Iawboi. Presented to the. LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO HAVRLANT ALEX S

1

Iawboi

Presented

LIBRARY

to the

ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

ý/4>

SPISY

RŽENY SVOBODOVÉ SVAZEK DEVÁTÝ:

V ODLEHLÉ DDIN DOJMY A ŽALOBY.

v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAnCKÉ AKC. SPOLENOSTI 1918

.UNIE*

RŽENA SVOBODOVÁ:

V ODLEHLÉ DDIN DRUHÉ OPRAVENÉ VYDÁNÍ

v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKC. SPOLENOSTI 1918

.UNIE"

VŠECHNA PRAVÁ. ZVLASTE PEKLADU. VYHRAZENA AUTORCE. COPYRIGHT 1918 BY UNIE, PRAGUE.

PRVNÍ vydání

1897

DRAHÉ, LASKAVÉ, OBTAVÉ PÍTELKYNI, KULTURNÍ PRACOVNICI A SPISOVATELCE

ŽOFII

POHORECKÉ-ŠEBKOVÉ PIPISUJI

TYTO POZNÁMKY K ŽIVOTU

OHROŽENÉHO NÁRODA

Sv.b. IX.

1.

7

jsem po samot, po svobod, po po bezprostedním, nepokrytém styku s lidmi, kterých jsem si nepedstavila jako lidi, nýbrž jako cosi sladce píjemného a nerušiv bezbarvého. Zajela jsem na Moravu, do vesnice, do atoiižila

^-^

smutku,

neznámé

krajiny.

Bylo po

jaru.

Zdálo se mi, že poínající se léto v horské krajin všechno slibuje, eho jsem oekávala.

Byla jsem nedokavá, nepokojná a radosts otcem do krajiny po rovné silnici, za asného zamlženého jitra, kdy jsme se na sebe smávali, radujíce se z pohybu a z volnosti, nebo cena jako v dtství, když jsme jezdívali

lé

markrabství leželo

ped

námi.

Kraj byl známý jako zvuky klavíru, na jimž denn hráváme drahou píse.

,,Te

objeví

se

hluboký úvoz

nachýlený

k vesnice, vysoký jedlový les zavane chlad-

nou vní, rozeve se údolí s bílou myslivnou v dálce, od vesnice pjde staenka žebrácká, která

ko,"

má levé pivené, vdli jsme otec

jako i

ochmýené ví-

já.

Se svží, nedokavou vzpomínkovou touhou vyvolaného dtssa dojela jsem až na hranice. 7

Ale cíli,

tu,

neznámému že tam, kam jedu, mne

když jsem se

uvdomila jsem

si,

k

blížila

nikdo jiný neeká, než vytrvalý nepítel ská

nedvra.

Má

radost ochladla

:

lid-

a ani

my-

kterou jsem pinášela, .pochovati dno hor", nebyla mi již tak sladká.

šlenka,

na

;

,

Pedstavovala jsem z nich

mne

si

jednotlivce,

lidi,

se

a

zamrazilo.

Krajina se mnila. valy a tvoily údolí.

Na

Pahorky

se

pibližo-

jejich zelených

dnech

kvty luní jako barevná svtla. Kolem potok objevily se olše, na píkrých stráních zatmly se jehlinaté lesy.

planuly

Vystoupila

dražíku

v

jsem na malém

úzkém

horském ná-

údolí mezi strmé

hebeny

horské. Malinký, polekaný staniní pednosta,

akoli ješt vlak ani z nádraží nevyjel, vebhl již do své úadovny, aby odhodil kabát, na

který nebyl

zvyklý,

a

protáhl

pi ídké návštv vlak podpíraje kži ob-

se,

ma podstavenýma pstma, jako by se byl namáhavou povinností zmoil nad své síly. Požádala jsem ho, aby mi ukázal cestu do vesnice. Zakmital rychle a ochotn ervenými víky, vybhl až do polovice nádraží, natáhl útlou ruku v bílém

rukáv košilovém a jako pekái tikrál za

švec z pohádky o rozbitém

sebou vykikl: ..Tady, tady, tady!" i;

,,Po silnici!" dodal nedbale nádražní sluha

pecházeje

cestu.

Do

nového údolí, hned od nádraží slab se uchylujíc rozbíhala se silnice a k boku neznateln lesnaté strán pivinula se

tém

tra.

Pod

ní

v

mkkých

vlnách luních tekla

nehluboká, horská, prsvitná lenosti

nkolika

jiného údolí.

Po most

set

A

krok

zde se

i

eka

a ve vzdá-

sbíhala se s vodami

cesty dlily.

vezl otrhaný krajan vysoko na-

ložený traka díví a všechnu sílu soustedil ve svých pažích, chvílemi

Na hlav ml

se

zachvívajících.

klobouk podobající se hibu

sluncem rozpraskanému.

Zeptala jsem se ho na cestu.

Muž, jako by mne

byl ani nevidl, ani ne-

stejn napiat šinul traka toutéž si mne. ,,Je hluchý," myslila jsem a neopakovala jsem otázky, ale šla nkolik minut vedle nho. slyšel, stále

kolejí a nevšímal

Náhle, jako by se byl ze sna vzpamatoval, a odpovdl mi klidn na mou prve položenou otázku, která ho ani na chvíli zajel ke

mn

nevy rušila.

U plazil

Modrý jeho kou dusn teplém poledni.

cesty doutnal milí. se

pi zemi

Malý bosý

hoch,

s

v

bledýma

platou na kabát, vyzíraje Svob. IX. 2

oima

a se zá-

polekan zpod šedé 9

epice a spouštje stydliv

m

bhl mne

zakroužil,

ret,

všecku

dobhl

nkolikrát

udýchán,

všecek

mne

si

i

pedkolem

zprohlížel

a

zmizel.

Hned

za mostem podél silnice prostírala se

Bylo mi

vesnice.

zdných

jen

jí

projíti.

Na

prahu

chalup, pod krytou záspí stál zástup

dtí. Malinká chúvika, škole však odrostlá,

chovala v pestr chovace tlustého hošíka se

tváemi

svislými se rty

bezzubými, usmívajícími

s

i

pohlédla na mne, zastydla se a uscho-

;

vala za dít svou plnou, pihami rezavou t\á.

Vesnická lila

dvátka

v

dlouhých sukních ba-

dti udiven na mne po-

v rozpacích ruce do zástrek a malé

dlouho

s

otevenými odvrátily

hlížely,

svých sester.

smál

Tu

rty

a

se

skryly

se

za

sukn

hlouek dtí se rozeve vtru sem tam se za-

celý

a jako klasy

potácel.

Došla jsem za

ves.

Roklina se náhle za-

vinula, lesy vyvstaly a vše

prozrazovalo blízkost

kolem zakryly, co

lovkovu.

Bylo poledne. Ve zmizelé vesnici za mnou jasn hlas zvonu, jakoby žárem pole-

ozval se

dne roztavený,

Nemluvil ke di;

a

zvýšil

osamlosti.

vlnil

mn, tím

se

smle nad

krajinou.

neznal mne, volal jiné

mj

sirý

\x)Cú

li-

vzrstající

Kráela jsem spšn. Sum mých šat penerozvlnné ticho. Usedla jsem na vysokou mez. Kytice kopretin, vysokých karmínových kohoutk a jestábník i kyprá nahlušoval

pnná

nehybn; i pístrmly tiše, napiat a naslouchav, jako by cosi oekávaly. Bylo to ztajení dechu, mrtvé oekávání píštráva, vše stálo strnule,

mé kmeny

tích

stoletých

jedlí

deš.

Pocit štstí a smutku sevel mi srdce, prolnul

a

zatížil

odervání

od

sladce duši, starého

pocit

útvaru

a

naprostého

nezaatého

pipoutání k novému životu, nezvyklý, nepo-

znaný pocit svobody a volnosti. Zahledla jsem se na vlnící se hory a

jsem vely. šila

Srdce zmlklo a

se.

Hory modré zadýchané,

oi

zti-

roze-

se

jako podzimní ovoce, v pelu

vyrostly

pede mnou;

na

do-

Byla jich celá pole. Chladné, temné, zakouené, jako vysoké mohyly nad hroby kohosi velikého, kdo dávno všechno pochopil a odešel spát, byla nanesena jejich pásma; homole, rznící sah ruky,

se barvami

zdálo

i

se,

že vyvstaly.

tvary, utvoily smutné, nedostup-

né hbitovy, ukryly pohled do dálky, zastely tušení

smru.

Našla jsem tiny

silniní

vesnici.

táhly

Po

stráni podél serpen-

se zahrady a stály

zdné II

Pevyšoval

ciomky.

je

nová nepkná škola. kryté

e

i

mechem

prostíralo

ník.

U

drobounký kostelík a první stodoly, došky

porostlé, mladé, vysoké

dv-

mokrý ervený kanafas na

tráv-

Malé dcko

vystouplým životem, v dlou-

s

hé žluté košili a v šáteku,

tsn

kolem

hla-

vy navázaném, pohlédlo na mne, zakviklo a schovalo se za šaty díviny. se ohlédlo a usmálo se, veliké sivé oi, skryté v dlouhých asách, stydliv, vesele se zatpytily.

Dve

,,Kde

je

erbovní

Byla jsem do ruena. se.

ní

rychta?"

jsem

zeptala

dobrým pítelem dopo-

Dívka peskoila bosýma nohama trnový svj rumný obliej s ervenými rty a s krátkým

mn

plot, zachechtala se a naklonila ke

nosíkem, a tak se že

i

mne

dol po mnou

pln

a

cizích

hlun

rozesmála,

Vedla mne

se

strán

zahrádkách, rozevírala

pede

strhla k smíchu.

vrátka a smála se.

V

úžlabin u potoka staenka, v modrém kolem hlavy navinutém, máchala jakousi plenu. Pozvedla hlavu, napiala nahou, žilanu protkanou šíji, pohlédla na mne krásnýma staeckýma oima, a ona se pívtiv souzvun

šátku,

i

zasmála. Slunce zalilo v tu chvíli celou rozzelenalou vesnici, a vítajícím

12

i

pousmáium.

ta

zasmála se laskavým,

na výšin nad potokem objevila

T T silnice,

^^

zdné

se erbovní rychta, rozlehlé

stavení,

vysoké a isté jako poplužní dvr. Veliká okna mla rámy zelen natené; všechna byla plna kvtin: umuení Krista Pána, rží a

betanu. Za

nimi

visely

krajkové zá-

bílé

clony.

pedsí

Prostorná jako

byla cihlami dláždna a

zejmá pýcha hospodynina

rozestaveném parádním,

leskly se na

devném

nádobí vy-

leštné mosazné obrue. Bosá služka v krátkých sukních hospodyni

jejího

i

Hospodyn, vdova po erbovním byla hubená, ustárlé,

zavolala

syna.

pohyblivá žena

s

rychtái,

ostrými

rysy

jediným zdravým okem oživené tváe.

Druhé oko jako u pták bylo pokryto

jakousi

bílou blankou. Její syn,

jako

mladý hoch, v mstských

soustedná

šatech,

a dosud nezužitkovaná

síla,

hledl nevzrušen, chodil nezrychien, a jeho ruce tak visely, jako by v nich držel rovnomrnou tíži. Choval se, jako by žil dosud )en prozatímním životem, ale zdálo se mi, že zstane tak pokojný až do konce svých dní. Prošli jsme velikou svtnicí se zelenou pecí,

bývalou tanení a hospodskou

síní

na rycht,

13

která

mla

své djiny

a

mnoho vzpo-

jist

mínek, jichž nikdo nebyl ochoten vyslechnouti, a vešli jsme do druhé, o málo menší jizby, kterou nazval mladý rychtá

Byl

to

pokoj

se

o mnoha drobných

mou svtnikou.

tymi

okny,

velikými

a o kosmých

tabulkách

mížích.

Kolem stn plesnivlo

již

byly rozestaveny truhly.

V nich

kolik desetiletí plátno k setlení

pipravené, a píze, radost hospodynina.

Ve níkem

starém zaskleném misníku nad prádelbylo

rozestaveno

majolikové

nádobí.

Malované krajinky, mlýny nebo zíceniny, v popedí jich pelomené nebo z koene vyvrácené bízy krášlily talíe a mísy. Bylo to ddictví po pratet, klášterní pann. I starý klavír, ddictví po strýci lesním, tam stál; ale dti, dávno již odrostlé, zestárlé nebo mrtvé, spotebovaly kdysi na ttivy k luvšechny jeho struny, a tak ani on ne-

km

mohl vzpomínati, protože byl nmý. Rychtáka mi ukázala svou parádní svtnici. Pochlubila se svým betanem, který po stnách rozepiala, nádobím po dávných pe
;

ležely v nich

turecké šátky a šály, vy-

šívané šáteky, jaké se nosívaly do ruky k

litebním

14

knížkám,

a

vyšívané

rukávkv

modz

let

!

šedesátých,

jimiž

mode

dcera, po

se

ona,

bohatá mlynáova

zdobila.

,,Až ve svátek ješt vostatní vokážu!" opakovala stále. Akoli v kuchyni kysalo t-

a pec byla vytopena, nezdržela se a poradovala se z toho, že bylo komu ukázati posto

klady po léta shromažované.

!3.

l^dyž jsme se navrátily do kuchyn, u dveí, ^ * vedoucích ze sín, stál bosý vesmcký hoch v hákované apce z režných nití, podšité erveným

hedvábím.

Jeho

okrouhlé, pravidelné a

líko bylo jemné,

oi temn hndé,

pla-

ché, jako sametové.

,,A Franca!" ekla rychtáka.

moct piet? Hele, epicu už má! dala," ekla obrácena ke mn.

,,Jdeš po-

To

já

mu

,,Tu máš plechá, honem bž pro vodu Ale a už seš tu!" zakikla na hocha. Uchopil plechá obma rukama a jako pták zmizel tichými kroky do sín.

,,To je tuhle

Nác, má

druhó maminku,

a já jsem jeho kmotenka!" zašeptala

dležit

mn

tajemn rychtáka. ,,To je pomaha! Jen hdyž može sem utýct! Všechno a

15

»ám popraví topí a

ist

Naci, co ptali!"

a poklidí.

Drva

nanese, pec vy-

všechno spraví. Vijou, to je toho drvo vezl, jak se ho na cestu

to

ekla radostn, že

pipomnla nmé

si

jakou souvislost, a pistrila hlavu až k tvái. ,,Je to

hodný

Rychtáka

lovk?"

se zasmála, jako bych byla vy-

slovila hloupost.

Dy

,,Ale kde!

je nádenník." '

,,Ale hodný snad je?

Rychtáka

se zase tak zasmála,

lem zakývala

a

hubenýma rukžima

celým tproti

mn

pohodila.

dy

,,Ale ne,

je

už starý!"

Hodný znailo jí asi jiný pojem. Za chvíli vrátil se Franca. Postavil omyl hrnky, prohrabal

ohe

vodu,

v peci.

Rychtáka upozorovala mne

stále

tichými

posunky na každý jeho nový výkon. Radovala se ze svého žáka.

Franca opatrn míchal vody, uvail sám polévku. ,,Není-li

pak

lepší než

jíškou,

ty

nalil

na

ni

dívky?" zeptala

se rychtáka.

,,Franco," ekla jsem mu žertem, abych pohovoila, ,, pjdeš se mnou do Prahy ? ním s Vezmu si t s sebou!"

i6

Hoch

se

zardl a jako by mu poruil, aby

do stny hledl, obrátil se rychle, vstril nos do zdi a mlel. „Nuže, pjdeš se mnou?"

Ani

slova.

Veer

na to vyprávly dívky, že Franca jim

oznámil, že byl vybídnut, aby jel do Prahy.

„A pjdeš?" ,,

Jestli

hodl

mne

ptaly se ho.

paši nechajó, šel bych!" roz-

se.

Pijala jsem dobrodružn tuto myšlenku a zalíbila se mi.

Uplynuly dva dni. Procházela jsem vesnikou. Franca musil do školy, dva dni se v rycht neukázal. Chtla jsem ho poslati na poštu pro dopisy, i hledala jsem, kde bydlí. Ženy chodily s trávy, muži vraceli se z práce.

Obloha byla seskupilo na

jasná.

Slunce jako družice

západ kolem

sebe všecky ob-

láky. Pod hustou, košatou lipou ve svahu strán, kde tekly tenké stružky vody k dolejšímu potoku, ped svojí istou chaloupkou stála kostelnice; kolem hlavy mla svinutý modrý šátek se dvma cípy, svislými u uší, jak je zde nosí vdané ženy. Kostelnice, nejzámožnjší domkáka, na trávu nechodí. Dtí nemá. Mla chlapeka, umel jí. ,,Byla vtom bozi vle," ekla. ,, Naíkat nesmim." Svob. IX. 3

-^7

Se mnou mluvila prost, všemu

se divila:

stále se

smála a

„Jeja, jeja!"

Zeptala jsem se jí po otci malého Franci. ?" ,,Je to lovk chudý

Dy

má chalópku!" „I hde pak chudé! Ukázala mi ji. Našla jsem ji mezi jinými chalupami v stráVyhnula jsem se opatrn rozházenému, ni. dávno hnijícímu hnoji. Chaloupka jako všechny zdejší domky byla rozdlena ve svtnici a ve stáj. Svtnice mla dv okénka, hledící do zahrádek. Kurníky stály tak v cest, že ani pro

n

Franca,

open

nebylo lze

vejíti.

o zábradlí.

V

Na

prahu

stál

ruce držel ja-

domácí hudební nástroj, devnou desku o jedné povolené strunce, a brnkal na ni. Na zápraží kleela jeho matka a prala tsn u hnoje ve špinavém škopíku tyi kousky barevného prádla; obleena byla v sukni z kalika a v košili z domácího plátna, která byla již tak špinavá, že i tkanivo pod špínou zmizelo. Rozcuchané vlasy visely jí se stedu hlavy a pi každém novém pohybu kýsi

pelétaly se strany na stranu. Prala spšn a vyždímané kousky pokládala na suchý hnj.

Když jsem

došla, pozvedla tvá.

žena kostnatá, obdélné tváe, typu neslovanského a nos mla, jakých bylo ve

Byla

iS

to

mnoho

vsi

ený

dlouhý a úzký, náhle však ukon-

:

brambrkou,

buclatou

lícní kosti

znatelné,

elisti

vystouplé.

,,Pro nejdeš, France, na rychtu?" zeptala jsem se. Franca vstril nos do dveí. ,,Mosil okopávat jabka!

vdla

za

nho

Nemohl!" odpo-

matka. ,,Což

ke všemu

ten,

To

chystání je tak píchylné a udatné!

táka može

íct,

jaké on je dovedné

rych-

!"

po-

chlubila se.

Poslala jsem hocha na poštu do druhé

Došel

si

pro hákovanou epici

s

vsi.

ervenou

podšívkou a ani nevyslechnuv, co komu

má

donésti, již upaloval.

,,Než

si

pomyslijó,

je

tu !"

chválila

macecha. Doprala, špínu vylila a vyzvala do chalupy.

ho

mne

Vešla jsem ernou, pavuinami ovšenou a vyplašila jsem pi tom dv udivené

síkou

slepice.

U

okénka, zeleného prosvitajícím kovím,

v erné, úzké,

cv

zaouzené svtnici sedl Fran-

otec.

,,Posadijó se u nás!" ekl. takové. ,,

Hde

„My

jsme jen

pak naša seknika!"

Franca bžel tuhle

pajmám

!"

na poštu

vysvtlila žena.

^9

Pinesla špinavou másnici a

slévala

do

máslá.

Mám

ní

smetanu. ,,Což, budete stloukat?"

,,Chm!

Vil

v sobotu chodí

téde nasklízeno a chcu zanést renské panákovi v nedli na mši svató 1" za

to

celé

Muž

pesedl, odkašlal, k

„Tak

já

ei

bych promluvil

s

se uchystal.

ídícím

!"

ekl

konen.

„Pro?" ,,Inu,

,,Já

„No

aby Franc propustili!" ješt nejedu." neš."

,,Muj

poád

si

myslil,"

by ho dal taky té nmecké ho chtl na nmecko školu tady ani píležitosti neni.

nedostává

Mne

poala

ei

posílat.

A

žena,

,,že

vyuit. Tuze

Ale hdyž

jinam: zase se

penz."

cosi

v srdci zachladilo.

Pohlédla jsem po svtnice léta nebílené, po zaouzené peci a po špinavé podlaze. I puch z místnosti nikdy nevtrané zdál se

mi pavjší.

„A na nmecké ei?" když pece bez té druhé ei nikam odpovdla rozcuchaná žena a pohodila hlavou s vlasovým ohonem. .Jakému emeslu ho dáte uit?" ,,No, my mu myslíme tu chalópku dát." ,,A

nedonde,'

,

Vyšla jsem z té tmy, z nevtraného dusna, kde vzduch stál hustý a nehybný. Bylo mi smutno, jako když se v srdci setmí. Prošla jsem bez vnímání vesnicí a zakolísala jsem se. Což, je lépe vzíti odtud hocha, odvésti ho, promniti ho ?

Vzpomnla

jsem, že

i

jinde v ostatních cha-

lupách je tak dusno a tmavo. Nepostaovalo vyjmouti jeden lánek a nepohnouti celou stavbou.

Sla jsem Francovi vstíc po silnici a stále jsem uvažovala, stále jsem rozmýšlela. Mrana, jako plachty vodou nasáklé, nízké a svislé, plula v zástupech váhav po obloze, nesena západním vtrem. Chvílemi i slunce jako za mléným sklem prosvitlo a na západ objevily se

i

blankytné pásy

oištného vzduš-

Ponurá mrana odtáhla v

ná.

za hory, obláky nažloutlé jako

nly

jako nadýchané,

z peí.

A

veer

již

i

dál,

pna

skryla se

zprsvit-

lehounce se nesly jako

byl teplý

i

pokojný.

Sotva že jednotlivý zvuk za mnou doletl. Kdesi tesali devo. Bylo slyšeti mkké rány do nevyschlého díví, tiché dunní i dopadáni odlétajících tíštk; a jinde kohout vysokým hlasem zakikl. Mladé, již bílé husy kolébaly se pes cestu a za nimi tiše se ubírala malá pasaka ve vybledlé sukni, od póla novou látkou nastaI

vesnice se jaksi

ztišila.

21

otevela na mne ústa, zamumlala jakýsi nevyslovený pozdrav a ostýchajíc se daleko husy pedebhla. vené;

ohýbala

prut,

Omoklé a sevené

kvítí

bez zašeptání jako unavené.

drobným, cem nepohnul se ani tešních

s

na stráních stálo I

mkkým,

na odkvetlých

zeleným ovo-

lístek.

Malinký pejsek, rezavý jako uschlé

jedlí.

poskládané u chalup, bžel mi stále v patách,

souasn mnou

se

mnou

postál,

i

v

naslouchal,

dálku

se

souasn

se

zahledl erve-

nýma, skvrnitýma, pozornýma oima.

Hory po deštích zvážnly, z par se oisAž ernou zelení zatemnily se v záli-

tily.

vech lesy a blošedou

zelení

zasvtlily

se

paseky.

Po žitech, na sklonných polích v údolí, pebíhalo po chvílích vlnivé odstínové chvní, mnilo plochy v barevn ze svtle zelené v stíbrošcdé a na dlouho utichalo. I

veer picházel

tenounké

z dálky mlelivý a jako

pavuiny rozpínal své první lehké

šero.

Sestupovala jsem do údolí.

Z

nížmy, z klínu lesních vysypaly se ves-

nické ženy.

Zprva picházely po ídku, pak kráely jich celé

2Z

ady

po uzounké

stezce.

Noily

se

pímého

z

jedlového

lesa,

vždy se

promoval

zelený.

Zvolna šplhaly

silnici,

cem

pevn

ale šly

podveer

jenž v

temn

ze zamodralého v se

po

na

stráních,

a nekolísav.

Pod

ran-

trávy skryta byla shrbená a kostnatá je-

tla i vytáhlé, od stoupání a od dení vanaté šíje i hlavy modrými plenami omotané. Jako hmyz s ohromnou krovkou zvolna vlekly se z les. Bylo vidti jen jejich pojich

hybující se hubené, bosé nohy.

Vracely

z hor;

se

bylo

jim

kolik

ujíti

hodin cesty, aby dostihly les nejbohatšího

rakouského knížete, který dával léto

od každé

z

si

platiti

za

tchto zbdovaných, dtmi a

pemožených a vyzáblých žen pti tvrdéch rénskéch". Smly za to šplhati se po strmých úboích a vyštípati rukama trávy aby srp užiti nesmly nadlidskou prací ,,po

—

—

,

sehnaly píci pro svou krávu, jedinou živitelku.

I

muži

levnji

jejich byli povinni za to v

drvo" knížeti pánu. , .porážet

denácté hodiny dopolední byli v lese a vali

zim

Od

je-

obd-

studené brcimbory.

Mnohé

z nich

udšen

zašeptaly ledva svj

nm

na mne pohlédly, kesanský pozdrav, po-

stály, si mne prohlédly, družka na družku posekaly a šeptem se vzájemn vyptávaly. Vidla jsem, že jsem jim podivná, neznámá a že se ptají po mn.

23

Nkteré, zvlášt piinlivé, škubou, že

eru

muž za

nimi

i

s

tolik

trávy na-

trakaem k

ve-

dojede, jeden uzel naloží, a druhý ješt

samy na zádech nesou. Potkala jsem takový párek. trávu s

muž sám, traka

Po rovin

vezl

vlékl za sebou a žena

rancem na zádech kráela rovnomrn za Ale když stoupali do kopce, žena se

ním.

pozvedla kolo a nesla

shýbla,

souasn ob

bemena.

Když vyšli na silnici, mne zahlédla.

postavila kolo.

V tu

chvíli

dlouhá,

Její

hndlá tvá

úzká,

sluncem skvrnit za-

se udivila.

,,Kde só?" vykikla jednotvárným silným hlasem na mne. Nepochopila jsem hned její otázky.

Ohlédla se, pokala chvilenku a upela na mne vyjeven své vodové oi. V tu chvíli pejel její muž pes silnici a bylo mu stoupati

do nového kopce.

nevykala

Zena.

již

mé odpovdi, rozbhla

se za ním, chopila se kola a za vteinu stou-

rovnomrné nohy pod tžkým bemenem. Lhostejn a zasmušile kráela 8 mužem po pšince mezi lunými stránmi, paly

na

již

dn

hlubokého úvozu, jakoby

mrtvého.

24

její

nesli

kohosi

Zamraená

horalka,

rumná

ve tvái,

sou na rameni, stoupala bosýma nohama

a

obadn Žili

bu,

ko-

za nimi.

svj

v níž

s

vážn

život jako povinnost si

nikdo nezasteskne,

i

jako služ-

nikdo sebe

chudým nepojmenuje, nikdo druhému nezávidí. Ano, život je tu konán jako obad i prožíván jako povinnost. Staletí utvoila tu jednotvárné zvyky. Podle nich se berou, dti ktí, podle nich se modlí i pracují. Postála jsem dlouho nad ernými lesy, ve prorve serpentinové se vlekly povozy. i

silnice.

Bylo

V

dálce

slyšeti volání

smutn vozk

bi. V žitech, jako by vzduch prokieli chtiv a lakotn cvrci. stále mi bylo smutnji. I tesknice i chlad

práskání

tínali,

A

mne. „Jen jak, jen kde vznikl ten smutek?" ptala jsem se tiše. Nebylo odpovdi. Za horami ve skryté dálce uslyšela jsem temný, odmený hukot. Srdce mé se sevelo. lesní studily

V

údolích ozvalo se táhlé, volavé zapískání

spchavého

vlaku, na jejich

dn

se vinoucího,

mn

bylo ješt tesknji. Celou bytost již a podmanil stesk. Ale cosi studeného a mocného poutalo mne k nehybnosti, k místu, kde jsem stála.

Hory, mrané, celý neprostupný vnec jekolem ponurý a písný i nmý. Vše-

jich stál

25

cka jejich ravá ry,

sirá krása,

i

hradeb, sví-

síla jejich

1 zaclánivá, vzrstala mým smutkem. Hotemné zernalé hory, na nž celá krása

veera padala, o

n

se opírala,

mrakem

se-

v hlubinách se zachmuily, stesk roz-

sinaly,

nesly a všechen kraj

jím pokryly.

I

vlak se

pohnul v kterémsi horském nádražíku na údolí a letl tam,

Hned

kam

se nesla

i

má

dn

mysl.

na to ozval se na cest, v nížin,

dtský, šastný smích, a popelivý

hlasitý

li-

chotivý hlas, zajíkaje se smíchy, vypravoval

veselou svou píhodu. jich !" neslo se až

ke

peletavým neslyšným vtrem, a zase

se

,,Och, dal jsem

mn

mu

dtský radostný

zaperlil

smích. ,,0n takhle,"

vypravoval dále, zakuckal se a ustal nemoha promluviti pro

smích.

,,A já

mu

ju

vstril.

A

on... on... on." Nedopovdl. Smál se hlasit, radostn, až k slzám.

Byl

Franca.

to

Vedl

si

malého rezavého hocha

s

odstáva-

bledmodrýma oima,

s tváí pokropenou pihami, nastrojeného v dlouhý poddný kabát, v osekané kalhoty, v opršelý

jícíma

ušima,

klobouk.

V

ruce nesl kladívko.

,,Nu což, Franco. neseš psaní?" ,,Nic," rozhodil Franca rukama, nevšímaje si

26

mne

a neustávaje smáti se.

„Komu

vybil?"

jsi

,,Och, jednomu," smál se Franca, ,,on mi

A

už jsem vždycky nadává .strakaté Abrhám !' mu to dlóho chtl dát! Vil to mál"

Na

mezi odpoívala žena, rezavá, s odstávybledlýma oima, všecka i s pihímii skropená. Byla to matka hocha s kladívkem. vajícíma ušima

,,Muj je také hodné synek!" povídala. ,,To si

vedlává! Po

škole, vilka,

Za msíc vedlá

bži na

silnicu.

až 6 šestek."

Hocha svého chválila, ale na Franc hledla zlýma pichlavýma oima, dokud nepoodešel. Za chvilku se hoši rozdovádli a ubhli nám z doslechu.

To pknó

,,To je kluk rozpustilé! .S tím

by mli v Praze

nesla o Francovi pólo

je ancikrist!

obtiž!" pro-

pivenýma

zlostnýma

!"

pochopila

rtoma. ,,Již

i

ona

ví

!

Již

i

ona závidí

jsem.

Odlouila jsem se od

nich.

Oni mne da-

leko pedešli.

Dti

zmizely ve vesnici, v tomto bijícím horském, v zelených stráních, v chaloupkách zakrytých korunami starých lip.

srdci

A

ješt jednou zaperlil se v šavnatý smích.

dálce Francv dt-

ský,

27

Sotvaže zašli, stesk jako by jen v záloze ekal, naplnil mou duši.

Hory

byly

již

obetkány houstnoucím še-

po obloze jako by závoj napial. Ani hvzda se neukázala za mlhavou klenbou. Horem.

ry

I

jakoby

zvolna s

rostly, ní

v

splývaly.

stíny

se

prodlužovaly,

Vzpomnla

jsem

si

na truchlivou krásu dní zde prožitých, na pod-

mranou

krásu zernalých hor. Myslila jsem:

tomu, kdo v nich vykdo od mládí pijímal smutný odlesk Vzpomnla jejich v duši, koho odchovaly ? jsem si, že všechny ženy, kolik jsem jich tu potkala, se mne tázaly, není-li mi teskno. Snad pociovaly, jak tžko by se srdce jejich od domova odlouilo. tu chvíli zdálo se mi, že jsem ješt kdesi pod strání ve tm zaslechla Francv šastný

jak k srdci pirostou rostl,

V

hlas.

,,Ne, neodervu ho!" odpovídala jsem hlasit vnitní, vyrostlé výitce, snažíc se ji pehlušiti.

A

zdálo se mi, že jsem

i

onu závi-

djící ženu upokojila. ,,Ne, nevezmu ho,

nech

nepozná zákený stesk jinde íhající, nech nepozná bolesti, že byl urván od tla zem své. Nech nepozná shonlivého, pozlátkového života mstského, ervy v samém srdci znieného.

Nech i

vyroste v

nmecké ei,

28

domnnce,

že je

mu teba

až bude orat, sám jsa v pluh

zapražen

na

strmých

Vždy

ta

nmá zem

se

s

A

ho

stráních

svá políka.

nauí, jakou

eí

lze

srozumti." bylo mi volno po tom rozhodnutí, jako ní

bych se byla z tžkého híchu oistila. Vzpomnla jsem si šastnji, bez zodpovdnosti na Franc a vidla ho v pedstav, jak stojí na prahu své chaty s obrázkem sv. Leonarda na stájích, pod daleko rozloženou tmou ze stínu lípy, v zeleni veerem ztemnlé, na prahu

u hnijícího hnoje, a brnká své, vlastní

rukou zrobené

„I nech,

na jediné strun

citery.

je tak," myslila

jsem

n-

dobe! A istá, nenároná vez mládí i mne vzpomínkovým peletem

jak radostn, selost

dobe

si

'

,,

uchvátila.

"^ašla jsem ^-*

navštívit

táka mne k

ní

babenku Simku. Rych-

poslala.

ekla

mi, že je

hovorná a že umí vyprávti pohádky. Vešla jsem do uzounké a svtlé svtniky. Babenka s plenou na hlav, staiká, scvrklá jako uvadlá bramborka, s dlouhou šíjí, s vytaženými žilami na ní, ale s živým pohledem, všecka se polekala. Její svtnika byla taková: veliká pec s kvtovanými kachly rozložila se do tvrtiny, uzdi

29

;

stála zelená,

a

truhla

V

kout

malovaná, ale

jarmara

s

zpola

již

odená

tulipány v kvtináích.

visely svaté obrazy v

odených rám-

Panna Mana v bílé košili, s rukama sepiatýma, pozdji pimalovanýma, stála uprosted kteréhosi obrazu; Otec se zlatým žezlem na klín a s rozechranými vlasy a Syn, pikrený pod kížem, kladli jí ervenou

cích.

Bh

Bh

soukennou epici na hlavu. Bílá holubice s nožkama, v bílém peí rud vyznaenýma, ležela v povtí na znak nad touto skupinou. Bylo až úzko z toho, jaké modláství lze provádti z takových symbol.

Uprosted svtniky

stála

tyhranná

ko-

lébka a na ní v barevných pošpinných had-

rech

leželo

bledé dít

s

vystouplým

elem

oima. Malé, tenounké dve, zdánliv sotva osmileté, je kolébalo. U kamen na nizounké stolice sedl asi dvouletý hoch

a se zažloutlýma

ho již jako starého mužského do dlouhých kalhot a do dvou epic. hlavu nastrojili

Ml

povázánu bílou hákovanou epikou, jakou nosí nemluvata, a pes ní ml nasazenu epici chlupatou, ušatou,

Pohlédl

oima usedla.

nevdomýma

mne modrýma,

a otevel ústa dokoán.

Babenka 30

na

pod bradou svázanou.

odstavila židli a poprosila, abych

Pozorovala jsem,

že

se

chvla,

že

!

mžikala rozpait víky, a že nechápala,

jsem k

ní

pro

pišla.

„Umíte povídat pohádky?" zeptala jsem se. ,,I

neumím!" odpovdla skoro mrzut a Nemla v úsíecih ani zoubeku.

šišlav. ,,

ekli

,,

Neumím!'

,,

Dtem

„Né-é.

mi, že umíte povídat."

pravila

jste

To

umínn.

nikdy nevypravovala?" !"

jen modlení

Chvíli pomlela. Poprosila jsem

la,

ji

znovu.

Jednu vím od tuze pobožný žensky," ek,, „ona byla sirotek a chodila po tch po-

svátnech místech celé rok.

Od Hané až za Od té ju vím.

naše hory chodila a zase dom.

Ta je pait

—

taková,'

zaala, ale

stále

se roz-

rozhlížela.

„Byl jeden chlapeek, siroteek, a ten tak bhal svtem. Jednou potkal na cest pána pknyho v koáe. Ten se ho ptal, má-li koho a kam jde. ,Já sem vil sám na svt a nemám žádnýho, ani prach jestli

by

by k nim

!'

šil

povídal

mu

chlapeek.

husy pást, se

ptali.

I

A že

šil

A

tam tak ty husy pás. Když mu dali chlapeek plku snd a plku dones Pánbulíkovi do druhé sekniky a vždycky ráno to bylo sndeny. jídlo,

:

"

Ta pajmáma s tím poád jezdili na

pantáto,

hody.

složil,

taky chlapeka

Ale

sebó.

s

;

nesnd a všechno

co

u

Jednou

on,

co

nich vzali

dostal,

Pánbulíkovi. všechno bylo sndeny.

nic

nechal

Na druhé de Vil chlapec povídal

.Pipravte se Pánbulíek zítra nás pozval na hody. Ale to se musíte vezpovídat ze smrtelnéch íchu." Oni šli, vezpovídali se :

a do rána byli všichni mrtvi. vzal k

sob vzhru

Staenka klidn,

Pánbulíek

je

na hody." jako

by

tla,

odíkala

pohádku.

Dít

na kolébce se rozplakalo.

..Vemte ju," eklo !" nebude

dve.

,,Ona u mne

Staenka pozdvihla plaící dít z kolébky pevinula je a zabalila do chovaky: utichlo. ,,Sak

toto"'

je také sirotek na

dotkla a ukázala na

dve.

,,A vy jste se

jí

ujala?"

ni

nkdo?"

pkno!"

po-

„Ujala." ,

vám na

.Platí

kde? Nikdo. Jen

,,Ale

mám

uprošíno pul

školnyho. ,.Je to vaše ..Je! tila.

píbuzná

?

Je to od dcery, od ty, co se mi ztrabyla tuze parádná, mla vysokyho

Ona

ducha,

moc

tak

Pánbh

ju

myslela, a

si

nenechal,

my jsme nic nemli, nkdo ju ztrh."

,,Ani otec se nehlásí?"

,,Ba, že ne. My ho ani neznali. Pltetího dne ji bylo, hdyž ju opustila matka. Sloužila ve a ujela nejprv do Brna, pak do Vídn, a od té doby ani slechu. Pro

mst

mne

ju vzala. Tak jsem tam aby byla oktna, a aby duša došla spasení, a sama jsem pro jela. psali,

abych

poslala rodné

si

list,

u

Mám

ju tinácté rok!"

Zamyslila

se.

,,A toto je

dcko od druhy

téd,

tu na pár

í

odstavila ju!"

dcery,

mám

ju

poala znovu.

hoch?" zeptala jsem se a ukázala jsem na chlapeka ve dvou epicích. ,,A

,,I

je tento

to je sósedu.

Hoch

To

se zastydl,

on si jich tak prohlíží." pevalil se jako pytel

na stolice a kolísavými krky po udupané podlaze vyšel ze svtnice, na mne již nepohlédnuv venku se teprve rozvískal. Babenka míchala cosi u ohn. ;

,,Co vaíte?"

trocho krup.

To

naše.

Ani

zelí

na zelnou nemáme.

A

aspo

ml

bét

lovk

,,

z

Jablkové polivku

s

od

eho

živ,

je tak

kdyby ale toto

nieho, jen z tch ruk." ,,Máte výmnek?" !" „Mám, tuto sekniku Svob.IX 4

33

,,A peníze dostáváte?"

„Ne!" „Pole máte?" ,

.Žádny."

„Tak

„No

z

eho

'

jste

živa?

dám rychtáovm hnj od kozy n oni mi osázejou pár ádek tch jablek a s tím mosím bét celé rok." Vše to pronášela klidn, nestýskajíc si. to

Byla podivná jako všechny staeny zde ve Udené, potluené, chromé, pouhé živé mrtvoly, naíkají jen proto, že ]iž nemohou pracovat. Tlo jejich je znienjší než tlo rumaského kon. Víc se nadely, víc práce vykonaly, víc tžkých bemen pevláely než nejtýranjší zvíe, ale nereptají, naopak jsou se svou minulostí velmi spokojeny. Poznala jsem staenu sedmdesátiletou, která klesla pod bemenem trávy a nohu si v stehenní kosti vymkla. Léili ji babky koenáky, sedláci ranhojii v deváté vesnici, ale nohy jí nenapravili. vsi.

to zly, je to se mnou tuze zly," praporanná staena, ,,0n mi ten šumbersky

,,Je

vila

doktor po\ídal, dybych mla kosti na sto kósku roztíštny, lepši že by bylo. tak su vil chromá, dlat nemóžu, a tak je mi

A

po práci teskno, dyž asto hani !" nemóžu. emu už jsem

K

34

z

lžete

vstát

babenka Simka

I

proto

jen

zanaíkala,

jiného nelitovala.

,,Mj

bože, jaký to bídný život," myslila

jsem. ,,Jste

ráda na

svt?"

ptala jsem se.

Babika mi'štn pikývla. ,,Su! Veselá jsem bévala a tancovala sem o muzikách, do padesáti let jsem tancovala. Ale jak pišla staroba, vil už všechno zahynulo."

mn

,,

Pohádku nebudete už povídat?"

„Ne!" „Povídejte, prosím vás." ,,

Neumím!"

„Nechcete

!"

„Neumím!"

Ve jí

vesnici zvonilo poledne.

nohy podetne, podlá

visely

svaté obrazy,

ped

Ona, jako když truhlu, nad níž

sepiala drobné kostnaté

ruce a polohlasn se modlila.

„Svatá Marja," šeptala, ,,matinko bozi," vykikla horoucn; ostatnímu již nebylo rozumt. Domodlila se, vstala a obrátila se ke

mn

zády.

,, Povídala?" ptala se mne rychtáka, když jsem se vrátila dom.

,,

Nepovídala!"

35

:

se

„Ale umí!" potvrdila. ,,A což!" zeptala náhle, „písady tam nikde v kout ne-

mla?" „Jakou písadu?" „Pomáhala nám sázet Poznala jsem

pu.

a zanesla

asi ko-

jí

hned!"

to

Za enka

chvíli za mnou pišla na rychtu i babSimka. Nesla v ruce uzlíek. Její živá oka i zapadlé rty se hbit pootvíraly. Stanula u dveí. Cekala na hospodyni.

nm

„Umíte pohádky!" ekla jsem vídat jste

„Umím!" ,,ale

de

jí.

„Jen po-

nechtla!"

odpovdla

na všechno je as.

pohádkami mait.

To

tak

besed nebo na pástkách, hdyž dó!" mluvila

spšn

nedviv,

jaksi

Kdož bude v

všední

zejme pi

se tetky sen-

a ohlížela se jako chy-

cené zvíátko.

Hospodyn picházela v té chvíli do sín. Babenka k ní popošla, položila jí uzlík k nohám a ekla pohlížejíc pi tom stranou „Je darebná, smetivá, ba tak bez pezvídání bych ju byla vrátila!"

Pi

tom pohlédla bolestn a

vysypala zvolna

ped

písady, vytepala protrhanou lébavou chzí na vyhublých do sín.

36

písn

na mne,

hospodyní kopu uzmuté trávnici

a ko-

nohou odešla

„Vida ju, zlodjku! Chytila se!" radostn ekla rychtáka. ,, Ješt za dceru íchy neodpykala! A už sama nové strojí!" Rychtáka mi vysvtlila, že dcera babenina „dušu utratila, s ženatým mužem utekla*. ,,To dobe, že jste tam zašla !" libovala si rychtáka, sbírajíc uvadlou a zcela jí pebytenou písadu. Vyšla jsem za babenkou. Kráela zvolna a vlekla po

jí,

vysvtliti

konce své trávnice.

silnici

Dohonila jsem že

jí,

Chtla jsem omluviti se jsem nemla tušení o jejím

ji.

rychtákou. ,, Staenko, nemyslete

sporu

s

šla vyzvídat.

.

Zmila mne dem; oi

se

jí

že jsem k vám pijsem ji.

si,

." oslovila

kosým,

pohrdavým

zarosily a v koutcích

pohle-

rt

jí

zaškubalo. ,,Inu,

pes

to

bohaté mají tupé hlavy!" pronesla

tvrd.

,,V

sob

Víme, že jeden druhymu sépá, aby

mli

víc.

A

mají

tvrdé

kame.

z bídákovy mísy do-

podat se musí bídák,

!"

dut huela již poslední slopodat se musí va. Než jsem mohla jí to vymluviti, spustila se se strán mezi ploty z trní

spšn, mne

lestnou zlobou. Nepohlédla již na

zela za kovinami.

pedmtu nesmla

s

Prchala jako by utíkala

své nenávisti, jako by ani slova již

bo-

a zmi-

má

roabolavti jejího sluchu.

31

Dožádala jsem *

do

platí a

vzaly

aby mne

sebou.

s

O

ženy travaky, které cejch

lesa na trávu chodí,

polednách zašla jsem k tabánici, staré, žen, do její chaloupky na stráni.

utýrané

Mla v

ní

Na

chaloupku veselou, šindelem krytou a

svtniku o malinkých tyech okénkách.

ped

zápražím mezi otýpkami díví byl zavšen na hlece oválný obrázek erný císaský orel v modrém poli, vesnickým malíem malovaný tak libovoln, že se podobal motýlu. Jinak se tabánická chaloupka úhlu až u trámového od jiných nelišila. svahu

:

V

stropu

navsili

v úhlu za tové jesle,

svatých

tisknutých

obraz;

lžkem pod sklem stály dragannarození Pán, korunované vnci

ržovými a tvrt svtnice zaujímala

pec.

Ta-

mli uložený v malované truhle. Tabámce, s níž jsem mla vyjíti do hor, sedla s mužem ješt za stolem. Dojídali

bák

z

modré mísy syrovátkovou polívku a pikuNyní

sovali brambory. Již ráno byla na tráv.

se chystala

jíti

po druhé. Nabrala do kapsy

chladnoucích brambor, smotanou trávnici pivázala na záda a vyšla. Její sousedka, žena také již nemladá, šla s námi.

Jitro

mléný

po deštích se rozjasnilo. Svtlemodrý blankyt rozepial se bezmran nad

krajinou, ale k poledni páry se srážely, blan-

hodin ady temn modré obloze. Slunce chvílemi pálilo žhav do vlhké zem, pak zase celý kraj zesmutnl, a mrana kyt

ztemnl a prohloubil

visutých

mraen sklánly

se,

a o

se na

na strán temné prchavé stíny. Trvalo hodinu, než jsme došly do horského údolí k ece. Luka byla rozmoklá, i na cestách stála tráva ve vod. Z mladého smrkového lesa zastudil vlhký chlad. vrhala

Po

rozkvetlých lukách stály

ady

vysokých,

olší,

jako topoly po celých kmenech porost-

lých.

Kolem eky

táhlo se mezi

dvma tém

kolmými stránmi, mezi pásmy hor rovné,

ši-

V

rozevené, úrodné údolí. dálce šumla rozpnná voda rozvodnné po deštích eky, vinoucí se údolím, pod klenbou svtleroké,

zelených olší a vrb.

Bosé travaky uhýbaly se dovedn mokré vodu pebrodily, aby dostihly strmé strán, javorovým a buinovým mlázím porostlé, vydané žhavému polednímu slunci. cest,

Nesledovala jsem jich. Postála jsem v údolí u eky; pak jsem usedla na behu na kámen mechem porostlý, jakoby malovaný. Uponkovité bylinky, savel i kopivy obrostly jej a okrášlily.

39

Naslouchala jsem kvapnému huení vod, v mramorovém zvlnní po kamenitém žlabu prudce tekoucí eky, vybíhající ze šerého stínu, napájené sluncem, v stíbro promnné; hle-

dla

mniv

jsem, jak se v záhybu

a ]ak zmizela v hlubokém

Mladmké kee vrbové chvj n hýbaly,

marn

se

tiše

ve

se

nad

ve vtru uklánly,

zpnné vod

zatpytila

výbžku horském. ni na-

jako

by

snažily se zachytiti

obraz svj.

Poodešla jsem lukami podél eky a došla jsem k mostu, zrobenému z erstv poraže-

kmen. Za mostem objechatr zvýší lovka, plochy sotva dvou tvereních metr, beze stechy a všech-

ných, neoloupaných vila

se

na prsvitná; a vedle ní byl pichystán dosud nepokrytý milí. Bylo to pod strání, pod vysokým, pímým, erným, jedlovým a habro-

vým

lesem, na kižovatce lesních líe v chat nebylo živé duše.

cest.

U

mi-

Usedla jsem poblíž na poraženou jedli a zahledla jsem se na rozkvetlá, peste skvrnitá luka.

Za

mne praskání vtviek. Kdosi picházel. Mladá žena, bledé tváe a nepkného typu, v chudobných, svtlemodrých šatech, s malou zatlaenou bradou a s nízkým

elem

chvíli

blížila se

otrhaný hoch

40

vyrušilo

;

ke

mn. Za

ní šel desítiletý,

stecha jeho klobouku byla

n-

:

:

klobouku muchomrky. Bosý muž ve vest, se za-

kolikráte prolomena a podobala se staré

jeím nosem,

se

poernnou tváí

mla a

širokými, odvalenými rty a ploužil

se

Žena

za nimi.

šátek uvázaný jako dívky, ne jako vdané,

vbec

byla

horakám nepodobna.

I její

zp-

sob hovoru byl jiný.

Horaky znají-li

oslovují

lovka,

dvojím

prohlížejí

si

zpsobem ho,

:

ne-

nerozhovoí

pozdraví nesmle, nebo, která je odváž-

se,

njší, zeptá se

tiše

a skoro

pokorn

poprosí,

odkud by cizinec byl. Ale znají-li již lovka, poptávají se všechny toutéž otázkou ,,A není jich tu teskno?"

Pak se dobrácky zasmjí, i já se zasmji a za chvíli ocitáme se v dtinném prostém hovoru ,,až milá vc", jak zde íkají. Žena, která se ke vila lik

mn

piblížila, neproje-

svého údivu z toho, že tu v lesích, ko-

hodin od kterékoli vesnice, setkává se

zinkou, ale potlaila

s ci-

zvdavost a oslovila mne

falešn po mstsku

„To máme pkn teplóko." „Odkud jste?" ptala jsem se. Bezové, vlastn z Janošova, ale není daleko do Bezové. Muj je odtamtud!" Chtla jsem se do Bezové podívat. „Jak je tam daleko?" ptala jsem se. „Odtud pldruhý hodiny." „I z

to

41

„Je váš ten milí?" ,,Je; to

„Kde „Ne,

mj

!"

pálí

vy býváte? Zde to jen on.

Já

mu

spíte?'

i

jen pišla

pomoct

drva snýst."

„asto sem picházíte? Sla bych nkdy vámi do Bezové. Neznám cesty." „I ja! To hoch je móže dovíst. Takhle hdyž není škola." „Kam chodí do školy? s

'

„Do

Janošova."

„I tam je škola?" „Je.

Nmecká."

„Ale on do

ní

nechodí

1"

„Chodi!"

(Hoch a

hrd

se za

zády matinými pýchou

zježil

se zasmál.)

„To

je tam škola schulvereinská?" „Nevím, áké spolek ju postavil. A

ten bo-

haté Bras stojí za tím!" ,,

Kolik máte dtí?"

,,Sedm."

,,Samé Nmce." ,,Do školy chodijó jen ti. Jedna huž vychodila."

,,Ves je

nmecká?"

,,Taky tam umí leckdo nmecky.

dti ve škole jsou eské!" Žena mlela. ,,Ale

4^

Opakovala jsem hochovi otázku.

„Bodej vijó jen

že," zasmál se kluk; „všichni mlu-

moravsky!"

„A

vy se nestydíte posílati dti do nmecké školy?" Žena pootevela ústa a pohlédla stranou.

„My stoji.

to taky už náhlí dli, že to za nic ne-

Dti uijó

jen z knih, ale mluvijó málo.

Žádny poádný vyuení ješe dát na službu do

to

není.

Nmec,

Musíme

aby

nco

je

po-

chytili."

,,K

emu?" zeptala jsem se již všecka Vždy je to hloupé! K emu teba nminy? Pro jste je dávali do

vydráždna. je jim

nmecké ,,No,

žádné

,,

vbec?" když nám slíbili, školy

plat,

že nebudeme platit

ani za knihy,

a vo vánocích že

dostáno šaty, tak jsme to udlali. Ale taky to !'

trvalo jen první rok

,,Ale ostatní dti

Žena mlela

již

tam nedáte?"

njak

zatvrzele.

„Moravsky jako nmecky, dyž umím nmecky, moravsky se nauím sám !" vykikl hoch a rozbhl se po stráni na ukázku své srdnatosti.

Hezky jsi spracovaný,! myslila jsem bouena a mluvila jsem drazn, abych ,,

svtlila

žen

její

hloupost.

Ona

povy-

stála odvrá-

43

oima do zem jen chvílemi cosi zamumlala, jakoby svdila, ale nevoln.

cena, zaryta

,,To sak dluh

se

my neumíme nmecky,

ví,

máme

ale

na chalópce a taky se u tch

milí I

napachtíme!" pak jsem mluvila. Ale rozvodnnou

eku

bych byla díve zastavila, než bych byla tímto zatvrzelým, jako balvan nemotorným

rozumem

pohnula. Stál, stál a známky života nejevil. ,,A jejich, on je v ptala se

mne ke

mst

eznické?"

ze-

konci, docela nezaujata tím,

co jsem mluvila.

Odešla jsem od ní do lesa. Píroda kolem mne zhokla. Bolestný nelad, hoká otrava z této pevrácenosti na mne padly. Dlouho jsem kolem sebe nic nevnímala. Šla jsem lesem po erných, vlhkých, strmých cestách, až se nade mnou setmlo. Potkala jsem hajného.

,,Kam jdete?" ,,Tak,

ptal se.

procházím lesem!"

,,Neznáte-li se zde, zabloudíte!" ekl.

A

nevdla, kde

já již nyní

chni bloudíme!

'

myslila jsem

jsem. ,,My všisi.

Ukázal mi

cestu.

V cosi

korunách stromových vysoko nade mnou

zašumlo

Netmlo

se

a zašplouchalo.

od hustého

lesa,

nýbrž mraky

vpily se zvolna v sebe a rozepialy se nad lesy.

44

Spustil se šerý, hustý

déš po celém

údolí.

Skryla jsem se pod strá, do výmolu pod kostromové.

eny

Olše

i

své vtve,

vrby u eky zšedly a tiše nastavily pda zavonla, tráva se sklonila, le-

Za pl

sy zašumly. zalo

se

po

hodiny na

modré nebe a

mrana

západ se

uká-

odplou-

jsem po kraji lesa strmou stezkou mezi hladké, šedzelenavé kmeny habrové, blošedé kmežila

horách

ny bukové.

v

Dolejší

Voda dosud

dál.

Vystoupila

vtve byly

zcela suché.

Podél erné hlinité cesty pekvapily mne šavnaté záhony svžích rostlin. Jako lesní betan rozložil své široké, temné listí kopytník, na speených sloupcích postavila snžné, ochmýené kvty pestupnika, jakoby vysoko vypínala hlaviku nad úmrné plochy svého listí. jinde na kehkých lodyhách a nad osmihvzdnými lístky chvly se bílé kvty mainkové a zcela k zemi pilnul hebký, drobný šavel. Konen i voda dešová spustila se s nejvyšších vtví a hlun dopadala na zem. Silnji zavonly mokrý mech, erstv rozjetá vlhká zem i houby k nim nepronikla.

A

kdesi ukryté.

Hledala jsem na protjší zahoukala jsem na

stráni

travaky,

n, odpovídaly mn,

ale

tlumen. Když jsme se sešly, vysvtlily mi, že byly schovány pod lískovým keem. Ten 45

boui nejjistjší, protože schovala Panna Maria. že je v

pod nj

se

Travaky zpozorovaly kupy erstv trávy, kterou nažala

neznámá žena,

již

nažaté

nebylo

lze v stráni nalézti.

,,Vida," pravila tabánice, je

erstv

my

žatá, a

,,ta

vrchní tráva

myslíme, hdyž

my

vyžne, a

se s

ó

je ustano-

nám

veno, že nesmíme vzít srpy. Jiná

trávu

škubáme.'

Pešla jsem most a

s vnitm' nepemožitelnou nevolí vyhnula jsem se uhlíov chat.

chlapec pude

,,Tak volal na

mne

nimi

s

do Bezové!" ,,Možó

z nitra chaty ženin hlas.

jen vzkázat."

Neodpovdla

jsem.

Obešla jsem louku pod strmou, nizoukým

kovím

porostlou strání.

Travaky

již

nažaly

vysoké kopce trávy. Ale jako lichvái hrabou se ve svých penzích, tak ony se hrabou ve své tráv, nabažiti se

nemohou

jí

a odejíti se

jim nechce, dokud všechny jejich síly nejsou

A

nákladem pemoženy. tak i nyní jíti se jim ješt nechtlo. Poslaly mne, mé ubohé staeny, abych si ješt prohlédla druhou strá. Slunce zem.

již

svítilo

Tam, kudy

vznášel se lehýnký, pretiny a

46

rmeny

a

hálo

táhla

pr\c

mléný

tsn

teple skropenou

erná mrana,

oblak.

Po

dešti ko-

se sevely, a žlutá bar-

va

pryskyník

zvítzila v celém údolí. Jako

roztavené zlato rozlila se mokrá, lesklá jejich

žlu po celém

údolí, po širých kyprých lukách, nad hustými mkkými trávami. Záila od nich bohatá, zkadeená, v drahokamy sluncem a deštm promnná luka. Z bledého oblaku spustil se ídký stíbrný déš padal v slunci lehce na nesíslné kvty jako belavý prach, stíbil ;

je

i

barevn

se leskl.

Ve

stínu, který vrhala

zalesnná strá, v erném stínu, z nhož i na dálku bylo tušiti chlad, zamodral se kou a zvolna se rozplýval na temném pozadí mezi stromy. Vrby, jako erstv barvou natené, leskly se a olše chladn se odrážely na temné stráni; deštík se sypal lehynký, stíbrný, jako-

by jenom picházel kvty

Mé

V

babenky

zas

krášlit.

bhví

kam

zalezly.

stráních se poztrácely.

Prošla jsem údolím, brodila jsem se vodou, hájem vysokých, sluncem opálených kapradin a došla jsem pod strá do habrového háje,

strm nad ekou

vystupujícího.

Nyní až u samé eky spatila jsem travaku, kterou moje babenky shánly. Nesla zpola naložený uzel trávy a v ruce držela kytku ervených jahod.

„Holce pro „Není jich

radost 1" ekla. tu

teskno?" zeptala

se.

Byla

z téže vesnice.

47

Zachtlo se mi vyšplhati se vzhru a pohledti z dálky na hory. Svah byl kamenitý a píliš strmý.

Od

póla byl porostlý rozkvetlými

jahodovými keíky hust jako srstí a kamenité úpatí bylo samá k zemi pihnutá trnitá vtev malinového koví. Obešla jsem hájem, stoupala jsem uhnilým listím, za kmeny starých, za kee mladých habr jsem se uchytávala, až jsem dostoupila vrcholu.

Vyšla jsem

z háje.

Nepršelo

již.

I

mléná

oblaka vydala své poslední zásoby. Jako odpoutané spadly vody k zemi. Obloha ztemnila.

Jen v pozadí na východ daleko za šedými, vzdálenými horami stála vysoká, stejnomrná, zakouená oblaka jako v dýmu. Zadívala jsem se na n. Jevila se mi píliš pravidelná a nehybná.

ku

I

zbarvena byla jinak než na blíz-

stojící strmé, zažloutlé,

rozepejené oblá-

Náhle se mi zazdálo, že jsou Ale zase jsem zapochybovala. Odkud ky.

to

hory.

ta

výše?

Odkud vzdušná krása? Dlouho jsem nehýbala

ze

postála.

starých,

I

zdánlivá oblaka se

ped vky utvoených

linií.

Byly to hory Vysoký blankyt se odrážel od bílého jejich dechu. Ve výši modraly, jako podušky ze vzdušných par nanášely se la!

hodn, 48

s

oblohou splývaly,

s ní

srstaly, kyp-

mkké

ré a

se být zdály, jakoby kdosi veliký

ml na n skloniti bolestnou hlavu. Kou z chaty uhlíovy se nyní zdrobnil, šed síly

se modral,

neml

pi zemi

tak

se vlekl, jakoby ani

se vznésti.

horské temné chlumy se nadívala k

pes oblaným

prsmyky mne

zabolely,

Dlouho jsem horám.

Jen

jejich

sem

jimiž se

ty,

postála,

k

nenasycení

vedrali bohatí Brasové.

osušilo celý prudký svah. Usedla jsem na starý kmen a rozhlédla jsem se. Nade mnou v bohatém listí jahodo-

Slunce

vém

již

jako rubíny zaleskly se šavnaté, sluncem

vyháté jahody.

Travaky mne

dom.

zavolaly.

Spustila jsem

se

mezi kamením a maliním.

Chtly

se navrátiti

prudce po stráních

Babenky mly již bemena trá-

v plachtách navázána ohromná vy.

Daleko

vyšší

a k neporovnání tžší než

byly ony.

,,Toho neunesete!" ekla jsem.

Usmály

se.

,,Ty mladši, která je dobrá travaka, míva-

bemena!" ekly a zapahovaly po druhé do svých ranc. Naškubaly vtví s javorových planých ke, svázaly je do zástry. Pak družka po družce p>oložily se na uzel, jakoby mly býti ukižovány, a tsn kolem ramen zadrhly tvrdé projou ješe vtší se jedna

Svob. IX. 5

49

vazy.

A

jak je pitahovaly, jejich slabá kost-

natá tla, až ke kolenm nahé hubené nohy bolestn se napínaly a namáhaly. Pak porvedaly jedna druhou úpln napímenou, jako na kíž pibitou, nebo jako poražený kmen.

Tabánici ješt ke všemu

zachvátil kašel.

Dusila se dlouho.

Vydaly jsme se na cestu týmž údolím, pomokrými stezkami, vodou a vlhkem. Ženy kráely pede mnou, ale asto odpo-

dél olší,

ívaly a proto mne poslaly

dom.

,,Trefijó?" volaly za mnou. ,,I

trefím!"

Zdálo se mi, že jdu toutéž stezkou. Šly jsme prve njakým lesem; i nyní jsem vešla do lesa, ale procházela jsem jím píliš dlouho; houstl, tml se a nikde ani svtélka neprokmitalo. Sla jsem po mokré blátivé cest, hlubokým, nepovdomým úvozem lesním. Dovedl mne do erné pod temné jedlové houští. Pochopila jsem, že jsem zabloudila. Vlhká promoklé, mkké, erné pdy spadalého jehlií se kolem rozprostela. i Uvažovala jsem, kudy odtud. Ale uvažování

tn

vn

neprospívalo.

dn

O em

lze

také

rozumovati

rozmoklé tn, v erném vysokém lese, po západu slunce, v neznámém kraji? Vrátila jsem se zase mokrým, hlubokým úvozem, na

50

po kotníky boila jsem se do

V

jedle.

Konen

bláta.

erstv oloupané

vyšla jsem na paseku, mezi

hranicích stála tu sloupaná

kra, po

zemi válely se mokré tísky.

Na

chvíli jsem se zaradovala. Je tu pabude tu i lovk, ale zmýlila jsem se. Paseka mlela. Bez pohnutí ležely tu kmeny zahynulých, zaatých strom. I ptáci zmlkli, ani cvrek v tchto koninách nezazpíval.

seka,

jsem a naslouchala. Cosi pece rozvlnilo lesní tišinu. Šla jsem po zvuku. zemi schýlena, stála na pokraji lesa malinPostála

K

ká staenka a svazovala do uzlu nasbírané tísky. Ptala jsem se jí na cestu. já

,,I

s

jít

tam taky jdu!" odpovdla. „Možó

sebó!"

Pohlédla na mne.

Tvá

její

byla scvrklá,

Pod nabhlýma šedýma oima mla míšky, na nose svtlé skvrny, na brad

kulatá. bílé

velikou svislou bradavici.

Do

svého nákladu se zapáhala

práv

tak

jako travaky.

Pomohla jsem jí postaviti se. Uzel si dala pozvednout, poklekla, ale povstat chtla sama. ,,

Musím vil

Po cest

najít

nohy sama," ekla.

se rozhovoila.

51

,,To

si

tak sbírám ty tíšteky, abych

mla

pi em ohát. Jsem sama a nic niehož nemám k starob. Dlat nic nemóžu a tak mne nihdo nechce. Syny mám dva, ti mne vyhnali, však ani om tak ne jako nevsty. Hdyž se

m

mli. Mla to hovado, tak pipravili, mla jsem jajsem kozu, o tu lovicu, tu mi zas vzal druhé syn. Slíbil mi za jeden pt rénskéch, druhé dvacet. Však do Božího sodu nic nedostanu." jsem dela jako

m

n

,,Tak u koho býváte?" ,,E,

jsem u jednch,

mám

tam v kotku

peineky. Nanesu jim drvo na zimu, abych se mohla pi nich taky ohát, jestli mne tu Pánbh do té doby zanechá. Ráda bych už šla do zem, dlóho mne tu Pánbh nechává. Ale jestli do zimy nebudu, jen a si to jen ty

s

Pánem Kristem

spalijó,

a

opakovala vzrušen a zlostn. kdykoli jsem na

ni

A

je

spalijó,

ku podivu,

mnila umle vývelmi bolestn. A pece

pohlédla,

raz oblieje, tváila se

zlostnou,

'

si

potmšilou starobu vstily

ty

bílé

podivné skvrny na tváích, ty nalité bílé míšky.

Na cest k domovu potkala jsem známého domkáe. Picházel jinou cestou, ale šli jsme pak spolu.

,,Pro pak dlá rznice, stará chlanila," o staen. ,, Statek projedla, propila,

pravil

52

nedlala a míšky. Skoda

to

nic

jen

ú

s

synóm doma páše

slova

tratit.

S

roz-

tó se nej-

do ei." „Pravda, hle, kde je pravda?" pomyslila jsem si. „I tam i tu! Kdo ji zná, kdo ji ustanoví ? Projedla statek. Ale vždy nikdo neprojí statku na jedno sousto, nevypije na lepši ani nedat

jeden doušek. Ani

nepišlo a radosti z toho dnes zmírati hlady, trpti v ústraní, v osmdesáti letech za veera

A

nemla.

jí

proto

má

odpoinku tahati tžká bemena a choditi za tmy sbírat tísky? Nebo skuten chudá hostina tohoto svta je tak lakotn ustrojena, že ztráví-li vše žíznivé rty v mládí, starobným se nieho nedostane, místo

a

kdo životu co dlužen, že

je-li

musí? Ano, i

život

toho, co

žádá,

oi

A

mu

kolik

je

zlý

i

mu

splatiti

vitel. Nic nedaruje,

bylo násiln vzato,

úrok \ymáhá!

opt

si

po-

Slzí, kolik jich

staí! Je písný a neúprosný; kdo sám se pod tžké, vysilující jeho

vyplakati

toho,

úsmvem v záloze ponechává, hodiny volnosti mu odpoítává. Ale jaké je potom smrtelné a mstivé jamo jeho Je spravedlivý. Ale jaká to mraná spra-

jho

nedostaví,

s

jízlivým

!

vedlnost!

I

vzpomínkami na dávno zašlé chvíle má obt spoutanou, kdy

dráždí až tehdy, kdy ani oka již

toužebn za minulostí pozvednouti

53

nelze,

kdy

je

odata

i

poslední

síla

:

víra

v nový život nebo v opakování."

Došla jsem dom za svtlé tmy bezmsíného veera. Hvzdy bled zasvítily na svtle šeré obloze. Hladový dobytek kdesi zabuel, cvrci se rozepli a odkudsi zaznl mladý díví smích. V jediném okénku jako jiskika zasvítilo svtlo kahánku. Má zlobná staenka s

bílými míšky, která statek projedla, sklesla

snad nyní schvácena do svého ústraní na po-

peineky. Bohu zabezmocné žádosti po mst chlad-

slední majetek, na svoje

žalovala, v

nou smrt zavolala a život proklela za to, že jí do dávno vyschlé nádoby nenaerpal nového vína. on stál nade vším, nad rozklenutou nocí, nad temnými horami, neviditelný, písný a mlelivý. Jenom naslouchal a pozo-

A

roval.

Mladý, pružný smích a lehká veselá

slo-

va zaznla nad ddinou. ,,Zaslechl-li je," myslila jsem,

.,bda dív-

ímu zpvu!"

Jitro ve cházely z

54

Vyšla jsem na násep. Páry vyerstv vyhozeného hnoje. Stáje a

vsi je veselé.

Vzduch

byl pružný a chladný.

!

chaloupky

stromy vrhaly chladné, zavlhlé

i

ny.

Bosé ženy v jediné sukni scházely

spí,

vystupovaly ulikami. Plachty

stí-

ná-

s

mly pes

ruku pehozeny a dojídaly ješt cestou bram-

bory nebo chléb. Družka volala na družku, dotazovaly

se

po

Malé

polí.

ekaly na sebe a po tech z vesnice do

práci,

odcházely po dvou

i

košilaté

dti

vybíhaly

ped

chaloupky. Svtlovlasý, vysoký, jedenáctileiiý

hoch se zubat zastiženými vlásky choval malou holiku v epice, stažené až na oi, a mladou bílou slípku na druhé ruce. Dvátko rvalo sndou 'rukou hlavu slípky, hrálo si s ní a nabízelo jí krku okousaného chleba. Sestika jejich tyletá, v dlouhé uernné košili, s rozcuchanými zlatými vlásky vybhla z chaty a mnula si bílýma, kyprýma rukama rozespalá

mohla

oka.

Nemohla prohlédnout,

ne-

!

,,Ty nejdeš

do školy?" zeptala jsem

se

hocha-chvy odného v kostkované vest. „Ne, dnes jde Teryna." ,,Vy se stídáte?"

de chovám já, druhé de ona." koláovy dti. Na chalup stálo napsáno Václav Zima, kolá Wagner, Pro koho to Wagner, ví Ve vesnici kdákaly slepice, protáhle po sté oznamoval jitro kohout. Na náspích chra.Ja! Jeden

Byly

to

:

Bh

—

55

stila

košata, ženy zametaly, ze všech stran

ilý pospch. Pespolní dti picházely do školy.

bylo slyšeti

malinké

i

ranní

cítiti

dvenky

Dv

v dlouhých sukních a šáte-

de-

cích na cíp zavázaných, zcela stejné jako

vné hraky, spchaly drobnými krky ke škole. Pede mnou je rozpait ješt zdrobnily, šly tišeji a zamlkleji. Na zádech na provázku pod ramena spuštny houpaly se jim

slamné sotrky na knihy se stejným erveným vymalovaným kížkem. Zašly dalestejné

ko, než se si

osmlily

co pošeptati.

i

na sebe promluviti,

A krky

dlaly

sob

stále tak

ma-

jakoby hrachu sypal.

linké,

Za

vsí

tesai

stavli

dm.

hlasité

Jejich

výkiky nesly se daleko volným, laskavým rem. Na kvetoucí tráv za statky páslo hejno hus,

nžn

valy okusujíce

šveholily,

si

kee

keíky erveného

tiše

plané srstky

jetele.

Starý

i

jit-

se

vypravorozkvetlé

erný

houser,

vysoký a nemotorný, držel svou tuhou šíji ve výši jako devnou, jako pravý strážce.

Dal znamení, spádem se rozehnal, rozkoléstaré své staré tžké tlo. I housátka

bal

husy

i

adou

se

postavily

a

zase

okusovaly

jetel.

Po sedlák.

silnici jel

na

malém žebinovém vozíku

Sedl kosmo

nízké žluté kravky, a

56

na voze, který táhly

pokojn

si

m

dv

prohlížel.

:

:

Za

vesnicí,

za

velkými

na

silnici,

statky

ve stínu starýcli jasan,

procházel

mladý dobrodruh,

Štipka,

se

který

podnikatel

zde stavl

Ml

komusi chalupu. na zad naražený bílý klobouk ,,s pírem" a etl v zažloutlé knize, kterou na kvap z kapsy vytáhl a držel ji, myslím, i obrácen. Vypjil si ji prý od zdejšího studenta, aby vypadal a ješt více mátl dívkám hlavy.

uen

mla

Kniha

n

ervený hbet, na

byly vytištny

pomnnky

vrchní stra-

rže

a

a

uvnit

nápis

„Dvorný spoleník. Pravidla slušného chování, navedení

barvo-

sm

i

vzory k vyznání lásky, krátká

kvtomluva, pedpisy k tajným dopi-

i

atd."

Smekl svižn klobouk a ekl vážn !" ,,Máme pekrásné ráno ,,To vy zde stavíte?"

„Ano, mlha!"

a píjemno

zde

je

!

Ráno

byla

,,No, když o poasí, tak o poasí," myslila

jsem,

,,o

jiném by bylo beztoho nesnadno."

,,Den bude, myslím, horký." ,,Den bude horký, ale

povdl

les je zelený/'

od-

podnikatel úslužn.

Poptala jsem

se,

co te.

Podal mi knihu. Svob. IX. 6

57

„Je toho asto zapotebí v rzných pípadnostech života!" pravil a pejel

si

lehce

ochmýenou bradu, jakoby pejíždl plnovous. Otevela jsem man knihu. ,,Ve spolenosti dam nemluv o vcech politických,

náboženských a vdeckých!"

stálo

tam. ,,A proto," pomyslila jsem

pro mi

si

a pochopila,

povídal, že je les zelený, a opustila

jsem ho. Nad zelenými horami a údolími

s

kotoui

bílých par, nad trávníky v rose se lesknoucí-

mi i nad alejí mladých nalévajících se tešní s šedoržovými kmeny, po nichž chvátala celá procesí mravenc, rozpínal se nehluboký svtlý azur s drobnými, jako pavuiny napiatými obláky. Obloha rozvírala všechny blankytné propasti, všechny krásy májového rána. Dva drobounké ídké obláky pluly v blízkosti slunce.

Jedlové lesy na horách zamodraly, slun-

cem osvtlené, ze tešní spoe

vyhlédající st-

ny chaloupek zablaly se vesele a jasn.

Na

cestách vodou napitých, zahndlých vysýchaly

verejší koleje.

Omoklá ustrašená kvítka nadeštm ušlehaná líka a

stavovala slunci svá

na lukách nikoli v drobných rosných krj^jích. nýbrž v tžkých slzách na 'jazýkovém listí tpytila se voda.

58

Tu

zableskla se

mode

ja-

:!

ko lihový plamínek, tu žlutav jako samo slunnebo se kovov žhav zardla, nebo se

ko,

zcela zasnžila jako sklenné slzy na lampách

ped

oltáem.

Stála jsem u posledního statku nad vesnici

na rozkvetlém palouku.

mn

Náhle piblížil se ke Podobal se híbku pod v

dlouhých kalhotách,

malinký hošík.

pevislou

které

si

epicí,

nad každou

rukama nazvedl. V ruce držel velikou pivoku, pibhl za mnou na luka a

obma

louží

postavil

se

epici

mu oi

pede mne.

ml

na

koukaly.

pl

hlavy staženou, sotva že

Oi ml

veselé a dovádivé,

nos široký a ústa rozesmátá. Sotva

roku

mu

pl

bylo a takový byl malinký a

tvrtá

smšný

Díval se mi smle do oí a šermoval pive vzduchu. Pak se zasmál a zavolal

vokou

,,Kam jdete? Pojte k nám!"

Vzkikl

to

tak silným

smlým

hlasem, že

jsem se až podivila. ,,A

kam?"

otázala jsem se.

,,Tam dol." „Cí jsi?"

„Nác Hampl!" vykikl

hoch, svalil se na

bicho do trávy a kutálel se zúmysln svršku dol, pivoku vyzdvihnuv vysoko nad hlavu. Pak vstal a Zcihledl se do stedu kvtiny. 59

:

:

„Však má jen jeden lupen!" povídal si. mne tu ani nebylo, ale hned sebou

jakoby

jakoby ho myšlénka ozáila, a pro-

pohnul, nesl ,,

s

vdomou

Kdybyste

jistotou:

šla

nám, dal bych vám

k

tu

ružu!"

nho všecka udivena. Takový malinký drobouký otrhánek je to, jiné Hledla jsem

dti

na

ani pozdravit

rozprávka, sahá,

A

neumjí, a on

poád

se

usmívá,

kabelku chce odnést, aby

)e již samá po ruce mi

mne

donutil

za ním.

jíti

Schváln jsem ho škádlila a nešla. On na mne pozapomínal, kdykoli n-

chvilkami

co jiného upoutalo jeho pozornost.

Zpod

chlívku u prvni chaloupky vybatolila

se žlutá housátka.

Hošík se k mm rozbhl, jsa sotva sám vtší než ona a volal nžným, zachvívajícím se hláskem ,,

Housátka, housátka!"

Pak ke kterémusi

z

nich

usedl,

vzal

je

nžnji

okolo krku a íkal ješt !"

..Vilušky, vilušky

mu

zcela

svou pozornost zase ke

mn.

Housátka však skryla,

obrátil

zaplašil

;

,,Po)dte k nám!" vykikl *

,,Kde pak zstáváte? 60

když se

opt

tak siln.

:

„Vedle Suchomelovéch, vedle kmocháko"

véch a pak dol.

Hoch lat?"

i zajímavý. „Což „pjdu." Vedl

byl neodbytný

myslila

jsem,

dem po polích. Na ovláeném

m

rovnomrn

ped

a pravou ru-

rozhazoval semeno. Jinde vy-

orávali první brázdu.

kravek

za-

rozséva len. šíje, kráel

poli rozséval

ml pivázánu kolem odmeným pravidelným krokem Plachtu

kou

d-

Zena vedla pár

pluhem, lichotila

jimi

silných

a ti&e s nimi

rozmlouvala. ,,

Pojte, pojte, milí!"

ptati.

šel

Muž

v kožených

slyšela jsem

spodcích a ve

ji

še-

vest

za pluhem v drobných stídavých krocích

a volal ,, Pomalu, pomalu!" ,,Koho pak to vedete?" tázala se mne malinká, tlustá a bezzubá babka. .Vždy je to !" Nác Terezky z divokéch vajec „Cí?" zaptala jsem se nechápajíc toho po,

jmenování. ,,I

to

my

jí

tak

íkáme," vysvtlovala bab-

ka; stoupla na chrást, který prve položila, a

,,Ona má šest dtí, pinesla si každého msta jedno.' Chaloupka Terezma byla poslední ve ves-

zavrávorala.

je ze služby z

nici, již

zcela na svahu údolí. Žila tam v malé

svtnici v podruží.

6i

Pod okénkem devné chaloupky rozkvetl ke fialov rudých pivonk. Hošík vítzn otevel pede mnou malá dvíka, vysokou travou zarostlá, a vedl mne ke vchodu. Na prahu nad níž byl také zavšen laciný tištný sv. Leonarda, vysoko postaveného nad stádem bravu a skotu, prala malá ženská s kistáje,

obrázek

výma nohama. Byla z tch lidí, kteí pipomínají svou chzí kachny. Mla krátké, neohebné nohy, silná ramena, tuné rty a malá pivená oka hlas, který vychází na plocho i

celými ústy.

Promluvila, chtla se usmáti

tváím nedaí

se

;

tmto

avšak

úsmv. Vyjde vždy

z

toho

zdšení, ,,Tak vil jdte dál

!"

ekla

a vedla

mne do

svtnice.

Vysvtlila jsem jí, jak sem picházím. ,,To je takové duch nedobré!" ekla o svém hochu vlídn. Prala prádlo mladému uiteli vdovci. ,.To já

si

tak

pivedlávám.

jak móžu.'

,,Kde máte druhé dti?" ,,Ti só ve škole, jedno chodí do fabriky a ta jedna slóži v Olomouci. Což s nima? Lidi mi dost íkali, abych ju do té služby nedávala, že to dovede jako já. Ale což móžu pak dti napomínat, eknou mi sama tako\á.

A

já

62

ješt dnes za sebe nestojím!"

-

Pohlédla jsem na ni. Nesmála se. Zcela. to o sob povídala. Ústa mla otevená dokoán. Hošík se rozdovádl. „Mám' s tím trápení !" pravila. ,,Na jednom lžeti musijou ležet. Když je položím proti sob, tak se to kope, když podlivá, tak se to nihdá to není dobry." škrábe.

vážn

A

,,Šest

dtí máte?"

,,Sest, hromádka. No, není toho tak moc. Ale když jsem nihdá nebyla vdaná, je toho

pece

dost."

,,No víjou,"

ekla Terezka a pomydlila

na ploché dlani prádlo. ,,Byl to také njaké duch,

zlé

jako tento.

nm. Moje dti tu sedmiletou,

mám

nechce.

Ta

se

že

ví,

je

po

takové mstsko. Jen roh-

líky a cukrátka by jí

To

só každé jiný barvy. Jednu, jedla.

Do

syrováné

se

."

zas

.

.

Vstala jsem. Z beztvárného hlasu Terez ina bylo mi nevolno. Velmi snadn pojímala život.

Hledla

na

mne

zcela

majíc rozevená. Líbilo se

jí

spokojen ústa tak patrn, jak

to vše zaídila.

Vyšla jsem. Zdržovala mne, ale nezstala Za rohem chaloupky za chlívy sedlo

jsem. asi s

sedmileté

dvátko

na zemi

a

hrálo

si

tískami. ,,Cí

to

je?" 63

má,

,,!

to

mstská, jak jsem vil

ta

je

"

povídala.

„Vždy ,,Já

jste

ekla, že

zapomnla,

)e

te

je

ve škole!"

špatná,

má

jakousi

doma."

bídu, ty mozary, tak je

nemocná?" zeptala jsem se dítte. Pohlédni na mne!" vyzvala jsem )i. Pozdvihla poslušn hluboce sklonnou hlavu. Její bílé líce zahoely horeným ohnm a oi, smutné, ohromné, temn modré dtské oi, modré jako letní noci, pohledly na mne ,,Tys

,,

zdlouha. Sáhla jsem ,,

)i

Vždy má

na elo. Bylo žhavé.

jí

horeku, vezmte

ji

dom, pro

necháváte sedt na zemi!"

,,Dyž chce!" ekla a {X)ruila dítti, aby vstalo.

Dvátko

kénky,

namáhav

udržovalo ,,Co je la

ti,

ukázala na

vstalo,

pišláplo

rozepiatýma

a

rovnováhu.

zeptala jsem se. Chtnemohla ]iž. Zasípala a odhalený krek.

ji

dom!"

,,Bž," poruila

jí.

A

dít uchytávajíc

devné stny stáj, poslušn šlo do Tžce a namáhav chytalo dech a v se

mu

Vždy

64

se za

svtnice. hrdle

ja-

cosi vailo.

tžce nemocná, opatrujte ekla jsem Terezce. ,,

su-

ale

bílý,

Vezmte

koby

si

rukama

dátko?"

promluviti,

,,

mdle

zavrávoralo

je

ji."

,.I

ono

nešt, sak

to

vynde!"

Odešla jsem.

Dva

dni po té o polednách nahodile jsem

zaslechla, jak chalupník, udavuje se

prosnou

kaší,

voké Terezky

pi tom

pronesl, že ta malá holka di"se

udusila a že matka šla do

msta k panákovi ,,pohíbek popravit". Vzpomnla jsem si na poslední pohled hlubokých, horených tch zrak a ustrnuta nevysvtlitelným

tajemstvím

pipomnla jsem

posledních

že ona

hranic,

odtud odešla a poznala jejich úžas. týž pocit zmocnil se mne jako v dobách dtství, kdy smrt byla mi jen lehkou vycházkou za pozemské brány ve svtlou zahradu, stará lítost, že jsem si,

již

A

po

ní

tm, kdož mne

pedešli, neposlala po-

zdravu. Lítost tak lehká jako když

nkdo

šel

do msta a nevzal napsaného listu na poštu. Vzpomnla jsem si na starého šindeláe, který ješt dopoledne okrajoval pod kolnou z jedlového deva šindel, který odešel od dopolední svainy s nohama pokleslýma a odpoledne poslal si pro lékae i pro knze a celou noc zvolna umíral a i tu starým návykem pilétla ona dtská nesplnitelná touha, vzkázati nco za pozemské brány; ale vždy i my dojdeme a samy vyídíme, napadlo mne v konejšivém utišení, a pála jsem malému dvátku Terezinu, že bez starostné tíhy odešlo díve, ;

Svob. IX. 7

05

než by pykalo za

že jeho matka myslí

to,

až píliš prostou tak lehce pochopila život.

Ale tu jsem zašla dál. ekla prý prost: „Nu, nech si ju Pánbh vzal." ,,Ano," ekla jsem si nyní, ,,ona smí tak snadný vidt život, jeví-li se jí tak prostou, i

neztíží-li

jednoho ani druhého tíse závažného

úelného pemítání, hádání i ve tmách hledání. chudá mysl nerozbrázdí ani na krok Její vesmírných zákon. A smí pojímat tak lehce proto že

život,

i

snadno pochopila konec

je-

ho, poslední bod, nelaskavou smrt."

7.

jsem

Vyšla jedle

si

stály,

za

vesnici

temn

ným krajkovím mladých

k

haluzek;

va zachvívaly zelenými vlasy a ce

i

lesu.

Mladé

vroubeny bled zele-

modiny

sot-

jemn, lehoun-

nízko je spouštly.

Louky barevn rozkvétaly. Vysoko zdvihal hroznovité kvty lepkavý kohoutek a kopretiny bílé hvzdy.

Na

nad lesem okopával brambory asi sedmdesátiletý staec s tváí jaksi zmklou navyklou tváit se ponížen. a pokornou Jakmile mne uzel, zanechal práce, popošel až k louce a zahovoil. Sáty ml šedé, poli

i

66

:

:

ale zažloutlé sluncem a praním, a nohy nad

kotníky modrými hadry ovázané.

Usedl na mez, projel všemi prsty zaernalé mozolné ruky kvetoucí trávu a takovým

hlasem, jakým se modlí

pedíkávai

v kostele,

pronesl

,,To je vilka radost

byly

práv družiky

s

Však

tím kvítím.

tu

trhat na slavnost božího

tla a tak jsem jim povídal, že jim to kvítí ješt zvadne." Vytrhl nízko pi zemi vyrostlý kvítek, svtlemodrý rozrazil, a ekl ,,To je tuze dobrá bylinka! Vsak letos v zejme se jedna žena tuze rozstonala. Hledali to po všech chalópkách a nihde to nemohli najít. vil, vil si toho nihdo nevšimne !" Nad lesem po silnici šel ídící uitel s knzem. Doprovázel ho k mstu.

A

,,

n

Tamhle

jdó

panáek

!"

povídal

skrouše-

staec. ,,Só také jakési nemocné.

Oni

só

tlusté, tak nemožó déchat. Ale chytré Všechno vyléit dovedó. Slípky bagóny, i když už je to na pojití. Však mly kmotenka bagounka, už dodlával. Poslaly panákovi flašu smetany, a panáek íkali .Dáme mu prášek', a za de bylo dobe, I tak modí só. Všechno pezvijó. Já ml

tuze só.

:

dvicu

v

Nmcích

u bratra.

On

si

vzal jed-

67

nu vdovu, však mla hospodu, ale byla jiný víry. On pestópl taky na tu víru, na tu, co se nepati bét, a byl pak horší než ona. Panáek se to dovdli a hned pišli: ,Vezmte si tu dvicu, budete za nu odpovídat, až pindete ped trn božský, jaké budete mít hích!' Oni sou tuze, tuzinko peuený!" Popošla jsem k lesu.

Pkn

stromeky rostou až milá vc," ,,Hle, tmto íkáme bezy a tu tm drinky, dodal pejíždje rukou po svislých vtvích mladých bíz a modínij. ,,

ty

pravil staec. "

,,Kde

je nyní vaše

dcera?"

Staec zakýval kvapem z veliké ochoty. ,,Však! Na druhé téde v úterý se vdává!" ,,Koho pak

si

bere?"

Staec neodpovdl. Nevím, neslyšel-li nebo odpovdt-li nechtl, odvrátil se a oko-

zem

pával dál a vybíral ze

ek

vykopaný žebí-

a bodláí.

Po

nepokojném, rozbrázdném nebi rozpí-

nal se ze široka vysoký, svtle šedý mrak.

,,Ten

lehce

pepluje,"

pomyslila jsem

si

a vešla do lesa.

Byl to les selský, velmi pomiŠený. Všechny stromy tam rostly, jakých má rolm'k zapotebí i k náiní k topení. Mladé bohaté jedle jej i

otevíraly.

Na mýtin

starý, usychající 6íí

smrk

stál s

o

samot vysoký

polosvislými vtvemi.

Všecek zernalý rýsoval se na šedém nebi. Pak ztratila se pšinka v houští mezi tenkými, ve vtru se potácejícími kmeny bíz, vyrostbulými vysoko i chtiv nad mladé habí iny. Kdesi zadunly temné rány sekyry do kmen, a na chvíli zase šumivé tkavé spni pily v mladé pn. Sešla jsem po zvuku na dno rozmokiého i

Zde mezi spadalým, na prach uhnilým listím váhav prodíral se zcela temný, nikdy svtlem nepolitý potek. Zachytávala jsem úvalu.

vtve stromové, uklouzávala po uhnilém Nárazy se blížily. Náhle, v hustém jedlí nade mnou cosi zašumlo. Jako tžké kapky dešové zdálo se to být, ale tam na výši se za

listí.

na rovin, kde se zase v pravidelnjších stupech

jedle

rozestavily,

spadly

ty-

bílé

jako

hrách velké kroupy, o zem zapleskly, odrazily se a

poskoily

i

zablily se na temném

mechu.

Došla jsem až tam, kde

se

smrteln

za-

chvívaly umírající stromy; podivný obraz se

mi

objevil.

Uprosted malého

lesního

palou-

na dlouhém, ale njak jako proboeném koni s oteklými klouby i ohonem visutým, až ku,

na

zem

sahajícím,

barvy

shnilých

jablek,

s mokrou, v pramenech schlíplou hívou, sedl malý pihrblý lovk v režných šatech s hlavou tém v ramena vraženou. Jeho oboí by-

é9

lo

zaclimueno, jeho brada byla kostnatá, tver-

hranná, široká.

Postava to bylo podivná, i dávné povsti pipomínala. Ped ním dva mladí hoši k zemi pihnutí peezávali kmen mladé bízy. Pila šumla v erstvé rán, a strom se od vrcholku marniv jako

v

opojení

Náhle

bolestn

tržená ást,

zachvíval

smrti

zachrupala

zlomila

se

i

omdléval.

poslední

poslední

neod-

pouta

za-

hynulého tla, a strom sklonil se k zemi, jako by v mkké koberce padal, zvolna pokládal svou plnou kadeavou hlavu, se závsy šedozelených plod.

Dopadaje pištiv zašuml a

na plocho položil svoje uvadlé, spoinulé

lí-

steky. ,,Jen

dál,

jen

dál !"

tém

zazpíval

pi-

hrbený muž a ukázal ohnutou, tlustou lískovou holí

na vedlejší kmen a kázal

i

ten

hochm

porazit.

,,Však

na valacha dnes musím vykácet!'

pravil pošklebuje se.

,,Co pak jste dali za nj, ptal se šišlav jeden z

dva pední zuby.

Oba

pantáto?" ze-

hoch, jemuž scházely jali

se

podezávat

bílý

skvrnitý sousední kmen mladé bízy. ..Jedenadevadesát rénskéch i s chomólem, pravil

pyšn

jezdec

;

a projel po mýtin.

70

pobídl

zbdo\ aného kon

„No, kulhá

pkn!"

ekl

šiŠlavý hoch.

,,Za stovej banknot byl by na prodej ishos*

podáem,"

dodal jeho soudruh.

tišeji

Hospodá

se vrátil.

Kroupy, které stále jako hrav otloukaly vtve, zaaly padat hustji i postí-

napiaíé

kaly bílými

tekami celou zem. Vzduch

stydl

v jejich ostrém dešti. Ale ani tak nezstalo.

deštm pomísily, pak zcela ustadéš rozvlnil, znepokojil a rozechvl les. Zablesklo se modrav a zadunNejprve

lo

se

se s

bohatý

ly a

letní

velebným ponurým hímáním. Schovala jsem pod ploché vtve široké jedle. Tžce za-

v mladém lese a v jeho blav šedém závoji zapletena padala nová zaatá

šuml déš bíza.

Tu

i

hoši

ustali

v

práci

a

podivný

jezdec dal se na cestu.

Kapky a jako

jako korále zavšovaly se na

šry

slz

vtve

padaly k zemi.

Sešla jsem zase ke kraji lesa.

K

mýtin,

vysoký smrk, pijíždl jezdec. I starce, který prve okopával brambory, jsem zde uzela v pytli zabaleného, promoklého a pikreného pod keem habrovým. ,,A pantáta, už só doma!' volal na jezdce. slepá spravedlnost!" odpo,, Spravedlnost, vdl jezdec s vysoká. ,,Pechmátla se, nahlídla to!" dodal a kolíbav dojel až ke schnoucímu smrku a zastavil se.

kde

stál

71

,,A což

brachu milá, vskutku dodlá-

ty,

váš?" zeptal se ho.

t

,,Já

postavil, jako bratra

zpronevil

takhle

se

jsi

hyneme spolu

?

vlastníma

jsem !

Nebo po

t ml

rukama rád a ty

Snad už tedy

mn

ti

bylo

netak

teskno?"

V

tu chvíli zase

blesk, prudce

Ale

nji.

ani sešlý

smrk

ani chorý

Váhav,

zamodral se nad mýtinou

zahmlo

déš se spustil silam pihrbený jezdec,

a

k,

se v otrlosti své již nezachvli.

pokulhávaje zadní nohou, nesl bývalý

k

rumaský nového svého pána k domovu, všem nehodám uvyklý klonil nebohou hlavu a šel tak, jako by ani bouky nebylo. ,,Jde z vzení," ekl mi staec, když zmizel jezdec. zapálil,

si

,,

Hospodá! Dodlal,

ale

a sám krov dobyteek prv odvázal. Lidi

dív bhat dobytek po vsi, nežli šlehl plame, prozradilo se to a tak si sedl. Teprv vil pišel dom!"

vidli

vy-

po-

,,Pro dohospodail ?" ,,I tak! Z knh zdivoil! Taková lejstra ti o saméch lópeživéch vraždách, a kdo ví. co si z toho domejšlel. Vzpomnl si a zaal bórat zdi. Chodil s klíem, ukal po stnách a kde to dunlo, tam boural. Poklady vyhle-

dával.

mu

A

pak zase sklep podemlel, div že se Tak to s ním dodlává.

stavení nesesulo.

Syna dal študýrovat na ^2

lékárníka,

ale

také

Zkóšky só tuze vysoká, nemóže a te dál už není z eho trávit. Poslední les táta kácí napoád, tak Pán Buh ví. Manželka jeho se práci tak íkaje vyhýbá a Adum už se taky na ne-

špatn

pochodil.

pelízí

pes

u

n

de."

„Kdo ,,I

pak je to

Adum?"

to byl jeho bratr,

hospodáv. Všechno

udlal, poklidil, spravil a zstával v chlíveku na vejmn, pohromad s husou, slepicí a

kokou. S nimi rozprávl, krky jim kousal a tím je krmil i, povídají, pohádky že jim vy-

mu jako lidi naslouchaly. Volšov krávy. Jmenoval se dti mu dali to jméno, a to

pravoval a ony že

Na

zimu pás ve

Martin, ale to

mu

Bhali za ním a volali ,Adume, Adume, Bh se hnvá.' Tak dlouho ty krávy zstalo.

:

vždycky ml pytel pes sebe, až tam tam íkají u Aduma." ,, Pršet pestává," ekla jsem a odlouila se od starce. I on vyšel, pytel odhodil a vystoupil ke svému políku. Déš idnul, slunce vysvitlo, a nad horami v necelém plkruhu zklenula se barevn pás,

umel.

Te

duha. ,,Boží duha," prohodil staec,

,,na

ti dni

pedpovídá. Jak je dnes, tak ješt zstane ti dny a ti noci." Pak se shýbl a cosi mumlaje o mokré

pd,

jal

se okopávat.

73

Sla jsem k vesnici. Daleko

dla jsem

na rozmoklé

ped

silnici

sebou

vi-

ubohý obraz

„zdivoilého hospodáe". co chromé nohy koovy staily, tžce vítzn. ví, jakými lejstry ši hlavu

Jel,

ale

Bh

pomátl a co domníval se v

sob

vidti, ale

nadnášel se jako potulný rytí, a ani ho ne-

nm

napadlo, že by v kdo vidl nkoho mén významného, tak se z vysoká nadýmal jako churavý holub. duchu snad trpl tím, že nezná tajných znamení duch, která by mu odkryla dávno uchystané štstí, a zapomnl, že je

V

sotva najde, nebude-li jich hledati v prostém

znamení práce.

8.

jsem dom a zstala v kuchyni, abych se ohála. Rychtáka pivedla tam asi tivesnickou ženu s bosýma, opatrné cítiletou stoupajícíma nohama, v šatech v celku, v sukni u života pišité. Tvá její mla nemilé tahy výraz, byla samá nepravidelná prohlube.

Dišla

^

i

Rty

mla

široké

a

odulé jako mívají stále

uplakané dti, nos bakovitý a vypuklé tmavé oi. ve vzdorovit vypuklých oích leskly

A

se jako koraly veliké slzy.

74

„Tak už ptala se

„Ten

Vil živ!

se

A

jí

jist bude?

to

šeptem

zvdav

Není pomoci?"

rychtáka.

nám to dlají! náma nemohli být

tatínek, já nevím, co

vymlóvají,

což jsme

že

mu

s

ubližovali?" zaplakala

žena, a slzy prve neskanulé vylily se po tvá-

ích.

,,Pro pláe?" otázala jsem ,

.Tatínek

se

žení!"

jí

rychtáka hlasem, v

smch

starému

nmž

ženichu

i

se.

odpovdla

za

ni

mluvil tlumený výlítost

nad dcerou,

proto nešastnou.

,,Koho pak si bere?" no chodila se mnó do školy. Jen o pt let je starší než já. Já se jim, milá ,,Mladó,

pajmámo, nabránila a nic naplat. Ale maminko jí neeknu a neeknu!" mluvila dcera v buivém plái, zaskuela ke konci a nové a bohaté slzy, veliké a všecky jako sklenné koraly se jí sypaly nestírané po tvái. Její nabotnalé rty ješt nabíhaly. Mluvila jsem s jakýmsi starcem; kopal u le^a brambory a také vypravoval, že se mu bude dcera vdávat!" ,,

,,U lesa, u starý Julek. strojit

!

Lupného;

Vdává

tak podailo.

no, to je její otec,

Býval na fae slouhou. Ten umí tetí dceru a se všemi se I

ty

ob

starší

jsou

ist

mu vda-

ný," vysvtlila rychtáka.

75

,,

Kdyby on

ciko.

I

„Ale jdte!"

Ale vševšeclko dostane!"

nezadal!

všecko

jí

chalópku

i

peníze,

panímáma a až

podivila se

pistrila svou udivenou tvá. ,, Nepomyslela jsem, že to tak dovede To je,

k její

líci

!

!"

pane, to je jeden

„A

u lepá!

jen se na

ninko tam!

A

já

Hžuiinko sem,

myslila,

Ha-

že zabráním a že

zabráním."

ekla rychtáka, ,,já ípotom to zlomíš na kolen. Ale nevilas! V kuchyni se tmlo. Z oteveného komína tiše padaly jiskry. 2eny umlkly. Venku za,,Milá

kala

:

brachu,"

Nelam

nic na ruce, '

štkal Nero, erný, hladový pes, kter>' nenávidl každého, kdo ml v ruce hl.

Do kuchyn vysoká staena,

tiše

vešla

o

hl

asi osmdesátiletá,

na kost vyschlá. Byla bosá

dinou modrou sukni,

tsn

;

na

se

opírajíc

hubená, až

sob mla

je-

pimknutou k vy-

záblým nohám a mužský kabát dlnický, zedený, v pase pevázaný modrým odtržkem jakéhosi hadru; hla/u

mla

malou, podélnou,

bradu tenkou, jako hrot lunu vynív'ající a k ní dosahující. Nedobrý nos, v oblouku byl, arodjky v pohádkách pipomínal ten

tém

zjev.

Pozdravila, ale nepromluvila, až zrak rozeznal v šeru. kdo

76

]c

pítomen.

její

:

pravila hospodyni, ,,že „Doslechla jsem, vám písada pebévá, tak jdu kdybyste nám njako penechali." "

Hospodyn ,,

pisvdila

jí

Domlouváme

tu svajbu

a pislíbila.

!"

promluvila ho-

spodyn. ,,No a co vaša Maryša, spokojena? Ani není nic slyšet."

jak ta je

odvtila staena. „My ani nespolu ani poádn nemluvily. jsme Ješt nedli jde lovk do kostela hdy taky?

,,Což ta

!"

víme.

A

V

a ve všední de je jako petluené!" ,,No, nezamlóvéte!" pronesla chyte

spodyn. Nevím, dobe jsme

se tuze nerozešly.

,,

ho-

Ona

váhavá v tle, myslela, že nemám.e toho tolik, ale pece musí. Chlapce svyho si

je slabá na práci, si

polepši;

spravit

se

vzala, toho

to to

se

ví,

jsme se

ptali, tak

povídá, že je to

jedno." ,,Po náhléch

vcech

nebévá!" namítla obrácená dodala nic

hospodyn a ke mn Jednu nedlu nebožku pochoval ,,

ml

a druhó

všecky ohláškyl" !"

,,To se brzo potšil

Staena pešla po jamité podlaze kuchyské a usedla k peci.

Chtla

se domluvit.

,,To je tak, milá pajmámo,"

ekla

mi, ,,ona

nebožka mu Maryšu sama vyprosila, aby se ho nebála. Vdla, že tak bez ženské nezvo77

stane.

Ti

dceru,

zavolala a povídala

pkn t

tomilá,

pkn

smrtí

prosím,

si

jako tu

ju,

mó

.Maryšo rozjí chtj ho On mi :

!

musím umít.' Jak umehned pišel a za téde byla svajba.

složil a já už

tak

la,

ped

dni

Panáek

mst

v

se divili.

.Vždy

jste teprve

ženu pochoval, to jste aspo ti nedle moh pokat.' Tak Maryša mu to všechno vyložila

a on se pak ptal Je-li pak to manželka vyvolila?' Je pré!" :

,,A

pro mu

ji

vyprosila?

On

,,No, né-é!

,

ta,

co

si

tvá

Což je tak zlý?" lovk, je ši-

je služitelné

kovné k lidem, šak on pulbýruje, ale jak ho napadlo pít, tak pít. Svalil se a byl pry.

A

když se z

pobil.

té tíhoty probral, tak ju

Však ona

,My ruiky kdy pobily á

mne npece mám ráda.'" všecko rozbil!" pipomnla ho-

spodyn,

,.a

rázky po

stn

Staen njak zet

roztomilý, taky jste

já vás

de

..Jeden

nebožku

povídala, když umírala:

druhé

de

to

zas

lípal.

I

ob-

pobil!"

se toho zdálo mnoho.

Musela

se

zastat.

,,0n je taky jindy jinaí. S nebožko byl na trnáctý rok a ona jedno neupekla chlíb. Však ona na nho taky sakramentila. Ti léta s

ní

On 7'^

strávil

v nemoci.

Ani

z lúžete

nevstala.

všecko sám poklidil a popravil!"

Hana, jako by

se probudila ze svého strnuti,

také promluvila:

„Ale jí

íkali:

na nu oba

snu't

nemohli

Už

Hned

!

to

Ani dokat

volali.

poád

z jara

njaký bude,

táhne, ten ju jist vytáhne

!

ten

A

se

a

pošókali

bezen

ona div

ju vy-

mu

ne-

"

vydržela do svatého Jana plroního.

,,Dyž mu ani ten krapítek koalky nedopála!" namítla staena. Sotva vypil dv tvrtky, už za ním letla." ,,Ale po dobrot! On sám íkává: Žena je žena, a má dávat na muže pozor, to je ,,

její

povinnost.

nesku,

O

to nic.

poj dom"

„A ,,Jak

"

Jen ho prosila: ,Ha-

šel?" zeptala jsem

hdy!

Nhdy

šil,

se.

nhdy

šil

Ona

ke Kubíkovi v paníoflech.

pišla, z^•ostalau dveí, nehébala se.

Ona

A

taky ne.

jedno ju vytrestali. Bylo to v mrazech.

On

za ním

On

jí

prv

dom. ,Vohrál bych t!' vykikl a ten tam po silnici k mstu a bos. Ta za ním letla! ,Hanesku, zlaté Hanesku, nedle mi to, budeš maródné, zavezó t do dolénka!* kiela. Hanes to obhl po polích a zase sedl u koalky. Jindy zase jinaí jí provedl. Nco mli doma, ndával pipíjet.

že ne, aby

šil

A

jaké mrzení.

dyž ho

poád

On ml

zadláno na

vadila, tak se sebral,

hospody a nechal tsto pekysat.

chlíb.

A

útek do

A pkn

ho 79

:

musela pak

Dyž

sama nevdla, co

prosit,

se nevadila a zase zlošó na

s

tím.

nho

ne-

niehož nedlal, jen chodil s rozsvíceno lóí po chalup, až na pdu a do chlívk vlezl a poád hledal. Až ji pešlo trpní a zeptala se ho, co hledá. Tvó ,1 vil jsem to našel jsem hledal, mluvila, tak celé den on

e

!

tvó

e!'

eknul.

,,A jak to? ji

mu

otázala jsem se,

"

vyprosila, což

,,Vijó,

já

mám

vdla, tu

že

,,že

mla v-

že ona

víru,

práv

bude chtít?"

ji

dní, že on má nápad na Maryšu, a tak !" k tomu dopomohla Vrátily se dívky od poklízení

spodá

vrátil.

malá,

dívka, pletí

se

Ženy

ustaralá

a

na tenkém oblieji,

Han,

štípla

až do

tváe

ji jí

se

;

i

mu

mladý hoMladší

pohnuly.

bezzubá,

s

napiatou

obešla k uplakané

do zápstí, pitiskla

se k

m',

pohlédla a ekla

,,Tak co, stréc se ženijó,,to nebude ani za

dva pátky

Hana

tolik svajby!"

jako by jen na to ekala, prolila zase

mnoho náhlých slz, jako by je tmi slovy ze studn naerpal, zaškytala hlasit a vyšla z kuchyn. Staena vy trousila se za ní. ,,Ude, neude, všude to bolí!" ekla mezi dvemi pímíc své staré tlo; ,,celé de jsem 80

)abka kopala a div, že jsem sedla na stoliku jako

ryša

si

„To

polepšila, ale já je jedna!"

pohrozila za

ní,

k tomu ne-

si

Nác Navrátil. Masi

staré

proekla o

sotva že

ní

tlo deru

I"

rychtáka

a

dvée zavela.

,,Ne-

mu

vzka-

musily ho vábit. Ješt za nebožky zovaly.

Manželka

si

opakovala

ju vyvolila!"

posmšn. Rychtáka vbec, jak jsem pozdji poznala, každém hledala petváku a lež. Všem do oí svdila, ale nikomu nevila, všude, kde

v

mn

ani

pochybovat nenapadlo, ona objevila

podvod.

Pijde teba staeek, chvje holou jako vejce, na tinek,

hlavu

se,

brad nkolik

má

bílých št-

ti žluté uloupané zuby sedí

mu

opu-

štné na jedné stran dásn do vnitka nachýlené,

má

ženské stevíce na boso a modré,

kolem kotník ovinuté hadry na nohou; opuštný je ,,jako ovce", jak tvrdí, ale ona ho nenechá na pokoji Vlasy prý si dal strhnout, aby vypadal starší. :

I

na hubenou staenu tolik toho

se to nejen skutenosti,

ale ani

vdla,

že

výmyslu ne-

podobalo. Celý z jádra utvoený svt to byl. Shlukly se pomluvy, léta je ješt pevrátila,

rychtáka vše v jedno slila, nakrášlila pedkládala radujíc se ze svého díla. Svob. IX. 8

a lidem

^i

:

r „Maminko,

necht toho!" napomenul ji samotáský a stále za-

mladý,

vážný,

syn,

"

hloubaný hoch. ,,Jsou

to

klepy.

Rychtáka se rozpait usmála, ale okamžit se vzpamatovala a uškubla se na syna ,,

za

Klepy! Jaký klepy!

Maryšo

,,Koho jsem se.

Už

za nebožky rok

chodil." si

to

vzala

její

dcera?"

zeptala

svtem probhlé lovk. zavené na Mírov. Nkoho zabil !" odpovdl hospodá. ,,V hádce?" ,,Ne! Zabil s kamarádem njako žensko to

,,I

Deset

je

let

takové

byl

na chodníku v polích, ale jak to bylo prach

koenn,

to nikdo

tu

neví,"

,,A oženil se?" užasla jsem.

,

.Vraha cht-

ly?" ,,A

ješt co se

jich

chtly. Pišel ze svta, tivé,

hlásilo!

e ml

Všechny ho takovó licho-

udlal polovic práce a dvakrát tolik eí, si ho oblíbily. Mladé holky se na

a všechny

nho

jen lípaly.

tím do

ní

bušil

Nebožku bil, co v ruce ml, a za téde byl ženaté po-

znovu." ,

.Chodívá sem?" ptala jsem

se.

,,Taky sem chodívá." ekl hospodá. ..Umí

dlat košata, to si ho tak jednám. eknu mu. aby pišel! Máme poraženy bezy." 82

Po veei

hospodá na

vyšel

násep.

,,Kam jdeš?" otázala se ho matka.

On

nezaslechl.

již

„Proto nerad slyší mi o

že

jde

povídat, že

nedonesli. Jak já vím,

A a

Francinó!

za

kom

co o

nm

se bojí, aby

si

nemyslí,

že

a

mu všeciko

zanechám, svoje si prodám, Smrti radši pivolím, než si dlá, co chce. tomu. Taková ohnutá, takhle chodí pihrben, na vrch má po mód šaty, ale košilu mají matka pije kovšechny jednu dohromady.

A

alku. No ková jako stavení.

pes

Jaká móže

být dcera! Je taje matka, a tu mi chce pivésti do

A

tak.

tuhle jsem byla ve sklep, co

Francina

silnici.

šla

máme

kolem a mysli jó,

že pozdravila? Ne. Ani tak, ani tak.

Pokej

!"

zahrozila za ní v myšlenkách rychtáka pstí.

Když

vypravovala, chvílemi probleskovala v je-

slovech

jích

zatpytily, uložil se

jen

V

mém

mouku,

se myš.

oi

jimi

též

Slzy

se

a znovu

spát.

pokoji pod pianem, s

vytrhanými

podobným

strunami,

Pod okny zaštkal malý

sek Sula a hned za ním

hladový

zlost.

zvlhly

kolem rt napiatý rys rozhoení.

Odešla jsem na

chvílemi

lítost,

ale

erný Nero,

zuiv

a oba,

spíži

dobývala

rezavý pejrozštkal se

vydráždni tím-

podntem, štkali až do pl

noci.

!

Hospodyn i

!"

„Pajmámo

Svtlo ho-

bloudila po stavení.

loue zakmitlo okno mých dveí.

ící

se

tu

i

tam

a

osvítilo

povídala. ,,On ješt není do-

A samy

jsme tu v celým stavení. Pacholek pr>', dívky pry. Kdyby nkdo pišel a práskl nás sekerou do hlavy, tak je po nás. Nebo dyby se odvázal ten ku nkteré, mže

ma.

utýct."

Došla

si

až ke

no

potom,

,,A

pro úastenství.

nemám

se

zlobit?

Co

já

A

svt mám?

ješt Nic! Jen to dení. ekne: klepy. Ale Francina sem nesmí, živa budu sem nesmí. Já su z poádnýho; pane, má maminka nás ke všemu vedla a bych se mla na takovó lecjakó koukat. mu íkám: ,Já su ticet let hospodya, máš ješt nové rozum. Ty se máš s ma-

na

mi co ja já

Já ty

Ale

minko poradit!'

nourk tak

v

mn

byl

v

neznalé

knihách

Hradci,

jako on.

leží,

To ne. Ten Katam nco pehlíd, je

ne.

a

ml

a

to

by

ty

to

noviny ítajó. všechno spálit

Dávali jsme dobytku jakživ celé den do žlabu to pré je budem to dávat zas. áky novy krmení, chce pré si hovado odpolnót. Ne. Já ho nechám mluvit a dyž ne-

a jak dojil;

kuká, luka.

S4

A

tak pihodím zase jeteliny. Nebo ta Ticet let jsem hospodyfi a bylo to jak-

živ.

Vzpomene

cejtit,

A

ce!

si,

jak je trávy

nadlá stružek a hned je Taková meškavá prá-

mí

!

luka zkaziL"

Náhle hospodyn umlkla. Zahlédla na zdi svou sukni povšenou, a myšlenky její spšn jinam zalétly. ,,A

povídaly dívky,

ekla,

"

,,Zefa je tu

msta, pišla strojit svajbu a jenom sukn s krajekama žehlí 1"

z

bily

,,Kdo je to Zefa?" ptala jsem se pekvapena tím obratem. ,,To je sestra nevstina!"

podyn

náhlým vtrem pivanutá vyložila.

odpovdla

hos-

a vše, co tato vzpomínka jako mrak s

sebou pivlekla, mi

Zapomnla na nebezpeí,

zlobit pestala,

jem odešla

a zcela

i

na syna se

penesena v

jiný zá-

spát.

Ze dvora

bylo stále slyšet vytrvalé štkání

ps, a když jsem zhasla a ztišila se, myška dodala odvahy a prohánla se po svtnici.

Nemohla jsem

V

usnouti.

slabiky nedoeknutých

si

mysli jako první

vt

poínaly žíti osudy neznámých horal a nedávaly mi spáti, jako by pootevené rty chtly pokraovati, le neznaly lety žili

vcí teba,

tito

Jak že ped dvaceti díve, než jsem vbec byla, již

budoucích. i

lidé,

že stará rychta stála, že schá-

zeli se sousedi v

kuchyni

s

vyšlapanou podlá-

85

:

jiskry že tak že SI stejné stžovali, padaly z téhož oteveného komína. Vleklý, po-

hou,

i

malý zdál se mi ten život. Zjevování jeho mne muilo stejnou záhadou jako tajemství stvoených, v nedostupnou tmu pohížených svt pojala závra z nikdy nezodpovdné, avšak v jednotvárnosti bžného života zapomínané 1

otázky vlastního

bytí.

9.

7

]itra druhého dne pršelo. Ale ponvadž *-^ silnice nebyla rozmoklá, bloudila jsem ves-

nicí

toulavým, váhavým krokem.

Na

právo

domky.

i

na levo

tsn

Silnice jako velké

podle

S

silnice stojí

položila se po

Hned za rychtou do údolí mezi zahrádky prudce padala pšinka k potoku, u nhož na blidle, kolíky podepeném, leželo postráních.

lité

sivé

Mimo saská

plátno.

rychtu po délce

silnice,

dávná stály

tu

niemu

spchá

k

mstu

cí-

Do

ne-

se neuhýbajíc.

dva krásné památné stromy

tístaletá lípa, u níž bývaly

dívky, a tystaletá lípa,

pranýovány

košatlý ušlechtilý strom, pod kterou v se sbíhával

^6

kleslé

chlouba obce, rozdešti

a skrýval všechen v polích pracu-

Ped

lid.

jící

stavbou silnice byly bezohled-

n vykáceny. Dvou vysokých bíz, stavitelé ušetili;

nice

jen

ale

jako živoucích máji,

pak se

již

rozbíhá

sil-

mladými, nestinnými jasany, mlad-

šími nežli je sama.

s

Pes silnici naproti rycht zvedá se strá domky rozházenými v zahradách. Malinká,

devná,

prosvitná

chaloupka,

z prken

sbitá

s jediným kivým, malinkým okénkem, papírem slepeným, uchytila se nad rychtáovým sklepem. ní

jako psí bouda, všecka zernalá

V

bydlí

,,

pantáta", to jest starý nádenník,

seda sdružené chasy, malý jako ošatka širokou lebkou

;

lovk

s

ped-

nízkou,

v nedli chodí na-

strojen v modrých, vojenských kalhotech, kou-

od nkoho vtšího a silnjšího, ale svatbách a o hodech pevléká se za ženskou a zatahuje cestu ped svatebany. práci se vyzná i pracuje, ale rád si vypo-

pených

O

bosky.

V

máhá

levnji.

V

noci dochází k

rychtáovm

na salát i na písadu, a potebuje-li si chlívek spravit, i piíznuté prkno odkudsi ze tmy donese.

k

Hned

vedle

silnici,

stojí

této

chaty

obrácena

jiná stará chalupa,

zdná, jako by

elem

tak pode-

jenom podstavil, aby se neviklala. Má šindelovou ernou stechu a její zdi po délce mezi okny jsou krášleny tak ji

5;

;

prostoduše jako bývá zdobena hrouda másla

kuchyským nožem.

Tam s

ve

bydlí

výminku vdova chalupnicc

bledou vytáhlou dcerou, které se znechutilo

selské živobytí. zašla. tila.

Hocha

Mla

Po

lepším toužila, do

msta

svého emeslníka ve vesnici opus-

hezkou tvá, všichni

jí

lichotili,

a

mst

ona vysoko zatoužila. Ani služba v jí nepostaila, chtla povýšit, stala se švadlenou, ale roznemohla se. Vrátila se žlutá a denn scházela. Stávala nkdy na prahu chaty. Mla nápadn klenuté elo, modré jako zimou zachvívající se rty, ernými kruhy ohraniené

oi

a vpadlou

hru.

Stávala tu celé hodiny unavená, nemluvná

nikomu na otázky neodpovídala. Matka její, erná, kadeavá ženská s dolním rtem nádržkovit vystreným, íkala, že je dcera maródná, uschlá, že od plic hyne, že ji chytlo ,,pchání" a všecko že se už najednou shledalo.

a že se už brzo doklátí. I

nyní stála

hledla

v

nemocná dcera ped vraty

neurito

ped

a

sebe.

Naproti jejich chalup na dolejší stráni kolem domku kováova stoupala staena o holi. Jednou rukou pidržovala se o ohozenou podezdívku chalupy.

Zavolala cosi na jinou (hvku. která nevidéna žala v zahrádce trávu. SS

Dve od

vzpímilo se mezi kei, ulíázalo tvá uzardlou a postžovalo si na

shýbání

špatnou trávu.

„Tráva malá,

povdla

já

nedbalá,

srp tupé," od-

staena s mýdlov lesklým a bílým obliejem a hned na ío rozhovoila se se mnou pokorným, vlídným hlasem. Vyložila mi, že si vymkla nohu špatn se jí hojila, proto že ji nedala lékai napravit. Bála se ho. ,,Což je po tom dochíorování! Jedno jsem tyiadvacet rénskéch prodochtorovaia a ješt jak na mne doktor kiel, a pece mi oko neozdravil. ekl, jestli chci, že mi ho vylópne a vymeje, beztoho že jsem u nho jakživa vodu nemla. Tak jsem k nmu s tó noho ani nešla. Byla jsem ve Skále, ale ani to mi nepomohlo." ,,Tam je dochtor, co dlá tyhle boláky," ekla a odhrnula šátek se skrání. Mla skrán na pti místech proezané. I ruce ukázala poezané. ,,Tam- se jezdíme kopat!" vysvtlovala. ,,To nás jede plná fra. Zjednáme si ji, dyž je nás víc nemocnéch, a tam nás takhle podezají. To ty beky s vodo jsou pak samá jí

;

krív."

vám nemohlo nohu napravit." pajmámo, nenapravilo. Noha mi erani tm druhém není lepší. Ale hdyž

,,To ovšem ,,Inu,

ná.

je

Ono

lovk

zófalé,

pomoc

hledá.

Dochtor, ten

89

lidí nepotebuje, ani mu dost zaplatit nedovedeme. Ve Skále bere za tu kópel od jednoho jen tyry šestky. Tuhle sósed taky tam byli. Spadli s patra a tuze si hlavu od-

nás

razili.

Taková

tíhota

n

na

chtjí zvostat ve svtnici,

Ale

Sami ne-

padá.

poád

obávají.

se

taky, povídají, jim lepší není.

Jen sláb-

nó!" pak taky?

,,Jak si

I

ješt

tak jste tu slabí,

dáte tolik krve ujíti!" ,,Inu pravda,

tresty jsou

Ale

to

to je to,

chodívá, že

A

proto

si

tu

si

pravda!

Nemáme

od Boha, a trpt že na

lovka

smyslí, smrt že

tam

jezdit,

lovk

má.

taková mrákota si

pomoc vyhledává, aby

udlat musí. neklesl,

aby

bídu neudlal."

Soused

její,

vysoký

lovk,

s

malinkou hla-

vikou a nosem jako dubnka, vyšel na de\nou pavláku své chaty. smutné erné oi a utrápenou tvá. Líil zdlouhav svou

Ml

nemoc, následek otesení mozku. ,,Už je mi drahnji," pravil,

átku

Co

já se ani postavit ani

jsem já svolal svatech jmen v

Dyby

mn

nkdo

,,ale

na po-

narovnat nemohl.

sto\ku na

ty pr\ní dny.

zem

f)oložil

a

pkn

já bych mu byl musel podkovat a nechat ji tam ležet. Šedesát rénskéch )sem už prodochtoroval, ve Skále jsem

ekl, zvedni

byl,

go

a

si

ji,

všecko nic naplat!"

Staena mne pozvala do svtnice. ,,Však pajmáma v rycht só nám kmotenko!" pipojila k pozvání.

Ve

svtnici bez podlahy

s

dvma

protileh-

lými okénky a velikou pecí stála postel

chou nadrchaných pein, odený stl bhlými nohami a dv staré židle.

s tros

roz-

Staec, který okopával onehdy u Lupného brambory, vail cosi na ohni, pohlédl na mne,

pívtiv zakýval a zpvavým hlasem.

pozdravil

svým kostelnicky

Statná dívka s ernýma ohnivýma oima, ernými, po mstsku pihlazenými vlasy žehlila na prkn navleenou sukni s krajekami.

s

Pochopila jsem, že jsem se octla v nevsty, o níž celá ves mluvila.

dom

,,Jste vy ta nevsta?" zeptala jsem se krásného dvete.

,,Ach ne, prosím!" víc zcela jako

odpovdla uctiv

mstské vyškolené

mlu-

služky. ,,To

je sestra!"

Hned již s

poté pišla do svtnice vysplá, ale

nepíliš mladá dívka

obliejem zcela

táhlým, pokorným ,,To stále se

je

i

nazlátlými vlasy a

podobným, k nosu pro-

nesmlým.

nevsta!" ekla ernovlasá dívka

emusi

poplašen

otci

s

usmívajíc a ukázala na sestru

se ohlížející.

91

„Mám chci-li

pro koalku do

jet židovi

si

vydlat ti šestky!" ekla nevsta

,,Mám?" je!" pisvdila

tiše. ,,I

,,A rychtáovum tam dodala.

beky

s

msteka,

sestra.

mám

vzít .asekurac'/

Vstrila bosé, našlapané nohy do vodou, otela je a byla pichystána

na cestu.

Zjev

této

nevsty mne zklamal. Snad proto,

že se slovem nevsta pojí se vyslovená pedstava

ehosi mladého

vsta

je bosá,

dovi

s

tato ne-

trakaem pro sud koalky. Zajímala

mne však pece,

proto

dv

strany a

ob

rozumovaly,

cel

blázen,

že

proto,

A

a krásného.

otrhaná, a k tomu pojede ži-

že se ve vsi tvoily

žení,

se

že jeho dcera

již

je-li starý

Ká-

A

pak

nebo tolik

ne. slz

procedila,

že by jimi pole svlažil.

ídicí uitel, vysoký muž se splývavým plnovousem a výrazem tváe, který pipomínal

zamraeného berana, uitel na eské škole, který svoje dti posílal do schulvereinské školy, potásl dlouhou bradou, když mluvil o Kácelovi, a nmeckým pízvukem ekl: Takový staec by se neml ženit. Já etl o tom knížky Jen kdyby ke mn pišel" ,,

!

(mluvil jako král na loutkovém divadle),

bych

mu povdl !"

všelikou

92

a

rozmluvil

tuto

,,já

hloupost

„Hano," ekla jsem

msteko Hana

ped

si

nevst,

,,n€ní-li

vámi."

pro prázdný sud. Daly jsme se

Hana

Hledla zamyšlen

nemluvila.

oi

sebe, a její

dívaly se tak bázliv a

ustrašen, že jsem se ji

nyní s

svolila.

Zajela na cestu.

pjdu

daleko,

jí

konen

optala,

co

snad svatby?

bolí, bojí-li se

Sklonila hlavu a mlela.

Dv

drobné slzy váhav

splynuly

jí

po

tvái. ,,

Pánbh

bezbarv ,,

na nebi

ví,

jak to bude ..."

ekla

a jako v prázdno.

Bojíte se Hany, jeho dcery?"

Nepisvdila. ,,Lidi nás rozvadili. Namluvili ona myslí, že ji chci obrat!" ,,Pro jí to nevysvtlíte?"

jí

toho a

Mlela. ,,Je

už vyplacená?'

,,Je.

Chalupu dostala

odpovdla Hana Jela do

za

sama

a zcela se

msteka

k židovi

již ;

celo,'

tiše

odmlela.

šla

jsem zatím

ni zaplatit pojistné.

Pojistné pijímal sedlák z velkého statku.

Vyhledala jsem

Ped

jej.

statkem pracovali tesai.

né šaty

odný,

Z opané

lovk, po mstsku

strany picházel s

v

ode-

rezavým silným knírem pod 93

krátkým

nosem,

pohybuje

se

práv chystal se ulett. Uvidl mne neznámého

pohybm

svým

tak,

diváka

by

jako

a

dodal

ješt vtší dležitosti.

,,A vy sakramenti!" povídal nikoli zlostn,

tesam

nýbrž z touhy ukázati

dlouho se budete

,,Jak

mrat?" ,,Má

úcta,

s

svou nadvládu.

tou prací ješt ni-

pane ídící!" ekl tesa a ješt

cosi žertovného dodal.

Vešla jsem do sín

statku.

Nad

svá léta

hoch s ústy dokoán otevenými, s vypouklýma nehybnýma oima a s ježatými vlasy vyšel mi vstíc. vyrostlý, asi patnáctiletý

Ptala jsem se ho,

Chtl

nemohl.

ale

je-li

hospodá doma.

cosi íci, snažil se pozvednouti jazyk,

Vyrazil

ze

sebe

takový

zvuk,

Za chvíli pivedl hospodáe, po vyjevených vlasech podle podoby hlavy asi otce svého.

jako by se dusil a odbhl.

odkudsi i

Sedlák zavedl mne do pední topené svtjejížto sklenné dvée vedly do rohové a velice svtlé jizby. nice,

V

druhé,

patrn parádní

svtnici, stála vy-

bledlá pruhovaná garnitura, koupená asi v

po zemelém správci nebo po dchodního. Pohovka byla okrášlena hákovanými, rozjívenými pokrývkami

citaci

94

li-

vdov

dvma z

bílé

již nkolik let špinavé. Hned za mnou do prvé svtnice muž, jejž jmenovali ídícím, prolétl jí, vrcizil do druhé, a za chvíli poté ozvaly se odtamtud plativé zvuky starého uplakaného pianka. Uitel zaal nkolika jednoduchými akordy a pehrál mazurku dávno všechnmi salonními alby proputo-

bavlny, vešel

vanou. ,,To náš pan ídicí hraje, prosím," pravil

zbožn

sedlák

pepoítávaje peníze.

Za ,, ídicím" vešel do pokoje synek sedlákv, pehazuje hlavu se strany na stranu, jako by byla horká a bál se, že si popálí ramena. ídicí dohrál, vstal od piana a lítal po pokoji, aniž ven pohlédl. istil si modrá skla cípem ohromného kapesníku, který visel až na zem. Hoch hrál cviení z první Prokšovy školy onou bázlivou manýrou, která mní u zaáteníka každou klapku v živou bytost, jíž se bojí, aby njak bolestn nezakviela nebo ho do prstu nekousla, až se jí dotkne. Nezdálo se, že hraje, ale že utrhuje, aby ho cosi za prst nechytilo. ídicí chvílemi nesrozumiteln

s

zabafl.

Sedlák v tu

chvíli

nechal

poítání.

Cosi

nadpozemského ozáilo jeho tvá. Jeho bledé

oi

vyjevily se a pestal zcela dýchat.

95

:

„To múj syn hraje!" ekl dušené, ,,to mj To je muzikant! Figurální mšu už hraje,

syn!

jen to bí^inká! Prosím!"

V

hoch chybil a tím, že pozbyl znovu a znovu. Nebylo to již cviení, byl to útek tón poplašených jako ped bitvou. Uitel velel, aby pestal. Hned poté bylo slyšeti rány, které dopadaly té

Jistoty,

chvíli

chyboval

na hlavu chlapcovu. ,,To ho

pan ídicí!" vysvtloval mi. kiel obrácen ke sklenným dveím, uiteli na povzbuzenou. ,,To on ho zbije," chlubil se mi, ,.až zstane bez sebe ležet. Já sám mu domlouvám, prosím ,,Jen víc,

ho,

bije

jen víc!"

že z chlapce chci

vyežu až do nmoty.

nco

A

Já sám mu uitel musí taky!" mít.

Hoch

uhýbaje se ránám dopadl až k zemi. Podšen a vyítav pohlédla jsem na sedláka a vyšla jsem ze statku.

Hana již na mne ekala. Nazpt ucházela cesta váhav. Slovo bylo tžko nalézti. Vdla jsem, že Hana je zahloubána v záhadu své budoucnosti; vmyslila jsem se též v její postavení a roztesknila

jsem

se.

Když jsme

již dojíždly movu, pozdvihla Hana hlavu

promluvila 96

se

strán k doneslyšn

a skoro

„Snad dybystc snad by

,

.

.

ekli, že já nic nechci,

jí

vždy

já

.

."

.

zaplakala.

Neplate, Hano, povím jí to!" ujistila jsem ji. ,,Snad si dá íci." ,,S Pánem bohem!" pronesla tvrd beze ,,

slz, když jsme se louily, a udržujíc rovnováhu v napiatých rukou, vjela na silnici. Staena, její matka, stála ped chalupou. ,,Bože, všechno kolem mne se vzmáhá, jen

mn

Pánbh

Všechnu dybych mohla dlat!"

práci odejmul.

bych snesla, jen

bolest

usilují ,,Hle," pomyslila jsem, ,, jinde o zkrácení pracovní doby a zde nejen ona, nýbrž i všechny ostatní neznají vtšího zármut-

nesmjí do úpadusedít. Celý jejich spje za jedinou jistotou, že tím vtší najdou odmny na vnosti, ím více budou strádati zde. Pibírají trpliv utrpení jako ku, než že život

Tm,

nákladu. dost a

kteí nepovažují práci za ra-

nejsou tak

jejich

srdce

vila,

ani tak vysoká,

vé

vnost nejistou; dtinn prostá, aby

za oistu, stala se

aby sama hledala no-

božství."

10.

Oed ^

svatbou byly u

Hana

dcera plakala stále své hrachové slzy

a bránila se do Svob. IX. 9

rychtá denn schze.

poslední

chvíle.

Rychtáka 97

všechna vzrušena na

vyzvídala a ješt

ní

ji

podpalovala.

Nevsta

ped ku.

sama, ale bez ženicha pišla

veer

svatbou pozvat rychtáku, svou kmoten-

Rychtáku

to urazilo.

Cekala do poslední

ale když ženich nepišel, na svatbu Vylezla do vikýe a hledla odtamtud, jak se scházejí svatebané, ženy v šatech z promavého hedvábí, od druhých zámožnjších vypjených, žádná ve svých, ženich v erných koženkách a v erném krátkém kabát, vysoký, statný, s tmavými, ješt neprošedlými vlasy, na šíji vysoko vyholenými. Byl asi ptapadesátiletý, ale nepsobil dojmem staeckým, jak ho celá ves líila. Když mu o svatb vydávali nevstu, odnou

chvíle, nešla.

tém

v

erné

šaty,

lých vlasech,

utrápen,

Nevsta

s

vncem prosteným

tsn

jako

po lesk-

hlav piesaných,

k

nco

by byl

zlého

stál

spáchal.

skytala na prsou svého starého otce,

stojícího u pece v ženské

záste. Starý Julek, obd, m-

bývalý farský sluha,

strojil svatební

chaky

nevyndal,

ani

z ruky

hlasit jako jeho dcera. se plái nad

mrtvým

;

ale

Plá

zdálo

se,

skytal

jeho

tak

podobal

že dopadají

hroudy na rakev drahého zesnulého, že nejde o svatbu, nýbrž o poheb.

,,Húú, húú húúú!" ozývalo se svtnicí na-

plnnou svatebany. 98

,,To bylo vydávání!" pronesla nkterá dívka ve dveích. „Nevsta si vlezla s tátou za pec a vidt ani slyšet nebylo nic!'

Když že

vyšli

život

Jejich

kdy

svatebané na

silnici,

zdálo

se,

kamsi k ohni na pKDmoc.

letí

je

tak

uchvátaný,

že nemají

ani vystonat se, ani se dát oddat.

V

Všichni se rozbhli ke kostelu. slunci se polohedvábné šaty vdaných žen a

leskly

pestily se v šedé zeleni namoklých luk u nice,

když pestupovaly opatrn

louže

sil-

hle-

dajíce suchá místa na rozmoklé cest.

Dru-

zvarhannými

vlasy,

žika, nevstina

sestra, se

v šatech z bílého mušelínu, krášlených podlinkami,

vdomí

usmívala se radostným smíchem ve své milé mladosti.

Naposled, hodný kus za svatebany, dv si podobné, s hlavami, šátky pevn svmutými a kulatými jako cibulky, vedly Hanu, dceru ženichovu, v šatech se zlatit promna vého hedvábí, ale zahalenou v tak veliký zimní šál, jako by byla zabalena na cíp v pe-

staeny, navlas

in.

Slzy, ty její zvláštní

ohromné

zcela pipomínaly sklenné

ných svítilnách,

lily

se

jí

slzy, které

závsy na ozdob-

po tváích.

,,Húúú!" slyšela jsem zdaleka.

Tety

ji

konej šily.

99

„Poslyšte,"

Pro

se!

sob

i

jsem

domluvila

pak psobíte

jí,

zbyten

,,

upokojte bolesti

tolik

druhým?"

kiela hlasit Hana dokoán otevenými nabhlými rty. ,,Však já nechtla jít, to mne mocí dostaly!" „Nic nenapravíte, pro tedy tolik pláete? Utišila se ponkud. ,,Húú,"

'

,,To

je

ekla

tulipán,"

jí

..Ona

teta.

hlópá jako teba tuhle ten pes!" ,, Svoje dostala, co si chce tatík dlat, jeho!" ekla druhá.

,,Je

to

hlópé

je

to je

pe!"

,,Húúú," buela Hana.

Nešla jsem

již

s

nimi.

Bžely, aby do-

honily ostatní.

Dlouho ješt neslo se až k rycht hlasité huení nespokojené dcery. Podobalo se to plái dtí pi darebáctví pistižených, které otec vede za ruku, kráí vedle nich velikými kroky k domovu a celou cestu jim slibuje, jak je doma zbije. Zlost, úzkost a hlavn nemožnost nápravy nebo vysvobození zvuely v jejím hlase. volala ve vikýi ,, Dobe na t! chem rychtáka, když svatba dávno

za ženizašla,

a

pohrozila mu.

,,Však

A

on

si

Pokej loo

!

t Hana

potrápí,

pokoje

ti

nedá!

paliák myslí, že já snad ji navádla. !" Nepišel pozvat a nepišel

11.

7

a týden, kdy

^^ domova,

si

odvádí

muž ženu do svého

vdané ženy seberou nevstiny pe-

iny a jdou je ženichovi prodávat. Oblékají se pi tom za maškary, seberou a navléknou na sebe kde jakou starou chamra. Kterási se oblékla za vojáka, jiná za ,,paní z msta". Za paní z msta byla obleena asi ptaticetiletá žena s tváí nikoli tak krásn výraznou a popsanou

m

mkkým

smutkem, jakou vynikají

té-

všecky ostatní, nýbrž pipomínajíc holou

lebku.

Tváe mla

vpadlé a

temn

stínované,

rozevenými chípmi a podobala se jarmarením svtobžnicím. Tvá mla pevázánu prsvitným hadíkem, který pedstavoval závoj. Nesla láhev temn hndé, doma pipravené koalky, výsnos krátký, jako necelý,

s

kala a dávala pipíjet.

Když

již

peiny prodaly, prozpvujíce pibarevn obleené ženy, v pest-

šly na rychtu

rých šátcích na hlavách, aby odvedly rych-

táku do výmnné chaloupky k

Rychtáka byla ,,Což vy tam ,,

Vždy ,,

se

pipravena a

pjdete?"

tázala

šla.

jsem

se.

hnváte."

Nehnvám

dla,

již

ženichovi.

se už,"

odpovdla

spšn,

jako by se sty!"

rychtáka. ,,On už

tu byl

v novomanželov chaloupce o jedné malé svtnice a chlévu stály ješt ženy na záspi. Všechny vykikovaly výskajíce družka družce pímo

V

u tváe. nízké svtnici,

která

ti strany po okénku,

mla

na všechny

na dlouhých

lavicích

kolem stn sedly ženy. Jen dcery Hany tam nebylo. Mezi nimi sedl mlelivý ženich, ru-

kama

se zachytávaje lavice a

žeje kolem.

Neslušelo se to

rozpait pohlíjiž pece njak

k jeho letm, zdálo se mu. Jeho žena

u

opané stny

umuen

šatech a jaksi

d

v kartounových

bled

sedla

fialových

usmívala se rty k bra-

seíznutými.

Žena, která pedstavovala ,,paní z msta", zavsila se v loket kováky, pevleené za vojáka,

vené.

svoje

pedzpvovala písn, jarmaren zabarAle druhé jí nesledovaly. Zpívaly si domovské písn a zdlouha a vážn nesly

se zvuky jejich

zpv

dlouho do noci a všechny byly takové, jako by nevstu pohbívaly. Ve svtnici se zcela setmlo. Rozsvítily malý kahánek plápolal proti otevenému oknu. Pavlíková, žena devao\'a. v kr\av er;

veném šátku na hlav, jindy smutná, neúmorná pracovnice s jemnými rysy ve tvái, s tenkým klenutým nosem, s úzkými sevenými rty, nyní špitá

ernou trpkou koalkou,

povykovala.

Její

juchavé

nejvíce ze všech

\ýkiky

podšen

petrhovaly plynulé prameny nekonených, jednotvárn vlnivých písní. I nkterá jiná z žen se smíchem vykikla, ale Búh ví, všechen jejich smích ml tak málo sourodého s jejich životem, že mne vždy cosi studeného sevelo pi jeho záchvvu. Zefa, ernobrvá sestra nevstina, ovázala

mstskou zástru a nakrucujíc kyprými boky proplétala se mezi hosty. Pinášela všem v nejrznjších hrncích kávu, nejvzácnjší pokrm v tomto kraji.

si

širokou bílou

se

setmlém kout u pece

Její otec obcházel v s

rozsvícenou louí a stále

nco

upravoval.

V

ze

rohu s hlavou na zad zvrácenou a na položenou sedla mladá žena snad dvacetiletá,

nevýslovn krásnou, nevesskou, pravidelnou tváí, která pipomínala Madonny. Její hlava s

zpsobem

byla jiným

upravena. Šátek neovi-

noval temene hlavy, nýbrž byl uvázán pod bra-

dou a prodlužoval

její

tvá.

Zpívala jasn a isté tóny školeného hlasu vlnily

její

rty.

Sedla nepohnut, na nikoho

nepohlédla, neusmála se a nepromluvila.

Vedle

ní

staena, v modré

plen na hlav,

obnaženýma, žilovatýma i kostnatýma rukama bouchala do stolu. Její ostrá vyhublá tvá se šklebiv roztahovala. Napila se koalky z lahviky, bouchla jí o stl, vykikla pronikav 103

:

„Ichuchu" a obéma lokty práskla do erného stolu. Její bezvládné tlo se pokaždé zapotácelo.

Staena matka lesklým,

chromou nohou a

s

s

kídov

bílým obliejem ochotn všemu

usmívala,

ale nezpívala ani

se

nemluvila.

Rychtáka chvílemi upejpav pohlédla na ženicha:

i

asem

on

cosi

zdvoilého podotkl.

Chovali se jako lidé nedávno smíení. Jako by se báli, že vzbudí sotva uspaný hnv.

Píse

se mísila s písní.

,,Sinkovala Marijanka v Praze víno!" za-

notovaly

ženy

nepodailo jinou

se

tenkými váhavými jim;

hlasy,

rozešly

hlasy

se

ale

každý

cestou.

,.Vy máte njakou hovzí notu!" posmála se jim kterási, naklonila hlavu stranou a za-

jmou píse

zpívala táhle

Jedliko, jedliko, neopouštj vršek, jak mne opustili, jak mne opustili múj drahý tatíek. Jedliko, jedliko, neopouštj chvojí, jak mne opustili, jak mne opustili

rodiové moji. Rodie, rodie, pro tak tvrd

mne na

vojnu

vzali,

vy o tom nevíte. Vy o tom nevíte, již na vašem hrob,

mne

vdt

dávno

již

spíte,

na vojnu

nebudete, ua vašem hrob

kvítí kvete.

Vyrostl kvíteek, modrý karafiát, abyste vdli, abyste vdli, že já jsem byl voják.

104

vrali,

Všechny zpívaly s ní, ale ona je pekikoJen krásná mladá žena s pravidelným oválným obliejem a s pivenými víky i s hlavou zvrácenou již dlouho mlela. ekly mi o ní, že byla sirotkem, její otec vala.

že náležel odešel

i

do obce,

otec

dd

hned

ale

zem,

že

žena umeli, poslali

je-

snad až tam, kudy se jde do svaté se oženil.

že

její

že se živil kdesi daleko a

její

Když on

i

dvátko až sem do vesnice. Neznala moei, jaksi cize mluvila, nebylo jí roz-

jich

ravské

umt,

,,esli to bylo nmecký, lebo jaký, lebo Moravsky se nauila. Posílali ji jako obecní dít od stavení k stavení, na konec si

nic".

ji

vzali

její

zámožní kostelníkovi za

slzy a prosby

za truhláe, tichého

vlastní a

pes

proti její

vli

ml

rád.

provdali

ji

lovka,

který

ji

,,A ona tuze velké dobrotisko béla!" pravila Pavlíková, která mi to vyprávla; ,,ale na

nho

nemluví

pravda,

tratí

se,

a

poád tratí.

musí. podat, co je v cizím

Rychtáka chtla ,,Už na mne jde

jít

se

ínu,

súží!

takové

co

je

lovk

se

A.

kót!

dom.

úlisná

dímotka," pošep-

tala mi.

Ale v tom mladá truhláova žena, která dosud nezpívala, sama zapla píse. Nechala hlavu na zad zvrácenu a zvuky draly se teskn mezi bílými zuby. 10^ Svob. IX. 10

Nkteré ženy

vpadly,

avšak hlas

tzil a rozléval se zvoniv nade vše.

jako by

smutné,

písn

její

ví-

Tžce,

každé slovo bolelo, zpívala konec skoro pohební a ješt truchlivjší

ji

:

Tžký, tžký kámen mlénský, o jak tžký kámen mlénský [:ješt tžší stav miinželský.:]

Í:Káme mlénský voda

mele,:]

manželský nerozvede.:] Nerozvede, nerozlouí, nežli Páobúh Všemohoucí. :stav

Dlouho poté nikdo nepromluvil.

V

komín

jako ohnivé korále padaly jiskry,

kahánek slab plápolal, kouil a mdle osvtloval ztichlé tváe. Cdesi u pece pohnul se svtlovlasý mladý

lovk

a

rozpait si odkašlal. !" ekla rychtáka, když její muž

,,To byl

jsme vyšly do teplé

bezmsíné

noci.

po náspi. A smála se. bylo teskno. jako bych šla ze hbitova. Nemohla jsem zapomenout tžkého dojmu pirozeného smutku i nuceného veselí tch

Zefa nám

svítila síní

i

Mn

lidí.

Krásná truhláova žena, opuštná která

nenalezla

nežli

ústrku

ve

své

bytost,

otin,

mladá Klácclová, do rodiny nevítaná, chudá ta pohební poslední píse a pokorná žena, i

i

neztrácely se mi z mysli.

706

.

Docházely jsme k rycht, když zvuel rychlý skoný zpv.

„Oni

se u bolesti nezastavili

jdou dál..." myslila jsem.

možno

.

.

z dálky za-

.

jdou dál

.

,,A jen tak je

žíti!"

12.

7

a nkolik dní po svatb šla ^-* námi na trávu. Pavlíková

jsem s žeješt dojila vysoké sotva

o polednách svou kravku ve stáji, zvýši kravích roh, když jsem se pro ni zastavila. Hana, dcera Klácelova, a její teta pišly též. Hana v jediné krátké sukni. Vysoká její postava byla shonem a spchem ku

pedu nachýlena. Den byl teplý. nám

pilétal

vstíc,

Silný,

astý,

šuml po

kmeny olší i pruty lískových bílá spšná oblaka.

ekly

horký vítr ohýbal

lesích,

ke,

rozhánl

pedstavovala ,,pam z msta", jest nevstou oné staeny, z lesa. Setkala jsem se |ež mne vyvedla s ní druhého dne po vydávání a ona si mi,

že žena,

která

mn

trpce stžovala, jak

ji

muž

bije,

proto že chce

mít matku u sebe, a chce, aby peníze, celá

ti

sta,

která

mu pmesla vnem,

dala

mu

na

útratu.

my

!

,,

Nerozumím tomu,

ekla jsem. „Všichni

"

jsou nešastni. Všichni

si

stžují.

Kde

je

tu

pravda?" ,,To je tak,"

odpovdla rozpait Pavlí-

,,Kdo pak

ková.

je

To

rozsódí?

se ví,

on

Já nechci nic íkat, ale jak mu zase ona seká, když se hádají! Neumlkne a neumlkne. Poslední slovo musí mít. Kdo pak to ji

bije.

aby se mužské poddal ženské! Se starou je to taky tžký. Kdo pak má pak dv žensky v chalup starý lidi rád ?

jakživ slyšel,

A

Dv

hospodyn u jedny

pece,

ty

se

nejspíš

Já jsem se jen jednou spálila odpomi vybil, že jsem to ula dv vdít, a

zbijó!

mj

léta!"

,,Kdo ti vybil?" ptala se Hana. ,,I muj staré tenkrát!" ,,Pro vám vybil?" otázala jsem se. ,,Inu, nemlela jsem! Bylo už to takhle k ze)m. Byli jsme spolu v lese na stlaní. Pišel do chlíva, pod krávou nebylo podestláno ekl mi, že jsem lenoch. A já mu na to sekla, aby si poklidil sám. A za to slo;

víko

tak se tuzinko na

mne

rozertil, vidle

do sín se mnou praštil, ze sín do sekniky a tam na mne klek, a hlavou mi o zem tískal. On že pré byl na vojn, svt zešel a já že sú hlópá, že mám mlet. Sak od tej chvíle mlím!" joS položil,

„Hanýnku,

poj dom!" posmívala

se

Hana

Pavlí-

napodobujíc prosebný lichotivý hlas kové.

Pavlíková

„Te „A

se zasmála.

tak s ním rozprávím!"

jde to?"

„Jde," spokojen pikývla.

„A

což vy.

Hano?

I

vy

jste

byla bita?'

„Z pekla jsem už vykópená," ekla Hana, zasmála se ze široka a ukázala své silné žluté zuby ale v tom hned si rozpomnla, že je to nejnevýhodnjší pro hrubou její tvá. Chytla se silnou rukou s rozpraskanými klouby za ústa a pikryla svj úsmv. ,,Tó facko tenkrát!" ;

vysvtlila.

,,To je pravda!" pravila teta.

od muže nepinde!

bita, ta je z

Ta

,,

Která

)e

pekla vykópená, už tam

réž kvete!"

plochou rukou kvetoucí

dodala pejíždjíc

žito.

toho

kvtu

jedlového

lesa.

,,Je

jak pazdeí."

Vešly jsme do mladého

nm

huel a zpíval temným chorálem, jakoby komponovaným podle varu vod padajících v hlubiny. Mladé pn se potácely jako zmámené, ploché vtve se vjíov uklániy. Osamlá, tenká, vysoká bízka jako by vzaorovit plakala, záporn kývala svou kadeavou vztyenou hlavou. I tžké pevislé vtve Vítr v

J09

smrku sebou opoždné zazmítaly. Svtle zelené plochy kvetoucího žita se zvlnily, v prcha-

vých kotoucích zvedl se žlutý prach a pelétl

v

mkkém

pilnutí celé pole.

V

seveném

mezi ním a zálivem lesa objevily se ti jiné travaky, Zefa v podkasaných šatech s dopola opálenými lýtky, všecka uzardlá, úhlu

odložila šátek

hlavy;

s

zdravé tváe

její

Pod oima

novaly se nyní ve dvou barvách. a

stí-

na konci nosu byla až do ruda opálena.

erné oi

se z daleka smály,

osmahlý nos do-

dovádivého výrazu. Smála se, vždycky se smála. jak mkce hovoila Každé slvko jako by uhntla, každé poslední písdával

jí

A

menko jako by vlasy

uplésti

!

zazvonilo.

zcela

jinak

Umla než

si

havraní

ostatní

ves-

dvata. Nevytáhla jich do výše, div že se elo nepetrhlo, ani jich nespustila pod uši v namaštné pilíplé vlny. Jako železo se leskly, k elu se lehce pimknuly. Marn si nická

pro

hoši nenatloukli.

ni

Ze

zeleného temna háje

nesmle

vystoupila

nedávno provdaná sestra, zastavila se v práci a bledýma oima pohlížela ze spoda její

rozpait na ,,No,

nás.

vezmme

ji

s

sebou!"

navrhla Pa-

vlíková. ,,

Vezmme!"

pivolila

mezi námi ztratí." //o

Strykova,

,,šak

se

Zavolaly na

slušn plachtu, a

ni.

Mladá žena odvázala

spustila vrchní vykasané

pokorn uradovan

na cestu

s

po-

sukn

se usmívajíc vydala se

námi.

„Jen jestli na mne nepmde, že nemám cejch?" podotkla tiše, ale bylo zejmo, že na to ani nemyslí, že jenom radost chce ukrýti.

Reka v údolí se uklidnila. Když jsme ji pecházely, šumiv padala po kememtém žlabu pod vztaženými rameny mladých neoezaných vrb.

Na pokraji lesa, na druhém behu, tam, kde stéká z hloubky hor pod lupeny skrytý potok,

stál

malý hoch.

Tvá ml openou

o kmen stromový.

„Hastrman," ekla

kterási z žen ustrašen

a stanula. ,,To není hastrman, vždy nemá zelené klobóek !" vyvrátila jí to Hana. Hocha jsme pešly a stoupaly jsme do

výše po strmé, pro jízdu upravené, pni mla-

strom vyložené cest; mezi

dých

nimi

se

mladé šavnaté žabince.

uchytily

„Což

jste

již

nkdy vidly hastrmana?"

ptala jsem se. ,,Já

tuhle

ne,"

ekla Strýka,

,,ani

nechci.

Ale

Hana vidla!"

,,Jak vypadal?'

III

,,No to bylo tak: Sla jsem pro vodu k naší No však vy víte, musí se pes poráno to bylo, tok. Bylo dvanáct let. studénce.

mn

A

my

musely brzy vstávat. jak jsem pecházela k té studénce a chtla vody nabrat, uvidla jsem tam chlajako dnes to pamatuju,

A

peka, takové byl nehrubé, ml faldovy boteky, zelené klobóek a na gatích zeleny šreky, každý oko jako blumu zauhal a šplách do vody. Zaala jsem kiet, obrá;

jsem se a utíkala!" ,,Já jsem taky vidla hastrmana, ale byla to ženská," vykládala Pavlíková a pelivji zastrila srp do plachty pod paždím. ,,To tila

Jsme šly s nebožkou maminkou na trávu. Najednou jsme vidly, jak sedí na potoce u ohn baba, taková tuzinko stará. Na brad mla kraby a ty jí visely až na bruch. Na kolenách mla košíek a v velikou pucu

nm

(klubko) a tou

poád

šila.

My

daly pozdra-

patí pozdravení dát: Pochválen Pán Ježíš Kristus!' Ona ekla: ,Du verdamte mole daje poc' a tatam po potoce." ,,Což hastrman taky mže být ženská?" ,,Muže, pajmámo," pisvdix odpovdla Pavlíková, ,,i jako zajíc nebo erné pes se zjeví. Pmde do cesty a my na právo, on taky na právo, my na levo, on taky na levo. To je pkné zlé duch!"

vení, jak se

bu

,

„Vy tomu skuten víte?" „Tomu musí každé vit. Vždy

dyž

n-

hdo padne do vody, koho hastrman zatáhne, dyby ho za chvilinku vytáhl, a dyby byl ml vlasy jak chtl rozdovádný, hastrman už ho hebínkem ueše. Jako dyby ho nejkrásnji umyl a uesal, vypadá."

V

mladém

lese na stráni našly jsme

ješt

jednu travaku. Byla to asi tyicetiletá po-

druhyn

s ipernou, tkavou, oste vyznaenou tváí. Pochvalovala si místo, takže i ostatní u ní setrvaly. Zaslechla moje popírající slova.

,,Což

známou

to,"

pipomínajíc ženám jsme vidly v lese ty

povídala,

událost,

,,jak

šimly?"

„Pravda!" ujala se slova Strykova, teta Hanina, a vyprávla, jak se jim náhle zjevil v lese koár, jaký mívá pan nadlesní, jak všechny se strachy tásly a srpy poschovávaly, a ,, najedno se jímal takové hmot velké, do zem se všechno ztratilo, a co to bylo, žádné !"

neví

Povra

a záhadné výjevy stíhaly

ny se rozpomínaly,

i

sny

pedpovdly úmrtí. ,,Mn se zdálo kterési

se.

Všech-

pipomnly,

si

které

jim

podruhyn, áry. Svob.

IX.

11.

,,jak

k

nám

den," vypravovala

celé

veer

jezdily ko-

^^3

vnc

Pro Pána vnyho, toto bylo

koár,

takovéch

mne.

A

v

to

povídám,

už bylo

tom pišla nebožka maminka a

mnó

vídá: ,Ty se

,,Ale depak já

vámi budu,

jde do

A

jí.

jak

»e po

stn. Panenko s

já se vás tuze

jen to dopovím,

Pánb

seknice

vidím,

jak

jx)-

musíš bét!' s

bojím!' povídala jsem

živa nevidla,

a

pro

Marijá,

nho

ta

to

škrábe

a

jsem jak-

krív šplíchá,

to

nco bude. Za ti nedle

bratr umel. A než nám to díve umelo, to jsem najednou v noci byla u Culíkóv. Abylo tam do sín sklenný okno.

Nemají ho tam, ale tak Najednou nco v síni

.Hleme,

se naŠlo.

šramotí.

só tu zlodji," povídám. ,Ale ne.

Smrt pišla, hubu má

bílo,

šatu bílo.

Smrt posetam na chlíb kopist, tó jsem ju zahánla. .Copak ty pochuro na mne lezeš!' povídám. A dobe jsem ju vidla. Sedla na vraným koníku, rej .Vstávejte, je tu smrt,' volám.

poád

kala a

mla

v

peci,

muž na

lovka

A

ke

lžeti.

bodla, s

Mli

lezla.

kosu na ramen.

ruce,

tak jsem

mn

ó

a

Tak

ráno

Já spala na

vidím, jak jednoho

mu

hodinku.

zvonili

mluvila, jako tady

Pak povídala tikrát: Adijé,

s

adijé, adijé a

Když vyjíždla, tak to vrzlo. ,Neurs nic? ptala jsem se muže.

odjela.

1

14

vámi.

:

.Nic!'

A A

tak mu to povídám ,Máme díve nemocny, !" umelo

šak

móže umíti'

Mezi vypravováním podruhyn Pavlíková, sklonná jsouc nad travou mezi mladými stromy, tiše domlouvala Han, Klácelov dcei. Snažila se ji usmíit s mladou macechou, která na ni ješt slova nepromluvila, a mladá nesmlá žena se sklopenými víky ekala zahanbena na její oslovem'. Smíení bylo dobrými ženami ujednáno, ale nedailo se. Mladá žena pibližovala se své nevlastní nevlídné dcei, nechávala ji žnout vysokou trávu, pidávala

marn

tichounce

na

její

nažaté

vršky,

ale

vas

po-

pozvedala nesmlé zraky, aby

stihla slovo povšimnutí..

Dlouhé bylo pldne,

ženy nesblížilo.

Vracely se oddlen dom. Starý Klácel, mnoho od toho odpoledne oekával, vyjel své žen s trakaem vstíc a vzal od ní

který

Jeho dcera minula jej s posmšným výrazem ve tvái. Poznal zkušeným zrakem, že se nesmíily. Pavlíková pokrila rameny a usmála se. náklad.

,,

Vždycky

se to

mrano

vyvalí,

'

pronesla.

,,To jsme se tam zadlely," promluvila na

nho žena. Mlel a zpožoval

se.

1^5

„Netrapte se

asem

urovná.

„Kdybych postžoval proti ní

vypálila.

já jim

„Tuze

si.

má?"

A

žalovat svoju horu!"

velkó horu

pravil o dcei. jí

mám. Co ona

„Oima

krvó

by ju mohla po-

Já jsem se nemínil ženit, dcera vejmnu nedávala, jen

ju.

ale ona už ml

mne

ml

žena dyby

dala by

slóžit,

pimlouvala jsem mu, „vše

"

se,

postrkovala a tak jsem

si

myslil, do

mn

k starob poslóží? Jak jsem byl živ, to ona dobe Hana, jako dcera, ví. Nedlního asu, to bylo

my, dyž pijdu od slova božího, ten Ale spravedliv, ona

krapet mlíka k chlíbu.

nechtla dát ani jednou za líto. Tak jsem ek: .Rozdlíme se. Nechám si, co jsem si z tžké práce s nebožko zahospodail.' Krávu jsem mLsvó, u ní v chlív. ekl jsem: ,Vezmi si, kteró chceš!' ,Já tu vanicu Kteró chceš si vem!' Chtl nechci!' pála. ]sem semeno beku, abych si dal do ní ákó tu krupku. Myslel jsem, že stavení shoí. Lidi poád povídají, co jsem jí jako žen zadal. Já neekl ješt ani tak, ani tak. Její

mi

to

,

taka

se

.Bude-li

neptal.

poslóchat,

jak

ty

"

!'

pál. jsem ,, Domlouvala

]u neošidíš

jí.

Nedá

se

prozatím

pouiti!' ekla jsem. ,,Však já vím, odp>ovdl, ,. ženské mi povídaly, že ju pemlóváte. Proto jsem pišel "

ii6

na rychtu. Já byl toho mínní, že rychtáka taky je napí!"

kmotenka

Bylo mi Klácela

Ale jeho dceru marno mluvit.

líto.

již

lakota tak posedla, že bylo

Pak

si

mne

zase Zeía odvedla od ostat-

ních.

„Já se tu napláu," hoekovala, ,,nic mne tu na ddin netší, hned bych šla do msta, do Prahy. S nmecko eí bych se neztratila." ,,V

jsem

nminy!"

Praze není teba

ujistila

ji.

že každé pán je a dybych chtla k pánm.. .?"

„Není? Ale

Nmec,

já myslela,

,,Kdo vám to namluvil, Zefo? jsou eští páni. ,,Ale váš je

Nmec,

,,Není, neumí ani

V

vite, milostpaní?"

nmecky!"

,,Jaké je to tedy pán!" vzdychla

tžce a

Praze

si

Zefa

nedviv.

Když jsme

se

rozcházely u vesnice, posnech rozpovídala,

druhyn, která

se prve o

ješt na cosi

vzpomnla.

si

,,A to jsem jim ješt neekla!" zvolala. Tam vehubil drak jedovaté celo

,,0 Janošov.

ves." (Janóšov byla

eská

vesnice

s

nmeckou

školou.) ,,Jak koho vidl, tak ho hned dráp.'

„To

je

tam ten drak ješt?" 117

,,Nc,

už

to

dávno,

je

to

sama nepa-

já

niatuju." ,,

Ubohý Janóšov,"

ten

si

ves

drak

neodvyká.

Vtrný den

.dlouho

zhasínal a vítr jako by se za-

bá

pehnal pes nebeskou

ný oblak a

ztišil

nmého slunci,

jíti

,

Snad opravdu celou

vyhubí ..."

razil,

jako

pomyslila jsem,

p>oslední

na

jej

er-

západ

kolem nhož bylo prose obanllo roz-

strážce,

které

trhané drobné

Postavil

se.

skrývajíc

mráky.

Nad západem

v rudém ohni rozestavily se zvlnné beránky. Nad východem temn fia-

lovou barvu nassála oblaka a všechnu ostatní klenbu zaplnily lehce zanícené ržové oblané závoje.

v

Vesniku, skrytou v lipách a ponoenou ovocném stromoví, zadýchaly koue veer-

ních

oh.

Odevšad ozýval

elo

zpv, nýbrž zvupták. Bízky v drobném

se nikoli

tiché cvrlikání

hájku lehce vznášely své hlavy na bílých vzty-

ených tlech, a habí po celý den rozpovídané nade dnem dávno vyschlého rybníka a nad kamennou hrází zdrželiv obas zašeptalo.

Mleliv

rýsovaly se koruny stromové na za-

níceném dohasínajícím

nebi.

Ze

kési pískání, vadivé hlasy matek,

dovádných dtí il8

;

a

hory,

jako

znlo japokik roz-

vsi

by

si

zticha

oddychly po celodenních nárazech boulivých vtr, noily se v sebe a vážn se v tichých

mlhách zamyslily.

Za

ti týdny odjíždla jsem z vesnice. Dáltžkým slovem. Prosté

ka promluvila svým

vážn zamyšlena

jsem pijíždla,

odjíždla.

Všechny rány prýštily erstvou krví. Nevyjasnné šero odvkých povr tžce se rozpínalo nad vesnicemi a ukrývalo jim svtlo.

Pod

jeho krytbou kvetly pohádky a tyily se nadpirozené zjevy. Pod jeho dusivým dechem klonily se pokorné hlavy ped pánem Nmcem a tém dýchati pestávaly pod jeho vztaženou vclmocnou rukou, která staví pro moravské dti nmecké školy a zavírá jim školy moravské.

Sem dosud

nedolétlo znamení síly z osvo-

bozujícího se stedu národního, zde dosud ne-

vyvinula se víra v jeho dlnou,

pomocnou ruku.

Vlákna napiatá ze stedu zem nezachytila zde dosud své ídnoucí osnovy. Ale pijde chvíle, kdy i tito pokoení, utlaovaní, úrodno« pekupovaní mocnou vlnou, budou uvdomeni, povzn#seni a zu11^

bude uleheno, jekdy budou pibráni k sebe povznášející práci, kdy vítzná národní síla rozjiskí zašeenou klenbu nad zapomenutými ddinami. žitkováni,

hoký vdomé,

jich

V

T20

kdy

jejich lícím

život sesládnut,

Kosov,

v

ervnu 1894.

TISKEM „UNIE" V PRAZE.