu.

Fred Prudek misionář CB Benátky nad Jizerou Kdo je zvolený prezidentem USA, je v první řadě politik, nezáleží, kterou politickou stranu reprezentuje. Nesnažím se Obamu hodnotit podle jeho křesťanského učení a zkušenosti, ale podle jeho způsobilosti být prezident. V tomto případě bych řekl, že musíme čekat a uvidíme, co Barak udělá. Ale víc než 2 roky vedl docela čestnou volební kampaň proti velmi schopným a tvrdým protivníkům. Navíc od svého zvolení 4. 11. ukázal laskavost a moudrost, např. odpustil Joe Liebermanovi a nechal Roberta Gatese ve funkci ministra obrany. Nemohu zasvěceně hovořit o tom, jak česká média Obamu vykreslují. 

Nejvíce mám obavu o zahraniční politiku a věřím, že Obama významně pomůže napravit některé škody způsobené „Bushovou doktrínou“, tj. preventivní bojovnou politikou, ignorující pravidla Ženevské dohody, atp. Obama má velikou příležitost vytvořit dobrou vůli s mnoha zeměmi kolem světa. Je důležitým symbolem toho, že prezidentem USA může být zvolen každý bez rozdílu barvy nebo rasy. Pokud bude moudrý, tuto dobrou vůli výhodně použije, a doufejme, že USA budou v očích světa opět obnoveny k pozitivnímu obrazu. V rámci domácí politiky věřím, že se Obama pokusí následovat pragmatický kurz, podobný Billu Clintonovi, ale hospodářský pokles bude pro něj důležitá zkouška. Doufejme, že se Obama vrátí ke stejnému pohledu na ochranu prostředí a bude pracovat na nápravě problémů, jako je globální oteplování atd. 

Richard Trča misionář CB Praha - Rajská Zahrada Podle amerických medií vnímám Obamu jako energického, mladého politika, plného nápadů a dobré vůle. Media se snaží hodnotit jeho pozitivní a negativní vlastnosti. Česká media často vidí Obamu v lepším světle, a porovnávají „jak bude lepší než Bush“. Málo hodnotí jaký je Obama ve skutečnosti. Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.



Teď je dojem, že s novým americkým prezidentem přijdou lepší vztahy mezi Amerikou a světem. Nejsem tak optimistický. Budou stejné světové problémy, jako předtím, než byl Obama zvolen. Cokoliv dělá americká vláda, je kritizováno z různých stran. Nicméně jsem optimistický v tom, že nová vláda nebude dělat stejné chyby, jako ta minulá. 

„Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Př. 21,1) Někteří světoví vůdcové v historii skloubili svou víru se svým postem lépe, některým se to nepodařilo. Před lidmi a před Bohem jsou vedoucí zodpovědní za svá slova a skutky. 

Po tom, co jsem pracoval ve Washingtonu pro kongresmana, mohu hodnotit, jak je těžké pro zvoleného politika udržet morální bezúhonnost, a přesto být znovu zvolen. Je mnoho tlaků ke kompromisu. Abraham Lincoln se dostal k této vyváženosti nejtěsněji. Přesto nebyl během prezidentského úřadu populární. Neočekávám, že prezident bude souhlasit s mými pohledy a názory, ale doufám, že bude kompetentní, čestný a bude hledat moudrou radu. Jak Pavel radil, musíme se modlit za své vládce. Je-li člověk v moci postavený, je vystaven mnoha pokušením. -bm

33

leden-2009.indd 33

16.12.2008 20:46:36

Tomáš Najbrt

narozen 1951, studium: pražská konzervatoř - kytara a kompozice, v Německu církevní hudba. Hlavní zájem: loutna a historické nástroje. Osm let byl celocírkevním kantorem ČCE. Vytvořil nové doprovody pro Křesťanský kancionál. Vede pěvecké sbory, vystupuje sólově a se soubory.

Nová píseň ze 17. století

S

etkání básníka Paula Gerhardta a hudebníka Johanna Crügera v Berlíně roku 1643, bylo počátkem mimořádně úspěšné a plodné umělecké spolupráce. Dá se hovořit o hvězdné hodině německé křesťanské písňové tvorby. Farář Gerhardt se svým kantorem Crügerem ve sboru St. Nikolaikirche spolu vytvořili celkem 70 písní a jejich společná tvorba přerostla v přátelství. Svou citovou zbožností nám Gerhardt může právem připomínat J. A. Komenského. Však se také životy obou mužů odvíjely téměř současně. Mnoho neklidu, způsobeného poměry doby, rodinnými tragédiemi i jejich hledání Boží odpovědi v těžkých situacích, je nápadně podobné. Paul Gerhardt vytvořil celkem 133 písňových textů, které jsou součástí nejvzácnějšího odkazu německé písňové literatury. Rok 2006 byl ve znamení velikých oslav čtyřstého jubilea narození básníka, považovaného za největšího tvůrce evangelických písní po Lutherovi. Nejúspěšnějším dílem hudebníka, skladatele, kantora i teologa Johanna Crügera je zřejmě kancionál Praxis pietatis melica. Podtitul vysvětluje více: „Cvičení zbožnosti v křesťanském a útěšlivém zpěvu“. Se svými 44 vydáními se stal v průběhu 17. století v Německu nejvýznamnějším církevním zpěvníkem. Byl určen nejen do kostelů, ale hlavně pro soukromé rozvažování a zpívání v domácnostech. Textová i hudební složka tomu odpovídá. Bez ztráty vysoké kvality písně mohou být použity při liturgii i při zcela individuální příležitosti.

V našem Křesťanském kancionálu máme pod číslem 122 text Jak vítati mám tebe, ó králi věčných krás v překladu Jana Hochmana (1863 – 1950). V předchozím zpěvníku bylo strof sedm, nové vydání zkrátilo píseň na tři strofy, které jsou spíše úpravou, jakousi montáží, používající několika Gerhardtových motivů a témat. Původní autorova předloha má slok deset. I v evangelickém zpěvníku (1978) nacházíme verzi zkrácenou – v překladu L. B. Kašpara jazykem 19. století. Sedm strof se celkem přidržuje předlohy. Oba zpěvníky (KK i EZ) však text podkládají melodií Melchiora Teschnera, jež je také krásná a svým způsobem i připomíná původní nápěv Crügerovův. Zpracování evangelického faráře Bohuslava Vika (*1937), které dnes přinášíme, je také vlastním autorským využitím Gerhardtových obratů, motivů a hlavně teologického a básnického pohledu. Zachovává rovnováhu mezi současným jazykem a nezbytnou mírou starobylosti a přitom účinně navozuje náladu původní předlohy a citlivost Gerhardtova originálu v němčině. A co je dále vítané? Text nese původní Crügerova melodie a zpracování ve čtyřhlase. Píseň mohou využít pěvecké sbory, ale nabízí se i možnost zpěvu jednohlasého, třeba s doprovodem klavíru nebo kytary. Podmanivá melodie s textem spolu naznačují až dychtivou náladu či adventní touhu přijmout a přivítat Spasitele do vlastního života jako útěchu a posilu. V této podobě ji můžeme zpívat a naslouchat jí též mimo adventní čas, pro nějž byla původně au tory zamýšlena.

34

leden-2009.indd 34

16.12.2008 20:46:37

Jak mám tě přijmout, Pane

Píseň a její záznam ve formátech mp3 a pdf najdete na www.ibrana.cz

35

leden-2009.indd 35

16.12.2008 20:46:37

VyŠší odborná škola sociální a teologická - Dorkas Blažejské náměstí 9, 772 00 Olomouc ▪ Tel.: 585 208 813 ▪ E-mail: [email protected] Vzdělávací program:

Sociální a teologická činnost Délka a forma studia: 3 roky, denní ▪ Možnost žádat o ubytování na internátu

Týden otevřených dveří: 9.2.-13.2.2009 Termín uzávěrky přihlášek: 22.5.2009 Termín přijímacího řízení: 9.6.2009 Dorkas je církevní školou, zřízenou Bratrskou jednotou baptistů, která nabízí absolventům středních škol prakticky zaměřenou profesní přípravu a pestré mezidenominační společenství. Škola Dorkas je řádným členem Asociace vzdělavatelů v sociální práci a její vzdělávací program naplňuje standardy vzdělávání pro přípravu sociálních pracovníků. Studenti jsou připravováni se zvláštním zřetelem na neziskový sektor pro odbornou činnost sociálních pracovníků podle zákona o sociálních službách ve státních, církevních a dalších organizacích působících v sociální a charitativní oblasti. Během tří let absolvují 21 týdnů odborné praxe v různých typech sociálních a církevních pracovišť. Teologická profilace sociálního oboru umožňuje přípravu též pro diakonickou a pastorační práci v rámci církevních a dalších křesťansky zaměřených organizací. Absolventi školy Dorkas mohou na základě smlouvy uzavřené s  Teologickou fakultou Jihočeské univerzity dosáhnout ve zkráceném navazujícím studiu bakalářského stupně vzdělání. Podrobnější informace o studiu a přijímacím řízení naleznete na internetových stránkách

www.dorkas.cz

f NADACE



Výběrová řízení F-nadace pro rok 2009 F-nadace vyhlašuje výběrová řízení na poskytnutí nadačních příspěvků na podporu vzdělávacích a evangelizačních programů:

1. Podpora sociálně slabých účastníků vzdělávacích programů 2. Podpora vzdělávání pracovníků neziskových organizací – externí programy 3. Podpora vzdělávání pracovníků neziskových organizací – interní programy 4. Podpora vzdělávacích programů pro děti a mládež Pokud Vás programy zaujaly a chtěli byste se jich zúčastnit z druhé strany – být spolu s námi dárci, kteří tyto aktivity podporují, prosím, kontaktujte nás.

Podpora evangelizací Reinharda Bonnkeho F-nadace zdvojnásobí vaše dary na podporu misie

Více najdete na www.f-nadace.cz. Pokud Vás cokoliv o těchto programech zajímá, obraťte se na nás - rádi poskytneme bližší informace. 36

leden-2009.indd 36

16.12.2008 20:46:37

Nadační fond KMS

K

rátce po revoluci v roce 1989 se pro církev pravidelné stránky v časopise Život víry, naše webov naší zemi otevřely nové možnosti. Jedněmi vé stránky a účast na různých konferencích jsou pro z nich byly také otevřené dveře pro zahra- mnohé české křesťany jedním z hlavních informačniční misii. Brzy se objevili první křesťané s vizí vzít ních zdrojů o misii. vážně Velké poslání a vyjít „do celého světa“. A práA co chystáme nového? vě pro jejich podporu a zastřešení založila KřesťanV  současné době dolaďuská misijní společnost Nadaci KMS, která se po jeme smlouvy s několika dalšími misionáři. Velmi změně legislativy v roce 1998 přetransformovala na Nadační fond KMS. rádi bychom také navázaZa dobu své existence podpořil NF KMS několik li na loňský úspěšný letní desítek dlouho- i krátkodobých misijních projektů misijní výjezd do uprchlicv mnoha zemích světa. Naším nejdéle trvajícím prokého tábora v rakouském jektem je misie v chorvatské Rovinji, kde manželé Traiskirchenu a uspořádali podobnou akci každý rok. Dohnalovi slouží již třináctým rokem jako vedoucí Spolu s dalšími misijními organizacemi připravujemístního sboru, který sami pomáhali založit. O něco me na letošní únor a březen Misijní víkend. Hledáme kratší dobu s nimi slouží manželé Pitzmosovi. Dlou- také cesty, jak podporovat pronásledovanou církev. hou historii má také misie manželů Slánských v RusPokud se i vy chcete podílet na Velkém poku, kde je Marek momentálně celoruským vedoucím slání, ať už přímo jako misionáři nebo tím, že prevenční organizace ACET a jeho služba zasahuje budete podporovat misii modlitebně, finančnejen Rusko, ale i okolní postsovětské země. Ale ně či jinak, rádi vám v  tom budeme nápomocni. projektů je mnohem více. Naši misionáři slouží také Michal Klesnil, ředitel NF KMS v Izraeli, jako překladatelé Bible v jihovýchodní Asii, na Ukrajině či v Keni. Tam jsme v roce 2007 rozjeli Nadační fond KMS, Na Žertvách 23, 180 00 Praha 8 také velmi úspěšně se rozvíjející projekt sponzorová- tel. 284 822 297, e-mail: [email protected]  ní sirotků. Podporujeme též středisko Betel – církev http://misie.sweb.cz pro bezdomovce a narkomany – které po letech zahraniční přípravy založili Dojmy některých účastníků letního misijního výjezdu v Čechách manželé Tiší. v roce 2008: V rámci dalšího projektu podporujeme krátkodoPobyt byl pro nás velkým povzbuzením. bé misijní cesty českých Získali jsme řadu nových zkušeností a určitou představu o tom, co práce křesťanů, které jsou pro ně s uprchlíky obnáší. Viděli jsme uprchlíčasto zásadním impulsem ky, v naprosté většině muslimy, jak rádi v hledání Boží vůle pro celý a s důvěrou přicházejí na křesťanské jejich další život. Organiprogramy. Řada z nich měla otázky, upřímně se zajímala o křesťanství a hledala Boha. Viděli jsme dokonce několik běženců, kteří tu přijali Ježíše. zujeme také humanitární pomoc na zakarpatské Měli jsme výsadu být prvními, kdo sloužili k poznání Mesiáše a jeho lásky muslimům z těch nejvzdálenějších zemí. Stačilo jen najít odvahu a s tím Ukrajině a v uprchlických málem, co člověk má, vyrazit do sousedního Rakouska. táborech v Rakousku. Velmi rád vzpomínám na své rozhovory s afghánskými muslimy. Na jejich Pominout nelze ani prodychtivé otázky, úctu k Ježíši a otevřenost vůči evangeliu. pagační činnost. Náš emailový Misijní oběžník, 37

leden-2009.indd 37

16.12.2008 20:46:38

Bushův odkaz V

létě jsem se setkal s pracovníkem Bílého Bylo například Guatnanamo šťastným nápadem, domu, který úzce spolupracoval se všemi který zachránil životy spoustě vojáků? Nebo to bylo americkými prezidenty od Jimmyho Carte- katastrofální opuštění základů demokracie? Stala se ra. Řekl jsem mu, že jsem poslední Bushův člověk válka v Iráku mucholapkou, kde se vybíjejí džihádisv Evropě. On se zasmál a povídá: „A já jsem poslední té celého světa, a tím pádem jsou v relativním klidu Bushův člověk v Americe.“ Barvitě mi pak líčil, jací západní země? Nebo to bylo osudné odbočení z boje vlastně byli jednotliví šéfové Bílého domu, když se proti Al-Kajdě, která získala čas a chytila druhý dech? dostali mimo světla foťáků a kamer. Ze všech nejrad- Bylo správné tolerovat ruské vedení a jeho zvěrstva v ši měl Bushe staršího a Bushe mladšího, protože oba Čečně výměnou za podporu v boji proti islamistům? jsou nesmírně přátelští, Nebo to v Rusku pov osobních vztazích si na pracně zažehJak se stalo, že George W. Bush byl vzbudilo nic nehrají a vynikají lidnaný imperialismus? skostí a humorem. Na konci Bushovy po 11. září 2001 nejpopulárnějším Zeptal jsem se tedy, vlády se administratiprezidentem v dějinách, ale ke konci va semkla kolem svého proč jsme my dva posledními „Bushovci“ na vlády v oblíbenosti totálně propadl? prezidenta a připomínasvětě? A zjistil jsem, že la poslední baštu bojovodpověď se nehledá lehníků proti přesile. Bill ko. Jak se stalo, že George W. Bush byl po 11. září Wichterman má na starosti styk s veřejností a tvrdí, 2001 nejpopulárnějším prezidentem v dějinách, ale že v Bílém domě dávno nepanovala taková disciplína, ke konci vlády v oblíbenosti totálně propadl? Jak se jako za Bushe. Za naprostý zázrak označil fakt, že stalo, že ho novináři všude na světě odepsali? Jak se prakticky neexistují úniky informací. To je nezbytné, stalo, že Ameriku má rádo už jen pár států v Africe a má-li se zabránit teroristickým útokům. Negativní Izrael? A jak se stalo, že tak bídně dopadl evangeli- postoje novinářů si neuměl vysvětlit. Když jsem se kální křesťan, který bere víru smrtelně vážně? později zeptal Marka Silvy, dopisovatele listu Chicago Mike Gerson, který psal v prvním volebním ob- Tribune, který jezdí všude s prezidentem, proč vlastně dobí Bushovy projevy a který je hluboce věřící člo- ztratil Bush média, jeho odpověď byla jednoduchá: věk, mi řekl, že za vším je Irák. Tam se věci začaly nejsou žádné úniky informací. Nic totiž nemají novisypat a váhy politického osudu se vychýlily. On sám náři radši, než úniky informací. prý pozoroval, jak se do té doby přátelští novináři Jaký bude tedy odkaz George Bushe? Jeho přízačali odklánět. Proč se ale neodkláněli od jiných znivci tvrdí, že úcta k němu bude už jen stoupat. prezidentů, kteří taky nadělali spoustu chyb? Bush Hlavně dojde-li k teroristickému útoku v Americe. je člověkem principů a vzal si do hlavy, že musí chrá- Lidé si pak řeknou: za Bushe by se to nestalo. Jak je nit Američany. Pochopil, že válka proti terorismu je to ale s osobní vírou a závěrečným prezidentským nadlouho a může zničit jeho politický obraz. Nepří- účtem? To zůstává otevřenou otázkou. A domnívám  tel navíc neuznává žádná morální pravidla boje, což se, že je to tak dobře. nastoluje otázku kompromisu. Daniel Raus, ČRo6 38

leden-2009.indd 38

16.12.2008 20:46:38

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 18. 1. 2009 (i e-mailem) na adresu redakce.

PŘiPraViL dušaN KarKuš

Tajenka z čísla 12/2008: On vás posílí a ochrání od zlého. Vylosovaný výherce: Ondřej a Hana Kubů, chýnov

Vylosovaný výherce získává knihu z vydavatelství Návrat domů Muž s koženým kloboukem



leden-2009.indd 39

16.12.2008 20:46:38

15. 1. 1929 – 4. 4. 1968

Martin Luther KING Mnohými evangelikálními pastory byl označován za komunistu, zajímaly se o něj tajné služby, je nositelem Nobelovy ceny míru za rok 1964 a pravděpodobně žádná osobnost v nejnovější historii USA nebyla tak milována i tak nenáviděna. Jeho teologické přesvědčení bylo silně liberální orientace, odmítal například Kristovo božství, panenské početí i historicitu Ježíšova vzkříšení. Není však pochyb, že hnutí za lidská práva, jemuž stál v čele třináct let, přineslo naprosto zásadní impuls pro změny rasových vztahů a zákonů ve Spojených státech. Narodil se v rodině reverenda v Atlantě. Studoval sociologii a teologii (doktorát v roce 1955) a již ve svých 24 letech se stal baptistickým pastorem v alabamském městě Montgomery. Do centra dění ho přivedly události roku 1955, kdy byla zatčena Rosa Parksová. Porušila segregační zákony (v té době byly zákonem oddělené například školy, motely, bazény nebo fontány s pitnou vodou) tím, že neuvolnila místo v autobuse bílému spolucestujícímu. Šestadvacetiletý King se postavil do čela rozsáhlého bojkotu veřejné dopravy, který trval 382 dní. Přestože on sám byl zatčen a jeho dům se stal terčem bombového útoku, bojkot byl úspěšný a dosáhl zrušení segregace na vnitrostátních linkách. Hnutí ovšem pokračovalo dál a nenásilnými prostředky občanské neposlušnosti vyvíjelo tlak na další změny v této oblasti a také např. za volební právo. Patrně nejznámější akcí je tzv. pochod na Washington z roku 1963, v jehož rámci pronesl King u památníku prezidenta Lincolna svůj „…při každé své nejistotě, v každé otázce vždy proslulý projev I have a dream. Předev Bibli a skrze ni jsem nalezl dostatečné a jasvším je palčivou obžalobou rasových né vysvětlení a útěchu své duše…Ó jak sladce křivd, násilí a zločinů v segregované nasycovala mě chlebem života a porozuměním, společnosti a také radikálním požadavkem zákonů, které by vycházely rozptylujíc temnoty, v nichž jsem tápal…!“ věrně z americké ústavy:„Ne, ne, nejsme spokojeni a nebudeme spokojeKing byl mužem činu. Jeho angažovanost při mnoha proni, dokud se právo nepovalí jako vody a spravedlnost testních shromážděních a pochodech vyvrcholila 3. dubna jako mocný proud.“ Teprve v poslední části přibližuje 1963 v Memphisu, kam přiletěl, aby zabránil eskalaci násilí. tato cesta však byla jeho poslední. Následující den byl svůj sen: „Sním o tom, že jednoho dne na červených zastřelen na balkóně svého hotelového pokoje č. 306. kopcích Georgie budou synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů schopni spolu zasednout u stolu bratrství… Sním o tom, že moje čtyři děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle svého charakteru.“ Zákon o občanských právech (1964) a volebním právu (1965) byly obrovským úspěchem. Úspěchy ani mezinárodní ocenění ovšem nezmenšily nenávist vůči Kingovi. Když se na jaře roku 1968 angažoval ve prospěch stávkujících v Memphisu, byl během svého projevu zastřelen. V roce 1986 byl den jeho narození ustanoven národním svátkem USA. roBert Hart

leden-2009.indd 40

Foto lIFe

,,

16.12.2008 20:46:44

CB Černý Most - Rajská Zahrada Narodil jsem se 6. 12. 1970 v Praze. Po ukončení studia na gymnáziu jsem pokračoval ve studiu na Matematickofyzikální fakultě UK v Praze, kde jsem v roce 1994 promoval jako geofyzik. V letech 1994-1996 jsem působil v Geofyzikálním ústavu Akademie věd jako vědecký pracovník. Poté jsem tři roky pracoval v Domově Sue Ryder, nejprve v rámci civilní služby, a poté jako zaměstnanec v oblasti foundraisingu a PR (vztah s veřejností). Další dva roky jsem sloužil jako misijní pracovník CB Vinohrady se zaměřením na středoškolskou mládež a zároveň jsem absolvoval roční stáž při KAM v Malenovicích. Od podzimu roku 2000, kdy jsem se také oženil, jsem studoval ETS a zároveň dále pracoval na Vinohradech. Studium jsem zakončil v září 2004 a hned nastoupil jako misijní pracovník sboru CB Černý Most s působištěm na Rajské Zahradě. V dubnu 2005 jsem nastoupil do vikariátu a 2. 11. 2008 jsem byl instalován do pozice druhého kazatele sboru Praha 9 – Černý Most. Spolu s manželkou Radkou máme dvě děti – Matěje (5) a Alžbětu (2).

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Pavel Trefný

V

yrůstal jsem v ateistické rodině. Babička však byla katolička a jako malého mne vodila do kostela. Ani později se za mne nepřestala modlit a zásobovala mne křesťanskou literaturou. Během dospívání jsem o životě a jeho smyslu příliš nepřemýšlel a věřící lidi jsem pokládal spíše za blázny. Hodnotu a význam svého života jsem našel ve vrcholovém sportu (kanoistika). Ke konci gymnázia mne ale při promýšlení písničky Imagine od Johna Lennona překvapila má touha žít věčně. Později jsem si přečetl knížku Slavomíra Ravika Bůh žije, kterou mi darovala babička, a přestal jsem být ateistou. Bylo mi jasné, že tento svět musel někdo stvořit. Ve třetím ročníku na vysoké škole jsem se seznámil s opravdovou křesťankou a kvůli ní jsem se začal o křesťanství vážně zajímat – začal jsem číst bibli a chodit na mládež CB Vinohrady. Poté, co jsem přečetl dvě a půl evangelia, jsem byl Kristem natolik uchvácen a fascinován, že jsem ho pozval do svého života. Mnoho věcí z minulosti jsem musel dát do pořádku a poznal jsem, že ani na svůj současný křesťanský život nestačím sám, že mne může zachránit jen plná důvěra v Boha a jeho pomoc. Od počátku nového života jsem měl velkou touhu svoji víru sdílet se svými spolužáky a ostatními lidmi, a tak jsem se hned zapojil do vedení misijního sdružení Atletů v akci, později jsem zakládal ve svém sboru misijní klub pro středoškolskou mládež a v současné době se snažím spolu s dalšími zakládat nový sbor v Praze 9 na Rajské Zahradě. Otázka povolání ke službě ve mně spíše pomalu narůstala ve vědomí, že si Bůh moji službu používá k povzbuzení i k budování věřících, ale také ke svědectví nevěřícím. Zároveň je pro mne  velice důležitá podpora ze strany církve.

inform-01-09.indd 1

16.12.2008 20:44:56

Sbory, kazatelé a vikáři

5. valné shromáždění ERC

Na základě doporučení kazatele Nováka měla Rada rozhovor s bratrem Petrem Tučkem (sbor CB H. Počernice), který pracuje v misijní organizaci Nový život. Bylo rozhodnuto o přijetí bratra na 0,75 úvazek jako misijního pracovníka Rady, aby od 1. 3. 2009 pomáhal v dynamicky se rozvíjející službě OM, kde bude veden tajemníkem pro mládež. Současně jsme bratra povzbudili ke studiu ETS.

Dne 27. listopadu 2008 se v Komenského sále v Ústředí Církve československé husitské v Praze 6 - Dejvicích konalo v pořadí již 5. valné shromáždění Ekumenické rady církví (ERC). Zúčastnili se ho zástupci všech 11 členských církví a také, jako hosté, zástupci Římskokatolické církve a Federace židovských obcí. Úvodní pobožností posloužil nový biskup Apoštolské církve Martin Moldan. Předseda ERC Pavel Černý ve své výroční zprávě zdůraznil, že právě proběhnuvší rok byl jedním z nejtěžších v historii ERC, i pro samotné církve. Kromě časově nesmírně složitých, pokračujících a stále nekončících jednáních se státem o nápravě majetkových křivd, probíhalo v rámci ERC několik důležitých jednání a akcí, např. byla uzavřena nová smlouva o duchovní péči ve věznicích, ve spolupráci s rakouskou ekumenickou radou církví byla vydána kniha o vývoji a spolupráci církví v Brně, či proběhl již II. ročník ekumenického shromáždění „Modlitba za domov“. Velmi komplikovaná byla také výměna prakticky celého sekretariátu ERC a následně zaškolování nových pracovníků, jimiž jsou od září 2008 Mgr. Sandra Zálabová jako vedoucí tajemnice a Ing. Aleš Čejka, který je asistentem vedoucí tajemnice. Sandra Zálabová ve své výroční zprávě za sekretariát zdůraznila, že na nadcházející rok je připraveno několik významných akcí, které se budou konat v rámci ERC. Především se jedná o velmi aktivní a rozsáhlé zapojení církví v souvislosti s předsednictvím ČR v EU, návštěva 140 poutníků na největší světové ekumenické akci Kirchentag či další ročník ekumenického shromáždění. Sandra Zálabová také představila obsáhlé internetové stránky www.cirkevnimajetek. cz, na kterých se sekretariát také podílí a které obsahují obsáhlou argumentaci k problematice nápravy majetkových křivd. K této problematice se také rozvinula diskuze, ve které bylo zdůrazněno, že církve již několik let nepožadují na státu



Další rozhovor proběhl s bratrem Milanem Remešem z Brna, kandidátem na vikáře pro nový sbor v Čelákovicích. Bratr Radu informoval o své cestě k Bohu, o rodinném zázemí a o setkáních, které již měl s bratry a sestrami z Čelákovic. V současné době občas sloužil ve sboru Weslyánské církve v Brně. Rada schválila přijetí bratra do vikariátu CB na plný úvazek s předpokladem nástupu od 1. 7. 2009. 

Uvedení do služby vikáře Josefa Sliže proběhlo za účasti předsedy ve sboru Český Těšín dne 23. 11. 2008. Mateřský českotěšínský sbor přijal svého staronového služebníka s otevřenou náručí a při této slavnosti jej srdečně pozdravilo mnoho hostů z širokého okolí. 

Hlasování o prodloužení působení kazatele Tomáše Grulicha ve sboru Praha 9 - Černý Most proběhlo dne 2. 11. 2008 za účasti kazatele Davida Nováka. Členské shromáždění i staršovstvo hlasováním potvrdili setrvání kazatele T. Grulicha po sedmi letech služby na sboru ČM. 

Volba bratra Pavla Trefného za druhého kazatele sboru Praha 9 – Černý Most proběhla dne 2. 11. 2008 rovněž za účasti kaz. David Nováka. Pavel Trefný byl členským shromážděním zvolen jako druhý služebník a kazatel sboru ČM. 

Za účasti kazatele Stanislava Stebela proběhlo 23. 11. 2008 ve sboru Smíchov hlasování o setrvání 

inform-01-09.indd 2

INSTALACE MARTINA GROHMANA V HAVÍŘOVĚ Předseda uzavřel druhou adventní neděli v Havířově sérii instalací kazatelů CB, kteří se v roce 2008 dostali do služby na nová místa. Dne 7.12.2008 byl do pozice kazatele a správce havířovského sboru instalován kaz. Martin Grohman. Přejeme sboru i rodině kazatele, aby mohli spolu prožít požehnané období.

16.12.2008 20:44:57

důsledné dodržování zákona o financování církví 218/1949 Sb a že financování církví státem absolutně nereflektuje inflaci, zvyšování mezd apod. Pokud jednání se státem nedospějí ke zdárnému konci, budou církve nuceny požadovat po státu důsledné dodržování výše zmiňovaného zákona. Valné shromáždění se také usneslo na navýšení členských příspěvků církví do ERC o 30%, a to především z důvodu stále se zvětšující agendy a tedy i nutnosti přijmout nového pracovníka sekretariátu. Shromáždění schválilo vznik odborné komise pro Studium současného ekumenismu v ČR, která by se měla zabývat i budoucností ERC. ERC též pro rok 2009 plánuje studijní dny na téma „Ochrana stvoření - EKO-teologie“ či Studijní den o ekumenismu obecně. Chystá se též další ročník společného ekumenického shromáždění. 5. Valné shromáždění bylo ukončeno krátce po 15. hodině společnou pobožností s požehnáním pro nové pracovníky sekretariátu ERC.  MGR. ONDŘEJ CHRÁST, TISKOVÝ MLUVČÍ ERC V ČR

NÁVŠTĚVA ULRICHA PARZANYHO V RADĚ CB Bratr Ulrich Parzany, klíčová postava celoevropské evangelizace ProChrist, navštívil 4. 12. 2008 Prahu, kde dopoledne jednal s kardinálem Miloslavem Vlkem. Kromě setkání na pražském arcibiskupství navštívil ještě téhož dne ústředí CB v Soukenické, kde členům Rady tento německý evangelista posloužil biblickým slovem z Jana 20,21. Ve svém slově podtrhl tezi: „Je tisíce způsobů jak evangelizovat, ale jen jedna cesta k Bohu. ProChrist je jednou za tři roky, můžeme vymyslet další způsoby evangelizace, ale máme jít, protože nás Pán Ježíš poslal!“ Zástupci CB měli možnost rozhovoru s tímto významným služebníkem, který dlouhodobě spolupracoval s Billy Grahamem. Při této příležitosti přišel do Rady pozdravit ekumenického hosta v ČR za Českobratrskou církev evangelickou farář Gerhard Reinighaus, tajemník pro ekumenu při Synodní radě ČCE, který má s bratrem Parzanym společné kořeny v luterské německé církvi.

Foto archiv RCB

Vyjádření odborníků potvrzují nároky církví Tajemník informoval o jednání parlamentní komise dne 27. 11. 2008 k návrhu zákona o církevních restitucích. Národohospodářská fakulta VŠE zpracovala zajímavou finanční analýzu, ze které vyplývá, že církve by díky ztrátám ze zablokovaného majetku měly vlastně obdržet od státu dvakrát více (168 mld.), nežli je hodnota (80 mld.) tč. uváděná v zákoně o narovnání. Jistá renomovaná společnost, která potvrdila správnost postupu MK, bude ještě ověřovat některé výměry nevydaného majetku církví. MF, ČNB a MK posoudí podněty poslanců ›

inform-01-09.indd 3

kazatele Bronislava Matulíka po sedmi letech služby. Hlasování potvrdilo zájem sboru o další setrvání kazatele ve sboru P5. Na základě žádosti správce sboru v Liberci, kazatele Pavla Urbana byl přidělen vikář Maroš Klačko (tč. v Neratovicích) na stanici Nové Město pod Smrkem. S přemístěním vikáře na nové místo se počítá v létě 2009. 

Sbor Litvínov rozhodl volbou členů o změně na pozici správce sboru. Jako nový správce sboru byl zvolen od 1. 1. 2009 kazatel Libor Trousil. Současně sbor zvolil svého dlouholetého pastýře Petra Šimmera, který nastupuje do důchodu, za druhého kazatele. Personální změny byly ve sboru dlouhodobě připravovány a nebyly pro členy, pro oba kazatele ani pro Radu žádným překvapením. 

Předseda písemně udělil souhlas vikáři Samueli Fürstovi, aby mohl vykonat požehnání dětí ve sboru Opava. 

Vizitační zpráva kazatele Tadeáše Firly z vizitace sboru CB Praha 9 – Horní Počernice, která proběhla ve dnech 16. - 19. 10. 2008, byla souhlasně projednána. 

Předseda a tajemník informovali o setkání, které měli se členy Dětského odboru dne 7. 11. 2008. Byly probrány záležitosti dohody uzavřené Radou s misijní organizací Tim 2,2. Dále kazatel Roman Neuman otevřel potřebu posílení Dětského odboru. Jednalo se i o akcích odboru pro rodiče dětí, na které se DO začal zaměřovat a mají jistou odezvu. 

Předsednictvo dne 13. 11. 2008 jednalo se zástupci Dorostové unie (DU), Awany a Dětského odboru (DO) ve věci posílení součinnosti mezi těmito organizacemi. Potvrdilo se, že o založení klubu Awany na sboru má rozhodovat staršovstvo a Awana dodává své materiály a pracovníky. Probrány byly věkové hranice skupin dětí v rámci DU a Awany. 

16.12.2008 20:44:58

Zápis z jednání evangelizačního odboru (EO) ze dne 4. 11. 2008 vzala Rada na vědomí. Přítomný kazatel Petr Grulich informoval členy Rady o záměrech EO do příštího období vč. personálních potřeb obměny členů i vedení odboru. 

Rada obdržela zápis z regionálního těšínského staršovstva. Předseda sdělil, že dne 23. 11. 2008 zde měl seminář na téma Cílevědomá církev. Seniorát potvrdil na další období za seniora kazatele Tadeáše Firlu. Současně jsou v zápise uvedeni dva kandidáti nominovaní za Těšínsko pro volbu do nové Rady CB.

PŘIPRAVUJE SE PUBLIKACE O ALOISI ADLOFOVI



Kazatel D. Novák podal zprávu o seniorátním setkání asi 15 pracovníků, které proběhlo ve východních Čechách v Hr. Králové, kde hovořil k tématu O církvi. Dále se zúčastnil hojně navštíveného (70 účastníků) severomoravského setkání na Velké Lhotě dne 22. 11. 2008, kde sloužil na téma Zabijáci duchovního života. 

PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK

Komise ustanovená pro vydání publikace o kazateli Aloisi Adlofovi měla své další zasedání v Praze dne 9. 12. 2008. Intenzivní práce autorského kolektivu se blíží zdárně ke konci a můžeme se těšit na poutavé historické svědectví o jednom z duchovních otců - zakladatelů naší denominace. Členem komise je i výborný historik a kazatel Miloslav Košťál z Nového Města nad Met.

ČSSD směřující k radikálnímu urychlení splácení (ne 60, ale 20 i méně let splácení církvím) v rámci reálných možností státu. Na příštím zasedání mají experti ČBK a ERC přednést záměry církví, které se připravují, pokud by Parlament schválil zákon o finančním narovnání. Zdá se, že vyjádření nezávislých fundovaných odborníků a pracovišť potvrzují věcnou správnost legislativní předlohy, vyvracejí různá zpochybnění a posouvají problematiku kupředu, navzdory nepříznivým ohlasům části politické reprezentace, veřejnosti i globálním okolnostem ve světě. Svěřujeme výsledek do Božích rukou. 



Objednávám předplatné časopisu BRÁNA  pro sebe

 jako dárek*

Adresa, kam bude časopis zasílán: Jméno: ..................................................................................................................... Ulice: ........................................................................................................................ Město: ...................................................................................................................... PSČ: ..............................

Počet ks: .....................................................................

Podpis: ...................................................................................................................... Vychází 10x ročně, 34 Kč, roční předplatné 340 Kč + poštovné dle platného ceníku České pošty Při odběru přes sborové distributory ve sborech CB ušetříte na poštovném - obraťte se na ně! Objednávky zasílejte na adresu: BRÁNA, Soukenická 15, 110 00 Praha nebo e-mailem: [email protected] * Objednáváte-li dárkové předplatné, nezapomeňte k objednávce do obálky nebo e-mailu připojit i svoji adresu, abychom Vám mohli zaslat fakturu.

inform-01-09.indd 4

16.12.2008 20:44:59