2012. Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

5-6/2012

zl zl www.i-brana.cz

3PROST£ĂSLOVO

Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

cena 39 Kč / ročník 43

Inzerce

LETNÍ ŠKOLA 2012

růst v křesťanském charakteru a svědectví, stále hlouběji rozumět své víře, společně s druhými se potkávat s Bohem Bible. To je, oč tu kráčí! APOLOGETIKA – UMĚNÍ KLÁST OTÁZKY 2. června, Praha – Mgr. Jiří Unger, Mgr. Jan Valeš Kurz je určen vedoucím, služebníkům v misii a ve sborech i všem, kteří si kladou ožehavé otázky a hledají odpovědi (bioetika, sexuální etika atp.). Seminář je pořádán ve spolupráci s Českou evangelikální aliancí (ČEA). BIBLICKÁ INTErPrETACE – JAK ČÍST BIBLI 8. – 9. června, Hranice – Mgr. Peter Cimala, Th.D., David Beňa, lic. theol. Kurz je určen všem, kteří na kazatelně, v mládeži a jinde slouží Božím slovem, ale také všem, kteří prostě chtějí lépe rozumět své Bibli. Seminář je pořádán ve spolupráci s CB v Hranicích. PASTOrACE KONFLIKTŮ – KONFLIKTY V MANŽELSTVÍ A CÍRKVI A JEJICH PREVENCE 4. srpna, Pardubice – Ing. Pavel Raus, M.A. Theol, M.A. Clin. Psy Kurz je určen všem, kteří chtějí porozumět příčinám a průběhu, řešení a prevenci konfliktů, zvláště konfliktů v církvi a v manželství. Seminář je pořádán ve spolupráci s CB v Pardubicích. Online přihlášky a další detaily najdete na: www.etspraha.cz: Kurzy pro veřejnost, Letní škola. Na dotazy rád odpoví David Beňa [email protected]. S případnou žádostí o slevu kurzovného (např. pro studenty) se můžete obrátit na tajemníka Komenského intitutut P. Cimalu: [email protected]. Odkazy na spolupracující organizace: www.komenskyinstitute.com, www.ea.cz.

Možnosti studia na ETS 2012/2013: NOVĚ: Teologie – pastorační zaměření Teologie ● Pastorační a sociální práce ● Sborový pracovník Termín pro přihlášky: 31. května www.etspraha.cz

Inzerce

Obsah

Milí čtenáři, před sedmi lety jsme uveřejnili téma Sexualita v umění a vzbudilo to nemalé pozdvižení. Nejstarší čtenáři se s tím vyrovnávali tak, že časopis holt musí být i pro mladé a mladí se zase dotazovali, proč řešit sexualitu jen v tak úzkém zaměření, když jejich problémy se týkají především pornografie, masturbace a předmanželského styku. Od té doby jsme se tématu dotkli, jen když jsme řešili problematiku tří největších pokušení člověka, které jsou moc, peníze a sex, a ve dvou rozhovorech se sexuologem. Opakovaně se ukazuje, že s lidskou sexualitou je něco v nepořádku, a nevíme si s tím rady ani my křesťané. Bojíme se věci pojmenovávat pravým jménem a leckdy se stydíme za to, co prožíváme. Na jedné návštěvě mi jistá osmdesátiletá žena řekla: „Když z kazatelny zazní ‚sex‘, zní to jako sprosté slovo.“ Zřejmě nebude jediná, pro koho je sex synonymem něčeho neslušného. Jen zkuste svobodně a otevřeně hovořit o sexu se svými dětmi, se svými přáteli nebo i jen s vlastním manželským partnerem… Není to snadné z mnoha důvodů, a nejen proto, že se jedná o velmi intimní stránku lidského prožívání. Jako by v nás byla zakódována rovnice: sex rovná se něco špatného. Už proto, že jsme obklopeni hypersexuálním prostředím, které udělalo z lidské sexuality vulgární artikl na potěšení s absencí vztahu. Ale také proto, že mnozí s sebou vláčí traumata zneužívání z dětství a jiní zase špatné vzpomínky na své první i pozdější sexuální zkušenosti, za které se oprávněně či neoprávněně stydí. Vinu na deformaci lidské sexuality nese i církev. Její děti jsou poznamenány prudérností, tabuizováním i démonizováním sexuálního chování člověka a špatnou teologií. Přestože v sexu netkví těžiště křesťanské mravnosti, drží se nás tato představa dodnes. V nejnovějším vydání časopisu BRÁNA znovu přicházíme s tématem sexu s vědomím, že se nedotýkáme ničeho primárně nečistého ani sprostého, ale naopak něčeho krásného, co nám Pán Bůh dal do vínku.

šéfredaktor

04 06 10 22 26 28 30 34

Hrad Rozhovor Nejsme dost odvážní Téma Sex. Sprosté slovo? Zápisník Inspirace ze života německého sboru Etika Na co se dívat? Kultura Z Ašrámu do kláštera Ze sborů Filmový festival v Brně... Diskuse Sbor bez kazatele?

příště

Židovská moudrost Tomáš Novotný

tiráž Číslo 5-6/2012, ročník Bratrské rodiny 44, Českobratrské rodiny 69 • Vyšlo 2. 5. 2012 Vychází 10x ročně, cena 39 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík Redakční rada: Mgr. Matěj Hájek, Mgr. Miloš Hejzlar, Bc. Anna Chrásková, ing. Peter Komrska, Jana Matulíková, PhDr. Daniela Sedláčková, Hedvika Benáková, Mgr. Petr Grulich j.h. Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Kutílková Vydavatel: Jiří Sedláček • IČ 13161229 Ev. č. MKČR: E 5080 • ISSN 1803-828X Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce. Redakce a administrace: Kodex, o.p.s., Soukenická 11, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected]

SLOVO

Žalm 59,1-3.10.17-18

Hrad K

obraznému jazyku dvanácti různých žalmů patří v Českém ekumenickém překladu také slovo hrad. Když přemýšlíme o významu tohoto pojmu pro nás, měli bychom pamatovat, že autoři žalmů měli na mysli hrady své doby. Nejedná se tedy o neobydlené historické památky, které možná v letních měsících jako turisté navštívíme, nýbrž o mohutnou stavbu, která měla především obranný charakter – aspoň v řeči žalmů. Jestliže metafora hradu vyšla z toho, co představoval skutečný hrad, pak se i my na výroky výše uvedených veršů 59. žalmu podíváme prizmatem hmotných hradů, ale budeme v nich hledat přenesený význam. Je přitom zřejmé, co žalmista obrazem hradu myslí: „Bůh je přece hrad můj nedobytný.“ (v. 10 a 18)

Proč hrad? Nejčastěji je příměr hradu používán jako „útočiště“, tedy bezpečné místo při pronásledování nebo útocích nepřátel. Je to místo, kam se nepřítel nedostane, kde je možné se znovu nadechnout, zkonsolidovat. Nepřítel je skutečný, číhá nebo obchází jako hladový lev (1 Pt 5,8). V Davidově době (a jemu samotnému) se stávalo, že bylo nutné se bránit útokům ozbrojených nepřátel. Proto prosí: „Můj Bože, buď mi hradem proti útočníkům.“ (v. 2) Nepřátelská útočící vojska bylo nejen slyšet, bylo nutné čelit jejich útokům. Zkoušela se dostat i přes valy a hradby do hradů. Ale tam pro ně není místo. Vně je nepřátelství, avšak uvnitř panuje přátelství. Samozřejmě pro ty, kdo patří do panství podléhajícího hradu. květen-červen 2012

Okolnosti dnešního života jsou jiné, ale nepřátelství kolem nás, nebezpečí a různá soužení jsou velmi reálná a trvalá. Závažnější než čistě lidská jsou ta duchovní (srov. Ef 6,12). Někdy slyšíme jejich hluk, jindy zažíváme jejich útoky. A to je v nechráněném prostoru nebezpečné. Nechme se poučit obrazem hradu, místa bezpečí. V něm najdeme přijetí. Ale pozor, ti, kdo Panovníka neuznávají, nemohou kalkulovat s jeho dobrodiním. Autor žalmu není nestranným pozorovatelem, nevyjadřuje se suše, nýbrž expresivně, s osobním prožitkem. Aby zvýraznil, že je mu hrad místem dokonalého bezpečí, hovoří o nedobytném hradu (v Ž 59 čtyřikrát, v ostatních žalmech ještě devětkrát). A že se jeho výroky zakládají na osobní zkušenosti, to dokládá častým použitím zájmena můj, moje, např. hrad můj, moje sílo. Jako diváci nic nezískáme, nedosáhneme cíl, nezískáme vítěznou trofej. Ta patří těm, kdo bojují. Ovšem nebezpečí a nepřátelství se týká jak těch, kdo bojují, tak těch, kdo se chtějí jen dívat. Všech nás se osobně týká, jestli zvítězíme. Davidovy zkušenosti se mohou stát i naším prožitkem, navíc i „rodinným stříbrem“, které můžeme předávat nejen další generaci, ale i našim současníkům žijícím kolem nás. Pokud si živě představíme situaci Davida, když byl v ohrožení života (v. 1 a 1S 19,11), tak nás nepřekvapí, že touží po něčem tak uzavřeném, jako je hrad, přestože byl sžitý s volnou přírodou. To proto, že toužil po „vysvobození“ (v. 2). Když i my vyzkouší-

me cestu do hradu, zjistíme, že není vězením, jak si mnozí myslí, ale místem, kde si vychutnáme vysvobození, skutečnou vnitřní svobodu. Uvnitř hradu, u Boha, je vysvobození od fyzických i duchovních nepřátel, od pokušení, našich vlastních deformací, zlých sklonů, závislostí, svázaností… Dalším osobním vyznáním zde je zvolání: „Moje sílo!“ (v. 10 a 18). Pokud autor žalmu přichází do nedobytného hradu, tak tu neočekává jen ochranu a vysvobození, ale chce také nabýt nové síly pro další dny života. Kolikrát jsme i my po různých bojích, stresech, nespavosti atp. úplně vyčerpaní! Kolikrát potřebujeme získat nové síly, fyzické, duševní i duchovní! Pán je štědrý dárce, když k němu přijdeme v upřímné pokoře a důvěře. Trvalý pobyt na hradě je výsadou panovníků. Když na hradě získáme novou sílu, pak máme opět vyjít, abychom dobře sloužili panovníkovi. Abychom lidem sdělili svou zkušenost bezpečí a nabývání nových sil na hradě, v blízkosti Panovníka. Abychom šířili to skvělé království, abychom se ujímali potřebných. Vyjděme k lidem i s tím vědomím, že budeme muset čelit dalším nepřátelstvím a nebezpečím. David nám také sděluje svou zkušenost, že hradem je „Bůh můj milosrdný“ (18). Není to jen spravedlivý soudce (to jistě je také) našich selhání a svévole, ale slitovává se a odpouští. Na jeho milosrdenství nemáme nárok, a přece – když jej upřímně prosíme – se nad námi smiluje. Je to mimořádná výsada smět přicházet do hradu, k Bohu, a nacházet bránu ještě otevřenou. Využijme tu jedinečnou příležitost přicházet do hradu, ke zdroji Božího milosrdenství a nových začátků.

rantních návštěvníků, přátel i nepřátel. Nikdo z nich ani moc nepočítá s tím, že by ho ruiny chránily. Trosky však někdy lákají svou monumentálností. Např. Spišský hrad na severovýchodním Slovensku, pozůstatek jednoho z největších hradních komplexů v Evropě. Tyčí se vysoko nad okolní krajinou, po staletí se ho (ani tureckým vojskům) nepodařilo dobýt. Zvenčí nedobytý hrad však roku 1780 zničil požár, vzniklý nejspíš uvnitř. Jak příznačný osud díla člověka! V době nebezpečí, bojů či nepříznivých okolností nám různé současné zříceniny neposkytnou nic podstatného pro naši současnost a budoucnost.

Proč ne zříceniny?

Volba je na nás.

David se nezmiňuje o žádných ruinách, ale jistě znal i hrady dobyté, vypálené, opuštěné. Dnes je populární něco méně závazného než jasně ohraničený hrad, kde vládne jeden panovník. Lidé dávají přednost zříceninám, které často nemají nikoho, kdo by je opravil a dál budoval. Jsou však otevřené, snadno přístupné, navštěvuje je pestrá směs tole-

Hrad není v žalmech romantizujícím obrazem. První věta žalmu prozrazuje, že odráží touhu po bezpečném a posilujícím místě v dramatické situaci, kdy Davidovi hrozila smrt. Okolnosti naší situace jsou jiné, ale i nám hrozí – předně v duchovním smyslu – různá nebezpečí, dokonce i nebezpečí věčné smrti. Proto tím naléhavěji potřebujeme místo bezpečí, nabytí nových sil, Božího milosrdenství a nového začátku. Velmi doporučuji, nezvol si zříceniny ani nějaký letohrádek, ale nedobytný hrad. Udělej – jako David – vůči Bohu jednoznačné rozhodnutí: „Budu se tě držet!“ (10) A až pak prožiješ dobrou zkušenost s Pánem – hradem, pak se s Davidem budeš radovat: „Já však budu zpívat o tvé síle, nad tvým milosrdenstvím hned zrána budu plesat. Vždyť ses mi stal nedobytným hradem.“ (17) ■

Pavel Lukáš (64) vystudoval Strojní fakultu VUT, téměř 30 let v průmyslu, od 2002 vikář a kazatel v Brně-Betanii, od 2011 v Prostějově, má 3 děti, 12 vnoučat.

Hrad přepevný Hrad přepevný je Pán Bůh nás zbroj výborná i síla. On chrání nás, když satanáš své proti nám vysílá. Ten starý nepřítel zničit by nás chtěl, moc a mnohá lest hrozná zbraň jeho jest; v světě nemá rovného. Martin Luther / Jan Třanovský

květen-červen 2012

rozhovor Rozhovor s martinem fendrychem

Nejsme dost odvážní Jak poznat charakterního politika? Chová se podobně v různých situacích a v různých režimech, říká novinář, který kriticky komentuje současné dění na české politické scéně. Jednoznačně však dokládá, jak podstatný je rozdíl mezi nedokonalou demokracií a totalitním režimem. Je duben, hovoříme spolu o politice, ale v okamžiku vydání květnového čísla časopisu Brána může být všechno jinak. Existuje na naší politické scéně něco, co má trvalou, nebo alespoň dlouhodobou platnost? Jistě, snaha o svobodu. Vždycky se o ni pár lidí snaží, menšina. Do té snahy se vejdou různé nápady, zákony, činy. Třeba vyrovnat se konečně s církvemi. Nebo omezit počet odposlechů. Nesnižovat hranici trestní odpovědnosti a nezbavovat rodiče odpovědnosti za vlastní děti. Politici, kteří o svobodné společnosti uvažují a inklinují k ní, mají také jaksi trvalejší charakter. Trvale se zapisují. T. G. Masaryk. Ján Langoš. Václav Benda, Václav Havel… Snad i Karel Schwarzenberg. Jistě Jan Kubice. Poznávací znamení: chovají se podobně v různých situacích, v různých režimech.

Lze povědět, že zatím poslední vládní krize, jejímiž hlavními aktéry jsou Věci veřejné, je čímsi novým, nebo si máme zvykat na to, že právě takový styl politiky odposlechů, kdy nikdo nevěří nikomu, je vlastně starým a trvalým standardem? Nevím, jestli jsou hlavními aktéry Věci veřejné, nevím totiž, proč ta krize vznikla, kdo ji spustil.

Odvolávání ministrů vůbec nedávalo smysl. Věci veřejné by v předčasných volbách zmizely ze sněmovny. Byl to podivný, temný tah. Vévéčka se ovšem zas tak moc neliší od jiných stran, od ODS a ČSSD jistě ne. Rozdíl je ale v tom, že to, co ty velké strany používají skrytě, tajně, čím se nechlubí, to byla ve Věcech veřejných skoro danost, samozřejmost. Celý ten projekt – dostat se ke státním zakázkám a na to si postavit nebo ukrást stranu…, používat jakékoli metody od sledování přes sběr informací a kompromitujících informací až po šmírování – to je novum. Že si Vít Bárta své lidi zavazoval, to není nové, dělají to i jiní. Možná ne platbami cash, ale vysíláním do dozorčích rad polostátních firem, na vedoucí posty, na ministerstva, postrkáváním na kandidátce… Odposlechy – ty taky Bártovci používají hojně, ale nejsou první. Při soudu s Vítem Bártou se ale ukázalo, že když se to přežene, odposlechy ztratí smysl. Když je používají všichni (všechny strany sporu), najednou je z toho tragikomická kaše, se kterou si neví rady ani ti, kteří mikrofony zapínali. Věci veřejné ukazují, jak se to nemá dělat. Ale dělají okatě to, co ostatní. Standard je pak to, co my jim dovolíme. A zatím jim – politikům – dovolujeme hodně.

Martin Fendrych (55)

Otázka pro občana je, jak jim to nedovolit a jak i dnes zvládnout „moc bezmocných“?

vystudoval gymnázium, nedokončil strojní fakultu ČVUT, deset let v minulém režimu navštěvoval bytové filozofické semináře profesora Milana Machovce. Do roku 1990 se živil rukama, později jako náměstek ministra vnitra, šéfredaktor týdeníku Respekt a komentátor; v časopise Týden má na starosti komentáře. Mezi oblasti jeho zájmu patří bezpečnost, policie a měnící se společnost. Je ženatý, má čtyři děti a je členem pražského sboru ČCE ve Střešovicích.

Nenechat si nic líbit. Od policajtů nebo na úřadě. Bránit se, když je to potřeba. Starat se o svoje okolí: když mi chtějí za domem postavit obludu, prostě jim to přinejmenším zkomplikuju. Občan musí být dotěrný, ptát se, podepisovat petice, když mají smysl. Dobré jsou dva příklady. Jeden je pražský tunel Blanka. Každý, kdo žije poblíž, je zděšen. Uprostřed města se budují obří nájezdy, betonová monstra, vše pro auta. Přijede jich do centra ještě víc. A my, Pražané, jsme to Bémovi a spol. dovolili, málo jsme protestovali, málo jsme se bránili. Navíc lidé v Praze


Můžete srovnávat dnešní poměry s těmi z devadesátých let, kdy jste se pohyboval coby náměstek ministra vnitra ve vysoké politice. Změnilo se chování dnešních politiků? Vnitro – ať už to Langošovo, federální, nebo Rumlovo, tedy české, bylo výjimečné. Přišli tam dělat lidi z opozice, antikomunisti. Příslušnost k politické partaji byla vedlejší, smysl byl postavit neestébáckou, demokratickou policii. Když jsme z vnitra odešli, ukázalo se, jak jsme byli naivní: překopat to po nás, poničit, trvalo krátkou chvíli. Ale atmosféra tam byla přátelská. Plno srandy. Nervali jsme se o posty, ale já velmi záhy cítil, jak

ODS vadí, že na místě náměstka pro policii a bezpečnost nemají svého člověka. To je dnes úplně běžné. Langoš a Ruml byli „osvícení“ ministři vnitra. Ale zázraky se dějí – Jan Kubice je stejné krve, nestranický, neprodaný, nekoupený „ministr fízlů“. To je rarita. Chování politiků se v jedné věci strašně změnilo. Změnil se politický systém. Tehdy vládly strany. Dnes jsou strany (viditelné to je u ODS a ČSSD) ovládány lidmi z pozadí. Zažil se pro ně název „kmotři“. To pomalu začínalo v druhé polovině 90. let, při předvolebních kampaních a shánění černých peněz na ně. Naplno se to rozjelo za oposmlouvy.

Foto Bronislav Matulík

stále volí ODS, ČSSD atd. A ty strany si s nimi dělají, co chtějí. To byl příklad nezájmu občana. Jiný přístup volí – mnoha spoluobčany nenávidění – „aktivisté“ na Šumavě. Brání les, věří, že je schopen se o sebe postarat bez nás, bez obřích bagrů a traktorů. A celkem se jim to daří. Ano, vyvolávají nenávist, sousloví „ekologický aktivista“ je dnes skoro nadávka, ale oni neustupují a něco dělají. Tohle se musíme učit.

Znamená to tedy, že nevědomky volíme „kmotry“, že fakticky moc dáváme do rukou jim a nikoliv stranám, jejichž program je pro nás přijatelný? Jak nebýt naivní? Vědomě kmotry nevolíme. Ale oni to umí i bez nás. Dokáží obsadit stranickou buňku, nakoupí si hlasy, získají své kandidáty a stranu pomalu ovládají zevnitř. Ale volič hází do urny i jejich jména, někteří kmotříci jsou volení členi strany, občas dost vysoko. květen-červen 2012

ROZHOVOR Jak nebýt naivní? Prostě zkmotrované strany (píše se o nich horem dolem) nevolit. Zajímat se, hledat, přemýšlet, i když to bolí.

Lze říci, že pro nás platí přímá úměra, že máme vládu, která přesně odpovídá stavu naší společnosti? Ne. To jsou takové pitomé bonmoty. Pravdou ale je, že lidé volí pořád dokola ty, na které tolik žehrají, kteří je zklamávají. Velká česká chyba: nejsme vcelku dost odvážní.

Jenomže se mi zdá, že při minulých volbách lidé přece jen prokázali jistou odvahu, když vykroužkovali mnohé nepravděpodobné kandidáty a daly hlasy i pro ně novému subjektu VV. Jak jinak ještě prokázat odvahu? Nestačí vykroužkovat. Prostě ty, co mě zklamali, nemohu znovu volit. Nechápu, jak někdo po tom všem, co víme, může dát hlas ODS nebo ČSSD. O komunistech ani nemluvě.

Zkusme tedy udělat ještě jeden krok zpět do doby komunismu. Pohyboval jste se v disentu a studoval na podzemních seminářích u filozofa Machovce. Nebyla ta doba přehlednější, srozumitelnější a snadnější co se týká politiky i náhledu na svět? Jistě ne. Byl jsem v opozici. V neustálém stresu. Tehdy jsem měl tři děti, jít na výslech znamenalo mít obavu, že mě zavřou, a kdo pak je a moji ženu bude živit. Bolševismus byla hnusná doba, dnes nadáváme, ale žijeme v mnohem svobodnějším, mnohem demokratičtějším systému. Je nedokonalý, jenže tamten byl všivý, zvrhlý. Nesvoboda byl rudý program. Dnes se to zdá přehlednější, ale věděl člověk tehdy, kdo je na něj nasazený? Po otevření archivů StB jsme se mnozí divili. Být student za bolševika a student dnes, to je nebe a dudy. Mimochodem – studovat u profesora Milana Machovce, to znamenalo chodit na nelegální semináře, dopouštět se něčeho „protistátního“. To přece nebylo normální. Nás to vzrušovalo, ale lepší, zdravější by bylo chodit na Machovce na filozofickou fakultu.

Křesťani mají často pocit, že odchází víra, že žijeme v jakési době post-křesťanské. Jenže věřících dříve víc než dnes nebylo, jen se k víře hlásilo víc lidí. Jak sílí konzumismus, odchází schopnost tvořit, improvizovat. Ale krize, méně peněz, horší podmínky tuhle schopnost zase vrátí.

A jaký je člověk naší doby, kterého pozorujete a o kterém také píšete? Hladový. Sice se sotva valí, tloušťka ho zhusta dusí, ale on má hlad, neukojitelný, nezastavitelný hlad ne po štěstí, ale po smyslu. A čím je „šťastnější“, rozuměno úspěšnější, tím větší hlad po smyslu cítí. Ten hlad nás tvoří. Víme, tušíme, jsme tak naprogramováni, že nějaký smysl to všecko, náš život, má. A toužíme ho najít.

Vévéčka se ovšem zas tak moc neliší od jiných stran, od ODS a ČSSD jistě ne. Rozdíl je ale v tom, že to, co ty velké strany používají skrytě, tajně, čím se nechlubí, to byla ve Věcech veřejných skoro danost, samozřejmost. Myslíte si, že dnešní církve věrohodným a srozumitelným způsobem předkládají alternativu ke konzumismu a k ukojení onoho hladu či žízni po životě? Eventuálně co by měly dělat jinak?

Přes všechnu černobílou jednoduchost doby totalitního režimu je jistě dobře, že minula. C. S. Lewis se ale vyjádřil, že doba vždycky odchází, což jistě platí i o té naší. Jaká je naše odcházející doba, jak byste ji charakterizoval?

Nedokážu posuzovat církve jako celky. Chodím do několika kostelů, znám několik farářů a ti to dělají. Úplně normálně, bez nějakých velkých show, bez tyátru. Výhoda křesťanských sborů tkví v tom, že je nikdo nemusí shora řídit (mluvím o protestantských sborech). Farář vykládá Bibli, farník poslouchá. Když slovo bere, jistě je to nejlepší lék proti konzumismu. Jedeme v něm všichni, ale nemusíme ho nechat převládnout. Bible, víra proti konzumu stačí. Zdá se mi ale, že za posledních dvacet let v mém okolí ubylo exegeze, Slovo Bible se málo rozebírá, faráři kloužou k aktualizacím, ale málo se věnují významu Starého a Nového zákona.

Odchází leccos, všecko téměř, ale v něčem je dnes lépe: není nutné být tolik pokrytecký, tolik předstírat jako dřív. Tajit, kdo jsem, pokud jsem jiný.

Myslíte si, že se lze ubránit pokušení moci? Často si totiž říkám, že nemohu nikdy vědět, jak bych


Foto Týden

Martin Fendrych na tiskové konferenci s Janem Rumlem, poslancem Federálního shromáždění a ministrem vnitra České republiky v letech 1992 až 1997.

obstál, byť jsem křesťan. Znáte slušné a charakterní lidi, kteří obstáli, nedali se otrávit a v politice zůstali? Už jsem o nich mluvil. A je jich víc, najdete je skoro ve všech stranách. Mimochodem, běžný poslanec moc velkou moc nemá. Ta se hledá výš. Odolá jí ten, kdo má něco cennějšího. Ale zároveň platí, že ten, kdo odolává moci, se k moci moc často nedostane – spíš nedopatřením. I mezi véčkaři jsou slušní lidé; nabízím třeba Josefa Novotného, bývalého senátora a starostu Bystřice nad Pernštejnem. Toho stále považuji za slušného. Moc nechápu, co u Bárty dělá, ale to je jiná věc.

Běžný občan je co do informovanosti závislý na masmédiích. Existuje nějaký klíč, jak si udělat pravdivý obrázek o tom, co se dennodenně odehrává v televizních či internetových zpravodajstvích a co lze číst v periodikách?

snadné všecko svinstvo svalit na pár vybraných týpků. Hodit to na Nečase a spol., na Topolánka a spol., na Paroubka… Paroubek byl ideální terč, do toho si kde kdo kopl s chutí. Tak snadno se ukazuje na druhé, protože se sami sebe neptáme: A co já? Co jsem udělal proti tunelu Blanka? Proti korupci? Nikdy jsem nikomu nedal úplatek? A kdybych mohl, kdyby mi to přineslo velký prospěch, nedal bych stejně? Atd.

Pomáhá vám psaní? Je pro vás novinářská profese a literární činnost nejen profesí, ale zároveň jakýmsi ventilem a katarzí? Není to ventil. Novinařina a román, to nemá mnoho společného. Román nebo báseň, ty se na člověka snesou, ty okolo něj krouží, nedají mu pokoj. Novinařina je přísná profese, mnoho řemesla, logické myšlení, nikoli básnění.

Tím klíčem je můj mozek, moje srdce. Moje výchova. Stojí za to porovnávat různá periodika, hledat pravdu. A ptát se. Svých poslanců, senátorů, zastupitelů.

A jakou má podle vás dnes váhu psané slovo?

Je velmi těžké odolat a ubránit se přílivu špatných zpráv, které se na člověka hrnou, ať už v podobě hrozby ekonomické, či ekologické krize. Jak vy čelíte skepsi?

Nakonec bych se vás chtěl zeptat, jakou váhu má pro vás Slovo v Bibli zapsané? Jak vás životně zformovalo a formuje?

Nejsem skeptik, nikdy jsem skeptikem nebyl. Naopak, optimista. Ale jeden recept, jak čelit skepsi, by se našel: nemyslet si, že jsem lepší. Ono je strašně

Obrovskou. Zásadní. Nesmírně ovlivňuje, proměňuje. Vyvolává imaginaci, touhu, probouzí emoce, psané slovo je dar.

Doufám, že největší a nejvíc.

Děkuji za rozhovor.

■ Bronislav Matulík květen-červen 2012

TÉMA

Autoři svatých textů si ve věcech sexuálního chování člověka rozhodně nedávali prst na ústa. Potýkali se úplně stejně jako my dnes s problémem, co je a není normální, kde je plnost a kde jsou hranice zdravého sexu. Podívejme se proto nejprve, jak vypadá Malá biblická sexuologie.

3PROST£ĂSLOVO VIKTOR BER 10 květen-červen 2012

Č

lověk je bytostí sexuální od počátku (Gn 1,27), lidská sexualita je dobrá a požehnaná. Dle Gn 1 existuje zvláštní napětí mezi živočišností lidské sexuality na jedné a její jedinečností na druhé straně. Člověk je stvořen tak, že má být plodný a množit se. Ve zmiňovaném textu Gn 1,27 hebrejština užívá výrazů spíše biologických („samce a samici“). Avšak takto výslovně je polarita pohlaví uvedena pouze u člověka a právě vzhledem ke skutečnosti, že člověk je, na rozdíl od zvířat, obrazem Božím. Není ale jasné, zda lidská pohlavnost je součástí Božího obrazu, nebo zda je právě tím, co člověka, ačkoli je Božím obrazem, od Boha nakonec zásadně odlišuje – tedy, člověk je obrazem Božím, ačkoliv jej Bůh stvořil jako „samce a samici“. I Gn 2 zápasí s otázkou, v čem je lidská sexualita jiná než ta živočišná. Člověk v Gn 2,7 se ukazuje být „pouze“ mužem, kterému k dokonalosti chybí partner, kterého není možné najít mezi zvířaty. Bůh musí dodatečně stvořit člověka–ženu. Sexuální povaha vztahu je zřejmá z Gn 2,24n. Obě první kapitoly Genesis tedy hovoří k lidské sexualitě – Gn 1 s důrazem na plodnost, podobně a přesto jinak, než je tomu u zvířat. Gn 2 podtrhává ono „mužem a ženou“ tím, že nechává člověka–muže chvíli „vařit ve vlastní šťávě“ bez ženy.

Foto archiv

Čistota, řád a svatost, právo Biblická řeč o sexualitě odráží vědomí porušenosti člověka i v této oblasti. Starý zákon jisté projevy lidské sexuality považuje za nečisté. Různé „výtoky“ z pohlavních orgánů u mužů i žen (Lv 15) člověka znečišťují. Jedná se o složitý koncept, který není jednoduché vyložit. Nečistota je v knize Leviticus vážným problémem, neboť Bůh je svatý a čistý. Dokonce při očišťování rodičky v Lv 12 se mluví o oběti za hřích a o potřebě smíření (Lv 12,8). Není správné vykládat tato nařízení jako projev nevraživosti ve vztahu k sexualitě. Spíše se nabízí souvislost s oblastí rozmnožování a pokračování života – buď ve smyslu zvláštního „vyznamenání“ této oblasti (srov. 1 K 12,23n), případně jako zvláštní ochrana křehké oblasti plodnosti, které Bůh Stvořitel přikládá zvláštní zájem. Dalším možným vysvětlením ostražitosti izraelského kultu směrem k sexualitě je nepohlavnost Boha – sexualita je oddělena od kultu, neboť lidská sexualita nemá ani náhodou souviset s bohoslužbou a nemá provokovat nepatřičné obrazy Boha. Samotný pohlavní styk též podléhá různým tabu či zákazům. Zakázán je incest, styk v době menstruace, homosexuální styk u mužů, i z kultického hlediska je zakázáno cizoložství (Lv 18; Lv 20). Tato přikázání jsou těsně spojena s osobou

Hospodina (častá formule „Já jsem Hospodin“), skrze tato nařízení je Izrael oddělen od okolních národů (Lv 20,24n). Kromě „teologických“ zřetelů je sexuální chování v Písmu upravováno též v oblasti mezilidských vztahů. Patří sem slovo Desatera zapovídající cizoložství (Ex 20,14), dále např. ustanovení definující, v jakém smyslu může být hebrejská dívka prodaná do služby svému pánu tělesně k dispozici (Ex 21,7-11), řeší se zde případ svedené panny (Ex 22,14n) aj.

Novozákonní biblická sexuologie Navazuje na starozákonní pojetí člověka, prohlubuje je a rozšiřuje, avšak zásadně nepopírá. Ježíš zdůrazňuje jedinečnost, výlučnost a neporušitelnost manželství (Mk 10,2-12). Nepřidává žádné nové nařízení. Staví zcela na půdě Starého zákona (lépe: na půdě židovské Tóry), svou interpretací odkazuje k prvotnímu stvořitelskému plánu podle Genesis 1-2, tj. k záměru jednoty a naprosté „srostlosti“ manželského páru do jednoho těla. Z paralelního textu v Mt 19,3-9 je zřejmé, že i tato Ježíšova interpretace může a má být rozumně zvažována v daném kontextu („případ smilstva“), avšak vždy se zřetelem k původnímu záměru manželství. I tímto Ježíšovým pohledem na rozvod (dle Starého zákona privilegia mužů) je fakticky zrušen dvojí standard pro muže a ženy. V rámci radikalizace Desatera v Kázání na hoře Ježíš ukazuje, že nejde o to, jak si své „drobné hříchy“ v oblasti sexu zdůvodníme před sebou nebo před lidmi, nýbrž o to, jak budou v posledku hodnoceny na Božím soudu (Mt 5,27-30). V Ježíšově zvěstování se připravuje též změna v pojetí kultu a bohoslužby (J 4,19-24). Tím se mění i pohled na problematiku kultické nečistoty. V této perspektivě není pro Ježíše problémem dotyk ženy trpící krvotokem, Ježíš řeší její skutečný problém – obnovuje její zdraví a odstraňuje problém ženina sociálního a náboženského vyloučení. Ani jinde v Novém zákoně přitom nejde o popření starozákonního důrazu na bohoslužebnou čistotu

Viktor Ber, ThD. (40) učitel Evangelikálního teologického semináře, dále působí na UK ETF jako vědecký pracovník a na TF JU jako externí vyučující. Je ženatý a s manželkou mají čtyři děti. Je členem Sboru Církve bratrské v Poděbradech.

květen-červen 2012 11

TÉMA odůvodněnou Boží svatostí. Chrámem Ducha svatého se však nyní stává přímo tělo (1 K 6,19) kristovců (mužů i žen!) – proto je mj. otázka sexuální kultické (ne)čistoty převedena do oblasti duchovní a etické. Člověka neznečišťuje nejen to, co mu projde střevy a pokračuje „do hnoje“ (Mt 15,17 // Mk 7,18n), ale ani to, co projde jinými tělesnými otvory.

Ilustrace Ondřej Košťák

život je život aneb sex v biblických příbězích Doposud jsme se zaměřovali na to, co by dle Písma mělo být lidskou sexualitou. Bible však bez rozpaků mluví i o tom, jak to ve skutečnosti vypadá, i když by tomu mělo být jinak. Příkladů z této oblasti je bezpočet. „Padlá sexualita“ se projevuje při míchání „synů božských“ a „dcer lidských“ v Gn 6,1-4. Bezprostřední sousedé (a konkurenti) Izraele jsou vylíčeni jako produkty incestu (původ Moábců a Amónovců ze spojení Lotových dcer s otcem dle Gn 19,30-38). Čtenáře ale více znepokojí sexuální život praotců Izraele: Jákob je (nedobrovolně) oženěn se sestrami (Gn 29), Juda má nevědomky poměr se svou snachou, Rúben se (asi při plném vědomí) vyspí s ženou svého otce Jákoba – to vše je výslovně zakázáno v Lv 18. Kromě toho otec Abraham tvrdí, že manželka Sára je zároveň jeho nevlastní sestra (Gn 20,12) – i když se zde zřejmě snaží vylhat z nepříjemné situace, činí tak způsobem, který na něj vrhá špatné světlo, pokud jde o biblickou sexuální legislativu (Lv 18,9). Je zřejmé, že nedokonale prožívaná sexualita praotců se nevyskytuje v příbězích náhodně a okrajově. Zjevně zde Bůh pracuje s nejrůznějšími patologiemi, deviacemi, nedokonalostmi… Stejně jako o celé „teologii rodiny“ v praoteckých příbězích i zde platí – Bůh vyvoluje nedokonalé a hříšné lidi. S nimi pracuje, ale oni také nesou důsledky svých činů. Tam, kde Izrael o sobě hovoří jako o „rodině“, musí být připraven řešit podobné rodinné a sexuální karamboly. Naopak pozitivní příklad zvládnuté ošemetné situace vidíme v knize Rút. Rút je krásná a chytrá ženská, Boáz je šikovný a férový chlap, jeden druhému se začínají líbit a nestydí se za to. Sexualita zde ovšem úzce souvisí i s místem ve společnosti a jejím sociálním systému. Noemi nepokrytě vede svou snachu Rút, aby v noci „vystartovala“ na Boáze, využila situace, svedla jej, a tak získala sociální zajištění (Rt 3). Rút i Boáz ošemetnou situaci zvládnou s grácií, taktem, ve vší čistotě. Navíc, díky své mazanosti, Boáz nakonec získá Rút jako manželku v souladu s právem a obyčejem. Boáz a Rút jsou postavy pří12 květen-červen 2012

kladné mravní integrity, zároveň lidsky zajímavé, nikterak kožené a prudérní. V tomto smyslu tvoří (navzdory moábskému původu Rút) pozitivní stopu v rodokmenu krále Davida. Od knihy Rút se můžeme přímo přesunout do Nového zákona. Rút moábská totiž, vedle Kenaanky Támar (viz Gn 38) a další Kenaanky, prostitutky Rachab (Joz 2; 6), jsou jedinými ženami jmenovanými v Ježíšově rodokmenu (Mt 1). Kromě nich je jmenována ovšem také Ježíšova matka Marie. Dále je zmíněna žena Urijáše Chetejského, není však označena svým jménem. Tyto ženy jsou v mnohém skutečné hrdinky víry, jsou ale také součástí pokřiveného pojetí sexuality – Támar se za prostitutku přestrojí, zatímco Rachab je zkušená profesionálka, pro Rút představuje manželství v dané společnosti jedinou možnou životní perspektivu. Urijášova žena je jednoduše objektem Davidovy žádostivosti. Marie je v první chvíli přímo ohrožena podezřením z cizoložství. Ježíšova osobní historie je tímto pevně svázaná se složitou historií člověka a jeho sexuality, zároveň však jeho životní příběh tvoří výrazný kontrast ke zmiňovaným bolestným případům a zkušenostem. Ježíš zejména svým přirozeným chováním k ženám potvrzuje zásadní rovnost obou pohlaví ve smyslu Genesis 1. V první řadě sám od žen „tu věc“ nechce, je v plném významu slova svobodný a tím přináší svobodu ženám ve svém okolí. Má tak plnou svobodu otevřít hluboce intimní otázky např. s poněkud frivolní samařskou dámou (Jan 4). Ježíš nechává hříšnou ženu, aby se dotýkala jeho těla (L 7,36nn). Ač plně mužem, jeho vlastní sexualita jej neruší při službě smíření této i jiným ženám. Z epištol se dozvídáme, že církev řešila i nadále stejné problémy, jaké trápí vztahy mezi muži a ženami od pradávna až dodnes. Starý Rúbenův hřích byl aktuální i v korintské církvi (1 K 5,1), využívání služeb prostitutek mohlo v témže sboru být považováno za normální (1 K 6,15n).

biblické sexuální fantazie Ve svém kanonickém celku Písmo poukazuje na dva zajímavě odlišné směry, kterými se může ubírat

myšlenka na dokonalost a naplněnost v oblasti lidské sexuality. Dokonalý sex v dokonalém vztahu – Starý zákon zdůrazňuje možnosti a výšiny stvořené lidské sexuality ve sféře velmi důvěrného vztahu. Typickým jazykem této řeči je poezie. Poetický jazyk se dostává ke slovu v Gn 2,23, kde muž vyjadřuje nadšení z jemu právě představené ženy. Poeticky mluví kniha Přísloví, když ukazuje na nádheru tělesného milování v hranicích manželské věrnosti (Př 5,15-23). S naprosto radikální (a téměř na nic se neohlížející) oslavou erotické lásky přichází Píseň písní. Není jasné, kdo jsou ti dva, jaký k sobě mají vztah, jaké překážky ve své lásce vlastně řeší – vidíme pouze jejich vzájemnou lásku (a na Starý zákon zde nezvykle aktivní ženu). Dle některých vykladačů existuje literární provázanost a narážky mezi Genesis 2 a Písní – Píseň by pak opěvovala a znovu představovala lidskou sexualitu, jak byla původně zamýšlena Stvořitelem a jak může být alespoň občas znovu zakoušena. Fantazie celibátu – Nový zákon přichází oproti První smlouvě s důležitou inovací, totiž s alternativou k manželskému životu. Život bez manželského (a jiného sexuálního) partnera a bez dětí již více není pohanou a neštěstím. Naopak, stává se lákavou, a dokonce lepší možností (1 K 7,1.8), při které jde příkladem sám apoštol Pavel a předtím Ježíš. Musí však jít o celibát dobrovolný, zdrženlivý život je i nadále možnost pouze pro některé. Pastorační epištoly se jasně vymezují proti (zřejmě protognostickým) pokusům očernit manželství a postavit tělesnost a materiálnost stvoření do negativního světla (1 Tm 4,1-5). Zdrženlivý život bez manželského svazku ukazuje za hranice běžné lidské zkušenosti, do prostoru a času nového stvoření, kdy „lidé jsou jako nebeští andělé“ (Mt 22,30). Požehnaným životem v celibátu nemá být sexualita popřena, naopak je osvobozena a dána do služeb nebeského království (Mt 19,12). ■

KOMENTÁŘ

Sexualita v náboženstvích světa Plodnost přírody i jeho samotného byla pro člověka vždy posvátným tajemstvím, takže sexualita pro něho nemá jen rozmnožovací funkci, ale nese i náboženské významy. V sexu a rozmnožování totiž člověk překračuje sám sebe, a to ve dvojím smyslu – jednak ve směru ke svému partnerovi, jednak ve směru k potomku, který může být plodem tohoto spojení. Ve vrcholném okamžiku (jenž ve druhém případě trvá u ženy přibližně devět měsíců) zažívá tajuplnou jednotu s někým, kdo je pak „běžně“ od něho zase oddělen. Není tedy divu, že v sexu a rození může člověk prožít určité zmocnění a okusit pocit síly, kterou dost dobře může považovat za božskou. Všechny náboženské významy spojené s lidskou sexualitou nemohu zachytit. Připomenu proto pouze tři a pro snadnou orientaci pro ně nabízím zkratky: „obnovování životní síly“, „dosažení celistvosti a jednoty“ a „sebeodevzdání“. První význam velmi dobře znají čtenáři židovských svatých písem, protože starověcí adresáti těchto textů byli mnohokrát varováni před náboženským „smilstvem“. Pohlavními styky v rámci bohoslužby chtěly okolní národy (a v nížinách svého duchovního života se k nim přidávali i Izraelci) podnítit magickým způsobem bohy k uvolnění plodivé síly, která by pak zajistila plodnost polí i stád. V chrámovém dramatu tak byl vlastně „opakován“ pohlavní styk bohů, kteří kdysi na počátku stvořili život a nabili ho plodivou silou. Tehdejší lidé cítili, že v přítomné chvíli, zvláště v době sucha nebo jiné nepřízně, je třeba svět touto silou znovu „dobít“. Velmi podobný význam nalezneme např. i v tradici indického šivaismu, v níž je hojně uctíváno mocné vztyčené pohlaví boha Šivy. Zatímco tento první význam navazuje na tajemství plodnosti a vzniku nového života, druhý význam vychází z podivení nad tajemstvím odlišnosti a zároveň komplementarity dvou pohlaví. Tento význam nalezneme také v Bibli, tentokrát ale v příznivém světle: Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, a v pohlavním spojení tedy člověk zažívá jednotu a celistvost. Možná je to podobný význam, který v ritualizovaném sexuálním styku nacházejí naši současníci prostřednictvím tantrických obřadů ve stylu hnutí Nového věku (New Age). Důvodem mimořádné obliby tantrického sexu by mohl být právě zážitek jednoty a celistvosti u lidí nejistých svou identitou a poznamenaných nevyrovnanými vztahy. Původní indická tantra (podobně jako sexuální magie v esoterické tradici) ovšem sjednocuje člověka ani ne tak se sebou samým jako s božstvím. Sexuální styk má umožnit propojení mužské a ženské energie, v indické tradici tedy boha Šivy a bohyně Šakti, a tím dosažení stavu, kdy je konečně překonáno iluzorní oddělení od božství. V indickém tantrickém sexu není žena pro muže partnerem ve společném prožitku celistvosti, ale spíše nástrojem k jeho dosažení jednoty s božstvím. Třetí náboženský význam sexu, který bych rád zmínil, vychází z chápání sexu jako dovršení lásky. Láska znamená přesunutí těžiště z vlastního života do života druhého a sexuální styk může být chápán jako dovršení tohoto procesu sebevydávání. Snad díky tomuto významu se v Bibli setkáme se symbolicky vykládaným erotickým textem Písně písní. Erotické metafory se nacházejí u mystiků monoteistických tradic, v křesťanské barokní poezii i např. v indické bhaktické tradici (tedy v tradici oddané lásky k jednomu milostivému osobnímu bohu, nejčastěji ke Kršnovi).

■ Zdeněk Vojtíšek, religionista


TÉMA Co je a není v sexualitě přirozené

Sex po vyhnání z ráje „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ (Gn 2, 25) Tak vypráví První Mojžíšova o blaženém prožívání lidské přirozenosti před neblahou vzpourou. A všichni víme, nejen z verše 18. téže knihy, ale i z vlastní zkušenosti, jak „není dobré, aby byl člověk sám“. Dvěma tvorům se žije snáze. Jak to vypadá s lidskou dvojicí po vyhnání z ráje?

S

exuální chování mužů a žen znamená ve skutečnosti tvorbu páru. Vyvádí lidskou osobu z tíživé osamělosti. Nedejme se zmást tím, že v sexuálním chování mužů a žen nacházíme zjevné rozdíly. Nejsou dány jen kulturními a hospodářskými vlivy. Jsou zakotveny i biologicky, pudově. Stejně jako u vyšších živočichů se obě pohlaví odlišují zejména v míře své péče o potomky. Liší se také v přístupech k výběru partnera, k namlouvání a upevňování citových vazeb. Nepochybně oboustranný je pak zájem o ustavení monogamní dvojice – po volbě druha o erotiku v rámci společenských styků, erotiku v ústraní a posléze i o spojení k početí nového života. Tyto etapy sbližování jsou mužům i ženám společné. Posilují vznikající soudržnost v páru. Ale dejme si pozor na to, co vůbec pokládáme za sexualitu. Sexualita není totožná s pohlavním vzrušením či s aktivitou, není jen záležitostí pohlavního ústrojí. Zahrnuje přece erotiku, citové přilnutí, lásku, sex, pohlavní roli i plození. Projevuje se v pohlavní identitě, v postojích, v hodnotách, v rolích, v jednání i ve vztazích. Asi se shodneme, že sexuální chování má pro člověka trojí význam: osobní, partnerský i rodový. Osobní přínos – obohacuje osobnost, přináší slast a rozvíjí schopnost lásky. Partnerský rozměr – ten spatřujeme v možnosti projevit něžnou náklonnost a zažít přijetí partnerem. A cíl zachování rodu je svěřen naší schopnosti zplodit nový život a dítě též vychovat. Představa, že existuje jednoduchý pohlavní pud, srovnatelný s potravovým, byla už opuštěna (tzn. prožitek nedostatku, puzení po naplnění žaludku a nastolení vnitřní rovnováhy ukojením hladu). Se sexualitou lidí je to nepochybně složitější. Sbližování osob je komunikací, která probíhá ve sledu řady kroků od jednoho motivačního stavu k druhému. Jedinec odpovídá na erotický podnět druhého a svou odpovědí probouzí v druhém pokročilejší 14 květen-červen 2012

motivaci. Vrozené mechanismy řídí mužův zájem o ženské vábení a ženinu vnímavost pro mužné signály protějšku. Vábení pohledy, úsměvy, řečí těla se děje původně na vzdálenost, prostřednictvím smyslů. Někoho možná překvapí, že právě v této fázi je účinnou složkou ženské atraktivity cudné chování. Oslovení a zaměření na určitou osobu, koketování, namlouvání je dalším, už kontaktním projevem párování. Sem patří i mazlení. To slouží k synchronizaci erotického zájmu u obou perspektivních partnerů. Na tuto fázi sexuálního programu pak navazuje případné genitální spojení. Sexuální emoci souběžnou s fascinací vyvoleným partnerem nazýváme zamilovanost. Jejím přibližně dvouletým trváním se zajišťuje doba potřebná k výběru a upoutání životního druha i ke zplození dítěte. Zamilovaností se navozuje i ochota ke společné péči o dítě. Fungující dvojice v tomto období nemají problém s věrností. Zamilovanost vylučuje erotické zaujetí jinou osobou. V takové dvojici je sexuálního vzrušení a milostného opojení dosahováno nejsnáze a nejsilněji. Podobné zacílení na výlučnost vztahu dvou osob a omezení vlivu narušitelů může mít emoce žárlivosti. Bývá ovšem spojena s pocity sebenejistoty a mnohdy též s vlastnickou potřebou žárlivce. Žárlivost však přináší výsledek právě opačný: tato emoce je nejčastější příčinou manželského násilí. K pozitivnímu prožívání zdravého pohlavního vztahu se druží sexuální vzrušivost, pocitové vyvrcholení a emoce uspokojení po proběhlém milostném aktu. Aby člověk později rozvinul celý rozsah své sexuální motivace, mají na mozek plodu během matčina těhotenství působit správné hormony ve správný čas. Mozková centra pro sexualitu se tvoří na rozhraní 3. a 4. měsíce nitroděložního života. Psychické pohlaví – vědomí přináležitosti k pohlaví určenému žen-


MUDr. Slavoj Brichcín Primář sexuologického oddělení v bohnické psychiatrické léčebně. V současné době pracuje na sexuologické ambulanci téže léčebny. Pracoval jako ředitel Psychoterapeutické sekce České křesťanské akademie a je autorem či spoluautorem řady odborných publikací, např. Sexuální delikventi z pohledu psychiatrické sexuologie.

skými nebo mužskými pohlavními znaky – se utváří ve druhé polovině nitroděložního života. Počátečním rozlišením hraček pro chlapce a děvčata disponuje teprve dítě dvouleté. Pohlavní identita vyjadřující prožitek, zda se člověk cítí být mužem nebo ženou, se utváří od 2 až 3 roků věku. Zdá se, že tento vývoj je nezvratně završen ve čtyřech letech života.

Pohlavní role Vnější projevy pohlavní identity se nazývají pohlavní rolí. Role je způsob chování, které dané společenství očekává od osoby, jejíž matrikové pohlaví je mu známo. Svou pohlavní identitu máme v normě, když naše vnitřní volba mužství nebo ženství odpovídá anatomickému pohlaví. Těžce však strádají lidé, kteří – ač tělesně i duševně zdraví – se cítí zakleti do těla nesprávného pohlaví. Ztotožňují se s rolemi a aktivitami připisovanými pohlaví opačnému. Právě na této poruše si lze uvědomit, jak je pro naše zdraví pohlavní identita mimořádně důležitá. Děti mohou již před pubertou prožívat tíseň ze zařazení mezi stejně tělesně utvářené vrstevníky. Chtějí se jinak oblékat, jinak vystupovat, jinak si hrát. Jejich přání se ovšem střetává s očekáváním rodičů a nejbližšího okolí. Ve škole se mohou setkat nejen se

škádlením pro svou odlišnost, ale i s ponižováním, se šikanou. Dívky chtějí vyrůst v muže a chlapci v ženu. Větší pozornost probouzejí chlapci s poruchou pohlavní identity než dívky, které si nehrají s panenkami a projevují spíše zájem o bojové sporty. Převlékání chlapců do dívčího je nápadnější než chlapecké ustrojení děvčete. Vzácně si dítě s poruchou pohlavní identity může ošklivit i vlastní genitál. Trvalé přání dospělých osob žít jako příslušník opačného pohlaví známe jako transsexualismus a víme, že může vést k celoživotnímu úsilí o změnu zápisu v matrice. Muži i ženy s poruchou pohlavní identity si přejí absolvovat hormonální a chirurgickou léčbu, která by je přiblížila k tělesnému vzhledu v souladu s jejich cítěním. Česká legislativa takovou změnu matričního pohlaví dovoluje, za předpokladu odstranění žadatelových pohlavních žláz (vaječníků nebo varlat). Mohou po přepisu v matrice také uzavřít manželství s osobou svého původního pohlaví. Změna rodové příslušnosti nebývá lhostejná dřívějším partnerům ani dětem, které transsexuální rodič zplodil ještě před radikálním řešením svého problému. S ohledem na dítě mnozí transsexuálové odkládají vytouženou změnu pohlaví do doby jeho dospělosti. Rekonstrukční operace transsexuálních osob představují etický problém. Poškození zdravého těla operací je srovnatelné se znetvořením duše upuštěním od zákroku. Lékaři operují proto, aby snížili utrpení člověka, postiženého bez vlastní viny touto poruchou. Při odpovědném rozhodování osoby i kompetentních odborníků o přeměně pohlaví má nezastupitelné místo také pacientovo společenství, jeho důvěra a podpora. Trpící člověk by neměl být krátkozrakým opovrhováním zaháněn ani do beznaděje ani do vzpoury. Podobně je tomu s naším přístupem k osobám s odlišnou sexuální orientací. Povšimněme si prosím, jak ošklivě je nazýváme. Řada našich spoluobčanů nemůže za to, že pro ně nejsou nejúčinnějšími erotickými signály podněty vycházející od zralých příslušníků druhého pohlaví. Jejich sexualita je taková, že toleruje nebo preferuje podněty pro většinovou populaci neobvyklé. Jsou trvale puzeni k představám a aktivitám anebo k objektům společensky nepřípustným. My je bezděky odsuzujeme hanlivým názvoslovím. Užíváme pro jejich puzení přívlastky: deviantní (zcestné), aberantní (zbloudilé), perverzní (zvrácené), anomální (úchylné). V češtině je nejběžnější pojem sexuální deviace. Američané užívají šetrnější označení parafilie (odchylná přízeň). Takové odchylné zaměření bylo v různých dobách a v různých kulturách definováno a hodnoceno rozličně. V současnosti parakvěten-červen 2012 15

TÉMA filii chápeme jako celoživotní upřednostnění (preferenci) jiných aktivit, než je sbližování s dospělou osobou opačného pohlaví, svolnou a eroticky vyladěnou, v rámci partnerského vztahu. Parafilním lidem často chybí schopnost takto se zamilovat a vybudovat stabilní pár. Systémy, které u příslušníků sexuální většiny řídí erotické emoce, jsou u parafilních rozrušeny. Proč se tak snadno vymezujeme proti sexuálním menšinám? Je to strach z neznámého nebo snad zaměňování parafilního člověka s pachatelem sexuálně motivovaných zločinů? Posuzujeme jejich životní praxi podle zpráv z černé kroniky? Vždyť mnoho z nich se vyrovnává se svými neobvyklými fantaziemi a potřebami nenápadně, v ústraní, anebo s podobně cítícími partnery. Převážná část parafilních se nikdy nedopustí útoku na společensky hájené zájmy jiných mužů a žen. Potýkají se statečně se svými bizarními nebo rizikovými představami. A naopak deliktů deviantních se dopouštějí lidé s většinovou, tedy normální sexuální motivací. Ten, koho média po zadržení pro sexuálně motivované násilí označí za „devianta“, jím samozřejmě při odborném vyšetření vůbec nemusí být.

Sexuální orientace Sexuální orientace, ať standardní, ať atypická, je nám vrozena už v nejranějším věku. Podle ní se

odvíjí směr naší zvídavosti a erotických zájmů. Ta řídí výběr našich erotických zážitků a vzpomínek. Normální sexuální motivace „odhazuje“ jako nepotřebnou tu prožitkovou sbírku podnětů, které se vymykají většinovému zaměření. Tytéž neobvyklé podněty naopak oslovují člověka s odlišným sexuálně motivačním systémem, například sadistickým či masochistickým. Homosexuální orientace se týká jenom nízkého procenta mužů a žen. V českém průzkumu se ve velkém reprezentativním souboru přihlásila k erotickému zaměření na osoby stejného pohlaví 3% žen a 2% mužů. Homosexuální zkušenost mohou mít ovšem v osobní historii i lidé celoživotně heterosexuální. Jako bisexuální označují samy sebe lidé, kteří neumějí určit, které z obou pohlaví je více přitahuje. Postup uvědomování menšinové sexuální orientace je individuálně různě dlouhý a různě náročný. V lékařské terminologii se zásadní nespokojenost s vlastní sexuální orientací nazývá postojem „ego-dystonním“. Ego-dystonní homosexualita je v Evropě uznávanou poruchou spojenou s tímto erotickým zaměřením. Vrozená přirozená sexualita nás také chrání před násilným přístupem k partnerovi. Neerotické signály od ženy bezděčně tlumí pohlavní vzrušení normálních mužů. Tak tomu není u mužských sexuálních agresorů s odlišnou motivací. Takovým

anketa Jak s dětmi mluvíte o sexuální stránce lidského života? Jak jste jim např. vysvětlili, kde se vezme miminko a jak se narodí? Jana, Kutná Hora, tři děti • Takže o sexu a věcech s tím spojených s dětmi, vzhledem k jejich věku, zatím tak moc nemluvíme. Ale k tomu, kde se vezme miminko a jak se narodí, jsme se samozřejmě už dostali. Řekli jsme jim asi něco v tom smyslu, že miminko se prostě dostane do bříška (zatím je nijak zvlášť nezajímalo jak), nejdřív je malinkatý, pak trochu vyroste a pak se narodí. Prostřední dcera si myslí, že se narodí předečkem (u holek používáme

16 květen-červen 2012

termíny „předeček“ a „zadeček“) a nejstarší dceři jsem se snažila vysvětlit, že mezi předečkem a zadečkem mají holčičky ještě jednu dírku, kudy se miminko dostane z bříška ven. To je tak asi všechno. S nejmladším o tom samozřejmě ještě nemluvíme, ten ještě ani nepochopil, že má čůrat a kakat na nočník. Tomáš, Praha, tři děti • S dětmi mluvíme o sexuálních záležitostech celkem otevřeně. V menším věku (3-5 let, kdy

manželka čekala naše třetí dítě) si postupně samy našly, jak přijde na svět miminko, a to v dětské encyklopedii a v nějaké dětské knížce. Své obrázkové poznatky pak chtěly dovysvětlit od nás rodičů. Později shlédly také přírodopisné televizní dokumenty, kde bylo kromě mnoha úchvatných záběrů zachyceno i páření některých savců. V pozdějším věku jsme se s nimi zároveň na téma sexu a vztahu mezi mužem a ženou bavili vícekrát při různých příležitostech. Většinou to bylo jako reakce na nové skutečnosti, které se dozvěděly nebo zažily ve svém okolí.

jedincům jejich vzrušení startuje právě bez ženiny vstřícnosti, v neerotických okolnostech. Je smutné, že si toho parafilní muž nemusí být před svým prvním deliktem vůbec vědom a poznává svou odlišnost až násilným útokem. Na druhé straně ani ten největší hrubec, mnohonásobný zločinec se nikdy nedomáhá agresivně sexu na žádné ženě, je-li obdařen normální sexualitou, tedy pudovým předpokladem k nenásilnému sbližování. Hodně pozornosti i odporu mezi většinovou populací probouzí vrozené pedofilní zaměření. Je dispozicí člověka eroticky reagovat na osoby bez známek tělesné zralosti, na děti ještě před pubertou. Ani tito lidé nejsou osudově předurčeni k páchání pohlavního zneužívání. Mnozí z nich – pro svůj nepochybný pedagogický talent – mohou dětem prospívat svou schopností rozšiřovat jejich obzor. Věnují se jim mnohostrannou zájmovou, učitelskou, uměleckou a tvůrčí činností. Pracovat s dětmi však mohou jen potud, pokud neprožívají neodbytnou touhu po intimním tělesném kontaktu. Jinak musejí realizovat své potřeby výhradně distanční užitečnou aktivitou. Při násilí páchaném na dítěti je nutno myslet spíše na deviaci agresivní než na pedofilní zaměření provinilce. Prožité pohlavní zneužívání, ať násilné, či nenásilné, je pro dítě vždy závažným zraněním. Je to zásah do jeho zrání v intimní sféře. Předčas-

Petr, Nymburk, čtyři děti • S dětmi jsme o sexu mluvili vždycky podle jejich potřeby a zájmu a snažili se srozumitelně odpovědět na otázky, které nám kladly. Velice nám byla nápomocna kniha „Od pěti do pětadvaceti“, která nabízí řadu odpovědí adekvátních věku tazatelů. Se všemi dětmi jsme pracovali také s kalendářem „Zázrak života“, kde jsou snímky rodícího se života po jednotlivých týdnech. Se staršími (náctiletými) mluvíme o úskalích, která na ně čekají v období jejich dospívání a dozrávání. Používáme různé ilustrace, kterými se jim snažíme předávat náš postoj, totiž že sex

ná erotizace dítěte otřásá celým jeho hodnotovým systémem. Otřesné škody působí zejména následné vydírání nebo zastrašování zneužitého dítěte blízkým příbuzným při probíhajícím nebo již po proběhlém incestu. Na pedofilním zaměření postižených mužů chce parazitovat také komerční zneužívání dětí – dětská prostituce a pornografický průmysl. Na tomto sexuálním vykořisťování dětí ze zištných důvodů se převážně přiživují lidé z řad sexuální většiny, nikoli tedy lidé pohlavně abnormní. Navazování kontaktů s nezkušenými dětmi usnadňuje dnes internet. Je naléhavým úkolem pro rodinu i školu, aby před nebezpečím plynoucím z nových komunikačních technologií mládež včas varovaly.

Typická sexuální motivace Chceme-li nějak shrnout, jak vypadá typická sexuální motivace dospělého člověka, můžeme konstatovat: • • • •

Je identifikován/a se svou pohlavní rolí Je váben/a osobami opačného pohlaví Přitahují jej/ji erotické signály zralých osob Dvořením s vybraným jedincem dosahuje vzájemného vyladění • Dává a získává souhlas s intimním spojením ■ • Je připraven/a k společné péči o potomka

patří „jedině a až“ do manželství. (Mimochodem, tento svůj postoj předávám studentům i během přednášek na etická témata na gymnáziích a středních školách.) Pokud se nám to snad i podaří, pak to rozhodně nehodlám připisovat našim „pedagogickým zdatnostem“, nýbrž Boží milosti. Jak to dopadne, to se teprve pozná… Miriam, Praha, tři děti • Otázky typu, kde se vezme miminko a jak se narodí, jsme dětem zodpověděli, když se na to začaly ptát. Bylo to již v předškolním věku a použili jsme k tomu knihu komiksového typu, ve které bylo toto téma moc

pěkně zpracované. V současné době mluvíme s dětmi o sexuální stránce lidského života vždy, když se o tom chtějí bavit (někdy je to v reakci na chování jejich nebo druhých, někdy při čtení knihy…). Hana, Brno, dvě dcery • Otevřeně, cudně, přiměřeně věku. Vždy jsme jim odpovídali podle věku, v němž se na takové věci ptaly. Někdy je zajímala biologická stránka věci, jindy zase vztahová. Snažili jsme se poctivě odpovídat na každou otázku co možná nejotevřeněji, aby informace získaly od nás – rodičů a nemusely se pídit jinde.

■ připravila Anna Chrásková


TÉMA

Co z lékařského pohledu ovlivňuje sexuální život

Zdravý sex P

án Bůh řekl lidem v ráji „Ploďte se a množte se.“ To byla výzva závažná, výzva pozitivní, mimo jiné i k zdravému sexuálnímu životu. Ten však může být narušen mnohými příčinami, které mají podstatu ve změně fyzického zdraví a vůbec nesouvisejí se stavem psychickým nebo stavem duchovním. Zde pak nastupuje zásadní úloha lékaře, nejspíše urologa.

Neplodnost Na světě přibývá neplodných párů. V Bibli máme na příkladu Anny a Elkány ukázáno, jak je to bolestné a jak je potřebné mít správný postoj a umět „podržet“ svého neplodného partnera a být trpělivým. V současnosti je prakticky vyrovnán poměr mezi počtem neplodných žen a mužů. Příčina infertility (neplodnosti) je na straně muže ve 33 % případů, na straně ženy ve 25 % případů a příčiny u obou partnerů současně bývají nalezeny u 22 % neplodných párů. Mezi příčinami neplodnosti u mužů se často jedná jen o poměrně snadno odstranitelné vrozené rozšíření žil v oblasti varlete (tzv. varikokéla), jindy jsou příčiny mnohotné a závažnější. Někdy je však třeba využít možnosti tzv. asistované reprodukce (umělého oplodnění), kdy urolog odebere spermie přímo z varlete a tyto jsou pak ihned vpraveny do vajíček manželky resp. partnerky. Čekání na potomka, nemožnost oplodnění je pro mladé páry vždy situace nesnadná a měli bychom je umět taktně povzbuzovat, vážit si jejich statečnosti zůstávat spolu a procházet i nepříjemnými lékařskými testy, nepochopením apod. Urolog je ale také angažován i s opačným cílem, z důvodů antikoncepce, kdy provádí sterilizaci u mužů podvázáním chámovodů. Lékař, nejen urolog, se může k otázkám souvisejícím se sexualitou člověka dostat již v prvních hodinách po porodu novorozence, u něhož nelze jednoznačně určit pohlaví, kdy mluvíme o poruše vývoje pohlaví, tzv. intersexu, kdy novorozenec má pohlavní žlázy či genetickou výbavu obojího pohlaví.

Co ztěžuje pohlavní styk Pohlavní styk může velmi ztížit až znemožnit např. krátká uzdička předkožky penisu nebo fimó18 květen-červen 2012

za. Takový stav však snadno a rychle vyřeší minimální urologická operace, jako je obřízka apod. Akutně může nastat stav prasknutí (tzv. „zlomeniny“) ztopořeného penisu, akutním stavem je nadměrně prodloužené bolestivé ztopoření penisu, tzv. priapismus. Rychle je nutno jednat v případě torze varlete, jinak varle ztratí funkci. Operací je někdy nutné řešit stav tzv. plastické indurace (zatvrdnutí) penisu, kdy dochází k bolestivému zakřivení penisu při jeho ztopoření a nemožnosti pohlavního styku. Častým problémem bývá projev předčasné ejakulace, kdy k sexuálnímu vyvrcholení u muže dochází dříve než u ženy. Krásné začátky manželského života záhy po svatbě mohou být zkomplikovány tzv. „honeymoon“ cystitidou, neboli akutním zánětem močového měchýře při tzv. „líbánkách“. Velkou nepříjemností – ne však nebezpečnou – jsou mnohočetné drobné výrůstky na zevním genitálu a v jeho okolí, jak u mužů, tak u žen, které se nazývají condylomata a jsou virového původu. Současná populace je doslova „promořena“ mykotickými a chlamydiovými infekcemi. Chlamydie u mužů způsobují záněty močové trubice, prostaty, u žen vyvolávají závažné stavy, jako je zánět malé pánve, mimoděložní těhotenství a někdy až infertilitu.

Pohlavní a jiné nemoci Problémem dnešního světa je promiskuita, střídání partnerů, nedodržování manželské věrnosti, předčasný začátek pohlavního života. Důsledkem těchto trendů je rostoucí počet pohlavně přenosných nemocí – kapavka, syfilis, chlamydiové infekce, herpetické viry a samozřejmě virus HIV, způsobující systémové nevyléčitelné onemocnění AIDS. Obtížnou problematikou, vyžadující velmi specifický přístup a často komplikující zdravý sexuální život jsou lidé s poruchou pohlavní orientace, homosexuální jedinci. Také např. „obyčejné“ nadměrně časté močení v noci může výrazně změnit sexuální život obou manželů. Vyskytuje se ve všech věkových skupinách, stoupá s věkem a postihuje více než 50% populace starší 50 let. Toto časté močení v noci (tzv. nykturie) se vyskytuje u obou pohlaví stejně často, a mylně se tradu-


Prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. Absolvent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, profesor urologie tamtéž. S manželkou Evou má 2 dcery, 1 syna a 2 vnoučata. Člen Sboru Církve bratrské v Praze 3.

je, že za příčinu nykturie je považována „prostata“ a že nykturie není „ženským problémem“. Kromě častého močení v noci se jedná i o další příznaky jako je náhlé nucení močení při práci, při četbě, při jízdě autem, na koncertě apod. To jsou příznaky tzv. hyperaktivního měchýře a je prokázáno, že jsou spojeny se zvýšeným výskytem nedostatečné erekce, snížením sexuální aktivity a uspokojení ze sexu. Jisté je, že tyto problémy se týkají nejen mužů seniorů, ale i daleko mladších mužů a žen. Samozřejmě, že sexuální život negativně ovlivní jakékoliv poruchy s močením v rámci např. zvětšené prostaty nebo problémy s unikáním moče u žen. Tyto stavy jsou však téměř vždy dobře léčitelné, a proto by se jejich řešení nemělo odkládat. Poruchy sexuálního života se objevují u žen s častými záněty močových cest, záněty zevních rodidel, u žen s poklesem rodidel do pochvy apod.

Stárnutí a sexuální dysfunkce Stárnoucí muž (již po čtyřicítce) může ztrácet svoji dřívější sexuální výkonnost, což se projeví nejen zhoršením erekce, ale i poklesem tzv. libida, tj. chuti k normálnímu manželskému životu, ztrátou celkové výkonnosti i třeba depresemi a tloustnutím. Stačí však jednoduché lékařské vyšetření, které může prokázat sníženou hladinu mužského hormonu (testosteronu), a začít s jeho podáváním a stav se může brzy výrazně zlepšit. Erektilní dysfunkce je neschopnost dosažení

a udržení dostatečně dlouhé a rigidní erekce k provedení sexuálního styku. Příčiny erektilní dysfunkce jsou cévní, neurogenní, endokrinní (hormonální), psychogenní. Léčebné možnosti jsou tablety, podtlakové pumpy, injekce do topořivých těles, operace, protézy. Překvapivě se v současné společnosti vyskytuje velmi často tzv. ženská sexuální dysfunkce, která podstatně omezuje kvalitu života – především ale nejen – žen. Jedná se o poruchy sexuální touhy (snížení sexuální touhy, averze, nechuť), poruchy sexuální vzrušivosti, poruchy orgasmu, poruchy uspokojení, dále ženy mohou trpět bolestivým syndromem při styku. Tyto ženy většinou nenalézají odvahu vyhledat pomoc. Příčiny bývají různorodé – základy mohou být již v jakési formě antisexuální výchovy v původní rodině nebo sexuální zneužití v dětství, trauma znásilnění, strach z těhotenství, z pohlavní nákazy, odpor k partnerovi či jiný hlubší partnerský konflikt – to vše a mnoho jiných psychických vlivů může hrát roli při vzniku takřka libovolné sexuální dysfunkce u ženy. Urolog provádí také chirurgické výkony související se změnou pohlaví u případů transexualismu. Je konzultován u případů poruch erekce při hormonální léčbě karcinomu prostaty nebo po operacích karcinomu prostaty, spolupracuje s onkology, psychology a sexuology při problémech sexuálního života u pacientů podstupujících onkologickou léčbu pro jiné nádory (ozařování, chemoterapii) vč. zamrazení ejakulátu pro možnost pozdějšího oplodnění. Úlohou lékaře je napomáhat vést přiměřený sexuální život i pacientům po infarktu myokardu, po cévních příhodách mozkových, s roztroušenou sklerózou nebo po operacích či úrazech páteře včetně tzv. vozíčkářů aj. Závažnou problematikou nejen s ohledem na zdravý sexuální život, ale i s ohledem na onkologickou závažnost, je zhoubný nádor penisu. Stále se vyskytují případy pokročilého onemocnění, i když lze jakékoliv změny v oblasti zevního genitálu tak snadno zpozorovat a nechat se vyšetřit (podobně jako u nádorů prsu u žen).

Odpovědnost Kromě rajské výzvy „Ploďte se a množte se,“ byl člověk dále vyzván „podmanit si zemi“. Znamená to v pokoře a vděčnosti využívat darů Boha Stvořitele, mezi něž nepochybně patří i dar zdravých projevů sexuálního života a dar využívat poznatků soudobé lékařské vědy k nápravě tam, kde je to v této důležité oblasti života nutné a možné. ■ květen-červen 2012 19

TÉMA

nOrmální pastOrace nOrmálních lidí

je moudré mít zpovědníka n

ormalita v odborných kruzích nikdy nebyla snadnou otázkou. Není snadná ani v teologických kruzích. Co je vlastně normální a kde začínají být problémy ab-normální? Je to věcí statistické odchylky od průměru? Je to „sociální konstrukt“, tedy věc toho, jak si každá společnost sama definuje, co je ještě přijatelné? Je to subjektivní nebo objektivně zprostředkovaný závěr, že něco je problémem v okamžiku, kdy to určitá osoba nebo její okolí vnímá jako problém? Podobně z teologického pohledu: Je vlastně někdo normální? Vlastně můžeme říci, že jen jeden byl „normální“, Ježíš. A snad Adam a Eva před Pádem. Pokud hovoříme o normalitě, Ježíš je vztažným bodem a definicí normality.

podpora blízkých lidí Nikdo tedy nejsme zcela normální. Spíše jen někteří nevybočujeme z rámce obvyklých typů problémů a tyto problémy se projevují v míře, se kterou dokážeme my a naše okolí žít. Proto potřebujeme neustálou korekci. Velmi snadno může padnout ten, kdo si „myslí, že stojí“ (1 K 10,12). Proto Bible hovoří o povzbuzování a napomínání a podpoře jeden druhého. Vědomí trvalého ohrožení (1 Pt 5,8) by nás nemělo spoutávat, ale vést k opatrnosti a pokoře, protože nechceme přecenit svoji schopnost rozpoznat hřích v počátku. Proto se mi zdá důležité, jako první úroveň pastorační péče, povzbuzení k dobrovolnému pozvání několika blízkých lidí, pro muže mužů a pro ženu žen, kterým dovolím, aby se mnou procházeli životem a věděli o mých pokušeních a selháních dříve, než se problémy rozrostou. Je moudré mít zpovědníka. A je dobré, abychom pravidelně prováděli inventuru a dávali do pořádku svůj vnitřní i vnější život. To, že výběr takového důvěrníka musí být dobrovolné rozhodnutí, je důležité. Církevní společenství, která se pokoušela nařídit takovou „vykazatelnost”, snad s dobrými úmysly, přestoupila zdravou mez a vstupovala do oblasti, která je věcí svědomí a svobody každého jednotlivce. Podobný krok můžeme udělat jen my sami, ale pokud se tak 20 květen-červen 2012

rozhodneme, můžeme takový krok zvážit. Právě v oblasti sexuálních pokušení, která jsou typická tím, že na počátku mohou vypadat nenápadně a působí příjemně, jako ostatně všechny závislosti, potřebujeme ještě další pohled, který nám pomůže rozlišit nebezpečí.

kázané slovo Druhou významnou oblastí pastorace je kázané slovo. Historicky pastorace byla spojena, například v díle o pastorační péči Řehoře Velikého, právě s kázáním slova. Slovo, které je zrcadlem (Jk 1,2325), nám pomáhá přenastavit se na úroveň Božích standardů. Boží slovo je také povzbuzením, silou a utvrzením všech jistot, které máme v Bohu. Slovo souvisí s očišťováním našeho srdce a s obnovováním vztahu s Pánem našeho života. V oblasti sexuality bychom se možná neměli při kázáních vyhýbat tématům, kterým se Bible nevyhýbá. Jeden mladý muž mi řekl, že to, co zabírá 90% jeho mysli, je sexualita. To, o čem se z 99% z kazatelny nemluví, je sexualita. Pokud tomu je tak, asi něco není v pořádku. Boží slovo má moc a přináší pravdu do světa lží a iluzí, dává naději, uzdravuje a ukazuje cestu ven, pokud se věci zamotaly. Jen musíme mít odvahu učinit Slovo živým Božím nástrojem, který vstupuje do našich životů. V dnešní době existuje mnoho zmatků v oblasti sexuality. Je to proto, že sexualita souvisí s identitou a intimitou. A to jsou často u mnoha lidí velmi narušené oblasti. Také respektování nepřekročitelných hranic, které jsme dříve téměř automaticky předpokládali, není dnes samozřejmostí. Dokonce pro křesťany dnes není jasné, že pornografie je


Ing. Pavel Raus, M.A. et M.A. Vystudoval klinickou psychologii a teologii na Wheaton College ve Wheatonu v Illinois v USA. Vyučuje na ETS v Praze. Zabývá se oblastí vztahů, manželství a rodiny, sexuality, pastorace a syndromem vyhoření. S manželkou Júlií mají dvě dospělé dcery a žijí ve Vysokém Mýtě.

zlá a nevěra nepřijatelná. Nemůžeme očekávat, že tomu všichni tak rozumí. Vliv prostředí, ve kterém žijeme, je masívnější než si představujeme. Způsobuje to, že na jedné straně je život v církevních společenstvích složitější, na druhé straně je to příležitost vysvětlovat a vyučovat právě základní biblické pohledy na vztahy a na to, kým je člověk. Nejde jenom o vyučování, které je daleko od života, ale učení, které modelujeme svým jednáním, vlastní integritou prostou všeho pokrytectví. Křesťan, který je skutečně čestný v zápasech svého života a žije autenticky před druhými, je dnes mocným zviditelněním zdravého učení. Stále platí to, co platilo vždy, že biblické pravdě, kterou nejsme schopni žít, nerozumíme. V oblasti sexuality potřebujeme biblické vyučování, které je v naší mysli, ale také v každodenním životě.

Zdravé vztahy Dalším mocným nástrojem k uzdravení a k zakoušení zdravé sexuality jsou zdravé vztahy. Bez nich ani není možné plné vymezení zdravé sexuality. Pokud se má uzdravit sexualita, nejlepším příspěvkem jsou vyvážené, reálné, čestné, pravdivé vztahy s přiměřenými hranicemi a odpovídajícím vyjádřením blízkosti. Takové vztahy bychom měli zakoušet v rodině. To dnes není samozřejmé. Proto je nesmírně cenné, když se učíme žít v náhrad-

ních bratrsko-sesterských, otcovsko-mateřských vztazích, se strýčky a tetičkami, v křesťanských Kristo-centrických vztazích v Kristo-centrickém obecenství. Takové vztahy nejsou bezbolestné, ale v nich se poznáváme, rosteme, získáváme identitu a učíme se jak požádat o pomoc, tak pomoc nabídnout a sloužit. Učit se dávat a přijímat, neužívat druhých, ale budovat druhé a dovolit jim, aby budovali mě, učit se pečovat jeden o druhého, ale také formovat jeden druhého, vytváří klima, ve kterém nepotřebujeme, aby se nezdravé způsoby vyjádření sexuality staly náhražkami zdravé blízkosti. Zdravé obecenství je proto velmi důležitým prostředkem pastorace normálních lidí. Domnívám se, že zdravá církev je dnes unikátním prostředím, které nemá obdoby. Církev není vždy zdravá, ale může ke zdraví směřovat. Zdravé obecenství je neoddělitelné od zdravých rodin. Není dost dobře možné jedno bez druhého. V rodině se prověřuje naše víra a získává konkrétní kontury v každodenních vztazích. Náš vztah s Bohem se postupně musí projevit také tak, že se proměňujeme a tak, že to pocítí naši nejbližší. Ne vždy je to možné hned v rodině. Pokud to není možné, potřebujeme začít v obecenství a pokračovat v rodině. Místo pro odbornější pastorační péči je v případech, kdy se problémy rozvinuly do vážnějších rozměrů, závislost na pornografii, nutkavá masturbace, manželská nevěra, problémy v manželské sexualitě a další ještě vážnější zápasy. Nesmíme také zapomenout, že Kristem definovaná patologie je mnohem širší než to, co se odborně považuje za patologické. Týká se dokonce naší mysli a naší fantazie. I v těchto případech však cesta k uzdravení, kromě odbornější pomoci, stojí a padá se schopností začít fungovat ve zdravých vztazích.

Prevence Pokud existuje normální péče o normální lidi, asi bychom ji označili jako prevenci. Tento článek není o vážnějších zápasech v oblasti sexuality. Tento článek je o prevenci takových vážných problémů. Dobrým začátkem je, když si uvědomujeme svoji zranitelnost, pokud jsme vystaveni těmto pokušením. Sexuální pokušení se týkají každého z nás. Proto je moudré hledat několik blízkých bratrů nebo sester, kteří vidí do mého života. Je důležité žít s Božím slovem a hledat ve svých zápasech, snech, tužbách a ideálech Boží pravdu. A je dobré investovat do zdravých vztahů v obecenství a v rodině. ■ květen-červen 2012 21

ZÁPISNÍK

Marcela Zončová, roz. Orawská vystudovala obor angličtina a komunikace v multikulturním prostředí na Wheaton College, USA. Pracuje jako učitelka angličtiny. Se svým manželem a dvěma dětmi žije čtvrtým rokem v Německu, ale přesto se nadále cítí součástí ostravského sboru CB.

Inspirace ze života německého sboru D

Foto archiv autora

vakrát ročně se před modlitebnou Freie Evangelische Gemeinde v Bonnu (německá sesterská církev CB) objeví početný dav lidí různého věku (a dle zahalených hlav žen i různého vyznání) netrpělivě čekající na vpuštění do modlitebny. Po otevření dveří se všichni nedočkavě cpou dovnitř a občas dojde i na nějaký ten ostrý loket. Vevnitř však nečeká vystoupení věhlasného evangelisty, ani koncert známé hudební skupiny, ale naprosto obyčejná záležitost – bazar dětského oblečení a hraček. Tento se však liší od ostatních bazarů v Bonnu. Nejde tu jen o prodej a nákup za výhodné ceny, ale především o příležitost otevřít modlitebnu lidem, kteří by do ní jinak cestu nenašli, a společně s nimi něco prožít. V bonnském sboru vymysleli takový model organizování bazaru, aby se do něj sami prodávající mohli co nejvíce aktivně zapojit a společně strávit čas. Zájemci o prodej získají od organizátora své číslo a instrukce. Doma si číslem a cenou označí své zboží a to pak v daný den roztřídí na předem určená místa. Dále se z instrukcí dozví, že 20 % z prodeje jde na pokrytí nákladů bazaru a na provozování zimního hřiště pro děti. Prodávající se také aktivně dle rozpisu na pár hodin zapojí do příprav prostor, třídění oblečení, úklidu, provozu kavárny, hlídání věcí či dětí, vyúčtování atd. Každý má také přinést jeden koláč do kavárny, která je návštěvníkům během bazaru k dispozici a kde si mohou za mírný poplatek vybrat z bohaté nabídky. Zatímco rodiče svádějí boje o bundy či společenské hry, děti jsou zabaveny hrami nebo malováním na 22 květen-červen 2012

obličej. Výsledkem této organizace je, že prodávající tak stráví v modlitebně několik hodin po boku pomocníků ze sboru při společné přípravě bazaru, a mají tak možnost lépe poznat toto prostředí i lidi, kteří do něj patří. Podobná akce vyžaduje pečlivou organizaci i kvůli tomu, že do neděle musí být vše uklizeno a vyúčtováno. Ze samotného sboru se na přípravě bazaru podílí tým dvaceti lidí. Na poslední bazar bylo přihlášeno 85 prodávajících (asi 40 % z nich patří do sboru) a navštívilo jej přes 400 lidí. Celkem se utržilo 9 000 euro. A jaký je přínos podobné akce? Bazar pomáhá financovat výše zmíněné zimní hřiště pro děti do pěti let, ve které se každé středeční odpoledne promění jedna větší místnost za pomoci skákadel, odrážedel, žíněnek, trampolíny, skluzavky, apod. Ani mírný poplatek za vstup na hřiště neodradí rodiče od pravidelných návštěv, takže v současné době se už počet návštěvníků musí regulovat. Jak hřiště, tak bazar slouží hlavně k navázání kontaktu s lidmi ze sousedství a jsou službou sboru pro jeho okolí. Na obou akcích jsou účastníci informováni o programu sboru a také mají možnost se více dozvědět od těch, kteří akce připravují. Kromě toho neprodané oblečení a hračky, které už původní majitelé nechtějí zpět, putují do dětského domova na Ukrajině. Pro mne osobně aktivní účast na obou akcích znamenala především cestu, jak se zapojit do poměrně velkého a anonymního společenství věřících a navázat kontakty, na které během nedělních bohoslužeb alespoň tady téměř není prostor.■

tajemník Studijního odboru

Bulletin Rady Církve bratrské vychází jako příloha časopisu Brána

David Beňa (36)

Narodil jsem se v Praze a vyrůstal v Litomyšli. Zde jsem poslouchal kázání kazatelů Uhlíře a Féra, starších Jindry, Černého atd. Bible a její zvěst mě fascinovaly, v mládeži jsem už brzy pomáhal s programy. Po roce na FF MU v Brně jsem odešel do Rakouska a Švýcarska studovat teologii. Následoval inspirativní tříletý vikariát v Náchodě a 5 hezkých let správcování v Olomouci. S manželkou Evou a dcerou Johankou žijeme v Litomyšli. Od roku 2002 vyučuji na ETS. Volné chvíle trávím s rodinkou, s knížkou či muzikou, na procházce nebo ve sboru.

P

ráce Studijního odboru Rady CB se jako řadový člen účastním od roku 2005, kdy jeho vedoucím byl ještě Samuel Jindra, kterého v posledních dvou letech vystřídal Pavel Černý. Do agendy studijního odboru tehdy patřila, i nyní patří, především příprava pastorálních konferencí; péče o odbornou přípravu vikářů, nastupujících kazatelů, v rámci tak zvaných vikariátních cvičení a předordinačních věroučných rozhovorů; zpracovávání věroučných stanovisek a podnětů k aktuálním otázkám života církve a společnosti, a to pro celou církev nebo pro Radu; příprava liturgické agendy; a leccos dalšího, co nějak souvisí s teologickou stránkou církve. Od roku 2009, kdy jsem se stal odborovým tajemníkem (čili sekretářkou), si členové odboru – vedle našeho vedoucího, soukenického kazatele Pavla Černého také těšínský Tadeáš Firla, brněnský Jan Asszonyi, misionářský Steve Olsen, Jan Valeš ml., toho času ředitel ETS, a bysterský Roman Toušek – mohli (snad) více oddechnout, protože část „úřednické“ agendy přešla právě na mě. O některé z projektů se samozřejmě dělíme mezi sebou, „ten dělá to a ten zas tohle“ (např. příprava některých stanovisek), společné porady však věnujeme spíše společnému rozhovoru a přemýšlení, jehož zhmotnění pak bývá mou starostí (příprava pastorálek, podkladů, stanovisek atp.). Vedle toho bývám některými zvláštními úkoly pověřován přímo Radou. Úloha tajemníka SO ovšem není pouze technická či „úřednická“. Pozve-li mě ten který sbor na kazatelnu, pak rád vyjedu a kážu, mám seminář či diskusi na teologická, biblická témata. Bývám k dispozici odboru mládeže k vyučování na regionálních Houbách i jinde. Mého pera využívá redakce Brány. O dobré uzemnění mé církevní práce se ovšem stará náš domácí litomyšlský sbor, kde vypomáhám ve vedení mládeže a snažím se být kazatelsky i jinak k ruce, je-li třeba a možno. ■

5/2012

květen-červen 2012 inform1

• Bratr kazatel Tadeáš Firla představil

dalším členům Rady teologii Kristovy církve podle J 17. Následoval další rozhovor o poslání církve, o možnostech definování cílů, o věrohodnosti církve, o denominačním vymezení apod. (na základě efezského modelu vedení církve). Jedním ze základních cílů a poslání církve je vytvářet společenství, ve kterém jsou lidé inspirováni k podobnosti a následování Ježíše Krista, slouží v jeho autoritě, zaměřují pozornost na Boží cíle v určeném Božím čase, aby svět poznal jediného pravého Boha a uvěřil Kristovu poslání a Otcově lásce. Diskutované téma souvisí i s posláním vůdců vůči vlastní církvi. Kristovým záměrem je prostřednictvím povolaných a obdarovaných vedoucích dokonale připravit svaté k dílu služby a budování Kristova těla. Následovníci Pána Ježíše se učí dosáhnout jednoty víry, poznání Syna Božího, zralého lidství podle Kristovy plnosti, aby pod jeho autoritou budovali sami sebe v hluboké lásce. Závěr: Potřebujeme si nově definovat Církev bratrskou, a to zejména, k čemu se hlásíme z obecného poslání církve a co je typické pro CB. Součástí rozhovoru je hledání efektivní struktury vlastní práce Rady.

Z jednání RCB v Praze, duben 2012 • V březnu letošního roku se k prvnímu

zasedání sešli členové nového odboru Rady CB pro obnovu a zakládání stanic a sborů (OZ). Práci v novém odboru přislíbili Tomáš Grulich (zvolen jako předseda) a dále Martin Běle, Daniel Fajfr, Daniel Hurta, Aleš Kratochvíl, Mark Potma, Richard Trča a zástupce ETS Jan Valeš. Základní náplní tohoto odboru by měla být činnost, která bude upřesněna na základě dalších možností: - podpora a koordinace aktivit v oblasti zakládání sborů; - podpora rozvoje stanic a malých sborů; - organizování motivačních a vzdělavatelných seminářů; - spolupráce s ETS, NFNS (Nadační fond nových sborů), ČEA (Česká evangelikální aliance) a dalšími subjekty, které se zabývají podobnou tematikou apod.

• Rada Církve bratrské se k pracovní-

mu rozhovoru sešla s bratrem Josefem Horským (Odbor pro manželství a rodinu). Hlavním posláním odboru je být pomocí sborům, kazatelům, staršovinform2 květen-červen 2012

Horní Krupá 30. výročí otevření modlitebny

Z

e Žalmu 127 cituji část prvního verše: „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají, kdo jej stavějí.“ Slova tohoto verše jsme pociťovali, když jsme připravovali stavbu sborového domu v Horní Krupé. Ale skutečně jsme je prožívali, když jsme stavěli.

Shromažďování se k Božímu slovu bylo přeneseno ze sousední vesnice do Horní Krupé počátkem 20. století do domu č. 5 u Beranů, kde bylo shromáždění 2x za neděli více než 50 let. Koncem padesátých let minulého století naši otcové již uvažovali o samostatném objektu nebo alespoň místnosti. Již tehdy byl dán návrh na zřízení jedné velké místnosti ve stávající kolně, na místě, kde dnes stojí modlitebna. Místní ČCE nám nabídla možnost se scházet v jejich bývalé církevní škole. Toto bylo s vděčností přijato a tuto sborovou místnost jsme využívali více jak 20 let. Byla však bez jakéhokoliv provozního či sociálního zázemí a koncem sedmdesátých let, kdy jsme viděli, že některé sbory již budují nové modlitebny, jako Jasenka-Vsetín, Horní Suchá, Letovice, jsme začali uvažovat o stavbě také. Byli jsme však zrazováni z Rady CB, že nelze stavět církevní budovu, ale pouze soukromý rodinný dům se shromažďovací místností. Do této doby byly povolovány stavby nových modliteben jako náhrada za staré, které byly asanovány z důvodu veřejného zájmu. Proto i my jsme uvažovali o stavbě rodinného domu se shromažďovací místností. Hledali jsme vhodná stavební místa, ale žádná jsme nenacházeli. Až v květnu 1979 při návštěvě předseda Rady br. Urban nám navrhuje místo, které zamýšleli již naši otcové. Tak jeden bod byl vyřešen a zbytek roku a rok následující byl využit k zajišťování a dovozu základního stavebního materiálu jako cihel, tvárnic, pálených stropnic, nosičů a podobně. Protože jsme věděli, že v případě vydání stavebního povolení neobdržíme materiálový list, na který se mohl získávat stavební materiál. Br. ing. arch. Kučera byl požádán o vypracování návrhu na rodinný dům se shromažďovací místností. V průběhu března 1980 bratr přivezl 3 návrhy, ze kterých jsme dva vybrali, které jsme sloučili a požádali bratra o vypracování prováděcího projektu.

Již v této době jsme zahájili jednání s okresní církevní tajemnicí a se stavebním odborem o možnosti vydání stavebního povolení. Po obdržení prováděcího projektu jsme jej předložili a narazili jsme, rodinný dům v takovém rozsahu nelze povolit a dostáváme nezávaznou radu, abychom požádali o stavební povolení na církevní budovu. To, čeho jsme se obávali, „jít přímou cestou“, nám nyní bylo navrhnuto. S obavami a modlitbami jsme začínali znovu. Jednali jsme s místním národním výborem, místní organisací KSČ, okresní církevní tajemnicí a stavebním odborem a dozvěděli jsme se, že zásadní rozhodnutí k této stavbě musí učinit krajský církevní tajemník v Hradci Králové. K němu jsme však nemohli přímo, ale informovali jsme Radu CB a žádali jsme o osobní jednání v Hradci Králové. Bratři z Rady vyjednali návštěvu na 27. ledna 1981, které se zúčastnili předseda Rady br. Urban, tajemník br. Michal, kazatel br. Toušek a br. Beran. Zde byl dán předběžný souhlas s podmínkou, že proti této stavbě nebude námitek od místních, ani od okresních orgánů. V této době byl již zakoupen základní stavební materiál, který byl uložen u místních bratří, a nechtěli jsme ani pomyslet, kdyby stavební povolení nebylo vydáno. Věřili jsme, že Pán Bůh vše vidí a dá nám své požehnání. Z lidského hlediska nás také „tlačila“ i polská Solidarita, protože jsme vycítili obavy na úředních místech z možných nepokojů a stávek jako v Polsku. Po jednání u krajského církevního tajemníka Rada CB předložila písemnou žádost o povolení této stavby a s okresními a místními orgány bylo znovu jednáno. Všechna jednání byla korunována 24. června 1981 při jednání na místě samém, kde v zápise bylo konstatováno, že proti této stavbě není námitek a může být vydáno stavební povolení.

stvům a dalším sborovým pracovníkům při službě manželským párům, snoubencům, rovněž mužům a ženám jako jednotlivcům (singls). V rozhovoru byly diskutovány zkušenosti z pětileté práce tohoto odboru a možnosti jeho další udržitelnosti, jako i potřeba zpřesnění koncepce této práce.

• V březnu proběhla dvě setkání se

statutáry jednotlivých sborů, obě si byla podobná. Na moravském setkání bylo Radě doporučeno podat pozměňovací návrh a upravit základní princip solidarity mezi sbory. Důvodem je stav, kdy na konferenci hlasují o solidaritě sbory, které ji následně neplatí. Rada se tímto podnětem zabývala a projednala návrh hlubších úprav principu solidarity, navazující na rozložení zátěže na všechny sbory (nikoli jen na ty největší). Zpracovaný text bude rozeslán na sbory jako pozměňovací návrh Rady a následně projednán na

Z jednání RCB v Praze, duben 2012 Konferenci. Setkání se statutáry se velmi osvědčila. Rada rozhodla o konání v obdobném termínu i v příštím roce.

• Rada v následujících měsících plá-

nuje uvedení tří nových vikářů (Jaroslav Pokorný – Český Těšín, Miroslav Kulec – Hrádek, Tomáš Cvejn – Bystré, resp. stanice Rychnov nad Kněžnou).

• Rada vzala na vědomí zprávu revizorů

V té době bylo normální, že stavbu budeme provádět svépomocí. V době plánovaného hospodářství bychom se stejně do plánu žádného podniku nedostali. Proto hned druhý den 25. 6. jsme začali s demolicí kolny, další den s výkopem stavební jámy, betonáží základových pasů. Během 14 dní bylo provedeno zdivo se zastropením suterénu, za dalších 14 dní zdivo se zastropením I. pod-

hospodaření Církve bratrské, zejména pak upozornění, že ze strany některých sborů je porušován splátkový kalendář při splácení poskytnutých celocírkevních půjček. Dochází tak k tomu, že peníze z celocírkevních prostředků nemohou být poskytnuty dalším stavějícím sborům. Tajemník na základě usnesení Rady požádá všechny sbory, které mají problémy se splácením půjček, aby ji informovaly o svém stanovisku k danému problému. Rada zároveň na základě nálezu revize doporučuje Konferenci se touto záležitostí zabývat, příp. přijmout konkrétní opatření. Rada zároveň zvažuje připravit návrh Směrnice, který umožní sankcionovat příp. prodlení.

• Rada vzala na vědomí informaci o záměru koupě sborového domu ve Vysokém Mýtě, o stavebních

květen-červen 2012 inform3

záměrech v Bystrém a na dalších cca 10 místech v rámci Církve bratrské.

• Zástupcem Rady pro červencové

tradiční Husovy oslavy v Husinci byl jmenován Petr Raus, místopředseda Rady CB.

• Diakonie CB má ve statutu spolupráci

a pomoc při humanitárních katastrofách. Nabízí se tak možnost spolupráce s Diakonií ČCE, a to jak v oblasti teoretické přípravy, tak i praktické pomoci, dalšími kroky je pověřen tajemník Petr Grulich.

• Bratru Bronislavu Kaletovi byl Radou CB prodloužen mandát v Radě České biblické společnosti (ČBS) na další 3 roky. Bratr kazatel Michal Žemlička se spolu s ním zúčastní Valného shromáždění ČBS jako druhý delegát.

• Rada přijala informaci o připravova-

ném televizním dokumentu o majetkovém vyrovnání státu a církve v rámci pořadu Cesty víry na ČT2 (plánováno na květen), ve kterém mj. nahlédneme do Suchomast (původní majetek Jednoty českobratrské), na Černý Most do Bethesdy a na několik dalších míst.

• Rada přijala informaci o jednání kon-

laží a za dalších 14 dní zdivo se zastropením II. podlaží. Hrubá stavba byla dokončena 21. srpna 1981 s defi nitivní krytinou. Práce po prázdninách pokračovaly na příčkách, hrubých instalacích elektro, sanity a vnitřních omítkách. Dnem 21. listopadu jsme začali neustále topit v ústředním topení, aby se mohly provádět vnitřní práce. Na konci ledna 1982 byla celá budova vymalována. Venku byl ještě sníh a již se stavělo fasádní lešení, fasáda byla provedena v dubnu. Po demontáži fasádního lešení se prováděly venkovní úpravy, které skončily 3. června položením asfaltových betonů. Tedy za necelý rok (bez jednoho týdne) úspěšně proběhlo kolaudační řízení. Slavnostní předání sborového domu a posvěcení za účasti předsedy Rady br. Urbana, kazatele tehdy našeho sboru v Kutné Hoře br. Touška a dalších zástupců sborů a sesterských církví a cca 250 bratří a sester proběhlo 27. června 1982. A co říci na závěr? Jsme velice vděčni, že nám Pán Bůh tuto budovu dal. Když jsme o stavbě této budovy uvažovali, počítali jsme i s fi nanční obětí všech bratří a sester. Skutečnost daleko předčila naše očekávání. Počítali jsme s pomocí mládeže. Ale s takovými výkony ne. Mládež, chlapci i děvčata provedli tu nejtěžší práci při výrobě malty a betonů, jejich dopravu, dopravu cihel a tvárnic na místo zpracování. Vydatně pomáhali bratři důchodci, sestry i brigádníci z okolních sborů. Při slavnostním otevření sborového domu br. Dobeš z Jasenky řekl, že dík především patří Pánu Bohu, ale i nějaké drobky spadnou na hlavu těm, co na této stavbě pracovali. jarOslaV calta

ference s názvem „Mýty a skutečnost“ v Senátu o majetkovém vyrovnání, kterého se účastnili předseda a tajemník Rady, který měl jeden z konferenčních příspěvků.

• Ministerstvo kultury oznámilo, že

nám nebyla přiznána dotace na kulturní aktivity církví v roce 2012 v souvislosti s vydáním publikace o Aloisi Adlofovi.

• Co nejsrdečněji zveme členy a přátele Církve bratrské na otevřenou část letošní Konference Církve bratrské, která se bude konat v sobotu 19. 5. v Písku. Letošní jednání je rozčleněno na uzavřenou jednací část a část veřejnou, jejímž hlavním mottem je: „Ke kříži!“ Podrobnosti získáte na webových stránkách cb.cz, příp. u kazatelů na všech sborech. Těšíme se na Vás!

Připravil Petr Grulich, tajemník RCB

Výročí Když letos budeme 24. června slavit 30. výročí otevření modlitebny, s hlubokou vděčností Bohu si uvědomuji, jak jsem vděčný, že dodnes modlitebna může sloužit k růstu sborové práce a nijak neomezuje množství aktivit, které v době stavby modlitebny pochopitelně nebyly. Ve sborové budově máme plně vybavenou keramickou dílnu, kde se každou středu setkávají děti z naší vesnice, a také keramiku pro dospělé. Každý pátek se setkávají děti z našeho okolí v klubu Lavina, je místo i pro dvě oddělení besídky i pro setkávání mládeže. Je to úžasná Boží milost, že nám modlitebna dobře slouží a vůbec nebrzdí provoz ani další rozvoj Božího díla v Horní Krupé. rOman neumann

inform květen-červen 2012

KRÁTCE

Arcibiskup Carey: Britské soudy nechrání křesťany

Křesťané jsou pronásledováni a soudy nechrání jejich náboženské hodnoty, napsal bývalý anglikánský primas Lord George Carey Evropskému soudu pro lidská práva. Ten se bude zabývat případem čtyř lidí, kteří podstoupili disciplinární opatření na svém pracovišti z důvodů veřejného projevování víry. Dva z pracovníků byli nuceni opustit svá pracovní místa kvůli nošení symbolu kříže. Další případ se týkal párového terapeuta propuštěného poté, co odmítl poskytnout sexuální poradenství homosexuální dvojici. Práci ztratila také úřednice, která odmítla sezdávat osoby stejného pohlaví. Jak Carey napsal v podání Evropskému soudu pro lidská práva, v Británii existuje „tendence odstranit židovsko-křesťanské hodnoty z veřejného prostoru“. Britské soudy užívají úzký výklad zákona o rovnoprávnosti k diskriminaci křesťanů, s některými věřícími podle biskupa jednají jako s „fanatiky“. „V zemi, kde jsou křesťané propouštěni z práce za to, že vyjadřují svou víru, jsou ponižováni státními orgány a bojí se represí a dokonce zatčení za vyjádření svého pohledu na sexuální etiku, je něco velmi v nepořádku,“ uvádí Lord Carey.

Patriarcha Kiryll I. se setkal s baptisty

Hlava Ruské pravoslavné církve, patriarcha Kyrill I., pochválil baptisty za jejich jasné stanovisko k morálním otázkám. Při setkání s představiteli Světového baptistického svazu a dalších baptistických organizací 29. března v Moskvě řekl, že v této oblasti jsou si stanoviska baptistů a ruských pravoslavných blízká. Patriarcha kritizoval skutečnost, že v mnoha zemích jsou hodnoty zásadně zpochybňovány a šíří se relativismus, který neuznává žádné závazné pravdy. Zde tvoří baptisté s jejich biblicky orientovaným postojem výjimku. Také prezident Světového baptistického svazu John Upton chválil patriarchův jasný postoj k neměnným pravdám evangelia. Více než hodinový dialog se podle baptistů konal v přátelské atmosféře, a ti doufají, že dialog s pravoslavnými se rozšíří po celém světě. Podle IDEA a Radia Proglas zpracoval (ve spolupráci s ChristNet.cz) –juml-

no comment Vystoupíš z církve? Zaplatíš! Stížnost Henrika Schöna z Drážďan kvůli poplatku za výstup z církve, kterou podal k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ztroskotala. Stále tedy platí, že pokud chce německý občan vystoupit z církve, musí to oznámit na městském úřadu nebo obvodním soudu, a tento výkon je zpoplatněn asi 50 eury. Pouze ve 4 spolkových zemích je možné vystoupit z církve zadarmo – v Berlíně, Brandenbursku, Brémách a Duryňsku, v ostatních dvanácti je třeba za to zaplatit.

GLOSA

Daniel Raus Je tomu drahně času, co jsem debatoval s ředitelkou jistého rádia o změnách, které chystala. Měla spoustu nápadů, většinou skvělých, občas méně skvělých. Přede-

O důkazech Boží existence vším to chtěla ale učinit ze dne na den. Jsem vyznavač pravidla deseti procent, podle kterého můžete v rádiu měnit za rok desetinu programu. Měl jsem tedy pochybnost. A řeč přišla i na duchovno. Víte, povídá paní ředitelka, já nejsem věřící, ale občas se večer modlím: „Bože, jestli jsi, tak ať se to povede.“ Měl jsem na jazyku poněkud sarkastickou poznámku, že to není dobrá modlitba, neboť Boží existenci nelze dokazovat lidskou blbostí. Radši jsem ale polkl, i když vztahy byly žoviální. S důkazy Boha je věčný problém. Pamatuju si kamarádku na vysoké, která čekala v noci na autobus a chtěla z vylepeného jízdního řádu vyčíst odjezd. Škrtá jednu sirku za druhou, ale prší, zápalky jsou vlhké, ani nebliknou. Poslední se zlomí vejpůl a kamarádka povídá: „Jestli je Bůh, tak ať se zapálí.“ Škrtne a sirka hoří. Omráčeně nám to pak líčí s tím, že to byla fakt neuvěřitelná náhoda. Spolužák, zvaný Pico, dostal záchvat, svíjel se v bolestech, a když nevěděl kudy kam, začal se modlit. V tu chvíli bolest zázračně pomine a on mi to nadšeně vypráví s dovětkem: „Víš, přišel jsem na to, že nejdůležitější v životě je zdraví.“ Zpět k rádiu. Paní ředitelka revoluci udělala, krátce nato byla odvolána. Život šel dál a já si po čase s úžasem uvědomil, že její změny přesto pokračovaly. Povedlo se to. Neuvěřitelná náhoda, co říkáte? ■


DO PÍSMA

titovi 2,11-15

Zelóté dobrých skutků V

e 14. verši čteme: On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích (zelótén kalón ergón). Apoštol Pavel píše svému spolupracovníku Titovi o velké Boží milosti, která byla dána lidem. Tato milost byla zjevena v Pánu Ježíši Kristu – v Zachránci a Spasiteli. Je to milost, která nám lidem přináší spásu. Tato milost nás ale také vyučuje. Dává nám příklad a směr pro náš život. Zjevená Boží milost nám ukazuje, jak píše apoštol, že se máme zříkat bezbožnosti a světských vášní. Máme žít rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto světě, protože očekáváme splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. Ježíš nás vykoupil z našich hříchů. Vysvobodil nás od veliké zátěže, od gravitace, která nás svým přetížením poutala k zemi. On se za nás posvětil. To, co jsme nedokázali, to učinil On. Co je tedy naším úkolem a naším posláním na této zemi? To zazní ve zmíněném 14. verši. Máme být horliví v dobrých skutcích. Byli jsme k těmto skutkům vysvobozeni. Slovo „horlivý“ je v Novém zákoně vyjádřeno řeckým zelótés. Známe toto slovo z Bible, ale většinou k němu nemáme příliš dobrý vztah. Označovala se jím strana ultranacionalistických a militantních bojovníků – horlivců. V našem textu se ale označení zelótés objevuje ve zcela jiném smyslu. Pán Ježíš jistě nesouhlasil se stranou zelótů. Nesouhlasil s používáním násilí. Vychovával své učedníky k pokoji a k žehnání všem, dokonce i k žehnání nepřátelům. Když jednou Pána Ježíše nepřijala samařská vesnice, Jakub a Jan (bratři Boanerges – synové hromu) chtěli, aby oheň s nebe sestoupil a spálil ji. Pán Ježíš je důrazně napomenul a řekl: Nevíte, čího jste ducha. Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit. Je zvláštní, že označení zelóté se objevuje v jiné souvislosti. Apoštol Pavel píše o Kristu, že se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid. A jaký má být nyní tento lid? Jací mají být učedníci Pána Ježíše? Boží lid má být horlivý v dobrých skutcích. 24 květen-červen 2012

Křesťan nemá být neslaný a nemastný. Nemá být ve svém následování vlažný, lhostejný, indiferentní. Nemá se chovat jako ten, který neodpovídá na darovanou spásu v Kristu. Křesťan má být zelóta dobrých skutků. To znamená „horlivec“ v dobrých skutcích. V dějinách křesťanské církve se vedly spory o to, zda máme preferovat spasení pouhou vírou, nebo skutky. Někdy se dokonce kladla záludná otázka: „Žiješ vírou, nebo skutky?“ Dnes je v této otázce již situace přehlednější. Samozřejmě, že spasení je z milosti, kterou přijímáme skrze víru. Milost se projevila tím, že i za Tebe Ježíš Kristus visel na kříži a v opuštěnosti umíral. To se nedá ničím nahradit, a už vůbec ne skutky! Na druhé straně ten, kdo přijal Boží milost, odpovídá na ni svým životem a horlivostí v dobrých skutcích. Stává se z něj zelóta dobrých skutků. To měl na mysli Jakub, když ve své epištole napsal, že víra bez skutků je mrtvá. Jedná se o závažnou korekci karikatury skutečné víry, která by zůstala jen u pěkných náboženských řečí a nebyla by tam horlivost v dobrých skutcích. Jestliže víra trvale zůstává bez dobrých činů, pak je patrně mrtvá – to znamená, že tam žádná víra není. Skutečná víra se projevuje konkrétními činy. Dobré skutky neděláme jen, když už opravdu nemáme nic jiného na práci. Ten, za koho Kristus

ThDr. Pavel Černý, Th.D. (62) v roce 1976 byl ordinován za kazatele. V letech 19932009 působil jako předseda Rady CB a paralelně jako místopředseda a později předseda Ekumenické rady církví v ČR (1997-2009). V roce 2004 dokončil postgraduální studia a byl na Karlově univerzitě promován doktorem teologie. V současné době je kazatelem Sboru CB v Praze 1 – Soukenické, předsedou Studijního odboru Rady CB a vedoucím katedry praktické teologie na ETS. S manželkou Hanou mají tři dospělé děti a pět vnoučat.

zemřel, kdo je tak vysvobozen, a Kristus se za něj posvětil, je ochotný k dobrým skutkům, dokonce je horlivý v jejich činění. To jistě není fanatismus! To je nadšení, horlivost pro službu. Je výsadou žít pro toho, kdo za nás zemřel. A jak lépe uctít Krista, než tím, že budeme horliví, pilní, nadšení v konání dobrých skutků! Apoštol to ve stejné kapitole rozvádí do konkrétních vztahů. V čem se má taková horlivost projevit? Tt 2,2-6 (parafrázováno): Starší muži ať jsou střídmí a rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a své děti a byly dobrými manželkami a maminkami, aby byly laskavé a poslouchaly své muže, aby Boží slovo nebylo zneváženo. Mladší muži ať ovládají sami sebe…! Pokud budeme zélóty dobrých skutků, potom se to projeví i ve sboru. Nebude tolik prázdných míst v různých službách, nebude tolik nesplněných úkolů… Nebudeme se porovnávat s ostatními, ale budeme horliví v činění dobrých skutků. Víra ponese konkrétní ovoce. Bez skutků je víra mrtvá. Proto čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry (Ga 6,10). Jaký je to úžasný program pro ty, kteří jsou Kristem vykoupeni a vysvobozeni ze soběstřednosti, ze sobectví! Mohou být horliví v činění dobrých skutků! Přemýšlejme nad oblastmi života, kde se naše zelótství dosud neprojevilo. Pamatujme, že dobré skutky patří k víře a k šíření Božího království. Pokud je motivací k horlivosti láska, potom je náš Pán v těchto skutcích přítomen. ■ Oznámení

Sborový happening v České republice Výzva všem sbormistrům profesionálních i amatérských vokálních těles, profesionálním i amatérským zpěvákům, vokálním tělesům jakéhokoliv obsazení i repertoárového zaměření v České republice, aby se svým pěveckým hlasem zapojili do celonárodního happeningu, kterým připomeneme největší hromadnou vraždu v dějinách naší země. 8. března, 1944 bylo v plynových komorách koncentračního tábora Osvětim – Birkenau zavražděno během jediné noci 3 792 nevinných mužů, žen a dětí, následně 10. až 12. července téhož roku bylo v průběhu dvou nocí stejným způsobem zavražděno 6 500 mužů, žen a dětí. Celkový počet obětí z tzv. Terezínského rodinného tábora přesáhl množství 10 000. Rádi bychom pro zdůraznění potřeby připomínat tragickou událost z našich dějin celospolečensky, uspořádali první celonárodní happening 7. března 2013, kdy v předvečer šedesátého devátého výročí této tragické události zazpívají zpěváci ve všech malých i velkých městech a obcích na svých náměstích tři písně, které zpívali vězňové, když šli do plynu: Hatikvah (naděje) – tato zlidovělá píseň se později stala hymnou státu Izrael Shema Jisrael – vyznání víry Kde domov můj – česká státní hymna Součástí happeningu bude pak už jen stručné připomenutí tragické události nejlépe představitelem města/obce nebo některým z organizujících, případně vhodně zvolená báseň apod. V případě Vašeho zájmu o účast na této celonárodní aktivitě vyplňte prosím formulář na www.geshem.cz a pošlete jej zpět na adresu [email protected] Marek Šlechta

POZNÁMKY Slovo „zelóté“ označovalo v době Ježíšově radikální stranu starověkých militantních bojovníků – horlivců. Je pravděpodobné, že k této straně patřil původně i učedník Šimon zvaný Zelóta (L 6,15). Zelóté byli skupinou židů, která působila vedle farizejů a esejců. Zelóté představovali lidový odpor proti Římanům, odmítali platit daně a občas vedli partyzánskou válku proti Římu. Není jasné, jestli také další učedníci – sourozenci Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kteří byli nazýváni Boanerges – synové hromu (L 9,49-56), nepatřili původně k některé radikální skupině. Možná toto označení znamenalo v evangeliu jen jejich horlivost v následování Krista a ve službě. Zelóté neváhali použít i násilí a v letech 66–73 byli v čele židovské války proti Římu. Byli to fanatičtí horlivci proti vládě Říma a bojovali za teokracii – za vládu Boží. Za zelótskou akci bývá považováno uchvácení pevnosti Masada. Na této pevnosti se rodiny zelótů (někdy označovaných jako sikariové) bránily celé římské legii. Římané pod vedením Lucia Flavia Silvy dlouho nemohli Masadu dobýt. Nakonec z protějšího kopce navršili rampu, po které se dostali do blízkosti hradeb. Tyto hradby byly prolomeny v roce 74. Asi tisíc zbývajících zelótských rodin spáchalo hromadnou sebevraždu, aby nikdo nepadl do římského zajetí. Je možné, že se zelóté mohli ztotožňovat i se sikariji. Jejich jméno má původ v latinském výrazu sica (dýka). Podle tohoto označení byli sikariové nebo sikarijci zákeřní atentátníci. Jednalo se o velmi radikální skupinu Židů, kteří podle Josepha Flavia začali vyvíjet svou teroristickou činnost v období prokurátora Felixe (52–58) proti těm, kdo nebyli dostatečně protiřímského smýšlení. Není zcela jasné, zda sikariové byli radikálním křídlem zélótů, nebo zda byla jejich členská základna širší. V Novém zákoně jsou sikariové zmíněni ve Sk 21,38, kde se možná jedná o širší význam ve smyslu „vzbouřenci, povstalci“ (latinské sicarius se objevuje již v 1. stol. před Kristem s významem „vrah, násilník“). ■


ETIKA

Na co se dívat? Ohavnost, necudnost, násilí, strach, bolest… jsou dennodenně prezentovány internetem a televizí. To vše může zakalit lidskou duši. Podle čeho rozlišovat, od čeho se držet dál, a jde to univerzálně rozhodnout?

Z

pěti smyslů, jimiž nás Bůh obdařil, abychom vnímali stvořený svět, je to zrak, kterým útočí většina pokušení. Eva viděla strom lákavý pro oči, vzala tedy a jedla. Na počátku pádu krále Davida také stálo vizuální pokušení. Procházel se po střeše královského domu a spatřil ženu, která se právě omývala, byla velmi půvabného vzhledu. Dal si ji zavolat. Zvykli jsme si spojovat vizuální pokušení ponejvíce s lákavými nabídkami v oblasti erotické, ale pokušení, které k nám přichází skrze oči, může mít i jinou podobu. Izraelští zvědové se vrátili z průzkumu zaslíbené země, kde sice viděli zemi oplývající mlékem a medem, jenomže viděli i velká opevněná města a potomky Anákovy – nechali se zastrašit tím, co viděli!

Mgr. Daniela Zdislava Klimešová 32 let, farářka Církve československé husitské v Teplicích, vězeňská kaplanka ve vazební věznici Teplice. S manželem Miroslavem má tři děti: Rozálii (5), Bartoloměje (3) a Julii (2).


Z příběhů ovšem nevyplývá, že hříchem bylo dívání se. Nehřešíme očima, ale myšlenkami, slovy a skutky. Evin hřích, Davidův hřích ani hřích izraelských zvědů nespočíval v tom, co viděli, ba ani v tom, jaké emoce v nich ono viděné vyvolalo, ale jaké k těmto vjemům zaujali stanovisko a jak na jejich základě jednali. Nemusíme se proto obávat, že bychom zhřešili bezděčně, když náš zrak ulpí na něčem nedovoleném. Podstatné je, jak s informací, kterou nám dávají oči, naloží srdce. Proto je velice obtížné, ne-li nemožné stanovit univerzální hranici. Taková hranice neodděluje objektivně přijatelné obrazy od těch objektivně závadných, ale prostor mého osobního bezpečí od oblasti, kde jsem již na základě svých individuálních slabostí ohrožen/a. Rozdělila bych ono ohrožení do jiných kategorií než na obvyklou nahotu, sex, smrt a násilí: 1) Vizuální vjemy, které vytvářejí falešný obraz skutečnosti, které se nás snaží obelhat a přimět, abychom smýšleli a jednali na základě nepravdy. Sem patří zobrazování nepřirozené a nedosažitelné krásy a dokonalosti, ať už jde o nahá, či zahalená těla, ale také ve filmech a počítačových hrách vytvářená iluze neohrozitelnosti vlastního života (života hrdiny), zejména v kontrastu se zobrazovanou bezcenností života druhých (protivníků). To je zvlášť nebezpečné u dětí a mladých lidí, kteří si obraz světa teprve vytvářejí. Nemají dostatek zkušeností, s nimiž by mohli jednotlivé vjemy konfrontovat, a jejich pohled na Boží stvoření se deformuje. Ale ani zralí lidé nejsou vůči lži imunní. 2) Vizuální vjemy, které nás upozorňují na možnost rychlého uspokojení potřeb a tyto potřeby v nás probouzejí a posilují. Nemusí jít jen o sexuálně dráždivé fotografie. Například reklama, jíž jsme obklopeni nepoměrně více než nahotou a erotikou, cíleně útočí na náš chtíč: kup si, vezmi si, ochutnej, zažij, to vše teď hned. Jsme zahrnuti obrazy toho, co bychom mohli mít, a nelze se jim vyhnout. Davidův hřích nespočíval v tom, že Bat-šebu uviděl, ale

Foto archiv

v řadě skutků, jichž se dopustil, aby ji získal. Záludnost vizuálního pokušení spočívá ve schopnosti naší mysli většinu vjemů uchovat a později vědomě i bezděčně vyvolat. Pokušení se tedy může vrátit, až na to nebudeme připraveni. Obraz, na který hledí-

můj pohled Děti mě neustále přesvědčují o tom, že o Pánu Bohu a věcech víry vědí víc než my dospělí. Neomezeny zkušeností a vzděláním mají velmi originální, čistý a podnětný pohled na nejrozličnější duchovní skutečnosti. Šla jsem si pro inspiraci ke své pětileté dceři: „Rozárko,“ ptám se jí, zatímco ona lepí papírové květiny na jakýsi obrázek, „co si myslíš o dívání se na nahé lidi?“ Neuznala můj dotaz hodna hovoru, jen si poklepala prstem na čelo a pokračovala v činnosti, z níž jsem ji vyrušila. Nejdříve jsem byla zklamaná, že jsem nedostala odpověď. Později se mě ale opět bez valného zájmu zeptala, jestli jsem mluvila o turistech. (Měla na mysli nudisty, které jsme v létě viděli u Baltského moře.) Pak mi ale došlo, že jsem odpověď dostala: Jsou věci, kterým nestojí za to věnovat pozornost. Vidím to na jejím životě: je tak naplněna svou láskou k Pánu Bohu a ke svým blízkým, svou touhou poznat svět a naučit se vše, co považuje za důležité, svou fantazií, vším, co ji obklopuje, že nepodstatné věci prostě filtruje. Budu se také učit filtrovat. A budu se snažit být stále tak naplněna věcmi čistými, že pro ty nečisté prostě nebude místo. Aby se žádný z nečistých duchů, jichž mě Pán Ježíš zbavil, neměl kam vrátit. (Mt 12,43–45)

me, nemizí ve chvíli, kdy odvracíme zrak, ale ukládá se nám v srdci. 3) Vizuální vjemy, které nás znepokojují, děsí, uvádějí do duchovního zmatku. Ať už se jedná o zobrazení utrpení, perverze, hříchu, beznaděje, ať je realistické či nadsazené, vždy je cílem Pokušitele ukázat realitu jako horší, než ji Pán Bůh může zvládnout, a nebezpečí větší, než před jakým nás Jeho moc může ochránit. Strach zvědů vyvolaný pohledem na obyvatele zaslíbené země byl oprávněný: otroctvím a cestou pouští zdecimovaný národ bez zázemí se nemohl měřit s bojovníky po generace sídlícími v blahobytu zaslíbené země. Oni však zapomněli, že je Bůh vyvedl ze situací objektivně beznadějnějších. Spolehli se na informaci, kterou jim daly jejich oči, více než na to, co o Božím vedení vypovídala jejich zkušenost. 4) Vizuální vjemy, které narušují důstojnost a integritu člověka jako obrazu Božího. Bez ohledu na to, zda je jedinec zobrazován způsobem narušujícím jeho důstojnost dobrovolně, nevědomě či je k tomu nucen, je obrazem Božím a jako takový má být respektován. Jde o projev úcty ke Stvořiteli. 5) Zvláštní kategorií jsou vizuální vjemy, které nejsou primárně škodlivé, ale jsou zcela neužitečné a často jen odvádí pozornost od podstatného. Kolik času například věnujeme internetovým stránkám, televizním pořadům, časopisům či knihám, které nelze označit za závadné, ale nijak nás neobohatí, nezbudují, nepřiblíží k Pánu Bohu ani bližním. A jak často zároveň odkládáme četbu Bible a účast na společenství církve s odkazem na nedostatek času. Vidíme tedy, že se jedná o komplexní problematiku a jen těžko lze hledat všeobecně platné odpovědi. Nicméně v tomto kontextu rozumějme Ježíšovu apelu: „Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (Mt 5,29) ■ květen-červen 2012 27

KULTURA

Další příspěvek k mezináboženskému dialogu

Z Ašramu do kláštera C

o nabízí klasická křesťanská tradice vůči východní? Proč být křesťanem a ne buddhistou? Není někdy exkluzivní pohled křesťanství na ostatní náboženské směry pouze koloniálním přežitkem? Tyto a další související otázky patří k fundamentu víry a k tázání každého západního křesťana. Kniha rozhovorů s Joseph-Marie Verlinde Z Ašramu do kláštera klade a z určité perspektivy zodpovídá výše položené otázky. Joseph-Marie Verlinde (nar. 1947) je v současnosti kněz a vysokoškolský pedagog. Původním povoláním byl nukleární chemik. Ve 21 letech získal doktorský titul. Stal se badatelem belgického vědeckého výzkumu (F.N.R.S.), ale opustil slibnou kariéru, aby se stal žákem hinduistického guru a věnoval se intenzivně meditaci. Strávil i nějaký čas v ašrámu (klášteře) a žil asi tři a půl roku v přítomnosti svého mistra. V nečekané chvíli prožil hlubokou konverzi ke Kristu. Vrátil se do Evropy. V roce 1983 přijal kněžské svěcení. Získal doktorát z filosofie a učí na katolické univerzitě v Lyonu. V roce 1990 založil komunitu s názvem Rodina svatého Josefa. Hlavním bodem (nikoli však jediným) celé autorovy argumentace vysvětlující rozdíl spirituality východu a západu je rozlišení dvou druhů mystiky:

náš tip Most přes řeku Kwai 28.5.2012 21.00 – ČT 2 Říkalo se jí železnice smrti. Té trati, která měla v roce 1943 spojit Bangkok s Rangúnem a umožnit tak Japoncům dokonalé propojení a ovládnutí celého obrovského území od Singapuru až po Barmu. Pracovaly a umíraly na ní desetitisíce zajatců i domorodců. Po celé její délce byly desítky zajateckých táborů. Ten, jemuž velí plukovník Saito, je však ze všech nejdůležitější. Neboť tady má vzniknout most, bez něhož železnice nemůže fungovat. Film získal sedm z osmi oscarových nominací, 3 Zlaté glóby a řadu dalších prestižních cen. Režie David Lean.


přirozené a nadpřirozené. Přirozená mystika hledá absolutno uprostřed svého já. Učí, že do hlubin projevovaného bytí vede cesta pouze skrze askezi. Nadpřirozená mystika očekává naplnění své touhy od „druhého“, který je zcela „jiný“. Všechno očekává z milosti. Pro nadpřirozenou mystiku je tak typická

Joseph-Marie Verlinde Karmelitánské nakladatelství, 2012

extáze. Vystoupení ze sebe samého díky druhému (Bohu). Naopak, pro přirozenou mystiku je typická enstáze. Vstup do sebe, v němž subjekt zří, jak se dává v toku vědomí jeho vlastní bytí, což vede k prožitku rozplynutí či „vyvanutí“. Podle autora: Východní náboženství objevují původní pramen neustále znovu tryskající subjektivity, nejvnitřnější události stávání se „já“, což je velice důležitá a životodárná zkušenost, ale není to setkání s absolutnem. Prožitek osvícení je prožitkem intenzivní existence. Není to však setkání s Bohem, který nastává v extázi. Celá kniha se dá přečíst jedním dechem. Nechybí ani podrobné autorovo osobní vyprávění cesty ke konverzi až po současnost. Koriguje naivní a nekritický pohled na východní spiritualitu. Rovněž je v ní k dispozici rejstřík pojmů. Autor ukazuje i na skrytá nebezpečí východního myšlení. Kniha je vhodná pro každého, koho zajímá pochopení diference mezi východem a západem. ■ Jakub Formánek

Vrásky z lásky Drama / Komedie Česko, 2012, 101 min, režie: Jiří Strach Hlavními postavami příběhu jsou Ota (Radoslav Brzobohatý) a Jana (Jiřina Bohdalová). Ota špatně chodí, čeká ho operace očí, což vyžaduje jistou rekonvalescenci, ale pomoc svého syna, který jej nastěhoval k sobě do rodiny, odmítá a tvrdohlavě bojkotuje. Jana je bývalá herečka žijící v ústavu sociální péče. Je to primadona, která děsí svou spolubydlící hrůzostrašnými historkami o pánovi se sekerou, jenž chodí po suterénu, kde se pak v souvislosti s ním ztrácejí lidé (a uvolňují lůžka pro nové klienty). V ústavu vede poměrně svérázné kulturní kroužky, které jsou jí zakazovány, jelikož nebere ohledy na schopnosti a zdravotní dispozice zúčastnivších se obyvatel. Ota, pro nějž je Jana herečkou, která mu v mládí zamotala hlavu, se vydá svou dávnou lásku najít. Přestože si Jana Otu nepamatuje, po vzájemném shledání se rozhodne, že s ním uteče a odjede do Prahy, kam je pozvána na konkurz. V této fázi děj přechází v klasické road movie. Film dokáže nejen rozesmát, ale i dojmout. Určitě to není záležitost pro filmové fajnšmekry, ale potěší. Nechte se pozvat! Věra Matulíková

Tajemství milování II. Dr. Douglas E. Rosenau Praha: Návrat domů, 2011, 396 s. Čtenáři, kteří si před dvanácti lety zakoupili knížku Tajemství milování, se určitě zaradují: vyšel další díl pro pokročilé! Tentokrát se k autorství nehlásí manželé Ed a Gaye Wheatovi, ale lékař a sexuální terapeut z americké organizace Sexual Wholeness. Je neobvyklé psát o sexu a milování tak otevřeně a přitom se nechat vést cílem neoddělit sexualitu od vztahu a zasadit ji do biblického rámce. Autorovi se to podařilo. Kromě očekávaných témat zaujmou kapitoly „Milování v oblečení“, „Jak zůstat aktivními milenci v období rodičovství,“ „Sex po pětačtyřicítce“, „Sexualita a postižení“, „Neplodnost“, „Mimomanželský poměr“ nebo „Oběti sexuálního zneužití“. Po výtvarné stránce vydařená obálka jistě namlsá. Ilustrace uvnitř, spíše trapné malůvky, urážejí vkus čtenáře. Výtvarník se asi stydí také, protože se ke svému dílu v tiráži nepřiznal. Kniha, připomínající učebnici a cvičebnici v jednom, navíc prošpikovanou příklady z autorovy praxe, se čte místy se zatajeným dechem a místy se chce od ní někam utéci. Nebo – jak to vyjádřila jedna z klientek Dr. Rosenaua v Úvodu: „Dougu, za žádných okolností nebudu dělat všechno, o čem mluvíte v této knize.“ Daniela Sedláčková

OTÁZKA PRO Júlii Rausovou Pracuje v občanském sdružení Paraklétos, s manželem Pavlem spolupracuje na přednáškách a seminářích, pastoračně se věnuje ženám. Jakou literaturu o sexu považujete jako křesťanka za kvalitní, kterou byste při své pastoraci doporučila svým klientům a proč? Záleží na tom, jestli se jedná o porozumění a pomoc jen v sexuální oblasti, nebo jde o řešení problémů identity a intimity, které se při sexu vždy projeví. První skupině bych rozhodně doporučila knihu z Návratu domů, vydanou v r. 2000 ,,Tajemství milování“ od Ed a Gay Wheat. Je to kniha, která kromě základního vysvětlení toho, čím sex je a co znamená stát se jedním tělem, vysvětluje základní pojmy a poskytuje rady pro řešení běžných problémů při sexuálním styku. Pokud jsou problémy hlubšího charakteru, tak bych doporučila dvě knihy. První od Návratu domů, vydanou v r. 1997 ,,Muž a žena“. Autorem je Larry Crab. Tato kniha popisuje do hloubky, co naše lidská sexualita je a proč jsem zrovna já mužem nebo ženou. Cituji z kapitoly 9. Mužství a ženství: „Myslím, že se příliš neodchýlíme od pravdy, když se na tělesnou sexualitu budeme dívat jako na nádherný obraz vnitřní sexuality: muži se cítí úplní, když energicky vstupují, zatímco ženy se cítí jako zdroj radosti, když vřele zvou.“ Druhá kniha je: ,,The 5 Love Needs of Men and Women“. Tato kniha byla vydána v r. 2000 nakladatelstvím Tyndale House, Wheaton v USA. Zatím není dostupná na našem trhu, dá se koupit přes Amazon. Část této knihy pojednává do hloubky o intimitě, jako o potřebě projevu lásky a o jiné formě projevu intimity mužů a žen. Podle autorů této knihy potřebou intimity u mužů je sex a potřebou intimity u žen je rozhovor. ■


Foto archiv CB Brno

ZE SBORŮ

Nejvíce očekávaná událost brněnské mládeže a dorostu

Filmový festival v Brně J

e pátek odpoledne. „Máme všechny kamery?“ „Ještě ne, ale chybí už jen jedna, jsou už označené a srovnané kabely, nabíječky a baterie?“ „Jo, Domino to právě dělá.“ „Výborně, jdu se podívat na akreditaci.“ Zdravím vás. Rád bych vám v následujících řádcích představil akci mládeže v Brně na Kounicově ulici, kterou pořádáme už devět let – jedná se o Filmový festival dorostu a mládeže. Původní myšlenka byla poměrně spontánní a jednoduchá. Dívat se jednu noc s dorostenci na zajímavé filmy. Nicméně brzy, již další „ročník“, myšlenku tehdejší vedoucí dorostu rozšířili a připravili pro dorostence delší a snad i zajímavější program. Z toho vznikla krásná tradice, která, jak jsem už zmínil, trvá devátým rokem. „Omlouvám se za vyrušení, rozbil se foťák na akreditaci, neukládá fotky.“ „Vydrž, mrknu na to…ach jo, proč se věci kazí v tu nejméně vhodnou chvíli? Počkej tu, donesu náhradní.“ „Máš chvilku?“ „Moc ne, sháním náhradní foťák.“ „Tak se prosím hned potom zastav v horním promítacím sále, Žralok tě potřebuje.“ „Jasně, za minutku jsem tam.“ Přemýšlím, jestli to všechno stihneme, za hodinu má začít slavnostní ceremoniál.

Ceremoniál Úvodní bod celého programu festivalu, kdy na červeném koberci přivítáme hlavní hvězdy festivalu. 30 květen-červen 2012

Tentokrát jsme připravili pro účastníky asi největší dobrodružství. Přijde Sněhurka – jak jinak než spící v rakvi – a na koni ji přijede zachránit krásný princ – jak jinak než polibkem. Nevěřili byste, jak zábavné může být shánění rakve na zapůjčení. Pojďme se na ceremoniál společně podívat: Na dvoře před sborem jsou shromáždění všichni účastníci festivalu – přibližně 80 dorostenců a mládežníků spolu s jejich kamarády a přáteli. Nikdo ani nedutá. Moderátor večera chce přivítat Sněhurku, místo toho se však v průjezdu objevuje svíčka a za ní čtyři muži v tmavém přinášejí bílou rakev, ve které opravdu leží ona, Sněhurka. Je dokonalé ticho. Nikdo ani špendlík neupustí. Je po šesté večer, podzim, takže už tma, jen reflektory ozařují tuto smutnou scénu. Rakev je položena před moderátora. Napětí stoupá. Jen tři kameramani a fotograf zachycují z různých úhlů atmosféru a celý dvůr. Ale už je to tady! Radost, úleva, nadšení, potlesk. Průjezdem právě projíždí princ na opravdovém koni, s pláštěm i korunou na hlavě. Mohutným „prrr, kobylko“ koně zastavuje, seskakuje a s veršem na rtech se sklání nad Sněhurkou, kterou ke všeobecné radosti polibkem probouzí z dlouhého spánku. Všechno dobře dopadlo, všichni se odebírají ze dvora dolů do hlavního promítacího sálu, kde proběhne rozhovor s našimi hvězdami, a slavnostně bude zahájen celý víkend.

Po slavnostním začátku a bohatém rautu se spustí promítání filmů, které jsou vždy vybrány tematicky. Každý ročník má své téma, které chce mládežníky přivést k zamyšlení nad nějakou hodnotou nejen z pohledu křesťanství. Témata byla například: Život, Církev, Smrt, Samota, Rodina… K tématu vždy vybíráme filmy jak závažné, k přemýšlení, tak i komedie a oddechové či animované snímky. Díky tomu, že promítáme ve dvou „sálech“ najednou, máme šanci zájemcům promítnout i některé klubové, starší nebo artové filmy, které dnes není snadné někde v kině vidět. „Rychle, co se má pouštět v druhém sále?“ „Stalker – ten ruskej divnej film.“ „Aha, jasně, běžím to spustit, už máme podle harmonogramu zpoždění.“ „Dáme ten ovocný salát už tuhle přestávku, nebo až po půlnoci?“ „Po půlnoci, zatím mají jídla dost.“ „Co ty kamery, máme vše?“ „Jo, ale jedna nechce nabíjet… co uděláme?“ „Nevadí, jdu překopat skupiny na workshopy, na filmy se podívám jindy… Za hodinku jsem hotovej. Když budu mít štěstí, tak ve tři ráno už žádné problémy nebudou.“ Nakonec byly, někteří aktivní dorostenci chtěli hrát na kytaru v sále, který je určen pro spánek. Filmy jsme promítali dle plánu do šesti ráno, ale já neviděl ani jeden, a rád jsem od pěti do sedmi spal.

Sobota Workshop – je to další tradiční součást každého festivalu. Rozdělíme děcka do skupin a rozdáme jim kamery, které se snažíme zajistit od známých ze sboru a v posledních letech i v půjčovně. Každá skupina má během soboty dopoledne – po často zcela probdělé noci – natočit krátký film (například Večerníček, němý film) nebo součást většího díla, kdy každá skupina dostává část příběhu, klíčové postavy a základní pokyny. My, organizátoři, poté jejich dílo sestříháme, upravíme a všichni společně se na výsledný produkt v sobotu večer díváme. „Jdu se rychle najíst a jdeme stříhat. Kraso, můžeš?“ „Jasně, začni konvertovat a já z toho udělám něco použitelného, hudební doprovod mám připravený.“ „Máme hosta na diskuzi?“ „Jo, za pět minut bude zvonit, Drákulka mu připraví oběd a po hlavním filmu můžeme diskutovat.“

Hlavní bod programu Dostáváme se k jedné z hlavních součástí víkendu – panelová diskuze. Je to koncept, který se nám nejvíce osvědčil po pokusech s diskuzemi ve skupinách a podobně. Ke každému tématu pozveme 2–4 hosty, kteří pod vedením moderátora diskutují. A mládežníci mají šanci se zeptat na to, co je zajímá. Za těch

Pohled kuchařky Jídlo. Důležitá část života i této akce. K filmům přece jídlo neodmyslitelně patří. A proto nákupy potravin začínají tři dny před akcí a končí prakticky až s koncem festivalu. Nejvíce času zabere příprava rautu, který je jedním z hlavních bodů slavnostního zahajovacího večera. Řízky a stehýnka jsou jen základ švédských stolů, které se chystají od samého rána. Aby se vše stihlo, musí být do příprav zapojeno několik mládežnic a sester ze sboru. A proč volíme právě formu rautu? Nejen, že to k festivalům prostě patří, ale je to i dobrá chvíle pro rozhovor s dalšími účastníky festivalu. Člověk se zde může buď seznámit s novými lidmi, nebo pozdravit ty, které vídává pouze jednou ročně, a to právě na této akci. Daniela Kořínková ml.

několik let jsme pozvali například psychologa, kazatele, policejního potápěče, politického vězně a na posledním devátém ročníku jsme přivítali Diesela – bývalého vězně, který poznal Ježíše Krista a nyní se snaží pomáhat ostatním vězňům po propuštění. Je sobota večer. Festival oficiálně zakončíme a až přibližně do tří do rána budeme pokračovat v promítání a sledování filmů. Ráno pozveme všechny účastníky do společného shromáždění.

Co je filmový festival? Filmový festival dorostu a mládeže je misijní akce pořádaná každý podzim a účastní se ho 60-90 mladých lidí. Máme radost, že každý rok přicházejí i kamarádi „zvenku“. Některé z nich tato akce buď přivedla zpátky do našeho společenství, nebo čerstvě oslovila. My, organizátoři, většinou za celý víkend shlédneme tak jeden, maximálně dva filmy a po ukončení prospíme 16-20 hodin v kuse. A naši mládežníci a dorostenci si vyzkouší své dovednosti při organizování větší akce. Dovětek: V „reportážních“ částech článku vycházím ze sedmého ročníku, kdy opravdu byla hlavním hostem Sněhurka s princem, ale ne všechny popsané události se nutně staly během jednoho ročníku. Využil jsem jich jako ilustrace. Nicméně rakev i koně jsme opravdu sehnali, stejně jako pilota gripenu, policejní vůz i s policistou nebo filmového kritika. Všechny ■ Dalimil Petrilák, postavy v článku jsou reálné. vedoucí mládeže CB Brno-Kounicova


FRÁZE

DUCHOVNÍ MLUVA, KTERÉ NEROZUMÍME

Hledám Tvoji tvář, Pane můj, hledám Tvoji tvář každý den. Zpívá se v jednom chvalozpěvu. Po čem ale doopravdy voláme, a víme vůbec, co to znamená? Vždyť nikdo z lidí Boha tváří v tvář neviděl, a kdo zahlédl byť jen dotek jeho slávy, děsil se. Přesto tak smíme odvážně a pokorně volat.

S

Boží tváří mám spojeno několik slov. Prvním z nich je určitě nebezpečí. Je to nebezpečné, být před Boží tváří. Uvědomuje si to Jákob, který se v Peníelu zhrozí právě toho, že viděl Boha tváří v tvář… Krásně to vyjádřil C. S. Lewis v alegorické knize Stříbrná židle. Malá holčička Julie v tomto příběhu právě prožívá palčivou žízeň. Chtěla by se napít z jediného pramene v okolí. Ten ale střeží lev Aslan, který zde představuje Ježíše. Julie se hrozně chce napít, ale bojí se setkání se lvem. Ptá se jej: „Slíbíte, že mi nic neuděláte, když půjdu?“ „Nic

ření jasným a zároveň zašifrovaným Božím znamením: „Jsem tu a je možno mne nelézt.“ Nehledání jeho tváře, lhostejnost, či dokonce odpor vůči němu totiž znamená smrt v daleko hlubší, i když ne tak dramaticky náhlé formě jejího významu. Je to naprosté odříznutí od živoucího života s velkým Ž. Tomu též čelí i holčička Julie v Lewisově příběhu. Je jí jasné, že zemře žízní, pokud se nebude moci napít z pramene, který střeží Aslan, protože jiný pramen tam už nikde není. Kontakt s Boží tváří není jen jedna z možností, jak žít. Je to jediná

„Před Boží tváří“ neslibuju,“ odpověděl jí lev. Mojžíš se dozví, že čelit Bohu přímo, tedy tváří v tvář, pro člověka znamená smrt. Prorok Izajáš se setká s Boží slávou, a i přesto, že Boží tvář je zakrytá křídly cherubů, bojí se o svůj holý život: „Běda mi – teď zahynu!“ Bůh není předvídatelný. Není ochočený, krotký Bůh, který bude tančit podle našeho pískotu. A přijít před jeho tvář, do místa, odkud vidíme, jaký je, vždy znamená vystavit se určité míře rizika, kdy nevím, jak to se mnou dopadne. Něco v tom slova smyslu, co zažíval velekněz kdykoli, když se šňůrou na noze vstupoval do velesvatyně s krví obětovaného beránka, aby ji před Boží tváří stříkl na slitovnici. Nikdy si ale nemohl být zcela jistý, zda ven ze svatostánku vyjde po svých, nebo jej vytáhnou. Další slovo, které mne napadá, je hledání. Je to trochu jako dětská hra na schovávanou. Bůh je skrytý a z různých důvodů se skrývá v nepřístupném světle, v úkrytu, kam je obyčejným smrtelníkům vstup přísně zakázán. Na druhou stranu volá: „Přihořívá, přihořívá… hoří.“ Celá Bible je takovou Adrianinou nití, a nejen ona. Podle první kapitoly Pavlova dopisu do Říma je všechno stvo32 květen-červen 2012

možnost pro trvale udržitelný lidský život, který roste a vzkvétá a přináší prospěch. Třetí slovo je neodolatelný. V okamžiku, kdy se Julie napije z pramene, se její postoj změní z: „Musím se napít a rychle utéct“ na: „Už tady chci zůstat“. Na závěr knihy se z Aslanovy blízkosti už nechce vrátit zpět. Před Boží tváří, tam dochází k tomu nejhlubšímu a nejintimnějšímu kontaktu člověka s Bohem. Boží ruka je v Bibli symbolem Božích činů. Známý je výrok „vyvedl je pevnou rukou a vztaženou paží“. Boží ruka koná zázraky, ale také vykonává trest. Boží ruka drtí protivníky, ale i zpronevěřilý Izrael. Téměř vždy souvisí s nějakou akcí. Boží tvář se mnohem víc váže k tomu, jaký Bůh doopravdy je, než co umí. Je to místo, kde se Bůh ukazuje. David to přesně vystihuje, když v žalmu 103 říká: „Dal poznat své cesty, synům Izraele tvoje skutky.“ Mojžíš poznal nejen Boží činy, ale i to, jak přemýšlí, a dokonce, co prožívá. Mnohé nejasnosti a obtížné otázky napadají dnešního čtenáře Bible nad Mojžíšovými důvěrnými rozhovory s Bohem. Verše, kde se ten nejpokornější z lidí snaží přesvědčit Hospodina, že jeho

oznámení

rozhodnutí je špatné a že on má lepší názor, by možná někteří systematičtí teologové raději z Bible vystřihli. Není ale sporu, že vypovídají o hluboké důvěrnosti mezi Bohem a Mojžíšem. Jde zde zjevně o víc než jen o seznam proseb a čekání na Boží ruku. Bůh sdílí s Mojžíšem své plány, myšlenky a ano, i emoce, a to i přesto, že mu Boží tvář zůstává zahalena a Boha spatří „jen“ zezadu. A blízkost je něco, co přitahuje. Ve zdegenerované podobě to vidíme na moderním sexuálním boomu, který je takovým prohnilým výprodejem blízkosti. Ale přestože nabízí podvrh a pouhou zdegenerovanou napodobeninu, obrat prodejce je neuvěřitelně veliký. Věřím, že podstatným jádrem úspěchu těchto nabídek je to, že jsme byli stvořeni pro život v nejbližší blízkosti s Bohem – pro život před Boží tváří. Být před tváří – to je něco, co nás neodolatelně přitahuje. Řekl bych, že i pro věřící křesťany toto představuje vnitřní rozpor. Na jednu stranu jsme neodolatelně přitahováni Bohem, který nám ukázal část sebe. Víme, že hledat, zápasit a usilovat o blízkost s Bohem přináší do našeho života radost, jistotu a vnitřní stabilitu. Ale kdo z nás je rád vystaven nejistotě? Kdo rád ztrácí svoji nezávislost? Kdo se rád vzdává kontroly nad sebou a svými okolnostmi? Kdo je ochoten vydat se úplně všanc s výsledkem, který se nedá vypočítat matematickou rovnicí, ani ověřit podle ekonomických či sociologických tabulek? Kdo má chuť investovat to nejcennější, totiž svůj čas, do aktivity, která nemusí přinést okamžitý výnos? A přece, právě zde leží tajemství síly a kouzla křesťanství. Tajemství, které se Pavel snaží aspoň trochu připodobnit manželstvím. Tajemství, které se dobře nedá zprostředkovat druhými. Tajemství, které čeká na každého z nás… tam před Jeho tváří.

■ Přemysl Pýter

Milí čtenáři, další číslo Brány bude opět dvojčíslo a vyjde na začátku července. Odbor pro manželství a rodinu při Radě CB

pořádá rodinný tábor s večery pro manželské páry

Hory doly

Proč „hory doly“? nabízíme možnost prožít intenzivní čas v blízkosti horských výšin i v údolích vzájemných vztahů Pro koho je tábor určen? pro rodiny s dětmi i samotné manželské páry Program: společná duchovní ztišení (raníčky a večerníčky pro děti i dospělé) program pro celou rodinu – výtvarné a rukodělné tvoření, táborové hry, soutěže, turistika… večery pro manželské páry – program pro obohacení a rozvoj manželství založený na programu kurzu Manželská setkání a Manželských večerů (ne- pá večer) Předpokladem je účast obou partnerů, akceptování křesťanských hodnot. Po domluvě je možné zajistit hlídání dětí v době večerního programu. Více info a pozvánka: http://www.cb-omar.cz/download/hory_doly.jpg

Otevřený seminář pastorace manželských párů

Přednáší: Mgr. Dana Staňková, DiS. a Linda Pellmann, MA V rámci předmětu: Pastorační praktikum 2 Otevřený seminář pro kazatele, starší a služebníky v církvích, kteří se setkávají či pracují s manželstvími v krizi. Na dvou konkrétních případech z praxe budou představeny a diskutovány možnosti práce s manžely a s pomáhajícím systém. 26. května 2012 v budově ETS (9-16 h) / cena: 200,- Kč Online přihlášku najdete na www.etspraha.cz Kurzy pro veřejnost


K DISKUSI Co lze čekat po odluce církve od státu

Sbor bez kazatele? Myslíte si, že se sbor může dlouhodobě zdravě vyvíjet a růst bez služby přítomného kazatele? A proč?

starší sboru Církve bratrské v Opavě

V dnešní době jsou lidé rádi, že mají zaměstnání, a musí pracovat s velkým nasazením za cenu značných přesčasových hodin, proto nezbývá již mnoho volného času pro další činnost. Absence kazatele na sboru je velmi zatěžující pro staršovstvo. Veškerá agenda, zajišťování služeb, vedení sborových aktivit vyčerpává vedení a členy sboru. Tato tíha leží na některých členech staršovstva více, na některých méně, podle jejich schopností a možností a také podle jejich zaneprázdněnosti. Tato situace je zvýrazněna na malých sborech, kde je málo členů, a tudíž se veškerá práce rozděluje mezi málo lidí. Krátkodobá nepřítomnost kazatele se snad ještě dá překlenout, ale dlouhodobá, dle našeho názoru, jen s velkým vypětím sil. Byť modlitby a přítomnost Boží a jeho vedení jsou povzbuzující a dávající sílu do další činnosti. Práce na sboru je mnoho. Ne vždy se všechny oblasti sborového života daří obsáhnout. Ne vždy jsou všechny úkoly kladené na sbor plněny tak, jak by měly. Velmi záleží na aktivitě vedoucích jednotlivých sborových činností, ale také na aktivitě členů samotných. Přítomnost kazatele ve sboru je nepostradatelná. Hlavní náplní práce kazatele je kázání Božího slova. Nemnoho členů sboru je schopno tuto službu zastat. Poté dochází k oslovování kazatelů z nejbližšího okolí, kteří by byli ochotni posloužit při nedělním shromáždění. Za jejich službu jsme velmi vděčni. V našem případě si vlastními silami zajišťujeme biblické vzdělávání (biblické hodiny), kdy se ve službě střídají bratři starší. Dále slouží ve službě Slovem 34 květen-červen 2012

na sborové stanici, v nemocniční kapli a zajišťují pastorační práci. Myslím si, že i členové sboru značně pociťují nepřítomnost kazatele, zejména při bohoslužbách. Při nedělních shromáždění slouží různí kazatelé s různým přístupem ke kázání Božího slova, což není ideální, byť snaha kazatelů pomoci je maximální. Sbor jako takový se cítí osamocený, jako ovce bez pastýře, stále čekající někoho, kdo je povede na cestě víry. Samozřejmě každý se modlí za Boží vedení, přítomnost Ducha svatého, ale není to ono. Kazatel opravdu chybí. Odpověď na klíčovou otázku v úvodu tedy není jednoznačná. Záleží na velikosti a složení sboru, na aktivitě staršovstva, vedoucích jednotlivých oblastí života sboru a především členů sboru.

Jiří Bort kazatel sboru Církve bratrské v Rakovníku

Často slyším oprávněné výtky na adresu nejrůznějších politiků, že pokud mají více funkcí najednou, tak nemohou kvalitně dělat ani jednu. Hlavně z časových důvodů a kvůli náročnosti každé funkce. U kazatelů bychom mohli mít rozpaky nad tím, jak mohou dělat kvalitně více služeb najednou především z hlediska svého obdarování. Apoštol Pavel uvádí jako zdroj růstu církve pět služebností: „Jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla…“ (Ef 4,11n) Pavel tady neslučuje nejrůznější dary do jedné osoby. Naopak mluví o tom, že tyto služebnosti jsou věcí více lidí (viz. 1 K 12,28-30). Navíc tady

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.

Pravdomil Gebauer

oznámení

tito služebníci nejsou proto, aby sami vybudovali církev, ale proto, aby pomáhali ostatním budovat církev. Ve stejném duchu je zde i oblast obdarování, která opět klade důraz na to, že budování církve je věcí všech, protože „každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.“ (1 Ko 12,7; viz 1 P 4,10). Pokud spoléháme na kazatele, že řadu věcí zvládne (protože je to náplň jeho práce), tak se sami okrádáme. Kazatel nemůže mít všechny dary, které jsou ke zdravému růstu církve zapotřebí. Bůh nedává vše potřebné jednotlivcům, ale církvi. Církev je tělo, kde se navzájem všichni potřebujeme. Vždyť „my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.“ (Ř 12,5). Místo a obdarování každého z nás je jedinečné a v rámci církve nezastupitelné. Proto spoléhání na jednoho člověka zákonitě vede k tomu, že se připravujeme o to, co Bůh svěřil celé církvi. Kazatel se může snažit. Pokud však není k dané věci obdarován a povolán, tak nikdy nebude jeho služba taková, jako u člověka, který je k ní Bohem určen. Kazatelský model, ve kterém čekáme od jednoho člověka to, co ani podle Písma mít nemůže, je špatný model. Většinou za to nemohou kazatelé (byť někdy také), ale církev, která nechce být tělem, ale pouze publikem. Proto si myslím, že se zdravá církev bez kazatelů obejde. Kazatelský model je sice pro církev pohodlnější, ale je to na úkor kvality a růstu církve. Je tedy otázkou, zda nám jde jen o jakýsi provoz, nebo o skutečný růst, ve kterém budeme každý mít svou nezastupitelnou roli. Jestli budeme diváky, nebo Kristovým tělem.

■ připravil Bronislav Matulík

Křesťanský Rodinný klub Nuseláček Rodina je základním článkem společnosti, ve které se formuje osobnost člověka. Ve fungující rodině se uskutečňují základní výchovné a sociální funkce. Důležitá je soudržnost všech členů rodiny, nejen rodičů a dětí, ale i prarodičů a dalších příbuzných. V posledních desetiletích funkce a soudržnost rodiny velmi slábne. I sociální instituce mají snahu oslabování role rodiny zastavit, protože bez fungující rodiny je ohroženo i fungování celé společnosti, která mění životní hodnoty a postoje směřující ke konzumnímu způsobu života. Rodinný klub Nuseláček chce přispět k soudržnosti rodiny, proto umožňuje v prostorách klubu setkávání rodin při různých činnostech. Nuseláček nabízí ve svých prostorách v Táborské ulici č. p. 65 celou řadu volnočasových aktivit pro děti, rodiče i celou rodinu. Nejvíce jsou zastoupeny hudební a tvořivé činnosti. Nuseláček nabízí hry s hudbou, výuku zpěvu i víkendové muzikoterapie. Nejstarší zmínky o léčebném spojení hudby, slova a pohybu pocházejí již z Bible, kde je popisováno, jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Metoda je vhodná jak pro děti, tak i pro dospělé. Vedoucí klubu, bývalá středoškolská profesorka sestra Mgr. Dana Krausová, která již řadu let organizuje dětské keramické kroužky na několika pražských školách a školkách pro v současné době 220 dětí říká: „Naším cílem je podporovat tradiční křesťanské hodnoty jako je manželství, rodina, úcta k rodičům, mezigenerační vztahy. Proto nabízíme nejen program pro volný čas, ale i zajímavé přednášky s diskuzí a poradenství. Zájemcům může v našem klubu poradit pedagog, sociální pracovnice, psycholog a duchovní. Snažíme se, aby péče o rodinu byla komplexní.“ Dodáváme, že klub mohou navštěvovat nejen maminky a tatínkové s dětmi, ale i prarodiče se svými vnoučaty. Rodinný klub Nuseláček nabízí mimo jiné volnou hernu s programem pro děti, krátkodobé hlídání dětí a výtvarné odpoledne pro celou rodinu. Jeho návštěva je jednou z vítaných možností jak v Praze trávit volný čas mimo nákupní centra nebo restaurace. Organizátoři klubu doufají, že zájem bude velký, proto doporučují si předem místo v aktivitách klubu zarezervovat a to buď osobně, telefonicky na čísle, nebo e-mailem mgr.dana.krausova@centrum. cz. Více informací o Nuseláčku je možné získat též na webu www. monteko.cz/hcentrum. Rodinný klub Nuseláček provozuje Středisko pro děti a mládež Praha při obecně prospěšné společnosti Husitské centrum ve spolupráci s Náboženskou obcí Církve československé husitské v Praze 4 Nuslích. Projekt spolufinancuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky v rámci podpory rodiny. Ivo Kraus květen-červen 2012 35

SETKÁNÍ

Foto archiv

Dívka s Biblí v ruce

Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel. (Ž 66,20)

Budeme rádi, milí čtenáři, když nám napíšete, jaká životní setkání vás obohatila a třeba i proměnila. Pište na adresu redakce: Kodex o.p.s., Soukenická 11, Praha 1, 110 00 nebo na e-mailovou adresu: [email protected]


S

etkání, které jsem prožila, se událo dávno, ale vracím se k němu dodnes. Teprve několik měsíců jsem byla křesťankou a hodně to pro mě znamenalo. Velmi jsem toužila po změně, chtěla jsem žít jinak, správně, a občas se mi zdálo, že to docela dobře zvládám. Chtěla jsem být na lidi milá, vždycky ochotná pomoci, dobrá kamarádka, prostě křesťanka, která svědčí životem. S tímto plánem jsem po jednom víkendu u rodičů nastupovala do autobusu na lince Ostrava – Jihlava, který mě odvážel zpět na koleje. Bydlelo nás na pokoji pět, to bylo výborné pole pro plnění mých předsevzetí! Čekala mě mnohahodinová cesta, kterou jsem obvykle prospala. Nastoupila jsem a sedla jsem si k oknu. To je dobré místo, když člověk usne, nevypadne do uličky. Usnula jsem hned. Na další zastávce přistupovalo několik lidí a mě oslovila dívka asi tak mého věku, jestli si může přisednout. Jistě, proč ne? Autobus se rozjel a já jsem znovu zavřela oči. Dívka chvíli seděla, pak sáhla do tašky a vytáhla knihu. Jejda, to je Bib-

le! Najednou se mi nechtělo spát. Byla jsem nadšená, taky křesťanka! Měla bych ji oslovit. Jenomže co jí mám říct? Není to hloupé? Ale zase – taková příležitost! Kdy se mi to znovu stane, abych se seznámila s křesťankou v autobuse? Cesta by líp utíkala, kdybychom si povídaly. Vždyť by bylo o čem. No, neoslovila jsem ji. Vystoupila dřív, než jsem se rozhodla. Dojela jsem do Jihlavy úplně bez nálady. Propásla jsem jedinečnou šanci. Pořád se mi to vracelo. Jak chci oslovit s evangeliem nevěřící, když nezvládnu ani začít rozhovor s křesťankou! To, že jsem tu možnost nevyužila, mě vlastně mrzí dodnes. Myslela jsem, že jsem lepší. Modlila jsem se za druhou šanci. Přála jsem si tu dívku znovu potkat. Jenomže jsme spolu nejely z Ostravy a nedojely jsme spolu do Jihlavy, tak kde bych ji asi tak potkala? Ledaže by ještě někdy přistoupila. Ale nestalo se. Další roky mé školy byly v Brně, takže jsem cestovala jinudy. Vzdala jsem to a ještě občas litovala. Po nějaké době jsem se svým nynějším manželem navštívila Školku – setkání evangelické mládeže, někde v okolí Brna. Přijela tam opravdu spousta lidí a bylo to moc hezké. Společně jsme četli z Bible, poslouchali výklady, zpívali, učili se nové písně - a najednou jsem JI uviděla. Věděla jsem, že už to nezkazím. Šla jsem za ní, seznámily jsme se, pověděla jsem jí, že ji vlastně znám, a prožila jsem si dotek Božího milosrdenství: Bůh mi dovolil napravit, co jsem předtím nezvládla. Není to tak vždycky, ale občas ano, díky Pánu Bohu za to!

■ jana matulíková

KŘÍŽOVKA

Tajenka z čísla 4/2012: Kde je duch Páně, tam je svoboda. Knihu Revoluce lásky vyhrává Jiří Kotek, Břežany. Připravil Dušan Karkuš.

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu

Tajenku zašlete do 31. 5. 2012 (i e-mailem) na adresu [email protected] Vylosovaný výherce získává knihu Hany Pinknerové Dvě minuty ticha z Karmelitánského nakladatelství. Výhru věnuje Knihařství & knihkupectví, Kounicova, Brno.


POST SCRIPTUM

Jiří Sedláček

Postelové dilema S

příchodem května nastává čas každoroční Konference Církve bratrské. K rokování se do píseckého sboru Elim sjedou delegáti ze všech koutů české země. Přiznám se, že jezdím na konference rád. Ne proto, že by mě bavilo celodenní vysedávání v jednacím sále. Zajímavější pro mě je to, co se děje okolo. Jako vydavatel církevního časopisu považuji za svoji povinnost být při tom, když se církev sejde, rád se pozdravím s přáteli a bratry a sestrami z jiných sborů. V neposlední řadě vítám mož-

čení převlékat. Nebo přikrývky rovnou svléknout a uklidit? To by se nemuselo každé hospodyni líbit. Vymyslel jsem tedy jiný způsob (a jistě to tak nedělám jenom já): peřiny lehce přehodím, urovnám a nahoru pečlivě složím třeba půjčený ručník. Navrch můžu položit bonboniéru. Vzkaz je to, doufám, jasný. Děkuji Vám za Vaši pohostinnost, užil jsem si ji, už to nebudu potřebovat. Vzpomněl jsem si na svoje postelové dilema při čtení velikonočního evangelia na neděli Vzříšení.

„Nechat rozkopaný kutloch asi nikdo nechce. Co ale s ním?“ nost promluvit s nimi o tom, jak se jim čte BRÁNA, co se jim v časopisu líbí, anebo naopak co by chtěli změnit. Těším se na večerní bohoslužbu s místním sborem a míval jsem rád i setkání s rodinou, která nám poskytla nocleh. Žel, v posledních letech bývá obvyklejší, že jsou delegáti ubytováni v hotelu. Rozumím tomu, že je to pro organizátory méně náročné. Konference je čím dál tím více početnější a postarat se každému jednotlivě o nocleh by mnohdy přesahovalo možnosti domácích. I toto hotelové řešení má svoje výhody. Můžeme například s některými bratry (i sestrami) večer probrat záležitosti naší milé malé církve pěkně „po chlapsku“ u sklenice dobrého piva v místní restauraci. Pro mě má toto řešení ještě jednu další výhodu. Nemusím ráno rozhodnout, co udělat s rozestlanou postelí. Od toho je tu hotelový personál. V hostitelské rodině je to trochu oříšek. Nechat rozkopaný kutloch asi nikdo nechce. Co ale s ním? Peřiny vzorně ustlat – tím spíše přiděláme hostitelce práci, měly by se trochu provětrat a stejně bude asi povle38 květen-červen 2012

Petr s Janem běží k prázdnému hrobu, nahlédnou dovnitř a uvidí tam ležet prázdná lněná plátna. Ale šátek, kterým ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, ale byl svinutý opodál. Jan o sobě vyznává, že když to vše spatřil – uvěřil. Ano, kdyby Ježíšovo tělo ukradli, jistě by ho vzali i s pohřebními rouchy. Kdyby se jen tak ze svého těla „vypařil“ či přemístil do jiné duchovní dimenze, asi by všechno zůstalo pohozené na místě. Šátek je však pečlivě složený zvlášť. Jako by tu Pán také vzkazoval těm, kteří se o jeho zmučené tělo po ukřižování s láskou postarali: „Děkuji Vám za Vaši péči, užil jsem si ji, už to nebudu potřebovat.“ Byl to Ježíšův první, ale nikoliv poslední vzkaz, který po svém zmrtvýchvstání adresoval svým následovníkům. Petr s Janem v něm rozpoznali Ježíšův rukopis, Ježíšovo jemné a taktní vystupování. Přemýšlím, kolik takových vzkazů, znamení či šifer, kterými ukazuje na to, že je živý a že je tu pro nás, posílá Ježíš také nám. Přál bych si, abychom je uměli pokaždé uvidět a správně rozeznat. ■

Čtěte v Bibli: Izaiáš 8,1-4

Svrchovaná milost

Foto archiv

Nestane se z křesťanství jen jistý druh moralismu? Nekonečný seznam povinností, bez nichž není spása ani požehnání? A co to znamená, že jsme vykoupeni milostí? Konflikt, který vznikl počátkem 5. století, odkryl hlubokou neujasněnost církve v chápání lidského hříchu a Boží milosti. Pelagius byl vlivným učitelem v církvi v Římě. Horlivě zdůrazňoval následování Krista se všemi etickými nároky. Ve svém pojetí vycházel z až racionalistického předpokladu: Bůh je spravedlivý soudce, proto nemůže požadovat něco, co člověk nemůže naplnit. Člověk tedy má schopnost žít podle Boží vůle. Kdyby ji neměl, nebylo by spravedlivé, aby byl souzen. Pelagius popíral myšlenku, že Adamův pád poznamenal všechny lidi a že z jeho hříchu potřebují být vykoupeni. Pád působí jen jako špatný příklad. Člověk, tak Pelagius (asi 354–420), laicjak se rodí, je svobodný od hříchu a nevinný, nemá k hříchu přirozený sklon. ký mnich, jehož křesťanství se neopíralo o milost. Každý, Pokud zhřeší, je to jeho svobodná volba. Svoboda volit je pokažena pouze špatkdo opravdu chce, může nou výchovou a návyky. Je ale možné žít bezhříšně. Každý člověk se proto může dosáhnout dokonalosti. Bůh k Bohu sám obrátit, nepotřebuje k tomu zvláštní Boží milost. Stačí, že byl obdařen dává člověku moc plnit jeho rozumem, Bůh zjevil v Písmu svou vůli a že Ježíš poskytl dokonalý příklad. přikázání. V Římě pro své teze Pelagius nacházel široké přijetí. Teprve když Řím, dobytý Vizigóty, v roce 410 opustil, dostal se do problémů. Mnozí Afričané, pod vedením Augustinovým, v jeho učení spatřovali závažné zpochybnění biblické pravdy. Podle Augustina Adamova vzpoura způsobila hlubokou porušenost člověka. I jeho nejlepší skutky jsou zkaženy hříchem. Je duchovně mrtev a zachránit ho může jen Boží milost. Ta působí na základě věčného Božího vyvolení v Kristu, jež je svrchované a nepodmíněné jakýmkoliv Poznání, že ve společenství s Kristem smíme my, omilidským skutkem. Milost předchází lidské lostnění hříšníci, tuto štědrou milost skrze víru nacházet rozhodnutí, a tak proměňuje lidské srdce, a přijímat, smí být zdrojem naděje, svobody, neutuchající že může věřit. Nevyřazuje lidskou vůli, radosti a síly k věrnému životu i v XXI. století. nýbrž působí tak neodolatelně, že nabídku milosti svobodně chce a přijímá. Víra i pokání jsou Boží dar. A i k tomu, aby mohl věrně žít, křesťan nutně potřebuje milost. Poslušností proto nezískává zásluhy, když Bůh odměňuje naši věrnost, odměňuje svoje dary. Sláva a dík proto ve všem náleží pouze Bohu. Po dlouhých sporech církev v Pelagiově učení rozpoznala vážný útok na samu podstatu evangelia a v roce 418 je na synodě v Kartágu odsoudila. Potvrdila, že člověk, bytostně poznamenaný pádem, je ve svém spasení na Boží milosti zcela závislý a že křesťan i ve svém životě s Bohem stále potřebuje Boží milost a odpuštění. Poznání, že ve společenství s Kristem smíme my, omilostnění hříšníci, tuto štědrou milost skrze víru nacházet a přijímat, smí být zdrojem naděje, svobody, neutuchající radosti a síly k věrnému životu i v XXI. století. rObert hart 2

Augustin (354–430). Pouze pokud církev vyučuje o prvotním hříchu, bezmocnosti lidstva a Boží milosti, může dojít k mravní nápravě, o kterou Pelagius tolik usiloval.

2012. Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

Recommend Documents