Presented to the
LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by
ALEX
S.
HAVRLANT
Dvanáct rok, celých dvanáct |ako voda
as
K oltái
slavn
Michal
lerezie,
si
ten utíká.
Souek
tenkrát ved
dceru školníka.
Trka, Terinka...
|aký výbér
První dvé tetí
let
zvuných, pestrých jmen! jí
dala maminka,
Michal Souek.
—
Láskv sen.
.
Ze
je
eká
ruka hrabte,
bývá dívek tužba utkvlá -
Nedivme jestliže
se sliné dívce
hned
Souka
Bylf to švec, ach,
pijde máj
—
i
té,
nechtla.
obuvník
to byl
.
švec se ženit chce
Terince to plaše vysvtlil
Michal
Souek
Vyznání
je
brána do svta
každá dívka
ped
Dívka touhou Michal
jednou v besídce.
ní
—
onmí.
život proplétá.
Souek
boty dratvemi.
.
Rznost pól
—
nech sama rozhodne!
Terinka Vyslovil
se,
že to
týdny
ti
slyšel
ulice.
rozsudek
tenkých ret paní školnice.
ekla, „tžká
„Víte",
moe
na
Ne já
týhodne
Souek prachem
Michal
z
ti
týdny tžce hlavu vlek
ti
Za
nepeká,
Za
když rnu ekla:
Po
teka, dvojteka.
si
.
.
vc.
se pustit bez vesla
snad, .
je to
Souku,
tento
.
.
.
že
jste
.
.
jenom
vážím emesla.
švec.
.
jen se
bojím
byste jednou
Terinka
je,
— mama
mli všeho
víme, bez
po
mn nemá, než tu
po
tátovi
Le
i
ta
zkušená -
vna, poctivost,
než to vzdlání.
vc, mám-li pravdu íc
obavu mi velkou nahání Víte,
Souku, dvacet
manžel
dost.
mj
let,
.
.
ba
víc
už tady školnicí;
— lež anebo bž — v kultue se lovk vycvií, nejen táta — máma, dcera též. za ta
léta
.
Á už lovk drhne sborovnu nebo
v
tídách mete pavuí,
asem, Souku, tebas poskrovnu, kultue se trochu piuí.
nco z toho má. Dve, víte, bhá tam a sem
Také Trka
Pro holku
.
.
pohroma,
to není
zametá-li tídy košttem.
Nco
tu
— a nco
drobet k drobtu
chytne tam,
je
pár
drobek.
Vzdlanost, když párky prodávám, z
každého
je cítit
páreku.
.
Škola, brachu,
škola
zmní
uí
lidi
jinak
docela
Trku, Souku, mžete Co však
vzte:
Zjemnla Kde kde
je
žít,
Ona
.
.
si vzít,
zjemnla.
a chytla lepší mrav.
samý
je tolik
lovk
od
pera.
studovaných
vzdlanost co
hlav,
zádra
klíšt,
na prsty se lidem pichytí, jemnost vjede do v zádech, v
žil,
nohách
do
je
ji
krve, cítiti,
a což v hlav! v hlav teprve
I
.
Terinka
Ach,
mj
když se
co
jí
mu
plnou hlavu
tiše
zadumá,
všecko hlavou
Kolikráte, když jak
tak
.
.
Bože, tomu dítti,
nkdy
dívala se
má
.
nkam
proletí!
kamenná
do
stropu,
vám, Souku, byla zasnná,
že by
Pánb
seslat
mohl na
— ona
celou potopu
ten boží svt,
stojí, stojí
jako
kl
.
.
Jed bych', jáku, ,vzala na to hned, že t, holka,
nkdo
uhranul.'
:
Tu vám Trka tu
(
— je
to
trampota!
vám Trka tžce vzdychne
mám
,Drahá matko, co Hrací
stroj
a postel
matovanou kredenc
s
s
— ),
si
z života?
nebesy,
mramorem,
stíbrník a bordó záclony,
koberce a vásu
s
Amorem,
pozlacenou klícku
s balkony,
tohle všecko, tohle všecinko,
jak jsem
si
to
pedstavovala,
nebudu mít nikdy, maminko — pro pak bych se tedy vdávala?'
— .
Srdce,
Souku,
Vlastní dít
Sáhnu
se mi sevelo
lovk má
holce,
.
.!
.
!
.
tak rád
.
.
sáhnu na elo,
hlava horká, jen se rozdoutnat.
Konejším slzy
tžké
ji.
Marn. Po
valí se jak
Zaplakala
abych byla
:
tvái
hrách
.
.
,Cestou k oltái
vrabcm
pro postrach
Každá panská má pt klobouk s já
mašlemi a spoustou pštrosích v svém starém,
per,
zmoklém palouku
pijdu, matko, o svj charakter
.
!
Baron
si
mne — pláe —
nevezme,
nemám penz, jaká kletba zlá! Sevce pak ? O, nelze, srdce mé
.
.
.'
Jemností jsem píliš naichla
Jsou
to,
Souku,
si
dala íc
Jaké
pak
Bud
a nebo, nic a nebo ryc
Vezmte
.
•
O
dlouhé známosti
se. Já
Trka, vte,
.
jsou to starosti
Konec konc, pec tu
.
též
vám požehnám. vás ráda má.
U dvat — však chodí leccos
!
vy to
víte
sám
vzhru nonama.
«*
jen
t
když už holka tak
mj
mj, kehouká,
prosím, drahý synu
ji
rád a miluj, opatruj,
neobo kdyby
je
hochu, na brouka,
se,
nkdy
vzbudila tvj
hnv
Staí, hochu, dobré slovíko
rznice jsou prkna na
Poshovt
je to
rakev.
musíš maliko,
jí
kehké, jemné stvoení,
pizpsob Njaký ten
jí
svoji
povahu.
mls a peeni,
voskovanou žlut podlahu,
—
.
njakou inu,
jí
nesmíš
a
rádi
zrcadlo
hochu, musí-li to
kdyby
Já
tu vásu,
to,
jí
táta,
—
být,
holce, napadlo,
to z lásky odepít.
co se týe
nás,
bychom pomohli
dle
sil,
syn však kadet, sper ho kluka das,
Terinino
Tob
tedy
vno —
už se nehnvej
hlavní starost,
Bohudíky,
je
ušetil s prý
utopil.
—
Souku, pipadá
ti,
hochu,
sob
hej,
zi mlada
.
.
njakých pár
stovek,
— však
to vím!
výbava se lehko poídí.
Není
ti
už,
Souku,
Terinka jak drží na
tajemstvím, lidi,
ješt tedy, už co zetíka, už co syna, už co Michala,
zaklínám t: Ta
dv oika
kdyby smutkem
nkdy
plakala,
nesvádj hned nešváry a neplísni
ji,
pomysli
si,
spíš
že
ji
jsi
konejši
kik, .
.
.,
obuvník,
holka pak že mravy jemnjší
.
chytila,
vždy
Píkladn cítiti
.
.
žila
mn
.
že býváš
pece však
ti
mandlovým
obas
ve škole
Á
po smole,
radím: v úkradí
si
mýdlem vymydli
kži; lahodné to
bys proto
to péro
když už
— na
dve
s
Trkou klobouk
je;
se,
pí,
rozbroje
— však
tak je zoufalé,
nu, to péro nezabije
tebe také.
.
nic to nevadí,
smla, Souku, nehnvej
ml
.
.
Vi že,
již
Michale?
.
víš,
.
.
Nechci hned snad. Vím, že drahé stojí,
Až
slýchám,
se štstí
však
dv
ti desítky
vší
péro koupíš, pekvapíš
Ted
jen
zítra
Tžko
pobídky
ji
sám
.
truhlá pijde na adu.
Abys vidl, ješt
.
na vás usmje,
jednou bez
ty
.
jak
t
pjdem' do
pero,
tžko
mám,
ráda
skladu."
vypoví,
tžký úkol dán
tu papíru,
zachytiti v reku
Soukovi
blaženosti
onu pemíru,
.
,
je
—
která tenkrát, když se
rzná
skonila
nitka toho hovoru,
Soukovi
se v tle rozlila
od paty až
k
hlav nahoru,
mu k srdci pitiskla, jej nžn, unyle
vlnou se hladila
Píse
.
.
štstí sladce vytrysklá
Souek
Za
.
obuvník
:
byl u cíle.
chvileku potom v altánku,
když v své dlani
tiskl její
dla,
když se poprv sklonil ke spánku,
aby plachý polibek
vtisk
na,
.
nebyla to šalba prhledná, šalba lásky jen tak pro oko, zde, ach, z hloubky,
píse
štstí tryskla vysoko,
každý
sept, jejž
nesl se v
jako
pímo ode dna
vtík
odnášel,
tom sladkém závanu
krpj, spadlá do
perel
bachisarajského fontánu.
vbec tolik štstí snést? Michal Souek sotva sebe zná Lze-li
Jasmínovou zlomil Terince
ji
vložil
do
ratolest,
klína.
.
.
.
Promluvila. Barvou korálk ret
jí
hoel v sladké
ei
té.
„Zdaliž pak mi, drahý Michálku, pštrosí péro
jednou koupíte?"
„Pštrosí péro? jedno
— ekla
Terinko, ach, zlatá, bláhová
Zde
je ruka.
Vždy
jste? .
.
se pihlaste,
v zdraví-li nás
Pánbh
vždy se hlaste
—
zachová,
jak už jsem
vám
pštrosím pérem, af už ber kde ber,
odplatím
vám každý
Tisíc malin
—
tisíc
polibek!
pštrosích per!"
ek',
Zavsila
Na
se
mu
na
rtech roztál zbytek
Ted však
v pohár
necháme
as voln
V
šíji.
peeti
žlue
—
-
naliji,
letti.
málo týdnech mli oddavky.
Tím
je žití
Neimež penesme
Tam
si
nový tu
prbh
dán.
dlouhé zastávky
se ihned
Souek
—
do Dráždan.
vezl
mladou cho.
Kdys tam dlal jako tovaryš
emesla pak choulostivá lod v také rejd uchytí se spíš,
—
;
kde
dobré, vyzkoušené dno,
je
— známosti a áka v zakázku. U školník — pochopíte to — zpsobilo
když jim
dosti poprasku,
Souek
vyjevil, jet s
Zvítzil.
v
této
íc
jej
cizinu.
láskou závislý,
Souek si,
Rozlouil
Tak
ženou v
vci pece hrdinu
Michal dali
Á
svoje úmysly
v
sob
objevil
bylo po jeho. se,
spokojen a
il.
zíme, hocha statného.
kterak vesel,
samý
žert
a
vtip,
jak to káže obuvnický cech,
u verpánku
v pátém
:i
dlá
pate v
klap a klip
mst
Dráždanech.
Mli
vše, jak
Modro
s
nebe
Kousek snu
—
Terinin byl byl
sen.
by Michal snes
byl sice
nesplnn,
postel byla zatím bez nebes
ale jinak, jinak
Matovanou vásy,
album
všecko
—,
— Soukovi bud est
kredenc, stíbrník,
—
splnil
í
svatá pravda
Michal na
jest
puntík.
—
!
Nebylí ohe, jenž se v ševci vzal,
ohníek snad
vratký,
To
ezat by
byl požár.
Michal
Souek
s
slamný. si
dal
tla emeny,
kdyby žena jedním pípnutím na
nm
službiku
tu
O,
krku oblém,
v tom
od rána
jenž
pl
si
žádala! labutím,
„tra-la-la",
zvonk bílých, stíbrných, slýchal Souek z jeho nitra znít! kolik
Kterak mkl, zajikal slyšel-li ten
krek
se, jih,
švitoit
jenom jednou, jako halouzko plná kvtu když se pelomí, jako ert když prstem zalouská, jako had když sykne svdomí,
cinkal
smutn
sladký
zvonk
Terince jež z hrdla linuly
Souek Michal
— — mu mraz.
Tlem šel Souek zstal ztrnulý. ztichl.
Chtla péro — — Nic !
Moe
hlas,
víc,
a nic
lásky také odliv má.
Souku,
brachu,
tiše
miluj srdcem, mysli
plachty svi,
oima!
mí
:
V arovném
tom, rajském soužití,
plném sladkých, libých obraz, ponejprv
Michal
tu
musil pejíti
Souek kámen
Pštrosí péro
Muži
— —
I
úrazu
Starý,
dávný
slib.
pam slábne — žen ne.
Spustil ruce.
Zmlklo klap a
klip.
Pemýšlel, kde péro sežene.
Neml
penz. Došly.
Zal,
konec petváky
je
Odpovdl
Utekly. i
lži.
celý zaleklý ."
„Budu
rád, když
stluu na inži
.
.
:
!
Snží? Mrzne? Ani potucha.
V
pátém pate
však teplomr.
kles
Septa ševci žena do ucha „Tisíc malin
Zapálil
Chtl
O,
se,
—
tisíc
pštrosích per!"
zardl po elo.
se vzchopit, byl však pimrzlý
to nikdy stát se
nemlo!
Terineko!
Dvée
Osaml.
do
Sla asi
trhu.
Pštrosí péro ... u sta
Neml
zavrzly.
satan
sice péro v rozvrhu,
aby však
tu
krutou
pohanu
.
.
nechal
lpíti
na své mužné
Nikoli!
To
nelze pipustit!
Souek tak se Vem kde vem — však
Michal
Myslil
.
.
.
Hloubal
marné bylo
ert vem situaci
Nelze
když tak
je
.
péro musí být!
Marné
!
Jaký
bylo však,
je to pták,
pozmní
.
.
.
1
?
Rád by Souek, rád
Nevídáno, trochu Jen
.
neznectí!
lásky snažení!
pštrosa
jinak.
.
cti?
peíka
.
.
nutno trochu posekat,
posekati musí koika,
.
.
.
nájemné až bude splaceno, šaty,
kže,
uhlí
a tak dál
Velikéf
ml Souek
Terince
je tajil,
v nitru trpl,
Teprv
ted,
Michal
Souek
.
bemeno,
zalhával,
mlel však
když
.
pímo
jak hrob.
v propást zel,
trpl dvojnásob,
starostmi se celý pozachvl.
Hoká
je to,
hoká
konfesse,
Souka jsme tu vehnali! Nevolí se tená otese, elo se mu chmurou zakalí, do
níž
istou pravdu až Hle,
tu uslyší!
kam Souka
láska pivedla
]ako myška k pasti na myši
když se
blíží,
vní
pitažlivou
vní
zrovna tak
si
takový byl
mého
první
slaniny,
poínal náš
píchod v zemi
Michal
ty
líbánek.
ozdoby,
zkrášlil svtnici,
bordó záclony a nádobí, pendlovky, 2-9
i
rek,
hrdiny
Vše, co zíme, vše jimiž
posedlá,
tvrti
bijící,
kredenc, vásy. žlutý koberec
na všecku
tu
parádu a tpyt
musil tenkrát Michal v
záložn
Po
si
ó,
jsou
]ako kluzká
Souek
švec
tajn vypjiti
svatb pak
Dluhy,
—
šlo to
do
tuha.
osud proklatý
I
moská chaluha
vsily se ševci na paty,
což tím
he zkruší lovka,
svou-li starost s
nikým
nesdílí.
Michalovi když jen z daleka
napadlo kdys:
Nebud
zpozdilý,
.
sv se
Terce,
zdeptal v
sám
se
.
ona pochopí —
sob
myšlenku
radj — ek
—
si
tu v ráz,
utopí,
než by Terce vydal na pospas
tajný stud a
V
hokých
Uinil
Dar
Del
je
mužnou dstojnost.
dluzích našel Michal
Terce pro radost
byl sladký.
se.
Shánl.
Nutno
Síval
.
.
vytrpt.
do
noci.
Verpanek, ach, není kathedra!
Zde
jen práce
mže
pomoci,
zde když starost lehne na bedra,
med
theorie
málo pomáhá,
málo platná zde
filosofie,
jen platí vle,
kladívko
námaha,
lovk
dív
rozbije,
ostrým sídlem ruce zkrvaví, dratvemi se stokrát poeže, nežli v
dálkách se
mu
vybaví
šedivý co kvítek protže
kousek štstí
K
Soukm
Stichlo v
áp
.
.
.
Je
však potom lip?
vletl jednou v noci
díln rušné klap a
klip,
se ehtal, ehtal klip a klap.
áp.
:
Píse
práce,
píse
Jednostejno, jaký
Od
jara,
co
úsilí.
její
ton.
krtiny slavili,
Michalovi pukl baryton.
Peníze! Uhlí!
Á
šaty! Krupice
inže Souku, I
Ze všeho
I
ber kde ber!
však tlaí nejvíce
„Tisíc malin
—
tisíc
pštrosích per I"
astokrát, když hlava ke spánku klesala
mu bdním,
únavou,
pikradla se žena k verpánku, cítil
55
ji,
jak stojí za hlavou,
.
a
tu tiše, s
divným úsmvem,
studeným co vloka snhová,
studeným co erstvá, erná zem,
do
níž
lovk
všecko pochová,
prohodila obvyklý svj šprým, který
znl však jako žaloba
Vlivem
asu
zlým a rozkladným
zdánlivá ta šprýmu
mnila
se
podoba
zjevn v nenávist
Sužovala Trka Michala.
Každé slovo jako bie
svist,
jako ostrý pazour pardala
.
.
.. .
mu clo hrdla hryzlo zhoubn silný lásky pe Tázal-li se, pro tak zatvrdla,
zadíralo se
piléval jen olej na
.
.
ohe.
Všecky páky Michal
nasadil,
jako dravec vrh se na sídlo, živil
ohnm
krvebití
žil,
srdce aby v tle nestydlo,
fáta když
pak ruka železná
nejbolestnji ho sevela, tšil se
má
:
„Co
plátno
.
.
to v krvi ... je tak
.
princezna
zjemnlá
.
.
.
!
Myslíval
si:
Dobré
písloví,
nad
spokojenost že
je
Svatá pravda
Sám
!
dnes když chybí
jak
hned
zlato
to
.
dobe
ví,
to a zítra to.
stydne, zasmuší se krb,
koeny
Souku,
nyní, trp
si,
Lépe by
když
ni
.
.
jehož plam hál lásky
Trp
.
trp
si
.
bylo bez ženy,
ti
cetkou, jako péro
nemžeš Ve dne v Což pak,
.
jí
je,
pipraviti slast!
noci
neml
Bože,
má
pokoje.
snad
jíti
krást.
.
ukradnouti péro ze skín, kroutit v noci
Spustil ruce
Á
zámky, závory?
tup,
neinn
jak naschvál, jako
na vzdory,
vše se spahlo, tajn spiklo snad proti
hlav, pérem ztýrané!
Del
se, šetil,
trpl tajn hlad
nic však naplat, ne a ne a
aby sehnal, kolik stojí
kolik
péro
s
—
ne
poteba,
tásnmi
.
.
jako naschvál, tu hned na chleba,
na dobírku baiík
M
s
kžemi,
.
na ouroky, na
—
ach,
plyn,
na
uhlí,
tch vcí bývá na
stero
—
na vše Souek, na vše sehnal vždy, nesehnal však nikdy na péro!
Z
horoucího pekla, z pedpeklí
všichni
krut
zlí
a mrzcí živlové
se tu spikli, zaekli
proti Terezii
lépe
reno
Soukové,
proti
Soukovi,
v jehož skráních kvt už bílý Léta
šla,
i
vnec
kvt
myrtový
Terinin už zaal trouchnivt,
.
.
dv,
ti
dti
asem
pibyly,
bordó barva bledla v záclonách, Ámórek,
jejž
dti
držel se už sotva
rozbily,
na nohách,
— plynul as, ach kvapem ubíhal, rovnomrn bral se asu proud jenom péra, péra — jaký žal — Michal Souek nemoh' dosáhnout .
Jako na vzdor každý jeho plán
peduren
byl
naped
k sesutí,
každý pfennig. sotva uschován,
pl
už
naped píse
labutí.
.
.
:
a tak
vn
nastádal
...
si,
Už už groš pár
splatil pojistku,
už už vidl vábný péra
tvar,
už už tajn hledal modistku,
a
tu náhle,
jako
s
oblohy
teskne hrom a blesky
zasvítí,
vidl Michal, vidl, ubohý, plány své se rázem
hroutiti,
jenom jedna, jedna vteinka prchl, zmizel celý Slyšit
—
vzdušný hrad
.
.
Michal svého Francínka
„Táto, prosím, dej
mne
.'
studovat
.
.
.
péro,
Knihy' Školné!
Tuze trpl Michal
Del
Bdl
by!
od modistky dát kdyby ticet
s
péra
aspo
polovic,
slevila
.
jen jedna zavilá
mozek vyplovala,
zraujíc
jej
jako bodláí:
Kdyby Trka péro
dostala,
bylo by vše u nás jinaí, 4'
ml
.
myslil, nevymyslil nic.
Myšlenka
jeho
švec.
kopanec,
si
marek kdyby
Chodil,
Souek
by! Nebe,
bohem bud,
s
by chuf
úsmv
dm... té vci tak byl pesvden, takou silou oddal se svým snm, štstí vrátil by se v
O s
že jen péro, péro vidl
ba
i
jen,
posléz, když tak potají
zahloubal se nad svou nad smlou, kmitla se
mu —
jako v mumraji
clown když fouká v svíku vzplanulou
myšlenka,
jíž
Zdaž ta-
myslil
kterou
od
podivil se
let s
není. Bože,
— zdaž
sám: ta
smla
pštrosím pérem
smla
ševcovská?
zlá,
mám,
.
Od
tch dob,
jak kdys
mu
školnice
onu radu dala ped satkem, obytné se
stranil svtnice,
v kuchyni pak houbou, kartáem.
líbezn jenž vonl od mýdla drhnul kži, ruce, ramena,
piln
tak,
až tžká
vn,
mdlá,
v nitru bublin lib ztajená,
mu smlu vytáhla, matkou smly všelidské
ševcovskou jež je
.
inil dobe. Vidl znenáhla, že
i
Trka
svoje
oi
zlé
.
.
.
chmuí mén, mí že zahlíží když své smly naveer se zbyl Nevídáno, však ho nesndí
ped spaním
Nkdy
jen,
.
.
—
se vždycky vymydlil.
kuchyn
když kouzlo
reservovati chtl pro dti, vytratil se
do sín Hle
—
Souek do
šel tiše
sín.
vypti
.
.
a zde zde v tomto ústraní, ;
v tomto tlaku všedních, dusných v
kout
sfér,
tom. kde tiché šeptání
„Tisíc malin
-
tisíc
pštrosích per"
táhlo zdmi co galvanický proud,
práv
zde, ó, chvíle
zázraná,
jako duha, která vyklenout svoji
zái spje nad mrana,
Michal
V
Souek
objevil
svj
cíl.
zoufalství se rodí nápady.
Myšlenkami
Souek
odkvapil
do zoologické zahrady. Zákmit
jiskry,
zprvu nesmlý,
hoel v brzku záí plamennou. Tam,
ó,
Michal
Tam jednou v nedli Souek trávil se ženou tam!
!
ervencové jedno odpldne.
Tam jsou pštrosi! Pštrosi Proklet Souek sám to zvíe obludné I
poplácal
si
tenkrát
!
vždyf
ví
po hbet!
mají péra též!
]sou-li pštrosi,
Ách
už
Sám
!
Každá noha vysoká až se
lekl,
1
když
je
ty
jak
uvidl
ptáky zel
i
vž,
—
I
Péra! Péra! Celý ocas, chvost!
Máš
to drahou, pštrose, okrasu!
jednou v noci vytrhnu
ti
péro
—
bašta!
z
ocasu
—
fidli!
—
dost!
Zachechtal se Michal hlasit, uchopil se horkou za hlavu.
Ve
hlav
své
ile,
stelhbit
osnoval hned celou výpravu.
Pjde
v noci. Sotva jakýs kaz
na své duši pro
to pocítí.
Pštros co zajíc, péro pak co klas
pych a krádež nutno
Dlouho
myslil.
lišiti.
Když pak nó lože
rozilen a rozpálen se klad. povídal
si:
Bože pebože,
jak jen v noci ptáka
pilákat?
Plna zmatku, plna rozpor byla horká Michalova hrud.
„Mám volat
snad'
pes
-
plot:
hloubal
-
„na
tu
potvoru
Puf pf, puf put pf?"
Pl
druhé v
Kdo
že to v pozdním tak
noci.
Bim' Bam, bam!
v myšlenky zabrán kráí
ase sám
po dlažb Rosen berggasse? Teplá
je
noc. Bylf parný den.
Ni dlažba neschladla
Chodec
krpje 49
je
zcela.
chzi upocen,
stírá si s
ela.
-
Ulice mrtva. Ticho kol.
Dlaždice duní jak v hrob.
Chodec má co
chvíli
asi tajný bol,
hovoí
k
sob.
Když svtlo plynu v svítiln mužovi do cesty vskoí, zda
se,
že chodec úsiln
snaží se zavíti oi.
Pro
pak ho jako zlosyna
svtlo tak pálí a dráždí?
Pl druhá V tu dobu
noní hodina krade
se,
vraždí
Že muž má híchy na
duši,
vše zdá se svditi tomu.
Klobouk
si
stáhl
a hledá temný
Á
na
stín
uši
dom.
ted se náhle zastavil.
Hodiny druhou už
Oko mu
plálo.
tlukou.
Bledý
byl.
Najednou zamávl rukou.
chodcv
Tichem
je slyšet
Svítilna
syí a mrká.
hlas.
„Skoím mu, mumlal, „na tam rostou
nejtlustší brka!
ocas,
!
Michal
Souek!
to
Varyto,
rozezvu ódu ted ptaí
Vrah to
ani zlodj není to
Souek
Michal
tu
—
,
kráí.
Pod noní klenbou Všemíra, temnou a ernou jak pytel,
z
ptákem pštrosem ubírá
se
Michal Souek, náš
erná noc, plachtami mrak,
Zasmušená nebe to
s
pítel.
pispt má
ta,
reku na
pomoc,
usnadnit výpravu k ptáku.
Chvje
se
Souek.
Z
boí a
ítí.
v extrém se
V
extrému
horece smysl zda
na
že ze tmy
oi
strážníka
oka
se
mu,
svítí,
komisní,
taková výsmšná, kosá,
a už
i
„Sem
výkik ze tmy s
Myslí-li
zní:
pérem! Škubal
na
to,
žár a
Soukovi po zádech
jsi
pštrosa!
mráz jezdí.
Svítilny když se kmitne jas,
Michal se obrací ke
n
zdi.
Nad
vraty jakés putyky
Vrazil
vnec se tam. Za
holbu
si
zelený
kývá. tri
ptníky
poruil piva.
Na kuráž. Odvahou oi mu svitly. Vypil
ji
Vyrazil.
Tma
na
ráz.
Pochodí K tlu
byla,
erno
jak v pytli.
]ako když voják do boje bere se necesta cesta, pustil se
pímo. Náboje
úkrytem byla
mu
paži
vesta,
!
pod ni
kterou ne sic pistole,
dýka nebyla
skryta,
z to však v jednom jak v
plápole,
bitv kartá když
nco pod
skákalo
lítá,
vestou
—
to srdce údery byly
Zbra sto
pt
Zdá
prudká ran v
se,
mašina
!
Michal zbraní tou
minut
I
že tato pekelná lije
žár
do
žil.
Souek má, zervenal, ožil —
Kuráž už Michal pookál,
stílí
a jak by chtl tou mašinou vzít
šturmem mocnou
házejí šosy se jak
lítá
mu
od rohu
Pravice, jež v
útoném
tvrz
boh,
tmou,
k rohu.
tom
klátí se,
postoji
smýká,
vypadá, jak by ke
stroji
byla to pekelná klika.
Na
jeden když pak okamžik
lucerna ozáí šero, vidíme: Michal srdce
To uvnit
natáhl péro
stisk
—
Ale už k
V
cíli blíží se.
dálce už, stromovím skryta,
temném obryse
v mlhavém,
ohrada parku se kmitá. Ješt jen krok — a tiskne se k
Souek
mížoví
plotu.
Opií shlédl v temnu A setel krpje potu. Nyní, když
stojí
hrud novým
57
klec.
cíle,
dsem
Spocený límec škrtí jak
u
švec
je jata.
košile
oprátka kata.
Nejvtší jímá
Souka
ze strážné jizby
Odšoural
se
strach
tam v zadu.
tam po špikách
a k oknu povytáh' bradu.
Bohudík, in, i
jejž
podniká,
sama štstna chápe:
Dva muži
hrají jedníka
a tetí dozorce chrápe.
Tím a
s
jak
by shodil okovy
beder nejvtší
odlevilo se k plotu
zas
tíži,
Soukovi — tiše
se
plíží.
Všecko
se
daí
Nabral dech.
jedna jen starost ted zbývá:
parných dnech
Slyšel kdys, v horkých,
že všecka zvíata divá
v zoologické zahrad, tygi a ptáci a mloci,
za vedra ve své bývají ve
Zdaliž
i
dne
i
ohrad v noci.
dneska?
— Vyhráno!
Nebesa, díky! Tak pece! jako by kviklo piano, zaslechl kviknutí z klece,
.
kde nejspíš rvaly se
Á
dv
ti
opice
o jednu blechu... vouce,
jak tak
pištíce,
dávaly v bizzarním echu
doznívat
temnem zahrady
fanfáru opií války,
bylo z
to, jak
by Najády
modravé pomoské dálky
vábily
Souka Michala
sladkými hrami a zpvy.
To nadj' ševe Jak to vše
líbala
dopadne,
.
.
neví,
:
on
—
ví jen
a v tom zasnní
se jako v syrupu topí
Nejsou
pštrosi
i
zaveni,
když nejsou zaveni opi!
Rázem
se
Terinko
Opel sezul
.
se
si
.
rozho.
Jedna'
Dv!
Trka O, Trka o plot. Ve stoje .
!
!
stelhbit perka.
Tenf už byl dávno jeho plán:
Noha
nechf volna
Takový není aby 61
si
je,
bosá
tulipán,
poplašil pštrosa!
I
Á
nyní Michal ruku vznes',
udlal znamení kíže.
Perka
chvatn do
dal
kapes.
Chytil se zahradní míže.
Pro Svt
se
Trka
mu
Hup
a
hup
dech.
1
zatoil v kole.
Á ted - rup a dupl Michal Souek byl dole.
Stajil
a
tebe.
-
Snesl se
mkce,
jak by
ml
chodidla zašita v gumu.
Slídiv tmou se rozhlížel:
Dopadl
v
kupu rumu.
Okamžik doušky noního vzduchu.
Skril se k plotu. pil
Houkání, vaní, štkot, ryk zalehly k jeho uchu.
Chvl
Zvíata!
se.
Vteinu
pna. ho dlí od inu
nedýchal, ztichl jak
Ted už
papírová jen stna.
Vzchopil
Nuž
se.
k dílu
!
Pohled v temnotu. Strachy ted varii
Zablýskl okem. utrh' se
Á
plotu
jako Barry.
ted už v
vykroil
Od
temno zahrady
rovn
a zpíma.
Bizzarní vlnou nálady
dýchlo
na
nové klima.
Musil až postat minutu, tak
prudká byla
mamut
Klece jak záda
tmly
Á
což
ta vlna.
se z tajuplná.
ty
neslyšel
hlasy
I
Taký ev
Michal v svém
žití;
Krákali supi, zaval lev,
hyeny poly
výti.
Michal však pouze ocasy pštrosími duši
Málo
se staral
z kterého vyšly
6y
ml o
štvánu.
hlasy,
chtánu.
On
pštrosa, ptáka pštrosa jen
hlas tch
v slitin
Marn medvd i
hledali
uražen
uplatoval svj pedál.
pímo hulvátsky zaznla medvdí basa, Teprv když
zachvl
se.
Myslil na pracky.
Pocítil
pípach masa.
Nieho
ale nevidl.
Chvilkou
—
s
jen,
pablesk co letmý
Michalem Soukem taní svt
zasvítí
oi
ze tmy.
Á
tu se
Michal zaíká:
„To všecko pro
Z
tebe,
Trka
kapsy jak ouško králíka
mu
kouká
Odvážn
kráí.
Tu však
v ráz
ho vichice smetla!
jak by Srazil
poutko perka.
jej
k
zemi
bílý jas
nenadálého svtla.
Zdsil
se
Souek. Nebeská
plachta se roztrhla ve dví.
Msíc
je
Soukovi
venku.
Tuchou
ztuhlo ledví.
zla
V
stíbrném
rýsuje
jasn
Takový
jas,
svitu
své
rudý hloh
listí.
že bys tu
„Dresdener Tagblatt
moh ísti.
Kontury zvíat v ohradách, v ponuré vysvitly
temnot
na
ráz.
Zebra, ach,
spoítat možno v
Souek
Z
se tásl.
ohromné
klecí
pleci.
Á
klece z
tu slyší
pod
papoušek kikl v noní ,,Co
buk
tiš
:
tu chceš, kluku, kluku?
Horeka
jen se ztišila
Souka pebh
a
zas mrazík.
Ohromná,
tlustá gorila
na
plazí jazyk.
z klece
V
necudné póse, v
negližé,
chce zlákat Michala
Á msíc
svítí.
Souka
Na míže
pudrová padá mouka.
Všecko všecko I
jest bílé. je
v
Stromy,
msíním
zdi,
svitu.
Michal zblel. Pibledlý
strachem se choulí, chví
69
tu.
-
.
!
Co
tec!
si
rázem
pone? Vzdušný
se rozplynul slunný.
Všecko
šlo
dobe.
pivodn svtlem ]ít
Á
ted
luny!
a hlída bude
mu
Slza ho štípla
do oí -
svítí.
Rybníek
vlní se
poprsím
Mroži
to.
nápis
Á
v patách.
péro natáh
srdce
Á msíc
pád
Vykroí -
dále? Nelze.
Stisk'
hrad
sirén.
klec
opiek
má: Nicht berúhren
|asn
A
tu svili
každé
r.
nyní nápis shléd v dálce:
,,Za
tisíc
malin
Písmena jako
tisíc
per
I
palce.
Tajemný uhel eavý, zbloudiv sem z horoucích pekel, v
opálovou šed dálavy
napsal své Mene,
tekel.
Á to byl ortel. Vteinu Souek švec bojoval |ešt. Á pak šel pímo pod sprchu opálového dešt.
.
Dj
se
co dj
!
by pštrosa jednou
Uprosted Iv, šeptal
si
Bh
Snad
šel chytat.
jak Daniel,
z bible citát.
Á
jak tak tiše šel tu
a
z
kapes
nla mu
bos poutka,
moh by si možná myslit Namsínická choutka Holeku,
to
Zcela byl
V
bdní
to chtl,
by neuhád
jiný stav
se,
v
kdos: .
I
vcí.
bdní Souek
zahradou kolem
klecí.
krad
A
nejen
bdní
Zda tená
bylo
zázrak už tuší?
Soukovi náhle statisíc
to.
nových
narostlo uší.
Jakmile vyšel ze stínu
a luna vnikla
mu
v póry,
bylo mu, že v tu vteinu
mohl by lámat
Udiven
sáh'
si
hory.
na elo,
zda hlava souvisí
Pt k
s
tlem.
díl svta hluelo
Soukovi chtánem
7T
šelem.
dokoán echo šumlo proudy.
Otevel a
Nejširší
duši
svt
tu rozbil stan
na tomto kousku hroudy.
Zvíata svta!
Tygr, lev!
Papoušci, klokani,
Všecek
ten rámus,
Soukovi stíbrem
sloni!
šum a ev zvoní.
Zamhouil oi. Bezhlasou
mu rety. krom péra jsou
otázkou chví se Bože, což
jinaké ješt
svty?
pedtucha
jist jsou! Jejich
vane sem z
Soukovi
klecí
ševci
pt díl svta
Opel
se
I
do ucha
zpívá.
o kmen modínu,
jenž koupal v
stíbe své
Obrázky hlavou z
a zdiva
letí
šišky.
mu
pírodopisné knížky.
Uitel, škola, rodná ves
vzpomínka honí
se,
—
míhá.
Jak by to bylo vera, dnes,
pírodopisná kniha
!
leží tu
kolorit
ped ním na židli, kank zdobí, ji
a malý Michal
kreslí Ivy
velbloudy, tygry, soby
Kolik to
.
.
rok? -Zmaten
Obrázkm, Michálek
které
si
kdysi
z knížky obkreslii,
oživly náhle rysy
Všecko
byl
je živé,
hýbe
obrázky v tla se
se,
mní!
jak by to bylo v pralese,
pardali zuby cení!
!
Ba
i
ten slon, jenž vyvolal
tíd posmchu
ve
Michalek když
jej
salvy,
maloval
barvikou žlutou na
ba
i
Ivy,
ten slon tu živý je
a magot
Z
! !
ježí
magota
svou šttku
erná
dostala tenkrát
Marie
ptku
Zvíata svta Celý svt !
Slon
funí,
hyena vyje
Ceylonu, Jávy dych sem kvt a 77
pampa
Austrálie
1
Asijská step
sem
ševelí
a
medvd
v
hlubokém oku gazely
díme
kraj
taní
si
rusky,
andalusský.
Postaí ruku natáhnout,
udlat nkolik krok — a už
je
lovk
stržen v
proud
bouného
veletoku,
bouné
písn Všemíra,
která
té
je tisíciletá
a svoje tóny pibírá
ze všech
ty
úhl svta
.
.
.
I
Souek ruku vztah'. mu otevel širý. hrab pímo po strunách
Michal
Svt
se
Prstem
nejzázranjší
Sel
pímo
lyry.
tam, kde písn
šum
vyvral sterými zvuky. Sel ke klecím. Sel k
Ml
je
zvíatm.
na dosah ruky.
Klec vedle klece. jak struny
Mížoví
tlumen
splývá,
jak vážný nástroj harfový
nocí se rozechvívá.
.
Á
Michal
Souek
ohrady
u každé
bloudí
tu,
stane.
Pemírou sladkých pocit smysly
má
Terinka,
rozkochané.
péro- divná
vc —
jako by dímaly v hrobu
.
.
Sedí ted, sedí Michal švec,
na
špici sedí globu,
napíná
uši,
zrak
a náhle chce se
i
ich,
mu
na východ, západ, chce se
mu
žíti,
sever, jih
hovoiti,
chce se
mu
kiet, vyptávat,
prostrit ruku skrz míže, zeptat se
kudy že
do
mladých
tygišfat,
je to blíže,
Afriky když jede se,
lepší— li
Hamburk i Brémy,
a zdali
ševcm
dávají tam v
té
koncesse
zemi
Všecko cht! vdt! Tajemstvím pach zvíat dráždil ho, Spíjel se svty,
fascinoval 81
ho
evem
šakal,
lákal.
lvím,
ba
i
když
sivý,
hbet mrchy a vepí
oka
mila
si
mrchy
to,
že z
jej
o
hrob
zježený
hrozil
mu
z blízka
hyeny slizká,
níž slýchával,
mrtvoly hrabe,
nehnul se ševci ani sval,
chvní
jen
cítil
slabé,
ve mžiku ale, v záptí
pání už žhavé ml, hyeny
vlast
skryté,
chtl zvdti,
na curriculum
vitae
byl
by se Michal zeptal rád,
sem koniny pišla,
2 které
kdo
pi
jí
dal zuby vylámat,
vytí
že tak
pedevším
šišlá,
odkud
ale,
z které až daleké
je,
zem,
jaká tam zvyklost panuje, jaké že
tam
je
plém
Všecko chtl vdt! zrakem
indiánskými
.
.
Klecí
puch
mu chípí. se mu vlnil vzduch
cizinou dráždil
Ped
.
šípy.
Jako kdys pestré obrazy
a lánky z pírodopisu ryly se
zbožnou
extasí
do Michálkových rys,
tak
i
ted
Souek
obuvník,
uprosted tygr a slon, jak
by
mu
kdosi v
oi
stik
atropu belladonnu,
otevel
ob
do
síra
a kouzlem neznáma v pitažlivý
vír
zmámen
Všemíra
zapadl jako kámen.
Kamkoli patí, neznáma všude ho
lákají stopy.
Svty sem cupou nožkama štíhlounké antilopy.
Ploutvemi sivých tule,
ocas mrožích temna bazén
pleskotem ježí se z
hranatý grónský kožich.
Sever sem fií!
Soukovi
rampouchy ped nosem
Huatý medvd ledový raglán má z bílých nití, 8f
svítí.
:
a když ted
zaal
se
jde z
nho
man Ale
si
již
bílý
na
týle
chlupatec škrabat,
zima.
Souek
zapial kabát.
mizí led a sníh
a v dálku sever se
Na
švec
ztrácí.
scénu vchází horký
jih
Žirafy, sloni, ptáci.
Taková dlouhá jež krk
jako by
má
žirafa,
u samých sntí,
tchyn dávala
napomenutí
zeti,
takový dlouhý majestát
kde jen ho
Souek
už vidl?
Byl by se z duše zasmál rád, jenže se trochu stydl,
jak
mu
tak hlavou prokmit se,
jako by priietl
s
nebe,
vyouhlý
portrét školnice
s žirafou
vedle sebe
Na
její
„ano"
.
.
kterak kdys
tšil se, rozkoší
Na
.
zmírav
.
.
.
vlas ten krk, na vlas ten rys
vidí ted v
stád
žiraf.
Leccos tak známé. Pestrý
o
který
Trka
mkkou
Na
se
plecích
šál,
tak žebrá,
prouhou zaernal:
má ho
zebra.
Souek sklopil zrak. uších mu zaznla hrana.
Ale tu
V
Jako by pelet jako fáta
vyvstala
erný
pták,
morgana
ped ním mátoha,
dolehla rána z dla:
Pro co že
pak sem pišel, pro boha, tu
vlastn dlá?
—
Kde že
jsou péra???
Ale jen
chvíli, jen chvíli
Zase
je
jasno.
opt
písnika
Ustrnul I
Led se hnul, šílí,
boulivá píse Všemíru.
pazour, zobák, pracek, chrochtá
kií
funí
ji
tlama tapírú,
šedý racek,
ji
zpívá
ji
ji
celá zahrada,
medvdi,
kolibri pestrá
sloni,
posada
sopránkem svým
ji
zvoní,
erný hroch basem skuhrá hyena altem stejnou tu
ji,
vyje,
ji
hude šalmají
Asie, Austrálie,
Amerika
i
Afrika,
Evropa, ostrovy,
moe,
a mezi nimi zaniká
Michala
Michal srdce
Souka hoe,
se
mu
všecko v
toí jako mí, vesele tlue,
nm
kií:
Cizin do nárue!
Pry O, i
pry!
,
Á
když ted tžkopádný slon
vysoko pozvedl chobot, jako by slovn hlásal zvon:
„Michale, práskni do bot!"
Michal se rozhod.
Do
svta!
Daleký, široký svte!
Rže
tam
rže tam
Á
bílá rozkvétá, bílá kvete
tu ta radost, letící
jak bujnost
dtského míe,
dostala náhle palicí.
Tísklo
ji
devo
tye.
—
Za plotem z tyí, z lafoví, — ach, satan andla zláká — mihly se ševci
Soukovi
vysoké nohy ptáka.
Na
ráz
oba
se
ho poznal. S vysoká
oima mí.
Michala bodá do oka lesknavé pštrosí peí.
A
co ted
Michal Sní.
šumí
s
pérem
tu stojí
?! ?
rozpacích
a eká.
Východ, západ, kol jako
V
eka.
sever, jih
Co s
že
tecf s
pérem
hukotem okolo
Trku
i
s
pérem
?
!
?
svt
Sirý
letí
valí v
ped,
odnáší jako smetí
Terinka
—
péro
- hádky -
svár
ach, kterak všecko ted cizí.
..
Ridounkým mrákem šedých par vzpomínka bledne, mizí
Ale což vskutku na vždycky sen lásky zajít
Švec hladí
03
Souek si
má
krátký?
melancholicky
špici bradky.
,
Vzchopil
se.
S hry na ptáka
už ranní padalo šero. Rckl
si:
Darem
naposled af
je
tuláka
péro!
Na hlav Trky,
na hlav
nechf péro týí se pštrosí
I
K Michala Souka oslav památkou nechf
Pokroil pohnutí
se nosí!
k plotu.
pocítil
V
nitru
svém
nmé.
Jako když kohos vraždit jdem jejž
tajn milujeme.
Á a
když už Michal ruku vztah' tiše
prostril míží,
rozechvn to
ti
pec
šeptal
:
Nemj
strach,
neublíží ....
Pimhouil oi. Vystydlo
mu
srdce v jedné
Pitáhl ptáka
zo.
té chvíli.
kídlo.
Bili se.
Zápasili.
Michal
se vzepial. Netušil,
že tolik
síly je
v ptáku.
Zobákem div do
pštros
tváí, nosu, zraku.
jej bil
Molodc O, !
jak vesele
na písku v svobod
Zobák
ml
žil
byl
jako z ocele,
jakoby pláty pílby.
Uml
se
bíti.
Le
i
sok
neztratil
pítomnost ducha.
Vzepial
se,
a
již
ho
— výpad!
prohnul
drží,
uchá,
vysokou nohu jako
vž
podrazil jak by kus bidla,
péro sem! péro! odkud chceš, z
ocasu nebo
z kídla,
skok
péro sem! bestie,
slyšíš?!
nebud
tak
jedno jen!
skoupá!
pérem nechf slavn ozdoben
Terin
se
klobouk houpá,
nech toho hada jenž Terce na jak
hladového
hroznýše,
hlav díme, fetiše
vky nakrmíme
na
!
Ale pštros
špatn chápal vc.
Cht!
vítzem eže.
Á
tak se pták a
bili
o
-
býti
Souek
ted spolu v leže.
švec
Perná
pe
Jako
je bitka.
jsou péra zarostlá v kži.
Udatn
se tu
na roven
staví pták proti muži.
S Michala tee.
Silná
pst
jen tak tak udrží kídlo.
Každé
to péro
hladké
jest,
uklouzne jako mýdlo.
Á
pták už zuí. ]aká
síla je
lví
v zobáku pštros!
Souek už z ucha krvácí, krev mu už crí z nosu,
pták dle bije
napoád
a míí nehlava hlava, až Michal
Souek
do
krvavá,
rudý
je
jako kat
až schvácen, slzy ve zraku,
do oí pate,
pštrosovi
mumlá
„Co
mi
si
to
Což pak
— na
plný
nebi
rozpak:
dláš, brate?
ty nevíš,
pánb
nad Trku žes mi drahocennjší,
milý brat, to slyší
—
tisíckrát
bližší?
Já
chtl jen péro
.
a také naposled v
Což pak
žití
s
tebou
.
.
musím do
se
o hloupost
Poprvé
.
.
krve
bíti?
Zdálo
se, tenhle
že
pštrosovi k plái.
K
je
i
melancholii
má
prý
Výšku b jak
i
.
smutný ton
jistý
sklon
srdce ptaí.
se pták, trh perutí,
by se k výškám chtl
Soukovi pi tom
trhnutí
zstalo péro v psti.
vznésti.
Držel
v ruce. Lesknavé
je
a dlouhé, mohutné bylo.
Bylo
trochu krvavé.
i
S tukem Pták
se oddlilo.
prchl.
Kídla v šustotu
naposled mihla se šerem.
Souek s
stál
mlky
u plotu
krvavým pštrosím pérem.
,.Halt! jak
by
wer da?!?
ml
Postava
najednou údy.
jakás,
vyrostla náhle z IO!
— Ztuhl. Z
mužova,
pdy.
olova
Á
Dozorce!
Le
,.Hal wer da?!?
již
div
se žene.
letí.
Oi
má
švec
Pádí a
zas:
široce rozevené,
v
boku ho píchá,
je
tvá jeho strachem
mu Souek je perko
mu
mdlo,
bledá,
je
z kapsy vypadlo,
v
bhu
a zas co vlak se
zvedá,
ítící,
uícen, rozcuchán, bosý, pádí v ped, perko v
levici,
v pravici péro pštrosí.
Tam sluch
je
už plot
Soukv
Tu úzkostí
!
smrteln zbystel.
Zamrazilo ho do
nmu
Dolehl
k
Stílejí!
Po
Pozd Tu
je
je!
kostí.
výstel.
nm! Co
tou hrou?!?
s
Schovejte zbran!
už plot,
tu
míže
jsou,
Michal už skoil na n,
peskoil, ulice, villy
V
míjí továrny,
a ploty
prjezde
jakés vinárny
nabral dech, obul boty.
Rozhled se šerým prjezdem.
Záclonka dveí se hýbe. Transparent
svítí
nad oknem:
Weinstube. Anna Trube.
Svítili.
Vešel. Jako Kain
ke stolu sehnut se krade.
Kmitla se kredenc. Nápis: Wein, Kajfee, Thee,
Chocolade.
pisedl
k stolu.
Dal
si
aj.
Zaslechl binkání polky.
V kostýmech živ
vzdušných a
se baví holky.
Souek
je
umdlen.
Marn
zbsilá smsice ton.
Nadarmo
holky tancují
okolo polyfonu.
Sedí si
la ráj
tu švec
zhola
a nevšímá
nieho kolem.
Sotvaže pohne
oima,
holka když drkne stolem.
zní
|ako by západ.
1
upý zrak
upen
hledí
Mihne
se sklepník, mastný frak,
kredencká
kams
kupou šálk,
s
švec ale sedí
únavou
díme
v dálku.
tíhne
zachmuen,
mu
hlava,
a díme, chvilkou jen
z koflíku usrkává
Mraí
se.
Zatra kokety!
S pekelnou
Toí
rotou jsou v spolku!
se jako planety
okolo jeho stolku.
Leží
tam péro. Lesknavé.
]ak prve zapadl v lokál,
dal péro na stl.
Á
ted, hle,
jako by tetev tokal,
jako by jelen k
ranný
studánce hledal stezku,
jsou
oi
holek
upeny
na mramorovou desku,
všecky tam hledí, všecikv,
v zornikách opuchlých
mavé
rudé ohníky
honí
skáou, toí.
se,
oí
Jedna
si
nmu
k
usedla.
„Poslouchal, že jsem tak smlá,
kde vzal to péro?
Na to má?
Dal mi
to. Já
Michal
si
odpliv'.
Zdvihla
Souka
si
zmila
s
jsem
Ella.
ret.
hora.
Odešla. S tuctem braselet
po
Elle
„Ví-li
pišla Lora.
co?
Já
jsem taková,
že péro nechci co dárek.
Plácnm'
z
si
!
Dám
mu, do
péro deset marek.
slova,
Odbyl
i
jako bys
Na
Loru.
íš
rozlil
k ševci Fryna.
si
„Nešel by ke ví,
vína,
rumnec,
opilá, v tváích
sedla
konec,
mn?
nechal Loru
i
Miláku,
Ellu
.
.
.
'
Dá-li mi péro,
(nahnula se
—
mu u
mne zadarmo,
zítra
—
pozítí
Ted mi však ekl kterou pak
109
k elu),
má
„ všecko
dnes
blondáku
skí
—
tikrát
—
zkrátka
to
vykrad
—
— no ?
Vyskoil. Zrudl. Zbrunátnl. Rozvzteklen vykikl: ,,Ruhe!
ml
Rázem
pokoj. Mít
jej
chtl
Holky zstaly tuhé.
Michal už nezdrím Likér
sem! Usrkl
mu mu
Hlava I
když
upadla v
mohl
ji
plála. s
,
neusnul.
krapet.
Plány
kul.
rudých tapet
likér
štnice,
zachránit snadno,
Michal však jenom uškííb nechal
ji
padnout na dno.
se,
svtm.
Zil zase
svt
Sirý
až sem své udice házel.
Michal
byl chycen.
Chtl by Ale což
Pry! Á hned
mít nohy gazel.
— myslil zdšen -
když hladem ve Zjasnil zrak.
svt
pojdu
Zahléd na
reklamní plakát Lloydu.
A
již
zas švec
dušika tepe
je
ve víru,
se v tle,
obrovský žernov Vesmíru
Michala mele, mele,
—
?
stn
ješt se ale
zachvl
zaviklal,
namíil pušku
již
Puška
to není. Básník lhal.
Michal
má
Olízl hrot
v ruce tužku.
—a
myšlenky
jak by chtl vyškrabat ze zdi.
Pohlížel k stropu.
papírem tužka
„Má
milá
Á
už
—
fíííl
jezdí:
Trka! Vdomost
Ti
že dneska v noci pišla chvíle
dávám,
má,
že srdce Tvého na vždycky se vzdávám, že za hodinu budeš svobodná.
Jak se to stalo,
nemohu
Ti íci,
jenom vím, že musím, Trko, pry,
já
pár marek najdeš v hrnku na polici a od pendlovek posílám
Co mžeš, a
líbej
af
prodej.
Ti klí.
Odsthuj
se k
mám
dti, popros Francínka
nehnvá
se,
ekni, že to na
m
taková divná pišla chvilinka,
mne nco odtud žene a kdybych nešel, že bych umel snad, a tatíka si nkdy pipomene že zázrakem
a že ho táta líbá
tisíckrát,
a kdyby z bídy nemoh' dostudovat, tak,
"5
Trka,
piš mi,
rekomando
piš,
a tebas kvítek lásky naší povad,
mou
adresu
z
pec
nedlouho
co budu moci, pošlu
dtem
zvíš,
vždycky,
a koku, ekni, aby nebily,
a kanár af a
vám
And sprav
neulítne z klícky
tu
noní
košili,
a na mne, Trka, mysli vždycky v dobrém,
co dlám, musím, vím tak s
sám,
pánem bohem, pjdu pšky do Brém,
no,
na cest
a z
Brém už
si
nco vydlám,
lodí.
Á pro
to nejlíp
které,
Trka,
jsi
se
to péro pštrosí,
hnvala.
li
posílám
—
jímž tolikráte
a žahadlo to vosí,
mne
jsi
štípala,
už neštípe a nebude už štípat
a ted už oba klidn a
na
pak rozvod, beztoho
partaje v
dom
Trka,
víš,
mužem
spát, ten
pípad
budou petásat,
lepší,
kratí
a tak už teda na vždy
je
s
to v tichu,
Bohem
bud,
a kdybys nkdy, jak jsme vždycky v smíchu si
íkávali, dostala
být
snad chuf
modistkou na rohu Ebergasse,
pak vele bych
máš
to
Tob
schvaloval,
vlohy k tomu, jist v krátkém
ase
by klobounický krám tvj prospíval.
Á
to je všecko,
co jsem
Ti
chtl
íci.
Tak na dti bud, Trka, hodouká,
Brém vám
a
z
a
vzpomete
pošlu brzy pohlednici
si
nkdy
na « c -i ooucka.
Zadal o
kuvér. Složil
Hned však
Smutn
jej
list.
rozbalil znova.
se usmál,
zaal íst
a dole pipsal slova:
„To
pštrosí péro, jež je piloženo,
je sice
jak
že
dlouhé, erné, lesknavé,
pála
jsi
na konci
si
-
je
trochu krvavé.
,
to však odpusf, ženo,
Zaplatil. Vyšel.
Na
vzduchu
stas tžké výpary vína.
„Má
úcta,
kikla
na
Usmál
se.
pane eunuchu! s
okna Fryna.
Kráel
Bylo už ráno.
Souek Pistih
Á
si
usmál poznovu:
dm.
bží.
Ach, starý zvyk:
zmanulo
bíti.
Stisk zvonek. Starý
pišel
N7
mu
domovu.
svží.
se, kterak
tu již
srdce
se
A
k
otevíti.
domovník
Vytáhl dopis, balíek.
A
hlavou obrácen k
stn,
nesmle Michal Souek „u
,,
Dejte to mojí
žen
rek
m±
