1C UNIVERSITY OF TORONTO

=00 šcn

o CO

Presented

to the

LIBRARY0///1C

UNIVERSITY OF TORONTO by

ZAJÍMAVÁ KNIHOVNA SVAZEK 2.

n JIÍ MAHEN

n

RYBÁSKÁ KNÍŽKA

Kdyby mohla tato svj pedmt rozšíiti a mohla o sob samé reflektovati, podala by nám kli k životnímu dní — Instinkt je sympatie.

sympatie

Henri Bergson

NAKLADATEL

ST.

KOÍ, SPOL. S R.

BRNO.

1921

O.

ÚVODEM Tato knížka

mla

vyjít

beze všeho úvodu, ale když jsem

ukonil korrektury tchto vzpomínek, poznámek, nápad a povídek, pocítil jsem jasn, že bez nkolika slov nebyla by

celá a proto vpisuji

úvod do pedu njak

dodaten

Budou lidé, vlastn literatura. Budou

Knížka vyvolá jist plno všelijakých otázek.

kteí se budou

ptát. je-li tohle

kteí se budou snad

lidici,

která patí rybáiSm.

zlobit, že si koupili knížku,

A budou

ovšem rybái, kteí místo

receptu na chytání ryb najdou tu plno prapodivných pí-

hod

z

rybáského

nerybáského

života a

budou

se taky

Budou, kdož nebudou rozumt veselým pednáš-

zlobit.

kám

i

v knížce

— budou, kdož nebudou ochotni dvovat

podivnému realismu nkterých píhod, a pro všechny tyto bodré našince, zmatené všelijakými kulturními mítky, musí tu být

Povím vila o

aspo

pár vt.

to zkrátka. Tohle je knížka, která

nem,

co by se mohlo nazvat

k pírod. Autor dobe

ví,

by ráda mlu-

mužným pomrem

že Jako »tichý blázen" (podle

slovníku nejpitomjších slov v eštin)

nemá vbec práva

na jakýkoliv projev o svém sportu, ale okolnost, že tiché bláznovství vyživuje celé národy a že je nejušlechtilejším

sportem

lidí,

kteí znají svt, dodala

mu

odvahy, aby

si

promluvil o vcech, které nota bene miluje, trochu intimnji.

A všelijaké

stanovisko

eské

k „pírod"

literatury

stalo se

mu dokonce pobídkou k tomu, aby do této knížky

napsal

odborné kapitolky o rybaení, sny

i

i

skutenost.

A

tak se stala tahle knížka jakýmsi literárním faktem

I

protestem zárove.

Mužný pomr kpírodé je ástí nové renaissance evropského

lidstva,

ástí nového gentlemanství, kterému tak

tžko žvýkáme, ponvadž tohle a není na prodej. set,

za padesát

Nemysleme

let.

gentlemanství není

si,

že se

Vidíme pece, jak

jde velmi pomalu hned na

p.

módou

mu nauíme za de-

to s gentlemanstvím

v ženské otázce.

To jenom

ást všeobecného gentlemanství a u nás se teprve zaíná chápat literárn Ibsen se vSelijakými pravdami o rov-

je

ných právech muže a ženy, což ství

k druhému pohlaví, po

žádné vyjasnní v

lovka

tiích

k

(ale

lovk

a být vesele

tohoto vývoje)

lovku

je

tak

nmž se

zaátek gentleman-

pijde krise a dlouho

nauí pi tom aspo vit

vážný v nejdramatitjších peripe-

— a to tu

máme

ješt gentlemanství

vdbec, gentlemanství ke spolenosti, gentle-

manství k bohu...

tu-H Bernarda Shawa,

vím, že to není

vlastn nic jiného než škola gentlemanství k

lovku

—

podíváme-li se kolem do špinavých vod politického barbarství, vidíme, jak

dlouho ješt se bude do této školy za-

pisovat.

A gentlemanství k pírod? Což si nkdo myslí, že se to odbude lyrickými knížkami zaínajících básník nebo morálními výklady lidiek, kteí se domnívají, že problém

gentlemanství se rozluští prost tím, že

lovk

ve všem

bude vidt lovka ? lovk jako sted pírody což to není :

obehraná

a

nemotorná písnika, kterou hraje na

flašinete

svta njaký Pán Bh invalida? Všade jinde jdeme na vci práv z jelich .stanoviska" a nikoliv njak z našeho

lovího se mi

— pro to nedláme

Mám

v ruce knížku

autor vypisuje

jeho

i

pomru k pírod? Aby

v

rozumlo, zde aspo dva doklady:

pomr

svj

mladého eského spisovatele, v

pomr

k pírod. Zajímá

mne zrovna

k vodnímu svtu a hlel co nalézám. Autor po-

pisuje odpoledne u rybníka. Vidí kapra

oi

níž

Kapr má

. . .

— a ten kapr stává se najednou autorovi

snesitelnou vcí,

nebo

tahle ryba žere prý

koata... Buml Slyšme, co vykládá

lovk

i

—

o

du? Ryba, to

vc k jídlu,

les,

—

mrtvá

i

pírodl

jak ušlechtilý je pohled žaludkem na tvora se zlým

Ale což se takhle nedívá 90 procent všech

zlé

fysicky ne-

lidi

Aj,

okeml

na píro-

to vc do kamen,

strom je

bu užitený nebo neužitený atd. do nekonena. Za vším vykukuje tvá našeho prapraddeka z dob, kdy jsme byli jako ptáci a kdy všechno v nás reguloval jenom hlad a tenhle náš

prapraddeek

byla

—

ovšem inteligence sama

— což? Vyšší

stupe

korování

ve vývoji gentlemanství k

lovka

pírod je

pírodou. Mladá dívka ohne

de-

pvabn

levou ruku a položí na ni spoustu zahradních kvtin ach, jak je krásná

— tato dívka

I

Píroda dekoruje lidskou

tvá, píroda dekoruje dokonce lidskou morálku.

mám

v ruce knihu nejlepší

eské

spisovatelky,

rukou hlavní hrdinky klade místo

zor,

jako blasfemie.

kde se do

— a za tím vším neni

než obyejná klepaská historie z malého

lovka pírodou dopadne

Práv

tch zahradních kvtin

dokonce celá jíva se spoustou epithet

rování

—

msta

. . .

asto, nedáme-li

Mužný pomr k pírod

dekosi

po-

je velký a

vážný problém a njak jsme ho prodali židu za prázdné

nadlovSenstvf, unanimismus a ert ví co |eXt.

esthétstv{,

k

Vždy kdybychom to mysleli se svým gentlemanstvím pírod vážn, museli bychom tu mít celou adu knih.

po nichž není zatím u nás ani stopy. Byly by formativní knížky o

to jakési in-

pírod pro širší publikum a ponvadž

zájem o vci se vzbouzí nejspíše na zaátek estheticky, byly

by to knížky plné nejroztomilejších obrázk pro malé velké dti. Pedstavuji

hoto gentlemanství k

si.

i

že první splátkou na kult to-

pírod

byly by knížky, které by

fotografiemi zachytily život našich

strom

nám

a kovin, krá-

su našich mezí, tvrdý zápas horské vegetace, hru našich

vod

atd. atd.

— máme jedinou takovou knihu u nás? Vi-

pvodní fotografie vdeckých publikací pírodovdeckého oddlení Britského musea ze života pták — dím-li

moje srdce

nkde

dík všem tm, kdož po tchto vzácpírod slídili celé týdny a roky, nebo tady

je plno

ných vcech v

roste také duše

moderního lovka, vážného

a už

nikdy jenom estheticky nebo moráln založeného individua.

A já

rod

celé knihy

bych chtl mít u nás pro i

o „neživých"

vorech, topolech, o atd. zase

to gentlemanství k

vcech

íních nánosech

a jejich

''

Nemužný, živoišný nebo esthétský je

vtšinou

vkus

i

to.

že moderní

lovk

fantasii a

hle tvor k

pvabech

do nekonena.

psobí také

pí-

— tedy na p. o japomr

k

pírod

lovk, jak jsem nedávno

bez radosti. Tak zv. kultura

Ižiumní ho

dorazilo.

etl,

mu zkazila

Bodej by

ml ten-

nemu v pírod jasný pomí Za každým kem

vidí sebe, vidí „krásu", vidí „pravdu"

— zatím co velká

Píroda roztahuje nad tímhle lidským mrzáctvím svoje 8

mraky jako pláš milosrdenstvf. Ona, která nemluví, která hromem a vraždí kdy chce a jak chce.

je „necitelná", bije

Matko, vím to: neporozumjí duše a nebudou k

než

ti

tob upimni

než

bekázní a utuženou vlí. Jak pak pln

sebevdomé

radosti,

má

skuten

chlapské

vychovaní se-

lidé,

být moderní

když eká, až se

mu

lovk n-

snad

to

jakou spisovatelkou schválí, když za bránu vyjde

si

jenom

te esthétské smetí a nic nezažije ? A já pravím ti, obane republiky lepší rozbité boty vandrem po svt, než dvacet román o irémských v nedli

a v

lét jede do

lázní,

;

zahradách a jiných dekorativních zázracích.

Rybaina doporuuje píše

ji,

— to realismus a fantasie zárove. tato knížka

vele

myslil na nebožtíka

i

Proto se

nerybám. Mnoho jsem

malíe

Preislera a jeho

rybá-

ped sebou plno hodných lidí, nebo skutený rybá nemže být mizerným lovkem. Njak

ský sport a vidl

instinktivn vzpomínal jsem Jamota, jehož poznámky z

Tam to

byl kus toho gentlemanství k

nesmíme jenom tak

literatury už si

Zazpíval bys

o

moi

ném

mnoho na njakého R.

najdou páni

nkdy rád

Dyje,

Váhu

pírod

a

my

„mladí"

pustit z programu. Analogie z cizí kritici

lehce sami.

vážn nadšen eský spisovatel o krás-

jako Lamartine

a zazpíváš jednoduše jako

svt

E.

pírody ítával jsem v mládí.

a Moravy.

i

PRVNÍ VÝLET Na

první výlet

zima nebo

má se

svítí slunce,

jet

vždycky oddané a vesele.

a prSí,

af

Aje

snží, at duje vichr,

—

má jet sebevdom a klidn; vidí se, co aspo se obhlédne trochu situace. A taková lednová nedle má nkdy v sob tolik pkného —

jede-li se,

pak

se

se vidí, provede se, co se dá,

Na p. pochod erstvým zimním vtrem. Je to láze prazvláštního druhu, ale jak po ní pracují plíce Nebo nedlní lednové slunce. Jdeš, jdeš a njaké mechanické hle1

dní do krajiny dává že bude na ti

svt

ti

zase

zapomenout, že slunce lip

vbec

svítí,

— až pak pomalouku zane se

u srdce a v duší ledacos odlepovat a najednou to plesk'

tob jako rampouch, který spadl se stromu. Protáhne lovk, našpulí hubu, zahvízdá si... Nebo lednová fu-

ne v se

javice. Sníh

koláích

žene se v nejdrobnjším prachu po umrzlých

zem

a utíká

pod tebou

nekoneno.

v

A ty

hup-

káš nad nim jako strašidlo, máváš rukama, spcháš, bžíš a sníh

pod nohama syí tak vesele

Tof se rozumí

moje jezero

v P. je zamrzlé

neroztaje až teplým

svou váše, svou

1

— slunce hálo pt dní tak I

deštm,

vytrvale, ale

Ví to každé malé dít, že led ale

rybá neví. Rybá má

víru, svoje výjimky.

A kdyby všechna je-

mla na sob led na metr, „jeho" jezero má jist nkde v jeho fantasii oko bez ledu a u toho oka eká plno ryb na rybáe a íká: No, že už jdeš! A kdyby všechny zera

ryby spaly a spaly, v ,jeho" jezee nedíraou ptikilové

10

štiky, dvoukiloví tloušti a candát,

chytil

kterého dosud nikdo ne-

— a rybá sedne na vlak a Jede.

Zpropadené jezerol

Je

skuten zamrzlé úpln. Zejména

v lese je celá partie schována jako pod „šturcem".

kmínky, listí, vtve, kousky slámy, palach zlo a

nepohne se.

A v lese je proto smutno a neveselo. Z ptá-

k ozve se sem tam šelestem jenom sýkorka, voda do luk v bažinu, není sice na nkolik ale jaká kaše se tu roztáhla

Co dlat? by to

pl

Jít

do ddiny a vypjiti

men

si

a

vrážím

ji

házím

do pedu. sekyru? Trvalo

Led není

jinak.

do ledu. Marná

— led nepovoluje. Nezbývá než najít njaký ká-

a rozbít tak sklo,

Ale kde

se

hodiny a snad se to dá poídit

vtev

—

nikdy nezbývá

návnadou a vracím

tak tlustý. Beru velkou

námaha

omáka, kde by prost ryba

Pes to — opatrnosti s

krok žádný led,

Všechno listí napadalo jenom

1

sem, z vody je zelenohndá

do vody pár udic

ale jinak je

Na konci jezírka, tam kde pechází

všade pusto a prázdno.

nevydržela.

Kmeny,

— všechno zamr-

vzít

pod nímž

kámen? Na behu

leží

mj

zaarován

jezírka je

nkolik

ráj.

polí a v

nich ani stopy po kameni, v lese pak najdeš sice oblázek, ale

žádný kámen. Nezbývá než

stvrdlé hrudy. jí

udeí

—

Hrouda

led zapraští, ale nepovolí.

teronásobit celé úsilí

nen

zajít

jsou v ledu

do pole

ulamovat

a

se donese na rameni k ledu, pak se

f. j.

aspo

nosit

ti díry a

lov je zase zajímavý tím, že se

Nezbývá než zdesa-

hrudu za hrudou,

ale ko-

mže se zaít lovit. A

šra prost hodí

na

led,

návnada se hodí na dno, nebo se povsí na poloviku nad

dno to

a

má

eká

se

. . .

kdež pak

letní

také svoje velké kouzlo

11

i

chytání a tohle s

!

A pece

celou samotou kolem.

Vzpomínáni na starého rybáe v val,

jak v

zim

dem. Jak ryby

K., který

nachytal nejkrásnjší kusy rejdily úzkostliv

A „lovk"

hledaly vzduch.

led se rozbil, podstavila se

mn vykládá-

práv pod

le-

pod takovou puklinou

a

zakrouje. Vzala se sekyra

sí a za

chvíli bylo v ní ryb. žes

nestail vyhazovat. V zim se chytí také nejkrásnjší kusy,

musí se ovšem ekat. Chyba

ale

rybu

lze chytat

jenom na dno

rybu, která se dole zavrtá do

stední jelec kdyby byl

kde

vzít jelce?

je zase v tom, že dravou

a že nedostaneš na listí

dno než

a je konec. Takhle pro-

— to už by byla ovšem jiná—

Nezbývá než ekat,

vit

ale

a doufat.

pi tom ekání jdou rychle led zamrzají. Na druhém behu jezera objevil se rybá — zoufalec, který pišel chytat bez rybek, mysle, že njaké dostane. Je to dobrý rybá, nebo Den

krátký, tvrthodiny

je

za sebou.

Súry

nenadává, teba polapit.

i

na

ml šru

pipravenu,

nemohl malé

ale

Za hodinu vytahuje okounka. který však zabral

píliš hluboko a hyne v rukou rybáových, sotva vytrhl

háek

z huby.

Co dlat? Navlékne

se

i

mu rybá

mrtvá rybka

a hodí se na dno.

A pak se.

ale

Jedna ze

když

Uvážu šru na konce vrb a šry v šedohndé omáce. Nic. Vrátím

stojíme, nemluvíme.

jdu se podívat na

ji

šr klouže

ped mýma oima

do hloubky,

jenom

žert utýrané

vytahuji, vidím, že to byl

rybky, která s

naptím všech

sil

zajela si trochu dále.

Mám

ješt jednu rybkuvolnou, nastražím ji a házím ji pes rákos

do lámy na konci jezírka, kde náhodou není zamrzlá voda. Jenom hodím,

šra

zarachotí v rákosí, napne se a za

chvilku vyhazuji ven první štiku tohoto roku.

11

Má

asi

ti

tvrti kila

odtud

dv

— dobrý zaátek rybky a házím

ale trvá to, trvá

dv

1

Vracím se rychle k ledu, beru

je

do jámy

s

otevenou vodou,

hodiny a nic nezabere. Za rákosem

byl jenom jediný loupežník, ostatní dímali v hlubinách a ani jíst se jim nechtlo.

Sesbírám náadí a jdu.

V

duchu

registruji

loský rok

u jezera. Tady v hloubce za kladou, která tu roky, sebrali loni mistru

kovái

„chytil" loni hajný na cizí

mchy

s

leží

už ti

rybami. Naproti

šru ptlkilovou štiku. Za tímto

keem podailo se loni kamarádu uiteli utahat strašlivého kapra, který by se byl dal vytáhnout, kdyby mu byl uitel nesletl na hlavu a tím ho nestydat nepoplašil.

zrovna za ostružím

je

A

ono památné místo, kde bychom

tady byli

kdybychom ho byli bývali nezasekovali, když ješt neml návnadu v sob. Sluníko heje a štípe. Slabounký vítr vje mi do tváe.

bývali dostali krásného velkého mníka,

Z brázdy za viaduktem do V. vyletuje s divokým kikem bažant. Pod viaduktem je kousek vody tak istý, že vidt až na dno, akoliv voda

úpln potemnla. Nad viaduktem

vidt boží kraj. Do daleka, do široka modro a modro a modro. Na dvou kopcích trochu bílo. Oblaka jako pápeí plují oblohou.

Nový rok nezaal špatn. Ve vzduchu už je vbec cítit nco pkného a nezvrtne-li se to, dopadne to velmi dobe. Mohlo by otepané

se íci, že je už cítit jaro,

a všední. Cítím, cítím

hezké práce, moc tuto jistotu

i

pkné

kdyby

to nebylo tak

njakou pknou

jistotu

zábavy a trošiku štstí. Vidím

v kolejích, jež se

táhnou na levo do dálky.

Jsou celé žluté, ale vrch je krásná perle, která

13

si

na slunci

hraje a zái.

A te se žene po nich

Funí, prská, odfukuje, rachotí — a

„vzdušn"

a proti

tm

dálkám za

jeSt vláek do kopce!

pece

tratí

jede taky

njak

má význam každým

a knoflíkem. Topi vylezl na tendr a shaNa platform stojí njaký mladík a mává šátkem. Pipadá mi to vše jako vystižené obrázky. I barvy mezi stromy na stanici jsou veer jako 2 obrázk. Ržová a jasn zelená vedle sebe. Vedle toho nafialová še. Samé hedvábné barviky. A já si íkám Nkde je jist také princezna, která má tyhle všechny vci ráda jako já. I tu rybainu. A ta princezna má zámek. II toho zámku je vedle a eka s víry a vodopády. V zámku samotném je zvláštní místnost jenom pro rybá-

okénkem, tykou zuje uhlí.

:

t

ské náadí. Jsou tam

tn

šry

nejrozmanitjších tvar. Ry-

báské hole, o jakých se mi ani nezdálo. Vrše, sít, kesery, mchy, „bubny" nejroztodivnjších rozmr. Ve vodách u zámku všechny ryby. V zámku v ložnici krásn vystlaná postel. Polštá pod hlavu

14

je

lipln modrý.

VRAŽDNÍ NEVIÁTEK Náhoda svedla mne po delší dob s kamarádem z O. Je vášnivým rybáem, jakým býval ped lety, a

poád stejn

erné

tak sotva posedíme chvileku u

svém

živlu.

najímá

bliky,

kávy, už jsme ve

Kamarád, usedlý nyní na samém si

kraji repu-

mne k sob. Zase

revír ve Slezsku a zve

náhodou jedu tam za týden a tak se sejdeme u vod, v nichž jsem nikdy nelovil a nechytal. Proti nám, kteí patíme k

ernomoské oblasti

se vším rybím píslušenstvím, mají

úhoe

tady na severu dosti pravideln

i

lososa

— mže

být tedy prohlídka vod velmi zajímavá.

Ráno o sedmé vystupujeme na menší stanici v D. Mlhy po úboích skal a lesík a alejí starých vysokých strom vine se pkný pruh eky, která pluje njak docela válejí se

jinak než u nás (chytáme vtšinou u všech

vého

behu po

ek jenom z le-

proudu, kdežto tady chytá se po proudu

behu) a pak se mi zdá, že i ta voda je tu njaká jinaí. Prhlednjší? istší? Veselejší? Pecházízase z pravého

me

kol menší zátoiny na poloostrov, který vybíhá na

krátko

i

do

líeno na

luk, a tu

Šry

—

línci..

jako návnada že z

stetneme se

štiky.

baochu mu kouká zarazil,

rybáem, který má na-

.Vidím za rozmluvy

s

šr

domorodcem,

velký armádní revolver...

— Na to máte? — zeptám Trochu se

s

velmi primitivní a na konci

se bez

rozpak.

pak se pousmje

...

—

Na bažanty

— povídá. Hm

..

.

Trochu divný

revír, ale

»5

jsou takové rybáské re-

kde rybái jsou

víry,

Jenom že tady co na

pytláky

— znám Jich sám

nkolik.

rybá je rybáem jenom pro formu a eky, aby maskoval njakou ekanou. Nota be-

eká

Divný

i

mi to nechce njak líbit. Dal bych nevím

že tenhle

to,

Že sedí u

ne:

se

s

armádní

pistolí I

revír.

Pecházíme mrtvé rameno eky a tu se nám naskytne nemilá podívaná. Pod vrbami — jako by nkdo

skuten

— leží ryba podle ryby,

papíru natrhal a do vody naházel mrtvé, s

mrazem

pobité. Zamrzly v

nevinnými povraždny. Jsou tu

a byly vinné

i

kleata, mínci,

— všechno

bichem vzhru. Nebylo, rozpomnl na ryby a tak tu neslavn zhy-

podoustve, stevle

kdo by se byl

túce jelci,

nuly.

Vedle v tni stejná podívaná rybkami,

nkde

:

dno

poseto mrtvými

je

rybky na sob, tolik jejich zniených

leží

na vŽdys Vyhodíš jednu, vyhodíš druhou bity

Jak

1

si

eka

nahradí

po-

tenhle ušlý život? Jak nahradí

znienou potravu velikých ryb?

tuhle

— všechny

A

z lidí

nevšímá

si

toho nikdo?

Zdá

se,

nebo po

že nikoliv,

k rameni, které spojuje

tam vidíme,

a co leží

tam

nimi

i

a

taképomordovaných mrazy. Jsou mezi

lepší kousky.

do ramene,

eky

pro rybáe zase nejvýš zarmucující

je

asi 20 štik,

ale

bídn

skoro na 45

tvrt hodin picházíme úzkým kanálkem eku s rybníkem

Rybník byl vypuštn,

štiky uprchlý

odtud se nedostaly pro malou vodu do

zmrzly.

Kamarád je poítá

— a napoítá

jich

..

Obcházíme rybník

a vracíme se k

16

menšímu rybníku za

železniním náspem. Jaký rybáský

raždných, jenom

revír!

že ke štikám pibyli tu

tech stranách rybníka napoítali jsme a v

píkop pod lesem

hlavn

Štiky, až

Nevím,

nám

ležela celá

baochu

není ani jednoho.

kapíci.

Na

...

bych v tomhle revíru chytat,

šrách

Na

lese.

a s

armádním revolverem

Ale energický

Z vodních pták také jist revírl

lovk ml

my starat

n starat? Ber,

tu

vodní slípku vypravila by se s klac-

ky snad celá ddina. Jaký

de o

i

jich zase na 40

se mi nelíbil a celá krajina pipadala mi pode-

zelá jako vandrák v

dcme-li se

u je plno po-

kopa pobitých ryb, zase

srdce usedalo

nevíra, dovedl-lí

ten chlap s línky na

v

I

by tu udlat poádek. Nebu-

o své znejmilejší ve

kamaráde, revír a

nou!

17

vod, kdo se bu-

ho z nho škod-

JAK

VYPADÁ RYBA POD VODOU?

Pednáška hasfrmana PotSry spolku v

lámy

v

zemském rybáském

B.:

a pánovél Paní a pánil

msíních nocí, kdy vci pod zemí jsou tm, kdož jsou toho hodni, do oblieje mrtvých

Díváme-li se za viditelný

na hbitov, vidíme, že život barví naše larvy nejzajíma-

vjším zpsobem vc.

A

tak je

a že

tomu

i

s

po smrti nezbude

z nás než bílá

ást lidí nemá o jepontí, ponvadž to, co vidíme

rybami. Valná

jich barvách a šatech ani

z ryb, když je zabijeme

nebo když pojdou, není než jakouupomínkou na veselého tvora božího pod vodou, který není tak jednotvárn a niemn stíbrný, jak se o ryb

si

myslí. Vidíme, že je

dokonce celá

ada ryb,

které vyhoze-

mní takka rázem svoji barvu, vymšujíce ímž se úpln pebarví na praobyejné, nezají-

ny na vzduch, plno

slizu,

mavé blice. Proto myslím, že moje krátká pednáška o tom, Jak vypadá ryba pod vodou, bude dosti zajímavá.

Budu

hodn lidsky a nechávám pro dnes všem tmto vcem úpln stranou.

naše

se snažit mluvit

stanovisko ke

Vizme teba na p. hned obyejnou rybu našich rybníkúv, nejznámjší rybu našich vod

prinus carpio). Spousta

lidí

— kapra obecného (cy-

zná ho jako docela

prmr-

ného vodního Matje, který není v uritých odrdách ne-

podoben opelichané potkati se s ním

— a pece, jaká

slepici

a ušlechtilá ryba našich

je to

ek! Kdybyste mli

pod vodou,

krásná

píležitost

užasli byste, jak je elegantní

18

a

skuten

barvitý.

z

pohádky,

nebo barva

kruný

Pipadá mi vždy jako njaký rytí jeho šupin je zlatá a erná a celý

leskne se zelenavým nádechem. Pvab celého kru-

nýe je ješt stupován

tím, že šupiny mají

jemnou, er-

nou ovrubu, která tká do rybího plášt nejpesnjší vzorce

— a tak není divu, že pstit kapry patí u nás pod vo-

dou k nejzajímavjšímu domácímu chovu a že nkteí z našich vodních

farmá

udlali

si

z

toho dokonce sport.

Vnují každý rok velké sumy na zakládání kapích ohrad, z nichž opravdu neradi pepouštíme co lovku.

vždy praobyejný karas (carassius vulgaris) hraje rzné zbarvení a rznou podobu stejnou úlohu jako u vás nahoe králíci. Kdežto vy dostáváte do rukou karasy ponkud nažloutlé, máme my u nás vypAle

i

u nás pro svoje

stny celé ady žlutých karas, modravšedých exemplá s úpln ervenými ploutvemi, modrých druh s fialovými ploutvemi a zaznamenáváme na 263 odrd, které by prost na vašem rybím trhu vzbudily sensaci.

Stejn

je

tomu

1

prostou rybou našich

s

(barbus vulgaris). Dobrý

každý s

msíc

jinak

ek

s

parmou

rybá ví, že parma vypadá v roce

— a což kdyby zase mohl je revidovat

námi v hlubinách vodí Tato olivov zelená ryba, zaha-

lovaná v urité

msíce

celou

adou podivných

šedých a

popelavých „závoj", dorstá u nás váhy až 20 kg a pozorována v houfech na nou. Tito naši festují

vepi

a

dn ek, skytá

pekrásnou podíva-

vepíci pozorováni shora nemani-

svou pítomnost než celým lostvem nafialovlých

hbetních ploutví na širokých zádech barvy luních trav

— ale když se toto celé stádo obrací na pochodu, jaké kmi19

ání tají si

bicha prokml-

bílých hrdel tam dole! Našcdivlá

poIoSerem vod a naši otcové na

výmnku

spokojeny

pobruují, vidouce tento život pod sebou.

Nezapomeme

na

lína,

který u nás zase hraje stejnou

mu

dlohu jako u vás ovce. Zase

íkáte tinca „vulgaris",

zase je v tom kus neznalosti podvodního života. Tato ryba se zlatým leskem není líni,

obyejnou rybou

louží a jam, jsou

kteí jsou zajímavjší než nejvzácnjší druhy vašich

beran

nmž

a existuje

lín, lín

úpln ervený,

barvami zlatou a ervenou

druh,

jejichž

nžné

máme

karmínový, o

lín

dovoleno u nás psát jenom básníkm.

A

mezi tmito

urité stupn jistých

barvy byly by prost zázrakem n«

vašich plátnech.

Z

pán

notus)

A

—

už jist každý chytl na udici jesena (idus melanení-li pravda: je to ryba stízlivých

pece, když se

žení, jak

barev?

ho potkáváme na toulkách?

Cernavý hbet jako by byl posypán zlatým prachem, ploutve pecházejí z ervené do modré; z hlavy stala se pozla-

cená pilba

— a vy víte,

miluje všechny

stupn

myši „polní", kterou

je

jaká je to

barev, jak

obyejná rybal Voda

možno vidt

(scardinius erythrophtalmus). Všimli jste

si

mi živými barvami rozkvétá pod vodou? píklad pro

to,

vlají

na naSi

nkdy,

jaký-

Je to školský

jak voda umí barvit, když chce. Jaká živost

barev 1 Modrá stídá se se zelenou, zelená tím

i

u nás perlín ili vaše crvcnice

s bílou a

nad

jako šátky venkovských krasavic ervené špiky

zadních ploutví. Rozevlá se to

o njaké slavnosti

a

nkdy jimi pod vodou jako

mezi tím mihne se vám sem tam stí-

brné bicho ostroretky sfhovavé (chondrostoma nasuš)

lo

s

ernými arami na

pedu, maliký

hbet

a s

oranžovými ploutvemi ve

cejn perleový (abramis sapa) s krásnou

perlovou šedí na bocích a zase

$

iperná stevíc (phoxinus

vích,

ernou ovrubou na ploutlaevis) s kovov žlutým

pásem od oí k ocasu, veselá blice (alburnus S

Šedým bíškem jako zrcádko, pespanilý

mis ballerus), který v

má

všechny ploutve zase zabarveny

konecích do erná, aby jeho

lika

lucidus)

sivý cejn (abra-

zjev byl

dán aspo nko-

náhodnými skvrnami ve spoust vod, uvidíte modra-

vé a

temnhndé hbety

plotic (leuciscus rutilus), vod-

ních koz, které se všude popásají, uvidíte

ervenavé ná-

prscnky cejna velikého (abramis brama), který za doby

tení barví se perlovitým nádechem }e stízlivý živel,

Kdo

to

který se nedá k zemi

ekl? Kdo

Vždy

úsudku?

— jak že? — voda že

i

to

vbec

pirovnávat?

nevidl pranic a odvážil se tohoto

naši vrabci, cejni malí (abramis blicca)

svým namodralým hbítkem

ísou rozhodn hezí než Kdo neví, a si jich lapí pár v tráv, když se tam mrousi trou a a si je poádn prohlédne! si chytí podoustev, když se te a podívá se, jaká je z ní krásná ryba se smutením nádechem hndé!

ae

vaši strnadi a sýkorky.

A

A

si

konen, je-li

už docela nechápavý, vyndá v horách

T vody pstruha nebo lipana

Zdá

ryb ejný

se mi, že

a že

bych

keek

—

bych mohl vykládat teba jenom o jediné

s její

barvou nebyl hotov nikdy. Je to oby-

našich vod, okoun obecný (perca fluviatilis)

— každý mi pisvdí,

že je to

nkdy hezí

poušek nebo kolibík. Žlutý, zelený, fialový s

pti až

devíti

pínými

bílý,

pásy

ryba než pa-

ervený, hndý,

— k tomu cihlová

— a te

barva ploutví

to

si

mžete pekomponovat

jak

ást toho, co okouna vidíme pod vodou. Jak že? Voda že je stí-

chcete a ujišuji vás: to je teprve padesátá

my

z

zlivý,

nepoetický živel?

Vezmme

si

okounovo píbuzenstvo. Candáta

(lucio-

koku našich tní a lehce proudících vod» Vidli jste nkdy jeho plachou krásu ? Q>ž ty lehce navlnné pín hndé pruhy na hbet — to není nic? Vezperca sandra),

mte

si

naše drsky (aspro zingel

i

aspro vulgaris) jaká

podklad

živost barev na šedobílém

1

I

i

tu

ten ježdik (acerina

vulgaris) je pln veselých skvrn a ježdik žlutý (acerina

schraitzer) se

svým citrónovým pehozem

ernými pásy

a

— to už je dokonce paráda našich vodí Ale

pes

našeho království a pletou tak páté

lidé neznají

deváté, jak

mžeme

na nich

chtít,

košných malikostí? Obyejnému jelec,

zatím co první z nich je u nás docela

dacím psem, nehodí

—

aby

nebo na

nic jiného se

— kulaté tlo s velikou

a ten druhý,

si

lovku

všímali roz-

je jelec

kle (squalius

hlavou

s

jako

obyejným

hlí-

dobula)

ervenými pysky

ipera proudník (squalius lepusculus),

má pece úzkou hubiku, úzký hbet, Obyejný lovk zamuje ernou pásku pes celé tlo lasice našich vod,

. . .

ízka (gobio

piskoe

vulgaris),

(cobitis barbatula)

i

(cobitis fossilis),

sykavce (cobitis taenia)

a

menku

pece, jaké

Mohu vbec nkdy splésti si stís hndoerným »íkem" nebo pomalovaného a poárkovaného kmotra sykavce s šed teikovanou menkou? Ale vždy obyejný lovk nepo-

jsou mezi nimi rozdíly

brn

!

naervenalého ízka

zná ani hoavky (rhodeus amarus)...

—

Voda prý není poetická

nech

Prosím,

popíše

nkdo iperné hony

naší kuny,

mrštného bolena (aspius rapax) za mlhavého rána. popíše

nkdo bytování sumc (silurus

zátoinách

Nech

glanis) v rozlehlých

— Mám vyjmenovat všechny ryby našich vod 1

a mluvit o všech jejich zajímavostech a zvláštnostech?

Vidím

se,

jak

sám jsem

ztrnul ponejprv ve

svém život,

když v hlubin pod sebou vidl jsem pevalovat se ohrom-

mnik (lota vulgaris) — jak se to tam dole ediem mramorem, zlatem a stíbrem zárove!

né klubko kmitalo

i

A tento živý kotou, ocas

se posunují

plný oí,

po dn...

valí se

Je to

vous

a vouskú, ploutví a

loo

— 200 ryb, které

si,

proplouvají se,

njakých

sem a tam, nadplouvají

smýkají se ryba

pes rybu

a

ryba pomalu rybou

— voda

že není poetická?

lovk

neumí nic

o štice? Bereme

když

ji

d...

s

etzu

její

1

Ve vod

A lovk je

lov. Je

chytejší než liška a

a pošleme

u každé díry,

pod skálu ve vojejí

—

1

Ale což

koist do huby

.

— vždy .

.

To

a šil-

lovk

ani

se rozumí, že

chce rozumt kráse a poesii vod?

umt na

to po-

by ješt otázka, jak se vlastn jeví

rybám

všechno zajímavé, jenom se

dívat... Zbývala

rozmyslný a

mžouravé oko, upené na koist

po vašem rozkaze

bicho

lovk

sebou na

umák, vtící

její

neví, jak bere štika

za

poádn pozorovat. Co ví dohromady

tak pustíme se

opatrný „chod", hající

ji

ve vzduchu. Myslím, že ho vidí

v kruhu s ostatními

pedmty

njak

tam nahoe.

ve výšce a

Je to

thema

velmi poutavé, ale zatím neaktuelní. Ujišuji jenom, že

23

lovék není rybám naprosto njakým „nadoblaným" stvoením. Dekly

mn to nkolikráte

kud jsem pozoroval, obracejí zády.

24

se

docela

skuten

oteven. A rády k

po-

lovku

KRÁLOVNA Mrazy nový

konen

život.

Abych

v O., vyjíždím ky.

Dlám

si

povolily a

pod zemí jako by zabublal

se zbavil tíživého

na turistickou

to také proto,

dojmu z revíru pítele

pochzku

abych zakikl

v

podél „své"

e-

sob starého ne-

dokavce, který by sedl u vody od rána do noci a od zimy do zimy.

A

vyjít si

bez prutu k ece, je pro rybáe

honem není. jsem pece dlužen návštvu

zábava, nad níž taky

Konen zván už

loni.

Povídá

se,

hodné hloubky, tak že se

mstu pod Není

vodou.

v K.,

kam jsem

v

povstech dokonce mluví o

Ku podivu, co tchhle povstí všade )el

to v našich myslích

ješt njaký poplach

z

kolových

porouely za povodní do hlubin?

staveb, které se

byl

že tamní jezírka dosahují úcty-

Vždy

„msta" malá, smšného rozsahu a nafantasie venkovan zvonice chrám, pa-

jezírka bývají na

jednou vidí láce, ulice,

fara

rynky a tržišt

— anebo že by to bylo v našich

mozcích všeobecné doznívání katastrofy celé Atlantidy,

kde jsme všichni mli njakého prastrýce? Ach, tyhle vodní legendy

Tady

1

je jezírko v K.

k háji za starými vinicemi a S...

V

výbžky vod ke dvma topolm do luk u

Velká modrá studna

s

rameni k topolm usadily se loni ondatry a už

je

sem tam vidt vynesené škeble na beh. Kde je msto pod vodou? Ve vod odrážejí se jasn celá nebesa, pro by se

v ní za

jasných a tichých nocí neodrážely všechny

polotóny a polobarvy, jež

si

lidská fantasie

25

dopluje po

svém? Není dokonce

nkdy

slyšet

hudbu, tenouký pra-

mének hudby tam zdola? A není to hudba, njaká svatba, která se nemže ukonit? A nepláe tam dole nevsta,

marn eká

která

na ženicha a

nedoká

se ho, dokud...

nechytí tu rybái ohnivou rybu a nevezmou zlatý prsten s bílým

„Ohnivá ryba" není daleko. ji

zcela

bezpen eí,

bylo plno nic.

ze žaludka

ji

kamínkem?

Ped temi roky

ve vodách u H.

z nichž se

O

vidli prý

tom, jak byla veliká,

nedalo dohromady vybrat pra-

S rozumem se do vodních legend tžko dostat. Ohni-

vou rybou mohla být tžká nemocná parma, mohl

pi tení

velký cejn, který a celý

od krve

— ale co

jí

to

vyletuje

asto

z

vod jako šílený

tím? Ohnivá ryba bude se mu-

njak oklikami pes feku a rzné jámy do

set dostat

jak to provede, je

se

s

její

být

jí

vc. Pejme

ji

šastnou

cestu.

opravdu jednou povede a budeme pozváni

K.

—

Snad i

na

svatbu.

Holá

— ale co je tohle to? Dva šohaji na loce honí n-

jakou píliš veselou rybu pod vodou. šohaji nadávají, ale že tu

nikdo se

s

Loka

se kymácí,

nikoho pod lesem u

nimi neroziluje a

nejmén

už

není,

já, vidím-li,

jde o zatracený pater noster, který byl natažen

Ale co to mají u

eky

že

pes vodu.

loky ?

— Co to máte?

— Sumcel Na mou kou, ale

— a pkného! Má patnáct? šroubuje lo-

te ho konen

a táhnou

vod

duši

jeden z

chlap

dostal na krátko

ho k protjšímu behu. Vidím, jak

se plácá ve

dlouhý šedivý vál^c, voda vystikuje, ale

26

ti

dva do-

stávají

ho

konen

ven

,

. .

Štstí. Byl

dobe zaseknut. Po-

vsil se zrovna na hák uprosted, kde byla zavšena cihla.

A

tu cihlu nosil

pak ve

Vody, „moje" vody,

vod pro

u samé tlamy jako pes.

mn nepošlete

takového mi-

lostpána do cesty? Myslíte, že bych se polekal? to dáváte nejkrásnjší

Komu

ryby?

Dv hodiny za lesem leží mlýn v L. Tam ped šesti lety dokonce

chytili lapli ?

Náhodou

mocn jako Kdo? zády.

královnu našich vod...

i

ji

našli v

kláda...

Inu, vyzal

A já

Pes

mlýnském

ji

víte,

kole, frela

jak

ji

tam bez-

dva metry prý mla...

Velká dunajská vyza

nechytím

A

s

hrbolovatýml

tady nikde možná do smrti!

27

JARNÍ Ale

pojme

ven,

pojme

ZPV

ven

s

prutem

píslušenstvím! Ješt jsou volni okoun jelec a kapr, lín

i

Kdo

to

i

s udící, se

vSím

karas, cejni jese,

— pod oblaky se smýká modrý

podoustev

pruh jara a kdo zstane doma, soká voda?

i

ekl? Však

je

zbablec Že

ani tolik

I

snhu

jde vy-

letos ne-

bylo a po deštích skoro ani památky, kde by se vzala po-

vode? (A konen: Kde by se vzala v našem revíru u J.? Ti lefa tam chodím do tní, ale povodn jsem tam nezažil.

A te by

všechno

Na

je

zrovna brali tloušti na krev. Drát

i

udice

—

pipraveno).

kraji lesa

pod

silnicí

eká zase jako loni kamarád —

uitel a jdeme.

— Co dlá voda? — U nás už je eka v poádku,

ale za to v lese Je prý

všechno zatopeno a nevím, zda se k jezírku dostaneme...

— Kdo tam byl? — Hajný. — Mám se vrátit?

— Pojme! Jdeme, jdeme, ale

njak

bouí-li za ní opravdu žluté

se nám ke hrázi nechce. Což moe, které se vylilo z eky za

jezírkem a zaplavilo luka až k P.? Ale možná že hajný lhal a že to není tak

mál" a že

ady je

si

zlé,

že voda bude jenom trochu „nad nor-

zachytáme vesele po vli. Tamhle jsou topoly,

hráz...

Jdeme jako svázáni

a

vzhru na mstek 28

jen co noha

ohu mine. Pak

se na sebe podíváme, vystoupíme rychle

na okraj neznámého svfa

chyání nebude

Jezero se sice drží v bezích, ale z

Voda není

pranic.

špinavá, ale je zakalena a proudí ne-

zvyklým tempera. Je

hého více než u

níž

eku

jí

jí

jist o metr, ba snad

tu bylo na podzim.

vždycky táboíme, na oné stran

Jdeme po

je z poloviny

kopiv

o

pl

dru-

hrázi. Vrba,

pod vodou. Vidíme

a chmele, valí se

šeho jezírka uprosted žlutý proud

úpln

který se žene k dolnímu konci se spoustou sííí

i

— je nalita až po okraj a tam, kde loni

byly mezi stromky džungle

rého

asi

do na-

zakalené vody,

devíek

a sta-

. .

Zkoušíme

to naprosto

konci... Nejde tol

nedviv s chytáním na horním

Všechny ryby jsou

asi

na vandru a

nám dneska

nehoní a neloví. Všechny ryby dkují

za ja-

se v

pízn a kašlou na náš zájem. Odehrává minimálním mítku zábava z onoho velebného dne,

kdy

se na zemi

kékoliv projevy

poaly oddlovat vody od pevniny

a

kdy

ponejprv vystupovala horstva z burácejících vod — kolik

duh

tisíc

viselo tehdy v

mranech

— A to je možná u ryb dole hod, kdy tu

i

štika

a blescích

zasvcený

pestává honit a te

si

nad svtem 1

svátek, rybí boží

Písmo svaté.

.

Co

chceme se svými ervy ?

Kamarád uitel vzdychá, já zastrkuji si ržicovitý

bouk zase

moje srdce

a

Dti

si

je

mu

zbytené

cesty, ale

zpívá:

— takhle njak — zaínal

ráj

líto

nádor z vrbového kmínku za klo-

. .

29

po potop svfa

— tady

ÚŽINY A

za trnáct dní je tu opravdu ráj...

Než

se

do

nho

dostanu úpln, nkolik poznámek o všelijakých vcech:

Nemohu

si

pomoci, ale kdybych musel na sebe

nco

dubnu rybáže chodím hned od po-

udat, udal bych. že pestupuji každý rok v

ský zákon

nejmén

átku dubna na

tikrát tím,

štiky,

akoliv zákon pikazuje

do prvního kvtna. Doba, kdy

dobe

se zrovna

kryje se to

se štika

zaíná

jich šetit

tiít,

nekryje

obdobím hájení (akoliv u jiných ryb celkem dosti správn). Štika jenom velice zíds

ka te se až do kvtna. Tení bývá

mlo

Únor hotovo a v dubnu už by

obyejn

za

bezen

být volno štiky

a

lovit.

Po tení berou znamenit a dal by se tedy njakou rozumnou a energickou rybainou v tních jejich stav pi-

men zredukovat, aby nedopadalo, jak dopadá obyejn te. Tn buto co nejpísnji uzavrou pak to

to

se

celá

ada

štik,

a

které se tam nahrnou po jarních vodách a

pecpou jezero, bídn zahyne

(kluci vyhazují

mrtvé štiky

na okraj tní, kde je vrány sežerou) — nebo se pustí klidn

as

do tní

v

chytají

prost zpitomlé

tení okai

s

drátnými smykami a ti vyúpln, tak že na léto zbude

štiky

kousk — jak se vodách rozumn hospodait a ro-

ve vodách pár kilových a plkilových

potom

mže v takových

zumn

chytat? Mluvil jsem

bil,

rybait, na 42 štik

do

s

okaera, který se mi chlu-

že za jediný týden chytil v jezírku, kde

1.

— a já mám

kvtna, až bude jezírko vyloveno?

30

mám

právo

snad sedt doma a ekat

Znám celou adu rybá, kfeí stejn jako já vdom pestupují zákon,

nebo není-li trestán oka, který

na

smyku

dostane jenom štiku, která se te, jak bych mohl být trestán

který nechytím v

já,

tení,

A

obyejn

— pravideln

dubnu na rybku

jiné štiky než tu, která se už

nete?

Štika, která je ve

nezabere, to ví každý rybá.

lovím.

Zkouším vodu,

nebo vím, jak

se dovede ozvat šti-

kami najednou. S tenkým anglickým prutem v ruce lým

klidn

tak stojím v „úžinách" velkého jezera u R. a

ervem na háku hledám pár rybiek,

hodím nastraženy na hlubinu. Voda

které

a s

si

ma-

potom

je istá, tráva leží

na

Po delším ekání chytím odn, kounka, kterého hned napichuji a házím s jiné tye k menšímu ostrvku na této stran jezera. Bývá tam v lét plno jezero ie plno po okraj.

rákosí, jímž

hlubin.

A

petahují štiky do kaluží, do luk a z kaluží do

bývaly tam kusy, které dovedly pohonit rybáe,

až byl zpocen.

Okoun pobíhá pod vodou, splávek skáe, ale po nikde ani památky. Je skoro polovina dubna

jenom

to letos

štikách

— že by pece

protáhly? Ale první „teplý" déšt byl už

ped temi nedlemi

a to byl povel

pro plevel, aby se pi-

pravoval na tení... štiky pestávají se zase tít a musí zabrat, zaberou!

Beru okouna a pehazuji ho na

datn hopsá po

rzná

místa.

vlnkách, ale štiky ješt se

„Káa*

u-

nerozpomnly

si ponkud od úžin a proto hodím okouna co nejdále od behu (ach, ten zvuk zase po dlouhé dob! koleko vrí, šra sviští)

na svoje emeslo... Zašel jsem se vracím,

—

položím

hl

na

beh

—

vezmu anglickou ji

hliku, zav-

síra

na

háek nového erva

a jdu zase

Brk ani se nepohne. Voda se eí,

úpln

„proukávat* okraje.

ped

tebou

leží

njaká

neplodná vodní pouš. Až teprve na dvacátém míst

erve-

siede brk a když zasekneš, vytáhneš maloulinkou

niemu. Hodíš j! do vody zpt, chytáJ Nic... Pak zabere zase taková njaká ervenikcr

nicku, která není k dále.

splávek pomalu sjede, zasekneš

— V tom se

perazí

ti

hl

a

—

když lapneš po

šrce,

za-

bubnuje na konci njaká potvrka. Ješt že jsou okraje plny vody. Táhneš, voda se rozvlní a najednou se tebou plácá na štika

behu

— první štika nové saisonyl

ped První

— na erva! Není to špatné znamení ? Ale to vykikla

voda a to zase neznamená nic jiného, než píští nedli donést

si

rybky už

z

okoun na velké šra se napne a I

njaké pkné

domova

a zaít podle všech pravidel.

holi se ztratil a

jede...

slovo.

A

šilúru,

Srdce vesele buší, duše stásá se se-

be všechny pízraky zimy vás život I

Pokati Tady

dou jenom

dv —

— úžiny, jaký

ale kolik jich

!

to zase

je dvoukilová štika,

loni ? Po pti a po sedmi? — Zaínáme — chtlo by

bude u

dneska bu-

bude píští nedli? Jako

se volat

hnutí, ale naše nitro,

ješt bez

když zatáhneš za

nad jezerem jako by peletlo

do dálek. Louky

rybáské

leží

nitro už kvete.

Maliko a pijdou chrousti — pjdeme na jeseny, maliko — a zanou kvést blatouchy — pjdeme na boleny — a zanou kvést jablon: pjdeme na sumce. Dvee našeho paláce jsou oteveny.

A veer povídáme si to na tyech stanicích tiše a pece radostn Berou :

. .

.

32

SKLENNÝ zAMEK Tady

doklad špatného štiího hospodaení

je typický

by se snad opravdu ani nenašel.

v tních. Lepší doklad

Jde o menší v

dalo

ní,

pes

t

u B. Než jsem

vymohl

mn to dva msíce práce,

že byla živa

to,

si

loni povolení lovit

ale vyplatilo se to

jenom uritou

chvíli v roce.

po velké vod. Duben, kvten. Potom, akoliv hajní a jeden lesník, vybrali

za pár nocí a

jiter,

ji

vasné

Hned

hlídali

dva

košai a okai nemilosrdn

tak že na celý rok bylo už po lovu.

Proto jsem se zase spojil letos s místním sil si

ji

—

zprávy. Místní

lovk

lovkem a vypro-

se omeškal o 14 dní a

ped temi nedlemi, okrajm tn. Dneska je už probrána tak dkladn, že se stydím

podle toho to dopadá... Voda opadla

ped

14

dny mohlo

behy a tom vbec mluviti.

voda pod o

se už k

Rybá, vyhodil

ak".

tam

nkolik minut pozdji, co jsem

který pišel o

nkolik

Vera

šr,

chytal v

vykládá mi, že jde dneska „jenom

tni

celý

den a nechytl pranic. Ryb

bylo, že prý se dusily, ale už se dusit

je to

nebudou, nebot

vychytáno koši nadobro. Hloubka vody není veliká

a lidé vlezou všade.

A

tak sedím na

která však už pro

A mám

zlost.

behu

velmi zalímavé oblasti vodní,

mne nebude mít skoro žádného významu.

Pkná

istá voda, ale

rybám jenom jeden strašlivý fakt, no.

Na vod

ie

zpustošena. Povím

který mluví za všech-

dvakrát honí zcela klidn užovka a žáby

plavou na povrchu od

behu ku behu 33

— pes — celou

Šíi to

— tn —1 Ve vod, kde

by byla jediná

Štika,

by

si

žádná žába nedovolila za nic na svtel Protivné žábyl Pamatuji

se, jak

jejich asistence v jezee. Bylo

jsme loni u

úpln zatopeno

jediném míst mohlo se trochu k jeho

ném

pni svalené staré vrby.

Ž. lovili za

a

jenom na

behm po ohrom-

Když jsme tam

dolezli a sto-

na konci vtví manévrovali v nejvýš vratké poloze

jíce

udicemi

— jak se nám tyhle žáby nasmály

nohách

nelezly,

taly,

ped

1

s

nám po

Div že

naším zrakem se nadýmaly, roch-

chechtaly se a po našem ervu se ani rybka neohlédla.

A te zase

pejíždí žabí spež po hladin, hledá se a už sem tam zaínají notovat svatební. Za trnáct dní vydrží tu v tni jedin okoun nebo blice.

A pece je nco nic, roste je

mn

na

té

tni pkného. Práv

že v ní není

mi na njaký vyloupený sklenný zámek, kterého

líto.

A

tak se dívám do vody, ležím a

nepohnu

se.

Dívám se, jak sem tam pepluje mimo menší rybka, dívám se, jak leknín nasazuje dole na

njaké ržové

pak budou velké zelené lupeny. za jedním

A

co

zovala.

se na

totiŽ

mhouí a pivírá... dlá? Klade vajíka? Vážná

i

její

to

posice by na to uka-

te žába vydrží dlouho pod vodou

»zelí" je

1

Dívám

pak se dívám po hladin, pak se dívám do dálek

poád

sedí a

poád pimhuuje

se energicky otoila na právo.

objevila

a taky se

oi pod vodou.

je

A jak

ni,

a ta žába

Te

kterého

A dívám se, jak tam dole,

takovým lupenem sedí pikrená žába

nehýbe. Je živá? Je... Vidím Chvílemi

zelí, z

kus staré trávy,

druhá žába. Je

ta se

te

oi...

Vedle erveného

pohnula a v tráv se

to trochu komické. Tahle

34

pichá-

žába se zarazila, když uvidla žábu u

zející

nemotorn

a jak se tak

lovk

ve dveích. Pravou „ruku"

drží za

veeje

A te — co Ty

dv

a

„zelí" sedící

vytáhla v tráv, zaujala posici jako

má

podle tla, levou se

polozhroucena njak váhá a eká...

to je ?

žáby se nehnou. Koukají na sebe, pimhuují

oi, žlutá koleka u erných zorniek se otvírají a zavírají

— ale jaká je to tragedie, komedie nebo hra? Setkaly se prost stojí

hlavami proti

dv žáby pi kladení vajíek? Ale pro sob?

Není to žabák, který snad žere

zárodky píštího pokolení? Neboje to otec a matka ro-

diny?

A

ta

žába v tráv

Nebo

hýbá

se.

Je to

neobyejn

njší

je to, že trvala

pohnutí

poád

je to žabí

stojí a stojí

u dveí a ne-

léka, který navštívil thotnou?

groteskní situace, na níž ješt grotesk-

aspo pl

hodiny

— bez nejmenšího

í

Návštva

v

sklenném zámku.

pod vodu, schovalo se tikrát za vtve — vždycky když zasvitlo, uvidl jsem „dveí". — Pak slunce zašlo za mrak. Když vyšlo

Slunce, které mi svítilo

rzné kmeny žábu u

a

a zasvitlo do hlubin, byla tam dole zase jenom žába, se-

klidn na bobku, a v tráv nebylo pranikoho. Povídám doktor u pacientky. A podle chování rozhodn

dící

:

njaký soused — gentleman.

35

RyBAlNA ZREGULOVANÁ Ryba, která ze mne udlala rybáe, byl pstruh. Rád

sf

vzpomínám na první doby zaínající rybáské náruživosti, nebo v tom byly hory, horské louky a horský vzduch, a rád zase kdykoliv vyjedu

O

si

ven na pár dní jenom »na né".

pstruhu se íká, že je hloupá ryba, ale moje zkušenosti

nevdí o tom jako o

marná

ryb

A pak

musí také na

prutem, jemným

pustit se podél

dva a chytíš

dv hodiny

—

píliš chytré

a tak se

s jemným

nevdí

pranic, stejn jako

jich také

nic o pstruhu

pstruh je prost ryba roz-

ni chodit.

S rozmarnou

vášní,

hákem a lehoukou návnadou.

eky teba

a prošvihovat vodu. ChytíS

dvacet.

A jsou

revíry,

kde za

nachytáš pstruh celý bafoch.

Zejména rád vzpomínám

si

na

uily být rybásky chytrým. Rád

to, si

jak

mne

tyto

rybky

vzpomínám na svou

rybáskou hl, strašlivý bambusový klacek, kterým fsem mohl tahat candáty z Labe — co jsem se s ním nazlobil a natahal po všelijakém koví a po skalách, co jsem první

se s

ním namlátil o balvany, když

celá

hl

sazných kroužcích a nedala se rozložiti

nen hl zahodil a uízl

v moAž jsem ko-

zduela

—

poádný ohebný lískový prut, s nímž to šlo pak zrovna hrakou. Rád si vzpomínám na svoje si

první parádní splávky, které jsem házel do vírk jich pstruzi

sebral

naoumovali

praobyejný husí

z dálky

brk,

1

— co se

Až jsem jednou dopálen

pkn

ho zaízl

splávek, o jakém se mi[ani nezdálo. A pozdji

i

a

ml

jsem

tenhle splá-

vek jsem zahodil a házel do proud jenom pevnou

3<5

nit

Rád

9 jedním brokem...

pstruhy po celé

si

vzpomínám, jak jsem hledal

íce ve všelijakých hlubinách, jenom v o-

mn

fam zaali sami nábyejných proudech nikoliv, až hodou bráf a já pak už jinam nechodil. Ryba si umí ry-

báe

vychovat, jak ví každý, zejména kdo vášniv rád chodí

na kapry, což je tak asi nejvtší rozmara mezi rybami.

Pozdji cviil jsem zase

já pstruhy na všelijaké

a naposled na lesklé plíšky, na

nž jsem

nauil také chytat tloušt, štiky

ním na

a boleny. Jenom že s chytá-

plíšky je to všelijaké. Plíšky

krámské zboží (lesklá rybka

hákem)

i

tady musí

si

mouchy dobu

se ve stejnou

nesmí býti obyejné

nebomosazné koleko s

rybá do uritých vod

froj-

vybrat jenom

mže si býti zdarem lovu jist. Náhodn volené mosazné vnadidlo mže náhodou pivábit všelijakou rybu, ale pesn volený plíšek, jemn seuritý plfšek urité velikosti

strojený a rybu

kee i kamene dali

skuten

a to je

mi ti takové

a

pak

dráždící, vyláká pstruha

ovšem na vci

plíšky,

hlavní.

Rybái

zpod v

M.

když se dozvdli, že se pojedu

podívat do jejich vod a je vidt, že jsou to rybái skutení a žádní packalové, neboí jejich plíšky (vuigo špinery) jsou

do

jejich

vod

Na malé

skuten

lákadlem vzorným.

žlutavé karabince je

drátek asi 3

cm

zavšen

tenký, ale pevný

dlouhý, na dolním konci opatený

okem,

do nhož se navlékne malý frojháek. Podél drátu na spodním konci bží crvenavá dracounem.

A

tahle

dou jist nejvíce.

nit z flanelu, která je

otoena

ervenavá barva dráždí ryby pod vo-

Pi tom

je to

vený bod, velká ervená feka

vod jenom erjemným náznakem er-

vlastn ve s

vené barvy vzhru k mosaznému plíšku, který

37

je elipso^

vypouklý a který se

vité zaíznut,

oáí

kolem malého

osmihranného sklenného korálku na drát. Mrskneme-U plíŠkem do vody a pitahujeme ho zvolna ku pedu,

pod vodou opravdu krásný na zadku

— a ryba let( za

zlatý

hmyz

s

letf

krvavou skvrnou

ním. Kouzelná vražedná hra-

ika. Už o tvrté ráno si

tento program

proudu

asi 2

km

:

eky

stojíme ti rybái u

Pochod vzhru

proti

a

umlouváme

regulovanému

za místo, kde zaíná regulace, tam od-

poinek a pak pochod dolu po proudu až do stanice v K. Odtud vlakem do H. a chytaka po regulovaném proudu

dol Za

až k V. chvíli

jsme v práci. Tato rybaina je

totiž tak tro-

chu dinou, nebo házet plíšky do vody není zábavou. Ruka brzo zemdlí a

rybá

se unaví.

Musí

se házet

pkn,

po-

malu, bez námahy, až ke druhému behu, pak se nechá, plíšek padnout

do vody a pak teprve

se pozvolna pita-

huje. Pstruzi dlouho nezabírají, až u staré zboené zdi da-

leko od K. zabere první.

Ku

podivu, jak už je mrSka vy-

paseni Je to menší ryba, vtších dle všeho tady není.

eka

je

písn

nahoe

stežena spolkem, který každý rok

peuje o novou násadu. Okolí

eky

je dosti

kopce za strání jsou

jednotvárné

skuten

je pravé slovo pro n a mly

vod Ale

a jenom valašské

— to

by mít proto pod sebou ve

kilové pstruhy, dvoukilové lipn, niníky a jelce.

to vše je tu

eky

—

pekrásné. Jsou svží

a

—

ztraceno do širokého, ale plytkého koryta

pod balvany

a v

náhodných jamách nevidt ani

hrouzka.

38

Jdeme, nemluvíme, pracujeme. První rybá má ti, druhý

pt,

já

.

malé, 5

j.

všeho všudy jednoho. Všechny ryby stejn velké

nou ástí

— 6 na

i

bude

to

kilogram.

Tším

se, že za zregulova-

lepší, ale je to stejné

— ani tam nebe-

rou veseleji než dole. Vyšli jsme

si

na píliš brzo? Možná. Pojíme kousek

mne

chlebaa salámu a nastupujeme zpátení pochod. Ruka

bavím

bolí a tak se

k tlu, levou rukou

šru,

„seu" vodu

tím, že ji

držím

a

t. j.

pitisknu

hl

pravou rukou potrhávám

kterou jsem pustil hezky nadlouho po proudu. Pi

tom se ovšem musí jít krajem vody, boty, jdeš vodou, ani nevíš, že

A vida —

jí

ale

jdeš

když jsou poádné

. .

mne vbec nemohou na dálku vidt, pstroužcí

snad že neplaším pstruhy nebo že

pro dlouhou

šru

zabírají vesele.

Zejména tam, kde se

eka dlí nebo

prudce v zatákách, zabere každou chvíli njaký

pi tomto „seení" trhne nebo píliš

je ta, že se

pozd

obyejn

letí

— chyba

ryba špatn za-

vytahuje a že tedy každý druhý

— njak mne to neroziluje, nebo když jsem zvedal asi pátého, ml jsem sto chutí hodit ho zpt do vody. A než dojdeme do K., hodil jsem aspo šest kousk do eky. Nechci jich. To nejsou moji pstruzi. ,Mj" pstruh musí rachotit na niti, musí se se mnou tro-

kousek spadne. Ale nevím

chu prát...

Jedeme vlakem do H. Malé ryby,

pkné

bych

ml

jich

Vdomí,

— ale

kopu,

neml bych

že tyto ryby byly

tahám ven,

je

mi

zase je to stejná historie.

ryby, ale nikoliv „moje" ryby. z nich

mnoho

A

kdy-

radosti.

sem utnle nasazeny a že já

njakým

tíživým

39

vdomím,

které

je

mne

starého vodního pytláka tady znepokojuje.

A pak tam pot-

proutným košíkem na emeni a na tom košíku div že ješt nevisí znaka nmecké továrny na rybáské poteby — safra, safra, dti — což pak

kám rybáe

je tu

se zeleným

všechno zregulováno?

Ztratil

jsem kamarády na druhém

behu nevím kde a tak

najednou nechávám pHškú, usedám do trávy

a

dívám se po

ece.Takhle jsem sitonepedstavoval.Vzpomínám na mlýn v B.,

kde jsme v tmavé, ale prhledné horské

vod pásli po

pstruzích.kteí mli pravideln pes kilo.To byla veselá práce 1

Vzpomínám na bystinu

v D., kde jsme pod balvany ta-

hali ne pstruhy, alcrybí klancáty T.,

— vzpomínám na proudy v

kde pod olSinami hrála si celá hejna pstruh —jak vybar-

vených

1

Stouprs na

tam dole tepal na

jez,

spustiTs

šru a

za chvíli už se

udici nezbeda, až se okouni polekali.

Tamhle honí skorec.Skrí se, probhne vodou, vyhoupne se na kámen, zase se skrí, rozežene se pod hladinou

—

co jsem se na jejich hry vynadíval a co jsme toho spolu nachytali

Ani by

1

Já

rybá, on rybá

to nikdo

— jeden z nejipernjších.

do takového kosa neekl.

A

co,

brate,

Už to není to — ovšem že... A až nám to zanou regulovat tam dole u nás — Doufejme, že nebude dost penz na to. Nebo budeme muset

jak se

ti

to chytá v regulaci?

1

my rybái Tak Za vec

zbuntovat celou revoluci proti tomu

— a te se žene lijavec

.

.

.

.

pl hodiny jsem promoen až na kži a už je tu lija. a., cesta do V. trvá nekonenost. Hory si vracejí

mrana

a déšt za

Žlutá voda valí se

deštm

eištm

propírá

mne od hlavy k pat.

a burácí

40

pod

jezy.

POD SPLAVEM Tohle byl faké njaký špatný výlet, ba velmi špatný vý-

Za celý den njakých patnáct okounk, pár jelek,

let!

blic a

mén

mínk — ze

kde by

splavu,

po kilogramu a kde by

mli

mly

být kusy nej-

cviit v houfechl

„šili"

dom.

Místo toho tamhle chlapec to nese v šátku

chudinka na starý

ejde dom,

háek

a

neml v epici

ryb plno a pod splavem chytá

pt

kteí se podlili o ervy a o pár udiek, jež jsem

te vychytají mlynáe

kapse, a

Ale tenhle

je

dobrák

— to

Chytal

než okounka

—

kluk,

ml v

do žebroty... není

mlyná

jsme skuten tak trochu vypálili rybník.

v T.,

kterému

A tak tedy vzpo-

mínka, vzpomínka nad splavem na kraji rozkvetlé louky:

Mezi svými kamarády

— rybái,

mám víc než mám jednoho,

kterých

tucet a jichž na rozdíl od pátel neísluji,

mnoho znamená. Dovede mi poDlá to jako život sám u nho imponuje. A je také njak — abych jeho

kterého poslouchám, a to

ruit a nedlá mi to nijak vtírav.

mn

a to

skizzu dokreslil

— nabit rybáskou

dání, lehko se u

nho

tíží

se s

vk,

žije,

dobe

zkušeností bez poví-

se s

ním chytá, bez ob-

ním rozcházíš, bez závazk se

jak

si

s

ním sejdeš. lo-

ho vychovala dobrá rybaina. Dolikovifá tvá,

u levého ucha díra po njaké tžké operaci, pravé oko tžce

pomrkává. Je trochu povrivý, na náhodu jde jako moucha na

lep.

e

krátká a úsená. Orientace okamžitá,

je-

dinená.

Tak tedy

— pijdeme asn ráno na nádraží a náhodou 4»

se sejdeme.

Domluvíme

Máme jenom ervy

s

že

bychom mohli

nazdabh... Jdu koupit

výjezd

kamarádovi — tady

ádu

se,

—

je,

hledá

lístky,

nco

na

u erta, snad se nerozmyslil?

nici na trati,

po

níž

jet

tam

sebou, je to takový náhlý

dnes

pak

se

a

tam.

rybáský

sháním po

vyvšeném jízdním Hledá njakou sta-

urit nepojedeme, a když

ji

ko-

nen najde, vyvlee ze zástupu gestikulujících a kiících Udí

ped druhou pokladnou malého lovíka s lakonickým:

Pojte

I

A

pak ho vlee k „naší" pokladn. ,Tady to dostanete", povídá a šoupne ddka do klubka ekajících. Za okamžik jsem informován.

Ddek jede

až na konec Moravy a tady

njaký vašnosta ho cpal ke špatné pokladn. Dívám se za ddkem. Je to menší mužík s velkou hlavou, s holým krkem, špinavou košilí, ale dosti istými šaty. Na nohou má stevíce jako

p,

tisíc

hrom, na brad má pár divokých chlu-

žádná vousiska.

Jdeme na perron, dil,

je

ekáme

na vlak, který se trochu spoz-

ddek? — a už — konen jsou

najednou sebou kamarád hodí: Kde je

ekám pt

pry.

tu oba.

Te to

minut, deset minut

trvá delší chvíli než jsem informován, ale

pak vím všechno.

Dda pijel do nemocnice, pedevírem.

Vlastn ho pivezl

starosta, který

chtl lacino zbavit obec

Ddek dostal od njakého doktora lO K^ dom, co by s ddkem v nemocnici dlali?

starocha, blbce.

aby zase

Kdyby

jel

byl

aspo generálem, už by

pro jeho nemoc

njaké

sanatorium našli — ale takhle ddkovi dali ráno ješt najíst

(na

roval")

chleb

si

ddek

dle vlastního doznání

nco ,ušpo-

— a staroch šel na dráhu. Ze stanic nezná než po4*

slední

tyi

z X. do y.

ped

stanice

svou ddinou, na vedlejSl

jede do X. a tam ho bude muset T

nmž

trati

Te pojede s námi, v T. musí pesedat, pak ponkdo

do vlaku,

vsadit

se chudák jedin vyzná. Prve nepišel za námi.

ponvadž tch

lo korun na lístek nestailo. Stoupl

si

tedy

k zábradlí u pokladny a ekal jednoduše na zázrak...

A zázrak dom. A

ho, napojíme

obyejn

Ddek

se stal.

leze

stojí

pkn s námi ho

—

mezi námi a

do vagónu

ale co s

má

lístek až

Nasytíme

a jede.

ním pozdji? Vystupujeme

už na sedmé stanici a do T. je

tch

stanic ti-

Budeme se muset domluvit s prvodím, nebof z ve vagón by si vážn nevzal tohohle lovka na sta-

náct. lidí

rost nikdo.

nco

mlyná a k tomu mlynái mne loni doporuoval inženýr, pítel . 278. Tu mne

napadá

Za mlýnem pod lesem nut cesty

:

Poslouchejte, v T. je

je prý

pkný

rybník asi deset mi-

— snad bychom se tam mohli podívat?

— Jeme

ddka v T. do správného vlaku, mu jist nkdo pomže. Ddek sedí, nemluví, jede. A my piplácíme si na lístky í

Vyložíme-li

musí až do X. dojet a v X. už

a

jedeme taky. Pravý rybá miluje bloudní bez

konen

ten rybník

pod lesem nebude

asi

cíle.

A

zrovna louží

pro kaeny.

Pijedeme do T. Kamarád vede ddka do správného náhodou je u vlaku iperný prvodí, který se rád smje a nemá na lidstvo pifku, ddek se mu líbí, posadil

vlaku,

si

ho za dvee a že

slušenstvím.

A my

mu

tedy v X. vyndá boty se vším pí-

se také

njak smjeme a vycházíme do

neznáma.

43

Krajina, která nepraví pranic.

Mlýn, který se mi

njak

nelibí.

Mlyná, který

dlouho nechce pochopit, co u toho rybníka u

se

lesa

mraí,

chceme,

nemá konen nic proti tomu, abychom si šli zachytat. Že nám dá hocha s sebou... Pro Krista pána, nechal Jsem ervy doma — zabduje najednou do toho kamarád — musíme si narýpat njakých na zahrad Jak to ? Já i on máme pece ervy v bafochu — co to má ale

—

I

I

znamenat? Ale mlyná se najednou usmívá a jde

do zahrady.

A

když

s

námi

Já — poslouchám... Beru dokonce rý a

ryji...

máme tch

podoustev do huby

trn schová do

erv (nijakých žížal, kterých by ani kamarád

nevzala) asi dvacet,

je opa-

škatulky od sirek, podává ruku panu otci

a vycházíme ze mlýna...

Kluk cape

námi.

s

Ve mlýn

nestýskalo. nut,

ped

K rybníku

tvrt hodiny a nikoliv deset mi-

je

obloukem od rybníka k K. je

— Co

pl hodiny

budeme

je to vyloveno,

je sice plno práce až nad'

pan otec volno, aby se nám snad

hlavu, ale klukovi dal

ddin

a odtud na stanici

— mlýn (samota) zstane v právo.

chytat v rybníce, povídá kamarád, tam

co?

Kluk kýve honem hlavou...

— Budeme chytat pod splavem. Já myslel, že je to rybník jako nebe a on zatím

moál. To jsme

se dostali 1

Te se mn zaíná úpln rozbeskovat. Na ty komedie? A na ty

dlouhé

A kamarád

ei?

sestavuje prut, váže malou

vyndává škatulku

s

ervy

a navléká na

44

udiku na

vlas,

háek obyejnou

smrdufou si

žížalu.

A já poslouchám a iním totéž. Vypjuji

dokonce od kamaráda erva

— a za hodinu máme šastn

pt rybiek na behu. Divíme se jim — — A pak posílá kamarád kluka do ddiny

asi

A nad

pro pivo.

kousk chleba se umák, vedle Policajta máme

pak... když kluk zmizí... hodí se pár splav. Trvá fo

druhý

a

Šastn

pak s

— objeví

chvíli

pod vodou zane

to

krku,

malou

te neztratit ani

rejdit.

minuty

I

A klademe je — to se rozumí — zase ped rákosí. Šra se zátžka, hodí se na dno, na se

konec se dá

stídkou chleba a aby sfídka

pkný háek

pkn plavala, pidá se

k tomu malinký brek, že ho ani na hladin nevidt. A pak jdeme chytat zase pod splav. Kamarád uléhá dokonce pod strom

a spí, tak že

kiet, aby

se

spá

Sedneme pod

když pijde kluk s pivem, musíme

probudil.

splav a žvaníme páté

pes deváté. Kama-

rád složil hl, že už chytat nebude, ale já chytám na oko vytrvale dále.

do mlýna a už vést nádobí v

A

Nadáváme na vyle... Kluk že si odskoí prachu... Voláme za ním, že musí odhospod a kluk vesele, že se brzo vrátí... je v

kamarád ješt za klukem, že by rád pozdji

i

cigáro

z hospody...

Kluk

odbhne

. . .

Šry prázdné

.

.

Kluk pijde ze mlýna a jde do ddiny... Nícl Ale než se vrátí

kapi podle

A když bude k

—

máme

v

baochu dva

—

a jsou to

slova božího.

se vrátí a odejde

do mlýna definitivn

tm dvma kousek, že 45

nad ním

i

— pi-

kamarád kroutí

hlavou.

ddek

A

nám ten bachrá nám jisté už držel jist vyvaloval oi co

v X.

.starosta

.

.

46

dal práce v rákosfl Ale to

palec a

jel

dom, kde pan

VZPOMÍNKA Pro skuteného rybáe není nikdy rozhodující vcí, kolik

ryb nachytá a kolik toho pinese

dom,

pravý

rybá

nese nkdy teba jedinou rybu a má z ní vtší radost než z deseti kapr. Pravého rybáe musí zajímat všechny vody a všechny ryby a

kde tohoto zájmu

není,

tam se scvrká

pojem rybáe na pedstavu

strýce, který lapá cokoliv, jen

když je toho hodn. Je však

vbec si možno vážit „rybáe",

který nese

dom na p. plný pytel perlín?

A tak si vzpomínám nesl ped lety .

rád na dva pstruhy, které jsem do-

..

To bylo ješt tehdy, kdy Macocha ješt byla nepístupnou propastí, kdy chodba

z

Punkevní jeskyn nebyla

Ješt proražena, kdy se teprve hledala spojka mezi po-

dómem

sledním

a

podzemním syfone.n

vo od Spodního jezírka na

dn

v bludišti na prá-

nejzajímavjší propasti.

abychom se tam do toho chaosu Na Spodní mstek se uvázal provazový žebík, spustil se pes okraj skal a pak uvázáni na lan putovali jsme kamarád za kamarádem pkn do hlubiny. Nebýt toho, že se dole nezatížený a neupevnný žebík poád Sešlo se nás tehdy pár, podívali.

otáel a že byly sebe, tak žes

devné píky

v

nm

píliš daleko od

provádl na žebíku podivné krkolomné

ení nohama i rukama

cvi-

— byl celý sestup docela zábavným

žertem

asi na lo minut, po nichž si každý vesele vydechl. Taky pohled dol se žebíku byl trochu divný, nebo pod

tebou šklebil se nedaleko

svt celého dna a ohromná 47

tla-

ma Pekelného val, bylo

A

jícnu, ale jakmile jsi se

po strachu

pak tam dole

poádn

oriento'

a díval jsi se bez vzrušení kolem.

— když jsme

ponejprv

nad hlu-

leželi

bokým kolem natlaené vody se spoustou hlinéných a skutených krápník na strop divokého „komínu" a když jsme ponejprv naslouchali, uslyšíme-li ry kladiva

nad námi

nkde

—

I

nkde temné

Bývaly to krásné chvíle a je jich škoda.

Ale ze dna Macochy zstala mi nejvíce v hlav zírka se spoustou zelenavé vody, v níž

se

jemné silhouetty pstruh

pokoje, až jsem

si

na

— a tihle

.duhák" jsem jít

ob je-

obas vynoovaly pstruzi nedali

mi

n zašel. Což pak tam venku v Punkv

— tam jsem nachytal dvakrát pkné exempláe prut a

úde-

vysoko, vysoko v horních prostorách

donesl, ale to nebylo

znova na dno propasti

.

to.

i

nkolik

Bylo teba vzít

.

Tenkrát byla to prazvláštní chytaka. Voda mezi Hor-

ním

a

Spodním jezírkem

totiž

pasti bylo takové ticho, že

velikým hlukem, který

neproudila

vbec

nutn každou rybu

zaplašil.

iezírka byla pokryta spoustou prachu se skal,

tímto prachem vypadala jako zledovatlá leželo

kolem na balvanech

Sestavím hl, navinu

i

jako

Ob

voda pod

— tžké mlení

ve slujích.

šru, nalíím erva a házím splá-

vek do Horního jezírka. Hluboká voda spolkne

erva

a v pro-

každé brknutí o kámen bylo

hraiku. Vypadá

to tak

šru

komicky: jezírko

i

s 15

metry zelené jasné vody do hloubky a na vršíku plave

brk a pod tím brkem nedaleko erv. Hledám rybu v tomto

poloprhledném „vodu* na

še

nemohu ji nalézt. Zvtšuji na njakých devt metr, všechno

jícnu vod, ale

až

48

nadarmo. Kdyby proudila voda mezi jezírky,

u

urit,

pstruzi zcela

zalezli.

A

Nejsou také

ale takhle

as

ví,

existují, af se

podzemními prostorami od severu sebe divjší

— co chci

mže

njaký poteš-

hodit

tnec kámen s Horního mstku do

propasti,

vždycky padá do Horního jezírka,

a já

vod

jako tamhle ve

kámen, který

zstanu

lip.

V nehybné vod

nevidt ani rybu. A pece — v levém rohu hrají vrchem dva

pstruzi. Jezdí

nim co nejopatrnji

— ale

klidn sem

pak

konec

je

.

a

tam

.

— .

dvma

lezli

po žebíku a když tu huela v

Horním jezírku aspo

Konen je vidím

pt

a za

pkn

a ve

.

.

.

minutu

tratí se

chlapci

— ale jak na n?

pod skály ho nedostanu pod

mám

te bych

i

se

Punkva, vidl

Spodním aspo

Tam, kde skalní stna oste

obrysy

její

15

ukrývám kde

chci.

skály, ostatní zarejdili

nevidím

vbec

.

.

metr

10

— 12, samí

A házím erva jak

chci,

krom oho mne

vidí,

a ryby

tyi

už odpluli zvolna daleko

do levého kouta, kde

.

49

sjíždí

dovnit do neznámých

prostor, leží jich v hloubce asi osmi

af se

pod po-

Pibližuji

— kde jsou ?

do vody a kde

pkní

si

kousky? Tenkrát, když jsme sem

jsem

kousk

.

.

Tolik jsem se na tenhle rybolov natšil a

jenom

.

balvanem, házím brk

a skryt za

mám jednoho

do vody. Okamžik a toho druhého

tu v písku

zabitá kavka.

Ale ani u Spodního jezírka není, není

spokojil

pižene

povode

u nich? Pstruha? Nejsem hlupák, sedící nad

ledovou jamou? Ješt k tomu

se k

si

kam

tihle pstruzi poloslepí?

stny kolem mlí,

ty strašlivé

by

hráli

kde jsou a

jich

pak

Jak

je

dostat?

Paneku,

tohle je problém

díry v krasovém bludUti!

50

Macochy a

m

ERV

HLEDAI

Poádné vnadidlo je pro rybolov stejn dležité jako a háek a je opravdu nepochopitelno, jak mohou

šra

být na

svt

ješt hubují na mizerný který

si

vod s nkolika ni-

rybái, kteí se vypraví k

emnými, polomrtvými dešovkami lov. Jel

vyšel na celý den k

a na

zpátení cest

jsem jednou

ece

s lo

s

rybáem,

dešovkami. S de-

šovkami nieho nepoídil, náhodou sešel se s kamarádem, ale vyprosil si na nm rybku a náhodou chytil štiku

—

což je možno takhle rybait?

A jak

tlouš, aby je spolkl

jenom

pimený

I

nž

— zatím

kousek,

eky Na háek

do

se vnadidla házejí

celé kusy ssedlé krve, na

zavšují se

by musel pijít ohromný

poádný rybá zavšuje velmi peliv nalíený, aby se co

snad špika udice neproklubala za okamžik ven. Jsou

lidé,

kteí „prokrmují" vodu tstem, jehož se ryba ani netkne, ajsou nezkušení nadšenci, kteí nedovedou

uvait hrách, což je tak trošiku

poádn rybám

umní samo o sob. Chytat

na housku nebo na brambory znamená všelijakým vzít

prost kus housky

a

povsit

ji

na háek,

bor a napíchnout ho, zatím co zkušený

rybám

vzít

bram-

rybá udlá z bram-

boru a housky vnadidlo, které se zrovna vejde rybce do tlamy a dovede pilákat všelijaké druhy ryb. Staré rybáské knížky jsou plny recept, vzatých zrovna z nické

kuchyn,

ale

na

arodj-

by toho všeho takový ledajaký

rybá dbalí A ti staí rybái umli všelijaké vci: chytat na uvaený jemen, povšený v pytlíku do vody, lákat ryby 51

do koš, vymazaných krví a tstem, chytat na urité brouky^

mouchy

a

as

kobylky v uritý

.

.

.

Hledat ervy nebývá tak jednoduché, jak by

pedstavoval. Hledat ervy neznamená také

rý

a vyjít

ervi

nejlepší a

vc.

živá

na zahradu,

si

A

nejipernjší

Kde

pkných

vzít, je-li

bá

ervy

o

prost

vod má

být hravá,

žížala jako žížala,

a celou

nebot

adu ji-

ryb jenom na erveného hnojního erva.

sucho, kde je i

ve

leckdo

nenajdou se nikdy

jenom na rousnici

když nepršelo nkolik

je vzít,

starat

erv

a

pak pro rybáe není

nejlepší ryby chytíme

ných

nebo takhle

si

vzít

mráz?

Náhodou seznámil jsem

mou pravou rukou

a

A tak

hospodait

a

dn nebo když je úplné

se s

se musí

poádný

ry-

jimi.

lovkem,

nevím, co bych

si

bez

který je dne*

nho poal. Co

jsem se jindy napotuloval s lucernou v ruce po všelijakých zákoutích

hloupých to

rzných zahrad a park, co všelijakých eí jsem se pi tom neposlouchal, ale dnes mám

lidí

pkn zorganisováno — radost pohledti Mj známý ;e invalida, nemže poádn chodit. Udlali

ho jakýmsi zahradním dozorcem velkého sadu, kdež bydlí v

domeku

pod jablonmi,

naše erví zásobárna.

a

A ten

tam ve velké zahrad je také

hodný

lovk je njaký zakumnou k vod — Na

klený rybá, jenom kdyby mohl se

jae pozd

Zem

voní

zenicemi

trn

.

.

.

deštm a hlínou a mezi nejrozmanitjšími saPicházíme k nim opaerv podle erva

leží

a zatím

tilnou,

1

na veer vycházíme spolu mezi záhony

co

.

mj

známý

mn

.

.

svítí

tahám rousnici za rousnici

stané konve. Rousnice

a

malou kapesní

ukládám

je

nesmjí se uchopit ledabylo 52

sví-

do pichya

když

i

se uchopí, nesmí se zase petrhnout nebo pustit.

výcviku jde to

neobyejn

za hlavou. Ulekne se a

aby se

úpln

erv

hladce.

vzepe

se

.

.

Povolíš

.

vysoukal z díry — a je

Pi troSe pevn

uchopí se

tvj

.

.

mu maliko, Jsou mezi

.

nimi kousky, které musí vzbudit nadšení každé ryby.

Ve sklep u skleníku máme velký

truhlík,

kam ervy

po lovu ukládáme. Mají tam mech, trávu a chladno. Nkdy jich nasbíráme píliš mnoho a pak je musíme asto revi-

nám zdechlé dešovky nenadlaly snad zbytené škody mezi živými. Jak se to hemží ve svitu elektric-

dovat, aby

kého svtla, jaký námi

zvláštní

Ale

mj

známý je

jinak podnikavý

í

a kravího hnoje zídil dili

píboj života v truhlíku pod

1

pknou

hnojné ervy. Neutekou

a

lovk. Z koského

kupku, do níž jsme nasarozmnožují se

neobyejn.

Dnes staí odloupnout vrchní šedivou vrstvu a máme

ped

sebou plno hnízd, v nichž se mrská erv podle erva.

A

jak jsou vypasení a energifíl Pravá pochoutka pro okouny.

Za své spolupracovnictví nevezme mj známý než knížku a

sem tam njakou rybku. Pamatuji

skou radost Byla to

ml

poádná

se,

ze štiky, kterou jsem štika,

jakou zrovna dt-

mu jednou

nebo když jsme

ji

u

donesl.

nho

hodili

do puténky, koukala ješt polovikou tla s ocasem z vody stál nad ní a nemohl se na ni vynadívat Hlavní

—

.

a jedinou

ského se

i

odmnou

jsou

mu

mu doplují

života, která

jeho

poranný

na malikosti, zajímá ho nezdar i zdar, velmi

ubíhá

nám pi tom as.

bovali Hle,

lovk

.

.

Hle,

.

.

však asi vyprávní z rybá-

lovk,

.

53

život.

Ptá

píjemn

kterého jsem pote-

Loni bylo na tapet rostlá kotlina na

války.

Mli jsme tam

nž jsme

hlavn

behu

jezero

v

. — ohromná za-

Moravy, kde jsme chytávali

všude

všeli vidliky se

ped

i

za

palachem plno hlek, na

šrou a návnadou, jaká to bý-

si na veer vyjeli na loce a hlkách rozpletená šra s vidliek letla

vala rybaina, když jsme

aspo

na šesti

nikavým

a do sítí! A te to tam hlupáci pronajali podVídeákm, kteí ve vod rabují podle všech pra-

videl a z

domácích nepustí na jezero nikoho

do rákosí

ti

Sedíme, povídáme si — bezy voní ze všech

—

kout zahrady. A v modrém temnu noci stojí ped námi nehybn ohromná ryba, tajný smysl celého života

54

.

.

.

APOŠTOL Rybaina, jak

já

ji

provozuju, dala by se rozdlit na

dvojí: pravou a falšovanou. si

schovávám

obyejn

Pravá rybaina

je fa, kterou

na prázdniny a která vyžaduje celý

plamen vášn i nadšení. Zaíná neklidnými nocemi. závra-

tmi

a halucinacemi a

se jeví na

venek

cikán, boty

samá

koní bdným rozarováním,

které

Chodívám už pomalu jako místo tkaniek provázky, místo e-

v ustrojení.

i

díra,

speený chuchvalec hadru, košile bez knoflík, kšanFalšovaná rybaina to je valná ást rydy bez poutek báských výletu: lovk na procházce. Nkdy dopadá ta druhá rybaina pímo prahanebn — ale aspo se nepejíš pice

.

pedasn a

.

.

váše

trochu svou

vytrainuješ.

A tak

skoro

vždycky až do konce ervna „paluduju" a pak teprve chytám. Falšovaná rybaina.

Sluníko

svítí,

je krásný den, ležím v

eka

sínám ... To není moje

To

je totiž

íka

a v té

íce

a proto

si

tráv u eky to

mohu

a u-

dovolit.

všelijaká voda s všelijakou

havtí. Pod jezem chytají kluci do sít parmátka, nad jezem chytá njaký strašn dležitý pán s velmi uenou

nejmén pokladník záložny, nebo když jsem se usadil ned ileko nho, zachrastil klíi v kapse a nemilostiv na mne pohledl. Ve vod byly tváí tloušt. Podle všeho

menky

a nikoliv tloušfi a proto

stínu vrb. Dvakráte

už

je to

ekat nebudu.

Je

nco

jsem se odsthoval do

zaukalo, ale na

pomalu poledne

55

.

.

.

trcti

zaukání

Probudím octl

úpln

se a

kdy

se vzpamatuji, vidím, že splávek se

mlin a

na

háku

že na

.

stavte

s

si

na nose. Celá brada hustý vous nachytáš ...

Opru

se

.

Chytá

.

.

.

.

.

.

brýlemi

Chytej, erta

1

pohodln

minut, deset minut svaté,

.

baPed-

není ani stará

njaký rybá a chytá menšího lovíku s velikou hlavou a

kora. Ale nedaleko stojí

vždy už je

to

.

o loket a dívám se .

.

Dívám

.

.

.

Dívám

se púl hodiny, pro

pímo zoufalé dda

pt

všechny

poád

hází

:

se

udici

do proudkul

Konen

Dobré odpoledne

se obrátil:

1

— povídá.

— Dobré odpoledne — Pkn se vyspali — co? — Dkuju. Berou? — Njak to nejde 1

.

A dda jde na

hokou

ke

.

.

mn. Umuená

hodino, ten

lovk chytá

tešni 1

— A co to chytáte? — Jelce. —

To musíte mít jinou tešni, povídám, na tuhle vám

nezaberou.

— Nemám — poznamenává — Na rousnice. Dda

chvilku váhá, puk se

trávy, vzdychne.

klidn.

njak

A

oni

na

chytají?

zasmuší, usedne do

— Vdí, povídá, já už chytám pt let, ale

poád tomu nerozumím. Píkladn

tuhle

mn íkali, že se

dá ryba chytat na otruby, ale jak to?

— To z vás dlali blázny. Kdo vám to íkal? — V hospod. Vdí, ona se tam schází taková ostrá pára si

5<S

a já vím, že

si

lune dobírají, ale já

Milujme nepáíely své ...

si z

toho nic nedlám.

A to si teda vezmu v nedli jiné

stešn.

Dda

se dívá

hospody

po ece: Taky jsem za mlada chodíval do

— povídá

co Já se navyvádl!

Píkladn

— ale už mne fo pešlo. A Te na stará kolena se tomu smju.

najednou

— dneska tam

u nás hrajou karty,

ostrá pára. Hrajou o sirky.

paklík

sirek, není fo

odpoítat

a

Vera tam

blázinec?

.

.

teda

jeden vyhrál asi 80

A to se

pak se teprva hraje dál

práv

každá sirka musí

.

— To bych chtl vidt. — Však se mžou u nás stavit ... A stará jim dá mléko, však mají bez tohD žíze. Zrovna za hospodou, kovárna.

— Vy jste ková? — Ková. — A že nosíte brýle? — Nevidím na levé oko, tak mn to doktor flle

njak

—

je to

ím

pedepsal,

dál tím horší.

To máte od výhn, co?

— Od výhn, od výhn. Žena íká, že od petrolínu. — Jakto? — Od knížek. A co — oni už chytat nebudou? — Nechce se mi. — Že by mn puili ten prut, ješt jsem na takový nechytal.

— Pojte, pjdem' tam vezmu

si

—

prut

si

vemfe, pokejte,

bafoch!

Usedneme na vysoké nám.

dál

hrázi,

dda chytá a já

už zase usí-

Dda nechá udici na behu, vyleze ke mn a vykládá 57

:

— Jsou

musím

jist študýrovaný pán,

se jich na

nco

hospod hádali, jestli byl Kristus nebo nebyl. Co tomu íkají? Já si myslím,

zeptat. Tuhle se u nás v

Pán

socialista

že nebyl, protože co se dotýká víry, véil víc, než

me s

Pán

tou horou. Kristus

muže

Jak se teda

poád

íc', ale Je to

mžeta

povídal, že když

a tomu socialista mohou o to lidé hádat? Bez vle boží nespadne

kopce penášet

i

si

vc lovk ví, neví a to je to.

neumím

pedstavit. Já to

—a

ani vlas s naší hlavy

to oni

poád

taky nedovedou

pochopit a povídají takové vci, Jako že pán stará o holohlavé a já

bh

se ne-

co. Zase tomu nerozumjí.

nevím

— A co to znamená: »Bez vle ?" — To znamená, že všechno na svt je .

.

.

jeden zákon a

Píkladn je jeden otec a my všichni jsme A když my budeme v nho vit, v jeho zákon,

jedna pravda. Jeho dti.

:

fak dohromady, když bude zapotebí, aby tady ten kopec byl

pry, bude pry, sotva

to

si

budeme pát.

— A bude jednou lidstvo takovou rodinou?

— Já nevím, ale mlo by to tak být

. . .

Pjejí mi ervy,

tamhle dole jsou podoustve.

A dda jde

.

.

.

Ve Svaté zemi by býval

jist apoštol. Takhle se bije

spod svta

a podle všeho .

.

.

Rybá

.

.

.

i

s

ddek

s

ji

moe

u

Tiberiatského ...

byl

zvolna,

I

tu

opatrn

a

vod a blýskají stíbrnými A je veer, skládáme náadí,

Podoustve se pevalují ve

bichy, žádná však nebere. a

ddy

energickou ženou okousek jiného

Rybá

njak kesansko-filosoficky, velmi vážn sleduje.

„nieho nepopadše*

toho

„ostrou párou" v ho-

udici hází

pak

z

dda

vykládá:

58

— Já vím, že to nikdá nebude, aby byl jeden ovinec a aspo pemýšlet

jeden pastý, ale

jist na tom. Každý

lovk

dostat dohromady, ale kolo,

kus železa

u toho,

a

je

se o

Mosaz

jinaí.

píkladn:

om a

dá a moc je železo

kus železa kramla

— ohe

to se ví — pokají, pjdu s nima kousek

Poj, apoštole

1

59

tžko

železo a železo ráf na

musí být ke štaci

.

.

DELFÍNI A AFRODITA

Popsat pAvaby rozjásané májové noci nezdá se zrovna být v

tžkou vcí,

pírod

pisvdí

a

kdo

kdo

ale

se

skuten

mi, že vylíit

ji

dostal

celikou,

Podzimní noc

s

to

kde zaít

a pustota

ducha — noc v máji

historie bez historie

— poád se

to

ti

nkde

noci,

nemožno. Z kterého

je

po letním

melancholie a zimní noc to(

njakým thotenstvím

sama pro sebe,

nocí venku

do centra májové

konce zaít? Srpnová noc to mráz dni.

adu

prožil už celou

.

.

.

fo

hrza

historie

Nevíš opravdu,

ase

ztrácí v prostoru a v

a není to tak lacin romantické.

Naše lidská

historie v takové noci je

už od plnoci na návrSÍ, které

jsme

dv se

ztratili cestu,

ekáme,

ví

ta:

Sedíme

nad ekou, a ponvadž

až se rozední, což potrvá

hodiny. Sedíme, díváme

as

leží

prost

se,

aspo

nasloucháme a ztrácíme

kde.

Z oblohy

stala se

ohromná ernomodrá kopule, která

obzor nejtením sklem. A toto sklo zvoní pejemným zvukem, který slyšíme nejlépe, když piveme Hvzdy hoí nejrozmanitjšími svtly. ervená oi pevládá. Vypadá to, vypadá to, jako by tam nahoe byla piklápí okraje

.

.

.

slavnost vyvolených, lampióny

hoí

a

nkdo

nesmrtelnosti sluncí.. Jako baldachýny .

dv

ti mrana, tžká,

Msíc

modí

vykukuje za jedním

Co dlají dálky

z

nasycená

visí

vc

promlouvá o nad krajinou

v prostoru

nich a je celý ze zlata

dole, je zkrátka a

dobe

.

.

.

.

nejlahodnjší

nesmysl. Nejsou ani trochu pesný, zamnily

60

.

si

hloubky

a

šíky

a

pedstavují neustále jinou scénu. Ostrý kopec

Pálavských

kopc

se zvolna rozjíždí proti

mo ped

námi, akoliv jindy

—

poíí

a celé

je

tvoí jakýsi ohromný talí

zeleninou a s vázami kvtin po stranách.

vrbami

a

pocuchanou to

taní mezi

les? Jsou to skuten víly? ješt svt zvuk: Volání pták — na všech

tu

Každý

stranách.

svoji

signalisuje jinak svoji

sílu,

pítomnost,

svoji

váše a proto všechno má jinou jinou jistotu, jiný konený výkik. Jsou

touhu

barvu, jinou ptáci v

s

Co

na pokrajích

A te je báze,

a ní píkrok od nás

nám

pár obích

a svoji

temnu pod námi, kteí jist mluví

Jsou ptáci, kteí podle všeho

oplzle a sprosté.

pláou hladem. A jsou

ptáci,

kteí zpívají nejveselejší svatební písn, k nimž tanec

mohly by dodat jenom kolavy.

Osamle

asi

na šesti mís-

tech klokotají slavíci, misti v prapodivných zaátcích a velkolepí znalci paus. Zrovna

dychne, zanou, zajásají

.

.

když

si

srdce

skuten

od-

.

A mezi tím je celý svt polotón,di vných buivých zvuk, svt stíbrných trub a kotl, svt vánk a výdech, šept údsného evu, který sotva zazní, už je za horami. Svt vní? Kdo tomu porozumí ? Voní tráva, voní stromy, voní kvty, voní každý list. Ve vzduchu je cítit med a vosk, a

pryskyici

i

oleje,

vzduch sám voní istotou, voda voní,

celý prostor je nabit všemi

vnmi, z nichž ani jedna

není

na úkor druhé beztaktní a urážlivá.

A

tlu

i

duši

žije

jist

í

na

— jak

je

tob svým

dobel Každý otvor

v

pokožce

individuelním životem a kdyby

mohly, všechny atomy z tebe rozletly by se do všech

úhl svta lovk I

chápe,

pro 61

se v takových nocích lidé

rádi vraždí

— nebo: Odpoutat se, odpoutat sel je šíleným

heslem této

cenu

Odpoutat

noci.

života, za

cenu

smeknout

mocn, kousat

se,

.

.

vyšvihnout

se,

pezpívat

se,

za

1

se a zavíit se

od

i

propadnout se bez-

vzlett až do arovných zahrad, sdružit se,

sám padnout jako .

nový svtí

Odpoutat

novém seskupend Odpoutat

zcela jinak v úplné

nho a

se a vytvoit

slz a bolestil

se,

pro-

probít se, prolnout všechno a

nicotné nic

teba do ptaího trusu

—

1

Jasní se.

Zahrady

duch

tam nahoe ujíždjí

nu. Jedou, jedou stíbrnou drahou

troufat

si

za nimi

nesmjí

. . 1

nkam

vnosti

Zastavte

se,

a

k

nekone-

naše

oi

ani

zastavte se ješt

na okamžik, vy svtlí domové naši tam nad hvzdami Zastavte

se,

ztsfavte — vždy pece

slyšíte, jak se to

všechno sjednotilo v jediný výkik oddanosti až na nost

—

te

v-

1

Ujíždjí

A

1

dole

.

.

.

pímo pod námi

Njaké modravé podle bolené

...

tiše

plyne eka. Vidíme

ryby taní na

A tamhle

ji.

ní veselý tanec. Je to

bolen

na šiaviné vyplouvá jich celé

stádo nadšené rozvlnné a zatím co stíbrné rohy a kotly

hímají hymnu nehynoucí pírody mezi našimi delfíny jasná a bez poskvrny

sukýnka

Rusý

vlaje

vlas

mnnka

.

.

... jí

padá

menší než

Je

po

její

naše Afrodita, paní

velká sestra

. . .

ervená

Má jednoduché hndé oi .. ramenou ... A ve vlase jediná po-

na bocích jí

— pluje stedem eky

usmvavá

...

.

62

TANEC SMRTI Horko, kíeré se pivalilo lefos úžasn brzy na celý stalo se

a všichni díváme se

tázav k obloze, zda snad pece, pece

jenom neukáže se na

hoe je sají

kra|,

bemenem pro veškeru pírodu. Trpíme jím všichni

ticho,

njaký

mezi stromy ani

kvt

spálený

ní

a

nad mojí

milostivý

mrak

— ale

na-

vítr

se nepohne, klásky stá-

hrází,

nad

mým rybáským

koutem drní jednotvárná melodie milion much. Ani strakapudi, sletující s

topol do

trávy, nejsou mrštní jako

jindy. Sedí, skoro ani nepelefují.

Návnada

v plechovíci,

patnáct hrouzk, které vleku

pes

pole skoro celou hodinu, sotva se drží na živu. Tikráte lezu

do kaluží a nabírám jim novou vodu, dva pes

vají

mi sbohem a když donesu konvici na hráz, házím

hned do chladného

živlu,

a

baoch dol, sestavit hl, rybáskou honem do práce — Vedro

.

.

.

vokého chmele, od

dou

a

chvíli

beh, na

jehlu,

šry

Shazuji kabát, shazují vestu a zalit potem

brouzdám se travou, kopivami návnadu

ji

A pak

aby ml nepošlo všechno.

rychle

to dá-

házím

ji

kee

a spoustou ostružin

ke kí, roztáím

i

di-

šry, navlékám

za listy leknínu, za lavice trav

— kaž-

musí konvice s rybkami znovu a znovu do vody,

nmž

pracuji, je zatopen sluncem, pel s rozkvet-

oí —

lých trav dere se mi do nosu,

do

podivné peklo! Jaký

mi ani jeden

div, že se

úst,

do

z

jaké pra-

mých starých

hod dneska nedaí? Jindy: navlékneš rybku, pehodíššru pes hl, odmíš okem vzdálenost, kam chceš návnadu 63

hodit, a za a

okamžik už letínávnada zcela správným

korek padne

ani jedna

zpt

návnada nepadla ješt správn. Musím

pímo do

— a když

ji

šra kolem hole a tebou. Pot

ine

se

rákosí

— ješt že

jsem

si

jsem ani jedné

hodíš po teti, zamotá se

mokrá

ti

rybka pleskne sebou dva metry

kolem oí, vniká do

v konvici plovou už zase napolo

A te

je tahat

Rybky padají vtSinou rovnou

a házet znova a znova.

do trávy nebo neutrhli

smrem

pesn na místo, které jsem si vyhlédl. Dnes:

nich, štípe,

bichem hoe

ješt vzpomnl, že budu

také na míst, které je asi 500

krok

rybky

—

strážit

na štiky

po proudu níže

starý paliák musím ovšem provést svou

.

.

.

ped

—a

Nový pochod

trávami, které mi sahají až do oblieje a nové trápení sryb-

kami, se

šrami,

trvající zase

Vracím se

A

horkem.

pak nová práce na

slunci,

—

— ale nohy mne opravdu bolí. Podlamují se

mi, klopýtám,

kabát

s

skoro hodinu

hledám svj baoch

a vestu,

konen

stanu, zachvacuje

mne

je

a místa,

kde jsem shodil

nalézám, ale než se k nim do-

zvláštní pocit nevolnosti, který se

stává podezele trapným. Byl jsem na plném žáru slune-

ním píliš dlouho a následky jsou zvracet.

se

Cekám, že budu

do stínu starého jeábu,

stahuji se sebe košili,

pt

bez hnutí a pak se

se, ležím asi

k

tu.

Cekám, že omdlím. Nerozmýšlím se dlouho a vrhám minut

úpln

vod. Za okamžik jsem

v ní,

potápím

se,

zouvám

rozbhnu

nabírám ji kon-

se, voda biuje mou krev, v uších mn to oi .oddychují" — a když vylézám z vody, všechno by bylo njak v poádku Zpropadený džehl vicí,

polévám

huí,

.

.

.

Vyhlídky na koist jsou ovšem minimální. Voda se leskne

64

jako zrcadlo

— dneska

te za mli

asami

rybkami? Snad veer bude zaít

vyrazit už v noci a

asto tak ošidné 1)

Na by

ryby sotva zaberou.

plouvaly z úkrytu pod stulíky a

— voda

ráno

snad jsme

(ale

i

bývá

to

pedmt shlíží se

vtérek nezaduje. Jsou

bái, kteí tvrdí, že za takového horka a

tak

nkolik minut.

se nadješ, pluje

sluncem.

.

.

.

.

se.

.

náhle sebou prudce hodí a než

bichem vzhru.

Myslím, že to

ry-

bezvtí hynou

ryby sebevraždou. Pluje taková ryba, pluje, zastaví stojí

vy-

na by se honily

to živjší,

asn

záí, každý

v ní jako v nejistším zrcadle,

a

.

.

Ryba

je historie z

se prý dá zabít

tní, nikoliv z ek,

tlaku

njak s bahenními plyny, které za nízkého vzduchu nahoe prostoupí vodu a vraždí, na pi-

jdou.

—

a že to souvisí

U

erta

— nezabily

už

i

návnadu? Jdu na

revisi. Je to

skoro zoufalé. Aui jeden korek nepracuje, jak by pracovat. Leží

nemám

prost na

už rybek, nechci

s

vod

je-li

rybka na konci

bek zatáhly jenom

šra

si

se.

. .

ml

Ponvadž

neztratil, ale tak zase

ovšem

šry živa i nikoliv. Ti z ry-

špunt prost pod trávu a ztratily se mi,

ukazuje, že tam

ale štika že to není.

úhlu, ale když

nehne

návnadami radji ani pohnout,

abych snad nkterou z nich nevím,

a

Jedna ze

nkde pod

šr je

vodou

nco je,

natažena v pravém

pece vytahuji, vidím, že hrouzek, ktepes rákos, s rákosu sjel ku behu a leží

ji

rého jsem hodil

u mých nohou ve vod,

namáhav

ho znova na druhou stranu

ped

lokaje vzduch.

rákosí a

Házím

dlám kíž nad

celou rybainou. Dole po proudu není také lip...

Chytám malé, abych

ml 65

zásobu, kdyby snad

pece

nkde nco

zabralo a abych mohl

vymnit

houfce ervenlek, házím do nich opatrn ale za celou

hodinu chytím dv.

A slunce žhne

a pálí

mrtvé. Vidím

háek s ervem,

—

— krajina dýchá jako Sílený vze —

pod olovnými stechami.

— Jak je krásná Vypovdt

I

se to nedá.

— tak

ností, ale tak

Znám

tenhle kout do podrob-

svdný

nebyl dosud nikdy. Je istý, spanilý, velkolepý. Celá hráz to hustý, rozdovádný cop na

hlav

dna

krasavice.

a bez okraje.

.

.

Nebe nahoe

je

mohly a ní do toho jako bytosti

Každý

list je

modrá propast beze

Všechny stromy vytáhly se kam až

vc

samostatná

a

s deseti tisíci

život.

každá vtev souvisí

s

v-

Široký pruh vody dole, zúžený na dvou místech

ností.

má

v potok,

lhostejnou, ale

pekrásnou tvá. Proto

ty

žluté kosatce po stranách a plno všelijakého prapodivného kvítí

po obou bezích.

konci v dálce táhlý

.

.

Kolmo na

hebem

tento pruh stojí na

výšiny u V., na níž dnes vidt

zeteln

srázy vápencových skal a tmavé díry

jesky.

.

.

Dívám

se do této krásy a

Je to snad uritá revoluce

nemohu

se

njakých jí

nasytit.

smysl, které se po mdlob

probudily k intensivnjšímu životu

—

ale jak je to vše

dneska ohromující I Okamžik a budu ptákem pod oblaky a zavesluji

kam budu chtt?

si,

Stojím tak asi tvrt hodiny a dívám se a dívám.

. .

Jdu

nad hrází jako docela jiná bytost, potácím se mezi

vr-

cholky

strom

jako pízrak poledne, vystupuji po hlad-

kých stnách

vné oblohy, stanul jsem na temeni kopc,

snesl jsem se

do chladu

jejich úžlabin.

66

—

A ležím

ovšem zase

binuji: Situace je

k vodám. Nedám-li

tráv

pozor, odnesu to

si

píroda za takového vedra

a

štiky

si

a víra, že je zase zle. s polí

Kom-

už cestou

skutenou nevol-

ním horším. Nejlépe bude spaf. Dlá to celá

nebo

ností

v

jednoduchá. Je to úžeh

nemohu být výjimkou.

a já

A

dlají co chtjí a návnada také.

ale nemohu usnout. Pevaluji se, pod kabátem špatn dýchá, vyhledávám okraj stínu, aby mne

Usínám, se také

slunce hned nedohonilo,

konen vstanu, obložím se všemi

vcmi, které jsem ze sebe

svlékl a které

dotáhl, natáhnu se a usínám.

Zdá se mi, že stojím na

hrázi.

. .

náší to

mne

o

pt —

njakých

sebou

ale se sty a sty

Hráz se mi pod nohama

a jezer.

i

Pede mnou leží široká,

peširoká krajina bez jediného stromu, záících tní

jsem

.

deset

metr nad

vlní a vy-

okolí.

Pes

dosahuje mi tráva pod hrází zase skoro až po hru,

tak že tam dole musí být

prost

tráví prales. Pocit

úzkosti zavaluje celé nitro. Pohne-li se hráz

teskné

pode mnou

ješt jednou, zmizím v nem, odkud se prost nedostanu. Ale i

pro by

se hráz

dupnout lze na

ni.

znovu pohnula ? Je z hlíny, je z kamení

Podupnutí je pocit jistoty.

na právo vidím svoji

. .

A tamhle

šru a vidím práv te, jak se ko-

rek potopil a jak rejdí pod vodou. To znamená, že zabrala velká štika a že

bude po

pípad

nutno zakroit. První

vc: nespchat, druhá vc: klid — za ti minuty mžeme už k tomu. Vytahuji

s

úsmvem hodinky,

hrnuje se tráva na konci hráze a

když v tom roz-

njaká bytost jde ke

mn. Dívám

se je to myslivec. :

Za kloboukem má peí z vrány.

67

na rameni nese pušku. Ale tato puška

Snad

vyšel

si

Jde ke

mn,

má odznak

jenom na pár vrabc

hlavu

je

a

tenká jako hlki

uhýk

má svšenu. Na kabát

pro výra]

na levé stranj

— je to koií zlato ? Jdu mu vstíc, zastaví sc^

podívá se na mne, pousmje

se.

Nic zvláštního. Krásny

oi. Krásné bílé zuby. Smekne klobouk.

.

— Prosím, lístek — povídá, — Prosím, odpovím a podávám mu povolení od lesníh
roste ti

chlapci napsali

k písmeni,

I

natahuje, povoler bože, co toho

tai

A ten lovk to všechno te od písmene

te vážn, pousmívá se, obrátí list, te na druM

stran, natáhne druhou stranu, spustí poátek k zemi já vidím

ped

moe

sebou

„Latentní idealismus".

dlouhých

ádek

s

nadpisei

.

— Dobrá, povídá najednou ten lovk, vc je v poádku^ prominete. Jenom kdybyste chytil prosím,

hote

ji

zpt

I

Je

njakou sovrénkuj

chránna.

— Neznám žádné ryby toho jména, povídám, — Oh — pousmje se — poznáte velice lehce — ji

ló? Slyšíte

ha*-

mne?

nkde

Jeho hlas se zlomil a zní

— položil jsem nkam „ven".

co to jenom je?

zády ke hrázi

se

docela jinde.

A já

njak vodorovn a jdu^

.

— Jsou to žerty — povídám njak dopálen — i co? — Jaké žerty — odpovídá mi hlas nkde pode mnoi

— lesní správa naídila urité výjimky — — Kde jste? — Jdu pece s vámi. 68

Te to vím. Ten lovk

jde stejn se mnou, ale tak, že

naše chodidla div se nedotknou. Jdeme prostorem nevázáni

zákonem

mluvit se

tíže

jak chceme a on

mnou jako

si

dovoluje potšení

protinožec na vzdálenost sotva dvou

metr.

— Ryba sovrénka, povídá, ale

nkdy

co je

se stane, že

vám, postavte se

Ale jak se

ji

musí se chytat ze vzduchu,

chytne

lovk

pece rovn

i

se

zem —

í

mám rovn postavit? Není ve mn rovnováhy.

Vidím svého protinožce, jak se ke

mn naklání, ale sotva

ho uvidím, jsem pod ním a jdu jakýmsi docela novým rem.

On mne

íme

se

njak

náhle do hloubky a

tvoíme vtrný mlýnek,

sešli, ale

se kol tí os a proto se já se

vbec neslyšíme.

ítím za ním.

dopadnout na zemi, on vynouje se

nebo celá historie

— Co to máte jeho

A práv

trvala jist

na rameni?

. .

to-

On padá

když

tsn pede

mne na

podává mi ruku a postavuje zmaten,

sm-

bhem, který se ozývá nad mou hlamne jenom jako by jediným bodem...

dohání

vou, ale dotkne se

Te jsme

haló,

mám

mnou.

nohy. Jsem típln

nkolik hodin.

— povídám,

nebo vidím

za

ramenem pedlouhý, stíbrný proužek.

— Kopí na ryby — odpovídá a zvážní. A já

osel starý

mám njak

.

nadrženo na plá.

.

Co jsem dlal? Myslím, že jsem žil v mrákotách. Teprve veer se trochu duševn vyjasnilo. Celá voda zamodrala se spoustou svlékajících se sídel.

Tepetala se na konci

vodních as, na úlomcích dev, konce tomu víení nebylo.

Úzkostná krása žhavého dne.

<Jft

V rákosí zakiela

slípka.

tahající už

týden za sebou jedinou mladou, sotva palc<

vtší. Celý lov scvrkl se na

jezera shromažovali se

dv menší štiky. Dole na konc

líni

na tení.

Jaká to prapodivná rybaina!

70

HAMLET Jsem s

ped velkým svátkem

dovolené a poslední episoda

podivným myslivcem u tní tam dole vyhnala mne jako

šíp

pod

Chci

lesy.

si

také

trochu „neregulovan"

ped

vlastní

— a tak jsem

vyletl na dva dny

motýl

na eskomoravské hranice do svta pár slušných ryb a

rybainou zachytat

si

njakou velmi slušnou

mlýn, naproti ve stráni

kií sojky.

.

.

a veverek na ..

.

Dole

huí

Ta velmi slušná ryba

— pokat, to je tajemství! Zatím sejde úzkou polní cestou si

udy

pece váše vymaluje lopodrobnosti a vpálí mu ji do

do strmého vršku. Nešel jsem

už dva roky a

pamatuji každý kámen. To touha a

vku

krajinu do poslední

duše na vky.

Za s

pl

ekou.

plav, ale

hodiny stojím na kopci, který uzavírá údolíko

Pl

údolíka bží

íka rovn

se rozkošnicky

pod prastarými vrbami

bezhluným pohybem po písku lovství

jako

njaký pr-

pak se nkolikrát zatoí, obskakuje balvany,

jenom pro vyvolené.

A

a

pak

— je to zvláštní rybi krátamhle

je

malý, malinký

kousek njakého starého, zapomenutého políka je také asi

sted tohoto

válí

se rozežene

a

tam

království, jak jsem si to kdysi

mu rozumím úpln a doufám, že si také dobe porozumíme. vypozoroval. Dnes

Výzbroj je jednoduchá: pouhý brk a ostrá udice

s

er-

vem. Vzal jsem ervené, vtší, nasbírané pod starým,

sfrouchnivlým dívím u mlýnice. Jsou iperní, mrskají sebou vesele, do iperného horského svta jako stvoeni.

71

Na chycené ryby

vzal jsem

sáek

rybu obyejnou, plechovici na

Sluníko Je to

nkdy

plechovlcK

druhou.

Sáek

na

.

pkn nad lesem a já zaínám.

sfoj{

pod behy,

tu

a

Únavné hledat rybu pod kamením a

dosti

rybáe nemá

to znavit nikdy. Tady na p. pod tímto balvanem házíval jsem také tenkrát ped lety

ale

patnáctkrát

dvacetkrát, není možno, aby tam ryba ne-

i

byla.

Házím znova. Po dvacáté. Brk .

.

.

táí

vod, kolébá

pluje po

se, ujíždí, za-

Dále í

se. ..

Házím vedle

skály.

Brk

zpt, zmizí pod vodou tepetá se

letí, letí,

— a už

pkná ryba, kterou

letí

najednou sebou švihne

ovšem ven

a na

háku

vyvlékám a házím do sáku.

Nikoliv, pro tuhle jsem nevyjel až

pod

lesy.

Návlékára

nového erva a házím znova do proudu. Voda se dlí, trochu se rozlévá, ale brk

— policajt proslídí

každou zá-

toinku, provlee svoje poouchlé poselství pod i

z

pod kamenem.

A

netrvá ani

vody ven novou rybu, hezí

tuje

do sáku

nevyšel. ale

a se

Srýc ve

moje radost

je

pt

první, která však zase pu-

sákem do íky — mlýn bude mít z

ne, na pstruhy

v

dnes docela jinde.

íka letí ob-

tom oblouku samý kámen pod vodou

— brk peletí«okolo, než se nadješ a když sjede, udici chlapák, který putuje zase

do sáku

proudu. Voda bublá, mruí, šumí, nebe a klid

— eh,

jsem

nich ovšem radost,

Ale tohle je veselé chytání I Vysoký beh,

loukem a

behem

minut, když vyhazuji

a se

a díra visí

nahoe

je

modré

pane bože, zase jedeni Už jsou tyi, a

ya

na

sákem do

te

—

zase jeden pomalu na kilo

chtlo

— fak

se

nechtlo se mu z vody, nešpika u prutu ohnula. .! Nezregulovaná

rybaina. Ale tady by mohli být.

stedu rybího

Blížím se

pravítka, ale

dvma

mezi

Voda bží jako podle

bh a

roztahuje lokte

vrbami se starým polospáleným topolem,

v

nmž

vsím ervy co

še

Pidávám hloubky na Musím je dostati Nevysmjí pedloni, kdy kolem mne a pode mnou cviili

se usadili letos sršni.

se mi jako v hejnech

—

nejopatrnji.

chytil z nich toho

A

n opatrnji

jdu na

mi pod splaven v

A

království.

pak zvoluje trochu

a

trávy!

.!

S. smáli

než na mníky, kteí se

také skoro celý msíc, až jsem

prostedního pod krkem a vyhodil ho do

co jsem se na

n nalíil rybek a žabích peinekl

tady jde také o rybu velmi opatrnou, chytrou, roz-

umnou, istotnou, na

byejným njakým

níž se

fíglem.

nesmí ani

s

bubnem

ani s o-

Všechny nervy musí být na-

piaty,

ruka jako by svírala ttivu u luku a mezulán brk

plove

si

vodou, jako by o nic nešlo I Jdu radji dále od

behu

a

metám znova

a znova.

znova hloubku vody, aby

— brk v

erv

Mním

ervy, opravuji

ploval zrovna nade

plove, najednou se zarazí na

šru, mrskla pkný kousek.

tom už pravá ruka sama strhla

vzduchem

letí

ryba

— rybika,

dnem

zlomek vteiny,

ale

prutem a

.

Je to Ona I Jeí

erné teky. Hbetní ploutev je zbarhndými pásy. —

Stíbrné tlo.

vena temi

Hle, ryba, na niž jsem vyšel! Lipan, losos našich vod.

Ryba, o níž rybái povídají, že se nedonese nikdy žívá

73

dom. A já to chci dokázat. Proto

v plechovici

vyvlékám

ji

ihned z háku, dávám pozor, abych ji ncporanil a ukládám

do plechvky.

A plechvku okamžit

chám. Nebije v

ní

dno nádoby

a tam

do vodyl Poslou-

sebou jako jiné ryby. Ulehl pokorn na

eká

na svj osud.

Podivná ryba Mluvil jsem už kolikrát o 1

kými lipan

Povídali, že tuk z této ryby

na

rzné nemoci,

nm,

Povídali o

ale

ví

co

o králi hoejších vod, že

pstruh nebo práv nad 1

bh

nebo

kila váhy, ale

je nejlepší lék

na jaké nemoci, nedovedl nikdo udat.

znám už nkolik

pstruzi, a já

než

ní se všelija-

nevdli o ní vše. Vyprávli, že má vzácné maso, voavé maso, ale nikdo ho nejedl. znalci vod, nikdy

míst,

kde lipan

sídlí

žije

níže než

uprosted

nimi. Povídají, že nedoroste více

vyprávli

mn známí

lipních ve východní Halii. Jen

i

o fíkilových

byli-li to Upni, nebyla-li

njaká jiná ryba. Na mne dlala a dlá dosud jediný dojem ryby souchotináe. Pipadá mi, že trpí chudokrevností. Tady je to

:

druhý kus: Celá stavba tla fy

stíbrné šupiny, oko, velká

barva

pás

nj^šiho života, z

v chorobinci.

n

eknme, dosti široká, ale ploutev na hbet — ta i

— všechno jako by byl zbytek njakého slavnhož

jedinec. Jejich hry ve

na

je.

I

ty

zbyl jenom zákrsek, degenerovaný

vod

rozbhnou

pipadají mi jako hry dtí se, rozletí

— ale podívejte se

za chvíli: jedno sedí na schodech, tváe

ke

a dívá se

neklidn,

ticti stojí

druhé ulehlo za pracují

mu

mu

do nebe, zatím co

hoí, plíce

u okapní roury a kašle

—

zase se rozbhnou, zase se honí, ale pak zase táž podez-

elá únava.

.

74

A

lipni hrají si také fak.

pluli

Az

moi,

vážili

Jednou možná

jejich

praddci

tuny a prohánli stáda všelijakých blic.

toho všeho nezbyl než polostíbrný kruný, bojovná

ozdoba na

hbet

a

pár manévr v horském potoce.

Ubohá rybo! Ubohý

—

rybí Hamlete 1 Podívejte se: ta

njak vážnji, leží v plechovici v proudu — a pece se obrací bichem vzhru. první

neotloukla se, nezranila se

.

75

RUDÁ

A

ZELENÁ

Konen Pravá rybaina zaíná ITrvalo tohezky dlouho konen jsem cele svj a mohu za rybami kam chci! f

ale

jít

Moje dosavadní noci já

i

toulání podél

delfíni s Afroditou

potok

a

ek, moje májové

pipadají mi pouhou episodou a

jsem uprosted života Pane bože, dkuji 1

Kolem do

kola

ti

za ten dar I

obtáí mne vnec dalekých les a háj.

Kamkoliv pohlédnu na právo

i

na levo, všude

je

zeleno,

Na východ (jedin na tu stranu,) vynoil veer pod sluncem z dálky jsou jasnou modrou plochou nad obzorem. Na právo a na levo, pede mnou i za mnou louky, louky a louky. Potch zeleno, zeleno.

se pruh modravých hor, jež

zelených pouštích topoly,

stojí

zadumaní

sem tam hruška nebo dub.

starci,

vkovité vrby a

Nkteí

z nich vztáhli

ruce k nebi, jako by chtli žalovat, ale vzpomnli

mnli na

velikou milost boží, jež nechává

odmuje nám

žít

si,

vzpo-

každého

a

bez zásluh, jak se jedin po spravedlnosti

sluší a patí, nechali ty ruce proti nebi, sklonili hlavu,

zemeli, uschli vici a otírá si

A

bh

—

a hle, dravý pták usedá na uschlé pra-

zobák o

ni.

.

mn se zdá, že kdybych tu zstal pes noc, že by sám chodil

kolem mne. Tak

je tu

všechno schystáno na

jeho píchod a tak tu všechno jihne, tvrdne, kamení a

samo

se drtí

pod tíhou vnosti.

A tu sedím tedy já, lovk rybá na dovolené a chytám... U tn, kterou by mli opvovat básníci nejlichotnjšími slovy.

.

.

Co by každé slovíko padlo jako vela do kvtu. 76

— jako fen oblak vysoko,

co by každé slovo zabzuelo jako

vysoko nade mnou, který jak se o

n

bzuí.

otírá,

Pro jsou

všichni

Ponvadž

jde mezi slujemi vzduchu a

si

.

rybái hodní lidé?

nebe dvakrát. Vidí

vidí

je neustále ve vod ped sebou —

neexistují

pomalu na

jako njací japonští

mohou jenom

snít

nad sebou

je

mezi dvojím modrem,

žijí

této zemi. Posedávají mezi

bžci

a dívají se

ponvadž

šílení,

a vidí

mrany

do propastí, o nichž

rozum

lidský

ani na

ten sen by nestail.

A

na

nín

té

zelenomodré pláni houpá se na

a pluje

na

tisíce

listí.

sta bílých lek-

„Bábjata" povídají jim na Slo-

vensku a jámimovoln spojujitu pedstavu

dtmi, kterým

s

njak íká. A vypadá skuten každé to „báb" jako 'dcko se širokou sukénkou a malou hlavou

se také tak

. .

A

na vršíku postaviky.

žluté stulíky, jediná žlutá

dokvetly a

te

Rákos šumí,

mezi tím vynoují se sera tam

vc

po

„liliích",

které už dávno

vystrily jakési ohavné lusky na slunce.

sítí

se kýve

—a

tam v dálce

leží celé

pole

pra podivných ervených paliekjakozjitrocele. Podíváš- li se proti

vod

vod, je toho nkde

možno vit

plniko

a

v kyprou zemi a bohatou úrodu.

do toho nevbatolí

tžká ryba

jako nezvedený kluk. A

dodává to

T

a

Dokud

se

nebouchne do toho divadla

te se ozvala druhá, za chvílí teí

Do jakého svta jsem

t

plno,

na okamžik rázu démonického pole, kde na chvilku

í.

.

to zase zapadli

není realistický rybník,

t

je

romantismus. Ale

není jenom romantismem; je to takový

tickorealistický kout, jak dokazuje

77

i

njaký idealis-

první úlovek v tráv

dvoukilová šfika, vybarvená podle všech pravidel. Zamo-

šru až

do bábjat, zavlekla

tala se

rákosím, opela se s ní o

asy

do

síí,

provlekla

ji

— všechno marn. Bábjata

povolila, sítí se rozhrnulo, rákos zapraštl, ale pustil a

asy

zavsily se štice na hbet.

A

tamhle se potápí druhý splávek.

Veer co mne

.

se vracím z tohoto zelenomodrého

eká: malá

bílá

svtnice

s postelí

svta

a hle,

uprosted. Nad

hlavami dívá se ze starého rámu na mne, když usínám,

njaká Panna Marie, nevím už odkud a kým donesená na štstí celého domu. Vedle ní shlíží na mne svatý Jan s beránkem. Pán JežíS s varovn zdviženou prastará

pravicí a Marie, Královna nebes s

chem na

modrým

a zlatým rou-

tmito obrazy jsou v domácnosti vyrobené papírové kvtiny nejpodivnjších tvar. Rudá prsou. Mezi

barva pevládá. Jsou tu

rže

se spoustou žlutých tyinek.

Jsou tu slezy, malvy se zeleným vnitkem. Je tu plno

žových a ervených a nkolik

hrnc,

Ize-li

nek, které zastírají

i

„hebík"

nadpirozené

tak mluvit, velikých rudých

levé

r-

velikosti

pomn-

rám Marie, Královny nebes, tak

že Ježíška nevidt.

Na

levo do zdi tyí se nastlané

dv postele s bachratými

polštái a peinami, které jsou protkány zase samou rudou

rži

a

obraz,

vami

rudým karafiátkem, na právo visí vystihovaný pomalovaný obyejnými ernými a zelenými bar-

— mezí okny tpytí se zlato sošek.

.

Celá má jizba tone v oste ervené záplav s blesky zlata, a bli a když se mi zavírají oi — — a pichází na návštvu moje t —

modi

78

— moje rovina —

— a ten strom s jestábem na pravici — uleháme všichni pod ohromný rám svatým a ani nedutáme.

Tam nahoe eká Velký ale

s

nejohromnjším

.

jednou nás musí pozvat

Vz a Auriga — pokáme — tam nahoel

79

i

ti

si,

KAPITOLA ODBORNÁ Rybaím

už týden mezi samými

na nkterých místech dosahují ale

tnmi a tkami, jež

pkné hloubky až

i

8

metr,

vtšinou jsou velkými, nehlubokými jamami, pepln-

nými zbujnlou vegetací. Zde nkolik rad

a

poznámek

pro budoucí poutníky a poutnice, kteí by snad pišli s

prutem do tchto míst:

rybainou možno fu nazvat jenom chytání

Vlastní jichž je tu

skuten

opatrn

velmi

štik,

všude plno. Na ostatní ryby musí se

dá mnoho ekání, než zabere njaký

a

poádný

cejn nebo

zbyten

ztrácet

erná

Rybá, který nechce na ase, pipraví si doma prost 12 — 15 plotice.

šr a pro dlouhou chvíli od

11

do 4 vezme

si

splávek na

obyejné chytání okoun. To postaí úpln.

Šry musí být ovšem pevné, nebo pekvapení v tních není nikdy vyloueno a velká ryba není zrovna vzácností.

Krátkou 15

metr

šru

nechat domal Každá

dlouhá

a je-li 20

nikdo, jak se takových 15

vody od

njaké

behu

2 metry, což je

jinak

nám asto

šra musí být aspo

metr, tím

lip.

A

na štiku nezbudou pak než

ovšem málo. Štika má mít k volnému

aspo

6

metr

šry, ponvadž

volné

pustí rybku, jakmile se byla u kratší

šry zranila. Dlouhá šra

zaruuje, že štika zatáhne

nerušené návnadu až do hlubiny nebo pod zadáví.

Návnada

a štika se zcela

Neekl by

metr v tni scvrkne na kousíek

k rákosí 1

braní s návnadou

— 25

s

dvojhákcm dostane

bezpen

zadrhne.

80

Pi

ke

se štice

kratší

a

tam

si ji

do jícnu

še

lapne

šfika

návnadu za bicho, pohraje

si s ní, ale

jakmile ucítí

odpor, pustí. Zasekne-li se náhodou, zasekne se

špatn

a v boji s lekníny ztratíme

ji,

obyejn

než se nadjeme.

Splávek musí být vtší. MenŠí splávek mívá tu nevýhodu, že ho návnada stáhne

pod

bez orientace, co je se

pevn

a to tak, že

leknínu nebo do

listy

šrou.

nahoe na

as a jsme

Splávek nejlépe zadlat

oblé hlavici nevynívá ani

kousek brku nebo dívka. Splávek takto zízený nezaplete se

nám

tak lehko pod vodou.

Konduktérk na

še vbec

neteba. Dlají uzle pod hladinou, zamotávají se do a

zabraují pesnému házení návnady. Kde

štika,

poví

natažené

nám

šry

lip

je

sítin

chycená

než konduktérek zavinní, jakmile se

dotkneme.

Karabinky musí být poádné. Malých karabinek se vy-

rozhodn jenom drátný. Doma prohlédnout návazce, aby špatn snad spleteny nedraly pi provlékání návnad zbyten hbet, jsou-li velká oka na návazcích, skousnout je zuby do elipsy, aby rybku mnoho stíhati Návazec

nepoškodila. Podívat

se, jsou-li

oka dosti pevná.

Zatížení vybrat podle karabinky. Jsou karabinky, které

už samy jsou

§ám nedávám ideální

dobrým zatížením, tak že olvka neteba. v tních zatížení žádného, ponvadž mám

návnadu ili nástražek, jak se praví na Slovensku,

který zatížení nepotebuje.

Tímto ideálním nástražkem je

úhoovit mrštný ík,

jinak piskura. Ideální rybka pro štikae v ideální

rybka zejména pro

léto, ideální

tchtokoninách, rybka mezi

listy

bábjat a stulík. Blice, kleata, okouni zaplétají se rádi

do stvol, ík pracuje ke dnu

81

a zaplete se

zidka. Zaple-

mžete ho klidn vysmeknout

fe-li se,

ptkrát, desetkrát,

nezemdlí, nepotrhá se jako ostatní nástražky. Nezraníte-U

ho pi navlékání, vydrží živý

pt dní.

Ideální rybka

a

Mžete

I

iperný na jich vzít

še teba po

do konvice ticet

— tyicet, neleknou, mají-li pístup ke vzduchu, ani jdenimi

te-li s si je

dv hodiny cesty. Vidl jsem domorodce, kteí

prost

Rybky

do hrnku bez vody a tak

dali

obalí se

potom spoustou

je navlékali.

se klidnji

slizu, ale dají

napíchnout na jehlu. Beru jim vodu vždycky a

aspo

jako u ostatních rybek. Jsou

nkdy

kání dalo

nkdy z

iperní,

mním

teba

ji

navlé-

pernou práci. Ideální rybka 1 Zatím co

sháníte nástražky po všech ertech a nevyhazujete

vody na erva

i

na koníka než ervenící za ervenící,

u piskur jde to rychleji a

veseleji.

ouhrabený

ších loužích

Staí na

to

veer v men-

koš. Svléknete se, vlezete

do

opete koš pevn o vodní podrost, zakalíte vodu, zadupete do bahna a hlel míváte nkdy teba 15 — 20 ík vody,

A jaké

najednou.

dlat

se daly

exempláe! Bývají mezi nimi íci, že by

kže

z jejich

i

rukaviky.

A

to vše vydrží

vám v neproudící, otevené vod na dvorku ném dezu pkn živé do rána.

v

praobyej-

.

A jaká

krásná rybka I Štika

zcela

zeteln

žluté

bicho

i

i

ji

na velkou dálku.

na pár

metr

uvidí v isté

A

vod tní

ze spodu uvidí íkovo

hloubky.

.

Jsou rybái, kteí se bojí leknín a vodního rostlinstva a házejí nástražky jenom do otevených „istavin".

ádné správ

je

Házím v tních a

pes

sítí

strach z

šry

i

leknín

pes

rákosí

sebe hustší. Hlavní vcí

82

Pi

úpln zbytený. nkolik metr široké

a trav

je,

aby se mi

štika po-

ádn chytla, a pak beh

na

ji

vyvedu, vynesu nebo vyhodím fyí

kdykoliv a kdekoliv.

zatažena, pak

Je-li

šra natažena

nebo

pracuji zcela jednoduše:

šru, lehce zatáhnu, až se mn chyPokám okamžik, zatáhnu znova a jakmile se mi ryba ozvala bezpen podruhé, zaseknu hezky zostra. Pak povolím šru, aby ryba mohla snad vyjet na hlubinu, pipravím si ty a táhnu. Dobe zaseknutá ryba jede obyejn s oteveným chrápem, jak tady praví jícnu, zcela bez odporu ku behu a teprve ped Zvednu opatrn

cená ryba malinko ozve.

vlastním vytažením z vody sebere poslední sílu k posled-

nímu pokusu o osvobození. Táhnu rybu ku behu, nic se neohlížeje na vodní podrost.

není-li

cestu,

šra ho peláme a

pokud možno

a

pak

mlích míst, abych odtud štiku vyhodil nebo

vytrhaného rostlinstva píliš mnoho, vyhazuji rybu

beh

na

še

Tyí uvoluji

potrhá.

seskakuji do

Dobrá

s

celým

vncem

toho štice na tlamu

tolik,

vodní parády.

Nkdy nahrne

že když ji dotáhneme ke

se

behu,

staí seskoit, hmátnout po hrbolu v chuchvalci trav a

pesn nad hlavou. vc pi štikaení na íky je zase stará rybáská pravda ekat na štiku. ík je rybka dvakrát delší

držíme štiku

Nejdležitjší

:

obyejného nástražku vzácná — a proto

si s

a pro štiku, myslím, rybka dosti

ním štika hraje hezky dlouho. První

dny tahal jsem štiky po zabraly, ale ztratil

5

— 10 minutách

od

chvíle,

jsem velké kusy, ponvadž jsem

tahoval píliš brzy. Cítil jsem štiku na konci

kdy

je

vy-

šry,

ale

když jsem zasekl, vytáhl jsem ven jenom pokousanou a

njak pošcdivlou návnadu bez 83

koisti. Tetí den nechá-

val

jsem zataženou šAru i celou hodinu ve vod. Vj^sledky

byly dle toho.

První den

— chyceny 3 štiky, a ztraceny. Druhý den —

Tetí den — 4 štiky, žádná ztracena — tvrtý den 7 štik, jedna ztracena. Šestý den (odpoledne) — ti štiky, žádná ztracena. Nejkrásnjší lov: Tetí den — 3 štiky, 6 ztraceno.

4 ryby, celková váha

1

pes

11 kg,

nejvtší kus

pes

4 kg.

Nejvtší úlovek z tní štika o váze 6 a ti tvrti

kila,

hazována pes rákosí a

šla jako

sítí.

Vodním podrostem

oveka.

84

vy-

MOJE VODY Mám

už jich nkolik na tom božím

svt,

ale

žádné se

mi nevydaily jako tyhle, u nichž už ležím týden a jež jsem je

si

si

na

našel bez pomoci cizího

map a

lepšími na okrese a

Tyto vody

lovka. Vyhledal jsem

vykombinoval jsem

vc

se potvrdila.

leží v širých

si,

že jsou jist nej-

A to je tak

lukách proti soutoku dvou ek,

musí tedy v nich být plno ryb. Zahajují systém trativod za

povodn, keré

dech a jsou

te

kolem ddiny ve tech prou-

se táhnou

adou

v let

vyschlých rákosin a nepro-

niknutelných žump, v nichž zase

ádí košai,

vynášející

odtud plno menších ryb. Moje vody jsou v poadí rzných jezírek tieti i

na

od

eky

a nejvtší. První jezírko u

eky

je

map menší, druhé podlouhlý jakýsi rohlík, tieti tvoí

energický roh

s

naznaenými strmými behy. Odtud

k nejbližšímu jezeru je

pes

silnici

na jih dobrých dvacet

minut, k nejbližšímu systému trativodnímu na východ

rovnž 15 minut, tak že ryby vyhnané povodní z koryta dvou mohutných ek, stáhnou se jist hlavn do tohoto jezera — rozhodl jsem se, že tady nkde bude mj stan a

moje rozhodnutí nepadlo špatn.

Ležím u nich. Jsem jimi prost okouzlen. Je to krásná

hluboina

s

mlkými

okraji, které jsou

pímo pecpány

potrem. Voda istá, jasná. Jezero na obou koncích ohrazeno sítím, v

nmž se

batolí

K silnici je daleko, do ddiny pes mne nevyrušuje. Jednou pešel mimo hajný.

rachtají vodní slípky.

hodinu. Nikdo

je

mladé divoké kachny a

85

s

nimi byla docela

pkná zábava. A

mám svatj^ pokoj.

pak

Jak se jmenuje moje jezero ?

To se moty a

rozumí, že háje. Je

má urité jméno

jako lesy a pole, sa-

významnou skvrnou na tomto kousl

svta, jehož okraje tvoí kopce poetických jmen Vartovni Jelenec,

Velký

háj,

jehož lukami vévodí

Soraarovec a trati polí

nohrádky, Otavnica, Výkalky

Ddkovská hora a na^ Na spravedlnosti, V|

jako

— vyberte

jak se jmenu|

si,

moje vody Oechovec, Dolec, Doleek, Zlatá struha, Hái :

Ocas, ertova studna,

Pore, Kachniky

Nmecké

Paitov, Rozpa<

jezero,

— nevím, jak se jmenuje

;

mne

podle svých uritých událostí a mají u

si ti podvdor

tídím v

docela jiné názvy.

Znám tú, kde lze s nejvtším úspchem chytat v dubnt a íkají

pro

jí

mj

Dlouhé jezero, zatím co

instiktivní náze|

n je Aprílové úžiny. Znám jinou t, kde jsem dosta

pkného sumeka a íkají mu hloup po nmeku Cingl mu íkám Sumeek. Znám dv velmi zajímavé

zatím co já louže,

tedy k si

:

kde už snad po

staletí chytají

Vrabím jezerm.

koupil, kdybych byl

na Lesní oka.

II

rybái Vrabci, chodím

G. jsou dva kouty, které bych

velkým pánem, a které jsem

si

okril

A tady to jezero zstane v mé pamti prost

jako Království

okoun, na

dv

dlan

širokých.

Za jediný den jsem vytáhl dva, oba pod jedním keem,

oba hezky pes ti tvrti

kila.

Cekám

kouního starostu, vykrmeného na sují se

i

do nejvtších

s

uritostí

i

o-

Hahoj, zaku-

ík a zadrhují se jako štiky

lezou z vody, reagují tyto kapr. Jak jsou krásní a

tady

dv kila.

1

Když

modré placky pomalu živji než

pkn vybarveni 86

!

Je to hra modré.

žluté a

ervené, která blýská na nás z trávy, když fako-

véao chlapíka vyhodíme na

beh

tvoilo by jist nejhezí koist z

ník

i

a 15

— 20 takových ryb

tn a dle úsudk labuž-

nejchutnjší.

Jenom že to není nikdy možno. Chytneš jednu takovou rybu, chytneš

dv, chytneš jediného okouního

jednou za rok

—

starostu

Tady, jenom tady dostanu ho letos zcela uritl

A nikde

te pi

západu

jinde.

Moje vody mne nezklamou. Hoí

slunce stejnými barvami jako ryba, na niž

87

ekám.

STRAŠNÉ KOUTY Do

mne dlužen crl Od paezy a vyvrácenými

tohoto vodního .zátiší" byl

rána hledám trochu lepší místa mezi

mn

stromy, na krku, na oblieji, na rukou sedí

podle komára, ale nemohu chytat než z

Ryby

snést.

tu jsou a veliké.

ml

kapra, který

jist na 8

kilo.

to nebylo

ádného behu kdyby

Mluví se o sumcích, bo-

tu bylo, voda

erná

a dvanáctimetrová

u dna

!)

vím,

vím — jen

kdyby nebyla taková,

(mím hloubku

šra

mizí

mn ve

pod

vod

stro-

a není

— jenom vydržeti Snad sem pece vnikne trochu komái

slunce,

to

jsem tu

všechno tak hrozn bezútšné, kus po-

taková špinavá, podlá,

mem

komár

musím

Vera veer vidl

lenech jako polena a já tomu všemu

kdyby

lesa,

dají

na

chvíli

pokoj a na

Še

zaklátí se

njaký slaneek. Mám pevnou šru na kapry s poádným hákem a poádným vnadidlem — ale to mrtvo kolem i

1

Dje

se

vbec nco ve vod ?

Musím suju

jí

to trochu obejít. Rozvíjím

šru

na

holi, zakle-

na vidl^i a pak se vydávám na obchzku.

Všude

týž

ponurý obraz. Vyvrácený kmen, srázný beh,

žlutavá a tmavá voda, nikde ani rybky. se tato strašlivá jáma blíží

ece

a

kde

Jenom tam, kde

v hrázi zeje otvor,

zabarikádovaný shnilým dívím a spoustou navaleného roští,

možno vidt

chvílemi, když vysvitne slunce, pár na-

žloutlých štiek, které pejíždjí štik rád, jsou

njaký

sem a tam. Nemám tchto i ten jejich pancí je

njak degenerované,

z drobných šupin, a trochu duhových barev záí

88

O

tak mdle, že pomalu ani štiky nepoznáš.

rytíštjší

tn!

je štika z

bží

jasných skvrn

krásnjší a

Je temná, skoro erná,

ada

až k ocasu, který hrá všemi barvami

stejn jako hbetni ploutev, radost pro rybáe, když se ukáže na chycené

ryb

mezi bábjaty. Tyto štiky jsou také

mohutnjšího tla, hotové vysousfruhovanétorpédo.hnané nejenergitjším šroubem pod vodou, zatím co tamhle dole pipadají mi jako kousek ohoblované desky.

jsem

k ece. Všude sráz 4

se houštím

podemleté behy, lín se

protjším

behu

na

stojí

velká, skvrnitá kráva a ne.

ty

Nikdy

.

—

jich nechytal rád.

Podívám

.

valící

samém

klidn

—

5

metr,

voda. Zábava osudu: na kraji

podemletého srázu

se pase.

A beh se

neutrh-

.

Vracím

se.

Beru prut

Splávky se zatím ani nepohnuly. s udicí a

zkouším štstí tu

i

tam. Dvakrát

ozve se menší ryba, zatahá za erva, pozlobí, utee. Jednou sjede splávek zvolna

dol,

ale to

práv držím

v ruce chléb

a než chytnu prut a zaseknu, je ryba ta tam. Eh,

ert mne

sem byl dluženi Splávek za

keem dlá

podezelý rámus. Jdu a po nz vody tvrtkilovou

jakém rozileném ekání vytahuji

šuku,

která mi potrhala

Penáším

Komár

šry blíže

íka na ti

k ece,

palce dlouhého.

ale nelepší se to, nelepší.

sice trochu ubylo, ale za to

ekání

na bod mrazu. Než-li tam odtud nkterou z štik,

že

njak

žlutých

radji nicl

Vzpomínám si,

kleslo

tch

si,

že odtud nedaleko je

po tvrté hodin

si

tam zajdu.

89

pívoz a povídám

Zpropadená takováhle ertí vodal Snad se tu dá chytat nevodem,

šru

pod vodou. Jsou

tu ryby, které

kristu

—

1

jsou

stromu

by se mi nevešly do velkého

A

do toho

leze syrový

se podezelé ticho z houští, že

plíží

sáhneš na kapsu

urit do njakého

zcela

na kobylku?

ale jak jim

chlad z vody,

tu,

ale nezaberou. Jsou tu sumci, ale hodíš-li

na tžko, hodíš

sáku,

zbytená. Jsou

ale udice Je tu naprosto

ohromní kapí,

revolverem

s

— jebem' já

ti

man

tvého anti-

a co je toto?

Z rozvernosti hodil jsem Šru pes starý kmen pod vodou a te tu mám nadlení. Šra je zatažena úpln do vtví a ert sám ví, co na ní visí. Šrou není zkrátka možno pohnout a tam dole ve vtvích se nco zmítá. Bžím pro hl a když se vracím, pluje celá vtev vzh.

.

.

—

ru,

šra

se napne, bácl a je po

hlubiny. Pivázal jsem

u

nho je

ji

ni.

Skoím —

. •

na tvrdo na starý koen.

taky peražena.

do

Tsn

Šra, kterou jsem doma tahal

mocí pes dvee a nepraskla Cekám do pti místo do ty, pak do

vší

1

divadlo opakovat.

Pak

sjela

se na

šr,

pímo

pevozu ert mne

svinu svých deset

jsem poštípán do krvavá. :

nebude-li se

.

mne vrhnou komái. Než

dvanáct k

šesti,

byl

A

pak prchám

sem dlužení

Prievoz jako z nejkrásnjší ballady. Vysoké stavení

pod korunami ohromných strom.

huí eka.

Naproti

les se žlutou cestou.

devné

Ped stavením

Te se tu nepe-

váží skoro nikdo. V jizb nálevna a sud s páchnoucí vodou.

Na strop jakému

stará petrolejová lampa.

Pevozník poítá

chlapovi útratu. Slyšíte, jak

90

n-

pomalu pracují

tu

mozky:

Pt (pausa)

a (pausa)

deset ... a štyry

pf

štrnáct.

(pausa) je (delší pausa) .

Ale víno je dobré.

Na

zdi na

hebíku

visí

ohromné zátky

korku

z

s

napí-

chanými ukovanými udicemi. Rybáský pater noster na

odpoinku. A vedle na obrázku

njaké krm

stojí Petofi v

na stole a recituje píse svobody:

A mne vzní

v Bratislav!

prkna jako rži

hnj

nevezmou mi píse

mel jsem

za

ni,

01

—

slávy,

brate

mj

í

',

PT Pedstavte louky nedal byl

nkdo

nkomu

lovk, zemel.

Byla ryba, rybái

mrštující se

nebo

chytili

. .

peraženou Levý paát

na packáe,

Pfí

Kdyby ho

Byl Jestáb, byl zastelen.

— ale jen žádnou zmrzaenou šrou

nad hladinu. Jdu ráno

v šáchoru.

steleno.

ji

1

Byla vc, zmizela

nic.

Souchotináe, který dodlává. Rybu

I

hrdle, plovoucí s

sebou

jestáb na sucharu uprosted

spát a že mi ho zmrzaili

neekl bych

zastelil,

s toho svta. Byl

pírodu

mj

že

si,

PRINCEZEN

ml

a

s udicí v

mezi lekníny a vy-

najednou on zamlátí

peražený, levé oko vy-

a se jim íká myslivec, rybá

bflhl

Vzal jsem ho do ruky. Ani nezapištl. Noha bezvládn visela

mu

rozeve

se

podle tla. Pravé oko pomrkává, stahuje

njakou

se,

šílenou úzkostí, pták se dívá na mne,

dívá se do prostoru, odkud piletla ta strašlivá rána, která nezabila

— co te?

Snad by bylo nejlépe ptáka

zadusit,

což mflže-li být živ ? Múže-li být zabít. Eh, víš

jsou cesty

co?

jisté,

Pjdeme

kdož

ví,

bestie neslídí zase pod

živ,

aby se

netrápil, ale

nemám

práva ho

k pti princeznám. Tady ne-

jaká hloupá a nešikovná lidská

keem. Ale

tam, tam je klid a

bezpeí.

Daleko za lesem.

I

Našel jsem to jednoho dne jenom náhodou.

Ped

branou k tomuto svtu

ležel

mrtvý

áp

s

lými vnitnostmi, ale tam dále už netanila Smrt.

9a

vyhez-

dv

Byla fo

druhé strmý

Tam jsem

malá jezírka podle sebe. Jedno kryl

beh je

les,

a spousta rákosi.

pozoroval po ti dny.

A

zatím co

s

mojí

návnadou v prvním jezírku poletovaly vesele pod vodou rozpustilé

k",

Pt

erveníce za veselého oumování malých

.jas-

vidly moje oi:

toto

princezen koupe se pod lesem. Jejich zámek

za sedmi vrchy, za sedmi lesy je

I

jejich otec

—

leží

král.

peím pekrásné princezniky a hle do rákosi a vyjdou za okamžik úpln nahé.

Pokryly se volavím

tam zacházejí

Jedna zstala na

1

stráži.

bedliv

strany, pozoruje

Dívá se ostražit na všechny okolí. Zakroutí

jaký teplý, spanilý pohyb. Zavesluje trochu kídly. to

opravdu

hlavou.

.

.

fy

. .

Je

pekrásný pohyb. Shýbla se, pohodila opravdu jako z pohádky. Pak se otoí,

teplý,

Je to

vstrí hlavu dovnit, jako by

A

n-

krkem. Je fo

tm tyem chtla nco íci.

ihned bez váhání vycházejí na slunce.

Pt princezen

v

družném

kole.

Nepokládají ramen a lokt kolem sebe, nemohou.

Zdá

se, že

jsou zamyšleny.

Jist, pemýšlejí o

upely

se

nem. Jejich tla njak ztrnulá, oi

do neznáma a jenom

ta

uprosted pohnula ma>

liko kídlem. Jako bys ekl Neukvapujme se :

—

Dívají se na sebe.

A te asi

táhne nad námi tenhle velký sen

Bývaly kdysi, ó zcela i

:

love a kterákoliv bytosti boží, bývaly

urit panenské

lesy a hvozdy,

panenské vody

vzduch. Bývala kdysi íše beze stín na tomto

je to tak

svt,

ale

dávno. Bývaly lesy a v nich stromy, že se jích

93

medvdova

netkla pracka

ani hhc.t vlí. Bývaly

hvozdy

vel

s medem, kferý kapal z dutiny strom, lízán jenom drzými vosami. Bývaly eky, kterých nedotklo se dno lunu a byly potoky, pes nž dokonce

a v nich úly divokých

se ani

zv nebrodila. Bývala jezera pod lesy, v nichž ne-

muselo se

inu

a

pt

královských princezen rozmýSlet ani vte-

kde shazovaly se sebe ptaí úbor

nmž

pfsknutím, po bílá paže

ihned z

mkkého

s

radostným za-

kídla vykoukla

nad zlatými chloupky v podpaží.

.

A te ty, love, držíš tam zranného jestába v ruce — ped naším koutem dohnívá dobrý áp bogdal — a ty na zázraky

ekáš?

Zvedá se

pt

princezen, vyletuje.

Beru jestába, vyhazuji ho do vzduchu. Roztahuje letky, chvíli

Ale co

jsi

letí,

pak padá do

sítí.

se rozbušilo tolik, srdce

Jaké ticho kolem

mé?

— ve vn oslunném svt — Zastavilo se> božstvo — Hluboko pod námi

— a zaclání

si

oi.

.

94

PROCHÁZKA Už ráno zavsil

PSEM

SE

se mi na pafy a

fe jde se ranou pes pl

hodiny. Je f o menší chundelatý pes z rodu

kíženc,

jichž tatínkové a

choutky a záliby jsou proto teké

z lepších rodin a jichž všelijaké. Tihle psíci

na p. dovedou ležet celý den

chalupou, packat se v prachu a chvílemi gána, když

fch divných

maminky nebývali také nikdy

pejde mimo

si

ped

zaštkat na

dušiky dovedou v noci Jak vlím zpsobem, jak si vhánjí do tlam

rách, co takovéhle tiché psí

zv

si nadhánjí hlavn lan, jak jim

.

takový njaký Hádaj nebo jak se zove cupká za

ranou, nadbíhá

rai

travou na lukách,

nosti, chvílerai zavrtí

nákuje, cupká neslyší.

1

roztrhávají bicha, shltnou kouící se

vnitnosti a honí dále.

A te

ci-

— ale zeptejte se myslivc v obo-

a

a cupká.

se k

.

.

Volára ho, dlá, že

ddin a nikoliv na mne.

docházím ke svému zarailovanérau jezírku,

rozhodíra nkolik

protjším

vzdále-

ohonera, oichává raou stopu, pa-

cupká

Hvízdám na, dívá

Konen

stojí v uctivé

behu

Ponvadž moje

šr, položím si udici na erva a hleí na

usedá

si

pkn

i

on

a pozoruje, co

hra raezi rákosím a

dlára.

listy leknínu,

kde

dneska hodlám vyukat njaké golíáše, trvá rau píliš dlouho, uléhá do trávy a spí.

Napadá ran njaká historie svt, která by znla asi takto

o strašn nespravedlivém

Prmrný vk lovkv je asi 60 let. Prmrnou asovou jednotkou práce a života je vlastn jenom den. Jak

95

to,

že

náš den, který hraje

— nevím, jak bych to vyjádil —

jakou správnou úlohu svou rozlohou v díle veka, je žij

i

i

dnem, uritou jednotkou spolu pro

v

né-.;

život Io-' tvory,

kteí

íkratšímživofemnežlovk?Nevím, jakého prmrného

stáí dosahují

psi, ale dožijí-li

tikrát rychleji než

lovk a

dvaceti

den sám,

let, pak žijí aspo „loví" den musí

njak ideáln 3 psímdnm.Snad proto psi v noci isou tak ilí a ve dne zase dvakrát na delší dobu spí. Povídám, nerozumím tomu — je to njaká spletená historie jako s kapry, kteí se vera u rákosí zcela urit pevase rovnat

lovali a

dnes nechtjí zabrat.

Dožije-li

k

ticeti

let,

pak jeden jeho den rovná se po-

a lovk toto zvíe jenom nesmysln de, nut je do tahu od 6 ráno do 6 veer, jak to dlají sed-

lovin lidského dne

láci.

Dožije-li veverka

náš den dvanácti

njakých pti

dnm veverím.

Ale což je možno, aby

lovk

let,

pak rovná

se leden

.

byl

normou všehomíra?

skuten otoení celé zemkoule jednikou, s níž poítá vnost, ponvadž to vyhovuje lovku? To by bylo strašné

Je

nespravedlivé pro zvíata.

Rozdlili jsme

si

to na

— tom svt, rozdlili pechyte.

Nejdíve pijdeme my, panstvo pírody o prmrné výši 170 m. Pak pijdou zvíata o rzných prmrných výškách, pak pijdou ptáci

—

je

snad normou ptaího svta tamhle

ledáek, sedící nad vodou pod behem anakukující jedním okem do vody ? Dá se vymezit vbec njaký svt na tomto svt ? Podle všeho nebude to možno nikdy a to je na vci pro mne nejdokonalejší. Mohu si pedstavit proto tvora. 96

lovk, dokonalejší než bytost oprúrarné 1*70 m. Mohu si pedstavit kdekoliv v této slunení

který je lepší než výši

soustav hvzdu, na

níž |e

normou „ptaí" den o rozptí

hodin 10 minut zemského asu.

Mohu

si

pedstavit

2

tisíce

nejpodivnjších svt a všechny mohou odpovídat minulé, jsoucí

nebo budoucí skutenosti.

Není krásn na tomto

na všech ostatních svtech ?

i

Smrt?

Nezapomnl jsem na ni.

Vera

jsem pozoroval malou štiku, jak prohnala ka-

ráska, který nebyl vtší než

Vymrštil se na

list

pl nehtu u lidského malíku.

leknínu a tancoval na

nm jako kapka

konen seskoil — štice zrovna do zub. Neodnášela si ho nijak jinak než jako koka myš. A tuto vody na plotn,

štiku honí vtší štika, vytáhl jsem letos už štiky, které se chytily

dv plkilové

na návnadu a byly vtšími štikami

rozkousány a pak vyplivnuty. Jaké filmy tohohle vraždní nosí v

sob všechny ryby

1

1

nejvtší mezi nimi bojí se jist

v hlubinách, kde není doma, že bude napadena náhle zdola

nebo ze zadu strašnou tlamou, kteráji rozmaká na kaši...

A pece: žijí se nebojí.

,

všechny ryby a nebojí

které už jsem vyhnal

aspo desetkrát

vidl na dostel

—a

blízka a precese

nehne z bainy.

splávku, který

ten pták

možná už .

.

Ani vodní pták

sídlí

a

párek rohá-

aspo osmkrát

zaslechl ránu z

Pede mnou stojí kolem

marn pátrá po kapí rodin, hejna ploiek

a perlín, kašlou na štií slunci.

se.

Nedaleko v opuštné rákosin

nebezpeí, prohánjí se na

— 97

Kyvadlo života se kýve a jsme

hle:

jsme

— budeme, nejsme, nebyli jsme —

98

— byli jsme, jiní jsou.

.

Je§té

IDYLA Sobota. vyšli.

Ti dny jsme

šije krmili,

konen jsme

si

na

n

Domluvili jsme se a proto to docela hezky dopadá.

Náhodný kamarád, student na prázdninách, sehnal ervy samá písenatá zem, není to zrovna lehké),

(v kraji, kde je

našli

a

jsme

pece

si

místo, zakryté se všech stran,

pkn zarostlé

zase plné ok mezi listy leknínu a po ti dny sypali

tam plné chuchvalce

erv. Posledn jsme je tam

v pátek v poledne a

te je

Pevný háek, pevná

nasypali

podveer.

šra,

lehká hl, nízká voda, brk,

broek — student chytá s behu a já chytám stoje po kovod.

lena ve ale

Je to zvláštní pocit chytat tímto

dobrý rybá

ví,

že se ve

zpsobem,

vod nezaplaší tolik ryb, kolik

pecházením po behu. Bumsl

— student vyhazuje prvního.Nemášfikovic, chytá Šru

jenom na háek a proto je v tomhle chytání mistrem. drží

hezky na krátko a spouští

háek pesn doprosted

oka, zatím co mj brk bloudí s veerním vtérkem na trochu otevenjší vod sem a tam. Dvakrát vyhazuji ven okouna,

konen

se brk položí, popojede

—

bumsl

mj

Pkný erný kousek. Doufám, že jich chytím aspo pt lín lepší koist než dvacet jesen a stopadesát

první I

pt a

perlinu

— zase berel Hraje

si s

ihned zasekuje, nedlá dobe.

musíš pokat, až ho

lín

ervem,

Je-li

na

ale

háku

dostane do tlamy a

rybá, který tlustší

když splávek zvolna sjede a vodorovn ujíždí

99

erv,

te — te —

—

— plotice a žádný Ifnt Dunajská plofice. Student

bums!

však vyhazuje zase lína a jakéhol

Tak

hrajeme

si

když tu

s

asi

pl

Má pes kilo? máme jich

druhé hodiny a

sedm,

druhé strany jakéhosi prplavu vyjíždjí

kosin ti loky. Konec idyly.

Strýek Tomek

z ra-

vyjel si

na

ryby se temi pomocníky. Volají na mne, musím za nimi

Aspo

uvidím, co v tomhle jezírku opravdu

je.

Strýek Tomek vyšel chytat na „špíglgarn" a to znamená veselou rafaku pod kei. Na noc postaví se dvanáct mí ch, které se budou vybírat ráno ve ti a v 8 pjdou rybj na vlak. Sháním doutníky po kapsách, abychom zažehly všichni dýmku míru. Zatím dojíždí Míso s kravkami a pi váží koše na koist, vyrobené ze staré

kry

topolové,

sítí

tye — pak si zapálíme všichni špaky, lulky, fajky, cigáral a vzhru do roboty. Míso stoje na loce prosekává kosou pod vodou tiše podrost na dn. Nemluví se zbyten. Starý Tomek kouí a jenom odplivuje. Pak vypluje druhá loka se sítí a zaboí do rákosí. Odtud zatahuje se celé okolí rozložitých

k. Klip — cákl — klip — cákl padá sí do vody a kolem

k

se

tvoí se z

behu

kork pkný

a za posledním

mocníci vystupují na

kou na

Rána

beh

a

t. Objedeme sí a

za ranou

bouí vodu

níci svlékli se zatím

oblouk, který roste, pibližuje

kem

se uzavírá.

a plaší ryby.

do košile

a vlezli

lezou po vtvích, podlézají pod

kmeny

in. Vyhazují je ipernji

my

pozoruji, je to

samý tlouš,

Míso a ti po-

my s ujekem vyjíždíme lozaneme mlátit vesly do vody.

než

do vody. Vlastn

a loví ryby na

prve líny

nic lepšího.

100

Strýkovi pomoc-

ml-

— ale pokud

Jednou

vyletí

ven

karas,

pkný exemplá, ale pak

Míso honí pod v hrsti, ale

mrcha ryba vždycky práskl

tíme vtvemi, bijeme do vody a hází

zase jenom fesen a tlouš.

kem njakého iperu. Tikrát ho ml už

—

hopl

a ta tam.

Racho-

te ho Míso chy

ho na beh. Ryba vyskakuje, pevrací

se,

obaluje

vtvikami a smetím, ale její osud je už rozhodnut. Zítra ji sní njaký vyšší obratlovec v B. k obdu. Strýek Tomek nemluví, jenom kouí a odplivuje. Chasa se

vylézá pod vtvemi, hází ryby do

koš a odtud

do plovou-

vleeme na krovém emeni

cího haltýe, který

za sebou.

Pak vysedáme my z loky a chasa vytahuje sí. Není toho tam mnoho a obraz je hodn jednotvárný: perlín, jelec. karas, jasci, plotiky, línek

— nic zajímavjšího.

Vyjíždíme na jezírko a zatahujeme je po celé šíi.

jedeme na dvou lokách proti

ek Tomek

šramotí vesly

síti

hlavn

a

bouíme

v rákosí a

Eh, jaká rybaina! Nechytáš urité ryby,

jenom náhodou chytneš se

nco

lepšího;

ný:

ji

z

vody. Obraz zase

samá ervenika, jeseni, plotiky,

vodu. Strý-

pod

bábjaty,

samé ledacos a

sí na levém boku

podezele zmítá, rachotíme, šramotíme,

u ní a vytahujeme

A pak

konen

jsme

hodn jednotvárpkný lín —

tloušti,

na levém konci štika, jediná štika, asi tikilová a druhá menší, asi kilo na váhu.

Ujeek je zejm spokojen. V haltýl mže být asi 15 — 20 kilo ryb.

Zase se zatáhne ke, pak zase jezero.

Ryby na lokách

keem má jich na pl putny, ale našich sedm linuje mn milejších než pl centu tchto ryb. sebou pleskají. Míso pod

— Eh, studente, koní se moje idyla u vás. Musím zase 101

1 o numero dále

—

a tomuhle rabování néjak nerozumím.

— Našinec musí vdt, pro koho chytá — — Kdo na ryb bude pochutnávat, tof se rozumí — A tyhle ryby — samá kost! si

103

1

HRDINSKÁ VÝPRAVA Ja,

Je to

— ale Jak

ervenci 1919 to bylo ovšem néco jiného už njak dávno A pomalu snad ani pravda

v

1

ješt dnes vzpomenu, jsem smuten jako žralok

Když na

to

deset

po námoní bitv u Abukiru.

let

to není.

jako

mouchy

pak

to

padali do vody

Dla hímala

— to byl njaký svátek

a lidé I

Jestli

ješt jednou prožijeme?

Pedstavte

si

širou rovinu na hodiny daleko široko za-

plavenou spoustou vod. Voda dere se až do ddiny, voda vniká do stodol, lodní mlýn na vrb, to

kolem

ece

stojí

mezi korunami

most to huí a šumí a veer, veer behu moe. A my. dva rybái a rybá

silnice a

vypadá jako na

pro zábavu, osnujeme plány.

Do tí

dn

zane

zcela

urit voda

k D. požene se to lukami a

s tímto

opadávat. Stranou

proudem budou

se

eky nejlepší ryby. Tomu se musí zabránit. Hlavní dostat povolení na loku. Loky nesmí ven, pon-

vracet do

vcí

je

vadž se z Rakouska pašují peníze. Však zrovna chytli daleko, daleko

který proplaval

tmi

vera

pod mostem osmnáctiletého chlapce, spoustami

ných bankovek. Bude nutno

jít

s 18.000

falešn kolkova-

na velitele úseku a tam

požádat o povolení. Jakmile bude tu povolení, musí se u-

dlat dohoda

s

finanním dozorem, aby

chycených ryb na druhou stranu. a vozit je

nkam

Doma

se nevyplatí. Jediná

pustili

tch

„pár"

ryb nikdo nekoupí

Víde mohla

by

to

trochu zaplatit. Ale to by se pak poslal telejjram židovi,

103

který

si

byl pro ryby jeSt nedávno, aby piSel na most a

to pedalo. Hlavní vc: loka. Chodím od Anáše ke Kaifášovi. Velitel Useku Je dobrosrdený lovk, ale neví nikomu. Když se mu konen zaruím, že provezu do Rakous jenom jedinou krávu a na-

tam by se

nejvýS jediný vagón mouky, dává ale na vlastní

nebezpeí.

behu, ert vás já

o

dou

niem

A budou-H na

vzali

nevím.

nám

svolení k výletu

—

— Bude-li se stílet z rakouského vás stílet naše hlídky

— Dáme na strom plakát, kdo je za vo-

— povídám.

Spravujeme sít. Rybái namaloval velký plakát, že chytat ryby

poslali telegram

máme

do Vídn,

povoleno z M.

já

loku

i

— a ekáme, kdy zane opadávat voda. tvrtý

den dopoledne vidt už štiky

za kde jakým paízkem, pod proudy vod možno pozorovat už dosti jasn listy leknín Pojedeme . . .

. .

I

Odpoledne odrážíme od lovikou

stojí

silnice a

jedeme k rybárn. Po-

už na suchu, kolem na všech stranách voda

a voda. Vedle rybárny býval strmý ztratil

ve

spoust vod

a

jenom

beh eky,

vlnivý

ale ten se

pohyb pod vodou

mohl by tak naznaovat, kde by asi byl. Pojedeme po lukách nebo po ece? Po ece budeme tam díve, poplujeme tedy po ece. Nakládáme sít a „mchy* a

já

po stran do sucha ukládám

i

karabinu od dob-

rého pítele pro strejka Píhodu. Pak seskoíme, opeme se o zemi,

sešoupneme loku práv do toho vlnivého po-

hybu pod vodou a plujeme... Kolem nás všade vír vedle víru. Vtve vrb a sténají,

dráždny divokou

hrou.

104

eka

a olší praskají

se rozklenula

do

šíe

a lefí, jako

mla

by za okamžik

Niagarou. Starší z

zaburácet

nkde pod

rybá zapaluje si cigaretu a kormidluje.

— Dnes bych am nechtl zstat, povídá a plivne do vody. — A fen kluk to peplavali — — Ja, to sú koky a ne lovk f

. .

vrcholkm vrb máme aspo njakých 30—40 metr. Po zemi nikde ani památka. Jenom na pravém behu vidt v dálce násep dráhy a zaDržíme se levého behu,

topené

lesy.

Jednu

chvíli

nkolik vršk starých

A zase samá fo,

pelévá

šplechtá

to,

vrb.

vynoí

se

tsn

v právo

od nás

Jedeme pes njaký ostrvek

,

.

spousta žlutých a Sedavých vod... Šumí

se fo

samo v sob, mruí

huí

mlaská a

Z pravého behu

kií

mecky: Masa není

a

—

mu

mouky a

nkdo,

ale

loku

to,

nerozumím, co

mu n-

Pokat do

vánoci

se na hodinky. Plu-

nejsme na míst.

vidt za mohutnými vrbami jakousi hradbu midelník zatáí

oddychuje

rozumí a odpovídá

Dívám

poád

to,

bude v noci muzikál

teprve neí

zase plujeme a plujeme.

jeme ti tvrti hodiny

tohle

na nás

povídá. Za to kormidelník

A

ale k

Konen

z rákosí a kor-

na levo.

— Ješt kusí — Musíme dol

I

Tady neprolezem'1

— Ješt níží Lodka se foí, kymácí.

— Pus se vtví, nebo se utopíme jako koata — Kde je limba? Musíme k límbl

I

— Tady jel — Hej-rupl Hej rupl Nepovolovati Proud nás unáší a

strhuje.

105

Do loky

nabrala se voda.

Sasfn zobcem do rákosí a už Isme tam z eky ven. A pak vyjíždíme na podivné tiché moe, které si tu prorvalo hrází pístup k ece a proudí tiše pod námi ... Na právo vidt kus behu ztrácejícího se daleko do lesa, na levo u eky zstala menší ale už

jsme

polovikou

vjeli

a

tlaíme se

výspa tak na njakých 40

krok s dvma kupami podpla-

veného sena. Jsme na míst.

Skládáme náiní na levý beh, pak se pevážíme na pravý beh, kde pibíjím na strom pro hlídku z D. patiné pouenfi aby

ji

snad nenapadlo v noci po nás

—

Mli bychom jeden z rybá.

—

stílet.

k plakátu povsit laternu

—

žertuje

Zapálíme jim seno na druhé stran, bez toho nás ko-

mái sndí

— žertuje druhý.

Pehlížíme

situaci.

Na právo od nás vidt

pásy luk a novopeené ostrovy

s

už sem tam

polehlou travou.

Na

zátopa. Rákosí vystoupilo už leckde hezky znateln

a

sem tam

ozývají se ryby. Táhnou;

cítí,

musíme

si

vody

z

že vandr po lu'

kách mohl by skonit vzením v jezírkách. Za slunce za horami,

levo

chvíli

bude

pospíšit s vlastní prací.

S obou stran povsí se jednoduchá sí. Doprosted klademe mch podle mcha, je jich dvanáct na poet, všechny v poádku a pevn zadlané. I sumec mže nám vrazit do nich, nevytrhne jich ze dna.

A pak leh

se

loudáme na levý

pod jednou

z kup.

beh

Vyhrabe

hodí se kabát; zapálíme

si,

a

chystáme se na noc-

se díra

povídáme...

• 106

do sena, do díry

Tichá noc.

Nebe nahoe

je

nmé,

tma. Vedle nás na právo živel.

nemluví, kolkolem na vše padla

na levo šumí neblahý

i

i

veselý

Smysly fungují úpln nepravideln.

Nemžeme

ohe, nám ode-

usnout. Jeden je na stráži a udržuje

ale všichni nespíme. Tisíce

všad,

ohe jich

lezou

pod

komár

dere se k

nepožírá, plameny jich nczastrašují. Na-

košili,

pod kabát, do nosu, do

uší a jsi-li už a-

spo trochu rozespalý, zabzuí ti najednou tyi nad elem. — Dým z ohníku letí chvílemi do oblieje, pak se ztrácí

nkam

nad eku.

— Nevolal nkdo s druhé strany? — Takhle jsme pkným terem a

nám erta

plakát je

platný!

— Haló? Nic. Pitahuji karabinu

Ale

dlá

neš-li

na

to

dobe. Je

spouš a

v

víš,

tom njaký pocit bezpenosti, sáhže

lem na okamžik na padr. Pleskají to už ryby v

nek? Naposled aby

ti

pod sebe, na, ví sám Hospodin.

mžeš ticho noci rozbit výsteA potom? Potom - vzal to ert -1

síti

nebo piplouvá njaký

dva chlapi využili

mé

cizí

lu-

bláznivé ry-

báské vášn ke skutenému njakému podloudnickému dobrodružství? Ale o našem výlet vdí pece už etníci, místní velitelství...

proto pakt.

udlat tady

s

Konen protjším

nebylo by to špatné

práv

behem njaký poouchlý

Že bychom jim prodali brambory

z celé

republiky?

Ach, pane bože, jak by se to spalol Chvílemi zní to z dálek jako varhany, trubka a hoboj

usnout

zárove

— jenom

— v hlav roztahuje se njaká pekrásná letní kra107

jiná s

—

jediným kostelíkem za lesy

a po

siku jde njaká holika, sbírá jahody brrrrbumbum bum! stran

—

pšince k

la-

— jahody voní —

buSí do toho vlak na rakouské

. .

— Nestoupá voda? — Co

by stoupala, jen spte!

— Kolik je hodin? — Plnoc. Zpropadení komáil Fantastické a fy bestie

i

irae, v

z Berliozovy

dálným

o nádherném plese, na níž

o Dies

mi kusy

mn všechno matou. ,Se západem

hmním, usíná kraj v noním my nemžeme usnouti Což snil bych teba

slunce, provázeným

tichu..." Ale

V hlav huí

On taní

s Ní, snil

nmž peklo chechtá se nebi —

mohu Jsem v hanebném zajetí, obklíen, noním hmyzem pro nkolik rybiek —

bych teba

nemohu, ne-

prodán, zrazen

I

Práskl

Tak a

tecf

ješt po nás opravdu

stílejí

I

Ležíme rázem

pitisknuti k zemi, ani nedutáme.

Hlas

— —

s

onoho behu: Kdo tam?

Rybái

z G.l

Kolik je vás ?

— Ti. — Nám jsou hlášeni jenom d va — ozývá se to za vodou. !

— Jeden se narodil ped chvilkou — Na, nal tak

.

Ale ráno nemyslete

1

že odjedete

si,

.

— Necháme vám tu sumce ve vod — Ryby ješt netáhnou! io8

1

jenom

— To víš — povídá njaký hlas naproti — aby netáhly eho — — V kolik odjedete? — ptá se hlas s onoho behu. — Asi ve tyi — odpovídáme. — To ješt pijdem'... Ten pán, co má karabinu, aby nestílel zbyten — kór te v noci, hoši mají sem daleko.

t

Nachytají kapr, štik a já nevím

Tak na zdarl Jsme steženi...

aspo

trochu

si

A jak dkladn Ale te budeme moci te teprve je všechno v poI

zdímnout,

ádku. Ješt moci

zavrtat hlavu

snít a spát, spát a

neprobudit se až ráno v osm

no, ale

ohe píjemn

pod zemi a blouznit a

heje, nohy jsou

109

...

snít,

Je chlad-

pkn v teple

.

.

ZBYTENÝ LOV Ti chlapi v noci

ila.

Pedn jsem

bylo v sítích

mli si

pravdu. Výprava se nSjak nezda-

spálil celé

dohromady

ohn a za druhé ne-

boty u

nic. Starší

rybá sice prohlašuje,

že vždycky první noc se nechytí mnoho, že ryby se vracejí

od sít

a hledí uniknout jinudy, ale

Pichází taky rozespalá hlídka radost z toho, že

mla

bratrsky o šest párem nebe), o

tyi

njak tomu nevím. má strašnou

z D., která

dlí se

v noci „recht" a

(na

ty lezou z

eky

s

námi

do luk, ví

samo

na ohni jako Indiáni a chutná to opravdu

ert

vzal takovýhle loví

zatím kde nic tu

— A žid

— Až

Mysles, že sít budou nabity

a

nic.

dojde na most

zítra,

a peeme to dobe — ale

štiky a ostrýSe. Sesedneme se

usmívá se

— povídám.

starší z

rybá. Pak

to tedy s

t-

mi rybami první noc bude asi takové. Snad druhá noc nám to vynahradí.

Zstaneme.

Celý den prolajdáme sbírajíce

Jsme toho

po

lese.

Pivezli

dv loky. Vypravuji ses hlídkou, která si vzala

plakát na památku, do

doutník

klestí

v

hospod,

a

ddiny pro vodu když se vrátím

a seženu-li pár

pozd

napijeme se trochu vína z láhve, dopijeme se

odpoledne,

pkn

vo-

z eky, kterou se rybái nikdy nebojí pít, pehlédneme sít... Na mou duši, ryby skuten brnkají teprve te... V Jed-

zapálíme

dou si,

nom

z

mch je už jich nkolik pkných a na kraji v prv-

ním v právo sedí

pkný {edináek, IIO

asi

tykilová

.surni-

ca", jak se tady praví sumci.

A tamhle

sebou mrskne ryba

do tye a tuhle druhá prašti sebou do sít

—

voda zase

trochu opadla a venku mezi trávami na lukách zaala asi tak trochu panika. Plotice a erveníce hledají hlubší vodu,

nad jamami kižují znepokojen kosin a jenom

dovedl by se snad usadit

pokejte, chlapci,

i

štiky, kapi peláší do rálenošn kamkoliv. Takový lín

se

líni valí

i

v

hle za týden, až se to

zave krám

kamarád za kamarádem, až

nedá mluvit,

I

bude uzavírat všade všeciko, v po-

slední chviliku, než se

Druhá noc

žump uprosted stodoly, ale s parádou do eišt Tak-

vy pojedete

se

—

budou

ej,

polezete do sít

mchy

tásti

— daleko klidnjší první. O spánku se zase ale

tlo pivykne. Ráno

vstaneš, protáhneš

ve dne lehneš, usneš na chvíli,

neuesán s rukama v kapsách bloudíš v polosnách kolem vody a njak tu únavu pece zdoláš, na veer se poádn vykoupeš, vydrhneš a všechno je v poádku. se,

V každém mchu ryba vedle pt dáváme se do práce a v šest jsme hotopl loky: parmy (hlavn zase parmy), cejni,

Ale to ráno po druhé noci 1 ryby. vi.

Je toho

jasci,

a to

na

Ráno

v

sumfci,

tyi moc pkní

kapi,

štiky, spousta plottc

všechno se mrská, vyhazuje, taní ve špinavé

dn loky

vod

mezi našima nohama.

A my jedeme

tentokráte

pes

luka k rybárn. Chvílemi

plujeme trávami, dvakrát narážíme na zemi, seskakujeme a

musíme loku

tlait,

pak vyjíždíme nad erné hlubiny

vod, které nevypadají nijak vábiv.

Z kovin

vyletují di-

voké kachny a slípky, stranou vyšvihují se do vzduchu

elegantn volavky a nad štstí na ryby

Rybárna už telegram, že

koš.

tím do

i

lesy krouží

njaký kotou

ne-

na ptáky.

je celá

nemže

A ryby

na suchu, ale od žida je za pijet až

se

do

zítra,

koš

dvemi

aby se ryby daly za-

nevejdou

I

Máme

koše je-

nom dva a ty jsou za chvíli plny. Zbylé ryby bereme na loku a vezeme je k mostu k mýtnému, aby si je kdo chce rozebral. Ale celá ddina je plná ryb, o bílé ryby nikdo nestojí

A

—

tieti

ej,

to

smradu pod mostem!

den rybái nadávají a sakrují do vSech ert.

Pes most 40I

bude

nesmí než lo kilo ryb

Nadarmo

žid

a

my jich ráno

dovezli na

smlouvá a handluje, finanní stráž si po-

stavila hlavu a nepovoluje a celá

naše rybaina scvrká se

na njakých 200 korun rakouské

mny — na dráhu do M.

by se musel vzítna njakých óokilo ryb traka nebo vozík, ale potom, kam to zavést, kdyžpodélceléeky mají všade ryb do boha?

Ej,

rybái, divnou historii jsme sesmolilil

škoda toho rybaení, ale co dlat? Nejlíp vyndat složit

sít a nechat rybám volný odchod

napijme se žluté vody

z

eky

a

rýsují jezírka pod lesem teba 80 okoun na beh ...

Ej, jezírka,

kee. Naposled

na shledanoul

Tamhle už se házíš

mchy,

a za

hodinu vy-

bývala to slavná neslavná rybaina tenkráte.

Jinaí než letos se strýkem

Tomkem Ale rozumí 1

se,

že

vám nevyítám, že jste nenabotnaly povodní I tentokrát. Odpoalo si zase moje srdce mezi vámi a já se vám za to klaním. A vy víte, že vás vždycky miluji. Mívám okamžiky,

kdy mohu dokonce íci:

miluji vás

— ze vší mysli své.

NA OHNIVÉM VOZE Že jsem opustil svj krásný svt na

kraji

Slovenska I

Ale snad to patí do programu: po svátcích trochu ry-

báské donquixotiady. Dovolená

as

mizí kdesi za obzorem a

dozrává už jenom na pár episod. Po moudrých kapi-

tolách pár

Pozvali

rybáských anekdot:

mne na dva

týdny, ale když

konen dojedu po

únavné cest vlakem, která trvala skoro celou noc, ka-

marád náhodou nemá asu, musí s ženou honem pry, stn mu maminka a z njakého smluveného ohrom-

—

ného rybáského výletu nebude

asi nic.

Snad

to

bude mož-

no njak spravit, ale bude to trvat alespo ti dny výlet

bude jenom

konen

nejsou

pochod

tak,

zlé.

Jde o

njakých

šest stanic

dol, pak

na levo do luk a tam už prý to lze nalézt

vázanýma oima. Voda nepatí nikomu pišel,

možno

a

pichystány

Kombinuji rychle. Jsou

dv

i

kdyby

se odvolat na kamaráda, kterého

zná. Nástražky jsou

a první

bez kamaráda.Co dlat? Informace

se za-

nkdo

kde kdo

— bliky.

hodiny odpoledne. Ve ti

Ke kamarádovi pro rybky je dvacet minut. Ve tyi mohu být na míst. Dá se v ddin pespat? Ano? Dobrá! Ve ti hodiny jedu na jih. Ve tyi jsem skuten u vody. Cestou jsem se rozhodl, že pespím venku. Den je jede vlak na

jih.

štípe, ale nic

nevadí

— p-

Voda skuten nádherná. Mohutné vrby

hlídají

jednu

istý a jasný, sluníko jde

notn

to.

113

menším kovím,

stranu ramene.druhá Je zarostlá rákosem a

mezi nímž bují situaci,

sítí

uléhám na

chu intimnji do

pl

hodiny do trávy, abych vidl

Ped

tro-

všeho a hlel cq pozoruji s utajeným de-

dv štiky ... Stojí, nehnou

chem: Tam za rákosím vypluly se...

Pehlížím

a spousta divných travin.

nimi vynouje se tictl... Ta druhá

Je

nejvtší,

krásný exemplá... Potápí se zvolna jako ztrouchnivlý

Na právo vynoila

klacek...

tloušti... Jeden, dva, ti,

Po

chvíli

pt

—

se Jiná

pokati

to Jsou

„jelc", každý ,jak ruka"...

bouchne na levo njaká tžká ryba jako zpisto-

le... Štiky se ani

nepohnou.

Nezbývá mnoho asu na rozmýšlení. Za chvíli Jsem ci.

Pokouším

se házet

šry

jako Jinde

tady Jde to bídn. Nezbude než házet ale ani

tam

tak že než a pak

Ji

to není lehké.

povsím

Vrby

druhého behu,

vtvemi až do vody, udlat místo pro ni

si

— trvá to hezky dlouho než

nastražím Jenom tyi, ale než Jsem hotov kluk, který šel

v prá-

rákos, ale

sahají

rybku, musím

velmi opatrn povsit

je s

pes

náhodou mimo,

s pátou,

už je tu

a hlásí, že na první

se ,hongá" ryba. Je to štika, asi

pl druhého

kila

še má, a

šru do vody a Jsem s rybkami hotov — více jich nevydrželo — ale

letí z

vody

pesn

dle rozkazu.

Hodím pátou

vtom už zase bží kluk a hlásí, že u prostední vrby Je zle. Bžím, vidím „ji" viset, ale sotva zatáhnu, štika spustí do tance, povolím

já

Jí

Jí

povolím, aby mi snad neperazila

podruhé

a

najednou všci štika

Je ta

tam

šru,

—

Nuže — honem do chytání malých rybek! Nasadím na okouna... Pane bože, jaké to bude chytání Do rána aspo I

10 štikl

Kluk vykládá, že se

tu už nechytalo

"4

pt

let

—

a

pak ide hlída

šry. Okouni berou pomalu

. .

.

Ale co fo?

Na obzoru vystupují mraky a zaíná hímat... A ke všemu picházejí dva páni a zaíná rozhovor. — Kdo vám dovolil chytat? Popisuji kamaráda, kterého zná celý kraj

— Známe ho, ale musíte odpustit, vc O

vodu se

totiž

.

..

není v

poádku.

vede soudní spor.

— Voda ie státní? — Nikoliv. — Perou se o ni dv strany v obci a hlídají ob ji

jako

nkdo, bude z toho jenom mela. — Myslíte, Že by mne hodili do vody? — ptám se s úsmvem. Nevím a pece njak musím vit. Ti lidé ncetníci. Uvidí-li vás tu

Ihou. Vykládají

mi podrobnosti, vidím, že kamarád byl

špatn informován. Co dlat? Složit? když zaneš rybait, nechat všeho? Pánové se konec.

pkn

Vrný

movanými

a

porouejí

ztrážce použil

uezal mi

Ztratit celý

Jdu na horní

a odcházejí.

mého rozhovoru s lépe

šru s vrby snad

i

den a

s

infor-

rybou. Co d-

lat?

Hímání zní blíž. Mrana roztáhla se nad obzorem. Do ddiny je pes pl hodiny, k nádraží je blíže. Co dlat v ddin? Cekat do rána, když chytat je vlastn zapovzeno? Dohadovat se s lidmi o rybách jménem kamarádovým — nebyla by to zbytená zábava? Z pespání venku nebude už dokonce nic všechno a

jít.

Je to

— a tak

njaké zbablé

nezbývá než svinout a nijaké nést jedinou

rybu v baochu místo jistých deseti, ale co porobíme ? u N. bije už blesk do les...

115

A

Než dojdu na staniku, huí tma

krajinou. Leze ze všech

stran jako netvor na vše živoucí, z nádraží stala se hra-

ika,

škatulka na sirky.

jízdní

burácí

a

vlak

Sedím mrzutý je

úplné temno, nikde

vzhru jede až k plnocil Ahrom bude burácet nejmén ti — tyi hodiny.

ani

ád. Osobní a

V ekárn je

lovíka. Škrtám sirkou

dívám se na

nevidt

a

dopálený na

lavici a

vzpomínám na

svo-

ped nkolika dny. Skoda asu na celý nezdaili A te ješt sedt sám po tm n-

rybaení ješt

výlet, který se

ekat

kolik hodin a

a

ekat... V dálce se otvírá neustále

pokorn ped obí

nebe. Celá rovina jako by ležela jež

ji

chotí,

sežere.

zave

výhe

Otevrou se dvíka a

výhní,

zaburácí, zara-

zaklokotá a pak zase to teskne a tma bub-

a

nuje do oken. Lijavec drtí tašky na steše.

Ale co to? Signály... Slyšet

hodiny

vjíždí za

docela zeteln. Za tvrt

je

magického osvtlení erná, ocelová hou-

senka do nádraží, zahvízdá a

stojí.

kladního vlaku, legitimuji

nabídnu

se,

Jdu za

mu

prvodím

ná-

pár doutník,

aby mne vzal do služebního vozu.

A za pl

hodiny jedeme

. . .

Dvee

u vagónu jsou na jed-

né stran oteveny. Prvodce pracuje za pažením a já se

dívám do vaící

Vleeme

se

se tmy.

stedem bouky. Chvílemi mám dojem, že se

vagón nadzvedl v

Lokomotiva sténá a naíká,

kolejích.

pára syí a bouí pod pákami. Venku se otevelo pedpeklí...

Nebe

je neustále v

salvy z vyššího patra

na blízku o pomoc

plamenech

nad námi

— ale jak

.

ti,

116

.

.

a

do toho duní

Slyším vát starý strom

brate, pomoci? Za mými

zády za pažením šklebí se njaký ert a voze jedeme

nkam

do pekel .

.

117

my

na ohnivém

PO VÁŽSKÉ JEZÍRKO Hledal jsem je hezky dlouho a nebýt náhodou které jsem potkal ve vrbách daleko už od

ho byl

dvete,

eky, snad bych

opaným smrem, ale dve^ pl hodiny cítím vodu ped se-

ani nenašel. Sel jsem

poradilo a vrátilo mne. Za

bou

— a pak stojím nad ním. Typ povážských jezírek. Na

levé

stran táhne se

nými

samý písek

topoly, na právo je

Vysoký beh

ztrácí se

Tam, kde není

vysoký beh, lemovaný ohrom-

dosti

do

a

koví vedle koví.

voda pechází v bažinu.

polí,

zarostlá, je asi dva

metry hluboká

vidti sem tam okouny, erveníce, jeleky zí

ze zeleného klobouku

as

i

ká. Povídali o jezírku, že je v

štika, ale

...

Z ryb

— jednou vyra-

{e

malá, malou-

nm plno ryb,

ale

ukazuie

povst byla jako obyejn pehnána. Pecházím se srázného behu na písitý, jezírko koní úpln slep. Na druhé stran bude lepší chytání. Schováš se, že

zbyten neustále zírat do vody, zda už Nemám rád téhle rybainy. Rybaina vy-

se lip a nebudeš

nco

nezabírá.

žaduje nenaléhání na osud a to je asto na ni nejhezí.

Pravý rybá není na nic pipraven nikdy a ve skutenosti musí být neustále na vše pichystán. Pravý rybá proto nechytá nikdy na podezelou, spuchelou nebo píHS ten-

kou

šru, nebo práv

ryby, které ce.

takhle ztrácejí se

asto

nejlepší

náhodou zaberou na udiku, urenou bli-

Pravý rybá nesedí na

i

behu

na návnadu ve vod, ale hodiv

a nehledí

je

na erva nebo

do vody, penechá

je

vyššímu rozhodnutí, sám poodejdc a dává jenom pozorná

118

splávek, aby v pravý

na návnadu,

doká

as

koist zasekl. Rybá, který hledí

se nanejvýš toho, že

mu

jelec utrhne

erva díve, než se nadje, nebo že mu štika popadne rybu za bicho a pustí okamžit, jakmile zvdavý rybá pohne

behu

na

rukou.

Síikait se vyplácí všade. Chytám návnadu. Jde to pomalu, ale

žím

je.

konen

lapím

Pi pochzce

pece jenom

iezírka

tvoí prohlube

sunutá

smrem k

tyi pt metr

asi

návnad a házím

ale

pak

si

hluboká, po-

polím, která je ze tí stran obložena

vodou peširokými lavicemi trav z

pár rybek a nastra-

podél jezírka vidím, že vlastní sted

ji

do této

zarejduje a

l, což je prý špatné,

a

as. Proto beru jednu

tky. Rybka

povsí

se

pod

dopadá dobe,

do trávy hlavou šikmo do-

nebo rybka má

viset ve

vod

pi-

rozen, jako by plavala. Jde však jenom o odpolední výlet a nechce se

se,

mn

boue

mi do práce. Verejší

v hlav, je dusno a nemýlím^li

dostaneme

ješt

huí

bouku

no-

vou.

Zkouším štstí na ervy, ale vytahujijenom plevel. Velcí perlíni vyletují z vody, ale je

házím zpt. Nkolik

karpatských rejška.

kopc

nenosím

okoun

jich

dom nikdy atak

zabere, ale jsou malí.

zase se ženou

Od

mrana. Dozvuky ve-

Ponvadž v mranech visí zase poádný déš, rozkam se schovat. Nkdy je nejlépe shodit vci

hlížím se,

prost na hromadu, na vrch dát oblek a

košili a

nah

si

pkn lehnout do trávy — déš opláchne t lip než nejlepší sprcha — ale dneska to nemám v programu a tak pecházím znovu na druhý beh rácí

a

ponvadž

už zase bu-

hrom, zalézám do polozapomenutého mandele na poli.

119

robím ze snopu stechu nad sebou

hledím se

a

asi

na ho-

dinu zaídit co nejpohodlnji.

A

za chvíli je tu zase blesk a

hrom

a lije jako z konve.

Nálada je hodn stísnná. Být za

boue venku není Švanda a njak bát se musíš. Není to jako v román nebo v hrdinské básni, aby vy§el nadlovk a smál se do erných mraen — sedíš, ani nedutáš, mokneš a vzdycháš a bouka honí si pkn po svém zatím nad krajem a na tob jí pranic nezáleží.

Stísnná nálada se ješt stupuje výletu dopadla

njak

tím, že bilance celého

velmi bídn. Cekal jsem ráno v

ece

krásné jelce a zatím nechytl jsem jediného ani na erva, ani na krev, ani na

padlo nic.

velmi

to

mosazné

špatn

vrtidlo.

Kde pak takováhle rozhrkotaná

u G. nebo u

J.l

Tam

Ve „vážin"

v

M. do-

— a tady nebude asi ze všeho prakrajina a moie roviny

rozloha, o jaké se

ti

ani nezdá, tady

všade na obzoru kopec vedle kopce, tam stará ramena ek, jichž ani za

den neobejdeš, tady jakási

vrbách a mezi oblázky, tam sto okoun, šfika

a pranic jiného

dchodu

Vystrený snop

. . .

jezírka, ztracená ve

druh ryb, zde jenom jelec.

— e te zase prší, prší jako do celý promokl a

smáí mne od

hlavy k pat. Nezbývá než svléknout kabát a hodit

na hlavu. Vítr opírá se do topol

rybika

v

Vlastn

.

. .

Co pak dlá

asi

si

ho

moje

tráv?

mn do té rybainy ješt nco schází. Nkdy

si

fe loka, pkná loka s poádným sedátkem rybáským píslušenstvím. Nkdy se mi zdá o ale když je vidím, nemám jich rád. — Nkdy si my-

myslím, že to a se vším sítích,

slívám, že bych

ml

mít

i

pušku

130

a chodit

i

na vodní ptac-

tvo

—

mám

ale

trhoval pro

ryby píliš rád, než bych se od nich od-

njakou kfchnu,

která se mi pak zakousne

pod vodou a tam bídn pojde. stýská, je

nco jiného,

docela

Vc, po

nco jiného, vc

rybáská, nikoliv ryba a pece jako ryba

Co

níž se

mi dnes

živá,

ist

—

to je?

Jednou jsem to vidl a nerozuml jsem tomu. Na ztra-

ceném ramínku u L. pod vtvemi strom hrálo si to ve vod a já tomu nemohl pijít na kloub. Ze zaátku jsem myslel, že je to myš, ale

pece jsem tato

vc

jí

vc

hrála

si

ve

vod

neustále a

neviJl. Nebyla to obyejná kola, kterých

nadlala, ale co je dlá, nemohl jsem poznat. Ptal

jsem se potom na to starého uitele, který usoudil, že to byla asi

—

Nkolik

želva.

požehnaný pruh

se jich prý už chytilo. Je takový

zem vzhru

k nám

z jižní

Evropy a na

tom pruhu najdeš ledacos. Veliké zelené užovky. Podivné ptáky. likrát

A ovšem

želvy. Hledal

i

podél ztracených

nenašel ani jedné.

ínský mudrc

jsem

kanálk

od

je

té

doby nko-

v lesích a na lukách, ale

Náš zrak není na

n

asi

vycvien.

chválil u krále jižních zemí, že

má

ryb-

ník s ptáky, rybami a želvami. Želva je asi vrcholem ry-

báství, ale kde vzít tato stáda

Bouka jeden z

kork

není potopen. Rybka, která se povsila

šikmo do trávy, je sice

ješt

pl

pod vodou?

zvolna mizí za bradly. Scházím k jezírku. Ani

živa, ale visí

poád, jak visela.ekám

hodiny a pak sbírám náadí.

Zatáhnu za rybku nad

se zavlní...

tkou,

když

tu

nco

rozhrne

šra mi vyletí z ruky^ voda Skoím po še, zasekávám — cítím, že jde

trávu, vyítí se

po návnad,

121

o

poádný

kus.

Zaseknu )ešt jednou, Súra

se

táhnu — a najednou vyletí šra z vody bez ry by se:

napne . . .

—

Dívám

dracoun na anglickém dvojháku prost povolil a po

prudkém

zatrhnutí zbyla

Zpropadený

tloušfl

ryb

kotva v

tlam

a

mn —

Ml jist aspo tyi kila! Ale fo je

rybá nechytá nikdy chelou šru... tak: pravý

12a

na podezelou, nebo zpu-

hlavAtky Vzhru Toulám 1

slyším vykládat o

se už pátý den podél Váhu a všade ryb, která u nás není domovem. Slyším

o ní tyto zajímavosti Nedaleko V. chytali je na drát. Mla:

dému rybái

zabral najednou kus na 16 kilo.

razem zaízl se hochovi drát do zápstí napolo odíznuta od lokte. Rybu

šastn

v H. nechodí na

n jinak než

s

bouchne po

ryb

z

pušky

a

— Rechtor

puškou. Je už stár a nemá

se s rybou prát. Proto vždycky

sil

ná-

ruka visela

dostali ostatní

hoch má ruku pece jen zmrzaenu.

ven, ale

dosti

Prudkým

tak, že

šru zastoupí,

pak teprve úlovek vytahuje.

Ty dv poloanekdoty staí, abys prostudoval mapu, sebral kamaráda, kterému se zatím maminka uzdravila, a hajdy na dráhu!

Povídá

chem

1

lovk špatn

taky takové kusy

A

informovaný: To

Je to huch, nic jiného to být

já:

je

rámusu

s

hu-

nemže, v Alpách jsou

I

a je to co je to, a tomu íkají huch nebo dunaj-

ský losos, tady se tomu íká hlavátka a tu hlavátku mu-

síme dostat.

— Já to dosud nevidl — povídá — a nevím, uvldím-U. Povídá

se,

že berou až na podzim.

— A berou kdy chtjí, musíme za ní — Já už chytám šest rok kapra a ješt jsem ho nechytl I

— povídá kamarád — vle nerozhoduje. Jedeme a obhlížíme krajinu. informace od

lovka,

Máme

tentokráte nejlepší

který celý život

123

nedlá

nic jiného

než ?e rybaí na

Z

eho

je živ,

a z

Tn za

po

Zdá

jde.

lesích.

si

Jmní

nemá.

docela slušné. Tady

ješt

se, že tu lidé dostávají

z ro-

kuráže jedniky.

M., kdysi krásné partie pro

vyrabované. Potok v

runími

vybitý

a loví

neví nikdo, ale žije

na Slovensku to

mantiky

ekách

T.,

rybáe, dnes pusté,

kdysi samý pstruh a lipan, dnes

granáty. Hlubiny

eky

Pekrásné

u B.

hloubky, ale bez ryb. Všechny ryby uprchlý

ped

vlnou a bavlnou barvíren a prádelen až za H.

A

tam od-

z vlaku a

ubíráme

nkud zaíná istší voda.

Vystupujeme

starou

se k ece.

— To je rámusu s huchem — í

znám

to z Korutan,

Házíme »jako

v

hodím

zaíná zase kamarád

—

a už je tul

Korutanech", ale njak to nejde.

níme místa, vyhledáváme slapy za balvany,

ale

M-

všechno

nadarmo. Na konec chytáme tloušt na starou krev, chytíme dva kousky a jdeme do ddiny. Pan rechtor už nás

eká z

a

když

mu

mu

chtli jednu

smje. Není

to tak lehké

vypravujeme, že už jsme

arovných ryb donést, smje

jako u korutanských vod...

se,

Veer nám

ubíhá

v

samých

krásných vzpomínkách. Bývalo hlavátek do boha, ale už není.

Snad

tam už

se drží

dneska až nahoe za víry v

se jich nechytí

den. Bývaly ryby, ale náhodou.

rybu nutno

jít

te

tratí se.

za

Také doba ovšem nejlépe na podzim,

na okouny, ale nejlíp bylo

je

124

za

nepíhodná. Na tuto

te se dostane sotva šly

hlavátky

na

dobe

Však se vybíraly jemouchy jsou ovšem malé

je stílet.

kusy. Naše anglické

ani

se chytnou krásné kusy,

Ješt

mouchu. Na rybku se nedostane. Díve

nom vtší

S., ale

msíc, kolik jindy teba

na hlavátku. Pravá moucha na hucha

peí, z kousku korku a velkého háku. a hází se

dlá se z tenkého Moucha jak palec

jenom do proud pod velkými kameny. Šastnou

náhodou jako jindy nemám ovšem mosazných plíšk na

vleku u sebe

a v plechové krabici

plechové rybky pro podzim

— ale

mám jenom dv lesklé na fy mžeme zítra i

zkusit.

Za asného

jitra

už jsme ovšem u vody. Starý pán vy-

rybá nemluví mnoho a je taktní. Nezlobí se, zdržíme-li se tu nebo tam zbyteným koukáním nad vodou, vede nás klidn a pak zane pracovat. — Fic! Fic! — padá moucha do vody. Jdeme protiproudu. Kamarádova moucha vypadájako pkný erný motýl, vidím ji nkolikrát takka u nosu, což mne maliko znepokokrauje

si

jako mladík. Jako opravdový

juje... Zastavuji se a nejsa pítel zuji

plechovou rybiku a

jak se leskne

pod vodou

tahám a

proti proudu.

Vidím

ji,

kdybych byl velkým pstruhem

nebo hlavátkou, jist bych po asi

ji

mušího rybaení, nasa-

Ryby

ní skoil.

jsou však

dneska orientovány úpln proti nám.

Míjíme zátoiny, že nemožno si páti lepších, ale všechna naše námaha

je

zbytená. Starý pán

sice neztrácí chvílemi

na humoru a baví nás starými rybáskými švandami, ale vidt, že ho náš nezdar mrzí.

Tváíme

se,

honba za hlavátkou úpln pohlcovala,

jako by nás celá

ale

když kamarád

dýmku a nevstává, vidt, že sipedává mn svou mouchu a bere dozrála. pán tuace Starý mou plechovou rybku, jdemedále,chyfáme,biujeme vodu usedá do trávy, zapaluje

— nic.

si

Rozhodnuto 1 Hlaváfky nedostaneme I

125

— Je poledne — nic. — Je odpoledne — nic. Konené

zarazíme u menší zátoiny

a vymýšlíme nový

válený

plán. Starý

s

nkolika vrbami

pán navrhuje prosté,

abychom pijeli až v záí. Já navrhuji, abychom jeli vzhru R., kamarád mlí a usmívá se. — Když my chodívali na huchy v Korutanech — povídá, —taky jsme nkdy nechytli za

nic.

—

Konené

si

íkáme, že bude nejlépe zstat, kde jsme

rybait jako jindy.

A

zítra

už se na

néem

a

dohodneme.

Starý pán bere znova plechovou rybku a tahá ji proti proudu. Je tak vytrvalý, že to ani nevzbuzuje

úsmvu. Doko-

nalý rybá.

A my

lezeme do vody, brodíme na druhou stranu pod

vrby a zaínáme se svou obyejnou rybainou: chytni kouna, sízni

mu

svrchní ploutev, prošij ho,

ho obratn hod nad hlubinu nost dostaí a pak je

. . .

Ti

šry

nco

Vracím

vtve

s

a dívat

starého pána na-

nezabere...

se,

abych prohlédl nástražky.

tažena. Dívám se, co je — nehraje-li

ká ryba

o-

a pak

na tuhle blaže-

možno lehnout pod strom

pece jenom, pece jenom u

se, jest-li

proti

si

povs

návnadou, když

stát rybu, která

má

tu vidím

si

Tetíšra je na-

snad teprve nja-

pod obloukem vrbové

šru v hub. —

Stojí, ani se

ne-

pohne. Je to veliký „jelec"

— Mám tu jelce a poádnéhol — volám na kamaráda a pemýšlím, jak hle jelec

má

bezpen

za hlavou

vyhodit úlovek na beh. Ale tennjakou zdueninu i co —

— VidíSho? 126

Kamarád

se dívá:

Skuten, je Pitáhnu

ji,

to

. . .

love, vždy to je štika,

povolím, voda se zavaí, pitáhnu, povolím

a pak vyhazuji rybu, která nám dopadá

Podlouhlé tlo.

de velké

i

povídá.

štika ...

Hbet

pímo ped nohy.

šedomodrý, bicho stíbrné. Vša-

malé erné teky. Krásná hlava, charakteristic-

ká hlava losos. Tlama samý ostrý zoubek, maso fialov

ržové. Ach,

mj

bože, jaká korutanská tlamikal

Štstí nutno mít a nic jiného 1

dá Brehm:

Nkdy

chytí se

do Dunaje ze severu,

kají

To

víš,

Nebo

huch

i

v

ale to je

rozhodná výjimka!

127

o téhle

ryb

poví-

ekách, které pitérozhodná výjimka...

PEEJÍCH

v

Se

štéstftn roste apetit.

chytáme pstruhy.

Sedíme

A ponvadž

s

procházka kolem Štrbského plesa posici více než

tyi

lelky.

Njak

nám

a

v

Tatrách a

nco

více než

nezbývají k dis-

dny, posedáváme v Tatrách a nikoliv

že sedíme, posedáváme

táme

kamarády

Tatry j?ou

jsme

První den mluvíme

s

netrpliv si

a

místo

pstruh chy-

to nepromyslili.

„odborníkem" na Sfrbském

Dle jeho pírodopiseckého

pesvdení

plese.

jsou jezera v Ta-

trách mrtvými vodami, v nichž by to vydržel leda ert.

V

hloubkách by se

né

vod

nemly

by nevydržely...

ryby na

A my

em

pást a ve stude-

druhý den plujeme na

lo-

dice, taháme ze zábavy pod vodou plechové rybiky a vidíme na pokraji

— pstruhy,

pkné

chlapáky, jak honí

mouchy pod vtvemi S nejvyšším rybáským povolením I

pro všechny státní vody na Slovensku v kapse sedíme o-

všem odpoledne na behu jezera, ale na berou tito pstruvšechno marnol Cekat Házíme jim mouchy, ervy

—

zi?

na náhodu dva dny

mil jako

a mít za

sebou

ím

dále tím více

u-

na pražském nábeží?

Odcházíme do slap za S. Voda jako kišál, studená jako led, každý slap ohromná mísa rozpnné vody, v níž brk lítá zbsile sem a tam, než se pekotí pes okraj a sletí do druhé mísy, ale kde jsou povstní velikáni tatranských vod? Vytáhnemeasi deset psfroužk, ale tento lovmne vbec netší, nebo tito pstruzi nejsou pomalu ani rybami 128

„na porci", tahali

A

ímž pece obyejn rybái

potr

nahrazují fakt, že

z vody.

ke všemu kamarád

je

njak

ten tam. Stál asi o 400

krok výš a neschází za mnou do údolí. Když na nho marn ekám pes hodinu, jdu ho hledat. Leží si docela klidn za balvanem, pojídaje

pkn borvku za borvkou

a suší šaty. Táhl prý kilového pstruha, stoupl sletl stemhlav do bity,

hl peražena,

rozpnného

si

špatn

a

Hodinky jsou roz-

živlu.

pstruh ovšem utekl

...

Takhle to dále nejde. Nutno vymyslet rozhodný útok

na uritém míst.

U vodopádu v X. je pstruh plno,ale také plno lidí a sek vodopádu nepjde. V jezírku

h nesetné množství, jemnjší

jídelní lístek,

v Z.

rovnž

ale tito pstruzi mají

je

proto

prý pstru-

možná

nej-

na který nejsme pipraveni.

Vzpomínám narybáe-plukovníka, který jezdil na pstruhy prý až do

V., ale tato

voda patí kdož

ví

komu... Ne-

mapu a kombinovat... Konen se shodujeme na soustedném útoku :Biela reka — Krivá. A druhý den podnikáme boní útok na tatranské pstruzbývá než vytáhnout

hy z náhorní rovinky u P. Nejkrásnjší pozadí pro rybáský sport: nahnutý, výplaty vrchol šedivé prahory. Nejkrásnjší voda pro pstru-

ha a lipn: dno samý kámen, zátoiny

ke

s

pískem, na

behu

podle kee, a všude plno roztodivného horského kvítí

se sty

much

skakují v

a

brouk

— brky chvílemi

rozvlnných koutech

— ale

fií po

vod, po-

ani tu není

celkem

vtších ryb. Zase samé ryby na porci a jenom dva vtši kusy.

129

— Není jinak, praví evangelický

fará, který se k

pidal a zkouší štstí, maje pomocníka

kém jako obrázek —

pod

Na podzim budeme

te jsou ve studánkách

a

je tu

jamkách až docela

srázy.

— Chodí tam nkdo na n? — Od nás hajník. V sobotu by mohl s vámi tud

nám

hezoun-

není jinak, než že pstruzi jsou až v le-

sích. Vytáhli všichni nahoru.

mít zase, ale

v chlapci

tyi

hodiny. Jídlo byste

penocovat.

Je

si

jít.

Je to od-

museli vzít sebou

a

tam

tam stará hájovna...

— A donese nco?

— Minule donesl jich pes ticet a samé veliké kusy. — A na je chytá? — Povídají, že na pulce, kterým se uízne hlava a kteí se zatžkají brokem a pustí pkn po proudu. Zstate a uvidítel

I

zkusit

mžete. Spát budete u

nás.

a my nemáme asul Sotva že budeme muset na dráhu a dom... Eh, nás to vodil na konec za nosí A Krivá vy-

Taková lákavá nabídka se ráno vyspíme,

osude, jak

jsi

padá tak velebn, tak tajemn, že pustit se jeho lesy s rybáskou holí na zádech muselo by už být požitkem —

Ješt v noci vidím tohle rybí panství ped sebou Velicí pstruzi stojí tu

nehybn

v snách:

za balvanem, teky na tle

bží divoká bylip... A to nejsou Tatry, ale Taygetos a pod ním Eurotas, rozvodnný Eurotas s klubkem štkajících lišek na behu. Nemohou pepla-

jsou granátov rudé. Daleko pod lesem

stina, v níž hraje

si

na

tisíce

vat chudinky, ale jedna se toho odvážila, skoila do vln a

te unáší

ji

proud k moi...

130

— Kam pak pluješ, ó sestro? — volaj{ na ni ostatní škodolibé.

— Do

Miléfa,

mám

ipera ve vlnách

tam ízeni u

a celý

úad — odpovídá jim

Taygeos otásá

se

smíchem na

všech bocích ...

— Ahl — povídám léta

napesrok

a

si

v polosnu

— však se vrátíme z Mi-

pak se nebudete smát, potvory

131

1

ZRÁDNÁ VODA Po pkném dlouho ven,

výletu na onen konec

ale

konen

kdy bohaté vody

louku

z

svta nechce se ovScm

piplazí se

pece )enom

oné strany republiky vytratí se poma-

z mysli se

všemi pízraky slávy

lovk-rybá

a

vzpomene zase na domácí kout... Jenom kdyby kouty

zbyten

když jsme

chvilka,

nehrály

s vášní,

si

tyhle

která nás žene k nim.

i

krom jelceajesena, rybu. Nkdy je to mnni

je stokrát prokleli. Nikdy,

nevyjdcS si do nich na uritou programu desetkráte za den a proto také asto nehoráz-

— a ty vody

ná bžunda

hrají si

pod tebou,

v nejkrásnjší tišiny, vysmívají se

A

zvlášt kout

eky

u

rozplývali se

ti...

Š.I

Pkn mne pivítal. Jeto takový strmý sráz nad hlubinou njakých 5—6

metr. Jednou odtamtud našli

lovili

nevodem utopence. A neA k tomu srázu nutno se

ho až druhý den v poledne.

prodrápat

kovím

a

nalámanými vtvemi

a

pak

je

tam na

kousku trávy místo zrovna pro dva pruty. Na jae a v lét pod ostružiníky ještrky a stalo se mi už, že

honívají tu

když jsem tam pišel já, že už pro ještrku pomalu nebylo místa. Skrila se pod list a když jsem neodcházel, div si

mne nedupla (a uhodit nožkou umí ještrka jako králík, Na levo od srázu ie plno nánosu nad ba snad ješt lip). na

. .

hlubinou a divného koviska

— je to beh a není to beh.

A tady se nejkrásnji chytají parmy. Nad nánosem vzhru po ece zase berou na mlin pkn cejní. A záí je pece 132

msícem tchto dvou ryb. Parma se má chytat jenom v tento as. Jindy

je

nemocna,

konce iperná

i

— ale na zaátku podzimu je do-

na podívanou pkná.

Dobral Proderu se tedy kovím, pipravím na

tžko

házím

hl z

s

a navleknuv na

háek poádný

si

dva pruty

párek rousnic,

šru do hlubiny. Když se Šra natáhla, zaklesnu obou stran kolíky, ale tak, aby se šra mohla

koleka voln vyvíjet. Jeden kolík zabodnu z pravé, druhý

znan výše

z levé strany hole, tak že

ryba uprchnout.

A

totéž

jako telegrafní dráty ryjí

nosem v bahn.

letí

Je

provedu

nkam

i

mn

s holí

nemže

u druhé hole.

Šry

do hlubiny, kde par.ny

ke všemu ješt po deští a tu prý

parmy berou znamenit. Moje fantasieje dnes pichystána na njakou vtší parmu, akoliv

obyejn koní tenhle lov

samými menšími rybami, které bývají jenom na polovic zaseknuty a padají

vodu

poádn

který

mn

oženil a

kdysi

práv

odsthoval

všelijakou

A te s

Ovšem kdyby

bylo

možno

Ale na to není

asu

a švec,

s udíce.

—

prokrmif

1

v tomhle vypomáhal, se na léto

bh

ví

kam. Tahávali jsme, tahávali

havt. menší udicí vzhru na cejnyl Prolezu

za chvíli stojím nad

mlinou. Peka zatáí

proudem k protjšímu behu se tu už

rybám

a v odražené

vod

dostat nejednoho kapra.

kovím

podailo

Práv

píteli

ševci se tu utrhlo loni asi ptikilové hovádko, které

provádlo nad hladinou po luce, vyletujíc

Na

pak

eky nejsmlejší evo-

nad vodu jako njaký divoký „bulen".

cejna ovšem

liká, ale

celé šíi

a

se tu líným

i

menšího erva. Ryba sama bývá ve-

tlamiku má jako njaká sleinka.

133

A co se nkdy

nažmoulá

ervíkem

s

z

paeništ! Malý okoun rane ho

)ako nic, ale kilový cejn nejdív ochutnává a pak zabere,

splávek se položí, hrkne.

.

A z vody letí praobyejný „švec" po cejnech.

Schraovat

se jich muselo chytit

nenachytá nikdy

tolik

si

1

Mají-li tu

schzi, bude

ieždíky na polévku? Ale to by

aspo

—a

patnáct

v

ece

se jich

jako v tních pod mosty nebo pod

lávkami.

Zpropadení ševci

erva

a jsou

plotice,

ale

I

Zlobí.

pry. Pak se

.

Zaberou, nezaberou, ozobou

.

do nového erva maliké

dají

po ploticích zobe na tom dole ert

ví jaká

eládka,

po cejnu ani památky.

Musím ješt

výš.

..

Jsou to tací pantáti, že

Snad

je

nkde pohromad.

najdu

poád melou jenom politiku od rána

až do noci.

Nastává bloumání podél eky. Dvakrát i

háky, nebo

placku

s

se

mi zdá, že chytím snad

šedivými ploutvemi

—

ale ryby

mním hloubky

nco lepšího než neberou a nebe-

rou. Utekl jsem na dovolenou od nich píliš daleko, proto

se zlobí, stávkují a už asi brat nebudou. Jsou ti hodiny

odpoledne a sáek na ryby se dosud

Vracím se pomalu ke svým

koistí nesmoil.

s

dvma

udicím, které jsem

uvázal nad srázem.

Tady

je jedna,

Tamhle na

špika

levo.

.1

je ohnuta, ale

Šra

je

úpln

kde

je

druhá?

vyvinuta,

hl

je za-

pletena do koviska v nánose, polovika leží v proudu.

.1

Ješt aby tak uplavala Kolík, za nímž byla zaklesnuta, 1

je

pólo vyvrácen.

A

.

1

Ale jak

te se dostat

bývají rybái, že ztrácejí hlavu.

>34

k holi ?

Vybhnu

kovím,

kovím

pustím se na levo, prolezu novým

nánosem Udrží

—

ti metry dále

hl

leží

mne nános? Zkouším

to.

.

.

Co je? Jako by lipln vyvinuta

.

.

.

.

.

zazvonila rolnika... .

.

tamhle už

okamžik sjede hl do hlubiny

Dv st dvacet korun stála. Co je? Jako by zase

speená

neproboí se?

Udlám

je

hl.

.

.

.

...

a

—

krok

Šra

na ní jist pekrásná ryba.

visí

.

A

dosah ruky.

Je to vlastn

kaše ze shnilého rákosí a žluté hlíny

nános ani se nepohne.

a stojím nad

... na

.

.

je

Za

bude po ryb i po holi.

.

1

zazvonila rolnika.

. .

Druhý krok

— nános ani se nepohne. Ti kroky dále tee kalná, kroužící voda.

.

Netee.

.

.

.

Pevaluje

tévky nevím jakého ke.

A tamhle je

hl.

. .

Bácl

Nad hlavou

a já

nánosem. tu

A

se

se shýbnout, trochu se

— .

už se hrabu zoufale ven, déle, bestie

rukou

I

i

dýchat

Nános

se bortí a láme,

vtve

!

nebo

zstanu-li

nános pikryje mne

jsem chycen

—

couvají a škrábou

do

jako poklikou,.! Ufl Jsem v pasti .

v-

nco jako ti tisíce rolnkam pod zemi. A už jsem pod

jenom o dva okamžiky

jsem.

Držím se malé

zarachotí mi

propadám .1

. .

.

Staí jenom

nahnout, ochytit za konec a

niek

se.

—

do oblieje, voda dere se do oí, do nosu, nemohu

—

11

A tamhle je to tentokrát Ona, Smrt — a žádný myslivec, má

v ruce bubínek, sedí

nad srázem, bubnuje

si

a rachotí

rolnikami - Kriste na nebil Šaty, boty všechno mne táhne dol..l

Ležím na

behu a nemluvím. Odplivuji si. Pak se svléknu »35

a jdu pomalu na malou stranu. vím, budu-li se moci

znova do trávy

vbec

a ležím

Poád

obléci.

se

njak tesu. Ne-

Prásknu proto sebou

bez hnutí až do západu slunce.

vyndám hl s ohnutou špikou. Visí na ní dvoukilový sumeek. Sundám ho, pivážu na konec šíiry notný kus olova, hodím ho pes šru, které poád visí Pak

jdu.

s hole na nánosu a vytáhnu

Navíjím pranic.

Ale

šru,

hl se šrou pohodlné z vody.

která Je tipln vyvinuta. Nevisí na ní

.

mla

to

— ta s rolnikami políeno znamenit!

136

TAKY RYBAINA Tohle bude po letech docela píjemná pohádka:

Tak

vém

byl jednou jeden uitel a

draku.

A

k tomu se jezdilo na ohni-

fen uitel byl po tátovi

njaké prapodivné

nátury. Šest dní v fémdni uil, zlobil se s láteil, ale

dne sedmého už

stál

dtmi, huboval,

asn ráno pod lesem, ru-

kama oi zastíral, do daleka se rozhlížel. Povídala mu žena, bytost velmi rozumná: Zblázníš se mi ješt z toho, liv

už za dvanáct

cíš

rozum, to

let

bys toho mohl mít až po krk

je to 1

Ale uitel pod lesem nejí,

stojí,

na svých

pt dtí zapomíná,

nekouí, krejcary tajn schrauje, konopné provázky

váže, divná psaní

A

ako-

— ztrá-

pak sedí dva

—

do široka do daleka posílá lidé

na vysoké hrázi a vedou za celý den

tento rozhovor

— Tamhle pod tím houštím honívá. Mám vanou

.

ji

vyšpekulo-

.

*

— Podejte mi jehlu — tahle je tupá — Za msíc už budeme házet jenom na tžko. Pak to . .

teprve

zane! Náš

žid pinesl jich ve tvrtek

dom sedm.

— židovské íslo — — a židovské štstí. Jdte pry, stojíte mi na še — Co jsem vám íkal minule? V Oupad nic není. Tam

Žid

1

by musely být šry aspo chytlo, ale neuhlídali

tyi dny venku, pak by se nco

bychom

jich.

Kluci po nich slídí

.

.

— Tak kolik jich máme dneska? — Patnáct na vrch a tyi na „grunt". Pedlejme jich 137

aspo JeSf nám

tomu

šest na dno. Já

vím. Tamhle

více

zapletla rybika. Podívejte se, to jsou hrouzcil

se

Ne-

mlo mn tch pt do rána zdechnout — ti byli ješt lepší! Pjte mi prut, jdu do eky na okouny. Kde máte malé háky?

— V levé kapse bafochu.

—A svým

dávejte pozor po

mchem

vychytal

jete se, jak jeli

tom lumpovi

vod? A on ml

nahoru proti

straženo

poád.

A

jednoho.

Až

mch

ten

Jenom on se

z V.l

nám všechny líny z tn. Pamatu-

když se

u výtoku na-

teli, pochytal to, myslím,

najdu,

rozežu ho a

bh

ví,

do

že toho

chlapa zastelím. Tak, te jsem nechal zase doma sirky. Dkuju. Lidé nešanují ryb a my abychom koukali poád jenom po štikách Dneska dostaneme velkou .

.

.

.

.

— Jeden rok — co jich tenkráte bylol Ml jsem svj „§inágl" a jezdil na nm celé dny po jezee sem a tam. A ten rok, když jsem navázal na rákosí dvacet šr, bylo na nm do rána dvacet tili

štik.

Tchán už

to

nechtl

jíst.

To

léto chy-

jsme na njakých 80 kapr. Jednou když jsem to nesl

dom, samá štika — žádný kapr, seŠlo se k tomu pár soused a smluvili jsme celou národní slavnost. Navsili jsme do jezera kopu

tvrtku

piva,

šr, vzali

njaké

ježíšmarjá, ráno

s

sebou harmoniku a housle,

to víno, zpívalo se, tancovalo se

tam byly jenom ti štiky

...

1

— Pod železniním mostem rozhodn je sumec. Ztrácejí se

tam kachny. Tuhle tam piplavalo shora

scíplé prase.

mlo pkn podložit sítí, zatžkat a mohli jsme ho dostat ... U P. mli loni sumce, sežral ti vesnické psy.

To se

Toho Jednoho psa vidli, jak ho sumec 158

spolk'. Líili

na

habakuka vodní slípku na oko a na drát, dvojhák pod kídlo,

nm stílel, ale netrefil. Chasa — vSechno marno ... Já asi za zaopatila runí granát hodinu pijdu. Zatím koukejte, a chytnete — aspo ptiale

njak

fo nešlo. Hajný

po

si

kilovou I

Vzduch

kra Ptáci

je tak

istý

.

. .

Stromy se lesknou, jak na nich

Sem tam vidt už celé vtve žlutého listí kií vysoko, vysoko v bezmraném prostoru

„dozrála".

. .

139

. .

ZEMKOULE

RYBY. PTÁCI A

Pednáška, proslovená do vtru a po vtru na behu ohromné louže u T. krátce po tom, co velký racek ped našima vznešenýma oima dovolil si lapnouti perlina, který málem už zabral na naši nejmilostivjší udici:

Velectný halamo, kterého jsem kdysi opval jako stíbrný kotou, vyhozený proti

slunci,

velectná poouchlá

stíbrná placko! Velectní pátelé 1 Již delší

rému

byl

dobu

práv

mne nevidl nízko

je

mezi vámi njaké nedorozumní, kte-

tady tím halamou dán uritý výraz. (Žes

za rákosím? Nevymlouvej

se,

te

že

létáš

— chceš-li, vidíš všechno, všecikoí) A tohle nedo-

rozumní

je njaká prazbytená vc, která musí zmizet. Naposled se mi ješt ekne, že tu nemám co dlat a že by

bylo nejchytejší, kdybych se sebral a šel

dom, naposled

mn ješt stíbrná placka ekne

(létej si trochu dále, nebo po tob mrsknu kamenem I), že nemám práva tu lovit — ? Beztoho prý se tu nedávno roziloval njaký nepodaený

plevelník, že

lovk

penechat ptákm, nechodí kdož

nom

ví jak

ssavce, ssavci

by

neml

a prý

jí

hluboko I

by mli

jíst ryb, ale

ptáky, ptáci by

nekonena

konen njaký poádek na svt

Nevidí-li

si

ml

a prý se

lovk prý ml by jíst je-

jíst

jediné právo na ryby a tak dále do byl

že by to

vyšší tída nižší, ale

mli

mít

— aby už

. .

takový plevelník na špiku nosu, vzal

neš —

jsou chytráci na

aby se

z toho

svt,

i

hlupáci musí být

hned dedukovala njaká vojna 140

proti

to

— ale našim

právm na kteréhokoliv šupináe ve vod — to bych si ak trošiku vyprosil. (Nesmj se, halamo, nebo opravdu dostaneš! Vidíš, jen totiž,

vk

že je

ti

to šustlo

v tom njaká hezí

rybu nebo když

ji

kolem zobáku!) Myslím

spravedlnost, chytá-li

lo-

chytá jenom zase ryba nebo pták.

i eknte — vypadá to njak ušlechtile, koukají-li takovému kanibalu mezi vámi zrovna ocasy dvou dtí z tlamy? Nevypadá to rozhodn

lépe,

letu do vzduchu, opatrn

ji

když

lovk pozve rybu k vý-

zach5rtí,

sejme

s

háku,

vloží

do síky, doma položí na pánev obloží máslem a usmaží?

Nebo kdybyste vidli takového zatopen valuje

drobn nakrájenou

linka v hrnci, jak je celý

cibulí, jak se

v ní noí a

zajímavjší, než když vydra rozkouše takové

nechá

ji

ležet?

To

se rozumí

aby vyšší tída žrala

nejbližší!

A tady ta

jaký rozdíl od vás tam pod vodou! který tohle vykládal? nevidí do

Kde je

ta

ryb hbet a

— to je njaká moudrost:

[(prosím t, co zase blázníš nad vodou?)

si

pe-

— není to skuten krásná smrt ? Není to rozhodn stíbrná placka

— to je ovšem n-

Kde

je ten plevelník,

vrána mezi rybami, která

huby?

Mezi rybou a ptákem je náramný rozdíl — od kdy pak? Kdyby ten chytrák — plevelník byl ml njakého slušného

[

praddeka nebo aspo jednoho strýce, který vidl kousek svta — ten by mu byl nco povdl. Dneska je tu ovšem uritý rozdíl, ale jenom u nás — na moi už nikoliv. Ryba

a pták : chytá-li pták rybu, chytá vlastn svoji pra-

babiku, ponvadž praotcem obou vený Drak z Modrého rodilo se

moe

druh

a všechno, co

byl Drak, lítá

er-

a plove, na-

jenom z nho. Proto je dneska plno pták, kteí

141

dovedou plovat pod vodou

a plno ryb, které

vzduchem. (Co povídáš, halamo? Že abys vidl,

je ryba,

která

lítá

ješt

lip

dovedou létat

to není

než

tyl)

pravda?

Kdyby

A

ta-

kový potmšilý plevelnlk vidl celá hejna ryb nad vodou (i

lo

pelétnou, abys to vdli), pestal by se svým Žva-

stem o vyšší a

nižší

tíd.

. .

A

a

si

nemyslí, že taková ryba

Icí jenom pár metrfll Jsou mezi nimi skutené které

letí

Draí dti,

kilometr, deset kilometr, jsou mezi nimi, které

už obletly celou zemkouli od mysu Dobré nadje kOhnivé zemi, k Havajským ostrovm, k Ceylonu a k Madagaskaru

— kdybych

byl rybou, chtl bych, aby

lovk, nebo chytne-li rybu to pražádné

vyznamenání

mne

chytl jediné

taková stíbrná placka, není

. .

nadežete mi toho plevelníka rozumáe znabohal Pokej, pokej — už jsi tady? Ale, dti,

a ne-

— A podívejme sel Ale což je to možné? Že by to opravdu — ? Paní ostruša — pelecus cultratus?

byla paní ostruša

Ale to jsou k nám vzácní hostil

14a

ZAAROVANÁ VODA Lovit ve vodách, ctí

kde byly ryby nasazeny, není zrovna

nkdy to mže trochu pochytaka na zahrad je opravdu nco

pro rybáe-sporfsmana, ale

bavit.

Na p.

tahle

zajímavého. Informace, kterých se mi dostalo na cestu,

jednoduše. Pojedete rychlíkem do

S.,

znly

dosti

pjdete hodinu pes

louky k M., tam sejdete pod lesy a u mlýna uvidíte rybník.

a

Rybník patí nájemci dvora

z V., který

ho

loni lovil

te má švandu z toho, když nkdo jde do rybníka chytat

— nebo v rybníce se obyejn pranic nechytí. Kapi, kteí am jsou, mají plno žrádla a štiky teprve. Ale vy jste podnikavý rybá, mžete zkusit štstí

. . .

Skutenost vypadala

trochu jinak: Rybník pod lesem byl pronajat už rok mly-

nái, který v rybníce nedovolil chytat

— ale za to v pan-

ském dvoe, kam nájemce z V. vbec nedojíždl, byla velká zahrada a v té zahrad pkný rybníek. V rybníku\byli kapi a štiky. Podle výklad šafáových nelovilo se v nm už šest

let ... a já vzal si

informací jenom slabší

snad neusnul

Za

chvíli

do rybníka podle jednoduchých

šry — pro švandu, abych u vody

...

mn dokonce šafá vykládá, že v téhle žump

jsou štiky jako polena a že jejich nejmilejší zábavou je

skákat po vlašovkách.

Takhle jsem ješt opravdu nechytal

I

Na zahrad, za zdí,

vedle boudy, která je obložena spoustami hrušek a jablek,

pod švestkami, ve vod, která

145

je

do poloviny potažena

tí-

pln zeleným povlakem — a toho,

odkud

povlakem se

fouká

vítr

nco

. .

ten povlak se pohybuje podle

Ale tamhle pod tím zeleným

.

pohybuje a když se zadíváS

lip, vidíš,

že je to rybí ploutev, která vyrjh^á do zelené špíny krásný

oblouk

.

Strana, která se táhne ke špýcharu, je lipln

. .

— tam se podíváme na kapry. Rybníkem protéká nepatrná stružka, která tee ddinou, na dolní

zarostlá

rákosem

stran zahrady

je

pkné

malé stavidlo

— tam rozbijeme

Pro návnadu bude se muset pes ddinu k potku, rybníku není bez toho ani rybiky. Co jen ty štiky tady

stan.

v

žerou?

Oukáváme udikou

rákosí a netrvá dlouho, když splá-

vek pomalu sjede a já ihned zasekávám. Za

chvíli je v

tráv

poádný kapr — jak jenom je možno tady nechytit rybu? Ale abych nezapomnl na štiky, uvazuji dv udice napevno a jdu pes ddinu na rybiky. Potok, že neznám lepších. Myslím, Že v

nm musí být

mne více než jsem ekal, mínkem, jelíky, sykavce, mí-

všechno. Chytání v proudu baví

nebo vytahuji mínka

za

ky, pstroužky a za hodinu vracím se s konvicí nabitou

rybkami na zahradu. síme vzít silnjší.

nebo štiky Nalíím

Šry mám ovšem slabé, píšt mu-

Píšt? To se rozumí, že se sem vrátím,

tady nenechám.

pt

šr a vracím se ke kaprm, abych jim za-

sadil smrtelnou ránu.

A te zane

louž arovat

.

.

Podle jednoduchého školáckého výpotu, ml bych chytit

1

— za deset minut — aspo 15 kapr, ale njak to nejde. Mohu házet

za celý den podle ranního výsledku

kapr

144

kam

udici

chci,

mohu mnit hloubku na

e

vod se poád nco batolí a splávek na

tam

ale

kosí na

je to

ješt

mlin

kterého jsem

pleská

. ,

jak chci,

Zkouším štstí u

.

horší. Všichni

a na hlubší

lapil.

še

ani nepohne, zafím co v rákosí se

kapi jsou

vod

byl

stavidel,

asi jenom

práv onen

jediný,

Ani na chléb nejdou.

Odpoledne chodím po zahrad, trhám švestky

hám

a spolé-

už jenom na štiky. Asi ve ti hodiny sjede jedna

do vody a natáhne

se.

ist a táhnu. Když

ji

konci

nco

v rá-

Pijdu, popadnu

šra

šru, zaseknu ko-

pitáhnu ku behu, ukáže

se

mi na

jako tlustá podoustev nebo co a bácl ocasem

še. Ve tyi hodiny skoro na vlas stejné divadlo u

po

vrby nedaleko rákosí. Voda se zavaí, i^práskl je

šra

po švand. Zkrátka a dobe — tady

se

napne a

se musí chy-

stejn vážn jako na slovenských jezírkách.

tat

Za týden brouzdám se zase lukami k M. Tentokráte jsem

pedpisu a pipraven na všechno. Podadné šry, poádné háky, poádné tsto na kapry, pod[brák — unesu ryby, které dneska nachytám? Hrouzci v potoce, kde se stavuji nejdíve, neberou tak

Ivyzbrojen podle

|.<6ipem jako minule, ale nehoí, za

fnici,

:se

— dvacet a mžeme

dv

hodiny

mám jich

Pejdu vespelezu ze, utrhnu si pár švestek, pohovoím krátce

Ipatnáct

sadaem, který

zanu

do

díla.

se dneska pijel podívat na zahradu,

nakladu šest poádných sím a pak

se dát

chytat

šr,

prohodím vodu

ped ráko-

. .

Dneska se sthuje zelený povlak sem a tam bez pestání,

rybám je to asi úpln jedno. Zkrátka a dobe neberou. chladno neberou a neberou. Ke pod mrakem,

ale

Je

—

pkn

»45

vSemu pijdou po obd kluci na zahradu a mlátí kamením do rákosí. Že prý jsou tam divoké kachny. A pak se piloudají, kritisují a filosofují nad

každým

mým

pohy-

bem. Je

pt

hodin odpoledne a

je

po komedii. Po kaprech

není ani památky. Jediná štika, která se

vsila na

šru, zpt

jako cihla

.

pece jenom

po-

dá se vytáhnout nad vodu a pak spadne .

Za týden brouzdám se zase lukami k M. Maliko a budu

skuten

i

se svými

rybáskými vdomostmi

a zkušenost-

mi pro smích. Zaarovaná voda hloupé louže v M. hraje

mnou

se

Tady

frašku, v níž však hlupáka hrát nebudu.

patnáct

je

hrouzk

poádný rybáský „cajk" a padnouti

Kaprm

vy

...

I

rybek,

. .

Vytáhnu

Bžím

je

odhodlání zvítzit nebo

šry — rybky

Za hodinu prohlížím

.

tady

se nepovolí a štikám teprve nel

Vytáhnu jednu rybku, mrtva

jako mandlí, tady je více než

je

mrtva

.

. .

njak

nejezdí

.

Vytáhnu druhou,

teti, tvrtou, pátou,

.

je

všechny jsou mrt-

ke konvici, kde mi zstalo deset svžích

vyndám konvici

z

vodopádu pod stavidlem, kam U

obyejn stavím — všechny rybky jsou bichem vzhru —

A te mám

bezradn nad

stojím

myslet.

Pro

dlat? Nevím. otrávena.

em

a

ptám

dosud v

tou spoustou a nevím, co

návnada pošla? Nevím. Co

si

mám

Konen mn napadá, že voda je asi ním

A najednou se ho,

nebo v pátek. Je

mn

V

se

kdy

pátek

mn rozbeskuje

to tak pršelo v M., . .

.

.

. .

Jdu za šafá-

zda ve tvrtek

Všechna lužavice z

celé

ddiny

rybníku — a tím je eeno vše.

Skládám náadí

a jdu na potok. Rybníek

146

a mi dá svatý

I

pokoj. Zbjhrá mi

potku

poád jeSf

skoro celý den; rybaina na

zamstná dopáleného lovka. Poád nco bere a pod lesem zabírají jelci, jakých jsem ješt nevidl: mají úpln erný hbet, leskne se jim není ovšem výnosná, ale

do modra, celá rybka

je

ohe a

síla

— snad to ani jelec

zárodek njakého nadjelce Co však je mi tahle radost platná, když to vše není dohromady než bžunda, bžunda, ohavná bžunda? není, ale

. .

»47

PÍMÁ AKCE Moje rybáská povst

el

skuten vážn ohrožena. Zdá

je

že šafá podává pravidelné referáty do V. a že zaml-

se,

i

jediného kapra, kterého jsem v rybníce chytil. Zbývá

tedy jakási povst o tichém bláznu, který chodí strašit

ryby na zahrad v M. a neví

ek. A

já

týrám

si

ani, jak navléci

erva na há-

hlavu všelijakými kombinacemi, z nichž

nejsmlejší byla by asi tato: V rybníku není více

Ti

šest.

štik

než

vážn zranily a ti vbec už nežerou, ponvadž

se

ped

vyvraždivše

dávnými

lety všechno, co se v

rybníku

nucen zvláštními býložravými štikami t. zv.

dalo, staly se

kaproštikami, které se prost nedají chytit než na vnadidlo, o lík,

nmž

rákos a

kapi

leží

u vtoku stružky do rybníka a tuní ohavnými

omákami kái

A

i

nemá nikdo tušení. Musel by to být knedrybika zárove, ale jak to namíchat? Všichni

z

ddiny

— takový

kapr jist zapáchá na pe-

v hrnci (akoliv tam ten nezapáchal) a proto:?

proto jsem zase u rybníka v M. Vyjel jsem

kráte ve všední den s

si

tento-

pevným rozhodnutím vyjet

si

do

zaarovaných vod naposled. Nepodniknu žádných rybáských extravagancí. Nalíím na štiky, zachytám si u rákosí,

Ti

veer v pt pochod k

vlaku, odjezd ...

A konecl

tvrtiny ovoce ze zahrady jsou pry. Sad steží dva

kluci, kteí

okukují tentokrát uctiv z dálky moji rybainu.

Kladu sedm

šr, nebo

vášn, bez ukvapení

stávám se už

pracuji, jako

žalostné, jak jsem se tady

ped 148

povrivým

a bez

bych dímal. Je skuten

touhle louží pokoil

ped

osudem a jak dtinsky zase

zbyten

na tení

celý

pojechám

A tady

tady vedu!

den Kdybych I

Na konec

í

si

si

A takhle profrajdám byl vzal

aspo nco

najím se zase švestek a kadlátek a

. .

fe

šafá

— as t vzali

— Berou?

— Teprve zaínám. — A že máte takovou vytrvalosti — Vytrvalost, když jde o mj nejsvtjší statek, o moji Konen — je to ovšem — tak trochu

rybáskou est!

švanda a podzimní zábavika

— Víte, co? — mlýnu.

povídá šafá

Vera tam

pl

fáe vyklubává "hodných

cela

lidí

se docela

na mne a

doká se mne urit

cele

je

píjemný lovk, který zná plno

po okolí a vykládá nejzajímavjší historky

z míru.

i

Doma eká první radostnou událost a tak

lovkem

pkn u srdce

Pes

eká

hodiny jdeme se šafáem a se psem k dolnímu

A šry na zahrad a opatruje ancikristí Ze ša-

rybníku.

njak

jsem pece na koroptve z dva-

lupalo — co bych nešel na kachny? Však

bez toho tenhle sport

je

1

desíti lety stílíval

cítky a jen to

z války

— pojme na kachny ke

padly ti páry. Hoši vám tady dají na

— Pro ne? Pojme

— za

.

—

to pozor

Ped

.

i

na

a

mn je znan lip a konen do-

duši.

trochu nemotorný, ale první kachnu aportuje

správn. Druhou kaenu ovšem jsem minul, sráží ješt jednu a já také.

ale

pak šafá

A je fo pkný kaer, kterého 149

si

vezmu

dom

na památku na rybníek v M. S bžundou

dneska tedy už nepojedu. Je

pl

tvrté, vracíme se na zahradu, kde nás

eká toto

divadlo:

Nad bere.

stavidlem sedí kluci, ani nedutají.

Nco ve

Vedle nich v tráv ve spoust smotaných

— dv

štiky s

háky

vodé

šr

v tlamách, každá štiku jist

leží

pes 5

kila.

— My jim to nemohli vyndat z huby, tak ekáme na vás. To — jak mne pokousala

I

— A jak jste to vyndali? — ptám se s úžasem. Je to idiotské, je fo niemné, ale jedin správné do zaarovaných vod: Lojzek pitáhne štiku ke behu a když

se štika upokojí (tyhle štiky blázní

vleze

Otýn do vody a

praští

ji

jenom jednou za

klackem po hlav, štika u-

tee, ale pak se zase pitáhne a Otýn

Tu druhou

napálil

pes

záda a bylo

150

rok),

to.

ji

praští podruhé.

„Ani nepípla

." .

.

PED SOUDEM — Obžalovaný, vstate! — Po vás, presidente 1

A sti

nevstanu a nevstanu I Trochu

mohu

si

dovolit,

nebo

té anarchístické drzo-

tohle není soud, ale spiknutL

Jsem odsouzen už pedem, jaké pak tedy lešt komedie?

Pan státní návladní Bolen je prost darebák, který

ped velectným

publikem

roli

spravedlivého,

soudu Sumec roztáhl se nad stolem

nkde rální

v

hospod

a za

boui: Na hák

s

i

tu hraje

pedseda

pod stolem jako

mnou komanduje

Štika ke gene-

nimi Na hák za žebro ho povsiti

mu záda Na dvojhák s nimi Hote ho na „grunt" Povste mu olovo nad zadnici a do s nimi — Ti ti-

Prošijte

1

I

tn

jelc už rozilením ani nedýchá, mníci bouchají ocasy do zdi, kapi hulákají, plotice vyskakují na lavice a

síce

celá ostatní

chod.

. .

banda bubnuje do taktu njaký válený po-

A mj advokát Uho, který zdeiším vodám

pranic

nerozumí, baví se klidn s njakou slenou Mihulenkou...

— Obžalovaný — — Na hák s ním, na hák — Obžalovaný — Eh, co I Povídejte

si,

I

co chcete,

mn je všechno jedno

I

píjemný chládek, který mne njak ukliduje. Pichází odnkud z díry ve strop soudní sín, odkud se bez ustání line zelenavé svtlo s podivnými v-

Ješt že

nmi

je tu

docela

vodního svta. Na právo a na levo houpe se plno

.cigár", jak

jsme na

n jako kluci chodívali, mezi tím »5»

visí

velké modravé zvonce se spoustou tyinek, pode Sust{

nco jako

spadalé oechy.

mnou

—

— Obžalovaný, nechcete se hájit?

— Vlezte mi na záda! — Slavný soude — ujímá se konen slova mj advokát, poslav sleince v druhé lavici

ruikou hezouký polibek — posume zde

(njaká vykoukaná holka, koketuje

nám

celý pípad, o který

se na ryby sluší a patí.

Ide,

a

žháství

I)

Na obžalovaného

atikou z dvacíti jezer a tí

plenní

i

bez nenávisti a zloby, jak byla podána

ek sumární žaloba pro vraždu,

—

— Pro padoušství — vykikuje Štika... — Pro zbablost! — huláká vzadu Candát... — Pro morální zhýralostl — poznamenává celý roj blic — Slavný soude, u nás na severu neperuSuje se obhájce nikdy — ušklebuje se ironicky Uho... — Ctte zákon Severu — ozývá se Sumec a bouchne 1

1

pod

stolem, až se celá

bouda zatese

a patnáct

ízk mrsk-

ne sebou ustrašen do kouta...

— Slavný soude, myslím, že mluvím jménem obžalovaného, když pravím zcela

oteven: uvete všechny pí-

pady, nevynechte jediného a pak teprv slyšte naši odpo-

v! — Kdo má nco proti obžalovanému, nech pestoupí Slovo

má pan

í

vodní rada Štika.

— Budu se držet zkrátka a povídám: Je to docela obyejný vrah a lupi. Pronásleduje moje pokolení se zuivostí, která by byla opravdu lepší vci hodná. Lapá nás na proudu, na mlinách, na jae, na podzim i v zim a 15a

bezpené

chytá nás se zálibou tak, abychom se zcela trhli až v jícnu.

Zdá

se, že

mu

to

psobí

za-

zvláštní rozkoš.

A pak vytáhnuv nás z vody, provozuje s námi barbarství, o nmž radji pomlím. A toto dvounohé zvíe íká si lovk ? Kašlu na jeho lidství a chytnu-ll ho jednou pi koupání pod vodou, palec u nohy

mu ukousnu

1

— Slovo má pan jezerní rada Candát z Lupie. — Velectní, chytne-li nás nkdo do sít, je to osud; chytne-li nás

lovk

na erva,

je to neštstí; ale

kdo nás

vytáhne podle a zbable na rybku, na podle povšenou,

pitomou (prosím za prominuti) rybku,

je vrah,

pakuji to slovo) podlý vrah všeho rybstva

— Slovo má pan horský tajemník Mník. — Pánové! Celý mj prarod až na mého sestenici vyhynul pod zdmi pivovaru v M

. . .

vylapal v

ece? lovk. Pro? Aby

mi mrtvolami

a

pak lépe

se

pít... Jak to

podlý

(o-

1

otce a jednu

Kdo nás tam

mohl nacpat

mám

naši-

pojmenovat,

nevím, ale slovo vandaiství je na to velmi slabé.

— Co chcete, Cejne? — Prosím, aby se konstatovalo, že obžalovaný se usmál. — Obžalovaný, budete viseti Prozatím udluji vám dtku. Co je tam? My, zástupci rodu

—

Cobitis, žalujeme na toho tady,

že nás líil návnadou na štiky ráno

dne.

i

veer, v noci jako ve

—

— Na vás bych

si

toho, vy bahnai, vzali

— ušklebuje

se Štika.

— Kdo je bahna? Kdo je bahna? A to 153

odvolal

Sám

bahna, hanba o tom

je taky

povídati Slézají se s Línem

Všichni jsme to vidli 1

— Vážený soude, poznamenává do vavy klidn Úho — je to snad už celá obžaloba?

— Hlásí se ješt nkdo? — Já Parma. Mojí babice roztrhl loni spodní pysk. Babika nejedla pl roku. — Doufám však, poznamenává honem Úho, že už paní babika zase jí? — Trochu zhubenla, ale už jí pibývá na váze. — Hlásí se ješt nkdo? Podoustev? Co chcete? Ale I

nemluvte

zbyten

— Slavný srpna — ja,

soude ja,

1

I

Ženská, nemluvte

Bylo

to,

zbyten!

myslím, loni asi

zrovna tak ti dny

zaátkem

ped tím, než k nám do-

práv strýek tady pana Bolena (náramný fešák, náramný fešák — všechny dti mi snd' — ) — — Nemluvíte k vci a proto vám beru slovo (Takové šel

I

hloupé ryby ješt svt nevidli) Co chcete, pane státní návladní?

—

Navrhuji, aby byla Podoustev pro dluhy vsazena

okamžit do vzení. Práv mému roky sumu,

—

jejíž

strýci je dlužná už

výška by tu prost vzbudila

dva

ližas...

Strážmiste Tloušti, odvete okamžit Podoustev do

lapáku I Kdyby se žalovaný,

pro

nkdo

ozval,

vezmte ho hned s

níl

Ob-

jste povstal?

— Ponvadž se chci na tu lumpovinu podívat. — Upozoruji vás, že použijete-li ješt jednou podobného výrazu —

— Co mn

udláte ? Chce se mi mluvit

»54

ped

smrtí a

abych to vzal taky zkrátka, povídám

pravého nechytli! Je

...

Ve

mn jste toho

pravda, že chytám ve vod, co

se

dá

— ale sám, pane presidente, rate to vdt velice dobe: nepijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed za

ní.

Kdy-

bych byl hastrmanem, nechytal bych na háky ani na rybiky, ale rovnou

tomu

pifku,

bych vás polykal. Že

Piznám

se nedivím.

má pan Štika na mne se, že

ho honím kde

mohu, jako honí myslivec kunu. Pan Mník nemusí mít strachu: já jeho prarod nevychytal, to udlal zemský ry-

báský

Pan Bolen mne ovšem odsoudí k smrti, pranic. Dlal jsem jeho emeslo, a odsoudí. Ale rybkám, tady té holot se divím,

inspektor.

ale z toho si

nedlám

mne jezuita že na mne žalujete (pane

mne za kavám udlal, mrata? Já vás pece nekuchám nezašpiatnými dráty jako domorodci, bát, vím,

obhájce, netahejte

co mluvím): co jsem

když vás uvazuji na špagát,

já

neházím mezi vás háky,

když se na jae tete, abych vás vytáhl za bicho ven, já vás páni Kapi, nestílím z flinty a nedávám vás aportovat

psem jako ledajaké králíky štiky,

chráním váš rod,

vy,

— a líím-li vás, drobotino, na nevidíte na pupek —

kteí

si

mn dát medajU a ne provádt se mnou tuhle kašpainu —

a za to

—

mli byste

Obžalovaný 1

— Jen se

nerozilujte, pane presidente!

A mi jenom

tamhle paní Plotice vypoítá, kolik jejich kamarádek zmizí

A

za rok za vraty u Štiky. se mi vytkne jediný pípad, kdy jsem njakou rybku nalíil jenom ze zvdavosti! jako andl ovšem nejsem, ponvadž jsem lovk pomalu

is

všechno požírající ili homo sapiens

155

— ale a

se

nkdo

pihlásí benici

— dokáže mnS nco takového a já pjdu

i

na

Ši-

I

— Co je ? Kdo jste — Jsem

? Co chcete ? Hoavka, nejmenší z ryb. Obžalovaný

že nelíil nikdy žádnou rybku pro švandu

ptám, nevzpomene-li

si

na

Malý dvojháek...

se

máj loského roku, kdy

8.

na Štiky ve velkém jezee u R. Tenkrát sebe malý dvojháek a co

povídá,

— a já

na

ml

ho

líil

obžalovaný u

povsil?

ano... zvláštního tvaru,

nevím

už,

kde

jsem ho sehnal. A na mou duši: jenom pro Švandu — — Povsil na mého muže, akoliv muž byl ve svateb-

ním šat. Na dvojháek ho povsil, pes rákosí ho peho-

Kdo chytá na hoavky? Jenom dít nebo bídák. Žádná ryba na hoavku nezabere... Obžalovaný? dil...

—

—

Tejsem ztracen definitivn! Sám jsem si na sebe upletl bi a rozsudek. Ano, ano, pamatují se, jak jsem se smál, když jsem toho ženicha spouštl tenkráte opatrn do vody.

Šreka tenká jako ni a na konci malá rybika, modrá, ervená

a zlatá...

— Obžalovaný? — Uho stojí a

do otazníku

se zakroutil

dívá se do

pe hubou, smje

a

mlí. Paní Hoavka

zem. Sumec si kroutí vousy. se.

jakou rybu do zad,

A jenom

ponvadž

Štika kla-

ve dveích mlátí TlouS se v tichu

n-

neslušn zacho-

vala.

— Obžalovaný? — .Kdo chytá na hoavky? Jenom dít nebo bídák. Žádná ryba na hoavku nezabere

. .

.*

156

Ale pokati Tenkrát, pamatuji se na to docela dobe,

pan

Hoavka pece jenom

zmizel.

Moje líení nebylo tedy

nadarmo.

— Slavný

soude, doznávám, že jsem ]ednou ve svém

život na hoavku chytal, ani to

nebylo ze svévole

ie tak hltavá,

že ani

ale dovoluji si

hoavky

—

jenom pod ploutvikou

ryba

neušetí.

— A kterou rybu jste vytáhl? — Když jsem vytáhl šreku, byla sela

poznamenat, že

— chtl jsem vdt, která

návnada pry. Vi-

a tak se lehko ztratila.

Strážmiste Tloušti, jdte vedle k panu vicepresi-

dentovi Ježdíkovi. Že prosím akta Velké jezero, 1920, velké

8.

máj

H. Paní Hoavko, prosím, usednte. Obžalo-

vaný, co se šklebíte?

— Není mi dobe. Žaludek se mi njak zvedá... — Sluha Carassius oteve okno Karase, nespte! StrážI

miste

Tloušti,

co jste

zjistil?

— Ryba Hoavka mase. generis byla skuten nalíena pod ploutvikou a byla také skuten sndena jinou rybou, ale, pane presidente, tento pípad je prost neešitelný.

—

Kdo

to sežral ?

— Pane presidente? — Všechny ryby lezou do kout.

oikem

honem pod

a ztratil se

Uho

lavice.

zamrkal na

Ale kdo

je

mne

nejvt-

ším hltavcem, že se ho všechny ryby bojí?

Hu! Tam

leze

derou ve strop 1 Pluje... Vznáší se...

Te je modrý... Te zježil všechny ostny na tle... zbrunáf nl

. . .

zfialovl

Seskakuje k zemi,

.

.

.

Biuje vodu

. . .

Poulí n^

mne oi

. .

mní se v mužíka s erveným kabátcem, Í57

na zádech tná kohoutí

hehen ze samých ostrých Jehel... pede mnou... Smršuje se...

Svinuje se v klubíko, tani

njakou svou neforemnou hubu

Já otvírám

a... on... leze

Te se mn zastavil v hltane — nadmul se a te mn sjíždí dožaludku A te roztahuje ve mn tento

do mne

...

!

. .

...

hrozný okoun v útrobách všechny jedovaté paprsky svých ploutví a

sobem

—

— probodává — mne — neisurovjším — zpI

158

LISTOPADOVÁ NOC Podzim bývá pro nkteré rybáe dobou šílenství. Tak pipadáš jako vyhladovlý letoun ped cestou na jih.

si

Jíst

tit

zuiv jíst ze všech ryb najednou. nkde njaké jezero, kde by se daly chy-

se chce, opravdu

Tak kdyby bylo

všechny, všecikyí Jezero, kde by zabralo za den rá-

která by se poád pnila tahaRyby berou pekrásn, ale špatn se chytají. Na podzim nejvíce smly. Všechny jsou ostražité, úpln

zem dvacet

kou

s

štik, hladina,

kapry.

vychytralé, nedají se napálit, nedají se oklamat.

ím

chceš: na všechno

kamžik je

z

ruky

— jinak je po všem

po robot. Do veera

smyku

A

s

Krm

je

jdou, ale nedávej prut ani na o-

ti

nechjrfíš

na strom udlat a obsit

1

Nezasekneš tí ryb a

pak ani šupiny. Jenom se.

jakou dychtivostí se do toho ženeš! Povídám

— je

njaká kídla kdybys mohl, skákal bys pes sedm

to šílenství, ale to jist také v nás pracují

po praprarodiích a hor najednou.

Po nebi

špinav zelený msíc. Zatím co v lét všechny dálky se sbíhaly k tob, dnes letí všechny od tebe pluje

vc naprosto nepotebnou, zbynkam do propasti. Neprocházíš úvozem, ale zapadáš do nho jako mrtvá a „narážejí" o tebe jako o

tenou, kterou by bylo záhodno odhodit historie ledajakéhos života.

Všechny stezky jsou bezvý-

znamný, ponvadž mžeš jítkudykoliv,alebdati,chceš-H si

snad nadejíti Zabloudíš zcela urit,

my, jimiž

ného

jsi

tvaru,

se ídil v

nebo ke a strote vbec žád-

lét a na jae, nemají

prodavše svou korunu šílenému asu.

159

A tak

chodím ve fmách už

asi

hodinu naprosto zmaten,

hledaje cestu k ece. Situace byla jindy jasná. šlo se

pak

vzhru k ddin, pod ddinou pešlo

se sešlo u

dvou

akátfl

Od nádraží

se na levo a

na polní cestu. Odtud šlo se

rovnou do polí až na rozhraní k lukám.

Tam

zašlo se v le-

vo pod ti stromy, prošlo se vysokou travou ke starému

polozboenému mstku nad prplavem, šlo se podél prplavu, pešlo se na lávku ze starého kmene, po té jsi se pešplhal na druhou stranu (všichni po

ní

.pecházeli"

komo, byla úzká a na kivo) — pustil ses zase rovnou pes luka, peskoil ješt jeden píkop a už jsi stál u eky... Tak tomu bývalo v lét, Nadešel jsem

si

ale tedje

tomu docela

u dvou akát a pustil se

jinak:

pímo pes

zo-

rané pole k lukám. Dvakrát jsem klopýtl a div jsem neupadl

i

s

konvicí s rybkami. Vylil jsem

pi tom

vody a slyším, jak rybky sebou znepokojen

polovinu

bijí

o ple-

chové stny nepohodlného vzení. Rozhraní mezi polí a lukami

poád nevidt a když konen na nm stanu, nevím

opravdu, kde jsem. Akoliv

musím si schoval do mraen. Musím ekat,

po hrbolatém se

je zima, zpotil

jsem se cestou

trochu odpoinout.

poli a

Ti stromy jsou jist v levo. Msíc

až vyjde.

vychází a

Msíc

..

svítí

mdlým

svtlem na njakou skupinu, která by mohla být nedaleko mstku, ale — prplav šumí ve tmách kdesi pode mnou

— huhu — tady je: vidím jeho špinavou vodu. Kde je mstek?

Na

levo... Jdu a jdu, ale

kem, který koní

prplav zatáí

se oblou-

nkde v nekonenu a po mstku ani pa-

mátky. Což abych

slezl a nabral

pojdou — v listopadu

rybkám vody? Však ne-

už dostaí voda v konvici

160

nejmén

na

pl

dne

Snad ho

Na

. . .

strhli ?

právo

. . .

Ale jak se

Jdu a jdu, ale

mstek

te dostanu k lávce

nikde.

ze starého

kmene ? Stojím na hrázi a dívám se

upen ped

sebe.

Msíc

je

napolo ukryt mraky, ale v dálce vidím dosti zeteln skupinu vrb nad ekou, kde jsem chytával v lét. Tam ve starém trámoví pleskávali sebou sumci . .

A

najednou (tohle

je to šílenství)

— vrhám se do vody

v prplavu. Voda sahá mi po pá?. Brodím se na druhou stranu

. . .

Mám

cíl

ped oima

a

vrhám

se

i

do druhého

píkopu ... Co mi po lávce ? Tamhle je už eka Picházím k tetímu píkopu, nabírám vody rybkám, pebrodím se I

a tu jseml Je to

eky beh

ono místo! Pod obrysy vrb valí se inkoust. Hladina

stojí

ve

svt

polotmy a polosvtla njak výše než

— ale te dopadl na ni konen splávek, zakymácel

se, ztratil

se

. .

161

ZIMA? Druhé

gilenství.

rybáská pohádka promnila se v múru, která ubírá na spánku na živo. V noci vidím ped sebou

Letni

mn

i

pízraky ryb. Vznášejí se nade mnou, záí

tu

cinují mne. Slyším vodu šumt,

zápach rákosí a

nebo sedím

nemluvím,

hl

známým

se

si

behu

vlastn na

a fasletní

a najednou

tn a sestavuji

k lovu. Rozilení tese všemi smysly a zatím co venku

padá protivný tnflj

sítí

— povídám

tmách

v

knihu a cítím

podzimní déšt, moje duše Žhne,

a mrazivý

duch se bouí

proti

zmn

asu

a já

znova musím

provést svou.

Ve

dv

hodiny ráno v pusté

jedu do K. lesem, ale

O tyech

konen

ráno v 6 jsem

rozbeskne nevlídný den, a do istých vod

Zima

je

tm

jdu zase k nádraží a

pl

jsem v M., jdu

mám

druhé hodiny

u jezera v G. a když se

už nkolik

šr ve vod

metám plechovou rybiku.

na krku. Všechno

má

obrysy jako

Skotsku nebo na Island. Z jezera se

stala

nkde

ohromná

ve

louž

povadlé krásy, démonická díra pro njaké skehotavé

ábly. Všechny vrby jsou íhající arodjnice na kus života tam dole. Trám, opuštný trám ve vod kymácí se jako podezelá živá vc. Všechny kvtiny a všechno sežraly nenasytné krávy

u

beh

jenom hnj.

. .

A

pod vodou

hadry... Vzduch se nestará

o slunce, ani o v

lovku

se

lovka,

hnj

ten

njak

a

zapáchá mrtvolami a ani o oblaka

ani o ptáka.

.

.

Mrholí.

otásá nevlídnými dojmy zvení. 163

listí

nahoe nechaly

.

.

.

—

ani

Kostra

v tupém rameni na

právo honí njaká podmoská koka.

Jsou okamžiky, že se celé jezero zavlní a

rozepýí

lovem pod vodou, ale pak je zase mrtvo, pusto

tím

a nevlídno.

Tabák v lulce vlhne, sirky vlhnou, baoch je celý promoen. Ruce kehnou. Splávky netaní tak vesele jako ped msíci. Za ekou houká siréna nkde ve fabrice, ej, pane bože, jak

je to

te slyšeti Pod lesem perou se vrány.

— Co pravíš, moje duše? — vidl bh dílo rukou svých a „I

Tak

jest!

A kdybych

nedonesl

tom záleží? Hlavní vc, že chceme, že nás

nco

A

v

plápoláme, že

je se

Lehnem' na lavici, njak dnes nebude. Prší.

nco

možno scho-

našry nco se povsí. sklácíat už o pl tvrté. Do i

ddin. Pak pochod do M.

teprve o jedné po plnoci!

ale

ním

nm berou ryby. Splávek pece

Ale veer bude nutno

hospod

!"

dom jediné ryby, co na

Tady je most a

tady je palach a v

jenom dovádí po svém. Snad šesti v

— bylo dobré

vzncuje. že nepodlehneme jenom

tak ledajakým náladám. vat.

aj

A ekárnu

ti

Rychlík jede

chytráci zavírají

to vydržíme. Vera byl ostrý mráz,

.

1Ó3

MINULOST

A už fen moderní

BUDOUCNOST

A

vypadá

život

jakkoliv, folik je jisfo:

Nikdy se nestavly mosty mezi minulostí a budoucností tak vesele jako te. Kdež pak jindy, ml-li se stát nebla-

hým ízením osudu ze ševe pištipká nebo z ezníka jenom zedník! Rodinná tragedie z toho byla, mely na to když se

celé generace a

mého pokolení

z milostpána stal chudák,

a na všech stranách vyrstala a

uvzdychaná

Dneska už

do sed-

se ani nejkurážnjší Franta nevzpamatoval

mela samá uplakaná

a

teta.

je jinak.

V

dramatech už docela klidn

stá-

vévod sklepníci, jenom ubrousek se pehodí pes je to — lidé opustí najednou úad a jdou pidávat

vají se z

ruku a

na stavbu, ponvadž

zbudou na a

pak

si

ocet,

je jim to zdravjší,

ba i dvata, když

nechodí do kláštera, ale studují medicínu

vezmou teba notorického alkoholika — hrdinství

táhne svtem, hrdinství, které se nechce dostat do ítanek,

prost

ale které je tady

poteb lovka teby

.

.

primitivního

.

proto,

ponvadž vyhovuje vnitní

Probouzejí se v lidech všechny po-

lovka

a hle

I

my

zase stílíme šípy,

projíždíme se na kanoích, bytujeme v lesích, táboíme na úpatí hor, lezeme do jesky,

bohái stavjí

škunery pro pár skutených

námoník a pro nkolik vel-

kolepých bouí na a otec se

moi

.

nžnost

jde,

ponvadž hoch je lenem

ruí za všechny a zakazuje každou

." .

místo yachf

Student odchází na prázdniny

.

ho ani neptá, kam

celé organisace, která

„elecí

.

si

.

164

A jenom

já

neorganisovaná, nehrdinská duše sedím do-

ma nad šrami Stojí,

na

mám

a udicemi a

svoje sny:

moem —

sojí horsfvo nad velebným

tch horských hbetech

bílé

apky

sedí

—

Do erného moe bystina se vrhá — a co vidíš,

moje duše?

Vidím v tmavé noci plápol pochodní. Smeká se po bocích zakotvených

lodí.

Všechny

lodi jsou

trámoví a po palub. Mezi zakotvenými se

lomi

to krví

mastné po plno

lodk

mihá a pod lokami erné klády se pevalují. Radostný

kik napluje noní vzduch. A to nejsou erné klády, na nž loky narážejí, a to nejsou erné klády, které lidé vytahují, a to nejsou erné klády, na nž Tatar vyskakuje, mezi nimiž propadá ostrý tesák lapli,

se,

mezi nimiž prohání

se,

mezi zuby

— a to jsou pec sumci, sumci, etí rybái je

uvznili do svých sítí.Tatary je ubíjejí, až krev všechnu

vodu barví

A jenom já neorganisovaná, nehrdinská duše sedím doma nad šrami a udicemi a mám svoje sny:

nm lodí — Vidím hroznou eku, pod pralesy tee — nejslavnjší eka svta možná je to — Vidím divné moe, málo na

co na ece, duše moje?

Vidím pod pralesy chýši podle chýše.

eku

Pes

rozlehlou

dvacet lodic pluje, všechny pevné sít do hlubiny

kladou, do hlubiny kladou, písky zatahuji. Že je ráno, pla-

vec v první

loce

zpívá, a ta, co je vzadu,

bude-li lov dneska jako

jenom basy bruí,

vera veer — bude 165

zvonit v noci

sborem celá eka: Táhnou ryby táhnou, až nám sít derou, a na ajze kvete pro mne moje kvítí .

.

A jenom já neorganisovaná, nehrdinská duše sedím doma nad šrami a udicemi a mám svoje sny:

— Pod strašnými ledy tiše eka plyne — na dn hrozné eky palisády strmí — Pišla tuhá zima, zavalila všechno

palisády, duše

moje?

kl

klu

Palisády,

po led san. velkých

dr

eence

i

podle

Tisíce lidí

v ledu a

. .

.

Nahoe nad

rozbhlo

loví.

se

nimi pejíždjí

nad ekou,

Vidím kozáky

i

stojí

Armény, vidím, jak mladý kozák vymrštil hákem

eky, vidím, jak palisády tam dole se pohnuly

jesetera z

a daly se na pochod ryba podle ryby, úžasná, mocná,

krásná

u

burjaty, vidím

pe-

. .

A jenom já neorganisovaná, nehrdinská duše sedím doma nad šrami Leží

a udicemi a

modré

moe pod

mám tím

svoje sny:

nebem božím,

podle modrých hloubek bílé skály bží, vedle skalisk písek se zelenou vodou

—

a co dále, duše moje?

rybá podle rybáe kleí, vidím, jak oi všech upely se na moe. Vidím,

Vidím, jak v kostele

knz jim jak

žehná a jak

dv locfky stojí nad prostední komorou ohromné sít

a jak rybái na nich poítají tuáky, kteí nalezli dovnit.

Se

tymi

je jich už pes 560 a stále táhnkteí mezi nimi obi, s nimiž nebude Nebylo by dobe íci reisovi, který rozhoduje

pedchozími dny

nou noví a

noví,

lehká práce.

o celém lovu, aby se ješt pokalo?

166

A Jenom já neorganisovaná, nehrdinská duše sedím doa udicemi a mám svoje sny:

ma nad šrami

Vidím strašný

moe jako plamen,

záliv,

pod plameny hloubky, smaragdové hloubky, nad hloubkami loka, lodika jak teka —

moje?

a co dále, duše

Vidím na lodice rybáe v mexikánském klobouce,

vi-

dím prut v jeho ruce. Vidím velký naviják na konci hole, vidím na i

dn loky harpunu. A vidím, jak rybá na loce

jeho pomocník zbledli a pikrili se

razila

poloviku

.

. .

Velká ryba vy-

šry z navijáku, zlomila rybái hl a te

dlová koule fií pímo nad lokou, jako torpédo vybuchuje v dálce pod vodou, vrací zaíná pekelný

tanec. Jako

vodu i vzduch

— a nepodaí-li se rybám zkrotit

tuto šelmu ostrou ranou

harpunou do bicha, dopadne to

se, rozráží

všelijak

—

A jenom já neorganisovaná, nehrdinská duše sedím doma nad šrami a udicemi a mám svoje sny: Nad Floridou kráím, slavnou vidím tni

—

na té tni loka, na té loce kolo,

kolem erní hoši byste otáejí

na to kolo,

—

duše moje?

Stahují jim sí, kterou vrhli do vod.

za

pl hodiny budeme

ryby.

u

úží a

liží

—

behu ... V sítích ryba podle

Každá místo nosu rypák, rypák jako tlo dlouhý,

tlo rybí samá ani

s ní

Sí se

nepohne 1

provází,

jikra

.

.

.

Jak ta sí se v hlubinách skoro

A pece je plna

.

. .

Druhá loka

když tu ernoch uvidí dole

nco

ji

tiše

do-

zelenavého, co

ádí tam mezi rybami nejpoouchlejším zpsobem. Aligá167

tori

Nadzvednte

Kill

himl

Kill

nebo budeme bez rybí Tu

sítí,

Je!

—

himl Zab hol Zab hol

A jenom já nehrdinská, neorganisovaná duše sedím do« ma nad šrami a udicemi a mám svoje sny: Jsem smutný rybá na

behu

Galilejského jezera, který

rybiky — Jsem noní lovec na behu Amazonky, íhající na paimu, kterou jsem vera pozbyl — za celý den nepolapil ani

ara-

Jsem rybáCadského jezera, pátrající po bahnících vblát, které na vrchu rozpraskalo

—

Jsem obyvatel archipelu nad obratníkem Kozorožce,

mám

pipravený jed na ryby a

ekám jenom,

až náelník

dá povel k rybolovu

— jsem

hvozd,

losos od Otroího jezera vzhru

pozorující tah

vodopád

Ah, jsem Anglian u

Norsku lepší

vážný Indián kanadských na Island a v severním

— sedím u vody, ekám na svou koist, mám nej-

šry, mám

stan

pod skalou

mám

na trochu toho ohn,

pánev

av s

bezovém háji díví

sebou a sl, tabák a

chléb, moji

hl neperazí žádný losos, moje háky nezradí

mne

metám

nikdy,

na svtovou

i

svojí udici

domácí

na kulturu, chci

pod burácející slap a kašlu

politiku, kašlu

žít šest

na

civilisaci,

kašlu

nedl jenom po svém, blíž svému

bohu, který tam naproti v pustinách bydlí velebný a z

do

vk pecházející

.

.

168

vk

poslední vyle To se zase opravdu vydailo výlet se všemi

pichystáme

jídlo,

tríme vítr,

a

1

Umluvíme

poslední

si

pvaby zimní rybainy, obstaráme návnadu, se na cestu,

nemžeme

se hnout.

jedeme a když dojedeme,

Nad

R. burácí ostrý zimní

voda u pumpy mrzne na trubce, jakmile se zapumpuje,

tn

úpln bílý, menší zamrzly až do dna. Pohroma. Konec horší všeho pomyšlení. Vysekávat díry je prost led je

marno, ponvadž hned zamrznou.

A

vácké svtnice, popíjíme a povídáme jablek do trouby. Jablka celé

syí

tak sedíme ve slo-

Selka nastrkala

si.

a už je cítit jejich

vni po

chalup. Sedlák vykládá o trampotech letošního roku.

Nebylo

sed,

jich tolik, kolik bylo falešných a lakotných sou-

sudi

a

kmín, kteí nedlají

rozdílu mezi

mým

a

tvým. Jednomu kmínoví jsme dlužni ješt za pošlapanou

mu

frávu, ale hajný íká, že

nejsme dlužni nic a hajný to

jist

dkladn

n"

by byl nedostal ani cigaretu.

Vítr pere

deme v

Dobe

ví.

mu kouilo

do okénka, v peci

až ráno, nebo

pírod

se

v lét. A^od „kmí-

to praská

pokáme, snad

— eh, co! Poje-

se to zlepší.

nejsou nikdy tak strašlivé, jak

Pohromy

si je

vybásní

na te chodit njaké pl druhé hodiny na dráhu? Však se mžeme vyspat na peci, do hospody se lovk. A

i

nepjde se na

a petrolej

kvli nám nikdo pálit nebude. Vyspíme

to.

Pojíme jablka a Jdeme

nám ješt trochu

skuten spát. Hospodá pináší pl hodiny pí-

slivovice pro zahátí, za

169

chází

nám ješt dodaten oznamovat,

síni",

abychom snad

sloty z

ist

dvod.

lidských

bafochy pod hlavu, svlékáme báty a povídáme

že „puténka je na

v noci nemuseli ven na

dvr do

té

Házíme

se,

si s kamarádem pitáhneme na sebe ka-

si.

Nadáváme na poasí. Hubujeme. Vzdycháme. nás to omrzí a mlíme.

Konen

Vítr se vztekle opírá do chalupy. Zdá se, že

zaíná snžit. Daleko vyje pes. Taková divná nálada zmocuje se lo-

vka. Umíš na peci spát ní neležel, spíš na ní se, hledíš si

poádné

chvka

nestydat

a ta

a

pece, ponvadž's už dlouho na

špatn

a

vlastn nespíš. Pehazuješ

lehnout, ale v tlaí,

baochu je malá

ple-

kdybys ji chtl vyndat, musíš

vzbudit kamaráda, který se rozvalil bohatýrsky nade vším,

kamarád možná že už opravdu spí. Ubohé ryby venku Nemluvím o tch, které se zaryly do bahna a dímou, ale o tch, které dnes úzkostliv hleale

.

1

daly díru v

led

a nenašly. Zase je vraždí

mráz neviátka

krutji než Herodes dti v Betlém. Ehe, chtl bych být

njakým pohanským bžkem, kráet tenezmaten vichicí

tnmi a zlatou sekyrkou prosekat led od R. až

nade všemi k P.

ukl bych

jednou, už by byly u mne,

druhé, už by pomohly

po

tieti

i

ukl bych po

svými hbety a hbítky, ukl bych

— jak by se rozveselily, rozšplouchaly mezi prask-

lým ledera

I

— Už? — Ješt ne

I

Co nás eká píští jaro ? Vyleje se eka v pravý as ? Budou se moci ryby poádné vytít? Budou mít chuk žrádlu? 170

Nezane

cukrovar v

zarazili práci,

Jediná

kampa

dáte starostí a

A

a

pracovat? Za osm

pt tní aspo

bude zase po všem.

pece

prost tak

to je

F.

zaalo

lovk

vás

lef,

trochu Ej,

co v

nm

ale

staí

žít,

ryby, ryby

— co

musí mít rád!

:

njak pipoután k vnosti. Bez toho pipoutání je si tžko pedstavit lovka. Pipoutání dje se nejrznjším zpsobem a je rzné intensity. Je pipouKaždý

tání

z

nás

je

lanem a je pipoutání

nití.

Je

pipoutání útoné, sebe-

vdomé a je

pipoutání rafinované. Já visím njak za korábem Vnosti píliš rafinovan a na tenouké niti. Vím-lí o tom

(a

uvdomuji

si

to

ím

dále tím mužnji), pak staí

nejtení nitka místo lana, nevím-li o tom, pak ani nejtlustší lano

mne nezachrání ped bloudním po oceánu,k terý žere jedniky miliónkrát nenasytnji než kukaka hou-

lidské

senky. Jaký je v tom vyšší smysl, nevím a také po tom

nepátrám. Vím jenom, že

vc kouzelná je být unášen. Cítit

kormidelníka, jehož kormidla nevidt.

A

to je

moje rybaina. Váše, která

než obyejný afekt. které

Do toho

má

dují leckdy

jiný

podklad

plameny cit,

mne samotného prost pekvapují, a já nerad bych rybá mn porozumí.

okrádal sám sebe o tenhle dar. Pravý

Duchové vod jsou zvláštní bytosti, které vedou boj

s

duchy

temnoty o vyšší význam vcí pod sluncem. Duchové

zem

jsou energitjší, ale uchvacují nás velmi zídka. Duchové

nejmocnjší, ale nám nejvzdálevci svým zpsobem. Nestyd se za nic, co vyvrá pímo z mé bytosti, nestyd se za svoje vyšší pátele z jezer a luk, vytváím si obraz

vzduchu

a pr5storu jsou

njší. Jdu na svoje

lyt

svého svta trochu po

Mmethoda"

je

jdou na tyhle

si

i

ale vím, že tato

úpln analogická s methodou tch, kdož vci naprosto abstraktn, vtším! a odváž-

njšími analogiemi kraji

dtském zpsobu,

—a

tak sedím v noci beze spánku na

pece v píbytku dobrého otce Kostrhuna

a

povídám

tuhle pohádku:

tn v nebesích. V?ím v kišálové ek na onom svt. Vím v rybstvo odvéné, vím v jeho odvnou existenci sílu. Doufám, že patíme njak k sob. Neurazil-li jsem nikdy smrteln lovka v lovku a tvora v tvoru, mohu se k onm tním nkdy Je-li

bh,

jsou jist

i

slapy božích

i

.

.

podívat.

podob ptáka, spokojeného svt. Nebo na tomto- Amen.

Prosil bych, aby to bylo v

ptáka rybáe na onom

i

172

OBSAH První výlet lo

Vraždní neviátek

15

Jak vypadá ryba pod vodou 18

Královna 25 Jarní

zpv

28

Úžiny 30

Sklenný zámek 33 Rybaina zregulovaná Pod splavem

36

41

Vzpomínka 47

Hledai

erv 51

Apoštol 55 Delfíni a Afrodifa 60

Tanec smrti 63

Hamlet

Rudá

71

a zelená 76

Kapitola odborná 80

Moje vody 85 Strašné kouty 88

Pt

princezen 92

Procházka se psem 95 Idyla 99

Hrdinská výprava 103

Zbytený lov iio Na ohnivém voze 113 Povážské jezírko 118

Hlavátky 123

V

peejích 128

Zrádná voda 132 Taky rybaina 137 Ryby, ptáci a zemkoule 140

Zaarovaná voda

Pímá

Ped

143

akce 148

soudem

151

Listopadová noc 159

Zima 162 Minulost a budoucnost 164 Poslední výlet 169

Vytiskl F. Obzina ve

Vyškov.

J

1

R

1

M A H

b

N

rybáská

knížka

M^

PG

5038 M35R9 19?1 C.l

ROBA