ÍarborI. Presented to the. LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO HAVRLANT ALEX S

.>J .>J .>

í

.>

•

>

ÍarborI

Presented to the

LIBRARY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

ALEX

S.

HAVRLANT

Knihovna „Památníku Odboje

>

ís. 9

DENÍK

PLUKOVNÍKA ŠVECE 11.

illustrované vydání.

r

Nakladatelství

Praha 1921. ^Památníku Odboje" v Praze,

Veškerá prá^a vyhrazena.

ídiihtískárnn

|«t.

Strofil,

Perov.

Kolik

t teba cenit, pouze

ten se doví.

kdo tebe

Adam Slova

polskélio

míe o

plné

Teprve, jeho

teprve,

kdjyž

sílu

blízko,

všichni

si

R

i

teprve,

uvdomovali

literární

nebožti-

bjyli

stále

že

kd^^iž

a více

víc

proto chceme zachovati všecko, co po

kteí ho

nejcennjší, to zápiskjyi

jiti

kteí

ti,

zstalo, at v jeho zápiskách,

i^!

cítili,

o

krásju jeho osobnosti.

i

lidí,

všude

rozsííhem skrovnou

pozstalost, teprve tehdy

v

Josefu Svecovi.*)

schopnost práce,

jsme pehlíželi jeho

ku dost

platí

blesk nás ohromila zpráva

jako

jeho velká

schází

Mickicwicze

bratru pliiikovníkii

kd|yiž

smrti,

vi^tce

ztratil.

Mickiewicz.

znali.

i

ve vzpomínkách

Deník bratra Švece

co písemného

néw

je

snad

po néim zstalo. Jsou

dobrého eskoslovenského vojáka, kte-

hned na poátku stízlivé a klidné se rozhodl do

eské

Družiny a

Bratr plukovník Švec jmení bylo takto skloováno. *)

•stejné

vždy

stízlivé si

a

klidnjfe

pál, aby jeho pí-

na rozvdk|yi a

chodii

voják

i

s kaiTiarádjy,

Jsou to zápiskjy vojska a

koní se

dem našeho

Z

o

otisknouti

velitel s

—

vojska z

faohuicl

svéenoa

eskoslovenského

zárove

odcho-

s

Ukrajiniyi.

mažom^

technických dvodíj

výiatkaj,

jen

—

prosty

jako

af

ástí jemni

dob

první

nich zatím z

boj,

do

které /pro

dohu

dnešní

jsou nejcennjší.

Pipojuji ješt nikterá data ze

bratra

života

plukovníka Svece.

ekov

Narodil se dne 19. ervence 1883 v

u Tešt na Morav, kestní

V eské

jii.

Družint riikdg v

na pravoslaví

pil

1911 sobil

pijel

jmiéno

a

dostal

r.

jmiéno

do Ruska jako

iuitei

jeho

bgilo

1916 pestou-

V

Josef.

roce

p-

tlocviku;

v Jekatrinodaru na Obchodní škole.

Do eské

Družing byj zaazen 24. srpna 1914 jako stelec.

kvtna 1915 bgl poviýišen na dstojníka, átkem srpna 1916 byj jmenován velitelem' 8. IS.

í.

pluku, kterou vedl v bitvé

1917

bjul

u Zborova,

jmenován velitelem

3.

na poátku našeho vystoupení pluku,

1.

íjna pevzal velení

se zastelil ve

poroii'j

29. srpna

praporu

I.

pluku,

pevzal velení 1.

svém vagoru na

divise.

stanici

I.

25. íjna

Aksakovo. Dr.

J.

K.

Poátek Jednoho dne zcela

války.

klidrii

nám' pan Siler

se

zmiuje o smrti následníka rakouského trnu Ferdinanda Este. Mjy s Emilem jsme nevidieli nic, až

jsme

kdjyiž

erné na

z jeho simrti

jsme

cítili

—

Yvsié

umelí

zadostiuiBní

ním

si

etli každý, den hlíavtž

k

nám

najednou

v 8 hodin ráno Sulc

z

To

aíiériyj.

noviniy,

se sialo

kdgisi

Od

(m|u ijsme

nám' tištný

a

té

bjyili

po

asi

ješt

nco

že se budou

hnulo, díti

a

(úetní

1

kdyiž

mlšsici,

vrazil pítel

firm|iji

Husnikovnjl)

piákový

telegram! o

veliké

cítím',

jsme najednoui

jak

vci.

kolika dnech jsme se toho

prahu evropské

zvidavi na

spali)

matu Rakouska Srbsku. Jako dnes v nás

jsme

dobjy,

v nedli z istá jasná asi

Jekatrinodarui

a pinesl

radost

i

velký, slavjanofob

a militarista, spežencc Viléma.

rozuzlení

vidili

teprve jsme pijali tu zprávu za

bilémi,

fakt; a viru,

Slovo" a

„Rusk^é

koupili

si

R

dožili

jalk

b|ij|lo

se

pocítili,

opravdu, v

—

ulti-

to

nna

válkjyi.

5

Ruská

iTiobilisacc

národem

a pijata

néním. Já v

,,

listinu položil

jak

vi

bec slav náš

simus,

o

íi&m,

i

nmecké

v

vydal také

asi

kteí neznali pom^ér

,vládi

„austrijské" a

všeslovanské.

otázce

nové naznaený,

knize Nikolaj

velký

co budem'e

tázali,

zachováme jako rakouští poddaní;

se

byjo nutno vysvlití

echu

Že jsem tu

se,

„ad acta". Naši zná-

mí hned ze zv.ždavosti se nás

nás

odušev-

jsem od rakouského

Rozuimí

buiki-lí líiobilisován.

drahocennou"

dilaii,

a

upozornní, jak se mi chovati v pí-

konsulátw padié,

^dostal

ervcncG

18.

bájenou náladou

s

dob

té

vvjíhlášcna

bfjila

zápasu Slovanstva

V dob

té

ruskiii

generalis-

Nikolajevi,

provolání

Germánstvem.

s

v-

Emil,

jsa

piudkého íemperamenlu, hned pihlásil se dobrovolníkem do Srbska, Ale

vitíél j^.em,

ak vážné

n»co

já

však .rozliodnut

ješté nebyl.

že za pecí nezstanu, že v udiilám',

^obé

aktivn se zúastními,

ale

jak se to stane a jak se to vše utváí, ješt jsem'

nevdl. íémiér

Místní obyivatelstvo poádalo v

a

dob

každodenni nadšené manifestace pro vojnu,

a jak jsem se se

lé

dozvdl, ve všech

dalo toléž, co hlavní,

ovšem

,ve

manifestace

m Lstech

velikijCh \^\

a métstech

rozm.iérech

milyi ráz

ist

—

proti-

némecký. Tušil jsem, že nadchází doba, 6

kdfLj!

tu sgimbo-

liku,

jsem

jíž

pedstavitelem jako Sokol po-

byl

na Rus, bude nutno

sian-iJi

neinným divákem jsem a vgpoítavé, mimo to

stati

ní2k€

jsem'

iov-ka,

musí

kterÉi

po svém oznámení,

jednati

že

v

oích našich

známiýich

já

pak musil

na

vídati

uilišti,

mé

již

rzné

ve sbo-

znali jako

povolání.

jede

na

mluví,-

jak

íak,

i

a

a

pevný;m charakterem,

s

mil káže jeho poslání

jaic

že btych

cítil,

af pied žáky. Vžd,i];f všichni

lovika isti slovanského,

za píliš

pokládal

nemohl se bez studu ukázati v rovn,é,

Z-

projeviti skutkem'.

Emil hned

do Srbska, velikého

všetené

a

vyrostl

heroje

otázkaj!

—

odpo-

V'g]rsV^)Davé.

Válka s Mimeckeírri už se zaínala a picházely zprávy! o liká

sháka po

vclk:ú

jich

poádku,

menších srážkách. Nastala ve-

prvních

novinách, objevil se v Gelendžiku

nedostatek.

Lidféi

myseli se stavti po

jak pišli, u pístavu, a kdyiž je

parniek „Clolenský" pinesl, platívalo se kopejek za

vi^tisk a

ješt se na

všechn)iji

k veeru 20^

—30

nedostalo.

Takové nepohodlí ohledn novin a pak nálada všech našich jekatrinodarských

pímo Sebrali

podívati

táhle

jsme

dne z rána na na zpátení

tedy,

se

zpét

do

-

cestu.

Na

ech

nás

Jekalieiinodaru.

všechnp své vci

peplnném pamíku

ješfc

a

jednoho

jsme se

pustili

parníku jsem byl svédkem 7

!

jedné dojemné a tklivé sQén^[. Stará paní, matka

s^m, provázela

SOletého

asi

jej

k parníku,

se s ním, snad na viéky, rozloudla.

abi^ji

hyi asi

Siií-n

lovk, a zpsob, jak imatiko,U], bg] známkou veliké

reservista, dosti inteligentní

se loiíil &e svojí láskjij

obapolné. Tichý plá,

budil

ve

mírné

tesklivé

kteriýj jini

vzpomiínky na domov, co

i^m našim

SG tamj a&i d^je, a jak musí bi^ií

—

klás

vc

pro

vždiyjf nevf&dí,

R

en, že ne

lidemi taní

Jdou do ohn^,

pro

jdou

uvdomí, že jdou za jsem v tom okamžiku pesvd-

pak

životy!, jestli

híšnou.

bránil smluviti,

b{\^\

to

si

pjdou

všichni

$ odhodlaností

za podlé Rakousko, které jim

tolik

píkoí

bít

se

lUdélalo

Kdgb,y tc tak védélí, že úmysl spojenc je rozbíti

Rakousko úplné, a

dáti

každému národu

to,

co mlu

patí! Ti bg bojovali jinak! BgJi

jsme

krajan a mné

jekatérinodarskýich

na

sídci,

co

asi

poddanýimi, se

jsm^ se v

J,

jaká nálada je u našich

zv-édavi,

bude

díti.

hlavni^

leželo

námi, jako rakouskýlmi

ís

Dovféd^li jsme

íse

to brziy!

Sotva

znovu oháli, Emil dovedl pro sebe

udlat náladu jako

dobrovolník,

srbskýi

a našel

druha v osobé V. Válka, pomocníka v pivovae N. Bavade,

jcmiuž

slovansk^im cíténím, ted.y,

$

Emil

i

sláddt slíbil

Válek,

šli

Novák,

pohnutnji

100 rubl na

na

policejní

cestiL

jeho

Oba

editelství,

db§

propouštcí pas do Srbska.

dostali cestovní a

tam' krásni^

B(yJi

uvítáni,

„policmcjst^ru" bájcnié

líbil,

Ale než se

tam'

—a V

odpol.

mé

To

pišel policajt

viypravili,

Tam

pímD

ís

nimi na tak zv. „haupt-

se stalo kterousi

ncéli

ven,

Sulce, jenž

sobotu o

vidím

a

Tam

zaven. o né

svj

staral,

hlidkiíjK

ustrašeného Bodrjho

je s

Emilem', a Vjyzýfvá

ním do N. Bavarie, co

položil

by

mne na

je pustili,

srdce,

a dal mi

Ráno jsem

sládek,

a

historii vjí^právél

stili

s p.

Mukem

je

asi

abych se ráno

zárove

revolver

vstal

a

ihned prvni cesta byla

úetní

Jelínek.

a poprosil

je,

sloužil

ém'

Muk

Cech jsem

celou

aby mi pomohli. Sel

sám k p. Kolosovi, •majiteli pivovaru nému lovéku v msttfe, abjyi pomohl nám svoboditi. Avšak on odejel, a proto jsime jsem

Vál-

je s

uschováni; bál se domovní pro-

do N. Bavarie, pivovaru, kde jako

rjyjchle,

jsme se pesvdili, že on také

Emilv k

i

celého

mi vypráví, co

Bodít^^i

hod.

3.

ráno ha to asi ve 4 hod.

brzigi

ímnc, abiuch šel s

kem.

a

vyišeto-

vzbudilo silné bušení na okno. Otevru

vujdiu

bs\Jm.

se poznalo, že jsou byyalí rakouští

kdiyiž

vojáci, zatkli je a

wachtu".

zv.

pochválil je jalío Slo-

odvedl je k vojenskéimm náelníku^ vání

se t

jejich

na druhýi den k sobe do

a pozval je

vaniy:

úmiyisl

a vlivje

vgt

se pu-

k Dondinu, spolumajiteli N. Ba9

mstskému radníniiii, abfjchom o pomoc. On nám to slíbil, ale jak jsme: varic

a

dovšdii,

V

budíc

všechnw

Novotného,

Lebedu,

z N. Bavarie a

na mne. brzo

bg

ráno z

Konen

mne

sebou.

poddané.

ni&m'ecké

Nováka

sládka

asi

a

'vracel

v

Ú.0

se

hodin

kteí

poli:ajti,

pozd (to

a

pipravil

ntim atamanem" byl velmi

jsem

šel s

imá podniknouti. abxj!

,,upravlenija" ditele

se

mezi

sku,

ml

(editelství).

hodni

dobe znám, na vše, Zárove jsem jej poslal zaruili.

Sám' „poli-

dopravili do policejního

Zástupce policejního

policmejstšra)

jiiiúm, sioužil-ii

(p.

oblasti, a s '„oblcst-

bezpenosti na tak zv.

odkud mne

(pomošník

jsem déle

svého domácího

tam za m.nc se

i

rameníy;

cejní Líasíok",

veer.

'mine vgizvali, abfjfch

známostí v kancelái náelníka

do uilišíi,

mládence

chodil jsem'

Novienko) „oblastného crložníka'\ jenž

krok^^í;

p.

ekati, než jsem se dal do po-

Míiiíseli

ádku, vypil aj

jaké

nic.

Vzali

a

nezastala,

policie

domova,

dva

nepoídil

Stále jsem ekal, kdy to dojde

j.

ve stedu

spal) pišli šel

a

x^-akou^ké

pozé^

se

odvádli na „haupíwachtu/'

dny. zaali

ty

nebo

ncdíal,

nic

prodli

jej

mi

e-

vyšetoval; ptal

jsem 5ako voják v Rakou-

což jsem zapel Odvedli

mne do spolené

'místnosti pro zajatce (drive to byla místnost, kam* zavírali 10

v noci se

toulající lehká

dvata).

A

podle

podpisÍ5

tam' také Emii a Válek. Emíl

biijj

na památku v^jimaloval Válka^

já

na stšni

Však v tom vidél

podobu Bismarka.

spíše

Dmhú

den ráno pišlo k výslechu.

Kdf^'iž

jsem

dokázal, že jsem' Cech, ihned íhme propustili. Bylo

ve

to

tvrtek.

telstvím,

Na

ulici

hlavn žen

(mnoho

uviznníýich

našich

edi-

pfed

lidi

krajan,

mt

radostné uvítaly. Šel jsem' ihned doml!i ozná-

mit

p.

a

Novienkoví všechno, co se se mnou

potom

hajdjij!

,,hauptwachtrž".

s

pí.

Tam

Novotnou

také živo,

našich Cechii nemohli dokati, obied. Zatími

odešli

k

už

je vypustili

Husníkrum

a

šil

jsinie

do sadu na

dov^db jsem

se,

že

byi tam panu

kam jsme

do N. Bavaric, kde Jsm^

k

a když jsme Ee

Husníkovi, kterú o nás všechniij se

asi

Klosovojui

a

korporativn,

podékovsli. Odtud nevím,

Idiélo,

bájen se

staral,

pustili,

ale

to oslavili.

11

Do eské v dob

—

jsme se musili starat o poddanství

žádost a podávali

psali

leniju.

ié

Družiny.

Zárove jsme (Ceclu

Družiniyi

ji

policejnímu iuprav-

eské

se dovšdili o organisaci

dobrovolc;

v

RiUisku

žijících)

a

ihned jsme se rozhodli vstoupiti jako dobrovolci.

Zprvu

já,

Bejek

i

hoši z N. Bavarie

Válek.

—

Potom

Tolav

se k

nám

pidali

Hamiata.

i

Ponivadž jsem nevi dl,

cíl

jak,i^|

bude

míti

Družina a jaké službiU bude konati, pipravil jsem vše, i

jako na smrt. Napsal nutné dopis,u,

Alaki,

jasnil

tovali.

v nichž

pípade svého pádu ob-

jsem' v

svj krok a prosil zárove, abi-ji imíie neliZvláš pi dopisu Maki bpjlo mm strašné

hoko, a napsal

jsem' jen

rozlouenou, protože mi pomjyšleni,

že se

s

ní

V

uilišti

ovšem

mi na „obmundirovku" 12

málo slov na

nékolik

bgilo

désni smutno pi

nikdgi

již

odjezdem do Ktijeva jsem mitimi.

rodian

sie

mj 75

neuvidím.

Ped

louil se všemi zná-

krok

rubl

schválili,

a

slíbili

dali

mne

vyprovodit na nádraží. Jediná žena editele Evgenie

mne

Michajlovna že by

mne

než v

zdržovala

—

bylo škoda a že

kde asto

poli,

že

je lidí dost,

t>rýi

zde více prospji

piiýi

runice

rána z

isimrtelná

uiní konec nadéjnému životu díve, než pinese

Moje odpovid

njak!ú prospéch.

mítavá:

tak všichni jednali, abgi zstali do-

kdfyjbjyi

ma, pak bjychom

ovšem

to

celiému Slovanstvu

—

ada, my musíme

je

ov

práv na

a

býjt

nýbrž

sijimbolicky,

Ted práv

prohráli.

nejvhodnjší doba pomoci nejen

je

ovšem od-

biyila

nýbrž

vlasti,

nás,

na Sokolech,

nejen hotovi púisobiti idei

aktivm:

tak

toho

jak

žádá našG poslání. Blížil

pomalu den odjezdu. Myi

se

k ná-

jeli

elníku vojskovému, má-li néjaké instrukce o naší

Družin. na

p.

Nevdl

„policmejstru"

u

a

viylíilo,

prvodní

jako pílohp^,

policejní

list|y,.

pál nám mnoho

K

rmké

ted,ii

aiby

Kyjeva.

Vzal

kde se vše bgig,

pasy

vy-

zúistaly

poddanství. „Po-

bájcni nás

chválil

štstí.

naší „poslední

Bodyho Sulce

staiié

ise

íkali,

zárove nám

licmejstr" mil z nás radost, a

mu

editelství,

Naše

žádosti za

jsHie

o

odjezd

policie

na

všechn|ij!

dány

Obrátili

Marka, ,,konsula", jak jsme

nám vymohl u nás

nieho.

veei", která se konala u

a Bmila, dostavili

6:6

místní krajané 13

Av

v hojném potu.

té

dob

,,

vodka", víno

pivt)

i

zakázáno písné, pece jen tento alkohol bgj

bjylo

u nás v dostateniéjn množství. Náhodou ten den byl

u nás

veee

fu

známého

také agronom p.

Heyduk

básníka) z Novorosijska a

(syaiovcc p. inže-

jakiýísi

njúir

Majdl z Moskvy,, kteí za úeiemi agitace pi-

jeli

do Jekaiérinodam. Na mne Nélali dojem

kem ne

U a

jsora

Alajdla

p.

nadšeni se, jak

ska)

zvyikií

u

biyli

zase

oba,

píliš

staeck^í dtinské

zvláštš

Heydíik.

p.

jenž prý,

v

slíbil

tvrdili,

Vídni,

územim

a

že se interesoval

on že

nice

i

miíi 14

biiúe.

otevená

ukazoval

p.

ví-

pipojením

s

car plakal,

Víde

i

o menšinu

mapž

\na

s

eskou ve

celÉm dolnora-

tužkou k našemu krá-

Prý musíme míti nžjaké spojeni s

k tomu

Ru-

o osudu uherských Slovák. Dokonce

kouskj:im severem pipojil lovství.

(z

pípadi úplného

Slovenska. V|iípravovaíi také, jak prý slfjšel

Ale

Pamatuji

vypravovali o pijeti našich delegát, cara,

lidé,

inženúrskyi šablonovité.

tzství ssmosíatnost eský.ui

kd(y,ž

ale bylo

ml/^vili,

užším jen kroužku.

pracovati v

Keyduka bylo vše

p. 11

omluvili,

že to nejsou táboroví eníci, naopak

viditi,

kteii

—

píliš vážný

cel-

teba,

abíi^^

s of^tatnim

aspo Dunaj

jejž

prý

byla hra-

vnjším svtem. Dále nám

Majdl nákres praporu;

Družina a

moem,

jejž prý

bude

opatí moskevská dámy.

Také

žin

poslaných, prý

cvšem

—

penzích z

mluvili o jakúchsi

bfjla bajka.

Dále

milion dolart, což

jeden

asi

Dru-

/lnicrik}ij.

líili, 'jakti

úel má Družina vojenství.

Dm-

žina prý bude stále v (reserv a do boje prý

pjde

íicl

stanovený

ministerstvem

až na hranicích moravslQJjch, až tam, kde zaíná

bude

eskýi element, kde prý jen službu administrativní.

trochu prehnanré a

ekl jsem

žující,

že

jsem.,

to

je

a jdoucí se

bíti

zárove

urážející

za

To ovšem

ideui,

$vé mínní,

s nadšeními

abíjjchomi b[jli

n.kde v pa-

lusk^ho vojska, které po

nám

teprve núlostiv dovolí,

vali.

Tak že

R

brovolník.

dobiijití

žG

a

naší

abfjdiom'

zem

okupo-

ji

nepedstavuji svou službu jako do-

že jsem se dal zapsati k vli

niemu

ádn

bojoval

jinému, než k tomu, abf^ch JDOctiv a

za ideu,

pravil

lidi

pro nás,

tácii

si

se mi zdálo

malicherné, dokonce sni-

ihned

tedy;

hlavn

vfjikonávati

sínrt,

jež

csnad

pokládám za slavnou

a

mne

mže

stihnouti,

Jaká že

nejestnjší.

nxúZQ býti lepši smrt než na poli válkii za vlast a

národ? Pamatuji

se, jak

jsem v

té

dob

stále

ml

pcdíítavu o lomozu a hluku váleném, slyšel jsem jako ve snu hukot dl, ^vist kulek a celou tu Nikdiiji

jsem' si nepomyslil, že biy<:h se

m0

hrzu.

kdfy,i

živ

a zdráv vrátit.

Viyíozuml

jseui v celku, že ješfc

sami nevdi, i5

\akg úel

bude Dmiina

faktickjii

Sedéli jsme

míti.

tehdy asi do 2 hodin. Naši hosté nás ještž „pumpli"

o nijaký ten rubl ve prospch jakéhosi eského spolku v Moskvié, a

jsm^ spát, naposledjij v

šli

Je-

katéiinodaru.

veer na nádraží v Jeetná spolenost i ruských

Druhi^i den, 20. srpna,

katiérinodaru se sešla i

eských

Byli

lidí.

tam uitelé,

Rusové a Rusky, potom snad

Zárove

rinodarská kolonie.

ženy

jich

eská

iekat^-

jsem tam vidél

mnoho

celá

svých žák, z nichž jen málokteí vdéli o ,

jiní

i

mém

odjezdu. Slávy bylo mnoho, kiku, voláni, zpévu.

Zpívala se ruská i

naše hymna „Kde domov

i

V

„iiej Slované".

tomto mn.ž hlavn moji dobí

staten

hoši ze Sokola pomiáhaií a

Na

všech

a jistou hrdost

Nádraží

kolem

tváích

bp^Io

mj?"

z

tehd[yi,

toho,

nás íže

pizvukovali.

vidHi

bfjlc

s námi

jsou

jak se íká, naše.

obdiv známi.

Nás 5 na-

dlalo více rozruchu, než 5.000 jinikh voják.

Když

konen

bylo dáno znamení druhý;n zvon-

kem, že vlak brzo s

kým

jsem

se

odjíždí,

louil,

nastalo louení. První,

byja bývalá

dobrá Marie Vasiljevna, jež

žem pišli

a tikrát pocelovala. ostatní.

—

mne

Pak

Nejdojemnjší

to

její

má

domácí,

požehnala kí-

muž

bjyjo

fe

a potom

uitelem

zpivu, jakovém. Pctrovicm, kter^ mi podal „bou-

qu€'

témita

s

staten-,

bij

se

„Bij

slovy,: i

mu

dej

—

TTladjýxíh

starých, Tnuiž

na dikaz

žen

jinodiít,

i

— dívek — líbání

i

dámy n^íeré, ešky Rusky, plakaly. Vlak hnul, poslední „Na izda' „Ura", a miyi vtlase do peplnného kupé íl. tfidiyi. i

i

i

ili

V

Poltav^ na nádraží vidéli jsnie dlouhý vlak raiiénými

s rusk|úimi

Byli

i

prvními zajatými Rakušákgi.

náhodou krajané z Cech od

to

náhradní

i

izáložníci.

slojníkúim;

mžiku, bjyji

cíari

i

civilta.

kdiyž chtli

po nich

Zajati

hali,

se

všichni

byli

pebhnout k

strildi,

Rusové mtli radost, kdyiž vané nechtjí se

abychom

pluku,

vojákm, ruskýjmi

Mmti

skoro všichni ranni od zadu:

prýi

28.

Dali jsme se s nimi do ho-

voru a pekládali to okolostojícím

a

„gentle-

Toho

Biylo to tehdy, louení.

naše se

Vojtéchovi,

jsme blahorodní

ínijy,

i

kjyíici

tiuto

manstva". i

Josíf

za imne, a až odzbrojíš prvního

permáncG, dokaž mu, že kavalíri,

se,

bíti s

ktíiyi

vidli jejich

slyšeli,

že

eši

v okaliniím,

a

Ma-

linirjisl.

jako Slo-

bratry Rusy, a stále dolé-

s nimi mluvili a pekládali. Piblížil

ke vlaku také jeden plukovník, kterého to také

bavilo a sám' se s nimi dal

rozumt

a

^radil jirn,

do ei; snažil se jim

až se vi'stúou, aby vstoupili

do eské Družiny. Koupili j^me krajanm na stu

di-

ješt

néjaké

peivo

a

sodovku

a

ce-

rozlouili 17

se

s

nimi.

jak

dojeni,

Vbec jsem

ranní si

nevltejali

na

kd^^i pedstavoval.

se smáli, žertovali, jako by nic nebijdo.

jsme pak

mtélí

radost,

tušení nás nezklamalo

budou

18

V|ijplnilo.

Ze

Viétšinou

zajatých

že Jsou to vitšinouj eší,

—

hioinadRié vzdávati

ásteni

mne takový

cítili

—

jsme,

že se

eši

a to se pozdji aspori

První doba v Družin. Do Kyjeva jsme (lus. kal.). Z nádraží

pijeli v zajeli

nedli

rário 24.

jsme do hotelu „Praha",

kde b^la kancelá eského komitétu. se dali zapsati

dc sezname dobrovolc;

mi 2 Proskurova Zdráhal Slavík.

Tam

jsme

byli s ná-

a Strnad, pak z Vilna

Odtud nás odvedli do Michaljovského kde už

štera,

srpna

bjijili

Charkovšti,

klá-

Jekatrinoslavští

a

a hledali známé.

Z

jiní.

Tam uitel

tedjiji

jsme se

usadili

télocviku nenašli jsme nikoho,

ale já

tšil

se nadijí, že pijedou snad všichni najednou. Vždfjt je

nás ke 200. Ale jak jsem se zklamal. Pijeli,

pravda, ale v jakém procentu, že mi

hanba.

Pítel krajan

z

vlasti

bj^iio

z Ruska br,

pímo Jeník

Manek z Ceensl%

Novorosijska, dále br. A. ila z Odsf^i,

Vérri-ého

(Asie u Taškentu)

burgru.

Cila

a

Frant.

z

Baru, pozd&ji pak Pistoríus z a 'Ntemec z Jekatérin-

Z jednoho kursu jsm^ bjyli ^n: já, Živný, Nmec. Dohromadij jsme tedy represento19

nepelniau ástím

váli

tam

neblbl

šavy.

Z

Z

lidí.

biíziach

— a konené pijel Syrový z Var-

nikdo

toho jsem

ml

velikou radost, jakož

ze mne. Jenže pijel pozdji, proto

však

roté, já

ve

bgil

což

i2.,

jemné; rádi bychom

ádku

známiych

nám

ve

ziistal

neb|;jiIo

i

on 4.

moc pí-

pospolu, ale k vli po-

biujli

nechali jsm€ to tak.

V

ííyjev bylo dosti veselo. Ten první den,

v nedéli, sebralo se dosti 'Cech z rzných kraj,

zamstnáni

njzniJch

sotva 181eti

i

Ba

otec

pijel

skjLch

i

a

mraži, jeden

vzrositli

se

Byli

kalibru.

tam mladíci

dokonce 52

Mnoho

syneml

bylo

let.

rakou-

voják, hlavn poddstojník. Z dstojník

ponvadž však

se objevili též mnozí, kancí",

zstali

canda,

Cejp,

jen

djstojnílíjy,

Petík,

nikteri,

neb,yJo „va-

Kle-

jako:

Ducháek, pozdji Céek

a

Husák.

5

rot]'jt

(sformovániyi

po píjezdu '4.

brziy/,

že se z každé'

roí|y

v níž nestailo.

O

to

byli

mnoho

i

nkteí

bgliyi

pak se utvoila

rota

pidlilo nkolik

bjyli

xvišti

ruští reservní,

lidí

do

tak, 4.,

dstojníci,

'mimo

kteí toho ovšem!

neznali. Poddstojnici, kteí nás uili stroji

a zacházení se zbraní,

dobí, druzí hrubí, ale 20

Cech

strojovou ást b,ylo postaráno.

kcmandýrfj

Rotnjjimi

voljypskiých

bjyili

také Rusové,

ástené

nkteí

se aklimatisovali,

Poruík Švec,

mohu íci, že jšTn€ samí jim dávali znáti a mnohckí zpsobem hodn ostrýiml, jak s námi mají jednati. pevedena byla

Kdiyi jsme všeckiy vici dostah,

naše rota jinam, do reálky (do

v kláštee. Naší

ostatni zstalyi

nejvíce

bjylo

Náš

rotn.^^

mu

m(yi

jádili

tam dailo výborn.

tím

dále,

vdk

podob

nám

baj,l

sympatitjší, a

za jeho chování a mravyi vy-

dárku stíbrné papirosnice se

zla-

že tehdyi ho to dojalo tak, že pohnutím! nemohl

se,

mluviti.

Cviili jsme na

átku od Mezitím

A

atd.

tak

biyjG

to

b|i|,lo

odbýíValo,

dili

dvoe

reálkyi,

zv. ,,

ústav",

stanovjyi

pece

jednotvárné,

mnozí, rozumí

1000

jsme

tedjyi

ale byli

lidí),

stedních škol

i

jiní,

Vbec Cech

batalionu rád,

bfyj

za to

služb;yi

jakž takž se cho-

aíd.

sformováni

mezi námi

ruské

5.

škoia,

švindlovali,

se,

i

v

batalion

Rusové,

byili

(asi

žáci

kromj toho jeden Srbo-Chor-

vat, záložní rakouský; „fáhnrich", horci.

zaati",

„slovesné

do mista místo na cviení Biy^i

tušímí s po-

hodin do JI, odpoledne od 2 do

7

kde se vykládal

Z

rot, ve které

2.

vino váním a znaky zemi eski^ch. Pamatuji

túim'

to

kdežto

poruík Pavlov, na pohled zamraený

jaksi

v

se

inteligence,

ím'

a pisnili,

lilocvinijl),

pak

asi ^i^, ostatních

podplukovník

SotockiJi,

asi 1/5.

3 ernoVeliteiemi

jenž nás 'mil

však byl Velice pisnú vji dstojní21

kám. Pomier

v Sokole bratrský a

mlo

nilíu

trství

si

rázn/é

viústfelkm, umí,

Ale bjla m^zi

nechápali,

kteí

že disciplina

délati co chtli,

i

si

že bra-

tr^ijslili,

nádedkcm toho

a nedorozunitním. bjiila

masa

náirfi

mizerná,

To

každý;

roz-

fee

zaal

si

že se bude mansit

by.fe obavjyi,

do-

k riznýím

hrubosti, a docházelo

hádkám

jako

by,!

celé chování nás družin-

dovoluje všechno;

jiní*

volovali

vbec

býti takové.

kteí to

lidí,

ech'j a námi

íniezí dí^isbjnikigi

tch nejpísntjšícli prostedk, abychom' se Na štstí ale k tomu nedošlo, pece se

užíti

udrželi.

to

jakž

bgili

více

spolku podobni, než vojsku; jak jsme mohli

vfjt-

takž udržovalo.

V

mnohúch

ádná

padati, kjbíiji bývala

disciplina

íkalo se spoátku, že

našili

si

nášivk^iji

—

jako kaprálové

onen na

ten

se

objevila

tc

—

ti

mnozí

„zugsiúhh",

druzi

nevdél, má-li

ale nikdo ovšem'

právo

i

ne.

poádek!

šarže, a

ijako

jako

3

poddstojníci

bývali

budou zaísleni

z dobro volcú

jsme

chvílích

Takovým zpsobem

massa poddstojník!

a

kromt toho

mnoho jednoroních dobrovolník. T^hto zvlášt t)|i|ía

spousta. Já ovšem; mé\ také právo» ale nenosil

Vždjf

jsem

nášivkjií.

v

dobé mnozí noví dobrovolci a poniévadž

té

bf^ii

to

byjo zbyitcnié. Picházeli

zdržovali výcvik celku,

k nim' jako ínstRiktor,

b|ul

jsem'

ponvadž jsem

naznaen znal

by;

já

dobe

22

1

mne. naznail 'spolu s bratrem Živ-

stroj

a rotný

ným

„iinteroficírem" a

dálení",

vái

nevraživost

ponévadž jsme

však,

injyj

zárove „komandírem šaržím

všem'

z

znali,

jaká

odje

radji

krajanO,

jsme se toho odekli.

Tak jsme pomalu

as

na procházkiii a

ostatn v

Kiyijeviž^

na cviení, veer pak

chodili

v

,,zaatích"

ubíhal

dosti,

bijilo

u nás zaínala se probouzeti nuda a zárove

touha po o

jíž

ostatních kasárnách, kde hrával

i

náš vlastní smiijcový orchestr, a

zábav,

i

úspších

ženi

Z

zméué.

jistf:

Rakušáci

zbraní,

ni-kijch

od Lublína,

bojišu docházelfji byji

odra-

Lvov, a bojovalo se

vzat

bjij;l

zpráv[.|

už na Sánu. Vodili spousitg

a každij, den

zajatou,

jsme chodili jim naproti k nádraží ze zV'davosti, neuvidíme-li Kdfijž

známlých.

jsme

buili

stále

tak

kdy už pojedeme na bojišt,

nedokaví,

všichni

zaaV^', proskakovati

povsti, že za týden pojedeme; kdy,ž pak se to

2 dnu

nesplnilo, pr^ ješt

na skipec, takže

jsime

Mgslili jsme stále,

atd., fitále^nás

nevdli, co

s

námi bude.

že pijedeme pozd, že pije-

deme po všem, a že to bude hanba. tchdjiji vdli, jak dlouho se protáhne

Konen

natahovali

Kdiij;bjyichom'

válka!

jsme dostali zase nového plukovníka,

Sazontovie z

'Moskvi,'i.

B(yl

vlastn

podplukov23

!

úastník rusko -japonské

nik,

monal a

(moskevští

a

pijel,

Kdfyiž

horce,

Na

celjúi

si

batalion se

&

péknítm

všechniy

viyjstrojil

nám

všem;

„pedstavitžlntí!".

kolem sebe a mél

a on

pinesl

nám

a

dosti

péknou

znakiyi

až

bude náš

e. Zaal

„chgitil"

w

srdce.

nám

stran ruská

zemí koruny: eské. Na žerdi ruský

líto.

cíl

„rozvédíci".

Tam

vedl

si

bájené sebevédomi^ takže

nám

jsme se také dovédéli, jaký

a úloha.

Bjyíi

Pak jsme

a když jsme se vrátili lovali

jak

tehda

prapor, který také hned

Nový „komandír"

bjyío

vroubený

Shromáždil nás

vi starému Sotockém(U. hodné fsvrchu,

ho

pMmé

na druhé eská zemská barva: bílo-er-

trikolora,

orel.

Bfyjl

— kiátce a dobe

b^\ ukázán. Bjyl jednoduchý, na jednié

vcná se

prijínual.

jej

zalíbil.

eskijm „Na zdar!" Tím nás ovšem' Pravil, že

Dnižiné.

Vladiralískíé

tváemi,

ervenýimi

erným plnovousem

íká,

na

paráda

velká

ass v pensi,

vdce

za

V(yprosili

jej

bjyla

obliej

kde šé V(^n'

artilerie. Bjyl n^jak^i

první pohled se

i'Os%\,

se

u

sloužil

váík|ii,

jsme naznaeni jako

defilovali

dom,

nového „komandíra"

ped praporem

všichni jsme Vjyíchva-

do

nebes.

Ten prý

udélá v Praze dojem'. Jak jsme se pozdji v némí zklamali

Brzo

piblížil se

slavnostní

akt

náš:

svceni

praporu a písaha. B,yJo to jednu nedéli podzimní, 24

práv na den

sv.

záí na

ped

námiistí

a též písaha.

asi

od 9

—2

vysoko nad ním; vztýcoíýimj

ším praporeníkem Hqyidukcm, sokol. kání

heb

ziííastnili

Dumy,

sudarstvené vinka,

i

a

j.

zástupci

ruském

rusk|ij.

Na konec

múj?", pak k^ojjevskou

eských

zárove'

jaziykiu,

i

kotnitéti,

Pi

zatlouj-

pochod

s

a

er-

zvláštní

(Russ,

Dmeském

velitel

e

v

ovšemi

;náš velitel, tento

bjmna

carská

deíilé,

starifm! na-

ruský generál

vyisloužilý

Vondrák pronesl pknou

Dr.

práv netei

se zástupci mjsta KAjjcva, Go-

pak druhý generál Ccrvenkov

náhoda!), žinjijl

a

dosti chladno,

BfLjlo itehdjy.

ruská

obradivji

po posvižccní praporu zakroužil, jak

vjíjpravuji,

28.

s^tjjljUj)

kostelem sv. Vladimíra. Trvalo

hodn« dlouho,

to tehd(ií

prý'

Václava (po ru$k«m

„Kde domov

praporem hlavní

ulicí

Krešatíkem! a ddmiú.

Píští týden jsme chodili na stelbu za Kyjev

Kyjev jsme vždy

a cestou po

zpívali. Byjlo veselo

hlavn dam

a všade jsme budili pozornost,

at.

Hoši

slušných

plno

inili

e

mnoho

slušných

známostí,

jich

Pontvadž už se

zdálo, že

jevem, uspoádal lišt, Tíde

nám

ise

II.

rotu.

brzfj

iuite!s!iýi

mjla stánek naše

spccielné pro

i

také onemocn-lo

nemocemi, což ovšem vzbuzovalo odpor

II.

Pítomni

ai

dév-

tniénii

tajnými i

smich.

rozlouimie s Kiyr

sbor reálného uirota,

veírek a

to

b^li editel, inspek-

25

tor,

„bafuška" a fmnozí z juitelstva. Mluvil editel,

pak „bafiiška", jenž nás pekvapil znalostí našich diéjin,

Ve

a uitel slovesnosti.

se srdenost a

toho uilišt

všech

bratrská slovanská s

bj^jl

eech

jevila

píchjijjnost.

Z

námi tak£ dobrovolec ech,

kvintán Klih ze Zdolbunova. Spolužáci podali mui

adresu

s

vnovániirJ a

louili

dojemným zpsobem, pi nec

jej

„kaali" a volali

jený: celý veer Bylo tam

mi^ti.

imi

tolik

V

emž

nínil

Na

ko-

na dlouho v paa

srdenosti,

tolik

toho ani

obdivu

nezaslouižili.

nezapomenu toho veera! jsme na

chodili

Kiyijevi

restaurace k

pí.

pochutnávali

Liijsié,

jsme

osvobozený, (takové tehdg

a

si

tam

knedlíkjyt

a

nám

pípomiínaly domfov, který,

doufali,

do Vánoc snad uvidíme

švestkové knedlíky

jsme tehd;^

do eské

(stravu

dokonale na eské strav: vepová s

jak

bájen

„urá!" Obrázek bá-

imiu

si

s

jsem slzel

zystane

našeho kroku, že jsme Nikdy;

se

my,

ei

vstoupíme do kolovaljiji:

rozbité

imluvilo se o

ení jakémsi v Praze, kam pišel

celij

Prahjyi

vzbou-

germánský

korpus na potlaení povstání. Vltava prý ervená krví, deset tisíc lidí zabilo.) Nikdjiji

stavovali,

2é

si

neped-

že bude vojna tak dlouiho trvati!

Za krásných slunených devní

jsme

stolici

ruské v

dn

poclzimních,

K^ijevé prchaly

v

rychle dng

a

s

nimi dosahovala

stuptié naše

nejV(ijjššiho

ne-

dokavost. Tu a tam jsme

!si

zašli

spolenic po rotách jsme

šli

podívat jednu z po-

sjlednich

sami

nedižlí

našeho

praporu a

mne

kvapil

na

sebe,

parádw s

banální

což dlalo

smerti",

^sc

nadpis:

do biograui a na svicení

totiž

spojenou.

timi

Pe*

„Družina pobMgi

reklama.

Jinak

b|yja

ili

slavnost

naše dosti zdaile sata a na obrázku bgío vidt, že jsme

v rukách

štajikíyi

se na

Husit

otištn

slavnosti

naší

atd.,

Cechóv." Krátce

nás jako ha hrdiny, a

mli

jsme

hodn

a

k nám chovali dost vlažn a

vfijhýbali

TiDli

to

b(y,li

též

lidé,

ki|jev-

kteí se

se nám, bohu-

o kži zstali doira za peci a na venek tisíce.

a tam jsme cliodívali na „Krépost" se dí-

vat na zajatce.

Bfjjlo

inn hodn eských

kteí, jak se vypravovalo,

koních do

zajetí.

By li

metat do parkii, a s

pohlí-

mnozí naši krajané, kteí hlavn ze

vijmluv a viytáek

Tu

dobe

sympatie u

biyli

vslrachu

lánek

b^ijl

pravé potowkfj

ského obecenstva. Ovšem

žel,

nezapomnli:

vedli. Abjíjph

Mysli", který konil se: „Grozno sniotrjat

„Kjjj.

želo

zdatné

ní

áQU po

druhíJi

v

na

si

pímo

na svých

zajeli

ío veselí hoši, chodívali za-

jich

dozorce, nuský voják, mil

nimi trápeni. Jeden z nich

a kdijž se sbírali

si

draigounii,

si

v;ijlezl

doma, nemohli ho

na

najíti,

strom^,

dozorce 27

že utekl, kd|y^

mpjslil,

„Kukju!"

Kd(ij!Ž

vratech,

nmý

íiu

s

vršku stroma:

pak právod odcházel a zmizeli ve

mce

ješb s pometlem v

vjuistoupil

nám est po

šprýima, vzdal

rauí")i

ozvalo se

tmí-

(„na ka-

ruískjyi

(zimizel

i

Poslední nedle, kterou jsme v Kajijevi prožili,

vlastn louení s Kiyjevemi a

veselá. Bíylo to

bfLjla

To a

njakých buchet,

byilo

se mili

se nepecpali.

obyejn tet}

i

vhod námi

naši ikádroví

Ml

hostinui.

zákiuskú, 'masa, knedlikúi

Nezapírám;, pišlo to

káviyi!

nejliépe

nám uspoádali

kteí

s kíij,jevskiý:mi Cechiy,,

—

všem', ale

ruští,

jsemi radost z jejich

kteí div

apet(ij,tu!

Jak

mluvilo se mnoho, zpívalo a hrálo, kvar-

Mluvil pan erven^', Ddina, redaktor

'klavír.

echoslovana Svihovský, avšak nejlépe mluvil ze všech zase uitel slovesnosti z

konala

slavnost

Krásné

bfylc

a

té

rcálky,

kde se

kde se 'nacházela naše rota

jeho podobenství o Svatogoru, praotci

slovanských národ.

Z

dobrovolcC mluvili též ni-

Tak na p.:

kteí, ale byiío to nemastné, neslané.

Jindich z Moskvy! to imil tak všechno popletené, že to biyjjij,

dobré

déme Vás

21

strašné! Úrjyyek z jeho

b(yJo í

Nelitujte

vdné

nás!

ei:

Jdeme na

vzpomínati!"

„Buchtiyi

posici!

Buh

Cestou na

posici.

Tedgi na konec j&mie se dokali touženého odjezdu.

9.

asn

íjna

poruik Klecanda se bgíi

ab(ijjChoím

pibhl k

z rána

že „dnes se jede",

zprávou-,

pipraveni

nám' pod-

nejdív

co

a

abyj

vše

bulo v poádku. Vstávali jsme [uspokojeni a veselí. Naijijphío

každij

ihned zpt, aby:

din jsme

mco na cestu nezmeškal. Konené asi si

k

a

10. ho-

se postrojili a vedeni rotnýim Pavlovemi

k ostatním; rotám,

pipojili se

Obecenstvo

k|i|ijevské

a na

pozdraviiji

Vjyišcdším' z Kláštera.

nám' nadšeiL posílalo na cestu

nádraží

se dostavili

z kiyjevské kolonie. Cekali jsme

než jsime

koupit

šel

odjeli,

tehdjiji

mnozí eši až do veera,

naloženi asi po 30 ve vagónech

vojenskúch. Pijeli

jsme k veeru druhého dne do polo-

eskícho iniisteka Zdolbunova, kde na nádraží nás pišlo pivítat imnoho

Cech

silovských

(eská vesnice 3

Pišli hoši,

dvata,

zdolbunovských a kva-

km od

Zdolbunova).

maininkj-j s buchtami,

ovocem, 29

masení,

pivem a

celou cestu

línskiij

Kvasilovskýi

j.

nás

dobro volec Ma-

brichont se

prosil,

nauili

pkných spoleniýich písniek, abgichom' uMlali dojem. Do stanice jsme vjeli, rozumí se, s rámusem, všude plno zpévíi a samé „Na zdar!"

nékolik

Pc šemiu

pestávce vlak se zase hnul a k na-

delší

lúdiviu

jsme

ujíždiéli

na tholm,

prýi

k ped-

stavení se náelníku toho frontu, (generálu Ivanovu.

Ale

nevo^lézali

došlo,

vagón

jsme z

a k pedstavení ne-

jsme posláni zpét pes Zdolbunov a

bjyjli

jsme do Radziu/ilova. Tamt jsme

jeli

ada

naznaeni ke skládání vcí z vagonii; také na mnš, nosili fsime

tehdjUi

Nocleh

a cukremí a

j.

rách".

hodn

Bjjjlo

tíf^l

ve

bude ješt

he. V

„dovku"

(oddfjch),

jeli

si

patron a budoiuci den

(14.

íjna)

patronami

z toho tak

na posice, a tam;

Radziwilov jsme „V;i|íasovali'*

byla

konírn na „na-

neisto, nic jsme

dalece nedilali, vždgi už jsmfe

pškfjí

bedn^^i, s

staiTé

nkteí

biytli

mi^li

tak zv.

jsme každý: 105 jsme se

smtrem k Brodm; ped vojnou

pustili

rakouBkýín.

Kdgž jsme pecházeli hranice, zpívali jstne píse: „]á už více pes hranice baširovat nebudu." Byli jsme

tehdíiji

pád Nikdfj.

nadšeni, že se objevujeme na rakoíuské

v uniformi

bez

nás tehdg. nenapadlo,

doba, kdii pres 30

zrádcuj,

hj

hranice

pas žq

bgi

a bez

trestiu.

mohla

budeme ješt

pijíti

utíkati!

práv

Vzdulí

v

dnech se oddiiávala gene-

tich

po které desorganisovaná

srážka na Sánu,

rální

rakouská larmáda prchala ve zmatku do

pes né do Uher

a

Krakovu!

3íe

šastní, veselí, s písní na rtu, ale

Obtžkáni

.jinýimi,

i

tam budeme nocovati,

další

kuch^yiné

Brod,

Bh'

jejž si

že

jsme,

Miyslili

chra

ale

jsme pouze nechutný ,,borš",

od rotné

tedj^j

pochod!

to

b,^j(l

pišlí jsme do

mlstcka.

rakouského

prvního

jsm€

patron a nacpáni všelijakýimí

spoustoíu,

tretami k sníždku

Sli

Kiairpait,

Poobdvali

každý

mxisil

v kotiilku pinésti, a po

ni&mi

pochod! Slo se blátivou krajinou do vcsnik{yi

Spolená nás došla

Cechjy,,

objydíené Rusíni],.

byl to

marš na nás nezvyklý, zaali jsme potichu

reptat

—

55 verst za den

nebjíjla

nenadávalo se ješt mnoho, náš ztrácel

díúvšru,

to

miyislil

s

hámi

hrstlía,

imalidkost.

velitel

v nás ne-

jistž

dobe! On

sám, jak jsem se pozdéji doviéži, vyjádil

chtl nás

„Vi^j

trénovat".

ást našeho

Pkná

že

ktený

nás

vlídn pi-

Mž není v drápech Rakušan, nenávidl. Ale všichni jsme se hned rozlo-

a iradosi ímil, že

jichž žili

„trenirovka

se,

!"

tetího „vzvodu" byja noclehem

u dobromfysiného Ruisína, jal

Ale

na slámi, postlané po JDodlazc a mnozí hncdi

zaSli chrápati.

V

tom pišel „vzvodný", dobráek

Ljachov, s prosbou,

že

imuísi

nékdo

jiti

na „ka31

raul"

—

va\

Jsme

ozbrojen po vesnici a „ponoco-

choditi

prý v

nepátelské

zemi,

je

prg

to

naízeno a že on nechce nikoho naznaovati. Kdo chce

dobrovoln.

prýi

že dobrovolni

jsemi,

Vi&diil

nikdo nepíjde a proto pihlásil jsemi se sámi, cít jistou

morální povinnost

pak

a

hrozme lunaven jako druzí. Alél

nkoho

po dvou jaksi

hto,

vzbudit, ale

a

zase po

hodin

Rautnera,

bgjo

ve vzpomínkách,

do sousední chalg, kde

vzbudil jsem

mli

i

jednu papirosu za

mi honily hlavou, dokal se

jsem!

šel

tak

po hodin©,

5seiiif

druhoiu, opíraje se o vintovku a

jež se

jscmi

koho? Všech

koue

a kdf^ž jsem,

nebiy}

sdíliv

asi

12. hodiny,

bgili

druzí hoši,

mu

píkaz,

aby

se o nikoho na vystídání postaral.

Sotva jsemi se unaven položil na

slámjui,

opt

vzbiíditi, abjych

šel

Rautner, že prýi

ho zase

nemaže nikoho

To

já vystídati.

už nechtlo, a ekl jsem

|miu,

pichází

se rozuimi, že se mi také spát, že

abíy, šel

nás snad nikdo neukradne.

Dmhýi den k veerui jsme rr^steka jednoho, jména

jseni

došli

zapomnil. Ten den

na pochodu jsme zaboili podívat ské mohjyíyi pohbenjých rakouských

ják, padlých pi velikémi bilo

32

mjli

'se i

na obrovruských vo-

U Krásného. Psodojmem. V onom m-

boji

na nás vše mohutniýmu

steku jsme zase

do haliského

oddech a

bavili

jsrnse

se

zámeckém zpvem

mnohými hloupostmi. Též naše hudba tam koncertovala. Pak se zaíse

v sadu

do

Lvova.

rozježdná a

blátivá,

cestovalo

a

písnémi

Sli

jsim€

dokati.

in-sta várními,

lice

dévata

haliské

a

spadla se všech

cemi

Konené

mjyi

js;me

lvi.

sto-

uli-

diváku,

žid. Ub^itovali jsme se v „landvcrských"

ped

odchodemi do místmluvil k námi

že nás pivedl do prvního velikého mista

rakouského a že nás pivede, bohdá,

Zakonil známým

jsme se zdrželi kavárn/yi,

„Na

stár!"

n-ékolik dní, chodili

kde bylo hodnž draho,

n-jafeé zústalfj; a ostatni, co jich

stihli

mnoho

Bjyilo

ností, ješté jak jsime bjyli (postrojeni,

Prahg.

tohoto

se

procházeli Ivovskými

kasárnách, prostranných, a

velitel,

vedli.

si

inela, únavía

naše 5^n

boulevard(yi jako

a

hlavnié

a

hudbou

na portorika, ka-

se

jsjne

jiné.

jsnue

íiemohli

a

silnice

tehd^,,

posilováni

statcnife

mluzika

a

wig

ale

údolím'

Ti&šili

mokro

Bylo

pochodovýimii

krásnýim

a

si

Liibelské,

odkud

Ze Lvova

jeli

bjjí

do naší

Ve Lvovi

jsme do jedné

ale peníze

penézi,

nebude poteba. Padneš a n-kdo

jednoho dne jsmie se

i

ješt

na posicích je

vnjibere.

podívat na mohylu Unie

šli

na

Lvov bájený

rozhled.

jsme vlakem pes Ravu Ruskou

do Jaroslavi. Nálada už nebyja taková; vtšinoíu j^.me

pece

zpívali

nebo

spali

—

pítomnost

„feld33

t

a jiných

fébla*'

l>y]a

v

,,

Vlak celkem

ncfr/i!á.

kd^ž jsme

noci,

vagom nám

kádrových" v našem

'hodn pomalu,

jel

usnuli, jel s

takovou

ale

r-^chiostí

a tak strašn drkotal, že nás budil ze spaní. Jednu

nás polekal jeden bratr, kter^

chvíli

lulekanýimi

si

obliejemi a rozilent^ nás budil: „Bratí, nelekejte

náš vagón hoi, snad

se,

iti, ale ryphlost je

matoval,

ák

námi podaí

ke dveím, otevel a naídil,

šel

Vjyisko-

hrozná." ]á jsem se první vzpa-

nehýbal se svého

nikdo

to pravda, nevidil

je-li

fee

ímiísta.

aboj;

se

Pozoroval jsem,

ohn

jsem nijakého

— vše

v poádku, krom^ úžasné rychlosti vlaku a nezvjyklého hukotu kol, jenž asi toho bratra polekal Dojeli dostali ješté

jsme do Ravy, kde jsme na „etapu"

do kolýlku výbornou, polévku,

nejedli,

jatci.

a

jsim*c

sami Nžmci,

to

Bi^jli

setkali

lámali eštinu a v^idávali se

na

n

na

Morav

e, mohl

za

jsme

še tam zase se zalze

"za

Znojma

a

okolí,

Cechy. Dostal jsem

pi vzpomínce,

jak s

námi

nakládají a jak je dráždila? kdfysi

eská

zlost

to

a

kterou se nijní každý z nich ohánl, jak jen

— nedal

meckúcli

2

jsem jim nic a nadal jim ješté ní-

žoldák

Raviji

a

j.

jsme pišli k Jaroslav

se ve mlýme, jenž pravé asi na V(i^;£taven

34

jakouj

a

odevzdán svému

i

a

poátku

ijelu.

E:iil

ubytovali vojniyt

biyil

celý po-

rouchaný

do

g-ranákj,

To

všech síran.

dobu tné

bjyila

oken vytluených

se

jedna z nejhorších nocí za

ješt

NezVjíjJílý

vojn^yi.

dulo

spocený

íiitrapám,

a unavenu, položil jsem se na holoii zemi a nespal jsetnl

zimou

vstal

a blízko mlýna, spolu ješt s jinými jsem

ohe, kde jsme

rozdiélal

ke druhé hodiné jsem

celou noc. Asi

Vaili vodu na

si

háli se.

'

.

Ráno blízké

se nás

chatiy^

kamna, okna

polozrušené,

též i

nékolik sebralo

dvee

pro

podnikli malý už jen

pochod

kde jsme se

ubjí^tovali

To

se

rozumí,

nám' to

žíti

v

bgt

jakož

že

asi

i

možného zde

zas

a

7 verst do Ja-

v oficírských

bj^jttech.

potšení,

délalo

jakéhosi majora, jenž nechal tam' svou

mnoho jiných drobnosti. Naše parta pknou, pokoji podobnou kuclT,ijn, jež mela že tam

ídiví,

pro vodu.

byila 'plotna s kotlem^

chtl u nás vodu ohát,

si

spravili

a

tu výiiodu,

Kdo

do

j^mie

šli

kde jsme

^Dípad

roslav!,

uniformiii

a

Ale po obédé jsm€ se zase seadili

nocováni.

obsadila

aj a

imiisil si

ji

takže v tom' ohledu jsme

pinésti, bijli

bez

práce.

V bjí)li

jímu,

Jaroslavi b^l štáb 5. armádfiji,

pidleni.

Radku

BjyJi

jsme

Dmitrijevu,

vojny. Byli jsme na

nho

ku které jsme

pedstaveni

známému

veliteli

z

je-

balkánské

[lodni zvdavi, a dojem, 35

na nás uinil, 2ústal nám' na

ktciiý

oblieji,

a

isirdenou

našem, pece jen

L

ukázati

nás jako Slovany

vítal

rotoui

že jádro

tušil,

je

a

nám

zmínil, že nejsim^e

maso pro

službu ,,divisionných

dal

se

u

do

hovoru.

Z

riobrovolce Šípka, jenž

turecké

rou

SG

vállífyi

tehd[yi

fe

rot|yi

chrabrost,

divisi,

mélí oba radost,

i

Kd|y;ž

bjyfo

domu v

i

generál,

po

paráda,

kte-

nosil bul-

\mh daroval sám*

jejž se,

zastavil

v dobž bulharsko-

komandoval sám Radko. Šípek

Radko vlastnoruné; rozumí

jednoho

Potoin ob-

niekterýim4 jedno-

driuhé

bjyj

a uril

kanorijyi,

dobrovolcem' a sloužil v

kíž za

harský

si

se o nás

prjji

rozvdík".

cházel vjUistrojené naše adiy; a tlivci

dobré. Dal

jsime se první rot^ smáli,

že to dosti „zvrzala". Mezi jinýni

Radko

poádku

ze „stroje" a bg}, jak se

leccos

hodné spokojen,

zdálo,

e,

neznal podrobnosti o vnitním

asi

rp^tsjji

podobný trochu Napoleonovi. Mil k námi

pknou,

dosti

a

v pamiti.

stední, spíše nízké postavy,, s výirazngmi

Bjyl

v

dioiuiho

že ze setkání toho

dobrovolec.

oteveného

z

prvními poschodí

okna

na nás volala

jedna paní po esku: Zahrajte nám* „Andulko ša-

fáova". Píjemné se nás dotkl

Potom

Z na

tam'

u

eský

hovor.

ní biy^leli dristojníci 2. ro^yi.

Jaroslavi bgjo

civilní

její

vjyisláno

nékoíik

dobrovolcri

rozvédku pres frontu do ech: Vanék,

Friihauí, s

Keller

a

U

j.

jedním, ruským

vojákem,

se setkal

jsem'

Jaroslavi

'mi

ktGr,ý

vypravoval,

eský batalion šel do „plenu" orkestrem. Nemohl jsem se áovédti,

že videi, jak jeden vesele

a

s

kterého pluku to velebil.

Z

To nám

Jaroslavi

eši, fež jsem' v duchu za

ti

biy,!!

dilalo íreklamu. a

1.

rota

2.

se

do Lu-

pustila

baova, na pólo zbofeného méstetka, kde náš

opt ubytován vykázáno nám místo na

,,vzvod" a

b|y|l

v

zase

iSe

vené údy studený

tehdcj,

B,;^li

jsme

na holé

na naše zna-

zemi, kde všemi skulinami dral vítr,

chalupi

imizerné

púdié,

2.

hrozui ne-

spokojeni, že stále náš ,,vzvod" jakobjy, stíhán zlýim'

osudem, vždyi

m'usi

do toho

Dopálil

nejhoršího.

jsem' se tehdyi a viypravili js'me se s

Alalým hledati

a

bylo zakázáno

njaký „kvartýr" pro svou

partu,

vycházeti bez dovolení. Pišli jsme do jedné útulné

chaloupkyi k jakémiusi uiteli iPoláku, jenž

omlouval tím, že prý se kovník a jinak že jinami a potkali

oznámil, vilyi

—

že

p nžho

je

Zdráhá

ví,

kde

tam prý

první polovici prý

to

í

nim

a prohlíželi

!s

však

zas'^avil jakýsi plu-

plno.

Sli

jsimie

tedjy

jenž hám' s veselou tváí

prázdná polovice

budeme

žije

si

a,

je

hou že budeme moci s

mho^

fu

SiS

jakýsi

míti

útulné

jako baroni.

V

plukovník, ale druŠli

jsme

poátku neobsazenou

polo-

asi

obsaditi

rniy.

37

„budoucího"

vici

našeho

útulku,

však

jež

ohrazena vysokým plotem. NechL^U jsme zlodji pelézati a rozhodli jsme se radéji Kdi^ž jsme

du. ']un£

Imr.

ped

jíti

zrakíim,

zpe-

uvidli

vchod,

hlavní

jako

jej

standardu, na které jsme,

vlající

íce svým

h

pišli

byla

neva-

„Cešskaja Družina".

proetli:

v tom na neštstí vyšel náš plukovník, který

ovšem

tázal

Když

roty;.

nic

najíti.

slov a

Hoši

už

na

šli

kdesi v blízkém

mnoho

/

chceme

že

na nás spou-

vaili

aj,

s

a

n^žJiiž

já

ješt,

rr^y

Druhá

toulk^j^

zámeku, pi

vnikl

nám nepodailo

se

ovoce, naloženého v lihu;

se sebral a

od které jsme

a

nás dát zavíti.

chfcél

smutni,

js>me

hladoví,

silné

tu

jsmie odpovédili, vychrlil

stu nclaskavých

Odešh

co

se,

partie bjyl

tedy

a

našla

lihovar,

s ikotjýilkeiu

ostatními do sklepa. Nabrali

jsm^ toho každý plný, kotlík

i

do kapes a

hajdai,

zpátky. Kdiyiž jsem se vrátil, dovédél jsem: se, že

Malý

kdesi

apl holuba, z Eéhož už b^y,la hotova on sám vail; bájen mi tehdfyi chut-

polévka,

jíž

nala.

hostil

nám

Já

zase líhovýtmi kížalaimi, po nichž

trochu se toila hlava.

Jakž takž jsme se tehdy ráno opit k nám;

vijispali

va,strojcn!ýimí

v

podpiukovník Sazontovi. To byla

mi pinila v 38

žilách krev,

fmiytslil

a druhý den

šiku,

e!

promluvil

Pi

ní

se

jsem, že toho Clo*

veka zastelím nebo probodnu. ,,50.000 snédli

jste

ruské vládš a neudi&Iali jste ješt ani za kopejku práce.

dluh

Ted

splatili

je

—

na vás,

vdomí,

biudte si toho

—

se píiniésti riijaký užitek!"

kterou

do

vojáky

provázel

tak

abyste tento,

To

bojíi,

a postarejte

b^yila

z

veliký

e vdce,

kterých

asi

mnohýi z nás se nevrátí! Místo slov teplých, po-

e

vzbuzujících, sl^yšíme

piino pobuující, prone-

senou tónem Icdov-é chladným, ujážejícimi Dodnes že nikdo z našich dstojníkií

se divím,

dobiovolcú tehdy nevystoupil a neekl

svého míniní. Myslil lejší

mne

a

jsem',

„podkuje"

mw

a z nás

mu veejné

že se najde nékdo

simiés-

za toto louení. Ale ne-

našel se nikdo a já do dnes na sebe se zlobím, že

jsem sámi tak neuinil. B^lo to proti vší disciplint, ale

uražené sebevdomá se ozývalo ve n-tó

nji, než povinný

Hned po vál

siln z

cit

té js;me

pedu

a

kázn. vjyišli

za silného vetru, který

bránil

nám- v pochodu.

jsme s poátku s duší naplnnou hokostí a jsme, že každý

i

Sli cítili

nejmenší z^chviv sympatie k na-

šemu plukovníku pešlo,

sil-

z

nás zmizel. Ale za chvíli to

zanotovala se písnika,

pak

druhá,

tetí,

a šlo se zase s veselou. Byli jsme rádi, že jsme prg^ od našeho „vdce", který nás na pochodech

moil hladem,

jedli

jsme

totiž

jednou denné z kotle 39

nechutnou

pouze

bez

polévku,

jsme

suchariyt. Sli

ve vesnici polské,

chleba,

celiýi

vápnem! a na vrátkách s

konen

jsme

zprvu nechtl

stranná,

v

žena a

asi

3

si íci.

jak okolo soli,

—

ohn

a

pak

našla Topili

jsime si

ajcmL Shánl

jsem^

nepoízenou. Vidl jsem*

!s

jsme

na slámu,

spánkem a ráno

silnicí

na nichž

chatjij:

dosti nevrle, že nemají

dáti nechtli. Jedli

Brziy

Rozdlán ohe

vojáci mleli

chtl jsem trochu od nich odkoupiti,

mne

lehli

zapíjeli

onemocnilá

ležela

blízko naší

Pí

40

vel-

'Svtnice tami byla pro-

brambori^j,,

jsem se

ale vrátil

Také

najíti,

našemu ener-

ulstoupil

cholera!

Pr;ýi

od sedlák

ale odbiyilí

nic

Hledali

na které

thaliupyi,

komlrce

déti.

pak pochutnávali

hodn

ale

pustiti,

SQtusední

kouperijiji

sice,

do

vrazili

gickémiu jednání, dal

súl,

cholera.

nápisiji

pismenp bylo napsáno cholera! Sedlák nás

kýimi

a

pomazán(iJ

b^}^}

dlouho klidného noclehu, ale nem'ohli nic

jiímc

až

den a nocovali tehda

chalupjij

jejíž

jstm«

dostávali

tedjy

lusnuli

na prodej.

bramboriy bez

soli

jsme tehdiy tvrdýim

jsjme div nezaspali.

jsme se aase

pustili

na

další

pochod

do Rzeszovva, kde v nádražních kasárnách si

'moje parta útulek v kuchyni 2. poschodí.

jsme šli

vším,

co

bjylo

po

ruce,

jsm^ do mista shánt chleba,

nebylo,

až prý

ráno.

židlemi.

i

ale nikde

Koupil jsem' v

jednom

krámie sádlo a pak papirosg, takže zase na chvíli

po nouzi. DruJiý den jsme

b^ilo

k

11.

jih

který

korpusiui,

od

U

Tjyíina.

pohoštni

níci

aj

vaili

štábu korpusu

tam

bjyíli

se zpivu a

jacísi

naši dstoj-

my

zatím

rznými

krato-

alkoholem),

také

a oddávali

chvílím. Byli

kdesi na „folvarku" na

bjy;l

(snad

pes Tjyín

šli

zvdavostí

kozáci, kteí se

hledli na nás a ^mnozí v,|jpravovali o svých vojen-

K

ských píhodách. T|yín

se

misteko

Filzno

Tam

od Tarnova.

vír,

našli

mnoho

housle

aíd.

klávesjy,,

byC

isi

tabák

—

i

'

Í20

aži jsmt

silnici,

verst

na

východ

jakéhosi inspektora, kde a jiných

tretek

Byla

miuzika,

Vicí,

každý;

jako klamlátil

na

se,

šel ji

Sklep byl plný brambor,

v ohni.

pekli

nikde nebylo jakýsi

pišli

podívat se na to neumil a néktei

i

Pamatuji

asi

bfijtó

se pustili na rozvidku. jež jsime

opt

naše druhá plrota bgla umi-

sténa v opuší.ném jsime

pes

bjytu.

Pochodovali jsme potomi po stihli

vrátili

do Rzeszowa, kde jsme

zptt

do starého

veeru jsme

že

mii

a

jsem koupit lze dostati,

mé

parte: došel

tehdy

nkam machorku, ale až konen jsem chytl

„oboz", kde jsem koiupil dva „pakiy" po

40 kop. že jsem

(v ji

míru

stála

4

kop.)

a

byl

jsem

rád,

dostal 41

Odíiud pak pustila se naše rota dále na záp^d

polními cestami k Tarnovu, na poloviní cesté však

pmQ

s€

Klecandoiii,

a

k

tuáim;,

Raukem

11.

jsme do

ped

chalupij,

kde

Já, b[yli

s

šla

my

divisi,

k 22. Kdesi

jsme nocovali.

vesnici

plrota

první

rozdlili,

rotnýira'

a

pak s Cejpem

Tarnovem', v jedné

Hamala

Malý

a

zalezli

—

kozáci Terské oblasti

nám hodné pátelsky), svaili nám' sami aj a hostili nás masem a bramboriyl s omákou, podobalo se to giuláši. V noci, ponvadž

chovali

bfijlc

k

se

dal jsem^

teplo,

si

pod hlavu, což

.posleSní peníze,

že jsem peníze vjytrousil do

upln bez

ve které jsem'

bíuzui,

kopijkiij'.

bfjjo

slánif^

Neštstí

to

osudno

mi&l tími,

a šel do posice

isem' zpozoroval

až v Tarnov^, kde sestavili v jízdámé „vintovky"

do

p,ijramid a dostali dovolení

do xnista a koupiti

vali se

na púl hodingi podí-

si,

co kdo potebiiije.

Tišil jsem se, že si koupimi tabák,

Délaí jsem! všalí

2

b;i}il

hledal

okoládui a

Hamalovi a Malému lásko minsyi Jaký

mij

jsem

zajit a šel s

tento pinesl

peníze.

Nenašel jsem

ovšem

nic,

tedai

chu

si

Haimatou k blízkémtu pivovaru, odkud

dv

láhve piva.

To mné

trochu uspo-

Malý ješt za posledních 35 kopejek koupil

okoládu 42

sebe pláš,

lúžas, kdjy^ jsem' shodil se

což ímné naplnilo hokosti. Dal jsem

kojilo.

j.

—

pfustil

se do rozkoše!

A

tak

myi ti

b^li

bez „monefe". Ffes

Tamov

jsme

šli

skou: „4. ervence". Poláci hlíželi.

Ve

Vojnici,

j^me no<:ovali káta

a

ped

v

ng.

já,

rozbitém

ptal,

rozvdkách

na

s

údivem

domiS

msteka Ze

—

silnice

si

mjyi šli

advo-

k

štábu

zavoláni

biijli

jak a

si

vpedu

pedstavujeme

pak nás

kopeku

propustil.

Vjíjitáhli

jsme

jako ochrana praporíii.

jsme potom' zaboili do

jsme na jednom

nás pro-

jednoho

Ráno druhého dne spolu s plukem' z

sokol-

písní

syrový, Kouklík, Smetana, 2iv-

Plukovník se nás

svou práci

eskou

misteku západn Tarnova,

spaním' jsime

pluku rilskáho:

s

poli,

se dali do kopání

a pak

okop.

43

v Kdjyiž

nikolik

poslal nici

ale

bfjlo

prvních bojích. vše hotovo, pišel k námi Cejp a hochij,

Už

na rozviMku.

nevím,

náhodou

ml

Mern'l jsem

taká.

jiti

jakoni

mlli

sil-

úlohu,

úzko z toho, kd^yb^jCh snad

imí tehd^y. dost

bjyilo

na

setrnilo,

ise

\íá^}\ž

docela

tehdfji

žádného pomti o tom, co se na takové rozvédce

má

dilá, a jak se

Veei jsme

taím

do

šli

lovk

a

biylo

pikázáno

Spal jsem sen.

asi

spáti

do

Zdálo ^e

vesnikyi

blízká

nocleh, roz^oii!! jsmie se

chovati, chrániti atd.

po oddleních v chatách úplné bojové výzbroji.

v

10 hodin a

mi,

že

chalupy a jeden z nich

na

fjastev.)

jsem'

mlel

Rakušáci

vnikli

m

škrtit

zaal

strašný

do

naší

tak siln:,

že jsem nemohl volati o pomoc. Probudil jsem' se a

opravdu

p/isobila s hrudi se,

silný

naplmná patronami na krk.

kdo chce

dostavil

jsem

cítil

V

jiti

té chvíli

tlak

na

hrdlo,

který

nábojnice, sklouzniuvší

pišel ,,vzvodný" a ptal

dobrovoln na rozvédku,

k Cejpovi. Dodal jsem

si

simjlosti

abiyi

a

se šel

ifiem;

tam už nkteí hoši

Bíyli

miž pod velením Cejpa jsme

ped

hlídkám, rozloženýrm

hned,

jsme k

mokr.ýimi

ní

hodn

se

hlídce,

místiyi

b|ijil

ni-

okopy. Jednu jsme našli

hodn

a

pes

dlouho,

šli

íkui, kde jsme

Koneni jsme dospli k oné

namoili.

kde

s

k našim' polním

šli

druhou jsme hledali

ale

„vzvodM",

4.

zajatý,

rakouský „fáhnrich", rodem'

Polák, s nímž jsime se vrátili do naší vesnikyi do

bytu Cejpova; od

nhož

jsem dostal kuis jablka.

Diuhý den náš pluk nastupoval. v dolin okolo íky,,

voiákm, adícími

se,

neklid.

jejích

jsem'

Divil

otrlosti

a

klidu,

nikdo ani brvou nehnul, kd^yž zasvištla nad jich

hlavami

kulka.

otrlý a klidný.

v

Mjy

Pál jsem

bfjjii

si

každv

Já

riiiíama

i

bjyli

tak

nai

naše

rozqypáni v „cep" a

nemil lopatky a proto pažboiu.

také

tlaí

ped sebou jamku aspo

ryl

si

hlavy.

Hned jsme

být

je-

odvedeni do zálohy, avšak

tom pišla zpráva, že Rakušáci

levé kidlo.

se

tu a tami zalétla ,,ve-

mné vzbuzovala

lika", jež ve se

kam

Se^-adil

ry,l

pro zakrytí

jsem

zemi

Pozdji mi pjil lopatku

soused ížek, takže jsem

si

míiij

udlal slušný úkryt.

Naproti nám, ve vzdálenosti asi 8C0 krok, opravdu

j^me s

vidili

nastupující

kopeku dol. Naše

ná, divil

jsem

Rakušany,

linie biyja

se, jak ryíchle a

v

spoiišléící

se

prmo vzorjakém poádku se

tehda

45

píinou toho

vše vgííonalo. Snad

bezpeí. Nestíleli jssme cího

se

viykávali fen

ješté,

Tu

nepítele.

a

nad námi se najednou

možné

bgjo

tarai

prolétla

roztrhl

první

nt-

blíží-

kulika a Srapnel

ra-

nám péknp béloervený

djým, íkali

V

tom' pišel

píkaz od plukovníka, abij^how ihned

odešli zase

kouskjL

jsme

do

1.

Líbil se

že nás

si,

zálohjy,

obsadili

jsme zaali

které

artilerií,

bí;jlo

ped

okopy, které den

tyi

a jež dodlali

rýti

jsme se tedy tam, a sebou,

pozdravují.

,,naši"

dívali se

jež asi hledala

„sapéi". Schovali

na prostranství

obstelováno

silnš

na.ši,

tím

ped

rakouskou

schovanou pod námi

v dolíku. Najednou pilítlo nakolik šrapnel zrovna

ped

naše okopy a potom jistou dobu se roztrhá-

valy

ped, za

tam záloha.

í

nad námi, Rakušáci

Mj

o tom,

kdyby mne dnes vojnu

ted|ij(,

neudlav

zabili

jen proto,

-do smíchu nebíyjo

mrt-é

jsme trochu strach

Pemjúšlel jsem

že

je

soused Grosman se tomu všemiu

smál, ale ntjak divru, miéli

asi tušili,

proto

a

jak

—

abfj,

bfy

pro

to

zlost bfjío

—

na sebe. simiutné,

jsem se dával na

po všech t&ch útrapách

ani za kop&jkui prospélchii slovanské vci,

zemel? Eylc mí hodn hoko pi tom pora^)šleni. Vidl jsem doíe v údolí nikolik ranémpch lid koi

ní

^

—

šrapnely a granáty roztrhávaly se blízko naší

baterie a okolo 46

domku, v

nmž

jsme byli nkolik.

ped

hodin

do chalupy,

bhlo

—

baterie

zek

jež se

bezpochyby

vojníiji.

V

noci

opSt

—

V

jsme

biilo

plno

ihned spátelili a

se

um^la

byl první obrá-

do

šli

chat,

—

Volyn

žení

voják,

vypravovali

s si,

vali s dili

vlastn oni

na bramborpj. Mluvili prý

s

poli,

setká-

kam a

nimi,

Slovan

já

chojim

rakouských.

Litoval jsem, že jsem tam nebyl s nimi,

mnoho pevedl do Kdjyž

SG

bjyl

bych

zajetí.

pak následujícího dne rozednívalo,

byd jsem poslán s Navrátilem

donesením do pedních liteli

eši

že jim neoznámili o tom, že Rusko vede

vojnu tuto též na osvobození

jist

i

úastníci prvních ta-

otužilí, ostílení,

rakouskými Cechy na jednom

v,y^ítai,

jsme

nimiž

boj. Byli také na Sánu, kde prú se

i

kde

na rozvédku tehdy

já

nám, rzné píhody z vojny. Byli mezi nimi z

naše

i

píkazu.

nebjíjilo

chatách

i

To

našli.

ji

jsme spali pedešlou noc a nešel

udeil

vzala plamenem'. Zevnit vy-

voják. Brzy pak

rSkolik

pímo

Náhle jeden granát

tim.

i

Hamatou

zákop na

s jakúmsi

levé kídlo k ve-

jednoho praporu a pak uriti pesné zákopy

pro zálohu. Sli jsme údolím, pak jsme kopec, kde bylo sjážkjij',

tronních

nacházeli i

lezli

mnoho vcí zbylých jsimc mnoho pušek

na jakýsi

z nedávné i

tašek pa-

erstvých hrob. Okolo jedné, o

samot 47

chalupy,, bylo s jedné strany

stojici

openo nkolik

pak rakouských pušek, a

našich, s druhé

mt'j,

do-

že ch;yitneme néjaké zajatce, vrazili

imnívajice se,

jsme do dvora, kde nás pivítal rušivým štikotem

domácí

pes.

Hamata ho

hospodá, Polák,

V|yišel

prohlédnouti

bránil

brzy; ukrotil

„štíykem"

a

nám ^Myi však jsme mu trochu zalekl, naež

nevlídnýi, hrubý, který

chalupu.

ukázali na puškyi, kterých se

—

jsme provedli prohlídku, však bez výsledku. Kd,yž pak

na zpátení cest jsme se spouštli

provázela nás

kopce,

rakouská

strojní

puška

s

—

jedna kulika proletla mi n^ezi rozkroenýma no-

hama, druhá zafiela v pedu

nad hlavou, takže loupce v dolíku,

Za

vesnicí

okolo

zeli

mirtvol

píme snad

jsem'

abiijch

ped

obliejem-, tetí

se dal do

útkui k cha-

se ukryl.

Stepánovemí, kterým' jsme prochá-

rozbitého

kostela,

—

hlavn rakouských

jsme

vidéli

nkteí

ubožáci byli

zkroucení poslední agónii. Napadlo i

mezi nimi nachází se mij bratr zahánšl od sebe

jsem

SIo se ku pedu, vangardii'.

raném

šli

poli,

a

—

m,

že

s hri*;zou

takovou myšlenkui mpj

byli

jako ochrana

jsme po stran v já

mnoho

,,cepi"

,,3-

po zo-

byl tehdy tak unaven a hladov,

že jsem sotva údy vlekl. Potom jsme odpoívali

na 4<

louce,

kde nkteí hoši

dali

se

do posledních

i:b'jtk

chleba,

ušetili.

Ml

nj

tehdy,,

co

zapenírrk' Kutlvašra o ošidil

dal v tu minutu

je to

hlad a

ním

kousek

j

ak

krkiyi,

abiy;

zmaen. Pak nás

hrozné

je to

a sebea,2pofí

abi^jch

mi anr jeden drobet nepropadl od pluku a v blízké ves-

oddálili

nice nás nakrmili. Každý dostal kus chleba zelného borše.

V

a plný

míru bych byl takovou

hatlaninu nikdjy nejedl, ale tenkrát jsem' se do

takovou

pustil s

Potom

pochod a k veeru pišli jsme

Rzeszavi^yi,

asi

Naše oddlení usadilo se v

stará

ped

jenž prchl

fojta",

5 verst od Bochnie.

útulném', p^knim'

Imed cc kde na zub a

našli

ovšem shánli

A'»y

jsme trofhu mouky

ve špižírn. To bylo jásotu; hned jsme se a

za chvíli už

by,lo

váleli a pekli placky,, které

Také jsme

V

noci

na onen

sviit a

je

tsto,

z

dali

mhož

nesmírn nám

do

jsme

chutnaly.

ve chlivku nkolik

prasátek.

rakouským' bajonetem

pipravili

objevili

fsime

domku

Zstala tam pouze

Ru.^y.

babika, nevrla a lakomá.

práce,

nj

chutí, že nezb-yío ani kaplíjyi.

oplet

do vesniky

,.

co.

hladový žaludek, a pamatuji se dobe,

jak jsem hledšl,

kotlík

chle-

nevím

namáháním

Poprosil jsem s velkýrm

nejísti.

zpíisobem

chu na kousíek

j^em takovou

ba, že bych byl za

Poznal jsem!

jakýmsi

zvláštním

jež

rozpoítali jsime to tak, že na kaž-

dého pijde plka. Chtli jsme se

dáti

do peC^ni, ale 49

!

v tom pišel rozkaz, abjíjchom byli veni k pochodu.

jsme tedy prasátka do

Zabalili

s\%Qh ranc, a každý sg svou porcí

kde jsme se mli seaditi. Nad námi i

ihned pipra-

šel

na misto,

létaliji

šrapnely

granáty; pozorovali jsme, kde se trhají a soudili,

kde

asi

je

V

nepátelská balerie.

to mi

nám

však

oznámeno, že nikam nepjdeme, abfjphom se

bjijlo

odstrojili.

dlouhou svinat

vbec

M{yi

chvíli b(yJa

Se dali ihned do peení selat a za

neúpln propeená

nám lahdkou,

—

beze všeho

bílá

telika pod-

že bez chleba a

žel,

našlo se pouze nkolik

sai-

char. Nejvptší nouzi jsem

hledával jsem

ml

tehdy o kouení; pro-

zbgtk machorku

a

v kapsách Viytrouše-

tabáku,

n^ch a smíšenýich s prachem,

Mnozí kouili o chorky

i

sto šest,

si

ukroutil papirosu.

mili ješt zásobu

vonného tabáku,

ale já

s

mia-

i

Hamatou

jsme ani peniz, ani kouení. Lo/il jsem

mleli

ve vzduchu oblákiji dýmu, papiros

cích

kamarád

Z

Vjíjcházejícího

tehdjij

Bochnie <jsm^ odešli

Ochocina pes Brzes^ko, bgj tížnjý

i

obsadili

ryíchlý;

školu,

z

netcd(i|

hoí-

a snažil se uspokojiti po-

dráždiné prduškgj. B^ila to

50

abijch z posledních

všechniiji kapsfji,

sotva jsme

bids

jednoho

pochod

to

došli.

vynesli lavice,

V

veera do

hodn

Ochocin

zatopili

objsiraie

v kamnech

ku spánku.

a uložili se

Z Ochocina Bylo vidti

pekrásný pohied na Karpaty.

byl

nkalo

sríjéhové velikány, a

že jeden

se,

z nich je Gcrlachovka, drahý Lomnickýi štít

Kromié toho na úpatí téchto hor rozehrával se veliký

boj.

Odcházeli,

pesile.

práviž

noci,

té

smrem k

však zadrželi v

mají

pijíti

instruktor.

ný

a-

jsem

jsem

proto

Zárove

ml

po

silnici

do poádku

zia(se

posici.

zstati

se minou

na

posici.

rotjy,

zaostali

u nich i

Bjylo zajatých asi eskýirr.1

„Na

což na

n pkn

ml

ila.

kdg naše rota odchá-

býit

300; Uspenský

zdar!"

Potom jsem

psobilo;

jako

brati: Živ-

Najednou se mezi námi

poruík Usperiský, jenž

dlili

službu,

Tarnov z toho dvodu, že nkteí práv zajatí eši k nám do

Pistorius, z první

na

ustupovali jsrne

sthovala

Zajati pišli asi v den,

zela

m0

ab^

ustou-

muisil

dali jakž takž

dnyi se rota

tri

a

i vlastn

jsme se

Mne

Družiniy

konen

sílfyi,

Tarnovu,

V Tamov a asi za

kdfjž

všechny;

napiali

ruský nátisk, jenž

zadrželi piti

Germáni

s

objevil

rotnými velitelem. je vítal

a konil

jim eskjij velel,

Cílou jsme je roz-

na 4 „vzvodg" a odvedli do kasáren. Br^o

nuioho starostí s

jich

obleením v ruské

miunduryí,

kterých se nedostávalo. Jakž takž se dalo vše do 51

poádkií a

nás 4 Sokolw dostal na starost

každ{ýi z

jeden „vzvod".

ila

Pistorius tvrtýi.

Ponvadž jsme

sárnách

namakání

první,

v jednéch ka-

bgili

jako slaneci, pevedli nás brzo

do etnických kasáren, kde

pkn

druhý, 2ivný tetí,

já

se zaídili velice

jslm^e

Mli

a byli celkem spokojeni.

jsme

elektriku,

nábytek, psací istl a celkem pohodlí dosti.

Zaali

jsime

pomalu se cviením

Uspen-

a

ský se nemohl dokati, až budou noví hoši vše-

chno umiti, to

dva v Rakouskui,

zajatúmi

Alezi ženatí

se mbhl

se cviením.

trápení

vL,cvik:

abjíj

a

bíijli

Nkteí už a n\jni opt

nkteí

houku, vychovávati

prožívali

tetí

noviýi

už

lidié

v

Ruisku.

staí,

hodniél

bijjio

je

jednati

pímo

s

nimi

psobiti

a

pole-

na

mírným slovem, než tvrdou vojenskoui

plínou.

Šlo vše dosti hladce, byly v té

úspšné výsledkij! u ruských vojsk dje na brzké skonení války, jež nvlo znamenati svobodu. Brziyi

jsime

bou jako jedna inteligentní

a

ského lovka. novalo 52

bfjjo

kromi toho zde moraliso vání posledními

útrapami vojny. Nutno

spíše

A

nimi pochlubit.

s

'm'u,

žili

^->ro

disci-

dob

a proto

nás

n jisté

na-

i

Cech)yi

i

s rotnýlm a všichni mezi se-

rodina. Uspenskýi

bjyil

lovk

dosti

brzo pochopil charakter a duši

Pln pál

e-

našim tužbám! a impo-

že se dostal do lak idejné ásíi.

asto

se s

jíviiiíi

iniím

v soukromých rozhovorech penášeli

do budoucna a kág^

js'rn<>

eský

že netleskal rukama.

lovik

bjijl

svenc

a

mu

plných Bgimpatií, kdežto

velitel

Dmžiniyt,

lovk

bfj}

rádi,

akoliv

fmil

dovedl se zastali svých biyjo

lidí,

získati

Pišljy

všude

—

vánoce

komitét eských rzné dárky

družinníkiy,

i

papirosiyi,

starých kasárnách ba, zpívala

teba.

nkteré výsted-

který jsme slavili po rakouském datu,

dostali jsme z

nazývali:

hrubý

líný,

jehož nenávidl kde kdo. Uspenského

Štdrý veer,

novodružinníky-,

okoládu

bjyj

se ruská

a

j.

jak

i

jsme

drobnosti.

ustrojen stromeek,

eská hymna a

pro

i

je

Ve

bpjila

hud-

,,Hej

Slo-

!"

Na

ruský

Nový rok zaaU Rakušáci

Tarnov

tžkými 42centimretrovými

granáty

se

kasáren

a

roztrhávaiy

poblíž

ostrelovati

dély.

našich

Nkteré

etnických

nám vypadla pi strašném vzducho-

vém otesu okna. Jedním granátem 10 voják, stojících na

ulici, .

bylo ubito asi

nkolik '

4

jinak

odpoušlifeli,

u svých

poádek, kde toho

vané

mo-

získati

všichni

nové

—

si

a sprostýi,

nosti, ale

dífcéi

v nkterých

B|ij|l

dobrýi a dovedl

píbuzný Uspenského,

miíi

s Pra-

Cech(^j,

v Cechách pijme, radoval se jako

lid

mentech títina, ale to jsme to

líili

eskýim národemi a nadšení, se kterýim nás

hoiu,

div,

mu

civilních '

lidí

53

a dití. ku'Sjyj

Zde

Télo jakéhosi

vojáka

a rozmetáno po ruka,

tam

tnup,

ulici,

jinde

rozerváno

b,uJo

na

steše a za kasárnami.

—

noha

strašný obrá-

Výstel ten den b(ijlo asi 12 k nadlaly hodn poplachu. Veer jsme se stahovali zase do zadni

zek.

prmyslové

ásti msta, do

namakán jsime aby,

v jedné

býti

nám

mi

opravd,ui zaínali

jsem

Uspenského,

za

mjaké

tedy najíti poblíže

avšak všechno bylo

stíleti,

Prosil

„vzvod" bgl

opatil n?.co kloudmjšího k obývání. Zpl-

nomocnil

Asi

kde

miistnosti,

nespokojeni.

Mj

školy.

dva

peplnno

dny,,

našimi družinníky.

když Rakušáci

neuistávali

nás v,yvedii z Tarnova do Pilzna a odtud

jsme m:Mi

jít

do Dembice.

zastavili; biyli jslme

semum Radkem

V

Pilzn jsme se však

tam zadrženi,

jak jsem se do-

poslaným na adresu Sazontovie

Vidil, telegramem,

Dimitrijevem, jenž se rozílil nad

samovoinýím odchodem

velitele a

pikázal miu ihned

Sazontovi

se vrátiti, jak jsme se dovied^žli, ilostal

^

místnosti,

za to 30 dní, což

nám

byjo milý'm zadostiuin-ním

za jeho sprostotu.

V Pilzn s

m]

„vzvod" nemohl

druhými, kteí se

dovoleno

nám

bplo

54

pohromad

luimístili

v jakémsi soudu, tediy

najíti si

soukromé

kolika svýrmi hochjy; jsme se usadili

hodn pál Rusm.

býti

Ui

byty.

S n-

ševe, který

Pilzno tehd|y riélalo

pi

dešti-

vém

a blátivém

budov

pobouráno, všude

b,)jlo

dobe

ce a

poasí nepukni! dojem. Tak mnoho krát-

plotiy: rozebrániy;,

bylo vidti, že se n ésteka siln dotkla

vojna.

Druhého dne jsme do

Tam žili

jsme

kterou

školy,

do Tarnova

cestovali zase

ped

obývali

odchodem".

teprve jsme se „ustrojili" jak se patí a pro-

nkolik pkných

Pomalu

chvil.

den,

se

blížil

kdy,

se

mlela

konati

písaha novúch našich spolubojovníku a proto nutno zavas

—

nemalá

U

stejn.

na

je

ne

pipraviti.

to

všichni

níkterých

ponkud moment

pece

vojákm

poslati tiji

jen

religiosní,

a

v

lu

pak

íjiných

i

sie

M:ij,

postavení v této

instruktoi Víci

všechnu svou schopnost, abgí:hom aktu.

a

svobod|iii

celé jsime

jsme

získali lidi k to-

na ešství a poukazovali na a

misii

napiali

hlavn na

Psobili jsme

svobodu nezná ohled

ta

mohou

do okop, kde budo,u nu:eni prožívaíi

choulostivé

nectví,

lho-

aspo

rozhodoval

pípadiž poteb'^}

trapiU válené znovu.

muto

tu

vtec

budou postaveni na roven

okolnost, že po písaze ruski^m.

na

hledili

práce

to

B^yila

biyilo

cit

vlaste-

že boj za

to,

že porušiti ve

prospch

národa písahu, vijinucenou v Rakousku,

není híchem, núbrž dobriim

,,vzvGd" bylo

asi

62

lidi;

skutkem.

U mne

písahati odeklo

ve

pt; 55

,»vžvodech" hylo to asi také takové;

v ostatních

všech

jich

biylo

asi

31,

jež odeslali

Písaha se konala na

ulici

jako zajatce. naší

pl'ed

Fotograf, žid, kterým také trochu eskjyi

loiL

školimiél,

nás fotografoval, ale jak jsim^ se dozvédjfeli potom',

zmizel tento s^n Izraele s aparátem! asi

dostal

i

negativfji;

za to puknou siumu od RakušákL Po

písaze, jako vždj

i

u nás,

t)ijl

ceremoniální marš,

kterého se moji hoši, skoro všichni býjvalí „landveraci"

56

zhostili

estná.

Sokolská komanda. Kdjijz

za misíc

2.

do Tarnova

rota vrátila se

na krátký odpoinek, b^\ jsem trochu nemocen; dostal jsem žel

ntékolik

Uspenský s

s

revmatism dosti prudký, že jsem dní a

V

nemohl se hnouti.

instruktoríyi,

kteí

\už

dobfi

té

bez

biijli

le-

lidi

a

néklerými z novodTužinníku Zaal poádati besediy;

na kterých se debatovalo na rozpacích, co

a

Každýi

cviilo.

asi zamýšlí. Pokládali jsim^

ského pece jen trochu za blázna a

bgil

Uspen-

myislili

jsime,

že s námi chce podniknouti njaké krkolomné kousk(y

bgilo

na

posici. Hlásili

zaízeno

Živným

tak,

jsme se znovu do

že 'mižeme

jíti,

a Fistoriusem' luž ohlášeni,

slední chvíli

pišel Uspenský ke

že já nepjdu, mítal jsem,

že

zstanu prý

mohu

rotg, a to

b[yili

jsme se

ká^^ tu v po-

mné

se zprávoui,

dále v Tarnové. Na-

více uplatniti se na posici,

zde že není žádné práce. Práce prý se najde, ekl tni,

„já

t

potebuji".

Byl jsem zvdav, co to bude za

práci,

která 57

itiié

— druhý den se

eká

to Viy^svétlilo. BrzAj z rána

ped Radkem

odcházela druhá rota .do Karpat a

mtla zazpívati

ped

nilíu, kterou

jsem

vala. Já

bulharskou

vojenskou!

jistou

odchodem' u kasáren

ješlš ležel, kúi^ž jsemí

sliyjšel

Sii

pís-

opako-

tu tklivou

mne siln'é dojímala. asto jsem si opakoval slova: „A kdo padne v boji za svobodu,

melodii, která

bude

neumírá,

ten

nemohu

vnš

žít!"

svými hochiy

Litoval

jsemi,

že

do

Karpat.

v tom' okamžiku smutno a stydl

jsemi se,

se

jiti

Bjijjo !mi

"

bít

se

že jsem nucen se váleti v Tarnove dále. Ješt pak,

hudba zahrála

naše

kd[ijž

provázela

a

rotu

do

štábu armády; spolu s Uspenskýni a velitelem, byl

jsem

zvídavjší;

vele

uvítáni.

ekal

že budou

jsem,

u

Radka

Jak jsem se pozdíji dozviédl, celou

cestu se luili odpovídati na pozdravy, cviili se, to

pikn

V

dopadlo.

Pilzm právt se nacházelo

rakouských. bjy,}

to

dlili

ab^yj

Cech,

Nmc a

návrh Radka,

od Nilmo a

naši rotu,

ah^y

asi

100 zajatc

Madar.

Podle všeho

zajatec

iVladarí:-,

Cechyi,

postavili

k niž 'ml Radko dojemnou

jež

pravé

e,

od-

ped

po niž

Viyznamenai kíži a medailen-i nkteré z vyiznamenavšich

skou

se

ligimnu,

máj?" To 5U

na Dunaji.

biyíl

na

to

Potom

hoši

zazpívali

„Hej Slované!" a „Kde

rui-

domov

zajímavý obrázek! Zajati eši, jimž

Rakousku zakazovalo

se v

domov

a „íídc

tivníka"

sl^jší

zpívají v

zpívati „Hej

u svého

m&j", najednou zde

známé, krásné

\^

rodném

Slovaiié"

tklivé

,,

pro-

zvukiyi,

jež

,,Moskalové". Néktcfí

jich jaZ(ijku

z nich zpívali spolení^, druzi .sa!utovali, tetí sime-

epice,

kali

Sám

jiní slzeli.

obrátil se pohnut,

zek,

Radko, vida tento obrá-

lovk

oích. Výborný to byl

a náš veliký pííznivec.

Když po nkolika dnech teprve

bude.

zstali,

tch veer j

a z

koli,

Uspenskýim, jsme

s

si

po krátk-ám

a

lení

,

vrátil,

pi

nám již

jsime

—

zavolal

/sokolské komandyi",

So-

že utvoeno bude asi

neklamali

oslovu

všichni

které jsme mívali

a besed,

nás Uspenský

jsme

Byli

soudili,

R

njaké družstvo. dne

Uspenský

se

jsme se dovédli, co s námi, kteí jsme

Tarnovi

v

miu zatp;ijt]y v

a slze se

-

Jednoho

se.

bylo

gratuloval

nás 9 k

—

povo-

jsme méli býti zákla-

dem. Vy své tlil nám, že chce v duchu, sokolském viychovávati

a

ných z nejlepších i

z *každé

vésti lidí,

již

rot(Ui

utuženi

nkolik vybra-

písnou sokolskou

vojenskou kázní, budou hotovi každou minutou

jíti

na smrt.

Zaali jsme ihned

cviiti

prostná z VI. sletu.

Uspensiký cviil s námi; suil se

jim;

teprve.

Potom

mél býti hli nejprve lehký, pozdlji v „plné zbroji".

Z

1.

a

5.

rot^y;

pišlo po 15 družinnicich, nás 59

9

—

SG sešlo" V Tarnovi také 15

na

leni

3

oddálení.

Zaali

i

jsme rozdé-

bji^^li

jsme

všichni

cviiti

prostná ve 2 oddleních, jedno jsem vedl

hé Janík. Rozvrh hodin jsmfe sokolská

— 12 od 2 — 6 11

9

cviení,

takový: 8

miéli asi

—

10

stroj,

dru-

11

—

^,iistavjyr,

na neosedlaných koních. Odpoledne

jízda

omrzel a

brzjy,

nám etl

ustav", který

hlavn

Prostná ješt ušla, „stroj",

totéž.

„ružejniyjc piijénjjy" ,,

— 10

já,

nejmén pi

Uspenskiyi a

bavil

nmž

se

spalo.

Nejzajímavijší ziu"

nám

na koních.

jízda

bijj.la

Z

„obo-

pivedli asi 35 koní bez sedel, a Uspen-

ský nám. dával

rzná poueni

a

jak se

instriujkce,

máme ped a pfi jízd chovat. Postavil nás do radiál ped kon a tam nám ukazoval, jak si vésti pi ríizní.ch povelech. Z nás zatimi už každý V|yibral si

ne mirchu

Ten chtl

nám' zamlouvala. koiu,

jeden

njýbrž takovou,

protistojící,

mirnoiU,

druhýi

Vjyisokou,

bujnou.

která se

druhý

Kdiyiž

niz-

pak se

„K lošadam šagom^ marš", každý se rozbhl k zavas vybranému koni. S levého kidla

ozval povel

bželi na pravé, také

rozebhli

Kon

zaínali se

v

60

rzné

stran{iji

levé^,

a

stední se

nastala

kaše.

takže Uspenský byl nucen

plašiti,

udlati poádek, po dostati se

pravého na

s

nmž

teprve se námi podailo

ke koním; jež námi po poádku .

.

patili.

i\ikteiýni

pusobiljiji

mnohýim hrozné

zaátky

veliké obtíže,

práce, než Vjyskoili

dalo to

na hbet „pe-

gasa", který trochu poplašený zmítal se se

na stranu a provádél divoký nešíastnýi

celý

kon,

bok a tak v zoufalém

kú

tu dobiu, než se

pak už to

mnozí se jeli

télem se pilípl na druhý stavii

bjijilo

po celou

vfijdržel

Konen

upokojil.

jsme sedili

cviení mohlo zaíti. Dokud

všichni, takže

krokem,

šlo

Jezdec zatiml

tanec.

na hbeti, riukaWa se držel

visel

jedné (pravé) strany

stran^-j

dobe,

smxekali a padali.

zaal

kdj^^

ale Kdjijiž

jsrne

klus,

jednou

vyt-

za Tarnov celou cestu klnsem; mnozí z hoch/

do bláta a pouštli kon. Já tehdy,, jako vbec, jscmi si vedl staten, nespadl jsetai ani padali

jednou,

a

poloze.

V

kritickém

hívu, anebo Tníka. Kdiyiž

cházk|i

kdy jsem býval ve vratké

minuty,,

bjyiljyi

obma

jsme se

komo,

okamlžiku

riukama objal vrátili

necítili

tam

jsem se

svého

zpt do Tarnova

jsme

ml

šíji

chjytil

té

ásti,

která

mi pi sedání vždy notn pekážela.

Družiny:, mili

a

komand, na nemá smjij&lu, že

sokolské

že to

vali,

z pro-

odeninu celých 14

Já

V

še-

na které se

sedá.

jsem'

za

dní,

kterou jsme nadáje

to

drobení naší

jsme se ponenáhlui druh s drahemi sezná-

miyi tjyti,

povali pokojíek

ila,

já,

Janík a Firlingr, jsme oku-

v prvním

poschodí.

Ostatní

žili

61

;

ve dvou bijvalých tídách. brati z

3.

s nimiž

rotiji,

Sjíjimpatití jsrri'e

že budou po

všem,

ukonení

jmenováni poddMojníkg

níl%'i,

což ovšem

tomiu

nevifili.

aby; je udržel,

mnohýim

Chodívali

také

dsto}-

i

a

rozumní

dívati

na naše

lichotilo,

se

družn.

velice

žili

Velitel sliboval kíursu

hlavn

bj^jili

prostná cviení, a jak bylo jeho zv,Hikcm, stále hledal

nco, co

Ve

mohl

biy

vijíknouíi.

svátek a v nedtli bývafet koncerfcyi v mfést-

kde hrávala naše kapela; kroml vojska,

sliémi sadu,

hlavn dstojník, objevovali prchla. ,

se

Mezi

bývali

po ídku,

tami

i

vitšina

ovšem!

civilové,

objyivatelstva

civilními jsime našli také- asi

ii-

dva Cechy

jeden bgl nájemcem jakéhosi dvora, druhý státní

úedník, oba šeni.

Co pak

Tarnova

velicí rusoilovié,

nimi

ise s

asi

vládní

pro nás bájená nad-

po

asi stalo? Zajisté

rakouští

pacholci

dobgjtí

s nimi

zle

naložili.

Ke

konci

našeho

pebývám

jsem jakési zimní prádlo

i

v

Tarnová dal

rukavice našemju „stro-

žu" školníku, jenž nás v zimé zásoboval áfarýimi školními lavicerri. Nenapadlo mtie, že

—

jednu zimiu válit

nebudeme v Praze

Konen pes 63

/

jsme se

ani

kdfyib^tjichom

na Morav,

v.ijsféihovaii

budeme ješt

tehdy

víždi&li,

nýibrž v

z Tarnova,

Filzno do Dombrovkfj;, vesnice,

ležící

že

Rusku!

šli

jswe

na Wi-

sloku, III.

iTHsi€ka']asla,

blíže

kde

tehd,yi

štáb

b;yj

armádyi. Jcšté niškolik dní pfed odchodem' jsme

udlali vGfCjYié cviení sokolské slehl

pi

jsme

udt^lali

—

naši hudbž. Pfedcvioval jsemi tehdaj;

Brzo pak jsme odešli pes puau",

jemiuž

velel

pak

skupin. Jak jsem' pozo-

ješ'é niékolik

Sazontoviovi. se to velice

roval,

prostor ze VI.

náš

líbilo.

íaslo

k 2^.

,,kor-

píznivec generál

veliký

Zurichov, a odtud k 48. divisi; k našemu, oddílu

praporeník Hqyduk, malí Biebl

se pipojil staikij

V

a Parolek.

jsm€ se

Jasle

setkali se zb^jilk^;

vzdav-

šího se 28. pražského plukU:; pracovali tam' nékteí

hoši z

nj2ho

na istní

spatíte. Jaslo biy,lo

moc asu pat,

pkné

prohlédnouiti

poasí b jlo

ulic

teplé,

a

dailo prý se

mlísteko, ale hemíli jsme

si je.

Sli

zaíná' o

jsme dále do Karjarní slunce

pouze na místech stinných.

ležel

jim'

Libilfj!

a sníh

se

nám

malebné hory a neinbhli jsme se dokati nových míst.

Kcneíit jsme ,,korpusiu";

sám

Moravanech

—

došli

do Grabu, kde

bjijíl

štáb

jeho velitel nás uvítal, ptal se po

Moravu on dobe

znal,

zvlášt

Perov, kam prý jezdíval v dobc míru. Chválil náš národ a

pál nám osvobození od

Zpívali

jsimc

muj?"

biu carskou

a o.Hej Slované!"

Pi

jha rakouského.

híijímnu,

„Kde domov

slovech ,,Rub

je s nátai,

^3

$

kdo

nám, toho Francouz smete", vesele a

proti

spokojen se mmivaí

a

po istojnících

rozhlížel

svého štábuDálc nás vedla cesta druhého dne místy^ kde byly zbijtky

úslupu rakouského, jež se jevilg ve

spálených vesnicích.

Pálili

Madai^

je

prýi

vypravovali námi tamní obyvatelé,

Pi

váci.

divno

pomyšlení,

okolo srdce;

koky

náelník bec

kruté

jisme

cítili

nouze.

z

Rusini

eši,

i

Slo-

i

námi

bjyjo

U

co

48.

a

jísti

divise

nás pivítal

jinde je málo. (Generál Komilov, pozn. red.)

i

Potom' jsm^ ku, jenž

bgil

b,y!li

cítiti

brách.

Tam

tam

biijlo

odesláni k

okem

vojáka.

Oakovskému

jsrne tedy

už v

jsme^se $etkali s 2. „vzvodem" 2.

asi jen

18

hoch, mnoho

mocných. Také 3 z nich

už v

biyli

jich

zajeti

mou;

bjyl

velel

ne-

po ne nai

ni

a vjy^iesen novodružinníkem; Hala-

jinak bgi by}

„Vzvodu" 64

rann

li-

rotjy;

bfjjo

šastné rozvédce praporíka Ranuka, jenž

sám

plu-

ve vesnicích Komilos-patak, 11 verst

od hranic haliských. Byli

bjyJo

v-

jeden z tch, jichž na Rusi a

divise,

v každém jeho pohybu

asi

prý

že

Prohlédl malou naši „komíandu" spokojeným' a

vo-

pikazjyi

ech;^! tamt chválili a vy^

nemli chudáci

že

pravovali, i

pálili

úad. Ostatn

jenských

jedli

že

eši,

i

sám

trávil

Papoušek,

své dni v

mj

„ilustrií".

dobrý známý. Pa-

ŽG jsme tehdy, pišli v noci do Komlospa-

tiiaiuji se,

taku,

kde jsme tmli zajmouti nejdálm&jší konec od

nkteí

Ale

frontjyi.

nechtili dlouho choditi

a hle-

proež jsme se zastavili v chaté asi uprosted vesnice u dosti dobrých, ale chudých lidí, Slodati,

vák s

východních,

rusínským.

jsme

také

je

jichž

dialekt

s

a

nkdjy,

stále

si

ne-

nich na lavici a

nepátelská

artilerie

nám' pipomínal, že nás zde jist

nevýhodném: míst.

na

z toho nic nedlali a

oddíl se rozlezl mjyi,

ii

—

zle.

prý jsm^

rozbijí;

Ale mjy

biyli

dobu

vesnice siln stílela

Papoušek

chalé

dtmi asi 6 strany mnoho

jejich

dbalo. Spal jsem celou tu

'mne kousalfj)

však

a domácích s

na istotu ovšemi se

Do

hodné splýval

MéM nás ti lidé rádi a myi je, hodn podporovali. Spalo nás v

mnoho, nás bylo 9

blechíy,

již

žili

klidn. Celý

po tom konci vesnice, kde jsme

a nebylo nás teba na rozvdku dlouho

sbírati.

Na P.,

první rozvdkiy, jsime

šli

okoptn dobe

znal

nám nkolik smilých hoch

z 4.

který cestu k nepátelským!

a pipojilo se k

„vzvodu",

2. etyi. Již

Estebník-Huta tuším, ješté s

dozor v

pedu

opatrnt, vedl nás

ve dne odebral se do vesnice

vdce štábskapitán nikýim. Veer pak já s náš

a jádro

—

Uspenský, P.

všichni ostatní

šli

jako

ponkud 65

vzadu, v lese za horouj. Já

m\

jsem! pro

n

dojíti

biy!

vlastn jako svaz,

a dovésti

do Esíebníku,

je

v^chodišt a oporového místa pro

V

konci

vesnice

té

žil

rozvédíkiijj.

náelník oddílu roz-

Vt^dík Oakovského pluku, praporík Dalmatov, známiý hrdina a smilec. 2il v chat, kde v noci se zastírala okna,

abjíj;

nepítel nieho nepodezival,

a ve dne se vtšinoru žilo si

vttšinou

ve

skleprž.

Dalmatov

s rozvidík^y^ hrál s nimi

tiijikal

lovk. V zmínný den tedjij!

ch^ytrý a do-

inteligentní

sti

a

b|ijl

kartjy;

podobný

a družil s '^imi, jako jim; rovný.; b(^^ spíše

banditovi než oficíru, ale jinak to

v

jsemi se seznámil s

jeho rozvtdíkiyi, bfjlo to už za

tmiyi,

pí

nim

emž

jsem byl poslán Uspenským za ostatními. Prošel jsem celor vesnicí, zahnul za hbitovní stnu a dal se podél

,,

chlapcm,

m!

chodu soobšenija" na vrch a k naším

abgíCh je pivedl. Ale asi

zastihl

nevdil,

tak

co

sílnýi

poíti.

uprosted kopce

nepátelský;

Kulik|y,

ohe,

svišt3lkj

že

okolo

jsem^ hlavy,,

bok, mezi nohama, spoiu^ta raket osvcovala kopec a pi každém' dopadu kulk,y' ozýval se neuší,

zvyklý praskot. Zprvu jsem

od

raket,

dum-dum.

potom však Nechtl

schváln jsem 66

šel

v

žniislil,

že' to

pochází

jsem' si uvtdoiuil, že to jsou:

poátku schovat, silném ohni vzhru po nechrájsem

se

s

mném

kopci,

pece potom

ale

zachování, zvlášt

Schoval

pední

zdvihl a šel dále, až jsem- zastihl

!se

Pobídl jsem

syslí.

je,

dol,

ale vidél jsem, že nikdo

ješt^

nékolik

v;ybídl

jsem

minut trvala;

je

mrzelo, že

když pak se

ztišila,

ješt

ptal

po ostatních a

tom

hodn

b(yila

opt,

jsemi se za nimi

puisiil

V

pivedl.

jichž

pedu,

jsem: v

zstali sedt na místii dle všeho

ti

takže dalo Imi to zbjyilé,

Stelba

dol, zpozoroval jsem, že pišlo

ze strachu, a proto je

mnou

chuti.

hoch. Uspenský se

jen asi 15

ab|iich

nemá

Bgli zase

šli

abi^j]

znovu ku pedu. Sel

a než jsem došel

mt

nejhustší

hoch, schovavších se v okopu.

z

jako

lezlí

se stával prudším'.

okopu a pekal

do

jsem' 'se

déš. Pak jsemi

ohe

kdiy^

pud sebe-

zvííézil

zdvihla nová palba,

se

práce,

vitšina,

k

abych pemluvil

dol

kopce

sejití s

do vesnice. Zavolal jsem: „vperjod" a hnal se ku

pedu. Sfešel a

proto

bjyil

jsem',

že za

mnou

ozývají se krokjy,

jsem pesviden, že celá

hnula. Jaké však

bjyilo

„cjep"

mé pekvapení,

kdiyiž

sGjda k vesnici, uvidil jediného lovéka.

mé hrza! statní

a

Stjydil jsem' se

nevdiel jsem,

skému. Tento už

vidil,

m^l zlost hlavn; na ídil

tfyi,

jak

strašn za v^c

—

se

jsem,

Pojala

všechn^yj o-

viyisvétliti

Uspen-

že z rozvídkjyj nic nebude:

kteí zstali v zadu a na-

na zítek v(yišetování, prozatím piikázal

se-

67

brat se celémiu oddíliu a odejití domli. Bjijlo

tehdjyi

dubna

10.

po

(23.

záp.),

jsme »e už za úsvitw ranního slunce

kd(yiž

k naší

vesnici,

tnlého otce,

jsem'

tehdtiji

vzporaniél

a tak

kQjyž jsem si

viti

pravé

'ml bjijío jaksi

vzpomnl na

pesvden,

svátek otce

jsemi

již jisít

je

blížili

svátek

divné okolo srdce,

roky toho dne. Byd

jiné

že

že

si,

a

1916, roku budu sla-

na moravské

pdift, budu-li

živ a zdráv.

Druhý dostali

ského

i

úlohu,

den,

nepamatuji se už, jsme

iseznámiti

se s okrskeml Izmajlov-

tetí

plukiu, který

b|ij|l

v levo od nás;

mne

optt Papoušek a pipojil se kromi z první roty ígeorg. kavalír)

i

šel s

starý

námi

a Firlingra

Hegduk. Tento

vlastn nás representoval. Nevím už

kterýi to

bijj

batalíon zmíniniého pluku, k jehož veliteli jsme se dostavili. Velilel tohoto batalionu, bíy|l

bájený lovk,

inteligentní

a velíce pívitivý.

Pozval nás do své „zemljank|yi" a hem! pravé obdržené z

domova

plukovník Šmíd,

hostil

nás obsa-

posílkjyj.

Když pak

v rozhovoru jsme se spolu domluvili, že jsme oba jekatrinodarští, iiul z toho radost a ptal se tnin

na veškeré

osobni, které b^^^

Uitelem jeho na

reálce

nemi Rakušan, jehož

jsem 6S

dobe znal Co

jeho;

i

mojí známí.

kubánské byl Cech, jmé-

sgina,

se

i

týe

sládka ze Slavjanské, boje,

ekl

nám', že ne-

pebhl

dávno k nim nimi je

eský

11.

náladu

jít

kopú.

Rusín a oznámil, ŽG naproti

písecký pluk; všichni

dc „plenu" a ve dne

Jestli

po nich

stílejí,

prij,

mají

prýí v,ijcházejí z o-

Viystrkují

a máchají jimi na znamení, že chtéjí

pnýi

epice

do

zajetí,

jíti

jiného prý to asi neznamená.

Když velitel

4.

lov'k,

zaínalo

ise

Izmailovského

rotiyi

podobný

s

námi rotný

plukui,

siyímipatický.

stinlvati,

prapor.

šel

Raukovi,

hodné da-

tjší, seznámiti nás s terénem. Sli jsniG

ku pediu, pešli jsme první

leko

a došli do

linii

úzkého údolíka, v míst, kde se

energi-

ale

toto

dlilo

na

ti ásti. Jako dnes vidím vše.

jsme se v takovém kolen, a po-

Zastavili

nvadž úkol,

vo.

nás

b|y;lo

velice

prohlédnouti pouze

Zprvu

poušek,

já

málo,

vzali

místo

jsme

si

za

od kolena vpra-

po vrchu, za nimi

Pa-

šel

Firlingr

šel

spodem. Brzo jsem' se dal místem

porostlým. sírom|yi

smérem na sever k

šel

rakouskýimi

okopimi a skry} jsem se za jedním ze stromi.

Za 5

—

'í

minuty jsem^ spatil ve vzdálenosti

asi

40

kroki Rakušáka s puškou na emeni, kráejícího bezstarosln na východ. Chtl jsem na kiknouti po esky, pak

mu

nadbhnouti,

zdála se mi dosti nebezpenou.

ješt více jeho S

kamarád

nho

a to

Mohlo za

m

zprvu

ale

ním!

vc jíti

odradilo. Vrátil 69

jsem< s€ a donesl, co j?em vidél Všichni

jsme

tedo},

se stáhli a ekali. Sotva jsme ulehli, odešel od nás

praporík a

20

asi

Za 2

4.

imiyi ziúsíali

od nás tak na 15 krok

Rakiišákíú v mísí 2

vzdálenémL První zaal na né

esku. Oni se íkal,

minutgi se objevilo

'miluvit

„Kde domov o píseckém

spustili

jsiTie

pak He^yduk mluvil k nim

imij?";

že

kraji,

po

a poslowchaii. Fírlingr jím

zastavili

se vzdali, potom unisono

abiji

Firling^

je

odtud rodák, pak

já

za-

notoval „Hej Slované!" a oni stále poslouchající a

poslouchající

kolem-

chtéjí

.

obejíti,

rílí(ij!

piskoil k n^mu, zadržel m|u na bezpeHié' místo, kde

jsime

Kdjyž jsem

nám

vidíšl,

když vidl,

He,]jfiuk

.

.

že se

chtél

stílet,

však

já

rukiu a vylezl biijji

nás

že

i

s

ním

chránini a ekal.

nech^éjí vzdáti, nýbrž

jeden po druhém' se ztrácejí, pronesl jsem* asi tato slova:

,,

Dobe,

tenkrát

vás

ale pokejte, až

neušetíme ani jediného z Vás, pobijeme

ponvadž

všechny,,

Kd,ybiy!ste

bjjji

Cechij)

jemnosti,

dávno

bíijiste

pochodu

šporni|.,

kú^ž

nejste

který se

asi

s posilou luž

bál

.

že

pozd.

.

.

slovanské vzá-

se vzdali." Zavzn^bj

které jsem

lom',

pravými Slovang.

rozumi^Ii

a

už

jsem: vidi§l toho jediného

pesvidilo o

70

budet^e nastupovati,

sl(yjšel

pi

jejich

v okamžiku,

Rakušáka, což

mne

mezi nimi bgj dstojník,

Praporík se k nám'

Vrátili

jsme se

tedy, s

vrátil

nepoízc^

noii

všem

G

a

Uspensk^mu.

oznárrili

Potom jsme se

dv

na

dižlívali

Jedna

partie:

pracovala ve vesnici E&tebník-Huta,

pak za

driUihá

Zborovem, vlastnt stranou na icvétn kídle. Sebralo se nás za dva dni hodn/ž; zdá se mi, že jsme bgli

Uspn-

až na nkolik všichni z oddílu a s

sk^m v ele op5t

se dostavili na zmín^^ný okrsek.

Tam

pipojil

k

se

praporík,

nám 4.

rotni^

nejsmilejších

lidi

s nimiž

jsme opit

Rozdilili jsme se na

vedl nejlevijši v

já

rolgi,

siijm patiky

sebou nkolik

kterýi vzal

ze své

rozvdku.

podnikli

roígi,

opt onen

potu

mil za úel obhlédnouti

15

asi

tri

partie,

s nimiž jsem^

lidí,

úvoz a koví nad nimi

ie\^)

Jako objJejn, postupovali jsmie opatrné, místy) j-

me

se

plížili,

lého, vrátili délovalgi,

a

podeze-

a kd(y:ž nenašli jsm^ nic

jsme se na

m.ísío,

kde se

kde nás ekalo jádro

oními praporíkem' a starým

úvoz|iji

Uspenskýim,

s

Heijdiikeirí.

diuhá partie vrátila bez resultálu, se všichni tak, že jame obsadili

Kdiyiž

rozložili

celýi

zásadu. Cekali jsmie hodnife dlouho,

neni

se asi ve vzdálenosti

se

bude

SidhV kušák:':,

diíi.

Zatajili

4O-'50 kroku

jsime

se

jsme

ten rajypn a

délali

rakouská hlídka.

roz-

až koobjevila

dech a ekali, co

Pamat,uji se, že ležel vedle

mn Vašek

a spolu jsme poítali schýlené postavyi Ra-

kráejících

jeden

za

druhými

Napoítali 71

jsm^

19.

jich

jsme pesvíždeni, že pijdou do

bíyli

úvozu, kícrý jsm«

mižli

abg

chvíli obavou,

a jen jsme se

obsazenýi,

na levém'

nacházející se

hoši,

našem kídle, ke ktcrémiu se nepátelská nezvrzali.

to

žila,

Páli jsme

a potom, že na

stili

Proti

pesile

aby

si,

stráž blí-

propu-

jich

nž s^ všech stran

vfijírazíme.

se nebudou bránit a vzdají se

jistC'

nám. Cekali jsme

asi

tvrt

hodin^ij:,

ale nepítel

do

úvozu nepišel, nýbrž zmizel kdesi v temnot na

my

levém kídle. Potom už se neobjevili a

máni se

vrátili.

Ješté jednou

potom jsme

praporíkcm na rozvédce, bál.

Úelem

je

ješt.

možno n-kolik

je vzervati.

menších

Hejiijdiika,

o to

ale tehdjy jsem' se hodnife

se,

i

nepátelských,

Praporík

partií,

Nevidél

ale

rozd-lil celýi oddíl

jsem'

já

nic nestalo;

zstal jsem

tedjiji

rozvidíkú, kteí tvoili jádro.

se

pi

u

nho

strhováni fugasú na

mé

s vitšinoii

Partie se

od jednoho kolíku ke druhému,

rozešlj^^

T(yito

drátjij^

uva-

vedoucí

viy^sokému

70 cm' a oznaujícímiu rozloženi fugasú. Na 72

na

odkázal,

ekl jsem, že

opateny! bombami a diouhýimi špagáty. zovaly, se

jsem'

že míusím dávati pozor na starého

abg se miu

proísil,.

známým nám

se

a nevjidtj jsem jak vfjpadají a jak

nikdji;i

vymlouvaje

bjij.li

rozvédkjy, bjylo vzervat fugasjyi, nachá-

v drátech

se

zející

zkla-

asi tyito

drát|ij

s

se pivázal

ním nazpét

trhlo biylpj škiyi,

a

(asi

fugas

dlauh na 50

krokii),

za konec se silné

Kdfjž uZ pétilenné partie

vzleti&l.

skoro u ^Tniých

špagát, cdeSlo se potami

dráliú',

pc ntSmž 6e nikolik

lidi

ozval se výstel z

rozbhlo

pw*-

doli, simlfercm'

k nám. Když už se k náni pibližovali, ozval se druhý výstel, ale

bliže

již

utikajicích, co je, a teprve dili,

k

po

nám'. chvíli

jsme se

Ptali

jsme se doví-

že našemu dobrovolci Antonovui, nesoucimla

na emení pušku, tato sama od sebe vystelila, což pokládali ostatní za výstel nepátelský a dali se

na út^ k nám do úvozu;

vali,

ozval se z

Antonov zapomnl

uá s€ pibližo-

Antonova výstel

puškíyi

Jakým zpsobem se

kdi-yiž

to

stalo,

.dáti

na

vijisvétíilo

„kurok"

a

druhý!.

se brzrj:

po prvé

rámž opakovalo se totéž* Osralní partie pracovalji^ s

úspchem:

hned na

asi

za

to druhý!

pl

—2

hodínaji

ozval se výbuch a

fugag^j vnjjetli|.

73

ústup.

v íari

Komlošpalakíi jsm^e žiU

krásn;

otvíralo se již jaro

se už zaínakf. zelenali. a

chat,

bjyíchom se

byli

Foíiž jsime

imiaii

jež

produktiy,

przraný,

roznývali;; ko-cm'

cíiili

jako na

si

jsím>e

našich

letním'

vaením; dostávaH j®me

s

Bfij,^o

a vrchyi a horgi

Vzdiuch istý,

šiapnel, jež se

nebi3it

asi tri ncí-lc.

biyt.

siynové

sami vaili a upravovali.

Ohe

se nesimí ve dne rozdlali, v chaté ani kde

jinde

ve

vesnici, protože

nepítel zahajoval ihned

palbu dielosteleckou po itch místech; našli jsme si

tedjjj

eiou

jednu jrozriušenou granátem chalupu a

— zstal^g z

elé síéng,

jež

ní

nám

kameníy tam jsme víyipijengich i

polévku.

á

iVlisto

bgjí

bfjjl^y,

pouze

pi vaení

udilali

t|yii

útulkem'.

oho-

Mezi

ohništ a v nádobách

zeleniny, jsime kladli koprivyi.

Ve vaení

málo kdo z nás

jsme bgli vžd^ s lúpravou 74

všíutdyi

od našich domácích jsme vaili maso

mladé rozsekané dali,

si

všeho

siho-

jídel

bjyj

do polévkyi

jsme se stí-

mistrem,

spokojeni.

pece

Kg

konci našeho

sední 49. divise dobrovolec

od

„vzvolu"

1.

jel

2. rotíij

49. to

jsem

jsem tedy na povozce

íku Klecandovi do divise. b|ijlo

ponkud

bedeme

s

nové

tehdjiíj

botg,

a

eirrákera k podpom-

vesnice

jsme v

Jeli

který pivezl

V|i|k|y,p*^I,

zprávu, že prýi asi

Poteboval

ustupovati.

pišel k námi ze sou-

pobftjjtu

kde

Carnié,

štáb

bfijj

ponvadž ve dne

noci,

nebezpené. 'Klccanda

tajemnou tvái,

s

ustrašenou, 'mi vfijpravoval, že Némci pro-

náš 10. korpus a že jsme v

rvali severné'i

Že prý má vše spakováno k spálení.

že

jsem',

íNemtuislil

pípadn

a

priipraveiio

takové ne-

bjyilo

b(yj

„pojtli".

bezpeenství, a v duši jsemi se tomiu smál. Nešlo

mi do

že bjiíchoml mohli ustupovat; druhý

hlaviiji,

den však jsem jež

jsem

si

bgil

o nebezpeenství,

ádn^

uvdonjiti. Asi ve

nciiohl

ještS

nám

3 hod. ráno zaal volal,

pesvden

se

abiychom'

ÍJspenský

zpt k

Družiniy,

praporík Brovko.

liskl

ruce,

s

s

a

se

slzami v oích volal neustále

Na

driihý

den

za

asi

tkliv-,

íibal

a

lú^en,

ho

v,U3trídal

námi louil

nškterými

adjutantu

ekal

povolán

-artilerii,

k

šli

už od nás pnu

b|ijil

Upenský se

a

uchijstali

Brovkovi, který' nás už

na okno a

tlouci Firlingr

biji

adjuitant

všem;

nám

odcházeje

se

„Na zdar!"

svítání

jsrre

odcházeli

z 75

Komlošpataku a

nem|yjslili

na tak dlouho.

Sli

jsme

tehdiyf,

že to bude

jsme v dosti dobré náladé,

ponévadž nám kdosi ekl, že se poiize vt^rovnává fronta.

Asi k se

setkali

hod. jsime pišli k

7.

ustupajícím

s

kde jsme

silnici,

Nepítel zajisté

plukem'.

zpozoroval náš odchod a pronásledoval nás šrapv^yi^soko.

Potom vy-

stupovali jsime na vjyisoký kopec, kde

práv naše

jež

nel|y.,

chtla

baterie

a

m(iji

však se

píliš

trhaliiji

zaujimoiUíci

tam obdvali

Brovko chtl odtud

—

dále. Pí také

s náimi ješt;

nkdo

skuten

na zad a v

Tam

Krampn

jsme

nocovati

i

v Krampé,

dali

bez

šli

která

na viysoké

njících

—

ekl, že uistupuje se biyljyi

opt

ale

jej

priyi a artilerie, i

m^j,

se hnuli

odstupující

stihli

sali. Mfj jsme mili

šrapne^y už zaaly zase

jsme se dále za

oddiychu.

artilerii,

dil

na rozvedkwi

jíti

ješt po telefonu pijímali niijakom zprá-

vu odkudsi a ihned potom áditi;

už

pliukij!

Adj.

korLservjy,.

jsme ješt zstali. Koneni;

jen m}yi

ásti.

jsme

jedli

ale sešlo z toho, asi tmu

Ale odjela brzo,

posici.

kon

ustupujícími

a

šlí,

Cestou jsime dohándi piichotu mlela

horiyi;

velikou

stále se

práci

ozývalp

s

výjezdeml

kikjyj

pohá-

artilerist.

Asi k 5. hod. js-me se dostali k viyisokému kopci 76

ped

Dukloui.

V

tch

místech opozdili se 4

2

hoši

vidli.

na

2.

Eetkali

jsme

koupili

b,ijil

vícckrátc

Padli do zajetí.

cestu,

tehdjí

a

rot,y

50

za

s

tam' chléb,

si

nimi

s

ne-

jsme se potomi

Kdjijž

jsme se

se

jsmie

sešli

„obozem";

jakýmsi

za bochník jsem dal

kop., a mlel jsem takový hlad, že bgch

dal

mnoho nehladem neumu.

pitku. Peniz jsemi sice

i

mél ale doufal jsem, že pece jen Na noc jsme pišli do vesnice (tuším kde jsme nocovali. Postavení naše

Chjiiirové),

brjlo

nevábné;

už prúsmiyjk 2migrodský a Dukelský obsazen,

biylf

takže už

jsme

tušili

jsme opravdu v

dosah nebezpeenství.

„pyitli'".

u

Rusínka,

Bgli

jsme

které

nocovali, h^la sprostá ženská, stále plakala a na-

dávala nám,

(miéla

zlost,

že jsme zase pustili Ra-

kušáky, a (Ni&mce do tohoto kraje. Ani

aj nám'

chtla dát svaiti, jak byia rozzlobena.

V

málo, protože po nás

spali velice

lezlij

ne-

noci jsme celé

roje

blech.

Asi

k

5.

hodiné vesínice

bg,la

už

obstelo-

vána: nejedná kulika nepátelská proletla okolo chatjg.

Hoši na (mne stále doléhali, abych

jutantu a patjy..

ni,

ekl mu, že máme nejvyšší

Nechtl

jsem^ se

kdgž už na

ulici

k toanu odhodlati;

viy,branýimí a

k ad-

vijftáhnouti

ale

kone-

jakýsi dstojník bil jakéhosi

„obozáka", který opozdil se ne píliš

as

šel

s povozkou,

slovfj

ješt míu dodal, že už

zajetí

77

potem pak k nám se obrátU

neujde,

co jsme za, a abjíjjchom »e také chceme dáti se do a

tu sebral jsem' se

které si

nám

pak

Kdjyiž

že prijdem.

pjdou beze mne

ješlr>

hoši

at^^j

Oznámil jsem

slyšeti

to

o aji a ekli,

adjutanta. Zašel jsem' i&á^

jednou k nému, ale

v^-átií

jsem se bez vý-

„VecI nás", prosili hoši, „budeš-li miti za

sledku.

to niejaké následky;,

jsem

i

ne-

bfyi

o nebezpeí,

ještž dodal

já

hochim, kteí však ani nechtli že

nutili,

hrozí, dal si íci, vstal a ekl,

uvaili aj, pak

ješt

adjutantovi, který

spaL Tam. pak už ho budili druzí a otálel déle.

otázkou,

nejspíše prýf

uklidili,

zajetí,

povdél jsem o všem

s

si

teijij

už jsme

a vggtoapili jsm!e ze

íci,

byli

vezíneme vinu na sebe." Dal

5O0 krok od

asi

Kdgsž

vsi.

vesnice, piklusal

za námi adjutant a skomandoval: „Stoj, krugom,

šagom marš!" jsme

biíjli

vjyhrki

Viijkonali

zastaveni.

na mne,

jeho dovolení.

pro

stvu"? ptal

Pece

tant

jsem odvedl komandu bez fsera',

abij'

oznámil

vc

je

u nás njaké „naalstvo"

já.

Tím se véc skonila pomalu se utspokojií,

svídil, v 73

opt

a

za to oflpovún'. Jakému „naal-

si

zase

poveljyi

Adjutant nadával jen což a

Odpovdil

„naalstvu", že se.

jsme tyio

jaké

jsme

bfy.1i

a

šli

jsme

dále.

Adju-

a kdíyž se potom' situaci,

bfjl

jak

pe-

máslo.

pak

Kdjyiž šli

ási

ke

hociiné

2.

bc7 oddiychu) jsme se na

chow

si

(celou

dobu j*m«

tii

zastavili,

chvíli

svaili aj, dokonce pozval

mé

si

a nabízel imi suchary a cigae^fj. Ale já

hrž

odekl.

boty,

kterc

Jsem' dosti ztýirang

Biul

jsem

ped

dostal

abjíj-

sob

k

je

tehdy

tehdjij,

mí

ústuperti,

nové na-

dlaly mozolíi, takže jsem choditi nemiohl a byj jsem nucen pfivázati

si je ría

ranec a nohy obtoili

onukami. Chodil jsem jako žebrák.

Po aji

hodin jsm^ se setkali se

4.

„vz\rodera''

vedeným podporuíkem Cejpem. Bylo vesnice

ped

pkn

potku

v

a asi v 5

jsrae zase vandrovali dále

Rýimanovemf; a

2.

v jedné

to

se

jsime

utniyili

rot^yi,

tam'

dále na Rýmíínov. Tam' uiž

šli

zase našel adjuíant njaké Polky v píjemné vile

tam pikné místeko, obklopené

(biTjJo

tam'

chtl nocovati.

My

jsinie

v jakémsi hospodáském' (pro trochu zchátralém. sti i

hodn odejíti.

jutanta.

zatím

rozložili

úedník|ij

slavení,

se

— opt

—s

-

nimi kdesi zmfeel

to bylo našim'

nápadné a lukteí dokonce Pišli ke

a proto

Když pak všedmu pichotné á-

bez pestávky; odcházel^y;

Cejpúv „vzvod"

lesfji)

mn

chíséli

chlapcmi už sami

zase, abych šel umluviti ad-

Nemtl jsem k

tomiu

moc

chuíi,

ale kdjyjž

pišel jakýsi sedlák, který oznámil, že Némci jsou

odtud jen

asi

hodinu

cesliyi,

šel

jsem^ prosit adjiu-

79

abgchom

tate,

—

Ten nieho neml

pod samý veer jsme se

proti tomtu, a tak

dále

odejíti.

Etniéli

ubírali

do iré tmg a do neznáma, nevedouce,

budeme-li ráno ješt ruská mi vojáky a nebudou-li

Do pochodu

nás Rakušáci už višeti. d^la se ti stran

ledne

ustupující

lehali

si

— pí jemná muzika. nebem na

pod širým

umoení

ihned usínající.

a

himla

Vojáci, odpo-

veer unaveni

nyní

zpžvem',

se

náim

silnici,

snopy

jako

Leželi

unavení,

nikdo se o né nestaral, každý jen spchal,

nmeckých

i^jklouzl ze svírajících

jsme

Sli

abg-

voják,yi,

nebsyji poznáni.

tehd,y

asi

pl

do

pímo

ve které byla

vesnici,

Sami jsme

kleští.

nebezpeí se rozejdeme mezi ruské nepítelem

abjj

že v pípade krajního

se mezi tsebou umlouvali,

choím'

a

noci

a

v jakési

zácpa vojska, jsme

se také utáboili kolemi ohništ, kde jsme vaili

aj.

Projíždl tudry jakýsi štáb a „oboz" 48.

kde

visc:

je

štáb

divise,

nemohli jsme se

dí-

dov-

dti." Ptal jsem se tam jakéhosi plukovníka, který ídil

ustup

najdeme,

ástí.

divise

vovati znovu ve

ke štábu

dostat

Ten mi ekí, že prý

je

Lvov, ^své

rozbita,

80

.

.

.

Nkteí

byli

nyní ne-

bude se

sesta-

abychotri radji se hledli

ásti.

Když

hochiim, sebrali se všichni a dále

štáb

šli

jsemi

to

jsme zase

ješt vzadu,

ale

sdlil dále,

ekati na

né nemlelo sm|y&lu, pak iTiocntéjší.

Nékteí

^d

kolem)

šli

po scbezachováni

nebo hvízdáním, „oboz"

jednom kuse

lerie v

kopech

a druzí

mezi sebou udržoval se pouze kie-

cestou, svaz ním'

píkopem

ccstjij

b^jl

spiSšnié

pichota, ba

í

odcházela, všude po pívojáki.

hloudí^' spících

leželiji

Konen

most píes Wislok a

jsm'e

stihli

arti-

i

utá-

boili jsme se ve vesnici za mostem, která už také

b^Ia

plna voják. Vietší partie našich

lehla

do

stodol^!, já s

hoch

za-

bratrem Hajným spali jsme

chat ješté asi se 2 vojákiyi, z nichž jeden mohamedán (Turek), se kterým jsme rozpfedli v

batu o

náboženství,

o

vojensko-politickijch

kách. Spalo se

nám

riGViédlí jsme,

co m'ámje dlati a

tehdjy,

dobe

odcházela celou noc a ješt se opozdivších

kam

trousilyi

jsme zase bez vdce. Ovšem, lépe

ponvadž

se o nás

vbec

Konené jsm«

dv

na

v,ijibrali

hodin i^ jsm^e došli do

mli ekat pod

aj

se

adjutanta,

stromjij, i

jsme

konservji^,

si

které

Mezitím jsme se

jal<

ml

jíti.

Vojska

ráno

zbojitko^

nám

bfjílo

bez nsho,

naloženy své

véci.

pou

a asi ve

vesnice,

kde jsme

kdosi oznámil.

rozdlali

b|ijili

stále

další

jislié

otáz-

sháml se

nestaral,

po své povozce, na které

de-

a druh^i den ráno

Adjutant kdesi zimizel, a tak

se,

bgtl

ohe

a

Tam

vaili

si

hoši kdesi sehnali.

dovdli

o adjutantovi, který 81

ve vesnici

prosit jiménem

jsem ho navštívit a záraven

šel

spal.

oddilu,

nijakou stravu.

Dal

zavolati

si

„dovolstvije".

Cekali jsme ve vesnicí hezkyi dlouho

na konec pece jen delším pochodu

—

na rovin okolo

jakési nk:j,

48. divise; všutíg;,

Sli

l^ika a

jak jsmie

nich

Tam

že

ran'$:n,

bliji

a

pak

svým

s nimi

asi

700

lidi.

cestou

s rozvi&dík^jt

štábem:.

Dovédél jsem

nebiijilo.

rovnéž tak prý náelník divise

BijJig

nás hodní bolesln/^ si 'm,i)sli]i,

jsinie plukiyi

pes do kopce pes

kratši

jsm^ se setkali

Kornilov, klený' prý se se

Po

pluku, starými známými, avšak pra-

poríka Dolmatova se,

— dohnali

osetá pole na cestu, která šla

Oakovského

patjyi.

už na sklonku Karpat

to

potom' dovíždéli, jen

Ise

kolem:

jakousi vesnici.

a pak

hroznž zdecimovángi, zstalo všeho

bjyiljy

jsíne

bujjlo

odtud

v^yláhli

jsíiie

najiti

„kaptenármusiai"

rubl na

Havelku, jemiuž Vi^dal 6

nám

se postaral

abiij,

bil

to

hrdinné a padl do zajeti

smutné ale

dotúkaliiji,

že se zastavim^í

i

zprávfji,

pece

které se

jsme

jen

na Sánu. Pišla také

zpráva, že 48. divise ztiaUla 33 dtla, zachránila se

pouze

3.

strakg a

aspo

Artileristi ujeli

zbrytkiii

však

jeStá

vas

odezali pro-

na koních. Víbec bgl

ló div,

njaké

tak

zachránily,

pi

že se

hroznént

náporu Mackensena, kó^ celá divise octla se v štích,

byvši

obklíena se všech

stran.

kle*

K veeru jsm€ „vzvodcm", tili

opšt setkali

se

nkde

adjutanta jsm^ zase

ale

V

a od té dobój už jsme ho nevidéli.

Brzoszové

ubytoval nás

fil, kteri

tam po

miéísteku

lu

hodných mlékem;

hostili

— Polák,

lidí

ruso-

a snášeli vše,

vejci

brzo

ale

Víyspali,

z rána nás za<s€ vzbudili, pobádajíce nás bpž,t

Zárove

zdá

nkolika

Já s

btyitech.

co mohli. Krásna jsmie se tam

cesté.

ztra-

jsni€ našli štáb jakéhosi ,,kO'pu3a",

se 24.; zalezli jsme hochij. se

Ccjpovýun!

s

k

další

oznámili, že celou noc šla vojska

bez petržení, stále se odstupovalo. Štáb korpusa také šlení,

již odejel. Bolelg,

mi

hrozniÉ

že bych snad nemohl

mt pece

jen

oddíychu a

ujíti

pohánlo vped.

já

cítil,

noliyj,

ped Sli

ale pomij-

divými Néwici,

jsme

že nebíiidu moci

sftále

jíti

bez

stejným-

tempem s druhými, proto jsem svéil vedení K. Malá partie hoch zstala tedfij, se mnou pozadu, ostatní

šli

riychleji

jako

hlemýádi,

Bijjo

to

nohfij

páliliijj

pole,

na Kterém

s

a

na

a

vped. Vlekli jsm^ se pomalu, každou

véíšinou hlavníé

až hrza.

námi útrpnost, litovaíjij,

že

chvíli

jsm^ odpoívali.

k vli mné, protože m^

Sli

jsm« jednu

pracovaliyi podéliliyi

jalcési

chvíli

okolo

Rusinkfjj;

miJ^

nás jak;ýmisi plackami

nám nemohoii

dát

aspo mléko

ósv;éicní.

Pak jsme

šli

lesími,

kde jsme

chvíli

odpoí* 83

•

a

vaíi,

v

k

asi

chalupš

prvni

které jsme

pipojil

jsime

už

a

ran^nýi do

s prostelenou

nohou, šlapal statenžj s námi. Líbila se morální

lovk

síla.

v

pkném'

K

pkn

íse

bratr, statný; a

jeho

tai

veerui jsme pišil

ped Dýnovem

pišel

bavili;

lovk,

zdravý

a uvelebili se

zámožného

statku jakéhosi

kterým jsme

imi

jeden z tich nemnohých, kteí

se nechtli „ulejt" do zajetí.

do pikné vesnikjyi

nám

se k

starší,

líbil;

mlékem,

s

Tam

bram'bor,tii.

mi

ten se

aj

uvaili

riu&kg voják,

jakýsi

kde hned

vesnici,

stihli

si

a

si koupili,

lovk

noh
hod. jsime

1.

sedláka, se

pak

jeho

i

asi padesátník,

který

znal echiyi, kde sloužil jako voják, zdá se, v Jose-

fov. i

Velice

náš

Oba

národ.

rozumní, dalo

oba

byli

poádek v Cechách

chválil

sedláci

bgji

austrofilové,

nimi hovoiti

se s

pesvdeni

tom,

o

ruskié

Polskg,

Cech

i

svobod

tam pkné posezení^ tami

mli; rodina

i

ta

potom

sedláka,

ješfc

.

imiadá,

není

že Rusko

tak,

také o

Slovenska.

svobod

Vbec

bíyilo

moc poádná a selka^ eské panímámjyj, nám va-

bjyjia

ustlala a dala svoje prostradlai.

'

84

rozumiin;

dobe, velmi dobe jsme se

která dlala dojem lepší ila,

ale

jsme se vyidávali za

mluvili jsme jim

a

Cechfiji

Miyi

dost

že Rakousko

vojnou vinno, a vojna že dopadne dostane izemí po San.

život

i

mila

muže na

Dcera

vojn*,

b^l

Plukovník Švec

iiz

v nuském

pohosténí, raniéniý

mo

a

domácí

„zemljaok"

nechtli to

nijak

a témié násilné vtiskl Pišli ]sm€

den jsemf

Dnul^ý

zajetí.

kanonáda, že se zemi^

chvi&la

nemocné

velitele.

—

diéiloatelba bgila

a

jeli

hlásil.

Ve

z první

kte-

dostali

nepátel-

objeviliij

prýi byj štáb

méstfé jsem potkal nékteré hochcji

kteí sdlovali, že štáb Družinjyi už

trotfji,

pes Przeworsk do zpt na nádraží.

Jeli

pro-

u

jstoe

do m^sta, kde

jsime

isemi se

lancút; vrátil

odejel tedyi

ekárn

doktor,

kterou

na etapu, á pi níž se nad námi šli

do pe-

Doporuil miá na etapního

po snídani,

ské aeroplányi, j^me

pme

do Przev^^orska, odtud pak

jakýsi dosti vlídný

Odtud

armád^y naší.

zadiar-

tím byja tak hrozná

zase vlakem do Rzeszov^a. Tami v

jsemi KÍc

náš

17 kop.

asi

díl,

strojních pušek. Vlezli

plnných vagonú

rého

míti

zá

pak do Diýnova, kde sq sešlo hodné

ped

hlížel

a

vzíti,

nechttžl

mi svj

ranéných voják; den

podobna ohni

nic

zaplatil

potom vlakem

dále,

zpt na

Prze-

worsk; vezli jakási dHa, na jednorai z nich jsem

pi sluníku,

jež

píjemn

hálo, usmil.

jsem se setkal se Sazontoviemt, vítal slovjy;: ,,R, nišij idot,

V

kteiTý

mne

pi-

navérno milostiu búdét

prosif." Hlázil jsem' se mtu a

hned

mu

vijsvtlil stav

naši „komandiy," a zárovei se hlásil jako 6

Lancúte

nerr.ocni'!!.

85

Ptal se imne íc;,

že se

na adjutanta, o némž jsem jen mohl

nám

štábu sešel

kdesi

;sokolsky oddíl, a ironie

celiý

chtla, že pišel

obsahu:

telegram' od

i

„Komanda

m,

pri

Ub;yíoval jsem se

kamarádiiji spát

chodím na

do zvláštní

tohoto

rozviédkg!."

kde

ostatními,

s

pak

a

rot,

osudu tomtu

adjutanta

poátku

s

našel jsem hoch|y! všech

ma

Ten den se u našeho

ztratil.

dv-

jsim'e šli s

chalupyi. Biyilo ozná-

meno, že ráno brzo bude Družina nastupovati, a proto jsime ekli „dnvalnémiu",

na okno.

PA2 ten

jsme tak tvrd

šli

jsme

vlakem šel jela

Klidn jsme

veliteli,

odkud zase

nádraží,

Tam

jenž ješt nevidíl, že

abych

mi,

písa dá „rozpisku",

obd. Mimo

to

Rakousku válku, a že

hodn dvee

se tak

k uskuteniní'svého

Kdiyiž

které

mi oznámil, že

jsem tak

chvíli

ihned z

nho

—

Itálie

miyi

Vjypovila

eši piblížíme

ideálu.

ekal, otevelfyi se náhle

^azontovi.

vyhrklo:

batai-

dostaneme

a vstoupil k- 'miému velikému udivení

náš batalionný

pi-

pokal, že nám

chvíli

základ

la

jsem

bty

naše ást, a hodn- se interesoval/ naším!

lionem. Poradil

86

se tedy nasnídali a

jsme dále do Ljubaova.

k etapnímiu

anebo

nás,

takže když jsme se probudili,

zpí do Lancúta na jeli

námi zatloukl

bud zapombl na

spali,

byla Družina pru.

abiiji

,,R

tiyi

Kdjy^

evó

opt

ml, spatil, zdiis?"

í^ekt

ma, co tu

jsem

odpovéd

chci;

že Družina

bgila,

teprve pijde a že se neví ješt, kde bude

stna.

Zárove

ekl,

imii

ab,ijph

naobdvat

zajatci,

Cechoji.

nho

pokal, že

kde budeme. Sel jsem se

se brzo vrátí a oznámí, zatím:

na

uimlí-

a na

etap^ jsem' se

Hoši už

nimti

s

mluvili,

setk»ail

se

mezi

b(y|l

nimi jeden mladú šikovatel od 36. pluku, austroFil,

nám neustále tvrdil, že za týden bude Hali oištna od Rusi. To se ví, že jsme se tomlu

který

smáli a „trumfovali" jsme ho tím, že

vdla

Itálie

vypo-

válku Rakousku a že toto dlouho už trvati

nebude.

Za lem

m

shánl

a

hlásil

chvíli

a

on

m

se se

Sazontovi

vrátil

mn,

po

s

do automjobilu, na kterém

Viijbídl

se zatím u automobilist umjyí, napil

na kamarádiy. Ti

zajat

aje

a

ekal

za hodinu pišli; zase jsme

asi

spolený!

našli

byil

opt

jsem se

Riyphle

do sousední blízké vesniky. Tami jsem

vezl

si

automobi-

bgit

jednoho

\u

v Pemyslu a

Rusína,, který

puštn na svobodu.

biyil

bájen

Také znal

Cechjy

a

ovšem také

rusofil.

Jeho žena, povídavá, náín vaila

vodu na aj a

j.

Biyli

jsime

je

tam

chválil,

asi

sám;

dva dny, za

které se 'mi nohiy; zahojife; doslal jsem^ druhé a

kdryž

rolfy,

se sebralo

byli

nkolik ješt

jsme posláni k

1.

bg!

hoch

,,vzvodu"

z

—

botfji,

druhé Kle87

Sokolskýj

candovi, viCem:

nazván

oddíl

„zajíci"

byil

a ješ& jiných

dostalo, ne píliš lichotivých. oddíl,

k

všech

radosti

rozpuštn, SazontotitulLi

se

intu

Tak skonil sokólsk,

bez rozdílu,

a

píslušníci

jeho se zase vrátili do svých rot.

Bgja nás jm^znován

poledne

sliišná partie, staršími a

Cíla,

pes

já

tovali,

a

k veerm jsme

'štábu divíse 49.,

avšak na krátko

jsm^ zase ustupovali.

83

by}

jeho pomocníkem, Slí jsme za

Ljii-ibaov

oznaené místo k

vdceml

jen.

kde

Druh

došli

jsmfe se

na

{ubojr

den odpoledne

Od Sánu na Voly. Konec konc táhlé vesnici

octli jsmie ise

na východ od Sánu. Pišli jsme tak

k polednimii a první naší Našli jsme bj^la

v Molodjijievé, roz-

starostí byjo hledat

—

barák u rodiny rusínské

si

špinavá, jako

i

její

objyvatelé.

My

ve stodole, kde jsme spali na pate.

vodp.

chalupa

se zaídili

Ve dne pak

jsme vtšinou pebývali za huimnem na trávníku,

kde jsme se vyhívali na v tak zv.

partie

jen tu a taim

jsme

Bjjl

jseinl

tehdy

„Jelen". Celkem; jsme nedlali

jsme

mli za úel

chodili

na „karaoil" k

divisi,

nic,

kde

zastavovat „zemljaik|yi", vrace-

se z posice; došlo na nás asi vždy za ti dny.

jící

Na

front£ byí tehd^y, samýi neúspiéch, jednou

dokonce pišla byl dobgjt vali

vedli

V

slunci.

i

oficielní zpráva,

znovu N^mci. Pod veer jsme chodí-

na procházku k živé

že PemiySl padl,

lesu,

rozhovory

Molodiyeve jsme

a po cesté jsme vždy

politické,

byili

asi

ti

vojenské

a

jiné.

nedle a jednoho 89

jsni€

diiG

hned

odpoledne a

Biyjo námi

ústup

oznámeno, že

Masazadži,

vesnici

zbyten

ustupovat.

se 49.

protáhl

jsn.e

ale

se po ní

ptali.

Z

jsm^

do

noci.

bude v

divise

která

i

Šli

jakési

nadarmo

a

o

ncvidl. Spali jsme v noci kdesi v lese a

ní

To

do hledání oznaené vesnice.

pustili

jsme z

pouze,

ní

po cest

lesemi

tuším;

náš

cil

jmenoval Ma-

který; se

Smáli jsime se tomu názvu; a volali od

sarži. dobjy,

jsmie

tyi. Ráno jsme

dovidiili jsmie se, že

do lesíiického domku,

jest

vždfs.],

partii s

i

tím názvem.

jakž takž zaídili.

jsime se b|yilo

té

na sebe slovem: Masardži! Ba tvoili

Bul naší pilrot vykázán rajón v

a

druhi]f

se rozumií, že se celá naše parta roztrhla, a

zbyli šli

hle-

obyvatel nikdo

dali

den jsme se

,

nuceni 'zase

hijli

to dosti

mechu

Spali jsme na

píjemné, až na

to,

kde

lese,

že nás v noci

siln kousali komái. Jednoho dne jsme na louce, asi

p!l

verst|iji

jsrne pro

tábora, jsime

od

lesa,

našli

boudy, na seno.

jednu z nich a pinesli

kde jsme

chrántni

si

z

ni

aspo ped

v neinnosti nikolik

dní,

si

udlali

ji

do našeho

byidlišti.

dešíiiml

až najednou

Šli

Pirožili l^yil

B,yli

jsme

jsem' vyj-

zván, abych se dostavil ke štábu Družiny, že prý jsem'

povýšen na praporíka.

k rotnému, který byl od nás

Ml asi

jsem'

jít

naped

15 verst u 45,

di-

visG.

Sel se

mnou

Zach a ješt

Viuchtcrlc,

nékterí

hoši z photiy. rotného velitele Pavlova. Bylo

pkné

odpoledne, kdjyž jsme se Vi^dali na cestu.

Cesto-

valo se

a

pkné,

moc píjemná chze v

skách neblbla.

K veem

polské,

to

b|y,lo

hodn

tami

v

pišli jsme do vtší vesnice

raiypn

77.

nápadní ^vými

(vždycky jsme se

divisc.

jazgjíem

miu

já

vzhledem;

od „zemljak" svým ze-

lišili

jsme povoláni k etapnímu ale

jsme

Biyli i

vnjškem), takže nás pokládali tam' za

šetoval,

t&ch pí-

který

veliteli,

dokázal

špion,y.

brzo

svoji

B|yili

nás

vfji-

nevinu,

takže nás propustili. Spali jsme ve stodole a brzo

ráno jsme pišli

k

sie

Vjyidali

v

Šel jsem'

mne

po obidi k rotnémiu,

velice

kde

obidu,

jsme jsemi

nimiž jsem se dávno ne-

s

pekrásném' zámekiu,

Pijal

k

asi

Konen

pou.

další

plrot

druhé

našel své kamarádjyi, vidil.

na

vlídn a

kde dal

bjyil

mi

kterýi bjydlel

štáb

i

papíry,

divise.

na

další

cestu do štábu Družinyj.

Druhý den ráno jsem se imnou

onemocnlý

se vg^al

,,kaptenarmiu!s,"

na

cestu,

šel

Jakovlev; po

cest

našli

dojeli

do Tomášova, *odtud zase dále na povozkách

jsme pustou „povozku'', na které jsMe

do Zámostí, kde vidli byli

mnoho

bez

biyla

Družina.

vojsk, jdoucích

JDiišek,

což na

mne

V

Tomašovi

jsime

na posice,

ale všichni

nejudilalo

moc pkný 9í

dojem.

Tu

jsem' tisíc chutí

b^j unaven, zstal jsemi

rozvédka

V

\

Zámostí našel v[ij^pal.

jsem'

l>yla to nejslavniéjší

Družinu v kasárnách,

Druhý den ráno

a Siyirovým, kteí

tuž chodili

šel

jsemi za

v nové uniformt.

jsem k šibu celý obraný

Pijel

—

noši

na po-

se Imne stáhli co b^jlo nejlepšího; ale na

sici

štáb

žinu ,,

—

tehdgi s 12

2. rotg.

kde jsem se

ilou

doma. Sgirový

pes 130 zajatc

hoch/ji vzal

ponvadž jsem

s ním, ale

jíti

druhé

pod velením Syrového;

plrotyi, šla naše rozviMka tniél

hoch

jsem spal u

noc, kterou

bjyl

štéstí

sirotkem, Sazontovi byJ už pryt, a Dru-

vdí

,,otec"

Zembalevský, všeobecné zvang

papaša". Ten pijal rní otcovskfyi vlidni se svý'm!

obvyklýimi

smivem.

První den jsemi spal v kasárnách, pak jsem' se pesíilioval k Cílovi a Siyirovémiu, kde jsem' spal

na zemi, ponvadž nebiyjo

dva hoši si

vzali

objednal

té

šatg,.

Pi štáb 5

dobé jsme se

za dva

Hned mi

do imista ke krejímu a tam

viydržel jsemi tam' jen asi

V

místa.

já

asi

se

mnou nékteí

dnjyí

jsem

tito

jsem-

bylo tehd,y smutno, a dní.

sebrali a jel

jeli

do Cholma,

zpét na frontu.

hoši; mjli jsime s

Jeli

sebou povozku,

pro rotu nkteré véci. Kdgiž

na které jsme

vezli

jsme se

k Tomiašovu, vMli jsme a potká-

93

blížili

pak

,,obozy",

váli

artilerii

poválo. Ptal jsemi se, co v^diél.

Pak jsem

na nákladní

hochm

sám

a

jsem

kterými

jel

mne

ptal

nedovidél jsem^ se zase

se zastavil

po svém pluku, jehož

ponvadž

pené,

Tomašovi) jsem

misteka a ekal na objevilo, vypil jsemi aj

se

jich

Potom

a snédl nékolik vajíek. ale

V

nic.

situaci,

žida na kraji

lu

Nakolik

hochy.

do

Potkal jsem jakéhosi plu-

jsem ovšem' neznal. Ptal jsem se ho po ale

sedl

pesvdil, móžno-li

abtyph se

kovníka, který se

povozku

sv..fil

penocovati.

ješté

ijjstuh

ale nic jsem' se nedo-

automobil, ^se

Tomášova naped, tam

je,

Vše

vojska.

i

pibiijlla

povozka,

Tomášové nebez-

se to zdálo býti v

obrátili

i

jsme povozku a

dali

j^m'e

se

na

vesnice,

kde

Druhý den ráno jsme se poptávali po

29.

zpátení cestu po

silnici

do

nejbližší

jsime se v(yspali.

„korpus, kde dovdli aspo Icdnimlu

smr,

pibližme;

si

udlali odpoinek. Koupil jsemi mlé-

ko a vajíka, najedl jsem

a

setkali jsime se s

dovédili

jsme

se,

jsem' tedg, celý oddíl a stovali

zase

jsme dorazili do ve&nice Vel. Majdanu,

kde jsm«

eru

pm^ se dále. K po-

se nacházel rotný, a kdy^

na zad.

Šli

s^,

a zase dále.

„obozem" že

divise

znova

jsím'e

45.

ustupuje.

s

ve-

divise (naší)

ti^mi pískjy;

spolen

K

Obrátil

jsme ce-

rotným' „obo93

zem"; púlrota

zrstala, jak jsem se dovédél, v oko-

pech na „poddiržku".

jsme dlouho do

Sli

noci,

a kdgiž jsem se dovidil, kde bude stát divise, zastavil

jsem se a hocbui jsem;

jsemi

zstal v chalupi. Ráno pirazila pújrota

Pavlovem a

šla

luložil

bez

zpit

zastávkiy,;

se s rotnúim, ktenémui jsem se

spolené ustupovali.

nám

v patách;

bgli stále

nom! kuse,

S našimi

Šli

divil

jsemi

prebihlý jednoroák,

siln

jsme

jsemi

pak

jsm'e

a

den a Germiánci po nás v jed-

rychle

jak

'se,

podjíždili.

od rakouského

pluku

18.

jakýsi

technik,

jehož

ho

naložili

na povozku.

takže jsime

nohjUi,

ce^ý'

boleljyi

Sami také jsme se rozebhli po povozkách, ne

sviých,

nýbrž

K veeru

cizích,

jsme

s

setkal

hlásil,

artilerie bila

cestoval

liochjiji

ve stodole, a samí

práv.

jakýsi ttansport

jel

k

dorazili

ale

jakémiusi

„fol-

warku", kde byl štáb 45. divise; rozložil jsemt se

pod stromem, a

šel

až

Pak

asi

z Jind. dili

94

jako

imil

z

jsime

prachu zase

pemlácené, do

blízkého

ustupovali

dále,

jsme se zastavili ve vsi Nieledov, kde

dv

jsmie se

jsem' se

jsem

Vjykoupat

Druhý den

konen

jsme

se

jsem'

rybníku.

nohjy

noci spali v sadu na seni

odsthovali do

pod

jabloni.

správce; seznámil

b(yitu

eškou ekonomkoiu Maenkou B. Hradce. Na rozvidkjyi jsme zatími nechotam

s

a v divisi jsem

nebiyil

znám

s

nikým.

Žili

jsme

dále

ZG

Pavlovem a vfypravovali

s

prožívali

jsme se

tak

života;

pkném

jsme v

jsimc

i

Pavla jsme

srdných,

se

jedlo

piio,

krát,

na posici jsme

jsem

se

vdíci

Maenkou

CechiUi-

pozváni do

Na

divisie,

svá-

kde

distojníki a sester' miloa zpívalo,

.^ši hoši

Na rozvidkách jsem

pozváni zpívat.

pluku,

bji^ili

—

se sešlo hodn^^ hostí

píbiéhyj

útulném Nieledovii kousek

krásného jaia pi vzpomínkách na tek Petra

S

sbližovali.

si

imili

asi

tami

biyili

dva-

biy|l

8 verst; seznámil

komandantem rozvédík Izvonskiého slušnými lovkemi, a bgli s námi též rozs

Neudlali jsme celkem!

jeho.

tam bylo co udlati. Pamatuji^sG, jak se bála o rnne, a kú{^ž po

druhý den

tehdij;

rozvdce

V|U|pravovala

isešel,

mn,

—

nic

jlsemi

tlžžko

Maenka se s ní

že celou noc '

ne?pala a stále se imodliía.

Tak

up]ynuljy,

noho dne „denšík' puje.

asi

Smr

se zastavili

pífei,

1.

'rotného,

hodin v Korpuša,

odsupu bgla

se nepamatuji,

biylo

k

v Nieledov ti nedle, až

jed-

noci nás zburcoval

že celá divise ustu-

brest-litevská silnice.

Už

kde všaá^, jame nocovali, až jsme

ped Bagem

nkolik perných

ve vesnici Clegeln. Tami

nocí.

Štioice

mi

tolik

trá-

že jsem' celé noci nespal. Bgli jsm^e tam týden

a náhle jsme dostali telegrarri, ihned se dostaviti

do štábu

Družinitju

Sel jsem tehd^y; rád,

ponvadž 95

jsem; se

dovdl,

sejdii s

novami

máme

že

lidmi.

nového

jsme pecházeli Bu/r,

Kd|y,ž

nám

koupali jsme se tato a lutonul

hledání.

hoch

jeden z

Dobrovan^kij. Nenašli jsme ho v proudu

pes

—

všecko

[

Druhý i žing',

a že se

velitele

jen;'r

tetí

na „folwarku" Rožanka, asi

tehdyi

bfj^l

7 verst od

den jsme pišli k štábu Dru-^

Tam

Vlodavjíi:.

ervencového odpoledne,

jsime

nás

uvítal

jednoho

dorazili

Zem-

„otec"

Brovko a j. Druhg den po našem píchodu k štábu jsme

baíevský:,

mli

„smotr". Prohlížel nás nový

odmeril;

dosti

že Biijl

a

jsem! také jeden

dsn

pamatuji

neumí

prvn

den „dežurngm'*, si,

že jsem'

„smírno".

stát

tehd^ij

jako

držel službu^

za

Rožance jsem pobyl krátko, dostal jsem

pt

dní

a pipojil se k rot^j 2.

rotjyi,

kdesi v

abjych

podp. Cejpovi,

Bukovin,

hoch, na

nov

a

erké

kolonie.

šli

vfj^vání,

„správkyi"

sebral

iprvni

veliteli

pi

která se tehdp nacházela

asi 7

jak

íkali.

se

Jelo

19.

prldi-

mnou

ccist jsmie se zastavili ve Zdolbu-

do blízkého

Tam

(asi

3

verstyi)

jsem se seznámil s

otcem našeho družinníka,

%

,

úzkostliv, skoro celou noc jsem' nespal.

V

visi

tam jednomu z dobro volcú,

georgijevský kavalír

díistojník, a

asi

vgíkl

Trojanov,

velitel

vtýbornjýlmi

Kvasilova, p.

Zachem,

loviékemL Bjl

starostou a JG

jíím

dosud; dvoudenní pobyt u nich

mi pipomínal

mj

domov. Bgí

Zemana, bratra našeho družinníka,

sládka

v

technikai

ci-

hocha veselého a bujného. Seznámil jsem; se

vilu,

s

u

jsemi také

paní

potom

Zemanovou

Kadeábkú,

jichž

sestrou^

její

dva

asi

vgimižníl

a

s níž jsemi

Také jsem

dopis|ijú

si

bjy}

u

divata nás potomi provázela kou-

sek k nádraží.

V thé

Brodech jsem' našel štáb

poslali

k

12.

korpusiui

8.

armádyi, odklid

dech jsime penocovali, do Sviuch jsim^ Štáb „korpusxi" nás k 19. je

b|i)l

divisi.

pi Krjjimském

v

Tam

šli

pkném zámeku,

chatách, ale vétšinou

a poslali

veer žili

tam' dorazili. Cejp

js!m'e

a

pod

hoši stanojj.

také

tylu,

takže se

nám

nesnilo. Kriyím&kÉ pluk miél každyi

ovšem

nijakého

na né

s hochjy, také

pímého

rozkazu,

ale

bjyíi

Vesnice

skoro celá eská, jmenovala se Rakov.

Cejp

péškyi.

dovédl, že púlrota

jsem' se

u eského sedláka,

„korpus" by] v

Bro-

pluku.

BíyJo to blízko a bfijdlil

V

do Svifiuch.

o

po bjyila

Celýi

12.

posici

ani

den „zaaíije" a chodil,

bfijl

jaksi

a

nem^l

nHoráln

k tomu nucen.

Brzo jsme dostali vyzvaní pipojiti se k kav-

divisi,

eši.

Sli

na jejímž úastku

jsme

s

radostí

a za

prýi

se

11.

nacházejí

pékného odpldne

jsme tam u

Sechvova,

víy,kázali

jsme

byli

mi

v

Na

to

pusté chal, kde

Náelník

Náelník štábu

imísu.

s

jsme

naped

s

výborn 11

hužel, bgli stihli

pijali

znající

stojnické

i

nutil

byila

sám

a

jisti

adjutant

starší

bijli

bgité.

se scznámliti s posicemii.

šli

nkolika hochy,

první

jsem'

Vlastn

linii.

a

stihl

a

pak

žádná

linie

snídal,

to

jsem

pouze 'utáboeni v

byli

velice vlídn,

že jsem' Cech-

lidé,

okna

i

lese,

chránn „stotoženýmí ástmi". Tam

bpjl

distojníci šeli,

nás stále

pluk, kde

jízdních

kavaleristi

nebjyla,

98

ú(ín

prvodím^ k

který

jídle

také bývali u nás v

lidé,

Druhý

z

ohlásit

divise byl generál-leutenant

podával

jeden

sám

stravu jsímc chodili do divise, kde se

pi

jsem

šel

Ccjp

i

Vellašev, jenž

Šel

jsem

nebiji a proto

úplnié

líbilo.

siympatití

„forwarku".

mne náelník divise dosti vlídné a nám hochúim bydlišt. S Cejpem

píchod. Pijal

hned

pkném

na

také

námi

první den s

Viybita.

Štáb divise byl v jedné vesnice

dorazili.

i

Sokol.

Sokolstvo a

školfLj

bjyili

asi

usliyi-

mezi nimi vtšinou

dva absolventi di-

v Petrohradi, kde uil Erben. Toho

znali a ptali se

jízdní

Biyili

zvláštt kdjy^

m

divise,

po

niim'.

kde jsme se míli dobe, bo-

jsme pouze dva dny. Telegramem jsme

odvoláni

a pidleni

právi na ústupu.

k

19.

divisi.

Tu

js'm^

nezapomnl, než jsme

Abiych divisi,

jsme ješt

šli

k Sckaiu.

Pluk

s kriy|mskýim

nám

však

se a cestou teprve jsme

den a hrozn k 19.

divisi,

v jedné vsi

i

koné,

rljskiúch

nás

posici

m|yi

zpozdili

Sli jsimie celý

K veeru

j§;mie

pišli

která byla v jakémusi lepším staveníku

ped Sokalem,

kde nás pijmuli pak

mjiji

plukem na

dohánli.

jej

a tam jsme se ptali

krgimskí^m pluku. Spali jsme stodole,

jízdni

odešel,

pršelo.

tehd|ij

k

pišli

vjyilezli

tehdjyi

v jakési veliké dole bgli lidé

artileristi,

na patra. Spolenost

airtile-

díistojník nás velice mile pijala; hostili

veeí

i

vodkou a koakem'. Znali Cechyi^a

den z nich znal uitele tlocviku Brabec v

Druhého dne odpoledne jsme na posice.

Šli

šli

s

Ccjpem'

jsme lesem, kde jsme nalézali mnoho

prvn na

Cejp upozornil jsime

na

na

kterýi bgl

je-

Kfyjevi.

zahozeních dopis rakouských vojáku; tehdyi

Došli

po

dležitost ísla polní pošty.

„artilerijský

kraji

lesa

mi

na

nabludatlnýi punkt", v.ij|sokémi

strome, kaim

se lezlo po žebíku. Odtud bjylo vidt prostranství,

na kterém bg\g naše pravé

bila

servách;

i

nepátelské okopyi, v té

nepátelská tžká dla po našich

podle

záblesk byja

asi

re-

dva kilometnyí

od Sokalu, jehož vižikjy' od kostela vidéti.

dob

bjyilo

dobe

Dlostelecký dstojník, který práv byl na

vrcholu stiomiu a odtud dirigoval stelbu,

pesné 99

hašd bod, kam byÍo mitno tech

která po

výstrelích

naší

miírití

uimlela rakouskou, ale

bombardováni kromi povolených

další

výstel

bíyilo

zilo, ale

potom' jsem

baterií,

ještiÉ

tech

S poátku mne to vzpomnl na neštstí,

zara-

zastaveno.

nás provázelo

si

už z

nedostatek

(Karpat:

Kd(ij^

pák jsme

našli

jsme telegram', kterým nás

fee

skoro za

vrátili lUž

které

náboji.

tm|y< domiij,

v[yjbízeli

do

11.

kavalerijské divise. 19.

divisi

jsme

tedy,

jsme pes Koiíuchy,, Gorochov zase

stihli

vise,

niiuž

tehdíij

již

enko.

na jakémsi

Šli

zatímn

ústupu;

a k

„folwarku"

veerut štáb

js!m:e

19.

generál-major

velel

šli

diTiím'-

jsme se pedstavit; zprvu Cejp, k né-

se generál otoil

pak pece jen tak se

bokem',

stranyi

ba nevlídn pijetí

chladné,

na

stihli

mu

podal nuku. Toto

mne

už sám jsem se pedstavovati

neodpoviédžv;

nic

zarazilo,

takže jsmie

Spali

nešel.

tehdg ve slušné vesnici, u sedláka, v jehož sadu

jsem

si

v sadu

pochutnal iu,

na

Hoši

jablkách.

„folwarku", a tam také

zase nastal ustup,

ped

btyili

spali.

kterým hochújml

kdesi

Ráno pak bujlo

do-

voleno, ba Spiše naízeno dívisijním velitelem Fokineni rozebrat husgi, slepice a kachugi

na

abiyi

se nedositaliy do rukou Rakušákú.

pro

n' Každý

100

táhl,

co unesl

K

„folwarkui",

To

bglo

néo

jedné hodint jsm^e

vz, n^brž

i

kon;

poslal hochgi po-

Podailo se

dívat SG za povozkou.

—

jim nepodailo vzíti s sebou více dinjij

bjyl

chtíi

kont nazpt, že

miu však dal

já

ptku

míst, že už neutee, jeho

majiteli,

prýi

jakémusi

plácemi

s

musí stehovati matku;

a radil, já

že se

Za komi

pišel jakýsi kluk, kterýi

si

spou-

za púl ho-

„folwark" v rukách Rakušák.

povozkou

a

bujila

škoda,

jízdeckých.

i

tam nejen

dostati

Vjypravovali, že tam!

ješt jiných koní

sta

kam jsem

k ,,folwarku",

dorazili

bjyj

ladiji

zstal

mai

že kon, v Lucku pedám-

polskému

jméno mi oznámili Rozumí

se,

šlechtici,

kon

že

jehož

námi už

zstali a jsou dosud v druhé rot. Vgkonali dobrou službaj.

V

Bgdleli

jsme ve vesnici u jakýchsi žid.

5 hodin zase nazad;

šli

jsme se sapérnou rotou a

kdesi v noci jsme se jedni druhými šlo

mnoho bženoi

sapériyi,

kteí se

a

pozd

rozložili

ztratili.

S

nám'i

v noci jsme zase našli

v jakémsi sadu v jedné

eské kolonii. Míj tam hned našli echij, kteí z nás mli radost, vaili námi aj a m."véko, a zdá se, že panímámia nco pekla pro hochy. Také se chiustali k ústupu a nebgli ani mnoho z toho

simiutni.

10!

Na Ikv. Ráno jsme pešli

pes eku

pres

bjijil

V(y,razili

eku

Styr v

dále

msteku

b|y,li

jedné

babika, kdiyá

natrhali

dobrá

velice usljqišela

trhali jabllia.

pobízela nás, ab|ijphomi

—

s báženci.

na

tanr

jsmle

Stará

jakási

si

hodné na cestu

—

beztoho to prý Rakušáci nenechají

zrcadla,

Ale zstat biyil

i

bjijil

eský, hovor, rmela z nás

a zvala nás dovnit. Miéli to veliká

/stržen

samí kolonisté eši;

zahradil

radost,

Taní

Torgovíci.

jsme pišli lessm' do vesnice Malovanky,

dešti

kde

dešté

veliký a dloiulig most, jenž prý.

pozdji v kritickém momíentu

V

za silného

a

lenošky!,

jsime

pro generála.

zaízeno po pansku:

kanape

tami nembhli, M[iji

a

islo

tak

ponvadž

ten

.

,

.

bjijit

se usadili u prostého obana,

jakéhosi Holubik[iji, který stále naíkal a bdoval.

Koupil jsem od nJho stádo hus; dával ml

mo,

já

však nechtl, poróvadž toho hoši

a dal jsem miu

zadar-

mleli

dost

2 ruble. Koši našli hned ve vesnici

známé, kádrový Cech naší yo\^ Hyhlen ÍQ2

je

bgil

odtud

a

iml

tam

ženu;

naše eská

a jiná

Libovali

mli švastkové knedlíky

hoši

jidia.

ale za

si,

den j&me

niiiseli

zase u-

stupovat nazad. Došli jsme do Užince, kde si

našli byt blízko štábu, který'

která

ponkud

tím

snad dost

ise

komandír

do ^J&steka

velice mile, sici.

si

šli

Ml|y,nova,

je

IkviÉ;

prohléd-

kde v konci

batalionu kapitán Romiancev. Byli

3„

jsme s Cejpem a hoši nSkterí a

\&mQ se

zarekom-endovali. Posice bgjfj na

nout. Pišli jsme

Viíchterle

takže

líbila,

jednoho rána jsme se sebrali a

žil

ve škole. Cejp

bfjil

„opros plenných" a už nkolik donesení

Viijžádal si

poslal,

jsíu^e

námi: Vašátko,

s

kdo ješt nevím! Kapitán nás pijal

Rakušácj

pak jsme

a

hostil,

nás

šli

zpozorovali

a

s ním! pfustili

na po-

po nás

nkolik šrapnelú. Posice

na

brijly

behu

íkvy; na druhé stran,

kudy vedl most polozboený, vice,

neutrální,

a za ním'

ské. Cejp se vrátil, já

v

jedné

hochiJ,

s

chalup

s

bfjiljiji

šli

misteko Mura-

už okopti nepátel-

však s Vašátkem jsme zstali Vuchterle

nužl

pivésti

partii

nimiž jsem' se chtl pustit na rozvédku

veer. Odpoledne však jsme a

bj^jlo

íse s

Vašátkem! sebrali

do Muiavice, kde, jak nám íkali po chalupách,

jsou z našeho kraje kr(yimští rozvdCíci. Radili nám*,

abychom se tam moc

neulíazovali, že prý rakouští 103

rádi

d*l

z

biji

prý místeko

wlici,

který:

kdjijíž

Pisviédil a

vojákjU;.

jsem

se,

že prý

V

ruce.

mne

jakéhosi

sedláka,

radost, že vidí také

jnižl

je,

a dovédi^l

k

jssTue ted:i)i

niéimía,

opravdu

chalupž

bjyj

kterýi se

já s revolvercnl

Rakušák;

kdgjž

uvidl, vstal s postele, zasaiéil^val a hned mí

Ftal jsem

is€

ho co

Chorvat od 79.

tam prý

udižlal

ho k

je

i

patronij;.

za, a

plultu.

Víy,držet;

vedli jsme

Biijlo

jich

240.

dovédi&l jsemi se, že je

Je prýi

nemocen

a nemluže

proto prý se pišel vzdát. Pi-

batalionnííTiíUi

kom'andíru, kde jsem

„opros".

Veer

jsme

šli

pivedl ješt nikteré litelem

batalionu,

rakety, abiych ^e

na rozvtždku, kdjy^ Vuichterle hochiyi, iMížl jsemf

a než

jaksi

nám

prosp-Sli.

udoláno s ve-

že mi v(ypusíí v noci 3 velké

mohl lépe

stanoveni* uritou hodinu,

dili

domk

podél

v jeho chaté Rakušák,

je

ukazoval na vintovku

ketiy?,

šli

Tázal jsem se ho, co

chce vzdáti. Sli

v

sairtí

a já se ho hned otázal,

špatné mskjy^

není-li Cech.

eské

jsimie

-jsimc

vidíéli

ti*

i

Vašátkenj jsin^ prohlí-

potom

a

irj&stefcu,

vkládal krijmským^ rozvfédikm. Mlu-

cosi

dosti

vil

S

navšli&viijí.

želi nékteité chatgi

po

po

kulornetú

i

orientovat. Méli

kdfi^i

jstnle

mélij se ukázat ra-

to spletli, takže námi spíše uškoZapálili

chatu,

která

vyjdávala

veliké svitlo, takže s rozvédkuí sešlo. Vrátil jsem 104

se k batalionnímu

dva zajaté

komand

kam

lui^

i

od 91. pluku, ktei pcbéhli.

CechiJ

Co jsem mohl, vyzvédél jsem z všemi

zatim pivedli

a

ruch

pak se

odešel do divise.

jsearj

Potom jsme asto

do Muravice a

chodívali

obstelovalí jsme rajón pod rakouskýimí

kud také se

slM

okopiij,

od-

stílelo. Batalionný se potomi

pe-

sthoval dál do Mlgmova;

v piSkném' domku

bj^^jdlcl

jednoho doktora, jehož paní m\ v(ypravovala, že bjuli

u

a také

mi oznámila

Naši

ve dne

s

eši, od 91. pluku

rakoiu^tí d(iústojníci,

ní

b|ij'li

'za

jejich jmiéna.

ekou

roz\ndik/g

nepátelské

a

rnjyt

kripii&kýtmri (bylo jich

po

nás 9 se minou)

stojníkem; vRiJasniti

Ikvau,

okopjij).

jakémJsi

Akoli

jsemi

šli

80

kdjyjsi

s

-

nástupu varoval,

abgichom nechodili v takovém' potu, dstojník rozv-édíkú nechtéi uposlechnouti mté radij a trval na že

tem',

prý

irjá

rozkaz

vzíti

s

sebou všechngj

své rozvidíkgi. Poslal jsem naše hochy ku

pedu

etz,

který

jako dozor[y., ostatní pak jsme utvoili se poh/yboval za nimi. Dozorpji

kouskíým jejich,

silné

okopm'

ale bíti,

v

tu

došliyi

blízko k ra-

a binoklem^ poznaly, smtr

dobu zaala po nás

že jism^ se

anlutseli

vrátiti.

okop

artillerie

Pálila

jedna

téžká a jedna lehká baterie, Krgl jsem) se na nici

pod

stromiu; jeden

tak

sil-

okamižik byla sražena ko105

runa

pod kterou jsem se schovával,

lípf-y,

s tnfusel

jsem odskoiti a zalézti do okop, kde se za

Na

shromáždili všichni rozwdíci.

chvíli

ani

nebfjl

šti&stí

feden ranan ani zabit, což mno. velice pekvapilo.

jsme

Kdgísi

šli

dvéma na

asi se

Vašátkem', Zacheml a jesté

s

rozvi^dku za

kd^i naši práviš usíoitpili zpiit

pouze jeden most pro

tmi

okolo

alejí

nás.

b,iil|g!

zámieku

okopm,

našim

opa-

,

když

a

které

Nkolik krok za našimi okopy u

nám

se náhle proti

už

emu

„Haúúii

.

,

jsime

nerozumli.

Zach

."

volal: „Svoji,

n.

—

a

stromui

—

zdvihly dvé postavy

sedm krok od nás

cosi,

a nechali dosti

jsime

Šli

noci,

opuštni), zvgšovali jsme pozornost a ostra-

žitost.

asi

pes eku

Hilýnovského

jsme se pibližovali k

v

Ikvii. Bjyilo to

byly

zakiely na nás

Vypadalo

to

jako:

myslel, že to jsou naši, a za-

strélají"

Ale

já

se sehnul a zpo-

zoioval jsem rakouské epice; rychle jsem odskoil

na stranu a potom^ hned

jimi

oba Rakušák(yi za límce zdvihli ruce a tím spustil

po

tudíum/''.

od

nich,

mi na a

nám

ni&meckjy,, ale

Bgli to

vzadiu.

Pustili

vzdali.

Hned

je

jsem!

jsemi se

na né

dovédél

ještž dvacet lidi (ukazovali

prstech); poslal jsem jednoho

s druhijmii

vintovkjyj,

ozvalo se mí pouze: ,,Nem'

Madai. Jakž takž

že v zadu

sám ješt

106

fee

skoil do tylu a schvátil

hocha

zstal na míst. Za

s nimíi chvíli

jsme pozorovali, že Aladari pebíhají

vidi&li

alGji;

asi

50 krok ped námi

jsme schýlené postavci v e-

Chtél jsem po nich dáti ni^íoliíc salv, ale na

tiézu.

radu Zacha, který se bál, že nás obcházejí, jsem)

—

toho nechal

—

tjyfi

b|ylo

raálo,

celkemí

do štábu

divlse,

a vrátili jsme se.

Druhý dQn jsme kde už

nás také velice

na starost vzal náš perevodík ma-

je

si

poslali

je

dsrského jazyka, Srb Vojko Cipl. Tento se k námi dostal íakovn^^in' zp:':sobam!: gostaji,

naši dšlaH nástup

emž

pi

Rrvu,

Kd^i],ž j:^mie b|ijiU

b|ijl

zahnali RakiUšákiij za

a

zajat táž Vojko. Pivedli tehdfj

k divisi tiupiU zajatc iTiadarú,

védského pluku.

mladý Všiir;!

si

jsem se ho, dil,

se

že

mi

„zagsfíra"

fešný

jsem

ho

Madar,

je-li

a

6.

hon-

chtél,

abj

najdoiu kule

dum-

s

Na

pravéml kídle

jednoroáckými

a dal jse;rJ se s

ale

hned

.nifi

zaal

stál

páskyi.

nim do eí. Ptal

on mi hrdé odpové-

ostatní prý jsou Aladai.

je Srbín,

líbil,

u koho S€

zastelen.

abjy; btijl

hlavn od

koiTiendant

Divisijní

se všichni prohiédii, a

dum, íen

v Doro-

Mladík

délaii tlumbcníka.

Pe-

u ioho se najdoiu dum^duM bude Náhodou se u nikoho nenašl[iji. Vzal jsem'

kládal zajatými, že

zastelen. si

Srbína potomj

S;

seboa do

j::me se

na vše podrobné

ochotné

nám

b|ijíu,

a tamí s Cejpeml

ViUiptávali.

Mladý

zajatec

vše, co védél, ekl, a kdjy|ž vidél, že 107

s

na konec

níni vlídné zacházíme, rozpovídal se a

prohodil:

Rusové,

,Já

vím',

jste

V(yi

že

páni dstojníci,

V(y„

eši. Já se

stý^tíal

s Ceclij^j

a mladý léka z Boskovic, Šebesta, je

asto,

pítel;

kdiy,ž

jsero

besedoval, a

on

frontu,

pímo k

piujde

val jeho fotografii.

co jsme za, že kouští vojáci, z

Potom

jsmie

Liilu

íkal,

vždpji

ranin,

b(yil

v Uhrách

'mlúj

v^ibornýi

jseimi

s

Také náni ukazo-

jsme se mju hned piznali, dobrovolci, také bývalí ra-

jsimíe

ehož

náš Srb mél velikou radost.

dali návrh,

ab,ij|

zr°iistal

ui

nás jako

tlumoník, s ímlž on ochotn souhlasil Hned

ho nakrmili, mpkrý,

—

Vjykoupai se v

Vojko

ted^i bjyj

poruík v srbské

—

uisiušili

bfjj

celý

jsime miu

„pku". Od tch dob

námi a dlal námi dobré

službgi.

divisi.

hoši dost

asto. Nebgjo tami pí.iš da-

Jednou jsem se dovidl, že naši budou na-

leko.

stupovati;

mj

ece

ponvadž

Dorogostaje jsemi chodíval do Mlýnová, kde

naši

bpjili

is

a

jsine

také dobrovolcem a nachází se jako pod-

je

Z

ajem',

a poslali spáti na

šatstvo

Dnes

napojili

nimi

že jakmile pijde na

RiUisimi"

M|iji

nej&te

ekl jsem

to

hochm, kteí

pistoupili na

návrh, abychom; se té mely zúastnili. Vyjed-

nal jsem tedy s kapitánem

Romancevem, že pjde-

V

6 hodin zaal nástup,

me

s

jeho batalionemi

kterýi s^ s

poátku podail;

naši vzali nepátelské

okopiy a asi

20C zajatc. Ponvadž však zemlaci

zapomnli

šli

na

se

po obozu. Tím se

lup,

zajatcúml vžit vintovk{yi a hnali stalo,

že nastal

nepoádek a nepátelské resen^i vas své

vjyprostilyi

zatúr, s 3. bat. žila

a

zajatce

po

šli

nepátelská

vzaVj

silnici,

podešítyi,

abij'

ješt našich.

My

po které do nás pra-

Už

že zdráv do blízké vesnice nedojdu;

jseml

Konen

jsme s€ dostali k první chat, kde ihned

—

b.ijil

s

námi

jsímie

ješt,

mandír kulometik, syímpatický praporík sotva

jsm^

do stechy,

k

zeíTíi.

Sli

která

8,

s

sraziti

pršeljgi

po nás nepátel-

jsme se schovali do

re-

hoch;, kterých

biyilo

asi

zmtizeli,

ale

nikoho jsem nepohešil. Dva však

k

A

tíivisi.

okopech jsem nedaleko

Rusové, vdél jsem, že

také

tonm

ješté

vzdálené

bíhali lidé a nlíolik

chvíli

pole

ale

chtla

rámusemi nás

konen okop. Z n^tých to byli

ko-

pímb

až

poDivadž

—

se

už granát práskl

jsme dál a stále

ské kartáe, servních

vlezli,

taim!

cítil,

jsemi

nikdijj

nebgj pod tak silnou artilerijskou palbou.

pod stechou

nám

až strach. Podávali

artilerie,

jeden šrapnel a granát za druhým.

schovali

nimíi

irfezi

tak

V

bylo.

posedl a srážky,

asi odešli

rcservních

díval

kde

se na

ješt

pe-

ranéných koní; pak rozlouiv

se s Romancevem', který imne stále zdržoval,

šel

jsem do divis€. 109

Kdy^

divi»€ byjo kdesi v Božk^vicích, já

stel s

plrotbu v

díilali

vópiavg, na posici.

Prvn

stopolskiého

plukiui.

mi

s

se

po

telefonii

jsmíc

jsem: šel asi s

hochg k folwarku Karolínka, kde

nevišili

odkud

líolonii Viadislavovcc,

^ii-

štáb seva-

bjyi

Pišel jsemi do štábu, ale

poáKUi ve štáb

—

neznali

12

tmne.

1

taim!

ptali

divise, jsem'-li skiuteCné

za koho se V|ijdávám. Popsali m\l také, a

kdfv-!|ž

tiínii,

tatri!

píznivé bglo odpovédiino, teprve uviili, omlouvajíce se, a pustili

na rozvíždku. Pišel jsem k ba-

tslionnirníu koniandíiu^, ale

etz

zemlákú, kteí

siln Ralíušáci

pálili.

byili

nejprve jsem' narazil na

za kopcemí a po nichž

Chvíli

jí^me

leželi

v et&zu,

a pak jsem ^e s hoch^ ísebral a šel do m'alého lesíku

v zadu,

kde jsem

našel

zem'lanku

koraandíra. BgJ to štábskapitán, kterýi

batalionního iml5.

ne píliš

vlídn pijal a ekl, že nás mli poslat díve, k miénrJu

veeru, kdjy prý Rakušáci na

n

nastupovali

a naezali jim* Gmiluvil jsem' se, že za to

že jsem da! B

nemohu,

žádného rozkazu neml, a pak jsem se

ním do hovoru.

Bíyl

tam jeden podporuík

denem a bez pravé díval,

sa-

pozoroval

mkij.

Ten

mne vlídným

ekl: „Já vás znám; vy

jste

s georgievski,im) or-

se

poád na mne

okem' a najednou

Sokol z Jekatrinodar-

ského uilišt." By] jsem pekvapen, a tu on mí lio

viyipravovfll,

dam, že

mne asto

že

editele tamní

je s-ijnov^c

Vasiljevie Skudana.

mne

ktcnj:

mne i

hostil

jsou

a

napilí

dobné ru^kiím, a že

radost z krajana^

komando. Napadlo .mne, že jsem

Kdijiž

mandír,

atvfijch

bjijl

u štábu

niské a

šel

s

do

nim'í

tebuje asi 5C

dvodu, že másrn!

úlohu

lidí;

a .udržoval

atal-:a

ekl, že po-

však muisel odíci z toho

já

imámie úíohui od divise, a kromie toho,

pouze 12

Vjíiplniti

skuten

ko-

plukii, prosil 'mfiie

svjaz mezi jich plukem' a sousedním!.

že

po-

Srbové,

to

že

tomju. tak.

bjylo

že

tvrdili,

nich slyšet

jsotí

taml

Bfjili

písnS,

zpívají

u

je

kteí

živí,

stále

prjjíi

Vasillja

papirosamd a stále se

a

mladí a dost

diistojníci,

Rekušaci

ajeimi

reálkfj,

co jsem' všechno prožil.

vnjpíával,

jiní

ísem

M'^1

v Jekarino-

vidival

lidí,

nemohl.

U

s kterýími

b,gich

íakovoui

bataliona;, jsem! se dovédižl,

aíaka byrde v 5 hodin, a oznámál j^em'

to hcchram; n>kterí z nich*chiéli se zúastniti, druzí

však nad tím velfKá

odpovdnost

jsem se radiji vázeli

kroutili

mne

a

hlavou. pf i

Ponvadž

tom' m'álo

lidí,

vrátiti se. Sli jSine tedsy,

tehdy

jacísi

to

byla

rozhodl

domi; pro-

praporici, kteí se

námá

zajímali.

Druhý den atak a se povedla; pivedli

batalion

zajati, -Chorvat

víyisIÉchali.

Mezi

distojníkiy;

asi

a Madoir, jež jsme b(ij,li

dva

Cesj,

jeden lil

Tcbíák, druhý

Tcbíák ke

imnié

Byl

í:námé.

z sKromi^ížc,

Pccechtél.

pistoupil a hlásil se jako (mij

kadet

to

lajtnanl

znal

Joch,

mne už

jako

g-ymnasista ze Sokola a psirMoval se, kdyiž jsemi se

v Sokole louil KromSížák, brnou,

mi vgpravoval,

že

dobrýimí

b^|l

do Karpat,

ale kdfjž našel mohjijilii

druiinníki

(z 2. rotpj

totiž hoši

vojákem

jednoho z našich

Smaržefiiik), kterýi padl

v Kar-

Na mohylu Smaržeukova

pestal váliti.

patech,

mél velkou sli-

kterii^i

napsah: „Dobrovolec, Cech, padl v boji

za osvobození národa a za

ideu-

slovanskou." Pi-

rozeni, že takový nadpis musel psobiti na reserv-

ního eského dstojníka. Kduiž naší ustoiupili od

My

vesnicí Užincemi. védkjyi.

V

Užinci

Václavín

bjyla

okopíím.,

a

Od stojí

bjyil

chodili

štáb 73.

neutrální,

biyil(i)(

posice za

pes Užinec na plukiu!.

Vesnice (eská)

kriy(mlského

plukw.

„plcnných" jsme s^ dovdtžli, že naproti

^.

eskjý pluk

vína, abiychom.

kušáci silni

veer

bili

i

vypravili jsm.e se

šli

roz-

avšak blíže k rakouským

rozvdici

tam'

biijili

íkvjíji,

nám

do Václa-

na rozvédkujj^i 91. Ra-

do Václavína;

biyil

jserai

svidkcm*,

když šrapnelový stakan udeil jednoho z kriymskúch rozvédíkú do zad, tak že upadl a volal o pomoc.

Pibhl

svlékl. Mi^l

112

jsem'

k niSmu a v chat jsem ho

pouze rozražený

šinél a košili, ale

na

tle

pes

nic;

Veer

však kiel, že

to

jsme

v

hodin a chtli k ránu

11

v

{snie

„echoslováka".

ísel

rann.

na rozv^dku. Dostali

šli

pod kulomet a nechali n.^kolik

je

ve 12 hodin náhle jsem

starých

okopech asi

znovu. Avšak

asi

na

sl|yišel

se

jsme se

Vrátili

jíti

jsinJe

ulici šu!m]

a

vidiél

jsem, že rozvi^díci krtímiští utíkají. Kdijž jsem} se ptal,

co

je,

nkolik

utíkajících

lidi

ze sírachw

asi

mi nedalo odpovdi, až potom' jsem: zastavil klením a nadáváním, jednoho, který ekl, že dostali rozkaz

ihned

utíkati,

že prí Hakušáci obchvacují vesnici.

Sebral jsem své

Klidn

odejíti.

a

ekl

a

lidi

jim,

bez strachu,

pipraveni na setkání

jsme se

kozáka, celá

který

divise

zapálených

tedfUj

po

pro

jel

ustupuje.

To

stodol.

ale

nepítelem.

s

poslední, a kdjyž jsme pišli do Pustili

že míjusíme všichni

silnici

nás

bijla

Šli jsimte

okop, k

a potkali

divisi

dokola práce

nám,

plály

rukou.

celém horizont a hoelij! nejen

páliti,

obrázek,

jaký vidíme

gina. Sli jsme ješt kali hoši,

ohné aby

Ohni hoelgi na

stodo^(yi,

nýbrž celé

vesnice, protože kozáci pálili vše. Bjyl to

tragický

že

kozák, jimž

bylo naízeno všechny stodol ij s obilím se nedoslaly, nepíteli do

úpln

byly pusté.

oznámil

a

Kolem

abychom' byji

poiize

u

nádherný

Vercša-

do Vladislavo vky, kde nás e-

kteí nešli na rozvdku a pipravili

nám 113

veei

a

našem

steveni, sle b{yJo nám!

pmQ

aj. Chtli jsme také zapálit stodolu

být

—

žhái

jí

nechali

pi

jaksi lito a nechtli

jsjme

raééji

práci

tu

kozákm. Odstoupili jsme

do Olivová, odkuid

tehd,Tj;

jsem

djHali niékolik rozviédek. BiyJ

jón

rotného komandíra. šáci

Kulkij,

pesn. Ješt úvoze.

Šli

nám kolem

lítaly

zeimilance

prvn. Raku-

jsme potom do

k rakouskýim okopm,

daleko, takže jsme k

hodn

niim'

kde

bjylyí

pak veer

jsímie

však

biyfej

lesa,

jež

okopy se

plí-

hodné

ani nedošli. Hoši se tam'

báli.

Pak jsme

ise

dovdli, že v

Michajlovkfij naproti

rajon^^

kubánskému pluku

pluk. Sebral jsem partii a hajdiy

ped

Michajlovkou, kde

díra

1.

žili

taini!

olwarku

je 28.

eský

Ve vesnice

eši, jsem našel kotntan-

batalionu; bgl to poruík, Polák, ale velice

sjyímpatick veliká

hodn

hlav a uší

ze jsme se mohli schovati v

štstí,

kiiyjmského pluku, a odtud

takié

ra-

nás uvidli na kopci v cesbí a zaali do nás

pražiti.

žili

tam!

Kd^ijiž jsrííie šli

v

asi tikrát

kde jsem v noci spával v

Korabliš'1^,

jsim^

lovk. S

shod, a

oni

Cechdj,

ho

vadž jim chránil majetek

u

nléll

proti

nichž

hodn

rot,

zaalo

bgl ve

rádi,

pon-

artileristúim!

a ko«

zákúni. Bizo jsem se trnn seznámil, a

kcniandíi

žil,

kdjijiž

pišli

biti veselo, pilo se, zpívalo

114

4

veer jsem

a Viiipravovalo. První

druhou noc

se s rajónem' a

hoch

brech

(mezi

Hntonov, Smál s

kubánského

s

7

a se

j.)

batalioíiiu

vou rozvdkiu. Úlohu

jen seznámiti

partií

i5 svi^ch do-

VaSáíko,

u^\

nijiiii

šel

Vuchteile,

viybraninií

na opravdo-

jsem. se vjí^bral

dal takovou:

jsem' si

karaui 28. pluku a potom, uznav náladu

ostatní,

pi

abg,

o nás.

lidíj

do-

nebo pod nž a pemiluviti

Pamatuji

že

se,

nií

a jak se doinácí, u nichž

štížstí

Vzíti

budto pešli anebo se vzdávali

píležitosti.

páli báli

okop

se budto do

stati

1.

lidíníi

Ponvadž pibraní

lidié

všichni

jindjij]

tehdj^,

batalionný,

bajil

z batalionu znali

lépe rajón, svail jsem jednom^u* z nich úlohiu pro-

vodnika. Šel s ním^ Vašátko, Vuchterle, Zach a s

ostatníma tsnil šel za nimi. Bgjo námi

íku

a

nosti

50 krok

Ti

zboený most, za

asto

bgila

posílali Sli

pak jsme

bgli asi

do nás

chata

raketyi,

a

už

asi

ve vzdále-

obsazena

Rakušák;yi.

už se

to

zdálo

pímo

spusíiVij

na 10

krok

vykikl: „Halt",

dva

kulo-met^yi,

a hned

v^yjstelil,

jeden z pravé, ámbý.

bfjli

na otevené

niékteí mohli schovati se

pod

cestu,

nezbi,valo asu. s

býti

od nepátelského

z levé straniy^ Mdj všichni

lomet

pes

jsm^ hodné pomalu a opatrné. Ká^^

podezelé.

posta, tento

nWž

jíti

já

Cítil

jsem,

pravé strany k

jali

ale

cesté;

imé už

protivník zaciluje ku-

levé, slyšel

jsem s^jkot kulí

U5

a

cítil

jserii,

že bude teba se n^^kam' schovati, aíc

kam? Nezbývalo asu

dloiiho

roziingišleti

fse

a proto

jsem sebou hodil na zrní do koleje a hlavw jsem) rigchle

obházel pískem. Však byl svrchovaný as. Jen

jsem se

do

ml

a

padlo ruští

vojáci,

se zdvihli a

diuhý

kteí

rann

a

byli

jsem,

Cítil

že

ranni pouze dva

neopatrm: pi stelbi

vedli

si

dali se

bjgl

o hochy,.

ranno. Na štstí však do-

jisti

dobe,

všechno

se zabodávaljij

Imíl krytou, hlavu. Velel jsem

starost

bude nkolik

pímo

kiuilikiij!

kterým jsem

U£to,upiti

ti,

už

položil,

pískiu,

jich

si

na útžk; jeden z nich dostal lehce.

Druhého dne Rakušáci sami

odstoupili.

Naši

kdesi na právo prolomili jejich frontu a z 28. pluku zajata

bíijla

která nic

jeden z

kubánskími

vojáky

nevdila o odstupia nich v,ijpravoval,

že

celá

íeldvachai,

všichni

Biyli to

vera veer

eši;

odrazil

mskou rozvtdku (22 lidí) na most proti folv^^arku Michajlovce. To jsme byli práv m;'jL Já hned mlu Vjíjnadal.

V(ymlouvaí

se,

vzduchu a obrlajtnant Obrlajtnant, Vašátkij,,

V

/

jak

Dusil.

že pvý všichni

prýi sám^ stílel

jsme se dovdli,

Pkný

Cech

mace pro e^ké vojáky.

iVliyslil

našeho irstupu s€

hodí,

116

do

z kulometu.

biyl

spolužák

spolužák!

Michajlovce jsem u

jim

stíleli

nechal prokla-

jsem; že v

což

se

pípad

ovšem

ne-

komandír,

batalionní

by),

ními

dstojníkly

jsem

se,

ve

dstojníci

že

veliké

Cejpem

kubánského

u Poláka,

jsime biyli

lankách, které jim udlala

obd, veee

plukw, lui

kterjý:

dstojníki

v zemt-

žili

komianda.

policejní

s

souchotiná

bgil

Na

byla hodné prostorná a chladná

—

v druhé

koné.

byli

19

dstojník;:.;

Bjy|l

divise;

jsem znám s mnoz

byli

Chodívali aslo k náim a

lidé.

v papírech, na rozvédkaj

na základ

Sestavoval

korespondence

nnladjy,

nechodil,

ista^Lisíikiy!,

otravování rakouská

a

hodné v

divisi,

to

m'iji

riyl

k nim.

se stále

penechával

výislechu týkající

nékteí

nich

Cejp se zavrtal do ,,oprosa plenn:ý.ch",

tím

M|:j(

stodoly,,

s.ympatití

jich

nich.

do

hými

mn

kd
a snídani jsme chodívali

polovin

její

dov,dial

na tolwarku.

bjytl

a mil asi 5 dti. N,ikteí z

kteríí

a

sliodi,

tamt-

s

Olivová jsme zase postoupili a msadili se v iGorodiši. Štáb

tehdjy

rusofiíská;

bfjild

na dovolenou, zastavovali se

jezdívali

Z

žili

hospodáe, kde

Rodina

jsme!

nGustupovali

stfílo:

zajatc

a

se výzbroje,

armádiy;.

Zailíbil

se

zvlišté náelníku divise a štábu,

asto, nebyl-li pítomien, ptávali S2 po n.ro. ]e

a

pravda, získal syímpatií a

tfim'

si i

tou suchopárnou prací Cejp hodné iplrota.

]á zatím chodíval na rozvédkiyi, a podailo se

mi s

vzíli

na dvou

íTj-ístech

zajatce:

jednoho

Maara 117

madarského pluku, kterého

68.

borách, a pak 2 n.

A

L.

hoch dali.

to (Kiubanci

Biyli

tehdiy

védku.

dle

kon,

emž

se

shodil,

to,

Majkopu,

mne

jsemi s

a

ním(

ale

stále

mné

jíti

otáel

se

po dobrém ne-

do takového bhu, že by mi

biyil

a

duchu smáli mlémlu iminí

na oko

byli

klidni;

poátku, když jsme vyjíždli,

do

Konen

já

jich

však

lupozornil jsem:

na

šíastn

posic, které zaujím.al sevastopolský pluk.

Den ped

tím jsem'

isi

šel

jsem u plukovníka, který

pímn:

kraj ani.

ted{yi

se Vjypravili na roz-

neznal,

že jsem špatný jezdec.

dojel

našich

11

takže jsem skoro ze sedla mtu vypadl na

jezdecké miU, s

nadarmo se namá-

natel jsemi ho „nahajkou", po

spravit, tmi dal

z

krk. Kozáci se zajisté v

hned

dležitý, kde

tehdg^ vzal

kdiijiž jsim'e

po svém pánu. Když nic

vG^iice

úsudku výborného,

jich

nechtl, ponivadž

mohl

jágerbatalionu z ústí

ímiésíce

jsem-

Já

braiTi-

kozák, kteí se k nám dobrovolná pi-

a 6

mi

Dali

pldmhého

zajatce.

vzíti

2,

úastek

byl právi

to

Sevastopolci hali

Némce od

na

jsem' chijtl

„Ni

prohlédnout posice a byl Inii

ekl

tehdyi

erta ne sdlajeteí" Bylo

nco

zázrakem, abych

biyl

vdíci pldruhá

arisíce

mižl dostati ten z nich,

udJal, chodili

kdo vezmie

kdfyjžt'

bez

hodn byi

ii-

pímo

jeho roz-

resiulíátu,

a

zajatce, tíml&síní

dovolenou, kíž a 10 rubl. S kozáky jsem se za118

stavil

li

zpt

poslali

kop.

batalionního komandíra, odkud jsme a sami

chodem „soobšenija" do

šli

Prohlédli jsme

byla píšerná a tížko

jsem chvíiemi sárn v s

riikterúm

pl

z miý'ch

proti ncpíleli.

orientovat se. Sel

a chvílemi šel kozák

hoch, až jsme

konen

k nepátelským drátm*

jsme zalehli a ekali

mn mj

okop

bjijlo

jjjedu,

hodinié dostali se

o-

ješt ,,úastek" a veer, když

si

pišli hoši, jsme se vybrali z

Tma

kon

po

Tam

tvrt hodiny. Pišel ke

asi

vzvodný, Lahjev, klerý

radil odejíti,

že

prÉ nic zde neudšláme. Já však ho odbyil a asi za

10 m.inut jsem' slyšel s levé strany rozhovor v n^jrieckém jazyce. Bgji smerti",

jsimle

nad

t.

zv. „lošiaoju

hodn nebezpeno;

kde prý bylo

ist

byjo to

pod dostelem dvou kuilom^et a Sevastopolci v místa nechodili.

ekal

jsem^ stále,

ta

že pijde n^kdo

s

levé straniy, ale nestalo se tak. Náhle jsemi spatil

s

pravé straniy

jakési postavy. stí,

Šli

pi záblesku rakouského Brzo se

blížily;

že jsou jen ti a že

projektora

poznal jsem

s

rado-

nimi bude lehká práce.

s

jako na hon, vintovk^y m»li zavéšeriy; na

eme-

nech a mluvili. Dloubl jsem za minou ležícího kozáka,

a

když se N^jnci

vyskoil jsem a

Ten

jiaimiiil

piblížili

na dva

kroky,,

revolverem na hrud prvního.

bleskujiychle íušlal „fertig",

bradu a rozízl bajonetem

i^kže mi zasáhl-

plášf, neranií

mne

však. 119

Já neztratil

duchapí to milosti, a

žen život, pece jen jsem že je

teba

tovku.

On

.jazgk", a

(svalila

kozáku a na zemi,

hlédl

jsem

irilšl

ohro-

jsem protivníkut vin-

viyjtrhl

dai se na út^k; já za nimi, v pravé r;uce

se 'moje obi§t

leže

jseiní

'mbmientálni vzpoínméi,

si

Ped

revolver, v levé jeho Vin tovku.

šinip

a

na

zeiU'

a já

ji

samiijimii drát^i

svil

prih^hnuv-

jednomlii z družínníki^. Ni§m'ec však

nechtl

bránil se, kopal a

jak

jen,

vstáti.

Za-

kozák štykemi ho chtl pi-

píchnout a nem(2l jsem

kdy-,

abyph tomu zabránil

Rychle jsem piskoil a vidl, že kozák pišpendlil jen

pláš zajatcv. Hned jsem dal rozkaz

živého, po jíti,

em

ho

opn'aJG se patama, dal jsem

emž

na pamitnou, po o jednoho

kteí

je

tíeti

mu

teprve šel

postaráno,

lovili iutikající

jednoho; til

oba. naši zdvihli, a

a

šel

vzíti jej

když nechtél

jednu ze zadu

Vidl

jsemi

k

jseml,

že

ostatním',

nepátele. Podailo se vzít ješté

však prchl, ve svých drátech se obrá-

a stílel po nás. Kuerovi prostelil plást S ko-

isti jsme se vrátili

jeden

dstojník

do okop'!, kde zemíláci a hlavn

ani

svému

zraku-

nechtl

Ze zajatc se jeden

Viiti, ptal,

že- jsmie

dostali zajatce.

zdali

hned zde zastelíme. Vysvitlil jsem mu,

je

že nejsmie tak siurovi jako oni a že jsmle práv- tak kuliiurni jako oni.

Vyteštil oi,

kd^již

že bgli B námi kozáci, a ješt více 120

jsem m!u ekl,

je vjleštil, kdjyž

f

uslyšel, mjy, to

ve fiurážkách že jstme

jednoroní dobrovolník

eši

„zuigsfira"

z Cech.

a

ByJ

mél prý

slíbeno za zajatého Ruisa velkou stíbrnou; dovo-

lenou a 10 koriun.

Vbec Do jsme

získali

Tedjij asi

jsme

si

v

jako u nás. divisi

velké ssyímpatie.

štábu našeho jsm^e viubec nejezdili, pon!é,vadž bjijli

u divise na všechno zaísleni.

\2\

Dovolená. 26. visi

dovolenou a

o

Jekatrinodaru. spal

1915. rokiu jsem požádal v di-

listopadLi

Jel

jsem

íalcé

jsem

pes

Zachu; a drtuhý den

11

jel

na

kde

Kvasilov,

mne Žachovi

do Zdolbunova na nádraží. Vzal

jsemi

do

inlsíc

sii

jseox

dovezli

lístek

až

do ]ekatrinodar.ii; v Kyjevi^ jsem ekal na vlak s

jakýmsi korespondentem! „Ruisskýich Vdomiosti",

který se o osiudiy našeho národa

v

Kjyjevié

Slíbil,

se se

mnou

bavil až do ^mtého odjezdu.

že se za námi podívá k

front, a také

slíbil

jeva jsem.

jel

divisi,

až budu na

uveejniti v „Rusckých Vido-

lánek o našich ideách

m.ostech"

hodn, zajímal a

pes Políavu

a tužbách.

Z

a Lóžovou, dále

Kiyr

pes

Rostov, kde jsemi se stavil v Komereskéml uiliši

u editele Novosilcova. Ten mi pijal

obd, kde mne pustili,

s nadšením',

pozval na

jsem^ se bavil s celou rodinou.

Mechtilí

ale

konené pece

si

dali íci,

zavdali uitele tlocviku, miého dobrého známlého, a Kueriuí, s 122

nímž

jseimi šel

do jeho byUi. Tami jeho

mne

paní a dcerka Libuše

jsem

lU

p^kn A

uvítali

mne

nich penocovati. Pinutili

zkušenosti z vojny.

R

den na nádraží setkal

hodné

je

niusel

vypravovati Druhýi

to bavilo.

jsem' se s jekatéirinodarskou

uitelkou z Komereského

jež

uilišiíé,

m^e hned

poznala; cestovali jsme spolu.

Do

Jekaí^rinodaru jsem' pijel druhý den ráno

má

v 6 hodin a první cesta

byla k Jelínkovi do

pivovaru N. Bavarie. Ten sevel

m.iie

ve svou náru

a div neplakal radosti, že jsem pijel živ a zdráv.

U

celou šel

s

Muka

sládka

v témže

dobu „otpusku". Téhož

jsem potom bydlil

odpoledne

jsem^

do Komereského uilišt; prvn jsem se

sešel

áiiQ

Alexandrem Sem^enoviem Bojenko, který hned,

kd;yž

mne

mnou do

poznal, zaal mine libat a vrátil se se

sborovny.

Sergej Ivanovic a s

dom

jásotem

lem,

uvítali.

Tam

jiní,

Seznámil jsem se

eskg neuml

Jako krajana.

novým

nikdo, ale uvítali

Nejvtší radost ze

V

s

edite-

Ovšem miie pece

poád

mne

miéli

jekatirinodaru jsem' užil piakných

Bavarii v pivovae.

hlavn

ii

hoši,

'mne okukovali

pár chvil u Novotných, p. Muka, u stárk a v

nosili,

mne

jeho rodinou.

i

kteí mi bjli stále v patách, a vyptávali se

Kerm'an Pavlovic,

bývalí kolegové, kteí

echem' Drbohlavem,

z nich liž

biyt

Všude

by,

mz

byli

H;usník a v Sokole,

Nové

na rukách který:

vedl 123

m]

nástupce v ,,,uiliši" Živný. Byl to bratr ono-

ho Živného,

s ktGíjýim jscmí

bjijil

v kursu, a jenž

v Družint. Kdiyž jsem ludlal narážkui

on není

is

námi, viymluvil

sís,

To

u

kde

jseni^

Lubhli

udlati

jsem též u Kraíochvílú,

jsem mil schovaný

nichž

u

nábytek,

LebeX

obi2dvávaÍ, sešel jsem* se s eskýlm! zápas-

níkem Hrbkem, na jehož pedstaveni jsem tam

Tiu a

cirku,

pro

na teplá místa

lidé .poiUZG bezcharakterní, abfj, sedli

po dobrovolcích.

to,

že není zdráv. Jeho

bratr uil místo Goštofta na reálce.

— Býval

na

bfjjl

jsem' si

Viber

Hiusnikem.

ti

t|y

zaflámll

nedle

biy,l

v

Kiumpoštem a

s

tam! ztrávil

jseim'

pikni a odejel jsem nerad, avšak na oko

velice

s chutí.

do Jekatrinoslavi,

jsem

Pijel

kde už

b,y,la

zastavena osobni doprava. Jakýsi kavaflerijský pra-

porík svezl mne na „izvozíku" do mi doporuoval. Tam' v

poledne

jsem

jel

jsem^

'se

ešelonem

hotelu,

jejž

driUihý

den

vyspal a dále.

Odtud

jsemí

se tloukl sam'ýimi ešelonjy až na posici. Spolenost

rzná.

bjyla

124

se

kteiijl

spolu

asi

241eíá

volná.

Jel

ný,

Jekatrinoslavi jela s námi

žena jednoho doktora, krasavice, ale také

sestra,

hodn

Z

mnou

imil

bavili

,

jakýsi ipraporik

všechny a

mladá

„náhradjyi".

pani

tyikrát ran-

Dobe

svými

jsme se

povedenými

kousky

nás strašme

asto jsem pescdal

bavila.

a bylo to nepíjemné s tolika zavazacHyi. Ale našel

se

molil

vici

jsern

jel

od

byl tický

15.

chtii

a v

Moskvy,;

abgcbom mohli

Konenš

do Šapžíina.

bgl donucen

Tam

pluku,

naše odejela

jeti

mín,

který,

kdjijiž

a

Ne-

dále.

doslal se

s

báfuškou

oznátrifil,

Nevitíiel

lova k

panu Zachovi. Tam^

Sjyinení,

kteiýi

divise

co

jsem.,

právfš

pustil,

je

že pirota

do Kvasis

jeho

v naší plrole, a s

er-

jsemj se sešel

mákem, který tam byl s povozkou. Od

dovidl

ze

jsem pijel do Rovna, nechal

jsem véci na opatrování a sám se

bjiil

já

se sešel

jsetnl

do Bukovinfj.

naší pulrotou;

se

sgimpa-

to

B^yl

cestjyi

nás totiž náelník ešelonu jakési finlandské

krjyjiTiiského

s

Kiisi

Kazatini jsme spolu šuirímbvalí

stancije,

ásti pijati. tak

sousední.

tedjy

po-

mti

praporikem' z

jedníimi

divise,

lov^k

náelníka

s

který

ešelonu do ešelonu.

nésti z

také

zemlaek,

dobr^i

njakii^

vždjji

je

njij^í

p

102.

nich jsem divisi

za

Klevaní. Druhiij

den jsem dostal od

ár

a

bííti

má] bratr Fi antik

jel

do Dubna.

na dovolené, dostal asi

Kdesi v zajalýi.

jsemi

ulice

13.

Zacha koná okolí

Kdgž

a ko-

Dubna

jsemí

od ného dopis,

3 msíce, kde ludával svoji

Panenská

p.

bfj|l

mišl

totiž

starýi

adresmi: F. S.,

už

Dubno,

Nevíždél jsem, jak to tam) v^120

padá;

iríiijslil

pedmistí

jsem, žé

a že taní asi pracují zajatci,

je

raíezi

v našich rukách

jsme projíždli reservni okopy, ptal jákrí,

možno

jc-li

kladná.

bijla

Jeli

se dostali na

mi

i

do Dubna* Odpov^d

jsme

klidné,

tednji

ped

silnici

až pak

Nebylo

a

od pších.

V pedu

tam

ani

vi&l

vaja

„Nikak

linija."

nit,

stopy

po

okopy,

jsem>

mou

udiven odpo-

vaše blagorodije!

Zds

peredo-

Ihned jsme obrátili a dali se nazpt.

Divil jsem se tehdy,

Namíili

která

jsme se k nimi Tam, však voják na

otázku, m!žem'e-li dojeti do Dubna,

vdl:

jslmte

samiými Dubnemi,

nápadnou.

pustili

se vo-

jselmj

dostati se

byla

koleji

Kd^ž

nimi bratr.

jsmte

tedjy

že po nás Rakušáci

do

eské

kolonie

nepálili.

Straklova,

kde kdysi také bratr pracoval, jak jsem se z jeho dopisu dovdjl. Seznámil se tam' s

kem. Pijeli jsme

tam',

jakýínisi

a hned jsem se ptal po

Mráz-

panu

Airázkovi. Našli jsme ho, ale nebyl to ten Mrázek,

kterého jsem chtl, byl to jeho strýc. Známjýi bra-

trv prý už dávno Zstal jsem

tujel.

tami tedy

na noc; byja tam' pikná

Práv tam byidleli mandy rozvdík, sgmpatití spolenost.

dstojníci hoši.

od ko-

Pan Mrázek

íni kiásnou dceriušku Maenku, blondýnku, s níž se

oba

do

ní zamiloval.

Í26

dfetojníci bavili a jeden z nich se

Veer

sešlo se tamj asi 6

dokonce

diistojníkiJii

a

veselo.

b^jlo

Na mou poest náelník komandj

rozvédík

povolal své

nás

a

tanci

artileristy.

se pustili do tance, a já

hezký

tický a

a já

a

si

jeden z dstojnílmíi,

levo.

do

bavili

kuplet^y

lovk,

z

velice

u-mél nškolilc

AM

ti

jslme

Maenkou

dal také s

ho také nauil „4. ervence".

Sami

noci.

Odessit,

a

koínaiidrjj,

na

syímípa-

eských

písni

pro to talent

nkteré pisné zpíval jako Cech, zvlášta „Tajná

láska

.

.

se

jserr.

.",

kterou ho nauila

nedovdl

nic a

Maenka. O

bratrovi

druhý den jsem! se

pustil

zpt.

Od Zachu pak po psknémi pustili k své divisi. Sedl jsem' slán.ou, kterou si hoši vezli

Do Kíevan lesemi

do

bylo asi 50

divise.

do korpusu; dovdil nuje

Mucha

a je

tehdiy

na

jsimie

se

fe

se

do zemdanek od Zach'.

versit

Po cest

viyspání

a z Klevant se jelo

naši hoši vedli zajatce

jsem' se

od mého, že se jme-

uitelem v Ivanicích. Sloužil v

madarskéni' plukUi a utekl,

protože prý ho chéli

zasteliti.

127

Rozvdky. v

102. divisi právi

mi

kavalíru"; Cejp

jsem pijel pesnž; stavil

biyl

svátek „georgievských

radostni uvítal; m\H radost, že právii 26. listopadu.

b|y;lo

mne náelníku

štábu a uvedl íml do stoIov;é,

kde bgl náelník divise gen. Mikulin,

gády gen. Kuin a jsem pi

pi

divisi,

v

trati

prap.

lese.

Šternberk,

která

v železniními

bjyila

Spolen prap.

místa, spal jsem tam'

zemlanku,

velitel

bri-

ostatní dstojníci štábu. Biydlil

jsim^

Levanda

adjutant, jakýsi poruík. Ale

upravili

Ped-

a

jsm}e

Cejp,

já,

ješt brigádni

ponvadž

pouze dva

kam

bjijidleli:

domku

dnyi;

tami nebjylo

pak mi hoši

se s Cejpem

odst-

hovali

Druhý den po pijezd^o

ma

hochiy

Naši hoši a šplhli

si

na

posici, absyích

lUž vzali

tím,

jsem' šel ješt! asi s du^sie

seznámil s terénem.

zajatce ve vesnici Chrom'jakovi2

ponvadž

z toho rajonui nebjylo za-

jatc. Byl tam 59. rakouský pluk. 29. 12S

listopadu jsem sebral

partii

11

hoch

a

se na

jseir-

piii^til

rozvdku

k

k nám tehdy praporík Šternberk, který

pndružiii se

nas mií Imbc rád a Slernber^': a že

že ae vlastn

tvrdil,

pochází z moravských

vojn Byl náelníkem svjazi pi

bergú, kteí se po ticetileté Polska.

ped

z

drát

vzdálenosti 0'>:op.y,.

"

že

je

silnými

ni

Šli

ale

do

nicli a asi

Rakušák na

nich, pt salv,

po

za

dv

odešli

emž

asi

Rakušáci takovoiu palbu po cf>'ý

šli

vysoko,

A3i za

pl

neutekl,

a asi ve

našli

staré

milnuty

jsimie

když vbec

nás,

domi.

jsmfe

na 27 krok,

spustili

jakoby odráželi

mf';j, bombo:m'(2ty: a artilerie. Leželi

hodn

pipev-

oni zmizeli v oko-

pluk. Pracovaly nejen vintovkyi,

a já ekal, brzo-li

jcd-

okopech. Skomiandoval

nepítele se neozvalo,

Když jsme však

jim

rohatkou,

zpt

pech. Cekali j^me ješt asi pit minut, a ni: se strany

pon-

ješt s

když jsem

jsme tedy

do

roz-

jsimie

drátsy

50 krok od drát jsme

Sedli jsime

dc'

dvakrát,

do okop.

spoustiu

ili

jsem

mn

pc

sán:

Ll^.?hl

Na

divisi.

Vzal jsem za

vžiti rohatku.

vi|,;telil

Stern-

vgisíjhovali

Post nepátelský, který sedl za

n-^žna.

vi

pán

dráty jsme nenašli nic, chtli

&le ukázalo se,

nimi,

jniienuije

jsme se k rakoutskýjn drátm, a

Vr:dce dostali

vadž

,,Stavok";

stanici

nýbrž

i

kulo-

jsme na tráv,

budu ran?n. Kuliky

lítaly

však

piletovaly

mezi

nás.

jen

rakety

hodiny se vše

utišilo,

ale v

tom zaali L?9

hodnž siln

hoši a také

kde

lovaly místo,

mil)

kuliky

leželi.

se vraceli do svých

iiž

lépe obstrcroztrou-

jsiinfe

B(yili

Konen

jeden zde, druhiý tam.

šeni,

a

jsímie

Jich

se vf^e utišilo

okop.

pro

Kdyiž jsíne v okopech nadávali vojákími,

že nás mohli pobili, dovédili jsmie

stíleli,

se,

že

že už nejsim^ m^zl živými, a že Raku-

pri^ mgslili,

šáci nastupují. Sli

jsme zp^t k mostu, kde

rých jsme

s

nenašli jsme

praporíkem' Štemberkem jich,

ted,g

jstmie

šli

dom.

byl Chrž rann,

okop

už tehdy, kd;yž z našich

ale

pMjeli,

pšky.

Po cest jsem se dovtdil, že ale

koni, na kte-

bjyli

šel

po

silnici

ho zbloudilá kulika do lokte ne

Trefila

nebezpen.

V

divisi

bu, ktcrú

nás ekali. Pivítal nás náelník

ješt

s

štá-

druhými „kutil" ve stolové, se

Šternberk cm se líbal a stále nás nazýval geroji!

Dal

si

zaíti

vle vi^pravovati a hned jsem' nrusei píti.

Cejpfí

gratuloval, že

mi

dal

úlohu

jakova do péti

má

jsem

ímtisel

vzbuditi,

s

nimi

stáfe

míu

tak chrabré rozvédíkjji, a hned

vzíti dnít.

zajatce zase v

Musel

jsem' se toTnui

smáti, a sínlouval jsem' s nim. Nic

Byla to tehdy, mela.

rajóne Chromi-

Z

v duchu

nepomohlo.

korpusu, kde

sliyišeli

ten rámus, ptali se v divisi, co se déjc; odtud od130

„E

povid: obozij

den

to

Cechi

dal vše viyipiavovati náelník divise.

si

jsme tehdjy „vodu", ale

lali

se zapísáhli, že vícekráte Byli to hlavné si

ti

mévé

'ntnozi z našich

péknou ho

e,

líbal

Ranného Chrže

statení.

ho a dal

léili jako

Potom

asi

Udhoch

na rozvdku nepjdoiUi.

dal tehdy náelník štábu zavolati,

abiU

Všechny

-

všude pohotovost. Druhý

zapx-aženij a

bjy.I^y:

razmák^."

na

mu

lístek

mi:H

k n&mlu

do hospitáki,

dstojníka.

za ti dny

jsríve s

domku

ho valí do hlidaského

Cejpeml se pešlé-

a brzo na to

jsímie

do nové naší zemlanky, která však byla

pešli

hrozná. Konen^ž se vše jakž takž upravilo, takže se

tam dalo

Ale bylo tam strašné vlhko

bydleli.

a zima, zvlášt v noci; já cítím' odtud do dneška

následky.

Na rozvdky

jsme chodívali hlavnié do

Chronjakova, ale nikdy pak už jsme se tami nesešli s

nepítelem.

Na rakouský „zpevní" rozviédku. ,,Síille

meclig,,

my uši,

Šíédrý

Doma

veer se

jsem

uspoádal

hoši nauili zpívati

Nacht", zpívali jsme však jen zaátek ostatní

esky.. BijIo

tehdg;

n-

hodné snéhu

a

vybrali se v bílých pláštích, ozbrojeni až po

za

Chromjakovo.

To

bgla

nejidjyjlitéjší

nliá

rozvédka. Rozestavil jsem hocl^y a sehnal zpéváky

dohromady.

Spustili

jsme hodné siln a

já

dával 131

í^evolvercm

takt.

kouské stráže

Pi

prvních

zvucích

zaaliy;

ra-

stelbu, ale když slyšeli zvukj

silnoiU

své štdroveerní písn, p^tali a poslouchali. Když

nmeku

jsme dozpívali, dobrovolec Fišer po

pál šastných svátk, naež se:

„Wir

pi

zaly,

ínížsiku, který tehdy

rodil se Kristus

šfastné svátky.

vestra!" vauié",

a

Když jsme skonili jsme po esku: „Na-

Ozvalo

volali

esku

Pán", a zase Fišer pál po se:

,,

Dkujeme"

na nás:

„Na

zdar",

okop

figur.

a

jsme vidli vylézati z

více

Dokonce

spustili

skoro v úplku,

bvjjí

naslouchaly.

a

nmeku,

hovor po

ješti

ozvalo

dankeii," Vid^Hi jsme, jak na okopy vylé-

temné figury

a

okop

z jich

jim

k nám! na Syl-

,,Pij(íte

Pikázal jsem tehdy zazpívati nVKten se

báli to zpívati a

Ješt nkolik ,,Na zdar" a

šlo se

jsme už Viycházeli z našich

Slo-

,,Hej

chtli utíkati.

dom:. Kdjyž pak

okop, najednou

z ra-

kouské strany se ozval orkestr. Tklivými tóny zahrál

„Stille

Nacht" a potom nám' p;idal ješt do

kroku svižný pochod. Bylo a tak

pi tom

klidu,

SG neozvala, bylo válka.

Když

se o

divise, ekl, že to

tehdy

to

kdy po našem

smutno v

duši,

našem kousku

tak

zpvu

že

je

pkné,

ani rána

tak hrozná

dovdl

náelník

oznámí do štábu armády.

Pibližovaly se ruské Vánoce a naši hoši zaali 13:

poádati

veírky.

Zpívalo

se,

pednášely

se

rzné komedie

se

kupleíij,

díalij,

chodil k

nám do

bjyil

pomáhal Lan, Krojidlo a bi^val

Stále chtl

stále.

a

artiieristy,

kde se

Na

j.

j.

Kuera,

se

u nás

bjyl b|y|

vodil

jsme

Siylvesitra

zdatn

jemiui

Šteimberk

veeriy,

pilo, jedlo, mluvilíy

štáb

Celýi

a bavil se našimi ve-

zem'lankiy

Hlavním režisérem'

eiiij.

atd.

tam' s^stryi,

bfjili

u štábu,

ei.

Na Nový rok se v zábav pokraovalo. Na svátek Ti král poádal uebnýi pluk velkolepý! ,,piázdnik", to

B|yilo

podaené, masky byly vrborné. Vše pedstavo-

vali vojáci

mužíci, a

malorossijskou jarmarkui.

zv.

t.

uebného

prostitutky,

cikánky;

laciní

vesnití

kavalii,

cikáni

ba nescházel ani pevleený medvd,

velbloud

slon,

pluku, aí to byli kramái, židi,

pvodce nynjší

a

války,

Vilém).

Byi tehdy pítomen táž Brusilov a nmozí dstojníci

od štábu armády a korpusui. Nejvíce líbil

pevleený za

jeden hoch

ernými zraky svou

úíohpj.

hodinky;.

a

sie

mí

tehdiy

cikánku; jiskrnýimi

sympatickým obliejem hrál krásné

Také

dostal od Briisilova jako podárek

Veer pak na

scéné v distojnickémi so-

brání zúastnili se-i naši hoši. Nejvíce se ze všeho líbil

duet dvou velikán, které dlali

Pi tom silov

baba, 9

se všechno

jako

a

Kuera.

publikum chechtalo, a Bru-

jedin pi tom kuse, kde

Kuera

Lan

ddek,

o'b'a

zpívali:

hoši,

Lan

jako

„Chodíval k nám, 133

upímii

chodíval",

V

divisi

zameškal

si

jstriG

brzo známi jako statení

biijli

a smilí rozvidici, vážili

Mm

zvuk.

nás hodn, a

'si

'míli jsimie

se tehdy práviš podailo na rakouského

Siylvestra pivésti z rozvidkjyi

rakouskou polní stráž

s kaprálem,

zvuného

což

to tehdiy hoši

nám.

náírn získalo

od

!21.

šli jsmie tehd(y

kde ješt z ruských

plukiu,-

jmfána. Byli

který stál právia proti

na rozvdku v taková mista,

nebiijla ani

eský hovor a potom

noha, a

sirden;ýi

jsime

sljijišeli

zpv, námi dobe k samým' drátm,

známý:

„Ne'm'eleml!" ]á podlezl

a

jsem nenašel prchod, zaal jsem) na

miilé

že pešli k

nám

kd,ijž

ech^iji mluviti a petoíliuivil jsemi je,

skrze dráíg a vzdali se. Velice mi

V

kde ješt

divisi,

nespali,

viuíšel

tehd^iji

dkovali.

náelník divise a

náelník štábu, kteí z toho mili bájenoui' radost.

Náelník val mi.

divise

O

dokonce

'>S2

pibih

tomto

napsal v novinách známiý;

Breško-Breškovský strašn

hrozn. Místo

zal to

také dosti

pkm

eru v uebném

V

piiti

námi zdravil a deko-

s

žvaniviý!

zajatcá udával 60. Popsal

vystoupení našich hochí na ve,

pluku.

lednu nebglo

mnoho

práce,

proto uspoádali šachový turnaj. jseíii

nil

134

dosiud hrá, ale

také.

lánek; lozma-

Pamatuji

.fee,

k

viali

v

divisi

Ncb:y,l jsem'

jsimie

a ne-

celku jsem se zúast-

že jsem' potel

asi

ti,

ale

sp neukonil.

turnaj

hrá

Nejlepší

byl doktor, žid

nímž jsem se

Frenkel, protivný chlap, s

tam

tu a

hádával. Ale po našich rozvidkách byl jako miáslo.

Chodíval jsem také k sapérm;, tam

zvlášt

lidé,

komandír,

jich

nejiepší s

Sevko.

kom^ndirovku

dostal

Práv

zstal sám.

já

syímpaíiíí

štábskapitán

Ke konci msíce Cejp od divise a

bijli

uml

také odešli dva

rozvdíci, Vašátko a Zach. Nerad

nimi

louil.

jsem

Cítil

to

v dob, kdy vše

z

našich

se

jsemi se

osaimoceným.

Bigjlo

proti Cejpovi velo. Udélal si

lioch nepátele; málo se o na

staral.

Hoši byli Uímoeni z mizerného pobytu v zemlance, kam;

teklo,

jim'

rijském

potom) také

a

divisionu.

íLiispoádati

je

i

u

íiaši hoši;

bjyli

artilerist,y(

šla partie

kterého Hiž

Vašátkova z rozvdk^yi, Ad-

lovk,

byl pravé po-

kamsi a po cest mezi ním; a hochyi došlo

nedorozuminí.

Adjutant se

Zacha nahajkou. Hoši druhý den, aby se

omlouval slíbil.

pití,

srde-

hodn. Ale práv, když

jutant z divisionui, arogantní

k

mile' a

nebyla nouze o pdlo a

artilerie vždyckjy

veer skonil, slán

pozváni

tehdy

tam'

artile-

veírek. Druhá partie s Vašátkem šla na

rozvédku. Pijati jsme nj,

jsmíe

Biyli

pípadem v

a

teprve,

Ale neudial

penáhlil

a

byli rozezleni a prosili

jich zastal.

když nic.

A

já

tak

Ten však se

vmísil

udeil Cejpa

se velmi

do

vici,

pohana zpsobená 135

Cejp

ne?4igta.

hoch

zstala k veliké nespokojenosti

adjutanterr.

ledna odejel na ko-

konceaii"

tedjyi

mtn na krku všechnu

mandírovku, zanechav

tu

nespokojenost.

Právi pišel

pibude k

telegram!, že

nánii

i

dm-^

há plrota, Avšak dlouho jsme se nemohli dokati; drželi

mne

ji

konen

v korpuse, až

prosil,

abych

kde

korpus,i5,

jsem-

vg^žádaL

je

si

se

pijel Pitner, který

sešel

s

Pijel

plrotou,

pivedl prsporík Horníek. Druhi^ den

nám

pibyla, a asi za 2 dny

ke korpusu

(totiž

jsemi

js.m'e

do

kterou

pkota k

pešli od divise

v pravomoc korpus^). Náelník

nám dlati smotr, pi emž nám dával úlohu, abychom vzali zajatce, kterého pi^ýi muj je teba jako soli, ale abychom pi tomi nemli ztrát. pijel

štáibii

Pravé ten den jsem sebral Vidku. Dostali jsime se k

vzadu jako reserva.

slyšeli

madarskjý hovor

sapéi

—

se

\

nim; a

servou,

spok

i

ale

s

jaksi bál,

rozhodl

nžky.

'Aliy

—

jsemi

aspo jednoho ta

nepišla.

roz-

Ostatní všichni

hned za dráty od nás

pracovali tam madarští

se ezat dráty, lapit.

dostat

Poslal jsem za re-

Poslal jsem

po druhé a

Hronkera jsmie zaali stíhati. Hronek se

avšak

já

ho uklidovaI,j?održel mju drát

a teprve on zaal stíhati. Byl vítr a 136

vzvod na

sainDýímL drátíni, totiž jen

dva, já a Hronek, který mišl byli

3.

Madai

nic nc-

kiomé toho

slyšeli-

dráty ale

zabráni v

a

trochu v levo od nás za

b)i|;li

práci.

Cekal jsem ješt

chvíli,

z reserviy, nikdo nepišel, vrátili jsme se

když

Hronkem s dráty. V okopech jsem už našel nkteré ze zbablc; jiní teprve se sbihali odkudsi s

—

Mil jsem

byli všichni zalezlí.

že bych je ,,

tehdgi

takovou

postílel V.iinadal jsem

biyi

banda", a podiuhrá že

s niími

jimi

„svolo",

nepíjdui nikam'. Mohli

jsme míti pokoj, ale oni zbablosti všechno

Tehdy jsem tak nebylo z toho

rozv/dky

3. a 4.

nic.

Tedy

zkazili.

korpuseml o od-

viyijednával s

hodn

dych pro první pulrotu, která b(jh ale

zlost,

vyjsílena,

více jsem brával na

vzvod. zkteriých se však osvidil

málo kdo.

V dostali

té

dob

právt

Erzermn

vzali

za úloliu vyvsiti plakáty v

ském, madarském. runtu bylo dobyto. s

naši

mjj

nmeckém, e-

rumunském' jazyku, že Erze-

i

Tehdy prvn jsem se

rozvidíky 407. pluku,

vyvšovati plakát

a

jichž

seznámJil

náelník byl

rozvdíky a byl tehdy bíyli se mnou na

se svýimi

prací nadšen. Ale to

s

námi naší roz-

védcG hoši z první púlroty.-

Kdysi v ze a

IV.

když

té

dob

na rozvdce

ranili

Kocourka

vzvodu pod samiú^i dráty nepátelskými jsme^,

ho odnášeli,

svítili

po nás

Madai

raketami, a stíleli s^alvam'!, takže jsm^e mišli tužkou 137

než jstoJio odnesli no 4 vintovkách

práci s ním,

do

okop

našich

asi

vzáálen^úi,

verstii

Tchdyi

jsem s€ seznáimil s prap. Buldou, který byl kmoteni'

podpoiuíka

výborný lovk, ve-

to

biyj

spoleenský. Však už chudák také

a

selí-

Klecandiij,

onom svli;

našel

nástupiu. Krátce

jseliii''

ped

Wiíchterle, kterij

na

ho ubitého pi Briusilovském'

Bniisilovskýtn'

bojl

je

nástupem pibyl

jmenován ispol^juším

dolž-

nosí mladšího dstojníka.

Na rozvidkách už ho; jednou mi

jsme cclkemi neudlali m!no/áarka,

ranili

jinak

Hoši pi

nic.

zcmlance udlali krásnou verandu, íkali tomiu „ko-

na

fejnaja

pajách'',

Krorni toho udlali

atd.

a cviili. Cvií.li

sapérnými

mli

i

drevinoiu

si

také

noviny

etli

šach,

hrazdu, bradla

na nichž

kruhi!,

Ti

nás

i

koná

tlocvina

jsem' cviíval ni'oc

rádi;

krásnou zeimlankw!, kde

js:mle

diistojníkiji.

nám

vijsíavišli

hráli

prostná. Vedle též byia

i

kde byhj

sap^ri, se

kde

podlahu,

i

mlžli

okna,

pec

hodm

a

vzdušnou.

O

velikonocích, vlastnš.

ped

telegram od Trojanova, abych

eskoslovenských spolk si

'se

nimi,

jseinii

na

sjezd

Viyžádal

jsem'

dostavil

na Rusi.

dovolenou od korpusu, zastavil se ješt u

kde jsem nádraží. 138

,se

Do

rozloiuil, iK|yjeva

dosial

a pak hajdy^ do

sapénír,

Rovna na

jsem pijel k veeru a zastavil

šel

k

do hotelu

,,

Praha" a pak

— Sjezdu

Cíloví.

jistý

Veer

v jcdnoír hostinci za mostem.

jsem- SG

ráz

svou pítomnosti

a

pobouené

strany

a miésta

pesthoval

jscmi se

mp,

tehdg, jsme dsli jsimie

proti

jsem

diistojníci,

zpíisobili,

sob

íci

dali

si

že

a jednali rozumniá, takže sjezd vyznél bez tenic. Zvilžzil

Kylev,

snesl klidn,

Petrolirad,

a

se

jak

a zdálo se, že je s tím

zdálo,

to

s'n:'íen,

ale

mu

pozdji se ukázalo, jak tžce nese, že

vláda

viypadla z rukou.

Tehd^j se

mi v iKgjevi

mi odtud nechtlo. Setkal

kolem z Tebíe,

s

líbilo

hodn

jssmi se

a ani se

jedním' So-

s

Fantou, který, bgl v táboe p!en-

nich v Lesníkách u Kyjeva.

Jeli

tami

jsime

také

agitovat do Družiniy,, ale už jsme jich tam! nezastali.

pi

Byli jsime tam^ vlídn: pijati jednou sestrou,

níž bgl zajatec z

uitel,

Praliiyt,

len péveckého

prdžskiého sdružení.

V sici,

Riudoce, kde

byila

bylo krásn. My,

bjyli

naše zemlanka na po-

v lese a

jaro. které se

tam probudilo, bylo nádherné! Nikdyi v život jsem neslyšel zpívati tak krásné slavík, jako tam! Jedin,

co

náí^

si

krátili

trápilo,

s

asto jsme kde

byl

byla

dlouhá

chvíle,

kterou

Horníkem procházkami po byli

v

blízkiéimí

peievjazoný

pimkt

lese.

domleku pi divise

se

jsinic

Také dráze,

s'jmpati139

ckyími doktory,,

,u

nichž

jak hrají vint, jemuž

Koncni dokali dva

celé

a

svt,

ziboiti zajatci: linie,

dni]

—

asto býval

jseir,

tžko

se nauit.

jsme se nástupu.

vypadalo

v lese se to

hrmtla

Diila

by

jako

to,

chtl

?e

Brzo se

tliiimilo.

Aladai, eši, Poláci. M;y,

šli

sg dívati,

objevili

se prorvala

kd,ijjž

v patách za Rakušákjy. Sebral jsem'

asi

8 chlapc a ve vesnici Pále jsme nocovali. Brzo

tam pibyla

—

divise

dostal

tehdpj;

já

„opros plenni^ch" a mnoho mSne

ntvadž jsem

sie (miasel

to

asto

hádati

na starost

nebavilo, po-

s

prapor. Šere-

metfvem', kom'endantem štábu. Myslil, že jako ko-

mendant

je

bohem! a že

jsme S€ pohádali

nOiU'

páli. Síi jsme stále

se zastavili

írijjže

,,vora'

s lidmi.

Jed-

že div jsmie se nepo-

tak,

Rakušákmi v

patách, až

jsni'e

na Stochodi. Ze sousední divise mi

jednoho dne pinesl „visíový" od prap. Štemberka zápisku, v níž oznamoval zajatec Ladislav

od

14.

zemibrang, že

valú kolega z jedné

Na Stochodi

je

zajat!

lU

jsme

asi

ti

nedle

stáli

rozvidk,y;.

v Ti-

Biijli

jsmfe

jednoho ramene Stochoda, které bylo mezi

posicemi, a hoši se tam'

tam

Pekvapení! Bý-

školiy.

chotín, odkud jsme chodili na

asto

Matjka

lodkiu,

v které se

šli

podívat ve dne. Našli

vozili,

a

pak

našli

mtisto,

kde bulo možno pepraviti se na druhou stranu

k

Rakušákn:. Dlali jsme tam pepravu

nocí.

Šestého dne jsme

rakouskt; karaud vyraziti

ii

Chtl jsem tehdy na

n

—

byli jsme od nich jen

asi

—

57 krokrí nepozorováni vymlouvali,

žG bylo

b,ij

pak

dobe

ale

proto

se,

Když

se.

vrátil

báii

tam na rozv^^dku a našli

šli

sekret.

a je zajati

nkteí

jsein

jsem

hoši mi to

se

rozzlobil

nkterých,

od

slyšel

elníku komandy rozvdík^j 408. pluku jsme se s ním' v lese diuhij

den

hochu,

45

vedl

rozvdku k

piblížili

—

a

Bylo

sekretu,

okopíku,

ozval se kik

,,urá",

aly fiet okolo nouti,

a'by

n.yslil,

že

jsem'

uši.

imiy

se

že

našich ]á

zdvihl

za

se

slovemi:

Ten

vypustil salvu

ním-; ale

v torn za námi

bomb

a kulikyi za-

rozi]yV(y!

Musili jsme se zastaviti a leh-

nás nepobili. nás

45

se,

a se svýim dozorem, kdy^ž jsmle se

,,Vpered!" a vrhl se na sekret. a utekl do

asi

setkali

dva praporíci.

nimi

s

—

jsme

a smÍLivili

pjdeme spolen. ruských

a

ruskýimi, zašel jsem' k ná-

s

jiti

pt

asi

zaskoili

poznal že jsou lo naši

V

pi^vnim

Rakušáci, ruští

okamžiku jsem ale

pak jsem

pomocnici, kteí na

popud miedšiho svého dstojníka, nezkušeného práporiy,

písn

a

jsem

dokud nebude

nco

zaali házeti jDomby, váti a jim

pikázal nedlati

nic,

stíleti,

pikázáno. Zkazili nám' vše. Rakušáci ustrašeni utekli a

pak nárn

pustili s

bokU' kulomet a polní baterii. 141

Ranili

nám

Fajtka

okopíú.

Pak

jsem' se

a

ch,i!tl

komandg lozvéáÁk

s

lichotil

ab|y

ješt

luil.

jsemj m(u

Ofiiilouival

biijch

í|ij,siognorriii. Všadiiji

vrátiti

do

viyitkl,

po datihé nikami

ab,y,

a tmni, ale já

nárr^;

jednu po

se

se

mladšími dibstojnikem

rozhoen

a

že nám' zkazil rozv.ždk;U a nechodil,

jsme

míiisili

silné,

dal nejradiji

m'U'

byli

se

zvdavi, s jakou

se vrátíme, ale já misi tehdg, zlost, že jseml

si

dal

slovo, že s ruskýnni vícekrát nepjdu*.

Bydlel se imnoii

v Tichotíné náelník

tehdpj.

Saperné roty, šíabskapitán Ševko,

že jsem tu sivolo z 408. pliuku bral s sebou.

zlobil,

Sapei mili také jejicíi

dobi

a Bogolubov.

nkolik

hodin

S

ped

bijli

Viáé a moji

ubiti

dobi

dva

znám.í,

Dosledním' jsem! mluvil smrtí.

Dostal

za

úkol

germánské dráty pyioxylinovou šaškou, což

vzervati

Viyplnii, ale

coval na

zstal tam

most

zabit.

železné dráhg.

hý den ho pinesli

V

Jeden den

nešlifstí.

dstojníci, velice

Néstf&rov ješí£

na mme

kterýí se

takié

tom rajonš pi

Druhým

Rovno

Niastiii^ov,

pra-

—Kovel a dru-

zabitého. stanici

Svidnikyi jsm!e byli

také na rozvédce. Biylo to po jakémsi boji; naši tam' nastupovali, ale byli odraženi.

zápach z

nám

H2

\

hnijících,

délalo nanic.

B
tam zústavších

tami

mjrtvol,

takový že se

S

v od 2.

rotou.

8.

rajón slochodskérn jsme

dráhii kovclské" až

prošli

divisí

s

k Chorochonlnu, odkttd jsem

srpna odejel ke štábu pluku, bt]v povolán

grament k foiimbvání

8.

ponivadž na front mne a u divise

bijli

porjaženií

korpusa

jsáTiC

ním,

n^ho

ale toíslo

ekala

jiná.

.už to

také zaínalo mrzeti

cizí

Pijel jsem do

s

—

pak

a

jsm'e

v raz-

m'niní

miísta

b,ijilif

stálé

nepíjemné. Cejp

jsejn'

vedl rotu

Rozlouil jsem se

elníkem' štábu a

jsen:

jel

hodn

na SiochoGi2 bylo

jsem tehd^i rád,

roty.

jako

—

tele-

jiniýirríi

znáiDými a

a

já,

v

tehd,ij

bfj;l

rot-

mne

divisi s nájel

Manžyi, kde u štábu

do štábu,

líl.

arimdyi

se dovidi2l, že náš štáb bude v Okonsku, asi

Manvi.

4 versty od

našeho tam a tíeiiho

Pijel jsem

ješt3 ne^ijlo. Pijel tepr\'e

pak

jsem'

pijímial S.

vtšinou z taškentských zajatc. zdrávi, radost.

tam,

pkné etai

zpívali a

a

chodili;

šikovatcli

byjli

rotu,

ale

štábu

druhého dne síormiovanou

Bijli to statní hoši,

míi jsem z nich bi^vali

di^tojnici,

143

dobí, nadšení

hoši.

Zalírriním'

pluliu

velitcleir.

Piotroviký, nervosní a

nemocný

nímž

zvan)^ Fšoncka, s

podplukovník

byl

lov-ék, všeobecné

se brzo

jseiíTi'

V rot

ch,ijtl.

bylo asi 18 vintovek zarezavlých; ale vfjistiti

ndcglo ím, nedostalo se ani

Huboval hrozn

tehd;y

ani co jiného.

Pšoncka a naídil

majitele vintovek postavit

všechriiiji

na 10 hodin pod „ružjo".

však nim to vysvtlil, takže to odpustil. Potomt

Já

jsem za

nho

na

si

byl žalovat o komiandira brigádrjj

že nadal toediku

to,

merzavec

8.

Koímandír

atd.

Byl jsem

tehdfií! s

Diiricha,

Stafla

1.

oleje,

je

roi,y

brigády

a

atd.

vyslovil

všeobecnou dávéru.

V

Okonsku se chodilo

hoši

zprvu

bydlili

zemlankg;.

iudi2lali

slíbil

íMiillerem' deputátem'*

plukiu

polí;

Alšfanovi svo!o,

jsem'

na cviení do

stále

se

jseim^

si

zprvu v staré rozbité

budovi, kde byle plno mi^ši a kde

polom

nho stran nM jmiénem

u

pod palatkami, pak

bydlil

Já

nápravu.

pesthoval do

vsi.

bfj[la

U

kancelá;

štábu isem!

se sešel se starými známjými: Sidlíkeni, MiiHerem,

Fodmolem

Niémcem',

Sobrání všech ,,

pme

stran.

sobrání".

taká v

Dstojníci

as

natí"; první

144

imrali

a poznal jsem stai-é

celé

Kuška

a Pilae.

kaln, kam' dulo se brigády,

mili

jedno

v Okonsku plynul pi samékm

na posici

šla 6. rota k

,,za-

VIL arm'ád.

dstojník b^h v nových

Bijvaiých 2'\,

vtšinou

eklo

vzvodnúimi.

b^yli

stanou hodnost dústojnickoui až S8 na front. Jednou však

gády

ekl nám, že bývalí

nho

Cer\ánka chce tvoiti armádu a u

že zústancu-li

ohledu na

nás,

íi

nikomíu nic neíkali,

íiTijy

budou hned dstojníky, bez

to, 'budou-li

na fronté a pouze

ptali

kdo pjde k ervinkovi. Pihlásilo se

lovic,

a

druh

á^n oznámil

jsou dsiojníki}

viti, radji prý fronte atd.

den mšli nimi také kola,

Hned

odjeti

mj

Dvoák

si

divil,

hejtm.an

ruské

jsem'

mt

jsm€

jich

po-

kteí zstali,

Nechili tomu

arm.ádjU;.

chtéjiu hodnost zasloužiti na

si mii^ili našiti

pohony

do Borispolu odhlásivší

a právi, ten se.

Byl m.ezi

krajan a cvienec z tebíského So-

ze Strítcže;

tajemství- Nejvíce tivní

po

že bívalí dstojníci nabudou

Ovšem

zase své hodnosti.

že

osvdí-li

tehdij,

dostanou hned svou hodnost, ale že ge-

šestinedlním kursu

se

se jim, že do-

zavolal koníandír bri-

nás, iotn'j koniandírij, a

dtistojníci

nerál

si

rotách asi

i

mi bylo

rakouský

—

ped ním líto

Jachana, bgl to ak-

také jseím se

že odcházel a chce být brzo

bylo to jeho povoláni.

—

jsem zachoval

V

mié

mu

ne-

dstojníkem';

roté zstali

dn

Eisenberger, Fišer, Kotous a imedik Méšfan. Krottij

toho byl ke

irm pikomiandován

Kouklík (tento na svou žádost

Šidiík,

— pijel po

Vašek a zranéní). 145

Ped na

jih,

Václavem jsme sg odsiihovali rnco

sv.

do

vsi Orvanice.

Václav se

parátícm

slavil

ped

školou v Orva-

pítomen gen. kvartýxtóajstr III. a po obtéa se slavnostn!§ pilo. To se

nici,

do

bjyl

V

noci.

trnáctidenním

vlakein

dežurnýirr.i

po ešelonu

konení

—

opt

poby-tui

pes Sáru

sthovali

—

byí

odešla 5. se,

až

a pijeli jsme

se

tehdy

do Renuic

íjna. Bíjla to také vesnice špinavá;

rota

takíé

jsime

jstím

všude plno bláta a promenáda prasat.

zdá

táhlo

Orvanici se cviilo na lukách za nko,U!.

Rsi po

kdyjsi

armádyi,

z

poslána do 9.

a

8.

zbyla sama.

Okonska do

7.

Rem^ic

už odešla,

armádiy,

3.

do Ruimlimska.

armád|ij;

Z

5.

byja

V Remi-

jsem bgdlel blízko kanceláe v „novém" doin>

cich

ku, ale

pece

Hoši

my

i

jen na naše

dstojníci jsme

hodn

pomriy

ubohém!.

hlavn mli garnisonní

službu. Piblížila se zima, a s ni vánoce; tili

as

karteimi.

šlo

^00, které

to

do

ij&cr'

si

set.

Já

Dmhp. pluk byl ve asi

dvakrát

s

poátku

na

dluzích.

vesnici Cepceviích; také jsme

im^azali,

prohrál 27C rubl. 146

krá-

ušetil na posici.

Nt&co však jsem dostal zpátlíjy, hlavné

tam

si

Hráio se „oko" a pak „9". Hrálo

se o slušné sumyi; prohrál asi

my

Jeli

a na Štdrý den jsem tam jsm€ tehdy

s

doktorem Za-

charovcm

dom

za bílého rána a oba jstm^ nadá-

špaci.

vali jak

Tetí náš batalion, který se poítal jako a

Mamontov,

ídií

jejž

v

byl

?>.

sousední

vesnici

Treskini a

ni se zaínal úplná oddlovati od

Mamontov

byl lovišk, který

ase

dobrovolce, v

Uil

kdjyž

Zvlášt

íe,

pronášel

pkn

získal si

slohov

dosti

miluviti

srdce všech,

t;žkou,

poulíazoval na historii slavnoiu starých

eskyi,

Cech, válek

vzpomínal 2ižky a svj batalion na-

husitských, zval:

našeho

brzo všude veliko;u

si

se pilnž esky, um,l

a dovedl uchvátiti.

dWiši

nás'.

volnémi také se s niímá bavil

jako jejich bratr a získal popiul aritu.

rozuml

pluk

„Srrlki Jana Žižky z Trocnova".

Na druhé strani komandír pluku našeho P lotrovský byl hrozn nenávidn diistojnictvem

i

i

mužstvem. Byl k i

ve služb

nešel

mimo

i

daleko.

obma

hrubý a strašme odm-iený

ni.

Pro hrubost a nadávku

Sazontovi

Byl-li

trovský ješt horší. Stalo se

vstový dobrovolec spravedliv

stloukl,

mé

a brzo

viice feldvébla Beránka. žovati, zlost,

a

že

po

druliíém

bych

ho

kdiyisi,

roty

pípad

býval

Pio-

že byl u

nho

jehož

Vijhnis,

potom

Oba

byl

hrubýi,

si

já

sbil

byli

na po-

u mne

dostal

zastelil.

i

Šel

ne-

sita-

takovou jsem

stžovat ke komandíru brigády, který mfa§

si

slíbil,

147

ŽG se vjcekrát to opakovati t^ž den

kladn

vginil. Já byl ten den dežurnýim a Piotrov-

to,

némii

d-

dojel k Piotrovskéniu, kteréimui asi

si

ský zlosínyi To,

a nesmi, ješt-^

ncb-iicÍG

mu

ono se

to

„po

na

pišel

roi

rozvod

nelíbilo,

mátušce",

pi

já

„délat

nohjj".

pak vynadal vzvodtom'

mce do

stril

kapes a opovržliv se usmál. Piotrovskýi ješt více se

rozzlobil,

když prý se mnou povijšeni.

Já

mi piložiti mkii

pikázal

se

a

m'Iiuví,

íoimi

apce,

k

ekl imi že mi zastaví

ironicky

usmál

a

doložil,

aby dlal, co umí. Potolmi se otoil a odcházel; a

znovu pronesl, že prý mi dokáže, že s rotou

necvi-

ím

po jeho píkazu. Já už podráždn; na niho viykikl, že dokážu opak a že si za to, co dlám, vždy od

odpovím.

té

Rozešli

úoh^: já s

jsmie

se oba rozíleni

nim jednal, jen co masilo

a

bý.ti.

Zaátkemi prosince Piotrovský odejel na dovolenou, a celá

a

posádka

si

oddechla. Já toho použil,

pcnrvadž jsem od Piotrovského nemohl

dovolenou ani na pár

dní,

poprosil jsem- Mamton-

tehdy zatímn byl komiandíremi, a

tova, kter''

jsem z 3 bratrem' do Dámice. Byl tami už roku, ffnoiu

dostal

se tam'

intervenci.

148

byl v

asi

jel

pul

pece po dlouhéml ase na

Pracoval

ped

tím

v jakési družin, a bylo mui tam- dost nici

dostati

komand perevodík

jako zle.

zajatec

V

Dár-

a byl spokojen.

Syrový

—

Švec

—

Šidlík.

bratrem v árnici a pobyil pár

Potžšíl jsem še s

u Vavrocha

v Kyjevi. Bydlel jsem tam

dní

O

Simáka. ktei]ý

dalo

druhých

ti

bájen

se to

líbilo;

Dležitý

poá-

se

Zvlášt,

doktom Zacharovu

na

vzpomínal a známté

asto

akt

a nás

b,y.i

hromadn na

jsme

k tomiu došlo, Polák,

co

notoval.

refréniyi si

povali

rot.

roty poádali veírek,

ze všech,

dosiud

nejlepší

boj]

mé

vánocích hoši

a

kteiiý

jakýsi píkaz,

prosince.

5.

pravoslaví.

Pestu-

Nebyilo

ale akci tu vyvolal katolický

byl

u

štábu

že pr^

bjy

knz,

armády a našel kdesi

míusírr.ie

do berežni-

choditi

ckéhp kostela. Mamontov zdvihl kik a hned se pijínalo

pravoslaví.

já

I

je

jméno Georgij. Ovšem? bylo mi spíše

ale

politický

jedno,

akt.

Z

vidl

inJé

rot^y

Dal |sem|

pijal. to

ne snad smišné,

tom

v

jsem

si

jen

jaksi

kroim| 20 pijali všichni.

Poslal se caru tehdy telegram, na který byjo od-

povdno

dosti

pikn.

Tak as v Remicích a

tu

a

prchal: vi2tšino;u u karet

tam u vína a vodky.

A

bývaly nkdyi

p-kné chvilku pi vypravování a pi zpivu. nás také bavíval Kodl, byl

lovk

Oíi

vody a

vaH, 10

dnšík

Eisenbergrv, který

od vody a m|l v zásob; mmoho z Prahy.

naše chozajka

dvaty mla dv

S

Hodn historií

jsme asto žertovádceru,

Maironu

a 149

Vasllisiú',

ky,

](i7

jsimíG

škádlili,

už nás omrzel nás omrzelo

iji,

zlobili

asto

a byly

dobiyi,

dlciihá chvíle. Nebavil nás

Po Novém'

dob i

esky

íst z

se zaal uiti. Bývala

n.apiyi.

Aloji hoši

nisonními životem; pfijíždili z

skžbiu

u

V

V

kiyi-

jsem

trápila

biijil

už v té

zmir

ani

ba

stop,yi,

asto

pistihli,

že neumí

v rot

í;ž byli

otráveni gar-

po

posici,

zvláš, když

toužili

rot s posice a vypravovali, že se mají

odpovdl

mi, že

ab(yi

neml

nási

fcy

na

pustil

kdo zastávati

štálbu.

lednu jsemi

bjyil

jednoho dne jsem bg}

popem

to

ním taktická cviení,

s

dobe. Rekí jsem Pšonckovi, posici, ale

i

plukui a silme se

nebylo

hrubosti

ale bgla to otrava. Miy jej

Ale

kdyi nás

roce se vrátil Pšoncka;

nikdejší

kdjijž

ani šach ani tení.

jmenován komiandíremi

Po

nil.

A

bGsed;y',

chozajkui.

jsiinie

kamarád-

jejich

i

k nám na

picházelij

které

jakož

odejeti

do

povýšen na podporuíka; V(y,zván

Žitoimtíru

k

zárove

s miístními

archierejovi pro kiž-

Žitomiru jsemi mjl dlouhou chvíli a zajel

si

,

k jednomu sládku

Cechii;,

Šilhavémiu,

do

u nho pldne. U archijepkné a srdemi pijati, zvlášt

pivovaru. Strávil jsemi reje

jsme

b(yli

já.

Archijerej

bil

mne

velice

se

dovi2d,'il,

dlouze: znal

že jsem Sokol, a polí-

dobe

Sokolstvo.

se seznámil s archim'andiiíem' 150

echem.

Tam

jsem

Kdjyiž

jsme

od arcibiskupa vyšli na chodhu, ptal jsem se prostosrdeniš

prosím

esky?" ,Jak pak

trochu

fuimlšjí

jich,

znéla odpovied, svttlil

„Tak voni jsou Cech?

archimandrila:

A

ze Žižkova!"

„vždiyf jsem

ne," v;y-

mt potomi, že jako sekstán odejel do Uy,

kde vstoupil do seminarie, konil dwhovní akadem^ii

nám

atd.

V

pak v

nedšli

remiické cerkvi

'ni'íí;tní

rozdával kížky.

Tak as

plynul, až

konen/ jsme

se dokali od-

jezdu na posici. Bjjlo to 14. února 1917. ještt-

a

mnoho

zitmta.

od 3 hodin ráno hoši už

vyraziti

v

7.

Vojtíšek z -v

a tíosti silná

7

9.

Bjyl

jako

i.

a

bouiili,

d.

biulo

Vše bylo pipraveno

prikomandován do

roty,

Snhu

ml

jsmie

mé

of.

mleli

roty

Rota

br.

stála

hod. Vnjšel komandír pluku se louit. Dekoval

za práci pi štáb

mi protivný Doprovázel

ten

nás

roi^y

a nás dsiojníky

jeho orkestr

poceí,

a

studený

skoro

líbal.

a

všichni

B,y,l

falešný.

dstoj-

hlavn „Srbové", totiž dstojníci eši, kteí pišli k nám ze srbské divise. Sli islme VQS2\2 k Sarnm, rádi, že už se zbavim'e míizerného štábu, na njž jsmie nadávali. V Sarnách by] piníci

posádky,

praven vlak, kterým

dojeli

jsm^e

až do Husatína.

Byli j5.me posláni k štábu VIÍ. armády, který byl

Buai. Tam jsme šli pškjyi, nocovali jsimie v Kopincich, šli pes Certkov, Jagelnicu a ve vesnici

v

151

Muchovce

„dnovku". Bgli

jsnTG imili

škole, já vží^ij byl

pohromad

jsunfe

tam ve

s Vojtíškeíní a

Vašek

Sidlík s Koiiklíkem. Eiisenberg^er s náíni nejel, byl

povolán

jeho

s

abi^!

ke gen. ervinkovi do Bílgorodii,

tehdíy,

di!stojnik[yi

pi formování

stup

smluvil se o jednotnýi po-

a,s!mádyi.

Ale nepoídil; pijel

za námi pozdji na posici.

U

štábui

armády byl

tikrát;

asi

jserr.

rota

zstala v blízkých Tibuchovcích, odkuid po tech dnech jsme

šli

dále

pes Koropec

(nocleh),

Olešov (nocleh) do Ty3;menice, kde Byl jsem u náelníka

koipusw-

dosti

vítal

o nás naši

nic.

práci,

odmen;

Teprve, kdiy^ jsem

že jeden vzvod b/ijla

to

ona

nerál cht^l

Nicvolodov, ted^i,

to nebjjlo jiti

1.

abíych

chutí podívat se

2.

152

tam

byli s

dovdl, šel

k

mté radosti

bjyl

dostali

tami ješté ge-

Náelník štábu

sám, ale dle pedpisu

16. korptisu.

do 19.

nevdl

pozvati ve-

si

Cejpem a

píznivec.

možné, ponvadž jsem

púhotu do

známjLjch.

náš

mf

vypravoval o

(mlu

19. divise;

kde jsme

pochvalu. Jak jsem' se

který

komandoval Koflík. ekl,

pjde do

divise,

XII.

vidti,

zainteresoval se a dal

pilroty, kterou

litele 2.

jylo

jak

štáb

byil

štábu,

Nižnov,

divise,

ml

jít

ješt ustro-

m3 jsem tisic jsem ml mhoho

Ale

kde

Druhý den jsme mli dovku a byl ^motr

púlrot. Ješfc více se zainteresoval náelník

štá-

bu námi a odpoledne pišel poslechnout náš zp«v. Hoši zpívali

ped mým ba

byl velice spokojen,

jsem

mu

zvlášt

dojat,

štábu

tehdiji,

kdf^jž

ekl, že jako Slované cítíme povinnost

na stran£ spojenc,

bojovati

a náelník

biytcm'

kdi^ nedobudcmse

i

sv^ho. Následujícího dne jámc se rozešli. Biylo

hrozn

bláta na silnici,

dvornié

(tan:

Kamenné, korpusiu,

do 41.

byl

po které jsme

a druliú

den

1.

iž

Vjíjdrželi.

že to

ale

Ovšem

28

bylo toho Hiino-

verst;

Diji

poslední

boty; buly

Když jsme se VilíiTiek, i

koJTíandir

s Vojtíškem*

Ottoii) btíli

v

tsných

don

jseiTi'

blížili

k

niímli.

6.

tžko

na

posici a

a

mizernijch

vyjšel

6.

roty.

mí vstíc

pisthoval jssm se

roty;

Hoši

O

štábu, kterýí

hoši

'byli

k chalupám', 6.

míst]y

v žalostném! stavu.

do chalup, kde

titytoval

šli

pechod, hoši

píchodu hned jsem zpravil náelníka

mne

16.

den nás vypravili

ho v tom: hrozném blát, v imtíž jsme

po kolena,

v

8 verst od Nádvorné, do Molotko-

Urazili jsme tehd^

va.

jsim^

plrota pibyla do

odkud hned ješt

divise, asi

do Ná-

šli

Nocovali

korpus).

16.

tehdjij

rot
s

praporíkem

se mlýph 116

chatách

umlistilo.

hoch Druhý

bgi pedstaven náelníku divise, ^yimfpa-

tickémfu lovikiU!.

Tetího dne se

vrátil

0Uí3

s

posice a

zárove 153

nám od

poslali

pekvapení:

divise

že ustanovena nová vláda,

oznáimilo

m

potom

šla

se,

jedna

zpráva za diiuhou: odfeknutí se cara trnu a 6.

my odsthovali 29 hoch 2. vzvodu a

rota odešla, a

pouze

asi

se na posici. Slo Vojtíšek. Usadili

jsme se ve vesnici Ralvovci, kde a

rota

6.

161.

Vidce; pak

konec

dilal

Eisenberger,

nám

dvakrát na roz-

pinesl také nové

den

si

liboval

vzvodem

1.

12 dní a zase bgl povolán

tami asi

biyl

Na

náelníí^ divise stmbtr.

chtil, abg, hoši zpívali, a driihýi

posici,

rozvtdici

bjjli

zpiv. Eisenberger odešel potoml s

jich

na

pijel

Pak

zpráviij.

pluku. Byil jsem

j.

k našemiu štábu. Já v ié dob oneinocnil, a když se vrátil 1. vzvod, poslal jsem do vesnice Kiky druhý

s

Vojtíškem'.

Piblížily se Velikonoce. Já stále

Koši poádali veer

pi

bjyj

bájen

se

divisi, kterýi

Frávé v ten den Lysákovi, vzYodnémi!

peezati

se podailo jatce

54.

tediy,

úspi2ch,

pIuJ\iU,

vážné naši slvenné

i

Cechjji

9.

2.

líbil.

vzvodu,

dráty a vzíti za-

od Prostjova. Alli jsme

co se t,ýe

práci.

Dii;niy

nepfátelsi-Qá

nemocen.

zpvu

a

komiky

i

ve

dubna pijel len Gosudar-

poslanec

Gronskij,

který

v

ei

také se zmínil c Ceších, že rausi dostati svobodu,

protože bojují také v

uspoádali 154

zase

riuiských

na jeho

adách.

Veer

poest zábavu

a

hoši zaise

na

u

ovacG. 10. je všechnyi

sklizcli

posici také

Lysák mluvil k poslanci, že

br.

eši vždg po dobu

divise fotografovali.

vállíiif

i

pozdji budou

boku svých braíiú Rum, naež pítomní

a

líbil,

dob

té

chrabrých.

asi

s

Néimd v

leli

ze

Oíta

do

vnikli

se

sjezd

ervinky

BrflisiiOvem,

a

abjy to bgila

v poslední

hodn

okop

se dovidili, že

dob

a

rota

7.

rozvidce

asi

stí-

i

a

prap.

nimi

píjezd

naše deputace

Medka)

slíbil

mne

prof.

bjyja

(v

sám formovati

vždfjif

niikterýich

oso-

pijata

velice potšila; jen

pravda,

vinou

s

na 23. diubna. Díve však

který

armádu. Zpráva ta pál,

praporík Medek

položila na

ješíé dostal jsemj zprávu,- že

si

tuirecký

jistotu.

Masaríijka. Sjezd lUiren

vele

roty,

na

simirtí

boji bodáliovém'; hoši prý píchali

zárove, pro

gen.

útokui

gerrn'ánsk;ýich

jstmie

držela,

!se

Pibližoval

b

padl

roty)

6.

bombou pi

Niimc. Také

na Stochodic 18

také pišla sim^utná zpráva, že

soiuasné téže

ruskiýimi

vzali 21

i

ve svodce hlavnokomandujicího, že spo-

objevil se

lené

asi

zabit

Bjijl

A

karaul.

po-

Ura echami! Dstojníci

volali

praporík

obiiben^i

Gronskij

Lusáka na ramena.

vojáci vzali

V

jej

po

státi

sL jsem

naše eské vci avantuirist

bylj^j

pošpaínélé. 23. vzal L|ysák zase s hochfji 2

Austrijákg,

opt

54. pluku, a navázal

si

54.

plukem 155

písemné spojení prostednictvím obyvatel Jablonce.

Koncem tam

všichni komíandífi pluki, jinxž

nám dána úloha a

946

nen. oc

do tch 8

rozviédíky,;; 1.

je

že nás cení.

vidti,

Prokopa.

i

na

úlohy

té

nékýim' chce se odvážiti projíti

Je

to

do

tylu

hocli

n-o bolí

pece

jen až

Poslal

mibje

jsem z

spoléháni

který

ješt

s

fotograíickýiml aparátenl

s

snímky se

a se

sniilý,

že

pomx|y,šlení,

2

si

Vbec

Ly^sáka,

Rakušákúm

bájený',

pí

ale

pluku vyžádal

164.

vzvodu šnajdra

pi Viýkonu

Prokletá

frontU!.

nebudu, se moci zúastniti evnivé

dniú

Komandír

práce.

tam prázdné

je-li

už k svémiu konci,

Blíží se

!

i

nemohu na

místo. Lituji, že ješt

zárove

i

zda mezi horami 940

vyšetiti,

rakouské okopy,

jsoii

ješt, ne-

b;jl

náelníku divise Piícha.

k

zavolán

hyl

imocen, Byli

imsíce, pornvadž j&emi

vrátiti.

dobrý a pilný. Srdce b^j

se rúi nico stalo.

Nepoznal jsem dosiud tak dobrého rozvdíka. Náelník komand|iJ, rozvidíki'162. plukui ho toá hrozn-é

nho

rád; nedá bez

ani rány,.

50. dubna poslal Koiuklík radostný telegrami:

podailo se nosti.

mne

imlu

vzíti

podro-

Jsem hrozn rád, že se n^mbc koní; tak to

táhne ven, jaro

zvlášt kdjyž

Svítí

dnech sedávám' na 156

10 zajatc. Cekáan

je

tu krásné v

horách,

sluníko. ,V jasných, sluneních židli

ped

chatou a

bavW

s^

na

pohledcin

Bájené

sg

po

íQn^l

hory

na život po

jejich

svazích.

mi hbí pasoucí se dobytek

roztrotn-

stráních,

i

a

se ozve v tichu

kdjy,^

pímo

rajském pasákova píšala, vzpomínám! svých ditskich

let

a bezdjk^y,

na dobu,

mínk,i}

— a

abjíjch

práv; tak jako

mne

se o

a

já

vzvod

etli Horáciova

dtnšík Pepík, který

míLij

—

nemohoi! dokati

Tiším se na

to.

brzio

Jsem se svou

Hoši dobí, trochu sice ale

rebelují,

niékdij;

vzpo-

mi vzkazují, abiích se

n podívat.

L vzvodu

viy,noiijí

bgj zdráv! Hoši se toho

rotou více než spokojen.

v

jsaníc

stará lépe než bratr

ze všech

pišel na

v oktáve

kd|ij

„BucoHca". Jen mž

mi v pairilí

jse

do roz vndek jako

draci.

konen

Koncem dubna choditi.

Pišel Prokop z rozvédky a vypravuje mi

podrobnosti. Í6't.

jsem zdráv a mbhiU

plakii'

B^yli

v

praporíkem

§

tylu

rakouskijch

Morozenko od

stráží.

dubna ozbrojeni bombami a revolvery, prošli

nepátelskíjimi strážemi a

na rakoitskou patrolu, která

Když nebezpeí minulo, k

ssmýiTi!

rakouská

okopm!, kde je

Komandant i

Prokopa v

spojena

narazili

4 kroky od

nich.

se dále a pišli až

poznali, že celá první linie

a

že

164. pluku vzal

koám

30.

všichni ti

málem by

šla asi

plížili

Veer

není

nikde

pcr(y}víi.

praporíka Morozenko

do štábu

divjse,

kde náelník 157

dkoval

vroucími slovy

štábiu.

Prokopni

i

Síiajdrovi

po

nuSíi

že

jiti,

pMiu

prýi se

kiž,

Imedaili. Slíbil víastnii

Prokop vjypravoval, že

ale prošla poiize medaile.

se na nás v 164.

za práci a dal

jimi

a hned prý b(y,chO'm

tší,

nás dokati nemohou.

Asi za 3 dny naložili jsme celý rotný ^majetek a stehovali se

ke štábu 164. pluku. Hochy jsem

o den díve, sám' jsem; se stavil v štábu

poslal

na dvou mí-

divise a vijžádal si dovoleni, psobiti

To

stech.

jsme se

(se

octli

že mi to

ví,

u

bi^io

Komandíremj jeho

164. pliuku.

pluk. Zielinský, Polák, ale

dovoleno, a tak

výborný

lovk

ja.nofil,

bojový, tikrát ranný;. Uvítal

rovmž

tak hoši byli den

táni.

písnié

Hrál prý

s

ped

nimi šach,

s

tím

vroucn

dal

si

adjutantem a náelníkem

den po miéto píjezdu vesnice Porogfj.

šli

js'm*8

Ponvadžjsem

a slav-

mne srdem, jím uví-

eské

zpívati

a jiné. Hoši bydleli v zemilance, já

zárove

b|y,l

u štábu

isvjazi.

Druhý

na rozvdku 4o

místo neznal, sviril

Prokopovi a Snajdrovi, kteí

v

jscmi

vedení

pedw

jako dozorci spolu s 18 hochy, já vedl ostatní

jako

poddržku.

Biystrici

vod. všichni šíi

15S

V

Porogách museli

Solotvinskou,

Botg^ji

byly

v botách

hodn

brodili

u všech jaro.

jsmie

šli

pejíti

jsme se po pás ve

roztrhané,

a

Na druhé stran

tak

mleli

eky, jsme

cpalrne, pešli jsme jakousi polauui, pak

Tam

zase jsme vylezli na píkrý sráz. ,

byja cesta,

kde Prokop nechal 6 svých dozon, aby v pí-

pad, že

Sám

v plen.

ji

12 šel ješt^ v^iše a pišel k samgimi drátfum'.

s

vlastn jeden

to

Bíijl

nepátelská svjaz, vzali

ppjjde

ale

drát,

ponivadž

neb(yjfj

nijžkij,

ze zvdavosti jen jakési prostrkovali hoši

(Basi s

Prokopem) bajonety^ To ovšem! uvidil a-

sovoi

siojící

Ui

kde

chaíg,,

vacha, a zaal stíleti.

Po

první

hoši

s

jeŠLÍ:

Baslem

ztralili

cestou

pod ohe.

pes hory

dojiti;

asi

si

dojel domíi.

vše vypravovati;

zajatce.

Spal

dc obda. Umínil j^em

si

že

si,

jsme

šli

že jsem nemohl

2 versty od štábu jsem

kon. na kterém jsem vidl

Dom

že

jscimi,

je

zase

a tak rmne tehdy to ne-

vystupování junaviío,

rád

Vidl

furažkij.

ustálé

pkkLi dal

se feldvacha

nejsou ostíleni, a wimínii jsemj

tuáii astji voditi

známou

rán

eld-

pod silným ohnm.

vyítila ven a hoši zaali prchati

Prokop

rakouská

byila

jsem'

cítil

si

poslal

Komandír jsem^,

tehdy

ani

pro 164.

že-isyi bi^l

od 7 hodin

odsthovati se do vesnice

Krikiy, kde byl 2. vzvod, protože od štábu plukiu biylo to

hodn

daleko.

Druhýi úQn hoši jatce;

se

bylo to

viypisovala

práv

v

2.

vzvodu zase pivedli za-

dob,

cena za

rubl, za dúitojníka 50.

kdy,

vojáka Btyli

to

štábem

7. arniiády

nepátelského 25 zajatci 54.

pluku 159

(„Hanáci, držte se!") a historie, jak je zajali, byla

dost

Naši peezali dráty

zajííiiiavá.

do tylu polní

která však /mla dva

zvédili polní heslo

ale

na sousední

jim'

dlal zajímavé rozvdk;i|; hoši

2. vz\^od

mnohých dstojník!

se dovdjli jména psali

vzdáti,

nepátelských voják pobodáno.

Vbec

št

šli

když na rozkaz našich se nechtla

6

b^Jo

ním

Od

pouzo. dva.

Tato však poznala nebezpeenství, brániía

stráž. se,

vzíti

a s

jejich zemilankui,

takže vi&tšina Ra-

Vjýchodíyi,

kušákú utekla. Podailo se nich

na

vrhli se

stráže;

a dostali se

a

dopisiy

posílali

lajlnantu Petíkii a

odpoviédi,

j.

riiské

zvlá-

papírosiu,

Také dostávali od vojákí

vlasleneckiého

dosti

54. plukui,

(slovanského)

rázu,

kde se schvaluje naše poínání.

S

jsme

txyJi

však 15

1-

bjyla

iránttt

vzvodem: tedjyi

s

jseim

2.

vzvodem v jedné

hodn

roztažena; mtli

cesí^y.

Seznámil jsem' se

komandit; roz v édikú

Ráck.

jihienoval

v dosti slušné i

Hsna

se odsthoval do Kriky^

tíilalití

Ve

luifeinské

na

mé

162.

i

,164.

vesnici

vesnici, jež

k sobji

jsirne

náelníkem

s

pluku.,

Kríce

asi

který;

jsem;)

se

byidlcl

chat; domácí dcerky Evdola dojem cikánek, zprvu

došli

nepíznivý, ale brzo jsem poznal, že jsou to dobii duše.

V

lesnné 160

Krice s

vrchi|

bg;lo

krásné.

dostup íjícími

Karpaty

1000

dosti

m^lríú

zabijly

pímo nádherné tam pí; hodn^

hostí z

nepodailo

vzvod

ve

prázdninách v miru bývalo

Vidni a Budapcštiél Chodil

na rozvt^dky s pivním vzvodem

jsem!

ale

a o

námt

se

zvláštního;

nic

takoví

nebyli

se také jednou, že jsem:

dosti pilni,

v druih^m.

jako jiiral

partie

dobe

dalo

p. V

ve dne do vesnice Porogjy^ odkud se však Rakiišáci zaali dlati tak zvané

zásadg; první se

do

mo pod

jsem;

Vjy,3ilal

pozorovati ze starých rakouských oko-

tí2ch

chodili si

ohnm

hoši se mi rozutekli a to také

stráží;

nepsobilo na mne dobi^m' dojmem. ttiblé

Stalo

na rozvidce pímio

vynadal. Jednou jsm« byli pod dosti silnýM

rakausk^ch

už

hoši

s

této

nimi setkali ruští vojáci, kteí

neutrální vesnice na

nos nepíteli. Nži^olik

jich

mléko pí-

tato Rakušáci

pochytali.

jsem

A\é\

tisíc

chutí

setkati

se s nepítelem

na rozvšdce; zaal jsem organisovati vetší výpra-

hlavn 100 voják

vy,

pibíral jsem Rusyi,

den

šlo

s

námi

asi

plukus ve kterých jsem

rozvédíkii^. 3.

Jeden

batalionu 164.

se však siln

zmiýilíl.

Ne-

dlali tehdíy est revolunímiU; vojsku. Nemohl jsem je

dostati

jeiích

eku Bptricu

Solotvii^kou, ani

4 dstojníky, z nichž jeden, jakýsi poruík

Sifiavin, dní.

ani za

z

té

rozvidky onemOcntl a

Poznal jsem tehdy, že

ta

ležel

asi

8

chu, kterou pro161

ievovala nkterá vojska k nástupu, a že brzo se

Cítil

zhoubn na

p!Úsobi]g,

vit ve iTié

že uvolnžné

jserai,

ktené se pijal;^, do vojska, a

zásadjij:,

silni koenfvi

zapustili^j,

Pestával

armáciu,.

vojenskou zpsobilost

obavy se

mnohých

v záplavi ncchui;!

ztratí

vojáfe k válení.

jen strojená

je

armády,;

jseirni

bohuižel

splnily.

Asi v polovici kvitna byl ranjšn pi denním

pozorování v Porogách'br. L[ysik do spíše

kiisem

došel

pškg,

IboarLihy,

a

to

vržené

b^fio

Do Kliky

riínicí.

5

asi

a choval se

versi,

ze

nej-

nohjyi,

Ale

pece

hrdinni;

nechtisl

jen jsme

ho zavezli do hospitáki 162. pluku, který

v

bgl

Manovi.

ard

Viyijíti

stroje.

jsme

Litovali

že

všichni,

ztrá-

címe tak dobriého hocha, a nejvíce litovala miladá, slušná

dívice,

a která se

eru

Riisinka,

Kaps^i ze

pihlásil

blíže

do

4. vzvod,u,

vojákem ranili.

jenž

kuchaem

dobrovoinš,

Drželi se Í6^i.

pluku

162

lícní

ranili

zabili

kost a

žil

k ve-

také na denním

se

s

nepíLelem

a inálcmi nepadli

oba chrabe a spolu

s

jedním

3 Rakušáky a nkolik

Kapsa doslal ránu se

vty razila

Ijyisák

SevcemJ, jenž tehdy

setkali

okamžiku, kdy stilel klee;

ejem,

b^-jl

rakciíských stari^ch okopC?

zajetí.

chat?

jejíž

do ntho zamilovala. Ke 20.

pozorování. Spolu s se

v

strany, k;uie

práv v

tom^

projela m!u obli-

možná, že pipravila

práv v

ho o oko. Já b^\

episcda odehrávala,

už a

silný

soitnirak;

pišli

Druhiýi

den

jsime

slibovali

100

JíjuloimeterrJ

po prvních ranách ale

'iTX)ci,

!s

kágž sg

800 metru od

vedl jseml asi

rozvédíkiúi,

ruskijcli

Ri:chle

asi

okamžilai,

jsmie

už pozd.

nich.

ta

Byl

lidí,

svých

na ono

miísto.

spchali ku po^ Nepítel

iiitekl,

jsme všichni knutou pomlstu že

za

ránu^i

se

hrozni pomstíKie. Ovšem pomstu jsme vyko-

nali

L^yjsáka

až Í9.

a Kapsuji

ervna

a umínili

a to horší ješt,

j&LmJe

si,

než jsme

si

pedstavovali.

Ii3

Do zákop Dne

25. kviétna dostal jsem telefonogram od

náelníka

demJ

ješti,

kte%

byl

se s

Hoši

došli si

2.

do

rance a

imiiou

vsi

k

asi

vesnikou,

8.

jejím!

kon

v

vise gen.

nmiu Asi

divisi,

zvlášt

k

164

s

rozlouivše a

vojákfji,

tehdfj)

jseml se

konal

dovdil

1.

ervnu. Rozlouil

srden

s náeiníkcml di-

obd

Caiginem, kterg po celg

chtl se uiti esky, vyžádal

vrátíím^e,

27.

kvtna jsme

velitelem

si

cítí,

se tmínou

rusko -eský že

opt

se

a že pn^ jinou rotu nechce než 8. vyrazili

odtud vlakem do Tyssnenice, kde zili

povozku,

a

obijivateli

slovníek a pi louení ekl, že k

odcho-

starostovi,

hodiné,

do Molotkova. Taml

hájcú; tam, prý niáine pijíti

lD'áviI;

Jabloky k

do

že celá brigáda &e sbírá v rajón Pod-

divise,

se

ped

zpfvu pes Manavia; kde se

jakiýsi mitirig,

jsent se

dostaviti se

vzvodu; ráno,

rakouský špion, pro

si

vyšli za

uj

plrotou

divise: s celou

štábu divise.

naložili

u Zborova.

4.

vzvodu,

do Nádvorné,

jstrjc

se už sra-

praporíkem Vaškem

(praporik

Šidljkeiíi s

Kouklík byl

V

celou 2. plrotou.

Tiysnienici

na dovolené), k

ekali

plil

druhého dne ne vlak, který nás

dle

novho

telegramíLi

korpusu.

Po mé

konen

dostali

do

intervenci vlak,

j^mie

dovézti

niiél

v

Je/:erné,

rajón

náelníka stanice

ii

asi

49. jsm'e

takž jsime se zásobili

jakž

.

na cestu a odejeli pes Monastijrisko, Biua, Tarnopol do Jezerné. Cesta byla veselá, hoši zpívali a

Na každé zastávce zemlák. Do Jezerné

národ.

bavili

k obveseleni k

L ervnu.

krokem,

Šli

práv

táboili

pravé

hráli

s

roliy),

a

se

zdar!" a

a

jsim'e

dorazili

Marseillaisiy.

JezerHíé,

nechali

našinu hochy

(biyfei

Belgiané, kopané,

kteí kterou

tam už nkteré

na nás podívat, volajíce nám: „Na epicemi.

mávajíce

jsm^

Zaujali

rajón

po známých. Byl tami už Vilímiek, H,usák a

šli

jiní.

šli

v

švandu

jsme našimi znám^ým stelkovým,

zpvu

za

délali

Vavroch

ustrojil

se

pi korpusu

vodík, kde nám dlal dobré

V a

jsme

13. finský pluk,

8.

kteiij

reklarníu.

nám

ráno už jsme zaujali okopiy.

jde,

den už

a

peie-

Jezerné a okolí se pomalu soustedila celá

naše brigáda. Pijel Trojanov,

bratal.

sluílpiy,

jako

Okopy biil

bgil|ij

rann

ekl,

o

Vystídali

který nechtl váliti a pouze se

mizerné, zvlášté ze dešt. První z 2.

vzvodu Krka, jehož však §v

hoši brzo pomstili; položili za nékolik hodin vysu-

u

165

nuvšiho se z okopu Rakiišáka. Pirozen, že ne-

poznal

pítel

vadž naši do

lUJHiní.

Patron

v

riUzných

nám

stupu

íby;li

na

zkoušejíce

pípad

v

liijl roztíiileniUj:

stelecké

své

nepátelského ná-

brániti jen 'hajo^et^í.

jedna ást

v pe-

b,y)la

zástav, které se íkalo „Káa",

v^isiunulé

druhá ást hýla v hlavních okopecli. Starosti hlavné S pední ásti: védkiy a sami, fantasii

v noci vzrušená

leli

bjyl

Stále

rozvidici,

že každou noc

si

ve své k

se

nim

pekvapil. Pracovala vitšinou

pi mialéml podezení na níž ovšem nepítel od-

fantasie,

silná stelba,

'rrlént,

plátno.

je

bjyífj

se báli nepátelské roz-

bývalí

jako

nékdo krade, aby

povídal.

lioši

piedslavovali,

zaala se

tre-

nechá ;i Finové nepatrné mtnož-

bychom se museli

Rotu jsem

pon-

okopech,

o sto šest a

stíleli

cíl,

bomb zádních;

ství,

ruskijch

odpoatí,

hoši,

fovali

d,u

zmianu

a

jsem upozoroval hoch[y, abyi stí-

že budoiu

klídniéjši,

ale

nebylo to nic

he

Celé nocí jsemx nespal; ješté

Václav Šidlík,

kterúi

b,y|i

v pední ásti

na

tO'ní

(lunetu)

po celou dobu do nástupu.

Ponévadž

byly;

okopgi chatrné

a

drátyi

ped

námi z vtší ásti poezány,, pracovaly! u nás v noci roty, které

b;y:liij

v

ješt neostílené, if

nkterá z tch Í66

reservti. Biy^yi to

erstvé. Bjylo rot

priSla;

dab

rotjyi

3. baíalionu,

mi 'Smlšné, to

kd|y.ž

hodné práce

a

pemáhání, než

chrabí a

smižli;

a úzkostí.

dví

ped lunetem, udlal Na jedná z -nich našel

terénu

rozvtédkjy.

chod, obíostlj^

jsem' starý

k

dlouhí, táhnoucí se ten

travou,

mU

rozvdce, kde jsem vzvodu,

smié

s

teiénem. Jednu- chvíli jsemí se

na kterém'

luinetu,

která nevedouc, že jsme

nás nejistým:

,,Stoj!",

Rozzlobil jsem a

telské

nna

asi

bjyli

stála

k jednomlu 1.

vzvodu,

hned se dara na útk. jseml jim

sloviji

Pekvapilo mne,

zastaviti.

jinak hoši srnilí;

hned jse^

jim!

nemožnost úspchu pi napadení s nepástrano^,

drátaj.

zvlášt proto, že hlídka Postupovali

krocích na lúastku

jsime

potom^

7.

roty

Náhle jsem spatil

bigja

chrá-

smirem v asi

v 300

náhle nás pekvapilo

25 vzryv bomb. Nedovedl

sv'tliti.

4.

na rozvidlai, zastavila

šli

ale

hlídka

právo na sever kolem^ lunetu, když tu

asi

Na druhé

4 chlapce

puistil

a nevdjbranýimi

ise

pikázal se

že v hlídce vyložil

ho pi

jsem obešel lunet, a seznámil se úpln,

nástupiu-,

Viijnadal

krokrí

a klidné, kteí bohuáel všichni padli

v

místU'

atace.

sebou

s

240

a také jsime

pi východu k

použili

asi

Shledal jsem, že chod

jihii.

bude pro nás vúbodnýim!,

nástupoji

byli

vitšina však poddávala se strachu

poznání asi

si

Wkteí

uklidnil.

je

.

Pro jsem

jsení

hiiistý

jse*m'

si

vše

vjyr

oblak dýmu, poÍó7

šleiika,

mne m^-

údolím pímt) k nánv. Napadla

slupiující

že jsou to duisivé plyny;, a ponévadž jsme

UQmVd s sebou unasek, pikázal jsei» vrátiti se. Potom jsem se dovédi^l, že tarn' pracovali sapéi a ást

7.

rot-iíi

ochrafiovala,

je

nám

nepítelem, jenž

Sedmá

asi

dva

bj^li

však pepadeni

zabil a ranil asi 7.

avšak díve

rota slibovala krutou pamfetu,

než o nástupu se nepomstila.

zaala

doba nástupu. Naše

se

Blížila

artilerie

prchody v nepátelských

délat

drátech, na-

stávaly porad,y s artilerijskijmi dstojníky:.

zemlankou ve vzdálenosti nabludatelný

rijský:

mandír

100

asi

punkt,

kde

krok

Za mou

byl artile-

býval

as-to

ko-

baterie 82. dlostelecké brigády, štábs-

6.

kapitán Alikov, velice sympatický val

nám

lovk,

který bý-

tnne každý den hostent a s nímž jsme vši-

(U

chni uzavírali pátelství. Alikov stále se jen smál, bfyl

jen

veselý a

dstojníci a

Trojanov

spolen

artileristé

jej

upím!n' s

rád. Toužil

námi.

nás mili velice

plán

postavení,

kde

námi .

ostatní

rádi.

poruík Husák plán

ápln

schválil

a

nezmnil skoro

árky. Vidl jsem, že moje rota bude

s

I

k schváleni plukovníku Trojanovi.

fcéžké

168

hochiy,

naši pomocí vyipracoval

a pedložil

ani

naše

pracovati

stále

S

ml

ponvadž

miti

hodn^

byla na levém kídle,

so-usedil 2. pluk, jenž

mil

jíti

teprve' za

námi po

pernau

dobtyti

práci,

h

m'iti

abych se nedal vybíti nepítelem z

okop

do píchodu

sv.tlil

roti

pjde abych sám

Celý plán jsent

pluku.

2.

rozlil

a

že budu

Tušil jsem.

linie.

na 4 ásti. Ptal

ji

Vjyr

jsemi se,

který vzvod

první jako úderný!, a kdiyž hoši

ekli,

ustanoví!,

2.

nnl

býti

koist, 3. mil

vadž jsme se,

mne, abych

pjdu

V

s 2.

seliiati

na posilu

jíti

bijli

miže-U

ml

istící,

zajatce a všechnu

1.

b.ijil

bez

ísíaro)s',tí

tch dnech

hyl

i

;

v

ekl

jsem!

ptal

Ujistili

jsem! tedfj, že

a 4. mt^l

3.

Vašek.

jíti

šrapnelem.

zabit

roty pod;poruík Vilímek

Pon-

a 4. reservní.

1.,

vzvod bez dstojníka.

jíti

zel ze zemlankiyi

vzvod,

1.

pouze dva dstojníci,

vzvodem. Mezi

velitel

6.

kd^j vfjichá-

m'om'entUi,

do okop. Smrt tohoto nižného

dstojníka nás dosti rozrušila. Já 4 hochy, bjyili ranni v okopech. zaínali míti

jsemi

luril

ztráty,.

V

noci z

ztratil I

také ješt

v jiných rotách

18.

na

ervna

19.

vnikl poruík Miiller do rakouské zástaviy se svými

hochg a vzal 24 zajatc. Viyipravoval mi o Okroužil zástavu,

kam

s

je

hnal

do abéžišti,

revolverem vnikl a Viykikl: „Alles herausl"

Když pak

se nikdo nehýbal,

z levolveiu, vajíce se.

sebral

bom/ami

tom'.

naež

zaal po nich

ulekaní Rakušáci

v^y lezli,

stíleti

vzdá-

Patrolu pišedší okrouženýim! na pombc,

také.

Byla

to

paseka.

Rakouská

artilerie

169

zaala do toho ezati

Avšak

to

zsjatci,

se

té

nepodailo, a naši se

již

cestw.

vrátili

se

pouze dva lehko ranné.

majíce

Po

chtla našim zahraditi

a

jsem usnul. Ráno ntaz vzbudil telefon;

oznamovali mi ze

7.

že

rol^j,

dobrýí druh

je tn|új

ním

Hursák.

Nechtl

jsem tom i! viiti, až kdy.ž má to Syfový

obobin

a soused Stijrov;ý ranén a s

oznámkoval

zval

a

mhe

k sob.

i

Kdgž

jsemJ

pišel, videi jsem ho se zavázanými pravýim i

tam

okem

hlavou.

má

Véd.l, že dlal. Pouze E|yli

raiini

punktu

ímiu

oko

bíyio

spolen

vzriyvem.

pr,ij, lito,

s

ale nic si z toho ne-

že n^miže do nástupu.

Husákem na

žlíiáho

nab-iudalelnéaii

dilosteleckého

Místo Husáka doslal balalion Múller. Celá

mi bula

hodn

Husák zná vede se

nM

velice

dobe

dobe

Husáka

nco jsem*

btyj

jserni

zpráva

jsemj vMiíly že

S[yjrovij',

osiud(Vji,

stane. Rozlouil nezastihl.

ta

nepátelskté okopy

orientovai, a

už nkolik le' stejné

že se mi

170

nepíjemná, ponvadž

náboje.

s

a do-

nimiž jsem

a.i

zárukou,

se s posledním*,

Nástup u Zborova. v

takového

asi

stmný

8 'hodin jsem dostal

rozkaz k nástupu

na 9

zniéní: ,,Ve 34

rotyi

a

v 9 nástup." ihned jsemi

vijchodné položení,

po okopech, kde hoši pravé rozdilovali

zaal jsem všechny shánti do jsme vstoupiU do okopíku,

na rozvdce. První vzvod zástupce

dústojnickij

pak

já,

ješt

biyli

v

za

lunetu.

'bylo

kaz nastoupili, druhiá

že se

2.

a

na 9

3/4.

v pedu

biy}

v zadu Palika,

vzvod, ostatní s Vaškeml

Naše

i

nepátelská

i

bez 5 ale

niinuit

artilerie

hlavn po

nás,

9 hodin, dal jsem roz-

nikdo se nehýbal; pikázal jsem)

po tetí a dosíal jsem' z

práv nemižc

pro

bilnýi

Bylo nutno jednati, ab.ych dostal til

cukr,

isemj tehd^i našel

první,

Procházka,

šel

nás asi, že zaujímám'e posici k nástupu.

Když po

jejž

šel

Ve

lunetu.

slova stmiuslu zuila. Bili

praviéni'

vidili

mnou hned v

zaujmoui

jsem se do

pedu odpovtd,

artilerijský hochjyi

ohe.

ven! Obrá-

zadu a ekl vzvodnémiui druhého

vzvodu Ve:e'émiu, že jdu do pedu,

a6^, to

pedal 171

praporíku

šidlikovi,

který af sg dle toho zaídí.

Fotomi probíral jsem se okopem' peplnéným svý-

ku pedu,

lidmi

Imi

kontužen

bgl

jscmi viyskoil

bhem

dostal

nemohl

a

tžko; jeden z nich

ale šlo to

zdvihnouiti.

ise

na okop a v silnémi ohni

k hlavi

cepi.

v plmémi roštu k hochím' a Hoši vybhli za

mnou

zvolal:

jsem' se

samíjch drát, asi 20 krokúí

pedu!"

„KiUi

300 krok, co nás

a iich

nepátelská ádila už za námi,

U

niho

Tam' obrátil jseml se

od nepítele, jsme pímb

dtlilo

U

Artilerie

prolettli.

ped ped

nás bila naše. námi, rvalgi se

naše náboje, které zdvihaljy sloupg prachu.

V

tomto

prachu jsme probhli otvorem' v drátech a

jsme se na dva proudy; jeden vnikl na zá-

dtlili

stavu s

okopem! ^spojovacími do

a

lev^im

Za bgl

první

traversou

napadli

bojnicemi hledl

ruce,

odhodil zbra, tetí

hlavní

linie.

nepí-

z nich padl

dnihý zdvihl ruce b|yl

já

ven z okop, takže

tak

polekán,

jak klesl na kolena, která se

viditi,

linie,

jsme na

pekvapen naším píchodem'. Jeden

na kolena, sepjal a

hlavní

pímb vbhl do

proudem'

kterýi

tele,

roz-

mtu

vzhru že

bijlo

horen

chvila.

Akoli jsem pikázal hochlm' nezastavo-

vati se

u nikoho, pece

nich,

kterého

jen napadli na jednoho z

chtli zabíti,

nich hoditi bomlbtu.

protože prý

Ješt jednou jsem

chtl do

zvolal,

aby

SG

níir

s

nezdržovali,

Za

druhoui

tam

bijl

mo

komický.

Vidl

traversou

bžel to

šlo

po

jsem' dále

ješt

takié

linii.

hladce,

jakúsi žid, který; ve svém^ strachu byl pí-

Za

tovku a namíil Já

tetí

traversou

jak zugsiuhrer

jsem,

hnutí.

a

ji

pímo,

už z

viytáhl

jak jsem

však nedal se pekvapiti,

nás

ekali.

bojnice

vin-

na

mou

cítil,

strhl

svou vin-

tovku k pravému boku a imtechaniclvi spustil kohoutek. Viypuíštený náboj projel a nešastník se mi skácel k

m!j

kiví

Imiémiui

nohám, potísniv svou

Ostabí nepátelé,

šat.

sokovi hlavu,

jichž tam! bylo asi

Dovdil jsem se pozdiiji, že moiu cttí btyl ech, jednoroák od Plzn, našli pozdji u mho eské dopisiy. Tragickíy na mne

5,

ihned vzdali.

se

psobila

Za

—

zpráva pozdji.

tato

jsem se s odporemi

daiši traversou shledal

pozoroval jsem, že jsem* sám

pi

zdrželi

mn

zabírání

se

zajatc.

Proti

komando, po nmiž zdvíhají se ruce

jakési

mých nepátel vrhem

s

svié

sku vytáhl z ruky.

hoši se všichni

vystupuje asi 7 Rakiušák, s kadetem', který

vydává

tomiu

vzdavších

—

bomibami.

bomby, kterou jsem

kapsiy.

tím,

rychlostí ble-

a vzal dle pravidel do pravá

Avšak strašn jsem

chromen

Hledl jsem pedejíti

že se mi u

b^jj

pekvapen, ba pímb

mé

vyšroubovala kapsle, následkem

francouzské bombiy,

ehož nebude bom173

Ale pes

úinkovati.

b'á

njchlúm

a

vzmacheni

napáhl jsem bombu

to

na zad

niky

jsem

udélal

po namž ihned irla boír:ba vlétli mezi

pohi^b,

mé

nepátele, kteí vidouce, že jsem rozzuen (mu-

síi

jsem

bcmbu než jsem

se,

jsem

užil

nil

dvr

hrozn

asi

oni, dali se

na útk, první kadet! Pustil

zs nimi a hnal

jednoho- do levé niky,

dmhého

mnž mohl

zajal,

kadeta však už jsem

píbhu

Dv2

z

však

ped

pro-

nich

i^oztrh-y

se

nohemia, avšak silnou vrstvou písku na se dusily a r\'aly se bez úinku.

pibhli Prokop

V

irné pod

dn

okopu

tomto okamižiku

nélvteí hoši na pomioc; jeden z nich,

mii

D.,

s bomi-

býti osudni>m'. Utíkající

sebe bombij, chrámce se tak

následováním.

emž

pi

linii,

jserr ra-

nezapomenu toho

nedostali Nikdij

házeli za

Dvma

po

\'^stel'^'

do zad, a oba jsem

bou, který

dále

je

op^í vintovírj.

utíkající,

vrhnu

že spíše

z

vi|padat)

smlý

hoch, jenž už v Karpatech na sebe

upozoroval, náhle jednou z bomib byl rann do

obou

noiiou,

obvaz, jimž

litoval jsemi

ubožáka a dal

z

hoch

obvázal

lámus byl

pnrro

pekelný:

je]

jeden

mU svj a

potom

odnesl.

Hluk a zuila;

naše

i

nepáteJská,

artilerie

nad hlavami se náiX

rvaly

náboje a njšily okopy. Ncbiilo slyšeti

ného

stova.

174

Nemohl jsem

se

jedi-

dovMšti od zajatc,

za;

jedni íkali,

Zámek v mé

vintovce se

co jsou

jsem

ji

vcliodi;

Madai.

že

druzi Poláci.

zanesl prachem, musel

rtii

zamzniti rakoLiskou. Obsadili

jsTi?e

stanovena plánem a oistili

je.

penjší

by!

levv

všechnij

Nejnebez-

tam se mi vzdal eský

flank;

dstojník se svý-m vzvodcm slov^: „M.y jsme se pedali",

vám.

zdviženýma

se

a

rukama.

Timito

zpí-sobem podailo se nám ucRrániti toho bokj od

nSbih. V^šude na hrstku s\'^ch dále.

Posila

jsem

svo-j

Ten však z

ponvadž situaci,^

v^iznaných

miístech a

lidi

však

ekal na dlouho

nešla

cr.

okop

nemxohl anebo se miu nechllo.

byl

silný

oheil

a

mrj,

piT,

nmoho hoch lanno nebo

za pomocí;

iniii je

tžko

Vaškem, klcrá mdlá

V

za

asi

dc stati z

je

okoDu,

í

kai

a jako blázni jsou zajatci, silný

naši

zoufalé hoši,

zabito. s

ohe.

minutu

ke Je

Dustoj-

úzkosti

a zoutámi' nad tím, že

okopech pobíhají

nebo venku zui

v

naše prý idnou.

Procházka pímko

zástupce

neobjevuje.

ady

pivedl.

ji

bjijli

byli

posílají

s

aby

poslal

sv-az,

Zg všech 3 boáú, kde

o pom.oc,

proto

a

Janouška,

postavil

abych mohl

posilu,

mn nický

j^em:

piosi

pomoc

pijíti,

se

hoši

ranlní

nechtáji z

okop,

mioji

Konen

se

mi podaí

pon:oci revolveru ven, a díváni' se za nimi

jdou pikreni

a

s

hrozným

strachem.-.

175

Janoušek

se

už

vrací

po

tetí

oznamuje,

a

že

z našich nikdo nejde. Já skoro znien, unaven až

na smrt

hledim' z

okop

po

Tato

pomioci.

20 minut po nás vniká do okop. Vašek s revolveremi

a

zlibal,

jsem \mé\

zlost,

za

jde vesele

v ruce a volá: „Na zdar Švec!"

ho kluka

bijch

asi

Bjjl

že dlouho

nejdou.

Vidil

jsem,

že* situace

jsem tuto vlnm rozdlil .

hochimt Vaška

sviúími

je

opt na 3 jsem)

Hned

zachráinna. díliji

na

poslal

na pombc

kde

levo,

zuil kulomet, jenž však srazil 4 nejlepší chlapce

ze

vzvodu: Hamaná, Alatušku, Cídla a Procház-

4.

Malinký

ku.

nemi

„toajor",

mctíku

8

všeobecn

Veselý,,

piblížil

se

šfastn bombou

známJiji

pod

jmié-

k nepátelskémiu kulozkrátil

pisobení zhoubné

zbran. Stál jsem voiu

jsem nemohl se ani hnouti.

Pišla

10.

ákem

a

je

na kižovatce hlavních

rota s

díhj.

s

a oni odpovídají, že

to

dobe.

'dí^Io

10.

d.

Dvo-

Rozdlil

jsemi

chvíli se

roty.

tam siln zuí

i

mi z levého

Ptám

se,

co

kulom'et.

je,

Utí-

mé

komiando:

nebo vás všechny postílím", se

zastavuji.

co jim sHy staí, a teprve na

,,Stj,

Ofcjevuje 176

V/uchterlem.

Avšak za

kídla vracejí hoši z

kají,

a úna-

praporíkem Nohelemv

na konec

zase na 3

R

chod

se

praporík Nohel,-

jejž

ihned

oosílá.m

,

na vrch okopi! cimil,

šgI

i

ostatnuni.

s

jsem sám' na druhou

svou rotu dohromady,

dáti

odpo-

jsem' si

í\dt}ž

kde

linii,

jseín)

avšak hoši

chtól

bijli

talv

rozházeni, že se mi to nepodailo. Setkal jsemi se s

Hvizdou, jenž už

mne

hostil.

plnou baklagu vina a hned

miil

S Vaškem

Wuchterlem jsme

a

asi ho-

dinu odpoívali. Rakušáci zatím chtJli uiniti proti-

avšak podailo se nám

útok,

kouírký kulomet proti

pišel na

vzatý

obrátiti

ra-

a ješt jeden náš náirH

nitmJ

pomoc, takže se protiútok nepotkal s

Hoši nedali se udržeti a sami bez pikážu

do

pedu na

3.

v hloucích

linii

a

šli

do

uvádéli

rozpaku nepátelské kulometíky. Kdfjz pak se piblížili

nL krátkou Vzdálenost k

která sestávala z

vid.li

nepítel vychází z

okop

lang^

a

brzo

jsinie

se s

jsme

již

jsme zajímavý obrázek: rukania vzhaui zdvi-

s

Vaškem sedli v

pustili

na

jejich

okopech;

hned jsem tami ustanovil nkteré z nášeli

jsme

mu

to

zasedli,

nich,

jejich

ab]| od-

Také jednoho zugsíru, Némce,

ranné.

vousiy á la „Es zajisté

linii,

perušovaných chod, pizpúso-

bom^ch k obran,

ženýma. Hned

nepátelské

3.

ist

erreicht"

moc po bila

chuti nebylo.

po

Honem pmv shánl

jsem k

nás rakety,

toimiui

Na .3.

naše vlastni a

když

s

ustanovil; linii,

kde

artilerie.

jsem'

našel 17?

jednoho z hochu, který

emž

dv» ervenié, po

puisliti

nesl asi na

V

50 krok ped

tch místech

takže jsem

bjjl

mil, pikázal jsem'

je

jsem se s

setkal

zv.

už bez starosti o

V

Travotlokim.

ve

m

co

jsmie,

v

miají

mohli nás pekrásn-:? zahlédl,

jak

plukem',

2.

flang. Sebral

nimi dle plánu^ na

šel s

Tam

jsme

jsme našli

dále k vesnici

šli

levo vidli jsme okopyi na vršku,

nkolik Rakušákiú. Nevi-

se hemižilo

kter'^'ch

déli

le\^ýi

eský: jazgk na vm. 592,

prázdné okopg, a pes

se pe-

Bájené!

nás.

jsem histkii svých hochu a t.

ohe

ihned

Nás

úmi^islu. ^uložiti.

Nestíleli

n vzkikl:

však a

nám

bez zbran. Když k se

ruce

slovy:

,,

že jsou to Srbové' od

„Pojdte k námt!"

nimi byli

i

Poslal vrátili

'Madai jsem

a asi

je

došli, !"

nám

podávali

Ukázalo

bosenského pluku;

se,

mxezi

dva eši,

nazad a sami

do posledních okop,

mizli dalších

nám

Pravoslavní 1.

já

Udlal

Zdvihli se jeden za druhými a v^ycházeli proti

okop

15;

asi

b|i|lo

kdosi z nich mvává luražkou.

jsem totéž a ihned na

z

Viy-

se

ponvadž jsme

rozkaz. Zaal po nás

votlok nepátelský kulomet;

jsmic

mn

pražiti

také ne-

od Tra-

prostelil pravou

kapsu, v ní tašku, kapesník a krabiku se sirkíami.

V

poslední

víno, 178

dob^ité

plzeské

pivo,

linii

jsmie

zasedli:

našli

tam:

pišel

Kódl

Pí-

memifisky;

hoda,

pinesl

váHíjij,

však vidli

3

linie,

v

fc|y,]i

To

a

prostý'mi

ím

sbírají

se

—

utšoval a na-

je

já

jejich

zvaného jíti

,,

do

—

vzr,ijv,;ji

námi

Aliiller,

strýek",

reservjji,

dlaljUi

mé

z

a

Konenš

luá

našich

pišel rozkaz,

zaminí ruské a

v

reserviy.

potom teprve

Tiij.

svých

nedbaje

na

prišliiji

V

už mnoho našich hoch, ást mié

dal

pece

s

kulo-

300 krok za

jisto

prostranství

rukách.

odejíti

jsm^e odešli.

si

reserviiji

melem', které se rozpoložili^ asi na

b,ijiio

vše-

rol^%

že prý-v takovém' oka-

se objevily

námi na kopeku. Tím'

radost.

jenž obvázal dva-

který,

opustiti.

Za néjakou dobu

námi dobgté

-

bTániti

Ibiudou

spoustu germánských bomb, jež prr^e

mžiku nás nenilže

setrnslo

se

vidt

bylo

okern'

lannéhc Šámala, Hanáka

ran nechtžl

íci,

vrch

chvíli

tom nkdo vzadu v dobyíénu

Pišel komandír batalionu

o'becn

Za

první linie na 600 krok), stíleti.

V

hned zkoušeli;

krát

ho%

nepíteL uvítaný stelbou, se za-

a

zalehl.

skladišti našel

prý

ani patron

pfi'blíží

stalo

a

zaCa'^\

bh

jako

jednu za dr.uhou jdoucí proti nám. Hoši

až se

stavil

silami

bomb

S2

a

zadu

ze

že s protjších

rozpacích,

nebylo ídil,

nubilíjyt

jsjtig,

íakušáci se

odkudsi

hnal

se

ktcrij

do o

Pom'^!!!!

t^lu,

pl

2,

až nás

v noci

Cecové, kde rotjij,

se

bijlo

mi provolala 179

Odpovidél jsem

,,Siávu". chválil

dva

dny;

statenost.

tam

pišel

k nám' m^\

kteri;;

s

jejich

orlij

a

ruské

V

e,

zemláky

dústojníkiu

se

Za dva

se

slepicemi. vidžti,

Nimci

Orli

pr^j,

líbal dnij

jsime

šli

zase do

To opravdu psobilo

Rusové

asi

že nenalézá

okop

prý,

smniti

nectitilgi

déle

acychom

agitaci,

ásten

které naše chlapce, jimž kdosi ekl, že dáni,

byji

„podvih". Se všemi námi

sedti v ckopech a provozovaly, nešli.

pu-

v níž nás srovnával

ásti 82. divisc, které ze zbablosti

také

d

Selivaev,

kom'andir

za sebOiU pivedli slepice. Bylo slov pro náš vynikající

krátce

lo

Cecové jsme

korp.

delší

na

jim'

na'

js;m'e

n-

pro-

pouštjí flangy, aby nás mohli

dostati. Stalo se, že.

nkteré roty nešly

sm-

novati a z ostatních rot se našli jednotlivci, ktei

udlali totéž. Bgl to

tehdjy;

hodn smutný

štstí ješt, že se to nedoneslo dále.

180

obrázek;

v BgJi jsnie v

tylu.

okopech dva

dn(iji

a pak nás s'minil

korpus. Odešli jsime potom' do Krásna a odtud

5,

za jezeinou, do lesa

tam v palatkách v dírem pluku nestaral

nic

b|ijl

a

Bogdanovkiy. Spali jsme

vsi

ju,

a nálada klesla. Komlsin-

dešti

kapiián Ivšin, lovik, který se o

niemu

neroziuimiL 6,^1 jsem) íehdy^

vybídnut, d.stojnickúm sborem), píukovními komité-

tem a zástupci rotných komitét, abych s

spolen

tíobiovolcem Suchou ze 2. ro^y dojel do 39. kor-

pusu ke kapitánu Štpánovu, by šeho pluku. pole

mne

Jeli

se. ujal velení na-

V

jsme koncem ervence.

našel ješté

ped

Tarno-

odjezdem' Vašek, jenž

pijel s dopisem, ve kterém' psal Sm'etana, že kap.

Štpánov 7.

v

batalicnem,

jsem

Pijel

rála

hned

msteku jenž se

do Kyjeva,

Berezani, kde komandfuje

má

rozvinouti

kde

jsem'

ve

v

7.

pluk.

vojenském' u

gene-

ervinky, jenž kap. Štpánova u sebe

usadi!,

odboru

12

je

poznal

stav

jsn:e se pustili

vci;

po intervenci

do Berezan. Pijeli jsme tam 181

mgm

ráno. Štiépánov byl

pen.

k

V

ervinkou

Kjyjevi; s

mohl

náiTi

píJGzdemi velice pekva-

hned.

pijeti

ýešté si vyjednal, abyi

Zatím

celých 14 dní. Cekal jsem na

však

Štpánova v Kyjeve.

Bydlel jsemi v hotelu „Praha", kam) za .Frantík,

miúj

bratr.

nerantniého,

velikou

xnil

mlei

vidl zdravého, k

Ješt jednou pak jsme se vidli, naež Pišly

tch

jsmfe

spal.

já odejel.

totiž ismratné zprávjyi. Ni;mti prý:

pror,yv právi v

a bjylo

veeru pak se mnou

radost;

spolu na koncert do sadu,

pijel

'minoiu:

že jsem' padl,

hrozme smrutno z toho. Kdjyž

iniu

šli

Slyšel,

trvalo

ta

udlali

místech, kde se nalézala naše

ást, a jeden den pišla poplašná zpráva, že se z celé

naší

S bídou

brigádiy,

prýi

zachránilo

zachránil

starý

pouze nkolik Hejdiuk

lidí.

náš prapor.

A^nozi z dobro volc prý sami ssebou konili; ubíjeli

prý jeden druhého, jen abiy neupadli do

zajetí.

naše ramné hochg na kon; a

Kozáci prý

brali

odváželi

je.

Zárove

pronikla zpráva, že Cechúim

se podailo

zastavili

nápor Germánc.

lanijiu" se objevil

echu", jenž ražikji).

líil

„Kijev-

lánek pod záhlavím: „Tragedie sytýimi

barvami poslední óka-

naší brigády. Toto všechno na mtie tak

sobilo, že jsemi nemlel

a Síyrovým. vil

V

nkteré

i

z

p-

v K. stání a spolu s Husákemi

prof 'Maksou, když jsem' ješt navští.

hochu raniných, jako Vašátka, Za-

cha,

Štpánovu

Kapitánu

jsm^ se

Wiichterle,

Fišera,

nechal

jsern

na

pustili

vzkaz,

front.

aby co

nejdíve pijel, že ekati nemohu a s neuzdravenými ješt Husákem

y peplnném

i

Syrovým

jsimfe

b(ijla

vlaku miizerná, všude peplmno.

noci pijeli jsme do Voloiskg,

Tam

Cesta

jeli.

kde

byil

V

štáb brigá-

nám zase ekl, že vše je pipraveno k odchodu, a proto Maksa se nedal zdržeti a odejel. Teprve zde jsme se dovdli, že dij.

jeden z dobroyolc

povsti o brigád

500 dcbrovolo

nných sami Jeli

s

2.

sebe

pluku pohešeno;

pouze

nkteí

z ra-

jsme na dvou povozkách k pluku. Vezli

V

Jacovcích,

schzi

pluku:

1.

s

asi

jsm*e

10 lahvi vina.

kam jsme

sešla celá brigáda a

asi

a ntkteí padli do zajetí.

ubili

sebou k oberstvení

níci

pehnániyi, a že

buljyi

dorazili s plukem',

se

tam n:li jsme všichni dstoj-

Mamontovem'

Štpánovem,

novými komandíryi

a

kíeri

den za mnou

pijel,

a 3. Gibišem, býv. rakouskýim hejtm^anem. Usnesli

jsme se tehdg: na jednotné disciplin, odstranéní

o

zápasném' batalion: atd.

komitét-,

mluvilo

se

Z Jacovc

jsme

do Voloiskyi, a

šli

meno, že pojedeme do

Ve Voloisce

í^ylu

udlal soud

námi ozná-

se ormírovati.

se vykradla

kde takt úinkovali naši

biylo

hoši.

veejný,, vlasto

židovská

lékárna,

Mamontov

z toho

celou

komedii;

aby,

183

na postrach jeden

šG

ukázalo, že vinníci

e

také

vinníku

z

bjyli

vlastné

ruští.

toluvil

poiuze

tendenní, kde

All o

konc

Konec

to

dopadlo

tak,

odsouzeni k ufitéjnai potu ran

bfuji

došlo

tediy,

sob

a

tehdy

že vinníci

l!rietlam5,

a ne-

k stílení, medicinskémiu dobrozdání a '

kopání hrobu.

Vbec

kterou

veejností,

se

tehdjiii

nám

sv^ch zásluhách, a celé jeho jednání se zhnusilo.

a

zastelil,

neclmtná komedie

Alamontovui

ped

nikdyi

ruskou

nezapome-

neme.

Z Voloisk,y jsme šli péškiyi až nvadž nemohli jsimle dostati vlaku,

za 4 dni, poa usadili jsm^e

se ve vesnici Berezné asi 7 verst od stanice Polonnoje.

poátku

PonDrjy, s

tte stravy,, mne jmenoval t.

prádla

se

podaile se jež

jsem

ími

dal

'mizernié,

bfj,l|y)

a

obuvi.

Kap.

hlavm; co

Štpánov

zv. prodovolstvenný^í diktátorem:

pomt)cí nkterých

brziy,

k

ruce

k úplné spokojenosti

plukovníímlu uladiti.

aríielšik,

artišíku,

vše

Pak se odsthovaliy

všechny ti batalionyi do mésteka Labuné a velení rozdileno tak:

1.

batalion MiiHer, 2. Kusák, 3.

Firiinger mtl dostati 1.

bat.

4.

potom

ataše, kter,ý

by svou radou pom'á-

pi náboru eskoslov. dobrovolník.

V iS4

ale

pluku, na konec však by] poslán v záí

do m^iik^i jako hal

uebnou komandu,

já;

té

dob

se

rozvíil boj

mezi

nárrii

a

Ma-

^

montovem. Stalo

Maniontova

innost

pi

který,

mezi

hovorech

téch

asto

se totiž, že jsmiG

Poruik

sebou.

jsme hotovi, že

Gajer,

pítomen, námi ekl,

biijl

pímo; odpové

že ty Vici mánTe íci Maniontovu byla, že

kritisovali

nuitno a že hledám'c

je to

píležitosti.

V

srpnu

poasí k nám, do

ryka. Pijel za deštivého ku,

kde

líoji

pškn

námi ekl: lali."

plu-

1.

bydlel. Shromáždili jsmie se v jednomi po-

na zámeku, kde byl

klidn,

Masa-

jsme oekávali píjezd prof.

nás prohlédl a skromným^ hlasemi

si

,,D,2kuji

Vámi za všechno, co

srden

Husák ho pivítal

Masarykovi

Masaryjí vstoupil

štáb.

líbilo.

obd

Bjyil

na níž byla celá brigáda

a

s

a

krátce,

ud-

což se

druhý den paráda,

artilerii.

Masaryk

jste

Paráda byla

pso-

pkná. Po

ni mluvil

bila slova

jeho: ,,Sm.rt není 'tak hrozná, jsou ješt

hroznjší okamžiky v

kousko musím^e

životi^!"

A

pak slova:

ono znieno

a

zniiti,

krásné. Velice

,,

blude",

Ra-

mi

pipadala jako slova vštce.

Veer rykem, na

toho

dne

nmž

jsimíc

jsmie

mu

to je

vlastn za lovka;

jako

šarlatána,

bezpeného poukázali

vfylíili

líili

šantekléra,

naší vci, který

jsme na jeho

mli veírek

s

Masa-

Mamontova,

co

jsme ho po pravd,

demagogia,

lovka

psobí fanglikami

ne

atd.,

nezp&sobilost bojovou u lí?5

Zborova

a jinde a

viyrsloviíi

jmenován náelníkemi

nebyl

pání,

canda, zúastnili se rozhovoru, kterýi

kam'

i

na

i

Klc-

sméoval

tam',

náš.

Koneut kcm

lovk

Masariyk

divise.

mlel, pouze jeho prvodí, prof. Maksa

to

si

ten

abjy,

po 4 dnech jsme se

asi

rozlouili a

b,y.lo

s

Masary,-

námi smiutno. V^jžádali jsme

od niho na památku nkolik slov o vojn', která

jsou v naší pkikovní bíló-crvené ífnize s jeho fotografií.

Po boj

jeho odjezdu za

mezi námi a kap.

njakou dobu rozviil Stpánovem na jedné

Memontovemi na druhé stran.

se a

Alamiontovu

byl

Štpánov nepohodlný a proto hledl ho straniti. Ale za Štpánova jsme se postavili

od-

kap.

potom

diiistojníci,

ehož Nár.

i

i

komitét

plukovní,

n:y,

následkem!

mužstvo. Celý spor se pedal na viyšetení

Rad,

Mak^a

jako

i

pijel

Kroml toho

i

Mamontov pedal vic

slédovatelu"

štábu

vgisliýchal

prof.

jihozápadní

jako svdkjyi.

Rozumí

„sudébnomlui

fronty, se,

komisa.

který

-

nás

že naše výpo-

Mamontovu nijak neposloužily. Jak je vidti ze všeho, Mamontov ne^miá u nás dlouhého trváni, zvlášt po kategorické naší žádosti, že Mamontov

vidi

nesmi býti náelníkem! divise vzhledem' ke své malé bojové schopnosíi. 186

z

našeho stedu náhle

Kotiklík

sák,

brovoi-

'zlé.

Piblížil se náš plukovni svátek,

mi

druhých hostí býl

jenž Ují strojností

náelník jihozápadní

i

ad

na némž kro-

našich

hoch

fiontyi,

veUce nadšen.

Takového svátku v pluku ješt nebylo. Ráno moniální m'arš, pak závodiyi sportovní,

potom šachový ping, 2.

3.

devítkjiíi,

s

vintovkarai),

boký dojem; v

divácích.

námi

práci

na konec spo-

.Veer koncert

Amierikaji

americkýich

ním peuiz, nýbrž rickým,

i

hlu-

a tance.

ech

Voska, a

ve prospich spojenou Pracovali nejen

vákiú

sku-

(1.

to zanechalo

Brzo potom pijel k námi z líil

cere-

hlavn bh,

cvieni batalion

turnaj,

lená prostná 500 cvienou, vše

který,

se

jsime

už od zaátkiut Dru-

seii^mi, s* nimtiž prožívali jsmle i

do-

transportem!

s

kamaráij a kompaony vc-

louili s tak dobrými

žiny dobré

odvoláni br. Hu-

do Francie. Neradi

1100)

(asi

odejeli

Šidlík;

i

bjjli

tmu, že odkrývali Míimlcim

Slosbírá-

ame-

exponujícím- se pro Nimecko, dikladni a

notni karty. S Voskou

lUijeí

zase jeden z našeho

krubu, starý bratr Fierlinger, jejž

Rada do Ameriky,,

ab^yi bgil

Národní

nápo^mocen pi náboru a

formování eskoslov. vojska v

V

té

dobé už všechniy

reznu.

1.

biji

líbjíjitován

Vjíjsíla^a

Aimierice.

Bc-

baíalioniy! opustilyi

ve vsi Tgítkové,

2.

a

3.

187

v židovskiéni Imistcku Labiuni. velitelem LabuniG.

5.

baialionu

Bydlil se mnou- br.

Fierlinger;v,

nyní

niiúj.

jsem na divan, a ždá tak

dobe

byli

kon

sluha Pepík a od

ale

se

sciusedila

adjutant

ním

V ssední komnat toho

kronijš

moji

i

záleželo

poteb

vyhovoval. Naše komnata

záhradou, vlastn 5 pikným; sadem, jež

na

Yjubral jsem. s

nimiž

zvlášt

si

jseimi

a

Vbec

když

bodákiy,

tom*, tediyi

(n?

tam'

že

batalion

dosti

zanedbán;

za

ostatnímii.

nekulhal

neb,ylo

pi

to

—5

ceremoniálnímí

Pochod

s

prošel

nejlépe.

Jídelnu

s

2.

dosti veselo,

batalion em'

cviil

mi'arši,

napaženýim.i

spolenou

dstoja bý-

zvlášt dokud byl Husák,

Šidlík a líouklík. Pamatuji se, jak jednou tito

m

rot,

nadamb. O

ho vpjloupne. ruku)

ran-

všechnfji poddistojníkjyi z

íci,

biyl

nickou jsme mili valo

ab(y

bjyl

pi cvieni

každý, den odpoledne od 3

svátku 28. záí jako

dost jednotvárn

imiohu

ote-

stále

b^}{j]

jakých imálo.

bjyla,

žilo

riii

hoši,

Kýrnan Dostal jsem

sluha

odpoledními. 'Batalion

i

nikdy

ži\»oti2

venjy, takže vzduch jsme m|li stále sviži.

Tak se

kd,yisi

pekrásný; spal

b]^\

do nihož vedly hlavní» dvée, kvariýrka to

60

rezavého; nestál sice za mnoho,

jízdeck.ého,

nejnutnijší

se

jsefmi

že jsem' v

tam.

písa,

a

Endt,

Bijit

tee Imli,

nespal jako

telefonisté

kon'

odsthoval

a

jmenován

jseml

BiljI

dvn

veer

poslední, veselí kumpáni, uspoádali

se svýlmi

„milenkami", praohyejnýimfi ,,ovdov,žlými chachluškan:i".

mne

jsem též lenem' komitétu-, což však

Boji

Jsem zásadn

otravovalo.

^eba

konité tim',

pióti

se jim vymíezovala pouze innost vzdiélávací a ho-

Pesvdil

spodáská. a

jsemi se, že pustýjm;

zabíháním do politiky se tam'

mohu

že

íci,

kráte

naši,

lidé

pece jen stejn nedvíiví

v píštím období,

A

nepijmu.

Tu ke

na zámku

vc

se jím

proto jsem

;

bud,Ui-ii

opt

nkoli-

pesvditi

nedají se

si

a

a

itónil,

volbu

zvolen,

to se také stalo.

a tam

Karlovi

Trmoho asu.

ztratí

hospodásko sekce

by

v;y|Sv.2tlila,

jsou stále

že

zvolen pedsedou

jsem

Biyl

žvaniními

jserrj

si

Mulleiovi velice

dojel na (velitel

pkné

1.

koni do Tytkova bat.),

miU

kde

sobrání a kde se scházela

slušná spolenost. Hrávali jsmie taroky anebo zpívali

jsme pi

vin

a

podobeninou vodky,

ale

Sjíždly se tam také

chutí.

velice slušné,

s

i-j^miž

Koncem íjna noci

zv.

t.

m

s

,,chanži",

jež jest

hnusným zápachem,

1

a

uitelk(y: z okolí, nékteré

se tancovávalo.

pl-

(1917) najednou asi tak k

zavolal kom'andír pluku k telefonu^

i

sdlil

mi, ŽG štáb XI. armádiy prosí štáb naší divise o sláni

na-

viy,-

batalionu do Starokonstantinova na ochranu 189

„bolševikm".

proti tato

partie

v

té

dob

prozatímní vláda

vlád^;;

ásten

stené aresíována,

rensk

Práv

ujímala

se

á-

jimi

bijla

Též Ke-

se rozutekla.

prchl a proskoila zpráva, že táhne s voj-

sky proti Petrohradu.

Ovšem

fa\jla

to

zpráva

asi

míjlná anebo nezaruená. Ale spoléhati se v té dobi

na vojsko nemohl nikdo. Co méli. Uinili rozklad

rózen,

páni nadrobili, to

v armád, zpolitisovali

po tom všemi

že

si

mlusiii

pi-

ji;

u vojska

míti

nejvitší úspich bolševici, kteí hlásali a chtli mír

za každou cenu, ím: ovšem' získávali nejvíce pdy,

hlavn u

armády,, která toužila

hrad, Moskv, Kgijevi

V

po miru.

Petro-

a ve všech vitších centrech

boue, do Kjyjeva povolán

driuhý náš pluk a

1

.

slav-

janský údarný baíalion (Kornilovci), kterýi od

dobu také vcházel v naši vojáci,

dle

záležitostí ruských,

máhat v tch pípadech, a

My

eskoslov.

slov Masariykových, nesmímie se plésti

do vnitních

ních

divisi.

jisté

pouze

jedná-li se

miísím'e po-

o loupení

stát-

vojenských sklad, intendantstva a jiného

pi takových okolasto bžko b'jlo usou-

státního majetku. Zajisté však

nostech jako diti,

práv

kde pestává vnitní

anarchie,

politickýi

spor a zaíná

spojená s niením státního majetku.

Druhy

pluk,

byl piriomocníkem 190

nastaly,,

jak

jsme se dováli,

komisae jihozápadní

povolán

fiontiy

drem

GrigorJGverri prý

k zamezeni nepoádk,

vlastn

ale

v Kyjeve pomoci prozatímní vlád na

íT^l

Došlo pak

práv

viky

a

užili

okamžiku,

v

Ukrajinci

té

dob

v

Kjyjev;

kterr

k rozporm

a dostali do ri:kou vládu v

Kyjev za

republiku a

ovšem nebyl o

ásten

kery

jinci byli

stolici

miezi bolše-

chyte vy-

poslední

nastal

povstáními

Kyjev,

nohy,.

zmiatkú,

svou

prohlásili

Ukrajiny. Driihý; pluk

tom; Všem! informován a spolu* s

jiuai-'

se /úastnil pouliních boj. Ukra-

rozezleni na Cechoslovákjy; domnívali se,

V

že echoslováci byli povoláni proti nimL

nách siln napadali na nás, na

pak

ulicích

novistrhá-

•í

všem

váli

eskoslovenskýlmil

jednotlivým;

ervenobílé odznaky. Véc se však brzo poznal se omyl a Ukrajinci provolali ,,Na zdar!",

vojákm viysvétlila,

echoslovákm

když se dovdéli, že echoslováci nenýbrž že pišli pouze chrániti

nim,

pijeli

proti

KiyjGv

od pogrom. Vše se potom! zmnilo v náš

prospch. Ukrajinské noviny pijaly

ko

vi

jeva.

Druhý

pliuk ztratil

i

mít-

biyljy)

jednoho dstojníka a vo-

a asi 3 ranné.

hradu do íi^yjeva,

Skoda lch život,

obtí omylu.

OCSNR pesthovala do

ton

nám, zvlášt po píjezdu iYlasaryka do Ky-

jáka zabitého které

jiný

Moskvy abyi

a

se v té

dob

z

Petro-

Masaryk tehdy sám pijel

intervenoval

u nové

ukrajinské t91

ele

vlády, v jejímž Petljiiira (c

profesor Hruševský, znáiný

stál

niimž Vyjádil se

Kerenský, že

Rdiiisi

nejnebezpenjší Ukrajinec)

a

je to

ve prospch na-

j.,

šich vci.

Tedy v i

pluk m^I

náš

11.

dob,

té

armádi}.

—

jsem se svrchu

jak

jeden

v^ijslat

pedepsáno

zíniínii,

ke

batalion

štábu

foLsírovaným po-

b|y!o

chodem

a oka'm'žite. Velilel pluku prosil mine, abijch

to tedy

ihned vzal na vdomi, pipravil ráno vydal se

licn a

se zmínil,

že bulo

velitele

prapor

píkazu.

Dal

stvuj

zatímnX-

kde

velel

nemocen;

imisto

úžasná temmá,

mo

balalionu,

u

se zastavili

jsffic

nho

a

jeli

praporík

jel

námi do

1

a

pl

Bereznjy;

u riáelníka divise

zv.

t.

Mnozi ovšem,

batalion k armád!, a

nebiylo

však

b.yl

Noc byla

byli p:oíi f3ice

moc

už

na

jsme

írJ}ii

lomu, abyi se posiial

dvodu, že v tom

z toho

Já však,

píjemtié,

nási

se usnesli, žádati

osnovanie,

vic istí politickou.

p.oslání

Fiala.

Tytkov,

ke štábu, kde

porad jsme

vidiíi

pes

hodiny povozka se do-

oekávali. Po krátké

právo.

který

Fišera,

jenž

Miillera,

,,Zdrav-

jako z konve a cesia byla pí-

lilo

píšerná. Asi za

kj^jímácela s

zapáhnouti

praporika

naložil 2.

všiclini

k štábu k jednání o tomto

ihned

'jsem

Krotmia totio

cestu.

záhodno, ab^Mchom'

b;'^';

pijeli

—prošaj",

nim na

s

bala-

celýi

a

a

b;yl

mtii 'mb:e

bych

radji

než

Germáncíilm, s

úastnil

poslectinoiUiti

na

vložen

ncjzuivéjší

v

mne,

že

se

názor,

úkol

ten

byl-li

estn

jej

proti

intervence hájil

Rusiilmii,

musíme, a

také

ataku

jakékoliv

vi

praporem

ozbrojenýn:.'

že píkazu

sob

po

desetkrát

šci

voják

jako

splním.

Smféšn< na

meka

(jenž

v

kdiiisi

16.

nedávno dostal se k

rokiu padl

pi tom rann; po invalid;

1

nejviyšší

rriii

že

bjUi

pluku.

litele

Mamontov

do

pl

zajetí

budeme

zení

proti

Z

komandoval

tam)

nimeckého,

biyl

bojová vyznamenání za chrab-

ném

nebiyjo vidit), kterúi ekl,

ovšemi dostal svaj se na

a díl

že

b;ji

od ve-

,,osnovanie"

nám odpovdl plukovník podráždným tonemif, že je to

divise

armády, ktené jsmie podinni: chrániti štáb a státní

pogTomím'.

píkaz ten vyplnn

iii

budovy

Zárove nic.

že nás ráno doprovodí.

tou hroznou cestou (hVovit šubu, takže

i

vojenská zaíse,

bude-li

Odpovdno

kladn.

Rozlouil jsem se se všemi; slíbil,

sloužil

roku byl Viymlintn jako

tázali "jtmú^

trochu

štátia

piú

za

Tedjy

oíioho píkazu.

píkaz

plukiUi,

nácmi;

nécc podobného nikdy; neudrlal, desertoval,

rad(£ji

a

na

rost, ale invalidství

N-

pisobila slova praporíka

orenaderském

11.

v

rotou,

mme

tázal

velitel

Jeli

jsme

pes Tgtkov. Méi

pluku pak

zpt

zase

jsem^ komian-

mi bylo teplo, ale každou chvih 193

se pipravovali na

jsiiTiG

že sé vgS(^pem'c ž po-

to,

hned na

vozkjj, která se klonila

hned na onu

tu,

K

stranu v strašných v^imolech a 'úžasniém! iplát.

hodin

jsem' .už

hijil

doimia a dal rozkaz,

ab|yi

6.

batalion

za hodinu bgl pipraven. Spal

3

verstij

od

Labun

takže

eledi,

který

chtjí

zafcíti.

bezpenýimi,

necítil

spáti,

bjjlo

Vijprosil

miu asi

ponivadž jsem

si

miél

kde toI píliš

statek,

tam

se

Rudnický,

k nmiu donesla zpráva, že ho

se

kclyž

hrab

nás

li

tedjyi,

mohl

'b,y

hodn krušn pi

té

asi

ni'álo

zvlášt sedláci iu,

mrne

prosb,

tmll s ním' konflikt stran jeho lesa,

který skonii tím, že jsem! mlu ukázal dvée.

Vbec

i

se

isedlákiy,

hlavn mikulinskými,

v stálých sporech stran kácení díví v

byli

Místní

komitét

labunskíý

nás

prosil

les

jsim^ lese.

chrániti

mikulinským, kteí tam' hospodaili na svj

proti

vrub. Posílal jsem tam silné karauliy, z nichž na

jeden

sedláci

wdélali

noho o samot

výpad,

stojícího

totiž

který

posta,

nich stíleti ani píchati štjyjíem; ani

byt obklopen ze zadu, vzata

byi

ranén.

Bylo to

kdjysi

mw

pouze na

si

nechtl do neporriiyslil,

pi pod veer. Kdy^ vintovka,

dozvdl od komandanta, jim'ž byl poruik erný (já byl náelníkem garnisoniu), se o tom

jsern

194

na

kon

a

Jel

do Mikulina

s

jed-

emž jsein

podsedl

erným;, za námi

vzadu

pak

už skoro za nic

ozbrojeni

šli

nebylo

tm|y,

stalo,

samíi dva,

K

nátrá

starostovi jsm€

mu

lou ves a kategoricky

tam

jsme

a scdláci, jakobjyi se

ped

simekali

uctiv své epiky.

Pijeli

hoši.

hluboko jeli

pes

a ce-

oznámili, byi vzatá vin-

tovka byla do 2 hodin vrácena, jinak že se s nimi spravime,

tak

jak

ješt nevidli. Starosta se

to

na

omlouval a chtl lhtu do rána,

Zatím však

stoupili.

hoši,

kteí

šli

jsnie

nepi-

vzadu,

dovi-

dli se od milicionera o Uchvatiteli vintovkij, vrazili

do jeho chaty a

žem v

ruce.

bgli uvítáni

Ovšem' brzo se

ním hoši

s

vintovku a viníka pivedli k nám.

našli

dlouhých ceremonií vzali

pod

hospodáem)

stráží (co

s

ovšem po cest

spravili,

My

sebou, nechali

s no-

jej

bez

hochmi

dostal, o tom^ jsent

se jen tak na pul ucha dovdii); pikázal jsem' are-

ho oddlen.

stovati

Takové nastávaly

lateský komitét

že

trestu propouští,

ochránní, v

nmž

2ádal

aby

za

Kd^y^ž

jsemi vidl,

provinilce nán-i zadržené bez

pikázal jsem nedávati

jítt.!

žádného

na mne napsali raport, strašn blbý,

udávali, že jsemi dal

jsem.

vc

poádk|'j|.

pvod

k rubáni lesa

vysvtleni a kapitán Ivšin

vyšetil. Komitét se omiluvil a

byil

já.

poslán,

slíbil,

že mí

pošle omluvu a odprosí.

S beíalionem

jsem' vyšel

v

7

hodin ssmrem 195

k

Starokonstantinovu

mizernié a

tam

za

Hoši však toli dobiou

cestg..

a

zpivali,

jiTn

na nás žádají takové

odpoinek,

dal,

ádek a

diéísme

tu

déš hodn pekážel,

já

hodn

ibjyjl

iúlohij.

V

rozmrzen, že

kde

lese,

hochim'

jsem' viylíil

jsem' dal

situaci

a žá-

aby v každiém okamižiku pani^tovali, že jsme

eskoslov.

k V.

a

náladu.,

však celou noc nespavši,

chvíli

dešt

siíného

a

vojákiy,

a drželi

správn

Macevim

zachovávali

abyi

Na poloviní

službu.

eí,

vijzúvai

byli

poslušní,

cesli

nás dohnal koálr s velitelem! pluku

Komiandír se s námi

Siyrovúím.

písnýi po-

a-

tikrát

krátkou

v každém! ohledu m'ne

abfji

hochf^ji,

íouil

íse

se

mnou

políbil.

Na

cestu nán: dal 8 lahví vína. Stále

mi leželo v hlavi, co se

konstantinov dje, a bylo du-li

muset

vikm,

Viyistoupiti

bg

ird

asi

v Staro-

úzko z toho, bu-

se z^oTaní v ruce proti bolše-

zásadami a vCdci,

pod-

placeními Germánci (Lenin, Kozlovskýi, Trocký

aíd.),

mnjs:em!

kteí,

bgli protivní,

pes

pece

jen to

biijili

Rusovíéi, s niímiž

ti roky, bok o bok bojoval, snášel se

Siijiupatíckúími

radosti

sviýimli

kdysi zemí áky, útrapy,,

vojenského

hrubelio

hoe, bol

i

Do Macevi lijáku; k veeru

života.

jsme pišli po poledni za silného

jsem svolal ješt všechny dúsíojníkiy, naznail ná-

kupíka, batalionního kaptnarnmsa i9ó

a

uinil ješt

opatení. Spalo se to dobe.

jiná

V

9

ráno

hod.

jsme vyrazili dále;

pipojila

se k náín kulometná komíanda „Kolta" s 8 kulo-

Tento den cestovalo se

metní.

nátni

pl

slunného poasí dorazili jsme asi o Starokonstantinovu, kde dal jsem

déžurného dstojníka a 20

mižeme

nách.

jíti;

adili,

poádek

který udiláme,

jedné k viy^lsí

do mésta

kvartirjénl)

a ek!,

vrátil

budem^e prý ubytováni v kasár-

Když jsme se

udržovali

í;by,

a za

oddych,

k štábu. Asi za hodinu se jeden z nich že

dobe

a Viyiizení, že na

hodné

Vpedu

záleží.

tom

pak kulometná komíanda, na konec

rota

a

V mist

dojmíu;

9.

a 10.

11.

a 12.

šla

rota,

za nimi oboz.

hochm,

pipoir;nI jsemi

nám* vyjel vstíc

déžurný dstojník od štábu, s nimž sedl jsemj do

koáru

a krokem'

vzorném' poádku,

ped

jeli

s

rotami,

i

na^

salutovali, jiní

druzí

zlobn

iyQ

dom

ulicích

z nichž mnozí

mhou

na jeve svoji radost, znáiriÉimi

U

ve

s

a udivena

massa voják

radostnými

na nás

dívali

kdesi za vraty schováni pohvizdovali.

zapomenciiti, jak se

13

Fo

naše ady,.

dstojníkii,

šlyi

vintovkami na ramenom a s€

zpvem'. Obyvatelstvo vgíbíhalo z patilo

které

zrakjyi

a ješti

Nemohu

jedoucí dstojník dával

kýval s veselými

úsmivemi

a nadával bolševikm^.

kasáren

t.

bílých

zv. .

jsme se zastavili s 197

zaali se

Ponvadž pak

iitbijtovávati.

pra

ncto^lo

všechny místa a nutno byjo jednu rotu pivésti k t.

ke

zv. Boiotru

štábw, odvedl jscmi

stábu» vzdáleného asi

500 krok, bylo nékolik

na koni

pijímal.

Fo

zdraví, a

když jsem ekl, pozdravil; „Na zdar,

raport

'mlém'

áCt-

rotu

jenž

kvartírniajster,

'generál

U

ihned seznám^en; brzo

stojníkú, s nimiž jsem) byl

pijel

rotu.

11.

tázal se, jak se s našimi

bratja

Po té dán povel sestaviti vintovky; já odeopt k diistojníkfini, z nichž jeden se rrme ptal:

Cechp!*' šel

,.U vás vsié roty takija?" Já odpov,dBÍ,

tato li

vas

„Nit,

ze

jedna

je

železnaja

špatné

u nas

znla optt

otázka.

no ne na

disciplina soznaíílnaja,

samom

vech, a na

„Navémo

Vjycviených.

disciplina?"

práv

že

dle!*' odpovédél jsem'

slo-

já.

Pak bylo vjíjkázáno 11. rot místo v jedné z budov pi štáb, kde se nacházelo karauJní ponišenJ a veer už smjnila rota ve službéi ásti

Nám

bolševické.

dstojníkm;

vykázán;'j' bfjtyj

v sou-

sedních budovách. Bydlel jsem se svýím' adjutantejri'

Endtem;

tirJli

jsmie

malý pokojík,

ktrickým osvitlenírn!

Veei" jsme

když dostali

ml

zavedli

brz|í epat,

volali

do

štábu.

ale

štái>.

já

nám' tam^ telefon.

ješt

By,la

soukromou zprávu, že

stupovati na 198

šli

a

ale útulnij, s ele-

jseiL'

neusnul,

„trevoga".

bolševici

Prý

budou na-

jsem zprávu tu pijal zcela

klidn, takže se všichni Jak prý mohiu

klidu.

li

býft

páni velice

divili

tomu

tak klidný!

ekl

jseni:

hlavn z toho dvodu, že se mohu úplmé nouti na své hoch|yí

pak že

,a

Pece však

nevtéím.

té

„trevoze"

jejich

uinil

jseim

spoleh-

nuzná opatení,

jako sGsílení post, a kozáci udélali „oceplenie".

Pvodní a

toho

z

to

chtili

je

ír;iti

dúvodái,

od

nás,

že

ale já protestoval,

„oceplenie"

ne péchota, nýbrž kavalerie. Jezdec nychle dát znáti, a

pšák,

dlati

miá

mže

na koni musí

chce-li dát znát,

irJít

njjaké viýznané znamení, které v ton.to pípade

mže

býti

pouze výstel; a naši

smjí první zaít Pouze ješt k

lidé

ne-

nikdjji

stíleti. Uznali to

a dali kozákyt.

která stála

u štábu, jsme

baterii,

dali ochranu.

V jsem

js€m

Konstantinové

jel

do štábu pro avans.

metné komandy jsme Ivšina, jenž

prap. jel

Potom teprve

Ve

tam

4

pak

dniyi,

se minou z kulo-

Na cest

potkali

mne

dopis. Byl celý za-

mu

tam nechce. Já však

klid a že není se

daí íci a

štábu jsem

dostat se

Ríchtrem,

si

asi

do Starokonstantinova, vyslán

ražen, a bylo vidt, že se

potšil, že je

Jel

Sam'eš.

pluku; miél pro

velitel ení

jej

biji

jel

ab|yich

báti.

dále.

onemocnl

do Kyjeva,

eho

a umíinil jsem se poradil

primáem tebíské nemocnice,

s

si,,

drem

který pra199

coval v

svodném

7.

bezpeno v

tié

hospitálc.

Bylo sice dosti ne-

dolb» jezditi, poniévadž

práv^v

t]ií

dují

tsm! druhýf pliuk iníl jistá nedoroziiimižní s bolševiky

a Ukrajinci, ale

jel

jsem pece. Bydlil jsem v „Pra-

ze" a zdržel jsem se v jsemi zdráv;

za dva dny

Starokonstantinova do

Kjyjevié

se

vrátil

tri

nedile.

mj

Pijel

batalion ze

Labun^.

PobyJ jsem však v Labuni jen

4 dngi a

asi

byl jsem vyrván veliteleími pluku, abych nastoupil

na

„dolžnos"

kde

do

Hrycova,

našeho pluku: a kde

všechniyi komandsyi

byliy

docházelo k nedorozumní miezi našimii ho-

stále chy,

náelníka -^arnisonu

v okolí

a

usazenýimi

bolševikg.

kavalerist^y

pl m^ 2

Pijel jsemi do Hrycova na saních asi o

veer;

ped

jeden

s;

samýimi ,ni|stekem zastavili

revolverem, druhý

nou na mne. Poznal

s

prijíždijicí

vojáci^

vintovkou napaže-

jsem' naše hoch,y, z

komandy, kteí zastavovali a

desáijé

kulometné všechniy

prohlíželi

a odjíždjící povozkyi.

Spal

jfeem; uj

pelníka Davida a druhý den jsemi se odsthoval

ka-

do

zámku, kde jsem mjl velice pknoUi a prostornou komnatu. Prohlédl jsem! brzo

ísituaci a

poznal jsem,

že bolševici mají z nás vitší strach, než nyi z nich.

Dal jsem píkaz každého

garnisom objeví se i-astal

200

cizího,

zbíraní,

pokoj. Bávalo v

kdo se v našem

odzblrojiti,

a

potom

Hrycova veselo, poádali;^

zámku

v

se

divadelním sále

v

zvlášt velikémm

vadla,

vfeovaná

hra

z

koncerty se

úspéchiui

a

di-

iwi^íro-

tiéišila

„Baj-Kaj-Laj".

vijstaviij

Místní komitét selskýi, v

ntož

zasedali oprav-

nám ásten*ž vycházel vstíc povozkami komi, jež konfiskoval na panství hrabete Grochol.kého. jemiuž patil zámfek. Na tomto pfedoví

balicí, fí

nyní zanedbaném',

kflsniém,

ne spusto-

ješté

panství zbj^lo okolo !200 koní, na néž

í^eiLé.tn

zuby

-vétší

ale

délal komitét. JednoiUi v ned&li

jeli

ke imié 3

ní

„bum&;gou",

však pi-

polského korpusiuj s íied-

dfustojníci z

kterou

si ncj-

jim'

komandír kor-

dával

pusu po souhlase s hrabétem Grocholskgim' 5i

koné,

t^

co mají Síto,

ješt

které

zstaljij.

ševiku.

však

jimi

Já

tóáli

poradil,

mne,

se

Tázali

délatí, jak postupovati, Imjné jich fciylo

vypadali tak ztrápen-,

ovšem

se komitétu aby/

vžiti

i

bol-

ener-

jednali

Na zálúaóé toho tedij jednali 37 koní k velik>rriiu rozhoení míst-

gicky a atKuse nebáli. a odvedli asi ního

koniití^to,

který pak

na di^uhý den

nikolik koni mezi sebe rozebral. Já však

zakázal

a

zárove kategoricky

nedopustím,

abg

si

groš rozprodávali ili

Koncem

mtésíce

imiezi

jim

si

také

jim'

oznámil,

to

že

sebou koné za laciný

kradli.

jsem*

byl

zvolen

delegátem,

na pedbžné práce sjezdu eskoslovenského

voj20i

ska do Kujjeva, do komise pro Víupracování orga-

nisaního a disciplinárního rádu ^kosk)V€r»kého vojska. Právié v té

dobé už nikdo nenosil pohon;

však do Kyjeva pijel ješt s pohony. Avšak

já

kdji|ž

jscír

že na

se doviédél,

píznak starého

jako na

(istojníkí

pohony; se

a kdjyi z naškJi

režiniu,

už pohody nikdo nenosil, dai jscnr

také dol. Bjyio to

levém rukáve.

Komise

celá

sekce* e)- organisaní,

j^o

protivník

délak',

i(^

b)

komitét

Celkem za dva

dnig,

o

na

na ávé

disciplinárním

ádu;

vstoupil do komise dnuíié.

jsme

b.ijíi

hotovi.

Na mne

práce dojem^ prozatímínosti, pracovalo se

Za týden

jsein se vrátil

mleli.

do Hiiycova a v po-

ledna jsem zase nastoupil službut u batali-

onu. Vgzval jsem byjl

štítky

rozdlila

se

na tom' jen proto, abychom' aspo néco

lovici

je

už vlastné pikázáno štábem'

našeho sboru a místo toho se zavedly

já

dívají

si

z Dárnice bratra,

v Kyjevi, a zase

Dal jsem

!míu

js*me

si

kdiy,:2

jsemí

trochu popovídali.

do kapsiy 80 rubl a

se dal peložiti ke mné, a^Diychomi

vjíjzval ho,

biyji

abfji

spolu. M^i^Ji!

jsem, že se zase brzo uvidirjie, ale nestalo se tak.

Kdo

202

ví,

kdy

jej

zase spatím.

Odchod. v

polovici ledna se celý náš plujk odstéhoval

do Žitomim,

Národní Radoui za sou-

by;v vpjszván

hlasil

Ukrajinc a francouzské missc.

loniy

a

ubiytovali

zdá

bijli

se,

prostrann-ý

Také

'

j

kasárnách.

iUinkersk^ch

poátku namakáni, jako že se po ase uvolníme. Máni byt

Mstoiníci ale

v

nás

Jelo se eše-

a

s

hlavní

vc

dobe k duhu

jde

varu, jakož

i

je,

pivo

z vesn. Krosny,

nedli natloukli naši hoši

mám

že

hoši,

i

piékný,

elektriku.

ze zdejšího pivo-

eské

kolonie,

kde

rakoiuskijim zajatcm', íou-

icím se s Krošensk^ímd. Syrový! dostal píkaz odebrati &e s 2 rotami

do jscHi

asi

25 versí vzdálené vesnice Ivánkovo, kde

velké

skladby;

cukru a

zrní.

Hrozilo

skladm'

tem nebezpeí se strany sedlák, kteí se na chystali sami.

Pi píchodu

nisteka vystoupila

dlák nila,

proti našim' a

naši

pak

jich

6.

rotjyi

veliká tlupa

do sousedního

ozbrojených se-

3 z našich zabila,

položili

asi

46.

n

Na

asi

6 ra-

druliý den,

203

kdjyž pišla posila

1.

vinníki

ješt

a

srážkjy

néno. Niyní prý

hoch

6.

Uebná

do vozu. biyl

1918.

My

lotjy.

e

jehož

se

iii&kolik

zasteleno a

ra-

Dnes bgl poheb 3 zabitých

dstojníci nesli jsime jejich rakve

kotnanda dlala

Nad hrobem

katolický.

povýšeni bgli 3 z

rotyi,

lam pokoj.

je

30. ledna

a 2.

mluvil

mi dnes pranic

Poheb

štafáž.

pluku,

velitel

pak

nelíbila,

Miiller,

pkné. Zakonila hudba národní „Kde domov ImSj?" Mnozí z hoch) plakali. ledna. Ráno byl jsem jako len koínise

jenž mluvil velice hjíimriou

31.

pi zkoušce fUebné pedsedal

hodin;

Ivšin, já s Mfillerem byli lenyi. Promfrzli

do

hodni

jsime

Zaala v 9

komandiy,.

W2.

Po obde

b^jlo

pokrao-

váno v ústním, pak

jsimie

Ve 4

delegátu viyíjraných na sjezd.

hodiny

S poátku

schze

šlo

Zdá

mezi dstojníky a vojákjy února.

k Ivšinovi na pivo.

vše hladce, konilo se debatou o

demokratisaci arimády.

1.

šli

se, jsou,

Zkouška uebné

ledne pokraování.

Pak u

velitele

že neshody, které se srovnají. komiandyi,

odpo-

pluku malá schz-

ka stran demokratisace a imj krátký

referát

o

verejší schzi. 2.

veiié

února.

kasárnách

V)yv<&ilíy(

praporg na rozkaz náelníka

telefoníck^i

204

Na

se

dorozuimii

s

se biloer-

divise,

který

že

nebur

bolševik,i|(,

deni€ se

imlíchati

do

jich^

boje s Ukrajinci; k

vry-

varování nedorozumní slouží prapory jako ozna-

ení

naši

Po ohdié pišel náelník rozpu-

ásti.

šténé junkerské lice

štábskapitán

škol,y

inteligentní lov^éjk!

páni

to podailo,

ponévadž

je

ve-

jenž projevil

siiJinpatickýv

i

k nám. Rád bych

vstoupiti

Poletajev,

btyj,

se

abjíji

inju

v ohledu vojenství šikovng

lovk; butdu ho podporovati. Pjde to tžko pi té hyperprodukci dstojník u nás. 5. února. Schze dtjstojník v sóbrání. Na

a zkušeni5 asi

programu sjezdové mokratisaci

jednání.

armády.

Debata o

Vyjten postup

lena komise pro vypracování

poméi

našeho

stanovisko

vojska.

K

t.

zv.

de-

Zvo-

práce.

resoluce o zlepšení

deiTiOkratisaci

zaujato

odmítavé; zvolena pouze komise pro

urení smirnice výchovy

'miladýich

do

dstojnikiíli,

níž zvoleni všichni ti velitelé batalionú a dr. Langr.

Pak

doložil jsem o všem' veliteli pluku.

vána v divadle, jež naši

Veer

dá-

ilí hoši si udélali z ko-

nírny, operetka „Baj-Kaj-Laj" s velikým úispéchem:.

St^s-kap. Poletajevu jsem doporuil

náelníku

divise,

kam

obrátiti se

k

ostatné byl pozván k páté

hodin drcm Lcnfeldem. 4.

a

šíi

okolí.

února.

Nedle. Ráno pišel ke mmé Syfov

jsme prohlédnouti

si

spolu stelnici

Po obédé pišel Medek, jenž

velice

i

její

pékné 205

nás seznámil se

situací

a

vysvtlil,

jak

Nár.

si

Rada pedstavuje „dcmokratisaci" armiády. Zdá se, že se mnohými hochm z tniížstva rozbesklo v

Fo veei jako

hlavách.

všecko se rozejde

objfíejnfé

po svjch bytech, a bývá celkem til

zajisté život veselejší,

va, že

sthujeme

10,

všech odebrati se do

pekážek

a

sanutno.

Z

jara

dnes proskoila zprá-

se pšky, do Kpjeva. Francie,

ale

z

Touha

technických

to n^jní nejde. Ivdo ví, nebudeme-lí ješt

bojovati na luské front.

února.

5.

lionu mezi

pluku nám

Byl jsem

v

místnostech

Pi obdi

hochp; nic nového. sdílil

jsen.

velitel

jako tajnost, že se mámíc brzo ste-

hcvat do Kyjeva. Po

doma; etl

bata-

3.

obd

celé

pldne jsem

Gonarova Oblomova

se uil francouzsk^y, ze ,,samouit]a".

b^jj

trochu

a

Veer

pijel

Fiala z rekvisice a vypravoval podrobnosti o prv-

ních dnech na rekvisici a o prožil vlas{y

prap.

Pergler. Bylo

na hlav nevstávaly.

hrozném utrpni,

to

Už

tak hrozné,

jež

že div

prý se Pergler po-

zdravuje.

února.

6.

Viryi (dobrov.

starších

mavá

a

Veer 7.

v divadle pednáška profesora

roíjy)

o váleném' umíní od nej-

dob po náš vk. Pednáška poutavá

tími,

že

eník

tu okolnost, že válenrctví ídilo se 206

velice

dával

diiraz

.zají-

na

vždy politickým

i

národ. ZirÁniV se o

sii:(ýšlením'

spiávné definoval, jako

niilitarismu,

ozbrojené mioci k

poiižití

osobním cílm. Vyslovil politováni nad našel se nikdo

eského

u nás, kdo

tím, že ne-

napsal n^co o luméní

by,

vojenství a jaké by, as mtlo b^ti v této

Zaal

pro nás tak dležité dobé.

dobou Homéra,

Kristem,

byJo

jejž

svCm

leníci,

pak

lid.

peci

každé ecké ti^to

v ele

královstvím';

šlechta jako

káfi

s 8. stoletimi

\&m

král, nejbližší

Skupina téchto mfet,

podMhajrcí jednomiii nejvyššímiui králi (Agamiemnon).

Vgprava na

Tróju.

Zpsob odní

beží opevnénó tábor; se válení.

dví^

válené, na nich tžce

mnoho stran,

lehce

odéného

výpraviUi odténí

lidu.

po-

tetin^y lidu neúastnící

Opatování proviantu. Každý,

král financoval

zeniich

Na

a válení.

Boj:

podrí-

svou sám. Vozi^ šlechtici,

i

z

za nimi

Východ protivných

pak slovní potykyi, konící obyiejné sráž-

kou 2 rek. Smrt jednoho ku jeho

z nich byla

píinou

útz-

Zdemokratisování mést eckých:

strany.

drobní sedláci (zídka zemane a emicslníci). Snéím, milice, mbbilisace

od 18 do 60

let,

na své

utraí,i|

povinen každý se ozbrojit. Dle 3 tíd obyvatelstva loyli

ozbrojeni:

zemane na koních,

sedláci

iH^koodénci, nejchudší lehkoodénci (u a

kopí,

u hopíit kromé kopí,

ješti štíty).

Mésto rozdileno na

me

okrsl^yi,

jako

tchto prak

kraný kde v dob a

207

mobilisace náelník sestavoval povinné ínuzstvo do

alangin po 8 lidech. Lcfakoodnci na

pr.

dob

v

srážky /ltheóa«u s MegarsKéimi konali vyzvednou službu^ jízda

tžkoodénci

nepátelské

poráželi

následkem nepevnéiio spojení

n*vadž byla bez sedel

ííck

v

i

ady

a

s konétm' (poi

u

fiiniani,

a

proto se v boji nijak nemohla uplatniti ve staro-

vku) psobila pouze Proviant vozil

morálné.

každ sám

si

už nebylo

V^ozíj

anebo

si

dal

.

nésti,

proto takové vijpravfy byjy krátké a nekonily pro

poraženou stranu obklopením mésta, nýbrž pouze zpustošením

jich

pozemk.

Dostali jstme zprávjy, že

Ukrajinská Centrální

Rada uzavela s Némci a Rakušákij mír, že Némci budou brzy v Žitomíru. Místa, kde jsjne díve bg!i, jako Polonnoje, biyío už Némci obsa i

zeno. Pijel k

nám

na automobilu,

asi

zdji cestovali do

Vysílali

Armíi"

6 dislojníkil, kteí s námi poChránili jsme

Kiyjcva.

se seveiozápadu a lion.

štábu „Osoboj

zby-tek

jihu.

jsme

asi

S 10

jihu

chránil

verst

si

Žitomíír

mij bata-

zástavu;

první

pinesla 2 kulomety, zanechané tam ukrajinskými

haidamáky. 9. iínora !(22./2.) sté: hrála

hudba a

poádali jsme koncert v

zpívali zpéváci, obecenstva bylo

nmlo, posledn jsex' se setkal tami s 2QS

tavé-

I

hrabnkami

Po koncerte

KomarovskÉimi.

byli

kde bglo mnoho ukraiinskijch vnjTijvajících

n.

.

.

Yiytáhli

ze

švestkjy,

obecenstvo a nevidl jsemi ani projevši íini

Z

antipatie.

jednoho

domu

wi

Žitomíru^

na nás

Zvédavé; hledí^o

ariergsrd.

by]

dústojníkí.^ napilých,

.

jsme

batalion

ftím,

v

jsmie

jakási

so^impatie,

irladá

ži-

nám vzdušné pusiy, jinak klid. Ped samiJirr odchodem' jsme mli velikou potíž s povozkami, jichž náir?! mnpho scházelo na odvedovka

posilaía

zeni zárob.

fiskcvaljii vše,

*ela

a

rekvisiní partie, jež kon-

Poslalyi se

ba

konriskova)|ij|

i

povozku, na které

Mnoho zásob se tam nilusilo zniilo. K veeru jsinie pišli do

svaba.

mco

se

Stižovka, kde jsme

celou noc jsem nespal,

mandíra

plukui

most: N^mci

namakáni

bfyli

V

píkaz,

vesnice

jako slaneci;

noci jsem; dostal od ko-

abijch

prýi jsou již

nechati,

Vjyhodil

na

silnici

v ŽitoTniím a budou prý

pronásledovati náš ariergard.

K

ránu sapérná ko-

manda pidlená k nám most vyhodila pyiroxiijlinem, po tuhé práci. Ráno jsme vyšli asi v 9 hodin, na silnici se k nám' pipojili 2 bženci, eši z Krosny u Žitomiru. Jeden z nich byl uitel, druhýi

uitel tlocviku

spolužák z kursu C. O,

S.,

z Charkova, jenž byl v

zápasném

jsem'

jíti

s

bijl

batalioné.

mú]

Malý

Ml

batalionem se štábem' pluku, ale poná2(^9

vadž tento

b^

v pedu, nemohli

píliš

jsmie

jej

dohoniti, a tak jsme zstali stále v ariergardu.

Proto jsme se také dostali do boje s nime-

&^mí

bronévik^y^ jež

kolonou.

jsem

est

imíél

setkati se s tímíto

zbrané. Bronievikiy jsiic 1

ped kolonou a byío to ponvadž po prvé za vojn^i

jsem na koni

Jel

mne pekvapením^,

pro

3

potemi 3 celou naší

projelfij

zabitié

a 4

spustil|i|

ranién-é,

hrozným dniheim

stelbit z

avšak

i

kulomet,

oni

mfeli

mlžili

ztráty

—

plukovníka a 2 rannié. To se stalo tím, že ote-

velo se

jim

okno a do toho hned hoši zaali

pálit.

S koném; který se bál automobilu a jehož jsem* íémé násilné pevedl pes škarpu do lesa, jsesmi se schoval mezi stromy, pivázal a dal jednomfu z ho-

ch

na opatrování.

Sám pak

jsem

zorganisovai

adjí hochi rozbéhlé do lesa a hned rozkázal dll&ti

'mjjj

pokra-

mi záhadno, jak se

mbhljyí

záseky. Automobiljií zatím' odejeVí a

ovali v pochodu.

Bi^lo

automobily dostat

pes zboený

potoH: dozvdil, 7.

že nepijel^y

anbst,

až jsem se

ze Žitomíru, nýbrž

Radomjíjšle. Spali jSnie tehd[y ve Vojtišovce,

^ versty

Ru5a,

s

jednom z lého

od

silnice. Já b,yl

nímž

jsim<e

noclelKÚ

vojáka,

u jakéhosi „pomišíka",

debatovali

jsem

bfydlel

artileristg,

o

pomlérech.

Na

v isté chat u býva-

jenž miél správné názoqy,

o pomrech, a jak se zdálo, 210

asi

b,^l

jedními z

tch

ne-

nmohtjch správných vojín ruských, kteí ješté z

stali

rozvalené amtády.

Koneín

jsme do

dospéli

po cest$ pfepiavg a niosl^; a a

iO. rotou,

i

a

prednnésttm'

prázdniy,

po

laly

K^jjeva,

malé

jen

Jak

ulicích.

bandy, jež

mil(y,

pikázáno


veer

krásné

handly,

dlouihý,

lidé

rota, jako vždy, reptala,

takže jsem

—70

V Kureovce

Náš pochod

imé

že naši kvartirjei

Praporík Jezvina

h)iyl

totiž

a 3 lidé tvÁ

versjt,

ekal

Jczvina, jenž

ervenou

b^li

propctštétii.

nemocen a

já

naped, Vruil mi zárove píkaz,

zdržel v

Kureovce pouze 2

9.

musel kro-

je

gardou zaveni a na jeho intervenci zase

slal

tpto

úžasné unaveni,

bjijli

Udélali jsme tehdy^ asi 60

mi vypravoval,

bjyiljyi

udržovati poádek, složen^y^ zq sa-

byl

padali únavou.

se tou-

gardjií

\sme se dovédféli,

Sli

pmi^

ulice

biytl^y;

a íerorisovalij obecenstvo.

titi.

s 9.

ze severozápadu.

ji

núch lupi stiašnié

niíce

Svjatošína,

kiulometnoiu konnandoii „Kolta" dojíti

do Kuieovkiy a chrániti J5Tn€

z?C:t-

al>ych

M

v

hodin|y,

ho pose

hodin

pak abgch

vfystoupil

do Slobodk^i za Dnipr, kde

ekal

Mél jsem

turenýi bgt

pluk.

rem v jedné rodin ve ta:m

zaveno

a nechtéli

vmetšími

nám

zárove

s dokto-

baráku, bylo však

otevíti.

Doktor však

pohrozil bombou, což pofmbhlo. Ustrojili jsme se na

2 hodinij v židovské lodiné, kde

nám

uvaili aj. 211

v 7 verst, 4.

11

hodin vyrazili jsme do Slobodkiyj,

po

most pes Dnpr,

plukiu.

kterého chránili hoši

jsme se v

Ustrojili

Slobodce,

v pijemnélm' domku v

to dalo; já spal

asi

chozajkiy, bgl

dstojník, zatím bez

chni ostatní.

Fo

s€

posteli. S,ijn

miista,

obtdié pipojili jsme se

a cestovali jsmfe do Brovar, kde

jak

jsrr.e

jako vši-

k pluku

zstali

asi

3 dny. Jeden den jsme

pomoc

2.

pešli prý

kterýi

plulíiu,,

pes

mleli

alarm, mleli jsme

nám'

chránil

útk, ponvadž se

napadli ze zadu. zalezli

po

Z do

Když

Nniici

t-yl.

kterýi

m|yslilo,

íse

utišilo,

nad

Brovar jsme cestovali

stanice Priluk,

a

bat

1.

že

2. pluk-U je Niimci

se to vysvtlilo, zase jsme

do barák a vše se

aeroplánu,

na

most, ale dostali naezáno. Oboz-

náci prý tami v týla zaali stíleti a

dal se na

jíti

až na stelbu

Brovarami stále

nebylo dne,

objevil.

na východ až abjj!

nebyla

n-

Tak ku p. v Goalevi jsme se dovdli, že hned za námi Niimd pišli do Brovar, v Bukové pak, že prýi nás místní obyvateljaká poplašná zpráva.

stvo pro stálé rekvisice, které tam prý dilal

námi jdoucí gardo), chce

212

asi

pliuk

v noci

(náš

pluk byl zase v

povražditi.

V

arier-

noci asi v 11 hod.

v rajón kulometné komandy, kde sho2000 patron a 3 kon. Všude na té cesti,

byl požár

lo

2.

ped

kck jsem

nám

spai, bjjii

bájený

kde jsem

jedl

Piikkách,

kde spal jsem

poltavskij

k'

borš, potom* v

pomocníka náelníka

u

anebo

vlakem'

projeti.

atttjjchoni

pluk,

6.

nejdíve

co

nám vagónu,

pšky hn

jsme,

poje-

Bachrríia,

který

abg naše divise rnohla bez pe-

pluk,

6.

nevdli

nevážné;

bylo

Položení

kážk|L|

se

jedl vareníky.

stanrce a

chíáni!

pkné

zvlášt v Buková, pak v RiidoxTG,

chovali,

déme-lí

a dost

iidé slušní

kteréríiu záleželo

jimi

srazil se s

pfišii

na

tom-,

na pombc, opatil

Germánci a statené prý

se držel, rozbil prý jích dva prapory. Biyl tam' v boji také

7; pluk,

pak

z

4.,

nhož

padl jeden múj

známý, starodružinnik, praporík Chocholá.

V

opravdu

ktcru asi

Piilukách se

30

lidí,

si

ekal píjezd ervené gard^,

pijela

pro

i

s

&rážk,y',

A

podívaná na tch nešastných 30 vintovky.,

Liméli

nésti

n^hož

pusiili asi

jsLTi*e

jeli

jak

šli

byla to komická lidí,

již

ani ne-

dobývati m*sta,

se navagoriovali spolu s

do

1.

pra-

na Bachnía, nacpáni po 40 lidech ve

vagónech bez desek, kajninek; dstojníci 14

(celý

4 rány z dla.

K ránu jsme a

vyšli

obozem) do nádraží a hned potom nastu-

povali krasnoarméjci na nil»to.

porem

poLii

jednoho dla a bronirovaného auáku.

Ab
v

kontribiíci,

jeli

ve 1!3

vagón

velikém Pulmanové Asi za dvs

jsme

dniij

hrála pjQuzc tehdy,

Po cest do

a mrzli vg strašné zimé.

opatili karr inka, jež však

si

se stálo

kdi,yiž

na jedné

Jelce

nich.

v.

stanici

pišel do^

našeho vagónu náelník štábu korpuisu, Diterichs,

nám bochník

který dal

chleba,

nakimil nejnovjšími událostmi

a

Meksa, jenž nás

hoši poádali výpravy za chlebem; v^ipa-

hladu, a

V

dak) to jako žebrání.

Jelci

jsnie stáli

a

jsme na

vzdálenou

zacházeli

rodním

na 40 verst

neb,yiio místa, jeli jslm'c

Inžavino, kde pob.yli jsime delší dobu.

st.

Bydleli

dní,

hiokovku, kde byl štáb pluku,

st.

ponvadž tam

asi ,6

pes Tambov

vykoupali se v místní koupeli a pak dojeli

jsme hodni

Zkuisili

jsmie

jsime

doLmí

ve vagonecli, a tu a taní

stále

do blízkého rristeka, kde v Nápoádali

jsm>e

koncert,i-}:<

hrála

plu-

kovní hudba, zpívali zpváci, a také herci dávali

operetku ,,Baj-Kaj-Laj". iníeiigcncí, dili

jsme

mhož

jež

si

Scznárriili jsmxie se s místní

hodni

nás

do jedné

eské

rodiny,

veee

bývaly správné

žárlivých na své drahé

a

vážila, p.

také

cho-

Pouzara,

:u

a spolenost šosákw,

polovice,

s

nimiž hrávaly

:c kartij.

Nái.

Radou

velitele pluku,

stoupil

ji

byl

jsein

jmenován poiribcnikem

kteréžto funkce jsem se vzdal. Na-

Miiller,

jenž

ji

také

nechtl;

tedy.

roz-

J

I

hodí

JTiGzi

Ccl ne-n ná:«.

niisíc

jsm;e

odvezli do

jsme

dni

iik

námii los. hižaviiiG,

pes

Kirsanov,

Serdobsk do Penzjy, vlastn do 6 veist prea Penzou.

až

ko-

Inokovky, "odkud za riiko-

hnuli

se

v

treli

Tam

stáii

Rtiševo,

Krivozerovki'j.,

st.

asi

jsiniíe

6 dní,

naež

nás dopravili do Penzy, je to slušné miésto, dosti isté, a

k

také

ale

zvláštního.

nic

Divadlo,

biografy

americké houpaky; druhých atrakcí není, snad

rom

esko-némiecko-mJadarsko-ruských komu-nistii,

kompanie

kterážto 17.

kvtna jsme

nepojedeme do gelska,

má

k

dsný

z nás vm'á

se dovdili, že už definitivn

Viadivostoiíu,

velikémiu našem;u

štstí, pojede asi

vítr.

pes

nýbrž

hoi.

Za

do to

Archan2.

divis€

Ameriku.-')

*) Zde deník plukovníka Švece koní. Nastala žhavá bojová práce bez chvilky oddechu; ua psání deníku nePozn, vyd. bylo kdy.

215

Nkolik dobrých

slov.*)

vám nkolik

Považuji za svou povinnost íci dobrijch

slov,

poádku

v rot jako celku a o poíiiíni vás

sebou

vi

i

Je

vila se

vn>jšího

se

takajících

dobré a

h^^lo

to

b,y/

záhodno,

mezi

jednotlivci.

Tato vlastnost

pokud nesvádí do pravda,

^íe povahy, chrabrosti

se

—

'miusí

se

nktei

.

všichni

.

.

Budu

ale lenost

hledti,

není híchem' a to

eúy^^

je

hích,

se

toto

dá

a

ta

pestalo,

já

myslím; že jsme se dali na vojnu s jednou,

miijšlen-

*Í v pozsíalcsií plukovníka Svece je dopis, který jako velitel roty svým vojákm. Dopis byl uveejnn „CS Vojáku" ro. lí 6ls. 8; zde z nho otiskujeme pod-

psal

v

co

stejní,

nepracují* proto, že se boji,

Báze ovšem

viyjféiti,

léiti

závisti

nejsme

že

zdravá, ale jen

je

charakteru, a specieln zde na vojn,

jsou leniví.

niaiže

i

roz-

kd,y,biyí

oddleními a po^ pipad-

vzvod^y,

jíní

míezí-

ve stedu vašem' pravá evnivost. -evnivost

plrotanii,

Je

vnitrního

„naalstvu".

iTkezi

potud,

i

statné

2Í6

výatky,

Plukovník Švec f 25,/X. 1918,

Návštva prvního pluku u hrobu plukovníka

Švec(

kou a rému'

v

všichni

lmlU8Í!m'G

pispívati tím nejlepším, co

sob mám^. že vojna není malikost, a že mlámie-li

Víte,

dobýti úspichu, nosti,

a

ke kte-

všichni za jcdnimi cílemi,

bojiujcmic

je

iiesné

i

teba

i

napnoiuti všeck^i své schop-

duševní. Miuisíme se pemáhati,

kdo sebe pemiže,

ten,

nejvtší heroj, nej-

je

vtší vítz. Chci promluviti také o toml, jak se miáme na

venek chovati, vystupovati, representovati

u 102.

dovedli jsme

divise,

renomé a

to

si

si

získati

se.

již

jistého

nesmím^e dáti zkaziti nedbalostí a

neteností nktei^ch mládenc, kteí stále

mohou i

luvdomiti,

tak

že jsou na vojn. Jsou ovšem*

tomu,

ab:y

representace jak

roijyi,

každého jednotlivce byla na výši toho mínní,

i

o nás mají ruští spolubrati.

které

asto

jsemj pozoroval,

nkterými dstojníky které

a

že bratrství, které mezi

dobrovolci

se

pijílmiá

a

pokládám za úpln správné, svádí mtnohé

ledabfylosti

u nás

búíti

a

iTiusí,

Káze pirozen

uvolnní kázn. jak je to

u všech

ádn

vaných celku, a každý; pestupek proti poi ušením bratrství 15

ne-

si

mezi námi estné výjimky. Upozoruji vás, že

bludu hledti k

k

Zde,

pedpis

vojcnskýthi, je

i

organiso-

ní jest nejen

pokleskem

proti

mezi námi a híchemi proti cílm, za kte217

jf

rmi

jdcimie.

Pál jsem

ba dokonce pikazoval,

si,

nechodili nedbale obleeni, bez

ba dokonce bez blz,

abjyistc

pásk, bez urážek,

a pozoriu,ji, že

náprava v tom

se nedje. Vystíhejte se této netenosti: uvidím-li,

opit

že se

tomu prohešuje, budu

proti

kládati za vzdor.

Co

po-

to

týe istotjy;, žijete, pravda, ne v takovíých pomrech, albjgi 'še mohlo žádati, abjjste v každém okamfžiku byli jako ze škatulkly. S poticšením' shledávám, že jsou lm!nozi mjezi vámi, kteí

v tomto ohledu

i

pípadu, že nkteí

dávají na sobi záležeti

si

málo zevnjšku a i-

hledí

což ovšem neslouží ke

ostatním i

si

píkladem druhem. Ovšem' jsou bohužel

a slouží

stoty,

se

a

Viybízím;

nýbrž'

náelník|yi

vzvod

hlediili

na poádek jim sv-

ástí, a uvidí-li

nkdo

z nich piznakjyi

netenosti a špatného chování, aby o

mn

všem

i

písn

oddleni, aby;

ených

rot.

celé

cti jim',

donesl. Chovejte v

vejte je v urité

dob,

ran a jizev, které mají

vzniklg

rozškrábáním

istot hlavn

torní

ihned

nohiy,

umý-

a vyyarujete se tak

pvod

a

rankiy^

nebo

jisté

píinu

v

onch

toml,

puchýku,

že

do

nichž se vmisila neistota z nehtu nebo z neistých míst na noze.

Také oddlení 218

hriulbosti

i vzvod

vii nadízeným komlandýTim' jsou nemístné.

Z

druhé

stra-

iiiy,

pak

píkaziy vali

žádám dávali

vz vodných

tonem spíše

oddlcnniý^h,

i

abiy,

aby neuží-

mírnéjšmi;,

tonu hriubého, dráždivého. Vábec pomir msezi

nadízeným

a

podrízenýln^.

a

mezi staršími a mladším. Vždiyf

armád

jako

se jeví víte,

se nadízený nazýivá asto

žo,

i

staršítfnl,

pomlr v ruské

a oprav-

du se zálibou jsem nejednou pozoroval, že v nejvtší

hodn

slovanské bratrskémi,

arn-iád

žijí

všichni

akoliv

jim'

nikdo

této

v pomitru o

bratrství

nemluví. Biudmie také takoví!

Na

zdar!

219

Nedokonená

výzva.

Všem bratím dstojníkm a vojákm eskoslovenské stelecké divise! V adách našich objevila se nákaza, šíící se I.

zlovístnoiu riychlostí mezi i

jednotlivci.

Nákaza

jáka,

léta

stávají

na

vojáka,

se pípadij,

jmén

tich,

kteí

podobé

zvlášt-

—

jež

chlouby, navždjyi

bjyili

vou

hrdostí

šich

pluki na poátku

adou zbablc,

jich

co jsrne

est, est vo-

národa.

Staíyi

zstanou jichž

vzniku,

pikrýivajících

s tako--

praponyi naje

se

zneuctna ntznýtfni

plášti

mnohdy, planých

dojíti

tak daleko, abiy jména Husa, Jiíka z

brad,

Velikého

vjýjmiuv.

Prokopa

byla

Vaším nerozumným' jednáním? drazí 220

a

skvrnoiu

jména

pijala se na

a piýchoiu

to,

píinou. Svétlá pa-

jich

mátka našich národních hrdin,

celou

rotami

u nás

Vjíjirvati

tak úzkostliví chránili

eskoslov.

batailoniy;,

tato jeví se v

ního charakteru a hrozí

tyi

pluki^j,

Chcete snad, brati,

Pod-

navždy zašlapána Chcete,

aby

naši

doma, provázející každý náš krok, místo mbd-

eskoslov.

námi prokleti? VzpaiTíatujtc

za

posílali

litbij

jež

démon

nedíivieryi

jf^me

II

v sebe a k své

jednání tím, že

boden ne jí

uhájiti>

ten,

to,

se celá

nejsilnijší

kdo

rtiiy,-

zlý

hiav,yi

Neomilou-

naší svobodgj -náiml

pi-

v klín a klidni

zaslouží

a

bude svo-

dobyl, riýbrž kdo dovede

jí

si

K Vg?

Boíte

vlo

piznáním

složiti ruce

Svobody

plodiy.

její

lUž

síle.

našeho poslání, že svoboda

cíle

znaná dává nám právo tráviti

neisté

sebe

našeptává v unavené Vaše

šlenKy,

V vjte své

odvrate od

vojáci,

sg,

co

t^

ohromnýirnii

s

léta,

pekážkami

niíte organisaci, jež

stabiyla

oporou borcm' za naše práva v našich

eskýcli zemích a vijpovídáte poslušnost všemk zá-

konm: poádku

a

slovenského vojáka

kázní, .

.

niíte charakter

eííko-

.*)

Rukopis tímto se koní. Výzvu tuto zaal plukovník po problídce 4. phiku. Dne 24. po návštv I. pluku v Bslebeji pokraoval asi od slo^ a B o í t e í o, co" aíd. Svdi o tom rukopis, *)

Švec

který

psáti asi 23. íjna

je

velmi podobný rukopisu jeho pedsmrtných slov

:

„Nemohu

pežíti hanby, stihnuvší naše vojsko vinou mnohých nezízených íanat k ~d emagog, kteí ubili v sob v nás všech u b e o nejcennjší — est." i

i

í j

j í

t

Pozn. vyd.

221

Obsah: Poátek války

5

Do eské Družiny První doba v

.

.

12

.

Družin

19

Cestou na posíci

V

29

prvních bojích

Sokolská komanda

.

Od Sánu na Voly Na Ikv

....

57

89 102

Dovolená

122

Rozvdky 8.

44

74

CJstup

S

,

.*

rotou

128 143

Do zákop u Zborova

164

Nástup u Zborova

171

V

181

tylu

'

Odchod Nkolik dobrých

203 slov

Nedokonená výzva

,

216

220

/; m

;

/; m

;

/. m

; /.* ; 4

m

~

;

;«1R

•.

omtiám, osvtovým a kvlturnám k orpof

pátelm sL le<^u doporuujeme knihy vydané nákladem „Památníku Oc

^

Za svobodu, barevná reprodukce. Dopisnice: Legionáský salon, II. série. Legionáský salon, III. série. O. Husák: Epištoly k zajatcm. Bartoš:

I.-

Cestou kamenitou. J. Kopta Cestou k osvobozeni. F. V. Krejí: Návrat sibiských legií. Matjka Vladivostocká pohádka a jiné povídky. Rudolf Medek: Blaník. Lví srdce, IIÍ. ilustr. vyd. Ohnivý drak, román (v komisi). Kápar:

J.

:

:

Náš

odboj.

Nmeek:

Novely legionáské. Paiutní kniha L stel, pluku J. Husí. Z.

B. Seidlová í

Pes

Souhrn sibiské n<

O.

II.

literatury (v>dane

publikace

vyd. I

O

O.

hisi).

Dr. L. Sychravá:

Dr

bolševické fronty,

Duch Duch

legií,

I.

legií,

II.

Frant. VI. S^eidlcr: Cs.

díl. díl.

hnutí na Rusi.

Zemek: Hlas krve.

Nov

pipravuje k vydání monumentální obrázkové album;

Návrat sl.

legií

kolem svta do vlasti

Dílo provedeno bude neotypií ve lormátu 36V25 s 66 Ifsty a s deseti stranami textu na skvostném kídovém kartonu.

Objednávky pijímá každý knihkupec, jakož

Nakladatelství

i

„Památníku Odboje"

i^raha I„ Staromitiiki

Um,


30