ze UNIVERSITY OF TORONTO KAREL AND MIROSLAVA CVACHOVEC

^%

WL.K

nF^

k

¥'

%

i

t 1

^NíS..

^

RBOR

Presented

I

to the

LIBRARYo/í/ze

UNIVERSITY OF TORONTO hy

KAREL AND MIROSLAVA

CVACHOVEC

n FRANTIŠEK LADISLAV RIE6ER,

OBRAZ ŽIVOTOPISNÝ. PODAYA

íl

^ V PRAZE. KNIHTISKÁRNA

F.

ŠlMÁCEK NAKLADATELSTVO. 1389.

^aA

'<

•

Pi^edmluva.

a

pso-

hápaje se péra. abych podal obraz života a

vdce

bení slavného

spis píležitostný,

mj

spisek

našeho národa,

ml

jsem na mysli

alespo co do doby uveejnní.

svou skromnou

Ml

hivnou pispti k oslav

Riegrovych narozenin sedmdesátých, a tím by

mu

byly

urité meze vytknuty bývaly.

Avšak

bhv se

a

ím

dále práce postupovala

skutk

tím

politických,

do proudu pí-

nesnadnjším stávalo

pvodn zamýšlené. Poídku by na slovo vzatého a vyni-

mi zachovati rozmry

stýká se život politika, kajícího,

tou

mrou

s

i

veškerým životem národním,

se

všemi snahami a událostmi té doby, jako znamenáme zabývajíce se se životem Riegrovým.

Mžeme

tu

tém

všecky

zámry

a tužby naše nejelnjší sledovati všemi

stupni

vývoje

od prvého východu jich

ském

až k

šlénka, jež

Riegrovým,

uskutenní nebo zmaení

ped drahnými jeho

ústy

jich.

lety zableskla

byla

na obzoru e-

Mnohá my-

poprvé duchem

výmluvn hlásána )(

a jeho

uvádna,

do praktického života

prací

jest nyní draho-

cenným majetkem veškeré eské veejnosti anebo ped-

mtem,

o

tytýž

bohužel, se vlastními bratry.

i,

namane

njž

se

jde

dosud

s

odvkými nepáteli

hého slova a skutku Riegrova

toucímu bezdky

s

nynjšími

bhy aso-

vými a mnohá polozapomenutá podrobnos nabývá hoto hledišt obzvláštního významu

pomínáme nyní per>chle pujících událostí, a

se

ped nkolika

dáním dál a

Ze

s to-

Za-

velkých a pekva-

již

v pamti, co udalo

ano zcela nesprávné a ne-

desetiletími,

docházejí víry a roznášejí se po-

dále.

všech

pam

osvžiti

a dležitosti.

v pívalu

málokdo snáší

pravdivé podrobnosti

a

mnohostranná souvislos mno-

a

ta blízká

boj

píin vidlo se mi záhodno obecenstva našeho ponkud podrobnjším tchto

líením pepamátné doby života a psobení Riegrova a spolu

najisto

polemického, a

dob

co v jiných spisech o té

pramen mén

dle

možná beze všeho ostnu

co

postaviti,

spolehlivých

pochybeno

nedostaten

vy-

líeno.

Byl utvrzen,

jsem

v

tchto

že vzácnou

svých

a

laskavostí

ervinkové-Riegrové byl mi

úmyslech

sven

ochotou

ásti.

Tím také

stanoví se

tím

paní Marie

pebohatý materiál

výpiskv ze soukromé korrespondence a ejnost naše po tu dobu neznala

zvlášt

listin,

vbec nebo

jichž ve-

jen z malé

rozhodný rozdíl mezi po-

kusem, jehož jsem se odvážil

ped

28

lety,

pramenv

spolehlivých

postrádaje

a

nedostatku

z

nmeckých

i

jinými pozdjšími životopisy a touto prací ny-

užívaje,

njší. Pihlédá-li se k jednotlivým zprávám životopisným, objeví se tento rozdíl znati, že tu

ím

zejm,

vy-

spíše

nejde o zásluhu mou.

dále postupovalo vypravování, tím hojnjší po-

mi

drobnosti

byly

jich užiti,

zejména

než by byla

po ruce a neodolal jsem

partiemi

pvodní osnova

že

hlednos

rozlánkováno

k

vypravování

spisu a

pomru

pravého

le

oddíly,

a

pe-

není pro

na jednotlivé

až

Náhradou ástenou podávám

v dalším svém postupu.

obsah podrobný,

rozsáhlejší,

poátkem

mezi

ve všem

toto

pokušení

spisu pipouštla.

že

pozdjšími není

srovnalosti,

mrou

1861 poínaje,

r.

Tím budiž omluveno,

úplné

mohu tím

což

nmuž

pidruží se na konci

rej-

i

stík osobností ve spise vzpomenutých. Jakmile však životopis tento se rozšíil za meze

pvodním plánem mu vymené, žení

bylo

i

jiné

v

uvá-

vzíti.

Vydávání po sešitech nevidlo se mi hodno a obecenstvu se

ež

vci

umínil jsem

si

svého

vypravování

snmu

r.

zajisté

vystoupením jej

Díl druhým jenž bude se

delegace

politiky

až

do

na radu íšskou,

r.

nezamlouvá,

Koním

ho zanechati.

1867 a podávám

za passivné

také

totiž více

našich

tedy

pípro-

/.

díl

poslancv

ze

nyní veejnosti. zabývati 1879,

chystám

dji a

píbhy

do píchodu naší do tisku

a

vydám

jej,

jak nejdív možno, hned celý,

práce.

Dále

Tím porouím

píin

innos

tuto

na snadé jsoucích.

ohlas

kéž šíí se

Riegrova

—

jí

duch

té

vroucnosti,

dne

3.

kterouž

duch, jímž nesena veto

nezištné,

svorné a neúnavné práce na posvátné naší

Ve Vídni,

mi

skromnou práci pízni eského

Kéž vzbudí

byla pedsevzata,

škera

se tato

ku pítomnosti postoupiti nevidí se

radno a žádoucno z

obecenstva.

ímž ukoní

roli

obtovné,

ddiné!

prosince 1889.

Jiljí

V. Jahn.

o

d

té

chvíle,

kdy lannvmi bouemi

1848

r.

pro-

budilo se u nás jaro politického života, po celé dlouhé

tyicetiletí krutých a klopotných zápas, vždy v popedí a

ele

v

—

šiku

bojujícího

našeho

vidíme

téhož

muže

jarým duchem svým byl mocnou pružinou všelikých zámriiv státi

a

muže, jenž

po více než padesáte

již

let

podnik ve veejném život národa našeho. Spatujeme jej mezi pedními obhájci svými

již

jako

nadšeného mladíka, kdy slovy ohnivými rozplameoval ryzí nadšení vlastenecké, budil hrdé

sebevdomí národní

—

spatujeme jej v ele zmohutnélého šiku našeho jako dosplého muže, kdy uil nás hájiti práv našich s ráznou a odhodlanou vytrvalostí a spatujeme jej jako vdce národa i nyní, kdy boj náš o život a práva naše národní, v podstat své povždy stejný, zmnil se i

politické

;

v zevnjší

podob

své,

stav

se

zraku

širší

veejnosti

mén

zjevným,

také

snadnjším, kdy vyžaduje tím více tiché práce,

mén vdným,

ne úmorné vytrvalosti,

ale

kdy nestal

vážné rozvahy a asto

se proto

i

—

ob-

tovného sebezapení.

Avšak

kterým dáno bylo nad ostatními vyniknouti a úlohy vdí se podjati, bývá zmítán tím život tch,

1

Daí

zmnami osudu. mohutným staletým kmenm,

boulivjšími

se

vznášejícím

vysoko nad podrostem lesním.

Páno

tm

jim jako

svou korunu

jim chvílemi více

sluneného žáru a osvžujících paprsk v,

ale také divoká

vichice zmítá mocnji vtvemi jejich, mrana zkázonosná letí hroziv nad hlavami jejich a jiskry blesk

kolem vrchol jejich. A mnivjší nad rozmar pírody jest píze a nepíze veejného mínní, jež dnes volá „ukižuj!" tomu, komu vera prozpvovala „hosanna." Málo komu bylo zakusiti toho na sob tou mrou, jako práv našemu srší

Riegrovi.

Stídav

vroucí lásky

i

oslavován

osoován

i

tupen, zahrnován

dkazy

jizlivou záští byl za svého života

peasto obviován, odsuzován

a pronásledován

—

ale

ješt více milován vdným národem svým. Teprve potom, až ustane hluná vava interess nyní vespolek tak

urputn

zápasících, vynese budoucnost

klidný a spravedlivý soud o život a snahách muže, jenž

od mládí svého všecky

síly

své

vnoval služb svého

národa. Proto nemíníme v tchto listech podati podrobné

a kritické vypsání života Riegrova.

Chceme

toliko v

dob,

vdn

sob pipomínají den, kdy upímní národovci jímž dospívá sedmdesátého roku svého, oživiti v pamti rodák svých hlavní události jeho života a ve vší strupehledný obraz hlavních snah a cíl, a pracoval a trpl v tom dlouhém, plodném

nosti rozvinouti

pro které

žil

plstoletí své innosti veejné.

František LaLiisUw Ric^ci v Senuloch.

ze zdravého

horal podkrkonošských

statnýcli

národu

V^yrostl

narodil se 10. pros. 1818

kmene eského,

—

nejmén porušeného nátlakem

pocházel

z

ze

jádra

cizoty, z téch

tíd

stedních, jež nesklonny jsouce balvanem roboty a poddanství zachovaly

v sobe více samorostlého rázu a ne-

závislosti vnitní.

Pedkové

Riegrovi od sedmnáctého

mlynáského, a otec

jeho,

vku

byli stavu

zámožný mlyná Semilský,

muž vážný a rozšafný, požíval všeobecné úcty a vážnosti, práv tak jako matka Riegrova Terezie, rodem Wagenknechtová, byla pro vlídnost a velikou dobroinnos svou milována po všem okolí. Byla žena ryzího srdce, neobyejné síly ducha a neúmorné energie. Její zásluhou bylo, že syn dán byv na gymnasium do Jiína setrvati mohl ve svých studiích. Otec pál si míti syna mlynáem, a tento již za mladého vku, mezi studiemi svými, piuuje se zárove svému povolání budoucímu nauil se jak náleží sekerou vlasti. Rozuml svému emeslu a uml usekati poteby mlynáské, jak to mlynái jmenují, lépe než mnohý jiný chasník. Byl také svým asem pijat za uedníka, to-

poádku mlynáského. mladého hocha nesla se jiným smrem,

varyše a potom za mistra

Ale touha

vzdlání vyšším a psobnosti širší. V této snaze byla mu mocnou podporou dobrá matika, kteráž po celou dobu studií synových z roka do roka podnikala tichý, neúnavný zápas, aby synovi volnos sebeurení po

zachovala. Již

pízniv

od mládí vyrstal Rieger v pomrech, jež zvlášt

se býti již

nm

samostatnos ducha a vle. Zdá samými zákony pírody podmínno, že na

rozvíjely v

—

a také mohutnjší silou horalé podkrkonošští, potomci nkdejších Charvát eských, ani v dob nejvtších útisk nikdy nesklánli

horách duch svobody vane

svých

tak nízko jako bratí jejich v nížinách.

šíjí

Tato horská nepoddajná a vytrvalá ráznos jako by se byla soustedila v duši

mimo

úinkovaly

svoboda, jež vislosti.

mu

to

tradice

byla

pána

nm

Záhy v

útisku a ponížení

mladého hocha, v níž mocné

—

klíil

zvláštní

a

rodinné

vdomí

hrdosti,

budoucí nezá-

duch odporu

proti

všemu

duch jeho hesla: Nedejme se!

pomr

Mezi tím, co spolužáci jeho vyvinuvše se za mén šastných nemohli se sebe setásti pouta stísnnosti, nejistoty a ponížené pokory, Rieger již v letech

sob

s

pitažliv

v

studentských vedl jež psobilo

hrdým sebevdomím, mysli soudruh, kteíž se záhy jistotou a

kolem nho podrobujíce se jeho vedení. U professor nkterých vynikající schopnosti i smlý duch mladého hocha dobývaly mu zvláštní privileje vtší volnosti a pátelské dvry, ale jmdy zase nepoddajnos a odvážlivos jeho zavdávala podnt ke mnohým sporm kupili

a nesnázím.

Káze byla tehdáž ve škole písná a neváhala prostedk nyní neslýchaných užívati — když pak jednou Rieger v Jiín odsouzen byl kleeti, odepel poslušnos. Mamy byly domluvy a hrozby, marno násilí — stlaen k zemi vždy zase vzpímil se do výše. K hrozb, že bude vylouen, odpovdl, že pjde sám, a sebrav své knihy odešel ze školy.

Ale

pece smlý

rušitel

ádu

Z lásky k nmu a z uznání jeho talentu a povahy pozapomnli professoi na písné požadavky dslednosti, potrestali jej prvnikou školního

z

nebyl

mravv,

i

vylouen ze

studoval dále.

studií.

í)

Tso

se zvláštní i)rízni

nabýval Rieg(n*

i

mimo

nktervcli professor svých

školu, ze knihoven jejich a v ho-

vorech soukromých, píležitosti ku

rove pak

za pobytu v

k životu národní

Jiín

vzd^^lání

svému. Zá-

probouzelo se v jeho duši

vdomí, probouzelo

se

v

nni tením

{eských knih.

Každý z nových plod literatury, jež v té dob ponkud astji zaaly se objevovati, byl v kruzích prvovlastenc vítán dtinnou radostí a hluným nadšením a od té chvíle, kdy mladý Rieger jal se ke knihkupci

—

mu

matika

byla na pilepšenou

pinesla, kdy zahloubal se do tení

tch ješt dojemn

odnášeti, co

starostlivá

prostých a chudikých prvotin literatury naší chvíle

marnými ony

se staly

jeho bude jednou po

nm

nadje pana

—

otce,

od

té

že syn

v Semilech mlynaiti.

Syn zatoužil do Prahy, do toho ohništ vlasteneckých snah, a matka vymohla mu splnní horoucího pání jeho, aby mohl poslední dva roky gymnasia, poesii a rhetoriku, absolvovati v Praze pod ízením Jungman110 vým.

Jungmann záhy se zvláštní láskou pilnul k nadanému žákovi a vyznamenával jej i matku jeho pi každé píležitosti upímnými projevy své srdené pízn. Ani to mladému žákovi ve zlé nevykládal, že mu svým smlým vystupováním proti nkterým professorm v nesnadném úad jeho pipravil mnohou krušnou chvilku, když o to šlo, jak by jej smíil s rozhnvanými professory.

Vychází bytosti

toho

zejm

na jevo, že

již

tehdáž v celé

ohnivého mladíka spoívalo jakési kouzlo, jež

poutalo k i

z

dvru

nmu

nejen srdce mladých hochv, ale budilo

a nadji ve vážných tichých mužích, jako byl

Jungmann, kteí

okem

prozíravým

pátrali

v

mládeži

po nových rekrutech práce, po dlnících ochotných vzdlávati zanedbanou roli národní. Soudruzi Riegrovi mívali

píležitos pozorovati, jaké nadje Jungmann skládal da Spolužák jeho Tomíek, budoucnosti mladého Riegra. kterýž býval premiantem a

astji Jungmanna

provázel,

nesa za ním jeho knihy, sdlil s námi, jak jednou, když s Jungmannem ubíral se ze školy, tento z nenadání na se zastavil

ulici

a

k

nmu

se obrátil slovy:

„Slyšíte,

Tomíku, z toho lliegra bude jednou veliký muž!" V dob, kdy Rieger do Prahy phbyl, bylo tu práv na gymnasiu a ve filosofických studiích mnoho nadaných mladík citem vlasteneckým roznícených, tak zvlášt Václav Štulc, Zikmund, Bojislav Pichi, Tomíek, Tomek, Vrátko, Rubeš a Hajniš, Václav Svoboda, Beti-

—

njaký rok ped nimi Karel Eugen Tupý, Pravoslav Trojan, Strobach, Karel Hynek Mácha

slav Trojan

a o

a Karel Jaromír Erben. Rieger záhy

s

nimi se spáteliv

tm

tužbám a snahám, jimiž byly nadšeny první vlastenecké kruhy eské. Tehdejší armáda národní byla tak málo etná, že k

pilnul celou duší

pijímali se rekruti trnáctiletý

jako

i

z

ady

Rieger

nejmladších.

gymnasista pispíval

již

svými peklady

do Svétozora, jejž vydávali Haasovci ízením Šafaíkovým. Sotva pak postoupil z gymasia do tak zvané filosofie, již

jako patnáctiletý a šestnáctiletý

mladík pipojil

se

do kruhu spisovatel eských, zasýlaje první své básniky, prvotiny své literární innosti, do

pak

i

dále pispíval, a zejména

báse na smr Máchovu. Literární kruhy eské tábory.

Starší

ás

r.

Kvt

(r.

1835),

kamž

183G podal dojemnou

rozstoupily se tehdáž na dva

spisovatelstva,

jež

dbala

po

ped-

správnos jazyka a klassinos forem, jako Viiiaickv, Chinelenský, Jakub Malý, sestoupili se kolem nosti

o

eskou Velu snahy mladklonících k novovkému ro-

elakovskélio, jeuž redigoval ších literát, rozhodn(^ji se

mantismu, a i

mídy sted svj ve Kvtech, jež

Tyl

vedl

velý pomr pátelský pojil s Tylem Máchou, byl ovšem pi stran Kvtist. V tomto pátelském kruhu mladých duch, v nmž

líieger, s

;

jejž

Rieger se pohyboval,

klíily a rašily

tisíceré

touhy a

mohlo vzdlání a sebevdomí mileného národa povznésti. Bylo rozkoší mladých student, když plány, jak by se

zasedaly v

kavárn u erveného

orla

Celetné

v

ulici

aneb ve starém Ungelte, naslouchajíce tam hovoru

stenc starších Když pak

o

potebách národa

a

vla-

zvelebení literatury.

nastaly prázdniny, tu Rieger se soudruhy

a pátely svými Máchou, Strobachem, Betislavem Tro-

janem,

Vrátkem

a jinými

podnikal

že poznali rodnou

jež prospívaly jim nejen tím, ale že též utužili

pátelský

po echách,

cesty

pomr svj

zemi,

a rozncovali

svou vlasteneckou horlivost. Zvlášt zajímavá byla cesta, již

Rieger podnikl, absolvovav

druhý rok

filosofie

(tak

pítelem svým Antonínem Jaroslavem Vrátkem na Slovensko. Na pouti své namnoze pší prošli celým Slovenskem a navštívili veškeré elnjší vlastence a spisovatele slovenské. Tak pozdrželi se v Prešpurce u Palkovie, Hodže a Hurbana, u Jana zvanou

fysiku),

r.

1834

s

Kollára v Pešti, u Ludevíta Štúra, jenž byl tehdáž vy-

chovatelem u barona Prónaye, dále u

J.

Chalupky, To-

mašíka, Fejerpátakyho a jiných. ilé národní hnutí mezi

mládeží slovenskou nebylo tehdáž siln, jako se

dechu.

Mezi

dje

nyní,

utlaováno tak ná-

dopouštno jim

studentstvem

a

více volného

zejména mezi

theology

:

8 a kandidáty protestantskými utvoily se v

marku spolky

literární

Prešov a Kež-

zdárn psobící. Rieger pozdržev

Levoi, hledl mezi mládeží slovenskou v duchu národním úinkovati a enil k nim s kathedry v síních školních. Záhy tu doneseno na vyšší se v Kežmarkii a v

místa, že prý se mezi mládeží slovenskou vyskytli panslavistití emissai,

k vyšetení

té

ale

vci,

než

byli již

úady

a policie

pikroily

Rieger a Vrátko nastoupili

cestu k domovu.

Bylo tžkou. ranou pro mladého Riegra, jenž celou

proudu národního hnutí, když po druhém roce filosofie odvolal jej do jeho rodišt rozkaz otce, jenž již poínal postonávati.

myslí vžil se do jarého

hospodástvím a mlýnem, v odlouenosti své od Pražských kruh literárních, alespo pilné docházel do blízké Libun, kdež u dkana Antonína Zabývaje

Marka

se

scházívali

„na slovanský a literární

se

snm"

vlastencové z okolí, zejména Sír, Vetešník, Šolc a

V

duši své kojil se nadjí, že se

rozhodnutí otcovo zvrátiti, jež

jiní.

mu pece podaí

k domovu poutalo.

jej

Dal se potají zapsati za posluchae práv a zajev pod jinou záminkou do Prahy, pedložil pak otci z

prvního roku práv.

Pekvapený

„Již vidím,

že z tebe

umíš, a

kam

jdi,

t

mlyná

otec pravil

nebude.

s

vysvdení resignací

Dlej, jak

roz-

srdce táhne."

—

Druhý rok práv roku 1838 39 poslouchal Rieger ve Vídni, a pobyt tamjší podal mu píležitost, aby vešel ve styky

s

mnohými

studujícími

z jiných

ských, zvlášt s Poláky a Horvaty.

zemí slovan-

Mv prve úmysl stu-

dovati každý rok na jiné universit, odhodlal se Rieger

pece

zase do Prahy

jíti,

aby jednak se súastnil ruchu

vlasteneckého a zárove byl po vli

otci,

jenž

pál

si

!

syna na blízku míti, cít, že

zemel po

chorob

delší

nechav vedení mlýna

sil

rukou

v

mu

stále ubývá. R. 1841

otec Kiegrv.

plicní

Syn za-

své pelivé a energické

kamž spoleenském

nuitky, odebral se za dalšími studiemi do Prahy,

vedla

touha, psobiti také

vroucí

jej

život pro

vc

V

dob

té

ve

národní.

1840

(r.

— 41)

zídil Kieger se soudruhy

svými ítárnu ve spoleném byt, jejž

si

najal s

Frantou

Šumavským, Pichlem a Beklem v dom Koppmanském v ulici Templové. Za píspvky, jež od úastník vybírány, pedplaceny asopisy domácí, cizozemské i slovanské, a scházeli se tu nejen mladší spisovatelé eští, ale

hosté

též

a

studující

z jiných

zemí slovanských,

když práv do Prahy zabloudili. Hlavními navštvovateli

ítárny

byli Tyl,

Strobach,

nemla

Tupý, Erben, Tomíek, Rubeš, Storch,

Pospíšil,

dlouhého

baron

trvání,

Villani.

pece

Akoli ítárna

sblížení

ta

tch, kteí se

zde scházeli, pispívalo nemálo ku zdaru prvních zábav

eských. Jak úzké bylo tehdáž pole innosti, na nmž dopáno volnosti snahám a horoucímu nadšení našich prvovlastencv Absolutismus dusil jako

neruchaný všecko

balvan

hnutí politické, a život spoleenský svíraly pouta ješt krutjší,

pouta tradic a všemocné vládkyn

—

mody,

rozmarnjší a tyranštjší než všecek absolutismus politický.

Zstavena našim národovcm jen

ta

skromná a tichá

práce literární, zstávaly jim jen ty rozmluvy a porady

pátelské, plány

ve kterých

do budoucnosti

steskm svým osnovali.

A

ulevovali a nové

v tchto

pátelských mezi soudruhy Riegrovými uzrál

besedách

zámr

od-

10 vážný, jak by se uvedla zanedbaná a opovržená popelka

eské

ei

také do veejného života

spoleenského

—

na hladké parkety tanení sín.

—

skuten

revo-

vzpoura proti všemohoucí

mód,

Poeštní tanení sín luní myšlénka,

to byla

zvlášt pohlaví ženskému jsouc kruhy

vyššími

nejkrutjší

ze

nému

vládnoucí,

na vše,

vrhala

svých klateb:

mluviti bylo dle

to byla

klatbu

ktera'ž

co

anebo

eského,

bylo

sprostoty.

mínní tehdáž obecného

lidu dovoleno

diktována

esky

jen nevzdla-

tm pemrštncm,

kterýmž

íknlo „vlastenci" anebo též „to jsou echové" a na

se

nž

usedlos a rozšafnos se dívala s patra. ve slušné spolenosti mohlo veejn esky

šosácká

Že by

se

mluviti, zdálo se

vcí neslýchanou

a proto se tím horlivji

radili

a

pravd nepodobnou,

mladí vlastenci, jak by

svtu dopáli podívání na ten div svta: eské plesy v echách. Tanení zábava, již ochotníci divadla Kajetánského pod vedením Tylovým sob uchystali, povzbudila touhu a piní uspoádati tanení zábavu eskou ve vtších rozmrech, kterouž by se soustedily veškeré kruhy vlastenecké.

5.

Jaký to byl šum, jaké vtipkování po Praze, když února 1840 ml v sále Konviktském býti první eský

ml

ješt ráz více zábavy soukromé. \^šak ani povsti pro postrach a posmch rozšiované, že u vchodu professor Koubek bude krásnou ple z eské

ples,

jenž

grammatiky

zkoušeti,

neodstrašily

sliných

navštvo-

pítomní odcházeli z plesu v radostném rozjaení. Bylo mnohým, jako by náhle byli nový svt vatelek, a všichni

objevili

ejn

—

poznali, že jest

skuten

možno, aby se ve-

ve slušné spolenosti mluvilo esky, a že jim

pi

!

11

tom

bylo

vštMii

tak inilo a blaze.

A hned

vc

se stala,

všude zpráva, jaká to divná se sešli

—

esky

a že spolu

podnikm ješt

že

se

echové

mluvili

rozehál ndadé vlastence

Zdar Zííbavy Konviktské k

rozlétla

tak že roku následujícího

smélejšíni,

eský, jenž odbýván 3. února 1841 na Žofín. Hlavními jeho poadateli byli Rieger, Pichl a Trojan, kteí pak na podzim 1841 najali si spolený byt v Liliové ulici u Morgenr. stern. V byt tom byla ústední kancelá plesová, z níž konány veškeré pípravy též ke druhému plesu veejnému r. 1842.

uspoádali

již

první

veliký

veejný

ples

Jakou národní dležitostí byla tato propaganda eská v život spoleenském, jakáž zahájena prvními plesy eskými, toho lze alespo ponkud se domysliti z tch obtíží nesíslných, jichž bylo poadatelm pekonávati nejen ve spolenosti samé vyvracováním

mlouváním a pesvdováním, jim

bylo

podstupovati

r.

cejním, než povolení k

ale také 2

1841 a 1842

pedsudk, petch boj, které s

úadem

eské zábav sob

poli-

vymohli.

zdšení na policii z drzosti výbor, kteí chtli pozvání ku plesu toliko esky tisknouti a dokonce veejné ohlášení hudební zkoušky ped plesem konané Jaké

to

vydati jen po

nebylo lze se

esku! Pedložili zbýti, censue ku

editel, Petr šlechtic

Muth,

je

ehož

ovšem,

—

schválení

naprosto

tehdáž

a policejní

nechtl

dovoliti

takovou neslýchanou vc, aby se objevilo na rozích ohlášení jiné než

nmecké

nebo nanejvýš dvoujazyné. Stál

rozhodn na tom, aby

ohlášení

ku plesu byly tištny v

nmecký nahoe

a

eský

obojí dole.

zkoušky

ei

i

zemské,

zvací a

to

lístky

text

12

Výboi v této tísni utekli se ke lsti. Dali vytisknouti ohlášení nahoe zcela drobným písmem nmecké a níže

—

velikými literami eské. a Trojanem odstíhali

Potom Rieger

nmecký

Pichlem

s

vrch ohlášení

—

a dru-

hého dne skvly se na rozích Pražských veliké plakáty pouze eské, ohlašující hudební zkoušku eského plesu. Lidé sbíhali se u rohv ukazujíce si s podivením tu nevídanou novotu, a nejeden

starostliv: „Že jim to dovolili,

Pi veškerém to

hnv

opovážlivostí takou, a dav se

na

prudce, jak se

nmecký

text ohlášení.

Nmc,

hlavní slovo, a proto

také

policejním

Byl opravdu rozzuen nad

jeho osob.

proti

býval

s

editele Mutha obracely se

policejního

a nevole

pedevším

ml

tm echm." úadem

vyjednávání

kterýž

vždy Rieger,

zavrtl hlavou šeptaje

si

Piiegra

pedvolati,

osopil

mohl opovážiti toho, že ustihl Rieger odvtil, že nezamýšlel

Muth dávaje své imprimatur podepsal se dole pod text eský; mínil-li však jim dáti právo k ohlášení eskému a nmeckému, že jim vlastn dal povolení dvoje, a že oni ze dvojího sob udleného práva použili toliko jediného. Ku hrozb Muthov, že jej dá

zváti

zavíti

pro

Rieger,

že

nvadž

že

nouti, a

ádný

žádá

popírá,

aby každé

že

eské

pokud

výslech a ohlašuje rekurs,

by existoval

ohlášení

mu

echm ist ein

že

toliko po

vytiskstojí

na

esku.

weiter Sack, in den

gar vieles hineinstecken kann!"

—

nmecky

toho zákona neukáže,

po-

by kázal,

zákon, jenž

dalo se též

svém práv, oznámiti vc „Ei, was Recht, Recht

man

odpovdl

pestoupení policejního zákazu,

odvtil rozezlený

a propustil Riegra s dtklivou hrozbou. Muth Když pak r. 1842 jednalo se znova o povolení k plesu eskému, pipadl opt Riegrovi úkol, hájiti žá-

\ó

eské ped

dosti

mu

tak ji/

pi prvních krocích do

ve studentských letech jeho,

ejnosti bylo

A

editelstvein.

policejním

souzeno utkati se bojem

ve-

témi, kdož

s

každé volnéjsí hnutí v národ potlaiti chtli, bylo mu poíti ten zápas o práva potlaovaných, jemuž pozdóji

vnoval všecky

svého mužného vku.

síly

Policejnímu editeli Muthovi se záhy naskytla píležitos, aby Riegrovi

upadl totiž

nevoli

v podezení,

že

svou pocítiti

Tento

dal.

nápomocen polskému

byl

emissai pi doprav zapovzených knih, jež polská emigrace zasýlala z ciziny pes echy do Halie. V lednu papíry a byt jeho r. 1842 pedvolán liieger na policii,

sám teprve po 17 dnech vznní pro-

prohledány, a on

puštn na svobodu, když nebylo

dkaz

ných

po ruce.

Zajímavé svtlo o jejž

pomrech

tehdejších podává

list,

Rieger psal bývalému uiteli a píteli svému farái

Huškovi

2.

února 1842 ze Semil,

puštní svém uiniti,"

matky, a

vin dostate-

o jeho

mne

kamž hned po

29. ledna byl se odebral.

píše

která

v

list

mne

tom,

„pro

byla v Praze

„Musil jsem to

upokojení

Dostál jsem tedy slovu

v Semilech

se

byly

se mluvilo,

odsouzen

chtl chtl

drahé

navštívila

zavázala, abych hned, jakmile bych byl propuštn,

do Semil pijel.

Vbec

mé

vzení

ve

pro-

co

voliti

hrozné

že

ruský

eského

vci

o

mne

svému.

Zde

roztrušovaly.

jsem v kriminále, ano, že jsem

špion. krále,

zase pravili,

Jiní jiní

dokonce,

že jsem

že jsem

sám

eským králem. Ano páni úadníci z ásti tmto eem, pravíce, že jsem zaten skrze Hochverrath. Lid nerozum tomu slovu je opakoval, býti

i

pomáhali a jedni

pravili,

že

budu

26.

obšen,

druzí,

že

budu

14

meem a že

eí,

odpraven, jiní zase, že pijdu na

budu všeho jmní zbaven. zde

které

mnoho

se od

jaké podivení zde

dom

ás

tch

Avšak

obíhaly.

povsti, jež se po Praze rozná-

tchto v

na Špilberlt

jen

je

Semilech a okolí

v

nedivím se tomu, neb šely,

To

vky

Rate

nelišily.

Semilech bylo,

si

pomysliti,

když jsem zdráv

Dnes jsem tvrtý den doma a zítra se hodlám do Prahy navrátiti. Pobyl jsem ovšem jen nkolik hodin v Praze, ale mohu íci, že jsem byl všude s velikou radostí, ba plesem pijat. Kdybych to byl k vli matce neuinil, již jsem upokojiti musil, byl bych ješt do ÍSemil nejel, nebo mne mnozí pátelé v Praze o to žádali, abych tam pobyl nebo mne všude vineku-li dti si žádali. Mohu íci, že pece mnoho aspo mnoho takových lidí, kteí mi pejí, pátel v Praze mám, aspo mnozí upímné úastenství v mém a

cel

pijel.

—

—

—

osudu

jevili.

hrab Thun,

Nkteí jenž

vyššímu purkrabí

mn jej

šetování brzo ukoneno z

nejzámožnjších v

dívky

chtly

bylo.

mst

licejní direkci se ptali,

chtjí, abych na

mn

pomoci se snažili. Sám osobn nezná, šel schváln k nejžádat, aby se piinil, by moje vytaké

Dvacet usedlých mšanii

prohlásilo

možno-li, za

svobod vyšetován

poslati

Budoucn

deputaci

k

se,

mne byl.

ano

na po-

i

garantovati že

Ano

nejvyššímu

i

dámy,

purkrabí

vci Vašnosti povím, jakmile se sejdeme, v list se to nehodí, ani k tomu místa." A zmiuje se krátce o píinách svého zatení a prbhu vyšetování dodává: „Ostatn mne ta vc skrze mne.

více o té

tak tuze nezarmoutila ani neustrašila, a jediné, co

mne

pi tom velice bolelo, bylo zarmoucení a veliká staros vystíhám se, abych do tamé matky. A již pro ni kové nesnáze opt nepišel. Jinak bych si z toho byl

—

15

málo

vc

neb jsem

(lélal,

stejnou a clilaílnou

hrub obávám. Házn,

vru

já-

ten

lovk,

myslí snese,

jenž takovou

aniž

chvála Hohu, ve

eho

se

mn

mnoho

tak není.

Ale kdybych byl bázliv, byli by ni nemálo strachu na-

Ale to se jim dokonce nepodailo, a to

hnali.

se

mrzelo,

také

zdá,

že

mne pokoiti

hnati. ani

zarmouceným vidti nemohli.

ve stedu

—

neml

jsem

mi

zdá, že

výslech to

mimo

že se chtli proto na z toho

eský

jak

na-

bál byl

Celý týden

pátek, tak že se podle všeho

potšení naschvál zkaziti chtli, protože

slušn a v mezích práva, si

strachu

a já byl v sobotu propuštn.

jsem se toho byl ujal a sám na direkci

že

a

jich.

ale

mužn

mn pomstiti.

mnoho nedlám,

že

šel,

a

a velmi

Zdá se, jsem pravil,

promluvil.

Ale já

na ten bál nepijdu,

že já beztoho netancuji. Snad se také báli, aby to ne-

udlalo hluk, kdyby mne ped bálem propustili, snad by mne byli mnozí radostn a hlun pivítali, což by jim ovšem píjemno nebylo. Za to však, že jsem na bále nebyl, darovali

ty soch (Psyche).

tyech rozích redutního sálu postaveny eském národním bále. Také chtjí, jak se zdá, ve

kteréžto byly v

mi výborové jednu ze

mn

k vli, až se do Prahy vrátím, malý domácí ples poádati, abych ml njakou náhradu za národní bál.

Než

ovšem

nežádám, aniž po jaké cti toužím, ale pece mne to tší, že jsou lidé, kteí se již proto lovka neštítí a se s ním zacházeti nebojí, že na policejní direkci pobyl." já

nic takového

A skuten

byl lUeger

vlastenky

emž

po návratu svém do Pj-ahy

s upímnou radostí vítán a pední eské uspoádaly veer na poes jeho, pi každá z nich vnovala mu na památku njaký

v kruzích vlasteneckých

dáreek.

16

Po zatení svém vystoupil "Rieger z praxe u hrdelního soudu, kamž se byl pihlásil na podzim r. 1841, ukoniv v lét tvrtý rok práv, avšak pebýval dále v Praze, pokrauje ve svých studiích a pipravuje se k rigorosm.

Pi tom

však

s

takovou horlivostí se vrhl do proudu

psobení veejného, že v neúnavných agitacích, neustálým enním a pemlouváním vrstevník svých nijak nešete zdraví svého zpsobil

pinutilo

jej

si

1844

r.

silné plivání krve,

Když po nkolika msících tu astéji se optující churavos diích.

nila

ve

zvolna,

ás

Mohl

studiích.

k

emuž

jež

na delší dobu v pracích a ve stu-

ustati

také

asu

a síly své

Celá

doba jeho

se

do Prahy navrátil,

kalila

rigorosa svá

pispívalo,

mu

mysl a brá-

odbývati

toliko

tehdáž

toliko

že již

vnoval záležitostem vlastním, obraceje všecku mysl a úsilí své k dležitostem a pracím veejným. studií

právnických až do dokto-

rátu byla jediným vírem nepetržité innosti, byl to noviciát jeho

psobení veejného.

Když ješt hlouek dlník

bím

vtší

rodní se

byl malý,

pipadalo tím

na bedra tch, kdož dobrovoln ku práci ná-

hlásili,

a

oni

ji

také

konali

s

tím horoucím

nadšením, jakého schopni bývají toliko vyznávai nových

uení, nových myšlének. Vyhledávati odbratele pro

nové údy Matici eské,

eská

sbírati

eské knihy

a asopisy,

pedplatitele pro

stáhí

])edstavení v divadle Stogrov, pispívati do aso-

pis, rozncovati k vlasteneckému nadšení mysli váhavé a podimující, agitovati pro

vše byly

snahy,

v nichž

eské

plesy

Uieger nad jiné

a

zábavy,

ml

to

horlivé

17

úastenství, zavdávaje l)odn(^t

již

ilostí svého energického ducha

k novým i)odnikm.

Tak

Strobachem a Trojanem zasazoval se Ilieger o zízení spolku, jehož úkolem by bylo na zpsob nynjší Matice lidu rozšiovati užitené tení v lidu, vydávati spisy prostonárodní a zakládati knihovny ale se

—

zmaen nepízní policie. dvma úkolm vnoval Rieger tou

podnik ten v zárodcích

Zvlášt

dobou

snahám o zízení eského národního divadla a psobení v jednot prmyslové. Dávno již veškeí vlastenci nesli tžce podruží, v jakémž eská pedstavení zstávala pi divadle stavovském. Aby však mladá eská Thálie z podruží toho se mohla vybaviti a ve vlastním stánku samostatn se rozvíjeti, k tomu bylo teba, aby širší kruhy usedlého a váženého mšanstva pro myšlénku tu byly zaujaty a aby zárove pojištna jí byla píze stav, kteíž užívajíce toliko jedné ze dvou svých privilejí divadelních, mohli druhé své síly:

postoupiti

eskému

divadlu.

S mladistvým nadšením zahájil Rieger innos,

jíž

Dobyv sob pístupu do valných hromad poádku mlynáského a sladovnického se vší ohnivou výmluvností svou vylíil jim dležitos a nutnosf samostatného divadla eského. Pamtliv jsa toho, aby k tomu

pi

cíli

bylo teba.

podniku, jehož byl hlavní pružinou, postavili se v po-

pedí nejváženjší

mšané

hledl souhlasu a podpory jejich nabyti, a takž r. 1844 zadána žádos ke stavm, již podepsalo asi 70 vážených a zámožných oban Pražských, v ele Dr. Josef Fric. Stavové na snme vyídili žádos pízniv v ten smysl, že, jakmile se utvoí spolenos, jež by s povolením vlády

eské

Pražští,

divadlo zbudovala a zídila, postoupí

18

Nyní Rieger se vším úsilím zasazoval se o to, aby spolenosf ke zízení národního divadla sestoupila se na akcie, a snaha jeho se nesla zvlášt k tomu, aby myšlénce té naklonil také eskou šlechtu a vzbudil tím zpsobem v ní cit k dležitostem

jí

jednu ze svých

privilejí.

národním.

Vždy vle

asu

šlechty na

snm

mla toho

stavovském

práv

rozhodovati o dalších osudech divadla, a dále

úastenství šlechty mohlo nejspíš ochrániti nový podnik

ped

libovlí byrokracie a zaplašiti

dla

policie

Vždy

v té

na vše,

dob ve

cožkoli

nedvru,

poínáno

kterouž hle-

strany eské.

se

šlecht, kteráž opposicí svou na

snme

stavovském byla se postavila na pdu historického práva, probouzely se živé sympathie na prospch národní vci naší

— kteréž

pak revoluním hnutím

1848 byly

r.

opt

v zárodku svém udušeny. Vyjednávání se šlechtou se dailo, zvlášt pak

Thun

Josef Matiáš

dal se pohnouti,

aby se

ujal

br.

ped-

sednictva podniku.

Byl to zajisté zjev zvláštní, a

svdí

nepatrný kandidát práv, troufal že hlasu jeho uposlechlo tolik

si

muž

iniciativy se ujati, a

vážených ve šlecht

mšanstvu. Piinním líiegrovým 1846 památná schze platejzská. Byla v

letích i)rvní

schze, v

mšanských

rokovali

Pítomni

byli

níž

zástupcové

spolen

sešla se 3. to

kvtna

po dvou sto-

šlechty a

kruh

o záležitostech národních.

mezi jinými hrabata Thunové, kníže Hugo

Salm, kníže Rohan, prandt a rytí

mravném

psobení Ricgrova, že muž tak mladý,

vlivu osobního

i

to o

z

hrab

Nostic, svobodný

pán Hildt-

Neuberka. Zapisovatelem zvolen

jenž psal protokol

schze esky.

Zajímavá ta

líieger, listina,

19

opatená

doseti podpisy

hlavních

ú(\astník,

nalézá se

dosud v jeho rukou. TíMcetilenný výbor

ve

schzi

platejzské

zvolený

žádos k císai o })Ovolení akciové spolenosti ke zízení eského divadla. Avšak ani lesk jmen šlechti; kých a vážnos muž, kteí se aktu toho súastnili, nedokázaly nieho na vládé Metternichov. Žados se ustavil a zadal

nebyla ani císai pedložena, zstávala nevyízena.

boue nových pevrat

aby díve

potebí,

sebevdomou všemohoucností teprve v

r.

vci

v té

byrokratické

Bylo

zalomcovala

libovle

—

1S4S došlo vyízení žádosti a bylo možno

dále pokroiti.

kracie nedala vyklíiti

Pro tu chvíli

nepíze

byro-

nadjím vlastenc, kteí po schzi

platejzské za vedení Tylova konali porady o dalších pí-

pravách k otevení divadla.

nejhoroucnjší tužbou a snahou celého utvoení života bylo eského divadla, vnoval r. 1847 svého Slepého mládence Piiegrovi, „milému píteli svému, jehož

Tyl,

jakožto skrovnou

pipomínku na blahé naše zámysly

o di-

vadle národním."

Že Tyl spatoval v Riegrovi hlavního pvodce a ducha všech tch snah nepízní pomr na zmar

vdího

uvedených,

do

nhož

skládal

nejvelejší

budoucnobí, vychází najevo ze

slov, jimiž

provází: „aby, co sotva poato, pouvadlo, se

opt

vzepnulo

a

chrám

se vzklenulo,

uvázli

pi

Vedle

nadje i pro své vnování duchem tvým

opuštné Musy jako stkvoucí abys dílo zvedl znova, bychom nekol

po inku."

pée

své

o

divadlo

Rieger

také

v jiných

oborech rozvinoval horlivou innos. Takž redigoval též ve spolku se Strobachem,

Erbenem

a

Trojanem stanovy 2*

.

20

Mšanské

besedy Pražské, o

jejíž

založení se

piioval

horlivé.

Zvlášt pak závažné bylo jeho psobení v Jednot prmyslové. Tam již di'ív Amerling a Svatopluk Presl domáhali se podpory na vydávání eských knih. Šlechtici, kteíž touto jednotou vládli zúplna, propjovali s poátku žádostem takovým sluchu, pokud pednášeny byly i

jako prosby pokorné, mluvilo o právu

na poteby

její

ale

nechtli toho ztrpti,

aby se

eské ke stejnému zeteli

národnosti

jako k národnosti druhé, a aby se pro-

nášely žaloby na zkracování práva toho

Když Rieger,

Trojan,

Perner a Strobach pistou-

pivše do Jednoty pivábili

tam za sebou mnoho nových

len

z

mšanstva

Pražského,

uinna

Jednoty prmyslové jevištm výjev daných. Již od

r.

za nedlouho

sí

po tu dobu neví-

1845, za asu, kde nikde nezaznívalo

volné slovo, svádly se zde první

enické

obhájcové práva národního usilovali o a zlomili odpor šlechty

a

zápasy, v nichž

to,

aby vyvrátili

nmeckých

továrník,

len

Jednoty.

Bylo

to,

tkávají se v

me

pední prvních potykách jako když

dvou armád sea zkoušejí poprvé ostí stráže

tom boji o práva politická, toliko o životní poteby chudého a zanedbaného živnostnictva eského, jen o ten kousek duševního chleba pro tídy hynoucí v nevdomosti a opuštnosti o povznesení emeslnictva eského odborným vzdláním, o zízení první eské školy prmyslové. Ale což práce ku povznesvých. Nešlo v

—

sení jádra lidu není též

eminentn

istíme-liž nyní z této práce Ptieger ve sporech

tch

politická,

a

neko-

?

enické nadání byly ptky v Jednot

vytíbil své

a nabýval zkušeností vzácných;

21

priiniyslové })roi

i

pro soudruhy jolio školou parlaujcii-

ueuslAlou opposicí opou-

tární. Ziiliy i)rotivníi donirzeni

štli bojišt a vítzství klonilo se ke stran eské.

Aby

všechny obtíže a námitky proti zízení eské školy

pr-

myslové co nejdraznji netoliko slovy, ale i skutkem vyvrátili, vznesli Trojan, Perner a Rieger svou pi na

—

soud veejnosti

se

obrátili

k národu

s

provoláním,

pr-

ke sbírkám pro zízení eské školy

jímž vyzývali myslové.

obtovnosti národní jest

Tato cesta dovolávání se nyní

již

u nás

dobe

ujetou

ale tehdáž bylo to

silnicí,

—

a novota tato ješt novotou nebývalou a odvážlivou vzbudila ilý ruch po všem národ. Za krátký as sešlo se více než 8000 zl, nepoítaje mnohých slib roních píspvk, jež dostoupily výše nkolika set. Výsledek ten byl na svou dobu tak nenadálý, tak pekvapující,

že byrokracie uznala za dobré zakroiti a zakázati sbírky.

Jaký

že úkazy takové

div,

znepokojovaly,

ji

vždy

se tu

nco

nového a nevídaného probouzelo k životu, jako by tlo zdánliv mrtvé z nenadání zaalo sebou hýbati, oživeno kouzelnou, dosud neznámou silou, jejíhož dosahu neznali,

ale tušili

neobmezené libovlády ejného mínní.

Žádos

vzrostu

v jejím

o povolení

—

byla

eské

to

vývoji hrob své

a

elementární

školy prmyslové,

síla

již

ve-

Pr-

myslová jednota vznesla ke vlád, uvázla ve Vídni „als

—

Oegenstand sorgfáltiger Erwágung" to jest odložena pohrdliv na dobu nedohlednou tak jako žádos výboru

Byla vyízena

platejzského.

vládlo volnjší hnutí ve všech

Avšak

pekážky a

by

i

nepíze

obtíže

pomr

teprve

vcech

r.

1848, když za-

státních.

byrokracie a pozdjší

zpsobily,

že zízení

i

jiné

eské

22

prmyslové se pozdrželo po delší as, pece boje ve Prmyslové jednot svádné nezstaly bez úinku. Nejen že jimi zavdán podnt ke zizování nedlních škol prmyslových po vší vlasti, ale zvláštní dležitos mly zápasy ty pro další vývoj událostí veejných svými výsledky nepímými, svým vlivem na mínní veejné v echách, jež inily vždy více národním, eským. Ohlasy enických zápas v jednot pronikaly da širších kruh, budíce všude jaejší hnutí myslí; výsledky školy

k nimž pispívaly netoliko tídy zámožné,

sbírek, i

širší

vrstvy

zakoennou

lidu,

skvle

v podniky

vyvracely

eské

než

nedvru obecn

a dovozovaly životní sílu

Mravný úinek tchto zkušeností byl neocenitelný. Ve veejnosti eské vzbouzela se mocná sebedvra, a národ spasitelná víra ve vlastní sílu a dovednos

jejich.

—

uil

se nastupovati cestu, jež vedla jej

chm

tak

utšeným

—

pozdji k úsp-

cestu svépomoci.

Všechny tyto snahy a práce, jichž se Rieger úastnil s horlivostí mladistvého zápalu, jež nezná pekážek a nešetí sil vlastních, otásly na novo zdravím jeho, a dostavovalo

se

optné

Poátkem gorosum a byl práv.

K

r.

a

plivání krve,

Rieger poslední

1847 podstoupil

19.

skrovnjší mrou.

ervna 1847 promován

promoci jeho sešel

se

ri-

za doktora

celý vlastenecký

svt

promoce i pedcházející disputace Riegrova v obecenstv Pražském zvláštní úastenství. Zdálo se, jako by všichni oekávali, že se bude pi ní nco kromobyejného díti, a že ndadý ohnivý muž ani Pražský.

V^zbudila

této píležitosti

nepromešká, aniž by se odvážil projevu

svých vlasteneckých a politických snah.

A skuten z pravidla

ani jeho disputace

bezvýznamná formalita

doktorská

— jindy

— nemla prbhu všed-

23 Disputuje

ního a klidného.

mrách

o

preventivné a repressivné policie tiskové, dal

Rieger proti vli že

e

jedním oi)])onentein svým

s

prof.

Kopce disputaci své obrat takový,

dob

jeho byla skvélou a v

ml

a

Kaifášovi

smlou

Když pak pipomínal, že kdyby své vznešené uení pedložiti k censue

obranou svobody Kristus byl

neslýchané

té

tisku.

Pilátovi,

„non admittitur"

—

tito

by

tu vypukl v

rukopisu

byli

jisté

dali

etné shromáždném obe-

censtvu tak boulivý potlesk a smích,

dkan

že

rychle

disputaci perušil.

Brzy po promoci

rad

ejky

Dra.

své,

vydal

na podzim

se Rieger

r.

1847, k naléhavé

aby

na cesty,

pírodu o jednu zimu a pekonal chorobu bytem v lahodném podnebí jižním.

ošidil

plicní

po-

slovanské a

zárove k tomu, aby poznal jiné zemé hledl si styk s pedními muži Slovan

rakouských.

Pozdržev se v Prešpurce u Štúra, v Pešti

Užil cesty té

u Kollára, zajel odtud do Blehradu srbského ke píteli

kdež uveden jest ke knížeti Karaordévii a

Zachovi,

seznámil

se

vynikajícími

s

tehdáž osobnostmi národa

Knianinem, Kuiem a Garašaninem. Dále cestoval pes Hranici Vojenskou Slavonskem a Horvatskem do Záheba, kdež nabyl píležitosti, seznati blíže vlastenecký svt horvatský. Potom procestoval Dalmácii srbského,

a

Istrii

a odebral se

pes

Terst do

Zima, kterouž Rieger strávil v pres Benátky,

íma

Padovu,

a Neapole

—

Itálie. Itálii

—

ubíraje se

Veronu, Bolognu, Florencii do

nejen že upevnila jeho

síly

tlesné

a obohatila jeho mysl nesmazatelnými dojmy, ale bila

na ducha jeho hlavn ve

Vné dovati

cítil

krásy

smru

dvojím.

umleckých pokladv

se tím

pso-

více povzbuzována,

Itálie,

že byl

jež stuv

íme

24 v

stále

ilém styku

umlc,

kruhy

s

píruní

zaujaly

tou

jej

djinách a theorii krásného umní a vyplniti tím skutenou, vážnou mezeru v literatue eské. Ale z tchto studií velebné klidného svta umní vyrušovaly ho hluné ohlasy mocného

mrou,

že zamýšlel sepsati

té chvíle zachvíval

ruchu politického, kterýž Itálií,

vábíce

jej

dílo o

k pravému

veškerou

jeho budoucího po-

jevišti

volání životního.

V duchu

národního

minouti výjevy

r.

1848 slavily se líbánky

ných slavnostech na byl církevnímu

poes

dobrotivého Pia Nona, jenž

udlil konstituci,

státu

práv

nahodil se Rieger

s

pd

Kamkoli kráel na

stal.

úinkem hlubokým nadšení, jichž svdkem se italské, všude poátkem svobody. Rím jásal v radost-

jeho rázu nemohly se

v tu chvíli,

a

do Neapole

když úedními

phi-

káty ohlašována nová konstituce, když uliky Neapolské a zdi divadla San Carlo saly, a

nekoneným jásotem

když v šumu karnevalu

dlouho zdané

do náruí,

i

lazzaroni padali

i

projevujíce nadšení své

ohnivé letory

otá-

v opojení svobody tak

knížata

na ulicích

se

se

vší

si

horoucností

jižní.

V památné

kdy únorová revoluce Paížská prolomila ledy, zalétal teplý vánek svobody, první pozdrav politického jara veškerou Evropou od zem k zemi, všude hnuly se mysli, zakypl nový té

dob, od

té chvíle,

život.

Uieger vrátiv se delší cestu

když

jej

z

Neapole do

pres Janov, stihly

zvsti

Marseille o

íma, do

zamýšlel

Alžíru a Španl,

dnech beznových

o udlení konstituce ve Vídni a

listy

práv

v Praze,

pátel, volající

jej

do vlasti. V liímé byl ješt pítomen pohnutým výjevm, když páter Gavazzi v Kolosseuin kázal kížovou výpravu

25 a když

proti liakousku,

lid

ímský

Venezia obrovský znak Ilakoiiska, vlasti so navrátiti,

strhl

ale

Palazzo di

s

dycht do

volné

bezna

bez odkladu vydal se koneni

na cestu.

Vídn

Dojev do s

druhou deputací

Trojan a Faster.

úastnil

se

na poátku

dubna setkal

výboru sváto vácslavského,

Radostn

tam vedli

již

uvítán páteli, na vyzvání jejich

jejich jednání

památného patentu ze

se

s

dne

8.

ministry,

dubna

též r,

eský

1848

text

pochází

z jeho péra. Již cestou do Prahy,

kroil,

bylo Riegrovi

díve než hranice

na zápasišt

ech pe-

veejnosti vstoupiti.

Ve studentské aule v Olomouci jali se Rieger a Trojan eniti ke shromáždnému studentstvu o vci slovanské a o jednot ech a Moravy. Stranníci nmetí, horlící pro nmeckou jednotu, mli ve studentstvu pevahu,

eník

zpsobila boulivou vavu,

rozzuení odprci se zbraní v rukou hnali se ke kathede, kdež studující slovanští se shlukli na obranu eníkv a vynesli je na ranienou ze sín. slova

S jakou radostí byl Rieger v Praze oekáván a vítán

známý

jakožto již

již

statený obhájce vci národní, zjevno

za nepítomnosti své. sotva došla zpráva,

z toho, že

valným ve Svatováclavských lázních dne

že

se

vrací

z Itálie,

byl

shromáždním

lidu

10. dubna 1848 za hluného potlesku zvolen do roznmoženého výboru svato-

václavského.

Volalo

národa

—

jej

oekávání obecenstva

a on od návratu svého

stvého nadšení pohížil

innosti.

se zúplua

se

a dležité vší

silou

do proudu

poteby mladi-

politické

26

Výbor svatováclavský, jenž slouiv se s guberniální kommissí hrabtem Stadionem jmenovanou v Národní výbor ml konati pípravné práce pro nastávající snm eský, poal své porady 13. dubna, a Rieger úastnil se jich

mrou

vynikající.

schzi pednášel,

Již v první

dajem, sekce, volicí

ád jíž

do

jednací,

eským

jsa

druhé zvolen za lena

ve

sven úkol nejdležitjší, snmu eského.

Stávalo

asto,

se

zpravo-

že

vypracovati

hrab

president,

první

ád

Stadion,

a

pozdji hrab Lev Thun skládali na Riegra úkol, aby odpovídal deputacím z venkova, ba za pedsedání Sta-

mu

diorova bylo

íditi

takoka

snmu

také pípravy k volbám do zemského nejvíce sám, jsa

Odkazujíce

pidlen výboru

výboru;

jednání

celé

ídil

po-

pro volby.

tenáe k vydání „ei dra. F. L. Riegra" *).

nebudeme innosÉ Riegrovu v Národním výboru do podrobná vypisovati a dotkneme se toliko hlavních mo-

ment

politických a cíl, k nimž se nesly

kdy echové ve blahém opojení novorozenou svo-

Poetickým chvíh'm prvního a

Nmci,

bodu, o

vítajíce

objímali

ideálné

se

snahy jeho.

a

bratrsky

svornosti

a

lásce

nadšení,

spolu

snili

utšené sny

kmen

obou

národních,

picházel záhy v záptí neúmorný nátlak skutenosti a ozvala

ob

se

vážn rznost

poteb, když mezi

životních

národnosti padlo jablko sváru

—

volby do ústavo-

dárného parlamentu Frankfurtského. *)

Politická

bibliotéka esl<á

:

ei

Frant.

dra.

a jeho jednání v zákonodárnýcL sborech. a 184Í). (V Pra/e, nákladem knihkupce

/

l.'t

1861 a 1862 (1884).

J.

Díl I

Lad.

Z

Regra let

1818

Otty, 1883.) Dii

IL

27

Ve

kdy nadšení

chvíli,

vzývatelé jednoty

nniecké

vyzváním k obeslání sboru Frankfurtského, kdy nerozhodná vláda Vídeská, píliš slabá a váhavá, aby zaujala jakékoli pevné stanovisko, jala se volby nad

jásali

do Frankfurtu rozepisovati jasných

pomr

—

v té chvíli náhle do ne-

vytrysknuvší z jasného

zasvítila jiskra,

Památný

ducha Palackého.

zvání, aby zastupoval

echy

v

jímž odmítal vy-

jeho,

list

padesátilenném

výboru

Frankfurtském, dovolávaje se slovanské národnosti své, svrchovanosti a svéprávnosti koruny

rakouské cujícím celý

—

byl jako

k

heslem,

národ

eský,

eské

a monarchie

vztýeným praporem, za jeden muž

nmuž a za

ním pozdéji

prospch rakouských, echa bylo cestu ukázalo,

byl

uchva-

pihlásil se

všichni

upímní

teprve slovo veli-

obhájci

jimž

kého

jak hájiti svrchovanosti

íše rakouské.

V témž smyslu

mšanstva Pražského proti

volbám

do

sepsal

historicky

Frankfurtu

,

Rieger

odvodnné

jež

beseda

jménem ohrazení

Mšanská

vydala.

Výbor Frankfurtský, nedav se zastrašiti odmítnutím tímto, vyslal do Prahy posly své, kanclée v. Wachtera a Ignáce Kurandu, k nimž pipojil se z Vidné dr. Schilling, a tito vyslanci 29. dubna vyjednávali s devatenáctilennou kommissí Národního výboru. Rieger tu se vším drazem se opíral žádostem nmeckým a hájil samostatnosti i nezávislosti Rakouska, rozvíjeje pi tom nové myšlénky politické. Klada draz na to, že Rakousko stane se mocným toliko svými Slovany, vyítal Rakousku onu falešnou politiku po císaích nmeckých zddnou, jež pachtíc se neustále po vlád v Itálii, zanedbávala svých držav slovanských úpln. Pipomínaje pak výrok nmecké Allgemeine Zeitung.

28

„echy

že

vedem,"

byly

volal:

My echové ckého dubu.

nemáme

pd

té

Ponechte této

—

vždy

toliko

vyíznte! ctižádosti, abychom

rostlinou na ušlechtilém

rostliny vedle

cizopasné

své

„Nuže dobe, pánové, teda

dokonce

cizopasnou

byli

Nmecko

a zstanou pro

jej

kmeni

nme-

pro vás, jak myslíte

—

aby vyrstala voln na

sebe,

v soustátí rakouském, a ona se stane, nejsouc

zdržována ve volném vzrstu, mohutným kmenem, kterýž

kmeny ve velkolepém hvozd rakouském bude moci snad chrániti i Nmecka proti možným bouím, Když pak na ž.idos jichž se hrozíte od východu." s ostatními

Národního

aby

výboru,

záležitost

obeslání

Frankfurt-

parlamentu byla zstavena rozhodnutí eského

ského

snmu,

Vídn odpov

došla z

neuspokojivá, tu Rieger

schzi ze dne 4. kvtna 1848 drazn se ohiadil. že kdyby i rakouská vláda chtla svrchovauos Rakouska zadati, my echové toho nemžeme pipu-

opt

ve

stiti,

nebo

v

úplné

eská musí býti zachována král náš eský složil svému

„naše koruna

svrchovanosti,

národu písahu na zachování všech práv a svobod hoto království

pi svém

to-

korunování, dotknouti se tchto

práv bylo by tolik jako zrušiti královskou písahu."

Ve schzi ze dne zprávy

o

o odporu

jak

tom,

ního:

kvtna i)edítal pak

llieger

Frankfurtský

zvsti

pijal

eském, a uvádje

chové „musejí býti k zvolal:

11.

„Ptám

výbor slova

Nmecku

se vás, není-li

Oni praví,

spolek

že

Schillingova, že

e-

pipoutáni ostím mee,"

to

porušení práva národ-

knížat

(nmecký Bund)

míst jeho chtjí svobodný svazek národ míti nám pak íkají: Nebudete-li chtíti, pinutíme vás meem Proti takovýmto aigumentm bude nám naposledy teba odpovídati — cepem!"

jest zrušen, a že na

—

!

29

Z

ííallerie,

zahml že

kdež shromážilóno

jásot a potlesk,

hrab Lev Thun hned

rozhodnutí

o

se v

tak všeobecné,

bylo

Ped domem

rozpustil sclizi.

zástupové lidstva,

potlesk uvnit, vpadli v to

Zdálo

rozilení

mnoho mládeže,

netrpliv oekávajíce volbách Frankfurtských, a sotva zavznl

ohromní

stáli

l)ylo

té

chvíli,

himavým

jásotem a voláním.

do

shromáždéní slovy

jako

by

Riegrovými byl hrom udeil, ve tech minutách bylo

Nmci

zdšeni donmívajíce se. že nenadálý a samorostlý ten projev rozechvné nálady myslí byl zúmyslna nastražen. Z dalšího psobení Riegrova v Národním výboru zvlášt zmínky zasluhuje e, jíž ve schzi ze dne 15. kvtna pimlouval se dtklivé za to, aby deputace kteráž k návrhu Trojanovu mla žádati císae, aby rozprášeno.

odcházeli

arcikníže František Josef do

ech

byl za místodržitele

králova vypraven, žádala zárove, aby pro

echy

zízeni

byli ústední úadové eská dvorní kancelá a nejvyšší soud. Návrh ten však nepotkal se s dostateným souhlasem. Avšak innos Riegrova neobmezovala se na Ná-

nejvyšší

rodní

výbor.

v Praze,

Snaže se v lidu buditi

vdomí

národních

a historických práv našich, sepsal provolání k Morava-

nm

o

historickém

svazku zemí

eské

a moravské, a

potom v kvtnu protest Mšanské besedy Pražské proti volbám do Frankfurtu. -— Súastnil se též horliv píprav ke slovanskému sjezdu, jehož schzím pak pro odjezd do Tyrol obcovati nemohl.

jíž

Ve schzi Národního výboru ze dne 29. kvtna ješt Rieger byl pítomen, pedítal pipiš bána

Jelaie, jímž vyzýval

se

Národní výbor,

zástupce své jakožto hosty na

snm

aby

vyslal

horvatský a navr-

30 hoval, aby se netoliko vyzvání toho uposlechlo, ale aby tcž

Hoivaté

vyzváni vyslati

byli

posly

své,

aby byly

snme eském. Tento návrh však zstaven rozhodnutí snmu anebo stavovského výboru. V téže schzi ze dne 29. kvtna ohlásil zemhosty na

hrab Lev Thun

správce

dív

rozhodnutí dležité.

Byl

již

Národnímu výboru, že nehodlá dále poministerstva Vídeského, jež by se píily právm království eského. Vždy slabé ministerstvo to nechalo se zakikovati výtržníky Vídeskými a podléhalo diktátm Vídeské Auly a Sicherheitsausschussu, jež chtly sob<^. osobovati vliv na veškerou íši. Když pak 26. kvtna nové nepokoje ve Vídni propukly, rozhodl se hrab Lev Thun, uznávaje potebu oznámil

slouchati

rozkaz

perušiti spojení

Vídeskému

s

ministerstvem podléhajícím povstání

a hledati oporu pouze ve

jenž do Inspruku se byl utekl,

vdnou

vládní radu

ili

dvoe císaském,

na tom, že zídí odpo-

prozatímnou vládu v echách,

a že požádá císae za schválení opatení tohoto. Thun

prozatímn vlády osm lenv, totiž Palackého, lliegra, Braunera, hrabte Wurmbranda, Borroše, hrabte Alberta Nostice. Strobacha a Ilerziga z Liberce. Eieger a Nostic ureni byli, cM' donesli ke dvoru pednesení zemsprávcovo, v nmž se žádalo netoliko za potvrzení prozatímn vlády, nýbrž i za zízení místodržitelské rady, jíž by v ele byl arcikníže František Josef, a za císaský patent ku svolání snmu. Vyslancové eští dostihli do Inspruku v okamžiku velmi pohnutém. Slyšení u dvora, jenž v malém domku povolal

do

pebýval, domáhali se

a národ ského,

—

zástupci a vyslanci

všech stran

tam zástupcové ministerstva VídeWessenberg a Doblhoff, za Uhry Esterházy a byli

31

hluná

hrab Franíiek

ze Lvov.i pišedší

Hatthianyi,

—

Vídeákv

depiuace

a

Stadion,

Horvaty

za

bán

Jelaic.

Byl

)

jeden

z

onécb

rozbodnýcli

okanižikv, kdy

djinných událostí malými náhodami skloniti se mohou v jednu i druhou stranu, kdy rozhodují se osudy národ na dlouhá desítiletí. Ve všeobecném rozvjížky

ruchu a nepokoji

nevdlo

se ani,

nic

bude-li ve

prohlášen za zrádce

Bratr

nezdálo

i

se

jisto

a

pevno

píštím okamžiku

býti,

Jelaic

za spasitele Rakouska.

Lva Thuna, hrab Bedich Thun, vyslanec

ve Štokholmó, jenž meškal

práv

v

radou a službami svými nápomocen,

Inšpruku, jsa dvoru ujal se

úkolu pro-

stedníka mezi vyslanci eskými a dvorem, kdež rozhodující vliv mlo zvlášt slovo energické a duchaplné arciknžny Žofie. Bieger vida okamžik píznivý k dobytí žádoucích koncessí, nehledl k tomu, co bylo pvodn cílem jeho poslání, totiž ku potvrzení vlády prozatímn, ale šel ve svých žádostech dále tím smrem, jejž byl již v Národním výboru naznail. Šlo mu o decentralisaci úadv, o zízení dvorské kanceláe a nejvyššího soudu v Praze, což mlo v echách pojistiti znanou míru samosprávy.

dvorem naléhal pedn na bezodkladné svolání zemského snmu a na ustanovení zemské vlády ne prozatímn, nýbrž definitivn, jíž by v ele stál arcikníže František Josef jakožto místokrál eský. Spolu s hrabaty Bedichem Thunem a Albertem Nosticem jal se Rieger pamtný spis k císai spisovati,

Ve vyjednávání

se

ale brzo úkol ten od nich

jenž Nosticovi a Thunovi ve spise tomto

vznesen

na Riegra samého,

do péra diktoval.

Snažil se

odvodniti potebu ústedních

úadv

32

samosprávy v echách netoliko

a vtší

dvody

práva

prospchem dynastie samé, uvádje na doklad, když všecka moc jest soustedna ve Vídni, že lid Vídeský mže snadno, jakož se v tu chvíli práv dlo, terrorisovati vládu. Promemoria bylo ale

historickélio,

snmu

a

koncipoval Rieger patent ku svo-

Dále

císai podáno. lání

též

zemského, jenž

s

malými promnami pijat

císaem podepsán. Vyjednávání V3^slanc eských bylo provázeno zdarem

úplným. do

níž

Dvr

ku jmenování rady místodržitelské, mli povoláni býti hrab Lažanský (fiiiance), svolil

Klecanský (záležitosti vnitní) a Strobach (soudnictví).

Klecanský vyslancové pozdravili

ml

eští ješt arciknížete

eského

—

Ped

odjezdem svým byli uvedeni u arciknžny Žofie, a

dekret.

již

Františka Josefa,

sml mu

jakožto místo-

dáván býti. Plni radostných nadjí vraceli se po dvanácti dnech vyjednávání liieger a Nostic k domovu, nesouce cí-

krále

saský patent ku je

zvs

o

Když rachot

dl

snmu

svolání

osudných nepokojích blížili

se

—

již

tu cestou

ped

zastihla

svatodušních v Praze.

ku Praze, dsná záe na nebi a

do dálky doznívající vštily jim

utšených nadjí z rána

kterýžto titul

Dorazivše

jejich.

bránu Újezdskou,

17.

zklamání

ervna 1848

stží vymohli

si

vpu-

štní a vedeni vojenskou stráží na hrad, kdež zastihli již Mensdorfa a Klecanského, vyslané ministerstvem ku prostedkování a upokojení, zárove pak zastihli ve

hrad

deputaci

mstskou

Rieger bez odkladu

o s

pímí deputací

vyjednávající.

tou a se dvorními

kommissai Mensdorfem a Klecanským odebral se na radnici. Zdo po mnohých bezplodnýcii úradách uloženo Riegrovi, aby navrhl a sestavil podmínky pacifikace.

3ó pí-

Eicger hledl jim dáti forimi takovou, aby nebyly

—

a krušnou kapitulací;

iiioii

l)UŠtCní

všem

pojato

úastníkm nepokoj,

do nich vyjímaje

též

od-

kteí

ty.

se provinili ze ziskuchtivosti.

Dvorní kommissai Mensdorf a Klecanský navržené

podmínky

pijali a podepsali, ale když odpoledne

ped-

neseny knížeti Windischgrátzovi, zavrhl je bezohledn.

Mensdorf a Klecanský netroufali si postaviti se jeho vli na odpor, Rieger však dostal se s ním do tak prudkého sporu, že odvážil se íci všemohoucímu veliteli:

ist

„Sie begehen einen Hochverrath, das Ministerium

Commissáre pak hádku rozhodným

verantwortlich, das Ministerium hat die

peal

eingesetzt." Windischgrátz

výrokem: „leh werde mich von ihnen nicht belehren lassen, was ist Constitution?! leh bin hier Commandant, sie miissen thun, was ich commandire, und wer nicht gehorcht. den werde ich abkrageln." Tam, kde slabí v pecenní sil svých, odvážili se boje nerovného a utekli se sami k prostedkm hmotného násilí, rozhodovalo nyní toto se vší bezohled-

—

a krutostí.

ností

pipomínáno

Marn

dovoláváno se práva,

úmluv a koncessí Inšpruckých.

došly zvsti o nepokojích

všecka vymezená

v Praze,

marn Jakmile

dvr hned

odvolal

ustanovení a vyslán do Prahy rychlý

posel, aby zastaveno bylo

uveejnní

patentu.

Národní výbor rozpuštn 26. ervna, sjezd slovanský se rozešel a tam, kde sídliti mla vydobytá již odpovdná vláda zemská a zasedati první ústavodárný

—

snm

eský

—

-

rozléhalo se

nyní

kommando

vojenské,

konaly se výslechy obžalovaných.

Zmaení snmu, jemuž

mena,

b}lo ranou osudnou

byla úloha tak dležitá vy-

pro celý další rozvoj 3

po-

34

mrii ve

našich.

píin

beno,

Ve

sociální

píin

nenahraditelných

zejména bajkami

spiknutí

—

státoprávní

o

daleko

práv tak, jako škod nám zpso-

široko

rozvtveném

jež rozšiovány nepáteli našimi a stvrzeny

licomrnými výpovmi Košutova n;íhoního, jakéhosi Marcella Turáského, jenž se dal ve dnech svatodušních Zvlášt nalézaly víry ve kruzích šlechtických. zajati. Šlechta, jež sympathiemi svými již získána se zdála vci národní, uvivši, že v své byla oklamána, a že v táboe eském osnovala se sociální revoluce namíená ostím svým proti šlecht, pešla nyní nanmoze do tábora

dve

našich

odprcv.

Když snm eský takto byl zmaen, stal se íšský snm, svolaný do Vídn k vypracování ústavy, jediným djištm veejným, kde mohlo se volné a vážné slovo

vci naší národní. Nezbytná, eenými událostmi zpsobená nutnos, nastoupiti na tuto pdu, byla již sama nenahraditelným poškozením autonomie snmu zemského. Ale lid eský, bombardováním pronésti na obranu

Prahy v zoufalství uvedený,

volal

po ní jako po spasení

svém.

dvru

psobení Riegrovo, vidti z toho, že zvolen byl na snéni zemský ve dvou okresích a do íšského snmu Vídeského doJak velikou

skládal národ v

sedmi okresích. Pijal volbu za kraj rodný, za okres Železnobrodský; a jméno „poslance Železnobrodkonce

v

ského" odtud ozývalo se vždy slavnéji a náleží Vstupujíce na

cové eští

pdu

Vídeskou,

do velice trudných

a

dostali

pomr.

práva proti vrchmoci

dovolávati

vojenské, kteráž v

echách opanovala

našich dležitostí národních pioti

se poslan-

nesnadných

ByloC jim jednak

se

historii.

pole, a zastávati

nmeckým

aspiracím

35

—

ministerstva

as

druhé strany

bojovati

se

stranou

radikálnoM, jejíž podvratné snahy se nesly k roz?itpení

tsnému i)ipojení zemí západních k obrovskému císaství némeckému jxxl parlament Frankfurtský, a vbec k tomu, aby živlu madarskému ve spojení s nmeckým bylo pojištno panství nad obyvatelstvem sloRakouska,

vanským, jež tvoí vtšinu

psobení Riegrovo ve

Sledujeme-li

ském, vidíme v opposici

jej

proti

ííše.

všude vystupovati v této dvojí úloze, ministerstvu

ve

kde inilo tuhém boji s

všem,

nástrojem reakce a germanisace, a v

meckými radikálnými rodní, ale též

snmu Víde-

živly,

se

n-

netoliko za práva naše ná-

na podporu vlády, kdykoli

šlo o životné

dležitosti Rakouska, o celistvos íše. Jakkoli pak Palacký všeobecnou vážností a

úinkem

vbec

svého vhlasu podkládán

mocným

za hlavu

po-

slanc eských, pece již tehdy mladý Rieger ídil záležitosti klubu eského, a také levice nmecká spatovala v Riegrovi svého pedního a nejnebezpenjšího odprce. Nejen že v brzku pátelé i nepátelé pokládali jej za

prvního

eníka

pravice,

ale

zvlášt nebezpeným

neohroženou smlostí a bystrostí ducha, kterouž v okamžiku rozhodném dovedl ráz na ráz odstával se svou

mítati útoky, nedávaje se zastrašiti

žádným terrorismem

okolí svého.

Terrorismus

dav

bývá

nkdy

hroznjší než terro-

rismus absolutismu, a v takovémto tísnícím ovzduší bylo

eským poslancm dikální,

opojeni

ve Vídni dýchati,

dobytými

rozumli svrchovanosti

výsledky

kde agitátoi rarevolucí minulých

lidu tak, že zvolenci

poslouchati diktátu demokratických

národa mají

spolk Vídeských.

OD

mínní veejné žurnalistikou nmeckou proti poslancm eským — a hlavní záští a nenávis obracela se proti osob Riegrov, v níž spaZvlášt rozeštváno

bylo

tovali odprcové soka nejstatenjšího. Bylo

mu

toho zakusiti

pi prvním

již

vystoupení

na íšském snme. V pedchozí schzi ze dne

18.

er-

na odpor Lohnerovi, jenž chtl, aby volby Pražské byly uznány za neplatné, a vymohl schvávence postavil

se

Dále pak

volby Strobachovy.

lení

popudil

proti

sob

stranu radikální, jež chtla pedsednictvo do svých rukou dostati, tím,

že dovedl toho,

odložena byla, protože

aby volba pedstavenstva

ech

z

sotva polovice

poslanc

Zpráva o tom rychle pronikla za dvée snmovny a vykládána obecenstvu Vídeskému za úmysl byla pítomna.

pokoiti živel

nmecký

Když pak Rieger

tím, že

vyšel

následován zástupem

na

odepe

se

mu

presidium.

byl insultován a pro-

ulici,

výhržkami provázel Vídeský poslanec Gold-

kterýž

lidu,

s

od hradu až na Píkopy. mark, vida nebezpeí kollegovi jeho hrozící, zasadil se o to, aby Rieger vyvázl bez pohromy.

jej

Podávaje o

snmovn,

píhod

té následujícího

dne zprávu ve

„Nedám se niím ustrašiti, abych nevyslovoval svobodn svého mínní, ano budu je vyslovovati nic nedbaje následk, jež by z toho mé osob vzejíti mohly. Žádám však, aby slavné shromáždní o to se postaralo, abych budoucn mohl jako já každý jiný poslanec svobodn své mínní vyslovovati pravím svobodn tedy netoliko svobodomysln, pravil Rieger:

i

—

—

nýbrž

A

i

beze všeho vyrušování terrorismem davu." jakž bylo Riegrovi v tomto

pípad

eliti hroz-

bám rozoštvaného lidu, tak v jedné ze píštích schzí obrátil opt ohnivé stely slova svého proti pehmatm,

37

ecluích vláda vojenská.

jichž dopou^téla se v

pelloval totiž

drazn

za

píinou zatení

Dra. Brannera

odpovdí

a stavu obleženosti v Praze, a nedav se odbyti

vyhýbavou,

optoval

otázky

své naléhavé

Inter-

tak dlouho,

že se akta vyšetovací pedloží

až ministr se vyjádil,

snmu Vídeskému. Dležitá byla

e,

do ústavního výboru

kterouž Rieger se zastával, aby

odbor snmovních,

volilo dle

se

emuž levice zpsobila volbu dle zemí, dávajíc echám práv tak toliko ti zástupce proti

jako Tyrolsku, Štyrsku

meckým zemím

atd.,

kteráž po-

ve výboru

pojišovala tím malým

vtšinu.

Prudký a zajímavý rozhovor zásadný byl jenž stavl

poslancem Borrošem,

poslanc dalmatských, aby

návrhv

a

se

o „národních libstkách"

ohnm

zpsoben

na odpor žádosti

se poizovaly italské

výtah zjednání snmovního.

odolatelným

n-

peklady

Slova Borrošova

pobídla Riegra k pádné, ne-

obran práv všech nenk draznému protestu proti n-

sálající

meckých národ íše a mecké ei státní, pi emž pronesl památná slova: „My Slované tvoíme vtšinu tohoto státu, hlavn našimi penzi, naší krví on se udržuje, Rakousko potrvá toliko^ pokud my Slované chceme a my tomu chceme."

—

boui me^i Nmci, spolek proti výroku tomu zvláštní

Slova ta zpsobila ohromnou

Nmc

rakouských

zadal

snmu, kdežto naopak dalmatské msto Zadr jmenovalo Púegra estným svým mšanem. adresu

k íšskému

záí 1848, kdy rozhárané pomry uherské polovice íše mly zavdati podnt ke prudkému zápasu na snme Vídeském. Odstedivé Pišel památný den

snahy

Maar

19.

se tšily vždy ze sympathií

mokrat, kteí páli

si

pokud možno

nmeckých

de-

nejvíc uvolniti svazky

38 jednoty íše a seslabiti EakouskO; aby pak tím snadnji

zem

západ mohly

na

podíditi

se

vlivu

parlamentu

Deputace uherského snmu, žádající onoho dne za pipuštní do snmovny Vídeské, vyslána byla za tím úelem, aby strhla snmovnu k demonstracím Frankfurtského.

prospch

ve

Maar,

týchž

Maar,

kteí

v téže

se

dopouštli mnohých útisk na slovanském obyvatelstvu Uher, a proti nimž bojovali dole Jihoslované a

chvíli

na severu povstalí Slováci pod Blodkem a Zachem.

Tu osvdilo

se

opt, že ve všech kritických oka-

mžicích djinných byli Slované nezávislosti a celistvosti

kdy Jelai to

ech,

s

nejhorlivjšími

obhájci

mocnáství rakouského. Mezitím

Horvaty bojoval za jednotu Rakouska, byl

jenž

ve

snmovn Vídeské

rázn

se

zastal

o jednotu íše. Kieger ostrou filippikou dovedl vítzství skloniti

ke stran

movny pipuštna

své

—

deputace

maarská do sn-

nebyla.

Skutkem tím popudil Rieger proti sob tím více chátru Vídeskou, jež zvunými frasemi a také ješt zvunjšími penzi byla zcela získána stran maarské. Lid rozilen byl tou mrou, že uznáno potebí, uiniti zvláštní opatení pro bezpenost poslanc slovanských

den

—

a dva

tábory

ped snmovnou Dne

války za

22.

záí

píinou

národní

obrany

byly

pohotov.

interpelloval Rieger

zpupnosti vojenské

dtkliv ministra a zárove ducha

protiústavního, jenž ve vojsku se vzmáhal.

vojsku dáno

aby

složilo

Jakkoli

bylo

po celý

pouení

o

Žádal, aby

dobrodiních konstituce a

na konstituci písahu.

eí

fclova pronésti,

tou

osvdil

znova, že neváhal

smlého

kdekoli by stíny reakce hrozily potlaiti

39

volný néinii

vývoj ústavnosti, v

pece

neustávalo

Štvaní

proti

némeckých novinách.

Podnt

k nému bylo tím

více,

ve schzi ze dne 18. záí byl se opel radikálných.

Mezitím,

co

protože Rieger

již

návrhm poslanc

ped snmovnou

shlukly se

ohromné zástupy lidu, pednášel Goldmark návrh, jenž mél stran jeho lacinou popularitu zabezpeiti žádal o bezodkladné povolení dvou milion státní pjky a podpory živnostníkm Vídeským. Rieger odvážil se tu žádati, aby návrh nebyl vyizován ukvapen, nýbrž odkázán kommissi. Zárove v téže schzi se opíral návrhm levice k tomu elícím, aby snm ústavodárný strhl na ;

sebe

moc výkonnou. Poznával Rieger jasn nebezpeí,

jež z toho hro-

snm

ústavodárný dal

zilo ústavnosti veškeré,

se vlákati na

pdu

když by

agitací revoluních.

Podrobnjší psobnosti Riegrovy na

ském nemžeme

snme Víde-

tu stopovati, chceme-li zstati v

mezích

každém okamžiku, kterak s pevnou dsledností zastával se práva a veejného ádu, vystupuje se stejnou neohrožeností jak proti reakcionáským snahám protiústavným, tak i proti pe-

této práci

vytených.

Vidíme

jej

v

hmatm revoluního radikalismu. Zatím zostily mry v Uhrách tou mrou, že vláda Vídeská,

se po-

do té

doby váhav kolísající a obojakou hru provozující, pinucena byla rozhodným vystupováním revolun vlády Košutovy, aby zaujala tolikéž postavení rozhodné tím, že rozpustila uherský

snm

a odevzdala

Jelaiovi ve-

nad vojskem v Uhrách Aby však Jelai mohl revoluci uherskou mocí brannou pekonati, k tomu poteboval prostedk finan-

litelství

ních, o jejichž povolení rozhodoval

snm íšský. Dr. Stross-

40

jménem Jelaiovým

niajer,

tehdáž kaplan dvorský,

obrátil

k Palackému a Riegrovi, žádaje jich za podporu

se

slovanské pravice.

Radikálové Vídeští, pejíce vítzství spojenc svých

maarských, rozeštvali proti Jelaicovi chátru Vídeskou co možno nejvíce. Záleželo jim na tom, aby pomoc Jelaicovi nemohla se poskytnouti, a proto 5. íjna pi rokování o zákon berniném hledla levice pednášením rozliných

návrh

berniném

a zmaiti tím

rozhodné.

V pedveer

šela ve

vzduchu —

oporou,

již

jehož

rady

si

smlos

vrhl, aby se

—

jeho. Byly to

—

vzpoura

okamžiky se vzná-

již již

a odhodlanosti levice pibývala

síly

nalézala

úinek

revoluce

souhlase

v

rozilených zástup na

vdli

zákon

provléci a odložiti rokování o

pochvale gallerie a

Ministi v zoufalství ne-

ulicích.

když

a

tu Rieger odvážil

skutku,

se

a dosah vzrstal napjetím okamžiku. Na-

pes odroovací návrhy

levice

pešlo k den-

nímu poádku, k zákonu finannímu. Návrh byl pijat. Poražená levice a rozbouené obecenstvo gallerie opouštli s výhržkami snmovnu. Když snm íšský nedal se dohnati k tomu, aby sám podporoval revoluní snahy Madar, sáhlo se ku pro-

stedkm

silnjším.

Píštího

ml

z

Vídn

revoluce

dne,

6.

íjna

z rána,

když

na pomoc Jelaicovi vyslán

svedením vojska,

agenty maarskými.

nmž

v

Obtí vzpoury

pluk býti,

ped

propukla

pracováno

v

noci

stal se ministr hr.

Latour, jenž ubit chátrou a jehož mrtvola

kandelabru

vojska

povšena na

palácem ministerstva války.

V rozboueném poslancm eským a

dlnictvu nejprudší

Riegrovi, jemuž slibován osud

kvasila

nenávis

vyhržky pronášeny Latourv.

proti

proti

41

Havlíek,

nímž

Kieger

prubéli

nebezpeí okamžiku a

znamenal mlouvati

s

píteli

aby

Riegrovi,

jal

vOci

se

pozoroval,

dtkliv

do-

ním bez odkladu dal

s

Vídni výhost.

Rieger váhal, nechtje opustiti svého stanovišt ve

snmovn, pokud

nadje na opatení poádku;

bylo

tak zlý, konen vci svolil ješt dojde do bytu svého si pro prav, že kožich. „Už nevracejte," odpovdl ani Havlíek, tam se „já vám pjím svj." Pátelská pelivos a pedvídavost Ha-

však

když

vzaly

obrat

—

vlíkova zachránila tehdáž Riegrovi život nebo touže dobou hledán byl Rieger ozbrojenými dlníky ve svém bytu. Odebral se s Havlíkem ku známým do jižních pedmstí Vídeských, chtje tam vykati výsledek nastalé boue. Odpoledne, když bylo zjevno, že ve Vídni

skutené

nastala

revoluce,

nelze mluviti, chtl

konen

a

že o

uniknouti z

tu však zastavila je u linie chátra

osobovali

si

pední

volnosti

slovo lidé

s

snmu

Vídn

již

na jih;

ozbrojená, mezi níž

uherskými kokardami.

Po inkvisici dosti písné byli konené propuštni na svdectví íiakr, nebyvše na štstí poznáni. Avšak ješt cestou další v Kremži, kde poznali Riegra, hrozilo jim nebezpeí zatení od pobouené národní gardy. I tu šastn vyvázli pomocí eského postillona. Též ostatní poslancové eští rozprchli se z Vídn, kdež že

se

ve

svobodou parlamentu

snmovn

dlníci

s

došlo

gallerie

do

tch konc,

troufali

si

míiti

zbraní na poslance neoblíbené.

Když

íjna Havlíek s Riegrem dorazili do Prahy, konala se na radnici porada poslancv, a oni, voláni jsouce pedsednictvem ku dalším poradám snmovním, 9.

42 vydali

12.

odchod

z

íjna

Vídn

a

odvodovali svj

jímž

prohlášení, protestovali

proti

platnosti

dalších

usnesení kusého parlamentu.

Avšak i v echách mezi horkokrevnou mládeží, kteréž nkolik zvuných frasí o svobod dovede zaslepiti oi, zaali se ozývati hlasové nevole nad jednáním poslancv. Tato mladší strana, jíž nikdo z i)0slanc

eských nezdál se dosti radikálným býti, mla sted svj ve Slovanské Líp. I Havlíka zastihl té chvíle osud, kterýž v dob rozilení tak asto bývá údlem všech muž rozvážných, pezdíváno mu reakcioná, ba nalezli

dokonce

se

hlašovati, že se

lidé,

Slovanské

zvlášt

pak

se roz-

„zaprodal vlád."

Rieger po návratu svém ve

kteí neostýchali

Líp horlivé

vylíil zastával

Vídn eí proslovenou jasné pomry Vídenské, z

se

Havlíek

politiky po-

slanc eských. Ve svých Národních Novinách bioval krut mladé pemrštnce ve studentstvu eskén), kteí v zaslepenosti své nepátely národa našeho

mnli

pra-

vými reky svobody býti a vysýlali pak ješt deputace své, aby bratíkovali se s Aulou Vídeskou. Snm íšský ve Vídni po odchodu poslancv e-

nemoha se vymaniti z teirorismu svého okolí, pinucen bráti se drahou revoluní a ovšem Slo-

ských, byl

vanm

piospchm

nebezpenou, jednu, slouenou s obsmující k roztržení íše v novenou íší nmeckou, a v druhou státu mad!arského. Podizuje se diktát spolku Vídeských, sympatisujících naskrze s odbojem Maar proti dynastii, podrýval tím vážnos shromáždní ústavodárného a pinutil dynastii a vojsko z popudu sebeobrany k odporu zjevnénm proti sob a podal takto reakci vítanou

rakouským a

ás ás

jejich

43

zbra, kteréž

aby

neváhala,

užiti

další rozvoj

i)0(lryla

ústavnosti.

Poslanci e^tí, dob-e tušíce nebezpeí, kteréž hrozilo

ústavní

svobod

lamentarismu, proti usnesení

a

s

z

takového

kornpromittování par-

stejným

drazem

jednak

snmu,

ohrožovali

se

rokujícího pod nátlakem revoluce,

druhé strany svými vyslanci ke dvoru do Olomouce

vydanými neustávali rozhodn na to naléhati, aby snm byl do jiného místa peložen, kde by ml úplnou volnos rokování, a aby ústavnost a manifesty v novinách

a svoboda

národm

slíbená v

jejich se potkala se zdarem,

22.

pes

íjna

íšský 1848

byl

a

—

a snaha

ne bez nesnáze.

a svolán

dne

císaským ze

manifestem

odroen

nebyla zkrácena.

snmu Kromíž

Navrhovali za shromáždišt

Snm

niem

Kromíže,

do

ale

pozstalí pokraovali v ro-

to poslanci ve Vídni

kování až do té chvíle, kdy Windischgrátz

íjna

31.

Vídn. Hned pi poátku snmu Kromížského, ve druhé schzi ze dne 27. listopadu rozpedla se debatta o tom, mají-li býti teny a za protokoly snmu íšského uznány zápisky o schzích, jež byly konány po odroovacím vtrhl do

manifeste císasicém.

Rieger varoval

sledky skutku takového,

znamenalo

uznání

že

revoluce

ped

by uznání ze

dne

6.

vážnými

d-

protokol tch Slova,

íjna.

kteráž v té schzi pronesl, zdála se proniknuta prorockou

pedtuchou a vyznaují jasn stanovisko eských poslanc v této vci. Dotýkaje se výsledk revoluce íjnové pravil:

„Vymoženosti revoluce ze dne

budou-li se stále tak množiti, brzo

kde jsme

stáli

ped

13.

beznem."

že politické moudrosti nelze

6.

íjna,

nás

dovedou tam,

A

dále dovozuje,

erpati ze knih a theorií

44 dokládal

asto

:

„Pemocní než

více

uvážily,

theorie.

to pravá moudrost

tel pedevším dlužno

býti.

pivádí do neštstí,

jiné

snad

zúmysla

Aby

zanedbává,

by

se

politice

tyto

Takových ini-

Ten pak, kdož ten,

jiné

dobe

svoboda svévolné

nedbá, ten, kdož

že jich

ností

platí v

státnická.

dbáti, neraá-li

v nebezpeenství uvedena lehkovážný,

pomr

initelé

všechny

touto

kdož do

jest tak

lehkováž-

initel tch

neštstí

uvalil,

kteí nevinn a dobromysln, jak již asem bývá, vedení jeho se svují, ten z toho odpovídej. Já však a pátelé moji, kteíž podílu nemáme na tch usneseních, na této kteíž podílu nemáme na této revoluci „slavné revoluci," kteréž my a svoboda jsme tolilíerými díky zavázáni, já a všichni moji pátelé odmítáme od

—

sebe zodpovdnost za vše,

co se stalo a usneslo.

My

nechceme podílu míti na krvi prolité. My nechceme podílu míti na neskonalém neštstí Vídn, my nejsme vinni tím, že lehkovrná mládež byla svedena." tení protokolu, ode dne 28. íjna poínaje, bylo pak zamítnuto vtšinou 17 hlas. Úkolem Kromížského snmu bylo vypracovati ústavu, a

jednání jeho vlekla

se

také

prosta zvláštní

ku konci práce výboru ústavního a jeho subkommissí, a- kdy zaalo se rokování o právech základních, kteráž mla ústav pedeslána býti. Avšak mezi tím, kdy výbor konstituní rokoval o nové ústav, vzmáhala se ve kruzích vládnoucích mocnos živl, jež nenarozené ješt ústav mly hrob Rozpor o zásady mezi vládou a vtšinou uchystati. snmu vyšel na jevo hned pi druhém tení práv základních, dne 4. ledna 1849, kdy ministr hr. Stadion zajímavosti

až do

té

chvíle,

kdy

chýlily

se

45 ohradil

se

proti §

jniéiieni vhííly

stát vychází

1.:

Nebezpeí

reakce

hrozící

sblížilo

kteráž

sníim. a

dne

již

ledna

pijata

mela

obhájiti

volnosti

proti

nátlaku

vládnímu:

zapoalo

základních

byl do budoucnosti

snmovnou

jednání

se

na

nmeckou

s

dala výhost Frankfurtským

té chvíle 8.

chvíle

té

okamžik dávné odprce, slovanskou pravici levicí,

moc ve

„všeliká

lidu."

z

resoluce. jež

snmu

ústavodárného

tak již

rokování o

právech

zlozvukem neblahým,

kterýž

zlozvstným znamením.

Rieger a Hein zvoleni byli za referenty o právech základních,

a

celé

Riegra

bylo

pro

vždy

pojistily

to

rokování o právech základních

adou

mu

slávu

nejskvlejších

triumfu, jež na

enickou.

Mohl tu voln vyerpati bohatou studnici svého mnohostranného nadání enického, od jemné ironie, bitkého sarkasmu a osvžujícího humoru až k tm vroucím hlubokým tónm nelíeného nadšení, k tm mohutným akcentm, uchvacujícím výrazem síly a pravdivosti,

jaké jediné

z

hlubiny

pesvdení

vytryskovati

mohou.

ei

jeho tehdejší vynikaly netoliko bohatostí a jas-

ností myšlének, nenadálostí a živostí

obratv a skvlých

pípadných obraz, jimiž své myšlénky dovedl plastickým rouchem piodti. tím zvláštním darem pesvdivosti, kterouž pro každou

pípadnjší

—

byly proneseny

ale

—

vc

nalézal

unášely

slovo nejprostší a nej

zárove

vroucností,

tím kouzlem, jež zrakem

i

jakou

sluchem

psobí v mysl posluchaovu. Nebudeme zde slov šíiti o obsahu Kromížských eí Riegrových, jsou vbec známy a podány ve sbírce jeho

eí

shora citované. 4

46

Co však ve

mohlo podáno

sbírce té

býti, jest toliko

mrtvá kostra jejich, postrádající vzrušujícího dechu žisvých nevota. U každého pravého em'ka, jenž pipravuje na msíce pedem a jim z pamti se neuí,

eí

ei

rodí se myšlénky improvisovaném proudu a slova okamžitým vzntem ducha zárove s formou svou, jest tato forma nerozlunou ástí celku, a nikdy

kde

v

mrtvé

písm nedovede pln

na posluchae živé

zvukem duše

zobraziti dojem, jaký inilo

slovo, a kterýž ve

proletí a uchvátil

jej

chvní hlasu pí-

jako jiskrou

elek-

trickou.

pi

Pravda tato všeobecná má zejména plnou platnos enické individualit Riegrov, jemuž lahoda a síla

orgánu, ohnivá letora a vrozená jaros výrazu

do pednesu

nejrznjších odstín, v jsehož chvjí, a v jehož tvái výrazné

vložiti stupnici

hlase struny srdce

te každý pímos

O

dovolují

se

dvru

vzbuzující.

Riegrovi možno íci, že mluví netoliko slovy, ale

každým hnutím svým, a tato zvláštnost enické povahy pronesli rujeho vyznauje nejlépe výrok, jejž o sínští poslanci na íšském snme ve Vídni r. 1848. Tito

nm

pilnuvše k Riegrovi velmi

píkladem

jeho

toliko

se ídili a s velikou zálibou jeho

slouchajíce tvrdívali,

eem

na-

že sice neumjí nmecky, ale když

mluví Bieger, tomu že

V

vroucn, vždy

pece vždy rozumjí.

debatách parlamentárních bylo se

odprcm ped

Riegrem na pozoru míti pro bystrou duchapítomnost, jakouž znal útoky odrážeti, stránky jejich dovedl ve dectví

podal

již

a

vtip

smšnos

pi poátku

žíhavý, jímž obraceti.

rokování

o

kladních polemikou svou proti Wildnerovi.

slabé

Toho svprávech zá-

47

e

Dne

ledna 184!) pronesl

10.

na obranu

§

ve stát vychází

z

sována, vidl jsem

líieiier

e

lidu."

tato byla

sám koncept k

ní.

jednotlivých slov tužkou psaných, jež

moc

„Všeliká

práv základních:

1.

svou památnou

úpln

improvi-

ad

záležející v

eníku

sloužila

za pipomenutí pedmtv, o nichž nduviti si Nicmén však bujarý proud myšlének Riegrových unesl byl umínil.

celé

shromáždní,

dávnému

levice všecka blažena tleskala

nepíteli, pravice tonula v rozkoši, ano

i

svému ospalé

ernožluté centrum probralo se trochu ze svých mdlob, nedbajíc nelibých pohled ministr vzdávalo pochvalu

—

svoboda

ei

byla na

snme opt

a na vždy proti

nistrm uhájena. Ta místa v ei Riegrov, kteráž

mi-

napjatosti

platila

okamžiku, zdála se prodchnuta býti prorockou pedtuchou. Dovolávaje se slib v a pípovdí císaských pravil Rieger: „Vím pedobe, že máme za sebou den 6. íjna se

všemi smutnými následky jeho. Ale vím také, že tím ani o vlas zteneno nebylo právo naše, vím, že my

pes

to

vše

poád ješt jsme snmem ústavodárným."

Ohrazoval se svého

mínní

proti

aby

tomu,

poslancové

dávali se ovládati strachem

projevu

ve

ped

rozpu-

štním: „máme-liž utvoiti ústavu servilnou z pouhé bázn, že budeme rozpuštni? Což se nám po rozpuštní mže horšího pihoditi, nežli že bychom dostali ústavu

nesvobodomyslnou

—

veejn

oktrojovanou

míst tajn oktrojované? Na vci nezmní My neuiníme jako onen malomyslný, kterýž strachu,

na

že by snad mohl

život."

aby pravé jest

mu

—

Nemá-li

pesvdení

zajisté lépe,

již

své

býti

zastelen,

více

snm

na

nieho: z pouhého sáhl si sám se

íšský

s to

býti,

mohl svobodn vyslovovati,

aby byl rozpuštn, lépe 4*

jest,

aby

48

ped

bvl zabit

celým svtem a

veejn

pochován, než

aby byl zbaven dvry lidu porušením a vlivem aneb otráven podplacenými."

cizím

Avšak „dané slovo císaské se nezruší!" volal „Snm nebude rozpuštn, Rieger ku konci své ei. ona tuze dobe ví, že by nebo koruna jest moudrá,

dvry

pozbyla

tím

národv

a

,

dvry národ

sice

kteí zde nejsou zastoupeni, ješt mnohem více Vyženou-li zastupinežli tch, kteí nás sem vyslali. pak vru bude tžko telstvo lidu z tohoto sálu sezvati kdy zastupitele onch národ ke druhému všeobecnému snmu íšskému, ale pak bude také marnou práce, aby se vzbudovalo jednotné a mocné Rakousko!" tch,

—

Zdálo

jako by

se,

eí

nový jarý duch, jako by se

zavítal

Obhájena

vracela.

byla

snmovny sebedvry

Riegrovou byl do byla síla

jí

autorita

její

samostatnost

a

—

a o tu šlo pi debatt té ješt volnos projevu více, než o pouhou zásadu § 1. Proto snm, nechtje se

i

pro theoretickou zásadu pouštti do boje ložil

§

1.

a

její

byl v celé veejnosti

teda

jen

skrovný,

zejména skvlé

ei

Riegrovy

debatty

výsledek

pece však úinek

byl

mocný, zavanul osvžující

velmi

vtérek do dusné atmosféry ped

ped ji

po

e

Riegrovu

volbami k

vytisknouti ulicích,

V

mnoha

ve

se

otiskl

Romana

Monitore

ímané dali exemplá a ítali ji

snmu,

tisících

sob na

bouí.

a

žár svo-

hotovili se

k obrané

rokování o právech základních

proslavil

v

msta ped

lii''ger

blížící se

rozplamenili

aby

dalším

též

ústavodárnému

body a vlastenectví ve svatého

vládou, od-

zatím stranou.

Pímý

Tuto

s

ješt

novo

chvíli,

kdy

cizími vojsky.

nkolika

emi,

dokonalými

formou

4íí

i

(e

svobod

o

o

vcí náboženských

a

i)ak

i:^§

14.

lil,

církevních

náboženství, o nucení svétském ve vécech

mu svorn

pikli

o soudech porotiiích.

ei

í)omru církve k

víry a o

i

se

týkajících

15.,

ei

zvhist

trestu smrti,

o zrušení a

Byly to zejména

obsahem.

první

Pátelé a nepátelé

státu).

eníky, vždy

mezi

místo

nejzuivjší prve protivník jeho Lohner byl

Ajantem íšského snmu.

Zdálo

se,

nazval

jej

jako by slavnostní

e-

snmovnou, kdykoli Rieger na

nálada prochvívala

ništ vstoupil. Zvlášt hluboký dojem uchvátil posludiastvo, když Rieger dne 27. února pronášel parabolu pirovnával

o církvi, v níž

k obrazu ruatky Boží.

tuto

píbh. Malí, Bohem nadchnutých mistrv umní, utvoil

„Dovolte mi, abych vám vypravoval prostý

jeden

z

matky Boží: bylt to výtvor zázrané krásy, ozáený nejvroucnjším pvabem, kouzlem

svatý

obraz

obraz,

nebeským.

picházeli

I

lidé

konc

všech

ze

svta,

nemén než prostí a chudí mudrcové toho uenci nemén nežli prostý rolník — a oni

velmoži jeho

vku

a

útchu patíce na pi pohledu na. I nazvali

všichni nacházeli

obraz, a prodlévali

blaženi

obraz ten obrazem

Avšak pozdji pišli

milosti Boží.

ducha Božského mistra, kterýž

vali již

hledali kouzlo

malován, byly

a

živjší,

barvami.

A

slibovali i

vtšího

pemalovali

pozdji

hlavu

znalci

pro

umní

obtížnou

na

obraz

ti

myslili,

a upevnili na ruku její

byl

její

že se

tžké

bohatou zlatou korunu a

nemohli

podobu

níž

kdyby barvy ostrými, kiklavými

tlo hermelínem a nachem.

uenci a

díla vanul, a

z

úinku,

pišli ješt jiní:

zavdí,

žezlo a pibili na

libovati

si

nepochopo-

ti

barvách a v desce,

jeho v

tím matce Boží

ovésili

a

jiní

již

A

tak se stalo, že

více

v

obrazu

si

pozdjších pídavkv, a

50

tém

tak zstal tu který

jím

se

venkovan a chuas^

jen prostý

již

uenci

Ale

povznášel.

ani

znalci již

a

Yéiti tomu nechtli, že by to bylo dílo Božského mistra.

A

—

tento obraz, pánové, tento obraz matky Boží

jest

Bohatá koruna, kterouž jí postavili na mitra, odznak jejího bohatství, její moci.

naše církev!

to

hlavu,

jejích privilejí;

moci donucovací panství jejího.

tžké

;

Odejmte

odejmte

pozdjších;

absolutismu, a obraz byl,

pravý obraz

znamení

svtské a ten hermelín, to roucho svtského

a to

žezlo,

je,

pánové, tyto

opt vám

milosti,

dary

tyto

je,

jí

tot

ideál

se

její

pívsky as.

nevzdlanosti a

objeví jak

Božské krásy,

záí štstí a blahoslavenství veškerému

pvodn z

nhož

lidstvu!"

Rieger pronesl ta slova prost, vroucn, mluvil nepovznášeje hlasu, ale

pece

tiše,

ve shromáždní více než

300 hlav ítajícím bylo takové posvátné ticho, že každé dechnutí bylo

slyšeti.

Avšak mezi tím, co snmovníci nechávali se unášeti proudem debatty, vznášely se nad hlavami jejich již stíny blížící se katastrofy, a ješt v pedveer její, 6.

bezna k

církve

1849, doznívala sálem

snmu Kromížského pedasný

lirab

Riegrova o

pomru

státu.

Hromová rána reakce v

e

oktrojována

—

a skolila

zasedací

ržové nadje

r.

siné

1848

bezna v noci oznámil ministr nkterým poslancm že bude ústava a 7. bezna nalezli poslanci snmovnu

hrob. Již

Stadion

do

uhodila

vojskem obsazenu,

6.

,

snm

byl manifestem

císaským

roz-

puštn.

nemohouce místnosti soukromé

Poslanci,

se v

více vejíti do

snmovny,

sešli

a uzaveli vydati protest proti

51

násilnéimi rozpuh^tní, k jehož sepsání zvoleni ode všech

Ale

Pillersdorf a Rieger.

stran

tento

i

vyznél

projev

bez následk, jsa zasten událostmi mocnjšími.

Upomínky na slavnou

mížského

í)robouzejí

nadšený doslov k bohatýrské písni o

to krátký, ale

rovnosti

nosti,

v

snému Kromysli dojmy zádumivé: byl a tklivou episodn

a

jež

bratrství^

Kromížského,

životem dýchalo,

rod, bylo

a vše

opojila

mysli

hlasy

eník

v sále

to,

co zde

ped

bouilc. jásalo,

vzbuzujíc

snem

minulosti.

jen krásným

již

1848

Doznly

všech kouzlem neskonalým. paláce

r.

vol-

chvílí

ješt

nadji ná-

Jest málo episod v djinách, jež by byly v té

mly v

míe

sob sledu djinných, psobily pece tak

ten zvláštní resultát, že nezstavivše po

výsledcích

trvalých

mocn

v mysli

souasníkv

vzpomínkou

smazatelnou

snmu Kromížského

a zapsaly se tak živou, ne-

do

pamtí

Rokování

jejich.

rozehálo a uchvátilo veškero po-

souasné, rozproudilo jarý ruch po celé zemi. Jak vroucím úastenstvím sledováno bylo v echách, kolení

poznáváme byli

z

toho,

že

poslancové

a

snm

zasypáváni

adressami dvry — v jediné schzi ze dne

oznámeno

bylo 343 adress

Jednání

dvry

z

1.

bezma

ech.

snmu Kromížského mlo pi

poslancích

eských jeden výsledek neoekávaný. Po všech tch nekonených rekriminacích a osoování, jimiž byli poslancové eští hanobeni jako služebníci reakce, nemohlo se

jim a zejména Riegrovi dostati skvlejšího zadostuinní.

prve se inil

Kromíž. Tam

osvdilo, že. jestli odvážil eliti revoluním snahám radikálv, ne-

než poskytla jim toho

z

nenávisti

se

k svobod a potlaení

její,

ale

52 k

uhájení jejímu

náním svým uvádli

V Kromíži

tm, kdož pemrštným poí-

proti ji

jest

do nebezpeí.

úkazem charakteristickým

chvilkové sblížení se pravice

s levicí,

zvláštní

sblížení a shoda

v otázkách theoretických a zásadách všeobecných.

Mže

se íci, že tento souhlas byl píliš zvláštní, píliš ideálny,

aby ve

vav

mohl na dlouho potrvati. Zajisté by se souhlas ten za krátkou dobu byl promnil v prudký zápas, jakmile by se od abstraktních a všeobecných zásad základních bylo pešlo k otázkám konkrétnjším, k návrhu ústavy samé, vždy již v subpolitického

boje

byl

komitétu výboru ústavního boj mezi centralisty a autonomisty ohlašoval boue budoucí.

moment v život Riegrov, o nichž by píke se rozcházely, jako o psobení jeho

Jest málo

úsudky tak v

Kromíži. Jedni spatují v

mu

e

o §

1.

nm

za velikou chybu politickou; jiným

doba ta jediná

se zdá, že

poblouzení mladické a vyítají

v celé

opt

veejné innosti Riegrov

zasluhuje uznání a pochvaly.

Snad by ti i oni zmnili a zmírnili svj kdyby se dovedli vžíti a vmysliti do doby a kterýmiž

rzné

se

zjevy

politického

života

úsudek,

pomr, vytvoují

a zvláštního rázu svého nabývají.

Jsou ovšem vší

politikové toho

zpsobu, kteí za vrchol

moudrosti a jediný

státnické

tarismu pokládají

cíl

všeho

parlamen-

skvlé horování o ideálech svobody,

byl by konen celý parlamentarismus dojista jen neustálým rokováním o právech

a kdyby šlo po jejich vli,

vným

opakováním jediné písn. Jako tito n(3niohou pochopiti, že doba theorisujícího liberalismu základních,

jest v rozvoji

djinném

již

do minulosti odkázána, jsou

iJO

kteí uznávati nechtjí, že to co zdá se jim dnes neplodným theorisováním, ne-li dokonce ošumlou frasí, bylo v oné dob snad nutným a potebnýni tu zase jiní.

lánkem

téhož rozvoje djinného. Deklarace všeobecných

práv, kteráž od prohlášení nezávislosti svobodných obcí

severoamerických ve ních" pecházela

testem

ducha

form

tak

eených

ústavy jedné

z

asu

staletému

proti

protestem mohutným,

do

ml

kterýž

druhé,

jhu

význam

ano byl nezbytným tam, kde bylo proti vati.

Nyní, kdy myšlénky,

a sláv

„práv základbyla

pro-

absolutismu, a

platnos,

emu

protesto-

jež tehdáž ve vší okázalosti

vtrhly do opojených

myslí,

staly se

majetkem

obecným všech, když vykonaly již svj úkol a dostály svému povolání bylo by nespravedlivé jim vytýkati,

—

že nebylo jich ani teba, že vykonáno jimi

vše

to,

jen nco,

co od nich tím

jení a vzntu.

aneb odsuzovati jich pro snad

mnoho, ale

i

to,

nikoli

oním oekáváno za prvního opo-

lovenstvo

zajisté v nich

nenabylo zá-

zraného léku proti všem strastem svým. nenalezli ho zvlášt ti, kteí posud žijí v sladkém klamu, že pouhým horováním pro ony šlechetné zásady svobody, jimiž svým asem odstranny všecky ty smutné, pokroku pekážející zbytky stedovku, lze i dnes ješt vyhojiti všecky bolesti lidstva. lovenstvo pak na vné pouti své za

pedním vždy stejným

cílem svým, za nejvtší

blaha pro nejvtší massu

lidu,

summou

hledá nyní spásu

svou

jinými cestami, ve formách jiných, konkrétnjších a

votnjších

—

a palivé problémy

nastupují nyní na to místo, jež

ži-

programmu sociálního díve zaujímaly theorie

liberalismu.

Jak v život jednotlivc, tak vají

i

v

život národ bý-

okamžiky horoucnjšího nadšení a povznesení ducha,

54 kteréž se nevracejí ani asto, ani pravideln.

nýbrž

jednotlivci,

mládí, dobu

i

národové

snv

poetických

svou

rnají

Netolika

dobu

zlatou

a pekypujícího

nadšení.

Touto dobou jara, dobou luzné poesie v život našeho národa, byla ona

vn

památná

ze jha absolutismu a umrtvujícího

chvíle

bemene

vyproštní roboty, kde

poddaný stal se pojednou obanem, kde národu navráprávo sebeurení,. cena volnos pronášení myšlének chvíle to, kteráž nemá a nebude snad již míti sobe rovné v djinách našich. Rok 1848 jest v pásmu djin jako vzletnou básní vetkanou mezi spoustu prosy a dojemným, nadšeným, úchvatným epilogem této velei

—

básn

byl

Bylo

snm by

Kromížský.

stejn

vyítati

pošetilé

snv

kdysi mladým, že prožil chvíle bylo bláhové žádati,

sn

svých

se

nikdy

aby

nkomu,

a nadšení, jako by

vn mladým

neprohrál

k

že byl

aby ze

zstal,

mužné dosplosti

a

k chladnjší nálad stízlivé rozvahy. Jen

z

tohoto stanovišt lze

vedliv posouditi události

r.

správn pochopiti 1848 a 1849

—

a spra-

a ovšem

také úastenství Riegrovo v nich.

Když

Kromíž,

poslancové netušil

eští

7.

bezna 1849 opouštli

žádný z nich, na jak dlouhou

adu

a

ovšem bude veškeren rozvoj ústavnosti perušen, pro ten okamžik nikdo pochybovati nemohl o vítzství let

reakce.

snmu, jejž sepsal uveejnn 15. bezna v Národ-

Protest proti násilnému uzavení

Rieger

s

Pillersdoifem,

ních Novinách,

podepsán netoliko eskými, ale

hými poslanci nmeckými.

Dále

i

mno-

pak pinesly Národní

55

bezna od ralackóho mistrn vypracovaný Spis poslanc eských o zásadách, jež zachovávali na ústavodárnéni snme íšském ve Vídni a v Kromíži. Ve spise tomto jasn a jadrn naznaen federalistický programm náš.

Noviny

25.

Pi

návratu svém do Prahy byli poslancové eští

ví-

zejména Rieger, jenž 12. bezna enil ve studentském spolku o situaci rozpuštním snmu 14. bezna uspoádalo Pražské studentstvo, nastalé. gardisté a lenové Svornosti prvod s pochodnmi na táni

srdenými ovacemi,

a

oslavu Palackého, Riegra a Borroše. Dlouho jásavé voláni

ped

bytem Riegrovým nechtlo se utišiti, když ku shromáždným zástupm s okna promluvil srdená Kdo z tch, kteí velým oslavováním obhájc slova. slávy

—

svých hledli

oživiti

své

skleslé

nadje,

tušil

tehdáž,

pohební slavnos ubité svobody, že koná že nastává dlouhých nekonených 10 let všeobecné svese vlastn již

epé

reakce? Bylo zlozvstným znamením, když Havlíek pro

výklad oktrojírky povolán

ped

obhájce povolen byl pítel jeho

za to

Havlíek: „Budu se tedy zastuposám." Porota dne 13. dubna 1849 prohlásila jej za

odepeno, vati

mu Když mu

soud. Žádal, aby

Kieger.

svj

prohlásil

nevinna.

Záhy potom. raje se

pes

Aby

dubna, opustil Rieger Prahu, ubí-

Drážd!any,

se oddal jediné

Rieger nikdy nyní.

18.

necítil

kdy každá jiná

Frankfurt a Belgii

do Paíže.

psobení žurnalistickému, k tomu

sob povolání a touhy; proto innos veejná a politická byla v

nemožnou uinna, pomýšlel na to, jak by na jiném poli prospl vci národní a tímto psobištm jeho toliko mohla literatura a vda býti. Chtl té doby po-

—

56 k tomu použiti, aby studiemi v cizin

mrtvoty

litické

se pipravil pro

innos

k

budoucí,

na uni-

habilitaci

versit pro obor národohospodáský tehdáž u nás

úpln

osielý.

Úmysly

ty vycházejí

z

jeho

Takž psal švakrovi svému v srpnu se

studování

do

dal

finanní a ostatních

jevo.

Paíže: „Nyní jsem

z

vdy

hospodáství,

politického

vd

zejmé na

list

politických,

k

nmuž

zde v Pa-

íži nalézám pevýborné prameny a všelikou píležitos

Tím zp-

a podporu, kteréž bych nikde jinde nenašel.

sobem mohu

si

získati známosti, jichž co státník a po-

nevyhnuteln budu potebovati, mám-li dstojn vyplniti povolání svoje." A matce dom jej volající píše: „as svj užiten trávím pro svoje vzdlání a pro nabytí známostí takových, jimiž budu pozdji moci vlasti V jiném pak listé píše o spisech anglických sloužiti." a francouzských z literatury národohospodáské dokládaje: „Já to chci piln prostudovati, nebo bych rád sepsal knihu po esku, a jestli mi okolo této nosti a as dovolí, po svém návratu na universit Pražské o tom pednášel." Pobyt v Paíži byl Riegrovi také tím dležitý, že hledl si osvojiti dokonalou znalos jazyka francouzského, litik

vd

aby jím vládnouti dovedl netoliko slovem, nýbrž

by se píležitos naskytla

kdekoli a

že

ve styky

vešel

Adama

s

18.

kvtna 1849

vci

vynikajícími

nejen francouzskými,

a státníky

Když

bližší

hájiti

byl

ale

i

perem,

národní,

osobnostmi

národv.

jiných

návštvou

i

u

knížete

Czartoryského, jejž jistá strana polské emigrace

nazývala

tam také

„králem polským" (ovšem v nadji), s

sešel se

hrabtem Ladislavem Telekim, vyslancem

revoluní vlády uherské, Františkem Pulszkym a

I\.

Szar-

;

57 Tri politickém

vádyni.

rozhovoru, jenž

mezi

nimi

Mapolské íše

rozpedl. vyslovil se Rieger, že smíení Slovanu nesnadno, jako obnovení staré

(Fary jest tak

pokud

živel

maarský bude sob

se

s

nadvládu

osobovati

pevného a trvalého organismu politického v zemích rakouských že jest nemožno, nebude -li všestranné uznána a k platnosti pivedena stžejní zásada ba zízení

rovnoprávnosti národní.

základech

a

v

jakých

I

rokováno o tom, na jakých

formách by se mohlo poíditi

smíení mezi národy íše rakouské a kterak by shodou národ tch, zvlášt nenmeckých, mohla se zásada sebeurení národ pivésti k platnosti. Rieger ovšem se nenadal, že soukromá ta rozmluva bude vynesena na pole publicistiky a že bude vykládána za spiknutí

echv,

Mad:ar, Polákv a

jezdm

a

osoování,

ano

i

zavdá podnt k ná-

že

obviování

velezrádného

z

spiknutí.

Avšak poátkem záí vytasily se ministerské listy rakouské s prudkými útoky na Riegra tvrdíce, že mezi spisy zabavenými 22. ervence ve Vratislavi u polského emissae Czaplického nalezen protokol tajné schze, v níž Rieger s Madary a Czartoryským položili základ veliké konfederace

Madarv

a

Slovan

proti

rodu Habs-

burskému. Jakkoli každému, kdo politickou innost

smr

a celý

do

oí

jeho

ponkud

politiky

byl

Riegrovu

sledoval, bila

pece žurnalistika peochotn píležitosti té,

absurdnost takovéto smyšlenky,

vládní a

nmecká

aby mohla se

chopila se

škodolibým jásotem

Riegra

z

velezrády

obviniti.

Rieger se des Débats" a

hájil

proti lživým

dopisem do

naknutím

v „Journal

„Oesterr. Correspondent."

58

Pravdu slov jeho dotvrzovali osvdeními svými dr. Gabler a pozdji také Pulszky v „Kolnische Zeitung", zvlášt pak horliv ujali se nepítomného dva nejvrnjší pátelé jeho, Havlíek a Palacký. Havlíek se vší rázností svou a s drazem pátelského rozhorlení hájil Riegra v „Národních Novinách" a Palacký neváhal se

Vídn, aby

vydati na cestu do

strv osobn

se

tam

Ptiegra u mini-

zastal.

Takto poznání pravdy ponenáhlu

razilo

sob

dráhu,

a také noviny ministerské poaly se ve svých nájezdech mírniti,

pi emž

pozorovati

vlivu knížete Felixa

že listy podléhající

bylo,

Schwarzenberga

brojili proti

Riegrovi

déle než Presse, inspirovaná Alexandrem Bachem. v

listopadu

1849

r.

oznamoval Pinkas

Riegrovi,

Již že,

jakž z bezpeného pramene zvdl, ministi sami nevili v pravdivost tch obvinní, kteráž noviny jejich Pes to však pece byl Rieger hlásaly tak hlun.

u

udán za nebezpeného revoluciby bylo radno z Francie vypovdti.

francouzské

onáe,

jejž

vlády

práv

pítelem Gablerem a nkterými páteli jinými chystal se slaviti, pedvolán na policii a tam ponechán ve vazb. Dal o tom ihned vdti svým pátelm Paížským, a ti vymohli mu již nazejtí propuštní na svobodu, pozdji pak ministr

O štdrém veeru,

jejž

s

vcí zahraniných, Barrot, sám omlouval se mu v té píin a dal ubezpeení, že se strany vlády francouzské proti dalšímu pobytu ve Francii není námitky.

opatení ono stalo se vlivem koského vyslanectva, a že jednu chvíli se jednalo o aby byl Rieger jako uprchlík z Francie vypovzen, bylo

*

Ze všeho

lze souditi,

ml ádný

list

že

prvodní.

rato,

a

no

Píhodu

ovšem pouila Rief^ra, jakého pijetí Jsa páteli svými, kteíž miiže se nadíti v domové. ukazovali k tomu, jak ho v Praze poteba, neustále k návratu pobízen, odpovídal vždy, že poseká, až budou ta

zízeny soudy veejné, o nž se tehdáž jednalo, a až bude zrušen stav obležení. „Znám já svévoli úad „Nyní, pokud trvá vojenských," praví v jednom list. stav obležení, mají všecku moc v rukou a dlají, co chtjí." A v jiném listé píše: „Ostatn bych nyní v Praze beztoho nic nemohl dlati, než co dlám zde, a to zde mám lepší pokoj a píto jest studovati

—

ležitos než v Praze."

Dlouhé pobývání Riegrovo v cizin

bos

kteíž

pátel,

jeho

síly

tžce

vzbudilo neli-

postrádali

pi

díle

národním. „Mou nejvtší touhou nyní

již

Rieger byl opravdu zde,"

Havlíek k Pin-

psal tehdáž

jest,

aby

již

kasovi.

Nepátelé Riegrovi, vždy ochotni obecenstvu ernými každý

ukazovati

skly

skutek jeho,

pobyt v cizin za veliký hích jako

vyítají

národu

na

potopu

jako by

bylo toliko

valící se

Riegrovi velmi

tch, jimž

ale

každý krok toliko

nm

znjí

záleželo,

zastaviti

ponkud podivn

Riegrv

slovo osudným, a jimž zdál

veejné vždy

spáchaný,

Výtkami takovými se ovšem

reakce.

lichotí,

na

nyní

neštstí na národ

by vzdáleností svou byl velké

uvalil,

mu

se

byl

vliv

neštstím.

z úst

chybou a každé

jeho na záležitosti

Oni dokonce snaží se

podezení bráti muže, kterýž byl odvahu svou ne pouhými frasemi, ale neklamnými skutky tolikrát osvdil. z

bázlivosti

a

nestatenosti v

Byla-li 10 opatrnost pílišná,

od návratu, nebyla

jež Riegra zdržovala

pec ješt vnuknuta

bázlivostí osobní,

m a

dvody

její

nalézáme

vysloveny v list, kdež se ro-

zepisuje o útocích list

„Celá

ministerských.

vc

jest

ta, že se na mne zlobí ješt od minulého snmu," píše Rieger svému švakrovi, „a pak že mi nemohou odpukonen a hlavn, stiti moji populárnos v echách a

mne

že se

nco

budoucí snmy.

bojí pro

kdyby mne mohli ze

dali,

Vím, že by za to

snmu

vylouiti.

Njaké

propuštní „ab instantia" by se k tomu dobe hodilo, Tak snadno se mne ale já jim ted na lep nesednu. a já doufám,

nesprostí.

brzo

se

—

neskoní

má innos

že

dá-li

Bh

Pán

politická

tak

zdraví v tom Be-

rounském kraji — jak ta národní píse pje." Pobytu svého ve Francii používal Pueger, jak již shora vzpomenuto, k pilným studiím národohospodá-

pednášky nejznamenitjších professoudní pelíení a zasýlal ob as lánky sor, jakož do asopisu Union a do Národních Novin, zárove pak ským. Navštvoval i

pracoval

o

prvních

monografiích

svých

národohospo-

dáských. Úkol ten byl spojen s mnohou nesnází, ježto pustil se na pole dosud nedotknuté, kde každým krokem bylo mu dráhu raziti, hledati obraty slohové, tvoiti názvy, zkrátka, zakládati vdeckou terminologii v oboru tomto. Píšeí o

tom své matce:

práce písemné a po kolik o

státním

pokud zde

hospodáství, budu.

Ale

„Konen

dní

již

kterouž

jsem se dal do

píšu na té knize

bych

2—3 msíce

rád

—

dohotovil,

práce mi to ješt

hned v erstvosti vytisknouti, až bych dom pijel a myslím na to, potom na universit pednášky v eské ei na právnické fakult o této míti, k nimž by mi tato moje kniha sloužila za podklad dá.

Já bych

ji

dal

vd

61

a jako za školní knihu.

zvhíšt v

tom

o

eštin

Práce jest

jest téžko o

tom

trochu obtížná a

psáti,

ponvadž posud

ei

nejmenší psáno v naší

není ani

lovk pinucen nkdy

teprve názvy

nmecká aspo ne

této

a tu jest

si dlati. I sama mnoho spis nemá, dobrých, a já se držím hlavn toho, co v t vci Francouzové a Angliané vynalezli. Rád bych to sepsal tak jasn a srozumiteln, aby to mohli ísti nejen studenti a lidé uení, ale teba sedlák, kterýž by jinak ml otevenou hlavu. Ale tak psáti není tak lehko a musí lovk pomalu a pracn psáti aby

literatura

o

vd

i

—

byl

—

dobe

srozumitelným."

dkladn

Snaha vzdlati se

zem

znati z jara

do

co do

prmyslu

v oboru

tomto a po-

nejpokroilejší vedla Riegra

1850 do Anglie, kdež delší dobu pobyl a také

r.

Skotska zajel a potom do okres továrních, Man-

chestru a Liverpoolu.

„Jsou to

pomry

velmi zajímavé

kteí podobnou cestou kráeti poínáme," praví v jednom listé. a dležité pro nás,

Když toužebn oekávané zvsti stále nedocházely, navrátil se

o obratu ve vlasti

Rieger v záí do Paíže.

Nechtl

se pipraviti o výsledek dlouhého ekání, ježto

zrušení

stavu

stále bylo

obležení

a

bych ješt musil zstati v

nech Rieger,

pipraven, i

konen domrzen „Bh ví, jak dlouho

ohlašováno a slibováno. Ale

marností tchto nadjí psal seste brzy,

soud veejných

zavedení

:

Vydám

cizin.

se teda již

jest jakkoli."

vraceje se na

nejisto do vlasti, byl na to

mu

soud pro velezradu a snad

že nastává

dlouhé vzení

—

proto chtje se

s

matkou a sestrou

62 rozlouiti,

a

shledati

mu

aby

psal jim,

pijely vstíc

za hranice do Žitavy.

Když

Rieger

se

pes Drážany

ubiral,

prodléval

tam práv kníže Felix Schwarz enberg, pedseda minirakouského. Rieger,

sterstva

pímo

mu, aby se ho

stavil se

zárove

skládá a aby

uživ té píležitosti,

zeptal, jaká vina se

požádal,

jej

by

vlídn, ano

s

nadání velmi

jistým vyznamenáním, nechtje

slyšeti o záležitosti, již

ml

na

ádným soudem

Kníže pijal ho však proti

byl souzen.

ped-

hrub

ani

za odbytu.

kde kníže Felix Schwarzenberg stál v popedí djin, a kde diplomaté všech stát nmeckých k nmu se tlaili, vyhledávajíce píze jeho. Kníže nedbaje toho, kolik tch pán na eká, dal se vyptával s Riegrem do dlouhých rozprav politických, Když konen Rieger se na stav vcí v Paíži a t. d. naléhal na to, aby se kníže vyjádil, jak se k jeho osob bude vláda chovati, odpovdl mu: „Nechme minulos býti minulostí, my jsme a já chci udržeti vládu pevnou a nedám si nikým rušiti kruh svých; to mjte na pamti." S tím se rozešli. Byla

to chvíle,

Štdrý den

matkou a sestrou v hostinci Žitavském, odtud pak tajn pepravil se pes hranice, spchaje pímo do Vídn.

Vdl liké

spíše

mu

jest

obávati

tch úkladných jej

s

mu pedevším

se stežiti ve-

nástroj byrokracie v Praze,

ne tak

ran,

byli

Rieger

strávil

servilních

jest

Snad by mnozí stili,

1850

dobe, že

horlivosti

a že se

r.

utkání pímého, jako

zasazovaných

rádi vidli ve

na zapenou.

vzení a dopu-

aby dlouho byl potahován a soužen, kdyby zodpo-

vdnost

z

toho

nebyla na

n

samy spadala, nýbrž na

!

63

—

n-

mohlo se ])0 ase omluviti jakym nedorozumním nebo nedopatením. orgány

výkonné

a

nejlépe jest

že

Rieger,

Proto myslil

postaviti

se

hned tváí v tvá ministru vnitra Bachovi samému. Skuten se mu podailo ministra Bacha pekvapili a zp„Jsem sobiti mu veliké rozpaky pímým oslovením: tu mne máte." Bach v prvním obvinn z velezrady okamžiku velmi jsa zaražen, nemohl jinak než vlídn

—

jehož vydatné podpory

byl

nebezpené, a ujišoval

tak

neobmýšlí.

snmu dob pro

íšského,

bývalému kollegovi ze

se zachovati k

Možná

dost, že

v

užil

že

ho,

nieho

smru Nicmén byl

v

tom

Rakousko

proti

nmu

byl již dostal

Rieger po as pokyn od Schwarzenberga. svého pobytu ve Vídni stežen orgány policie, že si toho až povšimli v hostinci u msta Frankfurtu, a že si Rieger na to pi druhé návštv u Bacha postžovati musil.

Navrátiv se po dlouhé r.

dob

v prvních dnech ledna

pomry ješt mnohem mohl pedstaviti. O volbách do

1851 do Prahy, nalezl zde Rieger

smutnjší, než

mstského

si je

byl

zastupitelstva byla Haasova Mittelpartei ob-

držela vítzství

rodní Noviny

nad kandidáty

byly

potlaeny,

Mšanské tolikéž

besedy.

ozýval se ješt ve Slovanu neustrašený hlas i

tomu bylo

r.

nmecký

Union,

ízený Pinkasem. Z Kutné Hory

orgán národní strany, a

Ná-

1851

zaniknouti

Havlíkv,

pod krutou ranou

násilí

Na všem absolutismu byl

ležela tísnící ruka reakce a byrokratického

— netoliko

politický, nýbrž

ohromen a perušen.

Tichá

i

innos

spolkový život literární

jediným polem, jež pracovníkm národním

ješt bylo volno,

ale

i

tu potlaovala

a

byla

na pohled

poutala 6*

vzlet

64 ducha svrací kazajka kruté censury, i tu mráz Depízné vyšší mail i nejskromnjší nadje a nejnevinnjší podniky vlastenecké.

Vždy nepízní se

zmailo

i

pomrv

vydávání eského slovníku encyklopedického,

zamilované to myšlénky r.

mocných živl

a nátlakem

našich

prvovlastenc

ped

již

1820.

Rieger byl mezi tmi, kteí pod vedením Palackéha již

od poátku

r.

1851 súastnili se prací pípravných^

a když ve schzi ze dne 8. íjna 1851 rozdleny obory práce,

pipadly Riegrovi

vdy

politické a národohospo-

dáské. Avšak když práce již byly zapoaty, a Palacký pedložil návrhy své sboru musejnímu, usnesl se tento o návrzích tch, „že by pi nynjších zákonech o tisku neradno bylo vydati je tiskem v asopise eského Musea," a pozdjším usnesením ustoupil úpln od zamýšleného vydání k nemalé žalosti a trpkému

Kieger mél také sám na zasáhla

vyšší

sob

rozhoení Palackého. zakusiti, že

rušiv také do jeho

zámr

nepíze životních.

Hned po návratu svém, poátkem r. 1851, zadal k senátu university žádos o habilitaci, k níž piložil spisek svj „O* statcích a prácech nehmotných."

Nmecký senát jej odmítl, protože prý vyhovti nemže pedpisu zákona, aby všichni professoi spis proetli, ježto

eský

nkteí

z nich

naprosto nejsou

s to,

aby

spis posoudili.

Rieger

odvolal

se

k ministerstvu

žádos jeho vyslovilo na hrabte Lva Thuna, chefa jeho,

toto odmítajíc

vody jednání svého. Pravilo

se,

vyuování, ale

zcela

upímn,

jak

pravé

d-

slušelo,

že se sice proti

eské

nieho namítati nemá, že však by ministerstvo vbec nemohlo udliti povolení k docentue muži, v nmž habilitaci

65 by mládež spatovala

pedáka

si)íse

v

politickém,

boji

než uitele vdy.

Riegovi bylo tedy pestati ua innosti toliko literární. Vedle nkterých básni a zpév. peklad her divadelních a pekladu Irwingova spisu Život

pispíval

rznými menšími pracemi do

Mohamedv,

periodických spis

tehdáž vycházejících, do Musejníka, pozdji do Poutníka, Obzoru, Školy a Života, do almanachu Kytice atd. Rieger vydal též první

peklad soustavného

díla

národohospo-

dáského Drozova Politického hospodáství a dokonil spis svj již v cizin zapoatý Prmysl a postup výroby jeho v psobení svém k blahobytu a svobod lidu zvlášt pracovného, jenž však

V3^šel

teprve

1860, dále

r.

pak pracoval o velikém statistickém spise o echách.

Akoli Drozovo dílo i ležejí obsahem svým již do již jen

Riegerv Prmysl

ná-

starší literatury a mají

nyní

spis

cenu historickou, nelze

sluhy upíti, že z nás první

mu pece

nikterak

jal se pracovati v

zá-

literatue

národohospodáské, aby vzbudil v kruzích širších všímavos k otázkám svtového významu, u nás po tu dobu

opomíjeným, a že pracemi svými položil základy vdecké terminologie v oboru tom.

Pokud spolkový život utlumen, hledl si Rieger

tísní

pomr

nebyl

vbec

tom innosti. Ve Prmyslové jednot, kdež za krátko po návratu svém zvolen do správní rady, piioval se netoliko o rozšíení prmyslového vzdlání mezi lidem naším, a pokraoval v

i

v

uskutenní dávných snah svých

o

zízení eské školy

prmyslové, ale zasazoval se též o to, aby zavdán byl podnt ku stavb tratí železniních, jichž zvlášt vymáhal prospch zem.

66

Sborem pro zízení Národního divadla byl Rieger hned v prvních msících r. 1851 zvolen do výboru a pozdji za jednatele. Avšak Mecséry obmezoval innost sboru svými naízeními,

volnjší

hnutí.

kteráž

poet

Netoliko že

na 120, ale zdar sbírek tak

svírala a dusila

len

byl

každé

obmezen

nadjn zapoatých zmaen

osudným pedpisem, že sbor sám nesmí jmenovati sbratele,

a

že

píspvky smjí

vybírati toliko

starostové

mstští a pedstavení obecní. Zastupitelstva obecní od r. 1849 a 1850 nebyla obnovována novými volbami a živoila pod mocným nátlakem byrokracie, jež z páni

pedstavených dovedla si uiniti nejpovolnjší nástroje Tito, znajíce dobe, jak zavditi se na vyšších své. místech, nkdy vraceli sbrací listiny, asem i s urážlinevými poznámkami, anebo nechávali jich ležeti ochota jejich maila veškeré úsilí sboru. Výboru bylo s velikou obtíží po mnohých letech ješt vymáhati navrácení sbracích listin a odvádní vybraných penz. A když z nkterých míst došla odpovd, že se sbrací

—

listiny ztratily,

níze na

n

vymohla

zmna

možno

se domysliti,

kam

se

podly

pe-

Teprve když se s nemalou prací stanov r. 1860, rozvázána byla pouta

sebrané.

Mecsérym sboru divadelnímu ukutá.

U

veejného zdálo se, jako by osud chtl Riegrovi náhradou štstí rodinné poskytnouti. Satkem svým (v srpnu i853) s Marií Palackou vstoupil ve blízké spojení s mužem, s nímž dávno veliké neutšenosti všeho života

spojoval jej svazek hluboké

a

s

úcty a vroucího pátelství,

nímž pak až do jeho smrti se ubíral nerozluné

stejnou cestou a psobil jednomysln.

67

Rieger nedlouho potom se kteráž byla dlouho vydcávání

Slovníku

provedení myšlénky,

ujal

mysl Palackého

již

nauného.

decké práci soustedily

zajímala,

Podnik, jímž

k veských,

se

všech spisovatel

síly

totiž

úastenstvím a pispl pevelice k rozšíení všeobecného vzdlání ve kruzích národních i k rozšíení potkal se

s

pravdy o vcech

eských

vbec

i

slovanských.

Heslo,

za nímž Rieger se vší bystrostí svého ducha a rázností své

a

vle

vdní

ujal

„V práci mohutným ohlasem

nesnadného úkolu

tohoto

se

je naše spasení,"

ozvalo se

národ eském. Když nadje v Matici eskou skládané

:

po veškerém

marnými datele

I.

býti, obrátil se

L.

okázaly

Rieger na podnikavého nakla-

Kobra, kterýž hned projevil ochotu vlastními

silami podniku toho se odvážiti, ujme-li se Rieger

jeho organisace a redakce. Již

v

prvních msících

pokroilo jednání tak daleko, že spekt

se

a vyzvání

1.

sám

r.

1858

kvtna vydán

pro-

k spisovatelm, jejž

podepsal Rieger

a Kober.

Té doby, kdy hlouek povolaných pracovník byl ješt velice skrovný, kdy nebylo ani gymnasií eských, a o eské universit málo kdo sníti si troufal, kdy v každém oboru vdeckém kladly se teprve základy, a názvosloví

eské

se

níku takového spojeno nyní nesnadno

si

práv s

tvoilo, bylo vydávání slov-

nesnázemi a namáháním, o

pravý pojem uiniti.

Pes

nmž

to vše však

oekávání národovcv, ale domohl se uznání i v cizin. Že již v letech šedesátých, v dob, kdy na uilištích veejných byly ješt snah} národní všemožn dušeny a ignorovány, mohl vycházeti výsledek netoliko

Slovník

a že ve

pevýšil

nauný tch rozmrv a té hodnoty literární, krátké dob poet odbratel na 7000 vzrostl, to

68 byl skutek literární dalekosáhlého významu, který podal

skvlý doklad, že netoliko oprávnny jsou snahy tch, kteí chtjí odstrkovanou popelku, jazyk eský, uvésti do svatyn vdy uzavírané ped ním, kteí popírají výhradnou výsadu nminy v oborech vyššího vzdlání u nás, ale že snahy ty zakládají se na skutené po-

teb

životní a opírají se o vzácnou

konnost

sílu životní a vý-

naši.

oprávnnou pýchou hledíme na uplynulé tvrtstoletí netušených pokrok eských ve všech oborech zkoumání vdeckého, ovšem slovník ten namnoze již nepostauje potebám a pokroku asovému, a mže Nyní, kde

se k

s

novým podnikm

nepomrn

toho druhu

snadnji

nieho na cen své histoba ve mnohých oborech dosud ani na

pistoupiti, ale tím on netratí rické a literární,

hodnot

své positivn.

bráno v

nm

mnoho

nauný vítaným

a

Zejména

v oboru slavistiky

prací závažných, jež uinily Slovník

vzácným pramenem pro mnohé

sovatele cizí a jinoslovanské, ba pro i

jediným pramenem

nejednou,

že

lánky

se-

mnohé uence snad

in slavicis.

Pihodilo

ze Slovníku

nauného

peložené vydávaly se tu

i

tam

v

spi-

se dokonce

mén

více

cizin za práce samo-

statné, a Slovinci, chtjíce vydati zvláštní spis o

národ

svém, pokládali za nejprospšnjší vydati peklad

lánk

dotyných ze Slovníku nauného. Rieger ujal se úlohy své redaktorské s neúnavnou horlivostí, neustávaje vyhledávati spolupracovníky a povzbuzovati ku práci na všech stranách, sám pak sepsal

mnoho lánk z rzných obor do Slovníku natehdáž uného. Vénoval redakci veškeren as svj a

také

i

(r.

1861), když

otevel

mu

již

nov

vzbuzený ruch života politického

nové pole innosti,

aspo

volné chvíle

své.

69

Kdo

vidl pi

jej

nemže mu a vnoval

nadání

odepíti svdectví, že pojímal netoliko

jí

jméno,

ale

i

ji

opravdov

vecko bohaté

vdomosti a drahocenné

obsáhlé

.

práci, jako pisatel této rozpravy,

své

zkušenosti.

Nejmenoval se toliko redaktorem, byl jím skuten a postavil si tím pomník nejkrásnjší pro vši budoucnos.

Jiný

a

cíl

úkol,

k

nmuž

Riegrovy

snahy

elily

dob

dusného mrtva politického doufal povzbuditi mysli a pispívati k roznícení ilejšího ruchu v myslích lidu našeho, bylo založení eského asopisu

a jímž

v

vyšších k

dobe nepíze

Znaje

politického.

osob

své,

netroufal

si

a

nedvru kruh

toho dosíci jinak,

le

nepímou, když by úastenství jeho v té vci úadm známo nebylo. 1 pobízel zvlášt horliv pítele svého, Moravana dra. Jana B. Miillera, díve vychovatele u hrabte Hoyosa, známého u nás z prací svých o umní výtvarném a z pekladu Andersenova Improvisátora, aby cestou

se r.

pokusil

o

to,

koncesse vydobyti.

Mller poátkem

1858 zadal o koncessi pro asopis Vlast a

venci oznamoval Riegrovi radostné:

Když však

Miiller pro

již

v er-

„Koncessi mámel"

churavos svou nemohl hned

žádos jeho. aby sml udlená spoluredaktora jmenovati, zamítnuta a potom koncesse jemu zas odata. Byli se zatím úadové dopátrali, s kým jest MúUer ve spojení, akoli Miiller

k vydávání

listu pistoupiti, byla

i

a Rieger, nechtjíce pozornosti pošty vzbuditi, listy

obyejn

své zasýlali na adressu osoby tetí.

Porážka zbraní rakouských u Solferina zadala sou-

stav absolutistické v Rakousku ránu smrtelnou. První zaámkou blížícího se pevratu byl patent ze dne 5. bezna

70 1860. svolávající tak zvanou rozmnoženou radu íšskou.

rzných národ k poradám,

Povoláni do ní zástupci

mly

budoucí ústavu pipraviti.

Na národ a z

jež

ech

pi tom

náš bylo

zúplna

zapomenuto, kteráž té

povoláni toliko zástupcové šlechty,

doby ješt ani nebyla ve styk vešla se stranou národní. Rieger pocioval potebu toho, aby v tom dležitém okamžiku djinném, ve kterémž se rodila nová budoucnost politická, ozval se proti takovému opomenutí hlas

lna eského

z

protestující

zetel ku spravedlivým jeho

tebám

aby obrácen byl

národa,

požadavkm

ve veejnosti celé, ale zejména na

kteréž

nejvyšších,

Té doby první

mly

hající nebyla

byly

vlaštovice

jarní

místech

zemi

sice

pi-

již

petžko

nalé-

ješt prolomena, a všecky mysli našincv

ped

ovládal ješt takový postrach

že když Rieger

jal

se

sbírati

libovlí absolutismu,

mezi etnými vlastenci

podpisy na spis pamtný, jejž chtl toho

tch

nad osudem jeho rozhodovati.

letly, ale pouta ledová na celou

sáhl

a životním po-

mnohých

u

dléval v Nizze,

poslal své

do-

dlouhým pemlouváním,

toliko

a jiní ho nadobro odmrštili.

císai podati,

Palacký, jenž

práv

pivolení písemn,

i

pro-

pode-

psáno všeho všudy dvanáct osob: Fr. Palacký, J. E. Prky n, F. L. Rieger, J. Hanke, Dr. Rudolf kníže z Thurnu a Taxisu, Fr. Pštross, Jos. F. St.

Kodym

a P. J.

Macháek,

J.

Jelínek, J. Šimek,

ezá.

Byrokratický absolutismus hledl nedostupnými hrá-

zemi obehnati pevnosC svou bedliv steženou, a nikdo v

pomrech

tehdejších nemohl se klamati o odvážnosti

skutku, jenž podnikán

várník Josef

v nejvtší tajnosti.

Macháek osvdil

svou ochotu

Jediný

osobn

to-

pro-

71

kdyby se potkala

vázeti Riegra na cest, kteráž,

dvée

zdarem, otvírala jim llieger vyžádal

ne*

s

vezení.

audience u císae pod záminkou,

si

že clice podati prosbu za povolení asopisu. Avšak pro-

memoria císai,

jeho, jež

mlo

Žádos jíž

ervna

18.

mnohem

dosah

asopis byla

o

užito k tomu,

Machákem

18()0 podal s

vtSí.

jako

toliko

dvod

aby ve zpsobe

spojovací,

nití

byly

vyslo-

veny veškeré stesky a žádosti eského národa. Celá

petice

ta jest

pedevším bolestným steskem

a krutou obžalobou na nátisky byrokracie. Dovolávajíce se otcovských

zámr

panovníkových, praví podepsaní:

namnoze

„Služebníci vládní jsou

vysoká vláda se

pevn

zem

že

eské,

a

usnesla na tom,

každý

a pstováním národnosti

mínním, že

podjati

ponmila

aby

úadník veejným uznáním

své

nelásku

sebe popudí a svému postupu ve služb uškodí

svém

domnní

bývají

peasto

míst na

vyšších

i

v tomto

psobením

utvrzováni

svých pedstavených a jak domácích, tak

;

cizích novin,

úadními nebo poloúadními orgány vlády naší, a dsledek toho všeho jest, že oni, ovšem Vaší Milosti zjevné vli na odpor, národního živlu v zemích našich, v úadech a ve školách, slovem, ve všem veejném život patrn zanedbávají, ne-li dokonce schválná

jež se ukazují býti

potlaují." v

Dále pipomíná spis ten, že Cech

hrdým na

své slavné

djiny,

a jak

mže

býti práven>

nyní

živel

i

vyniká schopností, vzdlaností a rychlým rozvojem rárním.

„Tomu na

odpor,"

praví

se

dále,

eský lite-

„považují

mnozí národ tento ve vlastní zemi jeho za njakého vetelce, jazyk jeho- zdá se jim býti nanejvýš zlem ne-

zbytným a bývá tudíž dle možnosti odpuzován ode

vší

72

veejnosti a oprávnnosti, ano jsou

i

vysoko

postavení

nám do oí mluviti, že prý jazyk eský už dlouho trvati nemže, že dle nmeckých zákon se íditi musejí a že nmeckému císai podízeni jsou my však máme za to, že stojíme na úadníci, jizto se neostýchají

pd

;

zddné, a že máme císae rakouského^ jenž všem svým národm stejnou záštitou býti chce, že máme krále eského^ v nmž vidíme potomka starých vlastní po otcích

král této zem oprávnného (legitimního) nástupce domu panovnického, jejž národ náš svobodnou volbou na svrchovaný trn svj povolal a jemuž jen tímto :{p,

sobetn holdujeme."

Z tch smutných úkaz, jež mají svj pvod „v obvyklostech pemocného, daleko široko zakoenného byrokratického systému" dovozuje se poteba nezávislého listu politického a praví se: „Veejný politický orgán národu eskoslovanskému také tím potebnjší, v íšské rad, již Vaše Milos blahosklonn kolem

jest dále

že

pání rozliných národ Vaší íše jeden muž se nenachází, jenž by slušn

sebe shromáždila, aby vyslechla, ani

a práv nazván mohl býti zástupcem tohoto národa; ze 6 doasných íšských rad, kteí korunní zem eské s

obyvatelstvem více než 7 million ítajícím zastupují,

pvodem,

nenáleží ani jeden

vdomím

rodním

a jazykem

k národnosti

a

spolu

eskoslovanské,

i

a

ná-

dva

z nich nejsou ani domorodci, a ježto též ony 2 milliony

Slovák

rad

v Horních Uhrách žádných

nemají, následuje

kmen

ítající 7

z toho,

million duší

v

zástupcv

že celý

íšské

v íšské

eskoslovanský

rad

jest

zbaven

všeho zastoupení."

býti

osvduje

se pesvdení, že Jeho Milos chce všem svým poddaným stejn spravedlivým vládcem,

Dále

73 „než že Vaší Milosti vysoká vláda svými oifíány o tchto národních

ádn

pomrech

zpravena

„S po-

nebyla."

dobnou bezohledností naloženo ped nedávném s národNejmilostivjší ností eskoslovanskou na gymnasiích. vynesení Vaší Milosti ze dne 20. ervna 1859 naizuje, že

budoucn na gymnasiích

jazyk

národní

za

základ

vyuování vzat býti má: toto nejvyšší vynesení, jež patrn všech národ rakouských se týkalo, zstalo v zemích eských docela bez povšimnutí, ba ani oznámeno nebylo, a prosplo snad jediným MacTarm. V nejhlubší úct podepsaní nemohou si mysliti, že by to jich rodákm na škodu býti mlo, že v roce 1848 jakož až i

posud

stáli

vrn

pi

císaské slovo ruí jim za Vaší Milosti císaské

jenž

má

rodm

to,

že nikoli není

v

úmyslu

njaké výsadní národnosti tvoiti:

protož považují událos

popsaného a hluboce

dynastii, a Vaší Milosti

nejvyšší

eenou

za pouhý následek výše

zakoenného úadního

organismu,

bohužel dosti moci, aby sám zákon ohnul a ná-

dobrodiní císaského slova odcizil."

Nyní vypisuje se podrobnji, jak jazyk eský jest zkrácen ve školách, v úadech, v ízení soudním, a jakých

nátisk bylo snášeti všem podnikm národním, sboru divadelnímu, museu, matici atd.

pipomíná z djin Rakouska, že „zásada životní, a zachovávací íše rakouské jest a byla povždy rozmanitost národv a nikoli všech na jeden jediný národ Spis

úkvapné

promování

a

ponmování;

jest-li

pak slovo

císaské pravdivé, že spravedlnost' nejjistjším jest

kladem íše, tehdy

jest

rovnž pravda

svatá, že

:{á-

by po-

tlaování jednotlivých národností v Rakousku, odporujíc heslu Vaší Milosti nespojilo, ale spíše rozdlilo a seslabilo síly íše."

74

Ku svou

konci ujišují podepsaní, že za pravdu slov svých

ctí se

podpis

zaruují a že by snadno prosb

byli

opatiti

všeho

vystíhati

njaké

agitaci podobalo.

Macháek

vodoval, propustil je

Od císae

pijati

velmi

laskav a pozorn

slova,

pamtním

v s

nebyli

v audienci

byli

milostiv, a císa vyslechnuv jimiž Rieger žádosti

tisíce

bedliv toho, co by se jen dost málo

mohli,

snažili

Rieger a

kdyby se

své

obsažené

spise

od-

dobrou nadjí.

odebral se Rieger

k hrabti Goluchow-

skému a pak k ostatním ministrm, a zejména Goluchowskému velmi smlými slovy vytýkal, že jsa Slovanem ignoruje slovanské živly na škodu íše, co by ml peovati o

aby se

to,

jí

neodcizily sympathie slovanské vtšiny

národ. Návštvy ty vykonal Rieger u velikém spchu, chtje ku konci svého poslání pijíti díve, než by zlovolná ruka tch, proti nimž útok jeho byl namíen, troufala si jej zadržeti a zatknouti. A.le rychlos a úspch, s

jakým všecky

tické nepátele,

Istni.

ty

kroky byl uinil, zastrašily byrokra-

kteí

Významno

soptili

jest

nové písnjší naízení o

pedpuštn

býti,

vztekem, že takto byli

pe-

potom vydáno tom, že nikdo nesmí k audienci

zajisté,

že hned

kdo by podrobn neoznámil obsahu své

žádosti.

Osobní vystoupení Riegrovo uinilo rozhodující kruhy dojem tak píznivý,

ve

Vídni

na

že Goluchowski,

nímž císa o obsahu promemoria hovoil, troufal si navrhnouti, aby Rieger povolán byl do ministerstva. Návrh ten však zmaen jiným rádcem koruny, jemuž s

se Rieger tehdáž

cionáem.

ješt zdál

býti

nebezpeným

revolu-

75

Zvs

o slyšení, jehož se dostalo

pamtním

a o

vyslancm eským

Riegrem podaném,

spise

rozletévši se

myslemi

celé zemi, všude vzbudila živý ruch; hnulo to

skiváního zpvu po dlouhé Piinním nkterých vlastenc,

jako

první zašveholení

dob

zimního mrtva.

kteí

si

promemoria,

opatili opis

tiskem v Budyšín

byl

spis

Lužickém, když na

v Praze nebylo lze pomysliti, a rozšíen

Pi

po

ten

vydán

vytištní jeho

po celé zemi.

návratu svém do Prahy, 21. ervna, byl Kieger k ve-

na nádraží vítán

liké kyselosti policie

ohromného zástupu

lidu.

hluným

jásotem

Bylo nám, jako by všecka tíse

ervánky veerní, byly vycházející zoí nové naší

s nás byla spadla té památné chvíle a

jež mizely na obzoru,

svobody.

Touž dobou

jala se

však

již

také strana

nmeckých

liberál, jejíž hlavou ve šlecht byl kníže Carlos Auers-

perg a pomocníkem jeho starohrab Salm, sbírati a se-

aovati

Chtjíce se vzepíti rozvoji strany

svoje šiky.

národní a vidouce, že nebude možno zabrániti založení publicistického orgánu eského, chtli jiné a dostati orgán

smluvili se

v kruzích

eských a dovedl

Haštalský a

svých rukou. Proto potají

drem. Krásou, jenž požíval ješt

s

zejména pistoupili delší

eský do

alespo pedejíti

jiní

do

dvry

získati spolupracovníky.

redakce

asu

Sabina,

Tak

Vávra-

mladší spisovatelé, kteí tehdáž ješt

dobu ve své

dve

ke Krásovi

i

pes

výstrahu,

—

danou nkterým z nich, zejména Vávrovi, nemohli anebo jsouce klamáni frasemi liberálními, mícími proti jakési pedstírané klerikálné reakci, nechtli piti,

nám

—

pocho-

že mají za nástroj sloužiti stran nmecko-liberální,

v srdci

touto, jal se

svém odporné. Nabyv koncesse pomocí Krása vydávati as dnem 2. íjna 1860.

76

Mezi tím byla celá ada jiných žadatelv o koncessi odmrštna, mimo jiné v prosinci r. 1860 Rieger sám, který ovšem neoddával se velikým nadjím, že žádos jeho bude vyízena pízniv, a nepestával vyhledávati

velikého

zárove jiných cest, kterými by se založení eského denníku docíliti dalo, a pomýšleti na i

zízení družstva, jež by se podobného podniku ujalo. Bylo ovšem snadno se domysliti, že koncesse nejspíš udlena bude osobnosti, která by, nemajíc ješt žádné politické minulosti, nevzbuzovala

nedvry úad. Když

pokusy žadatelv o koncessi politických novin potkávaly se opt a opt s nezdarem, tu Frant. Šimáek, jenž vydával tehdáž

úad

jménem Vojtch Blák k

neveliké libosti

Posla z Prahy, a Emanuel Tonner obrátili pozor-

nost k dru. Juliovi Grégrovi, muži to nadanému, z

píspvk

n-

Prahy známému a nadji jejich vzbuzujícímu, jenž byl tou dobou koncipientem u advokáta dra. Pulkrábka ve Friedland. Prostednictvím kterých

v Poslu

z

jejich vyzval Rieger dra. Julia Grégra, nechil-li by se ujati

vydávání

listu,

rodní strany

hmotná podpora náKdyž konen koncesse

když by mravná

mu

i

pojištna byla.

na vydávání Národních List dru. Juliu Grégrovi udlena byla, utvoilo se psobením Riegrovým družstvo, jež podnik ten finann založilo, a dne 1. ledna 1861 zahájily

Národní

napsal

Rieger,

(o politice

Listy

francouzské

spolupracovníky

Fr.

pravy, dr.

Jeábek, k nimž

Brauner, V.

atd.).

Riegra,

u

V.

jejž

lánky téhož ísla Veškeré porady, jež ped-

tak jako jiné ješt

cházely, daly se

Fr.

innos programmem,

svou

Šimáek

dr.

,

Vítzslav Hálek

družili VI.

se

Tomek,

prací dr.

získáni za

také

jím

i

Vavinec pisatel

svou

Frant.

stálé

Svatek,

této

roz-

Palacký,

kníže Rudolf z Thurnu

77 a Taxisu a ninolié jiné vynikající osoby tehdejší

veej-

eskr.

nosti

Hlavní (Irácli

rozhledem a zkušeností

ve

be-

rychlostí kon-

vécech

ponkud

redakce ani

tehdejší

z

poátku na

práce spoívalo na

jemuž se obratností a

liiegrových,

cepce,

nikdo

bemeno

politickýcli

rovnati nemohl.

Picházeje co veer do redakce psal uprosted ruchu a hovoru iclivatné lánky úvodní, jež potkávaly se

nemalým srdce eská. s

odporem nepátel našich a psobily mocn v V etných dopisech do redakce picházejících jásal lid náš, že mu pipadá, jako by Havlíek byl z hrobu vstal a opt máchal bitkou zbraní slova svého do nepátel. Co den pibývalo Národním Listm obliby a pedpladopisovatel ze všech kraj, kde jen echa titelv i

bylo. co

den pibývalo

váhy u veejnosti

jim

eské

a

Za ízení Riegrova stala se redakce Národních List stediskem všeho veejného života eského, a když v cizin.

'26.

února 1861

uinna

vstná „únorovka," se ídily

nová ústava Schmerlingova,

vyšla

obecní

volby

hlavním táborem,

v Praze

za

i

z

po-

nhož

nedlouho potom

volby snmovní. Psali jsme onoho památného dne všichni s

Hiegrem dlouho do

noci,

abychom píštího rána mohli

užaslému tenástvu poskytnouti doslovné znní nové ústavy, s níž jsme se za nedlouho utkali v nejprudším

íšské rady odebrati,

kamž bylo se mu záhy do peoval Rieger o nový list s láskou

pravé

opatoval

zápase.

I

z

Vídn

otcovskou

a

ješt,

dopisy

jej

událostech

o

politických.

Není úelem

této

rozpravy,

co náleží budoucí historii,

rodních List

konen

pešel

bhem list

jak

aby o tom se šíila,

šly

vci

onoho roku dále

úpln

v redakci Ná-

ped

se,

a jak

ve vlastnictví dra. Julia Grégra. 6

78

pomr

Za nynjších rozkvašených

by se

zdálo

našich

každé slovo takové diktováno úmysly polemickými, jichž

Pestávám zde teda prost na

práce tato jest prosta. konstatování fakta,

že

28.

íjna

odpoledne byly

1861

dosavadním konsorciem Národní Listy postoupeny bezplatn ve vlastnictví dra. Julia Grégi i, jenž ped svdky, z nichž

nkteí

dosud

žijí,

se zavázal, že

bude

i

na dále

spravovati se politikou Palackého a Riegra.

Prvním projevem nového života politického, jenž rozproudil se po vydání íjnového diplomu a „vrném" provedení zásad jeho

únorovými,

patenty

obecní v Praze. Absolutismus, nešete ani

byly

volby

zákon

svých

nedopouštl toho, aby zastupitelstva obecní se obnovovala ve lhtách tíletých obecním zízením stanovených a zastupitelstva obecní r. 1849 a 1850 zvolená nedoznala víc obnovy a promny. Po jedenácti letech teprve zase pistupovali voliové k osudí volebnímu a hlavní boj svádl se v Praze. Neml-li národní vlastních,

život postrádati svého pirozeného, oživujícího stediska,

nezbytn prvním heslem národ: dobyti Prahy, podtíti zde v samém srdci eských kraj moc a vládu

bylo

nmecké

Mittelparteie, kteráž tak dlouho zpátenictvím

a zjevnou nepízní svou dusila všeliké

hnutí národního

Ovšem, že nyní, kdy

doba nová, tato

života.

zasvitla

novém rouše politickém, zpátenická Mittelpartei na rues se pektila strana dovedla se rychle

objeviti v

ve „stranu pátel svobodné ústavy."

Pi

velikém

veškery pízné

vlivu a moci

úadv

této

družiny,

a všech výhod

celým apparátem obecním,

bylo

požívající

strany vládnoucí

ovšem vítzství možno

79 toliko po

téžkém a uri)utiuMn zápase, jehož organisace

a vedení se ujal Rieger se vší rázností svou. Úsilí jeho

se podailo pivésti s

k místu

dohodnutí strany

mírnéjšími, svobodomyslnjšími

spravedlivými,

aby

Nmci

národní

Pražskými, dosti

krajanm svým eským Hlavn psobením Riegrovým

chtli

do-

sepáti rovného práva. stoupil se pod heslem „Pokrok k lepšímu" sbor volební, v nmž zasedali též nkteí Nmci. Porady nové „strany pokroku" konaly se obyejn v hotelu u Saského dvora. „My pi„Spoluobané! Svoboda vrátila se zase!" mlouváme se za reformy, za jxíkiok a stejné všem právo pode štítem zákona všem spoleného," tmito slovy .

obracelo

se

komité

k

volim

v

.

.

provolání,

vydaném

26. prosince 1860, jež sepsáno bylo Riegrem. Pi volbách v beznu r. 1861 vykonaných zvítzila

skvle nad Haasovskou Mittelparteií a položen tím na dlouhou dobu potomní základ ke šaststrana pokroku

nému rozvoji a národním úspchm v obci Pražské. V té dob náhlého pevratu a nenadálého rozvoje bylo na všech stranách potebí horlivé a soustavné agitace,

všude sbíraly se teprve šiky a budovaly se základy

k organisaci strany národní.

Tak

i

pi

volbách do

snmu

zemského utvoilo

komité, jež první volby ty pipravovalo a ídilo.

mu

stáli

se

V ele

Palacký, Rieger a Brauner a vydali provolání

k volbám. Kandidáti jimi navržení všude pijímáni s dvrou a volby samy poskytly nadšení národnímu píležitost k hluným projevm. Rok 1861 náhlým pechodem z mrtvého ticha absolutismu k ilému ruchu politickému a obecnému nadšení národnímu pipomíná ve mnohém památné doby r. 1848. Nastal opt jeden ze slavných okamžik, jež by v ka-

—

80 lendái

vk

vdomí

tak dlouho zdané svobody naplovalo mysli ra-

mly

oznaovati ervenou

se

literou.

Blahé

dostným vzrušením a budilo v nich roje tužeb a nadjí nejsmlejších. Byla to chvíle vznešená, kde mezi námi nebylo spor, kde všichni poznávali jasné, že tužby jejich se nesou za

jediným cílem.

Radostný výkik, kterýž dral se se slova, nadšení

z

domáhal"

duše,

bouící potebovalo formy

v srdcích

pedmtu pro A ke komu mlo

na prapor svj,

své horování,

kotvy pro

své nadje.

se obrátiti,

koho dou-

fati,

v ty

ne-li

v živé

pamti,

muže, jichž psobení a

1848 bylo ješté

kteí nyní opt první pozvedali prapor

národní v politickém boji l'ohlédneme-li

zpráv o volbách

r.

v

do

?

novin

snmu

do

z

r.

1861 a zejména

da

zemského, znamenáme, že

doby neslo se jméno Palackého a Riegrovo s jásotem od úst k ústm a zavznívalo po veškeré zemi až do nejodlehlejší chatre. Ve shromáždních voli pi volbách do snénm zemského na všech stranách ozývalo se nadšené a jest doprovolávání slávy Palackému a Kiegrovi té

—

jista

nkterém národ celá ve takovou jednomyslností provolávala muže nvdce své, jako se to dlo r. 18G1 Palackému

málo pípad, že by

tíjnos

s

které za

v

a Ricgrovi.

Toto nadšení obecné rozmáhalo se jen ješt, když. obrala si žurnalistika nmecká Palackého a Riegra, poznav ši v nich hlavní pekážky svých zámr proti národu eskému, za ter svých zavilých útokv. lánky, jimiž Rieger již roku 1860 hájil vReichenbeiger Zeitung a Prager Morgenpost historického práva, a

poteby samosprávy, dále pamtný

a píisobení

Riegra

a

Palackého

pi

podaný

spis císai

volbách

obecních

81

snmovních, to vše roznítilo proti Palackému a Riegrovi zá.^tí nepátel národních, kteíž osoi)ili se na né v žurnalistice své zpsobem nejzuivjším. Aby zav Praze a

kryli obecenstvu

nevdomému

pravou

lesklým pláštíkem svobodomyslnosti

—

píinu

svých

— methoda

to

útok dosud

kteí se zaprodali šlecht a knžstvu k službám nechvalným a kteí radji volí absolutismus, vidí li v tom jen prospch pro svou národnos. oblíbená

vyhlašovali

Toto štvaní

národ

nmecké

je

za zpáteníky,

žurnalistiky zpsobilo v

eském

velikou nevoli a jednomyslné protesty proti zleh-

ování milených vdc nesíslnými adressami dvry. Dne 11. bezna 1861 udlilo msto Nepomuk Palackému estné právo mšanské, a in ten stal se heslem, jehož uposlechla okamžit celá zem. Sotva uplynul msíc a

již

jmenovalo kolik set obcí a

mst

Palackého a Riegra

svými estnými obany, a také Morava následovala píkladu obcí eských. V dob asi pldruhého roku udleno jim více než 1500 estných obanství takoka všech obcí

eských Do

a

mnohých moravských.

snmu

zemského zvolen byl Rieger ve dvou okresích volebních, v Semilsko-Železnobrodském a Kolínsko- Kouimském.

Poslanci eští, zvolení

hluným jásotem

a nadšením

národním, vstupovali na psobišt, kde ruka nepátelská strojenými zákopy a hrázemi byla všecky výhody místa již

pedem

vyhradila

obratné zesnovaným

této

ádem

jejich,

svým vtšiny

obracejíc

volebním zástupce

umlou menšinu ve snmovn. Vchod sín zatarasil nám otec únorovky Schmerling

v obyvatelstv v

do

odprcm

82

neruchovným balvanem, kterýž po více než tvr století namáhavé práce byl sice ponkud odsunut, ale ješt podnes ne odvalen. Od té chvíle, kdy diplom íjnový, jenž sliboval rozvoj ústavnosti na základech autonomistických, šetící historického práva zemí a národ, byl vzbudil tak slibné

nadje ve všech nenmeckých národech, byl se totiž daleko sahající pevrat udal, jenž zpsobem pro zraky mnohých nenápadným zkrátil autonomii diplomem íjnovým zaruenou na prospch nmecké centralisace, a

jenž

proto

žurnalistikou

nmeckou

jakožto pokrok na dráze svobody.

Ukázala se

jednou neblahá, ba osudná moc toho

msto Víde

nejednou zasáhlo do

oslavován ješt

vlivu,

tu

opt

jímž sídelní

osud íše

rakouské.

spolupsobení tch Diplom íjnový vydán byl zejména ze šlechty eské, íšské, len rozmnožené rady historického práva v soukromých kteí stojíce na za

pd

poradách dohodli se se zástupci ulierskými (Eotvosem,

Vayem, Szechényim) v ten zpsob, že chtli zíditi íšskou radu, v níž by asi 100 zástupc, zvolených ode ovšem i uherského bylo zemských všech pojednávalo jen o ústedních záležitostech íše. To byla cesta, kterouž by se bylo mohlo pedejíti pozdjšímu neblahému rozštpení íše na dv. Psobením nmeckých živl centralistických vpravena proti vli šlechtic eských do diplomu již ujednaného ona vta, poínající

—

snm

„nachdeni jedoch," kterouž

—

korun vyhrazeno právo

na-

nkteré vci zemí mimouhcrských byly vyjednávány pro spolen ve sboru jich delegát do rady íšské. V odstavci tom byl zárodek dualismu, protože živel nmecký, nemoha udržeti nadvládu nad zemmi uherskými, hledl zcentralisovati aspo zem mimoíditi, aby

n

83 uherské

Zde zasadila

zvlášt.

iimecko-centralístická

strana páku svou.

Císa

elo ministerstva Poláka nmuž, nebezpenému prý íeudá-

byl zprvu povolal v

Goluchovského, proti

pozvedla se silná opposice ve Vídni, kteráž se však

lovi.

vskutku obávala

nm

pi

smru

autonomistického a sym-

uvdomlá

pathií slovanských. Opposici tu vedla

nmecká,

soustedna

která byla

strana

ve spolku „Juridischer

díve kvasem bouí z nho r. 1848 vyšli Bach a Doblhoíf. politických Strana spolku tohoto a s ní zárove žurnalistika Vídenská vrhla se zuivými útoky na programm GoluchovLeseverein." Spolek tento býval

již

—

ského, kterýž prý íši seslabiti hrozí, a vztýila prapor

tuhé centrál

Boue

sac*^.

ve

veejném mínní Vídeském otásla

Goluchovského a pivedla

stavením vliv

i

Vídn dopomohl

jej

k pádu.

po-

Týž

Schmerlingovi k vítzství, a povo-

láním tohoto muže v elo vlády dán nové ústav a po-

nmecký a centralistický. Smr kruzích mohutn posílen souasnou

ten

zahraninou, když tou dobou vláda rakouská

usi-

smr

litice

a ráz

byl ve vyšších litikou

po-

opt nabyla vlivu již ztraceného ve spolku nmeckém, pi emž ovšem vidlo se potebno, vystaviti na jevo barvy a smry nmecké.

lovn

toho se domáhala, aby

Diplom íjnový ovšem nedal se jediným rázem od-

ústav únorové nutno do jisté míry autonomie zemí šetiti, zvlášt hledíc k Uhrám. initi, a proto bylo

jež tak tuhé

nmecké

možno. Ale nadje

již

daleko,

si

že

centralisaci podrobiti nezdálo

Nmc,

politikové

Uhry

v

že by

Uhi

únorovku

st'

pijali,

By la ona na dráze centralisaních

ukázaly se marný. snah.

i

i

nmetí

byli vytknuli,

konservativné

na vždy

zašla tak

od jednoty

84

poátkem dualismu a dlouhého sporu ústavního se zemmi eskými a Tyrolskem a zahnala Chorváty do náruí Uhrv. íšské

tak

a

odstrašila,

stala

se

Volební ády, vypracované tak a

meckému

zajistiti

nenmeckych, nedaly

kam

Schmerling.

tendenn Lasserem

Mayrau, jež mly živlu nnadvládu odstrením a zkrácením živl

Kajetánem Mayerem

z

již

nikomu pochybovati

tom,

o

smuje.

Odpor echv ozval se ihned. Již v první schzi snmu zemského dne 6. dubna 1861 podal Rieger ohrazení proti prozatímnému jednacímu ádu snmovnímu, jímž rozdlen snm ve ti kurie. Protest ten nepestával ovšem toliko na jednacím. nýbrž oznaoval zárove opposiní stanovisko poslanc eských proti

ád

ádu

oktrojovanému

tento oktrojovaný

volebnímu.

ád

a jen jako

psobení

že

ád

jednacím,

že poslanci

zízení ústavní toliko za prozatímn

to

na ten

as

nevyhnutelné podklady

dalšího

svého, ohrazujíce se proti tomu, jako by užitím

ádu

toho jednacího

nebo uznáním voleb

dle

lebního pedsevzatých tento volební a jednací vali

nm,

v

volební uráží zásadu „rovné právo

všem," a dále pravilo se o pijali všeliké

Pravilo se

a schvalovali nebo sebe jimi pro

ádu

ád

vo-

uzná-

budoucnos njak

vázali.

Zárove

podali

na

snme

velkostatkái

historické

strany protest proti celé oktrojované ústav, stojíce na

tom, že rického,

nemla že

ml

býti schválen a

býti

porušena kontinuita práva histo-

návrh

pijat

ústavy nové

snmem

i

volebního

ádu

historickým jako samovolný

pokrok starodávné ústavy království eského.

85

echové mli tehdáž obcí venkovských; v kurii II

snme

lui

vtMiiu

toliko v kurii

mstské mli vtšinu Nmci.

tak pipadlo rozhodnutí kurii velkostatká.ské, na níž

Sclimerling spoléhal, že v ní živel

rmecký

jest

pevné

zakotven a že ona také vždy zstane nejpovolnjší ná-

ovšem zárove o to, aby si mezi velkostatkái vrné pívržence pro své zá-

tlaku vládnímu. Staral se získal

mry

nmecko-centralistické.

Nebylo

zajisté

teba

zvláštního

ostrovtipu

stát-

každému zjcvno býti, že v této kurii velkostatkáské bylo teba zasaditi páku, mla-li národu našemu zasvitnouti možnost úspšného boje proti vládnoucímu systému, kteráž dala so mysliti práv jen dobytím vtšiny na snme zemském. Ve šlecht eské, kteráž po osudných bouích r. 1848 jsouc svedena všelikými pomluvami našich nepátel politických, byla odvrátila své sympathie od vci národní, nebylo tou dobou ješt znamenati píkrého politického rznní na dv strany, ano s poátku byla ohromná nického k tomu, ale prostou

vtšina

její

zem. Ale za nedlouho rozdílnost názor mezi jedno-

pro historické právo

ovšem poala

se vyvinovati

Nkteí

tlivci.

soudností mohlo

z

nich, jako kníže Karlos Auersperg, byli

oslnni liberáln centralistickými theoriemi tch kate-

chism

svobodomyslnosti Rottecka a Welckera. jež byly

odchovaly celou generaci politik,

rod

chtjících spásu ná-

dekretovati ústední mocí vládní, k

emuž

se družil

ten všední liberalismus konfessionální. to jest indiíferen-

tismus u víe a

nechu ke všemu

vlivu kléru.

zejména hrabata Jindich Jaroslav ClamMartinic a Albert Nostic stavli se hned v pedu rozJiní zase,

hodn

na stanovisko

zem. Mezi tmito

autonomie a historického práva šlechtici

federalismu

naklonnvmi

SG

moment jejich snah a Rieger chtl se s poátku o to pokusiti, na tomto základ upímného uznání histo-

a stranou národní

spolený

—

zdaž by se

tedy jistý

byl

rického práva, autonomie a rovnoprávnosti národní nedalo docíliti sblížení šlechty a získání

jí

vtšinou nebo aspo jednou stranou pro rozhodnou práci v tomto smru

s

ve vší innosti politické.

První pokus o sblížení takové Riegra a Martinice

dne

sora V. VI. Tomka,

jenž

setkání to k místu

pišlo.

ledna 1861

6.

naznaeným smrem

se ve

schzce

byt

profes-

v

horliv zasadil o

se

a

eená

aby

to,

mla

Památná schzka

následek, že celá šlechta tak

odtud

stal

za

historická dala se

poala podporovati snahy

eské, ale zavdala také podnt k rozštpení šlechty Nebo ve dva tábory. šlechty, cítící se více n-

ás

meckou, byla

piinním

chotil a otvíral

Schmerlingovým,

pístup k politické kariée,

kterýž již

jí

li-

získána,

pro liberalisující centralismus. Žárlivosti a spory osobní

podporovaly rozchod

stran.

Proti

stran Auerspergv

utvoila se vedením knížete Karla Schwarzenberga, hra-

bte

J.

J.

Clama-Martinice a hrabte Lva Thuna nová

programmem svým politickým lnula vždy rozhodnji ke stran národní. Po první schzi následovaly porady další, když

strana, kteráž

Ptieger 17. ledna 1861

emž

po

bral,

rada o

svj

pomrech

a

jakož

i

19.

Tomkem

k Martinici se ode-

ledna se konala u Palackého po-

našich se šlechtou, v níž Rieger etl návrh

pítomni byli Pštross, Brauner, Tomek, Vrátko dr. J. Grégr a F. Šimáek.

Byly

neúnavné tla,

pak

s

již

to

a

poátky dlouholetých

jimiž Rieger

ás

nái"odnílio

odumelá, byla znovu oživena

a získána

obtcvn

tém

snah,

usiloval o to,

aby

87 národnímu

V tchto

rozvoji.

snahách svých nedával se

másti ani chvilkovým zklamáním a nenáhlým, neúplným

úspchem,

ani vášnivými útoky a potupou

Jsou

jisté

na

prpovídky, kteréž jednou

metanou.

proneseny^

nekonena, majíce tu jistou výhodu zvunosti, že snadno se rozkikují a pohodln se opaToho druhu kují, jako prpovdi nauené papouškm. jest také ta daleko široko rozhlašovaná pohádka o pobývají opakovány do

druží

a

nž

v

otroctví,

prý

zrad

kde jde o rozvážné poítání

i,

národní

kde

s

zásad demokratických^ kteíž,

faktory,

in ca

mocn psobí

jsou jednou zde a nepopirateln

vot spoleenském práv

strana

se

Mluví se o podruží,

podizujíc se vedení šlechty. jde o pouhý kompromiss, o

vrhla

v ži-

tak jako v život politickém^

užívajíce svých práv ústavou jim

zaruených.

Tyto skutené a dležité initele veejného života

mže

ovšem každý

lovati

—

ale

nemže

jich

svta jalovým pokikem

ml

styk

ani

ignorovati,

odiniti

ze

žurnalistických deklamací.

Když však tak asto vlivu, jenž

milovati nebo nemi-

dle své libosti

se

mluví o tom

na

se šlechtou

vdce

zhoubném národní

a

zejména na Riegra, zdaliž pak pišlo již také nkomu na mysl sledovati, jaký byl naopak vliv osobního psobení jeho na poli^cké spojence šlechtické, na povolnou sice.

ale

velos v mže, a touto

pece

jen

stále

rostoucí

zastávání práv národních

chce -li spravedliv

býti,

pomocí pro národ získáno

jich i

opravdivos

a

zemských? A kda

zapomenouti toho, co

—

a toho,

kterak ve

snahách o fundamentální lánky, bohužel jinými initeli

zmaené, poctiv, Clam- Martin ic?

až do

úmoru pracoval

s

Riegrem hrab

88 onen Martinic, kterýž v rozmnožené radé

Vérii. že

íšské a

sešel

1860

r.

který

navrhoval

zasedal, ješté

který

snme eském

prvním

v

odvodnný pechod

vrhu Kiegrov

ve

píin

Riegrem u Tomka se

s

k dennímu

1861

r

poádku

voleb do rady íšské

o ná-

—

byl

podstatn jiným ve svém politickém a národním vyznání než Martinic

vlád

let

centralistické

radé nadšenými íi

pozdjších, kterýž opposici šlechty proti zorganisoval a nejednou zápasil

slovy

na íšské

práva našeho

o

národa

jazyka.

A podobný

postup a rozvoj,

tebas nenáhlý,

ale

pirozený a nepopiratelný, neustálého blížení se cílm a ideálm národním, by i ne úplného k nim pilnutí, u jiných závažnjších initel
naše byla

nám

tím,

ím

jest na

p.

šlechta

madarská a polská svému národu, ale proto nelze popírati rozhodného pokroku a zmny utšené a prospšné. Že ta zmna se stala, to piísti sluší pedevším osob-

nímu psobeiíí Riegrovu. — Ostatn sluší uvážiti, že ani v Uhrách šlechta se neznárodnila jediným rázem a již nyní objevují se ve šlecht naší síly mladé, jež bohdá brzy dospjí k úkolm veledležitým pro národ náš.

—

Zasedání eského

snmu

r.

1861 bylo kratiké, bylo

asto poznámkami a formálnými návrhy hledl nápomocen býti nejvyššímu maršálkovi, hrabti Albertu Nosticovi, jemuž

v celku jen

13 sclizí.

Rieger netoliko

novovké formy parlamentárního jednání ahí

vbec asto

a

že

byly nezvyklými,

platn zasahoval do rokování.

mluvil zejména proti volbám

dle

Tak

kurií a proti užívání

8í>

Uvádje píklad

slova „Cechisch" v jednání siimovníni.

Švýcarska, kde rovnopráviios prakticky provedena, dokládal, že jako tam, tak

vatelé

ech eši

u nás politická

i

národnos má

tomto smyslu jsou všichni

býti toliko jedna, a v

oby-

(Bohmen), ale vzhledem k národnosti

plemenné, kmenové

již

od

staletí

nmecky

nazývali se

slovem Hohmen slovanští echové.

Pi

schvalování

voleb

podnt k vážnému

zavdala

rokování volba dra. Josefa Podlipského, jenž zvolen na

míst Vincence z toho

dvodu

Vávry, jehož volbu bylo místodržitelstvo zrušilo,

zradu odsouzen.

že Vávra byl

Rieger

namítal,

1853 pro vele-

r.

že amnestie,

jíž

se

1854 Vávrovi dostalo, ruší všecky následky dívjšího odsouzení a tedy vrací amnestovanému též volitelnos r.

jeho. Navrhoval, aby

snm

se usnesl zstaviti rozsudek

o platnosti volby Vávrovy nejvyššímu rozhodnutí,

rove

prositi,

dílem

již

aby Jeho Velienstvo ráil, jakož

stalo

v jiných

korunních zemích,

milosti piznati plné požívání práv toliko pro

pestupky

z

„a záse to

nejvyšší

obanských tm, kdož

politické byli odsouzeni."

V

\)0-

zdjším rokování o návrhu tom, dne 19. dubna, Rieger se horlivé pimlouval za to, aby se prosilo za rehabilitaci

všech politických provinilc beze všeho obmezení,

což také

pijato

a

formulování žádosti

té

ponecháno

nejvyššímu maršálkovi. Sledujeme-li

shledáváme,

ei Riegrovy na prvním snme

eském^

asto v nich probleskuje jakýsi osten nedvry v bezpenost rozvoje pravé ústavnosti, nedvry to oprávnné žalostnými zkušenostmi roku 1849, Tyto odzvuky minulosti prochvívají zejména úchvatnou

eí,

že

kterouž Rieger

odvodoval svj

návrh ve

píin

: :

^0

—

nezodpovdnosti a nedotknutelnosti poslanc

že není ani svobody

vadž, jak pravil, „myslím,

ponsnmu,

kde není neodpovdnosti jeho poslancv, a že není ani -dstojnosti snmu, kde není neporušitelnosti jejich." Pipomínaje smutné zkušenosti dob minulých pravil „Nejsmutnjší píklad toho jest mj nezapomenutelný pítel Havlíek, jeden národa.

nejšlechetnjších

snme a pesvdení

on zastával na

I

pesvdení své, a zpsobem ádným, jediný soud nebyl se.

z

to

v mezích s

to,

aby

poctivé

odsoudil.

že pouhou mocí policejní byl vyrván

své, že byl násiln zavezen do cizí

musil v opuštnosti; srdce

viti

nám

do

vrátil

zde kosti

mu

našeho

pozdji tiskem jen

policejních jej

syn a

upímné

zákonv;

ani

Nicmén stalo z lna rodiny

zem, kdež

léta trá-

uschnulo, tak že se

zárodkem smrti v prsou, aby vedle vrné ženy své, kterouž podobný

vlasti

složil

se

osud potkal." Slova ta pronesl eník hlasem tak vroucím a tklivým, že mnozí posluchai byli k plái pohnuti, nás v loži žurnalistické poslouchajících nevyjímaje. Slyšel

jsem od vždy

té

doby

pemnoho

eí

mistrných, ale tato bude

nejkrásnjších vzpomínek mých.

z

Vítzslav Hálek ve feuilletonu Národních List (1861. 102) zmiuje se též o dojmu této ei, když popisuje

. enický zpsob Riegrv

snmovn když Rieger o slovo se hlásí, slovy tmito „Ve snmovn a na galerii okamžitý ševel. Mnohé zraky patí na nj, mnohé ruce ukazují na nj. Jsi-li na i

ruch, jaký to vzbuzuje ve

,

mžeš

podává jméno Riegrovo Naši lidé z úst do úst, ovšem ne stejným zpsobem. pi spatení jeho, pi povstání jeho zahoí v oku i ve

galerii,

tvái,

napjaté

slovm,

s

slyšeti,

jak

patí na nj

se

,

lakotn naslouchají jeho

hrdostí se rozhlížejí, když Rieger dokonil.

—

91

pone

Jasným, zvuným, ohebným, píjenmým hlasem

V

mluviti.

bovaného,

jeho slovech není nic hledaného, nic šrouani

po effektu

do upachtní ženoucího.

se

Gesta jeho jsou jednoduchá, beze všech závskv a tretek. Sloh jeho jest prhledný, jasný, jednoduchý. Rieger zná to

pádné kováské

v

roucho krátké

u

kováv

když se myšlénka oblee jde

to

Ke

ráz

na

jako

láz,

a

jeho kvtnatá,

e

mluví jako písmo.

Zane

s

jedno-

podobenstvím, a na základ toho bohatý talent, až unáší a unese. pro Vávru,

tak

posledn

mluvil

nedotknutelnosti osoby poslancovy. Poslední tato

jest

bez

odporu

ne-

bystrý a rychle zachvátí posluchae

její

— Rieger

-ve svj duchým píbhem, s rozvine pak celý svj Tak zapoal svou

vír.

-o

Pak

vty.

u nás na návsi.

proud

liledaná,

kladivo,

co

nejlepší,

jsme dosud

Jak rázn a jak dojímav

ve

e

snme

psobení HavlíAÍkovo! To hrobové ticho ty slzy v oích eník sám jest pohnut hroznými upomínkami na slavného muedníka eského národa na Karla Havlíka. A to vše poví vám zcela prost, jednoduše. Jeho je vroucí, teplá jako to slunéko, a srdce se na ní oheje, rozum slyšeli.

líil

—

.

—

.

.

e

—

prohlédne, v co nahlédnouti teba."

Jeden okamžik radostný kmitl se v tom krátkém

snmu

eského. Dne 11. dubna pednesl kardinál kníže Schwarzenberg návrh, aby snm zvláštní deputací prosil Jeho Velienstvo, by se dal korunovati za krále eského a návrh s nadšením byl pijat. Že období prvního

—

-ani

Nmci

netroufali

si

mu

odporovati,

kuzem, že programmy stran a vzájemné nebyly

zeteln

vykrystalovány v

tch

jest

nám d-

pomry

prvních poátcích

nového života ústavního. Ozvala se ovšem mezi -touha,

protestovati

proti

skutku

jejich

tomu,

a

již

Nmci za tím

!

92

úelem

sbírány podpisy, avšak ke skutku nedošlo z obavy,

ze by to mohlo za projev

snmu

Když deputace

nelojálnosti

pokládáno

eského, do

níž z kurie obcí

venkovských zvoleni Palacký, Rieger a Brauner, odjíždla z Prahy, sotem na nádraží,

12.

býti.

dubna

pozdravovali ji zástupové lidu s jáprovolávajíce slávu Palackému,

hlun

Itiegrovi a Braunerovi.

Provázelo deputaci žehnání a slavnjší v

echách

než

návrat

byl

deset

a

ped

tisíc

na

Vítána

její.

všech

hluným jásotem

a

„Dám

jsem

se korunovati

pesvden,

že

krásné

k

se

Mšanské

odpov

císa-

Praze za krále eského,

v

tímto

upevnn nový, nezrušitelný mezi mnou a mým eským zdály se tehdáž

více

a celý dav

až

Besed. Deputace pinesla blahosklonnou :

ji

Když Palacký a Rieger vystou-

osob.

hrnul za vozem jejich, provázeje jich

ovu

a ješté

stanicích

nádražím Pražským oekávalo

z nádraží, uvítáni

pili

nadje tisíc v,

obadem bude

svatým

dvry

svazek

vrnosti

Jak blízky

královstvím."

nadje naše

a

uskutenní

býti

svému

Chvíle djinné dležitosti nastala ve

když vykonati

ml

volbu poslanc do rady íšské.

Ve klubu poslanc eských

píke

;

k tomu,

mli

snme eském,

se

rozcházela

mínni

ježto vtšina, me/.i nimi též Palacký, klonila se

že by

echové

voleb

do

súastniti, stáli jini bud! jak

íšské rady se ne-

bu

na tom, že

voliti

tom smru mezi poslanci psobiti hledl, llieger namáhal se všemožn, aby pišlo k njakému dorozumní, spoívalo budou.

na

Byl to zejména

nm bím

dr.

Krása, jenž

v

veškerého vyjednávání, od rána do pozdní

93

iiO(

mluvil v poradách. Cítil tehdáž jtlnou inérou osudnou

i

dležitost a následky skutku, jenž tu mél vykonán býti

a šlo

mlo

již

mu

nebo

so voliti

eský

o to. aby národ

neroztrhl na dva tábory. zelo na jevo. že není

pimti, aby

hodn

ím

—

ale

nade všecko

ve svých poslancích

se

zejméji vychá-

dále, tím

možno nkteré poslance k tomu

voleb se zdrželi.

neodvratn

a

nevoliti

—

Nkteí

se vyslovili roz-

Sám

kardinál Schwar-

proti passivité.

zenberg osobné zasazoval se o volbu, vyslovuje nadji, že tcž volání

Uhi do íšské rady mocnáov eeno,

pijdou a poukazuje, že ve prože odevzdává dostavení ústavy

svým národm. Pozvání tak dvrného nelze prý odmítnouti a skutek není závazný pro všecky asy.

Rieger,

úinku rozna samém poátku

obávaje se nade všecko zhoubného dojmu a

štpení

poslaneckém

ve sboru

pi prvním

politické innosti,

u veejnosti, prohlásil se

protestem a to ve

form

již

vystoupení strany národní

konen

pro obeslání, ale pod

pi

takové,

níž

by státoprávní

jasn vyteno a uhájeno. Toto poínání Riegrovo bylo z mnohých stran oste kaceováno a odsuzováno, protože veejné mínní pevahou stanovisko

naše

bylo

Nutno však pravd svdectví práv namnoze poslanci, klonící se

se stavlo proti obeslání.

že

dáti,

tehdáž

ku stran tak

eené

pro

ježto

obeslání,

prcem aby

jeho.

volby

svobodomyslné, byli nejrozhodnji Palacký

Rieger chtl

byly

odroeny,

byl se

ale

nejrozhodnjším

pedkem

od-

o to pokusiti,

nepodailo

se

šlechtu

k tomu nakloniti.

Pedsednictvo

snmu

položilo volby do

íšské rady

na denní poádek díve, než porady ve klubu poslancv lidu

jen

eského dosply k s

rozhodnutí,

a poslancové eští

velikým úsilím zjednali prchod návrhu Klaudyho

94 za néjž

Rieger se pimlouval, aby volby byly odloženy

i

alespo o 24 hodin. V následující schzi ze dne 16. dubna poslanec Ondej Haase von Wranau, chtje se zablýsknouti svým ultrarakouským smýšlením ped Schmerlingem, jenž

sob echové

jel

poprvé

se dostavil

na Riegra. Vyítal, že Rieger

do

užil

snmu, výrazu

vy-

„my

slovanského jazyka", jemu že na tom nesejde,

pij
do íšské rady více

nmecky

poslanc slovansky mlu-

vících

nebo

sují-li

pro velké Rakousko nebo proti

Rieger, dobyv

mluvících,

jde prý jen o

to,

hla-

nmu.

sob pes odpor místopedsedy Vaky

pádnou odpovdí. „Ohrazujeme se proti mínní pana poslance H., že bychom nechtli žádného velikého Rakouska; naopak jsme to my, kteí mu chceme. Všichni ti, kdož chtjí Rakousko rozdliti ve dv polovice, jsou Malorakušané a ne Velkorakušané. My chceme stvoiti Rakousko, ve kterém by všichni národové a všecky provincie byly rovnoprávný, ale nikoliv Rakousko ve dv polovice rozdlené, my musíme utvoiti rámec, kterýž se hodí pro všechny a ve kterémž jednotliví dílové jsou v harmonii slova,

s

zdrtil

celkem.

poslance Haase

Ohrazujeme

krátkou a

se též proti

mínní

p.

posl. H.,

že máme znáti jen jediný štít, my známe ovšem štít rakouský, ale my známe také znak království eského, jehož nikdy nezradíme." Jako útok dél se pod auspiciemi Schmerlingovými, tak i bitká odpov platila velmistru volební geometrie a zpsobila mu zajisté málo radosti.

dubna 1861 pišla na denní poádek pedloha o volb 54 poslancv do rady íšské. Rieger nejprve pednesl a odvodnil návrh, aby snm se usnesl podati prosbu k Jeho Velienstvu císai a králi, aby

Dne

18.

95

ád

oktrojovaný

íšskou a

do

aby

a

ráil,

doby,

té

83

spravedlivýcli,

snm

vyslovení

by

až

echv

hlasm

hlasy

dle moudrosti své

sám

jež

odroil volby

Když pak 141

pišlo.

zemský a pro radu

nejvyšší moci své,

z vlastni

zásad

dle

pro snem

volební

vyslovil,

do

své

nejvyšší šlechty

a

upraviti

íšské rady

vle v té Némcuv

véci proti

byl návrh ten zavržen tím, že i)ijat

pechod k dennímu poádku, jejž navrhl tehdáž hrabe Clam Martinic, s tím odvodnéním, že nebezpený stav íše vyžaduje, aby

se

íšská rada bez odkladu

odevzdal Rieger maršálkovi

protest

sešla,

podepíraný 81

e-

skými poslanci. Protest

nepocházel

ten

péra

z

návrh Riegrv zdál se poslancm

Riegrova,

píliš

nebo

ostrým a pí-

krým býti, a zvolili proto mírnjší znní, jež na základ protestu Riegrova byl sepsal Tomek. Protest ten jadrný a struný vrcholil ve prohlášení, že poslancové eští, chtjíce k tomu pispti. aby se zídilo zastupitelstvo celého mocnáství v íšské rad, do nhož se nadjí,

že by jím

nápravy,

upustili

siížnosti

na ten

mohly dojíti žádoucí od úmyslu svého voleb

naše

as

se nesúastniti, aby zkusili, míní-li strana, strojené

šiny

požívající,

užiti

jí

v skutku

ského a k utvoení nepravého

k utlaení živlu

vt-

e-

zastupitelstva království

Kdyby však obavy ty mly se splniti, ohrazují se poslanci proti vší ujm, která by z toho mohla pojíti našemu království, protože snmu eskému, pokud se na nynjší ústav a na nynjším volebním zakládá, a také lenm íšské rady od nho zvoleným nepiznávají práva, aby smli

eského

v

rad

íšské.

ád

se

rušiti

a

kiviti

v právních

pomrech

zem

eské,

na starých smlouvách a výsadách se zakládajících.

9(i

Pi volb zvoleno poslancv eských chtli jich echni dopáti toliko 15. ale hodli o

poet kandidátv

s

Nmci

20.

tito se

do-

snmu

roz-

velkostatkái.

Krátkos vymeného asu

nedovolila

pamtliv jsa toho, aby budoucí snm, až se zas sejde, nalezl pihotovený materiál k svým pracím, navrhoval v poslední schzi ze dne 21. dubna, aby zízeno bylo pt kommissí, jež by pedlohy pro snm pipravovaly. Když to opposicí, hlavn Herbstovou, zmaeno, dovedl alespo toho, aby pípravná innos zemského výboru za pivolání znalcv vinouti vtší innosti a proto Rieger,

mohla se vztahovati k

šesti

odborm:

livrnictvu,

kommu-

nikaným prostedkm školstvu (zvlášt se zetelem k potebám remeslnictva), povznesení všeobecných ústav vzdlávacích, povznesení zemdlstva a úprav zízení ,

obecního.

Když poslancové eští koncem dubna bírali se na íšskou radu, nebylo ješt

1861 ode-

r.

jasno,

jakým

zpsobem se vytvoí pomry stran. Ke dvaceti poslancm eským z ech pidružili se tyi eští poslanci z Moravy a utvoili eský klub, jejž z velkostatkáv navštvoval také hrab Clam Martinic (Palacký byl té doby již lenem snmovny panské). Šlo nyní o to, jak by echové na novém bojišti parlamentárním nalezli spojence,

program

spolený.

autonomistický, .Slované

práv

Program

protože

v autonomii

jak

na

s

tento

nimiž

mohl

echové,

pd

by je býti

tak

i

pojil

toliko

ostatní

svého historického

práva spatovali nejjistjší záruku obhájení své národní samobytnosti.

Zdá-li se snad nyní

nkomu,

že by Slo-

vane vtších

úspch

zvuného

ujali

kdyby sami se

dobyli,

byli

kruhm

a nejvyšším

byli

snad sympathinj-

šího hesla „za jednotu íše" a hledli slovanským cen-

psobení

tralismem ovládnouti celou íši a obrátiti gislace

administrace

i

tomu namítnouti, že by nebyl

znaly o

mohl

se

njakém slovanském

ve

prospch svj, dlužno

pomr

tehdejších

utopistickému

blouznní

zajisté nikdo

oddati

le-

proti

centralismu

:

každý pokus

po-

dobný byl by se brzo roztíštil o odpor všelikých živl píliš mocných. Celá ode dávna nmectvím prosáklá byrokracie a její germanisani tradice, mocné kruhy vojenské, nmecké sympathie kruh nejvyšších, chtjících Rakousku zachovati

prvenstvo

sídelního

msta, to

že by nati

i

nmecké

v íši

a

Psobením

centralismus

v

vliv

tak závažní a mocní,

byli initelé

slovanská vtšina parlamentu jich

nedovedla.

také

dále

všech

byla

peko-

tchto vliv býval

Rakousku vždy germanisující a

potla-

oval vždy násiln národnosti slovanské a všeliký jich rozvoj samosprávný. To dobe cítili všichni národové nmetí, projevujíce nedvru svou prudkým odporem proti systému Schmerlingovu,

a jen ústupky

ve

smru

autonomistickém a program federalistický byly by bývaly,

aby

je

pivábily

ku spolené

s to

v jediné

práci

snmovn. echové íšské,

inili

asem podaí

vstupujíce na nepátelskou jim to s

tím úmyslem

soustediti

v

a

jeden

v té šik

federalismu všecky národy slovanské. Ba

zemích nmeckých, jako zejména sku,

bylo

mla

v

tehdáž ješt

nadji,

upuštno od nadje,

rady že se

pod praporem i

v

Tyrolsku

zásada autonomistická pátele.

pdu

nkterých i

ve Štýr-

A nad že

by

to ne-

Sedmi-

9S

Uhry znenáhla pistoupily ku spolenému zastupitelstvu celé íše — ovšem toliko pevládala zásada autonomie. tehdáž, kdyby v hrady, Chorvatsko, ba snad

i

nm

Hned

dnech pi zahájení íšské rady vy-

v prvních

nmž

pracoval Rieger program, v

vylíil

jasn a strun

hlavní politické zásady vznikající pravice, a ježto proti

názvu federalist mnohé námitky se ozývaly, dán název „program decentralist na

Program

cessariis unitas,

vyslovuje správa,

nesl

íšské".

v ele

heslo:

in

vším zásadu,

kdekoli

jest

i

svoboda,

ale

že

in

omnibus

in dubiis libertas,

pede

tam

jenž

tento,

rad

mu

caritas,

jest

centralismus

ne-

samo-

že

nedá

„V Rakousku zvlášt, pi rozmanitosti národv co do kmene, jazyka, djepisu, mínní právních, stupn vzdlanosti i zamstnání jest centralisace píšerou, která umrtvuje všechen pirozené puící život, jest niení všeho vlastního bytu, nemožnost nikdy vzejíti pravé svobod.

pravá."

Pipomíná

se,

jak centralistický

obsolutismus pi-

vedl Rakousko k finanní a politické zkáze,

i

praví se

„Chceme sjednocenému a silnému Rakousku, ale nespatujeme jednoty ve francouzské jednotvárnosti a nespatujeme síly v násilnictvu. Sjednocenosti Rakouska dále:

nelze

dodlati privilegováním jednotlivých zemí a

se

národv, než rovným

ným

a ochotným,

protože

ženém spolupsobení Program dotýká

rodv

ve

píin

jich

státního, svobody

zvláštní

draz na

stavu centralisace

jich

se

souhlas-

prospchu

na stejném

zalo-

k celku."

strun pání

a

poteb

ná-

práva národnostního, historického,

obanské to,

všech oprávnním,

jich

i

samosprávy ústavní a klade

že íjnový diplom „zavrhoval sou-

zpsobem zejmým

a vylíilizákladni

9í)

rysy nové budovy, maje

únorový

Avi^ak

zení

k historickým

mél

patent, jímž

býti

v život uveden, vyboil v podstatných

pdy

diplom

i^íjnový

vcech

z této právní

„blaho Rakouska žádá toho nezbytné, aby tento

a

patent

tch vcech

v

od zásad

odchýlil

Diplom a

základm."

kde se podstatn

opraven,

byl

dii>lomu,

svého

výslovného základu.

ústední moci základ dosti široký když pikazuje jí vojenstvo, finance íšské, zázahranin a obchod výhradn a také ve vposkytuje

jist)',

ležitosti

konené k platnému poízení a snmv, vymiuje pro jednotlivé pípady

jež písluší

cech,

hodnutí

lené

roz-

spo-

o nich jednání."

Program

piznává dále nutnos

penízu,

stejného

míry a váhy. stejného práva obchodního, zákonodárstva jakož

celního,

i

prospšnost stejné kodifikace,

dobrovoln pijata,

i

nadji,

vyslovuje

že

bude-li

pravá míra

pro jednostejnos v zákonodárstvu dá se v jednotlivých

pípadech dorozumním ustanoviti. „Jen pi uznání tchto zásad dá se mysliti dorozumní s uherskými a jihoslovanskými národy

a

nepijde-li

toto dohodnutí

k místu, bude jednota a moc Rakouska planým zvukem a

peludem."

odpor v

sob

„Jednota v rozdlení na dvé a

spatujeme

v ní nejpovážlivjší

pro mocnáství

peenství pro rod panovnický, bodu, spatujeme v ní

vratného

žárlivostí

meem,

nebeza

svo-

poátek rozkladu napotom neod-

vzájemnou

mocí vcí samých, spatujeme hodnutí

obsahuje

postavení

dvou v

moci

tom

tles, spor,

na místo

vzbuzenou zápas, roz-

svobody

a

vmšování se sousedv, nezhojitelné rozhoeni Toho válkou obanskou a konené roztržení íše. uchovej nás Bh. moudrá vláda a stízlivá rozvaha náRakousko nebudiž napotom státem ani výrodv. práva,

—

—

lOU

výhradn maarským nebo slovanským, budiž státem národv sjednocených s rovným

hradn

r.émeckýin,

ani

základem právním."

Ku programnm tomu

pistoupili

mimo echy

Poláci

a ostatní poslancové slovanští (vyjímaje Rusíny), jakož i

s

nkolik

málo osob

z

poátku také Rechbauer

—

národností

jiných

zejména

ze Štýrska a Wieser z Hor-

ních Rakous.

Když íšská rada ano

se, i

vyslovovala se

nmecké stran

v

ješt

v

prostedky. Ona

podaí íše. Vláda pracovala v tom

si

pála pilákati zástupce zemí uher-

ských, aby upevnila novou ústavu, a boji

svém

proti ní nabyli

Avšak záhy chování ministerstva samého,

nmecké

saci

slední

s

a tudíž

práh

smující

místní

drzostí a bezohledností

a

že

práva

zaplašilo

i

po-

Maai

Nmetí

centra-

užívali své

vtšiny

bezpíkladnou, ani

,

poínání

by Chorvaté a

pevahou

ústavního

a

píliš zjevné k centrali-

odstrašující,

spíš

proto,

spojenc.

snmovny Vídeské.

opojeni svou

zákonv

echové opt

nmecké vtšiny

tchto nadjí,

stíny

pestoupili listé

ba

vládních,

kruzícli

Uhrách, Chorvatsku a Sedmihradech všelikými

v

aby v

udržovala

pevná nadje, že

liberální

se docíliti zastoupení celé

smru

innost svou,

zahájila

neí:etíce

jakýchkoliv

ani

ohled

slušnosti.

Ústava únorová rozeznávala radu íšskou

V

užší

širší

žitostech

rada a

se

rad íšské

pojednávati

pak byla

mla

plné

mli

o

zástupcové celé

zastoupením

toliko

širší

a

ústedních záleísc. užší íšská

zemí

neuherských

volnos rozhodovati jen o vcech tchto zemí

týkajících

a

jí

výslovn

vyhrazených,

nikoli

však

101

o

vcech

zejm

íše a tudíž

celé

i

zemí uherských se

dotýkajících.

Ve Vídni byla se sešla jen užší rada íšská, ale pece co chvíli pestupovala právomocnos svou, zasa-

rad íšské anebo pehmaty tyto s pivo-

hujíc do práv vyhrazených bud! širší

snmm

zemským

lením ministerstva,

echv V klad,

inila

a

a

i

se strany

autonomistv a zvlášt

se protestovalo neustále proti tomu.

celých djinách parlamentarismu jest málo pí-

že

by

byla

snmující vtšina tak málo

toho

alespo rouškou zdánlivé spravedlnosti a ústavní správnosti zakrývala plemennou záš. jež ídila dbala,

aby

skutky

její.

Urputný nepítel Slovanv

íšském snme

r.

dr.

Hein,

1849 znal jen spory a

jenž

již

na

vášn rozdmy-

zem

koruny eské byl nalezl potupný název „Konigreich Palackien", jmenován byl pedchovati a jenž

pro

snmovny poslancv,

ním usedlo na stolci pedsednickém pravé vtlení plemenné nenávisti a strannické vášn. Již po nkolika dnech mohl Rieger právem zvolati „Dali jste nám íši utrpení menšiny vysedou

a

s

:

prázdniti až na dno!"

V

první

schzi

íšské rady

hradil

Riger poslancm

rodné

ei

právo,

29.

dubna 1861

aby mohli

slib

vy-

ve své

skládati.

Neblahou pedzvstí pro stranu federalistickou bylo, že pi volb do adresního výboru povolán do nho jediný federalista Rieger, což ovšem zavinila též ne-

pítomnos velké ásti poslancv polských. Rieger dodával: „Naší stran o tom 4. kvtna do Prahy i

psal

de-

-

102 centralistické schází posud organisace.

list Vídenských nás se nikdo

mla

Strana

centra

píležitos se zorganisovati, kdežto

nepostaral,

schzky

ani jsme se

nemohli

dod-

musíme sbírati lidi z rozliných provincií po jednom do našeho klubu, kteí pomalu picházejí, ano Polákv tu vlastn posud není a na Rusíny se nelze zcela spolehnouti. Nkteré leny lati

lokálu

nám

a

Vera konen mii jsme

též odbudili protivníci.

shromáždní

první

v

pro

Biirgerspitalu,

ale

klubu

v

nepišli

der

lokálu

jsme

k

Kornborse

plnému

konsti-

tuování."

Podnt

k první potyce mezi stranou

federalisti-

ckou a centralistickou zavdala otázka, jakým zpsobem poslanci mají rozdleni býti do snmovních oddlení, a pravice dobyla v ní vítzství pijetím návrhu Pražáaby v každém oddlení

kova,

byli

zástupcové jednotli-

vých zemí. Rieger, slovy

:

pimlouvaje se za návrh Pražákv, konil

„Jednou

pro

vždy

musíme

se

ohraditi

proti

výtce a názvu separatismu, jak to pronesl jeden z po-

slancv moravských. Ohrazujeme se proti nmu slavn. 1 my chceme Rakousko svobodné a jednotné; ale pravý l)rogram k utvoení jeho podal nám Jeho Velienstvo císa ve trnní ei, a tento programm ustanovuje, aby státoprávní bytnosti provincií bylo šeteno, aby užívaly nezávislosti co

možná nejvtší, aby

s

veškerými národ-

stejn spravedlivé, aby autonomie ale toto univ kraji, jakož i v zemi

nostmi nakládalo se platila v obci,

;

formování všech zemí, o jaké zde

—

nkteí

se

zasazují,

neuiní Rakousko nikdy šastným a naopak musilo by pímo nemožným!" (Sykot v levo, Rakousko uiniti

—

pochvala v právo.)

03

Pi

paniátném

rokování

adrese

o

k níž Clani Martinic

(Irem. Giskrou,

navrhl znaeny

smyslu autonomistikém, Rieger nejprve

sob

dobyl

Heinovi

na

s

ve

velikým úsilím

odpovdl

aby

slova,

vypracované

,

vyzýva-

vému Kurandovi a potom ve zdailé ei zastával se návrhfi Clamových proti adresse Giskrov. Naped kladl, že jest to moment váhy svtodjinné, jaký dojem uiní první projev smýšlení, první takoka manifest íšské rady na národy rakouské, zvlášt na ty, kteí se dosud vzpírali,

dvra

v nich

Vídn

vzbudí-li

vyslati;

k tomuto shromáždní,

„Milí pátelé!

si:

do

své

zástupce

anebo eknou-li

S tou íšskou radou

ve Vídni není

Tam není nadje pro vás. (Nepokoj deská rada íšská jest velikou vtšinou

v levo)!

nic!

že,

kdybychom

ského

snmu,

se

dali

pohnouti a vešli

bychom

byli

peí nám

pozbyti z autonomie své

do

levo),

toho

íš-

pehlasováni ve svých

tu

nejdležitjších záležitostech

Ví-

tak centrali-

dbá tak málo historického práva (nepokoj v

stická,

se

bychom

a

byli

i

toho,

eho

v nebez-

naši otcové

nabyli a zachovali, a co až do té chvíle po právu

držíme! staré

Nebo

pd

že

právní

tito

a

národové

že tudy

stojí

na své vlastní

nepotebují Vaší konsti-

tuce nové, oktrojované, toho mi neupete!"

Rieger pipomínal zejména, jak bude usnesení

movny psobiti na Chorváty, uvádti, jako proti Uhrám, ucí i

dobytou a že by

pravil:

„A

já

práv

sn-

proti

nimž

nemže

že by

byly

zemí po revo-

tím bylo

právo jejich

v Chorváty

skládal

se ani

propadlo,

posud nej-

vtší nadji stran docílení všeobecného zastoupení íše. Myslil jsem si Jen až uvidí, že Vídeský snm íšský :

se

dává

cestou

smíení,

cestou

prvními, kteí se pohnouti dají,

stední,

aby obeslali

budou

oni

snm

íš-

104 ský: za nimi í^nad pijdou Srbové

konen

Sedmihradaiié,

snad

Vojvodiny, pozdji

z

kme-

Slováci nebo jiní

i

nové uherští, a tak že národu za národem se bude pro-

spšno

aby se

zdáti,

súastnili

v

Ra-

zastupitelstvu

kouska sjednoceného a spoleného!" V dalším proudu své ei obracel se Rieger proti

tm.

kteí, dokládajíce se stále únorovkou, prohlašují

ji

„takoka za poátek a pvod Rakouska", jako by „dosud národové

všichni

rakouští

bývali

ústavního a státního práva,

byli i

uznati

nemohu

pravý

výraz

pravé

a

a

nikdy

s

nám zí-

za spravedlivá

základ nikdy

vle rakouských národv

poukazuje

volal

nikdy a

já

na jejichžto

spravedlivé

mže!" A ústavy

kteráž

do

pouzí proletái co do ma-

jetku svobody." „Tato únorová ústava stvoila

zení zemská,

co

heloti

zastoupení jich

na makavé

a nikdy

(oho!

v levo),

docíleno býti ne-

nespravedlnosti

mocným drazem k pobouené

této

levici:

„Mjtež si vtšinu zde ve snmovn, ale vn zdí tohoto Není nic plátno dovolávati domu máme vtšinu my se stále jednoty, klásti draz na moc a sílu sjednoceného Rakouska, my musíme prve nalézti pravé cesty, 1

—

praktické prostedky, kterými by se jednotné a svorné

Rakousko utvoilo, my musíme zavádti instituce, jež by národy uspokojovaly a to národy, kteí zde zastoupeni jsou a to

dobe

zastoupeni jsou,

práv

tak

jako

ty, kteí zde jsou chatrn zastoupeni a konen kteí tu dosud zastoupeni nejsou. Veškeí nenmetí národové rakouští, zejména národové jazyka slovanského

ty,

i

a románského, sace.

Pravíme

spatují to

koušeti po celá

posledních

desíti

v centralisaci

zcela nepokryt,

století, [let.

tak se

nástroj germani-

bylo

nám

nám

vedlo

Co jsme za tch

toho za-

zvlášt

let

y.a.

vytrpli,

105 o

tom bychom musili

folianty napsati (souhlas v právo).

a

Jestliže tato centralisace, která nás,

srdce zranila (souhlas v právo),

pouze

teda jest to zcela lhostejno

naše národnosti nebudou

—

tenými doklady ony

pi tom

snahy,

ili

v

nikterak

nám

zde

se

víme.

že

ped kivdou

toho jsou

jež

úprav,

jiné

vždy pece

chránény, nebudou zabezpeeny,

den

nyní se zavádéti má,

i

konstituní zpsobe

jiné

v

tak dím, až do

dosta-

dosaváde co

jeví."

Zdálo

se,

jako by slova Riegrova byla prodchnuta

prorockým tušením budoucnosti. Ale když odvážil se povdéti, že po dnešním hlasování vzdává se nadje aby v íšské rad, jak nyní jest sestavena, mohly spra-

vedliv a

provedeny

zavedeny

rody

býti

instituce,

rakouské,

myšlénky

íjnového

diplomu

kteréž by uspokojily veškeré ná-

pedseda

již

po tetí

volal

jej

k po-

ádku, ponvadž prý tónem, kterým eník mluvil, uráží se dstojnos shromáždní. Po chvíli optoval pedseda podráždným hlasem své vyzvání, aby eník mluvil jsa k nmu obrácen, a když Rieger pokrauje v ei své po nkolika vtách pronesl slova: „Nemohu se zhostiti smutného a trapného dojmu a toho mínní, že íšská rada, jak nyní složena že" ... tu

koná,

nepokoje odal

mu

hlasování

48 poslanc,

úkolu svého nedo-

pobouený pedseda

za všeobecného

slovo.

Návrhy Clamovy byly po

neném

jest,

o celé

echové

té

adrese

zavrženy, zdrželo

se

a

pi

ko-

hlasování

a Poláci.

Roztrpení nad chováním pedsedovým bylo tak poínaly se roztrušovati povsti, té chvíle ješt bezdvodné, že Poláci a echové chtjí íšské veliké, že již

rad

výhost dáti.

106 jakož zjevné strannictví pedsedovo

.\

uvádlo právo

svobody slova na zmar. ve kruzích vládních dovedli neochotou svou otupiti jinou zbra,

podává

tární

zízení parlamen-

již

obhájcm národním,

totiž

právo

inter-

pelaní.

Xa

interpelaci

Riegrovu. žádající o vysvtlení, jak

pokroilo jednání

daleko

uovací,

kterouž

stanovách

o

zamýšlela

vláda

vyšší

zíditi

rady vy-

a tím

auto-

nomie zemské ve vcech vyuování citeln se dotknouti, odpovdl Schmerling s vyhýbavou neuritostí. K interpelaci, již Slovinec dr. Toman s Riegrem zadali ve

vyuovací ei na gymnasiích, nalezl si výmluvu, že naízení z r. 1859, dopouštjící, aby se užívalo nenémeckých eí na gymnasiích, jehož se interpelanti

píin

dovolávali, týkati

netýká se prý gymnasií státních a že jazyka,

se toliko

v

nmž

mže

po ruce uitelé

jsou

jeho mocní, literatura náležit pokroilá atd

Rokování aby vyetl

o

levici,

jednacím

ád

jak bezohledn opomíjí menšinu a její

návrhy a jak se tím prohešuje ústavnosti,

použil Rieger k tomu,

pi emž by

se

nám

proti

lépe

pravé

podstat

nevedlo nežli za

bývalé státní rady.

Sledujeme-li jednání poslancv našich, zejména Riegrovo, na

mry,

rad

v nichž tehdáž

stávaly se vždy tím,

íšské, znamenáme, jak ony krušné potrvala

trpce

zkoušená

menšina,

trapnjšími a nesnesitelnjšími hlavn

že nalézali se

na neurité,

Rieger oznail tento stav ve své

pípadn

kolísavé

ei

pd

právní.

o návrzích Miihl-

tmito: „My nejsme plnou radou íšskou a tak nalézáme se v trapné nejistot svých pomr, nevdouce vru, k emu jsme kompetentní a k emu nejsme; byli jsme povoláni k vcem.

íeldových

slovy

107 jichž rozešiti

nemžeme,

máme

a

úkolm, ku

dostáti

kterým povoláni nejsme." Všemi projevy poslancv našich proplétá se jako ervená nit snaha o vytíbení pomr, o urité vyme-

snm

kompetence rady íšské a zemských. Co chvíli vynouje se v debatách otázka o kompetenci, a v rzných formách provozuje se týž spor, neustálý zápas autonomist proti panované osobivosti (entrazení

list.

—

Schmerling ve schzi sice,

pokládá pítomnou

že vláda

pes

za užší.

to

vrhy

dotýkající

mly

zstaveny

U

dne

ze

ústavy

pedními

rady

s

byl

,

jež

býti jediné zastupitelstvu celé íše.

Palackého a Riegra konány v ten

tch

pro ná-

zákon

základních

a

prohlásil

radu íšskou toliko

ministi sami hlasovali

však se

ervna

5.

návrh

zástupci Polákv,

adresy

snmovn

11.

eských a

polských.

k císai,

as

pilné po-

a výsledkem porad jejž

Rieger pedložil

ervna opatený 50 podpisy poslancv Adresou tou

ml

císa požádati o odroení íšské rady a svolání zemských snmv. Avšak i pokus tento zstal nedokonán, nedošlo ani

odvodnní

se

Z list Riegrových vysvítá, že v té vci se strany eské ješt pozdji naléháno na Poláky, ale vc ta potom umlena, tuším, z usnesení k

kiubv

pravice.

Podání sledku

návrhu.

než

návrhu ten,

že

odroovacího rozbouilo

nemlo

jiného

proti Riegrovi

vý-

do nej-

vyšší

míry záští všech nmecko-liberálních centralist,

kteí

mstili

se

na

nm

za

ten

—

po jich soudu

—

velezrádný útok na mladý konstituní život Rakouska, ovšem toho Rakouska nmecky centralisovaného jejich snv a nadjí. Mstili se jizlivým osoováním ho i mrz-

108

es

kými útoky na jeho osobní. Hlavní jejich zbraní bylo laciné podezívání ze zpátenictví, feudalismu a klerikalismu. kteréž tak snadno docházívá víry zvláš u lidí mén vzdlaných, kteí, nemajíce vlastního soudu o vcech, jsou vždy ochotni bžeti za danými hesly.

Nmecká

žurnalistika užívala

pi tom

také té taktiky,

hledla lichotiti Polákm a navnaditi si je, aby tím snadnji odvrátila je od spojencv eských, ped jejichž zpátenictvím je varovati neustávala. Doufala vždy, že osamocené echy na dobro pemže a umlí. Snahy nepátel rozsíti nešvár a rozkol mezi slovanskými spojenci byly ovšem zmaeny pátelským obcováním poslancv eských se soudruhy polskými. Když že

však

nmecké

noviny

neustávaly

líiti

echy

a

ze-

jména Riegra jako nepátely svobody, toužící po feudalismu a vzpírající se každému svobodnjšímu hnutí,

útokm

tm

eí, k

ozval se Rieger

proti

mu

podnt návrhy Mhlfeldovy.

píležitos a

níž zavdaly

Muhlfeld navrhoval, aby zvolen byl výbor k vypra-

zákonv

cování

zákona

na

o

práv spolovacím, shromaždovacím,

ochranu

svobody

osobní,

práva

domácího

a tajemství listovního, dále aby zvolen byl zvláštní výbor,

jemuž by

vrhy,

hledící

Mhlfeldv

konen

o

se

pikazovaly všecky pedlohy a ná-

k vyuování a

vd,

zvlášt pak

vd

zabezpeení svobody

navrhoval zízení stálého

a jejímu

návrh

uení;

výboru, jenž by se

pomrech konfesijních, zejména' pak o návrhu Mhlfeldov téhož smru. Mhlfeldovými návrhy opt vzkíšeny odzvuky dávpedlohách a návrzích

radil o

o

ných debat o právech základních a zajímavo visko,

jaké k nim zaujal

právech

v

Kromíži.

bývalý

je

stano-

referent o základních

109 nejprve,

Litoval

pokud dotýkají do ústavy samé a

feldových, pojata již to zásluha,

vrhu

a

návrhv ubezpeoval,

Miihl-

nebyla

uka;:oval k tomu, jak laciná

vbec

paragraf z

pivede- li se

ve

svj souhlas

Vyslovuje

k rokování.

návrh

práv základních,

se

vybée-li se njaký

mých práv základních

ás

podstatná

že

tch

zná-

zpsobe s

ná-

podstatou

sám práce o základních právech se súastnil, nezmnilo nieho v jeho názorech o svobod a o konstitucionalismu. Co do formy byl by

si

že se od

dob, kdy

však pál, aby

návrhy byly

zeny jako ást ústavy plnou íšskou radou, aby v užší

souhlasil s tím,

rad íšské

pes

to

vyívšak

pijaty a vyí-

zeny byly jako prosté návrhy a uvádl doklady trpkých zkušeností

národního života

našeho,

jak

zejména

jest

práv spolovacím, shromaždovacím atd. potebí na ochranu proti útiskm a libovli byrokracie. A nyní obracel se Rieger proti tm, kteí navykli zákonv

o

echy

si

vržence

jako

ultramontány

konkordátu

že

ády

my

ze

svého

pro

n

horovati.

a

zstaneme v této

mluví jakkoli.

feudálních.

pí-

Pipomenul,

nám pivezeny z Nmec, a že stanoviska národního nejmén mžeme

feudální

„Budte tím a také

ád

a

nadšené

jako

líiti,

byly k

jisti,"

pravil,

„že svobodomyslní jsme

pomr, a se již v snmovn o nás v té píin

za

všech

My echové

novinách smýšlí a

národem svobodomyslným od nejstarších dob až do nejnovjší. My honosíme se tím, že naši pedkové byli první, kteí v Evrop podnikli boj za myšlénku a v této válce za svobodu svdomí elili jsme mužn celé Evrop." Vzpomínaje dsných pohrom uvalených na národ náš byli

jsme

vždy

—

válkou ticetiletou pravil dále: „Ale

již

první snahy ná8

110

opt

rodnosti

naší

svobodé.

Nebo

ze mdloby

procitlé

ray to

víme nejlépe, že práv naše ná-

Kdo naše djiny

rodnos a svoboda jsou nerozluný. ten zajisté

zná,

se v naší vlasti povznesla,

rodní

mohutn

literatura

naše národnos a naše ná-

i

pokroily,

vlády se zmocnil absolutismus,

germanisace

A

proto

potlaování

a

také

cítí

v srdce vepsáno

pronésti slova,

rod

a

kdy svoboda

že po všechny asy,

ví,

snahy po

byly

a

kdykoli

mu

picházely

národnosti

naší

ech a každý jakou mrou též

záptí zárovei v

každý

z

ví,

o nás

nás

jež pronesl belgický básník o

nás

u

má

to

možno svém ná-

echové, k vašemu jazyku jest vaše štstí pipoutáno, rozevete djiny a kdekoli shledáte své váš jazyk a k jeho zniprávo týráno, tam trpí stejné „Vizte,

:

i

ení vždy smuje tyranstvo." Mžete tedy pesvdeni býti, že my echové po všechny asy a pokud jediný pravý a ryzí ech bude na svt, o svobodu a za svobodu

státi

budeme

vyvrátil všecky

(pochvala).

milujeme všichni,

mžeme

mžeme ji milovati, o nmž pje, o nmž nazývati.

tím, doufám, že

jsem

ony nespravedlivé výitky smýšlení

akcionáského, jež se nám

svým

A

jako

dvojím

Svobodu pak

zpsobem

jinoch

horuje,

re-

Ale svobodu, jižto

inily.

miluje

však sotva

mžeme

si

milovati,

svj

ideál

troufá jej

též milovati,

jako

bezpenou domácnost zaloTakým zpsobem rozvážný muž svobodu požiti. jímá a ji si osvojiti hledí. Tak rozumím svobod já, Rád bych ji ml tak ji pojímáme my echové vbec. svou dobrou, mn oddanou ženou, s kterouž mohu dlíti a žíti, s kterouž se mohu dobe v domácnosti snášeti, chtl bych ji míti jakožto ženu, jež se mnou rozmlouvá eí mého srdce, eí mé matky (pochvalu), jako ženu, miluje

—

muž, jenž

si

chce

i

111

mže

mne

kteráž

svobodami

tak já

:

mladými

obdaiti zdravými dítkami,

myslím svou svobodu a aby tako-

si

—

musíme se s ní zasnoubiti samosprávou autonomií (hluná pochvala)! To jest pravá svoboda vou se

a

stala,

teprve v autonomii budu svobody

A

pouze obdivovati.

užívati a ne se

jí

svobod všichni náskutenou svobodu mají;

tak rozuméli

rodové, kteí jsou praktití a

rozumli Švýcai, tak ji pojímají Angliané, nalézajíce v samospráv nejbezpenjší a nejvtší záruku svobody. Francouzové však, kteí se jak živi svobod jen dvoili, práv proto nemohli s ni nikdy do spti ku klidnému manželstvu (hluná pochvala). Jestliže teda tento náš názor pochopujete a jej s námi sdílíte, potak

jí

chopíte také,

ím

to jest,

vždy a vždy pedkládáme Uvedli jsme protože

náhlý

Od

nám jasn

rozvoj

v

vzletných

eech

muž k tomu. nýbrž

si

tento

zobrazuje

nadšení

každé píležitosti

otázku o kompetenci."

výatek i

pro

z

ei

zásadnou

názorech jeho od

mladistvého

trakce,

zde

my pi

že

r.

ideály

Kroniížských

1849

Riegrovy,

shodu do

svobody,

hlásal,

dospl

r.

i

ne-

1861.

jež

ve

zralejší

že mysl jeho zajímaly nikoli zásadné abstoliko

v život národa.

konkrétní provádní zásad tchto

Svobodomyslnos Riegrova perodila

se

v jeho duši v lásku k autonomii.

V dalším proudu vému provádní návrh

své

ei

Rieger opíral se tako-

Miihlfeldových, jež by autonomii

zemskou porušovaly. Též upravení pomr církevních zemským^ a konfessionálních pál si zstaviti jsa toho mínní, že se ani dobrodiní vnucovati nesmí a že konen i svobodomyslné ády vbec, bute si jakkoli celkem chval ny a žádoucí, nikomu nemají se vnucovati, nebo jsou jenom tenkrát v pravd plodný

snmm

8*

112

když jaksi

a spásonosný,

samorostle

vycházejí

z lidu

samého.

Zvlášt pak horliv hájil proti návrhm Miihlfeldovým autonomii zemskou u vcech školských. Dootázka ta jest

že

kládal,

pi

votnou, že

pro

ní jde o naši

školstva

germanisaní.

Ráznými slovy

jednotlivých

mén

národnostech

ži-

národní existenci, protože

v

nemžeme, nebo

uznati

otázkou

nevidíme nic jiného než snahy

v centralisaci

legovaných

echy

nás

opíral se theorii o privi-

Rakousku,

jsme

jestliže

již

my

zvrátili

nikdy

výsady

stavv a tíd spoleenských, sneseme tím

nad sebou privilegovanou národnos.

Po

obracel

té

Rieger proti odpovdi,

se

již

dal

Schmerling na interpellaci Tomanovu. Poukazoval k tomu

okázalému zahrávání Wissenschaft,

slovy

si

kterými

saní, jako by toliko

hledí

osvta se

nmecká

a

vda, deutsche

zakryti

e

byla

germani-

úsilí

eí

kultury

vdy, kdežto my naopak chceme a žádáme, aby náš jazyk docházel k plné platnosti v úad, ve snmování, ve školstvu, a aby též mužové vdy mohli ji vzdlávati a

v jazyku národním,

aby

i

na universit

e

naše

byla

pstována práv tak jako nmecká. Vyítaje ministerstvu, jak chatrn nadali ty dv stolice, jež k mnohonásobnému dožadování zídilo na universit, tázal se: „Tak-li vy rozumíte rovnoprávnosti? Tak my jí pijímati nemžeme! (pochvala v právo, sykot v levo). Ne-

mžeme

se spokojiti, když se

nám

hodí kus žebráckého

My

jsme pravými a plnoprávnými syny své zem práv tak dobe, jako naši némeCti krajané a bratí jimi jsou, a chceme chleba (pochvala v právo, sykot v levo)!

tedy, aby

i

v této stránce toho, co

platíme, rovnou

mrou

na zemskou universitu

bylo použito pro nás, jako pro

n."

113

Poprvé

nmeckému

se povoláni k

kdož

kteráž všem,

obalu byla pronesena žádosí,

apoštolátu kultury,

velezrádnou urážkou majestátu védy.

cítili

zdála se

neslýchanou opo-

—

bláhovým blouznním

vážlivostí,

sinéle a bez

na déjišti paiiainentárníin

tu

žádos za úplnou

rovnoprávnos netoliko ve školstvu stedním,

ale také

na universit.

Nmecká

eí

levice projevovala

nejmén pak

tak smlou,

hluné

nevoli svou

dovedl se opanovati

Když pak Rieger povdl,

seda Hein.

tch vcech školských zde jednávati, my nikdy nemžeme se o všech

celému národu,

té

smutné

den se

—

pedseda odal mu

tu

tomu na odpor a

urážku

nmeckému

snmovny,

Nmc

národu,

alespo nabýváme co

slovo.

že

Rieger postavil

nechtl pronésti

odvolával se

k rozhodnutí

smí-li mluviti dále.

Snmovna

zastala

svobody

se

slova,

ale sotva že

Rieger mluviti zaal slovy:

„Mám ješt nco

Nebudu

otázce

dále

již

mluviti

vidím, že se mi v té

po skrovnu"

.

.

.

o

vci svoboda

ozval se

opt

ádku, vytýkáte pedsedovi, Prosím, sednte si."

Boue

tak spra-

že jsme

nabyli a

prohlašuje,

a

že není dáno

k jiným

býti

sob, my

k

u

úplného

nadíti

lovku,

zkušenosti

se

ve stedu íše po-

zetele k naší národnosti,

vedlivým, jako jest sám

ped-

bude-li

že.

spravedlivého aniž

nad

hlas

na

srdci.

národnostní,

nebo

ei odmuje

velmi

pedsedv: „K

po-

že potlauje svobodu slova.

pohnutí zavíila snmovnou,

—

sykot,

reptání,

výkiky jednotlivcv vše splývalo v jedinou neladnou spoustu zvukv, ale vším tím šumem rozboueného shromáždní pronikl mocný orgán Riegrv, jenž vztyen s význaným posunkem volal hromem: „Sláva

pochvala,

:

114

ei,

svobodé

ment!" Pedseda

jak

vykonává

se

rakouském

v

parla-

malomocném vzteku obrátil se k némii „Volám vás k poádku" ... ale pádné zahmela snmovnou odpov nezastrašeného Riegra: ,,A já volám v

vás ku spravedlnosti!"

Scény

takové zajímaly ovšem

na

jež se

censtvo,

velice

obe-

kdykoli se my-

gallerii jen hrnulo,

—

zvdavé

teskn dojímaly každé mysli spravedlivjší, každého, komu na úspchu a rozV mysli echv mizely voji parlamentarismu záleželo. že Rieger promluví

slilo,

dvry

pablesky

poslední

splnní,

uzrávalo

a zvolna

nadje, že

a

zde

by

vyslechnutí,

jen

došly

žádosti jejich

vedlivé

ale

v nich

pání,

spra-

neku-li

opustiti tuto

nevdnou pdu. Avšak záštím nepátel rozncovala se jen láska, národ zahrnoval miláky své, Palackého a Riegra.

jíž

Když koncem ervna lika

slovanskými

soudruhy

íkv,

byli

vítáni

a došlo

1'alacký a Rieger

do Prahy

na

jásotem shromáždného lidu k velikolepým

pijeji

ii

s

poheb

nkoŠafa-

hbitova pi-

projevm národního

na-

ervna veer ped Mšanskou besedou, jakož ervence na nádraží pi odjezdu Palackého a

dšení 29. i

1.

Riegra.

Opírajíc

se

o

svou

vtšinu

ministerstvo

dnem smleji

a

centralistické,

opomíjejíc všech práv,

byla

píslušela

nepokrytéji

snmm

novou stvru svou. ze

a

zem

projevovalo

penášejíc

své

každým

zámry

kteráž po staletí je

libovoln

na

vykouzlenou radu íšskou,

kteréž nemohli na jméno pijíti,

jestli

užší

nebo

širší.

lló

Novým

krokeiií

když pedlo-

dráze bvlo.

íéto

svazk

osnova o zrušení a vykoupeni

žena siK^niovné

manských.

lui

Pravice

o zrušení svazku

zápas autonomist

snmm

byla

lenního zfistav^^na

notlivých království a zemí. Po

ustanovení

zákonitá

aby

žádala,

sedm schzí

jed-

tuhý

trval

centralisty.

s

ervence zdailou eí dovozoval píslušnos snéniu eského ve píin lén koruny eské, Rieger

19.

ei

spojuje šastné v

nými dvody. letech

nácti

své vtipné a ironické šlehy

na

Toužil

nátlaku

(

konené po

když

to.

váž-

s

dokali

byrokracie

entralisující

jsme se zastupitelstva parlamentárního,

dva-

nmž

po

jsme než

tolik let toužili, že ministerstvo neví nic pilnjšího,

mu

pedložiti

Pirovnával poínání

zákon o manstvích.

takové k tomu. jako by hospoda,

doba

a nastala vati

ji

pdu

brázditi

nadjnou setbou

—

„když

budoucnost a

pro

dále

odešly

ledy

odí-

svým lidem

se

dráti

chtl peí."

kteí pi

Ironicky dotýkaje se tch.

ohánli

ení

se

chlubnými frasemi, jako by

Bastilly, o urovnání

jde o odklizení toho

rum

leží

také

na

šlo o

píležitosti

njaké

zte-

dráhy svobod, tázal se: „Když

stedovkého rumu,

pd

té

naší.

zdali

pak

zdali

máme

pak ten právo

i

jej odkliditi?"

Tm.

kdož otázku kompetence pokládali za mali-

chernou formálnos, chtjíce o hodovati

jmní

koruny eské roz-

rad íšské, dával Rieger pouení, že na eených formálnostech kompetenných spo-

na

tch tak ívá veškeren a neosobovítl

ád si

svta,

aby

každý

kompetenci jiného.

plnil

úkol

pi poklescích kompetenních, týkají-li se penžn. Kdyby úadník osvojil si kompetenci

jest

svj

Nejhorjší však to

stránky z

kasy

116

—

jiDého úradDÍka vypláceti

—

v kompetenci

byla by to také jen chyba

takovoa

za

chybu

však lidé

bývají

zaviráoi.

V daUím

ei

proudu své

Rieger historickými fakty

podrobné dovozoval, že se jednáním sahá na

jmní koruny eské.

odprcm

našim,

absolutismu,

u nich

práva

nepopiratelná

pfirusují

že

ale že

s

sném

zemských,

že

se

Vytýkal svobodomyslným

oblibou

svobody po

staletí

dekrety

toliko

citují

zachovávané nic

neplatí.

„Jest to zvláitní," pravil,

.ž-t

méné ctihodným ^Pripomínáme-li vám pri^

staré,

eských

o lénech

shledáváte

tovné skládané až do nejnovéj-i

stvrzována bývala,

právo pioto. ze jest 'yti.^

tato práva

irniž

>

pozoruji tu a Vlíu

útrpné

Myslíte vy snad. že písahy královsko -"

než písahy ostatních obyejných smr.r mají menší význam proto,

králv op-

.asich

'

úsmšky.

menší váhy iv.'

Nebo že

že se skládají ve slavnostní

okamžik ped snémem, coram populo. ped zastupitelstvem národa? Já myslím, tím že tato práva nepozbyla nieho, že na né bývalo písaháno až na dobu nejnovjší, až do

r.

trvaly v plné platnosti.

i

zemské až do

r.

1848

snad chcete pokládati

tch

1S36. a že ústavy

dvanáct let Bachova hospodáství za platnjší, než celá staletí

V

ústavního života další

ped

debatt dotýkáno

tímrse z levice neustále

ei

Rokování o zrušení svazk manských nabylo smutné zajímavosti tím. že z nho zi'ejmé vycházelo na Riegrovy.

jevo. jak

vzrostlo

ve krátké

dob

nejen

smlé

sebe-

urážlivá nadutos centralistú. vdomí, nýbrž Nkolik msíc jen bylo od té chvíle minulo, kdy na snémé eském echové a Nmci jednohlasným usnei

117

sením

vznesli

byli

žádos

o korunovaci, a již troufal

si

Giskra pohrdavé se vyslovovati o „mystickém vynálezu

nového veku, o tak zvané

run

Václava", že prý se tím mystifikuje

sv.

ncuje

korun eské, domnélé

se fanatismus mladých

lid

nepedložených

ko-

a roz-

lidí.

Pedsedovi nevidlo se Giskru za to k poádku Když však pi rokování o prvním paragrafu volati. pedlohy manské i mírnému vždy Braunerovi odal slovo, vzrostl nepokoj snmovny v prudkou boui, jež se v Národních Listech takto popisuje: naši

i

stují.

jste

co

Poláci

vstali

Nastal

zmatek,

mli

Riegra vidti!

jeden muž a

Hein zvonil

Kdyby ho

„Celá pravice, že

volali,

prote-

Nyní

na poplach. byl

malí

zachytil

tom okamžení, tu nejvelebnjší postavu, kterouž jsem kdy vidl Hnv a vztek, lítost a plá, uražení a hrza pojednou zableskly se v jeho tvái a jeho hlas se chvl a dušen hml: „Za to. co Hrauner ekl, stojíme všichni." Za ním celá pravice odcházela ze snmovny. Rieger mezi soudruhy horliv se o to zasazoval, pravice aby se nevrátila do snmovny, pokud by jí pedseda neuinil zadost. Protože i císa sám povšiml si sporu toho, byl by vytrvalý odpor mohl zvrátiti Heina, avšak vše to zmaeno povolností Polákv, kteí pišli v

!

do schze

po nich následovali

;

poslanci

Riegrovi nezbývalo, než aby podídil vli svou

i

spoluposlancv. eští a že

se

dále

nesúastní

posléz

eští,

vtšin

polští poslancové prohlásili pak,

debat

a

hlasování

o

zákon

manském. surovým urážkám Giskrovým, jež o korun eské, poslancové eští ozvali se Proti

jíž

byl pronesl

interpellací,

však centralistická levice naslouchala se škodolibým

úsmchem

a k níž

ministr Schraerling

odpovdl

jalo-

118

vými vytákami opakovati

korun eské

a

Rieger

státoprávný.

útok

hanebných povdí.

troufal

popírati

pihlásiv

si

své urážky

veškeren

význam

hned k slovu odbyl ráznou a hrdou od-

se

Giskrových

Tak neutšen rozvírala

že Giskra

tak,

pomry, každým dnem mezi stranami hlubší propas a každým

se

se rozvíjely

dnem pibývalo zklamání

a

obhájcv ná-

u

trpkosti

rodních.

pomry

Uhrách nabývaly vždy vážnos zvyšujíce okamžiku a ra-

Zatím však též hrozivjšího

útvaru,

v

pjato> celé situace.

Dne

1861 oznámil Schmerling

23. srpna

jímž uherský

reskript,

aby

Jen

tvr

páno.

se

Pillersdorf na-

poslancm na rozmýšlenou doproti adresse, u echv se mínní

bylo

Poláci byli

a

tomto.

sdlení vládní odpovdlo adressou.

na

hodiny

rozcházelo,

rozpuštn a dvody,

byl

pH skutku

jimiž se vláda ídila vrhl,

snm

snmovn

sám hlasoval

Rieger

pro

adressu,

jak

„ponvadž nebylo nadje zadržeti pijetí její, ponvadž se zdálo nezdvoilé, neodpovdti ani slovem na oslovení císaovo a ponvadž nám musí milo býti. když se nám dá konené píležitos, vyslo-

z listu jeho patrno.

viti

se

našem.

„nám v

upímné Jiní

vbec

o jednání

hlasovali

nesluší

tom smyslu, ani

adressové

dbala

v

tak

proti

ministerstva

adresse

z

a

o smýšlení

dslednosti,

že

vcech uherských ani onom." Levice pi volb kommisse nduviti o

málo parlamentární

nezvolila do ní ani jediného

lena

slušnosti,

pravice.

že

119

Dne

26. srpna

Kieger do

psal

iSeniil

kommunikaci císaskou. Rozcházejí klub

náš

polským

s

také

„Nyní pravé

máme odpovdti

n)ánie dležitou poradu o tom, co

i

:

na

se o to mysli naze,

nemže

uhoditi

iia

touž

cestu a krok. kterýž kdyby udlal jeden nebo druhý klub

sám, bude

„Stran odejití nebudeme

slabý."

aspo my

váhati, prohlásí-li nás za širší radu íšskou, což se

museti

dosti brzo."

státi

Dne

bude

zaala debatta o adresse Giskrou vyslovoval se úplný souhlas s jednáním

28. srpna

sestavené, v níž

vci uherské a zárove ochota, aby rada íšská bez zástupcv koruny uherské vykonávala práva vlády

ve

i

Šmolková ve všem hájili stanoviska Maar; v ei Riegrov ze dne 29. srpna, jež tlumoila pání a názory eské, vytknuto draznji stanovisko rakouské. Ée ta náleží k nejvýtenjším, jež kdy Rieger pronesl, a dává nejvrnjší obraz postavení a smýšlení eského národa o neblahém rozplné rady íšské.

voji

ústavních

Poláci za vedení

pomr

drahn Idubokých

rakouských.

pravd,

bystré

Znamenáme

prozíravosti

v ní

a státni-

ckého vhlasu. Rieger v otázce formální zaujal stední stanovisko

mezi Nmci, kteí chtii projevu svého mínní dáti ráz slavnostní, a Poláky, již

se chtli.

Soudili

že

každého projevu

vbec

zdržeti

íšská rada, byvši ku projevu

takovému jaksi vyzvána, má své smýšlení zejm a poctiv projeviti, ale že není oprávnna, aby mínní svému dala výraz úadní formálním usnesením. Ée Riegrova byla jasným zrcadlem všech politických hích Schmerlingových. Neprominu! pedevším ministerstvu

spravedlivé

že

zpsobem nekon-

mocnáv

do debatty. stavíc

výitky,

stituným vmšuje majestát

120

jej

jako

štít

ped

své, a dále ukazoval,

skutky

vlastní

poínání ministerstva ve vécech nemlo pée o to, jak by se došlo

jak výsledek odsoudil

uherských.

k dohodnutí

Ono se zemmi

uherskými, nýbrž

„více dikto-

valo než paktovalo."

„Domnívám

pravil Rieger,

se,"

konstituování

„že

Rakouska na základ íjnového diplomu ovšem jest možno, ale myslím též a jest mi to upímn vyznati, že konstituování to na základ patentu únorocelistvého

vého nepokládám za docílitelno. Souhlasím že spojení Uher

s

úpln

Rakouskem

jest nutností,

mi

že se

se stanoviska toho jest

litovati,

pi

ale

v tom,

práv

záležitosti,

pouze otázkou práva, nedbalo momentu obapolného zájmu, momentu vzájemné povinnosti, zachování sebe sama, ba že se jednalo o vci, jako by byla

jež není

povahy výhradn právní, jakož se to dlo dosavadními manipulacemi vlády ve píin Uher. Otázka ta však

ovšem není otázkou

ist

právní a

spatuji nejvtší

já

pi vyizování uherských vcí práv v tom, že Tímto zpsobem piní taková otázka uinila."

chybu se z

chází se „z pole justice na pole justamentu, a tam jsme se dostali a neštstí

pošlo

to

z

že ministerstvo

toho,

pivedlo otázku do toho smru." Rieger ukazoval dále k djinám,

že to byla

práv

nutná poteba vzájemné pomoci a sebeobrany, kteráž v bojích proti Turkm spojila v jedno soustátí národy, již

sob nemohly

živlv nepáteltak djinná nutnost stvoila Rakousko. „Nuže

sami o

j^l^ých

—

myslím,

že

píkazem dosahovati žaduje."

odolati návalu

svazek Uher

nevyhnutelnosti, dále,

než

ten

s

Rakouskem ale

že

píkaz

také

jest

nutností,

spojení

nutnosti

nesmí

toho

vy-

121

pipomínal

Rieger

,

že

názor

ten

sobe

osvojili

kteí rovnž sebezachování Uhry aby se neodtrhovaly od Rakouska; a že

mnozí rozvážní a mírní mužové ukazovali na to že povinnos

uherští,

,

k tomu vedla, také v Uhrách

živlové

že proud djin svtovýcli

stát

rozvážní

poznávají

smuje

a

poznají,

nyní více ku tvoení

velikých, že zízení uherského velkostátu jest ne-

možností.

Dále rozvíjel Rieger myšlénky své o djinném po-

Pední draz kladl na to, že vdí život národv jest této chvíle zásada ná-

Rakouska.

slání

myšlénkou v

tom okamžiku žene stroj djin svtových, a Rakousko musí zásadu tu na svj prapor napsati, nechce li zahynouti bojem proti ní. „Já vím, že Rakousko má své zvláštní poslání djinné mezi velikými národními kolossy ruským a germánským. Uprosted mezi tmito pluje znaný poet malých národv, kteí všichni chtjí svj byt zachovati, chrániti a hájiti; oni shledali se djinami ve stát razkouském a jest to prospchem jejich, aby pi stali, aby v tomto stát a tímto státem sebe chránili a národnos svou zachovali." Rakousko bude trvati, pochopili tento úkol svj. rodnosti, to jest zpružina, kteráž v

nm

Ministerstvu vyítal Rieger

uherských

mee

odvolává

se

drazn,

vcech

ku

právu

a že popírajíc práv historických vyslovuje theorii

nanejvýš

nebezpenou,

každá revoluce.

jíž

dovolávati

Broje proti této theorii

pípad

velikých zásluh o zachování íše,

všeho

toho

rozladu

a

také

o propadlých

Chorvátm, kteí

užito býti zejména proti

sob tak píinou

mže

se

právech národv, pipomínal, že v tomto

mže

že ve

ku právu pemoci,

žalostného

jí

ne-

dobyli

a líil, jak stavu

íše

122

jest

práv nedvra

ústav únorové,

stické

v níž

dostatené záruky

spatují

národv

odpor

a

národové

proti centrali-

nenmetí

zachování

pro

ne-

práv

svých

a své svobody.

„Tento stav vcí,

nmž

v

nám

se

nabízí

jakás,

abych tak ekl zdánlivá representace a zdánlivý konstitucionalismus, má povahu zvlášt nebezpenou v po-

mrech, kde spor ten bére na kde

mže

dojíti

se jaksi

aby jedna

k tomu,

zákonodárcem všech ostatních. násilím jest samo v sob odporem,

se

„mže

svdeni

tolik jako do-

kdyby nabyti svého posledního posv-

že všichni národové

cení jen tím,

národní,

národnos uinila Ústavu zavádti

jest

Vždy

brovolníky verbovati násiln." byla výtenou,

—

ráz

ústava,

i

spolen budou pe-

o její oprávnnosti, o její spravedlivosti a spa-

sitelnosti."

6e

Riegrova potkala se

s

živým ohlasem v Uhrách,

výmluvná slova jeho a vážná výstraha nezachvla úmyslem tch, kteí, majíce jediné na mysli, jak by nevážili toho, že cesta ))0jistili nadvládu svého kmene,

ale

jimi nastoupená

Pi

povede nutn k rozštpení íše.

rokování o

zákon obecním

opírali se nejkraj-

njší centralisté zízení obcí vyšších (okresních, župních nebo krajských), jež by byly stedním lánkem mezi obcí a

snmem.

po

té

v

ei

dokazoval nutnos

Zízení vyšších obcí zásad usneseno a k návrhu Herbstov

autonomních

takovýchto bylo

Rieger v delší

útvar.

dán jim název „zastupitelstva okresní". vyhraditi Federalisté páli si

snmm

urili,

jaké

složení

mají

míti

zastupitelstva

kdežto pedloha

zákona stanovila

teressu".

tomuto

I^roti

právo,

aby

okresní,

zastoupení

„dle in-

tak

zvaných

zastoupení

dle

123

interessii

enil

libovolné

výklady

(iokaziije

Riep:(M',

pipouští

nesmyslným

k jak

a

Pedevším však uznával

slednostem

vede.

aby míra a

zpsob zízení

mr

zem

každé

vtipnými vývody, jak

zvláš a

zemským. Návrh Kiegrv

v

za

d-

nutné,

uspoádaly dle pobyly teda zstaveny tom smru podaný byl ovšem toho se

snmm

zavržen centralistickou vtšinou.

Rokování íšské rady

v

1861

r.

— 62

poskytovalo

divadlo v djinách parlamentarismu zcela zvláštní.

jemuž v Uhrách bylo na-

Schmerling.

ústavy únorové,

Tvrce

íše svého díla zachovati jinak, le neustálým porušováním jeho ustanovení, neustálým pestupováním ústavy ve smru stoupiti

dráhu

centralistickém

dým dnem

íše

ložení

pece

se záhy

dosplo ku

hrázi,

již

obejíti.

únorové

ústavy

toliko

v této polovici

Jakkoli na srázné té dráze šlo se kaž-

:

dále,

nesnadno bylo Dle

nedovedl

násilí,

ped

rozpotu

mly

se

finanní

záležitosti

Ped-

plnou íšskou radou vyizovati.

íšské

užší

rad

bylo tak zjevným po-

bezohlednos Schmerlingova ped ním na chvíli se zarazila. Všecky strany oekávaly dychtiv, jakého prostedku se ministerstvo uchopí, aby zabezpeilo finanní poteby íše. rušením ústavy, že

Ješt podati

si

11.

záí

i

psal Rieger

netroufají

a

:

„Finanní pedlohy nám

bez nich to

dlouho

mže." Koncem listopadu však oznamoval v njaké form pinesou, mže se též dati,

ale

v

jaké,

nejisto.

Všelijak

se

již:

choditi ne-

„že budžet

za jisté o

to

poklá-

ucházejí

a obcházejí, užívajíce všelikých pružin, aby nabyli svo-

124 lení

.

.

.

Otcových nkolik

nebo mi

potšením,

poslanci naši budou

byly

ádk z

etl jsem

duše psány.

s

pravým

Myslím,

že

mínní, ano jsou, jak jsem v klubu seznal ale jak bude s Poláky, nevím, ti velice váhají a mohlo by se státi, že bychom musili sami odejíti, což by kroku tomu odalo váhy." Ze slov tchto jest zjevno, že Ripger a Palacký naléhali na to, aby pravice nejvýhodnjším zpsobem, totiž odchodem svým ze snmovny protestovala proti kroku, jenž v dalším rozvoji ústavnosti mohl se státi nebezpenou a osudnou premisou, protože by užší rad íské patrným prlomem ústavy byl udlil moc finanní i ústavodárnou pro celou íši. Však úmysly takové se rozbíjely o neochotu Polákv, s nimiž nebylo téhož

;

—

lze

k místu pivésti souhlasného usnesení. Strana Plenerova

poet

byl

v ministerstv

kommunikován,

toliko

ale

chtla,

aby

roz-

Schmerling

volil

formu mírnjší, o níž doufal, že zpsobí mén odporu. Neprohlásil zasedající radu íšskou za širší, ale odvolal se k paragrafu ústavy, kterýž dával korun právo stanoviti

zatímn opatení,

nezasedá-li

práv

širší

rada

íšská a oznámil, že císa toto své právo v tomto pípad dobrovoln penáší na užší radu íšskou. Když se mezi Nmci o pedloze pojednávalo, mla strana Velkorakušanv za to, že snmovn jest se díve vysloviti

jež

o

zásad

by o tchto otázkách

toho smyslu

ckých

bylo také

uinno

a

kommissi,

a o píslušnosti a zvoliti

pedbžn

za podpory

zvolen

výbor,

rokovala. Usnesení

hlasv autonomisti-

jenž

pak

8.

prosince

pednesl snmovn návrh, aby se zvolila kommisse, jíž by se finanní pedlohy pikázaly ku projednávání. Potocki a Grocholski ohlásili jménem Polákv, že do

125

komise

inú

té

pravice

a celá

pracovala

voliti

k

adresa

se

nebudou, ani

nepijmou,

volby

návrh Martinicv,

ptKlporovala

„ve které by

císai,

aby vypovin-

s

nými díky za milostivy nejvyšší úmysl zárove byly vyloženy dvody státoprávn a politické, ze kterých

snmovna

poslanecká složení

se

necítí

íšské

rady

povolána

býti,

nynjším

svém

ve

aby

nejvyššího

užila

zmocnní." Rieger ve dlouhé a zdailé

tch vytáek,

jimiž ministerstvo

odhalil lichost všech

hledlo svému skutku

dvody

zdání práva a

dodati jakéhosi

obecnými,

ei

státními a politickými

právními

takové jest nejen naprosto neoprávnné

nýbrž

i

zhoubné

a pro budoucnost íše osudné. Dokazoval, že není

vcech finanních, zejména

pojednávati o

bemen

dlení

úvru,

aniž by se

státního dluhu,

valo do práv zemí na užší

o

rad íšské

vše-

poínání

jak

doložil,

i

možno o roz-

tím zasaho-

nezastoupených,

a že takovýmito násilnými prostedky, kteréž podrývají

vzájemnou k íši,

shodu

nepomže

národv úvru íše a váze

svornos

a

se ani

i

dvru

jich

její za hra-

nicemi.

spatuji

tom

porušení jednotné monarchie a spatuji v tom nebezpené uvádní dua-

„Já

lismu;

—

dan

proti

podle

pro

dále

také

a to jest mi pohnutkou veledležitou, abych

se vyslovil

kráte

v

návrhu

pedlohy

zem

výboru.

této

Jakmile jsme jeden-

vykonali

zde zastoupené, pak

to uinili s výslovnou výhradou,

právo

— a teba

že to

bychom nemá na ujmu

býti právu ani povinnosti úplné rady íšské

nám

povolovati

—

pak nic

nepiospje; události budou mocnjší a budou úinkovati svým lozhodujícím vlivem. Jakmile to

vše

jsme jednou

povolili

rozpoet

v užší

rad

íšské, 9

eknou

!

,

126

Uhi

„Vy

a Chorvaté:

jde to tak a

volili,

se dualismus

jste to již jedenkráte za

mžete

tak

po druhé uiniti. Tím

i

skutkem a

stává

sebe po-

toí

nejvtší nebezpeí,

jaké pro monarchii znám."

smutn dosvdily

Jak ])ravdu

tchto prorockých

Rieger kladl sko

bídou politickou,

tak

ani

vážnou

pomr

Rakou-

že bída

to,

finanní,

bídou

zdrojem

že

budoucí

slov

draz na

není

tížících

události

ohromného

spíše

ale

byl

deficitu

falešný systém vládní, centralistický absolutismus, a že

jen politické prostedky

teba živly

písn

šetiti

pomohou našim

Jest

financím.

se vzpouzející uspokojiti spravedlivými ústupky,

spravedlivých

požadavk národv

— nebo

„ne pouze jakési formy konstituní, nýbrž dobrá shoda s

národy vede k upevnní státu."

pravd prorockými slovy této své ei louil se již Rieger s íšskou radou. Od té chvíle, kdy vážná ta výstraha v síni snmovní doznla, pronesl Mohlo by

tam

se íci, že v

jen jednu velikou

již

njší

mrou

ního,

když bylo

e,

ím

a

již zjevno,

patrn

již

Návrh

Clamv

své

proti

byl

Opposiní

cestu

pedlohách, ústavy

vlí svou, a

smo-

vtšina rozhodla,

zavržen,

poslanci

má

se

„nevolím",

a

Pražák,

tím

passivity,

k jichž

již

proti

patrn nebyla oprávnna.

se užší

Poslancové

rokování o rada

se

výboru

vtšin snmovny

neúastníce vyizování

té.

do

že

výbor

zvoliti

nesúastnili

pravice

vli zvolený, nepijal volby

eští nastupovali I)olo

nechce

k dualismu.

odpovídajíce

volby,

nmecká

že vtšina

k jednání o finanních pedlohách finanní.

tím skrov-

úastnil se veškerého jednání parlamentár-

se více íditi ústavou, nýbrž toliko

vala

dále,

íšská

na-

tch dle

V27

Když poátkem února r. 1862 íšská rada znova se sešla, Kieger v listé ze dne 5. února stžoval si na malé úastenství poslancv eských a na chování vtšiny, „jak vidti

kteráž jest,

njší než prve, nebo mluvili pro

A

ponkud

i

niinisteriálnjší a servil-

bylo,

Waser, referent komise,

8.

února optoval Rieger

svj, zmiuje se o novelle k trestnímu zákonu

vtším dílem hanebná; servilnos, jaká nila za

našeho zde nebytí, je

vru

O njaký den pozdji teme pak ostatn

z

hodláme

— a

budeme

padne beztoho ve vyšší

již

Riegrov

—

„My

:

umluvili v Praze,

zákon

státi

provedeme-li,

pro-

o tiskový

a

jej,

„Bude

:

snmovny zmoc-

se

v list

passivn a jen

provedeme-li

stesk

hrozná a hnusná."

dobrých píin, jakož jsme se držeti

Herbst

zpsob zákona nadarmo."

liberálnjší

v následujícím list

i

snmovn. Tak

je

všechno naše

poínání marné, pokud bude tato ústava, která je neTak neslavn, za všeobecné rozmrzelosti poplodná." ínala nová

kampa

parlamentární.

Poslanci eští, vidouce marnost úsilí všelikého, zne-

vozovala

již

vujíc se do

ger

jich pro-

passivnou opposici

na svj vrub,

nedosta-

a veliká

snmovny.

zpsob passivity, kteráž postaveni naše seslabovala a pece nebyla krokem rozhodným, Riehoce toužil, žádaje sob skutku rozhodného a uriNa

jen

ás

sob snmovnu Vídeskou

chutili

tého,

k

takovýto

nmuž

naskytla píležitost,

se

když

Giskra uinil pilný návrh, aby vláda byla dati

200.000

vodnmi

zl.

12.

února

zmocnna

vy-

na podporu obyvatelstva v zemích po-

postižených.

Proti návrhu

tomu ozval

razn nekompetenci pipomínal,

že

se Rieger a vytýkaje

d-

vcech finanních, potebná opatení mohou v tomto píužší rady íšské ve

9*

128

pád

zemští

uiniti

neteba

rušiti

výborové

a že

Návrh a protest jeho

ústavy.

vru

k vli tomu byl

ovšem

podán bez nadje na výsledek faktický, jen za tím úelem, aby oznail zásadn opposiní stanovisko naše. Jaké byly v té dob pomry delegace eské a smýšlení Riegrovo.

vysvítá

zejm

listu

z

jeho ze dne 14.

—

února 1862: „Radili jsme se; já jsem byl toho mínní, že bychom mli novotné pekroení ústavy povolením 200.U00

inu k

zl.

a hrozbu Schmerlingovu vzíti za pí-

ano

odchodu,

pímému

složení mandátu.

Avšak

mého mínní. Nejdležitjší proti tomu dvod byl, že bychom byli pak bez ochrany u veejnosti, že by nám pak všecky noviny potlaili a my nemli místeka, kde se proti tomu

z

celého klubu

ozvati

—

nebyl

než Klaudy

a že by naše strana tak velikou energii a vy-

trvalos nevyvinula jako Uhi.

chom

na

takovým

stran

druhé

mohli u dynastie zpsobiti nejde a že

teba

rozhodným

pesvdení,

jinou kráeti.

jsem požádal, aby se o to též troufají takový

Já myslím zase. že by-

krok uiniti.

krokem

že to cestou tou

Smutno, že Poláci, jež poradili, naprosto si ne-

Tak bychom

byli

sami

—

a jelikož nás tu jest tak málo, nebylo by to ani fysicky

zevn

Kdyby tu byl alespo celý náš sbor, abychom se uradili. Tak nás celá polovice schází a práv kteí by byli k rozhodnému kroku spíš ochotni." ti, Mezitím podncovala žurnalistika eská veejné mínní proti rad íšské a mnozí, zvlášt pak ti, kteí a

se

nápadné.

k liberálni

hlásili

a

k „ráznosti" napomínali,

n

vy-

ne-

tak poslancm, že trvaji v situaci pro vyhovti hledl dstojné. O jednom poslanci, kterýž liberálnínm mínní, aniž složil mandát anebo pišel rozhodn hlas pro vystoupení, psal Rieger roz
ítali

:

129

mrzeu své manželce: „Jemu jest snadno raisonovati. On by nerad sem šel a ted íká všude, že jest již hanba tu býti. Já pak mám za to, že máme jednati všichni solidárn a ne jak se komu zlíbí, a ne aby každý zstal kdy a jak chce doma. Máme-li vystoupiti, at se to nestane po jednom, ale spoleným krokem, kterýž jest pak politický skutek. A proto se mrzím, že pánové mne zde nechávají ostatní samotného a domji laciný a pohodlný liberalismus

provozují,

fiekni to É.

Prosím, aby mi otec psal o tom

a jiným píležitostn. své mínní."

Palacký byl tehdáž, jakž shora podotknuto,

již

le-

nem panské snmovny, dlíval však astji na dovolené za píinou svých historických prací. Obeslání íšské rady bylo se stalo proti vli a po

Když pak ve

delším odporu Palackého.

snmovn

Ví-

deské vtšina vždy

bezohlednéji se prohešovala proti

právm

a

historickým

autonomii zemské,

byl Palacký

naklonn ke krokm nejrozhodnjším. Již koncem ervence roku 1861 prudce jsa pobouen útoky Giskrovými na korunu eskou, psal zeti svému „Ve Vídni není již pro nás nadje, a odvahy potebí v as. Že Giskra štká proti korun eské, jest ovšem „irrelevantní" nikoli ale, že majorita snmu jemu také více než jiní

—

tleská

a

vláda

—

tacens

nyní Palacký pál sob,

a 18.

nepátelskou února:

jim

consentit"

.

.

.

Kterak také

aby poslanci eští opustili

pdu,

vysvítá

z

„Otci dkuji za jeho slova;

listu

cizí

Riegrova

shoduji se do-

jsem dílem již jednou ve snmovn ekl a co jsem ješt podrobnji povdl v konceptu toho

cela s tím, co

vyjádení, kteréž jsem posledn pro složení mandátu navrhoval;

možná

dosti, že

se brzy naskytne chvíle,

kde

130

budeme moci povdti. Ale jen o tu píhodnou pí^ inu jedná se mi, aby krok, který se státi má, nestal

to

se

lehkomysln, aniž

Pi v této

jednání

zákon

o

snmovn

lehkomyslným."

se zdál býti

tiskovém ješt jednou, a to

naposledy zasáhl Rieger do roko-

již

praný postavil farizejstvf Ižiliberál. Komise snmovny zmnila návrh vlády o ízení tiestním tím zsobem, že chtla, aby v soudech tiskových rozhodovala porota. Jen ás liberál nmeckých vání, aby odkryl a na

pimlouvala

za porotu,

se

ostatní

dkaz, že moc a prospch

dali

jednáním svým po-

vlády

platí

jim

více

než zásady práva a svobody.

Byla

kdy

to chvíle,

e-

zejména

tisk slovanský a

ský doznával nejkrutjší persekuce, kdy jeden redaktor po druhém byl pokutován a vznn. Zavedení poroty ve

pech

ped

tiskových

pronásledováním

žádati

ta

stoupenci

by

bylo

—

tak slavená

svou

nmetí.

liberálové

mezi nimi nikoho, kdož by se byl zízení porotnímu, naopak všichni mínili,

že

ástené

zavedení

slovanský

tisk

ovšem nemohla sob

a toho

pro liberálnos její,

ochránilo

Ovšem

pímo

ani

vláda,

že

nebylo

vyslovil

proti

ale

je vychvalovali,

poroty jest zhoubné,

že

„rovné právo všem", že jest lépe se-

porušuje zásadu

kati, až bude možno zavésti porotu do veškerého ízení trestního atd.

Rieger ve skvlé

ei

odhalil

dobných planých vytáek, okázal nejen ústavem statný úel,

právním,

aby

ale

nicotnos všech podále,

jak porota

má souasné

chránila právo

státních

i

ten

oban'

jest

podproti

1:^1

pehinatuiii

iednostrjinnvfii

má

únul

na rozvoj veejného mínni,

úas

berouce

zákonodárné

i

zhoubným

soudcovské, ježto

právo teprv užíváním

úinkm zákon

zákon

zabrání se

nedostatených.

na

nmecké

levici

Rieger škrabošku tmito památnými slovy: de

jest

svt

celý

la veille.

liberální,

jak

strhl

„Za našich

Francouzové

íkají,

ode víra, liberálním, rozumí se co do zá-

Dojde-li však ku praktickému provádní,

sady.

ob-

v rozvoji práva, berou podíl v moci

Farizejskému liberalismu

dn

vliv

na jelio názory právní

nabývá života a dobrým provádéním i

jaký

;

Prostedkem poroty

a na osudy spolenosti samé.

ané

politických

tu vy-

skytují se vždy pochybnosti (pochvala), tu jest to jeden-

píliš záhy,

kráte

po diuhé

zas

pozd

píliš

a

není

Jednou se praví: nesmíme pro-

toho prý více teba.

musíme tvoiti systémy po druhé opt se praví: nesmíme chtíti vykonati vše pojednou, nýbrž jen zvolna a kousek po kousku. Jednou písluší vádti

l)rý

nic kusého,

vc ped

ta

prý o ní díve se to že

práv

svoboda život

hodí.

nikdy

v

theorii

levici

mínní

i

vejíti

a

na

opt musí

íšskou radu a po druhé

snm

princip svobody v

;

vysloviti,

brzy tak, brzy onak, jak

Avšak ze všech se

se

pomr

nesmí provésti

vyvozuje

piakticky

a

se.

že

všeobecn uznaný nesmí pi tom nikdy (pochvala).

reakcionái pravici).

A

tak

v praxi

bývají

(hluná

Takoví liberálové

-- s?-dce chabého (mattherzig).

lidé

liberály

pochvala na jsou

Teba

po

mém

míti od-

abychom zásadu, kterouž v theorii zejm uznáváme, také v praxi rozhodn k platnosti pivedli (pochvala). Ale takoví liberálové mdlého srdce nikdy nejirospli svobod, oni povždy sloužili jen k tomu, aby

vahu,

pipravovali cesty absolutismu, aneb aby na nejvýše do

132

konstituních forem vpravili „nekonstituní obsah" (hluná pochvala).

e

svou, Jest „Svoboda tisku," tak konil Rieger pro nás nejdležitjší ze všech svobod, nebo jest svobodou veejného mínní a jest svobodou pokraujícího vývoje lidského, ale tato svoboda nemže nijak státi se pravdou, nestojí-li

jí

po boku soud porotní jako

štít

enický

vý-

ochranný."

Ale prese všechen obdiv, jejž skvlý

kon Riegrv na všech stranách vzbudil, nepodailo se mu otásti baštou vládní pedlohy, porotní ízení ve vcech tiskových nebylo pijato, Tehdáž vyslovil jeden nmecké levice, professor Brinz, s upímností z

vdc

pekvapující,

že on

mile jest

Rieger pro porotu,

proti

dr.

by byl

sice

pro porotu, že on co

ale

Nmec

jakjest

ní!

V druhé polovici bezna Rieger naléhavé volal poslance doma meškající do Vídn k úradám. Výsledkem úad tch bylo, že 24. bezna, když melo se jednati o opateních finanních, Pražák prohlásil jménem delegace eské: ježto pedmty, o nichž se jedná, vyhrazeny jsou spolenému zastupitelstvu íšskému,

poslan-

cové eští pokládají za svou povinnost zdržeti se všeho úastenství,

kdykoli

se

o nich jednati bude.

Podobné

vyjádení uinil Grocholski jménem Polákv. Rieger psal o tom do Prahy 27. bezna: „Ohlásivše Pražákem, že v debat finanní úastenství bráti

nemžeme, chovali jsme se vera konsekventn a vyšli což uijsme po petení protokol v ze snmovny

—

nilo

ovšem dojem velmi deprimující na zstávající leny.

133

Kozu mí

—a

vztek

sem

že asi mají na nás

se,

že se

o

poádný

našem kroku ve Vídni mluví

Žurnály až na Ostdeutsche Post vyslovují

tam.

i

mnoho

od vesla

páni

jsme Šmolku a Pražáka k Heinovi, aby ho žádali, by budoucn nemíchali na denním poádku vci finanní s jinými, abychom mohli poádné

mírn.

se dosti


Poslali

sezení picházeti

.

.

Budou-li traktovati vci finanní

.

nebudeme

aneb míchané,

do sezení a zadáme

choditi

o dovolenou,"

Tak dslednos v opposici a nutnos pomr krok za krokem tlaily poslance eské na pdu opposice passivné.

Avšak

ástená

nemožnos

lutní

pi

tato

innému

nic dlat,

.

,

.

ale

nesnesitelnou.

duchu nesnesitelné. kvtna: „Cítím se tu takoka V postavení našem nynjším nedá se energickému

a

práv

hlasný odpor.

8.

neinnos unavuje a Oznámil jsem vera v klubu, tato

na msíc,

dovolenou

užiti

pivádla poslance

úsilí

Psal o tom Rieger dne

nešastným

Všichni

ale

praví,

byl

že

proti

se

organisuje, když já odejdu, a že pak

chtjí,

že jsou

úspchu eské do

dobyti sebe menšího ústupku a

nejhorlivjším

situace

zásadní passivita a zárove abso-

klub

že

chci

tomu jednodocela des-

nkteí

ochotnjší dlat vlád

stává se

dlají, co

koncesse,

když

mohou pijíti nové a nepedvídané útoky na nás, že tu krom toho z matador nikdo není atd. Všichni chtjí, abych nežádal alespo na déle

já jich

nedržím,

a že

než na trnácte dní podle

—

a zdá

se,

že budu muset uinit

pání koUeg."

Pátráme-li ve zprávách o rokování ímské rady roku 1862, ských,

poídku nalézáme v nich jména poslancv ekteí rozhoeni bezvýsledností i)arlamentárního

134 jimiž liledli psobiti

boje pestávali na interpellacích,

na vládu ve vcech správy

aby

bezna

státní.

Dne

31.

da

výdlková a píjmová ze

pi

v zemi a

té obci.

zadal Rieger

kde

smyslu,

toho

petici

železnic

se

platily

správa technická

sídlí jejich

kvtnu pak zadali poslanci eští ve píin spolk hospodáských, nebo interpellaci vláda, zapovdvši zizování hospodáských spolk samoinnost statných, obmezovala nezákonným zpsobem povolených filiálek Hospodáské spolenosti Pražské. a administrativní

;

v

i

Rieger v lét zadal o dovolenou, nechtje ve Vídni

marn as

ml se

opt

sešla,

zemském

ve výboru

v Praze

Když pak

dosti práce dležité.

záí íšská rada první schzi ohlá-

v

poslanci eští hned v

že nesúastní se rokování o zákonníku obchodním,

sili,

a

když

tráviti,

opakovali podobné prohlášení

vyizování užší

jejichž

i

pi

jiných pedlohách,

íšskou mli za

radou

zjevné

porušení ústavy.

vcmi zemskými prodléval se do Vídn až k trnní

Rieger zamstnán jsa

opt ei,

na dovolené a dostavil prosince 1862,

18.

jeho

rozdíl j\e

se

zasedání

Když ministr Schmerling

uzavíralo. ností

jíž

své

potšení,

mezi císaem

a

vyslovil

odpovdl

vládou:

Rieger,

„le roi

íšské

rady

nad pítom-

iníme

že

rgne, mais

il

gouverne pas". Byl

tu

naposled

ve

snmovn

Vídeské,

r.

186S

poslanci eští nedostavili se více do íšské rady.

Pohlédneme-li nyní na tu krátkou episo.lu prvého

pobytu

ech

na

rad íšské

že celá

perspektiv,

do níž

asová vzdálenos, poznáinnos tehdejší byla ustaviným

všocky Uílálo^ti djinné staví vaijíe jasné,

v té

l35 protestem proti vznikajícímu falým

zápasem

již již

historické

za

dualismu, byla zoua

i)rávo

byla

zárove

ízena usilovnou snahou, aby se zachránila jednotnost zastupitelstva íšského ve vécech pro celou íši nutn spolených vedle autonomie všech zemí stejné a rovnoprávné. V té nadji, že jednotné zastoupení íše bude

píchodem Uhr jim slibovaným docíleno, vstupovali echové, a jen pod ohrazením, na íšskou radu - a opouštli ji ve chvíli, kdy nadje ta byla ze všech myslí vymizela.

O

to,

aby >e uskutenilo ono jednotné zastoupení,

kteréž

by

bylo

poskytlo

možnos

spojiti

všechny Slovany rakouské, zasazoval

v jeden

se Rieger

šik

nejen

inností parlamentární, ale také psobením soukromým a

osobními

styky

s

pedními muži chorvátskými,

jež

hledl programu federalistickému a unitárnímu nakloniti ovšem že Rieger brzy sám poznal, že snahy takové nutné na zmar picházejí pi tom smru a té

—

cest,

íšské

kterouž byly nastoupily vláda a vtšina na radé

—

ježto na druhé

hledli odvrátiti Chorváty

stran Mad!ai sladkými i

Sedmihraany od

sliby

obeslání

rady íšské.

Na kolbišti parlamentárním v ele malého hlouku eského den ke dni zápasil Rieger proti stále rostoucí rozpínavosti centralismu, neustále zavzníval snmovnou híchy germanisujícího centralismu povedou k rozštpení íše — ale zavzníval marn; varovný hlas jeho,

síly

naše

zápasily

že

v boji

nerovném,

proti

bezohledné

pesile. Slova naše nebyla slyšána, výstrahy naše vzbuzovaly

jen

posmch,

žádosti

prosby

eské delegace

pedseda Hein nespustil ruky odnímal Riegrovi slovo asto beze vší pi-

byly pohrdlivé odmítány, se zvonce a

a

136

iny

a tak byly

a právo naše dáno ve

Z

utlumovány násilím

hlasy

protestující psí.

smutné doby, ve které eské delegaci až do poslední kapky vyprázdniti trpký kalich

bylo

té celé

menšiny,

utrpení

—

nezbylo jim jiné památky

smutné vdomí, že soud djin

než to

pravdu

dal jim za

— že

splnila se všecka prorocká slova Riegrova.

Až po dlouhé té

doby

psáti,

prohledali

dob

kteí nejhorlivji smýšlení byli

— kteí

nejkrutji

editel rakouské

rakouské,

ti,

za jednotu íše a zájmy dy-

zápasili

echové

kteí nejjasnji

ti,

prospchm íše

ku pravým

nastie, byli

nestranný historik bude djiny

pronese zajisté soud:

za toto své ryze rakouské

pronásledováni

od tehdejších

politiky.

Vedle parlamentáiní psobnosti své na íšské rad Rieger byl horliv inný též na domácí, a to

pd

pedn

jako

len zemského výboru

a dále též v život

spolkovém.

Ústavným

životem

také

uvolnila se

pouta,

byrokratická libovle do té chvíle svírala

snah

a

podnik národních

,

a

prvého

volnosti použil Rieger k tomu, aby ujal

se

jevem

poinu

v díle,

mlo

jež

vdnosti k

národní

muži,

s

býti

jimiž

volný rozvoj

okamžiku

této

pátelskou pietou

dstojným

jehož

pro-

památka

za-

echa

psána byla hluboko v srdci každého upímného

—

ke Karlu Havlíkovi. Stává se zajisté asto, že nesprávného líení minulosti

hrob

se užívá

mlí,

kteí, kdyby

k

zánjrm

volají

se

skuten

stran tiickým a že

slavnostn

duchové

tan.,

kde

zemelých,

povstati mohli, zdrtili by

hromem

137

vykladae a zastance. Nežasne ale s ponad tím. kdo zná bh vécí veejných divením jest toliko, že bídná pomluva opovažuje se potam, kde mluví zjevní skutkové vznášeti hlas svj hnévíi svého nepovolané

—

—

i

a

usvdují

hlasy takové ze

tebas

a

Souditi

i

lži.

iny muž,

odsuzovati

jejichž

život náleží veejnosti, volno zajisté každému, ale

dovoleno

nemá

aby se kdo dotýkal jejich charakteru bez-

býti,

dvodným podezíváním

a

falšováním

dj.

Proto ze

šíp mršténých po osob Riegrov sotva které skrývaly v sob více zákenického jedu než ty, jež byly namíeny na nezkalený pomr pátelský Havlíkv k Riegrovi. Vedle výtek a útok zejmých všech kalených

v

eech

pímými

i

spisech

a

zvlášt

štde

plýtváno obraty ne-

vtami nedopovézenými,

jež

tenáe

nutí

posluchae toho se domysliti, co nikdo netroufá si vysloviti zpíma, a jež mly obecenstvo pesvditi, že Havlíek v trudných dobách utrpení byl opuštn staa

rými pátely

—

A pece

a zejména Riegrem.

nejen písemné

všech vrstevník

pomr Havlíkv

památky, ale též

dosvdují nám,

Krátce

ped

ml

s

do po-

nepozbyl nieho ze své smrtí Havlíkovou

Rieger mileného pítele v

vštívil

a

velosti.

dvrný, pátelský

k Palackému a Riegrovi až

sledního okamžiku jeho života

prvotní

že

pam

byt

na-

naproti nádraží

ním dlouhou rozmluvu o politických pomrech

národa našeho.

Osielé jedinaky jeho Zdenky

ujal se

poátku

s

Havlíkv a poruník její Jaroš; když však pomry penžité, v nichž díve se nalézal,

švakr bré

krátké vdal

dob

se

zhoršily.

Rieger byl první,

podnt k tomu, aby souinností

jenž

všech

do-

po za-

ctitel

138

Havlíkových

zabezpeena

budoucnost

byla

drahého

sirotka.

Že Rieger

poátkem

již

r.

1861

s

pátely svými

zpsobu ucténí památky Havlíkovy rokoval a jejich pomoc vyhledával, vychází na jevo z lístku Pinkasova, Riegrovi v beznu 1861 zaslaného. Touže, aby uctna byla památka Havlíkova, Rieger ml na mysli netoliko péi o jeho dceru, ale pi

o

tom

i

odkaz

provedení

myšlénky,

zvnlého

pítele.

kterouž

V

pokládal

jako za

rozmluvách svých

Rie-

s

grem Havlíek astji vyslovoval pání, že by se ml utvoiti jakýsi takoka „cech literární" a zaraziti spolek, zchudlým podporu ve stái. kterýž

by

V tomto smyslu lení

sbírek,

podpisy

po

již

zadal

u

eským

spisovatelm

poskytoval

vypracoval Rieger žádost o povo-

úad

se

pátely opatenu sedmi

—

ervnu 1861. ervence: „Pední mu-

místodržitelstva

v

Národní Listy psaly o tom 4. žové národa eského podali k c. k. místodržitelstvu žádost za povolení, aby zaíditi mohli všeobecný výbor k zaopatení pozstalé Zdeky Havlíkové. Pan Dr. Rieger

ml

v záležitosti

té

u

audienci

zámr

hrabte Forgáche, jenž svou ochranou porovati

204)

pod-

ten

slíbil."

Když povolení ^ís.

místodržícího

provolání

podepsali Palacký,

došlo,

vydáno

(viz

Národní Listy,

ke sbírkám Riegrem sepsané, Rieger,

Brauner,

F. Pštross,

jež

T. E.

Purkyn, Dr. Blský a Dr. Podlipský. V provolání tom velými slovy se pipomíná, že má- li národ vyniknouti 2 povržení ke sláv, jest mu teba hrdin, kteí nedbá* jíce

osoby své všechen život

vznesli národ svj.

vydávají v

ob,

aby po-

139

„Takový hrdina

byl

náš Havlíek,

loue

jenž

se

námi zstavil nám a národu mimo sKiitky své jediný odkaz — nezletilou dcerušku Zdeku." s

Dále se praví, dobrovolnými

dary

ochota

že

že

a

národa se

nížepsaní zadavše o povolení

zíditi „Sbor památky Havlíkovy",

k Dru. Fr. Lad. Riegrovi

.

8698*2,

v

j)rojevuje již

dne

ze

dopisem

dostali je 8.

ervence

ten zpsob, že sbor svrchu

béž.

eený má

r.,

míti

památku spisovatele Karla Havlíka zaopatením dcery jeho Zdeky a kdyby tato zemela, založením nadání k opatení zchudlých spisovatel eských a rodin jejich, jakéž Havlíek založiti, pokud byl živ, sob vždy prával. K tomu cíli nabyli jsme práva veejné sbírky po vlasti naší oznámiti." za úkol,

S

„uctiti

horoucím

trvale

nadšením

pijato

bylo

provolání

to

Osud osielé dívky zvlášt živ dojímal srdce ženská pod pedsednictvem velezasloužilé paní Augusty Braunerové zízen sbor paní ku prov celém národ.

—

vedení národní lotterie.*) Jest

vbec známo,

zeno bylo obétovné sbírky

byly

jak

úsilí

skoneny,

skvlým výsledkem

vlasteneckých dam.

ml

Rieger

prová-

Když pak

o to péi,

aby po-

runíkem Zdeiným pijato a vrchnoporuenským úadem schváleno bylo znní smlouvy Riegrem navržené, památky Havlíkovy spravuje na dále jmní sebrané, a zárove urovalo, jakým

jímž se ustanovilo,

zpsobem má

že sbor

se užiti

úroku

i

jistiny

pro

Zdeku

Hlavními leny jeho byly paní Braunerová, hrabnka Kounicová, Mužáková (K. Svtlá), Riegrová a Jenny knžna z Thurnu a Taxisu.

grov sven

obtížný

úad

pokladní.

samu,

Fiignerová,

Petroviéová,

Choti Rie-

:

140 a když by se provdala, pro dítky že by ona nebo dítky

ve pípade pak,

její,

zemely, že celé jistiny pode „Památka Havlíkova" má se užiti k nadání

jménem pro eské

její

spisovatele.

Plán

ten

dobe uvážený

byl

také

uskutenn.

Zdenka Havlíkova pobyla po delší dobu v dom Braiinerov (ponvadž poruník její byl nucen do Vídn se odsthovati) a potom odevzdána péi babiky své, matky

Zdeka

Havlíkovy. fondu,

založeného

žila

odtud bezstarostn

na uctní

z

výnosu

památky Havlíkovy, což

ovšem nemohlo vyléiti ze souchotin, kteréž jí zpPo její smrti požívala šlesobily pedasnou smr. chetná matka Havlíkova pense z téhož fondu až do Od té chvíle ulevil smrti své a blahoeila Riegrovi.

ji

a ulevuje základ ten

mnohé bíd

rodin spisovatelv

—

bez rozdílu stran politických.

Tak vypadalo dle skutkv a rodiny jeho se strany

ono zapení Havlíka

pátel, jež Dr. Ed. Grégr vy-

ped pomníkem Havlíkovým — což posluchastvo jeho vykládalo sob za výitku vrženou na hlavu odprcv smru Grégrova a nemeškalo volati ítal

pi

ei

„Hanba jim

své

!"

Havlíkova zamilovaná myšlénka, podpora eského spisovatelstva, blížila se zatím ješt jiným zpsobem

uskutenní svému, založením spolku „Svatobor", pi emž vedle prvého pvodce a zakladatele Palackého

ml

hlavní

úadních

v

úastenství té

píin,

stanov a co jednatel.

Rieger co

co

spisovatel

spisovatel

prvého

spisv návrhu

141

Dne

držitelstvu, aby

jemu a pátelm

Blskému

nerovi, Pštrossovi.

pípravy

initi

1801 zadal Palacký

17. prosince

ke zízení

vatel

eských,

tením

zasloužilých

a

to

žádos k

jeho, Riegrovi, Brau-

a Purkyni,

sjjolku

i)ovoleno bylo

na prosp^ch

spiso-

podporou innosti živých,

spisovatel

místo-

nuzných

,

po

opa-

pípade

vdov a sirotk, a oslavením památky zesnulých.

jejich

iiinos vyznaena je heslem Svatoboru, pijatým k návrhu Eiegrovu, jež zní: „osvcuj, pomáhej, Tato

trojí

pamatuj".

Dne

25. prosince

konala se

u Palackého

dvrná

porada o zízení Svatoboru, v niž pijat návrh pravidel základních, jejž pedložil Palacký, a vypracování stanov

sveno

Riegrovi,

Blskému

Svatobor dáno základu

Jméno pání Palackého.

a knížeti Taxisovi.

ke zvláštnímu

Když stanovy potvrzeny, vydáno 6. dubna veejné ohlášení Svatobora. a 17. kvtna zahájil Palacký velou eí první schzi shromáždní spolku, v jehož dalším záslužném psobení Ptieger vždy ml úastenství tak horlivé a

vynikající.

V prvém

snmu

zemského r. 1861 zvolen byl Rieger ze skupiny obcí venkovských do výboru zemského, prvn se tvoícího výkonného orgánu snmovního, kterýž zaujal místo bývalého výboru stazasedání

vovského.

Kdykoli njaký starý organismus

má

býti prodchnut

novým životem, kdy poíná pracovati nové ústrojí, tu myšlének bývá potebí mocných pružin hybných, tvrích, veliké práce, aby nová dráha se razila a ústrojí nové v pohyb bylo pivedeno drahou jemu vy10

142

V tchto

teiiou.

organisatorských

pi

pracích

po-

átcích našeho ústedního autonomistického sboru spolupsobil Rieger zvlášt závažn.

V

prvním roce zasedání íšské rady byl ješt mnoho poután na Víde, kdež se byl vrhl do plného proudu parlamentární innosti, ale Prahy,

aby pítomen byl Byl té doby

zemského.

pes

astji do dležitjším poradám výboru dojíždíval

to

tak petížen

bolesti

jej

píchání

a

na prsou,

aby se neobnovila stará choroba

V

r.

v Praze, r.

862

1

vnuje

Rieger své síly

již

že do-

v lét 1861

znalo tím zdraví jeho nemalé ujmy; žily

pracemi,

sou-

vzbuzující obavy,

plicní.

asto

na

dlíval

dovolené

dležitostem zemským, a od

1863 se jim mohl cele oddati.

V zemském

výboru

pidlen

Riegrovi

stavby a kommunikace zemské, káznice a

Byla

to role

pohádala

jej

odbor

eské

pro

divadlo.

innosti jemu zvlášt vítaná, kde ku práci vrozená jemu záliba a láska k

oborm tm.

Všichni, kdož blíže Riegra znají, zpozorovali zajisté,

že jednou z charakteristických vlastností jeho jest zvláštní záliba ve všech stavitelských, inženýrských, technických

pracích; tato záliba a touha tvoivosti

nm

snad zrodila se

ilém ruchu mlýnském u rodi. Bieger dovedl mimo to v plné míe oceniti národohospodáský význam kommunikací zemv

již

v

letech

ských a ujal se proto

mladických

v

svené sob

úlohy se vší energií.

Celá organisace toho odboru u zem. výboru pochází od

nho. On hledl hned od poátku získati pro výbor zemský vynikající síly technické, kteréž z ásti í)0sud velkým úspchem psobí, a hledl všude dáti impuls a podporu k novým stavbám silnic tak že tím zpsobem platn pispl k národohospodáskému rozkvtu s

—

143

Také dva zákony zemské silniní posly

v zemi.

teluiáž

z jeho iniciativy.

mnoho

,Iak

nového toliko

kteí

v

dob pomrné

krátké

zorganisováno,

tom poskytují hojné doklady nearchiv zemského výboru, ale též svdkové žijící, provedeno,

vidli

jej

poradách, jak

sveném radil,

tom

psobením petvoeno,

Riegrovým

bylo

oboru

v

o

pi

práci,

pi pehlídkách, kommissích,

živ zasahoval do

vykonáno

býti

všeho, co v oboru

mohlo

a

jemu

mlo, povzbuzoval,

prostedkoval, vždy ochoten jsa podporovati všecky

promny prospšné

a podniky nové.

Avšak Rieger nepeoval v zemském výboru jediné Již z náo to, co pímo podízeno bylo jeho správ. vrhu, jejž podal ke konci prvého zasedání snmovního, o

nmž

jsme se

zmínili,

jest

zjevno,

jak

ml

na pa-

innos všestranná. V tom smru dále, jsa lenem mnohých kommissí,

mti, aby

se rozvinula

hledl psobiti také zejména též kommisse pro vypracování zákona chudinského.

Byly

velou

zvlášt

však

ml

horlivou

a

a postavení

eského

dva

péi

pedmty, :

zízení

o

nž

Rieger

eské techniky

divadla.

O zízení zemské

vysoké

školy

technické,

jejíž

osnova organisaní vypracována kommissí zemského výboru

již

v

r.

1861

boje podstoupiti.

—

bylo

ve

výboru zemském tuhé

Rieger rozhodn a usilovn žádal za-

vedení jazykové rovnoprávnosti na zemské polytechnice

mu

tom pemáhati prudký odpor nmeckých zemského výboru, zvlášt Dra. Gornera. Hlasy byly na vahách, nebo echv byla skrovná menšina ale Riegrovi podailo se požadavku našemu nakloniti spravedlivého hrabte Alberta Nostice a obrátiti vítza bylo

v

lenv

íc*

144 k naší stran.

ství

poátcích

v prvých

plodem psobnosti Rie-

též

sv3'ch

eské techniky

zízení

Jest tedy

grovy a takoka dílem jeho.

lenem zemského výboru

Rieger stav se

píležitosti vydatné psobiti ve dla,

jehož zízení a zdar byly

jeho

již

od

nabyl tím

prospch eského

pedmtem

diva-

vroucích snah

mladických.

let

Djiny a rozvoj našeho divadla národního byly vždy v tsné souvislosti s celým proudem událostí veejných. Dležitos a vliv podniku divadelního na rozvoj i

našich

spoleenského

národ a

pomr

mže

vnitních, našeho pokroku národního

vidí

zjevem

jiných

se pokládati

snad u porovnání

se

zvláštním

dkaz

za

dokonce opozdilosti v

ne-li

mimoádným

a

naší

politice

býti

národní mladosti,

—

ale jest

faktum zaujímá

v mysli lidu našeho

že divadlo

nepopiratelné,

životem

se

místo vynikající.

Pohlédneme-li do letopis stavby a rozvoje národního v

divadla,

nmž

nalézáme tam jako by malé zrcadélko,

odráží se obraz

pomr

v

táboe eském, po-

rzných stran, jejich rozbroje i smír — a když na obzoru eské svornosti vyvstávala hrozivá mrana, stavení

objevily se

obyejn

na této

pd

první stopy

nového

kvašení myslí.

Rieger byl

se

staral

již

o

divadlo

eské, pokud

obmezeno na odpoledne nedlní, a nutno zde snahy jeho, již v letech tyicátých k tomu konci smující, drazné pijjomenouti, nebo z tchto skrovných pobylo

átk

konený žádoucího všem vrným srdcím eským. pramenil se pozdjší pokrok a

zdar díla

45

Teprv od r. 1848 nai>tala divadlu náiodiiíinu doba píznivjší, když sestoupil se sbor pro zízení jeho — tu i»oskytnuta na as možnost volnjšího psobení. Ale brzy nastala reakce, kteráž dusila podnik ten všemožné.

však

Jakmile

vjší. zahájena

V

první valné

v

se

stal

opt

politice

obrat

perušená innos na novo tím

hromad

kteráž se

sboru,

i)ízni-

horlivji.

sešla

7.

er-

vence 1861 po tíleté nucené pestávce, pijaty návrhy Riegra,

Palackého

i

jiných

ve

píin zmny

reorganisace sboru, získání nových organisace

ta

lenv

atd.,

stanov, ale re-

skonena teprve na valných hromadách

1861 a v lednu 1862, kdy sbor rozmnožen velikým potem len. Pibylo tu mnoho živl nových, v listopadu

jež tou dobou

se

Byly to prvky,

z nichž

objevily

na

jevišti

poínal se

innosti veejné.

vyvíjeti

zárodek nové

stranv politické.

Rieger vzdal se vší kandidatury,

sob

a

Palacký

chtl

elo podniku národního se postavili pední mužové eské šlechty, a volba knížete Karla Schwarzenbeiga za ped-

toliko do

výboru zvolen býti; oba

páli, aby v

sedu sboru vzbuzovala nadji v úastenství šlechty historické.

ovšem bez zá>luhy a piinní Riegrova, že v poslední schzi snmu zemského r. 1861 podán knížetem Karlem Schwarzenbergem a hrabtem Clamem Martinicem pilný návrh: ukládá se výboru zemNestalo se

skému,

to

zemského divadla upravil ve smyslu pání a poteb obou národností, po pípad, aby „aby

záležitost

vystavl eské divadlo."

Pjjetím návrhu toho byla zemskému výboru dána plná moc a volnost k úspšné innosti bylo jíž ,

potebí.

14G

Když Páeger boru iiitendanci

kvtnu 1861 pejal

v

eského

divadla,

kromé vyslovována nadje, že

Hercm eským

zemském výveejné i sou-

v

byla

eskému

se stane

divadlu

doby ješt bylo úinkovati pi pedstaveních nmeckých, a eská pedstavení v divadle stavovském byla jen jako z milosti trpna. Psootcem.

bením Riegrovým že zemský výbor

té

uinn piml

prvý

k

krok

editele

lepšímu

nmeckého

ského divadla, aby dával do téhodne dvoje a od

tím,

stavov-

ledna

1.

1862 za týden troje pedstavení eská.

Bylo tehdáž páním Riegrovým

a

vidlo se

mu

zem

sama ujala zbudování divadla, Ve schzi zemjež mlo se státi ústavem zemským. ského výboru ze dne 21. ledna 1862 usneseno k návrhu Riegrov, žádati na snmu, aby uzavel, že se zemskými prostedky s použitím fond k tomu cíli již spravedlivým, aby se

má

sebraných

vystavti

dení jeho, dstojnosti výboru, jenž k tomu ložiti až

do 300 000

Aby však do postaveno, usnesl

tom.

se

že

té

eské

divadlo a že se

zem pimené, svuje cíli

prove-

zemskému

smí ze zemského fondu vyna-

zl.

doby, než by divadlo národní bylo

eského obecenstva^ zemský výbor k návrhu Riegrov dále na opatily

zbuduje

eské divadlo

se

poteby

bez prodlení

z

prostedk zemských

pro-^atimni.

ješt nepomýšlelo na zbudo vání tak nádherného stánku Thálie eské, jakýž nyní Jakkoliv

se

vypíná

svden,

na

že

i

se

tehdáž

behu Vltavy, byl pece pi horlivém spolupsobení

Rieger

všech initel

bude stavba divadla definitivního vyžadovati

mén mže

3

let,

že

se

však

provedení díla

snadno protáhnouti na

mnohem

pe-

tak

doby nejvelikého

delší dobu, v níž

47

by eská j)edstavení zstávala

stjíle

v podruží divadla

nenieckóho.

Dále pak pokládal zízení prozatíinního divadla za

nezbytné bylo

také

z

toho

dvodu,

nenáhla obecenstvo

z

hru, tak

pro

i

Avšak

i

nm

aby

síly

v odchováno výkonné jak pro ino-

zpvohru ústavu budoucího.

optimismus

mladistvého

nadšení

odmuje

skutk nutnou svých domyslv

ve své obrazotvornosti dobu ku provedení

jenom velostí svých pání a snadností a nemívá na zeteli nesíslných pekážek, k nimž bystrým zrakem prohledá stízlivjší zkušenos životní. Tak stalo se, že usnesení zemského výboru o stavb eského divadla prozatímního bylo nehrub vítáno, ano potkalo se na mnohých stranách veejnosti eské dokonce s prudkým odporem, nebo nkteí fantaste ve sboru divadelním pokládali za jisté, že veliké, dstojné divadlo národní bude sborem do roka postaveno a prohlašovali za nedstojno národa našeho, aby se stavlo divadlo malé, prozatímní nebo dokonce „bouda se stnami kížovými". Mnozí zabíhali v odporu svém proti usnesení zemského výboru tak daleko, že se tomu vbec aby se ke zbudování národního divadla pijí-

vzpírali,

mala podpora zemská, ponvadž by prý tím dílo stalo býti

to

pe-

dílem národním.

Hlavní však odpor se zvedal proti stavb provisoria a došlo

by

mu

i

k tomu, že zemský výbor byl podezíván, jako

šlo o to,

aby provisoriem zmail

konenou

stavbu

divadla národního. Kníže Rudolf Taxis a jeho pátelé byli

hlavními odprci zízení divadla

prozatímního.

rodních Listech se psalo (íslo 19. z

stujeme ního

,

co

jehož

nejdraznji

proti

nám vlastn

r.

V Ná-

1862): „Prote-

stavb divadla provisor-

není

ani

potebí.

Na rok

148

teba

dv

njšími

dvma

chceme se ješt spokojiti s nypedstaveními v zemském divadle stavov-

ském.

Nech

zví

a

i

na

léta

výbor zemský,

slavný

že

z

plného

srdce opovrhujeme danajskými jeho dary."

Také sbor pro zbudování národního

ovlá-

divadla,

daný tehdáž názory týmiž, zaslal zemskému výboru námitky své proti stavb divadla prozatímního a v brošurce „Slovo v as o stavb eského národního divadla", kteráž v obecenstvu kolovala, dokazovalo

mže

bez prodlení,

se stavba

ješt

nastoupiti —

pone- li

se. že,

bhem

toho

roku

horlilo se proti i dokonána býti a v život mylné cest, kterouž se dal zemský výbor, slovy: „Pro

máme

pak

vné

na

vyhoditi jedenkrát stotisíc zlatých

divadélko, zamýšlejí-li to

páni poctiv

ti

de-

s defini-

tivním divadlem národním?"

že

Ba z jiných stran „zemskému výboru

i

pronášely

jen jde o

díve vybyl ze zemského divadla"

se to,

prudké výitky, aby nás

(Nár. Listy,

co nej-

.

43).

Mezi tím takové útoky se daly se strany eské, Ostdeutsche Post naopak se rozepisovala o tom, jak prý Ilieger, háje v boulivé porad zemského výboru svých

návrh

o

stavb

definitivního divadla národního, nechal

se uchvátiti vášní svou,

odpíraje prudce hrabti Nosti-

aby se pijalo ustanovení, že budoucí definitivní divadlo eské nemá rozmry svými nad

covi, jenž navrhoval,

divadlo

nmecké

vynikati.

Bylo tedy Kiegrovi povati,

boru

i

aby

již

návrhm svým

u veejnosti

i

tehdáž

razil

boj

dvojí

podstu-

dráhu v zemském vý-

eské. Ale nedávaje se másti a

zvi-

žádnými útoky, dokázal toho v zemském výboru, aby se prozatímní divadlo nestavlo devné, ale zdné, a sice na zadní ásti samého staveništ národního klati

149 divadla,

tak,

pidéliti

k

aby mohlo pozdji

úelm

iijírodníiim divadlu se

—

vedlejším

za

sál

ke zkouškám,

za skladišt garderoby atd.

Tímto zpsobem rozešení sporu utišila se poukud boue veejného mínní a také v Nár. Listech teme: „Takto úplné a souhlasíme s plánem Dra. Rie-

vdn

gra,

jenž divadlu

nen

cestu

zatímnímu, jak nyní bude po

prorazil

tuhých

bojích

ko-

státi,

mnohoná-

a

sobných."

Když však dne sboru divadelního

výboru o postoupení

mnozí

lenové sboru,

bezna 1862 valná hromada

m.

17.

mla

rozhodnouti o žádosti zemskélio

stavebního a

jak

místa,

odpírali

tomu

rokování

toho dne a návrhu Taxisova jest zjevno, trvala ješt obecenstva na zásadném svém odporu proti divadlu prozatímnímu. z

ás

z

Pes

to

však pijat velikou vtšinou návrh Riegrv,

aby se žádosti hradou,

že

eskému N}'ní

nejilejší.

byla jež

vyhovlo

výboru

ona postoupená

ás

staveništ

tou

nesmí

výse

—

divadlu národnímu.

ujal

se Rieger

díla

sob sveného

Ješt díve, než smlouva

k místu pivedena, provedl

s

svému pvodnímu urení a vnování

nikdy odciziti totiž

zemského

ml

již

energií

o postup staveništ

pilnou

péi

o plány,

Ullmann dle úmluv s Riegrem. Dne 8. m. kvtna byla smlouva o postup místa podepsána, a 12. kvtna pracovalo již veliké množství dl-

ník

architekt

na staveništi.

Kdo popatil na rozmry staveništ (ISSVo tvereních

nm

mohl uviti, že by bylo možno na dramatické umné písteší ponkud

sáhuj, sotva

zbudovati

15u

úkol podncovala horlivost Riegrovu, který již pi rozvrhování plán se pouštl do technických podrobností a pi provádní osobním Ale práv nesnadiios

slušné.

k rychlé

vlivem povzbuzoval z

koncem srpna

vody,

do

a

nosti

byly již

msíc

šesti

Stavba rostla jako

práci.

pivedeny do

zdi

divadlo

bylo

i

s

rov-

celým zaí-

zením vnitním úpln hotovo. Dne 18. m. listopadu 1862 vstupovalo již obecenstvo eské do svého vlastního domu, aby pítomno bylo prvému pedstavení. Zvolen k nmu Hálkv Král Vukašín,

a

poátku

proslov napsal pisatel hrálo

týden a od

Pi

v divadle

prvých samostatných krocích jako

intendant

vroucím interessem pro

nového ústavu,

získal

založením

vzrostl

umleckému

V lét

svou

horlivou

umny

snahou

a

sob

opravdové zásluhy o jeho

bylo,

zvlášt trvalou památku po fondu aby

pro

pensijní

leny fond

divadla.

ten

byl

a orchestru, což však krátkozrakou

len

jejich

bezstarostnou budoucnost všem, své síly

divadelní

zmaeno, a tudíž zífond toliko pro herce a zpváky. V krátké nade vše oekávání a pojišuje již nyní

neochotou tehdejších

dob

tikráte za

co prospti mohlo rozvoji

pensijniho

Úmyslem Riegrovým též pro leny sboru zen pensijní

Na

vše,

zdar a rozkvt a zstavil

sob

prozatímním

ádk.

bezna 1864 každodenn.

19.

Piieger

naší

se

pítomných

r.

1862

kdož vytrvale vnovali

ústavu našemu.

vydal se Rieger

na cestu do Lon-

odkudž pes Paíž se navrátil. Pohled na netušené pokroky a zázraky prmyslu vzbudil ve všech eších, kteíž se odebrali na svtovou výstavu Londýndýna,

:')!

skon. vroucí pání, aby se pozvedlo také ve vlasti naší

prniyslové vzdlání, po tu dobu tak zanedbané. Pozváni jsouce Vojtou Náprstkem, v jehož již

rodily se

záméry k záslužným

Cechoslované práv

sešli se

v

inm

mysli

budoucnosti,

Londýne na výstav me-

aby porokovali o prostedcích, jimiž by se po-

škající,

prmyslové vzdlání u nás. Byli práv všichni dojati návštvou prmyslového musea kensingtonského a všichni páli sob. abychom mli v Praze své nco podobného. K návrhu Eiegrovu, jenž schzi té pedvzbudilo

—

uinili krajané

sedal,

nosu zakoupen jistý

átkem

mezi sebou sbírku,

poet

pedmt,

jenž

z

jejíhož vý-

ml

býti po-

sbírky, jež by sloužila za podklad prostonárodních

pednášek z oboru prmyslového. Onou schzí Londýnskou zavdán podnt k úradám pedních muž eských, jež konány poátkem r. 1863 v Praze o zízení musea prmyslového. Zvolen tu prozatímní výbor, jemuž pedsedal Rieger, aby konal pípravy k tomu. Vdím duchem celého podniku byl ovšem šlechetný Vojta Náprstek, jenž pak sám se ujal provedení vlasteneckého díla tohoto a pokrauje v

nm

za pomoci své ušlechtilé choti

neúnavnou,

docílil

již

úspch

s

obtovností a horlivostí tak krásných a zname-

nitých.

V soukromých pomrech Riegrových udala se roku 1862

zmna

dležitá.

Vnuje všechen as

a síly své

veejným, zanedbával Rieger ím dále péi o majetek svnj soukromý. Zavedením

dležitostem tím

víie

vbec mlýn parních a velkého obchodu v melivu, pomry živnosti mlynáské nepíznivými klesal výnos i

152

mlýna neustále, když pak matka Riegrova, hospodáství Semilské spravující, stížená byla dnou, hynul tento maPoznávaje nezbytnost toho a nemoha jetek vihledé. se pro úkoly své

veejné

starati

o

prospchy své

sou-

kromé, odhodlal se Kieger v ervenci r. 1862 k tomu, že prodal rodný mlýn svj továrníku F. Schmittovi, jenž tou dobou mel v Semilech již jednu továrnu nade mlýnem a práv pode mlýnem druhý veliký závod založiti

stal

pi emž by se byl majetek Riegrv pedmtem spor o vodní sílu. Tak opustila rozamýšlel,

kde po celé století trojí pokotrvalo v držení mlýna, a kde se posud pipo-

dina Riegrova Semily, lení její

mínají

v

Riegrové jako

modlitbách

katechetského

pi

místa

škole.

plaky

matkou Riegrovou, vbec milovaná a ctná, opouštla místo,

Celé Semily louily se

když chorá paní,

kde zapsala

zakladatelé

se do

vdných

s

srdcí svou

bezmrnou

dobro-

inností.

Téhož roku

v

íjnu

zakoupil Rieger

od

hrabte

Františka X. Aueisperga velkostatek Malec a Modletín,

Tam

kterýž drží po tu dobu. své trávíval

aby v rozkošném covati o

msíce

letní

zátiší

nesmrtelném

Poátkem ského snmu,

r.

jež

1863

od

r.

1863

až do smrti

také tchán jeho Fr. Palacký,

venkovském nerušené mohl

pra-

díle svém.

zahájeno

trvalo

od

8.

druhé zasedání zemledna

do

18.

dubna

téhož roku. Protokolly

zasedání tohoto jsou

nám výmluvným

dokladem veliké a mnohostranné innosti Riegrovy. Nebylo tém schze snmovní, v níž by se hlas jeho ne-

153 bvl ozval,

nel)ylo

by nebyl

zasáhl

Nkdy

mální.

pedmtu,

nebylo rokování, do nichž

vcné nebo alespo

no stránce

for-

zkušenému snémovníku, na-

bylo jemu,

pomáhati rychlejšímu postupu rokování návrhy formálními, jindy zas jako len výboru zemského pednášel

návrh

a hájil

teba

vždy, kdykoli bylo

kdykoli

a vlády,

zem

správy

Tak

úad

se ohiaditi proti libovli

o

šlo

a svobody

pi

již

Jist pak ozval se hlas Kiegrv

jeho.

chrániti práv

jak

to,

oban

a samo-

jejích.

schvalování jednotlivých

Rieger

voleb

ducha zákona a ducha svobody jsou volby jen tenkráte platný, když byli volitelé zastával

nov

zásady,

se

že

„podle

voleni" a že by to bylo

novým obmezením

ního práva, stavu rolnickému již

krom

dliv zkráceného, kdyby se od zásady

voleb-

toho nesprave-

té upustilo.

Když pi debatt o volb J. S. Skrejšovského stalo se pipomenutí o agitacích úednických proti eským kandidátm, Rieger, uvádje fakta se pihodivší, jež

zejm

porušují

není

žádného

ústavu,

pravil:

konstitucionalismu,

volební,

máme

zasadíte

všemožn

„Beze svobody voleb nemáme-li

svobody

tištnou lež, jakousi fable couvenne, ale nikdy konstituci (pochvala). Jestliže se netoliko

o to, abyste svobody volby uchránili,

veta jest po vší svobod,

budou

právi,

praktický, se nehodí,

že

kdož

po

vší konstituci, a tenkráte

tvrdí, že konsiitucionalismus jest ne-

vždy obcházejí a že k niemu jinému aby pipravil návrat ke starému regi-

jej

le

mentu,"

V

jiné

schzi zastával

se Rieger návrhu Klaudyho,

aby poslanec, jenž by obdržel njaký státní úad nebo osobní píplatek, pozbyl tím mandátu poslaneckého,

154 a

pi

ád

rokování o jednacím

snm

pro

Rieger

hájil

zemského výboru, aby maršálek zemský skládal v ruce císaovy. Zvlášt pak zasáhl do debatty,

návrh slib

proti ustanovení, jímž

když zástupce vlády ohrazoval se

mla

moc maršálkova, aby ve pípad

se obmeziti

snmem

shody mezi ním a

možné odvolání k

bylo

Ku hrozb

vyššímu rozhodnutí.

nenej-

místodržitele Kellers-

perga, že by vláda podobného usnesení nedoporuila nejozval se

vyšší sankci,

movna

drazný

ustanovení to

se vzácnou jednomyslností pijala

204 hlasy

sn-

protest Riegrv, a

ale vláda stála na svém, a paragraf

proti 5,

ten nedošel schválení císaského.

Rzné se

snmovn,

optovaly ve

vzmáhající

se

vyrazila

vala

i

snmovní a Den ke dni

menšinou

mezi stranami ve snme.

elektina v ovzduší snmovny,

omamující

silou

snmovnou, když

o nejzávažnjší

Sám vážný

bylo pronésti

konen

zmn

patriarcha

rozhodnutí

budoucnosti a

politické

ckého rozvoje našeho, o

až

v prudké boui, jež zalomco-

snmu

otázce

píležitosti

pirozeným projevem

byly

mezi

napjatosti

se

vládou, jakož hustila

pi každé

debatty a potyky, jež

politi-

volebního ádu.

eský,

Fr.

návrh,

v

Palacký,

ped-

nmž

soustedily

se té chvíle politické snahy a žádosti naše.

Odvodnil

nesl 29. ledna ve

snmovn

ádu

návrh na revisi volebního litickou,

klady

v

vylíil

níž

jasné

a

nejvtší svou

pesvdiv

všecky kivdy

eí

nezvratnými

na nás spáchané

po-

do-

umlou

soustavou Schmerlingova volebního ádu, jejímž piznaným úelem bylo zatlaiti národ náš na vždy do malo-

snme eském.

mocné menšiny ve z

ei

Palackého,

dojem netoliko ve

a

Síla

pravdy

sálala

vážná slova jeho zpsobila mocný

snmovn

než

i

mimo

ni.

Návrh Pala-

155

odkázán koinmissi,

ckólio

byl

utkali

prudce

Dne

10.

v

níž

již

pedbžn

pední dva zápasníci, Rieger a ni. bezna pišel dležitý pedmt

se

Heibst. ten na

Zpravodajem menšiny kommisse byl Rieger, Herbst pak jménem vtšiny kommisse navrhoval, aby se pes návrh Palackého pešlo k dennímu poádku. denní

j)oá(iek.

Odvodnní staveno

plnou

s

obratnou

jizlivosti.

eníku

návrhu kommisse obsažené bylo se-

v

sofistikon,

a Herbst

z

eí

je

podskonosti a hokosti, jakáž tomuto

bývá nebezpenou zbraní pioti

První

hájil

odprcm

jeho.

eského tábora promluvil Karel Sladkovský.

Rozechvní uraženého jakou vzbuzovaly v nás

páchané došly v

ei

národního,

citu

etné kivdy na národnosti

jeho výmluvného

nové vznikající strany

všecka trpkos, výrazu a

neopomenul také toho.

naší

vdce

aby dal

svému rozhodn liberálnímu, demokratickému smýšlení tím, že s velikou upímností naznail stanovisko, jakého si pál pi revisi volebního ádu ku platnosti pivésti oproti kurii velkostatkáské. Avšak — práv výraz

tato kurie,

v níž dosud jen

menší strana, kloniti,

mla

piinním

a

to

do té chvíle

Riegrovým poínala se k nám

svými hlasy rozhodnouti o tom,

ádu

volebního

revise

jedna,

žádoucí a stane-ii

jestli

se

tato

skutkem.

Snadno tedy se domyslíme, s jakými city asi naslouchala eníkovi, jenž dovozoval, že není dvodu pro privilegium, jímž volební ád udluje kurii velkostat-

káské

poet mandátv.

tak veliký

Když nkterá místa

ei

hružná slova o nenávisti svalila

na bedra jiných,

pohnutí, jíž vedl,

Rieger

slabý již

Sladkovského, zvlášt vý-

naší,

kteráž

vzbudila

ve

by se

s

vlády

snmovn

boui

místo])edseda Waiika ovlásti nedo-

mezi

eí

Sladkovského žádal, aby se

lóG

schze ukonila, nebo

že

cítil,

velkostatkái jsou na-

eníkovými a že, bude-li nálady duch, vc naše na-

nejvýše podráždni hrozbami

pímo

rozhodováno

ztracena.

jest

jisto

za té

Aby

došla

vc

naše

objektivního

posouzení zvláš u živl posud nerozhodnutých, se

mu teba

ukliditi rozilení.

Když domluvil Sladkovský, eští na konec schze,

naléhali

tedy poslanci

sob z rozilení práv to picházelo

netušíce

nieho dobrého, ale vhod stran nmecké, jež stj

šlechty více

vidlo

co stj

celé

tím

trvala na

svém, aby se v jednání pokraovalo a pod tím dojmem rozhodlo.

Avšak vtšina uzavela pokraovati a uiniti toliko pestávku, pi níž vycházeje ze dveí kníže Carlos Auersperg, mín Sladkovského, pravil: „Der hat uns die Brlicke geschlagen, iiber die wir zum Ziele kommen." Pokraováno tedy v debatt. K páté hodin veerní Rieger znova dtkliv se pimlouval za ukonení schze, aby se o

pedmte

celý národ

ne

irato,

myslí a

s

„My citu

z

z

tak veledležitém, jehož rozhodnutí

eský oekává netrpliv, neodhlasovalo ab nevole, ani z netrplivosti,

nýbrž

klidnou

pevným pesvdenín). všichni,"

„jsme více

pravil,

míry vyvedeni,

ano já se

i mén

obávám,

bude miú na rozhodnutí vašeho rozumu vliv

s

svdný!" Však Herbstv odpor

ve svém

že

cit

váš

vliv podstatný,

to

nehledíc

zvítzil, rokování pokraovalo,

k pozdní hodin.

jakéž napluje

snmovnu

V tom

rozilujícím ovzduší,

po celodenním boji

mžikem rozhodným Rieger

ujal se

ped

oka-

slova jako zpravodaj

menšiny, aby konejšivými, smílivými tóny pokud možno zapudil dojmy disonancí, jež toho dne již byly rozladily

157 mysli všech. Odtud ten vážný a

mkký

i

ráz jeho

—

vždy eníkem dojemný tón jeho pednesu chví vála bolestná pedtucha, teskná resignace. V

ásti

první

planou

vyvracel

nické

sobectví

své

ei

kterouž

soíistiku,

roucho

v

odíti

Rieger

s

již

ei, pro-

logickou jasností

clitl Herbst stran-

práva a spravedlnosti,

potom pedsevzal vcný rozbor volebního ádu, a to jak vzhledem k zásadám o zastoupení „dle interess", na nmž jest založen, tak i vzhledem k tomu, jak zásady ty nestejn jsou provedeny na nespravedlivé zkrácení národnosti eské. Dokázav lichos výmluv, jimiž se poteba revise a opravy

volebního

ádu

pipomenul, kterak

popírala,

ústava sama pipouští, že se volební a

do

to

v

eené

nadje

už,

pednos vy

že by

o

žádosti

ústavní, ,

jak

a

a

kdy byl

doložil:

trvám,

to sice

nazvati — zpsobem

dáte snad nový doklad,

cestou

opravena býti Rieger

pronesené

nemže

uvádl

jest

—

dále

v soukromých

pesvdeni,

spravedlivé,

že ústava naše

sama sebou

„Nuže,

možná

jestliže

pejdete to

tak urážlivým, zdaž tím po-

skutené sama

schopna opravy?

práv pronesete rozsudek nebo tím prohlásíte, že

o tom

zmnn

zpsobem — nemohu

že tím naší,

oprava tato

ústavy únorové vydává, že náprava jest

k dennímu poádku, a

ze sebe

se

Rieger pipomínal, kterak se chválívá a za

dnes

jinak

ád

volební

samé cestou

ní

neprovede-li

Nutno

dob, nebylo by pro náš národ naprosto žádné

zákonnou.

z

nebo

asu,

tedy použiti

mže,

opraviti

vtšinou hlas.

prostou

šesti let jen

ád

zatracující

ústava

Myslím,

nad ústavou

sama ze sebe

aniž chce.

výroky

nmeckých kollegv,

rozmluvách:

že národ

eský

„my jsme

jest volebním 11

sice

ádem

;

158 zkrácen,

co

máme;

jsnne v držení a držíme,

nic neplatí;

ale to

zdravé

to jest

sobectví,

jež

v politice jest

oprávnno," i pokraoval takto: „Byl jsera dále v soukromí tázán na své svdomí eknte mi, kdybyste byl na našem míst, zdaž byste rovnž tak nejednal? Já :

však pravím vám a prohlašuji to

zejm

a poctiv, jak

A

Biih jest nade mnou, že bych toho neuinil.

dosvdil jsem pi rzných

toho neuinil,

dovolávám se tch když

vali,

pán

necha dosvdí,

nebyl-li

dokonce ustanovení,

píležitostech

kolleg, kteí se mnou praco-

jsme

sestavovali

že bych

konstituci

v

Kromíži,

jsem ochoten pijati v ústavu

ba zdaž jsem také skutené ne-

pijal ustanovení toho obratu a smyslu, že veškeré zákony, mající význam

ve sporných otázkách národností, nemají se rozhodovati národní vtšinou. To budiž vám

dkazem,

že mi nejde o

„Kdyby

mlo

to,

jen majorisovati."

toto zdravé sobectví,

jež se

nám

vychva-

k platnosti v našem život státním a ústavním, bylo by dle mého pesvdení toho co nejluje,

pijíti

více litovati, protože by tím v život státním

odstreno

bylo všeliké právo a všecka morálka. Není však ústavy,

není spolenosti

lidské

vbec,

kteráž by

trvati

mohla,

nejsouc založena na zásadách práva."

Význaná vost a ochota,

byla v této s

ei

Riegrov zvlášt smíli-

jakou vycházel v ústrety sboru velko-

statkáskému. Rozhodn odpíraje názoru Sladkovského, že by bylo úmyslem naším zkracovati velkostatkástvo v jeho zastoupení, obracel se vážnými slovy ke šlecht,

pipomínaje

jí,

statkáský,

nepináležeje k žádné národnosti

„povolán

níkem.

jest,

Jest

že ve sporu dvou národností živel velko-

aby v otázce tak dležité to

tento

živel

našeho

byl

výlun, prosted-

velkostatkástva.

59

zvljístí*

iiaíc

lávám a

jíž

historická ^lechta, kteréž já nyní se dovo-

uvádím

nám,

na

ona náleží

že

pedkv,

k našemu národu pro skutky svých

Báš zachovává

vdn

ská

má

a

se

žo jedna národnost zem-

to,

pronášeti soud o právních požadavcích, o

národnosti druhé.

pe

jež národ

v pamti."

dnes na

„Došlo zde

pedn

samo vyšetení

i

vždy

pravím,

Jestliže této

se nyní více toto

i

se

jí

druhé národnosti ode-

požadavk právních

jejích

—

nežádá než vyšetení

odepe,

práv

jestliže,

žádosti

o její

jestli

—

se

hled ku k dennímu poádku pejde, domácího naší a míru, událost politoprospchu zem spatuji v tom,

vání hodnou.

Takovýmto rozhodnutím mezi

obma

zpsobí

zem,

národnostmi

se

zlá

roztržka

trhlina,

jež

se

Peji

stále horšiti a vždy více rozšiovati.

otázka byla moudrosti,

pro budoucnost

prospch

spravedlnosti, na

Bh osv

v zemi.

aby tato

si,

dnes vyízena duchem smílivým,

duchem

nás,

mže

se

bude

duchem svornosti

abychom toho dne, jenž snad osudným státi, nedopustili se

chyby!"

Tato varovná slova, dýšící tesknou pedtuchou, pednesl Rieger

se

vroucností

vší

hluboce

citu

ei

„Národní Listy" psaly o dojmu této

jsme Riegra asto

meem

v

rozhodných

dojatého.

takto: „Vidli

okamžicích

zápasiti

jsme se vždy ohnivosti a prudkosti slov jeho tenkráte však mluvil jinae. Byl zjevn pohnut. Mluvil mírn, vážn, nedostižitelné

výmluvnosti,

obdivovali

—

místy až nezvratné. jeho,

mkce. Mluvil

Dvody

jeho

k rozumu,

ve zvuku jeho

slov,

ve

byly

k

jasné,

srdci,

v

przrané,

celé

bytosti

výrazu jeho tváe bylo 11*

!

IGO že slova jeho plynou z nejhlubšího a nejsvtj-

vidti,

pesvdení

šího

jeho."

Avšak marné vyznla smílivá slova Riegrova, osud návrhu Palackého byl té chvíle již zpeetn. Pi hlasování

nmu,

velkostatkáská

kurie

celá

postavila

proti

se

130 hlasy proti 78. Po té hlasovalo

byl zavržen

se o návrhu, jejž byl podal kaidinál Schwarzenberg, aby

zemskému výboru bylo uloženo sbírati materiál, jehož teba k revisi volebního ádu, a pedložiti jej totiž

s

návrhy svými

také

tento

návrh

zasedání

snmu,

110 hlasy proti 98,

padl

nj mimo echy

pro

budoucím

v

již

ale

hlasovalat

hrabte Clama Martinice

strana

mezi velkostatkái, a pijat posléze návrh vtšiny na

pechod

k dennímu poádku.

když ukonena ne-

Bylo bez mála 8 hodin veer, blahá tato schze, cit

kteráž v myslích

trpkého zklamání

ekal toužebn

—

eských zpsobila

hlavní bitva, na jejíž výsledek

celý národ, skonila porážkou

Roznášela se

povs,

po schzi té

že

poslancové

eští nevstoupí více do snmovny, a Národní Listy podotýkaly k tomu: „jest to hrdinství, že pišli."

Jen ješt jednou

snmu

eské menšiny. Dne 21. m. bezna na denním poádku doplovací volby sedmi po-

politický

byly

zaznl v tomto zasedání

protest

slancv do rady íšské. Rieger podal návrh, podepsaný 63 poslanci eskými, aby se pedloha o volb do íšské rady odkázala ku porad kommissi. V návrhu Riegrov bylo

obsaženo

odvodnní

mže

volby

do rady íšské

klad

celé

mr

státoprávních jest

všech

národv

ústavy

smyslu,

toho

pedsevzíti

íšské a ješto

íše,

možno

dále

pak

snm

ješto

toliko

na

trvalé upravení

toliko

zá-

po-

spolupsobením

hled k tomu,

že ne-

101

pomr

úplná í;ská rada za nynjších

pivedena bývá

k rozhodnutím mimo svou kompetenci, která

nebezpenými praejudikáty, jakož ve

kouska

vi

eny

býti

hospodáství,

státním

opiavy

k tomu, že

úvr

vážnost

a

moc Ra-

vší

íše zaru-

cizin jen úplným zastoupením

mohou: že „usnáší Jeho

že pedloží

na tom,

i

snm

se

c.

k.

stávají se

království

íše,

eského

Apoštolskému Velien-

snm

stvu poníženou prosbu, aby ráil svolati

uherský,

chorvatsko-slavonský, sedmihradský a benátský, než ješt se

sejde

íšská,

rada

a

snmv

co do úastenství

je

vyzvati,

aby se vyjádily

v zastoupení celé íše."

kráela tentokrát opt svou stední cestou. Hrab Lev Thun jménem velkostatkáv této strany navrhoval, aby se volby do íšské rady odložily na 26. bezen, a aby se pedloha dív odkázala ku porad kommissi. Naproti tomu Herbst žádal, Strana historické

šlechty

aby se volby vykonaly bez odkladu.

Když Riegrv Thunv návrh padly, pikroilo se k volb, a pítomní eští poslanci, jsouce voláni, odpoi

vídali:

„Nevolím."

Tímto

inem

vstupovala

již

eská

delegace na

pdu

rozhodného odporu proti dualistické ústav, kteráž se nedbáním, ano zjevným rušením ústavy oktroyované pro celou

íši tvoiti poínala

cestou skutku

první

rozhodný

opposice

v

letních

slancv eských

V

krok

msících

jiných

z

do

následovalo

—

passivní;

nutn

byl to již

po

nm

vystoupení po-

rady íšské.

debattách tohoto

snmu,

jež

sahaly do

oboru vnitních záležitostí zemských, otázek školských a národohospodáských, ml Kieger též úastenství inné.

Pi debatt

o školném

velmi vele

se

pimlouval za

1G2

zemským výborem, jež ukládalo obcím vybírání a odvádní platu školního, a jímž se na ten as, pokud by piaty uitelv upraveny nebyly, mla uitelm poskytnouti pomoc u veopatení navržené

prozatímní

liké

bíd

jejich (až do té chvíle

Pi

utšen). v zásad

daívalo

a

sobotáles,

bírali

píležitosti

té

proti tomu,

povinnosti platiti za

dti

uitelé sami vy-

v tom

se jim vyslovil

aby rodie

péi

rodie mnjí

nosti

totiž

velmi

Rieger

však

se

ne-

majetní zbaveni byli

své, háje zásady, že

po ped-

na vychování

o náklad

dítek

svých míti a spoleenstvo ili stát teprv ve druhé ad^,

vzhledem k dtem rodiv nemajetných. Vydatné úastenství ml Rieger též v poradách Návrhu noo novém zízení ústavu polytechnického. vých stanov jeho byl Rieger v zemském výboru obhájil v podstatných kusech, zejména dovedl toho, že vysoká škola tato

mla budoucn

nosti obou

jaz^kv zemských,

ného editele s

ml

rektorem, sborem tím zvoleným, jako na universitách.

Návrh ten došel obliby a domáhaly i

míst jmenovaprofessorský, v ele

že na

a

spravovati sbor

ji

zásadou rovnopráv-

se íditi

nmecké

techniky

Pražská

i

Vídenská

a

se

potom

atd.

téhož

domohly

zízení.

Pi podrobném

rokování

Rieger návrhu, jímž

mezen

býti

a

,

ml

ve

snmovn

poet eských

zastával

se

vedle

opel

professur

jiných

se

ob-

podrobností

zejména toho, že jmenování professor pi tomto zemském ústav má býti zstaveno orgánm autonomním.

V to

jiné

schzi

pimlouval,

dání,

aniž by

Jednalo

se

aby

snmu

snm

skutkem

tehdáž

Rieger

velými

nedal uplynouti

projevil

slovy se za

tomuto zase-

svj smysl pro umní.

o zakoupení sbírky

rytin

slavného

163 médirytce eského

po bélohorské bitvé

Ilollara,

ech

z

vypovzeného. Uieger dobrým taktem a šastným obratem

enickým

dovedl zažehnati opposici, kteráž se probou-

nmecké, ohradiv

na stran

zehi

aby kde jde o zakou-

se

proti

se zabíhalo na pole vysoké politiky,

umleckého

pení

zem

mžeme

jímž

a

díla

díla,

muže, jenž jest chloubou

máme

a

tomu,

se pyšniti všichni, bez

mateštinou jeho eština i nmina. Pipomínal ty smutné doby barbarského pustošení, kdy umlecké památky naše byly nieny a zavleeny do nyní konen pišla doba, kdy lid v echách ciziny opt mže pamatovati sám na sebe a na vyšší své a kde by bylo žádoucno uiniti koupí tou zájmy rozdílu,

byla-li

— —

poátek k zakoupení umlecké sbírky zemské. „Umní," znla slova Riegrova, „jest ovšem zájmem duchovním, avšak netoliko chlebem živ jest

podstatné

lovk

nýbrž

,

slovem

také

v tomto smyslu jest pro

nade hmotu,

co

a

iní

mne

jej

slovem

Božím

uení náboženské

netoliko

slovem tím jest pro

a morálka,

lovka

mne

Božím,

vše,

co povznáší

lidštjším a vtším

podstatn umní. Buderae-li povždy a pi každé píležitosti klásti draz jen na zájmy hmotné a jen k nim poukazovati, utoneme posléze (pochvala), a k

bahn

v

tomu

náleží

materialismu."

Rieger uvádl

dále,

pstování

že

umní

jest též

podstatnou pružinou ku povznesení hmotného blahobytu

zem,

že vytíbením vkusu pracuje se k zvelebení

myslu, totiž

a

slovm

jeho

velkostatkáe,

Rieger, aby poslance se,

z

že

ech,

jest

a

pro

podailo se nakloniti zakoupení

nmecké

sbírky

pr-

vtšinu,

Hollarovy.

návrhu naklonil, vyslovil

rodem mateštinou jeho nebyla eština. Tm, kteí hrd

na

to,

že

Rafael

Mengs

byl

164 v polemice citovali,

Dliricha

umlc

úzkostliv vážiti cenu

jemuž

slova Goethova, dají,

jest-li

odpovídal,

že se lidé o to há-

se doneslo,

on ili Schiller vtším

výboru zemského, pronesl po

zemský výbor

jenž za

pipomenul

i

básníkem

:

a

jsou

mají dva takové chlapíky. Dr. Pinkas, zpravodaj

rádi, že

i

sob,

proti

nesluší tak

že

nj

ím

mže

rád

snmu,

té za potlesku

býti,

má

že

že

takového chlapíka,

mluví.

ím

dležitjší jest který zákon,

víc

ustano-

vení jeho zasahují do života a dotýkají se konkrétních

zájm,

tím

tvrdilo také

Zvlášt

prudší

pi ta

do obce pojati

vznikají

o

nm

a to se po-

spory,

rokování o zízení obecním.

sporná otázka,

mají-li se

nebo míti postavení

velkostatkái jak tomu

zvláštní,

chtla menšina konservativní, rozdlila snmovnu ve dva tábory, a Rieger s vtšinou hlasoval pro to, aby velkostatkái nebyli vyloueni ze života obecního.

Když

se však o to jednalo,

býti, zastával se

jak

má

obec utvoena

Rieger návrhu menšiny, jenž

k tomu, aby obce,

smoval

jež mají míti úkoly politické (tehdy

nevhodn zvané „obce

utvoeny

místní"), byly

vtší, spo-

jením nkolika osad a velkostatk, jež se v tom okrsku nalézají,

a

mínil,

že

mnoze

na

takovým

ústrojím mohl by se státi obvod farní

že pravou obcí jest vlastn

obec

Rieger dovozoval,

historická,

nazývá osadou, kteráž jest vlastnicí

zddného. Utvoiti

politickým

jmní

od

již

zákon

pedkv

obec nelze, ponvadž jest to nco,

co samo vyrostlo. Jedná se tudíž o

to,

ne aby se utvo-

ila nová obec, nýbrž aby se zídila politická instituce dosti silná a k úkolu

by byly staré obce

i

jí

danému zpsobilá, ve kteréž

osady

a

velkostatkái

pospolu.

165

pomru

staré

obce, kteráž vládne svým starodávným majetkem,

nemá

tedy

Soudil

Rieger,

že

ve právním

se

aby velkostatká

pevrat mocí zákona,

initi

jmní, nýbrž že

jejíbo

vymkl

z

s jinými

ležitý,

záleží

mimovolné úastníkem toliko na tom, aby se ne-

politického svazku obce, ze spolku politického

A

obany.

kladl

tu

politickým

obcím

innosti

býti

uinn

do osady a tak

vražen

ml

váhu

na

vymený

to,

okres

že

jest veliký a

d-

a že naše obce jak jsou malé, nebudou schopny

celý okres té innosti zastávati a jestliže

má skuten

samospráva nastoupiti na místo byrokracie, že jest teba utvoiti obce vtší, asi takové, jako jsou obce farní.

„Peji zuly

pravil Rieger,

si,"

netoliko

z

moci

byrokratické, peji

si,

„aby obce naše

aristokratické,

ale

také

se z

vy-

moci

aby byly silný a mocny, aby bez

vodítka byrokracie obstáti mohly."

Návrh menšiny, aby se utvoily obce vtší, byl zavržen, nebo pevládal tehdáž názor, že chtj nechtj nutno provésti rovnos obanv, a nedbáno ani toho, že snm neml práva vložiti do staré obce majetkové velkostatkáe jakožto spolumajetníky. Avšak kdož po-

mrv

obecních

znalý

mže

zkušenostech

tvrditi,

že

a obavy,

pimly

Riegra

jež

nyní

podstaty

po všech postrádaly

hlasovati

v této

nabytých

dvody vci pro

návrh menšiny a uvaliti tím v obcích mnohých na sebe

A podnes ješt jsou pomry majetkové na mnoze pvodem politování hodného drobení obcí, jež se pi každém zasedání snmovním spatuje, protože se vbec cítí, že se správa chudinství a policie zdání neliberalnosti?

bezpenosti a jiné úkoly politické nemohou s úspchem vykonávati obcemi tak malými, nemajícími k tomu ani dosti

prostedk,

ani dosti intelligence.

166

V

jednání o zákone obecním a o

dalším

Rieger

v obcích

lení

navrhoval a

ásti

z

ád

vo-

prosadí

i

mnohé promny a paragrafy prospšné a praktické. Drazn opel se Rieger onomu paragrafu pedlohy vládní^

úadníkm

kterýž

státním dával právo voliské v prvním

sboru, žádaje, aby byli odkázáni do tetího sboru

ukazoval k tomu, že

již

i)0-

;

dlouho se ozývají stížnosti na

mnoze rozhodují úadníci a že tím nejvtší poplatníci, nej prmyslu jší a nejintelligentnjší obané bývají skutené zbaveni práva voliského. Pipomínal též, že úadníci nejsou v obci živlem stálým a že v obci, kde jde pede vším o vci hmotné, mají to,

že v prvém sboru na

vbec

býti

ústav,

v

aby pak vláda

„i

Tázal se:

úadníkm ped-

naším cílem poskytovati

jest snad to

nos

pimena bemenm.

práva

rozhodnjším ná-

tím

tlakem psobiti mohla na veejné vci a mínní?" Byl

prudký souboj enický mezi Riegrem a Herbstem, pi hlasování však centralistická vtšina podržela vrch nad menšinou eskou, s níž hlasovala jen strana

z toho

Martinicova.

Vedle stvech

zákona

okresních

dání.

Na základ

radou

ml

obecního

byl

zákon

o

zastupitel-

nejdležitjší pedlohou tohoto zasehlavních

v život

uveden

íšskou

zásad stanovených býti

nový dležitý initel

autonomie zemské, jehož uskutenní bylo jednou ných tužeb a snah Riegrových. sáhl Rieger do rokování, jíti

pi

chtje svým

zastupitelstev,

Vtšina ovšem

politických. i

nkteré

kteí mají

nebylo

§.

do

a

vymujíc

vázáno

zaízením

zaniítla

jak

tento

jiné návrhy Riegrovy o výšce

voliti

1.

dáv-

2.

za-

návrhem pede-

nebezpeí, aby zákonodárstvo zemské,

vody tak

Již

z

ob-

okres návrh,

daní tch,

okresního zastupitelstva ve sku-

1G7

statkv a velikého prinyslu a marné též Ilieger proti tomu se ohrazoval, aby okresní starosta, potvrzen jsa Jeho Velienstvem, mohl býti místo-

piné

velikých

;

úadu

svého.

nmecká

toliko

držitelstvem zbaven Ježto strana

s

odporem a nechutí

pijala instituci okresních zastupitelstev, byla to strana národní, jež na ni kladla velikou váhu,

—

pedležitý pro vývoj samosprávy

ústav

ped

ochrany národnosti jící

spatujíc

svobody.

asto ujímal

v

Velmi

výboru zemského

hájil

Rieger

Tak

výbor zemský.

za

slova

se

proti

ponmu-

výtkám

tomto zasedání prvních

v

již

ní

nejlepší to

byrokracií vždy více

a nejlepší ochrany praktické

v

schzích

mu inným,

dále

pak referoval astji o stavbách silniních, o cestách zejména též o

vodních,

silnicích,

rách Krušných a Krkonoších 13.

dubna pak

na jeho

mly

jež

v

se

Ho-

stavti pro ulevení bídy,

návrh pijata všeobecná pra-

vidla o tom, jaké technické vlastnosti mají silnice míti,

jež by se stavly

konem

nákladem a podporou zemskou.

tímto upravují se stavby silnic dosud.

Pi jména

enil

jednání o rozpotu o

správ

divadla,

o

Rieger vícekráte ze-

správ zemské,

stavební

o dotaci na silnice, jíž horliv se ujímal, to

Zá-

slov jeho

dle

vlastn jen

kterouž zemé svým

asem

pjka

splácí

protože

jest

fondu zemského,

rozmnožením bohatství

národního.

Dále mluvil Rieger o záležitostech káznice zemské, kteráž jeho

dozoru byla podízena,

a

díve

již

ve vý-

boru zemském upozoroval na nutné opravy ve zízení

Pi rozpotu porodnice zastával stanoviti taxy pi zemských ústavech.

jejím.

,

se práva

Též

zemé,

súastnil

168 se astji debatt o stavebním áde,

stav se na odpor pílišnému obmezování volnosti osobní pedpisy zbyten podrobnými. V poslední schzi pak, když šlo o to, jak naložiti

naléhav,

aby

s

snm

návrhy nevyízenými, žádal Rieger

ješt v této schzi

žádos

vyslovil

o zavedení poroty a vešel v jednání o návrhu v té pípodaném, uznávaje jej za návrh pilný. Maršálek

in

zemský zmail úmysl Riegrv, nedopouštje, aby pedmt ten byl mimoádn dán na denní poádek.

Krok, jejž uinili poslancové eští na

když pi

snme

roku

doplovacích do íšské rady odepírali své úastenství rozhodným „nevolím", jakož proti volbám tm ve form návrhu podaný, i protest 1863,

volbách

vyznaovaly jasn, že delegace eská, hájíc státoprávního programmu našeho dospla v opposici své až k tomu rozhraní, kde dslednost na cest nastoupené hnala ji vždy dále, k rozhodnému inu vystoupení ,

z rady íšské.

Veejným mínním

již

všeobecná

ovládla

nevole

a roztrpenos roznícená vším píkoím, jakého bylo eským poslancm ve Vídni zakoušeti, nejvíce pak Rie-

mluvímu

grovi,

pedáku

proti

Schmerlingovu

rozhodnéji,

a

a

jich, tak

parlamentu

žurnalistika naše,

spívaly k tomu též vydatné

Když íšská rada

dvrníkv

mla

že odpor a

se i

nechu

projevovaly

Národní Listy,

vždy

pi-

psobením svým. se

r.

1863

opt

sejíti,

daly

eských a již 6. ervna oznamoval Kieger v list svém: „Uradno. Nepjdeme." Ale pes to, že poslancové eští nemli úmyslu úastniti se více pi rokování rady íšské, pece mno-

se porady

169

hým

odvahy

nedostávalo

se

rozhodností vážného

inu

krok ten

provésti

politického, a

mnozí se radji

vzdávali mandátu, než aby podepsali spolené

mlo

jímž

se

ohraditi

naše

stanovisko

se vší

osvdení,

státoprávn a

opposiní.

Jak tžce

nesl Rieger

jednání

to,

vysvítá

listu

z

ervna 1863: „Musil jsem zde zstati k vli ohrazení do Vídn. Musím to shánti osobné. pekážky atd. strachy Mám s tím kíž. Okolky jeden by chtl mniti to, druhý ono slovo, jen aby ml píinu nepodepsati. Tak že nás bude na ohrazení jeho ze dne 18.

—

—

—

velmi málo."

A

nen

ti dny po tom

podpisv

1 1

.

.

.

oznamoval Rieger:

Budou

se

„Mám

ve Vídni

asi

ko-

srdit

a snad že bude nyní ostejší pronásledování nás."

V

ohrazení zaslaném

na íšskou radu poslancové

eští neskládali svých mandát, nýbrž jen odvodovali,

pro nemohou

dále podílu bráti v poradách vyboujících

mezí zákona a ústavy. Vyloživše, že mandát dostali od snmu našeho království jen ve smyslu ústavy celo-

z

íšské a jen v tomto smyslu

jej

pijali,

konili usvd-

„My nížepsaní poslanci eské národnosti z království eského myslíme tedy, že svdomí naše i mandát, jejž jsme obdrželi, ukládá nám povin-

ení

své

nost,

úctou,

nadál

slovy:

abychom slavnému shromáždní ale

v

také

jednání

se

a

vší

rozhodností

usnášení

slavné

se vší povinnou

prohlásili,

snmovny

že

my

podílu

nechceme aniž smíme, pokud se nesestoupí zastupitelstvo veškeré íše a pokud nebudeme zúplna upokojeni, že slavné shromáždní jednati bude písn v mezích platných dle ústavy íšské, ve kterýchžto bráti

170

\érn

my

pokládáme zavázány svat v oddanosti a vrnosti k našemu ddinému císai poctiv

a

setrvati

se

a králi."

Ze dvaceti eských poslancv na rad íšské podepsalo

osvdení

Klaudy,

Zátka,

to

jedenáct,

Macháek, Zelený,

Brauner,

Rieger,

totiž

iMilner,

Prachenský,

ezá, žilo

Zikmund a Stank. Šest poslancv eských slomandáty (Griinwald), Havelka, Žák, Tomek, Dvoák

upr,

a biskup Jirsík, do íšské rady chodili dále Krása,

a Vokoun, kteí však

té

doby více se neítali ke stran

národní.

Nutno zde podotknouti, že co do obeslání íšské rady nebylo sporu a rozdílu mezi stranami v národ, a mladá práv vznikající strana i Národní Listy rozhodn schvalovaly skutek poslancv eských.

Rznice,

mly

máhaly,

Pi zemští

táboe našem svj pvod v jiných píinách.

jež tou

konci

ped

dobou

zasedání

již

snmovního

rozchodem svým

slavnostní hostin, jež svornosti býti.

se v

sešli

mla zárove

r.

se

1863 19.

roz-

poslanci

dubna ke

manifestací národní

Zvláštním teskným pocitem dojímá nás

smutná ironie osudu, teme-li velá slova pípitk' toho dne pronesených, teme-li, jak nadšen se horopráv na samém poátku prudkých valo o svornosti rozbroj v národ našem. První pípitek pronesl Tonner ta

—

nezvratnou

na stálou v niž

víme

nynjším Klaudy

(Palacký,

svornost,

Rieger,

druhý Pštross

trojici,

Brauner), tetí Rieger

píštím zastupitelm národa eského, dále naší žurnalistice, Grégr nejelnjším mužm i

171

národa

kteí

,

vzájemnosti Cech,

osob

v

trojici

Palacký

Moravy a Slezska, Sladkovský prvé a ada vdcv, otci Palackému

—

optným

doznla

pípitku

program,

vytknuli

žurnalistice

Sladkovského

voláním

po

svornosti.

Co dlo

národ našem,

v

se

tolik o svornosti

mluviti?

Zdaž velebíce

hnati z obzoru národního hrozivá se již

koncem

že vidlo se ji,

potebí

chtli za-

mrana? A skutené

1862 ve veejnosti eské vznášela ve

r.

vzduchu jakási pedtucha nastávající boue. Již rozbroje a spory

zahmním

byly jako

prvým

pomrv

tehdejších.

nedávaje

se

všecky

píin a jist

Bedlivému

Náiodního divadla

úkazem význaným

pozorovateli,

kterýž

zdáním povrchním pilné stopoval života veejného a spoleenského, ne-

másti

úkazy

mohlo tajno

ve

býti,

poíná

že v

ln národního šiku

dosud jedno-

mladá strana. Hlavní ohnisko její bylo v redakci Hlasu, kdež pracovali Karel Sladkovský, Vincenc Vávra Haštalský, Jan Neruda, Karel Sabina, spoleenské stedisko pak nalézalo hnutí toto v salon knížete Rudolfa Taxise. litého

tvoiti

se

nová,

Mnozí z duševních pvodc nové strany byli vlastn živými ddici nkdejší „Slovanské lípy", jejímiž leny bývali kdysi, tvoíce tam tehdáž ono skupení, proti nmuž Havlíek vedl si tak oste a rozhodn. V nové form a z ásti v týchž osobách, ovšem že

—

s

rozmnoženými adami,

a snahy, jež

již

v

dob

dohlašovaly

se

života

smry

prvého ruchu politického

hlun platnosti. Prbhem zasedání snmovního

do-

máhaly se

lika píležitostech se projevovalo

r.

jakési

1863

pi nko-

rznem

v ná-

172

eskými, z néhož bylo zejména patriio, že nestejným zrakem patili na pomr náš ke stran šlechtické, ale ve všech dležitjších otázkách politických delegace eská ješt jevila žádoucí jednomyslnos. Rznní názor, z nhož rodí se politické strany a frakce, jest pirozeným úkazem politického života a mohlo se také u nás projeviti, aniž by tím nutné trpla vc národní, když by jednomyslnost a svornos se zachovávala ve všech pedních dležitostech národních. Avšak všude, kdekoli k rznní názor druží se ješt pohnutky strannické, ke sporu zásad též otázky osobní, tam za krátko rozpoutají se vášn a píval rozmezi poslanci

zorech

broje

optovalo

se

Pda pena

nadjí národních. Kolikráte divadlo podobné v národ našem!

spustoší úrodu

—

k rozbroji bylo

byla

nové cesty

svrhnouti

se

se

1863

mnoho mladých

tu

nastoupiti

dostává

r.

,

oddati

sebe navždy

náležit

myslí,

zky-

žádostivých

novým podnikm a

se

jamo

již

již

všech

autorit,

jimž

u nás vždy ochotnji kaceování než po-

slušnosti. První zápalnou jiskrou mladé rozeháté mysli

se

vzaly v plamen a

jiskra ta

piletla k nám

z ciziny,

ze sousední Polsky.

V r.

Polsce ruské

1863 povstání.

V

(kongressovce)

vypuklo

poátkem

živou obrazotvornos mládeže

p-

pouhý zvuk toho slova zvláštním kouzlem pitažlivým, a v echách, kde plno bylo ideál o slovanské vzájemnosti a kde v srdcích bylo plno trpkosti nad vytrpnými útisky, vznítila se tím vroucnjší sympathie ke stran potlaené a celá omladina eská zahoela nadšením pro rekovné bratry Poláky, bojující za vlast sobí již

a svobodu.

173

Ovsem

že

adách vlastencv starších a zvlášt pevážná vtšina tch, v nichž chlad-

v

mezi poslanci byla

njší úvaha rozumu držela vrch nad citem a kteí, prohlédajíce k výsledkm budoucím, pokládali ten pokus revoluní,

v jiných

vzbuzující

jen obdiv a nadjí plné

nadšení, za událos na nejvýše politování hodnou a pro

nebo

celé Slovanstvo žalostnou,

základ

povstání toto,

postrá-

obecném lidu a vycházející hlavn ze šlechty, hrozilo dsnou propas mezi dvma kmeny slovanskými rozevíti. Toho smýšlení byli pede širokých

dající

v

vším Palacký a Rieger.

Avšak jak oni, tak i všichni stejn s nimi smýšlející nemli ku projevu svého mínní orgánu veej-

nebo

ného,

celá žurnalistika

Politik atd., byla uchvácena

v

dob

v Nár. Listech

domlouvali

orgán

mrou

pedvojem

1863

r,

a v tomto též

ás

valná

o

jakým nkterých vcech, že

Palackému a Riegrovi, nové

byla

Již

nespokojena se zpsobem,

se pojednávalo

publicistický.

Listy, Hlas,

proudem polonofilským.

snmovního

zasedání

poslancv tou

eská, Národní

Nejkrajnjší

strany

uinny

Poátkem ervna

aby

však baštou,

Taxisv

byl

nový

založili

list

prvým

Boleslavan,

první útoky. objevil

se

v Boleslavanu

pímo namíeny kde kladly se mu

dopis

z Prahy, jehož stely byly

na váženého

patriarchu Palackého, a

za vinu

vý-

roky o povstání polském, jichž prý byl

užil v soukromé rozmluv. Palacký, ohradiv se ve veejné odpovdi proti nesprávnému zkrucování svých slov dokládal k tomu: „Pravda jest, že já pokládám nynjší polské povstání

za veliké

neštstí,

netoliko

pro

nás,

ale

zvlášt

Poláky." 12

pro

174 Byla

po delším

to

tichém

uritjší srážka veejná,

V

sporu

zákulisním

po níž záhy

následovaly jiné.

téch kruzích ruských, v nichž se tehda/ literár-

upímné sympatie k echm zpsobilo poínání eské žurnalistiky prudkou ními

prvá

styky

byly

ujaly, nevoli,

jež ozývala se v asopisech ruských a jíž za sourodáky

své dal výraz Kiegrovi,

oteveným

Hilferding

A.

uveejnným

listem

k dru.

v asopise Den.

Hilferding vytýká v list tom Riegrovi, že naše pisy postavily

ve

se

píin

Rusi

ským a vypouštjí na Rus

po bok listm

proudy klevet, že erpají své zprávy jediné polských a mají ze strany

pracemi

se

Diví

ruské.

prý

se

Šafaíka a

Kollára,

u vcech

nedviv

tak úzce souvislých

slovanského svta,

i

táže se:

s

zastává

práva

co pochází

probuzeného

takové

nevdomosti

národopisnými

pomry

„Což nemohou pro mlhu

liberálních frasí a diplomatických

že Rusko

pramenv

u národa, d.,

t.

z

všemu,

ke

pol-

nekonené

národ ruský

a

aso-

národv

not

poznati,

proti

že my,

stedovkému

výbojnému aristokratismu polskému?^ Hilferding žádal, aby list jeho byl uveejnn v Národních Listech, kteréž otiskujíce polská provolání nebudou moci zamítnouti žádosti: audiatur et altera pars, konen pak vyzýval

odpovdi poznámkou, že prý dle doslechu pední mužové národa nesouhlasí s žurnalistikou, ale,

Riegra

dí,

k

„takové

tiché

svdectví

nemže

pro

nás žádného

významu míti vi všemu píkoí, jež tak hlasité uprosted eského obecenstva, jménem eského mínní všeobecného se iní našemu národu a mocnáství." List Hilferdingv nemohl se za list soukromý pokládati,

k

byl

obecenstvu

odvoláním a

literárního

národu eskému,

obecenstva ruského a

proto

odpovdl

176 k

Uieger dlouhým listem, jejž zaslal k

néiini

uveejnní

Národním Listm zárove s listem liilferdingovým. teme-li nyuí, po tvrtstoletí, opét ono vážné osvdení Kiegrovo, v némž jasné vyslovil svj názor o poméru našem ke slovanskému svtu vbec a ke sporu ruskopolskému zvlášt, obdivujeme se jasné, spravedlivé objektivnosti,

již

dovedl

si

zachovati

v

dob

pohnuté,

kdy nestranný hlas zanikal ve vav rozbroj. Rieger v list tom vroucn želí bratrovražedného boje, diví se

mínní,

abychom

lovku

se ujímali slabšího

svobodu.

boj za

—

pedu

„Z

jakož

v tom,

i

má

tklivého

nestrann na váhu kladoucímu otázka

hrdin-

—

politování."

se již buditi reflexe a

pro

boj polský

sympatinos obtovného,

ného boje pro svobodu,

poíná

že jest

na první pohled,

a

kdo soudí o vcech jediné citem,

u nás

sympatie

šlechetnjšího, kterýž nás pohádá

celé kouzlo romantiky,

i

nemén

celku mají

než k Polákm." Že nyní živji se jeví sym-

každého

toho,

„v

Polákm, toho píinu shledává ve pirozeném

patie k

to

echové

že

Rusm

citu

kterouž Poláci ješt skládají v diplo-

od níž zažili již tolik sklamání, a vyslovuje své

macii,

k

dve,

Však

„rozumu všecko

ta není tak

snadná

jako citu."

Rieger

míní,

že

nikdo

z

nás

nemže

rozdlení

Polsky za skutek oprávnný uznati, „pirozený žádá, aby se vrátilo, co

komu

A

práva

bylo vzato násilím, avšak

rozum dokládá pokud to bylo to držel sám dobrým právem." :

cit

v

skutku jeho, a pokud

nyní obrací se Rieger k tomu,

že boj

v Polsce

není ani bojem sociálním, ani též prost bojem za práva svobody osobní, nýbrž že jest bojem za samostatnos

národní

i

za

národnost

politickou,

a

praví 12*

dále,

že

176

„každému

konený

tane za

kterýž

Polákovi,

ped

Poznasko

a

proti

Rusku,

snahy jeho na mysli obnovení celé

jak byla

staré Polsky,

mimo Hali

cíl

zbra

nese

i

prvním rozdlením,"

tedy

Žmud, Ukrajina, Voly

Litva,

a Podolí, krajiny to, v nichž jest víc obyvatelstva malo-

ruského, než celý

Polákv na

tyto

poet Polákv

zem

prvody práva nemže žádný spravedlivý a vci obnáší, „a

znalý Cech uznati za rozhodné."

Rozebíraje dále otázku maloruskou, dospívá Rieger

k závrku,

„práv

že

vkv píinou

tato

maloruská otázka jest od

sporu bratrobojského mezi

slovanskými, jichžto zdar a postup

ona jest jakousi

leží,

Žádá

nov

ddinou

dvma kmeny

nám stejn na

srdci

chorobou Slovanstva."

polské povstání ke zdaru svému, totiž k ob-

starého státu polského dvou ohromných vcí,

pedn

aby ti velmoci se vzdaly ásti svých držav a za druhé „pivolení Rusi, aby všecky kraje maloruské, kteréž byly

nkdy

byly

pod vládu,

vlád poddány,

polské to

pod

jest

vliv

jí

opt odevzdány

politiky a civilisace

polské."

„A polské

tento požadavek, to zde konstatuji, iní z otázky

samými národy ruským

otázku spornou mezi

a polským

—

když naše

a protož

mám

publicistika,

barství, jak praví,

Rus,

za

to,

potupivši

vždy

opt

že

nemnoho

ostrými slovy ujišuje,

platí,

bar-

že tu iní

mezi národem ruským a vládou ruskou." Rieger hrozí se tch proud krve bratrské, jež by se prolily, kdyby v maloruském lidu vypuklo sociální rozdíl

povstání

— a koní

páním, aby

tm

zemím ony

opravy,

jichž jim v život ústavním je zapotebí, plynuly z téhož

pramene,

nevolník,

z

nhož dána

byla

svoboda

aby vznešený mocná, jenž

20

millionm

vykonal jeden

177

z

nejvtších

rovnání

skutk

djinách

v

lidskosti, nalezl

sporu ruskopolského cestu

neblahého

k vy-

i

sprave-

dlivou a nekrvavou.

Národní Listy uveejnily list Riegrv a o nkolik dní pozdji též list Hilferdingv, kterýž však otiskly proložený polemikami v ten zpsob, že vždy po njaké

vt

listu

následovala

odpovéo

Jak v dobách pohnutých obyejn bývá, že soud nestranný nedochází obliby u žádné ze stran vášní boje uchvácených, takž ani

ve

Rusm,

i

list

Riegrv

nelíbil se ani

Polákm,

za to však vážný projev ten psobil

veejném mínní

v

echách.

U mnohých

mocné

dostavilo se

vystízlivní, ozvala se rozvaha.

Daly se

v té

dob pokusy pomr mezi

o to,

opt

jak by se

Palackým a Riegrem rozladný a Národními Listy s druhé strany. Již s jedné v kvtnu jednáno o to s Juliem Grégrem, jenž dlel ve vzení, a 20. ervna konána u Riegra porada se zástupci Národních List. Zstalo se na tom, že politický smr listu má urovati dozorí komité vynikajících urovnal

—

mužv

národní strany,

trnácti dnech.

má

kteréž se

scházeti

Avšak pokus ten se nezdail

vždy ve

—

ba do

opravdy ani neprovedl.

Rozlad a napjetí na krátko se zmírnivší koncem r.

1863

opt zejméji

bylo znáti.

Kdo by však obraz Ná-

toho, co tehdáž za kulisami se dalo, hledal toliko v

rodních Listech, nenalezl by ho. lacký a Rieger

mli pi

tehdáž ješt píliš v živé

Úastenství, jaké Pa-

založení Národních List, bylo

pamti

a ve

veejném mínní

pokládány Nár. Listy na mnoze dosud za orgán Palackého a Riegra, jméno jich pak tšilo se tak veliké vážnosti v širších kruzích obecenstva, že Nár. Listy vy-

178 stíhaly se

útok

proti

osobám

jejich,

kterými by rozpor

Za

dosud tajený byl se projevil na veejnos. tím smleji a nepokrytji vedla

sob pední

to však

stráž nové

asopisy Boleslavan a Pravda, v nichž optoMnohé valy se prudké útoky na Palackého a Riegra. sloupc novináských, rozprouvšak, co neproniklo do více v jedné ásti obedilo se agitací soukromou. strany,

ím

censtva, ale zejména ve kruzích mládeže a studentstva, rostlo nadšení pro rekovné bratry polské

tji ozývalo se reptání proti

tm

starým

—

tím hlasi-

pánm, kteí

nedovedou prý než tlumiti národní nadšení. národa uchvácena byla horekou, Bylo, jako by

ás

stoupala

kteráž

rozvojem

s

polského

V

povstání.

té

dob, kdy proud ten nabyl nejvtší mohutnosti (roku 1863

— 1864),

doznali Palacký a Rieger na

sob zejm,

jakou cenu, jaké trvání mají hluné projevy veejného

mínní, jež tak mnohou mysl

dovedou opojnou

vní

svou omámiti.

Ped

jejich zjednal si

dšení

—

—

pi pouhém zvuku jmen neodolatelnou silou prchod jásot, na-

krátkou dobou

a nyní byli tupeni, odsuzováni, zrádcováni, ba

ve mnohých hostincích podobizny jejich trhány se stn.

Vždy

se

našli

Riegrovi

pi

peníze,

a

posmšná

dokonce

jednotlivci

našeptávající,

že

koupi velkostatku prý byly nápomocny ruské

o

Palackém kolovala mezi mladými

horlivci

písnika.

dob, kdy kvašení myslí již znan bylo pokroilo, nebylo ve sloupcích Nár. List ješt zjevné Avšak

v

roztržky znáti. Proti

útokm

Pravdy a Boleslavana nenalezli ovšem

Palacký a Rieger zastání a obrany v žádném list. Nár. liisty

k nim mlely, a když jim to

pak vyítáno

bylo,

179

poznamenaly, že za útoky ty nemohou.

V

dobé po-

té

nejprv žurnály némecké, tšíce se z roztržky v národe

eském,

daly nové

stran jméno Mladoechúv.

Když Prager Morgenpost

„Jungechv"

vystoupila

oznamovala,

poprvé

na

že

strana

veejnost,

kandi-

snmu

Baráka proti Vojtovi Náprstkovi, popíraly to Nár. Listy, tvrdíce, že Barák kandiduje na svou ps, a že ony dosud nevdí nieho o stran mladých dujíc do

echv, rodní,

že znají jen jedinou stranu, federalistickou ná-

doporuovaly volby Náprstkovy, stavíce se

i

v

tom

na odpor Boleslavanu.

Avšak pes toto veejné dementi osobní styky, jak vydávaly svdectví o dobré shod rzných se zdálo živlv opposiních s redakcí Národních List, a když v tiskárn Nár. List vycházel list, v nmž opakovaly se stále

prudké útoky na Palackého a Riegra,

takovýchto

pomr

nevyjasnných nemohl se

Za takových

s

pomr

s

po-

jenž stal se ješt se strany

divením, že pokus o smír, Nár. List,

nebylo ovšem

tu za

žádoucím výsledkem potkati. došlo k založení nového

aso-

Národy jehož prvé íslo vyšlo 15. prosince 1863. Pirovnáme-li program Národních List ku programu Národa, znamenáme v politických zásadách obou list dokonalý souhlas, což ovšem nemže s podivením býti, protože oba ty programy byly diktovány pérem Riegrovým. týmž duchem, psány týmž pérem jediné rznil se ten od onoho, byly nkteré popisu politického

—

ím

známky rázu a smru asového a drazné vytýkání poteby sjednocenosti a svornosti v národ. Pravilo se v programu Národa zejména: „V dob této, kdežto ^nahy

nepátel našich

co

den uritéji a zejmji se

180

na nkolik

objevují, aby roztržením národa našeho

vzájemn

se nenávidících a pronásledujících došli snad-

nji úkolu svého nás

ozývati

se

v

;

dob, kdežto zaínají kterak

hlasové,

a blahodárné jest,

dob

kus

abychom

nám na rzné

prý

se rozpadli

nám

uprosted prospšné

i

strany:

abychom proti rozdrobujícím. seslabujícím a niícím snahám tím pevnji vztyili korouhev celého národa." v

takové

se

vidí

V programu dtkliv potebí

jest

—

Necha

pipomínalo

se

všecky

svolati

všecky údy,

slouiti

nému.

nám

všecky

síly

národové,

ten v

o

bytí

ten

své,

tídy,

nesmí

dále, jak za-

všecky

stavy,

národa k dílu spole-

požívající

svobody, na strany se rozcházejí

válí

povinností,

býti

—

plné

politické

„ale národ,

roztrousiti

kterýž

šik

svých,

nesmí se rozcházeti o nepatrné politické rznosti názorech politických,

a napjati

ten musí státi

smrem

jedním

všecky

za jeden

muž

síly své."

Také v odstavci pojednávajícím o Slovanstvu bylo místo, dotýkající se pomr asových, znní tohoto: „Jsou-li však všichni bratry našimi, zachováme jim všem také stejnou náklonnost — pejíce všem stejné svobodného bytu a vyvinutí v mezích práva, nezastávajíce násilí ani starého, ani nového, anobrž odsuzujíce

a

každý pehmat, se vyskytne na kterékoli stran a pod pláštíkem jakýmkoli. Míchati se do sporv, jichž nám musí býti žel, nemíníme, aniž rozjitovati krutých krom toho rznic úsudky píkrými."

programu jména mužv, kteíž, uznávajíce Národ za list svj, pomoci své mu po-

Ke

skytovati

konci

slíbili,

uvádjí

se

v

jakož jsou Palacký,

Kodym, Prachenský,

ezá,

Rieger,

Wenzig, Zelený a

Brauner, j.

181

rrogiam Národa nelaskav

byl uvítán všemi

nalistickými kollegy v tábore našem.

nový

v

list

innos

bojovalo

nastoupil,

Díve se

žur-

ješt, než proti

nmu

—

eských snadnou a pohodlnou zbraní podezíváním ze zpátenictví, feudalismu a ultramontanismu, ba nepej né zraky by rády byly postihly stopy ve programu samém, ve reakcionáského smýšlení slovech o šlecht, kteráž pece znla urit a jasn: ve

kruzích

i

„Výsady stedovku

zrušila

doba

svobody a jen

mohl by se pokoušeti o jich obnovení; ani výhradní postavení spoleenské nehodí se do našeho vku, kdežto již aspo u všech národv pokroilých vyplnila vzdlanost mezery stav. Šlechta spojiž se tedy s národem svým a stejnými snahami o blaho vlasti, stejšílenec

nými obtmi nabude více lásky a úcty, ba i více moci, než úzkoprsým se odluováním ode všech ostatních tíd národních.

My nepestaneme

povinnosti své jeho,

anebo

napomínati

ji,

by konala

k národu, a kdekoli bude se vzdalovati

dokonce

vždy bez rozpaku

proti

proti ní

nmu

brojiti,

vystoupíme

oste a zjevn, avšak vždy

dle pravdy a práva."

Protože pak se

namíen

proti

osten

osobám

útok

v novinách

jejich, vydali

astji

zdál

Palacký a Rieger

osvdení, ve kterém hájíce programu svého proti nkterým výtkám Hlasu, vyslovili se zárove o svém pomru k Nár. Listm tímto zpsobem klidným a dstojným: „Pomr náš k nim zakládá se na úmluvách soukromých mezi námi a naklav prvém ísle Národa

onch

vzhledem závazkv obapolných neuinili mezi sebou smluv písemných, neiníme k Nár. Listm žádných nárokv. Zstaniž to mezi námi. Nám se nevidí zapotebí pomry soukromé datelem

list.

Jelikož jsme

182

ped

Pan Dr. J. Grégr a my kteíž byli našich úmluv svdky a úasti pátelé naši, níky, vdí dobe, ím kdo z nás komu jest zavázán." Osvdení konilo slovy tmito: „Prozatím žádáme všecky žurnály naše, s nimiž v míru žíti sob pejeme, by nám nechaly vždy alespo estné jméno a onu neveejností

vykládati.

odvislos ve vyslovení našich zásad politických, kterouž si

samy

osobují

a

kterouž

i

my

jim ochotn pizná-

váme."

Redakce Národa ujal se František Šimáek (Vojtch Blák), kterýž býval s poátku pedním spoluredaktorem Nár. List, ale pozdji s nkdejším dvrným pítelem svým Juliem Grégrem, když tento sám se stal pánem Nár. List, z osobních píin se rozešel. Hlavní dozor na redakci ml Václav Zelený. Za nedlouho po založení Národa sešli se stoupenci mladší strany k porad, zdaž by nemli na veejnos vystoupiti se zvláštním programem proti dosavadním

vdcm kníže

federalistické

Program,

strany.

Rudolf Taxis,

nebyl

schválen,

i

zvoleno komité

pti úd, kteí program vypracovati mli; Julius

Grégr,

Sladkovský,

O. Zeithammer

tehdáž sešlo,

S.

to Taxis,

byli

Skrejšovský a Ant.

dva posledn jmenovaní

(tito

ješt ke stran mladší).

Ale

hlásili

pozdji

s

Zrodily se

njakém

ze

schze

tajném spiknutí,

boleslavský okresní

o

té toliko liché

odkrytí

jehož

Komers chtl sob

se

vci

a organisace nové strany politické ponechána

suspenso. o

Jan

pedložil

jejž

in

povsti mlado-

dobyti zásluhy,

vc se dostala ped soud a do novin. Pomry eské r. 1863—1865 poskytují zvláštní neutšené divadlo spor dvou stran, jež mly týž národní

a tím ta

:

a

politický

program.

Probíráme-li

se

v polemikách

183

List

Nár.

Národem, znamenáme, že vedle nkterých

s

otázek menší dležitosti a choulostivých otázek osobních

hlavn dvou pedmt: pomru našeho ke šlecht a vci polské. Vrný a pehledný dotýkal se

spor

celý

pomrv

tehdejších

obraz

spor

vedených

podstaty

a

nalézáme ve láncích Národa „Nkolik otázek asových", v nichž F. Palacký se vší ráznou pímostí a pravdivostí své celé povahy,

ducha

s

pesvdivostí svého jasného

logickou

se vší pádností svého lapidárního slohu odhalil

i

pravé jádro národních spor. První ze jednával a o

pohnutkách,

o

pomru

lánk tch

po-

k založení Národa,

jež vedly

zakladatelv jeho k Nár.

Listm

a Juliu

Druhý lánek „o demokracii" objasoval zárove názory Palackého o pomru našem ke šlecht,

Grégrovi.

polské.

Tato dle slov Pa-

„více než která jiná vedla

k rozdvojení myslí

a tetí pojednával o otázce lackého v

zakrývání a

—

národ našem

skutku

toho

pedmtem

marné bylo by každé ona

,

Máme

úvahy ani spravedlivého soudu. sebou,

kterým

ohavností

i

ped Bohem

i

hnv

i

pítel

jednou,

v

pamatujíce

a

a

jejich

ze

ervnu

pede

jest

není ochoten

mj r.

1863,

vším

kmene nesúastnili

dr.

se

na

to nejmenší,

absolutisty

,

ruského tyranství.

uchvátil již dávno vtšinu já

kdokoli

lidmi;

nadávky zpáteníka

jsou

velebitele

enthusiasty mezi

hned ve všem posvátné snahy Po-

lákv, toho nemine a

podntem

sama nestrannos pi tom sporu

chváliti a zastávati

potká,

již

nedopouštjí chladné

které

náruživostí,

se

stala

nebo

tajení

našich, a že

—

varovati

pomry

náruživostí

žalostný ten boj mezi národy

carofila

,

Proud tento stranný

asopis Rieger

co jej

my

osmlili jsme krajany

a poteby

tch,

své,

—

se

aby

vlastního

aby sledovali

nám píbuznými

s

objek-

184 prohlašováni jsme

tivností a nestranností,

stran odporných až

nás za

pedmt

Základní s

za zrádce, a

i

od mnohých

ulinictví obralo

i

choutek a demonstrací svých.

si

**

lánku Palackého shodují se Rieger vyslovil ve své odpovdi Hilfer-

myšlénky

ideami, jež byl

slohem ízným

dingovi, jen že vysloveny jsou krateji,

a formou drsnjší,

kteráž zpsobila prudké

rozhoení

Zvlášt pak píkrá slova, jimiž Palacký odsoudil poínání tch pemrštncv v adách polských, kteíž neštítili se mrzkých prostedkv, úkladných vražed, zavdala podnt ku prudkým útokm výkladm, jako by ze slov Palackého i k nesprávným páteli Polákv.

mezi všemi

vyznívala urážka celého národa polského.

Boleslavan ve své polemice proti lánku Palackého

„Pro

nemohla carská vláda míti v Praze svých úadních list, když vyhazuje miliony na podporu asopis neslovanských?" dokonce

opovážil

slov:

se

by

dosply neutšené pomry v národ našem, když poslanci zemští, kteí se posledn rozcházeli za hluného jásotu a pípitk na svornost, sešli se opt po uplynutí roku k zasedání snmovnímu.

Tam

V od

2.

až

byly již

rokování zemského

bezna do

snmu

kvtna,

31.

ml

r.

1864, jenž zasedal

Rieger

opt

vynikající

úastenství.

Málo zajímavé rokování schzí prvních zem,

když pišlo na

okresních zasedání

petes

zastupitelstev.

ujednané

znova snmu, pejíc

vláda si

Oba

zízení obecní a tyto

zízení

zákony v minulém

nepotvrdila

zmny

oživlo rá-

a

pedložila je

nkterých paragraf.

185

Rokováním o

zákona o okresních

2.

§.

zastupitel-

pomrm

obvodu a velikosti jejich, dostalo se tehdejším a zejména pomru našemu k vlád

osvtlení

velmi

stvech, hledícím k

dala

aby

Kdežto

charakteristického.

vláda

žá-

okres vtších, navrhovala kommisse, setrval pi svém usnesení loském, jímž sta-

zízení

si

snm

pokud nebude provedeno nové zízení okres politických, byly okresy soudní obvodem okresnoveno,

aby,

ního zastupitelstva.

eník

Rieger mluvil jako generální

kommisse,

a

to

dvodv

z

protože

opportunity,

draz

návrhu šlo

pedevším abychom mli okresní zastupitelstva co možná

o douhé provisorium

o to jde,

proti

brzy, a aby již déle

ním svých

;

kladl

i

na

že

to,

jm-

„páni okresní nehospodaili se

podízených podle

aby

svévole,

pod

byli

kontrolou obanstva."

A

proto,

dotýkaje

se

jen

krátce

výhod

okres

otázkou: „Co

vtších, obrátil se k zástupci vlády

s

žeme oekávati, co

onch návrh

doufati, který z

chce potvrditi a který

Piznával,

že

o upímnosti vlády,

v

m-

vláda

rozhodn nechce?"

nm

vznikly

jakési

když pozoroval, že

hlasují vždy s vládou, a

úadníci vládní

ti

pochybnosti páni,

kteí

staví se tento-

kráte proti návrhu vlády.

„Dostalo se mi zprávy," pravil, „jako by vláda ne-

chtla

vbec žádných

kých, ani malých.

zastupitelstev okresních

Jest-li

tomu

tak,

ani vel-

nutno íci, že by

nedstojné a nehodná hra, aby nám inila návrhy zákonv a pece tajn proti nim byla, ba tajn zpsobila hlasování proti nim. Již nejednou, i v íšské rad, vyslovilo se, že celý ten konstitucionalismus v Rakousku jest jen jako na oko. Mám-liž to bylo jednání

vlády

186 íci, že

i

naše zákonodárstvo a jmenovit zákonodárstvo

snmovní jest také jen na oko, mám-liž viti, že vláda nám dává pedlohy, nechtéjíc, aby vešly v život?" bila

ei

Riegrov, že zpsomocný, úchvatný dojem v celé sr>émovn. Zástupce

Nár. Listy

vlády,

hrab

pímému

o

této

Richard Belcredi,

útoku

návrh vlády

kommisse.

psaly

vyhnul se odpovdi

snmovna pak pi loském usnesení

Fiegrovu

setrvala

,

ku

zamítnuvši

návrhu

a

Koncem ervence pak pinesly noviny naše

zprávu, že zákon o zastupitelstvech okresních

opt

ne-

bude potvrzen, avšak nezstalo na tom, a po nkterých rozpacích vlády došel zákon pece nejvyššího schválení. V dalších schzích snmovních pimlouval se Kieger nkolikráte za návrh zemského výboru o upravení hospodáského vyuování v echách, zejména opíral se tm, kdož o kompetenci snmu v té píin pronášeli pochybnost, podotýkaje ironicky, „nemli-li bychom starosti této penechati vlád samé? Však ona již naši kompetenci poádn obmezí!" Nejvíce námitek bylo proneseno proti rozdlení hospodáského školstva ve tré kategorií a proti zízení hospodáské akademie. Naproti tomu dokazoval Rieger výmluvn potebu, aby vedle nižších a stedních škol hospodáských zízen byl také v zemi ústav, jenž by se vnoval vdeckým studiím v oboru tom a byl jaksi stedem a vrchem všeho vzdlání hospodáského v zemi. Byl toho mínní, že by se akademie hospodáská mohla s výhodou pipojiti k uilišti technickému, a to sice tak, aby akademikové poslouchali nkteré pednášky & techniky

spolen,

a

žádal

naléhav,

protože

v

chvíli nelze pistoupiti

ku provedení praktickému,

snm

zásadu,

alespo

schválil

že taková vyšší

té

aby

hospo-

187

má

akademie se

(lárská

takové se

skutené.

stalo

Nebudeme

zde

se

jenž byl souzen

pro

pein

súnstnil

zvlášt

sporv

a prudkých

o to,

nedotknutel-

hájil

se o vyvá-

kompetence,

otázce

o

rokování o

se

rozhodujícím

zasáhl

debattách, jichž

Když jednalo

mluvil

Karlštejnských,

pak

dále

onch

tiskový,

marn.

nosti poslanecké, ale

žení lén

o

šíiti

Tak zejména u vci Skrejšovského,

se Rieger súastnil.

a

Usnesení

zíditi.

školním

patronáte

zpsobem

do

velkých

mají-li bývalé vrchnosti

právo

žádati

od obcí náhradu za topivo, jehož dle minister-

ského

naízení jen prozatímn dodávaly školám. po

totiž

nechtl,

když se k povinnosti

1849.

r.

ministerstvo

vrchnosti

za

bím

nikdo znáti

Thuna naídilo, aby prozatím avšak že

dodávaly topivo,

novým zákonem

té

Bylo

uvaleno,

to

to nahraditi.

nž

bude

budou povinni jim •

.

Rokování o této vci na

na

ti,

snme

nabývalo politické

piostovalo u jakýsi spor dvou spoleenských tíd, zástupcv obcí a velkostatkáv, a mohlo rušiv zasáhnouti v pomr mezi stranou národní a šlechtou. Sladkovský chtl tomu, aby se právo vrchností k náhrad prost zrušilo, Rieger naopak ukazoval na nevhodnos toho, aby tam, kde se jedná o jakýsi právní požadavek, zástupcové obcí venkovských užili vtšiny své proti nmu, vyslovil však pání, aby dležitosti tím,

že se

velkostatkái sami

z

dobré

vle

se

vzdali

požadavk

tch. Dovolávaje se starého politického zízení školního, dle

nhož

píslušelo

opatovati

patronu, vrchnosti a obci,

bývalé tinu,

vrchnosti

díví

tem initelm;

podal návrh toho smyslu, že

nemají práva k náhrad za onu te-

kteréž dodávaly jako vrchnos,

ani za tu, jíž do-

:

188 dávaly jako patron,

a

chtjí-li

za tepožadavkem

žádati náhradu

tinu, již poskytly za obce, že se odkazují s

svým na cestu právní.

e

Kone

akoli jest zástupcem obcí venkovských, pedevším musí se tázati, zdaž

to,

vedlivé

:

svou pravil Rieger,

že,

obcím užitek pineslo, jest také spra-

co by

„Myslím, že jakožto poslanec nejsem toliko

jaký tribunus plebis, aniž advokát jediné

n-

toliko tídy,

nýbrž že zasedám tu jakožto zákonodárce za celou vlast

mám

vc

nestrann uvažovati a stejn spravedliv ke všem tídám spoleenským v zemi se zachovati." V dalších polemikách odpovdl Rieger k výitkám, jež inily se mu, jako by se byl svému mandátu zpronevil: „Myslím, že jest mi pede vším hájiti právo, právo všech stran, i tenkráte, když by to mým kommittentm bylo nepíjemné. Avšak to zde prohlašuji a že

jakmile stupoval

právo

eknou

i

povinnost každou

mn

správn,'

moji kommittenti:

složím radji

nás neza-

,tys

mandát,

než bych se

zpronevil svému pesvdení a právu." Návrh Riegrv byl pijat a nebyl obcím na obtíž, nebot žádný velkostatká nevymáhal oné náhrady na obcích.

Jako len zemského výboru mluvil Rieger o zálohách na stavby

soustední

o reorganisaci

silnic,

trestanc

Pražské za povolení

v

Praze

pjky

a

o

blázince,

proti

žádostech

obce

obecní plynárny a tetího mostu v Praze, vení mýta

dlažebního.

Usnesení o

«talo se ve sboru obecních starších

a na

snme

poru

nmeckých poslancv, kteí

bylo

mu

na stavbu

jednoho milionu i

výpjce

za upramilionové

k návrhu Riegrovu,

je zastávati proti

zarputilému od-

nedovedli zatajiti své

189 noi)íízne k návrhu tak

dležitému pro rozkvet a zvele-

beni té obce, v níž oni byli vlády pozbyli.

Velmi asto zasahoval Rieger do debatty o zákone zastával, aby silniním, zvlášt pak toho se velkou

eí

v této véci pustili Némci bylo Rieuzdu své nechuti k autonomním orgánm, grovi hájiti zásady silnic zemských proti prudkým úto-

také zemské.

byly silnice

i

i

km

Herbstovým dvody národohospodáskými, administrativními, píkladem jiných zemí, zvlášt pak poža-

davkem Zásada

spravedlnosti, aby byly okresy silnic

zemských byla po

Kulturní v tomto

Tak

národní

a

té schválena.

dležitosti

naše

se

dostaly

snmovním nkolikráte na petes.

zasedání stalo

stejn obtíženy.

zemskému výboru, umístní sbírek musea eského

usnesení,

se

aby vypracoval návrh o

uložiti

stavb budovy musejní), dále pak jednáno zení eských stolic na medicínské fakult, pi (totiž o

Rieger dvojí promluvou vyvracel

eské

meckých.

Zízení

kdy ješt

ani rovnoprávnost

byla provedena,

celé

námitky

university

na školách

cílem na ten

as

o

zí-

emž

eník nbylo

tehdáž,

stedních ne-

našim tužbám nedo-

stižitelným, a to zvlášt za vlády Schmerlingovy.

David

Kuh. jenž ve svém denníku „Tagesbote aus Bohmen" vypouštl nejjizlivjší útoky na echy, chtl žádosti za

eské

na fakult

professury

ironicky podaným,

aby se žádalo za zízení celé

eské

Rieger odtušil mu. že rada jeho znamená:

university.

„Žádejte

lékaské odbyti návrhem

co

možná

nejvíce,

abyste nedostali niehož."

Posléze pijat návrh Ed. Grégra,

kem Riegrovým ského prohlašuje

v tento se,

zpsob:

že jest

doplnný dodat-

„Snm

království

nutnou potebou, 13

e-

aby se

190

na lékaské fakult university Pražské zídily stolice s vyuovacím jazykem eským, a v pesvdení tom do-

poruuje petice Spolku eských lékav a posluchav lékaství ministerstvu k všemožnému uvážení."

Dvakráte

v zasedání

k vážným srážkám volbách

r.

1864

politickým,

došlo

totiž

snmovn

ve

pi doplovacích

do íšské rady a když jednalo se o provedení

rovného práva obou jazyk zemských na školách obec-

ných a stedních.

Nepítomnost poslanc eských na rad íšské dostala se ve snmu na petes již 6. kvtna, když maršálek dal ísti pipiš správce místodržitelstva hrabte Belcrediho, v nmž se oznamovalo, že jest uprázdnno dvacet míst poslancv na íšské rad, kteráž se mají novou volbou obsaditi.

Mimo ti

uprázdnná z kurie velkostatkáské šlo tu o sedmnácte poslanc eských, z nichž šest se bylo vzdalo mandátu a jedenáct odvodnilo svou nepítomnost zvláštním ohrazením.

Ve

místa

píin

vynesení

tchto

ministerské

jedenácti

smyslu

toho

oznamoval ,

že

tyto

Belcredi

poslance

podle ustanovení zákona dlužno pokládati za vystouplé, ježto neuposlechli vyzvání daného jim od pedsednictva

ervna 1863, aby bud ve trnácti dnech do snmovny se dostavili, anebo svou nepítomnos dostaten 26.

odvodnili. vynesení

Rieger

hned

ministerském

povstav

jest

ohradil

podstatný

se,

omyl.

že

ve

Onch

poslancv ospravedlnilo svou nepítomnos vyjádením, že nemohou se úastniti jednání, kde žádá

jedenácte

191

sveného,

se na nich })onL^ení mandátu jim

tedy

a nesložili

mandát.

kvtna

pedloha o volbách do íšské rady na denním poádku. Hrab Lev Thun navrhoval, aby se pedloha odkázala kommissi, a to vzhledem k dležitým otázkám státoprávním, jichž bylo nutno v kom12.

byla

missi se dotknouti.

ei

Rieger ujav se slova podal v

hledný obraz

eské

gace

své krátký,

státoprávního stanoviska

v letech

a

skutk

pedele-

Promluviv o diplomu

minulých.

íjnovém a ústav únorové objasnil zpsob, jakým posuzujeme pomr svj k celé íši. pohnutky, jež nás pimly vstoupiti do íšské rady, což se stalo toliko pod protestem

státoprávn

vyhrazujícím

stanovisko

naše.

Vysvtlil, kterak dále, když íšská rada vybíhala z mezí své

psobnosti,

„my,

kteí jsme

se

byli

vyslovili,

že

pijímáme mandát podle ústavy, nemohli jsme v tchto vcech a poradách bráti úastenství a zdrželi jsme se jeho a ohradili se proti

nmu

protestem." »

Rieger pipomínal, že se vláda ani o to nepokusila, bylo-li

by

pi optném možno

svolání

snmu

íšskou radu

uherského a chor-

Když posléze rokování o pedmtech finanních v užší íšské rad, kteréž s poátku omlouváno jako nutná výjimka, stávalo se pravidlem, spatovali jsme v tom veliké ne-

vátského

bezpeenství, jejž

nám

hrozící

zahubiti

zachovala ješt

eští vidli se nuceni

doplniti.

i

ten

únorová.

ústava

prohlásiti,

trošek autonomie,

Poslancové

že k takovému jednání

nemohou propjovati dál ani svého passivného úastenství a nesmjí na nm podílu bráti, pokud se nesestoupí

zastupitelstvo

celé

íše

a

pokud

jim 13*

nebude

Í92 upokojení,

(láno

snómovna

že

jednati

biule

v

mezích

platných dle ústavy íšské.

„K tomu jsme posud ochotni a já netoliko jménem svým, ale také jménem onch deseti spoleník svých, kteí to osvdení k íšské rad podepsali, oznamuji, že posud stojíme na téže právní a ústavní a že mandátu svého neskládáme a že jsme hotovi konati jej

pd

tak

jak

,

ústava káže

ne

ale

,

opportunity

dle

libo-

volné."

Rieger

nemá práva

dokazoval, zbaviti

že

íšská rada, ani snm poslance, kteí prohlašují

ani

mandát

slavn, že chtjí povinnosti své konati podle ústavy

le

—

by jim snad mínili dáti zvláštní pouení, že ústava

a zákon nemají

n

pro

ale jen oppoi-

býti pravidlem,

tunita a libovle, a konil návrhem, aby v uvážení toho,

že oni

poslanci

ústavy

uinili

eští zadost,

osvdili celou ochotu ského

snm

zastupitelstva,

upustil

Rieger pál

povinnostem mandátu svého dle nesložili

bráti

pro

úastenství

nž

si,

aby návrh jeho

vbec

udlen

na místa

byl,

jejich.

odkázán kommissi,

hrabte Lva Thuna. Mar-

nepipustil návrhu Riegrova k jednání,

ježto prý obsahuje v

dárného sboru, a

byl

nýbrž

v jednání íš-

jim mandát

od voleb do íšské rady

kteráž by se volila pro návrh šálek však

mandátu svého,

sob

trval

soud o jednání jiného zákono-

na tomto rozhodnutí

i

pes

od-

por Riegrv, jenž ohlásil protest svj.

Když návrh Thunv byl zamítnut, nem 14 velkostatká do protokolu pod kterýmž této volby se zúastnili.

vložil

tento jmé-

zvláštní

ohrazení,

Pi volb

57 po-

slanc eských odpovídalo „nevolím". Když pak maršálek jal se ohlašovati výsledek voleb, upozornil dr. Grnwald, že i ty poslance, kteí nevolili,

193

mezi pítomné poítati. i)roež vtšina nadpoloviní není, jak maršálek oznamoval, 68, nýbrž 96 hlas. Mluveno o tom ješt chvíli a druhého dne i)odal Rieger nutno

eských

jménem 48 poslanc

protest

proti

tomu,

maršálek nepipustil jeho návrhu k jednání, jakož proti tomu, že by

jimž dostalo se

ádn

mén

bylo voleno

onch

i

že

dále

15 poslancv,

než 97 hlas.

S dychtivou touhou oekávala celá

veejnos eská

vyízení návrhu ku provedení rovného práva obou

ja-

zyk

zemských ve školách obecných a stedních, jenž snmu podán byl Wenzigera. již v prvním zasedání zpráva R. 1863 nedostal se návrh ten k jednání, zemského výboru byla již pipravena, nyní pak (r. 1864) pedložil zemský výbor návrh obšírnjší, výsledek to porad kommisse k tomu cíli zízené. Pedloha skládala se ze dvou ástí; v první byly obsaženy všeobecné zásady o rovném právu a používání obou jazyk zemských jakožto jazyk vyuovacích na školách obecných a stedních, ve druhé ásti byla vypoítána místa, kde mají býti gymnasia eská, kde nmecká a kde obojjazyná. Nebylo do té chvíle žádných gymnasií úpln eských, nýbrž vedle gymnasií nmeckých byla gymnasia tak zvaná utrakvistická, pi nichž však se s eštinou na-

a

kládalo

eský

po otímsku,

a náboženství,

a vše ostatní po

ství

jen

vykládaly se

pedmty, jazyk jazykem mateským

dva

nmeku.

V táboe eském

nmecká nechtla

nebo

byla všeobecná obava, aby strana

provedení

dležitých oprav ve škol-

zmaiti optnými odklady,

a proto,

když

15.

dubna

194

poádek

pišel návrh zemského výboru na denní

aby ješt odkázán

navrhovali,

eští odpírali tomu horliv. aby

mlouval, o

pedmtu,

bez

se

Rieger se velou

odkladu

kterýž „jest

dob, co zasedá tato slavná

komniissi,

byl

pistoupilo

Nmci

poslanci

eí

pi-

k jednání

poádku od tch

na denním

snmovna,

a

a prošel již všemi

pedbžné úvahy." nmecké vtšin, že otázka Pipomínal

myslitelnými stadii

ta jest tuž-

bou srdce celého eského národa a že na nich jest, aby užívajíce výhod nespravedlivého volebního ádu uvážili^ jak si chtjí poínati proti etnjšímu národnímu kmeni Chtjí-li

v zemi.

nám

dokázati spravedlnost, radil, aby

s

„vlí pokud možno nejlepší a jak možno

nejrychleji,"

protože „každé dobrodiní, jež udílíme rádi

to uinili

a rychle, neji."

—

vd-

bývá uznáno dvojnásobn a pijato tím

Avšak pes odpor poslanc eských byl návrh zemského výboru, jehož obsah byl nmecké vtšin proti mysli, odkázán kommissi. K naléhání eských poslancv uloženo však kommissi, aby referát svj podala ješt

pedmt

v tomto zasedání, a tak

ten pišel

opt

k jed-

nání v posledních schzích. Debatty,

ku kterým zavdal podnt,

obraz tehdejších battách

tch

pomr

zajímavé

mnohém ješt nejasn

národnostních doklady,

a

jak

;

již

po(hívají

nám

nalézáme v detehdáž,

nesmle, pronášela

se táž

a

ve

pání^

projevovaly se idey a snahy, jež v dalším postupu ná-

rodního boje, vyspvše k uritjšímu formulování v pevné

požadavky,

staly

se

takoka bojovnými hesly národní

armády.

V návrhu zemského výboru v

sob

podstatu

toho

byl paragraf, obsahující

požadavku,

jenž

za

našich

dn

95

Kvíalova zavdal podnét k zápasm tak prudkým. Paragraf ten znl takto: „Do školy nmecké budtež pijímáni jen takoví žáci, kteí jsou schopni, aby byli vyuováni jazykem nmeckým, a do školy eské jen takoví žáci, kteí jsou schopni, aby byli vyuováni jazykem eským." Kommisse snmovní zamítla paragraf, a proto Trojan hledl zásadu tu do zákona vpraviti dodatkem, navrženým k paragrafu druhému.

jménem

níivrhu

Paragraf

1.,

jenž vyslovoval zásadu rovného práva,

byl pijat bez debatty.

§. 2..

smující

proti utrakvismu

na školách, stanovil, že vyuovacím jazykem na školách

veejných má

býti

jenom jediný

z

obou jazyk

ských, a Trojan navrhoval, aby se dodalo:

nž

„a sice jazyk

pedkem

zízena."

Za tento návrh Trojanv pimlouval

se Rieger

obyvatelstva, pro

tkliv

a

z nichž

utkal

onen

se

škola jest

polemikou

dovozoval,

s

že prý

vle obyvatelstva (kdyby obyvatelm nmeckého msta Mostu

gymnasium

si

zíditi).

ku píkladu se zachtlo eské prý

Herbst zase snažil se dokázati,

že ustanovení to jest zbyteno, protože prý

obecných jazyk vyuovací

eí dtí

d-

Kuhem a Herbstem? se nemá obmezovati

svobodná

byl

zem-

mže

školu navštvujících.

se

pi

školách

pirozené íditi

toliko

Dodatený návrh Trojanv

pak zamítnut. Nejprudší boje roznítila otázka,

vracívá se na denní

kteráž

až dosud

poádek národních zápasv, otázka

oba jazyky zemské býti povinným pedmtem vyuování na školách stedních. Není pochybnosti, že otázka ta vzbuzovala vždy to,

mají-li

tak vášnivé rozpory ne snad ekou,

jako

spíše

stránkou svou paedagogi-

dosahem svým politickým.

ím

více

196

kdo

má

wd zeteli prospch celé

dorozumní

potí^ebu

nedílnosti,

národních v zemi,

ím

zachování

a sblížení obou

více doufá v

nutn sob peje,

nimi, tím více

zem,

bude

aby intelligence v zemi

Tato zásada naopak

výlun

píí

smýšlení, pasu,

se

kteréž

pi

vyvinuly

se

a porovnati stanovisko,

strany politické

Poslanci

mysln

tm, kdož

zaujali sta-

národní a zamnili heslo smíru heslem

Zajímavo jest stopovati

boje.

ro/.hcdnji

zásady obligátnosti.

hájiti

novisko

kmen

možnos smíru mezi

mocna obou jazyk zemských, a tím

byla

její

r.

otázce této

prbhem jaké v té

zmny

dlouhého

zá-

vci zaujímaly

1864, se stanoviskem jejich nynjším.

nmetí

hned

v

prvém okamžiku jedno-

a se vší rozhodností protestovali

proti jakékoli

nucenosti uiti se druhému jazyku zemskému, jakž

posud iní, ale

ve

byli

v té

i

vci opuštni mnohými

dospo-

jenci svými z kurie velkostatkáské, ve které již tehdáž

vtšina

hájila zásady obligátnosti

Jakousi toliko ve

opírá se

školách

zmnu

obou jazyk zemských.

ve smýšlení o této otázce lze tedy

skupin eské stopovati. Nyní drahn našincv zásad obligátnosti obou jazyk zemských na stedních,

kteráž

by

žákm eským

ukládala

povinnos uiti se nmin. R. 1864 všichni poslancové eští za jeden muž stáli o zásadu obligátnosti, jsouce v tom podporováni žurnalistikou eskou celou, Národními Listy Národem. i

Rieger, zapsán jsa mezi

eníky,

ustoupil

pi volbé

eníka, za nhož zvolen Sladkovský, jenž jménem celé eské strany v delší zdailé ei výmluvné dovozoval potebu toho, aby žáci stedních škol nebyli zbaveni povinnosti uiti se druhému jazyku zemskému. Pijat byl posléze sporný paragraf ve znní tomto „Ve generálního

:

197

bkolách steilníli (gyinnnsiícli a leálkúch)

zykem vyuovacím

s

eským

ja-

jazyk némecký a v némeckých

jest

eský povinným pedmtem vyuování. Od povinného se uení druhému jazyku zemskému mže k žádosti rodi n-jbo poruníkv, a to školách téhož druhu jazyk

jen ve zvláštních pípadech a žitých, osvoboditi jediné

Pozoruhodno pívrženci

strany

hlasujíce bilo

obzvlášt dle-

zemský."

velkostatkáské mnozí

bylo, že v kurii

Auerspergovy

poslanci

s

úad

píin

z

eskými.

vdce

opustili

svého,

snmu zpsonmecké. Nmecká celém Nmecku ule-

Usnesení

prudkou boui ve veejnosti

žurnalistika, nejen rakouská, ale v

svému hnvu vášnivými útoky na „novomódní husitství", na hrubé násilí, jakým nmecká mládež má

vovala

Nkterá nmecká msta

se poeštiti.

v

echách

vlád ostré protesty pioti zákonu, jemuž pezdívky „Sprachenzwanggesetz."

vala k stalo

zadáse do-

„Nemžeme

uviti," psali Liberetí ve své petici, „že by slavná vláda mohla dopustiti, aby Nmec v echách byl pinucen posýlati dtí svých na uilišt zahraniná a vlastní školy jeho zstaly prázdny."

Pes

tento prudký odpor byl zákon

opírai

rad íšské zákon

snmu

zákon ten

Tím

i

vznikl

Nmcm —

za

schválen.

za mi-

Známo, že po-

k návrhu Herbstovu zásada, o niž

se tento zákon,

kladních

ského

pece

Belcrediho

nisterstva

zdji na

eený

byla

asto citovaným

§.

19. zá-

státních podvrácena a usnesením zem-

nepítomnosti

ech

formáln (zákonem ze dne stav vci,

jenž

nyní

píí

zrušen 5.

potom

íjna 1868).

se tak

mnohým

nenávis patrn bývá špatným rádcem. Když došlo k rokování o druhé ásti návrhu kommisse, dle nhož pi rozdlování gymnasií v zemi mlo

198 se

gymnasií

z vyšších

devt Nmcm

dostati

gymnasium plzeské,

(i

echm

sedm

toliko

jež menšina

a kom-

eským míti), nastalo o to prudké rokonhož zejména Rieger zasáhl draznou replikou

misse chtla vání, do

na útoky plzeského poslance dra. Pankráce, jenž ohrazoval se proti eskému gymnasii v Plzni tím podivným

dvodem, že prý „Plze vždy a vrna nmeckému domu."

byla

mu pouení, že rodem nmeckým, nýbrž sluuje nastií, jež ped ním panovaly v Rieger dal

vrna

císai a církvi

císaský rod náš není v

sob

krev všech dy-

Rakousku, a že „jest

pedevším legitimním císaským rodem rakouským, muž i my Slované vrni jsme a zstati chceme a

my

je-

jejž

všichni ctíme jakožto rod rakouský."

Dále domáhal se Rieger toho,

budjovické

vadno

v tom,

v

ani

menšin, a

bylo mezi gymnasia eská, ale ani

onom pípad

snm

aby též gymnasium

všeobecné pání

vyslovil posléze toliko

potu žák enmeckých žák

a žádost aby vláda,

hledíc k velikému

ských

Budjovicích

v

Plzni

a

v

v Litomyšli, uinila pro

snmu

Zasedání toval se

a

co nejdíve vhodné opatení.

1864 neskonilo

r.

aniž

se,

op-

pokus strany eské, otásti základem nepí-

stupné bašty volebního navrhl Rieger, praviti

n

eské

po vli

nestalo se

návrh

ádu

Schmerlingova.

11.

kvtna

aby se zemskému výboru naídilo pi-

zmny

volebního ádu, ale

marn

ke konci

zasedání dovolával se slibu maršálkova, že dá návrh ten

na denní poádek. Poslancové eští zmnili tudíž

mohouce

povaliti

V poslední

j)odepsaných

rznými

boje a ne-

aspo do ní prschzi podáno devt návrh,

bašty celé,

lom uiniti.

taktiku

poslanci

hledli

eskými,

z

nichž každý

199

sméoval

k opravé

volebního

ádu; mezi

zmnu

§.

5.

ve

paragrafu

iiékterého

nimi

píin

byl

též

a

nílvrh

ustanovení

Riegrv na

poslanc z mst Pražzstaly však nevyízeny a odvolby

ských. Všecky návrhy ty

kázány zemskému výboru. Jakkoliv

mnohé pání a tužby

poslanc eských

zstaly nevyplnny, pece výsledky zasedání celého u pirovnání k

menšina svými a

r.

nkterými dležitými požadavky zvlášt u vcech samosprávy zemské bylo znaprorazila

s

menati obrat píznivý, jehož

zmnách,

eská

1863 vidly se rozhodn píznivjší.

píinu

uskuteovaly

jež se zvolna

sluší

hledati

ve

ve složení kurie

velkostatkáské. Strana Clam-Martinicova toliko

15 hlas,

strana

mla

v kurii té

Auerspergova 40

a

r.

1863

nejistých

Kolem hrabte Alberta Nostice kupila se tehdáž v nkterých otázkách jakási strana stední, kteráž však ím dále tím více blížila se stran Martinicové, bylo asi 15.

až

ní splynula

s

nicova

etnjší

úpln.

R. 1864 byla již strana Marti-

a zvlášt

pi

hlasování o rovnoprávnosti

ve školách bylo pozorovati, že nabývá stále více pdy.

Také chování zástupce vládního za doby zasedání

snmu

r.

18t)4

bylo jiné

než v zasedáních pedešlých.

R. 1863 byl zástupcem vlády liberál baron Kellers-

perg,

jenž

Nmcm,

ve

všem

všudy

co

nejrozhodnji

kdežto zástupce vlády na

správce místodržitelstva

snmu

hrab Richard

stranil

roku 1864,

Belcredi,

spíše

stran velkostatkáské a ve mnohém stavl se na odpor stranníkm nmeckým, zakoušeje za to prudké útoky jejich. Když tedy pi konci zasedání snmovního Belcredi se klonil ke

byl

jmenován místodržitelem, vítáno

to v

echách

s ra-

200 dobré

dosti jakožto

znamení,

bude neobmezená do

anebo

že zviklána jest

vláda

chvíle

té

strany

liberální

nmecké. Neshody v táboe eském byly té doby již zavdaly podnt k povstem, že stane se nové rozdlení stran, že

radikální

ckými

eští spojí se

poslanci

as

nme-

poslanci

Kombinace loho druhu

v jedinou stranu radikální.

vystupují u nás ob

s

vždy na obzor, ale rozplasknou

mýdlové bublinky prvým nárazem skutenosti. Tak stalo se i r. 1864 pi rokování o rovném

se vždy zas jako

práv

ve školách,

cházeli

kde echové

velkostatkáské proti

utichly,

požadavky svými do-

podpory u konservativní strany

ochotné

Spory

s

útokm

liberál nmeckých.

stedu našem zdánliv

ve

když o hlavním

na

chvíli

pedmtu spor tch

samy byly pronesly rozsudek svj, povstání se skonilo

zpsobem

když

již

djiny

velice žalostným.

o

po-

krátké

potom repliky v Nár. Listech jen mírnjšími dozvuky dlouhých rozepí o této

vyjádení, již

po-

polské

totiž

Uveejnní listu Pogodinova k Palackému mrech ruskopolských, k nmuž Palacký piinil byly

kurie

a

následující

vci mezi námi. Záhy však oživly spory v

—

koncem

r.

národ opt

1864 a poátkem

r.

1865

—

a heslem boje bylo tenkrát

zas národní divadlo.

V tom jarém vzpružení, jež nadjemi rozproudilo se v žilách

r.

1861

radostnými

veškerého

národa,

vidly se také dávné, krásné sny o národním divadle blízky uskutenní. Záhy však vyšlo opt na jevo, jak tsné souvisí vc tato vždy s celým proudem událostí

201

veejných

;

ona byla zastižena ranami, jež doléhaly na

i

veejný

politický a

Nebyl

Bach a Mecséry,

více

to

nepíze

jehož

Schnieiiing,

podnik

rozvoj

život náš.

národních.

pokoušela o

se

Jak

pede v?;ím

nýbrž

velice

zdusit!

to,

otci

iinorovky

ponmujícím centralismu záleželo na tom, aby pekazil veškeru souinnos šlechty s národem, poznápi

jeho

váme

z

že

toho,

když ve valném shromáždní sboru

ped-

divadelního ze dne 29. ledna 1862 zvolen byl za

sedu jeho kníže Karel Schwarzenberg a do výboru hrabe

Schmerling zpsobiti, že dostalo

dovedl

Jan Harrach,

se jim s vysokého místa pokynutí, aby se vzdali

úad

estných 26. února

hrab

do

Harrach,

Zaznamenal

svých.

denníku:

svého

Karel

kníže

o

„Byli

tchto

tom Palacký u mne

Schwarzenberg

po a

již

sob hrab

Clam Martinic. O zapovdí dané jim od hrabte Clama Gallasa

úastniti

výboru

ve

se

divadelním

eském.

Dnešní sezení odroeno proto."

Skutek tento, že vláda

rodních

byla

zajisté velmi

odhodlána

významný, byl dkazem,

brániti

rozvoji

podnik

po všech cestách a všemi prostedky po ruce

jsoucími. Ukázalo se to za nedlouho

zmny

i

jiným zpsobem.

možno sbírky zapoíti, stanovy ku potvrzení zadané byly výboru tyikráte

Beze

ná-

stanov

nebylo

ceny a teprve v prosinci

r.

1862 došly vyízení.

ale vrá-

Tmito

schválnými prtahy byla ztracena doba prvého nadšení,

kdy ochota ku pispívání jevila se nejživji a ilá podnikavos nebyla ješt žádnými nehodami podlomena.

Dne

3.

divadelního za

pedsedu

ledna

186:-i

konala se valná hromada sboru

a ježto Palacký volen býti nechtl, Rieger.

V

zvolen

sestavení výboru dbalo se toho,

202

nho

aby do

pis 16

pišli

našich

len

strany

osobnosti

a

politických aso-

z

rzných

Bylo ze pívrženc mladší

6

výboru

zvoleného

nov

všech

zástupcové

—7

kteráž pak

se tvoící,

stran.

na neinnost téhož

výboru naíkala tak rozhorlen.

Avšak nový výbor uvázal se ve svj úad v dob nanejvýš neutšené pro veškeru innost svou. Nejen že nadje na pomoc zemskou byly zmnou konstellace politické

pro tu

úpln zmaeny,

chvíli

zápal nadšení a obtovnosti

byl

té

ale

chvíle

také prvý

již

pominul

a brzo byly všecky mysli zaujaty a roztrpeny žalostnou roztržkou v národ.

Není

vášn zpsobily neblahý

podivením, že rozproudné

s

rozlad

i

ve výboru, ochromujíce

jeho innost.

pée o plán stavební bylo se ješt nevdnou úlohou, aby se zupomínaly staré

Výboru vedle zabývati sliby a

pišly nazpt rozeslané

najisto postavilo, kolik v letech

listiny

sbrací a tím se

minulých bylo sebráno.

Nejvíce však na tom záleželo, aby se zorganisovaly nové

sbratel po všem venlednu 1863 tílenná kom-

sbírky

získáním

kov.

Zízena tedy

misse,

v níž byl také kníže Rudolf Taxis,

spolehlivých již

v

kteráž

mla

nové sbratele pro venkov vyhledati a navrhnouti. Ale když kommisse ta neinila nieho, zvolena 1. ervna

1864 kommisse nová, Grégr,

dr.

Ti obrátili

Jeábek, se

všech krajích,

do níž byli povoláni dr.

Edvard

Šimek a Štorch. známým vlastencm po

Sladkovský,

k poslancm žádajíce,

dr.

i

aby naznaili jim

horlivé vla-

kteíž by mohli a chtli se v úkol sbratelský teme o tom uvázati. Ale marn ekali na odpovd. v listé Riegrov ze dne 3. záí 1864 toto: „Stran

stence,

divadla jsem

upomínal Jeábka stran toho komité,

ti

203 pak nemají ješt ani jediné odpovdi na poptávky po dobrých sbratelích ven vyslané. Taková je nyní horlivos."

—

Konen rozeslaná

dob

na všechna vyzvání

po všech

koninách

devt odpovdí. Ale práv veejnosti eské brošurka Karla

jen

došlo

kolovala ve

v té

Frice

„Stavme velké národní divadlo", v níž se psalo takto: „Zpsob, kterak sbor divadelní od velkého divadla tak najednou

a

radikáln upustil,

s

všeobecnou

nevolí se

potkal a dosud potkává." Zajisté,

v

národ

divadla,

by všichni

že

ti,

se

ktei*í

znova

snažili

probuditi utuchlý zápal pro stavbu národního zasloužili jen uznání a chvály za vlasteneckou

horlivos a

by se jim

že

bylo

podailo

ke svornému

spolupsobení soustediti všecky strany a síly národa, kdyby útoky osobní nebyly pimísily otiavnou krpj k otázce vcné.

Když ze všech stran útoky asopiseckými i soukromou agitací doráželo se na výbor divadelní pro neinnost sboru za posledních dvou let kdož rozsuzoval pi tom, co zpsobila nepíze pomr, co zavinno

—

neteností celé veejnosti a všech stran

bylo

sboru v

bez

divadelního

ervnu 1864

rozdílu?

usnesl se svolati

i

len

Výbor divadelní již valný sbor na podzim

a vyzval leny sboru, kteí nebrali úastenství v pracích jeho. stati

aby se do

—

té

doby vyjádili,

chtjí-li v

nm

z-

avšak ani jediný z vyzvaných nedal odpovdi.

Také na poptávky po sbratelích, jakž nedocházely odpovdi. Bylo-li tedy

spravedlivo

nesvolává valné hromady,

horliti

skládati

eeno

jen

již

díve,

na výbor, že

všecku vinu

nei-

204 nosti

na nkolik osob a

útok

proti

Když

zaasté obraceti osten

také

osob Riegrov?

se

pak k tomu ješt

pojilo

podezívání, jako

by stavba prozatímního divadla se byla provádla s úmyslem, aby ke zbudování divadla velkého nedošlo, a když

nkteí

v horlivosti své

až tam,

že zrazovali

dstojné zabíhali

pro divadlo

návštvy divadla prozatímního, že trpkos dostala vrch v mysli smíli-

tu nebylo divu,

vého vždy Riegra

z

a

že nevoli své

lánkem, jenž deu, kdy mla se

prchod

dal

ckým

vyšel

v Národu

v

sejíti

valná hromada

delního, a byl nazván

Kdyby v

dob

každá

tato

ízná

prudkého rána

její

za urážku

nž mínna

1865,

sboru diva-

práv

a pádná satyra nebyla vyšla

dvma

mezi

napjetí

i

ledna

„Boucharoni".

cítila

osobní

15.

satyri-

stranami,

kdy

dvojnásob a kdy pokládali

se

ji

mnozí mužové upímné snahy, na

býti nemohla,

bylo by

se

snad

pi

chlad-

njší rozvaze ochotnji uznalo, jak v ní pípadn jest líen jistý druh lidí, s nímž setkáváme se ve všech kruzích rista,

naší

spolenosti

kteí,

a

jak

onen eský pu-

jenž chtl cizí slovo „kancn" nahraditi novotvarem

„boucharón", pokládají

pi všem

za hlavní

vc

jen bez-

výsledný hmot.

Po

kvašení

a

dušeném pichází a takovémuto okamžitému za-

napjetí

chvíle výbuchu a srážky,

blesknutí

a

zahmní

dlouho

podobala

se

schze sboru

diva-

delního ze dne 15. ledna 1865.

Odpovídaje k interpelaci Barákov,

mada

0(1

r.

1863

svolána

nebyla,

pro

ukázal

valná hro-

pedseda ku

mnozí lenové sboru v dob zaneseni, nad to že k zapoetí úspšné in-

pracím snmovním, jimiž zimní byli nosti

bylo

teba díve

vyhledati

sbratele.

Pi

roko-

205 vání

Karla Frice

návrhu

o

lenv,

pes odpor proneseno mnohé ostré aby

se

z

j)íin

mladící strany

jenž

Palackého,

ve

slovo.

odkázán výboru,

Když pak

budoucích

nových

pijetí

byl pijat návrh

píspvk

národní

na

vnovalo 27^70 pensijníniu fondu, ujal se slova Rieger. Pipomínal, že jest tomu již 25 let, co s pítelem divadlo

Slavíkem abonnenty pro divadlo Stogrovo

piinním záležitost

sešla se

eského

schze

platejzská a

divadla

dále: „Myslím, že jsem tím

co jeho

sbíral,

vbec pivedena

na denní poádek,

pravil

i

zpsobem osvdil,

že jsem

pítelem divadla, že mi na tom záleží, aby se postavilo dstojné národní divadlo. Postaral jsem se o divadlo kamenné, ponvadž jsem vdl, že v tak krátké dob nelze postaviti velkého divadla. Myslím, že podstatn a

dobe

slední

jsem

dob

uinil,

však

nicmén zdá

že v po-

se,

mínní, jako

rozšíilo se mezi obecenstvem

bych já byl pekážkou velkému divadlu." Dále uvádl Rieger dvody pro své mínní, že stavby divadla velkého nelze provésti v tak krátké

dával:

„Ponvadž však práv mnozí

dob,

i

do-

myslí, že lépe toho

dovedou mne. nechci já nikomu býti v cest, akoli mne mnozí páni údové tohoto sboru požádali, abych

ješt na dále vedl záležitosti jeho. Vyjádil jsem se již všem svým pátelm, že na žádný zpsob ani presiMyslím, dentství, ani lenství výboru pijati nemohu. že ješt pijde doba, kde i já celou silou a mocí svou budu moci k tomu pispti, aby se skuten velké národní divadlo vystavlo."

V

další

ei

vyslovil Rieger své

národního nedodláme bez za

to,

mínní, že

pispní snmu,

že zastupitelstvo zemské povinno

vlastní naše národní divadlo.

a

se divadla

dl: „Mám

jest

dáti

Když povážím, že 14

nám

toliko

206

nmeckého

na opravu

divadla

vzatou více než 200.000

eský

mže

toho

dostávají

píspvky

roky pedse-

myslím,

se dalo,

zl.

aby rukou eských,

z fondu,

žádati, z

ped nkolika

že národ

do kterého se

pispno

bylo

i

na

stavbu velkého národního divadla."

ei

Riegrov vykonány volby. Za pedsedu zvolen Dittrich, za místopedsedu Sladkovský. Ježto Po

pak o platnosti volby nového výboru

pochybnos,

odkázána

tato

ku

mohla vzniknouti prozkoumání výboru

starému.

Po valné schzi sboru pozorovati bylo

eské

jakési roztrpení, kteréž projevilo se

u veejnosti

zejména pro-

Umlecké besedy proti slovm Riegrovým o lenech píspvky neplatících; v novinách pak optovaly testem

se nespravedlivé výtky, že Rieger pokládá divadlo pro-

Za nejvtší vinu však pokládán mu výrok, že máme žádati o pomoc zem-

zatímní

pro tu

dobu za dostatené.

skou, že se divadla velkého nedocílí bez

Avšak všecky

pispní snmu.

podobné zlozvuky zaplašeny byly smiujícími akkordy, jež zaznly z úst Riegrových pi druhé valné hromad sboru, svolané za píinou potyto

a

tvrzení voleb.

Starý

výbor navrhoval

lenové výboru sami

schválení jich,

avšak když

dkovali a Dittrich volby za pedsedu vbec pijati nechtl, vykonány byly volby nové takoka jednohlasn, z ehož vidti, že strana starší dobrovoln hlasovala pro kandidátní listinu mladose

eskou. Za pedsedu zvolen továrník Ferdinand Urbánek, za místopedsedu Sladkovský. Po té jal se mluviti Rieger: „V poslední dob projednává se u nás otázka o zízení rodního, abych tak ekl, s

njakým

velkého divadla nározjitením, kteréž,

207

abych

upímn

se

nemohu.

Ptám

pi této j)íležitosti píina, aby mezi námi njaké strany tvoily, jestli proto

pánové,

se vás,

vyznal, ani pochopiti

se pro ni

jestli

njaká píina, aby

jedni

druhým

proti

nevrazili,

je

v pochybnosC uvozovali a jim rozliné nešlechetné úmysly

podkládali?

O

jedná? Jedná se o zízení dstojného

se

Ptám

národního divadla. a

vbec

je-li

se vás,

je- li

kdo mezi námi

upímný ech,

který poctivý a

kterýž by

nepál dstojného divadla národního, kterýž by si nepál, aby divadlo to stálo co možno brzy? Není, pravím, a myslím, že není ho nejmén v našem spolku. si

Myslím velké

když

také.

by

se

náiodní

divadlo

v

nám podailo

dob

nejkratší,

postaviti

že

si

bychom

všichni stejn zaplesali."

Dále líil Rieger obtíže a pekážky vládou kladené, jež v letech minulých ochromovaly innos sboru, a vyslovil své

mínní

o cestách, kterýmiž lze dospti k

cíli.

Ale ku pobídce, abychom ve sbírání se neunavovali, pi-

drazem

pojil s

obrátiti

:

pesvdení

plné

„Mám

na zemský

za

snm že

své,

to.

že

se

o podporu.

bychom

se

budeme museti Musím vysloviti

toho práva

nikdy

vzdáti nemli."

Rieger pokraoval, svou,

že dokáže-li

jak divadla národního

cové jeho na

snmu

tím

sob

národ obtovností

žádá,

vtším právem

mohou

zástup-

žádati podpory

zemské, a vyslovil pak velé pání, aby snažení nového výboru

mlo

výsledky co nejlepší.

„Národ náš." tak konila

e

Riegrova. „není v tak

skvlém

postavení, aby vzbuzovati mohl

a celou

sílu

uvnit sebe njaké rznice. Myslím, že mimo sebe máme nepátel dosti, proti kterým mžeme a máme obrátiti zbra svou,

že

není

potebí vyhledávati spor 14*

208 mezi sebou (výborné, výborn, hímavý potlesk na galle-

Peji sob, aby v tom duchu práv vlasteneckém, kterýž obrací všecky své síly k vci a ne proti osobám, aby v tom smru dílo naše dále se vedlo a aby riích).

se

šastn

(Hluná

zdailo."

pochvala,

dlouho trvající

potlesk.)

Sladkovský potom že by Rieger, kdyby

ei

v

sám

své

zmioval

se nebyl vzdal, byl

se

o tom,

opt

zvolen

býval a vyslovoval nadji, že „následkem dnešních slov

ctného našeho pedsedy pominou hádky v novinách a že všichni pracovati budeme k jednomu cíli." Když pak shromáždní se rozcházelo, provolal ješt Rieger novému výboru „na zdar.** Takovýmto zpsobem vší osobní trpkosti a malicherných ohled prostým odstupoval Rieger z pole innosti,

na kterémž byl pracovníkem nejstarším a nejzaslou-

žilejším,

popouštje

kteréž troufaly díla

s

si

dobrovoln místo silám

docíliti

více

a

také

když by jim

plnou horlivostí,

mladším,

chtly ponechána byla ujati se

celá práce a také plná zásluha.

Avšak prese všechno obtovné

úsilí

a velikou hor-

livos nového výboru osvdila

pece zkušenos pravdu

nebude

možno zbudovati velké

Riegrových divadlo v

slov

dob

,

že

tak krátké

konen

—

jak v prvním nadšení se

kteí kaceovali Riegra, protože zastával zásadu pomoci zemské, sami pomoci

hlásalo

,

tak

že

ti,

té se dožadovati musili.

Z

jara

r.

1865 vstoupila v

innos nová

instituce

okresních zastupitelstev. Rieger, zvolen byv za starostu

okresního zastupitelstva Chotboského, hledl

dkladné

209 se seznámiti

povinnostmi a

s

ného zízení a jsa astji

pvodné pedsevzal

i

koenní

potebí,

innosti

i

zastupitel-

a starostv okresních"

podávala pouení a návod,

po celé zemi

nutn

jehož bylo

kterouž byl

pro potebu svou vlastní. Riegrova

„Rukoje k poznání píslušnosti výborv stva okresního, jakož rozšíivši se

tchto o radu

v záležitostech

veejnosti práci,

podati

žádán, rozhodl se

nového samospráv-

i)iíívy

pispla tím

a

znan

k

za-

nových sbor zastupitelských.

V lét r. 1865 bylo Riegrovi jakožto eského divadla pekonati mnohé nesnáze a

intendantu starosti se

správou tohoto ústavu zemského.

Dosavadní editel Liegeit pro finanní nesnáze ne-

mohl divadla dále vésti a editel Thomé nov se hlásící nechtl pijati divadla v nevýhodné dob letní. „S divadlem, bojím a

zavení jeho,"

pomry

psal

nezcuchal

s

Rieger

dodával:

tehdejší

abych se nedožil skandálu

se,

ervna.

3.

„Bojím

A

aby

se,

vypisuje

se

Thomé

Wirsingem a aby nebylo pak eské divadlo

prodáno nmeckému." Ukázalo

se,

Koncem ervna

že obavy takové zadali

nebyly bez podstaty.

zemských divadel

oba editelé

Liegert a Wirsing k zemskému výboru žádos, aby byla jen jedna

editele, v

eském

opera,

a

to

nmecká,

kteráž by jednou divadle.

za

rukou

v

týden

Ježto Wirsing

Riegra v Malci, .roztrušovaly se

dávala

zpvohru

dob

navštívil

v té již

nmeckého

v obecenstvu

po-

vsti, že Rieger jest plánu tomu pízniv.

Avšak návrh ten, jenž ského

výboru

potkával

se

se

u

nkterých souhlasem,

energickým zakroením Riegrovým,

kterýž

len zmaen v

zembyl

zemském

210 výboru že

mu opel

se

okamžit

se

rozhodností

vší

intendantství divadla,

složí

a

prohlásil,

bude-li

návrh

pijat.

Aby

nebezpeí konkursu a zavení

odvrátil

nežli že Rieger

nezbývalo jiné pomoci, gerta po dva

msíce

„Vera jsem „budu

vence;

s

divadla,

propustiv Lie-

vedl správu divadla sám.

vyplácel

gáže,"

tím míti peklo,

ertrochu uvedu

Rieger

psal

než to

2.

v poádek."

eská

opera byla v té

dob

za ízení rázného a ne-

únavného kapelníka Mayra prospívala tak utšené, že obdiv

budila

Nebylo tedy divadlo zniili

závis mnohých navštvovatel

i

podivením,

s

ztrávil

chtli

od rána do

starostech divadelních,"

„Zdá

opee

nkteí

oné

pro

eské nepíznivé chvíle použiti k tomu, aby nadjný rozvoj eské opery.

„Dnes jsem zase

mých

že

cizích.

se,

že je

2

hodin v sa-

psal Rieger 3.

formální konspirace

od strany nmecké. Chtli by

ji

ervence.

proti

eské

pojednou mino-

odloudním sólist i chorist." A o nkolik dní pozdji stžoval si Rieger v zemském výboru oste na koterii, kteráž pracuje ke zhoub vati

eského divadla. Péí Riegrovou

byly

pomry

mladého ústavu odvrácena

Radostný dojem,

prbh poslední nmž spor mezi znl

jejž

opt urovnány pohroma mu hrozící. ty

vzbudil

dík

eské divadelního, pi

ve veejnosti

valné hromady sboru stranami,

a od

slovm Riegrovým,

vy-

tak smíliv, brzy zapuzen byl novými polemikami

211

Z polemik tch znamenáme, jaký telidáž zbytený a planý povyk tropen s tak neuritými názvy „konservativní" a „liberální" a s jakou píhanou spojována byla výtka inéná Národu, že jest listem v

novinách.

^konse rváti vním."

Roztrušováno

o

nm

jovou spolenost, zízenou a

polemiky

v žurnálech,

svj konservatismus

že

že pešel

dokonce,

na akci-

psobením Clama Martinice? pi nichž obvinován Národ,

farizejsky zapírá,

zabíhaly tak

daleko, že Palacky a Rieger uznali za potebné zvláštním

osvdením

ze

Pedmt tchto

10.

dubna

1865

slov

osvdení:

„Jakkoliv

my, jeho zakladatelé,

i

íslo 98)

a obsah tehdejších polemik vysvítá

již

zejmé

útoky praví se

pece

jen na orgán a redaktora, dává se

že

(Národ,

Národ za orgán svj.

prohlásiti

z

dne

jíti

lidu na rozum,

prý sami

piznali jsme

znamená tolik, jako zapíti svobodu i národ, býti pobhlíkgm strany pokroku, patolízalem u šlechty a hierarchie a zrádcem všeho toho, co pravému vlastenci sváto jest." Dále uvádí se v osvdení, jak argumentace, které se z protivné strany užívá: „my jsme liberální a vy konservativními,

se býti

dlíce se od nás

se

„co

vede se Národ, našimi,

ale

i

a

ducha,

píí

a

rozhodné

dvrníkv

a

svdení

skutené a

náhledy

se vší

kterým po-

osvdujeme veejn,

slancv eských svého

že

do celku

zásadami

politickými

s

toliko

to

jste tudíž konservativní"

logice a praví se:

savad

a

že

našimi,

snáší

a

ne-

vtšiny snmovních poJsouce dle

pe-

svobodomyslní,

ne-

jejich.

vrn

bráníme nikomu odchylovati se od nás a zastávati mínní své tu více, tu mén radikáln nebo konservativné, jen

když

ono

také

z

upímného plyne pesvdení

212

nám

avšak nelze i

piznati,

že by žurnál kterýkoli,

ba

žurnál mohla s vtším oprávnním vruritji vynášeti na jevo politické smýšlení

celá koalice

nji

a

a snahy národa nežli

moníky

kteréž on povolal

ti,

pi

plnomocníky

a

dvrníci tchto,

a nežli

znává se

s

za své tlu-

zákonodárství

jichžto

zemském,

rozhodná vtšina pi-

námi k týmž zásadám politickým."

Polemika tato byla perušena, když dnem 14. dubna zastaveno vydávání Nár. List na dva msíce. Když pak 15. ervna Nár. Listy znova vyšly, oznámily te-

nám dne

svým,

pestal

že

slouily

se

s

Hlasem, kterýž

téhož

lenové redakce Hlasu Karel Sladkovský, Vincenc Vávra Haštalský a Jan Nevycházeti,

a

že

ruda pestoupili do redakce Nár. List.

V

té

dob

byla již

u nás nastala jakási

mírnjší nálada myslí, vzbuzená proudem doby a radostným tušením, že se blíží doba nového jara, kdy bude teba spojiti ruce k dílu spolenému.

Daly se v

té

dob zmny

nemohly se minouti

s

ovšem úinkem na pomry domácí v táveledležité, jež

boe eském. Byla

to

ve vývoji Rakouska jaksi

doba pechodu, doba nejistého tápání a nedokonaných pokus.

V

politice

krvavou

partii

zahranin provádlo Rakousko práv šachovou

v

svtodjných dsledk hrái ale jasné je pedvídal,

marck.

Šlesvik-Holštýnsku,

jejíchž

rakouští ješt nedozírali,

jenž je chystal

—

železný Bis-

213

Nepítomnos echv na radé íšskd zpsobila, že echové nemohli ani na i)arlaníen(áriiím djišti pronésti svj úsudek

o tom,

jejich moc, ba ani

V

politice

žalostné

íiasko

zmniti ovšem nikdy nestaila moc vtšiny parlamentu Vídeského. co

ím

vnitní

soustavy

zejmji

tím

dále,

Schmerlingovy

a

se jevilo

nemožnos,

provésti ústavu únorovou v celé íši.

V eském táboe s toužebnou dychtivostí stopovali každou známku, že moc a vláda otce únorovky a strany liberální jest otesena ve svých základech — proto také s radostí tak upímnou vítáno v echách jmenování hrabte Richarda Belcrediho místodržitelem eským.

—

V

té chvíli ústavní nejistoty,

kus Schmerlingv

kdy centralisaní po-

nezdarem a vlastními páteli, nevdl ješt nikdo, kdo bude jeho ddicem a vyjde-li zásada dualistická nebo federalistická vítzem ze zmatkv tch. Báze ped obratem federalistickým a ped Slovany mocn psobila v kruhy nmecké. Zaínali již Nmci zoufati nad tím, že by centralisticko-ponmovací soustavu mohli ve skutek uvésti prese spolený odpor Maarv i Slovanv, a jali se tedy pemýšleti o

tom, jak

íšské

arské.

Maary

mohli

v ostatním Ra-

Smrem Maarm

píznivým

bral se

svých

ze

dne

z

Kaiserfeldu 1.

prosince

v

v

rad

pozoruhodných

1864

a

ze

dne

1865, v nichž naléhal na svolání uherského

ním o smír ústavní, a žurnalistika se ucházela zjevn o píze a spojenství ma-

a jednání

nmecká

pro

slovanské

bezna

snmu

byl vla-tním

živly

ovládati

zejména Moric

eech 31.

odsouzen

by povolíce autonomii

alespo snáz kousku.

již

s

214

Snad

nkomu otázka, pro echové svých odprcv nmeckých a ne-

namane

se tu

vci nepedešli

v té

osudem dopána byla neocenitelná výhoda, že vždy tžiti mohl Pro vyz vného boje Slovanstva s Germanstvem? vrátiti na okamžik se svtlení jest nám tu odboiti a k událostem dívjším. snažili se

o dohodnutí

S poátku

národem, jemuž

s

než ješt došlo k rozhodnému

1863,

r.

kroku vystoupení

rady íšské, petásala se mezi

z

d-

vrníky eskými otázka, neml-li by se státi pokus o dohodnutí s Uhry na základ historického práva obou kráNejvtší nedvru ku lovství, Uherského a eského. krokm podobným osvdoval v klubu eském muž, jehož

pímé

ovládajícímu

záhyby

tajné

a

pravdu a právo

citu pro

bytos jeho,

celou

pološero

jasné

mocnému

povaze a

píilo cest

se

všecko

ne-

diplomatických a

svém pesvdení, že národu našemu z jednání s Madary nic dobrého vyFrantišek Palacký. Když pak dr. plynouti nemže K. L. Klaudy chtl sám se pokusiti o jednání s Deákem, Palacký tomu odporoval, aby Klaudy jednal jako plnomocník eského klubu. Rieger byl pro to, aby se to zku-

jenž

niím nechtl

se dáti zviklati ve

—

Jediné, k

silo.

emu,

a

obsaženo v slovech: „tedy

nerad,

a

Palacký pivolil, bylo

jde, ale

a

neíká, že jde

od nás."

Klaudy

Dr.

federativní

a

navštíviv

sblížení

asto

a doložil, celi se

Maai

a

sob.

ho

myšlénce

echy mnohem pístupnjším,

echové na

že se jim vždy

proti

shledal

Deák pipomínal

nežli se byl nadál.

jak

s

Deáka

události historie,

sebe

byli

odkázáni,

špatn dailo, kdykoli obra-

215

Koneným

ei

ve píští

výsledkem rozmluvy

a dohodnouti

žádoucnos,

i

na základe

se

svém

zprávu

o

Deák

autonomii píznivé

v

jednání

s

slíbil

se stranou naší

sblížiti se

myšlénky federalistické a

kollegm Deákcm v

Klaudy

práva.

historického

Deák

zpsobem, kterýž by pi-

své problásiti se

pouštél možnosf

bylo, že

svým ten

podával

smysl,

eskému

království

že

nespa-

tuje nikterak ohrožení autonomie Uher, ba spíše naopak lepší zabezpeení její spoleným oba])olným interessem. Deák byl dokonil rozmluvy slovy tmito

„wir

:

haben uns immer gefunden, wir werden uns auch mal wieder finden.*

dies-

Když však Deák v nejbližší ei své nepronesl prohlášení díve slíbeného, upomenul jej dr. Klaudy, pobývaje po druhé v Uhrách, na tento až k

ei

budoucí, avšak

Nesnadno s

ovšem

i

tentokrát

tom

o

byly-li

mecké

ochota,

byla-li

v ústrety federalisti-

toliko diplomatickou

formou nebo

napotom úmysly Deákovy zvráceny

vlivy a okol-

nostmi jinými. lisních

a byl odkázán

opt marn.

souditi,

jakou Deák na pohled picházel

ckým snahám

slib

našim,

Není

poradách a madarské

centralist

pochyby,

že

již

pipravovalo

se

sblížení

zasévaly

se

do

a

zárodky snah

tehdáž

v záku-

strany

n-

dívjších tak že potom

myslí

dualistických,

Madarm

nevidlo se více potebným pátelství echv, kteíž ovšem nikdy nepáli smru dualistickému. Naskytuje

se

nám

spolek byl sám sebou

tu

bezdn

pirozenjší a

myšlénka, bližší,

který

zda spolek

madarsko-eský, i madarskonmecký? Neúprosná logika djin sama dala nám odpovd. Madai a Cechové bojovali té doby pod stejnými hesly, pod stejným praporem historického práva ale

—

216 stejným

za

nebojovali

—

heslo a prapory se rznily vati

A

nad Slovany.

U

cílem.

Nmcv

a

Madarv

ale cíl byl stejný: pano-

zdaž nezdává se

dvma útoníkm

výhodnjším, o kois, než spokojiti se skrovnjším podílem rovného práva V Podíváme-li se na žurnalistiku nmeckou v letech 18C4— 1865, všude bud! skryt mezi ádky, nebo ím dliti se

býti

tím zjevnji opakuje se vyzvání liberál

dále,

k

Maarm:

„lozdlte se

s

námi

Nadje dualismu na pohled tentem íšské

má

ohlašoval, že

s ní

o vládu v íši!"

vzrostly svolávacím pa-

vydaným v íjnu

nejprve zasedati

rozpoet na

se pedloží

užší a

rady,

1865,

r.

souasn snmy

nmeckých

širší

a

r.

1864,

jenž

rada íšská,

jíž

potom íšská rada

uherský, chorvatský a sedmi-

hradský.

Když Národ se rozepsal o svolávacím patentu tom ve lánku „Dualismus a my," odpovdla Neue freie Presse jizlivým

prý jsou jejich

echové

solidarita

Maai že mají

s

posmchem,

ve svých

hlásajíc škodolib, že

snahách

rakouskými

úpln osamoceni,

Slovany že jest utopií,

echv a zmn, jež

že nikdy nedbali o spojenství

nejmén píiny

smáti se

echové se

stala

nejnovjším ponvadž jím kynou nadje dualismu, a echové nemají vtšího škdce nad potom prý pestane vbec otázka eská. dualismus Byl to zajisté úkaz význaný co do rozvoje a pokroku svolávacím patentem,

—

myšlénky dualistické, že zuiví centralisté

zejm

hro-

Slovanm zavedením dualismu. K této hrozb odpovdl Národ 9. listopadu 1864 lánkem od Kiegra sepsaným: „My stojíme svou silou zili

a svou silou

Vídeiskvmj.

státi

budeme" (Na povšimnutí dualistm

217

Ve

tom vykládá se jasné poni^T náš k íšské spravedlivos požadavku našeho, že clitéjíce

('lánku

radé, jakož

i

ve svazku

zstati

aby nad ústavou

íše nenižeiiie le sob páti,

celé

rozhodovala

její

vaná národnos, ale

plný sjezd

ných iiárodv lakouských.

tom

události z

lismus, a kdy

všech

privilego-

stejné

o])rávné-

Kieger j)ipon)íná ve

lánku

1848, kdy politikové zahtavští a

r.

mínní Vídeského

cové

ne jediná

kteí

ti,

na svj

napsali se dnes

staví

vd-

prapor dua-

pátely dynastie

a nás kaceují jako separatisty, chtli zjevné roztrhnouti

Rakousko ve dv ple, pidliti pli tak zvanou nmeckou k novému státu nmeckému a ze druhé ple udlati samostatné království Uherské.

zmaeny

Podvratné tyto snahy

byly toliko

úsilím

vrných íši Slovanv, Chorvatv

chové

vystoupili

z

parlamentu,

a

obtovným

echv. e-

podporujícího

revoluci

povstný Fiister potom echy pro zachování Rakouska ped revoluním tribunálem Evropy povstným spisem svým: „Wer hat die Freiheit dualistickou,

obžaloval

i

verrathen ?"

A

nyní,

tázal

se

Rieger

úžasem,

s

zda

došlo již

až k tomu, „že by státnici rakouští, že by i nejvyšší kruhové dvorští chtli adoptovati za nejspasitelnjší po-

málem roztrhla a zmaila stát rakouský, kdyby nebylo Slovanv rakouských bývalo pomoci Slovanv a piznejme se, mimorakouských? Mlo by býti na zmar všecko nauení historie ? Chtl by to nkdo z pátel Rakouska,

litiku

onu,

kteráž by

v

r.

1848

byla

— .

.

i

.

nejsa šílený, ješt jednou

echové bychom tomu nechati

na

sebe

ohradivše takto

s

touto politikou zkusiti?

nezabránili a musili

pijíti.

svdomí

My mžeme své

—

pak

dj

bychom

toliko

se

vle

My to

varovati,

Boží

—

218

nám

však

nepjde, nebo národ, který se ne-

o hlavu

opouští, nebývá opuštn."

„Zavedení dualismu," pedpovídal Rieger, „potáhlo

asem za sebou Nebo zajisté nelze

mocí neodvratnou

by

konvulse veliké.

mezi dvéma polovicemi

absolutní rovnováhu a tudíž

i

pokoj

— vždy

zpsobiti

jedna váha

druhou peváží, ba i vyvrátí, a lehí vidouc nezbytí bude pívažku odjinud hledati. Boje obanské, vmšování se jsou

—

prostedkovatel

cizích

pak vyhlídky

tolik, co

pustiti

naše.

od

osud

nkdy íše

polské

—

od jednoty íše jest

Pustiti

celosti."

její

—

„My echové" pravilo se dále, stojíme zajisté upímn a rozhodn o zachování jednoty Rakouska, avšak nech nezapomíná nikdo, že nebezpeí dualismu je pro Rakousko mnohem vtší než pro nás. echové zajisté dlouho ped Rakouskem byli, ba slavn byli

—

a dovedli by bohdá i po nm býti." Ve lánku tom na nkolika místech

zejm stvu, a

mžeme

na podporu, kterouž ke hrozb

—

listu

Vídeského

se

naráží

nalézti ve Slovan-

se odpovídá tolikéž

opt výhržkou, že Rakousko v dobách boulivých pevrat mže býti zachováno jediné oddaností svých Slovanv. Tento lánek Riegrv došel zvláštního povšimnutí hrozbou

v

k výhržce

nmeckých

žurnálech,

Palackého a Riegra,"

dualismu

nazvaly

jež

obracejíce

„manifestem

jej

nmu

proti

své jedo-

vaté šípy. Žurnalistika

Maary jala

se

nmecká,

tím

jistji

ode všeho blížení se snahám jim

na

ze

nevila: slovanské šlénky,

aby

r.

1848

malovati

Palackým

federalistickým,

strašáka,

ministerstvo.

odstrašila

v

nhož sama

Pipomínáno

vyslovené,

o

tu

my-

rozdlení Ra-

219 kousKa

výmluvné

vylíiti,

spolek

šilo

v

náiodnoátí

:llc

okrey

s

Nmeckem

dle národností,

a i

Post snažila

ministerstvo

Uhry

rozdrobilo

se

zru-

atomy,

v

dovozovala, jak pošetilé bylo

starokonservativcv,

íjnového a chtli

diplomu

k vydání

slovanské

by

že

uherských

jednání

Ostdeutsche

a

kteí

psobili

federalisnm

po-

dati ruce.

K útokm tm

odpov

pinesl

21. prosince

1864

inspirovanou Riegrem toho smyslu, že ve pro-

gramu našem není nebezpeí zemí.

Národ

Nemá

piznáváme

v

nm

])ro celistvost

jednotlivých

místa hranice národopisná,

nýbrž

se k hranicím historickým a jako budeme

uznáváme za dsledné, když Uhi hájí celosti Uherského království. Publicistiku v letech 1864 — 1865 mohli bychom vru nazvati dobou programv a projektv. Nejistota

hájiti celosti království

pomrv

ústavních a

politické

initele,

eského, tak

tušení

aby

blízkých

vyslovením

snah pispli k vyjasnní

i

pomr

pevrat

svých

pudily

myšlének

a

veejných.

Vydáno množství politických brošur a programových lánkv, takž zajímavá brošura Madarem sepsaná: „Ti léta ústavního sporu," podávající jasný obraz zejména snah konservativní strany uherské pi vydání íjnového diplomu, dále brošura Eotvósova a program Deákv, kteréžto projevy oba vztyovaly korouhev dualismu.

Naproti

v Národu

tomu

závažná

v

dubnu

enunciace

1865 poala Palackého:

vycházeti

„Idea

státu

rakouského," ve kteréž pesnými, velkolepými rysy jako v

mramor vtesanými naznail základní myšlénky sou-

stavy federalistické.

Koncem ervna 1865 rozletla se zvst — slovanskému svtu veleradostná — že Schmerling žádal za

220

vyhovno. Zárove pak jmenován uherským kancléem dvorským Jií z Majláthu, kterýž náležel ke konservativní stran uherské. Vbec pokládán a naznaován byl hrab Richard své propuštní

se

pospíšily

listy

se vydatné používati k

nmeckých, psal o

má tch

mla

obecná

obrazotvornost

Rieger

krise

ale

vlekla

nemohouc dospti koneného rozhodnutí,

dlouho

Nmecké

žádosti této

nástupce Schmerlingova,

za

Belcredi

a

vtší zvli v bájení. roztrušovati povés, jíž mohlo

si

tím

útokm

Palacký

že

za ministra

a

i

ke znepokojování myslí

vyjednává

s

Belcredim a že

obchodu povolán

Rieger

býti.

klepech Palackému z Prahy do Malce

2.

er-

nepíchodu zvlášt proto, že hodlám k vyzvání mnohých svolati na zítra nebo pozejtí dvrníky k porad o držení našem v této dob, a chtl jsem s tím ekati na úterý veer: Bohemia mla vera telegram z Vídn, že jsem povolán za ministra obchodu, a pak list nkolika kandidátv minikde jsem též jmenován v té dstojnosti. sterských Tamtéž je zpráva, že Jste ve Vídni a že vyjednáváte Ani mi to nikdo nechtl s Belcredim o ministerstvo. vence:

„Lituji

Vašeho

,

viti, že Jste v Malci. jistého.

noty

Zkrátka,

eí

plno

—

a nic

Naši radikálové zaínají nahlížeti potebu jed-

v té chvíli

a

kloní

se

trochu

k nám,

aspo

se

chovají šetrnji."

Rieger,

pamtliv

jsa

toho,

že

píze

osudu jest

jako žhavé železo, jež nutno kouti díve, než vychladne,

hledl také tohoto píznivého okamžiku rychlým jednáním užiti, aby rozhodující osobnosti naklonil poža-

davkm

a

páním

Jest mi

našim.

na tomto míst pipomenouti,

cové moravští,

vystoupivše

že poslan-

po dlouhém váhání koncem

221

íšské rady složením mandát svých, sblížili se skutkem tím tsnéji se soudruhy eskými. Rozhodný okamžik pibližující se nutkal tím více ke vzájemné

r.

1864

z

shodo a užšímu pilnutí.

5.

a

6.

ervence

dr.

Pražák

Mezník na vyzvání Riegrovo pijeli do Malce ku poradám o politické situaci. Po odjezdu jich Palacký a Rieger odebrali se do Prahy, kde 9. ervence v dvrné schzce u Braunera teno memorandum, jež Rieger Když Belcredi v tch chystal se podati Belcredimu. dnech navštívil Prahu, pijat jím 13. ervence Rieger a

dr.

a

Blský ve

slyšení.

Že jednání Riegrovo shodou, je vidno z

Riegrovi.

listu, jejž

po svém

tedy krátce

Belcredira

s

Pravil v

pání pi vhodné

Belcredi dne 31. ervence,

do ministerstva, psal

nastoupení

nm:

skonilo dobrou

„Neopomenu ona formulovaná

Jeho Velienstvu pivésti k vdomosti, a zajisté že též já sám co nejpelivji budu uvažovati myšlénky a pání mužv úctyhodných, pro blaho

zem

tom

první

stále

píležitosti

a a

národa nadšených, nejvážnjší

zetel

zachovávaje pro

zájem

pi ve-

škeré íše."

koneného rozešení teprve 27. ervence 1865 propuštni

Krise ministerská došla

pi uzavení íšské byli

rady.

ministi Schmerling, Plener, Lasser, Hein, Mecséry

a Burger, credi,

a

místa jejich

hrab Jan

Larisch,

hrab Richard BelKomers a hrab Haller. Nové zaujali

ministerstvo však nebylo úplné a pedsedovi ministerstva

a státnímu

ministru Belcredimu

bylo zastávati

nkolik

odborv.

Hned

udlení panovníkem amnestie politickým odsouzencm a obžník Belcrediho k úadnictvu, prodchnutý duchem dstojné první

skutky

nového ministerstva,

15

222 spravedlnosti

nesoucí

a

se

smrem

autonomistick5'm.

vzbuzovaly ve kruzích národních dobré nadje.

Rieger se

tak,"

to

píše

dležitých

Jel

jsem

Pražákovi,

lína i

tedy

o

kterýž

vera

3.

mne

ráno,

Vídn.

Boha

pro

„Stalo

jsem

„Dostal

choti:

abych

prosí,

Chorvatv. telegrafoval jsem z Kochování

mne ekal na

aby

mezi

ml

pl

9. 9.

mn

se

nádraží,

což

se

a 10. hod. byl ješt u Del-

do

o 10. hod.

pl

u Stross-

10. hod.

Te

slyšení u císae. a

odpoledne

a 4. hod. Strossmajer s Perkovcem.

Vyhledal

ve 3 hodiny pijde ke

mezi

své

politickém

pinyho, dnes ráno od

majera,

do

zajel

pišel sem, zvlášt abych zde mluvil

Veer jsem

stalo.

srpna

kdež

píin

se Strossmajerem

srpna

7.

od Delpinyho,

list

z

poátkem

zase Delpiny

jsem Šemberu (kterýž te úaduje ve státní kancelái) a vzal jsem si hned na míst audienci u Belcrediho, s nímž jsem ledacos mluvil, o emž otci ústn povím.

Jsem

v celku velmi spokojen s jeho

Delpiny, jícím

o

nmž

žurnalistou,

smrem."

zde zmínka se dje,

jehož

orgán

byl vynika-

„Zukunft"

my-

sloužil

šlénce federalistické a hledl podporovati sblížení a do-

rozumní Slovanv rakouských. Bylo zajisté té chvíle teba souinnosti všech pátel íederalismu, aby vyváženy byly útoky, jež v zákulisí

se

dly spojenými

silami

ckými na nové ministerstvo.

maarskými

a

Agitace takové se stávaly

tím nebezpenjšími, že souvisely tajnými nitkami

sokými kruhy dvorskými. „Já dnes psal Martinicovi,"

grov

ze dne 4. záí,

nme-

teme

„a vyzval ho,

aby

v

list

on a

s

vy-

Rie-

eská

šlechta agitovali ve Vídni proti dualistickým tendencím

Maarv."

22 o Zdálo

se.

jako by

tyto

snahy

dualistické

ustupo-

valy vítzící myšlénce federalistické, když 20.

záí 1865 vydán panuítný manifest a patent císaský, jímž ministerstvo Belcredilio zahájilo dležitou akci politickou

doasné platnos ústavy únorové.

a jímž zastavena

Patentem tím navrátila se vnitní politika rakouská opt k základnímu kameni íjnového dii)lomu, uznávajícího historický základ íše a sebeurení národv, a pronesen v zdrcující soud nad nezdarem snah cen-

nm

tralistických.

.Nesplnil se úmysl

mj,"

nmž dosud trvám spchm veškerého státu „na

jemství

takovým

pravilo Jeho Velienstvo,

beze

zmny, aby

dostalo se

totiž

pro-

bezpeného ruko-

zízením právním, jež by svou sílu význam svj mlo ve svobodném úastenství všech národv." ústavním

i

Manifest ohlašoval, že diplom íjnový a patent únorový mají se pedložiti snmu uherskému a chorvatskému ke schválení a když by usnesení zástupc krá-

východních obsahovalo v sob zmny zákon, že tyto mají býti pedloženy ádným zástupcm ostatních lovství

„abychom

zemí,

slyšeli

a

uvážili

výrok jejich

rovn

vážný."

Ponvadž pak

není možno,

rokovalo se o zákonech ných,

zastavuje

se

aby v jedné ásti íše

v jiné ásti íše

na ten

as

závažn

plat-

platnos zákona o za-

stupitelstv íšském.

„Svobodna jest dráha," koní manifest, „kteráž hledíc k legitimnímu právu vede ke srozumní, jestliže, jakož se plné nadji, obtovná a smílivá mysl, jestliže zdravý rozum íditi bude rozvahy mých národ." 15*

224 dráha byla svobodna

Ano, kruzích,

kde na ten

nezvítzí

opt

as

—

vplyvy jiné, bude-li nové ministerstvo míti

nastoupené a aby také a

tyto myšlénky,

obdržely vrch

dosti moci a pevné opory, aby vytrvati

vahou

onch

zdaliž v

ale

odolalo

bezohlednou rázností a od-

s

útokm

spojeným

maarských?

i

blahou kolísavostí,

mohlo na dráze

dualist

nmeckých

bude krásná setba opt zniena nejež tak asto již zastihla kletbou

svou íši rakouskou?

V pomrech nezvratná

toliko

tak nesnadných poskytnouti

pevnos

mže

nezdolná energie,

a

sjíásu

dalekcá

všeho poloviatého kolísání.

Bylo toho velice

želeti,

že kníže Karel Schwarzen-

berg odmítl místodržitelství v echách, Byl by se

nabízeno. stal

mocnou oporou

zajisté úsilností

jež

a

mu

tehdáž

rázností svou

své strany.

Nebylo práv píznivým svdectvím o pevné rozhodnosti vládních orgán,

manifestu

nadšenými

oslavováno

že,

bylo

slavnostmi

a

když v echách

vydání

po veškeré zemi skvlými,

když purkmistr Pražský

dr.

Bélský uinil vyzvání k osvtlení Prahy v den 20. íjna, správce místodržitelstva

dobré udliti

mu

hrab

pouení, že

Ant. Lažanský

ás

uznal

za

obyvatelstva neuznává

osvtlení za vhodné a že tedy nikdo nemá k osvtlování nucen býti.

A

tak

když

národ

v nadšení jásal

díky

vzneše-

nému mocnái, projevovaly úady péi, aby jásot nebyl píliš hlunou demonstrací; když národ chtl oslaviti veliký

svou

—

in,

jímž

nové

ministerstvo

zapoalo

innost

všecky úadní budovy zstaly neosvtlený.

225 Se

nmecké pak poal

strany

ministerstvu,

proti

soustavný

již

boj

jemuž pezdíváno bylo „Sistierungs-

ministerium".

Vdí noty

myšlénkou Belcrediho

budování jed-

musí zapoíti

rakouské se

ústavy

a

bylo, že

sném

ze

zemských jakožto zástupc historických a politických individualit, z nichž Rakousko jest složeno.

Tím tžišt ústavní innosti peneseno na snmy a proto celá veejnos s napjetím oekávala výsledky

snm

na kterých federalisté a zemských centralisté chystali se k rozhodným bojm. rokování

Malé rakouský, též

snm

,

nmecké zem

ve stedu íše,

hornorakouský,

korutanský,

slezský, v nichž centralisté

snmové

dolno-

solnohradský a

mli pevahu,

de-

monstrovaly v adressách svých a v debattách adressních proti manifestu

záijovému a

optné svolání odpor ve stedu íše dajíce

proti zastavení ústavy, žá-

užší rady íšské.

bylo

ze všech

veejného zejmo, že vtšina národ jala

manifest

císaský

—

a

Ale

pes

tento

projev smýšlení s

nadšením pi-

snmu eskému

nastával

propjiti dstojný výraz citm a páním národa eského. úkol,

Snm

eský, jenž zahájen

sedal až do 23.

podmínek

a

bezna

pomr

1866,

23. listopadu

1865 a za-

scházel se tentokráte za

zvlášt píznivých úspchu našich

národních snah a nadjí.

Pirovnáme-li složení

snmu

toho

ke

snmm

nám na oi pokrok zejmý

nulým,

staví se

strana

historické

šlechty

byla

mi-

utšený: zmohutnla a tsnji a

226 k táboru

pilnula

našemu.

Riegra a Martinice u

jae rsti Šik

Setba

Tomka

r.

úmluvami

prvními

1861 zasetá

již jala

se

a klasy vypouštti. šlechty historické, jenž

r.

1861 byl ve svých

neetné hlasy r. 1863 nemohly ješt vtšiny nmecko- centralistické, který 1864 již astji sklonil rozhodnutí k naší

poátcích, jehož podvrátiti

na

snme

stran, byl

eskými

silné r.

1865

tak etný, že ve spojení

s

hlasy

zajišoval rozhodující vtšinu. Ale nejen v

potu

r.

již

zmnu potšitelnou. První váhavé kroky na nové dráze mly v záptí kroky další, rozhodnjší. Ješt na snme r. 1864 také

hlav,

ve smýšlení

bylo

znamenati

bylo zjevno, jak v otázkách politických a státoprávních hledala šlechta asto svou zvláštní cestiku stední mezi

obma

Na snme

tábory národními.

1865

r.

— 66

však

znamenáme, že šlechta ve všech dležitých otázkách politických trvala

ve

shod

se zástupci národa našeho

a že zejména v boji o státní právo,

srazivši se s nimi

sama vysýlala bojovníky své do prvních rad a chápala se poinu na upímné potšení tch, v jednolitý šik,

kdož

posouditi dovedli,

hodnému vystupování

Hned

v první

schzi

aby

totiž

snm

roz-

snmu

podán byl návrh hraadressou vrnosti a oddanosti ze

dne 20. záí.

zadal dr. Herbst návrh

mnohými pod-

opatený, jenž elil

pisy

pikládala

šlechty ve kruzích nejvyšších.

bte Nostice, aby snm odpovdl k císaskému Ve druhé schzi

jaká váha se

manifestu

proti

zvláštní resolucí

manifestu se vyslovil

císaskému, o

poteb

obnovy íšského zastupitelstva a tedy proti zastavení ústavy únorové. Návrh Herbstv byl ve tvrté

brzké

schzi snmu, dne

30. listopadu, zavržen.

227

Do kommisse ských Palacký,

Rieger

sném

poalo na

since

adressní zvolen z kurie obcí venkova

Sladkovský.

shod

12. pro-

rokování o adresse, jejíž osnova

byla sepsána zpravodajem vtšiny,

nem, ve

V den

se zástupci klubu

hrabtem Lvem Tlmeského.

Adressa vyslovovala netoliko dík

snmu

za císaský

zárove politický program vtšiny snmu pipomínána v ní posledním manieského. festem projevená „opravdovost vle císaské, aby ústavné upravení Rakouska, kteréhož žádají poteby našeho vku, vyrostlo a vyvinulo se z onch nás došlých základ manifest,

ale

Vdn

20.

jež uznány

diplomem ze dne íjna nabyly pevnosti neodvolatelné."

práva,

Snm

byvše nejvyšším

vyslovoval Jeho Velienstvu svou

národové v íši stejn

„všichni

blízci

dvru,

jsou otcovského

srdce Vašeho a že každé království a každá díti

se

mže

stejného uznání

že

zem

na-

práv svých a stejné nej-

vyšší ochrany."

„Blahostným pak znamením zdailé obnovy

bude korunování, odvké to v království našem nám zjevení, vzájemné rukojemství a nejvyšší zasvcení zabezpeeného stavu právního. Protož toužebn hledí vrn poslušný snm radostnému dni tomu vstíc, kde spoívati bude staroslavná koruna eská na posvcené té

echm

hlav Františka

Josefa Prvního."

Prvním

eníkem

„Od

1848

a ruch,

r.

my

pro adressu byl Rieger.

panuje v íši naší neustálý nepokoj

kolísáme neustále mezi absolutismem a kon-

stitutionalismem a od centralismu k autonomii"

poínala

My

e

—

tak

jeho.

musíme síme octnouti na njaké všichni

doufati,

basi

že

konen

se

pevné a nezvratné.

mu-

—

228

Budoucí osudové íše nemají se spravovati jinak, než se svolením a spolupsobením národ, a toho lze dodvojí cestou.

cíliti

Bud

cestou pevratu, dle vzoru mo-

derního konstitutionalismu, jaký vyvinul se a jenž

celou sílu

ve Francii

íše chce soustediti v jediné ruce

všemohoucího a jak se íká, zodpovdného ministerstva, anebo cestou historickou, kteráž uznává všecky faktory historicky násilím,

vyvinuvší,

kteráž

dává ústavy

dle

se

ale

—

nechce tvoiti

nieho

poteb skutených,

dle

stát žijících „a této cesty není nikde více zapotebí, než práv v mocnáství rakouském. individualit ve

Zde jsou silné, že

tém

historické

—

a též národnosti tak

individuality

jedna druhé jak duševní, tak

i

hmotnou vahou

Ve stát takovém nemže

se vyrovnává.

se po-

kraovati cestou theorie francouzské, cestou pevratu na vývoj djin,

nedbajícího

státu moderního

—

cestou

vše centralisujícího

ve stát takovém musí se skutení

faktorové také skutkem uznávati a nechati v platnosti

a ústavy musí se tvoiti podle

nich."'

pomr

íše vyvozoval Riegei- píinu, pro nezdailo se Schmerlingovi zbudování ústavy, kterouž stavl „ve slohu moderním, neku-li kasárnickém",

Z tchto

proež národové mli

ji

„spíše

za

pennsylvanské

v-

zení než za budovu své svobody."

Píina a

tohoto nezdaru spoívala v

jáde nové

rálních

zásad

samém základ

ústavy, spoívala v „otlchýlení se od libe-

nejvyššího

sady, že ústavní

pomry

hlavn pak od

diplomu,

zá-

rakouské máji se utvoiti spolu-

psobením národ." Toto

bodné

spolupsobení národ,

to

oprávnné

a

svo-

sebeurení zaruil císa nejvyšším diplomem íjnovým, „a proti tomuto nejvyššímu právu národ rajich

"

229 kouských se prohešil ministr Sclimerling a v tom híchu

spoívá píina, že Nyní

se dílo jeho nezdailo."

navrátila

vláda

se

upímnosti

ve vznešené

mocná sám rádcv

festem odsoudil cesty svých

„Spatuji

v

k pvodní,

nejvyšším

mani-

dosavadních.

císaském

manifestu

pravé cest,

veliký

skutek,

skutek vznešený a svobodomyslný, jímž Rakousko vráceno bylo

národm

nebo

svým,

již

na-

od nynjška ne-

bude Rakousko a ústava jeho pouhou stvrou oktrojírky njaké, ani stvrou absolutní vle, odtud bude ústava stvoením spojené svobodné vle všech národ rakouských.

Rieger vykládal dále, že

národ

pi volném

vývoji v auto-

zstaven sám sob, bude moci celou chutí a silou pracovati a bude moci vejíti ve šlechetný zápas pokroku s jinými. Pak nomii své „každý z

každý

z

piinil

osvditi, kolik vlastní zásluhou ke své blaženosti a svému blahobytu a kolik nás

z vlastního

lého

mže

historických,

se

ducha pispl ke spolenému kapitálu

ce-

lovenstva."

„Kdo v takovém zápase a závodní šlechetném a svobodném ze všech národv ukáže nejvtší schopnos, nejvtší

moudros

a sílu, toho hlas zajisté bude míti nej-

vtší váhu mezi námi. hegemonii provozovati

—

On bude pirozen

jakousi

hegemonie taková nesmí se zakládati v institucích, nesmí se nikým žádati za právo, nesmí se zakládati v privilegiích nkterého národa ústavou zaruených ... O to nám jde, aby v rakouské ústav na píšt nebylo žádného privilegia^ žádného falešného ádu volebního aby nebylo žádných institucí nehistorických, nov stvoených a vymyšlených ,

ale

,

230

schváln jen k tomu, jiným. My nechceme

aby národ nkterý

panoval nad

nic jiného, než aby svtlo a pro-

národ

stora ke šlechetnému kulturnímu zápasu

rakou-

aby se nikomu

ských byly stejné mezi nás rozdleny,

neodnímala a neobmezovala ta síla, kteráž mu jest pirozená, a aby se též nikomu nedávala umlá síla a výhoda, kteráž neleží v

Nyní

snm

obracel

se

pomrech Rieger

jeho pirozených."

k jednání

rakouských, jež se zdráhají

tch malých na dráhu

vstoupiti

dorozumní a svorného spolupsobení národ, kteráž nám otevena byla nejvyšším manifestem, nepestávapo obnovení

jíce toužiti

patentu

únorového a po jeho

privilegiích.

„Musili

nmecký

bychom toho

netroufá

si

obstáti

privilegium zaízeno (oho!). cti

a

soused svých

mu

co

toho,

obstáti

kde není pro

Vru

nesloužilo by to ke

dle

práva

pi rovném právu a

nedovedl

písluší.

si

ne-

vedle bratí

obhajovati všeho

Národ

a vzdlaný, národ tak veliký, jako jest

tebuje se vru

nho

tam,

národu tak váženému, tak velikému, kdyby

troufal stejnou zbraní a

národ

„že

pravil,

litovati,"

mocný

tak

nmecký, nepo-

báti rovnoprávnosti."

Rieger vyvracel dále námitky, že by svoboda a že

by celistvos íše utrpla zavedením autonomie, a kladl

váhu na ností.

to,

—

že shoda

národ

jest pro

pede

Rakousko nut-

nutnos pro íši a vládu, aby se srozumla s národy svými, nutnos pro národy, aby zachovali íši rakouskou. Rakousko jest nevyhnutelnou potebou rárod svých svto„Jest

zde

dvojí nutnosí,

vším

.

.

.

historický úkol jeho jest spojovati všecky ty menší národy, osídlené okolo Karpat a

údoh' Dunajského,

v je-

231

den celek, aby proti agressi koloss sousedních své

své

bytosti,

každý podle

individuality

vznešenéjším

likolm

spoleným snažením,

a

individuality

mohli

své,

uhájili

lovenstva

nésti

k nej-

(výborné!).

Tento

se

úkol pokládám za životní úkol Rakouska, za jeho duši,

mu

a ten

dodává a dodá na

vky

vkv

životní síly,

práva bytu, toho, co jmenujeme raison étre."

„Nemá-li úkolu

Rakousko

však

pak se rozpadne

:

e neudrží

krom

i

žádné oktrojování,

neudrží žádný absolutismus,

snažení

hodné

této

v

jdou

born

dob

srdci

pak

je

má

svto-

víru ve

také viti,

v roz-

že

také prostedky jeho zachování se na-

našem a

ve

hlav

a

vli

(Vý-

naší."

!)

Rieger konil

národním

e

kmenm

v

vahou svou pomáhali zdaru dležitého díla

svou vroucím vyzváním k

zemi,

aby

vší

silou

vyslaly

nejlepší

návrh

své

a

obma mravní

k zachování jednoty íše a ke srozumní národv.

—

Po dlouhém enickém zápase, do nhož 97

pak

ani železný kruh bodák; —

ten musí

úkol Rakouska,

našich,

žádná únorovka,

všecko snažení bude marno. Kdo však

djný

svtodjného

takového

síly,

ob

strany

zamítnut byl 118 hlasy proti

Plenerv na pechod k dennímu poádku

a pijata navržená adressa, maršálkovi pak uloženo podati

ji

V

Jeho Velienstvu. první schzi po svátcích,

maršálek s

snmu odpovd

nadšením, jež v

8.

ledna 1866, oznámil

císaskou,

kteráž

pijata

adách eských zpsobila zvlášt

tato

„Radostn pozdravím okamžik, ve kterém zdar velikého dila pivede Mne do Mého staroctihodného hlavního msta Prahy, abych tam uprosted Mých slova její:

232

echv

vrných

po právu a svaté zvyklosti vykonal akt

korunovace."

Zvs

o

snmu eskému

odpovdi císaské

na všech stranách živé pohnutí.

Hnv,

jímž soptily

nmecké, zdál se podávati svdectví, blíží se uskutenní svému. Presse pinesla zprávu, se

že

roznítila listy

nadje eské

že

odpovd císaská

stala

k návrhu správce místodržitelstva, hrabte Ant. La-

žanského, a rozepisujíc se o tom, že právní kontinuita, jaké

vtšina

si

svého,

dodávala

chové nebudou

ád

platných

snmu

peje,

ironicky,

r.

tato horká

žení

tento

,

,krvavou

eské

pda

toto

ranou'

Ministerská

v

jím nebude.

e-

snm

dle

sešel

Debatte

psala:

ohnisko palivé nespokojenosti,

polozralých

Tantalus

že snad

1848 a aby byl doplnn poslanci

moravskými a slezskými. „Provincie echy,

uskutenní

již

doufá,

na tom, aby se

státi

ped

dochází

kterak

pání

a cizokrajného tou-

mezi autonomisty

srdci

Rakouska:

Dostane- li se

což jeho jest, podá zajisté

i

byla

,

ovšem

avšak

království

eskému

království,

ono íši, co

jí

patí."

V

madarské žurnalistice jevila se snaha popíti a zmenšiti význam slibu císaského a Deákv Pešti Napló pospíšil si s vysvtlením^ že korunovace eská nemá té dležitosti jako korunovace uherská, kteráž není pouhou slavností, nýbrž sankcionováním autonomie a konstituních zákonv uherských, kteréhož významu korunovace v jiných zemích prý pozbyla. kládal dále, že korunovace

Týž

list

vy-

eská neznamená ješt nutn

nastávajícího zavedení federalismu.

Radostné vzrušení v echách projevovalo se mno-

hými adressami dvry, kteréž obanství zasýlány Belcredimu.

i

s

diplomy estného

233

neobyejný ruch probudil se na Morav. Na snénié moravském byla zvítézila strana centraZvlášté pak ilý,

aby podána byla císai adressa

listická a zamítla návrh,

dík

za nejvyšší manifest.

Proti skutku tomuto prote-

zem okázalými projevy loyazem vysýlány zvláštními depu-

stovala slovanská vtšina

Ze všech konin

lity.

dikv

pijímány byly císaem v audiencích. Také ministr Belcredi zasypáván tacemi

adressy

dvry

byl projevy

Nevole,

již

a

a oddanosti,

vdnosti

jež

národní.

všecky podobné projevy mohutnícího

v-

domí národního vzbuzovaly v odprcích našich, vzrostla ješt, když snm eský jal se pojednávati o provedení rovnoprávnosti na universit.

Prve než k dležitému jednáni tomu a tické akci

snmu eského innos

mnohostrannou

snmovním

další poli-

se obrátíme, uvážíme

Riegrovu

(od 23. listopadu

ve

strun

tvrtém zasedání

1865 do 23. bezna 1866).

Zasedání to bylo velmi bohato výsledky a pivedlo

k místu mnoho dležitých zákonv. Mezi všemi snmovníky však sotva bylo poslance, kterýž by ve pracích snmovních byl ml mnohostran-

njší a závažnjší

úastenství,

než Rieger.

Jak roz-

psobnost jeho, vidíme již z toho, že ze všech poslancv eských pracoval v nejvtším potu kommissí, zastávaje k tomu rozsáhlý referát zemského sáhlá

byla

výboru.*) *)

V

kurii obcí

venkovských zvolen byl Rieger za pedsedu.

Kommisse pro zákon chudinský a pro administraci zvolila jej

silnic

místopedsedou; dále byl Rieger zvolen do kom-

234

innos

Tuto rozsáhlou se,

kdykoli jednalo se o

zemské a národní, Zúastnil se vati.

Riegrovu,

potebné opravy a dležitosti

nemžeme v

jehož hlas ozval

debatt

do podrobná stopo-

zde o

zízení archivu zem-

oprav hradu Karlova Týna, o spojení ústav tlocviných s polytechnikou, o podpoe evan-

ského, o žádoucí

Tšín,

gelického alumnea v

zvlášt výmluvné pak do-

nutnos vtší podpory pro školy hospodáské, a docílil toho, že hospodáské škole Chrudimské udlena subvence 4000 zl. ron. Když pišla na petes koup staveništ pro evozoval

návrhm, jež by pimlouval se za byly zavinily zbytené prtahy, a urité splnomocnní zemského výboru ke koupi místa skou polytechniku,

opíral

se Rieger

k bezodkladnému zapoetí stavby. Pi vyizování rozpotu mluvil Rieger o potebné oprav ve zízení blázince, dále pak prorazil s ná-

i

vrhem, aby se zemskému výboru uložilo vyslati znalce,

kteí by studovali novou methodu u vyuováni hluchonmých, ve Francii od lékae Blancheta zavedenou, dle níž se dje ve školách obecných, a aby zemský výbor dle poteby ve píštím zasedání návrhy o tom uinil. Pi rokování o zákon honebním podal Rieger nkteré praktické návrhy, jež na mnoze byly pijaty, dále zúastnil

se

jednání

vyvažování

o

pozemkv

a mluvil

o otázkách, dotýkajících se samosprávy zemské. misse

pro adressu,

okresy politické,

zpravodajem

byl

byl

zúastnn

ádu

v

do kommisse

pro rozdlení

ech

na

do kommisse o pedloze vodního práva, kommisse železniní a vynikající mrou pracích kommisse pro

a kommisse,

jíž

odevzdán jeho

rovnoprávnosti na universit Pražské.

opravu návrh

o

volebního

provedení

236

Zejména navrhoval,

aby

o

rekursech

usne-

proti

sením okresních zastui)itelstev rozhodoval zemský výbor s

všech náhradníkv, a zastával se

pivoláním

aby jednání

toho,

komu písluší

bylo veejné,

tch

pozemk

obmezuje nabývání o to,

píin

debat o zrušení

do

sahoval

v té

šlo

pozemk

sel-

aby právo to bylo

z-

staveno

úadm

odporu

nepíznivc samosprávy Schraeykala

obhájil

paragrafu,

okresním, Rieger opel se tomu a proti

statkv

selských

jimiž se

Když pak

selských.

si,

dále za-

ustanovení,

povolovati rozdlování

ských a zástupce vlády pál

zvlášt

obsahujícího

písluší

zásadu,

rozhodovati

Brinze

a

že

dlb

o

výboru

okres-

nímu.*)

Že o

Rieger

práva

dovedl

se

v

as

ozvati,

dstojnos snmovny, osvdilo

a

ve schzi ze dne

8.

kdykoli se

šlo

optn

ledna 186h.

prost oznamoval snmu, že dr. Ed. Grégr dle pípisu místodržitelského pozbyl mandátu následkem rozsudku trestního a že teba na uprázdnná místa do kommissí zvoliti leny jiné. Rieger protestoval proti takovému jednání, dovolávaje se toho, že snmu nebyla o té vci podána žádná zpráva úední a že dle jednacího ádu má oznámení takové býti „doMaršálek

staten doloženo" a snmu písluší rozhodovati jsou-li dvody a doklady ty dostatené. Po krátké debatt odevzdána missi, kteráž

snmu *)

v té

Za

toto

dík

z

vc

o tom,

ta zvláštní

kom-

pak ve zpráv své zásadn ohradila práva

píin. hájení

samosprávy zaslána byla Riegrovi adressa

okresního výboru Hlinského.

236

V

schzi

jiné

snmu

snmovní,

když

osnovu zákona vodního,

vláda

aby

pedložila své

o ní

návrhy

kompetence snmu zemského a prohlásil Jménem svým a jménem svých soudruhv^ že my k podání dobrého zdání o této pedloze nepipodal,

Rieger zastal

stoupíme nijak stanovisko,

a

se

nikdy, a to již

my spatujeme

že

v

principiální své

pro

tom zkrácení a obme-

našemu snmu i podle únorového patentu, a že my ku pedloze té pikroiti mžeme leda tenkrát, když nám bude podána jako pedzení autonomie, píslušící

loha zákona."

Ke

vc

konci zasedání

a Rieger

proti

Brinzovi

znova pišla

ta

návrhu

hájil

na

petes

kommisse,

jenž

také byl pijat, aby se o pedloze té pešlo k dennímu

poádku

a vláda byla požádána pedložiti

snmu

osnovu

vodního zákona pro království eské.

asto zasahoval Rieger do jednání snmu jako referent zemského výboru a když jednalo se o ústavy zemské jeho správ svené. Velmi

Takž mluvil o záležitostech káznice a dále zvlášt horliv se pimlouval za návrh kommisse rozpotové, aby subrence

eskému

divadlu z dosavadních 10.500

zvýšena byla na 16.500

zl.

zl.

Dovozoval oprávnnos po-

žadavku toho, poukazuje na výhody a podpory po léta nmeckému divadlu poskytované, na pomry a poteby mladého ústavu eského. lení

Tm,

kteí vbec

proti

ud-

divadlm se vyslovovali, pipomínal, že kterýž projevm umní ve všech smrech ne-

subvence

nároíJ,

vnuje pée,

chýlí se

k úpadku, a že národové v dobé

svého rozkvtu vždy pinášeli jsou to

práv

díla jejich

veliké

umní, jimž

umní

a že

my ješt

dnes

obti se

237

jakožto

sluší

Nejednali bychom,

obdivujeme.

nejvíce

národu vzdlanému,

umní

podporu vlasteneckému

zemská

divadla

že

davkm,

jež

lávacímu" a že

ústavu

dosud

jsou

aby se obe-

výdleného.

„nevyhovují

nutn iníme

kdybychom odepeli

a dopustili,

censtvu dostalo toliko divadla

„tak

nám pí-

jak

Pipouštl,

tm

dokonale

umleckému íkaje

poža-

a

vzd-

ním

pro-

stedním mezi pravým národním a umleckým jevištm a mezi jevištm oním, jež tží ze spekulace a poítá pouze na chtivos lidu po podívané."

Subvence se poskytuje editeli náhradou za obmezenou volnosi „intendance jest tedy jaksi brzdou, kteráž

má

zabraovati,

pi

aby editel nezabedl

vedení

divadla do výdlkáství."

Tento zpsob,

prospchy obtí,

umní

by úpln i

a neukládá

nevyhovoval, pece chrání pi tom zemi nepomrných

ve správ

jakých by vyžadovalo vedení divadel

zemské.

Rieger poukazoval dále na dležitos divadla

eského pro

rozvoj národního

mácí také v tonito

smru

umní, „aby

básníci do-

mohli se zúastniti všeobec-

ného pokroku vzdlanosti a umní,"

pipomínal etné

tídy obyvatelstva, jež divadla nmeckého navštvovati ani nemohou, a doložil, že i ti, kdož by piznati nechtli, že divadlo jest ústavem vzdlávacím, „musí o

nm

íci,

že

alespo odvrací velikou

stva od zábav jiných rázu hrubšího a

ujícího

na massu

„emollit mores,

nec

lidu,

ás

pece

obyvatel-

úinku znemrav-

alespo uznati, že feros" (zjemuje mravy

musí se

sinit esse

a nedopouští surovostij."

Zvýšená

subvence

eskému

divadlu

byla

pijata. 16

po

té

238 Již

nikací

díve zmínili jsme se o tom, ze odbor kommuzemských byl zásluhou Riegrovou zorganisován

V tomto

a zveleben.

referoval

navržených

o

subvencích na

zákonu

:

zasedání Rieger nejen že astéji

silnice,

nebo poskytnutých zálohách a

zákon o správ

mýta na n, zálohy zemské na stavbu

silnic

silnic

jak se

dob

splatiti

je

okresm

celý náklad,

se

znova

pjky

mohly

tžko

navrhl Rieger

ního fondu zemského na silnice, z

poskytovaly

Hled

prbhem

a obcím

nhož

k tomu,

jednoho neb v tak krátké

zízení zálož-

okresm

by se

v deseti

letech

splatné,

povolovati

jiným

okresm

Instituce ta zachovala se

vymáhati

mají

poskytnuté.

že silnice každá musí se provésti let a že

dvé osnovy

neerárnich a o ukládání

dále návrh o tom,

dvou

snmu

ale pedložil

kteréž by

stídavé.

pi výboru zemském po dnes

a psobí blahodéjné.

Když zákon o vymáhání záloh a zákon o technické hospodáské správ silnic pišly na denní poádek, Rieger mnohonásobné a úspšn zúastnil se porad tch, jakož i

porad o policejním

opt

hájiti

ád

silniním. Jindy bylo Riegrovi

poteby, aby se systemisovalo úadnictvo a inženýrských k ízení

pibralo se

sil

a vodních.

Ve schzi ze dne

snmu

17.

vysvtlení o administraci

staveb

silniních

února 1866

ek

zemských,

podával o tom,

jak naloženo bylo s penzi, na stavby vodní urenými. Dokazoval, že dotace k tomu cíli povolená sotva postaí ke splavování ek pro vory a že snm, peje-li si regulování vtších ek a zejména Vltavy až ke Praze pro plavbu lodí. musí se odhodlati ke vtším obétm. Pi tom dovozoval potebu toho, aby vydán byl nový policejní ád íný, a ke konci zasedání též se pi-

mlouval za návrh, aby se zemskému výboru uložilo vy-

239

pedlohu

pracovati

—

íní.

vbec

Jakož

pedmtem

o

veškeré

horlivé

ek

správé

pée

zemských

a

policii

kommnnikace zemské

byly

Riegrovy, tak zejména náleželo

myšlénkám jeho, aby pijata byla zásada zemských a aby zem se ujala sama zízení

k oblíbeným železnic

hlavních tratí železniních.

Jednání o

odkázáno byvši

pedmtu tom vleklo asi tem kommissím,

enketní konimissi, svolané tclito poradách

ml

se již po více

let,

zejména též velké

zemským výborem. Ve všech

Rieger úastenství vynikající a po-

sléze v tomto zasedání

snmu

pednesl jako zpravodaj

kommisse návrhy, ve kterých byly obsaženy výsledky dlouhých porad a vysloveny myšlénky, jichž byl v kommissích obhájil.

V

kon

návrzích

v ten

tch

se

žádalo

pedn

o

zpsob, aby ono právo nápadu,

zmnu

zá-

jež dle zá-

kona o koncessích železniních vyhrazeno bylo státu, zstavilo se zemi pi všech železnicích, jež by zem bud; sama stavla anebo subvencionovala, po druhé pak, aby nové železnice

zemí nebo

soukromými podnikateli

stavné byly sproštny dan z píjmáv a z výdlku na Dále se navrhovalo, aby 15 let od otevení dráhy.

zem

projevila

svou ochotu podporovati dležité

smry

áry

trat pokládá za nejpotebnjší k doplnní rationální sít žeTakovýchto tratí uvádlo se v návrhu devt. lezniní. železniní a vyslovila zárove, které

Nkteré

z

nich byly té doby

již

a

vládou povoleny, a také

pozdjší dosvdily, že kommisse navrhla trat ty s dobrým taktem a znalostí pomr zemských. Zemskému výboru se ukládalo, aby s podnikateli o podporu se hlásícími pedbžn vyjednával a aby

zkušenosti

16*

240 díve, než podporu nebo stavbu nkteré trat navrhne^

hledl se pesvditi, poru íšskou.

možno

získati pro ni pod-

ukládalo se

zemskému výboru,

není-li

Tolikéž

nejpimenjších

aby ku vypátrání

pro

tratí

áry

v ná-

vrhu naznaené konati dal potebná statistická a tech-

Konen mezinárodní

nž

na

nická vyšetování,

navrhovalo

se

žádati

pekážky,

odstranila

s

cestou

aby

cestu

v

se

drahou slezskou,

dolm Waldenbur-

vzhledem k uhelným Bylo v návrhu nkolikero

dležité

ským.

vládu, stavící

spojení dráhy Pardubicko-Liberecké což

až do 1500 zL

smí

vydati

zpsob

naznaeno,

zemská na stavbu železnic posky-

jimiž by se subvence tovati mohla.

Té doby pevládalo vbec

má

stavba

zstaviti

železnic

ve

i

vd

iniciativ

mínní, že se a

konkurrenci

soukromé, a proto také návrh Riegrv doznal prudkého Rieger

odporu.

útokm

zejména proti že

dvojí

podané

návrhy

eí

delší

Herbstovým. do

co

volby

návrhu

hájil

svého,

Ukazoval k tomu,

tratí

i

zpsobu

sub-

vence neujímají nikterak volnosti budoucího usnášení, že

snm

však jest zapotebí rozhodnouti o zásad, chce-li

vbec

podporovati železnice

tento projev

katel.

s

tmi

dchod

zemských, a že

také povzbudí

innos

podni-

zem eská

nezíká podpory pokladny íšské, avšak ona potebuje

Návrhy

na železnice železnic

vle snmu

z

z

mnohem

více

se

než

lovkem pi vzrstu

—

zem jsa

jiné.

Dje

díttem

se tu jaká

chodí

v pun-

oškách, muž potebuje bot železem pobitých, a postavení ostatní

jest

zem

dou- li se ze

zem

naše,

mocnáství íjtátní

v

kteráž

daleko

v

tom

pedstihla

obchodu a prmyslu.

Bu-

pokladny podpory všem zemím stejné

241

poteba ech mnolieni vétsí a žádá toho prospí^h zemé, abychom sauii piložili ruku k dílu. Pi hlasování pijat byl vtšinou 8 hlas návrh Herbstv na pechod k dennímu j)oádku a tak zmaeno podniknutí pro národohospodáský rozkvet vlasti udíleti,

jest

naší veledležité.

Na základ zamýšleném mohly vzniknouti železnice zemské a státi se pro zemi pramenem píjm, kterýž Návrhem tím takto byl odevzdán naprosto spekulaci. byla by se do podnik železniních též uvedla jakási soustavnost a bylo by

hovly

více

skému.

zamezilo

se

vznikání drah, jež

prospchu soukromník než prospchu zem-

A pes

to

podnikatelé

bohatli

železnic na útraty obecenstva a státu

zakladatelé

a

pes

míru.

Zhoubné následky tohoto zanedbání v brzku zpsobily reakci,

a nejhorlivjší

asu

svého

obhájci volné

konkurrence pi stavbách železniních, jimž

rozumná

cesta stední

rozhodn

se opírali

dlouho zabhli

nenými

nelíbila se

Riegrem navržená, a kteí tak železnic lemských^ za ne-

zásad

do druhé krajnosti a

stali

se

bezvými-

zastanci postátování drah.

Vedle této

pée

o zdokonalení

institucí

zemských a o národohospodáský pokrok byly

v tomto

zasedání

usilovné

pedmtem

hlavn dva úkoly

Riegrových

—

otázky

to,

k nimž

zornos obecná obrácena a

byla

v nichž

horlivých té

chvíle

vrcholila

snah po-

innosí

snmu. Píznivý okamžik se dostavil a první úkol, k

eská vtšina chtla

síly

své spojiti,

nmuž

bylo zteení

tch

242 dvou

bašt, jimiž

roda

v

byl svobodný rozvoj našeho ná-

politickém

živote

provedení

totiž:

seven

a

píinách

ve

kulturních,

rovnoprávnosti na universit a oprava

volebního ádu.

V

zasedání

r.

1864 byla rovnoprávnos ve školách

obecných a stedních co do zásady vydobyta, jí

náležitého

nedostalo

naše

nesly

vdu

!

—

výše

se

Již ve tetí

—

nyní

provedení,

nejen

schzi ze dne

eskou

úsilí

školu,

28. listopadu

by a i

i

se

nadje eskou

1865 po-

dána Riegrem petice, podepsaná 700 studujícími vysokých škol, o provedení rovnoprávnosti, a 13. ledna 1866 podal Rieger návrh, jejž podepsali všichni poslanci eští

znl: „Slavná vláda bud požádána, aby provedla zásadu rovnoprávnosti obou národností na zemské universit v Praze zpsobem následujícím: Pro každý pedmt, z nhož jest skládati pedepsané zkoušky (rigorosa, zkoušky státní nebo zkoušky kandidátv uia jenž

telstva gymnasijního

menším jeden

poet týž

a

t.

proíessor,

p.),

ustanoviž

kterýž

by

se

pi

nej-

pednášel uritý

hodin jazykem eským, a aspoíi jeden, kterýž by

pedmt

v témž

potu hodin pednášel jazykem n-

meckým. Vyjímají se pedmty, jež se pednášejí toliko jazykem latinským. Všecky pedepsané zkoušky jest volno podstoupiti bud v eském bud v nmeckém jazyku, pokud není pedepsáno konati je jazykem latinským. Když by nebylo ádného proíessora nkterého pedmtu v ei eské nebo zase nmecké, má zkoušku ped se bráti mimoádný proíessor, ku pednášení toho

pedmtu Dne

v té

22.

ei

ledna

povolaný." došlo

ku prvnímu tení, a líieger

odvodoval svj návrh velou eí.

Promluvil nejprve

243 o tom,

má úel

že universita

úel státní^ aby veejné vénovati

dvojí:

vzdélávala muže, kteí se chtéjí službé

zájmv

a státi se tak íkaje opatrovníky ethických vatelstva

— a druhý úel vdecký.

;

university

organismu

v

když léka,

následky toho.

vzdlání

nenabyli

státním

Obraceje se k úkolu

vylíil Rieger

právník,

v jazyku

neblahé a knéz

professor

nímž

mezi

lidu,

oby-

jest

jim

psobiti.

,,Druhou stránkou."

má sama

kteráž

To

moc!

jest

mravní

a sociální

národv

i

a chléb

národ

(velmi

to

mžeme

a

sama, vda,

cenu vzne-

obžníku svém: pravda, ano, vda jest ješt v

véda jest též dstojností

národ, tak i jednotlivc, vda humanit, vda jest ctí a slávou

konené

jednotlivcv, a véda jest

jsou-li

kterak

jak

postupem k

jest jejich

a

zajisté

vda

„jest

absolutní

povdl

Já povídám,

více než mocí.

tak

sob cenu

o

Ministr Schmerling

šenou.

Véda

pravil,

dobe

!

ve stedu).

pokladové vznešení,

ba

též blahobyt

tomu

Jestli

neocenitelní,

aby všichni

uznati za spravedlivé,

tito

pokladové byli dáváni plnýma rukama jen jedinému ná-

rodu a druhý aby stedu.) koliv se

z nich byl

O tom nemáme

mže

vysloviti a

právnosti ve theorii,

nedodláme

žádné pochybnosti,

véd

jak-

pece rovného práva nikdy synové

našeho národa ne-

a vzdlanosti, a to ve vzdla-

nosti vlastní, samorostlé, národní,

ckého (výborné!).

že,

ochotn piznati zásada rovno-

že se

ve praxi, jestli

budou se rovnati ve

vylouen? (Výborné! ve

synm

národa

nme-

Náš národ více než který jiný ze

své zkušenosti seznal, jak veliké to neštstí pro národ,

když jest vylouen ze svatyn

vdy

.

.

.

Když po válce ticetileté naše zem zpustošena byla na tvrtmu svého obyvatelstva, po stránce hmotné

244 neštstí to

bylo

opt

telstvo

výtení z

nhož

ty

doby

vyhnáni

byli

semeno védy

úrodné

by

vyrstala

byla

opraveno a obyva-

Komeniové

že

ale

položiti

—

rodní

vzrstalo:

duchové této

nemohli

dob

v nedlouhé

ješt vtší záhuba

to byla

z

národ

v

jež tehdáž

bhem

praviti

po

ná-

to neštstí,

že páleny byly naše knihy

to,

vzdlanos

naše

tisících a

svj,

by se bylo mohlo na-

národ náš,

asu. Ale

že

Všechny

pro nás.

proudy krve a ty haldy mrtvol a všeliké potkalo

vlasti,

vzdlanos

naší

vlasti

naši a jiní

byla zahubena násilím, to

ješt posud trpíme a stenáme pod následky tohoto neštstí. Nechci pipomínati tchto smutných událostí snad k vli roztrpení myslí, ale také soudím, že mžeme žádati, že se nedalo napraviti až do dnešního dne,

roda

konen

aby

našeho,

tehdy

konen

as, aby kletba tato

jest již

pravici a z ásti

na

svázali ho

pouta,

s

kteráž

a

ná-

na na

Tenkráte zavázali národu

levici).

našemu oi, aby nevidl, mluviti,

vzata byla

(hluná pochvala ve stedu,

položena

byla

spadla

a

zacpali

mu

jím,

mrštili

ústa,

aby nemohl

abych tak ekl,

do

nevdomosti

kouta

byl zapomenut.

(hluná pochvala ve stedu), aby Tento stav musí jednou pestati Toto !

privilegium odiosum, jež uvaleno na národ náš, že totiž

má vylouen

býti

od vdy,

eskému

musí pestati, a

národu se musí v tom ohledu dáti plné právo!"

„Vda kteréž

jej

jest

pro

každý národ

zachovává a

živí.

jako

svtlo

života,

Jako kvtina každá, kteráž

zbavena slunce, vadne, kraví a hyne, tak též národ, kterýž nemá slunce vdy vlastní, slábne, sprostaí

jest

a hyne.

My

pamatujeme

jsme

to zkusili

z našich

na svém národ!

mladších

let,

kterak

louen ode všeho vzdlání, kterak všechny

My ješt

ech

byl vy-

školy až do

245 nejnižších se

A

bylo

tak

,

nmeckému

jazyku

uil-li

tak

néniecké

byly

,

každý ech,

že

mu

systémem tím vypáleno

znamení nevzdlanosti a sprostoty

vzdlanosti.

prost

byl

.

.

na elo jako

Tak

.

nena-

stály

vci

ješt za naší doby, že ech mohl se vzdlati, abych tak ekl. jen pod pokutou ztráty a smrti své národnosti, takoka pod pokutou hrdla" (hluná pochvala).

V

ei

dalším postupu své

Bieger vyvracel všechny

námitky proti zavedení rovnoprávnosti na univer-

liché

sit, a dokládal

s

drazem:

Celá otázka vrcholí v tom,

„Povzme

že se zde jedná o emanci-

paci našeho národa a našeho lidu ze stavu,

—

ekl, služebnosti.

svdení, zali,

že,

udlati

(výborn

nechceme,

že

V

!).

aby náš

i

této

národ

tak ekl, glebae adscriptus,

mohl

býti jinak

kus

my nechceme, s

historie

My

kulminuje.

budoucn ješt

a myšlen, než

pe-

byl,

aby

abych

ech

ne-

cepem nebo mo-

My

chceme, aby mohl pracovati také anatomickým nožíkem a jinými nástroji s aby mohl býti nejen dlníkem hroudy, ale také

tykou v ruce. s

vidn

to

od-

slavného doká-

i

my dovedeme otázce

již

nabyli

nebyli

historie

pedkové velkého

co naši

my dovedeme,

i

abych tak

Bylo by se národu našemu

kdybychom ze své

zvonilo,

upímné.

to

si

teleskopem,

vdy

—

dlníkem vdy (výborn!) ... Já pravím jménem národa eského a jménem sedmi set studujících, kteí petici zadali: abyste jim uinili po právu.

My žádáme

o své

Pejte nám tedy, co nám náleží a zákonem Božím!" (Boulivá po-

právo, o svou osvtu.

zákonem lidským chvala.)

Dojem, jakým psobila vážná slova Riegrova,

sob

pedstaviti jen ten, kdo zná všecku

hutnos

výrazu,

kterouž

umí Rieger

velos

vložiti

mže a

mo-

do svého

246 která chvje se

pednesu,

v jeho

hlase

v okamžicích

pohnutých.

Národní Listy referovaly o jsouc

velým

ei

pronesena

psobila svou stran nejevil

mravní

citem oprávnnosti

klidnou vážností tak, že ani na

že

té,

nmecké

Návrh Riegrv byl pak jednohlasné odkázán kommissi devítilenné ku pedjediný dr. Hanisch nepozvedl ruky. bžné porad nejmenší

se

úsmšek neb

odpor.

—

e

Zvlášt ve studentstvu eském rozehála grova všecky mysli,

k

e

Riegovi

vzdát

a

medikv

deputace

mu

dík

za

Rie-

odebrala

vzletnou

a

se

památnou

tu.

V

celém

Studenti

studentstv Pražském

nmetí

podepisovali adressu

proti

návrhu, jenž se

zájm „první a nmecké ovšem

ilý ruch.

k menšin sn-

odevzdána Hofleiovi a v níž se

movní kommisse, jež ohrazují

zavíil

nejstarší

notovaly

dotýká nejdležitjších

nmecké

Žurnály

university".

v té tónin,

v jaké

se

byla

ozvala stará Presse, že totiž rovnoprávnost národní

má

„obmezena principem kultury". Avšak rozilení žurnalistiky nepátelské stupovalo se v zuivosí, když práv v té dob, ve schzi, jež následovala po prvním tení návrhu Riegrova, maršálek ohlásil, že císa potvrdil zákon o rovnoprávnosti na školách obecných a

býti

stedních.

Tagesbote nazýval štýnem,

Neue

freie

echy novým

Presse

hlásala,

Šlesvikem a Holže

nyní

otevena brána k pováclavení (verwenzein) Cech, zila

jest

již

a hro-

pomstou nmeckého národa. Rokování kommisse,

grv, sledováno

s

jíž

odevzdán

byl

návrh Rie-

napjetím. Tagesbote trpce jal se tou-

247 žiti

iia

žádostí svou, aby návrh ten byl

Úel

fakultáni.

lenové nénietí se dán díve na vyjádení

že propadli v konnnissi

to,

návrhu

pi známém nénieckém

toho

smyslení professorv universitních byl až píliš zejmý.

Nejprudeji dorážel Tagesbote

na rektora univer-

doby vlastenecký knz. prolessor theo-

sity, jímž byl té

kommissi sné-

logie Vincenc Náhlovský, jenž hlasoval v

movní jsa

návrhu

proti

nénieckému a tím dle Tagesbote

rektorem zradil autonomii university. Dále pinesly

noviny

Vídeské

zprávu,

že

7 pro-

fessorv university podalo rektoru Náhlovskému žádos o svolání akademického senátu, aby tento podati mohl své ohrazení

návrhu Riegrovu, a krátce

proti

akademický senát Pražský

hlásaly opét, že

nmž

sterstvu proinemoria, v

vcí íšskou

university jest

nemže

mini-

zaslal

se vykládá, že

a že

po tom

petvoení

provedeno

býti»

pokud fakulty nebyly tázány a nepronesly svého dobro-

—

zdání.

Všecky tyto projevy jsou nám dkazem, jak mocné véc universitní hýbala myslemi, a tu snadno lze svtliti,

jak zvlášt

prudkou boui

sobil

metí niti

chtli

ovací

;

proti

zpsobily

sbh

rovým brzy zas

Na

zej tí,

tomu ozval tak

lidu

došlo

ped

eském

k boulivým

universitou.

poádek.

dne

bezna,

1.

tu

se ve studentstvu

uinn

o zprávách kommisse ve

nodm-

Studenti

února Hotiera za brošurku

28.

hlunv odpor a

Hoflerv „Die Uni-

Bohmens.

Geschichte

die

ftir

nutn zp-

studentstva

jizlivý pamflet

vy-

vydaný v asopise Mittheilungen des

versitáts-Frage",

Vereines

v myslích

si

píin

výstupm, jež Zakroením rekto-

rokovalo

se

university.

na

snme

Když pijat

248 konec debatty, zvolen Rieger ze strany naší za hlavního

eníka.

tm, kteí provedení rovnoprávnosti prohlašují za kivdu nmecké národnosti, tázal se: „i snad vda nmecká ztratí, abych tak ekl, Yni svou, sílu a krásu, když vedle ní vzkvétati bude vda eská? Jestliže bude echu dopáno se nasytiti Obraceje

chlebem

nejprve

se

moudrosti,

proti

z toho,

plyne-liž

že

Nmec

bude

trpti hlad?''

Drzé osobivosti, prohlašující universitu naši za nmeckou,

odpovídal Rieger

Karlovy,

kterýž vnoval ústav

citátem

svj

ze

zakládací

bully

hlavn národu e-

skému, a poukázáním k tomu faktu, že universita Pražská, i po reform Ferdinandov zstavši latinskou, teprve

zmnna

za císae Josefa

prouéu své

ei

kultury rádi se

v

byla

V dalším

nmeckou.

tm, kteí svým apoštolátem vychloubají, uvádl na pam, že vda Rieger

není monopolem aniž privilegiem jediného národa, nýbrž

jmním

veškerého lidstva,

„Že národ nkterý ve

ke druhému.

roda

pecházejíc od jednoho ná-

vd

díve

píinou, aby na národ druhý, kterýž kráí za ním s dobrým úmyslem, aby též se vzdlal, on dospl vrcholu vzdlanosti všelidské, hledlo aby Práv tak by mohl Asiat, u nhož se jaksi pohrdav. pohrdati Evropanem, u nhož slunce vychází díve slunce vychází pozdji. My pozdjší pak máme ve píin té aspo zase útchu že až tam u soused pedních bude slunce již na sklonku, u nás bude plný den." (Hluná pochvala ve stedu i na gallerii.) pracoval,

není

i

,

,

útoky

eník nme-

ckých, ohrazoval se Rieger proti tomu,

že by se auto-

Vyvraceje

dále

nomii universitní

námitky

a

mlo rozumti

v ten smysl,

aby ona

249 „autonomií princip

mohla

svou

rovnoprávnosti

popíiati

na

národní,

veliký

tak

néniž

ústava, celá existence našeho rakouského

se

princip,

zakládá

mocnáství

—

budoucnos, nebo pravím sméle, tato zásada zachována, tedy rakouské moc-

a já pra\ím, celá jeho

nebude li náství se roztrhne." Tem, kteí o schopnosti a vdeckém povolání národa s

eského pochybnosti

pronášeli,

Rieger

ukazoval

hrdostí na potšitelný rozvoj vzdlanosti naší, na

rární a

vdeckou cinnos našeho kmene

dvaceti

let,

kteráž byla

silnjší

za posledních

ilejší než u

a

ckých krajan v echách, pipomínal,

lite-

že

nme-

není daleka

doba, kdy Nmci sami teprve poali pednášeti védu svým jazykem nmeckým a kdy teprve pednášením na

universitách rozkvétala že také

Švédové

djné, že

malí

neetní

povoláni

byli

vda

národové:

Dovolával se toho,

Hollandlané,

vci památné,

vykonati

též oni vytvoili

vdy,

jejich.

znané

Dánové,

svto-

literatury a pracovali

djin vzdlanosti naší, že echové vyvinuli samostatné svj státní organismus, své právo eské, svj duševní život, že pivedli též umní k asnému rozkvtu a ve velikých krisích historických a náboženských pedstihli své sousedy smlostí svých myšlének. „Ve všech tchto vcech osvdil národ náš ducha vdeckého, ducha samostatného, ducha vždy ilého, ducha iniciativy My cítíme v srdci svém odvahu k novým skutkm," konil Rieger svou, „my máme vli odhodlanou i chu ku práci; my cítíme v sob silu vlastní, pvodní, sílu schopnou k pvodním dílm ducha eského. My nechceme nií škody ani kivdy, my žádáme jen své právo. O toto abychom žádali, jest se

zdarem na

roli

.

.

.

a posléze vzpomínal

e

i

250 pro niž jsme

svatou povinností,

(boulivá pochvala ve stedu,

Díve než malou potyku

došlo s

na pravici

i

na

i

mel

ke hlasování,

umírati" gallerii).

Rieger ješt

nikdy neodmrštila ža-

že universita

docentm

o

žíti

Herbstem. Vyvraceje ve vcné oprav

nesprávné tvrzení, datele

hotovi

pro

uvádl

národnost,

na doklad

sebe sama.

„Mn

hospodáství,

tického

dvodu, soudil

odepeno

bylo

a

se

z

odepeno

z toho

aby

po-

že prý

od-

to.

s

poli-

eské ei."

snmovny

nikoli

to

z

odpíral,

usnesení

professorského

e-

nýbrž na pokyn ministerstva vyuování, k

kollegia.

muž

stalo

to

to

sbor nebyl

spis pro neznalost

Herbst za nepokoje

mrštní

mi

bylo

že by professorský

mj

a

habilitovati se.

„Byl jsem

Rieger odtušil:

pedn

odmrštén

sbo-

tomu odvolal jsem se k mirem nisterstvu. To jest faktum. Pan professor Herbst zajisté mi pizná, že já. byv osobn v té vci zúastnn, znám ji lépe než on, jenž tu tehdáž ješt nebyl." professorskýn;- a proti

eech

zpravodaj peten návrh hrabte Lva Thuna, jehož mírnjší forma mla požadavkm našim

Po

ve

píin Bylo

již

po

sedmé

k hlasování o návrhu vrzích

poet hlas.

rovnoprávnosti pojistiti vtší

hodin

nmecké

veeiní.

menšiny,

když

aby se o ná-

vtšiny pešlo k dennímu poádku.

byl zamítnut

došlo

Návrh ten

121 hlasy proti 100.

Obecenstvo

na

gallerii

propuklo

v jásot

—

moc-

njší ozvna jásotu toho mžikem rozlehla se ped snmovnou na námstí Ptikostelním, kde ode tvrté hodiny odpolední stály zástupy lidu,

tiše

oekávajíce vý-

sledek hlasování, a nyní radostné nadšení své

projevo-

251 valy linniavvni voláním:

slancm,

V dali

sláva císai, sláva (Vskýni po-

sláva Kie^rovi, sláva ceskr .^lechté!

síni

snémovní llerbst

a

vyklizení gallerie, a njarsálek za velikóho

a nepokoje skonil

schzi o

Ped snmovnou

pl osmo

a ticho,

dami

ubíral

toho

zvlášt

hlun

dne,

by

bylo

veer.

rozd-

volným

ozvalo

se

pozdravován rozešly

zapotebí

se

do polo-

zachovávajíce vzorný po-

prchodem mezi a-

nkterý známjší poslanec

Davy pak

berg.

aniž

jen když

se

eníci

davy lidu až

tísnily se

vice Malostranského námstí,

ádek

hodin(>

])ohnutí

na Pétikostelním námstí,

leny ve dvou adách,

žá-

podráždí^né

I^rinz

boulivé

bývalo

zejména slávy

volání

a

kníže Schwarzen-

kardinál

bez

a

nejmenší výtržnosti,

zakroení

jakéhokoli

policie.

Když toho veera pi pedstavení Rieger vstoupil do intendantské

zemí studentstvem celé divadlo

poslancm,

hymn

peplnného

boulivé provolalo sláva

a když

ji

lože,

eské šlecht!

zavznlo

pí-

z

po té

Sláva Riegrovi,

sláva

slávy

Voláno

orchestr zanotoval, zpívalo

censtvo povstavši a zase otásal

z Portici

a

volání

:

Nmé

hluný

po ji

národní celé obe-

jásot slávy pro-

storami malého divadla.

Druhého dne pistoupilo se ve snmovn k podebatt o provedení rovnoprávnosti a pijat

drobné

opravný návrh Thunv.

Také výjevy verejšího dne

ped snmovnou

do-

petes. Maršálek peetl list, jejž byl zažádaje, aby policie uinila slal hrabti Lažanskému píšt pítrž podobným výstupm. Když pozdji marstaly se na

šálek oznamoval se Sladkovský,

snmu odpov chtje

místodržitelovu.

ozval

svoboda

roko-

konstatovati,

že

252 verejšího dne

vání a hlasování

Tomu opel

byla.

se Herbst

niem

v

že

pravé,

porušena nejiž

odpoledne

poala se shromažovati ped snmovnou luza (Póbel). Výrok ten vzbudil ve snmovn boui nevole a v novinách uveejnno potom zasláno prof. Herbstovi, podepsané od 151 posluchav universitních, zaruujících se svou

akademickou

ped snmovnou obanv.

že nevidli

ctí,

žádné luzy, jen množství studentv a všecky

Jakkoliv byly se

udaly,

poádku,

nevyboily

piece

národního

projevy

niem

v

všem tm, kteí

jako trestuhodnou vytržnos,

mezí

z

se

nadšení,

jež

veejného

snažili vylíiti

je

záhy naskytla se k tomu

vítaná píležitost zvláštní shodou okolností.

Práv v tch dnech vzbouili se chudí, hladem mroucí cvokái v Hostomicích a Hoovicích a vydrandomy židovské. Akoli jitení dlnického lidu proti obchodníkm ve mzd je utiskujícím mlo zjevné ráz hnutí sociálního, pece neostýchaly se listy nmecké covali

uvádti

ve spojení

je

s

poslanc v Praze a

jednáním

spatovati v tom „hluboce promyšlený plán" strany národní a federalistické.

Ostdeutsche Post pedpovídala, hrou ritský

v

k obanské (!)

—

echách

válce,

že

z

a Presse stýskajíc

se vzmáhá,

hlásala,

že

hrobu si

že

jest to

vstal

na ducha

pede-

duch Tábonásilí,

nadje mírných

jenž ob-

an

spoívá již jen v rozvinutí vojenské moci. Když pak též poloúadní list Constitutionelle Oesterreichische Zeitung pipojil se k tomuto nehodnému podezívání, jakoby strana autonomistická byla zosnovala ony

tomu poslanci interpellací, podanou 9. bezna Zeithammrem, v níž se tázali, jestli vlád povédomo, že by politická strana politování hodné výstupy, ozvali se proti

253 íiutonoinistická

snah cestou

uskutenní

domáhala

byla

se

svých

vláda výsledky vyšeto-

násilí a zaniýšlí-Ii

vání dáti na veejnos, aby ochránila

ces

téch,

na

nž

vládní asopis uvalil podezení.

První odpovéd.

dal vládní

již

komniissa Neubauer,

byla tak vyhýbavá a nejistá, že Zeithammer 15.

bezna

interpelloval poznovu.

U.eger však

již

ped

tím soukromým dopisem

byl

tžce si stýskaje na nespraobviování Vídeských a zejména i poloúedních k Belcredimu

«e obrátil vedlivé

—

•list.

Belcredi ve vlídné

odpovdi

své ze dne 14.

bezna

hledl upokojiti Riegra ujištním, že povyk v novinách o posledních událostech v echách nedotknul se jeho mén nepíjemn, než Riegra samého.

„Znám Vídeský vzduch píliš dobe," píše dále. Byl ^než abych jemu dal psobiti na své názory. jsem úpln cizím všem tmto pobuujícím lánkm,

—

tom byl pesvden a tedy zapudil každou i sebe menší pochybnost, jako by objektivní, klidný a nestranný zpsob, jímž posuzuji pomry prosím,

abyste

o

mn

dobe

zmnn

známé, byl v emkoli

Na

to

ve schzi

neshledala v

onch

a národních snah.

bezna dal zástupce prohlašuje urit, že vláda

ze dne

vlády odpovéd uspokojivou,

býval."

16.

výtržnostech

Krátce po

té

výsledk politických prohlášen

ve

krajích

Pražském, Táborském a Plzeském náhlý soud.

bezna pišel na denní poádek druhý nejdležitjší pedmt tohoto snmování kommisse o oprav volebního ádu. Dne

19.

ve

snmu

— zpráva

17

254

pi poradách kommisse

Již

došlo ke

prudkým

sráž-

kám, v nichž zvlášt se utkali Rieger s Herbstem. Oprava volebního ádu byla v prvních letech trvání Avšak jeho možná ješté nadpoloviní vtšinou hlasv. hlavní obtíž naskytovala se v tom, že základní ustano-

volebního

vení

ádu

a

zejména

rozvržení

hlas mezi

eené skupiny interess (mezi skupinu velkostatkáskou, mst a obcí venkovských) pojata byla

jednotlivé tak

do zízení zemského, a zízení zemské nemniti le za pítomnosti tí tvrtin všech mohlo se snmovník vtšinou dvoutetinovou. Tak ustanovoval také v

§.

§.

38.

3.

téhož zízení

zemského, jenž

podával

Nmcm

zbra, kterouž zmaiti mohli každou dkladnjší opravu volebního ádu. Vtšina kommisse, nechtjíc se spokojiti menšími toliko opravami nkterých jednotlivostí, vypracovala nový ád volební a zárove podávala snmu návrh adressy vítanou

ádu volebního zmny volebního ádu nelze

k císai, ve kteréž po výklad nového se

pravilo,

že

žádoucí

k místu pivésti, aniž by se zmnil

§.

3.

zení, a že „toliko iniciativa, vycházející z

drosti a otcovské pelivosti

aby

razila

schdnos

dráhu

k

cíli

zemského zínejvyšší mou-

Jeho Velienstva, jest

onomu

a

pojistila

s to,

dráze

té

a svobodu."

Zpravodajem vtšiny byl hrab Jindich Clam Martinic a zpravodajem menšiny Ilerbst, jenž jménem menšiny navrhoval, by

snm

nepodával adressy císai, nýbrž

aby pistoupil k rokování o osnov

ádu. Hodnotu

této na pohled projevované ochoty

posouditi z toho,

že pijetí

dem nmeckých poslanc možným.

nového volebního

ze

možno

osnovy té pouhým odcho-

snmovny

stávalo se ne-

1>55

Pokud zárove §.

v platnosti

trval

zízení zemsk(^ho a opravy

usnesení

k platnému

žádající

38.,

3.

§.

pítomnosti tí tvrtin poslanc, nemohly se odstraniti základní, kar^iinální vady volebního ádu, totiž nesprávné rozdlení hlas v kurii velkostatkáské, zvlásté pak

ohromný nepomr v zastoupení kurie mstské, jíž dána ješt výsada zvláštního zastoupení komor obchodních. Vždy kurii mstské, zastupující pi tehdejším rozdlení

okresv

ani ne million obyvatel, platících asi 3 milliony

zlatých

dan, pipadalo

obchodních korror 87

hlasy

s

poslancv, kdežto kurie venkovských obcí na 3,800.000 obyvatel a více než 9 million dan mla jen 79 poslancv.

K tmto

Snad že nyní mnohý,

v adresse vtšiny. se snadnou

dostaví se

a s

ukazovalo

nesrovnalostem

jiným

a

vdnou

se

kdo zabývá

úlohou proroka vcí minulých,

opoždnou dobrou

radou, že by poslancové

kdyby vtšiny své užívajíce okamžit se byli usnesli alespo o takových zmnách a opravách, Ale té jež byly možný pouhou vtšinou nadpoloviní. chvíle, kdy oprávnna a všeobecná byla nadje, že se podaí pomocí nabyté již vtšiny a za píznivé vlády byli lépe uinili,

dkladnou promnu celém eském národ

Belcrediho poíditi lebního, nebylo v si

na

takové malé

promny

ni pomýšlel.

Všichni

ským poínaje hájili navržené vali nutnos toho, aby zrušen oprava volebního

ádu

k místu

adressy, byl

§.

kdo by byl Sladkov-

strany

naší

vo-

nikoho, kdo by

byl žádal a pál,

eníci

ádu

celého

jakož

38.,

pijíti.

i

dokazo-

nutná

má-li

V témž

smyslu

jednohlasn se vyslovovala také celá žurnalistika naše, a Nár. Listy v dlouhé sérii

lánk

hájily

návrhv

borátu vtšiny kommisse. 17*

a ela-

256

Z

naší strany

Zeithammer

Sadil,

mimo zpravodaje enili

Sladkovský,

Lev Thunové.

a hrabata František a

Rieger zvolen za generálního eníka. Dotkl se nejprve toho. že

snm

náš není tím,

ml, jakýmsi mikrokosmem

by býti

ád

Nespravedlivý

skutenosti.

národa,

mže

bezpráví

„Zdaliž

bezpráví v samé organisaci

snmu

roditi

snmu,

dvra

vzbudí se

lidu v zákon;

v

úct u veškerého

na tom

vším

záležeti,

sám

Vám

bezpráví tedy,

pá-

Vámi daní vždy

byli

pak

lidu,

abyste

tohoto

„jestli

nové, záleží na tom, aby zákonové držáni

samé representaci

Jen vymýcením

bezpráví."

Když tedy

abych tak ekl, orga-

jest založeno, tedy jest tu,

nisované

v zemi.

právo? v

fotografií

pramenem

volební jest

zákonodárstva a tudíž pramenem práva

ím

Vám

jich

musí

pede

pramen uinili

spravedlivým."

Naproti tomu Rieger

dkladn

volebního

ádu

v jeho

nemožnou

proti

vli tch. kteí

jjrospchu

i

souvislosti

se

vyložil, s

kterak oprava

ústavou

nebudou

stává se

chtíti

svého

svých privilegií vzdáti, a pirovnával volební

ád

k zakleté princezn, zaarované za ti hradby žeTu nezbývá než žádati Jeho Velilezné nemožnosti. enstvo, aby nám dal zákonnou možnos ád volební upraviti, aby nemusil býti opravován dle §. 38. zemského zízení, nýbrž aby mohl býti opraven jednoduchou vtšinou. „Dosti

žeme.

nám na

tom," pravil,

Ale, pánové, jak

vc

stojí,

„my sob pak pomtoho popírati

nem-

kivda toho volebního ádu byla nám dána tím zpsobem, že nám byl oktrojován, a že tedy ta mocnost, kteráž nám kivdu zpsobila a zoktrojožete,

že vlastn

2r)7

nám

vála.

mravn

jest

Vámi

odoktrojovati

vyslovuje

se

musí,

kdo

protože ten,

povolána,

Pánové

vc

s

vostí zastáváte,

pipadá

tak

kterési

recht. das

Ale

co

smšné

jako

„Das

frašce:

pro pak

jest

pro-

že

mezi

jakousi nevolí,

hrza

tedy

s

a

mrzkos

takovou horli-

oktrojovánoV

tolikéž

má

svobodomyslného lo-

naprosto nedstojná, jako pravá

Hospodinem.

ní

z

k tomu

a

já vím,

!

oktrojování

slovo

že se slovo to cituje jako

vka ped

v

také

toho neuiní nikdy.

spch, ba

ted

ji

povdl

co kdysi Nestroy

to,

Hinberschiessen

Herberschiessen aber

ist

mn

To

wáre

schon

eine Gemeinheit."

hned pi oktrojování tohoto volebního ádu majorita v zemi se prohlásila proti nmu protesty, jež podány bvly v prvním zaseRieger konstatoval dále,

snmovním,

dání

a že, jakkoli se postavila na

pdu

tu

skutkem danou, nikdy nechtla jej uznati, a odvolávaje se k manifestu císaskému, kterýž

jakožto

konil chce,

že

aby byla svobodna dráha ke srozumní se

rody, ke

srozumní mezi námi

a korunou, dráha

s

ná-

ku právu

a spravedlnosti.

Skvlým momentem této ei Riegrovy byla rázná odpovd professoru Schrottovi. jenž hrozil, že nmecké obyvatelstvo pi politickém utiskování se nauí obraceti toužebné zraky po soukmenovcích v cizin. „Já také

eník

se

odvolával

takoví lidé,

lebního

cizin. s

nevím." odvtil na fakta,

kteí by chtli

ádu odtrhovati V této dob, kde

naším

že mezi

že

„akoli jeden

by byli

mezi

námi

pro pouhou opravu vo-

se

od

se

poád

vlasti

naší a toužiti

po

mluví o blízké válce

upozornní pro pana 13isvru nebezpené; ale já jsem pesvden,

sousedem,

mai*cka jest

již

Rieger,

nmeckými

takové

krajany

našimi,

kteížto jsou ro-

258 ženci a

vrnými syny

stedu)

šlení není (pochvala ve

kteí

zemé,

naší

této

pakli

;

takového

nkde

smý-

jest,

jsou

k nám

pisthovali a kteí lásky k této naší zemi nemají. (Boulivá pochvala ve stedu, pohnutí na levici.) Pánové! (povýšeným hlasem) kdyby se tak stalo, že by skuten tato tendence se ukazovala, jsme tu ješt my (hluná poto zajisté takoví,

budeme

chvala) a

se odjinud

hájiti neroztržitelnosti

naší

zem

livá

pochvala

ve stedu

ješt

uhájiti,

tak jak to

a legitimního práva i

našeho

a

souvislosti

mocnáe (bou-

na pravici) a dovedeme jich

pedkové

naši dovedli

uhájiti

prve" (boulivá pochvala).

eích

zpravodaj zamítnut byl návrh nmecké menšiny a ve schzi následující po krátkém rokování

Po

pijata a schválena 119 hlasy proti

Odevzdání

její

1)8

navržená adressa.

zstaveno maršálkovi.

Akoliv adressa ta neobsahovala žádného usnesení o njaké ústavy, nýbrž toliko žádos a pání, pece Herbst podal 22. bezna protest proti platnosti

zmn

usnesení toho, že prý ku pijeti adressy bylo zapotebí

dvoutetinové vtšiny.

V osmi

poslední

schzi

snmu

nmeckých professor

za roztržení

polytechniky

ješt na adressu polytechniky, kteí žádali

ve

došlo

dví

dle

jazyka.

Žádos

odkázána výboru zemskému. Snm ukonen 23. bezna. V myslích bylo nadje poslanci rozcházeli se v tom radostném šení, v té pravé jarní nálad, kteráž zmocuje se hospodáovy, když, dokoniv šastn polní práci, tato

—

ruje, jak

setba

jdeme, budeme

íme

dílo nyní

klíí

a

sklízeti,

zapoaté.

vzrstá.

Až na podzim

co jsme nyní zašili

Tak

—

plno vzru-

mysli

pozo-

se se-

dokon-

doufali všichni netušíce,

259 že dílo jejich zstane nedokonáno,

že nebudou

kliditi,

bude zpustošena letními bouemi a rozmetána vichrem nepíznivých pe-

co

nadšením

s

vrat v Ve veejnosti .

.

že nadjná, setba

šili,

.

a

zvlášt

též ta jarní nálada, hledající

ve

studentstvu jevila

sob

projevu v radostném

oslavování. Policejní editelstvo bylo již odmítlo

aby k oslav snmovního usnesení

studujících,

in

university

poes leno

žádos ve pí-

smli poádati pochodiový prvod na

Riegrovi a poslancm, slavnostní

míti

se

schzi,

slance a zástupce šlechty.

tolikéž nebylo jim povo-

k níž

chtli

sezvati

po-

Usneslo se tedy studentstvo

eské, podati Riegrovi podkovací adressu, jež odevzdána mu 21. bezna zvláštní deputací. Týmž asem zaslána k rukám Riegrovým adressa dikv a oddanosti poslancm eským, podepsaná 500 posluchai university a polytechniky Vídenské. pující

vroucností

psána byla adressa,

již

S peky-

zaslali Rie-

grovi slovinští studující ze Štýrského Hradce.

„Není Slovana," uctivostí

a

psali v ní,

„kterýž by

chloubou

nevyslovoval

nejvtší

se svatou

slavného

Ten dík a úcta k Vám, jakož i veliké štstí, jehož pejeme statným našim bratím na severu,
—

V

dob, kdy Riegrovi tšiti se bylo ze mnohých upímných projevv oddanosti a nezkrácené dvry ii;íroda,

té

stihlo

jej

velmi

citeln zaniknutí

asopisu Ná-

2G0 jenž

rod,

veejnosti

ml

vrným tlumoníkem myšlének jeho ve eské. Pi silné konkurrenci žurnálu, jenž byl

priority a setrvanost Národu již delší as zápasiti s tísní Všeobecná stísnénos a nejistota finanních finanní. pomr, poplach ve všem svte penžním a obchodním, jež pedcházely válku, urychlily konec asopisu toho^ kterýž mohl vasnou pomocí zachován býti. Vydavatel Národu Šimáek, tísnn vzrstajícím schodkem, poal jednati s Juliem Grégrem, a tak stalo

pro sebe neocenitelné právo

tenástva,

bylo

dle

se ujednání,

vycházeti

tenám, politického

nhož dnem

15.

kvtna 1866 pestal

svým pipojily vyjádení toho smyslu, že rznost

Národ,

Národní Listy, oznámivše

a

mínní

u nás

týkala

se

to

vždy otázek

více

mén

podízených a že zejména za doby posledního zasedání snmu našeho zemského se objevilo patrn, že nižádný politický náhled nestaví se v popedí, jakmile se jedná o blaho a právo nkterého národa. Byla-li pi radostném úkaze tom ješt jakási pochybnos o tom, jest-li za tchto okolností národu našemu zapotebí dvou velikých denník, zmizela pochybnos tato „ped vážností nynjších politických

pomr,

v nichž nejvyšší jest po-

tebou, aby sjednocenost národa eského všem, v emkoli se jen svtu projeviti

jevila se ve

mže. Za

touto

píinou uzavelo také posavadní vydavatelstvo Národa, že dnešním dnem Národ na dále vycházeti pestane, zaež dle úmiuvy s majetníkem Nár. List

veledležitou

všem

pedplatitelm Národa

Listy,

politicky

jejichž

rozumí, v

niem

V oné vážné brých nadjí,

i

se

zasýlati

program,

se

jak se

budou

samo

Nár.

sebou

nezmní."

chvíli,

ve chvíli radostných snah

v tušení velikých

pevratv

a

i

do-

nebezpeí

261 války

spory

byly

—

utihly

v

pece

ale

národ

skutené

nezanikly

as

kteráž nedovedla v pravý

na

obtovností

sob dobrého orgánu, pociovala dobách nutn následky toho.

blížící se

hodnouti,

války.

—

Blížila se doba,

nebezpeím

mlo

kde se

Nmecku

má-li prvenstvo v

kruh

pozdjších

v

chvíle již všecky mysli byly zaujaty

po-

a strana,

siících

zachrániti

Té

chvíli

—

na dobro

náležeti

roz-

Prusku

nebo Rakousku, má-li Rakousko vbec ješt jaké povolání v Nmecku. Chorobné, nepirozené pomry n-

meckého Bundu

nemohly se

lektvary vyhojiti,

nýbrž toliko

již

diplomatickými

více

ohnm

a železem.

Ra-

nechtlo zíci svých upomínek na nkdejší své držení koruny nmecké, jejíž klamný lesk kousko pro

dlouho se

zem

spojen

s

eené ddiné

tak

mnohými obtmi.

býval

v

dávné minulosti

Vzpomínka

tato

byla

íši

864 do války o Šlesvik-lolštyn, kde Rakousko a Prusko vrhly se spolen na malé Dánsko.

naši zapletla

Když

1

celv národ

nmecký

zpíval

nadšen

„Schleswig-

Holstein meerumschlungen" a když opanovati tyto

prý

nmecké

hrdosti

bylo

nmecké,

nejpopulárnjším

tu stála

nmecká

páním

od prvenstva

v

národní

strana v Rakousku

na tom, aby toto své „povolání nmecké*' neupustilo

zem

Nmcích stj

osvdilo a co stj.

Ra-

me

kousko bylo tehdáž tasilo za své „povolání nmecké". Válka šlesvicko-hoštýnská byla sice k vítznému konci dospla, ale následky její byly pro Rakousko dalekosáhlé. Mírem Vídenským, 30. íjna 1864, postoupilo

Dánsko

Šlesvik,

Holštýn a Lauenburk víte-

262

zm.

kteíž o tuto

kois válenou

tudíž spor na

nouti, a vzešel

nemohli se pohod-

poátku

méné tajený

více

mezi Pruskem a Rakouskem, kterýž nabýval vždy vtších

rozmr v

a ostejších výiazv.

Národ eský nemohl uviti v to „nmecké povolání" íše ohromnou vtšinou nenmecké, v níž Slované u

vtšin

jsouce

pi

událostmi pro

mli pravdu

v

kteí vždy byli varovali ped jež nepestávala vyhledávati t-

naši pedáci,

tou falešnou politikou,

moci a slávy své mimo

žišt

a poteb

V

ústavních vždy víc

konené dokázáno Rakousko ovšem neblahými, že pece jen

vystupovali

a více

ádv popedí — a

zavedení

národ

zanedbávajíc tužeb

íši,

vlastních.

ech

názorech a páních

zmnilo od

píin

ve

této

ne-

kdy Palacký r. 1848 památným listem do Frankfuita naznail pesn naše stanovisko k nmeckému Bundu. Pokud pomry tiskové toho dopouštly, vyslovovala také žurnalistika eská, bylo se nic

Národ a Národní

té chvíle,

Listy,

1865—66 soud svj

v letech

Mezi tím rostlo nebezpeí války neustále, v novinách stihaly depeše diplomatické rázu a pípravy válené co den váleného jedna druhou

o politice rakouské.

—

zjevnji se objevovaly. Blížící se válka zaujímala mysli

rozeno,

již

velmi

mocn.

ješt zvlášt k úvahám rakouského

mohlo jim peí.

neslibovali z

Vlastence

vážným. ani

sob,

porážky rakouské

Rostoucí

velikán,

eské korun, znova

kterýž

vztahoval

všeho

lidu,

jak pi-

eské pimla ovšem Jestliže

íši

ani

vítzství

prospchu,

ohromné nebez-

vzejíti

kdysi proti

z

vyrval

nám

Slezsko

své železné

ráme, jehož drtícím objetím hrozila záhuba naší samo-

2t)3

Oddanosí

bytnosti

národní.

prameny

a také

lásce ke

druhénm.

od severu,

ím

v

echách

uiti

nás

mrano

více se blížilo hrozivé

také

tím více

mže

k jednomu

nenávis

rozliné

mívají

láska

a

množily

se

pro-

a upímnjší, záijovým a udáježto v eském národ manifestem v vzbuzeny budoucnadje byly lostmi poslední doby v upímnou vli vlády minulos a byla nos lepší než

jevy

loyality,

nám

uiniti

a

projevy tím astjší

to

po právu.

—

Politické boje v zemi tralisty

—

neustávaly

zápas autonomist

šelestním

mezi tichým

ani

Nmecké

plomatických not válku pedcházejících. hlásaly

radostn,

centralisté

mla

válka

že

peruší

cec-

s

di-

listy

manifestu,

dílo

a

Vídeští pokoušeli se o svolání schze, jež

demonstrovati

proti

Belcredimu

a

pro

svolání

íšské rady. lenové kontrolní kommisse státního dluhu osobili sob právo, že ve zpráv své se pimlouvali za obnovení únorovky.

ech

Z

Vídn o

jej

mezi tím

rzných konin zasýlány do

z

etné velé adressy oddanosti, vrném smýšlení eského národa. císai

ujišující

Ve výboru „Sokola" podána petice sterými podpisy opatená, aby v jednot zavedeno bylo cviení ve Když výbor vyslal ke hr. Lažanskému depuzbrani. taci

žádat

vdi?

o povolení

Místodržitel

—

vlídn

eského národa vzbudilo

jaké

se

pravil,

mu že

dostalo

loyální

odpo-

smýšlení

zalíbení na nejvyšších místech,

že však není posud rozhodnuto, bude-li válka, a že tedy

zizování sbor dobrovolnických jest vcí budoucnosti!

A již

odpovd dal uveejnna byla

tuto

hr.

Lažanský

10.

kvtna 1866

—

kdy

vyhláška o ubytování vojska v Praze,

264

kdy ekalo se co chvíli, že vypukne válka, již zdržovaly toliko ješt diplomatické pokusy o svolání kon~ gressu.

Z rzných

stran nabídnuto vlád, že zídí se sbory

nechu eskému

dobrovolnické, ale

kruh

tických

k

pes odpor

echm

i

v

samém

—

ministerstvu

Belcrediho, kterýž k obavám, že není radno

zbran sviti,

obavu

dinou

byrokra-

živlu obdržela tehdáž vrch

novináských

dle zpráv

a to

nedvra

a zastaralá

—

že

on

odtušil prý,

dobrovolnické

sbory

má

že

jen je-

nebudou zí-

zeny v as.

Dne

kvtna mla u císae

24.

mu

obce Pražské, pinášející

teme

nosti.

„Proti

tom

o

nadání

zdržev se jen

v list

musil

asi hodinu,

vr-

adressu oddanosti a

Riegrov ze dne

jsem,

deputace

slyšení

pijeda

do

25.

kvtna:

Prahy,

odjeti s deputací

hned,

do Vídn.

Audience ustanovena byla na tvrtek a bylo teba

jeti

nebo za píinou vojenských transport jde tecf do Vídn jen jeden vlak a ten celých 25 hodin. Pijedše veer do Vídn byli jsme ráno hned in corpore u Belcrediho, naež jsme šli k císai pánu. Promluvil zvlášt Byli jsme uvítáni velmi pívtiv. — pochválil mne a nás, že jsme se mnou, jejž již znal celých 25 hodin,

snme

piin na

pracovali

a

že jsme zpsobili

zákony

vdn

adressu snmu atd. pipomenul též Pak jsem šel s Braunerem zvlášt k Belcredimu a mluvil jsem s ním hlavn o pomrech politických, o vy-

užitené,

rovnání

ped

s

Uhry,

válkou.

Že

korunu eskou

s

jakož dr.

i

o

poteb

ozbrojení

národa

ml

v kufru

Brauner spolu jedoucí

žezlem,

pláštm

a

íšským jablkem

kteréž vci ješt téhož veera, když jsme o

pl

—

11. hod.

2G5 pijeli, do

známo."

komory pokladv odevzdal, bude Vám

novin

*)

Z jiných zpráv Riegrových Belcredi

z

z

doby vychází, že

té

tehdy vyslovil se v ten smysl,

již

že nejvtší

Uhrv

hrozí íši zavedením dualismu od

nebezpeí

žá-

Když Rieger naléhal na to, aby se uinilo pro obranu ech, vpádu Prušák nejvíce vysta-

daného. více

vených, a aby se zídila dokonalá obrana

mu

vítznému. aby se toho pak boji

že

nelitovalo,

nestalo

a

ne-

ervna bývalé

ko-

se

to

v as."

stalo

Zemský výbor mité

pro zízení

po válce jak by

K

znalc toho dože jest Rakousko dobe pipraveno Rieger k tomu odvtil: „Dejž Bh,

Belcredi, že dle uznání vojenských

konce není teba a k

zem, odvtil

svolal

sboru

ke dni

3.

dobrovolnického, jež

bylo

mu

1859 odevzdalo fond svj, k porad o tom,

r.

fondu

se

toho

(120.000

zl.)

návrhu Nosticovu usneseno zíditi

mlo. nadace pro eské nyní

užiti

dobrovolníky v boji zmrzaené.

Mezi tím však, co v Tyrolsku a Dalmatsku se zizovala zemská hotovost a kdy také v pohraniních krajích pruských lid byl ozbrojen,

v

echách

nebyla zem-

ská hotovos zízena; vždy ješt nezdálo se

veejné bezpenosti"

radno,

dáti

echm

„ohled zbran do z

rukou.

*)

o doprav koruny eské v list tomto zakládá se na tom, že zemský výbor v dorozumní s vládou zemskou byl uzavel z obavy ped možným vpádem Prušák, korunu eskou uvésti v bezpenost do rodinné pokladny císaské ve Vídni. K tomu cíli byla odevzdána deputaci vypravené

Zmínka

v ten

as

do Vídn, a péi o

to

ml

zvlášt

dr.

Brauner.

266

Dne

16.

ervna 1866

pruských se saskými a

nm:

válka

bylo toliko psáno:

druhé

ve

„válka bratí

páno

že nepíteli

horskými

pes

eské

hranice

bez nejmenších ob-

projíti

hradbou

úžlabinami,

píroda obehnala echy,

íše

polovici

Ale všichni, kdož pochopiti

budil ustrnutí a postrach.

tíží

—

bratrími."

s

Rychlý postup pruských vojsk nemohli,

nejhorší

Nmci."

s

úedním pekladu

v

Ale

války. Pravilo

„Stala se nevyhnutelnou válka

Nmc

stráží

ervna oznamoval manifest

17.

národm rakouským vypovzení

císaský se v

první srážky

staly se

to,

sama

kterouž

poukazováni k tajnému plánu

Benedekovu.

ervna pekroili Prusové hranice

Dne ervna se

23.

na nichž

nalepeno návští o prvém „vítzství"

tísnily tlupy lidu

ských zbraní

eské

u

v Praze kolem

Mezi

Podola.

tím,

v Praze

obyvatelstvo

mylnými zprávami: „Výsledek dne

úední

bulletin

šený, a 28.

27.

ulic,

rakou-

tžkých porážek,

v radostném rozilení jest náš,"

ervna odpoledne na

ervna následovaly

rohv

25.

kdy u Náchoda a

Skalice doznalo rakouské vojsko

udržováno

a

oznamoval

rozích

další zprávy o

vyv-

vítzícím

vojsku.

Jásot

byl obecný,

improvisovány ra-

k

eskému pedstavení

v novo-

divadle povolen

každému a hímavé

„sláva*^

dostné projevy

mstském

— vstup

v divadlech

otásalo jeho prostorami.

úinkovala pravda tím hroznji, nejhorší zdálo se možno býti, a když HO. ervna do Prahy zvsti, že pruské vojsko postupuje již

Po tchto vše

i

stihly

illusích

k Mladé Boleslavi a k Mlníku, byla panika tak veliká,

267 že

1.

ervence IS.OOO osob

oj)ustilo

I^jilui.

Poplach

státní

a policie

rozmnožoval se tím,

že vSecky

iady

nedli.

u velikém

zmatku a spéchu daly

téhož

(lne,

v

se na útek.

Nyní, pítele,

kdy

již

vzi)omnéli

veliká si

ás zem

úadové,

byla v rukách ne-

pece mla

by se

že

zemská hotovos zíditi a lid eský ozbrojiti. Za vdce hotovosti zemské byl tehdáž vyhlédnut generál Jochmus, cizinec lidu eskému naprosto neznámý. Obrátili se k Riegrovi se žádostí, aby mocným vplyvem svým v národ hledl k tomu psobiti, aby se lid ozbrojil a aby Ježto pak

se zídily dobrovolnické sbory.

polovice

zem

již

byla obsazena vojskem pruským,

více jak

odepel

Rieger se vší rozhodností podporování podniku prosto beznadjného, opoždného,

a že by nyní

ka, že

takový krok zodpovídati

vadž by to nebylo

niím jiným

než

jest již

nemohl, vésti

na-

již

pozd pon-

ubohý

lid

na jatky.

1.

V tom poplachu obecném, jenž nastal v Praze ervence, zavel eské divadlo editel jeho Thomé.

V Nár. Listech se potom astji optovala výtka, že se vasným zakroením intendantovým mohlo tomu zaAvšak toho dne, kdy Rieger za všeobecného poplachu ml „vasn" zakroiti a editele k dalším hrám donutiti, byl se již nejvyšší maršálek hrab Rothkirch s úadnictvem zemského výboru odebral do Plzn a povolal k sob Riegra, jemuž uložil odvézti tam veškeré zemské fondy a hotovosti. Deputace hercv, jimž Thomé ohlásil zastavení brániti.

platu, nezastihla

více maršálka

Riegrovou postaráno o

as zavení

to,

divadla 2000

ani Riegra,

aby se zl.

hercm

zálohy.

avšak

péí

vyplatilo

na

268 snad

Jestliže

pesídlení zemského

výboru

bezpenos

jist že bylo nevyhnutelno pivésti v

Tiutno,

nebylo

fondy zemské. S poátku se zdálo výboru zemskému,

Avšak sotva že dopraveny

v Plzni v bezpenosti.

Plzn,

že by byly

do

maršálek Riegrovi, aby je zavezl do Lince^

uložil

ponvadž ovšem

ani v Plzni nebyly na dlouho

ped

ne-

pítelem jisty. Rieger zvláštním vlakem odvezl pes Brod Bavorský a Pasov takoka veškeré jmní zemské, jež bylo na hotovosti, totiž pokladnu zemskou vlastní,

jmní mst a okres severozemského výboru uložené, jmní Matice eské

pokladny hypotení banky,

eských u

a Svatoboru,

K

Riegrovi

jmním

celkem více než ticet million zlatých. se pipojil editel spoitelny Pražské se a jistý úedník,

této

érární stíbro

odvážející

a skvosty císae Ferdinanda.

Dojev to

odevzdal

Lince

do

veškeré

jmní

zemskému výboru hornorakouskému a do Malce, nemaje žádných zpráv o rodin své,

v opatrování

chvátal

nebo

poštovní spojení bylo

dichv

mu

kterouž

Cesta,

nebo

postranními akty svými

cestami

již

—

vozem pes JinBrod, byla ovšem

povozem

peplnny

proti

se

i

etníci,

nevydával

v

proudu bylo

le

Sthovali

utí-

ubírati se

se

úadové

a Rieger napo-

nebezpeí,

jelikož

utíkajícím v záptí.

Pi smutném mické

Nmecký

polními.

pokladnami,

mínán nemálo, aby Prušáci jsou

konati

nezbývalo na mnoze,

a

a

perušeno.

hlavní silnice byly

kajícími, tak že proniknouti

asem nemožno

již

bylo

Hradec, Pelhimov a

velmi obtížná,

s

Rieger

divadle tom

lodiny spasivší

ped

ovšem scény koPrušáky mimo dti své

byly

i

269 ekvipáže tažené

též necky a kanárka,

Rieger a

8.

Malce

do

stihl

ervence

ped

v noci

kravami a 7.

t.

ervencem

p.

—

dorazily již do Malce prvé tlupy pruské.

Údolím Doubravky valil se potom hned mocný proud nepátelského vojska, jediné 9. ervence prošlo

Malí 38.000

vesnicí

mužv

a statek

Riegrv

postižen

byl kruté vojenskými rekvisicemi. (3. ervence takoka nepátelská po celé 1866) hradu Pražského 8. ervence vlál od zemi a také s pruský prapor. Pruské vrchní velitelstvo vydalo 10. ervence provolání k obyvatelstvu „slavného království e-

Po

osudné

rozlila

bitvé

vyzývajíc

ského,"

Králové Hradce

u

se záplava

je,

aby

píbytk

neopouštlo.

svých

konilo slovy: „Jestli naše spravedlivá vc pak by snad také a Moravanm vy-

Provolání zvítzí,

echm

opt

skytlo se

okamžení, ve kterémž by

svj budoucí

osud voln rozhodnouti mohli."

V Praze ve kruzích národních mnozí reptali na nepítomnost Riegrovu nepováživše, jak tžko tomuto bylo opustiti rodinu na venkov a veškeré jmní v krutých svízelích, pokud pochod nepátelského vojska trval

asto teba bylo zjevnému násilí nepátel.

a když

Když s

Palackým

koni

V

hlavní proud

—

Kutné prvodní

17.

ervence

se

brániti

okupaní

asn

z

ustal,

list

opatil a

si

vyjel

Rieger

rána z Malce o jednom

byl mu ze sedmi potah

Hoe

surovosti a

proti

jediný

zbyl

Rieger od pruského

tak ubírali se ku Praze.

pár.

kommanda

Když odpo-

ledne dojeli do Radešovic u Uhínvsi, setkali se

pou pruského vojska. Hejtman von Wedelstádt zastaviti a chtl Riegrovi násilím vzíti kon. 18

s tlu-

dal

vz

:

270 Rieger vykázav se pruským

átku zdvoile vysvtloval

prvodním

hejtmanovi,

listem

že se

s

po-

ubírá do

Prahy v záležitostech zemských jakožto referent zemského výboru, jelikož ml uiniti opatení pru stravování káranc v káznici zemské jeho ízení svené, a

mu

že téhož dne ješt

doraziti do Prahy.

Hejtman odpovdl, že mže do Prahy mašírovati pšky; Rieger na to: že kdyby i on se k tomu odhodlal, nemže toho žádati na jeho soudruhu, sedmdesátiletém

slavném zemském historiografu Pa-

Hejtman

lackém.

práv

muži,

nabídl

rekvirovanou

herku.

pruský pas dostal se a když tento chtl

„Wenn

tedy,

s

kon

že

Rieger

dá

mu

mizernou,

odvolávaje

se

na

hejtmanem do prudkého sporu odebrati násilím, pravil Rieger

mein Herr, mit Gewalt vorgehen woUen, dann konnen sie mir nicht blos das Pferd, sondern auch meine Hábe nehmen," a pi tom vyndal z náprsní kapsy svou tobolku, jako by ji chtl podati hejtmanovi. Tím popuzen rozpáhl se Wedelstádt ranou pímo na tvá namíenou, ale Rieger rychlým obratem zachytil ránu pstí. „Was, sie wagen es, einen koniglich preussischen Hauptmann im Dienste zu beleidigen? Das sie,

sollen sie bíissen!"

kiel

rozlícený Prušák.

Rieger odpovdl, že ho uraziti nechtl a pakli urazil, že jest

muž

dáti

hotov

mu

podati satisfakci, kterou

jej

estný

mže.

Zuící voják odpovdl k tomuto vyzvání: „Was, sie wagen es, sich mit einem koniglich preussischen Hauptmann messen zu wollen?" a doložil slova ta hrubými nadávkami. Dal Riegra zatknouti a vzniti v pokojíku hostince, ped nímž postavena stráž s nasazenými bajonetty.

271

Ped veerem

vyslýchán

Uieger

auditorem,

jenž

byl náhodou Polák, a znaje Palackého varoval hejtmana

ped dalším pokraováním v násilí. na prkn v místnosti hostinské. Ve ti hodiny

z

Rieger ztrávil noc

rána zavznél vojenský

reveille,

a

Rieger znova veden k výslechu zárove se svdky.

Hrozba,

mla

postaven

k tomu,

skloniti

jej

puštní.

ve

bude

že

ped

vojenský

aby žádal hejtmana

Rieger poukázal k tomu,

že

soud,

za odv

cestoval

d-

událos podle pravdy a žádal, aby byl eskortován do Prahy a tam vyslýchán. Dostal za odpovd, že ta vc patí ped kommando v pruský pas,

pluku,

pel

i

vylíil

aby podepsal protokol.

žádáno,

podepsati, protože

ících proti

„Aber

nmu

byly

výpovdi pruských voják svd-

vesms

nesprávný.

mussen unterschreiben!"

sie

Rieger ode-

zvolal

pruský

dstojník. „Ja, wenn sie sagen, dass ich unterschreiben muss, dann werde ich unterschreiben aus muss unterschrie:

ben Dr. Rieger." Od takového podpisu hejtman upustil a Rieger protokoUu nepodepsal.

Nyní vzat do ady vojákv a pochodem do erného Kostelce,

s

nimi bral se ostrým

kdež

mlo

býti

vo-

jenské velitelstvo.

Cestou

pi

zastávce nkolik

kusku zajatému, jenž

byl

po

dstojník

24 hodin

nabídlo zá-

tém

nieho

nepožil.

Kdo zná procedury vojenských soud sazené,

mže

si

pomysliti,

v zemi ob-

že postavení Riegrovo

bylo

velmi kritické.

Rieger

marše

ped

pedveden

konen pi

zastávce

delšího

kommandujícího, jímž byl oberstlieutenant 18*

272 von

Rohl,

chtje

Wedelstádt

hejtman

také

ale

proti Riegrovi své

svdky

vésti.

pi cemz

Rieger vypravoval prost celou událos,

zmil

kommandující nkolikrát hnvivým zrakem

—

mana.

byU

tu

již

hejt-

„Ostatn," konil Rieger svou obranu, „jsem panu hejtmanovi ekl, jestli jsem jej urazil, že jsem ochoten

mu

kterouž estný

dáti satisfakci,

muž

dáti

mže."

haben das gesagt?" pravil kommandující pekvapen a pohlédnuv byste a písn na Wedelstádta, jenž se zardl rozpaky, obrátil se k Riegrovi, pozdravil po vojensku a ekl se zdvoilou úklonou: „Wie,

sie

„Schon, mein Herr, sie sind frei!"

Tak odvaha Riegrova nabídnouti pruskému manovi

u veliké

zachránila Riegra

satisfakci

Hejtmanu Wedelstádtovi dostalo prý pokárání za

nejen pro surovos,

že prohešil

to,

pijav nabídnuté

se

mu

proti

s níž

si

nesnázi.

se pak

poínal,

zákonu vojenské

hejt-

ješt

ale též

ne-

cti,

satisfakce.

Rieger propuštn jsa odebral se do hostince, kde sedlo práv za stoly nkolik oban, patrn zámož-

njších rolník, kteí

asi

Riegra

znali,

ba možno, že

který z nich také podpisoval adressy se „až do

tch

hrdel a

kon

pjiti Riegrovi dati je takto v

zvunými

n-

hesly

statk", ale žádný nejevil ochoty, na cestu nutnou do Prahy a vy-

nebezpeí rekvirování.

Sehnav stží mizernou herku hokynáe, odjel Rieger odpoledne

18.

ervence do Prahy.

pátelé ve velké úzkosti nad Riegrovým osudem. Palacký, jemuž byl po osudné pí-

Tam

hod

byli

již všichni

v 10 hodin

veer

k

a

vz

vrácen,

penocovav

27b

asné

z

rjína

do Prahy odebral se hned

s

purkmistrem Hélským na

y Úhinévsi vydal

Hradany

se

k pruskému veliteli

^rovo, jenž však tou dobou byl

na cestu, a doraziv

žádat o proj)ušténí Riejiž

vyslýchán v Kostelci

a propuštn.

Hned po píchodu Palackého poslanc

sešli se

k poradám,

dvrníci

Riegra

a

co by se

mlo

aby

státi,

dorozumli se vespolek ve chvíli ohromného nebezpeí a aby také hlas eského národa slyšán byl na tch místech, kde mlo se rozhodovati ve národa našeho o píštích osudech celé íše národové

rakouští

—

i

kruzích diplomacie evropské.

Úloha ta vznesena opt na Riegra, a ježto zraky obracely se "všech, kdož toužili zachovati Rakousko, k Francii, jednalo se též o to, aby Rieger se odebral do Paíže.

Bylo

Riegra ekalo mimo to v Praze plno práce.

mu

svené

urovnati vci jeho péi v zemském výboru

1.

er-

as

ostré

práv

toho

a zejména záležitos eského divadla, jež od vence zstávalo zaveno.

V

Nár. Listech nejednou se optovaly v ten

výtky, že prý se nic

nedje u vci

divadelní, a

dne, kdy Rieger v nesnázích a nebezpeí, jak shora vy-

psáno, ubíral se ku Praze, pinesly Nár. Listy zprávu, že

deputace tí

herc

byla u editele

nmeckého

divadla

Wirsinga žádajíc, aby se ujal ízení eského divadla. Dále

naléhav vyzýván intendant, aby se dostavil k poradám v zemském výboru o divadle, a k lomu se dodávalo: ^Víme,

že jisté stran,

která

má

již

vše rozmyšleno,

274 záleží

eský

na tom, aby

i

intendant se nyní nemíchal

do nieho."

tomu skuten tak bylo, zmaily se snahy a nadje nepátel eského divadla záhy rázným zakroením Riegrovým, jenž pišed do Prahy bez odkladu svolal schzi lenv divadla, žurnaliist, hlavních abonPakli

nentv

umní

a pátel

na radnici Staromstskou, v den

ervence. Po schzi té psal Rieger své choti a list jeho podává zajímavé svtlo nejen o výsledcích schze té, ale o celé situaci tehdejší a o zámyslech a snahách 22.

eských zástupcv

dvrníkv.

a

„Události nabývají

nám svt

že

kdežto

celý

Je suis

le serviteur

pas le premiér

tžko odtud

na mne huboval,

již

croit avoir le droit

tak nenadálých a kolos-

mn

zvlášt

a

sálních,

rozmr

de tout

de

me

le

monde

gronder,

et

že zde nejsem.

chaque vaurien

lorsque je ne sui&

Mli jsme

au travail.*)

odejíti^

poradu

s

d-

vrníky.

Uzaveno

uiniti nkteré kroky u veejnosti,

kteréž se

nemohou

státi

jíti

do

Vídn

beze mne.

Mám

také já zas

a pozdji snad do Paíže. Potupit a pode-

zívat ledakdos dovede, ale když pijde do toho, kovždy Rieger a vždy zas Rieger všude býti a vše

nen

dlati musí.

jsem

budeme

svolal sjezd všech

o zájmech

nná

Zítra

míti

ješt

poradu.

Dnes

porad opatení ode mne ui-

žurnalistv a abonnent k

divadla, a návrhy

a

došly všeobecného schválení.

Bude

se

hráti zase

srpna na konto herectva a veškeré píjmy budou se rozdlovati percentuáln podle gáží. Direktor k tomu dá celý svj fundus, subvenci, piinní své, abonne-

od

1.

*)

Jsem služebníkem všech

nn

býti,

aby mne

niema domnívá se nejsem-li první pi práci.

a každý

plísnil,

opráv-

275

Novomstské divadlo gratis. Já budu ment a konen hledt dostat mimoádnou subvenci od výboru. Tak to pjde bohdá až do míru, kterýž nemže býti daleko. Rozhodná bitva u Vídn musí býti do 3 4 dní; již i

—

dnes se roznáší zpráva, že Prušáci dobyli šancí u Florisdorfu.

—

Nejhorší z

ehož dá

jest.

že postupují k Prešpurku a po Váhu,

se souditi, že chtjí insurgovati

kousko rozboiti.

Pánbh

musím zstati

Já zde

Uhry a Ra-

vezmi do své ochrany.

nás

do sezení výboru,

až se

roz-

hodne o divadle. Otec snad též zde tak dlouho poká. Budu-li moci, pak pijedu s ním na Malec a po kratikém pozdržení pojedu k Vídni. Nebudu-li moci, pijede otec sám a já pojedu

do

Vídn

K

a teba-li,

i

s

z

Vídn

23.

ervence:

Máme

od Skrejšovského.

otcem, Martinicem, Schwarzenbergem a Lobko-

vicem do

Vídn

dom,

odtamtud

Pojedeme dnes

pro dležité jednání.

se Zárubou

o polednách jej

Budjovice

a

do Pešti."

tomu pipsán dodatek dne

listu

„Pišel ráno telegramm pijet

pes Benešov

(koím) do

dále sami poštou

Vorlíka,

pes

pošleme

Linec."

vrcholilo té

Riegrov jasn jest naznaeno, v em chvíle nebezpeí situace byly to znepoko-

jující zjevy

v

V tomto

list

;

Uhrách a postupování vojska pruského

k Prešpurku. Deák, tázán byv pi návštv své ve

Vídiii

na smýšlení svého národa, potvrdil, že jeví se v

nm

Uhrám

do-

známky nebezpené,

i

stalo se parlamentární vlády.

v

na

naléhal

ele vystupovala píkeji a

to,

aby

Levice uherská hrozívej i

—

s

Tiszou

a krajní strana

chystala revoluci.

Pruská vláda srozumvši se níze

i

zbran

s

Klapkou poskytla pe-

a dala svážeti uherské zajaté do Slezska

276 na hranice rakouské, kdež Klapka zizoval z nich legii

Dne

madarskou.

ervence

27.

písahala na prapory

z r.

1

u Nisy slavné

legie ta

848 a vtrhla potom do Treu-

anska Ve francouzských novinách psalo se pozdji, že úkazy ty byly vlád rakouské dležitjší píinou ke

konenému uzavení

smíru než válená

pruská od

linie

Kremže k Betislavi — a pravdivost té zvsti potvrzují memoiry hrabte Beusta. Tento vypravuje v nich, že navrátiv se z Paíže, kamž se byl odebral 10. ervence s

nalezl ve Vídni vše

poselstvím k císai Napoleonovi,

dobré mysli a nadje. Arcikníže Albrecht pibyl

—

armádou

vše mluvilo o rázném odporu a další válce. „tato povznesená nálada trvala krátce:

Avšak, dí dále,

pd

poslední boj na uherské

tam

se

s jižní

objevily,

sklíily

který ješt

obyvatelstvé,

mimo to Vídeském

a úkazy, kteréž

Duch ve

mysli.

dnech

v prvých

po Králové

ustoupil úplné bez-

Hradci byl vlastenecký a nadšený,

Den úmluv Miku-

nadjnosti a nejtupjší lhostejnosti. lovských nebyl tedy pekvapením."

Avšak práv hranicích

v

uherských

minulých se

již

dnech,

když odboj

na

Vídeské dstojným cho-

hledaly

chystal,

prostedky k osoení národa, jenž váním v nejkrutjších chvílích byl vrnos svou skvle osvdil.

listy

Provolání

pruské,

slibující

echm

a

Moravanm,

že po vítzství pruských zbraní nastane jim „okamžení,

ve

kterém

by

svj

mohli." minulo se

Píliš lidu

pevn

s

budoucí

veškerým úinkem na mysl národa.

a hluboce

nedvra

voln rozhodnouti

osud

zakoenna

ke všemu,

byla v srdce

co pruské,

tchto slib byly mohly komu zrak

eského

než aby bludiky

oslniti.

277

í

soukromí

inné

pruské

v

(iobé

té

témž

sméru

k tomu,

strany

se

nabídky byly prost odmítnuty.

pruské se nesly tehdáž

—

v

Úmysly

annektovati zemé sa-

rznorodost nezdála se Prusm býti píjemná, postoupiti královskému rodu saskému. Ale pro lákadlo to nebylo u nás vnímavého sluchu. ské

echy,

a

jejichž

Snad že nkteí, pamtlivi toho, kterak v Rakousku nehodné dti bývají hýkány a vrné postrkovány, budou se domnívati, že by chování loyální bylo

echm

takový byl by

se

mén

dojista

rozbil

již

od

nedvru

o loyalitu

eské",

kteráž

národa

e-

o onu instink-

i

Prusm srostlou s myslí asv Bráni bor neblahé pamti.

Proto také

mén

Avšak pokus

lepší ovoce pineslo.

ského k dynastii král eských, jakož tivnou

korrektní a

k

našeho lidu

pozdji vydaná brošurka „Plá koruny kolovala

v obecenstvu

a

v

níž

líeno

eského národa v íši rakouské, úinku toho, jaký snad od nkte-

vzletnými slovy utrpení

nemla

na mysli lidu

rých byl oekáván.

pes tuto osvdenou vrnos smýšlení troufaly si listy nmecké oernovati echy lživými zprávami. Neue freie Presse hlásala, jak prý echové tlaí se k Prsakm, kdežto Nmci v echách se jich vzdalují, Ale

a jak prý

v Praze Prušáci

procházejí se

ruku

v ruce

se Sokoly v ervených košilích.

Palacký a Rieger po tídenní namáhavé jízd vozmo

pes Sobslav. Budjovice. Kaplici, Leonfelden dorazili 25. ervence veer do Vídn.

a Linec

276 Byla to chvíle nejvtšího napjetí, kdy o osudu Ra-

kouska se rozhodovalo bylo v plném proudu.

nmecké,

Listy

nmecké

—

ano vyjednávání diplomatické

jež kdysi nejnadšenji horovaly pro

poslání Rakouska, zanechavše hrdých slov od-

dávaly se

teskné resignaci.

Již

porozumla tomu, že Rakousko

vos území svého

toliko

sama

i

zachrániti

vystoupením

z

Presse

stará

mže

celist-

Bundu.

Však celistvost území rakouského byla v nebezpeí. Ve kritické chvíli této položil Napoleon rozhodné slovo své na váhu z obavy oprávnné, že by porušení i

rovnováhy evropské a pílišné sesílení Pruska bylo pro

budoucnos velikým nebezpeím

Pi

stísnné nálad

kruh

Francii.

i

centralistických, bojících

nmeckou budoucnos Rakouska, zpsobil píchod Palackého a Riegra do Vídn pravý poplach v listech

se o

Vídenských.

Stará

Presse

tázala

se

snad eské právo státní zavládnouti v Rakousku, sala,

a

že by se to potkalo

Maar,

s

má-li

polekána,

prudkým odporem

i

hlá-

Nmcv

kteíž nemají chuti odstoupiti na prospch

polovzdlaného národa, jenž tžišt své klade mimo íši. Federalismus jest prý dobrou ústavou toliko pro stát,

kde všecky ásti samy tíhnou ke stedu a nemají

ten-

dencí odstedivých.

Orgán uherské strany v ministerstv, „Debatte" pospíšil si, aby upokojil nmecké kruhy ujištním, že Palacký a Rieger nebyli du

Nebyl

to

skuten

Vídn

povoláni vládou.

hlas vlády,

nýbrž

cit

poteby

a pirozený instinkt sebezachování, kterýž svedl v roz-

hodné ských.

chvíli

Z

pední zástupce Slovan rakoudjinného okamžiku vznikla poteba

ve Vídni

vážnosti

279 sblížení a

tsnjšího pilnutí k sob všech tch,

rýmž záleželo nejen na zachování Rakouska,

kte-

ale

také

ráno,

mli

na obrození jeho na nových základech.

Hned po svém píjezdu,

již

26.

ervence

poradu u Strossmajera a u hrabte ervence u hrabte Lva Thuna a téhož Wodzického, 27. dne pišli Thun, Poláci a Mažurani k dalšímu jednání do bytu Palackého, potom mli Palacký a Rieger slya Kieger

Palacký

šení u Belcrediho a jednání

Že v

té chvíli,

Goluchowskim.

s

kdy pouta dosud Rakousko

vížící

Nmecku mla pervána býti, naplnny byly mysli Slovan dobrými nadjemi, lze se domysliti a vysvítá též

k

z

Palackého dcei, psaného 28. ervence

listu

zdabh

nevda,

z

Vídn:

kdy toto psaní Tebe dojde, abys aspo mla znamení o našem živobytí a zdraví. Pro, kdy a kterak jsme sem jeli, bude Tob již známo. Akoli bylo v tom odvahy a obtížnosti ne„Píši na

zdali a

málo, nelitujeme jich pece.

srpna, odtud pak nastane pravidelné

srpna, z

(27. Juli)

i

umluví se mír konený.

Bundu

a

Prsakm, nátsku

platí

válené náhrady

pímí

do konce

Rakousko vystupuje 20 million tolar

kteréž však obdržeti doufá za pevnosti v Be-

jakmile

;

rozhodnul

stávka zbraní prodloužena do

se osud vlasti a národa: 2.

Vera

náhrada

složena

bude,

odtáhne

cizí

Moravy a z ech. To jsou hlavní výminky, které jsme vera sami slyšeli z úst státního ministra^ jiných víc odkryje budoucnos. Kdy se my k Tob vrátíme, nelze nám pedpovídati, jsme oba zdrávi a Rieger ješt mnohem více zamstnán nežli já; v okamžení vojsko

z

—

jest zase s Pražskou deputací u státního ministra. Jsou

zde pední notability s

z

Halie

nimi rozliná vyjednávání,

i

i

z

Chorvátská,

ekáme

k nim na

máme nkteré

280 naše šlechtice. Skrejšovský

dlá

se

prostedníkem všude,

ovšem dle zásad našich. Nastane nám jiná politická budoucnos. až jen zotavíme se z nynjších neestí. však rozVíce psáti nemohu a snad ani neteba

—

—

umíš."

Deputace Pražská,

dr.

Brauner a

dr.

Bácher,

pi-

ervence do Vídn, kdež Rieger díve tam dorazivší se k ní pipojil. Dne 28. ervence odebrali se k Belcredimu, i pednesli žádosti své, aby ústední byla 27.

správa

pro království

eské

co nejdív

byla

zena a ústavy pro kommunikaci a

úvr

opt

zí-

aby se navrátily

do Prahy, aby hned, jak zapone pímí, bylo zásobování a opatování pruského vojska ustanoveno na jistou míru, aby tžce postižené Praze dána byla náhrada za to,

co poskytnouti musila, a aby píští dodávky pevzal

Praha sproštna byla jednotlivých

stát a

Ministr Belcredi hoví, po té,

císaem

deputace

v otcov>ké

se Praze

a aby

žádostem

tm

vy-

ervence, pijata deputace Pražská byl

utrpení Prahy a celé

enstvo

vdl

30.

se

v audienci v Scbonbrunné.

Mluvím tžké

dne

že

ujistil,

rekvisicí.

milostiv,

zem

Císa odpo-

srdcem má na mysli

eského

utrpení milovaného království

vylíiv

vhodná opatení

náhrady íšské.

že s krvácejícím

jenž

žádal, aby Jeho Veli-

uinilo

pelivosti

dostalo

Brauner,

dr.

a

že jeho

nej-

a

péí bude, aby tžce postižené zemi vydatná pomoc byla poskytnuta. Po té dal se císa

s

deputací do hovoru a Rieger,

rychlá

horlivjší

nehodné podezírání eského k

místm

volil

si

nejvyšším,

poukázati k

národa

a užívaje

osvdené

pamtliv

jsa toho,

že

odvažovalo se až

vhodné píležitosti

do-

vrnosti a oddanosti ve-

škerého obyvatelstva eského a vyslovil

lítos nad tím,

281

pes

Že

Praha a

to vse

a

pathií s Prusy,

echy

rozliných

ze sym-

se

i)0(lezírají

pokušení k tomu se jim

vr-

dosti naskytovalo, ve kterých oni vždy nezvratnou

nos

Císa odvtil: „Nedbal jsem nikdy na podezírání vrného obyvatelstva eského, naopak obdivuji se dstojnému, vrnénm a sebezapírajícímu chování vrného msta Prahy a celé zem eské." svou osvdili.

Zvs

milostivém

o

Pražské vzbudila

Mély

listy

v myslích

odprce

dráždila tím víc

pijetí

nmecké

a

vyslyšeni

eských

živé

deputace

nadje

a po-

naše.

v té chvíli plno starostí o

to,

znamená ten nový „Slavenkongress", jenž ve Vídni se sešel (tak totiž nazývaly soukromé schze nkolika pedních muž slovanských), jaké v kují se co

asi

asi

zrádné pikle proti

nm

že prý Rieger

s

Nmcm

a

Maarm.

Hlásaly,

jinými Slovany povoláni byli do

aby podporovali

politiku

Belcrediho.

Vídn^

což Zukunft

vy-

vrátila.

O

tehdejším smýšlení ve Vídni, jakož

i

o výsledcích

konaných se doítáme zajímavých zpráv v list Riegrov, jejž psal 1. srpna 1866 své manželce: „Víš-li o anebo nevíš, netroufám si íci, doufám však, pora

1

mn

že's dostala

jeden

vyzvání a

jedním

Prahy.

s

Toto

Tob

odkud Ti posláno choditi

má

v

list

odtud, jejž otec napsal k

mému

paketem Skrejšovského poslal do posýlám po Braunerovi do Prahy, býti má poštou, jež prý od zítka

pruské demarkaní

áe,

a vy

v ní jste.

Že náš píchod vzbudil pravou revoluci ve Vídni, zvlášt v žurnalistice zdejší, bude Ti snad známo z novin a snad i ze lánk Presse, již má Malecký žid H.

—

Podívej se na

to.

našem píchodu

Ba

i

stav

prohlásili,

obleženosti,

pipisovali

jejž

mn.

zde po

Dva

židé

282

mne

vidoucí

v kafírn povídali

Dos

si:

a gewaltiger

is

Mann, der hat uns den Belagerungszustand gebracht. jsme se zde

Sešli

majerem,

a

s

s

deputací

Jihoslovany

—

polskou

—

hlavn Strosshlavn hrabtem

Goluchowskim, radíce se o interessech našich a o prov nové gramu pro Bakousko a jeho budoucí vládu

—

ée.

Vznesli sepsání

—

programmu na mne

a stalo se

—

udlal jsem to k velké spokojenosti stran a ku pekvapující shod. S Goluchowskim jsme se velmi dohodli jest to muž vskutku velice schopný, hlava

již

—

jasná,

státnická.

U

Belcrediho

byl

jsem

dvakrát a

u císae jednou. Vedle toho iním a pijímám návštvy,

a

takoka nepicházím k oddechu, vlastn nemám co dlati. Doufám však, že pobyt náš zde bude prospšný pro národ. Nmci, zvlášt autonomisté štýrští, tak že

hledí se

nám

právních

a

blížiti

a pijímají již systém skupení státo-

penesení kompetence

užší rady

íšské na

zemské snmy. Zlobím se jediné na naši aristokracii, jejíž matadoi vzdor pozvání optnému nepicházejí, v tom práv okamžení, kde by práv nejvíce prospti mohli. U císae jsme byli pijati velmi laskav. Brauner

dobe

mluvil

politické akcie

ba

i

*)

Madai.

a já

nco

znan

vystoupily a

Vystoupení

Nmcm

ostrého

z

Bundu

doložil.

Nmci

Vbec

naše

to uznávají

je veliký

—

dj."*)

rakouským, také pruským vojínm bylo doznámo, že echové pejí sob vylouení Rakouska z Bundu. Pruský generál von Loen, když na zpátením pochodu vojska ubytoval se v Malci, oslovil manželku Riegrovu stžující sob na útrapy války, že toho nesmíme litovati a že Prusy vlastn nemámn pokládati za nepátele, protože vyplnili naše dávn pání a vylouili nás z Bundu. „Vás manžel si toho vždycky pál," doložil. Nejen

be

283 Ano,

toto vystoupení

majákem nejkrásnjších

z

Bundu

bylo jasné

Zdálo

nadéjí.

se,

záícím

že není ani

jinak možno, nežli že Rakousko nyní, když zbaveno bylo starých pout a svazk, jež mnohým zdály se sice drahocennými klenoty, ale které tísnily samostatný jeho rozvoj musí nastoupiti dráhu novou, že prohlédne ku pravému svému prospchu, že nebude sníti o nme-

—

ckém

nmecké

poslání a o

sláv,

nýbrž o budoucnosti

své rakouské. Spis,

jejž

Rieger ve Vídni vypracoval a jehož se

dotýká v list zmínném,

byl

nártkem nového

politi-

ckého programu pro budoucí organisaci íše rakouské. Vyloženo v

nm

bylo jasnými

Rakousku nastává,

kteráž

dvody, že v nové dob,

jest

se

nmecké nmeckého

mu navždy

rozlou-

vždy

iti se starými tradicemi

politiky, kteráž

ješt v

císaství se kochajíc

illusích starého

zení své stále k cizin. Rakousko má nyní nalézti samo sebe a v samostatném, žádnými ohledy nestísnném rozvoji sledovati své cíly a úkoly vlastní

obracela

—

hledati svou sílu a záruku slavné budoucnosti jen v uspo-

národ,

kojení všech svých

byt a pokrok nejlépe právností

pi zízení

lze

u

hr.

rakouských

nmuž

Spis Riegrv,

spravedlivou rovno-

debattováno ve spolené

Goluchowského, jenž se

za Vídní a k jeli.

pojistiti

federativním.

O programmu tom

pedákv Slovan

jejichž volný rozvoj, blaho-

a

pak ješt

nalézal

v Badenu

ve Vídni

práv

porad

Palacký a Rieger 31. ervence zajenž

všemi ostatními

ve Vídni se

úpln schválen, odevzdán pak takoka oficialn jménem všech Goluchowskému za tím sjevšími

Slovany

úelem, aby

jej

byl

tento dodal na místo nejvyšší.

284

Kdož nedoufá, vkládaje z jara séni do zem, že toto se ujme a pinese ovoce V Ale na jakých náhodách záleží asto osud setby a jak mnoho zrn zasetých ani nevyklíí! Pamtihodná jsou slova, kteráž v té dob pronesl Goluchowski kRiegrovi: „Vše, co jste tuto napsal, jest pravdivé,

pesvdení i

v této

zddné

jest

moudré

ba jest v tom

jediná spása Rakouska,

vci bude

míti

tradice politiky

rozumnému

—

pevahu moment

nmecké ješt

mém

po

obávám

ale

srdce

že

se,

—

a že

nedají zvítziti

a jediné rakouskému programmu."

Slovanm rakouským, vyjímaje jediné Poláky, nebylo osudem páno té výhody, kteráž byla zdrojem tak mnohých úspch pro politiky maarské a nmecké — totiž neocenitelné výhody pímého styku s nejvyššími kruhy.

Tento nepíznivý osud

echy

zejména nás

tížil

a zmail mnohokráte nejnadjnjší snahy Riegrovy.

eské a to

a

s

slovo vniknouti mohlo k nejvyšším

mnohými obtížemi

spisv —

vosti

a

—

nikdy slovo psané

jako slovo

mluvené,

nemže

jest-li

míti té

pijato

vrou k dobrému úmyslu mluvího.

—

form memorand

ve

jen

místm

s

psobi-

jakousi

d-

Jest pirozeno, že

politikové eští vyhledávali a potebovali podpory vyšší

šlechty eské, kteráž

svázána

byla

chvíle byla

s

dvorskými

kruhy

oernna

u dvora

Nicmén

mnohými nitkami stykv osobních ,

akoliv

i

ona

pro opposici svou

té

dosa-

tentokráte Palacký a Rieger

ve

Vídni netrpliv oekávali píchod elných šlechtic

e-

vadní.

ských,

pejíce

také

si,

aby

u dvora podporovali.

pevahu myšlénka,

U

svým však tehdáž ješt

akci

zapoatou

nich

mla

že nesluší se

jim

vlivem

vtírati se

dvoru

radou svou, když nejsou k tomu voláni a když se jim

nedává plná

dvra.

^

285 kdy Palacký

Mezi tím.

ve Vídni

UieiTeni dleli

s

zpátení pochod vojska jíniského nastal. Malec byla plna vojska, den za dnem jticházely nové oddíly, Manželka vyžadnjíce iib\tování a rekvisic nemírných. byl již

Riegrova sama se statenou myslí snášela všecky svízele

vojenského ubytování.

Z list Riegrových

z

Vidné psaných

mu

nepokoj a úzkos, že nedostávalo se zpráv o rodin. Posléze psal

veliký

žádných

stále

dom

srpna

7.

znáti

„Zdržovali

:

—

jsme se posud bekajíce odpovdi od našich pán dnes jsme konen se dovdli, že nepijdou. Nebu-

deme

se tedy

zdržovati

déle

a

mžeme.

ukoníme pobyt svj,

jdeme ješt do Badenu na poslední rozmluvu s pány Lechy. Dnes nám konen pijel také dr. Pražák z Brna a promluvili jsme spolu a nepochybujeme, že bude podporoco sami uiniti

iníce,

Zítra

—

vati nás."

V

den

do Badenu,

k i

úad,

srpna zajeli Palacký

8.

kdež

sešli se s

pedními zástupci Polákv

aby navzájem objasnili kterými chtli pracovati

cesty,

skuten

a Rieger

sob

své snahy a

cíle,

k novému petvoení

Rakouska ve smyslu federativním.

Zvs

o

schzi

té

pronikla též do novin, a Nár. Listy pinesly zprávu, že

ped

Rieger Poláci

stát.

nemínili

—

Ped zárove dimu,

Poláky

s

se

zastával

Rusín,

kterým

prý

popáti zastoupení ve federalistickém

odjezdem svým Palacký a Rieger

10.

srpna

drem. Pražákem ješt se odebrali k Belcre-

jehož však

tentokráte

neopouštli

s

myslí upo-

Bylo s federalistickými Poláky ujednáno, že pednese program náš jako spolené pání

kojenou.

se Belcredimu

Polákv

a

echv

spolu

se žádostí,

aby ku provedení 19

286 (joluchowski

jeho

pijat

byl

do

Avšak

ministerstva.

mezi Poláky byla v té píin nesvornost. Nkteí, dbajíce víc o zájmy své osobní a haliské, mli za to. že

Hali nemže

postrádati

byli naše zástupce

Goluchowski Belcredi s

nebyl

ídící

pedešli u Belcrediho, žádajíce, aby povolán

do

Vídn

tudíž mohl našim íci,

Ovšem dvorské

živly

všech stranách,

odat

se

Halii.

aby se

patrn

strany

neshodují vzhledem k žádoucí

a zájmy tíd mezi námi politické akci.

a

že jest tžko,

páním vyhovlo, když

hora našim

telské

ruky Goluchowského, a

souasn

že

uherské

a

nám nepá-

jiné

páky

zasazovaly

na

aby zmaily další postup na dráze zá-

ijovým manifestem nastoupené. Palacký zaznamenal o tom krátce do svého denníku: „10. srpna s drem. Pražákem audience u Belcrediho neutšná."

Když

do Malce, bylo

dojeli

vojsko

pruské

jej

mnohé práce

v

zemském

dvrníkv. zemský výbor opt zasedati

výboru,

o divadlo a porady

Jakmile léhal v

nm

Rieger na

pro

úlevu lidu

vrhl

zejména,

jež

práv pedcházejícího dne Rieger brzy spchal opt do

jej již

opustilo.

Prahy, kdež ekaly

pée

pes Brno

srpna 1866 Palacký a Rieger

13.

aby

aby se stala nutná opatení

to,

v krajích

zapoal, na-

válkou

okresní

zpustošených,

tch

zastupitelstva

a

na-

krajin,

pohromy válené minuly, vyzvána byla rozepsati

sbírky

srpna

pro okresy

válkou

nejvíce

postižené.

vydáno provolání zemského výboru,

v

Dne

23.

nmž

se

zemský výbor požádal uinila opatení ve píin vyšetení škod válených a aby ješt ped vyšetením tímto pooznamuje,

že

dtkiivéji,

aby

již

vládu co nej-

:

2S'

ííkytla zálohy

ptMiežité

pímo

válkou

postiženým.

zem-

prostedky

na nedostatené

poukazuje se

Dále

krajm

ského fondu, jez nedovolují zemskému výboru, aby zálohy

vyzývají

a

sán),

i)oskytoval

ty

zastupitelstva

se

píspvky

okresu válkou nepostižených, aby sbírala

nžité

stará o dodání

emž

po

naturaliích,

v

i

na místa,

darii

pe-

zemský výbor se pokde jich nejvtší jest

poteba. Vyzvání

minulo se

to

úinkem

s

odesláno do zpustošených krajin a na 60.000

mnohé

nedlouhé

dob

mr

obilí

dob

Rie-

12.000

asi

zl.

ukládaly

intendantské

Povinnosti grovi

v

a

v

té

práce.

uspoádán byl mimoádn na konto herectva, byl koncem srpna ukonen a pravidelnému zapoetí pedstavení bylo mnoho na pekážku, Cyklus her,

kterýž

zejména neshody mezi editelem a herectvem.

mám

„S tím divadlem stýskal

zení,"

nemže

opt, že domu pijeti

psal delní.

mnoho jednání

ve svých listech,

Rieger

si

ted

—

a

a sou-

25. srpna

pro záležitost diva-

„Musím svolati schzku pátel divadla k vli vyvaení této záležitosti. Thomé jest hotov složiti direkci konkurrent je plno a každý myslí, že bude míti celou besedu umleckou atd. za sebou — ale žádný nemá groše

Uhlídám, vésti."

.

.

se

dá-li

z

nevím,

tak

a

toho

chaosu

co co

z

toho

bude.

rozumného

vy-

.

„Dnes jsem rovnání

—

fundus

ani

mezi

ml

nkolikahodinnou

Thomém

30. srpna, a druhého dne

a prostedkování

to

a si

herci,"

psal

konferenci

Rieger

a

opt

stžuje, že mrzuté jednání

nevede k

cíli.

10*

288

Vypsán

tedy

všecky osobnosti, pomýšlelo,

byl

veejný konkurs. na néž

se

pesvden,

vzhledem

že žádná

z

znnje

Rieger,

;i]e

ízení

divadla

nich v

každém

ohledu nevyhoví. Pojal tudíž myšlénku, zdaž by se nedalo provésti, co jednotlivci se zdálo nemožno, spojením

obtovných vlastencv. A tak podailo se úsilí nkterých národovc za spolupsobení Riegrova rozešiti otázku

divadelní

ímž

stva,

založením

vybaven

ústav

prvního divadelního druž-

národní

rukou soukromé

z

spekulace.

Ovšem

že hlavní

bím

veškerého vyjednávání na-

opt na Riegra. „Vera jsem to pednesl,"

léhalo

divadlo

dalo

psal

16.

tomu konsorciu, a bylo

jistými výminkami.

Já

mám

smlouvu

záí,

pijato

to s

„aby se

pod

nimi uzavíti

a k ratifikaci pedložiti, Dnes jsem vyjednával

s

celým

sborem a zítra budeme (ilati kontrakt. Spolek si vyvolil za komité spravující pány Skrejšovského, Sklenáe

zanou vyjednávati s herci a s Thomém o fundus atd. Dokud to nebude trochu zavedeno, nemohu odejeti." Dne 27. záí zapoala pak opt pravidelná divaa Bubeníka.

delní

Ti

zítra

pedstavení za vedení nového družstva. Na Kiegra vloženy byly té doby ješt mnohé jiné

práce

v záležitostech zemských,

takž

zejména

byli ze

zemského výboru on a dr. Schmeykal vysláni do zemské kommisse pro vyšetení škod válených.

Hned po píjezdu Kiegrovu do Prahy konány zde jimž dležité porady dvrník poslancv eských, líieger podával referát o jednání

ve Vídni

se zástupci

•)qo

Slovanv, jakož

i

o i)okiise('h sl)lížení se stranou auto-

iiomist nmeckých,

má

usneseno, že v akci zapoaté

i

se dále pokraovati.

Rieger zajel po

k hrabti Martinici na

té nejprve

Snieno, aby prostednictvím jeho šlechtu eskou k innosti v témže smru autonomistickém pobídl. „Byl jsem

„Mnoho jsme

vera na Smen,"

dosti

mu neinnos

Vyítal jsem

se své strany omluvy,

Až sem

vážný ...

šlechta naše Další

psal Rieger 27. srpna.

spolu mluvili o naší návštévé ve Vídni

o jednání našem.

On uvádl

vetší

—

hlun

císa pijede,

jež vésti

bylo,

mlo

kterých

ve

prý

sejde se

dá udlati."

pokraovati

zviklána

v sous

tmi

byla

víra

k dorozumní

již

šlechty.

nkteré byly

nco

snad se pak

snahou Riegrovou

kromém jednání, živly nmeckými,

z nichž

—

v samospasitelnos systému centralistického.

Dj

následk tak dalekosáhlých, jakým bylo vystoupení Rakouska z Bundu nmeckého, byl zachvl myslemi všech národu rakouských, u jednch vzbuzuje nadje, u druhých obavy. Také v nmeckém táboe to kvasilo,

budily

se

nové

myšlénky,

krystallovaly

se

nové strany, nové programy.

Ve Vídni koncem srpna federalistická

strana pokroku,

sestoupila jež

v

se

zvaná

prvním veejném

projevu

svém

národ,

zamítání všeliké samovlády národní,

hlásala

tak

„politickou rovnoprávnost všech

všelikého

národem na druhém, nové základ svobody vzájemným

násilnictva páchaného jedním

zízení

mocná.-tví

na

umlouváním se uárodv" a prohlašovala dále, že po vykonaném vylouení Rakouska z Nmecka nelze „moc a velikosí vzdlanosti nmecké dokázati lépe a pyšnji

290

svobodnému smlouvání se národv, nebo centralismus v Kakousku jest absolutismus ražením

než

a

k

cesty

násilí."

soud již po skrovném potu podpis pod osvdením tímto, mezi nimiž bylo málo mužv proAle

slulejších (leda Umlauft,

mohl

stran pedpovídati úspch a vplyv zna-

se nové

—

njší.

Steudel a prof. Kletzinsky), ne-

Vtší váhu mla

strana ve Štyrsku vznikající, kte-

zemím vtší míru samosprávy dávala sob jméno nmecké strany autonomistické. Že však názory autonomist štýrských podstatn se rz-

ráž,

pejíc jednotlivým

nily

od toho,

domysliti již

jak

klonil

z toho,

i

požíval Moric

z

autonomii,

lze se

že rozhodujícího vplyvu mezi nimi

Kaiserfeldu, kterýž vždy

smru

ke

echové rozumli

nejzejmji

se

dualistickému.

Rieger, chtje jednání ve Vídni zapoatá dále vésti

ve smyslu se ve

autonomistickém

píin

dle

svého

názoru,

obrátil

na dra. Wisera v Linci delším listem

té

ze dne 28. srpna 1866.

„Každý psal Bieger,

myslící

epochu.

Pomry,

zahraninou

novým

okamžik

,

mly

kteréž dosud

a vnitní politiku

a v život vešly

mén

mírem nastal v dtvoící novou významný

^že poslední válkou a

Rakouska

jinách

musí tomu porozumti,"

patriota

pomry

psobivými.

pomrm

jiné,

Rakouska

své

—

nyní pestaly

osvdí neabychom vi tmto

kteréž se asi

Jde nyní o

jasn

rozhodující vplyv na

to,

stanovisko

urili,

aby se

pro politiku budoucnosti sestavil uritý plán, aby snad

nevdomostí se nezastavil. My národové rakouští máme pi tom všichni Za svého pobytu ve Vídni obcoval jsem stejný zájem. celý státní stroj nerozhodností vedení a

29

se

mnohými

vi)lyvu

pesvdil jsem

líikonských a

izných národ

požívajícími muži se,

že mezi všemi u})íniné

rakousky smýšlejícími a mírnými živly vyrovnání jest

Se zarytými centralisty Vídeskými, jichž

možno.

myšlenkový

pestává

kruh

na

slepé napodobených,

formách

dohe

konstituních

nékolika

jak

poteby Ale ovšem

stvoily

je

ovšem možno se srozumti. pesvdili jsme se, a to ne teprve nyní, že také mezi Nmci rakouskými jsou muži, kteí nepokládají centralisticko-konstituních formiek za jediné spasitelné evangelium a kteí mnohem správnji shledávají podstaty svobody v autonomii zemí a národ. S nkterými pány ze Štýrska a Dolních Rakous jsme sdlili myšlénky své o tom navzájem a oni se své strany piznávali, že by na základ federalismu, zachovávajíc ovšem cenzápadu,

není

tralisaci státu

nevyhnutelnou,

nutí mezi všemi historickými

mohlo se

zemmi

docíliti

dohod-

a skupinami nebo

korunními okrsky.

Ze štýrské strany vysloveno bylo pání, že by bylo žádoucí, kdyby muži z rzných, zejména nmeckých zemí, kteíž autonomii jsou opravdové oddáni, sešli se nkde k volným poradám, aby jednáním pouze soukromým se pokusili, jestli možno sjednotiti

gramu. vyslati

gram

jejich

názory a tendence

My bychom byli nkoho ze svého

blíže vyložil.

Také

ve spoleném pro-

ochotni, pakli

stedu, kdož by z

toho pejete,

si

Vám

náš pro-

Polák Goluchowski

a jeho

strana jsouce pozváni, by se asi súastnili, alespo pro-

stednictvím.

Mimochodem podotýkám,

že

hrab Golu-

chowski nikterak není tak strašlivým reakcionáem,

za

Vídeské listy rozkiely. Doufám, že byste mohl zpsobiti nesmírn mnoho dobrého, kdybyste se

jakého

jej

ujal úlohy,

prostedkovati dohodnutí."

292

V

té

byla již

dob,

Riegrv došel dra. Wisera. sezvána schze nmeckých poslancv do Úže kdy

list

mla

(Aiissee) ve Styrsku, kteráž

se dohodnouti o pro-

gramu autonomist nmeckých. Wiser poslal tedy list Riegrv pedním zástupcm hnutí autonomistického do a jednáno

Štýrska

tudíž

o

poátkem záí 1866

sešla

nm

ve schzi,

kteráž

se

v Úži.

Jest pirozeno, že Vídeští libei-álové centralistití s

velikou nevolí

boe nmeckém,

i

s

úzkostí sledovali každé linutí v tá-

tradicím centralistickým,

aby zmaili

echy

každý pokus dohodnutí mezi

nmeckou

stranou

nebezpenou vzpourou pedevším však šlo jim

kteréž bylo

ideám

ktsráž

,

proti o to.

a tou

autonomistickým

a

federalistickým zdála se nejpístupnjší.

Schze Úžské

se súastnili také

a indiskretností jejich

Neue

do

freie

kopie

dostala se

Presse,

nkteí

listu

Riegrova

list

pipojila

otisknuvši

jež

centralisté

prudké útoky na Riegra a své tendenní nesprávné výklady.

„\'era se o'

mne,"

Presse.

psal

najednou všecky Vídeské

Rieger

záí,

následkem toho psaní,

do Lince

a jež se

Vyvinula se

z

dostalo

Neue

„zejména jež

jsem psal Wiserovi

indiskrecí

do N.

a Vaterland

,V rozhodujících kruzích

se

myslím sám, že Neue kaci

f.

Presse.

mne a

zastaly

uinil

naší

dra. Riegra

list

nejlepší dojem,' píše korrespondent Politiky

velmi

freie

toho celá polemika. Zvlášt Volksfreund,

orgán Rauscherv, vci.

17.

hádaly

listy

freie Presse, chtéla-li

— mi

a

vru

škoditi,

hloup si vyvolila za prostedek k tomu publimého listu k Wisrovi, nehled na to, že si Nmci

publikací

vkem

dvrného

škodili."

dopisu

ped každým

slušným lo-

2'JH

Vládní

listy

echv,

Kioku

pochvalné o smílivéii!

vyslovovaly se

ale Meiie freie Presse hlásala se škodo-

libou radosti, že prý odpí)védí na vyzvání Riegrovo byla

schze

v Oži, ale bez Riegra a Goluchowského. ÍStyrský

Telegraf vyvracel nespi ávná tvrzení Neue

list

odpovídal,

že

schze

Kiegiv Wjsera proto

v

došel,

nepistoupili

Úži byla

a

svolána,

již

když

schze

úastníci

že

Presse,

ír.

k vyzvání Riegrovu

list

jen

té

na konferenci

spolenou, že uznávali potebu shodnouti se díve

sanji

vespolek.

V podobném smyslu odpovdl že

Nmcm

nutno

díve vespolek

také Riegrovi

"NViser,

dohodnouti a po-

se

tom teprve se Slovany. Dr. Wiser zárove též veejné listem asopisu Politik zaslaným se omlouval, že indiskretní

nou

—

uveejnní Riegrova i

vyslovoval

nadji,

že

nestalo

se

li>tu list

ten

jeho

vi-

nezstane bez

úinku.

Nadje

mocny byly mezi Nmci živly, kteréž každému dorozumní s echy píke na odpor se stavly, a práv na schzi v Úži se okázalo, že ve kruzích nmeckých, a již si -dávaly jméno liberálv, autonomistv aneb i federalistv, byla pevaha vždy na stran tch, kteí pro záští své

ta

proti

rovnoprávné

ovšem

echm

autonomii

nedošla splnní.

byli ochotni

všech

zemí

Píliš

ústupky initi a

národ,

ne

nýbrž

systému dualistickému.

Nmc

vespolek se nedailo Ostatn sjednocení valn. Vídeská federalistická strana pokroku na vyzvání z tíže

odpovdla vydáním nového

zvláštního programu,

jenž otištn byl ve Wandereru. Program ten žádal jednotu

íše organickým

spojením

nickou centralisaci.

—

živl íše a

nikoli

neoiga-.

Že tímto spojením organickým-

294 se

rozumla mírná forma dualismu,

slov

vysvítá

z

dalších

programu, jenž odmítá dualismus jen potud, pokud

by byl centralismem,

co

do

polovice rozdleným, mluví o právech

a

žilosti

s

Maarv,

uznáním o politické zmui

praví:

„uvítáme tedy

dualismus pro jeho historické oprávnní jen proto dostí,

ponvadž pedpokládáme,

dv

dv

Litavou na

prostoru

že bude

s

ra-

federalismem

rozdleným." Organické roztídní pedlita vské polovice íše v samosprávné skupiny na národním a historickém základ mlo se dle Litavou na

polovice

programu zstaviti rozhodnutí zastupitelstva pedlitavského, ad hoc zvoleného a v mezích jednoty íše konstituujícího

toto

a

,

ústavní orgán

zastupitelstvo

pro poradu

o

mlo

utvoiti

též

spolených pedlitavských

záležitostech.

Dualistická

tendence

programu toho

jest

zjevná,

ješt však rozhodnji se projevoval princip dualismu ve programu vypracovaném v tJži, kterýž se lišil od programu strany pokroku tím, že nemluvil o roztídní cislajtánské polovice dle skupin. Žádalo se v

nm

roz-

šíení a uritjší naznaení samosprávy obecní, okresní a zemské ve píin státoprávní uznávají autonomisté ;

pokud pešla v historické neporušenosti až na nynjší dobu a uznána jsou v ústav, proež iní rozdíl mezi státoprávním postavením zemí koruny uherské a zemí jiných. Žádajíce sob rychlého rozešení ústavních zápletek dopráva jednotlivých království a zemí jen potud,

uherským snmem pimlouvají za dualismus, obmezený toliko ústavním hodnutím

s

vcí spolených. konána dále

užší

Revise

základních

radou íšskou, a to

zem ped

Litavou

mly

zjevn vyizováním

se již

zákon

budiž vy-

tom zpsobu, aby na spolené zastupitelstvo v

205 -e všemi

parlamentániínii

jež by vyšlo

pímých

z

právy

jako

snem uherský,

voleb a jemuž by ministerstvo

zodpovdné. programu Úžskému ob Vídeské Presse háPresse správn poznamejily ješt praporu únorovky. návala, že heslem tak zvaných autonomistv není autonomie provincií, nýbrž dualismus obmezený uzniíním vcí spolených, a horlíc proti rozštpení íše ve dvé bylo

Proti

polovice nazývala revisi ústavy užší radou íšskou, byla v tJži

novou

žádána,

oktrojírkou.

porušením

protizákonnou,

Manifestace

takové

jak

ústavy,

nikdy prý ne-

uzná strana opravdu ústavovrná.

nmetí

Centralisté

ke spoleným poradám zvali

k nimž vy-

ve Vídni u Skéna,

autonomisty štýrské

též

pak poátkem íjna

se

sešli

ti

;

však se

nedostavili.

schze Ožské zvedal se odpor ze dvou proti sob válících tábor od zarytých centralist nmeckých i z federalistického Tak

tábora

upímný

dualistickým

proti

eského, i

jen

mén

že

vytrvalý

tendencím

odpor

—

—

centralist

nebo

v té

klonily

ovládati,

prospch dualismu, aby aspo

se

i

vážky

u nich

Cisleithanie

v jaké

nmeckým

mizely nadje jejich, že by mohli celou íši

centralismem

mén

byl

míe,

ve

zstala pod

vládou germanismu. Privátními

styky

a

jednáním

mezi tím

již

vždy

nmecko-madarské — a brzy roznesla se zvs o význaných slovech Andrássyho, k nimž schze Užská byla podnt zavdala: „Ihr werdet euere und wir werden unsere Herden zusammenvíc

upevovalo

treiben"

se

sblížení

(my poženeme svá stáda a vy také

svá).

206

V

žurnalistice

eské

autonomist

programu

byl o

uémeckych ilý rozhovor. Nár. Listy, rozepisujíce se o schzi Úžské a žádaném od ní zastupitelstvu pi'edlitavském dodávaly: „My echové budeme hráti v par-

lament belcredovského Pedlitavska touž roli, jakou hráli Maai v parlament schmerlingovského Rakouska. Nepjdeme do nho, nepjdeme a opt nepjdeme, dokud

zvláštních

O

neuzná.

našich

tom ohledu nech

v

naší síle

historických

a

státních

se

Jak

tchto

z

slov

zejmo,

byl již té doby,

echách

rady v Úží a ve Vídni se daly, v

myslilo, že by se smýšlení dualistické

kdežto

siln nešíilo,

za nejvtší úkol

Veliké djinné události,

ta,

že

se

práv

Belcredi

dualismu.

opírati se

kteréž

nmž

bez jeho svolení

pravda je

pokládal

kdy po-

se povzbudil

ruch opposiní proti ministerstvu Belcrediho, o

tehdáž

páni po-

Úže neklamou."

slanci z

tak

práv

se byly ode-

národ touhu osvditi veejn své pooprávnné žádosti a ohraditi se proti

hrály, vzbudily v litické

snahy a

tomu, aby snad nerozhodovalo se o nás bez nás. Ježto

byla píslušela,

nomní

nov

dnech,

ujaly se

v život

Poátek uinil

snm, jemuž manifestací tch

nezasedal

jirávé

okresní.

okresní výbor Mladoboleslavský ješt ve

obecní zastupitelstva

—

úloha ta

orgány auto-

zastupitelstva

vstoupivší,

kdy hluk zbraní se nebyl

a Celovec

by

nmecká

—

utišil.

Byla nkterá

Víde, Štýrský Hradec

rokovala o podání adressy císai, ve kte-

réž by se žádalo o svolání užší

íšské rady, o povolání

liberálního ministerstva a vypsání voleb

do

nmeckého

tmto tendencím nmeckým

l)arlamentu.

Proti

osvdením

ze dne 23.

ozval se

ervence okresní vvbor Mlado-

'2!)7

podnétem Mattušovýni. prohlašuje jni(^nem obyvatelstva eského, že pevn se drží zásad nejvyššího í)ntentu ze dne 20. záí 1865, že ])okládá užší radu

boleslavský

lísskou za ústav fiktivní, že jen

nejvtší

s

lítostí

mohli

ele vlády muže jediného kmene, a na konec vyslovena nadje, že vláda hledíc ku škod, jakou vždy pinášel Rakousku spolek nmecký, provede vystoupení Rakouska ze spolku nmeckého, nech si bychom vidti

v

výsledek války bude jakýkoli.

Ve

vav

válené zdálo

se,

boleslavské zanikne bez ohlasu,

tom

následovalo

dne

srpna.

2.

osvdení

Toto

snahám nmeckým, naše

státoprávní,

osvdení Mlado-

že

avšak za nedlouho po-

zastupitelstva

nebylo jen

Blského

pouhou obranou

ze

proti

nýbrž vyslovovalo urité požadavky

a

to,

aby

zem

koruny eské

spo-

jeny jsouce v jeden viditelný celek postaveny byly na

zemím koruny uherské,

roven

vlády zemské,

dále zízení

odpovdné

snmu koruny evojsk, zmnu volebního

obnovení generálního

právem povolování daní a iádu a penesení moci policejní na zastupitelstva obecní ské

s

a okresní.

Píkladem okresního pak okresy

jiné,

Hlinecký,

nický,

Blského šly Kostelecký, Roud-

zastupitelstva

zejména Karlínský,

Novopacký, Plánický, jež budí uveejpodobného znní, anebo pistupovaly

ovaly osvdení k osvdení Blskému. teme-li rozhodná a sebevdomá slova tchto osvdení a pirovnáme-li dosah vyslovených

žádostí

ku

všeobecné

tehdejší,

vnu-

nám na mysl pesvdení, nadjím optimistickým. K tmto nadjím rozhodným slovm pimlo echy vdomí, že práv že mysl národa od-

cuje se

dávala 1

konstellaci

se

osvdili svou vrnos íši a

dynastii

v

tžkých zkouš-

298

s

k nim bylo

kde se strany pruské

kách.

pistupováno

rozlinými lákadly a nabídkami a že tudíž mají právo,

odmny.

žádati

Avšak zdálo spíše k

že

se,

Maarm,

pízn

vítr

kteí

vládní

vypravili

byli

legii

obrací se

Klapkovu

vrným echm.

do pole, než ku

Vídeský Fremdenblatt pedpovídal, že princip dualismu zvítzí a že Uhrám dostane se zodpovdného miNerozhodné chování vlády zvyšovalo trapnou nejistotu, nikdo nevdl, kdy sejdou se snmy a zda vláda vrna slibu svému pedloží jim dílo vyrovnání, o svolání íšské i povolí-li posléze nátlaku nisterstva.

Nmcv

rady pedlitavské.

V první

našich

listech

již

koncem srpna objevovaly

na Belcrediho

útoky

a

výtky,

že

se

eské právo

státní nepokládá za tak podstatné jako uherské.

„Bojím

lišných koncessí

a dodával:

Maarm,"

„Zdá

volb

psal

se siln, že

sám Rieger

27. srpna

nám chtjí udlati

Roth-

Décidément, Belcredi, není ša-

kircha místodržitelem.

sten ve

ped asem neudlal pí-

aby Belcredi

se,

lidí."

Jmenování

hr.

Eothkircha místodržitelem stalo se

skutkem a neuspokojilo nikterak eské veejnosti. Napjaté pomry zhoršily se jiným opatením vlády. Když

osvdení stila

vláda

osvdení

okresních

zastupitelstev se

záí okresní

11.

politické,

množila,

rozpu-

Blské pro pekroilo obor

zíistupitelstvo

kterýmž prý bylo

své kompetence.

„Kam bychom úední Prager

také pišli,"

/eitung,

podotýkal

na omluvu

„kdyby každé ze 200 zastupi-

Í29l»

eskýcli

telstev

každé

mlo

vyslovilo se

íše a

o ustavení zeiiié a

pretensi, vydávati toto své vyjádení za vy-

vle celé zeni. celého národa?'" V žurnalistice a ve veejnosti eské vzbudil in vlády prudkou nevoli.

raz

em

„Kyní víme. na laly

Nár. Listy.

jsme

a

že

sice,

výbor Blský pekroil obor své psobnosti, dala

pece rozpuštní

tomu

co doufati smíme!"

pipouštla

Politik

naproti

vo-

okresní

ale poklá-

jeho za skutek nepolitický a vy-

neuml ovládnouti a zlomiti Schmerlingovi zddnou. Nám nepostaí,

ítala Belcredimu, že

byro-

kracii po

jestli

on sám

autonomistou,

když jeho

spolupracovníci smý-

šlejí jinak.

záí pinesly Nár. Listy lánek „Tajný plán Belcrediho", v nmž pipomínaly, s jak neobyejnou dvrou vítal národ náš hrabte Belcrediho, i dokazovaly, jak dvra ta byla zklamána. lánku tomu scházel dodatek: „Ponvadž jsme díve pedasn jásali, nyní pedasn kaceujeme." Vše to psobilo ovšem nemálo

Dne

16.

mysl našeho

na vzntlivou

lidu,

pi prvním vzniklém podezení „Belcredi

zde

znamenal Rieger v

kterýž

odsuzuje

listé

ticho, ani hlásek radosti

zatracuje.

každým dnem dvru," poze dne 18. záí. Ve výroní den

v historické

echách

bylo mrtvé

se neozval.

šlecht

doby u dvora zanedbávána, s hr.

a

ztrácí

vydání manifestu, 20. záí, v celých

Také

velmi snadno

eské,

kteráž

byla

té

vzmáhala se nespokojenos

Belcredim, zvlášt když vláda neinila rozhodného

kroku, kterýž by byl situaci vyjasnil.

Byl z

to

Lobkovic

zajisté

významný, že kníže Jií v ele osvdení Mlnického

skutek

podepsal se

300 okresního

zastupitelstva,

festací politickou, ale

rektnjší

než

kteréž

dležitou mani-

bylo

podáno formou obezelejší a kor-

osvdení Blské,

totiž

ve

form

žádosti

k zemskému výboru, aby se piinil o bezodkladné svolání snmu, jemuž by byly pedloženy veškeré návrhy o upravení íše.

nezrušitelných o rozšíení

Národ že peje sob, aby práv tohoto království,

samosprávy zemské,

aby

okresní

i

snm se

hájil

zasadil

obecní,

aby

provedena byla úplná jazyková rovnoprávnost ve školách a v úadech i nejvyšších a aby vláda pedložila

snmu

návrh k oprav volebního ádu.

„Osvdení

okresního

výboru

Mlnického

s

pod-

pisem Jiího Lobkovice dlá sensaci a je vskutku akt dležitý. Je to první krok písné a rozhodné opposice se strany naší 27.

záí.

šlechty

Jakkoli pak

proti Belcredimu,"

teba bylo takovýchto skutk,

které by úinkovaly na vládu a kruhy dvorské protitlak proti nátlaku živl jiných píti, již

—

pece

—

jako

nelze po-

opposiní v žurnalistice a ve veejnosti bylo teba mírniti než podncovati, aby se

že ruch

spíše

nm

Rieger

psal

prospch národní vyžadoval. Hrab Jindich Clam Martini c, jenž koncem záí zajel byl do Vídn, psal odtud 30. záí Riegrovi o všeobecné politické situaci a zejména o dlouhé rozmluv v

nešlo dále, než

své s Belcredira: „Byl jsem ve všech hlavních otázkách

úpln

spokojen.

Hrab

Belcredi zstal a zstane

vren

programu od 20 záí m. r. Žádostem Uhr není a nebude vyhovno, pokud není docíleno státoprávní vyrovnání a pokud nebudou slyšány snmy ostatních zemí. Našemu snmu bude návrh stran opravy velebního ádu a také

— dá-li Bh — návrh

ložen. Belcredi také

zízení korunovacího ped-

upímn míní provésti

zákon o rovno-

301

Císa pán pi-

právnosti a návrh Thunfiv o universit.

jede do

ech

—

í^lením

nejmilostivj^ím smý-

s

záshihy vlasti naší mají býti slavn uznány

a pomoc

Na

dle možnosti poskytnuta.

mžete

to

—

spo-

zdá se mi proto rad no a na nejvýš žádoucí,

a

léhati,

a do Prahy zejména

abyste se snažil

a upokojiti mysli falešnými zprá-

utišiti

vami, jež noviny roztrušují, pobouené. Zdá se mi velmi

abychom centralistm rádi vidli, kdyby náš snm se dležité,

na

nešli

Oni by

lep.

boulivým, aby se a aby pak eská strana od ministerstva odvrátila nikoliv ku prospchu našemu leheji nad ním zvítzili. Z takového vítzství mli by jenom centrastal

—

—

Žádám

kois.

listé

aby

psobil,

mínní, aby mysli víc

peje

a

mli

lidé

více

mžete, k tomu navrátil ve veejném co

proto, abyste,

klid

jistý

zase jen

—

se

trochu

Mže

nerozhoovaly.

aby se

trplivosti, býti,

že

si

to

pro naši zemi nebylo by však prospšno, kdyby toto rozhoení více se rozmáhalo ..." jistá frakce:

List tento jest

zajímavým a

zajisté

hodnovrným

svdectvím o poctivých úmyslech hrabte Belcrediho. V list svém ze dne 1. íjna píšeRieger: „Práv jsem Žádá mne, aby se dostal list od p. Boity z Vídn rozhoenos proti Belcredimu hledla umírniti. Nevím, .

co se tu dá udlati.

Také mírniti

Vci

již

.

.

jsou zbryndány."

nkteré hlasy, zejména v Moravské

v novinách se ozvaly

opposici

eskou

,

vyskytl se velý obhájce Belcrediho, ujišující, credi neupustil

mýšlí

sic

od zásad záijového manifestu,

usnesení uherského

všech království a zemí,

pak pedložen bude

snmu

hledící Orlici

že Belže za-

pedložiti delegaci

ale výsledek

tchto porad že

snmm. 20

302

Jak však Rieger dobe že

leko i)okroily,

tom smru,

v

biti

eský

mírniti

chvíli ani vlastního

ruch

vci

již

tak da-

opposiní

bylo

Rieger snažil se sice pso-

nesnadnou.

úlohou velmi

byly

tušil,

avšak on

nemli

Palacký

a

v

té

orgánu svého. Nic u nás tak snadno

nezamlouvá se vrozeným náklonnostem a temperamentu národnímu, jako kráte

smr

opposiní, a hnutí to také tento-

kruh

do

proniklo

rychle

širších

rozšiováno

,

jsouc vplyvem žurnalistiky, zejména Nár. List.

Vídeský

dopisovatel v Politik pipomínal na omluvu

Belcrediho, že ve sférách,

nco neznámého

—

v nichž obcují ministi, jest

dovede povahu jejich oblomiti

co

vplyvm uniknouti nemohou a nesmjí, jsouce proniknuti vdomím, že jsou úadníky císai sloužícími. a jehož

—

nco

tom žádný ministr rakouský se dosud nezmínil. Ale k dopisu tomu poznamenala redakce: „ped takovými úkazy se neskloníme a djiny svtové neuznají oprávnnosti jich v život národv."

Co

jest toto

o

Neuznají oprávnnosti jich?!

—

Ale

práv

v

tom

okamžiku,

kdy žurnalistika eská

vdom —

byly tím tajným initelem již kostky vrženy

o

budoucím

bylo

ba osudným.

známo,

že

jest

si

tak sebe-

Do rady koruny povolán

našem.

jehož vplyv

byl cizinec, jícím,

osudu

vedla

ml

Pijetí

se v brzku státi rozhodu-

ídícího ministra,

rozhodným

o

nmž

nepítelem kde bylo Ra-

osobním

dob, kousko tímto státníkem tak bolestn pokoeno a trpkos z toho vzrostlá snad k tomu radila. Dle pamtí hrabte Reusta dostal on první vyzvání, aby pijal ministerstvo vcí zahraniných, již trnácte dní po svém

Bismarka,

zamlouvalo se

snad

v

propuštní ze služby saské, v polovici záí.

303

mém

„V celém

zvdl

kdy jsem

nad onen,

pení

nebylo dne vtšího pekva-

živote

o

svém povolání do

rakouské služby," píše Beust.

Snad že první krok ten

ml

by mohl zabrániti skutku, jenž

dve

bez

rakouské

Beustovo,

podotýkaje:

tolik let hlavní

a vplyvech, jež zpsobily povolání

„myšlénka pocházela nejspíše od císae

samého." Avšak povolání Beustovo zstávalo pro kruhy dvoru blízké,

i

v osobní

Beust zcela správn sám vyvrací povsti

ale

tajemstvím

Bel-

Nmecku. Pozdji mnoho

v

politiky

píinách

se bájilo o

vdomí

svj pvod

koruny v toho muže, jenž byl po

oporou

ty,

i

Bekredi, ani kdo jiný nebyl

Jisto jest, že ani

crediho.

se

stal

poátku

s

jež co nejpeli-

vji se zachovávalo. Teprv zpráva, že Beust pijat byl v Išlu u císae v audienci, zavdala podnt k noviná-

ským kombinacím,

které

však

té

chvíle

skoro

nikde

a zejména v echách nenalezly víry. A v té chvíli, kdy Belcredimu povstával tak ne-

bezpený sok, kdy mu bylo zápasiti se spojeným prudkým odporem Nmcv i Maarv, opouštla jej také opora strany federalistické.

Vlád

Belcrediho mohla naše strana

vytýkati nedostatek

jen

její

ejn

vinou.

tam,

jiných.

skutk

íci,

ochromena jest vplyvem oprávnny obavy, aby vláda ne-

dualist

rozumla dobe svému

—

ale žurnalistika naše

ne-

prospšný když obracela ostí svých útok tak asto

osob

úkolu,

jak zpsobiti

Belcrediho, nepováživši. že

eho

Belcredimu

se nedostává, není dobrá vle, ale jen síla a vésti své

pokud byl

kde vle jedna

povolila nátlaku

proti

tžko

Takováto zastávka innosti vzniká oby-

Byly zajisté

protitlak,

— a

snad právem

úmysly proti

adám

moc pro

tolikerých nepátel. 20*

304

V

kdy nespokoj enos naše zakládala na obavách do budoucnosti než na skutcích

více

té chvíli,

pedasn

vykonaných, vyprázdnili žurnalisté nici,

eský

je

rozhoen,"

nedochde

9.

íjna,

za oppo-

tohoto lidu."

Dne

nmž

11.

íjna pinesly

pravily

sice vyryto

:

opt

Maarv,

opt

velmi opposiní lánek,

„My, jimž znamení nejurputnjší oppo-

na ela ..." a pály Belcredimu, aby

dvru

za ztracenou a

svou zbroj-

psaly Nár. Listy

„a opposice žurnál kulhá jen jako

v

již

sahajíce k nejostejším zbraním.

„Lid

sici

se-

federalist

nabyl

smíení a naklonní

jichž

dvry

Nmcv

bylo jedinou prý

snahou jeho ministrování.

24.

Za takovéto nálady myslí jest pirozeno, že když íjna 1866 císa do Prahy zavítal, padl na slavnosti

vítání

Ku

pece

podivu

jakýsi

ze

stín

chladn pijat

Ani hlásku se

neozvalo,

všeobecné nespokojenosti.

byl

však

v Praze Belcredi^

když koár jeho adami pro-

hrad A pece

jíždl, a také sí, ve které v následujících dnech na udílel audience, byla skoro neustále prázdna.

nebylo té chvíle

hám na Belcredi

nikoho,

nejvyšším

—

míst

kdo by byl mohl našim snabýti tak

byl to jediný muž,

mocnou oporou, jako

jehož

vplyvu Beust se

obával, jakž ze zápisek jeho patrno.

Purkmistr Blský, vítaje císae na nádraží, vyslovil nadji, abychom dle slibu císaského

byli

úastni tou-

ženého štstí, uzíti korunu král eských na posvátné

hlav Jeho Velienstva, a také nejvyšší maršálek hrabe Nostic, uvádje 25. íjna zemský výbor císai, pipo-

305

ei

ech. U veer pochodový prvod k hradu. Vracepoádán 25. íjna jící se studentstvo hlun plo „Kde domov mj", „Hej. provolávalo slávu u sochy Karla IV. Dne Slované", 26. íjna byla slavnostní hostina na hrad, pi níž též a 27. íjna vítal Rieger jako Rieger byl pítomen intendant eského divadla císae pi slavnostním pedmenul

v

své státoprávní postavení

i

.

stavení „Prodané nevsty".

Ped

píjezdem císaovým Rieger

zastupitelstvm pipiš,

pipomínaje ných,

netoliko

ale snad také

pomr,

nmž je

bude zapro nápravu záhub válev Praze

pro vývoj ústavních státoprávních

pro celou budoucnos

národa našeho.

vyslovená tehdáž

v tomto list

okresním

vyzývá k uvítání císae,

že návštva císae

jim,

veledležitou

jisté

v

rozeslal

ovládala

mysli

Nadje vbec

všem okresPo té uveejnno ním starostm v echách ježto od chvíle, kdy samospráva vlasti naší doplnna byla okresními zastupitelv asopisech vyzvání ke :

stvy,

nezavítal

mst

v hlavním 27.

íjna

ješt

v

jej

mocná uvítali

budov snmovní.

náš a

do

sešli

zem, aby se

Vyzvání

k tomu to

nyní cíli

podepsali

Riegrem též okresní starostové Brauner, Richter a hrabata ernín, J. Clam Martinic a Bedich Thun. Dne 25. íjna konána v Mšanské besed prep chozí poradní schze starost eských, pi emž uloženo Riegrovi, Villanimu a Trojanovi, aby vypracovali návrh pamtního spisu, jenž by se ml podati. Dne 26. íjna zahájil Rieger jednání o návrhu tom ve schzi, k níž sešlo se asi 80 starost. Po mnohých debattách upustilo se od toho, aby se do promemoria pojal také státoprávní a politický program náš, protože mnozí mli za to, že by se tím pedstihovala práva a s

306

snmu

zmailo se zárove i pipojení starost z okres nmeckých. Rieger byl již soukromými rozmluvami se o tom pesvdil, že starostové okres nmeckých jsou sic ochotni súastniti se spoleného holdování, ale že naprosto odepou své úastenství, kdyby se pi projevu tom mlo demonstrovati pro program Uznávaje tedy jednak dležitos a váhu státoprávní. spoleného kroku všech starostv a nechtje dále, aby úkol

rozpor mezi

a

echy

návštv císaov

a

užitku,

pimlouval

bylo prosto

tch

vci

zpsobem

za to,

pro-

aby promemoria

k nimž by starostové

žádostí,

se

pi

pinesl snad více škody než

Rieger

se

státoprávní

v otázce

demonstrativním

a ten krok naší

jevil,

Nmci

nmetí

Dál usneseno, aby spis pa-

a šlechtití se nepipojili.

mtní podán byl Belcredimu a císa osloven krátkou eí, obsahující hlavní myšlénky promemoria. Když však 27. íjna sešli se v budov snmovní ku porad spolené také zástupcové okres nmeckých, ukázalo se, jak nesnadno jest shodu docíliti. Starostové nmetí chtli pestati na pouhém projevu citv oddanosti císai a vdnosti za potvrzení zákona o zastupi-

tom smyslu uinil návrh hrab Clam Martinic, jenž schzi té pedsedal. Rieger zas chtl, aby se k díkm pipojilo též pání o zdokonalení a úplném provedení samosprávy, i uinil v tom telstvech okresních a v

smyslu k návrhu

Martinicovu

dodatek,

jenž

také

byl

pijat.

Dále povstal spor o

eníci dva i

jeden.

a mluvil jen jediný,

vrhu Adámkovu

to,

mají-li

k císai promluviti

Wolfrum navrhoval, aby uvedl je totiž hrab Clam Martinic, k ná-

však

se

hlasovalo

hlas za mluvího všech starost

a

zvolen

Rieger.

vtšinou

307 Protože Rieger

v

tch dnech

zaiiiéstnán byl uvíta-

cími slavDOstrni, vzneseno sestavení spisu

pamtního na

Trojana a Villaniho. Díie

28.

i^íjna

(v

nedli)

ml

dopoledne

uvésti k audienci císaské starosty okresní, se

143 (IOy z eských a 36 z

ekali

pedpušténí

na své

a

Rieger

jichž sešlo

nmeckých okres). Když Rieger

již

zvednouti se

na n, vstoupil do audienní uniform zlatem premované, jehož prsa ovšena byla ády. Ceremoniá obrátiv se k Riegrovi žádal o malé shovní, že díve nutno pedpustiti toho pána. „Kdo jest to?" tázal se Rieger. „Sasky ministr baron Beust," znla odpov, pronesená významným pízvukem, kterýž naznaoval, co tehdáž již pestávalo chtl,

docházelo

ježto

pedsín muž

v

tajemstvím býti

—

povolání Beustovo

do ministerstva.

Jak divná hra náhody zkižovala cesty dvou muž na parketách hradu Pražského Cizinec pedešel

—

!

okres

—

ekali minuty ale zdaž tušili v té chvíli, že na splnní svých nadjí ekati budou léta a jako v té chvíli zavely se ped nimi dvée audienní sín, tak že zárove uzavírala se ped nimi nadje úspch na tak dlouho, pokud ten, jenž vešel ped nimi, nebude propuštn zástupcové

ekali.

—

.

.

.

Nazejtí skládal nový ministr písahu v ruce císaovy jmenování jeho prohlášeno veejn teprv po odjezdu císaovu z Prahy,

—a

Uvádje cházející

okresní starosty k císai Rieger dle

ped-

úmluvy se nedotkl v oslovení svém našich ná-

požadavk a pronesl první ásC své ei esky, druhou nmecky. Vyslovil v ní city oddanosti a vrnosti, vdnos za péi panovnickou, kteráž rodních a státoprávních

308 pivedla císae k lidu jeho, aby po tžkých zkouškách pinesl mu pomoc a útchu, dík za potvrzené zízení okresních zastupitelstev, jehož další vývoj v duchu samo-

doporuoval ochran císaské. Dále pak kladl to, že ku projevu tomu sjednotili se mužové obou kmenv zemských, rzných stav a povolání, kteí nemén sjednoceni jsou v oddanosti k mocnái a v obtovné píchylnosti ke korun a íši, jež království eské vždy osvdovalo. správy

draz na

Císa v odpovdi pouze na upevnné

své pronesl slova:

pd

„Uznávám, že

samosprávy rozkvete pravá

svoboda, kteráž jest požadavkem doby naší."

Po audienci podpisovali okresní starostové mtní, jenž obsahoval 10 lánkv, týkajících

zájm zem

ných

a

rozšíení

i

utvrzení

spis pa-

se

hmot-

samosprávy

Avšak jen asi 60 starost podepsalo promemoria to, jež pak 29. íjna Trojanem, Villanim a Braunerem odevzdáno bylo ministru Belcredimu. okresní

i

obecní.

Výsledek

eské

sjezdu

veejnosti.

starost

Touženo na

neuspokojil to,

valné ásti

že se nedosáhlo pra-

vého úelu sjezdu a že promemoria císai podané, když sešlo s pipojení

Nmc

dostí o obnovení práv

sav

do

ech

k

nmu, mlo

eské koruny.

se doplniti žá-

Byl píchod

cí-

vzbudil živé nadje, jež nedošly splnní.

Císa opouštje Prahu obmyslil štdrými dary Pražskou chiidinu a nkteré ústavy naše, museum, král. spole-

nos

nauk,

národní divadlo,

a také vyznamenání Pala-

ádem železné koruny druhé tídy pokládáno za dobré znamení milostivého smýšlení k národu našemu. ckého

Avšak vzhledem k našim tužbám národním a státoprávním zstávala situace nevyjasnna. Pocit trpkého

:

800 když po

zvlášt,

celého národa,

zklamání se zmocnil

císaovu v prvních dnech listo|)adu ohlásily úadní noviny jmenování barona i^eusta ministrem vcí

odjezdu

zahraniních.

Vstoupením Beustovým

do rady koruny

osudný obrat ve vnitní politice a

byl

zpsoben

v rozvoji

íše

svtem

roz-

rakouské.

Když

zvs

Beustov

o jmenování

se

létla,

pronesl jistý vyslanec v Paíži o tomto muži slova

„II a

enterré

il

va

la Saxe,

sice

Confédération,

la

(Pohbil

pohbil

Sasko,

Rakousko.)

i

A vskutku psobením Beustovým pochováno ne Rakousko, ale aspo jednota této íše a jejího

jména; byla dati

enterré

a

V Autriche."

enterrer

Bund, pohbí

il

to

jeduotné

kteréž se podailo vy-

ruka cizincova,

aspo

posud

cizin

proti

císaství

ra-

kouské nebezpeím dualismu.

Podivuhodným ízením osudu dualistické dobyly vítzství

úinkovati

staly

zavdávaly v

zem

pomr

zevnitní

podnt

tak zvané

práv

kládal

za

shledával

svazek

dynastii

sob

se,

ped

zemí

tohoto

„nmecké"

zem

uherské

jejž

a

nmeckému

Nmec

každý

posvátný a

záruky

živel

již

pe-

tím

byly

dob, kdy jež

snahy

že

k rozlišování

nejjistjší

jež osoboval

v

píiny,

západní ásti íše k

Tento pomr,

stalo

císaství

—

totiž

Bundu. v

Rakousku

nedotknutelný,

v

po-

nmž

onoho práva k nadvlád,

nmecký, pomr,

jenž

zdál se

drahocenným odkazem slávy minulé a nástrojem

k nabytí moci budoucí

—

byl právní záminkou, kteréž

10

zem

rakouské a dlíce

djin

sám

mohli se dovolávati rozlišujíce a Trans-Leithanii.

je v Cis-

V

tu

chvíli,

kdy

píval

strhal

stará

zpráchnivlá pouta, kteráž zdánlivé svazovala dva organismy státní, z nichž každý ml jiný cíl života, jiný

—

kdy sám proud událostí takoka nutkal k pevnjšímu sjednocení a zízení monarchie, kdy se zdálo, že nic více nepekáží znovuzrození jejímu na základ národní rovnoprávnosti všech jejích národv nyní pravé ml zvítziti vplyv tch, kteí nadvládu nkterých živlv íše nad jinými chtli ustáúkol djinný

—

zárove

a

liti

mnohovké pásmo

co

rozdvojiti,

dj

bylo sjednotilo!

A hlavním pomocníkem

tomto

v

byl

díle

muž,

poteb a úkol íše díve býval hlavní podporou

vnitní povahy a životních

kterýž

pochopiti

neuml

a kterýž

oné politiky Rakouska v

Nmecku,

jež byla

práv

naší

íši tak trpké ovoce pinesla, muž, kterýž po sedmnáct let

svého ministrování saského zápasil o zachování

meckého Bundu, nyní na dobro

Nmecký Bund jalo

dobrovoln

úpadku,

práv

totiž

rozpadlého.

již

dohospodail

—

ás živého

inventáe

nešastného

státníka,

dohrál úkol

svj na

n-

Rakousko pe-

ale

jeho politického

z

kterýž

tam

byl

vždy.

Idea, pro niž Beust zápasil, byla mrtva, ale zastavatel její vstupoval do Rakouska, aby tu

mocnými projevy nechuti k tomu, co

psobil malo-

se již odiniti ne-

aby psobil nikoli dle vnitní povahy a dle pravého povolání Rakouska, ale v duchu a ve smru oné mrtvé dalo,

myšlénky, jí

kteráž

pirozeného

a

odvádla vládu rakouskou kteráž

ji

stála

tolik

obtí.

od úkolu Držení

3 11

podntem ke gernéniecké ztraceno a podnt

žezla iinieckdho bylo v íši rakouské

manisaci, ale když bylo žezlo

národ rakouských na dobro pestal, germanisace pece ješt dále provozovati, a

ke germanisování

mla

se

pak již

nemohla prospívati leda Prusku,

již

jež

bylo

se

neodvratné stalo representantem národnosti nmecké.

Za týmž úelem, aby aspou vláda

nmecká

rozpoltní íše

dv

ve

Beustem

podporováno

zajištna,

byla

ásti íše nad-

západní

v

polovice.

Beust chlubí se tím

sám V3 svých zápiskách, že razil dráhu form vládní, kterouž jediné možno bylo pojistiti nadvládu živiu n-

meckému

a ubrániti se vplyvu vtšiny slovanské v íši.

Beust nebyl

významu toho a nových

nikdy

v dovednosti,

s

—

jakou

jeho

v

mužem

Nebyl

slova.

myšlének

státníkem

pravém a vyšším velkého rozhledu

zásluha

spoívala

cena

a

zapádal drobné kliky,

v

uhla-

zenosti a eleganci, jakou dovedl se pohybovati na kluz-

kých parketách vznešeného svta, a ve slohu diplomatických

not.

Dalekozírných koncepcí

pi

nm

nebylo

—

ovšem pak veliká lehkomyshios, od nkterých pokládaná za smlos ducha. Odpor jeho proti uskutenní zámr Bismarkových dobyl mu nezasloužené cti. že zván jeho sokem, a byl i základem dvry, jež zpsobila jeho povýšení v

Rakousku.

Mohlo se pedpokládati, že jmenování jeho citeln se dotkne Berlínského soka

orgány Bismarkovy pijaly tu

a

vítzv

zvs

se

u Sadoví,

avšak

svrchovaným

kli-

dem. Bismark se neklamal ani okamžik co do váhy a ceny svého soupee. V Rakousku samém oživly nadje centralist, ale všecky jiné strany pijaly zjevnou

nového ministra chladn,

nedvrou. V echách nejenom

se

národní kruhy.

312

tžce dotena.*; Pi první schzce Felcredi pímo ekl Beustovi, že jeho jmenování uiní vbec špatný dojem, ponvadž jest cizinec, Nmec a

také

šlechta

byla

—

protestant

ale

se

cítil

ponkud

když

upokojena,

Beust nežádal, aby pi nastoupení jeho vydán byl celým ministerstvem nový program. Byla to povolnos jen

sob njakým pedasným

Beust nechtl

zdánlivá,

vy-

pokud by se do pomr nevpravil, a nechtl také poínati boje, pokud by sám nebyl pevn

jádením zapustil

íd Ale

vázati ruce,

koen.

Mnozí se obávali, ovšem ne bez dvodu, že Beust vci zahraniní bude provozovati politiku odvety. již

prvý obžník jeho k vyslancm, nesoucí se smí-

livým duchem,

Souasn

zapudil obavy tyto.

vyšel ve

Wiener Abendpostu lánek, jenž od rikterých pisován iijspiraci Belcrediho, v

Mad:arm.

skou kommissí

uznáváno,

snmovní Dále

jiných zemí:

se

se picházelo vstíc

návrhy, vypracované uher-

o

spolených vcech íše, a

vedle níž ony

pravilo

pi zmínce

pedmty

býti

v zákonodárství,

jež po dlou-

Beust vypravuje

ve svých zápiskách, že jeho jej:

„wie der Franzose

v šanc,

dávuý druh

zu sagen pflegt,

einem Hund im Kegelschub," a pipisuje

to jediné

domluvám kardinála Schw^arzenberga, že nován ministrem vcí zahraniních nebyl souasn zrazujícím

nován ministrem sáhl

asi

samo-

nesmí však dána

Lev Thun pijal gleich

o

„velmi závažná a drahocenná zá-

sada íjnového diplomu

*)

nmž

pi-

že jimi poskytnut základ k dalšímu jednání

a dorozumní.

správ

nm

Chváleny v

byl

císaského

o 14 dní pozdéji.

domu,

ehož

(Aus drei

však

viertel

jsa jmetéž

jme-

prcce do-

Jahrhundert

Erinnerungen und Aufzeichnungen von Friedrich Ferdinand Graf von Beust.

II.

Bánde.)

31H

adu

hou

spolený

let

byly

ke

nenáležejícím

zeiníiii,

pi svém ústavním vyizování

koriiné uherské, mají též

zstati spolenými."

lánek že

snahy

jím

némž Neue

o

tento,

federalistické

Tresse

freie

hlásala,

.ipsobil

pochovávají,

se

zase prudkou nevoli ve veejnosti eské: „Helmo

sato,"

„hrab úadním svém

Národní

volaly

národm rakouským

o

Belcredi povédél

Listy,

v

s

bez obalu,

list

kam míí." Nikdo

echách

v

nemohl

se

tom

o

že

klamati,

vstoupením Beustovým do ministerstva zhoršily se po-

mry

v náš

—

neprospch

ministra,

a nikdo

nemohl

a v jaké

míe

mu podaí

se

dobyti

rznilo zdaž

pedvídati,

uritostí

s

se

psobnos nového

bude míti

jak dlouhé trvání

o tom,

mínní

akoli

sob

vplyvu také

na politiku vnitní. Brzy však

v novinách se objevovaly

kterak Beust hledí

sob

se

ovládnouti také

vnitní politiku íše, ano jak vyskytly se prý

neshody mezi ním a Belcredim. aby se udržela

vracelo,

sterstv,

ale

dlouho zakrývati. lismu,

a

tato

jeho

snaha

Nesprávná

tato

dobrou shodu

pokud

mínní

ped

jej

a

již

mnohé

se to sice vy-

obou ministr

mnohými

i

že fedruje dualismus

stával jen potud,

Úadn

Belcredi byl hlavním

nevystupovala, tak že brán,

v

víra

smrv

rznos

zvsti,

nakloniti Poláky, jak zasazuje

Uhry a jak snaží

se o vyrovnání s

rzné

v mini-

nedala se

odprcem

obecenstvem zjevné z

nás byl v podezení

centralismus;

žádala jednota a

o Belcredim

tento

„Nám

za-

moc íše.

psobila na p., že

Nár. Listy pedpovídajíce pád Belcrediho hlásaly

kousi satisfakcí:

dua-

toho želeti se nebude."

s

ja-

14

Zlých tušení a se v mrtvé

V

hrab

nejvyšší maršálek

runí

dob

jich v tinic a

dlo

d)'.

V

války.

dne

19.

listopadu

1866,

peetl nejvyšší vlastnonárodm za dkazy vrnosti schzi hr. Clam Mark listu tomu odpov-

následující

Herbst navrhli, by se

adressou.

Než došlo k debatt chudinském, a Rieger, dinské jen

oekáváno,

tím napjatji

Kostic

vyslovující díky

list,

ale vše dusilo

zasedání snmovního.

schzi snmu,

první

mnoho^

bylo

nejistot a proto

prbh

jaký bude

obav

kommisse,

po stránce

vcnými,

z

—

piln do jednání budí anebo námitkami a návrhy

zasahoval

mnohé

uiniti

ohlášení u soudu,

vážn své jmní. Po dvakráte úspchu pimlouval se za to, domova nelze

zjistiti

a

návrhu Rie-

že jest

povinností

nkdo drazn,

mrhá-li

Rieger

lehkoale bez

aby ze zemského fondu

nahrazovány byly obcím výlohy jejichž

K

byly pijaty.

grovu pojato do zákona ustanovení, obce

zákon

díve lenem chu-

kterýž byl

formální,

nichž

rokováno o

adressní,

za chudé

bez domova,

kteí mají nkteré obci

za obtíž pipadnouti, že v ní byli pistiženi, jelikož se

asto

stává,

že obava,

aby obci

nevzrostlo

nové

be-

meno, živiti takové bezdomovce, svádí mnohé obce k nelidskému postrkování a vyhánní chudých a nemocných za hranice obce.

ilé

byly

debatty

o

návrhu

hrabte

Fr.

Thuna,

dotýkajícím se jedné z nejvážnjších a nejdležitjších

poteb

obyvatelstva,

Rieger

poukazoval

totiž

zmny

k tomu,

jak

zákona domovského.

psobením prmyslu

315

pomry

byly pevráceny dívéjší

tak že

sociální,

usta-

domovského práva pivodí za sebou kiklavé nespravedlivosti a oprava zákona toho stala se již socinovení

Pipomínaje, že

ální nutností.

nabývají

pobytu

volávaje se

v

cizinci po desetiletém

i

Rakousku práva obanského, a

k zákonodárství

jiných stát,

inil

od-

rozdíl

mezi právem ku podpoe a právem domovským, i navrhl, aby vláda byla vyzvána poíditi ústavní cestou zákon, dle

poe

by ptiletý pobyt oprávioval ku pod-

desetiletý

a

Snm

nhož

práva

k nabytí

domovského.

usnesl se však pouze na tom, aby vláda byla po-

žádána otázku tu

i

pobyt

vzíti

na petes.

Dležitá otázka tato byla od na rad íšské v úvahu vzata,

té chvíle

ale nedošla

na

snme

bohužel

podnes žádoucího vyízení.

Když se jednalo o návrh kommisse, aby bylo zemskému výboru uloženo sbírati materiál k rozešení otázky, mají- li se náklady za ošetení chudých nemoc-

ných ve veejných

nemocnicích

i

píšt

uhrazovati ze

zemského fondu, ukazoval Rieger na nedostatek

zemské, jenž dopouští mnohá zneužívání se strany

trolly

obcí,

i

dovozoval potebu toho,

tení dležité vci

aby se dkladné vyše-

této uiychlilo.

Mimo zákon chudinský pišel k místu jehož

kon-

zákon

osnova

o

ukládání

mýt na

v

tomto silnice

byla vypracována Riegrem.

zasedání neerární,

Když

ped-

poádek, Rieger pes odpor Herbstv dvojí pímluvou dovedl toho, aby hned byla na petes vzata, pipomínaje, že zákon o mýtech již asi po 46 let trvá nezmnn a že tudíž jest nutno pizpsobiti jej zmnným pomrm, ponvadž tém teloha

ta

pišla

na

denní

316 tina

zem má

nastala

silnice

bez mýt,

bemena.

veliká

ímž okresm nkterým

Následujícího

rokování

po-

drobného Rieger, jsa zpravodajem, ovšem neustále se úastnil, odpovídaje k námitkám a návrhm rzných

eníkv. Dychtivé se oekávalo, jak se zachová vláda v

se

— ve

vci

ležité

d-

píin opravy volebního ádu, kteréž minulý snm adressou k císai. Odpov

domáhal

podaná nejvyšším maršálkem v prvé schzi snmu znla velmi neurit. Maršálek oznámil, že císa adressu

snmu milostiv snmu zevrubn

pijal

a

vlád

naídil,

aby

žádosti,

zkoumala a návrhy své o nich podala. Když však ke skutku nedocházelo, podána 29. listopadu 1866 interpellace Zeithammrem, podepsaná Pala-

Riegrem a celkem 45 poslanci eskými, v níž dovolávajíce se odpovdi maršálkovy a blížícího tito, se konce šestileté periody snmovní, tázali se na konci, podá-li vláda návrhy na opravu volebního ádu ješt ckým.

v as, aby v tomto zasedání mohly vyízeny

býti.

hrab Rothkirch ve schzi ze dne odpovdl k interpellaci té, že k dklad-

Místodržitel 3.

prosince

nému vykonání píprav, sebrání statistických dat atd. jest delšího asu potebí, proež dosud nejsou dokoJežto pak tento snm má zasedati jen krátce, nány. není

jisto,

bude-li

možno pedlohu podati

v tomto za-

kdyby i podána byla. že asi nedostaí as na vyízení její. Zklamání nad touto odpovdí v národ bylo obecné a píliv opposiní opt vzedmul se výše. Rokování o adresse, jež bylo vrcholem a hlavním momentem v tomto zasedání, poalo tedy za neutšené sedání, a

nálady myslí. hovala se

ím

Také dualistická mrana na obloze dále tím hrozivji.

sta-

Ml Dne

11).

v\dán královský

tského sní^mu,

snmu,

jenž

oval obor

inil

boval jmenování

s

odpovdného

snm

spolenými

ministerstva,

však

snm

v ele,

k

e-

uherskému

Uhrm —

nazna-

býti,

a

sli-

obnovení

i

tmito ústupky

ani

Naprosto odmítav a

Tiszou

den zahájení

reskript

jež mely

Uherský

se nespokojil. levice

v

znané ústupky

záležitostí,

samosprávy.

tedy

1866,

listoi>a(iu

píke

vystupovala

pak k návrhu Deákovu

rokoval o nové adresse.

Nmetí

poslanci strany centralisticko-nmecké vy-

dali v poradách

ped poetím

snm

zemských

heslo,

aby všecky snmy s vtšinou centralistickou v adressách k císai žádaly o svolání užší rady íšské; proti Uhrm aby se neinilo útok a jejich vc, pokud možno, aby se ponechala stranou, dily k útoku

všecky

proti patentu ze

Tento plán také uveden ve lých zemí

nmeckých

aby se souste-

sily

dne

20.

záí 1865.

s'vutek.

ve dlouhých

Snmové ma-

adre^sách

naléhali

slova na obnovu únorové ústavy, dovolujíce sob smlá. Tak zejména adressa snmu dolnorakouského i

prohlašovala zastavení únorovky za

píinu

všeho zlého, v

N-

mecku, ponvadž prý tím zniena víra ve vnitní

sílu

jež

mocnáství

potkalo,

i

a vdcovství Rakouska v

ztráty prvenství jeho

Nmcích.

Taková byla situace všeobecná ve chvíli, kdy eským poslancm v debatt adressní bylo se j)ronésti o pomru národa našeho k vyrovnání uherskému.

Mla

otázka ta pro nás dvojí stránku. Státoprávní

programm, historické právo, za nž Madai bojovali práv ale zpsob, tak jako my, vzbuzovalo naši sympathii kterým svou provésti hledli, hrozil tžce poškoditi naše

—

21

318

V

zájmy a práva.

—

hlas

zásadách a

však rozevírala se

v praxi

byl sou-

v ílieovii

cílecli,

mezi námi

pro])ast

a jimi.

V eském táboe v odporu

úplná

po delší

již

as

rznily o tom,

bylo znamenati,

že názory

eho nám

do

výsledky

jaké

a

proti

se

se

nadíti

se

Uhry nám vyplynouti

byli v té

nadcházely

Maarm,

Dvrný

vzdal.

oddávajíce nimi na zá-

s

Této nadje však byl Rieger

historického práva.

díve

již

Maar

že by bylo lze dohodnouti se

se nadji,

klad

v

vždy více

Nár. Listy

s

ponkud

vci vtšími pessimisty táboe eském. Rozdílu toho bylo dob, kdy Národ vycházel a kdy

než mladší strana v již

jest

vyrovnání

z

mohou. Rieger a Palacký

možno postíci

ovšem panovala jednomyslnost tendencím dualistickým, avšak

a

styk

blízký

s

jinými

Slovany v íši neminul se se vplyvem na Riegra a on^ jsa

mimo

zejména

to ve spojení se

ve Vídni,

mnohými dležitými

poznával

jasnji než

jeho v echách, jaký jest stav vcí i

mimo

n

soudruzi

smýšlení v Uhrách

a kterak neustále mohutní onen proud ten-

dencí dualistických a

meckými

i

jiní

initeli,

zárove

sblížení se

Maarv

s

n-

liberály.

s

jakým psaly o otázkách uherských jedné strany Národ a s druhé strany Národní Listy

i

Skrejšovského

Politik,

list, kteréž již

koncem

Rozdílný tón,

vati,

že prý

ježto

prý Národ hájí

nastala

neušel r.

pozornosti

1864 chtly

nová roztržka

v

z

nmeckých

toho

vyvozo-

táboe eském^

zásady národnostní a Nár. Listy

státního práva uherského.

Na podzim

r.

1886,

krátce

snmu, zavdal pomr náš k vyrovnání uherskému podnt k nové polemice v žurnálech, kte-

ped

za{)Oetím

31^

poala tentokráte

roiiž

/ukuiift,

orgán Slovan rakou-'

skych, viníc Nár. Listy ze pílišiiýcli

na(l(^jí

k

Maarm

že

ponéknd

co do provedení historické federace.

omylem domnívati

však

Bylo by

optimistitjší nálada n)ladší strany

jednomyslnos

rušila tehdáž

Ovšem

v

že

v

vi

opposiní taktice a ve zpsobu boje ony zejména

Palacký a Rieger;

bezohlednéji

obracely

se

projevujíce

diho,

mu

jichž

vždy

páli

še-

si

prudeji a

proti osobé

ministra Belcre-

nedvru,

dopívajíce snad

svou

nášeptm nkterých známých

sluchu

otázce uherské

táboe eském podstatn.

Nár. Listy nezídka zabíhaly z mezí, titi

se.

ovšem Belcredi byl nepohodlný

se

uherských,

jimž

svým odporem

proti

seslabení centra, jež oni vyhledávali.

Nicmén

v otáz-

kách zásadních panovala shoda úplná.

V odporu

proti dualismu,

ské rady všichni

byli

proti obeslání

jedné mysli,

užší íš-

všichni též se stej-

nou velostí se hlásili k praporu státního práva, nalézajíce v tom spojence nemén horlivé ve stran histoVšichni odsuzovali dualismus, ale ne rické šlechty. stejn se ho

všichni

jaké následky

budoucnos

z

jeve v

eích

názory rznily

se

v tom,

vyrovnání uherského vzejíti pro

v jaké

naší škodou.

státi

ský

a

naši

by se

batt

mohou

báli;

míe prospch Uhr mohl Tato

rznost

vyšla

zejména Sladkovského a Riegra pi de-

adressní.

První

ás

list a

slib

adressy, v níž vysloveny díky za císa-

náhrady škod válených, pijata byla

v kommissi jednohlasn. Spor byl jen o politickou adressy. lismu,

na

též

Vtšina kladouc

již

ás

zaujala rozhodné stanovisko proti dua-

draz na potebu „nerozluitelného 21*

a

320 organického

všech

spojení

království a zemí,

náležitých

rakouskému

k mocnáství

na zachování a pojištní

celosti íše."

Vyslovena státoprávních

tem

dne

ze

ochota

podporovati

vyjednávání naznaené

20.

záí min.

„na

vládu

dráze

nejvyšším paten-

r."

Dále se pipomínalo,

kterak Jeho Velienstvo ne-

jednou osvditi ráilo, že dle práva a posvátného oby-

eje chce

se dáti korunovati.

Ve pípovdi patentu záijového spatuje

eské

plnou záruku

pitelstva —

:

piinní

„že ne bez

království

jeho zastu-

a doufáme, takového zastupitelstva^ jehožto

ruí za všeobecné uznání jeho mravní

složení

kompetence,

vedena bude

k rozešení;

nieho

se nestane a státi

dávné

státoprávn

k trnu

i

postavení

do nižádného

jeny býti

stihovali

nemže,

do-

piinní

co by zjinailo staro-

ech zem

a

jejich

pomry

koruny eské beze

zástupcv nebudou moci sponového ústavu

rokování o této adresse poslanci

jeden druhého v tom,

barvami rozháranos

narovnání

takového

že bez

k íši; a že zejména

svolení zákonných svých

Pi

všestranného

veliká úloha

a právní

že líili

pomrv a stav

státoprávního.'*

nmetí pednejernjšími

mocnáství, a všecku

tíse obchodních a penžních pomr, všecky následky války, nýbrž i válku samu kladli na vrub ministerstva Belcrediho. Dle poslance Taška byl to systém volné dráhy, jenž zavinil zvtšení státního dluhu a ztrátu Benátská. Jedinou spásu chorobného organismu státního spatovali v obnovení únorovky a svolání užší íšské rady, jak toho žádal návrh adressy nejistotu a

menšiny.

321 Naproti tornu w^ichni

autonomie

aby

historická

eské

koruny

eníci eští

státoprávní

a

pohbena

navždy

niéla

opírali se tomu,

individualita

novém

v

býti

útvaru Cisleithanie.

Nejmén

ped

obav

hrozícím nebezpeím dualismu

zejm

prav

projevoval Sladkovský,

„nemohu

:

sdíleti

onu obavu, že ono mírné narovnání se snmem uherským a zemmi koruny uherské jež se nyní blíží ,

k svému cíli. že ono narovnání by mohlo íši na ujmu býti a mohlo se díti na útraty íše.*

My péi

o cclistvos íše

nái samému

a

schváleno,

„mžeme

vzhledem se moci

to

co

strany

se

a

jak

osudnou

V

ei

mítko, kteréž jeho ástem bude

vci

za a

v

zem

Rieger,

em

bude se moci koruny eské." pedvídaje

již

jasn,

mocí a vahou dokonané události budou

na další

psobiti

bude

toho,

požadovati svézákonnos pro

na

Jeho Velienstva

eskému

k íši.

Jinak patil

moc-

považovati

ke království stavti

mžeme

ponechati

pomr

rozvoj

státoprávních

vnuknutých váž-

jeho, plné hlubokých myšlének,

ností okamžiku,

jasn

skému narovnání,

v ní

byl též

vyten

v íši.

pomr

náš

cdpor náš proti

k uherdualismu

došel nejrozhodnjšího výrazu. Pravil nejprve, že národ, který se již proslavil veli-

kými skutky v

historii

svta, musí „mluviti

dstojn

a

—

nebo pro platí zde pravidlo: noblesse oblige. On nemže mluviti zpsobem takovým, jako bylo mluveno bohužel na nkterých snmích sousedních. My

vážné

musíme toho pamétlivi pravdou, že ne

že ne

býti.

že ne

každá surovos

každá drzos

jest

každá hrubosf jest svobodomyslností,

jest intelligencí a

moudrostí

poli-

322 Doba. ve které žijeme, jest vázna, a

tickou (výborné!).

k vážné dobé

bitv Sádovské dostal smutné memento

Stát náš v

—

moi;

byly

vážná slova."

sluší též

odhaleny

šeho zízení politického vlády jest a musí tu

Sílu

z

ciziny.

býti

vážné i

nedostatky

na-

váleného. Pední úlohou naší

hmotn mravn. národ svých a ne

íši

sesílili

:

celého

i

musí Rakousko erpati z „Vláda rakouská musí se

—

.populár-

státi

Kakousko nesmí se dále považovati jako njakým majetkem dynastie, aniž snad majetkem a podruím jediného z národ svých, ono má náležeti všem stejn, má býti. abych tak ekl. svonjší',

musí se

bodnou

obcí

v jejímž

ele

stejné

národní.

státi

národ svobodn stojí

ctíme (výborn!).

udržovati a trvati,

spojených

hlava monarchická,

jest

Ale

(výborn!),

kterouž všichni spolek

má-li se

pedevším teba

takový

rovnosti mezi

národy. (Pochvala.)

„Rovnos,

vdí

také

vládnoucí to idea

ideou národností.

naší doby.

jest

nyní

Mocí této idey utvoují

se noví státové a jiní rozpadají se;

—

mže

tato idea

Rakousku nebezpenou, nepochopí-li jí, ale tato idea mže také Rakousko spasiti, pochopí li ji cele a Jako za doby velkého franbude-li jí šetiti a hájiti. býti

couzského

nos*,

tak jest

právnos

bylo heslem

povstání

a

za

naší

samospráva!

jiného než volnos

a

.rovnos a

lidu

doby heslem

dv

Tyto

národ

idey

rovno-

nejsou

rovnos povznesená na

vol-

nic

vyšší po-

penesená z individuí na národy. „V této vážné chvíli, kdy Rakousko jest na rozpovinen vysloviti mícestí, jest národ náš oprávnn nní své. Jest k tomu povolán pítonmostí minulostí í»ví)u ponvadž s hrdostí na to vzpomínáme, že to tenci,

i

i

;

—

8J3 národ eský, kterýž stvoil stát rakouský, když po-

1)}'!

volal

iKi

sloveni

má my

írn svj Ferdinanda — jest k tomu povolán mocnáe našeho, kterýž nám slíbil, že hlas náš stejnou váhu

míti

spoléháme

jako

na tento

sn^niu

hlas

slib

našeho

uherského, a

nejmilostivéjšího

krále, že nedopustí, aby se rozhodovalo v ^nukoli váž-

ném

o nás bez nás."

Z adressy chovati dáti a již

em

na

znati,

tuto

s

rakouští

jscu.

—

ale

ona musí

navzájem

podmínky

existence,

nesmí

národnos slovanská

njaká

popelka,

na kivdu. cové, kteí

jejíž

v

dv

Rakousku

za-

i

nám

nám

býti

macechou, nýbrž pravou a vrnou matkou.

byla

po-

„My pedevším chceme

námi

íši

zaruiti

také národové

mají

naší

Posud

považována jako

starší sestry byly

hýkány

jí

Nebylo by pak divu, najdou-li se též prinsi

všímají krásy a ctnosti té povržené panny

popelky (výborn!).

„Smujíce všemi

silami

svými

k zachování íše

a k jednot její, nechceme pec ochromujícího centralismu my chceme svobodné hnutí, svobodný ruch všech sil národních, my nechceme ovšem anatomování státu, ale my chceme autonomii my nechceme desorganisace, my nechceme rozdrobení, my nechceme, aby, co má se :

;

státi

celkem,

pouze membra

byla

disjecta,

nýbrž

my

chceme, aby byl stát náš jako zdravý silný muž, jehož všecky oudy se mohou voln pohybovati (výborn!).

„My chceme,

jednotu

pravím,

íše,

chceme

inte-

nedílnos íše. Osudy a službami vzájemnými, duševními i materiálními potebami, djinami našimi

gritu

i

,

spolen

prolitou

národ

krví

nesíslnými zájmy, nýbrž

hem jsme my národové

i

tím

svých,

píbuzen^tvím,

neblahým státním dlu-

rakouští vespolek spojeni.

My

124

se

nemžeme

vk

srostli

nebo bhem

od sebe dliti tak snadno,

jsme

jeden celek,

v

již

kterýž

bez zá-

huby díl v ovšem roztrhnouti nelze. Když tedy máme spolené zájmy, musíme míti pro i spolený orgán representativní, my tedy slušn žádáme, aby spojení íše, aby i centrální zastoupení její bylo organické my nechceme, aby zem rakouské stáiy jen vedle sebe,

n

;

nýbrž

aby byly

nechceme

i

organicky

žádné pouze

mezi sebou.

spojeny

personální

unie.

My

Diplom íj-

hlavn dílo státníkv uherských, vytknul zpsobem moudrým a nevývratným, které jsou zájmy veškeré íši spolené, tyto zájmy se musí stedu nový, kterýž jest

íše zachovati a od tchto se ustoupiti nemže bez nebezpeí. Bud! jest právo, jež se má dííti království Uherskému, existenci celé íše neškodné: pak, pravím, náleží rovnou mrou též nám nebo co prospje a pí;

sluší kiálovství

Uherskému a korun uherské,

a prospje též království borné!).

My máme

svým, produkcí

za

eskému

to,

že

to náleží

korun eské (výkoruna eská bohatstvím a

a intelligencí svého obanstva,

ckou slávou svou jest

zajisté

nemén

histori-

dležitá a vážná

pro stát rakouský než koruna uherská. Pakli však na-

opak jsou na škodu íše ona práva, jichž te žádají Uhi: pak také jim nesmjí býti dána a pak ani oni, jsou-li

moudí

a

prospchu,

nemají

svým asem vedlo k rozpadRakouska. Beze štítu Bakouska však jest budouc-

sami žádati toho, nutí

rozumjí-li svému co by

nost národa uherského ohrožena.'' Ptieger

vyslovil

Uhry uváží nauení spojení tchto zemí

nadji, historie,

se cítila,

že

mírnjší

kterak

vk

od

pipomenul,

chové na sterých bojištích krváceli,

aby

mezi

strana

nutnos

^kterak

Uhrm

e-

zacho-

325 vána byla samostatiios rájou tureckou

jejich.

Nejsoii-li

tedy Ulii nyní

chlubiti

samostatností a

niohou-lí se

a

eské

ústavou svou, jest v tom znamenitý kus zásluhy

My

(výborn!).

bychom

jako

smyslu,

jim toho nechceme pipomínati

Bh

práva uherská.

vbec

jako

pi

Uher

šeho

naší

a

království

petimusque na

jíme

podobné

legitimní právo na-

také

stojí

Han

koruny.

vy

také

abyste

tom,

Práv my jsme

a historické a ctíme

My uznáváme

vicissim.

nkterá

Ale vedle legitimního a

dynastii naší.

historického práva

!

na

práva Uher,

ctíme právo legitimn

totéž právo

sahati

nás toho uchovej

zastavateli historického

a

ctiteli

chtli

snad

tom

v

veniam damus

vaše právo a sto-

mrou

touž

navzájem

uznávali právo naše."

Jsou politikové uherští

jsme

promrhali

opírají ^e

své

uení,

zbyti práv svých.

jíme

nimi

s

platí to

i

jako by

o nás.

jen

nás,

že

nejhorlivji

rokem 1848 poovšem i my sto-

majíce

za to,

mohli

že nijaké

se ztratiti násilím. Ale platí-li to o nich,

My máme

svj Világos (výborn se starají

o

stojí a

byli

právní,

hlásají

pece sami

a

„Oni takto

pd

na

nemže

právo

právo,

kteí

,

!)

.

.

.

bitvu Blohorskou, oni mají

Uhi nám

sami o sebe,

kterak

nevtírají.

jejich.

Oni jsou

že

se

praví asto, že oni

do našich vcí ni-

Ale tomu odporují nynjší skutkové to,

kteí

radí

neustále

kteí

jej

stále

mluví o dvou polovicích íše

k dualismu,

doporuují a žádají v nejvyšších kruzích a osvojují

;

oni

sob

pro

tuto tak zvanou druhou polovici též celou polovici váhy politické.

„Statistika, rozdíl daní,

intelligence lidu dokazují, že se

produkce a obecné

nemže

stejnoprávných, stejnovážných polovicích;

není založen ve skutených

pomrech íše

mluviti o dvou

—

„dualismus

a není založen

.

;26

v minulosti státu rakouského,

v

jeho

V mi-

djinách.

mnohem spíše pluralismus založen než vedualismus. Nicmén zasazují se netoliko Uhíi, ale liká ás nmeckých obyvatel rakouských za princip dualismu. My zas máme pesvdení, že dualismusnulosti jeho jest

i

jak se zamýšlí, není vlastn nic jiného než kterýž

má

úel

za

majoritu

majorisovati

minoritami" (výborn! výborn

umlý íše

stroj,

dvma

I).

Rozebíraje zhoubné následky dualismu, polemisoval

Eieger dále

eníky nmeckými, kteí

s

že následkem

tvrditi,

ztraceno

zastavení

království Benátské;

užší

rady íšské bylo

dále ironisoval

kterýž ze záhubnosti dualismu dovozoval

lého svolání

my považujeme

ment,

ustrojený

v Rakousku,

a

rych-

konen

od nás ubezpeení,

íšskou radu za pouhý

užší

umle že my

pijmte

Plenera,

potebu

a tiansleithanského, a

cis-

„Již tedy, pánové,

pravil:

že

snm

se neostýchají

instru-

k potlaování živlu slovanského do této íšské na vky

vkv

rady nepijdeme (výborné! dlouho trvající boulivá po-

A

Rakousko zachovati, To abyste od bludné této nadje upustili naprosto. pravím dále, že v této vci stojíme a bohdá státi budeme solidárn se všemi národy slovanskými této íše V roce 1848 vyslovil jsem se k nemalému pohoršení nkterých poslancv, že Rakousko potud trvá. pokud Na tom slovanští jeho národové tomu chtíti budou. chvala).

radím

vám,

chcete-li

.

.

trvám dosud, ba dokládám, že nebudou-li jednou Slované naši rozhodné Rakouska více chtíti, že ho ani

sám Pánbh nezachová." (Dobrá!) V poslední válce se ukázalo, že jen slovanskos ech zabránila jich annexi k íši nmecké. Vláda nesmí j)Otlaovati

a

sob

odcizovati

ten

živel,

kterýž

327

jest

rukou

ponitMu

za

\)vá\('

nejvtší

daiiýcli

a

silou

zá-

její."

A

vážnými slovy

obrátil se Rie^íer

nyní

ckým krajanm, pipomínaje

nme-

k

že nastala doba, kdy

jim,

jim bude se rozhodnouti, cbtéjí-li býti na píšt nmeckými Rakušany nebo celými, úplnými Nmci, totiž také leny velké íše nmecké. Také dynastii naší bude v této rozhodné

dob teba

nad budoucí

ustanoviti se

Rakousko bude se museti úpln peiítavti následkem velkých událostí, a moudrý stavitel má nejprve ohledati základy, na nichž povstalo mocnáství rakouské, na nichž dosud nezvratn stojí, a jen na tchto základech jest možno smíiti veliký princip politikou svou.

národnosti

s

principem historického práva. Rieger konil,

vyslovuje myšlénku,

asto

jež

vrací

se

eích

v

jeho,

myšlénku o svtodjinném úkolu Rakouska, jenž jest: spojiti ty malé zem a národy, kteréž mezi kolossem

nmeckým

nemohou samy

tles

velikých jiti

kolossem ruským pro pitažlivost tchto

a

tyto malé

zem

a

o

národy

spolek se hájily a bránily proti

sob

„spo-

existovati,

v jeden celek,

sousedm, aby

aby vese pod-

porovaly ve vývoji svém vespolek, aby práv svých vzá-

jemn uznávaly a poctivé jich šetily. Ten jest dle mého pesvdení svtodjinný úkol Rakouska, to jest jeho povolání; jen v tom leží jeho životní

síla

a jeho opráv-

nnos,

jeho budoucnost. Nemá-li tohoto svtodjinného

úkolu,

pak

bylo

na

vbec nemá

svt

,

pak

žádného,

nemá

raison

pak nemá,

étre.

Jestli

tohoto svého úkolu nepochopí, pak nebude míti životní síly

v

pak

sob

a vedoucí myšlénky a pak zahyne vnitní

slabotou a starobou.

pak patrn

pro by

mže

Pochopí-li

sesíliti

se,

jej

však v úplné míe,

pak pijde

opt ke

staré

328

sláv

a moci, držíc se

vrné

hesla:

e

šlének,

i

posluchastvo a také do jeho slov. Ústy Riegrovými

širších

tila

národa v té

mým

všem stejnou lásku Riegrova svým vzletem, jasností a silou mymohutným drazem velostí pednesu uchvá-

stejné právo,

proti

—

eské

všem národm

!'•

kruh

vyen

byl protest celého

dualismu na právech koruny

násilnictví

a slova jeho vžila se do srdcí všech byla

chvílí

národ jedna

celém

v

snaha a všecky strany, živly radikálnjší tická, slily se v jeden

Dne

doléhal ohlas

7.

pevný 1866

prosince

i

—

vždy jedna

mysl,

strana šlech-

šik.

schzi

ve

veerní

pijata

byla adressa vtšiny 126 hlasy proti 96. Jásajíce

eském

nad porážkou

strany

na

únorové

sném

„Velá slova dra. Riegra ,do íšské rady na vky vkv nepjdeme' — vzbuzují velý ohlas ve všech srdcích vrných synv našeho nápsaly Nár. Listy:

roda a budou jednohlasnou odpovdí,

bude-li

opt

na-

abychom zapeli djepis svj a zekli se dávných práv vlasti své na prospch jakékoliv neNebuzdravé politiky již celo- nebo polorakouské. deme již v tom odporu osamotnélí jako díve léháno

na nás,

a

.

Živé i

vdomí

historického práva

proklestilo

sob

.

.

cestu

do kurie šlechtické."

Adressa vyslána do

lenem

Vídn

zvláštní deputací, jejímž

ovšem také Rieger, a dne 15. prosince tato deputace mla slyšení u císae. Neuritá odpovd, jaké

se

jí

byl

dostalo,

mocná

nepispla

vyslovil jen svou

v

niem

dvru

k vyjasnní situace v podporu

—

snmu e-

ského pi díle vyrovnání.

Snm

v

posledních schzích rokoval ješt o pilném

návihu hrabte Lva

1

huna ve

píin

opravy volebního

329

ádu

se

a usnesl

vznésti

tom,

iia

k

aby naídil vlád, podati

prosbu,

volebního ádu,

niožno-li

Jeho Velienstvu

i)redlohu

ped

ješt

o zniénách

uplynutím

první

kdyby to naprosto možno nebylo, až sejde se snm k prvému zasedání druhého období snmovního. Dále dne 20. prosince usnesena zmna a

zasedací doby,

v

§.

ádu

54.

volebního

zpsob,

v ten

zmnn

druhém období šestiletém mohl pouze nadpoloviní vtšinou hlasv. Dne 21. pro-

volební také ve býti

ád

aby tento

snm

1866

since

se rozešel.

V tch dnech koncem prosince vydal Belcredi pipiš akademickému senátu university Pražské toho smyslu, že vláda uznala za povinnos neodpírati podpory rozvoji jazyka eského a interessu vdy, avšak uznala za nutné, poskytnouti

se vyslovila. v

vzal

Vyzývá

se

tedy

dkladnou poradu rozšíení

pedložil vlád

s

takž v

tímto

užívání jazyka

e-

že

si

inem

ministerstva

se piostoval rozpor;

koruny

krok

tento

Bylo vbec známo, nebyla

sílu

nespokojenost

ale spíše zvýšena.

Byla to chvíle všeobecného napjetí.

sob

by

vci smýšlení nmeckých professor, a

echách zmírnna,

již cítil v

výsledky porad

urychlením co možno nejvtším.

nesliboval

v té

jaké jest

aby

a aby

u nás, mohl jaký výsledek píznivý míti. Nikdo

akademický,

senát

pi teních akademických

ského

vci

píležitost, aby o

dív universit

—

z ciziny

nov

V

ministerstvu

pibylý státník

pustiti se v zápas, a stal se v

nejhorlivjším

zastavatelem

bájeno a mluveno pozdji

o tom,

dualismu.

jaké

kouzlo

rad

Mnoho jej

tak

330 rychle

pro

zaujalo

vhistních slov

nabídkami Jeho Velienstva a státního mini-

s

ponvadž nebylo ješt

sterstva,

hrabte Belcrediho

ralism

z

spolé-

„Tisza a levice nezdáli se ješt býti spo-

Beustových: kojeni

Že Madai

macTarskou.

pomoc, zdá se vysvítati

na jeho

hali

vc

zdali fede-

dosti jasno,

mnou

ili myšlénka dualismu

hájená nabude vrchu."

Rozhodný krok

stal se cestou

Beustovou do Pešti

„Asi v polovici prosince," píše o tom Beust, stavil se

ke

mn dvorní kanclé Majláth,

že císa

si

peje, bych se odebral do Pešti

credi není prý

s

tím

srozumn

„do-

aby mi oznámil,

a bude prý

;

hrab

mu

Bel-

zárukou,

když Majláth mne bude provázeti."

Po návratu svém Beust podávaje císai zprávu o jednání svém v Pešti, navrhl, aby pední mužové uherští do

byli

byl dle

Vídn

k vyjednávání povoláni.

slov Beustových

vyrovnání

s

Stalo se,

rozhodný poátek

koneného

Uhry.

Nmci vespolek jedné mysli o tom, mlo povoliti požadavkm maarským,

Nebyli-li

míe

by se

pec mli spolené:

heslo

které

strany

mezi

cenu a Kaiserfeld „Mír

s

a to

Uhry

jedno

Avšak nchtly vyrovnání za každou

užší radu íšskou.

Nmci na snme

jest pro

v jaké

štýrském

Rakousko otázkou

pronesl

slova:

i

nebýti

býti

a mír ten musí se rychle uzavíti."

znamením doby, /e ohlašován nový asopis „Die Leitha", orgán nmeckomadarské unie. V eské veejnosti naproti tomu vzmáhal se vždy Bylo

více ruch opposiní, jenž projevoval se též

dvry

poslancm.

„S jásotem se v

osvdeními

osvdení

uvítali z

jsme rázné poínání naše," psalo

Podipska, „mluvili jste nám ze srdce

331

vyslovivše bez ol)alu, že se

nedáme vtsnati do žádného

parlamentu pedlitavského."

V tom sporu

kdy slovanští foderalisté hájili zásady, aby snmy byly slyšány o vyrovnání uherském, kdežto Nmci volali po obnov únorovky, a kdy také svolání

lenv

vtšina

v ministerstv dali

stran,

rady

užší

a

íšské,

pede

všemi Beust žájakousi

Belcredi

volil

cestu stední, a to inimoddtiou radu íšskou.

Patentem ze dne 2. ledna 1867 rozpuštni snmové zemí mimouherských a naízeny nové volby do

snm,

jen za tím

slance do

úelem, aby

mimoádné

rady íšské, kteráž

jediné o otázce ústavní.

patent záijový

snmové

tito

mla

rokovati

Patent tento odvolávaje se na

mu

dával

zvolili vy-

výklad,

jako by

onmi

zá-

stupci jednotlivých království a zemí, jejichž hlas stejné

ml

vážný

slyšán býti,

nebyli

mínni snmové

bývali

spolený sbor zemí neuherských. Pravilo „asové okolnosti a stav vcí íšských vy-

zemští, nýbrž se v

nm:

žadují v

spolu

dob

naléhav,

aby jednání o ústavní otázce

co nejkratší bylo provedeno a

rzné

názory a nároky království a zemí, jež

run

tudíž právní

k uherské ko-

spoleném shromáždní za vodítka upevnní života íše byly vyízeny." nenáležejí,

ve

Dležitá byla ustanovení, kteráž

o

zpsobu

stálého

prove-

úadní noviny, že totiž snmy nejsou vázány pedpisem ústavy únorové pi volb vyslancv na skupiny, nýbrž že voliti mohou z plného snmu. Tato úchylka od únorovky poskytodení

tohoto

patentu

vala íederalistm

rad

íšské,

nmeckém.

ale

Tak

podaly

možnost nabyti vtšiny v mimoádné vzbudila také prudký odpor v táboe se

stalo,

že

cesta,

na niž nastoupil

132

Belcredi patentem lednovým, nespokojila celkem žádné strany.

íšská rada zemí neuherských mla se nazývati mimoádnou, nezaplašilo obav federalist že skutek ten jest nebezpeným pokrokem na dráze duali-

Že

tato

,

stických snah.

Nmci

tomu nazývali patent ledústavy únorové, „ranné do

naproti

hrubým porušením samého srdce". Zvlášt vzbuzovalo nový

snmy

nevoli

jejich,

že

zpsobu volby vázány pedpisem únoprý dle Neue freie Presse únorová ústava slovanskou na míst ném.eckéj ježto mimo-

nejsou ve

rovky a tím dostala duši

ádnou radou íšskou by

se

docílilo,

že

„nejsilnjší,

nejvzdlanjší a nejbohatší národnost Rakouska, diná, jež myslícím

mšanstvem

vykázati se

ta je-

mže,

byla

obtována terropo panství choutkám eského proletariátu,

by, jsouc menšinou, bez milosrdenství

ristickým

polské

aristokracie

a

spojených

s

obma

živlv feu-

dálních a klerikálních."

3.

Dvrníci eští hned po vydání patentu sešli se ledna v byt Palackého ku porad, pi níž Rieger

formuloval

pedítal podmínky,

a

mohli obeslati lenou,

za

jakých

mimoádnou radu íšskou

ze

bychom

snm zvo-

když by byla sborem pouze poradním a nikoli

ústavodárným. Rieger

bez

odkladu

vyzval

dra.

Pražáka ku pí-

spoleném, svorném postupu zárove se zástupci šlechty eské a moravské; Pražák však v as dostaviti se nemohl. Konána dne 6. ledna porada u hrabte Martinice, jíž súastnili se hrab Lev Thun, hrab Egbert Belcredi z Moravy, Rieger a Zeithammer. Výsledek tchto úad byl, že také Vaterland, orgán šlechty eské, vedl si souhlasné

jezdu do Prahy,

aby se uradili

o

333 s

usnesením

dvrníkv

podmínné

rady íšské jen

Také

z

Hrab Adam

s

a pod protestem.

s

íšské rady toliko podmínné.

Potocki, jeden z

mezi Poláky,

Riegra spolu nání

vyslovuje se pro obeslání

Polska a Tyrolska zaznívaly hlasy, pimlou-

vající se za obeslání

echv

našich,

nejupímnjších pátel

pišel do Prahy a u Palackého a

Tarnowskim

11.

ml

ledna

vážné jed-

pedními dvrníky eskými za tím úelem, aby

se pojistila solidarita a shoda eskopolská.

Nmecká

echách usnesla se 4. ledna, že lenové její trvajíce pi ústav únorové nezúastní se volby a nepijmou mandát pro mimoádnou radu íšskou.

V

strana v

na sjezdu pedních centralistv

polovici ledna

rakouských ve Vídni usneseno všemi prostedky k tomu

snmové

psobiti, aby

odmítli volby do

íšské a aby vykonali volby do

mimoádné rady

ádné

rady íšské dle

patentu únorového.

Dle rzných projev v a lze souditi, že

Nmci

v

táboe nmeckém

sotva by byli splnili hrozbu svou,

mimoádné

že neobešlou

úkaz

rady íšské,

avšak zdá

se,

že

hrozba ta v rozhodné chvíli krise ministerské neminula se s

úinkem obmýšleným. Mezi

nosti slavila

dovršeno

kdy v echách pi všeobecné jednomyslnárodní strana skvlé vítzství volební, jež

tím,

bylo

vítzstvím

historické

velkostatkáském a kdy také na na

snmu

—

ve

Vídni

se

šlechty

Morav

rozhodovala

ministerská, ba vlastn krise státní a

ve sboru

dobyto vtšiny

osudná

krise

pedležitý obrat

v djinách Rakouska.

—

Deputace madarská byla do Vídn pibyla 8. ledna a vyjednávání pod Beustovým protektorátem pokra22

334

ovala tak rychle, že již ve druhé polovici ledna mohl asopis „Hon" hrd hlásati: ^Netoliko mimoádná rada íšská,

ale

snmy nmecko- slovanské

i

zastihnou

již

velkolepý dokonaný in."

Rozhodný

práv

nastal

o o,

má-li

se

zemí pedlitavských

Nmecké

a

;

noviny,

stových, zvstovaly

tentu lednového

a

k mimoádnému

Maai

nebo

dobe

mimoádné

íšskou

snmem

dle

tolikeré útoky

Práv dne

nmu 1.

„Státníci

s

se proti programu

Bekredi

a

já,

jemu

rada

illustrují

íšská ne-

tehdejší

kivé obvinování,

1867,

dvojí tváí"

po-

v

eské ve

obviovaly Belcrediho, rady íšské prohešil

zemím uherským zaruenému, pod-

v ministerské

„Hrab

i

kdy Národní Listy

mimoádné

rad

svým dualistickým soupeem. :

vo-

vším

pronášené.

února

že pivoliv ke svolání

této krise

okres

nmecké

skupin

mimoádná

patentu

dle

nejlepším zadostiuinním hrabti Belcre-

publicistice proti

nikl

radu

ovšem podporovali snahy aby

rady svolati

federalistické.

a jsou

lánku

hodlá zaboiti od pa-

že vláda

na míst

se,

ped-

zpravené o intencích Beu-

Pamti Beustovy zajímav dimu za

zvolené dle

užší,

ze skupin.

zasedání

obávajíce

vtšiny

mry

soukromých

má-li se pedložiti ke schvá-

sice,

již,

zvolenou

únorového, lebních.

mla

Belcredim,

s

snmem

pisv únorovky

úsilím,

s

„in"

tento

se

rad íšské mimoádné

lení

vešel Beust

Uhry pokládati za dokonaný, i ješt uiniti závislým na svolení zástupcv

ministerských úmluv má-li

njž

v

zápas,

rozhodný

zápas se

Beust píše o píinách

Belcredi zaujal jiné stanovisko než

byl rozhodujícím

jím

podepsaný manifest ze

335

dne

20.

stvím a

zíiií

1865.

kterýž

zaruoval

králov-

ostatním

zemím votum stejn vážné."

Dále vykládá

Heiist,

že od

mimoádné

rady íšské,

kteráž by za echy, Moravu a Krajinu byla vyšla z národních vtšin, nebylo lze oekávati bezijodmínného pijetí úmluv od nho s Uhry uinných, on pak že se zastával toho, když se byli uherští vyslanci se své strany zavázali,

vláda

provésti tyto

Vídeská

niínné pijetí

snme

tolikéž povinna

jest

jich,

úmluvy na

a

to že jest

uherském,

že

zpsobiti bezpod-

možno jen

užší radou

íšskou.

„O vci bylo nutno konen se rozhodnouti," píše Beust. „V ministerské rad za pedsednictva císaova, jež trvala tyi hodiny, ml jsem já samojediný nebo ctní koUegové sice neodporovali, ale neinili též nieho více státi proti hrabti Belcredimu, jenž ml nade mnou pevahu. Pravím pevahu, nebo nejen že ml výhodu zevrubné znalosti, ale jeho odvodování bylo také z nejskvlejších, jež jsem kdy slyšel. Když císa nevysloviv se nás propustil, ml jsem dojem porážky. Vrátiv se do své pracovny v ministerstv oddal jsem se svým myšlénkám, jež možno shrnouti v málo slov: tedy po rakouské služb veta! nebo vci dosply již do takové krajnosti, že bych podlehnuv byl se stal nemožným. Dlouho jsem sedl pemítaje, tu pinesl mi sluha císaský list toho znní: Sestavte

—

mn —

i

,

reskript

ke

snmm

dle svých

návrh.'

Nazejtí

byl

jsem pedsedou ministerstva." Belcredi následujícího dne podal demissi, o emž noviny již 3. února pinesly zprávu, a vlastnoruními listy ze dne 7. února byl pak Beust jmenován pedsedou ministerstva a ministrem vnitra. 22*

336

Myšlénka dualistická zvítzila takto v osob Beu-

dobe nebezpenou

Kieger, znaje

stov.

nesrovnával

nepátel,

ovšem

se

tehdáž v obecenstv eském, že

vítzících

sílu

mínním, šíeným nám neteba píliš žes

pádu Belcrediho.

leti

„Vyznáváme upímn, že dosavadních

všech Listy

února.

5.

tato krise ministerská ze

kormoutí nás nejmén," psaly Nár.

Vysvtlovaly

že

dále,

odstoupení

sic

Belcrediho znaí úplné vítzství strany dualistické,

ale

že v tomto ministerstv nebylo dosti síly a rozhodnosti postaviti dualismu pevné hráze,

provedením

byl

hlavním tedy

k tomu: „Ve politiky rakouské nynjší krise mi-

záijového,

smru

že patent lednový ne-

i

dodávaly

neznaí žádného obratu. Vystoupí-li hrab Belcredi z kabinetu, nabudeme náhrady za jakous tanisterská

kous vlažnou šetrnost jeho k našim

vm

v tom,

historickým

prá-

že vstoupíme pojednou do situace jasné a

zejmé." Jaká byla tato jasná a zejmá situace,

o

tom po-

uoval nás jásot nepátel. Neue fr. Presse hlásala, že echové pestanou faktorem býti, jakmile pijdou k veslu mužové, kteí dkladn odbudou slovanské nadýmavosti, že

erv

federalismu nebude déle hlodati na životní síle

Rakouska. Ukazujíc k

cíli

na

píklad

nedbajíce Slovan, pokládajíce se

covství

oprávnný,

my Nmci ped

tázala

se

následovati

—

fr.

kteí jdou za živel k vdPresse: Jsme

Maai

za Litavou?

Zeitung ohlašoval pevnou vli vlády,

provésti vyrovnání stj co stj

ešen.

Neue

Litavou horší než

Úadní Wiener pokuse

Maarv,

prý

bude

—

po každém

jiný,

až úkol

marném

bude roz-

337

jasn k vážnosti

Rioíier prohlódaje

ml

pedevším na

ped

ralistu

mysli,

nebezpeí situace všech fede-

jak seaditi šiky

parlamentárním zápasem, jenž rozhodnouti

mel o budoucích osudech íše. jde

i

na jevo,

zasazoval

jak

se

Z korrespondence jeho o

aby

to,

konference

všech federalist sešla se ve Vídni. Šlo nyní o býti

to,

zdali autoritou

úmluv

zárove násiln petvoena západní

s

Marlary

polovice

v celém ústavním zízení svém beze slyšení,

vli národ

jejích, a

zdali tito

rických práv mají býti

sliti

má íše

ano proti

porušením všech histo-

v novém,

nikdy nebývalém

státním útvaru Cisleithanie.

Dne níkv,

10.

po

vyslán

i

Beust

s Poláky.

dvr-

února konána u Palackého porada

si

té

je

Zeithammer do Krakova jednat práv hledl nakloniti a za cenu

rzných ústupkv je odtrhnouti od echv. Zdálo se, že polské listy rozhodn odmítají myšlénku takovéto pronevry. Gazeta Narodowa koncem ledna ujišovala, kdož Poláky koncessemi získati chtjí,

že se klamou, psala:

i

„A

echové

jsou dobré mysli, Poláci

do únorové rady íšské, dj

se co

Také po odstoupení Belcrediho Karodowa, Czas

hodn

iJziennik

pro solidaritu

Ped se

i

zahájením

ve Vídni

konference

s

dj." listy polské,

Gazeta

Poznaski, vyslovovaly se roz-

echy.

snmv

ku poradám. strany

nepjdou

oba tábory válené

sešly

takoka souasn kteráž však nedospla

Byla tu

nmecké,

k uritým výsledkm, a konference federalist, jež sešla se 15. února 1867 v hostinci „U rakouského dvora". Pítomni byli z ech hrabata Lev Thun a Jindich Clam Martinic, kníže Jií Lobkovic, Rieger, Zeithammer,

338 Sladkovský a Belcredi, a Brandl,

Skrejšovský,

Moravan

z

cholski, Zyblikiewicz a Ziemialkowski, z Krajiny

Klun,

Costa,

Svtec,

obávajíce

za

pokládali

ejž

o jiné

zovali

nenahraditelného

zemi

pro

Tyrol

vlády

svou,

a

Slovinci pak uka-

snm

nátlakem

z

o postavení Goluchowského,

prospchy zem. Moravané a k tomu, že by rozpuštním

vých volbách

Toman,

Poláci se pimlouvali za obe-

hlavn

se

Dominkuš,

Štýrska

ze

hrab Brandis. V poradách spolených slání,

Egbert

hrabe

kníže Hugo Salm. baron Konigsbrunn, Pražák z Halie hrabata Potocki a Wodzicki, Gro-

mohli

pi

no-

krušn dobyté

pozbyti

vtšiny na snmích svých. Konen stalo se dohodnutí, aby se íšská rada obeslala, ale jen za jistých podmínek, jež pozdji vysloveny byly nejuritji v adresse

eského snmu,

že

totiž

má

býti

to

sbor toliko

snmm

zemovšem oprávnného

radný, jehož usnesení mají se pedložiti

ským.

Rieger a našinci

po-

drželi se

a pirozeného požadavku, aby nebylo rozhodováno o nás

bez nás

—

a

aby zachován

byl

v platnosti

slib

„vy-

slechnouti hlasy stejn závažné."

Ježto úastníci konference zavázali se

mlelivostí^

nemohly noviny eské obecenstvu podati odpovécT k otázce všecky mysli tak mocn zaujímající, bude-li íšská rada námi obeslána. Noviny nmecké pinášely rzné sobe odporující zvsti.

chové

Morgenpost oznamovala, že prý

pi poradách

nerozhodnuto

pímo

vášnivé

si

poínali,

proti obeslání,

ale že

nýbrž ono

e-

pes

to

uinno

závislým na podmínkách.

Dne

18.

reskriptem,

února

snm

uherský zahájen královským

kterýmž oznámeno

ujednané

jmenování odi)Ovédného ministerstva. Na

vyrovnání

a

snme eském.

339

peteno pouhé sdlení

zahájeném téhož dne,

nmž

stovy, v

vlády Beu-

se vykládá, že, ježto prý zastavení ústavy

patentem ze dne 20. záí 1865 stalo se za úelem vy-

Uhry a tohoto již jest dosaženo, déje se sám sebou návrat k ústav a že ministerstvo bude moci radé íšské „o konaném vyjednávání zprávu podati a iny své ospravedlniti." rovnání

s

Z tch píin tedy „ráilo Jeho Velienstvo naíditi,

mimoádné rady íšské, aby íšská dne 18. bezna ve Vídni se shro-

aby sešlo se svolání

ústavní rada

ku pijetí pedložily ony zmny ústavní, kterých za píinou vyrovnání s Uhry vidti se bude poteba." máždila a aby se

Snm

Sdlení

íšské.

nejde již

vyzývá

o nic

jí

pikroil k volb do rady naznaovalo dosti jasn, že vlád než aby skutkm svým, hotovým

se,

toto

jiného,

aby

událostem, opatila pro forma konstituní posvcení,

ale že

v

pravd nehodlá

dopustiti,

aby se úmluvy

její

smly.

zvrátiti

Sdlení vlády odevzdáno patnáctilenné kommissi, do níž

z

kurie obcí venkovských zvoleni Rieger, Brau-

ner, Skrejšovský,

Sladkovský a Zeithammer. Kommisse

mrou, že 23. února odevzdána Lvem Thunem po úradé v užší kommissi n-

zrychlila své jednání tou

adressa,

mecky vypracovaná, Palackému ku pekladu února pedložena snmu. Slova,

jimiž

eský ke svému i

králi,

jsou

odhodlaná a rozhodná.

snm eský s

v adresse

králem

promluviti

dne 24.

ml snm

dstojná a vážná, jakož

Pipomíná

se

v

ní,

kterak

tomu tšil, že mohl bezprostedn sjednávati se,"

„od starodávna

nejjasnjším

této

a

se

340

oznámeno mu bylo „pouze uvdomním od vlády, že v podstat upuštno jest od nejvyššího manifestu ze dne 20. záí 1865," a snm pokládá za svou povinnos, „zjevn a upímn osvditi trapné city, pak

nyní

eském

vzbuzené v království

pípovd císaská, naprosto zmaena se

tím obáváním, že draho-

cenná

obsažená

nyní

býti vidí."

v

onom manifeste,

Adressa dovozovala dále protiústavnos íšské rady a nebezpeí z toho plynoucí pro íši celou i pro práva zemská.

„Snm

nebyl

by

vrným tlumoníkem citv

a

názorv národa svého, kdyby nevyslovil, že království eské, ježto sob mnoho na tom zakládá, že jest údem pln oprávnným a neodluitelným rakouprávních

ského mocnáství a celého Rakouska, ohrazuje se proti tomu,

aby bytnos jeho zaniknouti

padní polovici íše", dostává se nikterak

státním to

mla

útvaru,

v

njaké

kterémuž

„zá-

ne-

nižádného státoprávního základu a kterýž

nedal by se srovnati

s

nepopiratelnou právní

a skutenou jsoucností koruny eské."

Aby však nekladl pekážky žádoucímu vyrovnání,

snm osvduje

ochotnos svou, „aby súastnil se v takové porad spolené, pokud tím jen právo veejné v žádné stránce své u nebezpeí dáno nebude ... v poradách shromáždní, ve kterémž hlasové království a zemí co takoví slyšeti se dáti mohou, aby Vašemu Velienstvu též co takoví vešli ve známos; konen shromáždní, které dá království našemu záruku, že, jakož ve snmovní adresse dne 8. prosince minulého roku vysloveno bylo: bez se nestane a státi

nemže,

piinní co by

jeho

snmu nieho

zjinailo

starodávné

341

postavení

státoprávní

mry

eského

království

jeho

po-

krátce

na-

a

ke trnu a k íši."

jménem

Herbst

menšiny

komraisse

aby se pikroilo k volb do íšské rady dle

vrhoval,

požadavku vládního. Jednání

eník

se strany

kvapeni

zahájeno

adresse

o

nmecké

eníci eští

vzdávali

—

pravil,

února.

nedal se zapsati

však neuinil a první se slova

„Pánové,"

25.

se

slova,

—

Žádný tím

pe-

Rieger toho

ujal.

„my stojíme ped veledle-

žitým obratem vcí v našem život národním a státním.

Až posud

eské samostatným lenem té íše, kteráž zpsobem zajisté pípadbyla státem státv a trnem trnv; té

bylo

íše rakouské,

ným nazvána

království

íše, kterouž až do

1848

r.

i

novala, než státy rakouskými.

království

eské

vláda sama jinak nejme-

V

této íši, pravím, bylo

osobností samostatnou, mající zvláštní

Nyní pak má se vc ta podstatn zmniti: císaství rakouské má býti rozloženo na dva státy a do jednoho z nich má býti vtleno království státní práva svá.

eské

a

právní;

nový

má má

stát,

tak býti zbaveno své samostatné osobnosti povstati

v císaství

rakouském nová íše,

o kterémž posud nikdo neví na jisto, jak se

Nkteí

Neuherské zem, což jest pouhá negace, jiní jej nazývají Západní polovice íše, což jest statistická lež, a ješt jiní nazývají jej Cisleithanií, což jest geografický nesmysl (výborn! ve stedu a v právo). Do takové íše vstoupiti, odíci se všeho toho, co jsme po otcích svých zddili a eho si vysoce vážíme, k tomu my z dobré vle nikdy pistoupiti nemžeme (výborn!). Zdá se nám jako kdyby nazývati

má.

jej

nazývají

k nám pistoupil njaký alchemista a ekl:

Ejhle,

mj

342

zázraný

tyglík

rodinné,

své

vám

to vše

vložte do

:

nho

svou korunu, své skvosty

památky a drahé ostatky po pedcích, já

svaím

v jeden celek a

uvaím

váni

kámen

moudrosti." (Výborné v centrum a v právo.)

strunými rysy naznail základy a Pihistorickou neporušenos státního práva eského. pomenul revers Ferdinandv roku 1526, pragmatickou sankci a pijímací akt snmu, písahy všech králv^ právo povolovati dan, jež snm eský si zachoval až do r. 1848, a prohlášení íše rakouské za císaství, jež uinil roku 1804 císa František s tím dokladem, že se tím nieho nemní „ve právech jednotlivých našich Rieger

po

té

í^tát."

Hled

k námitce,

bitvou Blohorskou,

eské pestalo Rieger zvlášt, že tu teba

že státní

pravil

právo

initi rozdíl mezi právem ústavním a státním.

císa Ferdinand a

obmezil,

II.

a

Tím, že

obnoveným zízením zemským

pece ne

ústavní

zrušil

a

zoužil

legislativní

snmu

eského, nebylo zárove zrušeno ani doteno státní právo koruny eské, anobrž obnoveným zízením zemským a všemi písahami potomních králv opét a opt potvrzováno. Na právo to ješt za našeho právo

vku

písahal císa a král náš Ferdinand a následník

nemohl nabyti jiného práva než toho, jež pedchdce jemu postoupil a postoupiti mohl.

jeho

Rozvíjeje

pomrv

od

neutšený obraz ústavních našich 1848, zvolal Rieger: „Jest to skutené

dále

r.

žalostná situace, toto bojišt, na

když pohlédneme, abych tak ekl, na

kterém

zkoušených, místo, práv

našeho

leidoskopu

na kterém

národa obrací

leží tolik

pohbeno

tu

tolik

nadjí a

njakém kaprávo promnliv v právo

(výborn!). se

mrtvol všelikých ústav

Jako

v

343

i

v

levo

nezbývá

(výborn nic

otcích zbylo

ního práva

co jsme

a

pak

dného,

pustíme se

moe

—

zddili

A

!).

toho,

se

po nich

do onoho na

takovémto stavu vcí

v

držeti

eského (výborné

spustíme se

My

než

jiného

stíme,

neme.

Nám

!).

co

nám po

totiž

stát-

jestliže toho se spu-

beze-

právn

bez vesel a

pak utonouti nechceme!

moe

do

vlnobití,

eské

hlas s

i^Silný

uto-

„Nechceme!" Nepokoj. Nmci volají: „Gallerie!") My máme povinnos a právo, abychom se drželi pevn toho, co jsme zddili po otcích svých. Státní právo koruny eské jest pda pevná, jest skutek

strany na levici

nepopiratelný,

mnohovké,

resultát

jest

innosti našeho národa.

Ono

jest

ba

tisícileté

resultátem velikých

boj, asto slavných a vítzných, asto

i

nešastných,

ale vždy estných, kteréž podnikal národ náš k uhájení

své individuality a své osobnosti politické.

Tuto osob-

nost politickou, tuto individualitu zachovali jsme až do této doby,

chom

od

a ní

bylo by zradou na našich otcích,

dobré

z

vle

pustiti

chtli

v právo a ve stedu) a vydati se chtli nejistého, nestálého

(výborn

aby v každém ohledu a beze právnost

zapíti

v naší vlasti

nemžeme

v historii

eské

byla

.

.

nco

docela

.

provedena

nedáme, že

to,

bylo

vykonáno,

jest

sláva

(Výborné!

My chceme upímné, všech uskok plná rovno-

!)

a

eského národa a že

v

kdyby-

této

zem

—

ale

toho

co po tolik

si

vk

hlavn zásluhou jest

naše

sláva

(výborn! v právo a ve stedu). Pánové, když tak vci stojí, nemjte nám za zlé, že s celým srdcem visíme na tch nemnohých drahých ostatcích velké minulosti, které jsme sddili po otcích svých. V život jak jednotlivcv, tak i celých národv neposledním initelem jest

cit a

srdce lidské.

Jen ze

.

344 srdce

vycházejí

lidského

skutkové

velicí

a

hrdinské

iny. Jsou vci, které se žádným potem, žádnou váhou

miti i

aniž

nedají,

má

srdce

národv

Byl by to chatrný

stát.

i

rozumem chladným vymiti, neb

své právo a jest velikým faktorem v život

toho uznati nechtl

který by

a

který by

státník,

srdcem celého náchtl (výborn !)

se

roda lehkovážn do boje se pustiti

.

.

máme za to, že jenom ústavy posvcené dlouhými vky požívají dostatené pevnosti a vážnosti národ Legitimita dynastií a legitimita národ mají My

také

.

.

.

koeny spolené, koeny

pdy

vespolek srostlé,

a

chcete-li

národ, pak ani legitimita dynastií pevn státi nebude (výborn I). Také smlouvy jen potud platí a rozhodnou mají váhu, pokud jich ob vyrvati

z

legitimitu

strany stejn uznávají."

Rieger optoval nésti

jest

s

drazem,

jsme ochotni pi-

že

obti a postoupiti zastupitelstvu celé íše, cokoli potebno k jednot a moci íše, že též milerádi

pijdeme do rady poradné,

ale

do takové rady,

by nás mohla odsouditi a království statného

mžeme.

státního

postavení jeho

eské my

—

zbaviti

která

samo-

vstoupiti

ne-

Rieger konil vyslovuje nadji, „když synové

pedních rodin

této

zem,

jejichž

pedkové po

století

pro trvání této íše vnovali statky

spolu

se

svému

ddinému

syny

lidu,

i

kolik

životy své

takovým zpsobem ke pak doufáme všichni, že hlas

promluví

králi,

ten míti bude vtší váhu nežli hlas služebníka najatého a z ciziny povolaného."

Hluná

a dlouho trvající pochvala

provázela slova

Riegrova. Již

metí,

v

po prvních

ele

s

vtách

ei

Riegrovy

eníci n-

Plenerem, spchali se dát zapsati.

345 lleníci

nmetí

jenž

grovou, zvlásté Ilotíer,

kladv

práv

o státním

Plener

mecké.

eí

pak zabývali so hlavn

íšská jest skuten kého si vtšina žádá,

o

pomru ech

dokázati,

se

snažil

do dlouhých vý-

pnstil se

a

ústavní,

Rie-

že

n-

k íši

rada

svolaná

kdežto zastupitelstvo,

ja-

nemá prý žádného právního dNmci nikdy se nepropjí k obeslání

vodu pro sebe a sboru pouze poradného, jehož usnesení by

snmm

pedložena

další dlouhé

i

v

s

radostí

táboe eském rázností

cností

i

slovil

zpravodaj

vech:

dvody

stopovati

šlechtici

zápasili

i

eské

ta-

eníci

opportunity a práva,

jakýmž

nešlechtici se stejnou vrou-

pro touž ideu,

se

níž

nadšený souhlas, již

pádn

vy-

v

závrených

slo-

ohrazuje

proti tomu,

aby

hrab Lev Thun

„Království

pi

zajímavé debatt,

obou stran zápasili rznými

mžeme

ješt

ponvadž by shromáždní zákonm.

býti,

kové bylo proti ústav a

V

mla

utonulo v njaké západní polovici íše."

Rokování trvalo až do

Když

noci.

k hlaso-

došlo

chtl tomu Herbst, aby se nejprve hlasovalo o návrhu jeho na vykonání voleb. Na naší stran se obávali, jakmile by snmovna zamítnutím návrhu Herbstova odepela vykonání voleb, aby snad místodržitel neohlásil rozpuštní snmu prve, než by tento mohl

vání,

o adresse

odhlasovati.

Nejvyšší

maršálek

Nostic

dal

však hlasovati nejdív o návrhu vtšiny jakožto návrhu

odroovacím. Proti tomu Herbst ohlásil a v následující schzi zadal protest, kníže Karel Schwarzenberg pak

opt

Pi

protestem zodpovídal námitky Herbstovy.

sování

pijata

skonena

o.

pl

adressa

156

hlasy

jedenácté v noci.

proti 76

a

hla-

schze

346 Maršálek uril na píští den schzi jediné za pí-

inou

pilného návrhu Riegrova stran ulevení

válkou

jích

že snad

již

postižených.

seteni jsou

bíd

v kra-

Ku spéchu pohádalo tušení, dnové snmu, jenž tak roz-

hodnými slovy se odvážil promluviti k nejvyššímu trnu. Všeobecná byla nespokojenost v zemi nad tím, že práce kommissí škody válené vyšetujících tak dlouho se vlekly a že poskytovány náhrady tak chatrné.

Nej-

vtší kivda dala se krajm válkou zpustošeným tím, že v centrální kommissi Vídeské usneseno neudíleti náhrad za škody operaní, zpsobené pochodem vojska, požáry

bitvami, 25.

atd.

Odpov,

února podal k interpellacím ve

tak neuspokojivá,

byl

místodržitel

píin

náhrad, byla

již

že Rieger ješt v téže schzi

ped-

ložil pilný

návrh, aby zízena byla kommisse, kteráž by

pedložila

snmu

vci ml uiniti. února Rieger návrh ten odvodoval. Byv návrhy,

co by

Dne 26. díve sám ze zemského výboru misse odškodovací,

vci

seznal

v té

vyslán do zemské kom-

nedostatky

n

a chyby,

které

optoval pede-

upozoruje na již v zemské kommissi odškodovací, aby se totiž úpln zrušila ústední kommisse Vídeská, kteráž vci do nekonena protahuje a nestejným loktem mí, a aby zemská kommisse dostala

v

té

se daly, a

vším návrh, jejž byl uinil

právo vyizovati

definitivn vci, jež se týkají

králov-

eského. Dotýkal se jednotlivých oprávnných stesk ve píin udílených záloh, náhrad za rekvisice, ství

nízkých

jména diti

tarif s

za stravování

drazem

vytýkal,

škody zpsobené

vojska pruského atd.

že stát jest povinen nahra-

válkou, a jak nespravedlivým by

aby jen nkteré krajiny a trply za chyby tch, kdož osudy státu ídí. Naše bylo,

aby jednotlivci,

Ze-

zem zem,

347 která války té sobe nepála, nyní takoka celé to nésti musí,

vami,

uznal

nebo

„zábuby,

blavn jen

postibly

jež udaly se válkou a bitnaši

vlas; a kdyby se tedy

škody operaní se nemají nahraditi,

že

princii),

bímé

tu tím bude jen naše vlas trpt."

Návrh Riegrv pijat jednohlasné a kommisse zvolená, v níž byl ovšem také navrhovatel sám, bez odkladu se usnesla

odškodování

Spch 1867,

zásadách,

jichž by se

ten byl však marným. Nazejtí, dne 27. února

snm

místodržitel

vykonal volbu editele hypotení

si

vyžádal,

mu

aby

maršálek ode-

snm

vzdal zprávu kommisse o návrhu Riegrov, ježto

nemže hnutí

více

jí

nejvyšší

ponvadž uinil

všeobecného jímž

patent,

snm

usnesení, jímž by se

pomr,

upravení ústavních

Za

u poradu.

vzíti

snmu

ohlásil

rozpouští,

pi

mlo.

šetiti

když byl

banky,

o hlavních

kteréž

mocná

pose

zmailo

pokládá za

první povinnos svou panovnickou. Nejvyšší maršálek

hrab

Nostic uposlechnuv tohoto

poslancm vážná slova, že vdomím, že pamtlivi byli

nejvyššího rozkazu, pronesl k

mohou

odejíti

v plném

slova

sín

z té

s

smyslu své povinnosti k císai,

k íši

a k drahé naší vlasti eské. Patent,

dne

jímž

snm

26. února, tedy

rozpuštn,

dán

byl

díve než adressa

snmu

byla dopravena. Jakmile došla telegrafická sení se, to,

ve Vídni

do

zvs

Vídn

o usne-

snmovním, konána ministerská porada. Proslýchalo dvorní i císa sám nejprve pomyslili na aby se k adresse snmu odpovdlo novým poselže strana

stvím,

avšak Beust,

vázalo

ruce vlád,

obávaje trval

se,

že by

pijetí adressy

na bezodkladném rozpuštní,

348 jehož také vymohl. Hrabata chající

do Vídn,

aby tam psobili

eské Tebové

dvorní, zastaveni v

že

snm

Bedich

a Lev Thun,

sp-

osobn na kruhy

telegrafickou zvstí^

rozpuštn.

již jest

Ješt byly mysli radostn rozechvny zprávami o debatt adresní, ješt ve sloupcích novin nebyly skoneny referáty o eech poslancv, jež s dychtivostí se etly po vší zemi, když 28. února v ele list našich Riegrem sepsané, kterýmž dvrníci poslancv oznamujíce rozpuštní snmu vyzývali národ k jednomyslným volbám. objevilo se provolání

Vážná

provolání

slova

ješt

toho

zvýšila

dojem

vážné zvsti.

„echové!" se více ale

než

pevn

a

království

pravilo se

dvma

tetinami

dstojn

našeho

vnm, „snm eský osvdil zástupcv svých mírn,

pro historické právo staroslavného

a

koruny

eské,

pro

svézákonnos

zem, a ohradil se proti hrozícímu zaniknutí království eského v nebývalé a nov vymyšlené íši Cisleithanské, ježto mimovoln vedlo by rovnž tak k rozpadnutí i

íše rakouské, kterouž zachovati chceme, jako k vymazání staroslavného národa

eského

z

ady národ

poli-

ku podízení národnosti naší pod vládu živl nám nepejících. Synové nejslavnjších a nejmohutnjších rodv vlasti naší, rodv to oslavených v d-

ticky živoucích

jinách

národa

hrdinskými,

i

našeho

státnickou

pamtlivi jsouce

moudrostí

pední

i

skutky

svaté

povinnosti

k národu svému, postavili se v osudné této

dob vrn

na stranu jeho

a

bojovali vedle

synv

lidu

našeho za

349

Nicmén

rad vznešeného panovníka napochybnos, má- li se piložiti víra tmto hlasm osvdených vlastencv našich ... Na pochybpráva naše.

v

šeho vznikla

nemá

nosti vlády

jsa

sob

a

nemže

politicky zralý národ

práva svého zúplna než když

a zetelnji,

poslance své,

zvolí

eský,

vdom, odpovdti ráznji jednomysln opt všecky

každého v témž okresu.

Tento hlas ná-

vrné svou povinnost a požívají nezvratn mé dvry," nech a zavzní slavn k nejjasnjšímu trnu našeho krále, roda našeho, jenž dí:

„Poslancové

moji

konali

i

národm Rakouska

ke všem

Taková jest jednohlasná rada všech dosavadních poslancv a dvrníkv Vašich. Vy pak, rodáci, bute pamtlivi slavného jména eského a velikých skutk pedkv našich.

Nedejte utonouti

a

Evropy.

celé

staroslavnému království na-

šemu a národu svému v bezejmennosti

a

pivolte k rozdvojení íše. Kdožkoli

poctivý a

ech. konej pi

nastávajících

nešete asu ani práce právo,

naši

es,

naše

ani bytí,

jsi

volbách

vrný

svou povinnos,

Jedná

obti. naši

podruí a ne-

se

budoucnost.

o naše

Protož

držme se všichni pevn, svorn — „Svoji k svému" a „Nedejme se!" Ode chvíle obnovy ústavního života r. 1861 nic jako nepohnulo v té míe citem a srdcem národa

—

tato chvíle ideálního zápasu o práva království našeho.

Heslo „nedejme se!"

eskému, jako by

tak blízké srdci a temperamentu

se bylo vžilo do srdcí všech.

Nebylo krajiny, okresu a msta,

z nichž

by nebyly

osvdení a adressy stateným obhájcm práv království eského a zejména Yelé adressy dvry a dikv „vlasteneckým lenm docházely

telegrafické

pozdravy,

staroslavné šlechty naší." 23

350

poboueni a jak nejimiž v Riegrov provolání

Jak ve kruzích vládních

vhod jim picházela

slova,

byli

poslanci promluvili k lidu, jest zjevno z toho, že v zastupitelstvu státním, editelstvu policejním

daly

telstvu se

psavší

již

porady o tom,

soudn

ono provolání

nesla pozdji zprávu,

místodrži-

a.

aby poslanci pode-

byli stíháni.

Presse pi-

že prý z rozkazu Beustova upu-

štno od zamýšleného vyšetování, protože ke Palackého bylo teba svolení panské snmovny. Že ve Vídni

pípad

po

byli

pipraveni

na boulivý

stíhání

ruch a

na násilné potlaení jeho, o tom svdily

i

povsti tuším

ne zcela bezpodstatné, že

sádka v echách

vojenská po-

rozmnožena a že v den rokování o adresse, zejména pak v den rozpuštní snmu vojsko v kasárnách prý bylo pohotov. Žurnalistika ovšem konala svou povinnos, varujíc lid ped demonstracemi, jež by poškoditi mohly vc národní. Jaký bude výsledek jednomyslné opposice eské, záleželo na vrnosti a vytrvalosti spojencv našich, jichž

byla

odpor

svorný

by

byl

novému systému. Bylo vždy

najisto

pipravil

porážku

horlivou snahou Riegrovou

zachovati styky s pirozenými pokrevními spojenci slovanskými v Rakousku a zvlášt s eskými bratry na

Morav. stupci

V

Bleiweisem a

z

Riegrov s pedními záSlovanv Štrossmajerem Šmolkou, vidti mnohé zejmé stopy tchto snah

korrespondenci

—

jiných

—

,

list Pražákových jest zejmo, jak horliv se Rieger

eskomoravskou. Avšak nesnadnjší postavení echv moravských pi nejisté vtšin a mén rozhodném vystupování moravské šlechty bylo na závadu úplné solidárnosti ve všech rozhodujících krocích zasazoval o shodu

politických.

Vedle

Moravanv zvlášt

Slovinci

zvykli

351

si

zraky

obraceti

kladem

k (Jeclim

své

Vdce

jejili.

Slovinc

spravovati se pí-

a

Bleiweis ])'ed roz-

dr.

hodující adressní debattou nejednou tele^íraficky obracel

k Kiegrovi,

se

sdlení zámérv

žádaje o bezodkladncé

a usnesení eských.

„Zstane pi úmluv?"

táže

se

21.

února a

22.

února oznamuje, že se smýšlení u nich kloní k tomu, co usneseno na Moravé, a že brzká zpráva o tom, na

em

se v

echách

usnesli, jest

naléhav nutná.

Moravané, Slovinci a Tyrolané, jakkoli neodhodlali se

k odporu

tak rozhodnému jako

vrni slibm daným siní

a

Adressa viska

do

volby

vykonali

snmu

postavili

moravského

se

snm

na stanovisko

íšské rady hájíc

eský, pece oppo-

podmínkou.

s

státoprávného stano-

aby dle pípovdi

žádala Jeho Velienstvo,

pa-

tentu záijového vyslechl též hlasy legálních zástupcv

markrabství moravského o vyjednávání se

ským

a

zem

usneseními

byla

chorvátským

zkrácena

a

dále,

svolaného

nebo dokonce

snmem

uher-

aby nezadatelná práva

shromáždní zrušena,

niem

v

ne-

aby tedy Jeho

Velienstvo shromáždní tomu zachoval ráz

sboru po-

radního.

Podobné,

adressa krajinská

íšské rady

slovy

ale

smlo

rozhodnjšími

a

tyrolská proti tomu,

v

emkoli

zkrátiti

zem. Fremdenblatt nazval adressy Vídeských. Byly v nich obsaženy v adresse

snmu

eského, jen že

ohrazovaly

se

aby usnesení

práva a autonomii tyto

plodem úmluv

hlavní zásady jako

snm eský

podmínky nevykonal, kdežto snmové moravský a tyrolský vyslovili toliko podmínky své ve form prosby a nadje, ale vykonali volby. si

kladl a volby

23*

352

Avšak ani tato vtší míra povolnosti neuchránila

ped osudem eského snmu. Dne 4. bezna 1867 rozpuštny též snmy moravský a krajinský. Snm tyrolský nebyl rozpuštn, zdá se, že píze dvorních kruh k vrným Tyrolanm nedopustila toho, aby za

jich

in

gtejný

zastihl jich stejný trest.

Se všeobecným napjetím se oekávalo, jak se za-

chová

snm

haliský.

polská

Politika

vždy se klonila

k opportunismu a také nyní pála obeslání rady íšské. Listy polské se však tak vele rozepisovaly o poteb solidárního jednání

kavé že

echy,

že se zdálo,

Beustovy se míjely

sliby

snm

s

jako by

lá-

úinkem. Byla nadje,

s

haliský také pistoupí jen

k

výminenému

pijme adressu dle podaného návrhu, kteráž úsudku Gazetty Narodowy ani nemohla býti loyál-

obeslání a i

dle

njší a pokornjší. Avšak ve kritickém okamžiku, když úinkovala hrozba Beustova. již o adresse rokováno,

Kommisse usnesl se

vzala návrh adressy

snm

na

zpt

bezvýmineném

a 99 hlasy proti 34

obeslání íšské rady.

Beust píše o tom ve svých pamtech takto „Rozhodného úspchu dosáhl jsem pi snmu haliském, :

jemuž oznámil jsem skrze Goluchowského, mítnutím volby nebo za volbou

puštní

^nmu

následovati,

s

že za od-

vyhrazením bude roz-

naproti

tomu

však,

že po

obeslání íšské rady prokáži ochotu ke slušným páním."

Beust se strany

skou.

Což

ml píinu Polákv platilo,

nebo nedodržení úmluvy tžkou ranou pro opposici e-

jásati,

bylo

že veliká

ás

žurnál polských od-

suzovala jednání vtšiny, že studentstvo Lvovské uspo-

ádalo

prvod pochodový opposinímu eníku

kowskému

—

to

vše

nezmnilo

nieho na

Bor-

faktu,

že

353

zámry

íse

snmu zpsobena

haliského

povoliiostí

možnos, aby

Beustovy daily.

Beiist

ovšem

i

dále

vnadil

opportunistickou vt-

šinu polskou svými sliby, že rozšíí samosprávu Halie,

a tolikéž hledl kokettovati

s

nmeckými

konservativci,

klerikály a Tyrolany, u nichž však docházel

mén

pí-

co

stj,

znivého sluchu.

eská mla

Opposice

k tomu

smovalo

úsilí

se

osamotiti

všech nepátel našich.

Presse jala se strašiti šlechtu v

echách

husitský

duch

eskou

a

to nejprve pro sebe

:

„Ješt

nepochopitelno

a jest

samu,

žije ,

že

neštstí by

jaké

aristokraticko-klerikální strana necítí,

zpsobila,

stj

lehkomyslným

rozpoutáním jeho/

vili

Bohemia oznamovala, že Beust a Andrássy smluse již o dualistickém programu a doufají, že cen-

tralisté

nmetí

tolikéž

na

pistoupí,

když

v

náhradu

íše se jim dostane rozšíení politických a obanských svobod západní polovice. „Na té pdé jest pravd podobno, že i ás Slovan podá ruku k dorozumní se totiž tak zvaní flMladoeši" pod vdcovstvím Sladkovského. Feudálové a staroeské živly klásti budou nejprudší odpor, proti nmuž zakroí se však tak praví se nám v nejhodnovrnjších kruzích celou silou, kterouž poskyza

ztracenou

jednotu

celé

,

—

—

tuje nyní

vlád

civilisatorní

povaha germanstva."

Tehdáž nepodailo se však ješt zrádným snahám Vídeských liberál rozdvojiti národ eský, jakkoli zu-

iv

se o to zasazovali.

Pda láska k

eská,

již

tehda poslanci

samospráv národa

cítili

pod sebou, a

v nejdležitjších zájmech

;

354 jeho poutala veškeré syny národa našeho mocnji k sobe a vespolek, než ty lákavé bludiky nmeckého libera-

konen

lismu, kterýž bývá sace,

jíž

námi.

I

pezdívají

vždy jen líidlem germani-

kulturní

Nmcv

mezi

nmeckých

naší

povolání

tehda nadcházelo se v listech

mladé stran, útoky našich nepátel obracely se hlavn proti Piiegrovi a Palackému, ve kterých spatovali vdí duši

eské

opposice.

Zlomiti

odpor

ského

snmu

bylo

eských vdcv, nyní

odpor

zlomiti

pro Beusta

úkolem,

e-

nmž

na

konené pochování eského státního práva a autonomie eské ve prospch nadvlády živlu nmeckého. Pedevším bylo teba v elo vlády v echách postaviti muže. kterýž by byl bezohledným vykonavatelem vle Beustovy. Tím mužem byl baron Kellersperg, jenž poátkem bezna jmenován místodržitelem na míst hrabte Rothkircha, závisel další osud jeho vlády a zamýšlené jím

kterýž nechtl se propjiti ke službám, šely

s

pesvdením.

jeho

pozdravovala že

má

Neue

jež se nesná-

Presse

fr.

nového místodržitele eského,

oznamujíc,

poslání zlomiti tendence separatistické v

Vládní agitace volební nebyly

neznámou

—

rozpoutány

ale

bývaly

nebylo s

v

radostn

echách.

echách vcí novou

pamtníka,

že

takovou prudkostí,

by a

a

kdy byly pedevším,

že by se byly konaly se zejmostí tak vyzývavou.

Za Schmerlinga vláda tam, kde inila nátlak, nechtla toho aspou veejné piznati, zachovávajíc vezdy jakési zevní decorum konstituní mravopoestnosti i

avšak

vláda

Beustova

neuznávala

ani

poteby

s

tím

355

prostedky se domáhá svého cíle. Celá armáda byrokratická v echách, iia Moravé a v Kra-

se

že Vv^emi

tajiti,

mobilisována

jina byla tak íkajíc

nejeden hejtman

okresní

hledél

do volebního boje a

si

zvláštní zá-

získati

Také nmecké ústavy a podniky inily nátlak na podízené úednictvo své, ano na Smíchov dokonce dostávalo se volim anonymních listu nebudou-li voliti tehdejšího vládního kandidáta, editele spoitelny eské dra. Worowku, že sluhy

psobením na

starosty obcí.

,

jim spoitelna vypoví

zapjené

kapitály.

Ješt bezohlednji vystupovalo se na Morav, kde ídil agitace sám Beustv pítel Giskra tento od

—

nmeckých do nebe vynášený nepítel živlu Tam strana nmecká snažila se pedevším

liberálv

eského. o

aby rozdmychovala v lidu

to.

a nenávis štvala

k

proti

i

echm

moravském

separatismus

a

nedvru

moravský,

ano

poslancm inoravským smýšlení národního,

že prý chtjí zašantroiti saniostatnos Moravy pod nad-

vládu eskou.

To

byl

hlavní

úel

„K rodákm moravským, šich

politických

a

smysl brožury tehda vydané

poueni upímné o naVe brožue té uvádí se

slovo a

pomrech."

posmch historické právo, hrozí se nmi, nebude-li do íšské rady voliti,

vtšími daposlancové moravští líí se jako svdci, zastanci autonomie eského Vydána byvši království jako nepátelé císae a íše. v

ve Vídni politickým

brožura ta zasýlala se

úadm,

aby

ji

lidu

ve velikém

rozdávaly mezi

lid.

množství Byla to

ovšem zbra nebezpená a slova svdná, kteráž snadno mohla dojíti víry v nedvivé mysli lidu moravského ješt nedosti osvíceného.

356

Avšak v echách, pi vlastnostech vrozených temperamentu národnímu, kterýž se sice v dobách zdaru snadno podává jakési lehkomyslné nedbalosti, jehož vzdorovitos však také vzrstá kladeným odporem, nemohlo býti úinnjšího prostedku utužiti opposici eskou a zažehnati mezi našinci zlého ducha nesvornosti než

práv

ten usilovný nátlak vlády.

Volby staly se estnou vcí národa a nejen noviny,

také

mínní veejné

za zrádce kaž-

prohlašovalo

dého, kdož by porušil národní solidárnos.

Vskutku všude zvoleni poslanci dívjší, jen dva hlasy, totiž Malá Strana a okres eskotebovsko-Lanškrounský, byly tehdáž odaty národní stran; v Lanškroune totiž pes noc vepsáno do listin voliských již ledabylo jmenovaných, uzavených 66 estných kteíž dle vzdlání a spoleenského postavení svého ovšem mstu nesloužili ke ct*i, ano estné mšanství pímo smšným inili. Všude tam. kde nebylo v obyve dvou tetinách okres vatelstv cizích živl, volebních, vykonány volby jednohlasn. Noviny plny byly

mšan

tém

zajímavých zvstí, a to tím více, že

i

na

Morav

zvít-

zila strana národní.

mla

Kurie velkostatkáská

nyní

pi volbách

roz-

vtšin snmu osudu vlády, do té skládal Beust strana nmecká svou nadji ve vítzství a zde také nasazeny všecky páky, aby se pemohl odpor historické šlechty v echách na Morav. hodnouti o

i

i

i

Kníže

Carlos

Auersperg

organisoval

šiky

velko-

statká nmeckých, k nimž náleželo ovšem nejvíce malých statkáv a šlechty novjší, ale také vdcové staré historické šlechty rozvinuli horlivou

innos, jsouce

357 v tom též podporováni úsilím celé strany národní a ze-

jména

Riegrem.

též

jenž

dle

sil

možnosti

a

menším národnosti

se v agitaci mezi velkostatkástvem

Naproti tomu Kellersperg

sské.

vým strážcem interess

osvdoval

se

bedli-

zpvoliv

vlády Beustovy; nejen ve

vyizovány

jakým

sobu,

súastnil

rekursy

listin

proti

velkostatkáských, ale také agitací osobní. Stj co stj

mla

se opposice historické šlechty zlomiti neb ohnouti,

odstrašiti

neb

odlichotiti.

Beust neváhal nikdy nebývalého,

užiti totiž

ského rodu

na kruhy

neve

píin

v té

dokonce

i

prostedku dosud

osobního vplyvu

nejvyšší

lenv

aristokracie.

císa-

Kdož

by,

zprávám, jež o tom podávaly tehdy

tom pochybovati, jaký úel mlo povolání arcibiskupa Pražského i Olomouckého k audienci u císae a cesta arciknížete Karla Ludvíka do Prahy, toho o tom pouují zápisky Beustovy. Píše sám o tom takto: „Po rozpuštní eského snmu pra-

nkteré noviny, chtl

covalo se tehda

pi

o

volbách

s

vysokým

nebo

tlakem,

dstojnos vlády a o budoucnost zahájeného smru. Kníže Carlos Auersperg rozvinul tu velmi úspšnou innos. Císa podporoval mne se vší loyálností, nenechávaje eské šlechty o tom v pochybnosti, že si peje výsledku voleb pro vládu píznivého. šlo

nyní

o

Arcikníže Karel Ludvík

kého pobytu v Praze. než když v

mocná

za svého krát-

tím

netajil se

Není také nic konstitunjšího,

podporuje vládu,

již

si

zvolil;

jen

táboe feudálním

nazývali to nedovoleným nátlakem."

K výitkám

list,

konservativních

nátlak na volistvo velkostatkáské,

Wiener Zeitung,

že prý jest

to

že

vláda

odpovídala

vc

zcela

iní

úadní

pirozená,

358

ponvadž

psobí

nedá prý se tvrditi, že by tento protitlak vládní vybooval z mezí ústavy. Avšak veškeré úsilí ohromného apparátu agitaního odstrašilo sice nkolik jednotlivcv, ale nezvrátilo odtlak

a

protitlak

hodlané, hrdé a rázné opposice

Váhu

a cenu tohoto skutku

eské

šlechty.

mže

posouditi

spra-

vedliv jen ten, kdo zná pomr vysoké šlechty ke dvoru a rodinnými tradicemi vypstnou vroucí oddanos i neobmezenou loyalitu tch, kteí nyní vytrvali v tak rozhodném odporu nejen proti vlád, ale i proti

páním projeveným s nejvyššího místa, stavíce se v táboe eském do prvé ady bojovník za historická mohlo Riegra naplniti vdomí, že tento politicky tak významný skutek byl plodem jeho dlouholetého úsilí, sblížiti šlechtu s národem. Skuten jevilo se tímto jednomyslným nadšením obou živl pro historické právo a samosprávu království epráva naše.

že ješt

ského,

míe

Hrdou

radostí

snad nikdy

šlechta

a

lid

eský

v

té

k sob, jako v tomto pohnutém oka-

nesblížily se

mžiku spoleného nadšeného zápasu za

tytéž idey vla-

stenecké.

Teba kou

jen se podívati do

vroucností

šlecht

a jak

stran a

koutk

psaly

té

mnoha

ve

vlasti

stenecké šlecht.

v

sloupc Nár. List,

dob

stech

o

naší

s ja-

staroslavné

osvdeních

ze všech

provolávala se sláva statené vla-

Mnohé obce

vysýlaly deputace k velko-

statkám, žádajíce jich, aby zstali vrni stran hájcv práv zemských. Hlasování

v kurii

od 26. do 28.

bezna.

máždné viku

o

davy lidu

prbhu

velkostatkáské

Ped

sledovaly

hlasování.

trvalo

ob-

ti dny,

budovou snmovní shros

napjetím

každou zprá-

350

Jakým zpsobem

ada

dlouhá

hlasováním

volba

se

konala,

o

svdí

tom

protest, jež strana historické šlechty mezi neustále ukládala

do volebních

protokoll,

nedocházejíc ovšem pro stížnosti své spravedlivého uvážení u kommisse volební, kteráž úsilným a strannickým psobením vlády ve vtšiné své byla nmecká. Též Rieger, jako velkostatká

pítomný volb,

pozdvihl hlasu

svého, dávaje na uváženou místodržiteli, že

mla

rozmysliti, jestli radno a slušno,

dále takovým

ským

v týchž

nýbrž

i

zpsobem

a

odpírala

si

to vláda

aby pokraovala

právo

volim e-

pípadech a okolnostech, za jakých je povoluje Nmcm. Zejména ukazoval také ne bez dkaz k tomu, že kommisse chtla k volb pipustiti plnomocenství od velkostatká, kteí byli cizozemci,

ped

volbou zemeli.

Když poslední hlas byl odevzdán, ohlásil hrab Clam Martinic protest proti všem nesprávnostem, J. Jen tím zpsobem jež se byly pi této volb udaly. Auerspergovci zvítzili 209 hlasy proti 179. Ohromné zástupy lidu, jež ekaly ped snmovnou na konec hlasování,

zvdvše

—

o výsledku

tiše,

bez výtržnosti se

rozešly.

Ve skupin statkv svenských vládní

23 hlasy

proti

22.

Auer.-pergovci

kandidátní listiny pojali též strany historické,

zvítzila

kteí tudíž

osm

strana

do své

byli

vynikajících šlechtic

jednohlasn

byli

zvoleni.

Po vykonané volb kníže Jan Adolf Schwarzenberg, vévoda Krumlovský,

prohlásil,

že volby nepijímá,

vadž chce se stranou historické padnouti.

tic

Po

se strany

nm

šlechty zvítziti

ponnebo

uinilo stejn ostatních sedm šlech-

opposiní zvolených.

360

Dsledné a dstojné toto jednání naší šlechty vzbudilo v národ neobyejné nadšení. Neustále pibývalo osvdení ze všech konin zem, v nichž velými slovy vyslovovány díky naší vrné vlastenecké šlecht za neoblomné, neohrožené hájení práv království eského, a

poet obcí jmenoval pední šlechtice eské svými estnými obany. Avšak nescházelo ani osvdení nedvry šlecht Obané kraje Chrudimského v oteveném ústavácké. list oste promluvili k velkostatkám svého kraje, veliký

kteí

byli hlasovali

následovala

i

jiná

Na Morav

stranou vládní,

se

msta

píkladu jich

a

a kraje.

tolikéž podlehla strana

opposiní v kurii

velkostatkáské. Byly to porážky estnjší vítzství do-

prostedky ovšem podivnými a všemu právu a konstitunímu duchu odpornými avšak úelu, jejž vláda bytého

;

mla

na mysli, dostihla.

Snm

eský nmecké, a

i

mly

moravský

vtšiny centralistické a tím byla již také vlád pro íšskou radu pojištna vtšina. Okídlené slovo Beustovo „Man muss die Slaven an die Wand drucken," takto skutkem uinno jest. Poloúadní, maarskými vplyvy inspirovaná Debatte podávala k tomuto výroku Beustovu doklady, vysvtlujíc, kterak

prý

echové po bitv Královéhradecké chtli

poslovaniti západní polovici íše.

láky bujíc

a

Chorváty

obma

I

dále Po-

do spolku nmecko-madarského,

svobodnjší postavení

transleithanském,

vyzývala

než

mže

se

ve

povoliti

svazku

echm,

sli-

cis-

a

a ze-

jména pouovala Poláky, že alliance jich s echy jest prý polského jména nedstojná. echové jsou prý pední stráží Ruska a Poláci se tudíž s nimi bratíkovati nemohou.

361

Cechové že

vru

nenávidni

byli

v nich

a

si

byli

mohli

Slovanv rakouských

všech

ze

by

jen

nejhe

a

vždy

oni

pronásledováni,

spatovalo nniectví

v nich

na

domýšleti

i

nejvíce

že

všemi jinými

mla

zteena a

práv

maarství

nejmocnjší a nejpednjší baštu Slovanstva, která býti

to,

pede

rozvalena.

Po tchto osudných volbách zahájen snm eský Již zbžný pohled na jeho zevnjší 6. dubna 1867. tvános zkormoutil tesknými vzpomínkami mysl eskou. Na míst spravedlivého, šlechetného Alberta No-

keslo nov jmenovaný nejvyšší maršálek hrab Hartig, eštiny naprosto neznalý a známý svou nenávistí ke všemu, což eské. Námstek jeho Limbeck, též Nmec, lámal eštinu smutné stice zasedl

na pedsednické

komickým zpsobem. O tom, jak kurie velkostatkáská zmnila svou tvános, psaly Nár. Listy: „Tam, kde posledn zasedali lenové prvých rodin šlechtických, jež byly se súastnily v rozvoji a oslav království eského, kde ozýval se hlas slavných

státníkv,

prcové

eníkv

k jejichž duchaplným vlohám

chovali úctu,

i

a pravých

nmetí

zasedají nyní zástupcové,

od-

jejichž

jména nezná minulost a neslaví pítomnost." Neznalost eštiny u pedsednictva snmovního za-

podnt k boulivému

vý-

stupu, když poslanci eští protestovali proti tomu,

aby

vdala

hned

v

prvé

schzi

sekretáovými oznamovalo, co nmecky bylo pedneseno maršálkem. V boulivé vav, kterouž proud jednání byl perván, pronikl mohutný hlas Riegrv ohrazením, že spatujeme v takovém jedse jim

toliko

ústy

nání porušení svých práv a rovnoprávnosti.

362 Rieger byv za minulého zasedání

optn

zvolen do

zemského výboru, referoval jménem jeho o jednotlivých volbách, pi jejichž verifikaci jemu bylo také sveno

pedmtu

obhájení nejvážnjšího

zemského

výboru

aby

,

se

volby z kurie velkostatkáské.

dje se, Nyní pak mli práv této

kurie

hodnouti,

sporného, totiž návrhu

vyslovila

Volba

jak

známo,

tito

poslanci,

zdali volba jich

neplatnos

hlasováním

stala se

nové

poslancv

všech

jediným.

mlo

když se

zpsobem

roz-

platným,

tom a mli tudíž hlasy svými rozhodnouti ve vlastní pi. Kdož by se tu byl mohl oddávati nadji, že písný hlas útlocitného svdomí pimje jich hlasovati o

k tomu^ aby dle práva a spravedlnosti rozhodli proti vlastnímu prospchu? Zde ovšem šlo jejím o

to,

aby stj co stj

platnou. Naší

ohledn

stran však aby

odhalila,

volba

vlád a stranníkm byla

prohlášena za

o to, aby pravda se bez-

šlo

všecky

nesprávnosti

a

kivdy,

k jakýmvtšina a vláda užily své pemoci, vystavily se na praný veejnému soudu pítomnosti i budoucnosti.

Když nemohla své,

odevzdala

sama hájiti vci spojencm svým a úloha ta

historická šlechta

úlohu

tu

vznesena na Riegra.

Ve druhé schzi

snmu

pednášel Rieger jménem

zemského výboru dlouhý svj referát, sestaven byl seznam všech híchv

v

nmž peliv zákonu

proti

a

právu, jež se byly staly jednak v sestavení listiny hlasujících,

jednak nesprávným a strannickým vyizováním

V

reklamací. jejž

v té

referáte

píin

tom pednesl Rieger

podal

též rekurs,

zemskému výboru hrab Clam

Martinic.

Místodržitel Kellersperg po

odmítnouti

petení

odpovdnost za sestavení

referátu chtl

listiny

voliské.

363 jež byla sestavena díve, než se v

úad

uvázal, a hájil

zpsobu, jakým místodržitelstvo vyizovalo reklamace. Kázná odpovéd Riegrova, jenž opel se po té pímo místodržiteli, zpsobila boui ve snmovn, avšak toliko

Rieger, nedávaje se másti

pokikem odprcv,

dotvrzoval

svá slova doklady.

Nmci

Jakkoli

statkáských, aby

spchali

snm

se

s

verifikací

mohl konstituovati

pokud nebyla schválena

nebylo možno,

voleb

uvádna

o

si

bezodkladn

té

mar-

— i)ece

odhlasovati,

návrh Villaniho,

nejprve

na denní poádek teprv,

boru bude vytištn,

mli

v níž ovšem

když

a

aby se

tento návrh

vtšinu, zamítnuvše

ta

zemského vý-

až návrh

odkázali

vc

komniissi,

návrh Sladkov-

vylouením kurie velkostatkáské, o jejíž pi jde, zvolena byla kommisse jen z kurie obcí

ského, aby vlastní

což

proti ní fakta tak kiklavá.

Odmítli dala

vci

—

též volba

šálka Hartiga, zvoleného v kurii velkostatkáské netroufali

velko-

s

venkovských a mést. Tolikéž padl posléz i návrh Riegrv, aby zpráva zemského výboru dána byla do tisku a pedložena

snmu ped

rozhodnutím o platnosti voleb

velkostatkáských. Již v následující

schzi,

10.

dubna,

podala kom-

misse návrh, aby volba ve sboru velkostatkáském byla

Nmci

schválena.

návrhu toho, bez

vyslechli výtky a

odpovdi;

—

žádný

poteby hájiti útoky eníkv eských

však ani

neuznávali

z nich,

ba ani

místodržitel,

nehlásil se ke slovu na obranu vlády.

Rieger, držitelova,

tuše pravou interpelloval

píinu jej,

aby

stálého splnil

mlení místosvj slib, že

skutky vlády vysvtlí a ospravedlní, a tázal

se,

chce-li

364 si

snad místodržitel

„vyhraditi právo

posledního slova

mu

dle

nebudeme jednacího ádu odpovdli?"

se,

„Pánové na druhé stran," pravil Rieger dále, „zdá že na správném rozešení tohoto sporu neberou

až na konci, kde

již

více

s

to,

abychom

my máme vtšinu — na tom nám dosti! (Boulivá pochvala.) My pak zase musíme dokázati, že právo máme my (pochvala) a oni

žádného úastenství

;

oni

si

myslí

:

že mají pouze vtšinu

(hluná pochvala).

nové, varuji, že jest to

vc

bodu

volby,

bývají

že chcete pipouštti

mnivý,

že jiná vláda

ných prostedkv

užiti proti

správnost

pásvo-

takové precedence."

osudy ministerstev

že

mohla by pozdji podobnim a skonil draznou

—

otázkou, chce-li Jeho Excellence kázati

vás,

nebezpená pro

velmi

Rieger pipomínal vtšin,

Já

odpovdti

nyní a do-

nebo chce-li ekati, až nebu-

listin,

deme moci odpovdti. Když

místodržitel

dále

i

mlel

tvrdošíjn, interpelloval Eieger po druhé a tu Kellers-

perg hledl

zadány býti

pomoci vytákou, že prý interpellace mají písemn na poátku schze.

si

Rieger po

té se obrátil

k maršálkovi se žádostí a

návrhem, aby schze byla odroena, až by mohl podati interpellaci

písemnou a až se Jeho Excellence rozhodne

odpovdti. „Je to loží se

vláda

nám

smšné

rokovati o

fakta,

o nichž se

neospravedlní

jen o to jedná, Chce-li

se

že vláda

soudil o korrektnosti

zadává tím

velice

i

pokud nepedmá souditi, a pokud se dále,

svého jednání;

ze

slavný

vci

sám

vzdáti

se

na

(nepokoj

chybila"

snm

nebo

zde

levici).

práva,

aby

nekorrektnosti jednání vládního,

svému právu.

Dá-li vláda

odpovd,

365

tom již nebude možno rokovati, pak to bude poubou formalitou. Taková odpovétí vlády není žádnou odpovédí, to jest vybýbati se pravd fhluná podívala), až

o

jako

to je tolik,

necbce

vláda

že

piznati barvu (vý-

born! výborn! Nepokoj na levici, maršálek zvoní). Opakuji svj návrh, aby se dnešní schze odroila a v ní

pokraovalo,

se

Jeho Excellence interpellaci

až

zodpoví."

Maršálek nechtl návrh Riegrv pipustiti k hlasování a když to posléz uinil, byl návrh zamítnut.

Pokraovalo

eníci

jen eští

delší

eí

Konil

k slovu

a

nebo

Teprv když referent menšiny

Banhans,

vtšiny

referent

volby.

mluvili.

skonil

Sladkovský

aby

se tedy v jednostranné debatt,

ml

ujal

se

se

dostati

jen

již

slova místodržitel,

obhájil jednání vlády v záležitosti sporné

e

svou

komplimentem Riegrovi, ka,

vychvalovanému protestu „prvý eník snmovny propjiti musil všechen lesk svých skvlých

že

v novinách

prostedk." Sotva

domluvil,

hlásil

Rieger

se

k faktické po-

hmotu

známce za velikého

a odporu levice. Maršálek poznamenal, že faktické opravy jsou sice v obyeji, ale v právu

nikoli

dle

jednacího

ádu,

držel se jen faktické poznámky,

Sotva však Rieger

„K vci

a to

se vyvraceti, co

pednesl, byl za každou

držitel

kikem

jal

aby

To nejsou

tedy Rieger

ve vší krátkosti.

ped ním

místo-

vtou perušován

po-

poznámky To je debatta!" „To je faktum!" zvolal Rieger. Hluk ve snmovn se vzmáhal, maršálek napomenul Riegra, aby se držel faktických oprav, ale Rieger obrátiv se k levici,

:

!

stále pokikující,

ným svým hlasem

faktické

!

že to nejsou opravy fakt,

pronikl a zvolal:

moc-

„Je to faktum, co 24

!

366 Jeho Excellence povídal, anebo není

to

faktum? (Hluk.)

Prosím, že Jeho Excellence to pravil, je faktum, když to

není faktum, pak už nevím, co je faktum (hluk, ne-

Když

mi násilím bére slovo Jeho Excellence nejvyšší maršálek mi dal slovo k faktipokoj, maršálek zvoní).

Uvádím

ckému poznamenání. místodržitel

uvedl, a

Jeho Excellence pan

A šálka

govu

konené

tak

se

fakta falešná, kteráž pan

vyvracím je (nepokoj). místodržitel,

vynutiv

si

.

faktum!

—

ekne

že to nejsou fakta."

slovo proti odporu mar-

vtšiny vyvracel Kieger celou dokládaje ku každému dvodu

i

A

až posléze mohl dodati:

e

„A

Kellersper-

svému

:

to

je

já myslím, že

jsem vyvrátil všecko, co pan místodržitel faktického ekl." Tato zajímavá a zvláštní episoda parlamentární stala se tak povstnou, že od té chvíle slova „to je faktum"

takka píslovím a poekadlem, i v kruzích nmeckých asto užívaným. Neoblomnos a duchapítomnosí Riegrova mla alespo ten výsledek, že svdectví pravdy, kteréž vtšin tak nemilo bylo slyšeti, proniklo nejen na veejstala se

nos,

ale

i

do

slance Seidla, aby sovati

ve

vlastní

—

Návrh

po-

velkostatkám nebylo dovoleno

hla-

protokoll jejich

pi,

snmovních. byl

pak zavržen a volby

velkostatkáské schváleny.

dubna pijel ministr Beust do Prahy, aby upevnil pásky pízné a pátelství, pojící jej se stranou ústavovrnou. Dne 11. dubna navštívil také snm eský a po nTéhož dne

kolika hostinách i

10.

v salonech ústavovérné šlechty,

po dlouhé konferenci

s

Herbstem

navrátil se do

jakož

Vídn.

367 Mezi

dvrníky

a

dob asté a vážné ka na rozcestí své Kdo r.

porady.

další pouti

j)olitického

kdo znal smyšlení poslancv

1861,

poval je v projevech a

v té tak-

politické.

našeho

rozvoj

sledoval

eskými konáiiy Delepjace eská stála

poslanci

i

národa,

osvdeních veejných

od

života

v

i

i

sto-

eech

snmovních, pro toho nemohlo pochybnosti o tom býti, jaká cesta bude zvolena. Nyní mže snad nkdo pronésti pochybnos, zdaž naši poslanci jednali opatrn, když se tehda na tyto cesty vydali. Po skutku snadno moudrým býti avšak každý skutek, každý krok uiživot v politickém musí se souditi dle pomr, nný

—

v nichž byl

uinn. A

že po všech

na

jisto,

v

dsledném

vdomí

v plném a

hájení

tu každý objektivny soudce uzná

tch

krocích,

naší

státoprávní

jimiž poslanci naši

byli

vždy

a

pedpisv

ústavy

dále zacházeli do

krajní

práva svého, jakož

výrokv koruny

samobytnosti

i

marných poba drzém vyzvání

opposice, po všech zklamaných nadjích a

kusech,

nyní,

k

kteréž

boji,

po tom bezohledném, vláda Beustova

—

vrhla

tvá národa

ve

eského byla každá poloviatos v opposici mravným pokoením a kapitulací, proti níž by byl v té chvíli obecného výsledky

nadšení

inv

zení tolikráte

stupce lekli

protestoval

dívjších,

optovaná,

národ.

celý

vlastní slova a slavná

vše to

vedlo

národa neodvratn k tomu,

dslednosti

nich

z

krajnjšímu prostedku, skutku a usnesení za protizákonný,

nání jeho

snmu,

a

dle jich

plynoucí, a

Pirozené

a

ohra-

nutkalo zá-

aby se nyní nezai

pistoupili

k nej-

když více zabrániti nemohli jejž

krom

toho prohlašovali

nechtli-li bráti úastenství

pesvdení neoprávnném, 24*

v jed-

usnesli

368 se tedy protestovati proti

nmu

netoliko slovy,

ale též

odchodem svým ze snmovny. mezi

O form, v jaké by dvrníky poslancv,

se

to

státi

mlo, rokováno

a pijat byl protest, sepsaný

Riegrem.

V

kommissi, kteréž odkázána byla pedloha vládní o volbách do rady íšské, byl Rieger zvolen zpravodajem menšiny a bylo mu již tu zápasiti s referentem

vtšiny Herbstem.

Dne

dubna pišlo na adu jednání o volbách rady a Herbst zahájil je tím, že peetl

12.

íšské návrh vtšiny, do

nmž

v

k obeslání

se

právo

a

povinnost

íšské rady dokládá citátem zízení a odkazem k diplomu íjnovému.

snmu

ze zemského

Rieger v krátké odpovdi dokázal nemístnos takovéhoto odvolání, kde se zejm a pímo heší proti

základnímu

ustanovení

íjnového diplomu, že všecky otázky státoprávní povahy mohou se projednávati jen v a^astoupení úplném veškeré íše. Dále dolioval, že zvolená rada íšská má se státi snmem ústavodárným pro novou íši cisleithánskou, že má upraviti ústavní

pomry

zemí neuherských vzhledem k vyrovnání uherskému, jež prohlášeno bylo za nezmnitelné. Tato rada íšská bude nevyhnuteln zasahovati do ústavního práva jednotlivých zemí

i

do samého zízení zemského, a proto

vyetl Rieger pánm, honosícím se svou vrností k ústav únorové: „Toto dílo, kteréž tu vykonati chcete, nemže se nazvati ústavním (výborn!), nýbrž naopak jest patrn rušením ústavy zemské (pochvala ve stedu). Má-li kdo práva nazvati se ústavovrným, nejste to zajisté vy,

kteí chcete ústavu porušiti (výborn!)..."

—

369 Volba s

do

poslance

konstituanty

mniti ústavu íšskou

právem,

ku píslušnosti

maršálek

takové

byl

denní poádek.

snmu

tohoto

vlastn

povinen

zemskou,

a

uiniti

jí

dvma

sama

pan na

nepipustiti

ani

— Vtšina chce o této zmn

jen

nenáleží

Jeho Excellence,

a

hodnouti pouhou volbou a jednoduchou

smí

cisleithánské

ústavy roz-

vtšinou, a co

tetinami hlas

za pí-

tí tvrtin, to právo chce penésti „na nkolik poslanc, vhozených do velikého moe jiných poslancv z jiných zemí, kteí pak budou rozhodovati o ústavním práv království eského. A k tomu netomnosti

mžeme

svoliti

nikdy (hlasy: Výborn! Nikdy!

Nem-

našem právu, toho dobrovoln nikdy pipustiti nemžeme!" (hlasy: Nemžeme! Nesmíme !). Jeho Velienstvo odvolal se k národu eskému a národ eský odpovdl v té vci zeteln zvoliv tytéž poslance, kteí se byli vyslovili pro adressu. Národ eský, velká vtšina zem, platící též vtšinu dan jak krví, tak i penzi, stojí pevn na stanovisku, kteréž žeme!), aby rozhodovali

cizí o

bylo vysloveno v adresse minulého zasedání a též

i

ve

sboru velkostatkáském, strana, jež se vyslovila pro ue-

porušenos státoprávní osobnosti ech, zastupuje vtšinu daní z velkostatk.

Po tomto odvodnní pednesl Rieger návrh, aby

snm,

uváže,

že

navržená volba

obsahuje

zení zemského, že nenáleží ke kompetenci z

nového

jednání

ústavodárného

snmu

mohla povážlivá nebezpeenství jak historickopolitickou

pešel

o

povstati

by

pro státní právo,

osobnost a svobodné

sebeurování

moc íše práva navržené volb k dennímu poádku.

tohoto království, tak

—

zmnu zísnmu a že

i

pro jednotu a

i

370

mlo

Nyní

nmetí tený

u

vdomí

odporu

jich

dosvdovala,

mže

snmu

se

rady íšské

ve vli

mladší

Tonnerova,

neuiníme že

bylo

strany

kterýž

s

eníci

jen

všichni již

jedné

byli

do srdcí

vžila

vystoupení

ech

ze

dávno ustanoveno.

již

eské

drazem

více pokusu, jejž jsme uinili

karakteristická prohlašoval, r.

1S61,

bychom tím spáchali samo vraždu a

nám

sami, co

také

že

v srdcích

i

Pro smýšlení

e

íci,

za zby-

v nejrozhodnjším

že

Myšlénka abstinence byla se

všech a

avšak poslanci

Mluvili tedy

k slovu.

proti obeslání

mysli.

víme,

rokování,

své vtšiny pokládali zápas

a nehlásili se

eští a slova

byla

rozvinouti

se

že

nebo

vraždili

Schmerlingova rada

jest nejposvátnjšího.

—

ale nynjší íšská íšská byla neplodnou matronou rada Beustova jest jako ona železná panna, kteráž odsouzence svým objetím vraždila. Když jsme se roku 1861 nepodrobili neplodné matron, nepoddáme se nyní

železné

pann.

Mezi

emi

poslancv eských

Nmci

a

velkostat-

kái ostentativn projevovali svou nevšímavos a až na Proto poslanec neveliký poet odešli do restaurace. Zeithammer pestal na nkolika slovech, ka, že jest marno mluviti, když protivná strana tak okázalým zpsobem opouští snmovnu. Po eech Braunera a Villaniho káral Sladkovský velmi prudkými slovy nešetrnos nmeckých poslancv, kteí již, jak se zdá, pipravují Po té zapsaní ješt své tlumoky na cestu do Vídn.

eníci eští

vzdali

se

slova a Sladkovský

za ohrom-

ného hluku ve snmovn konstatoval, že zpravodaj vtšiny Herbst, maje býti na svém míst, po celý as své povinnosti se povaloval v restauraci.

371

Maršálek

nepichází

slovo, z

vida.

eské

strany

ješU^,

byl

iidélil

již

ukonil na rychlo schzi, akoli tonui

proti

se

jemuž

Herbst.

že

protestovalo

Kieger

a

ujišoval, že bude mluviti jen krátce.

Avšak pece poslancové eští ješté ped uzavením schze podali interpellaci za j)íinou náhlého zatení redaktora Politiky Kašpara, jenž povolán byv k soudu

zaten

svdka,

za

cové

se

tázali

smuje

bez

byl

vlády,

píiny

jednání,

schvaluje-li

Poslan-

zákonité.

jež patrné

k zastavení asopisu a umlení veejného

jen

mínní.

Dne

dubna pokraovalo se ve perušeném jednání o volb do rady íšské. S opravdovým rozechvním oekávala veejnos eská prbh památné schze, v níž se ml odehráti tak dležitý akt veejného života naOd asného rána tísnilo se obecenstvo u zavešeho. 13.

dveí

ješt

ných

shromáždily

trvala,

Nmci

snn ovní — ped snmovnou

a

gallerie

se

schze

co

zástupy lidu.

tentokráte neopouštli míst svých a Rieger

slova

za vážného ticha

a

ujal

se

celé

snmovny. Jako vbec mnohé

napjaté

pozornosti

z nejslavnjších

eí

i tato byla promluvena takka bez pípravy, nebo Rieger, zamýšleje díve pronésti jen nkolik slov,

Riegrových

m

teprv

ku pání svých politických pátel rozhodl v poslední chvíli, že pronese delší

Byla to na dlouhou v

adu

let

se té-

e.

poslední

e

Riegrova

eském snme. V tom posvátném okamžiku, kdy

poslanci naši chy-

se na odchod z parlamentu, Rieger

prost

s

mocnou pesvdivostí svého velého

slova

s

vyššího,

stali

v

pravd

státnického

zetele

a

jasn,

zobrazil

situaci

nejen

372 národa našeho, ale

íše a národv

celé

jejích

v této

vážné, kritické chvíli djinné.

e

v níž Rieger složil tak íkaje své politické,

ta,

plna jest myšlének

státnické vyznání víry,

mtihodných, své

vkem,

samy

ale

pravd,

a

slov

nabývají

pozdjší

události

státnickou prozíravost

jež

a

slov pa-

nepozbývají

platnosti

vtšího významu, když dosvdují hluboký dmysl a tím

eníkovu.

nenuceným a maliciosn zdvoilým tónem poprosil pítomné odprce, aby se neostýRieger

nejprve

odejíti

chali

do restaurace,

jestli

jim obtížno

po-

jej

pak vážnými slovy verejší jednání že kdo má vtšinu, nepotebuje d-

slouchati, a pokáral

tch, kteí myslí,

vod,

a

odprcv,

pipomnl

i

jak

jim,

takovýmto jednáním

klesá vážnos a cena parlamentární soustavy

Vzpomínaje toho,

nosti.

seno

mnoho

bylo

trpkých

slov.

mluviti objektivn a možno-li

„Pánové," pravil, „vy

mém

a ústav-

že v minulých dnech

osvdoval

u každé minority,

a

dvody

slušnos žádala, aby alespo vyslechli

jak

bývá

se Rieger,

prone-

pirozeno

že sám chce

smíliv.

zajisté, jakkoli soudíte o

mn

strannickém názoru, alespo toho mi nikdo ne-

upete, že vroucn a upímn miluji tuto vlas eskou zde sídlo a že peji si, aby oba národové, kterýmž

Bh

vykázal,

žíti

se

v

snažili

vzájem uznávali (výborn

pamti

V minulém

!).

roce

na-

za svží

událos svtohistorická, jakéž ponepoznalo. Na polích nešastných

naší udala se

dobné naše u Sadoví

století

stalo

se

eho

skutkem,

vkv sob pál, toužil, o em sníval. kolik

míru a aby právo své

o

em

Jest

to

národ

nmecký

blouznil a básnil, po

jednota

národa

po

em

néme-

373

Jak já vc vidím, bitvy Sadovské hotovo."

ckého 0(1

Kdy

koruna

se

císaská

císaství

jest

.

.

.

konené na ele otázka týdn nebo

zaskví

Hohenzollerv, jest nyní již jen msíc. „Pak bude válená moc

tém

pohromad!

Ale pak jest

to jisté:

i

nmecké

40 million duší

válená moc

tato

nezstane v mezích, kterých si již nyní vydobyla, ona nutností vci samé a tím instinktem, kterýž jest položen do veškerého národa nmeckého, bude sahati dále.

Pipomínám zde vc — a ta jest v historii národv skuten unikum. Neznám žádné íše, žádného národa, panovník by byl nesl

jejichž

Reiches" ... Já

aspo

titul

„Allzeit

Mehrer des

kesanskému

soudil bych, že by

panovníku píslušelo spíše nazývati se:

„Každému, což

poád

jen svého roz-

jeho

nechatelem," ale nikoli

jest,

množovatelem. jako by

ekl

(výborn!).

:

„Vezdy rozmnožovatel íše" jest tolik, „Každého souseda bez rozdílu odíratel"

Jestliže tento titul

ným císastvím nmeckým

zárove

se obnoví,

se znovuzroze-

pak

jak se

sudlte.

povede císaství rakouskému, jak se povede i nám. Sudite, jestli tato událos jest veliká dosti, ohromná dosti,

aby nás vyzvala k povážení této vci.

—

Nám

vi

toinuto faktu všem nastává povinnos, abychom vzali pro všecku budoucnos svou posici."

Povinnos

ta

nastává

pedevším

naší dynastii

pro niž není v té vci než ta jediná cesta

všem. seti

Avšak také naši

nmetí

rozhodnouti, chtjí-li jako

chovávati sice svou národnos, litické

krajané

Nmci

:

—

rovné právo

budou

se

mu-

ve Švýcarsku za-

ale piznávati se k po-

národnosti rakouské, anebo chtjí-li jednotu všeho

Nmecka

provésti v celém smyslu

slova.

„Pánové,

já

.

374 zde ani jedné ani druhé cesty odsuzovati nechci; v tak velkých

a

vcech musí každý právo

tak svatých

Ani nechci

hledati v prsou svých.

tm

své

za vinu klásti,

úel úplného

spojení s velikým kteí v mysli své tento nmeckým za nejvyšší sob vytknuli; svým národem ale pak žádáín, aby se to stalo upímn, aby ani svt, ani veškeré ostatní Rakousko a národy jeho, ani zvlášt dynastii nenechali v tomto ohledu ve klamu a v pochybnosti (výborn!), aby jednou nepišel den, kde by se

ped

tato pojednou ocitla

skutkem, jehož se nena-

dálá nikdy."

„Neetný národ maarský, budiž

jakkoli velká jeho

horlivos, udatnos a vlastenectví, není, myslím, povolán

k úkolu svtohistorickému

.

.

Madai podobn

jako

my

mají osobní existenci svou najisto postavenu jen ve spojení se státem

se dívají na tu

rakouským."

vc,

„

Nicmén

Madai

se zdá, že

jako by Rakousko již

mlo

dlati

testament svj, a že oni nemají tudíž nic nutnjšího a než aby se

nic pilnjšího na práci,

Rakousko sebe

se rozpadne,

oni

mli hospodáství

zúplna zaízeno a hotovo.

již

ctižádos

jde

ješt

dále.

postarali,

aby,

své

až

pro

Ano, pánové, jejich

Opírajíce

se

o staré

titule

nkdejší íše uherské, domýšlejí se, že jsou povoláni pejati poslání Rakouska vzhledem národ východních a podditi netoliko Rakousko, ale i Turecko, které již nyní k rozpadnutí svému se chýlí."

Nynjší ministerstvo zahranin vti

se

plány najská,

zdá

marné,

Maarm, nebo

utvoí-li se

pak nebude to

vanská... Kdyby

avšak,

asi

Maai

pravil

kdy

v

tom smru Rieger,

jsou

nová íše

íše maarská,

ale

hoto

podu-

íše

slo-

nebyli píliš zaujati svou samo-

375 libostí

a objektivní^ji se dívnli

niusili

by více míti na

toho

starosti,

poiiiéry národopisné,

aby se zacbovalo

nhož nemohou vbec

Rakousko, bez

my

„Pánové,

iin

existovati.

nemžeme

Slované v Rakousku

že rakouská dynastie a vhida

litovati,

toto

dosti

posud tak

málo rozumli záležitostem slovansk3'm, že zejména na jihu slovanském všem jiným mocnostem cizím dala vzniknouti

nabývati

a

Zejména

ruský

tam na jihu v zemích balkánských

italský vplyv

vzmohl,

popularity.

však

i

ba

Francii,

i

samému Anglicku

a se

již

ustou-

tam Austrie aspo obchodn, kdežto jí tak snadno bylo pomocí toho kouzla, kteréž jí dávaly u Jihoslovan nkdejší boje prince Eugena a všecka ta sláva onch boj s Turky, a na základ této staré slávy a zásluh svých o minulos tchto kmenv sob i pro budoucnost Zdá se mi, že bohužel vplyv v tchto zemích pojistit. tomu píznivý byl již propasen, a nevím, i moment dá-li se ješt nyní v té vci co napraviti, zvlášt když Rakousko již tak pozd a neobratné té vci se chápe." Živel srbský mezi tím již samostatn se vyvinul a mže se dosti brzy objeviti na obzoru politickém ped zrakem pila

naším staré carstvo srbské.

Podobn

i

bého základu, jsou

vesms

nadje Madar v tom ohledu jsou zvlášt

pováží-li

že jižní národové

se,

vyznáni pravoslavného a

moc

u nich obtížnjší postavení než Rusko.

mli

zapomínati, že mají

mnohé

mli

katolická

Maai

má

by ne-

živly pravoslavné, srb-

ské, ba také živel ruský v uherské

okolností

sla-

korun;

dle

tchto

by zíditi svou národní politiku doma a

neiniti naproti císaství rakouskému pretensí, jichž nelze uznávati, má-li

monarchie nadál

býti zachována.

376

—

naše situace jest velmi „Co se nás echv týe jednoduchá: Naše historie jest bohužel po celé

tém

jediný

tisíciletí

boj

zachování

o

naší národnosti proti pitažlivosti

nmeckého. To

jest

eský bude

žíti,

rod

sílu životní,

tuto

niti

v tomto jest tak

že

s

též

a

individuality a

rozpínavostí

živlu

faktum nepopiratelné a pokud ná-

pokud v sob bude vezdy pedním a národnos

existenci

cítiti

jakousi

úelem

jeho. chrá-

aby

nezhynula

svou,

moi nmeckém (výborn! výborn!). Ta vc jasná, že nikdo nemže o tom pochybovati a

toho stanoviska

snahou v

bude

naší

naší

býti

pedevším úkolem naším

Rakousko zachovati a sebe Proto chceme míti Rakousko

musí:

Rakousku zachovati."

jako pevný organismus,

a první

a

toho v dualismu není; dua-

asem vésti musí k rozpadnutí íše. Rakousko nemže jinak pevn ustaviti, než na základ histo-

lismus se

rickém, šetíc

pi tom vedoucí

idey naší doby

—

idey

národnostní.

Pošetilos národa, kterýž by ve

vku našem

druhou

národnos potlaovati chtl, trestala by se sama. „Nezídka SH i o nás pronáší, jako bychom my co takového mli v úmyslu vzhledem nmeckých krajan našich. Já se vám mohu doložiti svou ctí a samým Bohem, že takového úmyslu mezi námi není (výborn!). Nechcete-li viti v naši poctivos, vte aspo v naši moudros. My, pánové, vte mi, tomu rozumíme, že jsme píliš blízko hranic nmeckých, než abychom mohli svých krajanv nmeckých jakýmkoli zpsobem tísniti. My víme dobe, jak veliký jest národ nmecký, než abychom z nich chtli udlati déíi bolestí a pustiti se v boj, jenž by hrozil naší vlastní existenci pro kivdu pánové, tak j)().šetilí nejsme! My známe sami po sob, '•

377 jak nezloiiina i

nmecké

víme dobe, že se úplného zadostiuinní

národnosti,

je síla

národnosti

nás

u

a

po právu dostati musí.

„V tom ohledu

nic

sob upímnji nepejeme,

konen našla basis míru, basisi kteráž by byla nám obma stejné pevná a spravedkterouž by ob národnosti ochotn, upímn a livá,

než

aby se

nás

u

dobrovoln pijati a respektovati mohly (výborn!). My víme, pánové, nenajde-li se basis tato, že bychom koa toho zajisté žádný ponen musili resignovati aby ona vlas drahá, ctivý ech nemže dopustiti

—

aby tato

zem

—

Bh

naše se rozdlila, kterouž

nápadným zpsobem

co jeden celek utvoil.

„Budiž mi dovoleno

vám nabízíme istý

sám tak

lístek,

užiti

zde slov Deákových

abyste na

nm

:

my

napsali všecky

píšt ohraditi národnos My zajisté vám ochotn svou v zemi této (výborné!). zaruíme takové garancie, nebo jest to pro nás zágarancie, jakými

si

pejete na

i

Bh

rukou,

že pak zemi této

jest to

ovšem srdené pání naše (výborn!). Co jinému

jednotu zachováte, a

ví,

páti chceme, to pejeme si, aby se i krajanm a rodákm našim v Uhersku dostalo. My zapomenouti nemžeme, že pod korunou uherskou žijí tém ti milliony echoslovanv, kteí mluví podnáeím eským a dali nám nejvtší mistry jazyka, Šafaíka a Kollára. My doufáme a slušn oekáváme toho též od moudrosti a

opatrnosti

Maar.

I

oni

se

nauí ve

škole

po-

mrv býti spravedliví k našim snahám — pokud jest as. — Jestliže oni Slovany v Uhrách považují za pouhý vládní materiál, kterýž by dliti a ezati mohli dle libosti,

nemli by zapomenouti,

že to tento materiál

378 bolí,

když se eže, a že tento materiál

kik

jiní

lidé za

Nyní

má

hranicemi

kií

a že tento

slyší."

obrátil se Rieger k elaborátu

základním zákonem

Deákovu, kterýž

dvou íší, uherské a cisleithánské, a odmítaje každý spolený parlament stanoví, „aby jednak zem koruny uherské, jednak ostatní zem a provincie dohromady považovaly se za dv oddlené a zcela rovnoprávné ásti." Rozebíraje se

státi

Deákv

tento elaborát i

národnostní,

budoucích

po stránce historické, státoprávní

tázal se,

jaký že jest ten jazyk

cislei-

nám chtjí Madai pedepsati ku písem-

thánský, jejž

nímu vyjednávání mezi delegacemi, dotkl se toho, jak seslabena bude jednota válené moci, pipomenul nepraktické vyizování vcí celních a zvlášt podivné vyizování našich financí. „Tu se velmi zeteln praví: ,Dluh ten

státu, kterýž nebyl

pro

nás

Od nového snmu

co

Ale, pánové,

abych

ptám

Pánové,

neplatí.'

tedy zaplatí? já myslím,

od uherského

platí

co

upímn

nás

o záležitostech

jednom,

v této

se

povolen,

kdo

vás,

jej

také nebyl povolen a to platí

vci

celé

o

druhém

.

.

.

zvlášt hnte a

ekl, uráží, jest zpsob, jakým uherské rozhodovati o záležitostech našich,

chce

zastupitelstvo

o

snmu

eských (hluná

pochvala).

My

doby

té

ješt neznáme, kde by uherský snm byl dával zákony snmu eskému, kde by uherská koruna v

historii

zákony korun eské

byla dávala

stojíme

ped

!

(Výborn !)

.

.

.

My

oktrojírkou novou, a to ne oktrojírkou od

ped oktrojírkou my aspo nepipu-

našeho legitimního císae a krále, ale

pana Deáka! stíme.

My

Takové oktrojování

soudíme, že Ulii,

jich historické právo

rodv

rakouských,

bylo

jestli

sami

respektováno

si

pejí, aby

od jiných ná-

mají respektovati také právo naše."

379

Když echové

— „tenkráte

o propadiiiití práv skrze revoluci

Uhrm

naše

zásadám

byla slova

píjemná a velmi líbezn opakovaly

—

uherské

noviny

Schmeiiingov

a Poláci oi)írali se thcorii

a jednají,

však

nyní

zdají se

dennímu poádku

cházejí o nás k

k týmž

hlásiti

eské

jako by koruny

to

pe-

nebylo:

a házejí nás do Cis-

leithánie."

asto optují

nyní slova císaského prince,

se

že

„jsme byli vyzváni, abychom pišli do nové íšské rady,

„abychom tam inili protiváhu

My máme

náš úmysl.

za

a

jestli uznal,

Uhrm

dáti

že se tyto srovnávají

íše, naším úkolem není, abychom

tam,

co jim

mocná

dal,

born!). Já aspo bych

Uhrm,

co se

prospchem

s

šli

a rušiti to,

jisté koncesse,

Vídn

do

Ale

jim dalo,

jestli

politiku

;

upímn

my máme

my echové máme s

vzíti

nimi provedli a jim to

jim dáno bylo k požití:

celé

brát jim

co on uinil (vý-

—

chtlo zachovati, pak není budto se

nemže

nikdo

tu protiváhu,

jestli

zapotebí žádné protiváhy, pak jim toho bráti.

není

musil pokládati to za skutené

istou

divnou a nezcela

Uhrm." To

že když Jeho Velienstvo

to,

císa a král uznal za dobré

proti

dlati

odium na sebe, abychom spor

takka

z

hrdla

za tuto úlohu

již

vyrvali,

co

ponížen dku-

jeme (výborn!), o tu est my nestojíme, toho my nechceme" (výborn! Nikoli!). My jsme se zeteln vyslovili, pokud byl as k tomu, o zhoubnosti dualismu. „My vyslovili v adresse ochotu pijíti do Vídn k poradám neprejudikujícím, podporovati vládu v díle vyrovnání. Ale naše bons ofíices nebyly pijaty a pan baron Beust okázal se tak velikým státníkem, že jednoduše podepsal, co Deák udlal.

zíme

toho,

— Pedevším

že se na nás žádá,

abychom

se však hro-

se

ve

vcech

:

380 odekli samostatnosti a historické osoba pisvdili pouze ke ústavy zemské

státoprávních

—

nosti své

a

zmn

státoprávní

existence

Toho

vyslovené jinými.

své,

nedokáte (výborn !). Uiní-li vli naší a bez našeho svolení,

se od nás, pánové, nikdy

se

nco

takového proti

budeme-li ale

to;

my konen

vždy

museti trpti a snášeti, sneseme

budeme To vn,

(výborn!).

on ne

le

On peut

odiníme za platné neuznáme

moci, odstraníme a

kivdy, a jakmile to (výborn!).

pesvdení utrpné

zachováme

v srdci

vn

subir le droit du plus fot,

(Mžeme

reconnait pas!

mais

podstoupiti právo

sil-

njšího, ale neuznáváme ho.)

K

odpovdl

ního, vati

výitce, že

echové

Rieger,

vace,

v níž

Deáka, ale

formalitu nestojíme^ a kdyby se

a

státoprávní

eské

— o pouhou

politické

osobnosti království našeho a koruny

„Vy, pánové,"

p.

Pešel dále k otázce koruno-

spatujeme uznání

monie, radji ješt

zvlášt-

že nechceme nieho oktrojo-

jiným zemím, jakož se dje nám od

hájíme jen svého práva.

nco

žádají pro sebe

nám

nabízela pouhá cere-

pokáme. obrátil

se

po té Rieger

ke stran

pjdete do Vídn dle svého pesvdení, my vám v tom brániti nemžeme, ale na to

nmecké,

„kteí

pamatujte, co jsme

vám

tuto

povdli

:

pamatujte, abyste

tam nezadali v niem historickým právm tohoto království. Cokoli byste v té vci zadali, my toho nikdy piznati nemžeme!" (Hlasy: Nikdy! Výborn!)

e

Riegrova

zejm vytkla naše upímn rakouském. Ale k

urit

a

eské v duchu osvdení naší opravdové vle visko

pojil

Rieger ke konci své

ei

stano-

tomuto

zachovati Rakousko pidosti

zetelnou výstrahu

381

My chceme Rakousko abychom

falství,

budou

pozdjší

ei

svých

z

zrak

zavznívalo

— ale

Povstné

svých jinam.

ohlasem

i

pokud

v nejedná

eech formy

vší opatrnosti

tak zetelných, jako uinil ke konci této

Pipomínal

do zou-

tu

nikdy ješt nepronesl v

hiozebných a pi

tak

nás

nežeiite

1818, že Rakousko potrvá,

r.

chtíti,

jeho

slov

ale

neobrátili

slovo Riegrovo

Slované

—

ei.

to také s bolestí, že vláda naše

sob vážiti národv svých osvdené vrnosti, ale vyslovoval

i

sama

dynastie nedosti umí

slovan-

ských a jich

nadji,

že

Jeho Velienstvo

konen

pij-le

náš

král

as, kdy

i

v

synové

rad koruny budou slyšáni nmeckého a madarského. v

tom

se

pozná a že

národv slovanských

tak jako synové národa

vci neopraví |,odle spravedlnosti, nevím, kam dále se vci ponesou konené. My zajisté, co se nás týe, vždy vrn budeme státi o to, abychom zachovali Rakousko, abychom zachovali Ra„Pánové,

jestli se tyto

kousko pro sebe. Avšak my nejsme pány myslí, duchv i citv lidských i na píští, my nemžeme rozkazovati

citm jednou uraženým, cestou pak vle se dá."

A

aniž vidti

bezpen,

kterou

René Taillandiera „Každá nespravedlnost páchaná na eších jest strašnou zbraní, jež se podává propagand ruského ducha Dojdou-li podmínek své národní existence a pidruží-li se k civilisaci západní, echové nepijdou nyní citoval Rieger po francouzsku slova

St.

:

.

.

.

v pokušení více,

naopak v tu

aby

chvíli,

splynuli

se

syny

Rurikovými

—

kdy všeliká nadje by jim byla od-

ata,

kdy Rusko samo objevilo by se jim jako osvobo-

ditel,

v tu chvíli

ani

auuita

vlády rakouské, ani na25

382

pomínání pana Palackého nemohly by stavti hráz proti proudu jich mínní."

„To nejsou slova moje," dokládal k tomu Rieger, „neb já vždy na tom stojím a pevné doufám, že zachováme íši, ale doufám též, že konen i nám bude

inno

po právu ... Já tedy pipomínám a opakuji

že

kteí nyní ídí osudy Rakouska, mli by

ti,

býti

se

pamtlivi, že nemohou

na

zakládají

že,

toho

míti trvání instituce, kteréž

nespravedlivosti

slovanskému a

živlu

to,

chtjí-li

kivd

a

k našemu

Rakousko, a sice celé

Rakousko zachovati, že musí uiniti pedevším spravedlnost základem politiky své naproti národu slovanskému nepovíte nkdy, že jsme Vás ne(hluná pochvala). napomenuli v as. Discite justitiam moniti!"

A

Boulivá pochvala dlouho nechtla se utišiti ve snmovn po památné ei té, jejímuž mohutnému proudu naslouchala snmovna a zvlášt obecenstvo naše v té vážné, povznesené nálad, jaká ovládá mysli jen v okamžicích rozhodných.

Potom

ujal se slova Herbst.

mluviti se stanoviska citu

a

že

Prohlásiv, že nechce

chce

pominouti práv-

vci dostaten již rozebranou, snažil že ona nebezpeí pro zemi a íši, její moc

nickou stránku se dokázati,

a jednotu, kteráž uvádí menšina jako nenci,

neodstraní

se

tímto

dvod

neobesláním

pro absti-

íšské

rady,

nýbrž zvtší se spíše. Dolioval dále, že prý dualismus v

jisté

mírné

form

založen v historii

na míru, roste,

ím

v

jaké

dále se

kládá a když

Rakousku vždy existoval, že jest a v íjnovém diplomu, pijde toliko

se

v

provede.

Nebezpeí

konené vyízení

pomr

jen

otázky ústavní od-

národové zíkají se inného úastenství

383

Proud djin nezastaví se adressami,

v ústavním živote.

a kdo se

oIkívíí,

tím více

dvod

má

aby práva zenié zkrácena nebyla, jíti

Herbst konil

na radu íšskou.

neobyejn velým ujišováním

nej-

íši; „rakouské vlasteoddanjší vrnosti k dynastii nectví nás pobádá k tžkému onomu kroku a v tomto pesvdení jej uiníme." i

ei Herbstové,

Po

k interpellaci eské

raístodržitel

odpovdl

píin uvznného

redaktora

když byl

ve

Kašpara, pikroilo se k hlasování. Návrh Riegrv, aby

píin

se ve

poádku,

do rady íšské

voleb

k dennímu

pešlo

byl zamítnut.

Maršálek chtl dále dáti hlasovati o návrhu vt-

když tu povstal Rieger a pronesl mohutným svým hlasem slova tato: „Oznamuji protest proti tomu, že šiny,

vtšina slavného otázce,

jež

snm

zízení

chce pejíti

slavného

tohoto

a majorita chce rozhodovati o vci,

pod lánek

zemského,

k hlasování o oné

do kompetence

nenáleží

snmu. Slavný kteráž spadá

snmu

36.

ádu

jednacího a

ponvadž, kdyby

a

o

§.

35.

vci

takové

chtl rozhodovati, musil by to initi za pítomnosti tí poslancv a z pítomných by dv tetiny souhlasiti musily: oznamuji hned proti tomuto hlasování ústav odporujícímu na základ jednacího ádu tvrtin

—

protest a prosím, aby

jednacího

ádu

mn

dovoleno bylo

jej

dle

§.

74.

hned peísti."

Maršálek nemohl popíti práva, jež zaruoval jed-

ád

—

nikým nevyrušován pedítal protest poslancv eských, jejž sám byl sepsal a

nací

v

nmž

Protest

a takž

Rieger

jasn vyložil státoprávní zásady opposice eské. poíná prohlášením, že pedloha vládní obsahuje 25*

i84

v

sob

ve svých

a

následcích

zemské a že vykonání voleb práva ústavního a jednacího zení

dvody

toto

zmnu

ústavy íšské a

navržených jest rušením

ádu

právními

a

a dotvrzuje pak ohra-

fakty

historickými,

na

Pipomíná se nejprve, že císa a král, pijav korunu eskou od korunovaného krále eského Ferdinanda, nemohl se ve nichž státoprávní nároky své zakládáme.

tohoto

vládu

právy

království

uvázati

ml

závazky, kteréž

i

jeho

než

jinak,

se

všemi

pedchdce. Dále pak

em

spoívá hlavní cena, význam a dosah státního práva eského, jež stanoví státoprávní Práva tato a politickou osobnos království eského. stvrzena byla písahami králv našich, uznána pi pijetí pragmatické sankce i pi prohlášení íše rakouské za císaství, ano pruský král Bedich 11. ke platnému odstoupení Slezska žádal svolení stav eských. Prov

se vysvtluje,

test

dovozuje dále,

eskému

práva dynastie

jak

ke království

úmluvy národu a snmu že i tenkráte, když Ferdi-

vzrostla ze svobodné

Ferdinandem nand II. odal

s

zúžil svobody

I.

a uvádí,

snmu eskému

obanské

právo zákonodárství a

a náboženské,

státní a

eského

veejné tmito

a koruny eské ani podstat své nebyly zrušeny. Taktéž pes veškeré obmezování práv snmovních pece snmu stavovskému až do r. 1848 zachováno výhradné

právo království

skutky absolutní moci

v

i

právo povolovati

Po

té

dan

naznaen

voje ústavních

pro poteby zemské

jest v protestu obraz

pomr

íše.

Pipomíná

i

íšské.

dalšího roz-

se nejvyšší zápis

dubna 1848, jenž naizoval rozmnožení snmu stavovského pibráním zástupcv mst i obcí; rozebírají se dkladn hlavní zásady íjnového diplomu, jenž prohlášen za neodvolatelný zákon íše a jímž historická

ze dne

8.

385 práva iiárodv byla uznána a obmezena jediné ohledem

Národ eský byl ochoten postoupiti nepopiratelné právo snmu ku povolování berní na poavšak úmysl teby íše zastupitelstvu všerakouskému jeho byl, obtovati výhradné právo své „sjednocení na nedílnos íše.

—

—

íše

nikoli jejímu rozdvojení."

Dále se pipomíná zkrácení historického a státního práva

í

autonomie zemské patentem únorovým, nespra-

vedlivý oktroj ováný

rodních a

lenv

pení jich do ohradili je

ád

volební, ohrazení

bývalého stavovského

snmu,

protest,

pi volb do íšské

pimly

k vystoupení

z

jímž

poslancv ná-

snmu pi

poslancové

rady, jakož

vstou-

eští se

dvody, kteréž Krátce doten

i

íšské rady.

pevrat systému, žádost snmu za opravu volebního ádu, dvody, pro které snm eský odepel vyslati své poslance do bezejmenné íšské rady zemí neuherských, následující potom rozpuštní snmu a nelegální nátlak vlády pi j>osledních volbách. Posléze dospívalo se k závrku, že snm, jenž manifest záijový

vyšel

z

i

oktrojovaného nespravedlivého

a z voleb nesprávn

ným

konaných,

ádu

volebního

nemá k volbám

žáda-

ani osobní, ani ústavní kompetence.

Proto my, stva

pozdjší

:

zástupcové

„osvdujeme

se

rozhodné vtšiny

slavn

naším císaem a králem,

pede

ped

Jeho Velienstvem,

všemi národy íše,

ped

ped

slav-

vešker3'm obyvatelstvem tohoto království a

ným

tímto shromáždním, že tento

tento

snm

i

snm

nepravé a neoprávnné zastoupení této

nný

obyvatel-

pokládáme za zem. Neopráv-

vyzván jest skrze vládu a slavné pre-

sidium ke skutku nezákonnému a protiústavnímu.

Je

povolán k nynjšímu zasedání za tím vysloveným úelem,

aby

volil

poslance

do nové íšské rady,

kteráž neza-

386 stupuje

žádné íše,

státoprávní

ani

osoby,

íšské

do

posud nebylo ani ústavn, ani skuten, ani co do složení, ani co do kompetence a úkolu. Rada ta

rady, jakéž

má

dle vyslovené žádosti ministerstva

totiž

pisvditi

pouze k rozdlení íše na polovici uherskou a na polovici neuherskou, kteréž jest, jak vláda sama praví, vcí

dokonanou a nezmnitelnou;

v souhlasu

s

tímto skut-

kem má rada ta upraviti ústavní pomry zemí neuherskýh vespolek a tudíž také ústavní a státoprávní pomry zemí koruny eské k íšské rad neuherské a

snmu

k íšskému

Snm má

íše

uherské.''

„do

tudíž voliti

snmu

v

ústav dosa-

vadní nezaloženého, nového, nejmenovaného. voliti

Aby

snm

On nemá

do rady íše rakouské, ale do rady íše neuherské. poslance do takové rady íšské, k tomu

volil

ani povinnosti

ani práva,

zem, k tomu nemá

ani

podle ústavního

právní,

ani

nemá práva

mravné kompe-

tence."

Vykonání voleb tch jest porušením ústavy, jímž vtšina jedná proti státnímu právu království eského „Protož ohrazujeme se proti všemu, a koruny eské. co by íšská rada, z království eského tak neoprávnným zpsobem obeslaná, uiniti mohla na ujmu státkoruny nímu i ústavnímu právu království tohoto i

eské, proti

právm

národa eského nebo na zkrácení

samosprávy zemské, jakož na ujmu

moci

nastie naší.

pedu

jednoty

proti

íše,

všemu, co by uinila ve

kteréž

spatujeme

národa svého, anebo na ujmu legitimní dy-

palladium

z

a

i

Všecka taková

za neplatná

nezávazná

—

a

usnesení

prohlašujeme

pro obyvatelstvo zemí

a budeme se proti nim

stedky práva a zákona."

hájiti

již

eských

všemi pro-

:

387

V ele poslancv podepsán

Kieger, Palacký, v celku

pak 87 poslancv eskýcli. Rieger etl protest jící živostí

s

mocným drazem,

jakéž hluboké

a silou,

s

uchvacu-

pesvdení

a roze-

chvní vnitní dodávalo jeho pednesu. Jeho mohutný, zvuný hlas, jenž s mkkostí tak ohebnou pizpsobuje se každému odstínu myšlénky, zavzníval za vážného ticha snmovnou. Všichni pítomní cítili vážnos okamžiku a hlubokým, nesmazatelným dojmem zapsal se památný ten okamžik v pam všech pítomných echv. Když Rieger

doetl,

pipojen

ku

maršálek,

že

akoli

pokládá

prohlásil

protokollu,

jej

bude

protest

bez-

za

dvodný. Rieger

podávaje

uprosted snmovny Maršálek

jal

petrhl

do rukou

protest

se mluviti: „Ohradivše se

mu

e

slovy:

„Prosím,

protestu není další repliky dle jednacího

Rieger

vpadl

plným hlasem že dále

:

maršálkovi

do slova,

ádu

.

.

."

krom

..."

volaje

mocn

„My jenom oznamujeme slavnému snmu,

nemžeme

úastenství ústavním a nezákonitém ..."

Na

maršálkových

bráti

na jednání proti-

pozvedla se boue a hluný pokik „K poádku, k poádku!" Maršálek zvonil, ale nade vši tu vavu pronik] Rieger svým hímavým hlasem, volaje dále: „My chceme vždy a ve všem držeti se práva a zákona.

levici

A

s

tím

voláme:

sláva

vlasti,

sláva

našemu

králi!"

Jako udeení hromu i

zaburácelo

na gallerii: „Sláva! Sláva

Rieger v ele a za ním cházeli

ze

snmovny,

ježto

vlasti,

tu

ve

snmovn

sláva králi!"

všichni eští gallerie

poslanci vy-

neustávala

volati

388 slávu

s

tou

vášnivou

silou,

s

jakou

burácí

hlas

lidu

v okamžicích nadšeného pohnutí.

Jásot

gallerie

dráždil

Nmcv,

hnév

zbledlých tváích bylo znáti rozilení.

chvl se vášní, když obrácen ke kiel, aby se gallerie vyklidila.

„My už jdeme! My daly

hlasy

na

gallerii

Nmci

Hlas maršálkv

gallerii

z plných plic

nepotebujeme!"

A skuten eské

gallerii.

v takovém kvapu

vás

na jejichž

se hrnulo ven,

že když

odpoví-

obecenstvo

pítomní na

nechtli rychle a ochotn pouštti svých

sousedv, dámy pánové po lavicích vystupovali a pelézali pádíce k východu. Za nkolik sekund nebylo již i

eské duše

ve

snmovn.

Nmci

seetše poet svých vrných vykonali potom nerušené volby do íšské rady a snm se rozešel.

Ped

nkolika dny byl se odehrál výjev podobný, mén hluný na snme moravském. Návrh hrabte Egberta Belcrediho, aby se odepelo vykonání voleb do íšské rady, byl zavržen když pak 10. dubna mlo se k volbám pikroiti, pednesl E. Belcredi jménem pravice ohrazení, podepsané 31 poslanci, v nmž prohlašují, že zodpovdnost za každé znebezpeení práv, jež by z innosti svolané rady íšské markrabství mo-

a

—

ravskému a jednot stati

mohlo, zstavují

volby se

i

ped

zdrží.

movny.

se

Po

berou, té

mohutnému postavení íše na-

onm a

toliko

vyjadují

slovanská

lenm se,

pravice

že

snmu, kteí sami

odešla

ze

volby

sn-

389

V

Prazo poslancové eští

se jošt/*

sešli

ped

roz-

svým ku pátelskéimi dychánku u Vojty Nátam v dvrném kroužku oslavována záprstka rove památka padesátileté spisovatelské innosti Pala-

chodem

JI

ckého.

Louení poslancv a zaplašují

—

tuchy

všecka

srdce

skliující

ped-

velikého nadšení sbližují

Chvíle

cností.

pátelskou vrou-

bylo dojemno

nevole

stíny

toliko

Ne

sváru.

a

rozjaení.

radostné

pekypující

toliko

zanícení naplovalo v té chvíli všecky mysli byli

svorní

a všichni

s

jásotem

—

veliký

vítali

všichni

vážný

,

skutek opposice eské.

Dráha passivného odporu byla nastoupena Posuzujeme-li

iny

politické

jak

tak,

.

.

.

soudíváme

—

inech hdských vbec pátrajíce po jejich vnitních i zevních píinách a po jejich psychologických i praktických dvodech, jest nám zjevno, že krok, kterýž se stal 13. dubna 1867, byl pirozeným a nezbytným do

sledkem událostí minulých a celého rozvoje našeho národního a státoprávního zápasu. Ideály

nž

a

cíle,

jež

si

vytkli

politikové

pro

eského, podávající nám všem pro samobytnos naši národní.

nejlepší

lovství

ím

vyšší byl

horlivjšího bylo

cíl,

teba

ím úsilí,

nesnadnji

byl po celý

a

politický

as takka

záruku

dosíci jeho,

tím

tím vtších vyžadoval obtí,

krok smlých a rozhodných. V popise života Riegrova, nám veejný

—

osobnosti krá-

bylo to obhájení státoprávní a politické

se

eští,

Palacký a Rieger zápasili, byly vznešené a veliké

jejž

jsme

život náš

podali, zrcadlil

—

hýbajícím nervem

vždy Rieger všeho

politi-

390

kého ruchu ního života

A

u nás.

Rakousku

v

smrem

vždy dále

k níž jsme

my,

radili

že vývoj ústav-

od vydání ústavy

již

únorové

neúmornému zápasu našemu bral a píkeji odboujícím od cesty,

a navzdor statnému a se

tu vidli jsme,

od té

kteráž nezapírajíc

cesty,

mla zárove

k uskutenní Mezi ideály našich státoprávních zásad a požadavk. a snahami našimi a vítzícím proudem asovým, mezi

jednoty a moci íše

nepopiratelnými právy království

vésti

eského

a

tmi

právy

zavádly fakticky piinním jinýcn faktor mocnjších než sbor zástupc našich, jakkoli nea institucemi, jež se

ustrašených a vroucné horlivých, rozestupovala se vždy širší

propas

sice

eská

—

až

octla

ped zmnou

konen ped

se

ústavy

celé

nastal okamžik, kdy oppo-

událostmi

tak

rozhodnými,

íše tak dalekosáhlou a tak

bezohledn, ba násilnicky porušující práva království a koruny eské, že opposici eské, jestliže nechtla kapia skloniti svou šíji pod cizí jho, jestliže nechtla zapíti všecku svou minulos, nezbývalo le odhodlati se ke kroku nejrozhodnjšímu a opustiti kotulovati

nen pdu

té ústavy, jejíž právní platnost byla tolika

osvdeními

popírala.

Bylo-li tu

vbec možno

Kdož

o

by

tom

skutku v a ohrazení

slance

eské

váží, že

šlých

všecka

V

pochybovati

všech

k

váhati

mohl,

že

nutn

minulých

tlaily

po-

tmto krokm dalším, ten necha pota slova, osvdení skutky let pedei

nezstaly mrtvým písmenem na papíe.

padla jako

dsledky

sím

v

Slova ta

srdce všeho národa, vyklíila v

nm

v pevnou víru v naše právo, vzrostla v bujné osení ho-

roucích nadjí a snah. jež

vdcové

n;iši

Za tím právem, za tmi

hlásali a hájili

—

stál

nyní

ideály,

celý ná-

391 rod a kdyby té chvíle šili,

kteí

ten

boj

zápas

—

jen o píd couvnouti

kteí

ti,

a

nadje svými

ty

poali

sami

slovy

chtdi

byli

,

bylo by se z celého toho voje,

jenž pipraven stál za nimi, ozvalo jedním dechem ve-

—

škerého národa volání: „Zrádci, zrádci jste!" Takž,

díváme-li

se

jakým bylo nastoupení viska prosté logiky

výplod

dj

rozhodnutí

na rozhodný

událostí,

minulých.

poslancv,

krok

politiky passivné, s tohoto stano-

vidíme

v

ném pirozený

Bylo to pro jednotlivce v jejich

psychologickou

nutností,

bylo

pro celý

to

národ estnou dsledností.

Avšak

—

potomstvo uesoudívá

politik dle tchto innosti,

zákon

dle kterýchž

obyejn

o

inech

logické a psychologické pí-

soudce

spravedlivý a nestranný

posuzuje viny a zásluhy soukromého života.

A

již

se

dje právem nebo neprávem, bývá tomu již tak, že, kdežto iny soukromníkv oceujeme dle jejich vnitních píin a mravních dvod, dle jejich úmysl iny to

—

politické

U

naopak posuzujeme jen dle výsledkv

jejich.

prvních ptáme se po pramenech, z nichž se zrodily,

u druhých hledíváme pedevším na budoucnos, jež se z nich zrodila.

Ale

nechceme-li

pro

tuto

snadnou

a

pohodlnou

úspchu zvrátiti všecky základy spravedlivého soudu, nesmíme odpovdnos jednotlivc rozšiovati dále, než kam sahají meze lidské vle a síly. Který smrtelník mže zmiti naped moc a smr událostí budoucích, jež týž skutek mohou uiniti slavným, vítzným a pro národ blahonosným, jako jej mohou uiniti bezúspšným, ba neblahým? Nesmíme se tudíž jen tázati, zdali který theorii o

in

došel

úspchu, alebrž musíme

se ptáti, jestli by byl

392

mohl s úspchem se potkati v pomrech daných a známých, a ím byl úspch ten zmaen. Chce-li kdo pronésti soud o rozvaze nebo nerozváže, o moudrosti nebo neopatrnosti generála, kteiýž pustil se do veliké bitvy

nech táie se: zdaž v byl oprávnn doufati

té

kdy do bitvy se dával,

chvíli,

úspch

v

—

pevn viti

a

v jeho

možnost? eští poslanci nastupujíce opposici passivnou podnikali zápas tžký, poínali boj dlouhý a krutý. Byla-li tu jaká možnos úspchu, kteráž ospravedlovala odvážlivos tohoto

poínáni?

Éra Hohenwartova dokazuje, že byla možnos

ta-

ková skuten.

Cspch leží

asto ano

ných,

vdce

kterouž

a osud bitvy,

shod

na náhodách a

okolností

na živelních pohromách,

i

lidská, na

píchodu faktor

vídati

—

ale v prvé

nosti,

na

síle

i

cizích,

ad

podniká,

jichž

zá-

nepedvída-

neídí ruka

jehož nebylo lze

ped-

záleží na vytrvalosti a udat-

armády,

poslušnosti

s

pustil

níž

se

do boje. Mohli a smli vdcové eští spoléhati v trvalos

svého národního

K
voje

pro podnik

odpovd k

sílu a vy-

tak

otázce té?

smlý? Mli ji

i

v tch sterých osvdžurnál? eních ze všech konin vlasti, opakujících v rzných íonnách a zpsobech totéž ujištní chceme hájiti svých

hledati ve sloupcích

:

práv .až do

tch

hrdel a statk!"

osvdo-

Žurnály obou stran národních závodily v

ván

naší

odhodlanosti

a

nezlomn

vytrvalé

nepod-

dajnosti.

„Budouciios

mže

jak páni ve Vídni

sob

nás oklamati, události pejí, nás

mohou

tžce sevíti

—

—

však

393

rozdrtiti

nedovedou."

luis

Tak

eská

že opposice

nvažujíce o tom,

Národní

psaly

ustoui)ila

Listy parla-

s

nientáriíího boji>té.

Nebyl

žurnál, byl

to jen hlas

telidáž vérii hlas

to

samého, veškerého lidu eského, kterýž

lidu

obecného nadšení

projevoval

zástupcv svých.

snm

odepel vykonati volby do

byl

Rozpuštní

íšské rady.

jednáním

s

pozdravy oslavována byla

Tisícerými

adressa, ve kteréž

svj

souhlas

v té chvíli

snmu

a

odhodlaná,

vytrvalá

opposice historické šleclity ješt více rozjaila mysli

národ

poslance

zaplavoval

adressami dík,

své

i

zástupce

horoucími projevy své

—

šlechtické

vdnosti

a od-

danosti.

A

také

když rozhodný krok se

nyní,

slancové eští odešli ze

kiok ten

Opt volající v

s

snmovny,

stal

a po-

celý národ pozdravil

jásotem.

docházela osvdení,

rzných

telegiammy a adressy,

variantech: „Souhlasíme

s

protestem

budeme

za právo

poslancv eských." „Za jeden muž a

státi a

bojovati

es."

Hrd rozvinula nmž plálo Riegrovo „Nedejme

se,

eská svj

opposice heslo:

prapor,

na

„Nedejme se!"

nepovolme!" volal a

v té chvíli

cítil

celý národ.

Nech paissivné,

se s

stai

hlas

té

jedno

soudí

se

vili

o

nekalil

v

té

celého chvíli

a doufali tehdáž,

dojdeme

vstoupení

do

faktum jest nepopiratelné:

vlí a souhlasem

varovný

všichni

na

jakkoli

národa.

jásotu

že na této

politiky

krok ten

Ani jeden

obecného

—

cest a jen

cíle svého.

26

394 Poslancové eští nastupujíce tžkou, opposice passivní jejich

nich

s

prese všecky

nezlomnou

vdce eské,

sílu a

vedla

obtíže

pou

kterýž

krok

národ,

že

takovým nadšením pozdravil,

vrn

víra v

vili pevn,

krušnou

a

také

vytrvá

Tato

protivenství.

statenost eského národa

Palackého

a

Pii'^gra

ke

pi

vea

smlému

—

a jestliže se tím k rozhodnutí odvážnému provinili, byla to vina opravdu tragická, nebo hešili

kroku,

jen pílišnou lost,

dvrou

v odhodlanou,

obtovnou

vytrva-

politickou dosplost a rozvahu svého národa.

OBSAH. Sttana

Úvod

1

Mládí Riegrovo.

Na

Jiín

studiích v

a v Praze pod Jung-

mannem. Kruh vlastenc pražských. Prvotiny innosti. Pou na Slovensko volání životním

r.

literární

1834. Rozhodnutí o po-

3

Spolená ítárna. Poádání prvních eských zábav a ples.

eské plakáty a Rieger ve ditelem Muthem. Rieger

sporu na

vznn

Choroba Rifgrova a vlastenecká

s

policejním

policii

e-

...

9

Snahy o zízení agitace. platejzská. Styky s Tylem.

národního divadla. Schze Stanovy Mšanské besedy. Psobení v jednot prmyslové. Sbírky pro zízení první eské prmyslové školy

1tí

Rirgrova promoce a disputace. Cesta pes Uhry, Srbsko a Chorvátsko do Itálie. Pobyt v Itálii. Ruch revoluní poátkem r. 1848 Návrat do vlasti. Setkání s deputací svatovácslavského výboru ve Vídni. Patent ze dne 8. dubna. Ve studentské aule v Olomouci Rieger v Národním výboru. Palackého list do Frankfurtu. Ohrazení Mšaské besedy. Jednání s posly frankfurtskými. Rieger se opírá žádostem nmeckým a hájí svrchovanosti koruny eské. Rieger žádá pro echy nejvyšší ústední úady v Praze

22

25

26

Odpovdná

prozatímná vláda v echách. Rieger s Nosticem vysláni do Inšpruku. Jednání se dvorem o svolání

snmu

a ustanovení definitivní vlády zemské v ele. Promemoria o tom k císai. patentn ku svolání snmu

králem

s

místo-

Návrh 30 26*

II

Návrat do obležené Prahy. Rieger vyjednává o pacifikaci. Spor jeho s Windischgrátzem. Rozpuštní Národního výboru. Zmaení snmu. Bajky o spiknutí. Obrat ve šlecht proti nám

32

Volby do íšského snmu. Postavení eských poslanc ve Vídni. Terrorismus vídeských radikál. Rieger insultován na ulici. Interpellace o stavu obleženosti v Praze. Volba do ústavního výboru. Protest Riegrv proti státní ei nmecké. proti pedpuštní madarské

e

34

deputace

Rieger proti zpupnosti vojenské a proti revoluním snahám radikál. Jelaió velitelem v Uhrách. Zákon berniný. Revoluce dne 6. íjna 1848. Rieger Havlíkem varován

Porada eských poslanc s ním z Vídn. v Praze a protest jejich. Mladší strana ve Slovanské Líp. Rieger a Havlíek proti ní se zastávají eských a vyvázl

"...

Snm

poslancv íšský svolán do Kromíže. Spor o protokolly snmovní z dob revoluce. Práce ústavního výboru. Ro-

B8

kování o právech základních. enické triumfy Rieo § 1. grovy a enická individualita jeho. o pomru o vcech náboženských a církevních. církve k státu.

Význam

episody

Rozpuštní

ee

snmu

kromížské. Úsudky

o

ei

43

psobení Riegrov

...

v Kromíži Ovace studentstva Palackému a RieProtesty poslancv. grovi. Cesta Riegrova do Paíže. Studia národohospodáská. Setkání u Czartoryského s vyslanci revoluní vlády uherské. Naknutí z velezrady a zatení v Paíži. První práce národohospodáské. Cesta do Anglie

51

54

Felix Schwarzenberg v Dráždanech a Bach ve Vídni. Tíse reakce a absolutismu. Zmaení eského slovníku encyklopedického. Riegrova habilitace nepipuštna. Práce literární. Spisy národohospodáské. Další snahy o eskou školu prmyslovou. Nesnáze sboru pro zízení Národního divadla. Satek Riegrv

61

Rieger ujímá se vydávání Slovníku nauného. Význam podniku toho. Riegrova vynikající innos redaktorská

()7

Návrat do

Snahy

o

vlasti.

založení

MUllerv.

asopisu

politického.

Rozmnožená rada íšská.

Zmaený pokus Pamtný spis

obsahující stesky a žádosti národa našeho. Audience u císae. Rieger u Goluchowského. Ovace pi návratu do Prahy. Strana nmeckých liberál a Krásv as. Založení Národních List. Riegrovo redakci. úastenství pi Postoupení Nár. i pi

císai,

nm

List

ve vlastnictví dr. J. Grégrovi

69

ITT

Organisace obecních

volol)

pra/ských.

Dohodnutí

s

mírnj-

Vítzství strany pokroku. Oigaiiisaco šími Nmci. voleb snmovních. Oslava Palackého a Riegra, útoky žurnalistiky nmecké na n. Obce a msta v echách

Morav

a na

jmenují je estnými

obany

....

78

Pád (íoluchow.skeho oppoVídn. Schmerlinguv centralismus a únorovka.

Situace politická. Diploui íjnový. sicí

Ivády

Váha

Protest

volební.

vstupu do

snmu

eský

pH

a velkostatkáský

proti oktrojírkáin

81

kurie velkostatkáské. Vznik dvou stran ve šlecht. Rieger a Martinic u Tomka. Další jednání se šlechtou. Riegrovo osobní psobení v tom

85

Zasedání snmu provinilc o

r.

a

1861. Rieger o rehabilitaci politických o nedotknutelnosti poslancv. Hálek

enickém zpsobu Riegrov. Deputace snmu

žádá

....

císae o korunovaci

88

Spory o obeslání íšské rady. Riegrova odpov Haasovi. Odroení voleb do íšské rady zamítnuto. Protest

poslancv pi volb

eský

klub na

rad íšské

92

té

a jeho

spojenci

autonomistití.

Riegrv program decentralist na rad íšské. Oekáváno zastoupení celé íše. Bezohlednost nmeckých centralist. Stranuictví pedsedy dr. Heina První potyky stran. Riegrova o adresse. Hein odnímá mu slovo. Interpellace o vcech školských. Spor

...

e

96

užší rady íšské. Návrh na odroení rady íšské. Nmecké listy štvou Poláky a zovou Riegra nepítelem svobody. Riegrova odpovd! v o návrzích Mhlfehiových. Ze svobodomyslnosti stala se láska k autonomii. O rovnoprávnosti na universit a ve vcech školských vbec. Potyka s Heinem

101

Rieger o zrušení svazku manského a píslušnosti snmu eského ve píin lén koruny eské. Giskra proti korun eské. Boue v snmovn proti Heinovi

114

o kompetenci

ei

...

Adressa

ve

píin

o stanovisku

rozpuštní

našem

v té

snmu

uherského. Rieger

vci a o djinném poslání

Rakouska. Rieger dovozuje nutnost obcí vyšších

.

.

Finanní pedlohy ped nekompetentní užší radou íšskou. Návrh M&rtinicv o adresse k císai. Rieger líí nebezpeí dualismu. Pravice nevolí do finanního výboru Zasedání íšské rady

poslanc

118

123

1862. Servilnos vtšiny a rozmrzelos eských. Jednání v klubu a s Poláky. Par.

lacký a Rieger pro odchod z rady íšské

....

127

1

IV Tiskový zákon a poroty. Rieger o liberálech srdce chabého Pravice zdržuje se debat finanních. Trapnos situace. ástená passivita. Význam zápasu eské delegace ve Vídni

130

132

•

Dílo piety. Havlíkv odkaz. Sbor památky Havlíkovy. Národní loterie

136

Založení Svatoboru

140

Riegrova

innos

zemském výboru.

Organisace odboru kommunikací zemských. Zízení eské techniky v

.

Význam otázky eského Reorganisace

.

pro zízení národního divadla. 1861 na zbudování eského divadla. Rieger intendantem. Návrh Ripgrv na zízení divadla prozatímného. Prudký odpr r mladší strany proti nmu. Stavba a otevení prozatímného di\adla. Založení pensijního fondu pro leny divadla

Návrh na

sboru

snmu

r.

.

do Londýna

Cesta

141

divadla v našem život národním

1862.

.

.

144

Snahy o zízení prmyslového

musea

150

Prodej semilského mlýna a

Riegrova innost na

snme

koup

velkostatku Malce

1863.

Návrh Palackého na

.

.

151

re-

volebního ádu. Rieger žádá odroení schze pro rozilenou debattu. Jeho o volebním ád. Doplovací volby do rady íšské a Riegrv návrh. Jeho úastenství pi debattách o školném, o novém zízení polytechniky, o zakoupení sbírky Hollarovy, o zízení obecním a postavení velkostatkáe v obci. o zastupivisi

tel stv

Porady

e

okresním

dvrníkv. ohrazení

Delegace

152

eská

vystupuje z rady íšské,

168

její

Manifestace národní svornosti. Poátky nové strany v národ, redakce Hlasu. Polské povstání, sjmpathie mládeže a žurnalistiky k nmu. Útok Taxisova Bolcslavana a odpov Palackého. Otevený list Hilferdingv Riegrovi a odpov tohoio o pomru našem ke sporu ruskopolskému. Snahy o urovnání pomru s Národními Listy. Horeka polonofilská a tupení Palackého a Riegra. Strana mladoeská. asopis Národ a jeho programm. Útoky novináské. Osvdení Palackého a Riegra o pomru k Nár. Listm. Palackého lánky o otázkách asových

Snm

170

píin

1864. Riegrv útok na vládu ve okresních zastupitelstev. Vyšší školstvo hospodáské. Spor o náhradu za topivo školní. Záležitosti msta Frahy.

r.

Otázka silnic zemských. fakult lékaské

Zií/.ení

eských

stolic

na 18

Rioger

proti

doplovacím

výklad o právních slaiícv (íoských

volbám

do rady

dvodech

pa8sivní

íšské. Jeho opposicc po-

190

Provedení rovného práva ve školách obecných a stedních. Ustanovení o jazyku vyuovacím. ()bli^atnos ob')u jazyk zemských ve školách stedních. Spory stran. 8praclienz\vaiig^esetz. Pankraz a gymnasium plzMlské. Návrhy na zmnu volebního i'ádu. Pomry v kurii velkostatkáské a vzrst strany Martinicovy. Richard Belcredi místodržitelem

Národní divadlo. Rieirer

Nepíze

pedsedou

193

vlády a nátlak na šlechtice eské. Neutéšenos a ue-

pomr

sboru.

tenos

obecná. Hledání sbratel. Brožurka Fricova a útoky asopisecké. lánek „Boucharoni." Valná hromada v lednu 1865 a odstoupení Riegrovo. Volba nového výboru. Roztrpení myslí a smílivá slova Riegrova ve druhé valné hromad

Rieger

200

okresním starostou chotboským Jeho Rukoje okresním zastupitelstvm. Starosti divadelní a editelská krise. Liegert a Wirsing. Rieger vede správu divadla

sám

Polemiky žurnál.

208

Osvdení

Palackého a Riegra

.

.

.

210

Obrat v tábocí nmeckém ve prospch dualismu. Kaiserfeldovy. Pokus o sblížení naše s Madary. Dr. Klaudy jedná 1863 s Deákem. Spojenství s Maary a hrozby list nmeckých. Riegrv lánek v Národ 1864 o nebezpeí dualismu. Ruch v žurnalistice. Pád Schmerlingv.

Fiasko soustavy Schmerlingovy.

ei Nmc

Liché povsti. Rieger podává memorandum B^^lcredimu. Nové ministerstvo Belcrediho. Riegrovy snahy o souinnost féderalist

212

Manifest a patent ze dne 20. záí 1865. Zastavení únorovky. Kolísavos vládních orgán. Soustavný boj Nmcv. Demonstrace nmeckých proti patentu

223

snm

Snm

eský

—

.

rozhodnjší vystupování šlechty historické. Adressa snmu, žádost o korunovaci, íle Riegrova o manifeste záijovém, dohodnutí národv a úkolu Rakouska. Pípov císaská a dojem její. Ruch v echách a na Morav

225

Riegrova mnohostranná innost na snme v záležitostech zemských, na obranu autonomií? a kompetence snmovní. Zvýšení subvence eskému divadlu. Záložní zemský fond silniný. Nové zákony o silnicích. Návrh Riegrv o zízení železnic zemských zamítnut

233

r.

1865

6.

Sesílení a

.

.

VI Petice studentská a Riegráv návrh o provedení rovnoprávOdvodovací re o významu nosti na universit. védy v život národa. Ruch ve studentstvu, agitace na universit a boue pro brožuru Hóflerovu. Druhá Riegrova, rozhodnutí snmu, nadšené demonOvace Riegrovi v divadle. strace ped snmovnou. Dozvuky na snme. Podezíráuí strany národní pro v Hostomicích a Hoovicích. Intervzbouení pellace poslanc. List Belcrediho Riegrovi

e

cvoká

.

.

.

241

ádu

a Oprava volebního ádu. Osnova nového volebního adressa k císai. Ée Riegrova. Pijetí adressy. Hnutí vu studentstvu

Zaniknutí asopisu Národ

......

kvtnu 1866

v

253

259

Rakousko v nmeckém Bundu a jeho nmecké „poslání." Rozpor s Pruskem. Projevy loyality v echách. Deputace Sokola u místodržitele. Deputace obce pražské u císae. Rieger u Belcrediho o obran zemské. Nedvra byrokracie k

261

Válka. Klamné zvsti o vítzstvích a po té panika v Praze. zíditi zemskou hotovos. ZaOpozdilé snahy vení eského divadla. Rieger odváží jmní ;?emské do Lince. Návrat k rodin. Provolání pruské. Na cest z Malce do Prahy Rieger a Palacký zastaveni v Radešovicích. Rieger ve sporu s pruským hejtmanem zajat, vyslýchán, nechce podepsati protokolu, veden ped vojenský soud pruský, propuštn v Kostelci n. L.

266

echm

úad

tJrady

dvrníkv. eské bezpeí

situace,

divadlo, hry na úet hercv. Nezjevy v Uhrách. Palacký a Rieger Legie Klapková, duch ve Vídni. Lživé

jedou do Vídn. osoování a ryzí loyalita

Okamžik krise. Poplach v Palackho a Riegra.

echv

vídeských pro píchod

listech

Úady

273

•

se Strossmajerem a s Pomír. Rieger s deputací

—

láky, (ímluvy mikulovské pražskou u císae. Po úradách zástupc slovanských Rieger sepisuje programm nového zízení íše pro Goluchowského. Nedostatek pímého styku s nejvyššími kruhy. Jednání v Badenu s Poláky. Neutšená audience u Belcrediho

277

Návrat do Malce. Práce v zemském výboru. Starosti s divadlem. Nové družstvo divadelní. Vyšetování škod

válených Porady

dvrníkv

286

poslancv eských.

Rieger ve Smen. autonomisty. Ijist

s nmeckými Riegrv Wiserovi a schze v Úží.

Soukromé jednání

Nmci

kloní

se

Vil

k

Vídenská strana pokroku. Programm Porady centralist u Skéna. Sblížení nemecko-

dualismu.

ližský.

288

ina(rarské

Ruch opposiní

echách

ministerstvu Belcrediho. Manifestace zastiiititelstev okresních. Útoky v listech eských na Belcrediho. Ilnzpušténí okresního zastupitelstva blského a eské hlasy o ném. Nespokojenos historické šlechty. Martinicova rozmluva s BelPokusy o zmírnní credim. ruchu opposiního v echách. Beust povolán do rady koruny. Belcredi v osudné chvíli opuštn íéderalisty v

proti

.

Císa

.

.

.

spis okresních starostv. Nevyjasnná situace Nastoupení Beustovo a vítzství snah dualistických. Námluvy Beustovy u Polák. Zlá tušení .

Snm

29G

Chladné pivítání Belcrediho. Sjezd starostm okresních zastupitelstev. Riegrem uvedeni starostové k audienci. Beust složil písahu. Pamtní v Praze.

zmn

Zákon chudinský. Debatty o domovského. Zákon o ukládání mýt na silnice

zahájen.

304 309

zákona

neérární.

píin

opravy volebního ádu a odRothkirchova. Znané ústupky Uhrm. Naléhání na obnovu únorovky ve snmích zemí nmeckých. Pomr náš k vyrovnáni uherskému a rznos mínní v té píin u nás. Návrh adressy. Sladkovského a Riegrova. Pijetí adressy a odevzdání císai. Snahy Interpellace v

pov

e

o

zmnu

volebního

ádu

Pokus o rozšíení práv jazyka

314

eského na universit pražské.

Cesta Beustova do Pešti. eský ruch opposiní. Mimoádná rada íšská. Rozpuštní snm. Porady u Palackého a Martinice. Jednání o shodu eskopolskou. Vítzství volební strany národní v echách a na Morav. Rozhodný zápas Beusta s Belcredim. Beust pedsedou ministerstva. Poslání Zeithammerovo do Krakova. Konference féderalist ve Vídni. Zahájení

snmu eského.

Re štní

e

Návrh adressy. Riegrova o adresse. Riegrova o náhrad za školy válené. Rozpu-

snmu

329

Provolání poslancv k volbám. Nadšený ruch volební. Styky s ostatními Slovany rakouskými, zvlášt s Moravany. Nedodržení úmluvy se sírany Polákv a Beustovy sliby tmto. Marné snahy o rozdvojení národa eského

348

Kellersperg místodržitelem a vládní agitace volební v echách a na Morav. Volby do snmu. Nátlak vlády na voljslvo velkostatkáské. Volba v kurii velkostatkáské v echách a na Morav

354

27

vin Zahájení nového snmu. Riegrv referát o volbách. Naléhání jeho na místodržitele, aby skutky vlády ospraFaktická poznámka Riegrova proti místovedlnil. držiteli. Schválení voleb velkostatkárských .

Delegace

eská na

rozcestí.

.

.

Jednání o volbách do íšské

odpov

ei

poslancv Herbstovi. poslední. eských. Nmci v restauraci. Riegrova Herbstova odpov a hlasování. Protest poslancv eských Riegrem pronesen. Odchod poslancv eských Odpor pravice slovanské na snme ze snmovny. moravském rady.

Riegrova

Rozchod poslancv.

361

e

367

Nastoupena dráha passivního odporu.

Byla-li nutností? Odhodlané a nadšené smýšlení žurposlancv nalistiky a všeho národa eského. ve vytrvalost národa

Dvra

389

OPRAVY Ka Na ^a

str.

97.,

na

13.

str.

164.,

na

1.

str.

287.,

na

9.

ádku zdola, ti ^všichni národové nenémetí.** ádku shora, ti „Diirera." ádku shora, ti „ticminulo se s úinkem.'^

4kd»»^

DB 2181

R55J2H 1889 C.l

ROBA

.^ í>r^

^'

.0^ 1,

-

-=!•