Preseníed to the. USRAKY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO KAREL AND MIROSLAVA CVACHOVEC

li

Preseníed

to the

USRAKY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

KAREL AND MIROSLAVA

CVACHOVEC

/^U^^ Š^UtÁ^ ^C

-/

^^^t

Jiílf^y^ H^f.

^s»

].

5.

MRCHflR:

JGEY

JED Z

(1905-1906)

v PRflZc

MÁKLRDEM

F.

1905

SIMK

VESKER PRRVa VYHRRZEMR,

Tiskem »Unie« v Praze.

jiriICHa VODÁKOVI.

SOLE OCCIDENTE

V

.

.

.

šedivé zeleni campanských oliv

zdálo se tonout zpol

ervené Scintilla,

již

ponoeno

slunce.

smíšek, a Melitta vážná

sedly v sadu v stínu pomeran, a mladý básník, Ligurus, etl jim

nadšen

verše,

své prvé verše vydechnuté láskou a silou mládí.

Klonily díviny hlaviky k

rusou

i

sob,

tmavou, ruce držely hledíce v dálku.

si,

— Nepovím kdo

dn

slunci a

nesvím hvzdám,

mých sluncem, kdo mých

nocí

hvzdou doetl básník.

Do Šeda zapadla ervená

koule.

Zaplálo nebe. Slaný výdech zavál z

dálného

moe.

Zrak dívek piveli neznámí snové,

ržová

vn chvla

štstí nejistého jim

adry

.

.

.

:

T.

Te pravda,

bh

vcí

POMPONIUS ATTICUS. vle boh zastela nám — ale moudrý lovk,

píštích

-

jak kormidelník ídící

lo

umn

úskalím vyhýbá se zkázonosným,

niivým vírm, písku zrádných a v

boue as na moe

mlin

nevychází.

Bh

mého

mj

drahý pítel, v historiích svojich

Cornelius Nepos,

žití

vypsati hodlá

ne památkou

taký obraz bývá

:

jen,

však

a píkladem; jen takto a zkušeností odevzdat a

pátelm

jak

i

povzbuzením

summu žití lze dtem

jmní nastádané.

Nuž, vykni jenom Pomponia jméno a v

muž

ím

každý

rozšafný.

—

—

lovk tob ekne Ta

chvála

je

a statkem nejvtším. (Po pízni

mou chloubou ovšem

božského Augusta, jenž panovati

nám raiž

dlouho ve zdraví a štstí!)

10

velkým darem

Je zdraví, pravda,

úsmvem

a štstí k tomu

zem

na smrtelného bydlitele

obma

však rozšafnosti

lovka

by

Neb

je

los závisti byl

zdraví,

jich

boh

zlatým

—

teba, hoden.

dva bujní oi,

štstí, tof

jimž rozšafnost dá uzdu a je ídí k

vyteným cílm

.

.

.

Daru rozšafnosti i

Augustu

i

Pomponiu.

je

hojn

v údél dáno

(Že své jméno stavím

hned za Caesarem, není vypínáním

i

chloubou lichou. Vznešený sám asto

se v

pak

žití

mého

dmysln

události vmyslí,

hovoívá o nich mn, tvrd asto,

a poctu vzdávává že pátelství

mé

jedním

z

klenot

je

života jeho.)

Pátelé a když v minulé se jež v

nekonené

druzi,

nkdy vmyslím asy, dálce být se zdají,

tch dj, mnou a jimi nyní leží, (vždy Mariv syn, Cicero kdys byli ne délkou tak jak mnohostí

jež

mezi

ve škole se mnou, Catilinu znal jsem

:

11

a Sulla Felix

mne

si

kdysi vážil

nad všechny smrtelníky v

ty

valným

tu vidíte, že

mj

já

do Athén

druzi moji,

našich,

dj

A vždy

Když tenkrát navzájem

poet

—

dn

život proplul ...

tenili zlostn

!)

moem

doby patíte-li ze

si

s

Sulla

jsem

poddný

Cmnou

Já se neprohlásil

šel.

Rozšafn

tak ni onak.

s

.

svojich pátel,

(výsledk neznaje tch dravých ni

rozšafností

dm

a

hnv)

zavas

statky prodal

i

neb v dobách pohnutých už bývá zvykem i

život brát

i

život kdesi

tu statky

zlým

statky,

i

v

vezmou

bemenem

Já tedy prodal. i

život

svj

i

když pak skryješ

nmém

—

je

i

dálky,

ale holý život

bez pozemských statk.

Tak jsem mohl

jmní

v stínu

v Athénách slavných.

když

kout

mstu poteba

skrýti

vdy

Tu jsem ovšem

m.ohl

se dostavila,

jednotlivce navštívila bída,

pomoci pjkou. neb peníze,

tof

Jmní mé

tím rostlo,

jako proudy eky,

ím bží dál, tím mohutní a rostou. A pi tom slui jsem dobrodincem Athén,

12

mj

vidno, že byl nezištný

(je

obchod

!),

obanské právo dát mi chtli, sochu dobrodinc postavit chtli k odmit

já

—

—

ad

jednak není radno ani

v dnech nebezpených

pokik slávy

vznítit

kol osoby své, která touží

žíti

—

a jednak neslušno, by ímský oban vlast zamoval, teba v dobách trudných,

když Athény hlad

asto nemohl

já

—

Obilí

mly

—

po

ulici,

minout mohou.

jež

jít

jsem dával, druzi

moji,

neb láska ecká taková už byla

rozmakat mé mohla. Slovn pravda.

že

Když do Athén pak Sulla Felix pišel, rázem jsem si získal píze jeho.

tu

Já já z

ecky mluvil jako rhetor jakýs, Homera znal, deklamoval místa nádherných

tragedií

a pihovatou rukou si

—

tiše

Felix slouchal

jezdil

v rusých vlasech. Byl jsem kolem

nho

jak jeho stín.

A i

já

v

ím

když

klid se

vrátil

msto. S Ciceronem v pátelství žil dvrném a velém,

já

se vrátil v

(vždyt sestra

má

se stala jeho ženou!),

13

však také

s

Hortensiem, sokem jeho,

neznepátelil se, neb jen blázen

já

a pošetilec z nepátel svých pátel i

svoje nepátele

Kdo nepizná,

že

Vždyt nepítel

je

hloup

iní.

nerozum

hrozný?

to

vždycky jedem

žití

a chladným stínem na výsluní libém.

Když Caesar

s

Pompejem

se znesváili,

jako jazyk vážek trval v stedu

já

Z domu

a neklonil se k žádné stran.

nevycházel, aneb jenom málo

já

a

nemoc

v

mém

já spáti

pedstíral jsem, která vlastn

tle

byla,

a myšlenek zlých tot

nebof

mnohé

nemoh, úzkostmi se

nemoc pece?

pívalem Ne-li,

noci

potil

byl

co je

muen

-

nemoc?

Jak ony husy, když je žáry nutí jít z Orientu v studenjší pásmo,

než piblíží se k Tauru hlavám strmým,

kde

orli,

vrazi jejich, sídla mají,

vezmou v zobany své žvavé, a tak je pes temena Tauru nesou, by zvykem kik man nevzbudily oblázky

své nepátele v slunce žáru spící tak

prospšno

je

býti

opatrným

—

14

as

v

nebezpených.

nejistý a v místech

m

Když Pompejus

pímo

pozval k

kams do

Thrakie, s úctou jsem

že penéz

mohu zapjiti jemu,

sob

mu

vzkázal,

uráí se, ale aby nestál o pítomnost mou, zdráv že nejsem zrovna a námah cesty obávám se. Ano. A když pak Caesar do íma se vrátil,

jak

(to

Pompejus už

já k

Caesaru

Egypt

v

Dobe

šel.

a v pátelství jsem

A práv

m

tak

s

tím

rozšafnost

bouích

v pozdjších ni

žil

:

byl zabit),

shodli

jsme se

ídkým mužem.

má

vedla

já se nenaklonil

k Antoniu ani ke Brutovi

tomu k válce peníze jsem pjil, onomu skyt požádaných podpor, však za svou nevzal vc jich. Tak jsem i

i

v sporu Augusta a Antonia,

i

kdy nerozumné penáhlení hnalo

mých pátel I

Cicero

života konce

jícen zkázy.

— .

hoce .

.

zaplakal jsem

nebof TuUius

m

než bratra svého Quinta.

Ta rovnováha

má

erný

nerozvážn došel

pi zpráv oné víc miloval

v

tolik

mj

rozšafnosti,

vadu svou, jen jednu,

druzi,

ale

vadu:

z:,tal

15

Že nelze v nouzi pomáhati druhým, byf pátelé

i

nejlepší to byli

—

tak ruce založiv a lkaje v duši

jsem musil patit na pád Ciceronv Však, druzi moji, nechci vykládat Já jej

žil

svj

život.

vypíše, a on

.

.

víc.

Cornelius Nepos

má

stil

a soudnost,

ekat lze, že závry své a správn vyloží nám. Bude

tož

jasné vidno,

že rozšafnost je vším a vším v tom.

To

.

žití.

íci chtl jsem. Nechci zdržovat vás,

neb kvapí noc, a chvíle naízená

lékaem po hostin již

k zažívání

uplynula. Hostina ta arci

mou nehovt bichu hoví-li se jemu, pak mozek nad svým stavem v bíd spláe. Však znáte už. nebyla skvlá, však to zásadou :

m

Nutno, staré údy uložit

k odpoinku. Budte zdrávi,

pátelé moji! Vespolek

i

zvlášt!

16

VERGILIUS. FRANT. GROHOVI. ... »a trubkou zvuící«

—

—

»a trubkou zatroubil*

tak to nejde

ne,

oh, jaký nevkus!

Já neblahý! Hle, jaká trudná práce ty

hexametry mojí Aeneidy

!

.

.

.

Ten mladík, o nmž ondy mluvil Horac, jemuž první plaché chmýí obrstá bradu jedinou jsouc známkou, že tvá ta díví není ani chlapí ten Ovid,

—

jaký to šastný oblíbenec

boh

Prý verše tak se jemu

duše inou,

z

!

že ruka postait psát nedovede, i

hovorm svým

metrický háv dává

a zdobu trop, jaké nebylo tu

»a

zvunou

polnicí«

však ješt schází do celé

ádky

—

—

.

.

.

ba, to zní lépe,

pes pl hexametru bolestný to porod!

.

.

A ádky

jako medvíata,

ty jsou

nichž rodika jich jiné slasti nemá,

z

asem

než že jsou tady; je

by

uit

chodit, olízat jim

smla

A pece

ukázat

svtlu slunce.

je

mj

duch

touží

teprv musí kožich,

dnem

i

triumfem lett po národa retech

však

»a je

bda

!

Kídla, kídla, zdá

zvunou

matný

polnicí«

—

nocí

—

se,

chybí

a íci »zadul«,

výraz, tu se slyšet musí,

že troubeno

tak to

je,

Homer

a nepovolím,

dokud nezdaí se

zvuk v slova

lapit

.

.

mívá,

.

Hlava moje

pece vzpíná

a duše

se

mi v tle,

páž vztahujíc po plodu Hesperidek co

ek

mu

útrapy své líit

Snad usmál by zanechat

J

S.

—

má

zaal?

prý dobré srdce,

by poradil mi

—

verš Horac vypravoval, upímnou má jako pohled

Jak ostatn se Horac obdivem a chválou jeho

a vtipu dar rozjail

se,

zpsobem

snad vtipným že duši

bolí,

by as mi Ovidius onen,

kdybych

.

.

Machar: Jed

.

z

Judey.

.

Ten

posmvaný

stízlivý a

jenž zídka pokloní se

pebíhal

Horac, práci,

cizí

pod platanem stinným,

tuto,

kde sedím nyní, vykládaje živ jak ecký paedagog, když unesen setkáním Odyssea o

je

Nausikaou,

s

lehkém chodu verš Ovidových,

obraz tanci, a sláv jeho,

ei

o švižnosti

která chví už

ímem!

Tak Horac, jenž mi potom et své Ta jedna strofa jeho zní mi v duši

denn

a duše bezpotukrát ji

na

rty a

vyslovit

rty

by duše znovu koit se

ji

verše.

pošle

musí

jí

mohla:

»Mé básn budou teny, dokud stoupat Vestalkou provázený mlenlivou Pontifex bude stupni Capitolu« ó Foibe ApoUine, dech se

tají

pi takých verších a mráz tlem bží posvátné úcty

.

.

.

mže

když ruka smí a

A

jaké

žití!

.

jak pastorek

v srovnání

s

.

.

Jaká

zá

je

v duši,

napsat tohle

Foibe Apolline,

tvj pipadám nimi

.

.

.

já

Takové

sob

mám

že duše nad svou ubohostí pláe,

chvíle,

19

a jako žebrák, jemuž zlatý peníz

dla upuštn

v

vzácným dobrodincem,

byl

šasten byl bych, kdyby v také

já

kdos mimojdoucí,

teba

jenž

ani

pistoupil ke

—

»V

jména mého nezná, ruce dal a ekl

mn,

básníkem,

Jsi

polnici

chvíli

kupec, tulák,

rolník,

já

vím

muži

to,

bdný

— ano,

zvunou teskné«

—

Jaký muž, ten Horac! I

Augustovi doved odmítnouti

A když

i

chvilku pýchy

ódách

—

mám

!

vždy mívám

nkdy, kdy se jasn zdá mi, kovem všedním jakmile pomním verš Horacových, též chvíle

—

že mince moje není

hned moje

Dn

zšednou

vlastní sestárnou a

a plaše skrí se

ped

verši jeho.

našich duše dýchá v práci jeho,

co já se v zapadlý a chtje z

nho

stále

noím

vyvážiti poklad

ztracených ctností, pro dnešní

vk

píklad

as, jenž chabé

a

skutk

lidi

.

.

zase slovo

pibylo tedy ...

hlásati chválu jeho ve svých

.

rodí,

jen tonu, klesaje vždy hloubej ke dnu. 2*

20

A

Bucolica moje

Theokrit lépe ... jenž

opval svt

marn

zápasím

.

pec

hrdin, .

napsal

jen

tím slepým starcem,

s

.^

Olymp boh,

.

Jaký poklid kolem Hle,

moe

pedit

modrostí svou

oblohy klenbu! Zlatý

úsmv

!

touží

leží

na zahradách a nivách, na vinicích, jež po

Vesuvu bocích vystupují

»Polnice

zvuná

opodál

teskem

troubila

hrozným*.

Konen!

Tedy zase hexametr! A špatný není To se pímo slyší !

troubila

A

—

verš ten

vru

není jedním z horších,

jež napsal jsem, to doznati

si

Ennius, pravda, podobnou »Polnicí

zvunou potom

mohu

slyší,

už,

v polnici zadul, až

.

.

má ádku:

trubae si zavolati a pikázat mu, aby na šest takt lip

.

taratantara troubil* -

však zde se polnice až píliš

pak

—

vskutku, polnice tak výskne.

sem peditatel

ve tení dojde a dá pokyn rukou

!

21

Nieho

—

píliš

proto spokojím se

svým hexametrem v

form.

této prostší

Mé

dílo pece jenom valn roste. nadje, vy snové lidí bdících,

zda vyplníte se mi v kvapném

Zda budu moci

žití?

spokojen poslední list své práce dokonané? Ah, spokojen! Verš, jejž ted jsem zavrhnu zítra, budu hledat jiný svinout

napsal,

—

mj

trudný osud

hotové jejž

A

.

.

.

A pec rád bych nohoum Augustovým,

k

dílo

!

a hodno nadjí všech dobrých

ekají

tak

neml

je

.

.

Má

dosti já,

A pokud

mém

jednat

píin

jak

jiní,

1

ten

vi

ten Horac

Augustovi.

býti

vdným

jak

ím

trocha

žití

jemu

svt bude vzet a

slabém tle, žehnati chci

mj

celý.

vdn

vznešeného muže.

životu toho

jsou

lidí,

.

Ostatn

jak

!

hodno bylo jeho

jež by

jež

v

svt

po bozích ctím nejvíc na tom

dílo,

složil

klid zde,

darem

jeho.

žití

bezstarostné

Všem nám

vrátil

zdraví.

22

Zloinná bláznovství tch dsných

Pompeja a

a Sully, Cinny,

nemocí a

Zdraví

byla.

ímem

válek,

Maria

jež obcí zmítala kdys za

Bruta,

ímu

vrátil

svtu. Piinlivý rolník

dve,

ošije role v

neb žádná

loupežná ruka už ho nepipraví o zlaté plody klidné práce jeho.

A kupec

v míru bere se v kraj dálný

a v míru vrací se a v míru tráví s

rodinou svou zisk svého

Polnice nebudí víc jen kohout

zpvem

muže

piinní. sn.

ze

volá je zas k práci

a mladí zase ukládají staré

po

žití

a ne

cest k odpoinku v hrob

—

jak zloba

as

s

syn

že otec hrobníkem byl

—

sebou nesla svojich.

Hrud matek nesvírá víc bolest pedtuch pi popatení na kvetoucí dítky ne pro a

me

pedasný

rostou, pro strádání vojny

hrob v smutných cizích krajích.

nevdl

A tohle vše že

by Horac?

pro smí píti v míru pro smí volnou nohou

Vždyt musí vidt, falernské víno,

zem

tepati a objímati

Lalage

svoji

.

,

.

Pro

v blahu ta

pýcha tedy?

.

.

.

23

Najde-li

Aeneas

pijetí libé v

pak

odmnn

má

jedenkráte

oích Augustových, jsem za své

hoe

dosti

A vru dobe zní ten hexametr: »Polnice zvuná opodál teskem troubila hrozným

.

..«

24

CARMEN AUTUMNALE. Prochladlým vzduchem vlaštovek šiky o závod s

mrany

od severu táhnou

v polední stranu.

Šedivé mlhy plazí se vzhru po bocích horských.

idnou

hlavy les,

a rudnou sady.

Veliké koše plní se hrozny,

vinohrad šumí hlaholivým

chlapc a

Co

se tpytí v

Sníh ješt nespad

zpvem

dívek.

tch s

našich vlasech?

šedivého nebe,

Cynthie moje! Cynthie moje, nemožno zvrátit los

neúprosný a dej

!

Napl nám

mi ruku!

dvé íší

25

Vpijem se v doby bouného mládí,

vzbudíme všechny upomínky i

Neb v tch

žáry léta

to,

Pak

co bylo, schováno leží

našich srdcích

v

a

jara

!

mém si

:

ve tvém

síla

tvoje mládí.

venku Severák skuí

a hází zlostn urvanými

Cynthie moje!

listy,

moje,

26

MODLITBA OVIDIOVA. CYRILLU DUŠKOVI. Helie, ote,

chválím t, vševidoucí, záící, zlatý!

V

žilách

mých

bije

krev tvoje nesmrtelná,

Co myslím, vyvrá veršem Verš ten

žít

neznien asu

dckem

jsem svtla!

cítím, z

duše chvící se

slastí

bude vlnou, nezhlodán stáím!

Helie, ote, i

za tvé proudy záné, v kterých se koupám, i

i

že

za tok révy,

pod tvým usmívavým pohledem

jež

za to zdráv bu, nemá nad mnou moci mrzuté

zraje,

stáí,

27

že srdce moje vzplát

umí pronikavým pohledem ženským,

Helie,

a já

rád v i

v

ty,

všechny rád

i

plavé

tmavé,

i

oi patím

kde noc

Helie, rty

ote,

mám

spí

i

v ty

s

odleskem nebes.

ote,

moje spravedlivý jsou jak tvé svtlo, jež líbá stejné

kvty všech Helie, život je

barev,

vní, zahrad

i

luin

ote, nesmrtelných velikým darem,

básníkv snem boh

život o štstí

je,

Helie,

ote!

—

28

KRAJINA GALILEJSKÁ.

Ve

stínu

vonných

oliv blíže

usedl mladý rabbi

Svt

cesty

uenníky.

Nebe isté, modré chvlo svžím vzduchem.

nádherný

a zlaté teplo

s

byl.

Nebeské ptactvo výskalo své štstí

kvt

a polní

se pyšnil ve své sláv.

Cyclamen rudé, modré anemony povztyené hlavy tmavé iris

i

stály tu

a radost Složili

moem, vonly a ply mly ze slunce sebe. i

mdlou skrá uenníci v dlané klesla na znavené oi.

a

víka

S

úsmvem

vlídným pohled na

n

rabbi

a potom zadíval se do krajiny.

A

sláva toho dne

a

hndý

zrak se

mu rosil

vešla v duši

tichým štstím.

29

STARI AUGUSTOVO. PANÍ RUŽF.NÉ SVOBODOV^É.

Cas

neb Tiberius eká.

odstoupit,

Smrt stáhne

ramen rukou necitelnou

s

nádherný, zlatem lemovaný purpur,

studené tlo herce plamen

stráví,

a nezbude, než jméno, pouhé jméno.

Saad

—

potlesk zavzní dlaní

ne herci

tak,

nkolika

neb herec protiven

byl,

—

ne jeho he, neb trvala jim dlouho

však radosti že herec

to

pry

O prázdná A pec Kdo

mže

hrál

bude výron pouze, a hra že

marnosti

ukonena ty

všeho

.

.

.

žití

1

dobe dobrou hru tu herec. mou masku prohlíd,

íci, že

že vnikl jedinkrát jen v duši moji?

Snad Agrippa kdys

—

a více ne než Livia,

ten jen tušit

má

žena.

mohl

30

a Maecenas, ten dobrák opatrný

snad

mých

;

a snad se dohádali

tušili

vášní sklon,

jim

šli

moude

cesty,

s

neb hovli jim, když jim rozum ekl,

marný

že vzdor by

Te

eká

Tiberius

co v duši

mé

tu arénu, jež i

zápasníky

.

se skrývá: já však

.

.

jich

se

—

nejtajnjší

Jak já zstal svtu kamennou však sochou, .

mou

tak záhadou on trvá pro

Dívám

asto na

tu

duši.

holou lebku,

však nepronikám stnou skrání

jejích,

dívám se asto v zelenavé oi, však

ty jsou

Ty oi jeho

pedmt tm

že

však ve

nmý

nerozezná,

lidí

zeteln

vidí

zpsobem šelmy

.

.

a

jsem osamlý

m

.

.

.

eká

Lidé plní sice

paláce mi, touží u pozdraviti, v

jasn

.

Tiberius

sí

moe.

jako voda

oslabuje slunce, ni

.

.

pehled

nezstala

její;

jen Tiberius

.

Nikdo neznal,

.

životem se zove,

mi tajnou myšlenka jakousi živou,

nebezpený

byl a .

senát

mých dveí se kupí

.

.

.

31

—

mého sedadla

kol

však duše jejich

jdou k Tiberiu, kolem Tiberia se nesou jejich

nadje

a touhy

.

.

.

pi západu slunce, muška, která k spánku ubírá se, jež kvt svj uzavírá kvtina

Pták, který zmlká i

i

ti

—

—

zpsobem svým

všichni

pospíchají

pozdravit slunce, z východu když stoupá

as

ím

.

eká. dokonena.

odstoupit, neb Tiberius

bude

tleskat,

A dobe

tak,

o ducha

sílu

hra

je

neb snadno moh by stáím pozbavený,

herec,

v úloze zmást se, mluvit lidským hlasem a vypravovat smutek duše svojí. Žil mnoho, vidl zanikání všeho, íší, jmen nejslavnjších, legií a smutný výsmch z toho všeho sedí i

mu i

jen

sýek

nyní v duši jako

skon

mu

vlastní.

Není

chmurné Fátum,

všt

boh

kdesi,

jež se stále živí

hynutím všeho. Štastni jsou jen mrtví; Agrippa, Maecenas a dti moje

kdož

a

ti,

v

pamti

když

asy

byli. lidí

—

Zapsat

chtít

své jméno

smutné pedsevzetí,

nií lidstvo

i

jich

pamí.

32

Žil Julius

kdys, zabitý

mj

otec,

kdo ekne dneska ješt slova Oh,

pamf

pro

iny minula!

—

lidská

o

nm?

jaká špatná deska

Hle,

pamf

moje:

Je pravda to, že poet nekonený žen nejkrásnjších v nosítkách byl nošen

v ložnici moji? Syny že jsem míval?

ím

a svt rtm naslouchaly mojim? Že Že mlád jsem byl? Oh, pamti ty bdná

.

.

.

Jak On, jak Gaesar byl by asi pustil

svt

ruky svojí? Jakými as sloupy

z

podepel íši, jakou svorou spojil krov nad budovou svta? Marno ptát Muž zahynul, a myšlenky a plány dýky Gassia a Bruta

zabily

Go Jdi

s

za mnou, nic

jevišt!

.

neb stará znavila

Hru novou,

osud Jít

již

tragedii s

jevišt

.

pede mnou tma

.

.

pouze.

obecenstvo.

novým vládcem

valných vojsk a íší

lidských, s

.

Hru novou zaít nutno,

.

.

je,

.

se.

.

neb Tiberius

.

eká

.

.

.

.

.

33

U JERUSALEMA.

Ti

kíže

nly

na Golgath,

tla na

ti zkrvácená

nich.

Veerní rudá mrana spla nad msta paláci a chrámem, nad domy, zdmi a zahradami a

vítr,

který

pohánl je, eil

stíbisté vlny vliv

za Cedronem.

té hory, jež je

Ku bránám msta

vraceli se

diváci zvolna od popravy,

neb tla už se nehýbala.

Pod kíži Dstojník,

vojáci ti.

stáli

íman, na

ím

myslil,

na lázn, Forum, promenády,

—

divadla, cirkus

myslil s touhou

a proto drsnou kletbou stihl

neisté i

msto

dole snící

národ neistých J.

S. Machar: Jed

z

tch Žid.

Judey.

3

34

A

druhý voják v

Gallii šel

toužnými svými vzpomínkami.

Na

lesy myslil plné

zve,

na chladivé a isté proudy, na svtlovlasé kypré ženy, hostiny,

zpv

a íše vína

—

myslil a pohled nenávisti

mu výbh A

z

oí do

tetí, Afriky

krajiny.

syn sndý,

o kopí své se opíraje, dal

velkým

oím

bloudit

lín

po tlech plných seschlé krve,

po vlnách olivových zahrad,

mst

rudém svitu snícím, po hbetech zašeených kopc po

v

a nemyslil a nevzpomínal, jen nudil se a zíval dlouze.

35

TIBERIUS. Hle, jaká

tolik to

svtla a pec nelze vidt,

duše

.

.

.

djinami

Stín jde

a

lovka,

Vlád

jenž vrhal

svtem

—

jej,

jsa jak žebrák

—

Byl sycen lichocením

Opovrh lidstvem

Svou

—

žití

které prohled.

ji

osekali

lidské kreatury,

a proto zniil

ji,

že živ chtl zstat,

a proto zstat, by se usmívat

nad podlým živoením duší

A

opuštný.

povrhaje sebou.

duši zniil, když

radosti

zít nelze.

shas jak hasne

osamlé

moh

jiných.

svtlo,

jež v noci hoelo, však nesvítilo.

Tu

psi, již lízali

na jeho památku se psím

zpsobem

nohy

sled

ji

s

jeho,

pnou

rvouce v

vrhli,

hluném

kiku. 3*

36

Plebejské mozky rozžehly své lampy,

zmiti

by mohly

A

a zvážiti

potá

na vahách

jej

a chytrých kupc.

Tacitus pak chtje zachytiti

podobu jeho duše zavraždné, tak dal se lapit kouzlem malování, že

jenom obraz místo duše

Je

svtlo kolem

záhada

.

.

.

On

...

dohad

.

.

je

žije.

stále v

temnu

.

Stín jde djinami,

však lovka, jenž vrhal

jej,

zít nelze.

37

NOC. Tma

.

.

.

Velké

a tepot jejich

hvzdy hoí ve kovov znít zdá

Mdle vyvstávají šedé plochy a tla

sloup

nekonených

z

výši

se

.

.

zdí

stín.

Ulicí pustou hluk se rozlehl

a pochodní a

s

zá

nosítkami projdou otroci,

kde senátor

V

po domech se šine

sloupoví

špit

A

zase ticho

tmou

se vrací.

chrámu žebrák vzbuzený

mrzut mhouí oi

jež od

hod

od

.

.

.

s

tichou kletbou.

Stará hetera,

hradeb sem na lov zabloudila, pátrá

umdlenýma oima

tichounce vznášejíc se podél

dom

.

38

a zmizí kdes, neb blýskly lucerny

praetorské stráže, která nezná žert

Tma

tichá

,

.

.

Spí v ní

pevn

a nad ním hvzdy ze sna

tiše

dole

zvuí

.

.

.

ím .

.

.

39

U »BÝÍ HLAVY«. JOS.

KRAPKOVI. I.

Co

blavý prach

slunce bije v

u »Býí

krm

hlavy« v

ulic,

nad Tiberou

na tricliniu na špinavých kožich pi chladném moku révy kumpáni ti hoví si voln stídajíce lín své dlan, o

A

že

mok

nž

opírají

révy jazyk

skrán.

svžím

iní,

Rutulus, voják, takto rozumoval:

— Jak truchlým kdyby

ta

nebyla dala v

A krajm,

byl

by

los

náš,

bdných

moudrost nesmrtelných kde

naše révu

žití jí

boh

není, dali bozi

zas jiné štávy, které pohánjí

krev k rychlejšímu starosti

bhu, pi tom

berou, dají bujný rozmar

duši

lidí^

40

a radost z a proto

a aby

lidé

pijí

že je život tíhou,

pijí,

píti

Všude

žití.

mohli, dali bozi

jim révu nebo jinou tekutinu.

Hle v Gallii! Když polem jsme tam

byli

pod Germanicem, slavným Germanicem, tu stávalo se, že

nám

aktuar náš

— a hned bylo smutno. smutno — Co jsem vlastn chtl vám

nedodal vína

Ba

.

.

.

íci?

Tak

.

.

.

tohle

.

.

.

V zimních

.

.

.

píbytcích to bylo.

Já u Galia byl. Manipul náš ležel hospodá byl rolník v té osad.

Mj

a dobrý barbar. že víska v a

medvd

ped

nm

Snhu

bylo tenkrát,

se zapadati zdála

hladový se asto

lidským píbytkem.

A

zjevil

vran tu bylo,

že jako plachta skryly matné slunce,

když do vzduchu se vznesly. Víska byla v Gallie koncích, okolo ní pole

erné lesy. tch les v koze zahalený hospodá barbar asto vycházíval, však pro a k emu neznámo mi On gallskou eí mluvil a jen málo a za nimi jen lesy,

A

do

—

bylo.

41

znal

ímských slvek. Nápadno mi

bylo,

že picházíval vždycky rozpálený

Nám všem bylo známo, arách zvláš je zbhlý že je mnoho vcí

a s leskem v oích.

že ve vštbách a ten gallský národ,

nám šel

i

stajených, v nichž oni vynikají

jsem

jednoho

proto,

Me ml

vyzkoumat

jej

onm erným

k

jitra

jsem

—

touže,

lesm.

sebou. Mráz byl. Výdech

s

zhoust jak ze rt vyšel.

V

lese bylo ticho.

Sta zvíecích stop se tam kižovalo

ve zmrzlém snhu. Vrány vzlétly

nad hlavou mojí.

asem

tiše

plachá liška

se kmitla zraku. Nebylo mi volno,

tajemnou na moji

báze duši.

vydechoval

Už jsem

tu dusot,

vtví praskot zrak

a vidím

velký

:

a z houští

les ten

obrátit

mj

medvd skoí

hospodá

mj

chtl

—

svedl,

v houští

barbar

výbh

a zase v houští vrhne se, by znovu

medvd — bhá zvíe-lovk.

zas náhle vyítil se jako

v kruh kolem

mne

Hle, jaká kouzla

A

jist

má

tak

— myslím — vida,

tím na

Kruh sužoval se

—

m

namíeno

jak mi pišel k

—

barbar!

rán

42

a

me

mrštn vbod jsem medvdu

tu

medvd hrozn

v žebra

zaval lidským hlasem, mnou. Prch jsem z místa

až hrza projela cht z lesa ven, však áry zmátly

cestu,

já zbloudil v

temnu, bloudil bez ustání

v hlubokém

lese

k veerním

tu najednou však vyjíti I

pádil

pes

m

stínm

—

jsem mohl.

pole jsem do osady

živ

a píbytku jsem dostih cít tu

až

hrzu ve všech pivítal. Gall,

údech. Hlasný

hospodá

mj

náek

ležel,

na hlín podlahy, zrak skelný, mrtev, a v boku krvavá a kolem

nho

mu

zela rána,

naíkaly ženy

do tváí vtínajíce nehty prst až krev z nich tekla s slzami se mísíc,

Mlel jsem, však hrza ekal noci, kdy áry jejich nejvtší moc mají. Nic nestalo se. Tu noc, ni noc druhou a pozdji ne. Rád jsem byl však, když jsme své vci vzavše na pochod se dali z tch erných les což u nich zvykem.

mou

duší chvla, neb jsem

.

.

.

Ach, co jsem chtl íci Hle,

pamf

Gall-medvd

moje! Ano: onen barbar, byl to, jenž

mi

píti

dával

43

ten nápoj jejich, který pivodívá

blažené volné vytržení duše jak naše réva. Sladký byl a chutný,

vsak nevím,

neb Gall

eho

tam pipravují, jenom pár slov ímských uml,

z

mj

jej

jsem se nemoh.

tož zeptat

—

II.

Na

Balbus,

to

námoník sndý, vzpomínati zaal:

—

My ondy

v

bílé

Caesarei byh.

Náš patron ekal, až mu pivezou

hor

s

—

však jsme pistah devo v Ostii šastn ped dny nkoHka. je Caesarea dosti pkné msto, cedrové

s

ním

—

však neveliké

Lupanary prošel

jsem v málo dnech i

a

tanenice již

A

m

i

krmy

shlédl, co jich je

poznal všecky

tam

—

také všecko omrzelo.

tak jsem jednou s

veerem

vlek nohy

nerozhodnut, mrzut,

po prachu

ulic,

když

Hebrej hellenský, tu kráí

—

Filo,

rouch sklad

ml

kdysi v Ostii a znal

a vrátil se, když zbohat, do Judey

—

m

44

ten Filo ruce vztah a radost jevil

—

my

tenkrát v pátelské jsme

a vypravoval o svém náhlém až slzy radosti

mu

žili

vli

štstí,

v oích.

stály

na povahu toho štstí

Já ptal se

a slyšel, že své duše spásy došel

má

a na království jakés že

A

m,

mluvil vele, zval

veer

nárok.

bych

šel

ihned

v kruhu brati, sester,

s

ním

ti

všichni že jsou šastni a že všichni

strávit

se v království to záhy

a tak jsem

pl že

pl

šel,

vysthujou

—

zvdavostí lákán,

vyhlídkou, neb Filo sliboval mi, chci-li,

též se

onoho štstí.

V

úastníkem stanu

dm

jsme

vešli jeden

veeadlo, eckých hebrejských

a vstoupli v zašeené

kde mnoho

lidí

i

Velký stl

v stedu,

sedlo tiše. ohromné útoišt mnoha osob v

as

jídla.

a zaševelil

Na tiše

to

stál

pišel Hebrej jeden

pozdrav:

—

Sólem!

—

Postavou sporý, mohutných však ramen, z

nichž zdvihala se hlava s lysou lebí

erným vousem. Tmavé oi z pod as dlouhých nimi kruh oboí, jak mrano

a divým

pichlav vyzíraly a nad

45

hroziv v

tch

(A Filo

Pak k i

dti

—

lovk neúhledný. asto všept mi jméno jeho: Pavel.)

stolu usedli jsme. Muži, byli.

Pišla žena

a tichou modlitbu

však málo

A

tu

A

jeho

Pili

oi

byly plny

náhle výkik

mnohé

náek,

na Filona,

Já hled

lkaly.

víno,

co se jazyk svlažil.

jen, jen

slzí.

nkdo

velkým hlasem

mnohá

a zpíval, vyrážeje a

šepotaje

si

jedli.

se rozleh síní vzlyk a

zvláš ženy i

My

podával.

ženy

chlebem

s

Hebrej lámal chleba

a jiná s vínem.

nám

jak se vídá

srostlé,

stálo,

krajích

slova

slabiky zas v délku táhna,

a na to se

i

druzí rozzpívali,

pro sebe každý, a byl

kik

to,

rámus,

jak kdyby legie se hnala k bitv.

Tak divné vci Ale bylo cosi, co mrazem pecházelo záda moje a duši jaksi vynášelo vzhru, .

.

.

jak když nás imperator oslovoval

ped tuhým bojem

stoje v

v tribun sboru, pod

legií

a mluvil o sláv a moci tak mrazilo to

vznešen

rudém orly

íma

—

a slavn.

plášti

46

A

za chvíli zmlk jeden, druhý, tetí

a každý sklánl zvolna hlavu v a zakrývaje

oi

dlan

šeptal cosi

nadšen, vroucn. Setmlo se zatím. Kdos pines lampu. Hebrej Pavel povstal a mluvit zaal. Zprvu zvolna tiše

v

etin

tžké, jak

já as

mluvím,

jí

však brzy rozehál se vlastní a

ohnm

jakýms, jenž

vstoup do

oí

mu

eí

vyšleh v duši,

a záil po té tvái

Jak svtlo slunce. Mluvil nesouvisle

a

vci

cizí

—

ale jejich

oi

hoely pi jeho hlasu a nadšen se všely mu na rty. Z té jeho ei pochopil jsem málo.

jak jiskry

O jakéms bohu jediném

Ježíšovi mluvil

vném,

vítzovi slavném

odbouje eí, vždy se vracel zas k jménu tomu, jako ptáe k hnízdu, a cítit bylo, že v tom hnízd je mu sládla. v jmén tom blažen teplo a

e

—

—

v posled zdál se býti Tak mluvil, mluvil sám žhavým sluncem, svtlo tryskajícím

do prostor sín, pod nímž plane všecko, pojal zrak, tváe, duše. Nepokoj

m m

a bolest bezejmenná pronikla

47

a jako

píse vzdálená mi znla

odkudsi v duši tucha blaženosti

Takový veer

A

jsem tam

zažil

.

.

.

tenkrát.

Filo cestou (já ho doprovázel)

vykládal

záe

Joviše zniil

o i

tom novém bohu

rod

boh

našich

a pítelem je pokorných a malých,

kdož jako hmyz se hemží na tom

—

svt

hmyz bývají rozšlapáni a mnoho ješt, což jsem zapomenul a jako

neb pojmout nemoh.

V oné noci ležel behu moe, nemoh. Na nebe jsem hledl

jsem na písitém teplém však usnout

a leccos myslil.

Eh, to íci mohu,

že víno nechutná mi od té doby a život netší.

Mám

touhu jednu

co nejdív plout zas v bílou Caesarei

a najít Filona ...

—

III.

ek filosof spustlý,

na

to tetí,

Mirmon, který býval

48

syn

kdys paedagogem a

praetorových

pozdj k Persie se mezím

a Peršany

kde dva dny jízdectvem

národy mnohé

ím

podmanil

Však ve

— Mnohé

:

divné

lidi,

bohy pedivnými

s si.

svt

kíže,

až byl vysvobozen

visel,

ímským

dostal

devo

vbit byl v

jat,

ím —

svt

tof

tom jako duše

je

dneska.

žije

malá Hellas naše oživujíc ohromné tlo. V hávu služky chodí jsouc paní domu. ta

Z Hellady ta

pravda poslední,

vná,

sejme lidstvu nevidná pouta:

jež

»Už není boh! Volnými

A

jen pijde

ta velká

lidé

naped

by bylo

žití

navždy !«

jste

zhrozí se, že

bez olympských

možno

boh

—

a potom podiví se, že tak dlouho žít

Z

mohlo s tmi olympskými bohy. dtských lidstvo ješt nevyrostlo

let

zná

dmysln

a niit státy,

obléhati

však pi tom vždy jež stále vzhlíží

A jenom a nebe

je

dckem

kamsi k

Hellen, jenž

jejich

msta

—

zavádt své ády

stáhl k

jsi

bohabojným,

bohm

vzhru

bohy stvoil

sob

na zem.

49

by v posled, vida v nich svj lidský obraz sám vysmál se jim smíchem bezohledným, jen Hellen vykne slovo Nevíme !

:

A

—

jako krev, jež ze srdce se proudí

a spletivem

žil

rozlévá se v tle,

tak pravda tato rozlévat se bude

boh

po celém impériu. Není

Svt

oddychne

Básníci snad budou

si.

Olympu spustlém

psát elegie o

a kráse zniklé,

nebo

básníci jsou

jak ženy, které pláí z povolání

za každým mrtvým.

v

áry

že ten

a kouzla!

bh

A

Rutule, ty

nev

Balbe,

nev,

ty,

judsky lepší

je

tch

druhých.

Že pokorných a bdných byl by pítel? To nikdy není v povaze tch boh. Bh s mocnými jde. Každý. I ten judsky, dej pozor, Balbe, zatouží

po pízni mocných.

má

neb chudé rád

Bh

si

záhy

je ostrovtipný,

potud, pokud

nemá

velmož mezi svými vyznavai. Dej pozor, Balbe, Hellas že není

boh.

na kíži

visel,

má

to

vykla,

Když jsem v perské J.

S. Machar: Jed

díval z

Judey.

poušti

jsem se k zemi, 4

60

zrak slab byl hladem více nežli trýzní,

rány zpsobily. Nedaleko

již

kameni posadil sup svtlý nahatým krkem, dívaje se na svým erným lesklým okem. Chvilkou

se na

m

s

istil

o kámen A ekal klidn. V tomto okamžiku

zobák, chvilkou rovnal peí.

jsem vidl do pírodní velké

dílny,

kde všecko spoádáno jako v

úlu,

vše rozdleno, aby bylo celkem.

Smrt v lásce bratrské jde svorn

žitím

s

a každé z nich pracuje pro druhého.

moh

Já hynul, aby sup

slavit hody,

a zhyne sup, by žlutí malí ervi mohli, a

žít

ti

žijí,

aby modrá

vlaštovka zdvihla je co

pokrm dtem.

Já vidl tohle vše a vidl jiné: a nebylo v tom nikde, nikde místa,

kde z

i sedt bh

stát

dívjších žádný a

Nic takového.

—

z

by jakýs mohl,

tch nových

žádný.

Rutule, ty hloupý,

jenž civíš na ty

m vypouleným

zrakem,

nerozumíš, vi, ó lebko tupá?

A tob, Eh,

Balbe, zamžely se

Itale,

oi?

vi, na kíž myslíš onen,

51

když On tam

visel,

trpl

.

.

.

Král tvj

vný,

bh vítzný nu, rozumíš-li tomu. a na tom kíži visím ješt jednou — však ty, mj drahý, nerozumíš pranic .

a

práv

Hej,

.

.

proto tajemství

krmo, ješt

t

láká

.

.

.

vína džbánek podej!

Pít chce se duši v

svt

osamlé

...

—

52

V KATAKOMBÁCH.

Den Aj,

a

soudu pijde, chvíle útování!

pastý dobrý bude

vlkm

Hospodá

dávit tygry

vyrve srdce plné

zlosti.

vyjde na mlat oddlovat

pšenici od plev.

Zem, zahrada hích,

hrzou, nebot hor dost nemá, by provinní její, pikryly jež a vody tolik, by smyla hanbu. Beránek istý ohlásil svj píchod se zachví

a ženich duší našich svatbu svoji.

Ó Kriste, lampy srdcí našich hoí, do tmy na cestu Ti svítí, plamen a ó pij, ó pij a z vyhnanství nás uve do

Do

zem

zaslíbené k

vným hodm

!

slávy Své, kde trníš, císa božský,

kde pjí andlé a

serafíni,

a muedníci oslavení

žijí

ve kruhu svatých apoštol Tvojich!

53

Ó

smli

tikrát šfastni, kteí prolít

krev svoji k oslavení jména Tvého!

Jim ušetil i

Jsi

a léky, jež

O

trýzn

další

pokušení odvrátil

Jsi

žití

od nich

svt bídný tlu

strojí!

soudce svatý, pispj volajícím

z toho života nám otev brány, my tluem, pláem, umíráme touhou!

a

Pro když

dla

nepoložils v naši

pro zapovdls obtíží jest?

odhodit

Pro

jej

je

tvrzí tvrdou,

z níž nelze duši vyjít dle své

O

dej,

af

svt nám

náš život,

rázem,

vle?

rozbije tu schránu

a hradby tvrze vzteklostí svou znií

dív, nežli pijde chvíle soudu Tvého!

Den

blízký jest, však touha naše vtší.

dej

nám

stát se

Svých

slov.

Své pravdy, za píkladem Svojím,

O

krvavými svdky

korunu muednickou dej nám. Pane, jež nejrychleji v slávu Tvoji

O

dej

ji

brzy,

než vyplní se

dej

ji

vede

!

záhy. Pane,

pedpovdi

Tvoje,

než nastane den zkázy. Není

jistý

54

ni

den, ni hodina

—

jen slova Tvoje

my máme, Pane! Pohled na nás, bdné, a pej spí sen

nám údl tch,

Aneb kaž a

s

jichž

tla kolem

svj ekajíce probuzení!

andlm

už zadout k soudu

vytaseným císaským Svým

usedni na a mukou

trn

—

stalo se

nebo vadném nám toto žití!

meem touhou,

65

NA hranicích Pod verandou

ze

impéria.

dev

hrubých sbitou,

pi pohárku zeleného vína, sedíme si. Žhavé odpoledne. Dole hluboko se modrá Dunaj, za Dunajem továrny a domy, cesty, dráha, zele v nedohledno. Trosky pradávných zdí

vní

vrchu toho, hospoda kde

kde

A

my

hlavu

stojí,

lín popíjíme víno.

co druzi mí se

živ peli

o Uhersko, politiku dvora,

antisemity a íšskou radu, zašel já

si

duchem na procházku

na dálku dvou

tisíc

vstoup na pyšnou a byl

svdkem

rok nazpt,

pdu

téhle

impéria

malé scény:

Do kastellu, jenž se na vrchu pjal nad dunajským behem, jenž jak oko

56

bedliv a hroziv se díval

pes proud eky sluncem ozáené do roviny

nedohledné,

žluté,

Z barbarských

pišli kupci.

konin

se

navraceli do Sýrie rodné.

Vojákm

byl

milým

píchod,

jejich

nebof nesl trochu osvžení s

trochou novin v jednotvárné

Pílbice a

ped

které

štíty,

istili,

hned do povlak

kolem

kupc

usedli

si

žití.

tím

dali,

v kruhu,

ruce položili na kolena,

oi

zavsili k

ústm

jejich.

Kupci vyprávli, co zrak vidl a sluch

O

slyšel

lesích a

v dálných

moálech

a

cizích

zemích.

zvi,

o barbarech vousatých a hrozných, o ženách jich, o pitkách a zvycích, o

zpsobu

bojování,

pohbech

—

vojáci jen tiše poslouchali, divíce se, jak je

lidem

možno

vbec mimo

Zatím slunce

íši

chýlilo se

žíti

ímskou. k

vrchm,

proudy Dunaje se zkrvavily, rudé svtlo lehlo na rovinu

57

za ekou, jež k plnoci se táhla širá,

pustá,

Kupci dál

bezútšn šli,

vojáci

smutná.

pak

chvíli

nad novinami se zadumali,

zájmem se nyní dívajíce pes Dunaj v ty cizí dálné zemé. A když šero zúžilo jim obzor, se

vážným polohlasem

mínní svá

o

potom poítali

tch

pronášeli

dálných krajích,

léta služby,

po nichž navrátí se z tchto konin v

domovy

své, v drahou

Itálii

.

.

.

58

CALIGULA. EMERICHU FALkOVI, Pij,

starce! Pij mi, starý podagristo

Sto nás

všichni zveseleni,

je tady,

jen ty se

mraíš!

Tak

se mi

sic

h'bíš

nemiluje

Usmj

však Bacchus rád

vyhledá a srovná Pij

mi, starý!

Že mrtvý syn tvj doma dosud Víš

:

leží?

proto pozval jsem t. Povyraz se život prchá

snad v prázdné

— Horáce etl — plesnivá tvá jsi

lebka

chvíli

se pamatuje; nuže »život prchá« je citát z

nho

— proto

jak možno,

žij,

je boh. Kdo Bacchu slouží, zapomene všeho. Hle, spánek asto trýzní duši naši Pij, starce, víno však sny dsivými

a hlavn: pij! Víš, víno dar

—

a

—

zrozená Venus, je

k vlídnému usmívání!

Však

trochu!

Pavuiny vrásek

!

pn

z

pec

se

pkn

slyš,

co císa tvj

.

.

ti

.

káže

.

.

.

59

ml

Je pravda, skoro

pi život

a

píti

poádku ten

dobrá kopa

jsi

jsem pec jen

A

jsem nechat syna

— vždy umíš — ale teba

ti

boh

císa,

nástrojem zde pouze,

strážcem, práva hajitelem.

tvj mladík tak

si

esal vlasy

jak z heter žádná, co jich žije v

ím,

kroužky v elo, kroužky k uším, v

ty

a v toze

mj

ervené

vykraoval

si

má

milý starce, to

jiné

ostí,

než bláhový tvj rozum chápat

Tof urážka

je

mého

mže!

majestátu,

urážka, kterou krev jen smýti

Kdo vydal zákon

týle,

—

mže.

úesu, šatech? Já Gajus Caesar. Kdo je Gajus Caesar? Zástupce

boh

o

na

té

bídné zemi.

Já zákon vydal, a já nedovolím, by beztrestn se nkdo rouhal jemu,

i

stínem jsem jen, hadrem purpurovým,

že každý pes už pošpinit

Pij,

plesnive, a poslouchej

af vidíš, jak je

—A

posad

jak sluší se pro

m

mého

hosta

m

—

klidn,

císa spravedlivým.

vnec na

—

mže?

Hectore, sem vnec Lote liknavý ty.

hej, !

tu svoji lebku,

60

vnec

COŽ zapomnls, že

míti musí,

kdo hodovat smí u vladae svta? Mám sfouknouti t, jalové ty svtlo? Ach, starce, vidíš, jakou eládku

—

má

tvj císa kolem sebe

vnec

Hle, ten ti

dobe

Já

žes

víš-li,

pozemských luh k louce asfodel?

pozapomnl

v ervené toze,

— vždyf

na šviháka

totiž

kroužky pálenými

s

císa celý svt

má sviv

jak spokojené zvíe klidn žije

a

pozapomnl ... pipomnls mi .

za život

.

jeho — tak

žes prosit pišel, neb

—

a piznáš Já však v obmyslech

boh

jejž posílá

nuž,

štít

si

totiž

jsi

prosit

myslíš,

pošetilec.

pec

mi, že se

— Mercura tu

starce,

ovšem, pišels

mi Nemesis

a krasavci dal

—

tu jsi pišel, .

—

ve své ruce

a celý svt se péi jeho

já

se,

sám hbitostí svou vlastn pechod syna svého

Ostatn,

z

zdá

dobe vyškoleným

žes hodovníkem

urychlil

mj,

taškái

sluší;

—

pij,

pknou

vyznám

zel v tob, starý!

—

hlavu,

uznej s úctou prozetelnost

boh

61

pkn

hranici dej sdlat šviháku svému, pilož mu tu hlavu s prstenci vlas pkn pevn k trupu Pij

!

Zítra

a zapal sám.

Dnes

— jak —

Eheu, ten život prchá

A pokej,

svým velkodušný císa,

— Hej,

hod pipravíme!

hudba Eh,

a vpust

zní,

oi

af

ty Heraclite,

sem

nilské

kvty

!

—

mhouíš oi, híšníku ty starý? Hle, tyhle tanenice

Jen pást je nech

nám

mi, starce

pij

pro ty staré zapadlé tvé

af

Horác?

nejen o tvj jazyk stará

se falernským i

praví

to

!

poslal Egypt.

vzdoruješ

Jednu radu, starý:

všem šípm Amorovým,

moh by olympský ten tašká z bronzových ader tchhle nilských dívek Neb málo slušel by — vi, taní dobe

jež vyslat

!

žár pozdní šedinám tvým, ješt

pak stavu duše

pec díttem

A pi tom tou

tvojí.

mén

Mladík ten byl

tvým. Truchlit dovolím

zrak se

umleckou

mže

klidn

ti,

sytit

stránkou tance jejich

a jazyk sloužit Bacchu.

Bu

mu

vren.

—

62

A stež se svdných léek Venušiných. Moh bys nám, mladým, dáti píklad špatný. A na ty hochy-pištce nedívej se, i

tam

—

je

víš,

léka. Z Korlnthu jsou všichni

Korinth byl kdys sídlem krásné Lais,

slaounký

jež

med

jak

ostatn do toho

tváe jako broskve,

Ti hoši mají

— proto

chloupku na nich

ni

—

mla

prý pohled

pranic není.

ti

pozor, pozor!

Zhýilí muži zrovna ve tvých letech bývají mlsni po takových broskvích

—

však vydám o tom záhy ostrý výnos,

uiníme

a neesti té konec

o

Zas vidíš, v klopotném

A

.

.

.

se císa starat musí žití,

v

úad

bolesti své také

svém tžkém

má

.

.

.

.

.

.

tvj císa.

Viz, starý muži, tuto moji hlavu:

tak

asto

civí

jak by byl

Chtl jak

zhojit

bolestné v ní prázdno,

mozek bych

léka míní

ním ji,

— ale

ostrým vybrán

do lázní

asu

Vi, víno dobré? Hlava už valn k prsoum ... to

zá

slunce do

ní,

jež v

zajet,

si

není

.

,

.

kloní

se

ti

je

tím, že vstoupla

tom vínu dímá.

63

Z dob Scipiona nábožn je

pij

víno, starce,

je to .

.

v oích též

.

už odlesk slunce ...

Dar

boh

Pij

.

.

velký

.

.

je

hojivý lék

.

hoí

ti

dobré víno!

to

mocný

tyi

Chvilkou zdá se mi, že

.

máš

a tvero suchých hrdel

.

už, starce

.

.

lebky

—

Ty šastný ... za tyi že píti mžeš A ok máš jako Argus ... na sta oí, obludo stará ... Pij Tak velí císa A syna ml jsi Ano Hejska syna s prstenci v ele napálených vlas, v ervené toze pochovej jej slušn jinak nemoh Poádek být musí Já .

!

.

.

.

A

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

,

zloin majestátu císaského

se trestá jako rouhání se I

.

bohm

plesnivý to senát uznat musil

— Ml

ostatn prý syny dva

Zde šeptá mi a šklebí se

Neb

ví,

tak otrok

— eh,

.

.

,

.

.

.

starce?

jsi,

Andromedos

duše potmšilá!

že druhý syn též propad hrdlem

pro zloin bratrv

.

.

.

Nechvj

se mi, starce,

hnv boh

radj na svou hlavu svolám, než ublížit ti nebot umíš píti a císa tvj být umí milostivým .

.

.

.

.

.

.

.

.

64

Af dýchá ten tvj druhý vinník voln,

my odpustili Poádek mít nutno A jak to, brachu, asem tžko v ím, .

.

ví jen

i

.

tvj vládce ...

Caligula, jak

k

ím — tof bozi,

tu ufal

jej

ví jen

.

.

.

svrhne a

.

popus

pry

dejte lidstvu jednu

.

.

pádí

.

.

.

hlavu — tu

houpáš, starý pofouchlíku,

to

na lehátku svém podle taktu hudby!

A

hlav

máš

stále,

n

—

páv co v ocase ok

ztuchlé makovice rží na nich na všech sedí

neboj se o

A vnce

z

.

trochu uzdu

bych ... a poádek by byl

Jak se

.

Gajus Caesar

také zovou

vzdorný

t

a do prachu

O

.

.

.

.

!

Nu, jen se dívej ...

Ty tanenice ...

z

Korinthu

to

.

.

.

pištci

to jsou dívky nilské

.

.

.

.

Arguse ty vyšeptalý A pij, pij A dkuj bohm, že na bedrách tvojich .

.

.

neleží starost ... o

.

svt ...

o

ím

.

.

vzpurný

.

65

GLADIATOR.

U

míže ekal, kudy

Už

cirkus

a

lvi

vyjít

musil.

šuml etným obecenstvem

a tygi vali ve svých klecích.

Díval se lín do

výsee vzhru,

kde na sedadlech hovilo

si

pyšn

pár senátor v letních bílých togách, pár krasavic a pak na to

lid

byl.

A

v

nm

hlav hlava

—

hemžily se ruce.

kývaly tváe, nahýbala tla a hluel dav ten jako vlny

když kdesi

z povzdálí se

Tak hlucho je

bylo v duši jeho

cirkus vždycky.

tam ženy,

lid.

?. Machar: Jed

z

Judey.

.

.

,

Taký Vždy tam senátoi,

A vždy vou

A emesln bude J.

moe,

poslouchají.

lvi

zápasit dnes

a tygi.

66

nebo žít se musí. pjde do obvyklé krmy,

jak jindy vždycky,

A

z cirku

kde a

krmá

ošidí

ho špatným vínem

tuhým masem. Bude

jak jindy vždycky. s

cizími

Dá

námoníky, možno

že sepere se

nimi

s

.

a

jíst

píti,

se do hovoru

.

také,

.

Leda že by nkterá šelma dnes jej strhla díve, než bodne ji Už jiným se tak stalo .

.

a ješt stane a

.

.

,

.

znudn ekáním

Takto myslil lín si

hlasn

zívl.

67

MESSALINA.

Mj mám

v pamti ty sivé

když k císai

oi

vstupoval

jsi

—

pro paláce stráž

—

Evodus se zoveš

tribune, ty

tvoje, vzít

nehle na

heslo

m

cize,

jsem Messalina, žena Claudiova, Augusta ímská

— což

m

nepoznáváš?

Vím píinu. Plá

strhal

oi moje,

hlad trýznil

bdní

unavilo

m

a

—

jsem Messalina. Augusta jsem pece. Hled, tribune, den celý a noc dlouhou

v

té

zahrad zde trávím v

osudu svého

—

zda Claudius

t

nejistot

promluv, necitelný, vyslal? Promluv slovo!

Jsem Messalina, dary zahrnu t, praetora hodnost

dám

v senát budeš.

i

ti

zítra

piknout,

chceš provincii?

Jsem matkou Britannica, Octavie, a ty dv dti žehnat budou tob za matku svoji po celý svj život. 5

68

i v

Silius

nž

t

vyslal? Hledáš slova,

slavné?

odít toužíš poselství své

Jsi

voják,

chápu, jenž zná mluvit

lip,

nežli

jazykem. Nuž, odpovídej

Claudius zabit? Silius

Mám

pijít

je

vládcem?

v palác? Tribune

ty,

konsulem budeš za poselství

konsulem ímským Silius

—

mrtev? Kývni

meem

toto,

jak, ty

aspo

poslyš,

mraíš elo?

silnj

tou hlavou svojí, neblahý ty posle!

A

rci,

pro pišels? Však

Nemluv.

ne.

m. m. V ruce tvojí leží Chra m. Císaovnu svoji. Slyš

Tribune, slyš

mj

život.

Já nejsem bídná. Jsi

mužem, chra

Nešastná jsem pouze.

m. Ve

m

ped Claudia.

Ti otroci a libertini podlí

mu leží v uších. Svobodu dáš jemu, mne osvobodiv. — Pro se na mne díváš pohledem zlovstícím? Pistup ke a

hle

mi v oi. Chci

jak nikoho

—

Otroci podlí!

t

oh, odvracíš se,

Ped

mn

ráda míti

dny nkolika

muži?

69

jak pes bys byl se válel u

pak

z

lžka bych

jak citron

t

mých nohou,

byla vyhodila

vymakaný!

Jak

druhé.

ty

Vy

skety podlé,

jak

mouchy v podzim po tom našem ani, co je žíze

již

se potácíte

tle,

vy netušíte a co je

váše Tribune,

a bodni tedy!

Pro

me

vojáku tupý? Ano, tak jsem

kdo chce

i

m

vytas

se díváš na

m,

žila,

soudit? Claudius, ten hlupák?

jeho senát?

Jako jed jsou muži,

ím

víc jej bereš, tím

a tím víc

drážd

víc protiví se

vraždí.

Nuže, bodni, otroku bídný, bodni Messalinu

Konen

—

dotek muže, jenž je blahem

!

70

BARBAR. ANT. DERAIOTOVI.

Cartaces, barbar, chycen kdysi v lesích

ím

ostrova Britanie, v

a chován dlouho ve

bu

pro triumf

Však za

as

do senátu

jej

i

pro zápasy v cirku.

císa Claudius dal pedvést

ped

své zlaté keslo

a dívaje se do modrých jež

hoe

byl poslán

vzení státním

mu

oí,

strhalo a zžehla touha

po blankytu a lesích domoviny,

soucitem

jat

jej

pustil

na svobodu.

Cartaces bloudil ulicemi

Šum víný

íma.

ohlušoval uši jeho,

co užaslý zrak jeho poletoval jak

honný

k portikm

pták od kupolí

dom,

chrám

po sochách a hermách

posedal plaše, na dláždní západ,

po foru bloudil, k nosítkám se

upjal,

71

Z nichž vyhlížely

oi

žhavé

po krojích, tváích cizích

krásek,

tkal,

lidí

na Afrikány, kteí slony vedli císaských

z

užaslý se díval

klecí,

na prvod holohlavých processím svou

již

Isis

pohledem ustrnulým na

eka

filosofa,

numidský otrok s

otázkou

Egypan, vážn nesli,

chvíli zíral,

za nímž vlekl

balík knižních svitk,

nmou

a potom umdlen v hnízdo své se

tmu víek bázliv

a ve

Na A v

—

dlouho zadíval se

se

vrátil

ztulil.

foru stoje Cartaces zrak zavel.

té

tm

vidl: bled modré nebe

se klene nad lesy, jež isté proudy

klikatým tokem

šumn

prorývají;

jsou chaty tam, kde kozí zahaleni dlí

lovci ryb

dým stoupá

a

zve

z chat,

rodinami;

s

neb na rožních se pekou

koisti lovu; mír by byl jen kdyby

— —

tam všude,

barbar otevel zas a vidl

ím

oi

a forum.

Tžký

jazyk

se pohnul v ústech, ze zásob slov

ímských

72

sestrojil

vtu, kterou vyítav

vrh ve shluk

lidí:

—

Pro

pak,

lidé ímští,

když máte tady paláce a chrámy,

nádheru takou,

pro

vás touha jímá

po našich vzdálených a chudých chatách?

Tak vykikl

a na

odpov

Však ímští obané

šli

ekal.

cestou svojí

a mleli, ba, ani nepohlédli

pvod

jen

hlasu. Jakýs propuštnec poznamenal povzneseným vtipem

—

Hle, opilý tu barbar

na

enit

touží.

—

—

PAVEL V ATHÉNÁCH.

O

Atheané, chod

mstem

vaším

spatil jsem oltá, jejž jste zasvtili, jak nápis hlásá

A

mn

jest

:

Neznámému

zbožnost vaše

jejž

Ten bh,

ctí,

jenž stvoil

a

svt

nezná jeho a vše,

mu

není

teba lidských

.

což na

lovk

nebydlí v chrámích, které a obtí

bohu.

dáno, toho zvstovati,

staví,

—

to

modré nebe nad hlavami nás všech

je

záným všeobsáhlým trnem

jeho,

zem jest opradlem nohou jeho. On dává dýchání a život lidem, zvi ptákm, rostlinám hmyzu. On z jedné krve vyved lidstvo všecko, by obývalo zem ped tváí jeho, a

i

on

i

vymil

jim živobytí

asy,

hranice bydliší, on je stvoil k tomu,

by hledali ho, Jím

živi

a

jsme, jím

jim byl vždy blízko.

hýbeme

se, jím jen

.

.

nm,

74

trváme tady, jak váš básník praví:

Rodinou jeho jsme

nevme,

pak

Jsme-!i v

.

bh

pravd,

byl

z

Ty sochy nehybné

emeslem muž,

jsou dílem lidským,

slepé jejich

oi

v prázdno, jedna rána staí,

zírají

a

.

.

kamene a zlata, stíbra, v mst vašem vidím, Atheané.

výtvorm jak

tu

že podoben by

bh

ten

zachvje

se na podstavci,

a jeho hlava se zlatými vlasy

do prachu vy a

žijete

ulic skutálí žili

se.

V klamu

otci vaši,

ó muži athénští!

Vy máte bohy

k obrazu svému, pitli jsme jim i

chyby svoje, hodokvasem

vášn

oí

na mramorových dílech lidské ruky duše.

šálíte

Bh je s

Mámení

a marnost!

jeden živý, veliký a

vný

na nebesích! Jeho velká láska bolestí

patí na bloudní vaše

zavas pokání vám init káže. V svdomí vašem hlas ten ozývá se neb znaí jiného cos oltá onen, jenž posvcen jest neznámému bohu, a

než nedostatek víry v modly vaše, strach

bezdný

a vytušenou úzkost?

—

75

Bh

as

spravedlivý pokání

a den

synem jeho

skrz toho muže, jenž je

svt

a na

vle

z

by vli jeho

uril

v kterém soudit bude

uložil,

otce svého pišel,

poten

a na kíž pibit,

zmuen

Jenž byl

hlásil.

se zloinci

a v skále pohben, aby naplnila se slova

O

prorok a vštby písma.

Kristu mluvím, živém synu božím,

jenž lidskou

by

cíl

nám

podobu vzav, vstoupil na svt,

zemských putování

zjevil

a dráhu ukázal, jež vede

vnou

nad hvzdy vzhru, v íši Jak rozséva on

vylil

a nezanikla. jsou

pdou

na

otce.

ta slova svoje

sil

do srdcí lidských, a když krev svoji

prachu

z

ošil

n, aby

Nebo

roli,

vzešla

srdce lidská

nad kamení,

zlou a tvrdší

mohla zmkit a splodnit k setb. Není, Atheané, a jenom svatá krev

je

poklidu srdce, není spásy duše

a blaženosti nikde

mime

Co pravím vám zde, v a valn žije pamtník kdož

svdí

o

nm.

v Kristu.

Judei se stalo, jeho,

Já pak, Pavel z Tarsu,

76

jsem dokladem a živým poslem jeho, jím

k

I

ne

pímo vyvolen a vám jsem pišel,

eí

poslán k lidem.

svdil

abych

o

nm,

ozdobnou, hrou lesklých rení,

však srdcem svým a celým žitím svojím. pro vás

I

vy jeho

A

jak on jest

mu, než

bližší jste

vy lhostejni

umel, synem božím.

a také pro vás

žil

jste,

já kdysi býval

:

vrahem jeho

já byl

jste,

a katanem tch, kdož ho vyznávali.

O Atheané,

jsem kdysi v chrám,

stál

uenník,

když mladík jeden z jeho

Stefanos jménem, vyznával a z vraždy na Ti slyšíce

to,

skípli zuby,

nm

jej

hlasn

vinil starší obce.

vzpláli

hnvem

vrhali se

v srdcích,

na nj,

a mládenec ten v náhlém ozáení

rozevel oi, blažen zel vzhru a zvstoval, že vidí slávu boží a Krista stojícího podle otce i

vlekli

a

jsme

ubili jej,

jej

z

msta

—

po zákonu

který neustával

vzývati Krista horoucími slovy,

kamením jal

za hradbami. Divný smutek

tehdy pro prvníkrát duši moji.

77

Já stál a díval jsem se na popravu, a k nohám mým si položili roucha,

kdož kámen metat chtli. Od

té

doby

dny moje byly neklidné a noci

sn

hrzných

plné.

Nebo

dn

za

tchto

jsem vyhledával jeho vyznavae,

na soud vlek a k popravišti vodil

je

a v nocích na to vzpomínat jsem musil

na

sílu jejich,

a radost,

s

odevzdání

jejich

kterou odcházeli

z

žití

—

pro Krista všecko, s Kristem jen a v Kristu.

A

každý vidl nebe otevené

v té chvíli poslední a vidl Krista

mu

kynoucího, a

zá

zlatá

padla

jim na líce a v oi.

Bdný V mé

život

sedl Satan, kníže pekel, pst štval mne k vraždám novým.

duši

a svíraje

Tu doslechl jsem, že se utvoila v Damašku obec vyznava Krista, a plana záštím, žádal jsem

na starších msta, bych

si

list

je schytat mohl

a pivést v Jerusalem k soudním trestm.

A

toto se

mi,

Atheané

Byl na cest jsem,

již

stalo:

se pibližoval

78

k zdím

Damašku,

I

spadlo svtlo

s

nebe

hrzou oi moje, k zemi kles jsem. A hlas slyším koucí: Šavle, Šavle, pro se protivíš mi?

a oslnilo že

1

A

zeptal jsem se: Rci mi, kdo hlas ten ekl:

jsem

Tak

Sauli, já

pane?

jsi,

jsem

Ježíš,

ten, jejž stíháš protivenstvím svojím

hlas ten pravil

—

ti,

kdož

byli se

.

.

mnou,

vidli svtlo, hlasu neslyšeli,

pán se mnou mluvil, nehodným svým rabem, a zjevení to I

mn

zdvih jsem

oi

platilo pouze. :

vidím slávu boží,

nebesa otevená, vidím Krista v

andl

sboru po pravici otce,

tvá jeho vidím slavnou jako slunce a oi jeho jako plápol hvzdný a v tom tma obestela zraky moje,

—

i

oslepl jsem.

V Damašek prvodí

moji. Jíst a pít

jsa lítostí živ.

m

vedli

jsem nemoh

A mých oí svtlo

vyhaslé bylo. Tré

dn

tak jsem trávil

v úzkostech duše, v srdce rozželení, až Pán, jenž vidí vše, zel

lítost

a smiloval se. Pišel Ananiáš,

služebník jeho, ruce na

m

vložil

moji

79

a jmenoval

m

jmén

bratrem v

Krista,

a tu jsem prozel.

Byl jsem znovuzrozen

uinn

v Ježíši Kristu, jím jsem

byl

vojínem jeho, na roven všem staven,

kdož v Judei s ním kdysi pebývali. Jsem apoštolem jeho jako oni,

mé není mén cenným. A jako Pán otevel oi moje, a zjevení

oi

tak otevírám

kam

všech,

by od temna se k svtlu by

z

pijdu,

obrátili,

íše šalby vybrali se k bohu

a posvcení vzali skrze víru, jež ve já k já

na

mn

jest.

Já pestál protivenství,

soudm vleen

vznn moi

býval,

tonul,

byl a kamenován, asto vydán na smrt,

na

sta útrap snášel

však vždy byl zachránn a já v boj se

dal,

O Atheané,

a boj

s

novou

eí

zdobnou,

duším mluvím. Všecka moudrost vaše

jest nicotou

a

klamem bez

podstaty.

Oltáe, chrámy, obti a modly nic

silou

boj jest dobrý.

není v moci mojí,

bych uši vaše bavil já k

mj

—

nepomohou. Zahynou

kdož nepoznáte útování

i

s

vámi,

chvíli.

80

Kíž

jeho z Judey se nese

svtem

a obrací v rum díla ruky lidské a zkázou a

uchem

mu

tm

kdož

je,

slyší,

ale

jej

zrakem

vidí

tvrdým srdcem

rozumti nechtjí. Vše mine,

jen slova rozsévae rsti budou

na troskách vašich

mramor

a verš,

moudrosti plytké, uenosti lidské,

tch

studen mlkých, jejichž mrtvá voda

spráhlého hrdla žízn neuhasí.

Sám sebe zapít, hrdost ducha svého mu složit k nohám, zlomit pýchu svoji a odevzdan víc

žíti

v

nm

a on

si

vyistí

jej.

—

je

A hnv

domem

Krista,

jeho

stejn veliký jak láska jeho:

vše pekoná, a nic

On

nj

nežádá a nechce kníže míru.

Svt, Kristem vykoupen, je

a pro

jej

nezastaví.

mluvil k vám, neb mluvil ústy

mými,

a poslem jeho já jsem, Pavel z Tarsu.

81

PETRONIUS. FUXOVI JELENSKÉMU.

ZD.

a nyní zerstva, líný Menelae,

mé

Nestore, rychle obvaz na bysteji, hoši

tch

—k

dív než dáš a hled, by

dám A

jsem dal vám

— Menelae

ez

— Nestore

se scelil

t

drahým

— ruka je

ti

hloupý,

pece tepnu

obvaz, stiskni

spráskati

tak málo

emuže

jména?

hrdin

—

tepny

se

život

mj,

tese

ti

—

pánv?!

neutahuj mi tak siln obvaz,

pse necitelný

!

—

A

Tak.

ty

dv

mísy

vyneste, hoši, nebot mdloba stoupá z té

rudé tekutiny okny

oí

— Vymyjte

do mojí hlavy.

je

dobe

a znovu pipravte mi teplou vodu.

A

vy, již

nebojácn

jste

sem

—

pišli,

pátelé moji, k hodu poslednímu a

ústy hotovými sypat

s J.

S.

Machar- Jed

z

Judey.

kvty 6

82

slov soucitných na prchající strpení

žití,

mjte. Pozlobit chci trochu

svým otálením Atropos tu starou, jež mraí se pod cypišovým vncem

mého

a stíhajíc do nit ji

žití

pestihnouti nesmí, když

Chce

se mi ješt

já nechci.

vámi pohovoit, i, abych vyjádil se upímnji, s

chce mluvit se mi, mluvení

máme

požitkem jakýms,

na tonech jež

pi

slov a

ei

reji

myšlenek svých,

zvlášt hojn rodí

se

a zálibu tu

máme,

Snad víte

mi, že vás

strojenou

také

je

zálibu-li

eí,

již

dal senát vyrýt

—

jsouce lidmi.

neunavím

by v jiných

asech

áo pamtní desky,

by duše mládeže se na

ní

hály

v dnech budoucích pro velkolepé

má

Petronius

tolik

smyslu pro

iny

sloh,

že v této chvíli nebude chtít lepit

k veselým

My

nežili

jak starý

hodm

konec

z tragedie.

jsme nikdy na kothurnu

ím. Že dovedeme umít

jak oni lehce, není silou ducha, jen nejistotou

že život ztratil

pom.r metu,

a potom, ztratil

obsah.

83

A

jízda

prázdným vozem beze

unaví záhy.

— Jasu

neml

My tam

klidného jasu.

cíle

život,

nanášeli

kiících barev, výskavého svtla, však trpkost vždycky

nám

stížila

duši,

—

kdykoli pohledli jsme na své dílo

Patrokle, pines falernského vína!

A

naposledy!

nalívejte, hoši,

Už

volnými

zítra totiž

lidmi,

jste

nezapomnl, propouštcí

já

já vyhotovil,

ale také

že porci

dám.

bití

listy

možno,

vám

k upomínce,

—

bych pobíd vaši ochotu dnes.

Víno

skanulo cosi

.

n

Snad v

je trpké jaksi. .

myšlenek mých

.

Poj

sem, Menelae,

sem mísu!

a strhni obvaz. Patrokle,

Smrt dá se

z

osladiti

a teplou vodou jenom

—

na požitek .

.

.

Jak se vlévá života

íka

obloukem

v tu

vodu

.

.

.

Však, Menelae, zastav, dej mi obvaz, cos veselého napadá mi tož

možno ješt

žíti

práv

—

Odnes mísu a ekej venku

pipravenou vodou

s

Jsou verše, pátelé,

jsem

jež v mladosti

Moje verše,

to.

složil,

záhady nadpozemské rozhívaly

»Hoch

vozataj se v

kde dcera krále

mou

když .

.

lžko

hlavu

.

vkrad,

spí,

hvzdy

se tam dívaly msíce. a A msíc mlel, hvzdy též. A malé nemluvn tam jednou kiet zaalo

a

úsmv

—

oh, velká záhada!

— Bh

njaký

usoudil dobrý

A

to

—

lid.

starý král byl tuze hrd

na zet

Olympu.

z

Nu, cudný Vergil

nad

asi byl

verši

tmi

by mrštil po

;

by

si

as vlasy

lichometný Horac

mn

satyrou svou planou

oi ped Augustem

a zle by kroutil

nad mládeží

rval

dn

dnešních bohaprázdnou

hádaje v duchu, jakou odvetu dá

císaský

mšec

na

to rozhorlení.

—

—

85

— Kdosi

Dnes klidnjší jsme.

slezl

a našel skály tam a sporou trávu.

A

Olymp

—

rok

lidstvo ctilo po tolik set

pohádky hloupé, básník sny dtské.

Upadá všecko.

— Zeus

—

svádl dívky, Romula a Rema

a Mars byl otcem

—

ostatn praetor syrský vykládal mi,

—

že bajky naše udlaly školu

bh

u Žid. Jejich

našeho Gradiva

te

a

s

neb

jeho

lichotí

Jova,

že jsou na tom lépe.

si,

dej

mi misku

jejich

bh

prý

s

i

znamená skutky

pesn

zeme

až

má vle ten

bh

pece

odmnil lovk. A

by

taký

svobodu však

vínem ke

i

i

rtm

—

pozor dává lidi

iny trestal,

ten

lovk

rozhodnutí,

pedem

ví,

jak rozhodne se,

— a pece odmuje tresce. — Pátelé, svt hloupne.

co provede a

dobré jejich

si

zlá,

—

bez pohybu

odkudsi z modra nebes na své a

—

pýchou

s

ctitele

ruce ledové jsou

Ten

žen

k jedné

shlíží

pohrdáním na

— Patrokle, Mé

šel

toho nové náboženství.

je z

A vyznavai a

prý po píkladu

!

86

Ti naši Olympití byli k smíchu,

však tenhle nový cos z Judey?

—

— pravda,

mohlo

vyjít

»Co svta dobývá íman,

ek

mluví a mluví,

stále

v požitcích kochá se Peršan.

Žid vymýšlí náboženství. «

—

Thersite, krasavce ty šikmooký,

sem pistup když Kleís

!

Pravda, že prý tžce vzdychneš,

štíhlá kol tebe se

Ty

rdíš se,

jsi

volným mužem, dnes

i

pihovatý?

Zítra, ti

nese?

hochu,

tvj pán pidá

výklad k tomu. Volnost, hlupáku

jest jak ctnost ženská.

by pozbyl

A

jí

co

možná

tož odstranil

zítra

jsem

ta štíhlá Kleís

má, ten

hledí^

i

v dny píští,

aspo léku

jednu

vdá se za Achilla

hlupe? Dvakrát mu dám volnost plá mi vdkem! Ukli se mi s oí!

Jak?

Slzíš,

Vám,

—

ji

nejrychleji.

že mi nelze držet ruku svoji

nad volností tvou

a

Kdo

mj,

druzi moji, také dostane se

když nutno mluvit o posledních vcech

vzpomínek na

m.

— —

Petron zná být pesným,

87

mnc

jak

penz. A pro neíci hned,

má

co mrtvá litera

íci zítra?

eckých milovníku,

Bibule, ty vás

ím? —

máš spoteny

ty

Viscille, jenžs

mi závidíval vždycky

kuchae mého,

moje vásy v

starce Odyssea,

píjemno

nemysh'š, že je

si

myslit,

Odysseus otáí se hbit

jak

umním

v kuchyni tvojí,

ar

tabule a slávu

svým množe

domu tvého?

—

Ty, Aemilie, sbrateli mincí

zvláš velkých zlatých ty i

vzdechem, v

jisté

stesk

i

památce

doby Neronovy,

z

nmž

bude

se mísit

spokojenost, žehnat budeš mojí.

—A

ty,

Victore

mj,

Homera pospícháváš k íši a od íše se k Homeru zas vracíš a ast], lovk všestranný a vtipný, jenž od

spojuješ obé v pátelskou svou ty víš,

že sbírku

mám tch

jak sotva druhý kdo v oh, pátelé, jak

jak

píze

eckých knížek tom našem

oi vaše

ím —

záí,

sladkým dláte mi umírání!

Hle,

pipadá

mi, že ne Petronius,

však jakýs vážný pater familias

poslední poízení svoje iní.

Ostatn byla rozšafná též v

žití

konsulem

já

mé

píle

ta nota

mojím. Konsulát mi

svdky. Pak mi provine pikli,

Mou péi

já Bythinii spravoval.

odmnil císa pochvalnými

ped celým je

dali,

Acta diurna jsou

byl.

A

senátem.

slovy

nejdivnjší

pi tom, že jsem nesmál

jak dobrý herec, který

v komické

sám sob.

se

nesmje

se

Byl bych smál se ovšem,

roli.

kdybych byl vlastní tvá svou pi tom vidl.

A A

leccos psal jsem.

dnes

si,

Verš

tuším, piznat

že slova volíval jsem

i

prosu volnou.

mohu smle,

pi svých pracích

ne nalíená a ne nabubelá, však do

ta,

pirozené kráse jdouce

jež v

ei

vnce cudné

—

—

splétají se.

Oh, Menelae, pojd sem, Menelae,

a sundej obvaz

!

Pán tvj zaal enit

jak rhetor, mládeže jenž duši pstí!

Sem

mísu, Patrokle, dej

!

Menelae,

oh, Menelae, jak to prudce rveš

Jemnji hochu

!

—

Píjemný

to

—

m!

pocit

!

.

.

.

89

Mdlá sladkost oi klíží dobrotiv tma teplá jemn opádá mou duši Dosti, Menelae Oh, zavaž tepnu! .

.

.

.

Ne, ješt ne

—

!

Tak, Patrokle

A podej misku mj, dobe.

kus rmutu

odešlo

—

s

.

.

—

—

!

vínem

!

Jakoby zas

tak

voln

žití

s

tou krví,

dýši ...

Dej mi ješt vína

»Lázn, víno

ím však Ted už

a láska nií

nám

život.

Tcf pravda.

byl by život bez lázní, vína a lásky ?«

jen víno zbývá, tedy pijme

»Chcem vidt ta sedí

.

.

.

pravdu, pátelé,

na

dn

tož pijme

vína,

!«

Nero v ele Ba, tak jsme zpívávali Snad zpívá dosud, co já s radostí tu, jak lovk, jenž se pi hostin nudil, .

v nosítka vstoupám, otroci

pišli

.

.

.

Tušení nemá, co

mou

.

nimiž opozdilí

mj

Nero!

smrtí ztrácí!

koí jemu, vidl ke dnu ubohé té duše

Ti lichotí mu, já

s

Ubohý

.

ti

se

.

.

.

90

a

litoval

j"i.

Lazebník

s

a pstiteli

Znám

ten jeho život.

taneníkem byli strážci jeho dtských rok,

a vlny špíny, které v jeho

dom

se prýštily, ty proudy dodávaly

láze

pro

trn

duše.

Potom slepé štstí

dalo jemu, jemu, který toužil

po losu vozky, pvce, histriona!

A Senecu

dal v jeho

žití

Osud

!

Seneca, kejklí myšlenek a rhetor, »bez malty písek«, jak ten s pustou duší chodí

ek

Caligula,

hluným

ímem

pod maskou muže veskrz poestného,

svenci svému

píše

každou

chvíli

úchvatný traktát o vznešených vcech, pravd starých plný, obratného slohu, a traktát ten

i

veejn hned vydá msto

a ješitn se holedbá, když jej

te

A pi

a chválíc obdivuje tvrce.

tom,

potá

lichvaí státu,

dobrý, zlata milec,

pjuje, kde možno,

a úroky kde dobré, pevné kynou,

od Egyptu až k dálné Britannii

my na Senecu hynem,

—

druzi moji,

nás fráze zrodila a vychovala,

91

jsme všichni ten

nejapn, ten trochu obratnji.

— V as z

hrajem se životem,

herci,

tch

podej mi tu

Patrokle,

Zdá

umru.

se,

íšku

s

vínem

jedním, kteí v starých pláštích chodí

a moralistní pravdy káží svtu, jenž neposlouchá, což jest truchlý a

smšný

.

.

básn

údl

.

Víte, že náš

své

!

že bych stát se mohl

Nero sebral

v knihu? »Dominicus« zve

vné

Prý hlavní pilí jeho

se.

slávy,

památka jména, odkaz velké duše, již Hellas zrodila a která mýlkou zbloudila v a smutnou dobu naši

ím

Oh, Nerone. Já tuším, doba píští nepamf ti shodí

že tento pilí v a císae jen

památku

což truchlý los

jest,

ti

nechá,

muži svtlovlasý

!

.

.

Nedávno šel jsem veer kolem krmy »U pti krokodil« pi Tibee, vojáci sedli

tam podnapilí,

a jeden zpíval:

.

92

as

»Gallové.

schovat ženy,

Caesar na vás jde

!

Plešatec jde do Gallie,

ženy schovejte Oh, Caesar! Takto

žije

íman! Co je Ó íme, íme, ztratili

jsme všechno

svt

Tiberius, jejž

hnusem,

kojil

zhýilcem a podlým ukrutníkem,

a každý hlupák míní, že smí

svou slinou

mrštiti

nejlepší z našich

pamti

íma

právem

po památce jeho,

mudrc zakiknutý,

a Claudius, ten

v

lidu

drah svojich star^^ch byvše vymrštni

Dnes je

dosud v

velkost, sláva?

nejvtší

z

!«

císa, dnes

žije

jak blb vysmívaný,

co rytíi a senátoi sypou kvtiny na hrob Catilinv!

,

.

,

—

Víno!

Podej mi vína!

A

v té

dob

žije

ubohý Nero! Který nedovede svou bytost pro djiny stilisovat jak starý Augustus

.

.

,

—

A

co

nám po tom?

93

»Kochej díví bok

lýtka hocha,

i

radj hocha Neboí dravým ptákem

je

vždy žena,

je

vždy žena,

vždy žena.

je

Dravým ptákem muže láskou vyssává

nií záštím,

dravec.

bílý

Pátelé,

jej,

Zprotiví se všecko.

dosti.

Obliej vlastní zprotiví se rázem,

když z zrcadla se na t cize dívá, tvj dech, tvé zvyky, nálady tvé všechny myšlenky ei zprotiví se. Taedium vitae. Všude erno kolem prázdno zoufalé. Vzkik pošli do tmy i

i

i

a ani

ozvna

neodpoví.

ti

stl

Otroci, odneste už

Je dosti.

—

Víka

—

nad svtlem oí.

Chce spát

—

se.

i

íše tžce

zdvíhají se

Pátelé,

Navždy. —

Žijte,

jak

možno a

Neronv Patrokle

.

.

.

usnu

teplounké vody až ohlásí

ti

vám

jak dovolí

.

dech

.

.

.

.

.

rozmar.

vám

—

—

piprav mísy vody

rozumíš mi, hlupe?

mj

—

po všem.

je

pravidelný

.

.

.

.

.

.

94

moc spánku tlo moje

jímající

.

.

.

pak sundej obvazy ... a pidrž mísy k mých rukou tepnám

—

.

.

Zeleným svtlem zaplanula hvzda

—

a spadla ...

Kdeže

Tma

.

v oích

.

.

.

já

jsem napsal tohle?

Vale, Victore ...

i

všichni

.

96

AKTE. ticho

Je v své

.

.

Odešli ...

.

A on

tu leží

která vychladla a ztuhla,

krvi,

že už jen cárem purpuru se jeví,

jenž rozesten byl drahé

A

leží

klidné

.

.

mu

zrak modrý se jak

pemýšlel

hlav

jeho.

spíše sníti zdá se

.

.

.

.

pod brvami leskne,

by, pivíraje oi,

na rytmus verš, které napsat hodlá.

Mj

pane

—

i smí

íci nyní

a »Miláku« tvá Akte Hle,

vera

z

»Nero«

Attaleie?

ješt, ješt dnešním jitrem

jsem palácem tvým jak tvj

stín se

bych zachytila pohled tvj a

úsmv

a ted tvá hlava leží na

a nikdo

tu,

mém

chvla,

—

klín,

by bral mi právo na

ni,

sám ty nemžeš se vyprostiti. Tak mám t, jak si duše má vždy pála, jsem sama s tebou, nikoho ty nemáš a

jen Akte svoji

.

.

.

Nedýcháš,

mj

drahý?

96

Však

mj

o tebe s

nemusím

nyní,

jsi

se dlit

nikým, nikdy neodejdeš,

a nikdo víc už tebe nevyrve mi

Když poprvé jsi kolem mne Osud kázal stanouti ti a zadívat se tázav v mé oi. Snads temn tušil, že ti mám

.

.

.

tak kráel,

tu jist

než všechno lidstvo celé íše

být více

tvojí,

než vlastní dech tvj, než tvj život vlastní

Vše

opustilo

t, jen

Hle, zloeiti, souditi

já

t

ti

zbyla

.

a zmuit, ubít po svých krutých já

nechápu

je

.

.

.

hudba a nádherný tvj

ádech

já,

jež

vlas má též Pro t hnali

jen Foibos.

v cestu,

zela k tob, jako k

slunci

se dívá kvt, jenž vzbuzen jím. jím žije

a nevadí mu, že to

jiným

i

já

svítí

mohla

záné

slunce

a je milováno

—

vyložit jim, že jsou v bludu,

že vidím lépe, že

t

nechápali

—

však kdo by byl dbal hlasu otrokyn?

A

k

emu

—

Pohled tvj byl sladký,

vede k Hadu? Neznali t, drahý.

jež

A

klnuli ti?

.

vnikal v hloubi duše,

hlas jako

Pro

.

chtli

také? Prvé polibky tvé

97

padaly na

rty

moje nezkušené,

tluk tvého srdce

prvníkrát v své

A i

tak mi

poslední

na srdce moje

bil

aspo dopáno ti

Tvé oi zatlaím ... a je bílé,

o

zlatem

a v tom,

mj

dáti.

o rouchu vím,

mrtvý Foibe, na hranici položím

na estném míst dám k odpoinku Vždyf mrtev

sudbou

Novém jsi roce, vyšité má kvty,

dev vonných

z

je

službu lásky

jež oblékával

—

jeho žhavé vášni

i

jsi,

t

a tvj popel

v hrobce rodu tvého .

.

.

Dovolí tak oni?

a nenávist jde pouze

mj,

vchodu do podsvtí. Miláku

jen k

jak žasl bys, že

nkdo vbec

ptá se,

zda bude dovoleno pohbít tebe? Ty, imperator, lidstva pán a císa

A

to

je

.

.

.

poslední tvá služba, Akte,

pánu svému posloužíš. To bude poslední pocta kvtiny, již podá

jíž

zhaslému slunci svému. Potom

Ubohá

J.

S.

—

potom

Akte, což jest jaké »potom«?

Machar: Jed

z

Judey.

98

KRAJINA PALESTINSKÁ. PANÍ HANÉ KVAPILOVÉ.

Na vži král

hradu v

Herodes

Byl mdlý už, útroby jeho

K západu

si

bílé

Caesarei

opel hlavu

vku

zala

dlaní.

sešlého, a

nemoc

rozežírat.

pospíchalo rudé slunce

do vzdutých vod, jež ervený pruh nesly až k

pat vže.

neb bolelo

to

Obrátil král hlavu,

svtlo v oích jeho,

a do roviny saronské se díval.

Pad

jeho pohled k lebi Garizimu

a odtud mdle, jak

lovk

pes

to

Sebaste a na

chorý,

kráel

k Bethulii

k Antipatris návštvou si zašed maliko ješt vlek se, potom stanul v zeleném moi. Jak se blízko zdají i

ty jeho vlny!

Hlavy palem,

sykomor kivých,

oliv,

terebinth, jichž

tla

jsou bez kor nahá, bujné trávy pastvin

-

99

vše vzedmuto a všecko zdá se

valit

k

modravým horám v západ do

A

zlaté ostrovy v

tož

bží

pole požehnaná, kol nichž

kaktus

daleka.

tom plovou moi,

rud

ploty a ty

kvetou

jak polity by byly erstvou krví.

A ervenavý

písvit hraje

jak krvavý prach

.

.

vzduchem

.

Zavel I

zala

ped zamenými i

mdlé oi.

král

kroužit živá rudá kola

zornicemi jeho

tanila a vznášela se

vzhru

a vstala nová, kroužila a prchla,

a

vlí krále bylo

zachytit je

a pobavit zrak lehkým tancem jejich.

Tu

zavál

a všecku

A i

vítr

vni

od roviny k

moi

nesl v

sob.

její

chípí královo se rozevelo lokal dech ten

lilií

.

.

vzdechy, potom

Tch

.

Duše travin rží

vn

rží saronských,

.

jež slaví

.

polních, .

knží

ve svatých zpvech boha Sabaotha, opojná

vn

jako milování

tch rží saronských, jež slaví písn pjících panen veer u studnice .

.

.

100

Ta sladká

vn

kanula

mu

v duši

a vzbudila v ní znovu dávný žal

své Mirjam tmavé, hrdé, nezkrocené

své Mirjam kdys tak krut zavraždné, snu, bolesti své duše

saronské

rže

svojí

opuštné,

vzpomínal

.

.

.

101

UMÍRAJÍCÍ BISKUP. Pistupte blíže ... dal jsem zavolat vás, vás,

knze sloupy

jste

Krista, .

kdy vstoupím

bych poet vydal neb soudu

vás, kteí obce

Nebo chvíle ta je blízká, ped stolici Nejvyššího,

.

.

i

a

.

.

Vyjdu pevným krokem,

,

se bojí

ti,

jež

eká

pláe a skípní zub vás volat Pán tak pikázal mi

Jen údol

Já dal

.

.

Poslední úkol svaté služby Jeho

Zrak na i

posílil

.

.

.

.

.

.

.

.

vidím

asy

píští

.

Nedste se, brati On nepijde as jeho není tady. On nepijde, by uzavel dny svta. On nepijde Náš rozum nerozuml .

.

.

slovm

.

mi jako Mojžíšovi

hoe Nebo ....

pravdu Jeho

tm

.

.

.

.

.

.

.

.

Jeho

.

.

.

Žili

jsme tak všichni

.

102

hl

v ruce, bedra k cest opásaná,

—

a lampy naše byly pipraveny

však Ženich nešel a volali

On

Jej

.

Zmírali jsme touhou

.

.

slzami a vzdechy

—

jednotlivce bral do slávy Svojí,

však nepicházel

klamu

stáda Jeho

vrn

jsme, že

žili

mn

Ted

.

vám

a zjevuje mi, co že v

.

.

hl

bych pastýskou

kyne vlídn, složil,

hlásím,

klameme

.

.

.

Však jest

žalost z toho, brati,

plodem nerozumné touhy naší

Svj píchod utajil

se

—

na blízký píchod Jeho ekajíce On nepijde

slíbil

v moudrosti

.

.

.

.

.

hodinu však jeho

.

Své nevystihlé

.

.

.

My špatn rozumli slovm Jeho Vždy celý svt chce obemknout Svou .

.

.

láskou,

národy všechny pivinout k Své hrudi,

svt má úastným

a celý

být plodu,

Golgath z krve svaté vzešel Tak vnukl Pán mi, abych sdlil s vámi

jenž na

Vy

víte,

.

že

zasvitlo v

mn

Že Pavel apoštol

ktem

svtlo

víry

Jeho

dávných letech mladosti mé. byl,

Kristovým. Že

jenž

m

poktil

popáno mi

bylo

.

.

.

.

.

103

V poslední chvíli po boku být jeho

a slova odkazu nést obci ímské

.

.

.

V chvíli této asto íkal vám je dejte žít jim v duších upomínám a bojujte dál dobrým bojem jeho Zda jeho život nesvdí vám o tom,

Já

.

vás

.

.

.

.

.

.

.

vám tvrdím? Slova pravdy

co já

pes

moe byl

Pán

píchod

On píkladem

nesl

po vzdálených zemích,

širá,

by nikdo nezahynul. inil by

kdyby

.

tak,

blízkým býval?

sem

bud. Pilíe

.

vstavil

má

k velkému chrámu, jenž se klenouti

A my nechápali My na Smrt ekali, a pišel Život Zmar svta zdali, zatím sami hynem O brati, as je kíž ten nejen vzývat, nad celým svtem ...

.

.

.

.

.

.

.

však také nésti ... Po píklad Pavla

svtem,

šíit

svtlo jeho,

jej

nésti

jej

pedat, když Pán odpoinout káže

Na Pána ekali jsme

.

.

by zotroiti mohl ekající Prozete, bratil

.

.

.

Zaite

.

.

.

bu

.

.

.

.

.

ábel

.

Pipravte své lampy

ne k uvítání, ale k cest

Pán nepichází Však Jeho vle

zatím

.

Jeho

.

.

.

as

k

Nmu

tu

není

vám zejmá

církev Jeho, aby

žila,

.

nyní:

.

.

.

.

.

104

dokud

svtu tomu páno

je

žíti

.

.

.

udlejte duší svta toho,

Ji

pak

její

bude

život

žitím jeho

.

.

.

Pán nepišel ... Je svatá vle Jeho Vy neekejte v zoufání a stesku,

.

.

.

však jednou rukou onen chrám zde stavte a druhou odrážejte nepítele

potebná

Je nutný boj a

píbytky

I

V

nás

mohou

Jdou

vy

žijte

žije

vky

Pán .

.

já

Ted

.

práce

.

Nmu

vkm

.

mnohým,

kdož pijdou po vás.

a chce v nás

na vždy

žíti

.

Odcházejí pokolení, trvati

má

vn

.

.

.

.

.

.

.

Ž3 všichni jdete po svých cestách k

Ted

.

Pán však nepicházel jdu ... A útchou bud vaší

jsem ekal k

ti,

i

...

však íše Jeho I

.

postavte zde pevné,

si

jež vzdorovati

v nich

je

.

.

propust. Pane, služebníka

Nmu

Svého

.

.

.

.

.

.

.

.

105

PONTIFEX. I.

plamen praskal kolem obti

Tiž

erný dým se valil z hranice. Na stupních oltáe stál pontifex a ekal s hlavou rouškou zhalenou. a

Chvílemi pohled jeho

pes

výbh

ven

holou hlavu starce císae,

jenž v zlatém kesle tiše spoíval,

pes

hlavy senátor, helmy gard

a lidu shluk, jenž plnil Kapitol,

msta výseku mu

a pelet

ve

V modravém

kus, jenž jevil se

mezi sloupovím

svtle lednového dne

dímala stech a stromových

vln splet

a mdle se leskly barvy kupolí,

kov soch a zlato hlavic sloupových a zmdlelý pohled

knze

vrátil

se

do kalných oí, jež se pively.

—

106

v syení

Pak praskot žáru pešel

a plamen istý, zlat krvavý,

bez dýmu, zaal hýit v obti.

Tu

ruce

vzhru

rozpjal pontifex

a pate k nebi volal slavnostn

—

Ó

Jove Kapitolinský,

ímské moci ochránce

ty

ty,

a

ty,

ostihatelko plamene

vy bozi ostatní jste

již

z

Vesto,

ó

domu,

i

bohyn,

moc ímskou

poátk k

i

a zakladateli,

Gradive,

vyzvedli

—

malých k výši úžasné

vám volám jménem

Vlasti:

ó zachovejte, ochraujte dále tu íši,

císae našeho a pána

Augusta Imperatora Galbu, by ve zdraví a sláv dlouho panovati ráil k oslav vaší,

k našemu blahu a štstí, a dopejte

—

až dojde jedenkráte

nám cíle

žití

tož úastenství blaženosti vaší

nástupce jemu podobného, v jehožto ruce

svého,

—

107

tak blaze

bude svtu,

jak blaze se

mu

nyní

žije.

Ó splte zbožná pání

naše

vní

bohové

—

!

II.

A brzy potom to se pihodilo: Vzbouené kohorty se prohlásily pro Othona, neb donatlv jim slíben.

ím

hluel, tucha píštích událostí po ulicích. Starý císa Galba

šla

ve,

vsed v zlatá nosítka svá,

eí,

že

slibem rozbojníky zkrotí,

a dal se nésti

pímo

v tábor

jejich.

Nosiové Však cestou pustili na zem nosítka a prchli. A vzbouenci se vrhli na císae. Chtl promluvit pod tasenými mei,

mu

již

vstíc

šli.

sliboval cosi, o Vlasti se zmínil,

o dva dny

Na

prosil.

A

byl zabit.

kopí vbodli holou hlavu jeho

a v triumfu

A

lhty

ji

nesli ulicemi.

za jásotu ulic Otho vešel

v cí.saský palác.

Potom

bylo ticho.

108

III.

A když den na

obt

zápalnou

ped oltáem

to

Jova

pontifex zas pálil

a když už istý plamen v žertv hýil, tu pontifex zdvih

ped

hlasem

tváí císae, gard, senátor,

ímského

— ty

ruce, vroucím

O

takto k

lidu,

bohm

volal

Jove Kapitolinský,

ímské moci ochránce a ty,

a

zakladateli,

Gradive, ty,

ó Vesto,

ostihatelko plamene

i

domu,

vy bozi ostatní a bohyn, již

z

jste

moc ímskou

poátk k

vyzvedli

malých k výši úžasné

vám volám jménem

ó zachovejte,

—

Vlasti:

ochraujte dále tu íši,

císae našeho a pána

Augusta Imperatora Othona, by ve zdraví a sláv dlouho panovati ráil k oslav vaší, k našemu blahu a štstí a dopejte

nám

109

—

až dojde jedenkráte

tož

úastenství blaženosti vaší

cíle

nástupce jemu podobného, v jehožto ruce tak blaze jak se

mu

bude svtu, blaze nyní

O splte zbožná pání bohové

žije.

naše,

vní!

žití

svého,

—

11 u

RIM.

Tvj

m

dkaz pátelské tvé opuštné samot mé našel,

list,

v

kde,

lovk

vden

A

ten

jenž pinesl mi,

mrtvých

žitím

živý,

jsem

mu

lásky,

žiji.

za poselství truchle,

vden

jsem

i

tob

za službu poslední.

Ty

diš,

že císa

vzdor prosbám tvojim dovoliti nechce,

bych v

s

a

ím

se vrátil

.

mj dm, jenž nyní mj statek u Ostie, o paty skály to

.

.

Vím, co init dlužno.

íma. Msto samo tím žitím svojím širokým a šumným s chrámy boh, podobami pedk, nelze vzdálen

Žít

láme

s

opuštn tam kde se

ím

nemožnjším

moe

vným

vše tím bolestnji k

sob

teskní,

šumem volá,

shledání se stalo.

—

111

Když po rozsudku odcházel jsem

z

íma,

já tehdy netušil, že tato cesta z života

však

vede.

sílen

Já nevím.

neb stesk

ím mé

i

jsem

pece,

nadjí se vydal na ni?

Vím

m

jen dnes, že

muí

venkovské

a v upomínce

mj

ekat

nelze,

zvolna ubíjeje.

pozdrav, pozdrav sídlo

tušil

i

m

dm mj jeho

osielý,

moe

dobré! Vale!

112

CIVIS

Kde

ROMANUS.

bílá cesta k

vršku zatáí

se,

háj piniový objeví se zraku

prach

leží

v jehlinatých erných stromech

jak šedý povlak, leží v stéblech trávy,

zmoená

jež podle cesty

se krí.

Vyhlídka odtud. Pod blankytem nebe

do šíe

dáli

mocn

rozepjatým

jsou pole, háje, zahrady a klikaté

modré hory

stojí

villy,

v levo

a v právo v sedu jak sen

ím

se blá.

stínu háje rozložen je lovk. Neteným hledem pimhouených oí

Ve

do kraje

Dvé

hledí,

do modravé dálky.

nosítek se zvolna bere cestou,

a plout se zdají

lín na ramenou

nosi, A ped

erných Afrikán. houfem

lesklých,

nosítky otroci jdou

113

A

za nosítky klient jde zástup,

a starci dva, záclony odhrnuvše, z

nosítek kloní brunátné své

s

orlími nosy, oholencu tváí,

oima, které rozkazovat a ecky mluví spolu.

tváe

zvykly,

Klidným hledem

peletl

muž

ležící

prvod

celý

a zívl dlouze.

Pešli

Vzduch

být hlasy cikád

se ozval

A

jeli

šli

v dáli

kolem

.

.

.

Žhavé

ticho.

teplem se a tíštn zdál

vlnil

.

.

.

.

.

.

.

se

.

.

Potom rachot voz Pomalu se blížil .

Kupci ze Sýrie

podle voz. Dlouhé jejich hávy

do prachu bily, v erných vlasech mli epice kolmo k výši posazené, rukama šermovali pi hovoru.

Ve stínu háje lovk povztýil se a výkik lín, jako z dlouhé chvíle by rozkazoval

Podpory mi teba,

:

jsem ímský oban, muži ze Sýrie! J.

S.

Machar: Jed

z

Judey.

S

.

114

Z tch kupc jeden

hodil peníz

k

nmu.

Však ímský oban nezdvihl se po nm, neb peníz pad v dál nkolika krok. Jen pevalil se, zahledl se v

dáli,

v tu sladkou línou perspektivu dálky.

115

AD BESTIAS! Tich bylo

hlouek. Ženy, muži,

starci.

A žalováni z galilejských blud ped soudem stáli. Pisvdili pímo, že kesany jsou. Odepeli poctu obrazu císaovu. jen

mruením !«

jenž dosud

hlasn kiet zaal

— Tu

nadšením

lid,

a zrakem plným zlosti

sledoval výslech,

»Ad bestias

Naež

líce

provinilc

vzplály, jak by jim byl slíben

ten nejkrásnjší osud v živobytí,

a když jim v posled praetor kázal poctít

obtí zvyklou Jova Nejlepšího, tu s takou pýchou kieli »Ne!« svoje a tolik urážek v

líc

vrhli

bohu,

že diváci tím více rozpáleni

»Ad

bestias

!'<

—

však jako rozkaz

a ne už jako pání,

—

vali praetorovi.

116

»Ad bestias!« Kyv tedy hlavou

A kesané kde a

smrem, svže

se obrátili

cirkus

ležel

;

praetor.

vykroili

nmu,

krokem spšným pospíchali k

že vojáci jim sotva stait mohli.

A

z hrdel

zpv

který radost,

se dral jim,

jak probíhala celým

tlem

jejich,

trhala v kusy, lámala a nesla.

O

slasti

pli, blaženosti svojí,

dobrém,

o nebes králi, o pastýi o

brán, která se jim otevírá, smrti vítzství a sláv zmaru

V divák

ml

ek

sboru

filosofa,

ten ruce zkíživ na prsou zel

prbhu

k

A když

soudu.

— 1

A

si

ekl:

Zpívají paian a jsou spokojeni.

lid

je spokojen.

I

spravedlnost.

bestie též spokojeny budou.

Tož z

piln

odsouzenci

úsmvem

se brali k cirku, s

.

.

jeden stranou,

stál

pláš a vous a pohled

.

té

slušno, bych

harmonie

i

já byl

Osud

a

spokojený

vcí ...

—

117

CARNUNTUM. Ješt dnes ztišují

tu pístav, v

Ješt dnes

amfiteátr, kde

tu

ku

vojáci pihh'želi

Ješt dnes

nmž

se

he

si

hoví.

dn

sváteních za

potulných herc.

lázní stopy, z ležení

tu

Dunaje proudy

palivým lín

a pod sluncen:!

hradeb

obrovská zbylá brána k nebi truchliv trí.

V museum

sneseny tu památky vyrvané zemi zbran, skvosty, penízky, vci kostné, heby, pitvorné sošky jak je

boh,

busty imperator,

zábavou v prázdni tvoili vojáci tehdy,

cihly též,

Patnáctku

na

nž

legie

v nkterých

íslo vrývala svoje.

et

jsem, legie patnácté znánnku.

Patnáctá legie

.

.

.

Sem

ji

od erných kouících trosek

Jerusalema na Dunaj poslal vítzný Titus

.

.

.

118

Náhrobek

z pískovce

našel jsem tu s nápisem

struným, posmrtný dar soudruha, známka pátelství za hrob:

—

Josephus

S

legií

Žid

leží tuto,

mlád zemel v zemi

patnáctou jist

byl,

— Nic

cizí.

vzdálen své

víc.

vlasti,

Života dohra

.

.

sem od erných kouících

.

trosek

mladý ten Hebrej

pišel

.

.

.

byl snad zajatcem

tichým? Spálený chrám a

msto

svým národem, nad svým bohem

a než nad

.

.

.

rozvrácené nes v duši, víc

zoufal,

Pod nebem chladným a

a zde v táboe zemel.

cizím

pišla smrt dobrotivá.

Soudruh pak

mu

vstavil

kámen se

jménem

Kolika

a osudem, jak je

vk

—

tady pohnut.

teba, aby smrt srovnala všecko?

Vítze, pemožené,

Patnáctou

legii

Ticho tu

.

.

tu

.

ím

i

Judeu dávnou?

a jatce jejího,

Po

starých

Žida?

kamenech lesknou

se

hedvábné mechy, kvtiny hýí v tráv, za svou jdou mravenci prací, skivan se pouští s výšky, jako hozený kámen.

—

Že

byl

kdys Jerusalem? Že byla njaká

Róma?

.

.

.

119

ID

Mj

BERENICE. J AN OWIT ZO VÉ.

sladký Tite!

— Jak

je

chudcu

»mj

že nelze víc mi íci, než

co celé lidstvo v stesku jmenuje

svou rozkoší a láskou

—

!

e

má,

sladký«,

t

Celé lidstvo

jak klasy krupobitím postižené

pod tíhou

hoe

hlavy kloní k zemi,

co srdce moje buší radostnji ne, sladký, není o radosti

— vždy

mrtvo

mé

jsi,

—

ei,

zlaté

dobré slunce-

hudba jakás táhne chorou duší a duše v marné touze vzlyká pi ní

jen

neb vyídil mi Gellius tvá slova,

mj

tvá slova poslední,

— že

jen jeden vyjímaje

tam v

Tite sladký:

není inu, jehož litoval bys,

ím

.

.

.

Tite sladký,

kolem tebe

stáli

všickni

120

ti

senátoi, rytíi

pro slzy v

dvr

i

tvj,

oích tebe nevidli

a co jim v ucho z tvých slov ješt došlo, to

hádankou jim tajuplnou znlo

— Že

.

.

není inu, jehož litoval bys

jen jeden vyjímaje

— pi

pevn

hasnoucím okem

a Gellius kyv hlavou.

A

.

Gellius ta slova

vzkaz poslední a

tom hledls

na Gellia

Porozuml.

tvého,

žití

k tvé judské rži, Tite, a v

tvá láska ješt

chvla

stesk do minula,

— Že

mn,

pines ke

závr

se a

tch

slovech

lítost,

smutek dní a nocí

.

.

.

není inu, jehož litoval bys

jen jeden vyjímaje

—

Tenkrát byla

noc erná jako zoufalost když

— sic

z

mé

duše,

paláce bran vyšla jsem, neb ekls:

Odejdi za tmy, svtlo mojí duše,

neodejdeš vbec.

— Ruka

tvoje

tak horká byla, sáhla jsem k tvým ty byly

peplnny žhavou

— Pro

klid a blaho

má

judska

rže

íma

— tak

jsi

oím,

rosou: ztrácím tebe, zašepotal.

121

A znova

klad

a znova

líbal

jsi :

rám

mé

kol

— Obti

šíje

má bdná,

ne tebe, ale srdce, srdce svoje

pry.

já posílám

— Bud

Já

ím

proklet

když rst

Pak

—

má

nosítka

s

i

ekla, Tite

ti

celým blahem svojím,

ze zlomených duší našich!

má

— víc nevím. — kdo ítal?

hnula se

Dní

kolik,

nocí kolik

kdo

vdt

moh, zda den

je

i

Vždyf neznala jsem, zdali

A potom

stanuli

do

villy

,

noc

.

.

venku?

je

vbec mnou

kdes se

jak zovou lidé kraj ten

m

.

žiji

.

.

více.

Nevím,

domovinou

mojí,

tu,

hory.

nevím. Nevím

nitro,

k duši

kde všecka slova tvoje ke

svojí,

mn,

Tite,

vn

tvj dech, tvé hlavy neznieny asem, dálkou, a potravou a nápojem mi byly.

tvé pohledy,

vbec

ekala jsem pouze

zrak obrácený v

se skryly,

.

moe

Jak dlouho jsem

nieho

.

Gellius ved

pítuln se tlaí k šedivým skalám behu. V dálce a modré

.

... Je nebe modré tady

jak nad Judeou,

—

122

nkdy.

Gellius pišel

zde

s

lidmi,

kdykoli krok

Mluvil dlouho

kteí kloní hlavu k zemi,

mj

kolem nich se

šine.

Já ekala, jak matná lampa plane do noní tmy, než pijde svtlo slunce. Gellius pišel

— Že

.

Tite,

.

.

už

je

jasno

.

.

.

není inu, jehož litoval bys,

jen jeden vyjímaje

—

Slunce moje,

dokala se Jasno je tak kolem A možno shasit lampu unavenou

já

.

.

.

.

.

.

,

123

SENÁTOR. (Plinius mladší píše Calestriovi Tironovi.)

—

O

tžké ztrát dávám zprávu tob le možno jenom ztrátou zvát smrt muže,

ím byl Corellius Rufus? svdek, vdce cestou žiti,

jenž byl mi,

Mých

in

uitel vlídný, blahovolný pítel

ást jsem sebe

ó Tiro, lepší

a žít

to,

nyní tup,

neten

jenž kídel zbaven

A

ztratil

co zbylo, bojím se, že bude a lín,

jak jatý pták kdes na

Je

—

venkovském

byl a

dvorci,

výšky vzduchu.

mrtev, mrtev Corellius Rufus! o své

svdomí všech

lovk

vli zemel,

jenž všecky

dvody

isté,

lidí

ml

povst

úctu, ženu,

a vedle tchto záruk

pevný,

k délce

žití:

nejryzejší,

dceru, vnuka

adu

pátel.

124

Však radost

dvody

pevážena

byla

žití

smrti; Corellius Rufus

ml

nemoc zlou a trapný boj s ní Jak sám mi ekl, po ticátém roce pepadla pakostnice nohy jeho,

vedl.

rodinná nemoc, nebot ty syn také

vci ddí po svém

jak jiné

Mlád — pemáhal

ji,

své duše silou se

jí

Jedenkrát

—

už

to

vítzn

však

i

já navštívil jej

jenž nedaleko

když pak pišlo stáí, už jen bránil.

nemoc nejen nohy,

všechny údy zmohla

íma

v horách

ti

lomcovaly.

vypisuji, pihodilo

práv

Mj

v posledních dnech vlády jeho.)

Corellius rukou kyv,

otroci z jizby.

kdykoliv

i

vyšli

Takto vycházeli,

dvrný mu

pítel pišel.

žena vyšla, tebas hodná byla

tajemství slyšet. a

stojí.

bolest strašná

tehdy ješt Domitian císa,

(Žil

a co

I

—

v letohrádku jeho,

Na lžku ležel, nebo a muka k nevíe jím

se

otci.

ek

mi šeptem

On :

se rozhlíd kolem

— Pro

pak

asi,

že tohle trápení tak dlouho snáším?

myslíš,

125

Jen proto, že chci o jeden den pežít, o jediný den toho loupežníka.

(Císae

mínil.)

Kdyby

tla

síla

duchu rovnala, pak pání moje

se

—

by ted už dávno bylo vyplnno.

Tak promluvil

se v

ím

a vzdychl.

Brzy na stalo,

em

po

a co snad došlo už

i

to

tolik toužil,

v dálku

tvoji.

muž

Stefanos, správce v paláci,

silák,

v obvazu nosil nkolik dní ruku,

jakoby

porann

byl.

Když

si

císa

zvyk na ten pohled, schoval dýku v obvaz a pedstíraje spiknutí

vstoup v komnatu a

A

co v ní Domitian

bod do boku a pod

jej,

dýkami

mu

spšn

naež

jejich

zradit

listinu

mu

podal.

hled),

pišli druzí

tyran skonal.

Vydychl senát; slavné svtlo padlo v kurie prostor, kletby sypaly se

na jméno vraha, loupežníka, škdce, žebíky pineseny, se zdí rvány jsou a

s

štíty,

které nesly obraz jeho,

jakou rozkoší se o

zem

bilo

.

126

soch hlavami, jež nesly tahy jeho,

nemožno

h'it.

Fáma ti

povdla

rychlonohá

—

vše už, nebo poví

k osudu se Corellia vracím.

já

Hispulla, žena jeho, vzkázala mi,

že Corellius odhodlal se zemít:

po tyry dny že nepožil už a nezvratným je

bych pišel

vi

k nim

já

jídla

slzám, s

váhou

slovm

—

dvod

svých.

ne, letl. Ale letl marn. muže našel hotového s žitím, Já jenž povznesen k triumfu se chystal nad nemocí, svým dávným nepítelem. šel,

Já

— Je a

ek

na

— prohlásil — Loupežník

rozhodnuto to

ecky,

ješt ekat?

—

Muž

mi

pevn

je

mrtev,

ten nežije víc.

Byl starcem už a nemocen byl Prost

muk

Své pátele

mu

i

vlast,

jež

— vím

to.

nad pátele

tady byla, kvetoucí a šastny

opustil los

a trápení je nyní

— vím

muž

ten, volnost jejich spatil,

nejkrásnjší toho

žití

— vím

to.

to.

127

kvtu mládí

A pece

truchlím, jak by v

a v

zdraví byl mi býval urván

A

síle

ty,

.

.

.

až odpovídat budeš, nepiš:

byl stár, byl slab

—

však chceš-li útchu

to

všecko

dát,

piš

já

vím

taktéž,

mi nco,

co neetl a nemyslil jsem posud.

To

najdeš-li,

pak chtj mne

tšit.

Vale!

128

»CÍSA MA UMÍRATI Kmet císa

STOJE.

Ántoninus Pius

Vetchým tlem

byl blízek smrti.

zimnice dravá probíhala

hned do varu krev pudíc starou, hned mrazíc ji, co plachá duše v peludech divných zmítala se.

Znal císa stav svj.

bs

když zimnice

V

jedné

odpoíval,

dal poslední svou vli napsat, dal zlatou sošku Štstí

penést

v ložnici Marca Aurelia a

jemu také v pítomnosti

praefekt, pátel, senátor

íš odporuil

i

svou dceru,

a potom, hotov

s

útem

žití

k zdi obrátil se.

Nastal veer.

chvíli,

129

Dech starcv tžký z

chorého

A

byl,

zbytky

nitra

neb nesl

žití.

ticho smrti stálo v sboru

tch, kdož

Tu

v ložnici vstoup

by dávným pro

kolem lžka.

tu byli

noní

ádem Z

stráže.

hmotn

tribun,

pijal heslo

usínání

vyrušen císa, obrátil se hled na vojáka kalným zrakem

— Ješt

a pousmál se:

Umírat

stoje

.

.

kdys Vespasian Tribune, tedy:

nco?

jak to ekl

.

.

.

.

.

.

.

Ješt heslo

»Poklid duše«

.

Obrátil hlavu, vzdych a skonal.

J.

S. Machar; Jed z Judey.

.

.

.

.

.

.

.

.

—

130

VEER MARCA

AURELIA VE VINDOBONÉ. FR. drtinoví.

I.

Pi

svtle lampy v tichu noní

co chladný

vítr

venku žaln

o hrany zdí a holé let

chvíle,

svistí

vtve strom

zuivosti svojí rozrážeje,

zas péro beru v chabé prsty svoje,

bych slovy zachytil, co hlavou mojí

dne

bhem

splo.

Vrné

lístky

moje,

vás jediné já neunavil dosud tichými rozhovory s duší svojí!

tžce nesou hovory mé úcty ped purpurem mojím násiln nudu svoji pemáhají Vím,

lidé

a jenom

z

a k zívání ach, i

chu

smutný

utajit se

los to

snaží

—

všechnch zkušeností

moudrosti zlým trudem vyzískané,

131

má

Že zajímají toho jen, jenž

je,

a cizím uším prázdnými se zdají

vtru toho venku naíkání!

jak

A

nelze odkázat ty zkušenosti,

poznatky

nikomu v

hokých hodin

plody

žití,

svt

.

a kdybys bolestí

.

Ani synu svému,

.

zmíral nad tím

i

.

.

.

II.

Já marnost všeho poznal,

stup Dvr Augustv

lidské moci, slávy

nejvyšších

i

zeové,

sestra,

A

knží

Agrippa

.

.

vnuci,

i

píživníci,

i

— všecko

celé rodiny hle

,

žena, dcera jeho,

Maecenas, pátel sbor lékai,

dospv záhy

koist smrti.

Pompejové,

!

rod Corneliv, jenž svou slávou plnil

kruh svta

širý

—

pohled na hrob

u posledního jména

peteš

»poslední rodu svého«

národy

celé — všecko

.

.

.

jejich,

nápis:

Vymírají

v posled zmizí

v mlení hlubokém a

nmém

prostoru bezmiezného

.

.

tichu

.

Smutek

z toho

132

Taký

leh v duši moji.

bh

je žití

vše záhy zapomeneš, záhy také

sám zapomenut budeš. Nic

nic víc.

víc,

líl.

—

Evropa, Asie

—

oceán celý

jsou koutky svta,

kapka ve všemíru,

a hora Athos

—

hlíny hrst v

a pítomnost

—

mžik

Vše

je

nm

Vnosti

pouze,

jest jeden.

zde mizící a promnlivé,

a všeho

pramenem

ten Velký,

Vný,

Jenž jícen

lví,

jest

onen Kdosi,

Všímvládnoucí Kdosi.

jed hadí, trn a

moál

uinil souástkami toho svta,

by krásy jeho tím víc vynikaly jak

Lva trn

na obrazech svtla vedle stín. zabít

mžeš,

obejít a

moál

vyhnouti se hadu, stranou nechat

—

však klnout nesmíš, že jsou tady také.

Sám hostem

jsa zde vyítati nesmíš,

co hostitel tvj postavit zde ráil. IV.

Já na svém žití pracoval jsem pouze jak socha, který dlátem neúnavn

133

Z

mramoru blostného vybít snaží tváe lidské

se boha obraz nebo

a pracuje tak dlouho, až se blíží

pání

ten výtvor

Že nkdo

ím,

má

jeho, jež

v duši.

ml

druhý prospch

z

mé

—

národy, jež jméno moje slaví

mou

není zásluhou. Jak

jenž

jméno

lovka

Jak v závodech

lovk

chtl

k,

žil

práce,

jsem,

zasloužiti.

který

dobh

k metf

a jako pes, jenž honbou uštval zvíe,

tak

lovk

jež

pijímá svt

a být

má

mleti jak

dom

med

a jako vela, jež

s

trs

má

vnesla

—

o svých skutcích,

vdností

a chválou,

révy, který

vrn

rok co rok pouze sladké hrozny dává.

VI.

a

Rezavým rouchem odly se chlumy les plápolavou barvou,

listí

Dunaje vody houstnouti se

zdají

a jako ocel tekutá se valí k dálnému

moi

A pece jenom

— truchlý

obraz smrti

k spánku ukládá se

134

zem, matka

V nádhee barev

O

duše pírody

stará.

ty nesmrtelná,

vše z tebe vychází, vše trvá tebou a k

tob

v posled do hrobu se vrací,

podob

by v jiné

zas vyšlo z tebe.

a v jiném

— Na

žití

se báti skonu?

Zda zmizím v harmonii nekonena, i znovu ožiji co kvt, co ptáe

—

dnes lhostejno

jako potom bude

je,

co pijde potom.

dojista lepším to,

Z

tohoto

svta

odejít

jak zralá oliva, jež v

má mudrc pádu žehná

i

zemi, dobré svojí živitelce,

i

stromu, jenž

nesl

ji

bhem

léta.

VII.

Pro

tedy neotevít vlastní rukou

vchod v ono neznámé, však

lepší píští?

Plod stromu neupadne samovoln

ped asem oloupit

zralosti

kestané

oni,

práva

Pírod

život tráví

žití

v

líc

bijí

kteí vzdorovit

housenka jak v kukle

a doufajíce smrtí vejít v jiného

Nemáš

samovraždou o svou duši

spolenost lidskou.

svj

své.

hody

v tvrdohlavé touze

135

smrt hledají a našedše s

hynou

ji

tragickou pompou, theatrálním gestem

a mní tak

se bohu

bh'žiti

svému

VIII.

Devné boh

podoby jsou devem,

a rozum lidský, potlaený rozum

—

oddychat zaal a nový

bh

mrana

a hle, nová

nmu

už táhnou proti

.

.

.

Však mudrc jenom potlaí svj povzdech a klidn dál se dívá na bh vcí, jež vznikají jen,

aby zanikaly

a ástkou toho byly, co

zvem

žitím.

IX.

Já krve lidské neprolil. Ten sok Cassius, padl jenom špatností svou

a jíž

mnou stará

byl želen.

Vím

ecká Nemesis

už v tomto

žití.

je

mj,

v spravedlnost, strážcem,

Hadrian kdys

pravil,

že žádný císa dosud neodstranil

nástupce svého.

Svdomí mé

tím štítem, který kryje a

štít

ten cist

jak zrcadlo

i

je,

žití

že bych

jest

mi

moje,

moh

každé tvái boha.

iej

držet

136

X. Hle, Caligula, Nero, Domitian

a všichni druzí

v

pedchdcové

oban pam!

obavy

strach o život a jež byly strjci

To že

moji,

písmem krve Kdo mž vypoísti

zapsali se teplým

již

smutný

uví

ty o

trn,

ady onch poprav?

byl a

bude císae

los,

se v spiknutí a plány,

až když je císa zabit!

Duše moje, my klidni jsme a klidni dále budem. Vše pedureno, vše se musí státi, jak v

sudb

stojí.

Mít trplivost

—

my nezmníme,

Nic

minuty nepidáme k

svému.

žití

moudrost všecka.

to je

XI.

íkají, že

má žena

est ženskou svoji a plavec campanský .

neb

mla

a širokou

.

poskvrnila .

v lásce tuhé plec.

bych odpudil

Gladiator z cirku

že vhod

jí

byli,

mužské svaly

Radili mi

jemn,

ji.

Vné

bílé

hvzdy.

137

možno

jak

když

ješt soudcem jiných,

býti

lovk, zrnko náhody

a chvilky,

svou nicotu a malichernost cít je

a

vden slunci, které na nj svítí, vden kvtm, že smí patit na n!

Dnes Faustina už spánkem vným dímá, ím jsou tomu bezvládnému tlu

a

bou

vášní, žádosti a touhy krve?

Snad utíkala ped tou tváí jež nehybnou je v bolestech a jist znudily jež

ei

ji

mojí, štstí,

i

moje,

pouze šatem myšlenek mých jsouce

—ó

vím

tkavou

— málo

dobe

to

jímat mohly

duši ženskou. Šla svou cestou,

kde doufala, že nalézt

lze

kvt

blaha,

svou a nehledl jsem

ani,

že šlapu vlastn nohou touhu

její,

I

já šel

že hovorem

kam potom

i

tváí tam

došla

.

.

ji

ženu,

.

XII.

Commodus obavy mnohé pro u pátel mojich.

smr

též vzbouzí

povahy své

Šermíe má v

a gladiator spíš prý bude z

lásce,

nho

138

než

ímský

prý

eká

císa.

Duše

zlá a krutá

svžím

v mladistvém tom

tle,

sny o krvi prý chodí plavou hlavou,

mé

dnem hrzy ímské impérium Bezmocen stojím, bez úady hledím, však klidná bu, má duše. Osudem-li povolán bude syn mj k velkým vcem, a den

smrti bude prý

pro svtovládné

.

.

.

—

pak provede

je.

by zhynul on

i

Je-li

pak nezabráním ani ni

v blahu lidstva,

druhé dti moje,

bezmocné mé

dnes tomu,

já

dob

kosti v

píští

.

.

.

XIII.

Noc

as

pospíchá, a ruka mdlá se chvje.

usouzeno,

uložit se, Je-li

uvítám

vdn

však zaklepe-li

na oi

marn

bezcitné —

já nelituji

a nebudu

m

zoi, jež

i

tak je

nieho v svém i

žití

litovati

zbudí

svtlo

.

.

dobe. žití

.

její

199

OVINCI.

V

(R. 217—222.)

VLÁD. JELOVŠKOVI.

Já,

Hyppolytus, biskup obce Pontu,

vyprávt mohu, jaký Jidáš Kristv, kesanstva neest a hrob obílený je tenhle Callistus, jenž k sláv pekel

ímské obce biskupem a hlavou! Já mohu íci, nebof život jeho pede mnou leží jak kraj rozprostený a stupn neisté mi dobe známy, po kterých stoupal zloeený lotr.

je

Však

napíši

dkazem a

to,

a ta kniha bude

živým, pro století píští

známkou výstražnou

a ovci prašivé, o

erné

pro obce všechny duši,

dáblov se vkradla v stádo zvoncem zvoníc na prokleté šíji dav dvivý vedla k bránám pekla.

jež v žoldu

a

Já znal tu

potmšilou hlavu

když holou lebku

kozí,

ped pánem svým sklánl

140

a v

šat

Pán

dvrou

a peníze je

otroka

mu

zúroením

—

však

peníze v

ímem

si

dail

jej

i

svou pízní

svil, aby otrok

pjek

jistých

sluhy poctivého hrsti,

že neštstí

chodil.

množil,

—

!

sotva

ml!

mu,

Ztratily se prý

nimi Callist byl by zmizel z

a

s

v

as

cítil

už se pihodilo,

íma,

kdyby ruka pána sklamaného

ho nezdržela. Pán

byl

ovšem pohan

a nehodu tu chápat nedovedl,

ve mlýn hnalo

ba, Jvrdé srdce jeho

otroka ubohého, aby šlapal honící kolo ...

Vzdychal tehdy a slzy

Callist

ron nad svým krutým stavem

dal znáti všem, kdož zeli bídu jeho,

že osvícen je náhle 1

svtlem

Krista.

zželelo se obci nešastníka

a vykoupila zánovního bratra z jha otrockého. oslavil v

krm

Ten den svobody své ctihodný náš Callist

a rozjaen když z

krmy

potácel se,

do modlitebny zbloudil ímských a vida je

chtl

tam v

tiché

zpsobem svým

Žid

pobožnosti šíit

svtlo

víry,

141

jímž

sám

Jim tedy

ps

tak náhle osvícen byl

vrah

ped

obezaných, hyen lesklookých,

smrdutých kozl však uchopen

—

byl,

leccos byl by pidal,

vleen

modlitebny

z

a

pedán krutým lidem praetorovým.

A

praetor

pohan taniti dal metlám

hbet

jeho, naež tento kestan ímských odveden

po

tím.

Ježíšových nadal,

klenot byl v poutech

a složen na lo, vezen v Sardinii,

kde pracovat

ml

ve stíbrných dolech.

Však ábel nedá nikdy zaniknouti semeni svému, v kterém zalíbil si, ba, potmšilost jeho vysadí je

na místo božím sluncem osvícené,

sém

kde

ono

s

kvty urenými

pro slávu boží, vzchází, roste, kvete. Marcia, souložnice jež

zala

z

Commodova,

rozmaru se zajímati

o víru naši. píslušníky

její,

o dolech uslyšela v Sardinii, o strastech trestanc i

klidné mysli,

(neb jež

jíž

i

práci jejich

svj osud nesou

vesms jenom kestané

—

to byli,

soudy poslaly tam v asech krutých),

142

i

žádala

jejž

a

od biskupa seznam,

si

císaovi v chvíli lásky dala,

Commodus

Callista

Však

na svobodu.

je pustil

jméno

Callistus

—

nevepsal tam biskup.

sám

napravil tu chybu

biskupa kmeta. Posla Marciina

pemluvit doved, že

muž

jej

ten pibral

msto pived ped úady zatajil svj pein. krásn vzrostlo. Tu sém Callist v v sbor propuštných, a

jej

v

ím

Znal rázem naklonit

biskupem

(jenž

si

Zefyrina,

byl zvolen v této

obmezenou, pi tom

leb (a

že

penz

dob),

chtivou,

tehdy asi peníze, jež otrok

obdržel kdysi k založení banky,

se objevily jako zavolány

—

penzi Satan zalévá své sém) a biskup dal mu dozor nad hbitovem správu almužen a dohled v církvi. i

I

zalo zkvétat ono

Na všechny

ml i

sém

strany nesl

pro každého vlídnou

ráji

e

i

úsmv,

každým úastenství nemoh mluvit sladší eí!

ruky stisk a

had v

Callist.

milou vni,

s

—

143

Když Zefyrinus zemel, vznesla obec Callista na stolici svtce Petra!

(M

odmrštilo stádo oblouzené,

neb nelahodil a duch

Tam Ted

Sám

mj

mu mj písný

jazyk

volným mravm.)

nelíbil se

trní nyní v sláv hanba naše.

sém

Callist dozrálo už k

plodm.

Satan vládne nad ovincem Krista

vyznava.

a šije zmatek v duše

Mé, Hyppolita

z

Pontu, obviuje

neádný muž ten a sám pak hlásá,

z

mrzké haeresie

bh

že

jsou jednou osobou!

—

í

Syn a Otec rozum chápe?

Jak možno, dva že jsou, a že jsou jedno?

Pekelná stvro, proklet

Z

ženatých

muž

volí

bu knze

v chrám dovoluje pístup a cynicky se

sám oddlí

A

si

smje,

žijí

obce,

híšným lidem

že prý Kristus

koukol od pšenice!

nezamítá svazky žen a

v nichž

tvj jazyk!

muž,

bez knžského požehnání,

ba, ženy, jež své dti odložily,

nechává pistupovat k

stolu

pán

a slaboduší jsou tím omámeni.

144

zrdné stve Mrzký Jidáš ímský

Napíši knihu o té a vylíím

ji.

bud poznamenán.

A jenž vyhnals kupce z

hled na

Svj

Ty, Jesu Kriste,

chrámu Otce Svého,

chrám, kde peleší se

lotr!

A vytrhni ten mrzký dáblv kvítek z záhonu Svého! Prašivou tu ovci z ovince vyže, dej ji v pospas vlkm a zbav Svou íši toho pohoršení

146

LUKI AN. Kdo

zná

jméno?

to

nositel jeho obýval ten

Žil

byl

vesele a v

Tisíc pár set let

svt.

zamstnání svém

soudcem, katem, potom hrobaem.

Heroy, bohy, skvosty tradice, vše, co se v lidstvu cení nejvíce,

hnal na soud tož

svj

a zlým je soudil rtem

pustým žertem, ostrým cynismem

neb nemoh jinak, byl a exekuce pidlil

Svt

mu

a pak

Takový hrobník a nejlépe zná J.

St Machar

:

Jed

jeho ráz,

mu as.

rozpadal se.

dal ránu

to

—

Na soud svj jej

jej

hnal,

pochoval.

pln je moudrosti

ády Vnosti, z

Judey.

^0

146

VÍ,

bh

jak je

A po je

Smrt vždy Žitím honna

bez konce a

vná

obmna.

stech letech ješt

všem tm,

útchou

kteí cestou jeho jdou.

147

KESANKA. Má

vná,

lásko

mj

Ježíši,

pane,

pístave duše mojí opuštné,

pro

pro pro

otálíš,

Mám

plno svtla v

potácet se

chci k slunci

nedovolíš veplout,

mám

na vlnách

sob

žití?!

— chci však

svému. Pane Jesu

k slunci,

Kriste,

Ku Tvým nohám

neb svtlo nestaí mi.

jak poslušný psík chtla bych se skrit,

v

Tvé oi

patit, slova

Tvoje slyšet

a snad by dokonce Tvá drahá ruka

mou horkou skrá

a vlasy pohladila

Ty sladký miláku mj, Jesu Hle, tolik

svou lásku k

Kriste

krví speetilo

lidí

Tob

Tolik

!

—

svdk

tady

Pro já, drahý Jesu, Tvé mocné slávy ekat ješt? Zapomnl jsi na mne? mám !

Má

duše

a krev

ekáním

má

je

unavena,

hoi, hoí, Jesu Kriste,

a zapaluje sny

mé

a

mé

touhy 10*

148

a ta

muí

m—

ó dej, at vylije se

horká krev má, Ty se zahal do

jak císa se do plášt svého halí

— Kesanka jsem, pane —

mu.

já pravila

mne

Zadíval se na

brunátný pohan:

—

Nevadí, ó dívko,

je

škoda tebe, ale nevadí

A

já

mu

ní,

mn!

ó požádej té horké krve na Já k praetoru šla:

—

to.

— Nevstou

znova dla:

jenž bohy vaše rozvrátil a

A pohan znovu Co mám já

vn

jsem

králem svta,

já Jesu Krista, jenž je

by jediný vlád

—

pemoh,

na nebesích!

zadíval se ná

—

mne

— tím, milé dít? — initi — Chci smrt, ó pane! — a prosila už, — chci k ženichu otevi mi bránu! — ádný lovk, Dal do smíchu se — s

já

jít,

:

Je-li

tvj ženich, poká na t, dívko milá. Však nev tuze! Má-li dlouho ekat, pak snadno odvrátí se od tvých lící

tvj ženich nazaretský, nebot asy s

nich kouzlo setou ... a ty víš,

jsou

jenom

jarních

kvt

že

žádostiví ...

muži

—

149

Já ítila se jako štvaná srna z praetury, Kriste .

.

.

te a

Ty

a víš,

pro Jak

zde plái, stenám

Ty slyšíš moje prosby co chvje ubohou mou duší

to

víš,

nevyslyšíš, ženichu

úsmv

—

mj

slunce plála prý

jasný?!

tvá Tvoje

—

hvzdy hoely Tvé oi tak vypravují. Tak jdeš snním mojím, když bdím, tak picházíváš k lžku mému, a jako

když únavou se zavrou zraky moje ó vezmi k

sob nevstu

—

svou, pane,

mé

žhavé isté tlo vezmi k sob,

dej

vplouti v pístav lodce

peubohé

a slunce spatit strhaným pej

oím

160

císa Rudé svtlo v

širý prostor

kde

gallienus.

vnikalo sklem stechy

palácové lázn,

císa Gallienus hovl

si

na lehátku

mkkém

purpurovém.

matn, oi sklíka mosaikových ornament

Rudý mramor lázn z

nho

lesk se

blýskaly jak mrtvé

;

voda ze zlatých rour

kapající

do stíbrných nádržek a misek

naíkala steskem

Na stoleku ekal

nmých

ze slonové kosti

zlatý pohár za

v nich krev

slzí.

pohárem,

rží pimísena byla

k

šáv

s

dechy olej a syrských mastí.

révy, jak o

závod voníc

Gallienus zadíval se vzhru,

kde den skon svj rudým svtlem vštil, a tak lín pemítal v své duši

151

Barva ervená

me

Slunce

Rudý

jest

Smrt

má

v

barvou smrti

je ní

,

.

.

.

Lidská krev

císaský náš purpur

i

poslední vždy slovo v

.

.

rudá

je .

.

.

žití

.

Proto pijme, pijme, Galliene!

Vypil pohár jeden a dál myslil: Valerian, císa a

mj

otec,

v perském zajetí je u Sapora.

Barbar Sapor prý

kon

když se na

Bdný

otec

mu

Ale

hbet

šíj

vstoupá,

Jist trudnou starci

!

taká, málo císaská

jist

na

chce vyšvihnouti

ta služba,

asto pobolívá!

jej

lovk njak

žíti

musí,

aby njak zemít mohl jednou.

A

mn

vru asem

co však že by

dlat?

íma

starce císae

líto

jeho

—

Pošetilci míní,

slušno bylo válkou si

vysvobodit

—

Válka! kdes až na koninách svta!

A kdy barbar moh by zkrátit

vztek rozpálený

pedasn

dny starce

Vypil pohár druhý a dál myslil

Vlastn v jádru

lhostejno mi všecko.

.

.

152

Nechce se mi. Mdlá

duše moje.

je

Proto nelze táhnout do Persie.

Nechce se mi. Dost. A všecko marno. Všecko padá. Nelze zmoci Fátum. Mudrc podrobí se bez odporu.

—

Odpad Egypt nemže ím žíti bez pavuin egyptských tch pláten?

nám

Skythi Asii

zpustošili

—

zajde

ím

bez ledkového mýdla?

Gallii

nám

urval

—

samozvanec

hrozí proto státu nebezpeí,

že nebude v

ím

Mli jsme

provincie vskutku?

ty

gallských látek?

Prodej otroka, zda víc

zbude,

ti

nj?

než nejasná upomínka na

Vypil pohár tetí a dál myslil

Co Co Co

A

se bude je

jíst

as dneska

veer?

pipraveno pro zábavu?

se hrá as po divadlech zítra?

co v Cirku?

že se

— Otázek

lovk vru

divit

jak lze míti ješt jiných

tu tolik,

mže, zájm!

Ztráta provincií! Samozvanci,

docela

i

žena mezi nimi

Zenobia v Palmýe až kdesi

—

15á

boh Což

u všech

To

nás neunese

!

íše ímská? Nás

mne pýchou íma,

se zove u

vím

že v

nj

už

žena

dvakrát tolik?

i

.

.

.

Tahle Zenobia, i

.

.

Je prý cudná

ím

chce prý táhnout na

.

krásná, nevím

Je-li

.

.

.

.

.

.

.

Vypil zase pohár a dál myslil

Na

Bude njak.

A

ten purpur

vyjíti

chce

pomže jak

.

.

.

dsit?

sama krev už

ním se pomilovat

s

nkdo

jí

tm

se dnes už

kolem

druhým

.

.

.

jednou jist .

.

.

Bráti krásné ženy

do lázn

si

— píjemno

prefektm tam poslat nádherný

byl to

je

staré

vždycky,

babky

—

dobrý nápad,

vtip,

však se také chechtal kde kdo v

ím

.

.

Ale opakovat se to nesmí: prefekt takový je jako velbloud,

jenž žert snese jen do jisté míry.

Ne

dráždit

je

.

.

.

Nanovo Senát

.

.

o senátu

ano,

.

.

.

.

nco

Senát

se napil.

napadlo mi .

.

.

Senát

.

.

.

nevím,

154

CO to bylo

dnes

asto

.

.

.

híkou

je

Ostatn ten senát v mocné ruce naší.

žertík stropím já

s otci,

si

otcové však nepohnou ni brvou.

Ach,

tch šest sloup

hrdých mocných král,

set

ímské íše ímské síly pedchdcové

šest set

staré

není více. Krev tu vypustili moji

.

Zašli králové, by

Podtrhlo se

moh

žít

šastn

.

zítra

nám

spadne. Cítíme to

Nový pohár

vypil a dál myslil:

na hlavu

Všemu

boh

konec. Není

—

sloup

šest set

Dneska nebo

a strop padá.

.

císa.

.

.

.

onde,

a zde vše je vyvráceno z dráhy,

tam že není nedovede

boh

státi

.

.

o své

Vemte bohy mu, a zem pod nohou .

.

.

Slab

lovk,

je

síle.

vzali jste

mu

.

Život jest jen tíhou.

Nutno

A

nésti,

ten nový,

nežli

pijde konec

kestan

láme duše, zotrouje ten tak ješt

.

.

.

bh onch lidi

—

chybl tomu svtu!

.

.

.

166

Hle, ten purpur Rudé svtlo shaslo svítí hladov tak na mé tlo .

.

.

—

netrpliv

kdy k

má

tob

jsi

už? Pijde

teplá krev se vinout

rozvášnná

jako žena

Strpení

mj

.

nkdo

.

.

bude .

.

.

Vyhrne se jist

Oteve

jí

jako té

tch druhých

A

chvíle,

jist .

.

.

.

dvíka .

zas pohár piložil

.

pedchdc si

ke

rtm

.

mých .

.

1S6

SEN CÍSAE PROBA. EM. PEROUTKOVI.

I.

Svj

pozdrav vzkazuje

vám císa

Probus,

otcové shromáždní.

Nesmrtelným dík tu

bohm dvru,

vzdávám, že vám nezklamali již jste mi vnovali.

pokoena vzdorná Germanie devt král lidu toho pišlo a prosíc padlo k nohám mým a vašim.

Je

a

Dnes barbarové

sejí,

oou

pro vás

a tly svými chrání hranic íše,

dnes

na nivách se pasou,

jejich stáda

by naší potravou se stala jednou. Tož, jak se

sluší,

shromáždní,

otci

obti dík dejte pinést a koruny, dar

mst

asijských

vdných i

jež tuto posílám

bohm gallských osad,

provincie nilské,

vám,

vdn

složte

157

V chrám Capitolský Jova Nejlepšího,

ím

v chrám Gradiva, jenž chrání a ostatním

všem bohyním

a

svým

štítem

bohm.

Neb Róma nemá nepátel už

více.

Je pokoj v Rhátii a Illyricu,

Thrak v dobrodiní míru klidn dýchá a Isaurie

v bezpenosti.

žije

na asijských plodných

Mír

leží

klid

Egypt má, a Parth se

nad mocí

naší,

Na oslunných

v hloubi

jichž klínu

—

zem

zdšen

svcjí.

vršcích Hispanie,

na gallských pahorcích v

polích,

vrací,

i

mírných kopcích,

smavá Vindobona

leží,

kde všude dosud voják ozbrojený

svj

te

život háje vládu

íma

chránil

—

réva zelená se, aby dala

v podzimcích krev svou, krev to míru slavnou

k sláv

vných boh.

k radosti

lidí,

Te,

shromáždní, ješt jednou

otci

ponesu válku pes hranice íše, bych posledního nepítele zniil

—

a potom budem žíti z plod míru, jak lovk, jenž se piioval v síle let

mužných,

tráví

Chrám Janusv

ovoce

se zave,

jich otci,

v stáí.

navždy

a hrubý voják svlékne brnní své

158

a rukou, která dosud

meem

vládla,

pluh uchopí a klidn stoupat bude

tžkopádným chodem tažných vol, i námoníka oblee šat lehký za

a hbitou lodí popluje v kraj dálný,

by rovnováhu zjednal v darech krajin a v mnohých výrobcích a vynálezech

národ,

které

dlí vody moí.

Neb vojska nebude nám více teba. pravda, mocnou obranou je vlasti, však dvojsená to zbra a byly asy, že ímské mee zhoubu nesly ímu.

Me,

—

Zrušíme vojsko, jak

zbytenou

otci

vc

shromáždní,

a dost nebezpenou,

a vládu míru, která dosud plaše v snech

básníkv

a filosof chví se

jak vzdušný pelud,

Svt

ímu

poddán

pivedeme na svt. jest jen

pro své štstí,

je slušno dát též trochu štstí

ímu.

—

II.

—

Vojáci, druzi,

písa Makrobios

mi ekl, jaké psaní Imperator do

íma

poslal

.

.

.

Neteba

prý vojska!

159

Prý tažení

to poslední je

vbec,

Parthm podnikneme

jež proti

dom

Prý voják bude

nyní!

poslán potom,

by role vzdlával a stáda pásl, i,

chce-li,

plahoil se jako kupec

po cizích moích.

asy obmysln

Bývaly že

legie celé

Kdo

— z

.

Psáno

.

tak.

vle císa kdys

»Zrušíme vojsko

.

mocných?

.«

napíše se

je

složit

.

a zatím teba plán k

nohám pkn hlavy naše mladé mínní je vaše?

—

Mj

Makrobios nelže.

centurio,

Oh, není píznivcem Já slyšel,

nám

Imperator!

kterak vyjádil se kdysi,

že voják nesmí zdarma chleba

A

jísti.

proto hnal nás k pracím nevojenským

a kázal lesy kácet, valy

píkopy

hloubit,

jak korá ztvrdly

a

otcm

adou

Vojáci, jaké

—

—

sesekány byly?!

vnikl v zámysly a duše

nám

Však kdož ví?

a to znáte, brati

vím

pevn,

vždyt dosavadní

až .

,

vršit,

nám mkké dlan Není pítelem nám

.

že nás zniit hodlá,

iny

o

tom

svdí

!

—

.

.

.

160

— A my jsme císaem uinili — — My zbudovali celou slávu jeho — — My íma meem v tžkých dobách — — A me ten zlomit chce a hodit k zemi — — Vojáci, bratí! Takto v jiných asech se nesmlo psát o vojáku ímském — Jej

!

!

byli

!

!

—

Svou

takové

—

krví

smazat byl by musil vždycky

ádky zpupný

A nevdný!

— —

ne svých jen djin,

A

ale

málo pamtlivý

djin ímských!

—

Neb vojsko vždycky císae

—

A císa

donativ dal

!

—

právo

vojska, af to

T^ni k

nmu,

k

našlo

si

1

—

—

— —

to

—

Imperatorl

Nezaniklo

Probus pozná!

nmu

bratí!

—

A zbra

Y ruce!

—

161

III.

Vž

stála u Sirmia.

byl zrozen

Probus.

V

Sirmiu kdys

Byl-ii klid,

rád trávil

zde chvíle oddechu. Kol táboilo ve stanech vojsko, jež se sbíralo zde, by

s

jarem vyrazilo

proti

Bažina byla u msta,

již

Parthm. toužil

vysušit, zplodnit. Kázal kopat stoku

proudm Sávy. Vž pak postavit dal, osobn moh pehlížet v as každý voják práci. Na vži dlel práv. A dívaje se do modravé dálky, prolétal duší, kam zrak nedostihl svt nekonený, msta, nivy, lesy, ku by

pahorky, cesty, vody oceánu,

—

národy rzné, božstva rozmanitá vše vidl duší, pronikal a

cítil

moc, slávu, velkost svého impéria a o

ase

mír a klid

kdy nad tímto svtem

snil,

vný

mír z jeho ruky

panovati bude .

.

.

.

neslyšel ty kroky

.

kdy jen réva krev svou

prolévat bude k požehnání lidstva

A

.

.

.

.

pitlumené

po schodech vže, nevzrušil ho šepot J. S.

Machar: Jed

z

Judey.

11

162

jež dotekly se

planoucích díval se

me

oí

me,

zainení

sípavých hlas, .

.

—

v dálku

nevidl

.

tu zlobu

openu skrá .

.

tak

.

mu

dla

o

prvý voják

vehnal bokem k poklidnému

srdci.

Pad Probus. Pešel v íš pokoje a klidu

sn

z .

.

svých beze slova

.

Ticho

,

.

.

Zkamenlí žoldnéi

stáli

.

.

.

Potom ze se

hrzy inu. Tiše vží dol, jakby

protrhli se

odkrádali

vzbudit báli

se císae, jenž zdál se v krvi

dímat

.

.

.

163

VE VOJŠTÉ CÍSAE KONSTANTINA. Jsme povoláni do legie Náš imperator Beránek

Krista. je

tichý,

a bojujeme za království jeho.

Kíž praporcem nám, víme, že páno nám bude postavit jej jako trofej nad dobytými dušemi a

srdci.

Jsme povoláni do legie Krista. A tob pisáh boj náš imperator, nevstko svta, jež se ímem zoveš, jež

pepita

jsi

krví

muenník

a ohlušena chropotem jich smrtným,

dcero Beliala, matko zkázy, nádobo jedu, marnosti a zlosti!

ty

Vojáci Krista

dáváme

se v pochod,

náš imperator vjede v plné sláv do tvojich bran a na tvou

šíji

vstoupne

v prach poníženou, neb dny tvoje

a odkázal tvé hrdlo

mem

našim.

seet

164

dáváme

Vojáci Krista

A

me

se v pochod.

ten vnikne v prsa bezestoudná,

a kopím proženeme vnitnosti tvé

niemné

a šípy protknem

Za

povleeme

vlasy

tvé srdce.

tebe prachem

v ssutinách všeho, co

jsi

vyzískala

smilnictvím svojím, bohy tvoje

plamenm konírnou

dáme

v pospas, chrámy model budou

o

domy,

našich, a tvé

hích, rozmeteny budou, na kameni kámen nezstane.

pelechy že

Prach jsi

zem

budeš polykat, jež pyšné

vládla svtu,

dvko

nestydatá,

než tlo tvoje dáno bude

ervm

a hmyzu neistému k tuným hodm.

A

imperator. Beránek náš, vjede

do ssutin bláznivé tvé zhýilosti a kíž

A

s

svj vetkne na zniení

tvoje.

tebou zajdou všechna díla tvoje,

tvá bídná sláva, pyšné povznesení,

a velké ticho po tom všem jen zbude.

A jsi

hroby

ožijí,

svatým

jež pipravila

svdkm,

božím

muenníkm,

a kosti jejich vstanou v sláv svojí, a po tvém hrob,

dvko, kráet budou

165

Beránku boží. imperatore náš, bud zdráv My v život vný doufajíce !

zdravíme tebe!

Mee

naosteny,

krev rozpálena prudkou nenávistí tak pipraveni

—

jsme k tvé pomsty

dílu!

166

DIOCLETIAN. Nuž, i

sad

Aurelie,

mj

;

vidl

ptáci jen a

již

hlas pelétá

ty

—

mj

šumícího

— tak

palác

ze moe

kolem,

zavel pístup svétu

dnm

k svým posledním

A

jsi

vidls vysokou

Diocletian tvj.

mi neseš v amfoe své duše,

ne, vojáku, neklesej

na kolena,

zde nestojí tvj dávný imperator, jen

lovk,

jak ty

— poselství

mi neseš

onoho svta: Konstantinus vdává

z

za Licinia sestru svou, a zvou

m

svatb v Milan (Pro mé seschlé tam pevnou kliku mají pipravenu.) k

té

.

.

.

—

Vojáku, chvíš se?

m

V

hrdlo

kolika pak bitvách

ty vidl? Ukaž vrné oi! Což myslíš, že se tesknj louit budu s tmihle legiemi zelných hlávek,

jsi

než louil jsem

se,

osudy syt kdysi,

se svojím vojskem, purpurem a vínkem,

167

s

íšemi, msty, nádherou a slávou?

Stáls

pi tom v Nicomedii a vidls

ty slzy

Diocletiana, když jsem

naposled legie své oslovoval

pi Jovu, vždy

já z

vzení jsem

spoluvzm vidl vz svj

a valete svým a když jsem jenž dovézt

chvjná duše má

tu z

Z

m

ml

lidského hnusu

—

prchal

dával,

pipravený,

v Dalmatii moji, se omývala to

vy zvete pláem.

lidského hnusu, pravím, Aurelie,

to rub byl všeho,

A

—

tak já

cítil

m

nyní

ped ním

Tvj Konstantin a Svt nezmnil se,

život.

mého

nechrání-li zdi Spalata

— nezbývá, ten

v

než zemít.

tvj Licinius

.

.

.

mi, Aurelie.

Ten Licinius stával jako otrok u dveí mojich, stemeny mi držel, když vyjíždl jsem Já

A

nevidl

jich,

— jaké

ml

má

Konstantin, byl tribunem v

jak uil se

Když

oi?

on

vždy hlavu k zemi.

mým gestm

Galerius, caesar

mém

vojšt

panování!

mj

a zet

mj,

Peršany poražen byv na Eufratu,

ped tvá mou

pišel a já

pede dvorem

-

168

a vojskem vším

pšky bžet

jej

nechal

v purpuru podle vozu míli celou, obra, jenž se pyšnil božským otcem mát Romula prý pišla v thotenství njakým bohem v podobenství hada

jej,

—

—

on bžel, vlasy rval

si,

mu novým

bych dovolil

porážky hanbu

já

úpl,

prosil,

bojem smýti zel Konstantina,

oi vypouleny

jak tásl se a

m

—

zbožoval a on ví, že já vidl. Když Alexandrie jsem dobyl strašným bojem

meem

a kázal vzpouru

pobíjeti,

až vystoupí krev koni po kolena, zas vidl jsem, jak žasl

A když jsem

dal

nohy

o prvý trup, by

—a

on

ví to.

pak poklesnouti koni krví zbarvil,

a vraždy zastavil jsem, žasl znovu

tvj Konstantinus, imperator nyní, že usmál jsem se jeho mládí

a

ví,

A

Licinius dnes

mj

a Konstantin

mým

Snad stydno

jim, že

a mní, že ret

moh

bojí se,

že

pamt

moje

.

žije,

se stáhne,

dávné vystupují?

ní

i

.

gestem svtu vládne

mj posmšn

když obrazy z

.

purpur nosí,

by starý

lovk

purpurem pikrýt vetché tlo znovu

.

.

.

169

a íci jim

od

díla

:

pry, ruce nepoctivé,

mého, Augustus se vrací?

Tak malicherný svt

.

.

.

Aurelie,

jest,

a hnusný, dotrný; vnik v hradby moje,

pjdeme mu

nuž,

cesty, Aurelie.

s

— poslali

Hle, et jsem ondy

mi

z

íma

knih kupy, rád se hroužím v jejich smysl.

neb poet bystrý oznaiti umí ty

nosíme v své hrudi

pocity, jež

nedovedem

a kterým tvaru dáti

Lukian, Hellen, psal a jazyk, jenž jak

Hermes

jde

mu

a ukazuje žlutavé to

vtipná hlava

do Olympských bodá:

i

podsvtím

to,

eku

s

jakýms

ekem

kostry,

Narciss byl, to Nireus a

však

—

jiní

chce se na Helenu patit,

zvedne Hermes bílou jednu lebku: Zde Helena! A pro tohle, ek trne, i

—

to

pyšné lostvo o

a zahynutí

mst

lidí

zniení a

lodí

bezpoetných, boj

Pro tuhle kost zde Viz za sto

tisíci

mezi bohy?!

i

.

.

.

Cítíš,

—

Aurelie?

rok; lebka Konstantina

a Diocletianova a tetí leb žebráka, jenž

od

msta

vlek k

mstu

170

své choré údy, co bylo v nich?

A

vedle sebe

leží

A

—

které cena vyšší?

býval as, kdy Diocletian ten,

jsa

nezmoženým velkým vládcem svta,

žebráku závidl, že jak pták voln a beze hnusu poletuje svtem.

A

býval as, že Konstantinu ve snách

leb jevila se Diocletiana,

prostého salonského zahradníka, leb tesoucí se

Svt

stáím dsila ho

malicherným

a hloupým

,

.

jest,

mj

.

.

.

Aurelie,

.

Znáš

ty žití

mého dráhu?

Senátor ímský, starý Anulinus, propustil otroky.

A dva

Dalmati rodem, otec Já vidl

zvst

ím

z nich byli

mj

a matka.

a jeho impérium,

o bojích a dálných provinciích,

poplatných kmenech jímala

mou

duši.

Já vojákem rošt. Císae jsem vidl, mohutné slavné stoupati a klesat,

pádem tím se tásla íše. hrakou Peršan a Gall,

a každým

Už bylo Aegypt, Dak,

A

legií

a kohort.

tenkrát bozi vsadili mi v duši

hlas tajemný, jenž stále rozkazoval

171

Výš stoupej byl

!

.

.

císaem. A

.

Syn dalmatských propuštnc ty

víš,

Aurelie,

jak zachytil jsem íši klesající

a podepel

ji

silou žití

svého

a nový základ dal jsem, nové hlavy té

stavb

hrdé,

Však tenkrát

bohy založené.

cítil

jsem

už, Aurelie,

— žlutá

co dnes vím: Konec všeho Já

cítil

to,

a lidé

lebka.

necítili.

Já vidl hlavy sehnuté až k zemi, já vidl všude jenom jednu vli, tož svoji;

moje noha nešla zemí,

však stoupala po já

duše lámati

šíjích

moh

nahrbených;

jako ttiny

a osudy všech držel v ruce svojí. Ošklivost nad vším vešla v duši moji,

hnus prolnul krví mojí v

arteriích.

Ach, Aurelie, když jsem v

noní

chvíli

stoup na paláce svého bílou stechu

a vidl hvzdy, které stejné

nad vzdálenou mou tichou já

a

svítí

Diokleí,

oi pivel, bych zel její skály mnl, že slyším hukot svého moe

,

.

,

172

Tu

,

,

:

.

Ty já

ped mým duchem

stanul pízrak jakýs

bh kesan

víš,

domu

jak dti

trpl kolem jeho vyznavae

a poct jim dopál, dstojenství vojska,

a A

m

Galerius varoval

divný

vždycky,

hnán, než úvahami ducha.

víc citem

bh

ten rostl v srdcích lidských,

knží

a já se asto tázal co peje

si,

i

jeho,

íkali mi knží,

že íše jeho není z toho svta,

vladaem chce

že

býti duši

pouze

—

k nevíe bajky, bajky, Aurelie.

A tajemný

hlas v nitru rozkazoval

Zab toho boha, zab

jej

!

— Kterak zabít?

Jak potít

A

jej,

když

Galerius prosil

bij

Jak

kesany!

erv

:

Jich

sídlí

Mee z pochvy, bh je zhoubou íše.

se provrtává

ímského impéria:

v srdcích lidských?

tlem sloup

Šije rozbroj

v legiích tvojich, ádech, institucích.

Stoupenci jeho rvou se mezi sebou a sekty tvoí; proklínají sebe

173

ti

knží

boh

tvých

zatracují sebe;

jejich,

nectí,

ale též

ne svého.

Hle, pobouili se mi v Melitene

a v Sýrii. a

—

Tak Galerius bouil

meem

zaal

honit boha z duší.

Tu jednou otrok pines list zachycený, Theonas kde biskup psal komorníku mému, kesanovi, že nutno plnit dvr mj vícími, Já díval se.

kol osoby

mé kesan

pak

spnout

etz

pokestné

v hodnosti dosazovat

—

odstraniti Diocletiana.

Tak chtl

bh

nad

hlavou

spící

Zapálili palác

jejich?

mou

v Antiochii

—

a tu jsem teprv poslech Galeria

zaal

a válku

A on mi

s

nevidným bohem.

dával po stu, po

v šanc tla vrných svojich

pod

já

a

me

ohnm

klad

niil

—

tisíci

vyznava,

na kíže

je,

bh

je vbíjel

se nezastal jich

a nezjevil se. Jen jak matný pízrak plul

To

pede mnou

a nebyl k zapuzení.

jediný byl nepítel

jímž nedoved jsem, ba,

chvl

se

mj

nemoh

ped ním

tenkrát,

pohrdati,

Diocletianus.

174

A

konin, ze všech kout skrytých mi svoje vyznavae,

z dálných

on posílal já zabil je,

bh A

on v jiné duše vstoupal,

ukrutný a nedostižitelný

m

v posled ošklivost

tak jako z

lidí.

.

.

.

nho

jala z

Šel jsem do Salony

Dnes, Aurelie, vím, on

eho

.

.

.

žádal.

Tys vylíil mi bitvu s Maxentiem u Saxa rubra, mostu milvijského. Kíž, ekl

jsi,

se zjevil Konstantinu

na pláni nebes, kolem

nho

nápis:

—

V

tak aspo znamení tomto zvítzíš vám císa pisah. Snad to pravda. Potom znak Ježíšv tkvl na korouhvích kohort a v jeho jmén zaalo se vraždit

jak v

A

bh

jmén Marta za dob mojich kdysi. ten sed v srdcích svojich vrných

v boj urputný krev jejich rozpaloval

—

ticet

jak,

nu, vidíš

:

tisíc

mrtvol

po níž tak dlouho musil a které závidl dív

Pak v

spoetli jste?

chtl se také napít krve,

plné

marn

bohm

sláv sed

si

žíznit

našim

na trn

se svými knzi, biskupy a jáhny

.

.

.

jejich

—

175

a spokojen

—

A

Konstantinus také.

jest.

kesfanské knze

vidíš,

v klín

nj

k bohu

jej

bh kesan,

vidím Konstantinem,

Kterak

!

hnusno

z

sebe

z

.

.

.

jediný,

duše nyní, poprvé v

jemuž se otevela

neíkej o tom ani

ním válil!

Vale, Aurelie

má ti

—

mém

žití

ostatn by nikdo

možnost toho neuvil. íši mrtvých zajdu, Aurelie,

se svými bohy, které

ctil

jsem v

žití

nebudou nyní ležet kosti moje tam podle koster Marta, Jupitera?

Ty

vrat se v Milan,

obma vládcm a

rci,

je

všeho, Aurelie, z všeho

sama

Tys

Ted v

malikým

a kterak malicherným

byl Diocletian, že tak s

i

tomu?

mohu lebku svoji vložit, odprce mj zmožen,

tím Konstantinem

Je

že Galerius

umíraje,

že už

zem

zmožena

a

víš,

prosil,

by modlili se za

Tož

—

známka asu

vyi

díky moje

za pozvání k svatb,

že nesnese už staré tlo

námahy

cesty.

—

176

Vale, Aurelie

!

Až dívati se budeš z lodi svojí na Salonu mou v slunci rozloženou, pak mžeš tiše íci mému moi Diocletian byl

.

.

.

177

IMPERATOR AUGUSTUS FLAVIUS CLAUDIUS JULIANUS. EMILU SAUDEKOVI. I.

Mj

m

Oreibasie, hle, každá chvíle

vede dále od tvé drahé duše,

hovoru tvého a tvé moudré rady

Má

vojska jako valný proud se valí

k hranicím íše a dny spoíst možno,

—

kdy po perské se rozlijeme zemi však vzdálen tebe, chci být pece a proto budu, když

m

co bych hovoit chtl k duši

to,

skládati

v

s

tebou,

touha seve, tvojí,

Domnívat se budu, jako v nedávných dnech,

lístky.

že vyprávím

ti

a ty že poslouchaje sedíš blízko

pátelský pohled upíráš k

mým oím,

tu hlavou kývneš, tu cos

poznamenáš,

tu

povstaneš a ruce podávaje

mj J.

závr S.

schválíš

Machar

:

Jed

z

upímnými

Judey.

slovy. 12

178

Ty

lístky

pi návratu dosvdí ti, pec vyplnno bylo:

že pání tvé

tys táhl proti

a

Parthm

císa Julian

a v Antiochii

ti

ti

lékae

a ne

tm

je jist,

a v

je

nedovolil

s

eí

zdravým.

let

Galilejských,

potebí jen chorým,

A tvj

že zdráv se z

ad

Julianem,

zstat kázal,

v tom shoduje se že

s

tak

Julianus

výpravy

té vrátí

zídka potebovat

umní

lékaského tvého bude, jak asto vyžadovat bude sob rad pátelských a zlatých zkušeností.

II.

Mj

Oreibasie, jak den byl krásný

!

mj

pohledem svým teplým probouzí stromy z neteného spánku, jak láskyplná matka dti budí a v zele oblékati se je nutí; vlaštovky svižn vznášejí se modrem Zas Helios

a provázejí k hranicím nás perským,

prvod povinný dát chtly orlm táhnem stinnou cestou, kde šumných pramen jest stále hojnost, kde cypiš s platanem nám chládek dává,

jakoby legií

;

179

když odpoívat nutno; v také

má

duše

chvíli

obvyklým se douškem

sílí

ze zdroje Platonova.

Sladko

A chtl bych

sladkost toho

mj

celému svtu, Helie

dát radost lidstvu, jak

prameny, kee, i

nmý

trávy,

kámen po

žíti

dáti

žití

velký,

stromy,

cítí

ji

ptactvo vzduchu

truchlivé

zim!

Dát svžest duším, blahé teplo

krvi

bdným srdcím zim galilejské!

a štstí života zas

po tmavé mrazné

III.

Hle, vojsko

a

V

já,

mj

odpoívá

v stínu palem,

Oreibasie, jdu k

snu dnešní noci

tob!

chlapcem jsem se vidl

a procitnuv já dál dlel duší v krajích

mladostí svojí. je

a

V

dálce v Bithynii

statek malý nedaleko

pec

moe,

zas daleko tak, že

mu

poklid

žvanivý kupec nikdy neporuší ni

drzý

námoník.

se malý kopec, s

propontské

moe,

Blíž statku

nhož

zvedá

spatit

ostrovy a

možno

msto

—

12*

180

tmto hodm oí dýchá vni

a k

mateídouška, svlaec, bujná

tráva.

Možno ísti v knize myšlenek let, možno hledt

Klid svatý kolem.

a stíhat

na zele moe,

stíhat vlny,

lodi.

Jest zahrada tam, prameny

i

koupel

a vinice, jež památkou je malou

mé

práce rolnické

Mou matku

.

.

Tam

.

vzala smrt

žil

mn,

jsem dtství.

nemluvnti,

mj, císa, práv obleený,

a krví otce bratrovec si

purpur zbarvil

když hochem byl jsem. Eunuch Mardonios, Skyth, barbar rodem, ale Hellen duší, jenž matce

mé byl od dda dán kdysi, mé prvým uitelem. staec, který rodice mé

byl mladosti

Ten dobrý otvíral svty básní Homerových a Hesioda cenu znát

ji

uil,

opuštnou moji mladost

ten

za slabou ruku, v Helladu tou cestou, kterou

a na šlépje

mn

oživil

»Na Dlu

ji,

její již

pojal

ji

zaved

matku mou kdys

vedl,

ukazuje

jsem navždy

ztratil.

kdysi blíže chrámu Foiba

jsem vidl palmu mladou, slinou vzrstem«

—

ó matko, z toho

Homerova

verše

181

rok obraz na mne zírá tch dob, kdy vzpomínaje tebe et prvn Mardonios verše tyto tvých dívích

už od

.

Ten bdný kleštnec ved jen jednou cestou

—

On nauil

m

žíti

.

duši moji

dnes

vden

tak vele, jak jsem

.

mu žehnám za byl mu tehdy.

to

prostým žitím

svta smavý duše, spokojenost nitra.

a cenit nade všecky statky klid

On a

k

její

ádm

On svt mi

A

pírody

m

zaved

jemn

souzvuk odkryl duchu mému. otevel, kde dosud

tenkrát také zamiloval jsem

Helia boha

.

.

.

Vždy

m

žiji.

si

hnala touha

se koupat v zlatém teplém svtle jeho

a vzhlížet k tvái jeho nesmrtelné

za k

bezmraných pak

nocí rád jsem patil

nebeským krásám vznešeným a tpytným nadzemský jich šumot

a poslouchaje

jsem vnikal touhou duše v

A

ády

jejich.

zaal pociovat, paprskem je pouze

tenkrát už jsem

že duše lidská

ze vznešeného svtla Heliová, jež oživuje hrubou

hmotu tla svému

a po letech se k zdroji

vrací.

182

A

tenkrát také k poznání jsem došel,

že

a ne

:

—

otázka zní pouze: Jak žít?

žití

V

vit?

co

.

.

.

Jak ty bílé hvzdy, z nichž

vném

jedny v nepohnutí

stojí

a jiné dalekou se drahou berou

a nikdy nesrazí se, neporuší

sob zákon si

svých cest a záštím k

——

tak

jakých

nezaplanou, páti více

pro efemerní lidské živobytí?

Mj

.

.

Oreibasie, tož pro dnes vale

Jdu podívat a

.

se,

opaten-li voják

ádn-li jsou postaveny

stráže

.

.

.

IV.

mn

Dnes saracenští posli pišli ke a a šíp svj nabídli mi k služb,

me

dám-li jim zase vypláceti

sumy, jak

ty

se uvolili

je

pedchdcové

ekl a

pry

je

jsem

zlata, železo

jim,

mám

dravý

pouze,

poslal.

Hrdá ímská jak

moji

platit.

nemám

že

ron

je

slávo,

pyšný háv tvj zblízka!

183

V.

Dnes, Oreibasie, jsme pekroili

msta

hranici perskou,

Circesia

útokem je vzali. Lstní barbai, již v podzemních se skrýších

jsme

a

dostihli

etn, by nám lišky dýmem slámy

v záda vpadli,

schovali

jak

Na

jsou zadušeni.

proudem

vesele lodi moje

a legie a

Ó

mého

mé

v

dev

a

révy

eufratských vodách

dve

plují,

své

síly

štstí bujae jdou k

pedu.

Helie a všichni olympití

Ne pouze

k ozáení jména mého,

však k sláv

svojí, kterou

pipnte úspch

mohl

Klid chci dát íši, abych

vás lidem a

vám

lidi

úsmv

!

vrátit

Abych mohl

!

tak zídit svt, by v ší

váš slunný

obnovit chci,

mých orlm

k legií

i

dál

moh

ležet

na prostorách jeho!

VI.

Mj

Oreibasie,

jejž

posledn jsem

co lásky ukryto

tu je

dnes ten

lístek,

napsal. Ví tvá duše, v duši mojí.

184

a také

víš,

jak touží vyraziti,

by zaplavila celou íši moji

—

však také nenávidí Julian tvj, a nenávist ta leží v duši jeho

Dneska zabarvila

jak jeho láska.

myšlenky moje, v tomto okamžiku,

kdy hovoit chci lístkem ku tvým oím, se v lístek dere

.

.

.

Ano, Galilejští!

jež

.

.

.

Lukáše a Pavly Vidím kameny ty, podloudnicky vzali z eckých chrám,

Já poznal je, a Jany jejich

ty

.

.

.

by neforemný domek pipravili pro toho z Nazareta ... i

práci jejich, když

Já je poznal

jsem pinucen byl

v ten domek vcházet, íkat slova

jejich,

oi k zemi

šat jejich nosit, klopit

a pokrytecky zíkat svých se

boh

—

co v srdci mojím velké slunce plálo,

a svt, jejž oni za mrtvý

již

mnili,

v studené noci jeho východ ekal. Já poznal

je,

ty

a Jany, Marky. a

znám

i

ty,

že jsem

je

poznal

kdož ješt po nich

povrhat mohu, i

Lukáše a Pavly

A

smím

i

musím

tím, jejž oni ve svých ústech

pišli,

jimi

nesou.

185

Hellado nesmrtelná, jaký barbar se z Galileje po tvé

Co

mže

íci,

neekla jednou

Mrak

šíji

sápe?

co bys byla

sama

a pípadnji

lip

vyšel z Galileje, zastel

oblohu modrou, ztemnil

ern

širý obzor,

a nohy luzy v pološeru vešly

do sladkých

kvt

Jak mohou smát když na poátku jenž lidsky

mluv

svta Homerova.

se oni

knh

mythm

tvojím,

svých mají hada,

prostou ženu svádí?

Když mají boha, zbsilého

starce,

jenž zlobí se a proklíná jak plavec

a jemuž syna pikli, který nikdy se

zem

starým otcem zdvižen nebyl?

Když mají pannu, která porodila a pannou zstala? Když mají boha, jejž vbili

na kíž,

a tetího dne dali Jak

mohou

oni

položili

mu

ve hrob

vstát z

smát se

mrtvých?

mythm eckým?

VII.

Mj s

Oreibasie, dnes

na pochodu

vojákem prostým rozmlouval jsem trochu,

jenž z Athén rodem.

Man

vzpomínal jsem

186

dn

athénských

dsu

den v

svých ... v duši

mé

pak

ožil

jeden, jakých neb>lo víc

tom mnohotvárném

živobytí mojím.

Vrah Konstantius do Athén mi dopsal,

nmu

bych bez prodlení pišel k

Tu krvavý

Milan.

v

otcv, bratra Galia,

stín

a bratrovou všech šeptal duši mojí

— Tof,

Juliane, poslední tvá cesta

Já slzy

k

lil

ne za svj

Athenin, ale za smrt prosil,

život,

pd

na athénské já za smrt neb Hellenem jsem.

prosil,

íkali mi

vcem

že k velkým

i

já

rod

i

vyhlédl

jak vyvolený

.

císa

—

.

.

A ten Konstantius, kesany je chválen

bohu

pán, v

nmž

se

dobe

jejich

Nízcí,

jsou Galilejští!

.

.

podlí

.

Ostatn jež

sice,

m

bych nejradj byl odvrh všecko,

jméno

vrah rodu svého,

zlíbilo

—

a zoufale pjal ruce

té bílé Akropoli

však

!

mám

nebude už nikdy vyplnna

touhu,

187

a nad níž, Oreibasie, se asi

usmješ tiše moudrým pohledem svým Rád bych byl býval na svt žil tenkrát, když

tesav

syn chodil po Judei,

mu

pohledl

rád bych byl jednou

a slyšel slova jdoucí ze rt jeho

Vím,

ím

je

dnes

.

.

v oi,

—

rád znal bych,

.

ím

byl tenkrát

VIII.

Dnes jenom slovo, Oreibasie mj! Potyky, bitvy ukoneny všechny vítzstvím naším. Alexander kdysi jak jarní

je

tak íší perskou!

Vojsko Surenovo

Tigris.

znieno

as

hml

boue

Pekroen

a prchá na Ktesiphon.

Snad u Arbel je vavín, skrá svou a jenž dá ochotn své vtve ímu. Xenophon kdysi touto cestou stoupal obrátit

.

.

.

jímž Alexander ovil kdysi

k thalatt drahé jež

mliny

.

.

.

Nutno

spálit lodi,

a dravý proud by zniil,

a posádkou jich

sesíliti

vojsko

.

.

.

Helie, králi, jak je život krásný!

Tak inplný,

rušný,

bouný

život!

!

.

188

IX.

Je ticho v ležení

.

ruka mdlá

adu

neb zhotovila celou jež vládce povinnost

Te,

Oreibasie

neb ješt

Na

lístek

Plá lampa v stanu,

.

.

Má

kde ješt bdím.

mj,

jí

napsat dala.

vzchopila se,

napsat touží

tob

.

,

.

Konstantia vzpomínal jsem dneska,

Oh, Konstantius! Zídka jenom v

jsem vidl nehybné a

psaním,

je

list,

ty

žití

jeho

líce

oi potmšile šilhající se mohu Dia dovolávat .

,

.

A pec a

boh

všech, že choval jsem se k

mj

jak chtl bych, by

Co jemu

nic tak

nmu, mn.

syn se choval ke

špatným nezdálo

se,

okolnost, ni lovk, jen když mohlo mne zniiti já mlel jen a ekal. A je-li zázrakem co — pak je jist, ni

—

že živ jsem zstal.

Nemám

tedy pravdu,

mj, pevn vím, vle nesmrtelných boh živ jsem,

když, Oreibasie že z již

pro svou slávu

a pro své oslavení

m

zde zachovali

vzhru

vedli?

189

X.

Mj

Oreibasie, den dnešní pln byl

nádhery slavné

.

.

Sedám

.

k lístku tomu

a v oích cítím slunení plát svtlo a v uších slyším vítzný hluk polnic.

Helie králi,

velebn

modrém

v aetheru

pláls

dneska

Díval jsem se k tob,

!

nevdl jsem, co se Tvj pouhý odlesk jest že

kolem dje! už dobrodiním

jak vznešenou být musí bytost tvoje

Oh se

Galilejští!

lovku,

jak ubohé

jak je

jenž to,

s

živý,

m.ožno klant

hanbou

vbit byl

oí vám

žhoucí, veliký a

dívá

I

vný,

tšitel duší, oblažitel tla!

možno vidt, cítit, dýchat, vont a pece vit na mrtvolu jakous!?

Jak

Hle, biskupové

vzájemn

a jeden druhého zve

si

klnou

synem ábla

a každý tvrdí, on že jedin zná tajemství pravé víry galilejské, a slibujíce

na kíž,

mrtvolu mít bohem,

když Helios se do

On

—

I

ovekám svým

nebe

—

190

jdou sami chyte za požitky tla;

knz

v chrámu mince sbírá, dávaje

pánbh

že

jednou

úroky

s

je

slib,

splatí,

a dobrá duše vrabce pustí z psti

hebenu stechy; mstech proti bohm

pro holuba kdes na

a

lid

se

boue

v

v znamení kíže hlásá spásu svoji a

žije

vraždou, zlodjstvím a lupem,

—

klamem jak možno vše to? Staí pouze vit? Vyznávat ústy a mít duši dravc? podvody, šalbou, cizoložstvím,

Má

Galilejský dost na slovech víry?

zpvu?

Praporcích, kížích, ornátech a

Jak skromný

bh

to

.

.

.

Krev že takého cos na

má

však se bouí,

Olymp mi sahá! XI.

Dnes pokrauji ve verejší ei.

poet jsou dílem, tch skvlých pedstav lidem a pec vyšší nad

Hellady bozi

veselá družina je

blízká

n

Vznešení brati drobných smrtelník

A

Hellen

ví,

že neúprosný

že nejsou všemohoucí,

Osud vládne

jimi.

.

.

.

.

.

.

191

však uctívá

hostinou a plesem,

je

neb oni radostí jsou duše jeho, již

krása zrodila, a

krásou

žijí

a krása ta je nesmrtelnost jejich. Je milujeme,

i

nevíme

když

.

.

.

XII.

Mj

a

Oreibasie,

neeknu tob

.

.

je,

mnou,

slvka

v kterých

.

Jsi

a pozoruješ práci starostí píliv,

se

stále

jsi

dn

asto ada

dn

tu i

po

mém

boku

nocí,

zamstnání ducha,

a vidíš, kterak v život tom pestrém a

rzných námahách

se

šastným

cítím.

Jsem ve stanu te. Rozkazy jsem vydal pro zítek vojsku.

Hodlám

psáti listy

na senát ímský, potom do a

A

legii,

Gallie

jež leží v Pannonii.

v malé pause, jež mi nyní zbývá,

poznámkou malou obracím

Hle

dobroinnost

onch

se k

tob

Galilejských

Jak otroká, když pilákat chce dti.

:

192

jim

v

kolá ukáže a vede k

ni

usadí

a v otroctví

lodi,

odrazí pak s nimi

je,

kdesi v dálce prodá

je

—

tak Galilejští bezbožní a chladní lákají

dobrodiním

k sob,

lidi

by davše malý prospch tlu

navždy zotroiti.

tu duši mohli

A

jejich,

lidská hloupost ráda v šanc dá duši

a zradí staré bohy

otc

a bozi zrazení jen

hrd mlí,

neb zotroení duše už

svojich,

je

trestem.

XIII.

Jak vede se

Oreibasie

ti,

mst?

v dalekém

sám zdráv a il Verejší noci

mj,

Vracíš lidem zdraví,

ptáe v podnebesí?

jak

jsem po svém zvyku

stál

ped stanem pate

v

zánou harmonii

nebeských tles. Náhle svtlá koule se nesla rychlým letem

a zmizela.

A hvzdy

a bylo ticho

.

.

tmavou klenbou

plály dále,

.

Chvílí tou

mou

duší

pedtucha prošla o

mém

k té kouli pirovnal

jsem krátkost jeho

vlastním

žití:

193

a k zái

iny své

její

.

.

tak

.

slavn

se mihlo všecko, zniklo bez památky, a bílé

hvzdy

plály jako

ped

m

možno to? Zda odvolá

Je

tím

.

.

.

Fátum

a ruce pustí dílo nehotové?

vím,

Je možno. Ale

že

dodlá mou

a jiná ruka

as

a já tu ruku potom zlíbám

paprsk tch

jsa jedním z

pijde

práci

vdné teplých zlatých

Helia krále ...

jsem

vdcm

Ráno vypravoval svým o noním onom

zjevu,

a dobí muži potom v potaz vzali etruské vštce,

— bez

nichž neudlá povrivý íman

už ovšem kroku

a jichž se proto v táboe

hadai

m

vštili cos,

prosili,

mém

hemží

naež vdci

bych pro znamení mnohá

k pochodu nedal dnešního dne rozkaz etruské vštce z ležení jsem vyhnal

a k pochodu jsem zatroubiti kázal.

XIV. Hle,

vera jsem

dnes, Oreibasie ti

vylíit chci z J-

S. Mac!i.r

:

Jed

ti

vypsal o té kouli,

mj, vidní práv z

—

Judey.

své

prošlé noci. 13

—

194

Na lžku

v stanu když jsem odpoíval,

pi matném svtle lampy zjev jsem

spatil,

jak v Gallii se objevil mi kdysi.

Vysoký Kdosi

s

hlavou zahalenou

a zahalený hojnosti roh v ruce stál

nad

mým lžkem

ásné

v dlouhé

toze.

Zhalená hlava jeho pokynula

pohybem vážným na mne, potom pešel prostorou stanu, pronik plátnem jeho

a zmizel

.

,

.

Vstal jsem, myslil na zjev dlouho,

až v stan

mj

oteveným vchodem

vpadl

záivý pozdrav zarudlého slunce, a pozdrav ten mi na lístku zde

leží,

mé

duše

kde mluvím

s tebou,

píteli

.

.

.

Helie jasný, dals mi život dobrý,

poznání dokonalé, mysl zbožnou, i

lehký obchod z

Já rád byl živ,

žití

mn

neb naploval jsem

dej v

svém ase.

rozkoší dny byly, je

in

adou

a není nutno z nich se zardívati.

Však

pijde-li už hodina

má

záhy,

pak vezmi paprsk, jenž byl ve a dej

mu

navrátit se k zdroji

mn svému

duší,

195

XV.

NA POSLEDNÍM LÍSTKU. Sallustius, praefekt praetorio,

Já,

jsem našel v stanu imperatorov

tch

lístk adu, které psával císa

ve chvílích odpoinku pro pítele,

a na poslední dopisuji toto

Barbai asto napadli nás v pedu a hned zas v boku a hned zadní voje. I

nám ohnm,

trávu spráhlou niili

by

kom

našim

Však nezlomen duch jda s

dvrou

U Tumary

pokazili.

píci

legií byl

našich

za jeho ruky kynem.

to bylo. Jezdci

perští

napadli voj náš. Císa, vždycky v

kde jednalo se o útok i tady vyrazil. Houf jezdc

i

Za

chvíli

na

to

ele

odraz, prchl.

kvapná zpráva pišla,

že barbai se v týlu objevili.

Hned imperator

jako blesk tam spchal,

jen purpur jeho zavlál

jak výšleh

ped oima

ohn. Pancí

neoblékl,

jsem se za ním.

neb den byl žhavý.

Pustil

Peršani prchli

bludná stela

—

ale

13*

196

se vbodla náhle imperatoru v bok,

as

a Julian se zapotácel ... v jej

záchyt paží,

kon

s

jsem

snes a nést dal

do stanu jeho ... Po koni pak volal a v boj chtl znovu vyjet

nám

Z boku

tekly z oí.

.

Slzy

.

.

inula se

krev valným proudem, jenž se nedal

Tu vidl konec

.

v památku svoji o píštím

žití

.

S

.

.

duše

.

.

.

mluvil

filosofy

Usmíval se

—

že

dobe mu

již

.

.

pak sklenku vody

.

vypil,

A

ona

sílu duše,

—

jsem

Což Anatolus? Dech se stával tžší, vzdych a skonal

íma.

Byl stejn synem Hellady jak

Ten

.

.

.

ek

Jen jednu chvíli smuten byl, když

na jeho otázku:

stavit.

Rozdlil nám leccos

.

.

vzlet

jí

dala.

duše jeho jist byla duší

Hellady,

íma

bylo nám,

.

ím

a Hellas že

tu

.

.

sotva vyšla z tla,

že musí pestat dýchat,

práv dokonala

Vznešený v život a velký v Žil krátce

—

ale slavná

.

.

.

smrti.

pam

jeho

petrvá vky.

Nám

pak, kdož

s

ním

žiH,

.

.

.

197

Útchou bude

pro zbytek

že znali jsme

jej,

dn

našich,

že jsme dýchat

smli smli

vzduch, jejž on dýchal, že jsme patit v zrak jeho záící a jako

oknem

k dnu jeho veliké a isté duše. Pátelství jeho bude chloubou naší

a

—

líí-li

mi správn toho

kdož ve vojšt pak

i

jej

ten Galilejský hrd být

že takový duch byl

Krista,

našem vyznávají

mu

mže,

nepítelem.

Popelu jeho budiž lehká

zem

I

—

198

JE

Lo

MRTEV, MRTEV VELKÝ PAN ecká

plula

!

beh.

kolem skalných

Na píd obraz svatého byl Petra, deva ezán rukou neumlou

jenž z

a barvou vyzdoben, se díval dol, jak po rybách by pátral v isté hloubce.

Poledne

bylo. Zlaté šípy slunce

na kolíbavé

vod

Do ticha vrážel šum vody, šelest

lámaly

se.

jenom náraz

V

vesel,

stékajících kapek,

tom hlas se rozleh do šíe

i

dálky,

hlas žalující, až to k srdci sáhlo

»Je mrtev, mrtev velký Pan!«

Ten výkik

vod

voda zasténala, plaché Echo jejich vrátil, skalám se k slzy bylo slyšet jej opáilo do vzduchu se vznesl. v tom náku jeho po

letl,

—

—

199

vzduch rozšuml se v roztesknlém hoi a oblak stíbrný, jenž ploval nebem, v

krpjích žalných

vrh se dol, v

Leh smutek na zem, na nebe I

plavci,

kteí

se zarazili

;

slyšeli ten

dali

klesnout

i

vody.

výkik,

veslm

a ustrašeným zrakem pátrajíce

po hlasu vzniku, kížem znamenali si

nízká

ela

a hrud opálenou.

moe.

200

ANNO (Stránka

V

z

tom roce bouemi

a toto byla

367.

Djin Ammiana

píina

byl

Marctllina.)

zvlnn

prbh

a

ím

:

Po uprázdnném stolci biskupském Damasus toužil, toužil Ursinus, a že z nich každý pívržence vášnivé, velé, k

ml

všemu odhodlané,

tož místo volby došlo

k

zápasm

v ulicích, chrámech. Prefekt Vlventius

nemoha odešel z

U

ztišit

vzteku vášní

msta. Boj

basiliky Siciniovy,

kam shromažovala od

tch

byl krvavý.

let

se k modlitbám

už nyní obec kesanská,

našlo se

—

píklad zuivosti boje

dne jednoho stoticet pobitých.

A pívržence maje zuivjší vítzn vyšel z boj Damasus

—

2ÓI

po mrtvolách jak schodech stoupaje

na želaný trn ímských biskup.

—

A

není divu, že se lidé tak

mst

o povýšené místo v

kdo dosah ho,

ped nouzemi

:

a strastmi života

poklad nashromáždí z

rvou

navždy zabezpeen

je

v hojnosti

odkaz etných, dar zbožných

žen,

jenom ve voze nádherném rouchu, pastv oí všech,

lidu se jeví

v

a hody jeho tak jsou vybrané, že každý král

—A v

jak by

ohromném

mu mže

moh

závidt,

být žehnán lidem vším,

mst

(které skryje chyby,

by pednosti tím více vynikly)

kdyby tak po píklad biskup, jak v provinciích

stídm

si

tu

žijí

vedli v

tla

a tam,

požitcích,

v háv nenápadný odívali se,

pokorn k zemi oi

klopili

co duše zanícena zbožností,

by

svítila jak

ve

tm

pochode

tak mohli by stát celým životem

poestní jsouce isti mužové

—

202

jak svtlý píklad všem, kdož

však

.

.

ví

.

tady asi djepisec vzdych a obrátil se k jiným píhodám, jež toho roku v íši

sbhly

se

.

.

.

v

n,

203

BEZABDE. Já unik Jak

tenkrát v

povode

as, než pevnost

padla.

se rozlívala kolem

zdí našich hrozná spousta perských lidí

a Sapor

sám

uprosted

hvzd

—

heroldi

z

pod

nich záil jako

msíc

svých. Vyzvali nás vzdát se, zdí

u píkopu

byli

—

a s chutí bychom byli odvtili

kamenem

z praku

však barbai

ti

nebo šípem

chytí

vojáky naše, v Singae jež

—

od Singary král Sapor

a tak

je,

ped tla

živé

štíty,

z luku,

sebou

vlekli

jali,

totiž

pitáh

postavili

svoje.

Zuby jsme

jen

stiskli.

A potom ihned útoit dal Sapor. Zem dunla a do dalekých konin hmot slyšán býti musil. Kiky hrdel, trub hlahol, i

inení

a

vaní zvíat

inkot zbraní, do štít jež

bily.

—

204

mnohému

z našich,

kteí na zdech

stáli,

do tváí bledost strachu vehnat mohly,

kdyby ten zpsob boje nám byl novým. A mohlo zdát se, že nás hrakou smetou ty valné

proudy pchoty a jezdc

se svými slony, v nich se valícími jak

temnošedé neforemné

jak jen jich

Svištly

prudkost

skály,

našich

šípy, zahvízdaly z

zdí se dotkne.

prak

kameny

hbité, nebe zatmlo se prachem barbar proud stanul a nazpt lil se, aby s novým vztekem jsa planoucím hnán zrakem Saporovým vyrazil znovu k zniení zdí našich.

—

jimi a

My

bili

se bez únavy a hladu

jen slávy íše jsouce pamtlivi.

Boj rozved veer.

Druhého dne biskup

kesanské obce

z

by krve pelévání

brány

eí

vyjít žádal,

stavil

domov piml. Co ek tam, nikdo neví,

a Parthy ku návratu v

My

svolili.

neb samoten

byl.

Pišel, zvstoval nám,

že nepoídil.

Hned pak zali

Vc

útok.

divná: na nejslabší místa v

hradb

205

úsilí

svoje nyní soustedili

a stelami a berany v

až padla

vž

tak pevnost padla slabiny

její

n

bili,

—

a ve zdi rány zely

zradil

.

.

.

íkali, že biskup

nepíteli

— —

Tžko íci pi onom rozhovoru Byl samoten tam ... Já jsem proklouz brankou a ješt v as ... Ti legie tam byly a všechny odvlek do

Bezabde

slula

zajetí

.

Sapor,

ona pevnost naše

.

.

.

Bezabde nebo Phaenicha, jak sám ji kdys makedonský Alexander nazval.

Na ece

Tigris stála.

Msto pkné

a takto ztraceno je impériu

.

.

.

.

.

206

ZELENÉ OI. Karlu Judovi.

Vlád tenkrát onen pohan Julian, Pána Ježíše

jenž vyhladit chtl ze

svta

a za

nj

ba

toho,

onoho,

i

dosadit zas modly své;

psem vzteklým

zval

jej

ve svých kázáních

náš biskup Basil svaté i

Antikristem, jak

jej

pamti

ohlásil

kdys proroctvím sám Boží Beránek. Já tehdy ítal

vku

když pibyl v

msto pohan

To

bylo smíchu

Byl bradatý jak a pláš

ml

jak mudrci

!

let,

Julian.

Císa takový z poušt jakýs mnich

sešlý, jej

dvacet

asem

sepraný,

nosí toulaví

a to byl císa! Byli lidé

—

tu,

kdož Konstantiv znali slavný dvr,

ba nkterým políbit

i

bylo

dopáno

v klee šarlatový šat

slavného vládce

—

a

ti

vybrali

207

mnohá z upomínek svých, Apostat k sláv nebyla.

srovnání jež

A když jsme na on nás, jej my

to poznali se

—

blíž,

tu jasno bylo hned,

nebudem

že v lásce se mít nikdy

!

Takový císa! Chodí ulicí jak emeslník jakýs pokoutní

prvodu A doma v v

filosof tlachavých

že ani inkoust smýti s

!

noci píše traktáty,

zkivených prst,

nemže

spí jak trestanec

na tvrdém lžku, jeho

tabulí

by pohrd barbar voják

z

Gallie

—

a k tomu taký pohan zatvrdlý, že jako ezník

denn

zabíjel

svou vlastní rukou modlám zvíata

—

a to byl císa

—

Ne,

to

nechtl jsem

vám vyprávti, staec hovorný, vždy slyšíváte o tom v kostele, když sluha

Pán

pi rozboru

slov božích uvádí,

vždy

otci svatí

o

Antikrista

žití

ne, o

zlosti

píklady

knihy napsali

—

pohana tom jsem vám nechtl povídat.

208

Pi

silnici,

jež

vede k Efesu,

tenkráte stával vavínový háj,

a v háji chrámek modly Helia, kteroužto

modlu

—

a o svátcích

památné doby tak šel

Julian zvlášf

z

ctil,

my svtíme

neb jak

Beránka,

žití

—

pohani též mli svátky své s velkým prvodem v háj Julian

smšnou

a modloslužbu

provádl,

jak divadlo by hrál, a tof se

dobyte

zabil,

na oltá

je

ví,

klad

a bláznivou tu

ob

V tom chrám

byla modly podoba,

zapálil.

prý staré práce, ceny nemalé,

neb modla a

štít,

jejž

A

mla

vlasy ze zlata

jenž slunce obrazem být

v ruce mla,

ml,

též byl ze zlata.

že tu modlu císa poctil tak,

náš biskup Basil, svaté pamti, vzplál

a síru

pi kázání s

ohnm

hnvem na císae

a žár ten duše naše

velikým dštil,

rozpálil,

že v noci se nás houfec sebralo

a k háji

a

sed

šli

knz tam ped chrámem,

jsme. Staec

na schodišti

byl

209

kam

svtlo luny padalo,

bílé

chtl zdržet nás a vstup

nám

zabránit.

jsme toho pohana pro slávu jména Pána Ježíše zabili

I

a vpadli v chrám

A

.

.

Byl msíc, ekl jsem.

.

v bílém svtle modla zdála se

být živou, velkou, písnou, hrozivou.

Z

bílého svítivého kamene zdlána byla chlouba pohan,

soumrné do zadu

tlo, hlava nahnuta

ruka se sluncem

byla,

na prsou spoívala, druhá pak

vztyena

byla v prostor chrámový,

pletence zlatých

vlas

leskly se

jak vlasy svtlohlavé díviny i

slunce v ruce jeho svítilo

však oi, zvlášt oi. Byly

—

to

zelené isté drahé kameny,

ohe mly

jež

zíraly

jenž

na nás, a ten

hoet

hluboko

zdál se jako

——

ležel

jak ohromeni

psobit

znali

S.

Machar: Jed

ervánek,

my jsme

stáli

tu

Tak ti pohani klamem umní .

.

na mysl lidskou J.

Oi ty ohe v nich,

v sob.

z

.

.

.

.

Judey.

^^

210

mn

Ve

svdomí

—

hnul se stud

vzkikna hlasit v tu modlu kyjem svým jsem udeil a druzi za mnou bili staten, a

hlas

až tesklo v ní cos, až se svalila. Hle, v nitru jejím sít neisté

—

pavouci mli, špína byla tam

bh! A

a to byl

to byl

Helios

Ta

šalba vznítila nás ješt víc,

my

oltá

a posléze

rozbili

chrám rozmetali, ba celý háj jsme vykáceli v svatém horlení. i

To pipomenout musím ješt vám, že bylo mnoho vcí pedrahých v tom chrám uschováno. Pohani takové dary modlám nosili,

má bžek

míníce, že

zálibu

v darech a zlatu jako

Poháry byly tam a misky k

komu

neb od

a

z

lidí

lovk

konvice

štíty,

pití,

oh, spousta

jak

i

stoliky

jmní. A my

sám.

—

vzali

si,

nás co padlo do ruky ty

vci dány

—

kdys,

k lidem se zas nyní navrátí,

když šalbou

stal

se,

komu dáno

to.

211

I

zlaté vlasy

i

drahý

modle odnesli

mj

jež blahobyt

ba

vcí tch, potom stvoily,

Já vedle

štít.

kamenem

úhelným

se staly

pro štstí celé mojí rodiny, ty

smaragdy dva, oi zelené,

dom.

jsem odnes

Pišla zase noc a

—

pekelné

tu bílou

to

smysl mámení!

—

modlu ve snu vidl jsem, zlobn hroziv

jak zírá na

m

jamami vyloupaných oí svých. Já procit v strachu, dlouho modlil se,

však do rána už usnout nemohl.

Za sluneního svtla já

díval

jsem se na

bílého ty

kameny

tak istý byly, barvy veselé,

jak mladý lístek z jara na bíze,

kdyby byl jako voda prhledným.

A

hluboko v nich

svítil

ervánek,

ten zvstovatel slunce ranního já schoval je a

že vzal jsem

—

spokojen jsem byl,

si je.

Pišla druhá noc a v ní zas dábelské to

mámení 14*

212

Bezoký

m

na

stál tu,

díval se,

nemoh vykiknout

hnout se nemoh,

já

a procit jsem zas v potu studeném

A

kameny v svtle slunením

,

.

.

zase vzal jsem z rána

a podržel

je

.

zas byly istý, barvy veselé

.

—

ohe

a oranžový

.

hoel v nich zas to mámení!

a v noci na to

pemítal jsem dlouho o snech tch

1

mj ddek

a napadlo mi, jak

pradd kdysi v chrám ten

i

a

nevdomí

ak a

prosili

já

te

dom

Beránka.

za štstí dtí svých, za svých onde prosívám

lítost jala

— Však

chodili

klanli se tam,

jak já se klaním v

Jak

as

m

tak

—

bezdky.

náhle zhrozil jsem se

pokorn

nad lítostí tou, jež je urážkou božského jména Pána Ježíše, a k jáhnovi jsem zašel stísnný kát se

A

i

jáhen

jenž v a slávy

vyznat duše trápení.

— byl pán

ten poradil mi

bys nevidl

otec Ti motej,

to

Damašku

potom biskupem paprskem zaho kameny,

byl

stal se :

—

jich,

pla a modli

—

se

213

— ábel

a tlo sbiuj

utee

jist se

poouchlý

svým mámením

!

—

Ty oi zahodit mi bylo žel, vždy byly ceny neobyejné, však nepodívav více na

n

se,

já v

skí

je zavel, hlínu na

pak

plakal,

modlil se a tlo

n

dal,

bil

a ekal noci. Spal jsem klidným snem.

A druhého dne

zase jsem se kál

a modlil, do krve

tlo své

sbil

a zas byla pokojná

má

Tak týdny

msíce.

A

míjely

i

—

noc.

zatím pohan Julian se dal

na onen pochod

proti

Peršanm,

a biskup Basil, svaté pamti,

mu

vštil:

— Tesá

tesav

již

syn

k tvé rakvi prkna, tesá, vzteklive!

Vy

víte všickni, jak se splnilo

proroctví ono

svtce biskupa.

Prostému kesanskému vojínu tam andl pán onu ruku ved, jež ostré kopí trestu vehnala,

v bok Julianv. Slyšeli

jste též.

—

214

dlan

jak pohan krev svou záchyt do

a k

nebesm

vrh, slední potupu,

— Ty — Potom

vykikna zlostn: ty Galilejský

!

nám

zcepenl

nmá

bez boží milosti jak to vše

zvítzil,

jsi

do dnes líí

tvá astji

—

sluhové boží v našich kostelích.

Však tžko slovy vymalovat dnes, jaká to sláva byla na svt! krásnj slunce záilo,

Tisíckrát

stromoví kvetlo, ptáci zpívali, a chrámy

pán

otásaly se

vítzným zpvem

kesanských

z hrdel

nad zkázou Apostaty pohana.

A

tenkrát vzrušen velkou radostí

a pln jsa trvalého bezpeí já

vzpomnv sob

chtl spatit jsem

na

ty

kameny,

je.

Stopy hlíny smyl a na dlani

a hle

:

ty

je

oi

držel ve slunci

byly mrtvy

již,

istota jejich byla zkalena, vyhaslý

ohe

byl a

ztemnlou barvu

zele

mla

jich

jesen.

—

215

A

tu

jsem

vc

tu

neužitenou

do

eky

již

dal mi tedy jáhen Timotej.

Neb

hodil rady pamtliv,

kníže pekel

moh by

v noci zas

šálením trapným týrat duši mou, vždyt obchází nás jako voucí lev, a památky

tch model pohanských

zvláš milými jsou jemu píbytky, v nichž a byt by

íhá ji

pec

potýrá

Náš

vný

i

ji

jako pavouk na duši

zmoci nemohl,

pokušením zlým.

král,

náš svatý Beránek,

jenž vykoupil nás drahou krví svou,

nech ped to

osidly pekel ostíhá

tlo, dokud duše bydlí v

nm.

pekel jsou Žádosti tla — — bdná štvaná zv a duše naše chrti

.

.

216

POUSTEVNICI. Pozdní veer

V

leží

nad Betlémem.

horách sova kií, štká šakal.

Ve

tm

jeskyn

zní tiché vzdechy,

klidné vzdechy odevzdání, touhy s

šumem

slov v modlení vydechnutých.

Náhle ženský plá se v tichu srdcelomný plá a vzlyk a

— Sestro

Paulo?

Plá znl

dále.

— tázal

— Tys Na

to

plá

rozleh,

stkáni.

se hlas mužský.

to,

Paulo?

sestro

jen hlasitji výbuch.

— Sestro Paulo — hlas — Ote, moje — Sestro Paulo! — hlas !

už písnji znl.

Blasilla je mrtva!

ji

—

tonem

káral.

-

217

— Mrtva

ote Jeronýme

oh,

je,

Kvítek svád mi,

jejž

jsem

Poutnice, jež dnes tu z

povdly

mé

o

opustila.

íma

hrozné ztrát

byly,

—

a plá znovu výbuch usedav.

— Sestro bolet

Paulo, tahle bolest bude

Pána

— Opustila

Ježíše

kvítek

!

— hlas

hrozil.

svj jsem

.

Nechala jsem Blasillu svou v a šla za tvým hlasem kvítek vadnout

.

zaal ...

po své matce ...

—

—

.

.

.

ím

ote

asi

svád mi

.

a

ztratila

Nyní tím ty

dti ob,

kterak zajásala blahem

Zeptej se

A

i

víc lze se jí,

oddat Kristu

až jen domodlí se.

pláeš pro jedno své dít?!

Které Ježíš pesadil v

svj záhon?!

Tolik visíš ješt na tom žití?!

Tolik málo

víš

.

.

.

.

Dosti, sestro Paulo.

Pohled, Melanie ve dni jednom

víš,

.

.

.

touhou

Ne mn, Kristu Pánu pedhazuješ. Ne m, Krista Pána bodáš slovy. muže

.

milý

.

v slova Jeho?!

218

svt

Život,

—

pítže

tof

kdo zbaven

blah,

jich.

tyhle slzy tvé jak ležet

jen duše,

Ó

sestro Paulo,

kámen budou

na perutích duše

tvojí,

nmu

až se bude bráti k

vzhru!

Sestro Paulo, jako plamen vrátí se v tvé

a je

oi

spálí,

tyhle slzy

jednou

abys nevidla

svaté slávy oblieje Jeho

—

Zadrž ote, zadrž Jeronýme Neplái již, pomodli se se mnou! Pak jen plakat budu, abych smyla !

stopy

vše

je

slzí

tchto

marnost

.

—

.

.

Ote

Ježíš

milý,

pak

je

všecko.

Pomodli se se mnou, vraf mi poklid,

vra mi smutek,

že

žít

ješt musím

.

.

219

SIMEON STYLITES.

Už

rok? Pane Jesu rok ve stídání as

kolik

už kolik

.

.

.

Kriste,

zde ekaje dlím na tom sloup šedém?

Mé maso

vyschlo, jsem jen kostrou

ernou,

v níž život pouze tím, že toužím, kmitá. Vlaštovka ondy hnízdo zrobila

v podpaží mojím.

mé

a jen

kams dol

kolik

zim

ni

k zemi. vzteky,

much drobných valné

a slzy hoe, že

Už

deš

prach

oslepil

pal slunení,

ni

bez pohybu,

vousy, jež jsou šatem mojím,

rostouce splývají

Mé oi

Žiji

si

žít

rok?

vesen

.

roje

ješt musím. .

.

—a

Nevím, neítal jsem jak dlouho ješt?

Kdy

odhodit smím smrduté to tlo, hnj, ten zkad kvtina mé duše roste?

Kdy smí

se bezcenný ten kvítek složit

pod nohy Tvoje, aby vstouply na a tknutím

za života

svým trest,

jej

žáry

nj

hojn odmnily

sn

a touhy?

220

Nebeský Pane, jak po ostí nože já po Tvých svatých pikázáních kráel. ale byl jsem vru? Byl pastýem jsem je to mátohou sn z dávné doby?

—

i

Já I

mnichem

na nivách

já stále i

cítil,

našel jsem

—i

byl i

jak si

je

tm

ve

jsi

zrobil asi;

také?

vzdálen, Pane,

místo, kde ted stojím,

sloup nevelký, jejž pohan,

kdys

snním

to

jeskyn své

ddic

sloup ten hnaly

pekel,

vzhru

mé bdné

ruce, až se v posled vypjal

nad domy

lidí,

nad výdechy nad pání

semeništ hích, jež jsou vzduchem

jich,

jejich, které

etzy

jimižto Satan pivazuje duše

k ddictví

ohn,

pekla,

jsou,

trápení a síry

—

a tak tu stojím valné roky, Pane, a

v a

ekám, ekám. Duše volá k Tob každikém ase, v každikém svém v rosném chladu cítívá šum dálný,

jak kídla

andl

Tvých

kol by

spla

a Tebe nesla na svých duhách. Pane

snad pece spokojen

jsi

s

ervem

hnutí

—

Svojím.

Jen Tob žil jsem. Že jsi tenkrát v ráji nad prvním híchem v svatém rozhorlení

221

odkázal lidem práci jako kletbu

—

já této kletby varoval se, Pane,

má

a ruka

se v

žití

netkla práce.

Že druhou kletbou Svojí a osud

—

její

já se

ženu

stih jsi

nedotk ženy

dost nešasten už losem tla toho,

že též

ta,

na svt pivedla

jež

ženou byla. Že

jsi

je

kdysi,

poznamenal

smrtelným híchem každé lidské

mé celé žití trápením je vzením erným, plným Jak jíva

žiji

žití

—

pouze, zoufalosti.

nebo oleandr,

eká. až kmen jeho podfat bude, a potom teprv kvt svj vydá.

jenž

Smrti,

pro váháš ješt? ekáš na kyn Pán?

Pro

váhá Pán? Oh, odpust, Jesu Kriste! Vždyt žár mé touhy spálí výitky ty, jež vzdychajíce chtjí stoupat k z

Ó

mé

duše

pošli

ji

s

už

Tob

prosbami a modlitbami.

— zaklepá

jen v kostru,

a duše moje, stále pipravená,

už

eká

u zavených dvíek

žití

a na znamení to jak blesk a vichr vyletí jí

vzhru, že

Tvj andl

smrti

nejrychlejším letem nepostaí

.

.

.

222

A L A R ANNO

Já,

na i

H.

4;:)8.

Zacharias, mnich a otrok Kristv, listy

dn

tyto píši

svých dje

jsem

události, kterých

Mé

C

I

srdce plesá, prsty

byl

mé

svdkem.

se chvjí,

neb popáno mi vidt ponížení a zkázu

odvkého

nepítele.

muenník, trýze vyznava stoupala vky k nebeskému trnu, Krev

však milosrdný Soudce stále ekal a

ekat nechal

Onf i

své

svých

;

asy

dobu zrání vcí svta toho.

Kýv nyní Pán na prostor I

mee andl

zajisté ví nejlépe

—

zem

vstoupil v duši

.

sešel

i

.

.

Andl Pomsty

Hellado a

íme

germánského krále

a Alarich se zdvihl

s

voji

svými,

223

me

nevdomý

v ruce Hospodina,

vpád v ecko, hnízdo

lží

a erných

blud

andl vnukl jemu,

a rozmetal jak

poslední chrámy model nesmyslných,

podoby

jejich

roztavil

na

ze zlata a stíbra

a helmy vojsku

štíty

a poklady, jež pohani jim snesli,

odnesl za jásotu lidu svého.

Ó a

Hospodine,

vky

vky

ty jsou

jak jediný den

silu

ped oima tvýma

—

vítr víc

zvedne-li se,

Bdl Andl Pomsty a pokoje

zdem

ji

ohe nemá hrzy

a žádný

k

ale

nepedhoní mohou závidt jí vody

pak žádný a

pomsta

spí tvá

jí

v duši Alaricha

nedávaje hnal

kata svta,

její.

msta

ji

prokletého,

a bez ustání hroziv k ní volal Již

zdvihni se a rozmetej

Rychlejší

ím

bídný

vtr, mocnjší vod bouných

a dsivjší

oh

nespoutaných

prohmél zemí mnohou svým a vojskem rozložil se

zdvih Alarich se, a s lidem

kol pásu tvého,

íme

zatracený!

224

Zdí chtli chránit kdysi vládci

t ped útoky, však ím jsou

pepady a mei

Mor a Hlad,

—

Hospodina?

zdi ty ruce

Dva erní andlé tož

tvoji

msto, prvodcové me,

se snesli v ti

a vichrem prolétali ulicemi, vcházeli v

domy dvemi zavenými

a lámali tam zbytky dávné pýchy.

ekal ped branami.

Král Alarich pak

O

Hospodine,

když

me

rci,

Tvj

jež nesklení

kdo neuhne

bije?

se? Kde

Kde je

jaká

šíje,

srdce lidské,

jež nezachví se úzkostí a

Z

je

se,

dsem?

bran vydali se posli ku královi

ábel pýchy, všudy myslí na svj tuný úet,

o milost prosit. Ale

jenž

e

radil jim, jež tvrdý los jich

pouze

jen tvrdším ješt uiniti mohla. Já,

Zacharias, mnich a otrok Kristv,

jsem v prvodu

byl.

Pán mi vnukl

a dopál smrtelnému oku mému na prbh patit svaté pomsty svojí. Pohan zbytky v poselství tom byly a z dábla ponuknutí vykládaly

jíti,

225

ped

králem doby pohanské své slávy

prospch

a mínili, že káže

by kvapem zdvihl obléhání

jeho,

íma

kraj bezpenjších Prý národ ímský, zvyklý krutým bojm, k zoufalství dohnán semkl šiky svoje, a vzdálil se do

.

.

.

by zápolil zas jako v dobách dávných

na

na smrt

život,

—

by prý pamtliv byl

a k tomu odporu jich nedohánl.

Já na krále se díval pi té ei. Zprvu jen úsmv hrál na tvái jeho a

A

potom hluným rozesmál se smíchem. dívaje se modrým zrakem na n,

na sešlý šat

ek

i

na vyhublé tváe,

jim, že tráva tím se

ím

hustj

vše, co je

náiní

z

stojí.

Na

lehej see,

to žádal

na nich

na špercích a kovech v

chrám, drahé sochy

a otroky, jichž

pvod

mst,

boh

není ímský.

A když se posli ustrnulí ptali Co tedy míníš zanechat nám vlastn?

— —

Jen holý život

S

tím

V

té bezradnosti J.

odpovdl

se vyslancové v

vrátili

S. Macbar

—

:

Jed

z

v posled Judey.

krátce.

msto.

obrátili 16

-

226

se duše pohanské

k

svým modlám dávným

a zbylá dobytata pálíce jim zázrak prosili

zmar nepátel

a

je,

ohe

s

zachránní

nebe,

íma

—

ó zaslepená bláhovosti lidská!

Ty modly

jinak

pomoci jim mly,

jak urila tvá nevýzpytná moudrost ó Hospodine, králi všeho

svta

Mor své panování šíil a brány zavené chléb nevpouštly.

Hlad

1

rošt a

vyšli

znovu

to biskup

po pání Šli

v

ne

s

Tentokráte

posli.

byl a celá obec naše lidí

bdujících, mroucích.

etném prvodu jsme

do tábora,

pýchou, ale bední prosebníci

a kíž, znak utrpení, Král Alarich

šel

nám uctiv

nám

v ele.

vstíc vyšel,

kíž pozdravil a podmínky své zmírnil. vykoupil se. Oteveny chrámy

ím

a model poklady se vyhrnuly,

by nastoupily cestu do tábora.

A modly samy

—

výjev velkolepý

do kotl vházeny, by roztály se

—

227

V netvárnou hmotu zlatá tekutiny.

plameny zel, jak se

Já

pi

veselily

této práci, já je slyšel

výskat

a vidl poskakovat v bujném tanci.

A

v posled Virtus, ona zlatá Virtus,

pohani kdys takou úctou

již

jakby

ctili,

andl msta

to strážný

býval,

vmetena po hlav jsouc ve var žlutý modlái si pi tom se rozplývala

—

zasteli tváe, aby skryli slzy,

náek

však z pod tog bylo slyšet

Výkupné

sebral Alarich a odtah

msto.

a klid a zdraví vrátily se v

Cd

jejich

vypsal jsem zde,

na mysle

lidí.

mocn

psobilo

Zatvrzelá srdce

se obrátila k jedinému

bohu

klnouce malomoci model svojich a

Již

hoce plaíce nad híchy není

ím

pohan

oištn

je,

svými.

a není model! dílo

dokonáno.

andlm svým stavit uschovati mee pomsty.

Hospodin kázal a v pochvu

15*

228

ím

Kristv vstává na ssutinách starých

a vládnout bude okrsku vší zemé.

Na

bratrech dvou, tož

pohanský

stál

ím

;

Romulu

tož Petrovi a Pavlu, jejichž

jak nejsvtjší poklad v

ím

a

Remu,

na knížatech svtcích

Kristv zbudoval

tla

sob chová, V svtle kíže

se.

nad šírým svtem rozpne ruce svoje a k Již

sob

mee

pivine

jej

v znamení tom.

pomsty rezavti mohou,

neb Kristus jasným císaem

je

nyní

a bude jím až do skonání svta!

229

VERGIL V KLÁŠTEE.

Mj

jenž trávíš se i

miláku mé mnou chvíle v

Vergile, ty

duše,

mojí

cell!

v libém stínu klášterního sadu,

jenž

pi pátelském

svitu luny vodíš

myšlenky moje do pradávných

mj

Vergile

—

však,

Pane Jesu

jenž srdce naše pronikáš ty víš, že

každý dech

as,

i

mj

Kriste,

ledví,

patí tob,

vždyf modlím se a v žaltái vždy

ítám

a v chrámu z bratí nejhlasnji pji, tvých nohou rány

pokorn vždy

líbám,

kráím, Lásko vlídná,

kdykoli šerou onou chodbou

kde jež

visíš

od

na svém kíži.

vnosti objímáš svt

bídný,

tys ozáila jist kdysi duši

Vergila mého, jako patriarch, jak Mojžíše a prorok,

tch svtc

—

230

smím

a proto mohu,

moudrosti a lásky tak se

sám by tady

line,

mluvil.

svatý Pavel, kníže apoštol,

a nehlásá-li

pímo

píští Krista

tvrtá? Nemluví

idylla

tu

jak Isaiáš nebo Ezechiel?

Mj ím

Vergile, ty

víš,

duše.

mi tento život?

Jesu Kriste, odpust, nerouhám se,

a sním-li,

mé

Vysoko

k

tob

k slunci celý den se toí,

mých

v snech

Sen dnešní a slávu

noci

tvoji,

.

,

kdesi, jako

trn, na

.

kraluješ ty slavn.

Elysium svatých

Jesu Kriste, zel jsem.

zlatý palác v

stál

—

že všechny myšlenky

kvty

jak

prorok

miláku mé

bez tebe by byl

O ty

na

tvojí.

šesté knihy sladké Aeneidy

jak Zlatoústý

i

milovati,

svdí sláv

neb o velké on

Z té med

jej

nmž

na Olympu,

kvtplném

sadu,

Jupiter dlel kdysi,

záilo oslavené tvoje tlo,

má,

svatá Panna, po boku

a v keslech dávných církevní

otci,

patriarši,

boh

ti

dlela,

apoštolé,

svtci.

231

—

vše plno slávy

a teple v duši, že

a že

jsi

laskav

a

mn

smím

tylo blaze vidét tebe

Olymp nebem

tak pevzal

od starých boh, uinil

jej

a nezniil ho.

Byl

však vím

též,

to

sen,

vím pouze,

že tvá láska najde cestu,

když potšit chce smutnou lidskou duši.

—

A ostatn kdo poví, že to sen byl? zeteln a jasn, kreslit moh bych tvá tvou ozáenou,

Já vidl vše tak

že

jen trochu

kdybych šttcem vládnout doved.

Já vidl, jak ti pohodln bylo, ó Pane Jesu Kriste, v trnu Jova, tak usmíval ses mile,

O

Všemohoucí, všecko

spokojen je

v tvé

.

.

.

síle,

a láska tvoje nedovede niit.

Tys jist jako Olymp pevzal Orkus po starých bozích, uinil jej peklem

pro moudrost Byl zaízen tak

tvá by boiti

prospšn

a

jej

mla?

vhodn,

tma, smutné eky, louky asfodelu,

muení rzná velkým

—

provinilcm,

232

soudné, nemožnost se

stolice

Že pohanskými obýván Vždyf

i

tch hích

—

vrátit

byl stíny?

potrestání pevzít

musila velká tvoje spravedlnost!

Tak

nezbylo, než vystavit tam pece

ohn, by

a zažhnout ta slova

písma

kde plá

je,

se naplnila

plameni

o

náek

vném, zub.

a skípání

To všecko miláek mj Vergil sám jist vidl v živých snech

líí,

hrzy,

ty

jak já v snu dnešní noci tvoji slávu

Mj

Pane

ty

Ježíši,

znáš

mj

.

z

obrazy hrzy, myšlenky

mj

ktu

Vergil, vím,

—

tmy zlé,

.

život,

vždyf ty znáš všecko. Ty znáš trápení

za dlouhých nocí, kdy

.

mé

vstanou

jejich

písné:

svátostí

jít

nemoh

možno, Jesu, v plamenech by pekla že hoel nyní? a neznal tebe

(Mn i

bratr Sixtus

otec opat.)

ty lásko

je

to

onehdy tak

Pane Jesu

vná,

jež

jsi

tvrdil

Kriste,

na Golgath

tak vykoupil vše drahocennou krví,

že místa není, na

nmž

spoinout by

prokletí mohlo, jist rozevel

svou

náru jemu,

jsi

jenž byl právem

svtcem

233

zašlého svta, a jenž z lásky tvojí

nes tuchu tebe v isté svojí duši a zvstoval

Tys jist (ne k

však

—

pijal do své slávy

trnu svému, vím, tam

aspo

jiných místo)

tam, kde Jeremiáš

i Šalamoun

Mj

v sladkých, drahých verších.

ji

jej

i

sídlí

a David, otec jeho.

Jesu Kriste, vid, až kývneš duši,

mé bdné duši, aby opustila dl slz a lkáni, vi ty. Slitovníku, že dovolíš

aby prošla místy,

jí,

kde miláek

mj

Vergil v

sláv

sídif,

a duše moje popatí v ty tahy a v mírné

oi

toho Latinníka

a potom trest dle soudu tvého vezme.

Když oistce muk vyprší pak lhta, ty dovolíš

by duše

mi, sladký Jesu Kriste,

oištná

v ta místa, kde

i Šalamoun

vejít je

smla

Jeremiáš prorok

a David, otec jeho

vid, Jesu Kriste, vyplníš

mé

—

touhy

a já se ješt víc ted modlit budu,

bych

Mj

klepal,

až mi bude oteveno

Vergile, ty

miláku mé duše

.

!

.

.

.

.

.

234

MUCENIK.

Kam a

vleete

pna

m?

na rtech

a hole vaše

bijí

!

Krev vám

stojí

v o:'ch

Pliváte mi v líce

hlavu moji

Kesanský lide! Vyznavai A knží jdou a dmýchají v a biskup kývá tamo

s

—

Krista! zlost vaši,

kesla svého

pochvalu hlavou zbsilosti vaší

—

jména Pán! v sláv otevená, Nebesa vidím

ó sluzi proradní vy

jak

Štpán

kdysi, prvý

svdek

krve,

a Krista vidím na pravici Otce a vidím, kterak

plameny

me

andlm

svým káže

schovat v schránu pochvy

a slitování s slepotou mít vaší

sám ale rouchem by andlé a svatí že bolest se

Jen

bijte,

halí

sob

líce,

nevidli,

mu ine proudem

bijte!

—

Nešette

On, Kristus, za každou

tu

slin

z

oí!

svojich,

ránu vaši

235

pohladí

pelaskav

líce

moje

a sliny vaše v zái slávy

zmní

—

a slova milá za hanu dá vaši

jen plivejte a zute, klte, bijte, já

neonmím, pokud duch

a jazyk v ústech

vám

a krev ta ješt kieti

hmla

co ústa moje

Jste zatracenci,

v tele

je

moji

Prolijte krev

!

bude,

v uši vaše

synové

jste pekel,

vy Krista, který stoupil s láskou jste

a

na sv:

uvznili v sklepích duší svojich

denn

mrskáte

a tvrdost srdcí

svojí

pouta ková

a vaše chlípnost do obžerství vaše

pýchou

Jej

Mu

a vaše lakota

oí Mu

plije,

posmívá se Jemu vašich kámen metá

do jasných skrání Spasitele mého, bezcitnost vaše

denn

prodává

Jej,

váš jazyk bodá kopím v prsa Jeho a duše vaše každým hnutím svojím

hebíky

údy Jeho vráží vy zatracenci, dti Beliala!

A

vy,

ostré v

kdož vedete

to

—

stádo divé,

pastýi špatní, vy, vy knží jeho, sádelní žrái, kterým odlesk pekel

už nyní

svítí

v lících vypasených

236

— jen

hrozte mi, jen klte, štvete, perte

smát se mohu íši pekel vidím a plamen hladový, jenž po vás volá, A dábl ada sedí tam a žehná

já

!

té vaší práci pro tu

A

íši jejich!

bude vydláždno lebkami knží, oi jejich budou celé peklo

vyaty

míst svých, aby svítily tam

z

lampy v utrpení odsouzenc, neisté ruce utaty vám budou

jak

a dábel topi prohrabovat bude

plameny jen bijte

.

.

.

bijte

v

kamen

.

a peklo

.

.

Kámen

.

.

kámen druhý

.

.

.

jak

v kterou vejde

které

vrahy moje

.

.

.

.

.

Štpánovi

... že mi ukazuješ

dešti ...

.

.

umít mi

Svou slávu i

.

díky za tu milost

Ježíši Kriste,

že dáváš

—

pod rudými kotly

jimi

.

.

.

.

.

.

.

.

.

duše moje

.

poze vrahy Tvoje pane jesu

.

.

.

.

.

.

Kriste

.

.

OBSAH. Stt.

Sole occidente T. Poraponius Atticus

•

7

9

Vergilius

16

Carmen autumnale

24

Modlitba Ovidiova Krajina galilejská

26

Stáí Augustovo U Jerusalema

29

Tiberius

35

Noc U »Býí

28

33 37

hlavyj

39

V katakombách

62

Na tiranicich impena

55

Cali^ula

58

Gladiator

65

Messalina

67

Barbar Pavel v Athénách

70

Petroaius

SI

Akte

95

Krajina palestinská Umírající biskup

73

98 101

Pontifex

105

ím

110

Civis

Ad

Romanus

112

bestias!

115

Carnuntum

117

Stí.

Berenice

119

Senátor

12

•Císa má umírati

Veer

iNIarca Aurelia

I

128

stoje«

ve Vindolron

130

V

OTinci Lukian

139

Kesanka

147

Císa Gallienus Sen císae Proba Ve vojšt císae Konstantina

150

Diocletian

166

145

.

155 163

Imperator Augustus Flavius Claudius Julianus

177

Je mrtev, mrtev velký Pan Anno 367

200

Bezabde Zelené

198

203

oi

Poustevníci

Simeon

!

Stylites

206 216 219

Alarich

222

Vergil v kláštee

229

Mneník

234

mz

DÍLA

VIKOVE KUNTICKÉ

B.

NEZNÁJNIÁ PEVNINA. ních.

Hra o 3 jednáS 11 vvobruzenimi dle scén na

Národ,

divadle-.

K

2 40, skv. v.

K

360.

PAN. Román. S barev. obal. Fr. Kupky. K 4-—, skv. v. K 5-20. \'ZPOLRA. Román S obálkovou kresbou V. Olivy. K 4- — skv. v. K 5-20. ,

MEDICKÁ.

Román.

S obálkou K. Ši-

mnka. K 3-20, skv. MINULOST. Román ve K

skv. v.

v.

K

480,

(Dohra.

-

Šimnka. K

všem.) S obálkou K.

K

4-40.

6-80.

SILHOUETTY .MUŽ. skv. v.

K

2 svazcích.

Po 2'

—

3 20.

VDOVA PO CHIRURGOVI. K 1-—, skv. v. K 1-80. JUSTINA HOLDANOVÁ. K 1-20, skv. v, K 2 — IDYLLKY. K 1—, skv. v. K

Novella.

Novella.

-

1-80.

ŠVÝCARSKÉ SCENERIE,

s obálkovou

Šimnka. K 1-40. POVÍDKY, k -•6o,skv.v. ki-40.

kresbou K.

TYRY

PO SVATB. K

Novella.

K

- 40,

skv.

v.

1-40.

Na sklad v každém

NAKLADATELSTVÍ

F.

knihkupectví.

ŠIMÁKA v PRAZE,

íeruzalémská

u!.

11.

-ZVONTýdennik belletristický a literární. Orgán a majetek spisov. družstva.

Redakní kruh: A. Jirásek, K. V. Rais, M. A. Šimáek, Jos.

Thomayer, Zikm. Winter.

Roník

VII.

(Pináší vedle velkých románia, vybraných povídek a novell nejlepších spitéž lánky a stati pouné, dále rubriky Literatura, Divadlo, Hu db a, Výtvarné um-

sovatel domácích

Týden

s množstvím aso\"ých a zajímavých zpráv.) Vychází každého pátku v íslech o 2 arších (krom ervence a srpna, kdy o pldruhém archu) po 22 h, poštou po 24 h. trnáctidenní sešity s obsahem dvou ísel po 44 h, poštou po 46 h. Pedplatné tvrtletn K 2-80, pUetn K 560, celoron K 11'20; poštou tvrtletn K 320, pUetn K

ní,

—

6-40,

12-80. — íslo na — Roníky VI. potu na sklad) po K — 13-20.

celoron K

ukázku franko. (v

malém

I.

10'

skv. váz.

K

Odebírati možno v každém knihkupectví nebo pímo v

ADMINISTRACI ZVONU (Nakladatelství F.

Šimáka)

v Praze, Jeruzalémská ulice

.

11.

PG

5058 M3JM3 1906 C.l

ROBA

'?*